(EHK/OSN) č. 49Předpis č. 49 Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) – Jednotná ustanovení o opatřeních proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze vznětových a zážehových motorů vozidel

Publikováno: Úř. věst. L 171, 24.6.2013, s. 1-390 Druh předpisu: Nařízení
Přijato: 24. června 2013 Autor předpisu:
Platnost od: 27. ledna 2013 Nabývá účinnosti: 27. ledna 2013
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



Pouze původní texty EHK/OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek.

Je nutné ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK/OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese: http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html

Předpis č. 49 Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) – Jednotná ustanovení o opatřeních proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze vznětových a zážehových motorů vozidel

Zahrnuje veškerá platná znění až po:

 

sérii změn 06 – datum vstupu v platnost: 27. ledna 2013

 

Doplněk 1 k sérii změn 06 – datum vstupu v platnost: 15. července 2013

 

Oprava doplňku 1 k sérii změn 06 – datum vstupu v platnost: 15. července 2013

OBSAH

1.

Oblast působnosti

2.

Definice

3.

Žádost o schválení

4.

Schválení

5.

Požadavky a zkoušky

6.

Instalace do vozidla

7.

Rodina motorů

8.

Shodnost výroby

9.

Shodnost vozidel nebo motorů v provozu

10.

Postihy za neshodnost výroby

11.

Změna schváleného typu a rozšíření schválení

12.

Definitivní ukončení výroby

13.

Přechodná ustanovení

14.

Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění zkoušek schválení typu a orgánů schválení typu

DODATKY

1

Postup zkoušek kontroly shodnosti výroby, pokud je směrodatná odchylka vyhovující

2

Postup zkoušek kontroly shodnosti výroby, pokud je směrodatná odchylka nevyhovující nebo není k dispozici

3

Postup zkoušek kontroly shodnosti výroby na žádost výrobce

4

Shrnutí postupu schvalování u motorů na zemní plyn, motorů na LPG a dvoupalivových motorů na zemní plyn / biomethan nebo LPG

PŘÍLOHY

1

Vzory informačního dokumentu

2A

Sdělení o schválení typu motoru nebo rodiny motorů jako samostatného technického celku z hlediska emisí znečišťujících látek podle předpisu č. 49, série změn 06

2B

Sdělení o schválení typu vozidla se schváleným motorem z hlediska emisí znečišťujících látek podle předpisu č. 49, série změn 06

2C

Sdělení o schválení typu vozidla z hlediska emisí znečišťujících látek podle předpisu č. 49, série změn 06

3

Uspořádání značek schválení typu

4

Zkušební postup

5

Specifikace referenčních paliv

6

Údaje o emisích požadované při schvalování typu pro účely technické prohlídky – Měření emisí oxidu uhelnatého při volnoběžných otáčkách

7

Ověření životnosti systémů motoru

8

Shodnost vozidel nebo motorů v provozu

9A

Palubní diagnostické systémy (OBD)

9B

Technické požadavky na palubní diagnostické systémy (OBD)

9C

Technické požadavky na zhodnocení výkonnosti palubních diagnostických systémů (OBD) v provozu

10

Požadavky na omezování emisí mimo cyklus (OCE) a emisí v provozu

11

Požadavky na zajištění správné funkce opatření k regulaci emisí NOx

12

Emise CO2 a spotřeba paliva

13

Schválení typu náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek jako samostatného technického celku

14

Přístup k informacím OBD

15

Technické požadavky na dvoupalivové motory a vozidla na naftu a plyn

1.   Oblast působnosti

1.1.   Tento předpis platí pro motorová vozidla kategorií M1, M2, N1 a N2 s referenční hmotností přesahující 2 610 kg a pro všechna motorová vozidla kategorií M3 a N3  (1).

Na žádost výrobce se schválení typu dokončeného vozidla udělené podle tohoto předpisu rozšíří na jeho nedokončené vozidlo s referenční hmotností menší než 2 610 kg. Schválení typu se rozšíří, jestliže výrobce může prokázat, že všechny kombinace karoserií, o nichž se předpokládá, že budou postaveny na nedokončené vozidlo, zvětší referenční hmotnost vozidla nad 2 610 kg.

Na žádost výrobce se schválení typu vozidla udělené podle tohoto předpisu rozšíří na jeho varianty a verze s referenční hmotnostní vyšší než 2 380 kg, splňuje-li rovněž požadavky týkající se měření emisí skleníkových plynů a spotřeby paliva v souladu s odstavcem 4.2. tohoto předpisu.

1.2.   Rovnocenná schválení

Podle tohoto předpisu se nemusí schvalovat motory namontované ve vozidlech s referenční hmotností do 2 840 kg, pro které bylo uděleno schválení podle předpisu č. 83 jako rozšíření.

2.   DEFINICE

Pro účely tohoto předpisu se rozumí:

2.1.

cyklem stárnutí“ provoz vozidla a motoru (rychlost, otáčky a výkon) prováděný během doby akumulace provozu;

2.2.

schválením motoru (rodiny motorů)“ schválení typu motoru (rodiny motorů) s ohledem na úroveň emisí plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic, kouř a palubní diagnostický systém (OBD);

2.3.

schválením vozidla“ schválení typu vozidla s ohledem na úroveň emisí plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic a kouř z jeho motoru, na jeho palubní diagnostický systém (OBD), a montáž motoru do vozidla;

2.4.

pomocnou strategií pro emise“ (AES) strategie pro emise, která se aktivuje nebo která nahrazuje či mění základní strategii pro emise za specifickým účelem nebo v reakci na specifický soubor okolních a/nebo provozních podmínek a která je aktivní pouze za těchto provozních podmínek;

2.5.

základní strategií pro emise“ (BES) strategie pro emise, která je aktivní v celém rozsahu otáček a zatížení motoru, dokud se neaktivuje AES;

2.6.

nepřetržitou regenerací“ proces regenerace systému následného zpracování výfukových plynů, k němuž dochází buď nepřetržitě nebo alespoň jednou během zkoušky WHTC se startem za tepla;

2.7.

klikovou skříní“ prostory uvnitř nebo vně motoru, které jsou spojeny s jímkou oleje vnitřními nebo vnějšími kanály, z kterých mohou vycházet plyny a páry;

2.8.

kritickými součástmi souvisejícími s emisemi“ následující součásti určené především k regulaci emisí: jakýkoli systém následného zpracování výfukových plynů, ECU a s ní související čidla a ovládací členy a systém recirkulace výfukových plynů (EGR) včetně všech příslušných filtrů, chladičů, regulačních ventilů a potrubí;

2.9.

kritickou údržbou související s emisemi“ údržba prováděná na kritických součástech souvisejících s emisemi;

2.10.

odpojovací strategií“ strategie pro emise, která nesplňuje provozní požadavky základní a/nebo pomocné strategie pro emise, jak stanoví tato příloha;

2.11.

systémem ke snížení emisí NOx “ systém následného zpracování výfukových plynů, který má snížit emise oxidů dusíku (NOx) (např. pasivní a aktivní katalyzátory chudých NOx, adsorbenty NOx a systémy selektivní katalytické redukce (SCR));

2.12.

diagnostickým chybovým kódem (DTC)“ numerický nebo alfanumerický identifikátor, který identifikuje nebo označuje chybnou funkci;

2.13.

naftovým režimem“ normální provozní režim dvoupalivového motoru, během něhož motor nepoužívá pro žádné podmínky provozu žádné plynné palivo;

2.14.

jízdním cyklem“ sled, který sestává z nastartování motoru, doby provozu (vozidla), vypnutí motoru a doby do příštího nastartování motoru;

2.15.

dvoupalivovým motorem“ systém motoru, který je navržen tak, aby byl provozován souběžně na motorovou naftu a plynné palivo, přičemž obě paliva se měří odděleně, a u kterého se množství spotřebovaného paliva v poměru k druhému palivu může v závislosti na provozu měnit;

2.16.

dvoupalivovým režimem“ normální provozní režim dvoupalivového motoru, během kterého motor za některých provozních podmínek používá souběžně motorovou naftu a plynné palivo;

2.17.

dvoupalivovým vozidlem“ vozidlo, které je poháněno dvoupalivovým motorem a které dodává paliva používaná motorem z oddělených palubních systémů pro skladování;

2.18.

konstrukčním prvkem“ s ohledem na vozidlo nebo motor:

a)

prvek systému motoru;

b)

řídicí systém, včetně: počítačového programového vybavení, elektronických řídicích systémů a počítačové logiky;

c)

kalibrace řídicího systému; nebo

d)

výsledky jakéhokoli vzájemného působení systémů;

2.19.

monitorovacím systémem regulace emisí“ systém, který zajišťuje správnou funkci opatření k regulaci emisí NOx a který je uskutečňován v systému motoru podle požadavků odstavce 5.5;

systémem regulace emisí“ konstrukční prvky a strategie pro emise vypracované nebo kalibrované za účelem regulace emisí;

2.20.

údržbou související s emisemi“ údržba, která podstatně ovlivňuje emise či pravděpodobně ovlivní zhoršení emisí vozidla či motoru během běžných podmínek provozu;

2.21.

strategií pro emise“ konstrukční prvek nebo soubor konstrukčních prvků, které jsou součástí celkové koncepce systému motoru nebo vozidla za účelem regulace emisí;

2.22.

rodinou motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů“ výrobcem stanovená skupina motorů odpovídající definici rodiny motorů, která se však dále seskupuje podle motorů používajících stejný systém následného zpracování výfukových plynů;

2.23.

rodinou motorů“ výrobcem stanovená skupina motorů, která má vzhledem ke své konstrukci vymezené v odstavci 7 tohoto předpisu podobné emisní vlastnosti;

2.24.

systémem motoru“ motor, systém regulace emisí a komunikační rozhraní (technické vybavení a hlášení) mezi elektronickou řídicí jednotkou nebo jednotkami motoru (dále jen „ECU“) a jinou hnací jednotkou nebo řídicí jednotkou vozidla;

2.25.

spuštěním motoru“ zapnutí zapálení, roztáčení a spuštění spalování, které je dokončeno v okamžiku, kdy otáčky motoru klesnou na hodnotu 150 ot/min pod normální otáčky volnoběhu zahřátého motoru;

2.26.

typem motoru“ kategorie motorů, které se neliší v zásadních vlastnostech motoru vymezených v příloze 1;

2.27.

systémem následného zpracování výfukových plynů“ katalyzátor (oxidační, třícestný nebo jiný), filtr částic, systém ke snížení emisí NOx, systém ke snížení emisí NOx kombinovaný s filtrem částic nebo jiné zařízení ke snížení emisí, které je namontováno za motorem;

2.28.

plynnými znečišťujícími látkami“ emise oxidu uhelnatého, NOx, vyjádřené ekvivalentem NO2, a uhlovodíky (tj. celkové uhlovodíky, uhlovodíky jiné než methan a methan) ve výfukových plynech;

2.29.

obecným jmenovatelem“ údaj počitadla udávající kolikrát bylo vozidlo provozováno za obecných podmínek;

2.30.

skupinou monitorovacích funkcí“ pro účely vyhodnocení výkonu rodiny motorů s OBD v provozu skupina monitorovacích funkcí OBD použitá pro určení správné funkce systému regulace emisí;

2.31.

počitadlem cyklů zapalování“ počitadlo uvádějící počet startů motoru, ke kterým u vozidla došlo;

2.32.

podílem výkonu v provozu“ (IUPR) podíl počtu období, během kterých existovaly podmínky, v rámci kterých monitorovací funkce či skupina monitorovacích funkcí mohly vzhledem k počtu jízdních cyklů, který je relevantní pro provoz této monitorovací funkce nebo skupiny monitorovacích funkcí, zjistit chybnou funkci;

2.33.

dolními otáčkami (nlo)“ nejnižší otáčky, při kterých má motor 50 % maximálního deklarovaného výkonu;

2.34.

chybnou funkcí“ selhání nebo zhoršení činnosti systému motoru, včetně systému OBD, u kterého se dá důvodně očekávat, že povede buď ke zvýšení hladiny kterékoli regulované znečišťující látky emitované systémem motoru nebo ke snížení účinnosti systému OBD;

2.35.

indikátorem chybné funkce“ (MI) indikátor, který je součástí varovného systému a který zřetelně informuje řidiče vozidla v případě chybné funkce;

2.36.

výrobcem“ osoba nebo subjekt, který je orgánu schválení typu odpovědný za všechna hlediska schvalování typu nebo postupu schválení a za zajištění shodnosti výroby. Osoba nebo subjekt přitom nemusí být nutně přímo zapojeny do všech fází výroby vozidla, systému, součásti nebo samostatného technického celku, které jsou předmětem postupu schvalování;

2.37.

maximálním netto výkonem“ maximální hodnota netto výkonu naměřená při plném zatížení motoru;

2.38.

netto výkonem“ výkon získaný na zkušebním stavu na konci klikového hřídele nebo rovnocenného orgánu při odpovídajících otáčkách motoru nebo vozidla spolu s pomocným zařízením v souladu s předpisem EHK/OSN č. 85 a stanovený za referenčních atmosférických podmínek;

2.39.

údržbou nesouvisející s emisemi“ údržba, která neovlivňuje podstatným způsobem emise a která nemá trvalý vliv na zhoršení emisí vozidla nebo motoru během běžných podmínek v okamžiku, kdy je údržba provedena;

2.40.

palubním diagnostickým systémem (OBD)“ systém na palubě vozidla nebo na motoru, který je schopen:

a)

zjistit chybné funkce ovlivňující emisní vlastnosti systému motoru;

b)

indikovat jejich přítomnost prostřednictvím varovného systému; a

c)

určit pravděpodobnou oblast chybné funkce prostřednictvím informací ukládaných do paměti počítače a přenosem těchto informací mimo vozidlo;

2.41.

rodinou motorů s OBD“ výrobcem stanovená skupina systémů motorů, které používají stejné metody monitorování a diagnostiky chybných funkcí souvisejících s emisemi;

2.42.

sledem operací“ sled, který sestává z nastartování motoru, doby provozu (motoru), vypnutí motoru a doby do příštího nastartování motoru, je-li monitorování OBD spuštěno a pokud by se vyskytla chybná funkce, byla by odhalena;

2.43.

původním zařízením k regulaci znečišťujících látek“ zařízení k regulaci znečišťujících látek nebo soustava takových zařízení, na které se vztahuje schválení typu vozidla;

2.44.

základním motorem“ motor vybraný z rodiny motorů tak, aby jeho emisní vlastnosti byly reprezentativní pro tuto rodinu motorů;

2.45.

systémem následného zpracování částic“ systém následného zpracování výfukových plynů určený ke snížení emisí znečišťujících částic pomocí mechanické, aerodynamické, difúzní nebo inerční separace;

2.46.

částicemi (PM)“ jakýkoli materiál, který se zachytí na stanoveném filtračním médiu po zředění výfukových plynů čistým ředicím médiem při teplotě v rozmezí 315 K (42 °C) a 325 K (52 °C); jedná se především o uhlík, kondenzované uhlovodíky a sírany s přidruženou vodou;

2.47.

poměrným zatížením“ procentuální podíl maximálního využitelného momentu při daných otáčkách;

2.48.

monitorováním činnosti“ monitorování chybných funkcí, které sestává z kontrol funkčnosti a z monitorování parametrů, které nejsou přímo usouvztažňovány s mezními hodnotami emisí a provádí se u součástí nebo systémů za účelem ověření, zda pracují v příslušném rozsahu;

2.49.

periodickou regenerací“ proces regenerace zařízení pro regulaci emisí, k němuž dochází pravidelně v době kratší než 100 hodin běžného chodu motoru;

2.50.

přenosným systémem pro měření emisí“ (PEMS) přenosný systém pro měření emisí splňující požadavky stanovené v dodatku 2 přílohy 8 tohoto předpisu;

2.51.

jednotkou odběru výkonu“ motorem poháněné zařízení k pohonu pomocných a přídavných zařízení na vozidle;

2.52.

vhodnou poškozenou součástí nebo systémem“ (QDC) součást nebo systém, který byl záměrně poškozen například prostřednictvím zrychleného stárnutí nebo se kterým bylo manipulováno řízeným způsobem a který byl přijat orgánem schválení typu v souladu s ustanoveními odstavce 6.3.2 přílohy 9B a odstavce A.8.2.2 dodatku 8 přílohy 9B tohoto předpisu, který se používá během prokazování správné činnosti systému OBD u systému motoru;

2.53.

činidlem“ médium, které je uloženo v nádrži ve vozidle a je dodáváno systémem následného zpracování výfukových plynů (v případě potřeby) podle požadavku systému regulace emisí;

2.54.

rekalibrováním“ jemné seřízení motoru na zemní plyn, aby se zajistila stejná výkonnost (výkon, spotřeba paliva) v jiné skupině zemního plynu;

2.55.

referenční hmotností“ hmotnost vozidla v pohotovostním stavu zmenšená o jednotnou hmotnost řidiče 75 kg a zvětšená o jednotnou hmotnost 100 kg;

2.56.

náhradním zařízením k regulaci znečišťujících látek“ zařízení k regulaci znečišťujících látek nebo soubor takových zařízení, který je určen jako náhrada původního zařízení k regulaci znečišťujících látek a může být schválen jako samostatný technický celek;

2.57.

čtecím nástrojem“ externí zkušební zařízení používané pro normovanou komunikaci se systémem OBD mimo vozidlo v souladu s požadavky tohoto předpisu;

2.58.

programem akumulace doby provozu“ cyklus stárnutí a akumulace doby provozu pro stanovení faktorů zhoršení u rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů;

2.59.

servisním režimem“ zvláštní režim dvoupalivového motoru, který je aktivován pro účely oprav, nebo režim pro opuštění silničního provozu, pokud není provoz v dvoupalivovém režimu možný (2);

2.60.

emisemi z výfuku“ emise plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic;

2.61.

nedovolenými zásahy“ deaktivace nebo takové úpravy nebo změny systému regulace emisí nebo pohonného systému vozidla, včetně jakýchkoli softwarových či jiných logických ovládacích prvků, které zhorší emisní vlastnosti vozidla, ať již to bylo jejich záměrem či nikoli;

2.62.

hmotností v nenaloženém stavu“ provozní hmotnost vozidla bez jednotné hmotnosti řidiče 75 kg, bez cestujících nebo nákladu, avšak s palivovou nádrží naplněnou na 90 % celkového objemu, s obvyklou sadou nářadí a případně s náhradním kolem;

2.63.

životností“ příslušná ujetá vzdálenost a/nebo časový interval, v rámci kterých musí být dodrženy příslušné mezní hodnoty pro emise plynných látek a emise částic;

2.64.

typem vozidla z hlediska emisí“ skupina vozidel, které se neliší v zásadních vlastnostech motoru a vozidla vymezených v příloze 1;

2.65.

filtrem částic vznětového motoru typu wall–flow“ filtr částic vznětového motoru (DPF), ve kterém jsou výfukové plyny tlačeny proudem skrze stěnu, která filtruje pevné látky;

2.66.

Wobbeho indexem (dolním Wl nebo horním Wu)“ poměr odpovídající výhřevnosti plynu na jednotku objemu k druhé odmocnině poměrné hustoty plynu za stejných referenčních podmínek:

Formula

2.67.

faktorem posunu λ (Sλ)“ výraz, který popisuje požadovanou pružnost systému řízení motoru z hlediska změny poměru přebytku vzduchu λ, jestliže motor pracuje s plynem rozdílného složení, než má čistý methan (výpočet Sλ viz dodatek 5 přílohy 4).

3.   ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ

3.1.   Žádost o schválení typu systému motoru nebo rodiny motorů jako samostatného technického celku

3.1.1.

Výrobce nebo jeho oprávněný zástupce předloží orgánu schválení typu žádost o schválení typu systému motoru nebo rodiny motorů jako samostatného technického celku.

3.1.2.

Žádost uvedená v odstavci 3.1.1 musí být vypracována podle vzoru informačního dokumentu, který je uveden v příloze 1. Pro tento účel se použije část 1 přílohy 1.

3.1.3.

Výrobce dodá společně s žádostí soubor dokumentace, který plně osvětluje jakékoliv konstrukční prvky ovlivňující emise, strategii regulace emisí systému motoru a prostředky, kterými tento systém řídí své výstupní veličiny, které souvisejí s emisemi, ať již je toto řízení přímé nebo nepřímé, a který plně osvětluje systém varování a upozornění tak, jak je požadováno v odstavcích 4 a 5 přílohy 11. Soubor dokumentace se skládá z následujících částí včetně informací stanovených v odstavci 5.1.4:

a)

souboru formální dokumentace, který je uložen u orgánu schválení typu. Soubor formální dokumentace může být na požádání zpřístupněn zúčastněným stranám;

b)

souboru doplňkové dokumentace, který zůstává důvěrný. Soubor doplňkové dokumentace může být uložen u orgánu schválení typu či u výrobce, a to po zvážení orgánu schválení typu, nicméně má být zpřístupněn k inspekci orgánem schválení typu při schvalování nebo kdykoli během doby platnosti schválení. V případě, že je soubor dokumentace uložen u výrobce, provede orgán schválení typu nezbytná opatření, aby zajistil, že dokumentace nebude po schválení pozměněna.

3.1.4.

K informacím uvedeným v odstavci 3.1.3 výrobce dále přiloží následující informace:

a)

v případě zážehových motorů prohlášení výrobce o minimálním procentu selhání zapalování z celkového počtu zážehů, které by buď vedly k překročení emisních limitů stanovených v příloze 9A, pokud by uvedené procento selhání bývalo bylo přítomno od začátku zkoušky emisí, jak stanoví příloha 4, nebo by mohly způsobit přehřátí jednoho či více katalyzátorů, což by vedlo k nevratnému poškození;

b)

popis opatření přijatých v zájmu toho, aby se zabránilo nedovoleným úpravám a zásahům do počítače či počítačů pro regulaci emisí včetně zařízení pro aktualizaci využívající výrobcem schválený program či kalibraci;

c)

dokumentace systému OBD v souladu s požadavky stanovenými v odstavci 8 přílohy 9B;

d)

informace týkající se OBD za účelem přístupu do OBD v souladu s požadavky přílohy 14 tohoto předpisu;

e)

prohlášení o dodržení emisí mimo cyklus podle požadavků stanovených v odstavci 5.1.3 a odstavci 10 přílohy 10;

f)

prohlášení o dodržení výkonu OBD v provozu podle požadavků stanovených v dodatku 2 přílohy 9A;

g)

prvotní plán na zkoušení v provozu v souladu s odstavcem 2.4 přílohy 8;

h)

případně kopie dalších schválení typu s příslušnými údaji, které umožní rozšířit schválení a stanovit faktory zhoršení.

3.1.5.

Výrobce předloží technické zkušebně odpovídající za zkoušky schválení typu motor či základní motor reprezentující typ, který má být schválen.

3.1.6.

Změny značky systému, součásti nebo samostatného technického celku, k nimž dojde po schválení typu, platnost tohoto schválení typu automaticky neruší, pokud nedojde ke změně původních vlastností či technických parametrů takovým způsobem, který ovlivní funkčnost motoru či systému k regulaci emisí.

3.2.   Žádost o schválení typu vozidla se schváleným systémem motoru z hlediska emisí

3.2.1.

Výrobce nebo jeho oprávněný zástupce předloží orgánu schválení typu žádost o schválení typu vozidla se schváleným systémem motoru z hlediska emisí.

3.2.2.

Žádost uvedená v odstavci 3.2.1 musí být vyhotovena podle vzoru informačního dokumentu v části 2 přílohy 1. K této žádosti se přiloží kopie certifikátu schválení typu systému motoru nebo rodiny motorů jako samostatného technického celku.

3.2.3.

Výrobce dodá soubor dokumentace, který plně osvětluje konstrukční prvky systému varování a upozornění, který je umístěn na palubě vozidla tak, jak je požadováno v příloze 11. Tento soubor dokumentace se poskytne v souladu s odstavcem 3.1.3.

3.2.4.

K informacím uvedeným v odstavci 3.2.3 výrobce dále přiloží následující informace:

a)

popis opatření přijatých s cílem zabránit nedovoleným úpravám a zásahům do řídicích jednotek vozidla, na které se tento předpis vztahuje, včetně zařízení pro aktualizaci využívající výrobcem schválený program či kalibraci;

b)

popis součástí OBD na palubě vozidla v souladu s požadavky stanovenými v odstavci 8 přílohy 9B;

c)

informace týkající se součástí OBD na palubě vozidla pro účely přístupu k OBD;

d)

případně kopie dalších schválení typu s příslušnými údaji, které umožní rozšířit schválení.

3.2.5.

Změny značky systému, součásti nebo samostatného technického celku, k nimž dojde po schválení typu, platnost tohoto schválení automaticky neruší, pokud nedojde ke změně původních vlastností či technických parametrů takovým způsobem, který ovlivní funkčnost motoru či systému k regulaci emisí.

3.3.   Žádost o schválení typu vozidla z hlediska emisí

3.3.1.

Výrobce nebo jeho oprávněný zástupce předloží orgánu schválení typu žádost o schválení typu vozidla z hlediska emisí.

3.3.2.

Žádost uvedená v odstavci 3.3.1 musí být vypracována podle vzoru informačního dokumentu, který je uveden v příloze 1. Pro tento účel se použijí části 1 a 2 uvedené přílohy.

3.3.3.

Výrobce poskytne soubor dokumentace, který plně osvětluje jakékoliv konstrukční prvky ovlivňující emise, strategii regulace emisí systému motoru a prostředky, kterými tento systém řídí své výstupní veličiny, ať již je toto řízení přímé nebo nepřímé, a který plně osvětluje systém varování a upozornění tak, jak je požadováno v příloze 11. Tento soubor dokumentace se poskytne v souladu s odstavcem 3.1.3.

3.3.4.

K informacím podle odstavce 3.3.3 výrobce dále předloží informace požadované v odst. 3.1.4 písm. a) až h) a v odst. 3.2.4 písm. a) až d).

3.3.5.

Výrobce předloží technické zkušebně odpovídající za zkoušky schválení typu motor reprezentující typ, který má být schválen.

3.3.6.

Změny značky systému, součásti nebo samostatného technického celku, k nimž dojde po schválení typu, platnost tohoto schválení automaticky neruší, pokud nedojde ke změně původních vlastností či technických parametrů takovým způsobem, který ovlivní funkčnost motoru či systému k regulaci emisí.

3.4.   Žádost o schválení typu náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek jako samostatného technického celku

3.4.1.

Výrobce předloží orgánu schválení typu žádost o schválení typu náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek jako samostatného technického celku.

3.4.2.

Žádost musí být vypracována podle vzoru informačního dokumentu uvedeného v dodatku 1 přílohy 13.

3.4.3.

Výrobce předloží prohlášení o dodržení požadavků týkajících se přístupu k informacím OBD.

3.4.4.

Výrobce předloží technické zkušebně odpovídající za zkoušky schválení typu:

a)

typ systému nebo systémů motorů schválených v souladu s tímto předpisem a vybavených novým původním zařízením k regulaci znečišťujících látek;

b)

jeden vzorek typu náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek;

c)

další vzorek typu náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek v případě náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek určeného k montáži na vozidlo vybavené systémem OBD.

3.4.5.

Pro účely odst. 3.4.4 písm. a) vybere žadatel po dohodě se orgánem schválení typu zkušební motory.

Zkušební podmínky musí splňovat požadavky stanovené v oddílu 6 přílohy 4.

Zkušební motory musejí vyhovovat těmto požadavkům:

a)

nesmí mít závady na systému regulace emisí;

b)

všechny vadné nebo nadměrně opotřebované původní díly související s emisemi musí být opraveny nebo vyměněny;

c)

musí být před zkouškami emisí řádně seřízeny a nastaveny podle pokynů výrobce.

3.4.6.

Pro účely odst. 3.4.4 písm. b) a c) musí být tento vzorek zřetelně a nesmazatelně označen obchodním názvem žadatele nebo jeho značkou a obchodním označením.

3.4.7.

Pro účely odst. 3.4.4 písm. c) vzorek představuje vhodnou poškozenou součást.

4.   SCHVÁLENÍ

4.1.   Za účelem získání schválení typu systému motoru nebo rodiny motoru jako samostatného technického celku, schválení typu vozidla se schváleným systémem motoru z hlediska emisí či schválení typu vozidla z hlediska emisí výrobce v souladu s ustanoveními tohoto předpisu prokáže, že se na vozidla či systémy motoru vztahují zkoušky a splňují požadavky stanovené v odstavci 5 a přílohách 4, 6, 7, 9A, 9B, 9C, 10, 11 a 12. Výrobce rovněž zajistí shodu se specifikacemi referenčních paliv uvedenými v příloze 5.

Za účelem získání schválení typu vozidla se schváleným systémem motoru z hlediska emisí či schválení typu vozidla z hlediska emisí zajistí výrobce shodu s požadavky na montáž stanovenými v odstavci 6.

4.2.   Za účelem získání rozšíření schválení typu vozidla z hlediska emisí schváleného v rámci tohoto předpisu, jehož referenční hmotnost je vyšší než 2 380 kg, ale nepřesahuje 2 610 kg, musí výrobce splňovat požadavky stanovené v dodatku 1 přílohy 12.

4.3.   Za účelem získání schválení typu dvoupalivového motoru nebo rodiny motorů jako samostatného technického celku, schválení typu dvoupalivového vozidla se schváleným dvoupalivovým motorem z hlediska emisí nebo schválení typu dvoupalivového vozidla z hlediska emisí výrobce vozidla kromě splnění požadavků odstavce 4.1 prokáže, že dvoupalivová vozidla nebo motory byly podrobeny zkouškám a splňují požadavky stanovené v příloze 15.

4.4.   Vyhrazeno (3)

4.5.   Za účelem získání schválení typu systému motoru nebo rodiny motoru jako samostatného technického celku či schválení typu vozidla z hlediska emisí výrobce zajistí shodu s požadavky na použitelnost paliv pro univerzální schválení pro všechna paliva, nebo v případě zážehového motoru na zemní plyn a zkapalněný ropný plyn (LPG) zajistí schválení omezené použitelnosti paliv, jak je stanoveno v odstavci 4.6.

4.5.1.   Tabulky shrnující požadavky pro schválení motorů na zemní plyn, LPG a dvoupalivových motorů jsou uvedeny v dodatku 4.

4.6.   Požadavky na schválení typu s univerzální použitelností paliv

Schválení typu s univerzální použitelností paliv se udělí, jsou-li splněny požadavky uvedené v odstavcích 4.6.1. až 4.6.6.1.

4.6.1.   Základní motor musí splňovat požadavky tohoto předpisu na odpovídající referenční paliva uvedená v příloze 5. Zvláštní požadavky se vztahují na motory na zemní plyn / biomethan (včetně dvoupalivových motorů), jak je uvedeno v odstavci 4.6.3.

4.6.2.   Pokud výrobce umožní u dané rodiny motorů používání paliv z prodejní sítě, která nejsou jako referenční paliva zařazena v příloze 5 nebo v příslušných normách pro paliva z prodejní sítě (např. norma EN 228 CEN v případě bezolovnatého benzinu a norma EN 590 CEN v případě motorové nafty), jako je například používání B100, musí výrobce vedle požadavků uvedených v odstavci 4.6.1:

a)

uvést paliva, na která je daná rodina motorů schopna provozu, v odstavci 3.2.2.2.1 části 1 přílohy 1;

b)

prokázat schopnost základního motoru splnit požadavky tohoto předpisu na uvedená paliva;

c)

splnit požadavky kontroly shodnosti uvedených paliv v provozu uvedené v odstavci 9 včetně veškerých směsí uvedených paliv a paliv z prodejní sítě a norem.

4.6.3.   V případě motoru na zemní plyn / biomethan je výrobce povinen prokázat schopnost základního motoru přizpůsobit se jakémukoli složení paliva, které může být nabízeno na trhu.

4.6.3.1   U stlačeného zemního plynu / biomethanu (CNG) obecně existují dva druhy paliva: palivo s velkou výhřevností (plyn H) a palivo s malou výhřevností (plyn L), avšak s velkým rozptylem v obou skupinách; liší se výrazně svým obsahem energie vyjádřeným Wobbeho indexem a svým faktorem Sλ posunu λ. Zemní plyny s faktorem posunu λ mezi 0,89 a 1,08 (0,89 ≤ Sλ ≤ 1,08) se považují za paliva s velkou výhřevností (skupina H), zatímco zemní plyny s faktorem posunu λ mezi 1,08 a 1,19 (1,08 ≤ Sλ ≤ 1,19) se považují za paliva s malou výhřevností (skupina L). Složení referenčních paliv odráží extrémní proměnlivost Sλ.

Základní motor musí splňovat požadavky na referenční paliva GR (palivo 1) a G25 (palivo 2) tohoto předpisu uvedené v příloze 5, aniž by se provedlo jakékoli nové ruční nastavení systému přívodu paliva do motoru mezi oběma zkouškami (je vyžadována samočinná adaptace). Po změně paliva je přípustný jeden přizpůsobovací průběh jedním horkým cyklem WHTC bez měření. Po tomto přizpůsobovacím průběhu bude motor zchlazen v souladu s odstavcem 7.6.1 přílohy 4.

4.6.3.1.1

Na žádost výrobce se motor může zkoušet s třetím palivem (palivo 3), jestliže se faktor Sλ posunu λ pohybuje mezi 0,89 (tj. nižší skupina paliva GR) a 1,19 (tj. vyšší skupina paliva G25), například tehdy, je-li palivo 3 palivem z prodejní sítě. Výsledky této zkoušky se mohou použít jako základ pro hodnocení shodnosti výroby.

4.6.3.2.   V případě zkapalněného zemního plynu / zkapalněného biomethanu (LNG) splňuje základní motor požadavky tohoto předpisu týkající se referenčních paliv GR (palivo 1) a G20 (palivo 2), jak je uvedeno v příloze 5, aniž by se provedlo jakékoli nové ruční nastavení systému přívodu paliva do motoru mezi oběma zkouškami (je vyžadována samočinná adaptace). Po změně paliva je přípustný jeden přizpůsobovací průběh jedním horkým cyklem WHTC bez měření. Po tomto přizpůsobovacím průběhu se motor zchladí v souladu s odstavcem 7.6.1 přílohy 4.

4.6.4.   U motoru na stlačený zemní plyn / biomethan (CNG), který se může samočinně přizpůsobit jednak pro skupinu plynů H a jednak pro skupinu plynů L a u něhož se mezi skupinou H a skupinou L přepíná přepínačem, se musí základní motor zkoušet s odpovídajícím referenčním palivem uvedeným v příloze 5 pro každou skupinu při všech polohách přepínače. Tato paliva jsou GR (palivo 1) a G23 (palivo 3) pro skupinu plynů H a G25 (palivo 2) a G23 (palivo 3) pro skupinu plynů L. Základní motor musí splňovat požadavky tohoto předpisu v obou polohách přepínače bez jakéhokoli nového nastavení přívodu paliva mezi oběma zkouškami provedenými při jedné a druhé poloze přepínače. Po změně paliva je přípustný jeden přizpůsobovací průběh jedním horkým cyklem WHTC bez měření. Po tomto přizpůsobovacím průběhu bude motor zchlazen v souladu s odstavcem 7.6.1 přílohy 4.

4.6.4.1.   Na žádost výrobce se motor může zkoušet s třetím palivem místo paliva G23 (palivo 3), jestliže se faktor Sλ posunu λ pohybuje mezi 0,89 (tj. nižší skupina paliva GR) a 1,19 (tj. vyšší skupina paliva G25), například tehdy, je-li palivo 3 palivem z prodejní sítě. Výsledky této zkoušky se mohou použít jako základ pro hodnocení shodnosti výroby.

4.6.5.   U motorů na zemní plyn se určí poměr výsledků měření emisí „r“ pro každou znečišťující látku takto:

Formula nebo

Formula a

Formula

4.6.6.   U LPG je výrobce povinen prokázat schopnost základního motoru přizpůsobit se jakémukoli složení paliva, které může být nabízeno na trhu.

U LPG kolísá složení C3/C4. Tato kolísání se odrážejí v referenčních palivech. Základní motor musí splňovat požadavky na emise s referenčními palivy A a B uvedenými v příloze 5, aniž by se provedlo jakékoli nové nastavení přívodu paliva mezi oběma zkouškami. Po změně paliva je přípustný jeden přizpůsobovací průběh jedním horkým cyklem WHTC bez měření. Po tomto přizpůsobovacím průběhu bude motor zchlazen v souladu s odstavcem 7.6.1 přílohy 4.

4.6.6.1.   Poměr výsledků měření emisí „r“ se určí pro každou znečišťující látku takto:

Formula

4.7.   Požadavky na schválení typu s omezenou použitelností paliv u zážehových motorů vozidel na stlačený zemní plyn / biomethan (CNG) nebo LPG.

4.7.1.   Schválení typu z hlediska emisí z výfuku pro motor na zemní plyn a konstruovaný pro provoz jak se skupinou plynů H, tak se skupinou plynů L

4.7.1.1.   Základní motor se zkouší s odpovídajícím referenčním palivem uvedeným v příloze 5 pro danou skupinu. Tato paliva jsou GR (palivo 1) a G23 (palivo 3) pro skupinu plynů H a G25 (palivo 2) a G23 (palivo 3) pro skupinu plynů L. Základní motor musí splňovat požadavky tohoto předpisu bez jakéhokoli nového nastavení přívodu paliva mezi oběma zkouškami. Po změně paliva je přípustný jeden přizpůsobovací průběh jedním horkým cyklem WHTC bez měření. Po tomto přizpůsobovacím průběhu bude motor zchlazen v souladu s odstavcem 7.6.1 přílohy 4.

4.7.1.2.   Na žádost výrobce se motor může zkoušet s třetím palivem místo paliva G23 (palivo 3), jestliže se faktor Sλ posunu λ pohybuje mezi 0,89 (tj. nižší skupina paliva GR) a 1,19 (tj. vyšší skupina paliva G25), například tehdy, je-li palivo 3 palivem z prodejní sítě. Výsledky této zkoušky se mohou použít jako základ pro hodnocení shodnosti výroby.

4.7.1.3.   Poměr výsledků měření emisí „r“ se určí pro každou znečišťující látku takto:

Formula nebo

Formula a

Formula

4.7.1.4.   Při dodání zákazníkovi musí být na motoru štítek podle požadavků odstavce 4.12.8 udávající, pro kterou skupinu plynů je motor schválen.

4.7.2.   Schválení typu z hlediska emisí z výfuku pro motor na zemní plyn nebo LPG a konstruovaný pro provoz s jedním specifickým složením paliva

4.7.2.1.   Základní motor musí splňovat požadavky na emise s referenčními palivy GR a G25 v případě zemního plynu nebo s referenčními palivy A a B v případě LPG podle požadavků přílohy 5. Mezi zkouškami je přípustné jemné seřízení palivového systému. Toto jemné seřízení se skládá z překalibrování databáze palivového systému, aniž by přitom došlo ke změně základní strategie řízení nebo základní struktury databáze. V případě potřeby se připouští výměna částí, které mají přímý vztah k průtočnému množství paliva, jako jsou vstřikovací trysky.

4.7.2.2.   Na žádost výrobce se motor může zkoušet s referenčními palivy GR a G23 nebo G25 a G23, přičemž schválení typu platí pouze pro skupinu plynů H nebo v druhém případě pro skupinu plynů L.

4.7.2.3.   Při dodání zákazníkovi musí být na motoru štítek podle požadavků odstavce 4.12.8 udávající, pro jaké složení paliva je motor kalibrován.

4.8.   Požadavky na schválení typu pro konkrétní palivo v případě motorů na zkapalněný zemní plyn / zkapalněný biomethan (LNG)

V případě zkapalněného zemního plynu / zkapalněného biomethanu lze udělit schválení typu pro konkrétní palivo, pokud jsou splněny požadavky uvedené v oddílech 4.8.1 až 4.8.2.

4.8.1.   Podmínky žádosti o schválení typu pro konkrétní palivo v případě motorů na zkapalněný zemní plyn / zkapalněný biomethan (LNG).

4.8.1.1.   Výrobce může požádat pouze o schválení typu pro konkrétní palivo u motoru kalibrovaného pro specifické složení plynu LNG (4) vedoucí k faktoru posunu λ, který se neliší o více než 3 procenta od faktoru posunu λ paliva G20 uvedeného v příloze 5 s obsahem ethanu nepřesahujícím 1,5 procenta.

4.8.1.2.   Ve všech ostatních případech žádá výrobce o univerzální schválení typu pro více paliv podle specifikací odstavce 4.6.3.2.

4.8.2.   Zvláštní požadavky na zkoušky v případě schválení typu pro konkrétní palivo (LNG).

4.8.2.1.   U rodiny dvoupalivových motorů, kde jsou motory kalibrovány pro specifické složení plynu LNG2, jež vede k faktoru posunu k faktoru posunu λ, který se neliší o více než 3 procenta od faktoru posunu λ paliva G20 uvedeného v příloze 5, a jehož obsah ethanu nepřesahuje 1,5 procenta, se základní motor zkouší pouze na referenční plynné palivo G20, jak je uvedeno v příloze 5.

4.9   Schválení typu z hlediska emisí z výfuku pro člena rodiny motorů

4.9.1.   S výjimkou případu uvedeného v odstavci 4.8.2 se schválení typu základního motoru rozšíří bez dalšího zkoušení na všechny členy rodiny motorů pro všechna složení paliva ve skupině, pro kterou byl schválen základní motor (v případě motorů popsaných v odstavci 4.7.2), nebo pro tutéž skupinu paliv (v případě motorů popsaných buď v odstavci 4.6, nebo v odstavci 4.7), pro kterou byl základní motor schválen jako typ.

4.9.2.   Pokud technická zkušebna zjistí, že z hlediska vybraného základního motoru předložená žádost ne zcela reprezentuje rodinu motorů definovanou v části 1 přílohy 1, může technická zkušebna vybrat a zkoušet alternativní referenční zkušební motor, případně další referenční zkušební motor.

4.10.   Požadavky pro schvalování palubních diagnostických systémů

4.10.1.   Výrobce zajistí, aby veškeré systémy motoru a veškerá vozidla byla vybavena systémem OBD.

4.10.2.   Systém OBD musí být navržen, konstruován a instalován ve vozidle v souladu s přílohou 9A tak, aby umožnil identifikovat, zaznamenávat a sdělovat druhy zhoršení výkonu nebo chybných funkcí uvedené v dané příloze, a to během celé doby životnosti vozidla.

4.10.3.   Výrobce zajistí, aby systém OBD splňoval požadavky stanovené v příloze 9A včetně požadavků týkajících se výkonu palubní diagnostiky v provozu, a to za všech běžných a důvodně předvídatelných podmínek jízdy včetně běžných podmínek užívání stanovených v příloze 9B.

4.10.4.   Při zkoušení vhodné poškozené součásti je indikátor chybné funkce systému OBD aktivován v souladu s přílohou 9B. Indikátor chybné funkce systému OBD může být aktivován také tehdy, pokud jsou emise pod mezními hodnotami emisí uvedenými v příloze 9A.

4.10.5.   Výrobce zajistí, že jsou dodržována ustanovení pro výkon rodiny motorů s OBD v provozu stanovená v příloze 9A.

4.10.6.   Údaje týkající se výkonu OBD v provozu jsou systémem OBD uchovávány a zpřístupněny v nešifrované formě prostřednictvím standardního komunikačního protokolu OBD, a to v souladu s ustanoveními přílohy 9A.

4.10.7.   Pokud se tak výrobce rozhodne, mohou v případě nových schválení typu do doby uvedené v odstavci 13.2.3 systémy OBD splňovat alternativní ustanovení uvedená v příloze 9A a odkazující na tento odstavec.

4.10.8.   Pokud se tak výrobce rozhodne, může ke sledování DPF v případě nových schválení typu do doby uvedené v odstavci 13.2.2 použít alternativní ustanovení uvedená v odstavci 2.3.2.2 přílohy 9A.

4.11.   Požadavky pro schvalování náhradních zařízení k regulaci znečišťujících látek

4.11.1.   Výrobce zajistí, aby náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek, jež mají být namontována do systému motoru nebo do vozidel se schválením typu spadajících do oblasti působnosti tohoto předpisu, měla schválení typu jakožto samostatné technické celky, a to v souladu s požadavky odstavců 4.11.2 až 4.11.5.

Katalyzátory, zařízení na snižování emisí NOx a filtry částic se pro účely tohoto předpisu považují za zařízení k regulaci znečišťujících látek.

4.11.2.   Původní náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek, která patří k typu, na nějž se vztahuje odstavec 3.2.12 části 1 přílohy 1, a která jsou určena k montáži na vozidlo, k němuž odkazuje příslušný dokument o schválení typu, nemusejí splňovat všechny požadavky přílohy 13 za podmínky, že splňují požadavky odstavců 2.1, 2.2 a 2.3 uvedené přílohy.

4.11.3.   Výrobce zajistí, aby původní zařízení k regulaci znečišťujících látek nesla identifikační značení.

4.11.4.   Identifikační značení uvedená v odstavci 4.11.3 musí zahrnovat:

a)

název či výrobní značku výrobce vozidla nebo motoru;

b)

značku a identifikační číslo původního zařízení k regulaci znečišťujících látek uvedeného v informacích podle odstavce 3.2.12.2 části 1 přílohy 1.

4.11.5.   Náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek má schválení typu v souladu s tímto předpisem až v okamžiku, kdy konkrétní požadavky na zkoušení budou uvedeny v příloze 13 tohoto předpisu (5).

4.12.   Značky schválení a štítky pro systémy motorů a vozidla

4.12.1.   Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. První dvě číslice (v současnosti 06 odpovídající sérii změn 06) budou označovat sérii změn včleňujících do předpisu poslední technické změny v době vydání schválení. Tatáž smluvní strana nesmí přidělit totéž číslo jinému typu motoru nebo jinému typu vozidla.

4.12.2.   Sdělení o schválení nebo o rozšíření nebo o odmítnutí schválení nebo o definitivním ukončení výroby typu motoru nebo typu vozidla podle tohoto předpisu musí být na formuláři dle vzoru v příloze 2A, 2B nebo 2C tohoto předpisu zaslána smluvním stranám Dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis. Uvedeny musí být rovněž hodnoty naměřené při schvalovací zkoušce typu.

4.12.3.   Každý motor shodný s typem motoru schváleným dle tohoto předpisu nebo každé vozidlo shodné s typem vozidla schváleným dle tohoto předpisu se opatří, na nápadném a snadno přístupném místě, mezinárodní značkou schválení skládající se z:

4.12.3.1.

písmene „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila (6),

4.12.3.2.

čísla tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení vpravo od kružnice předepsané v odstavci 4.12.3.1.

4.12.3.3.

Součástí značky schválení je též pomlčka a další znak za číslem schválení, jehož účelem je odlišit, pro kterou fázi bylo schválení v souladu s odstavcem 13.2. uděleno, a který je uveden v tabulce 1 v příloze 3.

4.12.3.3.1.

U vznětových motorů na motorovou naftu musí značka schválení obsahovat za označením státu písmeno „D“, jehož účelem je rozlišit, pro který typ motorů bylo schválení uděleno.

4.12.3.3.2.

U vznětových motorů na ethanol (ED95) musí značka schválení obsahovat za označením státu písmena „ED“, jejichž účelem je rozlišit, pro který typ motorů bylo schválení uděleno.

4.12.3.3.3.

U zážehových motorů na ethanol (E85) musí značka schválení obsahovat za označením státu „E85“, jehož účelem je rozlišit, pro který typ motorů bylo schválení uděleno.

4.12.3.3.4.

U benzinových zážehových motorů musí značka schválení obsahovat za označením státu písmeno „P“, jehož účelem je rozlišit, pro který typ motorů bylo schválení uděleno.

4.12.3.3.5.

U zážehových motorů na LPG musí značka schválení obsahovat za označením státu písmeno „Q“, jehož účelem je rozlišit, pro který typ motorů bylo schválení uděleno.

4.12.3.3.6.

U motorů na zemní plyn musí značka schválení obsahovat za označením státu písmeno či písmena, jejichž účelem je rozlišit, pro kterou skupinu plynů bylo schválení uděleno. Jedná se o toto písmeno či písmena:

a)

H u motoru schváleného a kalibrovaného pro skupinu plynů H;

b)

L u motoru schváleného a kalibrovaného pro skupinu plynů L;

c)

HL u motoru schváleného a kalibrovaného jak pro skupinu plynů H, tak pro skupinu plynů L;

d)

Ht u motoru schváleného a kalibrovaného pro specifické složení plynu ve skupině plynů H a přestavitelného jemným seřízením palivového systému motoru pro jiný specifický plyn ve skupině plynů H;

e)

Lt u motoru schváleného a kalibrovaného pro specifické složení plynu ve skupině plynů L a přestavitelného jemným seřízením palivového systému motoru pro jiný specifický plyn ve skupině plynů L;

f)

HLt u motoru schváleného a kalibrovaného pro specifické složení plynu ve skupině plynů H nebo ve skupině plynů L a přestavitelného jemným seřízením palivového systému motoru pro jiný specifický plyn ve skupině plynů H nebo ve skupině plynů L.

g)

LNG20 u motoru schváleného a kalibrovaného pro specifické složení zkapalněného zemního plynu / zkapalněného biomethanu, jež vede k faktoru posunu λ, který se neliší o více než 3 procenta od faktoru posunu λ paliva G20 uvedeného v příloze 5, a jehož obsah ethanu nepřesahuje 1,5 procenta;

h)

LNG u motoru schváleného a kalibrovaného pro jakékoliv jiné složení zkapalněného zemního plynu / zkapalněného biomethanu.

4.12.3.3.7.

U dvoupalivových motorů musí značka schválení za označením státu obsahovat řadu znaků, jejichž účelem je rozlišit, pro který dvoupalivový motor a se kterým rozsahem plynů bylo schválení uděleno.

Tato řada znaků bude tvořena dvěma znaky označujícími typ dvoupalivového motoru a písmenem/písmeny uvedeným/uvedenými v příslušných odstavcích 4.12.3.3.1 až 4.12.3.3.6.

a)

1A pro dvoupalivové motory typu 1A;

b)

1B pro dvoupalivové motory typu 1B;

c)

2A pro dvoupalivové motory typu 2A;

d)

2B pro dvoupalivové motory typu 2B;

e)

3B pro dvoupalivové motory typu 3B.

4.12.4.   Jsou-li vozidlo nebo motor shodné s typem schváleným podle jednoho nebo několika jiných předpisů připojených k dohodě ve státě, který udělil schválení podle tohoto předpisu, nemusí se symbol předepsaný v odstavci 4.12.3.1 opakovat. V takovém případě se čísla předpisu a schválení a doplňkových symbolů všech předpisů, podle nichž byla udělena schválení podle tohoto předpisu, uvedou ve svislých sloupcích vpravo od symbolu předepsaného v odstavci 4.12.3.1.

4.12.5.   Značka schválení se umístí poblíž tabulky s údaji, připevněné výrobcem ke schválenému typu, nebo přímo na ni.

4.12.6.   V příloze 3 tohoto předpisu jsou uvedeny příklady uspořádání značek schválení.

4.12.7.   Na motoru schváleném jako samostatný technický celek se kromě značky schválení musí uvést:

4.12.7.1.

výrobní značka nebo obchodní název výrobce motoru;

4.12.7.2.

obchodní označení výrobce.

4.12.8.   Štítky

U motorů na zemní plyn a na LPG se schválením typu s omezenou použitelností paliv se použijí následující štítky:

4.12.8.1.   Údaje

Je třeba uvést následující údaje:

 

V případě odstavce 4.7.1.4 musí být na štítku uvedeno „POUŽÍVAT JEN SE ZEMNÍM PLYNEM SKUPINY H“. V případě potřeby se „H“ nahradí „L“.

 

V případě odstavce 4.7.2.3 musí být na štítku uvedeno „POUŽÍVAT JEN SE ZEMNÍM PLYNEM SPECIFIKACE …“ nebo případně „POUŽÍVAT JEN SE ZKAPALNĚNÝM ROPNÝM PLYNEM SPECIFIKACE …“. Musí se uvést všechny údaje z příslušné tabulky/tabulek v příloze 5 spolu s jednotlivými složkami a mezními hodnotami uvedenými výrobcem motoru.

Písmena a číslice musí mít výšku nejméně 4 mm.

Poznámka: Jestliže takové označení není možné z důvodu nedostatku místa, může se použít zjednodušený kód. V takovém případě musí být vysvětlení obsahující všechny výše uvedené údaje snadno dostupné každému, kdo plní palivovou nádrž nebo provádí údržbu nebo opravu motoru a jeho příslušenství, a také příslušným orgánům. Umístění a obsah tohoto vysvětlení budou stanoveny dohodou mezi výrobcem a orgánem schválení typu.

4.12.8.2.   Vlastnosti

Štítky musí mít trvanlivost po dobu životnosti motoru. Štítky musí být snadno čitelné a jejich písmena a číslice musí být nesmazatelné. Kromě toho musí být připevnění štítků trvanlivé po dobu životnosti motoru a nesmí být možné, aby se daly odstranit, aniž by byly přitom zničeny nebo se jejich nápis stal nečitelným.

4.12.8.3.   Umístění

Štítky musí být umístěny na části motoru, která je nezbytná pro běžný provoz motoru a která obvykle nevyžaduje výměnu v průběhu života motoru. Kromě toho musí být tyto štítky umístěny tak, aby byly dobře viditelné poté, co byla na motor namontována všechna pomocná zařízení nutná pro provoz motoru.

4.13.   Při žádosti o schválení typu vozidla z hlediska jeho motoru musí být označení uvedené v odstavci 4.12.8 také umístěno těsně u otvoru k plnění paliva.

4.14.   Při žádosti o schválení typu vozidla se schváleným motorem musí být označení uvedené v odstavci 4.12.8 umístěno také těsně u otvoru k plnění paliva.

5.   POŽADAVKY A ZKOUŠKY

5.1.   Obecně

5.1.1.   Výrobci vybaví vozidla a motory tak, aby součásti, které by mohly mít vliv na emise, byly navrženy, konstruovány a namontovány tak, aby vozidlo či motor při běžném použití vyhovoval tomuto předpisu a prováděcím opatřením k němu.

5.1.2.   Výrobce přijme v souladu s tímto předpisem technická opatření k účinnému snížení emisí z výfuku, a to během běžné životnosti vozidla a za běžných podmínek používání.

5.1.2.1.

Opatření uvedená v odstavci 5.1.2 se rovněž týkají provozní bezpečnosti hadic, spojek a přípojek užívaných v systému regulace emisí, které musí být konstruovány tak, aby odpovídaly původnímu konstrukčnímu záměru.

5.1.2.2.

Výrobce zajistí, aby výsledky zkoušek emisí splňovaly danou mezní hodnotu podle konkrétních zkušebních podmínek stanovených tímto předpisem.

5.1.2.3.

Jakýkoliv systém motoru a konstrukční prvek, který by mohl ovlivnit emise plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic, je navržen, konstruován, montován a instalován tak, aby motor za běžného užívání mohl splňovat ustanovení uvedená v tomto předpisu. Výrobce rovněž zajistí shodu s požadavky na emise mimo cyklus stanovenými v odstavci 5.1.3 a příloze 10.

5.1.2.4.

Použití odpojovacích strategií snižujících účinnost zařízení k regulaci emisí se zakazuje.

5.1.2.5.

Za účelem získání schválení typu v případě motoru na benzin nebo E85 výrobce zajistí, že jsou splněny zvláštní požadavky pro hrdla palivových nádrží vozidel na benzin a E85 stanovené v odstavci 6.3.

5.1.3.   Požadavky na omezování emisí mimo cyklus

5.1.3.1.

Mají-li přijatá technická opatření splňovat požadavky odstavce 5.1.2, musí zohlednit:

a)

obecné požadavky včetně požadavků týkajících se výkonu a zákazu odpojovacích strategií v souladu s přílohou 10;

b)

požadavky na účinné snížení emisí z výfuku za různých okolních podmínek, o kterých se předpokládá, že by v nich vozidlo mohlo být provozováno, a dále za různých provozních podmínek, které mohou být předvídány;

c)

požadavky s ohledem na laboratorní zkoušení emisí mimo cyklus při schvalování typu;

d)

požadavky týkající se prokazovací zkoušky PEMS při schvalování typu a jakékoliv dodatečné požadavky s ohledem na zkoušení emisí vozidla v provozu mimo cyklus, jak je stanoveno v tomto předpisu;

e)

požadavek, aby výrobce předložil prohlášení o dodržení požadavků omezujících emise mimo cyklus.

5.1.3.2.

Výrobce splní konkrétní požadavky společně se souvisejícími zkušebními postupy, stanovenými v příloze 10.

5.1.4.   Požadavky na dokumentaci

5.1.4.1.

Soubor dokumentace požadovaný v odstavci 3, který umožňuje orgánu schválení typu vyhodnotit strategie regulace emisí, palubní systémy ve vozidle a motor s cílem zajistit správnou funkci opatření k regulaci emisí NOx, se skládá z těchto dvou částí:

a)

„složka formální dokumentace“, která může být na požádání poskytnuta zúčastněným stranám;

b)

„rozšířená složka dokumentace“, která zůstane přísně důvěrná.

5.1.4.2.

Složka formální dokumentace může být stručná za předpokladu, že je z ní zřejmé, že byly identifikovány všechny výstupy, které připouští matice vytvořená z průběhu kontrol signálů jednotlivých vstupních jednotek. Dokumentace musí popisovat provozní funkce systému upozornění, který vyžaduje příloha 11, včetně parametrů nezbytných pro získávání informací spojených s tímto systémem. Tyto materiály uchovává orgán schválení typu.

5.1.4.3.

Rozšířená složka dokumentace musí zahrnovat informace o činnosti všech pomocných strategií pro emise a základních strategií pro emise včetně popisu parametrů, které jsou měněny kteroukoli pomocnou strategií pro emise, dále mezní podmínky činnosti pomocných strategií pro emise a údaje o tom, které pomocné strategie pro emise a základní strategie pro emise jsou schopny činnosti v podmínkách postupu zkoušek podle přílohy 10. Rozšířená složka dokumentace zahrnuje popis řídicí jednotky palivového systému, způsob časování a okamžiky sepnutí v obou pracovních režimech. Musí zahrnovat rovněž úplný popis systému upozornění, který vyžaduje příloha 11, včetně souvisejících monitorovacích strategií.

5.1.4.4.

Rozšířená složka dokumentace zůstane přísně důvěrná. Orgán schválení typu si ji může ponechat, případně si ji může se svolením orgánu schválení typu ponechat výrobce. V případě, že si složku dokumentace ponechá výrobce, musí ji orgán schválení typu po kontrole a schválení identifikovat a datovat. Musí ji poskytnout orgánu schválení typu k přezkoumání během schvalování nebo kdykoli během doby platnosti schválení.

5.1.5.   Ustanovení pro bezpečnost elektronického systému

5.1.5.1.

Obecné požadavky včetně zvláštních požadavků na bezpečnost elektronického systému jsou stanoveny v odstavci 4 přílohy 9B tohoto předpisu a jsou popsány v odstavci 2 přílohy 9A.

5.2.   Požadavky týkající se emisí plynných znečišťujících látek a znečisťujících částic

5.2.1.   Při provádění zkoušek stanovených v příloze 4 nesmí emise plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic překročit částky uvedené v tabulce 1.

5.2.2.   Pro zážehové motory, na které se vztahují zkoušky stanovené v příloze 6, je maximální povolený obsah oxidu uhelnatého ve výfukových plynech při volnoběžných otáčkách takový, jaký uvádí výrobce vozidla. Maximální obsah oxidu uhelnatého nicméně nepřekročí 0,3 % obj.

Při vysokých volnoběžných otáčkách, kdy rychlost motoru dosahuje minimálně 2 000 ot/min a lambda je 1 ± 0,03 nebo odpovídá specifikacím výrobce, objem oxidu uhelnatého ve výfukových plynech nepřekročí 0,2 % obj.

5.2.3.   Jestliže se jedná o uzavřenou klikovou skříň, výrobci zajistí, aby při zkouškách stanovených v odstavcích 6.10 a 6.11 přílohy 4 větrací systém motoru zabraňoval úniku emisí jakýchkoli plynů z klikové skříně do atmosféry. Jestliže je kliková skříň otevřeného typu, emise jsou měřeny a připočteny k emisím z výfuku, a to v návaznosti na ustanovení odstavce 6.10 přílohy 4.

5.3.   Mezní hodnoty emisí

Tabulka 1 stanoví mezní hodnoty emisí pro tento předpis.

Tabulka 1

Mezní hodnoty emisí

 

Mezní hodnoty

CO

(mg/kWh)

THC

(mg/kWh)

NMHC

(mg/kWh)

CH4

(mg/kWh)

NOX

(mg/kWh)

NH3

(ppm)

hmotnost PM

(mg/kWh)

počet PM

(#/kWh)

WHSC (CI)

1 500

130

 

 

400

10

10

8,0 × 1011

WHTC (CI)

4 000

160

 

 

460

10

10

6,0 × 1011

WHTC (PI)

4 000

 

160

500

460

10

10

 

Poznámky:

PI

=

zážehový motor

CI

=

vznětový motor

5.4.   Životnost a faktory zhoršení

Výrobce stanoví faktory zhoršení, které se budou používat k prokázání, zda emise plynných látek a emise částic rodiny motorů nebo rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů jsou v souladu s příslušnými mezními hodnotami emisí stanovenými v odstavci 5.3 během níže stanovené běžné doby životnosti.

Postupy k prokázání shodnosti rodiny motorů nebo rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů během běžné doby životnosti jsou stanoveny v příloze 7.

Na zkoušky životnosti zařízení k regulaci znečišťujících látek prováděných pro účely schvalování typu a na zkoušky shodnosti vozidel či motorů v provozu se použijí tyto hodnoty týkající se najetých kilometrů či období:

a)

160 000 km nebo pět let podle toho, co nastane dříve, v případě motorů montovaných do vozidel kategorie M1, N1 a M2;

b)

300 000 km nebo šest let podle toho, co nastane dříve, v případě motorů montovaných do vozidel kategorie N2, N3 s nejvyšší technicky přípustnou hmotností nepřesahující 16 tun a kategorie M3 třídy I, II a třídy A a B s nejvyšší technicky přípustnou hmotností nepřesahující 7,5 tuny;

c)

700 000 km nebo sedm let podle toho, co nastane dříve, v případě motorů montovaných do vozidel kategorie N3 s nejvyšší technicky přípustnou hmotností nad 16 tun a kategorie M3 třídy III a B s nejvyšší technicky přípustnou hmotností přesahující 7,5 tuny.

5.5.   Požadavky na zajištění správné funkce opatření k regulaci emisí NOx

5.5.1.   Při žádosti o schválení typu výrobci orgánu schválení typu předkládají informace, které dokládají, že systém ke snížení emisí NOx zachoval svoji funkci regulace emisí všech podmínek pravidelně se vyskytujících v regionu (např. Evropské unii), zejména při nízkých teplotách prostředí.

Kromě toho výrobci orgánu schválení typu poskytnou informace o strategii fungování systému recirkulace výfukových plynů (ERG) včetně jeho fungování za nízkých okolních teplot.

Tyto informace rovněž zahrnou popis veškerých dopadů na emise během fungování systému za nízkých okolních teplot.

Informace o zkouškách a postupech pro splnění těchto požadavků jsou uvedeny v příloze 11.

6.   INSTALACE DO VOZIDLA

6.1.   Instalace motoru do vozidla bude provedena tak, aby bylo zajištěno splnění požadavků na schválení typu. Budou zohledněny následující požadavky z hlediska schválení typu motoru:

6.1.1.

podtlak v sání nesmí být vyšší než podtlak uvedený pro schválení typu motoru v části 1 přílohy 1;

6.1.2.

protitlak ve výfuku nesmí být vyšší než protitlak uvedený pro schválení typu motoru v části 1 přílohy 1;

6.1.3.

výkon absorbovaný pomocnými zařízeními nezbytnými pro provoz motoru nesmí přesáhnout výkon uvedený pro schválení typu motoru v části 1 přílohy 1;

6.1.4.

vlastnosti následného zpracování výfukových plynů se musí shodovat s vlastnostmi uvedenými pro schválení typu motoru v části 1 přílohy 1.

6.2.   Instalace motoru schváleného typu do vozidla

Instalace motoru, jehož typ byl schválen jako samostatný technický celek, do vozidla musí navíc splňovat tyto požadavky:

a)

pokud jde o zajištění shodnosti systému OBD, musí instalace v souladu s dodatkem 1 přílohy 9B splňovat požadavky výrobce na instalaci uvedené v části 1 přílohy 1;

b)

pokud jde o zajištění shodnosti systému zajišťujícího správnou funkci opatření k regulaci emisí NOx, musí instalace v souladu s dodatkem 4 přílohy 11 splňovat požadavky výrobce na instalaci uvedené v části 1 přílohy 1.

6.2.1.

Instalace dvoupalivového motoru, jehož typ byl schválen jako samostatný technický celek, do vozidla musí navíc splňovat požadavky oddílu 6.3 přílohy 15 a, podle oddílu 8.2 přílohy 15, požadavky výrobce na instalaci uvedené v části 1 přílohy 1.

6.3.   Plnicí hrdlo palivových nádrží u motoru na benzin nebo E85

6.3.1.

Plnicí hrdlo palivové nádrže na benzin nebo E85 musí být konstruováno tak, aby se zabránilo plnění nádrže z palivového čerpadla hadicí s nátrubkem, který má vnější průměr 23,6 mm nebo větší.

6.3.2.

Odstavec 6.3.1 se nepoužije pro vozidlo, u něhož jsou splněny obě následující podmínky:

a)

vozidlo je navrženo a konstruováno tak, že žádné zařízení určené k regulaci emisí plynných znečišťujících látek nebude nepříznivě ovlivněno olovnatým benzinem;

b)

vozidlo je v místě bezprostředně viditelném pro osobu, která plní palivovou nádrž, nápadně, zřetelně a nesmazatelně označeno symbolem pro bezolovnatý benzin podle normy ISO 2575:2004. Připouštějí se doplňková značení.

6.3.3.

Musejí se učinit opatření k zamezení nadměrných emisí způsobených vypařováním a úniku paliva působeného chybějícím víčkem plnicího hrdla palivové nádrže. To je dosaženo jedním z následujících opatření:

a)

neodnímatelné, automaticky se otvírající a zavírající víčko plnicího hrdla palivové nádrže;

b)

konstrukční opatření, která zabrání nadměrným emisím způsobeným vypařováním v případě, že chybí víčko plnicího hrdla palivové nádrže;

c)

nebo v případě vozidel M1 nebo N1 jakékoliv jiné opatření, které má stejný účinek. Jako příklad může kromě jiného sloužit připoutané víčko plnicího hrdla, víčko připevněné řetízkem nebo využití stejného klíčku pro víčko plnicího hrdla a zapalování vozidla. V tomto případě musí být možno klíček z víčka plnicího hrdla vyjmout jen v poloze zamknuto.

7.   RODINA MOTORŮ

7.1.   Parametry vymezující rodinu motorů

Rodina motorů určená výrobcem motoru musí být v souladu s odstavcem 5.2 přílohy 4.

U dvoupalivového motoru musí rodina motorů rovněž splňovat další požadavky uvedené v odstavci 3.1.1 přílohy 15.

7.2.   Volba základního motoru

Výběr základního motoru rodiny se řídí požadavky uvedenými v odstavci 5.2.4 přílohy 4.

U dvoupalivového motoru musí rodina motorů rovněž splňovat další požadavky uvedené v odstavci 3.1.2 přílohy 15.

7.3.   Rozšíření k zahrnutí nového systému motoru do rodiny motorů

7.3.1.

Na žádost výrobce a po schválení schvalovacím orgánem může být do schválené rodiny motorů zařazen nový systém motoru jako její další člen, pokud jsou splněna kritéria uvedená v odstavci 7.1.

7.3.2.

Jestliže jsou konstrukční prvky systému základního motoru reprezentativní i pro nový systém motoru podle odstavce 7.2 nebo u dvoupalivových motorů podle odstavce 3.1.2 přílohy 15, zůstává systém základního motoru beze změny a výrobce pozmění informační dokument uvedený v příloze 1.

7.3.3.

Jestliže nový systém motoru vykazuje konstrukční prvky, které nejsou reprezentovány systémem základního motoru podle odstavce 7.2 nebo u dvoupalivových motorů podle odstavce 3.1.2 přílohy 15, avšak zároveň by reprezentoval celou rodinu podle uvedených odstavců, stává se nový systém motoru novým základním motorem. V tomto případě musí být prokázáno, že nové konstrukční prvky splňují ustanovení tohoto předpisu a informační dokument uvedený v příloze 1 se změní.

7.4.   Parametry vymezující rodinu motorů s OBD

Rodinu motorů s OBD je možno vymezit základními konstrukčními parametry, které musí být společné systémům motorů této rodiny v souladu s odstavcem 6.1 přílohy 9B.

8.   SHODNOST VÝROBY

8.1.   Každý motor nebo vozidlo opatřené značkou schválení předepsanou tímto předpisem musí být vyrobeny tak, aby se shodovaly se schváleným typem z hlediska popisu uvedeného ve formuláři o schválení a v jeho přílohách. Postupy pro shodnost výroby se musí shodovat s postupy stanovenými v dodatku 2 k dohodě z roku 1958 (E/ECE/324//E/ECE/TRANS/505/Rev.2) a dále musí splňovat požadavky uvedené v odstavcích 8.2 až 8.5.

8.1.1.

Shodnost výroby se případně kontroluje na základě údajů v certifikátech schválení typu, jejichž vzor je uveden v přílohách 2A, 2B a 2C.

8.1.2.

Shodnost výroby je posuzována v souladu se zvláštními podmínkami stanovenými v tomto odstavci a příslušnými statistickými metodami stanovenými v dodatcích 1, 2 a 3.

8.2.   Obecné požadavky

8.2.1.

S použitím dodatků 1, 2 nebo 3 se naměřené emise plynných znečišťujících látek nebo znečišťujících částic z motorů, které podléhají kontrole shodnosti výroby, upraví použitím příslušných faktorů zhoršení (DF) u těchto motorů, jak je uvedeno v doplňku k certifikátu schválení typu uděleném v souladu s tímto předpisem.

8.2.2.

Není-li schvalovací orgán spokojen s postupem kontroly u výrobce, použijí se ustanovení dodatku 2 k dohodě z roku 1958 (E/ECE/324//E/ECE/TRANS/505/Rev.2).

8.2.3.

Všechny motory, které budou podrobeny zkouškám, budou vybrány namátkově ze sériové výroby.

8.3.   Emise znečišťujících látek

8.3.1.

Jestliže se měří emise znečišťujících látek a schválení typu motoru byla jednou nebo vícekrát rozšířena, provedou se zkoušky na motorech popsaných ve schvalovací dokumentaci, která se týká příslušného rozšíření.

8.3.2.

Shodnost motoru, který byl podroben zkoušce emisí znečišťujících látek:

Po předání motoru schvalovacímu orgánu nesmí výrobce provádět na vybraných motorech žádná seřízení.

8.3.2.1.

Z dané sériové výroby se namátkově vyberou tři dané motory. Motory budou pro kontrolu shodnosti výroby podrobeny zkouškám na WHTC a případně i na WHSC. Jako mezní hodnoty budou použity hodnoty uvedené v odstavci 5.3.

8.3.2.2.

Pokud orgán schválení typu souhlasí se směrodatnou odchylkou výroby udanou výrobcem v souladu s dodatkem 2 k dohodě z roku 1958 (E/ECE/324//E/ECE/TRANS/505/Rev.2), provedou se zkoušky podle dodatku 1.

Pokud orgán schválení typu nesouhlasí se směrodatnou odchylkou výroby udanou výrobcem v souladu s dodatkem 2 k dohodě z roku 1958 (E/ECE/324//E/ECE/TRANS/505/Rev.2), provedou se zkoušky podle dodatku 2.

Na žádost výrobce se mohou zkoušky provést podle dodatku 3.

8.3.2.3.

Na základě zkoušek vybraných motorů podle odstavce 8.3.2.2 se sériová výroba daných motorů pokládá za shodnou, pokud podle zkušebních kritérií v příslušném dodatku bylo splněno kritérium vyhovění pro všechny znečisťující látky, a za neshodnou, pokud bylo splněno kritérium nevyhovění pro jednu znečisťující látku.

Jestliže bylo dosaženo kritéria vyhovění u jedné znečišťující látky, nelze toto rozhodnutí změnit na základě výsledku jakýchkoli doplňkových zkoušek určených k dosažení určitého kritéria pro ostatní znečišťující látky.

Jestliže nebylo dosaženo kritéria vyhovění pro všechny znečišťující látky a nebylo dosaženo kritéria nevyhovění pro jednu znečišťující látku, podrobí se zkoušce jiný motor (viz obrázek 1).

Výrobce může kdykoli rozhodnout o zastavení zkoušek, jestliže nebylo dosaženo žádného kritéria. V takovém případě se zaznamená kritérium nevyhovění.

Obrázek 1

Schéma zkoušek shodnosti výroby

Image

8.3.3.

Zkoušky se provedou na nově vyrobených motorech.

8.3.3.1.

Na žádost výrobce se však mohou zkoušky provést na motorech, které byly v záběhu po dobu nejvýše 125 hodin. V tomto případě záběh provede výrobce, který však nesmí motory jakkoli seřizovat.

8.3.3.2.

Pokud výrobce žádá o souhlas se záběhem podle odstavce 8.3.3.1, může se tento záběh provést buď na:

a)

všech motorech, které se zkoušejí;

b)

na prvním zkoušeném motoru, s určením součinitele vývoje emisí takto:

i)

emise znečišťujících látek se změří jak na nově vyrobeném motoru, tak před dosažením maximální doby 125 hodin na prvním motoru, který se zkouší, v souladu s odstavcem 8.3.3.1,

ii)

součinitel vývoje emisí mezi oběma zkouškami se vypočte pro každou znečišťující látku:

 

Emise u druhé zkoušky / Emise u první zkoušky;

 

Hodnota součinitele vývoje emisí může být menší než jedna.

Další motory určené ke zkoušce se nezabíhají, avšak jejich hodnoty emisí naměřené u nově vyrobených motorů se upraví součinitelem vývoje emisí.

V tomto případě se uvažují tyto hodnoty:

a)

hodnoty z druhé zkoušky pro první motor;

b)

u ostatních motorů hodnoty nově vyrobených motorů násobené součinitelem vývoje emisí.

8.3.3.3.

U motorů na motorovou naftou, ethanol (ED95), benzin, E85 a LPG mohou všechny tyto zkoušky proběhnout s příslušným palivem z prodejní sítě. Na žádost výrobce lze však použít referenční paliva podle přílohy 5. To znamená, že zkoušky, které jsou popsány v odstavci 4, se provedou s nejméně dvěma z referenčních paliv pro každý plynový motor.

8.3.3.4.

U motorů na zemní plyn se mohou všechny tyto zkoušky provést s palivem z prodejní sítě takto:

a)

u motorů označených písmenem H s palivem z prodejní sítě skupiny H (0,89 ≤ Sλ ≤ 1,00);

b)

u motorů označených písmenem L s palivem z prodejní sítě skupiny L (1,00 ≤ Sλ ≤ 1,19);

c)

u motorů označených písmenem HL s palivem z prodejní sítě s extrémním rozsahem faktoru posunu (0,89 ≤ Sλ ≤ 1,19).

Na žádost výrobce lze však použít referenční paliva podle přílohy 5. To znamená provedení zkoušek, které jsou popsány v odstavci 4.

8.3.3.5.

V případě sporu způsobeného nevyhověním motorů na plyn, při použití paliva z prodejní sítě, se zkoušky musí provést s referenčním palivem, s kterým byl zkoušen základní motor, nebo popřípadě s dalším palivem 3 podle odstavce 4.6.4.1 a 4.7.1.2 a s kterým mohla být provedena zkouška základního motoru. Výsledky se pak musí přepočítat s použitím příslušných faktorů „r“, „ra“ nebo „rb“ podle odstavců 4.6.5, 4.6.6.1. a 4.7.1.3. Jestliže r, ra nebo rb jsou menší než jedna, korekce se neprovádí. Naměřené výsledky a vypočtené výsledky musí prokázat, že motor splňuje mezní hodnoty se všemi odpovídajícími palivy (paliva 1, 2 a popřípadě 3 u motorů na zemní plyn nebo paliva A a B u motorů na LPG).

8.3.3.6.

Zkoušky shodnosti výroby motoru na plyn konstruovaného pro provoz s jedním specifickým složením paliva se provedou s palivem, pro které byl motor kalibrován.

8. 4.   Palubní diagnostický systém (OBD)

8.4.1.

Pokud orgán schválení typu usoudí, že jakost výroby je neuspokojivá, může si vyžádat ověření shodnosti výroby systému OBD. Toto ověření bude provedeno v souladu s následujícími pokyny:

Ze sériové výroby bude namátkou vybrán motor, který bude podroben zkouškám uvedeným v příloze 9B. Zkoušky lze provést na motoru, který byl v záběhu po dobu nejvýše 125 hodin.

8.4.2.

Výroba se pokládá za shodnou, pokud tento motor splňuje požadavky zkoušek popsaných v příloze 9B.

8.4.3.

Jestliže motor, který byl vybrán ze sériové výroby, nesplňuje požadavky odstavce 8.4.1, je nutno ze sériové výroby vybrat další namátkový vzorek čtyř motorů a provést zkoušky popsané v příloze 9B. Zkoušky lze provést na motoru, který byl v záběhu po dobu nejvýše 125 hodin.

8.4.4.

Výroba se pokládá za shodnou, pokud nejméně tři motory z tohoto dalšího namátkového vzorku čtyř motorů splňují požadavky zkoušek popsaných v příloze 9B.

8.5.   Informace ECU požadované pro zkoušky vozidel v provozu

8.5.1.

Dostupnost informací datového toku vyžadovaných v odstavci 9.4.2.1 v souladu s požadavky stanovenými v odstavci 9.4.2.2 bude prokázána využitím vnějšího čtecího nástroje OBD popsaného v příloze 9B.

8.5.2.

Pokud nelze tyto informace řádně získat s využitím řádně fungujícího čtecího nástroje v souladu s přílohou 9B, bude motor považován za neshodný.

8.5.3.

Shodnost signálu točivého momentu ECU s požadavky uvedenými v odstavcích 9.4.2.2 a 9.4.2.3 bude prokázána při provádění zkoušky WHSC podle přílohy 4.

8.5.4.

Pokud zkušební zařízení nesplňuje požadavky na pomocná zařízení uvedené v předpise č. 85, bude měřený točivý moment upraven v souladu s metodou úprav stanovenou v příloze 4.

8.5.5.

Shodnost signálu točivého momentu ECU je považována za dostatečnou, pokud vypočtený točivý moment zůstane v rámci tolerancí uvedených v odstavci 9.4.2.5.

8.5.6.

Poskytování a kontrolu shodnosti informací ECU nezbytných pro zkoušky vozidel v provozu bude pravidelně zajišťovat výrobce pro každý vyrobený typ motoru v rámci každé vyrobené rodiny motorů.

8.5.7.

Výsledky průzkumu výrobce budou na vyžádání zpřístupněny orgánu schválení typu.

8.5.8.

Výrobce musí na základě žádosti orgánu schválení typu prokázat dostupnost nebo shodnost informací ECU v sériové výrobě provedením příslušných zkoušek uvedených v odstavcích 8.5.1 až 8.5.4 na vzorku motorů vybraných ze stejného typu motoru. Při výběru vzorků včetně velikosti vzorku a statistických kritérií vyhovění/nevyhovění při kontrole shodnosti emisí se použijí pravidla uvedená v odstavcích 8.1 až 8.3.

9.   SHODNOST VOZIDEL NEBO MOTORŮ V PROVOZU

9.1.   Úvod

Tento odstavec stanoví požadavky na shodnost v provozu u vozidel, jejichž typ je schválen podle tohoto předpisu.

9.2.   Shodnost v provozu

9.2.1.   Opatření k zajištění shodnosti v provozu u vozidel nebo systémů motoru, jejichž typ byl schválen podle tohoto předpisu, jsou přijímána v souladu s dodatkem 2 k dohodě z roku 1958 (E/ECE/324//E/ECE/TRANS/505/Rev.2) a vozidla nebo systémy motoru, jejichž typ byl schválen podle tohoto předpisu, splňují požadavky přílohy 8 tohoto předpisu.

9.2.2.   Výrobce přijme technická opatření k účinnému snížení emisí z výfuku, a to během běžné životnosti vozidla a za běžných podmínek používání. Shodnost s ustanoveními tohoto předpisu je kontrolována během běžné doby životnosti systému motoru instalovaného ve vozidle za běžných podmínek používání, jak uvádí příloha 8 tohoto předpisu.

9.2.3.   Výrobce předloží orgánu schválení typu, který udělil původní schválení typu, zprávu s výsledky zkoušení v provozu, a to v souladu s prvotním plánem předloženým při schvalování typu. Jakékoliv odchylky od prvotního plánu musí být orgánu schválení typu uspokojivě zdůvodněny.

9.2.4.   Jestliže orgán schválení typu, který udělil původní schválení typu, není spokojen se zprávou výrobce v souladu s odstavcem 10 přílohy 8 nebo s oznámeným důkazem o neuspokojivé shodnosti v provozu, může výrobci nařídit, aby provedl zkoušku za účelem potvrzení. Orgán schválení typu přezkoumá potvrzující zkušební protokol, který výrobce předloží.

9.2.5.   Jestliže orgán schválení typu, který udělil původní schválení typu, není spokojen s výsledky zkoušek v provozu či potvrzujících zkoušek podle kritérií definovaných v příloze 8 nebo na základě zkoušek v provozu provedených smluvní stranou, požádá výrobce, aby mu předložil plán nápravných opatření, jimiž se stav neshodnosti odstraní v souladu s odstavcem 9.3 tohoto předpisu a odstavcem 9 přílohy 8.

9.2.6.   Jakákoli smluvní strana může provést a oznámit své kontrolní zkoušky na základě postupu pro zkoušení shodnosti v provozu, jak je popsáno v příloze 8. Zaznamenají se informace o pořízení, údržbě a účasti výrobce na činnostech. Orgán schválení typu, který udělil původní schválení typu, poskytne na požádání orgánu schválení typu nezbytné informace o schválení typu, které umožní zkoušení v souladu s postupem uvedeným v příloze 8.

9.2.7.   Jestliže smluvní strana zjistila, že typ motoru či vozidla není v souladu s příslušnými požadavky tohoto odstavce (tj. odstavce 9.2) a přílohy 8, musí to prostřednictvím svého orgánu schválení typu neprodleně oznámit orgánu schválení typu, který udělil původní schválení typu. Po obdržení takové žádosti dotčený orgán schválení typu přijme nezbytná opatření co nejdříve a v každém případě do šesti měsíců ode dne podání žádosti.

Po uvedeném oznámení orgán schválení typu smluvní strany, který udělil původní schválení typu, neprodleně informuje výrobce, že typ motoru či vozidla nesplňuje požadavky uvedených ustanovení.

9.2.8.   Po oznámení popsaném v odstavci 9.2.7 a v případech, kdy dřívější zkoušení v provozu ukázalo shodnost, orgán schválení typu, který udělil původní schválení typu, může vyzvat výrobce, aby provedl dodatečnou potvrzující zkoušku, a to po konzultaci s odborníky smluvní strany, která oznámila, že vozidlo nesplňuje požadavky.

Jestliže takové údaje o zkoušení nejsou k dispozici, výrobce nejpozději do 60 pracovních dnů od obdržení oznámení popsaného v odstavci 9.2.7 buď předloží orgánu schválení typu, který udělil původní schválení typu, plán nápravných opatření v souladu s odstavcem 9.3 nebo provede dodatečné zkoušení v provozu s rovnocenným vozidlem za účelem ověření, zda typ motoru či vozidla nesplňuje požadavky. Pokud však výrobce příslušnému orgánu schválení typu uspokojivě prokáže, že k provedení dodatečné zkoušky je třeba více času, může být povoleno prodloužení.

9.2.9.   Odborníci smluvní strany, která oznámila nesplňující typ motoru či vozidla v souladu s odstavcem 9.2.7, budou přizváni k dodatečným zkouškám v provozu, popsaným v odstavci 9.2.8. Výsledky zkoušek budou dále předloženy této smluvní straně a schvalovacím orgánům.

Jestliže tyto zkoušky shodnosti v provozu či potvrzující zkoušky potvrdí neshodnost typu motoru či vozidla, orgán schválení typu požádá výrobce, aby předložil plán nápravných opatření, jimiž se stav neshodnosti odstraní. Plán nápravných opatření musí splňovat ustanovení uvedená v odstavci 9.3 tohoto předpisu a v odstavci 9 přílohy 8.

Jestliže zkoušky shodnosti v provozu či potvrzující zkoušky potvrdí shodnost, výrobce předloží zprávu orgánu schválení typu, který udělil původní schválení typu. Orgán schválení typu, který udělil původní schválení typu, předloží zprávu smluvní straně, která oznámila, že typ vozidla nesplňuje požadavky, a orgánům schválení typu. Zpráva musí obsahovat výsledky zkoušek v souladu s odstavcem 10 přílohy 8.

9.2.10.   Orgán schválení typu, který udělil původní schválení typu, nadále informuje smluvní stranu, která zjistila, že typ motoru či vozidla není v souladu s příslušnými požadavky, o postupu a výsledcích diskuzí s výrobcem, ověřovacích zkouškách a nápravných opatřeních.

9.3.   Nápravná opatření

9.3.1.   Na žádost orgánu schválení typu a v návaznosti na zkoušení v provozu předloží výrobce orgánu schválení typu v souladu s odstavcem 9.2 plán nápravných opatření, a to nejpozději do 60 pracovních dnů od data obdržení oznámení vydaného orgánem schválení typu. Pokud však výrobce příslušnému orgánu schválení typu uspokojivě prokáže, že je třeba více času k prozkoumání důvodu neshodnosti, aby mohl být předložen plán nápravných opatření, může být povoleno prodloužení.

9.3.2.   Nápravná opatření se uplatňují na všechny motory v provozu, které patří ke stejné rodině motorů nebo rodině motorů s OBD, a mohou být rozšířena také na rodinu motorů a rodinu motorů s OBD, u kterých se může vyskytnout obdobná závada. Výrobce musí vyhodnotit, zda je potřeba změnit dokumentaci schválení typu, a výsledek předloží orgánu schválení typu.

9.3.3.   Orgán schválení typu konzultuje výrobce s cílem zajistit dohodu o plánu nápravných opatření a provedení tohoto plánu. Pokud orgán schválení typu, který udělil původní schválení typu, zjistí, že dohody nelze dosáhnout, přijme nezbytná opatření, a to případně včetně odejmutí schválení typu, aby zajistil soulad vozidel ze sériové výroby, systémů, součástí nebo samostatných technických celků se schváleným typem. Orgán schválení typu uvědomí o přijatých opatřeních orgány schválení typu ostatních smluvních stran. V případě odejmutí schválení typu orgán schválení typu informuje o odejmutí a o důvodech tohoto odejmutí schvalovací orgány ostatních smluvních stran do 20 pracovních dnů.

9.3.4.   Orgán schválení typu do 30 pracovních dnů od data obdržení plánu nápravných opatření od výrobce plán nápravných opatření schválí nebo zamítne. Orgán schválení typu ve stejné lhůtě rovněž oznámí výrobci a všem smluvním stranám, zda se plán nápravných opatření rozhodl schválit či zamítnout.

9.3.5.   Výrobce je odpovědný za provádění schváleného plánu nápravných opatření.

9.3.6.   Výrobce uchová záznam o každém navráceném, opraveném či upraveném systému motoru nebo vozidle a dílně, ve které byla oprava provedena. Orgán schválení typu má k těmto záznamům přístup na požádání, a to během provádění plánu a po dobu pěti let po jeho ukončení.

9.3.7.   Jakákoli oprava či změna uvedená v odstavci 9.3.6 je zaznamenána v certifikátu, který výrobce předloží majiteli motoru nebo vozidla.

9.4.   Požadavky a zkoušky pro zkoušení vozidel v provozu

9.4.1.   Úvod

Tento odstavec (odstavec 9.4) stanoví požadavky a zkoušky dat ECU při schvalování typu pro účely zkoušek vozidel v provozu.

9.4.2.   Obecné požadavky

9.4.2.1.

Pro účely zkoušek vozidel v provozu musí systém OBD v reálném čase poskytnout informace o vypočítaném zatížení (točivý moment motoru jako procentuální hodnota maximálního točivého momentu a maximální točivý moment při momentálních otáčkách motoru), otáčkách motoru, teplotě chladiva motoru, momentální spotřebě paliva a maximálním referenčním točivém momentu motoru jako funkci otáček motoru s frekvencí nejméně 1Hz, jako povinné informace datového toku.

9.4.2.2.

ECU může odhadnout točivý moment na výstupu s využitím zabudovaných algoritmů, s jejichž pomocí lze vypočítat výsledný vnitřní točivý moment a třecí točivý moment.

9.4.2.3.

Točivý moment motoru v Nm, vypočtený na základě uvedených informací datového toku, umožní přímé porovnání s hodnotami naměřenými při stanovování výkonu motoru podle předpisu č. 85. V uvedených informacích datového toku budou uvedeny zejména veškeré případné opravy týkající se pomocných zařízení.

9.4.2.4.

Přístup k informacím vyžadovaným v odstavci 9.4.2.1 bude umožněn v souladu s požadavky uvedenými v příloze 9A a s normami, na něž odkazuje dodatek 6 přílohy 9B.

9.4.2.5.

Průměrné zatížení při jednotlivých podmínkách provozu v Nm vypočítané podle informací požadovaných v odstavci 9.4.2.1 se nesmí lišit od průměrného naměřeného zatížení při dané podmínce provozu o více než

a)

7 procent při stanovení výkonu motoru v souladu s předpisem č. 85;

b)

10 procent při provádění zkoušky celosvětově harmonizovaného cyklu v ustáleném stavu (dále jen „WHSC“) v souladu s odstavcem 7.7 přílohy 4.

Předpis č. 85 připouští, aby se skutečné maximální zatížení motoru lišilo od referenčního maximálního zatížení o 5 procent s cílem zohlednit variabilitu výrobního procesu. U výše uvedených hodnot je tato tolerance zohledněna.

9.4.2.6.

Vnější přístup k informacím požadovaným v odstavci 9.4.2.1 nesmí ovlivnit emise nebo výkon vozidla.

9.4.3.   Ověření dostupnosti a shodnosti informací ECU požadovaných pro zkoušky vozidel v provozu

9.4.3.1.

Dostupnost informací datového toku vyžadovaných v odstavci 9.4.2.1 v souladu s požadavky stanovenými v odstavci 9.4.2.2 bude prokázána využitím vnějšího čtecího nástroje OBD popsaného v příloze 9B.

9.4.3.2.

Pokud nelze tuto informaci řádně získat s využitím řádně fungujícího čtecího nástroje, bude motor považován za nevyhovující.

9.4.3.3.

Shodnost signálu točivého momentu ECU s požadavky uvedenými v odstavcích 9.4.2.2 a 9.4.2.3 bude prokázána u základního motoru jedné rodiny motorů při stanovení výkonu motoru podle předpisu č. 85 a při provádění zkoušky WHSC podle odstavce 7.7 přílohy 4 a při laboratorních zkouškách mimo cyklus při schvalování typu podle odstavce 7 přílohy 10.

9.4.3.3.1

Shodnost signálu točivého momentu ECU s požadavky uvedenými v odstavcích 9.4.2.2 a 9.4.2.3 bude prokázána u každého člena rodiny motorů při stanovení výkonu motoru podle předpisu č. 85. Za tímto účelem se provedou dodatečná měření v různých provozních bodech částečného zatížení a otáčkách motoru (například v režimech WHSC a v některých dalších namátkově vybraných bodech).

9.4.3.4.

Pokud zkoušený motor nesplňuje požadavky na pomocná zařízení uvedené v předpise č. 85, bude měřený točivý moment upraven v souladu s metodou úprav výkonu stanovenou v odstavci 6.3.5 přílohy 4.

9.4.3.5.

Shodnost signálu točivého momentu ECU je považována za prokázanou, pokud se signál točivého momentu pohybuje v rámci tolerancí uvedených v odstavci 9.4.2.5.

10.   POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY

10.1.

Schválení udělené typu motoru nebo vozidlu podle tohoto předpisu může být odejmuto, nejsou-li splněny požadavky stanovené v odstavci 8.1, nebo jestliže vybraný motor/motory nebo vozidlo/vozidla neobstály úspěšně při zkouškách stanovených v odstavci 8.3.

10.2.

Pokud smluvní strana dohody, která uplatňuje tento předpis, odejme schválení, které dříve udělila, musí o tom ihned ostatní smluvní strany, které uplatňují tento předpis, informovat formulářem sdělení dle vzoru v příloze 2A, 2B nebo 2C tohoto předpisu.

11.   ZMĚNA SCHVÁLENÉHO TYPU A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ

11.1.

Každá změna schváleného typu se musí oznámit orgánu schválení typu, který typ schválil. Tento orgán potom může buď:

11.1.1.

dojít k závěru, že změny zřejmě nemají hodnotitelný negativní vliv a že změněný typ v každém případě stále splňuje požadavky; nebo

11.1.2.

požadovat od technické zkušebny pro schvalovací zkoušky nový zkušební protokol.

11.2.

Potvrzení nebo odmítnutí schválení s uvedením změn se postupem dle odstavce 4.12.2 výše zašle smluvním stranám dohody, které uplatňují tento předpis.

11.3.

Orgán schválení typu, který vydává rozšíření schválení, přidělí každému formuláři sdělení o takovém rozšíření pořadové číslo a informuje o tom formulářem sdělení dle vzoru v příloze 2A, 2B nebo 2c tohoto předpisu ostatní smluvní strany Dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis.

12.   DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY

Pokud držitel schválení zcela ukončí výrobu typu schváleného v souladu s tímto předpisem, musí o tom informovat orgán schválení typu, který schválení typu udělil. Po obdržení náležitého sdělení o této skutečnosti uvedený orgán schválení typu informuje formulářem sdělení dle vzoru v příloze 2A, 2B nebo 2C k tomuto předpisu ostatní smluvní strany Dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis.

13.   PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

13.1.   Obecná ustanovení

13.1.1.   Od oficiálního data vstupu série změn 06 v platnost nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, odmítnout udělit schválení typu podle tohoto předpisu ve znění série změn 06.

13.1.2.   Od data nabytí účinnosti série změn 06 udělí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, schválení EHK jen tehdy, jestliže motor splňuje požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 06.

13.2.   Nová schválení typu

13.2.1.   Od data nabytí účinnosti série změn 06 udělí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, schválení EHK systému motoru nebo vozidlu jen tehdy, jestliže splňuje:

a)

požadavky odstavce 4.1 tohoto předpisu;

b)

požadavky na monitorování činnosti stanovené v odstavci 2.3.2.2 přílohy 9A;

c)

požadavky na monitorování OTL pro NOx stanovené v řádku „zaváděcí období“ tabulky 1 a 2 v příloze 9A;

d)

„zaváděcí“ požadavky na jakost a spotřebu činidla stanovené v odstavcích 7.1.1.1 a 8.4.1.1 přílohy 11.

13.2.1.1.

V souladu s požadavky odstavce 6.4.4 přílohy 9A je výrobce zproštěn povinnosti poskytnout prohlášení o dodržení výkonu OBD v provozu.

13.2.2.   Od 1. září 2014 udělí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, schválení EHK systému motoru nebo vozidlu jen tehdy, jestliže splňuje:

a)

požadavky odstavce 4.1 tohoto předpisu;

b)

požadavky na monitorování OTL pro PM stanovené v řádku „zaváděcí období“ tabulky 1 v příloze 9A;

c)

požadavky na monitorování OTL pro NOx stanovené v řádku „zaváděcí období“ tabulky 1 a 2 v příloze 9A;

d)

„zaváděcí“ požadavky na jakost a spotřebu činidla stanovené v odstavcích 7.1.1.1 a 8.4.1.1 přílohy 11.

13.2.2.1.

V souladu s požadavky odstavce 6.4.4 přílohy 9A je výrobce zproštěn povinnosti poskytnout prohlášení o dodržení výkonu OBD v provozu.

13.2.3.   Od 31. prosince 2015 udělí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, schválení EHK systému motoru nebo vozidlu jen tehdy, jestliže splňuje:

a)

požadavky odstavce 4.1 tohoto předpisu;

b)

požadavky na monitorování OTL pro PM stanovené v řádku „obecné požadavky“ tabulky 1 v příloze 9A;

c)

požadavky na monitorování OTL pro NOx stanovené v řádku „obecné požadavky“ tabulky 1 a 2 v příloze 9A;

d)

„obecné“ požadavky na jakost a spotřebu činidla stanovené v odstavcích 7.1.1 a 8.4.1 přílohy 11;

e)

požadavky týkající se plánu a provádění monitorovacích technik v souladu s odstavci 2.3.1.2 a 2.3.1.2.1 přílohy 9A;

f)

požadavky odstavce 6.4.1 přílohy 9A na poskytnutí prohlášení o dodržení výkonu OBD v provozu.

13.3.   Konec platnosti schválení typu

13.3.1.   Od 1. ledna 2014 pozbývají platnosti schválení typu udělená podle tohoto předpisu ve znění série změn 05.

13.3.2.   Od 1. září 2015 pozbývají platnosti schválení typu udělená podle tohoto předpisu ve znění série změn 06, která nesplňují požadavky v odstavci 13.2.1.

13.3.3.   Od 31. prosince 2016 pozbývají platnosti schválení typu udělená podle tohoto předpisu ve znění série změn 06, která nesplňují požadavky v odstavci 13.2.2.

13.4.   Zvláštní ustanovení

13.4.1.   Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, mohou nadále udělovat schválení pro systémy motoru nebo vozidla, které splňují požadavky předchozích sérií změn nebo požadavky podle kteréhokoli stupně změn tohoto předpisu za podmínky, že vozidla jsou určena k prodeji nebo vývozu do zemí, které ve svých vnitrostátních předpisech uplatňují související požadavky.

13.4.2.   Náhradní motory pro vozidla v provozu

Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, mohou nadále udělovat schválení pro motory, které splňují požadavky předchozích sérií změn tohoto předpisu nebo požadavky podle kteréhokoli stupně změn tohoto předpisu za podmínky, že motor je určen jako náhradní součást pro vozidlo v provozu a že pro tento motor platilo dřívější znění předpisu k datu uvedení tohoto vozidla do provozu.

13.4.3.   Jsou-li použita zvláštní ustanovení popsaná v odstavci 13.4.1 nebo 13.4.2, uvede se informace o těchto ustanoveních ve sdělení o schválení typu v odstavci 1.6 doplňku příloh 2A a 2C.

13.4.3.1.

V případě schválení v souladu se zvláštními ustanoveními stanovenými v odstavci 13.4.1 musí sdělení o schválení typu obsahovat na konci úvodní strany následující text, ve kterém je xx nahrazeno odpovídajícím číslem série změn:

„Motor v souladu s předpisem č. 49, sérií změn xx“.

13.4.3.2.

V případě schválení v souladu se zvláštními ustanoveními stanovenými v odstavci 13.4.2 musí sdělení o schválení typu obsahovat na konci úvodní strany následující text, ve kterém je xx nahrazeno odpovídajícím číslem série změn:

„Náhradní motor v souladu s předpisem č. 49, sérií změn xx“.

14.   NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ ZKOUŠEK SCHVÁLENÍ TYPU A ORGÁNŮ SCHVÁLENÍ TYPU

Smluvní strany Dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za zkoušky pro schválení typu a orgánů schválení typu, které udělují schválení typu a kterým je nutné zasílat formuláře potvrzující udělení či rozšíření nebo zamítnutí či odnětí schválení vydané v jiných zemích.


(1)  Podle definice v úplném usnesení pro konstrukci vozidel (R.E.3), (dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.2 odst. 2 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html.

(2)  Například v případě prázdné palivové nádrže.

(3)  Tento odstavec je vyhrazen pro alternativní systém OBD pro lehká nákladní vozidla a požadavky na regulaci emisí NOx.

(4)  Obvykle by se jednalo o zkapalněný biomethan.

(5)  Postup opotřebování v příloze 13 musí být finalizován dříve než návrh schválení typu.

(6)  Rozlišovací čísla smluvních stran Dohody z roku 1958 jsou uvedena v příloze 3 úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.2/Amend.1 - www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.


Dodatek 1

Postup zkoušek kontroly shodnosti výroby, pokud je směrodatná odchylka vyhovující

A.1.1.

V tomto dodatku je popsán postup, který se použije pro ověření shodnosti výroby z hlediska emisí znečišťujících látek, pokud je směrodatná odchylka výroby udaná výrobcem vyhovující.

A.1.2.

Při vzorku o velikosti nejméně tří motorů je postup výběru vzorku nastaven tak, aby byla pravděpodobnost, že série vyhoví zkoušce, při 40 % vadných motorů rovna 0,95 (riziko výrobce = 5 %), a pravděpodobnost, že série bude přijata, při 65 % vadných motorů rovna 0,10 (riziko spotřebitele = 10 %).

A.1.3.

Pro každou ze znečišťujících látek uvedených v odstavci 5.3 tohoto předpisu se použije následující postup (viz obrázek 1 v odstavci 8.3 tohoto předpisu):

Přičemž:

L

=

přirozený logaritmus mezní hodnoty pro znečišťující látku;

xi

=

přirozený logaritmus hodnoty naměřené u i-tého motoru vzorku (po uplatnění příslušného DF);

s

=

odhadnutá směrodatná odchylka výroby (po stanovení přirozených logaritmů měřených hodnot);

n

=

velikost vzorku.

A.1.4.

Pro každý soubor vzorků se vypočte součet směrodatných odchylek od mezní hodnoty podle tohoto vzorce:

Formula

A.1.5.

Pak:

a)

je-li statistický údaj zkoušky větší než hodnota kritéria vyhovění uvedená pro velikost vzorku v tabulce 2, bylo splněno kritérium vyhovění pro danou znečišťující látku;

b)

je-li statistický údaj zkoušky menší než hodnota kritéria nevyhovění uvedená pro velikost vzorku v tabulce 2, bylo splněno kritérium nevyhovění pro danou znečišťující látku;

c)

nastane-li jiný případ, přezkouší se další motor podle odstavce 8.3.2 a postup výpočtu se aplikuje na velikost vzorku o jeden motor větší.

Tabulka 2

Hodnoty kritérií vyhovění a nevyhovění pro plán výběru vzorků podle dodatku 1

Nejmenší velikost vzorku: 3

Kumulativní počet zkoušených motorů (velikost vzorku)

Hodnota kritéria vyhovění An

Hodnota kritéria nevyhovění Bn

3

3,327

–4,724

4

3,261

–4,790

5

3,195

–4,856

6

3,129

–4,922

7

3,063

–4,988

8

2,997

–5,054

9

2,931

–5,120

10

2,865

–5,185

11

2,799

–5,251

12

2,733

–5,317

13

2,667

–5,383

14

2,601

–5,449

15

2,535

–5,515

16

2,469

–5,581

17

2,403

–5,647

18

2,337

–5,713

19

2,271

–5,779

20

2,205

–5,845

21

2,139

–5,911

22

2,073

–5,977

23

2,007

–6,043

24

1,941

–6,109

25

1,875

–6,175

26

1,809

–6,241

27

1,743

–6,307

28

1,677

–6,373

29

1,611

–6,439

30

1,545

–6,505

31

1,479

–6,571

32

–2,112

–2,112


Dodatek 2

Postup zkoušek kontroly shodnosti výroby, pokud je směrodatná odchylka nevyhovující nebo není k dispozici

A.2.1.

V tomto dodatku je popsán postup, který se použije pro ověření shodnosti výroby z hlediska emisí znečišťujících látek, pokud je směrodatná odchylka výroby udaná výrobcem buď nevyhovující, nebo není k dispozici.

A.2.2.

Při vzorku o velikosti nejméně tří motorů je postup výběru vzorku nastaven tak, aby byla pravděpodobnost, že série vyhoví zkoušce, při 40 % vadných motorů rovna 0,95 (riziko výrobce = 5 %), a pravděpodobnost, že série bude přijata, byla při 65 % vadných motorů rovna 0,10 (riziko spotřebitele = 10 %).

A.2.3.

Rozdělení měřených hodnot znečišťujících látek uvedených v odstavci 5.3 tohoto předpisu se po uplatnění příslušného DF pokládá za logaritmicko-normální a tyto hodnoty se musí nejdříve transformovat stanovením jejich přirozených logaritmů. Písmenné značky m0 a m značí minimální a maximální velikosti vzorku (m0 = 3 a m = 32) a písmenná značka n značí velikost vzorku.

A.2.4.

Jsou-li přirozené logaritmy hodnot (po uplatnění příslušného DF) měřených v sérii x1, x2, … xi a L je přirozený logaritmus mezní hodnoty dané znečisťující látky, pak platí:

Formula

Formula

Formula

A.2.5.

Tabulka 3 udává hodnoty kritéria vyhovění An a nevyhovění Bn v závislosti na velikosti vzorku. Statistický údaj zkoušek je poměr

Formula

a užije se pro rozhodnutí, zda série vyhověla nebo nevyhověla, takto:

Pro m0 ≤ n ≤ m:

a)

série je vyhovující, jestliže

Formula

;

b)

série je nevyhovující, jestliže

Formula

;

c)

je nutné další měření, jestliže

Formula

.

A.2.6.

Poznámky

Pro výpočet následujících hodnot statistického výsledku zkoušek jsou užitečné tyto rekurzivní vzorce:

Formula

Formula

(n = 2, 3,…; Formula; v1 = 0)

Tabulka 3

Hodnoty kritérií vyhovění a nevyhovění pro plán výběru vzorků podle dodatku 2

Nejmenší velikost vzorku: 3

Kumulativní počet zkoušených motorů (velikost vzorku)

Hodnota kritéria vyhovění An

Hodnota kritéria nevyhovění Bn

3

–0,80381

16,64743

4

–0,76339

7,68627

5

–0,72982

4,67136

6

–0,69962

3,25573

7

–0,67129

2,45431

8

–0,64406

1,94369

9

–0,61750

1,59105

10

–0,59135

1,33295

11

–0,56542

1,13566

12

–0,53960

0,97970

13

–0,51379

0,85307

14

–0,48791

0,74801

15

–0,46191

0,65928

16

–0,43573

0,58321

17

–0,40933

0,51718

18

–0,38266

0,45922

19

–0,35570

0,40788

20

–0,32840

0,36203

21

–0,30072

0,32078

22

–0,27263

0,28343

23

–0,24410

0,24943

24

–0,21509

0,21831

25

–0,18557

0,18970

26

–0,15550

0,16328

27

–0,12483

0,13880

28

–0,09354

0,11603

29

–0,06159

0,09480

30

–0,02892

0,07493

31

–0,00449

0,05629

32

0,03876

0,03876


Dodatek 3

Postup zkoušek kontroly shodnosti výroby na žádost výrobce

A.3.1.

Tento dodatek popisuje postup, který se použije na žádost výrobce k ověření shodnosti výroby z hlediska emisí znečišťujících látek.

A.3.2.

Při vzorku o velikosti nejméně tří motorů je postup výběru vzorku nastaven tak, aby byla pravděpodobnost, že série vyhoví zkoušce, při 30 % vadných motorů rovna 0,90 (riziko výrobce = 10 %), a pravděpodobnost, že série bude přijata, při 65 % vadných motorů rovna 0,10 (riziko spotřebitele = 10 %).

A.3.3.

Pro každou ze znečišťujících látek uvedených v odstavci 5.3 tohoto předpisu se použije následující postup (viz obrázek 1 v odstavci 8.3 tohoto předpisu):

přičemž:

n

=

velikost vzorku.

A.3.4.

Pro vzorek se vypočte statistický údaj zkoušek, který kvantifikuje kumulativní počet nevyhovujících zkoušek při n-tých zkouškách.

A.3.3.

Pak:

a)

je-li statistický údaj zkoušek menší nebo rovný hodnotě kritéria vyhovění uvedeného pro velikost vzorku v tabulce 4, bylo dosaženo kritéria vyhovění pro danou znečišťující látku;

b)

je-li statistický údaj zkoušek větší nebo rovný hodnotě kritéria nevyhovění uvedeného pro velikost vzorku v tabulce 4, bylo dosaženo kritéria nevyhovění pro danou znečišťující látku;

c)

nastane-li jiný případ, přezkouší se další motor podle odstavce 8.3.2 tohoto předpisu a postup výpočtu se aplikuje na velikost vzorku o jeden motor větší.

V tabulce 4 jsou hodnoty kritéria vyhovění a kritéria nevyhovění vypočteny podle mezinárodní normy ISO 8422/1991.

Tabulka 4

Hodnoty kritérií vyhovění a nevyhovění pro plán výběru vzorků podle dodatku 3

Nejmenší velikost vzorku: 3

Kumulativní počet zkoušených motorů (velikost vzorku)

Hodnota kritéria vyhovění

Hodnota kritéria nevyhovění

3

3

4

0

4

5

0

4

6

1

5

7

1

5

8

2

6

9

2

6

10

3

7

11

3

7

12

4

8

13

4

8

14

5

9

15

5

9

16

6

10

17

6

10

18

7

11

19

8

9


Dodatek 4

Shrnutí postupu schvalování u motorů na zemní plyn, na LPG a dvoupalivových motorů na zemní plyn / biomethan nebo LPG

Schvalování motorů na LPG

 

Odst. 4.6: Požadavky na schválení typu s univerzální použitelností paliv

Počet zkušebních kroků

Výpočet r

Odst. 4.7: Požadavky na schválení typu s omezenou použitelností paliv u zážehových motorů vozidel na zemní plyn nebo LPG

Počet zkušebních kroků

Výpočet r

odkaz na odst. 4.6.6

motor na LPG použitelný pro jakékoli složení paliva

palivo A a palivo B

2

Formula

 

 

 

odkaz na odst. 4.2.7

motor na LPG použitelný pro jedno specifické složení paliva

 

 

 

palivo A a palivo B,

jemné seřízení palivového systému mezi zkouškami povoleno

2

 


Schvalování motorů na zemní plyn

 

Odst. 4.6: Požadavky na schválení typu s univerzální použitelností paliv

Počet zkušebních kroků

Výpočet r

Odst. 4.7: Požadavky na schválení typu s omezenou použitelností paliv u zážehových motorů vozidel na zemní plyn nebo LPG

Počet zkušebních kroků

Výpočet r

odkaz na odst. 4.6.3

motor na NG použitelný pro jakékoli složení paliva

GR (1) a G25 (2)

Na žádost výrobce se motor může zkoušet s dalším palivem z prodejní sítě (3), jestliže Formula

2

(max. 3)

Formula

a je-li zkouška s náhradním palivem;

Formula

a

Formula

 

 

 

odkaz na odst. 4.6.4

motor na NG, který je adaptabilní pomocí přepínače

GR (1) a G23 (3) pro H a G25 (2) a G23 (3) pro L

Na žádost výrobce se motor může zkoušet s palivem z prodejní sítě (3) místo G23, jestliže Formula

2 pro skupinu H a

2 pro skupinu L

v příslušné poloze vypínače

Formula

a

Formula

 

 

 

odkaz na odst. 4.7.1

motor na NG použitelný jednak pro plyny skupiny H a jednak pro plyny skupiny L

 

 

 

GR (1) a G23 (3) pro H nebo

G25 (2) a G23 (3) pro L

Na žádost výrobce se motor může zkoušet s palivem z prodejní sítě (3) místo G23, jestliže Formula

2 pro rozsah H

nebo

2 pro rozsah L

2

Formula

pro rozsah H

or

Formula

pro rozsah L

odkaz na odst. 4.7.2

motor na NG použitelný pro jedno specifické složení paliva

 

 

 

GR (1) a G25 (2),

jemné seřízení palivového systému mezi zkouškami povoleno;

Na žádost výrobce se motor může zkoušet s palivem

 

GR (1) a G23 (3) pro rozsah H nebo

 

G25 (2) a G23 (3) pro rozsah L

2

nebo

2 rozsah H

nebo

2 pro rozsah L

2

 


Schvalování dvoupalivových motorů na zemní plyn / biomethan nebo LPG

Typ dvoupalivového motoru (1)

Naftový režim

Dvoupalivový režim

CNG

LNG

LNG20

LPG

1A

 

Univerzální nebo omezené

(2 zkoušky)

Univerzální

(2 zkoušky)

Pro konkrétní palivo

(1 zkouška)

Univerzální nebo omezené

(2 zkoušky)

1B

Univerzální

(1 zkouška)

Univerzální nebo omezené

(2 zkoušky)

Univerzální

(2 zkoušky)

Pro konkrétní palivo

(1 zkouška)

Univerzální nebo omezené

(2 zkoušky)

2A

 

Univerzální nebo omezené

(2 zkoušky)

Univerzální

(2 zkoušky)

Pro konkrétní palivo

(1 zkouška)

Univerzální nebo omezené

(2 zkoušky)

2B

Univerzální

(1 zkouška)

Univerzální nebo omezené

(2 zkoušky)

Univerzální

(2 zkoušky)

Pro konkrétní palivo

(1 zkouška)

Univerzální nebo omezené

(2 zkoušky)

3B

Univerzální

(1 zkouška)

Univerzální nebo omezené

(2 zkoušky)

Univerzální

(2 zkoušky)

Pro konkrétní palivo

(1 zkouška)

Univerzální nebo omezené

(2 zkoušky)


(1)  Podle definic v příloze 15.


PŘÍLOHA 1

VZORY INFORMAČNÍHO DOKUMENTU

Tento informační dokument se vztahuje ke schválení podle předpisu č. 49. Odkazuje na opatření proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze systémů motorů a vozidel. Týká se:

 

schválení typu motoru nebo rodiny motorů jako samostatného technického celku,

 

schválení typu vozidla se schváleným motorem z hlediska emisí,

 

schválení typu vozidla z hlediska emisí.

Následující informace, jsou-li třeba, se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Všechny nákresy musí být vyhotoveny ve vhodném měřítku, musí být dostatečně podrobné a musí mít formát A4 nebo být na tento formát složeny. Případné fotografie musí být dostatečně podrobné.

Mají-li systémy, součásti nebo samostatné technické celky uvedené v této příloze elektronické řízení, musí být dodány informace o jeho výkonu.

Vysvětlující poznámky pod čarou naleznete v dodatku 1 této přílohy.

Požadované informace

Informační dokument ve všech případech obsahuje:

Obecné informace

Navíc by v případě potřeby měly být rovněž poskytnuty tyto informace:

Část 1

:

Základní vlastnosti (základního) motoru a typy motorů v rámci rodiny motorů

Část 2

:

Základní vlastnosti součástí a systémů pro motorová vozidla z hlediska emisí z výfuku

Dodatek k informačnímu dokumentu: Informace o podmínkách zkoušky

Fotografie a/nebo nákresy základního motoru, typu motoru a popřípadě motorového prostoru.

Seznam dalších případných příloh.

Datum, spis

Vysvětlivky týkající se vyplnění tabulky

Písmena A, B, C, D, E, která odpovídají členům rodiny motorů, budou nahrazena skutečnými názvy členů rodiny motorů.

V případě, že u některé vlastnosti motoru platí stejná hodnota/popis pro všechny členy dané rodiny motorů, buňky pro A až E se sloučí.

V případě, že se rodina skládá z více než 5 členů, lze přidat další sloupce.

V případě žádosti o schválení typu motoru nebo rodiny motorů jako samostatného technického celku se vyplní obecná část a část 1.

V případě žádosti o schválení typu vozidla se schváleným motorem z hlediska emisí se vyplní obecná část a část 2.

V případě žádosti o schválení typu vozidla z hlediska emisí se vyplní obecná část a části 1 a 2.

 

 

Základní motor nebo typ motoru

Členové rodiny motorů

A

B

C

D

E

0.

Obecné

0.l.

Značka (obchodní název výrobce):

 

0.2.

Typ

 

 

0.2.0.3.

Typ motoru jako samostatný technický celek / rodina motorů jako samostatný technický celek / vozidlo se schváleným motorem z hlediska emisí / vozidlo z hlediska emisí (1)

 

0.2.1.

(Případně) obchodní označení:

 

 

 

 

 

 

0.3.

Způsob označení typu, je-li na samostatném technickém celku vyznačen (2):

 

 

 

 

 

 

0.3.1.

Umístění takového označení:

 

 

 

 

 

 

 

0.5.

Název a adresa výrobce:

 

 

0.7.

U součástí a samostatných technických celků umístění a způsob připevnění značky schválení typu:

 

 

 

 

 

 

0.8.

Název a adresa montážního závodu (závodů):

 

 

 

 

 

 

0.9.

Název a adresa případného zástupce výrobce:

 


ČÁST 1

Základní vlastnosti (základního) motoru a typy motorů v rámci rodiny motorů

 

 

Základní motor nebo typ motoru

Členové rodiny motorů

A

B

C

D

E

3.2.

Motor s vnitřním spalováním

 

 

 

 

 

 

3.2.1.

Specifické údaje o motoru

 

 

 

 

 

 

3.2.1.1.

Pracovní princip: zážehový / vznětový (1)

Cyklus: čtyřtakt/dvoutakt/rotační (1)

 

3.2.1.1.1.

Typ dvoupalivového motoru:

Typ 1A / Typ 1B / Typ 2A / Typ 2B / Typ 3B (1) (df)

plynový energetický poměr za část zkušebního cyklu WHTC prováděnou za tepla (df): …%

 

3.2.1.2.

Počet a uspořádání válců

 

 

 

 

 

 

3.2.1.2.1.

Vrtání (3) mm

 

 

 

 

 

 

3.2.1.2.2.

Zdvih (3) mm

 

 

 

 

 

 

3.2.1.2.3.

Pořadí zapalování

 

 

 

 

 

 

3.2.1.3.

Zdvihový objem motoru (4) cm3

 

 

 

 

 

 

3.2.1.4.

Objemový kompresní poměr (5)

 

 

 

 

 

 

3.2.1.5.

Nákresy spalovacího prostoru, hlavy pístu a u zážehových motorů pístních kroužků

 

 

 

 

 

 

3.2.1.6.

Běžné volnoběžné otáčky (5) ot/min

 

 

 

 

 

 

3.2.1.6.1.

Zvýšené volnoběžné otáčky (5) ot/min

 

 

 

 

 

 

3.2.1.6.2.

Volnoběh na motorovou naftu: ano/ne (1) (df)

 

 

 

 

 

 

3.2.1.7.

Obsah oxidu uhelnatého ve výfukových plynech při volnoběžných otáčkách (5): % podle výrobce (jen pro zážehové motory)

 

 

 

 

 

 

3.2.1.8.

Maximální netto výkon (6)… kW při … ot/min (hodnota podle výrobce)

 

 

 

 

 

 

3.2.1.9.

Maximální přípustné otáčky motoru podle předpisu výrobce: ot/min

 

 

 

 

 

 

3.2.1.10.

Maximální netto točivý moment (6) Nm při … ot/min (hodnota podle výrobce)

 

 

 

 

 

 

3.2.1.11

Odkazy výrobce na soubor dokumentace vyžadovaný odstavcem 3.1, 3.2 a 3.3 tohoto předpisu, který umožňuje orgánu schválení typu vyhodnotit strategie regulace emisí, palubní systémy ve vozidle a motor s cílem zajistit správnou funkci opatření k regulaci emisí NOx

 

 

 

 

 

 

3.2.2.

Palivo

 

 

 

 

 

 

3.2.2.2.

Těžká nákladní vozidla: motorová nafta / benzin / zkapalněný ropný plyn (LPG) / zemní plyn (NG-H) / zemní plyn (NG-L) / zemní plyn (NG-HL) / ethanol (ED95)/ ethanol (E85) / dvoupalivové (1) (dh)

 

 

 

 

 

 

3.2.2.2.1.

Paliva, která jsou kompatibilní s využitím motoru uváděným výrobcem v souladu s odstavcem 4.6.2. tohoto předpisu (v případě potřeby)

 

 

 

 

 

 

 

3.2.4.

Dodávka paliva

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.

Vstřikem paliva (pouze u vznětových nebo dvoupalivových motorů): ano/ne (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.1.

Popis systému

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.2.

Pracovní princip: přímý vstřik/komůrkový/vírová komůrka (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.3.

Vstřikovací čerpadlo

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.3.1.

Značka (značky)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.3.2.

Typ (typy)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.3.3.

Maximální dodávka paliva (1), (5) … mm3 /zdvih nebo cyklus při otáčkách motoru … ot/min nebo charakteristický diagram

(Jestliže se použije regulace přeplňovacího tlaku, uvede se charakteristická dodávka paliva a přeplňovací tlak v závislosti na otáčkách motoru.)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.3.4.

Statické časování vstřiku (5)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.3.5.

Křivka předvstřiku (5)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.3.6.

Postup kalibrace: zkušební stav / motor (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.4.

Regulátor

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.4.1.

Typ

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.4.2.

Bod omezení otáček

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.4.2.1.

Otáčky, při kterých začíná omezení při zatížení (ot/min)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.4.2.2.

Nejvyšší otáčky bez zatížení (ot/min)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.4.2.3.

Volnoběžné otáčky (ot/min)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.5.

Vstřikovací potrubí

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.5.1.

Délka (mm)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.5.2.

Vnitřní průměr (mm)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.5.3.

Vstřikování se společným tlakovým potrubím, značka a typ

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.6.

Vstřikovač (vstřikovače)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.6.1.

Značka (značky)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.6.2.

Typ (typy)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.6.3.

Otevírací tlak (5): kPa nebo charakteristický diagram (5)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.7.

Systém pro studený start

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.7.1.

Značka (značky)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.7.2.

Typ (typy)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.7.3.

Popis

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.8.

Pomocný startovací prostředek

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.8.1.

Značka (značky)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.8.2.

Typ (typy)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.8.3.

Popis systému

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.9.

Elektronicky řízený vstřik: ano/ne (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.9.1.

Značka (značky)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.9.2.

Typ (typy)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.9.3.

Popis systému (V případě jiné dodávky paliva, než je jeho trvalý vstřik, uveďte odpovídající podrobnosti.)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.9.3.1.

Značka a typ řídicí jednotky (ECU)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.9.3.2.

Značka a typ regulátoru paliva

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.9.3.3.

Značka a typ čidla průtoku vzduchu

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.9.3.4.

Značka a typ rozdělovače paliva

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.9.3.5.

Značka a typ skříně klapky

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.9.3.6.

Značka a typ čidla teploty vody

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.9.3.7.

Značka a typ čidla teploty vzduchu

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.9.3.8.

Značka a typ čidla tlaku vzduchu

 

 

 

 

 

 

3.2.4.2.9.3.9.

Softwarové kalibrační číslo (čísla)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.3.

Vstřikem paliva (pouze u zážehových motorů): ano/ne (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.3.1.

Pracovní princip: vstřik do sacího potrubí (jednobodový / vícebodový / přímý vstřik (1) / jiný (uveďte jaký)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.3.2.

Značka (značky)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.3.3.

Typ (typy)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.3.4.

Popis systému (V případě jiné dodávky paliva, než je jeho trvalý vstřik, uveďte odpovídající podrobnosti.)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.3.4.1.

Značka a typ řídicí jednotky (ECU)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.3.4.2.

Značka a typ regulátoru paliva

 

 

 

 

 

 

3.2.4.3.4.3.

Značka a typ čidla průtoku vzduchu

 

 

 

 

 

 

3.2.4.3.4.4.

Značka a typ rozdělovače paliva

 

 

 

 

 

 

3.2.4.3.4.5.

Značka a typ regulátoru tlaku

 

 

 

 

 

 

3.2.4.3.4.6.

Značka a typ mikrospínače

 

 

 

 

 

 

3.2.4.3.4.7.

Značka a typ šroubu pro nastavení volnoběžných otáček

 

 

 

 

 

 

3.2.4.3.4.8.

Značka a typ skříně klapky

 

 

 

 

 

 

3.2.4.3.4.9.

Značka a typ čidla teploty vody

 

 

 

 

 

 

3.2.4.3.4.10.

Značka a typ čidla teploty vzduchu

 

 

 

 

 

 

3.2.4.3.4.11.

Značka a typ čidla tlaku vzduchu

 

 

 

 

 

 

3.2.4.3.4.12.

Softwarové kalibrační číslo (čísla)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.3.5.

Vstřikovače: otevírací tlak (5) (kPa) nebo charakteristický diagram (5)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.3.5.1.

Značka

 

 

 

 

 

 

3.2.4.3.5.2.

Typ

 

 

 

 

 

 

3.2.4.3.6.

Časování vstřiku

 

 

 

 

 

 

3.2.4.3.7.

Systém pro studený start

 

 

 

 

 

 

3.2.4.3.7.1.

Pracovní princip (principy)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.3.7.2.

Pracovní omezení/seřízení (1), (5)

 

 

 

 

 

 

3.2.4.4.

Podávací palivové čerpadlo

 

 

 

 

 

 

3.2.4.4.1.

Tlak (5) (kPa) nebo charakteristický diagram (5)

 

 

 

 

 

 

3.2.5.

Elektrický systém

 

 

 

 

 

 

3.2.5.1.

Jmenovité napětí (V), na kostře kladný/záporný pól (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.5.2.

Generátor

 

 

 

 

 

 

3.2.5.2.1.

Typ

 

 

 

 

 

 

3.2.5.2.2.

Jmenovitý výkon: VA

 

 

 

 

 

 

3.2.6.

Systém zapalování (jen zážehové motory)

 

 

 

 

 

 

3.2.6.1.

Značka (značky)

 

 

 

 

 

 

3.2.6.2.

Typ (typy)

 

 

 

 

 

 

3.2.6.3.

Pracovní princip

 

 

 

 

 

 

3.2.6.4.

Křivka nebo mapa předvstřiku zapalování (5):

 

 

 

 

 

 

3.2.6.5.

Statické časování zážehu (5) (stupně před horní úvratí TDC)

 

 

 

 

 

 

3.2.6.6.

Zapalovací svíčky

 

 

 

 

 

 

3.2.6.6.1.

Značka

 

 

 

 

 

 

3.2.6.6.2.

Typ

 

 

 

 

 

 

3.2.6.6.3.

Nastavení mezery (mm)

 

 

 

 

 

 

3.2.6.7.

Zapalovací cívka (cívky)

 

 

 

 

 

 

3.2.6.7.1.

Značka

 

 

 

 

 

 

3.2.6.7.2.

Typ

 

 

 

 

 

 

3.2.7.

Systém chlazení: kapalina/vzduch (1)

 

 

 

 

 

 

 

3.2.7.2.

Kapalina

 

 

 

 

 

 

3.2.7.2.1.

Druh kapaliny

 

 

 

 

 

 

3.2.7.2.2.

Oběhové čerpadlo (čerpadla): ano/ne (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.7.2.3.

Vlastnosti

 

 

 

 

 

 

3.2.7.2.3.1.

Značka (značky)

 

 

 

 

 

 

3.2.7.2.3.2.

Typ (typy)

 

 

 

 

 

 

3.2.7.2.4.

Převodový poměr (poměry) pohonu

 

 

 

 

 

 

3.2.7.3.

Vzduch

 

 

 

 

 

 

3.2.7.3.1.

Ventilátor: ano/ne (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.7.3.2.

Vlastnosti

 

 

 

 

 

 

3.2.7.3.2.1.

Značka (značky)

 

 

 

 

 

 

3.2.7.3.2.2.

Typ (typy)

 

 

 

 

 

 

3.2.7.3.3.

Převodový poměr (poměry) pohonu

 

 

 

 

 

 

3.2.8.

Systém sání

 

 

 

 

 

 

3.2.8.1.

Přeplňování: ano/ne (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.8.1.1.

Značka (značky)

 

 

 

 

 

 

3.2.8.1.2.

Typ (typy)

 

 

 

 

 

 

3.2.8.1.3.

Popis systému (např. maximální plnicí tlak … kPa; popřípadě odpouštěcí zařízení)

 

 

 

 

 

 

3.2.8.2.

Mezichladič: ano/ne (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.8.2.1.

Typ: vzduch–vzduch / vzduch–voda (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.8.3.

Podtlak v sání při jmenovitých otáčkách a při plném zatížení (pouze u vznětových motorů)

 

 

 

 

 

 

3.2.8.3.1.

Přípustná minimální hodnota (kPa)

 

 

 

 

 

 

3.2.8.3.2.

Přípustná maximální hodnota (kPa)

 

 

 

 

 

 

3.2.8.4.

Popis a nákres potrubí sání a jeho příslušenství (sběrná komora, ohřev, přídavné vstupy sání atd.)

 

 

 

 

 

 

3.2.8.4.1.

Popis sacího potrubí motoru (přiložte nákresy a/nebo fotografie)

 

 

 

 

 

 

3.2.9.

Výfukový systém

 

 

 

 

 

 

3.2.9.1.

Popis nebo nákresy výfukového potrubí motoru

 

 

 

 

 

 

3.2.9.2.

Popis nebo nákres výfukového systému

 

 

 

 

 

 

3.2.9.2.1.

Popis a/nebo nákres prvků výfukového systému, které tvoří součást systému motoru

 

 

 

 

 

 

3.2.9.3.

Maximální přípustný protitlak výfuku při jmenovitých otáčkách motoru a při plném zatížení (pouze u vznětových motorů) (kPa) (7)

 

 

 

 

 

 

 

3.2.9.7.

Objem výfukového systému (dm3)

 

 

 

 

 

 

3.2.9.7.1.

Přijatelný objem výfukového systému (dm3)

 

 

 

 

 

 

3.2.10.

Minimální průřezy vstupních a výstupních průchodů

 

 

 

 

 

 

3.2.11.

Časování ventilů nebo obdobné údaje

3.2.11.1.

Maximální zdvih ventilů, úhly otevření a zavření nebo podrobnosti časování jiných systémů řízení ve vztahu k úvratím. Maximální a minimální hodnoty časování u systémů s proměnným časováním

 

 

 

 

 

 

3.2.11.2.

Referenční a/nebo seřizovací rozpětí (7)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.

Opatření proti znečišťování ovzduší

 

3.2.12.1.1.

Zařízení pro recyklaci plynů z klikové skříně: ano/ne (1)

Pokud ano, popis a nákresy

Pokud ne, je požadována shoda s odstavcem 6.10 přílohy 4 tohoto předpisu

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.

Přídavná zařízení k omezování emisí škodlivin (jsou-li užita a nejsou-li uvedena v jiném bodě)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.1.

Katalyzátor: ano/ne (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.1.1.

Počet katalyzátorů a jejich částí (níže požadované informace uveďte pro každý samostatný celek)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.1.2.

Rozměry, tvar a objem katalyzátoru (katalyzátorů)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.1.3.

Druh katalytické činnosti

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.1.4.

Celková náplň drahých kovů

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.1.5.

Poměrná koncentrace

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.1.6.

Nosič (struktura a materiál)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.1.7.

Hustota komůrek

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.1.8.

Druh pouzdra katalyzátoru (katalyzátorů)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.1.9.

Umístění katalyzátoru (katalyzátorů) (místo a vztažná vzdálenost ve výfukovém potrubí)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.1.10.

Tepelný kryt: ano/ne (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.1.11.

Systémy/metody regenerace systémů následného zpracování výfukových plynů, popis

 

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.1.11.5.

Běžné rozmezí provozní teploty (K)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.1.11.6.

Pomocná činidla: ano/ne (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.1.11.7.

Druh a koncentrace činidla potřebného pro katalytickou činnost

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.1.11.8.

Běžné rozmezí provozní teploty činidla K

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.1.11.9.

Mezinárodní norma

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.1.11.10.

Častost doplňování činidla: průběžně / při údržbě (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.1.12.

Značka katalyzátoru

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.1.13.

Identifikační číslo části

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.2.

Kyslíková sonda: ano/ne (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.2.1.

Značka

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.2.2.

Umístění

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.2.3.

Regulační rozsah

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.2.4.

Typ

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.2.5.

Identifikační číslo části

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.3.

Přípusť vzduchu: ano/ne (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.3.1.

Druh (pulsující vzduch, vzduchové čerpadlo atd.):

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.4.

Recirkulace výfukových plynů (EGR): ano/ne (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.4.1.

Vlastnosti (značka, typ, průtok atd.)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.6.

Filtr znečišťujících částic: ano/ne (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.6.1.

Rozměry, tvar a objem filtru částic

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.6.2.

Konstrukce filtru částic

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.6.3.

Umístění (vztažná vzdálenost ve výfukovém potrubí)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.6.4.

Postup nebo systém regenerace, popis nebo nákres

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.6.5.

Značka filtru částic

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.6.6.

Identifikační číslo části

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.6.7.

Běžné rozmezí provozní teploty (K) a tlaku (kPa)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.6.8.

U periodické regenerace

 

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.6.8.1.1.

Počet cyklů zkoušek WHTC bez regenerace (n)

 

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.6.8.2.1.

Počet cyklů zkoušek WHTC s regenerací (nR)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.6.9.

Ostatní systémy: ano/ne (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.6.9.1.

Popis a činnost

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.

Palubní diagnostický systém (OBD)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.0.1.

Počet rodin motorů s OBD v rámci dané rodiny motorů

 

3.2.12.2.7.0.2.

Seznam rodin motorů s OBD (v případě potřeby)

Rodina motorů s OBD 1: …

Rodina motorů s OBD 2: …

atd. …

3.2.12.2.7.0.3.

Číslo rodiny motorů s OBD, do které náleží základní motor / člen rodiny motorů

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.0.4.

Odkazy výrobce na dokumentaci OBD stanovenou v odst. 3.1.4 písm. c) a v odstavci 3.3.4 tohoto předpisu a uvedenou v příloze 9A tohoto předpisu pro účely schvalování systému OBD

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.0.5.

Odkaz výrobce na dokumentaci pro montáž systému motoru vybaveného OBD do vozidla (v případě potřeby)

 

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.2.

Seznam a účel všech součástí monitorovaných systémem OBD (8)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.3.

Písemný popis (obecné principy fungování) pro

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.3.1.

Zážehové motory (8)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.3.1.1.

Monitorování katalyzátoru (8)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.3.1.2.

Detekci selhání zapalování (8)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.3.1.3.

Monitorování kyslíkové sondy (8)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.3.1.4.

Ostatní součásti, které systém OBD monitoruje

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.3.2.

Vznětové motory (8)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.3.2.1.

Monitorování katalyzátoru (8)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.3.2.2.

Monitorování filtru částic (8)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.3.2.3.

Monitorování elektronického systému dodávky paliva (8)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.3.2.4.

Monitorování systému ke snížení emisí NOx  (8)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.3.2.5.

Ostatní součásti monitorované systémem OBD (8)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.4.

Kritéria pro aktivaci MI (stanovený počet cyklů nebo statistická metoda) (8)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.5.

Seznam všech výstupních kódů OBD a použitých formátů (vždy s vysvětlením) (8)

 

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.6.5.

Standard komunikačního protokolu OBD (8)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.7.

Odkazy výrobce na informace o systémech OBD stanovené odst. 3.1.4 písm. d) a odst. 3.3.4 tohoto předpisu za účelem splnění ustanovení o přístupu k systému OBD ve vozidle, nebo

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.7.1.

Jako alternativu k odkazům výrobce uvedeným v bodě 3.2.12.2.7.7 odkaz na dodatek této přílohy, který obsahuje následující tabulku vyplněnou podle uvedeného příkladu:

Součást – Chybový kód – Strategie monitorování – Kritéria zjištění chyb – Kritéria pro aktivaci MI – Sekundární parametry – Stabilizace – Předváděcí zkouška

Katalyzátor SCR - P20EE – Signály čidla NOx 1 a 2 – Rozdíl mezi signály z čidla 1 a 2 – Druhý cyklus – Otáčky motoru, zatížení motoru, teplota katalyzátoru, působení činidla, hmotnostní průtok výfukových plynů – Jeden zkušební cyklus OBD (WHTC, prováděný za tepla) – zkušební cyklus OBD (WHTC, prováděný za tepla)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.8.

Ostatní systémy (popis a činnost)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.8.1.

Systémy pro zajištění správné funkce opatření k regulaci emisí NOx

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.8.2.

Motor s trvalou deaktivací systému upozornění řidiče, využívaný záchrannými službami nebo ve vozidlech zkonstruovaných a vyrobených k použití ozbrojenými složkami, civilní ochranou, požární službou a službami odpovídajícími za udržování veřejného pořádku: ano/ne (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.8.3.

Počet rodin motorů s OBD v rámci uvažované rodiny motorů při zajišťování správné funkce opatření k regulaci emisí NOx

 

3.2.12.2.8.4.

Seznam rodin motorů s OBD (v případě potřeby)

Rodina motorů s OBD 1: …

Rodina motorů s OBD 2: …

atd. …

3.2.12.2.8.5.

Číslo rodiny motorů s OBD, do které náleží základní motor / člen rodiny motorů

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.8.6.

Nejnižší koncentrace aktivní látky v činidle, která neaktivuje výstražný systém (CDmin) (% vol)

 

3.2.12.2.8.7.

Tam, kde je to vhodné, odkaz výrobce na dokumentaci k montáži systému motoru pro zajištění správné funkce opatření k regulaci NOx do vozidla

 

 

 

 

 

 

 

3.2.17.

Specifické informace vztahující se na motory poháněné plynnými palivy a dvoupalivové motory pro těžká nákladní vozidla. (U jinak uspořádaných systémů uveďte rovnocenné údaje.)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.1.

Palivo: zkapalněný ropný plyn (LPG) / zemní plyn (NG- H) / zemní plyn (NG-L) / zemní plyn (NG-HL) (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.2.

Regulátor (regulátory) tlaku nebo odpařovač / regulátor (regulátory) tlaku (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.2.1.

Značka (značky)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.2.2.

Typ (typy)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.2.3.

Počet stupňů redukce tlaku

 

 

 

 

 

 

3.2.17.2.4.

Tlak v koncovém stupni minimální (kPa) – maximální (kPa)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.2.5.

Počet hlavních seřizovacích bodů

 

 

 

 

 

 

3.2.17.2.6.

Počet seřizovacích bodů volnoběhu

 

 

 

 

 

 

3.2.17.2.7.

Číslo schválení typu

 

 

 

 

 

 

3.2.17.3.

Palivový systém: směšovač / přípusť plynu / vstřik kapaliny / přímý vstřik (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.3.1.

Řízení směsi

 

 

 

 

 

 

3.2.17.3.2.

Popis systému nebo schéma a nákresy

 

 

 

 

 

 

3.2.17.3.3.

Číslo schválení typu

 

 

 

 

 

 

3.2.17.4.

Směšovač

 

 

 

 

 

 

3.2.17.4.1.

Počet

 

 

 

 

 

 

3.2.17.4.2.

Značka (značky)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.4.3.

Typ (typy)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.4.4.

Umístění

 

 

 

 

 

 

3.2.17.4.5.

Možnosti seřizování

 

 

 

 

 

 

3.2.17.4.6.

Číslo schválení typu

 

 

 

 

 

 

3.2.17.5.

Vstřik do sacího potrubí

 

 

 

 

 

 

3.2.17.5.1.

Způsob vstřiku: jednobodový/vícebodový (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.5.2.

Způsob vstřiku: spojitě/simultánně/sekvenčně (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.5.3.

Vstřikovací zařízení

 

 

 

 

 

 

3.2.17.5.3.1.

Značka (značky)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.5.3.2.

Typ (typy)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.5.3.3.

Možnosti seřizování

 

 

 

 

 

 

3.2.17.5.3.4.

Číslo schválení typu

 

 

 

 

 

 

3.2.17.5.4.

Podávací čerpadlo (je-li použito)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.5.4.1.

Značka (značky)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.5.4.2.

Typ (typy)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.5.4.3.

Číslo schválení typu

 

 

 

 

 

 

3.2.17.5.5.

Vstřikovač (vstřikovače)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.5.5.1.

Značka (značky)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.5.5.2.

Typ (typy)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.5.5.3.

Číslo schválení typu

 

 

 

 

 

 

3.2.17.6.

Přímý vstřik

 

 

 

 

 

 

3.2.17.6.1.

Vstřikovací čerpadlo / regulátor tlaku (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.6.1.1.

Značka (značky)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.6.1.2.

Typ (typy)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.6.1.3.

Časování vstřiku

 

 

 

 

 

 

3.2.17.6.1.4.

Číslo schválení typu

 

 

 

 

 

 

3.2.17.6.2.

Vstřikovač (vstřikovače)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.6.2.1.

Značka (značky)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.6.2.2.

Typ (typy)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.6.2.3.

Otevírací tlak nebo charakteristický diagram (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.6.2.4.

Číslo schválení typu

 

 

 

 

 

 

3.2.17.7.

Elektronická řídicí jednotka (ECU)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.7.1.

Značka (značky)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.7.2.

Typ (typy)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.7.3.

Možnosti seřizování

 

 

 

 

 

 

3.2.17.7.4.

Softwarové kalibrační číslo (čísla)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.8.

Specifické vybavení pro zemní plyn jako palivo

 

 

 

 

 

 

3.2.17.8.1.

Varianta 1 (pouze pro případ schválení typu motoru pro některá daná složení paliva)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.8.1.0.1.

Vybavení automatickou přizpůsobivostí? ano/ne (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.17.8.1.0.2.

Kalibrace pro specifické složení zemního plynu (NG-H) / zemního plynu (NG-L) / zemního plynu (NG-HL)1

Transformace na specifické složení zemního plynu (NG-Ht) / zemního plynu (NG-Lt) / zemního plynu (NG-HLt)1

 

 

 

 

 

 

3.2.17.8.1.1.

methan (CH4): … základ

% mol

min. … % mol

max. … % mol

ethan (C2H6): … základ

% mol

min. … % mol

max. … % mol

propan (C3H8): … základ

% mol

min. … % mol

max. … % mol

butan (C4H10): … základ

% mol

min. … % mol

max. … % mol

C5/C5+: … základ

% mol

min. … % mol

max. … % mol

kyslík (O2): … základ

% mol

min. … % mol

max. … % mol

inertní plyny (N2, He atd.) … základ

% mol

min. … % mol

max. … % mol

 

3.5.4.

Emise CO2 u těžkých užitkových motorů

 

 

 

 

 

 

3.5.4.1.

Hmotnostní emise CO2, zkouška WHSC (dg): … (g/kWh)

 

 

 

 

 

 

3.5.4.1.1.

Pro dvoupalivové motory, hmotnostní emise CO2, zkouška WHSC v naftovém režimu (d): … g/kWh

Pro dvoupalivové motory, hmotnostní emise CO2, zkouška WHSC v dvoupalivovém režimu (d) (v případě potřeby): … g/kWh

 

 

 

 

 

 

3.5.4.2.

Hmotnostní emise CO2, zkouška WHTC (dg): … (g/kWh)

 

 

 

 

 

 

3.5.4.2.1.

Pro dvoupalivové motory, hmotnostní emise CO2, zkouška WHTC v naftovém režimu(d): … g/kWh

Pro dvoupalivové motory, hmotnostní emise CO2, zkouška WHTC v dvoupalivovém režimu (d): … g/kWh

 

 

 

 

 

 

3.5.5.

Spotřeba paliva u těžkých užitkových motorů

 

 

 

 

 

 

3.5.5.1.

Spotřeba paliva, zkouška WHSC (dg): … (g/kWh)

 

 

 

 

 

 

3.5.5.1.1.

Pro dvoupalivové motory, spotřeba paliva, zkouška WHSC v naftovém režimu (d): … g/kWh

Pro dvoupalivové motory, spotřeba paliva, zkouška WHSC v dvoupalivovém režimu (d): … g/kWh

 

 

 

 

 

 

3.5.5.2.

Spotřeba paliva, zkouška WHTC (5) (dg): … (g/kWh)

 

 

 

 

 

 

3.5.5.2.1.

Pro dvoupalivové motory, spotřeba paliva, zkouška WHTC v naftovém režimu (d): … g/kWh

Pro dvoupalivové motory, spotřeba paliva, zkouška WHTC v dvoupalivovém režimu (d): … g/kWh

 

 

 

 

 

 

3.5.5.2.

Spotřeba paliva, zkouška WHTC (5) (g/kWh)

 

 

 

 

 

 

3.6.

Přípustné teploty podle výrobce

 

 

 

 

 

 

3.6.1.

Chladicí systém

 

 

 

 

 

 

3.6.1.1.

Chlazení kapalinou Maximální teplota na výstupu (K)

 

 

 

 

 

 

3.6.1.2.

Chlazení vzduchem

 

 

 

 

 

 

3.6.1.2.1.

Vztažný bod:

 

 

 

 

 

 

3.6.1.2.2.

Maximální teplota ve vztažném bodě (K)

 

 

 

 

 

 

3.6.2.

Maximální výstupní teplota mezichladiče plnicího vzduchu (K)

 

 

 

 

 

 

3.6.3.

Maximální teplota výfukových plynů ve výfukovém potrubí (potrubích) v blízkosti výstupní příruby (přírub) sběrného výfukového potrubí nebo turbodmychadla (turbodmychadel) (K)

 

 

 

 

 

 

3.6.4.

Teplota paliva minimální (K) – maximální (K)

u vznětových motorů ve vstupu do vstřikovacího čerpadla, u plynových motorů v koncovém stupni regulátoru tlaku

 

 

 

 

 

 

3.6.5.

Teplota maziva

minimální (K) – maximální (K)

 

 

 

 

 

 

 

3.8.

Systém mazání

 

 

 

 

 

 

3.8.1.

Popis systému

 

 

 

 

 

 

3.8.1.1.

Umístění nádrže maziva

 

 

 

 

 

 

3.8.1.2.

Systém dodávky maziva (čerpadlem/vstřikem do sání/směsi s palivem atd.) (1)

 

 

 

 

 

 

3.8.2.

Čerpadlo maziva

 

 

 

 

 

 

3.8.2.1.

Značka (značky)

 

 

 

 

 

 

3.8.2.2.

Typ (typy)

 

 

 

 

 

 

3.8.3.

Směs s palivem

 

 

 

 

 

 

3.8.3.1.

Procentní složení

 

 

 

 

 

 

3.8.4.

Chladič oleje: ano/ne (1)

 

 

 

 

 

 

3.8.4.1.

Nákres (nákresy)

 

 

 

 

 

 

3.8.4.1.1.

Značka (značky)

 

 

 

 

 

 

3.8.4.1.2.

Typ (typy)

 

 

 

 

 

 


ČÁST 2

Základní vlastnosti součástí a systémů pro motorová vozidla z hlediska emisí z výfuku

 

 

Základní motor nebo typ motoru

Členové rodiny motorů

A

B

C

D

E

3.1.

Výrobce motoru

 

3.1.1.

Kód motoru podle výrobce (vyznačen na motoru nebo jinak identifikován)

 

 

 

 

 

 

3.1.2.

Číslo schválení (v případě potřeby) včetně identifikačního označení paliva

 

 

 

 

 

 

3.2.2.

Palivo

 

 

 

 

 

 

 

3.2.2.3.

Hrdlo palivové nádrže: zúžené hrdlo / označení

 

 

 

 

 

 

3.2.3.

Palivová (palivové) nádrž (nádrže)

 

 

 

 

 

 

3.2.3.1.

Provozní palivová (palivové) nádrž (nádrže)

 

 

 

 

 

 

3.2.3.1.1.

Počet nádrží a objem každé z nich

 

 

 

 

 

 

3.2.3.2.

Záložní palivová nádrž (nádrže)

 

 

 

 

 

 

3.2.3.2.1.

Počet nádrží a objem každé z nich

 

 

 

 

 

 

 

3.2.8.

Systém sání

 

 

 

 

 

 

 

3.2.8.3.3.

Skutečný podtlak v systému sání při jmenovitých otáčkách motoru a při 100% zatížení vozidla (kPa)

 

 

 

 

 

 

3.2.8.4.2.

Čistič sání, nákresy

 

 

 

 

 

 

3.2.8.4.2.1.

Značka (značky)

 

 

 

 

 

 

3.2.8.4.2.2.

Typ (typy)

 

 

 

 

 

 

3.2.8.4.3.

Tlumič sání, nákresy

 

 

 

 

 

 

3.2.8.4.3.1.

Značka (značky)

 

 

 

 

 

 

3.2.8.4.3.2.

Typ (typy)

 

 

 

 

 

 

3.2.9.

Výfukový systém

 

 

 

 

 

 

3.2.9.2.

Popis nebo nákres výfukového systému

 

 

 

 

 

 

 

3.2.9.2.2.

Popis a/nebo nákres prvků výfukového systému, které netvoří součást systému motoru

 

 

 

 

 

 

 

3.2.9.3.1.

Skutečný protitlak výfukových plynů při jmenovitých otáčkách motoru a při 100% zatížení (pouze u vznětových motorů) (kPa)

 

 

 

 

 

 

 

3.2.9.7.

Objem výfukového systému (dm3)

 

 

 

 

 

 

3.2.9.7.1.

Skutečný objem celkového výfukového systému (vozidla a systému motoru) (dm3)

 

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.

Palubní diagnostický systém (OBD)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.0.

Použití alternativního schválení podle odstavce 2.4 přílohy 9A tohoto předpisu: ano/ne (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.1.

Součásti OBD na palubě vozidla

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.2.

Odkaz výrobce na soubor dokumentace k montáži systému OBD schváleného motoru do vozidla (v případě potřeby)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.3.

Popis a/nebo nákres MI (10)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.7.4.

Popis a/nebo nákres komunikačního rozhraní OBD mimo vozidlo (10)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.8.

Systémy pro zajištění správné funkce opatření k regulaci emisí NOx

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.8.0.

Použití alternativního schválení podle odstavce 2.1 přílohy 11 (11) tohoto předpisu: ano/ne (1)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.8.1.

Součásti palubních systémů vozidla zajišťujících správnou funkci opatření k regulaci emisí NOx

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.8.2.

Aktivace pomalého chodu:

„vyřazení z provozu po opětovném startu“ / „vyřazení z provozu po natankování paliva“ / „vyřazení z provozu po zaparkování“ (12)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.8.3.

Odkaz výrobce na soubor dokumentace vztahující se k montáži systému zajišťujícího správnou funkci opatření k regulaci emisí NOx na schválený motor (v případě potřeby)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.8.4.

Popis a/nebo nákresy varovného signálu (10)

 

 

 

 

 

 

3.2.12.2.8.5.

Vyhřívaná/nevyhřívaná nádrž na činidlo a systém dávkování (viz odstavec 2.4 přílohy 11 tohoto předpisu)

 

 

 

 

 

 


(1)  Nehodící se škrtněte (pokud vyhovuje více položek, mohou nastat případy, kdy není třeba škrtat nic).

(2)  Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které nejsou důležité pro popis typu vozidla, součásti nebo samostatného technického celku, kterých se týká tento informační dokument, nahradí se takové znaky v dokumentaci znakem „?“ (např. ABC?123??)

(3)  Tento údaj se zaokrouhlí na nejbližší desetinu milimetru.

(4)  Tato hodnota se vypočte a zaokrouhlí na nejbližší cm3.

(5)  Uveďte povolenou odchylku.

(6)  Stanoveno podle požadavků předpisu č. 85.

(7)  Vyplňte minimální a maximální hodnoty pro každou variantu.

(8)  Je nutné doložit v případě, že se jedná o jedinou rodinu motorů s OBD a pokud nebylo již doloženo ve složce dokumentace uvedené na řádku 3.2.12.2.7.0.4. části 1 přílohy 1.

(9)  Spotřeba paliva při kombinované zkoušce WHTC zahrnující studenou a teplou složku podle přílohy 12.

(10)  Zdokumentuje se, není-li již zdokumentováno v souladu s řádkem 3.2.12.2.7.2. části 2 přílohy 1.

(11)  Odstavec 2.1 přílohy 11 je vyhrazen pro budoucí alternativní schválení.

(12)  Nehodící se škrtněte.

Dodatek k informačnímu dokumentu

Informace o podmínkách zkoušky

1.   Zapalovací svíčky

1.1.   Značka

1.2.   Typ

1.3.   Mezera mezi kontakty

2.   Zapalovací cívka

2.1.   Značka

2.2.   Typ

3.   Použité mazivo

3.1.   Značka

3.2.   Typ (jestliže jsou mazivo a palivo smíšeny, uveďte procento oleje ve směsi)

4.   Příslušenství poháněné motorem

4.1.   Výkon absorbovaný pomocnými zařízeními je nutno určit jen tehdy,

a)

jestliže pomocné zařízení není do motoru namontováno a/nebo

b)

jestliže je do motoru namontováno pomocné zařízení, které není nutné.

Poznámka: požadavky na příslušenství poháněné motorem se liší podle toho, zda se jedná o zkoušku emisí nebo zkoušku ke stanovení výkonu

4.2.   Výčet a údaje pro identifikaci

4.3.   Výkon absorbovaný při otáčkách motoru specifických pro zkoušku emisí

Tabulka 1

Výkon absorbovaný při otáčkách motoru specifických pro zkoušku emisí

Zařízení

Volnoběh

Dolní otáčky

Horní otáčky

Preferované otáčky (2)

n95h

Pa

Pomocná zařízení požadovaná podle přílohy 4, dodatku 6

 

 

 

 

 

Pb

Pomocná zařízení nepožadovaná podle přílohy 4, dodatku 6

 

 

 

 

 

5.   Výkon motoru (uvedený výrobcem) (1)

5.1.   Zkušební otáčky motoru pro zkoušku emisí podle přílohy 4 (9) nebo zkušební otáčky motoru pro zkoušku emisí v dvoupalivovém režimu podle přílohy 4 (9)(df)

Dolní otáčky (nlo) … ot/min

Horní otáčky (nhi) … ot/min

Volnoběh … ot/min

Preferované otáčky … ot/min

n95h … ot/min

5.1.1.   Zkušební otáčky motoru pro zkoušku emisí v naftovém režimu podle přílohy 4 (9)(df)(di)

Dolní otáčky (nlo) … ot/min

Horní otáčky (nhi) … ot/min

Volnoběh … ot/min

Preferované otáčky … ot/min

n95h … ot/min

5.2.   Deklarované hodnoty pro zkoušku ke stanovení výkonu podle předpisu č. 85 nebo deklarované hodnoty pro zkoušku ke stanovení výkonu v dvoupalivovém režimu podle předpisu č. 85 (df)

5.2.1.   Volnoběh … ot/min

5.2.2.   Otáčky při maximálním výkonu … ot/min

5.2.3.   Maximální výkon … kW

5.2.4.   Otáčky při maximálním točivém momentu … ot/min

5.2.5.   Maximální točivý moment … Nm

5.2.6.   Deklarované hodnoty pro zkoušku ke stanovení výkonu v naftovém režimu podle předpisu č. 85 (df)(di)

5.2.6.1.   Volnoběh … ot/min

5.2.6.2.   Otáčky při maximálním výkonu … ot/min

5.2.6.3.   Maximální výkon … kW

5.2.6.4.   Otáčky při maximálním točivém momentu … ot/min

5.2.6.5.   Maximální točivý moment … Nm

6.   Informace o seřízení dynamometru pro zatížení (jsou-li použitelné)

6.1.   Vyhrazeno pro typ karoserie vozidla (nepoužije se)

6.2.   Vyhrazeno pro typ převodovky (nepoužije se)

6.3.   Informace o seřízení dynamometru s pevnou křivkou zatížení (je-li použito)

6.3.1.   Použití alternativní metody seřízení dynamometru pro zatížení (ano/ne (2))

6.3.2.   Setrvačná hmotnost (kg)

6.3.3.   Skutečný výkon absorbovaný při rychlosti 80 km/h včetně ztrát při jízdě na dynamometru (kW)

6.3.4.   Skutečný výkon absorbovaný při rychlosti 50 km/h včetně ztrát při jízdě na dynamometru (kW)

6.4.   Informace o seřízení dynamometru s nastavitelnou křivkou zatížení (je-li použito)

6.4.1.   Informace o doběhu na zkušební dráze

6.4.2.   Značka a typ pneumatik

6.4.3.   Rozměry pneumatik (přední/zadní)

6.4.4.   Tlak pneumatik (přední/zadní) (kPa)

6.4.5.   Hmotnost vozidla při zkoušce včetně řidiče (kg)

6.4.6   Údaje o doběhu na silnici (je-li použito)

Tabulka 2

Údaje o doběhu na silnici

V (km/h)

V2 (km/h)

V1 (km/h)

Průměrný přepočtený čas doběhu

120

 

 

 

100

 

 

 

80

 

 

 

60

 

 

 

40

 

 

 

20

 

 

 

6.4.7.   Průměrný přepočtený silniční výkon (je-li použit)

Tabulka 3

Průměrný přepočtený silniční výkon

V (km/h)

Přepočtený výkon (kW)

120

 

100

 

80

 

60

 

40

 

20

 

7.   Zkušební podmínky pro zkoušky OBD

7.1.   Zkušební cyklus používaný k ověření systému OBD

7.2.   Počet stabilizačních cyklů použitých před ověřovacími zkouškami OBD


(1)  Informace týkající se výkonu motoru se musí podávat jen u základního motoru.

(2)  Nehodící se škrtněte.

Dodatek 1

Vysvětlivky k přílohám 1, 2A, 2B a 2C

(1)

Nehodící se škrtněte (pokud vyhovuje více položek, mohou nastat případy, kdy není třeba škrtat nic).

(2)

Uveďte povolenou odchylku.

(3)

Vyplňte minimální a maximální hodnoty pro každou variantu.

(4)

Je nutné doložit v případě, že se jedná o jedinou rodinu motorů s OBD a pokud nebylo již doloženo ve složce dokumentace v souladu s přílohou 1 částí 2 odstavcem 3.2.12.2.7.0.4.

(5)

Spotřeba paliva při kombinované zkoušce WHTC zahrnující studenou a teplou složku podle přílohy 12.

(6)

Je nutné doložit v případě, že dosud není obsaženo v dokumentaci v souladu s přílohou 1 částí 2 odstavcem 3.2.12.2.7.2.

(7)

Nehodící se škrtněte.

(8)

Informace týkající se výkonu motoru se musí podávat jen u základního motoru.

(9)

Uveďte povolenou odchylku; má být v rozmezí ± 3 % hodnot udávaných výrobcem.

(a)

Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které nejsou důležité pro popis typu vozidla, součásti nebo samostatného technického celku, kterých se týká tento informační dokument, nahradí se takové znaky v dokumentaci znakem „?“ (např. ABC?123??).

(b)

Podle definic „úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3)“ (dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.2).

(c)

Tento údaj se zaokrouhlí na nejbližší desetinu milimetru.

(d)

Pokud to tento předpis vyžaduje.

(df)

U dvoupalivového motoru nebo vozidla (typy podle definic v příloze 15).

(dg)

Kromě dvoupalivových motorů nebo vozidel (typy podle definic v příloze 15).

(dh)

U dvoupalivového motoru nebo vozidla se typ plynného paliva používaného v dvoupalivovém režimu neproškrtne.

(di)

U dvoupalivových motorů typů 1B, 2B a 3B (typy podle definic v příloze 15).

(m)

Tato hodnota se vypočte a zaokrouhlí na nejbližší cm3.

(n)

Stanoveno podle požadavků předpisu č. 85.

(p)

Odstavec 2.1 přílohy 11 je vyhrazen pro budoucí alternativní schválení.


PŘÍLOHA 2A

Sdělení o schválení typu motoru nebo rodiny motorů jako samostatného technického celku z hlediska emisí znečišťujících látek podle předpisu č. 49, série změn 06

(Maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

Image

Doplněk

ke sdělení o schválení typu č. … týkajícímu se schválení typu motoru nebo rodiny motorů jako samostatného technického celku z hlediska emisí z výfuku podle předpisu č. 49, série změn 06

1.   Další informace

1.1.   Údaje, které je potřebné uvést ke schválení typu vozidla s namontovaným motorem

1.1.1.   Značka motoru (název podniku)

1.1.2.   Typ a obchodní název (uveďte případné varianty)

1.1.3.   Kód výrobce vyznačený na motoru

1.1.4.   Vyhrazeno

1.1.5.   Kategorie motoru: naftový / benzínový / na LPG / na NG-H / na NG-L/ na NG-HL / na ethanol (ED95) / na ethanol (E85) / dvoupalivový (1)

1.1.5.1.

Typ dvoupalivového motoru: typ 1A / typ 1B / typ 2A / typ 2B / typ 3B (1) (df)

1.1.6.   Název a adresa výrobce

1.1.7.   Jméno a adresa případného zástupce výrobce

1.2.   Jestliže motor uvedený v odstavci 1.1 byl schválen jako samostatný technický celek

1.2.1.   Číslo schválení typu motoru / rodiny motorů (1)

1.2.2.   Kalibrační číslo softwaru řídicí jednotky motoru (ECU)

1.3.   Údaje, které je potřebné uvést ke schválení typu motoru / rodiny motorů (1) jako samostatného technického celku (podmínky, které se musí dodržet při montáži motoru do vozidla)

1.3.1.   Maximální a/nebo minimální podtlak v sání

1.3.2.   Maximální přípustný protitlak

1.3.3.   Objem výfukového systému

1.3.4.   Případné omezení užití

1.4.   Hodnoty emisí z motoru / základního motoru (1)

Faktor zhoršení (DF): vypočtený/stanovený (1)

V následující tabulce uveďte hodnoty DF a emisí při případné zkoušce WHSC a při zkoušce WHTC

Jsou-li motory zkoušeny za použití různých referenčních paliv, musí být tabulka vyplněna pro každé zkoušené referenční palivo.

U dvoupalivových motorů typů 1B a 2B se tabulky vyplní pro každý zkoušený režim (dvoupalivový a naftový režim).

1.4.1.   Zkouška WHSC

Tabulka 4

Zkouška WHSC

Zkouška WHSC (vyžaduje-li se)

DF

multiplikační/aditivní (1)

CO

THC

NMHC (d)

NOx

hmotnost PM

NH3

počet PM

 

 

 

 

 

 

 

Emise

CO

(mg/kWh)

THC

(mg/kWh)

NMHC (d)

(mg/kWh)

NOx

(mg/kWh)

hmotnost PM

(mg/kWh)

NH3

ppm

počet PM

(#/kWh)

Výsledek zkoušky

 

 

 

 

 

 

 

Vypočteno s použitím DF

 

 

 

 

 

 

 

Hmotnostní emise CO2 (d): … g/kWh

Spotřeba paliva (d): … g/kWh

1.4.2.   Zkouška WHTC

Tabulka 5

Zkouška WHTC

Zkouška WHTC

DF

multiplikační/aditivní (1)

CO

THC (d)

NMHC (d)

CH4 (d)

NOx

hmotnost PM

NH3

počet PM

 

 

 

 

 

 

 

 

Emise

CO

(mg/kWh)

THC (d)

(mg/kWh)

NMHC (d)

(mg/kWh)

CH4 (d)

(mg/kWh)

NOx

(mg/kWh)

hmotnost PM

(mg/kWh)

NH3

ppm

počet PM

(#/kWh)

Studený start

 

 

 

 

 

 

 

 

Teplý start bez regenerace

 

 

 

 

 

 

 

 

Teplý start s regenerací (1)

 

 

 

 

 

 

 

 

kr,u (multiplikační/aditivní) (1)

kr,d (multiplikační/aditivní) (1)

 

 

 

 

 

 

 

 

Vážený výsledek zkoušky

 

 

 

 

 

 

 

 

Konečný výsledek zkoušky s použitím DF

 

 

 

 

 

 

 

 

Hmotnostní emise CO2 (d): … g/kWh

Spotřeba paliva (d): … g/kWh

1.4.3.   Zkouška při volnoběhu

Tabulka 6

Zkouška při volnoběhu

Zkouška

Hodnota CO

(% obj.)

Lambda (1)

Otáčky motoru

(ot/min)

Teplota oleje v motoru (°C)

Zkouška při nízkém volnoběhu

 

nepoužije se

 

 

Zkouška při vysokém volnoběhu

 

 

 

 

1.4.4.   Prokazovací zkouška PEMS

Tabulka 6a

Prokazovací zkouška PEMS

Typ vozidla (např. M3, N3 a využití vozidla, např. nákladní automobil bez přívěsu, s návěsem nebo přívěsem, městský autobus)

 

Popis vozidla (např. model vozidla, prototyp)

 

Vyhovující a nevyhovující výsledky (7)

CO

THC

NMHC

CH4

NOx

hmotnost PM

Faktor shodnosti v okénku práce

 

 

 

 

 

 

Faktor shodnosti v okénku hmotnosti CO2

 

 

 

 

 

 

Informace o jízdě

V městském provozu

V silničním provozu

V dálničním provozu

Části doby jízdy charakterizované jízdou v městském provozu, v silničním provozu a v dálničním provozu, jak je popsáno v odstavci 4.5 přílohy 8

 

 

 

Části doby jízdy charakterizované akcelerací, zpomalováním, jízdou rovnoměrnou rychlostí a stáním, jak je popsáno v odstavci 4.5.5 přílohy 8

 

 

 

 

Minimálně

Maximálně

Průměrný výkon v okénku práce (%)

 

 

Trvání okénka hmotnosti CO2 (s)

 

 

Okénko práce motoru: procento platných okének

 

Okénko hmotnosti CO2: procento platných okének

 

Poměr shody spotřeby paliva

 

1.5.   Měření výkonu

1.5.1.   Výkon motoru měřený na zkušebním stavu

Tabulka 7

Výkon motoru měřený na zkušebním stavu

Měřené otáčky motoru (ot/min)

 

 

 

 

 

 

 

Měřený průtok paliva (g/h)

 

 

 

 

 

 

 

Měřený točivý moment (Nm)

 

 

 

 

 

 

 

Měřený výkon (kW)

 

 

 

 

 

 

 

Barometrický tlak (kPa)

 

 

 

 

 

 

 

Tlak vodních par (kPa)

 

 

 

 

 

 

 

Teplota nasávaného vzduchu (K)

 

 

 

 

 

 

 

Korekční součinitel výkonu

 

 

 

 

 

 

 

Přepočtený výkon (kW)

 

 

 

 

 

 

 

Pomocný pohon (kW) (1)

 

 

 

 

 

 

 

Netto výkon (kW)

 

 

 

 

 

 

 

Netto točivý moment (Nm)

 

 

 

 

 

 

 

Korigovaná specifická spotřeba paliva (g/ kWh)

 

 

 

 

 

 

 

1.5.2.   Další údaje

1.6.   Zvláštní ustanovení

1.6.1.   Udělení schválení pro vozidla k vývozu (viz odstavec 13.4.1 tohoto předpisu)

1.6.1.1.

Schválení pro vozidla k vývozu uděleno v souladu s odstavcem 1.6.1: ano/ne (2)

1.6.1.2.

Poskytnutí popisu udělených schválení uvedených v odstavci 1.6.1.1, včetně série změn tohoto předpisu a úrovně požadavků na emise, na které se toto schválení vztahuje

1.6.2.   Náhradní motory pro vozidla v provozu (viz odstavec 13.4.2 tohoto předpisu)

1.6.2.1.

Schválení pro náhradní motory pro vozidla v provozu uděleno v souladu s odstavcem 1.6.2: ano/ne (2)

1.6.2.2.

Poskytnutí popisu udělených schválení pro náhradní motory pro vozidla v provozu uvedených v odstavci 1.6.2.1, včetně série změn tohoto předpisu a úrovně požadavků na emise, na které se toto schválení vztahuje

1.7.   Alternativní schválení (viz odstavec 2.4 přílohy 9A)

1.7.1.   Alternativní schválení uděleno v souladu s odstavcem 1.7: ano/ne (2)

1.7.2.   Poskytnutí popisu alternativního schválení v souladu s odstavcem 1.7.1.


PŘÍLOHA 2B

Sdělení o schválení typu vozidla se schváleným motorem z hlediska emisí znečišťujících látek podle předpisu č. 49, série změn 06

(Maximální formát: A4 (210 × 297 mm)

Image


PŘÍLOHA 2C

Sdělení o schválení typu vozidla z hlediska emisí znečišťujících látek podle předpisu č. 49, série změn 06

(Maximální formát: A4 (210 × 297 mm)

Image

Doplněk

ke sdělení o schválení typu č. … týkajícímu se schválení typu vozidla z hlediska emisí znečišťujících látek podle předpisu č. 49, série změn 06

1.   Další informace

1.1.   Údaje, které je potřebné uvést ke schválení typu vozidla s namontovaným motorem

1.1.1.   Značka motoru (název podniku)

1.1.2.   Typ a obchodní název (uveďte případné varianty)

1.1.3.   Kód výrobce vyznačený na motoru

1.1.4.   Kategorie vozidla

1.1.5.   Kategorie motoru: na naftu / na benzin / na LPG / na NG-H / na NG-L/ na NG-HL / na ethanol (ED95) / na ethanol (E85) / dvoupalivový (1)

1.1.5.1.   Typ dvoupalivového motoru: typ 1A / typ 1B / typ 2A / typ 2B / typ 3B (1) (df)

1.1.6.   Název a adresa výrobce

1.1.7.   Jméno a adresa případného zástupce výrobce

1.2.   Vozidlo

1.2.1.   Číslo schválení typu pro motor/rodinu motorů (1)

1.2.2.   Kalibrační číslo softwaru řídicí jednotky motoru (ECU)

1.3.   Údaje, které je potřebné uvést ke schválení typu motoru / rodiny motorů (1) (podmínky, které se musí dodržet při montáži motoru do vozidla)

1.3.1.   Maximální a/nebo minimální podtlak v sání

1.3.2.   Maximální přípustný protitlak

1.3.3.   Objem výfukového systému

1.3.4.   Případné omezení užití

1.4.   Hodnoty emisí z motoru / základního motoru (1)

Faktor zhoršení (DF): vypočtený/stanovený (1)

V následující tabulce uveďte hodnoty DF a emisí při případné zkoušce WHSC a při zkoušce WHTC

Jsou-li motory zkoušeny za použití různých referenčních paliv, musí být tabulka vyplněna pro každé zkoušené referenční palivo.

U dvoupalivových motorů typů 1B a 2B se tabulky vyplní pro každý zkoušený režim (dvoupalivový a naftový režim).

1.4.1.   Zkouška WHSC

Tabulka 4

Zkouška WHSC

Zkouška WHSC (vyžaduje-li se)

DF

multiplikační/aditivní (1)

CO

THC

NMHC(d)

NOx

hmotnost PM

NH3

počet PM

 

 

 

 

 

 

 

Emise

CO

(mg/kWh)

THC

(mg/kWh)

NMHC(d)

(mg/kWh)

NOx

(mg/kWh)

hmotnost PM

(mg/kWh)

NH3

ppm

počet PM

(#/kWh)

Výsledek zkoušky

 

 

 

 

 

 

 

Vypočteno s použitím DF

 

 

 

 

 

 

 

Hmotnostní emise CO2 (d): … g/kWh

Spotřeba paliva (d): … g/kWh

1.4.2.   Zkouška WHTC

Tabulka 5

Zkouška WHTC

Zkouška WHTC

DF

multiplikační/aditivní (1)

CO

THC (d)

NMHC(d)

CH4(d)

NOx

hmotnost PM

NH3

počet PM

 

 

 

 

 

 

 

 

Emise

CO

(mg/kWh)

THC (d)

(mg/kWh)

NMHC (d)

(mg/kWh)

CH4 (d)

(mg/kWh)

NOx

(mg/kWh)

hmotnost PM

(mg/kWh)

NH3

ppm

počet PM

(#/kWh)

Studený start

 

 

 

 

 

 

 

 

Teplý start bez regenerace

 

 

 

 

 

 

 

 

Teplý start s regenerací (1)

 

 

 

 

 

 

 

 

kr,u

(multiplikační/aditivní) (1)

kr,d

(multiplikační/aditivní) (1)

 

 

 

 

 

 

 

 

Vážený výsledek zkoušky

 

 

 

 

 

 

 

 

Konečný výsledek zkoušky s použitím DF

 

 

 

 

 

 

 

 

Hmotnostní emise CO2 (d): … g/kWh

Spotřeba paliva (d): … g/kWh

1.4.3.   Zkouška při volnoběhu

Tabulka 6

Zkouška při volnoběhu

Zkouška

Hodnota CO

(% obj.)

Lambda (1)

Otáčky motoru

(ot/min)

Teplota oleje v motoru

(°C)

Zkouška při nízkém volnoběhu

 

nepoužije se

 

 

Zkouška při vysokém volnoběhu

 

 

 

 

1.4.4.   Prokazovací zkouška PEMS

Tabulka 6a

Prokazovací zkouška PEMS

Typ vozidla (např. M3, N3 a využití vozidla, např. nákladní automobil bez přívěsu, s návěsem nebo přívěsem, městský autobus)

 

Popis vozidla (např. model vozidla, prototyp)

 

Vyhovující a nevyhovující výsledky (7):

CO

THC

NMHC

CH4

NOx

hmotnost PM

Faktor shodnosti v okénku práce

 

 

 

 

 

 

Faktor shodnosti v okénku hmotnosti CO2

 

 

 

 

 

 

Informace o jízdě:

V městském provozu

V silničním provozu

V dálničním provozu

Části doby jízdy charakterizované jízdou v městském provozu, v silničním provozu a v dálničním provozu, jak je popsáno v odstavci 4.5 přílohy 8

 

 

 

Části doby jízdy charakterizované akcelerací, zpomalováním, jízdou rovnoměrnou rychlostí a stáním, jak je popsáno v odstavci 4.5.5 přílohy 8

 

 

 

 

Minimálně

Maximálně

Průměrný výkon v okénku práce (%)

 

 

Trvání okénka hmotnosti CO2 (s)

 

 

Okénko práce motoru: procento platných okének

 

Okénko hmotnosti CO2: procento platných okének

 

Poměr shody spotřeby paliva

 

1.5   Měření výkonu

1.5.1.   Výkon motoru měřený na zkušebním stavu

Tabulka 7

Výkon motoru měřený na zkušebním stavu

Měřené otáčky motoru (ot/min)

 

 

 

 

 

 

 

Měřený průtok paliva (g/h)

 

 

 

 

 

 

 

Měřený točivý moment (Nm)

 

 

 

 

 

 

 

Měřený výkon (kW)

 

 

 

 

 

 

 

Barometrický tlak (kPa)

 

 

 

 

 

 

 

Tlak vodních par (kPa)

 

 

 

 

 

 

 

Teplota nasávaného vzduchu (K)

 

 

 

 

 

 

 

Korekční součinitel výkonu

 

 

 

 

 

 

 

Korigovaný výkon (kW)

 

 

 

 

 

 

 

Pomocný pohon (kW) (1)

 

 

 

 

 

 

 

Netto výkon (kW)

 

 

 

 

 

 

 

Netto točivý moment (Nm)

 

 

 

 

 

 

 

Korigovaná specifická spotřeba paliva (g/ kWh)

 

 

 

 

 

 

 

1.5.2.   Další údaje

1.6.   Zvláštní ustanovení

1.6.1.   Udělení schválení pro vozidla k vývozu (viz odstavec 13.4.1 tohoto předpisu)

1.6.1.1.   Schválení pro vozidla k vývozu uděleno v souladu s odstavcem 1.6.1: ano/ne (2)

1.6.1.2.   Poskytnutí popisu udělených schválení uvedených v odstavci 1.6.1.1, včetně série změn tohoto předpisu a úrovně požadavků na emise, na které se toto schválení vztahuje

1.7.   Alternativní schválení (viz odstavec 2.4 přílohy 9A)

1.7.1.   Alternativní schválení uděleno v souladu s odstavcem 1.7: ano/ne (2)

1.7.2.   Poskytnutí popisu alternativního schválení v souladu s odstavcem 1.7.1


PŘÍLOHA 3

USPOŘÁDÁNÍ ZNAČEK SCHVÁLENÍ TYPU

Na značce schválení, která byla systému motoru nebo vozidlům vydána a kterou je systém motoru nebo vozidla opatřen v souladu s odstavcem 4 tohoto předpisu, musí být číslo schválení typu provázeno písmenným znakem přiděleným podle tabulky 1 v této příloze, který udává, na kterou fázi požadavků je schválení omezeno. Dále by značka schválení měla rovněž obsahovat znak (znaky) přidělené podle tabulky 2 této přílohy, které udávají typ motoru.

Tato příloha stanoví, jak má tato značka vypadat, a uvádí příklady jejího uspořádání.

Následující schéma znázorňuje základní uspořádání, proporce a obsah značky. Jsou v něm vysvětleny významy čísel a písmenných znaků a poskytnuty odkazy na prameny, jejichž pomocí lze stanovit odpovídající alternativy pro každý konkrétní případ schválení.

Image

Příklad 1

Vznětový motor používající jako palivo motorovou naftu (B7)

Image

Výše uvedená značka schválení, kterou byly motor nebo vozidlo opatřeny v souladu s odstavcem 4 tohoto předpisu, udává, že dotčený typ motoru nebo vozidla byl schválen ve Švédsku (E5) podle předpisu č. 49, série změn 06 pod číslem schválení 2439. Písmeno za číslem schválení udává fázi požadavků v souladu s tabulkou 1 (v daném případě fázi A). Samostatná značka za označením státu (a nad číslem předpisu) udává dále typ motoru v souladu s tabulkou 2 (v daném případě „D“ jako motorová nafta).

Příklad 2

Vznětový motor používající jako palivo ethanol (ED95)

Image

Výše uvedená značka schválení, kterou byly motor nebo vozidlo opatřeny v souladu s odstavcem 4 tohoto předpisu, udává, že dotčený typ motoru nebo vozidla byl schválen ve Švédsku (E5) podle předpisu č. 49, série změn 06 pod číslem schválení 2439. Písmeno za číslem schválení udává fázi požadavků v souladu s tabulkou 1 (v daném případě fázi B). Samostatná značka za označením státu (a nad číslem předpisu) udává dále typ motoru v souladu s tabulkou 2 (v daném případě „ED“ jako ethanol (ED95)).

Příklad 3

Zážehový motor používající jako palivo zemní plyn

Image

Výše uvedená značka schválení, kterou byly motor nebo vozidlo opatřeny v souladu s odstavcem 4 tohoto předpisu, udává, že dotčený typ motoru nebo vozidla byl schválen ve Švédsku (E5) podle předpisu č. 49, série změn 06 pod číslem schválení 2439. Písmeno za číslem schválení udává fázi požadavků v souladu s tabulkou 1 (v daném případě fázi C). Samostatná značka za označením státu (a nad číslem předpisu) udává dále skupinu paliva podle odstavce 4.12.3.3.6 tohoto předpisu (v daném případě HLt).

Příklad 4

Zážehový motor používající jako palivo zkapalněný ropný plyn

Image

Výše uvedená značka schválení, kterou byly motor nebo vozidlo opatřeny v souladu s odstavcem 4 tohoto předpisu udává, že dotčený typ motoru nebo vozidla byl schválen ve Švédsku (E5) podle předpisu č. 49, série změn 06 pod číslem schválení 2439. Písmeno za číslem schválení udává fázi požadavků v souladu s tabulkou 1 (v daném případě fázi C). Samostatná značka za označením státu (a nad číslem předpisu) udává dále typ motoru v souladu s tabulkou 2 (v daném případě „Q“ jako LPG).

Příklad 5

Image

Výše uvedená značka schválení, kterou je opatřen motor/vozidlo na zemní plyn kalibrovaný a schválený pro skupinu plynů H a L, udává, že dotčený typ motoru/vozidla byl schválen ve Švédsku (E5) podle předpisu č. 49 (v daném případě fázi C) a podle předpisu č. 85 (1). První dvě číslice čísla schválení udávají, že v době udělení příslušných schválení předpis č. 49 zahrnoval sérii změn 06 a předpis č. 85 byl v původním znění.

Tabulka 1

Písmena odkazující na požadavky na systémy OBD a SCR

Písmeno

OTL pro NOx  (2)

OTL pro PM (3)

Jakost a spotřeba činidla

Dodatečné monitorovací zařízení OBD (4)

Data provedení: nové typy

Datum, kdy schválení typu pozbývá platnosti

A (5)

Řádek „zaváděcí období“ v tabulkách 1 a 2 přílohy 9A

Monitorování činnosti (6)

Zaváděcí (7)

nepoužije se

Datum nabytí účinnosti předpisu č. 49, série změn 06

1. září 2014

B (5)

Řádek „zaváděcí období“ v tabulkách 1 a 2 přílohy 9A

Řádek „zaváděcí období“ v tabulce 1 přílohy 9A

Zaváděcí (7)

nepoužije se

1. září 2014

31. prosince 2016

C

Řádek „obecné požadavky“ v tabulkách 1 a 2 přílohy 9A

Řádek „obecné požadavky“ v tabulce 1 přílohy 9A

Obecné (8)

Ano

31. prosince 2015

 


Tabulka 2

Kódy typu motoru pro značky schválení

Typ motoru

Kód

Vznětový motor na motorovou naftou

D

Vznětový motor na ethanol (ED95)

ED

Zážehový motor na ethanol (E85)

E85

Zážehový motor na benzin

P

Zážehový motor na LPG

Q

Zážehový motor na zemní plyn

Viz odstavec 4.12.3.3.6 tohoto předpisu

Dvoupalivové motory

Viz odstavec 4.12.3.3.7 tohoto předpisu


(1)  Předpis č. 85 se uvádí pouze pro ilustraci.

(2)  Požadavky na monitorování „OTL pro Nox“ stanovené v tabulkách 1 a 2 přílohy 9A.

(3)  Požadavky na monitorování „OTL pro PM“ stanovené v tabulce 1 přílohy 9A.

(4)  Požadavky týkající se plánu a provádění monitorovacích technik v souladu s odstavci 2.3.1.2 a 2.3.1.2.1 přílohy 9A.

(5)  Během zaváděcího období stanoveného v odstavci 4.10.7 tohoto předpisu je výrobce osvobozen od povinnosti poskytovat prohlášení vyžadované v odstavci 6.4.1 přílohy 9A.

(6)  Požadavky na „monitorování činnosti“ stanovené v odstavci 2.3.2.2 přílohy 9A.

(7)  „Zaváděcí“ požadavky na jakost a spotřebu činidla stanovené v odstavcích 7.1.1.1 a 8.4.1.1 přílohy 11.

(8)  „Obecné“ požadavky na jakost a spotřebu činidla stanovené v odstavcích 7.1.1 a 8.4.1 přílohy 11.


PŘÍLOHA 4

ZKUŠEBNÍ POSTUP

1.   ÚVOD

Základem této přílohy je celosvětově harmonizovaný postup certifikace pro motory velkého výkonu a těžká užitková vozidla (WHDC), celosvětový technický předpis GTR č. 4.

2.   VYHRAZENO (1)

3.   DEFINICE, SYMBOLY A ZKRATKY

3.1.   Definice

Pro účely tohoto předpisu se rozumí:

3.1.1.

deklarovaným maximálním výkonem (Pmax)“ maximální výkon v kW EHK (netto výkon) podle prohlášení výrobce v jeho žádosti o schválení;

3.1.2.

dobou zpoždění“ časový rozdíl mezi změnou složky, která se má v referenčním bodě měřit, a odezvou systému u 10 % posledních udávaných hodnot (t10), přičemž je jako referenční bod vymezena odběrná sonda. U plynných znečišťujících látek se jedná o dobu dopravy měřené složky od odběrné sondy k detektoru;

3.1.3.

posunem“ rozdíl mezi odezvou na nulu a na plný rozsah měřicího přístroje před zkouškou emisí a po ní;

3.1.4.

postupem ředění plného toku“ proces míšení celkového průtoku výfukových plynů s ředicím médiem před oddělováním frakce zředěných výfukových plynů určené k analýze;

3.1.5.

horními otáčkami (nhi)“ nejvyšší otáčky, při kterých motor dosahuje 70 % maximálního deklarovaného výkonu;

3.1.6.

dolními otáčkami (nlo)“ nejnižší otáčky, při kterých motor dosahuje 55 % maximálního deklarovaného výkonu;

3.1.7.

maximálním výkonem (Pmax)“ maximální výkon v kW podle prohlášení výrobce;

3.1.8.

otáčkami maximálního točivého momentu“ otáčky motoru, při kterých je dosaženo maximálního točivého momentu uvedeného výrobcem;

3.1.9.

normalizovaným točivým momentem“ točivý moment motoru v procentech normalizovaný na maximální využitelný točivý moment při daných otáčkách motoru;

3.1.10.

požadavkem operátora“ vstup zadaný operátorem motoru k řízení výstupu motoru. Operátorem muže být osoba (tj. ruční vstup), nebo regulátor (tj. automatický vstup), které mechanicky nebo elektronicky signalizují vstup, kterým se požaduje výstup motoru.

Vstup se může uskutečnit pedálem nebo signálem akcelerátoru, pákou nebo signálem ovládání škrticí klapky, pákou nebo signálem ovládání dodávky paliva, pákou nebo signálem ovládání otáček, nebo nastavením nebo signálem regulátoru;

3.1.11.

postupem ředění části toku“ proces oddělení části celkového průtoku výfukových plynů a jejího následného míšení s příslušným množstvím ředicího média před filtrem k odběru vzorků částic;

3.1.12.

zkušebním cyklem v ustáleném stavu s lineárními přechody“ zkušební cyklus se sledem zkušebních režimů, ve kterých je motor v ustáleném stavu a z nichž je každý vymezen určitými otáčkami, točivým momentem a lineárním přechodem mezi jednotlivými režimy (WHSC);

3.1.13.

jmenovitými otáčkami“ nejvyšší otáčky při plném zatížení dovolené regulátorem, které uvádí výrobce v prodejní a servisní dokumentaci, nebo, není-li takový regulátor použit, otáčky při kterých je dosaženo maximálního výkonu motoru uvedeného výrobcem v prodejní a servisní dokumentaci;

3.1.14.

dobou odezvy“ časový rozdíl mezi změnou složky, která se má v referenčním bodě měřit, a odezvou systému u 90 % posledních udávaných hodnot (t90), přičemž je jako referenční bod vymezena odběrná sonda, změna měřené složky je nejméně 60 % plného rozsahu (FS) a probíhá za méně než 0,1 s.; Doba odezvy systému se skládá z doby zpoždění k systému a doby náběhu systému;

3.1.15.

dobou náběhu“ časový rozdíl mezi odezvou u 10 % a 90 % posledních udávaných hodnot (t90 – t10);

3.1.16.

odezvou na plný rozsah“ střední odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah v průběhu časového intervalu 30 s;

3.1.17.

specifickými emisemi“ hmotnost emisí vyjádřená v g/kWh;

3.1.18.

zkušebním cyklem“ sled fází zkoušky, z nichž každá je definována určitými otáčkami a točivým momentem, které musí mít motor v ustáleném stavu (WHSC) nebo v neustáleném stavu (WHTC);

3.1.19.

dobou transformace“ časový rozdíl mezi změnou složky, která se má v referenčním bodě měřit, a odezvou systému u 50 % posledních udávaných hodnot (t50), přičemž je jako referenční bod vymezena odběrná sonda. Doba transformace se používá k synchronizaci signálů různých měřicích přístrojů;

3.1.20.

zkušebním cyklem v neustáleném stavu“ zkušební cyklus se sledem normalizovaných hodnot otáček a točivého momentu, které se v čase poměrně rychle mění (WHTC);

3.1.21.

odezvou na nulu“ střední odezva na nulovací plyn v průběhu časového intervalu 30 s.

Obrázek 1

Definice odezvy systému

Image

3.2.   Všeobecné značky

Značka

Jednotka

Význam

a 1

Sklon regresní přímky

a 0

Pořadnice regresní přímky s osou y

A/F st

Stechiometrický poměr vzduchu a paliva

c

ppm / obj. %

Koncentrace

c d

ppm / obj. %

Koncentrace na suchém základě

c w

ppm / obj. %

Koncentrace na vlhkém základě

cb

ppm / obj. %

Koncentrace pozadí

C d

Koeficient průtoku SSV

c gas

ppm / obj. %

Koncentrace plynných složek

Formula

částice na cm3

Střední koncentrace částic ve zředěném výfukovém plynu korigovaná na normální podmínky (273,2 K a 101,33 kPa) částic na cm3

cs,i

částice na cm3

Diskrétní změřená hodnota koncentrace částic ve zředěném výfukovém plynu udaná počitadlem částic, korigovaná koincidencí a na normální podmínky (273,2 K a 101,33 kPa)

d

m

Průměr

di

 

Průměr elektrické mobility částice (30, 50 nebo 100 nm)

d V

m

Průměr hrdla Venturiho trubice

D 0

m3/s

Úsek na ose souřadnic příslušející kalibrační funkci PDP

D

Faktor ředění

Δt

s

Časový interval

e

 

Počet emitovaných částic na kWh

e gas

g/kWh

Specifické emise plynných složek

e PM

g/kWh

Specifické emise částic

e r

g/kWh

Specifické emise během regenerace

e w

g/kWh

Vážené specifické emise

E CO2

%

Rušivý vliv CO2 u analyzátoru NOx

E E

%

Účinnost vztažená k ethanu

E H2O

%

Rušivý vliv vody u analyzátoru NOx

E M

%

Účinnost vztažená k methanu

E NOx

%

Účinnost konvertoru NOx

f

Hz

Frekvence snímání údajů

f a

Faktor ovzduší v laboratoři

F s

Stechiometrický faktor

Formula

Redukční koeficient střední koncentrace částic z odstraňovače těkavých částic, který je specifický pro nastavení ředění použité u zkoušky

H a

g/kg

Absolutní vlhkost nasávaného vzduchu

H d

g/kg

Absolutní vlhkost ředicího média

i

Index označující okamžité měření (např. 1 Hz)

k

Kalibrační koeficient ke korigování měření počitadla počtu částic na úroveň referenčního přístroje, jestliže se tato korekce neprovádí interně v počitadle počtu částic. Když se kalibrační koeficient používá interně v počitadle počtu částic, použije se ve výše uvedené rovnici místo k hodnota 1

k c

Specifický faktor uhlíku

k f,d

m3/kg paliva

Doplňující objem spalování u suchého výfukového plynu

k f,w

m3/kg paliva

Doplňující objem spalování u vlhkého výfukového plynu

k h,D

Korekční faktor vlhkosti pro NOx pro vznětové motory

k h,G

Korekční faktor vlhkosti pro NOx pro zážehové motory

kr

 

Korekce na regeneraci podle odstavce 6.6.2 nebo v případě motorů bez zařízení k následnému zpracování výfukových plynů s periodickou regenerací kr = 1

k r,d

Korekční faktor na regeneraci směrem dolů

k r,u

Korekční faktor na regeneraci směrem nahoru

k w,a

Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro nasávaný vzduch

k w,d

Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro ředicí médium

k w,e

Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro zředěné výfukové plyny

k w,r

Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro surové výfukové plyny

K V

Kalibrační funkce CFV

λ

Poměr přebytečného vzduchu

mb

mg

Hmotnost vzorku částic odebraného z ředicího média

m d

kg

Hmotnost vzorku zředěných výfukových plynů prošlých filtry k odběru vzorků částic

m ed

kg

Celková hmotnost zředěných výfukových plynů za cyklus

m edf

kg

Hmotnost rovnocenných zředěných výfukových plynů za zkušební cyklus

m ew

kg

Celková hmotnost výfukových plynů za cyklus

mex

kg

Celková hmotnost zředěného výfukového plynu odebraného z ředicího tunelu pro vzorky k měření počtu částic

m f

mg

Hmotnost filtru k odběru vzorků částic

m gas

g

Hmotnost plynných emisí za zkušební cyklus

mp

mg

Hmotnost odebraného vzorku částic

m PM

g

Hmotnost emisí částic za zkušební cyklus

mPM,corr

g/zkouška

Hmotnost částic korigovaná pro odběr toku vzorku k měření počtu částic

m se

kg

Hmotnost vzorku výfukových plynů za zkušební cyklus

m sed

kg

Hmotnost zředěných výfukových plynů, které prošly ředicím tunelem

m sep

kg

Hmotnost zředěných výfukových plynů, které prošly odběrnými filtry částic

m ssd

kg

Hmotnost sekundárního ředicího média

M

Nm

Točivý moment

M a

g/mol

Molární hmotnost nasávaného vzduchu

M d

g/mol

Molární hmotnost ředicího média

M e

g/mol

Molární hmotnost výfukových plynů

M f

Nm

Točivý moment absorbovaný pomocnými zařízeními motoru, jež se mají namontovat

M gas

g/mol

Molární hmotnost plynných složek

M r

Nm

Točivý moment absorbovaný pomocnými zařízeními motoru, jež se mají odmontovat

N

Počet částic emitovaných v průběhu zkušebního cyklu

n

Počet měření

nr

Počet měření během regenerace

n

ot/min

Otáčky motoru

n hi

ot/min

Horní otáčky motoru

n lo

ot/min

Dolní otáčky motoru

n pref

ot/min

Preferované otáčky motoru

n p

r/s

Otáčky čerpadla PDP

Ncold

Celkový počet částic emitovaných v průběhu zkušebního cyklu WHTC se startem za studena

Nhot

Celkový počet částic emitovaných v průběhu zkušebního cyklu WHTC se startem za tepla

Nin

 

Koncentrace počtu částic před komponentem

Nout

 

Koncentrace počtu částic za komponentem

p a

kPa

Tlak nasycených par vzduchu nasávaného motorem

p b

kPa

Celkový atmosférický tlak

p d

kPa

Tlak nasycených par ředicího média

p p

kPa

Absolutní tlak

p r

kPa

Tlak vodních par po chladicí lázni

p s

kPa

Atmosférický tlak suchého vzduchu

P

kW

Výkon

P f

kW

Výkon absorbovaný pomocnými zařízeními motoru, jež se mají namontovat

P r

kW

Výkon absorbovaný pomocnými zařízeními motoru, jež se mají odmontovat

qex

kg/s

Hmotnostní průtok vzorku k měření počtu částic

q mad

kg/s

Hmotnostní průtok nasávaného vzduchu v suchém stavu

q maw

kg/s

Hmotnostní průtok nasávaného vzduchu ve vlhkém stavu

q mCe

kg/s

Hmotnostní průtok uhlíku v surových výfukových plynech

q mCf

kg/s

Hmotnostní průtok uhlíku do motoru

q mCp

kg/s

Hmotnostní průtok uhlíku v systému s ředěním části toku

q mdew

kg/s

Hmotnostní průtok zředěných výfukových plynů na vlhkém základě

q mdw

kg/s

Hmotnostní průtok ředicího média na vlhkém základě

q medf

kg/s

Hmotnostní průtok rovnocenných zředěných výfukových plynů na vlhkém základě

q mew

kg/s

Hmotnostní průtok výfukových plynů na vlhkém základě

q mex

kg/s

Hmotnostní průtok vzorku odebraného z ředicího tunelu

q mf

kg/s

Hmotnostní průtok paliva

q mp

kg/s

Průtok vzorku výfukových plynů do systému s ředěním části toku

qsw

kg/s

Hmotnostní průtok zpětného toku do ředicího tunelu ke kompenzaci odebraného vzorku k měření počtu částic

q vCVS

m3/s

Objemový průtok CVS

q vs

dm3/min

Systémový průtok analyzátoru výfukových plynů

q vt

cm3/min

Průtok sledovacího plynu

r2

Koeficient určení

r d

Ředicí poměr

r D

Poměr průměru SSV

r h

Faktor odezvy FID na uhlovodíky

r m

Faktor odezvy FID na methanol

r p

Poměr tlaku SSV

r s

Průměrný poměr odběru vzorků

s

 

Směrodatná odchylka

ρ

kg/m3

Hustota

ρ e

kg/m3

Hustota výfukových plynů

σ

Směrodatná odchylka

T

K

Absolutní teplota

T a

K

Absolutní teplota nasávaného vzduchu

t

s

Čas

t 10

s

Čas mezi skokovým vstupem a 10 % konečné udávané hodnoty

t 50

s

Čas mezi skokovým vstupem a 50 % konečné udávané hodnoty

t 90

s

Čas mezi skokovým vstupem a 90 % konečné udávané hodnoty

u

Poměr mezi hustotou (nebo molární hmotností) plynných složek a výfukových plynů dělený 1 000

V 0

m3/r

Objemový průtok PDP načerpaný za otáčku

V s

dm3

Objem systému analyzátoru výfukových plynů

W act

kWh

Skutečná práce ve zkušebním cyklu

Wact,cold

kWh

Skutečná práce ve zkušebním cyklu WHTC se startem za studena podle odstavce 7.8.6

Wact, hot

kWh

Skutečná práce ve zkušebním cyklu WHTC se startem za tepla podle odstavce 7.8.6

W ref

kWh

Práce referenčního cyklu ve zkušebním cyklu

X 0

m3/r

Kalibrační funkce PDP

3.3.   Značky a zkratky složení paliva

w ALF

Obsah vodíku v palivu, % hmot.

w BET

Obsah uhlíku v palivu, % hmot.

w GAM

Obsah síry v palivu, % hmot.

w DEL

Obsah dusíku v palivu, % hmot.

w EPS

Obsah kyslíku v palivu, % hmot.

α

Molární poměr vodíku (H/C)

γ

Molární poměr síry (S/C)

δ

Molární poměr dusíku (N/C)

ε

Molární poměr kyslíku (O/C)

vztaženo na palivo CHαO ε N δ S γ

3.4.   Značky a zkratky chemických složek

C1

Uhlovodíky ekvivalentní uhlíku 1

CH4

Methan

C2H6

Ethan

C3H8

Propan

CO

Oxid uhelnatý

CO2

Oxid uhličitý

DOP

Dioktylftalát

HC

Uhlovodíky

H2O

Voda

NMHC

Uhlovodíky jiné než methan

NOx

Oxidy dusíku

NO

Oxid dusnatý

NO2

Oxid dusičitý

PM

Částice

3.5.   Zkratky

CFV

Venturiho trubice s kritickým prouděním

CLD

Chemoluminiscenční detektor

CVS

Odběr vzorků s konstantním objemem

deNOx

Systém následného zpracování NOx

EGR

Recirkulace výfukových plynů

ET

Odpařovací trubka

FID

Plamenoionizační detektor

FTIR

Analyzátor využívající Fourierovu transformaci infračerveného pásma

GC

Plynový chromatograf

HCLD

Vyhřívaný chemoluminiscenční detektor

HFID

Vyhřívaný plamenoionizační detektor

LDS

Laserový diodový spektrometr

LPG

Zkapalněný ropný plyn

NDIR

Nedisperzní analyzátor s absorpcí v infračerveném pásmu

NG

Zemní plyn

NMC

Separátor uhlovodíků jiných než methan

OT

Výstupní trubka

PDP

Objemové dávkovací čerpadlo

Per cent FS

% plného rozsahu

PCF

Předsazený třídič oddělující částice podle velikosti

PFS

Systém s ředěním části toku

PNC

Počitadlo počtu částic

PND

Zařízení k ředění počtu částic

PTS

Systém přenosu částic

PTT

Přenosová trubka částic

SSV

Venturiho trubice s podzvukovým prouděním

VGT

Turbína s proměnnou geometrií

VPR

Separátor těkavých částic

WHSC

Celosvětově harmonizovaný cyklus v ustáleném stavu

WHTC

Celosvětově harmonizovaný cyklus v neustáleném stavu

4.   OBECNÉ POŽADAVKY

Systém motoru musí být konstruován, vyroben a namontován tak, aby umožnil motoru za běžného používání splnit požadavky této přílohy během celé jeho životnosti, jak stanoví tento předpis, a to i tehdy, když je namontován do vozidla.

5.   PROVOZNÍ POŽADAVKY

5.1.   Emise plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic

Emise plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic z motoru musí být určeny na základě cyklů zkoušek WHTC a WHSC, jak je popsáno v odstavci 7. Měřicí systémy musí splňovat požadavky na linearitu v odstavci 9.2 a požadavky v odstavci 9.3. (měření plynných emisí), odstavci 9.4 (měření částic) a v dodatku 2 k této příloze.

Orgánem schválení typu mohou být schváleny i jiné systémy nebo analyzátory, jestliže se potvrdí, že poskytují rovnocenné výsledky v souladu s odstavcem 5.1.1.

5.1.1.   Rovnocennost

Určení rovnocennosti systému se musí zakládat na korelační studii zahrnující 7 párů vzorků (nebo více párů) a porovnávající uvažovaný systém s jedním ze systémů uvedených v této příloze.

„Výsledky“ představují konkrétní váženou hodnotu emisí cyklu. Korelační zkoušky se musí provést v téže laboratoři, na tomtéž zkušebním stanovišti a s tímtéž motorem a pokud možno se provedou současně. Jak je popsáno v dodatku 3 odstavci A.3.3, rovnocennost průměrných hodnot zkušebních párů se určuje na základě statistických údajů F-testu a t-testu, které byly v ohledu zkušebního stanoviště a motoru získány za totožných podmínek, jak je popsáno výše. Odlehlé hodnoty se určí v souladu s normou ISO 5725 a vyloučí se z databáze. Systémy, které se použijí ke korelačním zkouškám, podléhají schválení orgánem schválení typu.

5.2.   Rodina motorů

5.2.1.   Obecně

Rodina motorů je určena konstrukčními parametry. Ty musí být pro všechny motory jedné rodiny společné. Zda motory patří do stejné rodiny motorů, může rozhodnout výrobce, pokud jsou dodržena kritéria vyjmenovaná v odstavci 5.2.3. Rodina motorů musí být schválena orgánem schválení typu. Výrobce orgánu schválení typu poskytne příslušné informace o hodnotách emisí motorů v rodině motorů.

5.2.2.   Zvláštní případy

V některých případech se mohou parametry navzájem ovlivňovat. Tyto vlivy se musí brát v úvahu, aby se zajistilo, že do stejné rodiny motorů jsou zahrnuty pouze motory, které mají z hlediska emisí znečišťujících látek podobné vlastnosti. Tyto případy musí být určeny výrobcem a oznámeny orgánu schválení typu. Budou brány v úvahu jako kritérium při stanovování nové rodiny motorů.

Zařízení nebo prvky, které nejsou uvedeny v odstavci 5.2.3 a které mají silný vliv na hodnoty emisí, musí být označeny výrobcem na základě osvědčené technické praxe a oznámeny orgánu schválení typu. Budou brány v úvahu jako kritérium při stanovování nové rodiny motorů.

Kromě parametrů v odstavci 5.2.3 může výrobce zavést další kritéria, která umožní vymezení rodin motorů menší velikosti. Takové parametry nemusí nutně ovlivňovat hodnoty emisí.

5.2.3.   Parametry vymezující rodinu motorů

5.2.3.1.   Spalovací cyklus

a)

dvoudobý;

b)

čtyřdobý;

c)

rotační motor;

d)

jiné.

5.2.3.2.   Uspořádání válců

5.2.3.2.1.   Řazení válců v bloku

a)

do tvaru V;

b)

v řadě;

c)

radiálně;

d)

jinak (F, W, atd.).

5.2.3.2.2.   Relativní řazení válců

Motory se stejným blokem mohou patřit do stejné rodiny, pokud jsou rozteče vrtání jejich válců totožné.

5.2.3.3.   Hlavní chladicí médium

a)

vzduch;

b)

voda;

c)

olej.

5.2.3.4.   Zdvihový objem jednotlivých válců

5.2.3.4.1.   Motory se zdvihovým objemem válce ≥ 0,75 dm3

Aby motory se zdvihovým objemem válce ≥ 0,75 dm3 mohly být považovány za motory patřící do jedné rodiny motorů, nesmí rozptyl jejich zdvihových objemů válce přesahovat 15 % nejvyššího zdvihového objemu válce v této rodině motorů.

5.2.3.4.2.   Motory se zdvihovým objemem válce < 0,75 dm3

Aby motory se zdvihovým objemem válce < 0,75 dm3 mohly být považovány za motory patřící do jedné rodiny motorů, nesmí rozptyl jejich zdvihových objemů válce přesahovat 30 % nejvyššího zdvihového objemu válce v této rodině motorů.

5.2.3.4.3.   Motory s jinými mezními hodnotami zdvihového objemu válce

Motory se zdvihovým objemem válce, který přesahuje mezní hodnoty vymezené v odstavcích 5.2.3.4.1 a 5.2.3.4.2, mohou být považovány za motory patřící do jedné rodiny po schválení orgánem schválení typu. Schválení musí být založeno na technických materiálech (výpočty, simulace, výsledky pokusů atd.), které prokážou, že překročení mezních hodnot nemá významný vliv na emise výfukových plynů.

5.2.3.5.   Způsob nasávání vzduchu

a)

atmosférické sání;

b)

přeplňování;

c)

přeplňování s chladičem.

5.2.3.6.   Druh paliva

a)

motorová nafta;

b)

zemní plyn (NG);

c)

zkapalněný zemní plyn (LPG);

d)

ethanol.

5.2.3.7.   Druh spalovacího prostoru

a)

přímý vstřik;

b)

dělený spalovací prostor;

c)

jiné typy.

5.2.3.8.   Typ zapalování

a)

zážehový;

b)

vznětový.

5.2.3.9.   Ventily a kanály

a)

konfigurace;

b)

počet ventilů na jeden válec.

5.2.3.10.   Způsob dodávky paliva

a)

Způsob dodávky kapalného paliva

i)

čerpadlo a (vysokotlaké) potrubí a vstřikovací tryska;

ii)

řadové čerpadlo nebo čerpadlo s rozdělovačem;

iii)

čerpací jednotka nebo vstřikovací jednotka;

iv)

vstřikování se společným tlakovým potrubím;

v)

karburátor/karburátory;

vi)

jiné.

b)

Způsob dodávky plynného paliva

i)

plyn;

ii)

kapalina;

iii)

směšovače;

iv)

jiný.

c)

Jiné typy

5.2.3.11.   Další zařízení

a)

recirkulace výfukových plynů (EGR);

b)

vstřikování vody;

c)

přípusť vzduchu;

d)

jiná.

5.2.3.12.   Strategie elektronického řízení

Přítomnost nebo nepřítomnost elektronické řídicí jednotky (ECU) v motoru je považována za základní parametr rodiny motorů.

V případě elektronicky řízených motorů musí výrobce předložit technické materiály, které zdůvodní seskupení těchto motorů do jedné rodiny, tj. důvody, proč se předpokládá, že tyto motory budou splňovat stejné požadavky na hodnoty emisí.

Těmito materiály mohou být výpočty, simulace, odhady, popisy parametrů vstřikování, výsledky pokusů atd.

Sledovanými vlastnostmi jsou například:

a)

časování;

b)

tlak vstřikování;

c)

vícenásobný vstřik;

d)

přeplňovací tlak;

e)

VGT;

f)

EGR.

5.2.3.13.   Systémy následného zpracování výfukových plynů

Činnost a kombinace následujících zařízení jsou považovány za kritéria členství v rodině motorů:

a)

oxidační katalyzátor;

b)

třícestný katalyzátor;

c)

systém ke snížení emisí NOx se selektivní redukcí NOx (přidávání redukčního činidla);

d)

ostatní systémy ke snížení emisí NOx;

e)

filtr částic s pasivní regenerací;

f)

filtr částic s aktivní regenerací;

g)

jiné filtry částic;

h)

jiná zařízení.

Byl-li motor schválen bez systému následného zpracování výfukových plynů, ať už jako základní motor nebo jako motor z rodiny motorů, pak tento motor může být zařazen do stejné rodiny motorů, jestliže je vybaven oxidačním katalyzátorem a nevyžaduje jiné palivové vlastnosti.

Má-li zvláštní palivové požadavky (např. filtry částic vyžadující zvláštní přísady v palivu k zajištění procesu regenerace), rozhodnutí o zařazení do stejné rodiny musí být založeno na technických materiálech poskytnutých výrobcem. Tyto dokumenty doloží, že očekávané hodnoty emisí takto vybaveného motoru jsou v souladu se stejnými mezními hodnotami jako motory, které tak vybavené nejsou.

Byl-li motor schválen se systémem následného zpracování výfukových plynů, ať už jako základní motor nebo jako motor z rodiny motorů, jejíž základní motor je vybaven stejným systémem následného zpracování výfukových plynů, pak tento motor nesmí být zařazen do stejné rodiny motorů, jestliže není vybaven systémem následného zpracování výfukových plynů.

5.2.4.   Volba základního motoru

5.2.4.1.   Vznětové motory

Poté, co byla rodina motorů schválena orgánem schválení typu, je základním kritériem pro výběr základního motoru rodiny motorů největší dodávka paliva na jeden zdvih při deklarovaných otáčkách maximálního točivého momentu motoru. V případě, kdy toto hlavní kritérium splňují zároveň dva nebo více motorů, užije se jako druhé kritérium pro volbu základního motoru největší dodávka paliva na jeden zdvih při jmenovitých otáčkách.

5.2.4.2.   Zážehové motory

Poté, co byla rodina motorů schválena orgánem schválení typu, je základním kritériem pro výběr základního motoru rodiny motorů největší zdvihový objem. V případě, kdy toto hlavní kritérium splňují zároveň dva nebo více motorů, užije se jako druhé kritérium pro volbu základního motoru v následujícím pořadí:

a)

největší dodávka paliva na jeden zdvih při otáčkách deklarovaného jmenovitého výkonu;

b)

největší předstih zážehu;

c)

nejmenší poměr recirkulace výfukových plynů.

5.2.4.3.   Poznámky k volbě základního motoru

Orgán schválení typu může dojít k závěru, že nejhorší případ emisí rodiny motorů je možno nejlépe určit zkouškou dalších motorů. V takovém případě výrobce motoru předloží příslušné informace, aby bylo možno určit, které motory v rodině motorů mají s největší pravděpodobností nejvyšší hodnoty emisí.

Jestliže motory rodiny motorů mají další vlastnosti, které by mohly být pokládány za vlastnosti ovlivňující emise výfukových plynů, musí se tyto vlastnosti také určit a brát v úvahu při volbě základního motoru.

Jestliže pro motory v jedné rodině motorů platí stejné hodnoty emisí v rámci různých životností, musí to být při volbě základního motoru bráno v úvahu.

6.   PODMÍNKY ZKOUŠEK

6.1.   Podmínky laboratorních zkoušek

Změří se absolutní teplota (Ta) v sání vzduchu pro motor vyjádřená v kelvinech a suchý atmosférický tlak (p s) vyjádřený v kPa a podle následujících ustanovení se určí parametr f a Ve víceválcových motorech s rozvětveným sacím potrubím, např. při uspořádání motoru do V, se bere průměrná teplota oddělených větví. Parametr f a se uvede v protokolu o zkoušce spolu s výsledky zkoušky. Pro lepší opakovatelnost a reprodukovatelnost výsledků zkoušky se doporučuje, aby parametr f a byl takový, že platí: 0,93 ≤ f a ≤ 1,07.

a)

Vznětové motory:

Motory s atmosférickým sáním a motory mechanicky přeplňované:

Formula

(1)

Motory přeplňované turbokompresorem s chlazením nasávaného vzduchu nebo bez tohoto chlazení:

Formula

(2)

b)

Zážehové motory:

Formula

(3)

6.2.   Motory s chlazením přeplňovacího vzduchu

Teplota přeplňovacího vzduchu musí být zaznamenána a musí se při jmenovitých otáčkách a plném zatížení pohybovat v rozmezí ± 5 K od maximální teploty přeplňovacího vzduchu uvedené výrobcem. Teplota chladicího média musí být nejméně 293 K (20 °C).

Je-li použit laboratorní zkušební systém nebo vnější dmychadlo, musí být průtok chladicího média nastaven tak, aby dosáhl teploty přeplňovacího vzduchu v rozmezí ± 5 K od maximální teploty přeplňovacího vzduchu uvedené výrobcem při jmenovitých otáčkách a plném zatížení. Výše uvedené nastavení teploty chladicího média a průtoku chladicího média v chladiči přeplňovacího vzduchu se po dobu trvání celého cyklu nesmí měnit, pokud to nezpůsobí nereprezentativní přechlazení přeplňovacího vzduchu. Objem chladiče přeplňovaného vzduchu musí být určen na základě osvědčené technické praxe a musí být reprezentativní pro namontovaný sériově vyráběný motor v provozu. Laboratorní systém musí být konstruován tak, aby v něm docházelo k co nejmenší akumulaci kondenzátu. Před zkouškou emisí musí být veškerý naakumulovaný kondenzát vypuštěn a všechna vypouštěcí zařízení se musí úplně uzavřít.

Jestliže výrobce motoru specifikuje mezní hodnoty poklesu tlaku při průchodu chladicím systémem přeplňovacího vzduchu, musí se zajistit, aby pokles tlaku při průchodu chladicím systémem přeplňovacího vzduchu za podmínek motoru stanovených výrobcem byl v mezích specifikovaných výrobcem. Pokles tlaku se měří v místech určených výrobcem.

6.3.   Výkon motoru

Základem měření specifických emisí je výkon motoru a práce ve zkušebním cyklu, jak je stanoveno v odstavcích 6.3.1 až 6.3.5.

6.3.1.   Instalace motoru obecně

Motor se zkouší s pomocnými zařízeními, jejichž seznam je uveden v dodatku 6.

Jestliže nejsou pomocná zařízení instalována podle požadavků, jejich výkon se vezme v úvahu v souladu s odstavci 6.3.2 až 6.3.5.

6.3.2.   Pomocná zařízení, jež se mají při zkoušce emisí namontovat

Jestliže není vhodné montovat pomocné zařízení požadované podle dodatku 6 k této příloze na zkušební stav, určí se výkon absorbovaný těmito zařízeními a odečte se od změřeného výkonu motoru (referenčního a skutečného) v celém rozsahu otáček motoru cyklu WHTC a v rozsahu zkušebních otáček cyklu WHSC.

6.3.3.   Pomocná zařízení, jež se mají při zkoušce odmontovat

Není-li možné pomocná zařízení, která se nevyžadují podle dodatku 6 k této příloze, odmontovat, může se určit výkon absorbovaný těmito zařízeními a přičte se ke změřenému výkonu motoru (referenčnímu a skutečnému) v celém rozsahu otáček motoru cyklu WHTC a v rozsahu zkušebních otáček cyklu WHSC. Převyšuje-li tato hodnota 3 % maximálního výkonu při otáčkách užitých při zkoušce, je třeba to prokázat orgánu schválení typu.

6.3.4.   Určení výkonu pomocného zařízení

Výkon absorbovaný pomocnými zařízeními je nutno určit jen u:

a)

pomocných zařízení požadovaných podle dodatku 6 k této příloze, která nejsou namontována do motoru,

a/nebo

b)

pomocných zařízení nepožadovaných podle dodatku 6 k této příloze, která jsou namontována do motoru.

Hodnoty výkonu pomocných zařízení motoru a metodu měření/výpočtu k určení výkonu absorbovaného pomocnými zařízeními motoru předloží výrobce motoru pro celý provozní rozsah zkušebních cyklů a schválí je orgán schválení typu.

6.3.5.   Práce motoru ve zkušebním cyklu

Výpočet práce referenčního cyklu a skutečné práce cyklu (viz odstavce 7.4.8 a 7.8.6) vychází z výpočtu výkonu motoru podle odstavce 6.3.1. V tom případě jsou P f a P r v rovnici 4 rovné nule a P se rovná P m.

Jsou-li pomocná zařízení motoru namontována podle odstavců 6.3.2 a/nebo 6.3.3, použije se výkon absorbovaný těmito zařízeními ke korekci každé hodnoty P m,i výkonu v právě probíhajícím zkušebním cyklu takto:

Formula

(4)

kde:

P m,i

je změřený výkon motoru, kW

P f,i

je výkon absorbovaný pomocnými zařízeními motoru, jež se mají namontovat, kW

P r,i

je výkon absorbovaný pomocnými zařízeními motoru, jež se mají odmontovat, kW

6.4.   Systém sání motoru

Musí se použít systém sání motoru nebo laboratorní zkušební systém, jehož vstupní odpor vzduchu se liší nejvýše o ± 300 Pa od maximální hodnoty uvedené výrobcem pro čistý čistič vzduchu u motoru běžícího při jmenovitých otáčkách a s plným zatížením. Statický rozdíl tlaku na vstupním odporu se měří v místě určeném výrobcem.

6.5.   Výfukový systém motoru

Musí se použít výfukový systém motoru nebo laboratorní zkušební systém, jehož protitlak ve výfuku činí 80 až 100 % maximální hodnoty uvedené výrobcem při jmenovitých otáčkách a s plným zatížením. Jestliže je maximální odpor 5 kPa nebo menší, nastavený bod musí být nejméně 1,0 kPa od maxima. Výfukový systém musí splňovat požadavky na odběr vzorků výfukových plynů stanovené v odstavcích 9.3.10 a 9.3.11.

6.6.   Motor se systémem následného zpracování výfukových plynů

Jestliže je motor vybaven systémem následného zpracování výfukových plynů, musí mít výfuková trubka stejný průměr, jako se používá v praxi, nebo jak stanoví výrobce, do vzdálenosti nejméně čtyři průměry trubky proti směru proudění od expanzní části, která obsahuje zařízení k následnému zpracování výfukových plynů. Vzdálenost mezi přírubou sběrného výfukového potrubí nebo výstupem z turbodmychadla a systémem následného zpracování výfukových plynů musí být stejná jako v uspořádání na vozidle nebo musí mít hodnotu uvedenou výrobcem. Protitlak ve výfuku, popřípadě odpor, musí splňovat stejná kritéria, jak je uvedeno výše, a mohou být seřízeny ventilem. U zařízení k následnému zpracování výfukových plynů s proměnlivým odporem je maximální odpor výfuku definován při podmínce následného zpracování (záběh/stárnutí a regenerace / úroveň zaplnění) specifikované výrobcem. Jestliže je maximální odpor 5 kPa nebo menší, nastavený bod musí být nejméně 1,0 kPa od maxima. Nádrž obsahující zařízení k následnému zpracování výfukových plynů se může při orientační zkoušce a při mapování vlastností motoru vyjmout a může se nahradit rovnocennou nádrží s neaktivním nosičem katalyzátoru.

Emise naměřené během zkušebního cyklu musí být reprezentativní pro emise ve skutečném provozu. Jestliže je motor vybaven systémem následného zpracování výfukových plynů, který vyžaduje použití činidla, musí být činidlo, jež se má použít při všech zkouškách, udáno výrobcem.

Motory vybavené systémem následného zpracování výfukových plynů s kontinuální regenerací nevyžadují zvláštní postup zkoušky, avšak proces regenerace je nutno prokázat podle odstavce 6.6.1.

U motorů vybavených systémem následného zpracování výfukových plynů, které jsou periodicky regenerovány, jak je popsáno v odstavci 6.6.2, musí být výsledky hodnot emisí upraveny tak, aby braly v úvahu jednotlivé regenerace. V takovém případě průměrná hodnota emisí závisí na frekvenci regenerace z hlediska těch částí zkoušek, během kterých k regeneraci dochází.

6.6.1.   Nepřetržitá regenerace

Emise se měří na systému následného zpracování výfukových plynů stabilizovaném tak, aby docházelo k opakovatelnému chování z hlediska emisí. K procesu regenerace musí dojít během zkoušky WHTC se startem za tepla nejméně jednou a výrobce musí udat normální podmínky, za nichž dochází k regeneraci (množství úsad sazí, teplota, protitlak výfukových plynů atd.).

Aby se prokázalo, že je regenerační proces nepřetržitý, musí být provedeny nejméně tři zkoušky WHTC se startem za tepla. Pro účely tohoto prokázání se musí motor zahřát podle odstavce 7.4.1, stabilizovat podle odstavce 7.6.3 a musí se provést první zkouška WHTC se startem za tepla. Následné zkoušky se startem za tepla se zahájí po stabilizaci motoru podle odstavce 7.6.3. Během zkoušek musí být zaznamenány teplota a tlak ve výfuku (teplota před a za systémem následného zpracování výfukových plynů, protitlak ve výfuku atd.).

Jestliže v průběhu zkoušek nastanou podmínky deklarované výrobcem a výsledky tří (nebo více) zkoušek WHTC se startem za tepla se neliší o více než ± 25 % nebo 0,005 g/kWh, podle toho, která hodnota je větší, pokládá se systém následného zpracování výfukových plynů za druh s kontinuální regenerací a platí obecná ustanovení pro zkoušky podle odstavce 7.6 (WHTC) a odstavce 7.7 (WHSC).

Má-li systém následného zpracování výfukových plynů bezpečnostní režim, který se přepíná na režim periodické regenerace, zkouška se provádí podle odstavce 6.6.2. V tomto zvláštním případě mohou být příslušné mezní hodnoty emisí překročeny a nebudou váženy.

6.6.2.   Periodická regenerace

U systému následného zpracování výfukových plynů, který je založen na procesu periodické regenerace, se emise na stabilizovaném systému k následnému zpracování výfukových plynů měří nejméně třemi zkouškami WHTC se startem za tepla, přičemž jedna je s regenerací a dvě bez regenerace, a výsledky se zváží podle rovnice 5.

K procesu regenerace musí dojít během zkoušky WHTC se startem za tepla nejméně jednou. Motor může být vybaven přepínačem, který umožňuje zamezit procesu regenerace nebo ho umožnit za předpokladu, že toto nemá žádný vliv na původní kalibrování motoru.

Výrobce určí běžné podmínky, za nichž k regeneraci dochází (množství úsad sazí, teplota, protitlak výfukových plynů atd.), a jejich dobu trvání. Výrobce poskytne rovněž údaje o četnosti regenerace vyjádřené počtem zkoušek, během nichž dojde k regeneraci, v porovnání s počtem zkoušek bez regenerace. Přesný postup určení této četnosti bude založen na údajích z provozu a osvědčeném technickém úsudku a dohodne se s orgánem pro certifikaci.

Výrobce poskytne systém následného zpracování výfukových plynů, který byl zatížen, aby bylo během zkoušky WHTC dosaženo regenerace. Pro účely této zkoušky se musí motor zahřát podle odstavce 7.4.1, stabilizovat podle odstavce 7.6.3 a musí se provést zkouška WHTC se startem za tepla. K regeneraci nesmí dojít během zahřívání motoru.

Průměrné specifické hodnoty emisí mezi fázemi regenerace se určí aritmetickým průměrem výsledků několika rovnoměrně rozložených zkoušek WHTC se startem za tepla (g/kWh). Musí být provedena nejméně jedna zkouška WHTC se startem za tepla co nejblíže před zkouškou regenerace a jedna zkouška WHTC se startem za tepla ihned po zkoušce regenerace. Lze zvolit alternativní řešení, kdy výrobce poskytne údaje, kterými prokáže, že emise jsou mezi fázemi regenerace konstantní (± 25 % nebo 0,005 g/kWh, podle toho, která hodnota je vyšší). V tomto případě je možno použít emise pouze jedné zkoušky WHTC se startem za tepla.

Během zkoušky regenerace se zaznamenávají všechny údaje, které jsou potřebné ke zjištění regenerace (emise CO nebo NOx, teplota před systémem následného zpracování výfukových plynů a za ním, protitlak výfukových plynů atd.).

Během zkoušky regenerace mohou být překročeny příslušné mezní hodnoty emisí.

Schéma postupu zkoušky je na obrázku 2.

Obrázek 2:

Schéma periodické regenerace

Image

Emise při zkoušce WHTC se startem za tepla se zváží takto:

Formula

(5)

kde:

n

je počet zkoušek WHTC se startem za tepla bez regenerace

nr

je počet zkoušek WHTC se startem za tepla s regenerací, (nejméně jedna zkouška)

Formula

jsou průměrné specifické emise bez regenerace, g/kWh

Formula

jsou průměrné specifické emise s regenerací, g/kWh

Pro určení Formula platí následující ustanovení:

a)

Jestliže regenerace zaujímá více než jednu zkoušku WHTC se startem za tepla, provedou se následující úplné zkoušky WHTC se startem za tepla a pokračuje se v měření emisí bez stabilizace a bez zastavování motoru, dokud není regenerace ukončena, a vypočte se průměr ze zkoušek WHTC se startem za tepla;

b)

Jestliže se regenerace ukončí v průběhu některé ze zkoušek WHTC se startem za tepla, ve zkoušce se pokračuje v celé její délce.

Po dohodě se orgánem schválení typu se mohou použít korekční faktory na regeneraci, a to buď multiplikační (písm. c), nebo aditivní (písm. d), které jsou založeny na osvědčeném technickém úsudku.

c)

Multiplikační korekční faktory se vypočtou takto:

Formula

(nahoru)

(6)

Formula

(dolů)

(6a)

d)

Aditivní korekční faktory se vypočtou takto:

Formula

(nahoru)

(7)

Formula

(dolů)

(8)

Pokud jde o výpočet specifických emisí podle odstavce 8.6.3, použijí se tyto korekční faktory na regeneraci:

e)

u zkoušky bez regenerace se kr,u násobí hodnotou specifických emisí e v rovnici 69 nebo se přičte k této hodnotě v rovnici 70,

f)

u zkoušky s regenerací se k r,d násobí hodnotou specifických emisí e v rovnici 69 nebo se přičte k této hodnotě v rovnici 70.

Na žádost výrobce mohou být korekční faktory na regeneraci

g)

rozšířeny na ostatní členy stejné rodiny motorů,

h)

rozšířeny na jiné rodiny motorů používající stejný systém následného zpracování výfukových plynů, pokud toto rozšíření předběžně povolil schvalovací orgán nebo orgán pro certifikaci na základě výrobcem předaných technických dokladů, že emise jsou podobné.

6.7.   Chladicí systém

Musí se použít systém chlazení motoru s dostatečnou kapacitou k udržení běžných pracovních teplot motoru předepsaných výrobcem.

6.8.   Mazací olej

Údaje o mazacím oleji musí být uvedeny výrobcem a olej musí být reprezentativní pro mazací oleje na trhu. Vlastnosti mazacího oleje použitého při zkoušce musí být zaznamenány a předloženy zároveň s výsledky zkoušky.

6.9.   Vlastnosti referenčního paliva

Referenční paliva jsou uvedena v příloze 5.

Teplota paliva musí být v souladu s doporučeními výrobců.

6.10.   Emise z klikové skříně

Žádné emise z klikové skříně nesmí být vypouštěny přímo do okolního ovzduší, s následující výjimkou: motory vybavené turbodmychadly, čerpadly, ventilátory nebo přeplňovacími dmychadly pro sání vzduchu mohou uvolňovat emise z klikové skříně do okolního ovzduší, jsou-li emise při všech zkouškách emisí přičítány (fyzicky nebo matematicky) k emisím z výfuku. Výrobci, kteří této výjimky využijí, musí motory nastavit tak, aby všechny emise z klikové skříně mohly být odvedeny do odběrného systému.

Pro účely tohoto odstavce se emise z klikové skříně, které se v celém průběhu provozu odvádějí do proudu výfukových plynů před zařízením k následnému zpracování výfukových plynů, nepokládají za vypouštěné přímo do okolního ovzduší.

Volné emise z klikové skříně musí být odváděny do výfukového systému za účelem měření emisí takto:

a)

Potrubí musí být z materiálu s hladkým povrchem, elektricky vodivého a nereagujícího s emisemi z klikové skříně. Trubky musí být co nejkratší;

b)

Počet ohybů potrubí, kterým se ve zkušebně odvádějí plyny z klikové skříně, musí být co nejmenší a poloměr všech nevyhnutelných ohybů musí být co největší;

c)

Potrubí, kterým se ve zkušebně odvádějí plyny z klikové skříně, musí být vyhřívané, tenkostěnné nebo izolované a musí splňovat specifikace výrobce motoru týkající se protitlaku v klikové skříni;

d)

Potrubí, kterým se odvádějí plyny z klikové skříně, musí ústit do proudu výfukových plynů za každým systémem následného zpracování výfukových plynů, za každým odporem, který je namontován do výfuku, a v dostatečné vzdálenosti před všemi odběrnými sondami, aby se před odběrem zajistilo úplné smíšení s výfukovými plyny z motoru. Potrubí, kterým se vedou plyny z klikové skříně, musí zasahovat do volného proudu výfukových plynů, aby se zabránilo jevům mezní vrstvy a aby se podporovalo smíšení. Výstup z potrubí, kterým se vedou plyny z klikové skříně, může být orientován v libovolném směru vzhledem k toku surového výfukového plynu.

6.11.   Odstavce 6.11.1 a 6.11.2 se použijí pro zážehové motory na benzin nebo E85.

6.11.1.   Na vhodném místě se během cyklů zkoušek emisí změří tlak v klikové skříni. Tlak ve sběrném potrubí sání se měří s přesností ± 1 kPa.

6.11.2.   Splnění odstavce 6.10 se považuje za vyhovující, pokud za každé podmínky měření definované v odstavci 6.11.1 tlak naměřený v klikové skříni není větší než atmosférický tlak existující v době měření.

7.   ZKUŠEBNÍ POSTUPY

7.1.   Zásady měření emisí

K měření specifických emisí je třeba, aby motor prošel zkušebními cykly stanovenými v odstavcích 7.2.1 a 7.2.2. K měření specifických emisí je třeba určit hmotnost složek ve výfukových plynech a odpovídající práci motoru v průběhu cyklu. Složky se určí metodami odběru popsanými v odstavcích 7.1.1 a 7.1.2.

7.1.1.   Plynulý odběr vzorků

U plynulého odběru vzorků se nepřetržitě měří koncentrace složky v surovém nebo ve zředěném výfukovém plynu. Tato koncentrace se vynásobí nepřetržitým průtokem výfukového plynu (surového nebo zředěného) v místě odběru emisí k určení hmotnostního průtoku složky. Emise složky se v průběhu zkušebního cyklu neustále sčítají. Tento součet je celkovou hmotností vypouštěné složky.

7.1.2.   Odběr dávek

U odběru dávek se plynule odebírá vzorek surového nebo zředěného výfukového plynu a ukládá se pro pozdější měření. Odebraný vzorek musí být proporcionální k průtoku surového nebo zředěného výfukového plynu. U jednotlivých odebraných dávek jsou plynné zředěné složky shromážděny ve vaku a částice jsou zachyceny na filtru. Koncentrace složek v odebraných dávkách se vynásobí celkovou hmotností výfukového plynu nebo hmotnostního průtoku (surového nebo zředěného plynu), z nichž byla dávka během zkušebního cyklu odebrána. Výsledkem je celková hmotnost nebo hmotnostní průtok vypouštěné složky. K výpočtu koncentrace znečišťujících částic se částice zachycené z proporcionálně odebraného výfukového plynu na filtru vydělí množstvím přefiltrovaného výfukového plynu.

7.1.3.   Postupy měření

V této příloze jsou popsány dva postupy měření, které jsou funkčně rovnocenné. Oba postupy se mohou použít pro každý ze zkušebních cyklů WHTC a WHSC:

a)

vzorky plynných složek se odebírají plynule ze surového výfukového plynu a částice se určí s použitím systému s ředěním části toku;

b)

plynné složky a částice se určí s použitím systému s ředěním plného toku (systém CVS).

Tyto dva postupy (např. měření plynných složek v surovém výfukovém plynu a měření částic v systému s ředěním plného toku) je možné jakkoli kombinovat.

7.2.   Zkušební cykly

7.2.1.   Zkušební cyklus v neustáleném stavu WHTC

Zkušební cyklus v neustáleném stavu WHTC je uveden v dodatku 1 jako sled každou sekundu se střídajících normalizovaných hodnot otáček a točivého momentu. Před zkouškou motoru na zkušebním stanovišti musí být normalizované hodnoty převedeny pro konkrétní zkoušený motor na základě mapovací křivky na skutečné hodnoty. Tento převod se označuje jako denormalizace a zkušební cyklus takto vytvořený jako referenční cyklus motoru, který má být zkoušen. S těmito referenčními hodnotami otáček a točivého momentu se na zkušebním stanovišti provede zkušební cyklus a zaznamenají se skutečné hodnoty otáček, točivého momentu a výkonu. K ověření zkoušky se po jejím dokončení provede regresní analýza mezi referenčními a skutečnými hodnotami otáček, točivého momentu a výkonu.

K provedení výpočtu emisí specifických pro brzdu se vypočte skutečná práce cyklu integrováním skutečného výkonu motoru během cyklu. K potvrzení správnosti cyklu je třeba, aby skutečná práce cyklu byla v předepsaných mezích práce referenčního cyklu.

Pro plynné znečišťující látky se může použít kontinuální odběr vzorků (ze surového nebo zředěného výfukového plynu) nebo odběr dávek (zředěný výfukový plyn). Vzorek částic se zředí stabilizovaným ředicím médiem (jako je okolní vzduch) a zachytí se jedním vhodným filtrem. Schéma postupu zkoušky WHTC je na obrázku 3.

Obrázek 3

Zkušební cyklus systému WHTC

Image

7.2.2.   Zkušební cyklus WHSC v ustáleném stavu s lineárními přechody

Zkušební cyklus WHSC v ustáleném stavu s lineárními přechody se skládá z několika normalizovaných režimů otáček a zatížení, které musí být převedeny pro konkrétní zkoušený motor na základě mapovací křivky na skutečné hodnoty. Motor musí pracovat v každém režimu po předepsanou dobu, přičemž se v prvních 20 ± 1 sekundách lineárně mění otáčky a zatížení. K ověření zkoušky se po jejím dokončení provede regresní analýza mezi referenčními a skutečnými hodnotami otáček, točivého momentu a výkonu.

Koncentrace každé plynné znečišťující látky, průtok výfukových plynů a výkon se určuje v průběhu celého zkušebního cyklu. Plynné znečišťující látky mohou být zaznamenávány nepřetržitě nebo odebrány pomocí odběrného vaku. Vzorek částic se zředí stabilizovaným ředicím médiem (jako je okolní vzduch). V průběhu celého postupu zkoušky se odebere jeden vzorek a zachytí se jedním vhodným filtrem.

K provedení výpočtu emisí specifických pro brzdu se vypočte skutečná práce cyklu integrováním skutečného výkonu motoru během cyklu.

Zkouška WHSC je popsána v tabulce 1. S výjimkou prvního režimu se začátek každého režimu stanoví jako začátek lineárního přechodu z předcházejícího režimu.

Tabulka 1

Zkušební cyklus systému WHSC

Režim

Normalizované otáčky

( %)

Normalizovaný točivý moment

(%)

Trvání režimu (s),

včetně 20s lineárního přechodu

1

0

0

210

2

55

100

50

3

55

25

250

4

55

70

75

5

35

100

50

6

25

25

200

7

45

70

75

8

45

25

150

9

55

50

125

10

75

100

50

11

35

50

200

12

35

25

250

13

0

0

210

Součet

 

 

1 895

7.3.   Obecné fáze zkoušky

Následující vývojový diagram uvádí obecné pokyny, které by měly být během zkoušky dodrženy. Podrobnosti o každém kroku jsou uvedeny v příslušných odstavcích. Odchylky od obecných pokynů jsou povoleny, je-li to vhodné, avšak konkrétní požadavky v příslušných odstavcích jsou závazné.

Při zkoušce WHTC se zkušební postup skládá ze zkoušky se startem za studena, po které následuje buď přirozené nebo nucené chlazení motoru, fáze stabilizace za tepla a start za tepla.

Při zkoušce WHSC se zkušební postup skládá ze zkoušky se startem za tepla, po kterém následuje stabilizační fáze v režimu WHSC 9.

Image

7.4.   Mapování motoru a referenční cyklus

Měření motoru, kontroly vlastností motoru a kalibrace systému před zkouškou se vykonají před postupem mapování motoru v souladu s obecným průběhem zkoušky znázorněným v odstavci 7.3.

Jako základ pro generování referenčního cyklu WHTC a WHSC musí být motor zmapován v provozu s plným zatížením k určení křivek závislostí otáček na maximálním točivém momentu a závislostí otáček na maximálním výkonu. Mapovací křivky se použijí k denormalizaci otáček motoru (odstavec 7.4.6) a točivého momentu motoru (odstavec 7.4.7).

7.4.1.   Zahřátí motoru

Motor se musí zahřát provozem mezi 75 a 100 % jeho maximálního výkonu nebo podle doporučení výrobce a osvědčeného technického úsudku. Ke konci zahřívání musí být provoz takový, aby se teplota chladiva motoru a mazacího oleje stabilizovala v rozmezí ± 2 % jejich středních hodnot po dobu nejméně 2 minut, nebo dokud nezačne teplotu motoru řídit termostat.

7.4.2.   Určení rozsahu otáček mapování

Minimální a maximální mapovací otáčky jsou definovány takto:

Minimální otáčky pro mapování

=

volnoběžné otáčky

Maximální otáčky pro mapování

=

Formula nebo otáčky, při kterých točivý moment plného zatížení klesne na nulu, podle toho, která hodnota je menší

7.4.3.   Mapovací křivka motoru

Když byl motor stabilizován podle odstavce 7.4.1, provede se mapování motoru následujícím postupem:

a)

motor se odlehčí a běží při volnoběžných otáčkách;

b)

motor běží podle maximálního požadavku operátora při minimálních otáčkách pro mapování;

c)

otáčky motoru se zvyšují se středním přírůstkem (8 ± 1) min–1/s z minimálních otáček pro mapování na maximální otáčky pro mapování, nebo při konstantním poměru tak, aby přechod od minimálních do maximálních mapovacích otáček trval 4 až 6 minut. Zaznamenávají se hodnoty otáček motoru a točivého momentu rychlostí nejméně jednoho bodu za sekundu.

Pokud se ke stanovení negativního referenčního točivého momentu použije odstavec 7.4.7 písm. b), může mapovací křivka pokračovat přímo s minimálním požadavkem operátora od maximálních do minimálních mapovacích otáček.

7.4.4.   Alternativní metody mapování

Má-li výrobce za to, že výše uvedená metoda mapování není pro určitý motor bezpečná nebo mu neodpovídá, mohou být použity alternativní metody mapování. Tyto jiné metody musí splňovat záměr vymezených mapovacích postupů k určení maximálního točivého momentu dosažitelného při všech otáčkách motoru, kterých je dosaženo v průběhu zkušebních cyklů. Odchylky od metod mapování uvedených v tomto odstavci musí být z důvodů spolehlivosti nebo reprezentativnosti schváleny orgánem schválení typu zároveň se zdůvodněním jejich použití. V žádném případě se však nesmí pro křivku točivého momentu použít sestupné změny otáček motoru u regulovaných motorů nebo u motorů přeplňovaných turbodmychadlem.

7.4.5.   Opakování zkoušky

Motor nemusí být zmapován před každým jednotlivým zkušebním cyklem. Motor se musí znovu zmapovat před zkušebním cyklem, jestliže:

a)

podle technického úsudku uplynula neúměrně dlouhá doba od posledního mapování nebo

b)

byly na motoru vykonány mechanické změny nebo následná kalibrování, které mohou mít vliv na výkon motoru.

7.4.6.   Denormalizace otáček motoru

Ke generování referenčních cyklů se normalizované otáčky podle dodatku 1 (WHTC) a tabulky 1 (WHSC) denormalizují s použitím následující rovnice:

Formula

(9)

K určení npref se vypočte integrál maximálního točivého momentu z nidle po n95h z mapovací křivky motoru určené podle odstavce 7.4.3.

Otáčky motoru na obrázku 4 a 5 jsou definovány takto:

n norm

jsou normalizované otáčky v dodatku 1 a tabulce 1 vydělené 100

n lo

jsou nejnižší otáčky, při kterých výkon dosahuje 55 % maximálního výkonu

n pref

jsou otáčky motoru, při kterých integrál maximálního mapovaného točivého momentu představuje 51 % celého integrálu mezi n idle a n 95h

n hi

jsou nejvyšší otáčky, při kterých výkon dosahuje 70 % maximálního výkonu

n idle

jsou volnoběžné otáčky

n 95h

jsou nejvyšší otáčky, při kterých výkon dosahuje 95 % maximálního výkonu

U motorů (hlavně zážehových) s prudce klesající křivkou regulátoru, kdy zastavení přívodu paliva brání motoru v provozu do n hi nebo do n 95h, platí následující ustanovení:

n hi

v rovnici 9 se nahradí výrazem n Pmax × 1,02

n 95h

se nahradí výrazem n Pmax × 1,02

Obrázek 4

Definice zkušebních otáček

Image

Obrázek 5

Definice npref

Image

7.4.7.   Denormalizace točivého momentu motoru

Hodnoty točivého momentu v režimu dynamometru motoru podle dodatku 1 k této příloze (WHTC) a tabulky 1 (WHSC) jsou normalizovány na maximální točivý moment při příslušných otáčkách. Ke generování referenčních cyklů musí být hodnoty točivého momentu pro každou individuální hodnotu referenčních otáček určenou podle odstavce 7.4.6 denormalizovány s použitím křivky mapování, která byla stanovena podle odstavce 7.4.3, takto:

Formula

(10)

kde:

M norm,i

je normalizovaný točivý moment, v %

M max,i

je maximální točivý moment z mapovací křivky, Nm

M f,i

je točivý moment absorbovaný pomocnými zařízeními motoru, jež se mají namontovat, Nm

M r,i

je točivý moment absorbovaný pomocnými zařízeními motoru, jež se mají odmontovat, Nm

Jsou-li pomocná zařízení motoru namontována v souladu s odstavcem 6.3.1 a dodatkem 6 k této příloze, rovná se M f a M r nule.

Negativní hodnoty točivého momentu v bodech, v nichž je motor poháněn (m v dodatku 1 k této příloze), musí pro účely generování referenčního cyklu přejímat referenční hodnoty určené podle každého z následujících způsobů:

a)

negativních 40 % z pozitivního točivého momentu, který je k dispozici v přidruženém bodu otáček;

b)

mapování negativního točivého momentu požadovaného k pohonu motoru z maximálních na minimální mapovací otáčky;

c)

určení negativního točivého momentu požadovaného k pohonu motoru při volnoběžných otáčkách a při nhi a lineární interpolace mezi těmito dvěma body.

7.4.8.   Výpočet práce referenčního cyklu

Práce referenčního cyklu se určí za zkušební cyklus synchronním výpočtem okamžitých hodnot výkonu motoru z referenčních otáček a referenčního točivého momentu, jak je stanoveno v odstavcích 7.4.6 a 7.4.7. K výpočtu práce referenčního cyklu Wref (kWh) se hodnoty okamžitého výkonu motoru integrují za zkušební cyklus. Jestliže nejsou namontována pomocná zařízení v souladu s odstavcem 6.3.1, korigují se okamžité hodnoty výkonu s použitím rovnice (4) podle odstavce 6.3.5.

Stejná metoda se použije k integrování jak referenčního, tak skutečného výkonu motoru. Jestliže se mají určit hodnoty mezi sousedními referenčními hodnotami nebo sousedními změřenými hodnotami, provede se lineární interpolace. Při integrování práce skutečného cyklu se všechny negativní hodnoty točivého momentu nastaví na nulu a započítají se. Jestliže se integrování provede při frekvenci menší než 5 Hz a jestliže se během daného časového úseku hodnota točivého momentu mění z pozitivní na negativní nebo z negativní na pozitivní, vypočte se negativní podíl a nastaví se na nulu. Pozitivní podíl se započítá do integrované hodnoty.

7.5.   Postupy před zkouškou

7.5.1.   Instalace měřicího zařízení

Přístroje a odběrné sondy se nainstalují, jak je požadováno. Výfuková trubka se připojí k systému s ředěním plného toku, jestliže je použit.

7.5.2.   Příprava měřicího zařízení pro odběr vzorků

Před začátkem odběru vzorků emisí se učiní následující kroky:

a)

V průběhu 8 hodin předcházejících odběru emisí podle odstavce 9.3.4 se přezkouší těsnost systému;

b)

Pro odběr dávek se připojí čisté prostředky k ukládání, jako jsou vyprázdněné vaky;

c)

Spustí se všechny měřicí přístroje podle instrukcí výrobce přístrojů a osvědčeného technického úsudku;

d)

Nastartují se ředicí systémy, odběrná čerpadla, chladicí ventilátory a systém pro shromažďování údajů;

e)

Seřídí se průtoky vzorků na požadované úrovně, s použitím obtoků, je-li to žádoucí;

f)

Výměníky tepla v systému odběru vzorků se předehřejí nebo předchladí, aby se nalézaly ve svých provozních rozsazích teplot pro zkoušku;

g)

Vyhřívané nebo chlazené součásti, jako jsou odběrná potrubí, filtry, chladiče a čerpadla se stabilizují na své provozní teploty;

h)

Systém k ředění toku výfukových plynů se uvede do činnosti nejméně 10 minut před začátkem sledu zkoušek;

i)

Všechna elektronická integrační zařízení se před začátkem každého intervalu zkoušky vynulují nebo znovu vynulují.

7.5.3.   Kontrola analyzátorů plynů

Vyberou se pracovní rozsahy analyzátoru plynu. Jsou přípustné analyzátory emisí s automatickým nebo ručním přepínáním pracovních rozsahů. V průběhu zkušebního cyklu se nesmí přepínat pracovní rozsah analyzátorů emisí. Zároveň se také v průběhu zkušebního cyklu nesmí přepínat zesílení analogového provozního zesilovače (zesilovačů) analyzátoru.

Odezva na nulu a na plný rozsah stupnice se určí u všech analyzátorů, které používají mezinárodně vysledovatelné plyny, jež odpovídají specifikacím odstavce 9.3.3. U analyzátorů FID se musí nastavit plný rozsah na bázi uhlíkového čísla jedna (C1).

7.5.4.   Příprava filtru k odběru vzorků částic

Nejméně jednu hodinu před zkouškou se filtr vloží do Petriho misky, která je chráněna před znečištěním prachem a umožňuje výměnu vzduchu, a umístí se do vážicí komory ke stabilizaci. Na konci doby stabilizace se filtr zváží a zaznamená se vlastní hmotnost filtru. Filtr se pak uloží do uzavřené Petriho misky nebo do utěsněného držáku filtru až do doby, kdy bude potřebný ke zkoušce. Filtr se musí použít do osmi hodin po vyjmutí z vážicí komory.

7.5.5.   Nastavení ředicího systému

Celkový tok zředěného výfukového plynu v systému s ředěním plného toku nebo tok zředěného výfukového plynu systémem s ředěním části toku musí být seřízen tak, aby nemohlo docházet ke kondenzaci vody v systému a aby se na čele filtru dosáhlo teploty mezi 315 K (42 °C) a 325 K (52 °C).

7.5.6.   Nastartování systému k odběru vzorků částic

Systém k odběru vzorků částic se nastartuje a nechá se běžet s obtokem. Hladina částic pozadí v ředicím médiu se může určit odběrem vzorků ředicího média před vstupem výfukového plynu do ředicího tunelu. Měření se může provést před zkouškou nebo po ní. Jestliže se měří jak na začátku, tak na konci cyklu, může se vypočítat průměrná hodnota výsledků. Jestliže se k měření pozadí použije jiný systém k odběru vzorků, měří se současně s vlastní zkouškou.

7.6.   Provedení zkoušky WHTC

7.6.1.   Ochlazení motoru

Může se použít způsob přirozeného nebo nuceného chlazení. U nuceného chlazení se na základě osvědčeného technického úsudku nastaví systémy, které ženou do motoru chladicí vzduch a chladný olej do systému mazání motoru, a odvádějí tak přes systém chlazení motoru teplo z chladicí kapaliny a ze systému následného zpracování výfukových plynů. V případě nuceného ochlazení systému následného zpracování výfukových plynů se nesmí chladicí vzduch použít, dokud se tento systém neochladí pod teplotu, při které dojde k jeho katalytické aktivaci. Není přípustný žádný způsob ochlazování, který by vedl k nereprezentativním emisím.

7.6.2.   Zkouška se startem za studena

Zkouška se startem za studena se zahájí, když teploty maziva motoru, chladiva a systémů následného zpracování jsou všechny v rozmezí 293 K až 303 K (20 °C až 30°C). Motor se pak nastartuje jedním z následujících postupů:

a)

motor se nastartuje postupem doporučeným výrobcem v příručce uživatele, s použitím buď sériově vyrobeného startéru a dostatečně nabité baterie, nebo jiného vhodného napájení; nebo

b)

motor se nastartuje dynamometrem. Motor musí být poháněn nejvýše na ± 25 % svých běžných provozních protáčecích otáček. Protáčení se přeruší nejpozději 1 sekundu po rozběhnutí motoru. Nenastartuje-li motor po 15 sekundách protáčení, přeruší se protáčení a určí se příčina selhání startu, kromě případu, kdy příručka pro uživatele nebo příručka pro údržbu a opravy uvádí, že delší doba protáčení je normální.

7.6.3.   Fáze stabilizace za tepla

Bezprostředně po ukončení zkoušky se startem za studena se motor stabilizuje pro zkoušku se startem za tepla provedením stabilizace za tepla v trvání 10 ± 1 minut.

7.6.4.   Zkouška se startem za tepla

Motor se nastartuje na konci fáze stabilizace za tepla definované v odstavci 7.6.3 a ke startování se použijí postupy uvedené v odstavci 7.6.2.

7.6.5.   Postup zkoušky

Postup zkoušky jak se startem za studena, tak se startem za tepla začíná nastartováním motoru. Jakmile motor běží, spustí se řízení cyklu, aby činnost motoru odpovídala prvnímu bodu seřízení v cyklu.

Zkouška WHTC se provede podle referenčního cyklu, který je stanoven v odstavci 7.4. Body seřízení, které určují otáčky a točivý moment motoru, musí být udávány s frekvencí 5 Hz nebo vyšší (doporučuje se frekvence 10 Hz). Body seřízení se vypočtou lineární interpolací mezi hodnotami seřízení 1 Hz referenčního cyklu. Skutečné otáčky motoru a točivý moment se registrují nejméně jednou za sekundu v průběhu celého zkušebního cyklu (frekvence 1 Hz) a signály se mohou elektronicky filtrovat.

7.6.6.   Sběr údajů směrodatných pro emise

Na začátku postupu zkoušky se měřicí zařízení nastartují současně:

a)

zahájí se odběr nebo analýza ředicího média, je-li použit systém s ředěním plného toku;

b)

zahájí se odběr nebo analýza surového nebo zředěného výfukového plynu podle použité metody;

c)

zahájí se měření množství zředěného výfukového plynu a požadovaných teplot a tlaků;

d)

zahájí se záznam hmotnostního průtoku výfukového plynu, jestliže je použita analýza surového výfukového plynu;

e)

zahájí se záznam zpětnovazebních hodnot otáček a točivého momentu dynamometru.

Jestliže se měří emise v surovém výfukovém plynu, měří se průběžně koncentrace emisí ((NM)HC, CO a NOx) a hmotnostní průtok výfukového plynu a ukládá se s frekvencí nejméně 2 Hz do počítačového systému. Všechny ostatní údaje se mohou registrovat s frekvencí nejméně 1 Hz. U analogových analyzátorů se zaznamená doba odezvy a kalibrační údaje je možno použít on-line nebo off-line při vyhodnocování údajů.

Jestliže se používá systém s ředěním plného toku, měří se kontinuálně HC a NOx v ředicím tunelu při frekvenci snímání údajů nejméně 2 Hz. Průměrné koncentrace se určí integrováním signálů analyzátoru po dobu trvání zkušebního cyklu. Doba odezvy systému nesmí být delší než 20 s a popřípadě musí být koordinována s kolísáním toku CVS a s odchylkami doby trvání odběru vzorků / zkušebního cyklu. CO, CO2 a NMHC se mohou určit integrováním signálu nepřetržitého měření nebo analýzou koncentrací plynů shromážděných v průběhu cyklu ve vaku k jímání vzorků. Koncentrace plynných znečišťujících látek v ředicím médiu se určí v místě před vstupem výfukového plynu do ředicího tunelu integrováním nebo shromážděním ve vaku k jímání pozadí. Všechny ostatní parametry, které je třeba měřit, se zaznamenávají s frekvencí nejméně jedno měření za sekundu (1 Hz).

7.6.7.   Odběr vzorků částic

Na začátku postupu zkoušky se přepne systém odběru vzorků částic z obtoku na shromažďování částic.

Jestliže je použit systém s ředěním části toku, musí být čerpadlo (čerpadla) k odběru vzorků seřízeno (seřízena) tak, aby se průtok sondou k odběru vzorků částic nebo přenosovou trubkou udržoval v poměru k hmotnostnímu průtoku výfukového plynu, určenému podle odstavce 9.4.6.1.

Jestliže je použit systém s ředěním plného toku, musí být čerpadlo (čerpadla) k odběru vzorků seřízeno (seřízena) tak, aby se průtok sondou k odběru vzorků částic nebo přenosovou trubkou udržoval na hodnotě nastaveného průtoku s přípustnou odchylkou ± 2,5 %. Jestliže se použije kompenzace průtoku (tj. proporcionální řízení toku vzorků), musí se prokázat, že poměr průtoku hlavním tunelem vůči průtoku vzorků částic kolísá nejvýše o ± 2,5 % jeho nastavené hodnoty (s výjimkou prvních 10 sekund odběru vzorků). Musí se zaznamenávat průměrné hodnoty teploty a tlaku na vstupu do plynoměru/plynoměrů nebo do přístrojů k měření průtoku. Jestliže není možno udržet nastavený průtok v průběhu úplného cyklu v mezích ± 2,5 % vzhledem k vysokému zatížení filtru částicemi, je zkouška neplatná. Zkouška se musí opakovat s menším průtokem odebíraného vzorku.

7.6.8.   Zastavení motoru a chybná funkce zařízení

Jestliže se motor zastaví v kterémkoli okamžiku v průběhu zkoušky se startem za studena, je zkouška neplatná. Motor se musí stabilizovat a znovu nastartovat podle požadavků odstavce 7.6.2 a zkouška se musí opakovat.

Jestliže se motor zastaví v kterémkoli okamžiku v průběhu zkoušky se startem za tepla, je zkouška se startem za tepla neplatná. Motor se musí stabilizovat podle odstavce 7.6.3 a zkouška se startem za tepla se musí opakovat. V tomto případě není potřebné opakovat zkoušku se startem za studena.

Jestliže dojde v průběhu zkušebního cyklu k chybné funkci některého z požadovaných zkušebních zařízení, je zkouška neplatná a musí se opakovat podle výše uvedených ustanovení.

7.7.   Provedení zkoušky WHSC

7.7.1.   Přípravná stabilizace ředicího systému a motoru

Ředicí systém a motor se nastartuje a zahřeje podle odstavce 7.4.1. Po zahřátí se motor a odběrný systém stabilizují provozem motoru v režimu 9 (viz odstavec 7.2.2 tabulka 1) po dobu nejméně 10 minut, přičemž je současně v chodu ředicí systém. Mohou se jímat předběžné vzorky emisí částic. Tyto odběrné filtry nemusí být stabilizovány ani váženy a mohou být vyřazeny. Průtoky se nastaví přibližně na hodnoty vybrané pro zkoušku. Po přípravné stabilizaci se motor zastaví.

7.7.2.   Startování motoru

5 ± 1 minut po ukončení přípravné stabilizace režimem 9, jak je popsáno v odstavci 7.7.1, se motor nastartuje podle postupu pro startování doporučeného výrobcem v příručce pro uživatele, s použitím buď sériově vyrobeného startéru, nebo dynamometru, podle odstavce 7.6.2.

7.7.3.   Postup zkoušky

Zkouška začne poté, co motor běží, a do jedné minuty poté, co je činnost motoru řízena tak, aby mohl začít první režim cyklu (volnoběh).

Cyklus WHSC se provede podle pořadí zkušebních režimů, jak je uvedeno v tabulce 1 odstavci 7.2.2.

7.7.4.   Sběr údajů směrodatných pro emise

Na začátku postupu zkoušky se měřicí zařízení nastartují současně:

a)

zahájí se odběr nebo analýza ředicího média, je-li použit systém s ředěním plného toku;

b)

zahájí se odběr nebo analýza surového nebo zředěného výfukového plynu podle použité metody;

c)

zahájí se měření množství zředěného výfukového plynu a požadovaných teplot a tlaků;

d)

zahájí se záznam hmotnostního průtoku výfukového plynu, jestliže je použita analýza surového výfukového plynu;

e)

zahájí se záznam zpětnovazebních hodnot otáček a točivého momentu dynamometru.

Jestliže se měří emise v surovém výfukovém plynu, měří se průběžně koncentrace emisí ((NM)HC, CO a NOx) a hmotnostní průtok výfukového plynu a ukládá se s frekvencí nejméně 2 Hz do počítačového systému. Všechny ostatní údaje se mohou zaznamenávat s frekvencí nejméně 1 Hz. U analogových analyzátorů se zaznamená doba odezvy a kalibrační údaje je možno použít on-line nebo off-line při vyhodnocování údajů.

Jestliže se používá systém s ředěním plného toku, měří se kontinuálně HC a NOx v ředicím tunelu při frekvenci snímání údajů nejméně 2 Hz. Průměrné koncentrace se určí integrováním signálů analyzátoru po dobu trvání zkušebního cyklu. Doba odezvy systému nesmí být delší než 20 s a popřípadě musí být koordinována s kolísáním toku CVS a s odchylkami doby trvání odběru vzorků / zkušebního cyklu. CO, CO2 a NMHC se mohou určit integrováním signálu nepřetržitého měření nebo analýzou koncentrací plynů shromážděných v průběhu cyklu ve vaku k jímání vzorků. Koncentrace plynných znečišťujících látek v ředicím médiu se určí v místě před vstupem výfukového plynu do ředicího tunelu integrováním nebo shromážděním ve vaku k jímání pozadí. Všechny ostatní parametry, které je třeba měřit, se zaznamenávají s frekvencí nejméně jedno měření za sekundu (1 Hz).

7.7.5.   Odběr vzorků částic

Na začátku postup zkoušky se přepne systém odběru vzorků částic z obtoku na shromažďování částic. Jestliže je použit systém s ředěním části toku, musí být čerpadlo (čerpadla) k odběru vzorků seřízeno (seřízena) tak, aby se průtok sondou k odběru vzorků částic nebo přenosovou trubkou udržoval v poměru k hmotnostnímu průtoku výfukového plynu, určenému podle odstavce 9.4.6.1.

Jestliže je použit systém s ředěním plného toku, musí být čerpadlo (čerpadla) k odběru vzorků seřízeno (seřízena) tak, aby se průtok sondou k odběru vzorků částic nebo přenosovou trubkou udržoval na hodnotě nastaveného průtoku s přípustnou odchylkou ± 2,5 %. Jestliže se použije kompenzace průtoku (tj. proporcionální řízení toku vzorků), musí se prokázat, že poměr průtoku hlavním tunelem vůči průtoku vzorků částic kolísá nejvýše o ± 2,5 % jeho nastavené hodnoty (s výjimkou prvních 10 sekund odběru vzorků). Musí se zaznamenávat průměrné hodnoty teploty a tlaku na vstupu do plynoměru/plynoměrů nebo do přístrojů k měření průtoku. Jestliže není možno udržet nastavený průtok v průběhu úplného cyklu v mezích ± 2,5 % vzhledem k vysokému zatížení filtru částicemi, je zkouška neplatná. Zkouška se musí opakovat s menším průtokem odebíraného vzorku.

7.7.6.   Zastavení motoru a chybná funkce zařízení

Jestliže se motor kdykoli v průběhu cyklu zastaví, je zkouška neplatná. Motor se musí stabilizovat podle odstavce 7.7.1 a znovu nastartovat podle odstavce 7.7.2 a zkouška se musí opakovat.

Jestliže dojde v průběhu zkušebního cyklu k chybné funkci některého z požadovaných zkušebních zařízení, je zkouška neplatná a musí se opakovat podle výše uvedených ustanovení.

7.8.   Postupy po provedení zkoušky

7.8.1.   Úkony po zkoušce

Při ukončení zkoušky se zastaví měření hmotnostního průtoku výfukového plynu, objemu zředěného výfukového plynu, průtok plynu do odběrných vaků a čerpadlo k odběru vzorků částic. U integrovaného systému analyzátoru musí odběr vzorků pokračovat, dokud neuplynou časové intervaly odezvy systému.

7.8.2.   Ověření proporcionálního odběru vzorků

U každé proporcionální dávky odebraných vzorků, jako je vzorek v jímacím vaku nebo vzorek částic, se ověří, že byl udržován proporcionální odběr podle odstavců 7.6.7 a 7.7.5. Každý vzorek, který nesplňuje požadavky, se pokládá za neplatný.

7.8.3.   Stabilizování a vážení filtru částic

Filtr částic se musí umístit do zakrytých nebo utěsněných nádržek nebo se uzavřou držáky filtru, aby se odběrné filtry chránily proti kontaminaci z okolí. Takto chráněný filtr se vrátí do vážicí komory. Filtr se musí stabilizovat po dobu nejméně jedné hodiny a pak se zváží podle odstavce 9.4.5. Celková hmotnost filtru se zaznamená.

7.8.4.   Ověření posunu

Co nejdříve, avšak nejpozději do 30 minut po ukončení zkušebního cyklu nebo v průběhu stabilizace, se určí odezvy na nulu a na plný rozsah pro použité měřicí rozsahy analyzátoru plynů. Pro účely tohoto odstavce je zkušební cyklus definován takto:

a)

pro WHTC: úplný sled: za studena – stabilizace – za tepla;

b)

pro zkoušku WHTC se startem za tepla (odstavec 6.6): sled: stabilizace – za tepla;

c)

pro zkoušku WHTC se startem za tepla a s vícenásobnou regenerací (odstavec 6.6): celkový počet zkoušek se startem za tepla;

d)

pro WHSC: zkušební cyklus.

Pro posun analyzátoru platí následující ustanovení:

a)

odezvy na nulu a na plný rozsah před zkouškou, a dále na nulu a na plný rozsah po zkoušce se mohou přímo vložit do rovnice 66 podle odstavce 8.6.1, aniž by se určil posun;

b)

jestliže je posun mezi výsledky před zkouškou a po zkoušce menší než 1 % plného rozsahu stupnice, mohou se použít změřené koncentrace bez korekce, nebo se mohou korigovat posunem podle odstavce 8.6.1;

c)

jestliže se rozdíl posunu mezi výsledky před zkouškou a po zkoušce rovná 1 % plného rozsahu stupnice nebo je větší než tato hodnota, zkouška je neplatná, nebo se změřené koncentrace musí korigovat posunem podle odstavce 8.6.1.

7.8.5.   Analýza plynných vzorků v jímacím vaku

Co možno nejdříve se provedou následující úkony:

a)

vzorky plynů v jímacím vaku se analyzují nejpozději do 30 minut po ukončení zkoušky se startem za tepla nebo v době stabilizace před zkouškou se startem za studena;

b)

vzorky pozadí se analyzují do 60 minut po ukončení zkoušky se startem za tepla.

7.8.6.   Potvrzení správnosti práce cyklu

Před vypočtením skutečné práce cyklu se vypustí všechny body měření zaznamenané v průběhu startování motoru. Skutečná práce cyklu se určí za celý cyklus tak, že se synchronně použijí hodnoty skutečných otáček a skutečného točivého momentu k výpočtu okamžitých hodnot výkonu motoru. Okamžité hodnoty výkonu motoru se integrují za celý zkušební cyklus k výpočtu skutečné práce cyklu Wact (kWh). Jestliže nejsou namontována pomocná zařízení v souladu s odstavcem 6.3.1, korigují se okamžité hodnoty výkonu s použitím rovnice (4) podle odstavce 6.3.5.

K integraci skutečného výkonu motoru se použije tatáž metodika popsaná v odstavci 7.4.8.

Skutečná práce cyklu Wact se použije k porovnání s prací referenčního cyklu Wref a k výpočtu emisí specifických pro brzdu (viz odstavec 8.6.3).

Wact musí být mezi 85 % a 105 % hodnoty Wref.

7.8.7.   Statistické údaje k potvrzení správnosti zkušebního cyklu

Jak pro WHTC, tak pro WHSC se provedou lineární regrese skutečných hodnot (n act, M act, P act) na referenční hodnoty (n ref, M ref, P ref).

Pro minimalizaci zkreslujícího účinku časové prodlevy mezi skutečnými hodnotami a hodnotami referenčního cyklu se může celý sled skutečných signálů otáček a točivého momentu časově posunout před sled referenčních otáček a točivého momentu nebo za něj. Jsou-li skutečné signály posunuty, musí se otáčky a točivý moment posunout o stejnou hodnotu a ve stejném směru.

Použije se metoda nejmenších čtverců s nejvhodnější rovnicí, která má tvar:

Formula

(11)

kde:

y

je skutečná hodnota otáček (ot/min), točivého momentu (Nm) nebo výkonu (kW)

a 1

je sklon regresní přímky

x

je referenční hodnota otáček (ot/min), točivého momentu (Nm) nebo výkonu (kW)

a 0

je pořadnice regresní přímky s osou y

Pro každou regresní přímku se vypočte směrodatná chyba odhadnuté hodnoty (SEE) y jako funkce x a koeficient určení (r2).

Doporučuje se, aby se tato analýza vykonala při 1 Hz. Aby byla zkouška pokládána za platnou, musí být splněna kritéria tabulky 2 (WHTC) nebo tabulky 3 (WHSC).

Tabulka 2:

Dovolené odchylky regresní přímky u cyklu WHTC

 

Rychlost

Točivý moment

Výkon

Směrodatná chyba odhadu (SEE) y jako funkce x

nejvýše 5 % maximálních otáček při zkoušce

nejvýše 10 % maximálního točivého momentu motoru

nejvýše 10 % maximálního výkonu motoru

Sklon regresní přímky, a 1

0,95 až 1,03

0,83–1,03

0,89–1,03

Koeficient určení, r 2

nejméně 0,970

nejméně 0,850

nejméně 0,910

Pořadnice regresní přímky s osou y, a 0

nejvýše 10 % otáček volnoběhu

± 20 Nm nebo ± 2 % maximálního točivého momentu podle toho, která hodnota je větší

± 4 kW nebo ± 2 % maximálního výkonu podle toho, která hodnota je větší


Tabulka 3

Dovolené odchylky regresní přímky u cyklu WHSC

 

Rychlost

Točivý moment

Výkon

Směrodatná chyba odhadu (SEE) y jako funkce x

nejvýše 1 % maximálních otáček při zkoušce

nejvýše 2 % maximálního točivého momentu motoru

nejvýše 2 % maximálního výkonu motoru

Sklon regresní přímky, a 1

0,99 až 1,01

0,98–1,02

0,98–1,02

Koeficient určení, r 2

nejméně 0,990

nejméně 0,950

nejméně 0,950

Pořadnice regresní přímky s osou y, a 0

nejvýše 1 % maximálních otáček při zkoušce

± 20 Nm nebo ± 2 % maximálního točivého momentu podle toho, která hodnota je větší

± 4 kW nebo ± 2 % maximálního výkonu podle toho, která hodnota je větší

Pouze pro účely regrese je možné před regresním výpočtem vypustit body měření uvedené v tabulce 4. Avšak tyto body nelze vypustit při výpočtu práce cyklu a při výpočtu emisí. Tyto body se mohou vypustit pro celý cyklus nebo kteroukoli jeho část.

Tabulka 4

Přípustná vypuštění bodů měření z regresní analýzy

Případ

Podmínky

Přípustná vypuštění bodů měření

Minimální požadavek operátora (bod volnoběhu)

n ref = 0 %

a

M ref = 0 %

a

Formula

a

Formula

otáčky a výkon

Minimální požadavek operátora (bod, kdy je motor poháněn zkušebním stavem)

M ref < 0 %

výkon a točivý moment

Minimální požadavek operátora

n act ≤ 1,02 n ref a M act > M ref

nebo

n act > n ref a M actM ref'

nebo

n act > 1,02 n ref a Formula

výkon a buď točivý moment, nebo otáčky

Maximální požadavek operátora

n act < n ref a M actM ref

nebo

n act ≥ 0,98 n ref a M act < M ref

nebo

n act < 0,98 n ref a Formula

výkon a buď točivý moment, nebo otáčky

8.   VÝPOČET EMISÍ

Konečné výsledky zkoušky se zaokrouhlí jedenkrát na takový počet míst za desetinnou čárkou, který je uveden v příslušné normě pro emise, plus jedna doplňková významná číslice podle normy ASTM E 29-06B. Není přípustné žádné zaokrouhlování mezilehlých hodnot použitých k určení konečného výsledku emisí specifických pro zkušební stav.

Výpočet uhlovodíků a/nebo uhlovodíků jiných než methan je založen na molárním poměru uhlíku/vodíku/kyslíku (C/H/O) v palivu:

 

CH1,86O0,006 pro motorovou naftu (B7),

 

CH2,92O0,46 pro ethanol pro určené vznětové motory (ED95),

 

CH1,93O0,032 pro benzin (E10),

 

CH2,74O0,385 pro ethanol (E85),

 

CH2,525 pro LPG (zkapalněný ropný plyn),

 

CH4 pro NG (zemní plyn) a biomethan.

Příklady postupů výpočtu jsou uvedeny v dodatku 5 k této příloze.

Výpočet emisí na molárním základě podle přílohy 7 celosvětového technického předpisu GTR č. 11 týkající se zkušebního protokolu o emisích výfukových plynů u nesilničních mobilních strojů (NRMM) je přípustný s předchozím souhlasem orgánu schválení typu.

8.1.   Korekce suchého/vlhkého stavu

Jestliže se emise měří na suchém základě, převede se změřená koncentrace na vlhký základ podle následujícího vzorce:

Formula

(12)

kde:

c d

je koncentrace v suchém stavu v ppm nebo % objemu

kw

je korekční faktor suchého/vlhkého stavu (k w,a, k w,e nebo k w,d podle toho, která rovnice se použila)

8.1.1.   Surové výfukové plyny

Formula

(13)

nebo

Formula

(14)

nebo

Formula

(15)

přičemž

Formula

(16)

a

Formula

(17)

kde:

H a

je vlhkost nasávaného vzduchu, g vody na 1 kg vzduchu v suchém stavu

w ALF

je obsah vodíku v palivu, % hmot.

q mf,i

je okamžitý hmotnostní průtok paliva, kg/s

q mad,I

je okamžitý hmotnostní průtok suchého nasávaného vzduchu, kg/s

p r

je tlak vodních par po chladicí lázni, kPa

p b

je celkový atmosférický tlak, kPa

w DEL

je obsah dusíku v palivu, % hmot.

w EPS

je obsah kyslíku v palivu, % hmot.

α

je molární poměr vodíku v palivu

c CO2

je hodnota koncentrace CO2 v suchém stavu, %

c CO

je koncentrace CO v suchém stavu, %

Rovnice (13) a (14) jsou v zásadě totožné, přičemž se faktor 1,008 v rovnicích (13) a (15) přibližně blíží přesnější hodnotě jmenovatele v rovnici (14).

8.1.2.   Ředěný výfukový plyn

Formula

(18)

nebo

Formula

(19)

přičemž

Formula

(20)

kde:

α

je molární poměr vodíku v palivu

c CO2w

koncentrace CO2 ve vlhkém stavu, %

c CO2d

je hodnota koncentrace CO2 v suchém stavu, %

H d

je vlhkost ředicího média, g vody v 1 kg vzduchu v suchém stavu

H a

je vlhkost nasávaného vzduchu, g vody na 1 kg vzduchu v suchém stavu

D

je faktor ředění (viz odstavec 8.5.2.3.2)

8.1.3.   Ředicí médium

Formula

(21)

přičemž

Formula

(22)

kde:

H d

je vlhkost ředicího média, g vody v 1 kg vzduchu v suchém stavu

8.2.   Korekce vlhkosti u NOx

Protože emise NOx závisejí na podmínkách okolního vzduchu, koriguje se koncentrace NOx vlhkostí s použitím faktorů uvedených v odstavcích 8.2.1 nebo 8.2.2. Vlhkost nasávaného vzduchu Ha lze vypočítat z hodnot změřené relativní vlhkosti, změřeného rosného bodu, změřeného tlaku vodních par nebo z měření psychrometrem, s použitím všeobecně přijatých rovnic.

8.2.1.   Vznětové motory

Formula

(23)

kde:

H a

je vlhkost nasávaného vzduchu, g vody na 1 kg vzduchu v suchém stavu

8.2.2.   Zážehové motory

Formula

(24)

kde:

H a

je vlhkost nasávaného vzduchu, g vody na 1 kg vzduchu v suchém stavu

8.3.   Korekce filtru částic vztlakovým účinkem

Hmotnost filtru k odběru vzorků částic je nutno korigovat jeho vztlakovým účinkem ve vzduchu. Korekce vztlakovým účinkem závisí na hustotě filtru k odběru vzorků částic, hustotě vzduchu a hustotě kalibračního závaží vah a neuvažuje vztlakový účinek samotných znečišťujících částic. Vztlakovým účinkem se musí korigovat jak hmotnost obalu filtru, tak celková hmotnost filtru.

Jestliže hustota materiálu filtru není známa, použijí se následující hodnoty hustoty:

a)

filtr ze skleněných vláken pokrytých teflonem: 2 300 kg/m3;

b)

filtr tvořený teflonovou membránou: 2 144 kg/m3;

c)

filtr s teflonovou membránou a polymetylpentenovým nosným kroužkem: 920 kg/m3.

Pro kalibrační závaží z nerezové oceli se použije hustota 8 000 kg/m3. Jsou-li kalibrační závaží z jiného materiálu, musí být známa jejich hustota.

Použije se tato rovnice:

Formula

(25)

přičemž

Formula

(26)

kde:

m uncor

je nekorigovaná hmotnost filtru částic, mg

ρ a

je hustota vzduchu, kg/m3

ρ w

je hustota kalibračního závaží vah, kg/m3

ρ f

je hustota filtru k odběru vzorků částic, kg/m3

p b

je celkový atmosférický tlak, kPa

T a

je teplota vzduchu prostředí, v kterém jsou váhy, K

28,836

je molární hmotnost vzduchu při referenční vlhkosti (282,5 K), g/mol

8,3144

je molární plynová konstanta

Hmotnost vzorku částic m p použitá v odstavcích 8.4.3 a 8.5.3 se vypočte takto:

Formula

(27)

kde:

m f,G

je celková hmotnost filtru částic korigovaná vztlakovým účinkem, mg

m f,T

je celková hmotnost obalu filtru částic korigovaná vztlakovým účinkem, mg

8.4.   Ředění části toku (PFS) a měření emisí v surovém výfukovém plynu

K výpočtu hmotnosti emisí se používají signály okamžité koncentrace plynných složek, které se násobí okamžitým hmotnostním průtokem výfukového plynu. Hmotnostní průtok výfukového plynu se může měřit přímo nebo se může vypočítat s použitím metody měření nasávaného vzduchu a průtoku paliva, metody sledovacího plynu nebo měření nasávaného vzduchu a poměru vzduchu a paliva. Zvláštní pozornost je třeba věnovat dobám odezvy jednotlivých přístrojů. Tyto rozdíly je nutno brát v úvahu při časové synchronizaci signálů. U částic se používají signály hmotnostního průtoku výfukového plynu k regulaci systému s ředěním části toku pro odběr vzorku proporcionálního hmotnostnímu průtoku výfukového plynu. Proporcionalitu je třeba kontrolovat regresní analýzou mezi tokem vzorku a tokem výfukového plynu podle odstavce 9.4.6.1. Schéma principu úplného systému je znázorněno na obrázku 6.

Obrázek 6:

Schéma systému k měření emisí v surovém výfukovém plynu a v části toku

Image

8.4.1.   Určení hmotnostního průtoku výfukových plynů

8.4.1.1.   Úvod

K výpočtu emisí v surových výfukových plynech a k regulaci systému s ředěním části toku je nutné znát hmotnostní průtok výfukových plynů. K určení hmotnostního průtoku výfukových plynů lze použít některou z metod popsaných v odstavcích 8.4.1.3 až 8.4.1.7.

8.4.1.2.   Doba odezvy

K výpočtu emisí musí být doba odezvy u kterékoli z metod popsaných v odstavcích 8.4.1.3 až 8.4.1.7 rovna nebo kratší, než je doba odezvy analyzátoru ≤ 10 s, požadovaná podle odstavce 9.3.5.

K regulaci systému s ředěním části toku se požaduje rychlejší odezva. U systému s ředěním části toku s on-line kontrolou se požaduje doba odezvy ≤ 0,3 sekundy. U systému s ředěním části toku s dopřednou kontrolou na základě předem zaznamenané zkoušky se požaduje doba odezvy systému měření průtoku výfukových plynů ≤ 5 sekund s dobou náběhu ≤ 1 sekunda. Dobu odezvy systému stanoví výrobce přístroje. Kombinované požadavky na dobu odezvy systému měření průtoku výfukových plynů a systému s ředěním části toku jsou uvedeny v odstavci 9.4.6.1.

8.4.1.3.   Postup přímého měření

Přímé měření okamžitého průtoku výfukových plynů se musí provádět pomocí systémů, jako jsou:

a)

přístroje k měření rozdílu tlaků, např. průtoková tryska (podrobnosti viz norma ISO 5167);

b)

ultrazvukový průtokoměr;

c)

vírový průtokoměr.

Je třeba přijmout bezpečnostní opatření, aby se zabránilo chybám měření, které způsobí chyby hodnot emisí. K těmto bezpečnostním opatřením patří opatrná instalace přístroje do výfukového zařízení motoru podle doporučení výrobce přístroje a v souladu s osvědčenou technickou praxí. Instalace zařízení nesmí ovlivnit zejména vlastnosti motoru a emise.

Průtokoměry musí splňovat požadavky na linearitu podle odstavce 9.2.

8.4.1.4.   Postup měření vzduchu a paliva

Vhodnými průtokoměry se měří průtok vzduchu a paliva. Výpočet okamžitého průtoku výfukového plynu se provádí takto:

Formula

(28)

kde:

q mew,i

je okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu, kg/s

q maw,i

je okamžitý hmotnostní průtok nasávaného vzduchu, kg/s

q mf,i

je okamžitý hmotnostní průtok paliva, kg/s

Průtokoměry musí splňovat požadavky na linearitu podle odstavce 9.2, avšak musí být dostatečně přesné, aby splňovaly také požadavky na linearitu pro průtok výfukových plynů.

8.4.1.5.   Sledovací postup měření

Tato metoda zahrnuje měření koncentrace sledovacího plynu ve výfukových plynech.

Známé množství inertního plynu (např. čistého helia) se vpustí do toku výfukového plynu jako sledovací plyn. Plyn se smíchá s výfukovými plyny a tím se zředí, nesmí však reagovat ve výfukovém potrubí. Pak se měří koncentrace plynu ve vzorku výfukových plynů.

Aby se zajistilo dokonalé smísení sledovacího plynu, musí být odběrná sonda vzorku výfukového plynu umístěna ve vzdálenosti nejméně 1 m nebo třicetinásobku průměru výfukové trubky (podle toho, která vzdálenost je větší) za bodem vstřiku sledovacího plynu ve směru proudění. Odběrná sonda může být umístěna blíže k bodu vstřiku, jestliže se ověří dokonalé smísení porovnáním koncentrace sledovacího plynu s referenční koncentrací, je-li sledovací plyn vstříknut před vstupem do motoru.

Průtok sledovacího plynu se nastaví tak, aby koncentrace sledovacího plynu při volnoběhu motoru po smíchání byla nižší než plný rozsah stupnice analyzátoru sledovacího plynu.

Výpočet průtoku výfukového plynu se provede takto:

Formula

(29)

kde:

q mew,i

je okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu, kg/s

q vt

je průtok sledovacího plynu, cm3/min

c mix,i

je okamžitá koncentrace sledovacího plynu po smísení, ppm

ρ e

je hustota výfukových plynů, kg/m3 (srov. tabulka 5)

c b

je koncentrace pozadí sledovacího plynu v nasávaném vzduchu, ppm

Koncentraci pozadí sledovacího plynu (cb) je možno určit jako průměrnou hodnotu z koncentrace pozadí změřené bezprostředně před zkouškou a po zkoušce.

Je-li koncentrace pozadí menší než 1 % koncentrace sledovacího plynu po smísení (cmix,i) při nejvyšším průtoku výfukového plynu, je možno koncentraci pozadí nebrat v úvahu.

Celý systém musí splňovat požadavky na linearitu průtoku výfukového plynu podle odstavce 9.2.

8.4.1.6.   Metoda měření průtoku vzduchu a poměru vzduchu a paliva

Touto metodou se určuje výpočet hmotnostního průtoku výfukového plynu z průtoku vzduchu a z poměru vzduchu k palivu. Okamžitá hmotnost výfukového plynu se vypočte takto:

Formula

(30)

přičemž

Formula

(31)

Formula

(32)

kde:

q maw,i

je okamžitý hmotnostní průtok nasávaného vzduchu, kg/s

Formula

je stechiometrický poměr vzduchu a paliva, kg/kg

λ i

je okamžitý poměr přebytečného vzduchu

c CO2d

je hodnota koncentrace CO2 v suchém stavu, %

c COd

je koncentrace CO v suchém stavu, ppm

c HCw

je koncentrace HC ve vlhkém stavu, ppm

Průtokoměr vzduchu a analyzátory musí splňovat požadavky na linearitu podle odstavce 9.2 a celý systém musí splňovat požadavky na linearitu průtoku výfukového plynu podle odstavce 9.2.

Je-li k měření poměru nadbytečného vzduchu použito zařízení k měření poměru vzduchu a paliva, např. čidlo typu zirkonium, musí splňovat požadavky v odstavci 9.3.2.7.

8.4.1.7.   Metoda bilance uhlíku

Tato metoda zahrnuje výpočet hmotnosti výfukového plynu z průtoku paliva a plynných složek výfukového plynu obsahujících uhlík. Okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu se vypočte takto:

Formula

(33)

přičemž

Formula

(34)

a

Formula

(35)

kde:

q mf,i

je okamžitý hmotnostní průtok paliva, kg/s

H a

je vlhkost nasávaného vzduchu, g vody na 1 kg vzduchu v suchém stavu

w BET

je obsah uhlíku v palivu, % hmot.

w ALF

je obsah vodíku v palivu, % hmot.

w DEL

je obsah dusíku v palivu, % hmot.

w EPS

je obsah kyslíku v palivu, % hmot.

c CO2d

je hodnota koncentrace CO2 v suchém stavu, %

c CO2d,a

je koncentrace CO2 v suchém stavu v nasávaném vzduchu, %

c CO

je koncentrace CO v suchém stavu, ppm

c HCw

je koncentrace HC ve vlhkém stavu, ppm

8.4.2.   Určení plynných složek

8.4.2.1.   Úvod

Plynné složky v surovém výfukovém plynu emitované ze zkoušeného motoru se měří měřicími systémy a systémy odběru vzorků popsanými v odstavci 9.3 a dodatku 2 k této příloze. Údaje se vyhodnotí podle odstavce 8.4.2.2.

V odstavcích 8.4.2.3 a 8.4.2.4 jsou popsány dva postupy výpočtu, které jsou rovnocenné pro referenční palivo podle přílohy 5. Postup podle odstavce 8.4.2.3 je jednodušší, protože k poměru mezi složkami a hustotou výfukových plynů používá tabulku hodnot u. Postup podle odstavce 8.4.2.4 je přesnější pro jakosti paliva, které jsou odlišné od specifikací v příloze 5, avšak vyžaduje elementární analýzu složení paliva.

8.4.2.2.   Vyhodnocení údajů

Údaje týkající se emisí se zaznamenávají a ukládají v souladu s odstavcem 7.6.6.

K výpočtu hmotnostních emisí plynných složek se průběhy zaznamenaných koncentrací a průběh hmotnostního průtoku výfukového plynu časově synchronizují podle doby transformace definované v odstavci 3.1. Proto se doba odezvy každého analyzátoru plynných emisí a systému hmotnostního průtoku výfukového plynu určí podle příslušného z odstavců 8.4.1.2 a 9.3.5 a zaznamená se.

8.4.2.3.   Výpočet hmotnostních emisí na základě hodnot sestavených do tabulky

Hmotnost znečišťujících látek (g/zkouška) se určí výpočtem okamžitých hmotnostních emisí z koncentrací surových znečišťujících látek a hmotnostního průtoku výfukového plynu, vyrovnaných podle doby transformace, jak je stanoveno v odstavci 8.4.2.2, integrováním okamžitých hodnot v průběhu cyklu a vynásobením integrovaných hodnot hodnotami u z tabulky 5. Je-li měřeno na suchém základě, před prováděním dalších výpočtů se uplatní na hodnoty okamžité koncentrace korekce suchého/vlhkého stavu podle odstavce 8.1.

K výpočtu NOx se hmotnostní emise případně vynásobí korekčním faktorem vlhkosti kh,D nebo kh,G podle odstavce 8.2.

Použije se následující rovnice:

Formula

(g/zkouška)

(36)

kde:

u gas

je příslušná hodnota složky výfukového plynu z tabulky 5

c gas,i

je okamžitá koncentrace složky ve výfukových plynech, ppm

q mew,i

je okamžitý hmotnostní průtok výfukových plynů, kg/s

f

je frekvence snímání údajů, Hz

n

je počet provedených měření

Tabulka 5

Hodnoty u a hustoty složek surových výfukových plynů

Palivo

ρe

Plyn

NOx

CO

HC

CO2

O2

CH4

ρgas [kg/m3]

2,053

1,250

 (2)

1,9636

1,4277

0,716

ugas  (3)

Motorová nafta (B7)

1,2943

0,001586

0,000966

0,000482

0,001517

0,001103

0,000553

Ethanol (ED95)

1,2768

0,001609

0,000980

0,000780

0,001539

0,001119

0,000561

CNG (4)

1,2661

0,001621

0,000987

0,000528 (5)

0,001551

0,001128

0,000565

Propan

1,2805

0,001603

0,000976

0,000512

0,001533

0,001115

0,000559

Butan

1,2832

0,001600

0,000974

0,000505

0,001530

0,001113

0,000558

LPG (6)

1,2811

0,001602

0,000976

0,000510

0,001533

0,001115

0,000559

Benzin (E10)

1,2931

0,001587

0,000966

0,000499

0,001518

0,001104

0,000553

Ethanol (E85)

1,2797

0,001604

0,000977

0,000730

0,001534

0,001116

0,000559

8.4.2.4.   Výpočet hmotnostních emisí na základě přesných rovnic

Hmotnost znečišťujících látek (g/zkouška) se určí výpočtem okamžitých hmotnostních emisí z koncentrací surových znečišťujících látek, hodnot u a hmotnostního průtoku výfukových plynů, vyrovnaných podle doby transformace, jak je stanoveno v odstavci 8.4.2.2, a integrováním okamžitých hodnot v průběhu cyklu. Je-li měřeno na suchém základě, před prováděním dalších výpočtů se uplatní na hodnoty okamžité koncentrace korekce suchého/vlhkého stavu podle odstavce 8.1.

K výpočtu NOx se hmotnostní emise vynásobí korekčním faktorem vlhkosti k h,D nebo k h,G podle odstavce 8.2.

Použije se následující rovnice:

Formula

(g/zkouška)

(37)

kde:

u gas

se vypočte z rovnice 38 nebo 39

c gas,i

je okamžitá koncentrace složky ve výfukových plynech, ppm

q mew,i

je okamžitý hmotnostní průtok výfukových plynů, kg/s

f

je frekvence snímání údajů, Hz

n

je počet provedených měření

Okamžité hodnoty u se vypočtou takto:

Formula

(38)

nebo

Formula

(39)

přičemž

Formula

(40)

kde:

M gas

je molární hmotnost složky plynu, g/mol (viz dodatek 5 k této příloze)

Me,i

je okamžitá molární hmotnost výfukových plynů, g/mol

ρ gas

je hustota složky plynu, kg/m3

ρ e,i

je okamžitá hustota výfukových plynů, kg/m3

Molární hmotnost výfukových plynů M e se vypočte pro obecné složení paliva CHaO e N d S g , za předpokladu úplného spalování, takto:

Formula

(41)

kde:

q maw,i

je okamžitý hmotnostní průtok nasávaného vzduchu na vlhkém základě, kg/s

q mf,i

je okamžitý hmotnostní průtok paliva, kg/s

H a

je vlhkost nasávaného vzduchu, g vody na 1 kg vzduchu v suchém stavu

M a

je molární hmotnost nasávaného vzduchu v suchém stavu = 28,965 g/mol

Hustota výfukových plynů ρ e se odvodí takto:

Formula

(42)

kde:

q mad,i

je okamžitý hmotnostní průtok nasávaného vzduchu na suchém základě, kg/s

q mf,i

je okamžitý hmotnostní průtok paliva, kg/s

H a

je vlhkost nasávaného vzduchu, g vody na 1 kg vzduchu v suchém stavu

k fw

je specifický faktor paliva pro vlhký výfukový plyn (rovnice 16) v odstavci 8.1.1

8.4.3.   Určení částic

8.4.3.1.   Vyhodnocení údajů

Hmotnost částic se vypočte podle rovnice 27 uvedené v odstavci 8.3. K vyhodnocení koncentrace částic se zaznamená celková hmotnost vzorku (m sep), který prošel filtrem za zkušební cyklus.

S předchozím souhlasem orgánu schválení typu se může hmotnost částic korigovat obsahem částic v ředicím médiu, jak stanoví odstavec 7.5.6, v souladu s osvědčenou technickou praxí a specifickými konstrukčními vlastnostmi použitého systému k měření částic.

8.4.3.2.   Výpočet hmotnostních emisí

V závislosti na konstrukci systému se vypočte hmotnost částic (g/zkouška) jednou z metod uvedených v odstavci 8.4.3.2.1 nebo 8.4.3.2.2 po korekci vztlakovým účinkem hmotnosti filtru se vzorkem částic podle odstavce 8.3.

8.4.3.2.1.   Výpočet založený na poměru odběru vzorků

Formula

(43)

kde:

m p

je hmotnost částic odebraných za celý cyklus, mg

r s

je průměrný poměr odběru vzorků za celý cyklus

přičemž

Formula

(44)

kde:

m se

je hmotnost vzorku za celý cyklus, kg

m ew

je celkový hmotnostní průtok výfukových plynů za celý cyklus, kg

m sep

je hmotnost zředěných výfukových plynů, které prošly odběrnými filtry částic, kg

m sed

je hmotnost zředěných výfukových plynů, které prošly ředicím tunelem, kg

V případě systému s odběrem celkového vzorku jsou hodnoty m sep a m sed stejné.

8.4.3.2.2.   Výpočet založený na ředicím poměru

Formula

(45)

kde:

m p

je hmotnost částic odebraných za celý cyklus, mg

m sep

je hmotnost zředěných výfukových plynů, které prošly odběrnými filtry částic, kg

m edf

je hmotnost rovnocenných zředěných výfukových plynů za celý cyklus, kg

Celková hmotnost rovnocenných zředěných výfukových plynů za celý cyklus se určí takto:

Formula

(46)

Formula

(47)

Formula

(48)

kde:

q medf,i

je okamžitý hmotnostní průtok rovnocenných zředěných výfukových plynů, kg/s

q mew,i

je okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu, kg/s

r d,i

je okamžitý ředicí poměr

q mdew,i

je okamžitý hmotnostní průtok zředěných výfukových plynů, kg/s

q mdw,i

je okamžitý hmotnostní průtok ředicího média, kg/s

f

je frekvence snímání údajů, Hz

n

je počet provedených měření

8.5.   Měření emisí s ředěním plného toku (CVS)

K výpočtu hmotnostních emisí se použijí signály měření koncentrací plynných složek, a to buď integrací za celý cyklus, nebo odběrem do jímacích vaků, které se vynásobí hmotnostním průtokem zředěného výfukového plynu. Hmotnostní průtok výfukového plynu se měří systémem odběru s konstantním objemem (CVS), který může používat objemové dávkovací čerpadlo (PDP), Venturiho trubici s kritickým prouděním (CFV) nebo Venturiho trubici s podzvukovým prouděním (SSV) s kompenzací průtoku nebo bez této kompenzace.

K odběru do jímacích vaků a k odběru vzorků částic se odebírá proporcionální vzorek ze zředěného výfukového plynu ze systému CVS. U systému bez kompenzace průtoku se nesmí poměr průtoku vzorku a průtoku systému CVS lišit o více než ± 2,5 % od hodnoty seřízené pro zkoušku. U systému s kompenzací průtoku musí být každá jednotlivá hodnota průtoku konstantní s maximální odchylkou ± 2,5% od příslušné cílového hodnoty průtoku.

Schéma celé zkušební sestavy systému je znázorněno na obrázku 7.

Obrázek 7

Schéma systému měření plného toku

Image

8.5.1.   Určení průtoku zředěného výfukového plynu

8.5.1.1.   Úvod

Pro výpočet emisí ve zředěném výfukovém plynu je nutné znát hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu. Celkový hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu za cyklus (kg/zkouška) se vypočte z hodnot změřených v průběhu cyklu a z odpovídajících údajů o kalibraci zařízení k měření průtoku (V 0 pro PDP, K V pro CFV, Cd pro SSV) jednou z metod popsaných v odstavcích 8.5.1.2 až 8.5.1.4. Jestliže celkový průtok vzorku částic (m sep) přesáhne 0,5 % celkového průtoku CVS (m ed), musí se průtok CVS korigovat hodnotou m sep nebo se musí průtok vzorku částic vést zpět do systému CVS před průtokoměr.

8.5.1.2.   Systém PDP-CVS

Hmotnostní průtok za celý cyklus se vypočte následujícím způsobem, jestliže se teplota zředěného výfukového plynu udržuje v průběhu celého cyklu na konstantní hodnotě v rozmezí ± 6 K použitím výměníku tepla:

Formula

(49)

kde:

V 0

je objem plynu načerpaného za otáčku při podmínkách zkoušky, m3/ot

n P

je celkový počet otáček čerpadla za zkoušku

p p

je absolutní tlak na vstupu čerpadla, kPa

T

je střední teplota zředěného výfukového plynu na vstupu čerpadla, K

Jestliže se použije systém s kompenzací průtoku (tj. bez výměníku tepla), pak se okamžité hmotnostní emise vypočtou a integrují za celý cyklus. V tomto případě se okamžitá hmotnost zředěného výfukového plynu vypočte takto:

Formula

(50)

kde:

n P,i

je celkový počet otáček čerpadla za časový interval

8.5.1.3.   Systém CFV-CVS

Hmotnostní průtok za celý cyklus se vypočte následujícím způsobem, jestliže se teplota zředěného výfukového plynu udržuje v průběhu celého cyklu na konstantní hodnotě v rozmezí ± 11 K použitím výměníku tepla:

Formula

(51)

kde:

t

je doba trvání cyklu, s

K V

je kalibrační koeficient Venturiho trubice s kritickým prouděním pro normální podmínky

p p

je absolutní tlak na vstupu do Venturiho trubice, kPa

T

je absolutní teplota na vstupu Venturiho trubice, K

Jestliže se použije systém s kompenzací průtoku (tj. bez výměníku tepla), pak se okamžité hmotnostní emise vypočtou a integrují za celý cyklus. V tomto případě se okamžitá hmotnost zředěného výfukového plynu vypočte takto:

Formula

(52)

kde:

Δti

je časový interval, s

8.5.1.4.   Systém SSV-CVS

Hmotnostní průtok za celý cyklus se vypočte následujícím způsobem, jestliže se teplota zředěného výfukového plynu udržuje v průběhu celého cyklu v rozmezí ± 11 K použitím výměníku tepla:

Formula

(53)

přičemž

Formula

(54)

kde:

A 0

je 0,006111 v jednotkách SI Formula

d V

je průměr hrdla SSV, m

C d

je koeficient průtoku SSV

p p

je absolutní tlak na vstupu do Venturiho trubice, kPa

T

je teplota na vstupu Venturiho trubice, K

r p

je poměr absolutního statického tlaku v hrdle SSV a na vstupu SSV, Formula

r D

je poměr průměru hrdla SSV d k vnitřnímu průměru přívodní trubky D

Jestliže se použije systém s kompenzací průtoku (tj. bez výměníku tepla), pak se okamžité hmotnostní emise vypočtou a integrují za celý cyklus. V tomto případě se okamžitá hmotnost zředěného výfukového plynu vypočte takto:

Formula

(55)

kde:

Δt i

je časový interval, s

Výpočet v reálném čase je spuštěn přiměřenou hodnotou C d, např. 0,98, nebo přiměřenou hodnotou Q ssv. Je-li výpočet spuštěn hodnotou Q ssv, použije se k vyhodnocení Reynoldsova čísla počáteční hodnota Q ssv .

V průběhu všech zkoušek emisí musí být Reynoldsovo číslo v hrdle zařízení SSV v rozmezí Reynoldsových čísel, které byly použity k vytvoření kalibrační křivky určené podle odstavce 9.5.4.

8.5.2.   Určení plynných složek

8.5.2.1.   Úvod

Plynné složky ve zředěném výfukovém plynu emitovaném ze zkoušeného motoru se měří postupy popsanými v dodatku 2 k této příloze. Ředění výfukového plynu se provede pomocí filtrovaného okolního vzduchu, syntetického vzduchu nebo dusíku. Průtok ředicím systémem s ředěním plného toku musí být dostatečně velký, aby se zcela vyloučila kondenzace vody v ředicím i odběrném systému. Vyhodnocení údajů a postupy výpočtů jsou popsány v odstavcích 8.5.2.2 a 8.5.2.3.

8.5.2.2.   Vyhodnocení údajů

Údaje týkající se emisí se zaznamenávají a ukládají v souladu s odstavcem 7.6.6.

8.5.2.3.   Výpočet hmotnostních emisí

8.5.2.3.1.   Systémy s konstantním hmotnostním průtokem

U systémů s výměníkem tepla se určí hmotnost znečišťujících látek z následující rovnice:

Formula

(g/zkouška)

(56)

kde:

u gas

je příslušná hodnota složky výfukového plynu z tabulky 6

c gas

je střední koncentrace složky korigovaná pozadím, ppm

m ed

je celková hmotnost zředěného výfukového plynu za celý cyklus, kg

Jestliže se měří na suchém základě, použije se korekce suchého/vlhkého stavu podle odstavce 8.1.

K výpočtu NOx se hmotnostní emise případně vynásobí korekčním faktorem vlhkosti k h,D nebo k h,G, jak je stanoveno v odstavci 8.2.

Hodnoty u jsou uvedeny v tabulce 6. Pro výpočet hodnot u gas se předpokládalo, že hustota zředěného výfukového plynu je rovna hustotě vzduchu. Proto jsou hodnoty u gas identické s hodnotami jednotlivých plynných složek, avšak odlišné pro HC.

Tabulka 6

Hodnoty u pro zředěný výfukový plyn a pro hustoty složek

Palivo

ρde

Plyn

NOx

CO

HC

CO2

O2

CH4

ρ gas [kg/m3]

2,053

1,250

 (7)

1,9636

1,4277

0,716

ugas  (8)

Motorová nafta (B7)

1,293

0,001588

0,000967

0,000483

0,001519

0,001104

0,000553

Etanol (ED95)

1,293

0,001588

0,000967

0,000770

0,001519

0,001104

0,000553

CNG (9)

1,293

0,001588

0,000967

0,000517 (10)

0,001519

0,001104

0,000553

Propan

1,293

0,001588

0,000967

0,000507

0,001519

0,001104

0,000553

Butan

1,293

0,001588

0,000967

0,000501

0,001519

0,001104

0,000553

LPG (11)

1,293

0,001588

0,000967

0,000505

0,001519

0,001104

0,000553

Benzin (E10)

1,293

0,001588

0,000967

0,000499

0,001519

0,001104

0,000554

Etanol (E85)

1,293

0,001588

0,000967

0,000722

0,001519

0,001104

0,000554

Alternativně je možno vypočítat hodnoty u s použitím přesného postupu výpočtu, který je obecně popsán v odstavci 8.4.2.4, takto:

Formula

(57)

kde:

M gas

je molární hmotnost složky plynu, g/mol (viz dodatek 5 k této příloze)

M e

je molární hmotnost výfukových plynů, g/mol

M d

je molární hmotnost ředicího média = 28,965 g/mol

D

je faktor ředění (viz odstavec 8.5.2.3.2)

8.5.2.3.2.   Určení koncentrací korigovaných pozadím

Aby se určily netto koncentrace znečišťujících látek, musí se od změřených koncentrací odečíst střední koncentrace pozadí plynných znečišťujících látek v ředicím médiu. Střední hodnoty koncentrací pozadí se mohou určit metodou vaku k jímání vzorků nebo průběžným měřením s integrací. Použije se tato rovnice:

Formula

(58)

kde:

c gas,e

je koncentrace složky naměřená ve zředěných výfukových plynech, ppm

c d

je koncentrace složky změřená v ředicím médiu, ppm

D

je faktor ředění

Faktor ředění se vypočte takto:

a)

pro motory na naftu a pro plynové motory na LPG

Formula

(59)

b)

pro motory na zemní plyn

Formula

(60)

kde:

c CO2,e

je koncentrace CO2 ve vlhkém stavu ve zředěných výfukových plynech, % obj.

c HC,e

je koncentrace HC ve vlhkém stavu ve zředěných výfukových plynech, ppm C1

c NMHC,e

je koncentrace NMHC ve vlhkém stavu ve zředěných výfukových plynech, ppm C1

c CO,e

je koncentrace CO ve vlhkém stavu ve zředěných výfukových plynech, ppm

F S

je stechiometrický faktor

Stechiometrický faktor se vypočte takto:

Formula

(61)

kde:

α

je molární poměr vodíku v palivu (H/C)

Jestliže není složení paliva známo, mohou se použít tyto stechiometrické faktory:

F S (nafta)

=

13,4

F S (LPG)

=

11,6

F S (NG)

=

9,5

F S (E10)

=

13,3

F S (E85)

=

11,5

8.5.2.3.3.   Systémy s kompenzací průtoku

U systémů bez výměníku tepla se hmotnost znečišťujících látek (g/zkouška) určí výpočtem okamžitých hmotnostních emisí a integrováním okamžitých hodnot za celý cyklus. Také korekce pozadím se použije přímo na okamžité hodnoty koncentrací. Použije se následující rovnice:

Formula

(62)

kde:

c gas,e

je koncentrace složky naměřená ve zředěných výfukových plynech, ppm

c d

je koncentrace složky změřená v ředicím médiu, ppm

m ed,i

je okamžitá hmotnost zředěného výfukového plynu, kg

m ed

je celková hmotnost zředěného výfukového plynu za celý cyklus, kg

u gas

je hodnota podle tabulky 6

D

je faktor ředění

8.5.3.   Určení částic

8.5.3.1.   Výpočet hmotnostních emisí

Hmotnost částic (g/zkouška) se vypočte po korekci vztlakovým účinkem filtru se vzorkem částic podle odstavce 8.3 takto:

Formula

(63)

kde:

m p

je hmotnost částic odebraných za celý cyklus, mg

m sep

je hmotnost zředěných výfukových plynů, které prošly odběrnými filtry částic, kg

m ed

je hmotnost zředěného výfukového plynu za celý cyklus, kg

přičemž

Formula

(64)

kde:

m set

je hmotnost dvojitě ředěného výfukového plynu, který prošel filtrem částic, kg

m ssd

je hmotnost sekundárního ředicího média, kg

Jestliže se určuje hladina částic pozadí v ředicím médiu podle odstavce 7.5.6, může se hmotnost částic korigovat pozadím. V tomto případě se hmotnost částic (g/zkouška) vypočte takto:

Formula

(65)

kde:

m sep

je hmotnost zředěných výfukových plynů, které prošly odběrnými filtry částic, kg

m ed

je hmotnost zředěného výfukového plynu za celý cyklus, kg

m sd

je hmotnost ředicího média odebraného systémem odběru vzorků částic pozadí, kg

m b

je hmotnost částic pozadí odebraných z ředicího média, mg

D

je faktor ředění určený podle odstavce 8.5.2.3.2.

8.6.   Všeobecné výpočty

8.6.1.   Korekce posunu

V úvahu se vezme ověření posunu podle odstavce 7.8.4 a korigovaná hodnota koncentrace se vypočte takto:

Formula

(66)

kde:

c ref,z

je referenční koncentrace nulovacího plynu (obvykle nula), ppm

c ref,s

je referenční koncentrace kalibračního plynu pro plný rozsah, ppm

c pre,z

je koncentrace nulovacího plynu v analyzátoru před zkouškou, ppm

c pre,s

je koncentrace kalibračního plynu pro plný rozsah v analyzátoru před zkouškou, ppm

c post,z

je koncentrace nulovacího plynu v analyzátoru po zkoušce, ppm

c post,s

je koncentrace kalibračního plynu pro plný rozsah v analyzátoru po zkoušce, ppm

cgas

je koncentrace plynu v odebraném vzorku, ppm

Pro každou složku se vypočtou dvě sady výsledků specifických emisí podle odstavce 8.6.3 poté, co se provedou jakékoli jiné korekce. Jedna sada se vypočte podle nekorigovaných koncentrací a druhá sada se vypočte podle koncentrací korigovaných posunem podle rovnice 66.

V závislosti na použitém měřicím systému a metodě výpočtu se vypočtou nekorigované výsledné hodnoty emisí s použitím rovnic 36, 37, 56, 57 nebo 62. U výpočtu korigovaných emisí se veličina c gas v rovnicích 36, 37, 56, 57 nebo 62 nahradí veličinou c cor zjištěnou podle rovnice 66. Jestliže se v příslušné rovnici použijí okamžité hodnoty koncentrace c gas,i, použije se korigovaná hodnota také jako okamžitá hodnota c cor,i. V rovnici 57 se korekce použije jak na měřenou koncentraci, tak na koncentraci pozadí.

Porovnání se musí vyjádřit procentem z nekorigovaných výsledků. Rozdíl mezi nekorigovanými a korigovanými hodnotami emisí specifických pro zkušební stav musí být ± 4 % nekorigovaných hodnot emisí specifických pro zkušební stav nebo ± 4 % příslušné mezní hodnoty, podle toho, která hodnota je větší. Jestliže je posun větší než 4 %, zkouška je neplatná.

Jestliže se použije korekce posunu, uvedou se ve zkušebním protokolu o emisích jen výsledky emisí korigované posunem.

8.6.2.   Výpočet NMHC a CH4

Výpočet NMHC a CH4 závisí na použité kalibrační metodě. FID k měření bez NMC (dolní cesta na obrázku 11 v dodatku 2 k této příloze) se kalibruje propanem. Ke kalibraci FID v sérii s NMC (horní cesta na obrázku 11 v dodatku 2 k této příloze) jsou přípustné následující metody:

a)

kalibrační plyn – propan; propan obtéká NMC;

b)

kalibrační plyn – methan; methan protéká NMC.

Koncentrace NMHC a CH4 se pro a) vypočtou takto:

Formula

(67)

Formula

(68)

Koncentrace NMHC a CH4 se pro b) vypočtou takto:

Formula

(67a)

Formula

(68a)

kde:

c HC(w/NMC)

je koncentrace HC, když vzorek plynu protéká NMC, ppm

c HC(w/oNMC)

je koncentrace HC, když vzorek plynu obtéká NMC, ppm

r h

je faktor odezvy methanu, jak je určen podle odstavce 9.3.7.2

E M

je účinnost methanu určená podle odstavce 9.3.8.1

E E

je účinnost ethanu určená podle odstavce 9.3.8.2

Jestliže je r h < 1,05, je možno tuto veličinu z rovnic 67, 67a a 68a vypustit.

8.6.3.   Výpočet specifických emisí

Specifické emise e gas nebo e PM (g/kWh) se vypočtou pro každou jednotlivou složku následujícím způsobem v závislosti na druhu zkušebního cyklu.

Pro zkoušku WHSC, zkoušku WHTC za tepla nebo zkoušku WHTC za studena se použije tato rovnice:

Formula

(69)

Formula

(70)

kde:

m

jsou hmotnostní emise složky, g/zkouška

W act

je skutečná práce cyklu podle odstavce 7.8.6, kWh

Pro zkoušku WHTC je konečným výsledkem zkoušky vážený průměr ze zkoušky se startem za studena a zkoušky se startem za tepla podle této rovnice:

kde:

m cold

jsou hmotnostní emise složky při zkoušce se startem za studena, g/zkouška

m hot

jsou hmotnostní emise složky při zkoušce se startem za tepla, g/zkouška

W act,cold

je skutečná práce cyklu při zkoušce se startem za studena, kWh

W act,hot

je skutečná práce cyklu při zkoušce se startem za tepla, kWh

Jedná-li se o případ s periodickou regenerací podle odstavce 6.6.2, korekční faktor na regeneraci k r,u se vynásobí výslednou hodnotou specifických emisí e stanovenou podle rovnice 69 nebo se korekční faktor na regeneraci k r,d přičte k výsledné hodnotě specifických emisí e stanovené podle rovnice 70.

9.   SPECIFIKACE ZAŘÍZENÍ A OVĚŘENÍ

Tato příloha neobsahuje podrobnosti o zařízeních nebo systémech k měření průtoku, tlaku a teploty. Jsou stanoveny pouze požadavky na linearitu takových zařízení nebo systémů, která je nutná k provádění zkoušek emisí, a to v odstavci 9.2.

9.1.   Specifikace dynamometru

Použije se dynamometr pro zkoušky motorů, který má potřebné vlastnosti k provedení příslušného zkušebního cyklu popsaného v odstavcích 7.2.1 a 7.2.2.

Přístroje k měření točivého momentu a otáček musí měřit výkon na hřídeli dostatečně přesně, aby byla splněna kritéria k potvrzení platnosti zkoušky. Mohou být potřebné doplňkové výpočty. Přesnost měřicího zařízení musí být taková, aby byly dodrženy požadavky na linearitu stanovené v odstavci 9.2, tabulce 7.

9.2.   Požadavky na linearitu

Kalibrace všech měřicích přístrojů a systémů musí odpovídat vnitrostátním nebo mezinárodním normám. Měřicí přístroje a systémy musí splňovat požadavky na linearitu uvedené v tabulce 7. Ověření linearity podle odstavce 9.2.1 se provede u analyzátorů plynů nejméně každé tři měsíce nebo po každé opravě nebo změně systému, která by mohla ovlivnit kalibraci. U ostatních přístrojů a systémů se ověření linearity provedou podle toho, jak to vyžadují postupy vnitřních auditů nebo výrobci přístrojů, nebo podle požadavků normy ISO 9000.

Tabulka 7

Požadavky na linearitu přístrojů a měřicích systémů

Měřicí systém

Formula

Sklon

a1

Standardní chyba

SEE

Koeficient určení

r2

Otáčky motoru

≤ 0,05 % max

0,98 - 1,02

≤ 2 % max

≥ 0,990

Točivý moment motoru

≤ 1 % max

0,98 - 1,02

≤ 2 % max

≥ 0,990

Průtok paliva

≤ 1 % max

0,98 - 1,02

≤ 2 % max

≥ 0,990

Průtok vzduchu

≤ 1 % max

0,98 - 1,02

≤ 2 % max

≥ 0,990

Průtok výfukových plynů

≤ 1 % max

0,98 - 1,02

≤ 2 % max

≥ 0,990

Průtok ředicího média

≤ 1 % max

0,98 - 1,02

≤ 2 % max

≥ 0,990

Průtok zředěných výfukových plynů

≤ 1 % max

0,98 - 1,02

≤ 2 % max

≥ 0,990

Průtok vzorku

≤ 1 % max

0,98 - 1,02

≤ 2 % max

≥ 0,990

Analyzátory plynů

≤ 0,5 % max

0,99 - 1,01

≤ 1 % max

≥ 0,998

Děliče plynů

≤ 0,5 % max

0,98 - 1,02

≤ 2 % max

≥ 0,990

Teplota

≤ 1 % max

0,99 - 1,01

≤ 1 % max

≥ 0,998

Tlak

≤ 1 % max

0,99 - 1,01

≤ 1 % max

≥ 0,998

Váhy na částice

≤ 1 % max

0,99 - 1,01

≤ 1 % max

≥ 0,998

9.2.1.   Ověřování linearity

9.2.1.1.   Úvod

Linearita se ověří u každého měřicího systému uvedeného v tabulce 7. U ověřovaného měřicího systému se musí použít nejméně 10 referenčních hodnot, nebo jak je specifikováno jinak, a změřené hodnoty se porovnají s referenčními hodnotami lineární regresí s použitím nejmenších čtverců podle rovnice 11 v odstavci 7.8.7. Mezní hodnoty uvedené v tabulce 7 se vztahují na maximální hodnoty očekávané v průběhu zkoušky.

9.2.1.2.   Obecné požadavky

Měřicí systémy se zahřejí podle doporučení výrobce přístroje. S měřicími systémy se pracuje při jejich specifikovaných teplotách, tlacích a průtocích.

9.2.1.3.   Postup

Linearita se ověřuje pro každý normálně používaný pracovní rozsah v následujících krocích:

a)

Přístroj se nastaví na nulu zavedením signálu nuly. U analyzátorů plynů se zavede přímo do vstupu do analyzátoru čištěný syntetický vzduch (nebo dusík).

b)

Přístroj se nastaví na hodnotu pro plný rozsah zavedením signálu pro plný rozsah. U analyzátorů plynů se zavede přímo do vstupu do analyzátoru vhodný kalibrační plyn pro plný rozsah.

c)

Opakuje se postup nulování podle písmene a).

d)

Provede se ověření použitím nejméně 10 referenčních hodnot (včetně nuly), které jsou v rozsahu od nuly do nejvyšších hodnot očekávaných v průběhu zkoušek emisí. U analyzátorů plynů se zavedou přímo do vstupu do analyzátoru plyny o známých koncentracích podle odstavce 9.3.3.2.

e)

Referenční hodnoty se měří a změřené hodnoty se zaznamenávají po dobu 30 s při frekvenci nejméně 1 Hz.

f)

Střední aritmetické hodnoty za dobu 30 s se použijí k výpočtu parametrů lineární regrese s aplikací nejmenších čtverců podle rovnice 11 v odstavci 7.8.7.

g)

Parametry lineární regrese musí splňovat požadavky tabulky 7 v odstavci 9.2.

h)

Nastavení nuly se znovu zkontroluje, a jestliže je to potřebné, opakuje se postup ověření.

9.3.   Systém k měření a odběru vzorků plynných emisí

9.3.1.   Specifikace analyzátorů

9.3.1.1.   Obecně

Analyzátory musí mít takový měřicí rozsah a dobu odezvy, které umožní dosáhnout přesnosti požadované k měření koncentrací složek výfukového plynu v neustáleném a ustáleném stavu.

Elektromagnetická kompatibilita zařízení musí být taková, aby minimalizovala přídavné chyby.

9.3.1.2.   Správnost

Správnost, definovaná jako odchylka hodnoty udávané analyzátorem od referenční hodnoty, nesmí přesáhnout ± 2 % udávané hodnoty nebo ± 0,3 % plného rozsahu stupnice, podle toho, která hodnota je větší.

9.3.1.3.   Přesnost

Přesnost, definovaná jako 2,5násobek směrodatné odchylky deseti opakovaných odezev na daný kalibrační plyn nebo kalibrační plyn pro plný rozsah, nesmí být pro žádný použitý měřicí rozsah nad 155 ppm (nebo ppm C) větší než 1 % koncentrace na plném rozsahu stupnice nebo větší než 2 % každého měřicího rozsahu použitého pod 155 ppm (nebo ppm C).

9.3.1.4.   Hlučnost

Odezva analyzátoru mezi špičkami na nulovací plyn a na kalibrační plyn nebo na kalibrační plyn pro plný rozsah v průběhu kterékoli periody trvající 10 s nesmí překročit 2 % plného rozsahu stupnice na všech použitých rozsazích.

9.3.1.5.   Posun nuly

Posun odezvy na nulu musí specifikovat výrobce přístroje.

9.3.1.6.   Posun plného rozsahu

Odezvu na posun plného rozsahu musí specifikovat výrobce přístroje.

9.3.1.7.   Doba náběhu

Doba náběhu analyzátoru namontovaného v měřicím systému nesmí být delší než 2,5 s.

9.3.1.8.   Sušení plynu

Výfukové plyny se mohou měřit ve vlhkém nebo v suchém stavu. Zařízení pro sušení plynu, je-li použito, musí mít minimální vliv na složení měřených plynů. Použití chemických sušiček k odstraňování vody ze vzorku není přijatelným postupem.

9.3.2.   Analyzátory plynů

9.3.2.1.   Úvod

Použijí se zásady měření popsané v odstavcích 9.3.2.2 až 9.2.3.7. Podrobný popis měřicích systémů je uveden v dodatku 2 k této příloze. Plyny, které se měří, se musí analyzovat dále uvedenými přístroji. Pro nelineární analyzátory je přípustné použít linearizační obvody.

9.3.2.2.   Analýza oxidu uhelnatého (CO)

Analyzátor oxidu uhelnatého musí být nedisperzní s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR).

9.3.2.3.   Analýza oxidu uhličitého (CO2)

Analyzátor oxidu uhličitého musí být nedisperzní s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR).

9.3.2.4.   Analýza uhlovodíků (HC)

Analyzátor uhlovodíků musí být typu vyhřívaného plamenoionizačního detektoru (HFID) s detektorem, ventily, potrubím atd. vyhřívaný tak, aby se teplota plynu udržovala na hodnotě 463 K ± 10 K (190 °C ± 10 °C). Pro motory na zemní plyn a zážehové motory se může volitelně použít analyzátor uhlovodíků typu nevyhřívaného plamenoionizačního detektoru (FID), v závislosti na použité metodě (viz dodatek 2 k této příloze, odstavec A.2.1.3).

9.3.2.5.   Analýza methanu (CH4) a uhlovodíků jiných než methan (NMHC)

Určování frakce methanu a frakce uhlovodíků jiné než methan se provádí vyhřívaným separátorem uhlovodíků jiných než methan (NMC) a dvěma zařízením FID, jak je popsáno v dodatku 2 k této příloze odstavcích A.2.1.4 a A.2.1.5. Koncentrace složek se určí podle odstavce 8.6.2.

9.3.2.6.   Analýza oxidů dusíku (NOx)

K měření NOx jsou specifikovány dva měřicí přístroje a každý z nich se smí použít za podmínky, že splňuje kritéria určená v odstavci 9.3.2.6.1 pro jeden nebo v odstavci 9.3.2.6.2 pro druhý přístroj. K určení rovnocennosti systému pro alternativní postup měření podle odstavce 5.1.1 je přípustný pouze CLD.

9.3.2.6.1.   Chemiluminiscenční detektor (CLD)

Měří-li se na suchém základě, musí být analyzátor oxidů dusíku typu chemoluminiscenčního detektoru (CLD) nebo vyhřívaného chemoluminiscenčního detektoru (HCLD) s konvertorem NO2/NO. Pokud se měří na vlhkém základě, musí se použít HCLD s konvertorem udržovaný na teplotě nad 328 K (55 °C) za podmínky vyhovujícího výsledku zkoušky rušivého vlivu vodní páry (viz odstavec 9.3.9.2.2). Jak u CLD, tak u HCLD se musí odběrné vedení udržovat na teplotě stěny v rozmezí od 328 K do 473 K (od 55 °C do 200 °C) až ke konvertoru pro měření na suchém základě a až k analyzátoru pro měření na vlhkém základě.

9.3.2.6.2.   Nedisperzní detektor s absorpcí v ultrafialovém pásmu (NDUV)

K měření koncentrace NOx se použije nedisperzní analyzátor s absorpcí v ultrafialovém pásmu (NDUV). Jestliže analyzátor NDUV měří jen NO, umístí se před analyzátor konvertor NO2/NO. Teplota NDUV se musí udržovat na hodnotě, která znemožní kondenzaci vody, jestliže není instalován vysoušeč vzorku před konvertorem NO2/NO, pokud je použit, nebo před analyzátorem.

9.3.2.7.   Měření poměru vzduchu a paliva

Zařízením k měření poměru vzduchu a paliva použitým k určení průtoku výfukových plynů podle odstavce 8.4.1.6 musí být čidlo poměru vzduchu a paliva se širokým rozsahem nebo lambda čidlo typu zirkonium. Čidlo se musí namontovat přímo na výfukové potrubí, kde je teplota výfukového plynu dostatečně vysoká, aby nedocházelo ke kondenzaci vody.

Přesnost čidla se zabudovanou elektronikou musí být v rozmezí:

 

±3 % udávané hodnoty u λ < 2

 

±5 % udávané hodnoty u 2 ≤ λ < 5

 

±10 % udávané hodnoty u 5 ≤ λ

Aby bylo dosaženo výše uvedené přesnosti, musí se snímač kalibrovat podle pokynů výrobce přístroje.

9.3.3.   Plyny

Musí se respektovat doba trvanlivosti všech plynů.

9.3.3.1.   Čisté plyny

Požadovaná čistota plynů je vymezena mezními hodnotami znečištění, které jsou uvedeny níže. K dispozici musí být tyto plyny:

a)

Pro surový výfukový plyn

 

čištěný dusík

(znečištění ≤ 1 ppm C1, ≤ 1 ppm CO, ≤ 400 ppm CO2, ≤ 0,1 ppm NO)

 

čištěný kyslík

(čistota > 99,5 obj. % O2)

 

směs vodíku s heliem (palivo pro hořák FID)

(40 % ± 1 % vodíku, zbytek helium)

(znečištění ≤ 1 ppm C1, ≤ 400 ppm CO2)

 

čištěný syntetický vzduch

(znečištění ≤ 1 ppm C1, ≤ 1 ppm CO, ≤ 400 ppm CO2, ≤ 0,1 ppm NO)

(obsah kyslíku v rozmezí 18–21 % obj.),

b)

Pro zředěný výfukový plyn (volitelně pro surový výfukový plyn)

 

čištěný dusík

(znečištění ≤ 0,05 ppm C1, ≤ 1 ppm CO, ≤ 10 ppm CO2, ≤ 0,02 ppm NO)

 

čištěný kyslík

(čistota > 99,5 obj. % O2)

 

směs vodíku s heliem (palivo pro hořák FID)

(40 % ± 1 % vodíku, zbytek helium)

(znečištění ≤ 0,05 ppm C1, ≤ 10 ppm CO2)

 

čištěný syntetický vzduch

(znečištění ≤ 0,05 ppm C1, ≤ 1 ppm CO, ≤ 10 ppm CO2, ≤ 0,02 ppm NO)

(obsah kyslíku v rozmezí 20,5–21,5 % obj.)

Jestliže nejsou k dispozici lahve na plyn, je možno použít čistič plynu, pokud je možno prokázat úrovně znečištění.

9.3.3.2.   Kalibrační plyny a kalibrační plyny pro plný rozsah

K dispozici musí být směsi plynů s následujícím chemickým složením, jestliže přicházejí v úvahu. Jiné kombinace plynů jsou přípustné za podmínky, že plyny navzájem nereagují. Musí se zaznamenat datum expirace kalibračních plynů podle údajů výrobce.

 

C3H8 a čištěný syntetický vzduch (viz odstavec 9.3.3.1);

 

CO a čištěný dusík;

 

NO a čištěný dusík;

 

NO2 a čištěný syntetický vzduch;

 

CO2 a čištěný dusík;

 

CH4 a čištěný syntetický vzduch;

 

C2H6 a čištěný syntetický vzduch.

Skutečná koncentrace kalibračního plynu a kalibračního plynu pro plný rozsah se smí lišit od jmenovité hodnoty v rozmezí ± 1 % a musí odpovídat vnitrostátním nebo mezinárodním normám. Všechny koncentrace kalibračního plynu se musí udávat v objemových jednotkách (objemové % nebo objemové ppm).

9.3.3.3.   Děliče plynů

Plyny použité ke kalibraci a ke kalibraci plného rozsahu se mohou také získat děliči plynů (přesnými směšovacími zařízeními), ředěním čištěným N2 nebo čištěným syntetickým vzduchem. Přesnost děliče plynů musí být taková, aby byla koncentrace smíchaných kalibračních plynů určena s přesností ± 2 %. Tato přesnost znamená, že primární plyny použité ke smíšení musí být známy s přesností nejméně ± 1 % a musí odpovídat vnitrostátním nebo mezinárodním normám pro plyny. Ověření se vykoná při rozsahu od 15 % do 50 % plného rozsahu stupnice pro každou kalibraci provedenou s použitím děliče plynů. Jestliže první ověření selhalo, je možno provést doplňující ověření s použitím jiného kalibračního plynu.

Volitelně je možno ověřit směšovací zařízení přístrojem, který je ze své podstaty lineární, např. použitím plynu NO s detektorem CLD. Hodnota pro plný rozsah přístroje se nastaví kalibračním plynem pro plný rozsah přímo zavedeným do přístroje. Dělič plynů se ověří při použitých nastaveních a jmenovitá hodnota se porovná s koncentrací změřenou přístrojem. Zjištěný rozdíl musí být v každém bodu v rozmezí ± 1 % jmenovité hodnoty.

K ověření linearity podle odstavce 9.2.1 musí mít dělič plynů přesnost ± 1 %.

9.3.3.4.   Plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku

Plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku jsou směsí propanu, kyslíku a dusíku. Musí obsahovat propan s 350 ppm C ± 75 ppm C uhlovodíků. Hodnota koncentrace se určí, s odchylkami dovolenými pro kalibrační plyny, chromatografickou analýzou celku uhlovodíků, včetně nečistot, nebo dynamickým smíšením. Koncentrace kyslíku požadované pro zkoušky motorů se zážehovým a vznětovým zapalováním jsou uvedeny v tabulce 8, zbytek je čištěný dusík.

Tabulka 8

Plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku

Typ motoru

Koncentrace O2 (%)

vznětový

21 (20 až 22)

zážehový a vznětový

10 (9 až 11)

zážehový a vznětový

5 (4 až 6)

zážehový

0 (0 až 1)

9.3.4.   Zkouška těsnosti

Musí se přezkoušet těsnost systému. K tomuto účelu se odpojí sonda z výfukového systému a uzavře se její konec. Uvede se do chodu čerpadlo analyzátoru. Po počáteční stabilizaci musí všechny průtokoměry ukazovat přibližně nulu, nedochází-li k úniku. V opačném případě je třeba zkontrolovat odběrná potrubí a odstranit závadu.

Maximální přípustná netěsnost na straně podtlaku je 0,5 % skutečného průtoku v provozu v části systému, který je zkoušen. K odhadu průtoků ve skutečném provozu je možné použít průtoky analyzátorem a průtoky obtokem.

Další možností je vyprázdnění systému na podtlak nejméně 20 kPa (80 kPa absolutních). Po počáteční periodě stabilizace nesmí přírůstek tlaku Δp (kPa/min) v systému přesáhnout:

Formula

(71)

kde:

V s

je objem systému, l

q vs

je průtok v systému, l/min

Jinou metodou je zavedení skokové změny koncentrace na začátku odběrného potrubí přepnutím z nulovacího plynu na kalibrační plyn pro plný rozsah. Jestliže správně kalibrovaný analyzátor po přiměřené době udává hodnotu ≤ 99 % zavedené koncentrace, svědčí to o problému s těsností, který je potřebné odstranit.

9.3.5.   Kontrola doby odezvy analytického systému

K vyhodnocení doby odezvy musí být nastavení systému naprosto stejná jako při měření v průběhu zkoušky (tj. tlak, průtoky, nastavení filtrů na analyzátorech a všechny ostatní vlivy na dobu odezvy). Doba odezvy se určí změnou plynu přímo na vstupu odběrné sondy. Ke změně plynu musí dojít v době kratší než 0,1 sekundy. Plyny použité ke zkoušce musí vyvolat změnu koncentrace nejméně 60 % plného rozsahu stupnice.

Zaznamená se křivka koncentrace každé jednotlivé složky plynu. Doba odezvy se definuje jako časový rozdíl mezi změnou plynu a odpovídající změnou zaznamenané koncentrace. Doba odezvy systému (t 90) se skládá z doby zpoždění k měřicímu detektoru a dobou náběhu detektoru. Doba prodlevy se definuje jako doba od okamžiku změny (t 0) k dosažení odezvy v hodnotě 10 % konečné udávané hodnoty (t 10). Doba náběhu se definuje jako doba mezi okamžikem dosažení 10 % konečné udávané hodnoty a okamžikem dosažení 90 % konečné udávané hodnoty (t 90t 10).

K časové synchronizaci signálů analyzátoru a průtoku výfukového plynu se doba transformace definuje jako doba mezi okamžikem změny (t 0) a okamžikem, kdy odezva dosáhne 50 % konečné udávané hodnoty (t 50).

Doba odezvy systému musí být ≤ 10 s při době náběhu ≤ 2,5 s podle odstavce 9.3.1.7 pro všechny regulované složky (CO, NOx, HC nebo NMHC) a pro všechny použité rozsahy. Jestliže se použije NMC k měření NMHC, může doba odezvy systému přesáhnout 10 s.

9.3.6.   Zkouška účinnosti konvertoru NOx

Účinnost konvertoru používaného ke konverzi NO2 na NO se zkouší podle odstavců 9.3.6.1 až 9.3.6.8. (viz obrázek 8).

Obrázek 8:

Schéma zařízení k určení účinnosti konvertoru NO2

Image

9.3.6.1.   Zkušební sestava

Účinnost konvertoru se zkouší ozonizátorem s použitím zkušební sestavy podle schématu na obrázku 8 a dále popsaným postupem.

9.3.6.2.   Kalibrace

Detektory CLD a HCLD se kalibrují podle specifikací výrobce v nejčastěji používaném provozním rozsahu nulovacím plynem a kalibračním plynem pro plný rozsah (jehož obsah NO musí odpovídat asi 80 % pracovního rozsahu, a koncentrace NO2 ve směsi plynů musí být nižší než 5 % koncentrace NO). Analyzátor NOx je nastaven na režim NO tak, aby kalibrační plyn pro plný rozsah neprocházel konvertorem. Zaznamená se koncentrace udaná přístrojem.

9.3.6.3.   Výpočet

Účinnost konvertoru vyjádřená v procentech se vypočte takto:

Formula

(72)

kde:

a

je koncentrace NOx podle odstavce 9.3.6.6

b

je koncentrace NOx podle odstavce 9.3.6.7

c

je koncentrace NO podle odstavce 9.3.6.4

d

je koncentrace NO podle odstavce 9.3.6.5

9.3.6.4.   Přidávání kyslíku

Přípojkou T se do proudu plynu kontinuálně přidává kyslík nebo nulovací vzduch, dokud není indikovaná koncentrace asi o 20 % nižší než indikovaná kalibrační koncentrace stanovená v odstavci 9.3.6.2 (analyzátor je v režimu NO).

Udávaná koncentrace c se zaznamená. Ozonizátor zůstává během celého tohoto procesu deaktivován.

9.3.6.5.   Aktivace ozonizátoru

Ozonizátor se aktivuje, aby vyráběl dostatek ozonu ke snížení koncentrace NO přibližně na 20 % (nejméně 10 %) kalibrační koncentrace uvedené v odstavci 9.3.6.2. Udávaná koncentrace d se zaznamená (analyzátor je v režimu NO).

9.3.6.6.   Režim NOx

Analyzátor se přepne do režimu NOx, takže směs plynů (skládající se z NO, NO2, O2 a N2) nyní prochází konvertorem. Udávaná koncentrace a se zaznamená (analyzátor je v režimu NOx).

9.3.6.7.   Deaktivace ozonizátoru

Ozonizátor se deaktivuje. Směs plynů popsaná v odstavci 9.3.6.6 prochází konvertorem do detektoru. Udávaná koncentrace b se zaznamená (analyzátor je v režimu NOx).

9.3.6.8.   Režim NO

Je-li ozonizátor deaktivován, přepnutím do režimu NO se uzavře průtok kyslíku nebo syntetického vzduchu. Údaj NOx na analyzátoru se nesmí lišit o více než ± 5 % od hodnoty změřené podle odstavce 9.3.6.2 (analyzátor je v režimu NO).

9.3.6.9.   Interval zkoušek

Účinnost konvertoru se musí ověřit nejméně jednou za měsíc.

9.3.6.10.   Požadavek na účinnost

Účinnost konvertoru E NOx nesmí být menší než 95 %.

Jestliže s analyzátorem nastaveným na nejčastěji používaný rozsah nemůže ozonizátor dosáhnout snížení z 80 % na 20 % podle odstavce 9.3.6.5, použije se nejvyšší rozsah, kterým se dosáhne takového snížení.

9.3.7.   Seřízení FID

9.3.7.1.   Optimalizace odezvy detektoru

Analyzátor FID musí být seřízen podle pokynů výrobce přístroje. Pro optimalizaci odezvy v nejobvyklejším pracovním rozsahu se použije kalibrační plyn pro plný rozsah, který je směsí propanu se vzduchem.

Do analyzátoru se při průtocích paliva a vzduchu nastavených podle doporučení výrobce zavede kalibrační plyn pro plný rozsah obsahující 350 ± 75 ppm C. Odezva se při daném průtoku paliva určí z rozdílu mezi odezvou na kalibrační plyn pro plný rozsah a odezvou na nulovací plyn. Průtok paliva se postupně seřídí nad hodnotu uvedenou výrobcem a pod tuto hodnotu. Při těchto průtocích paliva se zaznamená odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah a na nulu. Rozdíl mezi odezvou na kalibrační plyn pro plný rozsah a na nulu se vynese jako křivka a průtok paliva se seřídí ke straně křivky s bohatou směsí. To je počáteční seřízení průtoku, které může vyžadovat další optimalizaci v závislosti na výsledcích faktorů odezvy na uhlovodíky a na kontrole rušivého vlivu kyslíku podle odstavců 9.3.7.2 a 9.3.7.3. Jestliže rušivý vliv kyslíku nebo faktory odezvy na uhlovodíky nesplňují následující specifikace, seřídí se postupně průtok vzduchu nad hodnotu specifikovanou výrobcem a pod tuto hodnotu a postupy podle odstavců 9.3.7.2 a 9.3.7.3 se opakují pro každou hodnotu průtoku.

Optimalizaci je možno volitelně provést použitím postupů uvedených v dokumentu SAE (SAE paper) č. 770141.

9.3.7.2.   Faktory odezvy na uhlovodíky

Ověření linearity analyzátoru se provede směsí propanu se vzduchem a čištěným syntetickým vzduchem podle odstavce 9.2.1.3.

Faktory odezvy se určí při uvedení analyzátoru do provozu a po intervalech větší údržby. Faktor odezvy r h pro určitý druh uhlovodíku je poměrem mezi hodnotou C1 indikovanou analyzátorem FID a koncentrací plynu v láhvi vyjádřenou v ppm C1.

Koncentrace zkušebního plynu musí být taková, aby dávala odezvu na přibližně 80 % plného rozsahu stupnice. Koncentrace musí být známa s přesností ± 2 %, vztaženo ke gravimetrické normalizované hodnotě vyjádřené objemově. Kromě toho musí být láhev s plynem stabilizována po dobu 24 hodin při teplotě 298 K ± 5 K (25 °C ± 5 °C).

Zkušební plyny, které se použijí, a rozsahy odpovídajícího faktoru odezvy jsou:

a)

methan a čištěný syntetický vzduch 1,00 ≤ r h ≤ 1,15

b)

propylen a čištěný syntetický vzduch 0,90 ≤ r h ≤ 1,1

c)

toluen a čištěný syntetický vzduch 0,90 ≤ r h ≤ 1,1

Tyto hodnoty jsou vztaženy k faktoru odezvy r h rovnajícímu se hodnotě 1 pro propan a čištěný syntetický vzduch.

9.3.7.3.   Kontrola rušivého vlivu kyslíku

Pouze u analyzátorů surového výfukového plynu se provede kontrola rušivého vlivu kyslíku při uvádění analyzátoru do provozu a po intervalech větší údržby.

Zvolí se měřicí rozsah, v němž se hodnota pro plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku bude pohybovat v horní polovině. Zkouška se provede při teplotě vyhřívaného prostoru nastavené na požadovanou hodnotu. Specifikace plynů ke kontrole rušivého vlivu kyslíku jsou uvedeny v odstavci 9.3.3.4.

a)

analyzátor se nastaví na nulu;

b)

pro zážehové motory se analyzátor kalibruje směsí s 0 % kyslíku. U vznětových motorů se přístroj kalibruje směsí obsahující 21 % kyslíku;

c)

znovu se překontroluje odezva na nulu. Jestliže se změnila o více než 0,5 % plného rozsahu stupnice, provedou se znovu kroky a) a b) tohoto odstavce;

d)

vpustí se plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku obsahující 5 % a 10 % kyslíku;

e)

znovu se překontroluje odezva na nulu. Jestliže se změnila o více než ± 1 % plného rozsahu stupnice, zkouška se zopakuje;

f)

rušivý vliv kyslíku E O2 se vypočte pro každou směs použitou v kroku d) takto:

Formula

(73)

přičemž odezva analyzátoru je

Formula

(74)

kde:

c ref,b

je referenční koncentrace HC během kroku b), ppm C

c ref,d

je referenční koncentrace HC během kroku d), ppm C

c FS,b

je koncentrace HC na plném rozsahu během kroku b), ppm C

c FS,d

je koncentrace HC na plném rozsahu během kroku d), ppm C

c m,b

je změřená koncentrace HC během kroku b), ppm C

c m,d

je změřená koncentrace HC během kroku d), ppm C

g)

rušivý vliv kyslíku E O2 musí být před zkouškou menší než ± 1,5 % pro všechny požadované plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku;

h)

jestliže rušivý vliv kyslíku E O2 je větší než ± 1,5 %, může se zkorigovat tím, že se postupně seřídí průtok vzduchu nad hodnotu specifikovanou výrobcem a pod tuto hodnotu, a totéž se provede s průtokem paliva a odebíraného vzorku;

i)

kontrola rušivého vlivu kyslíku se opakuje pro každé nové seřízení.

9.3.8.   Účinnost separátoru uhlovodíků jiných než methan (NMC)

NMC se používá k odstraňování uhlovodíků jiných než methan ze vzorku plynu tak, že se oxidují všechny uhlovodíky kromě methanu. V ideálním případě je konverze methanu 0 % a konverze ostatních uhlovodíků představovaných ethanem 100 %. K přesnému měření NMHC se určí obě účinnosti a použijí se k výpočtu hmotnostního průtoku emisí NMHC (viz odstavec 8.6.2).

9.3.8.1.   Účinnost vztažená k methanu

Kalibrační plyn methanu se vede detektorem FID s obtokem NMC a bez tohoto obtoku a obě koncentrace se zaznamenají. Účinnost se určí takto:

Formula

(75)

kde:

c HC(w/NMC)

je koncentrace HC při průtoku CH4 přes NMC, ppm C

c HC(w/o NMC)

je koncentrace HC při obtoku CH4 mimo NMC, ppm C

9.3.8.2.   Účinnost vztažená k ethanu

Kalibrační plyn ethanu se vede detektorem FID s obtokem NMC a bez tohoto obtoku a obě koncentrace se zaznamenají. Účinnost se určí takto:

Formula

(76)

kde:

c HC(w/NMC)

je koncentrace HC při průtoku C2H6 přes NMC, ppm C

c HC(w/o NMC)

je koncentrace HC při obtoku C2H6 mimo NMC, ppm C

9.3.9.   Účinky rušivého vlivu

Jiné plyny, než je analyzovaný plyn, mohou ovlivňovat indikované hodnoty několika způsoby. K pozitivnímu rušení dochází u přístrojů NDIR, když má rušivý plyn stejný účinek jako měřený plyn, avšak v menší míře. K negativnímu rušení dochází u přístrojů NDIR, když rušivý plyn rozšiřuje pásmo absorpce měřeného plynu, a v přístrojích CLD, když rušivý plyn utlumuje vyzařování. Kontroly rušivého vlivu podle odstavců 9.3.9.1 a 9.3.9.3 se musí provádět před uvedením analyzátoru do provozu a po intervalech větší údržby.

9.3.9.1.   Kontrola rušivého vlivu u analyzátoru CO

Činnost analyzátoru CO může rušit voda a CO2. Proto se nechá při pokojové teplotě probublávat vodou kalibrační plyn CO2 pro plný rozsah s koncentrací od 80 % do 100 % plného rozsahu stupnice při maximálním pracovním rozsahu používaném při zkoušce a zaznamená se odezva analyzátoru. Odezva analyzátoru nesmí být větší než 2 % střední koncentrace CO očekávané v průběhu zkoušky.

Postupy ke zjišťování rušivého vlivu CO2 a H2O se také mohou provádět odděleně. Jestliže jsou úrovně CO2 a H2O vyšší než maximální úrovně očekávané při zkouškách, musí se každá zjištěná hodnota rušivého vlivu snížit vynásobením zjištěného rušivého vlivu poměrem hodnoty maximální očekávané koncentrace ke skutečné hodnotě použité v průběhu tohoto postupu. Je možno provádět oddělené postupy ke zjišťování rušivého vlivu koncentrací H2O, které jsou nižší než maximální úrovně očekávané během zkoušky, avšak zjištěný rušivý vliv H2O se zvětší vynásobením zjištěného rušivého vlivu poměrem hodnoty maximální očekávané koncentrace H2O ke skutečné hodnotě použité v průběhu tohoto postupu. Součet takto upravených dvou hodnot rušivého vlivu musí splňovat požadavky na dovolené odchylky specifikované v tomto odstavci.

9.3.9.2.   Kontrola rušivého vlivu u analyzátoru NOx druhu CLD

Dva plyny, kterým se musí věnovat pozornost u analyzátorů CLD (a HCLD), jsou CO2 a vodní pára. Rušivé odezvy těchto plynů jsou úměrné jejich koncentracím, a vyžadují proto techniky zkoušení k určení utlumujícího rušivého vlivu při jejich nejvyšších koncentracích, jichž bylo dosaženo při zkouškách. Jestliže analyzátor CLD používá algoritmy ke kompenzaci rušivého vlivu pracující s přístroji, které měří H2O a/nebo CO2, musí se rušivý vliv vyhodnotit s těmito přístroji v činnosti a s použitím kompenzačních algoritmů.

9.3.9.2.1.   Kontrola rušivého vlivu CO2

Kalibrační plyn CO2 pro plný rozsah s koncentrací od 80 % do 100 % plného rozsahu stupnice při maximálním pracovním rozsahu se nechá procházet analyzátorem NDIR a zaznamená se hodnota CO2 jako hodnota A. Tento plyn se pak ředí na přibližně 50 % kalibračním plynem NO pro plný rozsah a nechá se procházet NDIR a CLD, přičemž se hodnoty CO2 a NO zaznamenají jako hodnoty B a C. Pak se uzavře přívod CO2 a detektorem (H)CLD prochází jen kalibrační plyn NO pro plný rozsah a hodnota NO se zaznamená jako hodnota D.

Rušivý vliv, vyjádřený v procentech, se vypočte takto:

Formula

(77)

kde:

A

je koncentrace nezředěného CO2 změřená analyzátorem NDIR, %

B

je koncentrace zředěného CO2 změřená analyzátorem NDIR, %

C

je koncentrace zředěného NO změřená detektorem (H)CLD, ppm

D

je koncentrace nezředěného NO změřená detektorem (H)CLD, ppm

Se souhlasem orgánu schválení typu lze použít alternativní metody ředění a kvantifikování hodnot kalibračního plynu CO2 a NO pro plný rozsah, např. dynamické směšování.

9.3.9.2.2.   Kontrola rušivého vlivu vodní páry

Tato kontrola se uplatní jen na měření koncentrace vlhkého plynu. Výpočet rušivého vlivu vodní páry musí zohlednit ředění kalibračního plynu NO pro plný rozsah vodní párou a úpravu koncentrace vodní páry ve směsi na hodnotu očekávanou při zkoušce.

Kalibrační plyn NO pro plný rozsah s koncentrací 80 % až 100 % plného rozsahu stupnice v normálním pracovním rozsahu se nechá procházet detektorem (H)CLD a zaznamená se hodnota NO jako hodnota D. Kalibrační plyn NO pro plný rozsah se pak nechá při pokojové teplotě probublávat vodou a procházet detektorem (H)CLD a zaznamená se hodnota NO jako hodnota C. Určí se teplota vody a zaznamená se jako hodnota F. Určí se tlak nasycených par směsi, který odpovídá teplotě probublávané vody F, a zaznamená se jako hodnota G.

Koncentrace vodní páry (v %) ve směsi se vypočte takto:

Formula

(78)

a zaznamená se jako hodnota H. Očekávaná koncentrace zředěného kalibračního plynu NO pro plný rozsah (ve vodní páře) se vypočte takto:

Formula

(79)

zaznamená se jako hodnota D e. U výfukových plynů se odhadne maximální koncentrace vodní páry (v %) očekávaná při zkoušce z maximální koncentrace CO2 ve výfukovém plynu A takto:

Formula

(80)

a zaznamená se jako H m.

Rušivý vliv vodní páry, vyjádřený v procentech, se vypočte takto:

Formula

(81)

kde:

D e

je očekávaná koncentrace zředěného NO, ppm

C

je změřená koncentrace zředěného NO, ppm

H m

je maximální koncentrace vodní páry, %

H

je skutečná koncentrace vodní páry, %

9.3.9.2.3.   Maximální přípustný rušivý vliv

Kombinovaný rušivý vliv CO2 a vody nesmí přesáhnout 2 % plného rozsahu stupnice.

9.3.9.3.   Kontrola rušivého vlivu u analyzátoru NOx druhu NDUV

Uhlovodíky a H2O mohou mít pozitivní rušivý vliv na analyzátor NDUV tím, že způsobují odezvu podobnou jako NOx. Jestliže analyzátor NDUV pracuje s kompenzačními algoritmy, které používají měření jiných plynů k ověření tohoto rušivého vlivu, musí se zároveň taková měření provádět za účelem přezkoušení algoritmů v průběhu ověřování rušivého vlivu působících na analyzátor.

9.3.9.3.1.   Postup

Analyzátor NDUV se spustí, provozuje a nastaví na nulu a na plný rozsah podle návodu výrobce přístroje. K provedení tohoto ověření se doporučuje oddělit výfukový plyn z motoru. Ke kvantifikování NOx ve výfukovém plynu se použije CLD. Odezva CLD se použije jako referenční hodnota. Ve výfukovém plynu se měří také HC analyzátorem FID. Odezva FID se použije jako referenční hodnota uhlovodíků.

Výfukový plyn z motoru se zavede do analyzátoru NDUV před vysoušečem vzorku plynu, jestliže je použit při zkoušce. Ponechá se určitý čas, aby se odezva analyzátoru stabilizovala. Doba stabilizace může zahrnovat čas k odvodnění přenosového potrubí a čas potřebný k odezvě analyzátoru. V době, kdy všechny analyzátory měří koncentraci vzorku, se musí zaznamenávat údaje nahromaděné v průběhu 30 s a vypočítávat aritmetické průměry ze tří analyzátorů.

Střední hodnota z CLD se odečte od střední hodnoty z NDUV. Tento rozdíl se vynásobí poměrem očekávané střední koncentrace HC ke koncentraci HC změřené v průběhu ověřování takto:

Formula

(82)

kde:

c NOx,CLD

je koncentrace NOx změřená analyzátorem CLD, ppm

c NOx,NDUV

je koncentrace NOx změřená analyzátorem NDUV, ppm

c HC,e

je maximální očekávaná koncentrace HC, ppm

c HC,m

je měřená koncentrace HC, ppm

9.3.9.3.2.   Maximální přípustný rušivý vliv

Kombinovaný rušivý vliv HC a vody nesmí přesáhnout 2 % koncentrace NOx očekávané v průběhu zkoušky.

9.3.9.4.   Vysoušeč vzorku

Vysoušeč vzorku odstraňuje vodu, která jinak může mít na měření NOx rušivý vliv.

9.3.9.4.1.   Účinnost vysoušeče vzorku

U analyzátorů CLD na suché bázi se musí prokázat, že pro největší očekávanou koncentraci vodní páry Hm (viz odstavec 9.3.9.2.2) vysoušeč vzorku udržuje vlhkost v CLD na hodnotě ≤ 5 g vody/kg suchého vzduchu (nebo na přibližně 0,008 % H2O), což odpovídá 100 % relativní vlhkosti při 3,9 °C a 101,3 kPa. Tato specifikace vlhkosti také odpovídá přibližně 25 % relativní vlhkosti při 25 °C a 101,3 kPa. To je možno prokázat měřením teploty na výstupu z tepelného odvlhčovače nebo měřením vlhkosti v místě těsně před CLD. Je také možno měřit vlhkost ve výstupu z CLD, jestliže do CLD proudí pouze tok z odvlhčovače.

9.3.9.4.2.   Vysoušeč vzorku odebírající NO2

Tekutá voda, která zůstává v nedokonale konstruovaném vysoušeči vzorku, může ze vzorku odebírat NO2. Jestliže je použit vysoušeč vzorku v kombinaci s analyzátorem NDUV bez před ním umístěného konvertoru NO2/NO, mohl by proto odebírat NO2 ze vzorku před měřením NOx.

Vysoušeč vzorku musí být schopen změřit nejméně 95 % celkového množství NO2 při maximální očekávané koncentraci NO2.

9.3.10.   Případný odběr vzorků plynných emisí ze surového výfukového plynu

Odběrné sondy plynných emisí musí být namontovány nejméně 0,5 m nebo trojnásobek průměru výfukové trubky, podle toho, která hodnota je větší, proti směru toku plynů od místa výstupu z výfukového systému, avšak dostatečně blízko k motoru, aby se zajistila teplota výfukového plynu v sondě nejméně 343 K (70 °C).

U víceválcového motoru s rozvětveným sběrným výfukovým potrubím musí být vstup sondy umístěn dostatečně daleko po toku plynů, aby se zajistilo, že odebíraný vzorek je reprezentativní pro střední hodnotu emisí výfuku ze všech válců. U víceválcových motorů s oddělenými větvemi sběrného potrubí, jako například při uspořádání motoru do tvaru V, se doporučuje kombinovat sběrné potrubí proti směru toku plynů od sběrné sondy. Není-li to vhodné, je možno odebrat vzorek z větve s nejvyššími emisemi CO2. Pro výpočet emisí z výfuku se musí použít celkový hmotnostní průtok výfukového plynu.

Jestliže je motor vybaven systémem následného zpracování výfukových plynů, musí se vzorek výfukového plynu odebrat za tímto systémem po směru toku.

9.3.11.   Případný odběr vzorků plynných emisí ze zředěného výfukového plynu

Výfuková trubka mezi motorem a systémem s ředěním plného toku musí splňovat požadavky stanovené v dodatku 2 k této příloze. Sonda (sondy) k odběru vzorků plynných emisí musí být instalována (instalovány) v ředicím tunelu v bodu, ve kterém je ředicí médium dobře promíseno s výfukovým plynem a který musí být v bezprostřední blízkosti odběrné sondy částic.

Odběr je všeobecně možno provádět dvěma způsoby:

a)

emise se odebírají do odběrného vaku v průběhu celého cyklu a změří se po ukončení zkoušky; pro HC se vak k jímání vzorků ohřeje na 464 ± 11 K (191 ± 11 °C), pro NOx musí mít vak k jímání vzorků teplotu nad rosným bodem;

b)

emise se odebírají nepřetržitě a integrují se za celý cyklus.

Koncentrace pozadí se určuje před ředicím tunelem podle písmene a) nebo b) a odečte se od koncentrací emisí určených podle odstavce 8.5.2.3.2.

9.4.   Měření částic a odběrný systém

9.4.1.   Obecné požadavky

K určení hmotnosti částic se požadují: systém k ředění a k odběru vzorků částic, filtr k odběru vzorků částic, mikrogramové váhy a vážicí komora s řízenou teplotou a vlhkostí. Systém k odběru vzorků částic musí být konstruován tak, aby zajišťoval odběr reprezentativního vzorku částic, úměrného proudu výfukového plynu.

9.4.2.   Obecné požadavky na ředicí systém

Pro určení částic je nutno použít ředění vzorku filtrovaným okolním vzduchem nebo syntetickým vzduchem nebo dusíkem (ředicí médium). Ředicí systém se seřídí takto:

a)

musí se zcela vyloučit kondenzace vody v ředicím i odběrném systému;

b)

udržuje se teplota zředěného výfukového plynu na hodnotě mezi 315 K (42 °C) a 325 K (52 °C) v rozmezí 20 cm před a za držákem (držáky) filtru;

c)

ředicí médium musí mít teplotu v rozmezí mezi 293 K a 315 K (20 °C až 42 °C) v bezprostřední blízkosti vstupu do ředicího tunelu;

d)

minimální ředicí poměr musí být v rozmezí 5:1 až 7:1 a nejméně 2:1 v primárním ředicím stupni a musí vycházet z maximálního průtoku výfukového plynu z motoru;

e)

u systému s ředěním části toku musí být čas přítomnosti v systému od bodu vpuštění ředicího média k držáku (držákům) filtru mezi 0,5 s a 5 s;

f)

u systému s ředěním plného toku musí být celkový čas přítomnosti v systému od bodu vpuštění ředicího média k držáku (držákům) filtru mezi 1 s a 5 s a čas přítomnosti v sekundárním ředicím systému, jestliže je použit, od bodu vpuštění sekundárního ředicího média k držáku (držákům) filtru musí být nejméně 0,5 s.

Odvlhčení ředicího média před vstupem do ředicího systému je přípustné a je zvláště užitečné, jestliže má ředicí médium velkou vlhkost.

9.4.3.   Odběr vzorků částic

9.4.3.1.   Systém s ředěním části toku

Sonda k odběru vzorků částic musí být namontována v bezprostřední blízkosti sondy k odběru vzorku plynných emisí, avšak dostatečně daleko, aby nedošlo k vzájemnému rušení. Proto se na odběr vzorků částic vztahují rovněž ustanovení o montáži v odstavci 9.3.10. Odběrné potrubí musí splňovat požadavky dodatku 2 k této příloze.

U víceválcového motoru s rozvětveným sběrným výfukovým potrubím musí být vstup sondy umístěn dostatečně daleko po toku plynů, aby se zajistilo, že odebíraný vzorek je reprezentativní pro střední hodnotu emisí výfuku ze všech válců. U víceválcových motorů s oddělenými větvemi sběrného potrubí, jako například při uspořádání motoru do tvaru V, se doporučuje kombinovat sběrné potrubí proti směru toku plynů od sběrné sondy. Není-li to z praktických důvodů proveditelné, je možno odebrat vzorek z větve s nejvyššími emisemi částic. Pro výpočet emisí z výfuku se musí použít celkový hmotnostní průtok výfukového plynu.

9.4.3.2.   Systém s ředěním plného toku

Sonda k odběru vzorků částic musí být namontována v ředicím tunelu v bezprostřední blízkosti sondy k odběru vzorku plynných emisí, avšak dostatečně daleko, aby nedošlo k vzájemnému rušení. Proto se na odběr vzorků částic vztahují rovněž ustanovení o montáži v odstavci 9.3.11. Odběrné potrubí musí splňovat požadavky dodatku 2 k této příloze.

9.4.4.   Filtry k odběru vzorků částic

Vzorek zředěného výfukového plynu se odebírá v průběhu celého postupu zkoušky pomocí filtru, který splňuje požadavky odstavců 9.4.4.1 až 9.4.4.3.

9.4.4.1.   Požadavky na filtry

Všechny druhy filtrů musí mít účinnost zachycování 0,3μm DOP (dioktylftalátů) nebo PAO (poly-alfa-olefin) 99 %. K prokázání tohoto požadavku lze použít měření výrobcem pomocí odběrného filtru, která jsou obsažena v hodnocení výrobku. Materiálem filtrů musí být buď:

a)

fluorkarbon (PTFE) pokrytý skelnými vlákny; nebo

b)

membrána z fluorkarbonu (PTFE).

9.4.4.2.   Velikost filtrů

Filtr musí mít kruhový tvar se jmenovitým průměrem 47 mm (dovolená odchylka 46,50 mm ± 0,6 mm) a mít exponovaný průměr (průměr skvrny na filtru) nejméně 38 mm.

9.4.4.3.   Rychlost proudění plynu na filtr

Rychlost, kterou proudí plyn na filtr, musí být mezi 0,90 m/s a 1,00 m/s, s méně než 5 % zaznamenaných hodnot průtoku, které překračují tento rozsah. Jestliže celková hmotnost částic na filtru přesáhne 400 μg, může se snížit rychlost, kterou proudí plyn na filtr, na 0,50 m/s. Rychlost, kterou proudí plyn na filtr, se vypočte jako objemový průtok vzorku při tlaku, který je před filtrem, a při teplotě čela filtru, děleno exponovanou plochou filtru.

9.4.5.   Specifikace vážicí komory a analytické váhy

Prostředí komory (nebo místnosti) musí být prosté jakéhokoli okolního znečištění (jako je prach, aerosol, nebo polotěkavý materiál), které by se mohlo usazovat na filtrech částic. Vážicí komora musí splňovat požadované specifikace po dobu nejméně 60 minut před vážením filtrů.

9.4.5.1.   Podmínky ve vážicí komoře

Teplota v komoře (nebo místnosti), ve které se filtry částic stabilizují a váží, se musí po celou dobu stabilizování a vážení udržovat na teplotě 295 K ± 1 K (22 °C ± 1 °C). Vlhkost se musí udržovat na rosném bodu 282,5 K ± 1 K (9,5 °C ± 1 °C).

Jestliže jsou prostředí pro stabilizaci a pro vážení oddělená, musí se teplota prostředí pro stabilizaci udržovat s dovolenou odchylkou 295 K ± 3 K (22 °C ± 3 °C), avšak požadavek na rosný bod zůstává na 282,5 K ± 1 K (9,5 °C ± 1 °C).

Zaznamenává se vlhkost a teplota okolí.

9.4.5.2.   Vážení referenčního filtru

Nejméně dva nepoužité referenční filtry musí být zváženy, pokud možno současně s vážením filtrů pro odběr vzorků, avšak nejpozději do 12 hodin od vážení těchto filtrů. Filtry musí být z téhož materiálu jako filtry pro odběr vzorků. Vážení se korigují vztlakovým účinkem.

Jestliže se hmotnost kteréhokoli z referenčních filtrů mezi váženími filtrů pro odběr vzorků změní o více než 10 μg, musí se všechny filtry pro odběr vzorků vyřadit a zkouška emisí se musí opakovat.

Referenční filtry se musí periodicky nahrazovat podle osvědčeného technického úsudku, nejméně však jednou ročně.

9.4.5.3.   Analytické váhy

Analytické váhy používané k určení hmotností filtrů musí splňovat požadavky na ověření linearity uvedené v odstavci 9.2 tabulce 7. Z toho vyplývá přesnost (směrodatná odchylka) nejméně 2 μg a rozlišovací schopnost nejméně 1 μg (jednotka stupnice = 1 μg).

K zajištění přesného vážení filtrů se doporučuje, aby byly váhy instalovány takto:

a)

byly na plošině izolující vibrace, která je chrání před vnějším hlukem a vibracemi;

b)

byly stíněny proti konvektivnímu proudění vzduchu elektricky uzemněným krytem odvádějícím statickou elektřinu.

9.4.5.4.   Vyloučení účinků statické elektřiny

Filtr se musí před vážením neutralizovat, např. poloniovým neutralizátorem nebo jiným přístrojem s podobným účinkem. Použije-li se filtr s membránou z PTFE, měří se statická elektřina a doporučuje se, aby byla v rozmezí ± 2,0 V od neutrální hodnoty.

V prostředí vah se musí minimalizovat náboj statické elektřiny. Možné metody jsou:

a)

váhy musí být elektricky uzemněny;

b)

použije se pinzeta z nerezavějící oceli, jestliže se manipuluje se vzorky částic ručně;

c)

pinzeta musí být uzemněna zemnicím páskem nebo se zemnicí pásek připojí k operátorovi tak, aby tento pásek měl společné uzemnění s vahami. Zemnicí pásky musí být opatřeny vhodným odporem, který ochrání operátora před náhodným elektrickým šokem.

9.4.5.5.   Doplňkové specifikace

Všechny části ředicího systému a systému odběru vzorků mezi výfukovou trubkou a držákem filtru, které jsou ve styku se surovým výfukovým plynem a se zředěným výfukovým plynem, musí být konstruovány tak, aby se minimalizovaly úsady nebo změny částic. Všechny části musí být z elektricky vodivých materiálů, které nereagují se složkami výfukového plynu, a musí být elektricky uzemněny, aby se zabránilo elektrostatickým účinkům.

9.4.5.6.   Kalibrace přístrojů k měření průtoku

U každého průtokoměru, který se použije v systému k odběru vzorků částic a s ředěním části toku, se provede ověření linearity podle odstavce 9.2.1 tak často, jak je nutné ke splnění požadavků tohoto předpisu na přesnost. K měření referenčních hodnot průtoku se musí použít přesný průtokoměr, který splňuje mezinárodní a/nebo vnitrostátní normy. Pro kalibraci systému k měření toku z rozdílů průtoků viz odstavec 9.4.6.2.

9.4.6.   Zvláštní požadavky na systém s ředěním části toku

Systém s ředěním části toku musí být konstruován tak, aby odděloval proporcionální vzorek surového výfukového plynu od proudu výfukových plynů z motoru, tedy reagoval na odchylky průtoku proudu výfukových plynů. Proto je zásadní, aby byl ředicí poměr nebo poměr odběru vzorků rd nebo rs určen v mezích přesnosti podle odstavce 9.4.6.2.

9.4.6.1.   Doba odezvy systému

K regulaci systému s ředěním části toku je nutná rychlá odezva systému. Doba transformace systému se určí postupem podle odstavce 9.4.6.6. Je-li kombinovaná doba transformace systému k měření průtoku výfukového plynu (viz odstavec 8.4.1.2) a systému s ředěním části toku ≤ 0,3 s, použije se regulace on-line. Je-li doba transformace delší než 0,3 s, je nutno použít předem stanovenou regulaci na základě předem zaznamenané zkoušky. V takovém případě musí být kombinovaná doba náběhu ≤ 1 s a kombinovaná doba zpoždění ≤ 10 s.

Celková doba odezvy musí být nastavena tak, aby byl zajištěn reprezentativní vzorek částic q mp,i, úměrný hmotnostnímu průtoku výfukových plynů. K určení úměrnosti se provede regresní analýza q mp,i a q mew,i s frekvencí snímání údajů nejméně 5 Hz a musí být splněna tato kritéria:

a)

koeficient určení r 2 lineární regrese mezi q mp,i a q mew,i nesmí být menší než 0,95;

b)

normální chyba odhadnuté hodnoty q mp,i ve vztahu k q mew,I nesmí překročit 5 % maximální hodnoty q mp;

c)

úsek q mp regresní přímky nesmí překročit ± 2 % maximální hodnoty q mp.

Jsou-li společné doby transformace systému pro odběr částic t 50,P a signálu hmotnostního průtoku výfukových plynů t 50,F delší než 0,3 s, vyžaduje se předem stanovená regulace. V takovém případě se provede předběžná zkouška a k regulaci průtoku vzorku do systému částic se může použít signál hmotnostního průtoku výfukových plynů z předběžné zkoušky. Správné regulace systému s ředěním části toku se dosáhne, pokud se časová křivka q mew,pre z předběžné zkoušky, která reguluje q mp, posune o předem stanovený čas t 50,P + t 50,F.

Ke zjištění korelace mezi q mp,i a q mew,i se použijí údaje shromážděné během skutečné zkoušky, přičemž q mew,i se časově upraví o t 50,F vztaženo k q mp,i (t 50,P nemá vliv na časovou synchronizaci). To znamená, že časový posun mezi q mew a q mp je rozdílem jejich dob transformace, které byly určeny podle odstavce 9.4.6.6.

9.4.6.2.   Specifikace měření toku z rozdílů průtoků

U systémů s ředěním části toku má zvláštní význam přesnost toku vzorku q mp, pokud se neměří přímo, ale určuje se měřením toku z rozdílů průtoků:

Formula

(83)

V tomto případě musí být maximální chyba rozdílu taková, aby hodnota qmp byla přesná v rozmezí ± 5 %, je-li ředicí poměr menší než 15. Tuto chybu je možné vypočítat postupem střední kvadratické odchylky chyb každého přístroje.

Přijatelnou přesnost q mp lze získat některým z těchto postupů:

a)

Absolutní přesnosti q mdew a q mdw jsou ± 0,2 %, čímž je zaručena pro q mp přesnost ≤ 5 % při ředicím poměru 15. Při vyšších ředicích poměrech však dochází k větším chybám;

b)

Kalibrace q mdw vztažená k q mdew se provádí tak, že je dosaženo stejné přesnosti q mp jako podle písmena a). Podrobnosti viz odstavec 9.4.6.3;

c)

Přesnost q mp se určuje nepřímo z přesnosti ředicího poměru určeného sledovacím plynem, např. CO2. Vyžaduje se přesnost pro q mp rovnocenná postupu podle a);

d)

Absolutní přesnost q mdew a q mdw je v rozmezí ± 2 % plného rozsahu stupnice, maximální chyba rozdílu mezi q mdew a q mdw je v rozmezí 0,2 % a chyba linearity je v rozmezí ± 0,2 % nejvyšší hodnoty q mdew pozorované během zkoušky.

9.4.6.3.   Kalibrace měření toku z rozdílů průtoků

Průtokoměr nebo přístroje k měření průtoku musí být kalibrovány jedním z následujících postupů, aby průtok sondou qmp do tunelu splňoval požadavky na přesnost podle odstavce 9.4.6.2:

a)

Průtokoměr pro q mdw se zapojí v sérii s průtokoměrem pro q mdew, rozdíl mezi dvěma průtokoměry se kalibruje pro nejméně 5 nastavených hodnot, přičemž hodnoty průtoku jsou rovnoměrně rozloženy mezi nejnižší hodnotou q mdw použitou při zkoušce a hodnotou q mdew použitou při zkoušce. Ředicí tunel může být v obtoku;

b)

Kalibrovaný průtokoměr se zapojí do série s průtokoměrem pro q mdew a zkontroluje se přesnost hodnoty použité pro zkoušku. Kalibrovaný průtokoměr se zapojí do série s průtokoměrem pro q mdw a zkontroluje se přesnost pro nejméně 5 nastavení odpovídajících ředicímu poměru mezi 3 a 50, vztaženo na hodnotu q mdew použitou při zkoušce;

c)

Přenosová trubka TT se odpojí od výfuku a připojí se k ní kalibrovaný přístroj k měření průtoku s vhodným rozsahem pro měření q mp. Veličina q mdew se nastaví na hodnotu použitou při zkoušce a q mdw se postupně nastaví na nejméně 5 hodnot odpovídajících ředicím poměrům mezi 3 a 50. Jinou možnou alternativou je speciální kalibrační vedení toku, kdy tok proudí mimo tunel, ale celkový tok a tok ředicího média proudí příslušnými průtokoměry jako při skutečné zkoušce;

d)

Do přenosové trubky TT se přivede sledovací plyn. Tímto sledovacím plynem může být některá ze složek výfukového plynu, např. CO2 nebo NOx. Po ředění v tunelu se měří složka, kterou je sledovací plyn. Měření se provádí pro pět ředicích poměrů mezi 3 a 50. Přesnost průtoku vzorku se určí z ředicího poměru r d:

Formula

(84)

Aby se zaručila přesnost q mp, je nutno vzít v úvahu přesnost analyzátorů plynů.

9.4.6.4.   Kontrola průtoku uhlíku

Rozhodně se doporučuje provést kontrolu průtoku uhlíku ve skutečném výfukovém plynu, aby se zjistily problémy týkající se měření a regulace a aby se ověřila správná činnost systému s ředěním části toku. Kontrolu průtoku uhlíku je nutno provést přinejmenším vždy, když je namontován nový motor nebo když dojde k významné změně konfigurace zkušebního stanoviště.

Motor musí běžet při plném zatížení s maximálním točivým momentem a jemu příslušných otáčkách nebo v jiném ustáleném režimu, při němž vzniká 5 % nebo více emisí CO2. Systém odběru vzorků s ředěním části toku musí pracovat s faktorem ředění přibližně 15:1.

Provádí-li se kontrola průtoku uhlíku, použije se postup uvedený v dodatku 4. Průtoky uhlíku se vypočítají podle rovnic 112 až 114 v dodatku 4 k této příloze. Všechny průtoky uhlíku se musí shodovat v mezích 3 %.

9.4.6.5.   Kontrola před zkouškou

Kontrola před zkouškou se provádí v rozmezí dvou hodin před zkouškou následujícím způsobem.

Přesnost průtokoměrů se zkontroluje stejným postupem, jaký se používá pro kalibraci (viz odstavec 9.4.6.2) u nejméně dvou bodů, včetně hodnot průtoku q mdw, které odpovídají ředicím poměrům mezi 5 a 15 pro hodnotu q mdew použitou při zkoušce.

Pokud lze na základě záznamů o postupu kalibrace podle odstavce 9.4.6.2 prokázat, že kalibrace průtokoměru je stabilní po delší dobu, je možno kontrolu před zkouškou vypustit.

9.4.6.6.   Určení doby transformace

Nastavení systému pro vyhodnocení doby transformace musí být naprosto stejné jako při měření ve skutečné zkoušce. Doba transformace se určí následující metodou.

Nezávislý referenční průtokoměr s měřicím rozsahem vhodným pro průtok sondou se zapojí do série se sondou bezprostředně u ní. Tento průtokoměr musí mít dobu transformace kratší než 100 ms pro velikost stupně zvětšení průtoku použitého při měření doby odezvy a dostatečně malé škrcení toku tak, aby neovlivňovalo dynamické vlastnosti systému s ředěním části toku, a musí být v souladu s osvědčenou technickou praxí.

Do průtoku výfukového plynu (nebo průtoku vzduchu, pokud se průtok výfukového plynu určuje výpočtem) ve vstupu do systému s ředěním části toku se zavede skoková změna, z malé hodnoty průtoku na nejméně 90 % maximálního průtoku výfukového plynu. Spouštěč skokové změny musí být stejný jako spouštěč použitý ke spuštění předem stanovené regulace při skutečné zkoušce. Signál ke skokové změně průtoku výfukového plynu a odezva průtokoměru se zaznamenávají s frekvencí odběru vzorku nejméně 10 Hz.

Na základě těchto údajů se určí doba transformace pro systém s ředěním části toku, což je doba od počátku signálu ke skokové změně průtoku do bodu 50 % odezvy průtokoměru. Stejným způsobem se určí doby transformace signálu q mp systému s ředěním části toku a signálu q mew,i průtokoměru výfukových plynů. Tyto signály se používají při regresních kontrolách prováděných po každé zkoušce (viz odstavec 9.4.6.1).

Výpočet se opakuje pro nejméně pět signálů ke zvýšení a poklesu průtoku a z výsledků se vypočte průměrná hodnota. Od této hodnoty se odečte vnitřní doba transformace (< 100 ms) referenčního průtokoměru. Výsledkem je předem stanovená hodnota systému s ředěním části toku, která se použije podle odstavce 9.4.6.1.

9.5.   Kalibrace systému CVS

9.5.1.   Obecně

Systém CVS se musí kalibrovat přesným průtokoměrem a zařízením škrtícím průtok. Průtok systémem se měří při různých nastaveních škrcení a měří se parametry regulace systému a určuje se jejich vztah k průtoku.

Mohou se použít různé typy průtokoměrů, např. kalibrovaná Venturiho trubice, kalibrovaný laminární průtokoměr, kalibrovaný turbinový průtokoměr.

9.5.2.   Kalibrace objemového dávkovacího čerpadla (PDP)

Všechny parametry čerpadla se musí měřit současně s parametry kalibrační Venturiho trubice, která je zapojena v sérii s čerpadlem. Nakreslí se křivka závislosti vypočteného průtoku (v m3/s na vstupu čerpadla při absolutním tlaku a absolutní teplotě) na korelační funkci, která je hodnotou specifické kombinace parametrů čerpadla. Pak se určí lineární rovnice vztahu mezi průtokem čerpadla a korelační funkcí. Jestliže má systém CVS pohon s více rychlostmi, provede se kalibrace pro každou použitou rychlost.

V průběhu kalibrace se musí udržovat stabilní teplota.

Úniky ze všech spojů a potrubí mezi kalibrační Venturiho trubicí a čerpadlem CVS se musí udržovat na hodnotě nižší než 0,3 % nejnižší hodnoty průtoku (při maximálním škrcení a nejnižších otáčkách čerpadla PDP).

9.5.2.1.   Analýza údajů

Průtok vzduchu (q vCVS) při každém nastavení škrcení (nejméně 6 nastavení) se vypočte v normálních m3/s z údajů průtokoměru s použitím metody předepsané výrobcem. Pak se průtok vzduchu přepočte na průtok čerpadla (V 0) v m3/ot při absolutní teplotě a absolutním tlaku na vstupu čerpadla takto:

Formula

(85)

kde:

q vCVS

je průtok vzduchu při normálních podmínkách (101,3 kPa, 273 K), m3/s

T

je teplota na vstupu čerpadla, K

p p

je absolutní tlak na vstupu čerpadla, kPa

n

jsou otáčky čerpadla, ot/s

Aby se vzalo v úvahu vzájemné ovlivňování kolísání tlaku v čerpadle a míry ztrát v čerpadle, vypočte se korelační funkce (X 0) mezi otáčkami čerpadla, rozdílem tlaku mezi vstupem a výstupem čerpadla a absolutním tlakem na výstupu čerpadla takto:

Formula

(86)

kde:

Δp p

je rozdíl tlaku mezi vstupem a výstupem čerpadla, kPa

p p

je absolutní tlak na výstupu čerpadla, kPa

Lineární úpravou metodou nejmenších čtverců se odvodí tato kalibrační rovnice:

Formula

(87)

D 0 a m

jsou úsek na ose souřadnic a sklon, které popisují regresní přímky.

U systému CVS s více rychlostmi musí být kalibrační křivky sestrojené pro různé rozsahy průtoku čerpadla přibližně rovnoběžné a hodnoty úseku na ose souřadnic (D 0) se musí zvětšovat s poklesem rozsahů průtoku čerpadla.

Hodnoty vypočtené z rovnice se mohou lišit maximálně o ± 0,5 % od změřené hodnoty V 0. Hodnoty m budou u různých čerpadel různé. Úsady částic způsobí v průběhu času zmenšování skluzu čerpadla, což se projeví v nižších hodnotách m. Proto se kalibrace musí provést při uvedení čerpadla do provozu, po větší údržbě a pokud ověření celého systému ukazuje změnu míry ztrát.

9.5.3.   Kalibrace Venturiho trubice s kritickým prouděním (CFV)

Kalibrace CFV vychází z rovnice průtoku pro Venturiho trubici s kritickým prouděním. Průtok plynu je funkcí tlaku a teploty na vstupu Venturiho trubice.

K určení rozsahu kritického proudění se sestrojí křivka K v jako funkce tlaku na vstupu Venturiho trubice. Při kritickém (škrceném) průtoku má K v poměrně konstantní hodnotu. Při poklesu tlaku (zvětšujícím se podtlaku) se průtok Venturiho trubicí uvolňuje a K v se zmenšuje, což ukazuje, že CFV pracuje mimo přípustný rozsah.

9.5.3.1.   Analýza údajů

Průtok vzduchu (q vCVS) při každém nastavení škrcení (nejméně 8 nastavení) se vypočte v normálních m3/s z údajů průtokoměru s použitím metody předepsané výrobcem. Kalibrační koeficient se vypočte z kalibračních údajů pro každé nastavení takto:

Formula

(88)

kde:

q vCVS

je průtok vzduchu při normálních podmínkách (101,3 kPa, 273 K), m3/s

T

je teplota na vstupu Venturiho trubice, K

p p

je absolutní tlak na vstupu do Venturiho trubice, kPa

Vypočte se střední hodnota K V a směrodatná odchylka. Směrodatná odchylka nesmí překročit ± 0,3 % střední hodnoty K V.

9.5.4.   Kalibrace Venturiho trubice s podzvukovým prouděním (SSV)

Kalibrace SSV vychází z rovnice průtoku pro Venturiho trubici s podzvukovým prouděním. Průtok plynu je funkcí vstupního tlaku a teploty, poklesu tlaku mezi vstupem a hrdlem SVV, jak vyjadřuje rovnice 53 (viz odstavec 8.5.1.4).

9.5.4.1.   Analýza údajů

Průtok vzduchu (Q SSV) se při každém nastavení škrcení (nejméně 16 nastavení) vypočte v normálních m3/s z údajů průtokoměru s použitím metody předepsané výrobcem. Koeficient výtoku se vypočte z kalibračních údajů pro každé nastavení takto:

Formula

(89)

kde:

Q SSV

je průtok vzduchu při normálních podmínkách (101,3 kPa, 273 K), m3/s

T

je teplota na vstupu Venturiho trubice, K

d V

je průměr hrdla SSV, m

r p

je poměr absolutního statického tlaku v hrdle SSV a na vstupu SSV =Formula

r D

je poměr průměru d V hrdla SSV k vnitřnímu průměru vstupní trubky D

K určení rozsahu podzvukového proudění se sestrojí křivka C d jako funkce Reynoldsova čísla Re v hrdle SSV. Re v hrdle SSV se vypočte podle této rovnice:

Formula

(90)

přičemž

Formula

(91)

kde:

A1

je 25,55152 v jednotkách SI Formula

Q SSV

je průtok vzduchu při normálních podmínkách (101,3 kPa, 273 K), m3/s

d V

je průměr hrdla SSV, m

μ

je absolutní nebo dynamická viskozita plynu, kg/ms

b

je 1,458 × 106 (empirická konstanta), kg/m s K0,5

S

je 110,4 (empirická konstanta), K

Vzhledem k tomu, že Q SSV je údajem potřebným pro vzorec k výpočtu Re, musí výpočty začít s počátečním odhadem hodnoty pro Q SSV nebo C d kalibrační Venturiho trubice a musí se opakovat tak dlouho, dokud Q SSV nekonverguje. Konvergenční metoda musí mít přesnost 0,1 % hodnoty měřené v příslušném bodě měření nebo větší přesnost.

Pro minimálně šestnáct bodů v oblasti podzvukového proudění musí být hodnoty C d vypočtené na základě výsledné rovnice pro přizpůsobení kalibrační křivky v rozmezí ± 0,5 % naměřené hodnoty C d pro každý kalibrační bod.

9.5.5.   Ověření celého systému

Celková přesnost systému CVS pro odběr vzorků a analytického systému se určí zavedením známého množství znečišťujícího plynu do systému, když pracuje normálním způsobem. Znečišťující látka se analyzuje a vypočte se hmotnost podle odstavce 8.5.2.3, kromě propanu, u něhož se pro faktor u použije místo hodnoty 0,000480 pro HC hodnota 0,000472. Použije se jeden ze dvou následujících postupů.

9.5.5.1.   Měření clonou s kritickým prouděním

Známé množství čistého plynu (oxid uhelnatý nebo propan) se vpustí do systému CVS kalibrovanou clonou s kritickým prouděním. Jestliže je tlak na vstupu dostatečně velký, není průtok, který se seřídí clonou s kritickým prouděním, závislý na tlaku na výstupu clony (kritické proudění). Systém CVS musí být v činnosti jako při normální zkoušce emisí z výfuku po dobu 5 až 10 minut. Vzorek plynu se analyzuje obvyklým zařízením (vak k jímání vzorků nebo metoda integrace) a vypočte se hmotnost plynu.

Takto určená hmotnost se smí lišit nejvýše o ± 3 % od známé hmotnosti vpuštěného plynu.

9.5.5.2.   Měření gravimetrickým postupem

Změří se hmotnost malé láhve naplněné oxidem uhelnatým nebo propanem s přesností ± 0,01 g. Systém CVS je v činnosti jako při normální zkoušce emisí z výfuku po dobu 5 až 10 minut, přičemž se oxid uhelnatý nebo propan vpouští do systému. Množství čistého plynu, které bylo vypuštěno z láhve, se určí z hmotnostního rozdílu zjištěného vážením. Vzorek plynu se analyzuje obvyklým zařízením (vak k jímání vzorků nebo metoda integrace) a vypočte se hmotnost plynu.

Takto určená hmotnost se smí lišit nejvýše o ± 3 % od známé hmotnosti vpuštěného plynu.

10.   POSTUP ZKOUŠKY MĚŘENÍ POČTU ČÁSTIC

10.1.   Odběr vzorků

Počet emitovaných částic se měří nepřetržitým odběrem vzorků buď ze systému s ředěním části toku, jak je popsáno v dodatku 2 k této příloze, odstavcích A.2.2.1 a A.2.2.2, nebo ze systému s ředěním plného toku, jak je popsáno v dodatku 2 k této příloze, odstavcích A.2.2.3 a A.2.2.4.

10.1.1.   Filtrace ředicího média

Ředicí medium, které se použije jak v primárním, tak případně v sekundárním ředění výfukového plynu v ředicím systému, musí projít filtry, jež splňují požadavky na vzduchové filtry částic s vysokou účinností (HEPA) stanovené v dodatku 2 k této příloze, odstavcích A.2.2.2 nebo A.2.2.4. Ředicí médium může být předtím, než projde filtrem HEPA, volitelně pročištěno aktivním uhlím, aby se v něm snížily a stabilizovaly koncentrace uhlovodíků. Doporučuje se vložit doplňkový hrubý filtr částic před filtr HEPA a za čistič s aktivním uhlím, je-li použit.

10.2.   Kompenzace pro tok vzorků k měření počtu částic – systémy s ředěním plného toku

Ke kompenzaci hmotnostního toku odebraného z ředicího systému pro odběr vzorků k měření počtu částic se odebraný hmotnostní tok (filtrovaný) vrátí zpět do ředicího systému. Alternativně se může celkový hmotnostní tok v ředicím systému korigovat matematicky odebraným tokem pro odběr vzorků k měření počtu částic. Když je celkový hmotnostní tok odebraný z ředicího systému pro odběr vzorků k měření počtu částic menší než 0,5 % celkového ředěného toku výfukového plynu v ředicím tunelu (med), je možno vypustit tuto korekci nebo vrácení toku zpět.

10.3.   Kompenzace pro tok vzorků k měření počtu částic – systémy s ředěním části toku

10.3.1.   U systémů s ředěním části toku se hmotnostního toku odebraného z ředicího systému pro odběr vzorků k měření počtu částic dosáhne řízením proporcionality odběru vzorků. Toho se dosáhne buď směrováním toku vzorků k měření počtu částic zpět do ředicího systému před zařízení k měření průtoku, nebo matematickou korekcí, jak je uvedeno v odstavci 10.3.2. U systémů s ředěním části toku, u kterých se odebírá celkový vzorek, se musí hmotnostní tok odebraný z ředicího systému pro odběr vzorků k měření počtu částic korigovat také při výpočtu hmotnosti částic, jak je uvedeno v odstavci 10.3.3.

10.3.2.   Okamžitý průtok výfukového plynu do ředicího systému (qmp ) používaný k řízení proporcionality odběru vzorků se koriguje podle jedné z následujících metod:

a)

V případě, kdy se tok odebraný z ředicího systému pro odběr vzorků k měření počtu částic odstraní, nahradí se rovnice 83 v odstavci 9.4.6.2 touto rovnicí:

Formula

(92)

kde:

qmp

=

tok vzorku výfukového plynu do systému s ředěním části toku, kg/s

qmdew

=

hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu, kg/s

qmdw

=

hmotnostní průtok ředicího vzduchu, kg/s

qex

=

hmotnostní průtok vzorku k měření počtu částic, kg/s

Signál qex posílaný do řídicího zařízení systému části toku musí mít vždy přesnost 0,1 % hodnoty qmdew a měl by být vysílán s frekvencí nejméně 1 Hz;

b)

V případě, kdy se tok odebraný z ředicího systému pro odběr vzorků k měření počtu částic úplně nebo zčásti odstraní, avšak ekvivalentní tok se směruje zpět do ředicího systému před zařízení k měření průtoku, nahradí se rovnice 83 v odstavci 9.4.6.2 touto rovnicí:

Formula

(93)

kde:

qmp

=

tok vzorku výfukového plynu do systému s ředěním části toku, kg/s

qmdew

=

hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu, kg/s

qmdw

=

hmotnostní průtok ředicího vzduchu, kg/s

qex

=

hmotnostní průtok vzorku k měření počtu částic, kg/s

qsw

=

hmotnostní průtok zpětného toku do ředicího tunelu ke kompenzaci odebraného vzorku k měření počtu částic, kg/s

Rozdíl mezi qex a qsw posílaný do řídicího zařízení systému s ředěním části toku musí mít vždy přesnost 0,1 % hodnoty qmdew . Signál (nebo signály) musí být vysílán (vysílány) s frekvencí nejméně 1 Hz.

10.3.3.   Korekce měření hmotnosti částic

Když se tok vzorku k měření počtu částic odebere ze systému s ředěním části toku, u kterého se odebírá celkový vzorek, musí se hmotnost částic (mPM ) vypočtená podle odstavce 8.4.3.2.1 nebo 8.4.3.2.2 pro použití na korekci hodnoty odebraného toku korigovat následujícím způsobem. Tato korekce je nutná i v případě, že se filtrovaný odebíraný tok vede zpět do systémů s ředěním části toku.

Formula

(94)

kde:

mPM,corr

=

hmotnost částic korigovaná pro odběr toku vzorku k měření počtu částic, g/zkouška

mPM

=

hmotnost částic určená podle odstavce 8.4.3.2.1 nebo 8.4.3.2.2, g/zkouška

msed

=

celková hmotnost zředěného výfukového plynu procházejícího ředicím tunelem, kg

mex

=

celková hmotnost zředěného výfukového plynu odebraného z ředicího tunelu pro vzorky k měření počtu částic, kg

10.3.4.   Proporcionalita odběru vzorků ze systému s ředěním části toku

U měření počtu částic se k řízení systému s ředěním části toku, za účelem získat vzorek proporcionální k hmotnostnímu toku výfukového plynu, použije hmotnostní průtok výfukového plynu určený kteroukoli z metod popsaných v odstavcích 8.4.1.3 až 8.4.1.7. Proporcionalitu je třeba kontrolovat regresní analýzou mezi tokem vzorku a tokem výfukového plynu podle odstavce 9.4.6.1.

10.4.   Určení počtu částic

10.4.1.   Časová synchronizace

U systémů s ředěním části toku se doby setrvání v odběrném systému vzorků k měření počtu částic a v měřicím systému dosáhne časovou synchronizací signálu počtu částic se zkušebním cyklem a s hmotnostním průtokem výfukového plynu podle postupu stanoveného v odstavci 8.4.2.2. Doba transformace odběru vzorků k měření počtu částic a měřicího systému se určí podle odstavce A.8.1.3.7 dodatku 8 této přílohy.

10.4.2.   Určení počtů částic u systému s ředěním části toku

Když se odebírají vzorky k měření počtu částic s použitím systému s ředěním části toku podle postupů stanovených v odstavci 8.4, vypočte se počet částic emitovaných v průběhu zkušebního cyklu z následující rovnice:

Formula

(95)

kde:

N

=

počet částic emitovaných v průběhu zkušebního cyklu

medf

=

hmotnost ekvivalentního zředěného výfukového plynu v průběhu zkušebního cyklu, určená podle odstavce 8.4.3.2.2, kg/zkouška

k

=

kalibrační koeficient ke korigování měření počitadla počtu částic na úroveň referenčního přístroje, jestliže se tato korekce neprovádí interně v počitadle počtu částic. Když se kalibrační koeficient používá interně v počitadle počtu částic, použije se ve výše uvedené rovnici místo k hodnota 1

Formula

=

střední koncentrace částic ve zředěném výfukovém plynu korigovaná na normální podmínky (273,2 K a 101,33 kPa), částice na cm3

Formula

=

redukční koeficient střední koncentrace částic z odstraňovače těkavých částic, který je specifický pro nastavení ředění použité u zkoušky

Formula

=

se vypočte z následující rovnice:

Formula

(96)

kde:

cs,i

=

diskrétní změřená hodnota koncentrace částic ve zředěném výfukovém plynu udaná počitadlem částic, korigovaná koincidencí a na normální podmínky (273,2 K a 101,33 kPa), částice na cm3

n

=

počet měření koncentrace částic vykonaných v průběhu zkoušky

10.4.3.   Určení počtů částic u systémů s ředěním plného toku

Když se odebírají vzorky k měření počtu částic s použitím systému s ředěním části toku podle postupů stanovených v odstavci 8.5, vypočte se počet částic emitovaných v průběhu zkušebního cyklu z následující rovnice:

Formula

(97)

kde:

N

=

počet částic emitovaných v průběhu zkušebního cyklu

med

=

celkový tok zředěného výfukového plynu v průběhu zkušebního cyklu, vypočtený podle kterékoli z metod popsaných odstavcích 8.5.1.2 až 8.5.1.4, kg/zkouška

k

=

kalibrační koeficient ke korigování měření počitadla počtu částic na úroveň referenčního přístroje, jestliže se tato korekce neprovádí interně v počitadle počtu částic. Když se kalibrační koeficient používá interně v počitadle počtu částic, použije se ve výše uvedené rovnici místo k hodnota 1

Formula

=

střední korigovaná koncentrace částic ve zředěném výfukovém plynu korigovaná na normální podmínky (273,2 K a 101,33 kPa), částice na cm3

Formula

=

redukční koeficient střední koncentrace částic z odstraňovače těkavých částic, který je specifický pro nastavení ředění použité u zkoušky

Formula

=

se vypočte z následující rovnice:

Formula

(98)

kde:

cs,i

=

diskrétní změřená hodnota koncentrace částic ve zředěném výfukovém plynu udaná počitadlem částic, korigovaná koincidencí a na normální podmínky (273,2 K a 101,33 kPa), částice na cm3

n

=

počet měření koncentrace částic vykonaných v průběhu zkoušky

10.4.4.   Výsledek zkoušky

10.4.4.1.   Výpočet specifických emisí

Pro každou individuální zkoušku WHSC, zkoušku WHTC za tepla nebo zkoušku WHTC za studena se vypočtou specifické emise vyjádřené v počtu částic/kWh takto:

Formula

(99)

kde:

e

=

počet emitovaných částic na kWh

Wact

=

skutečná práce cyklu podle odstavce 7.8.6, v kWh

10.4.4.2.   Systémy následného zpracování výfukových plynů s periodickou regenerací

U motorů vybavených systémy následného zpracování výfukových plynů s periodickou regenerací se použijí obecná ustanovení odstavce 6.6.2. Vážené hodnoty emisí v průběhu zkoušky WHTC se startem za tepla se zjistí podle rovnice 5, kde Formula je průměrný počet částic/kWh bez regenerace a Formulaje průměrný počet částic/kWh s regenerací. Výpočet korekčních faktorů na regeneraci se provádí podle rovnic 6, 6a, 7, případně 8.

10.4.4.3.   Vážený průměr výsledku zkoušky WHTC

U zkoušky WHTC je konečným výsledkem zkoušky vážený průměr zkoušek se startem za studena a se startem za tepla (případně včetně periodické regenerace), vypočtený podle jedné z následujících rovnic:

a)

v případě multiplikační korekce na regeneraci, nebo u motorů bez zařízení k následnému zpracování výfukových plynů s periodickou regenerací

Formula

(100)

(b)

v případě aditivní korekce na regeneraci

Formula

(101)

kde:

Ncold

=

celkový počet částic emitovaných v průběhu zkušebního cyklu WHTC se startem za studena

Nhot

=

celkový počet částic emitovaných v průběhu zkušebního cyklu WHTC se startem za tepla

Wact,cold

=

skutečná práce ve zkušebním cyklu WHTC se startem za studena podle odstavce 7.8.6, kWh

Wact, hot

=

skutečná práce ve zkušebním cyklu WHTC se startem za tepla podle odstavce 7.8.6, kWh

kr

=

korekce na regeneraci podle odstavce 6.6.2. nebo v případě motorů bez zařízení k následnému zpracování výfukových plynů s periodickou regenerací kr = 1

10.4.4.4.   Zaokrouhlování konečných výsledků

Konečné výsledky zkoušky WHSC a výsledné vážené průměry zkoušky WHTC se zaokrouhlí v jednom kroku na tři významná číselná místa podle ASTM E 29-06B. Není přípustné žádné zaokrouhlování mezilehlých hodnot, které jsou podkladem k výsledku konečných specifických emisí na brzdě.

10.5.   Určení počtu částic v pozadí

10.5.1.

Na žádost výrobce motoru se mohou odebírat vzorky pozadí v ředicím tunelu, před zkouškou nebo po ní, počínaje místem, které je ve směru proudění za filtry částic a filtry uhlovodíků situovanými na vstupu systému k měření počtu částic, za účelem určení koncentrace částic pozadí v tunelu.

10.5.2.

Není dovoleno odečítat koncentrace částic pozadí v ředicím tunelu pro účely schválení typu, avšak může se tak učinit na žádost výrobce, s předchozím souhlasem orgánu schválení typu, u zkoušek kontroly shodnosti výroby, jestliže lze prokázat, že podíl pozadí v tunelu je významný. V takovém případě se pak může odečíst od hodnot změřených ve zředěném výfukovém plynu.


(1)  Číslování této přílohy odpovídá číslování celosvětového technického předpisu GTR č. 4 týkajícího se WHDC. Některé odstavce předpisu WHDC však nebylo nutno do této přílohy zařadit.

(2)  V závislosti na palivu.

(3)  Při λ = 2, suchý vzduch, 273 K, 101,3 kPa.

(4)  hodnota u s přesností v rozmezí 0,2 % pro složení: C = 66 - 76 %; H = 22 - 25 %; N = 0 - 12 %

(5)  NMHC na základě CH2,93 (pro celek HC se použije koeficient u gas CH4)

(6)  hodnota u s přesností v rozmezí 0,2 % pro složení: C3 = 70 - 90 %; C4 = 10 - 30 %

(7)  v závislosti na palivu

(8)  při λ = 2, suchý vzduch, 273 K, 101,3 kPa

(9)  hodnota u s přesností v rozmezí 0,2 % pro složení: C = 66 - 76 %; H = 22 - 25 %; N = 0 - 12 %

(10)  NMHC na základě CH2,93 (pro celek HC se použije koeficient ugas CH4)

(11)  hodnota u s přesností v rozmezí 0,2 % pro složení: C3 = 70 - 90 %; C4 = 10 - 30 %

Dodatek 1

Plán průběhu zkoušky WHTC s motorem na dynamometru

Čas

Norm. otáčky

Norm. točivý moment

s

%

%

1

0,0

0,0

2

0,0

0,0

3

0,0

0,0

4

0,0

0,0

5

0,0

0,0

6

0,0

0,0

7

1,5

8,9

8

15,8

30,9

9

27,4

1,3

10

32,6

0,7

11

34,8

1,2

12

36,2

7,4

13

37,1

6,2

14

37,9

10,2

15

39,6

12,3

16

42,3

12,5

17

45,3

12,6

18

48,6

6,0

19

40,8

0,0

20

33,0

16,3

21

42,5

27,4

22

49,3

26,7

23

54,0

18,0

24

57,1

12,9

25

58,9

8,6

26

59,3

6,0

27

59,0

4,9

28

57,9

m

29

55,7

m

30

52,1

m

31

46,4

m

32

38,6

m

33

29,0

m

34

20,8

m

35

16,9

m

36

16,9

42,5

37

18,8

38,4

38

20,7

32,9

39

21,0

0,0

40

19,1

0,0

41

13,7

0,0

42

2,2

0,0

43

0,0

0,0

44

0,0

0,0

45

0,0

0,0

46

0,0

0,0

47

0,0

0,0

48

0,0

0,0

49

0,0

0,0

50

0,0

13,1

51

13,1

30,1

52

26,3

25,5

53

35,0

32,2

54

41,7

14,3

55

42,2

0,0

56

42,8

11,6

57

51,0

20,9

58

60,0

9,6

59

49,4

0,0

60

38,9

16,6

61

43,4

30,8

62

49,4

14,2

63

40,5

0,0

64

31,5

43,5

65

36,6

78,2

66

40,8

67,6

67

44,7

59,1

68

48,3

52,0

69

51,9

63,8

70

54,7

27,9

71

55,3

18,3

72

55,1

16,3

73

54,8

11,1

74

54,7

11,5

75

54,8

17,5

76

55,6

18,0

77

57,0

14,1

78

58,1

7,0

79

43,3

0,0

80

28,5

25,0

81

30,4

47,8

82

32,1

39,2

83

32,7

39,3

84

32,4

17,3

85

31,6

11,4

86

31,1

10,2

87

31,1

19,5

88

31,4

22,5

89

31,6

22,9

90

31,6

24,3

91

31,9

26,9

92

32,4

30,6

93

32,8

32,7

94

33,7

32,5

95

34,4

29,5

96

34,3

26,5

97

34,4

24,7

98

35,0

24,9

99

35,6

25,2

100

36,1

24,8

101

36,3

24,0

102

36,2

23,6

103

36,2

23,5

104

36,8

22,7

105

37,2

20,9

106

37,0

19,2

107

36,3

18,4

108

35,4

17,6

109

35,2

14,9

110

35,4

9,9

111

35,5

4,3

112

35,2

6,6

113

34,9

10,0

114

34,7

25,1

115

34,4

29,3

116

34,5

20,7

117

35,2

16,6

118

35,8

16,2

119

35,6

20,3

120

35,3

22,5

121

35,3

23,4

122

34,7

11,9

123

45,5

0,0

124

56,3

m

125

46,2

m

126

50,1

0,0

127

54,0

m

128

40,5

m

129

27,0

m

130

13,5

m

131

0,0

0,0

132

0,0

0,0

133

0,0

0,0

134

0,0

0,0

135

0,0

0,0

136

0,0

0,0

137

0,0

0,0

138

0,0

0,0

139

0,0

0,0

140

0,0

0,0

141

0,0

0,0

142

0,0

4,9

143

0,0

7,3

144

4,4

28,7

145

11,1

26,4

146

15,0

9,4

147

15,9

0,0

148

15,3

0,0

149

14,2

0,0

150

13,2

0,0

151

11,6

0,0

152

8,4

0,0

153

5,4

0,0

154

4,3

5,6

155

5,8

24,4

156

9,7

20,7

157

13,6

21,1

158

15,6

21,5

159

16,5

21,9

160

18,0

22,3

161

21,1

46,9

162

25,2

33,6

163

28,1

16,6

164

28,8

7,0

165

27,5

5,0

166

23,1

3,0

167

16,9

1,9

168

12,2

2,6

169

9,9

3,2

170

9,1

4,0

171

8,8

3,8

172

8,5

12,2

173

8,2

29,4

174

9,6

20,1

175

14,7

16,3

176

24,5

8,7

177

39,4

3,3

178

39,0

2,9

179

38,5

5,9

180

42,4

8,0

181

38,2

6,0

182

41,4

3,8

183

44,6

5,4

184

38,8

8,2

185

37,5

8,9

186

35,4

7,3

187

28,4

7,0

188

14,8

7,0

189

0,0

5,9

190

0,0

0,0

191

0,0

0,0

192

0,0

0,0

193

0,0

0,0

194

0,0

0,0

195

0,0

0,0

196

0,0

0,0

197

0,0

0,0

198

0,0

0,0

199

0,0

0,0

200

0,0

0,0

201

0,0

0,0

202

0,0

0,0

203

0,0

0,0

204

0,0

0,0

205

0,0

0,0

206

0,0

0,0

207

0,0

0,0

208

0,0

0,0

209

0,0

0,0

210

0,0

0,0

211

0,0

0,0

212

0,0

0,0

213

0,0

0,0

214

0,0

0,0

215

0,0

0,0

216

0,0

0,0

217

0,0

0,0

218

0,0

0,0

219

0,0

0,0

220

0,0

0,0

221

0,0

0,0

222

0,0

0,0

223

0,0

0,0

224

0,0

0,0

225

0,0

0,0

226

0,0

0,0

227

0,0

0,0

228

0,0

0,0

229

0,0

0,0

230

0,0

0,0

231

0,0

0,0

232

0,0

0,0

233

0,0

0,0

234

0,0

0,0

235

0,0

0,0

236

0,0

0,0

237

0,0

0,0

238

0,0

0,0

239

0,0

0,0

240

0,0

0,0

241

0,0

0,0

242

0,0

0,0

243

0,0

0,0

244

0,0

0,0

245

0,0

0,0

246

0,0

0,0

247

0,0

0,0

248

0,0

0,0

249

0,0

0,0

250

0,0

0,0

251

0,0

0,0

252

0,0

0,0

253

0,0

31,6

254

9,4

13,6

255

22,2

16,9

256

33,0

53,5

257

43,7

22,1

258

39,8

0,0

259

36,0

45,7

260

47,6

75,9

261

61,2

70,4

262

72,3

70,4

263

76,0

m

264

74,3

m

265

68,5

m

266

61,0

m

267

56,0

m

268

54,0

m

269

53,0

m

270

50,8

m

271

46,8

m

272

41,7

m

273

35,9

m

274

29,2

m

275

20,7

m

276

10,1

m

277

0,0

m

278

0,0

0,0

279

0,0

0,0

280

0,0

0,0

281

0,0

0,0

282

0,0

0,0

283

0,0

0,0

284

0,0

0,0

285

0,0

0,0

286

0,0

0,0

287

0,0

0,0

288

0,0

0,0

289

0,0

0,0

290

0,0

0,0

291

0,0

0,0

292

0,0

0,0

293

0,0

0,0

294

0,0

0,0

295

0,0

0,0

296

0,0

0,0

297

0,0

0,0

298

0,0

0,0

299

0,0

0,0

300

0,0

0,0

301

0,0

0,0

302

0,0

0,0

303

0,0

0,0

304

0,0

0,0

305

0,0

0,0

306

0,0

0,0

307

0,0

0,0

308

0,0

0,0

309

0,0

0,0

310

0,0

0,0

311

0,0

0,0

312

0,0

0,0

313

0,0

0,0

314

0,0

0,0

315

0,0

0,0

316

0,0

0,0

317

0,0

0,0

318

0,0

0,0

319

0,0

0,0

320

0,0

0,0

321

0,0

0,0

322

0,0

0,0

323

0,0

0,0

324

4,5

41,0

325

17,2

38,9

326

30,1

36,8

327

41,0

34,7

328

50,0

32,6

329

51,4

0,1

330

47,8

m

331

40,2

m

332

32,0

m

333

24,4

m

334

16,8

m

335

8,1

m

336

0,0

m

337

0,0

0,0

338

0,0

0,0

339

0,0

0,0

340

0,0

0,0

341

0,0

0,0

342

0,0

0,0

343

0,0

0,0

344

0,0

0,0

345

0,0

0,0

346

0,0

0,0

347

0,0

0,0

348

0,0

0,0

349

0,0

0,0

350

0,0

0,0

351

0,0

0,0

352

0,0

0,0

353

0,0

0,0

354

0,0

0,5

355

0,0

4,9

356

9,2

61,3

357

22,4

40,4

358

36,5

50,1

359

47,7

21,0

360

38,8

0,0

361

30,0

37,0

362

37,0

63,6

363

45,5

90,8

364

54,5

40,9

365

45,9

0,0

366

37,2

47,5

367

44,5

84,4

368

51,7

32,4

369

58,1

15,2

370

45,9

0,0

371

33,6

35,8

372

36,9

67,0

373

40,2

84,7

374

43,4

84,3

375

45,7

84,3

376

46,5

m

377

46,1

m

378

43,9

m

379

39,3

m

380

47,0

m

381

54,6

m

382

62,0

m

383

52,0

m

384

43,0

m

385

33,9

m

386

28,4

m

387

25,5

m

388

24,6

11,0

389

25,2

14,7

390

28,6

28,4

391

35,5

65,0

392

43,8

75,3

393

51,2

34,2

394

40,7

0,0

395

30,3

45,4

396

34,2

83,1

397

37,6

85,3

398

40,8

87,5

399

44,8

89,7

400

50,6

91,9

401

57,6

94,1

402

64,6

44,6

403

51,6

0,0

404

38,7

37,4

405

42,4

70,3

406

46,5

89,1

407

50,6

93,9

408

53,8

33,0

409

55,5

20,3

410

55,8

5,2

411

55,4

m

412

54,4

m

413

53,1

m

414

51,8

m

415

50,3

m

416

48,4

m

417

45,9

m

418

43,1

m

419

40,1

m

420

37,4

m

421

35,1

m

422

32,8

m

423

45,3

0,0

424

57,8

m

425

50,6

m

426

41,6

m

427

47,9

0,0

428

54,2

m

429

48,1

m

430

47,0

31,3

431

49,0

38,3

432

52,0

40,1

433

53,3

14,5

434

52,6

0,8

435

49,8

m

436

51,0

18,6

437

56,9

38,9

438

67,2

45,0

439

78,6

21,5

440

65,5

0,0

441

52,4

31,3

442

56,4

60,1

443

59,7

29,2

444

45,1

0,0

445

30,6

4,2

446

30,9

8,4

447

30,5

4,3

448

44,6

0,0

449

58,8

m

450

55,1

m

451

50,6

m

452

45,3

m

453

39,3

m

454

49,1

0,0

455

58,8

m

456

50,7

m

457

42,4

m

458

44,1

0,0

459

45,7

m

460

32,5

m

461

20,7

m

462

10,0

m

463

0,0

0,0

464

0,0

1,5

465

0,9

41,1

466

7,0

46,3

467

12,8

48,5

468

17,0

50,7

469

20,9

52,9

470

26,7

55,0

471

35,5

57,2

472

46,9

23,8

473

44,5

0,0

474

42,1

45,7

475

55,6

77,4

476

68,8

100,0

477

81,7

47,9

478

71,2

0,0

479

60,7

38,3

480

68,8

72,7

481

75,0

m

482

61,3

m

483

53,5

m

484

45,9

58,0

485

48,1

80,0

486

49,4

97,9

487

49,7

m

488

48,7

m

489

45,5

m

490

40,4

m

491

49,7

0,0

492

59,0

m

493

48,9

m

494

40,0

m

495

33,5

m

496

30,0

m

497

29,1

12,0

498

29,3

40,4

499

30,4

29,3

500

32,2

15,4

501

33,9

15,8

502

35,3

14,9

503

36,4

15,1

504

38,0

15,3

505

40,3

50,9

506

43,0

39,7

507

45,5

20,6

508

47,3

20,6

509

48,8

22,1

510

50,1

22,1

511

51,4

42,4

512

52,5

31,9

513

53,7

21,6

514

55,1

11,6

515

56,8

5,7

516

42,4

0,0

517

27,9

8,2

518

29,0

15,9

519

30,4

25,1

520

32,6

60,5

521

35,4

72,7

522

38,4

88,2

523

41,0

65,1

524

42,9

25,6

525

44,2

15,8

526

44,9

2,9

527

45,1

m

528

44,8

m

529

43,9

m

530

42,4

m

531

40,2

m

532

37,1

m

533

47,0

0,0

534

57,0

m

535

45,1

m

536

32,6

m

537

46,8

0,0

538

61,5

m

539

56,7

m

540

46,9

m

541

37,5

m

542

30,3

m

543

27,3

32,3

544

30,8

60,3

545

41,2

62,3

546

36,0

0,0

547

30,8

32,3

548

33,9

60,3

549

34,6

38,4

550

37,0

16,6

551

42,7

62,3

552

50,4

28,1

553

40,1

0,0

554

29,9

8,0

555

32,5

15,0

556

34,6

63,1

557

36,7

58,0

558

39,4

52,9

559

42,8

47,8

560

46,8

42,7

561

50,7

27,5

562

53,4

20,7

563

54,2

13,1

564

54,2

0,4

565

53,4

0,0

566

51,4

m

567

48,7

m

568

45,6

m

569

42,4

m

570

40,4

m

571

39,8

5,8

572

40,7

39,7

573

43,8

37,1

574

48,1

39,1

575

52,0

22,0

576

54,7

13,2

577

56,4

13,2

578

57,5

6,6

579

42,6

0,0

580

27,7

10,9

581

28,5

21,3

582

29,2

23,9

583

29,5

15,2

584

29,7

8,8

585

30,4

20,8

586

31,9

22,9

587

34,3

61,4

588

37,2

76,6

589

40,1

27,5

590

42,3

25,4

591

43,5

32,0

592

43,8

6,0

593

43,5

m

594

42,8

m

595

41,7

m

596

40,4

m

597

39,3

m

598

38,9

12,9

599

39,0

18,4

600

39,7

39,2

601

41,4

60,0

602

43,7

54,5

603

46,2

64,2

604

48,8

73,3

605

51,0

82,3

606

52,1

0,0

607

52,0

m

608

50,9

m

609

49,4

m

610

47,8

m

611

46,6

m

612

47,3

35,3

613

49,2

74,1

614

51,1

95,2

615

51,7

m

616

50,8

m

617

47,3

m

618

41,8

m

619

36,4

m

620

30,9

m

621

25,5

37,1

622

33,8

38,4

623

42,1

m

624

34,1

m

625

33,0

37,1

626

36,4

38,4

627

43,3

17,1

628

35,7

0,0

629

28,1

11,6

630

36,5

19,2

631

45,2

8,3

632

36,5

0,0

633

27,9

32,6

634

31,5

59,6

635

34,4

65,2

636

37,0

59,6

637

39,0

49,0

638

40,2

m

639

39,8

m

640

36,0

m

641

29,7

m

642

21,5

m

643

14,1

m

644

0,0

0,0

645

0,0

0,0

646

0,0

0,0

647

0,0

0,0

648

0,0

0,0

649

0,0

0,0

650

0,0

0,0

651

0,0

0,0

652

0,0

0,0

653

0,0

0,0

654

0,0

0,0

655

0,0

0,0

656

0,0

3,4

657

1,4

22,0

658

10,1

45,3

659

21,5

10,0

660

32,2

0,0

661

42,3

46,0

662

57,1

74,1

663

72,1

34,2

664

66,9

0,0

665

60,4

41,8

666

69,1

79,0

667

77,1

38,3

668

63,1

0,0

669

49,1

47,9

670

53,4

91,3

671

57,5

85,7

672

61,5

89,2

673

65,5

85,9

674

69,5

89,5

675

73,1

75,5

676

76,2

73,6

677

79,1

75,6

678

81,8

78,2

679

84,1

39,0

680

69,6

0,0

681

55,0

25,2

682

55,8

49,9

683

56,7

46,4

684

57,6

76,3

685

58,4

92,7

686

59,3

99,9

687

60,1

95,0

688

61,0

46,7

689

46,6

0,0

690

32,3

34,6

691

32,7

68,6

692

32,6

67,0

693

31,3

m

694

28,1

m

695

43,0

0,0

696

58,0

m

697

58,9

m

698

49,4

m

699

41,5

m

700

48,4

0,0

701

55,3

m

702

41,8

m

703

31,6

m

704

24,6

m

705

15,2

m

706

7,0

m

707

0,0

0,0

708

0,0

0,0

709

0,0

0,0

710

0,0

0,0

711

0,0

0,0

712

0,0

0,0

713

0,0

0,0

714

0,0

0,0

715

0,0

0,0

716

0,0

0,0

717

0,0

0,0

718

0,0

0,0

719

0,0

0,0

720

0,0

0,0

721

0,0

0,0

722

0,0

0,0

723

0,0

0,0

724

0,0

0,0

725

0,0

0,0

726

0,0

0,0

727

0,0

0,0

728

0,0

0,0

729

0,0

0,0

730

0,0

0,0

731

0,0

0,0

732

0,0

0,0

733

0,0

0,0

734

0,0

0,0

735

0,0

0,0

736

0,0

0,0

737

0,0

0,0

738

0,0

0,0

739

0,0

0,0

740

0,0

0,0

741

0,0

0,0

742

0,0

0,0

743

0,0

0,0

744

0,0

0,0

745

0,0

0,0

746

0,0

0,0

747

0,0

0,0

748

0,0

0,0

749

0,0

0,0

750

0,0

0,0

751

0,0

0,0

752

0,0

0,0

753

0,0

0,0

754

0,0

0,0

755

0,0

0,0

756

0,0

0,0

757

0,0

0,0

758

0,0

0,0

759

0,0

0,0

760

0,0

0,0

761

0,0

0,0

762

0,0

0,0

763

0,0

0,0

764

0,0

0,0

765

0,0

0,0

766

0,0

0,0

767

0,0

0,0

768

0,0

0,0

769

0,0

0,0

770

0,0

0,0

771

0,0

22,0

772

4,5

25,8

773

15,5

42,8

774

30,5

46,8

775

45,5

29,3

776

49,2

13,6

777

39,5

0,0

778

29,7

15,1

779

34,8

26,9

780

40,0

13,6

781

42,2

m

782

42,1

m

783

40,8

m

784

37,7

37,6

785

47,0

35,0

786

48,8

33,4

787

41,7

m

788

27,7

m

789

17,2

m

790

14,0

37,6

791

18,4

25,0

792

27,6

17,7

793

39,8

6,8

794

34,3

0,0

795

28,7

26,5

796

41,5

40,9

797

53,7

17,5

798

42,4

0,0

799

31,2

27,3

800

32,3

53,2

801

34,5

60,6

802

37,6

68,0

803

41,2

75,4

804

45,8

82,8

805

52,3

38,2

806

42,5

0,0

807

32,6

30,5

808

35,0

57,9

809

36,0

77,3

810

37,1

96,8

811

39,6

80,8

812

43,4

78,3

813

47,2

73,4

814

49,6

66,9

815

50,2

62,0

816

50,2

57,7

817

50,6

62,1

818

52,3

62,9

819

54,8

37,5

820

57,0

18,3

821

42,3

0,0

822

27,6

29,1

823

28,4

57,0

824

29,1

51,8

825

29,6

35,3

826

29,7

33,3

827

29,8

17,7

828

29,5

m

829

28,9

m

830

43,0

0,0

831

57,1

m

832

57,7

m

833

56,0

m

834

53,8

m

835

51,2

m

836

48,1

m

837

44,5

m

838

40,9

m

839

38,1

m

840

37,2

42,7

841

37,5

70,8

842

39,1

48,6

843

41,3

0,1

844

42,3

m

845

42,0

m

846

40,8

m

847

38,6

m

848

35,5

m

849

32,1

m

850

29,6

m

851

28,8

39,9

852

29,2

52,9

853

30,9

76,1

854

34,3

76,5

855

38,3

75,5

856

42,5

74,8

857

46,6

74,2

858

50,7

76,2

859

54,8

75,1

860

58,7

36,3

861

45,2

0,0

862

31,8

37,2

863

33,8

71,2

864

35,5

46,4

865

36,6

33,6

866

37,2

20,0

867

37,2

m

868

37,0

m

869

36,6

m

870

36,0

m

871

35,4

m

872

34,7

m

873

34,1

m

874

33,6

m

875

33,3

m

876

33,1

m

877

32,7

m

878

31,4

m

879

45,0

0,0

880

58,5

m

881

53,7

m

882

47,5

m

883

40,6

m

884

34,1

m

885

45,3

0,0

886

56,4

m

887

51,0

m

888

44,5

m

889

36,4

m

890

26,6

m

891

20,0

m

892

13,3

m

893

6,7

m

894

0,0

0,0

895

0,0

0,0

896

0,0

0,0

897

0,0

0,0

898

0,0

0,0

899

0,0

0,0

900

0,0

0,0

901

0,0

5,8

902

2,5

27,9

903

12,4

29,0

904

19,4

30,1

905

29,3

31,2

906

37,1

10,4

907

40,6

4,9

908

35,8

0,0

909

30,9

7,6

910

35,4

13,8

911

36,5

11,1

912

40,8

48,5

913

49,8

3,7

914

41,2

0,0

915

32,7

29,7

916

39,4

52,1

917

48,8

22,7

918

41,6

0,0

919

34,5

46,6

920

39,7

84,4

921

44,7

83,2

922

49,5

78,9

923

52,3

83,8

924

53,4

77,7

925

52,1

69,6

926

47,9

63,6

927

46,4

55,2

928

46,5

53,6

929

46,4

62,3

930

46,1

58,2

931

46,2

61,8

932

47,3

62,3

933

49,3

57,1

934

52,6

58,1

935

56,3

56,0

936

59,9

27,2

937

45,8

0,0

938

31,8

28,8

939

32,7

56,5

940

33,4

62,8

941

34,6

68,2

942

35,8

68,6

943

38,6

65,0

944

42,3

61,9

945

44,1

65,3

946

45,3

63,2

947

46,5

30,6

948

46,7

11,1

949

45,9

16,1

950

45,6

21,8

951

45,9

24,2

952

46,5

24,7

953

46,7

24,7

954

46,8

28,2

955

47,2

31,2

956

47,6

29,6

957

48,2

31,2

958

48,6

33,5

959

48,8

m

960

47,6

m

961

46,3

m

962

45,2

m

963

43,5

m

964

41,4

m

965

40,3

m

966

39,4

m

967

38,0

m

968

36,3

m

969

35,3

5,8

970

35,4

30,2

971

36,6

55,6

972

38,6

48,5

973

39,9

41,8

974

40,3

38,2

975

40,8

35,0

976

41,9

32,4

977

43,2

26,4

978

43,5

m

979

42,9

m

980

41,5

m

981

40,9

m

982

40,5

m

983

39,5

m

984

38,3

m

985

36,9

m

986

35,4

m

987

34,5

m

988

33,9

m

989

32,6

m

990

30,9

m

991

29,9

m

992

29,2

m

993

44,1

0,0

994

59,1

m

995

56,8

m

996

53,5

m

997

47,8

m

998

41,9

m

999

35,9

m

1000

44,3

0,0

1001

52,6

m

1002

43,4

m

1003

50,6

0,0

1004

57,8

m

1005

51,6

m

1006

44,8

m

1007

48,6

0,0

1008

52,4

m

1009

45,4

m

1010

37,2

m

1011

26,3

m

1012

17,9

m

1013

16,2

1,9

1014

17,8

7,5

1015

25,2

18,0

1016

39,7

6,5

1017

38,6

0,0

1018

37,4

5,4

1019

43,4

9,7

1020

46,9

15,7

1021

52,5

13,1

1022

56,2

6,3

1023

44,0

0,0

1024

31,8

20,9

1025

38,7

36,3

1026

47,7

47,5

1027

54,5

22,0

1028

41,3

0,0

1029

28,1

26,8

1030

31,6

49,2

1031

34,5

39,5

1032

36,4

24,0

1033

36,7

m

1034

35,5

m

1035

33,8

m

1036

33,7

19,8

1037

35,3

35,1

1038

38,0

33,9

1039

40,1

34,5

1040

42,2

40,4

1041

45,2

44,0

1042

48,3

35,9

1043

50,1

29,6

1044

52,3

38,5

1045

55,3

57,7

1046

57,0

50,7

1047

57,7

25,2

1048

42,9

0,0

1049

28,2

15,7

1050

29,2

30,5

1051

31,1

52,6

1052

33,4

60,7

1053

35,0

61,4

1054

35,3

18,2

1055

35,2

14,9

1056

34,9

11,7

1057

34,5

12,9

1058

34,1

15,5

1059

33,5

m

1060

31,8

m

1061

30,1

m

1062

29,6

10,3

1063

30,0

26,5

1064

31,0

18,8

1065

31,5

26,5

1066

31,7

m

1067

31,5

m

1068

30,6

m

1069

30,0

m

1070

30,0

m

1071

29,4

m

1072

44,3

0,0

1073

59,2

m

1074

58,3

m

1075

57,1

m

1076

55,4

m

1077

53,5

m

1078

51,5

m

1079

49,7

m

1080

47,9

m

1081

46,4

m

1082

45,5

m

1083

45,2

m

1084

44,3

m

1085

43,6

m

1086

43,1

m

1087

42,5

25,6

1088

43,3

25,7

1089

46,3

24,0

1090

47,8

20,6

1091

47,2

3,8

1092

45,6

4,4

1093

44,6

4,1

1094

44,1

m

1095

42,9

m

1096

40,9

m

1097

39,2

m

1098

37,0

m

1099

35,1

2,0

1100

35,6

43,3

1101

38,7

47,6

1102

41,3

40,4

1103

42,6

45,7

1104

43,9

43,3

1105

46,9

41,2

1106

52,4

40,1

1107

56,3

39,3

1108

57,4

25,5

1109

57,2

25,4

1110

57,0

25,4

1111

56,8

25,3

1112

56,3

25,3

1113

55,6

25,2

1114

56,2

25,2

1115

58,0

12,4

1116

43,4

0,0

1117

28,8

26,2

1118

30,9

49,9

1119

32,3

40,5

1120

32,5

12,4

1121

32,4

12,2

1122

32,1

6,4

1123

31,0

12,4

1124

30,1

18,5

1125

30,4

35,6

1126

31,2

30,1

1127

31,5

30,8

1128

31,5

26,9

1129

31,7

33,9

1130

32,0

29,9

1131

32,1

m

1132

31,4

m

1133

30,3

m

1134

29,8

m

1135

44,3

0,0

1136

58,9

m

1137

52,1

m

1138

44,1

m

1139

51,7

0,0

1140

59,2

m

1141

47,2

m

1142

35,1

0,0

1143

23,1

m

1144

13,1

m

1145

5,0

m

1146

0,0

0,0

1147

0,0

0,0

1148

0,0

0,0

1149

0,0

0,0

1150

0,0

0,0

1151

0,0

0,0

1152

0,0

0,0

1153

0,0

0,0

1154

0,0

0,0

1155

0,0

0,0

1156

0,0

0,0

1157

0,0

0,0

1158

0,0

0,0

1159

0,0

0,0

1160

0,0

0,0

1161

0,0

0,0

1162

0,0

0,0

1163

0,0

0,0

1164

0,0

0,0

1165

0,0

0,0

1166

0,0

0,0

1167

0,0

0,0

1168

0,0

0,0

1169

0,0

0,0

1170

0,0

0,0

1171

0,0

0,0

1172

0,0

0,0

1173

0,0

0,0

1174

0,0

0,0

1175

0,0

0,0

1176

0,0

0,0

1177

0,0

0,0

1178

0,0

0,0

1179

0,0

0,0

1180

0,0

0,0

1181

0,0

0,0

1182

0,0

0,0

1183

0,0

0,0

1184

0,0

0,0

1185

0,0

0,0

1186

0,0

0,0

1187

0,0

0,0

1188

0,0

0,0

1189

0,0

0,0

1190

0,0

0,0

1191

0,0

0,0

1192

0,0

0,0

1193

0,0

0,0

1194

0,0

0,0

1195

0,0

0,0

1196

0,0

20,4

1197

12,6

41,2

1198

27,3

20,4

1199

40,4

7,6

1200

46,1

m

1201

44,6

m

1202

42,7

14,7

1203

42,9

7,3

1204

36,1

0,0

1205

29,3

15,0

1206

43,8

22,6

1207

54,9

9,9

1208

44,9

0,0

1209

34,9

47,4

1210

42,7

82,7

1211

52,0

81,2

1212

61,8

82,7

1213

71,3

39,1

1214

58,1

0,0

1215

44,9

42,5

1216

46,3

83,3

1217

46,8

74,1

1218

48,1

75,7

1219

50,5

75,8

1220

53,6

76,7

1221

56,9

77,1

1222

60,2

78,7

1223

63,7

78,0

1224

67,2

79,6

1225

70,7

80,9

1226

74,1

81,1

1227

77,5

83,6

1228

80,8

85,6

1229

84,1

81,6

1230

87,4

88,3

1231

90,5

91,9

1232

93,5

94,1

1233

96,8

96,6

1234

100,0

m

1235

96,0

m

1236

81,9

m

1237

68,1

m

1238

58,1

84,7

1239

58,5

85,4

1240

59,5

85,6

1241

61,0

86,6

1242

62,6

86,8

1243

64,1

87,6

1244

65,4

87,5

1245

66,7

87,8

1246

68,1

43,5

1247

55,2

0,0

1248

42,3

37,2

1249

43,0

73,6

1250

43,5

65,1

1251

43,8

53,1

1252

43,9

54,6

1253

43,9

41,2

1254

43,8

34,8

1255

43,6

30,3

1256

43,3

21,9

1257

42,8

19,9

1258

42,3

m

1259

41,4

m

1260

40,2

m

1261

38,7

m

1262

37,1

m

1263

35,6

m

1264

34,2

m

1265

32,9

m

1266

31,8

m

1267

30,7

m

1268

29,6

m

1269

40,4

0,0

1270

51,2

m

1271

49,6

m

1272

48,0

m

1273

46,4

m

1274

45,0

m

1275

43,6

m

1276

42,3

m

1277

41,0

m

1278

39,6

m

1279

38,3

m

1280

37,1

m

1281

35,9

m

1282

34,6

m

1283

33,0

m

1284

31,1

m

1285

29,2

m

1286

43,3

0,0

1287

57,4

32,8

1288

59,9

65,4

1289

61,9

76,1

1290

65,6

73,7

1291

69,9

79,3

1292

74,1

81,3

1293

78,3

83,2

1294

82,6

86,0

1295

87,0

89,5

1296

91,2

90,8

1297

95,3

45,9

1298

81,0

0,0

1299

66,6

38,2

1300

67,9

75,5

1301

68,4

80,5

1302

69,0

85,5

1303

70,0

85,2

1304

71,6

85,9

1305

73,3

86,2

1306

74,8

86,5

1307

76,3

42,9

1308

63,3

0,0

1309

50,4

21,2

1310

50,6

42,3

1311

50,6

53,7

1312

50,4

90,1

1313

50,5

97,1

1314

51,0

100,0

1315

51,9

100,0

1316

52,6

100,0

1317

52,8

32,4

1318

47,7

0,0

1319

42,6

27,4

1320

42,1

53,5

1321

41,8

44,5

1322

41,4

41,1

1323

41,0

21,0

1324

40,3

0,0

1325

39,3

1,0

1326

38,3

15,2

1327

37,6

57,8

1328

37,3

73,2

1329

37,3

59,8

1330

37,4

52,2

1331

37,4

16,9

1332

37,1

34,3

1333

36,7

51,9

1334

36,2

25,3

1335

35,6

m

1336

34,6

m

1337

33,2

m

1338

31,6

m

1339

30,1

m

1340

28,8

m

1341

28,0

29,5

1342

28,6

100,0

1343

28,8

97,3

1344

28,8

73,4

1345

29,6

56,9

1346

30,3

91,7

1347

31,0

90,5

1348

31,8

81,7

1349

32,6

79,5

1350

33,5

86,9

1351

34,6

100,0

1352

35,6

78,7

1353

36,4

50,5

1354

37,0

57,0

1355

37,3

69,1

1356

37,6

49,5

1357

37,8

44,4

1358

37,8

43,4

1359

37,8

34,8

1360

37,6

24,0

1361

37,2

m

1362

36,3

m

1363

35,1

m

1364

33,7

m

1365

32,4

m

1366

31,1

m

1367

29,9

m

1368

28,7

m

1369

29,0

58,6

1370

29,7

88,5

1371

31,0

86,3

1372

31,8

43,4

1373

31,7

m

1374

29,9

m

1375

40,2

0,0

1376

50,4

m

1377

47,9

m

1378

45,0

m

1379

43,0

m

1380

40,6

m

1381

55,5

0,0

1382

70,4

41,7

1383

73,4

83,2

1384

74,0

83,7

1385

74,9

41,7

1386

60,0

0,0

1387

45,1

41,6

1388

47,7

84,2

1389

50,4

50,2

1390

53,0

26,1

1391

59,5

0,0

1392

66,2

38,4

1393

66,4

76,7

1394

67,6

100,0

1395

68,4

76,6

1396

68,2

47,2

1397

69,0

81,4

1398

69,7

40,6

1399

54,7

0,0

1400

39,8

19,9

1401

36,3

40,0

1402

36,7

59,4

1403

36,6

77,5

1404

36,8

94,3

1405

36,8

100,0

1406

36,4

100,0

1407

36,3

79,7

1408

36,7

49,5

1409

36,6

39,3

1410

37,3

62,8

1411

38,1

73,4

1412

39,0

72,9

1413

40,2

72,0

1414

41,5

71,2

1415

42,9

77,3

1416

44,4

76,6

1417

45,4

43,1

1418

45,3

53,9

1419

45,1

64,8

1420

46,5

74,2

1421

47,7

75,2

1422

48,1

75,5

1423

48,6

75,8

1424

48,9

76,3

1425

49,9

75,5

1426

50,4

75,2

1427

51,1

74,6

1428

51,9

75,0

1429

52,7

37,2

1430

41,6

0,0

1431

30,4

36,6

1432

30,5

73,2

1433

30,3

81,6

1434

30,4

89,3

1435

31,5

90,4

1436

32,7

88,5

1437

33,7

97,2

1438

35,2

99,7

1439

36,3

98,8

1440

37,7

100,0

1441

39,2

100,0

1442

40,9

100,0

1443

42,4

99,5

1444

43,8

98,7

1445

45,4

97,3

1446

47,0

96,6

1447

47,8

96,2

1448

48,8

96,3

1449

50,5

95,1

1450

51,0

95,9

1451

52,0

94,3

1452

52,6

94,6

1453

53,0

65,5

1454

53,2

0,0

1455

53,2

m

1456

52,6

m

1457

52,1

m

1458

51,8

m

1459

51,3

m

1460

50,7

m

1461

50,7

m

1462

49,8

m

1463

49,4

m

1464

49,3

m

1465

49,1

m

1466

49,1

m

1467

49,1

8,3

1468

48,9

16,8

1469

48,8

21,3

1470

49,1

22,1

1471

49,4

26,3

1472

49,8

39,2

1473

50,4

83,4

1474

51,4

90,6

1475

52,3

93,8

1476

53,3

94,0

1477

54,2

94,1

1478

54,9

94,3

1479

55,7

94,6

1480

56,1

94,9

1481

56,3

86,2

1482

56,2

64,1

1483

56,0

46,1

1484

56,2

33,4

1485

56,5

23,6

1486

56,3

18,6

1487

55,7

16,2

1488

56,0

15,9

1489

55,9

21,8

1490

55,8

20,9

1491

55,4

18,4

1492

55,7

25,1

1493

56,0

27,7

1494

55,8

22,4

1495

56,1

20,0

1496

55,7

17,4

1497

55,9

20,9

1498

56,0

22,9

1499

56,0

21,1

1500

55,1

19,2

1501

55,6

24,2

1502

55,4

25,6

1503

55,7

24,7

1504

55,9

24,0

1505

55,4

23,5

1506

55,7

30,9

1507

55,4

42,5

1508

55,3

25,8

1509

55,4

1,3

1510

55,0

m

1511

54,4

m

1512

54,2

m

1513

53,5

m

1514

52,4

m

1515

51,8

m

1516

50,7

m

1517

49,9

m

1518

49,1

m

1519

47,7

m

1520

47,3

m

1521

46,9

m

1522

46,9

m

1523

47,2

m

1524

47,8

m

1525

48,2

0,0

1526

48,8

23,0

1527

49,1

67,9

1528

49,4

73,7

1529

49,8

75,0

1530

50,4

75,8

1531

51,4

73,9

1532

52,3

72,2

1533

53,3

71,2

1534

54,6

71,2

1535

55,4

68,7

1536

56,7

67,0

1537

57,2

64,6

1538

57,3

61,9

1539

57,0

59,5

1540

56,7

57,0

1541

56,7

69,8

1542

56,8

58,5

1543

56,8

47,2

1544

57,0

38,5

1545

57,0

32,8

1546

56,8

30,2

1547

57,0

27,0

1548

56,9

26,2

1549

56,7

26,2

1550

57,0

26,6

1551

56,7

27,8

1552

56,7

29,7

1553

56,8

32,1

1554

56,5

34,9

1555

56,6

34,9

1556

56,3

35,8

1557

56,6

36,6

1558

56,2

37,6

1559

56,6

38,2

1560

56,2

37,9

1561

56,6

37,5

1562

56,4

36,7

1563

56,5

34,8

1564

56,5

35,8

1565

56,5

36,2

1566

56,5

36,7

1567

56,7

37,8

1568

56,7

37,8

1569

56,6

36,6

1570

56,8

36,1

1571

56,5

36,8

1572

56,9

35,9

1573

56,7

35,0

1574

56,5

36,0

1575

56,4

36,5

1576

56,5

38,0

1577

56,5

39,9

1578

56,4

42,1

1579

56,5

47,0

1580

56,4

48,0

1581

56,1

49,1

1582

56,4

48,9

1583

56,4

48,2

1584

56,5

48,3

1585

56,5

47,9

1586

56,6

46,8

1587

56,6

46,2

1588

56,5

44,4

1589

56,8

42,9

1590

56,5

42,8

1591

56,7

43,2

1592

56,5

42,8

1593

56,9

42,2

1594

56,5

43,1

1595

56,5

42,9

1596

56,7

42,7

1597

56,6

41,5

1598

56,9

41,8

1599

56,6

41,9

1600

56,7

42,6

1601

56,7

42,6

1602

56,7

41,5

1603

56,7

42,2

1604

56,5

42,2

1605

56,8

41,9

1606

56,5

42,0

1607

56,7

42,1

1608

56,4

41,9

1609

56,7

42,9

1610

56,7

41,8

1611

56,7

41,9

1612

56,8

42,0

1613

56,7

41,5

1614

56,6

41,9

1615

56,8

41,6

1616

56,6

41,6

1617

56,9

42,0

1618

56,7

40,7

1619

56,7

39,3

1620

56,5

41,4

1621

56,4

44,9

1622

56,8

45,2

1623

56,6

43,6

1624

56,8

42,2

1625

56,5

42,3

1626

56,5

44,4

1627

56,9

45,1

1628

56,4

45,0

1629

56,7

46,3

1630

56,7

45,5

1631

56,8

45,0

1632

56,7

44,9

1633

56,6

45,2

1634

56,8

46,0

1635

56,5

46,6

1636

56,6

48,3

1637

56,4

48,6

1638

56,6

50,3

1639

56,3

51,9

1640

56,5

54,1

1641

56,3

54,9

1642

56,4

55,0

1643

56,4

56,2

1644

56,2

58,6

1645

56,2

59,1

1646

56,2

62,5

1647

56,4

62,8

1648

56,0

64,7

1649

56,4

65,6

1650

56,2

67,7

1651

55,9

68,9

1652

56,1

68,9

1653

55,8

69,5

1654

56,0

69,8

1655

56,2

69,3

1656

56,2

69,8

1657

56,4

69,2

1658

56,3

68,7

1659

56,2

69,4

1660

56,2

69,5

1661

56,2

70,0

1662

56,4

69,7

1663

56,2

70,2

1664

56,4

70,5

1665

56,1

70,5

1666

56,5

69,7

1667

56,2

69,3

1668

56,5

70,9

1669

56,4

70,8

1670

56,3

71,1

1671

56,4

71,0

1672

56,7

68,6

1673

56,8

68,6

1674

56,6

68,0

1675

56,8

65,1

1676

56,9

60,9

1677

57,1

57,4

1678

57,1

54,3

1679

57,0

48,6

1680

57,4

44,1

1681

57,4

40,2

1682

57,6

36,9

1683

57,5

34,2

1684

57,4

31,1

1685

57,5

25,9

1686

57,5

20,7

1687

57,6

16,4

1688

57,6

12,4

1689

57,6

8,9

1690

57,5

8,0

1691

57,5

5,8

1692

57,3

5,8

1693

57,6

5,5

1694

57,3

4,5

1695

57,2

3,2

1696

57,2

3,1

1697

57,3

4,9

1698

57,3

4,2

1699

56,9

5,5

1700

57,1

5,1

1701

57,0

5,2

1702

56,9

5,5

1703

56,6

5,4

1704

57,1

6,1

1705

56,7

5,7

1706

56,8

5,8

1707

57,0

6,1

1708

56,7

5,9

1709

57,0

6,6

1710

56,9

6,4

1711

56,7

6,7

1712

56,9

6,9

1713

56,8

5,6

1714

56,6

5,1

1715

56,6

6,5

1716

56,5

10,0

1717

56,6

12,4

1718

56,5

14,5

1719

56,6

16,3

1720

56,3

18,1

1721

56,6

20,7

1722

56,1

22,6

1723

56,3

25,8

1724

56,4

27,7

1725

56,0

29,7

1726

56,1

32,6

1727

55,9

34,9

1728

55,9

36,4

1729

56,0

39,2

1730

55,9

41,4

1731

55,5

44,2

1732

55,9

46,4

1733

55,8

48,3

1734

55,6

49,1

1735

55,8

49,3

1736

55,9

47,7

1737

55,9

47,4

1738

55,8

46,9

1739

56,1

46,8

1740

56,1

45,8

1741

56,2

46,0

1742

56,3

45,9

1743

56,3

45,9

1744

56,2

44,6

1745

56,2

46,0

1746

56,4

46,2

1747

55,8

m

1748

55,5

m

1749

55,0

m

1750

54,1

m

1751

54,0

m

1752

53,3

m

1753

52,6

m

1754

51,8

m

1755

50,7

m

1756

49,9

m

1757

49,1

m

1758

47,7

m

1759

46,8

m

1760

45,7

m

1761

44,8

m

1762

43,9

m

1763

42,9

m

1764

41,5

m

1765

39,5

m

1766

36,7

m

1767

33,8

m

1768

31,0

m

1769

40,0

0,0

1770

49,1

m

1771

46,2

m

1772

43,1

m

1773

39,9

m

1774

36,6

m

1775

33,6

m

1776

30,5

m

1777

42,8

0,0

1778

55,2

m

1779

49,9

m

1780

44,0

m

1781

37,6

m

1782

47,2

0,0

1783

56,8

m

1784

47,5

m

1785

42,9

m

1786

31,6

m

1787

25,8

m

1788

19,9

m

1789

14,0

m

1790

8,1

m

1791

2,2

m

1792

0,0

0,0

1793

0,0

0,0

1794

0,0

0,0

1795

0,0

0,0

1796

0,0

0,0

1797

0,0

0,0

1798

0,0

0,0

1799

0,0

0,0

1800

0,0

0,0

m = pohon zkušebním stavem

Dodatek 2

Měřicí zařízení

A.2.1.   Tento dodatek obsahuje základní požadavky a celkový popis systémů k odběru vzorků a analytických systémů k měření emisí plynných látek a emisí částic. Jelikož různá uspořádání mohou přinášet rovnocenné výsledky, nepožaduje se přesná shoda s obrázky v tomto dodatku. K získávání dalších informací a ke koordinaci funkcí částí systému se mohou použít součásti, jako jsou přístroje, ventily, elektromagnety, čerpadla, přístroje k měření průtoku a spínače. Jiné součásti, které nejsou potřebné k zachování přesnosti některých systémů, mohou být vyloučeny, jestliže je jejich vyloučení založeno na osvědčeném odborném úsudku.

A.2.1.1.   Analytický systém

A.2.1.2.   Popis analytického systému

Je popsán analytický systém pro určení plynných emisí v surových (obrázek 9) nebo ve zředěných (obrázek 10) výfukových plynech na základě použití:

a)

analyzátoru HFID nebo FID pro měření uhlovodíků;

b)

analyzátorů NDIR pro měření oxidu uhelnatého a oxidu uhličitého;

c)

detektoru HCLD nebo CLD pro měření oxidů dusíku.

Vzorek všech složek by měl být odebrán jednou odběrnou sondou a interně rozdělen do jednotlivých analyzátorů. Případně lze použít dvě odběrné sondy umístěné v bezprostřední blízkosti. Musí se dbát na to, aby nedocházelo v jakémkoli bodě analytického systému k žádné nežádoucí kondenzaci složek výfuku (včetně vody a kyseliny sírové).

Obrázek 9

Schéma systému pro analýzu CO, CO2, NOx a HC v surových výfukových plynech

Image

Obrázek 10

Schéma systému pro analýzu CO, CO2, NOx a HC ve zředěných výfukových plynech

Image

A.2.1.3.   Popis součástí na obrázcích 9 a 10

EP

Výfuková trubka

SP

Odběrná sonda surových výfukových plynů (pouze obrázek 9)

Doporučuje se sonda přímého tvaru, z nerezavějící oceli, s uzavřeným koncem a s více otvory. Vnitřní průměr nesmí být větší než vnitřní průměr odběrného potrubí. Tloušťka stěny sondy nesmí být větší než 1 mm. Sonda musí mít nejméně tři otvory ve třech různých radiálních rovinách o takové velikosti, aby odebíraly přibližně stejný tok vzorku. Sonda musí pokrývat nejméně 80 % průměru výfukové trubky. Lze použít jednu nebo dvě odběrné sondy.

SP2

Odběrná sonda vzorků HC ze zředěných výfukových plynů (pouze obrázek 10)

Sonda musí:

a)

být vymezena jako první část délky 254 mm až 762 mm vyhřívaného odběrného potrubí HSL1;

b)

mít minimální vnitřní průměr 5 mm;

c)

být namontována v ředicím tunelu DT (obrázek 15) v bodě, kde jsou dobře promíchány ředicí médium a výfukové plyny (tj. ve vzdálenosti přibližně 10 průměrů tunelu ve směru proudění plynu od bodu, ve kterém vstupují výfukové plyny do ředicího tunelu);

d)

být dostatečně vzdálena (radiálně) od ostatních sond a od stěny tunelu tak, aby nebyla ovlivňována vlněním nebo víry;

e)

být vyhřívána tak, aby se teplota proudu plynů ve výstupu ze sondy zvýšila na 463 K ± 10 K (190 °C ± 10 °C), nebo na 385 K ± 10 K (112 °C ± 10 °C) u zážehových motorů;

f)

být v případě měření analyzátorem FID nevyhřívaná (studená).

SP3

Odběrná sonda vzorků CO, CO2, NOx ze zředěného výfukového plynu (pouze obrázek 10)

Sonda musí:

a)

být v téže rovině jako SP2;

b)

být dostatečně vzdálena (radiálně) od ostatních sond a od stěny tunelu tak, aby nebyla ovlivňována vlněním nebo víry;

c)

být vyhřívána a izolována po celé své délce tak, aby měla teplotu nejméně 328 K (55 °C) za účelem zabránit kondenzaci vody.

HF1

Vyhřívaný předfiltr (volitelný)

Filtr musí mít stejnou teplotu jako HSL1.

HF2

Vyhřívaný filtr

Filtr musí ze vzorku plynu oddělit všechny pevné částice, než tento vzorek vstoupí do analyzátoru. Filtr musí mít stejnou teplotu jako HSL1. Filtr se musí měnit podle potřeby.

HSL1

Vyhřívané odběrné potrubí

Odběrné potrubí vede vzorek plynu z jediné sondy k dělicímu bodu/bodům a k analyzátoru HC.

Odběrné potrubí musí:

a)

mít vnitřní průměr nejméně 4 mm a nejvýše 13,5 mm;

b)

být vyrobeno z nerezavějící oceli nebo z PTFE;

c)

udržovat teplotu stěny na 463 K ± 10 K (190 °C ± 10 °C), měřeno na každém odděleně regulovaném vyhřívaném úseku, jestliže výfukové plyny v odběrné sondě dosahují teploty 463 K (190 °C) nebo méně;

d)

udržovat teplotu stěn na hodnotě nad 453 K (180 °C), jestliže je teplota výfukových plynů v odběrné sondě vyšší než 463 K (190 °C);

e)

udržovat teplotu plynu těsně před vyhřívaným filtrem HF2 a před HFID na 463 K ± 10 K (190 °C ± 10 °C).

HSL2

Vyhřívané odběrné potrubí k měření NOx

Odběrné potrubí musí:

a)

udržovat teplotu stěny od 328 K do 473 K (od 55 °C do 200 °C) až ke konvertoru pro měření na suchém základě, a až k analyzátoru pro měření na vlhkém základě,

b)

být vyrobeno z nerezavějící oceli nebo z PTFE;

HP

Vyhřívané odběrné čerpadlo

Čerpadlo musí být vyhříváno na teplotu HSL.

SL

Odběrné potrubí pro CO a CO2

Potrubí musí být vyrobeno z PTFE nebo z nerezavějící oceli. Může být vyhřívané nebo nevyhřívané.

HC

Analyzátor HFID

Vyhřívaný plamenoionizační detektor (HFID) nebo plamenoionizační detektor (FID) k určení uhlovodíků. Teplota HFID se musí udržovat na hodnotě od 453 K do 473 K (od 180 °C do 200 °C).

CO, CO2

Analyzátor NDIR

Analyzátory NDIR k určení oxidu uhelnatého a oxidu uhličitého (volitelné k určení ředicího poměru k měření částic).

NOx

Analyzátor CLD nebo analyzátor NDUV

Analyzátor CLD, HCLD nebo NDUV k určení oxidů dusíku. Jestliže se použije HCLD, musí se udržovat na teplotě od 328 K do 473 K (od 55 °C do 200 °C).

B

Vysoušeč vzorku (volitelný pro měření NO)

K ochlazení a ke kondenzaci vody ze vzorku výfukových plynů. Je volitelný, jestliže v analyzátoru nedochází k rušivému vlivu vodní páry, který je uveden v odstavci 9.3.9.2.2 této přílohy. Jestliže se voda odstraňuje kondenzací, musí se monitorovat teplota vzorku plynu nebo rosný bod buď v odlučovači vody, nebo za ním. Teplota vzorku plynu nebo rosný bod nesmí překročit 280 K (7 °C). Pro odstranění vody ze vzorku nejsou přípustné chemické vysoušeče.

BK

Vak k jímání pozadí (volitelný; pouze obrázek 10)

K měření koncentrací pozadí.

BG

Vak k jímání vzorků (volitelný; pouze obrázek 10)

K měření koncentrací ve vzorcích.

A.2.1.4.   Metoda využívající separátor uhlovodíků jiných než methan (NMC)

Separátor oxiduje všechny uhlovodíky kromě CH4 na CO2 a H2O tak, aby při průchodu vzorku přístrojem NMC měřil detektor HFID jen CH4. Kromě běžné sestavy k odběru HC (viz obrázky 9 a 10) se namontuje druhá sestava k odběru HC vybavená separátorem, jak je znázorněno na obrázku 11. To umožňuje současné měření celku uhlovodíků, CH4 a NMHC.

Musí se určit katalytický účinek separátoru na CH4 a C2H6 při teplotě nejméně 600 K (327 °C) před zkouškou a při hodnotách H2O, které jsou reprezentativní pro podmínky v proudu výfukových plynů. Musí být znám rosný bod a obsah O2 v odebraném vzorku výfukových plynů. Určí se relativní odezva FID na CH4 a C2H6 v souladu s odstavcem 9.3.8 této přílohy.

Obrázek 11

Schéma analýzy methanu s NMC

Image

A.2.1.5.   Popis součástí na obrázku 11

NMC

Separátor uhlovodíků jiných než methan

Pro oxidování všech uhlovodíků kromě methanu.

HC

Vyhřívaný plamenoionizační detektor (HFID) nebo plamenoionizační detektor (FID) k měření koncentrací HC a CH4. Teplota HFID se musí udržovat na hodnotě od 453 K do 473 K (od 180 °C do 200 °C).

V1

Vícecestný ventil

K volbě nulovacího plynu a kalibračního plynu pro plný rozsah.

R

Regulátor tlaku

Pro řízení tlaku v odběrném potrubí a toku k HFID.

A.2.2.   Systém ředění a odběru vzorků částic

A.2.2.1.   Popis systému s ředěním části toku

Je popsán systém ředění založený na ředění části toku výfukových plynů. Rozdělení proudu výfukových plynů a následný postup ředění se může provést různými druhy systémů ředění. K následnému odběru částic prochází systémem pro odběr vzorků částic všechen zředěný výfukový plyn nebo jen část zředěného výfukového plynu. První postup se označuje jako odběr celkového vzorku, druhý postup jako odběr dílčího vzorku. Výpočet ředicího poměru závisí na druhu použitého systému.

Jak je vidět na obrázku 12, kde je znázorněn systém s odběrem celkového vzorku, surové výfukové plyny se převádí z výfukové trubky (EP) odběrnou sondou (SP) a přenosovou trubkou (TT) do ředicího tunelu (DT). Celkový průtok tunelem se nastavuje regulátorem průtoku FC2 a odběrným čerpadlem (P) systému pro odběr vzorků částic (viz obrázek 16). Průtok ředicího média se řídí regulátorem průtoku FC1, který může používat q mew nebo q maw a q mf jako řídicí signály pro požadovaný dělicí poměr výfukového plynu. Průtok vzorku do DT je rozdílem celkového průtoku a průtoku ředicího média. Průtok ředicího média se měří průtokoměrem FM1, celkový průtok průtokoměrem FM3 systému pro odběr vzorků částic (viz obrázek 16). Ředicí poměr se vypočte z těchto dvou průtoků.

Obrázek 12

Schéma systému s ředěním části toku (typ s odběrem celkového vzorku)

Image

Jak je vidět na obrázku 13, kde je znázorněn systém s odběrem dílčího vzorku, surové výfukové plyny se převádí z výfukové trubky EP odběrnou sondou SP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT. Celkový průtok tunelem je regulován regulátorem průtoku FC1, který je připojen k toku ředicího média, nebo k sacímu ventilátoru, který působí na celkový průtok tunelem. Regulátor průtoku FC1 může být ovládán signály z měření q mew nebo q maw a q mf tak, aby došlo k požadovanému rozdělení výfuku. Průtok vzorku do DT je rozdílem celkového průtoku a průtoku ředicího média. Průtok ředicího média se měří průtokoměrem FM1, celkový průtok průtokoměrem FM2. Ředicí poměr se vypočte z těchto dvou průtoků. Systémem k odběru vzorků částic se z DT odebere vzorek částic (viz obrázek 16).

Obrázek 13

Schéma systému s ředěním části toku (typ s odběrem dílčího vzorku)

Image

A.2.2.2.   Popis součástí na obrázcích 12 a 13

EP

Výfuková trubka

Výfuková trubka může být izolována. Ke zmenšení tepelné setrvačnosti výfukové trubky se doporučuje, aby poměr tloušťky stěny k průměru trubky byl nejvýše 0,015. Používání ohebných úseků se musí omezit na poměr délky k průměru nejvýše 12. Ohyby se musí co nejvíce omezit, aby se zmenšily úsady vzniklé působením setrvačných sil. Jestliže k systému patří tlumič výfuku zkušebního stavu, musí být i tento tlumič izolován. Doporučuje se, aby trubka byla přímá od vstupu sondy v délce nejméně šesti průměrů trubky proti směru proudění a tří průměrů trubky ve směru proudění.

SP

Odběrná sonda

Použije se sonda některého z následujících druhů:

a)

otevřená trubka směřující proti proudu plynu v ose výfukové trubky;

b)

otevřená trubka směřující po proudu plynu v ose výfukové trubky;

c)

sonda s více otvory podle SP v odstavci A.2.1.3;

d)

sonda s konickým krytem směřující proti proudu v ose výfukové trubky podle obrázku 14.

Sonda musí mít na vstupu vnitřní průměr nejméně 4 mm. Poměr průměru výfukové trubky k průměru sondy musí být nejméně 4.

Když se použije sonda druhu a), musí být bezprostředně před držákem filtru (proti směru proudění) namontován předsazený odstředivý separátor (cyklon nebo lapač prachu), který má bod separování mezi 2,5 μm a 10 μm pro účinnost 50 %.

Obrázek 14

Schéma sondy s konickým krytem

Image

TT

Přenosová trubka výfukového plynu

Přenosová trubka musí být co nejkratší, avšak:

a)

nesmí být delší než 0,26 m, jestliže je izolovaná na 80 % celkové délky, měřeno mezi koncem sondy a ředicím stupněm;

nebo

b)

nesmí být delší než 1 m, jestliže je vyhřívaná nad 150 °C na 90 procentech celkové délky, měřeno mezi koncem sondy a ředicím stupněm.

Musí mít průměr stejný nebo větší než průměr sondy, avšak ne větší než 25 mm, a musí vystupovat z ředicího tunelu soustředně k jeho střednici a směřovat ve směru proudění.

Ve vztahu k ustanovení písmene a) musí být trubka izolována materiálem s maximální tepelnou vodivostí 0,05 W/mK a s radiální tloušťkou izolace odpovídající průměru sondy.

FC1

Regulátor průtoku

Regulátor průtoku se použije k regulaci průtoku ředicího média tlakovým ventilátorem PB a/nebo sacím ventilátorem SB. Může být připojen k signálům čidla výfukových plynů podle odstavce 8.4.1 této přílohy. Regulátor průtoku může být namontován před nebo za příslušným ventilátorem. Používá-li se přívod tlakového vzduchu, řídí FC1 přímo průtok vzduchu.

FM1

Průtokoměr

Plynoměr nebo jiný přístroj k měření průtoku ředicího média. FM1 je volitelný, jestliže je tlakový ventilátor PB kalibrován k měření průtoku.

DAF

Filtr ředicího média

Ředicí médium (okolní vzduch, syntetický vzduch, nebo dusík) musí být filtrováno filtrem s vysokou účinností (HEPA), který má počáteční minimální účinnost zachycování 99,97 % podle EN 1822-1 (třída filtru H14 nebo lepší), ASTM F 1471–93 nebo rovnocenné normy.

FM2

Průtokoměr (typ pro odběr dílčího vzorku, pouze obrázek 13)

Plynoměr nebo jiný přístroj k měření průtoku zředěných výfukových plynů. FM2 je volitelný, jestliže je sací ventilátor SB kalibrován k měření průtoku.

PB

Tlakový ventilátor (typ s odběrem dílčího vzorku, pouze obrázek 13)

K řízení průtoku ředicího média může být PB připojen k regulátorům průtoku FC1 nebo FC2. PB se nepožaduje, jestliže se použije škrticí klapka. PB se může použít k měření průtoku ředicího média, jestliže je kalibrován.

SB

Sací ventilátor (typ s odběrem dílčího vzorku, pouze obrázek 13)

SB se může použít k měření průtoku zředěných výfukových plynů, jestliže je kalibrován.

DT

Ředicí tunel (ředění části toku)

Ředicí tunel:

a)

musí mít dostatečnou délku, aby se výfukové plyny a ředicí médium úplně promísily za podmínek turbulentního toku (Reynoldsovo číslo, Re, větší než 4 000, kde Re je založeno na vnitřním průměru ředicího tunelu) u systému s odběrem dílčího vzorku; tj. úplné promísení se nepožaduje u systému s odběrem celkového vzorku;

b)

musí být vyroben z nerezavějící oceli;

c)

může být vyhříván na teplotu stěny nejvýše 325 K (52 °C);

d)

může být izolován.

PSP

Sonda k odběru vzorků částic (typ pro odběr dílčího vzorku, pouze obrázek 13)

Sonda k odběru vzorků částic je vstupním úsekem přenosové trubky částic PTT (viz odstavec A.2.2.6) a:

a)

musí být instalována směrem proti proudu plynu v místě, kde je ředicí médium dobře promíšeno s výfukovým plynem, tj. ve střednici ředicího tunelu DT a ve vzdálenosti přibližně 10 průměrů tunelu ve směru proudění od místa, kde výfukový plyn vstupuje do ředicího tunelu;

b)

musí mít vnitřní průměr nejméně 8 mm;

c)

může být vyhřívána na teplotu stěny nejvýše 325 K (52 °C) buď přímým vyhříváním, nebo předehříváním ředicího média za podmínky, že teplota ředicího média nepřesáhne 325 K (52 °C) před vstupem výfukového plynu do ředicího tunelu;

d)

může být izolována.

A.2.2.3.   Popis systému s ředěním plného toku

Na obrázku 15 je popsán ředicí systém s ředěním celého toku surových výfukových plynů v ředicím tunelu DT pomocí postupu CVS (odběr vzorků s konstantním objemem).

Průtok zředěného výfukového plynu se měří objemovým dávkovacím čerpadlem PDP, Venturiho trubicí s kritickým prouděním CFV nebo Venturiho trubicí s podzvukovým prouděním SSV. Výměník tepla (HE) nebo elektronická kompenzace průtoku (EFC) se mohou použít k proporcionálnímu odběru vzorků částic a k určení průtoku. Jelikož se určení hmotnosti částic zakládá na průtoku celkového zředěného výfukového plynu, není nutný výpočet ředicího poměru.

K následnému jímání částic prochází vzorek zředěného výfukového plynu do systému k odběru vzorků částic s dvojitým ředěním (viz obrázek 17). Systém s dvojitým ředěním, přestože je zčásti ředicím systémem, je popisován jako modifikace systému pro odběr vzorků částic, protože většina jeho částí je shodná s typickým systémem k odběru vzorků částic.

Obrázek 15

Schéma systému s ředěním plného toku (CVS)

Image

A.2.2.4.   Popis součástí na obrázku 15

EP

Výfuková trubka

Délka výfukového potrubí od výstupu ze sběrného potrubí motoru, výstupu turbodmychadla nebo ze zařízení k následnému zpracování výfukových plynů k ředicímu tunelu nesmí překročit 10 m. Jestliže délka systému překračuje 4 m, musí být všechno potrubí, které překračuje 4 m, izolováno, s výjimkou kouřoměru namontovaného do potrubí, jestliže je použit. Radiální tloušťka izolace musí být nejméně 25 mm. Tepelná vodivost izolačního materiálu musí mít hodnotu nejvýše 0,1 W/mK, měřeno při 673 K. K omezení tepelné setrvačnosti výfukové trubky se doporučuje, aby poměr tloušťky stěny k průměru byl nejvýše 0,015. Používání ohebných úseků se musí omezit na délku rovnající se nejvýše 12 průměrům.

PDP

Objemové dávkovací čerpadlo

PDP měří celkový průtok zředěného výfukového plynu z počtu otáček čerpadla a z výtlaku čerpadla. Protitlak výfukového systému se nesmí uměle snižovat čerpadlem PDP nebo systémem vpouštění ředicího média. Statický protitlak výfukového plynu měřený při činnosti systému PDP musí zůstat v rozmezí ± 1,5 kPa od statického tlaku, který byl změřen při identických otáčkách motoru a při stejném zatížení motoru bez připojení k systému PDP. Teplota směsi plynu měřená bezprostředně před PDP musí zůstat v rozmezí ± 6 K od průměrné provozní teploty zjištěné v průběhu zkoušky, když se nepoužije kompenzace průtoku (EFC). Kompenzace průtoku je přípustná jen tehdy, jestliže teplota na vstupu PDP nepřekračuje 323 K (50 °C).

CFV

Venturiho trubice s kritickým prouděním

CFV měří celkový průtok zředěného výfukového plynu udržováním průtoku v režimu škrcení (kritické proudění). Statický protitlak výfukového plynu měřený při činnosti systému CFV musí zůstat v rozmezí ± 1,5 kPa od statického tlaku, který byl změřen při identických otáčkách motoru a při stejném zatížení motoru bez připojení k systému CFV. Teplota směsi plynu měřená bezprostředně před CFV musí zůstat v rozmezí ± 11 K od průměrné provozní teploty zjištěné v průběhu zkoušky, když se nepoužije kompenzace průtoku (EFC).

SSV

Venturiho trubice s podzvukovým prouděním

Venturiho trubice s podzvukovým prouděním SSV měří celkový průtok zředěného výfukového plynu s použitím funkce průtoku plynu Venturiho trubicí s podzvukovým prouděním v závislosti na tlaku ve vstupu a na teplotě a na poklesu tlaku mezi vstupem trubice a jejím hrdlem. Statický protitlak výfukového plynu měřený při činnosti systému SSV musí zůstat v rozmezí ± 1,5 kPa od statického tlaku, který byl změřen při identických otáčkách motoru a při stejném zatížení motoru bez připojení k systému SSV. Teplota směsi plynu měřená bezprostředně před SSV musí zůstat v rozmezí ± 11 K od průměrné provozní teploty zjištěné v průběhu zkoušky, když se nepoužije kompenzace průtoku (EFC).

HE

Výměník tepla (volitelný)

Výměník tepla musí mít dostatečnou kapacitu, aby udržoval teplotu ve výše stanovených mezních hodnotách. Jestliže se použije EFC, není výměník tepla vyžadován.

EFC

Elektronická kompenzace průtoku (volitelná)

Jestliže se teplota na vstupu do PDP, CFV nebo do SSV neudržuje v rámci výše uvedených mezních hodnot, požaduje se použití systému kompenzace průtoku za účelem kontinuálního měření průtoku a řízení proporcionálního odběru vzorku v systému s dvojitým ředěním. K tomu účelu se použijí signály kontinuálně měřeného průtoku, kterými se udržuje proporcionalita průtoku vzorku filtry částic systému s dvojitým ředěním (viz obrázek 17) v rozmezí ± 2,5 %.

DT

Ředicí tunel (ředění plného toku)

Ředicí tunel

a)

musí mít dostatečně malý průměr, aby vytvářel turbulentní průtok (Reynoldsovo číslo, Re, větší než 4 000, kde Re je založeno na vnitřním průměru ředicího tunelu), a musí být dostatečně dlouhý, aby se výfukové plyny a ředicí médium úplně promísily;

b)

může být izolován;

c)

může být vyhříván na teplotu stěny, která je dostatečná k zabránění kondenzace vody.

Výfukové plyny motoru musí být v bodě, v kterém vstupují do ředicího tunelu, usměrňovány do směru toku a musí být důkladně promíšeny. Může se použít směšovací clona.

U systému s dvojitým ředěním se vede vzorek z ředicího tunelu do sekundárního ředicího tunelu, kde se dále ředí, a pak prochází filtry k odběru vzorku (obrázek 17). Sekundární ředicí systém musí dodávat dostatek sekundárního ředicího média k udržování proudu dvojitě ředěného výfukového plynu bezprostředně před filtrem částic na teplotě mezi 315 K (42 °C) a 325 K (52 °C).

DAF

Filtr ředicího média

Ředicí médium (okolní vzduch, syntetický vzduch, nebo dusík) musí být filtrován filtrem s vysokou účinností (HEPA), který má počáteční minimální účinnost zachycování 99,97 % podle EN 1822-1 (třída filtru H14 nebo lepší), ASTM F 1471–93 nebo rovnocenné normy.

PSP

Sonda k odběru vzorků částic

Sonda je vstupním úsekem přenosové trubky částic PTT a:

a)

musí být instalována směrem proti proudu plynu v místě, kde je ředicí médium dobře promíšeno s výfukovým plynem, tj. ve střednici ředicího tunelu DT a ve vzdálenosti přibližně 10 průměrů tunelu ve směru proudění od místa, kde výfukový plyn vstupuje do ředicího tunelu;

b)

musí mít vnitřní průměr nejméně 8 mm;

c)

může být vyhřívána na teplotu stěny nepřesahující 325 K (52 °C) buď přímým vyhříváním, nebo předehříváním ředicího média za podmínky, že teplota ředicího média nepřesáhne 325 K (52 °C) před vstupem výfukového plynu do ředicího tunelu;

d)

může být izolována.

A.2.2.5.   Popis systému odběru vzorků částic

Ke sběru částic na filtru částic je nutný systém odběru vzorků částic, který je znázorněn na obrázcích 16 a 17. U systému s ředěním části toku a s odběrem celkového vzorku, při kterém prochází celý vzorek zředěného výfukového plynu filtry, tvoří obvykle ředicí systém a odběrný systém jediný celek (viz obrázek 12). U systému s ředěním části toku a s odběrem dílčího vzorku nebo u systému s ředěním plného toku, při kterém prochází filtry jen část zředěného výfukového plynu, tvoří obvykle ředicí systém a odběrný systém oddělené celky.

U systému s ředěním části toku se odebírá vzorek zředěného výfukového plynu odběrným čerpadlem P z ředicího tunelu DT sondou k odběru vzorků částic PSP a přenosovou trubkou částic PTT, jak je znázorněno na obrázku 16. Vzorek prochází držákem (držáky) filtrů FH, v nichž jsou filtry k odběru vzorků částic. Průtok vzorku je řízen regulátorem průtoku FC3.

U systému s ředěním plného toku se použije systém k odběru vzorků částic s dvojitým ředěním, jak je znázorněn na obrázku 17. Vzorek zředěného výfukového plynu se vede z ředicího tunelu DT sondou k odběru vzorků částic PSP a přenosovou trubkou částic PTT do sekundárního ředicího tunelu SDT, kde se ještě jednou ředí. Vzorek pak prochází držákem (držáky) filtrů FH, v nichž jsou filtry k odběru vzorků částic. Průtok ředicího média je obvykle konstantní, kdežto průtok vzorku je řízen regulátorem průtoku FC3. Jestliže se použije elektronická kompenzace EFC (viz obrázek 15), použije se celkový průtok zředěného výfukového plynu jako řídicí signál pro FC3.

Obrázek 16

Schéma systému odběru vzorků částic

Image

Obrázek 17

Schéma systému odběru vzorků částic s dvojitým ředěním

Image

A.2.2.6.   Popis součástí na obrázcích 16 (jen systém s částí toku) a 17 (jen systém s plným tokem)

PTT

Přenosová trubka částic

Přenosová trubka:

a)

musí být inertní pro částice;

b)

může být vyhřívána na teplotu stěny nejvýše 325 K (52 °C);

c)

může být izolována.

SDT

Sekundární ředicí tunel (pouze obrázek 17)

Sekundární ředicí tunel:

a)

musí mít dostatečnou délku a průměr, aby splňoval požadavky odst. 9.4.2 písm. f) této přílohy na dobu setrvání v něm;

b)

může být vyhříván na teplotu stěny nejvýše 325 K (52 °C);

c)

může být izolován.

FH

Držák filtru

Držák filtru:

a)

musí mít přechod v kuželovitém tvaru rozbíhající se v úhlu 12,5° (od střednice) od průměru přenosové trubky k exponovanému průměru čela filtru;

b)

může být vyhříván na teplotu stěny nejvýše 325 K (52 °C);

c)

může být izolován.

Jsou přípustná vícenásobná vyměňovací zařízení filtru (automatická vyměňovací zařízení), pokud nedojde k žádné interakci mezi filtry k odběru vzorků částic.

Filtry s membránou z PTFE musí být namontovány ve zvláštním pouzdru uvnitř držáku filtru.

Když se použije sonda s otevřenou trubicí orientovanou proti směru proudění, musí být bezprostředně před držákem filtru (proti směru proudění) namontován předsazený odstředivý separátor s 50% pravděpodobností zachycení částic o velikosti mezi 2,5 μm a 10 μm.

P

Odběrné čerpadlo

FC2

Regulátor průtoku

K regulaci průtoku vzorku částic se použije regulátor průtoku.

FM3

Průtokoměr

Plynoměr nebo zařízení k měření průtoku k určení průtoku vzorku částic filtrem částic. Může být namontován před nebo za odběrným čerpadlem P.

FM4

Průtokoměr

Plynoměr nebo zařízení k určení sekundárního průtoku ředicího média filtrem částic.

BV

Kulový ventil (volitelný)

Kulový ventil nesmí mít vnitřní průměr menší, než je vnitřní průměr přenosové trubky částic PTT, a musí mít dobu přepínání kratší než 0,5 s.

Dodatek 3

Statistické údaje

A.3.1.   Střední hodnota a směrodatná odchylka

Aritmetická střední hodnota se vypočte takto:

Formula

(102)

Směrodatná odchylka se vypočte takto:

Formula

(103)

A.3.2.   Regresní analýza

Sklon regresní přímky se vypočte takto:

Formula

(104)

Pořadnice regresní přímky s osou y se vypočte takto:

Formula

(105)

Standardní chyba odhadu (SEE) se vypočte takto:

Formula

(106)

Koeficient určení se vypočte takto:

Formula

(107)

A.3.3.   Určení rovnocennosti systémů

Určení rovnocennosti systémů podle odstavce 5.1.1 této přílohy je založeno na korelační studii zahrnující 7 (nebo více) párů vzorků a porovnávající uvažovaný systém s jedním z přijatých referenčních systémů uvedených v této příloze za použití příslušného zkušebního cyklu (zkušebních cyklů). Jako kritéria rovnocennosti se použijí F-test a dvouvýběrový Studentův t-test.

Tato statistická metoda ověřuje hypotézu, že se směrodatná odchylka vzorku a střední hodnota vzorku naměřených emisí u uvažovaného systému neliší od směrodatné odchylky vzorku a střední hodnoty vzorku emisí naměřených u referenčního systému. Hypotéza se musí ověřit na základě 10% hladiny významnosti hodnot F a t. Kritické hodnoty F a t pro 7 až 10 párů vzorků jsou uvedeny v tabulce 9. Pokud jsou hodnoty F a t, vypočtené podle níže uvedené rovnice, vyšší než kritické hodnoty F a t, uvažovaný systém není rovnocenný.

Použije se následující postup. Indexy R a C označují referenční a uvažovaný systém:

a)

Provede se nejméně 7 zkoušek u uvažovaného a referenčního systému v souběžném provozu. Počet zkoušek je označen jako n R a n C;

b)

Vypočítají se střední hodnoty

Formula

a

Formula

a směrodatné odchylky s R a s C;

c)

Vypočte se hodnota F:

Formula

(108)

(větší ze dvou směrodatných odchylek s R nebo s C musí být v čitateli);

d)

Vypočte se hodnota t:

Formula

(109)

e)

Vypočtené hodnoty F a t se porovnají s kritickými hodnotami F a t, které odpovídají příslušnému počtu zkoušek a jsou uvedeny v tabulce 9. Jsou-li vybrány větší velikosti vzorku, dohledají se ve statistických tabulkách údaje pro 10% hladinu významnosti (90% hladina spolehlivosti).

f)

Určí se stupně volnosti df:

pro F- test:

Formula

,

Formula

(110)

pro t-test:

Formula

(111)

g)

Určí se rovnocennost:

i)

je-li F < F crit a t < t crit, pak je uvažovaný systém s referenčním systémem této přílohy rovnocenný;

ii)

je-li FF crit neb tt crit, pak není uvažovaný systém s referenčním systémem této přílohy rovnocenný.

Tabulka 9

Hodnoty F a t pro zvolenou velikost vzorku

Velikost vzorku

F-test

t-test

 

df

F crit

df

t crit

7

6, 6

3,55

6

1,943

8

7, 7

2,785

7

1,895

9

8, 8

2,589

8

1,860

10

9, 9

2,440

9

1,833

Dodatek 4

Kontrola průtoku uhlíku

A.4.1.   Úvod

Až na velmi malou část pochází veškerý uhlík přítomný ve výfukových plynech z paliva a až na velmi malou část se všechen projeví ve výfukových plynech jako CO2. Z této skutečnosti vychází postup kontroly ověřování systému na základě měření CO2.

Průtok uhlíku do systémů k měření výfukových plynů je určen z průtoku paliva. Průtok uhlíku v různých bodech odběru v systémech k odběru vzorků emisí a částic je určen z koncentrací CO2 a průtoků plynů v těchto bodech.

V tomto ohledu poskytuje známý zdroj průtoku uhlíku motor a pozorováním téhož průtoku uhlíku ve výfukové trubce a na výstupu systému k odběru vzorků částic s ředěním části toku se ověřuje těsnost a přesnost měření průtoku. Tato kontrola má tu výhodu, že součásti jsou v provozu ve skutečných podmínkách zkoušky motoru, pokud jde o teplotu a průtok.

Na obrázku 18 jsou znázorněny body odběru vzorku, v nichž se kontrolují průtoky uhlíku. Dále jsou uvedeny specifické rovnice pro průtok uhlíku v každém bodu odběru vzorku.

Obrázek 18

Měřicí body pro kontrolu průtoku uhlíku

Image

A.4.2.   Průtok uhlíku do motoru (místo 1)

Hmotnostní průtok uhlíku do motoru pro palivo CH α O ε je dán rovnicí:

Formula

(112)

kde:

qmf

je hmotnostní průtok paliva, kg/s

A.4.3.   Průtok uhlíku v surovém výfukovém plynu (místo 2)

Hmotnostní průtok uhlíku ve výfukové trubce motoru se určí z koncentrace CO2 v surových výfukových plynech a hmotnostního průtoku výfukových plynů:

Formula

(113)

kde:

c CO2,r

je koncentrace CO2 ve vlhkém stavu v surových výfukových plynech, %

c CO2,a

je koncentrace CO2 ve vlhkém stavu v okolním vzduchu, %

q mew

je hmotnostní průtok výfukových plynů ve vlhkém stavu, kg/s

Me

je molární hmotnost výfukových plynů, g/mol

Měří-li se CO2 na suchém základě, převede se na vlhký základ podle odstavce 8.1 této přílohy.

A.4.4.   Průtok uhlíku v ředicím systému (místo 3)

U systémů s ředěním části toku je nutné vzít v úvahu i dělicí poměr. Průtok uhlíku se určí z koncentrace CO2 po zředění, z hmotnostního průtoku výfukových plynů a průtoku vzorku:

Formula

(114)

kde:

c CO2,d

je koncentrace CO2 ve vlhkém stavu ve zředěných výfukových plynech na výstupu ředicího tunelu, %

c CO2,a

je koncentrace CO2 ve vlhkém stavu v okolním vzduchu, %

q mew

je hmotnostní průtok výfukových plynů ve vlhkém stavu, kg/s

q mp

je průtok vzorku výfukových plynů do systému s ředěním části toku, kg/s

Me

je molární hmotnost výfukových plynů, g/mol

Měří-li se CO2 na suchém základě, převede se na vlhký základ podle odstavce 8.1 této přílohy.

A.4.5.   Výpočet molární hmotnosti výfukových plynů

Molární hmotnost výfukových plynů se vypočte podle rovnice 41 (viz odstavec 8.4.2.4 této přílohy).

Další možností je použití těchto molárních hmotností výfukových plynů:

Me (motorová nafta)

=

28,9 g/mol

Me (LPG)

=

28,6 g/mol

Me (NG)

=

28,3 g/mol

Dodatek 5

Příklad postupu výpočtu

A.5.1.   Postup denormalizace pro otáčky a točivý moment

Jako příklad se denormalizují tyto zkušební body:

% otáček

=

43 %

% točivého momentu

=

82 %

Dány jsou následující hodnoty:

n lo

=

1 015 ot/min

n hi

=

2 200 ot/min

n pref

=

1 300 ot/min

n idle

=

600 ot/min

výsledek:

Formula

přičemž maximální točivý moment zjištěný z mapovací křivky při otáčkách 1 178 ot/min je 700 Nm.

Formula

A.5.2.   Základní údaje pro stechiometrické výpočty

Atomová hmotnost vodíku

1,00794 g/atom

Atomová hmotnost uhlíku

12,011 g/atom

Atomová hmotnost síry

32,065 g/atom

Atomová hmotnost dusíku

14,0067 g/atom

Atomová hmotnost kyslíku

15,9994 g/atom

Atomová hmotnost argonu

39,9 g/atom

Molární hmotnost vody

18,01534 g/mol

Molární hmotnost oxidu uhličitého

44,01 g/mol

Molární hmotnost oxidu uhelnatého

28,011 g/mol

Molární hmotnost kyslíku

31,9988 g/mol

Molární hmotnost dusíku

28,011 g/mol

Molární hmotnost oxidu dusnatého

30,008 g/mol

Molární hmotnost oxidu dusičitého

46,01 g/mol

Molární hmotnost oxidu siřičitého

64,066 g/mol

Molární hmotnost suchého vzduchu

28,965 g/mol

Za předpokladu nulových účinků stlačitelnosti se všechny plyny, které jsou přítomny v procesech sání, spalování a výfuku, mohou považovat za ideální, a veškeré objemové výpočty jsou tudíž založeny na molárním objemu 22,414 l/mol podle Avogadrovy hypotézy.

A.5.3.   Plynné emise (motorová nafta)

Údaje měření v jednom bodu zkušebního cyklu (frekvence snímání údajů 1 Hz) pro výpočet okamžitých hmotnostních emisí jsou uvedeny níže. V tomto příkladu se měří CO a NOx na suchém základě a HC na vlhkém základě. Koncentrace HC je udána v ekvivalentu propanu (C3) a je ji třeba násobit třemi, aby se získala hodnota v ekvivalentu C1. Postup výpočtu je pro ostatní body cyklu stejný.

V příkladu výpočtu jsou pro lepší ilustraci uvedeny zaokrouhlené dílčí výsledky různých kroků. Je nutno poznamenat, že u skutečných výpočtů není přípustné zaokrouhlovat dílčí výsledky (viz odstavec 8 této přílohy).

Ta,i

(K)

Ha,i

(g/kg)

Wact

(kWh)

qmew,i

(kg/s)

qmaw,i

(kg/s)

qmf,i

(kg/s)

cHC,i

(ppm)

cCO,i

(ppm)

cNOx,i

(ppm)

295

8,0

40

0,155

0,150

0,005

10

40

500

Uvažuje se následující složení paliva:

Složka

Molární poměr

% hmotnostní

H

α = 1,8529

w ALF = 13,45

C

β = 1,0000

w BET = 86,50

S

γ = 0,0002

w GAM = 0,050

N

δ = 0,0000

w DEL = 0,000

O

ε = 0,0000

w EPS = 0,000

Krok 1:   Korekce suchého/vlhkého stavu (odstavec 8.1 této přílohy):

Rovnice 16:

Formula

Rovnice 13

Formula

Rovnice 12:

Formula

Formula

Krok 2:   Korekce hodnot NOx na teplotu a vlhkost (odstavec 8.2.1 této přílohy):

Rovnice 23:

Formula

Krok 3:   Výpočet okamžitých emisí pro každý daný bod cyklu (odstavec 8.4.2.3 této přílohy):

Rovnice 36:

Formula

Formula

Formula

Krok 4:   Výpočet hmotnostních emisí za celý cyklus integrací hodnot okamžitých emisí a hodnot u z tabulky 5 (odstavec 8.4.2.3 této přílohy):

Následující výpočet se předpokládá pro cyklus zkoušky WHTC (1 800 s) a stejné emise v každém bodě cyklu.

Rovnice 36:

Formula

Formula

Formula

Krok 5:   Výpočet specifických emisí (odstavec 8.6.3 této přílohy):

Rovnice 69:

Formula

Formula

Formula

A.5.4.   Emise částic (motorová nafta)

pb,b

(kPa)

pb,a

(kPa)

Wact

(kWh)

qmew,i

(kg/s)

qmf,i

(kg/s)

qmdw,i

(kg/s)

qmdew,i

(kg/s)

muncor,b

(mg)

muncor,a

(mg)

msep

(kg)

99

100

40

0,155

0,005

0,0015

0,0020

90,0000

91,7000

1,515

Krok 1:   Výpočet m edf (odstavec 8.4.3.2.2 této přílohy):

Rovnice 48:

Formula

Rovnice 47:

Formula

Rovnice 46:

Formula

Krok 2:   Korekce hmotnosti částic vztlakovým účinkem (odstavec 8.3 této přílohy):

Před zkouškou:

Rovnice 26:

Formula

Rovnice 25:

Formula

Po zkoušce:

Rovnice 26:

Formula

Rovnice 25:

Formula

Rovnice 27:

Formula

Krok 3:   Výpočet hmotnosti emisí částic (odstavec 8.4.3.2.2 této přílohy):

Rovnice 45:

Formula

Krok 4:   Výpočet specifických emisí (odstavec 8.6.3 této přílohy):

Rovnice 69:

Formula

A.5.5.   Faktor posunu λ (Sλ)

A.5.5.1.   Výpočet faktoru posunu λ (Sλ) (1)

Formula

kde:

Sλ

=

faktor posunu λ

inert %

=

% objemových inertních plynů v palivu (tj. N2, CO2, He atd.)

O2*

=

% objemových původního kyslíku v palivu

n a m

=

vztahují se na střední hodnoty CnHm, které představují uhlovodíky v palivu, tj.:

Formula Formula

kde:

CH4

=

% objemových methanu v palivu

C2

=

% objemových všech uhlovodíků C2 (např.: C2H6, C2H4, atd.) v palivu

C3

=

% objemových všech uhlovodíků C3 (např.: C3H8, C3H6, atd.) v palivu

C4

=

% objemových všech uhlovodíků C4 (např.: C4H10, C4H8, atd.) v palivu

C5

=

% objemových všech uhlovodíků C5 (např.: C5H12, C5H10, atd.) v palivu

diluent

=

% objemových ředicích plynů v palivu (tj.: O2*, N2, CO2, He atd.)

A.5.5.2   Příklady výpočtu faktoru posunu λ Sλ:

Příklad 1: G25: CH4 = 86 %, N2 = 14 % (objemových)

Formula

Formula

Formula

Příklad 2: GR: CH4 = 87 %, C2H6 = 13 % (objemových)

Formula

Formula

Formula

Příklad 3: USA: CH4 = 89 %, C2H6 = 4,5 %, C3H8 = 2,3 %, C6H14 = 0,2 %, O2 = 0,6, N2 = 4 %

Formula

Formula

Formula


(1)  Stoichiometric Air/Fuel ratios of automotive fuels – SAE J1829, June 1987 (Stechiometrické poměry vzduch/palivo u automobilových paliv - SAE J1829 z června 1987). John B. Heywood, Internal combustion engine fundamentals (Základy spalovacích motorů), McGraw-Hill, 1988, kapitola 3.4 „Combustion stoichiometry“ („Stechiometrie spalování“) (s. 68 až 72).

Dodatek 6

Montáž pomocných zařízení pro zkoušku emisí

Číslo

Pomocné zařízení

Namontováno při zkoušce emisí

1

Sací systém

 

Sací potrubí

Ano

Systém regulace emisí z klikové skříně

Ano

Řídicí zařízení pro sací potrubí s dvojím vstupem

Ano

Průtokoměr vzduchu

Ano

Vedení nasávaného vzduchu

Ano, nebo zařízení zkušebny

Vzduchový filtr

Ano, nebo zařízení zkušebny

Tlumič sání

Ano, nebo zařízení zkušebny

Omezovač otáček

Ano

2

Zařízení pro předehřívání sacího potrubí

Ano, nastaví se pokud možno do co nejpříznivějšího stavu

3

Výfukový systém

 

Sběrné výfukové potrubí

Ano

Spojovací potrubí

Ano

Tlumič

Ano

Výfuková trubka

Ano

Výfuková brzda

Ne, nebo zcela otevřená

Přeplňovací zařízení

Ano

4

Čerpadlo pro přívod paliva

Ano

5

Zařízení pro plynové motory

 

Elektronický řídicí systém, průtokoměr vzduchu atd.

Ano

Zařízení ke snížení tlaku

Ano

Odpařovač

Ano

Směšovač

Ano

6

Zařízení pro vstřikování paliva

 

Předfiltr

Ano

Filtr

Ano

Čerpadlo

Ano

Vysokotlaké potrubí

Ano

Vstřikovač

Ano

Ventil přívodu vzduchu

Ano

Elektronický řídicí systém, čidla, atd.

Ano

Regulátor/systém ovládání

Ano

Automatická zarážka plného zatížení u ozubené tyče v závislosti na atmosférických podmínkách

Ano

7

Zařízení k chlazení kapalinou

 

Chladič

Ne

Ventilátor

Ne

Kryt ventilátoru

Ne

Vodní čerpadlo

Ano

Termostat

Ano, může být fixován ve zcela otevřené poloze

8

Chlazení vzduchem

 

Kryt

Ne

Ventilátor nebo dmychadlo

Ne

Zařízení k regulaci teploty

Ne

9

Elektrická zařízení

 

Generátor

Ne

Cívka nebo cívky

Ano

Kabeláž

Ano

Elektronický řídicí systém

Ano

10

Přeplňovací zařízení

 

Kompresor poháněný přímo motorem a/nebo výfukovými plyny

Ano

Chladič přeplňovacího vzduchu

Ano, nebo systém zkušebny

Čerpadlo chladicí kapaliny nebo ventilátor (poháněné motorem)

Ne

Zařízení regulující průtok chladicí kapaliny

Ano

11

Zařízení k regulaci znečišťujících látek (systém následného zpracování výfukových plynů)

Ano

12

Startovací zařízení

Ano, nebo systém zkušebny

13

Čerpadlo mazacího oleje

Ano

Dodatek 7

Postup pro měření čpavku

A.7.1.   Tento dodatek popisuje postup pro měření čpavku (NH3). U nelineárních analyzátorů je přípustné použití linearizačních obvodů.

A.7.2.   Pro měření NH3 jsou určeny dva principy měření a každý z principů lze použít za předpokladu, že splňuje kritéria specifikovaná v odstavci A.7.2.1. nebo A.7.2.2. Pro měření NH3 nejsou povoleny sušičky plynu.

A.7.2.1.   Laserový diodový spektrometr (LDS)

A.7.2.1.1.   Princip měření

LDS využívá principu jednopaprskové spektroskopie. Je zvolena absorpční čára NH3 v blízkém infračerveném spektrálním pásmu, která je skenována jednopaprskovým diodovým laserem.

A.7.2.1.2.   Zařízení

Analyzátor se instaluje buď přímo na výfukovou trubku (in-situ), nebo ve skříňce analyzátoru používajícího extrakční odběr vzorků podle pokynů výrobce přístroje. V případě instalace ve skříňce analyzátoru musí být cesta vzorku (odběrné potrubí, předfiltr (předfiltry) a ventily) vyrobena z nerezavějící oceli nebo z polytetrafluoretylenu (PTFE) a vyhřívána na 463 ± 10 K (190 ± 10 °C) pro minimalizaci ztrát NH3 a artefaktů vzorkování. Kromě toho by odběrné potrubí mělo být co nejkratší.

Musí být minimalizován vliv teploty a tlaku výfukových plynů, instalačního prostředí a vibrací na měření nebo musí být použity kompenzační techniky.

Případný obalový vzduch využitý ve spojení s měřením in-situ k ochraně přístroje nesmí ovlivnit koncentraci žádné složky výfukového plynu měřené za přístrojem, nebo bude odběr vzorků ostatních složek výfukového plynu proveden před přístrojem.

A.7.2.1.3.   Křížová interference

Spektrální rozlišení laseru bude v rozmezí 0,5 cm-1, aby se minimalizovala křížová interference jiných plynů přítomných ve výfukovém plynu.

A.7.2.2.   Analyzátor využívající Fourierovu transformaci infračerveného pásma (dále jen FTIR)

A.7.2.2.1.   Princip měření

FTIR využívá principu spektroskopie širokého vlnového infračerveného pásma. Umožňuje souběžné měření složek výfukového plynu, jejichž standardizovaná spektra přístroj obsahuje. Absorpční spektrum (intenzita / vlnová délka) se vypočítává z naměřeného interferogramu (intenzita/čas) pomocí Fourierovy transformační metody.

A.7.2.2.2.   Instalace a odběr vzorků

Analyzátor FTIR se instaluje podle požadavků výrobce přístroje. Pro vyhodnocení se zvolí vlnová délka NH3. Cesta vzorku (odběrné potrubí, předfiltr (předfiltry) a ventily) musí být vyrobena z nerezavějící oceli nebo z polytetrafluorethylenu (PTFE) a vyhřívána na 463 ± 10 K (190 ± 10 °C) pro minimalizaci ztrát NH3 a artefaktů vzorkování. Kromě toho by odběrné potrubí mělo být co nejkratší.

A.7.2.2.3.   Křížová interference

Spektrální rozlišení vlnové délky NH3 bude v rozmezí 0,5 cm-1, aby se minimalizovala křížová interference jiných plynů přítomných ve výfukovém plynu.

A.7.3.   Postup a vyhodnocení zkoušky emisí

A.7.3.1.   Kontrola analyzátorů

Před zkouškou emisí se zvolí rozsah analyzátoru. Analyzátory emisí s automatickým nebo manuálním přepínáním rozsahu jsou přípustné. Během zkušebního cyklu nebude rozsah analyzátorů měněn.

Pokud se pro přístroj nepoužijí ustanovení odstavce A.7.3.4.2, určí se odezva na nulu a na plný rozsah. Pro odezvu na plný rozsah se použije plyn NH3 splňující specifikace podle odstavce A.7.4.2.7. Je povoleno použití referenčních komor obsahujících kalibrační plyn NH3 pro plný rozsah.

A.7.3.2.   Sběr údajů směrodatných pro emise

Na počátku zkušební sekvence bude souběžně zahájen sběr údajů pro NH3. Koncentrace NH3 se musí měřit trvale a ukládat do počítačového systému s frekvencí alespoň 1 Hz.

A.7.3.3.   Úkony po zkoušce

Po dokončení zkoušky odběr vzorků pokračuje, než uplynou časové intervaly odezvy systémů. Určení posunu analyzátoru podle odstavce A.7.3.4.1 se vyžaduje pouze v případě, že nejsou k dispozici údaje podle odstavce A.7.3.4.2.

A.7.3.4.   Posun analyzátoru

A.7.3.4.1.   Jakmile to je prakticky možné, nejpozději však do 30 minut po dokončení zkušebního cyklu nebo během doby stabilizace, je třeba určit odezvu na nulu a na plný rozsah analyzátoru. Rozdíl mezi výsledky získanými před zkouškou a po zkoušce musí být menší než 2 % plného rozsahu.

A.7.3.4.2.   Určení posunu analyzátoru se nevyžaduje v těchto případech:

a)

jestliže posun nuly a plného rozsahu specifikované výrobcem přístroje podle odstavců A.7.4.2.3. a A.7.4.2.4 splňuje požadavky odstavce A.7.3.4.1;

b)

jestliže časový interval pro posun nuly a plného rozsahu specifikovaný výrobcem přístroje podle odstavců A.7.4.2.3 a A.7.4.2.4 překračuje dobu trvání zkoušky.

A.7.3.5.   Vyhodnocení údajů

Průměrná koncentrace NH3 (ppm/zkouška) se určuje integrováním okamžitých hodnot za celý cyklus. Použije se následující rovnice:

Formula

v ppm/zkouška)

(115)

kde:

c NH3,i

je okamžitá koncentrace NH3 ve výfukových plynech, ppm

n

je počet provedených měření

Pro WHTC bude konečný výsledek zkoušky určen pomocí následující rovnice:

Formula

(116)

kde:

c NH3,cold

je průměrná koncentrace NH3 při zkoušce se startem za studena, ppm

c NH3,hot

je průměrná koncentrace NH3 při zkoušce se startem za tepla, ppm

A.7.4.   Specifikace a ověření analyzátoru

A.7.4.1.   Požadavky na linearitu

Analyzátor musí splňovat požadavky na linearitu specifikované v tabulce 7 této přílohy. Ověření linearity podle odstavce 9.2.1 této přílohy se provádí nejméně každých 12 měsíců nebo vždy, když se provede na systému oprava nebo změna, která by mohla ovlivnit kalibraci. S předchozím schválením orgánu schválení typu je povoleno méně než 10 referenčních bodů, lze-li prokázat rovnocennou přesnost.

Pro ověření linearity se použije plyn NH3 splňující specifikace podle odstavce A.7.4.2.7. Je povoleno použití referenčních komor obsahujících kalibrační plyn NH3 pro plný rozsah.

Přístroje, jejichž signály se užívají pro kompenzační algoritmy, musí splňovat požadavky na linearitu specifikované v tabulce 7 této přílohy. Ověření linearity se provádí podle požadavků postupů interního auditu, výrobců přístroje nebo v souladu s požadavky normy ISO 9 000.

A.7.4.2.   Požadavky na analyzátory

Analyzátory musí mít měřicí rozsah a dobu odezvy odpovídající přesnosti požadované k měření koncentrace NH3 v neustáleném a ustáleném stavu.

A.7.4.2.1.   Minimální detekční limit

Analyzátor musí mít za všech zkušebních podmínek minimální detekční limit < 2 ppm.

A.7.4.2.2.   Správnost

Přesnost vymezená jako odchylka hodnoty udávané analyzátorem od referenční hodnoty nesmí přesáhnout ± 3 % udávané hodnoty nebo ± 2 ppm podle toho, která hodnota je vyšší.

A.7.4.2.3.   Posun nuly

Posun odezvy na nulu a odpovídající časový interval specifikuje výrobce přístroje.

A.7.4.2.4.   Posun plného rozsahu

Posun odezvy na plný rozsah a odpovídající časový interval specifikuje výrobce přístroje.

A.7.4.2.5.   Doba odezvy systému

Doba odezvy systému musí být ≤ 20 s.

A.7.4.2.6.   Doba náběhu

Doba náběhu analyzátoru musí být ≤ 5 s.

A.7.4.2.7.   Kalibrační plyn NH3

Musí být k dispozici směs plynů, které mají následující chemické složení.

NH3 a čištěný dusík

Skutečná koncentrace kalibračního plynu musí být v mezích ± 3 % jmenovité hodnoty. Koncentrace NH3 se musí udávat v objemových jednotkách (objemové % nebo objemové ppm).

Musí se zaznamenat datum expirace kalibračních plynů podle údajů výrobce.

A.7.5.   Alternativní systémy

Orgán schválení typu může schválit jiné systémy nebo analyzátory, jestliže se zjistí, že poskytují rovnocenné výsledky v souladu s odstavcem 5.1.1 této přílohy.

„Výsledky“ znamenají koncentrace NH3 pro průměrný cyklus.

Dodatek 8

Zařízení k měření počtu emitovaných částic

A.8.1.   Specifikace

A.8.1.1.   Přehled systému

A.8.1.1.1.   Systém pro odběr vzorků částic se skládá ze sondy nebo odběrného místa, jimiž se odebírá vzorek z homogenně promíseného toku v ředicím systému, jak je popsáno v dodatku 2 k této příloze, odstavcích A.2.2.1 a A.2.2.2 nebo A.2.2.3 a A.2.2.4, separátoru těkavých částic (VPR), který je před počitadlem částic (PNC), a vhodného přenosového potrubí.

A.8.1.1.2.   Doporučuje se, aby před vstupem do VPR byl použit předsazený třídič oddělující částice podle velikosti (např. cyklon, lapač hrubých částic, apod.). Alternativně je však možné použít odběrnou sondu působící jako vhodné zařízení k oddělování částic podle velikosti, která je znázorněna v dodatku 2 k této příloze, na obrázku 14. U systémů s ředěním části toku je povoleno použít stejný předsazený třídič pro odběr vzorku k měření hmotnosti částic a k měření počtu částic, přičemž vzorek k měření počtu částic se odebírá z ředicího systému za předsazeným třídičem. Alternativně je možno použít předsazené třídiče, kdy se vzorek ke zjištění počtu částic odebírá z ředicího systému před předsazeným třídičem k měření hmotnosti částic.

A.8.1.2.   Obecné požadavky

A.8.1.2.1.   Místo odběru vzorků částic musí být uvnitř ředicího systému

Konec sondy k odběru vzorků nebo místo k odběru částic a přenosová trubka částic (PTT) dohromady tvoří systém k přenosu částic (PTS). PTS převádí vzorek z ředicího tunelu do vstupu VPR. PTS musí splňovat následující podmínky:

U systémů s ředěním plného toku a u systémů s ředěním části toku, u kterých se odebírá dílčí vzorek (jak je popsáno v dodatku 2 k této příloze odstavci A.2.2.1), musí být odběrná sonda instalována v blízkosti osy ředicího tunelu, ve vzdálenosti mezi 10 a 20 průměry tunelu ve směru proudění od místa, kde výfukový plyn vstupuje do ředicího tunelu, tato sonda směřuje proti směru proudění do toku plynu protékajícího tunelem a osa jejího vrcholu je rovnoběžná s osou ředicího tunelu. Odběrná sonda musí být umístěna v ředicím traktu tak, aby vzorek byl odebírán z homogenní směsi ředicí médium / výfukový plyn;

U systémů s ředěním části toku, u kterých se odebírá celkový vzorek (jak je popsáno v dodatku 2 k této příloze, odstavci A.2.2.1), musí být odběrné místo částic nebo odběrná sonda umístěny ve zvláštní přenosové trubce částic, před držákem filtru částic, průtokoměrem a všemi místy rozdvojení odběru vzorků nebo obtoku. Odběrné místo nebo odběrná sonda musí být umístěny tak, aby vzorek byl odebírán z homogenní směsi ředicí médium / výfukový plyn. Rozměry odběrné sondy částic by měly být takové, aby nenarušovaly funkci systému s ředěním části toku.

Vzorek plynu protékající PTS musí splňovat následující podmínky:

U systémů s ředěním plného toku musí mít Reynoldsovo číslo (Re) < 1 700;

U systémů s ředěním části toku musí mít Reynoldsovo číslo (Re) < 1 700 v PTT, tj. ve směru proudění za odběrnou sondou nebo odběrným místem;

Musí mít dobu setrvání vzorku v PTS ≤ 3 s.

Každá jiná konfigurace odběru vzorků pro PTS, pro kterou může být prokázána rovnocenná penetrace částic 30 nm, se pokládá za přijatelnou.

Výstupní trubka (OT), kterou se vede zředěný vzorek z VPR do vstupu do PNC, musí mít následující vlastnosti:

Vnitřní průměr ≥ 4mm,

Doba, po kterou vzorek toku plynu setrvává ve výstupní trubce (OT), musí být ≤ 0,8 s.

Každá jiná konfigurace odběru vzorků pro výstupní trubku (OT), pro kterou může být prokázána rovnocenná penetrace částic 30 nm, se pokládá za přijatelnou.

A.8.1.2.2.   VPR musí obsahovat zařízení k ředění vzorku a k odstraňování těkavých částic.

A.8.1.2.3.   Všechny části ředicího systému a systému odběru vzorků od výfukové trubky až k PNC, které jsou ve styku se surovým výfukovým plynem a se zředěným výfukovým plynem, musí být konstruovány tak, aby se minimalizovalo usazování částic. Všechny části musí být z elektricky vodivých materiálů, které nereagují se složkami výfukového plynu, a musí být elektricky uzemněny, aby se zabránilo elektrostatickým účinkům.

A.8.1.2.4.   Systém k odběru vzorků částic musí být proveden podle osvědčené praxe v odběru vzorků aerosolů, což zahrnuje vyloučení ostrých ohybů a náhlých změn průřezů, používání hladkých vnitřních povrchů a minimalizování délky odběrného potrubí. Plynulé změny průřezu jsou přípustné.

A.8.1.3.   Zvláštní požadavky

A.8.1.3.1.   Vzorek částic nesmí procházet čerpadlem předtím, než projde zařízením PNC.

A.8.1.3.2.   Doporučuje se předsazený třídič oddělující částice vzorku podle velikosti.

A.8.1.3.3.   Jednotka pro přípravu vzorku musí:

A.8.1.3.3.1.

být schopna ředit vzorek v jednom nebo více stupních, aby se dosáhlo koncentrace počtu částic pod horní hranicí režimu počítání jednotlivých částic v zařízení PNC a teploty plynu na vstupu do PNC nižší než 35 °C;

A.8.1.3.3.2.

obsahovat počáteční stupeň ředění za ohřevu, z něhož vychází vzorek s teplotou ≥ 150 °C a ≤ 400 °C a ředěný faktorem nejméně 10;

A.8.1.3.3.3.

řídit vyhřívané fáze na konstantní jmenovité provozní teploty, v rozsahu specifikovaném v odstavci A.8.1.3.3.2, s dovolenou odchylkou ± 10 °C. Poskytovat údaj o tom, zda vyhřívané fáze jsou nebo nejsou na svých správných provozních teplotách;

A.8.1.3.3.4.

dosáhnout redukčního koeficientu koncentrace částic fr(di), jak je definován dále v odstavci A.8.2.2.2, pro částice o průměrech elektrické mobility 30 nm, který není o více než 30 % vyšší, a částice o průměrech elektrické mobility 50 nm, který není o více než 20 % vyšší, a který není více než o 5 % nižší, než koeficient pro částice o průměru elektrické mobility 100 nm pro VPR jako celek;

A.8.1.3.3.5.

dosáhnout také > 99,0 % odpaření částic tetrakontanu (CH3(CH2)38CH3) o průměru 30 nm, s koncentrací na vstupu ≥ 10 000 cm–3, pomocí ohřátí a snížení parciálních tlaků tetrakontanu.

A.8.1.3.4.   PNC musí:

A.8.1.3.4.1.

pracovat za provozních podmínek plného toku;

A.8.1.3.4.2.

mít přesnost počítání ± 10 % napříč rozsahem 1 cm–3 k horní hranici režimu počítání jednotlivých částic v zařízení PNC ověřitelnou podle uznávané normy. Při koncentracích pod 100 cm–3 se mohou požadovat měření, která jsou zprůměrována v rozsahu prodloužených period odběru vzorků, aby se prokázala přesnost PNC s vysokým stupněm statistické věrohodnosti;

A.8.1.3.4.3.

mít rozlišitelnost údajů nejméně 0,1 částic cm–3 při koncentracích menších než 100 cm–3;

A.8.1.3.4.4.

mít lineární odezvu na koncentrace částic v celém měřicím rozsahu v režimu počítání jednotlivých částic;

A.8.1.3.4.5.

mít frekvenci udávání dat rovnající se 0,5 Hz nebo větší;

A.8.1.3.4.6.

mít dobu odezvy t90 pro rozsah měřených koncentrací kratší než 5 s;

A.8.1.3.4.7.

obsahovat korekční funkci koincidence až do korekce maximálně 10 % a smět použít koeficient vnitřní kalibrace, jak je stanoveno v odstavci A.8.2.1.3, avšak nesmět použít žádný jiný algoritmus ke korekci účinnosti počítání nebo k jejímu definování;

A.8.1.3.4.8.

mít při velikostech částic o průměru elektrické mobility 23 nm (± 1 nm) účinnost počítání 50 % (±12 %) a při velikostech 41 nm (± 1 nm) účinnosti počítání > 90 %. Těchto účinností počítání lze dosáhnout prostředky interními (například regulací včleněnou do koncepce přístroje) nebo externími (například pomocí předsazené separace oddělující částice podle velikosti);

A.8.1.3.4.9.

jestliže PNC používá pracovní kapalinu, musí být tato kapalina měněna v intervalech specifikovaných výrobcem přístroje.

A.8.1.3.5.   Pokud nejsou tlak a/nebo teplota na vstupu PNC udržovány na známé konstantní úrovni v bodě, ve kterém se řídí průtok PNC, musí se měřit a zaznamenávat za účelem korigování měření koncentrace částic na standardní podmínky.

A.8.1.3.6.   Součet dob, ve kterých vzorek setrvává v PTS, VPR a OT, plus doba odezvy t90 zařízení PNC, nesmí být větší než 20 s.

A.8.1.3.7.   Doba transformace celého odběrného systému k měření počtu částic (PTS, VPR, OT a PNC) se určí tak, že se aerosol přepne přímo do vstupu PTS. Přepnutí aerosolu musí být provedeno za méně než 0,1 s. Aerosol použitý ke zkoušce musí způsobit změnu koncentrace o nejméně 60 % plného rozsahu stupnice.

Průběh koncentrace se zaznamená. K časové synchronizaci signálů koncentrace počtu částic a toku výfukového plynu je doba transformace definována jako čas od okamžiku změny t0 do okamžiku, kdy odezva dosáhne 50 % konečné udané hodnoty t50.

A.8.1.4.   Popis doporučeného systému

Tato část popisuje doporučenou praxi měření počtu částic. Je však přijatelný každý systém, který splňuje požadavky na vlastnosti stanovené v odstavcích A.8.1.2. a A.8.1.3.

Na obrázcích 19 a 20 jsou schémata doporučených konfigurací systému k odběru vzorků částic pro systémy s ředěním části toku a systémy s ředěním plného toku.

Obrázek 19

Schéma doporučeného systému k odběru vzorků částic – odběr z části toku

Image

Obrázek 20

Schéma doporučeného systému k odběru vzorků částic – odběr z plného toku

Image

A.8.1.4.1.   Popis systému k odběru vzorků

Systém k odběru vzorků částic se skládá z konce odběrné sondy nebo z odběrného místa v ředicím systému, přenosové trubky částic (PTT), předsazeného třídiče oddělujícího částice podle velikosti (PCF) a ze separátoru těkavých částic (VPR), který je před jednotkou k měření koncentrace počtu částic (PNC). Separátor VPR obsahuje zařízení k ředění vzorku (zařízení k ředění počtu částic: PND1 a PND2) a zařízení na odpařování částic (odpařovací trubka ET). Sonda k odběru vzorků nebo odběrné místo vzorků z toku zkoušeného plynu musí být v ředicím traktu uspořádány tak, aby se odebíral reprezentativní vzorek toku plynu z homogenní směsi ředicího média a výfukového plynu. Součet dob, po které vzorek setrvává v systému, plus doba odezvy t90 zařízení PNC, nesmí být větší než 20 s.

A.8.1.4.2.   Systém přenosu částic

Konec sondy k odběru vzorků nebo místo k odběru částic a přenosová trubka částic (PTT) dohromady tvoří systém k přenosu částic (PTS). Systém PTS převádí vzorek z ředicího tunelu do vstupu prvního zařízení k ředění počtu částic. PTS musí splňovat následující podmínky:

U systémů s ředěním plného toku a u systémů s ředěním části toku, u kterých se odebírá dílčí vzorek (jak je popsáno v dodatku 2 k této příloze, odstavci A.2.2.1), musí být odběrná sonda instalována v blízkosti osy ředicího tunelu, ve vzdálenosti mezi 10 a 20 průměry tunelu ve směru proudění od místa, kde výfukový plyn vstupuje do ředicího tunelu, tato sonda směřuje proti směru proudění do toku plynu protékajícího tunelem a osa jejího vrcholu je rovnoběžná s osou ředicího tunelu. Odběrná sonda musí být umístěna v ředicím traktu tak, aby vzorek byl odebírán z homogenní směsi ředicího média a výfukového plynu;

U systémů s ředěním části toku, u kterých se odebírá celkový vzorek (jak je popsáno v dodatku 2 k této příloze, odstavci A.2.2.1) musí být odběrné místo částic umístěno ve zvláštní přenosové trubce částic, před držákem filtru částic, průtokoměrem a všemi místy rozdvojení odběru vzorků nebo obtoku. Odběrné místo nebo odběrná sonda musí být umístěny tak, aby vzorek byl odebírán z homogenní směsi ředicího média a výfukového plynu.

Vzorek plynu protékající PTS musí splňovat následující podmínky:

Musí mít Reynoldsovo číslo (Re) < 1 700,

Musí mít dobu setrvání vzorku v PTS ≤ 3 s.

Každá jiná konfigurace odběru vzorků pro PTS, pro kterou může být prokázána rovnocenná penetrace částic o průměru elektrické mobility 30 nm, se pokládá za přijatelnou.

Výstupní trubka (OT), kterou se vede zředěný vzorek z VPR do vstupu do PNC, musí mít následující vlastnosti:

Vnitřní průměr ≥ 4 mm;

Vzorek toku plynu procházející OT tam musí setrvávat po dobu ≤ 0,8 s.

Každá jiná konfigurace odběru vzorků pro OT, pro kterou může být prokázána rovnocenná penetrace částic o průměru elektrické mobility 30 nm, se pokládá za přijatelnou.

A.8.1.4.3.   Předsazený třídič oddělující částice podle velikosti

Doporučený předsazený třídič oddělující částice podle velikosti se umístí z hlediska směru proudění před VPR. Musí mít 50% účinnost oddělování částic pro částice mezi 2,5 μm a 10 μm při objemovém průtoku zvoleném pro odběr emisí částic k zjištění jejich počtu. Předsazený třídič musí umožnit, aby nejméně 99 % hmotnostní koncentrace částic 1 μm, které do něj vstupují, prošlo jeho výstupem s objemovým průtokem zvoleným pro odběr emisí částic k zjištění jejich počtu. U systémů s ředěním části toku je povoleno použít stejný předsazený třídič k odběru vzorků pro určování hmotnosti částic i vzorků pro určování počtu částic, přičemž vzorek k určování počtu částic se odebírá z ředicího systému ve směru proudění za předsazeným třídičem. Alternativně je možno použít předsazené třídiče, kdy se vzorek ke zjištění počtu částic odebírá z ředicího systému před předsazeným třídičem k měření hmotnosti částic.

A.8.1.4.4.   Separátor těkavých částic (VPR)

Separátor VPR obsahuje v sériovém uspořádání jedno zařízení k ředění počtu částic (PND1), odpařovací trubku a druhé zařízení k ředění počtu částic (PND2). Účelem této ředicí funkce je zmenšit koncentraci počtu částic ve vzorku, který vstupuje do jednotky k měření koncentrace částic, na hodnotu menší, než je horní hranice režimu počítání jednotlivých částic v zařízení PNC, a k potlačení tvoření jader ve vzorku. VPR musí udávat, zda PND1 a odpařovací trubka jsou na svých správných provozních teplotách.

VPR musí dosáhnout > 99,0 % odpaření částic 30 nm tetrakontanu (CH3(CH2)38CH3), s koncentrací na vstupu ≥ 10 000 cm–3, pomocí ohřátí a redukce parciálních tlaků tetrakontanu. Také musí dosáhnout redukčního koeficientu koncentrace částic fr pro částice s průměry elektrické mobility 30 nm, který není vyšší než 30 %, a pro částice s průměry elektrické mobility 50 nm, který není vyšší než 20 %, a není nižší o více než 5 %, než je koeficient pro částice o průměru elektrické mobility 100 nm pro VPR jako celek.

A.8.1.4.4.1.   První zařízení k ředění počtu částic (PND1)

První zařízení k ředění počtu částic musí být specificky konstruováno k ředění koncentrace počtu částic a musí pracovat při teplotě (stěny) od 150 °C do 400 °C. Nastavení teploty stěny se musí udržovat na konstantní jmenovité provozní teplotě, která je v rámci uvedeného rozsahu teplot, s dovolenou odchylkou ± 10 °C, a nesmí přesáhnout teplotu stěny ET (odstavec A.8.1.4.4.2). Do zařízení k ředění se přivádí ředicí vzduch filtrovaný filtrem HEPA a zařízení musí být schopno vytvářet faktor ředění o hodnotě 10 až 200.

A.8.1.4.4.2.   Odpařovací trubka (ET)

Teplota stěny v celé délce ET musí být regulována na hodnotu, která je větší než teplota stěny prvního zařízení k ředění počtu částic, nebo se rovná této hodnotě, a teplota stěny se musí udržovat na stanovené jmenovité provozní teplotě mezi 300 °C a 400 °C, s dovolenou odchylkou ± 10 °C.

A.8.1.4.4.3.   Druhé zařízení k ředění počtu částic (PND2)

PND2 musí být specificky konstruováno k ředění koncentrace počtu částic. Do zařízení k ředění se přivádí ředicí vzduch filtrovaný filtrem HEPA a zařízení musí být schopno udržovat jednotný ředicí koeficient v rozsahu 10 až 30. Faktor ředění zařízení PND2 musí být zvolen v rozsahu mezi 10 a 15 tak, aby koncentrace počtu částic za druhým ředicím zařízením ve směru proudění byla menší než horní hranice režimu počítání jednotlivých částic v zařízení PNC a aby teplota plynu před vstupem do PNC byla < 35 °C.

A.8.1.4.5.   Počitadlo počtu částic (PNC)

Zařízení PNC musí splňovat požadavky odstavce A.8.1.3.4.

A.8.2.   Kalibrace / potvrzení správnosti funkce systému k odběru vzorků částic (1)

A.8.2.1.   Kalibrace počitadla počtu částic

A.8.2.1.1.   Technická zkušebna zajistí, aby bylo vystaveno osvědčení o kalibraci PNC, které potvrzuje soulad s uznávanou normou, a to v období 12 měsíců před zkouškou emisí.

A.8.2.1.2.   PNC musí být také znovu kalibrováno a po každé větší údržbě musí být vydáno nové osvědčení o kalibraci.

A.8.2.1.3.   Kalibrace musí být ověřitelná podle standardní kalibrační metody:

a)

porovnáním odezvy PNC, které se kalibruje, s odezvou kalibrovaného aerosolového elektrometru, když se zároveň odebírají elektrostaticky roztříděné kalibrační částice; nebo

b)

porovnáním odezvy PNC, které se kalibruje, s odezvou druhého PNC, které bylo výše uvedenou metodou kalibrováno přímo.

V případě elektrometru se provede kalibrace s použitím nejméně šesti standardních koncentrací rozložených co nejrovnoměrněji napříč měřicím rozsahem PNC. Tyto body zahrnují bod jmenovité nulové koncentrace získaný připojením filtrů HEPA nejméně třídy H13 podle normy EN 1822:2008, nebo rovnocenných vlastností, ke vstupu každého přístroje. Aniž by se na PNC, které se kalibruje, použil nějaký kalibrační koeficient, musí být měřené koncentrace u každé použité koncentrace v rozmezí ± 10 % od standardní koncentrace, s výjimkou nulového bodu, jinak se kalibrované PNC vyřadí. Vypočte se a zaznamená gradient lineární regrese dvou souborů údajů. Na PNC, které se kalibruje, se použije kalibrační koeficient rovnající se převrácené hodnotě gradientu. Vypočte se linearita odezvy jako druhá mocnina Pearsonova korelačního koeficientu součinu momentů (R2) obou souborů údajů, která se musí rovnat nejméně 0,97. Při výpočtu obou gradientů a R2 se proloží lineární regrese počátkem (nulová koncentrace na obou přístrojích).

U referenčního PNC se kalibruje s použitím nejméně šesti standardních koncentrací napříč měřicím rozsahem PNC. V nejméně třech bodech musí být koncentrace pod 1 000 cm–3, zbývající koncentrace musí být rozmístěny lineárně mezi 1 000 cm–3 a maximem rozsahu PNC v režimu počítání jednotlivých částic. Tyto body zahrnují bod jmenovité nulové koncentrace získaný připojením filtrů HEPA nejméně třídy H13 podle normy EN 1822:2008, nebo rovnocenných vlastností, ke vstupu každého přístroje. Aniž by se na PNC, které se kalibruje, použil nějaký kalibrační koeficient, musí být měřené koncentrace u každé použité koncentrace v rozmezí ± 10 % od standardní koncentrace, s výjimkou nulového bodu, jinak se PNC, které se kalibruje, vyřadí. Vypočte se a zaznamená gradient lineární regrese dvou souborů údajů. Na PNC, které se kalibruje, se použije kalibrační koeficient rovnající se převrácené hodnotě gradientu. Vypočte se linearita odezvy jako druhá mocnina Pearsonova korelačního koeficientu součinu momentů (R2) obou souborů údajů, která se musí rovnat nejméně 0,97. Při výpočtu obou gradientů a R2 se proloží lineární regrese počátkem (nulová koncentrace na obou přístrojích).

A.8.2.1.4.   Kalibrace také zahrnuje kontrolu účinnosti detekce zařízení PNC v porovnání s požadavky odstavce A.8.1.3.4.8, s částicemi o průměru elektrické mobility 23 nm. Kontrola účinnosti počítání s částicemi 41 nm se nevyžaduje.

A.8.2.2.   Kalibrace / potvrzení správnosti funkce separátoru těkavých částic

A.8.2.2.1.   Kalibrace redukčních koeficientů koncentrace částic u zařízení VPR v jeho celém rozsahu nastavení ředění, při jmenovitých provozních teplotách stanovených pro přístroj, se požaduje, když je jednotka nová a po každé větší údržbě. Požadavek na periodické potvrzování správnosti redukčního koeficientu koncentrace částic u VPR se omezuje na kontrolu při jediném nastavení, které je typické pro nastavení používané k měřením na vozidlech se vznětovým motorem vybaveným filtrem částic. Technická zkušebna zajistí, aby bylo vystaveno osvědčení o kalibraci nebo o správnosti funkce separátoru těkavých částic, a to v období 6 měsíců před zkouškou emisí. Jestliže separátor těkavých částic obsahuje výstražnou signalizaci pro sledování teploty, je pro potvrzení správnosti funkce přípustný interval 12 měsíců.

Vlastnosti VPR musí být určeny vzhledem k redukčnímu koeficentu koncentrace částic pro tuhé částice o průměru elektrické mobility 30 nm, 50 nm a 100 nm. Redukční koeficienty koncentrace částic fr(d) pro částice s průměry elektrické mobility 30 nm nesmějí být vyšší než 30 % a pro částice s průměry elektrické mobility 50 nm nesmějí být vyšší než 20 % a nesmějí být o více než o 5 % nižší, než je koeficient pro částice o průměru elektrické mobility 100 nm. Pro účely potvrzení správnosti funkce musí být střední hodnota redukčního koeficientu koncentrace částic v rozmezí ± 10 % od střední hodnoty redukčního koeficientu koncentrace částic Formula zjištěné při prvotní kalibraci zařízení VPR.

A.8.2.2.2.   Zkušebním aerosolem pro tato měření jsou tuhé částice o průměru elektrické mobility 30 nm, 50 nm a 100 nm a mající na vstupu VPR minimální koncentraci 5 000 částic cm–3. Koncentrace částic se měří z hlediska směru proudění před příslušnými součástmi a za nimi.

Redukční koeficient koncentrace částic pro každou velikost částic (fr(di)) se vypočte takto:

Formula

(117)

kde:

Nin(di)

=

koncentrace počtu částic o průměru di před komponentem

Nout(di)

=

koncentrace počtu částic o průměru di za komponentem a

di

=

průměr elektrické mobility částice (30, 50 nebo 100 nm)

Nin(di ) a Nout(di ) se korigují na stejné podmínky.

Střední hodnota redukce koncentrace částic (Formula) se při daném nastavení ředění vypočte takto:

Formula

(118)

Doporučuje se, aby zařízení VPR bylo kalibrováno a ověřováno jako úplná jednotka.

A.8.2.2.3.   Technická zkušebna zajistí, aby bylo vystaveno osvědčení o potvrzení správnosti funkce zařízení VPR, kterým se potvrzuje efektivní účinnost separátoru těkavých částic, a to v období 6 měsíců před zkouškou emisí. Jestliže separátor těkavých částic obsahuje výstražnou signalizaci pro sledování teploty, je pro potvrzení správnosti funkce přípustný interval 12 měsíců. VPR musí dosáhnout většího než 99,0% odstranění částic tetrakontanu (CH3(CH2)38CH3) o průměru elektrické mobility nejméně 30 nm, s koncentrací na vstupu ≥ 10 000 cm–3 při provozu s nastavením minimálního ředění a při provozní teplotě doporučené výrobcem.

A.8.2.3.   Postupy kontroly systému k zjišťování počtu částic

A.8.2.3.1.   Počitadlo částic musí před každou zkouškou udávat měřenou koncentraci menší než 0,5 částic cm–3, když je ke vstupu celého odběrného systému částic (VPR a PNC) připojen filtr HEPA třídy nejméně H13 podle normy EN 1822:2008, nebo rovnocenných vlastností.

A.8.2.3.2.   Vždy po měsíci musí počitadlo částic, do kterého je přiveden tok, udávat měřenou hodnotu v rozmezí 5 % od jmenovitého průtoku počitadlem částic, když je kontrolováno kalibrovaným průtokoměrem.

A.8.2.3.3.   Každý den, když se ke vstupu do počitadla částic připojí filtr HEPA třídy nejméně H13 podle normy EN 1822:2008 nebo rovnocenných vlastností, musí počitadlo částic udávat koncentraci ≤ 0,2 cm–3. Po odejmutí tohoto filtru musí počitadlo částic udávat nárůst měřené koncentrace na nejméně 100 částic cm–3, když se do něj vpustí okolní vzduch, a údaj se musí vrátit na ≤ 0,2 cm–3, když se opět připojí filtr HEPA.

A.8.2.3.4.   Před začátkem každé zkoušky musí být potvrzeno, že měřicí systém udává, že odpařovací trubka, je-li součástí systému, dosáhla své správné provozní teploty.

A.8.2.3.5.   Před začátkem každé zkoušky musí být potvrzeno, že měřicí systém udává, že zařízení k ředění PND1 dosáhlo své správné provozní teploty.


(1)  Příklad metod kalibrace / potvrzení správnosti je k dispozici na adrese: www.unece.org/es/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29grpe/pmpfcp


PŘÍLOHA 5

SPECIFIKACE REFERENČNÍCH PALIV

Technické údaje týkající se paliv pro zkoušky vznětových a dvoupalivových motorů

Typ: Motorová nafta (B7)

Parametr

Jednotka

Mezní hodnoty (1)

Zkušební metoda

minimální

maximální

Cetanový index

 

46,0

 

EN ISO 4264

Cetanové číslo (2)

 

52,0

56,0

EN-ISO 5165

Hustota při 15 °C

kg/m3

833

837

EN-ISO 3675

EN ISO 12185

Destilace:

bod 50 %

°C

245

 

EN-ISO 3405

bod 95 %

°C

345

350

EN-ISO 3405

konečný bod varu

°C

 

360

EN-ISO 3405

Bod vzplanutí

°C

55

 

EN 22719

CFPP

°C

 

5

EN 116

Viskozita při 40 °C

mm2/s

2,3

3,3

EN-ISO 3104

Polycyklické aromatické uhlovodíky

% m/m

2,0

4,0

EN 12916

Obsah síry

mg/kg

 

10

EN ISO 20846 /EN ISO 20884

Koroze mědi

(3h při 50 °C)

hodnocení

 

třída 1

EN-ISO 2160

Zbytek uhlíku podle Conradsona (v 10% destilačním zbytku)

% m/m

 

0,2

EN-ISO 10370

Obsah popela

% m/m

 

0,01

EN-ISO 6245

Celkové znečištění

mg/kg

 

24

EN 12662

Obsah vody

% m/m

 

0,02

EN-ISO 12937

Neutralizační číslo (silná kyselina)

mg KOH/g

 

0,10

ASTM D 974

Stabilita vůči oxidaci (3)

mg/ ml

 

0,025

EN-ISO 12205

Mazivost (průměr plochy opotřebení podle zkoušky HFRR při 60 °C)

μm

 

400

EN ISO 12156

Stálost vůči oxidaci při 110 °C (3)

H

20,0

 

EN 15751

FAME (4)

% v/v

6,0

7,0

EN 14078


Typ: Ethanol pro určené vznětové motory (ED95) (5)

Parametr

Jednotka

Mezní hodnoty (6)

Zkušební metoda (7)

 

 

minimální

maximální

Celkový obsah alkoholu (ethanol včetně obsahu vyšších nasycených alkoholů)

% m/m

92,4

 

EN 15721

Jiné vyšší nasycené monoalkoholy (C3-C5)

% m/m

 

2,0

EN 15721

Methanol

% m/m

 

0,3

EN 15721

Hustota při 15 °C

kg/m3

793,0

815,0

EN ISO 12185

Kyselost, vypočtená jako kyselina octová

% m/m

 

0,0025

EN 15491

Vzhled

 

průzračný a světlý

 

Bod vzplanutí

°C

10

 

EN 3679

Suchý zbytek

mg/kg

 

15

EN 15691

Obsah vody

% m/m

 

6,5

EN 15489 (8)

EN-ISO 12937

EN15692

Aldehydy vypočtené jako acetaldehyd

% m/m

 

0,0050

ISO 1388-4

Estery vypočtené jako ethylacetát

% m/m

 

0,1

ASTM D1617

Obsah síry

mg/kg

 

10,0

EN 15485

EN 15486

Sulfáty

mg/kg

 

4,0

EN 15492

Znečištění částicemi

mg/kg

 

24

EN 12662

Fosfor

mg/l

 

0,20

EN 15487

Neorganický chlorid

mg/kg

 

1,0

EN 15484 nebo EN 15492

Měď

mg/kg

 

0,100

EN 15488

Elektrická vodivost

μS/cm

 

2,50

DIN 51627-4 nebo prEN 15938

Technické údaje týkající se paliv pro zkoušky zážehových a dvoupalivových motorů

Typ: Benzin (E10)

Parametr

Jednotka

Mezní hodnoty (9)

Zkušební metoda (10)

minimální

maximální

 

Oktanové číslo výzkumnou metodou (RON)

 

95,0

97,0

EN ISO 5164:2005 (11)

Oktanové číslo motorovou metodou (MON)

 

84,0

86,0

EN ISO 5163:2005 (11)

Hustota při 15 °C

kg/m3

743

756

EN ISO 3675

EN ISO 12185

Tlak par

kPa

56,0

60,0

EN ISO 13016-1

(DVPE)

Obsah vody

% v/v

 

0,015

ASTM E 1064

Destilace:

odpar při 70 °C

% v/v

24,0

44,0

EN-ISO 3405

odpar při 100 °C

% v/v

56,0

60,0

EN-ISO 3405

odpar při 150 °C

% v/v

88,0

90,0

EN-ISO 3405

konečný bod varu

°C

190

210

EN-ISO 3405

Reziduum

% v/v

2,0

EN-ISO 3405

Rozbor uhlovodíků:

olefiny

% v/v

3,0

18,0

EN 14517

EN 15553

aromáty

% v/v

25,0

35,0

EN 14517

EN 15553

benzen

% v/v

0,4

1,0

EN 12177

EN 238,

EN 14517

nasycené látky

% v/v

zpráva

EN 14517

EN 15553

Poměr uhlík/vodík

 

zpráva

 

Poměr uhlík/kyslík

 

zpráva

 

Doba indukce (12)

min

480

 

EN-ISO 7536

Obsah kyslíku (13)

% m/m

3,7

EN 1601

EN 13132

EN 14517

Pryskyřičné látky

mg/ml

0,04

EN-ISO 6246

Obsah síry (14)

mg/kg

10

EN ISO 20846

EN ISO 20884

Koroze mědi

(3h při 50 °C)

hodnocení

třída 1

EN-ISO 2160

Obsah olova

mg/l

5

EN 237

Obsah fosforu (15)

mg/l

1,3

ASTM D 3231

Ethanol (12)

% v/v

9,5

10,0

EN 1601

EN 13132

EN 14517


Typ: Ethanol (E85)

Parametr

Jednotka

Mezní hodnoty (16)

Zkušební metoda

minimální

maximální

Oktanové číslo výzkumnou metodou (RON)

 

95,0

EN ISO 5164

Oktanové číslo motorovou metodou (MON)

 

85,0

EN ISO 5163

Hustota při 15 °C

kg/m3

zpráva

ISO 3675

Tlak par

kPa

40,0

60,0

EN ISO 13016-1

(DVPE)

Obsah síry (17)

mg/kg

10

EN 15485 nebo EN 15486

Stálost vůči oxidaci

min

360

 

EN ISO 7536

Obsah pryskyřičných látek

(po vymytí rozpouštědla)

mg/100ml

5

EN-ISO 6246

Vzhled

Stanoví se při okolní teplotě nebo při teplotě 15 °C podle toho, která hodnota je vyšší

 

průzračný a světlý, viditelně bez suspendovaných nebo sražených příměsí

Vizuální kontrola

Ethanol a vyšší alkoholy (18)

% v/v

83

85

EN 1601

EN 13132

EN 14517

E DIN 51627-3

Vyšší alkoholy (C3–C8)

% v/v

2,0

E DIN 51627-3

Methanol

% v/v

 

1,00

E DIN 51627-3

Benzin (19)

% v/v

zůstatek

EN 228

Fosfor

mg/l

0,20 (20)

EN 15487

Obsah vody

% v/v

 

0,300

EN 15489 nebo EN 15692

Obsah neorganického chloridu

mg/l

 

1

EN 15492

pHe

 

6,5

9,0

EN 15490

Koroze proužku mědi

(3h při 50 °C)

hodnocení

třída 1

 

EN ISO 2160

Kyselost (jako kyselina octová CH3COOH)

% m/m

0,0050

EN 15491

(mg/l)

(40)

Elektrická vodivost

μS/cm

1,5

DIN 51627-4 nebo prEN 15938

Poměr uhlík/vodík

 

zpráva

 

Poměr uhlík/kyslík

 

zpráva

 


Typ: LPG

Parametr

Jednotka

Palivo A

Palivo B

Zkušební metoda

Složení:

 

 

 

EN 27941

Obsah C3

% v/v

30 ± 2

85 ± 2

 

Obsah C4

% v/v

zůstatek (21)

zůstatek (21)

 

< C3, > C4

% v/v

maximálně 2

maximálně 2

 

Olefiny

% v/v

maximálně 12

maximálně 15

 

Zbytek odparu

mg/kg

maximálně 50

maximálně 50

EN 15470

Obsah vody při 0 °C

 

žádný

žádný

EN 15469

Celkový obsah síry včetně odorantu

mg/kg

maximálně 10

maximálně 10

EN 24260, ASTM D 3246, ASTM 6667

Sirovodík

 

žádný

žádný

EN ISO 8819

Koroze proužku mědi

(1h při 40 °C)

hodnocení

třída 1

třída 1

ISO 6251 (22)

Zápach

 

charakteristický

charakteristický

 

Oktanové číslo motorovou metodou (23)

 

minimálně 89,0

minimálně 89,0

EN 589 příloha B

Typ: Zemní plyn / biomethan

Vlastnosti

Jednotky

Základ

Mezní hodnoty

Zkušební metoda

minimální

maximální

Referenční palivo GR

Složení:

 

 

 

 

 

Methan

 

87

84

89

 

Ethan

 

13

11

15

 

Zůstatek (24)

% mol

1

ISO 6974

Obsah síry

mg/m3  (25)

 

10

ISO 6326-5


Referenční palivo G23

Složení:

 

 

 

 

 

Methan

 

92,5

91,5

93,5

 

Zůstatek (26)

% mol

1

ISO 6974

N2

% mol

7,5

6,5

8,5

 

Obsah síry

mg/m3  (27)

10

ISO 6326-5


Referenční palivo G25

Složení:

 

 

 

 

 

Methan

% mol

86

84

88

 

Zůstatek (28)

% mol

1

ISO 6974

N2

% mol

14

12

16

 

Obsah síry

mg/m3  (29)

10

ISO 6326-5


Referenční palivo G20

Složení:

 

 

 

 

 

Methan

% mol

100

99

100

ISO 6974

Zůstatek (30)

% mol

1

ISO 6974

N2

% mol

 

 

 

ISO 6974

Obsah síry

mg/m3  (31)

10

ISO 6326-5

Wobbeho index (čistý)

MJ/m3  (32)

48,2

47,2

49,2

 


(1)  Hodnoty uvedené ve specifikacích jsou „skutečné hodnoty“. Při stanovení jejich mezních hodnot byla použita ustanovení z normy ISO 4259 Ropné výrobky – stanovení a využití údajů shodnosti ve vztahu ke zkušebním metodám a při určení minimální hodnoty byl vzat v úvahu nejmenší rozdíl 2R nad nulou; při určení maximální a minimální hodnoty je minimální rozdíl 4R (R = reprodukovatelnost). Nehledě k tomuto opatření, které je nutné z technických důvodů, bude výrobce paliv přesto usilovat o nulovou hodnotu tam, kde je stanovená minimální hodnota 2R, a o střední hodnotu v případě udávání maximálních a minimálních mezních hodnot. Pokud je třeba objasnit otázku, zda palivo splňuje požadavky specifikací, použijí se ustanovení normy ISO 4259.

(2)  Uvedený rozsah cetanového čísla není ve shodě s požadavkem minimálního rozsahu 4R. Avšak v případě rozporu mezi dodavatelem paliva a spotřebitelem paliva mohou být k vyřešení tohoto rozporu použita ustanovení ISO 4259 za předpokladu, že místo jednotlivého měření se provedou opakovaná měření v dostatečném počtu nutném k určení potřebné přesnosti.

(3)  I když se kontroluje stabilita vůči oxidaci, je pravděpodobné, že skladovatelnost je omezená. Je třeba si vyžádat od dodavatele pokyny o podmínkách skladování a životnosti.

(4)  Obsah methylesterů mastných kyselin pro splnění specifikace EN 14214.

(5)  Do ethanolového paliva je možno podle pokynů výrobce přidat aditiva, například přísadu zlepšující cetanové číslo, pokud nejsou známy žádné nepříznivé vedlejší účinky. Jsou-li tyto podmínky splněny, maximální přípustné množství je 10 % hmotnostních.

(6)  Hodnoty uvedené ve specifikacích jsou „skutečné hodnoty“. Při stanovení jejich mezních hodnot byla použita ustanovení z normy ISO 4259 Ropné výrobky – stanovení a využití údajů shodnosti ve vztahu ke zkušebním metodám a při určení minimální hodnoty byl vzat v úvahu nejmenší rozdíl 2R nad nulou; při určení maximální a minimální hodnoty je minimální rozdíl 4R (R = reprodukovatelnost). Nehledě k tomuto opatření, které je nutné z technických důvodů, bude výrobce paliv přesto usilovat o nulovou hodnotu tam, kde je stanovená maximální hodnota 2R, a o střední hodnotu v případě udávání maximálních a minimálních mezních hodnot. Pokud je třeba objasnit otázku, zda palivo splňuje požadavky specifikací, použijí se ustanovení normy ISO 4259.

(7)  Budou převzaty rovnocenné metody EN/ISO, jakmile budou vydány pro výše uvedené vlastnosti.

(8)  Pokud je třeba objasnit otázku, zda palivo splňuje požadavky specifikací, použijí se ustanovení normy EN 15489.

(9)  Hodnoty uvedené ve specifikacích jsou „skutečné hodnoty“. Při stanovení jejich mezních hodnot byla použita ustanovení z normy ISO 4259 Ropné výrobky – stanovení a využití údajů shodnosti ve vztahu ke zkušebním metodám a při určení minimální hodnoty byl vzat v úvahu nejmenší rozdíl 2R nad nulou; při určení maximální a minimální hodnoty je minimální rozdíl 4R (R = reprodukovatelnost). Nehledě k tomuto opatření, které je nutné z technických důvodů, bude výrobce paliv přesto usilovat o nulovou hodnotu tam, kde je stanovená maximální hodnota 2R, a o střední hodnotu v případě udávání maximálních a minimálních mezních hodnot. Pokud je třeba objasnit otázku, zda palivo splňuje požadavky specifikací, použijí se ustanovení normy ISO 4259.

(10)  Budou převzaty rovnocenné metody EN/ISO, jakmile budou vydány pro výše uvedené vlastnosti.

(11)  Pro výpočet konečného výsledku v souladu s normou EN 228:2008 bude odečten korekční koeficient ve výši 0,2 pro hodnoty MON a RON.

(12)  Palivo smí obsahovat inhibitory oxidace a dezaktivátory kovů běžně používané ke stabilizování toků benzinu v rafineriích, avšak nesmějí se přidávat detergentní/disperzní přísady a rozpouštěcí oleje.

(13)  Jediným oxygenátem, který smí být záměrně přidán do referenčního paliva, je ethanol splňující specifikaci EN 15376.

(14)  Skutečný obsah síry v palivu použitém ke zkoušce typu 1 se uvede v protokolu.

(15)  Do tohoto referenčního paliva se nesmí záměrně přidávat žádné složky obsahující fosfor, železo, mangan nebo olovo.

(16)  Hodnoty uvedené ve specifikacích jsou „skutečné hodnoty“. Při stanovení jejich mezních hodnot byla použita ustanovení z normy ISO 4259 Ropné výrobky – stanovení a využití údajů shodnosti ve vztahu ke zkušebním metodám a při určení minimální hodnoty byl vzat v úvahu nejmenší rozdíl 2R nad nulou; při určení maximální a minimální hodnoty je minimální rozdíl 4R (R = reprodukovatelnost). Nehledě k tomuto opatření, které je nutné z technických důvodů, bude výrobce paliv přesto usilovat o nulovou hodnotu tam, kde je stanovená nejvyšší hodnota 2R, a o střední hodnotu v případě udávání maximálních a minimálních mezních hodnot. Pokud je třeba objasnit otázku, zda palivo splňuje požadavky specifikací, použijí se ustanovení normy ISO 4259.

(17)  Skutečný obsah síry v palivu použitém ke zkouškám emisí se uvede v protokolu.

(18)  Jediným oxygenátem, který smí být záměrně přidán do tohoto referenčního paliva, je ethanol splňující specifikaci EN 15376.

(19)  Obsah bezolovnatého benzinu lze stanovit jako 100 mínus součet procentního obsahu vody, alkoholů, MTBE a ETBE.

(20)  Do tohoto referenčního paliva se nesmí záměrně přidávat žádné složky obsahující fosfor, železo, mangan nebo olovo.

(21)  Zůstatkem se rozumí: zůstatek = 100 - C3 - <C3 - >C4.

(22)  Tato metoda nemusí přesně stanovit přítomnost korodujících materiálů, jestliže vzorek obsahuje inhibitory koroze nebo jiné chemikálie, které zmenšují korozní účinky vzorku na proužek mědi. Proto je zakázáno přidávat takové složky jen za účelem ovlivnění zkušební metody.

(23)  Na žádost výrobce motoru lze pro zkoušky při schvalování typu použít vyšší MON.

(24)  Inertní plyny + C2+.

(25)  Hodnota se musí stanovit při standardní teplotě 293,2 K (20 °C) a tlaku 101,3 kPa.

(26)  Inertní plyny (jiné než N2) + C2 + C2+.

(27)  Hodnota se musí stanovit při teplotě 293,2 K (20 °C) a tlaku 101,3 kPa.

(28)  Inertní plyny (jiné než N2) + C2 + C2+.

(29)  Hodnota se musí stanovit při teplotě 293,2 K (20 °C) a tlaku 101,3 kPa.

(30)  Inertní plyny (jiné než N2) + C2 + C2+.

(31)  Hodnota se musí stanovit při teplotě 293,2 K (20 °C) a tlaku 101,3 kPa.

(32)  Hodnota se musí stanovit při teplotě 273,2 K (0 °C) a tlaku 101,3 kPa.


PŘÍLOHA 6

ÚDAJE O EMISÍCH POŽADOVANÉ PŘI SCHVALOVÁNÍ TYPU PRO ÚČELY TECHNICKÉ PROHLÍDKY

MĚŘENÍ EMISÍ OXIDU UHELNATÉHO PŘI VOLNOBĚŽNÝCH OTÁČKÁCH

1.   ÚVOD

1.1.

Tato příloha stanoví postup pro měření emisí oxidu uhelnatého při volnoběžných otáčkách (běžných a vysokých) pro zážehové motory na benzin nebo ethanol (E85) nebo zážehové motory na NG/biomethan nebo LPG instalované ve vozidlech kategorie M2, N1 nebo M1 s maximální přípustnou hmotností nepřesahující 7,5 tun.

2.   OBECNÉ POŽADAVKY

2.1.

Obecné požadavky jsou stanoveny v odstavcích 5.3.7 předpisu č. 83 s výjimkami, které jsou popsány v odstavcích 2.2, 2.3 a 2.4.

2.2.

Poměry atomové hmotnosti stanovené v odstavci 5.3.7.3 předpisu č. 83 se rozumí:

Hcv= poměr atomové hmotnosti vodíku k uhlíku

pro benzin (E10) 1,93

pro LPG 2,525

pro NG/biomethan 4,0

pro etanol (E85) 2,74

Ocv= poměr atomové hmotnosti kyslíku k uhlíku

pro benzin (E10) 0,032

pro LPG 0,0

pro NG/biomethan 0,0

pro etanol (E85) 0,385

2.3.

Tabulka v odstavci 1.4.3 přílohy 2A (Tabulka 6) se doplní na základě požadavků stanovených v odstavcích 2.2 a 2.4 této přílohy.

2.4.

Výrobce potvrdí, že hodnota lambda zaznamenaná při schvalování typu podle odstavce 2.1 této přílohy je správná a pro vozidla ze sériové výroby je tato hodnota reprezentativní typickou hodnotou po dobu 24 měsíců ode dne udělení schválení typu. Vyhodnocení se provede na základě průzkumu a studií vozidel ze sériové výroby.

3.   TECHNICKÉ POŽADAVKY

3.1.

Technické požadavky jsou stanoveny v příloze 5 předpisu č. 83 s výjimkami, které jsou popsány v odstavci 3.2.

3.2.

Referenčními palivy uvedenými v odstavci 2.1 přílohy 5 předpisu č. 83 se rozumí odkaz k příslušným specifikacím referenčních paliv v příloze 5 tohoto předpisu.


PŘÍLOHA 7

OVĚŘENÍ ŽIVOTNOSTI SYSTÉMŮ MOTORU

1.   ÚVOD

1.1.   Tato příloha stanoví postupy pro výběr motorů ke zkouškám v rámci programu akumulace doby provozu pro účely stanovení faktorů zhoršení. Faktory zhoršení se použijí v souladu s požadavky odstavce 3.6 této přílohy pro emise měřené podle přílohy 4.

1.2.   Tato příloha stanoví rovněž údržbu související a nesouvisející s emisemi a prováděnou na motorech v rámci programu akumulace doby provozu. Tato údržba musí splňovat požadavky na údržbu prováděnou na motorech v provozu a majitelé nových motorů a vozidel o ní budou informováni.

2.   VÝBĚR MOTORŮ K URČENÍ FAKTORŮ ZHORŠUJÍCÍCH DOBU ŽIVOTNOSTI

2.1.   Ke zjištění faktorů zhoršujících dobu životnost budou vybrány motory z rodiny motorů vymezené v odstavci 7 tohoto předpisu.

2.2.   Motory z různých rodin motorů lze dále spojovat do rodin na základě typu použitého systému následného zpracování výfukových plynů. K zařazení motorů s různým počtem válců a různým uspořádáním válců, avšak se stejnými technickými specifikacemi a systémem následného zpracování výfukových plynů do stejné rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů poskytne výrobce orgánů schválení typu údaje, které prokazují, že emise těchto motorů jsou obdobné.

2.3.   Pro zkoušky v rámci programu akumulace doby provozu definované v odstavci 3.2 výrobce motorů vybere jeden motor reprezentující rodinu motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů podle odstavce 2.2 a před zahájením zkoušek o tom informuje orgán schválení typu.

2.3.1.   Pokud orgán schválení typu rozhodne, že nejhorší úroveň emisí rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů by lépe charakterizoval jiný motor, pak zkušební motor bude vybrán orgánem schválení typu společně s výrobcem motorů.

3.   URČENÍ FAKTORŮ ZHORŠUJÍCÍCH DOBU ŽIVOTNOSTI

3.1.   Obecně

Faktory zhoršení použitelné na rodinu motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů jsou odvozeny z vybraných motorů na základě programu akumulace doby provozu, který zahrnuje pravidelné zkoušky emisí plynných látek a emisí částic zkouškami WHTC a WHSC.

3.2.   Program akumulace doby provozu

Programy akumulace doby provozu je možno provádět na základě volby výrobce tak, že se buď programem akumulace doby provozu nechá projít vozidlo vybavené zvoleným motorem, nebo se programem akumulace doby provozu dynamometru nechá projít zvolený motor.

3.2.1.   Akumulace doby provozu a akumulace doby provozu dynamometru

3.2.1.1.   Výrobce v souladu s osvědčenou technickou praxí určí formu a rozsah akumulace ujeté vzdálenosti, doby provozu a cyklus stárnutí motorů.

3.2.1.2.   Výrobce určí zkušební body, v nichž budou pomocí zkoušek WHTC se startem za tepla a WHSC měřeny emise plynných látek a emise částic. Zkušební body budou nejméně tři, jeden na začátku, jeden zhruba v polovině a jeden na konci programu akumulace doby provozu.

3.2.1.3.   Hodnoty emisí v počátečním a konečném bodě doby životnosti vypočtené podle odstavce 3.5.2 musí splňovat mezní hodnoty určené v odstavci 5.3 tohoto předpisu, jednotlivé výsledky emisí ze zkušebních bodů však mohou tyto mezní hodnoty překročit.

3.2.1.4.   Na žádost výrobce a se souhlasem orgánu schválení typu je nutno v každém zkušebním bodě uskutečnit pouze jeden zkušební cyklus (WHTC se startem za tepla, nebo WHSC), přičemž druhý zkušební cyklus se uskuteční pouze na začátku a na konci programu akumulace doby provozu.

3.2.1.5.   Programy akumulace doby provozu se mohou pro různé rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů lišit.

3.2.1.6.   Programy akumulace doby provozu mohou být kratší, než je doba životnosti, nikoli však kratší, než uvádí tabulka 1 v odstavci 3.2.1.8.

3.2.1.7.   Pro akumulaci doby provozu motoru na dynamometru výrobce poskytne použitelnou korelaci mezi akumulací doby provozu (ujetou vzdáleností) a počtem hodin provozu motoru na dynamometru, např. korelaci podle spotřeby paliva, korelaci mezi rychlostí vozidla a otáčkami motoru atd.

3.2.1.8.   Minimální akumulace doby provozu

Tabulka 1

Minimální akumulace doby provozu

Kategorie vozidla, v němž bude motor namontován (1)

Minimální akumulace doby provozu

Doba životnosti

Vozidla kategorie N1

160 000 km

viz odstavec 5.4 tohoto předpisu

Vozidla kategorie N2

188 000 km

viz odstavec 5.4 tohoto předpisu

Vozidla kategorie N3 s nejvyšší technicky přípustnou hmotností do 16 tun

188 000 km

viz odstavec 5.4 tohoto předpisu

Vozidla kategorie N3 s nejvyšší technicky přípustnou hmotností nad 16 tun

233 000 km

viz odstavec 5.4 tohoto předpisu

Vozidla kategorie M1

160 000 km

viz odstavec 5.4 tohoto předpisu

Vozidla kategorie M2

160 000 km

viz odstavec 5.4 tohoto předpisu

Vozidla kategorie M3 tříd I, II, A a B s nejvyšší technicky přípustnou hmotností do 7,5 tuny

188 000 km

viz odstavec 5.4 tohoto předpisu

Vozidla kategorie M3 tříd III a B s nejvyšší technicky přípustnou hmotností nad 7,5 tuny

233 000 km

viz odstavec 5.4 tohoto předpisu

3.2.1.9.   Zrychlené stárnutí je povoleno formou úpravy programu akumulace doby provozu na základě spotřeby paliva. Úprava vychází z poměru mezi typickou spotřebou paliva v provozu a spotřebou paliva v cyklu stárnutí, spotřeba paliva v cyklu stárnutí však nepřekročí typickou spotřebu v provozu o více než 30 procent.

3.2.1.10.   Program akumulace doby provozu je podrobně popsán v žádosti o schválení typu a oznámen orgánu schválení typu před zahájením zkoušek.

3.2.2.   Pokud orgán schválení typu rozhodne, že je nutno kromě zkoušek WHTC se startem za tepla a WHSC provést dodatečná měření mezi jednotlivými body zvolenými výrobcem, oznámí to výrobci. Výrobce vyhotoví revidovaný program akumulace doby provozu a orgán schválení typu jej odsouhlasí.

3.3.   Zkoušky motoru

3.3.1.   Stabilizace systému motoru

3.3.1.1.   Pro každou rodinu motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů výrobce určí počet hodin chodu vozidla nebo motoru, po nichž se činnost motoru se systémem následného zpracování výfukových plynů stabilizuje. Na žádost orgánu schválení typu výrobce poskytne údaje a analýzu použitou k tomuto určení. Výrobce si případně může ke stabilizaci systému následného zpracování výfukových plynů zvolit chod motoru po dobu 60 až 125 hodin nebo ekvivalentní počet ujetých kilometrů v cyklu stárnutí.

3.3.1.2.   Konec stabilizačního intervalu stanoveného v odstavci 3.3.1.1 je považován za začátek programu akumulace doby provozu.

3.3.2.   Zkoušky akumulace doby provozu

3.3.2.1.   Po stabilizaci motor běží po dobu programu akumulace doby provozu vybraného výrobcem, jak je výše popsáno v odstavci 3.2. V pravidelných intervalech během programu akumulace doby provozu určených výrobcem a případně stanovených rovněž orgánem schválení typu podle odstavce 3.2.2 se zkouší emise plynných látek a emise částic motoru zkouškami WHTC se startem za tepla a WHSC. Bylo-li v souladu s odstavcem 3.2.1.4 dohodnuto, že v každém zkušebním bodě bude proveden jen jeden zkušební cyklus (WHTC se startem za tepla, nebo WHSC), druhý zkušební cyklus (WHTC se startem za tepla, nebo WHSC) bude uskutečněn na začátku a na konci programu akumulace doby provozu.

3.3.2.2.   Během programu akumulace doby provozu se provádí údržba motoru podle požadavků odstavce 4.

3.3.2.3.   Během programu akumulace doby provozu je možno na motoru nebo vozidle provádět neplánovanou údržbu, např. pokud systém OBD odhalil problém, který měl za následek aktivování indikátoru chybné funkce (MI).

3.4.   Podávání zpráv

3.4.1.   Výsledky všech zkoušek emisí (WHTC se startem za tepla a WHSC) provedených během programu akumulace doby provozu jsou dány k dispozici orgánu schválení typu. Pokud je některá zkouška prohlášena za neplatnou, výrobce vysvětlí, proč tomu tak je. V takovém případě se provede další série zkoušek emisí s použitím zkoušek WHTC se startem za tepla a WHSC během dalších 100 hodin akumulace doby provozu.

3.4.2.   Výrobce uchovává záznamy o všech informacích týkajících se všech zkoušek emisí a údržby provedené na motoru během programu akumulace doby provozu. Tyto informace jsou předkládány orgánu schválení typu společně s výsledky zkoušek emisí provedených během programu akumulace doby provozu.

3.5.   Stanovení faktorů zhoršení

3.5.1.   Pro každou znečišťující látku, která se měří zkouškami WHTC se startem za tepla a WHSC, a v každém zkušebním bodě během programu akumulace doby provozu se na základě všech výsledků zkoušek provede nejvhodnější lineární regresní analýza. Výsledky každé zkoušky pro každou znečišťující látku se vyjádří na stejný počet desetinných míst jako mezní hodnoty této znečišťující látky uvedené v odstavci 5.3 tohoto předpisu, s jedním desetinným místem navíc. Bylo-li v souladu s odstavcem 3.2.1.4 této přílohy dohodnuto, že v každém zkušebním bodě bude proveden jen jeden zkušební cyklus (WHTC se startem za tepla, nebo WHSC) a druhý zkušební cyklus (WHTC se startem za tepla, nebo WHSC) bude uskutečněn pouze na začátku a na konci programu akumulace doby provozu, provede se regresní analýza pouze na základě výsledků zkoušek zkušebního cyklu provedeného v každém zkušebním bodě.

Na žádost výrobce a s předchozím souhlasem orgánu schválení typu je povolena nelineární regrese.

3.5.2.   Z regresní rovnice se vypočtou hodnoty emisí pro každou znečišťující látku na začátku programu akumulace doby provozu a na konci doby životnosti zkoušeného motoru. Je-li program akumulace doby provozu kratší než doba životnosti, určí se hodnoty emisí na konci doby životnosti extrapolací regresní rovnice podle odstavce 3.5.1.

3.5.3.   Faktor zhoršení pro každou znečišťující látku je definován jako poměr použitých hodnot emisí na konci doby životnosti a na začátku programu akumulace doby provozu (multiplikační faktor zhoršení).

Na žádost výrobce a s předchozím souhlasem orgánu schválení typu lze použít aditivní faktor zhoršení pro každou znečišťující látku. Aditivním faktorem zhoršení se rozumí rozdíl hodnoty emisí vypočtených na konci doby životnosti a hodnoty na začátku programu akumulace doby provozu.

Je-li výsledkem výpočtu menší hodnota multiplikačního faktoru zhoršení než 1,00 nebo menší hodnota aditivního faktoru zhoršení než 0,00, platí hodnota faktoru zhoršení 1,0, resp. 0,00.

Příklad stanovení faktorů zhoršení pomocí lineární regrese uvádí obrázek 1.

Kombinování multiplikačních a aditivních faktorů zhoršení v jednom souboru znečišťujících látek není povoleno.

Bylo-li v souladu s odstavcem 3.2.1.4 dohodnuto, že v každém zkušebním bodě bude proveden jen jeden zkušební cyklus (WHTC se startem za tepla nebo WHSC) a druhý zkušební cyklus (WHTC se startem za tepla nebo WHSC) bude uskutečněn pouze na začátku a na konci programu akumulace doby provozu, faktor zhoršení vypočtený pro zkušební cyklus, který byl prováděn v každém zkušebním bodě, se použije rovněž na druhý zkušební cyklus.

Obrázek 1

Příklad určení faktoru zhoršení

Image

3.6.   Přidělené faktory zhoršení

3.6.1.   Jako alternativu k programu akumulace doby provozu k určení faktorů zhoršení se výrobci motorů mohou rozhodnout, že použijí tyto přidělené multiplikační faktory zhoršení:

Tabulka 2

Faktory zhoršení

Zkušební cyklus

CO

THC (2)

NMHC (3)

CH4  (3)

NOx

NH3

Hmotnost PM

Počet PM

WHTC

1,3

1,3

1,4

1,4

1,15

1,0

1,05

1,0

WHSC

1,3

1,3

1,4

1,4

1,15

1,0

1,05

1,0

Přidělené aditivní faktory zhoršení nejsou uvedeny. Není povoleno transformovat přidělené multiplikační faktory zhoršení na aditivní faktory zhoršení.

3.7.   Použití faktorů zhoršení

3.7.1.   Podle odstavce 5.3 tohoto předpisu musí motory splňovat příslušné mezní hodnoty emisí pro každou znečišťující látku po uplatnění faktorů zhoršení na výsledek zkoušky určený v souladu s přílohou 4 (egas, ePM). V závislosti na typu faktoru zhoršení (DF) se použijí tato ustanovení:

a)

:

multiplikační

:

(egas nebo ePM) * DF ≤ mezní hodnota emisí;

b)

:

aditivní

:

(egas nebo ePM) + DF ≤ mezní hodnota emisí.

3.7.2.   Výrobce se může rozhodnout přenést faktory zhoršení určené pro rodinu motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů na systém motoru, který do téže rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů nespadá. V těchto případech musí výrobce orgánu schválení typu prokázat, že systém motoru, pro který byla rodina systému následného zpracování výfukových plynů původně zkoušena, a systém motoru, na který se faktory zhoršení přenášejí, mají stejné technické specifikace a požadavky na montáž do vozidla a že emise z tohoto motoru nebo systému motoru jsou obdobné.

3.7.3.   Faktory zhoršení pro každou znečišťující látku v příslušném zkušebním cyklu se zaznamenají v odstavcích 1.4.1 a 1.4.2 doplňku přílohy 2A a odstavcích 1.4.1 a 1.4.2 doplňku k příloze 2C.

3.8.   Kontrola shodnosti výroby

3.8.1.   Co se týče dodržování úrovně emisí, kontroluje se shodnost výroby podle odstavce 8 tohoto předpisu.

3.8.2.   Výrobce si může zvolit, že bude při provádění zkoušky pro schválení typu současně měřit emise znečišťujících látek před systémem následného zpracování výfukových plynů. Pokud tak učiní, může výrobce stanovit neformální faktor zhoršení samostatně pro motor a systém následného zpracování výfukových plynů, který může výrobce použít jako pomůcku ke kontrole na konci výrobní linky.

3.8.3.   Za účelem schválení typu se v odstavcích 1.4.1 a 1.4.2 doplňku přílohy 2A a odstavcích 1.4.1 a 1.4.2 doplňku k příloze 2C zaznamenají pouze faktory zhoršení podle odstavců 3.5 nebo 3.6.

4.   ÚDRŽBA

Pro účely programu akumulace doby provozu se údržba provádí v souladu s příručkou výrobce pro servis a údržbu.

4.1.   Plánovaná údržba související s emisemi

4.1.1.   Plánovaná údržba související s emisemi za účelem provedení programu akumulace doby provozu se musí uskutečnit ve stejných nebo ekvivalentních intervalech vzdálenosti, které jsou určeny v pokynech k údržbě poskytnutých výrobcem majiteli vozidla nebo motoru. Tento plán údržby je možno v případě potřeby během programu akumulace doby provozu aktualizovat za předpokladu, že z plánu údržby není vyškrtnuta žádná činnost údržby poté, co byla provedena na zkušebním motoru.

4.1.2.   Výrobce motoru pro program akumulace doby provozu specifikuje seřízení, čištění a údržbu (v případě potřeby) a plánovanou výměnu těchto součástí:

a)

filtry a chladiče v systému recirkulace výfukových plynů;

b)

ventil pro odvětrávání klikové skříně (přichází-li v daném případě v úvahu);

c)

koncovky vstřikovačů paliva (pouze čištění);

d)

vstřikovače paliva;

e)

turbodmychadlo;

f)

elektronická řídicí jednotka motoru a související čidla a ovládací členy;

g)

systém následného zpracování částic (včetně souvisejících součástí);

h)

systémem ke snížení emisí NOx;

i)

systém recirkulace výfukových plynů, včetně všech regulačních ventilů a potrubí;

j)

jakýkoli jiný systém následného zpracování výfukových plynů.

4.1.3.   Kritická plánovaná údržba související s emisemi bude provedena pouze za předpokladu, že bude prováděna v provozu a majitel vozidla o ní bude informován.

4.2.   Změny plánované údržby

4.2.1.   Výrobce musí u orgánu schválení typu podat žádost o schválení každé nové plánované údržby, kterou chce provést během programu akumulace doby provozu a následně tedy doporučit majitelům motorů či vozidel. Žádost musí být doložena údaji, které odůvodňují potřebu nové plánované údržby a interval údržby.

4.3.   Plánovaná údržba nesouvisející s emisemi

4.3.1.   Plánovanou údržbu nesouvisející s emisemi, která je přiměřená a technicky nezbytná, např. výměna oleje, výměna olejového filtru, výměna čističe paliva, výměna vzduchového filtru, údržba chladicí soustavy, seřízení volnoběhu, regulátor, kontrola šroubových spojů motoru předepsaným utahovacím momentem, ventilová vůle, vůle vstřikovače, seřízení zapalování, seřízení napnutí hnacích řemenů atd., je možno provádět na motorech nebo vozidlech vybraných pro program akumulace doby provozu v nejdelších možných intervalech, které výrobce majiteli doporučuje.

4.4.   Opravy

4.4.1.   Opravy součástí motoru vybraného pro zkoušky v rámci programu akumulace doby provozu vyjma systému regulace emisí motoru nebo palivového systému se provádějí pouze v důsledku selhání součásti nebo chybné funkce systému motoru.

4.4.2.   Jestliže během programu akumulace doby provozu selže sám motor, systém regulace emisí nebo palivový systém, považuje se akumulace doby provozu za neplatnou a bude zahájena nová akumulace doby provozu s novým systémem motoru.


(1)  Podle definice úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3) – ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.2. odst. 2.

(2)  Použije se v případě vznětového motoru.

(3)  Použije se v případě zážehového motoru.


PŘÍLOHA 8

SHODNOST VOZIDEL NEBO MOTORŮ V PROVOZU

1.   ÚVOD

1.1   Tato příloha stanoví požadavky pro ověřování a prokazování shodnosti motorů a vozidel v provozu.

2.   POSTUP PROKAZOVÁNÍ SHODNOSTI V PROVOZU

2.1.   Shodnost vozidel nebo motorů z jedné rodiny motorů v provozu se prokazuje zkoušením vozidel na silnicích provozovaných v normálním jízdním režimu, za běžných jízdních podmínek a s normálním užitečným zatížením. Zkouška shodnosti v provozu musí být reprezentativní pro vozidla provozovaná na jejich skutečných jízdních trasách, s normálním zatížením a s obvyklým profesionálním řidičem daného vozidla. Je-li vozidlo řízeno jiným řidičem, než je obvyklý profesionální řidič příslušného vozidla, musí mít tento alternativní řidič příslušné dovednosti a musí být vyškolen pro řízení vozidel kategorie, jež má být zkoušena.

2.2.   Jestliže jsou běžné jízdní podmínky určitého vozidla považovány za neslučitelné s řádným provedením zkoušek, může výrobce nebo orgán schválení typu požádat, aby byly použity jiné jízdní trasy a jiná užitečná zatížení.

2.3.   Výrobce musí orgánu schválení typu prokázat, že vybrané vozidlo, jízdní režimy, jízdní podmínky a užitečná zatížení jsou pro tuto rodinu motorů reprezentativní. Pro posouzení, zda tyto jízdní režimy a užitečná zatížení jsou přijatelné pro provedení zkoušky shodnosti v provozu, se použijí požadavky uvedené v odstavcích 4.1 a 4.5.

2.4.   Výrobce oznámí plán průběhu zkoušky a plán odběru vzorků pro provedení zkoušky shodnosti při původním schvalování typu nové rodiny motorů.

2.5.   Vozidla bez komunikačního rozhraní, jež umožňuje odběr nezbytných údajů ECU uvedených v odstavcích 9.4.2.1 a 9.4.2.2 tohoto předpisu s chybějícími údaji nebo s nestandardním záznamem údajů se považují za nevyhovující.

2.6.   Vozidla, u kterých odběr údajů ECU ovlivňuje emise vozidla nebo výkon vozidla, se považují za nevyhovující.

3.   VÝBĚR MOTORU NEBO VOZIDLA

3.1.   Po udělení schválení typu pro rodinu motorů provede výrobce zkoušku této rodiny motorů v provozu do 18 měsíců od první registrace vozidla vybaveného motorem z této rodiny. V případě vícestupňového schválení typu se první registrací rozumí první registrace dokončeného vozidla.

Zkoušky se pravidelně opakují nejméně každé dva roky pro každou rodinu motorů, a to po celou dobu životnosti vozidel uvedenou v odstavci 5.4 tohoto předpisu.

Na žádost výrobce mohou být zkoušky po uplynutí pět let od ukončení výroby zastaveny.

3.1.1.   Při vzorku o velikosti nejméně tří motorů je postup výběru vzorku nastaven tak, aby pravděpodobnost, že série vyhoví zkoušce, byla při 20 % vadných vozidel nebo motorů rovna 0,90 (riziko výrobce = 10 %) a pravděpodobnost, že bude série akceptována, byla při 60 % vadných vozidel nebo motorů rovna 0,10 (riziko spotřebitele = 10 %).

3.1.2.   Pro vzorek se vypočte statistický údaj zkoušek, který kvantifikuje kumulativní počet nevyhovujících zkoušek při n-tých zkouškách.

3.1.3.   Rozhodnutí o vyhovění nebo nevyhovění zkoušce pro danou sérii je učiněno na základě těchto požadavků:

a)

je-li statistický údaj zkoušek menší nebo rovný hodnotě kritéria vyhovění uvedené pro velikost vzorku v tabulce 1, bylo dosaženo kritéria vyhovění pro danou sérii;

b)

je-li statistický údaj zkoušek větší nebo rovný hodnotě kritéria nevyhovění uvedené pro velikost vzorku v tabulce 1, bylo dosaženo kritéria nevyhovění pro danou sérii;

c)

nastane-li jiný případ, přezkouší se další motor podle této přílohy a postup výpočtu se použije pro vzorek navýšený o jednu jednotku.

V tabulce 1 jsou hodnoty kritéria vyhovění a kritéria nevyhovění vypočteny podle mezinárodní normy ISO 8422/1991.

Tabulka 1

Hodnoty kritérií vyhovění a nevyhovění pro plán odběru vzorků

Nejmenší velikost vzorku: 3

Kumulativní počet zkoušených motorů

(velikost vzorku)

Hodnota kritéria vyhovění

Hodnota kritéria nevyhovění

3

3

4

0

4

5

0

4

6

1

4

7

1

4

8

2

4

9

2

4

10

3

4

Orgán schválení typu schvaluje vybraná uspořádání motorů a vozidel před zahájením zkušebních postupů. Výběr se provede tak, že orgánu schválení typu jsou předána kritéria použitá pro výběr příslušných vozidel.

3.2.   Vybrané motory a vozidla musí být provozovány a registrovány v regionu (např. v Evropské unii). Vozidlo musí mít najeto alespoň 25 000 km.

3.3.   Každé zkoušené vozidlo musí mít zápis o údržbě dokazující, že vozidlo bylo řádně udržováno podle doporučení výrobce.

3.4.   Podle systému OBD se prověří správná funkce motoru. V paměti OBD se zaznamenají jakékoli příznaky chybné funkce a kódy připravenosti a provedou se veškeré potřebné opravy.

Motory vykazující chybnou funkci třídy C není nutné před zkoušením opravovat. Diagnostické chybové kódy DTC nesmí být vymazány.

Motory, u nichž některé z počitadel, jež vyžadují ustanovení přílohy 11, není na „0“, nelze zkoušet. Je nutné o tom informovat orgán schválení typu.

3.5.   Motor nebo vozidlo nesmí vykazovat žádné známky nevhodného používání (jako přetěžování, chybné tankování nebo další nesprávné užívání) nebo další faktory (jako nedovolené zásahy), které by mohly ovlivnit stav emisí. Je třeba vzít v úvahu chybové kódy v systému OBD a údaje o hodinách chodu motoru uložené v počítači.

3.6.   Všechny součásti systému regulace emisí na vozidle musí být shodné s těmi, které jsou uvedeny v příslušných dokumentech o schválení typu.

3.7.   Po dohodě výrobce s orgánem schválení typu mohou zkoušky shodnosti v provozu zahrnovat méně motorů nebo vozidel, než kolik je stanoveno v odstavci 3.1, je-li v rámci jedné rodiny motorů ročně vyrobeno méně než 500 kusů motorů.

4.   PODMÍNKY ZKOUŠEK

4.1.   Užitečné zatížení vozidla

Pro účely zkoušek shodnosti v provozu může být nově stanoveno užitečné zatížení a může být použito umělé zatížení.

Neexistují-li statistické údaje, které by prokázaly, že dané užitečné zatížení je pro dané vozidlo reprezentativní, stanoví se užitečné zatížení vozidla jako 50–60 % maximálního užitečného zatížení vozidla.

Maximální užitečné zatížení je rozdíl mezi maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla a hmotností vozidla v provozním stavu stanovenou v příloze 3 zvláštního usnesení č. 1 (TRANS/WP.29/1045).

4.2.   Okolní podmínky

Zkoušky se provádějí za okolních podmínek splňujících tyto podmínky:

atmosférický tlak vyšší nebo rovný 82,5 kPa,

teplota vyšší nebo rovna 266 K (–7 °C) a nižší nebo rovna teplotě určené podle této rovnice při uvedeném atmosférickém tlaku:

Formula

kde:

 

T je teplota okolního vzduchu, K

 

pb je atmosférický tlak, kPa

4.3.   Teplota chladicí kapaliny

Teplota chladicí kapaliny musí odpovídat odstavci A.1.2.6.1 dodatku 1 této přílohy.

4.4.   Mazací olej, palivo a činidlo musí splňovat požadavky stanovené výrobcem.

4.4.1.   Mazací olej

Odeberou se vzorky oleje.

4.4.2.   Palivo

Zkušebním palivem musí být palivo z prodejní sítě odpovídající příslušným normám nebo referenční palivo specifikované v příloze 5 tohoto předpisu. Odeberou se vzorky paliva.

4.4.2.1.   Jestliže výrobce v souladu s odstavcem 4 tohoto předpisu prohlásil, že je schopen splnit požadavky tohoto předpisu týkající se paliv z prodejní sítě stanovené v odstavci 3.2.2.2.1 části 1 přílohy I tohoto předpisu, musí zkoušky zahrnovat alespoň jedno z deklarovaných paliv z prodejní sítě nebo směs deklarovaných paliv z prodejní sítě a paliv z prodejní sítě odpovídající příslušným normám.

4.4.3.   Činidlo

U systémů následného zpracování výfukových plynů, které používají činidlo pro snížení emisí, se odebere vzorek činidla. Činidlo nesmí být zmrazené.

4.5.   Požadavky na jízdu

Části jízdy se vyjadřují v procentech z celkové délky jízdy.

Jízda sestává z jízdy v městském provozu, po které následuje jízda v silničním a dálničním provozu v poměru stanoveném v odstavcích 4.5.1 až 4.5.4. V případě, že je z praktických důvodů opodstatněné jiné pořadí zkoušek, a se souhlasem orgánu schválení typu může být zvoleno jiné pořadí jízdy v městském, silničním a dálničním provozu.

Pro účely tohoto odstavce se výrazem „přibližně“ rozumí cílová hodnota ± 5 %.

Pro jízdu v městském provozu je typická rychlost vozidla mezi 0 až 50 km/h, pro jízdu v silničním provozu je typická rychlost vozidla mezi 50 až 75 km/h, pro jízdu v dálničním provozu je typická rychlost vozidla nad 75 km/h.

4.5.1.   U vozidel kategorie M1 a N1 jízda sestává přibližně ze 45 % z jízdy v městském provozu, z 25 % z jízdy v silničním provozu a z 30 % z jízdy v dálničním provozu.

4.5.2.   U vozidel kategorie M2 a M3 jízda sestává přibližně ze 45 % z jízdy v městském provozu, z 25 % z jízdy v silničním provozu a z 30 % z jízdy v dálničním provozu. Vozidla kategorie M2 a M3 třídy I, II nebo třídy A budou zkoušena přibližně ze 70 % za jízdy v městském provozu a z 30 % za jízdy v silničním provozu.

4.5.3.   U vozidel kategorie N2 jízda sestává přibližně ze 45 % z jízdy v městském provozu, z 25 % z jízdy v silničním provozu a z 30 % z jízdy v dálničním provozu.

4.5.4.   U vozidel kategorie N3 jízda sestává přibližně ze 20 % z jízdy v městském provozu, z 25 % z jízdy v silničním provozu a z 55 % z jízdy v dálničním provozu.

4.5.5   Jako doplňkové vodítko při hodnocení jízdy může posloužit toto rozvržení typických charakteristik jízdy v databázi WHDC:

a)

akcelerace: 26,9 % doby jízdy;

b)

zpomalování: 22,6 % doby jízdy;

c)

jízda rovnoměrnou rychlostí: 38,1 % doby jízdy;

d)

stání (rychlost vozidla = 0): 12,4 % doby jízdy.

4.6.   Provozní požadavky

4.6.1.   Jízda se zvolí tak, aby zkouška nebyla přerušována a údaje byly odebírány nepřetržitě, přičemž zkouška musí trvat nejméně po dobu stanovenou v odstavci 4.6.5.

4.6.2.   Odběr hodnot emisí a dalších údajů musí začít před nastartováním motoru. Z hodnocení emisí mohou být vyloučeny veškeré emise při studeném startu podle odstavce A.1.2.6 dodatku 1 této přílohy.

4.6.3.   Není dovoleno kombinovat údaje z různých jízd nebo pozměňovat či odstraňovat údaje o jízdě.

4.6.4.   Jestliže se motor zastaví, může být znovu nastartován, ale odběr údajů se nesmí přerušit.

4.6.5.   Minimální délka zkoušky musí být taková, aby umožnila provést pětkrát práce při WHTC, případně získat pětkrát referenční hmotnost CO2 v kg/cyklus při WHTC.

4.6.6.   Napájení přenosného systému měření emisí (PEMS) musí být zajištěno z vnější napájecí jednotky, a nikoli ze zdroje, který odebírá energii buď přímo, nebo nepřímo ze zkoušeného motoru.

4.6.7.   Montáž zařízení přenosného systému měření emisí nesmí ovlivnit emise vozidla ani výkon vozidla.

4.6.8.   Vozidla se doporučuje provozovat v podmínkách běžného denního provozu.

4.6.9.   Jestliže orgán schválení typu nebude spokojen s výsledky ověření souladu údajů podle odstavce A.1.3.2 dodatku 1 této přílohy, může prohlásit zkoušku za neplatnou.

4.6.10.   Pro zkoušky vozidel v rámci vzorku popsané v odstavcích 3.1.1 až 3.1.3 musí být použita stejná jízdní trasa.

5.   DATOVÝ TOK ECU

5.1.   Ověření dostupnosti a shodnosti informací z datového toku ECU požadovaných při zkouškách v provozu.

5.1.1.   Před zkouškou v provozu musí být prokázána dostupnost informací z datového toku podle požadavků odstavce 9.4.2 tohoto předpisu.

5.1.1.1.   Jestliže tyto informace nelze řádným způsobem vyhledat přenosným systémem měření emisí, musí být dostupnost těchto informací prokázána pomocí externího čtecího nástroje OBD, jak je uvedeno v příloze 9B.

5.1.1.1.1.

Pokud tyto informace lze řádným způsobem vyhledat čtecím nástrojem, považuje se přenosný systém měření emisí za vadný a zkouška je neplatná.

5.1.1.1.2.

Pokud tyto informace nelze vyhledat řádným způsobem u dvou vozidel s motory ze stejné rodiny motorů, avšak čtecí zařízení funguje správně, považuje se motor za nevyhovující.

5.1.2.   Shodnost signálu točivého momentu vypočteného zařízením přenosného systému měření emisí podle informací z datového toku ECU požadovaných v odstavci 9.4.2.1 tohoto předpisu se ověřuje při plném zatížení.

5.1.2.1.   Způsob ověřování této shodnosti je popsán v dodatku 4 k této příloze.

5.1.2.2.   Shodnost signálu točivého momentu z ECU se považuje za dostačující, jestliže vypočtený točivý moment zůstane v rámci tolerance pro točivý moment při plném zatížení uvedené v odstavci 9.4.2.5 tohoto předpisu.

5.1.2.3.   Jestliže vypočtený točivý moment nezůstane v rámci tolerance pro točivý momentu při plném zatížení uvedené v odstavci 9.4.2.5 tohoto předpisu, má se za to, že motor zkoušce nevyhověl.

6.   HODNOCENÍ EMISÍ

6.1.   Zkouška se provádí a výsledky zkoušky vypočtou podle ustanovení dodatku 1 této přílohy.

6.2.   Faktory shodnosti musí být vypočteny a předloženy jak při způsobu výpočtu založeném na hmotnosti CO2, tak u metody založené na práci motoru. O vyhovění či nevyhovění zkoušce se rozhodne na základě výsledků způsobu výpočtu založeného na práci motoru.

6.3.   Kumulativní 90% percentil faktorů shodnosti emisí výfukových plynů u každého zkoušeného systému motoru určený v souladu s postupy měření a výpočtů uvedenými v dodatku 1 k této příloze nesmí překročit žádnou z hodnot stanovených v tabulce 2.

Tabulka 2

Nejvyšší povolené faktory shodnosti pro zkoušky shodnosti emisí v provozu

Znečišťující látka

Nejvyšší povolený faktor shodnosti

CO

1,50

THC

1,50

NMHC

1,50

CH4

1,50

NOx

1,50

Hmotnost PM

Počet PM

7.   HODNOCENÍ VÝSLEDKŮ SHODNOSTI V PROVOZU

7.1.   Na základě zprávy o shodnosti v provozu uvedené v odstavci 10 orgán schválení typu buď:

a)

rozhodne, že výsledky zkoušky shodnosti rodiny motorových systémů v provozu jsou uspokojivé, a nepodnikne žádná další opatření;

b)

rozhodne, že předložené údaje jsou nedostatečné k rozhodnutí, a vyžádá si od výrobce doplňující informace a údaje ze zkoušek;

c)

rozhodne, že shodnost rodiny motorových systémů v provozu je neuspokojivá, a přistoupí k opatřením uvedeným v odstavci 9.3 tohoto předpisu a v odstavci 9 této přílohy.

8.   POTVRZUJÍCÍ ZKOUŠKY VOZIDLA

8.1.   Potvrzující zkoušky se provádějí za účelem potvrzení funkčnosti rodiny motorů v provozu s ohledem na emise.

8.2.   Potvrzující zkoušky mohou provést schvalovací orgány.

8.3.   Potvrzující zkouška se provádí jako zkouška vozidla stanovená v odstavcích 2.1 a 2.2. Vyberou se reprezentativní vozidla provozovaná za běžných podmínek a provede se zkouška podle postupů stanovených v této příloze.

8.4.   Výsledek zkoušky je možno považovat za neuspokojivý, pokud u zkoušek dvou nebo více motorů reprezentujících stejnou rodinu motorů je u jakékoli regulované znečišťující složky významně překročena mezní hodnota uvedená v odstavci 6.

9.   PLÁN NÁPRAVNÝCH OPATŘENÍ

9.1.   Pokud výrobce plánuje provést nápravné opatření, podá zprávu orgánu schválení typu, ve kterém jsou motory nebo vozidla podléhající nápravným opatřením registrovány nebo provozovány, a předloží tuto zprávu při přijetí rozhodnutí o provedení opatření. Zpráva musí obsahovat podrobnosti o nápravném opatření a popis rodin motorů, na něž se opatření vztahuje. Po zahájení nápravného opatření výrobce pravidelně podává zprávy orgánu schválení typu.

9.2.   Výrobce musí poskytnout kopii všech sdělení týkajících se plánu nápravných opatření a musí také vést záznamy o odvolacích akcích a posílat pravidelné zprávy orgánu schválení typu o stavu prováděných opatření.

9.3.   Výrobce musí plánu nápravných opatření přidělit jednoznačné identifikační označení nebo číslo.

9.4.   Výrobce předloží plán nápravných opatření, který bude obsahovat informace uvedené v odstavcích 9.4.1 až 9.4.11.

9.4.1.   Popis všech typů systémů motorů zahrnutých do plánu nápravných opatření.

9.4.2.   Popis zvláštních modifikací, změn, oprav, úprav, seřízení nebo dalších změn, které mají být provedeny, aby motory byly shodné, včetně stručného přehledu údajů a technických studií, které podpoří rozhodnutí výrobce s ohledem na zvláštní opatření k nápravě neshodnosti.

9.4.3.   Popis způsobu, jakým výrobce informuje majitele motorů nebo vozidel o nápravných opatřeních.

9.4.4.   Případně popis správné údržby nebo používání, které výrobce stanoví v rámci plánu nápravných opatření jako podmínku k oprávnění pro opravy, a vysvětlení důvodů, které vedou výrobce k ukládání takové podmínky. Nesmí být vyžadována žádná údržba nebo podmínky užívání kromě takových, které prokazatelně souvisejí s neshodností a nápravnými opatřeními.

9.4.5.   Popis postupu, jenž mají majitelé motorů nebo vozidel použít k nápravě neshodnosti. Tento popis musí zahrnovat datum, po kterém smějí být použita nápravná opatření, předpokládanou dobu oprav v dílně a místo oprav. Oprava musí být provedena bez průtahů, v přiměřené lhůtě po dodání vozidla.

9.4.6.   Kopie informací předaných majiteli motoru nebo vozidla.

9.4.7.   Stručný popis systému používaného výrobcem k zajištění odpovídající dodávky součástí nebo systémů sloužících k nápravnému opatření. Je nutno uvést, kdy daná dodávka součástí nebo systémů umožní zahájit opravy.

9.4.8.   Kopie všech instrukcí rozeslaných osobám, které provádějí opravu.

9.4.9.   Popis dopadu navržených nápravných opatření na emise, spotřebu paliva, jízdní vlastnosti a bezpečnost každého typu motorů nebo vozidel, kterého se týká plán nápravných opatření, včetně dat, technických prohlídek atd., které podporují tyto závěry.

9.4.10.   Všechny další informace, zprávy nebo údaje, které může orgán schválení typu důvodně pokládat za potřebné k vyhodnocení plánu nápravných opatření.

9.4.11.   Pokud plán nápravných opatření zahrnuje i stažení vozidel z provozu, musí být orgánu schválení typu předložen popis metody záznamů oprav. Pokud se použije štítek, předloží se příklad štítku.

9.5.   Výrobce může být požádán, aby provedl přiměřené a nezbytné zkoušky součástí a motorů, na nichž byly provedeny navržené změny, opravy nebo úpravy, aby prokázal účinnost těchto změn, oprav nebo úprav.

10.   POSTUPY PODÁVÁNÍ ZPRÁV

10.1.   Pro každou zkoušenou rodinu motorů se orgánu schválení typu předloží technická zpráva. Ve zprávě se uvedou činnosti při zkoušení motorů v provozu a dosažené výsledky. Zpráva musí obsahovat nejméně tyto body:

10.1.1.   Obecně

10.1.1.1.   Název a adresa výrobce

10.1.1.2.   Adresa montážního závodu (závodů)

10.1.1.3.   Jméno, adresa, telefon, číslo faxu a e-mail zástupce výrobce

10.1.1.4.   Typ a obchodní název (uveďte případné varianty)

10.1.1.5.   Rodina motorů

10.1.1.6.   Základní motor

10.1.1.7.   Členové rodiny motorů

10.1.1.8.   Kódy identifikačního čísla vozidla (VIN), které se použijí na vozidla vybavená motorem, který je součástí zkoušky shodnosti v provozu

10.1.1.9.   Způsob a umístění označení typu, je-li na vozidle vyznačen

10.1.1.10.   Kategorie vozidla

10.1.1.11.   Typ motoru: benzinový, ethanol (E85), naftový / NG / LPG / ethanol (ED95) (nehodící se škrtněte)

10.1.1.12.   Čísla schválení typu platící pro tyto typy motorů patřící do rodiny motorů v provozu, popřípadě čísla všech rozšíření a dodatečných změn / vyřazení vozidel z provozu (provedení úprav)

10.1.1.13.   Podrobnosti o rozšíření, dodatečných změnách/vyřazení motorů z provozu, týkajících se schválení typu pro motory, na které se vztahují informace výrobce.

10.1.1.14.   Období výroby motorů, na které se vztahují informace výrobce (např. „vozidla nebo motory vyrobené v průběhu kalendářního roku 2014“).

10.1.2.   Výběr motoru / vozidla

10.1.2.1.   Způsob lokalizace vozidla nebo motoru

10.1.2.2.   Kritéria výběru vozidel, motorů a rodin motorů v provozu

10.1.2.3.   Zeměpisná území, odkud výrobce vozidla získal

10.1.3.   Vybavení

10.1.3.1.   PEMS, zařízení, značka a typ

10.1.3.2.   Kalibrace PEMS

10.1.3.3.   Napájení PEMS

10.1.3.4.   Použitý výpočetní software a jeho verze (např. EMROAD 4.0)

10.1.4.   Údaje o zkoušce

10.1.4.1.   Datum a čas konání zkoušky

10.1.4.2.   Místo konání zkoušky včetně podrobných informací o zkušební trase

10.1.4.3.   Povětrnostní podmínky / okolní podmínky (např. teplota, vlhkost, nadmořská výška)

10.1.4.4.   Vzdálenost ujetá každým vozidlem na zkušební trase

10.1.4.5.   Specifikace paliva použitého při zkoušce

10.1.4.6.   Specifikace činidla (v případě potřeby)

10.1.4.7.   Specifikace mazacího oleje

10.1.4.8.   Výsledky zkoušky emisí podle dodatku 1 této přílohy

10.1.5.   Údaje o motoru

10.1.5.1.   Typ paliva, kterým je motor poháněn (např. motorová nafta, ethanol ED95, zemní plyn (NG), zkapalněný ropný plyn (LPG), benzin, E85)

10.1.5.2.   Systém spalování motoru (např. vznětový motor nebo zážehový motor)

10.1.5.3.   Číslo schválení typu

10.1.5.4.   Přestavba motoru

10.1.5.5.   Výrobce motoru

10.1.5.6.   Model motoru

10.1.5.7.   Rok a měsíc výroby motoru

10.1.5.8.   Identifikační číslo motoru

10.1.5.9.   Zdvihový objem motoru [l]

10.1.5.10.   Počet válců

10.1.5.11.   Výkon motoru: [kW @ ot/min]

10.1.5.12.   Nejvyšší točivý moment motoru [Nm @ ot/min]

10.1.5.13.   Otáčky volnoběhu [ot/min]

10.1.5.14.   Je k dispozici křivka točivého momentu při plném zatížení od výrobce (ano/ne)

10.1.5.15.   Referenční číslo křivky točivého momentu při plném zatížení od výrobce

10.1.5.16.   Systém ke snížení emisí NOx (např. EGR, SCR)

10.1.5.17.   Typ katalyzátoru

10.1.5.18.   Typ zachycovače částic

10.1.5.19.   Následné zpracování výfukových plynů upraveno podle schválení typu? (ano/ne)

10.1.5.20.   Údaje o ECU motoru (softwarové kalibrační číslo)

10.1.6.   Údaje o vozidle

10.1.6.1.   Majitel vozidla

10.1.6.2.   Typ vozidla (např. M3, N3) a využití vozidla (např. nákladní automobil bez přívěsu, s návěsem nebo přívěsem, městský autobus)

10.1.6.3.   Výrobce vozidla

10.1.6.4.   Identifikační číslo vozidla

10.1.6.5.   Registrační číslo vozidla a země registrace

10.1.6.6.   Model vozidla

10.1.6.7.   Rok a měsíc výroby vozidla

10.1.6.8.   Typ převodovky (např. manuální, automatická nebo jiná)

10.1.6.9.   Počet rychlostních stupňů pro jízdu vpřed

10.1.6.10.   Stav počitadla ujetých kilometrů při zahájení zkoušky [km]

10.1.6.11.   Celková kombinovaná hmotnost vozidla (GVW) [kg]

10.1.6.12.   Rozměry pneumatik [není povinné]

10.1.6.13.   Průměr výfukové trubky [mm] [není povinné]

10.1.6.14.   Počet náprav

10.1.6.15.   Objem palivové nádrže (nádrží) [l] [není povinné]

10.1.6.16.   Počet palivových nádrží [není povinné]

10.1.6.17.   Objem nádrže (nádrží) s činidlem [l] [není povinné]

10.1.6.18.   Počet nádrží s činidlem [není povinné]

10.1.7.   Vlastnosti zkušební trasy

10.1.7.1.   Stav počitadla ujetých kilometrů při zahájení zkoušky [km]

10.1.7.2.   Trvání [s]

10.1.7.3.   Průměrné okolní podmínky (vypočteno z okamžitých naměřených údajů)

10.1.7.4.   Údaje čidel okolních podmínek (typ a umístění čidel)

10.1.7.5.   Údaje o rychlosti vozidla (např. kumulativní rozložení rychlostí)

10.1.7.6.   Podíly doby jízdy charakterizované městským provozem, silničním provozem a dálničním provozem podle popisu v odstavci 4.5

10.1.7.7.   Podíly doby jízdy charakterizované akcelerací, zpomalováním, jízdou rovnoměrnou rychlostí a stáním podle popisu v odstavci 4.5.5

10.1.8.   Okamžité naměřené údaje

10.1.8.1.   Koncentrace THC [ppm]

10.1.8.2.   Koncentrace CO [ppm]

10.1.8.3.   Koncentrace NOx [ppm]

10.1.8.4.   Koncentrace CO2 [ppm]

10.1.8.5.   Koncentrace CH4 [ppm] pouze u motorů na zemní plyn

10.1.8.6.   Průtok výfukových plynů [kg/h]

10.1.8.7.   Teplota výfukových plynů [°C]

10.1.8.8.   Teplota okolního vzduchu [°C]

10.1.8.9.   Okolní tlak [kPa]

10.1.8.10.   Okolní vlhkost prostředí [g/kg] [není povinné]

10.1.8.11.   Točivý moment motoru [Nm]

10.1.8.12.   Otáčky motoru [ot/min]

10.1.8.13.   Tok paliva v motoru [g/s]

10.1.8.14.   Teplota chladicí kapaliny [°C]

10.1.8.15.   Rychlost vozidla [km/h] z ECU a GPS

10.1.8.16.   Zeměpisná šířka vozidla [stupně] (přesnost musí být dostatečná, aby umožnila zpětnou kontrolu zkušební trasy)

10.1.8.17.   Zeměpisná délka vozidla [stupně]

10.1.9.   Okamžité vypočtené údaje

10.1.9.1.   Hmotnost THC [g/s]

10.1.9.2.   Hmotnost CO [g/s]

10.1.9.3.   Hmotnost NOx [g/s]

10.1.9.4.   Hmotnost CO2 [g/s]

10.1.9.5.   Hmotnost CH4 [ppm] pouze u zážehových motorů

10.1.9.6.   Kumulovaná hmotnost THC [g]

10.1.9.7.   Kumulovaná hmotnost CO [g]

10.1.9.8.   Kumulovaná hmotnost NOx [g]

10.1.9.9.   Kumulovaná hmotnost CO2 [g]

10.1.9.10.   Kumulovaná hmotnost CH4 [g] pouze u motorů na zemní plyn

10.1.9.11.   Vypočtený průtok paliva [g/s]

10.1.9.12.   Výkon motoru [kW]

10.1.9.13.   Práce motoru [kWh]

10.1.9.14.   Trvání okénka práce [s]

10.1.9.15.   Průměrný výkon motoru v okénku práce [%]

10.1.9.16.   Faktor shodnosti THC v okénku práce [-]

10.1.9.17.   Faktor shodnosti CO v okénku práce [-]

10.1.9.18.   Faktor shodnosti NOx v okénku práce [-]

10.1.9.19.   Faktor shodnosti CH4 v okénku práce [-] pouze u motorů na zemní plyn

10.1.9.20.   Trvání okénka hmotnosti CO2 [s]

10.1.9.21.   Faktor shodnosti CO2 v okénku hmotnosti CO2 [-]

10.1.9.22.   Faktor shodnosti CO v okénku hmotnosti CO2 [-]

10.1.9.23.   Faktor shodnosti NOx v okénku hmotnosti CO2 [-]

10.1.9.24.   Faktor shodnosti CH4 v okénku hmotnosti CO2 [-] pouze u motorů na zemní plyn

10.1.10.   Střední hodnoty a integrované údaje

10.1.10.1.   Průměrná koncentrace THC [ppm] [není povinné]

10.1.10.2.   Průměrná koncentrace CO [ppm] [není povinné]

10.1.10.3.   Průměrná koncentrace NOx [ppm] [není povinné]

10.1.10.4.   Průměrná koncentrace CO2 [ppm] [není povinné]

10.1.10.5.   Průměrná koncentrace CH4 [ppm] pouze u motorů na zemní plyn [není povinné]

10.1.10.6.   Průměrný průtok výfukových plynů [kg/h] [není povinné]

10.1.10.7.   Průměrná teplota výfukových plynů [°C] [není povinné]

10.1.10.8.   Emise THC [g]

10.1.10.9.   Emise CO [g]

10.1.10.10.   Emise NOx [g]

10.1.10.11.   Emise CO2 [g]

10.1.10.12.   Emise CH4 [g] pouze u motorů na zemní plyn

10.1.11.   Vyhovující a nevyhovující výsledky

10.1.11.1.   Nejnižší, nejvyšší a 90% kumulativní percentil pro:

10.1.11.2.   Faktor shodnosti THC v okénku práce [-]

10.1.11.3.   Faktor shodnosti CO v okénku práce [-]

10.1.11.4.   Faktor shodnosti NOx v okénku práce [-]

10.1.11.5.   Faktor shodnosti CH4 v okénku práce [-] pouze u motorů na zemní plyn

10.1.11.6.   Faktor shodnosti THC v okénku hmotnosti CO2 [-]

10.1.11.7.   Faktor shodnosti CO v okénku hmotnosti CO2 [-]

10.1.11.8.   Faktor shodnosti NOx v okénku hmotnosti CO2 [-]

10.1.11.9.   Faktor shodnosti CH4 v okénku hmotnosti CO2 [-] pouze u motorů na zemní plyn

10.1.11.10.   Okénko práce motoru: průměrný výkon v okénku s nejnižší a nejvyšší hodnotou [%]

10.1.11.11.   Okénko hmotnosti CO2: trvání okénka s nejnižší a nejvyšší hodnotou [s]

10.1.11.12.   Okénko práce motoru: procento platných okének

10.1.11.13.   Okénko hmotnosti CO2: procento platných okének

10.1.12.   Ověření zkoušek

10.1.12.1.   Výsledky kontroly analyzátoru THC, vynulovaného, kalibrovaného, před zkouškou a po zkoušce

10.1.12.2.   Výsledky kontroly analyzátoru CO, vynulovaného, kalibrovaného, před zkouškou a po zkoušce

10.1.12.3.   Výsledky kontroly analyzátoru NOx, vynulovaného, kalibrovaného, před zkouškou a po zkoušce

10.1.12.4.   Výsledky kontroly analyzátoru CO2, vynulovaného, kalibrovaného, před zkouškou a po zkoušce

10.1.12.5.   Výsledky kontroly analyzátoru CH4, vynulovaného, kalibrovaného, před zkouškou a po zkoušce, pouze u motorů na zemní plyn

10.1.12.6.   Výsledky ověření souladu údajů podle odstavce A.1.3.2 dodatku 1 této přílohy

10.1.12.6.1.

Výsledky lineární regrese popsané v odstavci A.1.3.2.1 dodatku 1 této přílohy včetně sklonu regresní přímky (m), koeficientu určení (r2) a pořadnice (b) regresní přímky s osou y.

10.1.12.6.2.

Výsledek kontroly shody údajů z ECU v souladu s odstavcem A.1.3.2.2 dodatku 1 této přílohy.

10.1.12.6.3.

Výsledek kontroly shody spotřeby paliva specifické pro brzdu v souladu s odstavcem A.1.3.2.3 dodatku 1 této přílohy, včetně vypočtené spotřeby paliva specifické pro brzdu a poměru spotřeby paliva specifické pro brzdu vypočtené podle měření PEMS a spotřeby paliva specifické pro brzdu deklarované pro zkoušku WHTC.

10.1.12.6.4.

Výsledek kontroly shody počitadla ujetých kilometrů v souladu s A.1.3.2.4 dodatku 1 této přílohy.

10.1.12.6.5.

Výsledek kontroly shody okolního tlaku v souladu s odstavcem A.1.3.2.5 dodatku 1 této přílohy.

10.1.13.   Popřípadě seznam dalších příloh.

Dodatek 1

Postup zkoušky při zkoušení emisí vozidla pomocí přenosných systémů měření emisí

A.1.1.   Úvod

Tento dodatek popisuje postup zjišťování plynných emisí měřením pomocí přenosných systémů měření emisí umístěných na silničních vozidlech. Plynné emise z výfuku motoru, které se mají měřit, obsahují tyto složky: oxid uhelnatý, celkové uhlovodíky a oxidy dusíku, u motorů na zemní plyn s přídavkem methanu.

U motorů na jiné plyny, než je zemní plyn, se může výrobce, technická zkušebna nebo orgán schválení typu rozhodnout, že bude místo emisí jiných uhlovodíků než methan měřit emise celkových uhlovodíků (THC). V daném případě je mezní hodnota emisí pro celkové uhlovodíky stejná jako hodnota stanovená v odstavci 5.3 tohoto předpisu pro emise jiných uhlovodíků než methan. Pro účely výpočtu faktorů shodnosti podle odstavce A.1.4.2.3 a A.1.4.3.2 se v tomto případě použije mezní hodnota pro jiné uhlovodíky než methan.

Kromě toho se měří oxid uhličitý, aby byly umožněny postupy při výpočtu popsané v odstavcích A.1.3 a A.1.4.

A.1.2.   Postup zkoušky

A.1.2.1.   Obecné požadavky

Zkoušky se provádějí pomocí přenosných systémů měření emisí, jež sestávají z:

A.1.2.1.1.

analyzátorů plynů pro měření koncentrací regulovaných plynných znečišťujících látek ve výfukovém plynu;

A.1.2.1.2.

měřiče hmotnostního průtoku výfukových plynů na bázi průměrných hodnot získaných Pitotovou sondou nebo na rovnocenném základě;

A.1.2.1.3.

globálního systému pro určování polohy (dále jen „GPS“);

A.1.2.1.4.

čidel k měření okolní teploty a tlaku;

A.1.2.1.5.

spojení s ECU;

A.1.2.2.   Zkušební parametry

Měří se a zaznamenávají se parametry shrnuté v tabulce 1:

Tabulka 1

Zkušební parametry

Parametr

Jednotka

Zdroj

Koncentrace THC (1)

ppm

analyzátor

Koncentrace CO (1)

ppm

analyzátor

Koncentrace NOx  (1)

ppm

analyzátor

Koncentrace CO2  (1)

ppm

analyzátor

Koncentrace CH4  (1), (2)

ppm

analyzátor

Průtok výfukových plynů

kg/h

průtokoměr výfukových plynů

Teplota výfukových plynů

°K

průtokoměr výfukových plynů

Okolní teplota (3)

°K

čidlo

Okolní tlak

kPa

čidlo

Točivý moment motoru (4)

Nm

ECU nebo čidlo

Otáčky motoru

ot/min

ECU nebo čidlo

Tok paliva v motoru

g/s

ECU nebo čidlo

Teplota chladicí kapaliny

°K

ECU nebo čidlo

Teplota vzduchu nasávaného motorem (3)

°K

čidlo

Rychlost vozidla

km/h

ECU a GPS

Zeměpisná šířka vozidla

stupeň

GPS

Zeměpisná délka vozidla

stupeň

GPS

A.1.2.3.   Příprava vozidla

Příprava vozidla zahrnuje:

a)

kontrolu systému OBD: všechny zjištěné problémy se po jejich vyřešení zaznamenají a oznámí orgánu schválení typu;

b)

výměnu oleje, paliva a popřípadě činidla.

A.1.2.4.   Instalace měřicího zařízení

A.1.2.4.1.   Hlavní jednotka

Přenosný systém měření emisí se instaluje pokud možno tam, kde je vystaven co nejmenšímu vlivu těchto faktorů:

a)

změn okolní teploty;

b)

změn okolního tlaku;

c)

elektromagnetického záření;

d)

mechanických otřesů a vibrací;

e)

uhlovodíků v daném prostředí – v případě použití analyzátoru typu plamenoionizační detektor (FID), který používá v hořáku okolní vzduch.

Při instalaci musí být dbáno pokynů výrobce přenosného systému měření emisí.

A.1.2.4.2.   Průtokoměr výfukových plynů

Průtokoměr výfukových plynů se připojí k výfukové trubce vozidla. Čidla průtokoměru výfukových plynů je nutno umístit mezi dvě rovné trubky, jejichž délka by měla být nejméně dvojnásobkem průměru průtokoměru výfukových plynů (před oblastí měření a za ní). Průtokoměr výfukových plynů se doporučuje umístit za tlumič vozidla, aby se omezil vliv pulsací výfukových plynů na signály měření.

A.1.2.4.3.   Globální systém pro určování polohy

Anténa by měla být namontována co nejvýše, kde nehrozí působení jakéhokoli rušivého vlivu během silničního provozu.

A.1.2.4.4.   Připojení k ECU vozidla

K záznamu parametrů motoru uvedených v tabulce 1 se použije zařízení k záznamu dat. Toto zařízení se může využívat k přístupu k údajům elektronické řídicí jednotky vysílaným po síti Control Area Network (CAN) podle standardních protokolů, jako je SAE J1939, J1708 nebo ISO 15765-4 sběrnici sítě CAN.

A.1.2.4.5.   Odběr vzorků plynných emisí

Odběrné potrubí musí být vyhřáto podle požadavků odstavce A.2.2.3 dodatku 2 této přílohy a v bodech spojení (odběrná sonda a zadní část hlavní jednotky) musí být řádně izolováno, aby se zabránilo výskytu chladných míst, jež by mohly vést ke znečištění odběrného systému kondenzovanými uhlovodíky.

Odběrná sonda musí být instalována na výfukové trubce podle požadavků odstavce 9.3.10 přílohy 4.

Změní-li se délka odběrného potrubí, ověří se doby dopravy systému a podle potřeby se opraví.

A.1.2.5.   Postupy před zkouškou

A.1.2.5.1.   Uvedení do činnosti a stabilizace přístrojů přenosného systému měření emisí

Hlavní jednotky musí být zahřáty a stabilizovány podle požadavků výrobce přístrojů, dokud tlaky, teploty a průtoky nedosáhnou svých provozních bodů seřízení.

A.1.2.5.2.   Čištění systému pro odběr vzorků

Aby se zabránilo znečištění systému, odběrné potrubí přístrojů přenosného systému měření emisí musí být před zahájením odběru důkladně vyčištěno podle požadavků výrobce přístrojů.

A.1.2.5.3.   Ověření a kalibrace analyzátorů

Analyzátory se vynulují a zkalibrují a ověří se jejich linearita s použitím kalibračních plynů splňujících požadavky odstavce 9.3.3 přílohy 4.

A.1.2.5.4.   Čištění průtokoměru výfukových plynů

Průtokoměr výfukových plynů se důkladně vyčistí na místech připojení čidla tlaku podle požadavků výrobce přístroje. Tímto postupem se odstraní kondenzace a částice nafty z tlakového potrubí a přilehlých kanálů měření tlaku.

A.1.2.6.   Provedení zkoušky emisí

A.1.2.6.1.   Zahájení zkoušky

S odběrem emisí, měřením parametrů výfukových plynů a záznamem údajů o motoru a o prostředí se začne před nastartováním motoru. Hodnocení údajů začne poté, co teplota chladicí kapaliny poprvé dosáhla 343 K (70 °C), nebo poté, co se teplota chladicí kapaliny stabilizovala po dobu 5 minut v rozmezí +/– 2 K podle toho, co nastane dříve, ale nejpozději do 20 minut po nastartování motoru.

A.1.2.6.2.   Provedení zkoušky

Odběr emisí, měření parametrů výfukových plynů a záznam údajů o motoru a okolním prostředí pokračují po celou dobu normálního provozního chodu motoru. Motor lze zastavit a znovu nastartovat, ale odběr emisí musí pokračovat po celou dobu zkoušky.

Nejméně každé dvě hodiny se provádí pravidelná kontrola analyzátorů plynů přenosného systému měření emisí. Údaje zaznamenané při kontrolách musí být označeny a nesmí se používat pro výpočet emisí.

A.1.2.6.3.   Ukončení postupů zkoušky

Na konci zkoušky musí být poskytnut dostatek času, než uplynou časové intervaly odezvy odběrných systémů. Motor lze vypnout před ukončením odběrů nebo po něm.

A.1.2.7.   Ověření měření

A.1.2.7.1.   Kontrola analyzátorů

Analyzátory se vynulují a zkalibrují a ověří se jejich linearita v souladu s odstavcem A.1.2.5.3 s použitím kalibračních plynů splňujících požadavky odstavce 9.3.3 přílohy 4.

A.1.2.7.2.   Posun nuly

Odezva na nulu je vymezena jako střední hodnota odezvy (včetně šumu) na nulovací plyn v časovém intervalu nejméně 30 s. Posun odezvy na nulu musí být menší než 2 % plného rozsahu stupnice na nejnižším používaném rozsahu.

A.1.2.7.3.   Posun plného rozsahu

Odezva na plný rozsah je vymezena jako střední hodnota odezvy (včetně šumu) na kalibrační plyn pro plný rozsah v časovém intervalu nejméně 30 s. Posun odezvy na plný rozsah musí být menší než 2 % plného rozsahu stupnice na nejnižším používaném rozsahu.

A.1.2.7.4.   Ověření posunu

Použije se jen v případě, že nebyla provedena žádná korekce posunu nuly během zkoušky.

Jakmile to bude prakticky možné, ale nejpozději do 30 minut po dokončení zkoušky, je třeba vynulovat použité rozsahy analyzátorů plynů a provést jejich kalibraci, aby se prověřil jejich posun oproti výsledkům před zahájením zkoušky.

Pro posun analyzátorů se použijí tato ustanovení:

(a)

jestliže je rozdíl mezi výsledky před zkouškou a po ní menší než 2 % hodnoty uvedené v odstavcích A.1.2.7.2 a A.1.2.7.3, naměřené koncentrace lze použít bez úprav nebo může být provedena korekce posunu podle odstavce A.1.2.7.5;

b)

jestliže je rozdíl mezi výsledky před zkouškou a po ní rovný nebo větší než 2 % hodnoty uvedené v odstavcích A.1.2.7.2 a A.1.2.7.3, zkouška je neplatná nebo musí být provedena korekce posunu u naměřených koncentrací podle odstavce A.1.2.7.5.

A.1.2.7.5.   Korekce posunu

Jestliže se provede korekce posunu podle odstavce A.1.2.7.4, musí být vypočtena upravená hodnota koncentrací podle odstavce 8.6.1 přílohy 4.

Rozdíl mezi neupravenými a upravenými hodnotami emisí specifických pro brzdu musí být v intervalu ± 6 % neupravených hodnot emisí specifických pro brzdu. Je-li posun větší než 6 %, je zkouška neplatná. Jestliže se použije korekce posunu, použijí se pro hlášení emisí pouze výsledky měření emisí s upravenými posuny.

A.1.3.   Výpočet emisí

Konečný výsledek zkoušky se jedním krokem zaokrouhlí na takový počet desetinných míst za desetinnou čárkou, který je v souladu s příslušnou emisní normou a jedním dalším významným číselným údajem, v souladu s ASTM E 29-06b. Zaokrouhlování mezihodnot, na kterých jsou založeny konečné výsledné hodnoty emisí specifických pro brzdu, není povoleno.

A.1.3.1.   Časová synchronizace údajů

K minimalizování zkreslujícího účinku časové prodlevy mezi různými signály při výpočtu hmotnostních emisí je nutné údaje směrodatné pro výpočet emisí časově synchronizovat, jak je popsáno v odstavcích A.1.3.1.1 až A.1.3.1.4.

A.1.3.1.1.   Údaje analyzátorů plynů

Údaje z analyzátorů plynů musí být náležitě sychronizovány postupem uvedeným v odstavci 9.3.5 přílohy 4.

A.1.3.1.2.   Údaje analyzátorů plynů a průtokoměru výfukových plynů

Údaje z analyzátorů plynů musí být náležitě synchronizovány s údaji průtokoměru výfukových plynů postupem uvedeným v odstavci A.1.3.1.4.

A.1.3.1.3.   Údaje přenosného systému měření emisí a motoru

Údaje přenosného systému měření emisí (analyzátorů plynů a průtokoměru výfukových plynů) je nutné náležitě synchronizovat s údaji ECU motoru postupem uvedeným v odstavci A.1.3.1.4.

A.1.3.1.4.   Postup pro lepší časovou synchronizaci údajů přenosného systému měření emisí

Údaje ze zkoušek uvedené v tabulce 1 se dělí do 3 různých kategorií:

1.

analyzátory plynů (koncentrace THC, případně CH4, CO, CO2, NOx);

2.

průtokoměr výfukových plynů (hmotnostní průtok výfukových plynů a teplota výfukových plynů);

3.

motor (točivý moment, otáčky, teploty, tok paliva, rychlost vozidla podle ECU).

Časová synchronizace každé kategorie s ostatními kategoriemi se ověří nalezením nejvyššího korelačního koeficientu mezi dvěma řadami parametrů. U všech parametrů v každé kategorii se musí provést posun tak, aby bylo dosaženo co nejvyššího korelačního faktoru. Pro výpočet korelačních koeficientů se použijí tyto parametry:

časově synchronizovat:

a)

kategorii 1 a 2 (údaje analyzátorů a průtokoměru výfukových plynů) s kategorií 3 (údaje o motoru): rychlost vozidla podle GPS a podle ECU;

b)

kategorii 1 s kategorií 2: koncentraci CO2 a hmotnost výfukových plynů;

c)

kategorii 2 s kategorií 3: koncentraci CO2 a tok paliva v motoru.

A.1.3.2.   Kontroly shody údajů

A.1.3.2.1.   Údaje analyzátorů a průtokoměru výfukových plynů

Shoda údajů (hmotnostní průtok výfukových plynů naměřený průtokoměrem výfukových plynů a koncentrace plynů) se ověří pomocí korelace mezi naměřeným průtokem paliva v motoru z ECU a průtokem paliva vypočteným pomocí vzorce v odstavci 8.4.1.6 přílohy 4. Provede se lineární regrese naměřených a vypočtených hodnot průtoku paliva. Musí se použít postup nejmenších čtverců, přičemž rovnice k nejlepšímu přizpůsobení má tento tvar:

Formula

kde:

y

je vypočtený průtok paliva [g/s]

m

je sklon regresní přímky

x

je naměřený průtok paliva [g/s]

b

je pořadnice regresní přímky s osou y

Pro každou regresní přímku se vypočte sklon (m) a koeficient určení (r2). Tuto analýzu se doporučuje provést v intervalu od 15 % nejvyšší hodnoty do nejvyšší hodnoty a při kmitočtu 1 Hz nebo větším. Aby se zkouška mohla pokládat za platnou, musí být posouzena tato dvě kritéria:

Tabulka 2

Mezní odchylky

Sklon regresní přímky, m

0,9 až 1,1 – doporučený

Koeficient určení, r2

min. 0,9 – povinný

A.1.3.2.2.   Údaje točivého momentu z ECU

Shoda údajů točivého momentu z ECU se ověří porovnáním nejvyšších hodnot točivého momentu z ECU při různých otáčkách motoru s odpovídajícími hodnotami na oficiální křivce točivého momentu při plném zatížení motoru podle odstavce 5 této přílohy.

A.1.3.2.3.   Spotřeba paliva specifická pro brzdu

Spotřeba paliva specifická pro brzdu se kontroluje pomocí:

a)

spotřeby paliva vypočtené z údajů o emisích (koncentrace plynů podle analyzátorů a údaje o hmotnostním průtoku výfukových plynů), podle vzorců v odstavci 8.4.1.6 přílohy 4;

b)

práce motoru vypočtené na základě údajů ECU (točivý moment motoru a otáčky motoru).

A.1.3.2.4.   Počitadlo ujetých kilometrů

Údaje počitadla ujetých kilometrů vozidla se porovnají s údaji GPS a ověří se.

A.1.3.2.5.   Okolní tlak

Okolní tlak se porovná s údajem o nadmořské výšce podle GPS.

A.1.3.3.   Korekce suchého/vlhkého stavu

Je-li koncentrace měřena na suchém základě, převede se na vlhký základ podle vzorce v odstavci 8.1 přílohy 4.

A.1.3.4.   Korekce na vlhkost a teplotu u NOx

U koncentrací NOx naměřených přenosným systémem měření emisí se nesmí provádět korekce podle teploty okolního vzduchu a vlhkosti.

A.1.3.5.   Výpočet okamžitých plynných emisí

Hmotnostní emise se zjistí způsobem popsaným v odstavci 8.4.2.3 přílohy 4.

A.1.4.   Určení emisí a faktorů shodnosti

A.1.4.1.   Zásada zprůměrňovacích okének

Emise se integrují pomocí metody pohyblivých zprůměrňovacích okének založené na referenční hmotnosti CO2 nebo referenční práci motoru. Výpočet se provede podle této zásady: hmotnostní emise se nevypočítávají pro úplný soubor dat, ale pro dílčí soubory úplného souboru dat, přičemž délka těchto dílčích souborů se určí tak, aby odpovídala hmotnosti CO2 z motoru nebo práci motoru změřené za neustálený cyklus v referenční laboratoři. Výpočty pohyblivých průměrů se provádějí s časovým intervalem Δt, který je rovný době odběru emisí. Tyto dílčí soubory používané ke zjišťování průměrných údajů o emisích se v dalších odstavcích označují jako „zprůměrňovací okénka“.

Pro výpočet práce motoru nebo hmotnosti CO2 a emisí ve zprůměrňovacím okénku se nesmí používat žádné části zneplatněných údajů.

Za zneplatněné údaje se považují tyto údaje:

a)

pravidelné ověřování přístrojů nebo ověřování po posunu nuly;

b)

údaje nesplňující podmínky stanovené v odstavcích 4.2 a 4.3 této přílohy.

Hmotnostní emise (mg/okénko) se zjistí způsobem popsaným v odstavci 8.4.2.3 přílohy 4.

Obrázek 1

Rychlost vozidla v čase a průměrné emise vozidla v čase, počínaje od prvního zprůměrňovacího okénka

Image

A.1.4.2.   Způsob výpočtu založený na práci motoru

Obrázek 2

Způsob výpočtu založený na práci motoru

Image

Trvání (t 2,i t 1,i ) zprůměrňovacího okénka i se určuje:

Formula

kde:

W(tj,i)

je práce motoru naměřená mezi nastartováním a časem tj,i , kWh

Wref

je práce motoru pro WHTC, kWh

t2,i

se zvolí tak, aby:

Formula

kde Δt je časový interval odběru údajů rovný 1 s nebo menší.

A.1.4.2.1.   Výpočet specifických emisí

Specifické emise e gas (mg/kWh) se vypočtou pro každé okénko a každou znečišťující látku takto:

Formula

kde:

m

je hmotnostní emise složky, mg/okénko

Formula

je práce motoru během zprůměrňovacího okénka i, kWh

A.1.4.2.2.   Výběr platných okének

Platná okénka jsou taková okénka, v nichž průměrný výkon překročí výkonovou hranici 20 % maximálního výkonu motoru. Procento platných okének musí být rovné nebo větší než 50 %.

A.1.4.2.2.1.

Jestliže je procento platných okének menší než 50 %, provede se opakované hodnocení údajů, přičemž se použije nižší výkonová hranice. Výkonová hranice se snižuje v krocích po 1 %, dokud procento platných okének nebude rovné nebo větší než 50 %.

A.1.4.2.2.2.

V žádném případě však nižší hranice nesmí být nižší než 15 %.

A.1.4.2.2.3.

Zkouška je neplatná, jestliže při výkonové hranici 15 % je procento platných okének menší než 50 %.

A.1.4.2.3.   Výpočet faktorů shodnosti

Faktory shodnosti se vypočtou pro každé jednotlivé platné okénko a každou jednotlivou znečišťující látku takto:

Formula

kde:

e

je emise znečišťující látky specifická pro brzdu, mg/kWh

L

je mezní hodnota, mg/kWh

A.1.4.3.   Způsob výpočtu založený na hmotnosti CO2

Obrázek 3

Způsob výpočtu založený na hmotnosti CO2

Image

Trvání (t 2,i t 1,i ) zprůměrňovacího okénka i se určuje:

Formula

kde:

mCO2(tj,i)

je hmotnost CO2 naměřená mezi zahájením zkoušky a časem tj,i , kg

mCO2,ref

je hmotnost CO2 určená pro WHTC, kg

t2,i

se zvolí tak, aby:

Formula

kde Δt je časový interval odběru údajů, která je rovna 1 s nebo méně.

Hmotnosti CO2 v okénkách se vypočtou integrováním okamžitých emisí vypočtených podle požadavků stanovených v odstavci A.1.3.5.

A.1.4.3.1.   Výběr platných okének

Platná okénka jsou taková okénka, jejichž trvání nepřekročí maximální přípustné trvání vypočtené z:

Formula

kde:

D max

je maximální přípustné trvání okénka, s

P max

je maximální výkon motoru, kW

A.1.4.3.1.1.

Pokud je procento platných okének nižší než 50 %, hodnocení údajů je nutné opakovat s použitím delšího trvání okének. Toho se dosáhne snižováním hodnoty 0,2 ve vzorci uvedeném v odstavci A.1.4.3.1 postupně vždy o 0,01, dokud není procento platných okének 50 % nebo vyšší.

A.1.4.3.1.2.

V žádném případě nesmí být snížená hodnota ve výše uvedeném vzorci nižší než 0,15.

A.1.4.3.1.3.

Zkouška se považuje za neplatnou, pokud je procento platných okének nižší než 50 % při maximálním trvání okének vypočteném v souladu s odstavci A.1.4.3.1, A.1.4.3.1.1 a A.1.4.3.1.2.

A.1.4.3.2.   Výpočet faktorů shodnosti

Faktory shodnosti se vypočtou pro každé jednotlivé okénko a každou jednotlivou znečišťující látku takto:

Formula

při Formula (provozní poměr) a

Formula (certifikační poměr)

kde:

m

je hmotnostní emise složky, mg/okénko

Formula

je hmotnost CO2 během zprůměrovacího okénka i, kg

mCO2,ref

je hmotnost CO2 určená pro WHTC, kg

mL

je hmotnostní emise složky odpovídající příslušné mezní hodnotě pro WHTC, mg


(1)  Změřené nebo upravené na vlhkém základě.

(2)  Pouze pro plynové motory na zemní plyn.

(3)  Použijte čidlo okolní teploty nebo čidlo teploty nasávaného vzduchu.

(4)  Zaznamená se hodnota buď a) netto točivého momentu nebo b) netto točivého momentu vypočteného ze skutečného procenta točivého momentu motoru, třecího točivého momentu a referenčního točivého momentu podle normy SAE J1939-71.

Dodatek 2

Přenosná měřicí zařízení

A.2.1.   Obecně

Plynné emise se měří podle postupu stanoveného v dodatku 1 této přílohy. Tento dodatek popisuje vlastnosti přenosných měřicích zařízení, jež se používají k provádění takových zkoušek.

A.2.2.   Měřicí zařízení

A.2.2.1.   Obecné vlastnosti analyzátorů plynů

Vlastnosti analyzátorů plynů v přenosných systémech měření emisí musí splňovat požadavky stanovené v odstavci 9.3.1 přílohy 4.

A.2.2.2.   Technologie analyzátorů plynů

Plyny se analyzují s použitím technologií specifikovaných v odstavci 9.3.2 přílohy 4.

Analyzátor oxidů dusíku může být také nedisperzního typu, s absorpcí v ultrafialovém pásmu (NDUV).

A.2.2.3.   Odběr vzorků plynných emisí

Odběrné sondy musí splňovat požadavky stanovené v odstavci A.2.1.2 dodatku 2 přílohy 4. Odběrné potrubí musí být zahřáto na 190 °C (+/– 10 °C).

A.2.2.4.   Ostatní přístroje

Měřicí přístroje musí vyhovovat požadavkům stanoveným v tabulce 7 v příloze 4 a v odstavci 9.3.1 přílohy 4.

A.2.3.   Pomocná zařízení

A.2.3.1.   Připojení průtokoměru výfukových plynů k výfukové trubce

Montáží průtokoměru výfukových plynů se nesmí zvýšit protitlak výfukového systému na hodnotu vyšší, než je hodnota doporučená výrobcem motoru, a délka výfukové trubky se nesmí zvětšit o více než 1,2 m. Stejně jako u všech součástí zařízení přenosného systému měření emisí musí montáž průtokoměru výfukových plynů splňovat požadavky platných místních pravidel bezpečnosti silničního provozu a pojistné požadavky.

A.2.3.2.   Umístění přenosných měřicích systémů emisí a montážní zařízení

Zařízení přenosných systémů měření emisí musí být instalováno podle požadavků odstavce A.1.2.4 dodatku 1 k této příloze.

A.2.3.3.   Napájení

Zařízení přenosného systému měření emisí musí být napájeno způsobem popsaným v odstavci 4.6.6 této přílohy.

Dodatek 3

Kalibrace přenosných měřicích zařízení

A.3.1.   Kalibrace zařízení a její ověřování

A.3.1.1.   Kalibrační plyny

Analyzátory plynů v přenosných systémech měření emisí musí být kalibrovány s použitím plynů splňujících požadavky stanovené v odstavci 9.3.3 přílohy 4.

A.3.1.2.   Zkouška těsnosti

Zkoušky těsnosti přenosných systémů měření emisí se provádějí podle požadavků definovaných v odstavci 9.3.4 přílohy 4.

A.3.1.3.   Kontrola doby odezvy analytického systému

Kontrola doby odezvy analytického systému přenosných systémů měření emisí se provádí podle požadavků stanovených v odstavci 9.3.5 přílohy 4.

Dodatek 4

Způsob ověřování shody signálu točivého momentu z ECU

A.4.1.   Úvod

Tento dodatek rámcově popisuje způsob, jakým se ověřuje shoda signálu točivého momentu z ECU při zkouškách s použitím řízení volnoběžných otáček (ISC) a přenosných systémů měření emisí (PEMS).

Podrobný postup, který je třeba uplatňovat, je ponechán na výrobci motoru a podléhá schválení orgánu schválení typu.

A.4.2.   Metoda „maximálního točivého momentu“

A.4.2.1.

Metodou „maximálního točivého momentu“ se prokazuje, že při zkouškách vozidla byl dosažen určitý bod na referenční křivce maximálního točivého momentu motoru jako funkce otáček motoru.

A.4.2.2.

Jestliže při zkouškách emisí s použitím ISC PEMS tohoto bodu na referenční křivce maximálního točivého momentu jako funkce otáček motoru nebylo dosaženo, je výrobce v případě potřeby oprávněn změnit zatížení vozidla a/nebo zkušební trasu, aby po dokončení zkoušek emisí s použitím ISC PEMS bylo prokázáno splnění tohoto požadavku.


PŘÍLOHA 9A

PALUBNÍ DIAGNOSTICKÉ SYSTÉMY (OBD)

1.   ÚVOD

1.1.   Tato příloha stanoví funkční aspekty palubních diagnostických systémů (OBD) pro kontrolu emisí z motorů, na které se vztahuje tento předpis.

2.   OBECNÉ POŽADAVKY

2.1.   Obecné požadavky včetně zvláštních požadavků na bezpečnost elektronického systému jsou stanoveny v odstavci 4 přílohy 9B a jsou popsány v odstavci 2 této přílohy.

2.2.   Vyhrazeno

2.3.   Dodatečná ustanovení týkající se požadavků na monitorování.

2.3.1.   Chybně fungující vstřikovače

2.3.1.1.

Výrobce předloží orgánu schválení typu analýzu dlouhodobého vlivu chybně fungujících vstřikovačů paliva (např. ucpané nebo znečištěné vstřikovače) na systém regulace emisí, i pokud nejsou v důsledku této chybné funkce překročeny mezní hodnoty OBD (OTL).

2.3.1.2.

Po uplynutí období stanoveného v odstavci 4.10.7 tohoto předpisu předloží výrobce orgánu schválení typu plán monitorovacích technik, které zamýšlí použít kromě technik požadovaných v dodatku 3 k příloze 9B za účelem sledování vlivu uvedeného v odstavci 2.3.1.1.

2.3.1.2.1.

Po schválení tohoto plánu schvalovacím orgánem zavede výrobce uvedené techniky do systému OBD, aby získal schválení typu.

2.3.2.   Požadavky na monitorování týkající zařízení následného zpracování částic

2.3.2.1

Činnost zařízení následného zpracování částic včetně procesů filtrace a nepřetržité regenerace musí být monitorována s použitím OTL uvedených v tabulce 1.

2.3.2.2.

Pokud se jedná o filtr částic vznětového motoru typu wall–flow (DPF), může se výrobce rozhodnout použít požadavky na monitorování činnosti stanovené v dodatku 8 k příloze 9B namísto požadavků odstavce 2.3.2.1, a to pokud může technickou dokumentací prokázat, že v případě zhoršení existuje pozitivní korelace mezi ztrátou filtrační účinnosti a ztrátou poklesu tlaku („tlakového rozdílu“) ve filtru DPF za provozních podmínek motoru uvedených ve zkoušce popsané v dodatku 8 k příloze 9B.

2.4.   Alternativní schvalování

2.4.1.   Vyhrazeno (1)

2.4.2.   Jako alternativu k požadavkům stanoveným v odstavci 4 přílohy 9B a k požadavkům uvedeným v této příloze mohou výrobci motorů, jejichž celosvětová roční produkce motorů u typu motoru, na který se vztahuje tento předpis, je menší než 500 motorů ročně, získat schválení typu na základě požadavků tohoto předpisu, a to pokud se u součástí systému motoru k regulaci emisí monitorují alespoň neporušenost okruhu a snímače a věrohodnost výstupů čidla a pokud se u systému následného zpracování monitoruje alespoň celkové selhání funkce. Výrobci motorů, jejichž celosvětová roční produkce motorů v rámci typu motoru, na který se vztahuje tento předpis, je menší než 50 motorů za rok, mohou získat schválení typu na základě požadavků tohoto předpisu, pokud se u součástí systému motoru k regulaci emisí monitorují alespoň neporušenost okruhu a snímače a věrohodnost výstupů čidla („monitorování součástí“).

Výrobci nesmí být povoleno používat alternativní ustanovení uvedená v tomto odstavci pro více než 500 motorů ročně.

2.4.3.   Orgán schválení typu musí smluvní strany informovat o okolnostech každého schválení typu uděleného podle [odstavce 2.4.1 a] odstavce 2.4.2.

2.5.   Shodnost výroby

Na OBD se vztahují požadavky na shodnost výroby stanovené v odstavci 8.4 tohoto předpisu.

Pokud orgán schválení typu rozhodne, že je nutné ověření shodnosti výroby OBD, musí být ověření provedeno v souladu s požadavky uvedenými v odstavci 8.4 tohoto předpisu.

3.   PROVOZNÍ POŽADAVKY

3.1.   Provozní požadavky jsou stanoveny v odstavci 5 přílohy 9B.

3.2.   Mezní hodnoty OBD

3.2.1.   Mezní hodnoty OBD (dále jen „OTL“) použitelné na systém OBD jsou uvedeny v řádku „obecné požadavky“ tabulky 1, pokud jde o vznětové motory, a v tabulce 2, pokud jde o motory používající jako palivo plyn a zážehové motory namontované do vozidel patřících do kategorie M3, do vozidel kategorie N2 s maximální přípustnou hmotností nad 7,5 tuny a do vozidel kategorie N3.

3.2.2.   Do konce zaváděcího období stanoveného v odstavci 4.10.7 tohoto předpisu se pro vznětové motory použijí OTL uvedené v řádku „zaváděcí období“ tabulky 1 a pro motory používající jako palivo plyn a pro zážehové motory montované do vozidel kategorie M3, vozidel kategorie N2 o maximální přípustné hmotnosti nad 7,5 tuny a do vozidel kategorie N3 se použijí OTL uvedené v tabulce 2.

Tabulka 1

OTL (Vznětové motory)

 

Mezní hodnota v mg/kWh

 

NOx

hmotnost PM

zaváděcí období

1 500

25

obecné požadavky

1 200

25


Tabulka 2

OTL (všechny motory používající jako palivo plyn a zážehové motory montované do vozidel kategorie M3, vozidel kategorie N2 o maximální přípustné hmotnosti nad 7,5 tuny a do vozidel kategorie N3).

 

Mezní hodnota v mg/kWh

 

NOx

CO  (2)

zaváděcí období

1 500

 

obecné požadavky

1 200

 

4.   POŽADAVKY NA PROKAZOVÁNÍ

4.1.   Požadavky na prokazování a zkušební postupy jsou stanoveny v odstavcích 6 a 7 přílohy 9B.

5.   POŽADAVKY NA DOKUMENTACI

5.1.   Požadavky na dokumentaci jsou stanoveny v odstavci 8 přílohy 9B.

6.   POŽADAVKY NA VÝKON V PROVOZU

Požadavky tohoto odstavce se použijí na monitorovací funkce systému OBD v souladu s ustanoveními přílohy 9C.

6.1.   Technické požadavky

6.1.1.   Technické požadavky na posouzení výkonu systémů OBD v provozu včetně požadavků týkajících se komunikačních protokolů, čitatelů, jmenovatelů a jejich zvýšení jsou stanoveny v příloze 9C.

6.1.2.   Zejména poměr výkonu v provozu (IUPRm) určité monitorovací funkce m systému OBD se vypočítá podle tohoto vzorce:

Formula

kde

 

„čitatelemm“ se rozumí čitatel určité monitorovací funkce m a údaj počitadla udávající počet případů, kdy je vozidlo provozováno tak, že nastanou všechny podmínky monitorování, které jsou nezbytné pro to, aby tato určitá monitorovací funkce rozpoznala chybnou funkci,

a

 

„jmenovatelemm“ se rozumí jmenovatel určité monitorovací funkce m a údaj počitadla udávající počet jízdních cyklů vozidla, které jsou pro tuto určitou monitorovací funkci důležité (nebo „během nichž dojde k událostem, které jsou pro tuto určitou monitorovací funkci důležité“).

6.1.3.   Poměr výkonu v provozu (IUPRg) skupiny g monitorovacích funkcí ve vozidle se vypočítá podle tohoto vzorce:

Formula,

kde

 

„čitatelemg“ se rozumí čitatel skupiny g monitorovacích funkcí a skutečná hodnota (čitatelm) určité monitorovací funkce m, která má nejnižší poměr výkonu v provozu, jak je definován v odstavci 6.1.2, ze všech monitorovacích funkcí v rámci této skupiny g monitorovacích funkcí na palubě konkrétního vozidla;

a

 

„jmenovatelemm“ se rozumí jmenovatel skupiny g monitorovacích funkcí a skutečná hodnota (jmenovatelm) určité monitorovací funkce m, která má nejnižší poměr výkonu v provozu, jak je definován v odstavci 6.1.2, ze všech monitorovacích funkcí v rámci této skupiny g monitorovacích funkcí na palubě konkrétního vozidla.

6.2.   Minimální poměr výkonu v provozu

6.2.1.   Poměr výkonu v provozu IUPRm monitorovací funkce m systému OBD, jak je definován v odstavci 5 přílohy 9C, musí být větší, než je minimální poměr výkonu v provozu IUPRm(min) použitelný na monitorovací funkci m po celou dobu životnosti motoru, jak je stanovena v odstavci 5.4 tohoto předpisu, nebo se mu musí rovnat.

6.2.2.   Hodnota minimálního poměru výkonu v provozu IUPR(min) činí 0,1 pro všechny monitorovací funkce.

6.2.3.   Požadavek odstavce 6.2.1 se považuje za splněný, pokud jsou pro všechny skupiny monitorovacích funkcí g splněny tyto podmínky:

6.2.3.1.

Průměrná hodnota hodnot IUPRg všech vozidel vybavených motory patřícími do uvažované rodiny motorů s OBD je vyšší než IUPR(min) nebo se mu rovná; a

6.2.3.2.

IUPRg u více než 50 % všech motorů uvedených v odstavci 6.2.3.1 je vyšší než IUPR(min) nebo se mu rovná.

6.3.   Požadavky na dokumentaci

6.3.1.   Dokumentace související s každou monitorovanou součástí nebo systémem, vyžadovaná podle odstavce 8 přílohy 9B, musí obsahovat následující informace o údajích o výkonu v provozu:

a)

kritéria použitá pro zvyšování hodnoty čitatele a jmenovatele;

b)

všechna kritéria pro znemožnění zvyšování čitatele nebo jmenovatele.

6.3.1.1.

Všechna kritéria pro znemožnění zvyšování obecného jmenovatele se připojí k dokumentaci uvedené v odstavci 6.3.1.

6.4.   Prohlášení o splnění požadavků týkajících se výkonu systémů OBD v provozu

6.4.1.   V žádosti o schválení typu musí výrobce předložit prohlášení o splnění požadavků týkajících se výkonu systémů OBD v provozu v souladu se vzorem uvedeným v dodatku 2 této přílohy. Kromě tohoto prohlášení musí být pomocí dodatečných pravidel pro posouzení uvedených v odstavci 6.5 ověřen soulad s požadavky odstavce 6.1.

6.4.2.   Prohlášení uvedené v odstavci 6.4.1 musí být připojeno k dokumentaci týkající se rodiny motorů s OBD požadované podle odstavců 5 a 6.3 této přílohy.

6.4.3.   Výrobce musí uchovávat záznamy, které obsahují všechny údaje o zkouškách, odborných a výrobních analýzách a další informace, které jsou základem pro prohlášení o splnění požadavků týkajících se výkonu systémů OBD v provozu. Výrobce musí tyto informace na vyžádání předložit orgánu schválení typu.

6.4.4.   Během zaváděcího období stanoveného v odstavci 4.10.7 tohoto předpisu je výrobce osvobozen od povinnosti poskytovat prohlášení vyžadované v odstavci 6.4.1.

6.5.   Posouzení výkonu v provozu

6.5.1.   Výkon systémů OBD v provozu a splnění požadavků odstavce 6.2.3 této přílohy je nutné prokázat přinejmenším podle postupu stanoveného v dodatku 1 této přílohy.

6.5.2.   Vnitrostátní orgány a jejich delegáti mohou za účelem ověření dodržování požadavků odstavce 6.2.3 této přílohy provádět další zkoušky.

6.5.2.1.

Aby prokázaly nedodržení požadavků odstavce 6.2.3 této přílohy na základě ustanovení odstavce 6.5.2 této přílohy, musejí tyto orgány dokázat nedodržení alespoň jednoho z požadavků odstavce 6.2.3 této přílohy se statistickou spolehlivostí 95 % a na základě vzorku alespoň 30 vozidel.

6.5.2.2.

Výrobce musí mít možnost zajistit dodržení požadavků odstavce 6.2.3 této přílohy, jejichž nedodržení bylo prokázáno podle odstavce 6.5.2.1 této přílohy, a to pomocí zkoušky založené na vzorku nejméně 30 vozidel s vyšší statistickou spolehlivostí, než má zkouška uvedená v odstavci 6.5.2.1.

6.5.2.3.

U zkoušek provedených podle odstavců 6.5.2.1 a 6.5.2.2 musí dotyčné orgány i výrobci sdělit druhé straně příslušné údaje, např. údaje týkající se výběru vozidel.

6.5.3.   Pokud se potvrdí nedodržení požadavků odstavce 6.2.3 této přílohy podle odstavce 6.5.1 nebo 6.5.2 této přílohy, musí být přijata nápravná opatření v souladu s článkem 9.3 tohoto předpisu.


(1)  Tento bod je vyhrazen pro budoucí alternativní schválení (např. provedení Euro VI do předpisu č. 83).

(2)  OTL pro CO budou stanoveny později.

Dodatek 1

Posouzení výkonu palubního diagnostického systému v provozu

A.1.1.   Obecně

A.1.1.1.   Tento dodatek stanoví postup při prokazování výkonu systémů OBD v provozu s ohledem na ustanovení uvedená v odstavci 6 této přílohy.

A.1.2.   Postup prokazování výkonu systémů OBD v provozu

A.1.2.1.   Výrobce musí orgánu schválení typu, který udělil příslušným vozidlům nebo motorům schválení typu, prokázat výkon systémů rodiny motorů s OBD v provozu. Při prokazování je nutné posoudit výkon systémů OBD v provozu u všech rodin motorů s OBD v rámci uvažované rodiny motorů (obr. 1).

Obrázek 1

Dvě rodiny motorů s OBD v rámci jedné rodiny motorů

Image

A.1.2.1.1.   Prokazovaní výkonu systémů OBD v provozu organizuje a provádí výrobce v úzké spolupráci se orgánem schválení typu.

A.1.2.1.2.   Výrobce může při prokazování shodnosti použít příslušné prvky, které byly použity k prokázání shodnosti rodiny motorů s OBD v rámci jiné rodiny motorů, a to za předpokladu, že toto dřívější prokazování proběhlo ne déle než dva roky před současným prokazováním (obr. 2).

A.1.2.1.2.1.

Výrobce však poté nesmí použít tyto prvky k prokazování shodnosti u třetí rodiny motorů nebo následně, ledaže by se každé z těchto prokazování konalo do dvou let od prvního použití těchto prvků k prokázání shody.

Obrázek 2

Dříve prokázaná shodnost rodiny motorů s OBD

Image

A.1.2.2.   Prokazování výkonu systémů OBD v provozu se provádí ve stejnou dobu a ve stejných časových intervalech jako prokazování shodnosti v provozu uvedené v příloze 8.

A.1.2.3.   Výrobce oznámí orgánu schválení typu počáteční harmonogram a plán odběru vzorků pro zkoušky shodnosti při prvním schválení typu nové rodiny motorů.

A.1.2.4.   Typy vozidel bez komunikačního rozhraní, které umožňuje shromažďování potřebných údajů o výkonu v provozu, jak je uvedeno v příloze 9C, s chybějícími údaji nebo nestandardním protokolem údajů se považují za nevyhovující.

A.1.2.4.1.   Jednotlivá vozidla s mechanickými nebo elektrickými závadami, které brání shromažďování potřebných údajů o výkonu v provozu, jak je uvedeno v příloze 9C, se vyloučí z průzkumu zkoušení shodnosti a typ vozidla se považuje za nevyhovující pouze tehdy, pokud se za účelem řádného provedení průzkumu neshromáždí dostatečný počet vozidel, které splňují požadavky na odběr vzorků.

A.1.2.5.   Typy motorů nebo vozidel, u kterých shromažďování údajů o výkonu v provozu ovlivňuje účinnost monitorování systému OBD, se považují za nevyhovující.

A.1.3.   Údaje o výkonu systému OBD v provozu

A.1.3.1.   Údaje o výkonu systému OBD v provozu, o kterých lze uvažovat pro účely posouzení shodnosti rodiny motorů s OBD, musí být zaznamenané systémem OBD podle odstavce 6 přílohy 9C a musí se zveřejnit podle odstavce 7 uvedené přílohy.

A.1.4.   Výběr motoru nebo vozidla

A.1.4.1.   Výběr motoru

A.1.4.1.1.   V případě, kdy se rodina motorů s OBD použije pro několik rodin motorů (obr. 2), vybere výrobce motory z každé z těchto rodin motorů za účelem prokazování výkonu uvedené rodiny motorů s OBD v provozu.

A.1.4.1.2.   Pro účely jednoho prokazování lze použít všechny motory konkrétní rodiny motorů s OBD, a to i pokud jsou vybaveny monitorovacími systémy různých generací a v různém stavu úprav.

A.1.4.2.   Výběr vozidla

A.1.4.2.1.   Skupiny vozidel

A.1.4.2.1.1.

Pro účely klasifikace vozidel, které jsou předmětem prokazování, se vozidla rozdělují do 6 skupin:

a)

vozidla třídy N: vozidla dálkové přepravy, přepravní vozidla, další vozidla jako např. stavební vozidla;

b)

vozidla třídy M: dálkové autobusy a meziměstské autobusy, městské autobusy, další vozidla jako např. vozidla třídy M1.

A.1.4.2.1.2.

Pokud je to možné, vyberou se pro účely průzkumu vozidla z každé skupiny.

A.1.4.2.1.3.

Minimální počet vozidel ve skupině činí 15.

A.1.4.2.1.4.

V případě, kdy se rodina motorů s OBD použije pro několik rodin motorů (obr. 2), je nutné, aby počet motorů vybraných z jednotlivých skupin každé rodiny motorů co nejvíce odpovídal jejich skutečnému podílu z celkového objemu vozidel v této skupině, pokud jde o prodaná vozidla a vozidla v provozu.

A.1.4.2.2.   Výběr vozidla

A.1.4.2.2.1.

Vybrané motory musí být montované do vozidel registrovaných a používaných v zemi smluvních stran.

A.1.4.2.2.2.

Každé vybrané vozidlo musí mít zápis o údržbě prokazující, že toto vozidlo bylo řádně udržováno a ošetřováno podle doporučení výrobce.

A.1.4.2.2.3.

Přezkouší se správná funkce systému OBD. Všechny chybné funkce týkající se samotného systému OBD v paměti systému OBD musí být zaznamenány a musí být provedeny potřebné opravy.

A.1.4.2.2.4.

Motor ani vozidlo nesmí vykazovat žádné známky nevhodného používání, jako je přetěžování, chybné doplňování paliva a další nesprávné užívání, nebo další faktory, jako jsou např. nedovolené zásahy, které by mohly ovlivnit správnou činnost systému OBD. Mezi důkazy, které je třeba zohlednit při rozhodování, zda bylo vozidlo předmětem zneužívání nebo je jinak nezpůsobilé pro zařazení do průzkumu, se zahrnou chybové kódy systému OBD a informace o počtu hodin provozu v paměti počítače.

A.1.4.2.2.5.

Všechny systémy regulace emisí a součásti OBD ve vozidle musí být uvedeny v příslušných dokumentech týkajících se schválení typu.

A.1.5.   Průzkumy výkonu v provozu

A.1.5.1.   Shromažďování údajů o výkonu v provozu

A.1.5.1.1.   V souladu s ustanoveními v odstavci A.1.6 musí výrobce u každého vozidla v průzkumu získat ze systému OBD tyto informace:

a)

identifikační číslo vozidla (VIN);

b)

čitatelg a jmenovatelg pro každou skupinu monitorovacích funkcí zaznamenané systémem v souladu s požadavky odstavce 6 přílohy 9C;

c)

obecný jmenovatel;

d)

údaj počitadla cyklů zapalování;

e)

celkový počet hodin provozu motoru.

A.1.5.1.2.   Na výsledky hodnocené skupiny monitorovacích funkcí se nebere zřetel, pokud jmenovatel nedosáhl minimální hodnoty 25.

A.1.5.2.   Posouzení výkonu v provozu

A.1.5.2.1.   Skutečný poměr výkonu se pro skupinu monitorovacích funkcí konkrétního motoru (IUPRg) vypočítá pomocí čitateleg a jmenovateleg získaných ze systému OBD tohoto vozidla.

A.1.5.2.2.   Posouzení výkonu rodiny motorů s OBD v provozu v souladu s požadavky odstavce 6.5.1 této přílohy se provede pro každou skupinu monitorovacích funkcí v rámci rodiny motorů s OBD ve skupině vozidel.

A.1.5.2.3.   Pro každou skupinu vozidel definovanou v odstavci A.1.4.2.1 tohoto dodatku se výkon systému OBD v provozu považuje za prokázaný pro účely odstavce 6.5.1 této přílohy pouze tehdy, pokud jsou pro každou skupinu g monitorovacích funkcí splněny tyto podmínky:

a)

průměrná hodnota

Formula

hodnot IUPRg uvažovaného vzorku je větší než 88 % IUPR(min); a

b)

hodnota IUPRg u více než 34 % všech motorů v uvažovaném vzorku je vyšší než IUPR(min) nebo se mu rovná.

A.1.6.   Zpráva orgánu schválení typu

Výrobce poskytne orgánu schválení typu zprávu o výkonu rodiny motorů s OBD v provozu, která musí obsahovat tyto informace:

A.1.6.1.   Seznam rodin motorů v rámci uvažované rodiny motorů s OBD (obr. 1)

A.1.6.2.   Tyto informace týkající se vozidel uvažovaných v prokazování:

a)

celkový počet vozidel uvažovaných pro účely prokazování;

b)

počtu a typu skupin vozidel;

c)

VIN a krátký popis (typ – varianta – verze) každého vozidla.

A.1.6.3.   Informace o výkonu v provozu pro každé vozidlo:

a)

čitatelg, jmenovatelg a poměr výkonu v provozu (IUPRg) pro každou skupinu monitorovacích funkcí;

b)

obecný jmenovatel, hodnota počitadla cyklů zapalování, celkový počet hodin provozu motoru.

A.1.6.4.   Výsledky statistických údajů o výkonu v provozu pro každou skupinu monitorovacích funkcí:

a)

průměrná hodnota

Formula

hodnot IUPRg vzorku;

b)

počet a procento motorů ve vzorku, u nichž je IUPRg vyšší než IUPRm(min), nebo se mu rovná.

Dodatek 2

Vzor prohlášení o splnění požadavků týkajících se výkonu systémů OBD v provozu

„(Jméno výrobce) osvědčuje, že motory v této rodině motorů s OBD byly navrženy a vyrobeny tak, aby byly v souladu se všemi požadavky odstavců 6.1 a 6.2 přílohy 9A.

(Jméno výrobce) činí toto prohlášení v dobré víře, po provedení odpovídajícího technického zhodnocení výkonu systémů OBD v provozu u motorů rodiny motorů s OBD v celém příslušném rozsahu provozních a okolních podmínek.

[datum]“


PŘÍLOHA 9B

TECHNICKÉ POŽADAVKY NA PALUBNÍ DIAGNOSTICKÉ SYSTÉMY (OBD)

1.   Úvod

Tato příloha stanoví technické požadavky na palubní diagnostické systémy (OBD) pro kontrolu emisí z motorů, na které se vztahuje tento předpis.

Základem této přílohy je celosvětově harmonizovaný technický předpis GTR č. 5 o OBD.

2.   Vyhrazeno (1)

3.   DEFINICE

3.1.   „Varovným systémem“ se rozumí palubní systém vozidla, který řidiče vozidla nebo jinou zúčastněnou stranu upozorňuje na to, že systém OBD zaznamenal chybnou funkci;

3.2.   „Kalibračním ověřovacím číslem“ se rozumí číslo, které systém motoru vypočítá a ohlásí za účelem ověření kalibrace / integrity softwaru;

3.3.   „Monitorováním součástí“ se rozumí monitorování selhání elektrických okruhů a snímačů u vstupních součástí a monitorování selhání elektrických okruhů a činnosti u výstupních součástí. Týká se součástí, které jsou elektricky připojeny k regulátoru/regulátorům systému motoru;

3.4.   „Potvrzeným a aktivním diagnostickým chybovým kódem DTC“ se rozumí diagnostický chybový kód DTC, který je uložen během časového intervalu, v němž systém OBD zjistí, že došlo k chybné funkci;

3.5.   „Nepřetržitou indikací MI“ se rozumí stálá indikace chybné funkce, kterou poskytuje indikátor chybné funkce vždy, když je klíček zapalování v pozici „zapnuto“ a motor běží („zapalování zapnuto“ – „motor zapnut“);

3.6.   „Nedostatkem“ se rozumí monitorovací strategie palubního diagnostického systému OBD nebo jiný prvek OBD, který nesplňuje všechny jednotlivé požadavky v této příloze.

3.7.   „Selháním elektrického okruhu“ se rozumí chybná funkce (např. přerušený obvod nebo zkrat), která způsobí, že měřený signál (např. napětí, proud, kmitočet atd.) je mimo rozsah, pro který byly přenosové funkce čidla konstruovány;

3.8.   „Rodinou emisních systémů OBD“ se rozumí výrobcem stanovená skupina systémů motorů, které používají stejné metody monitorování/diagnostiky chybných funkcí souvisejících s emisemi;

3.9.   „Monitorováním mezních hodnot emisí“ se rozumí monitorování chybné funkce, která vede k překročení mezních hodnot OBD (OTL) a která sestává z jednoho či obou následujících bodů:

a)

z přímého měření emisí čidlem/čidly ve výfukové trubce a z postupu, kterým se usouvztažňují přímé emise a specifické emise zkušebního cyklu;

b)

z určení nárůstu emisí usouvztažněním vstupních a výstupních údajů počítače a specifických emisí zkušebního cyklu;

3.10.   „Selháním činnosti“ se rozumí chybná funkce, při které výstupní součást neodpovídá na počítačový povel očekávaným způsobem;

3.11.   „Strategií chybné funkce regulace emisí (MECS)“ se rozumí strategie systému motoru, která je aktivována na základě chybné funkce související s emisemi;

3.12.   „Statusem MI“ se rozumí status nastavení indikace MI, který může být nastaven na „nepřetržitou indikaci MI“, „krátkou indikaci MI“, „indikaci MI na vyžádání“ nebo na „vypnuto“;

3.13.   „Monitorováním“ se rozumí „monitorování mezních hodnot emisí“, „monitorování činnosti“ a „monitorování celkového selhání funkce“;

3.14.   „Zkušebním cyklem OBD“ se rozumí cyklus, během kterého systém motoru pracuje na zkušebním stavu za účelem vyhodnocení odezvy systému OBD na přítomnost vhodné poškozené součásti;

3.15.   „Systémem základního motoru systémů OBD“ se rozumí systém motoru, který byl vybrán z rodiny emisních systémů OBD, pro kterou je většina jeho konstrukčních prvků reprezentativní;

3.16.   „Indikací MI na vyžádání“ se rozumí stálá indikace, kterou poskytuje indikátor chybné funkce jako odezvu na manuální vyžádání z místa řidiče, když je klíček zapalování v pozici „zapnuto“ a motor neběží („zapalování zapnuto“ – „motor vypnut“);

3.17.   „Nevyhodnoceným diagnostickým chybovým kódem DTC“ se rozumí kód DTC, který je systémem OBD uložen, protože monitorovací funkce zjistila stav, kdy mohla být v průběhu aktuálního nebo posledního dokončeného sledu operací přítomna chybná funkce;

3.18.   „Možným diagnostickým chybovým kódem DTC“ se rozumí kód DTC, který je systémem OBD uložen, protože monitorovací funkce zjistila stav, kdy mohla být přítomna chybná funkce, ale je nutno další vyhodnocení k tomu, aby byla potvrzena. Možný diagnostický chybový kód DTC je nevyhodnoceným diagnostickým chybovým kódem DTC, který není potvrzený a není aktivní;

3.19.   „Dříve aktivním diagnostickým chybovým kódem DTC“ se rozumí diagnostický chybový kód DTC, který byl dříve potvrzen a aktivní a který zůstává uložen poté, co systém OBD zjistil, že chybná funkce, která jej vyvolala, již pominula;

3.20.   „Selháním snímačů“ se rozumí chybná funkce, kdy signál z konkrétního čidla nebo součásti nesouhlasí s očekávaným signálem, když je vyhodnocován podle signálů dostupných z jiných čidel nebo součástí regulačního systému. Selháním snímačů jsou kromě jiného chybné funkce, které způsobí, že měřené signály (např. napětí, proud, kmitočet atd.) je v rozsahu, pro které byly přenosová funkce snímače konstruovány;

3.21.   „Připraveností“ se rozumí status, který indikuje, zda monitorovací funkce nebo jejich skupina byly v provozu od posledního vymazání na základě externího požadavku (např. prostřednictvím čtecího nástroje OBD);

3.22.   „Krátkou indikací MI“ se rozumí stálá indikace, kterou poskytuje indikátor chybné funkce od chvíle, kdy je klíček zapalování v pozici „zapnuto“ a motor běží („zapalování zapnuto“ – „motor zapnut“), a při které indikátor zahasne buď po 15 sekundách nebo poté, co je klíček přepnut do polohy „vypnuto“, podle toho, co nastane dříve;

3.23.   „Identifikací kalibrování softwaru“ se rozumí řada alfanumerických znaků, která identifikuje kalibraci související s emisemi nebo verzi/verze softwaru, instalovaného v systému motoru;

3.24.   „Monitorováním celkového selhání funkce“ se rozumí monitorování chybné funkce, která vede k úplné ztrátě požadované funkce systému;

3.25.   „Zahřívacím cyklem“ se rozumí chod motoru postačující ke vzrůstu teploty chladicí kapaliny nejméně o 22 K (22 °C / 40 °F) od startu motoru a k dosažení teploty nejméně 333 K (60 °C / 140 °F) (2).

3.26.   Zkratky

AES

Pomocná strategie pro emise

CV

Odvětrávání klikové skříně

DOC

Oxidační katalyzátor vznětového motoru

DPF

Filtr částic vznětového motoru nebo filtr částic obsahující katalyzované filtry částic vznětového motoru a nepřetržitě se regenerující filtry (CRT)

DTC

Diagnostický chybový kód

EGR

Recirkulace výfukových plynů

HC

Uhlovodík

LNT

Filtr chudých NOx (nebo pohlcovač NOx)

LPG

Zkapalněný ropný plyn

MECS

Strategie chybné funkce regulace emisí

NG

Zemní plyn

NOx

Oxidy dusíku

OTL

Mezní hodnota OBD

PM

Částice

SCR

Selektivní katalytická redukce

SW

Stírače čelního skla

TFF

Monitorování celkového selhání funkce

VGT

Turbodmychadlo s proměnnou geometrií

VVT

Proměnné časování ventilů

4.   OBECNÉ POŽADAVKY

V souvislosti s touto přílohou musí být systém OBD schopen zjistit chybné funkce, oznámit jejich přítomnost pomocí indikátoru chybné funkce, identifikovat pravděpodobnou oblast prostřednictvím informací ukládaných do paměti počítače a přenést tyto informace mimo vozidlo.

Systém OBD musí být navržen a konstruován tak, aby umožňoval identifikovat druhy chybných funkcí během celé doby životnosti vozidla/motoru. Při plnění tohoto cíle musí orgán schválení typu uznat, že u motorů, které byly používány déle, než je jejich správně stanovená doba životnosti, se může projevit zhoršení činnosti systému OBD a jeho citlivosti, jako například v případech, kdy jsou překročeny mezní hodnoty OBD dříve, než systém OBD hlásí řidiči vozidla chybnou funkci.

Výše uvedený odstavec nerozšiřuje odpovědnost výrobce motoru za shodnost motoru na dobu po vypršení jeho regulované doby životnosti (tj. časového intervalu nebo ujeté vzdálenosti, během kterých platí emisní normy nebo mezní hodnoty emisí).

4.1.   Žádost o schválení systému OBD

4.1.1.   Primární schválení

Výrobce systému motoru může zažádat o schválení systému OBD jedním ze tří následujících způsobů:

a)

výrobce systému motoru zažádá o schválení konkrétního systému OBD tak, že doloží, že tento systém OBD splňuje všechna ustanovení této přílohy;

b)

výrobce systému motoru zažádá o schválení rodiny emisních systémů OBD tak, že doloží, že systém základního motoru systémů OBD této rodiny splňuje všechna ustanovení této přílohy;

Výrobce systému motoru zažádá o schválení systému OBD tak, že doloží, že tento systém OBD splňuje kritéria pro příslušnost do rodiny emisních systémů OBD, které již bylo uděleno schválení.

4.1.2.   Rozšíření / úpravy stávajícího schválení

4.1.2.1.   Rozšíření k zahrnutí dalšího nového systému motoru do rodiny emisních systémů OBD

Na žádost výrobce a po schválení orgánem schválení typu může být do schválené rodiny emisních systémů OBD zařazen nový systém motoru jako její další člen, a to v případě, že všechny systémy motorů v takto rozšířené rodině emisních systémů OBD i poté sdílejí způsoby monitorování a diagnostiky chybných funkcí souvisejících s emisemi.

Jestliže jsou všechny konstrukční prvky systému základního motoru systémů OBD reprezentativní i pro nově zařazený systém motoru, zůstává systém základního motoru systémů OBD beze změny a výrobce pozmění soubor dokumentace v souladu s odstavcem 8 této přílohy.

Jestliže nový systém motoru vykazuje konstrukční prvky, které nejsou reprezentovány systémem základního motoru systémů OBD, a zároveň by nový motor reprezentoval celou rodinu, stává se nový systém motor novým systémem základního motoru systémů OBD. V tomto případě musí být doloženo, že nové konstrukční prvky OBD splňují ustanovení této přílohy, a soubor dokumentace musí být pozměněn v souladu s odstavcem 8 této přílohy.

4.1.2.2.   Rozšíření k zahrnutí konstrukční změny, která má vliv na systém OBD

V případě, že dojde ke konstrukční změně systému OBD, může být na žádost výrobce a po schválení orgánem schválení typu uděleno rozšíření stávajícího schválení, doloží-li výrobce, že konstrukční změny splňují ustanovení této přílohy.

Soubor dokumentace musí být pozměněn podle odstavce 8 této přílohy.

Jestliže stávající schválení platí pro rodinu emisních systémů OBD, výrobce musí orgánu schválení typu prokázat, že způsoby monitorování/diagnostiky chybných funkcí souvisejících s emisemi jsou nadále pro celou rodinu shodné a že systém základního motoru systémů OBD je i nadále pro rodinu reprezentativní.

4.1.2.3.   Úprava schválení za účelem zahrnutí překlasifikování chybné funkce

Tento odstavec se použije v případě, kdy po žádosti orgánu, který udělil schválení, nebo ze své vlastní iniciativy výrobce zažádá o úpravu stávajícího schválení, aby mohla být překlasifikována jedna nebo více chybných funkcí.

Podle ustanovení této přílohy musí být prokázána shodnost nové klasifikace a podle odstavce 8 této přílohy musí být pozměněn soubor dokumentace.

4.2.   Požadavky na monitorování

Všechny součásti a systémy související s emisemi obsažené v systému motoru musí být monitorovány systémem OBD v souladu s požadavky stanovenými v dodatku 3 a u dvoupalivových motorů nebo vozidel v oddílu 7 přílohy 15. Nevyžaduje se však, aby systém OBD používal samostatné monitorovací funkce pro zjišťování každé chybné funkce uvedené v dodatku 3 a u dvoupalivových motorů nebo vozidel v oddílu 7 přílohy 15.

Systém OBD musí monitorovat své vlastní součásti.

Položky v dodatku 3 k této příloze uvádějí systémy nebo součásti, u kterých je vyžadováno, aby byly systémem OBD monitorovány, a popisuje způsoby monitorování očekávané u každé z těchto součástí nebo systémů (tj. monitorování mezních hodnot, monitorování činnosti, monitorování celkového selhání funkce nebo monitorování součástí).

Výrobce může zahrnout monitorování dalších systémů a součástí.

4.2.1.   Výběr monitorovacích technik

Schvalovací orgány mohou výrobci povolit použití jiného typu monitorovací techniky, než která je uvedena v dodatku 3 a u dvoupalivových motorů nebo vozidel v oddílu 7 přílohy 15. Výrobce musí prokázat, že jím zvolený typ monitorování je stabilní, včasný a účinný (tj. technickými podklady, výsledky zkoušek, předchozími dohodami atd.).

V případě, že systém a/nebo součást nespadají do dodatku 3 a u dvoupalivových motorů nebo vozidel do oddílu 7 přílohy 15, výrobce poskytne schvalovacímu orgánu ke schválení postup monitorování. Schvalovací orgán schválí zvolený typ monitorování a monitorovací techniky (tj. monitorování mezních hodnot, monitorování činnosti, monitorování celkového selhání funkce nebo monitorování součástí), bylo-li srovnáním s konkrétními typy v dodatku 3 a u dvoupalivových motorů nebo vozidel v oddílu 7 přílohy 15 výrobcem prokázáno, že jsou stabilní, včasné a účinné (tj. technickými podklady, výsledky zkoušek, předchozími dohodami atp.).

4.2.1.1.   Vztah se skutečnými emisemi

V případě monitorování mezních hodnot emisí se požaduje usouvztažnění se specifickými emisemi zkušebního cyklu. Tento vztah se obvykle dokazuje na zkušebním motoru v laboratorních podmínkách.

Ve všech ostatních případech monitorování (tj. monitorování činnosti, monitorování celkového selhání funkce nebo monitorování součástí) není prokázání vztahu vůči skutečným emisím nutné. Orgán schválení typu však může požádat o údaje ze zkoušek k ověření klasifikace vlivů chybných funkcí, jak je popsáno v odstavci 6.2 této přílohy.

Příklady:

Chybná elektrická funkce nemusí vyžadovat prokázání vztahu, protože se jedná o chybnou funkci s hodnotami ano/ne. Chybná funkce filtru částic vznětového motoru DPF monitorovaná přes tlakový rozdíl nemusí vyžadovat prokázání vztahu, protože chybnou funkci předpokládá.

Prokáže-li výrobce v souladu s požadavky na prokazování v této příloze, že emise by při celkovém selhání nebo odebrání součásti nebo systému nepřesáhly mezní hodnoty OBD, monitorování činnosti této součásti nebo systému bude uznáno.

Použije-li se k monitorování emisí konkrétní znečišťující látky čidlo emisí ve výfukové trubce, všechny ostatní monitorovací funkce mohou být z dalšího prokazování vztahu vůči skutečným hodnotám emisí dané znečišťující látky vyňaty. Takové vynětí nicméně nevyloučí potřebu zahrnout tyto monitorovací funkce jakožto součást systému OBD při použití jiných monitorovacích funkcí, protože tyto monitorovací funkce jsou i nadále nutné k izolaci chybné funkce.

Chybná funkce musí být vždy klasifikována podle odstavce 4.5 na základě vlivu na emise, bez ohledu na typ monitorování, který je ke zjišťování této chybné funkce použit.

4.2.2.   Monitorování součástí (vstupní/výstupní součásti/systémy)

V případě vstupních součástí, které náleží systému motoru, musí systém OBD zjistit přinejmenším selhání elektrických okruhů a kde je to možné, selhání snímačů.

Diagnostika selhání snímačů pak ověří, že výstup čidla není ani příliš vysoký ani příliš nízký (tj. proběhne „dvoustranná“ diagnostika).

V proveditelném rozsahu a se souhlasem orgánu schválení typu bude systém OBD odděleně zjišťovat selhání snímačů (např. příliš vysoký nebo příliš nízký signál) a selhání elektrických okruhů (např. nad rozsah a pod rozsah). Dále se budou ukládat jedinečné diagnostické chybové kódy pro každou odlišnou chybnou funkci (např. nad rozsah, pod rozsah a selhání snímačů).

V případě výstupních součástí, které náleží systému motoru, musí systém OBD zjistit přinejmenším selhání elektrických okruhů a kde je to možné i případy, kdy nenastane řádná funkční odezva na počítačový povel.

V proveditelném rozsahu a se souhlasem orgánu schválení typu bude systém OBD odděleně zjišťovat selhání činnosti, selhání elektrických okruhů (např. nad rozsah a pod rozsah) a ukládat jedinečné diagnostické chybové kódy pro každou odlišnou chybnou funkci (např. pod rozsah, nad rozsah a selhání funkce).

Systém OBD bude také provádět monitorování snímačů u informací přicházejících ze součástí nebo poskytnutých součástem, které nepatří do systému motoru v případě, že tyto informace ohrožují řádnou činnost systému regulace emisí a/nebo systému motoru.

4.2.2.1.   Výjimky z monitorování součástí

Monitorování selhání elektrických okruhů a v proveditelném rozsahu selhání funkce a snímačů systému motoru se nevyžaduje, jsou-li splněny všechny následující podmínky:

a)

selhání má za následek zvýšení hladiny emisí kterékoli znečišťující látky o méně než 50 % mezní hodnoty regulovaných emisí; a

b)

selhání nezpůsobuje překročení žádné mezní hodnoty regulovaných emisí (3); a

c)

selhání neovlivňuje součást nebo systém, které umožňují řádnou činnost systému OBD; a

d)

selhání významně nezpožďuje, ani neovlivňuje schopnost systému regulace emisí fungovat tak, jak bylo původně určeno (například poruchu systému ohřevu činidla v chladných podmínkách nelze považovat za výjimku).

Určení vlivu na emise se provede na stabilizovaném systému motoru na zkušebním stanovišti s dynamometrem podle prokazovacích postupů této přílohy.

Pokud by toto prokazování nevedlo k přesvědčivému závěru ohledně kritéria d), předloží výrobce orgánu schválení typu příslušné prvky projektu, jako je osvědčená technická praxe, odborná zdůvodnění, simulace, výsledky zkoušek apod.

4.2.3.   Frekvence monitorování

Monitorovací funkce musí pracovat nepřetržitě vždy, když jsou splněny podmínky monitorování, nebo jednou za sled operací (např. u monitorovacích funkcí, které provozem způsobují zvýšení emisí).

Na žádost výrobce může orgán schválení typu schválit monitorovací funkce, které nepracují nepřetržitě. V takovém případě výrobce jasně informuje orgán schválení typu a popíše podmínky, za kterých monitorovací funkce pracují a návrh doloží příslušnými prvky projektu (např. osvědčenou technickou praxí).

Monitorovací funkce musí být v provozu během příslušného zkušebního cyklu OBD, jak je uvedeno v odstavci 7.2.2.

Provoz monitorovací funkce se považuje za nepřetržitý, je-li funkce v provozu nejméně dvakrát za sekundu a vyhodnocuje-li přítomnosti nebo nepřítomnost selhání ve vztahu k dané monitorovací funkci do 15 sekund. Je-li frekvence záznamu signálu ze vstupních nebo výstupních součástí do počítače pro potřeby řízení motoru nižší než dva záznamy za sekundu, provoz monitorovací funkce je též považován za nepřetržitý, jestliže systém přítomnost či nepřítomnost selhání ve vztahu k dané monitorovací funkci vyhodnocuje pokaždé, když k záznamu dochází.

U součástí nebo systémů monitorovaných nepřetržitě se nevyžaduje, aby byly výstupní součásti/systém aktivovány pouze za účelem sledování této výstupní součásti/systému.

4.3.   Požadavky na záznam informací o OBD

Je-li zjištěna chybná funkce, ale není zatím potvrzena, je považována za „možný diagnostický chybový kód DTC“ a v souladu s tím je zaznamenán status „nevyhodnocený diagnostický chybový kód DTC“. „Možný diagnostický chybový kód DTC“ nevede k aktivaci varovného systému podle odstavce 4.6.

Chybná funkce může být během prvního sledu operací přímo označena jako „potvrzená a aktivní“ bez toho, aby byla předtím označena jako „možný diagnostický chybový kód DTC“. Bude jí přidělen status „nevyhodnocený diagnostický chybový kód DTC“ a „potvrzený a aktivní diagnostický chybový kód DTC“.

V případě, že chybná funkce se statusem „dříve aktivní“ nastane znovu, může být této chybné funkci na základě rozhodnutí výrobce přímo přidělen status „nevyhodnocený diagnostický chybový kód DTC“ a „potvrzený a aktivní diagnostický chybový kód DTC“, aniž by jí byl přidělen status „možný diagnostický chybový kód DTC“. Je-li této chybné funkci přidělen status „možný“, zůstává jí také status „dříve aktivní“ do té doby, než je potvrzena a je aktivní.

Monitorovací systém rozhodne, zda chybná funkce nastala před koncem toho sledu operací, který následoval ihned po sledu, kdy došlo k jejímu prvnímu zjištění. Tehdy se uloží status „potvrzený a aktivní diagnostický chybový kód DTC“ a aktivuje se varovný systém podle odstavce 4.6.

V případě obnovitelné strategie chybné funkce regulace emisí MECS (tj. provoz se automaticky vrátí do normálního stavu a strategie chybné funkce regulace emisí MECS je deaktivována ihned poté, co je motor nastaven na „zapnuto“) se nemusí ukládat status „potvrzený a aktivní diagnostický chybový kód DTC“, pokud není před koncem následujícího sledu operací strategie chybné funkce regulace emisí MECS znovu aktivována. V případě neobnovitelné strategie chybné funkce regulace emisí MECS se status „potvrzený a aktivní diagnostický chybový kód DTC“ uloží, jakmile je strategie chybné funkce regulace emisí MECS aktivována.

Ve zvláštních případech, kdy monitorovací funkce vyžadují více než dva sledy operací k tomu, aby spolehlivě zjistily a potvrdily chybnou funkci (např. monitorovací funkce fungující na základě statistických modelů nebo spotřeby kapalin vozidla), může orgán schválení typu k monitorování povolit použití více než dvou sledů operací za předpokladu, že výrobce tuto potřebu delšího intervalu odůvodní (např. technickými podklady, výsledky pokusů, interní praxí atp.).

Není-li potvrzená a aktivní chybná funkce již systémem během jednoho úplného sledu operací zjištěna, je jí na začátku dalšího sledu operací přidělen status „dříve aktivní“, který jí zůstane, dokud informace o OBD související s touto chybnou funkcí není vymazána čtecím nástrojem nebo vymazána z paměti počítače podle odstavce 4.4.

Poznámka: Požadavky předepsané v tomto odstavci doplňují obrázky v dodatku 2 k této příloze.

4.4.   Požadavky na mazání informací o OBD

Diagnostický chybový kód DTC a příslušné informace (včetně příslušných údajů „freeze frame“) nesmí být z paměti počítače samotným systémem OBD vymazány, dokud DTC nemá status „dříve aktivní“ alespoň po dobu 40 zahřívacích cyklů nebo 200 hodin provozu motoru, podle toho, která možnost nastane dříve. Systém OBD vymaže všechny kódy DTC a příslušné informace (včetně přidělených údajů „freeze frame“) na vyžádání čtecího nástroje nebo nástrojem údržby.

4.5.   Požadavky na klasifikaci chybné funkce

Klasifikace chybné funkce určuje třídu, do které je chybná funkce zařazena, když je zjištěna, v souladu s požadavky v odstavci 4.2 této přílohy.

Chybná funkce je zařazena do jedné třídy na celou dobu životnosti vozidla, pokud orgán, který udělil schválení, nebo výrobce nezjistí, že je nutné překlasifikování této chybné funkce.

Pokud by chybná funkce vedla k rozdílné klasifikaci pro různé regulované znečišťující emise nebo pro její vliv na jiné monitorovací funkce, chybná funkce bude zařazena do té třídy, která má přednost v selektivní strategii výběru údajů pro displej.

Je-li na základě zjištění chybné funkce aktivována strategie chybné funkce regulace emisí MECS, je tato chybná funkce klasifikována buď podle vlivu aktivované strategie chybné funkce regulace emisí MECS na emise, nebo podle jejího vlivu na jiné monitorovací funkce. Chybná funkce je poté zařazena do té třídy, která má přednost v selektivní strategii výběru údajů pro displej.

4.5.1.   Chybná funkce třídy A

Chybná funkce bude označena třídou A, předpokládá-li se, že jsou překročeny příslušné mezní hodnoty OBD (OTL).

Objeví-li se chybná funkce spadající do této třídy, bere se v úvahu, že hladina emisí nemusí být nad mezními hodnotami OBD (OTL).

4.5.2.   Chybná funkce třídy B1

Chybná funkce bude označena třídou B1, jestliže existují okolnosti, které mohou způsobit, že emise překročí OTL, ale u kterých nemůže být vliv na emise přesně stanoven a skutečné hodnoty emisí tak mohou být nad i pod hodnotami OTL.

Příklady chybných funkcí třídy B1 mohou být chybné funkce zjištěné monitorovacími funkcemi, které stanovují hodnoty emisí na základě snímaní čidly nebo monitorování s omezenými možnostmi.

Třída chybných funkcí B1 zahrnuje chybné funkce, které omezují schopnost systému OBD provádět monitorování chybných funkcí třídy A nebo B1.

4.5.3.   Chybná funkce třídy B2

Chybná funkce bude označena třídou B2, jestliže existují okolnosti, o kterých se předpokládá, že ovlivňují emise, avšak nikoli do té míry, aby překročily OTL.

Chybné funkce, které omezují schopnost systému OBD provádět monitorování chybných funkcí třídy B2, budou klasifikovány do třídy B1 nebo B2.

4.5.4.   Chybná funkce třídy C

Chybná funkce bude označena třídou C, jestliže existují monitorované okolnosti, o kterých se předpokládá, že ovlivňují emise, avšak nikoli do té míry, aby překročily mezní hodnoty regulovaných emisí.

Chybné funkce, které omezují schopnost systému OBD provádět monitorování chybných funkcí třídy C, budou klasifikovány do třídy B1 nebo B2.

4.6.   Systém varování

Selhání součásti varovného systému nesmí vést k tomu, že by systém OBD přestal fungovat.

4.6.1.   Požadavky MI

Indikátor chybné funkce je vizuální signál, který musí být viditelný za jakýchkoli světelných podmínek. Indikátor chybné funkce musí být žlutý nebo oranžový (v souladu s definicí předpisu č. 37 EHK/OSN) varovný signál označený symbolem 0640 v souladu s normou ISO 7000:2004.

4.6.2.   Systém rozsvěcování indikátoru MI

V závislosti na chybné funkci/funkcích zjištěných systémem OBD se indikátor MI rozsvítí podle jednoho z aktivačních režimů popsaných v následující tabulce.

 

Aktivační režim 1

Aktivační režim 2

Aktivační režim 3

Aktivační režim 4

Podmínky aktivace

chybná funkce nenastala

chybná funkce třídy C

chybná funkce třídy B a počitadla B1 < 200 h

chybná funkce třídy A nebo počitadlo B1 > 200 h

Klíček „zapnuto“ motor „zapnuto“

nezobrazuje se

selektivní strategie výběru údajů pro displej

selektivní strategie výběru údajů pro displej

selektivní strategie výběru údajů pro displej

Klíček „zapnuto“ motor „vypnuto“

harmonizovaná strategie výběru údajů pro displej

harmonizovaná strategie výběru údajů pro displej

harmonizovaná strategie výběru údajů pro displej

harmonizovaná strategie výběru údajů pro displej

Strategie výběru údajů pro displej vyžaduje, aby byl indikátor MI aktivován podle třídy, do které byla chybná funkce zařazena. Tato strategie je uzamčena softwarovým naprogramováním, které není běžně přístupné prostřednictvím čtecího nástroje.

Aktivační strategie MI při klíčku v pozici „zapnuto“ a motoru v pozici „vypnuto“ je popsána v odstavci 4.6.4.

Obrázky B1 a B2 ilustrují předepsané aktivační strategie při klíčku v pozici „zapnuto“ a motoru v pozici „zapnuto“, nebo „vypnuto“.

Obrázek B1

Zkouška žárovky a indikace připravenosti

Image

Obrázek B.2

Strategie zobrazování chybné funkce: použitelná je pouze selektivní strategie výběru údajů pro displej

Image

4.6.3.   Aktivace indikátoru MI, je-li motor v pozici „zapnuto“

Je-li klíček přepnut do pozice „zapnuto“ a motor nastartován (motor v pozici „zapnuto“), indikátor MI bude vypnut, pokud nebyly splněny požadavky v odstavci 4.6.3.1.

4.6.3.1.   Strategie zobrazování indikátoru MI

Pro účely aktivace MI bude mít nepřetržitá indikace MI přednost před krátkou indikací MI a indikací MI na vyžádání. Pro účely aktivace MI bude mít krátká indikace MI přednost před indikací MI na vyžádání.

4.6.3.1.1.   Chybné funkce třídy A

Systém OBD aktivuje nepřetržitou indikaci MI při uložení potvrzeného diagnostického chybového kódu DTC přiřazeného chybné funkci třídy A.

4.6.3.1.2.   Chybné funkce třídy B

Systém OBD aktivuje krátkou indikaci MI při přepnutí klíčku do pozice „zapnuto“, které bude následovat po uložení potvrzeného a aktivního diagnostického chybového kódu DTC přiřazeného chybné funkci třídy B.

Jakmile počitadlo B1 dosáhne 200 hodin, systém OBD aktivuje nepřetržitou indikaci MI.

4.6.3.1.3.   Chybné funkce třídy C

Výrobce může poskytnout přístup k informacím o chybných funkcích třídy C použitím indikace MI na vyžádání, která bude k dispozici do doby, než je motor nastartován.

4.6.3.1.4.   Program deaktivace indikátoru MI

Pokud dojde k monitorovací akci, nepřetržitá indikace MI se přepne na krátkou indikaci MI za předpokladu, že chybná funkce, která původně nepřetržitou indikaci MI aktivovala, není během aktuálního sledu operací zjištěna a že nepřetržitá indikace MI není aktivována na základě jiné chybné funkce.

Krátká indikace MI je deaktivována, pokud chybná funkce není zjištěna během 3 po sobě jdoucích sledů operací po sledu operací, kdy monitorovací funkce vyhodnotila nepřítomnost chybné funkce, a indikátor MI není aktivován na základě jiné chybné funkce třídy A nebo B.

Obrázky 1, 4A a 4B v dodatku 2 této přílohy znázorňují deaktivaci krátké a nepřetržité indikace MI v případě různých použití.

4.6.4.   Aktivace indikátoru MI, je-li klíček v pozici „zapnuto“ / motor v pozici „vypnuto“

Aktivace indikátoru MI při klíčku v pozici „zapnuto“ / motor v pozici „vypnuto“ se skládá ze dvou sledů oddělených 5sekundovým intervalem, během kterého je indikátor MI vypnut:

a)

účelem prvního sledu je potvrdit funkčnost indikátoru MI a připravenost monitorovaných součástí;

b)

účelem druhého sledu je udávat přítomnost chybné funkce.

Druhý sled se opakuje, dokud není motor nastartován (4) (motor v pozici „zapnuto“) nebo dokud klíček není přepnut do pozice „vypnuto“.

Na žádost výrobce se tato aktivace může objevit pouze jednou během sledu operace (například v případě systémů start-stop).

4.6.4.1.   Funkčnost/připravenost indikátoru MI

Indikátor MI musí poskytnout stálou indikaci po dobu 5 sekund a potvrdit tak, že je funkční.

Indikátor MI zůstane v pozici „vypnuto“ po dobu 10 sekund.

Úplnou připravenost všech monitorovaných součástí indikátor MI potvrdí tak, že zůstane v pozici „zapnuto“ po dobu 5 sekund.

Neúplnou připravenost jedné nebo více monitorovaných součástí indikátor MI udá tak, že jednou za 5 sekund blikne.

Indikátor MI zůstane v pozici „vypnuto“ po dobu 5 sekund.

4.6.4.2.   Přítomnost/nepřítomnost chybné funkce

Po sledu popsaném v odstavci 4.6.4.1 indikátor MI ohlásí přítomnost chybné funkce řadou rozsvícení nebo nepřetržitým svícením, v závislosti na příslušném aktivačním režimu, jak je popsáno v následujících odstavcích, nebo udá nepřítomnost chybné funkce řadou rozsvícení. Každé případné rozsvícení představuje zapnutí indikátoru MI na 1 sekundu a vypnutí na 1 sekundu; po řadě rozsvícení následuje interval 4 sekund, kdy je indikátor MI vypnut.

Připadají v úvahu čtyři aktivační režimy, přičemž aktivační režim 4 má přednost před aktivačními režimy 1, 2 a 3, aktivační režim 3 má přednost před aktivačními režimy 1 a 2 a aktivační režim 2 má přednost před aktivačním režimem 1.

4.6.4.2.1.   Aktivační režim 1 – nepřítomnost chybné funkce

Indikátor MI bliká po dobu jednoho rozsvícení.

4.6.4.2.2.   Aktivační režim 2 – indikace MI na vyžádání

Pokud systém OBD aktivuje podle selektivní strategie výběru údajů pro displej popsané v odstavci 4.6.3.1 indikaci MI na vyžádání, indikátor MI bude blikat po dobu dvou rozsvícení.

4.6.4.2.3.   Aktivační režim 3 – krátká indikace MI

Pokud systém OBD aktivuje podle selektivní strategie výběru údajů pro displej popsané v odstavci 4.6.3.1 krátkou indikaci MI, indikátor MI bude blikat po dobu tří rozsvícení.

4.6.4.2.4.   Aktivační režim 4 – nepřetržitá indikace MI

Pokud systém OBD aktivuje podle selektivní strategie výběru údajů pro displej popsané v odstavci 4.6.3.1 nepřetržitou indikaci MI, indikátor MI bude nepřetržitě svítit.

4.6.5.   Počitadla přiřazená chybným funkcím.

4.6.5.1.   Počitadla MI

4.6.5.1.1.   Počitadlo nepřetržité indikace MI

Systém OBD musí obsahovat počitadlo nepřetržité indikace MI, které bude ukládat počet hodin, kdy byl motor v provozu a zároveň byla aktivní nepřetržitá indikace MI.

Počitadlo nepřetržité indikace MI bude počítat až do nejvyšší hodnoty umožněné 2bytovým počitadlem s rozlišením 1 hodina a napočítanou hodnotu uchová, pokud nenastanou podmínky k tomu, aby počitadlo mohlo být vynulováno.

Počitadlo nepřetržité indikace MI musí fungovat takto:

a)

pokud počitadlo nepřetržité indikace MI začíná počítat od nuly, začne počítat v okamžiku, kdy je nepřetržitá indikace MI aktivována;

b)

v okamžiku, kdy nepřetržitá indikace MI přestane být aktivní, se počitadlo nepřetržité indikace MI zastaví a uchová napočítanou hodnotu;

c)

pokud je během 3 sledů operací zjištěna chybná funkce, která vyvolá nepřetržitou indikaci MI, počitadlo nepřetržité indikace MI pokračuje v počítání od hodnoty, na které se předtím zastavilo;

d)

pokud je po 3 sledech operací od posledního zastavení počitadla zjištěna chybná funkce, která vyvolá nepřetržitou indikaci MI, počitadlo nepřetržité indikace MI začne počítat znovu od nuly;

e)

počitadlo nepřetržité indikace MI musí být vynulováno, jestliže:

i)

během 40 zahřívacích cyklů nebo 200 hodin provozu motoru (podle toho, co nastane dříve) od posledního zastavení počitadla není zjištěna žádná chybná funkce, která vyvolá nepřetržitou indikaci MI; nebo

ii)

čtecí nástroj OBD vyšle systému OBD signál k vymazání informací OBD.

Obrázek C1

Ilustrace principů aktivace počitadel indikátoru MI

Image

Obrázek C2

Ilustrace principů aktivace počitadel indikátoru B1

Image

4.6.5.1.2.   Kumulativní počitadlo nepřetržité indikace MI

Systém OBD musí obsahovat kumulativní počitadlo nepřetržité indikace MI, které bude ukládat kumulativní počet hodin za dobu životnosti motoru, kdy byl motor v provozu a zároveň byla aktivní nepřetržitá indikace MI.

Kumulativní počitadlo nepřetržité indikace MI bude počítat až do nejvyšší hodnoty umožněné 2bytovým počitadlem s rozlišením 1 hodina a napočítanou hodnotu uchová.

Kumulativní počitadlo nepřetržité indikace MI nesmí být vynulováno systémem motoru, čtecím nástrojem ani při odpojení baterie.

Kumulativní počitadlo nepřetržité indikace MI musí fungovat takto:

a)

kumulativní počitadlo nepřetržité indikace MI začne počítat, když je aktivována nepřetržitá indikace MI;

b)

v okamžiku, kdy nepřetržitá indikace MI přestane být aktivní, se kumulativní počitadlo nepřetržité indikace MI zastaví a uchová napočítanou hodnotu;

c)

kumulativní počitadlo nepřetržité indikace MI opět začne počítat od hodnoty, na které se předtím zastavilo, když je aktivována nepřetržitá indikace MI.

Obrázek C1 ilustruje princip kumulativního počitadla nepřetržité indikace MI a dodatek 2 k této příloze obsahuje příklady, které ilustrují jeho logiku.

4.6.5.2.   Počitadla přiřazená chybným funkcím třídy B1.

4.6.5.2.1.   Jediné počitadlo třídy B1

Systém OBD musí obsahovat počitadlo B1, které bude ukládat počet hodin, kdy byl motor v provozu a zároveň byla přítomna chybná funkce třídy B1.

Počitadlo B1 musí fungovat takto:

a)

počitadlo B1 začne počítat v okamžiku, kdy je zjištěna chybná funkce třídy B1 a je uložen potvrzený a aktivní diagnostický chybový kód DTC;

b)

počitadlo B1 se zastaví a uchová napočítanou hodnotu, jestliže žádná chybná funkce třídy B1 není potvrzená a aktivní nebo když byly všechny chybné funkce třídy B1 vymazány čtecím nástrojem;

c)

počitadlo B1 začne opět počítat od hodnoty, na které se předtím zastavilo, jestliže je během 3 sledů operací zjištěna další chybná funkce třídy B1.

V případě, že počitadlo B1 přesáhne počet 200 hodin provozu motoru, systém OBD nastaví počitadlo na 190 hodin provozu motoru, když systém OBD zjistí, že chybná funkce třídy B1 již není potvrzená a aktivní nebo když jsou všechny chybné funkce třídy B1 vymazány čtecím nástrojem. Počitadlo B1 začne počítat od údaje 190 hodin provozu motoru, jestliže je během 3 sledů operací zjištěna další chybná funkce třídy B1.

Počitadlo B1 se vynuluje, jestliže se vyskytnou tři po sobě jdoucí sledy operací, během kterých nebudou zjištěny žádné chybné funkce třídy B1.

Poznámka: Počitadlo B1 neukazuje počet hodin provozu motoru, během kterých byla přítomna jedna konkrétní chybná funkce třídy B1.

Počitadlo B1 může sečíst počet hodin dvou nebo více různých chybných funkcí třídy B1, aniž pro některou z nich platil časový údaj, který počitadlo ukazuje.

Počitadlo B1 má pouze určit, kdy bude aktivována nepřetržitá indikace MI.

Obrázek C2 ilustruje princip počitadla B1 a dodatek 2 k této příloze obsahuje příklady, které ilustrují jeho logiku.

4.6.5.2.2.   Více počitadel B1

Výrobce může použít více počitadel B1. V takovém případě musí být systém schopen přidělit každé chybné funkci třídy B1 konkrétní počitadlo B1.

Řízení každého počitadla B1 musí probíhat podle stejných pravidel jako při použití jediného počitadla B1 a každé počitadlo B1 začne počítat, když je zjištěna přiřazená chybná funkce třídy B1.

4.7.   Informace OBD

4.7.1.   Ukládané informace

Informace ukládané systémem OBD musí být k dispozici na vyžádání z místa mimo vozidlo ve formě těchto souborů:

a)

informace o stavu motoru;

b)

informace o aktivních chybných funkcích souvisejících s emisemi;

c)

informace k účelům oprav.

4.7.1.1.   Informace o stavu motoru

Tyto informace poskytnou správnímu orgánu (5) přehled o statusu indikace chybných funkcí a přiřazené údaje (např. údaje počitadla nepřetržité indikace MI, údaje o připravenosti).

Systém OBD poskytne všechny informace (v souladu s příslušným normovaným souborem v dodatku 6 k této příloze) pro externí zkušební zařízení používané při silničních kontrolách, aby mohly být údaje využity a aby měl správní orgán k dispozici tyto informace:

a)

informace o selektivní/neselektivní strategii výběru údajů pro displej;

b)

identifikační číslo vozidla (VIN);

c)

informaci o přítomnosti nepřetržité indikace MI;

d)

informace o připravenosti systému OBD;

e)

počet hodin provozu motoru, kdy byla naposledy aktivována nepřetržitá indikace MI (počitadlo nepřetržité indikace MI).

Tyto informace musí být přístupné pouze ke čtení (tj. nesmazatelné).

4.7.1.2.   Informace o aktivních chybných funkcích souvisejících s emisemi

Tyto informace poskytnou inspekční stanici (6) podmnožinu údajů OBD souvisejících s motorem, včetně statusu indikátoru chybné funkce a přiřazených údajů (údaje počitadel MI) a seznam aktivních/potvrzených chybných funkcí třídy A a B a přiřazených údajů (např. údaje počitadla B1).

Systém OBD poskytne všechny informace (v souladu s příslušným normovaným souborem v dodatku 6 k této příloze) pro externí zkušební zařízení, aby mohly být údaje využity a aby měl správní orgán k dispozici tyto informace:

a)

číslo celosvětového technického předpisu GTR (a revize), které má být začleněno do označení schválení typu podle předpisu č. 49;

b)

informace o selektivní/neselektivní strategii výběru údajů pro displej;

c)

identifikační číslo vozidla (VIN);

d)

status indikátoru chybné funkce MI;

e)

informace o připravenosti systému OBD;

f)

počet zahřívacích cyklů a počet hodin provozu motoru od okamžiku, kdy byly uložené informace OBD naposledy vymazány;

g)

počet hodin provozu motoru, kdy byla naposledy aktivována nepřetržitá indikace MI (počitadlo nepřetržité indikace MI);

h)

kumulativní počet hodin provozu motoru s nepřetržitou indikací MI (údaje kumulativního počitadla nepřetržité indikace MI);

i)

hodnotu odečtenou z počitadla B1, které udává nejvyšší počet hodin provozu motoru;

j)

potvrzené a aktivní diagnostické chybové kódy DTC chybných funkcí třídy A;

k)

potvrzené a aktivní diagnostické chybové kódy DTC chybných funkcí tříd B (B1 a B2);

l)

potvrzené a aktivní diagnostické chybové kódy DTC chybných funkcí třídy B1;

m)

identifikaci/identifikace kalibrování softwaru;

n)

kalibrační ověřovací číslo/čísla.

Tyto informace musí být přístupné pouze ke čtení (tj. nesmazatelné).

4.7.1.3.   Informace k účelům oprav

Tyto informace zprostředkují technikům všechny údaje OBD uvedené v této příloze (např. informace „freeze-frame“).

Systém OBD poskytne všechny informace (v souladu s příslušným normovaným souborem v dodatku 6 k této příloze) pro externí opravárenské zkušební zařízení, aby mohly být údaje využity a aby měl opravář k dispozici tyto informace:

a)

číslo celosvětového technického předpisu GTR (a revize), které má být začleněno do označení schválení typu podle předpisu č. 49;

b)

identifikační číslo vozidla (VIN);

c)

status indikátoru chybné funkce;

d)

informace o připravenosti systému OBD;

e)

počet zahřívacích cyklů a počet hodin provozu motoru od okamžiku, kdy byly uložené informace OBD naposledy vymazány;

f)

status monitorovacích funkcí (tj. „dočasně vyřazen z provozu do konce tohoto jízdního cyklu“, „dokončit tento jízdní cyklus“ nebo „nedokončit tento jízdní cyklus“) od posledního vypnutí motoru pro každou monitorovací funkci využitou k údajům o statusu připravenosti;

g)

počet hodin provozu motoru od okamžiku, kdy byl aktivován indikátor chybné funkce (počitadlo nepřetržité indikace MI);

h)

potvrzené a aktivní diagnostické chybové kódy DTC chybných funkcí třídy A;

i)

potvrzené a aktivní diagnostické chybové kódy DTC chybných funkcí tříd B (B1 a B2);

j)

kumulativní počet hodin provozu motoru s nepřetržitou indikací MI (údaje kumulativního počitadla nepřetržité indikace MI);

k)

hodnotu odečtenou z počitadla B1, které udává nejvyšší počet hodin provozu motoru;

l)

potvrzené a aktivní diagnostické chybové kódy DTC chybných funkcí třídy B1 a počet hodin provozu motoru z počitadla/počitadel B1;

m)

potvrzené a aktivní diagnostické chybové kódy DTC chybných funkcí třídy C;

n)

nevyhodnocené diagnostické chybové kódy DTC a jim přiřazené třídy;

o)

dříve aktivní diagnostické chybové kódy DTC a jim přiřazené třídy;

p)

informace získané v reálném čase o signálech čidel vybraných a podporovaných původních zařízením a o interních a výstupních signálech (viz odstavec 4.7.2 a dodatek 5 k této příloze);

q)

údaje „freeze-frame“ vyžadované v této příloze (viz odstavec 4.7.1.4 a dodatek 5 k této příloze);

r)

identifikaci/identifikace kalibrování softwaru;

s)

kalibrační ověřovací číslo/čísla.

Systém OBD musí vymazat všechny uložené chybné funkce systému motoru a související údaje (informace o době provozu, „freeze frame“ atd.) v souladu s ustanoveními této přílohy, jestliže je takový požadavek zadán přes externí opravárenské zkušební zařízení v souladu s příslušnou normou stanovenou v dodatku 6 k této příloze.

4.7.1.4.   Informace „freeze frame“

Alespoň jeden soubor informací „freeze frame“ musí být uložen v okamžiku, kdy je na základě rozhodnutí výrobce uložen buď možný diagnostický chybový kód DTC, nebo potvrzený a aktivní diagnostický chybový kód DTC. Výrobci je dovoleno aktualizovat informace „freeze frame“ tehdy, je-li nevyhodnocený diagnostický chybový kód DTC zjištěn znovu.

Informace „freeze frame“ obsahují provozní informace o vozidle v okamžiku zjištění chybné funkce a diagnostické chybové kódy DTC přiřazené uloženým údajům. Soubor „freeze frame“ musí obsahovat informace, které jsou uvedeny v tabulce 1 dodatku 5 k této příloze. Soubor „freeze frame“ musí také obsahovat všechny informace z tabulky 2 a 3 dodatku 5 k této příloze, které jsou používány k monitorování nebo regulaci konkrétní řídicí jednotkou, která kód DTC uložila.

Při ukládání budou mít informace „freeze frame“ přiřazené chybné funkci třídy A přednost před informacemi přiřazenými chybné funkci třídy B1, které budou mít přednost před informacemi přiřazenými chybné funkci třídy B2 a analogické pravidlo platí pro informace přiřazené chybné funkci třídy C. První zjištěná chybná funkce bude mít přednost před naposledy zjištěnou chybnou funkcí, pokud naposledy zjištěná chybná funkce nespadá do vyšší třídy.

Pokud je zařízení monitorováno systémem OBD a nevztahuje se na ně dodatek 5 k této příloze, informace „freeze frame“ musí obsahovat prvky informací pro čidla a ovládací členy tohoto zařízení, podobné těm, které jsou popsány v dodatku 5 k této příloze. To musí být při schvalování na požádání orgánem schválení typu schváleno.

4.7.1.5.   Připravenost

S výjimkami stanovenými v odstavcích 4.7.1.5.1, 4.7.1.5.2 a 4.7.1.5.3 se připravenost nastaví na hodnotu „úplná“, jestliže monitorovací funkce nebo jejich skupina, které s tímto statusem souvisí, byly v provozu a vyhodnotily přítomnost (to znamená zaznamenaný potvrzený a aktivní diagnostický chybový kód DTC), nebo nepřítomnost selhání ve vztahu k dané monitorovací funkci od posledního vymazání na základě externí žádosti nebo příkazem (například pomocí čtecího nástroje OBD). Připravenost se nastaví na hodnotu „neúplná“, jestliže se na základě externí žádosti čtecího nástroje vymaže paměť s chybovými kódy monitorovací funkce nebo jejich skupiny.

Běžné vypnutí motoru nesmí způsobit změnu připravenosti.

4.7.1.5.1.   Pod podmínkou schválení orgánem schválení typu může výrobce požádat, aby byl status připravenosti monitorovací funkce nastaven tak, aby ukazoval „úplná“, aniž by monitorovací funkce byla v provozu a zjistila přítomnost, nebo nepřítomnost selhání ve vztahu k dané monitorovací funkci, pokud je monitorování dočasně vyřazeno z provozu na několik sledů operací (minimálně 9 sledů operací nebo 72 hodin provozu) kvůli přetrvávající přítomnosti extrémních provozních podmínek (např. nízká okolní teplota, vysoká nadmořská výška). Všechny takové žádosti musí uvést konkrétní podmínky, za kterých dojde k vyřazení monitorovací funkce z provozu, a počet sledů operací, které mají proběhnout bez dokončení monitorování, než je ohlášen status „úplná“ připravenost. Extrémní okolní podmínky nebo podmínky nadmořské výšky v žádosti výrobce nesmí být nikdy mírnější než podmínky specifikované touto přílohou pro dočasné vyřazení OBD systému z provozu.

4.7.1.5.2.   Monitorovací funkce, na něž se vztahuje připravenost

Připravenost je podporována pro každou monitorovací funkci nebo skupinu monitorovacích funkcí, které jsou uvedeny v této příloze a které jsou požadovány, odkazuje-li se na tuto přílohu, s výjimkou odstavců 11 a 12 dodatku 3 této přílohy.

4.7.1.5.3.   Připravenost pro nepřetržité monitorovací funkce

Připravenost jednotlivých monitorovacích funkcí nebo skupin monitorovacích funkcí, které jsou uvedeny v odstavcích 1, 7 a 10 dodatku 3 této přílohy, požadovaná při odkazování na tuto přílohu a prostřednictvím odkazů na tuto přílohu a která je v této příloze považována za nepřetržitou, musí vždy ukazovat údaj „úplná“.

4.7.2.   Informace datového toku

Systém OBD musí čtecímu nástroji na vyžádání v reálném čase poskytnout informace uvedené v tabulkách 1 až 4 v dodatku 5 této přílohy (skutečné hodnoty signálu by měly být použity přednostně před náhradními).

K výpočtu parametrů zatížení a točivého momentu systém OBD ohlásí nejpřesnější hodnoty, které jsou vypočítány v rámci příslušné elektronické řídicí jednotky (např. řídicího počítače motoru).

Tabulka 1 v dodatku 5 k této příloze obsahuje seznam povinných informací OBD souvisejících se zatížením motoru a otáčkami.

Tabulka 3 v dodatku 5 k této příloze uvádí ostatní informace OBD, které mohou být zařazeny, jestliže je systém emisí nebo OBD používá k aktivaci nebo deaktivaci monitorovacích funkcí OBD.

Tabulka 4 v dodatku 5 k této příloze uvádí informace, které musí být uvedeny, jestliže vyplývají z vybavení motoru nebo jestliže je motor snímá nebo vypočítává (7). Na základě rozhodnutí výrobce mohou být zařazeny další informace „freeze frame“ nebo datového toku.

Pokud je zařízení monitorováno systémem OBD a nevztahuje se na ně dodatek 5 k této příloze (např. selektivní katalytická redukce), informace datového toku musí obsahovat prvky informací pro čidla a ovládací členy tohoto zařízení, podobné těm, které jsou popsány v dodatku 5 k této příloze. To musí být při schvalování na požádání orgánem schválení typu schváleno.

4.7.3.   Přístup k informacím OBD

Přístup k informacím OBD musí být umožněn v souladu s normami uvedenými v dodatku 6 této přílohy a následujících pododstavcích (8).

Přístup k informacím OBD nesmí být závislý na žádném přístupovém kódu nebo jiném zařízení nebo metodě, které by mohl poskytnout pouze výrobce či jeho dodavatelé. Vyhodnocení informací OBD nesmí vyžadovat žádné jedinečné dekódovací informace, jestliže tyto informace nejsou veřejně dostupné.

Musí být podporována metoda jednotného přístupu ke všem informacím OBD (např. jeden bod/uzel pro všechny informace), která musí umožnit vyhledat všechny informace OBD. Tato metoda musí umožnit přístup k úplným informacím OBD vyžadovaným v této příloze. Tato metoda musí také umožnit přístup ke zvláštním, menším informačním souborům, jak je stanoveno v této příloze (např. informační soubory o shodě s technickými předpisy v případě informací OBD vztahujících se k emisím).

Přístup k informacím OBD musí být poskytnut nejméně podle jedné z následujících sérií norem uvedených v dodatku 6 k této příloze:

a)

ISO 27145 s ISO 15765-4 (pro rozhraní CAN);

b)

ISO 27145 s ISO 13400 (pro rozhraní TCP/IP);

c)

SAE J1939-73.

Kdykoli je to možné, musí výrobci použít příslušné chybové kódy definované podle ISO nebo SAE (např. P0xxx, P2xxx apod.). Jestliže taková identifikace není možná, může výrobce použít diagnostické chybové kódy podle příslušných ustanovení v ISO 27145 nebo SAE J1939. Chybové kódy musí být plně přístupné normalizovaným diagnostickým zařízením, které splňuje ustanovení této přílohy.

Výrobce předá normalizačnímu orgánu ISO nebo SAE příslušným postupem v souladu s ISO nebo SAE diagnostická data týkající se emisí, která nejsou specifikována ISO 27145 nebo SAE J1939, avšak mají vztah k této příloze.

Přístup k informacím OBD musí být umožněn drátovým vedením.

Údaje OBD musí být systémem OBD poskytnuty na vyžádání čtecího nástroje, který odpovídá požadavkům příslušných norem uvedených v dodatku 6 k této příloze (komunikace s externím zkušebním zařízením).

4.7.3.1.   Drátové spojení při použití rozhraní CAN

Rychlost přenosu drátového spojení datové linky systému OBD musí být buď 250 kb/s nebo 500 kb/s.

Výrobce musí zvolit takovou rychlost přenosu dat a konstrukci, aby systém OBD odpovídal požadavkům norem uvedených v dodatku 6 k této příloze, na které je odkazováno v této příloze. Systém OBD musí umožňovat automatickou detekci mezi těmito dvěma hodnotami rychlosti přenosu dat prováděnou externím zkušebním zařízením.

Rozhraní spojení vozidla a externího diagnostického zkušebního zařízení (např. čtecího nástroje) musí být normované a splňovat všechny požadavky normy ISO 15031-3 Typ A (napájení 12 VDC), Typ B (napájení 24 VDC) nebo SAE J1939-13 (napájení 12 nebo 24 VDC).

4.7.3.2.   Vyhrazeno pro drátové spojení při rozhraní TCP/IP (Ethernet).

4.7.3.3.   Umístění konektoru

Konektor musí být umístěn na straně řidiče v prostoru pro nohy, v oblasti vymezené řidičovou stranou vozidla a řidičovou stranou středové konzoly (nebo osou vozidla, nemá-li středovou konzolu) a ne výše než na spodní úrovni volantu, když je nastaven v nejspodnější nastavitelné pozici. Konektor nesmí být umístěn na středové konzole ani v ní (tj. ani na vodorovných plochách v okolí řadiče rychlosti přimontovaného k podlaze, páky ruční brzdy nebo otvorů na nápoje, ani na svislých plochách v okolí stereo přehrávače/rádia, klimatizace nebo ovladačů navigace). Umístění konektoru musí být snadno rozpoznatelné a přístupné (např. při připojování nástroje z prostoru mimo vozidlo). U vozidel vybavených dveřmi na straně řidiče musí být po jejich otevření konektor osobou stojící (nebo v podřepu) vně vozidla na straně řidiče snadno rozpoznatelný a přístupný.

Orgán schválení typu může na žádost výrobce schválit jiné umístění pod podmínkou, že místo namontování bude snadno přístupné a chráněné před náhodným poškozením během běžných provozních podmínek, např. umístění popsané v sérii norem ISO 15031.

Je-li konektor zakryt nebo umístěn ve speciálním panelu, kryt nebo dvířka tohoto prostoru musí jít otevřít ručně, bez použití nástrojů a musí být jasně označeny nápisem „OBD“, aby bylo umístění konektoru zřejmé.

Výrobce může vozidla vybavit dalšími diagnostickými konektory a datovými linkami k jím zvoleným účelům, jiným než jsou povinné funkce OBD. Odpovídá-li tento další konektor podmínkám pro jeden z normovaných diagnostických konektorů povolených dodatkem 6 k této příloze, pouze konektor vyžadovaný v této příloze bude jasně označen nápisem „OBD“, aby jej bylo možné odlišit od jiných podobných konektorů.

4.7.4.   Mazání/nulování informací OBD čtecím nástrojem

Na vyžádání čtecího nástroje budou následující údaje z paměti počítače vymazány nebo přenastaveny na hodnotu stanovenou v této příloze.

Údaje OBD

Smazatelné

Přenastavitelné (9)

status indikátoru chybné funkce

 

X

informace o připravenosti systému OBD

 

X

počet hodin provozu motoru od okamžiku, kdy byl aktivován indikátor chybné funkce (počitadlo nepřetržité indikace MI)

X

 

všechny diagnostické chybové kódy DTC

X

 

hodnota odečtená z počitadla B1, které udává nejvyšší počet hodin provozu motoru

 

X

počet hodin provozu motoru z počitadla/počitadel B1

 

X

údaje „freeze frame“ požadované v této příloze

X

 

Informace OBD nesmí být smazány v důsledku odpojení baterie/baterií vozidla.

4.8.   Elektronické zabezpečení

Každé vozidlo vybavené jednotkou regulace emisí musí být vybaveno prvky k zajištění proti úpravám jiným, než které byly schváleny výrobcem. Výrobce úpravy schválí, jestliže jsou nezbytné pro diagnostiku, údržbu, kontrolu, dodatečnou montáž nebo opravy vozidla.

Všechny přeprogramovatelné kódy počítače nebo provozní parametry musí být zajištěny proti neoprávněnému zásahu a musí poskytovat úroveň ochrany, která je přinejmenším stejná jako podle ustanovení v normě ISO 15031-7 (SAE J2186) nebo J1939-73 za předpokladu, že se výměna bezpečnostních údajů uskutečňuje pomocí protokolů a diagnostického konektoru, jak je stanoveno v této příloze. Všechny vyměnitelné paměťové čipy sloužící ke kalibraci musí být zality, uzavřeny v zapečetěném obalu nebo chráněny elektronickým algoritmem a nesmějí být vyměnitelné bez použití speciálního nářadí a postupů.

Parametry pro činnosti motoru zakódované v počítači nesmějí být změnitelné bez použití speciálních nástrojů a postupů (tj. připájené nebo zalité součástky počítače nebo zapečetěný (nebo zapájený) kryt počítače).

Výrobci musí podniknout odpovídající kroky, aby nebylo možno u vozidel v provozu nedovoleně zvyšovat maximální dodávku paliva.

Výrobci mohou žádat orgán schválení typu o výjimku z některého z těchto požadavků pro vozidla, u nichž je nepravděpodobné, že by takovou ochranu potřebovala. Kritéria, podle kterých bude orgán schválení typu hodnotit při zvažování udělení výjimky, jsou mj. např. využití mikroprocesorů ke kontrole výkonu, schopnost vozidla dosahovat vysokých výkonů a plánovaný objem prodeje vozidel.

Výrobci, kteří používají systémy programovatelného počítačového kódu (např. elektricky mazatelnou semipermanentní paměť EEPROM), musí zabránit neoprávněnému přeprogramování. Výrobci musí použít vyspělé ochranné strategie proti neoprávněným zásahům a ochranné funkce proti zapisování, které vyžadují elektronický přístup k počítači umístěnému mimo vozidlo, který provozuje výrobce. Orgán schválení typu může uznat i srovnatelné postupy, jestliže zaručují stejnou úroveň ochrany.

4.9.   Životnost systému OBD

Systém OBD musí být navržen a konstruován tak, aby umožňoval identifikovat druhy chybných funkcí během celé doby životnosti vozidla nebo systému motoru.

Všechna dodatečná ustanovení ohledně životnosti systémů OBD obsahuje tato příloha.

Systém OBD nesmí být naprogramován nebo konstruován tak, aby se kdykoli po celou dobu životnosti vozidla zcela nebo částečně deaktivoval na základě stáří vozidla a/nebo jeho najetých kilometrů, ani systém nesmí obsahovat algoritmus nebo strategii určenou k průběžnému snižování účinnosti systému OBD.

5.   PROVOZNÍ POŽADAVKY

5.1.   Limitní hodnoty

Mezní hodnoty OBD pro příslušná monitorovací kritéria vymezená v dodatku 3 k této příloze jsou stanoveny v hlavní části tohoto předpisu.

5.2.   Dočasné vyřazení systému OBD z provozu

Schvalovací orgány mohou schválit dočasné vyřazování systému OBD z provozu za podmínek, které stanovují následující pododstavce.

Při schvalování typu musí výrobce poskytnout orgánu schválení typu podrobný popis každé strategie, která dočasně vyřazuje systém OBD z provozu, a údaje a/nebo technickou zprávu, které doloží, že monitorování za takových podmínek by bylo nespolehlivé nebo nevhodné.

V každém případě musí být monitorování znovu zapnuto, jakmile podmínky vedoucí k dočasnému vyřazení systému z provozu pominou.

5.2.1.   Bezpečnost provozu motoru/vozidla

Výrobci mohou zažádat o schválení vyřazování dotčených systémů OBD z provozu v době, kdy jsou aktivní strategie provozní bezpečnosti.

Monitorovací systém OBD nemusí vyhodnocovat součásti během chybné funkce, pokud by takové vyhodnocení vedlo k ohrožení bezpečného používání vozidla.

5.2.2.   Okolní teplota a nadmořská výška

Výrobci mohou zažádat o schválení vyřazování monitorovacích funkcí systému OBD z provozu:

a)

při okolní teplotě nižší než 266 K (–7 °C) v případě, kdy teplota chladiva nedosáhla minimální teploty nejméně 333 K (60 °C); nebo

b)

při okolní teplotě nižší než 266K (–7 °C) v případě zmrzlého činidla; nebo

c)

při okolní teplotě vyšší než 308 K (35 °C); nebo

d)

ve výškách nad 2 500 m nad mořem.

Výrobci mohou dále zažádat o schválení vyřazování monitorovacích funkcí systému OBD z provozu při jiných okolních teplotách a nadmořských výškách, doloží-li údaji a/nebo technickou zprávou, že za takových okolních teplot by došlo k chybě v diagnostice kvůli jejich vlivu na součást samotnou (např. zamrznutí součásti, vliv na kompatibilitu odchylek čidel).

Poznámka: Okolní podmínky mohou být určeny nepřímými metodami. Například okolní teplota může být stanovena na základě teploty nasávaného vzduchu.

5.2.3.   Nízká hladina paliva

Výrobci mohou požádat o schválení vypnutí monitorovacích systémů, které jsou ovlivněny nízkou hladinou paliva nebo nízkým tlakem nebo vypotřebováním paliva (např. v případě zjištění chybné funkce palivového systému nebo selhání zapalování) takto:

 

Nafta

Plyn

 

NG

LPG

a)

Hladina paliva pokládaná za nízkou pro účel takového vyřazení z provozu nesmí překročit 100 litrů nebo 20 % jmenovitého objemu nádrže, podle toho, která hodnota je menší.

X

 

X

b)

Tlak paliva v nádrži pokládaný za nízký pro účel takového vyřazení z provozu nesmí překročit 20 % použitelného rozsahu tlaku v palivové nádrži.

 

X

 

5.2.4.   Baterie vozidla nebo úrovně systémového napětí

Výrobci mohou zažádat o schválení vyřazování z provozu těch monitorovacích systémů, které mohou být ovlivňovány stavem baterie vozidla nebo úrovní systémového napětí.

5.2.4.1.   Nízké napětí

U monitorovacích systémů ovlivněných nízkým napětím baterie nebo nízkým systémovým napětím mohou výrobci zažádat o schválení vyřazování z provozu těchto monitorovacích systémů, jestliže napětí baterie nebo systémové napětí klesne pod 90 % jmenovitého napětí (nebo 11,0 V u 12voltové baterie a 22,0 V u 24voltové baterie). Výrobci mohou zažádat o schválení vyšších mezních hodnot napětí pro vyřazování monitorovacích funkcí z provozu.

Výrobce musí prokázat, že monitorování při takovém napětí by bylo nespolehlivé a buď že je dlouhodobější provoz vozidla při hodnotách pod kritérii vyřazení z provozu nepravděpodobný, nebo že systém OBD baterii nebo systémové napětí monitoruje a zjistí chybnou funkci při napětí, které se používá k vyřazení jiných monitorovacích funkcí.

5.2.4.2.   Vysoké napětí

Pro monitorovací systémy související s emisemi ovlivňované vysokým napětím baterie vozidla nebo vysokým systémovým napětím mohou výrobci zažádat o schválení vyřazování monitorovacích systémů v případech, kdy napětí baterie nebo systémové napětí překročí výrobcem stanovenou hodnotu.

Výrobce prokáže, že monitorování při hodnotách, které překročí jím stanovené hodnoty napětí, by bylo nespolehlivé a buď že se varovná kontrolka elektrického systému nabíjení / alternátoru rozsvítí (nebo bude ukazatel napětí v červené části rozsahu), nebo že systém OBD monitoruje napětí baterie nebo systémové napětí a zjistí chybnou funkci při napětí, které se používá k vyřazení jiných monitorovacích funkcí.

5.2.5.   Aktivní PTO (jednotky odběru výkonu)

Výrobci mohou zažádat o schválení dočasného vyřazování z provozu dotčených monitorovacích systémů u vozidel, které jsou vybaveny jednotkou odběru výkonu (PTO), pod podmínkou, že je tato jednotka dočasně aktivní.

5.2.6.   Nucená regenerace

Výrobci mohou zažádat o schválení vyřazování z provozu dotčených monitorovacích systémů OBD během nucené regenerace systému regulace emisí za motorem (např. filtru částic).

5.2.7.   Pomocná strategie pro emise (AES)

Výrobci mohou zažádat o schválení vyřazování monitorovacích funkcí systému OBD z provozu během provozu pomocné strategie pro emise (AES) včetně strategií chybné funkce regulace emisí MECS, a sice za takových podmínek, které již nebyly popsány v odstavci 5.2, jestliže jsou monitorovací funkce provozem pomocné strategie pro emise AES ovlivněny.

5.2.8.   Doplňování paliva

Po doplnění paliva může výrobce vozidla na plyn dočasně vypnout systém OBD z činnosti, když se systém potřebuje adaptovat na změnu jakosti a složení paliva, která byla rozpoznána elektronickou řídicí jednotkou.

Systém OBD musí být znovu uveden do činnosti, jakmile bylo rozpoznáno nové palivo a byly znovu nastaveny parametry motoru. Toto vyřazení z provozu musí být omezeno na nejvýše 10 minut.

6.   POŽADAVKY NA PROKAZOVÁNÍ

Základní prvky prokazování shodnosti systému OBD s požadavky této přílohy jsou tyto:

a)

postup výběru systému základního motoru systémů OBD. Systém základního motoru systémů OBD vybírá výrobce po dohodě se orgánem schválení typu;

b)

postup prokazování klasifikace chybné funkce. Výrobce dodá orgánu schválení typu klasifikaci každé chybné funkce daného systému základního motoru systémů OBD a nezbytné dokumentační údaje, které odůvodní každou klasifikaci;

c)

postup výběru vhodné poškozené součásti. Ke zkouškám OBD výrobce poskytne na žádost orgánu schválení typu poškozené součásti. Vhodnost těchto součástí se stanoví na základě dokumentačních údajů poskytnutých výrobcem;

d)

postup výběru referenčního paliva v případě motoru na plyn.

6.1.   Rodina emisních systémů OBD

Výrobce zodpovídá za stanovení členů rodiny emisních systémů OBD. Vytváření skupin systémů motorů v rámci rodiny motorů s OBD se provede na základě osvědčeného technického úsudku a musí být schváleno orgánem schválení typu.

Motory, které nepatří do stejné rodiny motorů, mohou přesto patřit do stejné rodiny emisních systémů OBD.

6.1.1.   Parametry vymezující rodinu emisních systémů OBD

Rodinu emisních systémů OBD je možno vymezit základními konstrukčními parametry, které musí být společné u systémů motorů této rodiny.

Aby mohly být motory pokládány za motory z téže rodiny motorů s OBD, musí si být podobné v následujících základních parametrech:

a)

systémy regulace emisí;

b)

postupy monitorování OBD;

c)

kritéria pro monitorování činnosti a součástí;

d)

parametry monitorování (např. frekvence).

Tyto podobnosti musí být prokázány výrobcem pomocí vhodných technických postupů prokazování nebo jinými vhodnými postupy a musí být schváleny orgánem schválení typu.

Výrobce může požádat orgán schválení typu o schválení menších rozdílů v metodách monitorování/diagnostiky systémů motoru k regulaci emisí z důvodu rozdílů v uspořádání systémů motoru, jestliže výrobce tyto metody považuje za podobné a jestliže:

a)

se liší pouze z toho důvodu, že musí odpovídat vlastnostem dotčených součástí (např. velikosti, průtoku výfukových plynů atd.); nebo

b)

jejich podobnost je stanovena na základě osvědčeného technického úsudku.

6.1.2.   Systém základního motoru systémů OBD

Shodnost rodiny emisních systémů OBD s požadavky této přílohy je doložena prokázáním shodnosti systému základního motoru systémů OBD této rodiny.

Výběr systému základního motoru systémů OBD provede výrobce a musí být schválen orgánem schválení typu.

Před zkouškami může orgán schválení typu výrobce požádat, aby vybral k prokazování ještě další motor.

Výrobce může také orgánu schválení typu navrhnout, aby byly zkoušeny ještě další motory, aby byla zkouškami pokryta celá rodina emisních systémů OBD.

6.2.   Postupy prokazování klasifikace chybných funkcí

Výrobce musí poskytnout dokumentaci, kterou před orgánem schválení typu doloží řádnou klasifikaci každé chybné funkce. Tato dokumentace musí obsahovat analýzu selhání (například části „režim selhání a analýza důsledků“) a může dále obsahovat:

a)

výsledky simulací;

b)

výsledky zkoušek;

c)

odkazy na již schválenou klasifikaci.

V následujících odstavcích jsou vyjmenovány požadavky na prokazování správné klasifikace, včetně požadavků na zkoušky. Požadují se minimálně 4 zkoušky, maximální počet zkoušek odpovídá čtyřnásobku počtu rodin motorů v uvažované rodině emisních systémů OBD. Orgán schválení typu může zkrátit zkoušky kdykoli předtím, než je dosaženo tohoto maximálního počtu zkoušek selhání.

Ve zvláštních případech, kdy zkoušku klasifikace není možné provést (například je-li aktivní strategie chybné funkce regulace emisí MECS a motor se příslušné zkoušce nemůže podrobit atd.), může být klasifikace chybné funkce provedena na základě odborného zdůvodnění. Taková výjimka musí být výrobcem zdokumentována a podléhá schválení orgánem schválení typu.

6.2.1.   Prokazování klasifikace do třídy A

Klasifikace chybné funkce do třídy A ze strany výrobce nepodléhá prokazovací zkoušce.

Jestliže orgán schválení typu nesouhlasí s klasifikací chybné funkce do třídy A ze strany výrobce, požádá orgán schválení typu o překlasifikování do příslušné třídy, tj. B1, B2 nebo C.

V takovém případě musí být ve schvalovacím dokumentu zaznamenáno, že klasifikace chybné funkce byla provedena na žádost orgánu schválení typu.

6.2.2.   Prokazování klasifikace do třídy B1 (rozlišení mezi třídou A a B1)

K odůvodnění klasifikace chybné funkce do třídy B1 musí dokumentace jednoznačně doložit, že za určitých podmínek (10) budou v důsledku chybné funkce hodnoty emisí nižší než OTL.

V případě, že orgán schválení typu požádá o zkoušku emisí za účelem doložení klasifikace chybné funkce do třídy B1, výrobce musí doložit, že hodnoty emisí budou v důsledku této chybné funkce za určitých podmínek pod OTL:

a)

výrobce vybere se souhlasem orgánu schválení typu podmínky zkoušky;

b)

od výrobce se nepožaduje, aby prokázal, že za jiných podmínek jsou hodnoty emisí vyplývající z chybné funkce nad OTL.

Jestliže výrobce neprokáže, že klasifikace do třídy B1 je odůvodněná, chybná funkce bude klasifikována jako třída A.

6.2.3.   Prokazování klasifikace do třídy B1 (rozlišení mezi třídou B2 a B1)

Jestliže orgán schválení typu nesouhlasí s klasifikací chybné funkce do třídy B1 ze strany výrobce, protože se domnívá, že OTL nejsou překročeny, požádá orgán schválení typu o překlasifikování této chybné funkce do třídy B2 nebo C. V takovém případě musí být ve schvalovacích dokumentech zaznamenáno, že klasifikace chybné funkce byla provedena na žádost orgánu schválení typu.

6.2.4.   Prokazování klasifikace do třídy B2 (rozlišení mezi třídou B2 a B1)

K odůvodnění klasifikace chybné funkce do třídy B2 musí výrobce prokázat, že hodnoty emisí budou nižší než OTL.

Jestliže orgán schválení typu nesouhlasí s klasifikací chybné funkce do třídy B2, protože se domnívá, že budou překročeny OTL, může výrobce požádat, aby zkouškou prokázal, že hodnoty emisí budou v důsledku chybné funkce nižší než OTL. Jestliže se toto zkouškou nepotvrdí, orgán schválení typu požádá o překlasifikování dotčené chybné funkce do třídy A nebo B1, výrobce následně příslušnou klasifikaci prokáže a aktualizuje se dokumentace.

6.2.5.   Prokazování klasifikace do třídy B2 (rozlišení mezi třídou B2 a C)

Jestliže orgán schválení typu nesouhlasí s klasifikací chybné funkce do třídy B2 ze strany výrobce, protože se domnívá, že mezní hodnoty regulovaných emisí nejsou překročeny, požádá orgán schválení typu o překlasifikování této chybné funkce do třídy C. V takovém případě musí být ve schvalovacích dokumentech zaznamenáno, že klasifikace chybné funkce byla provedena na žádost orgánu schválení typu.

6.2.6.   Prokazování klasifikace do třídy C

K odůvodnění klasifikace chybné funkce do třídy C musí výrobce prokázat, že hodnoty emisí budou nižší než mezní hodnoty regulovaných emisí.

Jestliže orgán schválení typu nesouhlasí s klasifikací chybné funkce do třídy C, může výrobce požádat, aby zkouškou prokázal, že hodnoty emisí budou v důsledku chybné funkce nižší než mezní hodnoty regulovaných emisí.

Jestliže se toto zkouškou nepotvrdí, orgán schválení typu požádá o překlasifikování dotčené chybné funkce, výrobce následně příslušnou klasifikaci prokáže a aktualizuje se dokumentace.

6.3.   Postupy prokazování správné činnosti systému OBD

Výrobce poskytne orgánu schválení typu úplný soubor dokumentace, kterým doloží shodnost systému OBD ohledně jeho monitorovacích funkcí, jehož součástí mohou být:

a)

algoritmy a vývojové diagramy;

b)

výsledky zkoušek a/nebo simulací;

c)

odkazy na již schválené monitorovací systémy atd.

V následujících odstavcích jsou uvedeny požadavky na prokazování správné činnosti systému OBD, včetně požadavků na zkoušky. Počet zkoušek odpovídá čtyřnásobku počtu rodin motorů uvažovaných v rodině emisních systémů OBD, musí však být nejméně 8.

Vybrané monitorovací funkce musí vyváženým způsobem odpovídat různým druhům monitorovacích funkcí uvedených v odstavci 4.2 (tj. monitorování mezních hodnot emisí, monitorování činnosti, monitorování celkového selhání funkce nebo monitorování součástí). Vybrané monitorovací funkce musí rovněž vyváženým způsobem odpovídat různým bodům uvedeným v dodatku 3 této přílohy.

6.3.1.   Postupy prokazování správné činnosti systému OBD zkouškami

Kromě dodání podkladů uvedených v odstavci 6.3 výrobce prokáže správné fungování monitorování konkrétních systémů regulace emisí nebo součástí pomocí zkoušek na zkušebním stavu podle zkušebních postupů popsaných v odstavci 7.2 této přílohy.

V takovém případě výrobce dodá vhodné poškozené součásti nebo elektrické zařízení, které lze použít k simulaci chybné funkce.

Správné fungování systému OBD při zjišťování chybné funkce a odezvě na ni (viz také indikace MI, ukládání diagnostických chybových kódů DTC atd.) se prokáže podle odstavce 7.2.

6.3.2.   Postupy stanovení vhodné poškozené součásti (nebo systému)

Tento odstavec se vztahuje na případy, kdy je chybná funkce vybraná pro prokazovací zkoušku systému OBD monitorována zkouškou emisí na základě emisí z výfuku (11) (monitorování mezních hodnot emisí – viz odstavec 4.2) a vyžaduje se, aby výrobce prokázal zkouškou emisí správnost výběru příslušné poškozené součásti.

Ve velmi zvláštních případech nemusí být výběr vhodné poškozené součásti nebo systému na základě zkoušek možný (například je-li aktivní strategie chybné funkce regulace emisí MECS a motor se příslušné zkoušce nemůže podrobit atd.). V takových případech bude vhodná poškozená součást vybrána bez zkoušky. Taková výjimka musí být výrobcem zdokumentována a podléhá schválení orgánem schválení typu.

6.3.2.1.   Postup pro výběr vhodné poškozené součásti, která se použije při prokazování správného zjišťování chybných funkcí tříd A a B1

6.3.2.1.1.   Monitorování mezních hodnot emisí

V případě, že v důsledku chybné funkce vybrané orgánem schválení typu hodnoty emisí z výfuku překročí mezní hodnotu OBD, musí výrobce zkouškou emisí podle odstavce 7 prokázat, že poškozená součást nebo zařízení nezpůsobí, aby související emise překročily příslušné OTL o více než 20 %.

6.3.2.1.2.   Monitorování činnosti

Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu mohou být v případě monitorování činnosti překročeny OTL o více než 20 %. Taková žádost musí být případ od případu odůvodněna.

V případě, že příloha 15 vyžaduje monitorování činnosti abnormální spotřeby plynného paliva dvoupalivového motoru nebo vozidla, se součást považuje za poškozenou bez odkazu na OTL.

6.3.2.1.3.   Monitorování součástí

V případě monitorování součástí se součást považuje za poškozenou bez odkazu na OTL.

6.3.2.2.   Výběr vhodné poškozené součásti, která se použije při prokazování správného zjišťování chybných funkcí třídy B2

V případě chybných funkcí třídy B2 a na žádost orgánu schválení typu výrobce zkouškou emisí podle odstavce 7 prokáže, že poškozená součást nebo zařízení nezpůsobí, aby související emise překročily příslušnou OTL.

6.3.2.3.   Výběr vhodné poškozené součásti, která se použije při prokazování správného zjišťování chybných funkcí třídy C

V případě chybných funkcí třídy C a na žádost orgánu schválení typu výrobce zkouškou emisí podle odstavce 7 prokáže, že poškozená součást nebo zařízení nezpůsobí, aby související emise překročily mezní hodnotu regulovaných emisí.

6.3.3.   Zkušební protokol

Zkušební protokol musí obsahovat přinejmenším informace stanovené v dodatku 4 k této příloze.

6.4.   Schválení systému OBD obsahujícího nedostatky

6.4.1.   Schvalovací orgány mohou na žádost výrobce schválit systém OBD i přesto, že obsahuje jeden nebo více nedostatků.

Při posouzení žádosti rozhodne orgán schválení typu, zda je splnění požadavků této přílohy technicky možné nebo zda není nárok na splnění nepřiměřený.

Orgán schválení typu posoudí údaje výrobce, které budou kromě jiného obsahovat podrobnosti o faktorech jako jsou: technická proveditelnost, doba realizace a cykly výroby včetně zaváděcího období nebo výběhu motorů a zdokonalení programového vybavení počítačů, rozsah, ve kterém bude výsledný systém OBD splňovat požadavky této přílohy, a zda výrobce prokázal přiměřené úsilí při snaze o splnění požadavků této přílohy.

Orgán schválení typu nepřijme žádné takové žádosti o uznání nedostatků, jejichž součástí by byla úplná absence povinné diagnostické monitorovací funkce (tj. úplná absence monitorovacích funkcí podle dodatku 3 k této příloze).

6.4.2.   Doba, po kterou se připouštějí nedostatky

Nedostatek se připouští po dobu jednoho roku od data schválení systému motoru.

Jestliže výrobce v dostatečné míře orgánu schválení typu prokáže, že k nápravě nedostatku by byly nutné zásadní úpravy motoru a delší doba realizace, může být pro tento nedostatek prodloužena lhůta o jeden rok za předpokladu, že celková doba, po kterou se připustí nedostatky, nepřekročí 3 roky (tzn. přípustné jsou celkem tři období v délce jednoho roku).

Výrobce nemůže žádat o další prodloužení doby k připouštění nedostatků.

6.5.   Postup výběru referenčního paliva v případě motoru na plyn

Prokázání správné činnosti systému OBD a klasifikace chybné funkce se provedou pomocí jednoho z referenčních paliv, jež jsou uvedena v příloze 5 a určena pro provoz tohoto motoru.

Výběr tohoto referenčního paliva provede orgán schválení typu, který zkušební laboratoři poskytne dostatek času k poskytnutí vybraného referenčního paliva.

7.   ZKUŠEBNÍ POSTUPY

7.1.   Zkušební postup

Prokazování zkouškou řádné klasifikace chybné funkce a prokazování zkouškou správné činnosti monitorování systému OBD jsou oblasti, kterým je nutno se během zkoušek věnovat odděleně. Například chybná funkce třídy A nevyžaduje klasifikační zkoušku, avšak může být předmětem zkoušky správné činnosti systému OBD.

Kde je to vhodné, může být použita stejná zkouška k prokazování správné klasifikace chybné funkce, k výběru vhodné poškozené součásti dodané výrobcem a k úpravě monitorování systému OBD.

Systém motoru, se kterým je systém OBD zkoušen, musí splňovat požadavky na emise stanovené tímto předpisem.

7.1.1.   Zkušební postupy prokazování klasifikace chybných funkcí

Jestliže orgán schválení typu požádá výrobce v souladu s odstavcem 6.2 o doložení klasifikace konkrétní chybné funkce zkouškou, prokázání shodnosti bude spočívat v řadě zkoušek emisí.

Jestliže orgán schválení typu požádá o zkoušku, kterou se má doložit klasifikace chybné funkce do třídy B1 namísto třídy A, výrobce v souladu s odstavcem 6.2.2 prokáže, že emise jsou v důsledku této konkrétní chybné funkce ve vybraných podmínkách pod OTL:

a)

výrobce vybere se souhlasem orgánu schválení typu podmínky zkoušky;

b)

od výrobce se nepožaduje, aby prokázal, že za jiných podmínek jsou hodnoty emisí vyplývající z chybné funkce nad OTL.

Zkouška emisí může být na žádost výrobce opakována nejvýše třikrát.

Jestliže budou výsledkem některé z těchto zkoušek hodnoty pod příslušnou OTL, bude klasifikace do třídy B1 schválena.

Jestliže orgán schválení typu požádá o doložení klasifikace chybné funkce do třídy B2 namísto třídy B1 nebo klasifikace do třídy C namísto třídy B2, zkoušky emisí se neopakují. Jestliže jsou hodnoty emisí naměřené při zkoušce nad OTL případně nad mezní hodnotou emisí, chybnou funkci je nutno překlasifikovat.

Poznámka: Podle odstavce 6.2.1 se tento odstavec nevztahuje na chybné funkce klasifikované do třídy A.

7.1.2.   Zkušební postup prokazování správné činnosti systému OBD

Jestliže orgán schválení typu požádá v souladu s odstavcem 6.3 o zkoušku činnosti systému OBD, prokazování shodnosti bude spočívat v následujících krocích:

a)

orgán schválení typu vybere chybnou funkci a výrobce dodá odpovídající poškozenou součást nebo systém;

b)

kde se to hodí a bude-li o to požádáno, výrobce zkouškou emisí prokáže, že poškozená součást je vhodná k prokazování správného monitorování;

c)

výrobce prokáže, že odezva systému OBD odpovídá požadavkům této přílohy (tj. indikace MI, ukládání kódů DTC atd.) nejpozději na konci řady zkušebních cyklů OBD.

7.1.2.1.   Výběr vhodné poškozené součásti

Když orgán schválení typu výrobce požádá, aby podle odstavce 6.3.2 vybral vhodnou poškozenou součást zkouškou, tento postup bude spočívat ve zkoušce emisí.

Jestliže se zjistí, že montáž poškozené součásti nebo zařízení do systému motoru způsobí, že srovnání s mezními hodnotami pro OBD není možné (např. protože nejsou splněny podmínky pro statistické ověření příslušného cyklu zkoušky emisí), je možno považovat selhání této součásti nebo zařízení za vhodné, a to po souhlasu orgánu schválení typu na základě technických podkladů poskytnutých výrobcem.

V případě, že instalace poškozené součásti nebo zařízení do motoru způsobí, že během zkoušky nelze dosáhnout plného zatížení motoru (jako při správně fungujícím motoru), je možno považovat tuto poškozenou součást nebo zařízení za vhodné, a to po souhlasu orgánu schválení typu na základě technických podkladů poskytnutých výrobcem.

7.1.2.2.   Zjišťování chybné funkce

Každá monitorovací funkce vybraná orgánem schválení typu ke zkoušce na zkušebním stavu musí projevit takovou odezvu na zavedení vhodné poškozené součásti, jaká splňuje požadavky této přílohy v rámci dvou po sobě jdoucích zkušebních cyklů OBD v souladu s odstavcem 7.2.2 této přílohy.

Jestliže bylo v popisu monitorování uvedeno a orgánem schválení typu schváleno, že konkrétní motor vyžaduje k provedení úplného monitorování více než dva sledy operací, počet zkušebních cyklů systému OBD se může na základě požadavků výrobce zvýšit.

Během prokazovací zkoušky se každý jednotlivý zkušební cyklus systému OBD oddělí vypnutím motoru. Délka vypnutí do dalšího nastartování musí brát v úvahu monitorování, ke kterému může dojít po vypnutí motoru, a veškeré podmínky, které musí být splněny, aby proběhlo monitorování při následujícím nastartování.

Zkoušku lze považovat za úplnou, jakmile systém OBD poskytne odezvu, která splňuje podmínky této přílohy.

7.2.   Příslušné zkoušky

Pro účely této přílohy:

a)

se zkouškou emisí rozumí zkušební cyklus používaný k měření regulovaných emisí ke stanovení vhodné poškozené součásti nebo systému;

b)

se zkušebním cyklem OBD rozumí zkušební cyklus použitý ke stanovení schopnosti monitorovacích funkcí OBD zjistit chybnou funkci.

7.2.1.   Zkušební cyklus emisí

Zkušební cyklus k měření emisí popsaný v této příloze je zkušebním cyklem WHTC odpovídajícím popisu v příloze 4.

7.2.2.   Zkušební cyklus systému OBD

Zkušební cyklus systému OBD popsaný v této příloze je částí zkušebního cyklu WHTC, která se provádí za tepla, jak stanoví příloha 4.

Na požádání výrobce a se schválením orgánu schválení typu může být pro určitou monitorovací funkci použit jiný zkušební cyklus systému OBD (např. část zkušebního cyklu WHTC prováděná za studena). Žádost musí obsahovat části (odborná zdůvodnění, simulace, výsledky zkoušek atd.), kterými se prokáží tyto skutečnosti:

a)

požadovaný zkušební cyklus je vhodný k prokázání, že monitorování probíhá za skutečných provozních podmínek; a

b)

část cyklu WHTC prováděná za tepla se jeví jako méně vhodná pro uvažované monitorování (např. monitorování spotřeby paliva).

7.2.3.   Provozní podmínky zkoušky

K provedení zkušebního cyklu WHTC podle přílohy 4 budou vyžadovány podmínky k provádění zkoušek (tj. teplota, nadmořská výška, kvalita paliva atd.) uvedené v odstavcích 7.2.1 a 7.2.2.

V případě zkoušky emisí zaměřené na odůvodnění klasifikace konkrétní chybné funkce do třídy B1 se mohou na základě rozhodnutí výrobce provozní podmínky zkoušky podle odstavce 6.2.2 odchýlit od podmínek ve výše uvedených odstavcích.

7.3.   Prokazování v případu monitorování činnosti

Výrobce může v případě monitorování činnosti použít požadavky na prokazování stanovené v dodatku 7 k této příloze.

Orgány schválení typu mohou výrobci povolit použití jiného typu metody monitorování činnosti, než je metoda uvedená v dodatku 7 k této příloze. Zvolený typ monitorování musí výrobce prokázat pomocí stabilních technických podkladů založených na konstrukčních vlastnostech, pomocí prezentace výsledků zkoušek, odkazem na předchozí schválení nebo jiným přijatelným způsobem, který bude přinejmenším stejně stabilní, včasný a účinný jako způsoby uvedené v dodatku 7 k této příloze.

7.4.   Zkušební protokoly

Zkušební protokoly musí obsahovat přinejmenším informace stanovené v dodatku 4 k této příloze.

8.   POŽADAVKY NA DOKUMENTACI

8.1.   Dokumentace pro účely schválení

Výrobce poskytne soubor dokumentace, který bude obsahovat úplný popis systému OBD. Soubor dokumentace se musí skládat ze dvou částí:

a)

první části, která může být stručná, za předpokladu, že obsahuje důkazy vztahů mezi monitorovacími funkcemi, čidly/ovládacími členy a provozními podmínkami (tj. popisuje jednak veškeré podmínky, které monitorovací funkce aktivují, a jednak podmínky, které monitorovací funkce deaktivují). Dokumentace musí popisovat provozní funkce systému OBD, včetně členění chybných funkcí pomocí hierarchické klasifikace. Tyto materiály uchovává orgán schválení typu. Zmíněné informace mohou být na požádání poskytnuty zúčastněným stranám;

b)

druhé části obsahující všechny údaje, včetně podrobností o vhodných poškozených součástech nebo systémech a příslušných výsledcích zkoušek, které jsou použity jako důkazy k podložení rozhodovacího postupu uvedeného výše, a soupisu veškerých vstupních a výstupních signálů, které má systém motoru k dispozici a které systém OBD monitoruje. Tato druhá část musí také popsat hlavní rysy strategie monitorování a rozhodovacího postupu.

Obsah této druhé části zůstane přísně důvěrný. Může být uložen u orgánu schválení typu či u výrobce, a to po zvážení orgánu schválení typu, nicméně má být zpřístupněn k inspekci orgánem schválení typu při schvalování nebo kdykoli během doby platnosti schválení.

8.1.1.   Dokumentace související s každou monitorovanou součástí nebo systémem

Soubor dokumentace obsažený v druhé části musí pro každou monitorovanou součást nebo systém kromě jiného obsahovat následující informace:

a)

chybné funkce a příslušné diagnostické chybové kódy DTC;

b)

monitorovací metodu použitou ke zjišťování chybné funkce;

c)

použité parametry a podmínky, které musí být splněny ke zjištění chybné funkce, a je-li to vhodné, i mezní hodnoty kritérií ke zjišťování chyb (monitorování činnosti a součástí);

d)

kritéria pro uložení kódu DTC;

e)

délku monitorování (tj. trvání provozu / kroky nutné k dokončení monitorování) a frekvenci monitorování (např. nepřetržité, jednou za jízdu atp.).

8.1.2.   Dokumentace související s klasifikací chybných funkcí

Soubor dokumentace obsažený v druhé části musí pro klasifikaci chybných funkcí kromě jiného obsahovat následující informace.

Musí být zdokumentována klasifikace chybné funkce přiřazené každému diagnostickému chybovému kódu DTC. Tato klasifikace se může u různých motorů z jedné rodiny emisních systémů OBD lišit (např. různým jmenovitým výkonem).

Tyto informace musí obsahovat odborné zdůvodnění vyžadované v odstavci 4.2 této přílohy ke klasifikaci do tříd A, B1 nebo B2.

8.1.3.   Dokumentace související s rodinou emisních systémů OBD

Soubor dokumentace obsažený v druhé části musí pro rodinu emisních systémů OBD kromě jiného obsahovat následující informace.

Musí být k dispozici popis rodiny emisních systémů OBD. Tento popis musí obsahovat seznam a popis typů motorů v rodině, popis systému základního motoru systémů OBD a všech prvků, které charakterizují rodinu v souladu s odstavcem 6.1.1 této přílohy.

V případech, kdy rodina emisních systémů OBD zahrnuje motory, které patří do různých rodin motorů, musí být k dispozici souhrnný popis těchto rodin motorů.

Výrobce dále musí poskytnout seznam všech elektronických vstupních, výstupních a identifikačních prvků komunikačního protokolu použitých pro každou rodinu emisních systémů OBD.

8.2.   Dokumentace k montáži systému motoru vybaveného systémem OBD do vozidla

Výrobce motoru musí v montážní dokumentaci k systému motoru uvést příslušné požadavky, které zaručí, že vozidlo bude při jízdě na silnici nebo při jiném příslušném použití splňovat požadavky této přílohy. Tato dokumentace musí kromě jiného obsahovat:

a)

podrobné technické požadavky včetně opatření zaručujících kompatibilitu se systémem OBD systému motoru;

b)

ověřovací postup, který je nutno provést.

Existence a vhodnost takových požadavků na montáž může být během postupu schvalování systému motoru kontrolována.

Poznámka: V případě, že výrobce vozidla zažádá o přímé schválení montáže systému OBD do vozidla, se tato dokumentace nepožaduje.


(1)  Číslování této přílohy odpovídá číslování návrhu celosvětově harmonizovaného technického předpisu GTR č. 5 o WWH-OBD. Některé odstavce předpisu WWH-OBD však nebylo nutno do této přílohy zařadit.

(2)  Z této definice nevyplývá, že je nutné čidlo teploty, které by měřilo teplotu chladicí kapaliny.

(3)  U naměřené hodnoty se bude předpokládat, že bere v úvahu příslušnou odchylku systému zkušebního stanoviště a zvýšenou variabilitu výsledků zkoušek zapříčiněnou chybnou funkcí.

(4)  Motor ve fázi roztáčení lze považovat za nastartovaný.

(5)  Tento soubor informací se obvykle používá k základnímu zhodnocení, zda systém motoru odpovídá technickým předpisùm.

(6)  Tento soubor informací se obvykle používá k podrobnému zhodnocení, zda systém motoru odpovídá technickým předpisùm.

(7)  Aby byl motor vybavován zařízením pouze za účelem poskytování informací uvedených v tabulkách 3 a 4 přílohy 5, se nevyžaduje.

(8)  Výrobci je pro účely zpřístupnění informací OBD dovoleno použít přídavný palubní diagnostický displej, jako např. obrazovkový přístroj namontovaný na přístrojové desce. Pro takový přídavný přístroj neplatí požadavky této přílohy.

(9)  Na hodnotu stanovenou v příslušné části této přílohy.

(10)  Mezi podmínky, které mohou ovlivnit, zda a kdy budou mezní hodnoty OTL překročeny, patří stáří systému motoru nebo skutečnost, zda je zkouška prováděna s novou nebo použitou součástí.

(11)  Platnost tohoto odstavce bude později kromě monitorovacích funkcí mezních hodnot emisí rozšířena na další monitorovací funkce.

Dodatek 1

Schválení montáže systémů OBD

Tento dodatek se týká případu, kdy výrobce vozidla požádá o schválení montáže systému/systémů OBD z jedné rodiny emisních systémů OBD, který je schválen (které jsou schváleny) podle požadavků této přílohy.

V takovém případě se kromě obecných požadavků této přílohy požaduje prokázání správné montáže. Takové prokázání bude provedeno na základě příslušného konstrukčního prvku, výsledků ověřovacích zkoušek atp. a potvrdí shodnost následujících prvků s požadavky této přílohy:

a)

montáž do vozidla, pokud jde o kompatibilitu se systémem OBD systému motoru;

b)

indikace MI (piktogram, schémata aktivace atd.);

c)

rozhraní drátového spojení.

Musí být zkontrolováno správné rozsvěcení indikátoru MI, ukládání informací a komunikace systému OBD z vozidla mimo něj. Žádná z kontrol však nesmí vyžadovat demontáž systému motoru (např. rozpojení elektrického vedení se připouští).

Dodatek 2

Chybné funkce – Ilustrace statusu DTC – Ilustrace indikace MI a schémata aktivace počitadel

Účelem tohoto dodatku je ilustrovat požadavky stanovené v odstavcích 4.3 a 4.6.5 této přílohy.

Obsahuje tyto obrázky:

Obrázek 1

:

Status DTC v případě chybné funkce třídy B1

Obrázek 2

:

Status DTC v případě dvou různých, po sobě jdoucích chybných funkcí třídy B1

Obrázek 3

:

Status DTC v případě opětovné chybné funkce třídy B1

Obrázek 4A

:

Chybná funkce třídy A – aktivace indikace MI a počitadel MI

Obrázek 4B

:

Ilustrace principu deaktivace nepřetržité indikace MI

Obrázek 5

:

Chybná funkce třídy B1 – aktivace počitadla B1 v případech 5 použití.

Obrázek 1

Status DTC v případě chybné funkce třídy B1

Image

Poznámky:

Image

Označuje bod, ve kterém dochází k monitorování dotčené chybné funkce.

N, M

Tato příloha vyžaduje identifikaci „klíčových“ sledů operací, během kterých dochází k určitým událostem, a počítání následujících sledů operací. Pro ilustraci tohoto požadavku jsou těmto „klíčovým“ sledům přiřazeny hodnoty N a M.

Např. M označuje první sled operací, který následuje po zjištění možné chybné funkce; N označuje sled operací, během které je indikace MI přepnuta do pozice VYPNUTO.

Obrázek 2

Status DTC v případě dvou různých, po sobě jdoucích chybných funkcí třídy B1

Image

Poznámky:

Image

Označuje bod, ve kterém dochází k monitorování dotčené chybné funkce.

N, M,

N', M'

Tato příloha vyžaduje identifikaci „klíčových“ sledů operací, během kterých dochází k určitým událostem, a počítání následujících sledů operací. Pro ilustraci tohoto požadavku jsou „klíčovým“ sledům přiřazeny hodnoty N a M, druhým „klíčovým“ sledům hodnoty N' a M'.

Např. M označuje první sled operací, který následuje po zjištění možné chybné funkce; N označuje sled operací, během které je indikace MI přepnuta do pozice VYPNUTO.

N + 40

Čtyřicátý sled operací po prvním zhasnutí indikátoru MI nebo po 200 hodinách provozu motoru, podle toho, co nastane dříve.

Obrázek 3

Status DTC v případě opětovné chybné funkce třídy B1

Image

Poznámky:

Image

Označuje bod, ve kterém dochází k monitorování dotčené chybné funkce.

N, M,

N', M'

Tato příloha vyžaduje identifikaci „klíčových“ sledů operací, během kterých dochází k určitým událostem, a počítání následujících sledů operací. Pro ilustraci tohoto požadavku jsou prvním „klíčovým“ sledům přiřazeny hodnoty N a M, druhým „klíčovým“ sledům hodnoty N' a M'.

Např. M označuje první sled operací, který následuje po zjištění možné chybné funkce; N označuje sled operací, během které je indikace MI přepnuta do pozice VYPNUTO.

Obrázek 4A

Chybná funkce třídy A – aktivace indikace MI a počitadel MI

Image

Pozn.:

Podrobnosti ohledně deaktivace nepřetržité indikace MI jsou znázorněny na obrázku 4B pro specifický případ potenciálního stavu.

Obrázek 4B

Ilustrace principu deaktivace nepřetržité indikace MI

Image

Poznámky:

Image

Označuje bod, ve kterém dochází k monitorování dotčené chybné funkce.

M

Znamená sled operací, ve kterém monitorovací funkce poprvé vyhodnotí, že potvrzené a aktivní selhání se již nevyskytuje.

případ 1

Znamená případ, kdy monitorovací funkce nevyhodnotí, že v průběhu sledu operací M došlo k selhání.

případ 2

Znamená případ, kdy monitorovací funkce vyhodnotila již dříve, v průběhu sledu operací M, že se vyskytuje chybná funkce.

případ 3

Znamená případ, kdy monitorovací funkce vyhodnotí v průběhu sledu operací M, že se vyskytuje chybná funkce poté, co poprvé vyhodnotila, že se nevyskytuje.

Obrázek 5

Chybná funkce třídy B1 – aktivace počitadla B1 v případech 5 použití

Image

Poznámka:

V tomto příkladu se předpokládá, že je použito pouze jedno počitadlo B1.

Dodatek 3

Požadavky na monitorování

Body tohoto dodatku obsahují výčet systémů a součástí, které musí být monitorovány systémem OBD podle odstavce 4.2 této přílohy. Není-li stanoveno jinak, použijí se tyto požadavky pro všechny typy motorů.

Dodatek 3 – bod 1

Monitorování elektrických/elektronických součástí

Elektrické/elektronické součásti používané k regulaci nebo monitorování systémů k regulaci emisí popsané v tomto dodatku podléhají monitorování součástí v souladu s ustanoveními odstavce 4.2 této přílohy. K těmto součástem patří mimo jiné čidla tlaku, čidla teploty, čidla výfukových plynů a čidla kyslíku, čidla klepání, výfukový vstřikovač / vstřikovače paliva nebo redukčního činidla, výfukové hořáky nebo vyhřívací prvky, žhavící svíčky, předehřívače nasávaného vzduchu.

Všude, kde existuje zpětnovazební regulační okruh, musí systém OBD monitorovat schopnost systému udržovat takovou činnost zpětnovazební regulace, pro jakou je konstruován (tj. zda poskytuje zpětnovazební regulaci v rámci výrobcem udávaného časového intervalu, zda se systému nedaří udržovat zpětnovazební regulaci, zda zpětnovazební regulace překročila meze seřízení povolené výrobcem) – monitorování součástí.

Zejména pokud se provádí kontrola vstřikování činidla pomocí systému uzavřené smyčky, použijí se požadavky na monitorování uvedené v tomto bodě, avšak zjištěná selhání nesmějí být zařazena do třídy chybných funkcí C.

Pozn.: Tato ustanovení platí pro všechny elektrické/elektronické součásti, i když patří do kterékoli z monitorovacích funkcí popsaných v jiných bodech tohoto dodatku.

Dodatek 3 – bod 2

Systém filtru částic ze vznětových motorů (DPF)

Systém OBD musí monitorovat správnou činnost těchto prvků systému DPF u takto vybavených motorů:

a)

substrát DPF: přítomnost substrátu DPF – monitorování celkového selhání funkce;

b)

účinnost DPF: ucpání DPF – celkové selhání funkce;

c1)

účinnost filtrace DPF: proces filtrování a nepřetržité regenerace DPF. Tento požadavek by se vztahoval pouze na emise částic – monitorování mezních hodnot emisí.

Nebo v případě potřeby (1) systém OBD monitoruje:

c2)

účinnost DPF: proces filtrování a regenerace (např. nahromadění částic v průběhu procesu filtrování a odstranění částic v průběhu procesu nucené regenerace) – monitorování činnosti v souladu s dodatkem 8 této přílohy.

Pozn.: Nepřetržitá regenerace se kontroluje podle schopnosti tohoto zařízení podávat výkon podle toho, jak bylo navrženo (např. provádět regeneraci v rámci časového intervalu uvedeného výrobcem, provádět regeneraci na vyžádání atd.). Bude představovat jeden z prvků monitorování součástí spojených se zařízením.

Dodatek 3 – bod 3

Monitorování selektivní katalytické redukce (SCR)

Pro účely tohoto bodu se SCR rozumí selektivní katalytická redukce nebo jiné katalytické zařízení pro chudé NOx. Systém OBD musí monitorovat správnou činnost těchto prvků systému SCR u takto vybavených motorů:

a)

aktivní/průnikový vstřikovací systém redukčního činidla: schopnost systému regulovat správně dodávku redukčního činidla, ať již je to cestou vstřikování do výfuku nebo do válců – monitorování činnosti;

b)

aktivní/průnikové redukční činidlo: disponibilita redukčního činidla ve vozidle, správnost spotřeby redukčního činidla, jestliže je použito jiné redukční činidlo než palivo (např. močovina) – monitorování činnosti;

c)

aktivní/průnikové redukční činidlo: pokud je to proveditelné, jakost redukčního činidla, jestliže je použito jiné redukční činidlo než palivo (např. močovina) – monitorování činnosti;

d)

účinnost katalytické konverze SCR: schopnost katalyzátoru SCR redukovat NOx – monitorování mezních hodnot emisí.

Dodatek 3 – bod 4

Zachycovač chudých NOx (LNT nebo pohlcovač NOx)

Systém OBD musí monitorovat správnou činnost těchto prvků systému LNT u takto vybavených motorů:

a)

schopnost LNT: schopnost systému LNT adsorbovat/ukládat a přeměňovat NOx – monitorování činnosti;

b)

aktivní/průnikový vstřikovací systém redukčního činidla LNT: schopnost systému regulovat správně dodávku redukčního činidla, ať již je to cestou vstřikování do výfuku nebo do válců – monitorování činnosti.

Dodatek 3 – bod 5

Monitorování oxidačních katalyzátorů (včetně oxidačního katalyzátoru pro vznětové motory (DOC))

Tento bod se vztahuje na oxidační katalyzátory oddělené od ostatních systémů následného zpracování výfukových plynů. Oxidačním katalyzátorům, které jsou nedílnou součástí systému následného zpracování výfukových plynů, je věnován příslušný bod tohoto dodatku.

Systém OBD musí monitorovat správnou činnost těchto prvků oxidačních katalyzátorů u takto vybavených motorů:

a)

účinnost přeměny HC: schopnost oxidačního katalyzátoru přeměňovat HC před ostatními zařízeními následného zpracování – monitorování celkového selhání funkce;

b)

účinnost přeměny HC: schopnost oxidačního katalyzátoru přeměňovat HC za ostatními zařízeními následného zpracování – monitorování celkového selhání funkce.

Dodatek 3 – bod 6

Monitorování systému recirkulace výfukových plynů (EGR)

Systém OBD musí monitorovat správnou činnost těchto prvků systému EGR u takto vybavených motorů:

 

Nafta

Plyn

a1)

vysoký/nízký průtok EGR: schopnost systému EGR udržovat stanovený průtok EGR a zjišťovat stav, kdy je průtok příliš vysoký nebo příliš nízký – monitorování mezních hodnot emisí;

X

 

a2)

vysoký/nízký průtok EGR: schopnost systému EGR udržovat stanovený průtok EGR a zjišťovat stav, kdy je průtok příliš vysoký nebo příliš nízký – monitorování činnosti;

 

X

a3)

nízký průtok EGR: schopnost systému EGR udržovat stanovený průtok EGR a zjišťovat stav, kdy je průtok příliš nízký – monitorování celkového selhání funkce nebo monitorování činnosti podle tohoto bodu;

X

X

b)

pomalá odezva ovladače EGR: schopnost systému EGR reagovat na požadavek a dosáhnout požadovaného průtoku v rámci výrobcem udávaného časového intervalu – monitorování činnosti;

X

X

(c1)

účinnost chladiče EGR: schopnost chladiče EGR dosáhnout výrobcem specifikovaného účinku chlazení – monitorování činnosti.

X

X

(c2)

účinnost chladiče EGR: schopnost chladiče EGR dosáhnout výrobcem specifikovaného účinku chlazení – monitorování celkového selhání funkce podle tohoto bodu.

X

X

(a3)

nízký průtok EGR (monitorování celkového selhání funkce nebo monitorování činnosti)

V případě, kdy by emise nepřekročily OTL ani při celkovém selhání schopnosti systému EGR udržet zadaný průtok EGR (například z důvodu správné funkce systému SCR za motorem), platí:

1.

Pokud se kontrola průtoku EGR provádí pomocí systému uzavřené smyčky, musí palubní diagnostický systém zjistit chybnou funkci, jestliže systém EGR nemůže zvýšit průtok EGR za účelem dosažení požadovaného průtoku.

Takovou chybnou funkci nelze zařadit do třídy chybných funkcí C.

2.

Pokud se kontrola průtoku EGR provádí pomocí systému otevřené smyčky, musí palubní diagnostický systém zjistit chybnou funkci, jestliže v systému není zjistitelný objem průtoku EGR, pokud se průtok EGR očekává.

Takovou chybnou funkci nelze zařadit do třídy chybných funkcí C.

c2)

účinnost chladiče EGR (monitorování celkového selhání funkce)

V případě, kdy by celkové selhání schopnosti systému chladiče EGR dosáhnout účinku chlazení specifikovaného výrobcem nevedlo ke zjištění selhání monitorovacím systémem (protože výsledné zvýšení emisí by u žádné znečišťující látky nedosáhlo mezní hodnoty OBD), musí OBD zjistit chybnou funkci, jestliže v systému není zjistitelný objem chlazení EGR.

Takovou chybnou funkci nelze zařadit do třídy chybných funkcí C.

Dodatek 3 – bod 7

Monitorování palivového systému

Systém OBD musí monitorovat správnou činnost těchto prvků palivového systému u takto vybavených motorů:

 

Nafta

Plyn

a)

regulace tlaku palivového systému: schopnost palivového systému dosáhnout zadaného tlaku paliva při jeho řízení v uzavřeném okruhu – monitorování činnosti;

X

 

b)

regulace tlaku palivového systému: schopnost palivového systému dosáhnout zadaného tlaku paliva při jeho řízení v uzavřeném okruhu, kdy systém je konstruován tak, aby tlak mohl být řízen nezávisle na ostatních parametrech – monitorování činnosti;

X

 

c)

časování vstřiku paliva: schopnost palivového systému dosáhnout zadaného časování vstřiku paliva pro nejméně jeden vstřik, když je motor vybaven příslušnými čidly – monitorování činnosti;

X

 

d)

systém vstřikování paliva: schopnost udržet požadovaný poměr vzduch - palivo (včetně, avšak bez omezení jen na vlastnosti samočinné adaptace) – monitorování činnosti.

 

X

Dodatek 3 – bod 8

Systém řízení nasávání vzduchu a tlaku přeplňovacího turbokompresoru / dmychadla

Systém OBD musí monitorovat správnou činnost těchto prvků systému řízení nasávání vzduchu a tlaku přeplňovacího turbokompresoru / dmychadla u takto vybavených motorů:

 

Nafta

Plyn

a1)

přeplňovací tlak turbokompresoru příliš nízký/vysoký: schopnost systému přeplňování udržovat zadaný přeplňovací tlak a zjišťovat stav jak „přeplňovací tlak příliš nízký“, tak „přeplňovací tlak příliš vysoký“ – monitorování mezní hodnoty emisí;

X

 

a2)

přeplňovací tlak turbokompresoru příliš nízký/vysoký: schopnost systému přeplňování udržovat zadaný přeplňovací tlak a zjišťovat stav jak „přeplňovací tlak příliš nízký“, tak „přeplňovací tlak příliš vysoký“ – monitorování činnosti;

 

X

a3)

příliš nízký přeplňovací tlak turbokompresoru: schopnost systému přeplňování udržovat zadaný přeplňovaní tlak a zjišťovat stav, kdy je přeplňovací tlak příliš nízký – monitorování celkového selhání funkce nebo monitorování činnosti podle tohoto bodu;

X

X

b)

pomalá odezva turbokompresoru s proměnnou geometrií (VGT): schopnost systému VGT dosáhnout zadanou geometrii v době specifikované výrobcem – monitorování činnosti;

X

X

c)

chlazení přeplňovacího vzduchu: účinnost systému chlazení přeplňovacího vzduchu – celkové selhání funkce.

X

X

(a3)

Příliš nízký přeplňovací tlak turbokompresoru (monitorování celkového selhání funkce)

1.

V případě, kdy by emise nepřekročily OTL ani při celkovém selhání schopnosti systému přeplňování udržovat požadovaný přeplňovací tlak a kontrola přeplňovacího tlaku by se prováděla pomocí systému uzavřené smyčky, musí systém OBD zjistit chybnou funkci, jestliže systém přeplňování nemůže zvýšit přeplňovací tlak za účelem dosažení požadovaného přeplňovacího tlaku.

Takovou chybnou funkci nelze zařadit do třídy chybných funkcí C.

2.

V případě, kdy by emise nepřekročily OTL ani při celkovém selhání schopnosti systému přeplňování udržovat požadovaný přeplňovací tlak a kontrola přeplňovacího tlaku by se prováděla pomocí systému otevřené smyčky, musí palubní diagnostický systém zjistit chybnou funkci, jestliže v systému není zjistitelný objem přeplňovacího tlaku, pokud se přeplňovací tlak očekává.

Takovou chybnou funkci nelze zařadit do třídy chybných funkcí C.

Dodatek 3 – bod 9

Systém proměnného časování ventilů (VVT)

Systém OBD musí monitorovat správnou činnost těchto prvků systému proměnného časování ventilů (VVT) u takto vybavených motorů:

a)

chyba VVT z hlediska jeho cíle: schopnost systému VVT dosáhnout zadaného časování ventilů – monitorování činnosti;

b)

pomalá odezva VVT: schopnost systému VVT dosáhnout zadaného časování ventilů v časovém intervalu specifikovaném výrobcem, který následuje po vydání povelu – monitorování činnosti.

Dodatek 3 – bod 10

Monitorování vynechání zážehů

 

Nafta

Plyn

a)

žádná ustanovení;

X

 

b)

vynechání zážehu, které může poškodit katalyzátor (např. monitorování určitého procenta vynechání zážehu v určitém časovém úseku) – monitorování činnosti.

 

X

Dodatek 3 – bod 11

Monitorování systému odvětrávání klikové skříně

Žádná ustanovení.

Dodatek 3 – bod 12

Monitorování systému chlazení motoru

Systém OBD musí monitorovat správnou činnost těchto prvků systému chlazení motoru u takto vybavených motorů:

a)

teplota chladiva motoru (termostat): Termostat blokovaný v otevřené poloze. Výrobci nemusí monitorovat termostat, jestliže by jeho selhání nenarušilo činnost ostatních monitorovacích funkcí systému OBD – celkové selhání funkce.

Výrobci nemusí monitorovat teplotu chladiva motoru, nebo snímač, který ji měří, jestliže teplota chladiva motoru nebo snímač teploty chladiva motoru nejsou použity k fungování řízení v uzavřeném okruhu (se zpětnou vazbou) žádného ze systémů regulujících emise a/nebo nevyřadí z funkce žádnou jinou monitorovací funkci.

Výrobci mohou zastavit nebo zpozdit monitorovací funkci na dobu potřebnou k dosažení teploty, při které funguje regulace v uzavřeném okruhu, jestliže motor pracuje za podmínek, které mohou vést k chybnému diagnostikování (např. provoz vozidla při volnoběhu po dobu delší než 50 % až 75 % zahřívacího času).

Dodatek 3 – bod 13

Monitorování čidla výfukového plynu a čidla kyslíku

Systém OBD musí monitorovat:

 

Nafta

Plyn

a)

elektrické prvky čidel výfukového plynu na motorech jimi vybavených za účelem jejich správné funkce podle bodu 1 tohoto dodatku – monitorování součásti;

X

X

b)

primární i sekundární (k řízení paliva) čidla kyslíku. Tato čidla se považují za čidla výfukového plynu, které slouží k monitorování správné funkce podle bodu 1 tohoto dodatku – monitorování součásti.

 

X

Dodatek 3 – bod 14

Monitorování systému řízení volnoběhu

Systém OBD musí monitorovat správnou činnost elektrických prvků systémů řízení volnoběhu u takto vybavených motorů podle bodu 1 tohoto dodatku.

Dodatek 3 – bod 15

Třícestný katalyzátor

Systém OBD musí monitorovat správnou činnost třícestného katalyzátoru u takto vybavených motorů:

 

Nafta

Plyn

a)

účinnost konverze v třícestném katalyzátoru: schopnost katalyzátoru konvertovat NOx a CO – monitorování činnosti.

 

X


(1)  C1 se použije na fáze B a C v souladu s tabulkou 1 v příloze 3. C2 se použije na fázi A v souladu s tabulkou 1 v příloze 3.

Dodatek 4

Zpráva o splnění technických požadavků

Tato zpráva je vydávána orgánem schválení typu v souladu s odstavci 6.3.3 a 7.3 této přílohy po kontrole systému OBD nebo rodiny emisních systémů OBD a po potvrzení, že tento systém nebo rodina splňují požadavky tohoto dodatku.

Tato zpráva musí obsahovat přesný odkaz na tento dodatek (včetně čísla verze).

Zároveň musí obsahovat přesný odkaz na tento předpis (včetně čísla verze).

Součástí této zprávy je titulní strana s konečným údajem o shodnosti systému OBD nebo rodiny emisních systémů OBD a těchto 5 bodů:

Bod 1

Informace o systému OBD

Bod 2

Informace o shodnosti systému OBD

Bod 3

Informace o nedostatcích

Bod 4

Informace o přikazovacích zkouškách systému OBD

Bod 5

Protokol zkoušky

Minimum, které musí tato technická zpráva a její body obsahovat, uvádí následující příklady.

Zpráva musí uvádět, že není dovoleno reprodukovat ani publikovat její výňatky bez písemného svolení orgánem schválení typu, jehož zástupci jsou podepsáni níže.

Závěrečná zpráva o splnění technických požadavků

Soubor dokumentace a níže popsaný systém OBD / rodina emisních systémů OBD splňují požadavky tohoto předpisu:

Předpis … /verze … /datum vstupu v platnost …. /druh paliva …

Tento předpis provádí následující celosvětový technický předpis GTR:

GTR …/A + B/verze …/datum ….

Zpráva o splnění technických požadavků se skládá ze … stran.

Místo a datum: …

Autor (jméno a podpis)

Orgán schválení typu (název, razítko)

Bod 1 zprávy o splnění technických požadavků (příklad)

Informace o systému OBD

1.   Typ požadovaného schválení

Požadované schválení

schválení konkrétního systému OBD

ANO/NE

schválení rodiny emisních systémů OBD

ANO/NE

schválení systému OBD jako člena schválené rodiny emisních systémů OBD

ANO/NE

rozšíření k zahrnutí dalšího nového systému motoru do rodiny emisních systémů OBD

ANO/NE

rozšíření k zahrnutí konstrukční změny, která má vliv na systém OBD

ANO/NE

rozšíření k zahrnutí překlasifikování chybné funkce

ANO/NE

2.   Informace o systému OBD

Schválení konkrétního systému OBD

typ/typy (1) rodiny motorů (hodí-li se, viz odstavec 6.1 této přílohy) nebo typ/typy (1) jednotlivého systému/systémů motoru

popis systému OBD (vystavený výrobcem): reference a datum

Schválení rodiny emisních systémů OBD

seznam rodin motorů dotčených rodinou emisních systémů OBD (hodí-li se, viz odstavec 6.1)

typ (1) systému základního motoru v rodině emisních systémů OBD

seznam typů motorů (1) v rodině emisních systémů OBD

popis systému OBD (vystavený výrobcem): reference a datum

Schválení systému OBD jako člena schválené rodiny emisních systémů OBD

seznam rodin motorů dotčených rodinou emisních systémů OBD (hodí-li se, viz odstavec 6.1)

typ (1) systému základního motoru v rodině emisních systémů OBD

seznam typů motorů (1) v rodině emisních systémů OBD

název rodiny motorů dotčené novým systémem OBD (případně)

typ (1) systému motoru dotčeného novým systémem OBD

rozšířený popis systému OBD (vystavený výrobcem): reference a datum

Rozšíření k zahrnutí dalšího nového systému motoru do rodiny emisních systémů OBD

seznam (rozšířený, je-li to nutné) rodin motorů dotčených rodinou emisních systémů OBD (hodí-li se, viz odstavec 6.1)

seznam (rozšířený, je-li to nutné) typů motorů (1) v rodině emisních systémů OBD

aktualizovaný (nový nebo nezměněný) typ (1) systému základního motoru v rodině emisních systémů OBD

rozšířený popis systému OBD (vystavený výrobcem): reference a datum

Rozšíření k zahrnutí konstrukční změny, která má vliv na systém OBD

seznam rodin motorů (případně) dotčených konstrukční změnou

seznam typů motorů (1) dotčených konstrukční změnou

aktualizovaný (hodí-li se, nový nebo nezměněný) typ (1) systému základního motoru v rodině emisních systémů OBD

upravený popis systému OBD (vystavený výrobcem): reference a datum

Rozšíření k zahrnutí překlasifikování chybné funkce

seznam rodin motorů (případně) dotčených překlasifikováním

seznam typů motorů (1) dotčených překlasifikováním

upravený popis systému OBD (vystavený výrobcem): reference a datum

Bod 2 zprávy o splnění technických požadavků (příklad)

Informace o shodnosti systému OBD

1.   Soubor dokumentace

Jednotlivé části poskytnuté výrobcem v souboru dokumentace k rodině emisních systémů OBD jsou úplné a splňují požadavky odstavce 8 této přílohy v těchto bodech:

 

dokumentace související s každou monitorovanou součástí nebo systémem

ANO/NE

dokumentace související s každým kódem DTC

ANO/NE

dokumentace související s klasifikací chybných funkcí

ANO/NE

dokumentace související s rodinou emisních systémů OBD

ANO/NE

dokumentace vyžadovaná v odstavci 8.2 této přílohy k montáži systému OBD do vozidla byla poskytnuta výrobcem v souboru dokumentace, je úplná a splňuje podmínky této přílohy:

ANO/NE

montáž systému motoru vybaveného systémem OBD splňuje požadavky dodatku 1 této přílohy.

ANO/NE

2.   Obsah dokumentace

Monitorování

Monitorovací funkce splňují požadavky oddílu 4.2 této přílohy:

ANO/NE

Klasifikace

Klasifikace chybných funkcí splňuje požadavky odstavce 4.5 této přílohy:

ANO/NE

Program aktivace indikace MI

V souladu s odstavcem 4.6.3 této přílohy je program aktivace indikace MI:

selektivní /neselektivní

Aktivace a zhasínání indikátoru chybné funkce je v souladu s požadavky odstavce 4.6 této přílohy:

ANO/NE

Záznam a mazání kódů DTC

Záznam a mazání kódů DTC je v souladu s požadavky odstavců 4.3 a 4.4 této přílohy:

ANO/NE

Vyřazení systému OBD z provozu

Strategie popsané v souboru dokumentace, které slouží k dočasnému odpojení nebo vyřazení systému OBD z provozu, jsou v souladu s požadavky odstavce 5.2 této přílohy:

ANO/NE

Elektronické zabezpečení systému

Opatření elektronického zabezpečení systému popsaná výrobcem jsou v souladu s požadavky odstavce 4.8 této přílohy:

ANO/NE

Bod 3 zprávy o splnění technických požadavků (příklad)

Informace o nedostatcích

Počet nedostatků systému OBD

(např.: 4 nedostatky)

Nedostatky splňují požadavky odstavce 6.4 této přílohy:

ANO/NE

Nedostatek č.1

předmět nedostatku

např. měření, zda se koncentrace močoviny (SCR) pohybuje v přípustných mezích

doba, po kterou se nedostatek připouští

např. 1 rok / 6 měsíců od data schválení

(popis nedostatků 2 až n–1)

 

Nedostatek č. n

předmět nedostatku

např. měření koncentrace NH3 za systémem SCR

doba, po kterou se nedostatek připouští

např. 1 rok / 6 měsíců od data schválení

Bod 4 zprávy o splnění technických požadavků (příklad)

Prokazovací zkoušky systému OBD

1.   Výsledek zkoušky systému OBD

Výsledky zkoušek

Systém OBD popsaný v souboru dokumentace, která je v souladu s výše uvedenými podmínkami, byl úspěšně přezkoušen v souladu s odstavcem 6 této přílohy ohledně prokázání shody monitorovacích funkcí a klasifikace chybných funkcí, jak je uvedeno v bodu 5:

ANO/NE

Podrobnosti o prováděných prokazovacích zkouškách jsou uvedeny v bodu 5.

1.1.   Zkouška systému OBD na zkušebním stavu

Motor

název motoru (výrobce a obchodní označení):

typ motoru (podle údajů ve schvalovacím dokumentu):

číslo motoru (výrobní číslo):

Řídicí jednotky, na které se vztahuje tato příloha (včetně řídicí jednotky motoru)

hlavní funkce:

identifikační číslo (software a kalibrace):

Diagnostický nástroj (čtecí nástroj použitý při zkouškách)

výrobce:

typ:

software/verze:

Informace o zkoušce

Okolní podmínky při zkoušce (teplota, vlhkost, tlak):

místo provedení zkoušky (včetně nadmořské výšky):

referenční palivo:

motorový mazací olej:

datum zkoušky:

2.   Prokazovací zkoušky montáže systému OBD

Kromě prokazování systému OBD / rodiny emisních systémů OBD byla přezkoušena montáž systému OBD / systémů OBD v rodině emisních systémů OBD do vozidla podle ustanovení dodatku 1 přílohy 9B

ANO/NE

2.1.   Výsledek zkoušky montáže systému OBD

Výsledky zkoušky

Montáž systému OBD byla na vozidle přezkoušena, montáž systému OBD byla přezkoušena úspěšně v souladu s dodatkem přílohy 9B

ANO/NE

2.2.   Přezkoušená montáž

Montáž systému OBD byla přezkoušena na vozidle:

Zkušební vozidlo

název vozidla (výrobce a obchodní označení):

typ vozidla:

identifikační číslo vozidla (VIN):

Diagnostický nástroj (čtecí nástroj použitý při zkouškách)

výrobce:

typ:

software/verze:

Informace o zkoušce

Místo a datum:

Bod 5 zprávy o splnění technických požadavků (příklad)

Protokol zkoušky

Prokazovací zkouška systému OBD

 

- Obecné -

- Prokazování klasifikace chybných funkcí -

- Prokazování správné činnosti systému OBD-

 

- Zkouška-

- Hodnoty emisí -

- Klasifikace -

- Výběr vhodné poškozené součásti -

- Aktivace indikace MI -

Režim selhání

Chybový kód

Zkoušeno podle odstavce

Zkušební cyklus

Nad OTL

Pod OTL

Pod EL + X

Klasifikace navrhovaná výrobcem

Konečná klasifikace (1)

Zkoušeno podle odstavce

Zkušební cyklus

Vhodný

Zkoušeno podle odstavce

Zkušební cyklus

Nepřetržitá indikace MI po … cyklu

Krátká indikace MI po … cyklu

Indikace MI na vyžádání po … cyklu

 

Dávkovací ventil systému SCR

P2…

nezkoušeno

 

A

A

6.3.2.1

WHTC

ano

6.3.1.

WHTC

2.

 

 

Elektrický ventil EGR

P1…

nezkoušeno

 

 

 

 

A

B1

6.3.2.1

WHTC

ano

6.3.1.

WHTC

 

1.

 

Mechanický ventil EGR

P1…

nezkoušeno

 

 

 

 

B1

B1

6.3.2.1

WHTC

ano

6.3.1.

WHTC

 

2.

 

Mechanický ventil EGR

P1…

6.2.2

WHTC

 

X

 

B1

B1

nezkoušeno

 

ano

 

 

 

 

 

Mechanický ventil EGR

P1…

6.2.2

WHTC

 

X

 

B1

B1

6.3.2.1

WHTC

ano

6.3.1.

WHTC

 

2.

 

Elektrické čidlo teploty vzduchu

P1…

nezkoušeno

 

 

 

 

B2

B2

6.3.2.2

WHTC

ano

6.3.1.

WHTC

 

1.

 

Elektrické čidlo teploty oleje

P1…

6.2.6

ETC

 

 

X

C

C

nezkoušeno

 

ano

 

 

 

 

 

Poznámky: 1) na žádost orgánu pro certifikaci může být selhání překlasifikováno do jiné třídy, než kterou navrhoval výrobce.

Na tomto listu jsou uvedena pouze selhání, která byla přezkoušena buď z hlediska klasifikace nebo činnosti, a selhání, která byla překlasifikována na žádost orgánu pro certifikaci.

Chybná funkce se může zkoušet z hlediska klasifikace, činnosti nebo obou těchto hledisek.

Uvedený příklad mechanického ventilu EGR ukazuje způsob, jakým jsou tyto 3 případy v tabulce zapracovány.


(1)  Jak je uvedeno ve schvalovací dokumentaci.

Dodatek 5

Informace „freeze-frame“ a datového toku

Následující tabulky uvádějí informace, kterých se týkají odstavce 4.7.1.4 a 4.7.2 této přílohy.

Tabulka 1

Závazné požadavky

 

„Freeze frame“

Datový tok

Vypočítané zatížení (točivý moment motoru jako procentuální hodnota maximálního točivého momentu při momentálních otáčkách motoru)

x

x

Otáčky motoru

x

x

Teplota chladicí kapaliny (nebo ekvivalent)

x

x

Barometrický tlak (měřený přímo nebo odhadnutý)

x

x


Tabulka 2

Nezávazné informace o otáčkách motoru a zatížení

 

„Freeze frame“

Datový tok

Řidičem požadovaný točivý moment motoru (jako procentuální hodnota maximálního točivého momentu motoru)

x

x

Skutečný točivý moment motoru (vypočítaný jako procentuální hodnota maximálního točivého momentu motoru, např. vypočítaný z požadovaného množství vstřikovaného paliva)

x

x

Maximální referenční točivý moment motoru

 

x

Maximální referenční točivý moment motoru jako funkce otáček motoru

 

x

Čas od nastartování motoru

x

x


Tabulka 3

Nezávazné informace, jsou-li použity emisním systémem nebo systémem OBD k aktivaci nebo deaktivaci některých informací OBD

 

„Freeze frame“

Datový tok

Hladina paliva (např. procento jmenovitého objemu palivové nádrže) nebo případně tlak paliva v nádrži (např. procento jmenovitého tlaku paliva v nádrži)

x

x

Teplota oleje motoru

x

x

Rychlost vozidla

x

x

Status adaptace na kvalitu paliva (aktivní/neaktivní) v případě plynových motorů

 

x

Napětí řídicího počítačového systému motoru (pro hlavní řídicí čip)

x

x


Tabulka 4

Nezávazné informace, je-li motor takto vybaven, informace snímá nebo vypočítává

 

„Freeze frame“

Datový tok

Absolutní nastavení škrtící klapky / nastavení škrtící klapky nasávaného vzduchu (nastavení ventilu používaného k regulaci nasávaného vzduchu)

x

x

Status regulačního systému motorové nafty v případě systému uzavřené smyčky (např. v případě systému uzavřené smyčky regulace tlaku paliva)

x

x

Tlak v rozvodu paliva

x

x

Tlak regulace vstřikování (tj. tlak kapaliny regulující vstřikování paliva)

x

x

Reprezentativní časování vstřiku paliva (začátek prvního hlavního vstřiku)

x

x

Požadovaný tlak v rozvodu paliva

x

x

Požadovaný tlak regulace vstřikování (tj. tlak kapaliny regulující vstřikování paliva)

x

x

Teplota nasávaného vzduchu

x

x

Teplota okolního vzduchu

x

x

Teplota vzduchu na vstupu/výstupu turbodmychadla (kompresor a turbína)

x

x

Tlak na vstupu/výstupu turbodmychadla (kompresor a turbína)

x

x

Teplota přeplňovacího vzduchu (za mezichladičem, je-li použit)

x

x

Skutečný tlak přeplňování

x

x

Průtok vzduchu z čidla hmotnostního průtoku vzduchu

x

x

Požadovaný pracovní cyklus / nastavení ventilu EGR (za předpokladu, že systém EGR je takto regulován)

x

x

Skutečný pracovní cyklus / nastavení ventilu EGR

x

x

Stav jednotky odběru výkonu (aktivní nebo neaktivní)

x

x

Poloha plynového pedálu

x

x

Absolutní hodnota polohy pedálu

x

je-li snímána

Momentální spotřeba paliva

x

x

Požadovaný/cílový přeplňovací tlak (je-li přeplňovací tlak použit k regulaci funkce turba)

x

x

Tlak na vstupu filtru částic vznětového motoru (DPF)

x

x

Tlak na výstupu filtru částic vznětového motoru (DPF)

x

x

Tlakový rozdíl filtru částic vznětového motoru (DPF)

x

x

Tlak výfukových plynů na výfukovém ventilu

x

x

Teplota na vstupu filtru částic vznětového motoru (DPF)

x

x

Teplota na výstupu filtru částic vznětového motoru (DPF)

x

x

Teplota výfukových plynů na výfukovém ventilu

x

x

Otáčky turbodmychadla/turbíny

x

x

Nastavení turbodmychadla s proměnnou geometrií

x

x

Požadované nastavení turbodmychadla s proměnnou geometrií

x

x

Nastavení odlehčovacího ventilu

x

x

Výstup čidla poměru vzduch/palivo

 

x

Výstup čidla kyslíku

 

x

Výstup sekundárního čidla kyslíku (je-li namontováno)

 

x

Výstup čidla NOx

 

x

Dodatek 6

Dokumenty referenčních norem

Tento dodatek uvádí odkazy na průmyslové normy, které je v souladu s ustanoveními této přílohy nutné dodržovat při opatřování vozidla/motoru sériovým komunikačním rozhraním. Existují dvě povolená řešení:

a)

ISO 27145 spolu s ISO 15765-4 (pro rozhraní CAN), nebo s ISO 13400 (pro rozhraní TCP/IP);

b)

SAE J1939-73.

Existují i další normy ISO a SAE, které jsou použitelné v souladu s ustanoveními této přílohy.

Odkazy této přílohy na ISO 27145 se rozumí odkazy na:

a)

ISO 27145-1 Silniční vozidla - Implementace komunikačních požadavků WWH-OBD - Část 1 – Všeobecné informace a určení případů použití;

b)

ISO 27145-2 Silniční vozidla - Implementace komunikačních požadavků WWH-OBD - Část 2 – Slovník všeobecných údajů týkajících se emisí;

c)

ISO 27145-3 Silniční vozidla - Silniční vozidla - Implementace komunikačních požadavků WWH-OBD - Část 3 – Slovník všeobecných zpráv;

d)

ISO 27145-4 Silniční vozidla - Implementace komunikačních požadavků WWH-OBD - Část 4 – Spojení mezi vozidlem a zkušebním zařízením.

Odkazy této přílohy na J1939-73 se rozumí odkazy na:

J1939-73 „APPLICATION LAYER – DIAGNOSTICS“, z roku 2011.

Odkazy této přílohy na ISO 13400 se rozumí odkazy na:

a)

FDIS 13400-1: 2011 Silniční vozidla — Diagnostická komunikace prostřednictvím internetového protokolu (DoIP) — Část 1: Všeobecné informace a určení případů použití;

b)

FDIS 13400-3: 2011 Silniční vozidla — Diagnostická komunikace prostřednictvím internetového protokolu (DoIP) — Část 2 – Požadavky na síť a na transportní vrstvu a služby;

c)

FDIS 13400-3: 2011 Silniční vozidla — Diagnostická komunikace prostřednictvím internetového protokolu (DoIP) — Část 3: IEEE 802.3 na základě bezdrátového rozhraní vozidla;

d)

[doposud nefinalizováno] 13400-4: 2011 Silniční vozidla — Diagnostická komunikace prostřednictvím internetového protokolu (DoIP) — Část 4: Vysokorychlostní konektor na základě ethernetu.

Dodatek 7

Monitorování činnosti

A.7.1.   Obecně

A.7.1.1.   Tento dodatek obsahuje ustanovení vztahující se k fázi prokazování funkce použitelné v některých případech monitorování činnosti.

A.7.2.   Prokazování monitorování činnosti

A.7.2.1.   Schválení klasifikace chybných funkcí

A.7.2.1.1.

Jak je uvedeno v odstavci 4.2.1.1 této přílohy, není v případě monitorování činnosti prokázání vztahu vůči skutečným emisím nutné. Orgán schválení typu však může požádat o údaje ze zkoušek k ověření klasifikace vlivů chybných funkcí, jak je popsáno v odstavci 6.2 této přílohy.

A.7.2.2.   Schválení monitorování činnosti zvoleného výrobcem

A.7.2.2.1.

Při rozhodování o schválení ohledně volby monitorování činnosti, kterou vybral výrobce, přihlédne orgán schválení typu k technickým informacím poskytnutým výrobcem.

A.7.2.2.2.

Mezní hodnota týkající se činnosti zvolená výrobcem pro uvažovanou monitorovací funkci se stanoví u základního motoru rodiny motorů s OBD během zkoušky způsobilosti provedené následujícím způsobem:

A.7.2.2.2.1.

Zkouška způsobilosti se provádí stejným způsobem, jak je uvedeno v odstavci 6.3.2 této přílohy.

A.7.2.2.2.2.

Snížení činnosti uvažované součásti se měří a následně se použije jako mezní hodnota činnosti pro základní motor rodiny motorů s OBD.

A.7.2.2.3.

Kritéria monitorování činnosti schválená pro základní motor se považují za použitelná na celou rodinu motorů s OBD bez dalšího prokazování.

A.7.2.2.4.

Na základě dohody mezi výrobcem a orgánem schválení typu je možná úprava mezní hodnoty činnosti pro různé členy rodiny motorů s OBD, aby se vztahovala na různé konstrukční parametry (například velikost chladiče EGR). Tato dohoda musí být založena na relevantních technických prvcích.

A.7.2.2.4.1.

Na žádost orgánu schválení typu může být další člen rodiny motorů s OBD podroben schvalovacímu postupu popsanému v odstavci A.7.2.2.2.

A.7.2.3.   Výběr vhodné poškozené součásti

A.7.2.3.1.

Pro účely prokazování činnosti systému OBD u vybrané monitorovací funkce rodiny motorů s OBD se jako vhodná vybere poškozená součást na základním motoru rodiny motorů s OBD v souladu s odstavcem 6.3.2 této přílohy.

A.7.2.3.2.

V případě zkoušení druhého motoru v souladu s odstavcem A.7.2.2.4.1 se jako vhodná vybere poškozená součást na uvedeném druhém motoru v souladu s odstavcem 6.3.2 této přílohy.

A.7.2.4.   Prokazování činnosti systému OBD

A.7.2.4.1.

Prokazování činnosti systému OBD se provede v souladu s požadavky odstavce 7.1.2 této přílohy s použitím vybrané vhodné poškozené součásti, která je způsobilá pro použití se základním motorem.

Dodatek 8

Požadavky na prokazování v případě monitorování činnosti filtru částic vznětového motoru typu wall–flow

A.8.1.   Obecně

A.8.1.1.   Tento dodatek vymezuje fázi prokazování funkce systému OBD použitelnou v případě, kdy je předmětem monitorování činnosti proces filtrování filtru částic vznětového motoru typu wall–flow (DPF).

A.8.1.2.   Poškozený filtr DPF typu wall–flow lze vytvořit například vyvrtáním otvorů do nosiče filtru DPF nebo obroušením koncovek nosiče filtru DPF.

A.8.2.   Zkouška způsobilosti

A.8.2.1.   Princip

A.8.2.1.1.

Poškozený filtr DPF typu wall–flow se považuje za „vhodnou poškozenou součást“, pokud za provozních podmínek motoru stanovených pro účely uvedené zkoušky pokles tlaku („tlakový rozdíl“) v poškozeném filtru DPF typu wall–flow přesáhne nebo není menší než 60 % poklesu tlaku naměřeného v čistém a nepoškozeném filtru DPF typu wall–flow stejného typu.

A.8.2.1.1.1.

Výrobce musí prokázat, že tento čistý a nepoškozený filtr DPF typu wall–flow vytváří stejný protitlak jako poškozený filtr před svým poškozením.

A.8.2.2.   Proces výběru

A.8.2.2.1.

Aby mohl být poškozený filtr DPF typu wall–flow vybrán, musí být motor vybavený uvedeným filtrem DPF typu wall–flow v provozu za stabilizovaných podmínek v ustáleném stavu, při otáčkách a zatížení stanovených pro režim 9 zkušebního cyklu WHSC uvedených v příloze 4 tohoto předpisu (normalizovaná hodnota otáček 55 % a normalizovaný točivý moment 50 %).

A.8.2.2.2.

Aby mohl být poškozený filtr DPF typu wall–flow považován za „vhodnou poškozenou součást“, musí výrobce prokázat, že pokles tlaku v poškozeném filtru DPF typu wall–flow měřený, když je systém motoru v provozu za podmínek uvedených v odstavci A.8.2.2.1, není menší než procento poklesu tlaku v čistém a nepoškozeném filtru DPF za stejných podmínek, které se použije v souladu s odstavci A.8.2.1.1 a A.8.2.1.2 tohoto dodatku.

A.8.2.3.   Prokazování činnosti systému OBD

A.8.2.3.1.

Prokazování činnosti systému OBD se provede v souladu s požadavky odstavce 7.1.2 této přílohy s použitím vybraného poškozeného filtru DPF typu wall–flow namontovaného do základního systému motoru.


PŘÍLOHA 9C

TECHNICKÉ POŽADAVKY NA ZHODNOCENÍ VÝKONNOSTI PALUBNÍCH DIAGNOSTICKÝCH SYSTÉMŮ (OBD) V PROVOZU

1.   POUŽITELNOST

V současném znění se tato příloha použije jen na silniční vozidla vybavená vznětovým motorem.

2.   VYHRAZENO

3.   DEFINICE

3.1.   „Poměr výkonnosti v provozu“

Poměrem výkonnosti v provozu (IUPR) určité monitorovací funkce m systému OBD se rozumí: Formula

3.2.   „Čitatel“

Čitatelem určité monitorovací funkce m (čitatelm) se rozumí údaj počitadla udávající počet případů, kdy je vozidlo provozováno tak, že nastanou všechny podmínky monitorování, které jsou nezbytné pro to, aby tato určitá monitorovací funkce rozpoznala chybnou funkci.

3.3.   „Jmenovatel“

Jmenovatelem určité monitorovací funkce m (jmenovatelm) se rozumí údaj počitadla udávající počet provozních stavů vozidla, s ohledem na podmínky, které jsou specifické pro tuto určitou monitorovací funkci.

3.4.   „Obecný jmenovatel“

Obecným jmenovatelem se rozumí údaj počitadla udávající, kolikrát bylo vozidlo provozováno za obecných podmínek.

3.5.   Zkratky

IUPR

Poměr výkonnosti v provozu

IUPRm

Poměr výkonnosti v provozu určité monitorovací funkce m

4.   OBECNÉ POŽADAVKY

Systém OBD musí mít schopnost nalézt a zaznamenat údaje o výkonnosti v provozu (odstavec 6) monitorovacích funkcí OBD specifikovaných v tomto odstavci, ukládat tyto údaje do paměti počítače a sdělovat je na požádání mimo vozidlo (odstavec 7).

Údaje o výkonnosti v provozu monitorovací funkce jsou představovány čitatelem a jmenovatelem, z nichž je možno vypočítat IUPR.

4.1.   Monitorovací funkce IUPR

4.1.1.   Skupiny monitorovacích funkcí

Výrobci musí zavést do systému OBD softwarové algoritmy k individuálnímu nalézání a hlášení údajů o výkonnosti v provozu skupin monitorovacích funkcí uvedených v dodatku 1 k této příloze.

Nepožaduje se, aby výrobci zavedli do systému OBD softwarové algoritmy k individuálnímu nalézání a hlášení údajů o výkonnosti v provozu skupin monitorovacích funkcí, které jsou v činnosti kontinuálně, jak je stanoveno v odstavci 4.2.3 přílohy 9B, jestliže tyto monitorovací funkce jsou již částí jedné ze skupin monitorovacích funkcí uvedených v dodatku 1 k této příloze.

Údaje o výkonnosti v provozu monitorovacích funkcí přiřazených různým výfukovým potrubím nebo skupinám válců motoru v rámci jedné skupiny monitorovacích funkcí musí být nalézány a zaznamenávány odděleně, jak je stanoveno v odstavci 6, a zaznamenávány, jak je stanoveno v odstavci 7.

4.1.2.   Vícenásobné monitorovací funkce

U každé skupiny monitorovacích funkcí, pro něž se požaduje podle odstavce 4.1.1, aby byly zaznamenávány, musí systém OBD nalézat odděleně údaje o výkonnosti v provozu, jak je specifikováno v odstavci 6, pro každou z určitých monitorovacích funkcí patřících do této skupiny.

4.2.   Omezení použití údajů o výkonnosti v provozu

Údaje o výkonnosti v provozu jediného vozidla se použijí pro statistické vyhodnocení údajů o výkonnosti v provozu systému OBD větší skupiny vozidel.

Na rozdíl od jiných údajů OBD nemohou být údaje o výkonnosti v provozu použity k vytvoření závěrů o způsobilosti k provozu jednotlivého vozidla.

5.   POŽADAVKY NA VÝPOČET POMĚRŮ VÝKONNOSTI V PROVOZU

5.1.   Výpočet poměru výkonnosti v provozu

U každé monitorovací funkce m uvažované v této příloze se vypočte poměr výkonnosti v provozu z následujícího vzorce:

Formula

kde se čitatelm a jmenovatelm zvyšují podle ustanovení tohoto odstavce.

5.1.1.   Požadavky na poměr, když se vypočítává a ukládá systémem

Každý poměr IUPRm musí mít jako minimální hodnotu nulu a jako maximální hodnotu 7,99527 s rozlišením 0,000122 (1).

Poměr pro určitou součást se pokládá za rovný nule, kdykoliv je odpovídající čitatel rovný nule a odpovídající jmenovatel se nerovná nule.

Poměr pro určitou součást se pokládá za rovný maximální hodnotě 7,99527, jestliže se odpovídající jmenovatel rovná nule nebo jestliže skutečná hodnota čitatele dělená jmenovatelem přesáhne maximální hodnotu 7,99527.

5.2.   Požadavky na zvyšování hodnoty čitatele

Čitatel se nesmí zvýšit vícekrát než jednou za jízdní cyklus.

Čitatel určité monitorovací funkce se musí zvýšit do 10 sekund, jestliže a jen jestliže jsou splněna následující kritéria v jediném jízdním cyklu:

a)

Byla splněna každá podmínka monitorování nutná k tomu, aby monitorovací funkce určité součásti zjistila chybnou funkci a uložila možný diagnostický chybový kód DTC, včetně umožnění uplatnění kritérií, existence nebo neexistence příslušných kódů DTC, dostatečnou dobu monitorování a přidělení prováděcích priorit diagnostiky (např. diagnostika „A“ se musí provést před diagnostikou „B“).

Poznámka: Pro účely zvýšení čitatele určité monitorovací funkce nemusí postačovat splnění všech podmínek monitorování, které jsou nutné pro tuto monitorovací funkci, ke zjištění nepřítomnosti chybné funkce.

b)

U monitorovacích funkcí, které vyžadují vícenásobné stupně nebo případy výskytu v jediném jízdním cyklu ke zjištění chybné funkce, musí být splněny všechny podmínky monitorování potřebné k dokončení všech případů výskytu.

c)

U monitorovacích funkcí, které se používají k identifikaci selhání a které jsou v činnosti jen potom, co byl uložen možný diagnostický chybový kód DTC, musí být čitatel a jmenovatel stejný jako čitatel a jmenovatel monitorovací funkce, která zjistila původní chybnou funkci.

d)

U monitorovacích funkcí, které vyžadují hloubkovou operaci, aby se dále prozkoumal výskyt chybné funkce, může výrobce předložit orgánu schválení typu alternativní způsob k zvýšení čitatele. Tato alternativa by měla být rovnocenná způsobu, podle něhož by bylo přípustné zvýšit čitatel, když se vyskytla chybná funkce.

U monitorovacích funkcí, které jsou v činnosti nebo ji dokončují při vypnutém motoru, se čitatel zvýší do 10 sekund potom, co monitorovací funkce dokončila svou činnost při vypnutém motoru, nebo do prvních 10 sekund od startu motoru v následujícím jízdním cyklu.

5.3.   Požadavky na zvýšení jmenovatele

5.3.1.   Obecná pravidla pro zvyšování

Jmenovatel se zvýší jednou za jízdní cyklus, jestliže v průběhu tohoto jízdního cyklu:

a)

se obecný jmenovatel zvýšil, jak je stanoveno v odstavci 5.4; a

b)

nebylo zastaveno zvyšování obecného jmenovatele podle odstavce 5.6; a

c)

tam, kde je to vhodné, jsou splněna určitá doplňková pravidla pro zvyšování uvedená v odstavci 5.3.2.

5.3.2.   Dodatečná pravidla pro zvyšování u určité monitorovací funkce

5.3.2.1.   Zvláštní jmenovatel pro systém vypařování (vyhrazeno)

5.3.2.2.   Zvláštní jmenovatel pro systémy sekundárního vzduchu (vyhrazeno)

5.3.2.3.   Zvláštní jmenovatel pro součásti/systémy, které jsou v činnosti jen při startování motoru

Navíc k požadavkům odstavce 5.3.1 písm. a) a b) se zvýší jmenovatel (jmenovatele) pro monitorovací funkce součástí nebo systémů, které jsou v činnosti jen při startování motoru, jestliže součást nebo strategie dostává povel „zapnout“ po dobu nejméně 10 sekund.

K určení této doby trvání povelu „zapnuto“ nesmí systém OBD jen pro účely monitorování zahrnout dobu průběhu hloubkové operace u kterékoli ze součástí nebo strategií, ke kterým dochází později v tomtéž jízdním cyklu.

5.3.2.4.   Zvláštní jmenovatel pro součásti nebo systémy, které nedostávají nepřetržitě povel k fungování

Navíc k požadavkům odstavce 5.3.1 písm. a) a b) se zvýší jmenovatel (jmenovatele) u monitorovacích funkcí součástí nebo systémů, které nedostávají nepřetržitě povel k fungování (např. systémy s proměnným časováním ventilů – VVT – nebo ventily recirkulace výfukových plynů EGR), jestliže tato součást nebo tento systém dostává povel k fungování (např. povel „zapnout“, „otevřít“, „zavřít“, „zablokovat“) při dvou nebo více příležitostech během jízdního cyklu nebo v kumulativní době nejméně 10 sekund, podle toho, co nastane dříve.

5.3.2.5.   Zvláštní jmenovatel pro DPF

Navíc k požadavkům odstavce 5.3.1 písm. a) a b) se zvýší jmenovatel (jmenovatele) pro DPF v nejméně jednom jízdním cyklu, jestliže od posledního zvýšení jmenovatele vozidlo najelo nejméně 800 kumulativních kilometrů nebo byl motor provozován po dobu nejméně 750 minut.

5.3.2.6.   Zvláštní jmenovatel pro oxidační katalyzátory

Navíc k požadavkům odstavce 5.3.1 písm. a) a b) se zvýší jmenovatel (jmenovatele) monitorovacích funkcí oxidačních katalyzátorů použitých k účelu aktivní regenerace DPF, jestliže je vydáván povel k činnosti regenerace po dobu nejméně 10 sekund.

5.3.2.7.   Zvláštní jmenovatel pro hybridní vozidla (vyhrazeno)

5.4.   Požadavky na zvýšení obecného jmenovatele

Obecný jmenovatel se zvýší do 10 sekund, jestliže a jen jestliže jsou v jediném jízdním cyklu splněna tato kritéria:

a)

Kumulativní doba od startu jízdního cyklu je nejméně 600 sekund při:

i)

nadmořské výšce menší než 2 500 m; a

ii)

okolní teplotě rovnající se 266 K (–7 °C) nebo vyšší; a

iii)

okolní teplotě rovnající se 308 K (35 °C) nebo nižší.

b)

Kumulativní provoz motoru při nejméně 1 150 ot/min po dobu nejméně 300 sekund při podmínkách specifikovaných v písmeni a); místo kritéria 1 150 ot/min se výrobce může rozhodnout použít provoz motoru při nejméně 15 % vypočteného zatížení nebo provoz vozidla při nejméně 40 km/h;

c)

nepřetržitý provoz vozidla při volnoběhu (např. pedál akcelerátoru je uvolněn a buď rychlost vozidla je nejvýše 1,6 km/h, nebo otáčky motoru jsou nejvýše 200 ot/min nad normálními volnoběžnými otáčkami při zahřátém motoru) po dobu nejméně 30 sekund za podmínek specifikovaných výše v písmeni a).

5.5.   Požadavky na zvýšení údaje počitadla cyklů zapalování

Údaj počitadla cyklů zapalování se zvýší jednou a jen jednou za start motoru.

5.6.   Znemožnění zvyšování čitatelů, jmenovatelů a obecného jmenovatele

5.6.1.   Do 10 sekund poté, co byla zjištěna chybná funkce (tj. je uložen možný nebo potvrzený a aktivní diagnostický a chybový kód DTC), která znemožňuje činnost monitorovací funkce, musí systém OBD znemožnit další zvyšování odpovídajícího čitatele a jmenovatele každé monitorovací funkce, která byla vyřazena z činnosti.

Jestliže chybná funkce přestala být nadále zjišťována (např. možný diagnostický chybový kód DTC je vymazán samočinně nebo příkazem skenovacího nástroje), obnoví se do 10 sekund znovu zvyšování všech odpovídajících čitatelů a jmenovatelů.

5.6.2.   Do 10 sekund od vstupu do činnosti jednotky odběru výkonu (PTO), která vyřadí z činnosti monitorovací funkci, jak je přípustné podle odstavce 5.2.5 přílohy 9B, znemožní systém OBD další zvyšování odpovídajícího čitatele a jmenovatele pro každou monitorovací funkci, která je vyřazena z činnosti.

Když činnost jednotky odběru výkonu (PTO) skončí, zahájí se do 10 sekund zvyšování všech odpovídajících čitatelů a jmenovatelů.

5.6.3.   V případě chybné funkce (tj. je uložen možný nebo potvrzený a aktivní diagnostický a chybový kód DTC), která brání rozhodnutí, zda jsou splněna kritéria pro jmenovatelem monitorovací funkce m uvedená v odstavci 5.3 (2), znemožní systém OBD do 10 sekund další zvyšování čitatelem a jmenovatelem.

Zvyšování Čitatelem a Jmenovatelem se znovu obnoví do 10 sekund poté, co chybná funkce přestala existovat (např. příslušný kód byl vymazán samočinně nebo příkazem čtecího nástroje).

5.6.4.   V případě chybné funkce (tj. je uložen možný nebo potvrzený a aktivní diagnostický chybový kód DTC), která brání rozhodnutí, zda jsou splněna kritéria pro obecný jmenovatelm uvedená v odstavci 5.4, znemožní systém OBD do 10 sekund další zvyšování obecného jmenovatele.

Zvyšování obecného jmenovatele se znovu obnoví do 10 sekund poté, co chybná funkce přestala existovat (např. příslušný kód byl vymazán samočinně nebo příkazem čtecího nástroje).

Za žádných jiných okolností nelze zvyšování obecného jmenovatele znemožnit.

6.   POŽADAVKY NA NALÉZÁNÍ A ZAZNAMENÁVÁNÍ ÚDAJŮ O VÝKONNOSTI V PROVOZU

U každé skupiny monitorovacích funkcí, jejichž seznam je uveden v dodatku 1 této přílohy, musí systém OBD nalézt odděleně čitatele a jmenovatele pro každou z určitých monitorovacích funkcí uvedených v dodatku 3 přílohy 9B a patřících do této skupiny.

Musí hlásit pro určitou monitorovací funkci jen odpovídajícího čitatele a jmenovatele, které mají nejnižší číselný poměr.

Jestliže dvě nebo více monitorovacích funkcí mají totožné poměry, musí se pro určitou skupinu monitorovacích funkcí hlásit odpovídající čitatel a jmenovatel určité monitorovací funkce, u které má jmenovatel nejvyšší hodnotu.

Aby se určil bez pochybností nejnižší poměr skupiny, vezmou se v úvahu jen monitorovací funkce zvláště uvedené v této skupině (např. čidlo NOx, když je použito k vykonávání jedné z monitorovacích funkcí, jejichž seznam je uveden v příloze 9B, dodatku 3, oddílu 3 „SCR“, se vezme v úvahu ve skupině monitorovacích funkcí „čidlo výfukového plynu“ a nikoli ve skupině monitorovacích funkcí „SCR“.

Systém OBD musí také nalézat a hlásit obecného jmenovatele a údaj počitadla cyklů zapalování.

Pozn.: Podle odstavce 4.1.1 se nepožaduje, aby výrobci zaváděli do systému OBD softwarové algoritmy k individuálnímu nalézání a hlášení čitatelů a jmenovatelů monitorovacích funkcí, které jsou v činnosti nepřetržitě.

7.   POŽADAVKY NA UKLÁDÁNÍ A SDĚLOVÁNÍ ÚDAJŮ O VÝKONNOSTI V PROVOZU

Sdělování údajů o výkonnosti v provozu je novým případem použití a není zahrnuto mezi tři existující případy použití, jejichž předmětem je výskyt možných chybných funkcí.

7.1.   Informace o údajích o výkonnosti v provozu

Informace o údajích o výkonnosti v provozu zaznamenaných systémem OBD musí být dostupné na požadavek vyslaný z prostoru mimo vozidlo podle odstavce 7.2.

Tato informace poskytne údaje o výkonnosti v provozu orgánům pro schválení typu.

Systém OBD musí poskytnout všechny informace (podle použitelné normy stanovené v dodatku 6 přílohy 9B) pro externí zkušební zařízení ke zjišťování IUPR, aby mohly být údaje využity a aby měl inspektor k dispozici tyto informace:

a)

identifikační číslo vozidla (VIN);

b)

čitatel a jmenovatel pro každou skupinu monitorovacích funkcí zaznamenané systémem podle odstavce 6;

c)

obecný jmenovatel;

d)

údaj počitadla cyklů zapalování;

e)

celkový počet hodin provozu motoru;

f)

potvrzené a aktivní diagnostické chybové kódy DTC chybných funkcí třídy A;

g)

potvrzené a aktivní diagnostické chybové kódy DTC chybných funkcí tříd B (B1 a B2).

Tyto informace musí být dostupné přístupem „pouze pro čtení“ (tj. bez možnosti vymazání).

7.2.   Přístup k údajům o výkonnosti v provozu

Přístup k údajům o výkonnosti v provozu musí být poskytnut jen podle norem uvedených v příloze 9B dodatku 6 a následujících pododstavcích (3).

Přístup k údajům o výkonnosti v provozu nesmí záviset na žádném přístupovém kódu nebo jiném zařízení nebo metodě, které je možno získat jen od výrobce nebo jeho dodavatelů. Interpretace údajů o výkonnosti v provozu nesmí vyžadovat žádnou zvláštní dekódovací informaci, aniž by taková informace byla veřejně dostupná.

Způsob přístupu (tj. přístupový bod/uzel) k údajům o výkonnosti v provozu musí být stejný jako způsob používaný k získávání všech informací z OBD. Tento způsob musí umožnit přístup k úplným údajům o výkonnosti v provozu požadovaným touto přílohou.

7.3.   Opětná inicializace údajů o výkonnosti v provozu

7.3.1.   Znovunastavení na nulu

Každé číslo se znovu nastaví na nulu jen tehdy, když dojde k znovunastavení energeticky nezávislé paměti s přímým přístupem (NVTAM) (např. v případě přeprogramování). Čísla se nesmí znovu nastavit na nulu za žádných jiných okolností, včetně případu, kdy je přijat příkaz čtecího nástroje k vymazání chybných kódů.

7.3.2.   Znovunastavení v případě přetečení paměti

Jestliže čitatel nebo jmenovatel pro určitou monitorovací funkci dosáhne hodnoty 65 535 ± 2, vydělí se obě čísla dvěma dříve, než se jedno nebo druhé zvýší, aby se předešlo problémům s přetečením paměti.

Jestliže údaj počitadla cyklů zapalování dosáhne maximální hodnoty 65 535 ± 2, může se počitadlo cyklů přetočit a jeho údaj nastavit na nulu v příštím cyklu zapalování, aby se předešlo problémům s přetečením paměti.

Jestliže obecný jmenovatel dosáhne maximální hodnoty 65 535 ± 2, může se obecný jmenovatel přetočit a nastavit na nulu v příštím jízdním cyklu, který splňuje podmínky k určení obecného jmenovatele, aby se předešlo problémům s přetečením paměti.


(1)  Tato hodnota odpovídá maximální hexadecimální hodnotě 0×FFFF s rozlišením 0×1.

(2)  Např. rychlost vozidla / otáčky motoru / vypočtené zatížení, teplota okolí, nadmořská výška, provoz ve volnoběhu nebo doba provozu.

(3)  Je povoleno, aby výrobce použil doplňkový displej palubního diagnostického systému, jako je zobrazovací displej namontovaný na přístrojovou desku, k přístupu k údajům o výkonnosti v provozu. Pro takový přídavný přístroj neplatí požadavky této přílohy.

Dodatek 1

Skupiny monitorovacích funkcí

Skupiny monitorovacích funkcí uvažované v této příloze jsou:

A.

Oxidační katalyzátory

Monitorovací funkce specifické pro tuto skupinu jsou funkce uvedené v příloze 9B dodatku 3 bodu 5.

B.

Systémy selektivní katalytické redukce (SCR)

Monitorovací funkce specifické pro tuto skupinu jsou funkce uvedené v příloze 9B dodatku 3 bodu 3.

C.

Čidla výfukového plynu a čidla kyslíku

Monitorovací funkce specifické pro tuto skupinu jsou funkce uvedené v příloze 9B dodatku 3 bodu 13.

D.

Systémy recirkulace výfukových plynů (EGR) a systémy proměnného časování ventilů (VVT)

Monitorovací funkce specifické pro tuto skupinu jsou funkce uvedené v příloze 9B dodatku 3 bodech 6 a 9.

E.

Systémy filtrů částic vznětových motorů (DPF)

Monitorovací funkce specifické pro tuto skupinu jsou funkce uvedené v příloze 9B dodatku 3 bodu 2.

F.

Systém řízení přeplňovacího tlaku

Monitorovací funkce specifické pro tuto skupinu jsou funkce uvedené v příloze 9B dodatku 3 bodu 8.

G.

Pohlcovač NOx

Monitorovací funkce specifické pro tuto skupinu jsou funkce uvedené v příloze 9B dodatku 3 bodu 4.

H.

Třícestný katalyzátor

Monitorovací funkce specifické pro tuto skupinu jsou funkce uvedené v příloze 9B dodatku 3 bodu 15.

I.

Systémy vypařování (vyhrazeno)

J.

Systém sekundárního vzduchu (vyhrazeno)

Určitá monitorovací funkce patří jen do jedné z těchto skupin.


PŘÍLOHA 10

POŽADAVKY NA OMEZOVÁNÍ EMISÍ MIMO CYKLUS (OCE) A EMISÍ V PROVOZU

1.   POUŽITELNOST

Tato příloha stanoví požadavky na výkon a zákaz odpojovacích strategií pro motory a vozidla, jejichž typ je schvalován podle tohoto předpisu, s cílem dosáhnout účinné regulace emisí u široké škály motorů a okolních provozních podmínek zjišťovaných při běžném provozním chodu vozidla. Tato příloha rovněž stanoví zkušební postupy pro zkoušky emisí mimo cyklus během schvalování typu a při vlastním užívání vozidla.

Základem této přílohy je celosvětově harmonizovaný technický předpis GTR č. 10 o OCE.

2.   VYHRAZENO (1)

3.   DEFINICE

3.1.   „Startem motoru“ se rozumí postup od iniciace otáčení klikového hřídele až do okamžiku, kdy motor dosáhne otáčky, které jsou o 150 ot/min nižší než normální volnoběžné otáčky zahřátého motoru (jak je stanoveno pro polohu řazení „jízda“ („drive“) u vozidel s automatickou převodovkou);

3.2.   „Zahřátím motoru“ se rozumí dostatečně dlouhý provoz vozidla tak, aby teplota chladiva dosáhla nejméně 70 °C;

3.3.   „Jmenovitými otáčkami“ se rozumějí nejvyšší otáčky při plném zatížení dovolené regulátorem, které uvádí výrobce v prodejní a servisní dokumentaci, nebo, není-li takový regulátor použit, otáčky při kterých je dosaženo maximálního výkonu motoru uvedeného výrobcem v prodejní a servisní dokumentaci;

3.4.   „Regulovanými emisemi“ se rozumějí plynné znečišťující látky a částice (PM) definované v odstavci 2 tohoto předpisu.

4.   OBECNÉ POŽADAVKY

Každý systém motoru a každý konstrukční prvek, který je schopný ovlivnit emise regulovaných znečišťujících látek, musí být konstruován, vyroben, smontován a instalován tak, aby umožňoval motoru a vozidlu splňovat požadavky této přílohy.

4.1.   Zákaz odpojovacích strategií

Systémy motorů a vozidel nesmí být vybaveny odpojovací strategií.

4.2.   Vyhrazeno (2)

5.   PROVOZNÍ POŽADAVKY

5.1.   Strategie pro emise

Strategie pro emise musí být navrženy tak, aby umožňovaly systému motoru splňovat při normálním používání ustanovení této přílohy. Normální používání není omezeno na podmínky používání specifikované v odstavci 6.

5.1.1.   Požadavky na základní strategie pro emise

Základní strategie pro emise se nesmí aplikovat rozdílným způsobem na provoz při příslušné zkoušce ke schválení typu nebo k certifikaci a na jiný druh provozu a poskytovat nižší úroveň regulace emisí za podmínek odlišných od podmínek pro zkoušky ke schválení typu nebo k certifikaci.

5.1.2.   Požadavky na pomocné strategie pro emise

Pomocná strategie pro emise nesmí snižovat účinnost regulace emisí dané základní strategie pro emise za podmínek, které je možno očekávat v normálním provozu a používání vozidla kromě případu, kdy pomocná strategie pro emise splňuje jednu z následujících specifických výjimek:

a)

její činnost je v zásadě obsažena v příslušných zkouškách pro schvalování typu včetně zkušebních postupů mimo cyklus podle odstavce 7 této přílohy a ustanovení o shodnosti v provozu stanovených v odstavci 9 tohoto předpisu;

b)

uvádí se do činnosti za účely ochrany motoru a/nebo vozidla od poškození nebo havárie;

c)

uvádí se do činnosti jen při startování nebo zahřívání motoru, jak je definováno v této příloze;

d)

její činnost se používá ke změně regulace jednoho druhu regulovaných emisí za účelem zachování regulace jiného druhu regulovaných emisí za specifických okolních nebo provozních podmínek, které se podstatně liší od podmínek pro příslušné zkoušky ke schválení typu nebo k certifikaci. Celkové působení takové pomocné strategie pro emise musí kompenzovat vlivy extrémních okolních podmínek tak, aby se zajistila přijatelná regulace všech regulovaných emisí.

5.2.   Celosvětově harmonizované nepřekročitelné (WNTE) mezní hodnoty emisí plynných látek a emisí částic ve výfukových plynech

5.2.1.   Emise ve výfukových plynech nesmí překročit příslušné mezní hodnoty stanovené v odstavci 5.2.2.

5.2.2.   Příslušné mezní hodnoty jsou následující:

a)

pro CO: 2 000 mg/kWh;

b)

pro THC: 220 mg/kWh;

c)

pro NOx: 600 mg/kWh;

d)

pro PM: 16 mg/kWh.

6.   OKOLNÍ A PROVOZNÍ PODMÍNKY

Mezní hodnoty emisí WNTE se použijí při:

a)

všech atmosférických tlacích vyšších než 82,5 kPa nebo při tlaku odpovídajícím této hodnotě;

b)

všech teplotách nižších nebo rovných teplotě určené rovnicí 5 při určeném atmosférickém tlaku:

Formula

(5)

kde:

T

je teplota okolního vzduchu, K

pb

je atmosférický tlak, kPa;

c)

všech teplotách chladiva motoru nad 343 K (70°C).

Podmínky okolního atmosférického tlaku a teploty jsou znázorněny na obrázku 1.

Znázornění podmínek atmosférického tlaku a teploty pro WNTE

Obrázek 1:

Znázornění podmínek atmosférického tlaku a teploty

Image

7.   LABORATORNÍ ZKOUŠKY MOTORŮ A ZKOUŠKY MOTORŮ VE VOZIDLECH MIMO CYKLUS PŘI SCHVALOVÁNÍ TYPU

Požadavky na laboratorní zkoušku mimo cyklus se nepoužijí pro schvalování typu zážehového motoru podle tohoto předpisu.

7.1.   Kontrolní oblast WNTE

Kontrolní oblast WNTE zahrnuje body otáček motoru a zatížení definované v odstavcích 7.1.1 až 7.1.6. Na obrázku 2 je znázorněn příklad kontrolní oblasti WNTE.

7.1.1.   Rozsah otáček motoru

Kontrolní oblast WNTE zahrnuje všechny provozní otáčky mezi 30. percentilem kumulativního rozložení otáček v rozmezí celého zkušebního cyklu WHTC, včetně volnoběhu, (n30) a nejvyššími otáčkami, při nichž je dosaženo 70 % maximálního výkonu (nhi). Na obrázku 3 je znázorněn příklad kumulativního rozložení frekvencí otáček WNTE pro určitý motor.

7.1.2.   Rozsah točivého momentu motoru

Kontrolní oblast WNTE zahrnuje všechny body zatížení motoru s hodnotou točivého momentu větší nebo rovnou 30 % maximální hodnoty točivého momentu motoru.

7.1.3.   Rozsah výkonu motoru

Nehledě na ustanovení odstavců 7.1.1 a 7.1.2 jsou pro všechny emise vyloučeny z kontrolní oblasti WNTE body otáček a zatížení, pro které je výkon menší než 30 % hodnoty maximálního výkonu.

7.1.4.   Použití koncepce rodiny motorů

V zásadě má každý motor v rámci rodiny, která má jednotnou křivku točivého moment / výkonu, svou individuální kontrolní oblast WNTE. Pro zkoušky v provozu se použije individuální kontrolní oblast WNTE dotyčného motoru. Pro zkoušky ke schválení typu (k certifikaci) v rámci koncepce rodiny motorů stanovené celosvětovým technickým předpisem GTR o WHDC může výrobce volitelně použít jedinou kontrolní oblast WNTE pro rodinu motorů za těchto podmínek:

a)

může se použít jediný rozsah otáček motoru kontrolní oblasti WNTE, jestliže změřené otáčky motoru n30 a nhi se neliší o více než ± 3 % od otáček motoru udaných výrobcem. Jestliže dovolená odchylka je překročena u kterýchkoli z otáček motoru, použijí se k určení kontrolní oblasti WNTE změřené otáčky motoru;

b)

může se použít jediný rozsah točivého momentu / výkonu motoru kontrolní oblasti WNTE, jestliže pokrývá plný rozsah od nejvyššího výkonu v rodině k nejnižšímu výkonu. Případně je přípustné seskupení výkonů motoru do rozdílných kontrolních oblastí WNTE.

Obrázek 2:

Příklad kontrolní oblasti WNTE

Image

Obrázek 3:

Příklad kumulativního rozložení frekvencí otáček WNTE

Image

7.1.5.   Výjimka pro určité provozní body WNTE

Výrobce může při schválení typu / certifikaci požádat příslušný orgán schválení typu, aby vyňal určité provozní body z kontrolní oblasti WNTE definované v odstavcích 7.1.1 až 7.1.4. Orgán schválení typu může udělit tuto výjimku, jestliže výrobce může prokázat, že motor není nikdy schopen provozu v takových bodech při jeho použití v jakékoli kombinaci vozidla.

7.2.   Minimální doba trvání WNTE a frekvence odběru dat

7.2.1.   Pro určení souladu s mezními hodnotami emisí podle WNTE specifikovanými v odstavci 5.2 se motor uvede do provozu v kontrolní oblasti WNTE definované v odstavci 7.1 a jeho emise budou měřeny a integrovány po dobu nejméně 30 sekund. Proces podle WNTE je definován jako jediná série integrovaných emisí za určitý časový úsek. Například jestliže je motor v provozu po nepřetržitou dobu 65 sekund v kontrolní oblasti a okolních podmínkách podle WNTE, jedná se o jeden proces podle WNTE a průměrná hodnota emisí bude stanovena pro celou dobu 65 sekund. V případě laboratorních zkoušek se použije doba integrace definovaná v odstavci 7.5.

7.2.2.   Jestliže u motorů vybavených regulací emisí, která zahrnuje periodickou regeneraci, dojde k případu regenerace v průběhu zkoušky WNTE, pak musí být doba pro zprůměrování nejméně tak dlouhá, jako je čas mezi těmito případy násobený počtem úplných případů regenerace v průběhu doby odběru vzorků. Tento požadavek platí jen pro motory, které vysílají elektronický signál udávající začátek případu regenerace.

7.2.3.   Proces podle WNTE je sledem dat shromážděných frekvencí nejméně 1 Hz v průběhu provozu motoru v kontrolní oblasti WNTE po minimální dobu trvání případu nebo po dobu delší. Změřená data emisí se zprůměrují pro dobu trvání každého procesu podle WNTE.

7.3.   Zkoušení v provozu

Při schvalování typu se provede prokazovací zkouška PEMS u základního motoru ve vozidle s použitím postupu popsaného v dodatku 1 této přílohy.

7.3.1.   Výrobce může vybrat vozidlo, které bude použito pro zkoušení, ale s volbou vozidla musí souhlasit orgán schválení typu. Charakteristika vozidla použitého pro prokazovací zkoušku PEMS musí být reprezentativní pro kategorii vozidel určenou pro systém motoru. Vozidlo smí být prototyp.

7.3.2.   Na žádost orgánu schválení typu může být ve vozidle zkoušen další motor z téže rodiny motorů nebo rovnocenný motor představující jinou kategorii vozidel.

7.4.   Zkoušky WNTE v laboratoři

Jestliže se použijí ustanovení této přílohy jako základ pro zkoušky v laboratoři, použije se toto ustanovení:

7.4.1.   Specifické hmotnostní emise regulovaných znečišťujících látek se určí na základě náhodně stanovených zkušebních bodů v kontrolní oblasti WNTE. Všechny zkušební body se musí nalézat ve 3 náhodně vybraných buňkách mřížky vytvořené na ploše kontrolní oblasti. Mřížka musí obsahovat 9 buněk u motorů se jmenovitými otáčkami menšími než 3 000 ot/min a 12 buněk u motorů se jmenovitými otáčkami minimálně 3 000 ot/min. Mřížky jsou definovány takto:

a)

vnější hranice mřížky se shodují s ohraničením kontrolní oblasti WNTE;

b)

u mřížek s 9 buňkami 2 svislé čáry rozdělují na 3 stejné úseky interval mezi otáčkami n30 a nhi, u mřížek s 12 buňkami 3 svislé čáry rozdělují na 4 stejné úseky interval mezi otáčkami n30 a nhi; a

c)

2 čáry procházejí na každé ze svislých čar body, které jsou umístěny tak, aby rozdělovaly na 3 stejné úseky interval mezi hranicemi kontrolní oblasti WNTE na každé ze svislých čar.

Příklady mřížek vytvořených pro určité motory jsou znázorněny na obrázcích 5 a 6.

7.4.2.   Každá ze 3 vybraných buněk mřížky obsahuje 5 náhodně zvolených zkušebních bodů, takže v kontrolní oblasti WNTE se zkouší v celkem 15 náhodně zvolených bodech. Zkoušky v každé buňce se provádějí postupně po jednotlivých buňkách. Proto se zkouší ve všech 5 bodech jedné buňky mřížky, než se přejde do další buňky mřížky. Zkušební body jsou seskupeny do jediného zkušebního cyklu v ustáleném stavu s lineárními přechody.

7.4.3.   Pořadí, v kterém se zkoušejí jednotlivé buňky mřížky a pořadí zkoušek v bodech uvnitř buňky mřížky se určí náhodně. Tři buňky mřížky, v kterých se zkouší, 15 zkušebních bodů, pořadí zkoušek buněk mřížky a pořadí bodů uvnitř buňky mřížky určí orgán schválení typu nebo orgán pro certifikaci, přičemž použije uznávané statistické metody náhodného výběru.

7.4.4.   Průměrné hodnoty specifických hmotnostních emisí regulovaných znečišťujících látek nesmí překročit mezní hodnoty WNTE stanovené v odstavci 5.2 při měření v kterémkoli ze zkušebních cyklů v buňce mřížky s 5 zkušebními body.

7.4.5.   Průměrné hodnoty specifických hmotnostních emisí regulovaných znečišťujících látek nesmí překročit mezní hodnoty WNTE stanovené v odstavci 5.2 při měření v celém zkušebním cyklu s 15 zkušebními body.

7.5.   Postup zkoušky v laboratoři

7.5.1.   Po dokončení zkoušky WHSC se motor stabilizuje v režimu 9 zkušebního cyklu WHSC po dobu nejméně tří minut. Vlastní sled zkoušek začne bezprostředně po dokončení stabilizační fáze.

7.5.2.   Motor pracuje po dobu 2 minut v každém náhodně vybraném zkušebním bodu. Tato doba zahrnuje předcházející lineární přechod z předchozího zkušebního bodu, v kterém probíhal ustálený stav. Přechody mezi zkušebními body jsou lineární u otáček a u zatížení a trvají 20 s ± 1 s.

7.5.3.   Celková doba zkoušky, od začátku do ukončení, je 30 minut. Zkouška každého souboru 5 náhodně vybraných bodů v buňce mřížky trvá 10 minut, měřeno od začátku vstupního přechodu k prvnímu bodu až do konce měření v ustáleném stavu v pátém bodu. Na obrázku 5 je znázorněn sled postupu zkoušky.

7.5.4.   Zkouška WNTE v laboratoři musí splňovat statistické potvrzení podle odstavce 7.8.7 přílohy 4.

7.5.5.   Měření emisí se musí provést podle odstavců 7.5, 7.7 a 7.8 přílohy 4.

7.5.6.   Výsledky zkoušky se musí vypočítat podle odstavce 8 přílohy 4.

Obrázek 4

Schematický příklad začátku zkušebního cyklu WNTE

Image

Obrázky 5 a 6

Mřížky zkušebního cyklu WNTE

Image Image

7.6.   Zaokrouhlování

Každý konečný výsledek zkoušky se jedním krokem zaokrouhlí na takový počet desetinných míst za desetinnou čárkou, který je v souladu s příslušnou emisní normou WHDC a jedním dalším významným číselným údajem, v souladu s ASTM E 29-06. Zaokrouhlování mezihodnot, na kterých jsou založeny konečné výsledné hodnoty emisí specifických pro brzdu, není povoleno.

8.   VYHRAZENO

9.   VYHRAZENO

10.   PROHLÁŠENÍ O SPLNĚNÍ POŽADAVKŮ NA EMISE NEPOKRYTÉ ZKUŠEBNÍMI CYKLY

V žádosti o schválení typu výrobce uvede prohlášení, že daná rodina motorů nebo vozidlo splňuje požadavky tohoto předpisu omezující emise mimo cyklus. Kromě tohoto prohlášení se shoda s příslušnými mezními hodnotami emisí a s požadavky na emise v provozu ověří dalšími zkouškami.

10.1.   Příklad prohlášení o splnění požadavku na emise nepokryté zkušebními cykly

Tento text je příkladem prohlášení o splnění požadavků:

„(Jméno výrobce) osvědčuje, že motory, které tvoří tuto rodinu, splňují všechny požadavky této přílohy. (Jméno výrobce) činí toto prohlášení v dobré víře, po příslušném technickém vyhodnocení emisních vlastností motoru, tvořících tuto rodinu motorů, v celém příslušném rozsahu provozních a okolních podmínek.“

10.2.   Základ prohlášení o splnění požadavků na emise nepokryté zkušebními cykly

Výrobce musí uchovávat ve svém objektu záznamy, které obsahují všechna data ze zkoušek, technické analýzy a ostatní informace, které tvoří základ pro prohlášení o splnění požadavku na emise nepokryté zkušebními cykly. Výrobce musí předložit na vyžádání tyto informace orgánu pro certifikaci nebo orgánu schválení typu.

11.   DOKUMENTACE

Orgán schválení typu může rozhodnout, že bude požadovat, aby mu výrobce předložil soubornou dokumentaci. Ta musí popisovat každý konstrukční prvek a strategii regulace emisí systému motoru a prostředky, kterými tento systém řídí své výstupní proměnné veličiny, ať již přímo nebo nepřímo.

Tyto informace mohou obsahovat úplný popis strategie regulace emisí. Kromě toho může tento popis také zahrnovat informace o činnosti všech pomocných strategií pro emise a základních strategií pro emise, včetně popisu parametrů, které jsou měněny kteroukoli pomocnou strategií pro emise, dále mezní podmínky činnosti pomocných strategií pro emise a údaje o tom, které pomocné strategie pro emise a základní strategie pro emise jsou schopny činnosti v podmínkách postupu zkoušek podle této přílohy.


(1)  Číslování této přílohy odpovídá číslování celosvětově harmonizovaného technického předpisu GTR č. 10 o OCE. Některé odstavce předpisu GTR o OCE však nejsou v této příloze zapotřebí.

(2)  Číslování této přílohy odpovídá číslování celosvětově harmonizovaného technického předpisu GTR č. 10 o OCE. Některé odstavce předpisu GTR o OCE však nejsou v této příloze zapotřebí.

Dodatek 1

Prokazovací zkouška PEMS při schvalování typu

A.1.1.   Úvod

V tomto dodatku se popisuje postup pro prokazovací zkoušku PEMS při schvalování typu.

A.1.2.   Zkoušené vozidlo

A.1.2.1.   Vozidlo použité pro prokazovací zkoušku PEMS musí být reprezentativní pro kategorii vozidel určenou pro montáž systému motoru. Vozidlo smí být prototyp nebo přizpůsobené vozidlo ze sériové výroby.

A.1.2.2.   Musí být prokázána dostupnost a shodnost informací datového toku z ECU (například podle ustanovení odstavce 5 přílohy 8 tohoto předpisu).

A.1.3.   Podmínky zkoušek

A.1.3.1.   Užitečné zatížení vozidla

Užitečné zatížení vozidla se v souladu s přílohou II stanoví jako 50–60 % maximálního užitečného zatížení vozidla.

A.1.3.2.   Okolní podmínky

Zkouška se provede za okolních podmínek popsaných v odstavci 4.2 přílohy 8.

A.1.3.3.   Teplota chladicí kapaliny musí odpovídat odstavci 4.3 přílohy 8.

A.1.3.4.   Palivo, maziva a činidlo

Palivo, mazací olej a činidlo pro systém následného zpracování výfukových plynů musí splňovat ustanovení odstavce 4.4 přílohy 8.

A.1.3.5.   Požadavky na jízdu a provozní požadavky

Požadavky na jízdu a provozní požadavky jsou tytéž jako požadavky popsané v odstavcích 4.5 až 4.6.8 přílohy 8.

A.1.4.   Hodnocení emisí

A.1.4.1.   Zkouška se provádí a výsledky zkoušky se vypočtou v souladu s odstavcem 6 přílohy 8.

A.1.5.   Zpráva

A.1.5.1.   Technická zpráva obsahující popis prokazovací zkoušky PEMS musí uvádět provedené činnosti a výsledky a obsahovat alespoň tyto informace:

a)

obecné informace podle popisu v odstavci 10.1.1 přílohy 8;

b)

vysvětlení toho, proč vozidlo (vozidla) použité (použitá) pro tuto zkoušku lze považovat za reprezentativní pro kategorii vozidel určenou pro systém motoru;

c)

informace o zkušebním vybavení a údaje o zkoušce podle popisu v odstavcích 10.1.3 a 10.1.4 přílohy 8;

d)

informace o zkoušeném motoru podle popisu v odstavci 10.1.5 přílohy 8;

e)

informace o vozidle použitém pro zkoušku podle popisu v odstavci 10.1.6 přílohy 8;

f)

informace o vlastnostech trasy podle popisu v odstavci 10.1.7 přílohy 8;

g)

informace o okamžitých naměřených a vypočtených údajích podle popisu v odstavcích 10.1.8 a 10.1.9 přílohy 8;

h)

informace o středních hodnotách a integrovaných údajích podle popisu v odstavci 10.1.10 přílohy 8;

i)

vyhovující a nevyhovující výsledky podle popisu v odstavci 10.1.11 přílohy 8;

j)

informace o ověření zkoušek podle popisu v odstavci 10.1.12 přílohy 8.


PŘÍLOHA 11

POŽADAVKY NA ZAJIŠTĚNÍ SPRÁVNÉ FUNKCE OPATŘENÍ K REGULACI EMISÍ NOX

1.   ÚVOD

Tato příloha stanoví požadavky k zajištění správné funkce opatření k regulaci emisí NOx. Obsahuje požadavky na vozidla, jež ke snížení emisí používají činidlo.

2.   OBECNÉ POŽADAVKY

Každý systém motoru, na který se vztahuje tato příloha, musí být navržen, vyroben a namontován tak, aby umožnil splnit tyto požadavky po celou dobu běžné životnosti motoru a za obvyklých podmínek používání. K dosažení tohoto cíle je přípustné, aby motory, které byly používány delší dobu, než je příslušná doba životnosti uvedená v odstavci 5.4 tohoto předpisu, vykazovaly určité zhoršení funkce a citlivosti monitorovacího systému.

2.1.   Alternativní schvalování

2.1.1.   Vyhrazeno (1)

2.2.   Požadované informace

2.2.1.   Informace, jež plně popisují provozní vlastnosti systému motoru, na které se vztahuje tato příloha, poskytne výrobce ve formě stanovené v příloze 1.

2.2.2.   V žádosti o schválení typu výrobce specifikuje vlastnosti všech činidel, která spotřebovává každý systém regulace emisí. Tato specifikace musí zahrnovat druh a koncentrace, provozní teplotní podmínky a odkazy na mezinárodní normy.

2.2.3.   Při podání žádosti o schválení typu musí být orgánu schválení typu předloženy podrobné písemné informace s úplným popisem funkčních vlastností systému varování řidiče podle odstavce 4 a systému upozornění řidiče podle odstavce 5.

2.2.4.   Žádá-li výrobce o schválení motoru nebo rodiny motorů jako samostatného technického celku, musí do souboru dokumentace uvedeného v odstavcích 3.1.3, 3.2.3 nebo 3.3.3 tohoto předpisu zařadit příslušné dokumenty, jež zajistí, že vozidlo bude při jízdě na silnici nebo při jiném příslušném použití splňovat požadavky této přílohy. Tato dokumentace musí obsahovat:

a)

podrobné technické požadavky včetně opatření zaručujících kompatibilitu se systémy monitorování, varování a upozornění, jimiž je systém motoru vybaven za účelem splnění požadavků této přílohy;

b)

ověřovací postup, který musí být dodržen při montáži motoru do vozidla.

Existence a vhodnost takových požadavků na montáž může být během postupu schvalování systému motoru kontrolována.

Dokumentace uvedená výše v písmenech a) a b) se nevyžaduje, jestliže výrobce žádá o schválení typu vozidel z hlediska emisí.

2.3.   Provozní podmínky

2.3.1.   U každého systému motorů, na který se vztahuje tato příloha, musí být funkce regulace emisí zachována za všech podmínek, které se běžně vyskytují na území příslušného regionu (např. Evropské unie), zejména při nízkých okolních teplotách, v souladu s přílohou 10.

2.3.2.   Monitorovací systém regulace emisí musí být provozuschopný:

a)

při okolní teplotě v rozmezí 266 K až 308 K (–7 °C až 35 °C);

b)

v nadmořské výšce pod 1 600 m;

c)

za teploty chladicí kapaliny vyšší než 343 K (70 °C).

Tento odstavec se nevztahuje na případ monitorování hladiny činidla v nádrži, kdy monitorování probíhá za všech podmínek, když je měření technicky proveditelné, včetně všech podmínek, když kapalné činidlo není zamrzlé.

2.4.   Ochrana činidla před zamrznutím

2.4.1.   Výrobce může použít vyhřívanou nebo nevyhřívanou nádrž na činidlo a systém dávkování v souladu s obecnými požadavky odstavce 2.3.1. Vyhřívaný systém musí splňovat požadavky odstavce 2.4.2. Nevyhřívaný systém musí splňovat požadavky odstavce 2.4.3.

2.4.1.1.   Způsob používání nevyhřívané nádoby na činidlo a systému dávkování se uvede v písemných pokynech pro majitele vozidla.

2.4.2.   Vyhřívaná nádrž na činidlo a systém dávkování

2.4.2.1.   V případě zamrznutí činidla musí výrobce zajistit, že činidlo bude k dispozici pro použití nejdéle do 70 minut od nastartování vozidla při okolní teplotě 266 K (–7 °C).

2.4.2.2.   Prokazování

2.4.2.2.1.

Nádrž s činidlem a systém dávkování se odstaví při 255 K (–18 °C) na 72 hodin, nebo dokud podstatná část činidla neztuhne.

2.4.2.2.2.

Po době odstavení stanovené v odstavci 2.4.2.2.1 se motor nastartuje a udržuje v chodu při okolní teplotě 266 K (–7 °C) takto: 10 až 20 minut při volnoběžných otáčkách a poté až 50 minut při zatížení nepřesahujícím 40 %.

2.4.2.2.3.

Na konci zkušebních postupů popsaných v odstavcích 2.4.2.2.1 a 2.4.2.2.2 musí být systém dávkování činidla plně provozuschopný.

2.4.2.2.4.

Prokazování shodnosti s požadavky odstavce 2.4.2.2 se může provádět na zkušebním stanovišti s mrazicí komorou vybaveném dynamometrem ke zkouškám motorů nebo vozidel, nebo může být založeno na provozních zkouškách schválených orgánem schválení typu.

2.4.3.   Nevyhřívaná nádrž na činidlo a systém dávkování

2.4.3.1.   Jestliže při okolní teplotě ≤ 266 K (–7 °C) nedojde k dávkování činidla, musí být aktivován systém varování řidiče popsaný v odstavci 4.

2.4.3.2.   Jestliže při okolní teplotě ≤ 266 K (–7 °C) nedojde k dávkování činidla do 70 minut po nastartování vozidla, musí být aktivován systém důrazného upozornění popsaný v odstavci 5.4.

2.5.   Každá samostatná nádrž na činidlo namontovaná ve vozidle obsahuje prostředek k odběru vzorků kapaliny uvnitř nádrže, aniž by k tomu byly zapotřebí jiné informace, než které jsou uloženy ve vozidle. Místo odběru vzorků musí být snadno dostupné bez použití speciálních nástrojů nebo zařízení. Za speciální nástroje nebo zařízení se pro účely tohoto odstavce nepovažují klíče nebo systémy, které jsou součástí běžné výbavy vozidla a slouží k zamezení přístupu do nádrže.

3.   POŽADAVKY NA ÚDRŽBU

3.1.   Výrobce poskytne nebo zajistí, aby byly všem majitelům nových vozidel nebo nových typů motorů schválených podle tohoto předpisu poskytnuty písemné pokyny týkající se systému regulace emisí a jeho správné funkce.

V těchto pokynech se musí uvádět, že pokud systém regulace emisí vozidla nefunguje správně, řidič bude o problému informován systémem varování řidiče, a že v případě ignorování tohoto varování bude aktivován systém upozornění řidiče, který znemožní vozidlu efektivně plnit jeho úkoly.

3.2.   V pokynech jsou uvedeny požadavky na správné užívání a údržbu vozidel za účelem jejich zachování emisních vlastností, případně i co se týče správného používání pomocného činidla.

3.3.   Pokyny musí být napsány srozumitelně, aby jim rozuměli nejen odborníci, a v úředním jazyce nebo jazycích členského státu, ve kterém se nové vozidlo nebo nový motor prodávají či registrují.

3.4.   V pokynech se musí uvádět, zda má být spotřební činidlo doplňováno provozovatelem vozidla při běžných intervalech údržby. V pokynech se dále musí uvádět požadovaná jakost činidla. Musí v nich být uvedeno, jak by měl provozovatel nádrž s činidlem doplňovat. V informacích musí být rovněž uvedena pravděpodobná rychlost spotřeby činidla pro uvedený typ vozidla a jak často by pravděpodobně mělo být doplňováno.

3.5.   V pokynech se musí uvádět, že používání a doplňování potřebného činidla se správnými vlastnostmi je důležité, aby vozidlo splňovalo požadavky na vydání prohlášení o shodě pro tento typ vozidla.

3.6.   V pokynech se musí uvádět, že se může jednat o trestný čin, pokud je užíváno vozidlo, které nespotřebovává žádné činidlo, je-li činidlo potřebné ke snížení emisí.

3.7.   V pokynech musí být vysvětleno, jak funguje systém varování a systém upozornění řidiče. Dále v nich musí být vysvětleno, jaké důsledky pro výkon vozidla a z hlediska chybových záznamů má ignorování systému varování a nedoplnění činidla nebo neřešení problému ze strany řidiče.

4.   SYSTÉM VAROVÁNÍ ŘIDIČE

4.1.   Vozidlo musí být vybaveno systémem varování řidiče s vizuálními varovnými signály, které řidiče upozorní, jakmile je zjištěna nízká hladina činidla, nesprávná jakost činidla, příliš nízká úroveň spotřeby činidla nebo chybné funkce, jež mohou být důsledkem nedovolených zásahů a, nebudou-li včas napraveny, povedou k aktivaci systému upozornění řidiče. Systém varování musí být aktivován také v případě, že dojde k aktivaci systému upozornění řidiče popsaného v odstavci 5.

4.2.   Systém palubní diagnostiky (OBD) vozidla popsaný v příloze 9B nesmí být používán za účelem poskytování vizuálních varovných signálů popsaných v odstavci 4.1. Varování nesmí být stejné jako varování používané v rámci OBD (tj. indikátor chybné funkce – MI) nebo pro jinou údržbu motoru. Nesmí být možné systém varování nebo vizuální varovné signály vypnout pomocí čtecího nástroje, pokud nebyl odstraněn důvod pro aktivaci varování. Podmínky pro aktivaci a deaktivaci systému varování a vizuálních varovných signálů jsou popsány v dodatku 2 této přílohy.

4.3.   Systém varování řidiče může zobrazovat stručné zprávy včetně zpráv jasně upozorňujících na:

a)

počet kilometrů nebo dobu zbývající do aktivace mírného nebo důrazného upozornění;

b)

hodnotu snížení točivého momentu;

c)

podmínky, za kterých může být zrušeno vyřazení vozidla z provozu.

Systém užívaný pro zobrazování zpráv, uvedený v tomto bodě, může být totožný se systémem užívaným pro OBD nebo jiné údržby.

4.4.   Podle volby výrobce může systém varování zahrnovat akustický prvek k varování řidiče. Je povoleno zrušení zvukových varování řidičem.

4.5.   Systém varování řidiče musí být aktivován způsobem uvedeným v odstavcích 6.2, 7.2, 8.4 a 9.3.

4.6.   Systém varování řidiče se deaktivuje, jestliže zaniknou podmínky pro jeho aktivaci. Systém varování řidiče se nesmí automaticky deaktivovat, aniž by byly odstraněny důvody pro jeho aktivaci.

4.7.   Systém varování může být dočasně přerušen jinými varovnými signály, jež zprostředkují důležité zprávy týkající se bezpečnosti.

4.8.   Vozidla záchranných služeb nebo vozidla zkonstruovaná a vyrobená k použití ozbrojenými složkami, civilní ochranou, požární službou a službami odpovídajícími za udržování veřejného pořádku mohou mít zařízení umožňující řidiči ztlumit vizuální varovné signály vydávané systémem varování.

4.9.   Podrobnosti o postupech aktivace a deaktivace systému varování řidiče jsou uvedeny v dodatku 2 této přílohy.

4.10.   Při podávání žádosti o schválení typu podle tohoto předpisu musí výrobce prokázat funkci systému varování řidiče způsobem stanoveným v dodatku 1 této přílohy.

5.   SYSTÉM UPOZORNĚNÍ ŘIDIČE

5.1.   Vozidlo musí být vybaveno dvoustupňovým systémem upozornění řidiče počínaje mírným upozorněním (omezení výkonu), po kterém následuje důrazné upozornění (efektivní vyřazení vozidla z provozu).

5.2.   Požadavek vybavení vozidla systémem upozornění řidiče se nevztahuje na motory nebo vozidla využívaná záchrannými službami, ani na motory nebo vozidla zkonstruovaná a vyrobená k použití ozbrojenými složkami, civilní ochranou, požární službou a službami odpovídajícími za udržování veřejného pořádku. Trvalou deaktivaci systému upozornění řidiče smí provést pouze výrobce motoru nebo vozidla.

5.3.   Systém mírného upozornění

Systém mírného upozornění snižuje o 25 % maximální dosažitelný točivý moment motoru v celém rozsahu otáček motoru mezi maximálním točivým momentem a bodem přerušení regulátoru popsaným v dodatku 3 této přílohy. Maximální dosažitelný snížený točivý moment motoru pod maximálním točivým momentem motoru před snížením točivého momentu nesmí přesáhnout snížený točivý moment při uvedené rychlosti.

Systém mírného upozornění musí být aktivován, jakmile vozidlo zastaví poprvé poté, co došlo k podmínkám uvedeným v odstavcích 6.3, 7.3, 8.5 a 9.4.

5.4.   Systém důrazného upozornění

Výrobce musí vybavit vozidlo nebo motor alespoň jedním ze systémů důrazného upozornění popsaných v odstavcích 5.4.1 až 5.4.3 a systémem „vyřazení z provozu po uplynutí časového limitu“ popsaným v odstavci 5.4.4.

5.4.1.   Systém „vyřazení z provozu po opětovném startu“ omezí rychlost vozidla na 20 km/h („pomalý režim“) po zastavení chodu motoru řidičem („zapalování vypnuto“).

5.4.2.   Systém „vyřazení z provozu po natankování paliva“ omezí rychlost vozidla na 20 km/h („pomalý režim“) poté, co hladina paliva v nádrži dosáhla určité hodnoty, která nesmí být vyšší než 10 % objemu palivové nádrže a musí být schválena orgánem schválení typu na základě technických vlastností měřiče hladiny paliva a na základě prohlášení výrobce.

5.4.3.   Systém „vyřazení z provozu po zaparkování“ omezí rychlost vozidla na 20 km/h („pomalý režim“) poté, co vozidlo stálo po dobu více než jedné hodiny.

5.4.4.   Systém „vyřazení z provozu po uplynutí časového limitu“ omezí rychlost vozidla na 20 km/h („pomalý režim“) po prvním zastavení vozidla po osmi hodinách provozu motoru, jestliže nebyl předtím aktivován žádný ze systémů popsaných v odstavcích 5.4.1 až 5.4.3.

5.5.   Systém upozornění řidiče musí být aktivován způsobem uvedeným v odstavcích 6.3, 7.3, 8.5 a 9.4.

5.5.1.   Jakmile systém upozornění řidiče zjistí, že musí být aktivován systém důrazného upozornění, systém mírného upozornění musí zůstat aktivován, dokud se rychlost vozidla nesníží na 20 km/h („pomalý režim“).

5.6.   Systém upozornění řidiče se deaktivuje, jestliže zaniknou podmínky pro jeho aktivaci. Systém upozornění řidiče se nesmí automaticky deaktivovat, aniž by byly odstraněny důvody pro jeho aktivaci.

5.7.   Podrobnosti o postupech aktivace a deaktivace systému upozornění řidiče jsou popsány v dodatku 2 této přílohy.

5.8.   Při podávání žádosti o schválení typu podle tohoto předpisu musí výrobce prokázat funkci systému upozornění řidiče způsobem stanoveným v dodatku 1 této přílohy.

6.   MNOŽSTVÍ ČINIDLA

6.1.   Ukazatel hladiny činidla

Vozidlo musí být vybaveno specifickým ukazatelem na přístrojové desce, který řidiče jasně informuje o hladině činidla v nádrži. Ukazatel hladiny činidla musí být přinejmenším schopen trvale indikovat hladinu činidla po dobu, kdy je aktivován systém varování řidiče popsaný v odstavci 4, který má upozornit na problémy s množstvím činidla v nádrži. Ukazatel hladiny činidla může mít podobu analogového nebo digitálního displeje a může ukazovat hladinu činidla v poměru k objemu plné nádrže, množství činidla zbývajícího činidla nebo odhadovanou vzdálenost, kterou je možné ujet do jeho vyčerpání.

Ukazatel hladiny činidla musí být umístěn v blízkosti ukazatele hladiny paliva.

6.2.   Aktivace systému varování řidiče

6.2.1.   Systém varování řidiče specifikovaný v odstavci 4 musí být aktivován, jestliže hladina činidla klesne pod 10 % objemu nádrže nebo pod vyšší procentní hodnotu zvolenou výrobcem.

6.2.2.   Varování musí být dostatečně zřetelné, aby řidič pochopil, že hladina činidla je nízká. Je-li součástí systému varování také zobrazování hlášení, vizuální varování zobrazí zprávu upozorňující na nízkou hladinu činidla (například „nízká hladina močoviny“, „nízká hladina AdBlue“ nebo „nízká hladina činidla“).

6.2.3.   Systém varování řidiče nemusí být zpočátku nepřetržitě aktivovaný, ale intenzita aktivace se musí stupňovat, aby dosáhla nepřetržitosti ve chvíli, kdy se hladina činidla blíží k bodu, kdy jeho poměr k objemu plné nádrže je velmi nízký a v němž začíná účinkovat systém upozornění řidiče. Musí vyvrcholit varováním řidiče na úrovni, jež závisí na volbě výrobce, ale musí být dostatečně více postřehnutelná než bod, v němž začíná účinkovat systém upozornění řidiče popsaný v odstavci 6.3.

6.2.4.   Nepřetržité varování nesmí být možné snadno vypnout nebo ignorovat. Jestliže je systém varování vybaven systémem pro zobrazení hlášení, zobrazí se jednoznačná zpráva (například „doplňte močovinu“, „doplňte AdBlue“ nebo „doplňte činidlo“). Nepřetržité varování může být dočasně přerušeno jinými varovnými signály, jež zprostředkovávají důležité zprávy týkající se bezpečnosti.

6.2.5.   Systém varování řidiče nesmí být možné vypnout, dokud nedojde k doplnění činidla do úrovně, kdy není potřebná jeho aktivace.

6.3.   Aktivace systému upozornění řidiče

6.3.1.   Systém mírného upozornění popsaný v odstavci 5.3 musí být zapnut a následně aktivován v souladu s požadavky uvedeného odstavce, jestliže hladina nádrže na činidlo klesne pod 2,5 % jejího plného jmenovitého objemu nebo pod vyšší procentní hodnotu zvolenou výrobcem.

6.3.2.   Systém důrazného upozornění popsaný v odstavci 5.4 musí být zapnut a následně aktivován v souladu s požadavky uvedeného odstavce, jestliže je nádrž na činidlo prázdná (tj. systém dávkování nemůže čerpat z nádrže další činidlo) nebo při každé hladině nižší než 2,5 % jejího plného jmenovitého objemu podle volby výrobce.

6.3.3.   Systém mírného nebo důrazného upozornění nesmí být možné vypnout, dokud nedojde k doplnění činidla do úrovně, kdy není potřebná jeho aktivace.

7.   MONITOROVÁNÍ JAKOSTI ČINIDLA

7.1.   Vozidlo musí být vybaveno prostředkem pro zjištění přítomnosti nesprávného činidla ve vozidle.

7.1.1.   Výrobce musí stanovit minimální přípustnou koncentraci činidla CDmin, jež vede k emisím z výfuku nepřekračujícím mezní hodnoty stanovené v odstavci 5.3 tohoto předpisu.

7.1.1.1.   Během zaváděcího období stanoveného v odstavci 4.10.7 tohoto předpisu a na žádost výrobce se pro účely odstavce 7.1.1 odkaz na emisní limit NOx stanovený v odstavci 5.3 tohoto předpisu nahradí hodnotou 900 mg/kWh.

7.1.1.2.   Správná hodnota CDmin musí být prokázána při schválení typu postupem stanoveným v dodatku 6 této přílohy a musí být zaznamenána v doplněném souboru dokumentace způsobem stanoveným v odstavci 5.1.4 tohoto předpisu.

7.1.2.   Každá koncentrace činidla nižší než CDmin musí být zjištěna a pro účely odstavce 7.1 je považována za nesprávné činidlo.

7.1.3.   Jakost činidla musí zjišťovat konkrétní počitadlo („počitadlo jakosti činidla“). Počitadlo jakosti činidla musí počítat počet hodin provozu motoru s nesprávným činidlem.

7.1.4.   Podrobnosti o kritériích a mechanismech aktivace a deaktivace počitadla jakosti činidla jsou popsány v dodatku 2 této přílohy.

7.1.5.   Údaje počitadla jakosti činidla musí být k dispozici v normalizované formě v souladu s ustanoveními dodatku 5 této přílohy.

7.2.   Aktivace systému varování řidiče

V případě, že monitorovací systém zjistí nebo případně potvrdí, že jakost činidla není správná, bude se aktivovat systém varování řidiče popsaný v odstavci 4. Jestliže varovný systém zahrnuje systém pro zobrazení hlášení, zobrazí se zpráva uvádějící důvod varování (například „zjištěna nesprávná močovina“, „zjištěno nesprávné AdBlue“ nebo „zjištěno nesprávné činidlo“).

7.3.   Aktivace systému upozornění řidiče

7.3.1.   Systém mírného upozornění popsaný v odstavci 5.3 musí být zapnut a následně aktivován v souladu s požadavky uvedeného odstavce, jestliže nedojde k nápravě jakosti činidla do 10 hodin provozu motoru od aktivace systému varování řidiče popsané v odstavci 7.2.

7.3.2.   Systém důrazného upozornění popsaný v odstavci 5.4 musí být zapnut a následně aktivován v souladu s požadavky uvedeného odstavce, jestliže nedojde k nápravě jakosti činidla do 20 hodin provozu motoru od aktivace systému varování řidiče popsané v odstavci 7.2.

7.3.3.   Počet hodin do momentu aktivace systémů upozornění musí být v případě opakovaného výskytu chybné funkce snížen v souladu s mechanismem popsaným v dodatku 2 této přílohy.

8.   MONITOROVÁNÍ SPOTŘEBY ČINIDLA

8.1.   Vozidlo musí být vybaveno prostředky k určení spotřeby činidla a zajištění přístupu k údajům o spotřebě mimo vozidlo.

8.2.   Počitadla spotřeby a dávkování činidla

8.2.1.   Spotřebu činidla musí zjišťovat konkrétní počitadlo („počitadlo spotřeby činidla“) a jiné počitadlo musí zjišťovat dávkování („počitadlo dávkování“). Tato počitadla musí počítat počet hodin provozu motoru, ve kterých dochází k nesprávné spotřebě činidla, případně k přerušení dávkování činidla.

8.2.2.   Podrobnosti o kritériích a mechanismech aktivace a deaktivace počitadla spotřeby činidla a počitadla dávkování jsou uvedeny v dodatku 2 této přílohy.

8.2.3.   Údaje počitadla spotřeby činidla a počitadla dávkování musí být k dispozici v normalizované formě v souladu s ustanoveními dodatku 5 této přílohy.

8.3.   Podmínky monitorování

8.3.1.   Maximální detekční doba u nedostatečné spotřeby činidla je 48 hodin nebo doba odpovídající požadované spotřebě alespoň 15 litrů činidla podle toho, co trvá déle.

8.3.2.   Při monitorování spotřeby činidla se u vozidla nebo motoru sleduje alespoň jeden z těchto parametrů:

a)

hladina činidla v nádrži vozidla;

b)

průtok činidla nebo vstřikování činidla co nejblíže místu vstřiku do systému následného zpracování výfukových plynů, jak je to technicky možné.

8.4.   Aktivace systému varování řidiče

8.4.1.   Systém varování řidiče popsaný v odstavci 4 musí být aktivován v případě, že se zjistí rozdíl větší než 20 % mezi průměrnou spotřebou činidla a průměrnou požadovanou spotřebou systémem motoru po dobu stanovenou výrobcem, která nesmí být delší než maximální doba stanovená v odstavci 8.3.1. Jestliže varovný systém zahrnuje systém zobrazených hlášení, zobrazí se zpráva ukazující důvod varování (například „chybná funkce dávkování močoviny“, „chybná funkce dávkování AdBlue“ nebo „chybná funkce dávkování činidla“).

8.4.1.1.   Do konce zaváděcího období stanoveného v odstavci 4.10.7 tohoto předpisu musí být systém varování řidiče popsaný v odstavci 4 aktivován v případě, že se zjistí rozdíl větší než 50 % mezi průměrnou spotřebou činidla a průměrnou požadovanou spotřebou systémem motoru po dobu stanovenou výrobcem, která nesmí být delší než maximální doba stanovená v odstavci 8.3.1.

8.4.2.   Systém varování řidiče popsaný v odstavci 4 musí být aktivován v případě přerušení dávkování činidla. Jestliže systém varování zahrnuje systém zobrazených hlášení, zobrazí se zpráva zprostředkující příslušné varování. Tato aktivace se nevyžaduje, pokud toto přerušení vyžaduje ECU motoru, jelikož provozní podmínky vozidla jsou takové, že s ohledem na úroveň emisí takového vozidla není dávkováni činidla nutné.

8.5.   Aktivace systému upozornění řidiče

8.5.1.   Systém mírného upozornění popsaný v odstavci 5.3 musí být zapnut a následně aktivován v souladu s požadavky uvedeného odstavce, jestliže nedojde k nápravě chyby ve spotřebě činidla nebo k přerušení dávkování činidla do 10 hodin provozu motoru od aktivace systému varování řidiče popsané v odstavcích 8.4.1 a 8.4.2.

8.5.2.   Systém důrazného upozornění popsaný v odstavci 5.4 musí být zapnut a následně aktivován v souladu s požadavky uvedeného odstavce, jestliže nedojde k nápravě chyby ve spotřebě činidla nebo k přerušení dávkování činidla do 20 hodin provozu motoru od aktivace systému varování řidiče popsané v odstavcích 8.4.1 a 8.4.2.

8.5.3.   Počet hodin do momentu aktivace systémů upozornění musí být v případě opakovaného výskytu chybné funkce snížen v souladu s mechanismem popsaným v dodatku 2 této přílohy.

9.   MONITOROVÁNÍ SELHÁNÍ, JEŽ MOHOU BÝT DŮSLEDKEM NEOPRÁVNĚNÝCH ZÁSAHŮ

9.1.   Kromě hladiny činidla v nádrži, jakosti činidla a spotřeby činidla musí být systémem proti neoprávněným zásahům monitorována tato selhání:

a)

ovlivňování funkce ventilu recirkulace výfukových plynů (EGR);

b)

selhání systému monitorování nedovolených zásahů popsaného v odstavci 9.2.1.

9.2.   Požadavky na monitorování

9.2.1.   U systému monitorování nedovolených zásahů se sleduje výskyt elektrických selhání a odstranění nebo deaktivace každého čidla, v jejichž důsledku systém neprovádí diagnostiku ostatních selhání uvedených v odstavcích 6 až 8 (monitorování součástí).

Mezi čidla, jež ovlivňují tuto diagnostickou schopnost, patří mimo jiné ta, která přímo měří koncentrace NOx, čidla jakosti močoviny, čidla okolního prostředí a čidla monitorující dávkování, hladinu a spotřebu činidla.

9.2.2.   Počitadlo ventilu recirkulace výfukových plynů (EGR)

9.2.2.1.   K ovlivňování funkce ventilu recirkulace výfukových plynů EGR musí být přiřazeno konkrétní počitadlo. Počitadlo ventilu recirkulace výfukových plynů EGR musí počítat počet hodin provozu motoru, ve kterých je potvrzen jakýkoli aktivní diagnostický chybový kód DTC přiřazený ovlivňování funkce ventilu recirkulace výfukových plynů EGR.

9.2.2.2.   Podrobnosti o kritériích a mechanismech aktivace a deaktivace počitadla ventilu recirkulace výfukových plynů EGR jsou popsány v dodatku 2 této přílohy.

9.2.2.3.   Údaje počitadla ventilu recirkulace výfukových plynů EGR musí být k dispozici v normalizované formě v souladu s ustanoveními dodatku 5 této přílohy.

9.2.3.   Počitadla monitorovacího systému

9.2.3.1.   Každé selhání monitorování uvedené v odst. 9.1 písm. b) musí zjišťovat konkrétní počitadlo. Počitadla monitorovacího systému musí počítat počet hodin provozu motoru, ve kterých je potvrzen aktivní diagnostický chybový kód DTC přiřazený k příslušné chybné funkci monitorovacího systému. Je povoleno sdružení několika selhání do jednoho počitadla.

9.2.3.2.   Podrobnosti o kritériích aktivace a deaktivace počitadel monitorovacího systému a mechanismech s nimi spojených jsou uvedeny v dodatku 2 této přílohy.

9.2.3.3.   Údaje počitadel monitorovacího systému musí být k dispozici v normalizované formě v souladu s ustanoveními dodatku 5 této přílohy.

9.3.   Aktivace systému varování řidiče

Systém varování řidiče popsaný v odstavci 4 musí být aktivován v případě, že dojde k některému ze selhání specifikovaných v odstavci 9.1 a musí sdělit, že je nutná urychlená oprava. Jestliže je varovný systém vybaven systémem zobrazených hlášení, zobrazí se zpráva ukazující důvod varování (například „ventil dávkování činidla odpojen“ nebo „kritické selhání regulace emisí“).

9.4.   Aktivace systému upozornění řidiče

9.4.1.   Systém mírného upozornění popsaný v odstavci 5.3 musí být zapnut a následně aktivován v souladu s požadavky uvedeného odstavce, jestliže k nápravě selhání uvedeného v odstavci 9.1 nedojde do 36 hodin provozu motoru od aktivace systému varování řidiče popsané v odstavci 9.3.

9.4.2.   Systém důrazného upozornění popsaný v odstavci 5.4 musí být zapnut a následně aktivován v souladu s požadavky uvedeného odstavce, jestliže k nápravě selhání uvedeného v odstavci 9.1 nedojde do 100 hodin provozu motoru od aktivace systému varování řidiče popsané v odstavci 9.3.

9.4.3.   Počet hodin do momentu aktivace systémů upozornění musí být v případě opakovaného výskytu chybné funkce snížen v souladu s mechanismem popsaným v dodatku 2 této přílohy.


(1)  Tento odstavec je vyhrazen pro budoucí alternativní scvhálení (např. provedení Euro VI do předpisu č. 83).

Dodatek 1

Požadavky na prokazování

A.1.1.   Obecné

A.1.1.1.   Výrobce poskytne orgánu schválení typu úplný soubor dokumentace, kterým doloží shodnost systému selektivní katalytické redukce SCR s požadavky této přílohy na funkci monitorování a aktivace systémů varování a upozornění řidiče, jehož součástí mohou být:

a)

algoritmy a vývojové diagramy;

b)

výsledky zkoušek a/nebo simulací;

c)

odkazy na již schválené monitorovací systémy atd.

A.1.1.2.   Shodnost s požadavky této přílohy musí být prokázána při schvalování typu způsoby vyznačenými v tabulce 1 a popsanými v tomto dodatku:

a)

prokázáním aktivace systému varování;

b)

prokázáním aktivace systému mírného upozornění;

c)

prokázáním aktivace systému důrazného upozornění.

Tabulka 1

Ilustrace obsahu postupu při prokazování podle ustanovení odstavců A.1.3, A.1.4 a A.1.5

 

Prokazované prvky

aktivace systému varování popsaná v odstavci A.1.3

a)

4 zkoušky aktivace (včetně nedostatku činidla)

b)

případně další prokazovací prvky

aktivace systému mírného upozornění popsaná v odstavci A.1.4

a)

2 zkoušky aktivace (včetně nedostatku činidla)

b)

doplňkové prokazované prvky

c)

1 zkouška snížení točivého momentu

aktivace systému důrazného upozornění popsaná v odstavci A.1.5

a)

2 zkoušky aktivace (včetně nedostatku činidla)

b)

případně další prokazovací prvky

c)

prokazovací prvky správného chování vozidla během upozornění

A.1.2.   Rodiny motorů nebo rodiny motorů s palubním diagnostickým systémem OBD

Splnění požadavků této přílohy rodinou motorů nebo rodinou motorů se systémem OBD lze prokázat zkouškou jednoho ze členů příslušné rodiny motorů, pokud výrobce před orgánem schválení typu prokáže, že monitorovací systémy nezbytné pro splnění požadavků této přílohy jsou v rámci rodiny motorů obdobné.

A.1.2.1.   To lze prokázat předložením materiálů, jako jsou algoritmy, funkční analýzy apod., schvalovacímu orgánu.

A.1.2.2.   Zkušební motor vybírá výrobce se souhlasem orgánu schválení typu. Může, ale nemusí to být základní motor posuzované rodiny motorů.

A.1.2.3.   V případech, kdy motory z některé rodiny motorů patří do rodiny motorů se systémem OBD, jejichž typ byl již schválen, shodnost této rodiny motorů se považuje za prokázanou bez dalších zkoušek (obrázek 1), pokud výrobce před schvalovacím orgánem prokáže, že monitorovací systémy nezbytné pro splnění požadavků této přílohy jsou v rámci posuzovaných rodin motorů a rodin motorů s OBD obdobné.

Obrázek 1:

Dříve prokázaná shodnost rodiny motorů s OBD

Image

A.1.3.   Prokázání aktivace systému varování

A.1.3.1.   Shodnost aktivace systému varování se prokazuje provedením jedné zkoušky pro každou kategorii selhání uvedenou v odstavcích 6 až 9 této přílohy, jako jsou: nedostatek činidla, nízká jakost činidla, nízká spotřeba činidla, selhání součástí monitorovacího systému.

A.1.3.2.   Výběr selhání ke zkoušce

A.1.3.2.1.

K prokázání aktivace systému varování v případě špatné jakosti činidla musí být vybráno činidlo s koncentrací účinné látky rovnou nebo vyšší, než je nejnižší přípustná koncentrace činidla CDmin uvedená výrobcem v souladu s požadavky odstavce 7.1.1 této přílohy.

A.1.3.2.2.

K prokázání aktivace systému varování v případě nesprávné míry spotřeby činidla postačí zajistit přerušení dávkování.

A.1.3.2.2.1.

V případech, kdy se aktivace systému varování prokazuje přerušením dávkování, musí výrobce navíc předložit orgánu schválení typu důkazy, jako jsou algoritmy, funkční analýzy, výsledky předchozích zkoušek atd., jimiž prokáže, že varovný systém se správně aktivuje při nesprávné míře spotřeby činidla z jiných důvodů.

A.1.3.2.3.

K prokázání aktivace varovného systému v případě selhání, jež mohou být důsledkem neoprávněných zásahů definovaných v odstavci 9 této přílohy, musí být výběr prováděn v souladu s těmito požadavky:

A.1.3.2.3.1.

Výrobce poskytne orgánu schválení typu seznam takových možných selhání;

A.1.3.2.3.2.

Selhání, které má být předmětem zkoušky, musí být vybráno orgánem schválení typu z tohoto seznamu uvedeného v odstavci A.1.3.2.3.1.

A.1.3.3.   Prokazování

A.1.3.3.1.

K prokázání aktivace systému varování musí být provedena samostatná zkouška pro každé ze selhání uvedených v odstavci A.1.3.1.

A.1.3.3.2.

Během zkoušky se nesmí vyskytnout jiné selhání, než je to, kterého se zkouška týká.

A.1.3.3.3.

Před zahájením zkoušky musí být vymazány všechny diagnostické chybové kódy DTC.

A.1.3.3.4.

Na žádost výrobce a se souhlasem orgánu schválení typu mohou být selhání, kterých se zkouška týká, simulována.

A.1.3.3.5.

U jiných selhání, než je nedostatek činidla, kde je selhání vyvoláno nebo simulováno, musí být zjišťování tohoto selhání provedeno v souladu s odstavcem 7.1.2.2 přílohy 9B.

A.1.3.3.5.1.

Zjišťovací postup se zastaví, jakmile je dosaženo statusu „potvrzený a aktivní diagnostický chybový kód DTC“ pro vybrané selhání.

A.1.3.3.6.

K prokázání aktivace systému varování v případě nedostatku činidla musí být systém motoru v provozu po jeden nebo více sledů operací, podle volby výrobce.

A.1.3.3.6.1.

Prokazování musí začít při množství činidla v nádrži, na kterém se výrobce a orgán schválení typu dohodnou, ale které nesmí být nižší než 10 % jmenovitého objemu nádrže.

A.1.3.3.6.2.

Funkce systému varování je považována za správnou, jsou-li současně splněny tyto podmínky:

a)

varovný systém byl aktivován při hladině činidla vyšší nebo rovné 10 % objemu nádrže s činidlem;

b)

systém „nepřetržitého“ varování byl aktivován při hladině činidla vyšší nebo rovné hodnotě stanovené výrobcem podle ustanovení oddílu 6 této přílohy.

A.1.3.4.   Aktivace systému varování je u hladin činidla považována za prokázanou, pokud na konci každé prokazovací zkoušky provedené podle odstavce A.1.3.2.1 došlo ke správné aktivaci varovného systému.

A.1.3.5.   Aktivace systému varování u vyvolaných poruch DTC je považována za prokázanou, pokud na konci každé prokazovací zkoušky provedené podle odstavce A.1.3.2.1 došlo ke správné aktivaci varovného systému a pro vybrané selhání byl dosažen status DTC uvedený v tabulce 1 dodatku 2 této přílohy.

A.1.4.   Prokazování funkce systému upozornění

A.1.4.1.   Funkce systému upozornění se prokazuje zkouškami motorů na zkušebním stavu.

A.1.4.1.1.

Všechny doplňkové součásti nebo systémy vozidla, jako jsou čidla okolní teploty, čidla hladiny a systémy varování a upozornění řidiče, které jsou pro prokázání nezbytné, musí být pro tento účel připojeny k systému motoru nebo musí být simulovány způsobem uspokojivým pro orgán schválení typu.

A.1.4.1.2.

Jestliže si to výrobce přeje a orgán schválení typu souhlasí, mohou být prokazovací zkoušky provedeny na úplném vozidle buď tak, že se stroj přimontuje k vhodnému zkušebnímu stavu, nebo jízdou po zkušební dráze za kontrolovaných podmínek.

A.1.4.2.   Zkušebním postupem se prokazuje aktivace systému upozornění v případě nedostatku činidla a v případě jednoho ze selhání definovaných v odstavcích 7, 8 nebo 9 této přílohy.

A.1.4.3.   Pro účely tohoto prokazování:

a)

orgán schválení typu kromě nedostatku činidla vybere jedno ze selhání definovaných v odstavcích 7, 8 nebo 9 této přílohy, na kterém byla předtím prokázána funkce varovného systému;

b)

výrobci se povoluje se souhlasem orgánu schválení typu simulovat dosažení určitého počtu hodin provozu motoru;

c)

dosažení snížení točivého momentu, které je vyžadováno pro mírné upozornění, může být prokazováno zároveň s celkovým postupem schvalování výkonu motoru prováděným v souladu s tímto předpisem. V takovém případě se při prokazování funkce systému upozornění nevyžaduje samostatné měření točivého momentu. Omezení rychlosti vyžadované pro důrazné upozornění se prokazuje podle požadavků odstavce 5 této přílohy.

A.1.4.4.   Výrobce kromě toho musí prokázat funkci systému upozornění za podmínek selhání definovaných v odstavcích 7, 8 nebo 9 této přílohy, jež nebyla vybrána pro prokazovací zkoušky popsané v odstavcích A.1.4.1, A.1.4.2 a A.1.4.3. Toto doplňkové prokazování může být provedeno předložením technických materiálů obsahujících takové důkazy, jako jsou algoritmy, funkční analýzy a výsledky předchozích zkoušek, orgánu schválení typu.

A.1.4.4.1.

Tímto doplňkovým prokazováním se musí před orgánem schválení typu zejména uspokojivě prokázat začlenění mechanismu správného omezení točivého momentu do elektronické řídicí jednotky ECU motoru.

A.1.4.5.   Prokazovací zkouška systému mírného upozornění

A.1.4.5.1.

Toto prokazování začíná, když byl v důsledku zjištění selhání vybraného orgánem schválení typu aktivován systém varování nebo případně systém „nepřetržitého“ varování.

A.1.4.5.2.

Když je prověřována reakce systému na případný nedostatek činidla v nádrži, systém motoru musí být v chodu, dokud hladina činidla nedosáhne hodnoty 2,5 % plného jmenovitého objemu nádrže nebo hodnoty stanovené výrobcem v souladu s odstavcem 6.3.1 této přílohy, při které má být systém mírného upozornění funkční.

A.1.4.5.2.1.

Výrobce může se souhlasem orgánu schválení typu simulovat nepřetržitý provoz vyjmutím činidla z nádrže buď za provozu motoru, nebo při zastaveném motoru.

A.1.4.5.3.

Když je prověřována reakce systému na jiné selhání, než je nedostatek činidla v nádrži, systém motoru musí být v provozu po příslušný počet hodin uvedený v tabulce 2 dodatku 2 nebo, podle volby výrobce, dokud příslušné počitadlo nedosáhne hodnoty, při které je aktivován systém mírného upozornění.

A.1.4.5.4.

Funkce systému mírného upozornění se považuje za prokázanou, pokud na konci každé prokazovací zkoušky provedené podle bodů A.1.4.5.2 a A.1.4.5.3 výrobce prokázal před orgánem schválení typu, že elektronická řídicí jednotka ECU motoru aktivovala mechanismus omezení točivého momentu.

A.1.4.6.   Prokazovací zkouška systému důrazného upozornění

A.1.4.6.1.

Toto prokazování musí začít za stavu, kdy byl předtím aktivován systém mírného upozornění, a může být prováděno v návaznosti na zkoušky k prokázání funkce systému mírného upozornění.

A.1.4.6.2.

Když je prověřována reakce systému na případný nedostatek činidla v nádrži, systém motoru musí být v chodu, dokud není nádrž s činidlem prázdná (tzn. dokud systém dávkování již nedokáže čerpat další činidlo z nádrže), nebo dokud není dosaženo hladiny nižší než 2,5 % plného jmenovitého objemu, při které podle prohlášení výrobce má být aktivován systém důrazného upozornění.

A.1.4.6.2.1.

Výrobce může se orgánu schválení typu orgánu simulovat nepřetržitý provoz vyjmutím činidla z nádrže buď za provozu motoru, nebo při zastaveném motoru.

A.1.4.6.3.

Když je prověřována reakce systému na jiné selhání, než je nedostatek činidla v nádrži, systém motoru musí být v provozu po příslušný počet hodin uvedený v tabulce 2 dodatku 2 nebo, podle volby výrobce, dokud příslušné počitadlo nedosáhne hodnoty, při které je aktivován systém důrazného upozornění.

A.1.4.6.4.

Funkce systému důrazného upozornění se považuje za prokázanou, pokud na konci každé prokazovací zkoušky provedené podle bodů A.1.4.6.2 a A.1.4.6.3 výrobce prokázal před orgánem schválení typu, že byl aktivován mechanismus požadovaného omezení rychlosti vozidla.

A.1.5.   Prokazování omezení rychlosti vozidla po aktivaci systému důrazného upozornění

A.1.5.1.   Prokazování omezení rychlosti vozidla po aktivaci systému důrazného upozornění se provádí předložením technických materiálů obsahujících takové důkazy, jako jsou algoritmy, funkční analýzy a výsledky předchozích zkoušek, orgánu schválení typu.

A.1.5.1.1.

Eventuálně, jestliže si to výrobce přeje a orgán schválení typu souhlasí, může být prokazování omezení rychlosti vozidla prováděno na úplném vozidle v souladu s požadavky bodu A.1.5.4 buď tak, že se přimontuje k vhodnému zkušebnímu stavu, nebo jízdou po zkušební trase za kontrolovaných podmínek.

A.1.5.2.   Když výrobce žádá o schválení motoru nebo rodiny motorů jako samostatného technického celku, výrobce musí poskytnout orgánu schválení typu důkazy o tom, že soubor dokumentace k montáži vyhovuje ustanovením bodu 2.2.4 této přílohy o opatřeních, jež zajistí, že vozidlo bude při jízdě na silnici nebo při jiném příslušném použití splňovat požadavky této přílohy týkající se důrazného upozornění.

A.1.5.3.   Jestliže tyto důkazy o správné funkci systému důrazného upozornění předložené výrobce orgán schválení typu neuspokojí, může si orgán schválení typu vyžádat její prokázání na jednom reprezentativním vozidle, aby se potvrdila správná funkce systému. Prokázání na vozidle musí být provedeno v souladu s požadavky bodu A.1.5.4.

A.1.5.4.   Doplňkové prokazování k potvrzení účinků aktivace systému důrazného upozornění na vozidlo

A.1.5.4.1.

Toto prokazování se provádí na vyžádání orgánu schválení typu, pokud ho neuspokojí důkazy o správné funkci systému důrazného upozornění předložené výrobcem. Toto prokazování se musí provést co nejdříve a se souhlasem orgánu schválení typu.

A.1.5.4.2.

Po dohodě výrobce s orgánem schválení typu vybere výrobce jedno ze selhání definovaných v odstavcích 6 až 9 této přílohy, které je poté vyvoláno nebo simulováno na systému motoru.

A.1.5.4.3.

Systém upozornění musí být výrobcem uveden do stavu, kdy byl aktivován systém mírného upozornění a ještě nebyl aktivován systém důrazného upozornění.

A.1.5.4.4.

Vozidlo musí být v provozu, dokud počitadlo přiřazené k vybranému selhání nedosáhne příslušného počtu hodin v provozu uvedeného v tabulce 2 dodatku 2, popřípadě dokud není nádrž s činidlem prázdná nebo dokud nebylo dosaženo hladiny nižší než 2,5 % plného jmenovitého objemu nádrže, při které podle volby výrobce má být aktivován systém důrazného upozornění.

A.1.5.4.5.

Jestliže výrobce zvolil přístup „vyřazení z provozu po opětovném startu“ uvedený v odstavci 5.4.1 této přílohy, musí být vozidlo v provozu do konce stávajícího sledu operací, při kterém musí být prokázáno, že vozidlo je schopno překročit 20 km/h. Po opětovném startu musí být rychlost vozidla omezena na maximálně 20 km/h.

A.1.5.4.6.

Jestliže výrobce zvolil přístup „vyřazení z provozu po natankování paliva“ uvedený v odstavci 5.4.2 této přílohy, musí vozidlo ujet krátkou vzdálenost zvolenou výrobcem poté, co bylo uvedeno do stavu, kdy v nádrži je dostatek volného prostoru, aby mohla být doplněna množstvím paliva stanoveným v odstavci 5.4.2 této přílohy. Za provozu vozidla před natankováním musí být prokázáno, že je schopno překročit 20 km/h. Po doplnění množství paliva stanoveného v odstavci 5.4.2 této přílohy do vozidla musí být rychlost vozidla omezena na maximálně 20 km/h.

A.1.5.4.7.

Jestliže výrobce zvolil přístup „vyřazení z provozu po zaparkování“ uvedený v odstavci 5.4.3 této přílohy, musí být vozidlo zastaveno po ujetí krátké vzdálenosti zvolené výrobcem, jež dostačuje k prokázání, že je vozidlo schopno překročit rychlost 20 km/h. Poté, co vozidlo po více než jednu hodinu stálo, musí být jeho rychlost omezena na maximálně 20 km/h.

Dodatek 2

Popis mechanismů aktivace a deaktivace varování a upozornění řidiče

A.2.1.   K doplnění požadavků této přílohy týkajících se mechanismů aktivace a deaktivace varování a upozornění stanoví tento dodatek technické požadavky na zavedení těchto aktivačních a deaktivačních mechanismů v souladu s ustanoveními o OBD uvedenými v příloze 9B.

Pro tento dodatek se použijí všechny definice použité v příloze 9B.

A.2.2.   Mechanismy aktivace a deaktivace systému varování řidiče

A.2.2.1.   Systém varování řidiče musí být aktivován, jakmile diagnostický chybový kód DTC přiřazený k chybné funkci opravňující k jeho aktivaci dosáhne statusu stanoveného v tabulce 1.

Tabulka 1

Aktivace systému varování řidiče

Druh selhání

Status DTC pro aktivaci systému varování

špatná jakost činidla

potvrzený a aktivní

nízká spotřeba činidla

možný (je-li zjištěn po 10 hodinách), jinak možný nebo potvrzený a aktivní

nedochází k dávkování

potvrzený a aktivní

ovlivňování funkce ventilu recirkulace výfukových plynů (EGR)

potvrzený a aktivní

chybná funkce monitorovacího systému

potvrzený a aktivní

A.2.2.1.1.   Jestliže počitadlo přiřazené k příslušnému selhání není na nule, a tedy indikuje, že monitorovací funkce zjistila situaci, kdy k chybné funkci mohlo dojít podruhé nebo poněkolikáté, musí se aktivovat systém varování řidiče, jakmile diagnostický chybový kód DTC vykáže status „možný“.

A.2.2.2.   Systém varování řidiče musí být deaktivován, jakmile diagnostický systém dospěje k závěru, že chybná funkce, které se toto varování týká, se již nevyskytuje, nebo jakmile informace opravňující k jeho aktivaci, včetně diagnostických chybových kódů týkajících se těchto selhání, jsou čtecím nástrojem vymazány.

A.2.2.2.1.   Vymazání informací o selháních pomocí čtecího nástroje

A.2.2.2.1.1.

Vymazání informací včetně diagnostických chybových kódů DTC o selháních opravňujících k aktivaci signálu varujícího řidiče a údajů, jež s nimi souvisejí, pomocí čtecího nástroje musí být prováděno v souladu s přílohou 9B.

A.2.2.2.1.2.

Vymazání informací o selháních smí být prováděno jen při vypnutém motoru.

A.2.2.2.1.3.

Při vymazávání údajů o těchto selháních, včetně diagnostických chybových kódů DTC, nesmí být vymazán stav žádného počitadla přiřazeného k těmto selháním, které podle ustanovení této přílohy nesmí být vymazáno.

A.2.3.   Mechanismus aktivace a deaktivace systému upozornění řidiče

A.2.3.1.   Systém upozornění řidiče musí být aktivován, když je aktivní varovný systém a příslušné počitadlo pro druh chybné funkce opravňující k jeho aktivaci dosáhne hodnoty stanovené v tabulce 2.

A.2.3.2.   Systém upozornění řidiče musí být deaktivován, jakmile systém již nedetekuje chybnou funkci opravňující k jeho aktivaci nebo jestliže informace o selháních opravňujících k jeho aktivaci, včetně diagnostických chybových kódů DTC, byly čtecím nástrojem nebo nástrojem údržby vymazány.

A.2.3.3.   Systémy varování a upozornění řidiče musí být okamžitě aktivovány nebo případně deaktivovány v souladu s ustanoveními odstavce 6 této přílohy po posouzení množství činidla v nádrži. V takovém případě aktivační nebo deaktivační mechanismy nesmí být závislé na statusu žádného přiřazeného diagnostického chybového kódu DTC.

A.2.4.   Mechanismus počitadel

A.2.4.1.   Obecně

A.2.4.1.1.   Aby systém splňoval požadavky této přílohy, musí obsahovat alespoň pět počitadel k zaznamenávání počtu hodin, kdy byl motor v chodu a systém současně zjistil výskyt některé z těchto skutečností:

a)

nesprávnou jakost činidla;

b)

nesprávnou spotřebu činidla;

c)

přerušení dávkování činidla;

d)

ovlivnění ventilu EGR;

e)

selhání monitorovacího systému uvedené v odstavci 9.1 písm. b) této přílohy.

A.2.4.1.2.   Každé z těchto počitadel musí počítat až do nejvyšší hodnoty umožněné 2bytovým počitadlem s rozlišením 1 hodina a napočítanou hodnotu uchová, pokud nenastanou podmínky k tomu, aby počitadlo mohlo být vynulováno.

A.2.4.1.3.   Výrobce může použít jediné počitadlo nebo více počitadel monitorovacího systému.

Jediné počitadlo může sčítat počet hodin dvou nebo více různých chybných funkcí, pro které je tento druh počitadla relevantní.

A.2.4.1.3.1.

Když se výrobce rozhodne použít více počitadel monitorovacího systému, musí být systém schopen přidělit konkrétní počitadlo monitorovacího systému ke každé chybné funkci, pro kterou je v souladu s touto přílohou tento druh počitadla relevantní.

A.2.4.2.   Princip mechanismů počitadel

A.2.4.2.1.   Každé počitadlo musí fungovat takto:

A.2.4.2.1.1.

Pokud počitadlo začíná počítat od nuly, začne počítat v okamžiku, kdy je zjištěna chybná funkce přiřazená k tomuto počitadlu a příslušný diagnostický chybový kód DTC má status popsaný v tabulce 1.

A.2.4.2.1.2.

Pokud dojde k monitorovací akci, počitadlo se zastaví a uchová naměřenou hodnotu za předpokladu, že chybná funkce, která původně počitadlo aktivovala, již není detekována nebo že selhání bylo čtecím nástrojem nebo nástrojem údržby vymazáno.

A.2.4.2.1.2.1.

Pokud se počitadlo zastaví při aktivovaném systému důrazného upozornění, stav počitadla zůstane zmrazený na hodnotě stanovené v tabulce 2.

A.2.4.2.1.2.2.

V případě jediného počitadla monitorovacího systému bude toto počitadlo pokračovat v počítání, dokud je detekována chybná funkce přiřazená tomuto počitadlu a za předpokladu, že příslušný diagnostický chybový kód DTC má status „potvrzený a aktivní“. Pokud není zjištěna žádná chybná funkce, která by opravňovala k aktivaci počitadla, nebo pokud všechna selhání relevantní pro dané počitadlo byly čtecím nástrojem nebo nástrojem údržby vymazány, počitadlo se zastaví a uchová hodnotu uvedenou v odstavci A.2.4.2.1.2 nebo případně A.2.4.2.1.2.1.

Tabulka 2

Počitadla a upozornění

 

Status DTC pro první aktivaci počitadla

Hodnota počitadla pro mírné upozornění

Hodnota počitadla pro důrazné upozornění

Zmrazená hodnota uchovaná počitadlem v době bezprostředně následující po důrazném upozornění

Počitadlo jakosti činidla

potvrzený a aktivní

10 hodin

20 hodin

18 hodin

Počitadlo spotřeby činidla

možný nebo potvrzený a aktivní

(viz tabulka 1)

10 hodin

20 hodin

18 hodin

Počitadlo dávkování

potvrzený a aktivní

10 hodin

20 hodin

18 hodin

Počitadlo ventilu recirkulace výfukových plynů (EGR)

potvrzený a aktivní

36 hodin

100 hodin

95 hodin

Počitadlo monitorovacího systému

potvrzený a aktivní

36 hodin

100 hodin

95 hodin

A.2.4.2.1.3.

Počitadlo, jehož údaje byly zmrazeny, musí být vynulováno, jestliže monitory přiřazené k tomuto počitadlu dokončí alespoň jeden monitorovací cyklus, aniž by zjistily chybnou funkci, a jestliže během 36 hodin chodu motoru od posledního zastavení počitadla není zjištěna žádná chybná funkce (viz obrázek 1).

A.2.4.2.1.4.

Jestliže v době, kdy je hodnota na počitadle zmrazena (viz obrázek 1), je detekována chybná funkce přiřazená k tomuto počitadlu, počitadlo pokračuje v počítání od hodnoty, na které se předtím zastavilo.

Obrázek 1

Reaktivace a vynulování počitadla po určité době, po kterou jeho hodnota byla zmrazena

Image

A.2.5.   Ilustrace mechanismů aktivace a deaktivace a mechanismu počitadla

A.2.5.1.   Tento bod ilustruje mechanismy aktivace a deaktivace a mechanismy počitadla v některých typických případech. Obrázky a popisy uvedené v odstavcích A.2.4.2, A.2.4.3 a A.2.4.4 jsou použity v této příloze čistě pro ilustraci a nelze se na ně odvolávat jako na příklady požadavků tohoto předpisu nebo jako na konečné výsledky příslušných postupů. Pro zjednodušení není například v dané ukázce zmíněno, že systém varování zůstane aktivován také po dobu, kdy je aktivován systém upozornění.

A.2.5.2.   Obrázek 2 znázorňuje funkci mechanismů aktivace a deaktivace při monitorování množství činidla v pěti případech:

a)

případ použití 1: řidič nehledě na varování pokračuje v řízení vozidla, dokud není vozidlo vyřazeno z provozu;

b)

případ opravy 1 („přiměřené“ doplnění): řidič doplní činidlo do nádrže, takže je dosažena hladina převyšující 10% hranici. Varování a upozornění se deaktivuje;

c)

případ opravy 2 a 3 („nedostatečné“ doplnění): Je aktivován varovný systém. Úroveň varování závisí na množství činidla, které je k dispozici;

d)

případ opravy 4 („zcela nedostatečné“ doplnění): okamžitě je aktivováno mírné upozornění.

Obrázek 2

Množství činidla

Image

A.2.5.3.   Obrázek 3 ilustruje tři případy špatné jakosti močoviny:

a)

případ použití 1: řidič nehledě na varování pokračuje v řízení vozidla, dokud není vozidlo vyřazeno z provozu;

b)

případ opravy 1 („špatná“ nebo „nepoctivá“ oprava): po vyřazení vozidla z provozu řidič změní jakost činidla, ale brzy poté je opět nahradí činidlem špatné jakosti. Okamžitě je znovu aktivován systém upozornění a vozidlo je po 2 hodinách chodu motoru vyřazeno z provozu;

c)

případ opravy 2 („správná“ oprava): po vyřazení vozidla z provozu řidič upraví jakost činidla. Avšak po nějaké době znovu doplní do nádrže činidlo špatné jakosti. Postupy varování, upozornění a počítání začínají znovu od nuly.

Obrázek 3

Plnění činidlem špatné jakosti

Image

A.2.5.4.   Obrázek 4 znázorňuje tři případy selhání systému dávkování močoviny. Tento obrázek také ilustruje postup, který nastane v případě selhání monitorování popsaných v odstavci 9 této přílohy.

a)

případ použití 1: řidič nehledě na varování pokračuje v řízení vozidla, dokud není vozidlo vyřazeno z provozu;

b)

případ opravy 1 („správná“ oprava): po vyřazení vozidla z provozu řidič upraví systém dávkování. Avšak po nějaké době systém dávkování opět selže. Postupy varování, upozornění a počítání začínají znovu od nuly;

c)

případ opravy 2 („špatná“ oprava): v režimu mírného upozornění (snížení točivého momentu) řidič upraví systém dávkování. Brzy poté však systém dávkování opět selže. Okamžitě se znovu aktivuje systém mírného upozornění a počitadlo začne počítat od hodnoty, kterou ukazovalo v době opravy.

Obrázek 4

Selhání systému dávkování činidla

Image

Dodatek 3

Schéma snížení točivého momentu při mírném upozornění

Tento diagram ilustruje ustanovení bodu 5.3 této přílohy o snížení točivého momentu.

Image

Dodatek 4

Prokazování správné montáže motorů schválených jako samostatné technické celky do vozidla

Tento dodatek se použije, jestliže výrobce vozidla požádá pro vozidlo se schváleným motorem o schválení typu z hlediska emisí podle tohoto předpisu.

V takovém případě se kromě požadavků odstavce 6 tohoto předpisu na montáž požaduje prokázání správné montáže. Takové prokázání bude provedeno předložením technických materiálů s takovými důkazy, jako jsou technické nákresy, funkční analýzy a výsledky předchozích testů, orgánu schválení typu.

Pokud se tak výrobce rozhodne, předložené důkazy mohou případně zahrnovat montáž systémů nebo součástí na skutečná nebo simulovaná vozidla za předpokladu, že výrobce může předložit důkazy o tom, že předváděná montáž skutečně představuje normu, která bude dosažena ve výrobě.

Toto prokazování potvrdí shodnost následujících prvků s požadavky této přílohy:

a)

montáž do vozidla z hlediska kompatibility se systémem motoru (hardware, software a komunikace);

b)

systémy varování a upozornění (například piktogramy, programy aktivace atd.);

c)

nádrž na činidlo a prvky (například čidla) namontované na vozidle s cílem vyhovět této příloze.

Může být zkontrolována správná aktivace systémů varování a upozornění a systémů ukládání informací a komunikace na vozidle i mimo ně. Žádná kontrola těchto systémů nesmí vyžadovat demontáž systému motoru nebo součástí motoru ani nesmí způsobit nadměrnou zkušební zátěž tím, že by vyžadovala takové postupy, jako je změna jakosti močoviny nebo udržování vozidla nebo motoru v provozu po delší časová období. Aby se snížila zátěž, které je vystaven výrobce vozidla, při kontrolách těchto systémů se, pokud možno, použije rozpojení elektrického vedení a simulace počitadel s vysokým počtem hodin v provozu.

Dodatek 5

Přístup k „informacím o regulaci emisí NOx

A.5.1.   Tento dodatek popisuje vlastnosti umožňující přístup k informacím požadovaným pro kontrolu statusu vozidla z hlediska správné funkce opatření k regulaci emisí NOx („informací o regulaci emisí NOx“).

A.5.2.   Metody přístupu

A.5.2.1.

„Informace o regulaci emisí Nox“ musí být poskytovány pouze v souladu s normou nebo normami používanými v souvislosti se získáváním informací o systému motoru ze systému OBD.

A.5.2.2.

Přístup k „informacím o regulaci emisí NOx“ nesmí záviset na žádném přístupovém kódu nebo jiném zařízení nebo metodě, které by mohl poskytovat pouze výrobce či jeho dodavatelé. Vyhodnocení těchto informací nesmí vyžadovat žádné speciální nebo jedinečné dekódovací informace, pokud tyto informace nejsou veřejně přístupné.

A.5.2.3.

Veškeré „informace o regulaci emisí NOx“ musí být možné získat ze systému užívajícího metodu přístupu, která se používá pro získávání informací OBD v souladu s přílohou 9A.

A.5.2.4.

Veškeré „informace o regulaci emisí NOx“ musí být možné získat ze systému užívajícího zkušební zařízení, které se používá pro získávání informací OBD v souladu s přílohou 9A.

A.5.2.5.

„Informace o regulaci emisí NOx“ musí být k dispozici pomocí přístupu „pouze ke čtení“ (tj. žádné údaje nesmí být možné odstranit, vynulovat, vymazat nebo změnit).

A.5.3.   Obsah informací

A.5.3.1.

„Informace o regulaci emisí NOx“ musí obsahovat alespoň tyto informace:

a)

identifikační číslo vozidla (VIN);

b)

režim systému varování (aktivní; neaktivní);

c)

režim systému mírného upozornění (aktivní; zapnut; neaktivní);

d)

režim systému důrazného upozornění (aktivní; zapnut; neaktivní);

e)

počet zahřívacích cyklů a počet hodin provozu motoru od okamžiku, kdy byly uložené „informace o regulaci emisí NOx“ v důsledku údržby nebo oprav naposledy vymazány;

f)

druhy počitadel, na které se vztahuje tato příloha (jakost činidla, spotřeba činidla, dávkování, ventil EGR, monitorovací systém) a počet hodin provozu motoru zaznamenaný každým z těchto počitadel, v případě použití více počitadel lze k získání „informací o regulaci emisí NOx“ použít hodnotu každého příslušného počitadla pro posuzované selhání s nejvyšší hodnotou;

g)

diagnostické chybové kódy DTC přiřazené k chybným funkcím, na které se vztahuje tato příloha, a jejich status („možný“, „potvrzený a aktivní“ atd.).

Dodatek 6

Prokazování nejnižší přípustné koncentrace činidla CDmin

A.6.1.

Výrobce musí prokázat správnou hodnotu CDmin při schvalování typu provedením horké části cyklu WHTC v souladu s ustanoveními přílohy 4, přičemž se použije činidlo s koncentrací CDmin.

A.6.2.

Zkoušce musí předcházet vhodný přípravný cyklus umožňující přizpůsobit systém pro regulaci emisí NOx s uzavřenou smyčkou jakosti činidla s koncentrací CDmin.

A.6.3.

Emise znečišťujících látek, které z této zkoušky vyplynou, musí být menší než jsou mezní hodnoty emisí stanovené v odstavcích 7.1.1 a 7.1.1.1 této přílohy.


PŘÍLOHA 12

EMISE CO2 A SPOTŘEBA PALIVA

1.   ÚVOD

1.1.   Tato příloha obsahuje ustanovení a zkušební postupy pro nahlášení emisí CO2 a spotřeby paliva.

2.   OBECNÉ POŽADAVKY

2.1.   Emise CO2 a spotřeba paliva se určují ve zkušebních cyklech WHTC a WHSC v souladu s odstavci 7.2 až 7.8 přílohy 4.

2.2.   Výsledky zkoušek se uvádějí jako průměr hodnot specifických emisí brzd za cyklus a vyjadřují v g/kWh.

3.   STANOVENÍ EMISÍ CO2

3.1.   Měření v surovém stavu

Tento odstavec se použije pro měření CO2 v surovém výfukovém plynu.

3.1.1.   Měření

CO2 v surovém výfukovém plynu emitovaném z motoru předaného ke zkouškám se měří nedisperzním analyzátorem s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR) podle odstavce 9.3.2.3 a dodatku 2 přílohy 4.

Měřicí systém musí splňovat požadavky na linearitu podle odstavce 9.2 a tabulky 7 přílohy 4.

Měřicí systém musí splňovat požadavky podle odstavců 9.3.1, 9.3.4 a 9.3.5 přílohy 4.

3.1.2.   Vyhodnocení údajů

Příslušné údaje se zaznamenávají a uchovávají v souladu s odstavcem 7.6.6 přílohy 4. Křivky zaznamenaných koncentrací a křivku hmotnostního průtoku výfukového plynu je nutno časově synchronizovat podle doby transformace, jak je stanoveno v odstavci 3.1 přílohy 4.

3.1.3.   Výpočet průměrných emisí za cyklus

Je-li měřeno na suchém základě, před prováděním dalších výpočtů se uplatní na hodnoty okamžité koncentrace korekce suchého/vlhkého stavu podle odstavce 8.1 přílohy 4.

Hmotnost CO2 (g/zkouška) se určí výpočtem okamžité hmotnosti emisí z koncentrace CO2 v surovém stavu a z hmotnostního průtoku výfukového plynu, s časovou synchronizací podle doby transformace podle odstavce 8.4.2.2 přílohy 4, s integrací okamžitých hodnot přes celou dobu cyklu a vynásobením integrované hodnoty hodnotami u pro CO2 z tabulky 5 přílohy 4.

Použije se následující rovnice:

Formula (g/zkouška)

kde:

u CO2

je poměr mezi hustotou CO2 a hustotou výfukového plynu

c CO2,i

je okamžitá koncentrace CO2 ve výfukovém plynu, ppm

q mew,i

je okamžitý hmotnostní průtok výfukových plynů, kg/s

f

je frekvence snímání údajů, Hz

n

je počet provedených měření.

Volitelně lze hmotnost CO2 vypočíst podle odstavce 8.4.2.4 přílohy 4 pomocí molární hmotnosti CO2 (MCO2 ) ve výši 44,01 g/mol.

3.2.   Měření ve zředěném stavu

Tento odstavec se použije pro měření CO2 ve zředěném výfukovém plynu.

3.2.1.   Měření

CO2 ve zředěném výfukovém plynu emitovaném z motoru předaného ke zkouškám se měří nedisperzním analyzátorem s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR) podle odstavce 9.3.2.3 a dodatku 2 přílohy 4. Ředění výfukového plynu se provede pomocí filtrovaného okolního vzduchu, syntetického vzduchu nebo dusíku. Průtok ředicím systémem s ředěním plného toku musí být dostatečně velký, aby se zcela vyloučila kondenzace vody v ředicím i odběrném systému.

Měřicí systém musí splňovat požadavky na linearitu podle odstavce 9.2 a tabulky 7 přílohy 4.

Měřicí systém musí splňovat požadavky podle odstavců 9.3.1, 9.3.4 a 9.3.5 přílohy 4.

3.2.2.   Vyhodnocení údajů

Příslušné údaje se zaznamenávají a uchovávají v souladu s odstavcem 7.6.6 přílohy 4.

3.2.3.   Výpočet průměrných emisí za cyklus

Jestliže se měří v suchém stavu, je nutno provést korekci suchého/vlhkého stavu podle odstavce 8.1 přílohy 4.

U systémů s konstantním hmotnostním průtokem (s výměníkem tepla) se hmotnost CO2 (g/zkouška) určí podle následující rovnice:

Formula (g/zkouška)

kde:

c CO2

je průměrná koncentrace CO2 korigovaná pozadím, ppm

0,001519

je poměr mezi hustotou CO2 a hustotou vzduchu (faktor u)

m ed

je celková hmotnost zředěného výfukového plynu za celý cyklus, kg

U systémů s kompenzací průtoku (bez výměníku tepla) se hmotnost CO2 (g/zkouška) určí výpočtem okamžitých hmotností emisí a integrací okamžitých hodnot během celého cyklu. Také korekce pozadím se provede přímo u okamžitých hodnot koncentrace. Použije se následující rovnice:

Formula

kde:

cCO2,e

je koncentrace CO2 měřená ve zředěném výfukovém plynu, ppm

c CO2,d

je koncentrace CO2 měřená v ředicím vzduchu, ppm

0,001519

je poměr mezi hustotou CO2 a hustotou vzduchu (faktor u)

m ed,i

je okamžitá hmotnost zředěného výfukového plynu, kg

m ed

je celková hmotnost zředěného výfukového plynu za celý cyklus, kg

D

je faktor ředění

Volitelně lze faktor u vypočíst pomocí rovnice 57 v odstavci 8.5.2.3.1 přílohy 4 pomocí molární hmotnosti CO2 (MCO2 ) ve výši 44,01 g/mol.

Korekce CO2 pozadím se provede podle odstavce 8.5.2.3.2 přílohy 4.

3.3.   Výpočet specifických emisí brzd

Práce cyklu potřebná pro výpočet specifických emisí CO2 u brzd se určí podle odstavce 7.8.6 přílohy 4.

3.3.1.   WHTC

Specifické emise brzd e CO2 (g/kWh) se vypočítají takto:

Formula

kde:

m CO2, cold

jsou hmotnostní emise CO2 při zkoušce se startem za studena, g/zkouška

m CO2, hot

jsou hmotnostní emise CO2 při zkoušce se startem za tepla, g/zkouška

W act, cold

je skutečná práce cyklu při zkoušce se startem za studena, kWh

W act, hot

je skutečná práce cyklu při zkoušce se startem za tepla, kWh

3.3.2.   WHSC

Specifické emise brzd e CO2 (g/kWh) se vypočítají takto:

Formula

kde:

m CO2

jsou hmotnostní emise CO2, g/zkouška

W act

je skutečná práce cyklu, kWh

4.   STANOVENÍ SPOTŘEBY PALIVA

4.1.   Měření

Měření okamžitého průtoku paliva se provádí pomocí systémů, které, pokud možno, přímo měří hmotnost, například:

a)

čidlo hmotnostního průtoku;

b)

vážení paliva;

c)

Coriolisův průtokoměr.

Systém pro měření průtoku paliva musí mít tyto vlastnosti:

a)

přesnost ± 2 procenta udávané hodnoty nebo ± 0,3 procenta plného rozsahu, podle toho, která hodnota je lepší;

b)

preciznost ± 1 procenta plného rozsahu nebo lepší;

c)

doba náběhu nepřesáhne 5 s.

Měřicí systém průtoku paliva musí splňovat požadavky na linearitu podle odstavce 9.2 a tabulky 7 přílohy 4.

Je třeba učinit taková opatření, aby se zabránilo chybám měření. Tato opatření zahrnují alespoň:

a)

opatrnou montáž přístroje podle doporučení výrobce přístroje a v souladu s osvědčenou technickou praxí;

b)

úpravy průtoku nutné k prevenci vln, vírů, cirkulačních toků nebo pulsací toku ovlivňujících přesnost nebo preciznost systému průtoku paliva;

c)

opatření týkající se jakéhokoli paliva obtékajícího motor nebo vracejícího se z motoru do palivové nádrže.

4.2.   Vyhodnocení údajů

Příslušné údaje se zaznamenávají a uchovávají v souladu s odstavcem 7.6.6 přílohy 4.

4.3.   Výpočet průměrné spotřeby paliva za cyklus

Hmotnost paliva (g/zkouška) se určí součtem okamžitých hodnot za celý cyklus takto:

Formula

kde:

q mf,i

je okamžitý průtok paliva, kg/s

f

je frekvence snímání údajů, Hz

n

je počet provedených měření.

4.4.   Výpočet specifické spotřeby paliva u brzd

Práce cyklu potřebná pro výpočet specifické spotřeby paliva u brzd se určí podle odstavce 7.8.6 přílohy 4.

4.4.1.   WHTC

Specifická spotřeba paliva u brzd e f (g/kWh) se vypočítá takto:

Formula

kde:

q mf, cold

je hmotnost paliva při zkoušce se startem za studena, g/zkouška

q mf, hot

je hmotnost paliva při zkoušce se startem za tepla, g/zkouška

W act, cold

je skutečná práce cyklu při zkoušce se startem za studena, kWh

W act, hot

je skutečná práce cyklu při zkoušce se startem za tepla, kWh

4.4.2.   WHSC

Specifická spotřeba paliva u brzd e f (g/kWh) se vypočítá takto:

Formula

kde:

q mf

je hmotnost paliva, g/zkouška

W act

je skutečná práce cyklu, kWh

Dodatek 1

Ustanovení o emisích CO2 a spotřebě paliva pro rozšíření schválení typu vozidla schváleného podle tohoto předpisu, jehož referenční hmotnost je vyšší než 2 380 kg, ale nepřesahuje 2 610 kg

A.1.1.   Úvod

A.1.1.1.

Tento dodatek obsahuje ustanovení a zkušební postupy pro hlášení emisí CO2 a spotřeby paliva pro účely rozšíření schválení typu vozidla schváleného podle tohoto předpisu, jehož referenční hmotnost je vyšší než 2 380 kg, ale nepřesahuje 2 610 kg.

A.1.2.   Obecné požadavky

A.1.2.1.

Aby získal rozšíření schválení typu pro vozidlo s typem motoru schváleným v rámci tohoto předpisu, jehož referenční hmotnost je vyšší než 2 380 kg, ale nepřesahuje 2 610 kg, musí výrobce splnit požadavky stanovené v předpise č. 101 s výjimkami specifikovanými níže.

A.1.2.1.2.

Odstavec 5.2.4 předpisu č. 101 se vykládá takto:

(1)

hustota: měří se pro zkušební palivo podle normy ISO 3675 nebo jiné rovnocenné metody. U benzinu, motorové nafty, ethanolu (E85) a ethanolu pro určené vznětové motory (ED95) se použije hustota naměřená při teplotě 288 K (15°C); u LPG a zemního plynu/biomethanu se použije tato referenční hustota:

 

0,538 kg/litr u LPG,

 

0,654 kg/m3 u NG;

(2)

poměr vodík/uhlík/kyslík: použijí se tyto pevné hodnoty:

 

C1H1,93O0,032 pro benzin (E10),

 

C1H1,86O0,006 pro motorovou naftu (B7),

 

C1H2,525 pro LPG (zkapalněný ropný plyn),

 

CH4 pro NG (zemní plyn) a biomethan,

 

C1H2,74O0,385 pro ethanol (E85),

 

C1H2,92O0,46 pro ethanol pro určené vznětové motory (ED95).

A.1.2.1.3.

Odstavec 1.4.3 přílohy 6 předpisu č. 101 se vykládá takto:

„1.4.3

Spotřeba paliva vyjádřená v litrech na 100 km (u benzinu, LPG, ethanolu (E85 a ED95) a motorové nafty) nebo v m3 na 100 km (u NG/biomethanu) se vypočítá podle následujících vzorců:

a)

u vozidel se zážehovým motorem používajících jako palivo benzin (E10):

Formula

b)

u vozidel se zážehovým motorem používajících jako palivo LPG:

Formula

Jestliže se složení paliva použitého pro zkoušku liší od složení uvažovaného pro výpočet normalizované spotřeby, může se na žádost výrobce užít korekční faktor cf takto:

Formula

Korekční faktor cf, který se může užít, se stanoví takto:

Formula

kde:

nactual je skutečný poměr H/C použitého paliva;

c)

u vozidel se zážehovým motorem používajících jako palivo NG/biomethan:

Formula

d)

u vozidel se zážehovým motorem používajících jako palivo ethanol (E85):

Formula

e)

u vozidel se vznětovým motorem používajících jako palivo motorovou naftu (B7):

Formula

f)

u vozidel s určeným vznětovým motorem používajících jako palivo ethanol (ED95):

Formula

V těchto vzorcích:

FC

je spotřeba paliva v litrech na 100 km (u benzinu, ethanolu, LPG, motorové nafty nebo bionafty) nebo v m3 na 100 km (u zemního plynu)

HC

jsou naměřené emise uhlovodíků v g/km

CO

jsou naměřené emise oxidu uhelnatého v g/km

CO2

jsou naměřené emise oxidu uhličitého v g/km

D

je hustota zkušebního paliva.

U plynných paliv jde o hustotu při teplotě 288 K (15°C).“


PŘÍLOHA 13

SCHVÁLENÍ TYPU NÁHRADNÍHO ZAŘÍZENÍ K REGULACI ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK JAKO SAMOSTATNÉHO TECHNICKÉHO CELKU

1.   ÚVOD

1.1.   Tato příloha obsahuje dodatečné požadavky na schválení typu pro náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek jako samostatný technický celek.

1.2.   Definice

1.2.1.   „typem zařízení k regulaci znečišťujících látek“ se rozumí katalyzátory a filtry částic, které se neliší v těchto zásadních aspektech:

a)

počet nosičů, struktura a materiál;

b)

typ činnosti každého nosiče;

c)

objem, poměr čelního průřezu a délky nosiče;

d)

obsah katalytického materiálu;

e)

poměr katalytických materiálů;

f)

hustota kanálků;

g)

rozměry a tvar;

h)

tepelná ochrana.

2.   OBECNÉ POŽADAVKY

2.1.   Označení

2.1.1   Každé náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek musí být opatřeno alespoň těmito označeními:

a)

název nebo výrobní značka výrobce;

b)

značka a identifikační číslo dílu náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek uvedeného v informačním dokumentu vydaném v souladu se vzorem uvedeným v dodatku 1 této přílohy.

2.1.2.   Každé původní náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek musí být opatřeno alespoň těmito označeními:

a)

název nebo výrobní značka výrobce vozidla nebo motoru;

b)

značka a identifikační číslo dílu původního náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek uvedeného v informacích podle odstavce 2.3.

2.2.   Dokumentace

2.2.1.   Každé náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek musí být provázeno těmito informacemi:

a)

název nebo výrobní značka výrobce;

b)

značka a identifikační číslo dílu náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek uvedeného v informačním dokumentu vydaném v souladu se vzorem uvedeným v dodatku 1 této přílohy;

c)

vozidla nebo motory včetně roku výroby, pro která je náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek schváleno, popřípadě včetně označení, které udává, zda je náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek vhodné k montáži do vozidla s palubním diagnostickým systémem (OBD);

d)

návod k montáži.

Informace zmíněné v tomto bodě musí být uvedeny v katalogu výrobků, který výrobce náhradních zařízení k regulaci znečišťujících látek předává prodejcům.

2.2.2.   Každé původní náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek musí být provázeno těmito informacemi:

a)

název nebo výrobní značka výrobce vozidla nebo motoru;

b)

model a identifikační číslo dílu původního náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek uvedeného v informacích zmíněných v odstavci 2.3;

c)

vozidla nebo motory, u kterých je původní náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek typu uvedeného v odstavci 3.2.12.2.1 části 1 přílohy I, popřípadě včetně označení, které udává, jestli je původní náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek způsobilé k montáži do vozidla s palubním diagnostickým systémem (OBD);

d)

návod k montáži.

Informace zmíněné v tomto odstavci musí být uvedeny v katalogu výrobků, který výrobce vozidla nebo motoru předává prodejcům.

2.3.   U původního náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek musí výrobce vozidla poskytnout orgánu schválení typu potřebné informace v elektronickém formátu, který vytváří spojení mezi odpovídajícími čísly dílů a dokumentací ke schválení typu.

Tyto informace musí zahrnovat:

a)

model (modely) a typ (typy) vozidla nebo motoru;

b)

model (modely) a typ (typy) původního náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek;

c)

číslo (čísla) dílu původního náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek;

d)

číslo schválení typu daného typu (typů) motoru nebo vozidla.

3.   ZNAČKA SCHVÁLENÍ TYPU PRO SAMOSTATNÝ TECHNICKÝ CELEK

3.1.   Každé náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek, které se shoduje s typem schváleným jako samostatný technický celek podle tohoto předpisu, musí být označeno značkou schválení typu.

3.2.   Značku schválení uvedenou v odstavci 3.1 tvoří:

3.2.1.

písmeno „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení typu udělila (viz odstavec 4.12.3.1 tohoto předpisu);

3.2.2.

číslo tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení typu vpravo od kružnice předepsané v odstavci 3.2.1.;

3.2.3.

písmena „RD“ za označením státu, jejichž účelem je rozlišit, že schválení typu bylo uděleno pro náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek.

3.3.   Značka schválení typu se umístí na náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek tak, aby byla zřetelně čitelná a nesmazatelná. Musí být umístěna na jakémkoli viditelném místě, je-li náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek namontováno ve vozidle.

3.4.   Značka schválení typu pro samostatný technický celek je uvedena v dodatku 3 této přílohy.

3.5.   Zpráva o schválení, prodloužení, odmítnutí schválení či o definitivním ukončení výroby náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek v souladu s tímto předpisem musí být sdělena stranám Dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, prostřednictvím formuláře v souladu se vzorem uvedeným v dodatku 2 k této příloze. Uvedeny musí být rovněž hodnoty naměřené při schvalovací zkoušce typu.

4.   TECHNICKÉ POŽADAVKY

4.1.   Obecné požadavky

4.1.1.   Náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek musí být navrženo, zkonstruováno a schopno montáže tak, aby motor i vozidlo byly v souladu s pravidly, s nimiž byly původně v souladu, a aby emise znečišťujících látek byly účinně omezovány po celou dobu běžné životnosti vozidla a za obvyklých podmínek používání.

4.1.2.   Náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek musí být nainstalováno přesně ve stejné poloze jako původní zařízení k regulaci znečišťujících látek a umístění výfukových plynů, čidel teploty a tlaku nesmí být na výfukovém potrubí měněno.

4.1.3.   Je-li součástí původního zařízení k regulaci znečišťujících látek tepelná ochrana, musí mít odpovídající ochranu i náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek.

4.1.4.   Na vyžádání žadatele o schválení typu náhradního dílu zpřístupní orgán schválení typu, který udělil původní schválení typu systému motoru, nediskriminačním způsobem informace uvedené v odstavcích 3.2.12.2.6.8.1.1 a 3.2.12.2.6.8.2.1 v části 1 informačního dokumentu obsaženého v příloze 1 pro každý motor, který se má zkoušet.

4.2.   Obecné požadavky na životnost

Náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek musí být odolné, tzn. navrženo, konstruováno a schopno montáže tak, aby bylo dosaženo přiměřené odolnosti proti korozivním a oxidačním jevům, jimž je vystaveno, se zřetelem na podmínky použití vozidla.

Náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek musí být navrženo tak, aby prvky aktivní při regulaci emisí byly dostatečně chráněny před mechanickými otřesy a aby se zajistilo, že emise znečišťujících látek budou účinně omezovány po celou dobu běžné životnosti vozidla a za obvyklých podmínek používání.

Žadatel o schválení typu orgánu schválení typu poskytne podrobné informace o zkoušce pro stanovení odolnosti vůči mechanickým otřesům a výsledky této zkoušky.

4.3.   Požadavky týkající se emisí

4.3.1.   Nástin postupu pro hodnocení emisí

Motory uvedené v odst. 3.4.4 písm. a) tohoto předpisu vybavené úplným systémem regulace emisí včetně náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek typu, jehož schválení je požadováno, musí být podrobeny zkouškám odpovídajícím zamýšlenému použití, jak je popsáno v příloze 4, a to za účelem porovnání jejich činnosti s původním systémem regulace emisí podle níže popsaného postupu.

4.3.1.1.   V případě, že náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek neobsahuje úplný systém regulace emisí, je nutné použít pouze nové původní součásti k regulaci znečišťujících látek nebo nové původní náhradní součásti k regulaci znečišťujících látek tak, aby poskytovaly úplný systém.

4.3.1.2.   Stáří systému regulace emisí musí odpovídat postupu popsanému v odstavci 4.3.2.4 a tento systém musí být přezkoušen s cílem stanovit životnost jeho emisních vlastností.

Životnost náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek se odvozuje ze srovnání 2 po sobě jdoucích sad zkoušek emisí výfukových plynů.

a)

První sada zkoušek se provede u náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek, které bylo v provozu během 12 zkušebních cyklů WHSC;

b)

Druhá sada zkoušek se provede u náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek, které bylo opotřebováno pomocí níže popsaných postupů.

Pokud se schválení vztahuje na různé typy motorů od stejného výrobce motorů a za předpokladu, že jsou tyto různé typy motorů vybaveny stejným původním systémem k regulaci znečišťujících látek, mohou být zkoušky omezeny na nejméně 2 motory vybrané po dohodě s orgánem schválení typu.

4.3.2.   Postup hodnocení emisních vlastností náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek

4.3.2.1.   Motor nebo motory musí být vybaveny novým původním zařízením k regulaci znečišťujících látek v souladu s odstavcem 4.11.4 tohoto předpisu.

Systém následného zpracování výfukových plynů se stabilizuje 12 zkušebními cykly WHSC. Po této stabilizaci jsou motory zkoušeny podle zkušebních postupů WHDC uvedených v příloze 4. U každého vhodného typu se provedou 3 zkoušky emisí výfukových plynů.

Zkušební motory s původním systémem následného zpracování výfukových plynů nebo původním náhradním systémem následného zpracování výfukových plynů musí být v souladu s mezními hodnotami podle schválení typu motoru nebo vozidla.

4.3.2.2.   Zkouška emisí výfukových plynů u náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek

Náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek, které má být hodnoceno, se namontuje do systému následného zpracování výfukových plynů vyzkoušeného v souladu s požadavky odstavce 4.3.2.1 a nahradí příslušné původní zařízení následného zpracování výfukových plynů.

Systém následného zpracování výfukových plynů, který obsahuje náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek, se stabilizuje 12 zkušebními cykly WHSC. Po této stabilizaci jsou motory zkoušeny podle postupů WHDC uvedených v příloze 4. U každého vhodného typu se provedou 3 zkoušky emisí výfukových plynů.

4.3.2.3.   Počáteční hodnocení emisí znečišťujících látek motorů vybavených náhradními zařízeními k regulaci znečišťujících látek

Požadavky na emise motorů vybavených náhradním zařízením k regulaci znečišťujících látek lze považovat za splněné, jestliže výsledky pro každou stanovenou znečišťující látku (CO, HC, NMHC, methan, NOx, NH3, hmotnost částic a počet částic odpovídající danému schválení typu motoru) splňují tyto podmínky:

(1)

Formula

(2)

M ≤ G

kde:

M

:

je střední hodnota emisí znečišťující látky získaná ze tří zkoušek s náhradním zařízením k regulaci znečišťujících látek

S

:

je střední hodnota emisí znečišťující látky získaná ze tří zkoušek s původním zařízením k regulaci znečišťujících látek nebo původním náhradním zařízením k regulaci znečišťujících látek

G

:

je mezní hodnota emisí znečišťující látky podle schválení typu vozidla

4.3.2.4.   Životnost emisních vlastností

Systém následného zpracování výfukových plynů zkoušený podle odstavce 4.3.2.2, který zahrnuje náhradní zařízení ke kontrole znečišťujících látek, musí být podroben zkouškám životnosti popsaným v dodatku 4 k této příloze.

4.3.2.5.   Zkouška emisí výfukových plynů u použitého náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek

Použitý systém následného zpracování výfukových plynů, který zahrnuje použité náhradní zařízení ke kontrole znečišťujících látek, se poté namontuje do zkušebního motoru uvedeného v odstavcích 4.3.2.1 a 4.3.2.2.

Použitý systém následného zpracování výfukových plynů se stabilizuje 12 zkušebními cykly WHSC a poté zkouší podle postupů WHDC popsaných v příloze 4. U každého vhodného typu se provedou 3 zkoušky emisí výfukových plynů.

4.3.2.6.   Stanovení faktoru stárnutí pro náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek

Faktor stárnutí pro každou znečišťující látku je poměr emisních hodnot na konci doby životnosti a na začátku akumulace doby provozu. (např. pokud emise znečišťující látky A na konci doby životnosti činí 1,50 g/kWh a emise na začátku akumulace doby provozu činí 1,82 g/kWh, faktor stárnutí je Formula)

4.3.2.7.   Hodnocení emisí znečišťujících látek motorů vybavených náhradními zařízeními k regulaci znečišťujících látek.

Požadavky na emise motorů vybavených použitým náhradním zařízením k regulaci znečišťujících látek (jak je popsáno v odstavci 4.3.2.5) se považují za splněné, jestliže výsledky pro každou stanovenou znečišťující látku (CO, HC, NMHC, methan, NOx, NH3, hmotnost částic a počet částic odpovídající danému schválení typu motoru) splňují tuto podmínku:

Formula

kde:

M

:

je střední hodnota emisí znečišťující látky získaná ze tří zkoušek se stabilizovaným náhradním zařízením k regulaci znečišťujících látek před stárnutím (tj. výsledky podle odstavce 4.3.2)

AF

:

je faktor stárnutí pro jednu znečišťující látku

G

:

je mezní hodnota emisí znečišťující látky podle schválení typu vozidla/vozidel

4.3.3.   Rodina technologie náhradních zařízení k regulaci znečišťujících látek

Výrobce může vymezit rodinu technologie náhradních zařízení k regulaci znečišťujících látek, která se bude vyznačovat základními vlastnostmi společnými všem zařízením v této rodině.

Aby mohlo náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek náležet do téže rodiny technologie náhradních zařízení k regulaci znečišťujících látek, musí obsahovat:

a)

stejný mechanismus regulace emisí (oxidační katalyzátor, třícestný katalyzátor, filtr částic, systém selektivní katalytické redukce pro NOx atd.);

b)

stejný materiál nosiče (stejný druh keramického materiálu nebo kovu);

c)

stejný typ nosiče a stejnou hustotu komůrek;

d)

stejné katalyticky aktivní materiály a v případě, že jich je více než jeden, i stejný poměr katalyticky aktivních materiálů;

e)

stejnou celkovou náplň katalyticky aktivních materiálů;

f)

stejný typ základního reaktivního nátěru aplikovaného stejným postupem.

4.3.4.   Posouzení životnosti emisních vlastností náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek za použití faktoru stárnutí rodiny technologie.

Pokud výrobce vymezil rodinu technologie náhradních zařízení k regulaci znečišťujících látek, mohou se ke stanovení faktorů stárnutí pro každou znečišťující látku základního člena uvedené rodiny použít postupy popsané v odstavci 4.3.2. Motor, na kterém se budou tyto zkoušky provádět, musí mít minimální objem válců motoru (0,75 dm3) na válec.

4.3.4.1.   Stanovení životnosti emisních vlastností členů rodiny

Lze usoudit, že náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek A, které je součástí rodiny a má být namontováno do motoru o objemu válců CA, má stejné faktory stárnutí jako základní náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek P, které byly stanoveny na motoru o objemu válců CP, pokud jsou splněny tyto podmínky:

Formula

kde:

VA

:

objem nosiče (v dm3) náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek A

VP

:

objem nosiče (v dm3) základního náhradního zařízení ke kontrole znečišťujících látek P ve stejné rodině

a

oba motory používají stejnou metodu regenerace všech zařízení k regulaci emisí, která jsou začleněna do původního systému následného zpracování výfukových plynů. Tento požadavek se použije pouze tehdy, pokud jsou zařízení vyžadující regeneraci začleněna do původního systému následného zpracování výfukových plynů.

Pokud jsou tyto podmínky splněny, může být životnost emisních vlastností ostatních členů rodiny stanovena podle výsledků emisí (S) člena uvedené rodiny dosažených podle požadavků uvedených v odstavcích 4.3.2.1, 4.3.2.2 a 4.3.2.3 a za použití faktorů stárnutí stanovených pro základního člena uvedené rodiny.

4.4.   Požadavky týkající se protitlaku výfukových plynů

Protitlak nesmí vést k tomu, aby celkový výfukový systém překročil hodnotu stanovenou podle odstavce 6.1.2 tohoto předpisu.

4.5.   Požadavky na kompatibilitu se systémem OBD (platí jen pro náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek určená k montáži do vozidel se systémem OBD)

4.5.1.   Prokázání kompatibility s OBD se požaduje pouze tehdy, pokud bylo původní zařízení k regulaci znečišťujících látek monitorováno v původní konfiguraci.

4.5.2.   Kompatibilita náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek se systémem OBD se prokáže uplatněním postupů popsaných v příloze 9B na náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek určená k montáži do motorů nebo vozidel, jejichž typ byl schválen v souladu s tímto předpisem.

4.5.3.   Ustanovení tohoto předpisu, která se vztahují na součásti jiné než zařízení k regulaci znečišťujících látek, se nepoužijí.

4.5.4.   Výrobce náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek může použít stejný postup stabilizace a zkoušení, jaký byl použit v průběhu schvalování typu původní výbavy. V tomto případě orgán schválení typu, který udělil původní schválení typu motoru vozidla, zpřístupní na požádání a za nediskriminačních podmínek dodatek o podmínkách zkoušek k dodatku 1, který obsahuje počet a druh stabilizačních cyklů a druh zkušebního cyklu, který byl použit výrobcem původní výbavy ke zkouškám zařízení k regulaci znečišťujících látek z hlediska OBD.

4.5.5.   Za účelem ověření správné montáže a funkce všech ostatních částí monitorovaných systémem OBD nesmí systém OBD před montáží kteréhokoli náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek udávat žádnou chybnou funkci a nesmí mít uloženy v paměti žádné chybové kódy. K tomuto účelu se může použít vyhodnocení stavu systému OBD na konci zkoušek popsaných v odstavcích 4.3.2 až 4.3.2.7.

4.5.6.   Indikátor chybné funkce se nesmí aktivovat v průběhu provozu vozidla stanoveného body 4.3.2 až 4.3.2.7.

5.   SHODNOST VÝROBY

5.1.   Opatření k zajištění shodnosti výroby je nutné přijmout v souladu s odstavcem 8 tohoto předpisu.

5.2.   Zvláštní ustanovení

5.2.1.   Ověření uvedená v dodatku 2 k dohodě z roku 1958 (E/ECE/324//E/ECE/TRANS/505/Rev.2) musí zahrnovat kontrolu shodnosti s vlastnostmi stanovenými pro „typ zařízení k regulaci znečišťujících látek“ v odstavci 1.2.1.

5.2.2.   Pro účely použití bodu 8 tohoto předpisu mohou být provedeny zkoušky popsané v odstavci 4.3 této přílohy (požadavky týkající se emisí). V tomto případě může držitel schválení požádat jako o alternativu, aby se vzalo jako základ pro porovnání nikoli původní zařízení k regulaci znečišťujících látek, ale náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek, které bylo použito během zkoušek schválení typu (nebo jiný vzorek, u kterého byla prokázána shoda se schváleným typem). Hodnoty emisí naměřené s ověřovaným vzorkem nesmějí v průměru přesahovat o více než 15 % průměrné hodnoty naměřené s referenčním vzorkem.

Dodatek 1

Vzor informačního dokumentu

Informační dokument č. …

týkající se schválení typu náhradních zařízení k regulaci znečišťujících látek

Následující informace se spolu se soupisem obsahu dodávají trojmo. Předkládají-li se nákresy, musí být vyhotoveny ve vhodném měřítku na formátu A4 a musí být dostatečně podrobné nebo musí být na tento formát složeny. Případné fotografie musí být dostatečně podrobné.

Mají-li systémy, součásti nebo samostatné technické celky elektronické řízení, musí být dodány informace o jejich výkonu.

0.   Obecně

0.1.   Značka (obchodní název výrobce): …

0.2.   Typ …

0.2.1.   (Případně) obchodní označení: …

0.3.   Způsob označení typu: …

0.5.   Název a adresa výrobce: …

0.7.   U součástí a samostatných technických celků umístění a způsob připevnění značky schválení typu: …

0.8.   Název a adresa montážního závodu (závodů): …

0.9   Jméno a adresa zástupce výrobce (existuje-li): …

1.   Popis zařízení

1.1.   Typ náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek: (oxidační katalyzátor, třícestný katalyzátor, katalyzátor SCR, filtr částic atd.) …

1.2.   Nákresy náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek identifikující zejména všechny vlastnosti uvedené podle „typu zařízení k regulaci znečišťujících látek“ v odstavci 1.2.1 této přílohy: …

1.3.   Popis typu nebo typů vozidla a motoru, pro které je náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek určeno: …

1.3.1.   Číslo (čísla) a/nebo symbol (symboly) charakterizující typ (typy) motoru a vozidla: …

1.3.2.   Číslo (čísla) a/nebo symbol (symboly) charakterizující původní zařízení k regulaci znečišťujících látek, které má náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek nahradit: …

1.3.3.   Je příslušné náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek shodné s požadavky systému OBD (ano/ne) (1)

1.3.4.   Je příslušné náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek kompatibilní se stávajícími systémy regulace emisí vozidla/motoru (ano/ne) (1)

1.4.   Popis a nákresy s vyznačením umístění náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek ve výfukovém potrubí motoru: …


(1)  Nehodící se škrtněte.

Dodatek 2

Sdělení o schválení náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek podle předpisu č. 49 série změn 06

(Maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

Image

Image

Dodatek 3

Uspořádání značky schválení typu

Tento dodatek obsahuje podrobné informace o uspořádání značky schválení, která byla vydána náhradnímu zařízení k regulaci znečišťujících látek a kterou je toto zařízení opatřeno v souladu s odstavcem 3 této přílohy.

Následující schéma znázorňuje základní uspořádání, proporce a obsah značky. Jsou v něm vysvětleny významy čísel a písmenných znaků a poskytnuty odkazy na prameny, jejichž pomocí lze stanovit odpovídající alternativy pro každý konkrétní případ schválení.

Image

Dodatek 4

Postup opotřebování pro účely hodnocení životnosti

1.

Tento dodatek stanovuje postupy pro opotřebování náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek pro účely vyhodnocení životnosti.

2.

Aby mohla být prokázána životnost náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek, musí toto zařízení vyhovět požadavkům stanoveným v odstavcích 1 až 3.4.2 přílohy 7.

2.1.

Pro účely prokázání životnosti náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek lze použít minimální akumulaci doby provozu uvedenou v tabulce 1.

Tabulka 1

Minimální akumulace doby provozu

Kategorie vozidla, do něhož bude motor namontován

Minimální akumulace doby provozu

Vozidla kategorie N1

 

Vozidla kategorie N2

 

Vozidla kategorie N3 s nejvyšší technicky přípustnou hmotností do 16 tun

 

Vozidla kategorie N3 s nejvyšší technicky přípustnou hmotností nad 16 tun

 

Vozidla kategorie M1

 

Vozidla kategorie M2

 

Vozidla kategorie M3 tříd I, II, A a B s nejvyšší technicky přípustnou hmotností do 7,5 tuny

 

Vozidla kategorie M3 tříd III a B s nejvyšší technicky přípustnou hmotností nad 7,5 tuny

 


PŘÍLOHA 14

PŘÍSTUP K INFORMACÍM OBD

1.   PŘÍSTUP K INFORMACÍM OBD

1.1.

K žádosti o schválení typu nebo o změnu schválení typu musí být předloženy příslušné informace o motoru nebo systému OBD. Takové informace musí umožnit výrobcům náhradních dílů a součástí pro dodatečnou výbavu vyrábět tyto součásti tak, aby byly slučitelné se systémem OBD z hlediska bezchybného provozu zajišťujícího ochranu uživatele před nesprávnou funkcí. Obdobně musí takové potřebné informace umožňovat výrobcům diagnostických přístrojů a zkušebních zařízení vyrábět přístroje a zařízení, která slouží k účinné a přesné diagnóze systémů pro regulaci emisí motorů nebo vozidel.

1.2.

Orgán schválení typu dá po vyžádání nediskriminačním způsobem k dispozici všem zúčastněným výrobcům součástí, diagnostických přístrojů nebo zkušebních zařízení odstavec 2.1 této přílohy obsahující příslušné informace o systému OBD.

1.3.

Pokud orgán schválení typu obdrží od kteréhokoli zúčastněného výrobce součástí, diagnostických přístrojů nebo zkušebních zařízení žádost o poskytnutí informací o systému OBD motoru nebo vozidla, jehož typ byl schválen podle některého dřívějšího znění tohoto předpisu:

orgán schválení typu do 30 dnů požádá výrobce daného vozidla, aby dal k dispozici informace požadované v odstavci 2.1 této přílohy;

výrobce předloží orgánu schválení typu tyto informace do dvou měsíců od jeho žádosti;

orgán schválení typu předá tyto informace orgánům schválení typu smluvních stran a orgán schválení typu, který udělil původní schválení typu, připojí tyto informace k příloze 1 tohoto předpisu a k informacím o schválení typu systému motoru nebo typu vozidla.

1.4.

Tímto požadavkem se neruší žádná schválení udělená dříve podle tohoto předpisu, ani se nebrání udělit rozšíření k takovým schválením podle požadavků předpisu, podle kterých byla udělena původní schválení.

1.5.

Informace je možno požadovat jen k náhradním dílům nebo k součástem pro údržbu, které podléhají schválení typu OSN, nebo pro součásti, které jsou součástí systému, jenž podléhá schválení typu OSN.

1.6.

V žádosti o informace musí být uvedeny přesné vlastnosti systému motoru nebo modelu vozidla, pro které se požadují informace. Musí potvrzovat, že o informace je žádáno za účelem vývoje náhradních dílů nebo součástí pro dodatečnou výbavu nebo k vývoji diagnostických přístrojů nebo zkušebních zařízení.

2.   ÚDAJE OBD

2.1.

Výrobce motoru nebo vozidla musí poskytnout následující doplňkové informace, aby umožnil výrobu náhradních dílů a součástí pro údržbu kompatibilních s OBD a diagnostických přístrojů a zkušebních zařízení, jestliže se na takové informace nevztahují práva duševního vlastnictví nebo nepředstavují specifické know-how výrobce nebo dodavatele (dodavatelů) původního zařízení.

2.1.1.

Popis druhu a počtu stabilizačních cyklů použitých při původním schvalování typu motoru nebo vozidla.

2.1.2.

Popis předváděcího zkušebního cyklu pro OBD, který byl použit při původním schválení typu motoru nebo vozidla pro součást monitorovanou systémem OBD.

2.1.3.

Ucelený dokument, ve kterém jsou popsány všechny monitorované součásti a strategie zjišťování chyb a aktivace MI (stanovený počet jízdních cyklů nebo statistická metoda), včetně seznamu příslušných parametrů monitorovaných sekundárně pro každou součást monitorovanou systémem OBD a seznamu všech výstupních kódů systému OBD a použitý formát (vždy s vysvětlením každého kódu a formátu) pro jednotlivé součásti hnací skupiny, které souvisejí s emisemi, a pro jednotlivé součásti, které nesouvisejí s emisemi, pokud se monitorování dané součásti používá k určování aktivace MI. Konkrétně u typů vozidel, které používají spojení k přenosu dat podle normy ISO 15765-4 „Road vehicles — Diagnostics on Controller Area Network (CAN) – Part 4: Requirements for emissions-related systems“, musí být uceleně vysvětleny údaje v modu $ 05 Test ID $ 21 až FF a údaje v modu $ 06 a údaje v modu $06 Test ID $ 00 až FF pro každý podporovaný monitorovaný ID systému OBD.

Pokud se použijí jiné standardy komunikačních protokolů, musí být poskytnuto rovnocenné přehledné vysvětlení.

2.1.4.

Informace požadované v tomto odstavci mohou být poskytovány např. ve formě následující tabulky:

Součást

Chybový kód

Strategie monitorování

Kritéria zjištění chyb

Kritéria pro aktivaci MI

Sekundární parametry

Stabilizace

Předváděcí zkouška

Katalyzátor SSCR

P20EE

Signály čidla NOx 1 a 2

Rozdíl mezi signály z čidla 1 a čidla 2

Druhý cyklus

Otáčky motoru, zatížení motoru, teplota katalyzátoru, působení činidla, hmotnostní průtok výfukových plynů

Jeden zkušební cyklus OBD (WHTC, prováděný za tepla)

Jeden zkušební cyklus OBD (WHTC, prováděný za tepla)


PŘÍLOHA 15

TECHNICKÉ POŽADAVKY NA DVOUPALIVOVÉ MOTORY A VOZIDLA NA NAFTU A PLYN

1.   OBLAST PŮSOBNOSTI

Tato příloha se použije pro dvoupalivové motory a dvoupalivová vozidla.

2.   DEFINICE A ZKRATKY

2.1.

Poměrem obsahu energie v plynu (GER)“ se u dvoupalivového motoru rozumí poměr (vyjádřený v procentech) obsahu energie plynného paliva (1) k obsahu energie obou paliv (motorové nafty a plynného paliva).

2.2.

Průměrným poměrem obsahu energie v plynu“ se rozumí průměrný poměr obsahu energie v plynu vypočítaný za určitý sled operací.

2.3.

Dvoupalivovým motorem pro těžká vozidla (HDDF) typu 1A“ se rozumí dvoupalivový motor, který pracuje v části zkušebního cyklu WHTC prováděné za tepla s průměrným poměrem obsahu energie v plynu, který není nižší než 90 procent (GERWHTC ≥ 90 %), a který nepoužívá při volnoběhu samotnou motorovou naftu a který nemá režim provozu na naftu.

2.4.

Dvoupalivovým (HDDF) motorem pro těžká vozidla typu 1B“ se rozumí dvoupalivový motor, který pracuje v části zkušebního cyklu WHTC prováděné za tepla s průměrným poměrem obsahu energie v plynu, který není nižší než 90 procent (GERWHTC ≥ 90 %), a který nepoužívá při volnoběhu samotnou motorovou naftu a který má režim provozu na naftu.

2.5.

Dvoupalivovým (HDDF) motorem pro těžká vozidla typu 2A“ se rozumí dvoupalivový motor, který pracuje v části zkušebního cyklu WHTC prováděné za tepla s průměrným poměrem obsahu energie v plynu mezi 10 a 90 procenty (10 % < GERWHTC < 90 %) a který nemá žádný režim provozu na naftu, nebo který pracuje v části zkušebního cyklu WHTC prováděné za tepla s průměrným poměrem obsahu energie v plynu, který není nižší než 90 procent (GERWHTC ≥ 90 %), avšak používá při volnoběhu samotnou motorovou naftu a který nemá žádný režim provozu na naftu.

2.6.

Dvoupalivovým (HDDF) motorem pro těžká vozidla typu 2B“ se rozumí dvoupalivový motor, který pracuje v části zkušebního cyklu WHTC prováděné za tepla s průměrným poměrem obsahu energie v plynu mezi 10 a 90 procenty (10 % < GERWHTC < 90 %) a který má provoz režimu na naftu, nebo který pracuje v části zkušebního cyklu WHTC prováděné za tepla s průměrným poměrem obsahu energie v plynu, který není nižší než 90 procent (GERWHTC ≥ 90 %), avšak při volnoběhu v dvoupalivovém režimu může používat samotnou motorovou naftu a který má režim provozu na naftu.

2.7.

Dvoupalivovým (HDDF) motorem pro těžká vozidla typu 3B (2) se rozumí dvoupalivový motor, který pracuje v části zkušebního cyklu WHTC prováděné za tepla s průměrným poměrem obsahu energie v plynu nejvýše 10 procent (GERWHTC ≤ 10 %) a který má režim provozu na naftu.

3.   ZVLÁŠTNÍ DODATEČNÉ POŽADAVKY NA SCHVÁLENÍ DVOUPALIVOVÝCH ZAŘÍZENÍ

3.1.   Rodina dvoupalivových motorů

3.1.1.   Kritéria příslušnosti do rodiny dvoupalivových motorů

Všechny motory v rodině dvoupalivových motorů patří do stejného typu dvoupalivových motorů definovaného v odstavci 2 (3) a používají stejné typy paliva nebo, je-li to vhodné, paliva, u nichž je podle tohoto předpisu deklarováno, že patří do stejného rozsahu (stejných rozsahů).

Všechny motory v rodině dvoupalivových motorů splňují kritéria definovaná tímto předpisem pro příslušnost do rodiny vznětových motorů.

Rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším GERWHTC (tj. nejvyšší GERWHTC mínus nejnižší GERWHTC) u rodiny dvoupalivových motorů nepřesahuje 30 procent.

3.1.2.   Výběr základního motoru

Základní motor rodiny dvoupalivových motorů se vybere podle kritérií definovaných tímto předpisem pro výběr základního motoru rodiny vznětových motorů.

4.   OBECNÉ POŽADAVKY

4.1.   Provozní režimy dvoupalivových motorů a vozidel

4.1.1.   Podmínky pro provoz dvoupalivového motoru v naftovém režimu

Dvoupalivový motor smí být provozován v naftovém režimu pouze tehdy, pokud byl při provozu v naftovém režimu certifikován podle všech požadavků tohoto předpisu týkajících se naftových motorů.

Pokud je dvoupalivový motor vyvinut z již certifikovaného naftového motoru, je nutno znovu provést certifikaci v naftovém režimu.

4.1.2.   Podmínky pro volnoběh motoru HDDF používající samotnou motorovou naftu

4.1.2.1.   Motory HDDF typu 1A smí při volnoběhu používat samotnou motorovou naftu jen za podmínek definovaných v oddíle 4.1.3 pro zahřátí a startování.

4.1.2.2.   Motory HDDF typu 1B nepoužívají při volnoběhu v dvoupalivovém režimu samotnou motorovou naftu.

4.1.2.3.   Motory HDDF typů 2A, 2B a 3B smí při volnoběhu používat samotnou motorovou naftu.

4.1.3.   Podmínky pro zahřátí a startování motoru HDDF používajícího samotnou motorovou naftu

4.1.3.1.   Dvoupalivový motor typu 1B, 2B nebo 3B se může zahřívat nebo startovat za použití samotné motorové nafty. V takovém případě se však provozuje v naftovém režimu.

4.1.3.2.   Dvoupalivový motor typu 1A nebo 2A se může zahřívat nebo startovat za použití samotné motorové nafty. V takovém případě je však strategie deklarována jako AES a splní se tyto dodatečné požadavky:

4.1.3.2.1.

Strategie přestane být aktivní, jakmile teplota chladicího média dosáhne 343 K (70 °C), nebo do 15 minut po její aktivaci, podle toho, co nastane dříve; a

4.1.3.2.2.

servisní režim se aktivuje, jakmile je strategie aktivní.

4.2.   Servisní režim

4.2.1.   Podmínky pro provoz dvoupalivových motorů a vozidel v servisním režimu

Když je motor provozován v servisním režimu, podléhá dvoupalivové vozidlo omezení provozuschopnosti a dočasně se na ně nevztahují požadavky týkající se emisí výfukových plynů, systému OBD a regulace emisí NOx popsané v tomto předpisu.

4.2.2.   Omezení provozuschopnosti v servisním režimu

Omezením provozuschopnosti pro dvoupalivová vozidla při provozu v servisním režimu je omezení, které aktivuje „systém důrazného upozornění“ uvedený v příloze 11.

Omezení provozuschopnosti se nedeaktivuje aktivací či deaktivací systémů varování a upozornění uvedených v příloze 11.

Aktivace a deaktivace servisního režimu neaktivuje ani nedeaktivuje systémy varování a upozornění uvedené v příloze 11.

Ilustrace požadavků na omezení provozuschopnosti jsou uvedeny v dodatku 2.

4.2.2.1.   Aktivace omezení provozuschopnosti

Omezení provozuschopnosti se aktivuje automaticky, jakmile je aktivován servisní režim.

V případě, že je servisní režim aktivován pode odstavce 4.2.3. z důvodu chybné funkce systému dodávky plynu nebo z důvodu abnormální spotřeby plynu, systém omezené provozuschopnosti se aktivuje poté, co vozidlo zastaví, nebo do 30 minut doby provozu po aktivaci servisního režimu, podle toho, co nastane dříve.

V případě, že je servisní režim aktivován z důvodu prázdné plynové nádrže, omezení provozuschopnosti se aktivuje, jakmile je aktivován servisní režim.

4.2.2.2.   Deaktivace omezení provozuschopnosti

Systém omezení provozuschopnosti se deaktivuje, jakmile již vozidlo není provozováno v servisním režimu.

4.2.3.   Nedostupnost plynného paliva při provozu v dvoupalivovém režimu

Aby mohlo vozidlo pokračovat v pohybu a nakonec opustit hlavní silniční provoz po zjištění prázdné nádrže na plynné palivo nebo chybné funkce systému dodávky plynu podle odstavce 7.2. nebo abnormální spotřeby plynu v dvoupalivovém režimu podle odstavce 7.3:

a)

dvoupalivové motory typu 1A a 2A aktivují servisní režim;

b)

dvoupalivové motory typu 1B, 2 B a 3B budou provozovány v naftovém režimu.

4.2.3.1.   Nedostupnost plynného paliva – prázdná nádrž na plynné palivo

V případě prázdné nádrže na plynné palivo se aktivuje servisní režim nebo případně podle odstavce 4.2.3 naftový režim, jakmile systém motoru zjistí, že je nádrž prázdná.

Jakmile dostupnost plynu v nádrži dosáhne úrovně, která opodstatnila aktivaci systému varování prázdné nádrže uvedeného v odstavci 4.3.2, může být servisní režim deaktivován nebo může být případně znovu aktivován dvoupalivový režim.

4.2.3.2.   Nedostupnost plynného paliva – chybná funkce dodávky plynu

V případě chybné funkce systému dodávky plynu podle odstavce 7.2 se aktivuje servisní režim nebo případně podle odstavce 4.2.3 naftový režim, jakmile diagnostický chybový kód DTC odpovídající této nesprávné funkci má status „potvrzený a aktivní“.

Jakmile diagnostický systém vyhodnotí, že už chybná funkce pominula, nebo jakmile je informace včetně diagnostických chybových kódů DTC týkajících se selhání, které opravňují jeho aktivaci, vymazána čtecím nástrojem, může být deaktivován servisní režim nebo případně může být opět aktivován dvoupalivový režim.

4.2.3.2.1.   Jestliže počitadlo uvedené v odstavci 4.4 a spojené s chybnou funkcí systému dodávky plynu není na nule, a v důsledku toho indikuje, že monitorovací funkce zjistila situaci, kdy k chybné funkci mohlo dojít podruhé nebo poněkolikáté, aktivuje se servisní režim nebo se případně aktivuje naftový režim, jakmile má diagnostický chybový kód DTC status „možný“.

4.2.3.3.   Nedostupnost plynného paliva – abnormální spotřeba plynu

V případě abnormální spotřeby plynu v dvoupalivovém režimu podle odstavce 7.3 se aktivuje servisní režim nebo případně podle odstavce 4.2.3 naftový režim, jakmile diagnostický chybový kód DTC odpovídající této chybné funkci dosáhne statusu „možný“.

Jakmile diagnostický systém vyhodnotí, že už chybná funkce pominula, nebo jakmile je informace včetně diagnostických chybových kódů DTC týkajících se selhání, které opravňují jeho aktivaci, vymazána čtecím nástrojem, může být deaktivován servisní režim nebo případně může být opět aktivován dvoupalivový režim.

4.3.   Dvoupalivové indikátory

4.3.1.   Indikátor dvoupalivového provozního režimu

Dvoupalivové motory a vozidla poskytují řidiči vizuální indikaci režimu, ve kterém je motor provozován, (dvoupalivový režim, naftový režim nebo servisní režim).

Vlastnosti a umístění tohoto indikátoru jsou ponechány na rozhodnutí výrobce a mohou být součástí stávajícího systému vizuální indikace.

Tento indikátor může být doplněn zobrazením zprávy. Systém používaný pro zobrazování zpráv, uvedený v tomto odstavci, může být totožný se systémy používanými pro OBD, správnou funkci opatření k regulaci emisí NOx, nebo jiné účely údržby.

Vizuální prvek indikátoru dvoupalivového provozního režimu není shodný s tím, který je používán pro účely OBD (tj. indikátorem chybné funkce), pro účely zajištění správné funkce opatření k regulaci emisí NOx nebo pro jiné účely údržby motoru.

Bezpečnostní varování mají přednost ve zobrazení před indikací provozního režimu.

4.3.1.1.   Indikátor dvoupalivového režimu přejde do servisního režimu, jakmile je servisní režim aktivován (tj. předtím, než se ve skutečnosti stane aktivním), a indikace pokračuje tak dlouho, dokud je servisní režim aktivní.

4.3.1.2.   Indikátor dvoupalivového režimu přejde alespoň na jednu minutu do dvoupalivového režimu nebo naftového režimu, jakmile je motor provozován v dvoupalivovém nebo naftovém režimu. Tato indikace je požadována při otočení klíčku do pozice „zapnuto“ po dobu alespoň jedné minuty. K indikaci dojde také na žádost řidiče.

4.3.2.   Systém varování prázdné nádrže na plynné palivo (dvoupalivový systém varování)

Dvoupalivové vozidlo je vybaveno dvoupalivovým systémem varování, který řidiče upozorní na to, že nádrž na plynné palivo bude brzy prázdná.

Dvoupalivový systém varování zůstane aktivní, dokud nebude nádrž doplněna na úroveň vyšší, než je ta, při které byl systém varování aktivován.

Dvoupalivový systém varování může být dočasně přerušen jinými varovnými signály, jež zprostředkují důležité zprávy týkající se bezpečnosti.

Nesmí být možné dvoupalivový systém varování vypnout pomocí čtecího nástroje, pokud nebyl důvod pro aktivaci varování odstraněn.

4.3.2.1.   Vlastnosti dvoupalivového systému varování

Dvoupalivový systém varování je tvořen vizuálním varovným systémem (ikonou, piktogramem atd.), který si může výrobce zvolit.

Podle volby výrobce může zahrnovat akustický prvek. V takovém případě je povoleno, aby řidič uvedený prvek zrušil.

Vizuální prvek dvoupalivového systému varování není shodný s tím, který je používán pro systém ODB (tj. indikátor chybné funkce), pro účely zajištění správné funkce opatření k regulaci emisí NOx nebo pro ostatní účely údržby motoru.

Kromě toho může dvoupalivový systém varování zobrazovat stručné zprávy, včetně zpráv jasně označujících zbývající vzdálenost nebo čas do aktivace omezení provozuschopnosti.

Systém používaný pro zobrazování zpráv, uvedený v tomto odstavci, může být totožný se systémem používaným pro zobrazování dodatečných zpráv OBD, zpráv týkajících se správné funkce opatření k regulaci emisí NOx, nebo zpráv pro jiné účely údržby.

Vozidla záchranných služeb nebo vozidla zkonstruovaná a vyrobená k použití ozbrojenými složkami, civilní ochranou, požární službou a službami odpovídajícími za udržování veřejného pořádku mohou mít zařízení umožňující řidiči ztlumit vizuální výstrahy vydávané systémem varování.

4.4.   Počitadlo chybné funkce dodávky plynu

Systém obsahuje počítací systém pro záznam počtu hodin, během nichž byl motor provozován, jakmile systém zjistil chybnou funkci systému dodávky plynu podle odstavce 7.2.

4.4.1.   Kritéria aktivace a deaktivace a mechanismy počitadla musí splňovat specifikace dodatku 2.

4.4.2.   Mít počitadlo uvedené v odstavci 4.4 není vyžadováno, pokud může výrobce orgánu schválení typu (např. prostřednictvím popisu strategie, prvků pokusů atd.) dokázat, že se dvoupalivový motor automaticky přepne do naftového režimu v případě, že je zjištěna chybná funkce.

4.5.   Prokázání dvoupalivových indikátorů a omezení provozuschopnosti

Při podávání žádosti o schválení typu podle tohoto předpisu musí výrobce prokázat funkci dvoupalivových indikátorů a omezení provozuschopnosti v souladu s ustanoveními dodatku 3.

4.6.   Sdělený točivý moment

4.6.1.   Sdělený točivý moment při provozu dvoupalivového motoru v dvoupalivovém režimu

Při provozu dvoupalivového motoru v dvoupalivovém režimu:

a)

Křivka referenčního točivého momentu, kterou lze získat podle požadavků, jež se týkají informací datového toku uvedených v příloze 9B a na které odkazuje příloha 8, je shodná s křivkou získanou podle přílohy 4, když se motor zkouší na motorovém zkušebním stavu v dvoupalivovém režimu;

b)

zaznamenané skutečné točivé momenty (indikovaný točivý moment a třecí točivý moment) jsou výsledkem dvoupalivového spalování a nejedná se o výsledky získané při provozu se samotnou motorovou naftou.

4.6.2.   Sdělený točivý moment při provozu dvoupalivového motoru v naftovém režimu

Pokud je dvoupalivový motor provozován v naftovém režimu, křivka referenčního točivého momentu, kterou lze získat podle požadavků, jež se týkající informací datového toku uvedených v příloze 9B a na které odkazuje příloha 8, je shodná s křivkou získanou podle přílohy 4, když se motor zkouší na motorovém zkušebním stavu v naftovém režimu.

4.7.   Požadavky na omezování emisí mimo cyklus (OCE) a emisí v provozu

Na dvoupalivové motory se vztahují požadavky přílohy 10, ať už při provozu v dvoupalivovém režimu nebo v případě typů 1B, 2B a 3B v naftovém režimu.

4.7.1.   Zkoušky s použitím PEMS při certifikaci

Prokazovací zkouška s použitím PEMS při schvalování typu vyžadovaná v příloze 10 se provede vyzkoušením základního motoru rodiny dvoupalivových motorů při provozu v dvoupalivovém režimu.

4.7.1.1.   V případě dvoupalivových motorů typu 1B, 2B a 3B se provede dodatečná zkouška s použitím PEMS v naftovém režimu se stejným motorem a vozidlem bezprostředně po prokazovací zkoušce s použitím PEMS provedené v dvoupalivovém režimu nebo před ní.

V takovém případě lze udělit certifikaci jen tehdy, pokud prokazovací zkouška PEMS v dvoupalivovém režimu a prokazovací zkouška PEMS v naftovém režimu byly vyhovující.

4.7.2.   Dodatečné požadavky

4.7.2.1.   Přizpůsobovací strategie dvoupalivového motoru jsou povoleny za těchto podmínek:

a)

motor zůstává v typu HDDF (tj. typ 1A, 2B atd.), který byl deklarován pro schválení typu, a

b)

v případě motoru typu 2 výsledný rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším GERWHTC v rámci rodiny nikdy nepřesáhne procento uvedené v odstavci 3.1.1; a

c)

tyto strategie jsou deklarovány a splňují požadavky přílohy 10.

5.   PROVOZNÍ POŽADAVKY

5.1.   Mezní hodnoty emisí pro motory HDDF typu A1 a 1B

5.1.1.   Mezní hodnoty emisí pro motory HDDF typu A1 a motory HDDF typu 1B provozované v dvoupalivovém režimu odpovídají hodnotám stanoveným pro zážehové motory v odstavci 5.3 tohoto předpisu.

5.1.2.   Mezní hodnoty emisí pro motory HDDF typu 1B provozované v naftovém režimu odpovídají hodnotám stanoveným pro vznětové motory v odstavci 5.3 tohoto předpisu.

5.2.   Mezní hodnoty emisí pro motory HDDF typu 2A a 2B

5.2.1.   Mezní hodnoty emisí v průběhu zkušebního cyklu WHSC

5.2.1.1.   Pro motory HDDF typu 2A a typu 2B mezní hodnoty emisí výfukových plynů (včetně mezní hodnoty počtu částic) v průběhu zkušebního cyklu WHSC pro motory HDDF typu 2A a motory HDDF typu 2B provozované v dvoupalivovém režimu odpovídají hodnotám pro vznětové motory v průběhu zkušebního cyklu WHSC a jsou definovány v tabulce v odstavci 5.3 tohoto předpisu.

5.2.1.2.   Mezní hodnoty emisí (včetně mezní hodnoty počtu částic) v průběhu zkušebního cyklu WHSC pro motory HDDF typu 2B provozované v naftovém režimu odpovídají hodnotám stanoveným pro vznětové motory v odstavci 5.3 tohoto předpisu.

5.2.2.   Mezní hodnoty emisí v průběhu zkušebního cyklu WHTC

5.2.2.1.   Mezní hodnoty emisí pro CO, NOx, NH3 a hmotnost částic

Mezní hodnoty emisí CO, NOx, NH3 a hmotnosti částic v průběhu zkušebního cyklu WHTC pro motory HDDF typu 2A a motory HDDF typu 2B provozované v dvoupalivovém režimu odpovídají hodnotám pro vznětové a zážehové motory v průběhu zkušebního cyklu WHTC a jsou definovány v odstavci 5.3 tohoto předpisu..

5.2.2.2.   Mezní hodnoty emisí pro uhlovodíky

5.2.2.2.1.   Motory na zemní plyn

Mezní hodnoty emisí THC, NMHC a CH4 v průběhu zkušebního cyklu WHTC pro motory HDDF typu 2A a motory HDDF typu 2B provozované se zemním plynem v dvoupalivovém režimu se vypočítají z hodnot pro vznětové a zážehové motory v průběhu zkušebního cyklu WHTC a jsou definovány v odstavci 5.3 tohoto předpisu.. Postup výpočtu je uveden v odstavci 5.3 této přílohy.

5.2.2.2.2.   Motory na LPG

Mezní hodnoty emisí THC v průběhu zkušebního cyklu WHTC pro motory HDDF typu 2A a motory HDDF typu 2B provozované s LPG v dvoupalivovém režimu se shodují s hodnotami pro vznětové motory v průběhu zkušebního cyklu WHTC a jsou definovány v odstavci 5.3 tohoto předpisu..

5.2.2.3.   Mezní hodnoty emisí pro počet částic

5.2.2.3.1.   Mezní hodnota počtu částic v průběhu zkušebního cyklu WHTC pro motory HDDF typu 2A a motory HDDF typu 2B provozované v dvoupalivovém režimu se shodují s hodnotami pro vznětové motory v průběhu zkušebního cyklu WHTC a jsou definovány v odstavci 5.3 tohoto předpisu.. V případě, že by byl počet částic pro zážehové motory v průběhu zkušebního cyklu WHTC definován v odstavci 5.3 tohoto předpisu, použijí se pro výpočet mezní hodnoty pro motory HDDF typu 2A a motory HDDF typu 2B v průběhu uvedeného cyklu požadavky odstavce 5.2.4.

5.2.2.3.2.   Mezní hodnoty emisí (včetně mezní hodnoty počtu částic) v průběhu zkušebního cyklu WHTC pro motory HDDF typu 2B provozované v naftovém režimu odpovídají hodnotám definovaným pro vznětové motory v odstavci 5.3 tohoto předpisu.

5.2.3.   Mezní hodnoty uhlovodíků (v mg/kWh) pro motory HDDF typu 2A a motory HDDF typu 2B provozované v dvoupalivovém režimu v průběhu zkušebního cyklu WHTC.

Následující postup výpočtu se použije pro motory HDDF typu 2A a motory HDDF typu 2B zkoušené ve zkušebním cyklu WHTC při provozu v dvoupalivovém režimu:

Vypočítá se průměrný poměr obsahu energie v plynu GERWHTC v části zkušebního cyklu WHTC prováděné za tepla.

Odpovídající THCGER v mg/kWh se vypočítá podle této rovnice:

Formula

Příslušná mezní hodnota THC v mg/kWh se vypočítá pomocí této metody:

 

Je-li THCGER ≤ CH4PI, potom

a)

mezní hodnota THC = THCGER; a

b)

žádná použitelná mezní hodnota CH4 a NMHC

 

Je-li THCGER > CH4PI, potom

a)

žádná použitelná mezní hodnota THC; a

b)

použijí se obě mezní hodnoty NMHCPI i CH4PI.

V tomto postupu:

 

NMHCPI je mezní hodnota emisí NMHC v průběhu zkušebního cyklu WHTC a je použitelná pro zážehový motor podle odstavce 5.3 tohoto předpisu;

 

CH4PI je mezní hodnota emisí CH4 v průběhu zkušebního cyklu WHTC a je použitelná pro zážehový motor podle odstavce 5.3 tohoto předpisu.

Obrázek 1

Ilustrace mezních hodnot HC v případě motoru HDDF typu 2 provozovaného v dvoupalivovém režimu v průběhu cyklu WHTC (dvoupalivové motory na zemní plyn)

Image

5.2.4.   Mezní hodnota počtu částic (v #/kWh) pro motory HDDF typu 2A a motory HDDF typu 2B provozované v dvoupalivovém režimu v průběhu zkušebního cyklu WHTC.

V případě, že by byla mezní hodnota počtu částic pro zážehové motory v průběhu zkušebního cyklu WHTC definována v odstavci 5.3 tohoto předpisu, použije se následující postup výpočtu pro motory HDDF typu 1A, motory HDDF typu 1B, pro motory HDDF typu 2A, motory HDDF typu 2A a motory HDDF typu 2B zkoušené v cyklu WHTC při provozu v dvoupalivovém režimu:

Vypočítá se průměrný poměr obsahu energie v plynu GERWHTC v části zkušebního cyklu WHTC prováděné za tepla a poté

se vypočítají mezní hodnoty počtu částic PN limitWHTC v #/kWh použitelné v průběhu zkušebního cyklu WHTC podle následujícího vzorce (lineární interpolace mezi mezními hodnotami částic vznětového a zážehového motoru):

Formula

kde

 

PN limitPI/WHTC je mezní hodnota počtu částic použitelná pro zážehové motory v průběhu zkušebního cyklu WHTC;

 

PN limitCI/WHTC je mezní hodnota počtu částic použitelná pro vznětové motory v průběhu zkušebního cyklu WHTC.

Obrázek 2

Ilustrace mezních hodnot PN v případě motoru HDDF typu 2 provozovaného v dvoupalivovém režimu v průběhu cyklu WHTC

Image

5.3.   Mezní hodnoty emisí pro motory HDDF typu 3B provozované v dvoupalivovém režimu

Mezní hodnoty emisí pro motory HDDF typu 3B provozované v dvoupalivovém režimu nebo v naftovém režimu se shodují s mezními hodnotami emisí pro vznětové motory.

5.4.   Faktory shodnosti

V zásadě platí, že mezní hodnota emisí pro uplatnění faktoru shodnosti používaná při provádění zkoušky s použitím PEMS, ať už jde o zkoušku s použitím PEMS při certifikaci nebo zkoušku s použitím PEMS při ověřování shodnosti motorů nebo vozidel v provozu, se určí na základě skutečného GER vypočteného ze spotřeby paliva změřené v průběhu zkoušky v silničním provozu.

Avšak vzhledem k neexistenci robustního způsobu měření spotřeby plynného paliva nebo motorové nafty může výrobce použít GERWHTC stanovený v průběhu části cyklu WHTC prováděné za tepla.

6.   POŽADAVKY NA PROKAZOVÁNÍ

6.1.   Dvoupalivové motory se podrobí laboratorním zkouškám uvedeným v tabulce 1

Tabulka 1

Laboratorní zkoušky, které se provedou u dvoupalivových motorů

 

Typ 1A

Typ 1B

Typ 2A

Typ 2B

Typ 3B

WHTC

NMHC; CH4; CO; NOx; částice; počet částic; NH3

Dvoupalivový režim:

NMHC; CH4; CO; NOx; částice; počet částic; NH3

THC; NMHC; CH4; CO; NOx; částice; počet částic; NH3

Dvoupalivový režim:

THC; NMHC; CH4; CO; NOx; částice; počet částic; NH3

THC; CO; NOx; částice; počet částic; NH3

Naftový režim:

THC; CO; NOx; částice; počet částic; NH3

Naftový režim:

THC; CO; NOx; částice; počet částic; NH3

WHSC

žádná zkouška

Dvoupalivový režim:

žádná zkouška

NMHC; CO; NOx; částice; počet částic; NH3

Dvoupalivový režim:

NMHC; CO; NOx; částice; počet částic; NH3

THC; CO; NOx; částice; počet částic; NH3

Naftový režim:

THC; CO; NOx; částice; počet částic; NH3

Naftový režim:

THC; CO; NOx; částice; počet částic; NH3

laboratorní zkouška WNTE

žádná zkouška

Dvoupalivový režim:

žádná zkouška

[HC]; CO; NOx; částice

Dvoupalivový režim:

[HC]; CO; NOx; částice

THC; CO; NOx; částice

Naftový režim:

THC; CO; NOx; částice

Naftový režim:

THC; CO; NOx; částice

6.2.   Prokazování v případě instalace motorů HDDF schváleného typu

Kromě požadavků tohoto předpisu týkajících se instalace motoru, jehož typ je schválen jako samostatný technický celek, se na základě vhodných konstrukčních prvků, výsledků ověřovacích zkoušek atd. prokáže správná instalace dvoupalivového motoru do vozidla. Toto prokazování potvrdí shodnost následujících prvků s požadavky této přílohy:

a)

dvoupalivové indikátory a varování uvedené v této příloze (piktogram, schémata aktivace atd.);

b)

systém pro skladování paliva;

c)

vlastnosti vozidla v servisním režimu.

Zkontroluje se správné rozsvícení indikátoru a aktivace systému varování. Žádná z kontrol však nesmí vyžadovat demontáž systému motoru (např. rozpojení elektrického vedení se připouští).

6.3.   Požadavky na prokazování v případě motoru typu 2

Výrobce předloží orgánu schválení typu důkazy, že rozpětí GERWHTC všech členů rodiny dvoupalivových motorů zůstává v rámci procenta stanoveného v odstavci 3.1.1 (například prostřednictvím algoritmů, funkčních analýz, výpočtů, simulací, výsledků předchozích zkoušek atd.).

6.4.   Další požadavky na prokázání v případě schválení typu s univerzální použitelností paliv

Na žádost výrobce a se schválením orgánu schválení typu lze k přizpůsobovacímu průběhu mezi prokazovacími zkouškami přidat maximálně dvakrát posledních 10 minut zkušebního cyklu WHTC.

6.5.   Požadavky na prokázání životnosti dvoupalivového motoru

Použijí se ustanovení přílohy 7.

7.   POŽADAVKY NA OBD

7.1.   Obecné požadavky na OBD

Všechny dvoupalivové motory a všechna dvoupalivová vozidla splňují požadavky, které jsou uvedeny v příloze 9A a jsou určeny pro naftové motory, nezávisle na tom, zda jsou provozovány v dvoupalivovém nebo naftovém režimu.

V případě, že je dvoupalivový systém motoru vybaven kyslíkovou sondou (kyslíkovými sondami), použijí se požadavky pro plynové motory uvedené v bodě 13 dodatku 3 k příloze 9B.

V případě, že je dvoupalivový systém motoru vybaven třícestným katalyzátorem, použijí se požadavky pro plynové motory uvedené v bodech 7, 10 a 15 dodatku 3 k příloze 9B.

7.1.1.   Dodatečné obecné požadavky na OBD v případě dvoupalivových motorů a vozidel typu 1B, 2B a 3B

7.1.1.1.   V případě chybných funkcí, jejichž zjištění nezávisí na provozním režimu motoru, nebudou mechanismy uvedené v příloze 9B spojované se statusem diagnostických chybových kódů DTC záviset na provozním režimu motoru (pokud například diagnostický chybový kód DTC dosáhl statusu „možný“ v dvoupalivovém režimu, získá status „potvrzený a aktivní“ při příštím zjištění tohoto selhání, a to i v naftovém režimu).

7.1.1.2.   V případě chybných funkcí, kde zjištění závisí na provozním režimu motoru, diagnostické chybové kódy DTC nezískají status „dříve aktivní“ v jiném režimu než v tom, v němž získaly status „potvrzený a aktivní“.

7.1.1.3.   Změna provozního režimu (z dvoupalivového do naftového nebo naopak) nezastaví ani nevynuluje mechanismy OBD (počitadla atd.). Avšak v případě selhání, jejichž zjištění závisí na skutečném provozním režimu, se počitadla spojená s těmito chybnými funkcemi mohou na žádost výrobce a po schválení orgánem schválení typu:

a)

zastavit a případně uchovat svou současnou hodnotu, jakmile se provozní režim změní;

b)

vynulovat a případně pokračovat v počítání od bodu, ve kterém byla zastavena, jakmile se provozní režim změní zpět do druhého provozního režimu.

7.1.1.4.   Možný vliv provozního režimu na zjištění chybné funkce nebude použit k prodloužení času, než začne být omezení provozuschopnosti aktivní.

7.1.1.5.   V případě dvoupalivového motoru typu 1B, 2B nebo 3B výrobce určí, které chybné funkce jsou závislé na provozním režimu. Tato informace bude zahrnuta v souboru informací požadovaném v odst. 8.1. písm. a) přílohy 9B. Odůvodnění závislosti na provozním režimu bude zahrnuto v souboru informací požadovaném v odst. 8.1. písm. b) přílohy 9B.

7.1.1.5.   Do tabulky 1 dodatku 5 k příloze 9B se doplní tato informace.

 

„Freeze frame“

Datový tok

V případě dvoupalivových motorů typu 1B, 2B a 3B, provozní režim dvoupalivového motoru (dvoupalivový nebo naftový)

x

x

7.2.   Monitorování systému dodávky plynu

Motory a vozidla HDDF monitorují systém dodávky plynu v rámci systému motoru (včetně signálů přicházejících do systému motoru zvenčí) podle specifikací bodu 1 dodatku 3 k příloze 9B – monitorování součástí.

7.3.   Monitorování spotřeby plynného paliva

Dvoupalivová vozidla jsou vybavena prostředkem k určení spotřeby plynného paliva a zajištění přístupu k údajům o spotřebě mimo vozidlo. Abnormální spotřeba plynného paliva (např. odchylka o 50 procent od normální spotřeby plynného paliva) se monitoruje – monitorování činnosti.

Monitorování nedostatečné spotřeby plynného paliva pokračuje nepřetržitě kdykoli v dvoupalivovém režimu, avšak maximální doba zjišťování je 48 hodin provozu v dvoupalivovém režimu.

Pro monitorovací funkci neplatí požadavky ohledně „IUPR“.

7.4.   Nedostatky OBD

Pravidla týkající se nedostatků uvedená v příloze 9B a použitelná pro naftové motory se použijí pro dvoupalivové motory.

Nedostatek, který se vyskytuje v naftovém režimu i v dvoupalivovém režimu, se nepočítá pro každý režim odděleně.

7.5.   Vymazání informací o selháních pomocí čtecího nástroje

7.5.1.   Vymazání informací pomocí čtecího nástroje, včetně diagnostických chybových kódů DTC týkajících se chybných funkcí, o nichž pojednává tato příloha, se provede podle přílohy 9B.

7.5.2.   Vymazání informací o selháních smí být prováděno jen při vypnutém motoru.

7.5.3.   Pokud se informace o selhání týkající se systému dodávky plynu podle odstavce 7.2, včetně diagnostického chybového kódu DTC, vymaže, počitadlo spojené s tímto selháním se nevymaže.

8.   POŽADAVKY NA ZAJIŠTĚNÍ SPRÁVNÉ FUNKCE OPATŘENÍ K REGULACI EMISÍ NOx

8.1.   Příloha 11 (o správné funkci opatření k regulaci emisí NOx) se použije pro motory a vozidla HDDF, ať už při provozu v dvoupalivovém režimu nebo v naftovém režimu.

8.2.   Dodatečné obecné požadavky na OBD v případě dvoupalivových motorů a vozidel typu 1B, 2B a 3B

8.2.1.   V případě HDDF typu 1B, 2B a 3B se za točivý moment k použití mírného upozornění definovaného v příloze 11 považuje nejnižší z točivých momentů získaných v naftovém režimu a v dvoupalivovém režimu.

8.2.2.   Požadavky oddílu 7.1.1 ohledně dodatečných obecných požadavků na OBD v případě dvoupalivových motorů a vozidel typu 1B, 2B a 3B se rovněž použijí pro diagnostický systém týkající se správné funkce opatření k regulaci emisí NOx.

Zejména:

8.2.2.1.

Možný vliv provozního režimu na zjištění chybné funkce nebude použit k prodloužení času, než začne být omezení provozuschopnosti aktivní.

8.2.2.2.

Změna provozního režimu (z dvoupalivového do naftového nebo naopak) nezastaví ani nevynuluje mechanismy zavedené za účelem shody se specifikací přílohy 11 (počitadla atd.). Avšak v případě, že jeden z těchto mechanismů (například diagnostický systém) závisí na skutečném provozním režimu, může počitadlo spojené s tímto mechanismem na žádost výrobce a po schválení orgánem schválení typu:

a)

zastavit a případně uchovat svou současnou hodnotu, jakmile se provozní režim změní;

b)

vynulovat se a případně pokračovat v počítání od bodu, ve kterém byla zastavena, jakmile se provozní režim změní zpět do druhého provozního režimu.

9.   SHODNOST MOTORŮ NEBO VOZIDEL/MOTORŮ V PROVOZU

Zkoušky shodnosti dvoupalivových motorů a vozidel v provozu se provedou podle požadavků uvedených v příloze 8.

Zkoušky s použitím PEMS se provedou v dvoupalivovém režimu.

9.1.   V případě dvoupalivových motorů typu 1B, 2B a 3B se provede dodatečná zkouška s použitím PEMS v naftovém režimu u stejného motoru a vozidla bezprostředně po zkoušce s použitím PEMS provedené v dvoupalivovém režimu nebo před ní.

V takovém případě je rozhodnutí o vyhovění nebo nevyhovění série uvažované ve statistickém postupu uvedeném v příloze 8 založeno na těchto skutečnostech:

a)

rozhodnutí o vyhovění je učiněno pro jednotlivé vozidlo, pokud zkouška s použitím PEMS v dvoupalivovém režimu i zkouška s použitím PEMS v naftovém režimu vedly k rozhodnutí o vyhovění,

b)

rozhodnutí o nevyhovění je učiněno pro jednotlivé vozidlo, pokud buď zkouška s použitím PEMS v dvoupalivovém režimu, nebo zkouška s použitím PEMS v naftovém režimu vedly k rozhodnutí o nevyhovění.

10.   POSTUPY DODATEČNÝCH ZKOUŠEK

10.1.   Požadavky na postup dodatečné zkoušky emisí pro dvoupalivové motory

10.1.1.   Dvoupalivové motory splňují při provádění zkoušky emisí kromě požadavků tohoto předpisu (včetně přílohy 4) také požadavky dodatku 4.

10.2.   Dodatečné požadavky na postup zkoušky emisí s použitím PEMS pro dvoupalivové motory

10.2.1.   Jsou-li dvoupalivové motory podrobeny zkoušce s použitím PEMS, splňují kromě ostatních požadavků tohoto předpisu týkajících se PEMS i požadavky dodatku 5.

10.2.2.   Úprava točivého momentu

V případě potřeby, například z důvodu kolísání složení plynného paliva, se výrobce může rozhodnout pro úpravu signálu točivého momentu ECU. V takovém případě se použijí následující požadavky.

10.2.2.1.   Úprava signálu točivého momentu s použitím PEMS

Výrobce předloží orgánu schválení typu popis vztahu umožňujícího extrapolaci skutečného točivého momentu z točivých momentů získaných při zkoušení emisí se 2 vhodnými referenčními palivy a ze skutečného točivého momentu, který lze získat, v ECU.

10.2.2.1.1.   V případě, že točivé momenty získané se dvěma referenčními palivy lze považovat za stejně velké (tj. v rámci 7 procent uvažovaných v odstavci 9.4.2.5 tohoto předpisu), není použití upravené hodnoty ECU nutné.

10.2.2.2.   Hodnota točivého momentu uvažovaná při zkouše s použitím PEMS

Pro zkoušku s použitím PEMS (okénko založené na práci) je upravená hodnota točivého momentu výsledkem uvedené interpolace.

10.2.2.3.   Shoda signálu točivého momentu z ECU

Metoda „maximálního točivého momentu“ uvedená v dodatku 4 k příloze 8 se považuje za metodu, která prokazuje, že při zkoušení vozidla bylo dosaženo bodu mezi referenčními křivkami maximálního točivého momentu získanými při určité rychlosti motoru při zkoušení se dvěma příslušnými referenčními palivy.

Hodnota tohoto bodu se stanoví po dohodě s orgánem schválení typu na základě skutečné spotřeby paliva, jehož vzorek byl odebrán co nejblíže motoru, a křivek výkonu získaných s každým z referenčních paliv v průběhu certifikační zkoušky emisí.

10.3.   Dodatečná ustanovení ohledně stanovení CO2 specifická pro dvoupalivový provoz

Oddíl 3.1 přílohy 12 ohledně stanovení emisí CO2 v případě měření v surovém stavu se nepoužije pro dvoupalivové motory. Místo toho se použijí následující ustanovení:

Průměrná spotřeba paliva z měřené zkoušky podle odstavce 4.3. přílohy 12 se použije jako základ pro výpočet průměrných emisí CO2 naměřených při zkoušce.

Hmotnost každého spotřebovaného paliva se použije pro stanovení molárního poměru vodíku a hmotnostních zlomků palivové směsi při zkoušce podle oddílu A.6.4 této přílohy.

Celková hmotnost paliva se stanoví podle rovnic 23 a 24.

Formula

(23)

Formula

(24)

kde:

mfuel,corr

je upravená hmotnost paliva obou paliv, g/zkouška

mfuel

celková hmotnost obou paliv, g/zkouška

mTHC

hmotnost emisí celkových uhlovodíků ve výfukovém plynu, g/zkouška

mCO

hmotnost emisí oxidu uhelnatého ve výfukových plynech, g/zkouška

mCO2,fuel

hmotnostní emise CO2 pocházející z paliva, g/zkouška

wGAM

obsah síry v palivech, % hmotnostní

wDEL

obsah dusíku v palivech, % hmotnostní

wEPS

obsah kyslíku v palivech, % hmotnostní

α

molární poměr vodíku paliv (H/C)

AC

je atomová hmotnost uhlíku: 12,011 g/mol

AH

je atomová hmotnost vodíku: 1,0079 g/mol

MCO

je molekulová hmotnost oxidu uhelnatého: 28,011 g/mol

MCO2

je molekulová hmotnost oxidu uhličitého: 44,01 g/mol

Emise CO2 z močoviny se vypočtou podle rovnice 25:

Formula

(25)

kde:

mCO2,urea

hmotnostní emise CO2 z močoviny, g/zkouška

curea

koncentrace močoviny v procentech

murea

celková hmotnostní spotřeba močoviny, g/zkouška

MCO(NH2)2

je molekulová hmotnost močoviny: 60,056 g/mol

Potom se celkové emise CO2 vypočtou podle rovnice 26:

Formula

(26)

Specifické emise CO2 brzd, eCO2 se pak vypočtou podle oddílu 3.3 přílohy 12.

11.   POŽADAVKY NA DOKUMENTACI

11.1.   Dokumentace k instalaci motoru HDDF schváleného typu do vozidla

Výrobce dvoupalivového motoru, jehož typ je schválen jako samostatný technický celek, musí v montážní dokumentaci k systému motoru uvést příslušné požadavky, které zaručí, že vozidlo bude při jízdě na silnici nebo při jiném příslušném použití splňovat požadavky této přílohy. Tato dokumentace musí kromě jiného obsahovat:

a)

podrobné technické požadavky včetně opatření zaručujících kompatibilitu se systémem OBD systému motoru;

b)

ověřovací postup, který je nutno provést.

Existence a vhodnost takových požadavků na montáž může být během postupu schvalování systému motoru kontrolována.

11.1.1.   V případě, že výrobce vozidla, který žádá o schválení montáže systému motoru do vozidla, je stejným výrobcem, který obdržel schválení typu dvoupalivového motoru jako samostatného technického celku, není dokumentace uvedená v odstavci 11.2 vyžadována.


(1)  Na základě nižší hodnoty výhřevnosti.

(2)  HDDF typu 3A není tímto předpisem schválen ani povolen.

(3)  Například HDDF typ 1A nebo HDDF typ 2B atd.

Dodatek 1

Typy motorů a vozidel HDDF – ilustrace definic a hlavních požadavků

 

GERWHTC  (1)

Volnoběh na motorovou naftu

Zahřátí na motorovou naftu

Provoz na samotnou motorovou naftu

Provoz v nepřítomnosti plynu

Poznámky

Typ 1A

GERWHTC ≥ 90 %

NEpovolen

Povolen pouze v servisním režimu

Povolen pouze v servisním režimu

Servisní režim

 

Typ 1B

GERWHTC ≥ 90 %

Povolen pouze v naftovém režimu

Povolen pouze v naftovém režimu

Povolen pouze v naftovém a servisním režimu

Naftový režim

 

Typ 2A

10 % < GERWHTC < 90 %

Povolen

Povolen pouze v servisním režimu

Povolen pouze v servisním režimu

Servisní režim

GERWHTC ≥ 90 % povolen

Typ 2B

10 % < GERWHTC < 90 %

Povolen

Povolen pouze v naftovém režimu

Povolen pouze v naftovém a servisním režimu

Naftový režim

GERWHTC ≥ 90 % povolen

Typ 3A

NENÍ DEFINOVÁN ANI POVOLEN

Typ 3B

GERWHTC ≤ 10 %

Povolen

Povolen pouze v naftovém režimu

Povolen pouze v naftovém a servisním režimu

Naftový režim

 


(1)  Tento průměrný poměr obsahu energie v plynu GERWHTC se vypočítá za část zkušebního cyklu WHTC prováděnou za tepla.

Dodatek 2

Mechanismy aktivace a deaktivace počitadla (počitadel), systém varování, omezení provozuschopnosti, servisní režim v případě dvoupalivových motorů a vozidel – popis a ilustrace

A.2.1   Popis mechanismu počitadla

A.2.1.1   Obecně

A.2.1.1.1

Aby systém splňoval požadavky této přílohy, musí obsahovat počitadlo k zaznamenávání počtu hodin, kdy byl motor v chodu, zatímco systém současně zjistil chybnou funkci dodávky plynu.

A.2.1.1.2

Toto počitadlo je schopno počítat až 30 minut doby provozu. Intervaly počitadla nejsou delší než 3 minuty. Jakmile je dosažena maximální přípustná hodnota systému, počitadlo tuto hodnotu uchová, dokud nejsou splněny podmínky umožňující vynulování počitadla.

A.2.1.2.   Princip mechanismu počitadla

A.2.1.2.1.

Počitadla fungují takto:

A.2.1.2.1.1.

Pokud počitadlo začíná počítat od nuly, začne počítat v okamžiku, kdy je zjištěna chybná funkce dodávky plynu podle odstavce 7.2 této přílohy a příslušný diagnostický chybový kód DTC má status „potvrzený a aktivní“.

A.2.1.2.1.2.

Pokud dojde k monitorovací akci, počitadlo se zastaví a uchová aktuální hodnotu za předpokladu, že chybná funkce, která původně počitadlo aktivovala, již není detekována nebo že selhání bylo čtecím nástrojem nebo nástrojem údržby vymazáno.

A.2.1.2.1.2.1.

Počitadlo se rovněž zastaví a uchová svou aktuální hodnotu, jakmile se aktivuje servisní režim.

A.2.1.2.1.3

Jakmile je údaj počítadla zmrazen, počitadlo se vynuluje a začne počítat znovu, pokud je zjištěna chybná funkce týkající se tohoto počítadla a je aktivován servisní režim.

A.2.1.2.1.3.1.

Jakmile je údaj počítadla zmrazen, počitadlo se také vynuluje, jestliže monitory přiřazené k tomuto počitadlu dokončí alespoň jeden monitorovací cyklus, aniž by zjistily chybnou funkci, a jestliže během 36 hodin chodu motoru od posledního zastavení počitadla není zjištěna žádná chybná funkce.

A.2.1.3.   Ilustrace mechanismu počitadla

Obrázky A2.1.1 až A2.1.3 ilustrují mechanismus počitadla prostřednictvím tří případů použití.

Obrázek A2.1.1

Ilustrace mechanismu dodávky plynu (HDDF typu A) – případ použití 1

Image

Chybná funkce dodávky plynu je zjištěna poprvé.

Servisní režim je aktivován a počitadlo znovu začne počítat, jakmile diagnostický chybový kód DTC získá status „potvrzený a aktivní“ (druhé zjištění).

Vozidlo se zastaví před dosažením 30 minut doby provozu po aktivaci servisního režimu.

Aktivuje se servisní režim a rychlost vozidla se omezí na 20 km/h (viz odstavec 4.2.2.1 této přílohy).

Počitadlo se zastaví na aktuální hodnotě.

Obrázek A2.1.2

Ilustrace mechanismu dodávky plynu (HDDF typu A) – případ použití 2

Image

Chybná funkce dodávky plynu je zjištěna, když není počitadlo chybné funkce dodávky plynu na nule (v tomto případě použití označuje hodnotu, jíž dosáhlo v případě použití 1, když se vozidlo zastavilo).

Servisní režim je aktivován a počitadlo začíná počítat od nuly, jakmile diagnostický chybový kód DTC získá status „možný“ (první zjištění: viz odst. 4.2.3.2.1 této přílohy).

Po 30 minutách provozu bez zastavení se aktivuje servisní režim a rychlost vozidla se omezí na 20 km/h (viz odstavec 4.2.2.1 této přílohy).

Počitadlo se zastaví na hodnotě při 30 minutách doby provozu.

Obrázek A2.1.3

Ilustrace mechanismu dodávky plynu (HDDF typu A) – případ použití 3

Image

Po 36 hodinách provozu bez zjištění chybné funkce dodávky plynu se počitadlo vynuluje (viz odstavec A.2.1.2.3.2.1).

Chybná funkce dodávky plynu je opět zjištěna, jakmile má počitadlo chybné funkce dodávky plynu nulovou hodnotu (první zjištění).

Servisní režim je aktivován a počitadlo začíná počítat, jakmile diagnostický chybový kód DTC získá status „potvrzený a aktivní“ (druhé zjištění).

Po 30 minutách provozu bez zastavení se aktivuje servisní režim a rychlost vozidla se omezí na 20 km/h (viz odstavec 4.2.2.1 této přílohy).

Počitadlo se zastaví na hodnotě při 30 minutách doby provozu.

A.2.2.   Ilustrace ostatních mechanismů aktivace a deaktivace

A.2.2.1.   Prázdná plynová nádrž

Obrázek A2.2 prostřednictvím jednoho typického případu použití ilustruje události, k nimž dojde v případě vozidla HDDF, jakmile se plynová nádrž vyprázdní.

Obrázek A2.2

Ilustrace událostí, k nimž dojde v případě prázdné plynové nádrže (HDDF typu A a B )

Image

V uvedeném případě použití:

a)

Systém varování uvedený v odstavci 4.3.2 této přílohy se stane aktivním, jakmile úroveň plynu dosáhne kritické úrovně definované výrobcem;

b)

Aktivuje se servisní režim (v případě HDDF typu A) nebo se motor přepne do naftového režimu (v případě HDDF typu B).

V případě HDDF typu A se aktivuje servisní režim a rychlost vozidla se omezí na 20 km/h po následujícím zastavení vozidla nebo po 30 minutách doby provozu bez zastavení (viz odstavec 4.2.2.1 této přílohy).

Plynová nádrž se znovu naplní.

Vozidlo je opět provozováno v dvoupalivovém režimu, jakmile se nádrž znovu naplní nad kritickou úroveň.

A.2.2.2.   Chybná funkce dodávky plynu

Obrázek A2.3 prostřednictvím jednoho typického příkladu použití ilustruje události, k nimž dojde v případě chybné funkce systému dodávky plynu. Tato ilustrace by měla být považována za doplňující k ilustraci, která je uvedena v odstavci A.2.1 a pojednává o mechanismu počitadla.

Obrázek A2.3

Ilustrace událostí, k nimž dojde v případě chybné funkce systému dodávky plynu (HDDF typu A a B )

Image

V uvedeném případě použití:

a)

k selhání systému dodávky plynu dojde poprvé. Diagnostický chybový kód DTC získá status „možný“ (první zjištění);

b)

aktivuje se servisní režim (v případě HDDF typu A) nebo se motor přepne do naftového režimu (v případě HDDF typu B), jakmile diagnostický chybový kód DTC získá status „potvrzený a aktivní“ (druhé zjištění).

V případě HDDF typu A se aktivuje servisní režim a rychlost vozidla se omezí na 20 km/h po následujícím zastavení vozidla nebo po 30 minutách doby provozu bez zastavení (viz odstavec 4.2.2.1 této přílohy).

Vozidlo je opět provozováno v dvoupalivovém režimu, jakmile je selhání opraveno.

A.2.2.3.   Abnormální spotřeba plynu

Obrázek A2.4 prostřednictvím jednoho typického příkladu použití ilustruje události, k nimž dojde v případě abnormální spotřeby plynu.

Obrázek A2.4

Ilustrace událostí, k nimž dojde v případě abnormální spotřeby plynu (HDDF typu A a B )

Image

V takovém případě použití se aktivuje servisní režim (v případě HDDF typu A) nebo se motor přepne do naftového režimu (v případě HDDF typu B), jakmile diagnostický chybový kód DTC získá status „možný“ (první zjištění).

V případě HDDF typu A se aktivuje servisní režim a rychlost vozidla se omezí na 20 km/h po následujícím zastavení vozidla nebo po 30 minutách doby provozu bez zastavení (viz odst. 4.2.2.1 této přílohy).

Vozidlo je opět provozováno v dvoupalivovém režimu, jakmile dojde k nápravě abnormality.

Dodatek 3

Dvoupalivový indikátor HDDF, systém varování, omezení provozuschopnosti – požadavky na prokazování

A.3.1.   Dvoupalivové indikátory

A.3.1.1.   Indikátor dvoupalivového režimu

V případě, že je typ dvoupalivového motoru schvalován jako samostatný technický celek, prokáže se při schválení typu schopnost systému motoru ovládat aktivaci indikátoru dvoupalivového režimu při provozu v dvoupalivovém režimu.

V případě, že je typ dvoupalivového vozidla schvalován z hlediska jeho emisí, prokáže se při schválení typu aktivace indikátoru dvoupalivového režimu při provozu v dvoupalivovém režimu.

Poznámka: Požadavky na montáž týkající se indikátoru dvoupalivového režimu schváleného dvoupalivového motoru jsou uvedeny v odstavci 6.2 této přílohy.

A.3.1.2.   Indikátor naftového režimu

V případě, že je dvoupalivový motor typu 1B, 2B nebo 3B schvalován jako samostatný technický celek, prokáže se při schválení typu schopnost systému motoru ovládat aktivaci indikátoru naftového režimu při provozu v naftovém režimu.

V případě, že je dvoupalivové vozidlo typu 1B, 2B nebo 3B schvalováno z hlediska jeho emisí, prokáže se při schválení typu aktivace indikátoru naftového režimu při provozu v naftovém režimu.

Poznámka: Požadavky na montáž týkající se indikátoru naftového režimu schváleného dvoupalivového motoru typu 1B, 2B nebo 3B jsou uvedeny v odstavci 6.2 této přílohy.

A.3.1.3.   Indikátor servisního režimu

V případě, že je typ dvoupalivového motoru schvalován jako samostatný technický celek, prokáže se při schválení typu schopnost systému motoru ovládat aktivaci indikátoru servisního režimu při provozu v servisním režimu.

V případě, že je typ dvoupalivového vozidla schvalován z hlediska jeho emisí, prokáže se při schválení typu aktivace indikátoru servisního režimu při provozu v servisním režimu.

Poznámka: Požadavky na montáž týkající se indikátoru servisního režimu schváleného dvoupalivového motoru jsou uvedeny v odstavci 6.2 této přílohy.

A.3.1.3.1.

Při takovém vybavení postačí provést prokázání týkající se indikátoru servisního režimu tím, že se aktivuje přepínač pro aktivaci servisního režimu, a předložit orgánu schválení typu důkazy, že k aktivaci dojde, jakmile je servisní režim ovládán samotným systémem motoru (například prostřednictvím algoritmů, simulací, výsledků interních zkoušek atd.).

A.3.2.   Systém varování

V případě, že je typ dvoupalivového motoru schvalován jako samostatný technický celek, prokáže se při schválení typu schopnost systému motoru ovládat aktivaci systému varování v případě, že je množství plynu v nádrži pod úrovní varování.

V případě, že je typ dvoupalivového vozidla schvalován z hlediska emisí, prokáže se při schválení typu aktivace systému varování v případě, že je množství plynu v nádrži pod úrovní varování. Pro tento účel může být na žádost výrobce a se schválením orgánu schválení typu skutečné množství plynu v nádrži simulováno.

Poznámka: Požadavky na montáž týkající se systému varování schváleného dvoupalivového motoru jsou uvedeny v odstavci 6.2 této přílohy.

A.3.3.   Omezení provozuschopnosti

V případě, že je dvoupalivový motor typu 1A nebo 2A schvalován jako samostatný technický celek, prokáže se při schválení typu schopnost systému motoru ovládat aktivaci omezení provozuschopnosti po zjištění prázdné nádrže na plynné palivo, chybné funkce systému dodávky plynu a abnormální spotřeby plynu v dvoupalivovém režimu.

V případě, že je dvoupalivové vozidlo typu 1A nebo 2A schvalováno z hlediska jeho emisí, prokáže se při schválení typu aktivace omezení provozuschopnosti po zjištění prázdné nádrže na plynné palivo, chybné funkce systému dodávky plynu a abnormální spotřeby plynu v dvoupalivovém režimu.

Poznámka: Požadavky na montáž týkající se omezení provozuschopnosti schváleného dvoupalivového motoru jsou uvedeny v odstavci 6.2 této přílohy.

A.3.3.1.   Chybná funkce systému dodávky plynu a abnormální spotřeba plynu mohou být na žádost výrobce a se schválením orgánu schválení typu simulovány.

A.3.3.2.   Postačí provést prokázání v typickém případě použití vybraném po dohodě se schvalovacím orgánem a předložit uvedenému orgánu důkazy, že k omezení provozuschopnosti dochází ve všech ostatních možných případech použití (například prostřednictvím algoritmů, simulací, výsledků interních zkoušek atd.).

Dodatek 4

Požadavky na postup dodatečné zkoušky emisí pro dvoupalivové motory

A.4.1.   Obecně

Tento dodatek definuje dodatečné požadavky a výjimky z přílohy 4 tohoto předpisu, aby bylo možno zkoušet emise dvoupalivových motorů nezávisle na tom, zda jsou těmito emisemi výhradně emise z výfuku nebo zda jsou k emisím z výfuku přidány i emise z klikové skříně podle odstavce 6.10 přílohy 4.

Zkoušení emisí dvoupalivového motoru komplikuje skutečnost, že motor může používat jako palivo čistou motorovou naftu i kombinaci převážně plynného paliva s pouze malým množstvím motorové nafty jakožto zdroje pro vznícení. Poměr mezi palivy používanými dvoupalivovým motorem se rovněž může měnit dynamicky v závislosti na podmínkách provozu motoru. V důsledku toho jsou ke zkoušení emisí těchto motorů nezbytná zvláštní bezpečnostní opatření a omezení.

A.4.2.   Podmínky zkoušek (příloha 4 oddíl 6)

A.4.2.1.   Podmínky laboratorních zkoušek (příloha 4 odstavec 6.1)

Parametr fa pro dvoupalivové motory se stanoví podle vzorce a)(2) v odstavci 6.1 přílohy 4 tohoto předpisu..

A.4.3.   Zkušební postupy (příloha 4 oddíl 7)

A.4.3.1.   Postupy měření (příloha 4 odstavec 7.1.3)

Doporučeným postupem měření pro dvoupalivové motory je postup b) uvedený v odst. 7.1.3 přílohy 4 (systém CVS).

Tento postup měření zajišťuje, že kolísání složení paliva v průběhu zkoušky ovlivní pouze výsledky měření uhlovodíků. To je kompenzováno prostřednictvím jedné z metod popsaných v oddíle 4.4.

Ostatní metody měření, jako je například metoda a) uvedená v odstavci 7.1.3 přílohy 4 (měření ze surového plynu / měření s ředěním části toku) lze použít s některými bezpečnostními opatřeními ohledně metod stanovení a výpočtu hmotnostního průtoku výfukového plynu. Pevné hodnoty parametrů paliv a hodnoty ugas se použijí, jak je popsáno v dodatku 6.

A.4.4.   Výpočet emisí (příloha 4 oddíl 8)

Výpočet emisí na molárním základě podle přílohy 7 celosvětového technického předpisu GTR č. 11 týkající se zkušebního protokolu o emisích výfukových plynů u nesilničních mobilních strojů (NRMM) není přípustný.

A.4.4.1.   Korekce suchého stavu na vlhký stav (příloha 4 oddíl 8.1)

A.4.4.1.1.   Surové výfukové plyny (příloha 4 odstavec 8.1.1)

Pro výpočet korekce suchého stavu na vlhký stav se použijí rovnice 15 a 17 v příloze 4 odst. 8.1.1.

Parametry pro jednotlivá paliva se stanoví podle oddílů A.6.2 a A.6.3 dodatku 6.

A.4.4.1.2.   Zředěné výfukové plyny (příloha 4 odstavec 8.1.2)

Pro výpočet korekce vlhkého stavu na suchý stav se použijí rovnice 19 a 20 v příloze 4 odst. 8.1.2.

Pro korekci suchého stavu na vlhký stav se použije molární poměr vodíku α kombinace obou paliv. Tento molární poměr vodíku se vypočte z naměřených hodnot spotřeby paliva obou paliv podle oddílu A.6.4 dodatku 6.

A.4.4.2.   Korekce vlhkosti u NOx (příloha 4 oddíl 8.2)

Pro stanovení korekce vlhkosti u NOx pro dvoupalivové motory se použije korekce vlhkosti u NOx pro vznětové motory uvedená v odstavci 8.2.1 přílohy 4.

Formula

(A4.1)

kde:

Ha je vlhkost nasávaného vzduchu, g vody na 1 kg vzduchu v suchém stavu

A.4.4.3.   Ředění části toku (PFS) a měření emisí v surovém výfukovém plynu (příloha 4 oddíl 8.4)

A.4.4.3.1.   Určení hmotnostního průtoku výfukových plynů (příloha 4 oddíl 8.4.1)

Hmotnostní průtok výfukového plynu se určuje podle postupu přímého měření popsaného v oddíle 8.4.1.3.

Případně lze použít metodu měření průtoku vzduchu a poměru vzduchu a paliva podle oddílu 8.4.1.6. (rovnice 30, 31 a 32), avšak pouze tehdy, jsou-li hodnoty α, γ, δ a ε stanoveny podle oddílů A.6.2 a A.6.3 dodatku 6. Použití zirkoniové sondy ke stanovení poměru vzduchu a paliva není povoleno.

A.4.4.3.2.   Určení plynných složek (příloha 4 oddíl 8.4.2)

Výpočty se provedou podle přílohy 4 oddílu 8, použijí se však hodnoty ugas a molární poměry popsané v oddílech A.6.2 a A.6.3 dodatku 6.

A.4.4.3.3.   Určení částic (příloha 4 oddíl 8.4.3)

Pro určení emisí částic metodou měření s ředěním části toku se použije výpočet podle přílohy 4 oddílu 8.4.3.2.

K řízení ředicího poměru lze použít jednu z těchto metod:

přímé měření hmotnostního průtoku popsané v oddíle 8.4.1.3,

metodu měření průtoku vzduchu a poměru vzduchu a paliva podle oddílu 8.4.1.6 (rovnice 30, 31 a 32) lze použít pouze tehdy, je-li kombinována s dopřednou metodou popsanou v oddíle 8.4.1.2 a jsou-li hodnoty α, γ, δ a ε stanoveny podle oddílů A.6.2 a A.6.3 dodatku 6.

Pro každé měření se provede kontrola kvality podle oddílu 9.4.6.1.

A.4.4.3.4.   Dodatečné požadavky týkající se měřiče hmotnostního průtoku výfukových plynů

Měřič průtoku uvedený v oddílech A.4.4.3.1 a A.4.4.3.3 nesmí být citlivý na změny složení a hustoty výfukových plynů. Malé chyby např. v důsledku měření Pitotovou trubicí nebo clonou (odpovídající druhé odmocnině hustoty výfukových plynů) lze zanedbat.

A.4.4.4.   Měření emisí s ředěním plného toku (CVS) (příloha 4 oddíl 8.5)

Možné kolísání složení paliva ovlivní pouze výpočet výsledků měření uhlovodíků. Pro všechny ostatní složky se použijí vhodné rovnice z oddílu 8.5.2 přílohy 4.

Přesné rovnice se použijí pro výpočet emisí uhlovodíků pomocí molárních poměrů složek stanovených na základě měření spotřeby paliva obou paliv podle oddílu A.6.4 dodatku 6.

A.4.4.4.1.   Stanovení koncentrací korigovaných podle pozadí (příloha 4 odstavec 8.5.2.3.2.)

Za účelem stanovení stechiometrického faktoru se vypočte molární poměr vodíku α v palivu jako průměrný molární poměr vodíku pro palivovou směs v průběhu zkoušky podle oddílu A.6.4 dodatku 6.

Případně lze použít hodnotu Fs plynného paliva v rovnici 59 nebo 60 přílohy 4.

A.4.5.   Specifikace zařízení a ověření (příloha 4 oddíl 9.)

A.4.5.1.   Plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku (příloha 4 odstavec 9.3.3.4)

Koncentrace kyslíku požadované pro dvoupalivové motory se shodují s koncentracemi požadovanými pro vznětové motory uvedenými v tabulce 8 v odstavci 9.3.3.4 přílohy 4.

A.4.5.2.   Kontrola rušivého vlivu kyslíku (příloha 4 odst. 9.3.7.3)

Nástroje používané k měření dvoupalivových motorů se kontrolují stejnými postupy jako nástroje používané k měření vznětových motorů. V odst. 9.3.7.3 písm. b) přílohy 4 se použije směs obsahující 21 procent kyslíku.

A.4.5.3.   Kontrola rušivého vlivu vodní páry (příloha 4 odstavec 9.3.9.2.2)

Kontrola rušivého vlivu vodní páry v odstavci 9.3.9.2.2 přílohy 4 tohoto předpisu se použije pouze pro měření koncentrace NOx ve vlhkém stavu. U dvoupalivových motorů, u nichž se jako palivo používá zemní plyn, by tato zkouška měla být provedena s předpokládaným poměrem H/C 4 (methan). V takovém případě Formula. U dvoupalivových motorů, u nichž se jako palivo používá zemní plyn, by tato zkouška měla být provedena s předpokládaným poměrem H/C 2,525 (methan). V takovém případě Formula.

Dodatek 5

Dodatečné požadavky na postup zkoušky emisí s použitím PEMS pro dvoupalivové motory

A.5.1.   Obecně

Tento dodatek definuje dodatečné požadavky a výjimky z dodatku 8 tohoto předpisu, aby bylo možné zkoušet emise dvoupalivových motorů s použitím PEMS.

Zkoušení emisí dvoupalivového motoru komplikuje skutečnost, že motor může používat jako palivo čistou motorovou naftu i kombinaci převážně plynného paliva s pouze malým množstvím motorové nafty jakožto zdroje pro vznícení. Poměr mezi palivy používanými dvoupalivovým motorem se rovněž může měnit dynamicky v závislosti na podmínkách provozu motoru. V důsledku toho jsou ke zkoušení emisí těchto motorů nezbytná zvláštní bezpečnostní opatření a omezení.

A.5.2.   Dodatek 1 k příloze 8 se mění takto:

A.5.2.1.

Poznámka (2) k tabulce 1 v odstavci A.1.2.2. se nahrazuje tímto:

(2)

Pouze pro motory na zemní plyn

A.5.2.2.

Odstavec A.1.3.3. „Korekce suchého/vlhkého stavu“ se nahrazuje tímto:

Měří-li se koncentrace na suchém základě, převede se na vlhký základ podle odstavce 8.1 přílohy 4 a odstavce 4.1.1 dodatku 4 této přílohy.

A.5.2.3.

Odstavec A.1.3.5. „Výpočet okamžitých plynných emisí“ se mění takto:

Hmotnostní emise se zjistí způsobem popsaným v odstavci 8.4.2.3 přílohy 4. Hodnoty ugas se stanoví podle oddílů A.6.2 a A.6.3 dodatku 6 k příloze 15.

Dodatek 6

Stanovení molárních poměrů složek a hodnot ugas pro dvoupalivové motory

A.6.1.   Obecně

Tento dodatek definuje stanovení molárních poměrů složek a hodnot ugas pro faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav a výpočty emisí pro zkoušení emisí dvoupalivových motorů.

A.6.2.   Provoz v dvoupalivovém režimu

A.6.2.1.   Pro dvoupalivové motory typu 1A nebo 1B provozované v dvoupalivovém režimu se použijí molární poměry složek a hodnoty ugas plynného paliva.

A.6.2.2.   Pro dvoupalivové motory typu 2A nebo 2B provozované v dvoupalivovém režimu se použijí molární poměry složek a hodnoty ugas z tabulek A6.1 a A6.2.

Tabulka A6.1

Molární poměry složek směsi obsahující 50 % plynného paliva a 50 % motorové nafty (% hmotnostní)

Plynné palivo

α

γ

δ

ε

CH4

2,8681

0

0

0,0040

GR

2,7676

0

0

0,0040

G23

2,7986

0

0,0703

0,0043

G25

2,7377

0

0,1319

0,0045

Propan

2,2633

0

0

0,0039

Butan

2,1837

0

0

0,0038

LPG

2,1957

0

0

0,0038

LPG palivo A

2,1740

0

0

0,0038

LPG palivo B

2,2402

0

0

0,0039


Tabulka A6.2

Hodnoty surových výfukových plynů u gas a hustoty složek pro směs obsahující 50 % plynného paliva a 50 % motorové nafty (% hmotnostní)

Plynné palivo

ρ e

 

 

Plyn

 

 

 

NOx

CO

HC

CO2

O2

CH4

 

 

ρ gas [kg/m3]

 

 

 

2,053

1,250

 (1)

1,9636

1,4277

0,716

 

 

ρ gas  (2)

 

 

 

CNG/LNG (3)

1,2786

0,001606

0,000978

0,000528 (4)

0,001536

0,001117

0,000560

Propan

1,2869

0,001596

0,000972

0,000510

0,001527

0,001110

0,000556

Butan

1,2883

0,001594

0,000971

0,000503

0,001525

0,001109

0,000556

LPG (5)

1,2881

0,001594

0,000971

0,000506

0,001525

0,001109

0,000556

A.6.2.3.   Pro dvoupalivové motory typu 3B provozované v dvoupalivovém režimu se použijí molární poměry složek a hodnoty ugas motorové nafty.

A.6.2.4.   Pro výpočet emisí uhlovodíků všech typů dvoupalivových motorů provozovaných v dvoumotorovém režimu platí:

pro výpočet emisí THC se použije hodnota ugas plynného paliva;

pro výpočet emisí NMHC se použije hodnota ugas na základě CH2,93;

pro výpočet emisí CH4se použije hodnota ugas pro CH4;

A.6.3.   Provoz v naftovém režimu

Pro dvoupalivové motory typu 1B, 2B nebo 3B provozované v naftovém režimu se použijí molární poměry složek a hodnoty ugas motorové nafty.

A.6.4.   Stanovení molárních poměrů složek, pokud je palivová směs známá

A.6.4.1.   Výpočet složek palivové směsi

Formula

(A6.1)

Formula

(A6.2)

Formula

(A6.3)

Formula

(A6.4)

Formula

(A6.5)

kde:

q mf1

hmotnostní průtok paliva 1, kg/s

q mf2

hmotnostní průtok paliva 2, kg/s

w ALF

obsah vodíku v palivu, % hmot.

w BET

obsah uhlíku v palivu, % hmot.

w GAM

obsah síry v palivu, % hmot.

w DEL

obsah dusíku v palivu, % hmot.

w EPS

obsah kyslíku v palivu, % hmot.

A.6.4.2.   Výpočet molárních poměrů H, C, S, N a O týkajících se C pro palivovou směs (podle ISO8178-1 přílohy A-A.2.2.2).

Formula

(A6.6)

Formula

(A6.7)

Formula

(A6.8)

Formula

(A6.9)

kde:

w ALF

obsah vodíku v palivu, % hmot.

w BET

obsah uhlíku v palivu, % hmot.

w GAM

obsah síry v palivu, % hmot.

w DEL

obsah dusíku v palivu, % hmot.

w EPS

obsah kyslíku v palivu, % hmot.

α

molární poměr vodíku (H/C)

γ

molární poměr síry (S/C)

δ

molární poměr dusíku (N/C)

ε

molární poměr kyslíku (O/C)

ve vztahu k palivu CH α O ε N δ S γ

A.6.4.3.   Výpočet hodnot u gas pro palivovou směs

Hodnoty surových výfukových plynů u gas pro palivovou směs lze vypočítat pomocí přesných rovnic v oddíle 8.4.2.4 přílohy 4 a molárních poměrů vypočítaných podle tohoto oddílu.

U systémů s konstantním hmotnostním průtokem je rovnice 57 v oddíle 8.5.2.3.1 přílohy 4 zapotřebí pro výpočet hodnot u gas zředěného výfukového plynu.


(1)  v závislosti na palivu

(2)  Při λ = 2, suchý vzduch, 273 K, 101,3 kPa.

(3)  hodnota u s přesností v rozmezí 0,2 % pro hmotnostní složení: C = 58 - 76 %; H = 19 - 25 %; N = 0 - 14 % (CH4, G20, GR, G23 a G25)

(4)  NMHC na základě CH2,93 (pro celek HC se použije koeficient u gas CH4)

(5)  hodnota u s přesností v rozmezí 0,2 % pro hmotnostní složení: C3 = 27 - 90 %; C4 = 10 - 73 % (LPG paliva A a B)


© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU