(EHK/OSN) č. 10Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 10 – Jednotná ustanovení pro schvalování vozidel z hlediska elektromagnetické kompatibility
| Publikováno: | Úř. věst. L 116, 8.5.2010, s. 1-52 | Druh předpisu: | Nařízení |
| Přijato: | 8. května 2010 | Autor předpisu: | |
| Platnost od: | 11. července 2008 | Nabývá účinnosti: | 11. července 2008 |
| Platnost předpisu: | Ano | Pozbývá platnosti: | |
Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.
Pouze původní texty EHK/OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Je zapotřebí ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK/OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese:
http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html
Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 10 – Jednotná ustanovení pro schvalování vozidel z hlediska elektromagnetické kompatibility
Revize 3
Zahrnující veškerá platná znění až po:
sérii změn 03 – datum vstupu v platnost: 11. července 2008
OBSAH
PŘEDPIS
|
1. |
Oblast působnosti |
|
2. |
Definice |
|
3. |
Žádost o schválení |
|
4. |
Schválení |
|
5. |
Značení |
|
6. |
Specifikace |
|
7. |
Změna nebo rozšíření schválení typu vozidla přidáním další elektrické/elektronické montážní podskupiny nebo její náhradou |
|
8. |
Shodnost výroby |
|
9. |
Postihy za neshodnost výroby |
|
10. |
Definitivní ukončení výroby |
|
11. |
Změna a rozšíření schválení typu vozidla nebo elektrické/elektronické montážní podskupiny |
|
12. |
Přechodná ustanovení |
|
13. |
Názvy a adresy technických zkušeben provádějících schvalovací zkoušky a názvy a adresy správních orgánů |
PŘÍLOHY
|
Příloha 1 — |
Příklady značek schválení typu |
|
Příloha 2A — |
Vzor informačního dokumentu pro schválení typu vozidla z hlediska elektromagnetické kompatibility |
|
Příloha 2B — |
Vzor informačního dokumentu pro schválení typu elektrické/elektronické montážní podskupiny z hlediska elektromagnetické kompatibility |
|
Příloha 3A — |
Vzor formuláře sdělení pro schválení typu vozidla |
|
Příloha 3B — |
Vzor formuláře sdělení pro schválení typu elektrických/elektronických montážních podskupin |
|
Příloha 3C — |
Atestace podle bodu 3.2.9 |
|
Příloha 4 — |
Metoda měření vyzařovaných širokopásmových elektromagnetických emisí vozidel |
|
Příloha 5 — |
Metoda měření vyzařovaných úzkopásmových elektromagnetických emisí vozidel |
|
Příloha 6 — |
Metoda zkoušení odolnosti vozidel proti elektromagnetickému záření |
|
Příloha 7 — |
Metoda měření vyzařovaných širokopásmových elektromagnetických emisí elektrických/elektronických montážních podskupin |
|
Příloha 8 — |
Metoda měření vyzařovaných úzkopásmových elektromagnetických emisí elektrických/elektronických montážních podskupin |
|
Příloha 9 — |
Metoda (metody) zkoušení odolnosti elektrických/elektronických montážních podskupin proti elektromagnetickému záření |
|
Příloha 10 — |
Metoda (metody) zkoušení emisí přechodových jevů elektrických/elektronických montážních podskupin a odolnosti proti nim |
1. OBLAST PŮSOBNOSTI
Tento předpis se vztahuje na:
|
1.1. |
vozidla kategorií L, M, N a O (1) s ohledem na elektromagnetickou kompatibilitu; |
|
1.2. |
konstrukční části a samostatné technické celky určené k instalaci do těchto vozidel s omezením uvedeným v bodě 3.2.1 s ohledem na elektromagnetickou kompatibilitu. Zahrnuje:
|
2. DEFINICE
Pro účely tohoto předpisu se použijí tyto definice:
|
2.1. |
„Elektromagnetická kompatibilita“ znamená schopnost vozidla nebo konstrukční části nebo samostatného technického celku uspokojivě fungovat ve vlastním elektromagnetickém prostředí bez vytváření nepřípustného elektromagnetického rušení čehokoliv v tomto prostředí. |
|
2.2. |
„Elektromagnetické rušení“ znamená každý elektromagnetický jev, který může snížit funkčnost vozidla nebo konstrukční části nebo samostatného technického celku nebo jiného zařízení, jednotky zařízení nebo systému provozovaného v okolí vozidla. Elektromagnetické rušení může mít formu elektromagnetického šumu, nežádoucího signálu nebo změny v přenosovém prostředí. |
|
2.3. |
„Elektromagnetická odolnost“ znamená schopnost vozidla nebo konstrukční části nebo samostatného technického celku fungovat bez snížení výkonu za přítomnosti (specifikovaného) elektromagnetického rušení, které zahrnuje požadované vysokofrekvenční signály z rozhlasových vysílačů nebo vyzařované emise v hovorovém pásmu z průmyslových, vědeckých a lékařských (ISM) přístrojů, umístěných uvnitř vozidla nebo mimo něj. |
|
2.4. |
„Elektromagnetické prostředí“ znamená úhrn elektromagnetických jevů přítomných v daném místě. |
|
2.5. |
„Širokopásmová emise“ znamená emisi, která má šířku pásma větší, než je šířka pásma jednotlivého měřicího zařízení nebo přijímače (Mezinárodní zvláštní výbor pro radiové odrušení (CISPR) 25, druhé vydání). |
|
2.6. |
„Úzkopásmová emise“ znamená emisi, která má šířku pásma menší, než je šířka pásma jednotlivého měřicího zařízení nebo přijímače (CISPR 25, druhé vydání). |
|
2.7. |
„Elektrický/elektronický systém“ znamená elektrické a/nebo elektronické zařízení nebo sadu zařízení se všemi elektrickými propojovacími prvky, které tvoří součást vozidla, ale nejsou předmětem samostatného schválení typu. |
|
2.8. |
„Elektrická/elektronická montážní podskupina“ (dále jen „EMP“) znamená elektrické a/nebo elektronické zařízení nebo sadu zařízení určených jako součást vozidla, společně se všemi elektrickými propojovacími prvky a kabeláží, které vykonávají jednu nebo více specializovaných funkcí. EMP může být schválena na žádost výrobce nebo jeho zplnomocněného zástupce buď jako „konstrukční část“, nebo jako „samostatný technický celek“. |
|
2.9. |
„Typ vozidla“ ve vztahu k elektromagnetické kompatibilitě zahrnuje všechna vozidla, která se podstatně neliší v hlediscích, jako jsou:
|
|
2.10. |
„Typ EMP“ ve vztahu k elektromagnetické kompatibilitě znamená EMP, které se neliší v takových zásadních hlediscích, jako jsou:
|
|
2.11. |
„Kabeláž vozidla“ znamená kabely napájecího napětí, sběrnicového systému (např. CAN), přijímací nebo vysílací anténní kabely, které jsou nainstalovány výrobcem vozidla. |
|
2.12. |
„Funkce související s odolností“ jsou:
|
3. ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ
3.1. Schválení typu vozidla
3.1.1. Žádost o schválení typu vozidla s ohledem na elektromagnetickou kompatibilitu předkládá výrobce vozidla.
3.1.2. Vzor informačního dokumentu je uveden v příloze 2A.
3.1.3. Výrobce vozidla sestaví seznam, který popisuje všechny příslušné elektrické/elektronické systémy nebo EMP, provedení karoserie, různé materiály karoserie, celkové uspořádání kabeláže, varianty motoru, verze levostranného a pravostranného řízení a rozvoru náprav. Příslušné elektrické/elektronické systémy vozidla nebo EMP jsou ty, které mohou emitovat významné širokopásmové nebo úzkopásmové záření a/nebo ty, které souvisí s funkcemi vozidla souvisejícími s odolností (viz bod 2.12).
3.1.4. Z uvedeného seznamu se po vzájemné dohodě mezi výrobcem a příslušným orgánem vybere vozidlo představující typ, který má být schválen. Volba vozidla musí být založená na elektrických/elektronických systémech nabízených výrobcem. Z tohoto seznamu může být vybráno jedno nebo více vozidel, jestliže se výrobce a příslušný orgán shodnou na tom, že jsou ve vozidle zabudovány různé elektrické/elektronické systémy, které mohou mít ve srovnání s prvním představitelem vozidla významný vliv na elektromagnetickou kompatibilitu vozidla.
3.1.5. Volba vozidla (vozidel) v souladu s bodem 3.1.4 výše musí být omezena na kombinace vozidla a elektrických/elektronických systémů, jež mají být skutečně vyráběny.
3.1.6. Výrobce může žádost doplnit protokolem ze zkoušek, které byly provedeny. Takto poskytnuté údaje mohou být použity schvalovacím orgánem pro účely sestavení formuláře sdělení pro schválení typu.
3.1.7. Jestliže technická zkušebna odpovědná za provádění schvalovacích zkoušek provádí zkoušení sama, musí být poskytnuto vozidlo představující schvalovaný typ v souladu s bodem 3.1.4.
3.1.8. Výrobce vozidla musí pro vozidla kategorií M, N a O poskytnout přehled kmitočtových pásem, hladin výkonu, poloh antény a instalačních opatření pro montáž rádiových vysílačů (RF vysílačů), dokonce i když vozidlo v době provádění typových zkoušek těmito vysílači vybaveno není. Přehled musí zahrnovat všechny mobilní rádiové služby běžně užívané ve vozidlech. Tato informace musí být po schválení typu veřejně zpřístupněna.
Výrobci vozidla musí poskytnout důkaz, že provozuschopnost vozidla není nepříznivě ovlivněna instalacemi takových vysílačů.
3.2. Schválení typu EMP
3.2.1. Použitelnost tohoto předpisu pro EMP:
3.2.2. Žádost o schválení typu EMP s ohledem na elektromagnetickou kompatibilitu podává výrobce vozidla nebo výrobce EMP.
3.2.3. Vzor informačního dokumentu je uveden v příloze 2B.
3.2.4. Výrobce může žádost doplnit protokolem ze zkoušek, které byly provedeny. Takto poskytnuté údaje mohou být použity schvalovacím orgánem pro účely sestavení formuláře sdělení pro schválení typu.
3.2.5. Jestliže technická zkušebna odpovědná za provádění schvalovacích zkoušek provádí zkoušení sama, musí jí být předložen vzorek představitele typu systému EMP, který má být schválen; v případě potřeby po dohodě s výrobcem např. ohledně možných variant provedení, počtu konstrukčních částí, počtu snímačů. Jestliže to technická zkušebna považuje za nezbytné, může vybrat další vzorek.
3.2.6. Vzorek (vzorky) musí být čitelně a nesmazatelně označen (označeny) obchodním názvem nebo značkou výrobce a označením typu.
3.2.7. Podle okolností by měla být případně popsána veškerá omezení použití. Jakákoli taková omezení se uvedou v přílohách 2B a/nebo 3B.
3.2.8. Pro EMP, které jsou dodávány na trh jako náhradní díly, se nevyžaduje schválení typu, pokud jsou řádně označeny jako náhradní díl identifikačním číslem a pokud jsou identické a od stejného výrobce, jako je výrobce příslušného dílu původního zařízení pro vozidlo již typově schválené.
3.2.9. Pro konstrukční části prodávané na trhu s autopříslušenstvím a určené k montáži do motorových vozidel se nevyžaduje schválení typu, pokud nesouvisí s funkcemi souvisejícími s odolností (viz bod 2.12). V tomto případě musí výrobce vydat prohlášení, že EMP splňuje požadavky tohoto předpisu a zejména mezní hodnoty definované v bodech 6.5, 6.6, 6.8 a 6.9.
Během přechodného období končícího 4. listopadu 2008 musí fyzická nebo právnická osoba odpovědná za umístění takového výrobku na trh předložit veškeré příslušné informace a/nebo vzorek technické zkušebně, která stanoví, zda zařízení souvisí s odolností nebo ne. Výsledek kontroly musí být k dispozici do 3 týdnů, aniž by bylo nutné dodatečné zkoušení. Ve stejné lhůtě vydá technická zkušebna dokument podle příkladu uvedeného v příloze 3C. V případě pochybností a pokud technická zkušebna odmítne vydat atestaci podle přílohy 3C, musí výrobce požádat o schválení typu pro svůj výrobek.
4. SCHVÁLENÍ
4.1. Postupy schválení typu
4.1.1. Schválení typu vozidla
Podle uvážení výrobce vozidla mohou být použity následující alternativní postupy schválení typu vozidla.
4.1.1.1. Schválení celého vozidla
Celé vozidlo může být schváleno jako typ přímo podle ustanovení uvedených v bodě 6 tohoto předpisu. Jestliže výrobce vozidla zvolí tento postup, nepožaduje se samostatné zkoušení elektrických/elektronických systémů nebo EMP.
4.1.1.2. Schválení typu vozidla zkoušením jednotlivých EMP
Výrobce vozidla může získat schválení vozidla, jestliže schvalovacímu orgánu prokáže, že všechny příslušné elektrické/elektronické systémy nebo EMP (viz bod 3.1.3 tohoto předpisu) byly schváleny podle tohoto předpisu a byly instalovány v souladu se všemi stanovenými podmínkami.
4.1.1.3. Výrobce může získat schválení podle tohoto předpisu, jestliže vozidlo nemá vybavení, které by bylo předmětem zkoušek odolnosti nebo emisí. Pro taková schválení se zkoušení nepožaduje.
4.1.2. Schválení typu EMP
Schválení typu může být uděleno EMP určené k montáži buď do kteréhokoli typu vozidla (schválení konstrukční části), nebo do konkrétního typu nebo konkrétních typů vozidla na žádost výrobce EMP (schválení samostatného technického celku).
4.1.3. EMP, které jsou rádiovými vysílači, jež nezískaly schválení typu ve vazbě na výrobce vozidla, musí být dodány s vhodnými instalačními návody.
4.2. Udělení schválení typu
4.2.1. Vozidlo
4.2.1.1. Schválení typu se udělí, jestliže představitel vozidla splňuje požadavky bodu 6 tohoto předpisu.
4.2.1.2. Vzor formuláře sdělení pro schválení typu je uveden v příloze 3A.
4.2.2. EMP
4.2.2.1. Schválení typu se udělí, jestliže představitel systému (představitelé systémů) EMP splňuje (splňují) požadavky bodu 6 tohoto předpisu.
4.2.2.2. Vzor formuláře sdělení pro schválení typu je uveden v příloze 3B.
4.2.3. Pro sestavení formulářů sdělení podle bodů 4.2.1.2 nebo 4.2.2.2 výše může příslušný orgán smluvní strany udělující schválení použít protokol připravený nebo schválený uznanou laboratoří nebo podle ustanovení tohoto předpisu.
4.3. Udělení nebo odmítnutí schválení typu vozidla nebo EMP v souladu s tímto předpisem se oznámí smluvním stranám dohody, které uplatňují tento předpis, na formuláři podle vzoru v příloze 3A nebo 3B tohoto předpisu. K formuláři se přiloží fotografie a/nebo schémata či výkresy ve vhodném měřítku poskytnuté žadatelem ve formátu ne větším než A4 (210 297 mm) nebo na tento formát složené.
5. ZNAČENÍ
5.1. Každému schválenému typu vozidla nebo EMP se přidělí číslo schválení typu. První dvě číslice tohoto čísla (v současné době 03) udávají série změn, která zahrnuje nejnovější významné technické změny předpisu v době vydání schválení. Žádná ze smluvních stran nesmí přidělit stejné číslo schválení jinému typu vozidla nebo EMP.
5.2. Umístění značení
5.2.1. Vozidlo
Každé vozidlo odpovídající typu schválenému podle tohoto předpisu se opatří značkou schválení typu popsanou v bodě 5.3 níže.
5.2.2. Montážní podskupina
Každá EMP odpovídající typu schválenému podle tohoto předpisu se opatří značkou schválení typu popsanou v bodě 5.3 níže.
Pro elektrické/elektronické systémy vestavěné do vozidel, která jsou schválena jako celky, se nepožaduje žádné značení.
5.3. Na každé vozidlo odpovídající typu schválenému podle tohoto předpisu musí být umístěna mezinárodní značka schválení typu, a to nápadně a na snadno přístupném místě stanoveném ve formuláři sdělení o schválení typu. Tato značka se skládá z:
5.3.1. písmene „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila (2);
5.3.2. čísla tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení typu vpravo od kružnice uvedené v bodě 5.3.1.
5.4. Příklad značky schválení typu je uveden v příloze 1 tohoto předpisu.
5.5. Označení na EMP v souladu s bodem 5.3 výše nemusí být viditelné, pokud je EMP instalována ve vozidle.
6. SPECIFIKACE
6.1. Všeobecné specifikace
6.1.1. Vozidlo a jeho elektrický/elektronický systém (systémy) nebo EMP musí být navrženy, konstruovány a montovány tak, aby mohlo vozidlo za normálních podmínek použití odpovídat požadavkům tohoto předpisu.
6.1.1.1. Vozidlo musí být zkoušeno na vyzařované emise a na odolnost proti vyzařovanému rušení. Pro schválení typu vozidla nejsou požadovány zkoušky na emise šířené vedením nebo na odolnost proti rušení šířenému vedením.
6.1.1.2. EMP musí být zkoušena na vyzařované emise a emise šířené vedením a na odolnost proti vyzařovanému rušení a rušení šířenému vedením.
6.1.2. Před zkoušením musí technická zkušebna připravit plán zkoušení ve spolupráci s výrobcem, který bude obsahovat minimálně provozní režim, vynucené funkce, kontrolní funkci, kritéria vyhovění/nevyhovění a určené emise.
6.2. Specifikace týkající se širokopásmového elektromagnetického záření vozidel
6.2.1. Měřicí metoda
Elektromagnetické záření generované představitelem typu vozidla se měří metodou popsanou v příloze 4. Metoda měření musí být definována výrobcem vozidla ve shodě s technickou zkušebnou.
6.2.2. Širokopásmové mezní hodnoty pro schválení typu vozidla
6.2.2.1. Jestliže se měří metodou popsanou v příloze 4 při vzdálenosti 10,0 ± 0,2 m mezi vozidlem a anténou, činí mezní hodnoty 32 dΒμV/m v kmitočtovém pásmu od 30 do 75 MHz a 32 až 43 dΒμV/m v kmitočtovém pásmu od 75 do 400 MHz; tato mezní hodnota se při logaritmické stupnici kmitočtu zvyšuje od kmitočtu 75 MHz, jak je znázorněno v dodatku 2. V kmitočtovém pásmu od 400 do 1 000 MHz je mezní hodnota konstantní, a to 43 dΒμV/m.
6.2.2.2. Jestliže se měří metodou popsanou v příloze 4 při vzdálenosti 3,0 ± 0,05 m mezi vozidlem a anténou, činí mezní hodnoty 42 dΒμV/m v kmitočtovém pásmu od 30 do 75 MHz a 42 až 53 dΒμV/m v kmitočtovém pásmu od 75 do 400 MHz; tato mezní hodnota se při logaritmické stupnici kmitočtu zvyšuje od kmitočtu 75 MHz, jak je znázorněno v dodatku 3. V kmitočtovém pásmu od 400 do 1 000 MHz je mezní hodnota konstantní, a to 53 dΒμV/m.
6.2.2.3. Hodnoty měřené na představiteli typu vozidla, vyjádřené v dΒμV/m, musí být nižší než mezní hodnoty pro schválení typu.
6.3. Specifikace týkající se úzkopásmového elektromagnetického záření vozidel
6.3.1. Měřicí metoda
Elektromagnetické záření generované představitelem typu vozidla se měří metodou popsanou v příloze 5. Metoda měření musí být definována výrobcem vozidla ve shodě s technickou zkušebnou.
6.3.2. Úzkopásmové mezní hodnoty pro schválení typu vozidla
6.3.2.1. Jestliže se měří metodou popsanou v příloze 5 při vzdálenosti 10,0 ± 0,2 m mezi vozidlem a anténou, činí mezní hodnoty 22 dΒμV/m v kmitočtovém pásmu od 30 do 75 MHz a 22 až 33 dΒμV/m v kmitočtovém pásmu od 75 do 400 MHz; tato mezní hodnota se při logaritmické stupnici kmitočtu zvyšuje od kmitočtu 75 MHz, jak je znázorněno v dodatku 4. V kmitočtovém pásmu od 400 do 1 000 MHz je mezní hodnota konstantní, a to 33 dΒμV/m.
6.3.2.2. Jestliže se měří metodou popsanou v příloze 5 při vzdálenosti 3,00 ± 0,05 m mezi vozidlem a anténou, činí mezní hodnoty 32 dΒμV/m v kmitočtovém pásmu od 30 do 75 MHz a 32 až 43 dΒμV/m v kmitočtovém pásmu od 75 do 400 MHz; tato mezní hodnota se při logaritmické stupnici kmitočtu zvyšuje od kmitočtu 75 MHz, jak je znázorněno v dodatku 5. V kmitočtovém pásmu od 400 do 1 000 MHz je mezní hodnota konstantní, a to 43 dΒμV/m.
6.3.2.3. Hodnoty měřené na představiteli typu vozidla, vyjádřené v dΒμV/m, musí být nižší než mezní hodnota pro schválení typu.
6.3.2.4. Bez ohledu na mezní hodnoty stanovené v bodech 6.3.2.1, 6.3.2.2 a 6.3.2.3 této přílohy se vozidlo považuje za vyhovující mezním hodnotám pro úzkopásmové emise a dále se nezkouší, pokud během počáteční fáze popsané v příloze 5 bodě 1.3 je intenzita signálu změřená průměrným detektorem na anténě rádiového přijímače v kmitočtovém pásmu od 76 do 108 MHz nižší než 20 dΒμV.
6.4. Specifikace týkající se odolnosti vozidel proti elektromagnetickému záření.
6.4.1. Zkušební metoda
Odolnost představitele typu vozidla proti elektromagnetickému záření se zkouší metodou popsanou v příloze 6.
6.4.2. Mezní hodnoty odolnosti pro schválení typu vozidla
6.4.2.1. Jestliže se zkouší metodou popsanou v příloze 6, musí intenzita pole činit 30 V/m (efektivní hodnota) v 90 % kmitočtového pásma od 20 do 2 000 MHz a nejméně 25 V/m (efektivní hodnota) v celém kmitočtovém pásmu od 20 do 2 000 MHz.
6.4.2.2. Představitel typu vozidla se považuje za vyhovující požadavkům na odolnost, jestliže během zkoušek provedených podle přílohy 6 nedojde ke snížení výkonu „funkcí souvisejících s odolností“.
6.5. Specifikace týkající se širokopásmového elektromagnetického rušení generovaného EMP
6.5.1. Měřicí metoda
Elektromagnetické záření generované představitelem typu EMP se měří metodou popsanou v příloze 7.
6.5.2. Širokopásmové mezní hodnoty pro schválení typu EMP
6.5.2.1. Jestliže se měří metodou popsanou v příloze 7, činí mezní hodnoty 62 až 52 dΒμV/m v kmitočtovém pásmu od 30 do 75 MHz (tato mezní hodnota se při logaritmické stupnici kmitočtu snižuje od kmitočtu 30 MHz) a 52 až 63 dΒμV/m v kmitočtovém pásmu od 75 do 400 MHz (tato mezní hodnota se při logaritmické stupnici kmitočtu zvyšuje od kmitočtu 75 MHz, jak je znázorněno v dodatku 6). V kmitočtovém pásmu od 400 do 1 000 MHz je mezní hodnota konstantní, a to 63 dΒμV/m.
6.5.2.2. Hodnoty měřené na představiteli typu EMP, vyjádřené v dΒμV/m, musí být nižší než mezní hodnoty pro schválení typu.
6.6. Specifikace týkající se úzkopásmového elektromagnetického rušení generovaného EMP
6.6.1. Měřicí metoda
Elektromagnetické záření generované představitelem typu EMP se měří metodou popsanou v příloze 8.
6.6.2. Úzkopásmové mezní hodnoty pro schválení typu EMP
6.6.2.1. Jestliže se měří metodou popsanou v příloze 8, činí mezní hodnoty 52 až 42 dΒμV/m v kmitočtovém pásmu od 30 do 75 MHz (tato mezní hodnota se při logaritmické stupnici kmitočtu snižuje od kmitočtu 30 MHz) a 42 až 53 dΒμV/m v kmitočtovém pásmu od 75 do 400 MHz (tato mezní hodnota se při logaritmické stupnici kmitočtu zvyšuje od kmitočtu 75 MHz, jak je znázorněno v dodatku 7. V kmitočtovém pásmu od 400 do 1 000 MHz je mezní hodnota konstantní, a to 53 dΒμV/m.
6.6.2.2. Hodnoty měřené na představiteli typu EMP, vyjádřené v dΒμV/m, musí být nižší než mezní hodnoty pro schválení typu.
6.7. Specifikace týkající se odolnosti EMP proti elektromagnetickému záření
6.7.1. Zkušební metoda (metody)
Odolnost představitele typu EMP proti elektromagnetickému záření se zkouší metodami popsanými v příloze 9.
6.7.2. Mezní hodnoty odolnosti pro schválení typu EMP
6.7.2.1. Jestliže se zkouší metodou popsanou v příloze 9, činí zkušební hodnota odolnosti 60 V/m při metodě zkoušení páskovým vedením 150 mm, 15 V/m při metodě zkoušení páskovým vedením 800 mm, 75 V/m při metodě zkoušení v TEM buňce, 60 mA při metodě zkoušení proudovou injektáží (BCI) a 30 V/m při metodě zkoušení ve volném poli v 90 % kmitočtového pásma od 20 do 2 000 MHz a nejméně 50 V/m při metodě zkoušení páskovým vedením 150 mm, 12,5 V/m při metodě zkoušení páskovým vedením 800 mm, 62,5 V/m při metodě zkoušení v TEM buňce, 50 mA při metodě zkoušení proudovou injektáží (BCI) a 25 V/m při metodě zkoušení ve volném poli v celém kmitočtovém pásmu od 20 do 2 000 MHz.
6.7.2.2. Představitel typu EMP se považuje za vyhovující požadavkům na odolnost, jestliže během zkoušek podle přílohy 9 nedojde ke snížení výkonu „funkcí souvisejících s odolností“.
6.8. Specifikace týkající se odolnosti proti přechodným rušením po napájecích vedeních
6.8.1. Zkušební metoda
Odolnost představitele typu EMP se zkouší metodami podle ISO 7637-2, druhé vydání 2004, jak je uvedeno v příloze 10, se zkušebními úrovněmi uvedenými v tabulce 1.
Tabulka 1
Odolnost elektrické/elektronické montážní podskupiny (EMP)
|
Číslo zkušebního impulzu |
Zkušební úroveň odolnosti |
Funkční stav systémů |
|
|
Souvislost s funkcemi souvisejícími s odolností |
Bez souvislosti s funkcemi souvisejícími s odolností |
||
|
1 |
III |
C |
D |
|
2a |
III |
B |
D |
|
2b |
III |
C |
D |
|
3a/3b |
III |
A |
D |
|
4 |
III |
B (pro EMP, která musí být v provozu během spouštění motoru) C (pro ostatní EMP) |
D |
6.9. Specifikace týkající se emisí rušení šířených vedením
6.9.1. Zkušební metoda
Emise představitele typu EMP se zkouší metodami podle ISO 7637-2, druhé vydání 2004, jak je uvedeno v příloze 10, se zkušebními úrovněmi uvedenými v tabulce 2.
Tabulka 2
Maximální povolená amplituda impulzu
|
|
Maximální povolená amplituda impulzu pro |
|
|
Polarita amplitudy impulzu |
vozidla se systémy 12 V |
vozidla se systémy 24 V |
|
kladná |
+75 |
+ 150 |
|
záporná |
– 100 |
– 450 |
6.10. Výjimky
6.10.1. Pokud vozidlo nebo elektrický/elektronický systém nebo EMP neobsahuje elektronický oscilátor s pracovním kmitočtem vyšším než 9 kHz, považuje se za vyhovující požadavkům v bodě 6.3.2 nebo 6.6.2 a v přílohách 5 a 8.
6.10.2. Vozidla, která nemají elektrické/elektronické systémy s „funkcemi souvisejícími s odolností“, nemusí být zkoušena na odolnost proti vyzařovanému rušení a považují se za vyhovující požadavkům v bodě 6.4 a v příloze 6 tohoto předpisu.
6.10.3. EMP bez „funkcí souvisejících s odolností“ nemusí být zkoušeny na odolnost proti vyzařovanému rušení a považují se za vyhovující požadavkům v bodě 6.7. a v příloze 9 tohoto předpisu.
6.10.4. Elektrostatický výboj
U vozidel s pneumatikami se karoserie/podvozek považují za elektricky izolovanou konstrukci. Významné elektrostatické síly vůči vnějšímu prostředí vozidla se vyskytují pouze v okamžiku nástupu nebo výstupu cestujících z vozidla. Jelikož vozidlo v těchto okamžicích stojí, nepovažuje se za nutné provést zkoušku pro schválení typu při elektrostatickém výboji.
6.10.5. Emise šířené vedením
EMP, které nejsou spínány, neobsahují žádné spínače nebo indukční zátěže, nemusí být zkoušeny na emise šířené vedením a považují se za vyhovující bodu 6.9.
6.10.6. Ztráta funkce přijímačů během zkoušky odolnosti, kdy se zkušební signál nachází uvnitř šířky pásma (kromě rádiového pásma) přijímače, jak je specifikováno pro charakteristickou rádiovou službu/produkt v harmonizované normě elektromagnetické kompatibility (EMC), nevede nutně k nesplnění kritérií.
6.10.7. Rádiové vysílače se zkouší v režimu vysílání. K žádoucím emisím (např. z rádiových přenosových systémů) uvnitř potřebné šířky pásma a emisím mimo pásmo se pro účely tohoto předpisu nepřihlíží. Tento předpis se vztahuje na nežádoucí emise.
6.10.7.1. „Potřebná šířka pásma“: pro danou třídu emisí taková šířka kmitočtového pásma, která právě postačuje k tomu, aby zaručila přenos informací v rychlosti a kvalitě požadované podle předepsaných podmínek (článek 1, č. 1 152 Radiokomunikačního řádu Mezinárodní telekomunikační unie).
6.10.7.2. „Emise mimo pásmo“: emise na jednom nebo více kmitočtech bezprostředně sousedících s potřebnou šířkou pásma, které jsou výsledkem modulačního procesu, ale nezahrnují nežádoucí emise (článek 1, č. 1 144 Radiokomunikačního řádu Mezinárodní telekomunikační unie).
6.10.7.3. „Nežádoucí emise“: V každém modulačním procesu existují dodatečné nežádoucí signály. Jsou shrnuty pod pojem „nežádoucí emise“. Nežádoucími emisemi se rozumí emise na jednom nebo více kmitočtech mimo potřebnou šířku pásma, jejichž úroveň může být snížena bez ovlivnění příslušného přenosu informací. Do nežádoucích emisí se zahrnují emise na harmonických kmitočtech, parazitních kmitočtech, intermodulační produkty a produkty kmitočtové konverze s výjimkou emisí mimo pásmo (článek 1, č. 1 145 Radiokomunikačního řádu Mezinárodní telekomunikační unie).
7. ZMĚNA NEBO ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ TYPU VOZIDLA PŘIDÁNÍM DALŠÍ ELEKTRICKÉ/ELEKTRONICKÉ MONTÁŽNÍ PODSKUPINY NEBO JEJÍ NÁHRADOU
7.1. Získal-li výrobce vozidla schválení celého vozidla a přeje-li si vozidlo vybavit dodatečným nebo náhradním elektrickým/elektronickým systémem nebo EMP, které byly schváleny podle tohoto předpisu a které budou instalovány v souladu s veškerými podmínkami připojenými k tomuto předpisu, může být schválení vozidla rozšířeno bez dalšího zkoušení. Dodatečný nebo náhradní elektrický/elektronický systém nebo EMP se pro účely shodnosti výroby považují za součást vozidla.
7.2. Nebyla-li dodatečná nebo náhradní část (části) schválena (schváleny) podle tohoto předpisu a jestliže se zkoušky pokládají za nezbytné, považuje se celé vozidlo za vyhovující, pokud se prokáže, že nová nebo vylepšená část (části) splňuje (splňují) příslušné požadavky bodu 6, nebo pokud se v rámci srovnávací zkoušky prokáže, že je nepravděpodobné, že by nová část nepříznivě ovlivnila shodu typu vozidla.
7.3. Schválení vozidla nepozbude platnosti, vybaví-li výrobce vozidla schválené vozidlo dodatečně standardní zařízením pro soukromé nebo obchodní využití, jiným než mobilním komunikačním zařízením, které splňuje požadavky jiných předpisů a jehož instalace, výměna nebo odstranění odpovídá doporučením výrobce zařízení a výrobce vozidla. Tím není vyloučena možnost, aby výrobce vozidla vybavil vozidlo komunikačním zařízením v souladu s vhodným návodem k instalaci vypracovaným jím a/nebo výrobcem (výrobci) takového komunikačního zařízení. Výrobce vozidla musí prokázat (požaduje-li to zkušební orgán), že funkční vlastnosti vozidla nejsou takovými vysílači nepříznivě ovlivněny. Může tak učinit formou prohlášení, že výkonové úrovně a instalace jsou takové, že úrovně odolnosti podle tohoto předpisu poskytují dostatečnou ochranu, je-li vozidlo vystaveno pouze vlivu vlastního přenosu, tzn. bez vlivu přenosu ve spojení se zkouškami podle bodu 6. Tento předpis neopravňuje k použití komunikačního vysílače, pokud se na něj nebo na jeho používání vztahují jiné požadavky.
8. SHODNOST VÝROBY
Postupy kontrol shodnosti výroby musí být v souladu s postupy, které stanoví dodatek 2 dohody (E/ECE/324-E/ECE/TRANS/505/Rev.2), s následujícími požadavky:
|
8.1. |
Vozidla nebo konstrukční části nebo EMP schválené podle tohoto předpisu musí být vyrobeny tak, aby byly shodné se schváleným typem tím, že splňují požadavky stanovené v bodě 6 výše. |
|
8.2. |
Shodnost výroby vozidla nebo konstrukční části nebo samostatného technického celku musí být ověřována na základě údajů uvedených ve formuláři (formulářích) sdělení pro schválení typu podle přílohy 3A a/nebo 3B tohoto předpisu. |
|
8.3. |
Není-li příslušný orgán spokojen s kontrolním postupem výrobce, použijí se body 8.3.1 a 8.3.2 níže. |
8.3.1. Při ověřování shodnosti vozidla, konstrukční části nebo EMP odebraných ze série se výroba považuje za vyhovující požadavkům tohoto předpisu s ohledem na širokopásmové a úzkopásmové elektromagnetické rušení, jestliže naměřené hodnoty nepřesahují příslušné vztažné mezní hodnoty uvedené v bodech 6.2.2.1, 6.2.2.2, 6.3.2.1 a 6.3.2.2 o více než 2 dB (25 %).
8.3.2. Při ověřování shodnosti vozidla, konstrukční části nebo EMP odebraných ze série se výroba považuje za vyhovující požadavkům tohoto předpisu s ohledem na s ohledem na odolnost proti elektromagnetickému záření, jestliže EMP vozidla nevykazuje žádné zhoršení výkonu v souvislosti s přímým ovládáním vozidla, jež by mohlo být zpozorováno řidičem nebo jiným účastníkem silničního provozu, jestliže je vozidlo ve stavu podle přílohy 6 bodu 4 a je vystaveno účinkům pole, jehož intenzita vyjádřená ve V/m je menší než 80 % vztažných mezních hodnot uvedených v bodě 6.4.2.1 výše.
8.3.3. Při ověřování shodnosti konstrukční části nebo samostatného technického celku odebraných ze série se výroba považuje za vyhovující požadavkům tohoto předpisu s ohledem na odolnost proti rušením a emisím šířeným vedením, jestliže konstrukční část nebo samostatný technický celek nevykazují žádné zhoršení výkonu „funkcí souvisejících s odolností“ až do úrovní uvedených v bodě 6.8.1 a nepřekračují úrovně uvedené v bodě 6.9.1.
9. POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY
9.1. Schválení udělené typu vozidla, konstrukční části nebo samostatného technického celku podle tohoto předpisu je možno odejmout, nejsou-li dodrženy požadavky stanovené v bodě 6 výše nebo jestliže vybraná vozidla nevyhoví zkouškám podle bodu 6 výše.
9.2. Pokud některá ze smluvních stran dohody, která uplatňuje tento předpis, odejme schválení, které dříve udělila, musí o tom ihned informovat ostatní smluvní strany, které používají tento předpis, prostřednictvím formuláře sdělení podle vzoru v přílohách 3A a 3B tohoto předpisu.
10. DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY
Pokud držitel schválení zcela přestane vyrábět typ vozidla nebo EMP schválený podle tohoto předpisu, musí o tom informovat orgán, který schválení udělil. Uvedený orgán to následně oznámí ostatním stranám dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, a to prostřednictvím formuláře sdělení podle vzoru v přílohách 3 A a 3B tohoto předpisu.
11. ZMĚNA A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ TYPU VOZIDLA NEBO ELEKTRICKÉ/ELEKTRONICKÉ MONTÁŽNÍ PODSKUPINY
11.1. Každá změna typu vozidla nebo EMP musí být oznámena správnímu orgánu, který udělil schválení typu vozidla. Tento orgán potom může buď:
|
11.1.1. |
usoudit, že provedené úpravy pravděpodobně nemají znatelný nepříznivý vliv a že vozidlo nebo EMP v každém případě stále splňuje požadavky, nebo |
|
11.1.2. |
požadovat od technické zkušebny odpovědné za provedení zkoušek nový zkušební protokol. |
11.2. Potvrzení o udělení nebo odmítnutí schválení s uvedením jednotlivých úprav se oznamuje stranám dohody, které uplatňují tento předpis, a to postupem uvedeným v bodě 4 výše.
11.3. Příslušný orgán, který udělí rozšíření schválení typu, přidělí takovému rozšíření pořadové číslo a informuje o tom ostatní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, a to prostřednictvím formuláře sdělení podle vzoru uvedeného v přílohách 3A a 3B tohoto předpisu.
12. PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
12.1. Počínaje úředním datem vstupu série změn 03 v platnost žádná ze smluvních stran uplatňujících tento předpis neodmítne udělit schválení EHK podle tohoto předpisu ve znění série změn 03.
12.2. Po uplynutí 12 měsíců od vstupu tohoto předpisu ve znění série změn 03 v platnost udělí smluvní strany uplatňující tento předpis schválení, pouze pokud typ vozidla, konstrukční část nebo samostatný technický celek, který se má schválit, splňuje požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 03.
12.3. Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, nesmí odmítnout udělit rozšíření schválení podle předchozích sérií změn tohoto předpisu.
12.4. Od doby 48 měsíců po datu vstupu série změn 03 tohoto předpisu v platnost mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout první vnitrostátní registraci (první uvedení do provozu) vozidla, konstrukční části nebo samostatného technického celku, které nesplňují požadavky série změn 03 tohoto předpisu.
13. NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN PROVÁDĚJÍCÍCH SCHVALOVACÍ ZKOUŠKY A NÁZVY A ADRESY SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ
Smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben provádějících schvalovací zkoušky a názvy a adresy správních orgánů, které udělují schválení typu a kterým se zasílají formuláře potvrzující udělení nebo rozšíření, odmítnutí nebo odejmutí schválení typu vydané v jiných zemích.
(1) Podle definice v příloze 7 úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), (dokument TRANS/WP.29/Rev.1/Amend.2, naposledy pozměněný dokumentem Amend.4).
(2) 1 pro Německo, 2 pro Francii, 3 pro Itálii, 4 pro Nizozemsko, 5 pro Švédsko, 6 pro Belgii, 7 pro Maďarsko, 8 pro Českou republiku, 9 pro Španělsko, 10 pro Srbsko, 11 pro Spojené království, 12 pro Rakousko, 13 pro Lucembursko, 14 pro Švýcarsko, 15 (nepřiděleno), 16 pro Norsko, 17 pro Finsko, 18 pro Dánsko, 19 pro Rumunsko, 20 pro Polsko, 21 pro Portugalsko, 22 pro Ruskou federaci, 23 pro Řecko, 24 pro Irsko, 25 pro Chorvatsko, 26 pro Slovinsko, 27 pro Slovensko, 28 pro Bělorusko, 29 pro Estonsko, 30 (nepřiděleno), 31 pro Bosnu a Hercegovinu, 32 pro Lotyšsko, 33 (nepřiděleno), 34 pro Bulharsko, 35 (nepřiděleno), 36 pro Litvu, 37 pro Turecko, 38 (nepřiděleno), 39 pro Ázerbájdžán, 40 pro Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii, 41 (nepřiděleno), 42 pro Evropské společenství (schválení vydávají členské státy, přičemž použijí svůj příslušný symbol EHK), 43 pro Japonsko, 44 (nepřiděleno), 45 pro Austrálii, 46 pro Ukrajinu, 47 pro Jihoafrickou republiku, 48 pro Nový Zéland, 49 pro Kypr, 50 pro Maltu, 51 pro Korejskou republiku, 52 pro Malajsii, 53 pro Thajsko, 54 a 55 (nepřiděleno), 56 pro Černou Horu, 57 (nepřiděleno) a 58 pro Tunisko. Dalším zemím se přidělí po sobě následující čísla chronologicky v pořadí, v jakém ratifikují Dohodu o přijetí jednotných technických pravidel pro kolová vozidla, zařízení a části, které se mohou montovat a/nebo užívat na kolových vozidlech, a o podmínkách pro vzájemné uznávání schválení typu udělených na základě těchto pravidel, nebo v pořadí, v jakém k uvedené dohodě přistoupí. Takto přidělená čísla sdělí generální tajemník Organizace spojených národů smluvním stranám dohody.
Dodatek 1
Seznam norem uvedených v tomto předpise
|
1. |
CISPR 12 „Charakteristiky rádiového rušení vozidel, motorových člunů a zařízení poháněných zážehovým motorem – Mezní hodnoty a metody měření“, 5. vydání 2001. |
|
2. |
CISPR 16-1-4 „Specifikace metod a přístrojů pro měření rádiového rušení a odolnosti proti rádiovému rušení – Část 1: Přístroje pro měření rádiového rušení a odolnosti proti rádiovému rušení“, vydání z 1. ledna 2004. |
|
3. |
CISPR 25 „Mezní hodnoty a metody měření charakteristik rádiového rušení pro ochranu přijímačů používaných na palubách vozidel“, 2. vydání 2002. |
|
4. |
ISO 7637-1 „Silniční vozidla – Elektrické rušení vedením a vazbou – Část 1: Definice a všeobecná hodnocení“, 2. vydání 2002. |
|
5. |
ISO 7637-2 „Silniční vozidla – Elektrické rušení vedením a vazbou – Část 2: Šíření elektrického přechodového jevu pouze po napájecím vedení u vozidel se jmenovitým napájecím napětím 12 V nebo 24 V“, 2. vydání 2004. |
|
6. |
ISO-EN 17025 „Všeobecné požadavky na způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří“, 1. vydání 1999. |
|
7. |
ISO 11451 „Silniční vozidla – Elektrické rušení úzkopásmovým vyzařováním elektromagnetické energie – Metody zkoušek vozidla“:
|
|
8. |
ISO 11452 „Silniční vozidla – Elektrické rušení úzkopásmovým vyzařováním elektromagnetické energie – Metody zkoušek konstrukční části“:
|
|
9. |
Radiokomunikační řád Mezinárodní telekomunikační unie, vydání 2001. |
Dodatek 2
Širokopásmové vztažné mezní hodnoty vozidla
Vzdálenost anténa–vozidlo: 10 m
|
Mezní hodnota E (dΒμV/m) pro kmitočet F (MHz) |
||
|
30–75 MHz |
75–400 MHz |
400–1 000 MHz |
|
E = 32 |
E = 32 + 15,13 log (F/75) |
E = 43 |
Mezní hodnota vyzařovaných emisí vozidla
Širokopásmová mezní hodnota pro schválení typu – 10 m
Kvazišpičkový detektor – šířka pásma 120 kHz
Dodatek 3
Širokopásmové vztažné mezní hodnoty vozidla
Vzdálenost anténa–vozidlo: 3 m
|
Mezní hodnota E (dΒμV/m) pro kmitočet F (MHz) |
||
|
30–75 MHz |
75–400 MHz |
400–1 000 MHz |
|
E = 42 |
E = 42 + 15,13 log (F/75) |
E = 53 |
Mezní hodnota vyzařovaných emisí vozidla
Širokopásmová mezní hodnota pro schválení typu – 3 m
Kvazišpičkový detektor – šířka pásma 120 kHz
Dodatek 4
Úzkopásmové vztažné mezní hodnoty vozidla
Vzdálenost anténa–vozidlo: 10 m
|
Mezní hodnota E (dΒμV/m) pro kmitočet F (MHz) |
||
|
30–75 MHz |
75–400 MHz |
400–1 000 MHz |
|
E = 22 |
E = 22 + 15,13 log (F/75) |
E = 33 |
Mezní hodnota vyzařovaných emisí vozidla
Úzkopásmová mezní hodnota pro schválení typu – 10 m
Detektor střední hodnoty – šířka pásma 120 kHz
Dodatek 5
Úzkopásmové vztažné mezní hodnoty vozidla
Vzdálenost anténa–vozidlo: 3 m
|
Mezní hodnota E (dΒμV/m) pro kmitočet F (MHz) |
||
|
30–75 MHz |
75–400 MHz |
400–1 000 MHz |
|
E = 32 |
E = 32 + 15,13 log (F/75) |
E = 43 |
Mezní hodnota vyzařovaných emisí vozidla
Úzkopásmová mezní hodnota pro schválení typu – 3 m
Detektor střední hodnoty – šířka pásma 120 kHz
Dodatek 6
Elektrická/elektronická montážní podskupina
Širokopásmové vztažné mezní hodnoty
|
Mezní hodnota E (dΒμV/m) pro kmitočet F (MHz) |
||
|
30–75 MHz |
75–400 MHz |
400–1 000 MHz |
|
E = 62 – 25,13 log (F/30) |
E = 52 + 15,13 log (F/75) |
E = 63 |
Mezní hodnota vyzařovaných emisí EMP
Širokopásmová mezní hodnota pro schválení typu – 1 m
Kvazišpičkový detektor – šířka pásma 120 kHz
Dodatek 7
Elektrická/elektronická montážní podskupina
Úzkopásmové vztažné mezní hodnoty
|
Mezní hodnota E (dΒμV/m) pro kmitočet F (MHz) |
||
|
30–75 MHz |
75–400 MHz |
400–1 000 MHz |
|
E = 52 – 25,13 log (F/30) |
E = 42 + 15,13 log (F/75) |
E = 53 |
Mezní hodnota vyzařovaných emisí EMP
Úzkopásmová mezní hodnota pro schválení typu – 1 m
Detektor střední hodnoty – šířka pásma 120 kHz
PŘÍLOHA 1
PŘÍKLADY ZNAČEK SCHVÁLENÍ TYPU
Vzor A
(Viz bod 5.2 tohoto předpisu)
Vzor B
(Viz bod 5.2 tohoto předpisu)
(1) Druhé číslo je uvedeno pouze jako příklad.
PŘÍLOHA 2A
VZOR INFORMAČNÍHO DOKUMENTU
Pro schválení typu vozidla z hlediska elektromagnetické kompatibility
Následující informace se spolu se soupisem obsahu dodávají trojmo.
Předkládají-li se výkresy, musí být vypracovány ve vhodném měřítku na formátu A4 nebo musí být na tento formát složeny a musí být dostatečně podrobné.
Předkládají-li se fotografie, musí zobrazovat dostatečně podrobně.
Mají-li systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky elektronické řízení, musí být dodány informace o jeho vlastnostech.
OBECNĚ
|
1. |
Značka (obchodní název výrobce): … |
|
2. |
Typ: … |
|
3. |
Kategorie vozidla: … |
|
4. |
Název a adresa výrobce: … Název a adresa případného zplnomocněného zástupce: … |
|
5. |
Adresa (adresy) montážního závodu (závodů): … |
OBECNÉ KONSTRUKČNÍ VLASTNOSTI VOZIDLA
|
6. |
Fotografie a/nebo výkres (výkresy) vozidla představujícího příslušný typ: … |
|
7. |
Umístění a uspořádání motoru: … |
POHONNÁ JEDNOTKA
|
8. |
Výrobce: … |
|
9. |
Kód motoru podle označení výrobcem na motoru: … |
|
10. |
Spalovací motor: … |
|
11. |
Funkční princip: zážehový/vznětový, čtyřtakt/dvoutakt (1) |
|
12. |
Počet a uspořádání válců: … |
|
13. |
Přívod paliva: … |
|
14. |
Vstřikem paliva (pouze vznětové motory): ano/ne (1) |
|
15. |
Elektronická řídící jednotka:… |
|
16. |
Značka (značky): … |
|
17. |
Popis systému: … |
|
18. |
Vstřikem paliva (pouze zážehové motory): ano/ne (1) |
|
19. |
Elektrický systém: … |
|
20. |
Jmenovité napětí: … V, na kostře kladný/záporný pól (1) |
|
21. |
Generátor: |
|
22. |
Typ: … |
|
23. |
Zapalování:… |
|
24. |
Značka (značky): … |
|
25. |
Typ (typy): … |
|
26. |
Funkční princip: … |
|
27. |
Palivový systém LPG: ano/ne (1) |
|
28. |
Elektronická řídící jednotka motoru pro palivo LPG: … |
|
29. |
Značka (značky): … |
|
30. |
Typ (typy): … |
|
31. |
Palivový systém NG: ano/ne (1) |
|
32. |
Elektronická řídící jednotka motoru pro palivo NG: |
|
33. |
Značka (značky): … |
|
34. |
Typ (typy): … |
|
35. |
Elektromotor:… |
|
36. |
Typ (vinutí, buzení): … |
|
37. |
Provozní napětí: … Motory na plynové palivo (v případě systémů s odlišnou konstrukcí nutno dodat odpovídající informace) |
|
38. |
Elektronická řídící jednotka (ECU): |
|
39. |
Značka (značky): … |
|
40. |
Typ (typy): … |
PŘEVOD
|
41. |
Druh (mechanický, hydraulický, elektrický atd.): … |
|
42. |
Stručný popis případných elektrických/elektronických konstrukčních částí: … |
ZAVĚŠENÍ
|
43. |
Stručný popis případných elektrických/elektronických konstrukčních částí: … |
ŘÍZENÍ
|
44. |
Stručný popis případných elektrických/elektronických konstrukčních částí: … |
BRZDY
|
45. |
Protiblokovací brzdový systém: ano/ne/volitelně (1) |
|
46. |
U vozidel s protiblokovacími brzdovými systémy popis činnosti systému (včetně všech elektronických částí), elektrické blokové schéma, schéma hydraulického nebo pneumatického obvodu: … |
KAROSERIE
|
47. |
Druh karoserie: … |
|
48. |
Použité materiály a způsoby konstrukce: … |
|
49. |
Čelní sklo a ostatní okna: |
|
50. |
Stručný popis případných elektrických/elektronických konstrukčních částí mechanismu spouštění okna: … |
|
51. |
Zpětná zrcátka (uveďte pro každé zrcátko): … |
|
52. |
Stručný popis případných elektronických konstrukčních částí seřizovacího systému: … |
|
53. |
Bezpečnostní pásy a/nebo jiné zádržné systémy: … |
|
54. |
Stručný popis případných elektrických/elektronických konstrukčních částí: … |
|
55. |
Potlačení rádiového rušení: … |
|
56. |
Popis a výkresy/fotografie tvarů a základních materiálů části karoserie, která tvoří motorový prostor a jemu nejbližší část prostoru pro cestující: … |
|
57. |
Výkresy nebo fotografie polohy kovových konstrukčních částí v motorovém prostoru (např. topná zařízení, náhradní kolo, filtr sání, mechanismus řízení atd.): … |
|
58. |
Tabulka a výkres zařízení pro potlačení rádiového rušení: … |
|
59. |
Údaje o jmenovitých hodnotách stejnosměrného odporu a u odporových kabelů zapalování o jejich jmenovitém odporu na 1 m: … |
ZAŘÍZENÍ PRO OSVĚTLENÍ A SVĚTELNOU SIGNALIZACI
|
60. |
Stručný popis případných elektrických/elektronických konstrukčních částí jiných než svítilny: … |
RŮZNÉ
|
61. |
Prostředky ochrany proti neoprávněnému použití vozidla: |
|
62. |
Stručný popis případných elektrických/elektronických konstrukčních částí: … |
|
63. |
Tabulka pro instalaci a použití případných rádiových vysílačů ve vozidle (vozidlech) (viz bod 3.1.8 tohoto předpisu):
|
|
64. |
Vozidlo vybavené radarovým zařízením krátkého dosahu v pásmu 24 GHz: ano/ne/volitelně (1) |
Žadatel o schválení typu musí v případě potřeby také dodat:
Dodatek 1:
Seznam (se značkami a typy všech elektrických a/nebo elektronických konstrukčních částí, kterých se tento předpis týká (viz body 2.9 a 2.10 tohoto předpisu) a které nebyly uvedeny dříve).
Dodatek 2:
Schéma nebo výkres celkového uspořádání elektrických a/nebo elektronických konstrukčních částí (kterých se tento předpis týká) a celkového uspořádání kabeláže.
Dodatek 3:
Popis vozidla vybraného jako představitel typu:
|
|
Druh karoserie: … |
|
|
Levostranné nebo pravostranné řízení: … |
|
|
Rozvor: … |
Dodatek 4:
Příslušný zkušební protokol (protokoly) předložený (předložené) výrobcem, vypracovaný (vypracované) zkušební laboratoří akreditovanou podle ISO 17025 a uznanou schvalovacím orgánem za účelem vystavení certifikátu schválení typu.
(1) Nehodící se škrtněte.
PŘÍLOHA 2B
VZOR INFORMAČNÍHO DOKUMENTU
pro schválení typu elektrické/elektronické montážní podskupiny z hlediska elektromagnetické kompatibility
Následující informace, přicházejí-li v úvahu, se spolu se soupisem obsahu dodávají trojmo. Předkládají-li se výkresy, musí být vypracovány ve vhodném měřítku na formátu A4 nebo musí být na tento formát složeny a musí být dostatečně podrobné. Předkládají-li se fotografie, musí zobrazovat dostatečně podrobně.
Mají-li systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky elektronické řízení, musí být dodány informace o jeho vlastnostech.
|
1. |
Značka (obchodní název výrobce): … |
|
2. |
Typ: … |
|
3. |
Způsob označení typu, je-li na konstrukční části/samostatném technickém celku vyznačen: (1) |
|
3.1 |
Umístění tohoto označení: … |
|
4. |
Název a adresa výrobce: … Název a adresa případného zplnomocněného zástupce: … … |
|
5. |
U konstrukčních částí a samostatných technických celků umístění a způsob připevnění značky schválení typu: … … |
|
6. |
Adresa (adresy) montážního závodu (závodů): … |
|
7. |
Tato EMP musí být schválena jako konstrukční část/samostatný technický celek (2) |
|
8. |
Omezení použití a podmínky montáže: … |
|
9. |
Jmenovité napětí elektrického systému: …V, na kostře kladný/záporný pól (2) |
Dodatek 1:
Popis EMP vybrané jako představitel typu (elektrické blokové schéma a seznam hlavních konstrukčních částí představujících EMP (např. značka a typ mikroprocesoru, krystalu atd.).
Dodatek 2:
Příslušný zkušební protokol (protokoly) předložený (předložené) výrobcem, vypracovaný (vypracované) zkušební laboratoří akreditovanou podle ISO 17025 a uznanou schvalovacím orgánem za účelem vystavení certifikátu schválení typu.
(1) Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které se netýkají popisu typů konstrukční části nebo samostatného technického celku, na které se tento informační dokument vztahuje, musí být takové znaky v dokumentaci nahrazeny znakem „?“ (např. ABC??123??).
(2) Nehodící se škrtněte.
PŘÍLOHA 3A
SDĚLENÍ
(Maximální formát: A4 (210 × 297 mm))
PŘÍLOHA 3B
SDĚLENÍ
(Maximální formát: A4 (210 × 297 mm))
PŘÍLOHA 3C
ATESTACE PODLE BODU 3.2.9
(Maximální formát: A4 (210 × 297 mm))
Žadatel: …
Obecný popis výrobku: …
Informace předložené žadatelem: …
Tato EMP může být použita pro libovolný typ vozidla s následujícími omezeními: …
Případné podmínky instalace: …
Potvrzujeme, že na výše popsaný výrobek se nevztahuje odolnost podle předpisu č. 10. Není nutné provádět žádné zkoušky týkající se odolnosti stanovené v tomto předpise.
Technická zkušebna odpovědná za posouzení: …
Místo: …
Datum: …
Podpis: …
PŘÍLOHA 4
Metoda měření vyzařovaných širokopásmových elektromagnetických emisí vozidel
1. OBECNĚ
1.1 Zkušební metoda popsaná v této příloze může být použita pouze pro vozidla.
1.2 Zkušební metoda
Cílem této zkoušky je změřit širokopásmové emise elektrických nebo elektronických systémů namontovaných do vozidla (např. systém zapalování nebo elektromotory).
Není-li v této příloze uvedeno jinak, musí být zkouška provedena v souladu s CISPR 12 (změna 1, 5. vydání 2005).
2. STAV VOZIDLA BĚHEM ZKOUŠEK
2.1 Motor
Motor musí být provozován podle CISPR 12 (změna 1, 5. vydání 2005) bod 5.3.2.
2.2 Ostatní systémy vozidla
Všechna zařízení schopná generovat širokopásmové emise, která mohou být zapnuta trvale řidičem nebo spolujezdcem, by měla být v provozu s maximálním zatížením, např. motory stíračů nebo ventilátory. Houkačka a elektrické motory stahování oken jsou vyloučeny, protože se neužívají trvale.
3. MÍSTO MĚŘENÍ
3.1 Alternativně k požadavkům podle CISPR 12 (změna 1, 5. vydání 2005) může být zkušební plocha pro vozidla kategorie L jakékoliv místo, které splňuje podmínky uvedené na obrázku 1 v dodatku k této příloze. V tomto případě se musí měřicí zařízení nacházet vně části uvedené na obrázcích 1 a 2 v dodatku k této příloze.
3.2 Může být použito zakryté zkušební zařízení, lze-li prokázat korelaci mezi výsledky dosaženými v zakrytém zkušebním zařízení a výsledky dosaženými na venkovní zkušební ploše. Zakryté zkušební zařízení nemusí splňovat rozměrové požadavky venkovní zkušební plochy, pouze vzdálenost mezi anténou a vozidlem a výška antény musí být dodrženy.
4. POŽADAVKY ZKOUŠEK
4.1 Mezní hodnoty platí v celém kmitočtovém rozsahu 30 až 1 000 MHz pro měření prováděná v semianechoidní komoře nebo na venkovní zkušební ploše.
4.2 Měření mohou být provedena buď s kvazišpičkovými, nebo špičkovými detektory. Mezní hodnoty uvedené v bodech 6.2 a 6.5 tohoto předpisu platí pro kvazišpičkové detektory. V případě špičkových detektorů se použije korekční faktor 20 dB stanovený v CISPR 12 (změna 1, 5. vydání 2005).
4.3 Měření
Technická zkušebna provede zkoušku v intervalech předepsaných v normě CISPR 12 (změna 1, 5. vydání 2005) pro celý kmitočtový rozsah 30 až 1 000 MHz.
Alternativně, jestliže výrobce poskytne údaje naměřené pro celé kmitočtové pásmo ze zkušební laboratoře akreditované podle příslušných částí normy ISO 17025 (1. vydání 1999) a uznané schvalovacím orgánem, může technická zkušebna rozdělit kmitočtový rozsah na 14 kmitočtových pásem 30–34, 34–45, 45–60, 60–80, 80–100, 100–130, 130–170, 170–225, 225–300, 300–400, 400–525, 525–700, 700–850, 850–1 000 MHz a provést zkoušky na 14 kmitočtech, které vykazují nejvyšší úrovně emisí v každém pásmu za účelem potvrzení, že vozidlo vyhovuje požadavkům této přílohy.
Je-li během zkoušky mezní hodnota překročena, je třeba ověřit, že překročení bylo způsobeno vozidlem, a nikoli rušením v okolí.
4.4 Naměřené hodnoty
Maximální naměřené hodnoty vztažené k mezní hodnotě (při horizontální a vertikální polarizaci a umístění antény na levé a pravé straně vozidla) pro každé ze 14 kmitočtových pásem se považují za charakteristické údaje na kmitočtu, na kterém bylo měření provedeno.
Dodatek
Obrázek 1
Čistá vodorovná plocha bez elektromagneticky odrazivých povrchů určená elipsou
Obrázek 2
Poloha antény vzhledem k vozidlu
PŘÍLOHA 5
Metoda měření vyzařovaných úzkopásmových elektromagnetických emisí vozidel
1. OBECNĚ
1.1 Zkušební metoda popsaná v této příloze může být použita pouze pro vozidla.
1.2 Zkušební metoda
Cílem této zkoušky je změřit úzkopásmové elektromagnetické emise, jaké by mohly pocházet ze systémů založených na mikroprocesorech nebo dalších úzkopásmových zdrojích.
Není-li v této příloze uvedeno jinak, musí být zkouška provedena v souladu s CISPR 12 (změna 1, 5. vydání 2005) nebo CISPR 25 (2. vydání 2002).
1.3 Nejprve se detektorem střední hodnoty změří úroveň emisí u antény rádiového přijímače vozidla v kmitočtovém pásmu FM (76–108 MHz). Není-li překročena úroveň uvedená v bodě 6.3.2.4 tohoto předpisu, považuje se vozidlo za vyhovující požadavkům této přílohy, pokud jde o toto kmitočtové pásmo, a úplná zkouška se nemusí provádět.
1.4 Alternativně pro vozidla kategorie L může být místo měření vybráno podle přílohy 4 bodů 3.1 a 3.2.
2. STAV VOZIDLA BĚHEM ZKOUŠEK
2.1 Spínač zapalování musí být zapnut. Motor nesmí být v provozu.
2.2 Elektronické systémy vozidla musí být v normálním provozním režimu, přičemž vozidlo stojí.
2.3 Všechna zařízení s vnitřními oscilátory > 9 kHz nebo opakovanými signály, která mohou být zapnuta trvale řidičem nebo spolujezdcem, by měla být v normálním provozu.
3. POŽADAVKY ZKOUŠEK
3.1 Mezní hodnoty platí v celém kmitočtovém rozsahu 30 až 1 000 MHz pro měření prováděná v semianechoidní komoře nebo na venkovní zkušební ploše.
3.2 Měření se provedou s detektorem střední hodnoty.
3.3 Měření
Technická zkušebna provede zkoušku v intervalech předepsaných v normě CISPR 12 (změna 1, 5. vydání 2005) pro celý kmitočtový rozsah 30 až 1 000 MHz.
Alternativně, jestliže výrobce poskytne údaje naměřené pro celé kmitočtové pásmo ze zkušební laboratoře akreditované podle příslušných částí normy ISO 17025 (1. vydání 1999) a uznané schvalovacím orgánem, může technická zkušebna rozdělit kmitočtový rozsah na 14 kmitočtových pásem 30–34, 34–45, 45–60, 60–80, 80–100, 100–130, 130–170, 170–225, 225–300, 300–400, 400–525, 525–700, 700–850, 850–1 000 MHz a provést zkoušky na 14 kmitočtech, které vykazují nejvyšší úrovně emisí v každém pásmu za účelem potvrzení, že vozidlo vyhovuje požadavkům této přílohy.
Je-li během zkoušky mezní hodnota překročena, je třeba ověřit, že překročení bylo způsobeno vozidlem, a nikoli rušením v okolí včetně širokopásmového záření z některé EMP.
3.4 Naměřené hodnoty
Maximální naměřené hodnoty vztažené k mezní hodnotě (při horizontální a vertikální polarizaci a umístění antény na levé a pravé straně vozidla) pro každé ze 14 kmitočtových pásem se považují za charakteristické údaje na kmitočtu, na kterém bylo měření provedeno.
PŘÍLOHA 6
Metoda zkoušení odolnosti vozidel proti elektromagnetickému záření
1. OBECNĚ
1.1 Zkušební metoda popsaná v této příloze může být použita pouze pro vozidla.
1.2 Zkušební metoda
Cílem této zkoušky je prokázat odolnost elektronických systémů vozidla. Vozidlo se vystaví účinkům elektromagnetických polí tak, jak je popsáno v této příloze. Vozidlo musí být v průběhu zkoušky monitorováno.
Není-li v této příloze uvedeno jinak, provede se zkouška podle normy ISO 11451-2, 3. vydání 2005.
1.3 Alternativní zkušební metody
Zkouška může být u všech vozidel alternativně provedena na venkovní zkušební ploše. Zkušební zařízení musí splňovat požadavky vnitrostátních právních předpisů týkajících se emisí elektromagnetických polí.
Je-li vozidlo delší než 12 m a/nebo širší než 2,60 m a/nebo vyšší než 4,00 m, může být metoda zkoušení proudovou injektáží (BCI) podle normy ISO 11451-4 (1. vydání 1995) použita pro kmitočtový rozsah 20–2 000 MHz s úrovněmi stanovenými v bodě 6.7.2.1 tohoto předpisu.
2. STAV VOZIDLA BĚHEM ZKOUŠEK
2.1 Vozidlo musí být v nenaloženém stavu s výjimkou zatížení nezbytým testovacím zařízením.
2.1.1 Motor musí normálně otáčet hnací kola konstantní rychlostí 50 km/h, není-li žádný důvod technické povahy související s vozidlem pro stanovení jiných podmínek. U vozidel kategorií L1 a L2 se hnací kola musí normálně otáčet konstantní rychlostí 25 km/h. Vozidlo se umístí na přiměřeně zatíženém dynamometru nebo, není-li k dispozici dynamometr, na elektricky izolovaných podpěrách náprav v minimální vzdálenosti od země. Spojovací hřídele, řemeny nebo řetězy mohou být v případě potřeby odpojeny (např. u nákladních automobilů, dvou- a tříkolových vozidel).
2.1.2 Základní podmínky vozidla
Tento bod vymezuje minimální podmínky zkoušky (pokud to je vhodné) a kritéria selhání při zkoušce pro vozidla při zkouškách odolnosti. Ostatní systémy vozidla, které mohou ovlivnit funkce související s odolností, musí být zkoušeny způsobem, který byl odsouhlasen mezi výrobcem a technickou zkušebnou.
|
Podmínky zkoušky vozidla pro „cyklus 50 km/h“ |
Kritéria selhání při zkoušce |
|
Rychlost vozidla 50 km/h (resp. 25 km/h u vozidel kategorií L1, L2) ± 20 % (vozidlo pohánějící válce). Je-li vozidlo vybaveno tempomatem, musí být zapnutý. |
Kolísání rychlosti větší než ± 10 % jmenovité rychlosti. V případě automatické převodovky: změna převodového stupně navozující odchylky rychlosti větší než ± 10 % jmenovité rychlosti. |
|
Potkávací světla ZAPNUTA (ruční režim) |
Světla VYPNUTA |
|
Stěrač čelního skla ZAPNUT (ruční režim) na nejvyšší rychlost |
Úplné zastavení stěrače čelního skla |
|
Směrová svítilna na straně řidiče ZAPNUTA |
Změna kmitočtu (menší než 0,75 Hz nebo větší než 2,25 Hz). Změna pracovního cyklu (menší než 25 % nebo větší než 75 %). |
|
Nastavitelné zavěšení v normální poloze |
Neočekávaná významná odchylka |
|
Sedadlo řidiče a volant ve střední poloze |
Neočekávaná odchylka větší než 10 % celkového rozsahu |
|
Alarm nenastaven |
Neočekávaná aktivace alarmu |
|
Houkačka VYPNUTA |
Neočekávaná aktivace houkačky |
|
Airbag a bezpečnostní zádržné systémy funkční s vypnutým airbagem spolujezdce, pokud je tato funkce instalována |
Neočekávaná aktivace |
|
Automatické dveře uzavřeny |
Neočekávané otevření |
|
Přestavitelná páka odlehčovací brzdy v normální poloze |
Neočekávané uvolnění |
|
Podmínky zkoušky vozidla pro „brzdný cyklus“ |
Kritéria selhání při zkoušce |
|
Musí být stanoveny v plánu zkoušek brzdného cyklu. Ten musí obsahovat činnost brzdového pedálu (pokud technické důvody nesvědčí proti), ale činnost protiblokovacího brzdného systému není nutně vyžadována. |
Brzdová světla během cyklu vyřazena. Výstražná brzdová světla ZAPNUTA se ztrátou funkce. Neočekávaná aktivace |
2.1.3 Všechna zařízení, která mohou být trvale zapnuta řidičem nebo spolujezdcem, by měla být v normálním provozu.
2.1.4 Všechny další systémy, které ovlivňují kontrolu řidiče nad vozidlem, musí být nastaveny jako za normálního provozu vozidla.
2.2 Pokud existují elektrické/elektronické systémy vozidla, které jsou nedílnou součástí přímého ovládání vozidla a nefungují za podmínek popsaných v bodě 4.1, je výrobci povoleno předat technické zkušebně zprávu nebo dodatečný důkaz o tom, že elektrický/elektronický systém vozidla splňuje požadavky tohoto předpisu. Takový důkaz je součástí dokumentace schválení typu.
2.3 Při monitorování vozidla smí být použito pouze zařízení, které není zdrojem rušení. Vnější části vozidla a prostor pro cestující musí být sledovány za účelem zjištění, zda jsou požadavky této přílohy splněny (např. použitím a) videokamery/videokamer, b) mikrofonu atd.).
3. VZTAŽNÝ BOD
3.1 Pro účely této přílohy je vztažným bodem bod, ve kterém se stanoví intenzita pole a který je definován takto:
|
3.2 |
pro vozidla kategorií M, N a O podle normy ISO 11451-2, 3. vydání 2005; |
|
3.3 |
pro vozidla kategorie L:
|
4. POŽADAVKY ZKOUŠEK
4.1 Kmitočtový rozsah, doby prodlevy, polarizace
Vozidlo se vystaví elektromagnetickému záření v kmitočtovém rozsahu 20 až 2 000 MHz při vertikální polarizaci.
Modulace zkušebního signálu:
|
a) |
AM (amplitudová modulace), modulační kmitočet 1 kHz a hloubka modulace 80 % v kmitočtovém rozsahu 20–800 MHz a |
|
b) |
PM (pulzní modulace), během doby „t“ rovné 577 μs je nosný kmitočet vysílán, ve zbývajícím čase do periody 4 600 μs je nosný kmitočet vypnutý, nosný kmitočet je v rozsahu 800–2 000 MHz, |
není-li mezi technickou zkušebnou a výrobcem vozidla dohodnuto jinak.
Velikost kmitočtového kroku a doba prodlevy musí být zvoleny v souladu s ISO 11451-1, 3. vydání 2005.
4.1.1 Technická zkušebna provede zkoušku v intervalech předepsaných v ISO 11451-1, 3. vydání 2005, v celém kmitočtovém rozsahu 20 až 2 000 MHz.
Alternativně, poskytne-li výrobce údaje z měření pro celé kmitočtové pásmo ze zkušební laboratoře akreditované podle příslušných částí normy ISO 17025 (1. vydání 1999) a uznané schvalovacím orgánem, může technická zkušebna zvolit snížený počet pevných kmitočtů v rozsahu, například 27, 45, 65, 90, 120, 150, 190, 230, 280, 380, 450, 600, 750, 900, 1 300 a 1 800 MHz za účelem potvrzení, že vozidlo splňuje požadavky této přílohy.
Jestliže vozidlo nevyhoví zkoušce popsané v této příloze, musí být ověřeno, že k selhání došlo za příslušných zkušebních podmínek, a nikoli následkem generování nekontrolovaných polí.
5. GENEROVÁNÍ POŽADOVANÉ INTENZITY POLE
5.1 Metodika zkoušky
5.1.1 Pro vytvoření podmínek zkušebního pole se použije „substituční metoda“ podle ISO 11451-1, 3. vydání 2005.
5.1.2 Kalibrace
Pro generátory pole (systémy přenosového vedení TLS) se použije jeden snímač pole ve vztažném bodě zařízení.
Pro antény se použijí čtyři snímače pole ve vztažné ose zařízení.
5.1.3 Zkušební fáze
Vozidlo se umístí osou vozidla do vztažného bodu nebo vztažné osy zařízení. Vozidlo musí normálně stát čelem k pevné anténě. Nacházejí-li se však jednotky elektronického ovládání a související kabeláž převážně v zadní části vozidla, měla by zkouška být provedena s vozidlem odvráceným čelní stranou od antény. V případě dlouhých vozidel (tj. kromě vozidel kategorií L, M1 a N1), jejichž jednotky elektronického ovládání a související kabeláž se nachází převážně směrem ke středu vozidla, může být vztažný bod buď na pravé, nebo na levé straně povrchu vozidla. Tento vztažný bod musí být určen ve středu délky vozidla nebo v jednom bodě na straně vozidla, který byl určen výrobcem ve spolupráci s příslušným orgánem po posouzení rozložení elektronických systémů a umístění příslušné kabeláže.
Takovou zkoušku lze provést, pouze umožňuje-li to fyzická konstrukce komory. Umístění antény musí být zaznamenáno ve zkušebním protokolu.
Dodatek
Obrázek 1
Obrázek 2
Obrázek 3
|
První fáze: určení vztažného bodu |
Druhá fáze: otočení vozidla |
PŘÍLOHA 7
Metoda měření vyzařovaných širokopásmových elektromagnetických emisí elektrických/elektronických montážních podskupin
1. OBECNĚ
1.1 Zkušební metoda popsaná v této příloze může být použita pro EMP, které mohou být následně montovány do vozidel, která splňují požadavky přílohy 4.
1.2 Zkušební metoda
Cílem této zkoušky je změřit širokopásmové elektromagnetické emise EMP (např. systémy zapalování, elektromotor atd.).
Není-li v této příloze uvedeno jinak, provede se zkouška podle CISPR 25 (2. vydání, 2002).
2. STAV EMP BĚHEM ZKOUŠEK
2.1 EMP musí být během zkoušek v normálním provozním režimu, nejlépe při maximálním zatížení.
3. USPOŘÁDÁNÍ ZKOUŠEK
3.1 Zkouška musí být provedena v souladu s CISPR 25 (2. vydání 2002) bod 6.4 – metodou ALSE.
3.2 Alternativní místo měření
Jako alternativa k měření pomocí absorpční stíněné komory (ALSE) může být použita metoda měření v otevřeném prostoru (OATS), která vyhovuje požadavkům CISPR 16-1 (2. vydání 2002) (viz dodatek k této příloze).
3.3 Okolí
Aby bylo vyloučeno vnější rušení hlukem nebo signály s úrovní, která by mohla podstatně ovlivnit měření, učiní se potřebná měření před nebo po hlavní zkoušce. Při tomto měření musí být úroveň vnějšího hluku nebo signálu nejméně o 6 dB nižší než mezní hodnoty rušení uvedené v bodě 6.5.2.1 tohoto předpisu, s výjimkou záměrného okolního úzkopásmového vysílání.
4. POŽADAVKY ZKOUŠEK
4.1 Mezní hodnoty platí v celém kmitočtovém rozsahu 30 až 1 000 MHz pro měření prováděná v semianechoidní komoře nebo na venkovní zkušební ploše.
4.2 Měření mohou být provedena buď s kvazišpičkovými, nebo špičkovými detektory. Mezní hodnoty uvedené v bodech 6.2 a 6.5 tohoto předpisu platí pro kvazišpičkové detektory. V případě špičkových detektorů se použije korekční faktor 20 dB stanovený v CISPR 12 (5. vydání 2001).
4.3 Měření
Technická zkušebna provede zkoušku v intervalech předepsaných v normě CISPR 25 (2. vydání 2002) v celém kmitočtovém rozsahu 30 až 1 000 MHz.
Alternativně, jestliže výrobce poskytne údaje naměřené pro celé kmitočtové pásmo ze zkušební laboratoře akreditované podle příslušných částí normy ISO 17025 (1. vydání 1999) a uznané schvalovacím orgánem, může technická zkušebna rozdělit kmitočtový rozsah na 13 kmitočtových pásem 30–50, 50–75, 75–100, 100–130, 130–165, 165–200, 200–250, 250–320, 320–400, 400–520, 520–660, 660–820, 820–1 000 MHz a provést zkoušky na 13 kmitočtech, které vykazují nejvyšší úrovně emisí v každém pásmu za účelem potvrzení, že EMP vyhovuje požadavkům této přílohy.
Je-li během zkoušky mezní hodnota překročena, je třeba ověřit, že překročení způsobila EMP, a nikoli rušení v okolí.
4.4 Naměřené hodnoty
Maximální naměřené hodnoty vztažené k mezní hodnotě (při horizontální/vertikální polarizaci) pro každé ze 13 kmitočtových pásem se považují za charakteristické údaje na kmitočtu, na kterém bylo měření provedeno.
Dodatek
Obrázek 1
Zkušební plocha v otevřeném prostoru: hranice zkušební plochy pro zkoušku elektrické/elektronické montážní podskupiny
Rovná čistá plocha bez elektromagneticky odrazivých povrchů
PŘÍLOHA 8
Metoda měření vyzařovaných úzkopásmových elektromagnetických emisí elektrických/elektronických montážních podskupin
1. OBECNĚ
1.1 Zkušební metoda popsaná v této příloze může být použita pro EMP, které mohou být následně montovány do vozidel splňujících požadavky přílohy 4.
1.2 Zkušební metoda
Cílem této zkoušky je změřit úzkopásmové elektromagnetické emise, jaké by mohly pocházet ze systémů založených na mikroprocesorech.
Není-li v této příloze uvedeno jinak, provede se zkouška podle CISPR 25 (2. vydání, 2002).
2. STAV EMP BĚHEM ZKOUŠEK
EMP musí být během zkoušek v normálním provozním režimu.
3. USPOŘÁDÁNÍ ZKOUŠEK
3.1 Zkouška musí být provedena v souladu s CISPR 25 (2. vydání 2002) bod 6.4 – metodou ALSE.
3.2 Alternativní místo měření
Jako alternativa k měření pomocí absorpční stíněné komory (ALSE) může být použita metoda měření v otevřeném prostoru (OATS), která vyhovuje požadavkům CISPR 16-1 (2. vydání 2002) (viz dodatek k příloze 7).
3.3 Okolí
Aby bylo vyloučeno vnější rušení hlukem nebo signály s úrovní, která by mohla podstatně ovlivnit měření, učiní se potřebná měření před nebo po hlavní zkoušce. Při tomto měření musí být úroveň vnějšího hluku nebo signálu nejméně o 6 dB nižší než mezní hodnoty rušení uvedené v bodě 6.5.2.1 tohoto předpisu, s výjimkou záměrného okolního úzkopásmového vysílání.
4. POŽADAVKY ZKOUŠEK
4.1 Mezní hodnoty platí v celém kmitočtovém rozsahu 30 až 1 000 MHz pro měření prováděná v semianechoidní komoře nebo na venkovní zkušební ploše.
4.2 Měření se provedou s detektorem střední hodnoty.
4.3 Měření
Technická zkušebna provede zkoušku v intervalech předepsaných v normě CISPR 12 (5. vydání 2001) v celém kmitočtovém rozsahu 30 až 1 000 MHz.
Alternativně, jestliže výrobce poskytne údaje naměřené pro celé kmitočtové pásmo ze zkušební laboratoře akreditované podle příslušných částí normy ISO 17025 (1. vydání 1999) a uznané schvalovacím orgánem, může technická zkušebna rozdělit kmitočtový rozsah na 13 kmitočtových pásem 30–50, 50–75, 75–100, 100–130, 130–165, 165– 200, 200–250, 250–320, 320–400, 400–520, 520–660, 660–820, 820–1 000 MHz a provést zkoušky na 13 kmitočtech, které vykazují nejvyšší úrovně emisí v každém pásmu za účelem potvrzení, že EMP vyhovuje požadavkům této přílohy. Je-li během zkoušky mezní hodnota překročena, je třeba ověřit, že překročení způsobila EMP, a nikoli rušení v okolí včetně širokopásmového záření z EMP.
4.4 Naměřené hodnoty
Maximální naměřené hodnoty vztažené k mezní hodnotě (při horizontální/vertikální polarizaci) pro každé ze 13 kmitočtových pásem se považují za charakteristické údaje na kmitočtu, na kterém bylo měření provedeno.
PŘÍLOHA 9
Metoda (metody) zkoušení odolnosti elektrických/elektronických montážních podskupin proti elektromagnetickému záření
1. OBECNĚ
1.1 Zkušební metoda (metody) popsaná v této příloze může být použita pro EMP.
1.2 Zkušební metody
1.2.1 EMP mohou splňovat požadavky libovolné kombinace následujících zkušebních metod podle uvážení výrobce za předpokladu, že je pokryt celý kmitočtový rozsah podle bodu 3.1 této přílohy.
|
a) |
zkouška v absorpční komoře podle ISO 11452-2, 2. vydání 2004; |
|
b) |
zkouška v TEM buňce podle ISO 11452-3, 3. vydání 2001; |
|
c) |
zkouška proudovou injektáží podle ISO 11452-4, 3. vydání 2005; |
|
d) |
zkouška páskovým vedením podle ISO 11452-5, 2. vydání 2002; |
|
e) |
páskové vedení 800 mm podle bodu 5 této přílohy. |
(Kmitočtový rozsah a obecné zkušební podmínky musí vycházet z ISO 11452-1, 3. vydání 2005).
2. STAV EMP BĚHEM ZKOUŠEK
2.1 Zkušební podmínky musí být ve shodě s ISO 11452-1, 3. vydání 2005.
2.2 Zkoušená EMP musí být zapnutá a musí být nastavena na podmínky normálního provozu. Uspořádání musí být provedeno tak, jak je stanoveno v této příloze, nevyžadují-li jednotlivé zkušební metody jiné uspořádání.
2.3 Během kalibrační fáze nesmí být na místě žádné vnější zařízení potřebné pro provoz zkoušené EMP. Žádné vnější zařízení nesmí být během kalibrace blíže než 1 m od vztažného bodu.
2.4 Aby se zajistilo, že budou při opakovaných zkouškách a měřeních získány reprodukovatelné výsledky, musí zařízení ke generování zkušebních signálů a jeho uspořádání odpovídat specifikacím, které byly použity během příslušné kalibrační fáze.
2.5 Skládá-li se zkoušená EMP z více než jednoho celku, měly by v ideálním případě být propojovací vodiče uspořádány v kabelových svazcích určených pro použití ve vozidle. Nejsou-li tyto kabelové svazky k dispozici, musí vzdálenost mezi elektronickou řídicí jednotkou a anténou odpovídat hodnotě předepsané normou. Všechny vodiče v kabelovém svazku by měly být zakončeny způsobem co nejvíce odpovídajícím skutečnosti, nejlépe skutečnými zátěžemi a akčními členy.
3. VŠEOBECNÉ ZKUŠEBNÍ POŽADAVKY
3.1 Kmitočtový rozsah, doby prodlevy
Měří se v kmitočtovém rozsahu 20 až 2 000 MHz s jednotlivými kroky kmitočtu podle ISO 11452-1, 3. vydání 2005.
Modulace zkušebního signálu:
|
a) |
AM (amplitudová modulace), modulační kmitočet 1 kHz a hloubka modulace 80 % v kmitočtovém rozsahu 20–800 MHz; |
|
b) |
PM (pulzní modulace), během doby „t“ rovné 577 μs je nosný kmitočet vysílán, ve zbývajícím čase do periody 4 600 μs je nosný kmitočet vypnutý, nosný kmitočet je v rozsahu 800–2 000 MHz, |
není-li mezi technickou zkušebnou a výrobcem EMP dohodnuto jinak.
Velikost kmitočtového kroku a doba prodlevy musí být zvoleny v souladu s ISO 11452-1, 3. vydání 2005.
3.2 Technická zkušebna provede zkoušku v intervalech předepsaných v ISO 11452-1, 3. vydání 2005, v celém kmitočtovém rozsahu 20 až 2 000 MHz.
Alternativně, poskytne-li výrobce údaje z měření pro celé kmitočtové pásmo ze zkušební laboratoře akreditované podle příslušných částí normy ISO 17025 (1. vydání 1999) a uznané schvalovacím orgánem, může technická zkušebna zvolit snížený počet pevných kmitočtů v rozsahu, např. 27, 45, 65, 90, 120, 150, 190, 230, 280, 380, 450, 600, 750, 900, 1 300 a 1 800 MHz za účelem potvrzení, že EMP splňuje požadavky této přílohy.
3.3 Jestliže EMP nevyhoví zkouškám popsaným v této příloze, musí být ověřeno, že k selhání došlo za příslušných zkušebních podmínek, a nikoli následkem generování nekontrolovaných polí.
4. ZVLÁŠTNÍ ZKUŠEBNÍ POŽADAVKY
4.1 Zkouška v absorpční komoře
4.1.1 Zkušební metoda
Tato zkušební metoda umožňuje zkoušení elektrických/elektronických systémů vozidla vystavením EMP elektromagnetickému záření generovanému anténou.
4.1.2 Metodika zkoušky
„Substituční metoda“ se použije pro vytvoření podmínek zkušebního pole podle ISO 11452-2, 2. vydání 2004.
Zkouška se provede s vertikální polarizací.
4.2 Zkouška v TEM buňce (viz dodatek 2 k této příloze)
4.2.1 Zkušební metoda
TEM buňka (buňka s příčnou elektromagnetickou vlnou) generuje homogenní pole mezi vnitřním vodičem (přepážkou) a pláštěm (deska umělé země).
4.2.2 Metodika zkoušky
Zkouška se provede podle ISO 11452-3, 3. vydání 2001.
V závislosti na zkoušené EMP zvolí technická zkušebna metodu maximální vazby pole vůči EMP nebo svazku vodičů uvnitř TEM buňky.
4.3 Zkouška proudovou injektáží
4.3.1 Zkušební metoda
Jedná se o postup zkoušek odolnosti, kdy se proudovou injektážní sondou indukuje proud přímo do kabelového svazku.
4.3.2 Metodika zkoušky
Zkouška se provede podle ISO 11452-4, 3. vydání 2005 na zkušební stolici. Alternativně může být EMP zkoušena instalovaná ve vozidle podle ISO 11451-4 (1. vydání 1995) s následujícími parametry:
|
a) |
injektážní sonda se umísťuje ve vzdálenosti 150 mm od zkoušené EMP; |
|
b) |
pro výpočet injektovaných proudů se použije referenční metoda; |
|
c) |
kmitočtový rozsah metody je omezen technickými parametry injektážní sondy. |
4.4 Zkouška páskovým vedením
4.4.1 Zkušební metoda
Při této zkušební metodě se kabelový svazek, který spojuje části EMP, vystaví specifikované intenzitě pole.
4.4.2 Metodika zkoušky
Zkouška se provede podle ISO 11452-5, 2. vydání 2002.
4.5 Zkouška páskovým vedením 800 mm
4.5.1 Zkušební metoda
Páskové vedení je tvořeno dvěma rovnoběžnými kovovými deskami vzdálenými od sebe 800 mm. Zkoušené zařízení se umístí uprostřed mezi desky a vystaví se působení elektromagnetického pole (viz dodatek 1 k této příloze).
Touto metodou lze zkoušet úplné elektronické systémy, včetně snímačů a akčních členů, i řídicí jednotky a kabeláže. Metoda je vhodná pro zařízení, jejichž největší rozměr je menší než 1/3 vzdálenosti desek.
4.5.2 Metodika zkoušky
4.5.2.1 Umístění páskového vedení
Páskové vedení se umístí ve stíněné místnosti (aby se zabránilo vnějšímu rušení) ve vzdálenosti 2 m od stěn a jakéhokoli kovového krytu, aby se zabránilo elektromagnetickým odrazům. Pro tlumení těchto odrazů lze použít materiál absorbující vysoké frekvence. Páskové vedení se umístí na nevodivých podpěrách nejméně 0,4 m nad podlahou.
4.5.2.2 Kalibrace páskového vedení
Sonda pro měření pole se umístí ve střední třetině podélného, svislého a příčného rozměru prostoru mezi rovnoběžnými deskami, bez zkoušeného systému.
Potřebné měřicí zařízení se umístí mimo stíněný prostor. Při každém požadovaném zkušebním kmitočtu musí být hodnota příkonu na vstupu páskového vedení taková, aby došlo v anténě k produkci pole požadované intenzity. Tento příkon nebo jiný parametr, který se přímo vztahuje k příkonu potřebnému k vytvoření pole, se použije pro zkoušky pro schválení typu, není-li v důsledku změn zkušebního prostoru nebo zařízení nutné tento postup opakovat.
4.5.2.3 Instalace zkoušené EMP
Hlavní řídicí jednotka se umístí do prostřední třetiny podélného, svislého a příčného rozměru prostoru mezi rovnoběžnými deskami. Podloží se stojanem z nevodivého materiálu.
4.5.2.4 Hlavní svazek vodičů a kabely snímačů/akčních členů
Hlavní svazek vodičů a kabely snímačů/akčních členů se vedou svisle vzhůru od řídicí jednotky k horní desce umělé země (což pomáhá maximalizovat vazbu s elektromagnetickým polem). Poté se vedou na spodní straně desky k jednomu z volných okrajů desky, kde se vytvoří smyčka, a pokračují podle horní části desky až ke konektorům napájení páskového vedení. Kabely potom směřují k přidruženému zařízení, které je umístěno mimo oblast působení elektromagnetického pole, např. na podlaze stíněné místnosti 1 m podélně od páskového vedení.
Dodatek 1
Obrázek 1
Zkouška páskovým vedením 800 mm
Obrázek 2
Rozměry páskového vedení 800 mm
Dodatek 2
Typické rozměry TEM buňky
Následující tabulka udává rozměry pro konstrukci TEM buňky s vymezením horního mezního kmitočtu:
|
Horní kmitočet [MHz] |
Činitel tvaru buňky W:b |
Činitel tvaru buňky L/W |
Vzdálenost desek b [cm] |
Přepážka S [cm] |
|
200 |
1,69 |
0,66 |
56 |
70 |
|
200 |
1,00 |
1 |
60 |
50 |
PŘÍLOHA 10
Metoda (metody) zkoušení emisí přechodových jevů elektrických/elektronických montážních podskupin a odolnosti proti nim
1. OBECNĚ
Tato zkušební metoda musí zajistit odolnost EMP proti přechodovým jevům na systému napájení vozidla šířených vedením a omezit přechodové jevy z EMP šířené vedením do systému napájení vozidla.
2. ODOLNOST PROTI RUŠENÍM VEDENÝM POUZE NAPÁJECÍMI VODIČI
Aplikují se zkušební impulzy 1, 2a, 2b, 3a, 3b a 4 v souladu s mezinárodní normou ISO 7637-2:2004 do napájecích vodičů, stejně jako do dalších vodičů EMP, které by mohly být za provozu připojeny k napájecím vodičům.
3. EMISE VEDENÝCH RUŠENÍ NA NAPÁJECÍCH VODIČÍCH
Měření v souladu s mezinárodní normou ISO 7637-2:2004 na napájecích vodičích, stejně jako na dalších vodičích EMP, které by mohly být za provozu připojeny k napájecím vodičům.