(EU) 2025/796Prováděcí nařízení Komise (EU) 2025/796 ze dne 24. dubna 2025, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo na dovoz mobilních přístupových plošin pocházejících z Čínské lidové republiky a mění prováděcí nařízení (EU) 2025/45 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz mobilních přístupových plošin pocházejících z Čínské lidové republiky

(1)

Dne 27. března 2024 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) antisubvenční šetření týkající se dovozu mobilních přístupových plošin pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „dotčená země“ nebo „ČLR“) na základě článku 10 základního nařízení. Oznámení o zahájení zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie (2) (dále jen „oznámení o zahájení“).

(2)

Komise zahájila šetření na základě podnětu, který dne 13. února 2024 podala „Koalice pro obnovení rovných podmínek v odvětví mobilních přístupových plošin v EU“ (dále též jen „žadatel“). Podnět byl podán jménem výrobního odvětví Unie, které se zabývá výrobou mobilních přístupových plošin, ve smyslu čl. 10 odst. 6 základního nařízení. Podnět obsahoval důkazy o subvencích a výsledné újmě, které byly dostatečným důvodem pro zahájení šetření.

(3)

Před zahájením antisubvenčního šetření Komise oznámila čínské vládě (3), že obdržela podnět s náležitými podklady, a vyzvala čínskou vládu ke konzultacím v souladu s čl. 10 odst. 7 základního nařízení. Konzultace se uskutečnily dne 25. března 2024. Nebylo však dosaženo žádného vzájemně přijatelného řešení.

(4)

Dne 13. listopadu 2024 zahájila Komise samostatné antidumpingové šetření týkající se téhož výrobku pocházejícího z ČLR (dále jen „samostatné antidumpingové šetření“). Dne 9. ledna 2025 uložila Komise konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybrala prozatímní clo uložené na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z ČLR (dále jen „konečné antidumpingové nařízení“) (4). Toto clo se pohybuje v rozmezí 20,6 % až 54,9 %. Analýza hospodářské situace výrobního odvětví Unie v tomto nařízení je obdobně totožná se zjištěními v samostatném antidumpingovém šetření, jelikož definice výrobního odvětví Unie, výrobci v Unii zařazení do vzorku, posuzované období a období šetření jsou u obou šetření stejné.

(5)

Podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2024/2725 ze dne 24 října 2024 zavedla Komise u dotčeného výrobku celní evidenci dovozu, aby v případě, že výsledkem šetření budou zjištění, která povedou k uložení vyrovnávání, mohlo být toto clo, pokud budou splněny nezbytné podmínky, uloženo na celně evidovaný dovoz se zpětnou působností v souladu s platnými právními předpisy („nařízení o celní evidenci“) (5).

(6)

V oznámení o zahájení vyzvala Komise zúčastněné strany, aby se jí přihlásily, a mohly se tak zúčastnit šetření. Kromě toho Komise o zahájení šetření výslovně informovala žadatele, další známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce a dále čínské orgány, známé dovozce a uživatele a vyzvala je k účasti.

(7)

Zúčastněné strany měly příležitost se k zahájení šetření vyjádřit a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(8)

Komise neobdržela žádné připomínky k zahájení šetření ani žádost o slyšení.

(9)

V oznámení o zahájení Komise uvedla, že může v souladu s článkem 27 základního nařízení vybrat vzorek zúčastněných stran.

(10)

V oznámení o zahájení Komise uvedla, že předběžně vybrala vzorek výrobců v Unii. Komise vzorek vybrala na základě největšího reprezentativního objemu prodeje a výroby obdobného výrobku v Unii během období šetření, který mohl být v době, která byla k dispozici, přiměřeně přezkoumán.

(11)

Vzorek se skládal ze tří výrobců v Unii, na které připadalo více než 55 % odhadované celkové výroby v Unii a 52 % prodeje všech výrobců obdobného výrobku v Unii. Výběrem tří největších výrobců a prodejců v Unii v období šetření, kteří se nacházeli ve dvou různých členských státech, Komise v souladu s čl. 27 odst. 1 základního nařízení zahrnula největší reprezentativní objem výroby a prodeje, který mohl být v době, která byla k dispozici, přiměřeně přezkoumán. Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se k předběžnému vzorku vyjádřily. Nebyly vzneseny žádné připomínky. Komise dospěla k názoru, že tento vzorek výrobců v Unii je proto pro výrobní odvětví Unie reprezentativní.

(12)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace uvedené v příloze 1 oznámení o zahájení šetření do 7 dnů ode dne zveřejnění oznámení. Žádný dovozce informace neposkytl a při šetření nespolupracoval.

(13)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny vyvážející výrobce v ČLR, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení šetření. Komise kromě toho požádala zastoupení Čínské lidové republiky při Evropské unii, aby označilo a/nebo kontaktovalo případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít zájem o účast na šetření.

(14)

Požadované informace poskytlo a se zařazením do vzorku souhlasilo šestnáct vyvážejících výrobců v dotčené zemi. V souladu s čl. 27 odst. 1 základního nařízení vybrala Komise vzorek čtyř (skupin) společností, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně prošetřen. Výběr vzorku byl založen na největším reprezentativním objemu výroby, prodeje nebo vývozu do Unie během období šetření, který může být v době, která je k dispozici, přiměřeně přezkoumán. Komise rovněž zvážila možnou způsobilost skupin vyvážejících výrobců pro režimy subvencí uvedené ve zprávě o dostatečnosti důkazů (6), a proto se na základě odpovědí na dotazníky pro výběr vzorku zabývala kromě prodeje na vývoz také výrobou a domácím prodejem.

(15)

V souladu s čl. 27 odst. 2 základního nařízení byl výběr vzorku projednán se všemi známými dotčenými vyvážejícími výrobci a orgány v dotčené zemi. Komise obdržela připomínky v tomto ohledu pouze od žadatele.

(16)

Žadatel tvrdil, že: i) vzorek by neměl zahrnovat žádné společnosti vlastněné USA, protože ty by pravděpodobně nebyly způsobilé pro většinu subvenčních programů a měly by údajně velmi omezený přístup na čínský domácí trh; ii) ve vzorku byly nadměrně zastoupeny čínské společnosti v soukromém vlastnictví a nedostatečně zastoupeny čínské společnosti ve veřejném vlastnictví, které jsou údajně integrovanější, více přítomné na domácím trhu a jsou více způsobilé pro financování a granty.

(17)

Komise po pečlivé analýze těchto připomínek usoudila, že vzorek dostatečně reprezentuje vyvážející výrobce mobilních přístupových plošin působící v Číně a že je v souladu s právními předpisy EU a WTO. Komise nejprve připomněla, že článek 27 základního nařízení poskytuje značnou volnost při výběru vzorku podle příslušných kritérií uvedených v tomto článku. Zejména čl. 27 odst. 2 jasně stanoví, že „konečný výběr stran […] provádí Komise“.

(18)

Pokud jde o konkrétní argumenty vznesené žadatelem, Komise uvedla, že výběr vzorku byl založen na největším reprezentativním objemu výroby, prodeje nebo vývozu do Unie během období šetření, který mohl být v době, která byla k dispozici, přiměřeně přezkoumán. Proto se Komise rozhodla zařadit do tohoto vzorku mimo jiné jednu společnost ve vlastnictví USA jako největšího vyvážejícího výrobce a rovněž největšího čínského výrobce z hlediska výroby a domácího prodeje v Číně, ačkoli tato společnost nepatřila mezi největší vývozce do Unie.

(19)

Jak je uvedeno v 16. bodě odůvodnění, jedním z prvků, které Komise zvažovala při výběru vzorku, byla způsobilost pro režimy subvencí. Komise však toto kritérium nepovažovala za rozhodující pro zajištění toho, že výběr vzorku nebude neobjektivní.

(20)

Ze stejného důvodu jako výše Komise nepoužila jako kritérium výběru vzorku statut společnosti. Zastoupeny byly všechny typy společností: podniky v zahraničním vlastnictví, v čínském soukromém vlastnictví i v čínském veřejném vlastnictví. Kromě toho Komise na základě odpovědí na výběr vzorku neshledala důvody pro tvrzení, že čínské společnosti ve veřejném vlastnictví jsou obecně integrovanější, více přítomné na domácím trhu a způsobilejší pro financování a granty než soukromé společnosti.

(21)

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem se Komise rozhodla potvrdit svůj prozatímní vzorek, který představoval (co do počtu jednotek) 54 % výroby, 47 % domácího prodeje a 59 % odhadovaného celkového objemu vývozu z ČLR do Unie v období šetření. Komise považovala tento vzorek za reprezentativní podle článku 27 základního nařízení.

(22)

Komise zaslala dotazníky čínské vládě, čtyřem skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku, třem výrobcům v Unii zařazeným do vzorku, žadateli, známým dovozcům a uživatelům. Dotazníky pro tyto společnosti byly v den zahájení šetření rovněž zpřístupněny na internetu.

(23)

Komise obdržela odpovědi na dotazník od čínské vlády, všech čtyř skupin vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, jedné skupiny vyvážejících výrobců vyžadujících individuální zjišťování, všech tří výrobců v Unii zařazených do vzorku a žadatele.

(24)

Komise si vyžádala a ověřila všechny údaje, které považovala za nezbytné ke stanovení subvencování, výsledné újmy a zájmu Unie. Inspekce na místě podle článku 26 základního nařízení se uskutečnily v prostorách těchto stran:

(25)

Společnost Terex (Changzhou) Machinery Co., Ltd., vyvážející výrobce v ČLR, předložila žádost o individuální zjišťování podle čl. 27 odst. 3 základního nařízení. Následně také předložila odpověď na dotazník, a to společně se svými společnostmi ve spojení v ČLR.

(26)

S ohledem na počet společností ve skupině Terex, které jsou ve spojení a které by rovněž musely být prověřeny, a na počet společností, které již byly do vzorku zahrnuty, dospěla Komise k závěru, že přijetí žádosti o individuální zjišťování by znamenalo nepřiměřenou zátěž pro včasné ukončení řízení. Tato žádost byla tedy zamítnuta.

(27)

Skupina Terex napadla rozhodnutí Komise v tomto ohledu během slyšení, které bylo vyžádáno po poskytnutí konečných informací. Skupina Terex však nepředložila žádný prvek, který by odůvodňoval přezkoumání její žádosti o individuální přezkum, aniž by zpochybnila včasné ukončení šetření. Po slyšení navíc nebyla předložena žádná prezentace ani písemné podání. Byl proto potvrzen závěr Komise ohledně počtu společností ve skupině Terex potenciálně zapojených do individuálního přezkumného řízení, vzhledem k němuž by byla analýza žádosti nepřiměřeně zatěžující pro včasné ukončení šetření.

(28)

Šetření týkající se subvencování a újmy zahrnovalo období od 1. října 2022 do 30. září 2023 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy zahrnovalo období od 1. ledna 2020 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(29)

Podle čl. 12 odst. 1 základního nařízení byla lhůta pro uložení prozatímních opatření stanovena do 26. prosince 2024. Dne 2. prosince 2024 Komise v souladu s článkem 29a základního nařízení informovala zúčastněné strany o svém záměru neuložit prozatímní opatření.

(30)

Komise pokračovala ve vyhledávání a ověřování všech informací, které považovala za nezbytné pro svá konečná zjištění.

(31)

Komise při přijímání konečných zjištění zvážila připomínky zaslané zúčastněnými stranami.

(32)

Dne 4. března 2025 Komise všechny zúčastněné strany informovala o podstatných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě zamýšlí uložit konečné vyrovnávací clo na dovoz mobilních přístupových plošin pocházejících z ČLR (dále jen „poskytnutí konečných informací“). Všem stranám byla poskytnuta lhůta, během níž mohly k uvedeným konečným informacím předložit svá stanoviska.

(33)

Komise na základě připomínek skupiny Zoomlion k poskytnutí konečných informací upravila výpočet sazby subvence pro tuto skupinu. Aktualizované výpočty byly sděleny skupině Zoomlion („poskytnutí dodatečných informací“), přičemž jí byl poskytnut čas na vyjádření.

(34)

Po poskytnutí konečných informací obdržela Komise připomínky od čínské vlády, Čínské obchodní komory pro dovoz a vývoz strojírenských a elektronických výrobků (dále jen „CCCME“), skupiny Zoomlion a Koalice pro obnovení rovných podmínek v odvětví mobilních přístupových plošin v EU. Komise uspořádala slyšení s komorou CCCME, Koalicí pro obnovení rovných podmínek v odvětví mobilních přístupových plošin v EU a společností Terex (Changzou) Machinery Co., Ltd. Žádná ze zúčastněných stran nepožádala o slyšení u úředníka pro slyšení.

(35)

Komora CCCME ve svých připomínkách po poskytnutí konečných informací vznesla určité procesní otázky týkající se toho, že Komise zúčastněným stranám neposkytla výpočty externích referenčních hodnot. Komora CCCME rovněž tvrdila, že v poskytnutí konečných informací nebyly zohledněny její předběžné připomínky předložené dne 2. prosince 2024.

(36)

Komise tato tvrzení zamítla. Čínským vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku, kteří jsou rovněž členy komory CCCME, byly sděleny externí referenční hodnoty i podrobné výpočty výše subvencí. V zájmu přehlednosti byly tyto referenční hodnoty dne 17. března 2025 rovněž přidány do otevřeného souboru.

(37)

Připomínky předložené komorou CCCME dne 2. prosince byly předloženy po lhůtě stanovené v oznámení o zahájení šetření. Komora CCCME byla informována, že může své připomínky předložit znovu i po poskytnutí konečných informací, což také učinila. Těmito připomínkami se zabývá toto nařízení.

(38)

Po poskytnutí konečných informací vznesla komora CCCME podobné připomínky jako připomínky již vznesené v případě konečných zjištění, která Komise učinila v rámci samostatného antidumpingového šetření, pokud jde o definici výrobku, posouzení újmy, příčinnou souvislost a zájem Unie.

(39)

Jak je uvedeno výše v oddíle 1.1, analýza hospodářské situace výrobního odvětví Unie v tomto nařízení je obdobně totožná se zjištěními v samostatném antidumpingovém šetření, jelikož definice výrobního odvětví Unie, výrobci v Unii zařazení do vzorku, posuzované období a období šetření jsou u obou šetření stejné. Rovněž analýza definice výrobku, příčinné souvislosti a zájmu Unie zůstala beze změny. Komise proto v případě těchto připomínek komory CCCME odkázala na oddíly 2.4, a 5.2.3 prováděcího nařízení Komise 2024/1915 ze dne 11. července 2024 o uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz mobilních přístupových plošin pocházejících z Čínské lidové republiky (7), a na oddíly 2.4, 4.1, 4.5 a 5 konečného antidumpingového nařízení, kde byly tyto připomínky podrobně řešeny.

(40)

Výrobkem, který je předmětem šetření, jsou mobilní přístupové plošiny, které jsou zkonstruované pro zdvihání osob, samohybné, o maximální pracovní výšce 6 metrů či více, a jejich části, které byly předem smontovány nebo připraveny k montáži, s výjimkou jednotlivých komponentů, pokud jsou předkládány odděleně, a s výjimkou plošin, jež jsou určeny pro zdvihání osob a jsou namontovány na vozidlech kapitoly 86 a 87 harmonizovaného systému (dále jen „výrobek, který je předmětem šetření“), v současnosti kódů KN ex 8427 10 10 , ex 8427 20 19 , ex 8428 90 90 , ex 8431 20 00 a ex 8431 39 00 (kódy TARIC: 8427 10 10 10, 8427 20 19 10, 8428 90 90 20, 8431 20 00 60 a 8431 39 00 10).

(41)

Definice výrobku zahrnuje stroje používané pro zdvihání osob v široké škále různých použití a zahrnují kloubové pracovní plošiny, teleskopické pracovní plošiny, nůžkové plošiny a stožárové šplhací pracovní plošiny.

(42)

Předem smontované nebo k montáži připravené části tvoří zejména tyto čtyři kategorie: 1) podvozek, 2) otočné věže nebo otočné plošiny, 3) plošiny nebo koše, 4) zdvihací mechanismus pro mobilní přístupové plošiny. Zdvihací mechanismus zahrnuje plošiny (teleskopické nebo kloubové, s nástavci nebo bez nich) pro teleskopické pracovní plošiny, kloubové pracovní plošiny nebo stožárové šplhací pracovní plošiny a nůžková ramena pro nůžkové plošiny. Nezahrnují jednotlivé komponenty, pokud jsou předkládány odděleně.

(43)

Dotčeným výrobkem je mobilní přístupová plošina pocházející z Čínské lidové republiky („dotčený výrobek“).

(44)

Šetření prokázalo, že následující výrobky mají stejné základní fyzikální a technické vlastnosti, jakož i stejná základní použití:

Komise rozhodla, že uvedené výrobky jsou proto obdobnými výrobky ve smyslu čl. 2 písm. c) základního nařízení.

(45)

Před provedením analýzy údajného subvencování ve formě subvencí nebo programů subvencí Komise posoudila vládní plány, projekty a další dokumenty, které byly pro analýzu zkoumaných programů subvencí významné.

(46)

Úvodem Komise poukázala na to, že celkové hospodářské uspořádání Číny se vyznačuje obzvláště silnou rolí státu, přičemž státní orgány jsou kontrolovány Komunistickou stranou Číny, která je vládnoucím politickým subjektem v zemi. V důsledku toho podniky v Číně fungují ve specifickém prostředí, které – na rozdíl od západních ekonomik, kde tržní síly představují dominantní organizační princip – obsahuje řadu mechanismů, jež poskytují čínské vládě značnou míru kontroly nad jakýmkoli aspektem hospodářské činnosti v zemi. Tato přísná kontrola brání hospodářským subjektům jednat jako racionální tržní subjekty usilující o maximalizaci zisku a ve skutečnosti je nutí jednat coby prodloužená ruka vlády při provádění jejích politik a plánů.

(47)

Při přenášení politických rozhodnutí čínské vlády do každodenního obchodního chování hospodářských subjektů jsou nejvýznamnější následující prvky: i) doktrína socialistického tržního hospodářství, ii) vedení Komunistické strany Číny, iii) systém průmyslového plánování, iv) finanční systém.

(48)

Doktrína socialistického tržního hospodářství, zakotvená v čínské ústavě (8), přiznává státu přirozenou a všeprostupující kontrolu nad ekonomikou, která jde daleko nad rámec tradičních standardů stanovení regulačního rámce, v němž mohou tržní subjekty volně působit. Konkrétně podle článku 6 ústavy: „Základem socialistického hospodářského systému Čínské lidové republiky je socialistické veřejné vlastnictví výrobních prostředků […]. V primární fázi socialismu stát udržuje základní ekonomický systém, v němž převládá veřejné vlastnictví a vedle něhož se rozvíjejí různé formy vlastnictví, a zachovává systém rozdělování, v němž převládá rozdělování podle práce a vedle něhož existují různé způsoby rozdělování.“ Dále podle článku 15 ústavy: „Stát praktikuje socialistické tržní hospodářství. Stát posiluje ekonomickou legislativu, zlepšuje makroregulaci a kontrolu. Stát v souladu se zákonem zakazuje jakékoli organizaci nebo jednotlivci narušovat sociálně-ekonomický řád.“ Článek 11 ústavy navíc přisuzuje státu intervenční roli, která jde nad rámec ochrany práv a zájmů neveřejného sektoru, neboť stát „podněcuje, podporuje a usměrňuje rozvoj neveřejného sektoru hospodářství a v souladu se zákonem vykonává dohled a kontrolu nad neveřejným sektorem hospodářství“.

(49)

Tyto ústavní základy se odrážejí ve všech příslušných právních předpisech (9), které zdůrazňují socialistické tržní hospodářství jako hlavní princip, na němž je čínská ekonomika založena. Stát pod vedením Komunistické strany Číny navíc skutečně hojně využívá nejrůznějších nástrojů – jak motivačních, tak restriktivních – k tomu, aby vedl ekonomiku k socialistické modernizaci, tj. k cílům (včetně cílů průmyslové politiky) stanoveným čínskou vládou.

(50)

Vedení Komunistické strany Číny – ačkoli je formálně zakotveno v ústavě země (10), jakož i v příslušných sekundárních právních předpisech a v samotných stanovách strany (11) – má v praxi různé podoby: zejména proto, že v Číně neexistuje dělba moci, a strana plně kontroluje zákonodárnou (12), výkonnou (13) i soudní (14) moc státního aparátu; kromě toho strana dohlíží na klíčové oblasti hospodářství, včetně finančního sektoru a průmyslových odvětví považovaných za strategická, zejména prostřednictvím vlastnictví a/nebo jmenováním a obměnou klíčových pracovníků; navíc zakládání stranických buněk je povinné ve všech podnicích s více než třemi členy strany (15), a to jak státních, tak soukromých, a stranické struktury v podnicích si často nárokují právo podílet se na operativním rozhodování podniků. Všechny tyto kontrolní mechanismy poskytují Komunistické straně Číny pevnou kontrolu nad ekonomikou země a umožňují jí formulovat a provádět hospodářskou politiku v souladu s jejími strategickými úvahami a prioritami.

(51)

Zaměření čínského hospodářství je do značné míry určováno propracovaným systémem plánování, který stanoví priority a předepisuje, na které cíle se musí ústřední vláda a místní orgány státní správy zaměřit. Příslušné plány existují na všech úrovních státní správy a zahrnují všechna odvětví hospodářství. Cíle stanovené nástroji plánování mají závaznou povahu a orgány na každé úrovni státní správy sledují plnění plánů orgány na příslušné nižší správní úrovni. Systém plánování v ČLR celkově vede k tomu, že zdroje jsou přidělovány do odvětví označených vládou za strategická nebo jinak politicky významná, místo aby byly alokovány v souladu s tržními silami (16).

(52)

Pro přidělování zdrojů v souladu s politickými prioritami čínské vlády má pro čínské orgány zásadní význam instrumentalizace finančního sektoru. Čínskému finančnímu systému nadále dominuje bankovní sektor, který je kontrolován státem (viz také oddíl 3.6.1), a to jak prostřednictvím vlastnictví (viz 134. až 136. body odůvodnění), tak prostřednictvím osobních vazeb. V souladu s tím má čínská vláda jako většinový/ovládající akcionář pravomoc jmenovat nejdůležitější pozice ve vedení státem vlastněných politických bank (viz 144. bod odůvodnění), jakož i bank částečně nebo plně vlastněných samotným státem nebo státem vlastněnými právnickými osobami.

(53)

Kromě toho stanovy velkých čínských bank pravidelně obsahují zvláštní kapitolu o vytvoření stranického výboru (17). Například podle stanov Industrial and Commercial Bank of China (Průmyslová a obchodní banka Číny, „ICBC“) „předseda představenstva banky a tajemník stranického výboru je tatáž osoba“ (18). Článek 53 uvádí povinnosti stranického výboru včetně kontroly praktického provádění stranických a státních rozhodnutí v bance. Výbor strany se rovněž podílí na výběru a hodnocení zaměstnanců, společně s představenstvem. A konečně, výbor strany se má podílet na projednávání „hlavních provozních otázek, otázek řízení a hlavních otázek týkajících se zájmů zaměstnanců a předkládat připomínky a návrhy“ (19). Kromě toho musí být podle ustanovení týkajících se představenstva před rozhodnutím o podstatných otázkách konzultován výbor strany (20). Stanovy Čínské zemědělské banky obsahují totožnou formulaci o zřízení stranického výboru v článku 58 a o zapojení výboru do projednávání zásadních otázek v článku 161 (21).

(54)

Kromě schopnosti čínské vlády kontrolovat bankovní sektor prostřednictvím vlastnictví a organizačního uspořádání vykonává čínská vláda kontrolu nad tímto sektorem také s ohledem na platné čínské právní předpisy (analýza příslušných regulačních dokumentů viz oddíl 3.6.1.4), které vyžadují, aby banky při přijímání finančních rozhodnutí respektovaly cíle průmyslové politiky země.

(55)

Závěrem lze říci, že všechny tyto prvky ukazují, že struktura právního a politického systému v ČLR se opírá o pevnou kontrolu vlády nad všemi aspekty hospodářství a obchodu, neboť jsou centrálně řízeny a kontrolovány čínskou vládou. Hospodářské subjekty jsou nedílnou součástí tohoto systému nikoliv jako subjekty volného trhu, jejichž cílem je přijímat obchodní rozhodnutí čistě na základě ekonomické logiky a maximalizace zisku, ale spíše jako jeden ze zásadních aktérů, kteří provádějí zastřešující politiky a jejich konkrétní cíle stanovené vládou na centrální úrovni.

(56)

Na základě těchto skutečností Komise analyzovala řadu dokumentů průmyslové politiky, které byly postupně zaváděny nejméně od roku 2010 a které jsou uvedeny níže, aby zjistila, zda jsou posuzované subvence nebo programy subvencí součástí provádění centrálního plánování čínské vlády na podporu odvětví mobilních přístupových plošin.

(57)

Mobilní přístupové plošiny jsou nedílnou součástí odvětví stavebních strojů společně s dalšími typy zařízení, která se používají především pro stavební a infrastrukturní práce, jako jsou stroje na zemní práce, jeřáby atd. V Číně je odvětví stavebních strojů koordinováno Čínskou asociací stavebních strojů (CCMA), přičemž aktivity související s mobilními přístupovými plošinami spadají pod pobočku CCMA nazvanou „Plošiny pro výzdobu a pro letecké práce“. Odvětví stavebních strojů je známé rovněž jako odvětví strojírenských zařízení (22).

(58)

14. pětiletý plán rozvoje odvětví stavebního strojírenství (23) navíc odkazuje na mobilní přístupové plošiny jako na součást strojírenských zařízení. Totéž platí pro plány na úrovni provincií a obcí (viz níže v 74. až 77. bodě odůvodnění). Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že mobilní přístupové plošiny jsou součástí odvětví stavebních strojů / strojírenských zařízení.

(59)

Rozhodnutí č. 40 Státní rady Čínské lidové republiky je právní dokument vydaný v roce 2005, jehož cílem je podpořit průmyslovou restrukturalizaci v Číně podporou rozvoje odvětví vyspělých technologií a odstraněním zastaralých výrobních kapacit. „Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“ (dále jen „katalog“) (24), který je prováděcím opatřením rozhodnutí č. 40, stanoví základ pro řízení investičních směrů určením průmyslových odvětví, která by měla mít zvýhodněný přístup k úvěrům. Je rovněž vodítkem pro čínskou vládu při řízení investičních projektů a při stanovení a prosazování politik v oblasti veřejných financí, daní, úvěrů, pozemků, dovozu a vývozu. Národní komise pro rozvoj a reformy (dále jen „NDRC“) vydala a později změnila Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci, a to v únoru 2013 a v roce 2019. Žadatel a Komise identifikovali v katalogu odkaz na odvětví „Velké stavební stroje“, pod něž mobilní přístupové plošiny spadají.

(60)

V roce 2015 zveřejnila čínská vláda svou dlouhodobou komplexní průmyslovou strategii známou jako Made in China 2025. (25) Tato strategie stanovila milníky pro modernizaci vybraných výrobních odvětví v zemi do roku 2020 a 2025 a zopakovala záměr čínské vlády využít v tomto ohledu zdokonalené politiky finanční podpory včetně nasměrování financování prostřednictvím bank ve vlastnictví státu na zahraniční expanzi zpracovatelského průmyslu, jakož i na rozšíření fiskální a jiné daňové podpory. Zásadním tvrzením uvedeným v pokynech Made in China je, že „[budou přidělovány] finanční prostředky na projekty, které nemohou získat financování z trhu a potřebují centrální podporu“. Vláda tedy významně podporuje rozvoj určených hospodářských odvětví prostřednictvím směrování zdrojů při realizaci politických cílů (26).

(61)

Program Made in China 2025 se zaměřuje také na odvětví stavebních strojů. Uvádí se v něm, že čínská vláda plánuje „urychlit zlepšování kvality výrobků. Provádět akční plán na zlepšení kvality průmyslových výrobků se zaměřením na klíčová průmyslová odvětví, jako je například odvětví […] stavebních strojů“ (27). Plánuje také „podporovat výzkum a vývoj a industrializaci produktů, jako jsou […] inteligentní stavební stroje“ (28) a podporovat „špičkový rozvoj hodnotového řetězce průmyslových odvětví, jako je například odvětví […] stavebních strojů […]“ (29).

(62)

V tomto ohledu podporuje čínská vláda prostřednictvím programu Made in China 2025 rychlý rozvoj odvětví stavebních strojů a zároveň prosazuje výzkum a vývoj a industrializaci tohoto odvětví.

(63)

Vzhledem k povaze čínského systému plánování musí všechny příslušné orgány dodržovat a provádět plány vyšší úrovně – např. 12., 13. nebo 14. národní pětiletý plán. Vnitrostátní plány v tomto ohledu stanoví výslovné povinnosti, např. čl. LXV 14. národního pětiletého plánu (30), podle něhož čínská vláda „posílí organizaci, koordinaci a dohled nad prováděním tohoto plánu a zavede a zlepší mechanismy sledování a hodnocení plánování a provádění, zajišťování politiky a posuzování a dohledu“. Stejně tak orgány na nižších úrovních „musí vytvořit příznivé politické, institucionální a právní prostředí. Roční plány budou provádět cíle rozvoje a klíčové úkoly navržené v tomto plánu.“ (31)

(64)

Zásadní je, že se čínská vláda jednoznačně zavazuje poskytnout finanční podporu a podporu ve formě dalších výrobních faktorů – například půdy – projektům a odvětvím uvedeným v plánu: „[b]udeme se držet zásady plánu, který udává směr, s fiskálními výdaji jako zárukou, financemi jako podporou a koordinací s ostatními politikami. […] Budeme trvat na tom, aby veřejné fiskální výdaje byly podřízeny veřejné politice a sloužily jí, posílíme finanční podporu hlavních národních strategických úkolů, posílíme koordinaci střednědobých finančních plánů a ročních rozpočtů, vládních investičních plánů a provádění tohoto plánu a upřednostníme centrální fiskální fondy pro hlavní úkoly a hlavní technické projekty uvedené v tomto plánu. Budeme trvat na tom, aby se projekty řídily plánem a aby se finanční prostředky a výrobní faktory řídily projekty, vypracujeme na základě tohoto plánu seznam velkých technických projektů, zjednodušíme schvalovací postupy pro projekty uvedené na seznamu a zajistíme, že prioritou bude výběr plánovacího místa, nabídka pozemků a kapitálové potřeby. Potřeby pozemků pro jednotlivé velké technické projekty zajišťuje jednotně stát.“ (32)

(65)

Pokud jde o mobilní přístupové plošiny a odvětví, pod které spadají, odkazuje plán na stavební stroje nebo strojírenská zařízení v části III „Urychlení rozvoje moderního průmyslového systému a upevnění a posílení základů reálné ekonomiky“, kapitole VIII „Hloubkové provádění strategie vytváření silné země“ a oddíle 3 nazvaném „Podpora optimalizace a modernizace zpracovatelského průmyslu“.

(66)

ČLR rovněž zveřejnila zvláštní pětiletý plán pro stavební stroje. Samotná asociace CCMA uvedla, že „[d]ne 8. července 2021 Čínská asociace odvětví stavebních strojů z pověření Odboru odvětví zařízení Ministerstva průmyslu a informačních technologií oficiálně zveřejnila ‚14. pětiletý plán rozvoje odvětví stavebních strojů‘ “ (33). Tento plán označuje odvětví stavebních strojů za „jeden z důležitých pilířů výstavby národního hospodářství“. Toto odvětví „bude v období trvání 13. pětiletého plánu důsledně provádět rozhodnutí a opatření ústředního výboru strany“ a „důrazně podporovat a provádět strukturální reformy na straně nabídky“. Tento pětiletý plán potvrzuje cíle odvětví stavebních strojů v rámci čínské ekonomiky jako celku. Směřování čínského státu shora dolů je zřejmé z toho, že tento plán například uvádí, že„došlo k výraznému zlepšení […] stupně internacionalizace, technologických a inovačních schopností, rozsahu a celkového objemu, kvality a jakosti, komplexních schopností hodnotového řetězce a celé řady dalších aspektů, což významně přispělo k budování národního hospodářství“. Plán neponechává žádný prostor pro rozvoj volného trhu a stanoví jasné environmentální a technické cíle pro toto odvětví: „[b]ylo dosaženo výrazného pokroku při úpravě struktury tohoto odvětví. Významné úspěchy v oblasti inovací a vývoje, rychlý rozvoj inteligentních stavebních strojů, významná technická zařízení […], v rámci odvětví by mělo docházet k rozvoji dalšího zlepšování kvality, výkonnosti, spolehlivosti a životnosti, k širokému uplatňování průmyslového internetu, k dosahování vynikajících výsledků v oblasti ekologického rozvoje, k výraznému pokroku v oblasti normalizace a k vytvoření skupinových norem.“

(67)

Zvláštní pozornost věnuje plán inovacím. 14. pětiletý plán pro stavební stroje zdůrazňuje, že odvětví stavebních strojů v průběhu 13. pětiletého plánu (2016–2020) důsledně uplatňovalo strategii rozvoje založenou na inovacích. Odvětví stavebních strojů „[n]eustále provádí nové průlomy v oblasti výzkumu a vývoje a podpory aplikace klíčových technologií na výrobu špičkových a inteligentních výrobků. Zcela naplňuje potřeby významných projektů výstavby národního hospodářství a již dosáhlo velkého množství vědecko-výzkumných úspěchů. Díky tomu se stalo důležitou hnací silou neustálého růstu tohoto průmyslového odvětví“ (34).

(68)

A konečně pak je tento plán zaměřen na špičkové výrobky, což je opakující se téma ve vztahu k dotacím mobilních přístupových plošin. Pětiletý plán pod hlavičkou „Pilotní projekt inovace nových špičkových stavebních strojů“ zdůrazňuje, že čínská vláda „vybízí podniky, aby se zaměřily na špičkové výrobky“. Zaměřuje se také na základní technologie a klíčové společné technologie v inteligentní oblasti špičkových stavebních strojů. (35) Konkrétněji se v plánu hovoří o „vozidle pro letecké práce“ a „zvedací pracovní plošině“ v souvislosti s bodem „3. Zaměřit se na podporu a podněcování vývoje výrobků a klíčových komponent v oblasti stavebních strojů“ (36).

(69)

Pokud jde o vstupy pro stavební stroje, 14. pětiletý plán pro stavební stroje navíc uvádí, že „[s]tále existují určité nedostatky, mimo jiné v oblasti základních komponentů stavebních strojů, jako jsou například špičkové hydraulické komponenty, převodové komponenty a motory“. Jeho cílem je zkvalitnit odvětví stavebních strojů vytvořením „systému průmyslové spolupráce v oblasti inovací zahrnujícího hlavní motorové vybavení a klíčové komponenty, urychlit průlom a industrializaci hlavních komponent a společných klíčových technologií a vybudovat průmyslový klastr vyspělých stavebních strojů světové úrovně“ (37).

(70)

Čínská vláda tvrdila, že mobilní přístupové plošiny nepředstavují podporované odvětví, protože daný výrobek není uveden v „katalogu“ v 14. pětiletém plánu pro stavební stroje ani v dokumentu „Made in China 2025“.

(71)

Z těchto důvodů měla čínská vláda za to, že režimy týkající se preferenčního zacházení by neměly být prošetřovány z důvodu nedostatečné konkrétnosti. Čínská vláda rovněž uvedla, že skutečnost, že některá předcházející a navazující odvětví patří k podporovaným odvětvím, nemá vliv na samotný status odvětví mobilních přístupových plošin a že by předmětem šetření neměly být ani režimy týkající se poskytování vstupů za nižší než přiměřenou odměnu.

(72)

Šetření však ukázalo, že mobilní přístupové plošiny jsou součástí odvětví stavebních strojů, které je samo o sobě podporovaným odvětvím, jak je uvedeno v rozhodnutí č. 40 (viz 59. bod odůvodnění), v dokumentu Made in China 2025 (viz 61. bod odůvodnění) a ve 14. pětiletém plánu (viz 65. bod odůvodnění). Ve 14. pětiletém plánu pro stavební stroje (viz 69. bod odůvodnění) jsou mobilní přístupové plošiny označovány jako součást odvětví s oddíly týkajícími se „vozidel pro letecké práce“ a „zvedacích pracovních plošin“.

(73)

Na to, že odvětví mobilních přístupových plošin je podporovaným odvětvím, odkazuje rovněž několik dokumentů na úrovni provincií a obcí.

(74)

V 14. pětiletém plánu provincie Če-ťiang týkajícím se rozvoje výroby špičkových zařízení jsou „inteligentní plošiny pro letecké práce“ označeny jako součást strojírenských zařízení. (38)

(75)

Plán výstavby demonstrační zóny průmyslové transformace a modernizace v Sü-čou, Ťiang-su 2019–2025 (39) předpokládá vybudování „průmyslového centra pro výrobu zařízení světové úrovně“ a „zaměření na rozvoj strojírenských zařízení umožňujících zdvihání“. Rozvoj klastru v Sü-čou potvrzují i tiskové zprávy (40). Podle uvedeného článku je klastr strojírenských zařízení v Sü-čou jedním ze šesti mezinárodních pokročilých výrobních klastrů, na jejichž budování se provincie Ťiang-su zaměřila během 14. pětiletého plánu, zatímco obecní stranický výbor a obecní správa v Sü-čou stanovily stavební stroje jako „průmyslové odvětví č. 1“ ve městě a postupně sestavily „Plán rozvoje odvětví stavebních strojů v Sü-čou (2021–2030)“ a „Akční plán rozvoje inovačního klastru odvětví stavebních strojů v Sü-čou (2022–2025)“ s cílem „podpořit inovační rozvoj odvětví stavebních strojů ve městě, pokračovat v rozšiřování rozsahu tohoto průmyslového odvětví, komplexně zvýšit konkurenceschopnost a vliv tohoto průmyslového odvětví a stanovit nový cíl, kterým je přetvoření klastru odvětví stavebních strojů v Sü-čou na vyspělý výrobní klastr světové úrovně“.

(76)

Co se týče provincie Chu-nan, zpráva týkající se práce v městě Čchang-ša za rok 2024 (41) předpokládá realizaci akce na podporu klastru stavebních strojů a podporu výstavby projektů, jako je Zoomlion Smart Industrial City, Sunny Science and Technology City a Xingbang Intelligent International Smart Manufacturing City. Podporu odvětví mobilních přístupových plošin ze strany provincie Chu-nan potvrzují i tiskové zprávy: „Zlepšení stability a plynulosti je mikrokosmem systematické transformace a modernizace výrobců plošin pro letecké práce v Chu-nanu. V současné době se Chu-nan zaměřuje na toto výhodné průmyslové odvětví, posiluje rekonstrukci průmyslové základny a výzkum a vývoj významných technických zařízení. Mnoho společností vyrábějících plošiny pro letecké práce pracuje na vývoji směrem k lehkým výrobkům, velkému zatížení, nízké spotřebě energie a přesnému a inteligentnímu řízení, a již dosáhly určitých průlomů.“  (42)

(77)

Společnost Zoomlion rovněž podepsala dohodu o strategické spolupráci s obecní správou města Siang-tchan, která se opírá o výhody města Siang-tchan v oblasti speciální oceli, nových materiálů a dalších oborů, s cílem společně vybudovat podpůrný průmyslový park společnosti Zoomlion. (43) Druhý výrobce mobilních přístupových plošin v provincii Chu-nan využil finanční podpory státního podniku Hunan Chasing Financial Holding (44). Skupiny Zoomlion i Sinoboom jsou v tomto šetření zařazeny do vzorku vyvážejících výrobců.

(78)

Šetření ukázalo, že ČLR poskytuje klíčovou podporu podnikům s vyspělými a novými technologiemi, což je odvětví, které zahrnuje i mobilní přístupové plošiny. Jak je dále vysvětleno v oddílech 3.10.1 a 3.10.2, všichni vyvážející výrobci zařazení do vzorku byli držiteli osvědčení pro nové a vysoce technologické podniky, které potvrzuje, že vyvážející výrobci mobilních přístupových plošin spadají pod podporované výrobní odvětví.

(79)

A konečně, jak je uvedeno v 57. bodě odůvodnění, v rámci asociace CCMA existuje samostatná pobočka věnovaná mobilním přístupovým plošinám.

(80)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že mobilní přístupové plošiny jsou podporovaným průmyslovým odvětvím, neboť jsou součástí odvětví stavebních strojů.

(81)

Komora CCCME po poskytnutí konečných informací uvedla, že politické dokumenty a plány popsané Komisí v oddílech 3.2 a 3.3 jsou příliš široké a vztahují se na odvětví stavebních strojů, „[…] a nejsou proto natolik specifické, aby prokázaly konkrétní státní zásah do odvětví mobilních přístupových plošin“.

(82)

Čínská vláda rovněž zopakovala svůj argument, že skutečnost, že mobilní přístupové plošiny jsou součástí odvětví stavebních strojů, automaticky neznamená, že výrobky představující mobilní přístupové plošiny jsou podporovány, i když je odvětví stavebních strojů uvedeno jako podporované odvětví.

(83)

Komise s tím nesouhlasila. Bylo prokázáno, že mobilní přístupové plošiny jsou součástí odvětví stavebních strojů, a jsou tedy součástí podporovaného odvětví. Kromě toho se v několika dokumentech na úrovni provincií a obcí citovaných v 74. až 77. bodě odůvodnění přímo hovoří o „plošinách pro letecké práce“ nebo „strojírenských zařízeních umožňujících zdvihání“. Plány provincií a obcí jsou považovány za prodloužení národních plánů, které směřují jejich realizaci na nižší než centrální úroveň. Výrobci mobilních přístupových plošin navíc využívají snížení daně z příjmů podniků pro podniky se špičkovými a novými technologiemi, jak je to popsáno v oddíle 3.3.1 níže. Pokud mají tyto společnosti nárok na toto snížení, jsou považovány za společnosti působící v oblastech špičkových technologií podporovaných státem.

(84)

Přestože čínská vláda během šetření na některé žádosti Komise o informace reagovala, úroveň spolupráce byla nízká. Konkrétně ve své odpovědi na dotazník pro vládu neposkytla čínská vláda zásadní informace týkající se přípravy, monitorování a provádění různých programů. Všechny tyto kritické prvky byly pečlivě zdokumentovány v dopise podle článku 28 zaslaném čínské vládě. Čínská vláda odpověděla připomínkami, kterými se Komise zabývala v níže uvedených oddílech.

(85)

Za účelem efektivního získávání potřebných informací od finančních institucí v Číně a v zájmu administrativního zjednodušení Komise čínskou vládu požádala, aby zaslala zvláštní dotazník všem finančním institucím, které poskytly úvěry nebo vývozní úvěry společnostem zařazeným do vzorku.

(86)

Čínská vláda se domnívala, že žádost Komise, aby jí čínská vláda zaslala zvláštní dotazník, porušuje čl. 12 odst. 1 a 9 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Měla za to, že povinnost provést šetření a shromáždit informace od finančních institucí má orgán provádějící šetření a že nemůže požadovat, aby čínská vláda předala dotazníky finančním institucím na základě předpokladu, že tyto subjekty jsou veřejnými orgány. Tvrdila, že tento předpokládaný přístup není v souladu s čl. 1 odst. 1 písm. a) bodem 1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Čínská vláda rovněž tvrdila, že Komise již měla přístup k seznamu komerčních bank vyvážejících výrobců zařazených do vzorku a mohla dotazníky zaslat přímo dotčeným finančním institucím.

(87)

Čínská vláda dále uvedla, že finanční instituce nebyly řádně informovány o požadovaných informacích, nebylo jim poskytnuto 30 dnů na poskytnutí požadovaných informací a rovněž jim nebyla poskytnuta dostatečná příležitost poskytnout příslušné informace písemně ve smyslu čl. 12 odst. 1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Kromě toho se čínská vláda rovněž domnívala, že zaměstnanci těchto komerčních bank nesmějí podle článku 53 zákona o komerčních bankách zveřejňovat státní tajemství ani obchodní tajemství, o nichž se dozví v průběhu svého zaměstnání, a proto nemohou na dotazník odpovědět.

(88)

Komise s tímto názorem nesouhlasila. Zaprvé má Komise za to, že informace požadované od subjektů ve státním vlastnictví jsou čínské vládě k dispozici pro všechny subjekty, v nichž je čínská vláda hlavním či majoritním akcionářem. Kromě toho, ačkoli Komise v žádném případě nepředpokládala, že tyto subjekty jsou veřejnými subjekty, měla za to, že čínská vláda má navíc potřebnou pravomoc spolupracovat s finančními institucemi i v případě, že nejsou ve vlastnictví státu, jelikož všechny spadají do pravomoci Národní finanční regulační správy („NFRA“), která v roce 2023 nahradila Čínskou komisi pro bankovnictví a pojišťovnictví („CBIRC“) (45). V tomto ohledu je skutečnost, že by Komise mohla kontaktovat dotčené finanční instituce přímo, irelevantní. Forma a způsoby shromažďování potřebných informací zůstávají v pravomoci vyšetřujícího orgánu (46). Komise rovněž uvedla, že v rámci předchozích šetření předala čínská vláda dotazník některým bankám (47), aniž zpochybnila přístup Komise. Pokud jde o požadované informace a lhůtu pro předložení odpovědi na dotazník, Komise navíc neobdržela od žádné finanční instituce žádost o vysvětlení ani žádost o prodloužení lhůty.

(89)

Komise svůj dotazník neadresovala zaměstnancům finančních institucí, ale institucím samotným. Skutečnost, že určité informace mohou být považovány za státní nebo obchodní tajemství, je v každém případě v rámci antisubvenčního řízení irelevantní vzhledem k důvěrnému zacházení s jakoukoli předloženou informací, která je považována za důvěrnou. Výrobci zařazení do vzorku byli dále požádáni, aby předložili bankovní povolení, kterým se zástupcům Komise uděluje výslovné povolení k přezkoumání všech dokumentů (48) týkajících se úvěrů poskytnutých jednotlivými finančními institucemi. Některé skupiny zařazené do vzorku poskytly požadované povolení pro určité typy úvěrů.

(90)

Vzhledem k neposkytnutí těchto informací se Komise domnívala, že neobdržela zásadní informace důležité pro tento aspekt šetření. Komise proto čínskou vládu vyrozuměla, že se při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého prostřednictvím preferenčního financování možná bude muset uchýlit k použití dostupných údajů podle čl. 28 odst. 1 základního nařízení. Komise konkrétně informovala čínskou vládu, že neobdržela odpověď od žádné z čínských bank, které poskytly preferenční úvěry výrobcům zařazeným do vzorku. Na tomto základě Komise nemohla potvrdit tvrzení čínské vlády týkající se mimo jiné úvěruschopnosti a poskytování úvěrů nebo jiných finančních nástrojů, které výrobci zařazení do vzorku využili. Kromě toho čínská vláda neposkytla informace o podílech v bankách, které jí sdělili výrobci zařazení do vzorku, a rovněž neprokázala a nezdůvodnila mechanismus tvorby základní úrokové sazby, jak vysvětlila ve své odpovědi na dotazník.

(91)

Dne 21. ledna 2025 předložila čínská vláda připomínky k dopisu Komise ze dne 15. ledna 2025, v němž uvedla svůj záměr uplatnit dostupné údaje v souladu s článkem 28 základního nařízení (dále jen „dopis podle článku 28“).

(92)

V reakci na žádost o zaslání dodatku A finančním institucím čínská vláda uvedla, že Komise by měla své žádosti o informace adresovat přímo příslušným subjektům. Kromě toho čínská vláda uvedla, že finanční instituce jsou nezávislé hospodářské subjekty, které nejsou přidruženy k čínské vládě. Kromě toho čínská vláda uvedla, že dodatek A požaduje důvěrné a obchodně citlivé informace.

(93)

Komise s tímto názorem nesouhlasila. Zaprvé má Komise za to, že informace požadované od státních subjektů (ať už se jedná o společnosti, nebo o veřejné/finanční instituce) jsou čínské vládě k dispozici za všechny subjekty, v nichž je čínská vláda hlavním či majoritním akcionářem. Podle zákona Čínské lidové republiky o státních aktivech podniků (49) vykonávají totiž povinnosti a úkoly kapitálového přispěvatele podniku s investicemi státu jménem vlády agentury pro dohled nad státními aktivy a jejich správu zřízené Komisí Státní rady pro dohled nad státními aktivy a jejich správu a místní lidovou správou. Tyto agentury tak mají nárok na výnosy z aktiv, jsou oprávněny účastnit se hlavních rozhodovacích procesů a vybírat vedoucí pracovníky podniků s investicemi státu. Podle článku 17 výše uvedeného zákona o státních aktivech navíc musí podniky s investicemi státu akceptovat správu a dohled vlády a příslušných vládních útvarů a agentur, souhlasit s veřejným dohledem a zodpovídat se kapitálovým přispěvatelům.

(94)

Čínská vláda má navíc potřebnou pravomoc spolupracovat s finančními institucemi i v případě, že nejsou ve vlastnictví státu, jelikož všechny spadají do pravomoci čínského bankovního regulačního orgánu. Například podle článků 33 a 36 zákona o bankovním dohledu (50) má NFRA pravomoc si od všech finančních institucí usazených v ČLR vyžádat informace, jako jsou finanční výkazy, statistické zprávy a informace týkající se obchodních činností a řízení. NFRA může rovněž vydat finančním institucím pokyn, aby poskytovaly informace veřejnosti.

(95)

Komise dále požádala čínskou vládu, aby příslušným finančním institucím pouze předala konkrétní dotazníky (dodatek A) a aby předložila Komisi důkaz o tom, že výše uvedené konkrétní dotazníky předala. Dodatky obsahovaly informace pro dotčené finanční instituce týkající se lhůt pro předkládání a způsobů předkládání, jakož i zacházení s údaji, které nejsou důvěrné. Čínská vláda tyto dotazníky jednoduše nepředala.

(96)

Současně Komise požádala čínskou vládu, aby doložila systém a použitelný mechanismus vedoucí k tvorbě základní úrokové sazby s cílem posoudit kvalitu a transparentnost sazby, kterou čínské finanční instituce používají při poskytování úvěrů odvětví mobilních přístupových plošin. Čínská vláda odmítla takový mechanismus doložit. Čínská vláda prohlásila, že mechanismus tvorby základní úrokové sazby již vysvětlila.

(97)

Komise považovala tyto připomínky za neopodstatněné. Komise opakovaně pokládala konkrétní, jasné a relevantní otázky, na které čínská vláda odmítla poskytnout relevantní informace. Čínská vláda nepředložila důkazy o mechanismu tvorby základní úrokové sazby a nedoložila je ve své odpovědi na dotazník ani během ověřování na místě, což znemožnilo potvrdit, jakým způsobem je tato sazba stanovována.

(98)

Vzhledem k neposkytnutí požadovaných informací se Komise domnívala, že neobdržela zásadní informace důležité pro tento aspekt šetření. Komise proto dospěla k závěru, že pokud jde o zjištění týkající se preferenčního financování, musí vycházet z dostupných údajů.

(99)

Po poskytnutí konečných informací komora CCCME zopakovala stanovisko čínské vlády, že použití článku 28 základního nařízení se neodvozuje od odmítnutí čínské vlády shromáždit informace požadované Komisí, které si má Komise sama vyžádat od ostatních stran šetření. Toto obecné prohlášení však nezpochybnilo konkrétní připomínky Komise uvedené v 93. až 95. bodě odůvodnění. Proto bylo potvrzeno rozhodnutí vycházet z dostupných údajů týkajících se preferenčního financování.

(100)

Komise v dopise podle článku 28 informovala čínskou vládu, že neobdržela zásadní informace týkající se některých prošetřovaných režimů subvencí, jako jsou například granty, pojištění vývozních úvěrů a ustanovení o užívání pozemků. Komise proto čínskou vládu vyrozuměla, že se při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého prostřednictvím výše uvedených režimů možná bude muset uchýlit k použití dostupných údajů podle čl. 28 odst. 1 základního nařízení.

(101)

Pokud jde o granty, čínská vláda nepředložila důkazy o tom, že by kontaktovala orgány na nižší než ústřední úrovni a vyžádala si informace o grantech poskytnutých výrobcům zařazeným do vzorku. Proto neuvedla žádné granty, které obdrželi výrobci mobilních přístupových plošin zařazení do vzorku, ani neposkytla informace o kritériích způsobilosti nebo o právním základu.

(102)

Pokud jde o pojištění vývozních úvěrů, Komise konstatovala, že jedinou finanční institucí, která poskytla odpověď na dotazník v dodatku A, byla ve skutečnosti společnost Sinosure. Tato odpověď však měla mnoho zásadních nedostatků:

(103)

Žádné z těchto dokumentů a informací neposkytla ani čínská vláda, ačkoli si je Komise během inspekce na místě vyžádala.

(104)

Čínská vláda po poskytnutí konečných informací tvrdila, že Komise neprokázala, že neposkytnuté informace byly nezbytnými informacemi, a zpochybnila uplatnění čl. 28 odst. 1. V tomto ohledu odkázala na zprávy panelu a odvolacího orgánu ve věci USA – Superkalandrovaný papír (51), které dospěly k závěru, že vyšetřující orgán „musí nejprve stanovit, že zjištěné informace jsou informacemi nezbytnými k dokončení rozhodnutí o subvencování výrobku, který je předmětem šetření“ a že „nemůže bez dalšího objasnění jednoduše vyvodit, že chybějící informace jsou ‚nezbytné‘ ve smyslu bodu 12.7“. Čínská vláda rovněž tvrdila, že poskytla mnoho materiálů týkajících se programu pojištění vývozních úvěrů a že informace v záznamech jsou pro účely šetření dostatečné.

(105)

Komise poznamenává, že informace je třeba považovat za „nezbytné“ ve smyslu čl. 28 odst. 1 základního nařízení, pokud jsou takové, že Komisi umožňují stanovit příslušná zjištění v antisubvenčním šetření. V tomto ohledu se Komise domnívá, že požadované informace byly v tomto ohledu nezbytné, zejména za účelem posouzení, zda společnost Sinosure jednala jako veřejnoprávní subjekt, zda byla pod vládní kontrolou, zda jednala podle tržních zásad nebo zda vytvářela zisk. Komise se rovněž domnívala, že omezené informace poskytnuté čínskou vládou a tvrzení uvedená v jejím dotazníku nebylo možné ověřit na základě platných podpůrných důkazů poté, co čínská vláda odmítla poskytnout požadované podkladové dokumenty nebo důkazy, což vedlo k oprávněnému uplatnění dostupných údajů v tomto ohledu. Z tohoto důvodu byla tato tvrzení zamítnuta.

(106)

Pokud jde o práva k užívání pozemků, čínská vláda neposkytla informace o nabytí pozemků výrobci/vývozci mobilních přístupových plošin. Čínská vláda nebyla schopna vysvětlit, jak je možné, že za určitých okolností mohly společnosti získat pozemky zdarma. Čínská vláda neposkytla údaje o možných referenčních hodnotách, pokud jde o poskytování práv k užívání pozemků.

(107)

Pokud jde o elektrickou energii, podporu příjmu a vstupní materiály, Komise neobdržela několik požadovaných dokumentů a informací, např.: Tyto dokumenty jsou uvedeny v dopise podle článku 28 zaslaném čínské vládě (52). Jak je uvedeno v oddíle 3.11, Komise však nemohla dospět k závěru o napadnutelnosti těchto programů.

(108)

V odpovědi na dopis Komise podle článku 28 vznesla čínská vláda námitku proti použití dostupných údajů.

(109)

Čínská vláda se nevyjádřila k neposkytnutí požadovaných dokumentů a informací týkajících se grantů a pojištění vývozních úvěrů.

(110)

Pokud jde o práva k užívání pozemků, čínská vláda tvrdila, že Komise požadovala dokumenty a informace, které neexistují.

(111)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. Komise se mohla během inspekce na místě ujistit, že čínská vláda je plně informována o transakcích týkajících se práv k užívání pozemků a že může prokázat cenu zaplacenou za práva na užívání pozemků, která získal vyvážející výrobce zařazený do vzorku. V rozporu s tvrzením čínské vlády šetření ukázalo, že tyto dokumenty existují a že je čínská vláda měla k dispozici. Komise to mohla vyvodit zejména ze skutečnosti, že čínská vláda měla během inspekce na místě přístup k podrobnostem o transakcích s právy k užívání pozemků (včetně zveřejnění oznámení a ceny transakce) prostřednictvím internetové platformy (53), avšak ve své odpovědi v dotazníku tyto informace neposkytla. Z tohoto důvodu měla Komise za to, že čínská vláda při vyřizování žádostí Komise o informace a dokumenty nejednala podle svých nejlepších schopností.

(112)

Vzhledem k tomu, že Komise neobdržela od čínské vlády žádné informace týkající se výše uvedených skutečností, měla za to, že neobdržela nezbytné informace důležité pro šetření a že se při svých zjištěních týkajících se grantů, pojištění vývozních úvěrů a poskytování práv k užívání pozemků za cenu nižší než přiměřenou musí spolehnout na dostupné údaje.

(113)

Na základě informací obsažených ve zprávě o dostatečnosti důkazů, oznámení o zahájení šetření a odpovědích na dotazníky Komise se prošetřovaly následující subvence ze strany čínské vlády:

(114)

Čtyři skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku poskytly informace, z nichž vyplývá, že jim finanční prostředky poskytlo 24 finančních institucí usazených v ČLR. Z těchto 24 finančních institucí bylo 20 ve vlastnictví státu. Zbývající finanční instituce byly buď v soukromém vlastnictví, nebo Komise nebyla schopna určit, zda jsou ve vlastnictví státu, nebo v soukromém vlastnictví. Žádná z finančních institucí, ať již v plném či částečném vlastnictví státu, nevyplnila zvláštní dotazník, přestože byla čínské vládě adresována žádost vztahující se na všechny finanční instituce, které poskytly úvěry společnostem zařazeným do vzorku.

(115)

Jak je uvedeno v 86. bodě odůvodnění, čínská vláda nepředala dotazník finančním institucím a neposkytla informace o vlastnictví finančních institucí, které poskytly úvěry společnostem zařazeným do vzorku. Komise proto nemohla určit, zda jsou zbývající čtyři finanční instituce ve státním nebo soukromém vlastnictví.

(116)

Komise ověřovala, zda banky ve vlastnictví státu jednají jako veřejnoprávní subjekty ve smyslu článku 3 a čl. 2 písm. b) základního nařízení. Podle příslušné judikatury WTO (54) je veřejnoprávním subjektem subjekt, který „má nebo vykonává vládní pravomoc nebo je jí pověřen“. Šetření veřejnoprávního subjektu musí být prováděno případ od případu, přičemž musí být náležitě zohledněna „základní charakteristika a funkce příslušného subjektu“, jeho „vztah k vládě“ a „právní a ekonomické prostředí převládající v zemi, v níž subjekt, který je předmětem šetření, působí“. V závislosti na konkrétních okolnostech každého případu mohou relevantní důkazy zahrnovat: i) důkazy o tom, že „subjekt skutečně vykonává vládní funkce“, zejména pokud tyto důkazy „ukazují na trvalou a systematickou praxi“; ii) důkazy týkající se „rozsahu a obsahu vládních politik vztahujících se k odvětví, v němž subjekt, který je předmětem šetření, působí“, a iii) důkaz, že vláda vykonává „účinnou kontrolu nad subjektem a jeho jednáním“. Při provádění šetření veřejnoprávního subjektu musí vyšetřující orgán „vyhodnotit a řádně zvážit všechny relevantní charakteristiky subjektu“ a prozkoumat všechny druhy důkazů, které mohou být pro toto vyhodnocení relevantní; přitom by se měl vyvarovat „výhradního nebo nepřiměřeného zaměření na jednu charakteristiku, aniž by náležitě zohlednil další, které mohou být relevantní“.

(117)

Judikatura WTO zejména stanovila, že (55): „Rozhodující je, zda byla subjektu svěřena pravomoc vykonávat vládní funkce, nikoli, jak toho bylo dosaženo. Existuje mnoho různých způsobů, jimiž by vláda v úzkém smyslu slova mohla subjektům poskytnout pravomoc. Proto k prokázání, že tato pravomoc byla svěřena konkrétnímu subjektu, mohou být relevantní různé typy důkazů. Důkaz o tom, že určitý subjekt ve skutečnosti vykonává vládní funkce, může sloužit jako důkaz o tom, že má nebo mu byla svěřena vládní pravomoc, zejména pokud takový důkaz naznačuje trvalou a systematickou praxi. Z toho podle našeho názoru vyplývá, že důkaz o tom, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad subjektem a jeho chováním, může za určitých okolností sloužit jako důkaz, že daný subjekt má vládní pravomoc a tuto pravomoc uplatňuje při výkonu vládních funkcí. Zdůrazňujeme však, že – kromě výslovného přenesení pravomoci v právním nástroji – existence pouze formálních vazeb mezi subjektem a vládou v úzkém smyslu slova pravděpodobně nepostačuje k určení, že subjekt má nezbytnou vládní pravomoc. Tak například pouhá skutečnost, že vláda je většinovým akcionářem subjektu, neprokazuje, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad chováním tohoto subjektu, a tím méně, že mu vláda svěřila vládní pravomoc. V některých případech však lze – jestliže z důkazů vyplývá, že existuje celá řada formálních indicií vládní kontroly a rovněž existují důkazy, že takováto kontrola je vykonávána účinným způsobem – na základě těchto důkazů dojít k závěru, že dotčený subjekt vykonává vládní pravomoc.“

(118)

Pro správnou charakteristiku subjektu jako veřejnoprávního subjektu v konkrétním případě může být relevantní zvážit, „zda funkce nebo chování [subjektu] jsou takového druhu, že jsou v právním řádu příslušného člena obvykle klasifikovány jako vládní“ (56), a klasifikaci a funkce subjektů v rámci členů WTO obecně. Proto může být pro určení toho, zda je konkrétní subjekt veřejnoprávním subjektem, relevantním hlediskem to, zda jsou jeho funkce nebo chování takového druhu, že jsou v právním řádu příslušného člena obvykle klasifikovány jako vládní.

(119)

Existuje mnoho různých způsobů, jimiž by vláda v úzkém smyslu slova mohla subjektům poskytnout pravomoc. Proto k prokázání, že tato pravomoc byla svěřena konkrétnímu subjektu, mohou být relevantní různé typy důkazů. Důkaz o tom, že určitý subjekt ve skutečnosti vykonává vládní funkce, může sloužit jako důkaz o tom, že má nebo mu byla svěřena vládní pravomoc, zejména pokud takový důkaz naznačuje trvalou a systematickou praxi.

(120)

Důkaz o tom, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad subjektem a jeho chováním, může sloužit za určitých okolností jako důkaz, že daný subjekt má vládní moc a tuto moc uplatňuje při výkonu vládních funkcí. Vládní vlastnictví subjektu sice není rozhodujícím kritériem, ale ve spojení s dalšími prvky může sloužit jako důkaz. Je však nepravděpodobné, že by existence pouhých formálních vazeb mezi subjektem a vládou v úzkém slova smyslu stačila k prokázání vládní pravomoci. Tak například pouhá skutečnost, že vláda je většinovým akcionářem subjektu, sama o sobě neprokazuje, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad chováním tohoto subjektu, a tím méně, že mu vláda svěřila vládní pravomoc. V některých případech však lze, jestliže z důkazů vyplývá, že existuje celá řada formálních indicií vládní kontroly a rovněž existují důkazy, že takováto kontrola je vykonávána účinným způsobem, na základě těchto důkazů dojít k závěru, že dotčený subjekt vykonává vládní pravomoc.

(121)

Ústředním bodem šetření veřejnoprávního subjektu není to, zda chování, které údajně vedlo k finančnímu příspěvku, logicky souvisí s identifikovanou „vládní funkcí“. V tomto ohledu právní norma pro určení veřejnoprávního subjektu podle čl. 1 odst. 1 písm. a) prvního pododstavce Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních nepředepisuje souvislost určitého stupně nebo povahy, která musí být nutně prokázána mezi určenou vládní funkcí a konkrétním sporným finančním příspěvkem. Relevantní je spíše zkoumání subjektu, který se tohoto chování účastní, jeho základních charakteristik a jeho vztahu k vládě. Toto zaměření na subjekt, na rozdíl od chování, které údajně vedlo k finančnímu příspěvku, odpovídá skutečnosti, že „vláda“ (v užším smyslu) a „veřejnoprávní subjekt“ mají „určitý stupeň společných nebo překrývajících se základních znaků“ – tj. oba jsou „vládní“ povahy.

(122)

Povaha chování nebo praxe subjektu může jistě představovat důkaz relevantní pro šetření veřejnoprávního subjektu. Chování subjektu – zejména pokud ukazuje na „trvalou a systematickou praxi“ – je totiž jedním z různých druhů důkazů, které mohou v závislosti na okolnostech každého šetření objasnit základní charakteristiky subjektu a jeho vztah k vládě v užším smyslu. Posouzení těchto důkazů je však zaměřeno na zodpovězení hlavní otázky, zda subjekt sám o sobě má základní charakteristiky a funkce, které by jej kvalifikovaly jako veřejnoprávní subjekt. Například informace relevantní pro posouzení, zda je subjekt veřejnoprávním subjektem v souvislosti s čínskými státními komerčními bankami (dále jen „čínské komerční banky“) v dokumentu DS379, zahrnovaly informace, které ukazují, že: i) „vedoucí pracovníci ústředí čínských komerčních bank jsou jmenováni vládou a [Komunistická strana Číny] si zachovává významný vliv na jejich výběr“ a ii) čínské komerční banky „stále nemají dostatečné schopnosti v oblasti řízení rizik a analýzy“. Tyto důkazy se neomezovaly na úvěrovou činnost čínských komerčních bank jako takovou, ale spíše se týkaly jejich organizačních rysů, řetězců rozhodovacích pravomocí a celkového vztahu s čínskou vládou. Odvolací orgán WTO ve věci DS379 proto uvedl, že Ministerstvo obchodu Spojených států („USDOC“) sice vzalo v úvahu důkazy týkající se chování čínských komerčních bank [„poskytování úvěrů“], ale učinilo tak v rámci šetření základních charakteristik těchto subjektů a jejich vztahu s čínskou vládou. Tyto čínské komerční banky vykonávaly vládní funkce jménem čínské vlády.

(123)

Kromě toho odvolací orgán přikládal význam také skutečnosti, že dotčená vláda během šetření nespolupracovala. V rozhodnutí DS379 potvrdil odvolací orgán rozhodnutí USDOC, že čínské komerční banky v šetření CFS Paper představují „veřejnoprávní subjekty“ na základě následujících úvah: i) téměř úplné státní vlastnictví bankovního sektoru v Číně; ii) článek 34 zákona o komerčním bankovnictví stanoví, že banky jsou povinny „vykonávat úvěrovou činnost v souladu s potřebami národního hospodářství a sociálního rozvoje a pod vedením státní průmyslové politiky“; iii) evidence důkazů, které naznačují, že čínské komerční banky stále nemají dostatečné dovednosti v oblasti řízení rizik a analýzy, a iv) skutečnosti, že „během [uvedeného] šetření [USDOC] neobdrželo důkazy nezbytné k tomu, aby mohlo komplexně zdokumentovat proces, v němž byly požadovány, papírenskému průmyslu poskytovány a vyhodnocovány úvěry“ (57).

(124)

Při určování, zda banky ve vlastnictví státu mají či vykonávají vládní pravomoci nebo jsou jimi pověřeny, Komise náležitě zohlednila základní charakteristiky a funkce bank, jejich vztah k vládě a převládající právní a ekonomické prostředí v zemi, v níž subjekt, který je předmětem šetření, působí. V tomto ohledu si Komise vyžádala informace o státním vlastnictví, jakož i formální indicie vládní kontroly v bankách ve vlastnictví státu. Rovněž analyzovala, zda je kontrola vykonávána účinným způsobem s ohledem na platný normativní rámec. Za tímto účelem musela Komise vycházet z dostupných údajů kvůli odmítnutí čínské vlády předat dotazníky dotčeným finančním institucím a poskytnout důkazy o rozhodovacím procesu, který vedl k preferenčnímu poskytování úvěrů, jak je uvedeno v oddíle 3.4.2.

(125)

Čínskému bankovnímu sektoru dominují banky ve vlastnictví státu, které jsou na základě svých specifických primárních funkcí obvykle označovány jako čínské komerční banky nebo banky státní politiky (viz 52. a 113. bod odůvodnění).

(126)

Jelikož stát udržuje kontrolu nad bankami ve vlastnictví státu prostřednictvím více kanálů – kromě vlastnictví akcií zajišťuje také přítomnost stranických struktur a jejich vliv ve finančních institucích a prostřednictvím regulačních opatření nařizuje bankám určité typy obchodního chování (viz oddíl n 3.6.1.4) –, je v pozici, kdy může využívat zdroje finančního sektoru k naplňování svých politických cílů (viz také 142. až 144. bod odůvodnění), včetně zastřešujícího cíle „podporovat rozvoj socialistického tržního hospodářství“, jak stanoví článek 1 bankovního zákona (podrobnější rozbor bankovního zákona viz oddíl 3.6.1.4).

(127)

V souladu s tím jsou základní funkce bankovních institucí, zejména jejich úvěrová politika, utvářeny tak, aby sloužily politickým cílům, hospodářské výsledky bank jsou podřízeny požadavkům průmyslové politiky čínské vlády. V souladu s tím jsou základní funkce bankovních institucí, zejména jejich úvěrová politika, utvářeny tak, aby sloužily politickým cílům, hospodářské výsledky bank jsou podřízeny požadavkům průmyslové politiky čínské vlády. Státem vlastněné banky proto fakticky plní vládní funkce, neboť jejich klíčový řídící personál musí být propojen s Komunistickou stranou Číny – a tedy loajální především vůči straně – a jejich hlavní obchodní činnosti musí být prováděny s náležitým ohledem na politické cíle stanovené vládními orgány.

(128)

Jak je uvedeno v 86. bodě odůvodnění, čínská vláda odmítla předat dotazníky bankám s odůvodněním, že tato žádost porušuje Dohodu o subvencích a vyrovnávacích opatřeních tím, že neoprávněně požaduje informace od čínských finančních institucí, nesprávně je klasifikuje jako veřejné orgány, řádně je neinformuje a nebere v úvahu obavy o důvěrnost podle čínského práva.

(129)

V průběhu šetření Komise objasnila, že je oprávněna požadovat údaje od čínských finančních institucí včetně státních subjektů, které jsou pod dohledem čínských orgánů, a potvrdila, že veškeré důvěrné informace budou spravovány v souladu s příslušnými protokoly o důvěrnosti. Kromě toho bylo upuštěno od požadavku na zachování důvěrnosti, což dokládají písemná povolení společností zařazených do vzorku, v nichž se výslovně vzdávají svých práv na zachování důvěrnosti.

(130)

V důsledku toho a jak je uvedeno ve 128. bodě odůvodnění, ani jedna z finančních institucí ve vlastnictví státu, jež poskytly úvěry společnostem zařazeným do vzorku, neodpověděla na zvláštní dotazník. Seznam bank zahrnuje: Agricultural Bank of China, Bank of Beijing (58), Bank of China, Bank of Communications Co. Ltd, Bank of Ningbo, China Construction Bank Corporation, China Industrial Bank Co. Ltd, China Merchants Bank, China Minsheng Bank (59), Export-Import Bank of China (EXIM bank), Industrial and Commercial Bank (ICBC), Ping An Bank (60), Shanghai Pudong Development Bank Co. Ltd, China Postal Savings Bank Co. Ltd., Bank of Changsha, Bank of Hunan, China Bohai Bank, China Development Bank, China Guangfa Bank, Commercial Bank of China, Hongkong and Shanghai Banking Corporation (HSBC), Huxia Bank, City Bank (China).

(131)

Čínská vláda neposkytla informace o vlastnictví bank ani o jich struktuře řízení, hodnocení rizik nebo příkladech týkajících se konkrétních úvěrů pro odvětví mobilních přístupových plošin.

(132)

Proto se Komise rozhodla k určení toho, zda lze uvedené finanční instituce ve vlastnictví státu považovat za veřejnoprávní subjekty, použít dostupné údaje.

(133)

V předchozím antisubvenčním šetření (61) Komise zjistila, že níže uvedené banky, které poskytly úvěry skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku v rámci tohoto šetření, byly částečně nebo zcela vlastněny státem jako takovým nebo právnickými osobami v držení státu. Vzhledem k tomu, že banky neodpověděly na konkrétní dotazník, použila Komise veřejně dostupné informace, jako jsou internetové stránky bank, výroční zprávy, informace dostupné v bankovních adresářích nebo na internetu. V souladu se zjištěními tohoto minulého šetření pracovní dokument útvarů Komise (62) potvrdil, že stát dominuje bankovnímu sektoru (63) tím, že si udržuje kontrolní podíly ve všech státem vlastněných komerčních bankách a je rovněž většinovým akcionářem v řadě akciových komerčních bank, a to buď prostřednictvím přímých investic společnosti Central Huijin, nebo nepřímo prostřednictvím jiných státem vlastněných právnických osob. Ve 130. bodě odůvodnění jsou uvedeny bankovní subjekty oznámené vyvážejícími výrobci, v nichž má stát většinový podíl, a vzhledem k tomu, že od nedávných podobných šetření nedošlo ke změnám (64), mělo se za to, že všechny státem vlastněné finanční instituce, které poskytly financování vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku, jsou částečně nebo plně vlastněny samotným státem nebo státem vlastněnými právnickými osobami.

(134)

Pokud jde o formální indicie vládní kontroly nad bankami ve vlastnictví státu, Komise je kvalifikovala jako „klíčové finanční instituce ve vlastnictví státu“. Zejména v oznámení nazvaném „Prozatímní pravidla týkající se dozorčích rad v klíčových finančních institucích ve vlastnictví státu“ (65) se uvádí, že: „Klíčové finanční instituce ve vlastnictví státu uvedené v těchto nařízeních znamenají státní politické banky, komerční banky, společnosti spravující finanční aktiva, společnosti obchodující s cennými papíry, pojišťovny atd. (dále jen ‚finanční instituce ve vlastnictví státu‘), ke kterým Státní rada vysílá dozorčí rady“.

(135)

Dozorčí rada klíčových finančních institucí ve vlastnictví státu je jmenována v souladu s „Prozatímními pravidly týkajícími se dozorčích rad v klíčových finančních institucích ve vlastnictví státu“. Na základě článků 3 a 5 těchto prozatímních pravidel Komise zjistila, že členové dozorčí rady jsou vysíláni Státní radou a jsou vůči ní odpovědní, což je dokladem institucionální kontroly státu nad obchodními činnostmi spolupracující banky ve vlastnictví státu.

(136)

Pokud jde o čínské komerční banky, Komise uvedla, že šest největších bank představovalo do konce roku 2022 více než 40 % čínského finančního sektoru z hlediska celkových aktiv (66). Nejméně dvě z těchto šesti čínských komerčních bank, konkrétně ICBC a ABC, patří mezi finanční instituce, které poskytly úvěry skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku v tomto šetření (viz 130. bod odůvodnění). Stát má většinový podíl jak v bance ICBC (67), tak v bance ABC (68). Kromě kontroly nad šesti největšími čínskými komerčními bankami drží stát významné podíly v řadě dalších čínských komerčních bank, v nichž je jeho účast častěji nepřímá, např. prostřednictvím státních podniků. Některé z těchto čínských komerčních bank, jako například Shanghai Pudong Development Bank, China Everbright Bank, Ping An Bank, China Minsheng Bank, které představují přibližně 20 % celkových aktiv čínského bankovního sektoru v roce 2021, patří mezi finanční instituce, které poskytly úvěry skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku v tomto šetření (úplný seznam viz 130. bod odůvodnění), přičemž podíl vlastnictví státu v nich je různý, od přibližně 3 % v případě China Minsheng Bank (69) po více než 80 % v případě China Everbright Bank (70).

(137)

Komise rovněž zjistila, že finanční instituce ve vlastnictví státu v roce 2017 změnily své stanovy, čímž se posílila úloha Komunistické strany Číny na nejvyšší rozhodovací úrovni těchto bank (71).

(138)

Tyto nové stanovy uvádějí, že:

(139)

V 53. bodě odůvodnění jsou uvedeny konkrétní příklady těchto změn stanov bank ICBC a ABC.

(140)

Komise dále hledala informace o tom, zda čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad chováním finančních institucí ve vlastnictví státu, pokud jde o jejich úvěry a politiky posuzování rizik, když poskytovala úvěry odvětví mobilních přístupových plošin. V této souvislosti byly zohledněny tyto regulační dokumenty:

(141)

Při zkoumání těchto regulačních dokumentů Komise zjistila, že finanční instituce v ČLR působí v právním rámci, který je řídí tak, aby zajistily soulad s cíli průmyslové politiky čínské vlády, které zahrnují rozvoj odvětví mobilních přístupových plošin. Mobilní přístupové plošiny jsou uznávány jako součást odvětví stavebních strojů a jsou zdůrazněny v klíčových národních a regionálních plánech, včetně Made in China 2025, 14. pětiletého plánu pro stavební stroje a různých rozvojových strategií na úrovni provincií Če-ťiang, Ťiang-su a Chu-nan a obcí v těchto provinciích. Tyto politiky propagují finanční podporu, pobídky pro výzkum a vývoj a seskupování průmyslu a povzbuzují finanční instituce, aby upřednostňovaly financování podniků v tomto odvětví.

(142)

Článek 34 bankovního zákona, který se vztahuje na všechny finanční instituce působící v Číně, obecně stanoví, že „komerční banky musí vykonávat svou činnost v oblasti poskytování úvěrů v souladu s potřebami národního hospodářského a sociálního rozvoje a pod vedením průmyslové politiky státu“. Ačkoli článek 4 bankovního zákona uvádí, že „komerční banky podle zákona vykonávají svoji podnikatelskou činnost bez vměšování jakéhokoli útvaru nebo jednotlivce. Komerční banky jsou povinny nezávisle nést občanskoprávní odpovědnost a ručí celým svým majetkem právnické osoby“, z šetření vyplynulo, že článek 4 bankovního zákona se použije s výhradou článku 34 téhož zákona, podle kterého veřejnou politiku určuje stát a banky ji provádí a řídí se pokyny státu.

(143)

Článek 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů mimoto stanoví, že „v souladu se státní politikou mohou příslušné útvary subvencovat úroky z úvěrů s cílem podpořit růst určitých odvětví a hospodářský rozvoj v některých oblastech“.

(144)

Podobně i rozhodnutí č. 40 vyzývá všechny finanční instituce, aby poskytovaly úvěrovou podporu zvláště „podporovaným“ projektům. Jak již bylo vysvětleno v oddíle 3.3 a konkrétněji v 72. až 80. bodě odůvodnění, projekty v odvětví mobilních přístupových plošin patří do „podporované“ kategorie. Rozhodnutí č. 40 tedy potvrzuje dřívější zjištění, pokud jde o bankovní zákon, v tom smyslu, že banky vykonávají vládní pravomoc ve formě preferenčních úvěrových operací. Komise rovněž zjistila, že NFRA má dalekosáhlé schvalovací pravomoci, pokud jde o všechny aspekty řízení všech finančních institucí usazených v ČLR (včetně institucí v soukromém vlastnictví a institucí v zahraničním vlastnictví), jako například (72):

(145)

Bankovní zákon je právně závazný. Závazný charakter pětiletých plánů a rozhodnutí č. 40 byl uveden výše v oddíle 3.6.1.4. Závazný charakter regulačních dokumentů NFRA vyplývá z jejích pravomocí jakožto regulačního orgánu pro bankovnictví. O závazném charakteru dalších dokumentů svědčí doložky o dohledu a hodnocení, které tyto dokumenty obsahují.

(146)

Rozhodnutí Státní rady č. 40 ukládá všem finančním institucím, aby poskytovaly úvěrovou podporu pouze investičním projektům spadajícím do kategorie podporovaných odvětví, a slibuje provádění „dalších preferenčních politik pro projekty spadající do kategorie podporovaných odvětví“. Na tomto základě jsou banky povinny poskytovat úvěrovou podporu odvětví mobilních přístupových plošin jako podporovanému odvětví.

(147)

Kromě toho musí mít Komunistická strana Číny dohled i nad rozhodnutími soukromého komerčního bankovního sektoru, který musí být v souladu s vnitrostátními politikami. Jedním ze tří stěžejních cílů státu v oblasti správy bankovnictví je nyní ve skutečnosti posílení vedoucího postavení strany v odvětví bankovnictví a pojišťovnictví, a to i pokud jde o provozní a správní záležitosti ve společnostech. V tomto ohledu vyzývá tříletý akční plán CBIRC na období 2020–2022 k „dalšímu uskutečňování ducha obsaženého v zásadním projevu generálního tajemníka Si Ťin-pchinga o postupu reformy správy a řízení společností ve finančním sektoru“. Oddíl II tohoto plánu navíc prosazuje podporu organického začlenění vedoucího postavení strany do správy a řízení společností: „učiníme integraci vedoucí úlohy strany do správy a řízení společností systematičtější, standardizovanější a více založenou na postupech […]. Hlavní provozní a správní záležitosti musí před rozhodnutím správní rady nebo vrcholného vedení projednat stranický výbor.“

(148)

Čínská vláda rovněž nedávno stanovila, že i akcionáři finančních institucí musí usnadnit výkon kontroly ze strany čínské vlády prostřednictvím rámce instituce pro správu a řízení takto: „Velcí akcionáři bankovních a pojišťovacích institucí podpoří bankovní a pojišťovací instituce při vytváření nezávislé a řádné struktury správy a řízení společností s účinným systémem brzd a protivah a podpoří bankovní a pojišťovací instituce a budou jim pomáhat při zajištění organické integrace vedoucí úlohy strany do správy a řízení společnosti.“ (73)

(149)

A konečně kritéria hodnocení výkonnosti NFRA pro komerční banky nyní musí zohledňovat zejména to, jak finanční instituce „slouží cílům národního rozvoje a reálné ekonomice“, a především to, jak „slouží strategickým a nově vznikajícím odvětvím“ (74).

(150)

Komise proto dospěla k závěru, že čínská vláda vytvořila normativní rámec, který musely vedení a orgány dohledu spolupracující banky ve vlastnictví státu jmenované čínskou vládou a odpovědné čínské vládě dodržovat. Čínská vláda se proto opírala o tento normativní rámec s cílem vykonávat účinným způsobem kontrolu nad chováním spolupracující banky ve vlastnictví státu, kdykoli tato banka poskytovala úvěry odvětví mobilních přístupových plošin. Základní funkce banky ve vlastnictví státu souvisejí s konkrétními úkoly, které jí prostřednictvím tohoto normativního rámce zadává čínská vláda, a stávají se tak nástrojem čínské vlády při plnění vládních funkcí.

(151)

V průběhu šetření se čínská vláda odvolávala na výklad bankovního zákona ze strany Všečínského shromáždění lidových zástupců a na článek 4 bankovního zákona, přičemž tvrdila, že komerční banky v Číně fungují jako nezávislé právnické osoby, které „přijímají svá vlastní rozhodnutí“, „bez zásahu jakékoli jednotky nebo jednotlivce“, a že „žádný subjekt ani jednotlivec nesmí komerční banku nutit k poskytování úvěrů nebo poskytování záruk“.

(152)

Jak je vysvětleno v 145. bodě odůvodnění, Komise měla za to, že čínský bankovní zákon a rozhodnutí č. 40 jsou závazné povahy. Zjištění v rámci tohoto šetření (jakož i zjištění Komise v předchozích šetřeních týkajících se stejného programu subvencí (75)) dále nepodpořila tvrzení, že banky při rozhodování o úvěrech nezohledňují vládní politiku a plány. Komise například zjistila, že čtyři skupiny vyvážejících výrobců zařazených do vzorku mají výhodu z preferenčních úvěrů za nižší než tržní úrokové sazby.

(153)

Šetření rovněž určilo, že článek 4 se použije pouze v rozsahu, v jakém je v souladu s článkem 33. To znamená, že banky sice mohou fungovat podle svého obecného právního rámce, ale musí se řídit státními politikami, pokud jim to bude nařízeno. Zatímco článek 4 bankovního zákona je součástí kapitoly I, která obsahuje obecná ustanovení, článek 33 je součástí kapitoly IV, která stanoví základní pravidla upravující úvěry. Znění článku 33: „komerční banky provozují svou úvěrovou činnost podle potřeb národního hospodářství a sociálního rozvoje a pod vedením státní průmyslové politiky“, ukazuje, že toto ustanovení není vodítkem, ale má spíše závazný charakter a poskytuje bankám jasné pokyny, aby při provádění úvěrové činnosti braly v úvahu státní průmyslovou politiku. Komise rovněž uvedla, že rozhodnutí Státní rady č. 40 ukládá všem finančním institucím, aby poskytovaly úvěrovou podporu pouze podporovaným projektům, a slibuje provádění „dalších preferenčních politik týkajících se podporovaných průmyslových odvětví“. Článek 17 téhož rozhodnutí sice banky rovněž žádá, aby dodržovaly úvěrové zásady, ale Komise během šetření zjistila, že banky úvěrové zásady nedodržují. Komise si vyžádala podklady prokazující, že finanční instituce tyto zásady dodržují. Čínská vláda a finanční instituce tyto informace neposkytly. V důsledku toho musela Komise provést toto posouzení na základě dostupných skutečností. Z těchto skutečností vyplynulo, že úvěry byly vyvážejícím výrobcům poskytovány bez ohledu na jejich finanční situaci a úvěruschopnost. Toto zjištění není nové a bylo učiněno již v předchozích šetřeních (76), kde Komise již dříve prokázala, že článek 17 se účinně nepromítá do úvěrové zásady pro podporovaná odvětví. Během současného šetření nemohla Komise zjistit soulad s předpisy z důvodu nedostatečné spolupráce, což dále posiluje obavy ohledně transparentnosti a dodržování řádných postupů hodnocení úvěrového rizika.

(154)

A konečně, jak je uvedeno v 137. až 138. bodě odůvodnění výše, skutečnost, že všechny hlavní provozní a řídící otázky bank jsou přezkoumávány stranou, která je důkladně začleněna do struktury spoluřízení bank, a skutečnost, že výkonnost bank je hodnocena v souladu s jejich úsilím sloužit strategickým a nově vznikajícím podnikům, jako je například odvětví mobilních přístupových plošin, rovněž ukazuje na přísnou a závaznou povahu regulačního rámce nad činností finančních institucí.

(155)

Vzhledem k tomu, že neexistovala spolupráce a nebyly k dispozici konkrétní důkazy o posouzení úvěruschopnosti, Komise posoudila celkové právní prostředí, jak je uvedeno ve 142. až 150. bodě odůvodnění, v kombinaci s chováním spolupracující banky ve vlastnictví státu s ohledem na úvěry poskytované společnostem zařazeným do vzorku. Toto chování bylo v rozporu s jejím oficiálním postojem, protože banky ve vlastnictví státu v praxi nejednaly na základě důkladného tržního posouzení rizik.

(156)

V průběhu šetření Komise zjistila, že skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku byly poskytnuty úvěry za úrokové sazby nižší než základní úroková sazba oznámená Národním mezibankovním centrem financování (dále jen „NIFC“) nebo na úrovni blížící se této sazbě. Základní úroková sazba byla zavedena dne 20. srpna 2019 a nahrazuje předchozí referenční sazbu centrální banky Čínské lidové banky („PBOC“) (77). Poskytování financování za sazby nižší nebo blízké bezrizikové úrokové sazbě země na mezibankovním trhu jasně ukazuje, že riziko nebylo dostatečně zohledněno. Vzhledem k tomu, že čínská vláda a finanční instituce nespolupracovaly, musela Komise vycházet z dostupných údajů, a proto dospěla k závěru, že úvěry byly poskytnuty bez ohledu na skutečnou finanční situaci a úvěrové riziko společností, jak je uvedeno v oddíle 3.6.3 níže. Úvěry byly tudíž poskytnuty za nižší než tržní sazby v porovnání se sazbou odpovídající rizikovému profilu vyvážejících výrobců zařazených do vzorku.

(157)

Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že čínská vláda vytvořila ohledně poskytování úvěrů podporovaným odvětvím normativní rámec, který musely dodržovat vedení a orgány dohledu banky jmenované čínskou vládou a odpovědné čínské vládě. Tento normativní rámec neponechal řídícím pracovníkům a orgánům dohledu banky žádný manévrovací prostor, pokud jde o to, zda se mají tímto rámcem řídit, s ohledem na vyvážející výrobce zařazené do vzorku, čímž se vedení této banky dostalo do závislého postavení.

(158)

Čínská vláda se proto opírala o tento normativní rámec s cílem vykonávat účinným způsobem kontrolu nad chováním spolupracující banky ve vlastnictví státu, kdykoli tato banka poskytovala úvěry odvětví mobilních přístupových plošin.

(159)

Jelikož neexistují konkrétní důkazy o hodnoceních úvěrového rizika, Komise přezkoumala celkové právní prostředí použitelné na poskytování úvěrů podporovaným odvětvím, jako je odvětví mobilních přístupových plošin, v kombinaci s chováním spolupracující banky ve vlastnictví státu, a zjistila, že banka nejednala na základě důkladného tržního hodnocení úvěrového rizika.

(160)

Kromě toho, jak je vysvětleno v 152. bodě odůvodnění, byly skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku poskytnuty úvěry s úrokovými sazbami, které byly nižší nebo se blížily základní úrokové sazbě, bez ohledu na jejich finanční situaci a situaci zohledňující úvěrové riziko společností. S ohledem na rizikový profil vyvážejících výrobců zařazených do vzorku popsaný v oddíle 3.6.4.3 níže a na to, že podle analýzy rizik provedené Komisí měli někteří vyvážející výrobci zařazení do vzorku získat úvěrový rating BB a další úvěrový rating B, a měli tedy platit úrokové sazby výrazně nad bezrizikovou úrokovou sazbou, dospěla Komise k závěru, že dotčené úvěry byly poskytnuty za nižší než tržní sazby.

(161)

Komise proto dospěla k závěru, že čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad chováním spolupracující banky ve vlastnictví státu, pokud jde o její úvěrové politiky a posuzování rizik v souvislosti s odvětvím mobilních přístupových plošin.

(162)

Čínská vláda v návaznosti na poskytnutí konečných informací zopakovala své tvrzení, že článek 4 zákona o obchodních bankách není podřízen článku 34 a že článek 34 nesmí být v rozporu s ustanovením článku 4 týkajícím se nezávislosti bank. Dále uvedla, že zákon o bankách neukládá bankám, které nedodržují článek 34, žádné sankční důsledky. Kromě toho čínská vláda tvrdila, že článek 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů nemůže sloužit jako základ pro tvrzení, že čínská vláda požaduje, aby komerční banky poskytovaly zvýhodněné úvěry s poukazem na přezkum obecných pravidel týkajících se úvěrů. Vláda rovněž dodala, že rozhodnutí č. 40 se nevztahuje na odvětví mobilních přístupových plošin, protože za podporované lze považovat pouze podporované projekty uvedené v katalogu.

(163)

Komise opět odkázala na zprávu AB uvedenou ve 123. bodě odůvodnění, která potvrdila, že banky jsou povinny „provádět své úvěrové obchody v souladu s potřebami [národního] hospodářství a sociálního rozvoje a pod vedením státní průmyslové politiky“, a poznamenala, že údajná neexistence sankčních důsledků je irelevantní vzhledem k tomu, že čínský bankovní sektor je většinou ve vlastnictví státu, že rozhodnutí komerčních bank podléhají dohledu Komunistické strany Číny a musí zůstat v souladu s národní politikou, což jsou otázky, které žádná ze zúčastněných stran nezpochybňuje. Pokud jde o článek 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů, Komise konstatovala, že čínská vláda nepředložila důkazy o takovém přezkumu a že samotný zákon nebyl změněn ani zrušen, takže se tento článek stále uplatňuje, jak uvedla ve své připomínce k poskytnutí konečných informací samotná čínská vláda. Komise rovněž odkázala na 59. bod odůvodnění, v němž dospěla k závěru, že odvětví mobilních přístupových plošin je součástí odvětví „Velké stavební stroje“ uvedeného v katalogu, což potvrzuje, že odvětví mobilních přístupových plošin je podporovaným odvětvím. Na základě výše uvedeného byla tato tvrzení zamítnuta.

(164)

Komise zjistila, že banky ve vlastnictví státu uplatňovaly při výkonu vládních funkcí s ohledem na odvětví mobilních přístupových plošin výše uvedený právní rámec. Proto jednala jako veřejnoprávní subjekt ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení a v souladu s příslušnou judikaturou WTO.

(165)

Kromě toho, i kdyby tyto finanční instituce ve vlastnictví státu nebyly považovány za veřejnoprávní subjekty, Komise na základě stejných informací zjistila, že by byly považovány za pověřené či řízené čínskou vládou, aby vykonávaly funkce obvykle svěřené vládě ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení, ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny v oddíle 3.6.2 níže. Z tohoto důvodu by se jejich chování v každém případě přičetlo čínské vládě.

(166)

Komise v daném případě zjistila, že následující banky a soukromé finanční instituce působící v Číně poskytly úvěry skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku v rámci daného šetření: Citibank (China) Co., Ltd., China Bohai bank, China Mingsheng bank a HSBS bank.

(167)

Stejně jako v předchozích šetřeních (78) se v souladu s příslušnou analýzou uvedenou ve 140. až 161. bodě odůvodnění mělo za to, že tyto banky a soukromé finanční instituce působí pod dohledem NFRA (nahrazující CBRC) a jsou pověřeny nebo řízeny čínskou vládou. Jelikož nebyly poskytnuty žádné informace, které by naznačovaly opak, zachovala Komise v tomto šetření stejný závěr.

(168)

Komise zkoumala, zda všechny tyto finanční instituce byly pověřeny čínskou vládou, aby poskytly subvence odvětví mobilních přístupových plošin, nebo jim to bylo nařízeno ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení.

(169)

Podle odvolacího orgánu WTO dochází k „pověřování“ v případech, kdy vláda dává soukromému subjektu odpovědnost, a „nařízením“ se rozumí situace, kdy vláda uplatňuje nad soukromým subjektem svou moc (79). V obou případech vláda využívá soukromý subjekt jako zástupce pro realizaci finančního příspěvku a „ve většině případů by se dalo očekávat, že pověření nebo usměrnění soukromého subjektu bude zahrnovat nějakou formu hrozby nebo nucení“ (80). Zároveň čl. 3 odst. 1 písm. a) bod iv) neumožňuje členům ukládat vyrovnávací opatření na výrobky v případech, kdy „vláda pouze vykonává své regulační pravomoci“ (81) nebo kdy zásah vlády „může, ale nemusí mít konkrétní výsledek vzhledem k daným skutkovým okolnostem a výkonu svobodné volby ze strany aktérů na trhu“ (82). Pověření nebo nařízení pak spíše znamená „aktivnější úlohu vlády než pouhé pobízení“ (83).

(170)

Komise vzala na vědomí, že normativní rámec týkající se daného odvětví uvedený v 142. až 147. bodě odůvodnění platí pro všechny finanční instituce v ČLR, včetně finančních institucí v soukromém vlastnictví. Pro ilustraci lze uvést, že se bankovní zákon a různé pokyny NFRA (dříve CBIRC) vztahují na všechny banky financované z Číny i banky se zahraničními investicemi pod správou NFRA.

(171)

Většina úvěrových smluv se soukromými finančními institucemi měla podobné podmínky jako smlouvy s bankami ve státním vlastnictví a úvěrové sazby poskytované soukromými finančními institucemi byly podobné jako sazby poskytované finančními institucemi ve státním vlastnictví. To ukazuje, že tyto banky de facto poskytují zvýhodněné úvěrové podmínky v souladu s kontrolou čínské vlády nad bankovním sektorem.

(172)

Vzhledem k tomu, že od soukromých finančních institucí nebyly získány žádné odlišné informace, dospěla Komise k závěru, že pokud jde o odvětví mobilních přístupových plošin, všechny finanční instituce působící v Číně pod dohledem NFRA (včetně soukromých finančních institucí) byly pověřeny státem nebo jim bylo ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) první odrážky základního nařízení státem nařízeno provádět vládní politiky a poskytovat úvěry s preferenčními sazbami odvětví mobilních přístupových plošin (84), tedy funkce, které se nijak neliší od funkcí běžně vykonávaných vládami.

(173)

Komise již v předchozích antisubvenčních šetřeních stanovila, že domácí úvěrové ratingy poskytnuté čínským společnostem nejsou spolehlivé, a to na základě studie vydané Mezinárodním měnovým fondem (85), která poukazovala na nesoulad mezi mezinárodními a čínskými úvěrovými ratingy. Podle MMF totiž místní ratingové agentury hodnotí více než 90 % čínských dluhopisů ratingem AA až AAA. To není srovnatelné s jinými trhy, například s trhem v EU nebo Spojenými státy americkými (USA). Například na trhu v USA má takovýto špičkový rating méně než 2 % podniků. Čínské ratingové agentury tedy značně zkreslují své hodnocení směrem ke špičkovým hodnotám ratingové stupnice. Jejich ratingové stupnice jsou velmi široké a často sdružují dluhopisy s výrazně odlišnými úvěrovými riziky do jedné široké ratingové kategorie (86). Podle informací uvedených ve studii „China bond market insight 2021“ agentury Bloomberg (87) dominuje trhu dluhopisů pět čínských místních ratingových agentur: China Chengxin, Dagong, Lianhe, Shanghai Brilliance a Golden credit rating a přibližně 90 % dluhopisů je místními ratingovými agenturami hodnoceno ratingem AAA. Mnoho emitentů však od S&P obdrželo nižší globální rating emitenta A a BBB (88).

(174)

Zahraniční ratingové agentury, například Standard and Poor’s a Moody’s, při hodnocení čínských dluhopisů vydaných v zahraničí navíc obvykle uplatňují navýšení základního úvěrového ratingu emitenta na základě odhadu strategického významu podniku pro čínskou vládu a síly jakékoli implicitní záruky (89).

(175)

Jako doplnění této analýzy předchozí případy ukázaly, že čínská vláda rovněž může na trh s ratingy vyvíjet určitý vliv (90).

(176)

Podle informací poskytnutých čínskou vládou v předchozích případech působilo na čínském trhu dluhopisů čtrnáct ratingových agentur, včetně dvanácti domácích ratingových agentur. Zadruhé, na čínský ratingový trh nelze volně vstoupit. Jedná se v zásadě o uzavřený trh, jelikož ratingové agentury musí být před zahájením svého působení schváleny Čínskou regulační komisí pro cenné papíry (dále jen „CSRC“) nebo PBOC (91). Banka PBOC v polovině roku 2017 oznámila, že zahraniční ratingové agentury budou moci za určitých podmínek provádět úvěrová hodnocení části domácího trhu s dluhopisy. Tyto ratingové agentury se však řídí čínskými ratingovými stupnicemi, a nejsou tudíž přesně srovnatelné s mezinárodními ratingy, jak je vysvětleno v 174. bodě odůvodnění.

(177)

Zjištění Komise potvrzuje i výzkum společnosti Allianz Global Investors z roku 2021, v němž se uvádí, že „čínský ratingový systém na pevnině se liší od mezinárodních ratingových konvencí“. Například tuzemské dluhopisy s ratingem AA+ by byly „v mezinárodním měřítku“ obvykle hodnoceny jako „ ‚vysoce výnosné‘ “ (92).

(178)

V neposlední řadě OECD v roce 2022 upozornila, že „[n]edostatky na trhu s úvěrovými ratingy, včetně nadhodnocených ratingů a slabých varovných systémů, brání zdravému rozvoji trhu s dluhopisy“ (93).

(179)

Kromě toho Komise rovněž zjistila, (94) že čínský ratingový systém nelze považovat za systém řízený výhradně tržními silami a že funguje na pokřiveném základě.

(180)

Vzhledem k situaci popsané ve 173. až 178. bodě odůvodnění dospěla Komise k závěru, že čínské úvěrové ratingy neposkytují spolehlivý odhad úvěrového rizika podkladového aktiva. Uvedené ratingy byly rovněž zkresleny politickými cíli na podporu klíčových strategických odvětví, jako je odvětví mobilních přístupových plošin.

(181)

Čínská vláda po poskytnutí konečných informací prohlásila, že čínský ratingový systém je spolehlivý a že úvěrové ratingy společností by měly být přehodnoceny. Tvrdila rovněž, že Komise posuzovala společnosti zařazené do vzorku svévolně bez požadovaných znalostí a osvědčení a bez komplexního porozumění tomu, jak společnosti zařazené do vzorku fungují. Kromě toho čínská vláda uvedla, že vlastnictví ratingových agentur působících na čínském trhu je rozmanitější, přičemž rostoucí přítomnost mezinárodních ratingových agentur, jako je S&P nebo Moody’s China Limited, vede k optimalizaci ratingových metod.

(182)

Komise měla za to, že úvěrový rating společností zařazených do vzorku neposuzovala svévolně. Komise naopak postupovala zcela transparentně a při stanovování úvěrového ratingu společností zařazených do vzorku vycházela z celé řady finančních ukazatelů. Komise měla za to, že vývoj struktury trhu v ČLR nemá vliv na nedostatky týkající se čínského ratingového trhu, jak je popsáno v 173. až 180. bodě odůvodnění. Z tohoto důvodu byla tato tvrzení zamítnuta.

(183)

Komora CCCME po poskytnutí konečných informací prohlásila, že čínský ratingový trh je díky existenci čtrnácti ratingových agentur včetně dvou zahraničních agentur silný a nezávislý. Dodala, že používání různých ratingových kategorií místními čínskými ratingovými agenturami nezpochybňuje nezávislost sestavovatelů a pravost výsledků ratingu. Tvrdila rovněž, že závěr Komise, že čínský ratingový trh je „uzavřený“, je založen na zastaralých a nesprávně interpretovaných důkazech; komora CCCME se zejména domnívala, že úloha komise CSRC a banky PBOC při regulaci kvalifikace ratingových institucí je nezbytná k zajištění toho, aby tyto ratingové agentury měly potřebné odborné znalosti, a odkázala na zlepšení regulace, která uznává zpráva OECD uvedená ve 178. bodě odůvodnění.

(184)

Komise s těmito tvrzeními nesouhlasila. Ačkoli Komise nezpochybňuje, že na čínském trhu působí některé zahraniční agentury, byla toho názoru, že tyto zahraniční agentury provádějí „na čínském ratingovém trhu pouze malý zlomek ratingů“ a že „se řídí stejnými ratingovými stupnicemi jako čínské agentury a uplatňují navýšení ratingu v závislosti na strategickém významu daných společností pro čínskou vládu a implicitních státních zárukách“ (95), takže je nelze považovat za nezávislé. Rovněž pokud jde o údajně zastaralou povahu důkazů předložených Komisí, Komise uvedla, že komora CCCME z těchto důkazů selektivně vybrala ty nejstarší a ignorovala několik zdrojů z let 2021–2022 použitých v 177. až 178. bodě odůvodnění, jakož i odkaz na pracovní dokument útvarů Komise o podstatných zkresleních v hospodářství Čínské lidové republiky, který byl vydán v dubnu 2024 (viz 179. bod odůvodnění), dlouho poté, co v ČLR začaly působit zahraniční ratingové agentury. Tyto zdroje jasně ukazují, že situace čínského ratingového trhu se během období šetření významně nezměnila. Pokud jde o úlohu komise CSRC a banky PBOC, Komise nezpochybnila zprávu OECD ani to, že úloha těchto subjektů zahrnuje posuzování kvalifikace ratingových agentur. Zdálo se však, že úloha banky PBOC se neomezuje pouze na toto posuzování, ale zahrnuje také „dohled a správu ratingů na celostátní úrovni“, jak je uvedeno v článku 3 Prozatímních opatření pro správu ratingového odvětví, která společně zveřejnily Čínská lidová banka, Národní komise pro rozvoj a reformy, Ministerstvo financí a Čínská komise pro regulaci cenných papírů (vyhláška [2019] č. 5). Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(185)

Komise dospěla k závěru, že společnosti ve všech čtyřech skupinách zařazených do vzorku používaly k financování svých činností krátkodobé a dlouhodobé úvěry. Tyto úvěry byly použity především na každodenní operace, potřeby provozního kapitálu, na zvláštní projekty a na investice. Jedna ze skupin vyvážejících výrobců zařazených do vzorku využívala rovněž dlouhodobé vývozní úvěry.

(186)

Jak je uvedeno ve 142. až 147. bodě odůvodnění, několik právních dokumentů, které jsou konkrétně zaměřeny na společnosti v odvětví mobilních přístupových plošin, instruuje finanční instituce, aby poskytovaly odvětví mobilních přístupových plošin úvěry s preferenčními sazbami. Tyto dokumenty prokazují, že finanční instituce poskytují preferenční financování pouze omezenému počtu společností/odvětví dodržující příslušné politiky čínské vlády. Komise měla za to, že odkaz na odvětví mobilních přístupových plošin je dostatečně jasný, jelikož toto odvětví je buď jmenováno, nebo je uvedena zmínka o výrobku, který vyrábí, či odvětvové skupině, do níž patří. Kromě toho jeden z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku využíval úvěr poskytnutý bankou China Development Bank, který podporuje „projekty v klíčových odvětvích uznaných státem“. Kromě toho skutečnost, že čínská vláda podporuje omezenou skupinu podporovaných odvětví, mezi něž patří i odvětví mobilních přístupových plošin, činí tuto subvenci specifickou.

(187)

Při výpočtu výše napadnutelné subvence posoudila Komise výhodu, která byla příjemcům poskytnuta v období šetření. Podle čl. 6 písm. b) základního nařízení představuje výhodu, kterou příjemci získali, rozdíl mezi částkou úroků, kterou společnost uhradila za preferenční úvěr, a částkou, kterou by byla společnost zaplatila za srovnatelný obchodní úvěr, který mohla získat na trhu.

(188)

Jak je vysvětleno v oddílech 3.6.1 a 3.6.2 výše, úvěry poskytnuté čínskými finančními institucemi odrážejí významné vládní zásahy a neodrážejí úrokové sazby, které by se běžně vyskytovaly na fungujícím trhu.

(189)

Skupiny společností zařazené do vzorku se lišily, pokud jde o jejich celkovou finanční situaci. Každá z nich využila v období šetření různé typy úvěrů, které se lišily, pokud jde o splatnost, kolaterál, záruky a jiné podmínky. Z těchto dvou důvodů měla každá společnost průměrnou úrokovou sazbu na základě vlastního souboru získaných úvěrů.

(190)

K zohlednění těchto zvláštností posoudila Komise finanční situaci každé skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku samostatně. V tomto ohledu Komise postupovala v souladu s metodikou výpočtu pro preferenční financování prostřednictvím úvěrů stanovenou v antisubvenčním šetření týkajícím se konvertovaných hliníkových fólií pocházejících z ČLR, jakož i v antisubvenčním šetření týkajícím se plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli pocházejících z ČLR, v antisubvenčním šetření týkajícím se pneumatik pocházejících z ČLR, některých tkaných a/nebo vpichovaných textilií ze skleněných vláken pocházejících z ČLR, kabelů z optických vláken pocházejících z ČLR a nových bateriových elektrických vozidel určených pro přepravu osob pocházejících z ČLR (96), která je vysvětlena v následujících bodech odůvodnění. Komise tudíž vypočítala výhodu plynoucí z preferenčního financování prostřednictvím úvěrů pro každou skupinu vyvážejících výrobců zařazenou do vzorku na individuálním základě a přičetla tuto výhodu výrobku, který je předmětem šetření.

(191)

Jak je uvedeno v 90. bodě odůvodnění, čínské úvěrové finanční instituce nepředložily žádnou odpověď na dotazník, která by mohla objasnit provedené posouzení úvěruschopnosti. Komise proto za účelem stanovení výše výhody musela posoudit, zda byly úrokové sazby za úvěry poskytnuté skupině Sinoboom na tržní úrovni.

(192)

Skupina Sinoboom vykázala podle vlastních finančních účtů za rozpočtový rok 2023 ziskovou finanční situaci s 12% ziskovým rozpětím.

(193)

Skupina Sinoboom používala k financování svých operací krátkodobé a dlouhodobé dluhy. Komise posoudila krátkodobou likviditu a dlouhodobou solventnost skupiny.

(194)

Pokud jde o krátkodobou likviditu, skupina uvedla průměrný ukazatel běžné likvidity 1,44 během období šetření. Přestože se krátkodobá aktiva společnosti pohybují v přijatelném rozmezí, nejsou nijak zvlášť silná. To naznačuje, že společnost je sice technicky schopna dostát svým krátkodobým závazkům, ale její likvidní pozice je pouze okrajově postačující. V případě neočekávaných finančních potíží může mít společnost problém udržet provoz bez likvidace majetku nebo dalšího zadlužení. Pro zajištění finanční stability v případě volatility trhu nebo nepředvídaných událostí by byla zapotřebí silnější likvidní pozice.

(195)

Pokud jde o solventnost, poměr dluhu k vlastnímu kapitálu společnosti ve výši 1,98 ukazuje, že společnost je značně závislá na dluhu. Společnost je téměř dvakrát více závislá na cizích zdrojích než na vlastním kapitálu, což ukazuje na značné finanční riziko. Takto vysoká finanční páka činí společnost zranitelnou v případě růstu úrokových sazeb nebo hospodářského poklesu, protože její schopnost obsluhovat dluh může být omezena. Závislost na dluhovém financování zvyšuje riziko platební neschopnosti, zejména v případě zpomalení růstu příjmů nebo ziskovosti. Tato finanční páka představuje vážný problém, který by mohl ohrozit finanční zdraví společnosti.

(196)

Komise dospěla k závěru, že celková finanční situace skupiny odpovídá ratingu BB. Podle definic úvěrového ratingu agentury Standard & Poor’s je dlužník s ratingem „BB“ za stabilních podmínek i nadále schopen plnit své finanční závazky. Nepříznivé podnikatelské, finanční či ekonomické podmínky však mohou narušit schopnost či ochotu dlužníka plnit své finanční závazky. Tato referenční hodnota se tudíž považuje za vhodnou k zohlednění vysoké úrovně zadlužení a značné závislosti skupiny na pákovém efektu.

(197)

Prémie očekávaná u dluhopisů vydávaných podniky s tímto ratingem BB byla poté použita na referenční úrokovou sazbu PBOC, nebo, po 20. srpnu 2019, na základní úrokovou sazbu vyhlášenou NIFC, za účelem stanovení tržní sazby.

(198)

Uvedená přirážka byla určena na základě výpočtu relativního rozpětí mezi indexy korporátních dluhopisů USA s ratingem AA a korporátních dluhopisů USA s ratingem BB podle údajů agentury Bloomberg pro průmyslové segmenty. Takto vypočítané relativní rozpětí pak bylo připočteno k referenční úrokové sazbě vyhlášené PBOC, nebo, po 20. srpnu 2019, k základní úrokové sazbě oznámené NIFC v den, kdy byl úvěr poskytnut, a na tutéž délku trvání jako u dotčeného úvěru. To bylo provedeno jednotlivě pro každý úvěr a finanční leasing poskytnutý uvedené společnosti.

(199)

Komise konstatovala, že ratingová agentura Fitch udělila skupině Zoomlion v roce 2021 rating B. Komise s tímto hodnocením souhlasila, neboť odpovídá finančnímu profilu společnosti, jak byl posouzen na základě finančních výkazů za období šetření.

(200)

Vzhledem k tomu, že úvěrové instituce neposkytly žádnou odpověď na dotazník vysvětlující posouzení úvěruschopnosti, musela Komise za účelem zjištění výhody posoudit, zda úrokové sazby úvěrů poskytnutých skupině Zoomlion byly na tržní úrovni.

(201)

Skupina Zoomlion se podle vlastních finančních účtů za rok 2023 nacházela v celkově ziskové finanční situaci se ziskovým rozpětím kolem 8 %. Ziskovost společnosti Zoomlion je přiměřená, ale ve srovnání s průměrem společností v daném odvětví poměrně skromná, a může omezovat její schopnost reinvestovat a zvládat hospodářské výkyvy.

(202)

Skupina používala k financování svých operací krátkodobé a dlouhodobé dluhy. Komise posoudila krátkodobou likviditu a dlouhodobou solventnost společnosti.

(203)

Pokud jde o krátkodobou likviditu, Komise použila ukazatel běžné likvidity. Tento ukazatel měří schopnost společnosti splácet krátkodobé závazky včetně krátkodobých dluhů.

(204)

V období šetření činil ukazatel běžné likvidity společnosti 1,17. To naznačuje, že její likvidita je přiměřená, ale nejistá, protože tento ukazatel se pohybuje jen mírně nad přijatelnou hranicí. Svědčí to rovněž o tom, že společnost je sice schopna pokrýt své krátkodobé závazky svými krátkodobými aktivy, ale jakýkoli neočekávaný nárůst závazků nebo zpomalení přeměny aktiv by mohly představovat problém. S ohledem na tento ukazatel krátkodobé likvidity dospěla Komise k závěru, že dotčená společnost se nachází z hlediska krátkodobé likvidity v křehké pozici.

(205)

Komise založila posouzení dlouhodobého rizika solventnosti na poměru dluhu k HDP. Tento poměr měří schopnost společnosti plnit své dlouhodobé dluhové závazky. Používají jej věřitelé a investoři do dluhopisů při posuzování úvěruschopnosti společnosti.

(206)

Míra zadlužení měří výši závazků, zejména dlouhodobého dluhu. Tento poměr u společnosti činil 1,93, což prozrazuje velkou závislost společnosti na dluhovém financování, která výrazně zvyšuje finanční riziko. Vysoký pákový efekt znamená, že společnost je vystavena obtížím při plnění dluhových závazků, zejména v obdobích snížených příjmů nebo rostoucích úrokových sazeb. Tato závislost na dluhu podtrhuje potřebu vyváženější kapitálové struktury.

(207)

Efektivita společnosti při využívání jejích aktiv nepodporuje vysoký úvěrový rating. Obrat aktiv ve výši 0,3 znamená, že společnost generuje pouze 0,30 jüanu výnosů na každý 1 jüan aktiv, což odráží nedostatečnou výkonnost při využívání zdrojů. Stejně tak návratnost aktiv (ROA) ve výši 2,77 % je nízká, což naznačuje, že společnost na základě svých investic nevytváří významnou hodnotu. Tyto ukazatele poukazují na neefektivní správu aktiv, která brání společnosti v generování příjmů a zisku.

(208)

S ohledem na problémy s likviditou, solventností a efektivitou popsané v 202. až 207. bodě odůvodnění se proto Komise domnívala, že se společnost nenachází ve stabilní finanční situaci a pro potenciální věřitele a investory představuje vysoce rizikový profil.

(209)

Komise dospěla k závěru, že celková finanční situace skupiny odpovídá ratingu B, který se nepovažuje za „investiční stupeň“.

(210)

Na základě veřejně dostupných údajů o agentuře Bloomberg použila Komise jako referenční hodnotu prémii očekávanou u dluhopisů emitovaných podniky s ratingem B, která byla použita na referenční úrokovou sazbu PBOC nebo po 20. srpnu 2019 na základní úrokovou sazbu oznámenou NIFC (97) za účelem určení tržní sazby.

(211)

Uvedená přirážka byla určena na základě výpočtu relativního rozpětí mezi indexy korporátních dluhopisů USA s ratingem AA a korporátních dluhopisů USA s ratingem B podle údajů agentury Bloomberg pro průmyslové segmenty. Takto vypočítané relativní rozpětí pak bylo připočteno k referenční úrokové sazbě zveřejněné bankou PBOC nebo po 20. srpnu 2019 k základní úrokové sazbě pro úvěry zveřejněné centrem NIFC v den, kdy byl úvěr poskytnut (98), a na tutéž délku trvání jako u dotčeného úvěru. To bylo provedeno jednotlivě pro každý úvěr poskytnutý uvedené skupině společností.

(212)

Co se týče úvěrů v cizí měně, situace ohledně narušení trhu a neexistence efektivního úvěrového ratingu je stejná, jelikož tyto úvěry jsou poskytovány týmiž čínskými finančními institucemi. Jak bylo uvedeno výše, z tohoto důvodu byly k určení vhodné referenční hodnoty použity korporátní dluhopisy s ratingem B v příslušné měně vydané v období šetření.

(213)

Skupina Zoomlion po poskytnutí konečných informací prohlásila, že analýza finančních ukazatelů neodůvodňuje nižší úvěrový rating, než jaký mají společnosti jako například skupina Dingli a skupina Sinoboom. Po provedení pečlivé srovnávací analýzy situace jednotlivých společností zařazených do vzorku Komise své hodnocení potvrdila s odůvodněním, že skupina Zoomlion ve srovnání s ostatními společnostmi zařazenými do vzorku většinou nevykazuje dostatečné výsledky.

(214)

Jak je uvedeno výše ve 90. bodě odůvodnění, čínské úvěrové finanční instituce neposkytly žádné posouzení úvěruschopnosti. Komise proto za účelem stanovení výše výhody musela posoudit, zda byly úrokové sazby za úvěry poskytnuté skupině Dingli na tržní úrovni.

(215)

Skupina Dingli vykázala podle vlastních finančních účtů za rok 2023 vysokou ziskovost a solidní růst finanční situace s vysokým ziskovým rozpětím (8–13 %).

(216)

Skupina Dingli používala k financování svých operací krátkodobé a dlouhodobé dluhy. Komise posoudila krátkodobou likviditu a dlouhodobou solventnost skupiny.

(217)

Pokud jde o krátkodobou likviditu, při zvážení kombinované situace různých subjektů společnosti Dingli by společnost pravděpodobně těžila ze smíšené likvidní pozice. Společnost Dingli Machinery má silný ukazatel běžné likvidity, který je vyšší než 2, což odráží solidní schopnost plnit krátkodobé závazky. Ukazatel běžné likvidity společnosti Dingli Leasing je však nižší než 1,2, což naznačuje pouze nevelkou schopnost čelit krátkodobým závazkům. Průměr ukazatelů běžné likvidity obou společností by se pravděpodobně pohyboval mezi těmito dvěma hodnotami, což naznačuje, že krátkodobá finanční stabilita je sice obecně přijatelná, avšak konsolidovaný subjekt by musel pečlivě řídit likviditu, aby se vyhnul potenciálnímu finančnímu napětí.

(218)

Pokud jde o dlouhodobé zadlužení, skupina by čelila vysokému pákovému efektu v důsledku vysokého poměru dluhu společnosti Dingli Leasing k vlastnímu kapitálu, který přesahuje 2,8, zatímco konzervativní poměr společnosti Dingli Machinery, který je nižší než 0,7, snižuje celkové finanční riziko. Kombinovaný poměr dluhu k vlastnímu kapitálu by byl pravděpodobně mírný, ale stále by se blížil vyšší hranici, což by odráželo značnou závislost na dluhu. To představuje potenciální rizika, zejména v nejistých ekonomických podmínkách.

(219)

Z hlediska efektivnosti dosahuje společnost Dingli Machinery nízkého obratu aktiv, který je nižší než 0,5, což ukazuje na určitou neefektivnost, zatímco obrat aktiv společnosti Dingli Leasing nedosahuje ani 0,15 a je tedy mimořádně nízký, což svědčí o tom, že společnost generuje jen velmi málo výnosů na jednotku aktiv. To svědčí o kombinované neefektivnosti obou podniků při využívání aktiv. Společnost se bude muset zaměřit na optimalizaci provozu, likvidaci nepotřebného majetku nebo posílení provozních strategií s cílem zvýšit návratnost.

(220)

Komise dospěla k závěru, že celková finanční situace skupiny odpovídá ratingu BB. Podle definic úvěrového ratingu agentury Standard & Poor’s je dlužník s ratingem „BB“ za stabilních podmínek i nadále schopen plnit své finanční závazky. Nepříznivé podnikatelské, finanční či ekonomické podmínky však mohou narušit schopnost či ochotu dlužníka plnit své finanční závazky. Tato referenční hodnota se tudíž považuje za vhodnou k zohlednění vysoké úrovně zadlužení a značné závislosti skupiny na pákovém efektu.

(221)

Prémie očekávaná u dluhopisů vydávaných podniky s tímto ratingem BB byla poté použita na referenční úrokovou sazbu PBOC, nebo, po 20. srpnu 2019, na základní úrokovou sazbu vyhlášenou NIFC, za účelem stanovení tržní sazby.

(222)

Uvedená přirážka byla určena na základě výpočtu relativního rozpětí mezi indexy korporátních dluhopisů USA s ratingem AA a korporátních dluhopisů USA s ratingem BB podle údajů agentury Bloomberg pro průmyslové segmenty. Takto vypočítané relativní rozpětí pak bylo připočteno k referenční úrokové sazbě vyhlášené PBOC, nebo, po 20. srpnu 2019, k základní úrokové sazbě oznámené NIFC v den, kdy byl úvěr poskytnut, a na tutéž délku trvání jako u dotčeného úvěru. To bylo provedeno jednotlivě pro každý úvěr a finanční leasing poskytnutý uvedené společnosti.

(223)

Co se týče úvěrů v cizí měně v ČLR, situace ohledně narušení trhu a neexistence efektivního ratingu je stejná, jelikož tyto úvěry jsou poskytovány týmiž čínskými finančními institucemi. Co se týče úvěrů v cizí měně v ČLR, situace ohledně narušení trhu a neexistence efektivního ratingu je stejná, jelikož tyto úvěry jsou poskytovány týmiž čínskými finančními institucemi.

(224)

Jak je uvedeno výše ve 90. bodě odůvodnění, čínské úvěrové finanční instituce neposkytly žádné posouzení úvěruschopnosti. Komise proto musela za účelem stanovení výše výhody posoudit, zda byly úrokové sazby za úvěry poskytnuté skupině JLG na preferenční úrovni.

(225)

Skupina JLG vykázala podle vlastních finančních výkazů za rok 2023 nízkou ziskovost (méně než 3 %) a návratnost aktiv.

(226)

Skupina JLG používala k financování svých operací krátkodobé a dlouhodobé dluhy. Komise posoudila krátkodobou likviditu a dlouhodobou solventnost skupiny.

(227)

Pokud jde o krátkodobou likviditu, skupina uvedla průměrný ukazatel běžné likvidity 1,40 během období šetření. Přestože se krátkodobá aktiva společnosti pohybují v přijatelném rozmezí, nejsou nijak zvlášť silná. To naznačuje, že společnost je sice technicky schopna dostát svým krátkodobým závazkům, ale její likvidní pozice je pouze okrajově postačující. V případě neočekávaných finančních potíží může mít společnost problém udržet provoz bez likvidace majetku nebo dalšího zadlužení. Pro zajištění finanční stability v případě volatility trhu nebo nepředvídaných událostí by byla zapotřebí silnější likvidní pozice.

(228)

Pokud jde o solventnost, poměr dluhu k vlastnímu kapitálu společnosti ve výši 2,19 naznačuje, že společnost je značně závislá na dluhu. Společnost využívá k financování svých operací dvakrát větší objem dluhu než vlastního kapitálu, což ji vystavuje značnému finančnímu riziku. Takto vysoká finanční páka činí společnost zranitelnou v případě růstu úrokových sazeb nebo hospodářského poklesu, protože její schopnost obsluhovat dluh může být omezena. Závislost na dluhovém financování zvyšuje riziko platební neschopnosti, zejména v případě zpomalení růstu příjmů nebo ziskovosti. Tato finanční páka představuje vážný problém, který by mohl ohrozit finanční zdraví společnosti.

(229)

Komise dospěla k závěru, že celková finanční situace skupiny odpovídá ratingu B. Dlužník s ratingem „B“ je za stabilních podmínek i nadále schopen plnit své finanční závazky. Nepříznivé podnikatelské, finanční či ekonomické podmínky však mohou narušit schopnost či ochotu dlužníka plnit své finanční závazky. Tato referenční hodnota se proto považuje za vhodnou, neboť odráží vysokou úroveň zadlužení a silnou závislost skupiny na pákovém efektu a její slabou likviditu a ziskovost.

(230)

Prémie očekávaná u dluhopisů vydávaných podniky s tímto ratingem B byla poté použita na referenční úrokovou sazbu PBOC, nebo, po 20. srpnu 2019, na základní úrokovou sazbu vyhlášenou NIFC, za účelem stanovení tržní sazby.

(231)

Uvedená přirážka byla určena na základě výpočtu relativního rozpětí mezi indexy korporátních dluhopisů USA s ratingem AA a korporátních dluhopisů USA s ratingem B podle údajů agentury Bloomberg pro průmyslové segmenty. Takto vypočítané relativní rozpětí pak bylo připočteno k referenční úrokové sazbě vyhlášené PBOC, nebo, po 20. srpnu 2019, k základní úrokové sazbě oznámené NIFC v den, kdy byl úvěr poskytnut, a na tutéž délku trvání jako u dotčeného úvěru. To bylo provedeno jednotlivě pro každý úvěr a finanční leasing poskytnutý uvedené společnosti.

(232)

Komise zjistila, že všechny skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku využívaly v období šetření preferenčního financování prostřednictvím úvěrů. Vzhledem k existenci finančního příspěvku, výhody pro vyvážející výrobce a specifičnosti považovala Komise preferenční financování prostřednictvím úvěrů za napadnutelnou subvenci.

(233)

Komora CCCME po poskytnutí konečných informací tvrdila, že referenční hodnota, kterou Komise použila pro výpočet dávky a výše subvence, byla chybná. Komora CCCME nejprve tvrdila, že Komise neměla použít zahraniční referenční hodnotu, protože údajně neprokázala neexistenci převládajících tržních podmínek stanovených v čl. 6 písm. d) základního nařízení. Dále také tvrdila, že Komise nevysvětlila, jak zajistila, aby rozpětí indexů amerických podnikových dluhopisů dostatečně odráželo převládající tržní podmínky v Číně, kde výrobci mobilních přístupových plošin zařazení do vzorku získali finanční prostředky. Zadruhé pak čínská vláda tvrdila, že Komise měla použít absolutní rozpětí namísto rozpětí relativního s odůvodněním, že absolutní rozpětí dostatečně zohledňuje rizikové expozice podnikových dluhopisů s různými úvěrovými ratingy. Komora CCCME rovněž tvrdila, že Komise nevysvětlila, proč je použití relativního rozpětí vhodnější než použití rozpětí absolutního a jak je základní úroková sazba ekvivalentní úrokové sazbě s ratingem AA.

(234)

Komise měla za to, že prokázala, že v ČLR neexistují žádné převládající podmínky na trhu, na jejichž základě by nemohla vypočítat vhodnou referenční hodnotu na základě podmínek platných v ČLR. V tomto ohledu Komise odkázala na závěry uvedené v oddílech 3.6.1.4, 3.6.1.5 a 3.6.2, z nichž vyplývá, že čínská vláda se opírá o normativní rámec, aby mohla významným způsobem vykonávat kontrolu nad komerčními bankami ve vlastnictví státu a v soukromém vlastnictví, které provádějí vládní politiku při poskytování financování hospodářským subjektům v ČLR. Kromě toho se připomíná, že žádná z komerčních bank, které poskytovaly financování výrobcům zařazeným do vzorku, při šetření nespolupracovala, takže Komise neměla přístup k informacím týkajícím se výrobců mobilních přístupových plošin ani jiných odvětví, neboť to orgány ČLR nepodporovaly.

(235)

Vzhledem k tomu, že žádná čínská finanční instituce nespolupracovala, musela Komise použít zahraniční referenční hodnotu. Komise měla za to, že trh v USA je srovnatelně velký a jsou na něm dostupné reprezentativní statistiky týkající se dluhopisů s různými úvěrovými ratingy. Komise rovněž uvedla, že žádná zúčastněná strana nenavrhla v tomto ohledu platnou alternativní zahraniční referenční hodnotu.

(236)

Pokud jde o používání relativního rozpětí, Komise za prvé uznala, že komerční banky obvykle používají přirážku vyjádřenou v absolutních číslech a že se jeví, že tato praxe vychází především z praktických úvah, jelikož úroková sazba je v konečném důsledku absolutní číslo. Toto absolutní číslo nicméně bylo odrazem posouzení rizik, které bylo založeno na relativním hodnocení. Jak bylo zjištěno při minulých šetřeních, relativní hodnocení znamenalo, že riziko selhání u společnosti s ratingem BB je o X % vyšší než riziko selhání u vlády nebo bezrizikové společnosti. Relativní rozpětí zachycuje změny základních tržních podmínek, které se při použití absolutního rozpětí nepromítnou (99). Za druhé, úrokové sazby neodrážejí pouze rizikové profily jednotlivých společností, ale také rizika specifická pro danou zemi a měnu. Relativní rozpětí tudíž zachycuje změny základních tržních podmínek, které se při použití logiky absolutního rozpětí nepromítnou. Riziko specifické pro zemi a měnu se často, tak jako je tomu i v tomto případě, v průběhu času mění a změny se pro různé země liší. V důsledku toho se bezrizikové sazby v průběhu času významně mění a někdy jsou nižší v USA, jindy zase v Číně. Tyto rozdíly souvisejí s faktory, jako jsou zjištěný a očekávaný růst HDP, hospodářské klima a míry inflace. Jelikož se bezriziková sazba v průběhu času mění, může být stejné nominální absolutní rozpětí potvrzením velmi odlišného posouzení rizika. Z pohledu investora je proto relativní rozpětí lepším měřítkem, jelikož odráží výši výnosového spreadu a způsob jeho ovlivnění mírou základní úrokové sazby. Za třetí je relativní rozpětí také neutrální z hlediska zemí. Pokud je například bezriziková sazba v USA nižší než bezriziková sazba v Číně, absolutní přirážky budou při použití této metodiky vyšší. Naopak pokud je bezriziková sazba v Číně nižší než v USA, absolutní přirážky budou při použití této metody nižší.

(237)

Pokud jde o použití základní úrokové sazby jako výchozího bodu, jak je uvedeno ve 156. bodě odůvodnění a potvrzeno čínskou vládou, základní úroková sazba odpovídala nejvýhodnější úrokové sazbě, kterou komerční banky nabízely svým prvotřídním klientům (100). Na tomto základě byla výše uvedená tvrzení zamítnuta.

(238)

Skupina Zoomlion po poskytnutí konečných a dodatečných informací tvrdila, že Komise počítala výši výhody týkající se úroků z úvěrů a návrhů bankovních akceptů chybně na základě 360 dnů, nikoliv 365 dnů. Komise toto tvrzení vyloučila s odůvodněním, že 360denní základ je v případě finančních institucí standardním postupem výpočtu (101). Na základě těchto skutečností bylo toto tvrzení zamítnuto.

(239)

Sazby subvence zjištěné s ohledem na preferenční financování prostřednictvím úvěrů během období šetření u skupin společností zařazených do vzorku činily:

Preferenční financování: úvěry

(240)

Účelem úvěrové linky je stanovit limit pro půjčky, který může společnost kdykoli využít k financování svých stávajících operací, a zajistit tak pružné a okamžitě dostupné financování provozního kapitálu. Smlouvy o úvěrové lince poskytnuté skupinám zařazeným do vzorku se týkají různých forem financování, které mají společnosti podepisující tyto smlouvy k dispozici a které zahrnují všechny druhy krátkodobého financování, jako jsou krátkodobé půjčky, bankovní akcepty, akreditivy atd. Podle odborné literatury o financích navíc v tržních ekonomikách ve většině případů převažují úvěrové linky. Připadá na ně například více než 80 % bankovního financování poskytnutého americkým veřejným podnikům (102). Kromě toho v Kanadě, kde bankovní akceptace představují přímý a nepodmíněný závazek akceptující banky (jako je tomu v Číně), by banky obvykle přijímaly bankovní akceptace pouze od dlužníků z řad podniků, kteří mají u dané banky zřízenou úvěrovou linku (103). Komise se proto domnívala, že veškeré krátkodobé financování společností zařazených do vzorku, jako jsou krátkodobé úvěry, návrhy bankovních akceptů atd., by v zásadě měly být kryty nástrojem v podobě úvěrové linky. (104)

(241)

Komora CCCME po poskytnutí konečných informací prohlásila, že existence úvěrové linky není podmínkou pro krátkodobé půjčky. Ve svých připomínkách poukázala na nižší sazbu bankovního financování platnou pro španělské podniky.

(242)

Komise měla za to, že situace platná pro španělský trh není reprezentativní a že vhodnější jsou statistiky týkající se trhu USA, který je větší a srovnatelnější s čínským trhem. V každém případě minulá i současná šetření prokázala, že čínské hospodářské subjekty se při získávání finančních prostředků spoléhají na tyto úvěrové linky.

(243)

Komise zjistila, že čínské finanční instituce v souvislosti s financováním poskytovaly každé skupině zařazené do vzorku úvěrové linky. Jednalo se o rámcové dohody, podle nichž banka umožňovala společnostem zařazeným do vzorku použít různé dluhové nástroje, jako jsou úvěry na provozní kapitál, návrhy bankovních akceptů a jiné formy obchodního financování, do určité maximální částky.

(244)

Jak je uvedeno v 240. bodě odůvodnění, veškeré krátkodobé financování by mělo být kryto úvěrovou linkou. Komise proto porovnala výši úvěrových linek, které měly spolupracující společnosti k dispozici během období šetření, s výší krátkodobého financování, které tyto společnosti použily v tomtéž období, aby zjistila, zda se na veškeré krátkodobé financování vztahovala úvěrová linka. V případě, že výše krátkodobého financování přesáhla limit úvěrové linky, zvýšila Komise výši stávající úvěrové linky o částku, kterou vyvážející výrobci skutečně využili nad rámec uvedeného limitu úvěrové linky.

(245)

Za běžných tržních podmínek by úvěrové linky podléhaly tzv. poplatku „za sjednání“ nebo „za poskytnutí úvěru“, který by kryl náklady a rizika banky při otevření úvěrové linky, jakož i „poplatku za obnovení“ účtovanému každoročně za obnovení platnosti úvěrových linek (105). Tyto poplatky pokrývají administrativní náklady, jako jsou náklady na zpracování žádosti a provádění bezpečnostních kontrol, ale také náklady vyplývající z obezřetnostních požadavků kladených na banky, protože kapitál vázaný v rámci úvěrové linky snižuje kapitálové poměry banky, které musí udržovat, aby se zajistila proti systémovým rizikům. Komise však zjistila, že všechny skupiny společností zařazené do vzorku využívaly úvěrových linek poskytovaných bezplatně. Proto byla prošetřovaným skupinám společností poskytnuta výhoda ve smyslu čl. 6 písm. d) základního nařízení.

(246)

Komora CCCME po poskytnutí konečných informací tvrdila, že na velké společnosti, jako jsou výrobci mobilních přístupových plošin, které jsou v obchodním vztahu s velkými bankami, se někdy nevztahují poplatky za sjednání a za obnovení. Konkrétněji tvrdila, že tyto poplatky jsou obvykle sjednávány dvoustranně. V této souvislosti komora CCCME poukázala na internetové stránky některých bank, které odkazují na „dohodu“ nebo „diskusi“ o poplatku, který má být uhrazen. Komora CCCME však uznala, že nemůže poskytnout důkazy o výši těchto sjednaných poplatků z důvodu důvěrnosti smluv o úvěrových linkách. Komise proto nemohla toto tvrzení považovat za opodstatněné a zamítla je.

(247)

Jak je uvedeno v 144. bodě odůvodnění, podle rozhodnutí č. 40 musí finanční instituce poskytovat podporovaným odvětvím úvěrovou podporu.

(248)

Komise se domnívala, že vzhledem k tomu, že úvěrové linky jsou neodmyslitelně spojeny se všemi druhy krátkodobého financování poskytovaného společnostem zařazeným do vzorku, měly by být považovány za formu preferenční finanční podpory ze strany finančních institucí podporovaným odvětvím, jako je odvětví mobilních přístupových plošin. Jak je uvedeno v oddíle 3.3 výše, odvětví mobilních přístupových plošin patří k podporovaným odvětvím, a je proto způsobilé pro veškerou možnou finanční podporu.

(249)

Komora CCCME tvrdila, že žádné čínské hospodářské subjekty neplatí žádné poplatky za sjednání nebo obnovení, a proto se domnívala, že tento režim není specifický pro odvětví mobilních přístupových plošin.

(250)

Komise za prvé konstatovala, že internetové stránky Čínské banky poukazují na účtování poplatků za existenci úvěrových linek (106). Za druhé Komise uvedla, že komora CCCME neprokázala, že společnosti v ČLR mohou rovněž využívat preferenčních podmínek, které byly pozorovány v souvislosti s odvětvím mobilních přístupových plošin. Navíc vzhledem k tomu, že úvěrové linky jsou neoddělitelně spjaty s jinými typy preferenčních půjček, jako jsou úvěry, a jsou součástí úvěrové podpory poskytované konkrétně podporovaným odvětvím, se analýza specifičnosti u úvěrů, jak je popsána v oddíle 3.6.4.2, vztahovala rovněž na úvěrové linky. Z tohoto důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto.

(251)

V souladu s čl. 6 písm. d) bodem ii) základního nařízení Komise považovala za výhodu, kterou příjemci získali, rozdíl mezi částkou, kterou zaplatili jako poplatek za otevření nebo obnovení úvěrových linek čínskými finančními institucemi, a částkou, kterou by zaplatili za srovnatelnou obchodní úvěrovou linku získanou za nezkreslenou tržní sazbu.

(252)

Žádná ze společností zařazených do vzorku neplatila za svou úvěrovou linku poplatek. Podobně Komise v předchozích šetřeních nezjistila žádné poplatky za úvěrové linky v zemi. Z veřejně dostupných informací se zdá, že v některých případech jsou v Číně poplatky za úvěrovou linku účtovány (107), ale výši těchto poplatků se nepodařilo zjistit. Komise proto hledala vhodný referenční poplatek mimo Čínu. Příslušné sazby pro poplatek za sjednání a poplatek za obnovení byly tedy stanoveny na 1,75 % a 1,25 % s odkazem na veřejně přístupné údaje (108).

(253)

Poplatek za sjednání a poplatek za obnovení jsou v zásadě splatné paušálně v okamžiku otevření nové úvěrové linky, respektive obnovení stávající úvěrové linky. Pro účely výpočtu však Komise vzala v úvahu úvěrové linky, které byly otevřeny nebo obnoveny před zahájením období šetření, ale byly skupinám zařazeným do vzorku k dispozici během období šetření, a také úvěrové linky, které byly otevřeny během období šetření.

(254)

Komora CCCME po poskytnutí konečných informací tvrdila, že poplatky za sjednání nebo obnovení by se měly vztahovat na průměrný nevyužitý zůstatek úvěrové linky nebo nesplacený zůstatek úvěrového limitu poměrným dílem. V této souvislosti komora CCCME odkázala na internetové stránky banky, která požadovala zaplacení poplatku za sjednání nebo obnovení nevyplacené částky.

(255)

Komise s tím nesouhlasila. Poplatek, který má být zaplacen, není ekvivalentem úrokové sazby, takže při jeho výpočtu by se neměla zohledňovat délka daného období. Komise se dále domnívala, že důkazy předložené komorou CCCME pocházejí z různých zdrojů a nepoukazují na obvyklé standardní chování bank, a tvrzení komory CCCME tudíž nebylo dostatečně podloženo důkazy, a proto bylo považováno za neprůkazné.

(256)

Skupina Zoomlion po poskytnutí konečných informací zjistila, že výpočet výše subvence pro tento režim ve vztahu k vyvážejícímu výrobci mobilních přístupových plošin byl jiný než stejný výpočet provedený pro mateřskou společnost. Konkrétně v prvním případě Komise nerozdělila celkový poplatek splatný v období šetření na základě dnů každé úvěrové linky spadající do období šetření.

(257)

Komise toto tvrzení zamítla. Komise měla za to, že poplatek za sjednání a poplatek za obnovení jsou v zásadě splatné paušálně jako poplatek v okamžiku otevření nové úvěrové linky, respektive obnovení stávající úvěrové linky, bez ohledu na trvání této úvěrové linky. Komise však také konstatovala, že metodika výpočtu výše subvence pro mateřskou společnost není v souladu s touto zásadou. To bylo příslušně opraveno tak, aby byla výše popsaná metoda použita pro všechny úvěrové linky a společnosti. Dne 21. března 2025. Skupině Zoomlion byly znovu poskytnuty opravené výpočty.

(258)

Skupina Zoomlion po poskytnutí těchto dodatečných informací zopakovala své tvrzení, že pro výpočet výhody by měla být zohledněna doba trvání úvěrové linky. Odkazovala na 245. bod odůvodnění, na povahu poplatků (administrativní náklady) a na literaturu o podnikových financích (109), podle níž „poplatek za poskytnutí úvěru je poplatek, který věřitel účtuje dlužníkovi jako kompenzaci za to, že věřitel udržuje otevřenou úvěrovou linku. Tento poplatek rovněž zajišťuje příslib věřitele poskytnout úvěrovou linku za dohodnutých podmínek k určenému datu bez ohledu na podmínky na finančních trzích. Tento poplatek kompenzuje věřiteli rizika spojená s otevřenou úvěrovou linkou navzdory nejistým budoucím tržním podmínkám a s tím, že věřitel není současně schopen účtovat úroky z jistiny“, a argumentovala tím, že doba trvání úvěrové linky a její výše měly vliv na riziko, které daná finanční instituce nesla. Skupina Zoomlion rovněž poukázala na skutečnost, že Komise při výpočtu subvence zohlednila úvěrové linky otevřené před obdobím šetření a během něj, a tvrdila, že vzhledem k existenci těchto „paralelních“ úvěrových linek je nutné pro výpočet výše subvence použít dobu trvání těchto úvěrových linek. Skupina Zoomlion měla rovněž za to, že úvěrové linky jsou finančním nástrojem podobným termínovaným úvěrům a návrhům bankovních akceptů, u nichž lze výhodu vypočítat s ohledem na dobu trvání.

(259)

Přestože skupina Zoomlion předložila tyto dodatečné připomínky po uplynutí stanovené lhůty, tj. nebyla vyzvána, aby předložila připomínky k otázkám, kterých se dané poskytnutí dodatečných informací netýkalo, Komise tyto připomínky zvážila. Podle 245. bodu odůvodnění a literatury uvedené skupinou Zoomlion spočívá hlavní důvod, proč finanční instituce účtují poplatek, v administrativních nákladech za otevření nebo udržování otevřené úvěrové linky bez ohledu na finanční podmínky na trhu. Tyto transakce znamenají pro finanční instituce riziko, které však není spojeno s dobou trvání úvěrové linky, která dává hospodářskému subjektu k dispozici finanční prostředky. Ten z nich obvykle platí úroky, když si půjčí finanční prostředky na určitou dobu prostřednictvím různých úvěrových nástrojů, jako jsou úvěry, akreditivy nebo návrhy bankovních akceptů. Pokud jde o částku, na kterou se vztahuje úvěrová linka, Komise tuto částku ve svých výpočtech skutečně zohlednila. Pokud jde o „paralelní“ úvěrové linky, z analýzy Komise vyplynulo, že neexistovaly žádné paralelní nebo po sobě jdoucí úvěrové linky u téže finanční instituce, takže všechny úvěrové linky, u nichž byla vypočtena výhoda, mohly být považovány za samostatné úvěrové linky, které skupině Zoomlion poskytly výhodu v různých obdobích v rámci období šetření bez ohledu na to, kdy byly poskytnuty. Komise se rovněž domnívala, že extrémní příklady popsané skupinou Zoomlion nejsou reprezentativní pro její skutečnou situaci. Komise se rovněž domnívala, že úvěrové linky jsou jiným finančním nástrojem než termínované úvěry nebo návrhy bankovních akceptů. Pokud úvěrové linky představují předpoklad nebo rámcovou smlouvu pro získání financování, skutečnými finančními nástroji jsou termínované úvěry nebo návrhy bankovních akceptů. Na základě těchto skutečností byla tato tvrzení zamítnuta.

(260)

Skupina Zoomlion rovněž tvrdila, že poplatky zaplacené při poskytnutí úvěrových linek by měly být odečteny od výpočtu výše subvence. Komise konstatovala, že přijetí takové žádosti by nezměnilo míru subvence, protože zaplacené poplatky byly zanedbatelné a nevztahovaly se na všechny poskytnuté úvěrové linky.

(261)

Návrhy bankovních akceptů jsou finanční produkty, které mají rozvíjet aktivnější domácí peněžní trh rozšířením úvěrových facilit. Jedná se o formu krátkodobého financování, která může „snížit náklady na financování a zvýšit kapitálovou účinnost“ výstavce (110). Kromě toho, jak uvedla banka PBOC na svých internetových stránkách, „návrh bankovního akceptu může zaručit vytvoření a plnění smlouvy mezi kupujícím a prodávajícím a rovněž podpořit obrat kapitálu prostřednictvím intervence pomocí úvěru od Čínské banky“ (111). Kromě toho propaguje DBS Bank na svých internetových stránkách návrhy bankovních akceptů jako prostředek pro „zlepšení provozního kapitálu prostřednictvím odkladu plateb“ (112). Obecné podmínky pro vydávání a používání bankovních akceptů jsou stanoveny v zákoně o obchodovatelných nástrojích Čínské lidové republiky (113).

(262)

Komise již v předchozích šetřeních zjistila, že návrhy bankovních akceptů jsou ve značné míře používány jako platební prostředek v obchodních transakcích jako náhrada za peněžní poukázky, čímž se usnadňuje obrat hotovosti a provozní kapitál výstavce (114).

(263)

Návrhy bankovních akceptů lze skutečně použít pouze k vyrovnání skutečných obchodních transakcí a výstavce musí v tomto ohledu předložit dostatečné důkazy, např. prostřednictvím kupní/prodejní smlouvy, faktury a poukázky na dodání atd. Návrhy bankovních akceptů mohou být použity jako běžné platební prostředky v kupních smlouvách spolu s jinými prostředky, jako je převod peněz nebo peněžní poukázka.

(264)

Návrh bankovního akceptu vypracuje žadatel (výstavce, který je rovněž kupujícím při dané obchodní transakci) a je přijat bankou. Přijetím tohoto návrhu banka akceptuje bezpodmínečnou platbu peněžní částky uvedené v návrhu příjemci/držiteli ke stanovenému datu (datu splatnosti).

(265)

Smlouvy o bankovních akceptech obecně obsahují seznam transakcí zahrnutých do částky v návrhu s uvedením termínu splatnosti u dodavatele a data splatnosti návrhu bankovního akceptu.

(266)

Komise rovněž zjistila, že jsou návrhy bankovních akceptů vydávány v rámci smlouvy o návrhu bankovního akceptu, v níž je uvedena totožnost banky, dodavatelů a kupujícího, závazky banky a kupujícího a podrobné údaje o hodnotě u jednotlivých dodavatelů, termínu splatnosti dohodnutém s dodavatelem a datu splatnosti návrhu bankovního akceptu.

(267)

Komise rovněž zjistila, že dohody o úvěrových linkách obecně uvádějí návrhy bankovních akceptů jako možné využití finančního limitu spolu s dalšími krátkodobými finančními nástroji, jako jsou úvěry na provozní kapitál.

(268)

V závislosti na podmínkách, které každá banka stanoví, může být po výstavci požadováno, aby složil malou zálohu na zvláštní účet, učinil příslib a složil poplatek za akcept. V každém případě je výstavce povinen převést celou částku návrhu bankovního akceptu na zvláštní účet nejpozději ke dni splatnosti návrhu bankovního akceptu.

(269)

Po přijetí bankou odsouhlasí výstavce návrh bankovního akceptu a převede jej na příjemce, který je zároveň dodavatelem v dané obchodní transakci, a to jako platbu faktury. Platební povinnost kupujícího (výstavce) vůči dodavateli (příjemci) je tak zrušena. Je vytvořena nová platební povinnost kupujícího vůči přijímající bance na stejnou částku (výstavce má povinnost zaplatit bance v hotovosti před splatností návrhu bankovního akceptu). To bylo dále potvrzeno čínskou vládou během inspekce na místě v předchozím šetření (115), a sice že jakmile společnost zaplatí dodavateli návrhem bankovního akceptu, již nemá povinnost ve vztahu k dodavateli, ale k bance, protože ten, kdo požádal o vystavení návrhu bankovního akceptu, bude muset bance splatit celou částku k datu splatnosti. Vydání návrhů bankovních akceptů tedy nahrazuje povinnost výstavce vůči jeho dodavateli závazkem vůči bance.

(270)

Splatnost návrhů bankovních akceptů se liší v závislosti na podmínkách jednotlivých bank a může činit až jeden rok.

(271)

Příjemce (nebo držitel) návrhu bankovního akceptu má před splatností tři možnosti:

(272)

Datum vydání návrhu bankovního akceptu obecně odpovídá termínu splatnosti dohodnutému s dodavatelem, ale může být také datem předcházejícím nebo pozdějším k termínu splatnosti. Šetřením bylo zjištěno, že pokud jde o společnosti zařazené do vzorku, datem vydání bylo zpravidla datum splatnosti u dodavatele nebo datum, které mu předchází, a v některých případech i datum po uplynutí termínu splatnosti. Komise zjistila, že splatnost návrhů bankovních akceptů společností zařazených do vzorku je ve většině případů od jednoho měsíce do dvanácti měsíců od data splatnosti faktury.

(273)

Pokud jde o účetní zpracování návrhů bankovních akceptů, jsou v účetnictví výstavců, tj. vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, zaúčtovány jako závazky vůči bance. Úvěrové referenční centrum Čínské lidové banky (dále jen „CRCP“) uznává návrhy bankovních akceptů jako „nevypořádané úvěry“ poskytované bankami na stejné úrovni jako úvěry, akreditivy nebo obchodní financování. Je nutné také uvést, že CRCP je podporováno finančními institucemi, které poskytují různé druhy úvěrů, a že tyto finanční instituce tudíž uznávají návrhy bankovních akceptů jako závazky vůči nim. Smlouvy o bankovních akceptech, které byly získány během šetření, mimoto stanoví, že pokud kupující nesplatí ke dni splatnosti návrhů bankovních akceptů částku v plné výši, bude banka považovat neuhrazenou částku za úvěr, jenž nebyl bance splacen.

(274)

Z hlediska hotovosti tento nástroj tedy fakticky poskytuje výstavci odklad termínu splatnosti, protože skutečná úhrada hotovosti u transakce proběhne v době splatnosti návrhu bankovního akceptu, a nikoli v okamžiku, kdy musel výstavce zaplatit svému dodavateli. V případě neexistence takového finančního nástroje by výstavce buď použil svůj vlastní provozní kapitál, což obnáší náklady, nebo by sjednal krátkodobý úvěr na provozní kapitál s bankou, aby zaplatil svým dodavatelům, což rovněž obnáší náklady. Díky platbě pomocí návrhů bankovních akceptů používá výstavce ve skutečnosti dodané zboží nebo služby během období jednoho měsíce až jednoho roku, ovšem aniž by byl nucen předem zaplatit jakoukoli hotovost a bez vynaložení jakýchkoliv nákladů.

(275)

Jako příklad použití návrhů bankovních akceptů jako náhrady krátkodobých úvěrů Komise zjistila, že některé společnosti zařazené do vzorku, například skupina Dingli, neměly téměř žádné úvěry. Návrhy bankovních akceptů vystavené těmito společnostmi během období šetření však představovaly významnou část jejich závazků.

(276)

Komora CCCME po poskytnutí konečných informací měla za to, že návrhy bankovních akceptů nejsou formou krátkodobého financování z toho důvodu, že výrobci mobilních přístupových plošin museli bankám uhradit náklady v dohodnutý den splatnosti daného bankovního akceptu.

(277)

Komise s komorou CCCME nesouhlasila z důvodů uvedených v 269. až 274. bodě odůvodnění. Použitím návrhů bankovních akceptů se povinnost zaplatit dodavateli přenáší na banku, zatímco výrobce mobilních přístupových plošin má vůči bance platební povinnost, o které svědčí záznamy v jeho účetnictví a uznává ji i centrum CRCP. V závislosti na podmínkách dohody o návrhu bankovních akceptů navíc banka většinou prodlouží původní lhůtu splatnosti dodavateli o několik měsíců. Konečně pak je takováto krátkodobá až střednědobá půjčka poskytována výrobcům mobilních přístupových plošin bezplatně s výjimkou minimálního poplatku. Na základě těchto skutečností bylo toto tvrzení zamítnuto.

(278)

Za běžných tržních okolností (116) by návrhy bankovních akceptů jakožto finanční nástroje obnášely pro výstavce náklady na financování. Šetření ukázalo, že všechny společnosti zařazené do vzorku během období šetření použily návrhy bankovních akceptů a zaplatily pouze provizi za služby banky související s akcepty, která obvykle činila 0,05 % jmenovité hodnoty návrhu (117). Žádná ze společností zařazených do vzorku však nenesla náklady na financování prostřednictvím návrhů bankovních akceptů, když odložila platbu za dodání zboží a poskytnutí služeb. Komise proto dospěla k závěru, že společnosti, které jsou předmětem šetření, měly výhodu z financování ve formě návrhů bankovních akceptů, za něž nenesly žádné náklady.

(279)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že systém bankovních akceptů zavedený v ČLR poskytl všem vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku bezplatné financování jejich běžných operací, čímž poskytl napadnutelnou výhodu, jak je popsáno v 287. až 291. bodě odůvodnění, v souladu s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení.

(280)

To je v souladu s předchozími šetřeními, během kterých Komise zjistila (118), že návrhy bankovních akceptů mají skutečně tentýž účel a tytéž účinky jako krátkodobé úvěry na provozní kapitál, neboť je společnosti používají k financování svých běžných operací, místo aby využívaly krátkodobé úvěry na provozní kapitál, a proto by měly nést náklady odpovídající financování z krátkodobých úvěrů na provozní kapitál.

(281)

Pokud jde o specifičnost, jak je uvedeno v 144. bodě odůvodnění, podle rozhodnutí č. 40 musí finanční instituce poskytovat podporovaným odvětvím úvěrovou podporu.

(282)

Komise dospěla k závěru, že návrhy bankovních akceptů jsou jinou formou preferenční finanční podpory poskytované finančními institucemi podporovaným odvětvím, jako je odvětví mobilních přístupových plošin. Jak je totiž uvedeno v oddíle 3.3 výše, odvětví mobilních přístupových plošin patří k podporovaným odvětvím, a je proto způsobilé pro veškerou možnou finanční podporu. Návrhy bankovních akceptů jsou navíc podobně jako úvěrové linky neoddělitelně spjaty s jinými druhy preferenčních půjček, jako jsou úvěry, a jsou součástí úvěrové podpory poskytované konkrétně podporovaným odvětvím, takže se na ně rovněž vztahuje analýza veřejnoprávních subjektů a analýza specifičnosti, jež byly popsány v oddílech 3.6.1.1 až 3.6.1.5 i v oddíle 3.6.2.2 výše u úvěrů.

(283)

CBIRC navíc v roce 2020 vydala oznámení, ve kterém uvádí, že vnitrostátní finanční instituce může za účelem posílení úvěrové podpory pro navazující podniky v hlavních podnicích poskytnout úvěrovou podporu navazujícím podnikům, aby získávaly zboží a platily za zboží otevřením bankovních akceptů, vnitrostátních akreditivů, předběžného financování atd. Návrhy bankovních akceptů jsou tudíž jakožto forma financování součástí systému preferenční finanční podpory ze strany finančních institucí pro podporovaná odvětví, jako je odvětví mobilních přístupových plošin.

(284)

Nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že by jakýkoli podnik v ČLR (jiný než v rámci podporovaných odvětví) mohl využívat návrhů bankovních akceptů za stejných preferenčních podmínek.

(285)

Komora CCCME po poskytnutí konečných informací prohlásila, že návrhy bankovních akceptů používají téměř všechny podnikatelské subjekty v Číně, a proto nejsou specifické. Dodala, že Komise neprokázala specifičnost.

(286)

Komise považovala toto tvrzení za nepodložené. Konkrétněji nebyly předloženy žádné důkazy dokládající, že by jakýkoli podnik v ČLR (jiný než v rámci podporovaných odvětví) mohl využívat návrhů bankovních akceptů za stejných preferenčních podmínek, které byly zjištěny u odvětví mobilních přístupových plošin. Na základě těchto skutečností bylo toto tvrzení zamítnuto.

(287)

Při výpočtu výše napadnutelné subvence posoudila Komise výhodu, která byla příjemcům poskytnuta v období šetření.

(288)

Jak je uvedeno ve 275. bodě odůvodnění, Komise zjistila, že vyvážející výrobci zařazení do vzorku využívali návrhy bankovních akceptů k řešení svých potřeb v oblasti krátkodobého financování bez placení protiplnění.

(289)

Komise proto dospěla k závěru, že výstavci bankovních akceptů by měli platit protiplnění za dobu financování. Komise se domnívala, že doba financování začala dnem vydání návrhu bankovního akceptu a skončila dnem splatnosti návrhu bankovního akceptu. Pokud jde o návrhy bankovních akceptů vydané před zahájením období šetření a návrhy bankovních akceptů s datem splatnosti po skončení období šetření, Komise vypočítala výhodu pouze pro dobu financování, na kterou se vztahuje období šetření.

(290)

V souladu s čl. 6 písm. b) základního nařízení, vzhledem k tomu, že návrhy bankovních akceptů představují formu krátkodobého financování a že mají ve skutečnosti stejný účel jako krátkodobé úvěry na provozní kapitál, měla Komise za to, že výhodou takto poskytnutou příjemcům je rozdíl mezi částkou, kterou společnost skutečně zaplatila jako protiplnění za financování prostřednictvím návrhů bankovních akceptů, a částkou, kterou by měla zaplatit s uplatněním úrokové sazby pro krátkodobé financování.

(291)

Komise určila výhodu vyplývající z nezaplacení nákladů na krátkodobé financování. Komise proto dospěla k závěru, že jak bylo zjištěno v předchozích šetřeních (119), návrhy bankovních akceptů by měly obnášet náklady odpovídající financování pomocí krátkodobých úvěrů. Komise proto uplatnila stejnou metodiku jako u financování pomocí krátkodobých úvěrů v RMB, jak je popsáno v oddíle 3.6.4 výše.

(292)

Komora CCCME po poskytnutí konečných informací tvrdila, že návrhy bankovních akceptů by neměly být považovány za úvěr, pro který by měla být použita referenční úroková sazba, ale spíše za platební záruku výměnou za poplatek / provizi. V této souvislosti odkazovala na internetové stránky newyorské Federální rezervní banky (120), které uvádějí analogii mezi návrhy bankovních akceptů a bankovními zárukami.

(293)

Komise s tím nesouhlasila. Vzhledem k povaze návrhů bankovních akceptů, které poskytují prodlouženou platební lhůtu prostřednictvím bezplatného krátkodobého úvěru, měla Komise za to, že výhoda by měla být vypočtena na základě nezkreslené referenční hodnoty úrokové sazby. Pokud jde o odkaz na internetové stránky newyorské Federální rezervní banky, Komise nejprve konstatovala, že uvedený dokument je zastaralý (1981). Také čínský systém návrhů bankovních akceptů se od systému popsaného v uvedeném dokumentu liší v tom smyslu, že pomocí návrhů bankovních akceptů se prodlužují platební lhůty. Na základě těchto skutečností bylo toto tvrzení zamítnuto.

(294)

Skupina Zoomlion po poskytnutí konečných informací konstatovala, že Komise nesprávně vypočítala výši subvence na pohledávky z návrhů bankovních akceptů. Komise toto tvrzení přijala. Skupině Zoomlion byly znovu poskytnuty opravené výpočty.

(295)

Společnost Zoomlion dále ve svých připomínkách po poskytnutí konečných a dodatečných informací uvedla, že výhoda týkající se návrhů bankovních akceptů by měla vycházet z částky návrhu po odečtení záruk poskytnutých skupinou Zoomlion s odůvodněním, že tato čistá částka odráží skutečnou výši financování. Zopakovala rovněž, že od výpočtu výše výhody by měl být odečten poplatek zaplacený skupinou Zoomlion za návrhy bankovních akceptů.

(296)

Komise uvedla, že poskytnutí záruky ve formě peněžního vkladu nebo jiné formy záruky je běžnou praxí a že finanční instituce nepočítají úroky, které mají být účtovány, na základě hodnoty úvěru po odečtení peněžního vkladu nebo jiné záruky poskytnuté věřitelem. Komise rovněž uvedla, že poplatek zaplacený skupinou Zoomlion nelze považovat za úrok. Jedná se spíše o správní poplatek související s vystavením návrhů bankovních akceptů. Na základě těchto skutečností byla tato tvrzení zamítnuta.

(297)

Jedna ze skupin zařazených do vzorku, Zoomlion, využila preferenčního financování v podobě dluhopisů.

—

Zákon Čínské lidové republiky o cenných papírech (verze 2014) („zákon o cenných papírech“) (121),

—

správní opatření pro emise korporátních dluhopisů a obchodování s nimi, nařízení Čínské regulační komise pro cenné papíry č. 113, 15. ledna 2015,

—

nařízení o správě korporátních dluhopisů, které vydala Státní rada dne 18. ledna 2011,

—

opatření pro správu nástrojů dluhového financování jiných než finančních podniků na mezibankovním trhu dluhopisů, která vydala Čínská lidová banka, nařízení Čínské lidové banky [2008] č. 12, 9. dubna 2008.

(298)

V souladu s regulačním rámcem nelze v Číně emitovat dluhopisy nebo s nimi volně obchodovat. Emisi každého dluhopisu musí schválit různé vládní orgány, například PBOC, NDRC nebo CSRC, podle druhu dluhopisu a typu emitenta. Kromě toho podle předpisů pro správu korporátních dluhopisů existují pro emise korporátních dluhopisů roční kvóty.

(299)

Navíc by podle článku 16 zákona o cenných papírech, který platil v období šetření, měla veřejná emise korporátních dluhopisů splňovat následující požadavky: „účel použití výnosů musí být v souladu s průmyslovými politikami státu …]“ a „výnosy z veřejné nabídky korporátních dluhopisů se použijí pouze pro schválené účely“. Článek 12 předpisů pro správu korporátních dluhopisů znovu opakuje, že účel získaných finančních prostředků musí být v souladu s průmyslovými politikami státu. Emise dluhopisů za těchto podmínek se zaměřuje na podporované odvětví, jako je odvětví mobilních přístupových plošin, a odpovídá praxi finančních institucí na podporu těchto odvětví (122).

(300)

Podle čl. 16 odst. 5 zákona o cenných papírech „nesmí kupónová sazba korporátních dluhopisů překročit kupónovou sazbu stanovenou Státní radou“. Kromě toho článek 18 předpisů pro správu korporátních dluhopisů obsahuje další podrobnosti a uvádí, že „úroková sazba nabízená pro jakékoli korporátní dluhopisy nesmí být vyšší než 40 % převládající úrokové sazby, kterou platí banky jednotlivcům u spořicích vkladů na dobu určitou se stejnou dobou splatnosti“.

(301)

Navíc článek 18 správních opatření pro emise korporátních dluhopisů a obchodování s nimi stanoví, že pouze některé dluhopisy splňující přísná kritéria kvality, jako je úvěrový rating AAA, mohou být veřejným investorům vydány veřejně nebo mohou být vydány veřejně kvalifikovaným investorům pouze na základě vlastního uvážení emitenta. Korporátní dluhopisy, které nesplňují tyto standardy, mohou být vydány veřejně pouze kvalifikovaným investorům. Z toho vyplývá, že většina korporátních dluhopisů je vydávána kvalifikovaným investorům, které schválila CSRC a kteří jsou čínskými institucionálními investory.

(302)

Ačkoli byl právní a regulační rámec tohoto alternativního zdroje finančních prostředků jasně stanoven, odmítla čínská vláda v tomto ohledu poskytnout jakékoli informace. Zjištění proto vycházela z dostupných údajů podle článku 28 základního nařízení.

(303)

Kromě toho má odvětví mobilních přístupových plošin jako odvětví podporované v rámci „Katalogu pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“ na základě rozhodnutí č. 40 nárok na úvěrovou podporu ze strany finančních institucí. Skutečnost, že dluhopisy vydané společnostmi zařazenými do vzorku mají nízkou úrokovou sazbu; tj. úroková sazba blížící se základní úrokové sazbě pro úvěry nebo nižší, je jasnou známkou toho, že finanční instituce, které jsou hlavními investory do těchto dluhopisů, jsou povinny těmto společnostem poskytovat „úvěrovou podporu“ a při rozhodování o investicích nebo financování zohledňovat jiné aspekty než obchodní hlediska, například cíle vládní politiky. Investor působící v tržních podmínkách by totiž byl citlivější na finanční návratnost investic a s největší pravděpodobností by do korporátních dluhopisů s velmi nízkými úrokovými sazbami neinvestoval. To platí zejména pro finanční instituce, protože výnos těchto dluhopisů se blíží sazbě, za kterou mohou samy získat finanční prostředky od jiných finančních institucí, nebo je nižší.

(304)

Navíc závěry, k nimž Komise dospěla ohledně finanční situace čtyř skupin vyvážejících výrobců v oddíle 3.6.4 výše, pokud jde o jejich profily likvidity a solventnosti, jsou další známkou toho, že investoři působící v tržních podmínkách by neinvestovali do finančních nástrojů, jako jsou tyto dluhopisy skupin nabízející nízkou finanční návratnost, když emitent představuje vysoká rizika likvidity a solventnosti. Proto by podle názoru Komise takovou investici mohli provést pouze investoři, kteří mají jinou motivaci než finanční návratnost svých investic, například dodržování zákonné povinnosti poskytovat financování společnostem v podporovaných odvětvích.

(305)

Podle informací uvedených ve studii China bond market insight z roku 2022 společnosti Bloomberg představují dluhopisy kótované na mezibankovním trhu s dluhopisy 88 % celkového objemu obchodů s dluhopisy (123). Podle téže studie je většina investorů institucionálními investory, včetně finančních institucí. Konkrétně komerční banky představují 57 % investorů a banky zajišťující vládní politiku představují 3 % (124). Proto jsou investory nakupujícími dluhopisy především čínské banky, včetně bank ve vlastnictví státu.

(306)

Na základě výše uvedených skutečností měla Komise za to, že existuje soubor potvrzujících důkazů, podle nichž významnou část investorů do korporátních dluhopisů vydaných společnostmi zařazenými do vzorku představují finanční instituce, které mají zákonnou povinnost poskytovat úvěrovou podporu výrobcům mobilních přístupových plošin.

(307)

Jak je uvedeno ve 299. bodě odůvodnění, článek 16 zákona o cenných papírech a článek 12 předpisů pro správu korporátních dluhopisů vyžadují, aby veřejná nabídka korporátních dluhopisů byla v souladu s průmyslovými politikami státu. To má za následek, že dluhopisy lze vydávat pouze pro účely, které jsou v souladu s cíli plánování čínské vlády, pokud jde o podporovaná odvětví. Institucionální investoři, kterými jsou, jak je uvedeno ve 305. bodě odůvodnění, do značné míry komerční banky a banky zajišťující vládní politiku, se musí řídit politickými směry stanovenými v rozhodnutí č. 40, které ve spojení s Katalogem pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci stanoví zvláštní zacházení s některými projekty v rámci určitých podporovaných odvětví, jako je odvětví mobilních přístupových plošin. Příznivé zacházení se všemi skupinami zařazenými do vzorku vedlo k rozhodnutí investovat do dluhopisů vydaných s úrokovou sazbou, která neodpovídá tržním kritériím.

(308)

Navíc, jak je popsáno v oddíle 3.6.1 výše, finanční instituce se vyznačují silnou přítomností státu a čínská vláda má možnost vyvíjet na ně účinný vliv. Obecný právní rámec, v němž tyto finanční instituce působí, platí i pro dluhopisy.

(309)

V 164. bodě odůvodnění výše dospěla Komise k závěru, že finanční instituce ve vlastnictví státu jsou veřejnoprávními subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení a že jsou v každém případě považovány za pověřené nebo řízené čínskou vládou, aby vykonávaly funkce obvykle svěřené vládě ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení. V oddíle 3.6.2 výše dospěla Komise k závěru, že soukromé finanční instituce jsou rovněž pověřeny a řízeny vládou.

(310)

Komise rovněž pátrala po konkrétních důkazech o výkonu účinné kontroly na základě konkrétních emisí dluhopisů. Zkoumala proto celkové právní prostředí, které je popsáno ve 298. bodě odůvodnění, v kombinaci s konkrétními zjištěními šetření.

(311)

Komise zjistila, že dluhopisy byly emitovány s úrokovou sazbou nižší, než je úroveň, která měla být vzhledem k finanční a úvěrové situaci společností očekávána, včetně referenční sazby bez rizika zveřejněné NIFC, jak je uvedeno v 316. bodě odůvodnění níže.

(312)

V praxi ovlivňuje úrokové sazby dluhopisů podobně jako u úvěrů rating společnosti. Komise však v 180. bodě odůvodnění dospěla k závěru, že místní ratingový trh je narušen a ratingy jsou nespolehlivé.

(313)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že čínské finanční instituce se tím, že poskytovaly preferenční financování společnostem patřícím k podporovanému odvětví, řídily politickými instrukcemi stanovenými v rozhodnutí č. 40 a v příslušných pokynech týkajících se dluhopisů, a jednaly tak buď jako veřejnoprávní subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení, nebo jako subjekty, které jsou pověřené nebo řízené vládou ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení.

(314)

Tím, že finanční instituce organizovaly emisi dluhopisu s úrokovou sazbou nižší než tržní sazba odpovídající skutečnému rizikovému profilu emitenta, jak je určeno v 164. bodě odůvodnění výše, a že souhlasily s investováním do takového dluhopisu, poskytly výrobci zařazenému do vzorku výhodu.

(315)

Komise zastávala názor, že preferenční financování prostřednictvím dluhopisů je ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení specifické, neboť dluhopisy nelze emitovat bez souhlasu vládních orgánů a zákon o cenných papírech uvádí, že emise dluhopisů musí být v souladu s průmyslovými politikami státu. Jak již bylo uvedeno v 80. bodě odůvodnění, průmysl mobilních přístupových plošin je ve 14. pětiletém plánu rozvoje stavebnictví, který vydala Čínská asociace stavebních strojů (CCMA) v roce 2021, považován za podporované odvětví.

(316)

Vzhledem k tomu, že dluhopisy jsou v podstatě jiným druhem dluhového nástroje, který se v zásadě podobá úvěrům, a vzhledem k tomu, že metodika výpočtu pro úvěry již vychází z určitého koše dluhopisů, rozhodla se Komise použít metodiku výpočtu pro úvěry popsanou výše v oddíle 3.6.4. To znamená, že relativní rozpětí mezi korporátními dluhopisy USA s ratingem AA a korporátními dluhopisy USA s ratingem B o stejné délce trvání se použije na základní úrokovou sazbu PBOC k určení tržní úrokové sazby dluhopisů, která je následně porovnána se skutečnou úrokovou sazbou, kterou platí daná společnost, za účelem určení výhody.

(317)

Skupina Zoomlion po poskytnutí konečných informací zjistila, že Komise zahrnula do výpočtu výše subvence pro mateřskou společnost několikrát stejný dluhopis.

(318)

Komise toto tvrzení přijala a vyloučila úrokové výhody započítané vícekrát u stejných dluhopisů. Skupině Zoomlion byly znovu poskytnuty opravené výpočty.

(319)

Po poskytnutí dodatečných informací předložila skupina Zoomlion další připomínky týkající se výpočtu výhod. Tato tvrzení byla uznána a výpočet byl odpovídajícím způsobem upraven.

(320)

Komise zjistila, že všechny skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku využívaly preferenčního financování ve formě úvěrových linek, návrhů bankovních akceptů a dluhopisů. Vzhledem k existenci finančního příspěvku, výhody pro vyvážející výrobce a specifičnosti považovala Komise tyto typy preferenčního financování za napadnutelnou subvenci.

(321)

V důsledku oprav výpočtu částek subvencí týkajících se úvěrových linek, návrhů bankovních akceptů a korporátních dluhopisů, které jsou vysvětleny v 256. až 260. bodě odůvodnění, 294. až 296. bodě odůvodnění a 317. až 360. bodě odůvodnění, se celková sazba subvencí pro ostatní druhy preferenčního financování pro skupinu Zoomlion zvýšila ze 4,96 % na 5,46 %.

(322)

Sazba subvence zjištěná s ohledem na výše popsané preferenční financování během období šetření u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku činila:

Preferenční financování: jiné typy financování

(323)

Žadatel tvrdil, že společnost Sinosure poskytovala zvýhodněné pojištění vývozních úvěrů na základě koncese podporovaným průmyslovým odvětvím, jako je například odvětví mobilních přístupových plošin. Sinosure na svých obecných internetových stránkách uvádí, že podporuje čínský vývoz zboží, zejména vývoz technologicky vyspělých výrobků. Podle studie vypracované Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) získalo čínské odvětví vyspělých technologií, jehož součástí je i odvětví mobilních přístupových plošin, 21 % celkového pojištění vývozních úvěrů od společnosti Sinosure (125). Kromě toho se společnost Sinosure aktivně podílela na plnění iniciativy „Made in China 2025“, která vede podniky k využívání vnitrostátních úvěrových zdrojů, realizaci vědeckých a technologických inovací a technologických modernizací a pomáhá podnikům, které chtějí „vykročit do světa“, stát se konkurenceschopnějšími na světovém trhu (126).

(324)

Skupiny společností, které byly zařazeny do vzorku, měly během období šetření uzavřeny významné smlouvy o vývozním pojištění se společností Sinosure.

(325)

Jak je uvedeno ve 102. bodě odůvodnění výše, společnost Sinosure neposkytla informace týkající se příjmů z investic uvedených v její výroční zprávě, důkazy týkající se otázek souvisejících s jejím finančním výkazem, jako jsou provozní náklady, příjmy, příjmy z investic, celková pojistná částka, pojistná částka odvětví strojírenství; informace o svých stanovách, informace o výrobcích zařazených do vzorku navzdory existenci příslušných povolení společnosti a podpůrné informace týkající se nezávislosti jejího systému hodnocení úvěrového rizika.

(326)

Komise tak musela poskytnuté informace doplnit dostupnými údaji.

(327)

Podle informací poskytnutých v předchozích antisubvenčních šetřeních (129) a podle informací z internetových stránek společnosti Sinosure (130) je společnost Sinosure politicky orientovanou pojišťovnou ve vlastnictví státu, kterou zřídil a kterou podporuje stát s cílem podpořit zahraničně-ekonomický a obchodní rozvoj a spolupráci ČLR. Společnost je ve 100% vlastnictví státu. Má představenstvo a dozorčí radu. Vláda má pravomoc jmenovat a odvolávat vedoucí pracovníky společnosti. Na základě těchto informací dospěla Komise k závěru, že existují formální indicie vládní kontroly, pokud jde o společnost Sinosure.

(328)

Komise dále hledala informace o tom, zda čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad chováním společnosti Sinosure, pokud jde o odvětví mobilních přístupových plošin.

(329)

Podle oznámení o vydání Vývozního katalogu čínských technologicky vyspělých výrobků č. 16 pro rok 2006 „mohou výrobky zařazené do vydání vývozního katalogu z roku 2006 využívat preferenční politiky poskytované státem na vývoz technologicky vyspělých výrobků“. Ve Vývozním katalogu technologicky vyspělých výrobků jsou výslovně zmíněny stavební stroje. (131)

(330)

14. pětiletý plán pro rozvoj stavebnictví, vydaný Čínskou asociací stavebních strojů (CCMA) v roce 2021, ve své příloze výslovně uvádí mobilní přístupové plošiny jako podporovanou kategorii průmyslových výrobků. Konkrétně jsou pod touto klasifikací na straně 3 přílohy uvedeny stroje pro letecké práce a nouzová zařízení. Toto zařazení podtrhuje strategický důraz na propagaci moderních stavebních strojů a zdůrazňuje rostoucí význam mobilních přístupových plošin v daném odvětví.

(331)

Podle oznámení o provádění strategie podpory obchodu prostřednictvím vědy a technologie s využitím pojištění vývozních úvěrů (132) by také společnost Sinosure měla zvýšit svou podporu klíčových odvětví a výrobků posílením své celkové podpory vývozu vyspělých a nových technologických výrobků, včetně „informačních a komunikačních“ výrobků. Vyspělá a nová technologická odvětví, jako je odvětví mobilních přístupových plošin, uvedená ve Vývozním katalogu čínských technologicky vyspělých výrobků, by měla v rámci své činnosti považovat za cílová odvětví a měla by zajistit komplexní podporu, pokud jde o postupy upisování, schvalování s limity, rychlost zpracování pojistných nároků a pružnost sazeb. Pokud jde o pružnost sazeb, měla by výrobkům poskytovat maximální slevu na pojistném v rámci pohyblivé škály nabízené pojišťovnou úvěrů. Ve výroční zprávě společnosti Sinosure za rok 2022 (133) se dále uvádí, že „byla formulována zvláštní podpůrná opatření pro [] odvětví strojírenských zařízení.“ Ve výroční zprávě společnosti Sinosure za rok 2023 (134) se rovněž uvádí, že: „dozorčí rada hrála poradní roli na základě toho, že prováděla specializované průzkumy [] obchodní poptávky v odvětví strojírenských zařízení“.

(332)

Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že čínská vláda vytvořila normativní rámec, který musí vedení a orgány dohledu jmenované čínskou vládou a odpovědné čínské vládě dodržovat. Čínská vláda se proto za účelem účinné kontroly chování společnosti Sinosure o takový normativní rámec opírala.

(333)

Komise rovněž pátrala po konkrétních důkazech o výkonu kontroly účinným způsobem na základě pojistných smluv. Během inspekce na místě trvala čínská vláda na tom, že v praxi společnosti Sinosure jsou částky pojistného tržně orientované a založené na zásadách posuzování rizik. Nebyly však poskytnuty žádné konkrétní příklady týkající se odvětví mobilních přístupových plošin nebo společností zařazených do vzorku, přestože skupiny zařazené do vzorku poskytly příslušná oprávnění umožňující přístup k příslušné dokumentaci.

(334)

Vzhledem k tomu, že Komise neměla k dispozici konkrétní důkazy, zkoumala konkrétní chování společnosti Sinosure, pokud jde o pojištění poskytnuté společnostem zařazeným do vzorku. Toto chování bylo v rozporu s oficiálním postojem společnosti, neboť nevycházelo z tržních zásad.

(335)

Po srovnání celkových uhrazených pojistných nároků s celkovými pojistnými částkami na základě údajů ve výroční zprávě společnosti Sinosure za rok 2023 (135) dospěla Komise k závěru, že v průměru by společnost Sinosure musela jako pojistné účtovat 0,29 % z pojistné částky, aby pokryla náklady na pojistná plnění (dokonce aniž by se zohlednily režijní náklady).

(336)

Komise dále uvedla, že společnost Sinosure vykázala v letech 2022 a 2023 čistou ztrátu z provozní činnosti; tj. poskytování pojištění vývozních úvěrů, a že by byla celkově ztrátová, pokud by neúčtovala významné příjmy z příjmů z investic. Jak je uvedeno ve 102. bodě odůvodnění, společnost Sinosure neposkytla informace o těchto příjmech z investic.

(337)

Komise proto dospěla k závěru, že společnost Sinosure uplatňuje při výkonu vládních funkcí s ohledem na odvětví mobilních přístupových plošin výše uvedený právní rámec. Společnost Sinosure jednala jako veřejnoprávní subjekt ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení a v souladu s příslušnou judikaturou WTO. Kromě toho získali vyvážející výrobci zařazení do vzorku výhodu, neboť pojištění bylo poskytnuto za ceny nižší než minimální poplatek, který společnost Sinosure potřebovala k pokrytí svých provozních nákladů.

(338)

Komise rovněž určila, že subvence poskytované v rámci programu vývozního pojištění jsou specifické, protože nemohly být získány bez vývozu, a jsou tedy závislé na vývozu ve smyslu čl. 4 odst. 4 písm. a) základního nařízení.

(339)

Vzhledem k tomu, že společnost Sinosure měla během období šetření dominantní postavení na trhu, nebyla Komise schopna zjistit tržní vnitrostátní pojistné. V souladu s předchozími antisubvenčními šetřeními proto Komise použila nejvhodnější externí referenční hodnotu, pro kterou byly informace okamžitě k dispozici, tj. sazby pojistného uplatňované bankou Export-Import Bank ve Spojených státech amerických pro nefinanční instituce u vývozu do zemí OECD.

(340)

Komise se domnívala, že výhoda poskytnutá příjemcům je rozdílem mezi částkou, kterou společnost skutečně zaplatila jako pojistné, a částkou, kterou měla zaplatit uplatněním externí referenční sazby pojistného uvedené v 291. bodě odůvodnění.

(341)

Společnosti Sinoboom a Zoomlion měly z tohoto režimu prospěch, a přestože byl jejich prospěch zanedbatelný, byl zohledněn při výpočtu jejich celkového subvenčního rozpětí. Na podrobnější úrovni však pro ně bylo stanovené subvenční rozpětí určeno na 0,00 % z důvodu zaokrouhlování.

(342)

Sazba subvence zjištěná s ohledem na tento režim během období šetření u následujících skupin zařazených do vzorku činila:

(343)

Tyto granty udělovaly orgány na úrovni státu, provincií, měst nebo okresů. Úroveň právní podrobnosti pro konkrétní zákon, na jehož základě byly tyto výhody uděleny, pokud pro ně vůbec nějaký právní základ existoval, nebyla Komisi sdělena. Jak je uvedeno ve 101. bodě odůvodnění, tyto informace neposkytla ani čínská vláda.

(344)

Komise zjistila, že všechny čtyři skupiny společností zařazené do vzorku využívaly různé grantové programy. Vzhledem k velkému množství grantů, které Komise v účetnictví společností zařazených do vzorku nalezla, je v tomto nařízení uvedeno jen shrnutí hlavních zjištění. Důkazy o existenci četných grantů a skutečnost, že byly poskytnuty na různých úrovních čínské vlády, předložily původně skupiny zařazené do vzorku a byly potvrzeny jejich finančními výkazy a v průběhu inspekcí na místě. Podrobná zjištění o těchto grantech byla jednotlivým společnostem poskytnuta v jejich příslušných informačních dokumentech.

(345)

Tyto granty představovaly subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení vzhledem k tomu, že proběhl převod finančních prostředků od čínské vlády v podobě grantů pro skupiny společností zařazené do vzorku, který jim poskytl výhodu rovnající se výši tohoto grantu.

(346)

Komise posoudila všechny granty, které společnosti zařazené do vzorku obdržely, a zjistila, že nikoliv všechny se týkaly výroby mobilních přístupových plošin. Granty týkající se technologií, inovací a vývoje, nákupu dlouhodobých aktiv a průmyslové podpory a propagace však byly považovány za specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) a čl. 4 odst. 3 základního nařízení, protože se jeví, že se omezují na určité společnosti, určitá odvětví či konkrétní projekty v určitých regionech.

(347)

Tyto granty dále nesplnily požadavky čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení týkající se nespecifičnosti, jelikož podmínky způsobilosti a skutečná kritéria pro výběr způsobilých podniků nejsou transparentní ani objektivní a neuplatňují se automaticky.

(348)

Výhoda byla vypočtena jako částka obdržená v období šetření nebo přičtená období šetření, kdy byla částka odepsána za dobu životnosti dlouhodobých aktiv, jichž se grant obdržený před obdobím šetření týkal. Na základě pokynů pro výpočet výše subvence v šetřeních o uložení vyrovnávacího cla (136) však byly jednorázové subvence obdržené v období šetření, které činily méně než 1 % ad valorem, zaúčtovány do nákladů, i když byly spojeny s nákupem dlouhodobých aktiv. Tato přiřazovací metoda je plně v souladu se zprávou WTO vypracovanou neformální skupinou odborníků, která stanoví, že granty, jejichž účelem je nákup stálých aktiv, by měly být přičteny, avšak „je považováno za vhodné, především z hlediska administrativního zjednodušení, aby se velmi malé subvence zaúčtovávaly bez ohledu na jejich typ nebo jiné aspekty. Jako prahová hodnota se pro každou jednotlivou subvenci doporučuje úroveň nižší než 0,5 % prodeje“ (137).

(349)

Sazba subvence zjištěná s ohledem na výše popsané grantové programy během období šetření u skupin společností zařazených do vzorku činila:

Granty

(350)

Veškeré pozemky v ČLR jsou buď vlastněny státem, nebo jsou v kolektivním vlastnictví (tvořeném buď vesnicemi, nebo městy) před tím, než může být právní nebo ekvitní titul pozemků patentován nebo udělen vlastníkům ze strany podniků nebo jednotlivců. Veškeré pozemky v městských oblastech jsou ve vlastnictví státu a veškeré pozemky ve venkovských oblastech jsou ve vlastnictví místních obcí nebo měst.

(351)

Podle ústavy ČLR a zákona o půdě si však společnosti a jednotlivci mohou koupit „práva k užívání pozemků“. U průmyslových pozemků činí obvyklá doba trvání smlouvy o pronájmu 50 let s možností prodloužení o dalších 50 let.

(352)

Vláda uvedla, že práva k užívání pozemků nejsou ani zbožím (hmotným nebo movitým osobním majetkem jiným než peníze (138), ani službami, a proto tento údajný program nepředstavuje „poskytování zboží nebo služeb za cenu nižší než přiměřenou“ podle čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iii) základního nařízení.

(353)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. Za prvé, Příručka o statistice mezinárodního obchodu službami (dále jen „příručka“), o kterou se opírá čínská vláda, když tvrdí, že práva k užívání pozemků nejsou službami, obsahuje kategorii týkající se „[…] vládních služeb, které nejsou zahrnuty jinde“, které jsou označeny jako hlavní součásti standardních služeb. Kromě toho i nadále platí, že bez ohledu na to, jakým právním způsobem je pozemek získán, se poskytnutí práv k užívání pozemků v konečném důsledku rovná poskytnutí pozemku. V tomto ohledu orgán WTO pro řešení sporů již potvrdil, že pozemky jsou považovány za „nemovité“ zboží a že lze uplatnit čl. 1 odst. 1 písm. a) bod 1 podbod iii) Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. (139) Poskytování práva k užívání pozemků je tedy poskytováním zboží nebo služeb.

(354)

Čínská vláda po poskytnutí konečných informací uvedla, že konkrétnější definice „vládních služeb, které nejsou zahrnuty jinde“ uvedená v příručce prokázala, že tato kategorie nemůže zahrnovat práva k užívání pozemků. Na tomto základě požádala čínská vláda o ukončení šetření tohoto programu.

(355)

Komise poznamenala, že bez ohledu na výše uvedený bod i nadále platí druhý argument uvedený v 353. bodě odůvodnění: „poskytnutí práv k užívání pozemků se v konečném důsledku rovná poskytnutí pozemku“. Komise proto setrvala na svém stanovisku, že poskytování práv k užívání pozemků je poskytováním „zboží a služeb“, a žádost o ukončení šetření zamítla.

(356)

Ustanovení týkající se práva k užívání pozemků v Číně je součástí zákona o správě půdy Čínské lidové republiky (140). Kromě toho jsou součástí právního základu rovněž tyto dokumenty:

(357)

Podle článku 10 „předpisu o přidělování práv k užívání stavebních pozemků ve státním vlastnictví na základě výzev k podávání nabídek, dražeb a cenových odhadů“ stanoví místní orgány ceny pozemků podle systému hodnocení městských pozemků, který se aktualizuje každé tři roky, a podle vládní průmyslové politiky.

(358)

V předchozích šetřeních (147) dospěla Komise k závěru, že ceny placené za práva k užívání pozemků v ČLR nepředstavují tržní cenu určenou nabídkou a poptávkou na volném trhu, jelikož bylo zjištěno, že systém dražeb je nejasný, netransparentní a nefunguje v praxi a že ceny svévolně stanovují příslušné orgány. Jak je uvedeno v předchozím bodě odůvodnění, úřady stanoví ceny podle systému oceňování městských pozemků, který jim při určování ceny pozemků pro průmyslové využití ukládá kromě dalších kritérií povinnost brát v úvahu průmyslovou politiku.

(359)

Výše uvedené důkazy jsou v rozporu s tvrzením čínské vlády, že ceny placené za práva k užívání pozemků v ČLR představují tržní cenu určenou nabídkou a poptávkou na volném trhu.

(360)

Čínská vláda po poskytnutí konečných informací zopakovala svá tvrzení, že mechanismus tvorby cen práv k užívání pozemků a trh s právy k užívání pozemků v Číně jsou jasné, transparentní a funkční. Čínská vláda rovněž uvedla, že během procesu inspekcí důkladně vysvětlila systém dražeb i systém hodnocení cen. Čínská vláda tvrdí, že Komise by měla aktualizovat a přehodnotit svůj názor na trh s právy k užívání pozemků a nespoléhat se na zastaralá zjištění z předchozích šetření.

(361)

Komise však uvedla, že zjištění učiněná v předchozích a nedávných antisubvenčních šetřeních jsou dostatečně podložená a týkají se stejných subvenčních programů, jako jsou programy zmíněné v tomto šetření. Komise v každém z těchto předchozích šetření vycházela z podobného právního rámce upravujícího práva k užívání pozemků v ČLR, a zejména ze skutečnosti, že místní orgány stanovují ceny pozemků podle systému oceňování městských pozemků a vládní průmyslové politiky. Toto šetření neprokázalo v tomto ohledu žádnou viditelnou změnu a čínská vláda nepředložila důkazy o ukončení této politiky.

(362)

Komise rovněž připomněla, že čínská vláda neposkytla informace o nabytí pozemků výrobci/vývozci mobilních přístupových plošin. Čínská vláda nebyla schopna vysvětlit, jak je možné, že za určitých okolností mohly společnosti získat pozemky zdarma. Jak je vysvětleno ve 106. bodě odůvodnění, tato pochybení byla jedním z bodů uvedených v dopise podle článku 28.

(363)

Na základě informací dostupných v tomto šetření proto Komise tato tvrzení zamítla.

(364)

Závěry tohoto šetření ukazují, že situace týkající se nabývání práv k užívání pozemků v ČLR je netransparentní a že ceny svévolně stanovují příslušné orgány.

(365)

Poskytování práv k užívání pozemků čínskou vládou by se proto mělo považovat za subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení v podobě dodání zboží, kterým získávají společnosti z řad příjemců výhodu. Jak je vysvětleno výše v 350. až 351. a v 357. až 359. bodě odůvodnění, fungující trh s pozemky v ČLR neexistuje a z použití vnější referenční hodnoty (viz 369. bod odůvodnění) vyplynulo, že částka, kterou vyvážející výrobci zařazení do vzorku za práva k užívání pozemků zaplatili, je výrazně pod úrovní běžné tržní ceny.

(366)

V souvislosti s preferenčním přístupem k průmyslovým pozemkům pro společnosti, které patří do určitých odvětví, Komise konstatovala, že cena stanovená místními orgány musí zohledňovat průmyslovou politiku vlády, jak je uvedeno v 358. bodě odůvodnění. V rámci této průmyslové politiky je odvětví mobilních přístupových plošin jako část části odvětví stavebnictví uvedeno jako podporované odvětví. Podle rozhodnutí Státní rady č. 40 navíc orgány veřejné moci při poskytování pozemků zohlední „katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“ a průmyslovou politiku. Článek XVIII rozhodnutí č. 40 objasňuje, že odvětví, která jsou „omezována“, nebudou mít k právům k užívání pozemků přístup. Z toho vyplývá, že subvence je specifická podle čl. 4 odst. 2 písm. a) a c) základního nařízení, jelikož preferenční poskytování pozemků je omezeno na společnosti, které patří do určitých odvětví, v tomto případě do odvětví mobilních přístupových plošin, a vládní postupy v této oblasti jsou nejasné a netransparentní.

(367)

Stejně jako v předchozích šetřeních (148) a v souladu s čl. 6 písm. d) bodem ii) základního nařízení byly jako vnější referenční hodnoty použity ceny pozemků ze samostatného celního území Tchaj-wan, Pcheng-chu, Ťin-men a Ma-cu (dále jen „Čínská Tchaj-pej“) (149). Výhoda pro příjemce se vypočte s ohledem na rozdíl mezi částkou, kterou ve skutečnosti zaplatí každý vyvážející výrobce zařazený do vzorku (tj. zaplacená skutečná cena uvedená ve smlouvě a v příslušných případech cena uvedená ve smlouvě snížená o částku zpětných vládních plateb či grantů) za práva k užívání pozemků, a částkou, která by měla být běžně zaplacena na základě referenční hodnoty Čínské Tchaj-peje.

(368)

Komise považuje Čínskou Tchaj-pej za vhodné externí měřítko z těchto důvodů:

(369)

V návaznosti na metodiku použitou v předchozích šetřeních (150) použila Komise průměrnou cenu pozemků za metr čtvereční v Čínské Tchaj-peji, jež byla upravena o inflaci a vývoj HDP ode dne, kdy byly uzavřeny dané smlouvy o přidělení práv k užívání pozemků. Údaje o cenách pozemků pro průmyslové využití od roku 2015 byly získány z webových stránek odboru průmyslu tchajwanského ministerstva obchodu (151). Pokud jde o předchozí roky, byly ceny opraveny s použitím míry inflace a vývoje HDP na obyvatele při současných cenách v USD v Čínské Tchaj-peji, kterou zveřejnil Mezinárodní měnový fond pro rok 2015.

(370)

Čínská vláda tvrdila, že výše uvedená referenční hodnota není správná, protože Komise porovnává cenu za vlastnictví pozemků v Čínské Tchaj-peji s cenou práv k užívání pozemků na omezenou dobu v ČLR.

(371)

V tomto ohledu Komise uvedla, že výběr Čínské Tchaj-peje jako referenční hodnoty vycházel z posouzení několika faktorů uvedených výše v 368. bodě odůvodnění. Komise však byla toho názoru, že i v případě existence určitých rozdílů v tržních podmínkách mezi právy k užívání pozemků v pevninské Číně a prodejem pozemků v Čínské Tchaj-peji nejsou rozdíly takové povahy, aby volbu Čínské Tchaj-peje jako správné referenční hodnoty zneplatnily. Komise nebyla v průběhu šetření schopna určit žádnou jinou vhodnou referenční hodnotu nebo metodu úpravy, které by tyto rozdíly mezi podmínkami na trhu odpovídajícím způsobem zohlednily.

(372)

Čínská vláda po poskytnutí konečných informací zopakovala své stanovisko, že cena vlastnictví pozemků nemůže být referenční hodnotou pro práva k užívání pozemků. Nebyly však předloženy žádné nové argumenty, které by zpochybnily postoj Komise vyjádřený v 368. a 371. bodě odůvodnění. Komise rovněž konstatovala, že čínská vláda nebyla schopna předložit spolehlivou referenční hodnotu, která by odrážela rozdíl mezi právy k užívání pozemků a vlastnickými právy. Tento argument byl proto odmítnut.

(373)

Komora CCCME po poskytnutí konečných informací tvrdila, že volba cen pozemků v Čínské Tchaj-peji, kterou Komise použila jako referenční hodnotu, byla nevhodná s ohledem na značný rozdíl v úrovni hospodářského rozvoje a HDP na obyvatele mezi Čínskou Tchaj-pejí a ČLR (který je ještě větší, pokud bude pro porovnání použita pouze provincie Hunan, kde se nachází převážná část výroby mobilních přístupových plošin). Tento rozdíl byl ještě výraznější v minulosti, kdy výrobci mobilních přístupových plošin fakticky získávali práva k užívání pozemků. Komora CCCME rovněž konstatovala, že úpravy referenční hodnoty na základě vývoje inflace a HDP nejsou vhodné, protože opravné indexy odrážejí změny v Čínské Tchaj-peji, které nejsou srovnatelné s příslušným vývojem v ČLR. A konečně pak komora CCCME tvrdila, že Komise nezveřejnila podrobnosti výpočtu referenční hodnoty, a tím upřela komoře CCCME a jí zastupovaným společnostem právo pochopit, jak byla výše subvence vypočtena.

(374)

Jak je uvedeno v 371. bodě odůvodnění, Komise vycházela z referenční hodnoty, která byla považována za nejvhodnější, a to i s ohledem na rozdíly mezi podmínkami na trhu. Komise nebyla v průběhu šetření schopna určit žádnou jinou vhodnou referenční hodnotu nebo metodu úpravy, které by tyto rozdíly mezi podmínkami na trhu odpovídajícím způsobem zohlednily. Tento argument byl proto zamítnut.

(375)

Pokud jde o tvrzení o nedostatečném poskytnutí informací, Komise uvedla, že čínským vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku, kteří jsou členy komory CCCME, byly poskytnuty výpočty výše subvence. Z důvodu přehlednosti byly tyto referenční hodnoty přidány také do otevřeného souboru.

(376)

Skupina Zoomlion po poskytnutí konečných informací prohlásila, že výše subvence v rámci tohoto režimu by měla být přepočítána s ohledem na údajný abnormální vývoj cen průmyslových pozemků v Čínské Tchaj-peji v letech 2021 a 2022. Společnost tvrdila, že Komise by neměla brát v úvahu cenové úrovně těchto dvou let a nahradit je indexací na základě cenové úrovně předchozích let.

(377)

Komise s tím nesouhlasila. Metodika výpočtu výše subvence v rámci tohoto režimu a příslušných referenčních hodnot byla považována za správnou, a proto Komise neviděla žádný důvod ani věcný či právní základ pro úpravu pouze proto, že někteří výrobci mobilních přístupových plošin získali práv k užívání pozemků v určitých letech. Komise nicméně konstatovala, že skupina Zoomlion neposkytla žádné údaje ani podpůrné důkazy na podporu svého tvrzení o „abnormálním vývoji cen průmyslových pozemků v Čínské Tchaj-peji“.

(378)

Sazba subvence zjištěná pro tuto subvenci během období šetření činí u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku:

Práva k užívání pozemku za cenu nižší než přiměřenou

(379)

Podle zákona Čínské lidové republiky o dani z příjmů podniků (dále jen „zákon o dani z příjmů podniků“) mají podniky zabývající se vyspělými a novými technologiemi, kterým stát potřebuje poskytovat klíčovou podporu, výhodu z nižší daně z příjmů podniků ve výši 15 %, místo standardní sazby daně ve výši 25 %.

(380)

Právním základem tohoto programu je článek 28 zákona o dani z příjmů podniků a článek 93 prováděcích pravidel k zákonu ČLR o dani z příjmů podniků (152) spolu s:

(381)

Kapitola IV zákona o dani z příjmů podniků obsahuje ustanovení týkající se „preferenčního daňového zacházení“. Článek 25 zákona o dani z příjmů podniků, který představuje úvodní část kapitoly IV, stanoví, že „stát nabídne preference v oblasti daně z příjmů podnikům působícím v odvětvích nebo projektech, jejichž rozvoj je výslovně podporován a podněcován státem“. Článek 28 uvedeného zákona stanoví, že „sazba daně z příjmů podniků působících v oblasti vyspělých a nových technologií, které potřebují zvláštní podporu státu, se sníží na 15 %“.

(382)

Článek 93 prováděcích pravidel k zákonu o dani z příjmů podniků upřesňuje:

„ ‚Důležitými podniky působícími v oblasti vyspělých a nových technologií, které mají být podporovány státem‘, jak je uvedeno v čl. 28 odst. 2 zákona o dani z příjmů podniků, se rozumí podniky, které vlastní důležitá práva duševního vlastnictví a splňují tyto podmínky:

Opatření pro správu identifikace podniku působícího v oblasti vyspělých technologií a klíčových státem podporovaných oblastí vyspělých a nových technologií budou formulována společně útvary pro technologie, finance a daně v rámci Státní rady a vstoupí v platnost po schválení Státní radou.“

(383)

Výše uvedená ustanovení jasně uvádějí, že snížená sazba daně z příjmů podniků je vyhrazena pro „významné a nové podniky působící v oblasti vyspělých a nových technologií, které mají být podporovány státem“, které vlastní důležitá práva duševního vlastnictví a splňují určité podmínky, jako je „soulad s oblastí působnosti klíčových státem podporovaných oblastí vyspělých a nových technologií“.

(384)

Podle článku 11 správních opatření pro uznávání podniků zabývajících se vyspělými technologiemi musí podnik, který má být uznán za podnik zabývající se vyspělými technologiemi, současně splňovat určité podmínky, mimo jiné, že „[podnik] získal vlastnictví práv duševního vlastnictví, což hraje ústřední roli v technické podpoře jeho hlavních výrobků (služeb) během nezávislého výzkumu, převodů, grantů, fúzí a akvizic atd.“ a „technologie, která hraje ústřední roli v technické podpoře jeho hlavních výrobků (služeb), je v rozmezí předem stanovených oblastí vyspělých technologií podporovaných státem“.

(385)

Společnosti, které toto opatření využívají, musí předkládat přiznání k dani z příjmu a příslušné přílohy. Skutečná výše výhody je zahrnuta v daňovém přiznání.

(386)

Komise zjistila, že společnosti ve skupinách vyvážejících výrobců zařazených do vzorku byly v období šetření považovány za technologicky vyspělé společnosti, a proto měly sníženou sazbu daně z příjmů ve výši 15 %. Pouze ve třech skupinách zařazených do vzorku však společnosti tento režim v období šetření skutečně využívaly.

(387)

Komise dospěla k závěru, že v případě tohoto odpočtu daně se jedná o subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě ušlých příjmů čínské vlády, čímž dotčené společnosti získávají výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná daňové úspoře.

(388)

Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož samotné právní předpisy omezují použití tohoto režimu pouze na podniky, které působí v určitých prioritních oblastech špičkových technologií určených státem. Odvětví mobilních přístupových plošin tak má vysokou technologickou prioritu.

(389)

Právní předpisy, podle nichž orgán poskytující subvenci postupuje, tedy výslovně omezují přístup k subvenci na určité společnosti a odvětví.

(390)

Čínská vláda tvrdila, že tento program subvencí nebyl specifický, jelikož právní předpisy, kterými se orgán poskytující subvenci řídí, stanoví objektivní kritéria nebo podmínky upravující způsobilost a výši snížení daně, a že způsobilost je automatická a kvalifikační kritéria a podmínky jsou přísně dodržovány.

(391)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. Ustanovení čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení stanoví, že „pokud orgán, který subvenci poskytuje, nebo právní předpisy, kterými se tento orgán řídí, výslovně omezují přístup k subvenci na určité podniky, jedná se o specifickou subvenci“. Dotčené režimy subvencí mají totiž svůj právní základ v kapitole IV „Daňové preference“ zákona o dani z příjmů podniků. Tato kapitola svým názvem a obsahem výslovně stanoví zvláštní preferenční zacházení, které „výslovně omezuje přístup k subvenci na určité podniky“. Konkrétněji článek 93 prováděcích pravidel k zákonu o dani z příjmu právnických osob upřesňuje, že „významné a nové podniky působící v oblasti vyspělých a nových technologií, které mají být podporovány státem [musí splňovat určité] podmínky“, jako například „1. Jsou v souladu s oblastí působnosti klíčových státem podporovaných oblastí vyspělých a nových technologií“. Jak je zřejmé z výše uvedeného, všechny podniky nebo odvětví nejsou způsobilé využívat stejného preferenčního daňového zacházení. Proto byly subvence poskytované v rámci tohoto osvobození od daní považovány za specifické podle čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení.

(392)

Výše napadnutelné subvence byla vypočtena na základě výhody, kterou příjemci získali během období šetření. Tato výhoda byla vypočtena jako rozdíl mezi celkovou výší splatné daně podle běžné daňové sazby a celkovou výší splatné daně podle nižší sazby.

(393)

Sazba subvence zjištěná pro tuto subvenci během období šetření činí u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku:

Snížení daně z příjmů podniků pro podniky využívající nejnovější a špičkové technologie

(394)

Odpočet daně u výdajů na výzkumné a vývojové činnosti poskytuje podnikům nárok na preferenční daňové zacházení v souvislosti s jejich výzkumnými a vývojovými činnostmi v určitých prioritních oblastech vyspělých technologií určených státem, pokud jsou splněny určité prahové hodnoty pro výdaje na výzkum a vývoj.

(395)

Konkrétněji, od výdajů na výzkum a vývoj, které podnik vynaloží, když provádí jakoukoli činnost v oblasti výzkumu a vývoje, se od 1. ledna 2023 odečte před zaplacením daně navíc 100 % částky skutečně vynaložených výdajů na výzkum a vývoj, a to vedle odpočtu skutečných výdajů, jak je předepsáno, a to za předpokladu, že tyto výdaje nejsou přeměněny na nehmotná aktiva a zahrnuty do běžných zisků a ztrát.

(396)

Pokud byly uvedené výdaje převedeny na nehmotná aktiva, lze tyto výdaje amortizovat sazbou 200 % nákladů nehmotného aktiva před zaplacením daně, a to od 1. ledna 2023.

(397)

Právním základem tohoto programu je čl. 30 odst. 1 zákona o dani z příjmů podniků spolu s článkem 95 prováděcích pravidel k zákonu ČLR o dani z příjmů podniků, jakož i tyto dokumenty:

(398)

Komise zjistila, že společnosti v rámci skupin zařazených do vzorku požívaly dodatečného odpočtu u výdajů na výzkum a vývoj vzniklých v souvislosti s výzkumem a vývojem nových technologií, nových výrobků a nových technik.

(399)

Komise dospěla k závěru, že v případě tohoto odpočtu daně se jedná o subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě ušlých příjmů čínské vlády, čímž dotčené společnosti získávají výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná daňové úspoře.

(400)

Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož samotné právní předpisy omezují použití tohoto opatření pouze na podniky, kterým vznikly výdaje na výzkum a vývoj v určitých prioritních oblastech vyspělých technologií určených státem, jako je odvětví mobilních přístupových plošin. Právní předpisy, podle nichž orgán poskytující subvenci postupuje, tedy výslovně omezují přístup k subvenci na určité podniky a odvětví.

(401)

Čínská vláda uvedla, že „superodpočty na výzkum a vývoj“ nejsou specifické, neboť se jedná o univerzální daňovou politiku, jejímž cílem je povzbudit podniky ke zvýšení investic do činností v oblasti výzkumu a vývoje. Podle čínské vlády existují objektivní kritéria a podmínky pro uplatnění tohoto programu a program se uplatňuje automaticky, jsou-li splněny příslušné podmínky.

(402)

Komise nesouhlasila s výkladem čínské vlády ohledně zákonů a prováděcích opatření, ze kterých vyplývá, že je uvedený program omezen na některá odvětví a podniky podporované čínskou vládou na základě kritérií, která se nezdají být objektivní či neutrální, například že musí být v souladu s oblastí působnosti klíčových státem podporovaných oblastí vyspělých a nových technologií. Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, neboť se vztahuje pouze na podniky působící v určitých oblastech špičkových technologií, jako je například odvětví mobilních přístupových plošin. Kromě toho článek 30 zákona o dani z příjmů podniků stanoví, že výdaje na výzkum a vývoj, které vynaloží podniky v oblasti vývoje nových technologií, nových výrobků a nových technik, mohou být dodatečně odečteny při výpočtu zdanitelného příjmu, článek 95 prováděcích pravidel k zákonu o dani z příjmů podniků vysvětluje, v čem tento odpočet spočívá, a článek 4 Sdělení o zlepšení snižování výdajů na výzkum a vývoj vyjmenovává odvětví, u nichž se odpočet před zdaněním neuplatňuje (s určitou mírou volnosti, neboť výčet končí formulací „a jakákoli další odvětví stanovená ministerstvem financí a státní správou daní“).

(403)

Čínská vláda po poskytnutí konečných informací tvrdila, že prohlášení Komise, že „uvedený program je omezen na některá odvětví a podniky podporované čínskou vládou […], které musí být v souladu s oblastí působnosti klíčových státem podporovaných oblastí vyspělých a nových technologií“, je nesprávné.

(404)

Čínská vláda však připustila, že způsobilost tohoto programu je omezena na podniky, kterým vznikly výdaje spojené s výzkumem a vývojem nových technologií, nových výrobků a nových postupů. Nebylo vysvětleno, jak by mělo být v této souvislosti definováno slovo „nový“. Vláda se nevyjádřila ani k tomu, že úřady mají jednoznačně možnost některá odvětví z uplatňování tohoto daňového odpočtu vyloučit na základě vlastního uvážení. Komise proto nesouhlasila s tvrzením čínské vlády, že způsobilost tohoto programu je „jasně a objektivně stanovena zákonem“. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(405)

Výše napadnutelné subvence byla vypočtena na základě výhody, kterou příjemci získali během období šetření. Tato výhoda byla vypočtena jako rozdíl mezi celkovou výší splatné daně podle běžné daňové sazby a celkovou výší splatné daně po dodatečném 100% odpočtu skutečných výdajů na výzkum a vývoj.

(406)

Sazba subvence zjištěná pro tuto subvenci během období šetření činí u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku:

Odpočet na výzkum a vývoj před zdaněním

(407)

Zákon o dani z příjmů podniků poskytuje preference v oblasti daně z příjmů podnikům působícím v odvětvích nebo projektech, jejichž rozvoj je výslovně podporován a podněcován státem, a zejména osvobození od daně z příjmu z kapitálových investic, jako jsou dividendy a prémie, mezi způsobilými rezidentními podniky.

(408)

Právním základem tohoto programu je čl. 26 odst. 2 zákona o dani z příjmů podniků společně s prováděcími pravidly k zákonu ČLR o dani z příjmů podniků,

(409)

Článek 25 zákona o dani z příjmů podniků, který představuje úvodní část kapitoly IV „Preferenční daňové politiky“, stanoví, že „stát nabídne preference v oblasti daně z příjmů podnikům působícím v odvětvích nebo projektech, jejichž rozvoj je výslovně podporován a podněcován státem“. Kromě toho čl. 26 odst. 2 upřesňuje, že se osvobození od daně vztahuje na příjmy z kapitálových investic mezi „způsobilými rezidentními podniky“, což zřejmě omezuje rozsah jeho působnosti pouze na některé rezidentní podniky.

(410)

Komise zjistila, že jedné ze společností ve skupinách zařazených do vzorku bylo poskytnuto osvobození od daně z příjmu z dividend mezi způsobilými rezidentními podniky.

(411)

Komise je toho názoru, že tento režim je subvencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě ušlých příjmů čínské vlády, čímž získávají dotčené společnosti výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná daňové úspoře.

(412)

Čínská vláda po poskytnutí konečných informací prohlásila, že cílem tohoto programu bylo zamezit dvojímu zdanění, a proto neposkytoval podnikům dodatečné daňové výhody tím, že by se vzdal jinak splatných příjmů nebo je nevybíral.

(413)

Ačkoli Komise souhlasila s tím, že odstranění dvojího zdanění je mezinárodně uznávanou daňovou praxí, neplatí pro všechny země stejně. Čínská vláda neprokázala, jak dotčený odpočet konkrétně brání dvojímu zdanění (tj. tím, že by prokázala, že dividendy, na které se vztahuje osvobození, jsou zdaněny jinde a pravidlo se vztahuje pouze na situace dvojího zdanění). Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(414)

Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož samotné právní předpisy omezují použití tohoto osvobození pouze na způsobilé rezidentní podniky, které jsou významně podporovány státem a jejichž rozvoj stát podněcuje. Právní předpisy, podle nichž orgán poskytující subvenci postupuje, tedy výslovně omezují přístup k subvenci na určité podniky a odvětví.

(415)

Čínská vláda po poskytnutí konečných informací uvedla, že závěry Komise ohledně omezení způsobilosti tohoto programu pouze na některé podniky nejsou správné, neboť Komise si nesprávně vyložila pojem „kvalifikovaný“ použitý v článku 26 zákona o dani z příjmů podniků. Podle čínské vlády bylo slovo „kvalifikovaný“ použito v kontextu „kvalifikovaných investičních příjmů“, nikoli v kontextu „kvalifikovaných rezidentních podniků“.

(416)

Komise s tím nesouhlasila. Ustanovení čl. 26 odst. 2 zákona o dani z příjmů podniků je součástí kapitoly IV „Preferenční daňové politiky“, která stanoví řadu preferenčních daňových zacházení, jež představují osvobození od obecných daňových pravidel. Článek 25 zákona o dani z příjmů podniků, který tvoří úvodní část kapitoly IV „Preferenční daňové politiky“, navíc stanoví, že „stát nabídne preference v oblasti daně z příjmů podnikům působícím v odvětvích nebo projektech, jejichž rozvoj je výslovně podporován a podněcován státem“. Kromě toho čl. 26 odst. 2 upřesňuje, že se osvobození od daně vztahuje na příjmy z kapitálových investic mezi „způsobilými rezidentními podniky“, což zřejmě omezuje rozsah jeho působnosti pouze na některé rezidentní podniky. Komise se proto domnívala, že taková preferenční daňová politika je omezena na určitá odvětví, která jsou výslovně podporována a podněcována státem, jako je odvětví mobilních přístupových plošin, a je proto specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení. To potvrzuje i anglická kopie přiznání k dani z příjmu (formulář A107010, řádek 3) předloženého několika skupinami zařazenými do vzorku, které zní: „II) Dividendy, prémie a jiné příjmy z kapitálových investic mezi způsobilými rezidentními podniky jsou osvobozeny od daně z příjmů podniků (4 + 5 + 6 + 7 + 8)“ v čínské verzi daňového přiznání.

(417)

Komise vypočítala výši subvence použitím běžné daňové sazby na příjmy z dividend, které byly odečteny od zdanitelných příjmů.

(418)

Sazba subvence zjištěná pro tuto subvenci během období šetření činí u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku:

Osvobození dividend od daně z příjmů podniků

(419)

V memorandu o dostatečnosti důkazů byly uvedeny další režimy, u nichž byly v podnětu uvedeny dostatečné důkazy prokazující existenci napadnutelných subvencí pro vyvážející výrobce mobilních přístupových plošin. Seznam těchto programů zahrnuje mimo jiné:

(420)

V rámci tohoto šetření nemohla Komise dospět k závěru o napadnutelnosti těchto programů. Tím není dotčena skutečnost, že Komise tato opatření prošetří při příležitosti budoucích přezkumů, včetně přezkumů podle článku 19 základního nařízení.

(421)

Koalice pro obnovení rovných podmínek v odvětví mobilních přístupových plošin v EU po poskytnutí konečných informací uvedla, že v případě výše uvedených režimů ze zprávy o dostatečnosti důkazů vyplývá, že žadatel poskytl informace, které umožňují stanovit výši dostupných subvencí na základě šetření ve třetích zemích. Koalice pro obnovení rovných podmínek v odvětví mobilních přístupových plošin v EU rovněž uvedla, že u většiny těchto režimů Komise informovala čínskou vládu o svém záměru použít dostupné údaje v návaznosti na použití článku 28 základního nařízení. Koalice pro obnovení rovných podmínek v odvětví mobilních přístupových plošin v EU proto požádala Komisi, aby podnikla všechny nezbytné kroky k dosažení závěru o napadnutelnosti těchto režimů.

(422)

Komise konstatovala, že ačkoli existovaly dostatečné důkazy pro zahájení šetření dotčených režimů, nemohla posouzení výše uvedených režimů dokončit vzhledem k řadě faktorů, jako je například počet režimů, které bylo třeba prošetřit, jejich vnitřní složitost a třináctiměsíční lhůta týkající se antisubvenčních šetření. Jak je však uvedeno v 420. bodě odůvodnění, není tím dotčena možnost dospět ke zjištěním o těchto režimech v budoucnu, a to i v rámci přezkumů.

(423)

Komise vypočítala výši napadnutelných subvencí pro spolupracující skupiny společností v souladu s ustanoveními základního nařízení tak, že zkoumala každou subvenci nebo program subvencí a sečtením těchto výsledků vypočítala celkovou výši subvence pro každého z vyvážejících výrobců za období šetření. Pro výpočet celkové subvence Komise nejprve vypočítala procento subvence: výše subvence jako procento z obratu společnosti nebo jako procento z obratu společnosti z výrobku, který je předmětem šetření. Tento procentní podíl byl poté použit k výpočtu výše subvence, jež připadá na vývoz dotčeného výrobku do Unie v období šetření. Tato výše subvence byla později vyjádřena jako procento hodnoty nákladů, pojištění a přepravného (Costs, Insurance and Freight, dále jen „CIF“) téhož vývozu.

(424)

Skupina Zoomlion po poskytnutí konečných informací zpochybnila klíč pro přidělování použitý Komisí při rozdělování subvencí, které obdržela mateřská společnost, ve prospěch výrobce mobilních přístupových plošin. Tvrdila, že jako klíč pro přidělování měl být použit obrat vztahující se k transakcím daného vstupu mezi těmito společnostmi, vyjádřený jako procento obratu skupiny. Skupina Zoomlion rovněž zpochybnila výpočet konsolidovaného obratu použitého jako jmenovatel při výpočtu sazby subvence s tím, že místo konsolidovaného obratu mateřské společnosti měl být použit obrat skupiny.

(425)

Komise tato tvrzení zamítla. Komise se za prvé domnívala, že přidělování na základě obratu je u mateřské společnosti konzervativním postupem, pokud neexistuje vhodnější metoda rozdělení. Konstatovala rovněž, že transakce týkající se vstupů nebyly jedinými transakcemi mezi společnostmi ve spojení, neboť mateřská společnost se podílela rovněž na prodeji výrobku, který je předmětem šetření. Za druhé měla Komise za to, že konsolidovaný obrat byl vypočten správně na základě ověřených informací předložených skupinou Zoomlion. Naopak obrat skupiny navrhovaný skupinou Zoomlion nebyl v průběhu šetření předložen ani ověřen. Byl předložen pouze jako přibližný údaj až po poskytnutí konečných informací. Komise se rovněž domnívala, že údaje mateřské společnosti jsou relevantnější než údaje skupiny, neboť mateřská společnost prováděla obousměrné transakce (prodej vstupů i nákup výrobku, který je předmětem šetření) se subjektem vyrábějícím a prodávajícím výrobek, který je předmětem šetření, což ukazuje na jejich vzájemné propojení a odůvodňuje konsolidaci na úrovni mateřské společnosti. Proto bylo za nejvhodnější postup považováno přidělování na základě konsolidovaného obratu.

(426)

Skupina Zoomlion po dodatečném poskytnutí informací zopakovala své tvrzení, že Komise chybně použila obrat mateřské společnosti namísto celkového obratu skupiny. Dále dodala, že pokud by Komise použila jako klíč pro přidělování takový obrat, měla by v rámci přidělování použít v čitateli výhradně obrat vůči společnostem, které nejsou ve spojení, a nezahrnovat do něj obrat vůči společnostem ve spojení.

(427)

Z důvodů uvedených v 425. bodě odůvodnění a s ohledem na silný vztah mezi mateřskou společností a výrobcem mobilních přístupových plošin v podobě většinového podílu mateřské společnosti ve výrobci mobilních přístupových plošin a na dostupnost ověřeného konsolidovaného obratu mateřské společnosti za období šetření, který poskytla skupina Zoomlion, měla Komise za to, že použití tohoto obratu pro přidělování výhod je vhodnější než použití přibližného konsolidovaného obratu skupiny za období šetření, který nebyl předložen ani ověřen před poskytnutím konečných informací. Pokud jde o použití (menšího podílu) prodeje společnostem ve spojení v čitateli, Komise měla za to, že takový přístup přinesl skupině Zoomlion výhodu, protože předpokládal, že prodej zákazníkům, kteří nejsou ve spojení, se obvykle uskutečňuje za vyšší cenu než mezi stranami ve spojení; čitatel byl proto mírně podhodnocen, což vedlo k mírně nižšímu přidělení ve vztahu k výrobku, který je předmětem šetření, a k nižší výši subvence. Tvrzení skupiny Zoomlion byla z těchto důvodů zamítnuta.

(428)

V důsledku oprav ve výpočtu výše subvence pro skupinu Zoomlion, shrnutých v 321. bodě odůvodnění, se celková sazba subvence pro skupinu zvýšila z 11,14 % na 11,65 %. Skupině Zoomlion byly znovu poskytnuty výpočty v plném rozsahu s popisem vysvětlujícím provedené změny včetně drobných technických a administrativních chyb v původních výpočtech.

(429)

V souladu s čl. 15 odst. 3 základního nařízení byla celková výše subvence pro spolupracující vyvážející výrobce nezařazené do vzorku vypočtena na základě celkového váženého průměru napadnutelných subvencí zjištěných pro spolupracující vyvážející výrobce zařazené do vzorku, s výjimkou zanedbatelných výší. Komise se totiž domnívá, že dostupné údaje, které byly v uvedených případech použity, neovlivnily podstatným způsobem informace nezbytné ke spravedlivému určení výše subvencování, takže vývozci, kteří nebyli požádáni o spolupráci při šetření, nebudou použitím tohoto přístupu poškozeni.

(430)

Vzhledem k vysoké míře spolupráce čínských vyvážejících výrobců a reprezentativnosti vzorku, i pokud jde o způsobilost pro získání subvence, považovala Komise za vhodné stanovit výši pro „všechny ostatní společnosti“ na úrovni nejvyšší výše stanovené pro společnosti zařazené do vzorku. Výše pro „všechny ostatní společnosti“ byla použita na společnosti, které při šetření nespolupracovaly.

(431)

Na tomto základě činí výše napadnutelné subvence vyjádřené jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením:

(432)

S výjimkou skupiny JLG se sazba subvence zjištěná ve vztahu k dovozu z ČLR pohybovala nad zanedbatelnou prahovou hodnotou stanovenou v čl. 14 odst. 3 základního nařízení. Dovoz skupiny JLG byl minimální, a proto nemohl být zohledněn v níže uvedené analýze újmy, byl však zohledněn při analýze účinků jiných činitelů na situaci způsobující újmu výrobnímu odvětví Unie.

(433)

Aby Komise posoudila, zda lze zjištění o neexistenci subvencování týkající se skupiny JLG rozšířit na vyvážející výrobce nezařazené do vzorku, posoudila objem a ceny dovozu skupiny JLG ve srovnání s veškerým ostatním dovozem z ČLR do Unie v období šetření.

(434)

V období šetření činil objem nesubvencovaného dovozu skupiny JLG [20–25 %] celkového dovozu z ČLR v období šetření a představoval přibližně [40–45 %] dovozu zařazeného do vzorku. Komise poté porovnala průměrnou vývozní cenu CIF skupiny JLG s průměrnými vývozními cenami CIF ostatních tří vyvážejících výrobců zařazených do vzorku na základě ověřených údajů a s průměrnou cenou veškerého čínského dovozu do Unie na základě předložených odpovědí na výběr vzorku (154). Konstatovala, že v období šetření byla průměrná vývozní cena CIF skupiny JLG o [25–30 %] vyšší než průměrná vývozní cena ostatních vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Ve stejném období byla průměrná vývozní cena CIF skupiny JLG o [40–45 %] vyšší než vývozní cena všech ostatních vyvážejících výrobců na základě odpovědí na výběr vzorku. Vzhledem k tomu, že tento celkový vývoz všech vyvážejících výrobců (s výjimkou vývozu skupiny JLG) představoval [75–80 %] celkového dovozu z ČLR do Unie v období šetření, měla Komise za to, že nemůže rozšířit zjištění o neexistenci subvencování týkající se skupiny JLG na vyvážející výrobce nezařazené do vzorku a na veškerý dovoz z ČLR do Unie obecně.

(435)

Výrobek, který je předmětem šetření, definovaný v oddíle 2 zahrnuje jak jednotky (celé stroje), tak jejich části. Níže uvedená analýza různých ukazatelů újmy se však zaměřuje pouze na jednotky, nikoli na jednotlivé části. Ačkoli výrobní odvětví Unie v posuzovaném období vyrábělo jednotky i jejich části, samotné části neprodávalo ani nenakupovalo. Vyrobené části se používají vždy pro konkrétní typ stroje, obvykle se vyrábějí na zakázku. Analýza újmy byla proto založena pouze na jednotkách.

(436)

Podle žadatele vyrábělo během období šetření obdobný výrobek v Unii 22 výrobců. Tito výrobci představují „výrobní odvětví Unie“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(437)

Celková výroba v Unii během období šetření byla stanovena přibližně na 35 000 jednotek (kompletních strojů). Komise tento údaj stanovila na základě všech dostupných informací týkajících se výrobního odvětví Unie, konkrétně na základě ověřené odpovědi na dotazník obdržené od žadatele, které byly pokud možno porovnány s odpověďmi na dotazník od výrobců v Unii zařazených do vzorku.

(438)

Jak je uvedeno v oddíle 1.4.1, do vzorku byli vybráni tři výrobci v Unii představující 56 % celkové výroby obdobného výrobku v Unii.

(439)

Komise stanovila spotřebu Unie na základě:

(440)

Spotřeba v Unii se vyvíjela takto:

Tabulka 1

Spotřeba v Unii (v jednotkách)

(441)

Během posuzovaného období se spotřeba v Unii zvýšila o 122 %.

(442)

Dovoz z ČLR vycházel z údajů poskytnutých spolupracujícími vyvážejícími výrobci, u nichž se mělo za to, že představují 100 % dovozu do Unie (157).

(443)

Podíl dovozu na trhu byl stanoven na základě srovnání objemu čínského dovozu se spotřebou na trhu v Unii podle výše uvedené tabulky 2.

(444)

Dovoz do Unie z dotčené země se vyvíjel takto:

Tabulka 2

Objem dovozu (v jednotkách) a podíl na trhu

(445)

Během posuzovaného období se objem dovozu dotčeného výrobku z ČLR zvýšil o 214 % a jeho podíl na trhu vzrostl z 29 % v roce 2020 na 41 % v období šetření, což představovalo nárůst o 42 %.

(446)

Komise stanovila dovozní ceny na základě údajů poskytnutých spolupracujícími vyvážejícími výrobci, u nichž se mělo za to, že představují téměř 100 % dovozu do Unie (159).

(447)

Vážená průměrná cena dovozu z dotčené země do Unie se vyvíjela takto:

Tabulka 3

Dovozní cena (EUR/jednotka)

(448)

V posuzovaném období se průměrná cena čínského dovozu zvýšila o 54 % a v období šetření dosáhla úrovně 17 008 EUR/jednotku.

(449)

Cenové podbízení v období šetření Komise stanovila srovnáním:

(450)

Cenové srovnání bylo provedeno pro stejný druh výrobků u obchodních operací na stejné úrovni obchodní činnosti, v případě potřeby s náležitou úpravou. Výsledek srovnání byl vyjádřen jako procentní podíl teoretického obratu výrobců v Unii zařazených do vzorku v období šetření. Na základě výše uvedených skutečností bylo u subvencovaného čínského dovozu na trh Unie stanoveno vážené průměrné rozpětí cenového podbízení ve výši 21 %.

(451)

Bez ohledu na existenci cenového podbízení Komise rovněž zjistila, že čínský dovoz významně stlačil ceny výrobního odvětví Unie, které muselo během období šetření prodávat za ceny nižší než náklady.

(452)

V souladu s čl. 8 odst. 3 základního nařízení zahrnovalo posouzení dopadu subvencovaného dovozu na výrobní odvětví Unie posouzení všech hospodářských ukazatelů, které ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie v posuzovaném období.

(453)

Jak je uvedeno v oddíle 1.4.1, za účelem zjištění možné újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie byl použit výběr vzorku.

(454)

Pro účely zjištění újmy Komise rozlišovala mezi makroekonomickými a mikroekonomickými ukazateli újmy. Makroekonomické ukazatele posuzovala Komise na základě údajů z podnětu a odpovědi žadatele na specifický dotazník. Údaje se týkaly všech výrobců v Unii. Mikroekonomické ukazatele posuzovala Komise na základě údajů obsažených v odpovědích na dotazník od výrobců v Unii zařazených do vzorku. Oba soubory údajů byly pro hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie shledány jako reprezentativní.

(455)

Makroekonomické ukazatele jsou tyto: výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, růst, zaměstnanost, produktivita a výše subvenčního rozpětí.

(456)

Mikroekonomické ukazatele jsou tyto: průměrné jednotkové ceny, jednotkové náklady, náklady práce, zásoby, ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic a schopnost opatřit si kapitál.

(457)

Celková výroba v Unii, výrobní kapacita a využití kapacity se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 4

Výroba, výrobní kapacita a vytížení kapacity (v jednotkách)

(458)

V posuzovaném období se výroba výrobního odvětví Unie zvýšila o 100 % a v období šetření dosáhla více než 35 000 jednotek. Zvýšení výroby mělo pozitivní dopad na využití kapacity, které se v posuzovaném období zvýšilo o 88 %.

(459)

Objem prodeje a podíl výrobního odvětví Unie na trhu se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 5

Objem prodeje a podíl na trhu

(460)

V posuzovaném období se objem prodeje dotčeného výrobku výrobců v Unii zvýšil o 62 %. Jelikož však nebyli schopni plně využít 122% spotřeby v Unii (viz tabulka 2), podíl výrobců v Unii na trhu se snížil o 27 %.

(461)

Během posuzovaného období spotřeba dotčeného výrobku vzrostla o 122 %. Ve stejném období se podíl výrobního odvětví Unie na trhu snížil přibližně o 27 % a podíl dovozu dotčeného výrobku z ČLR na trhu se zvýšil o 47 %. Přestože výroba a prodej výrobního odvětví Unie v absolutních číslech vzrostly, nedokázaly těžit z vyšší spotřeby Unie, pokud jde o podíl na trhu. Naopak, výrobní odvětví Unie ztratilo podíl na trhu, a proto si ani nedokázalo udržet své postavení.

(462)

Zaměstnanost a produktivita se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 6

Zaměstnanost a produktivita

(463)

Během posuzovaného období zaměstnanost v Unii vzrostla o 40 %. V kombinaci se zvýšením produktivity (o 43 %) se produkce ve stejném období zvýšila o 100 % (viz tabulka 5).

(464)

S výjimkou skupiny JLG byla všechna stanovená subvenční rozpětí (viz oddíl 3.6.4) významně nad zanedbatelnou úrovní. Vzhledem k objemu a cenám dovozu z dotčené země byl dopad rozsahu subvencování na dané výrobní odvětví Unie značný.

(465)

Dva výrobci v Unii zařazení do vzorku byli součástí stejné skupiny. Vzorek se proto skládal pouze ze dvou různých hospodářských subjektů. Komise proto přijala žádost výrobců v Unii zařazených do vzorku, aby z důvodu zachování důvěrnosti poskytla informace v rozpětí.

(466)

Vážené průměrné jednotkové prodejní ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku účtované nezávislým odběratelům v Unii se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 7

Prodejní ceny v Unii

(467)

Výše uvedená tabulka znázorňuje vývoj jednotkové prodejní ceny na trhu Unie ve srovnání s odpovídajícími náklady na výrobu v posuzovaném období.

(468)

V průběhu posuzovaného období se ceny výrobních činitelů výrazně zvýšily. Nárůst nákladů o více než 30 % se týkal především cen oceli, polovodičů a energie. Vzhledem k tomu, že využití výroby se zvýšilo z velmi nízké úrovně v roce 2020 (25 %) na 47 % v období šetření a že fixní náklady zůstaly stejné, celkové náklady se zvýšily v menší míře.

(469)

Současně se objem dovozu mobilních přístupových plošin z Číny mezi lety 2020 a 2022 zvýšil o 199 % (viz tabulka 2) za ceny výrazně nižší než ceny výrobního odvětví Unie (viz tabulka 3). Tento cenový tlak zabránil výrobnímu odvětví Unie zvýšit ceny tak, aby odrážely rostoucí náklady. V důsledku toho bylo výrobní odvětví Unie nuceno stanovit ceny na neudržitelně nízké úrovni, aby neztratilo příliš velký podíl na trhu. Ačkoli to z tabulky 7 není přímo patrné, protože se jedná o rozmezí, výrobní náklady tedy byly v průměru po celé období vyšší než prodejní ceny. V posuzovaném období proto výrobní odvětví Unie nadále vykazovalo ztráty (viz tabulka 10), a to i v situaci, kdy trh prudce rostl a prodej stoupal. Za normálních tržních podmínek, tj. při neexistenci výrazně rostoucího dovozu za nespravedlivě nízké ceny, by z toho výrobní odvětví Unie mohlo těžit a vrátit se do ziskové situace.

(470)

Průměrné jednotkové prodejní ceny výrobního odvětví Unie pro odběratele v Unii, kteří nejsou ve spojení, se v posuzovaném období zvýšily o 16 % a průměrné výrobní náklady výrobního odvětví Unie se zvýšily o 14 %. Hlavním činitelem, který ovlivnil zvýšení výrobních nákladů, bylo zvýšení ceny surovin v posuzovaném období. Výrobní náklady byly v posuzovaném období v průměru vyšší než prodejní ceny.

(471)

Průměrné náklady práce výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 8

Průměrné náklady práce na zaměstnance

(472)

Během posuzovaného období se průměrné náklady práce na jednoho zaměstnance zvýšily o 7 %.

(473)

Stav zásob u výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 9

Zásoby

(474)

Během posuzovaného období se úroveň konečného stavu zásob měnila. V období šetření byla v porovnání s rokem 2020 o 30 % vyšší. Konečný stav zásob vyjádřený jako procento výroby v posuzovaném období klesl o 35 %.

(475)

Výrobní odvětví Unie vyrábí většinu typů obdobného výrobku na základě zvláštních objednávek uživatelů. Zásoby proto nejsou u tohoto výrobního odvětví považovány za smysluplný ukazatel újmy.

(476)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic u výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 10

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

(477)

Ziskovost výrobců v Unii zařazených do vzorku stanovila Komise tak, že čistý zisk před zdaněním z prodeje obdobného výrobku odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, vyjádřila jako procentní podíl z obratu tohoto prodeje.

(478)

Finanční situace výrobního odvětví Unie byla již v roce 2020 ovlivněna nárůstem čínského dovozu, který začal v roce 2018. Jak je vysvětleno v oddíle 4.6.3.1, cenový tlak způsobený nekalým dovozem na trh Unie bránil výrobnímu odvětví Unie zvýšit ceny tak, aby odrážely rostoucí náklady. V důsledku toho bylo výrobní odvětví Unie nuceno stanovit ceny na neudržitelně nízké úrovni, aby si udrželo dostatečný objem. Jelikož výrobní odvětví Unie nemohlo pod tlakem levného čínského dovozu zvýšit svou výrobu, projevilo se to v nízkém využití kapacity, které se zvýšilo z 25 % v roce 2020 na 47 % v období šetření, ale zůstalo pod 50 % ve srovnání s využitím kapacity čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, které se v závislosti na společnosti a roce pohybovalo mezi 53 % a 99 %.

(479)

Přestože se ziskovost v roce 2021 zlepšila o 27 %, výrobní odvětví Unie zůstalo ztrátové. V roce 2022 se finanční situace výrobního odvětví Unie zhoršila, neboť ziskovost klesla o 185 %. Pokles ziskovosti v roce 2022 byl způsoben abnormálním nárůstem výrobních nákladů způsobeným zvýšením cen surovin v kombinaci se skutečností, že prodejní ceny byly pevně stanoveny na určité období. Proto nebylo možné odpovídajícím způsobem zvýšit prodejní ceny, což se projevilo ve velkých ztrátách. Proto navzdory rozšiřujícímu se trhu a masivnímu nárůstu spotřeby nebylo výrobní odvětví Unie schopno držet krok s neustálým zvyšováním nákladů. Tato situace se v roce 2022 ještě zhoršila. Během posuzovaného období se celková ziskovost zvýšila, ale v období šetření zůstala záporná – mezi [(–5 %) a 0 %]. Peněžní tok výrazně poklesl (o 146 %) a současně se v posuzovaném období snížila úroveň ročních investic o 64 %. Návratnost investic měla stejný klesající trend, během posuzovaného období se snížila o 440 %.

(480)

Rok 2020, který byl použit jako referenční bod pro analýzu trendů, byl podle žadatele silně ovlivněn pandemickou situací a činnost výrobního odvětví Unie byla za posledních deset let nejnižší. Nárůst ukazatelů od roku 2020 proto neznamenal růst průmyslu, ale spíše oživení na předchozí úroveň činností.

(481)

Údaje předložené žadatelem za rok 2019 skutečně potvrdily, že v roce 2020 byla výroba a prodej výrobního odvětví Unie mimořádně nízká – v roce 2019 byl objem výroby výrobců v Unii podobný úrovni výroby v období šetření a prodej výrobního odvětví Unie na trhu Unie mezi rokem 2019 a obdobím šetření poklesl o 14 %. Jelikož však referenční rok 2020 byl ovlivněn pandemickou situací, řada ukazatelů vykázala v posuzovaném období nárůst. Zejména výroba výrobního odvětví Unie vzrostla o 100 % a její prodej na trhu Unie se zvýšil o 62 %.

(482)

Navzdory značnému nárůstu spotřeby dotčeného výrobku v Unii během posuzovaného období (o 122 %) nebylo výrobní odvětví Unie schopno odpovídajícím způsobem zvýšit svůj prodej, aby si alespoň udrželo svůj podíl na trhu. Naopak v důsledku čínského dovozu za výrazné subvencované ceny se v posuzovaném období podíl výrobního odvětví Unie na trhu snížil ze 52 % na 38 %. Současně se ve stejném období výrazně zvýšil objem čínského dovozu, a to o 214 %, a jeho podíl na trhu se zvýšil z 29 % na 41 %. Kromě ztrát, které výrobní odvětví Unie utrpělo během posuzovaného období, se negativně vyvíjely i další ukazatele újmy, jako je peněžní tok, úroveň investic a návratnost investic.

(483)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 8 odst. 4 základního nařízení.

(484)

V souladu s čl. 8 odst. 5 základního nařízení Komise zkoumala, zda subvencovaný dovoz z dotčené země způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu. V souladu s čl. 8 odst. 6 základního nařízení Komise rovněž zkoumala, zda výrobnímu odvětví Unie mohly ve stejnou dobu působit újmu i jiné známé činitele. Komise dbala na to, aby případná újma, kterou mohly způsobit jiné faktory než subvencovaný dovoz z dotčené země, nebyla přičítána na vrub tomuto subvencovanému dovozu. Komise zkoumala dovoz ze třetích zemí, nesubvencovaný dovoz z ČLR a vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie. Nebyly známy žádné další faktory, které by mohly způsobit újmu výrobnímu odvětví Unie.

(485)

Jak je uvedeno v oddíle 4.5.1, objem dovozu dotčeného výrobku z ČLR se v posuzovaném období výrazně zvýšil. Ceny dovozu se rovněž podbízely cenám výrobního odvětví Unie v průměru o 21 %. Výrobní odvětví Unie proto nebylo schopno udržet nebo zvýšit svůj podíl na trhu a těžit ze zvýšené spotřeby dotčeného výrobku na trhu Unie během posuzovaného období. Tato situace měla vážný dopad na ziskovost výrobního odvětví Unie, která byla během celého posuzovaného období záporná.

(486)

Komise proto vyvodila závěr, že tento subvencovaný dovoz měl negativní dopad na situaci výrobního odvětví Unie.

(487)

Komise rovněž zkoumala, zda mohly jiné známé činitele jednotlivě nebo společně oslabit příčinnou souvislost, která byla zjištěna u subvencovaného dovozu, do té míry, že by tato souvislost již nebyla skutečná a podstatná.

(488)

Dovoz z ostatních třetích zemí stanovila Komise na základě údajů Eurostatu. Vzhledem k tomu, že údaje o tomto dovozu spadajícím pod některé kódy KN byly uváděny pouze v tunách (a nikoli v jednotkách), nemohla Komise na základě údajů poskytnutých vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku stanovit objemy a ceny za jednotku, jako tomu bylo v případě výrobního odvětví Unie a dovozu z Číny. Objemy a ceny dovozu z jiných třetích zemí proto nemohly být přímo srovnávány s objemy a cenami výrobního odvětví Unie a dovozu z Číny, a byly tudíž pouze orientační, ačkoli trendy založené na těchto objemech a cenách v posuzovaném období byly přesné. Pro stanovení podílů na trhu však Komise použila přepočítací koeficient z tun na jednotky na základě údajů spolupracujících čínských vyvážejících výrobců (160). Pokud jde o ceny, Komise je nepovažovala za přesné, protože vzhledem k rozdílům ve skladbě výrobků by použití přepočítacího koeficientu nevedlo k přesným jednotkovým cenám.

(489)

Kromě ČLR byl dotčený výrobek do Unie dovážen z několika dalších zemí, které dohromady představovaly 8 % podílu na trhu v období šetření:

Tabulka 11

Dovoz z dalších zemí (v tunách)