(EU) 2024/1866Prováděcí nařízení Komise (EU) 2024/1866 ze dne 3. července 2024, kterým se ukládá prozatímní vyrovnávací clo na dovoz nových bateriových elektrických vozidel určených pro přepravu osob, která pocházejí z Čínské lidové republiky

Publikováno: Úř. věst. L 1866, 4.7.2024 Druh předpisu: Prováděcí nařízení
Přijato: 3. července 2024 Autor předpisu:
Platnost od: 5. července 2024 Nabývá účinnosti: 5. července 2024
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti: 5. listopadu 2024
 Obsah   Tisk   Export  Skrýt přehled Celkový přehled   Skrýt názvy Zobrazit názvy  

Provádí předpisy

(EU) 2016/1037;

Oblasti

Věcný rejstřík

Předpisy EU

21994A0103(01); (ES) č. 139/2004; (EU) č. 168/2013; (EU) č. 1239/2013; (EU) 2015/1519; (EU) 2015/2447; (EU) 2017/969; (EU) 2018/858; (EU) 2018/1690; (EU) 2020/776; (EU) 2021/1119; (EU) 2021/2170; (EU) 2021/2287; (EU) 2022/72; (EU) 2023/851; (EU) 2023/1776; (EU) 2023/1804; (EU) 2024/785;
Původní znění předpisu

European flag

Úřední věstník
Evropské unie

CS

Řada L


2024/1866

4.7.2024

PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2024/1866

ze dne 3. července 2024,

kterým se ukládá prozatímní vyrovnávací clo na dovoz nových bateriových elektrických vozidel určených pro přepravu osob, která pocházejí z Čínské lidové republiky

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (1), a zejména na článek 12 uvedeného nařízení,

po konzultaci s členskými státy,

vzhledem k těmto důvodům:

1.   POSTUP

1.1.   Zahájení

(1)

Dne 4. října 2023 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) z vlastního podnětu antisubvenční šetření týkající se dovozu nových bateriových elektrických vozidel (dále jen „BEV“) určených pro přepravu osob pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „dotčená země“, „ČLR“ nebo „Čína“) do Unie podle čl. 10 odst. 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (dále jen „základní nařízení“). Oznámení o zahájení zveřejnila Komise v Úředním věstníku Evropské unie (2) (dále jen „oznámení o zahájení“).

(2)

Komise zahájila šetření z důvodu, že dovoz BEV, která pocházejí z ČLR, je subvencován, a tím způsobuje výrobnímu odvětví Unie újmu (3).

(3)

Po hloubkové analýze nedávného vývoje na trhu a s ohledem na citlivost odvětví elektrických vozidel a jeho strategický význam pro hospodářství EU, pokud jde o inovace, přidanou hodnotu a zaměstnanost, shromáždila Komise informace o trhu z různých nezávislých zdrojů. Tyto informace nasvědčují tomu, že dochází k subvencování ze strany ČLR, které negativně ovlivňuje situaci výrobního odvětví BEV Unie.

(4)

Na základě snadno dostupných informací existovaly dostatečné důkazy o tom, že dovoz BEV, která pocházejí z ČLR, využívá napadnutelných subvencí poskytovaných vládou Čínské lidové republiky (dále jen „čínská vláda“). Tyto subvence umožnily subvencovanému dovozu rychle zvýšit podíl na trhu Unie na úkor výrobního odvětví Unie.

(5)

Z dostupných důkazů vyplynulo, že existuje pravděpodobnost podstatného zvýšení dovozu subvencovaných výrobků za nízké ceny, který by představoval bezprostřední hrozbu újmy pro již tak zranitelné výrobní odvětví Unie. Takový prudký nárůst levného dovozu, který by získal významný podíl na rychle rostoucím trhu, na němž je s přechodem trhu Unie na plnou elektrifikaci nutná značná a trvalá míra investic, by vedl výrobní odvětví Unie k velkým ztrátám, které by se mohly rychle ukázat jako neudržitelné.

(6)

Za těchto zvláštních okolností a vzhledem k tomu, že Komise měla k dispozici dostatečné důkazy nasvědčující existenci subvencování, hrozby újmy a příčinné souvislosti, které jsou nezbytné pro zahájení antisubvenčního šetření, rozhodla se v souladu s čl. 10 odst. 8 základního nařízení zahájit šetření, aniž by obdržela písemný podnět od výrobního odvětví Unie nebo jeho jménem.

(7)

Před zahájením antisubvenčního šetření Komise čínské vládě oznámila, že se rozhodla zahájit z moci úřední řízení týkající se dovozu nových BEV z ČLR, a vyzvala ji ke konzultacím v souladu s čl. 10 odst. 7 základního nařízení. Čínská vláda nabídku konzultací přijala a konzultace se uskutečnily dne 2. října 2023. V průběhu konzultací byly připomínky předložené čínskou vládou náležitě zohledněny. Nebylo však dosaženo žádného vzájemně přijatelného řešení.

1.2.   Celní evidence

(8)

Prováděcím nařízením Komise (EU) 2024/785 ze dne 5. března 2024 (dále jen „nařízení o celní evidenci“) Komise z vlastního podnětu zavedla celní evidenci dovozu nových BEV určených pro přepravu osob, která pocházejí z Číny, a to od 7. března 2024 (4) .

1.3.   Období šetření a posuzované období

(9)

Šetření subvencování a újmy zahrnovalo období od 1. října 2022 do 30. září 2023 (dále jen „období šetření“ nebo „OŠ“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2020 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

1.4.   Zúčastněné strany

(10)

V oznámení o zahájení byly zúčastněné strany vyzvány, aby se obrátily na Komisi a zúčastnily se šetření. Komise o zahájení šetření navíc výslovně informovala známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce a čínskou vládu, známé dovozce, dodavatele a uživatele, jakož i sdružení, o nichž je známo, že se jich zahájení šetření týká, a vyzvala je k účasti.

(11)

Podle čl. 11 odst. 11 základního nařízení byli výrobci obdobného výrobku v Unii požádáni o spolupráci s Komisí.

(12)

Několik výrobců v Unii požádalo Komisi o utajení své totožnosti (dále jen „anonymita“ nebo „anonymní zacházení“) z důvodu rizika značně nepříznivého účinku v podobě odvetných opatření. Komise jednotlivě posoudila podstatu každé žádosti o zachování anonymity. Komise zjistila, že společnosti udaly oprávněné důvody ve smyslu čl. 29 odst. 1 základního nařízení a že v každém jednotlivém případě existovaly důkazy o významné možnosti odvetných opatření. Komise proto souhlasila s tím, že totožnost těchto společností by neměla být zveřejněna.

(13)

Ostatní výrobci v Unii, kteří se přihlásili, si nepřáli zůstat v anonymitě. Komise se domnívala, že by mohlo existovat riziko, že výrobci v Unii, kteří požádali o anonymní zacházení se svou totožností a udali oprávněné důvody, budou ztotožněni vylučovací metodou. Aby se zajistilo, že s totožností výrobců v Unii, kteří požádali o zachování anonymity, bude skutečně zacházeno jako s důvěrnou, byla anonymita rozšířena i na všechny výrobce v Unii.

(14)

Kromě toho o zachování anonymity požádala řada zúčastněných stran jiných než výrobci v Unii (např. dodavatelé a dovozci), přičemž uvedla, že hrozí riziko značně nepříznivého účinku v podobě odvetných opatření. Komise pečlivě analyzovala obdržené žádosti a usoudila, že všechny dotčené strany udaly oprávněné důvody ve smyslu čl. 29 odst. 1 základního nařízení. Proto bylo dotčeným zúčastněným stranám rovněž poskytnuto anonymní zacházení.

(15)

Čínská vláda požádala Komisi, aby objasnila skutkový a důkazní základ tvrzení výrobců v Unii o riziku odvetných opatření, na jehož základě byla některým výrobcům v Unii poskytnuto důvěrné zacházení. Čínská vláda rovněž požádala Komisi, aby zpřístupnila podání předložená výrobci v Unii, kteří požádali o důvěrné zacházení se svými názvy. Čínská vláda rovněž tvrdila, že neměla žádnou možnost vyjádřit se k poskytnutí anonymity výrobcům v Unii a k domnělým oprávněným důvodům v žádostech výrobců BEV v Unii o zachování důvěrnosti, přestože se předpokládá, že údajné riziko odvetných opatření se týká čínské vlády. Kromě toho čínská vláda tvrdila, že poskytnutí anonymity výrobcům v Unii, kteří o to nepožádali, je v rozporu s pravidly WTO i s čl. 29 odst. 1 základního nařízení, neboť poskytnutí anonymity je podmíněno prokázáním oprávněných důvodů ze strany těchto výrobců. Čínská obchodní komora pro dovoz a vývoz strojírenských a elektronických výrobků (dále jen „CCCME“) tvrdila, že důvěrnost poskytnutá výrobcům v Unii je v rozporu s čl. 29 odst. 1 základního nařízení, neboť Komise v tomto ohledu neprokázala oprávněné důvody.

(16)

Komise se domnívala, že v tomto ohledu již poskytla dostatečné informace v poznámce ke spisu ze dne 25. října 2023 (5), jejíž obsah je in extenso uveden v tomto bodě odůvodnění. V něm bylo vysvětleno, že výrobci v Unii tvrdili, že hrozí riziko významně nepříznivého účinku v podobě odvetných opatření. Komise se domnívala, že zveřejnění dalších podrobností o skutkovém a důkazním základu tvrzení každého výrobce v Unii by mohlo vést k odhalení totožnosti spolupracujících výrobců v Unii vylučovací metodou z důvodu nízkého počtu skupin vyrábějících BEV na trhu Unie a značného množství veřejných informací a informací dostupných na základě předplatného o těchto skupinách. Z tohoto důvodu nemohla Komise podané žádosti o anonymitu zpřístupnit v žádném formátu. Kromě toho, jak bylo vysvětleno v 13. bodě odůvodnění, Komise musela poskytnout anonymitu i výrobcům v Unii, kteří o ni nepožádali, aby ochránila totožnost výrobců v Unii, kteří požádali o důvěrné zacházení se svou totožností a prokázali oprávněné důvody, neboť je lze ztotožnit vylučovací metodou. Žádost a tvrzení byly proto zamítnuty.

(17)

Čínská vláda tvrdila, že v nedůvěrném spisu šetření nebyly v sedmidenní lhůtě žádné informace ani důkazy týkající se registrace výrobců BEV v Unii jako zúčastněných stran. CCCME dále uvedla, že nezpřístupnění informací o registraci a neposkytnutí jasných informací o spolupráci výrobců BEV v Unii je v příkrém rozporu se zacházením s registračními formuláři a korespondencí, jakož i s podáními čínských vyvážejících výrobců, jež byly neprodleně zpřístupněny v nedůvěrném spisu. CCCME dále tvrdila, že tím bylo zasaženo do jejího práva na obhajobu, aby mohla vznést smysluplné připomínky k podpoře výrobního odvětví Unie v rámci šetření.

(18)

Komise uvedla, že podle oznámení o zahájení šetření (6) neexistuje žádná taková sedmidenní lhůta, v níž by se výrobci v Unii nebo jiné kategorie stran měli zaregistrovat jako zúčastněné strany. Sedmidenní lhůta, na kterou se podle mínění Komise odvolávala čínská vláda, byla určena výrobcům v Unii pro předložení formuláře pro výběr vzorku. V této souvislosti Komise připomněla, že podle bodu 5.6 oznámení o zahájení šetření se výrobci v Unii, kteří předložili informace o výběru vzorku, považují za zúčastněné strany od okamžiku, kdy tyto informace předložili. To bylo potvrzeno i v tomto šetření.

(19)

Na rozdíl od anonymity poskytnuté výrobcům v Unii navíc žádný čínský vyvážející výrobce o anonymitu nepožádal. Informace dostupné v nedůvěrném spisu, které se týkají celní evidence a spolupráce výrobců v Unii, proto nebyly srovnatelné s příslušnými informacemi dostupnými pro čínské vyvážející výrobce. Zejména vzhledem k tomu, že nedůvěrná podání stran, jimž byla poskytnuta anonymita, musí být nejprve důkladně zkontrolována, aby bylo zajištěno zachování anonymity, byla dostupnost těchto podání v nedůvěrném spisu mírně zpožděna. Zúčastněné strany však měly dostatek času, aby se k příslušným dokumentům vyjádřily, jakmile byly zařazeny do nedůvěrného spisu, a proto nebylo porušeno žádné právo na obhajobu. Pokud jde o podporu výrobního odvětví Unie, jak je vysvětleno ve 45. bodě odůvodnění, není v šetření z moci úřední pojem podpory výrobního odvětví Unie relevantní.

(20)

Zúčastněné strany měly možnost se k zahájení šetření vyjádřit a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních. Slyšení s útvary Komise se konala s čínskou vládou, CCCME, společností Tesla (Shanghai) Co., Ltd. („Tesla“), Smart Europe GmbH („Smart“), společností 24, společností 22 a společností Green World Mobility B.V. („Green World Mobility“) (7).

(21)

CCCME tvrdila, že Komise ztížila právo CCCME na obhajobu tím, že jí nepřiměřeně pozdě přiznala status zúčastněné strany a uložila jí zvýšenou administrativní zátěž v důsledku příliš podrobného zkoumání plných mocí ze strany Komise.

(22)

V tomto případě získala CCCME postavení zúčastněné strany dne 10. října 2023. CCCME byla požádána, aby prokázala, že zastupuje společnosti, které mají objektivní souvislost mezi svou činností a výrobkem, který je předmětem šetření. Komise proto pečlivě posoudila dokumenty plných mocí, které vyvážející výrobci poskytli CCCME. Komise dospěla k závěru, že toto posouzení neomezilo právo CCCME na obhajobu, neboť CCCME dostala dostatečnou příležitost předložit připomínky během prozatímní fáze šetření. Zejména byla prodloužena lhůta pro předložení připomínek k zahájení řízení, aby se zajistilo, že CCCME bude mít na připomínky stejný čas jako ostatní zúčastněné strany. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

1.5.   Výběr vzorku

(23)

V oznámení o zahájení přezkumu Komise uvedla, že možná bude nutné vybrat vzorek zúčastněných stran v souladu s článkem 27 základního nařízení.

1.5.1.   Výběr vzorku výrobců v Unii

(24)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny výrobce v Unii, aby poskytli informace stanovené v oznámení o zahájení šetření.

(25)

Požadované informace poskytlo a se zařazením do vzorku souhlasilo několik výrobců v Unii.

(26)

Podle článku 27 základního nařízení byl výběr vzorku založen na největším reprezentativním objemu prodeje a výroby obdobného výrobku v Unii během období šetření. Komise rovněž zohlednila zeměpisné rozložení výrobců v Unii a zajistila zahrnutí široké škály modelů BEV. Předběžný vzorek tvořili čtyři výrobci v Unii. Výrobci v Unii zařazení do vzorku představovali 38 % prodeje a 34 % celkového objemu výroby výrobního odvětví Unie v období šetření. Komise zúčastněné strany vyzvala, aby se k předběžnému vzorku vyjádřily.

(27)

Komise obdržela připomínky k předběžnému vzorku a spolupráci výrobců v Unii od společnosti 21, čínské vlády a CCCME.

(28)

Čínská vláda tvrdila, že v záhlaví formulářů pro výběr vzorku nebylo uvedeno „datum uložení“, jako tomu bylo v případě formulářů pro výběr vzorku čínských vyvážejících výrobců. Kromě toho čínská vláda, CCCME a společnost 21 uvedly, že vzhledem k tomu, že totožnost výrobců v Unii nebyla zveřejněna a že chyběly podrobnosti o kritériích výběru vzorku použitých Komisí, nemohly se vyjádřit ke vzorku výrobců v Unii a provést křížovou kontrolu informací poskytnutých Komisí. Čínská vláda proto požádala Komisi, aby: i) objasnila, kolik výrobců v Unii včas zaregistrovalo svůj zájem o šetření a spolupracovalo; ii) uvedla, kolik spolupracujících výrobců BEV v Unii nebylo členy Evropského sdružení výrobců automobilů (dále jen „ACEA“); iii) objasnila, zda společnosti 2, 4, 6, 10, 23 a 25 předložily formuláře pro výběr vzorku a proč jejich formuláře pro výběr vzorku nebyly k dispozici v nedůvěrném spisu šetření – tuto žádost vznesla rovněž CCCME, která v tomto ohledu také doplnila společnosti 30 a 31; iv) objasnila, zda některá ze společností zařazených do vzorku patřila do stejné skupiny; v) zda Komise uplatňovala zásadu jediného hospodářského subjektu, pokud jde o výrobce v Unii zařazené do vzorku, a zda byly všechny strany ve spojení s výrobci zařazenými do vzorku požádány o poskytnutí příslušných informací; vi) objasnila, co bylo zamýšleno zahrnutím modelů v souvislosti s výběrem vzorku a jak se modely vztahovaly k předpokládaným „segmentům“, protože v případě čínských vyvážejících výrobců byly jako kritérium výběru vzorku použity nedefinované „segmenty“; vii) zda výrobci v Unii s nejvyšším objemem výroby a prodeje v období šetření byli či nebyli zařazeni do vzorku, a pokud zařazeni nebyli, aby vysvětlila, na základě čeho a z jakých důvodů se Komise rozhodla tyto společnosti do vzorku nezařadit; viii) objasnila váhu a význam jednotlivých kritérií při výběru vzorku výrobců v Unii.

(29)

Některé z těchto informací si během šetření vyžádala také CCCME. Společnost 21 tvrdila, že do vzorku by měl být zařazen ještě jeden výrobce v Unii, aby Komise mohla provést objektivní šetření újmy na základě skutečných důkazů, přičemž by měla být zohledněna celková relevantnost kritérií, která Komise navrhla pro výběr vzorku.

(30)

Komise uvedla, že „datum uložení“, které se objevuje na dokumentech v nedůvěrném spisu šetření, bylo automaticky generováno aplikací TRON.tdi, kterou Komise a zúčastněné strany používají při šetření týkajících se ochrany obchodu. Vzhledem k anonymitě, která byla výrobcům v Unii poskytnuta, však spolupracující výrobci v Unii předložili formuláře pro výběr vzorku prostřednictvím e-mailu, a nikoli prostřednictvím platformy TRON.tdi, jak to učinili čínští vyvážející výrobci. Kromě toho všechny odpovědi výrobního odvětví Unie na výběr vzorku byly po důkladné kontrole zařazeny do nedůvěrného spisu, a to společně do zazipované složky, aby byla zachována důvěrnost informací o spolupracujících výrobcích v Unii. Aplikace TRON.tdi nemůže do zazipované složky přidat „datum uložení“. Proto není toto „datum uložení“ na formuláři pro výběr vzorku výrobců v Unii viditelné.

(31)

Komise uvedla, že všechny formuláře pro výběr vzorku předložené výrobci v Unii byly dne 30. října 2023 zpřístupněny v nedůvěrném spisu šetření (8). Jak je uvedeno v nedůvěrném spisu, výrobci v Unii předložili formuláře pro výběr vzorku mezi 11. a 13. říjnem (po krátkém prodloužení lhůty o dva dny, které bylo některým výrobcům v Unii poskytnuto z důvodu složitosti formuláře pro výběr vzorku). Komise je však zařadila do nedůvěrného spisu poté, co si ověřila, že nedůvěrné verze odpovědí na výběr vzorku neúmyslně nezveřejňují totožnost výrobců v Unii, kterým byla poskytnuta anonymita, jak je vysvětleno ve 12. až 14. bodě odůvodnění. Vzhledem k tomu, že výrobcům v Unii byla poskytnuta anonymita, Komise navíc nemohla sdělit, zda výrobci v Unii zařazení do vzorku patří do stejné skupiny a zda jsou členy ACEA, protože by to mohlo vést k tomu, že by příslušné subjekty byly rozpoznatelné, a tím by byla ohrožena jejich anonymita.

(32)

Kromě toho ze stejných důvodů Komise nemohla sdělit, zda byli do vzorku zařazeni výrobci v Unii s nejvyšším objemem výroby a prodeje. Komise nicméně připomněla, že článek 27 základního nařízení neobsahuje povinnost vybrat pouze největší výrobce z hlediska objemu výroby a prodeje, ani neobsahuje žádné pořadí kritérií v něm uvedených. Cílem tohoto ustanovení je zajistit, aby Komise při použití těchto kritérií vybrala co nejreprezentativnější vzorek, který lze v rámci časových možností přiměřeně prošetřit. Výběr vzorku v tomto šetření byl plně v souladu s tímto odůvodněním a zároveň zohledňoval specifika tohoto případu.

(33)

Komise rovněž zajistila reprezentativnost vzorku tím, že do něj zahrnula širokou škálu modelů BEV, které bylo možné porovnat na straně Unie a na straně vývozu. Pokud jde o otázku, zda Komise uplatňuje zásadu jediného hospodářského subjektu, pokud jde o výrobce v Unii zařazené do vzorku, a zda jsou všechny strany ve spojení s výrobci zařazenými do vzorku povinny poskytnout příslušné informace, Komise uvedla, že zásada jediného hospodářského subjektu se vztahuje na vývozce pro výpočet vývozní ceny u vývozu uskutečněného prostřednictvím obchodníků/dovozců se sídlem ve třetích zemích, a proto není jasné, co čínská vláda v tomto ohledu požaduje. Kromě toho, jak bylo uvedeno ve formuláři pro výběr vzorku výrobců v Unii, bylo požadováno, aby byl formulář pro výběr vzorku předložen na úrovni právních subjektů výroby, a nikoli na úrovni skupiny. Proto byl každý právní subjekt s výrobou v Unii požádán o předložení formuláře pro výběr vzorku.

(34)

Komise po pečlivé analýze všech připomínek usoudila, že vzorek je v souladu s právem EU a WTO. Vzorek přiměřeně reprezentoval výrobce obdobného výrobku v Unii. Komise na úvod připomněla, že příslušná ustanovení o výběru vzorku jsou uvedena v článku 27 základního nařízení. Příslušná ustanovení poskytují při výběru vzorku široký prostor pro uvážení podle příslušných kritérií, která jsou v nich uvedena. Zejména čl. 27 odst. 2 základního nařízení jasně stanoví, že „konečný výběr stran […] provádí Komise“. Komise dále připomněla, že Dohoda WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních (dále jen „Dohoda o subvencích a vyrovnávacích opatřeních“) neobsahuje ustanovení o výběru vzorku, což opět potvrzuje široký prostor pro uvážení Komise v této záležitosti. Jak je vysvětleno v 26. bodě odůvodnění, na základě informací poskytnutých v odpovědích na výběr vzorku činil navrhovaný vzorek v období šetření 38 % prodeje a 34 % výroby v Unii. Komise považovala tato procenta za reprezentativní podle článku 27 základního nařízení. Metodika výběru vzorku byla podrobně vysvětlena v poznámce k předběžnému vzorku ze dne 30. října 2023.

(35)

Aby byla zajištěna co největší reprezentativnost výrobců BEV v Unii, zohlednila Komise kromě objemů také zeměpisné rozložení výrobců v Unii a zajistila zahrnutí široké škály modelů BEV. Stejně jako v případě jiných antisubvenčních šetření bylo zohledněno zeměpisné rozložení s cílem potvrdit reprezentativnost vzorku v souladu s článkem 27 základního nařízení.

(36)

Kromě toho Komise vzala v úvahu širokou škálu modelů BEV, aby zajistila vysokou míru reprezentativnosti při jejich porovnávání s odpovídajícími modely vyváženými čínskými vyvážejícími výrobci v souladu s prostorem pro uvážení, který má při výběru konečného vzorku.

(37)

Proto Komise usoudila, že vzorek je reprezentativní (i ze zeměpisného hlediska), zatímco větší vzorek by nebylo možné v daném čase přiměřeně prošetřit. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(38)

CCCME tvrdila, že nedůvěrné odpovědi výrobců v Unii na formuláře pro výběr vzorku nebyly v souladu s čl. 29 odst. 2 základního nařízení, jelikož výrobci v Unii neodpověděli na všechny otázky obsažené ve formuláři pro výběr vzorku. CCCME zejména uvedla, že společnost 11 odpověděla pouze na pět z 22 otázek obsažených ve formuláři pro výběr vzorku. CCCME dále tvrdila, že společnosti 11, 12 a 15 neposkytly informace o zaměstnanosti, zatímco společnosti 7, 8, 9 a 13 poskytly pouze indexované údaje o zaměstnanosti během období šetření, avšak žádné údaje o zaměstnanosti v předchozích letech, přičemž ve formuláři pro výběr vzorku byla uvedena výroba v těchto letech. CCCME dále tvrdila, že žádný z výrobců v Unii neodůvodnil existenci „výjimečných okolností“ v jakékoli souvislosti a všechny informace byly upraveny.

(39)

Komise s těmito tvrzeními nesouhlasila. Formulář pro výběr vzorku obsahoval deset hlavních otázek. Kromě toho otázka 5 i otázka 6 obsahovaly jednu další podotázku, která byla vzhledem k anonymitě poskytnuté výrobcům v Unii ze své podstaty důvěrná, neboť požadovala názvy společností ve spojení, které se podílejí na výrobě a prodeji obdobného výrobku vyráběného v Unii a subdodavateli. Je rovněž zřejmé, že pokud některá společnost neměla společnosti ve spojení, které by se podílely na výrobě a prodeji obdobné produkce vyráběné v Unii, ani subdodavatele, nemusela na příslušnou podotázku odpovídat. To byl případ společnosti 11, která v otázce 6 uvedla, že nemá subdodavatele. V tomto případě tedy nebylo jasné, proč se CCCME domnívá, že společnost 6 neodpověděla na podotázku 6 odst. 1. Otázky 8 a 9 navíc obsahovaly 5, resp. 4 další podotázky. Jak však bylo vysvětleno v poznámce ke spisu ze dne 25. října 2023 (9), otázky č. 8 a 9, na které bylo třeba odpovědět ano či ne, by mohly odhalit totožnost příslušného výrobce v Unii na základě tržních znalostí o struktuře výrobního odvětví Unie, a proto Komise dospěla k závěru, že odpovědi na tyto otázky (spolu s uvedenými podotázkami) nemohou být shrnuty v nedůvěrné verzi formuláře pro výběr vzorku, aniž by hrozilo riziko odhalení důvěrných informací ve smyslu čl. 29 odst. 2 základního nařízení, a tím ohrožení anonymity poskytnuté výrobcům v Unii. Výrobci v Unii proto nemuseli na tyto otázky poskytnout nedůvěrnou odpověď. Společnost 11 odpověděla na otázky 1, 2, 4, 5, 6 a 7. Odpověď na otázku 3, v níž byli výrobci v Unii požádáni, aby s ohledem na poskytnutou anonymitu uvedli modely BEV, které byly vyrobeny a prodávány v Unii, byla ze své podstaty důvěrná, neboť by podle ní mohly být příslušné subjekty rozpoznatelné, a tím by byla ohrožena anonymita.

(40)

Pokud jde o počet zaměstnanců, Komise uvedla, že společnost 11 vyráběla BEV pouze v období šetření a v malých objemech. Počet zaměstnanců navíc není kritériem pro výběr vzorku. Jak je vysvětleno v 26. bodě odůvodnění, kritérii použitými pro výběr vzorku výrobců v Unii byly objem výroby a prodeje, zeměpisné rozložení a modely BEV. Proto skutečnost, že jeden výrobce v Unii neuvedl počet zaměstnanců v období šetření nebo že někteří výrobci v Unii uvedli počet zaměstnanců pouze v období šetření, neznamená, že by jejich odpovědi na formulář pro výběr vzorku byly neplatné. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(41)

Pokud jde o tvrzení, že výrobci z Unie neodůvodnili existenci „výjimečných okolností“ v jakékoliv souvislosti a že veškeré informace byly upraveny, Komise konstatovala, že není jasné, na které informace se CCCME odvolává. V případě, že se CCCME odvolává na kontaktní údaje společností, nemuseli výrobci v Unii při vyplňování formuláře pro výběr vzorku uvádět „výjimečné okolnosti“, jelikož jim byla poskytnuta anonymita, jak je vysvětleno ve 12. a 13. bodě odůvodnění. Výrobci v Unii navíc nemohli uvádět své kontaktní údaje, protože by tak mohly být příslušné subjekty rozpoznatelné, a tím by byla ohrožena jejich anonymita. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(42)

Čínská vláda a CCCME prohlásily, že podle tiskové zprávy společnosti MLex nebyli němečtí výrobci BEV, například Volkswagen, BMW a Mercedes-Benz, zařazeni do vzorku. Čínská vláda a CCCME tvrdily, že to bylo podruhé od zahájení šetření, kdy společnost MLex měla informace týkající se výběru vzorku výrobců v Unii, které neměla k dispozici CCCME ani ti čínští vyvážející výrobci, kteří při šetření spolupracovali. CCCME a čínská vláda tvrdily, že společnost MLex věděla o žádostech výrobců v Unii o zachování anonymity dne 13. října 2023, zatímco zúčastněné strany se o této záležitosti dozvěděly přibližně o dva týdny později. CCCME proto tvrdila, že pokud je tisková zpráva týkající se vzorku výrobců v Unii přesná, CCCME vyjádřila důraznou námitku proti skupinám vybraných vyvážejících výrobců a uvedla, že Komise by měla použít vzorek, který je statisticky reprezentativní. V této souvislosti odkázala na rozsudek Soudního dvora ve věci Fliesen-Zentrum Deutschland (10). Kromě toho CCCME tvrdila, že vyloučení hlavních výrobců v Unii ze vzorku představuje výrazný odklon od zavedené praxe Komise, podle níž jsou do vzorku obvykle zařazeni největší výrobci za účelem komplexní a reprezentativní analýzy.

(43)

Komise se nemůže vyjadřovat k obsahu tiskových zpráv, neboť pro toto šetření jsou důležité informace, které jsou k dispozici ve spisu. Kromě toho, jak je vysvětleno ve 12. a 13. bodě odůvodnění, byla výrobcům v Unii poskytnuta anonymita, a proto Komise nemůže zveřejnit názvy výrobců v Unii zařazených do vzorku. Navíc, jak je vysvětleno v 26. bodě odůvodnění, navrhovaný vzorek představoval 38 % prodeje a 34 % výroby v Unii v období šetření a tato procenta byla podle článku 27 základního nařízení považována za reprezentativní. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(44)

CCCME tvrdila, že Komise by měla zveřejnit úroveň spolupráce výrobců BEV v Unii, jelikož se jedná o faktickou otázku, která je jádrem jakéhokoli posouzení hrozby podstatné újmy, které má Komise provést. CCCME tvrdila, že pokud výrobci BEV z výrobního odvětví Unie nechtějí ochranu, neměla by být na dovoz BEV z Číny uložena žádná opatření.

(45)

Komise konstatovala, že úroveň spolupráce při šetření je vyžadována pouze pro účely posouzení reprezentativnosti. Vzhledem k tomu, že toto šetření bylo zahájeno z moci úřední, nemusela Komise úroveň spolupráce zveřejňovat. Výrobci v Unii ve fázi výběru vzorku spolupracovali dostatečně na to, aby Komise mohla vybrat reprezentativní vzorek výrobců v Unii a pokračovat v šetření. Jak je vysvětleno v 26. bodě odůvodnění, výrobci v Unii zařazení do vzorku představovali 38 % prodeje a 34 % celkového objemu výroby výrobního odvětví Unie v období šetření, které bylo považováno za reprezentativní. V oddíle „Zájem Unie“ níže Komise posuzovala, zda je v zájmu Unie uložit vyrovnávací opatření na dovoz BEV z Číny. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

1.5.2.   Výběr vzorku dovozců

(46)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení.

(47)

Žádní dovozci, kteří nejsou ve spojení, nespolupracovali, a proto nebyl výběr vzorku nutný.

1.5.3.   Výběr vzorku vyvážejících výrobců v ČLR

(48)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny vyvážející výrobce v ČLR, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení. Komise kromě toho požádala stálou misi Čínské lidové republiky při Evropské unii, aby označila a/nebo kontaktovala případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít o účast na šetření zájem.

(49)

Požadované informace poskytlo a se zařazením do vzorku souhlasilo dvacet jedna vyvážejících výrobců / skupin vyvážejících výrobců v dotčené zemi. Komise předběžně vybrala vzorek tří spolupracujících skupin výrobců. Kromě absolutního objemu vývozu do Unie Komise dále zvažovala prodej modelů BEV v různých „segmentech trhu“ (chápaných jako různé „typy výrobku“), aby byla řádně zajištěna co největší reprezentativnost výrobního odvětví výrobku, který je předmětem šetření. Komise rovněž zvážila možnou způsobilost skupin vyvážejících výrobců pro režimy subvencí uvedené ve zprávě o dostatečnosti důkazů na základě odpovědí na dotazníky pro výběr vzorku. Vzhledem k povaze a účinkům dotčené subvence, která vede ke zvýšené výrobě BEV a hrozbě újmy, kterou může utrpět výrobní odvětví Unie, byla při výběru zohledněna také dostupnost volných kapacit. Do vzorku byly zařazeny tyto skupiny:

Skupina BYD, kterou tvoří vyvážející výrobci:

BYD Auto Company Limited,

BYD Auto Industry Company Limited,

Changsha Xingchao Auto Company Limited,

Changzhou BYD Auto Company Limited,

Fuzhou BYD Industrial Company Limited,

Skupina SAIC, kterou tvoří vyvážející výrobci:

SAIC MAXUS Automotive Company Limited,

SAIC Motor Corporation Limited,

Nanjing Automobile (Group) Corporation,

Skupina Geely, kterou tvoří vyvážející výrobci:

Asia Euro Automobile Manufacture (Taizhou) Company Limited,

Zhejiang Geely Automobile Company Limited,

Zhejiang Haoqing Automobile Manufacturing Company Limited.

(50)

Skupiny vyvážejících výrobců zařazených do vzorku (dále jen „vyvážející výrobci zařazení do vzorku“) představovaly co do počtu kusů 43 % výroby, 51 % domácího prodeje a 39 % odhadovaného celkového objemu vývozu z ČLR do Unie v období šetření.

(51)

V souladu s čl. 27 odst. 2 základního nařízení byl výběr vzorku projednán se všemi známými vyvážejícími výrobci a s čínskou vládou.

(52)

Připomínky k navrhovanému vzorku byly obdrženy od čínské vlády, CCCME a tří skupin vyvážejících výrobců, z nichž jedna byla do vzorku zařazena (BYD), dvě zařazeny nebyly, a to Tesla a Great Wall Motor Company Limited (dále jen „GWM“), a jednoho výrobce v Unii (společnost 24).

(53)

Všechny tyto strany se dotazovaly na důvody, proč se Komise odchýlila od své standardní praxe, kdy jako rozhodující kritérium pro výběr vzorku vyvážejících výrobců používá pouze největší reprezentativní objem vývozu do Unie. Kromě toho tvrdily, že Komise tím, že při výběru vzorku použila jiné prvky než největší objem vývozu, například způsobilost vyvážejících výrobců pro režimy subvencí a rozmanitost modelů prodávaných v různých segmentech trhu, nevybrala vzorek v souladu s požadavky stanovenými v čl. 27 odst. 1 základního nařízení a v čl. 6 odst. 10 antidumpingové dohody WTO, neboť v Dohodě o subvencích a vyrovnávacích opatřeních chybí ustanovení o výběru vzorku. Společnost Tesla požádala o zařazení do vzorku vzhledem k praxi Komise vycházet z „největšího reprezentativního objemu vývozu do Unie“.

(54)

V tomto ohledu Komise konstatovala, že článek 27 základního nařízení neobsahuje povinnost vybrat pouze největší výrobce z hlediska objemu ani neobsahuje žádné pořadí kritérií pro výběr vzorku. Aby byla zajištěna účinnost šetření, má Komise prostor pro posouzení (11) výběru vzorku na základě těchto kritérií s cílem zajistit, že bude reprezentativní pro způsobilost subvencí uvedených v oznámení o zahájení šetření. Zejména čl. 27 odst. 2 základního nařízení jasně stanoví, že „konečný výběr stran […] provádí Komise“. Komise proto zvážila další prvky, které byly zvažovány i v minulých antisubvenčních šetřeních (12), s cílem zaručit reprezentativnost vzorku odvětví BEV v Číně.

(55)

Výběr vzorku vyvážejících výrobců se opíral nejen o objem vývozu, ale také o rozmanitost modelů BEV prodávaných v různých segmentech trhu (tj. typy výrobků), reprezentativnost společností/skupin z hlediska potenciální způsobilosti režimů zahrnutých do zprávy o dostatečnosti důkazů a celkovou výrobní kapacitu včetně volné kapacity. S přihlédnutím ke všem těmto faktorům společně byl vybraný vzorek považován za nejreprezentativnější vzorek, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně prošetřen. Výběr vzorku byl plně v souladu s ustanoveními článku 27 základního nařízení s ohledem na zvláštnosti případu. Vzhledem k vysoké reprezentativnosti vzorku, pokud jde o kritéria uvedená ve 49. bodě odůvodnění a lhůtu, která byla pro šetření k dispozici, nepovažovala Komise výběr dalšího vyvážejícího výrobce do vzorku za vhodný. Proto byla žádost společnosti Tesla o zařazení do vzorku zamítnuta.

(56)

Čínská vláda dále tvrdila, že Komise neposkytla požadované vysvětlení ohledně výběru vzorku vyvážejících výrobců, zejména pokud jde o zohlednění a relativní váhu čtyř kritérií, ke kterým se přihlíží při výběru vzorku, základ pro určení prodeje na vývoz různých segmentů trhu, základ pro posouzení potenciální způsobilosti skupin vyvážejících výrobců pro režimy subvencí a dostupnosti volných kapacit a význam rozhodnutí Komise vycházet pro účely výběru vzorku z odpovědí na formuláře pro výběr vzorku, a to bez ohledu na to, zda mohou být spojeny s jinými skupinami vyvážejících výrobců.

(57)

Komise považovala výběr tří skupin společností za nejreprezentativnější objem, který mohla ve stanovené lhůtě prošetřit, přičemž se nezabývala pouze absolutními údaji o výrobě, prodeji a vývozu, ale při posuzování reprezentativnosti vzorku zohlednila řadu dalších prvků, včetně rozmanitosti modelů BEV prodávaných v různých segmentech trhu, reprezentativnosti společností/skupin z hlediska potenciální způsobilosti režimů zahrnutých do zprávy o dostatečnosti důkazů a celkové výrobní kapacity včetně volné kapacity na základě informací uvedených ve formuláři pro výběr vzorku. Při posuzování těchto prvků byl zvolen komplexní přístup, přičemž žádný z jednotlivých prvků nebyl považován za rozhodující. Segmenty trhu byly posuzovány na základě veřejně dostupných informací o modelech prodávaných vyvážejícími výrobci na trhu Unie. Jak je uvedeno v poznámce ke konečnému vzorku vyvážejících výrobců, Komise považovala způsobilost režimů subvencí vyvážejících výrobců zařazených do vzorku za objektivní kritérium, které má zajistit, aby vzorek reprezentativně odrážel úroveň subvencování v dotčené zemi. Výběr byl založen na formulářích pro výběr vzorku obdržených od spolupracujících vyvážejících výrobců, které měly zahrnovat všechny strany ve spojení důležité pro šetření. Vzhledem k tomu, že tyto odpovědi byly poskytnuty na základě vlastního prohlášení, Komise výslovně uvedla, že by mohlo být opodstatněné další posouzení stran ve spojení s těmito vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku.

(58)

Podle čínské vlády a CCCME nebylo v konečném rozhodnutí o výběru vzorku uvedeno žádné odůvodnění pro vyloučení největšího čínského vyvážejícího výrobce Tesla ze vzorku vyvážejících výrobců.

(59)

Společnost Tesla byla v období šetření skutečně jedním z největších vyvážejících výrobců, pokud jde o vývoz do Unie. Avšak na rozdíl od tvrzení CCCME a jak je vysvětleno v 54. a 57. bodě odůvodnění, by výběr vzorku neměl být založen pouze na největším objemu výroby, prodeje nebo vývozu, ale na největším reprezentativním objemu. Jak je uvedeno v poznámce ke konečnému vzorku vyvážejících výrobců, mělo se za to, že konečný výběr vzorku dostatečně reprezentuje vyvážející výrobce BEV působící v Číně, a byl založen na největším reprezentativním objemu výroby, prodeje nebo vývozu do Unie během období šetření, který mohl být ve lhůtě, která byla k dispozici, přiměřeně přezkoumán, se zohledněním prvků uvedených v 57. bodě odůvodnění. Komise proto tvrzení čínské vlády a CCCME zamítla.

(60)

Společnost Tesla dále tvrdila, že Komise nevybrala do vzorku celé skupiny, ale pouze některé vyvážející výrobce a společnosti ve spojení v rámci skupiny zařazené do vzorku.

(61)

Tato připomínka je věcně nesprávná. Komise nevybírala vzorek na základě jednotlivých subjektů, ale na základě skupin uvedených v informacích poskytnutých v odpovědích na formuláře pro výběr vzorku. Všechny vyrábějící subjekty patřící do těchto skupin jsou součástí vzorku bez ohledu na to, zda jsou jednotlivě uvedeny v poznámce o konečném vzorku vyvážejících výrobců.

(62)

Kromě toho čínská vláda i CCCME namítaly, že výběrem tří společností v čínském vlastnictví, a nikoli výběrem vzorku společností nebo společných podniků v zahraničním vlastnictví, dochází k diskriminaci čínských značek. Čínská vláda, skupina BYD a společnost Tesla poukázaly na to, že zpráva o dostatečnosti důkazů, na níž Komise založila své posouzení potenciální způsobilosti pro režimy subvencí a výběr vzorku, je neobjektivní a účelově určila určité výrobce v ČLR a zaměřila se na ně. Čínská vláda, CCCME, Tesla a GWM tvrdily, že Komise výběrem vzorku na základě kritérií, která by mohla vést k pozitivnímu závěru o hrozbě újmy, nesplnila povinnost provést objektivní šetření újmy stanovenou v čl. 8 odst. 1 základního nařízení. Všechny připomínkující strany zdůraznily nedostatečné zveřejnění metodiky a analýzy použité pro výběr vzorku.

(63)

Komise odmítla argument, že jednala diskriminačně. Za prvé, jak je vysvětleno v poznámce ke spisu týkající se výběru konečného vzorku, některé ze skupin zařazených do vzorku mají společné podniky s evropskými výrobci automobilů. Za druhé, veškerá opatření uložená v důsledku šetření by se vztahovala na všechna BEV vyráběná v ČLR a odtud vyvážená, bez ohledu na vlastnictví vyvážejících výrobců. Za třetí, většina společností/skupin, které se přihlásily do vzorku, je buď v úplném nebo částečném čínském vlastnictví a/nebo má dohody o společných podnicích se zahraničními partnery.

(64)

Potenciální způsobilost režimů zahrnutých do zprávy o dostatečnosti důkazů byla jedním z několika prvků, které Komise považovala za nezbytné k zajištění co největší reprezentativnosti výrobců BEV a k doložení reprezentativnosti vzorku v souladu s článkem 27 základního nařízení. Kromě toho je potenciální způsobilost režimů subvencí prvkem, který zdaleka není neobjektivní, nýbrž je objektivním kritériem, které má zajistit, aby byl vzorek pro úroveň subvencování v dané zemi reprezentativní. Při použití potenciální způsobilosti jako kritéria pro výběr spolupracujících vyvážejících výrobců tedy Komise nevybrala společnosti s nejvyšší měrou subvencování, protože v době rozhodnutí o výběru vzorku nebyly známy konkrétní částky, které tyto společnosti obdržely. Kromě toho skutečnost, že určitá společnost může být a priori potenciálně způsobilá pro získání subvencí z konkrétního režimu, automaticky neznamená, že tato společnost v období šetření tento režim využívala. Komise se proto domnívala, že společnosti neprokázaly, jakým způsobem se Komise při výběru vývozců zařazených do vzorku dopustila zjevně nesprávného posouzení (13), které by vedlo k zavádějícím výsledkům a představovalo porušení povinnosti provést objektivní zkoumání újmy – přičemž Komise připomíná, že i zde má široký prostor pro uvážení (14).

(65)

A konečně, na rozdíl od argumentů některých stran byla metodika výběru vzorku podrobně vysvětlena již v poznámce k předběžnému vzorku zveřejněné dne 25. října 2023.

(66)

Vyvážející výrobce GWM požádal o zařazení do vzorku a o vyřazení jedné společnosti zařazené do vzorku s odůvodněním, že vybraná společnost není dostatečně reprezentativní pro celé výrobní odvětví BEV v ČLR, pokud jde o značku, technologii a ceny jejího hlavního modelu BEV vyváženého do Unie. Společnost GWM tvrdila, že by měla být zařazena do vzorku, protože je jedním z mála vyvážejících výrobců, kteří včas předložili požadované informace pro výběr vzorku, a jedním z největších reprezentativních vývozců BEV v ČLR s ohledem na značně rozmanité modely BEV, které vyváží do Unie, na svou zeměpisnou polohu, na dodržování technologií v oblasti bezpečnosti výrobků a životního prostředí, na své významné investice do výzkumu a vývoje a na vertikální integraci svého systému dodavatelského řetězce.

(67)

Všechny společnosti, které se přihlásily do výběru vzorku, předložily své odpovědi ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení šetření nebo v dohodnuté lhůtě na základě odůvodněných žádostí o prodloužení. Jak je uvedeno v 53. až 57. bodě odůvodnění, Komise považovala vybraný vzorek za nejreprezentativnější vzorek, který bylo možné ve stanovené lhůtě přiměřeně prošetřit. Výběr vzorku byl plně v souladu s ustanoveními článku 27 základního nařízení, přičemž byly zohledněny zvláštnosti případu. Jelikož žádný z argumentů společnosti GWM nezpochybnil výběr vzorku Komisí, byla žádost společnosti GWM o zařazení do vzorku zamítnuta.

(68)

Společnosti CCCME, BYD, GWM a Tesla dále tvrdily, že volnou kapacitu nelze považovat za faktor, který se má použít ke stanovení vzorku, ale za faktor, který by měl být posouzen v průběhu šetření.

(69)

Toto šetření je založeno na hrozbě újmy. Proto byly při výběru reprezentativního vzorku považovány za důležité informace o úrovni potenciálního prodeje vyvážejících výrobců v blízké budoucnosti. Skutečnost, že volná kapacita byla jedním z prvků, o něž se opíralo rozhodování Komise o vzorku, nevyloučila hodnocení tohoto faktoru v průběhu šetření za účelem zjištění hrozby podstatné újmy pro výrobní odvětví Unie.

(70)

S ohledem na výše uvedené důvody se Komise rozhodla ponechat navrhovaný vzorek jako konečný vzorek.

(71)

Ve svých připomínkách po rozhodnutí o výběru vzorku požádala společnost NIO o dodatečná vysvětlení ohledně své konkrétní situace mezi výrobci nezařazenými do vzorku.

(72)

Komise se jejími připomínkami zabývala v samostatném podání zaslaném pouze této společnosti.

(73)

Po výběru vzorku se dne 8. listopadu 2023 konalo slyšení se společností Smart, která požádala, aby nebyla považována za součást skupiny Geely, ale za samostatného vyvážejícího výrobce. Při tomto tvrzení se společnost Smart opírala zejména o zjištění Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž Evropské komise v řízení o spojení podniků v souvislosti s výrobou BEV Smart v ČLR (15).

(74)

Komise toto tvrzení zamítla. Za prvé, rozhodnutí o fúzi se přijímají na základě jiného právního základu, než tomu bylo u základního nařízení, které stanoví jiné cíle a vyžaduje jiné typy posouzení. Za druhé, rozhodnutí o fúzi stanovilo, že společný podnik Daimler a Geely je plně funkčním společným podnikem, avšak nedospělo k žádnému závěru ohledně jeho závislosti na skupině Geely. Z rozhodnutí totiž vyplynulo, že výrobní a distribuční operace společnosti Smart v ČLR probíhají v rámci společného podniku se společností Geely. Navíc pod společný podnik spadá i prodej a marketing týkající se Unie. Kromě toho se vzhledem k existujícímu obchodnímu vztahu mezi společností Smart a skupinou Geely tyto dvě strany zjevně jevily jako strany ve spojení ve smyslu článku 127 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447 (16). Na základě toho Komise dospěla k závěru, že na společnost Smart je třeba pohlížet jako na součást skupiny Geely.

(75)

CCCME považovala požadavky na podávání zpráv čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku za příliš zatěžující, zejména pokud jde o informace požadované od dodavatelů vstupů ve spojení a překlad výročních zpráv.

(76)

Ve zprávě o dostatečnosti důkazů se uvádí, že subvencování ze strany vlády se rozšířilo na celý výrobní a dodavatelský řetězec odvětví BEV, mimo jiné poskytováním dílů a konstrukčních částí za cenu nižší než přiměřenou. Komise považovala požadované informace od stran ve spojení s vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku za nezbytné pro posouzení existence napadnutelných subvencí týkajících se dílů a konstrukčních částí BEV, včetně baterií, a proto tvrzení CCCME zamítla.

1.5.4.   Odpovědi na dotazníky a inspekce na místě

(77)

Komise zaslala dotazníky čínské vládě, třem skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku, čtyřem výrobcům v Unii zařazeným do vzorku a dvěma uživatelům.

(78)

Komise obdržela odpovědi na dotazník od čínské vlády, tří skupin vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, čtyř výrobců v Unii zařazených do vzorku a dvou uživatelů.

(79)

Komise si vyžádala a ověřila všechny údaje, které považovala za nezbytné k stanovení subvence, výsledné újmy (včetně hrozby újmy) a zájmu Unie.

(80)

Inspekce na místě podle článku 26 základního nařízení se uskutečnily v prostorách těchto společností:

 

Výrobci v Unii a společnosti, které jsou s nimi ve spojení:

Společnost 7

Společnost 17

Společnost 18

Společnost 27

 

Uživatelé:

Leasys Luxembourg S.A.

Leasys Mobility Portugal SA

 

Vyvážející výrobci v ČLR a společnosti ve spojení:

Skupina BYD

Anyang BYD Industrial Co., Ltd., An-jang, Čína

Bengbu FinDreams Battery Co., Ltd., Peng-pu, Čína

BYD Auto Co., Ltd., Si-an, Čína

BYD Auto Industry Co., Ltd., Šen-čen, Čína

BYD Auto Sales Co., Ltd., Šen-čen, Čína

BYD Europe B.V., Nizozemsko

BYD Lithium Battery Co., Ltd., Šen-čen, Čína

BYD Co., Ltd., Šen-čen, Čína

BYD (Shenzhen) Supply Chain Management, Šen-čen, Čína

BYD Hong Kong, Zvláštní administrativní oblast Hongkong

Changsha BYD Auto Co. Ltd., Čchang-ša, Čína

Changsha FinDreams Battery Co., Ltd., Čchang-ša, Čína

Changsha Xingchao Auto Co. Ltd., Čchang-ša, Čína

Chongqing FinDreams Battery Co., Ltd., Čchung-čching, Čína

Chongqing FinDreams Battery Research Institute Co., Ltd., Čchung-čching, Čína

Fuzhou BYD Industrial Co., Ltd., Fu-čou, Čína

Fuzhou FinDreams Battery Co., Ltd., Fu-čou, Čína

Hefei BYD Co., Ltd., Che-fej, Čína

Hengyang BYD Industrial Co., Ltd., Cheng-jang, Čína

Jinan BYD Auto Co., Ltd., Ťi-nan, Čína

Jinan FinDreams Battery Co., Ltd, Ťi-nan, Čína

Nanjing BYD Co., Ltd., Nanking, Čína

Shanghai BYD Co., Ltd., Šanghaj, Čína

Taiyuan BYD Auto Co., Ltd, Tchaj-jüan, Čína

Wuwei FinDreams Battery Co., Ltd., Wu-wej, Čína

Xi’an BYD Auto Parts Co., Ltd., Si-an, Čína

Xi’an BYD Electronics Co., Ltd., Si-an, Čína

Xi’an FinDreams Battery Co., Ltd., Si-an, Čína

Skupina Geely

Asia Europe Automobile Manufacturing (Taizhou) Co., Ltd.,

Chongqing Lifan Passenger Vehicle Co. Ltd.,

Chongqing Ruilan Automobile Research Institute Co., Ltd.

Geely Automobile Group Co., Ltd.

Geely Automobile Research Institute (Ningbo) Co., Ltd.

Hangzhou Geely Automobile Co. Ltd.,

Hangzhou Zeekr Automobile Sales Service Co., Ltd.

Lingwu Automobile Technology (Chongqing) Co., Ltd.

Ningbo Geely Automobile Research and Development Co., Ltd.

Ningbo Hangzhou Bay Geely Automobile Parts Co. Ltd.,

Ningbo Hangzhou Geely Automobile Parts Co. Ltd.,

Polestar Automotive China Distribution Co. Ltd,

Polestar Automotive Consulting Service Co. Ltd.

Qizheng New Energy Auto (Jinan) Co., Ltd.,

Quzhou Jidian Electric Vehicle Technology Co. Ltd.,

Shanghai Zeekr Blue New Energy Technology Co., Ltd.

Shanxi Geely Automobile Parts

Shanxi Geely Geometry Auto Co. Ltd.,

Shanxi New Energy Automobile Co. Ltd.,

Shidai Geely (Sichuan) Power Battery Co. Ltd.,

Sichuan LYNK&CO Automobile Manufacturing Co., Ltd.,

Smart Automobile Sales (Nanning) Co., Ltd.

Smart Automobile Co., Ltd.

Viridi E-Mobility Technology (Ningbo) Co., Ltd.,

Volvo Car Asia Pacific Investment Holding Co. Ltd.,

Volvo Car Consulting Service Co. Ltd.,

Volvo Cars (China) Investment Co. Ltd.,

Wuhan Geely Automotive Industry (holding) Co., Ltd.

Wuhan Geely Automotive Parts. Co. Ltd.,

Wuhan Lotus car sales (prodej na vývoz) Co., Ltd.

Wuhan Lotus cars (výzkum a vývoj) Co., Ltd.

Wuhan Lotus Technology Co., Ltd.

Xi'an Geely Automobile Co. Ltd.,

ZEEKR Intelligent Technology Holding Limited Co., Ltd.

Zhejiang Geely Automobile Co. Ltd., pobočka Ning-po,

Zhejiang Geely Automobile Co., Ltd., pobočka Wu-chan,

Zhejiang Geely Automobile Co., Ltd., pobočka Čcheng-tu,

Zhejiang Geely Automobile Co., Ltd., ústředí

Zhejiang Geely Holding Group Co. Ltd.,

Zhejiang Haoqing Automobile Manufacturing Co. Ltd.,

Zhejiang Haoqing Automobile Manufacturing Co., Ltd.

Zhejiang Haoqing Automobile Manufacturing Co., Ltd.,

Zhejiang Liankong Technology Co., Ltd.

Zhejiang Zeekr Automobile R&D Co., Ltd.

Zhejiang Zeekr Intelligent Technology Co., Ltd.

Polestar Performance AB, Göteborg, Švédsko

Smart Europe GmbH, Stuttgart, Německo

Skupina SAIC

SAIC Volkswagen Automotive Co., Ltd.

SAIC Volkswagen Power Battery Co., Ltd.

SAIC Volkswagen Sales Co., Ltd.

SAIC General Motors Co., Ltd.

SAIC General Motor Sales Co., Ltd.

SAIC Motor Co., Ltd.

United Auto Battery Co., Ltd.

United Auto Battery System Co., Ltd.

Saike REPT Power Battery System Co., Ltd.

Shanghai Automobile Group Finance Co., Ltd.

Nanjing Automobile (Group) Co., Ltd.

Nanjing Mingjue Automobile Trade Co., Ltd.

SAIC MAXUS Automotive Co., Ltd

SAIC GM Wuling Automobile Co., Ltd.

Guangxi Haoling Automotive Technology Co., Ltd.

Shanghai Automobile Gear Works Co., Ltd.

SAIC Motor International Co., Ltd.

Shanghai Automotive Industry Sales Co. Ltd.

Shanghai Anji Automobile Sales Co., Ltd.

Rising Auto Technology Co., Ltd.

Shanghai Automotive Asset Management Co., Ltd.

Z-One Technology Co., Ltd.

SAIC Motor Europe B.V.

SAIC Motor France SAS

SAIC Motor Deutschland GmbH

SAIC Motor Central and Eastern Europe Kft.

(81)

Jak bylo zdůrazněno v oddíle 3.3, Komise se potýkala s problémy v oblasti spolupráce, kdy několik čínských skupin zařazených do vzorku neposkytlo odpovědi na dotazník za některé společnosti nebo poskytlo neúplné či žádné informace týkající se struktury jejich společnosti nebo výrobních nákladů. Z toho důvodu neměla Komise úplný přehled o společnostech, které by měly poskytnout odpověď na dotazník, ani o podílu, který představují v rámci celkových výrobních nákladů.

(82)

Proto se Komise na základě informací ze spisu rozhodla zaměřit na výrobce BEV, dodavatele hlavních vstupů a další společnosti, které se podílely na financování a výzkumných a vývojových činnostech, které poskytly odpověď na dotazník a které bylo možné ověřit v období před uložením prozatímních opatření.

(83)

Ačkoli Komise rovněž obdržela odpovědi na dotazník od jiných společností ve spojení, jejichž činnosti spadaly do rozsahu činností, které vyžadovaly předložení odpovědi na dotazník, Komise nebyla schopna tyto odpovědi v období před uložením prozatímních opatření posoudit. Komise si vyhrazuje právo posuzovat dotčené odpovědi až do konečné fáze tohoto řízení.

1.5.5.   Tvrzení týkající se transparentnosti a postupu

(84)

Podle čínské vlády skutečnost, že společnost MLex měla zřejmě více informací o vzorku výrobců BEV v Unii než zúčastněné strany, potvrdila, že šetření nebylo transparentní a zasáhlo do práv na spravedlivý proces zúčastněných stran.

(85)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. Jak je uvedeno výše ve 43. bodě odůvodnění, Komise se nemůže vyjadřovat k obsahu tiskových zpráv, přičemž příslušné informace jsou obsaženy ve spisu tohoto šetření. Komise včas připojila k nedůvěrnému spisu šetření všechny relevantní informace a poskytla stranám dostatek příležitostí k vyjádření. Všechny obdržené připomínky Komise v průběhu šetření řádně posoudila a vysvětlila je v příslušném oddíle tohoto nařízení.

(86)

CCCME tvrdila, že Komise zařadila odpovědi výrobního odvětví Unie na dotazník do nedůvěrného spisu šetření opožděně, což je v ostrém kontrastu s rychlostí, s níž Komise ukládala nedůvěrné verze odpovědí na dotazník předložené čínskými vyvážejícími výrobci. CCCME tvrdila, že toto zpoždění přispělo k nedostatečné transparentnosti, pokud jde o výrobní odvětví BEV v Unii a aspekty šetření týkající se újmy.

(87)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasí. Jak je vysvětleno ve 12. a 13. bodě odůvodnění, výrobcům v Unii byla poskytnuta anonymita. Komise proto musela pečlivě kontrolovat, zda dokumenty předložené výrobním odvětvím Unie neúmyslně neodhalují totožnost výrobců v Unii a neohrožují tak poskytnutou anonymitu. Tyto kontroly byly časově náročné. CCCME a další zúčastněné strany měly dostatek času, aby se k odpovědím na dotazník vyjádřily, jakmile byly přidány do nedůvěrného spisu šetření.

(88)

CCCME tvrdila, že neexistence korespondence mezi Komisí a ACEA v nedůvěrném spisu je jasným důkazem nedostatečné transparentnosti šetření, neboť obchodní sdružení obvykle předkládají údaje o makroekonomických ukazatelích. CCCME požádala Komisi, aby objasnila, jakým způsobem budou při šetření shromažďovány a vyhodnocovány makroekonomické údaje.

(89)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. Neexistuje žádný právní požadavek, aby Komise získávala údaje o makroekonomických ukazatelích od obchodních sdružení, jako je ACEA. Komise může použít i jiné zdroje informací. Tyto zdroje a posouzení makroekonomických ukazatelů jsou uvedeny v oddíle „Újma“. Komise nemohla zveřejnit zdroj a metodiku posuzování makroekonomických ukazatelů před ukončením šetření v prozatímní fázi.

(90)

CCCME konstatovala, že společnost 29 předložila určité informace pouze v důvěrné verzi, a že v důsledku toho bylo zúčastněným stranám znemožněno porozumět informacím předloženým společností 29 a vyjádřit se k nim. CCCME proto požádala Komisi, aby tyto informace zpřístupnila v nedůvěrném spisu.

(91)

Komise tyto informace zkontrolovala a dospěla k závěru, že je nelze smysluplně shrnout. Komise navíc tyto konkrétní informace v současném šetření nepoužila. Tato žádost byla tedy zamítnuta.

(92)

Nedůvěrná verze hlavních informací požadovaných v tabulkách dotazníku pro výrobce v Unii zařazené do vzorku byla Komisí přidána – na indexovaném a konsolidovaném základě (tj. údaje o výrobcích v Unii zařazených do vzorku byly agregovány) – do nedůvěrného spisu šetření. Komise považovala za vhodné nepřidávat nedůvěrnou verzi příslušných tabulek každého výrobce v Unii zvlášť s cílem chránit anonymitu totožnosti výrobců v Unii zařazených do vzorku, neboť existovalo riziko, že by vývoj indexů jednotlivých společností mohl neúmyslně odhalit totožnost výrobců v Unii zařazených do vzorku, a tím ohrozit anonymitu.

(93)

V tomto ohledu CCCME požádala Komisi o vysvětlení, i) jak je odůvodnění změny praxe Komise vysvětlené v 92. bodě odůvodnění podloženo skutečnostmi uvedenými v záznamech o případu, protože každý z výrobců v Unii zařazených do vzorku poskytl své individuálně indexované údaje pro několik ekonomických ukazatelů (včetně údajů o výrobní kapacitě, výrobě, objemu a hodnotě prodeje stranám ve spojení a stranám, které nejsou ve spojení, a zaměstnanosti) za posuzované období v odpovědích na formuláři pro výběr vzorku, které byly zpřístupněny v nedůvěrném spisu šetření, ii) jak by individuálně indexované údaje a jejich trendy týkající se zbývajících ukazatelů újmy mohly odhalit totožnost výrobce BEV v Unii a iii) jak by individuálně indexované údaje čtyř výrobců v Unii mohly vést k odhalení jejich totožnosti, když údaje týkající se hospodářských ukazatelů a konkrétně BEV nebyly veřejně dostupné ve výročních zprávách nebo jiných dokumentech výrobců BEV v Unii, zatímco většina výrobců BEV v Unii vyrábí i jiné typy vozidel než BEV.

(94)

CCCME proto požádala Komisi, aby do nedůvěrného spisu šetření přidala indexované údaje o čtyřech výrobcích BEV v Unii zařazených do vzorku podle jednotlivých společností, jelikož na základě těchto údajů nehrozí riziko ztotožnění výrobců BEV v Unii. CCCME dále připomněla, že tyto informace jsou relevantní pro předložení obhajoby CCCME, a to z následujících důvodů: i) totožnost výrobců BEV v Unii zařazených do vzorku byla zachována v důvěrnosti a nebylo možné zjistit, jak si společnosti skutečně vedou a zda jim hrozí újma v důsledku čínského dovozu BEV, ii) souhrnné indexované údaje, které Komise zpřístupnila, neposkytovaly žádné smysluplné informace a ve skutečnosti se jevily jako nesprávné, iii) indexované údaje specifické pro jednotlivé společnosti by CCCME umožnily pochopit hospodářskou situaci výrobců v Unii zařazených do vzorku, neboť jejich údaje budou základem pro posouzení mikroekonomických ukazatelů a cenového podbízení/prodeje pod cenou, a iv) zatímco CCCME neměla možnost zkontrolovat správnost údajů uváděných výrobci BEV v Unii, v případě indexace specifické pro jednotlivé společnosti by CCCME mohla alespoň porovnat údaje poskytnuté původně v odpovědích na formulář pro výběr vzorku a následně v odpovědích na dotazník.

(95)

Komise uvedla, že unijní trh BEV tvoří malý počet skupin výrobců. Existuje značné množství veřejných i velmi podrobných informací o unijním odvětví BEV, které jsou dostupné na základě předplatného a ke kterým by CCCME mohla mít přístup. Existuje proto vysoké riziko, že vývoj hospodářských a finančních informací požadovaných Komisí v dotazníku spolu s některými veřejnými informacemi a informacemi na základě předplatného by mohl vést k tomu, že by příslušné subjekty byly rozpoznatelné, a tím by byla ohrožena jejich anonymita.

(96)

Kromě toho byly informace požadované ve formulářích pro výběr vzorků podstatně méně podrobné než informace požadované v dotazníku. Pokud jde o hospodářské a finanční informace, ve formuláři pro výběr vzorku byly například požadovány informace o i) objemu výroby, ii) výrobní kapacitě, iii) celkovém objemu a hodnotě prodeje v Unii, iv) objemu a hodnotě prodeje společnostem ve spojení a v) počtu zaměstnanců. Kromě těchto informací zahrnoval příslušný spis s konsolidovanými indexy, který byl přidán do nedůvěrného souboru šetření, také informace o i) průměrné prodejní ceně celkového prodeje, prodeje na trhu Unie odběratelům, kteří nejsou ve spojení, a odběratelům ve spojení, ii) objemu, hodnotě a cenách vývozního prodeje odběratelům, kteří nejsou ve spojení, a odběratelům ve spojení, iii) průměrných jednotkových výrobních nákladech, iv) zisku před zdaněním v Unii z prodeje odběratelům, kteří nejsou ve spojení, a odběratelům ve spojení, v) využití kapacity, vi) konečném množství zásob, vii) mzdových nákladech na BEV, viii) peněžním toku, ix) celkových dlouhodobých aktivech použitých pro výrobu výrobku, který je předmětem šetření, x) návratnosti investic, xi) celkové investici do výrobku, který je předmětem šetření, a xii) celkových odpisech výrobku, který je předmětem šetření.

(97)

Komise navíc přidala dotčený spis do nedůvěrného spisu šetření poté, co výrobci v Unii zařazení do vzorku předložili odpověď na dotazník. Dotčený spis proto vycházel z neověřených údajů. Po ověření údajů Komise přidala do nedůvěrného spisu šetření revidovaný spis. Komise toto tvrzení analyzovala s ohledem na revidované informace a zjistila, že již nejsou použitelné. Kromě toho Komise po ověření údajů předložených výrobci v Unii zařazenými do vzorku doplnila do spisu také procentní podíly reprezentativnosti založené na prodeji a výrobě výrobců v Unii zařazených do vzorku.

(98)

Proto byla na základě výše uvedeného žádost zamítnuta.

(99)

CCCME rovněž požadovala, aby Komise jako alternativu k požadavku uvedenému v 94. bodě odůvodnění poskytla souhrnné údaje čtyř výrobců v Unii zařazených do vzorku pro každý z ukazatelů újmy, a to v absolutních číslech nebo v číselných rozmezích.

(100)

Jak je vysvětleno v 95. bodě odůvodnění, Komise uvedla mikroekonomické ukazatele v absolutních hodnotách v oddíle „Újma“. Zbývající makroekonomické ukazatele, které Komise rovněž uvedla v oddíle „Újma“, nejsou založeny pouze na údajích výrobců v Unii zařazených do vzorku, ale na údajích za celou Unii, což je vysvětleno v oddíle „Újma“. Tato žádost byla tedy zamítnuta.

(101)

Pokud jde o objem prodeje výrobců v Unii zařazených do vzorku, CCCME požádala Komisi, aby uvedla i) procentní podíl prodeje čtyř výrobců v Unii zařazených do vzorku přímo nezávislým odběratelům a společnostem ve spojení během posuzovaného období v Unii a mimo Unii; ii) zeměpisné pokrytí prodeje výrobců v Unii stranám ve spojení a stranám, které ve spojení nejsou; iii) zda byl veškerý prodej v EU stranám ve spojení uskutečněn subjektům ve spojení, které vyplnily přílohu I dotazníku, a iv) jaký procentní podíl celkové výroby v EU čtyř výrobců v Unii zařazených do vzorku byl vyvezen v každém roce posuzovaného období. CCCME dále tvrdila, že pokud přílohu I nevyplnily všechny společnosti ve spojení, znamenalo by to, že prodej nezávislým odběratelům by se nerovnal 38 % prodeje v Unii, jak uvedla Komise v poznámce ke spisu týkající se vzorku výrobců v Unii.

(102)

Pokud jde o prodej společnostem, které nejsou ve spojení, a společnostem ve spojení v Unii, Komise poskytla dodatečná vysvětlení v poznámce ke spisu ze dne 4. června 2024 (17), kde uvedla, že tento prodej vybírala na úrovni ceny pro prvního zákazníka, který není ve spojení, a konsolidovala tento prodej s prodejem zákazníkům, kteří nejsou ve spojení, výrobců v Unii zařazených do vzorku. Pokud jde o prodej mimo Unii, je třeba připomenout, že účelem šetření je mimo jiné posoudit hospodářskou a finanční situaci výroby a prodeje výrobního odvětví Unie v Unii, a nikoli mimo Unii. Dopad vývozu výrobního odvětví Unie byl vysvětlen v 1183. až 1185. bodě odůvodnění. Kromě toho bylo zeměpisné pokrytí prodeje výrobců v Unii zařazených do vzorku ze své podstaty důvěrné a ani čínští vyvážející výrobci nebyli požádáni o předložení těchto informací v nedůvěrném spisu. CCCME navíc nevysvětlila, proč jsou tyto konkrétní informace relevantní.

(103)

CCCME rovněž požádala Komisi, aby uvedla poměr výrobní kapacity a výroby BEV a jiných typů vozidel v posuzovaném období.

(104)

Komise připomněla, že současné šetření se týkalo pouze BEV, a proto výrobní kapacita a výroba jiných vozidel výrobců v Unii zařazených do vzorku nejsou relevantní. Tato žádost byla tedy zamítnuta.

(105)

CCCME požádala Komisi, aby poskytla seznam členských států, ze kterých jsou výrobci v Unii zařazení do vzorku, a tvrdila, že zeměpisná poloha výrobců v Unii zařazených do vzorku byla zveřejněna i v případech, kdy byla výrobcům v Unii poskytnuta anonymita.

(106)

Komise připomněla, že v Unii existuje malý počet skupin výrobců BEV. Místo jejich výroby je navíc veřejně známé. V tomto případě proto Komise nemohla zveřejnit umístění výrobců v Unii zařazených do vzorku, protože by tak mohly být příslušné subjekty rozpoznatelné, a tím by byla ohrožena jejich anonymita. Žádost byla proto zamítnuta.

(107)

CCCME rovněž požádala Komisi o poskytnutí i) kombinovaného seznamu kontrolních čísel výrobku (PCN) prodaných čtyřmi výrobci v Unii zařazenými do vzorku v posuzovaném období v Unii a mimo Unii, s rozlišením prodeje společnostem ve spojení a společnostem, které ve spojení nejsou, ii) segmentů trhu, kterých se týká prodej výrobců BEV v Unii subjektům ve spojení a subjektům, které ve spojení nejsou, a to v Unii a mimo Unii a iii) vlastností výrobku požadovaných v tabulce nazvané „vlastnosti výrobku“ v dotazníku pro výrobce v Unii.

(108)

Komise konstatovala, že v dotazníku požadovala informace na úrovni PCN pouze za období šetření, nikoli za celé posuzované období. Bylo tak učiněno jak u výrobců v Unii zařazených do vzorku, tak u čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Komise proto nemohla CCCME poskytnout informace, které neměla k dispozici. Kromě toho jsou informace týkající se PCN a vlastností výrobku u každého výrobce v Unii zařazeného do vzorku a čínského vyvážejícího výrobce ze své podstaty důvěrné, a proto nemohly být přidány do nedůvěrného spisu šetření. PCN jsou obvykle zveřejňována v rámci individuálního poskytnutí informací čínským vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku a výrobcům v Unii za předpokladu, že PCN nejsou důvěrná. Pokud jde o segmenty trhu, jak je vysvětleno v 1040. až 1048. bodě odůvodnění, Komise nepovažovala za nutné provést analýzu segmentace trhu. Tato žádost byla tedy zamítnuta.

1.5.6.   Připomínky k zahájení

(109)

K zahájení šetření se vyjádřily čínská vláda, CCCME a společnost 24.

(110)

Čínská vláda prohlásila, že šetření je čistě politické a diskriminační a že sama EU v minulých letech poskytla miliardy EUR na vybudování dodavatelského řetězce BEV a že bude své odvětví BEV subvencovat i v budoucnu. Podle názoru čínské vlády je toto šetření škodlivé pro rozvoj celosvětového odvětví BEV, zejména proto, že čínský a unijní dodavatelský řetězec BEV jsou vzájemně závislé a hluboce integrované, a vytvoří překážky pro dvoustranné úsilí v boji proti změně klimatu.

(111)

Nikoliv všechny subvence jsou napadnutelné podle Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, přičemž toto šetření se omezuje na subvence poskytované v Číně ve prospěch vyvážejících výrobců dotčeného výrobku. Tvrzení čínské vlády každopádně nemají vliv na předběžná zjištění Komise, že čínská vláda poskytla vyvážejícím výrobcům BEV subvence, které jsou napadnutelné podle Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a základního nařízení. V rozporu s tvrzením čínské vlády vytvářejí čínské napadnutelné subvence nekalou hospodářskou soutěž, která by jen brzdila rozvoj celosvětového odvětví BEV, zejména výrobního odvětví Unie. Dvoustranné úsilí v boji proti změnám klimatu nemůže být založeno na nekalé hospodářské soutěži subvencovaných levných BEV, ale mělo by vycházet z rovných podmínek, kdy hnací silou ekologické transformace budou spravedlivá hospodářská soutěž a inovace. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(112)

Čínská vláda tvrdila, že jí nebyla poskytnuta smysluplná a řádná příležitost ke konzultacím před zahájením šetření ve smyslu čl. 13 odst. 13.1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, jelikož Komise veřejně oznámila zahájení šetření před tím, než přizvala čínskou vládu ke konzultacím, které byly naplánovány na období státních svátků v Číně, což ohrozilo schopnost čínské vlády vést řádné konzultace. Čínská vláda dále uvedla, že jí nebyly poskytnuty žádné informace ani důkazy týkající se definice výrobku, zvláštních okolností odůvodňujících šetření z moci úřední, složení výrobního odvětví Unie, informací a důkazů, na nichž jsou založena tvrzení o subvencování, údajů týkajících se hrozby újmy a údajů o příčinné souvislosti. Konzultace před zahájením šetření se navíc netýkaly všech údajných režimů subvencí.

(113)

V souladu s čl. 10 odst. 7 základního nařízení a čl. 13 odst. 13.1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních vyzvala Komise čínskou vládu ke konzultacím s cílem vyjasnit situaci ohledně údajných subvencí před zahájením šetření. Oznámení předsedkyně Komise v projevu o stavu Unie dne 13. září 2023, že Komise zahajuje antisubvenční šetření týkající se elektrických vozidel pocházejících z Číny, nepředstavovalo zahájení šetření. Dne 22. září 2023 obdržela čínská vláda verbální nótu, v níž jí bylo oznámeno rozhodnutí Evropské komise zahájit antisubvenční řízení z moci úřední. Stalo se tak před obdobím státních svátků v Číně. Spolu s touto verbální nótou byl čínské vládě předložen přehled subvencování a hrozby újmy, který poskytuje dostatečné důkazy o existenci napadnutelných subvencí, újmy a příčinné souvislosti. Ani čl. 11 odst. 8 základního nařízení, ani čl. 13 odst. 13.1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních nevyžadovaly, aby Komise před zahájením šetření zaslala čínské vládě úplný spis z moci úřední. Režimy, které údajně nebyly zahrnuty do konzultací, nejsou dalšími zjištěnými subvencemi, ale spadají do režimů, o nichž Komise a čínská vláda během konzultací jednaly. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(114)

Čínská vláda tvrdila, že její právo na obhajobu bylo dotčeno tím, že Komise odmítla řádně prodloužit lhůtu, přičemž čínská vláda uvedla řadu důvodů pro toto prodloužení.

(115)

V oznámení o zahájení šetření je v oddíle 9 uvedeno, že o prodloužení lhůt by se mělo žádat pouze za výjimečných okolností a bude povoleno pouze v řádně odůvodněných případech po udání oprávněných důvodů. Dále uvádělo, že pokud jde o lhůty pro předložení jiných informací než odpovědí na dotazník, bude prodloužení omezeno na tři dny, pokud se neprokáží výjimečné okolnosti. Čínská vláda neprokázala okolnosti tak výjimečné povahy, které by odůvodňovaly prodloužení lhůty o více než tři dny. Vzhledem k víkendu, který připadl na toto třídenní prodloužení, bylo čínské vládě poskytnuto prodloužení o 4 kalendářní dny. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(116)

Kromě toho čínská vláda a CCCME tvrdily, že nebyly splněny podmínky pro zahájení šetření z moci úřední podle čl. 10 odst. 8 základního nařízení. Podle čínské vlády a CCCME Komise neprokázala existenci zvláštních okolností, které by odůvodňovaly zahájení šetření, aniž by obdržela písemný podnět od výrobního odvětví Unie nebo jeho jménem. Čínská vláda tvrdila, že výrobní odvětví BEV Unie mohlo podat podnět samo, přičemž skutečnost, že tak neučinilo, je jasným důkazem, že neexistují žádné výjimečné a zvláštní okolnosti, které by odůvodňovaly zahájení šetření z moci úřední. Čínská vláda dále uvedla, že podle tiskových zpráv se výrobci BEV v Unii veřejně postavili proti současnému šetření a že to je jasný důkaz toho, že neexistují žádné výjimečné a zvláštní okolnosti, které by odůvodňovaly zahájení šetření z moci úřední.

(117)

V dokumentu o zahájení šetření Komise odůvodnila zahájení šetření z moci úřední dostatečným způsobem. Komise měla zejména za to, že rychlé pronikání levného a subvencovaného čínského dovozu BEV na trh, jež hrozí nenapravitelným poškozením výrobního odvětví Unie, má zvláštní povahu odůvodňující zahájení šetření z moci úřední. Subvencování čínského odvětví BEV způsobilo rozsáhlý a zrychlující se příliv dovozu BEV vyráběných v Číně na trh Unie za ceny, které stlačují ceny nebo brání růstu cen, k němuž by jinak došlo, což hrozí způsobit výrobnímu odvětví BEV v Unii podstatnou újmu, která by mohla být nevratná vzhledem k technologickému vývoji a úrovni financování výzkumu a vývoje. Možnost, že by výrobní odvětví BEV v Unii mohlo podat podnět samo, nemá vliv na zjištění Komise, že v tomto konkrétním případě existovaly zvláštní okolnosti odůvodňující zahájení šetření z moci úřední. Komise se navíc nevyjadřuje ke zprávám v tisku. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(118)

Čínská vláda tvrdila, že dokument o zahájení šetření neobsahuje žádné důkazy o preferenčních úvěrech a pojištění vývozních úvěrů, nedostatečné důkazy o poskytování grantů, žádné důkazy o poskytování zboží a služeb za cenu nižší než přiměřenou, žádné důkazy o šetření ušlých nebo nevybraných státních příjmů a nesprávném chápání slev na vývozní dani.

(119)

Důkazy obsažené v dokumentu o zahájení šetření představovaly informace, které měla Komise před zahájením šetření přiměřeně k dispozici. Jak je uvedeno ve zprávě o dostatečnosti důkazů, ve které Komise mimo jiné hodnotí všechny důkazy týkající se Číny, které měla k dispozici a na jejichž základě zahájila šetření, ve fázi zahájení šetření existovaly dostatečné důkazy, které nasvědčovaly tomu, že řečené subvence jsou napadnutelné, pokud jde o jejich existenci, výši a povahu. U všech různých režimů uvedených v dokumentu o zahájení šetření uvedla Komise právní základ, specifičnost těchto režimů subvencí pro odvětví BEV a podrobné informace z veřejně dostupných zdrojů o výši subvencí poskytnutých čínskou vládou vyvážejícím výrobcům BEV, pokud k nim měla Komise přístup. Komise proto měla za to, že má dostatečné důkazy o napadnutelném subvencování v souladu se základním nařízením a Dohodou o subvencích a vyrovnávacích opatřeních.

(120)

Čínská vláda uvedla, že při šetřeních zahájených na základě podnětu výrobního odvětví Unie Komise obvykle ověřuje otázky týkající se dovozu výrobců v Unii ze země, která je předmětem šetření, a jejich vztahů s vyvážejícími výrobci, jakož i jejich činnost v Unii, a to v rámci posouzení reprezentativnosti, které se provádí před zahájením šetření. Čínská vláda proto požádala Komisi, aby i) objasnila, zda Komise při definici výrobního odvětví BEV v Unii v dokumentu o zahájení šetření zohlednila skutečnost, že někteří výrobci v Unii mají výrobu v Číně, někteří jsou vlastněni čínskými společnostmi nebo mají v Unii malou výrobu, ii) uvedla složení výrobního odvětví BEV v Unii z hlediska počtu výrobců a skupin výrobců, celkového objemu výroby BEV v Unii a celkového objemu a hodnoty prodeje výrobního odvětví BEV v Unii, a to v každém roce posuzovaného období, iii) objasnila, zda Komise vyloučila některé výrobce BEV v Unii ze seznamu dvanácti výrobců uvedeného v dokumentu o zahájení šetření, iv) uvedla celkový objem a hodnotu dovozu výrobců BEV v Unii z Číny a z jiných zemí než Číny a v) uvedla objem a hodnotu dovozu výrobců BEV v Unii z Číny, a to i jen v rozmezích, ve srovnání s jejich celkovou výrobou a prodejem v EU.

(121)

Komise konstatovala, že současné šetření bylo zahájeno z její iniciativy, nikoli na základě podnětu. V tomto šetření proto Komise nemusela provádět posouzení reprezentativnosti. Z toho vyplývá, že žádosti čínské vlády o vysvětlení a žádosti o informace související s dokumentem o zahájení šetření nebyly z tohoto hlediska relevantní, a proto byly zamítnuty.

(122)

Čínská vláda a CCCME tvrdily, že Komise v dokumentu o zahájení šetření selektivně a neoprávněně použila několik databází, například Global Trade Atlas (dále jen „GTA“), Eurostat a S&P Global Mobility, a to pro různá hlediska posouzení újmy, aniž by se pokusila tyto informace sladit anebo vysvětlit, jak či proč je určitý soubor údajů vhodný pro určitou část posouzení újmy.

(123)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. V dokumentu o zahájení šetření Komise použila informace, které měla k dispozici před zahájením šetření. Na rozdíl od Eurostatu nejsou další dvě databáze ve vlastnictví Komise, a proto Komise nemohla informace v těchto databázích plně sladit. V dokumentu o zahájení šetření Komise dále vysvětlila, že pokud to bylo možné, provedla v těchto databázích křížovou kontrolu informací a v případě potřeby je upravila podle ostatních informací, které měla k dispozici. Komise rovněž vysvětlila, že údaje databáze S&P Global Mobility poskytují podrobnější pohled na typy BEV prodávaných na trhu Unie, a vysvětlila dva moduly údajů, které použila. Navíc byla pro objem dovozu BEV z Číny použita databáze Eurostatu, zatímco pro objem vývozu z Číny do Unie byla použita databáze GTA. Objem dovozu BEV z Číny do Unie a objem vývozu BEV z Číny do Unie nejsou stejné, protože vycházejí z údajů, které uvádějí různé celní orgány. Bez ohledu na zdroj informací byl navíc závěr stejný, tj. objem dovozu/vývozu BEV z Číny se v období, na které se vztahuje dokument o zahájení šetření, zvýšil. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(124)

Čínská vláda tvrdila, že Komise v dokumentu o zahájení šetření porovnávala pololetní údaje za rok 2023 s předchozími celými roky, například roky 2020, 2021 a 2022 s cílem vyvodit závěry o čínských dovozních cenách a podílu na trhu a jejich cenových účincích na výrobní odvětví BEV v Unii za účelem odhadu budoucích cenových účinků tohoto dovozu i s ohledem na situaci výrobního odvětví BEV v Unii, a že toto posouzení nebylo objektivní.

(125)

V dokumentu o zahájení šetření Komise použila jako posuzované období celé roky 2020, 2021 a 2022 a první polovinu roku 2023 vzhledem k tomu, že šetření bylo zahájeno v říjnu 2023, jak je vysvětleno v 1. bodě odůvodnění. Pro posouzení vývoje ukazatelů újmy z hlediska objemu, například objemu dovozu, prodeje, vývozu, výroby a spotřeby, Komise vypočítala index pouze pro celé roky, přičemž za základní rok považovala rok 2020. Komise neprovedla výpočet indexu pro první pololetí roku 2023 a jako základní rok použila celý rok 2020, protože pro ukazatel objemu by měly být posuzované období a základní rok totožnými obdobími (tj. nelze srovnávat pololetí s celým rokem). Průměrné ceny nejsou ukazatelem objemu, a proto Komise vypočítala index i pro první pololetí roku 2023, přičemž jako základní rok použila celý rok 2020. Toto posouzení je naprosto objektivní pro odvětví, jako je výrobní odvětví BEV, jehož prodejní cena se nemění v závislosti na ročním období a pokud je zveřejněno příslušné časové období. Pokud jde o podíly na trhu, Komise vypočítala podíly na trhu v každém celém roce (2020, 2021 a 2022) a v první polovině roku 2023 a vysvětlila, jak se podíl na trhu během tohoto období vyvíjel. Pokud jde o závěry, k nimž Komise dospěla v dokumentu o zahájení šetření ohledně cenových účinků čínského dovozu na výrobní odvětví BEV v Unii a odhadovaných budoucích cenových účinků tohoto dovozu, čínská vláda nevysvětlila, co přesně nebylo v závěrech Komise objektivní. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(126)

Čínská vláda tvrdila, že údaje o objemu prodeje a prodejních cenách výrobního odvětví Unie vycházely z různých zdrojů a souborů údajů, a proto posouzení Komise nebylo objektivní. CCCME tvrdila, že skutečnost, že Komise použila různé soubory údajů pro různé aspekty posouzení újmy, znemožnila získat přesný obraz o situaci výrobního odvětví BEV v Unii.

(127)

Komise s těmito tvrzeními nesouhlasila. Informace obsažené v dokumentu o zahájení šetření vycházejí z informací, které měla Komise před zahájením šetření přiměřeně k dispozici. V dokumentu o zahájení šetření musela Komise použít několik databází, například Eurostat, GTA a S&P Global Mobility, protože neexistovala jen jediná databáze, která by obsahovala všechny informace, jež Komise při svém posouzení potřebovala. Skutečnost, že údaje o objemu prodeje výrobního odvětví Unie nevycházely ze stejné databáze jako prodejní ceny, neznamená, že posouzení Komise není objektivní. Jak bylo vysvětleno v dokumentu o zahájení šetření, databáze, kterou Komise použila pro posouzení cenového vývoje výrobního odvětví Unie, neuvádí původ automobilu. Tato skutečnost byla důležitá zejména pro BEV vyráběná skupinou Tesla, kdy se některé modely BEV mohly vyrábět jak v Číně, tak v Unii. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(128)

Čínská vláda a CCCME požádaly Komisi, aby i) poskytla další podrobnosti týkající se datových modulů a zpráv S&P Global Mobility, které Komise použila v dokumentu o zahájení šetření, zejména pokud jde o metodiku sběru údajů o objemu a hodnotě prodeje dle S&P Global Mobility, včetně základu sběru údajů, zdroje a toho, zda údaje zahrnují některé odhady, a pokud ano, jakou povahu tyto odhady mají, a ii) zveřejnila podkladové údaje S&P Global Mobility, které Komise seřadila/vybrala na základě konkrétních parametrů. Dále bylo uvedeno, že ačkoli je S&P Global Mobility placenou publikací, lze ji přirovnat k databázi GTA, a že vzhledem k tomu, že Komise v antidumpingových šetřeních zveřejňuje podrobné údaje z GTA (v souvislosti s výběrem reprezentativní země), měla by podobně jako v případě GTA poskytnout podrobné údaje ohledně modulů S&P Global Mobility. CCCME dále uvedla, že podkladové údaje S&P Global Mobility a informace o zdroji a metodice použité pro sběr údajů, pokud jde o objem a hodnotu prodeje BEV a jejich původ, jsou klíčové k tomu, aby si zúčastněné strany mohly ověřit důvěryhodnost a spolehlivost údajů, které Komise používá. CCCME tvrdila, že není jasné, zda údaje S&P Global Mobility odpovídají oběma modulům, které používá Komise, a zda vůbec zahrnují veškerý unijní prodej BEV vyrobených v Číně a v EU.

(129)

Jak bylo vysvětleno v dokumentu o zahájení šetření, Komise použila k posouzení dovozu čínských BEV do Unie dva moduly údajů S&P Global Mobility. Jeden modul údajů (modul 1) byl založen na údajích o objemu výroby pro prodej na trhu Unie. V tomto modulu byla Komise schopna určit přesné místo výroby konkrétního modelu BEV, který měl být prodáván na trhu Unie. To se týkalo zejména těch modelů BEV, které se prodávaly na trhu Unie, ale vyráběly se ve více zemích (nejen v Číně), jako například modely skupiny Tesla. Další modul údajů (modul 2) vycházel z údajů o prodeji BEV na trhu Unie. V tomto modulu však nebylo možné určit přesné místo, kde byl konkrétní model vozu vyroben. Jak zdůraznila čínská vláda, S&P Global Mobility je placená publikace, a proto Komise nemůže zveřejnit podkladové údaje. Úroveň údajů v S&P Global Mobility (výroba pro prodej v Unii podle jednotlivých výrobců, modelů vozidel atd.) není srovnatelná s informacemi, které Komise zveřejňuje z databáze GTA (údaje o dovozu) za účelem výběru reprezentativní země v antidumpingovém šetření. Čínská vláda a CCCME si nicméně mohou od S&P Global Mobility údaje zakoupit. Komise v každém případě zaznamenala, že CCCME již dříve měla přístup k údajům z modulu 2 databáze S&P Global Mobility, neboť tyto údaje byly použity v analýze předložené v příloze I podání CCCME ze dne 20. prosince 2023. Tato žádost byla tedy zamítnuta.

(130)

CCCME tvrdila, že Komise v dokumentu o zahájení šetření rozdělila BEV Unie do různých segmentů, avšak neposkytla žádné informace o čínských BEV a o tom, zda jsou v jednotlivých segmentech srovnatelné s BEV Unie. CCCME dále tvrdila, že v dokumentu o zahájení šetření nebyla zohledněna hospodářská soutěž a zastupitelnost mezi čínskými BEV a BEV vyráběnými výrobci v Unii v rámci každého segmentu. Kromě toho CCCME tvrdila, že v rámci každého segmentu mohou existovat různé modely a typy karoserií BEV, například osobní automobily a SUV, a tento rozdíl v typech karoserií ovlivňuje srovnatelnost cen, přičemž rozdíl v typu karoserií mimo jiné způsobuje, že modely BEV v rámci určitého segmentu jsou pravděpodobně nesrovnatelné.

(131)

Segmenty (z hlediska typů výrobků), které Komise použila pro cenové srovnání, nebyly v tomto šetření Komisí vytvořeny. Informace týkající se segmentů byly k dispozici v údajích získaných od S&P Global Mobility, protože všechny BEV prodávané na trhu Unie jsou do těchto segmentů zařazeny jinými třetími stranami, jako jsou výrobci, prodejci automobilů, půjčovny atd. Tyto segmenty se týkají jak BEV vyráběných výrobním odvětvím Unie, tak BEV dovážených z Číny. V dokumentu o zahájení šetření se navíc od Komise nepožadovalo, aby provedla hloubkové srovnávací posouzení mezi BEV dováženými z Číny a BEV vyráběnými výrobním odvětvím Unie. Toto srovnání se provádí v průběhu šetření na základě PCN, které mají předložit čínští vyvážející výrobci zařazení do vzorku a výrobci v Unii zařazení do vzorku. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(132)

Čínská vláda a CCCME tvrdily, že Komise pro vývoj čínských cen BEV na trhu Unie použila údaje Eurostatu, které zahrnovaly vlastní dovoz výrobního odvětví Unie, přičemž dospěla k závěru, že ceny se v období od roku 2020 do první poloviny roku 2023 snížily o 2 %, avšak ignorovala skutečnost, že údaje S&P Global Mobility ukázaly v období od roku 2022 do první poloviny roku 2023 3% nárůst vážené průměrné prodejní ceny čínského dovozu BEV. Kromě toho čínská vláda rovněž tvrdila, že vzhledem k tomu, že většinu dovozu z Číny uskutečnilo výrobní odvětví Unie za převodní ceny, nelze na základě údajů Eurostatu provést smysluplné posouzení čínských dovozních cen BEV.

(133)

Komise konstatovala, že čínská vláda předložila protichůdná tvrzení. Na jedné straně tvrdila, že není objektivní, aby Komise srovnávala průměrné ceny za pololetí s průměrnými cenami za jeden rok, jak je vysvětleno ve 124. bodě odůvodnění, a na druhé straně Komisi vytýkala, že ve své analýze nezohlednila nárůst cen v první polovině roku 2023 ve srovnání s rokem 2022. Kromě toho musí Komise při posuzování vývoje dovozních cen vzít v úvahu všechny dovozy z Číny, i když některé z nich byly uskutečněny za převodní ceny. Údaje S&P Global Mobility navíc neuváděly dovozní cenu z Číny, ale vážený průměr ceny pro konečného spotřebitele BEV dovážených z Číny. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(134)

Čínská vláda tvrdila, že vážená průměrná jednotková dovozní cena založená na údajích Eurostatu nesouvisí se skutečnou prodejní cenou BEV pro spotřebitele, jak ji uvádí S&P Global Mobility, a proto tato skutečnost naznačuje, že posouzení cen v dokumentu o zahájení šetření není objektivní ani založené na skutečných důkazech.

(135)

Ceny v obou databázích, Eurostatu a S&P Global Mobility, se liší, protože se jedná o ceny pro různé typy odběratelů a na různé úrovni obchodu. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(136)

Čínská vláda tvrdila, že prohlášení Komise v dokumentu o zahájení šetření, že modul 2 databáze S&P Global Mobility použitý pro srovnání cen mezi výrobním odvětvím Unie a čínským dovozem zahrnuje většinu prodeje všech BEV na trhu Unie v hlavních členských státech, zpochybňuje rozsah a pokrytí údajů databáze S&P Global Mobility. Toto tvrzení zopakovala CCCME, která dále požádala Komisi, aby vysvětlila výběr zdrojů údajů a reprezentativnost použitých údajů.

(137)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. V dokumentu o zahájení šetření nebyla Komise požádána, aby provedla srovnání cen všech BEV výrobního odvětví Unie a čínských BEV. Jak bylo vysvětleno v dokumentu o zahájení šetření, modul 2 databáze S&P Global Mobility zahrnoval většinu prodeje všech BEV na trhu Unie v hlavních členských státech, a proto byl reprezentativní. Vzhledem k tomu, že šetření bylo zahájeno z moci úřední, neměla Komise v dokumentu o zahájení šetření k dispozici údaje od výrobního odvětví Unie, a proto se pro srovnání cen uchýlila k nejlepším dostupným informacím, tj. k údajům z databáze S&P Global Mobility, která je spolehlivým zdrojem informací používaných výrobci automobilů.

(138)

Kromě toho čínská vláda a CCCME uvedly, že vzhledem k tomu, že Komise nezveřejnila objem čínských a unijních BEV, který byl vzat v úvahu pro cenové účinky jako celek a pro jednotlivé segmenty, nedokázaly porozumět tomu, zda je vypočtený cenový rozdíl pro jednotlivé segmenty i celkový cenový rozdíl reprezentativní.

(139)

V dokumentu o zahájení šetření Komise neprovedla posouzení cen podle segmentů ve smyslu segmentace trhu. Komise použila faktor segmentu pro cenové srovnání ve smyslu typů výrobku, aby srovnání bylo smysluplné s ohledem na různé modely BEV prodávané na trhu Unie, neboť v tomto ohledu neexistují jiné dostupné informace. Komise proto nemusela zveřejnit objem čínských a unijních BEV, který byl zohledněn při posuzování cenových účinků. Tato námitka byla tedy zamítnuta.

(140)

Dále čínská vláda tvrdila, že Komise neupřesnila, zda segmenty osobních automobilů, které uvedla a které byly vzaty v úvahu pro srovnání cen, vytvořila Komise, nebo zda je použila i S&P Global Mobility.

(141)

Komise připomněla, že informace týkající se segmentů jsou k dispozici v modulu 2 databáze S&P Global Mobility.

(142)

Čínská vláda a CCCME rovněž tvrdily, že v dokumentu o zahájení šetření nebylo pro některé segmenty uvedeno žádné srovnání cen a nebylo poskytnuto žádné vysvětlení ohledně jejich vyloučení. Čínská vláda a CCCME dále tvrdily, že pokud se čínské BEV v těchto segmentech na trhu Unie neprodávají, měly by být tyto typy BEV z definice výrobku vyloučeny.

(143)

Jak je vysvětleno ve 139. bodě odůvodnění, Komise neprovedla srovnání cen podle segmentů ve smyslu segmentace. Kromě toho se šetření týkalo všech bateriových elektrických vozidel, a proto nebylo důležité, zda čínští vyvážející výrobci nevyváželi na trh Unie BEV v určitých segmentech. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(144)

Čínská vláda a CCCME tvrdily, že Komise měla při porovnávání cen zohlednit další faktory, které ovlivňují srovnatelnost, například rozdíly v objemech prodeje odběratelům a úroveň obchodu.

(145)

V dokumentu o zahájení šetření není Komise povinna provést cenové srovnání, které by zohlednilo všechny faktory ovlivňující srovnatelnost, protože před zahájením šetření nemá Komise k takto podrobným informacím přístup. Tento výpočet se provádí v průběhu šetření na základě podrobných informací předložených čínskými vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku a výrobci v Unii zařazenými do vzorku. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(146)

Čínská vláda, CCCME a společnost 24 tvrdily, že cenové srovnání provedené Komisí v dokumentu o zahájení šetření nebylo objektivní, protože nezahrnovalo prodej skupiny Tesla, ačkoli tento prodej byl významný.

(147)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. Jak bylo vysvětleno v dokumentu o zahájení šetření, v databázi S&P Global Mobility, kterou Komise použila pro srovnání cen, nebyl původ prodeje skupiny Tesla na trhu Unie uveden. V dokumentu o zahájení šetření navíc Komise nebyla požádána, aby provedla srovnání cen veškerého prodeje na vývoz a veškerého prodeje výrobního odvětví Unie. Informace v dokumentu o zahájení šetření vycházejí z informací, které měla Komise před zahájením šetření přiměřeně k dispozici. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(148)

Čínská vláda tvrdila, že Komise v dokumentu o zahájení šetření provedla cenové srovnání pro rok 2022 a první polovinu roku 2023, a nezohlednila údaje za roky 2020 a 2021 a rovněž nezohlednila, jak se ceny čínských a unijních BEV v průběhu času vzájemně ovlivňovaly, přičemž v tomto ohledu odkázala na zprávy odvolacího orgánu ve věci Čína – HP-SSST (EU a Japonsko) (18). CCCME zopakovala toto tvrzení ve svém podání ze dne 20. prosince 2023 a odkázala rovněž na zprávu panelu ve věci Maroko – konečná antidumpingová opatření týkající se školních sešitů (Tunisko) (19) .

(149)

Komise konstatovala, že obě zprávy WTO se týkají cenové analýzy provedené během šetření, a nikoli analýzy provedené v podnětu nebo v dokumentu o zahájení šetření, kde jsou standardy pro důkazy nižší. Komise měla za to, že před zahájením šetření byla cenová analýza předložená v dokumentu o zahájení šetření dostatečná. V průběhu šetření byla provedena podrobnější analýza na základě údajů předložených čínskými vývozci zařazenými do vzorku a výrobci v Unii zařazenými do vzorku. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(150)

Čínská vláda a CCCME rovněž tvrdily, že Komise při porovnávání cen nezohlednila dovoz výrobců BEV v Unii a že cenová strategie výrobců v Unii pro BEV vyráběná v Číně byla pravděpodobně ovlivněna celkovou obchodní strategií výrobců v Unii.

(151)

V případě cenového srovnání Komise z tohoto cenového srovnání vyloučila pouze prodej vozů Tesla, protože na základě informací, které měla k dispozici, nebylo možné rozlišit mezi BEV Tesla vyráběnými v Číně a v Unii, jak je vysvětleno ve 147. bodě odůvodnění. Komise dále uvedla, že čínská vláda a CCCME nedoložily svá tvrzení ohledně cenové strategie výrobního odvětví Unie. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(152)

Čínská vláda a CCCME rovněž tvrdily, že Komise při srovnávání cen nezohlednila faktor značky, aniž by vysvětlily, jak by Komise měla tento faktor při srovnávání cen zohlednit. Kromě toho čínská vláda a CCCME také tvrdily, že růst prodejních cen výrobního odvětví Unie ve spojení s rostoucím objemem prodeje vyvolává otázky ohledně rozsahu, v jakém čínské značkové BEV konkurují výrobnímu odvětví Unie, a že údajně nižší ceny čínského dovozu BEV samy o sobě nesvědčí o stlačování cen nebo snížení schopnosti zvýšit ceny. Čínská vláda a CCCME uvedly, že panel ve věci Maroko – konečná antidumpingová opatření týkající se školních sešitů (Tunisko) (20) konstatoval, že zkoumání cenových účinků vyžaduje, aby vyšetřující orgán zohlednil rozdíly mezi třemi cenovými účinky, neboť prvky důležité pro posouzení významného cenového podbízení se liší od prvků důležitých pro posouzení významného stlačování cen nebo snížení schopnosti zvýšit ceny. Čínská vláda a CCCME dále konstatovaly, že nebyla provedena žádná nezávislá analýza stlačování cen nebo snížení schopnosti zvýšit ceny a že tvrzení o stlačování cen je neopodstatněné, neboť ceny výrobního odvětví Unie v posuzovaném období rostly. Společnost 24 rovněž doplnila jako faktory, které Komise nezohlednila v dokumentu o zahájení šetření, i) segmenty trhu a ii) další faktory, které ovlivňují dynamiku hospodářské soutěže v automobilovém odvětví, aniž by tyto faktory specifikovala.

(153)

Komise měla za to, že v dokumentu o zahájení šetření, který vycházel z informací, jež měla Komise před zahájením šetření přiměřeně k dispozici, poskytla o cenách dostatečné informace. V průběhu šetření provede Komise hloubkovou analýzu cen na základě informací předložených čínskými vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku a výrobci v Unii zařazenými do vzorku.

(154)

Pokud jde o posouzení údajné zranitelnosti výrobního odvětví BEV v Unii, čínská vláda a CCCME tvrdily, že i) Komise se v dokumentu o zahájení šetření selektivně zaměřila na konkrétní hospodářské ukazatele výrobního odvětví Unie, jako je objem výroby, objem prodeje, podíl na trhu, prodejní ceny a zaměstnanost, přičemž přehlížela další ukazatele, které mají zásadní význam pro hodnocení situace a vyhlídek výrobního odvětví BEV v Unii, jako je výrobní kapacita, využití kapacity, výrobní náklady, faktory ovlivňující prodejní ceny, ziskovost a návratnost investic, ii) ukazatele, které Komise použila v dokumentu o zahájení šetření, svědčily o zdravém výrobní odvětví Unie, neboť výrobní odvětví Unie mělo v posuzovaném období většinový podíl na trhu, a že nepatrný pokles podílu na trhu pozorovaný během šestiměsíčního období nesloužil jako spolehlivý ukazatel zranitelnosti, neboť výrobci BEV v Unii úspěšně prodávali svou celou a zvyšující se výrobu a současně zaznamenávali značný růst prodeje na rozšiřujícím se trhu, iii) prodej výrobního odvětví Unie v letech 2020 až 2022 rostl tempem vyšším než bylo tempo růstu spotřeby Unie, iv) prodejní ceny výrobního odvětví Unie, které se zvýšily o 30 %, naznačují, že výrobci v Unii byli schopni udržet si svůj podíl na trhu a zvýšit ceny bez ohledu na čínský dovoz BEV, a v) rostoucí zaměstnanost nasvědčuje tomu, že výrobní odvětví Unie je ohledně svých budoucích vyhlídek optimistické, a vi) vývoz výrobního odvětví Unie se zvýšil. Společnost 24 rovněž tvrdila, že výrobní odvětví Unie není ve zranitelném postavení, že ve skutečnosti roste, neboť údaje o objemu prodeje, výroby a vývozu vykazují pozitivní trend, zatímco údaje o podílu na trhu nenaznačují žádný jasný trend, ačkoli od roku 2021 došlo ke zlepšení trhu.

(155)

V dokumentu o zahájení šetření Komise uvedla informace, které byly veřejně dostupné, vzhledem k tomu, že šetření bylo zahájeno z moci úřední. Komise měla za to, že v dokumentu o zahájení šetření poskytla dostatečné informace o zranitelnosti výrobního odvětví Unie. Komise zejména vysvětlila, že situace výrobního odvětví Unie nenasvědčuje existenci podstatné újmy, která by byla způsobena dovozem z Číny. Čínští vývozci však ve velmi krátké době výrazně zvýšili svůj průnik na trh Unie, a to za ceny, které jsou ve srovnání s cenami výrobního odvětví Unie výrazně nižší, čímž ceny stlačili nebo zabránili jejich zvýšení, k němuž by jinak došlo, a v důsledku toho vytvořili významný tlak na prodej v Unii, podíly na trhu a zisková rozpětí. Obzvláště důležité to bylo v situaci, kdy výrobní odvětví Unie bude muset dosáhnout vyšších objemů prodeje na trhu BEV, aby absorbovalo velké investice, které musí vynaložit, aby zůstalo konkurenceschopným při přechodu na plnou elektrifikaci. Prudký nárůst levného dovozu BEV původem z Číny, který by získal významný podíl na rostoucím trhu, by vedl k velkým ztrátám výrobního odvětví Unie, které by se mohly rychle stát neudržitelnými.

(156)

Pokud jde o hrozbu újmy, čínská vláda a CCCME tvrdily, že Komise nepředložila žádné důkazy a vysvětlení ohledně právního požadavku v „návětí“ čl. 8 odst. 8 základního nařízení týkajícího se změny okolností, která vede k situaci, kdy je újma jasně předvídatelná a bezprostředně hrozící, a že Komise neprovedla žádnou výhledovou analýzu.

(157)

V dokumentu o zahájení šetření Komise poskytla dostatečné důkazy nasvědčující tomu, že vývoj dovozu subvencovaných výrobků by představoval bezprostřední hrozbu újmy pro již tak zranitelné výrobní odvětví Unie. Komise zejména poskytla důkazy o tom, že kombinace vysokých objemů a podílů čínských BEV na trhu při velmi nízkých cenách by mohla ohrozit přežití výrobního odvětví BEV v Unii. Čínští vyvážející výrobci BEV považují trh Unie za velmi atraktivní vzhledem k jasnému plánu elektrifikace, velikosti a cenám. Pokud jde o výhledovou analýzu, Komise dále uvedla, že analýza hrozby újmy je svou povahou výhledová a že analýza prvků v oddíle 6 dokumentu o zahájení šetření představuje výhledovou analýzu. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(158)

Čínská vláda a CCCME tvrdily, že Komise při hodnocení míry nárůstu čínského dovozu v dokumentu o zahájení šetření zohlednila pouze podíl čínských značek na trhu, zatímco měla zahrnout veškerý dovoz z Číny.

(159)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasí. V dokumentu o zahájení šetření Komise vypočítala podíl veškerého dovozu z Číny na trhu v oddíle o újmě. V oddíle o hrozbě újmy Komise doplnila informace týkající se podílu na trhu uvedené v oddíle o újmě a vysvětlila, že dovoz BEV z Číny lze rozdělit do tří kategorií, a to evropské značky, americké značky a čínské značky, a uvedla rovněž podíl čínských značek na trhu. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(160)

Společnost 24 tvrdila, že Komise v dokumentu o zahájení šetření řádně nevysvětlila metodiku výpočtu významné míry zvýšení subvencovaného dovozu na trh Unie. Společnost 24 zejména tvrdila, že Komise se ve velké míře opírala o údaje o vývozu čínských BEV z databáze GTA a že nevysvětlila základní metodiku databáze GTA s ohledem na značné rozdíly mezi údaji z databáze GTA a jiných zdrojů, například Eurostatu a S&P Global Mobility.

(161)

Komise nesouhlasila s nepodloženým závěrem společnosti 24, že se při posuzování míry zvýšení subvencovaného dovozu do Unie výrazně opírá o údaje společnosti GTA. Kromě toho není jasné, jakou metodiku měla Komise vysvětlit, pokud jde o GTA. Komise použila tři zdroje, které měla k dispozici před zahájením šetření, aby posoudila nárůst dovozu/vývozu čínských BEV do Unie: Eurostat, S&P Global Mobility a GTA. Komise při svém posouzení nepřikládala žádné z těchto databází zvláštní váhu. Jak zdůraznila sama společnost 24, databáze GTA uváděla údaje o čínském vývozu na trh Unie. Eurostat uváděl údaje o dovozu z Číny na trh Unie. Objem vývozu se může lišit od objemu dovozu, zejména v případech, kdy údaje poskytují různé celní orgány. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(162)

Čínská vláda tvrdila, že podíl čínských značek na trhu vypočtený Komisí na základě kombinace zdrojů údajů zřejmě záměrně nadhodnocuje podíl čínských značek s cílem vytvořit falešný dojem výrazného nárůstu dovozu čínských značek do Unie, neboť podíl na trhu vypočtený Komisí byl vyšší než příslušný podíl na trhu, který uvedlo sdružení ACEA.

(163)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. Komise se nemůže vyjádřit k údajům o podílu na trhu předloženým sdružením ACEA a k jeho zdrojům a metodice, protože neměla přístup k podrobnému souboru údajů, které sdružení ACEA v tomto ohledu použilo. Nicméně při porovnání podílu na trhu, který uvedlo sdružení ACEA, s podílem, který vypočítala Komise pro čínské značky, se jeví, že sdružení ACEA do tohoto výpočtu nezahrnulo dovoz od čínské skupiny Geely, zejména prodej společnosti Polestar.

(164)

Čínská vláda a CCCME tvrdily, že posouzení Komise nebylo objektivní, protože z posouzení míry budoucího zvýšení čínského dovozu a z posouzení objemu prodeje v Unii byl vyloučen vlastní dovoz výrobního odvětví Unie.

(165)

Dovoz výrobního odvětví Unie nebyl při posuzování budoucího zvýšení čínského dovozu vyloučen. Kromě toho musí objem prodeje výrobního odvětví Unie v analýze újmy zahrnovat pouze objem BEV vyrobených v Unii, kdy objem BEV dovezených z Číny je ve skutečnosti jen dalším prodejem výrobního odvětví Unie na trhu Unie, protože v případě tohoto typu prodeje vystupuje výrobní odvětví Unie na trhu Unie jako obchodník, a nikoli jako výrobce. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(166)

Čínská vláda a společnost 24 tvrdily, že Komise neprovedla objektivní přezkoumání, protože posouzení čínského dovozu BEV nebylo provedeno na základě segmentů, jak tomu bylo v případě analýzy cenových účinků.

(167)

V dokumentu o zahájení šetření Komise neprovedla analýzu cenových účinků na základě segmentů. Komise jednoduše porovnala ceny BEV výrobního odvětví Unie s čínskými BEV v různých segmentech ve smyslu typů výrobků, aby bylo cenové srovnání smysluplné vzhledem k více typům BEV prodávaných výrobním odvětvím Unie. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(168)

Pokud jde o podíl čínských značek na trhu na základě údajů S&P Global Mobility uvedených v dokumentu o zahájení šetření, požádala čínská vláda Komisi, aby i) potvrdila, zda jsou uvedená rozmezí podílu na trhu správná, ii) objasnila, proč byla uvedena rozmezí, když ve skutečnosti měla podle dokumentu o zahájení šetření Komise k dispozici přesné údaje a pro rok 2021 byl uveden přesný podíl čínských značek na trhu (tj. 3 %).

(169)

Podíl čínských značek na trhu byl uveden v rozmezích, protože Komise použila dva moduly údajů od S&P Global Mobility, jejichž základ pro sběr údajů byl odlišný, což bylo jasně vysvětleno v dokumentu o zahájení šetření. Rozmezí poskytnutá Komisí uváděla výsledek výpočtu podílů na trhu na základě těchto dvou modulů. Pro rok 2021 Komise neuvedla rozmezí, protože výsledek výpočtu podílu na trhu byl pro oba moduly údajů stejný.

(170)

Čínská vláda a CCCME rovněž tvrdily, že tvrzení Komise o nadměrné čínské kapacitě jsou nepřesná a že podstatnou část výrobní kapacity BEV v Číně lze přičíst výrobě BEV v Unii. Společnost 24 tvrdila, že analýza Komise týkající se volné kapacity v Číně nebyla dostatečně podrobná, protože nezohlednila různé segmenty trhu a vývoj politiky v Číně a ve třetích zemích, který v budoucnu zvýší poptávku po vozidlech BEV ve všech segmentech. Čínská vláda a CCCME dále tvrdily, že Komise neposoudila očekávaný růst čínské domácí poptávky, přestože Čína je největším světovým trhem BEV, že většina výroby BEV v Číně je určena pro čínský domácí trh, a absorpční kapacitu ostatních trhů. Společnost 24 tvrdila, že Komise nedostatečně posoudila vývoj a trendy na trzích s BEV ve třetích zemích.

(171)

Komise měla za to, že v dokumentu o zahájení šetření poskytla dostatečné informace o kapacitě a volné kapacitě v Číně. Komise zejména vysvětlila, že několik zdrojů uvedlo, že volná kapacita v Číně činí přibližně 50 % a očekává se, že v budoucnu se zvýší, protože se staví další továrny. Čína je sice největším trhem BEV, ale je také orientovaná na vývoz. Velký počet čínských společností vyrábějících BEV veřejně vyjádřil svůj zájem vyvážet BEV do Unie a vyrábí modely BEV speciálně pro trh Unie, jak bylo vysvětleno v dokumentu o zahájení šetření. Kromě toho Komise v dokumentu o zahájení šetření vysvětlila, že třetím největším trhem BEV jsou po Číně a Unii Spojené státy, které jsou pro čínské vyvážející výrobce fakticky uzavřené vzhledem k celkovým dovozním clům ve výši 27,5 % (2,5 % clo a 25 % clo (21) podle oddílu 301 obchodního zákona z roku 1974 (22)). Vysoké dovozní clo na dovoz BEV z Číny zavedly i další menší trhy, například Turecko a Indie. Během šetření Komise důkladně posoudí absorpční kapacitu jiných trhů pro čínskou volnou kapacitu.

(172)

CCCME tvrdila, že Komise neposoudila, zda jsou čínský dovoz BEV a BEV z Unie v konkurenčním vztahu a vzájemně zastupitelné, takže by dovoz BEV z Číny mohl způsobit výrobnímu odvětví BEV v Unii újmu. CCCME v této souvislosti odkázala na zprávy odvolacího orgánu ve věci Čína – HP-SSST (Japonsko a EU) (23).

(173)

Komise konstatovala, že tato zpráva se týká příslušného posouzení, které musí Komise provést během šetření, a nikoli v podnětu nebo v dokumentu o zahájení šetření, kde je úroveň důkazů nižší než při šetření. Kromě toho Komise v dokumentu týkajícím se zahájení šetření v oddíle 5.4.2 uvedla srovnání cen čínských BEV a BEV v Unii na základě segmentů ve smyslu typů výrobku, v oddíle 5.4.4 Komise vysvětlila složky výrobních nákladů BEV, které jsou stejné pro čínské vyvážející výrobce a výrobce v Unii, v oddíle 5.5 dospěla Komise k závěru, že čínští výrobci BEV ve velmi krátké době výrazně zvýšili svůj průnik na trh EU, a to za ceny výrazně nižší ve srovnání s cenami výrobního odvětví Unie, v oddílech 6.2 a 6.3 pak Komise vysvětlila, proč je trh Unie pro čínské výrobce atraktivní, zejména pro konkrétní čínské vyvážející výrobce, které Komise představila v oddíle 6.3. V oddíle 7.1 o příčinných souvislostech Komise dále vysvětlila, že přítomnost čínských automobilů na trhu Unie ve velkých objemech za výrazně nižší ceny, než jsou ceny výrobního odvětví Unie, neumožní výrobnímu odvětví Unie vybudovat na trhu Unie řádné výrobní odvětví BEV. Ve fázi zahájení šetření proto existovaly dostatečné důkazy, které nasvědčovaly tomu, že čínské BEV a BEV v Unii si přímo konkurují a jsou vzájemně zastupitelné. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(174)

Společnost 24 tvrdila, že neexistují žádné důkazy o tom, že by dovoz údajně subvencovaných BEV z Číny způsobil výrobnímu odvětví BEV v Unii hrozbu podstatné újmy, a to s ohledem na i) rostoucí výrobní odvětví BEV v Unii, které podle společnosti 24 není ve zranitelném postavení, ii) očekávaný růst trhu BEV v Unii a iii) vývoj dovozu z jiných třetích zemí. Společnost 24 rovněž tvrdila, že Komise nezohlednila segmentaci trhu s osobními automobily, přičemž tento prvek je významný, neboť by vysvětloval, že nízké ceny čínských BEV v jednom segmentu trhu nemohou způsobit údajnou hrozbu újmy výrobnímu odvětví Unie, které působí v jiných segmentech trhu. Společnost 24 dále tvrdila, že i kdyby hrozilo, že výrobnímu odvětví Unie vznikne újma, tato hrozba nebyla způsobena dovozem BEV z Číny, protože i) velká část výrobního odvětví EU se zaměřovala na automobily se spalovacím motorem, kde měla konkurenční výhodu, a teprve nedávno začala investovat do trhu BEV, ii) investice do celosvětového dodavatelského řetězce elektrických baterií jsou nízké a iii) nedostatek cenově dostupných surovin pro výrobu baterií a vysoké ceny energií ještě zhoršily vnější otřesy, zejména ruská agrese na Ukrajině.

(175)

Čínská vláda tvrdila, že Komise řádně neposoudila i) dovoz ze třetích zemí, ii) vlastní dovoz BEV z Číny ze strany výrobců BEV v Unii – na což upozornila i CCCME – a iii) změny ve struktuře spotřeby.

(176)

CCCME tvrdila, že Komise dostatečně nezohlednila další známé faktory, které mohou v budoucnu poškodit výrobce BEV v Unii, jako je i) závislost výrobců BEV v Unii na bateriích a dalších konstrukčních částech ze třetích zemí, což ovlivňuje jejich konkurenceschopnost obecně a v případě narušení dodavatelského řetězce, jako například během pandemie COVID-19 a rusko-ukrajinské války, ii) inflační tlak a vysoké ceny energií v Unii, iii) politika EU na podporu biopaliv, iv) konkurence mezi automobily se spalovacím motorem a BEV, v) situace několika výrobců BEV v Unii na začátku jejich činnosti a jejich omezený rozsah výroby a vi) cenová politika tradičních výrobců automobilových značek v EU vyrábějících BEV a konkurence mezi výrobci v rámci EU.

(177)

Odvětví BEV v Unii skutečně rostlo v souladu s trhem Unie, který postupně přechází z vozidel se spalovacím motorem na BEV. V dokumentu o zahájení šetření však Komise dále vysvětlila, že z dostupných informací vyplývá, že výrobní odvětví BEV v Unii se bude pohybovat na hranici rentability, a očekává, že ziskovosti dosáhne kolem roku 2025. Nízká výkonnost výrobního odvětví byla způsobena především vysokými náklady na baterie a nákladným výzkumem a vývojem při stále relativně nízkých objemech. Výrobní odvětví BEV v Unii musí neustále investovat zejména do závodů na výrobu baterií a do výzkumu a vývoje nových modelů BEV, aby si udrželo konkurenceschopnost. Zatímco v současné době je situace udržitelná, protože většina výrobců BEV v Unii může křížově kompenzovat vyššími maržemi, kterých dosahují z prodeje vozidel se spalovacím motorem, tato možnost se postupně vytrácí s přechodem trhu Unie na plnou elektrifikaci. Jinými slovy, budoucí ziskovost unijního výrobního odvětví BEV bude do značné míry záviset na zajištění vysokého objemu výroby a prodeje BEV. Kromě toho, jak bylo vysvětleno v dokumentu o zahájení šetření, je třeba, aby výrobní odvětví Unie pokračovalo ve zvyšování prodeje BEV na trhu Unie ve velkých objemech. Přítomnost čínských BEV na trhu Unie ve velkých objemech za výrazně nižší ceny, než jsou ceny výrobního odvětví Unie, neumožní výrobnímu odvětví Unie vybudovat na trhu Unie řádné výrobní odvětví BEV.

(178)

Údaje uvedené v dokumentu o zahájení šetření vycházely z informací, které měla Komise veřejně k dispozici před zahájením šetření. Před zahájením šetření neměla Komise informace, které by naznačovaly, že je třeba provést segmentovou analýzu. Komise tuto otázku v průběhu šetření dále zkoumala a dospěla k závěru, že segmentová analýza není v tomto případě oprávněná ani vhodná, jak je vysvětleno v 1041. až 1049. bodě odůvodnění.

(179)

Kromě toho Komise nemusela do dokumentu o zahájení šetření zahrnout vyčerpávající seznam faktorů, které by mohly způsobit hrozbu újmy výrobnímu odvětví Unie, protože úroveň důkazů potřebných v dokumentu o zahájení šetření je podstatně nižší než při šetření, které ukládá vyrovnávací opatření. V dokumentu o zahájení šetření Komise posoudila vývoj dovozu ze třetích zemí a další faktory ovlivňující výkonnost výrobního odvětví Unie, jako je nedostatek polovodičů, potíže se získáváním dostatečného množství surovin a dobíjecí infrastruktury. Během šetření Komise podrobně posoudí faktory uvedené v oddíle 6.2. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(180)

Pokud jde o zájem Unie, čínská vláda sice připustila, že Komise obvykle při zahájení šetření nezohledňuje zájem Unie, ale tvrdila, že v tomto šetření by toto posouzení bylo relevantní a vhodné, protože šetření bylo zahájeno z moci úřední a nezdá se, že by ho výrobci BEV v Unii podporovali. Čínská vláda se domnívala, že zahájení tohoto šetření je pro EU kontraintuitivní a že uložení opatření by bylo v rozporu se zájmem Unie, jelikož: i) šetření by nebylo přínosem pro výrobní odvětví BEV v Unii, a pokud by byla opatření uložena, způsobilo by to problémy s cenovou dostupností BEV v Unii a ii) šetření nebylo v souladu s cíli EU v oblasti klimatu a zelené energie.

(181)

Neexistuje žádný právní požadavek na zahrnutí posouzení zájmů Unie do podnětu ani do dokumentu o zahájení šetření v případě šetření zahájených z moci úřední. Komise dále důrazně nesouhlasila s tvrzeními čínské vlády uvedenými ve 180. bodě odůvodnění. Komise se v průběhu šetření podrobně zabývala aspekty zájmu Unie a svá zjištění uvedla v oddíle „Zájem Unie“.

(182)

Důkazy obsažené v dokumentu o zahájení šetření představovaly informace, které měla Komise před zahájením šetření přiměřeně k dispozici. Vzhledem k tomu, že šetření bylo zahájeno z moci úřední, neměla Komise přístup ke stejným informacím jako v případě, kdy je šetření zahájeno na základě podnětu. Některé informace, jako jsou přesné údaje o výrobních nákladech, a tedy o ziskovosti, nejsou veřejně dostupné. Nicméně dokument o zahájení šetření obsahoval dostatečné důkazy nasvědčující existenci hrozby újmy pro výrobní odvětví Unie a příčinnou souvislost mezi hrozbou újmy pro výrobní odvětví Unie a čínským dovozem BEV, která byla způsobena subvencovaným dovozem. Komise se proto domnívala, že má dostatečné důkazy o hrozbě újmy v důsledku subvencovaného dovozu v souladu se základním nařízením a Dohodou o subvencích a vyrovnávacích opatřeních.

1.6.   Individuální zjišťování

(183)

Společnost Tesla (Shanghai) Co., Ltd., vyvážející výrobce v ČLR, předložila žádost o individuální zjišťování podle čl. 27 odst. 3 základního nařízení. Následně také předložila odpověď na dotazník. Tato žádost se v této fázi řízení posuzuje.

2.   VÝROBEK, KTERÝ JE PŘEDMĚTEM ŠETŘENÍ, DOTČENÝ VÝROBEK A OBDOBNÝ VÝROBEK

2.1.   Výrobek, který je předmětem šetření

(184)

Výrobkem, který je předmětem šetření, jsou nová bateriová elektrická vozidla určená především pro přepravu devíti nebo méně osob, včetně řidiče, s výjimkou vozidel kategorií L6 a L7 podle nařízení (EU) č. 168/2013 (24), poháněná (bez ohledu na počet kol uvedených do pohybu) výhradně jedním nebo více elektromotory, včetně vozidel s prodlužovačem dojezdu s vnitřním spalováním (pomocnou energetickou jednotkou), v současnosti kódu KN ex 8703 80 10 (kód TARIC 8703801010) (dále jen „výrobek, který je předmětem šetření“). Motocykly jsou ze stávajícího šetření vyloučeny.

(185)

V oznámení o zahájení šetření nebyl do definice výrobku, který je předmětem šetření, zahrnut výslovný odkaz na prodlužovač dojezdu. Komise však považovala za nutné vyjasnit, že jedním z typů BEV jsou také vozidla s prodlužovačem dojezdu (pomocnou energetickou jednotkou), který se skládá z malého spalovacího motoru spojeného s elektrickým generátorem, který slouží k dobíjení baterie během jízdy vozidla. Tento typ BEV má stejné fyzické vlastnosti a použití a konkuruje ostatním typům BEV, které nemají prodlužovač dojezdu. Tento typ BEV se v dotčeném období dovážel z Číny a v Unii se vyráběl v malých objemech. Analýza Komise tedy zahrnovala údaje týkající se tohoto typu BEV již od počátku.

2.2.   Dotčený výrobek

(186)

Dotčeným výrobkem je výrobek, který je předmětem šetření, pocházející z Číny (dále jen „dotčený výrobek“).

2.3.   Obdobný výrobek

(187)

Šetření ukázalo, že následující výrobky mají stejné základní fyzikální a technické vlastnosti, jakož i stejná základní použití:

dotčený výrobek při vývozu do Unie,

a)

výrobek, který je předmětem šetření, vyráběný a prodávaný na domácím trhu v Číně a

b)

výrobek, který je předmětem šetření, vyráběný a prodávaný v Unii výrobním odvětvím Unie.

(188)

Komise rozhodla, že pro účely tohoto šetření jsou proto uvedené výrobky obdobnými výrobky ve smyslu čl. 2 písm. c) základního nařízení.

2.4.   Připomínky k definici výrobku

(189)

Připomínky k definici výrobku byly obdrženy od společností Shanghai Yoyao Technology Co., Ltd. („XEV“) a Green World Mobility.

(190)

Společnost XEV je čínský vyvážející výrobce čtyřkolek prodávaných pod značkou „XEV“ a vyvážených do Unie. Jejím hlavním modelem je XEV YOYO.

(191)

Společnost XEV uvedla, že XEV YOYO je plně elektrická čtyřkolka kategorie L7 podle kategorií vozidel definovaných v příloze I nařízení (EU) č. 168/2013 (25). Tím se podle společnosti XEV liší od motorových vozidel pro přepravu osob a jejich zavazadel, která jsou podle kategorií vozidel definovaných v článku 4 nařízení 2018/858 (26) označována jako vozidla kategorie M. Kromě toho společnost XEV tvrdila, že čtyřkolky kategorie L7 nejsou kvůli fyzickým a technickým rozdílům podobné BEV, na něž se šetření zaměřilo. Přitom společnost XEV poukázala na to, že XEV YOYO má nižší výkon, kapacitu baterie, maximální dojezd, vlastní hmotnost vozidla a maximální rychlost než některá malá BEV kategorie M, navíc s odlišnými požadavky na řidičský průkaz a odlišnými rozměry registrační značky. Společnost XEV také zjistila různá použití a vnímání spotřebiteli.

(192)

Společnost XEV proto požádala Komisi, aby potvrdila, že čtyřkolky, jako je XEV YOYO, nejsou pro účely tohoto šetření považovány za BEV, a proto se na ně nevztahuje definice výrobku, který je předmětem šetření.

(193)

Analýza Komise potvrdila, že čtyřkolky (kategorie L6 a L7) skutečně nemají stejné fyzické a technické vlastnosti jako bateriová elektrická vozidla, kterých se šetření týká. Čtyřkolky zejména jsou, co se fyzikálních a technických vlastností týče, definovány omezeními, pokud jde o maximální rychlost, hmotnost, výkon motoru a počet sedadel, zatímco bateriová elektrická vozidla, na která se vztahuje rozsah šetření, taková omezení nemají. Komise proto dospěla k závěru, že tyto čtyřkolky nejsou součástí výrobku, který je předmětem šetření, a šetření se na ně nevztahuje. V důsledku toho bylo shledáno, že vývoz čtyřkolek do Unie, mimo jiné od společnosti XEV, není tímto šetřením dotčen.

(194)

Společnost Green World Mobility dováží z Číny elektrické mopedy a některá elektrická vozidla určená pro osoby se zdravotním postižením. Společnost Green World Mobility uvedla, že tato vozidla se liší od výrobku, který je předmětem šetření. Mopedy totiž spadají do kategorie L6 podle nařízení (EU) č. 168/2013, zatímco elektrická vozidla určená pro osoby se zdravotním postižením dovážená společností Green World Mobility byla v minulosti zařazena pod kód KN 8713 90 00. Nizozemské celní orgány je však následně zařadily pod kód KN 8703 80 10. Tato vozidla mohou přepravovat maximálně dvě osoby a na veřejné komunikaci mohou jet rychlostí maximálně 45 km/h. Nakonec společnost Green World Mobility potvrdila, že jsou rovněž zařazeny do kategorie L podle nařízení (EU) č. 168/2013.

(195)

Analýza Komise potvrdila, že mopedy a typ elektrických vozidel určených pro osoby se zdravotním postižením dovážených společností Green World Mobility nemají stejné fyzické a technické vlastnosti jako bateriová elektrická vozidla, na které se vztahuje rozsah šetření. Komise proto dospěla k závěru, že tyto výrobky nejsou součástí dotčeného výrobku, a byly proto z šetření vyloučeny.

3.   SUBVENCOVÁNÍ

3.1.   Úvod: prezentace vládních plánů, projektů a dalších dokumentů

(196)

Před provedením analýzy údajného subvencování ve formě subvencí nebo programů subvencí Komise posoudila vládní plány, projekty a další dokumenty, které byly pro analýzu zkoumaných programů subvencí významné.

(197)

Úvodem Komise poukázala na to, že celkové hospodářské uspořádání Číny se vyznačuje obzvláště silnou rolí státu, přičemž státní orgány jsou kontrolovány Komunistickou stranou Číny, která je vládnoucím politickým subjektem v zemi. V důsledku toho podniky v Číně fungují ve specifickém prostředí, které – na rozdíl od západních ekonomik, kde tržní síly představují dominantní organizační princip – obsahuje řadu mechanismů, jež poskytují čínské vládě značnou míru kontroly nad jakýmkoli aspektem hospodářské činnosti v zemi. Tato přísná kontrola brání hospodářským subjektům jednat jako racionální tržní subjekty usilující o maximalizaci zisku a ve skutečnosti je nutí jednat coby prodloužená ruka vlády při provádění jejích politik a plánů.

(198)

Při přenášení politických rozhodnutí čínské vlády do každodenního obchodního chování hospodářských subjektů jsou nejvýznamnější následující prvky: i) doktrína socialistického tržního hospodářství, ii) vedoucí úloha Komunistické strany Číny, iii) systém průmyslového plánování, iv) finanční systém.

(199)

Doktrína socialistického tržního hospodářství, zakotvená v čínské ústavě (27), přiznává státu přirozenou a všeprostupující kontrolu nad ekonomikou, která jde daleko nad rámec tradičních standardů stanovení regulačního rámce, v němž mohou tržní subjekty volně působit. Konkrétně podle článku 6 ústavy: „Základem socialistického hospodářského systému Čínské lidové republiky je socialistické veřejné vlastnictví výrobních prostředků […]. V primární fázi socialismu stát udržuje základní ekonomický systém, v němž převládá veřejné vlastnictví a vedle něhož se rozvíjejí různé formy vlastnictví, a zachovává systém rozdělování, v němž převládá rozdělování podle práce a vedle něhož existují různé způsoby rozdělování.“ Dále podle článku 15 ústavy: „Stát praktikuje socialistické tržní hospodářství. Stát posiluje ekonomickou legislativu, zlepšuje makroregulaci a kontrolu. Stát v souladu se zákonem zakazuje jakékoli organizaci nebo jednotlivci narušovat sociálně-ekonomický řád.“ Článek 11 ústavy navíc přisuzuje státu intervenční roli, která jde nad rámec ochrany práv a zájmů neveřejného sektoru, neboť stát „podněcuje, podporuje a usměrňuje rozvoj neveřejného sektoru hospodářství a v souladu se zákonem vykonává dohled a kontrolu nad neveřejným sektorem hospodářství“.

(200)

Tyto ústavní základy se odrážejí ve všech příslušných právních předpisech (28), které zdůrazňují socialistické tržní hospodářství jako hlavní princip, na němž je čínská ekonomika založena. Stát pod vedením Komunistické strany Číny navíc skutečně hojně využívá nejrůznějších nástrojů – jak motivačních, tak restriktivních – k tomu, aby vedl ekonomiku k socialistické modernizaci, tj. k cílům (včetně cílů průmyslové politiky) stanoveným čínskou vládou.

(201)

Vedoucí úloha Komunistické strany Číny – ačkoli je formálně zakotvena v ústavě země (29), jakož i v příslušných sekundárních právních předpisech a v samotné ústavě strany (30) – má v praxi různé podoby; zejména proto, že v Číně neexistuje dělba moci, a strana plně kontroluje zákonodárnou (31), výkonnou (32) i soudní (33) moc státního aparátu; kromě toho strana dohlíží na klíčové oblasti hospodářství, včetně finančního sektoru a průmyslových odvětví považovaných za strategická, zejména prostřednictvím vlastnictví a/nebo jmenováním a obměnou klíčových pracovníků; navíc zakládání stranických buněk je povinné ve všech podnicích s více než třemi členy strany (34) (viz také 785. bod odůvodnění), a to jak státních, tak soukromých, a stranické struktury v podnicích si často nárokují právo podílet se na operativním rozhodování podniků (viz také 786. bod odůvodnění). Všechny tyto kontrolní mechanismy poskytují Komunistické straně Číny pevnou kontrolu nad ekonomikou země a umožňují jí formulovat a provádět hospodářskou politiku v souladu s jejími strategickými úvahami a prioritami.

(202)

Zaměření čínského hospodářství je do značné míry určováno propracovaným systémem plánování, který stanoví priority a předepisuje, na které cíle se musí ústřední vláda a místní orgány státní správy zaměřit. Příslušné plány existují na všech úrovních státní správy a zahrnují všechna odvětví hospodářství. Cíle stanovené nástroji plánování mají závaznou povahu a orgány na každé úrovni státní správy sledují plnění plánů orgány na příslušné nižší správní úrovni. Systém plánování v ČLR celkově vede k tomu, že zdroje jsou přidělovány do odvětví označených vládou za strategická nebo jinak politicky významná, místo aby byly alokovány v souladu s tržními silami (35).

(203)

Pro přidělování zdrojů v souladu s politickými prioritami čínské vlády má pro čínské orgány zásadní význam instrumentalizace finančního sektoru. Čínskému finančnímu systému nadále dominuje bankovní sektor, který stát kontroluje (viz také oddíl 3.5.1, zejména pododdíl 3.5.1.3), a to jak prostřednictvím vlastnictví (viz 465. bod odůvodnění), tak prostřednictvím osobních vazeb. V souladu s tím má čínská vláda jako většinový/kontrolní akcionář pravomoc jmenovat nejdůležitější pozice ve vedení státem vlastněných politických bank (viz 454. bod odůvodnění), jakož i bank částečně nebo plně vlastněných samotným státem nebo státem vlastněnými právnickými osobami (viz 468. bod odůvodnění).

(204)

Kromě toho stanovy velkých čínských bank pravidelně obsahují zvláštní kapitolu o vytvoření stranického výboru (36). Například podle stanov Industrial and Commercial Bank of China (Průmyslová a obchodní banka Číny, „ICBC“) „předseda představenstva banky a tajemník stranického výboru je tatáž osoba“ (37). Článek 53 uvádí povinnosti stranického výboru, včetně kontroly praktického provádění stranických a státních rozhodnutí v bance. Výbor strany se rovněž podílí na výběru a hodnocení zaměstnanců, společně s představenstvem. A konečně, výbor strany se má podílet na projednávání „hlavních provozních otázek, otázek řízení a hlavních otázek týkajících se zájmů zaměstnanců a předkládat připomínky a návrhy“ (38). Kromě toho musí být podle ustanovení týkajících se představenstva před rozhodnutím o podstatných otázkách konzultován stranický výbor (39). Stanovy Agricultural Bank of China (Čínská zemědělská banka, „ABC“) obsahují totožnou formulaci o zřízení stranického výboru v článku 58 a o zapojení výboru do projednávání zásadních otázek v článku 161 (40).

(205)

Kromě schopnosti čínské vlády kontrolovat bankovní sektor prostřednictvím vlastnictví a organizačního uspořádání vykonává čínská vláda kontrolu nad tímto sektorem také s ohledem na platné čínské právní předpisy (analýza příslušných regulačních dokumentů viz oddíl 3.5.1.5), které vyžadují, aby banky při přijímání finančních rozhodnutí respektovaly cíle průmyslové politiky země.

(206)

Závěrem lze říci, že všechny tyto prvky ukazují, že struktura právního a politického systému v ČLR se opírá o pevnou kontrolu vlády nad všemi aspekty hospodářství a obchodu, neboť jsou centrálně řízeny a kontrolovány čínskou vládou. Hospodářské subjekty jsou nedílnou součástí tohoto systému nikoliv jako subjekty volného trhu, jejichž cílem je přijímat obchodní rozhodnutí čistě na základě ekonomické logiky a maximalizace zisku, ale spíše jako jeden ze zásadních aktérů, kteří provádějí zastřešující politiky a jejich konkrétní cíle stanovené vládou na centrální úrovni.

3.2.   Vládní plány a politiky na podporu odvětví BEV

(207)

Na základě těchto skutečností Komise zjistila, že všechny subvence nebo programy subvencí, které jsou předmětem posouzení, jsou součástí provádění centrálního plánování čínské vlády na podporu výrobního odvětví BEV z následujících důvodů.

(208)

Čínská vláda považuje odvětví BEV za odvětví strategického významu a přinejmenším od roku 2010 soustavně zdůrazňuje politickou podporu urychleného rozvoje tohoto odvětví. Tato kategorizace má velký význam, protože se na daná odvětví vztahuje řada konkrétních politik a podpůrných opatření, která jsou určena k podpoře rozvoje v každém odvětví (41).

(209)

To je patrné z řady dokumentů průmyslové politiky, které byly postupně zaváděny nejméně od roku 2010 a které jsou uvedeny níže.

Rozhodnutí Státní rady č. 40 o vyhlášení a provedení „Dočasných pravidel o podpoře průmyslové restrukturalizace“

(210)

Rozhodnutí č. 40 Státní rady Čínské lidové republiky je právní dokument vydaný v roce 2005, jehož cílem je podpořit průmyslovou restrukturalizaci v Číně podporou rozvoje odvětví vyspělých technologií a odstraněním zastaralých výrobních kapacit. „Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“, který je prováděcím opatřením rozhodnutí č. 40, stanoví základ pro řízení investičních směrů určením průmyslových odvětví, která by měla mít zvýhodněný přístup k úvěrům. Je rovněž vodítkem pro čínskou vládu při řízení investičních projektů a při stanovení a prosazování politik v oblasti veřejných financí, daní, úvěrů, pozemků, dovozu a vývozu. Národní komise pro rozvoj a reformy (dále jen „NDRC“) vydala a později změnila Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci, a to v únoru 2013 a v roce 2019.

(211)

V dokumentech z roku 2013 i 2019 se o výrobní odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie, které zahrnuje i BEV, hovoří jako o podporovaném odvětví.

Rozhodnutí Státní rady z roku 2010 o urychlení rozvoje nově vznikajících strategických odvětví

(212)

V rozhodnutí Státní rady o urychlení rozvoje nově vznikajících strategických odvětví (42) z roku 2010 určila čínská vláda odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie mezi výrobní odvětví, která mají být prioritně modernizována.

(213)

Podle článku II tohoto rozhodnutí se čínská vláda zavázala „přednostně podporovat a rozvíjet taková odvětví, jako je ukládání energie, ochrana životního prostředí, informační technologie nové generace, biologie, výroba špičkových zařízení, nové zdroje energie, nové materiály, automobily využívající nové zdroje energie atd.

(214)

Rozhodnutí rovněž obsahovalo výslovný dlouhodobý cíl rozvoje tohoto odvětví, který zahrnoval i vytvoření celosvětově působících velkých podniků: „Do roku 2020 se […] nové zdroje energie, nové materiály a odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie stanou průkopnickými odvětvími národního hospodářství. Podstatně se zlepší inovační schopnost, ovládneme řadu klíčových a základních technologií a v některých oblastech dosáhneme světové špičky. Vznikne skupina velkých podniků s mezinárodním vlivem a skupina energických malých a středních podniků.“ (43)

(215)

Určení vozidel využívajících nové zdroje energie za strategické výrobní odvětví naznačilo všem úrovním státní správy, jakou důležitost přikládá čínská vláda tomuto odvětví, a bylo tak jasně dáno najevo, že další politiky na podporu tohoto výrobního odvětví na ústřední úrovni budou následovat a očekávají se i na nižších úrovních státní správy.

Plán rozvoje energeticky úsporných vozidel a vozidel využívajících nové zdroje energie (2012–2020)

(216)

Podpora rozvoje výrobního odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie se dostala již do 12. národního pětiletého plánu (44) na období 2011–2015 a byla konkrétněji formulována v Plánu rozvoje energeticky úsporných vozidel a vozidel využívajících nové zdroje energie (2012–2020) (45), kde se uvádí, že „vozidla využívající nové zdroje energie uvedená v tomto plánu zahrnují především čistě elektrická vozidla, plug-in hybridní vozidla a vozidla s palivovými články. Energeticky úsporná vozidla se vztahují na vozidla se spalovacím motorem jako hlavním pohonným systémem […].“ (46)

(217)

Plán dále upřesňuje, že zatímco „čínská vozidla využívající nové zdroje energie mají v podstatě základ pro rozvoj industrializace a klíčové technologie, jako jsou baterie, motory, elektronické řízení a systémová integrace, dosáhly významného pokroku a čistě elektrická vozidla a plug-in hybridní vozidla začala být v malém měřítku uváděna na trh“, hlavní překážky rozvoje tohoto odvětví přetrvávají: „klíčové technologie čínských vozidel využívajících nové zdroje energie a některé klíčové konstrukční části ještě neprorazily, náklady na výrobky jsou vysoké, opatření na podporu odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie nejsou dokonalá a industrializace tohoto odvětví a jeho tržní vývoj jsou omezené; nebyly plně zvládnuty klíčové technologie úspory energie u vozidel […]“.

(218)

Na základě těchto skutečností formulovala čínská vláda celkový cíl průmyslové politiky pro toto odvětví takto: „musíme se chopit příležitosti, využít nasazení, urychlit kultivaci a rozvoj energeticky úsporného automobilového průmyslu a automobilového průmyslu využívajícího nové zdroje energie, podpořit optimalizaci a modernizaci automobilového průmyslu a uskutečnit transformaci z velkého automobilového průmyslu na automobilovou průmyslovou velmoc.“

(219)

V plánu byly rovněž stanoveny metody, jak těchto cílů dosáhnout, které se opírají především o vládní podpůrné mechanismy: „Řídit se kombinací vládních pokynů a tržních podnětů. V období průmyslové kultivace budeme aktivně plnit úlohu plánovacích pokynů a politických pobídek, shromažďovat vědecké a technologické a průmyslové zdroje, podporovat vývoj a výrobu energeticky úsporných vozidel a vozidel využívajících nové zdroje energie a řídit spotřebu na trhu. Jakmile průmysl dosáhne své zralosti, plně využijeme hybnou roli trhu v průmyslovém rozvoji […].“ (47)

(220)

Tento článek plánu stanoví, že tržní pokyny čínské vlády se vztahují nejen na výrobu hotových vozidel využívajících nové zdroje energie, ale také na jejich součásti: „Dodržovat kombinaci kultivace výrobních odvětví a posilování podpůrných zařízení. S celým vozidlem jako vedoucím prvkem kultivovat a řídit urychlený rozvoj průmyslového řetězce, jako jsou napájecí baterie, motory, automobilová elektronika, pokročilé spalovací motory a vysoce účinné převodovky“. (48)

(221)

Po stanovení cílů a metod k jejich dosažení se plán zaměřil na stanovení konkrétních (výstupních) cílů: „Do roku 2015 dosáhne kumulativní výroba a prodej čistě elektrických vozidel a plug-in hybridních vozidel 500 000 kusů; do roku 2020 dosáhne výrobní kapacita čistě elektrických vozidel a plug-in hybridních vozidel 2 milionů kusů a kumulativní výroba a prodej překročí 5 milionů kusů […].“ (49) V plánu byly nakonec uvedeny mechanismy vládní podpory, na které by mělo odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie nárok, jež zahrnují oblasti, jako je pomoc související s tvorbou mezinárodních norem nebo nábor a kultivace talentů, přičemž vládní podpora se soustředila na různé formy finanční podpory, rozdělené do následujících oblastí:

granty („ Ústřední vláda zajišťuje finanční prostředky na vhodnou podporu realizace projektů technologických inovací v oblasti energeticky úsporných vozidel a vozidel využívajících nové zdroje energie, vede podniky ke zvýšení investic do vývoje technologií, inženýrství, tvorby norem, uplatnění na trhu a dalších fází vývoje a buduje systém technologických inovací, který spojuje výrobu, vzdělávání a výzkum; poskytuje subvence na představování úspor energie a vozidel využívajících nové zdroje energie v oblasti veřejných služeb a na soukromý nákup vozidel využívajících nové zdroje energie a podporuje spotřebitele v nákupu a používání energeticky úsporných vozidel […].“);

podpora daňové politiky („ Podniky vyrábějící energeticky úsporná vozidla a vozidla využívající nové zdroje energie a jejich klíčové díly a konstrukční části, které jsou uznány jako způsobilé pro daňové pobídky u technologicky vyspělých podniků, mohou využívat příslušné preferenční politiky v souladu se zákonem. “);

podpora finančních služeb („ Vést finanční instituce k zavádění systémů řízení a hodnocení úvěrů s cílem podpořit rozvoj energeticky úsporných odvětví a odvětví vyrábějících vozidla využívající nové zdroje energie, aktivně podporovat inovace finančních produktů, jako je financování zástav duševního vlastnictví a financování průmyslového řetězce, urychlit zavádění víceúrovňového systému záruk zahrnujícího finanční příspěvky a investice do sociálního kapitálu, komplexně využívat kompenzace rizik a další politiky a prosazovat zvýšenou finanční podporu. “) a

podpora rizikového kapitálu („ Fond rizikového kapitálu pro vozidla využívající nové zdroje energie, který splňuje požadavky, může požádat o centrální finanční účast v souladu s předpisy a vést sociální fondy k tomu, aby různými způsoby investovaly do výrobního odvětví energeticky úsporných vozidel a vozidel využívajících nové zdroje energie “).

Poradní pokyny pro urychlení podpory a uplatnění vozidel využívajících nové zdroje energie

(222)

V roce 2014 vydala státní rada „Poradní pokyny pro urychlení podpory a uplatnění vozidel využívajících nové zdroje energie“ (50) (Guobanfa [2014] č. 35) (uváděné také jako „Poradní pokyny pro vozidla využívající nové zdroje energie“). Poradní pokyny pro vozidla využívající nové zdroje energie mají v úmyslu „propojit dominantní postavení na trhu s vládní podporou“ (51) a předpokládají různé formy vládní podpory rozvoje tohoto odvětví, jako jsou místní plány na podporu vozidel využívajících nové zdroje energie, nákupy subvencí, finanční podpora, dluhopisy atd.

(223)

Cíle a pokyny obsažené ve 14. pětiletém plánu jsou často doplněny prováděcími plány, akčními plány, poradními pokyny, pokyny atd. Poradní pokyny jsou dokumenty vydávané vládou, jejichž cílem je usměrnit chování průmyslu tak, aby bylo dosaženo politických cílů vlády v konkrétních odvětvích. Přestože jsou poradní pokyny v čínském právním systému považovány za návodné dokumenty, poukazují na konkrétní zásahy státu do utváření různých odvětví čínské ekonomiky (52). To platí zejména pro poradní pokyny pro vozidla využívající nové zdroje energie, které obsahují jak pokyny shora místním samosprávám, aby formulovaly plány a pobídky na podporu vozidel využívajících nové zdroje energie, tak i směrnice na centrální úrovni o přidělování finančních prostředků na odměňování měst a podniků, které dosahují obzvláště dobrých výsledků v podpoře vozidel využívajících nové zdroje energie, a také daňové, finanční a investiční pobídky ze strany vládních orgánů, finančních institucí atd. Poradní pokyny jsou proto dalším nástrojem, který státní orgány používají k přímé kontrole způsobu, jakým odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie rozvíjí čínský 13. národní pětiletý plán.

(224)

Podobné formulace týkající se podpory tohoto odvětví lze nalézt ve všech nedávných vládních politických dokumentech, počínaje 13. národním pětiletým plánem na léta 2016–2020 (53). Podle oddílu 1 kapitoly 23 13. pětiletého plánu má čínská vláda v úmyslu „podporovat rozvoj informačních technologií nové generace, vozidel využívajících nové zdroje energie, biotechnologií, ekologických a nízkouhlíkových technologií, špičkového vybavení a materiálů a digitálního kreativního průmyslu.“

(225)

Kromě toho je v téže kapitole 13. pětiletého plánu uvedena řada politik, které hodlá čínská vláda použít k podpoře plného rozvoje tohoto odvětví, a to od nezbytných zdrojů po konečný výrobek, a sice: i) „podporovat používání vozidel využívajících nové zdroje energie; ii) motivovat k používání vozidel využívajících nové zdroje energie v městské hromadné dopravě a taxislužbě; iii) vyvíjet plně elektrická vozidla a hybridní elektrická vozidla se zaměřením na pokrok v klíčových technologických oblastech, jako je energetická hustota baterií a jejich teplotní přizpůsobivost; iv) usnadnit rozvoj sítě dobíjecích zařízení a služeb, které jsou vzájemně kompatibilní a podléhají jednotným normám […]; v) zajistit, aby celkový počet vyrobených a prodaných vozidel využívajících nové zdroje energie v Číně dosáhl pěti milionů; vi) posílit úsilí o zpětný odběr a likvidaci použitých baterií z vozidel využívajících nové zdroje energie.“ (54)

Made in China 2025

(226)

V roce 2015 zveřejnila čínská vláda svou dlouhodobou komplexní průmyslovou strategii známou jako Made in China 2025. (55) Tato strategie stanovila milníky pro modernizaci vybraných výrobních odvětví v zemi do roku 2020 a 2025 a zopakovala záměr čínské vlády „[p]okračovat v podpoře vývoje elektrických vozidel a vozidel s palivovými články, zvládnout klíčové technologie nízkouhlíkových, informatizovaných a inteligentních automobilů, zlepšit technické a průmyslové možnosti klíčových technologií, jako jsou startovací baterie, hnací motory, vysoce účinné spalovací motory, pokročilé převodovky, lehké materiály a inteligentní řízení, vytvořit kompletní průmyslový systém a systém inovací od klíčových konstrukčních částí až po úplná vozidla, a podporovat integraci energeticky úsporných vozidel a vozidel využívajících nové zdroje energie s nezávislými značkami na mezinárodně vyspělé úrovni“ (56) a v souladu s tím „[o]rganizovat a provádět řadu speciálních projektů a velkých projektů pro inovace a industrializaci velkých letadel, leteckých motorů a plynových turbín, civilního letectví a kosmonautiky, inteligentních ekologických vlaků, energeticky úsporných vozidel a vozidel využívajících nové zdroje energie, zařízení pro námořní inženýrství a lodí s vyspělými technologiemi, kompletních sad zařízení pro inteligentní sítě, špičkových CNC strojů, zařízení pro jadernou energetiku a špičkových zdravotnických zařízení.“ (57)

(227)

Pro dosažení těchto cílů zdůrazňuje strategie Made in China 2025 potřebu „[p]rohloubit reformu ve finanční oblasti, rozšířit finanční kanál pro zpracovatelský průmysl a snížit finanční náklady, [v]yužít výhod financování politiky, financování rozvoje a komerčního financování a zvýšit podporu nové generace informačních technologií a špičkového vybavení, nových materiálů, [p]odpořit Čínskou exportní a importní banku, aby zvýšila služby pro zpracovatelský průmysl v rámci své obchodní činnosti, podpořit Čínskou rozvojovou banku, aby zvýšila úvěry pro zpracovatelské podniky, a nasměrovat finanční instituce k inovacím produktů a obchodů, které jsou vhodné pro charakteristiky zpracovatelských podniků.“ (58)

(228)

Strategie dále předpokládá využití fiskálních nástrojů: „Plně využívat stávající kanály, posílit podporu finančních prostředků pro zpracovatelský průmysl, zaměřit se na klíčové oblasti transformace a modernizace zpracovatelského průmyslu, jako je […] špičkové vybavení, […] a vytvořit příznivé politické prostředí pro rozvoj zpracovatelského průmyslu. Využívat partnerství veřejného a soukromého sektoru […] k tomu, aby se sociální fondy podílely na výstavbě velkých projektů, technologických inovacích v podnicích a výstavbě klíčových infrastruktur zpracovatelského průmyslu. Inovovat prostředky finanční podpory, změnit „podporu výstavby“ na „podporu provozu“ a zlepšit účinnost využití finančních1 prostředků.“ (59)

Nařízení o normách pro výrobní odvětví automobilových elektrických baterií

(229)

Komise rovněž zjistila, že v roce 2015 vydalo ministerstvo průmyslu a informačních technologií „Nařízení o normách pro odvětví automobilových elektrických baterií“ (60) (dále jen „nařízení o normách“), aby „řídilo a regulovalo zdravý vývoj výrobního odvětví automobilových elektrických baterií. […] Stát podporuje podniky vyrábějící elektrické baterie pro automobilový průmysl s cílem zlepšit je a posílit, zavést specifikace výroby výrobku a systémy zajištění kvality, posílit technologické inovace a inovace v oblasti řízení, zlepšit úroveň výzkumu a vývoje výrobků a výroby a zvýšit výkonnost a kvalitu výrobků s cílem splnit potřeby rozvoje průmyslu vozidel využívajících nové zdroje energie“. (61) Nařízení stanoví požadavky na podniky vyrábějící elektrické baterie, které mohou požádat o zařazení do katalogu podniků splňujících požadavky, přičemž jedním z nich je být výrobcem a dodavatelem „automobilových výrobků na území Čínské lidové republiky (kromě Tchaj-wanu, Hongkongu a Macaa)“  (62) . V důsledku toho „[b]ude seznam podniků zahrnutých do oznámení sloužit jako hlavní základ pro příslušnou politickou podporu“  (63) . Po tomto oznámení byly zveřejněny čtyři vydání katalogu podniků, které splňují podmínky stanovené v nařízení o normách, přičemž do něj nebyl zařazen žádný zahraniční výrobce elektrických baterií (64). Navzdory skutečnosti, že požadavky byly v roce 2019 zrušeny oznámením č. 22 Ministerstva průmyslu a informačních technologií (MIIT) Čínské lidové republiky (65), lze předpokládat, že existence katalogu podniků vyrábějících elektrické baterie poskytla čínským výrobcům baterií konkurenční výhodu oproti zahraničním výrobcům v době, kdy bylo odvětví elektrických baterií v počátcích svého rozvoje.

Akční plán pro podporu rozvoje odvětví baterií pro vozidla využívající nové zdroje energie

(230)

Akční plán pro podporu rozvoje odvětví baterií pro vozidla využívající nové zdroje energie (66) z roku 2017 vysvětluje, že napájecí baterie jsou středobodem elektromobilů a klíčem k rozvoji průmyslu vozidel využívajících nové zdroje energie. Po více než deseti letech vývoje dosáhl průmysl napájecích baterií v zemi velkého pokroku. Současný výkon, kvalita a cena výrobků s napájecí baterií však zatím neodpovídají potřebám propagace a popularizace vozidel využívajících nové zdroje energie, zejména pokud jde o základní klíčové materiály, technologii systémové integrace, výrobní zařízení a postupy atd. Plán byl vypracován s cílem urychlit zlepšení vývojových možností a úrovně odvětví elektrických autobaterií v zemi a podpořit zdravý a udržitelný rozvoj odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie.

(231)

Realizace projektu modernizace napájecích baterií ze strany MIIT a Ministerstva vědy a techniky se opírá o národní vědeckotechnické plány (zvláštní projekty, fondy) a další celkové typy podpory výzkumu a vývoje napájecích baterií s cílem dosáhnout v roce 2020 jednotné měrné energie více než 300 Wh/kg, neustále zlepšovat výkonnost výrobků a urychlit realizaci zavedení a použití výrobků na vysoké úrovni. Cílem bylo povzbudit přední společnosti vyrábějící napájecí baterie ke spolupráci s navazujícími špičkovými zdroji, soustředit se na průlom v klíčových technologiích materiálů a komponentů, bateriových článků a systémů, výrazně zlepšit výkon a bezpečnost výrobků z napájecích baterií a usilovat o dosažení jednotné jednotky 350 Wh/kg a industrializaci a použití nových lithium-iontových výrobků se systémem 260 Wh/kg ve vozidlech.

(232)

Plán rovněž předpokládá zvýšení politické podpory, spoléhání se na řídící roli vládních investic do sociálního kapitálu, podporu využívání sociálního kapitálu k vytvoření fondů pro rozvoj průmyslu elektrických baterií a zvýšení podpory technologií pro industrializaci elektrických baterií. Podle plánu budou výrobky s elektrickými bateriemi, pokud splní podmínky, osvobozeny od spotřební daně podle předpisů; pokud společnosti vyrábějící elektrické baterie splní podmínky, budou moci využívat zvýhodněné daňové politiky pro high-tech podniky, transfer technologií a vývoj technologií podle předpisů.

Čínský 14. národní pětiletý plán

(233)

14. národní pětiletý plán (67) na období 2021–2026, který se neodchyluje od strategie Made in China 2025, ukazuje, že politika čínské vlády upřednostňovat a podporovat odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie pokračovala a ve skutečnosti se stále rozšiřuje. Podle čl. IX plánu se čínské orgány zavázaly „zvýšit přidanou hodnotu strategických nově vznikajících průmyslových odvětví na více než 17 % HDP“. Pro odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie jakožto jednoho ze strategických nově vznikajících odvětví tento závazek zahrnuje „dosažení průlomu v klíčových technologiích, jako jsou vysoce bezpečné elektrické baterie, vysoce účinné hnací motory a vysoce výkonné elektrické systémy pro vozidla využívající nové zdroje energie, a urychlení výzkumu a vývoje klíčových konstrukčních částí, jako jsou základní technologické platformy pro inteligentní (propojená) vozidla, softwarové a hardwarové systémy, podvozky „steer-by-wire“ a inteligentní terminály.“ (68)

(234)

Vzhledem k povaze čínského systému plánování musí všechny příslušné orgány dodržovat a provádět plány vyšší úrovně – např. 12., 13. nebo 14. národní pětiletý plán. Vnitrostátní plány v tomto ohledu stanoví výslovné povinnosti, např. článek LXV 14. národního pětiletého plánu, podle něhož vláda „posílí organizaci, koordinaci a dohled nad prováděním tohoto plánu a zavede a zlepší mechanismy sledování a hodnocení plánování a provádění, soulad s politikami a posuzování a dohledu.“ Stejně tak orgány na nižších úrovních „musí vytvořit příznivé politické, institucionální a právní prostředí. Roční plány budou provádět cíle rozvoje a klíčové úkoly navržené v tomto plánu.“ (69)

(235)

Zásadní je, že se čínská vláda jednoznačně zavazuje poskytnout finanční podporu a podporu ve formě dalších výrobních faktorů – například půdy – projektům a odvětvím uvedeným v plánu: „[b]udeme se držet zásady plánu, který udává směr, s fiskálními výdaji jako zárukou, financemi jako podporou a koordinací s ostatními politikami. […] Budeme trvat na tom, aby veřejné fiskální výdaje byly podřízeny veřejné politice a sloužily jí, posílíme finanční podporu hlavních národních strategických úkolů, posílíme koordinaci střednědobých finančních plánů a ročních rozpočtů, vládních investičních plánů a provádění tohoto plánu a upřednostníme centrální fiskální fondy pro hlavní úkoly a hlavní technické projekty uvedené v tomto plánu. Budeme trvat na tom, aby se projekty řídily plánem a aby se finanční prostředky a výrobní faktory řídily projekty, vypracujeme na základě tohoto plánu seznam velkých technických projektů, zjednodušíme schvalovací postupy pro projekty uvedené na seznamu a zajistíme, aby se výběr místa, nabídka pozemků a kapitálové potřeby staly prioritou. Potřeby pozemků pro jednotlivé velké technické projekty zajišťuje jednotně stát.“ (70)

(236)

Tento prováděcí mandát proto vede k tomu, že příslušné vládní orgány zavedly celou síť dalších politických nástrojů, zejména dlouhodobý národní odvětvový plán, konkrétně Plán rozvoje výrobního odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie (2021–2035) (71), který nahradil odpovídající plán na období 2012–2020, jak je uvedeno v 216. až 224. bodě odůvodnění.

Plán rozvoje výrobního odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie (2021–2035)

(237)

Plán rozvoje výrobního odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie stanoví následující vizi: „Do roku 2025 se výrazně zvýší konkurenceschopnost čínského trhu s vozidly využívajícími nové energie, dojde k zásadnímu pokroku v klíčových technologiích, jako jsou elektrické baterie, hnací motory a provozní systémy vozidel, a komplexně se zvýší úroveň bezpečnosti. Průměrná spotřeba energie nových čistě elektrických osobních vozidel klesla na 12,0 kWh/100 km, objem prodeje vozidel využívajících nové zdroje energie dosáhl přibližně 20 % celkového prodeje nových vozidel a vysoce autonomní vozidla dosáhla v omezených oblastech a specifických scénářích komerčního využití a výrazně se zlepšil komfort dobíjení a výměnných služeb.“ (72)

(238)

K dosažení tohoto cíle uvádí plán různé kroky, které je třeba podniknout. Některé z nich předpokládají horizontální vládní podporu tohoto výrobního odvětví, například „zlepšit podpůrnou kapacitu veřejných služeb, jako je přenos technologií, informační služby, školení talentů, financování projektů a mezinárodní výměny“ (73), „účinně provádět politiku finančních subvencí“ (74) nebo „[z]avádět preferenční daňové politiky týkající se vozidel využívajících nové zdroje energie“ (75). Jiné kroky se zaměřují na konkrétní konstrukční části vozidel nebo jednotlivé prvky hodnotového řetězce vozidel využívajících nové zdroje energie, například „[p]obízet podniky, aby zlepšily schopnost zaručit klíčové zdroje, jako je lithium, nikl, kobalt a platina“, „[p]osílit energetickou interakci mezi vozidly využívajícími nové zdroje energie a rozvodnou sítí“ (76), „[u]rychlit výstavbu dobíjecí a výměnné infrastruktury“ (77), nebo „[p]odporovat využívání stávajících míst a zařízení k provádění integrovaných služeb v oblasti dodávek ropy, plynu, vodíku a elektřiny“ (78).

Prováděcí stanoviska NDRC k posílení vozidel využívajících nové zdroje energie

(239)

V lednu 2024 zveřejnila NDRC reformní doporučení týkající se integrace vozidel využívajících nové zdroje energie do plánování čínské energetické sítě. Kromě interakce mezi vozidlem a sítí tato doporučení zahrnují také podporu inovací a sjednocení norem v odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie s cílem „podpořit výzkum klíčových technologií a klíčového vybavení, posílit hlavní role inovací v podnicích a řídit vývoj pomocí inovací. Urychlit formulaci a revizi norem a řídit spolupráci a standardizovaný rozvoj odvětví.“ (79)

Plány provincií a obcí

(240)

Podpůrná opatření uvedená v Plánu rozvoje výrobního odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie (2021–2035) se odrážejí – a promítají se do přesnějších směrů – v příslušných plánech provincií a obcí (80).

(241)

Plány provincií obsahují podrobnější informace o tom, jak by se cíle centrálních plánů měly promítnout do politik v jednotlivých provinciích, a to formou opatření, která jsou uvedena jako příklady níže.

(242)

Obecnou vládní kontrolu nad tímto odvětvím zajišťuje například plán rozvoje výrobního odvětví vozidel využívajících nové zdroje v provincii An-chuej v rámci 14. pětiletého plánu: „Vládní pokyny, vedoucí postavení na trhu. Plně využívat roli vlády v různých ohledech, jako je návrh na nejvyšší úrovni, výstavba platformy, předvádění, aplikace a propagace atd. Posílit politickou podporu a dále vytvářet prostředí, které povede k soustředění špičkových výrobních faktorů ve výrobním odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie. Řídit se poptávkou na trhu, plně využít rozhodující úlohu trhu při rozdělování zdrojů, posílit klíčové postavení podniků při výběru technologických řešení a rozvržení výrobních kapacit, podpořit lepší kombinaci efektivního trhu s příznivě nakloněnou vládou a vytvořit prostředí dynamického rozvoje“ (81).

(243)

Tento plán provincie dále stanovil podrobné výrobní cíle: „Usilovat o to, aby do roku 2025 rozsah výrobního odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie v tomto městě přesáhl 700 miliard RMB a výrobní kapacita úplných vozidel přesáhla 3 miliony, podpořit deset podniků částkou ve výši 10 miliard RMB a zajistit, aby se hodnota a objem výroby umístily na prvním místě v zemi; vytvořit systém výrobního odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie a jejich součástí s komplexním uspořádáním a přiměřenou strukturou, přičemž roční výrobní kapacita baterií přesáhne 300 GWh a roční výrobní kapacita systémů hnacích motorů přesáhne 3 miliony sad,“ (82) a podpora investic do zařízení a projektů: „Usilovat o to, aby bylo do roku 2025 na národní úrovni vybudováno jedno inovační centrum pro výrobní odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie, pět veřejných inovačních center, a podpořit do roku 2025 jeden projekt inovace obchodního modelu, jakož i deset nových inovačních platforem na vyšší úrovni, než je úroveň provincie“ (83).

(244)

Kvalitní plán rozvoje automobilového průmyslu v provincii An-chuej podle 14. pětiletého plánu vysoce kvalitního rozvoje navíc stanoví podporu investic v průmyslových parcích: „Urychlit a podpořit výstavbu průmyslového parku Sin-čchiao pro inteligentní elektrická vozidla a vytvořit průmyslový klastr světové úrovně pro inteligentní elektrická vozidla s kompletním průmyslovým řetězcem a integrací výzkumu a vývoje a výroby, předváděním a aplikací, jakož i výrobního odvětví a podpůrných služeb. Podpořit dlouhodobé plánování rozvoje a uspořádání průmyslového parku Sin-čchiao společnosti NIO a vytvořit v něm týmy pro výzkum a vývoj, výrobu, marketing a řízení. Založit výzkumné, vývojové a inovační centrum společnosti NIO, provádět inovativní výzkum a vývoj v oblasti úplných vozidel, základních konstrukčních částí a autonomního řízení, vytvořit celosvětově konkurenceschopný a špičkový inovační řetězec; přilákat pracovníky výzkumu a vývoje a technické pracovníky a snažit se vytvořit místo inovací, kde se budou scházet talenty na vysoké úrovni. (…) Odhaduje se, že po dokončení parku bude konečná kapacita výroby vozidel 1 milion vozidel ročně a kapacita výroby baterií 100 GWh ročně“ (84).

(245)

Dále byla věnována pozornost podpoře vývozu: „Podporovat elektronické obchodování společností dodávajících konstrukční části, budovat veřejné zahraniční sklady pro vývoz výrobků, sdílet kanály na zahraniční trhy a systémy servisní podpory. Vytvořit nástroje, jako jsou obchodní platformy pro dovoz a vývoz, zahraniční průmyslové parky a obchodní parky, a řídit rozvoj klastrů čínských zahraničních investičních podniků. (...) Do roku 2025 vyveze společnost Chery Automobile 500 000 vozidel ve vývozní hodnotě 5 miliard USD. Podporovat společnost Chery v dalším zvyšování její mezinárodní konkurenceschopnosti, (…) zaměřit se na expanzi na strategické trhy, jako je Evropa, Severní Amerika a země ASEAN (…). Podporovat společnost NIO při expanzi na evropský trh. Podporovat společnost NIO v provádění „plánu Marco Polo“, přijmout diferencovanou cestu rozvoje a změnit „čínský model společnosti NIO“ na „zahraniční model společnosti NIO“ podle místních podmínek. (…) Podpořit společnost NIO, aby pokračovala v expanzi na evropský trh, aby do roku 2025 expandovala na pět národních trhů a aby si vybrala příležitosti k výstavbě továren v zahraničí“ (85).

(246)

14. pětiletý plán pro vysoce kvalitní rozvoj výrobního odvětví provincie Kuang-tung stanoví vládní kontrolu zeměpisného rozdělení výrobního odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie: „Spoléhejte na města Kuang-čou, Šen-čen, Ču-chaj, Fo-šan, Čao-čching, Tung-kuan, Chuej-čou, Čan-ťiang, Mao-ming, Šan-wej, Jün-fu a další města a urychlete tempo vývoje vozidel využívajících nové zdroje energie. Kuang-čou urychlí výstavbu základen pro výrobu vozidel využívajících nové zdroje energie a podpoří rychlou industrializaci modelů vozidel využívajících nové zdroje energie. Šen-čen, jehož jádrem je okres Pching-šan, vybuduje průmyslovou základnu pro vozidla využívající nové zdroje energie na národní úrovni. Ču-chaj, jehož jádrem je okres Ťin-wan, se zaměří na rozvoj výroby úplných vozidel využívajících nové zdroje energie, materiálů pro lithiové baterie, pohonných jednotek, zařízení pro dobíjení baterií a klíčových konstrukčních částí vozidel využívajících nové zdroje energie“ (86).

(247)

14. pětiletý plán rozvoje výrobního odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie provincie Kuej-čou dále stanoví podporu klíčových projektů souvisejících s díly a konstrukčními částmi: „Podpořit budování klíčových projektů. Urychlit a podpořit projekt výroby elektrických baterií skupinou BYD ve městě Kuej-jang s roční produkcí 10 GWH, projekt výroby elektrických baterií pro využívání nových zdrojů energie společnosti Evergrande (první etapa), projekt vodíkových palivových článků společnosti Dongfang Electric, projekt výroby fosforečnanu železnato-lithného společnosti Anda Technology s kapacitou 30 000 tun ročně a podpůrné stavební projekty, jakož i projekt inteligentní výrobní technické transformace a rozšíření fosforečnanu železnato-lithného s kapacitou 20 000 tun ročně, projekt technické transformace recyklace odpadních baterií pro vozidla využívající nové zdroje energie společnosti Anda Technology s kapacitou 50 000 tun ročně, projekty společnosti Wuchuan Automobile na výrobu jednoho milionu tun automobilových hliníkových slitin tlakovým litím, projekt výrobní linky kokil pro brzdy pro automobily Baike, řada klíčových projektů, jako je projekt klastrové základny pro inteligentní výrobní odvětví v provincii Kuej-čou v zóně hospodářského a technologického rozvoje Kuej-jang, projekt výstavby výrobní linky nových materiálů společnosti Zhenhua s roční produkcí 12 000 tun katodových materiálů pro lithium-iontové baterie (Ša-wen druhá etapa).“ (87).

(248)

Také další provinční a městské plány zmiňují rozvoj strategických rozvíjejících se odvětví, mezi nimiž jsou zmíněna i elektrická vozidla, například Peking (88), Šanghaj (89), Tchien-ťin (90), Ťiang-su (91)a Šen-si (92).

(249)

V některých ročních plánech provincií je rovněž uvedena podpora konkrétních společností vyrábějících vozidla využívající nové zdroje energie, např. v Prováděcím plánu pro urychlení rozvoje výrobního odvětví automobilů využívajících nové zdroje energie v Šanghaji: „Podpořit společnost SAIC Motor ve vývoji vozidel využívajících nové zdroje energie. Do roku 2025 bude prodej osobních vozidel vlastní značky a vozidel využívajících nové zdroje energie představovat více než 30 % a prodej vozidel využívajících nové zdroje energie skupiny bude představovat více než 20 %, čímž bude zajištěna nezávislá kontrola nad základními technologiemi a komplexní pozice síly a vedoucí postavení na domácím trhu. Podporovat domácí a zahraniční silné společnosti se špičkovými technologiemi, aby investovaly do kompletní výroby vozidel a projektů výzkumu a vývoje v Šanghaji“ (93).

(250)

Přední společnosti v oblasti vozidel využívajících nové zdroje energie a konkrétně BEV jsou často označovány v plánech provincií a obcí jako vzor pro další rozvoj tohoto výrobního odvětví prostřednictvím státní podpory. V plánu budování značky pro výrobní odvětví automobilů využívajících nové zdroje energie v okrese Pching-šan v Šen-čenu jsou (94) skupiny BYD a Kaiwo New Energy Automobile Group označeny jako základna pro zavedení uspořádání „ústředí výzkumu a vývoje + špičková výroba“: „Opírat se o silné výzkumné a vývojové kapacity vysoce kvalitních podniků vyrábějících vozidla využívající nové zdroje energie v okrese Pching-šan, jako jsou skupiny BYD a Kaiwo, posílit budování vysokých škol a univerzit, výzkumných institucí, národních klíčových laboratoří, národních technických laboratoří a technických center a zlepšit inovace na regionální úrovni. Doplnit inovační řetězec okolo průmyslového řetězce vozidel využívajících nové zdroje energie, zlepšit předcházející a navazující průmysl vozidel využívajících nové zdroje energie, baterií, komunikačních zdrojů energie, (UPS), dobíjecích pistolí, vodičů a kabelů, chemických látek pro superkondenzátory, polovodičových chemických látek atd. s cílem vytvořit úplný průmyslový řetězec. Zajistit vysoký stupeň klastrování výrobního odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie, pokračovat v budování a zavádění řady technologických inovačních platforem v průmyslu, které úzce podporují výzkum, vývoj a výrobu vozidel využívajících nové zdroje energie, a urychlit budování systému technologických inovací, který hluboce integruje výrobu, akademickou sféru, výzkum a aplikace. Zaměřit se na „integraci ústředí, výzkumu a vývoje a výroby“, vypracovat opatření pro zavedení společností kótovaných na burze, opatření pro klíčové podniky ke stabilizaci růstu a urychlit vytvoření funkčního uspořádání „ústředí výzkum a vývoj + špičková výroba“ (95)

Pracovní plán stabilního růstu automobilového průmyslu (2023–2024)

(251)

V srpnu 2023 vydalo MIIT a sedm dalších resortů pracovní plán stabilizace růstu automobilového průmyslu (2023–2024) (96) s cílem stanovit hlavní cíle hospodářského rozvoje automobilového průmyslu. První z opatření se týká spotřební daně z vozidel využívajících nové zdroje energie a ukládá provádět „stávající preferenční politiky, jako je daň z vozidel a plavidel a daň z nákupu vozidel pro vozidla využívající nové zdroje energie, odvádět dobrou práci při vyúčtování a revizi dotačních fondů na vozidla využívající nové zdroje energie a aktivně rozšiřovat podíl osobní spotřeby u vozidel využívajících nové zdroje energie“. Kromě toho oznámení obsahuje také pokyny ke zvýšení politické podpory pro vozidla využívající nové zdroje energie, například: „Zavedení preferenčních daňových politik pro nákup vozidel využívajících nové zdroje energie s cílem stabilizovat očekávání průmyslu. Podpořit využívání sociálního kapitálu k vytvoření fondů pro rozvoj automobilového průmyslu a zvýšit podporu základního technologického výzkumu. Využívat různých finančních nástrojů, jako jsou úvěry, dluhopisy a pojištění, na podporu rozvoje podniků.“

(252)

Proto existuje dostatek zdokumentovaných důkazů o politické podpoře urychleného rozvoje odvětví BEV.

(253)

Vzhledem k výše uvedeným plánům a programům je tedy odvětví BEV považováno za klíčové/strategické odvětví, jehož rozvoj aktivně podporuje čínská vláda jakožto svůj politický cíl. Ukazuje se, že odvětví BEV má pro čínskou vládu zásadní význam a získává politickou podporu pro svůj urychlený rozvoj. Včetně všech zásadních vstupů až po konečný produkt. Na základě politických dokumentů uvedených v tomto oddíle dospěla Komise k závěru, že čínská vláda zasahuje do odvětví BEV za účelem provádění souvisejících politik a zasahuje do volného působení tržních sil v odvětví BEV, zejména jeho propagací a podporováním různými způsoby a klíčovými kroky v jejich výrobě a prodeji.

3.3.   Částečná nedostatečná spolupráce a využití dostupných údajů

3.3.1.   Použití ustanovení čl. 28 odst. 1 základního nařízení na čínskou vládu

(254)

Přestože čínská vláda během šetření na některé žádosti Komise o informace reagovala, úroveň spolupráce byla nízká. Konkrétně ve své odpovědi na dotazník pro vládu neposkytla čínská vláda zásadní informace týkající se přípravy, monitorování a provádění různých programů. Všechny tyto kritické prvky byly pečlivě zdokumentovány v dopise podle článku 28 zaslaném čínské vládě. Čínská vláda odpověděla připomínkami, kterými se Komise zabývala v níže uvedených oddílech.

3.3.1.1.   Použití ustanovení čl. 28 odst. 1 základního nařízení na preferenční poskytování úvěrů.

(255)

Za účelem efektivního získávání potřebných informací od finančních institucí v Číně a v zájmu administrativního zjednodušení Komise čínskou vládu požádala, aby zaslala zvláštní dotazník všem finančním institucím, které poskytly úvěry nebo vývozní úvěry společnostem zařazeným do vzorku.

(256)

Čínská vláda se domnívala, že žádost Komise, aby jí čínská vláda zaslala zvláštní dotazník, porušuje čl. 12 odst. 12.1 a 12.9 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Měla za to, že povinnost provést šetření a shromáždit informace od finančních institucí má orgán provádějící šetření a že nemůže požadovat, aby čínská vláda předala dotazníky finančním institucím na základě předpokladu, že tyto subjekty jsou veřejnými orgány. Tvrdila, že tento předpokládaný přístup není v souladu s čl. 1 odst. 1.1 písm. a) bodem 1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Čínská vláda rovněž tvrdila, že Komise již měla přístup k seznamu komerčních bank vyvážejících výrobců zařazených do vzorku a mohla dotazníky zaslat přímo dotčeným finančním institucím.

(257)

Čínská vláda dále uvedla, že finanční instituce nebyly řádně informovány o požadovaných informacích, nebylo jim poskytnuto 30 dnů na poskytnutí požadovaných informací a rovněž jim nebyla poskytnuta dostatečná příležitost poskytnout příslušné informace písemně ve smyslu čl. 12 odst. 12.1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Kromě toho se čínská vláda rovněž domnívala, že zaměstnanci těchto komerčních bank nesmějí podle článku 53 zákona o komerčních bankách zveřejňovat státní tajemství ani obchodní tajemství, o nichž se dozví v průběhu svého zaměstnání, a proto nemohou na dotazník odpovědět.

(258)

Komise s tímto názorem nesouhlasila. Za prvé má Komise za to, že informace požadované od subjektů ve státním vlastnictví jsou čínské vládě k dispozici pro všechny subjekty, v nichž je čínská vláda hlavním či majoritním akcionářem. Kromě toho, ačkoli Komise v žádném případě nepředpokládala, že tyto subjekty jsou veřejnými subjekty, měla za to, že čínská vláda má navíc potřebnou pravomoc spolupracovat s finančními institucemi i v případě, že nejsou ve vlastnictví státu, jelikož všechny spadají do pravomoci Národní finanční regulační správy („NFRA“), která v roce 2023 nahradila Čínskou komisi pro bankovnictví a pojišťovnictví („CBIRC“) (97). V tomto ohledu je skutečnost, že by Komise mohla kontaktovat dotčené finanční instituce přímo, irelevantní. Forma a způsoby shromažďování potřebných informací zůstávají v pravomoci vyšetřujícího orgánu (98). Komise rovněž uvedla, že v rámci předchozích šetření předala čínská vláda dotazník některým bankám (99), aniž zpochybnila přístup Komise. Pokud jde o požadované informace a lhůtu pro předložení odpovědi na dotazník, neobdržela Komise od žádné finanční instituce žádost o vysvětlení ani žádost o prodloužení lhůty. Export-Import Bank of China (dále jen „banka EXIM“), která předložila odpověď na dotazník, rovněž nepožadovala žádné vysvětlení.

(259)

Komise dále uvedla, že čínská vláda předala dotazník výhradně čínské bance EXIM. Komise rovněž uvedla, že banka EXIM byla jedinou bankou, která poskytla odpověď na dotazník poté, co obdržela dotazník předaný čínskou vládou. Banka EXIM poskytla odpověď na dotazník v dohodnuté prodloužené lhůtě. Ačkoli dotazník nedostačoval, Komise konstatovala, že banka EXIM měla skutečně dostatek příležitostí poskytnout příslušné informace písemně. Komise proto dospěla k závěru, že kdyby čínská vláda zaslala dotazník dalším finančním institucím, je pravděpodobné, že by Komise obdržela více odpovědí.

(260)

Komise svůj dotazník neadresovala zaměstnancům finančních institucí, ale institucím samotným. Skutečnost, že určité informace mohou být považovány za státní nebo obchodní tajemství, je v každém případě v rámci antisubvenčního řízení irelevantní vzhledem k důvěrnému zacházení s jakoukoli předloženou informací, která je považována za důvěrnou. Výrobci zařazení do vzorku byli dále požádáni, aby předložili bankovní povolení, kterým se zástupcům Komise uděluje výslovné povolení k přezkoumání všech dokumentů (100) týkajících se úvěrů poskytnutých jednotlivými finančními institucemi. Některé skupiny zařazené do vzorku poskytly požadované povolení pro určité typy úvěrů.

(261)

Jak je uvedeno v 259. bodě odůvodnění, Komise obdržela pouze odpověď na dotazník od banky EXIM. Odpověď na dotazník obsahovala pouze informace o podnikové struktuře, správě a vlastnictví. Pokud jde o vlastnictví, banka EXIM nebyla schopna poskytnout další informace o vlastnictví akcií jednoho ze svých akcionářů, společnosti Wutongshu Investment Platform Co., Ltd., která vlastnila téměř 90 % jejích akcií. Banka EXIM neposkytla žádné informace o úvěrech (nebo jiných finančních nástrojích) výrobcům zařazeným do vzorku. Vzhledem k tomu, že žádná finanční instituce neodpověděla, neobdržela Komise žádné ověřitelné informace o preferenčním financování konkrétních společností.

(262)

Vzhledem k neposkytnutí těchto informací se Komise domnívala, že neobdržela zásadní informace důležité pro tento aspekt šetření. Komise proto čínskou vládu vyrozuměla, že se při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého prostřednictvím preferenčních úvěrů možná bude muset uchýlit k použití dostupných údajů podle čl. 28 odst. 1 základního nařízení.

(263)

Vyvážející výrobci zařazení do vzorku oznámili, že během šetření vydali zelené dluhopisy a cenné papíry zajištěné aktivy. Ačkoli jsou tyto dluhopisy pouze variantou dluhopisů, které již byly napadeny v rámci programu preferenčních úvěrů v minulých šetřeních, ukázalo se, že se řídí legislativním a regulačním rámcem, který je specifický pro zelená výrobní odvětví, kam odvětví BEV patří. Komise zjistila více než deset legislativních a regulačních dokumentů, např. „NDRC: Pokyny pro vydávání zelených dluhopisů“, „Katalog projektů, na něž lze čerpat podporu ze zelených dluhopisů, (vydání 2021) vydaný třemi ministerstvy a komisemi včetně Čínské lidové banky“ a „Oznámení Čínské lidové banky [2015] č. 39 o vydávání zelených finančních dluhopisů na mezibankovním trhu dluhopisů“, které se týkají těchto konkrétních dluhopisů, a požádala čínskou vládu, aby vysvětlila regulační rámec pro vydávání a správu zeleného financování a cenných papírů zajištěných aktivy a úlohu jednotlivých zúčastněných aktérů včetně automobilových finančních společností. Čínská vláda odmítla tyto informace poskytnout s odůvodněním, že žádost Komise neobsahuje úplný popis programu a že zpráva o dostatečnosti důkazů neposkytuje žádné důkazy o finančním příspěvku, přínosu a konkrétnosti, pokud jde o tyto dluhopisy. Během inspekce na místě se navíc čínská vláda odmítla k tomuto konkrétnímu tématu vyjádřit a odpovědět na otázky Komise.

(264)

Komise uvedla, že poskytování preferenčního financování prostřednictvím emise dluhopisů bylo uvedeno ve zprávě o dostatečnosti důkazů a že vláda čínské republiky existenci tohoto systému před zahájením šetření nezpochybnila. Komise se rovněž domnívala, že zelené dluhopisy a cenné papíry zajištěné aktivy jsou pouze variantou tohoto režimu, který je ve většině aspektů podobný.

(265)

Dne 21. května 2024 předložila čínská vláda připomínky k dopisu Komise ze dne 8. května 2024, v němž uvedla svůj záměr uplatnit dostupné skutečnosti v souladu s článkem 28 základního nařízení (dále jen „dopis podle článku 28“).

(266)

V reakci na žádost o zaslání dodatku A finančním institucím čínská vláda uvedla, že Komise by měla své žádosti o informace adresovat přímo příslušným subjektům. Kromě toho čínská vláda uvedla, že finanční instituce jsou nezávislé hospodářské subjekty, které nejsou přidruženy k čínské vládě. Kromě toho čínská vláda uvedla, že dodatek A požaduje důvěrné a obchodně citlivé informace.

(267)

Komise s tímto názorem nesouhlasila. Za prvé je Komise přesvědčena o tom, že informace požadované od státních subjektů (ať už se jedná o společnosti, nebo o veřejné/finanční instituce) jsou čínské vládě k dispozici s ohledem na všechny subjekty, v nichž je čínská vláda hlavním či majoritním akcionářem. Podle zákona Čínské lidové republiky o státních aktivech podniků (101) vykonávají totiž povinnosti a úkoly kapitálového přispěvatele podniku s investicemi státu jménem vlády agentury pro dohled nad státními aktivy a jejich správu zřízené Komisí Státní rady pro dohled nad státními aktivy a jejich správu a místní lidovou správou. Tyto agentury tak mají nárok na výnosy z aktiv, jsou oprávněny účastnit se hlavních rozhodovacích procesů a vybírat vedoucí pracovníky podniků s investicemi státu. Podle článku 17 výše uvedeného zákona o státních aktivech musí podniky s investicemi státu akceptovat správu a dohled vlády a příslušných vládních útvarů a agentur, souhlasit s veřejným dohledem a zodpovídat se kapitálovým přispěvatelům.

(268)

Čínská vláda má navíc potřebnou pravomoc spolupracovat s finančními institucemi i v případě, že nejsou ve vlastnictví státu, jelikož všechny spadají do pravomoci čínského bankovního regulačního orgánu. Například podle článků 33 a 36 zákona o bankovním dohledu (102) má NFRA pravomoc si od všech finančních institucí usazených v ČLR vyžádat informace, jako jsou finanční výkazy, statistické zprávy a informace týkající se obchodních činností a řízení. NFRA může rovněž vydat finančním institucím pokyn, aby poskytovaly informace veřejnosti.

(269)

Čínská vláda prohlásila, že vysvětlila mechanismus tvorby základní sazby úvěru a zmínila nejasnosti ohledně požadavku Komise na informace týkající se systému řízení úvěrů a hodnocení úvěrů. Pokud jde o zelené dluhopisy, čínská vláda tvrdila, že požadavky Komise nebyly dostatečně jasné a přesné, což jí znemožnilo poskytnout přesnou odpověď.

(270)

Komise považovala tyto připomínky za neopodstatněné. Komise opakovaně pokládala konkrétní, jasné a relevantní otázky, na které čínská vláda odmítla poskytnout relevantní informace. Čínská vláda neposkytla potřebné informace, které by umožnily pochopit mechanismus tvorby základní úrokové sazby a podpořily by odpověď čínské vlády v tomto ohledu. Stejně tak čínská vláda neposkytla právní základ a regulační rámec systému řízení úvěrů a hodnocení úvěrů. Kromě toho Komise ve své žádosti o informace odkázala na několik konkrétních oficiálních dokumentů týkajících se zelených dluhopisů a společností financujících automobily, k nimž čínská vláda neposkytla právní a regulační rámec, ani nebyla ochotna vysvětlit, co se rozumí zeleným dluhopisem, přestože se o něm zmiňuje v oficiálních dokumentech.

(271)

Pokud jde o EXIM Bank, čínská vláda uvedla, že požadované informace nelze považovat za nezbytné. Dále čínská vláda tvrdila, že požadované informace obsahují obchodní tajemství a banka EXIM je nemůže poskytnout. Kromě toho měla Komise obdržet příslušné informace od vyvážejících výrobců zařazených do vzorku.

(272)

Komise poznamenala, že je na ní, aby určila, jaké informace jsou považovány za nezbytné pro šetření, a nikoliv na straně. Informace týkající se banky EXIM mají navíc přímou souvislost se šetřeným režimem. Požadované informace jsou proto relevantní a nezbytné k tomu, aby Komise mohla režim řádně posoudit. Závěrem Komise připomněla, že čínská vláda má nejen regulační pravomoc, ale také odpovědnost za řízení banky EXIM. Čínská vláda proto nemůže zcela přenést odpovědnost za poskytování informací na výrobce zařazené do vzorku. V důsledku toho byla tvrzení zamítnuta.

(273)

Vzhledem k neposkytnutí požadovaných informací se Komise domnívala, že neobdržela zásadní informace důležité pro tento aspekt šetření. Komise proto čínskou vládu vyrozuměla, že se při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého prostřednictvím preferenčního financování, včetně vydávání zelených dluhopisů a cenných papírů krytých aktivy, možná bude muset uchýlit k použití dostupných údajů podle čl. 28 odst. 1 základního nařízení.

3.3.1.2.   Použití ustanovení čl. 28 odst. 1 základního nařízení na vstupní materiály

(274)

V zájmu účinného získání nezbytných informací od dodavatelů vstupních materiálů (dílů, součástí a surovin), kteří nejsou ve spojení a kteří se nacházejí v Číně, a pro zjednodušení administrativy Komise požádala čínskou vládu, aby dodavatelům vstupních materiálů pro vyvážející výrobce zařazené do vzorku, jak tito vyvážející výrobci zařazení do vzorku čínské vládě sdělili, zaslala zvláštní dotazník.

(275)

Čínská vláda se domnívala, že žádost Komise, aby jí čínská vláda zaslala zvláštní dotazník, porušuje čl. 12 odst. 12.1 a 12.9 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Domnívala se, že povinnost provést šetření a shromáždit informace od dodavatelů vstupního materiálu má orgán provádějící šetření a že nemůže požadovat, aby čínská vláda předala dotazníky nezávislým komerčním subjektům na základě předpokladu, že tyto subjekty jsou veřejnými subjekty. Tvrdila, že tento předpokládaný přístup není v souladu s čl. 1 odst. 1.1 písm. a) bodem 1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Vláda rovněž tvrdila, že Komise již měla přístup k seznamu dodavatelů vyvážejících výrobců zařazených do vzorku a mohla jim dotazníky zaslat přímo.

(276)

Čínská vláda dále uvedla, že dodavatelé vstupů nebyli řádně uvědoměni o požadovaných informacích, neměli 30 dnů na poskytnutí požadovaných informací a neměli ani dostatečnou příležitost poskytnout příslušné informace písemně ve smyslu čl. 12 odst. 12.1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních.

(277)

Dále tvrdila, že dodavatelé mohli být odrazováni od toho, aby své odpovědi obsahující důvěrné informace předkládali prostřednictvím čínské vlády, a že dotazník neobsahoval pokyny k předložení nedůvěrné verze.

(278)

V tomto ohledu Komise poznamenala, že dotazník zaslaný čínské vládě obsahoval pokyny, které ji žádaly, aby poskytla důkaz, že dotazník skutečně předala dodavatelům vstupních údajů. Čínská vláda ve své odpovědi na dotazník tento důkaz neposkytla. Vzhledem k tomu, že tento důkaz chyběl, Komise považovala tvrzení týkající se praktických aspektů dotazníku, který měl být zaslán dodavatelům vstupů, za bezpředmětná.

(279)

Čínská vláda neposkytla přehled názvů a vlastnické struktury čínských dodavatelů vstupních materiálů, které jsou předmětem šetření, a tvrdila, že se jedná o důvěrné informace nebo že tyto informace nejsou k dispozici. Čínská vláda dále neposkytla podrobné informace o většině typických znaků domácího trhu se vstupními materiály pro BEV v Číně, mezi něž patří: podíl státních podniků na domácí výrobě a spotřebě, velikost domácího trhu, cenová politika státu a/nebo státních podniků, skutečné ceny vstupních materiálů na domácím trhu a statistiky.

(280)

Vzhledem k tomu, že Komise neobdržela od čínské vlády žádné informace týkající se všech výše uvedených prvků, k nimž patří struktura domácího trhu, mechanismy stanovování cen, ceny a akciové portfolio společností, měla za to, že neobdržela zásadní informace podstatné pro šetření.

(281)

V odpovědi na dopis podle článku 28 Komise vznesla čínská vláda námitku proti použití dostupných údajů.

(282)

Pokud jde o informace o různých dílech a součástech a surovinách, čínská vláda zopakovala svůj argument, že nemá žádné informace o dodavatelích dílů a součástí, že nemá nad dodavateli kontrolu, že je nelze nutit ke spolupráci a že žádostmi by se měla zabývat Komise. Kromě toho tvrdila, že informace požadované Komisí byly příliš rozsáhlé, nebyly pro šetření nezbytné a že rozsah šetření byl nezákonně rozšířen. Podobně, pokud jde o informace o Čínské asociaci bateriového průmyslu („CBIA“), rovněž tvrdila, že nemá kontrolu nad CBIA, která není formálně přidružena k čínské vládě, a že Komise by měla své žádosti zasílat přímo této asociaci.

(283)

Konečně, pokud jde o informace o výrobě, spotřebě, struktuře domácího dodavatelského trhu a elasticitě, tvrdila, že údaje nemá čínská vláda k dispozici.

(284)

Komise poznamenala, že je na ní, aby určila, jaké informace jsou považovány za nezbytné pro šetření, a nikoliv na straně. Komise rovněž nemůže přijmout argument, že žádost o informace je příliš široká, protože vzhledem k počtu dodavatelů a vstupních materiálů, kterých se týká, vyžaduje shromáždění velkého množství údajů. Pokud jde o tvrzení, že čínská vláda nemá nad dodavateli kontrolu, a proto je nemůže nutit ke spolupráci, odkázala Komise na důvody vysvětlené v 278. bodě odůvodnění, pro které považuje tato tvrzení za bezpředmětná.

(285)

Pokud jde o tvrzení o rozšířené působnosti, Komise uvedla, že tento konkrétní režim byl již součástí zprávy o dostatečnosti důkazů, byl zahrnut v oznámení o zahájení řízení a byl součástí konzultací s čínskou vládou. Požadované informace proto nebyly nikdy rozšířeny nad rámec původního rozsahu.

(286)

Komise nejprve uvedla, že čínská vláda nezpochybnila, že neposkytla informace o žádném z dalších sdružení, o něž Komise požádala, konkrétně o sdružení CBIA, Čínském průmyslovém sdružení pro výrobu neželezných kovů (dále jen „CNFA“), Čínském sdružení pro zdroje energie (dále jen „CIAPS“), Čínském sdružení fotovoltaického průmyslu (dále jen „CPIA“), Čínském sdružení průmyslu neželezných kovů (dále jen „CNMIA“) a Čínském sdružení průmyslu zpracování neželezných kovů (dále jen „CNMPIA“). Jak je popsáno v 278. bodě odůvodnění, čínská vláda navíc nepředložila důkazy o tom, že dotazníky předala dodavatelům nebo sdružení CBIA. Absence těchto důkazů vyvolává obavy ohledně spolupráce při šetření. Komise rovněž nemůže souhlasit s tím, že by čínská vláda neměla žádné informace o struktuře trhů domácích dodavatelů. Jak je popsáno v oddíle 3.7.2 níže, Komise zjistila, že stát má podíly v řadě podniků dodávajících baterie a lithium. Z důvodů vysvětlených v 268. bodě odůvodnění má proto stát řadu prostředků ke shromažďování informací pro sběr údajů o podnicích se státní účastí. Kromě toho, jak dokládá přímá úloha sdružení CBIA a CIAPS na dodavatelských trzích, má stát řadu dalších prostředků ke shromažďování údajů o všech státem vlastněných a dalších subjektech působících na dodavatelských trzích. A konečně, shromažďování celkových statistik o spotřebě, výrobě, struktuře trhu a cenách je neodmyslitelnou součástí funkcí, které obvykle vykonává suverénní stát. Vzhledem k tomu, že Komise neobdržela od čínské vlády žádné informace týkající se výše uvedených skutečností, dospěla k závěru, že neobdržela zásadní informace důležité pro šetření a že se při svých zjištěních týkajících se vstupních materiálů musela spolehnout na dostupné údaje.

3.3.1.3.   Použití ustanovení čl. 28 odst. 1 základního nařízení ve vztahu k politice daňových subvencí na podporu a uplatnění vozidel využívajících nové zdroje energie

(287)

Komise požádala čínskou vládu, aby vyplnila dotazník s konkrétními otázkami týkajícími se politiky daňových subvencí na podporu a uplatňování režimu vozidel využívajících nové zdroje energie. Ve své odpovědi neposkytla čínská vláda základní požadované informace týkající se různých prvků, jako je příprava, monitorování a provádění režimu, jakož i odhady množství vozidel, na něž se tento režim vztahuje.

(288)

Čínská vláda nezveřejnila žádné přípravné dokumenty (proveditelnost, očekávané výsledky), ani průběžné či závěrečné dokumenty (posouzení výsledků, dopad na rozvoj odvětví BEV, rozdělení přínosů mezi výrobce a spotřebitele). Neurčila ani nevysvětlila, jaké typy záznamů o programu vedou příslušné orgány.

(289)

Stejně tak čínská vláda nepředložila vládní platební kalendář pro BEV prodaná během období šetření. Dále neuvedla celkové částky subvencí převedených v souvislosti s žádostmi týkajícími se BEV za poslední čtyři roky. Navíc neuvedla, na základě čeho byla subvence na vozidlo v průběhu let snížena. Neuvedla ani počet BEV, na která byly od roku 2018 převedeny subvence. Dále nebyla čínská vláda schopna vysvětlit postup pro uplatnění nároku na finanční prostředky v případě dovezených BEV.

(290)

Dále nebyla čínská vláda schopna poskytnout následující informace: i) roční konsolidované tabulky uvádějící částky zaplacené každému zahraničnímu výrobci za každý dovezený model za poslední čtyři roky; ii) žádosti zahraničních společností o pokyny k vypořádání žádosti o prostředky z fiskálních subvencí v letech 2020–2023; iii) počet dovezených BEV, na které byly převedeny finanční prostředky během období šetření nebo v předchozích letech.

(291)

Vláda neposkytla vysvětlení, zda podobné režimy existují na centrální úrovni nebo na úrovni provincií.

(292)

Vzhledem k tomu, že Komise neobdržela od čínské vlády žádné informace týkající se všech výše uvedených prvků, měla za to, že neobdržela zásadní informace podstatné pro šetření.

(293)

V odpovědi na dopis podle článku 28 Komise vznesla čínská vláda námitku proti použití dostupných údajů.

(294)

Čínská vláda prohlásila, že nemá přístup k informacím týkajícím se studií proveditelnosti, očekávaných výsledků, ani k průběžným či konečným dokumentům.

(295)

Čínská vláda rovněž tvrdila, že informace týkající se harmonogramu vládních plateb za BEV prodaná během období šetření, povahy záznamů vedených příslušnými vládami v souvislosti s programem a počtu BEV, na něž byly převedeny subvence, a deklarovaných prodejů BEV jsou irelevantní a pro toto šetření nepotřebné.

(296)

Pokud jde o informace o částkách vyplacených zahraničním výrobcům v rámci programu podle jednotlivých modelů, čínská vláda tvrdila, že tyto informace nemá k dispozici a že jsou pro účely tohoto šetření irelevantní a nepotřebné.

(297)

Komise konstatovala, že je krajně nepravděpodobné, že by si čínská vláda neuchovala informace o studiích proveditelnosti nebo očekávaných výsledcích programu, který probíhá již několik let, který byl na základě hodnocení několikrát revidován a upravován a který, což je nejdůležitější, zahrnoval značné částky z ústředního rozpočtu spravovaného čínskou vládou. Tato přehodnocení by měla vyžadovat určité informace o očekávaných výsledcích a informace o společnostech, které z těchto programů mají prospěch. Proto v rozsahu, v jakém jsou informace považovány za nezbytné k tomu, aby Komise dospěla ke svým závěrům, může Komise případně použít dostupné skutečnosti.

(298)

Co se relevance informací týče, Komise poznamenala, že je na ní, aby určila, jaké informace jsou považovány za nezbytné pro šetření, a nikoliv na kterékoli straně. Kromě toho vládní systém plateb výrobcům BEV založený na jejich prodeji BEV, částky vyplacené domácím a zahraničním výrobcům a záznamy vedené o těchto výplatách mají přímou souvislost s údajným systémem subvencí pro jejich výpočet a stanovení specifičnosti, mimo jiné. Požadované informace jsou proto relevantní a nezbytné k tomu, aby Komise mohla režim řádně posoudit.

(299)

Komise proto dospěla k závěru, že pokud jde o zjištění týkající se režimu politiky daňových subvencí na podporu a uplatnění vozidel využívajících nové zdroje energie, musí vycházet z dostupných údajů.

3.3.1.4.   Použití ustanovení čl. 28 odst. 1 základního nařízení ve vztahu ke grantům / jiným subvenčním programům, včetně režimů státní správy / regionální správy / místní samosprávy

(300)

Komise požádala čínskou vládu, aby poskytla informace o režimech subvencí na národní úrovni nebo úrovni provincií či obcí, které poskytly výhodu výrobcům/vývozcům výrobku, který je předmětem šetření, a to během posledních tří kalendářních let před obdobím šetření a během něho. Zatímco čínská vláda neposkytla v tomto ohledu žádné informace, ukázalo se, že nekontaktovala žádné nižší než ústřední orgány, ať už na úrovni provincií nebo obcí, aby požadované informace shromáždila.

(301)

V odpovědi na dopis podle článku 28 Komise vznesla čínská vláda námitku proti použití dostupných údajů.

(302)

Čínská vláda tvrdila, že nesleduje granty, které společnosti obdržely od nižších než ústředních vlád. Dále tvrdila, že kvůli nedostatečné konkrétnosti otázky Komise je pro čínskou vládu obtížné shromažďovat rozsáhlé informace ze všech čínských provincií a obcí. Nakonec tvrdila, že čínští vyvážející výrobci poskytli příslušnou dokumentaci.

(303)

Komise konstatovala, že je nepravděpodobné, že by si čínská vláda neuchovala žádné informace nebo že by nebyla oprávněna požadovat od provincií a obcí informace týkající se převodu hotovosti ze strany čínské vlády nebo jejím jménem. To zahrnuje podrobnosti, jako jsou důvody těchto peněžních převodů, příslušné částky a příjemci výplat. Proto v rozsahu, v jakém jsou informace považovány za nezbytné k tomu, aby Komise dospěla ke svým závěrům, může Komise případně použít dostupné skutečnosti.

(304)

Komise rovněž konstatovala, že požadavky na informace obsažené v dotazníku a dopisech o nedostatcích byly podrobné a konkrétní. Stejně tak Komise připomněla, že čínská vláda je do programů aktivně zapojena, neboť kontroluje právní rámec, rozhodovací proces, vyplácení a programovou koncepci grantů. Čínská vláda proto nemůže zcela přenést odpovědnost za poskytování informací na výrobce zařazené do vzorku.

(305)

Vzhledem k tomu, že Komise neobdržela od čínské vlády žádné informace týkající se výše uvedených skutečností, měla za to, že neobdržela zásadní informace důležité pro šetření a že se při svých zjištěních týkajících se grantů / jiných subvenčních programů, včetně režimů státní správy / regionální správy / místní samosprávy musela spolehnout na dostupné údaje.

3.3.1.5.   Režim prominutí daně z nákupu

(306)

Komise požádala čínskou vládu o vyplnění dotazníku s konkrétními otázkami týkajícími se režimu osvobození od daně z nákupu. Ve své odpovědi na vládní dotazník neposkytla čínská vláda základní požadované informace týkající se oblastí, jako je příprava, monitorování a provádění režimu, jakož i odhady množství vozidel, na něž se tento režim vztahuje.

(307)

Pokud jde o přípravu a monitorování programu, nepředložila čínská vláda analýzu očekávaných výsledků. Čínská vláda rovněž neurčila a nevysvětlila, jaké typy záznamů vedou příslušné orgány (např. účetní záznamy, spisy pro jednotlivé společnosti, databáze, rozpočtová oprávnění atd.). Kromě toho čínská vláda neuvedla výši daně prominuté v rámci této politiky. Navíc čínská vláda nepředložila žádné průběžné dokumenty, včetně výsledků hodnocení, posouzení dopadu na rozvoj odvětví BEV a rozdělení přínosů mezi výrobce a spotřebitele. Stejně tak nebyla čínská vláda schopna poskytnout údaje o prodeji dovezených BEV zařazených do katalogu, která byla v rámci tohoto programu způsobilá.

(308)

Pokud jde o katalog modelů vozidel využívajících nové zdroje energie osvobozených od daně z nákupu vozidel, čínská vláda neposkytla odpovědi týkající se i) kritérií způsobilosti, ii) informačních dokumentů o zamítnutých modelech a žádostech o modely a iii) komunikace s výrobci ohledně jejich žádostí. Čínská vláda konkrétně neposkytla vysvětlení ani důkazy, na jejichž základě byly žádosti o zařazení vozidel do programu přijaty nebo zamítnuty. Dále čínská vláda neposkytla informační dokumenty o zamítnutých modelech, ani žádosti týkající se modelů a dokumenty zaslané výrobcům ohledně zamítnutí těchto modelů.

(309)

Stejně tak čínská vláda neposkytla informace o objemu BEV registrovaných v Číně. Dále čínská vláda neposkytla informace o objemu dovezených BEV registrovaných během období šetření ani v předchozích obdobích. Čínská vláda rovněž neposkytla informace o objemu registrací vozidel využívajících nové zdroje energie nebo BEV podle značky, modelu a místa registrace. A konečně, čínská vláda nepředložila žádný výzkum, který by mohl být použit jako reference týkající se cenové elasticity v Číně.

(310)

Vzhledem k tomu, že Komise neobdržela od čínské vlády žádné informace týkající se jakéhokoli z výše uvedených prvků, měla za to, že neobdržela zásadní informace podstatné pro šetření.

(311)

V odpovědi na dopis podle článku 28 Komise vznesla čínská vláda námitku proti použití dostupných údajů na základě toho, že žádná z požadovaných informací nebyla čínské vládě k dispozici.

(312)

Kromě toho čínská vláda tvrdila, že informace týkající se objemu registrací BEV jsou pro účely šetření irelevantní.

(313)

Komise uvedla, že je velmi nepravděpodobné, že by čínská vláda neměla informace o počtu BEV registrovaných v Číně v daném období. To platí zejména vzhledem k tomu, že na BEV se v době registrace vztahují zvláštní podmínky, které musí čínská vláda vyhodnocovat, kontrolovat a sledovat. Existuje ucelený soubor dokumentů, které musí majitelé vozidel předložit dopravním úřadům během procesu nákupu, registrace a získání registrační značky pro vozidlo v Číně. Od okamžiku koupě vozidla je kupující povinen dodržovat předpisy týkající se daně z nákupu vozidla a podat prohlášení o dani z nákupu vozidla. Toto prohlášení vyžaduje podrobné informace včetně identifikačního čísla vozidla (VIN), které jednoznačně identifikuje model vozidla a některé jeho charakteristiky. Kromě toho musí vozidla registrovaná v Číně projít procesem registrace u čínského dopravního úřadu, který zahrnuje identifikaci typu a modelu vozidla. Stejně tak lze registrační značky spojit s konkrétními vozidly.

(314)

Je rovněž nepravděpodobné, že by čínská vláda neuchovávala žádnou písemnou dokumentaci týkající se zamítnutí modelů pro zařazení do katalogu, zejména když postup pro zařazení do katalogu zahrnuje předložení značného množství údajů od výrobců a předpokládá posouzení několika technickými útvary čínské vlády. Komise dále uvedla, že je nepravděpodobné, že by si čínská vláda nebyla vědoma odhadovaných daňových příjmů, které jí z dlouhodobého programu unikly. Jedná se totiž o program s přímým dopadem na rozpočet, který může vést k tomu, že se ročně ztratí stovky miliard RMB daňových příjmů.

(315)

Proto v rozsahu, v jakém jsou informace považovány za nezbytné k tomu, aby Komise dospěla ke svým závěrům, využila Komise veřejně dostupné zdroje.

(316)

Co se relevance informací týče, Komise poznamenává, že je na ní, aby určila, jaké informace jsou považovány za nezbytné pro šetření, a nikoliv na kterékoli straně. Registrace BEV má navíc přímou souvislost s údajným režimem subvencí, požadované informace byly proto relevantní a nezbytné k tomu, aby Komise mohla režim řádně posoudit.

(317)

Ačkoli, jak je uvedeno v oddíle 3.9, se Komise předběžně rozhodla nevydat zjištění o tomto programu, vyhrazuje si právo dále prošetřit napadnutelnost programu. V důsledku toho se Komise bude muset při svých zjištěních týkajících se režimu osvobození od daně z nákupu opírat o dostupné skutečnosti, pokud shromáždí dostatečné podklady pro závěr, že tento režim je napadnutelný.

3.3.2.   Použití ustanovení čl. 28 odst. 1 základního nařízení na skupinu SAIC

(318)

Skupina SAIC zpočátku s Komisí spolupracovala a poskytla odpovědi na dotazník. Zejména její subjekty ve spojení, včetně šesti výrobců BEV, zaslaly odpovědi na dotazník. Tyto odpovědi však byly shledány jako velmi nedostatečné a dne 12. prosince 2023 Komise skupinu SAIC informovala o svém záměru použít čl. 28 odst. 1 základního nařízení pokud jde o informace, které nebyly poskytnuty před inspekcemi na místě, a o skutečnosti, že pokud tyto informace neobdrží, mohou být zjištění Komise založena na dostupných údajích. Chybějící informace se týkaly mimo jiné výrobních nákladů, podrobných informací o nákupech hlavních vstupů a chybějících odpovědí na dotazník od společností ve spojení, které se podílejí na činnostech souvisejících s výrobkem, který je předmětem šetření, a pro které byla požadována odpověď na dotazník.

(319)

Skupina SAIC chybějící informace neposkytla a tvrdila, že to bylo způsobeno vysokým počtem společností ve skupině, které jsou s ní ve spojení, a že použití „dostupných údajů“ by řádně neodráželo vysokou úroveň její spolupráce do tohoto okamžiku šetření. Tvrdila, že vysoký počet předložených nedostatečných odpovědí je způsoben často neodůvodněným množstvím informací požadovaných Komisí a vysokou zátěží, kterou vyžaduje koordinace mezi mnoha společnostmi ve spojení.

(320)

Nedostatečná spolupráce se však potvrdila před inspekcemi na místě, během nich i po nich, neboť nebyly poskytnuty zásadní informace zahrnující mimo jiné výrobní náklady, kusovníky, specifikace výrobků včetně chemického složení surovin nakoupených od dodavatelů, seznamy podpůrných nákupních transakcí dodavatelů a informace týkající se obdržených grantů. Komise vysvětlila skupině SAIC, že tyto informace považuje za nezbytné pro získání konkrétních zjištění ohledně subvencí obdržených z různých podpůrných opatření. Dále se ukázalo, že další společnosti ve spojení rovněž neposkytly odpověď na dotazník, ačkoli by to jejich činnost vyžadovala.

(321)

Komise zjistila, že neexistence těchto potřebných informací brání šetření. Proto byla skupina SAIC dne 23. dubna 2024 řádně informována o důsledcích pouze částečné spolupráce při šetření a o záměru Komise použít článek 28 základního nařízení, pokud jde o nepředložené informace nebo informace, které nebylo možné ověřit. Komise společnost vyzvala, aby předložila připomínky.

(322)

Dne 30. dubna 2024 Komise obdržela připomínky od skupiny SAIC. Skupina SAIC nesouhlasila s posouzením Komise ohledně celkové úrovně spolupráce poskytované různými subjekty, které jsou součástí skupiny, a předložila několik tvrzení, která vedla k závěru, že zamýšlené použití článku 28 základního nařízení není odůvodněné.

3.3.2.1.   Tvrzení skupiny SAIC, že právní normy pro použití článku 28 základního nařízení nejsou splněny.

(323)

Skupina SAIC uvedla, že některé aspekty posouzení Komise pro použití článku 28 základního nařízení zkreslují zjištěné skutečnosti, a zopakovala, že při šetření spolupracovala, jak nejlépe mohla. Skupina SAIC vysvětlila, že v případech, kdy nebyla schopna poskytnout úplné nebo jen částečné informace, jak bylo požadováno, poskytla „alternativní dokumenty“, aby Komisi usnadnila šetření.

(324)

V tomto ohledu skupina SAIC odkázala na čl. 28 odst. 3 základního nařízení a na judikaturu Soudního dvora Evropské unie (103), podle níž by měly být přijaty i neúplné nebo jinak nedostatečné odpovědi.

(325)

Skupina SAIC zdůraznila zjištění Soudního dvora v této věci (104), v němž měl za to, že „pojem nezbytné informace odkazuje na informace, které mají účastníci řízení a jejichž poskytnutí od nich unijní orgány požadují, aby učinily zjištění, která jsou třeba vyvodit v rámci antidumpingového šetření“. V téže věci (105) Soudní dvůr konstatoval, že „těmto orgánům přísluší důkazní břemeno ohledně existence dumpingu, újmy a příčinné souvislosti mezi dovozem, který je předmětem dumpingu, a touto újmou, a tedy ohledně „nezbytnosti“ informace pro učinění zjištění, která jsou třeba vyvodit v rámci antidumpingového šetření“.

(326)

S ohledem na zjištění Soudního dvora se skupina SAIC domnívala, „že vzhledem k vysoce komplexní povaze tohoto šetření (jak z hlediska velkého rozsahu požadovaných informací, tak z hlediska velkého počtu společností, které měly informace poskytnout, a krátké doby na poskytnutí informací) by Komise neměla na předložené informace uplatňovat výše uvedená kritéria příliš přísně“ a „pokud jsou informace považovány za nedostatečné, mělo by se použití dostupných údajů striktně omezit na nezbytný účel těchto informací a za všech okolností by měly být ověřeny odkazem na jiné nezávislé zdroje, zcela v souladu s čl. 28 odst. 5 základního nařízení.“

(327)

Komise připomněla, že požadované informace byly ve skutečnosti poskytnuty jinou skupinou (jinými skupinami) zařazenou (zařazenými) do vzorku, a tudíž byly pro skupinu SAIC snadno dostupné. Šlo tedy o rozhodnutí skupiny SAIC, že neposkytla požadované informace, jak dokládá seznam nepředložených dokumentů, který podepsala a odsouhlasila během ověřování. Tento seznam dokazuje, že bránila šetření tím, že vědomě nejednala podle svých nejlepších schopností. Kromě toho byly tyto informace považovány za nezbytné pro účely vyvození příslušných závěrů v rámci šetření subvencí a v tomto ohledu v souladu se zjištěními Soudního dvora. Rovněž byly náležitě zohledněny všechny relevantní informace poskytnuté skupinou SAIC jako „alternativní dokumenty“, včetně, těch které byly nedostatečné, pokud je bylo možné ověřit. Komise využila dostupné údaje, včetně údajů z nezávislých zdrojů, jak je uvedeno v bodě 3.3, týkající se preferenčních půjček, pojištění vývozních úvěrů, osvobození od daně z nákupu, vstupních materiálů a politiky daňových subvencí na podporu a uplatnění vozidel využívajících nové zdroje energie, pouze v případě, že předložené informace byly zjevně nedostatečné (a byly uvedeny ve společně podepsaných přílohách zpráv o inspekci na místě) a Komise měla dostatek podkladů k tomu, aby o těchto režimech učinila závěr. Je nesprávné se domnívat, že Komise použila kritéria stanovená v čl. 28 odst. 3 základního nařízení příliš přísně.

(328)

Vzhledem k tomu, že skupina SAIC ve svých připomínkách tvrdila, že „by se mělo přihlížet k informacím, které jsou uvedeny v záznamech tak, jak byly poskytnuty“, Komise ve sdělení podstatných skutečností a úvah vyvážejícímu výrobci zařazenému do vzorku vysvětlila, že při použití dostupných údajů ve smyslu článku 28 základního nařízení použila v co největší míře informace poskytnuté skupinou SAIC a pouze v případě, že tyto ověřené informace nebyly k dispozici, se obrátila na veřejné nezávislé zdroje. Tvrzení, že nebyly splněny právní normy pro použití článku 28 základního nařízení, bylo proto zamítnuto.

3.3.2.2.   Žádosti o informace týkající se dodavatelů ve spojení

(329)

Jak je uvedeno ve 318. a 319. bodě odůvodnění, během šetření bylo zjištěno několik neohlášených společností ve spojení, u nichž skupina SAIC neposkytla odpověď na dotazník. Bylo zjištěno, že tyto „nové“ společnosti jsou ve spojení a jsou zapojeny do různých klíčových smluvních vztahů zahrnujících činnosti, jako je poskytování vstupních materiálů, kapitálu, úvěrů, záruk a jiných druhů financování v rámci skupiny SAIC. Skupina SAIC opakovaně odmítala žádosti Komise o vyplnění dotazníku s tím, že jde o porušení základních práv skupiny SAIC, aniž by však uvedla jakékoli podložené argumenty.

(330)

Skupina SAIC ve svých připomínkách tvrdila, že tyto společnosti ve spojení nemohly nebo nemusely při šetření spolupracovat a že použití článku 28 základního nařízení na tyto společnosti v žádném případě nebylo odůvodněné nebo by mělo být striktně omezeno. Důvody uváděné skupinou SAIC se týkaly několika faktorů, jako je:

velmi nízká hodnota transakce společnosti ve spojení v obratu skupiny SAIC (méně než 1 %),

neexistence podílů nebo účinné kontroly nad společnostmi ve spojení, což potvrdila skutečnost, že tyto společnosti odmítly vyhovět žádosti o spolupráci, kterou jim adresovala skupina SAIC, nebo poskytnout důvěrné dokumenty, jejichž stranou jsou uvedené společnosti,

na obchodní činnosti společností ve spojení se nevztahovaly ani pokyny k dotazníku pro vyvážející výrobce, ani vysvětlení (106), které Komise zveřejnila dne 17. listopadu 2023,

objem výroby vyplývající z dohody o poplatcích, na který se již vztahuje odpověď skupiny SAIC,

údajná společnost ve spojení neměla během období šetření se skupinou SAIC žádné platné transakce v oblasti výzkumu a vývoje ani smlouvy o výzkumu a vývoji,

údajná společnost ve spojení byla příjemcem, ale nikoli držitelem práva na užívání pozemku.

(331)

Komise souhlasila s tím, že v souladu s výše uvedeným vysvětlením by společnost ve spojení s velmi nízkou hodnotou transakcí, která představuje méně než 1 % nákupů skupiny SAIC, mohla být skutečně osvobozena od povinnosti poskytnout odpověď na dotazník v tomto šetření. Komise si však vyhradila právo uplatnit článek 28 základního nařízení na dodávané díly této společnosti ve spojení skupině SAIC, protože nemohla tyto informace ověřit.

(332)

Komise uvedla, že příslušný dodavatel ve spojení a skupina SAIC společně provozovali společnost, která vyvíjela, vyráběla a prodávala bateriové články, moduly a sady, a byly tedy právně uznanými obchodními partnery. Proto se považují za společnosti ve spojení ve smyslu článku 127 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447, což odůvodňuje zákonnou povinnost předložit odpověď na dotazník týkající se subvencí jako strana ve spojení, a to podle pokynů dotazníku a následné korespondence. Tvrzení skupiny bylo proto zamítnuto.

(333)

Skupina SAIC tvrdila, že Komise by měla přezkoumat své posouzení a upustit od uplatňování článku 28 základního nařízení na společnosti, které odmítly zveřejnit finanční nebo smluvní vazby a dohody o společných podnicích, a v těchto případech použít pouze veřejně dostupné informace v souladu s čl. 28 odst. 5 základního nařízení. Komise skupině SAIC opakovaně sdělila, že skutečnost, že určité informace jsou považovány za „klíčové obchodní tajemství“, je irelevantní, a to vzhledem k důvěrnému zacházení s jakýmikoliv informacemi předloženými v rámci antisubvenčního řízení v souladu s článkem 29 základního nařízení. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(334)

Skupina SAIC tvrdila, že Komise řádně nevysvětlila, proč měly některé společnosti ve spojení dotazník vyplnit. Ve své druhé žádosti však Komise vysvětlila, že podle informací dostupných ve spisu (organizační schéma ukazující významnou finanční a/nebo kontrolní úlohu společností ve spojení) jsou tyto společnosti ve spojení, protože se zřejmě podílejí na poskytování kapitálu, úvěrů nebo jiných druhů financování v rámci skupiny SAIC. Komise však obdržela od skupiny SAIC druhou zamítavou odpověď na svou žádost, a proto svou žádost neopakovala a dne 23. dubna 2024 informovala skupinu SAIC o důsledcích nespolupráce.

(335)

Skupina SAIC odmítla poskytnout odpověď na dotazník týkající se společnosti ve spojení, u níž bylo během jedné z inspekcí na místě zjištěno, že je zapojena do dohody o poplatcích. Skupina SAIC sice uznala, že tato společnost ve spojení se podílela na výrobě výrobku, který je předmětem šetření, ale zároveň tvrdila, že Komise měla „potvrdit“, že je třeba dotazník vyplnit. Tato připomínka ukázala nedostatečnou spolupráci skupiny SAIC, která nakonec prohlásila, že případné použití článku 28 ve vztahu k této společnosti ve spojení by se mělo omezit na prvky, které nesouvisejí se subvencemi. Toto tvrzení bylo zamítnuto.

(336)

Existence těchto společností ve spojení byla ve skutečnosti zjištěna na základě informací poskytnutých při prvotním předložení informací před předložením odpovědí na dotazník, v odpovědích na dotazník nebo při příležitostných inspekcích na místě. Tyto společnosti ve spojení byly buď dodavateli, nebo odběrateli skupiny SAIC a často byly zapojeny do činností souvisejících s výrobkem, který je předmětem šetření, ať už jako výzkumný ústav, dodavatel součástek a komponentů uvedených ve zprávě o dostatečnosti důkazů, logistické společnosti atd. Vzhledem k povaze své činnosti měly poskytnout odpověď na dotazník, která by Komisi umožnila ověřit informace a případně si vyžádat další důkazy.

3.3.2.3.   Informace, které skupina SAIC neposkytla, a další nezpřístupněné dokumenty před inspekcemi na místě a během nich

(337)

Skupina SAIC ve svých připomínkách uvedla, že po obdržení písemných upozornění na závažné nedostatky od Komise byly některé informace ve skutečnosti poskytnuty dodatečně a mohly být plně ověřeny během inspekcí na místě. Skupina SAIC však uvedla pouze informace týkající se nákupů a osvobození domácích odběratelů od spotřební daně, čímž potvrdila, že všechny ostatní chybějící informace nebyly během šetření zpřístupněny. Písemná upozornění na nedostatky ve skutečnosti poukázala na klíčové otázky, které jednotliví výrobci, kteří jsou součástí skupiny SAIC, záměrně neuvedli (informace v odpovědích na dotazník týkající se prognóz výroby a prodeje, výrobních nákladů, nákupů a osvobození od spotřební daně u domácího prodeje).

(338)

Skupina SAIC poskytla přehled dokumentů, které nebyly předloženy před inspekcemi na místě ani během nich, a požádala Komisi, aby článek 28 základního nařízení použila pouze na ty dokumenty, které jednotlivé subjekty nepředložily. Komise tyto seznamy přezkoumala a setrvala na svém stanovisku k těm prvkům seznamu, které byly zaslány skupině SAIC a které podléhaly využití dostupných skutečností, jako jsou grantové programy, poskytování baterií za cenu nižší než přiměřenou, ušlé příjmy prostřednictvím programu osvobození od daně a snížení daně a poskytování preferenčního financování (např. dluhopisy a kapitálové injekce) a chybějící odpovědi na dotazník. Žádost o neodmítnutí poskytnutých informací, pokud jde o níže uvedené prvky, byla zamítnuta:

a)   Kusovník hotových výrobků a specifikace dodávaných výrobků (např. chemické složení, složení atd.).

(339)

Kusovníky jsou rozsáhlé seznamy surovin, konstrukčních částí a návodů potřebných k výrobě výrobku. Komise skupině SAIC opakovaně vysvětlila jejich význam pro šetření, neboť umožňují určit jednotlivé hlavní složky a materiály, z nichž se hotový výrobek skládá, a jejich původ.

(340)

V tomto případě subvencování byly kusovníky stejně důležité pro určení dílů použitých při montáži hotového výrobku (BEV nebo konstrukčních částí, například baterií), použitého množství, jejich specifikace, interního čísla materiálu a následně názvu jejich dodavatelů. Kusovníky rovněž umožnily vytvořit přímou vazbu na výrobní náklady, neboť je bylo možné použít jako základ pro výpočet normovaných nákladů, skutečných nákladů a odchylek vyplývajících z rozdílu mezi nimi.

(341)

Skupina SAIC neposkytla úplné údaje týkající se výrobní ceny ani výrobních nákladů a tvrdila, že výrobní cena není pro antisubvenční šetření nezbytná, protože se netýká žádného z prvků pro výpočet rozmezí subvencí. Komise s tímto posouzením nesouhlasila a potvrdila, že tyto informace jsou nutné k tomu, aby bylo možné posoudit úplnost a přesnost informací týkajících se výrobních nákladů, ale také nejdůležitějších dílů a konstrukčních částí.

(342)

Skupina SAIC potvrdila, že informace týkající se specifikací výrobků lze poskytovat pouze případ od případu a pouze částečně. Dále měla skupina SAIC za to, že Komise mohla použít jiný přístup, aby mohla poskytnuté údaje porovnat. Skupina SAIC se totiž domnívala, že požadováním stejné úrovně informací o kusovníku u každého subjektu dochází k nespravedlivému zacházení, které představuje porušení Listiny základních práv, neboť existují jiné způsoby, jak ověřit informace uvedené v tabulce týkající se dodávek dílů.

(343)

Komise tvrdila, že žádný z dodavatelů baterií ve spojení nepředložil nezbytné podklady, které si vyšetřovací tým vyžádal, a zejména jejich specifikace. Komise měla nejprve za to, že informace o kusovníku měly poskytnout všechny subjekty, neboť během inspekcí na místě na požádání potvrdily, že tyto informace sice měly, ale nemohly je poskytnout z různých důvodů, většinou souvisejících s dohodou o důvěrnosti podepsanou s dodavateli a s vlastním obchodním tajemstvím společnosti. Kromě toho tyto subjekty při přípravě odpovědi na dotazník skutečně použily k určení vstupních materiálů, které měly být vykázány, a příslušných dodavatelů, kteří by měli odpověď na dotazník poskytnout, kusovník. To je jeden z důvodů, který Komisi přiměl k obnovení své žádosti po inspekci na místě. V rozporu se svou obvyklou praxí Komise ve skutečnosti umožnila každému subjektu poskytnout informace týkající se kusovníku a dalších dodavatelských dílů a specifikací surovin, avšak vyhradila si právo tyto informace nezohlednit, neboť nemohly být ověřeny na místě.

(344)

Jak bylo uvedeno výše, skupina SAIC tvrdila, že chemické složení a specifikace bateriového článku a bateriového systému používaného některými výrobci lze ověřit bez použití kusovníku nebo že informace týkající se specifikace určitých surovin používaných některými výrobci baterií ve spojení lze ověřit bez použití kusovníku. V některých případech skupina SAIC poskytla informace týkající se kusovníku jako součást ověřovacích písemností.

(345)

Skutečnost, že některá společnost umožní Komisi nahlédnout do kusovníku pro jedinečný typ výrobku, který je předmětem šetření, však v žádném případě nemůže být rovnocenná poskytnutí požadovaných informací. Kromě toho, že informace, které lze zobrazit, nejsou úplné (v některých výjimečných případech pouze jeden typ výrobku, který je předmětem šetření), skupina SAIC potvrdila, že odmítla poskytnout Komisi snadno dostupné informace, když o to byla požádána.

(346)

Komise za prvé odmítla tvrzení, že kusovníky nejsou pro šetření relevantní a nemohou mít žádný vliv na výpočet výše subvence. Za druhé, jelikož baterie a další suroviny byly označeny za klíčové faktory, které mohou být předmětem subvencování, a vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici informace z kusovníku, které by Komisi umožnily posoudit úplnost, přesnost a specifikace dílů dodávaných výrobcům zařazeným do vzorku, rozhodla se použít jako dostupné skutečnosti jiné zdroje informací týkajících se surovin.

b)   Seznam nákupů dílů a konstrukčních částí podle jednotlivých transakcí (účetní kniha)

(347)

Skupina SAIC ve svých připomínkách k použití článku 28 potvrdila, že z důvěrných důvodů nemůže vždy poskytnout seznamy nákupů podle jednotlivých transakcí, protože tyto prvky se týkají výrobních nákladů, a jsou proto obchodním tajemstvím. V některých případech však tvrdila, že příslušnou tabulku lze ověřit během inspekcí na místě. Skupina SAIC tvrdila, že předložila komplexní shrnutí požadovaných informací ve formě tabulek, které obsahovaly všechny nezbytné informace pro výpočet výše subvence a které mohla Komise ověřit během inspekcí na místě. Skupina SAIC však mohla Komisi poskytnout pouze snímek obrazovky, protože zdroj informací byl nadále důvěrný a požadovaný seznam nákupů nemohl být poskytnut, ačkoli byl snadno dostupný. Skupina SAIC dospěla k závěru, že předložené informace v každém případě splňují kritéria čl. 28 odst. 3 základního nařízení.

(348)

Komise nesouhlasila s tvrzením, že předložené informace splňují kritéria čl. 28 odst. 3 základního nařízení. Neumožnění přímého přístupu k určitým dokumentům a poskytnutí snímků obrazovky nebo souhrnných údajů bez poskytnutí příslušných požadovaných informací nemůže být v žádném případě rovnocenné poskytnutí požadovaných informací ve formě písemnosti, která zajistí, že informace mohou být řádně ověřeny. Nedostatky v poskytování skutečných požadovaných údajů způsobují obtíže při získávání přiměřeně přesných zjištění. Navíc vzhledem k tomu, že informace byly snadno dostupné, nelze mít za to, že účastník řízení jednal podle svých nejlepších schopností.

(349)

Komise rovněž zjistila, že informace týkající se nákupů neodrážejí skutečné náklady, ale standardní náklady (rozpočtové náklady zaznamenané v systému plánování podnikových zdrojů společnosti). Na tomto základě a s ohledem na výše uvedená zjištění týkající se kusovníku nemohla Komise ověřit správnost informací o množství a nákladech týkajících se dílů a konstrukčních částí, které uvedli výrobci výrobku, jenž je předmětem šetření, a kteří jsou zařazení do vzorku, a proto zamítla tvrzení, že předložené informace splňují kritéria čl. 28 odst. 3 základního nařízení.

c)   Rámcová kupní smlouva (úplné znění) pro dodavatele dílů a konstrukčních částí uvedených v tabulce E-3-3 (a/b)

(350)

Skupina SAIC ve svých připomínkách uvedla, že v jednom případě odsouhlasila na místě seznam podle jednotlivých transakcí se svými účetními záznamy. Tvrdila, že v případě tohoto subjektu a ostatních vyrábějících subjektů poskytla na požádání během inspekcí na místě příslušné nákupní doklady včetně faktur, objednávek a záznamů v systémech plánování podnikových zdrojů ve formě písemností. Konkrétně dva dodavatelé baterií poskytli své smlouvy s odběrateli, tj. výrobci BEV v rámci skupiny, jako ověřovací písemnosti. Skupina SAIC se proto domnívala, že kritéria čl. 28 odst. 3 základního nařízení byla splněna a Komise by měla tyto informace plně zohlednit.

(351)

Komise odmítla tvrzení, že skupina SAIC plně spolupracovala tím, že poskytla soubor rámcových kupních smluv. Skupina SAIC sama uznala, že vzhledem k údajné vysoce důvěrné povaze těchto dokumentů nemůže poskytnout žádnou rámcovou kupní smlouvu v plném rozsahu pro dodavatele dílů a konstrukčních částí, kteří byli uvedeni v příslušné části odpovědi na dotazník. To potvrzoval i seznam dokumentů, které nebyly předloženy ani během ověřovací návštěvy, ani po ní, přičemž nebylo možné předložit úplný soubor dokumentů, včetně dokumentů, jako je rámcová smlouva a technické specifikace. Komise dále připomněla skupině SAIC, že tento dokument měl být předložen jako součást odpovědi na původní dotazník. Vzhledem k důvěrnému zacházení s „citlivými“ informacemi předloženými v rámci antisubvenčního řízení bylo toto tvrzení neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že tyto dokumenty byly skupině SAIC snadno dostupné a měly být poskytnuty jako součást odpovědi na dotazník, měla Komise za to, že skupina SAIC nejednala podle svých nejlepších schopností. Komise proto zamítla tvrzení, že předložené informace splňují kritéria čl. 28 odst. 3 základního nařízení.

d)   Seznam prodeje podle jednotlivých transakcí (2020 – OŠ) s určením hodnoty prodeje, objemu prodeje, data, modelu, čísla položky, krátkého kódu, VIN, názvu odběratele, maloobchodní ceny, prodejní ceny, čisté ceny, čisté ceny bez DPH, množství, ve spojení / nikoliv ve spojení, výrobku, který je/není předmětem šetření

(352)

Komise se domnívala, že zobrazení souborů v excelu a výpisů z účetních knih na obrazovce a poskytnutí snímků obrazovky bez poskytnutí podkladových informací nemůže být náhradou za poskytnutí úplného seznamu prodeje podle jednotlivých transakcí, aby bylo možné plně odsouhlasit údaje uvedené v příslušných tabulkách.

(353)

Skupina SAIC ve svých připomínkách tvrdila, že Komise nezohlednila různorodost účetních a finančních systémů existujících ve skupině SAIC a že pro úplné sladění tabulek týkajících se prodeje v dotazníku nebylo nezbytné, aby Komise obdržela seznamy podle jednotlivých transakcí. Komise by proto měla upustit od použití článku 28, protože některé z ověřovaných společností předložily seznam podle jednotlivých transakcí jako součást ověřovacích písemností a v každém případě informace poskytnuté různými subjekty splňovaly podmínky stanovené v čl. 28 odst. 3 základního nařízení.

(354)

Komise se domnívala, že informace poskytnuté pouze v podobě snímků obrazovky, které obsahují jen omezené údaje nebo ukazují jen některé příklady, by znemožnily ověření a odsouhlasení základních údajů, a proto toto tvrzení zamítla. Tím, že nebyly poskytnuty podrobné informace a byly poskytnuty pouze snímky obrazovky, nemohla Komise ověřit přesnost poskytnutých informací, například zda se jednotlivé prodejní transakce skutečně týkaly šetřeného výrobku.

e)   Smlouvy o společném podniku

(355)

Skupina SAIC ve svých připomínkách potvrdila, že není schopna předložit originály smluv o společném podniku, pokud jde o některé z jejích výrobních subjektů, nicméně tvrdí, že obsah těchto smluv o společném podniku se odráží ve stanovách, neboť byly do stanov „přeformulovány“. Pouze jeden subjekt předložil smlouvu o společném podniku jako součást původní odpovědi na dotazník.

(356)

Jak bylo uvedeno výše, Komise skupině SAIC opakovaně sdělila, že skutečnost, že určité informace jsou považovány za „klíčové obchodní tajemství“, je irelevantní vzhledem k důvěrnému zacházení se všemi informacemi předloženými v rámci antisubvenčního řízení v souladu s článkem 29 základního nařízení. Tvrzení, že obsah chybějících smluv o společném podniku byl „přeformulován“ do stanov, nebylo možné bez obdržení smluv o společném podniku ověřit. Zatímco jeden výrobce BEV ze skupiny SAIC poskytl kopii smlouvy o společném podniku, žádný z ostatních výrobců BEV tento dokument neposkytl. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

f)   Investiční plány, schválení, sledování investic a studie proveditelnosti 2020–2023 a prognózy prodeje

(357)

Skupina SAIC tvrdila, že požadované dokumenty (investiční plány, schválení, sledování investic a studie proveditelnosti z let 2020 až 2023 a prognózy prodeje) nebyly pro výpočet výše subvence během období šetření relevantní, protože tyto dokumenty neobsahovaly žádné prvky ani údaje nezbytné pro výpočet výše subvence. Kromě toho byly požadované dokumenty buď již k dispozici ve veřejně dostupných výročních zprávách, nebo obsahovaly důvěrné informace týkající se stran, nad nimiž skupina SAIC nemá účinnou kontrolu, a proto nemohly být zpřístupněny.

(358)

Komise se skupinou SAIC nesouhlasila a měla za to, že informace umožňující posoudit povahu a objem plánovaných investic týkajících se výrobku, který je předmětem šetření, jsou při šetření relevantní nejen pro posouzení hrozby podstatné újmy, ale například i pro posouzení výrobní kapacity výrobku, který je předmětem šetření. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

g)   Dokumenty týkající se zprávy o prognóze pro „úvěry na vozidla využívající nové zdroje energie“ (viz článek 18 zákona o průměrné podnikové spotřebě paliva osobních automobilů a vozidel využívajících nové zdroje energie Souběžné řízení bodů)

(359)

Skupina SAIC tvrdila, že požadované zprávy o prognózách není třeba poskytovat, protože buď neexistují, nebo se týkají informací po období šetření, a proto je není třeba ověřovat. Skupina SAIC proto dospěla k závěru, že uplatnění článku 28 na tento prvek šetření by bylo bezpředmětné.

(360)

Vzhledem k tomu, že Komise měla za to, že během inspekcí na místě nemohla tato tvrzení ověřit, bylo tvrzení, že by bylo bezpředmětné použít článek 28 s ohledem na tento aspekt šetření, zamítnuto.

h)   Bankovní povolení, úvěrové linky.

(361)

Komise zdůraznila, že poskytnutá bankovní povolení se nevztahují na všechny banky, s nimiž byly subjekty skupiny SAIC v obchodním vztahu, a že vzor dotazníku týkající se bankovního povolení byl bez předchozího oznámení upraven.

(362)

Skupina SAIC tvrdila, že upravila vzor tak, aby zahrnoval bankovní schválení a úvěrové linky v působnosti bankovních povolení, a proto by tyto úpravy vzoru neměly být v žádném případě považovány za omezení působnosti bankovních povolení, ale naopak. Skupina SAIC tvrdila, že požadované informace byly poskytnuty a že by je Komise měla považovat za bernou minci.

(363)

Komise zjistila, že některé subjekty ve skupině SAIC neoznámily informace týkající se bankovních povolení, úvěrových linek a kapitalizace dluhu, a proto neobdržely zásadní informace důležité pro tyto aspekty šetření. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

i)   Grantové programy

(364)

Skupina SAIC sice nepopřela, že obdržela granty od čínské vlády, ale tvrdila, že pro účely výpočtu výše subvence není nezbytné použít „jednotlivé částky obdržené na jeden grant, dobu obdržení grantů, popis grantů, příslušná vládní oznámení upřesňující povahu grantů a další nezbytné informace“, neboť vykázané částky se týkaly grantů obdržených pro subjekty jako celek, a nikoli pouze pro výrobek, který je předmětem šetření. Kromě toho bylo možné výši grantů přijatých během období šetření, jak je uvedeno v tabulkách, přímo porovnat s předvahou a účty hlavní knihy, zejména s účty týkajícími se neprovozních příjmů a/nebo příjmů ze subvencí.

(365)

V důsledku toho však Komise nebyla schopna určit základní režimy subvencí, výši grantů obdržených během období šetření, ani to, zda se tyto granty týkaly dlouhodobých aktiv či nikoli. Komise odmítla tvrzení, že informace týkající se grantů lze ověřit.

j)   Práva k užívání pozemků

(366)

Skupina SAIC tvrdila, že práva k užívání pozemků nepatřila mezi oblasti, na které se vztahovala žádost Komise o základní dokumenty. Komise neměla po inspekcích na místě žádné dotazy týkající se práv k užívání pozemků, s výjimkou dvou subjektů, kterým odpověděla dne 21. února 2024.

(367)

V případě některých dokumentů, které byly během inspekcí na místě vyžádány, některé subjekty patřící do skupiny SAIC vysvětlily, že požadované dokumenty pocházejí z doby před jedním nebo dvěma desetiletími a již byly archivovány, nebo se týkají třetí strany, na kterou se nevztahuje její pravomoc. Skupina SAIC proto tvrdila, že částka vykázaná za práva k užívání pozemků by měla být považována za přesnou a jako taková by měla být použita, přičemž Komise by neměla uplatnit článek 28. Komise měla za to, že byly vyžádány všechny původní smlouvy o právu k užívání pozemků, kupní smlouvy a podpůrné doklady prokazující počáteční cenu zaplacenou za právo k užívání pozemků, a v několika případech zjistila, že obdržené informace byly neúplné a neumožňovaly úplné ověření obdržených informací. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

k)   Dluhopisy a mezipodnikové financování

(368)

Skupina SAIC tvrdila, že dokumenty týkající se dluhopisů a mezipodnikového financování Komise nepožadovala. Skupina SAIC konstatovala, že informace o cenných papírech zajištěných aktivy (ABS) nebyly v části dotazníku týkající se poskytování preferenčního financování bankami státní politiky a komerčními bankami ve vlastnictví státu požadovány, a proto odmítla jakékoli zamýšlené použití článku 28.

(369)

Komise měla za to, že dotazník výslovně požaduje informace o mezipodnikovém financování a zejména o dluhopisech. Za prvé byly společnosti zapojené do poskytování kapitálu požádány o vyplnění dotazníku; za druhé, ABS jsou typem dluhopisu, o kterém byly v dotazníku požadovány informace. Navíc Komise zjistila, že ve vztahu ke společnostem ve spojení, které nespolupracovaly, jsou veřejně dostupné informace rozporuplné (viz 320. bod odůvodnění), což jasně ukazuje, že zásadní informace týkající se subvencí nebyly zpřístupněny, a proto byla žádost zamítnuta.

l)   Zpráva daňového zástupce o odpočtu na výzkum a vývoj

(370)

Skupina SAIC uvedla, že zprávy o odpočtu pro pracovníky provádějící výzkum a vývoj obvykle vypracovávají daňoví zástupci podle pokynů společností; jejich vypracování však není povinné, a proto se požadavek na tyto zprávy nevztahoval. Navíc tyto zprávy nebyly nezbytné ani podstatné pro ověření jakýchkoli částek odpočtu na výzkum a vývoj, protože převažovaly příslušné částky vykázané v přiznání k dani z příjmu podniku. Skupina SAIC vznesla námitku proti zamýšlenému použití článku 28 základního nařízení.

(371)

Komise měla za to, že jak bylo zjištěno při jedné inspekci na místě, úprava informací ve zprávě daňového zástupce o odpočtu na výzkum a vývoj, která umožnila dodatečný odpočet výdajů na výzkum a vývoj, jak tomu bylo v případě jednoho ze subjektů, nelze považovat za plnou spolupráci. Tím, že skupina SAIC neposkytla tyto informace, které se údajně netýkaly výrobku, který je předmětem šetření, ale byly této skupině snadno dostupné, nemohla Komise posoudit specifický aspekt dotčeného režimu snížení daně. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

3.3.3.   Použití ustanovení čl. 28 odst. 1 základního nařízení na skupinu Geely

(372)

V průběhu šetření Komise zjistila, že šetření brání nedostatek určitých potřebných informací, konkrétně:

bylo zjištěno, že dodavatel skupiny Geely byl považován za společnost ve spojení ve smyslu článku 127 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447 (107), a že tato společnost nepředložila odpověď na dotazník,

žádná z finančních společností skupiny Geely, která získala finanční prostředky pro své podnikání v oblasti BEV prostřednictvím syndikovaných úvěrů, dvoustranných bankovních úvěrů a cenných papírů zajištěných aktivy („ ABS “), včetně cenných papírů zajištěných zelenými aktivy, neposkytla úplnou odpověď na dotazník,

žádná ze společností skupiny Geely neposkytla úplné informace o povaze grantových programů, v jejichž rámci získala podporu, jak bylo požadováno v dotazníku,

skupina Geely neuvedla všechny probíhající a budoucí projekty spojené s výrobou BEV, jak bylo požadováno v dotazníku,

řada skutečných výrobců BEV ve skupině Geely neposkytla úplnou odpověď na dotazník, přičemž místo toho tyto subjekty odpověděly pouze na oddíly určené pro dodavatele vstupních materiálů, čímž nebyla poskytnuta velká část informací, které se obvykle od výrobců očekávají,

skupina Geely rovněž nepředložila přílohu IV – Bankovní povolení jako součást odpovědi na dotazník. A konečně, skupina neposkytla informace o právech k užívání pozemků, která vlastní holdingové subjekty, jež se týkají jednoho vyvážejícího výrobce ve skupině.

(373)

V důsledku toho Komise dne 23. dubna 2024 oznámila skupině Geely svůj záměr použít článek 28 základního nařízení, pokud jde o informace, které nebyly předloženy. Komise společnost vyzvala, aby předložila připomínky.

(374)

Dne 30. dubna 2024 předložila skupina Geely připomínky k záměru Komise použít dostupné údaje týkající se informací uvedených v 372. bodě odůvodnění a v dopise ze dne 23. dubna 2024.

(375)

Skupina Geely za prvé tvrdila, že po ní nelze požadovat, aby předložila důvěrné informace od dodavatele, jenž není ve spojení, kterému k tomu nemůže dát pokyn, přičemž v každém případě byly Komisi poskytnuty přiměřeně relevantní informace. Skupina Geely tohoto dodavatele nevlastnila ani neměla žádnou pravomoc nad jeho podnikáním a řízením.

(376)

Komise však konstatovala, že dotyčný dodavatel a skupina Geely společně provozovali společnost, která vyvíjela, vyráběla a prodávala bateriové články, moduly a sady, a byli tedy právně uznanými obchodními partnery. Proto se považují za společnosti ve spojení ve smyslu článku 127 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447, což podle pokynů v dotazníku a v následné korespondenci odůvodňuje právní povinnost předložit odpověď na dotazník týkající se subvencí jako strana ve spojení. Tvrzení skupiny bylo proto zamítnuto.

(377)

Za druhé, skupina Geely tvrdila, že není schopna poskytnout více informací od finančních společností, které získaly finanční prostředky pro své podnikání v oblasti BEV. Všechny subjekty skupiny Geely zapojené do financování v souvislosti s BEV předložily požadované odpovědi na oddíly A a E úvodních dotazníků. Skupina Geely navíc namítala, že žádost byla příliš obecná, nedostatečně přesná a nebyla přímo relevantní pro šetření.

(378)

Nicméně z veřejně dostupných zdrojů Komise zjistila řadu cenných papírů zajištěných aktivy (včetně cenných papírů zajištěných zelenými aktivy) použitelných v období šetření a vydaných nejméně jednou ze společností skupiny Geely, o nichž skupina neposkytla žádné informace, a to ani po zaslání konkrétní žádosti o jejich poskytnutí, zatímco cenné papíry zajištěné aktivy byly druhem dluhopisů, o jejichž informace bylo požádáno v původním dotazníku. Tvrzení skupiny Geely bylo proto zamítnuto.

(379)

Za třetí, pokud jde o poskytování úplných informací o povaze grantových programů, skupina Geely vysvětlila, že povahu a popis grantových programů lze téměř vždy zjistit z bankovních výpisů týkajících se jednotlivých grantových plateb. Skupina Geely dále vysvětlila, že další informace týkající se grantových programů včetně právního základu nemá k dispozici a měly by být vyžádány od čínské vlády.

(380)

Komise konstatovala, že z omezených informací, pokud byly na bankovním výpisu k dispozici, nebyla schopna určit základní režimy subvencí pro grantové programy ve vztahu k výrobku, který je předmětem šetření. Zároveň, jak je uvedeno v 300. bodě odůvodnění, Komise konstatovala, že čínská vláda neposkytla žádné informace o ad hoc grantech poskytnutých skupinám zařazeným do vzorku. Tvrzení skupiny bylo proto zamítnuto.

(381)

Za čtvrté, pokud jde o chybějící zprávy týkající se některých projektů spojených s výrobou BEV, skupina Geely zastávala názor, že probíhající a budoucí projekty, jako je potenciální uvedení nových automobilů na trh, nesouvisí s obdobím šetření a nespadají do působnosti tohoto šetření. Skupina Geely rovněž zdůraznila, že tyto informace jsou vysoce důvěrné a citlivé z hlediska trhu.

(382)

Komise uvedla, že o probíhající a budoucí projekty spojené s výrobou BEV bylo žádáno v původním dotazníku, jakož i během ověřování na místě, neboť řada režimů subvencí je spojena s budoucí výrobou BEV, zatímco předpokládané zvýšení výrobní kapacity BEV je relevantní pro stanovení hrozby újmy. Bez těchto úplných informací nebyla Komise schopna určit všechny základní režimy subvencí ve vztahu k výrobku, který je předmětem šetření. Tvrzení skupiny bylo proto zamítnuto.

(383)

Za páté, pokud jde o skutečnost, že skuteční výrobci BEV ve skupině Geely neposkytli úplnou odpověď na dotazník, skupina Geely tyto společnosti nepovažovala za výrobce BEV, protože vozidla, která vyrábějí, musí ještě projít řadou kontrol a testů. Skupina Geely rovněž uvedla, že na žádost útvarů Komise poskytla další informace týkající se těchto společností.

(384)

Komise konstatovala, že společnosti sice poskytly požadované informace, ale jejich velice pozdní předložení jí znemožnilo ověřit jejich úplnost a přesnost. Zejména nebyla schopna dostatečně ověřit dodávky některých vstupů ve vztahu k objemu výroby a nákladům na BEV, protože informace o nákladech poskytnuté těmito společnostmi neposkytovaly dostatečné podrobnosti, jak se obvykle od vyrábějících subjektů v dotazníku Komise požaduje. Tvrzení skupiny bylo proto zamítnuto.

(385)

Pokud jde o přílohu IV – Bankovní povolení, skupina Geely uvedla, že v době předložení odpovědí na původní dotazník předložila konsolidovanou verzi bankovních povolení. Komise se k předloženému dokumentu vrátila a potvrdila jeho použitelnost.

(386)

Pokud jde o poskytnutí informací o právech k užívání pozemků týkajících se jednoho vyvážejícího výrobce ve skupině, skupina Geely uvedla, že práva k užívání pozemků týkající se ústředí nesouvisejí s výrobou a prodejem BEV a že jsou pro šetření irelevantní a nepodstatná.

(387)

Komise vzala na vědomí, že ústředí je zčásti využíváno pro činnosti související s BEV. Subvence související s tímto ústředím by proto měly být přidělovány v poměru k činnostem souvisejícím s BEV, které tam probíhají, přičemž jejich význam nelze stanovit bez základních informací o vlastněných právech k užívání pozemků. Tvrzení skupiny bylo proto zamítnuto.

3.3.4.   Použití ustanovení čl. 28 odst. 1 základního nařízení na skupinu BYD

(388)

Dne 8. prosince 2023 Komise oznámila skupině BYD svůj záměr použít článek 28 základního nařízení s ohledem na informace, které skupina BYD neposkytla, a vyzvala ji, aby k tomu předložila připomínky. Skupina BYD předložila chybějící informace 15. prosince 2023.

(389)

V průběhu šetření Komise zjistila, že skupina BYD nezveřejnila své vztahy s (nejméně) dvěma dodavateli surovin používaných při výrobě baterií, a že tyto společnosti tudíž nepředložily odpověď na dotazník. Kromě toho bylo zjištěno, že oba dodavatelé dodávají významné množství lithia, které představuje více než 1 % celkových nákupů vstupů od společností, které zaslaly odpověď na dotazník. Navíc nebyly čínské vládě předloženy žádné informace o dodavatelích, kteří nejsou ve spojení, přestože antisubvenční dotazník obsahoval ustanovení o zveřejnění dodavatelů, kteří nejsou ve spojení, ani nebyla předložena příloha IV – Bankovní povolení. Komise zjistila, že neexistence těchto potřebných informací bránila šetření a přístupu k informacím o příslušných režimech. V důsledku toho Komise oznámila dne 24. dubna 2024 skupině BYD svůj záměr použít článek 28 základního nařízení, pokud jde o nepředložené informace, a vyzvala ji k předložení připomínek.

(390)

Dne 30. dubna 2024 předložila skupina BYD připomínky týkající se záměru Komise uplatnit dostupné údaje týkající se informací uvedených v 389. bodě odůvodnění.

(391)

Za prvé, skupina BYD namítla, že nebyly předloženy žádné informace o dodavatelích surovin ve spojení, protože v dotazníku bylo uvedeno, že odpověď na dotazník by měly předložit pouze společnosti ve spojení, které se podílejí na „výrobě dlouhodobých aktiv nebo vstupů používaných ve výrobním procesu vyvážejícího výrobce, jako jsou vstupy uvedené v oddíle E-3-3 níže“. Na základě toho skupina BYD tvrdila, že některé vstupy nebyly použity ve výrobním procesu vyvážejícího výrobce, ale ve výrobním procesu výrobce baterií v předcházející fázi.

(392)

Skupina BYD navíc prohlásila, že předložila čínské vládě seznam dodavatelů na základě stejného odůvodnění (tj. společností ve spojení, které se podílejí na výrobě vstupů používaných ve výrobním procesu vyvážejícího výrobce), a že tedy některé vstupy v oddíle E-3-3 byly použity ve výrobním procesu výrobců baterií, nikoli ve výrobním procesu vyvážejícího výrobce.

(393)

Komise připomněla, že dne 17. listopadu 2023 vydala poznámku ke spisu s vysvětlením týkajícím se společností ve spojení, které mají předložit odpověď na dotazník, a dodala, že společnosti ve spojení, „ať už jsou ve spojení s výrobci prodávajícími na domácím trhu nebo na vývoz“, které se podílejí na výrobě dlouhodobých aktiv nebo vstupů, včetně surovin, dílů nebo konstrukčních částí uvedených v oddíle E-3-3 dotazníku, a které se „používají ve výrobním procesu výrobních subjektů“ , mají povinnost předložit odpověď na dotazník. Vzhledem k vysvětlení, které Komise vydala, se Komise domnívala, že společnost měla předložit jasné a úplné pokyny týkající se struktury společnosti a jejích dodavatelů, což by vedlo k vyplnění dotazníku zejména od dodavatelů surovin používaných při výrobě baterií. Vzhledem k úrovni vertikální integrace skupiny BYD se Komise navíc domnívala, že výrobní proces baterií nelze považovat za oddělený a nesouvisející s výrobním procesem vyvážejícího výrobce. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(394)

Komise rovněž zdůraznila, že v oddíle E-3-3b dotazníku bylo jasně vysvětleno, že Komisi i čínské vládě měl být poskytnut úplný seznam s názvy a kontaktními údaji dodavatelů kusů a surovin během období šetření. V dotazníku bylo rovněž uvedeno, že pokud dodavatel není společností ve spojení, musí být uveden „původní nezávislý dodavatel dotčeného materiálu“ . Kromě výše uvedených pokynů Komise zjistila, že v seznamu dodavatelů zaslaném čínské vládě již společnost uvedla některé názvy dodavatelů surovin používaných při výrobě baterií, kteří jsou ve spojení. Komise sice uznala, že skupina BYD předložila čínské vládě seznam dodavatelů, tento seznam však nebyl úplný, neboť neobsahoval žádného dodavatele, který není ve spojení, jak je uvedeno v oddíle E-3-3b dotazníku, ani dodavatele ve spojení, které Komise zjistila. Nedostatek těchto informací bránil šetření, protože neposkytl čínské vládě možnost kontaktovat tyto dodavatele v předcházející fázi, aby poskytli odpověď na dotazník. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(395)

Skupina BYD tvrdila, že nepředložila přílohu IV – formuláře bankovních povolení, protože se domnívala, že Komise byla schopna získat požadované informace prověřením informací poskytnutých příslušnými společnostmi a zejména prostřednictvím Úvěrového referenčního centra Čínské lidové banky.

(396)

Jak je uvedeno v dopise Komise ze dne 24. dubna 2024, formuláře bankovních povolení byly považovány za klíčové pro sběr informací od čínské vlády o příslušných režimech subvencí. Formuláře bankovních povolení byly potřebné k získání důvěrných firemních údajů od různých bank, které skupině BYD poskytly úvěry, což byly informace požadované čínskou vládou. Bez těchto formulářů nebyly banky schopny poskytnout tyto informace Komisi prostřednictvím čínské vlády, což vedlo ke ztížení šetření. Toto tvrzení skupiny BYD proto muselo být zamítnuto.

(397)

Skupina BYD zpochybnila skutečnost, že jeden z jejích dodavatelů surovin ve spojení měl poskytnout odpověď na dotazník. Skupina tvrdila, že Komise použila nesprávný jmenovatel pro výpočet procenta hodnoty nákupu a že společnost ve skutečnosti dodala méně než 1 % všech nákupů výrobních společností, které zaslaly odpověď na dotazník. Skupina BYD rovněž poukázala na skutečnost, že Komise udělila výjimku dodavatelům vstupů, kteří představují méně než 1 % nákupů výrobců BEV. Kromě toho skupina zpochybnila užitečnost odpovědi na dotazník, protože dotyčný dodavatel poskytoval pouze surovinu nepřímo používanou při výrobě baterií.

(398)

Komise zjistila, že procentní podíl hodnoty nákupu, který Komise uvedla v příloze dopisu podle článku 28, byl vypočten samotnou společností a projednán s týmem zabývajícím se případem během inspekce v prostorách společnosti. Tato informace byla rovněž uvedena ve zprávě o návštěvě zaslaných společnosti. Kromě toho Komise uznala, že udělila výjimku těm dodavatelům vstupů, kteří dodávají méně než 1 % nákupní hodnoty výrobců BEV skupiny BYD. Toto rozhodnutí však bylo přijato na základě informací, které skupina předložila k odůvodnění svých žádostí o výjimku. Komise konstatovala, že ve fázi zahájení řízení nebyly předloženy žádné informace o dodavatelích surovin ve spojení, a že tedy Komise neměla k dispozici potřebné základní informace, aby mohla posoudit, zda je třeba, aby dodavatelé surovin ve spojení předložili odpověď. Navzdory jasným pokynům uvedeným v oddíle E-3-3 dotazníku skupina BYD omezila v počáteční fázi zpřístupnění informací o struktuře společnosti pouze na díly a konstrukční části uvedené v první části oddílu E-3-3. Nakonec Komise zdůraznila, že neexistence odpovědi na dotazník od dodavatelů surovin ve spojení brání útvarům Komise posoudit, zda dodavatelé v předcházející fázi využívají subvencí.

(399)

Skupina BYD zpochybnila skutečnost, že odpověď na dotazník měl předložit jiný dodavatel v předcházející fázi, a to na základě skutečnosti, že podíl skupiny BYD byl v části období šetření nižší než 5 %, a dodavatel tedy nebyl považován za stranu ve spojení, a že omezený podíl rovněž znamenal, že požadované informace nebyly v držení skupiny BYD ani pod její kontrolou, a proto je skupina BYD nemohla poskytnout.

(400)

Komise připomněla, že po část období šetření skupina BYD stále vlastnila více než 5 % akcií dotčeného dodavatele v předcházející fázi, a připomíná, že tento vztah nebyl zveřejněn na začátku šetření, ale až v průběhu řízení o nedostatcích. Kromě toho se vzhledem k existujícím obchodním vztahům mezi oběma společnostmi obě strany jasně jevily jako strany ve spojení ve smyslu článku 127 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto. Komise znovu zopakovala skutečnost, že vzhledem k významu surovin dodávaných ve výrobním procesu skupiny BYD, objemu nákupu a hodnotě nakoupené skupinou BYD od dodavatele v předcházející fázi, a bez ohledu na skutečnost, že dotyčná surovina byla rovněž zahrnuta do oddílu E-3-3 dotazníku, který výslovně stanoví, že dodavatelé surovin ve spojení mají předložit odpověď na dotazník, měla Komise za to, že skupina BYD spolupracovala pouze částečně, když na začátku šetření zatajila příslušné informace o struktuře skupiny a jejích dodavatelích. To potvrzuje i skutečnost, že seznam nákupů od dodavatelů byl předložen až na základě prvního dopisu podle článku 28 uvedeného v 388. bodě odůvodnění. Ustanovení čl. 28 odst. 1 základního nařízení stanoví, že v případech, kdy některá ze zúčastněných stran „[nezbytné informace] neposkytne, […] mohou prozatímní nebo konečná pozitivní nebo negativní zjištění vycházet z dostupných údajů“. Neexistence odpovědí na dotazník od dodavatelů surovin ve spojení bránila útvarům Komise posoudit, zda dodavatelé v předcházející fázi využívali subvence a zda lze kupní cenu jednoho z hlavních vstupů používaných při výrobě baterií považovat za tržní.

3.3.5.   Připomínky předložené čínskou vládou k zamýšlenému použití článku 28 na vyvážející výrobce zařazené do vzorku

(401)

Dne 30. dubna 2024 předložila čínská vláda připomínky, v nichž zpochybnila zamýšlené uplatňování článku 28 základního nařízení Komisí a uvedla svá zjištění na základě dostupných údajů o konkrétních aspektech týkajících se tří vyvážejících výrobců zařazených do vzorku.

(402)

Čínská vláda tvrdila, že Komise nejenže „nenapravila svůj nezákonný přístup v několika procesních a hmotněprávních otázkách tohoto případu, ale také přehlédla složitost dotčených průmyslových odvětví, velký počet společností, které byly součástí vyvážejících výrobců zařazených do vzorku a které v tomto případě poskytly odpověď na dotazník, složitost údajných programů a mimořádně krátké lhůty, které Komise zadala k poskytnutí neodůvodněně velkého množství informací požadovaných od společností.“ Čínská vláda přitom tvrdila, že Komise v řadě bodů porušila pravidla Světové obchodní organizace (dále jen „WTO“) a základní nařízení EU.

(403)

Podobně jako skupina SAIC (viz 323. až 328. bod odůvodnění) i čínská vláda tvrdila, že použití článku 28 základního nařízení Komisí nemá dostatečný právní základ a není v souladu s příslušnými pravidly WTO. Vláda odkázala na žádosti o informace, které nebyly považovány za „nezbytné“ pro identifikaci údajných subvencí a zejména pro výpočet výhody. Tato tvrzení, která již byla řešena v 323. až 328. bodě odůvodnění výše, byla proto zamítnuta.

(404)

Čínská vláda tvrdila, že Komise při šetření nepřiměřeně zvýšila zátěž čínských vyvážejících výrobců tím, že: a) rozšířila okruh společností ve spojení, které měly poskytnout odpověď na dotazník, b) rozšířila rozsah údajných subvencí, které jsou předmětem šetření, a požadovaných informací a neustále měnila nebo doplňovala požadované informace a c) stanovila velmi krátké lhůty a zároveň požadovala nepřiměřené množství informací. Čínská vláda sice uznala, že v několika případech nebyli vyvážející výrobci zařazení do vzorku schopni požadované informace poskytnout, ale tvrdila, že to bylo proto, že na ně Komise kladla nepřiměřenou zátěž. Nakonec čínská vláda uvedla, že „rozhodnutí Komise, že podniky zařazené do vzorku při šetření nespolupracovaly, bylo zjevně v rozporu se zásadou spravedlivého a objektivního šetření stanovenou v pravidlech WTO a v základním antisubvenčním nařízení EU“.

(405)

Komise sice uznala, že tři vyvážející výrobci zařazení do vzorku do rozdílné míry spolupracovali, nicméně konstatovala, že čínská vláda nezohlednila řadu prvků, jako např.:

četné žádosti o prodloužení lhůty, kterým Komise vyhověla, aby zmírnila údajnou zátěž spolupracujících stran,

argument „důvěrnosti“ a „obchodního tajemství“, který údajně bránil třem vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku poskytnout úplné informace. Všechny skupiny zpočátku zejména odmítly poskytnout informace týkající se výrobních nákladů, takže Komise byla ochuzena o zásadní informace týkající se vstupních materiálů, které by umožnily lépe pochopit strukturu nákladů a určit hlavní vstupní materiály týkající se BEV,

nespolupráce řady dodavatelů ve spojení (jak je zdůrazněno v oddíle 3.3.2.2 výše),

poskytnutí neúplných podkladových informací bez jakéhokoli odůvodnění (jak je zdůrazněno v oddíle 3.3.2.3 výše).

(406)

Komise musela třem vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku zaslat řadu dopisů s výzvou k poskytnutí původně požadovaných informací, snažila se také co nejvíce vyhovět jejich žádostem o prodloužení lhůty a dokonce souhlasila s tím, že zohlední informace poskytnuté po inspekcích na místě, čímž dala vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku možnost doplnit informace, které mají být poskytnuty. Komise nicméně zjistila, že v několika případech subjekty patřící k jednomu z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku záměrně odepřely vyšetřovacímu týmu Komise přístup k informacím. Tvrzení, že vyvážející výrobci zařazení do vzorku byli vystaveni neodůvodněnému uložení nadměrné zátěže, což jim bránilo ve spolupráci, bylo zamítnuto.

3.4.   Subvence a subvenční programy, u nichž Komise učinila zjištění v rámci tohoto šetření

(407)

Na základě informací obsažených ve zprávě o dostatečnosti důkazů, oznámení o zahájení šetření a odpovědích na dotazníky Komise se prošetřovaly následující subvence ze strany čínské vlády:

poskytování preferenčního financování a řízených úvěrů bankami státní politiky a komerčními bankami ve vlastnictví státu (např. politické úvěry, úvěrové linky, návrhy bankovních akceptů, financování vývozu),

grantové programy,

přímé peněžní granty výrobcům BEV a další související podpůrné programy ve formě úvěrových opatření ve prospěch výrobců BEV,

granty na technologie, inovace a výzkum a vývoj,

kapitálové investice financované státem nebo jinak motivované vládou,

poskytování zboží a služeb vládou za cenu nižší než přiměřenou,

poskytování práv k užívání pozemků vládou za cenu nižší než přiměřenou,

vládní dodávky baterií a vstupních surovin (konkrétně fosforečnan železnato-lithný) za cenu nižší než přiměřenou,

ušlé příjmy prostřednictvím programů osvobození od daní a jejich snížení,

snížení daně z příjmů podniků pro podniky s vyspělými a novými technologiemi,

preferenční daňové odpočty u výdajů na výzkum a vývoj,

osvobození od DPH a snížení dovozních cel při využívání dovezeného zařízení a technologií a slevy na DPH pro zařízení vyráběná v tuzemsku,

osvobození od daně nebo zřeknutí se daní z nemovitostí a z užívání pozemků,

osvobození od spotřební daně, osvobození od poplatků za registrační značky a další peněžní subvence pro výrobce BEV,

zrychlené odpisy nástrojů a zařízení používaných podniky v oblasti vyspělých technologií pro rozvoj a výrobu vyspělých technologií,

osvobození od daně z dividend mezi způsobilými rezidentními podniky,

snížení daně vybírané srážkou v případě dividend z čínských podniků se zahraničními investicemi a jejich nečínských mateřských společností,

slevy na vývozní dani.

3.5.   Preferenční financování

3.5.1.   Finanční instituce poskytující preferenční financování

(408)

Tři skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku poskytly informace, z nichž vyplývá, že jim finanční prostředky poskytlo nejméně 37 finančních institucí usazených v ČLR v souladu s čínským bankovním zákonem. Jak je uvedeno v 256. bodě odůvodnění, čínská vláda nepředala dotazníky finančním institucím a neposkytla informace o vlastnictví finančních institucí, které poskytly úvěry společnostem zařazeným do vzorku. Pouze jedna banka ve vlastnictví státu vyplnila zvláštní dotazník, přestože žádost adresovaná čínské vládě se vztahovala na všechny finanční instituce, které poskytly úvěry společnostem zařazeným do vzorku. Na základě toho Komise nemohla určit, zda jsou ve státním nebo soukromém vlastnictví.

3.5.1.1.   Finanční instituce ve vlastnictví státu jednající jako veřejnoprávní subjekty

Právní norma

(409)

Komise ověřovala, zda banky ve vlastnictví státu jednají jako veřejnoprávní subjekty ve smyslu článku 3 a čl. 2 písm. b) základního nařízení. Podle příslušné judikatury WTO (108) je veřejnoprávním subjektem subjekt, který „má nebo vykonává vládní pravomoc nebo je jí pověřen“. Šetření veřejnoprávního subjektu musí být prováděno případ od případu, přičemž musí být náležitě zohledněna „základní charakteristika a funkce příslušného subjektu“, jeho „vztah k vládě“ a „právní a ekonomické prostředí převládající v zemi, v níž subjekt, který je předmětem šetření, působí“. V závislosti na konkrétních okolnostech každého případu mohou relevantní důkazy zahrnovat: i) důkazy o tom, že „subjekt skutečně vykonává vládní funkce“, zejména pokud tyto důkazy „ukazují na trvalou a systematickou praxi“; ii) důkazy týkající se „rozsahu a obsahu vládních politik vztahujících se k odvětví, v němž subjekt, který je předmětem šetření, působí“, a iii) důkaz, že vláda vykonává „účinnou kontrolu nad subjektem a jeho jednáním“. Při provádění šetření veřejnoprávního subjektu musí vyšetřující orgán „vyhodnotit a řádně zvážit všechny relevantní charakteristiky subjektu“ a prozkoumat všechny druhy důkazů, které mohou být pro toto vyhodnocení relevantní; přitom by se měl vyvarovat „výhradního nebo nepřiměřeného zaměření na jednu charakteristiku, aniž by náležitě zohlednil další, které mohou být relevantní“.

(410)

Judikatura WTO zejména stanovila, že (109): „Rozhodující je, zda byla subjektu svěřena pravomoc vykonávat vládní funkce, nikoli, jak toho bylo dosaženo. Existuje mnoho různých způsobů, jimiž by vláda v úzkém smyslu slova mohla subjektům poskytnout pravomoc. Proto k prokázání, že tato pravomoc byla svěřena konkrétnímu subjektu, mohou být relevantní různé typy důkazů. Důkaz o tom, že určitý subjekt ve skutečnosti vykonává vládní funkce, může sloužit jako důkaz o tom, že má nebo mu byla svěřena vládní pravomoc, zejména pokud takový důkaz naznačuje trvalou a systematickou praxi. Z toho podle našeho názoru vyplývá, že důkaz o tom, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad subjektem a jeho chováním, může za určitých okolností sloužit jako důkaz, že daný subjekt má vládní pravomoc a tuto pravomoc uplatňuje při výkonu vládních funkcí. Zdůrazňujeme však, že – kromě výslovného přenesení pravomoci v právním nástroji – existence pouze formálních vazeb mezi subjektem a vládou v úzkém smyslu slova pravděpodobně nepostačuje k určení, že subjekt má nezbytnou vládní pravomoc. Tak například pouhá skutečnost, že vláda je většinovým akcionářem subjektu, neprokazuje, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad chováním tohoto subjektu, a tím méně, že mu vláda svěřila vládní pravomoc. V některých případech však lze – jestliže z důkazů vyplývá, že existuje celá řada formálních indicií vládní kontroly a rovněž existují důkazy, že takováto kontrola je vykonávána účinným způsobem – na základě těchto důkazů dojít k závěru, že dotčený subjekt vykonává vládní pravomoc.

(411)

Pro správnou charakteristiku subjektu jako veřejnoprávního subjektu v konkrétním případě může být relevantní zvážit, „zda funkce nebo chování [subjektu] jsou takového druhu, že jsou v právním řádu příslušného člena obvykle klasifikovány jako vládní“ (110), a klasifikaci a funkce subjektů v rámci členů WTO obecně. Proto může být pro určení toho, zda je konkrétní subjekt veřejnoprávním subjektem, relevantním hlediskem to, zda jsou jeho funkce nebo chování takového druhu, že jsou v právním řádu příslušného člena obvykle klasifikovány jako vládní.

(412)

Existuje mnoho různých způsobů, jimiž by vláda v úzkém smyslu slova mohla subjektům poskytnout pravomoc. Proto k prokázání, že tato pravomoc byla svěřena konkrétnímu subjektu, mohou být relevantní různé typy důkazů. Důkaz o tom, že určitý subjekt ve skutečnosti vykonává vládní funkce, může sloužit jako důkaz o tom, že má nebo mu byla svěřena vládní pravomoc, zejména pokud takový důkaz naznačuje trvalou a systematickou praxi.

(413)

Důkaz o tom, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad subjektem a jeho chováním, může sloužit za určitých okolností jako důkaz, že daný subjekt má vládní moc a tuto moc uplatňuje při výkonu vládních funkcí. Vládní vlastnictví subjektu sice není rozhodujícím kritériem, ale ve spojení s dalšími prvky může sloužit jako důkaz. Je však nepravděpodobné, že by existence pouhých formálních vazeb mezi subjektem a vládou v úzkém slova smyslu stačila k prokázání vládní pravomoci. Tak například pouhá skutečnost, že vláda je většinovým akcionářem subjektu, sama o sobě neprokazuje, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad chováním tohoto subjektu, a tím méně, že mu vláda svěřila vládní pravomoc. V některých případech však lze, jestliže z důkazů vyplývá, že existuje celá řada formálních indicií vládní kontroly a rovněž existují důkazy, že takováto kontrola je vykonávána účinným způsobem, na základě těchto důkazů dojít k závěru, že dotčený subjekt vykonává vládní pravomoc.

(414)

Ústředním bodem šetření veřejnoprávního subjektu není to, zda chování, které údajně vedlo k finančnímu příspěvku, logicky souvisí s identifikovanou „vládní funkcí“. V tomto ohledu právní norma pro určení veřejnoprávního subjektu podle čl. 1 odst. 1.1 písm. a) prvního pododstavce Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních nepředepisuje souvislost určitého stupně nebo povahy, která musí být nutně prokázána mezi určenou vládní funkcí a konkrétním sporným finančním příspěvkem. Relevantní je spíše zkoumání subjektu, který se tohoto chování účastní, jeho základních charakteristik a jeho vztahu k vládě. Toto zaměření na subjekt, na rozdíl od chování, které údajně vedlo k finančnímu příspěvku, odpovídá skutečnosti, že „vláda“ (v užším smyslu) a „veřejnoprávní subjekt“ mají „určitý stupeň společných nebo překrývajících se základních znaků“ – tj. oba jsou „vládní“ povahy.

(415)

Povaha chování nebo praxe subjektu může jistě představovat důkaz relevantní pro šetření veřejnoprávního subjektu. Chování subjektu – zejména pokud ukazuje na „trvalou a systematickou praxi“ – je totiž jedním z různých druhů důkazů, které mohou v závislosti na okolnostech každého šetření objasnit základní charakteristiky subjektu a jeho vztah k vládě v užším smyslu. Posouzení těchto důkazů je však zaměřeno na zodpovězení hlavní otázky, zda subjekt sám o sobě má základní charakteristiky a funkce, které by jej kvalifikovaly jako veřejnoprávní subjekt. Například informace relevantní pro posouzení, zda je subjekt veřejnoprávním subjektem v souvislosti s čínskými státními komerčními bankami (dále jen „čínské komerční banky“) v dokumentu DS379, zahrnovaly informace, které ukazují, že: i) „vedoucí pracovníci ústředí čínských komerčních bank jsou jmenováni vládou a [Komunistická strana Číny] si zachovává významný vliv na jejich výběr“ a ii) čínské komerční banky „stále nemají dostatečné schopnosti v oblasti řízení rizik a analýzy“. Tyto důkazy se neomezovaly na úvěrovou činnost čínských komerčních bank jako takovou, ale spíše se týkaly jejich organizačních rysů, řetězců rozhodovacích pravomocí a celkového vztahu s čínskou vládou. Odvolací orgán WTO ve věci DS379 proto uvedl, že Ministerstvo obchodu Spojených států („USDOC“) sice vzalo v úvahu důkazy týkající se chování čínských komerčních bank [„poskytování úvěrů“], ale učinilo tak v rámci šetření základních charakteristik těchto subjektů a jejich vztahu s čínskou vládou. Tyto čínské komerční banky vykonávaly vládní funkce jménem čínské vlády.

(416)

Kromě toho odvolací orgán přikládal význam také skutečnosti, že dotčená vláda během šetření nespolupracovala. V rozhodnutí DS379 potvrdil odvolací orgán rozhodnutí USDOC, že čínské komerční banky v šetření CFS Paper představují „veřejnoprávní subjekty“ na základě následujících úvah: i) téměř úplné státní vlastnictví bankovního sektoru v Číně; ii) článek 34 zákona o komerčním bankovnictví stanoví, že banky jsou povinny „vykonávat úvěrovou činnost v souladu s potřebami národního hospodářství a sociálního rozvoje a pod vedením státní průmyslové politiky“; iii) evidence důkazů, které naznačují, že čínské komerční banky stále nemají dostatečné dovednosti v oblasti řízení rizik a analýzy, a iv) skutečnost, že „během [uvedeného] šetření [USDOC] neobdržel důkazy nezbytné k tomu, aby mohl komplexně zdokumentovat proces, v němž byly požadovány, papírenskému průmyslu poskytovány a vyhodnocovány úvěry“ (111).

(417)

Při určování, zda banky ve vlastnictví státu mají či vykonávají vládní pravomoci nebo jsou jimi pověřeny, Komise náležitě zohlednila základní charakteristiky a funkce bank, jejich vztah k vládě a převládající právní a ekonomické prostředí v zemi, v níž subjekt, který je předmětem šetření, působí. V tomto ohledu si Komise vyžádala informace o státním vlastnictví, jakož i formální indicie vládní kontroly v bankách ve vlastnictví státu. Rovněž analyzovala, zda je kontrola vykonávána účinným způsobem s ohledem na platný normativní rámec. Za tímto účelem musela Komise částečně vycházet z dostupných údajů, a to, mimo jiné, kvůli odmítnutí čínské vlády a bank ve vlastnictví státu poskytnout důkazy o rozhodovacím procesu, který vedl k preferenčnímu poskytování úvěrů, jak je uvedeno ve 255. až 265 bodě odůvodnění.

(418)

Za účelem provedení této analýzy Komise nejdříve zkoumala informace od bank ve vlastnictví státu, které vyplnily zvláštní dotazník.

3.5.1.2.   Závěr ohledně částečně spolupracujících finančních institucí ve vlastnictví státu

(419)

Odpověď na dotazník poskytla pouze jedna státem vlastněná banka, a to banka EXIM. Již v předchozích antisubvenčních šetřeních (112) dospěla Komise k závěru, že banka EXIM je veřejným subjektem. Komise dospěla k závěru, že tato charakteristika je podle ní stále platná, jak ukazuje níže uvedená analýza.

3.5.1.3.   Základní charakteristiky a funkce bank ve vlastnictví státu

(420)

Čínskému bankovnímu sektoru dominují banky ve vlastnictví státu, které jsou na základě svých specifických primárních funkcí obvykle označovány jako čínské komerční banky nebo banky státní politiky (viz 407. bod odůvodnění).

(421)

Jelikož stát udržuje kontrolu nad bankami ve vlastnictví státu prostřednictvím více kanálů – kromě vlastnictví akcií (analyzováno v oddíle 3.5.1.4) zajišťuje také přítomnost stranických struktur a jejich vliv ve finančních institucích a prostřednictvím regulačních opatření nařizuje bankám určité typy obchodního chování (viz oddíl 3.5.1.5) –, je v pozici, kdy může využívat zdroje finančního sektoru k naplňování svých politických cílů (viz také 203. až 205. bod odůvodnění), včetně zastřešujícího cíle „podporovat rozvoj socialistického tržního hospodářství“, jak stanoví článek 1 bankovního zákona (podrobnější rozbor bankovního zákona viz oddíl 3.5.1.5).

(422)

V souladu s tím jsou základní funkce bankovních institucí, zejména jejich úvěrová politika, utvářeny tak, aby sloužily politickým cílům, hospodářské výsledky bank jsou podřízeny požadavkům průmyslové politiky čínské vlády. Platný právní rámec a institucionální uspořádání v tomto ohledu zajišťují, že kdykoli čínská vláda určí hospodářské priority, například rozvoj odvětví BEV, jsou potřebné finanční prostředky přednostně směřovány na příslušné projekty prostřednictvím finančního sektoru. Státem vlastněné banky proto fakticky plní vládní funkce, neboť jejich klíčový řídící personál musí být propojen s Komunistickou stranou Číny – a tedy loajální především vůči straně – a jejich hlavní obchodní činnosti musí být prováděny s náležitým ohledem na politické cíle stanovené vládními orgány.

3.5.1.4.   Vlastnictví, formální indicie a výkon kontroly ze strany čínské vlády

(423)

Co se týče bank státní politiky, vzhledem k tomu, že nebyla poskytnuta odpovídající odpověď týkající se hlavního akcionáře banky EXIM (viz 261. bod odůvodnění), musela Komise vycházet z dostupných údajů. Ukázalo se, že společnost Wutongshu Investment Platform Co., Ltd. je dceřinou společností ve stoprocentním vlastnictví čínské Státní devizové správy, která je sama 100% vlastněna státem prostřednictvím Čínské lidové banky. Na základě toho a podle informací obdržených v odpovědi na dotazník Komise zjistila, že čínská vláda drží v této finanční instituci přímo nebo nepřímo 100 % akcií.

(424)

Pokud jde o formální indicie vládní kontroly nad spolupracující bankou ve vlastnictví státu, Komise tuto banku kvalifikovala jako „klíčovou finanční instituci ve vlastnictví státu“. Zejména v oznámení nazvaném „Prozatímní pravidla týkající se dozorčích rad v klíčových finančních institucích ve vlastnictví státu“ (113) se uvádí, že: „Klíčové finanční instituce ve vlastnictví státu uvedené v těchto nařízeních znamenají státní politické banky, komerční banky, společnosti spravující finanční aktiva, společnosti obchodující s cennými papíry, pojišťovny atd. (dále jen „finanční instituce ve vlastnictví státu“), ke kterým Státní rada vysílá dozorčí rady“.

(425)

Dozorčí rada klíčových finančních institucí ve vlastnictví státu je jmenována v souladu s „Prozatímními pravidly týkajícími se dozorčích rad v klíčových finančních institucích ve vlastnictví státu“. Na základě článků 3 a 5 těchto prozatímních pravidel Komise zjistila, že členové dozorčí rady jsou vysíláni Státní radou a jsou vůči ní odpovědní, což je dokladem institucionální kontroly státu nad obchodními činnostmi spolupracující banky ve vlastnictví státu.

(426)

Kromě těchto obecně platných indicií zjistila Komise s ohledem na banku EXIM následující skutečnosti. Banka EXIM byla založena a je provozována v souladu s „Oznámením o založení Export-Import Bank of China“ vydaném Státní radou a se stanovami banky EXIM. Podle jejích stanov jmenuje vedení banky EXIM přímo stát. Dozorčí rada je jmenována Státní radou v souladu s „Prozatímními pravidly týkajícími se dozorčích rad v klíčových finančních institucích ve vlastnictví státu“ a dalšími právními předpisy a je odpovědná Státní radě.

(427)

Stanovy rovněž uvádějí, že stranický výbor banky EXIM hraje vedoucí a klíčovou politickou úlohu, a má tak zajistit, aby banka EXIM prováděla strategii a hlavní program strany a státu. Vedoucí úloha strany je součástí všech aspektů správy a řízení společnosti.

(428)

Stanovy rovněž uvádějí, že banka EXIM podporuje rozvoj zahraničního obchodu a hospodářské spolupráce, přeshraniční investice, iniciativu „Jeden pás, jedna cesta“, spolupráci v oblasti mezinárodních kapacit a výroby zařízení. Rozsah její obchodní činnosti zahrnuje krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé úvěry, které byly schváleny a které jsou v souladu s politikami zahraničního obchodu a „vykročení do světa“ (going out), jako jsou vývozní úvěry, dovozní úvěry, nasmlouvané úvěry ve strojírenství, zámořské investiční úvěry, půjčky zahraniční pomoci čínské vlády a vývozní úvěry pro kupující společnosti.

(429)

Ve své výroční zprávě za rok 2022 dále banka EXIM uvedla, že „důsledně provádí celou řadu politik a následných opatření země“ a že mezi její povinnosti patří „svědomitě provádět rozhodnutí Ústředního výboru Komunistické strany Číny a Státní rady“. Ve výroční zprávě se rovněž uvádí, že „bylo přijato několik opatření s cílem zajistit poskytování střednědobých a dlouhodobých úvěrů zpracovatelskému průmyslu na podporu národních projektů“.

(430)

Pokud jde o čínské komerční banky, Komise uvedla, že šest největších bank představovalo do konce roku 2022 více než 40 % čínského finančního sektoru z hlediska celkových aktiv (114). Nejméně dvě z těchto šesti čínských komerčních bank, konkrétně ICBC a ABC, patří mezi finanční instituce, které poskytly úvěry skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku v tomto šetření (viz 468. bod odůvodnění). Stát má většinový podíl jak ve bance ICBC (115), tak v bance ABC (116). Kromě kontroly nad šesti největšími čínskými komerčními bankami drží stát významné podíly v řadě dalších čínských komerčních bank, v nichž je jeho účast častěji nepřímá, např. prostřednictvím státních podniků. Některé z těchto čínských komerčních bank, jako například Shanghai Pudong Development Bank, China Everbright Bank, Ping An Bank, China Minsheng Bank, které představují přibližně 20 % celkových aktiv čínského bankovního sektoru v roce 2021, patří mezi finanční instituce, které poskytly úvěry skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku v tomto šetření (úplný seznam viz 468. bod odůvodnění), přičemž podíl vlastnictví státu v nich je různý, od přibližně 3 % v případě China Minsheng Bank (117) po více než 80 % v případě China Everbright Bank (118).

(431)

Komise rovněž zjistila, že finanční instituce ve vlastnictví státu v roce 2017 změnily své stanovy, čímž se posílila úloha Komunistické strany Číny na nejvyšší rozhodovací úrovni těchto bank (119).

(432)

Tyto nové stanovy uvádějí, že:

předsedou správní rady je tatáž osoba jako tajemník výboru strany,

úlohou Komunistické strany Číny je zajistit a dohlížet na provádění politik a pokynů strany a státu a rovněž hrát vedoucí úlohu při jmenování zaměstnanců (včetně vrcholného vedení) a hlídat, aby byly jmenovány jen schválené osoby, a

správní rada u veškerých důležitých rozhodnutí vyslechne stanoviska stranického výboru.

(433)

V 204. bodě odůvodnění jsou uvedeny konkrétní příklady těchto změn stanov bank ICBC a ABC.

3.5.1.5.   Účinná kontrola ze strany čínské vlády

(434)

Komise dále hledala informace o tom, zda čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad chováním banky EXIM, pokud jde o její úvěrové politiky a posuzování rizik, když poskytovala úvěry odvětví BEV. V této souvislosti byly zohledněny tyto regulační dokumenty:

článek 34 zákona ČLR o komerčních bankách (dále jen „bankovní zákon“),

článek 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů (prováděných Čínskou lidovou bankou),

Rozhodnutí č. 40

prováděcí opatření CBIRC pro záležitosti poskytování správních licencí pro komerční banky financované z Číny (vyhláška CBIRC [2017] č. 1) (120),

prováděcí opatření CBIRC pro záležitosti poskytování správních licencí v souvislosti s bankami financovanými ze zahraničí (vyhláška CBIRC [2015] č. 4) (121),

správní opatření pro kvalifikace ředitelů a vyšších úředníků finančních institucí v bankovním sektoru (CBIRC [2013] č. 3) (122),

tříletý akční plán pro zlepšení vedení podniků v odvětví bankovnictví a pojišťovnictví (2020–2022) (CBIRC, 28. srpna 2020), (123)

oznámení o metodě hodnocení výkonnosti bank (CBIRC, 15. prosince 2020),

oznámení o pravidlech dohledu týkajících se chování velkých akcionářů bankovních a pojišťovacích institucí (CBIRC, [2021] č. 43).

(435)

Přezkoumáním těchto regulačních dokumentů Komise zjistila, že finanční instituce v ČLR působí v obecném právním prostředí, které jim ukládá, aby se při přijímání finančních rozhodnutí přizpůsobily cílům průmyslové politiky čínské vlády, zejména Plánu rozvoje průmyslu energeticky úsporných vozidel a vozidel využívajících nové zdroje energie (2012–2020), který stanoví „politické pobídky prostřednictvím podpory finančních služeb se systémy řízení úvěrů a hodnocení půjček na podporu rozvoje průmyslu energeticky úsporných vozidel a vozidel využívajících nové zdroje energie“, jak je uvedeno níže.

(436)

Pokud jde o banku EXIM, její mandát v oblasti veřejné politiky je stanoven v oznámení o zřízení banky EXIM, v němž se uvádí, že „Hlavním úkolem Export-Import Bank of China je provádět národní průmyslovou politiku a politiku zahraničního obchodu a poskytovat politickou finanční podporu pro rozšíření vývozu investičních statků, jako jsou strojírenské a elektrotechnické výrobky a kompletní zařízení.“ (124), a také v jejích stanovách, v nichž se stanoví, že „Export-Import Bank of China je státní politická banka financovaná státem, přímo pod vedením Státní rady“ (125).

(437)

Článek 34 bankovního zákona, který se vztahuje na všechny finanční instituce působící v Číně, obecně stanoví, že „komerční banky musí vykonávat svou činnost v oblasti poskytování úvěrů v souladu s potřebami národního hospodářského a sociálního rozvoje a pod vedením průmyslové politiky státu“. Ačkoli článek 4 bankovního zákona uvádí, že „komerční banky podle zákona vykonávají svoji podnikatelskou činnost bez vměšování jakéhokoli útvaru nebo jednotlivce. Komerční banky jsou povinny nezávisle nést občanskoprávní odpovědnost a ručí celým svým majetkem právnické osoby“ , z šetření vyplynulo, že článek 4 bankovního zákona se použije s výhradou článku 34 téhož zákona, podle kterého veřejnou politiku určuje stát a banky ji provádí a řídí se pokyny státu.

(438)

Článek 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů mimoto stanoví, že „v souladu se státní politikou mohou příslušné útvary subvencovat úroky z úvěrů s cílem podpořit růst určitých odvětví a hospodářský rozvoj v některých oblastech“.

(439)

Podobně i rozhodnutí č. 40 vyzývá všechny finanční instituce, aby poskytovaly úvěrovou podporu zvláště „podporovaným“ projektům. Jak již bylo vysvětleno v oddíle 3.1 a konkrétněji v 210. a 211. bodě odůvodnění, projekty v odvětví BEV patří do „podporované“ kategorie. Rozhodnutí č. 40 tedy potvrzuje dřívější zjištění, pokud jde o bankovní zákon, v tom smyslu, že banky vykonávají vládní pravomoc ve formě preferenčních úvěrových operací. Komise rovněž zjistila, že NFRA má dalekosáhlé schvalovací pravomoci, pokud jde o všechny aspekty řízení všech finančních institucí usazených v ČLR (včetně institucí v soukromém vlastnictví a institucí v zahraničním vlastnictví), jako například (126):

schvalování jmenování všech vedoucích pracovníků finančních institucí, a to jak na úrovni ústředí, tak na úrovni místních poboček. Schválení NFRA je nezbytné pro nábor vedoucích pracovníků na všech úrovních, od nejvyšších pozic až po vedení poboček, a je třeba je získat i pro vedoucí pracovníky jmenované v zahraničních pobočkách a rovněž pro vedoucí pracovníky odpovědné za podpůrné funkce (např. IT manažery) a

velmi dlouhý seznam správních schválení, včetně schválení pro zřizování poboček, nových linií podnikání nebo prodej nových výrobků, dále pro změnu stanov banky, prodej více než 5 % jejích akcií, navýšení kapitálu, změnu sídla, změnu organizační struktury atd.

(440)

Bankovní zákon je právně závazný. Povinný charakter pětiletých plánů a rozhodnutí č. 40 byl řešen v oddíle 3.5.1.5. Závazný charakter regulačních dokumentů CBIRC vyplývá z jejích pravomocí jakožto regulačního orgánu pro bankovnictví. O závazném charakteru dalších dokumentů svědčí doložky o dohledu a hodnocení, které tyto dokumenty obsahují.

(441)

Rozhodnutí Státní rady č. 40 ukládá všem finančním institucím, aby poskytovaly úvěrovou podporu pouze investičním projektům spadajícím do kategorie podporovaných odvětví, a slibuje provádění „dalších preferenčních politik pro projekty spadající do kategorie podporovaných odvětví“. Na tomto základě jsou banky povinny poskytovat úvěrovou podporu odvětví BEV jako podporovanému odvětví.

(442)

Kromě toho musí mít Komunistická strana Číny dohled i nad rozhodnutími soukromého komerčního bankovního sektoru, který musí být v souladu s vnitrostátními politikami. Jedním ze tří stěžejních cílů státu v oblasti správy bankovnictví je nyní ve skutečnosti posílení vedoucího postavení strany v odvětví bankovnictví a pojišťovnictví, a to i pokud jde o provozní a správní záležitosti ve společnostech. V tomto ohledu vyzývá tříletý akční plán CBIRC na období 2020–2022 k „dalšímu uskutečňování ducha obsaženého v zásadním projevu generálního tajemníka Si Ťin-pchinga o postupu reformy správy a řízení společností ve finančním sektoru.“ Oddíl II tohoto plánu navíc prosazuje podporu organického začlenění vedoucí úlohy strany do správy a řízení společností: „učiníme integraci vedoucí úlohy strany do správy a řízení společností systematičtější, standardizovanější a více založenou na postupech […]. Hlavní provozní a správní záležitosti musí před rozhodnutím správní rady nebo vrcholného vedení projednat stranický výbor.

(443)

Čínská vláda rovněž nedávno stanovila, že i akcionáři finančních institucí musí usnadnit výkon kontroly ze strany čínské vlády prostřednictvím rámce instituce pro správu a řízení takto: „Velcí akcionáři bankovních a pojišťovacích institucí podpoří bankovní a pojišťovací instituce při vytváření nezávislé a řádné struktury správy a řízení společností s účinným systémem brzd a protivah a podpoří bankovní a pojišťovací instituce a budou jim pomáhat při zajištění organické integrace vedoucí úlohy strany do správy a řízení společnosti“  (127) .

(444)

A konečně kritéria hodnocení výkonnosti NFRA pro komerční banky nyní musí zohledňovat zejména to, jak finanční instituce „slouží cílům národního rozvoje a reálné ekonomice“, a především to, jak „slouží strategickým a nově vznikajícím odvětvím“ (128).

(445)

Komise proto dospěla k závěru, že čínská vláda vytvořila normativní rámec, který musely vedení a orgány dohledu spolupracující banky ve vlastnictví státu jmenované čínskou vládou a odpovědné čínské vládě dodržovat. Čínská vláda se proto opírala o tento normativní rámec s cílem vykonávat účinným způsobem kontrolu nad chováním spolupracující banky ve vlastnictví státu, kdykoli tato banka poskytovala úvěry odvětví BEV. Základní funkce banky ve vlastnictví státu souvisejí s konkrétními úkoly, které jí prostřednictvím tohoto normativního rámce zadává čínská vláda, a stávají se tak nástrojem čínské vlády při plnění vládních funkcí.

(446)

Komise rovněž pátrala po konkrétních důkazech o výkonu účinné kontroly na základě konkrétních úvěrů poskytnutých vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku. Ve své odpovědi na dotazník částečně spolupracující banka ve vlastnictví státu vysvětlila, že k posouzení úvěruschopnosti dlužníků používá interní ratingový model založený na historických údajích o selhání, včetně kvalitativních a kvantitativních ukazatelů, podle nichž jsou dlužníci seřazeni podle velikosti pravděpodobnosti jejich selhání. Banka EXIM dále vysvětlila, že neexistuje žádný politický rozdíl, pokud jde o odvětví, v němž dlužník působí, nebo jeho vlastnictví, a že její model hodnocení rizik je založen na trhu.

(447)

Jak již bylo uvedeno v 261. bodě odůvodnění, částečně spolupracující banka ve vlastnictví státu odmítla poskytnout konkrétní příklady svého hodnocení úvěrového rizika týkajícího se společností zařazených do vzorku z důvodu, že požadované informace jsou interními informacemi banky a obsahují důvěrné obchodní informace, které nelze zveřejnit, přestože Komise měla písemný souhlas některých společností zařazených do vzorku, které se vzdávají svých práv na zachování důvěrnosti. Banka EXIM rovněž neodpověděla na otázky týkající se kvalitativních a kvantitativních ukazatelů používaných k hodnocení dlužníků podle pravděpodobnosti jejich selhání.

(448)

V průběhu šetření se čínská vláda odvolávala na výklad bankovního zákona ze strany Všečínského shromáždění lidových zástupců a na články 4, 5 a 41 bankovního zákona, přičemž tvrdila, že komerční banky v Číně fungují jako nezávislé právnické osoby, které „přijímají svá vlastní rozhodnutí“, „bez zásahu jakékoli jednotky nebo jednotlivce“ , a že „žádný subjekt ani jednotlivec nesmí komerční banku nutit k poskytování úvěrů nebo poskytování záruk“. Čínská vláda dále tvrdila, že článek 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů není povinný, ale má pouze orientační povahu.

(449)

Jak je vysvětleno v 440. bodě odůvodnění, Komise měla za to, že čínský bankovní zákon a rozhodnutí č. 40 jsou závazné povahy. Zjištění v rámci tohoto šetření (jakož i zjištění Komise v předchozích šetřeních týkajících se stejného programu subvencí (129)) dále nepodpořila tvrzení, že banky při rozhodování o úvěrech nezohledňují vládní politiku a plány. Komise například zjistila, že tři skupiny vyvážejících výrobců zařazených do vzorku mají výhodu z preferenčních úvěrů za nižší než tržní úrokové sazby.

(450)

Z šetření vyplynulo, že článek 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů se skutečně uplatňuje v praxi a že články 4, 5 a 41 bankovního zákona se použijí s výhradou článku 34 bankovního zákona, tj. pokud stát určuje veřejnou politiku, banky ji provádějí a řídí se pokyny státu. Zatímco články 4 a 5 bankovního zákona jsou součástí kapitoly I, která obsahuje obecná ustanovení, článek 34 je součástí kapitoly IV, která stanoví základní pravidla upravující úvěry. Znění článku 34: „komerční banky provozují svou úvěrovou činnost podle potřeb národního hospodářstvísociálního rozvoje a pod vedením státní průmyslové politiky“ ukazuje, že toto ustanovení není vodítkem, ale má spíše závazný charakter a poskytuje bankám jasné pokyny, aby při provádění úvěrové činnosti braly v úvahu státní průmyslovou politiku. V tomto konkrétním případě, jak je uvedeno v 221. bodě odůvodnění, Plán rozvoje průmyslu energeticky úsporných vozidel a vozidel využívajících nové zdroje energie (2012–2020) jasně poukazuje na „systémy řízení úvěrů a hodnocení půjček na podporu rozvoje průmyslu energeticky úsporných vozidel a vozidel využívajících nové zdroje energie“. Komise rovněž uvedla, že rozhodnutí Státní rady č. 40 ukládá všem finančním institucím, aby poskytovaly úvěrovou podporu pouze podporovaným projektům, a slibuje provádění „dalších preferenčních politik týkajících se podporovaných průmyslových odvětví“ . Článek 17 téhož rozhodnutí sice banky rovněž žádá, aby dodržovaly úvěrové zásady, ale Komise nebyla během šetření schopna zjistit, zda se to provádí v praxi. Naopak, úvěry byly vyvážejícím výrobcům poskytnuty bez ohledu na jejich finanční situaci a úvěruschopnost. Toto zjištění není nové a bylo učiněno již v předchozích šetřeních (130).

(451)

A konečně, jak je uvedeno v 442. až 444. bodě odůvodnění výše, skutečnost, že všechny hlavní provozní a řídící otázky bank jsou přezkoumávány stranou, která je důkladně začleněna do struktury spoluřízení bank, a skutečnost, že výkonnost bank je hodnocena v souladu s jejich úsilím sloužit strategickým a nově vznikajícím podnikům, jako je například odvětví BEV, rovněž ukazuje na přísnou a závaznou povahu regulačního rámce nad činností finančních institucí.

(452)

Vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici konkrétní důkazy o posouzení úvěruschopnosti, Komise proto posoudila celkové právní prostředí, jak je uvedeno ve 434. až 444. bodě odůvodnění, v kombinaci s chováním spolupracující banky ve vlastnictví státu s ohledem na úvěry poskytované společnostem zařazeným do vzorku. Toto chování bylo v rozporu s oficiálním postojem banky EXIM, protože v praxi nejednala na základě důkladného tržního posouzení rizik.

(453)

V průběhu šetření Komise zjistila, že úvěry byly poskytnuty třem skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku za úrokové sazby nižší než základní úroková sazba oznámená Národním mezibankovním centrem financování (dále jen „NIFC“) nebo na úrovni blížící se této sazbě. Základní úroková sazba byla zavedena dne 20. srpna 2019 a nahrazuje předchozí referenční sazbu centrální banky Čínské lidové banky („PBOC“) (131). Poskytování financování za sazby nižší nebo blízké bezrizikové úrokové sazbě země na mezibankovním trhu jasně ukazuje, že riziko nebylo dostatečně zohledněno. Vzhledem k tomu, že finanční instituce nespolupracovaly nebo banka EXIM odmítla poskytnout informace týkající se skupin zařazených do vzorku navzdory existenci bankovního povolení, musela Komise vycházet z dostupných údajů, a proto dospěla k závěru, že úvěry byly poskytnuty bez ohledu na skutečnou finanční situaci a úvěrové riziko společností, jak je uvedeno v oddíle 3.5.2.3 níže. Úvěry byly tudíž poskytnuty za nižší než tržní sazby v porovnání se sazbou odpovídající rizikovému profilu vyvážejících výrobců zařazených do vzorku.

(454)

Navíc, pokud jde konkrétně o banku EXIM, je nesporné, že se jedná o politickou banku, která podle vlastních slov přímo sleduje vládní politiku. Jak je vysvětleno na jejích internetových stránkách (132), banka EXIM, která je financována státem, je ve vlastnictví státu přímo pod vedením Státní rady a je zaměřena mimo jiné na podporu zahraničního obchodu Číny a provádění strategie „Going Global“.

(455)

Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že čínská vláda vytvořila ohledně poskytování úvěrů podporovaným odvětvím normativní rámec, který musely dodržovat vedení a orgány dohledu banky jmenované čínskou vládou a odpovědné čínské vládě. Tento normativní rámec neponechal řídícím pracovníkům a orgánům dohledu banky žádný manévrovací prostor, pokud jde o to, zda se mají tímto rámcem řídit, s ohledem na vyvážející výrobce zařazené do vzorku, čímž se vedení této banky dostalo do závislého postavení.

(456)

Čínská vláda se proto opírala o normativní rámec s cílem vykonávat účinnou kontrolu nad chováním spolupracující banky ve vlastnictví státu, kdykoli tato banka poskytovala úvěry odvětví BEV.

(457)

Jak je vysvětleno v 434. bodě odůvodnění, Komise pátrala po důkazech o výkonu účinné kontroly na základě konkrétních úvěrů. Spolupracující banka ve vlastnictví státu však neposkytla určité nezbytné informace, včetně svého specifického hodnocení úvěrového rizika týkajícího se společností zařazených do vzorku. Jelikož neexistují konkrétní důkazy o takových hodnoceních úvěrového rizika, Komise přezkoumala celkové právní prostředí použitelné na poskytování úvěrů podporovaným odvětvím, jako je odvětví BEV, v kombinaci s chováním spolupracující banky ve vlastnictví státu, a zjistila, že banka nejednala na základě důkladného tržního hodnocení úvěrového rizika.

(458)

Kromě toho, jak je vysvětleno v 453. bodě odůvodnění, byly úvěry poskytnuty třem skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku s úrokovými sazbami, které byly nižší nebo se blížily základní úrokové sazbě, bez ohledu na jejich finanční situaci a situaci zohledňující úvěrové riziko společností. S ohledem na rizikový profil vyvážejících výrobců zařazených do vzorku popsaný níže v oddíle 3.5.1.10 a na to, že podle analýzy rizik provedené Komisí měli vyvážející výrobci získat úvěrový rating B, a měli tedy platit úrokové sazby výrazně nad bezrizikovou úrokovou sazbou, dospěla Komise k závěru, že dotčené úvěry byly poskytnuty za nižší než tržní sazby.

(459)

Komise proto dospěla k závěru, že čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad chováním spolupracující banky ve vlastnictví státu, pokud jde o její úvěrové politiky a posuzování rizik v souvislosti s odvětvím BEV.

3.5.1.6.   Závěr ohledně spolupracujících finančních institucí ve vlastnictví státu

(460)

Komise zjistila, že částečně spolupracující banka ve vlastnictví státu uplatňovala při výkonu vládních funkcí s ohledem na odvětví BEV výše uvedený právní rámec. Proto jednala jako veřejnoprávní subjekt ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení a v souladu s příslušnou judikaturou WTO.

3.5.1.7.   Nespolupracující finanční instituce ve vlastnictví státu

(461)

Obecná pravidla týkající se úvěrů (133) vyhlášená v roce 1996 měla za cíl regulovat činnosti spojené s úvěry, zejména s podporou specifického socioekonomického rozvoje (134). Podle rozhodnutí č. 40 (135) zasahuje čínská vláda do úvěrových operací finančních subjektů také tím, že určuje průmyslová odvětví, která by měla mít zvýhodněný přístup k úvěrům, a pověřuje finanční instituce, aby při poskytování úvěrů zohledňovaly státní průmyslové politiky.

(462)

Významná role hledisek státní politiky (namísto čistě obchodních hledisek), kterou stát ukládá komerčním bankám, zejména finančním institucím ve vlastnictví státu při utváření jejich úvěrových strategií, je zřetelně patrná také z oznámení ministerstva financí o metodě hodnocení výkonnosti komerčních bank vydaného 15. prosince 2020. Podle ustanovení oznámení musí kritéria pro hodnocení výkonnosti komerčních bank rovněž brát v úvahu to, jak subjekty „přispívají k dosahování národních rozvojových cílů a jak jsou prospěšné pro reálné hospodářství“, a zejména to, jak „jsou prospěšné pro strategická a nově vznikající odvětví“. Článek 4 oznámení stanoví, že „výkonnost komerčních bank poskytuje silnou a účinnou záruku, že budou prováděny vnitrostátní makropolitiky“ (136).

(463)

Jak je uvedeno v oddíle 3.3.1.1 výše, ani jedna z finančních institucí ve vlastnictví státu, kromě banky EXIM, jež poskytly úvěry společnostem zařazeným do vzorku, neodpověděla na zvláštní dotazník. Seznam bank zahrnuje: Agricultural Bank of China, Bank of Beijing (137), Bank of China, Bank of Communications Co. Ltd, Bank of Kunlun (138), Bank of Nanjing (139), Bank of Ningbo (140), Bank of Shanghai (141), Bank of Tianjin (142), China CITIC Bank (143), China Construction Bank Corporation, China Everbright Bank (144), China Industrial Bank Co. Ltd (145), China Merchants Bank (146), China Minsheng Bank (147), Export-Import Bank of China – EXIM bank, ICBC, Ping An Bank (148), Shanghai Automotive Group Finance Co., Ltd (149), Shanghai Pudong Development Bank Co. Ltd (150)., Chong Hing Bank Limited (151), Huishang Bank Co., Ltd. (152), Sun Life Everbright Asset Management Co. Ltd. (153) a Zhongyuan Bank Co., Ltd (154). Čínská vláda neposkytla informace o vlastnictví bank ani jejich struktuře řízení, hodnocení rizik nebo příkladech týkajících se konkrétních úvěrů pro odvětví BEV.

(464)

Proto se Komise v souladu se závěry, k nimž se dospělo v oddíle 3.3.1.1, rozhodla k určení toho, zda lze uvedené finanční instituce ve vlastnictví státu považovat za veřejnoprávní subjekty, použít dostupné údaje.

(465)

V předchozím antisubvenčním šetření (155) Komise zjistila, že níže uvedené banky, které poskytly úvěry skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku v rámci tohoto šetření, byly částečně nebo zcela vlastněny státem jako takovým nebo právnickými osobami v držení státu. Vzhledem k tomu, že banky neodpověděly na konkrétní dotazník, použila Komise veřejně dostupné informace, jako jsou internetové stránky bank, výroční zprávy, informace dostupné v bankovních adresářích nebo na internetu. V souladu se zjištěními tohoto minulého šetření pracovní dokument útvarů Komise (156) potvrdil, že stát dominuje bankovnímu sektoru (157) tím, že si udržuje kontrolní podíly ve všech státem vlastněných komerčních bankách a je rovněž většinovým akcionářem v řadě akciových komerčních bank, a to buď prostřednictvím přímých investic společnosti Central Huijin, nebo nepřímo prostřednictvím jiných státem vlastněných právnických osob. Níže v 468. bodě odůvodnění jsou uvedeny bankovní subjekty oznámené vyvážejícími výrobci, v nichž má stát většinový podíl, a vzhledem k tomu, že od nedávných podobných šetření nedošlo ke změnám (158), mělo se za to, že všechny státem vlastněné finanční instituce, které poskytly financování vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku, jsou částečně nebo plně vlastněny samotným státem nebo státem vlastněnými právnickými osobami.

3.5.1.8.   Závěr ohledně všech finančních institucí ve vlastnictví státu

(466)

S ohledem na výše uvedené úvahy dospěla Komise k závěru, že všechny čínské finanční instituce ve vlastnictví státu, které třem skupinám spolupracujících vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku poskytly financování, jsou veřejnoprávními subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení.

(467)

Kromě toho, i kdyby tyto finanční instituce ve vlastnictví státu nebyly považovány za veřejnoprávní subjekty, Komise by na základě stejných informací zjistila, že by byly považovány za pověřené či řízené čínskou vládou, aby vykonávaly funkce obvykle svěřené vládě ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení, ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny v oddíle 3.5.1.9 níže. Z tohoto důvodu by se jejich chování v každém případě přičetlo čínské vládě.

3.5.1.9.   Soukromé finanční instituce pověřené nebo řízené čínskou vládou

(468)

Stejně jako v předchozích šetřeních (159) Komise i v tomto případě zjistila, že následující banky a soukromé finanční instituce působící v Číně poskytly půjčky skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku v rámci tohoto šetření: China Postal Savings Bank Co. Ltd., Citibank (China) Co., Ltd., DBS Bank (China) Limited, East West Bank (China) Co., Ltd., Hana Bank (China) Co., Ltd., HSBC Bank (China) Limited, Mitsubishi UFJ Bank (China) Co., Ltd., Mizuho Bank (China) Co., Ltd., OCBC Wing Hang Bank (China) Limited, Standard Chartered Bank (China) Limited, Sumitomo Mitsui Banking Corporation (China) Co., Ltd., United Overseas Bank (China) Limited a Yushan Bank (China) Co. V souladu s příslušnou analýzou uvedenou v oddíle 3.5.1.8 se mělo za to, že tyto banky a soukromé finanční instituce působí pod dohledem CBRC, byly řízeny čínskou vládou nebo od ní dostaly pověření. Jelikož nebyly poskytnuty žádné informace, které by naznačovaly opak, Komise při tomto šetření setrvala na stejném závěru.

(469)

Komise zkoumala, zda všechny tyto finanční instituce byly pověřeny čínskou vládou, aby poskytly subvence odvětví BEV, nebo jim to bylo nařízeno ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení.

(470)

Podle odvolacího orgánu WTO dochází k „pověřování“ v případech, kdy vláda dává soukromému subjektu odpovědnost, a „nařízením“ se rozumí situace, kdy vláda uplatňuje nad soukromým subjektem svou moc (160). V obou případech vláda využívá soukromý subjekt jako zástupce pro realizaci finančního příspěvku a „ve většině případů by se dalo očekávat, že pověření soukromého subjektu nebo nařízení soukromému subjektu bude zahrnovat nějakou formu hrozby nebo nucení“ (161). Zároveň čl. 3 odst. 1 písm. a) bod iv) neumožňuje členům ukládat vyrovnávací opatření na výrobky v případech, kdy „vláda pouze vykonává své regulační pravomoci“ (162) nebo kdy zásah vlády „může, ale nemusí mít konkrétní výsledek vzhledem k daným skutkovým okolnostem a výkonu svobodné volby ze strany aktérů na trhu“ (163). Pověření nebo nařízení pak spíše znamená „aktivnější úlohu vlády než pouhé pobízení“ (164).

(471)

Komise vzala na vědomí, že normativní rámec týkající se daného odvětví uvedený v 434. až 442. bodě odůvodnění platí pro všechny finanční instituce v ČLR, včetně finančních institucí v soukromém vlastnictví. Pro ilustraci lze uvést, že se bankovní zákon a různé pokyny CBIRC vztahují na všechny banky financované z Číny i banky se zahraničními investicemi pod správou CBIRC.

(472)

Většina úvěrových smluv se soukromými finančními institucemi měla podobné podmínky jako smlouvy s bankami ve státním vlastnictví a úvěrové sazby poskytované soukromými finančními institucemi byly podobné jako sazby poskytované finančními institucemi ve státním vlastnictví. To ukazuje, že tyto banky de facto poskytují zvýhodněné úvěrové podmínky v souladu s kontrolou čínské vlády nad bankovním sektorem.

(473)

Vzhledem k tomu, že od soukromých finančních institucí nebyly získány žádné odlišné informace, dospěla Komise k závěru, že pokud jde o odvětví BEV, všechny finanční instituce působící v Číně pod dohledem NFRA (včetně soukromých finančních institucí) byly pověřeny státem nebo jim bylo ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) první odrážky základního nařízení státem nařízeno provádět vládní politiky a poskytovat úvěry s preferenčními sazbami odvětví BEV (165).

3.5.1.10.   Úvěrové ratingy

(474)

Komise již v předchozích antisubvenčních šetřeních stanovila, že domácí ratingy poskytnuté čínským společnostem nejsou spolehlivé, a to na základě studie vydané Mezinárodním měnovým fondem (166), která poukazovala na nesoulad mezi mezinárodními a čínskými ratingy. Podle MMF totiž místní ratingové agentury hodnotí více než 90 % čínských dluhopisů ratingem AA až AAA. To není srovnatelné s jinými trhy, například s trhem v EU nebo USA. Například na trhu v USA má takovýto špičkový rating méně než 2 % podniků. Čínské ratingové agentury tedy značně zkreslují své hodnocení směrem ke špičkovým hodnotám ratingové stupnice. Jejich ratingové stupnice jsou velmi široké a často sdružují dluhopisy s výrazně odlišnými úvěrovými riziky do jedné široké ratingové kategorie (167). Podle informací uvedených ve studii „China bond market insight 2021“ agentury Bloomberg (168) dominuje trhu dluhopisů pět čínských místních ratingových agentur: China Chengxin, Dagong, Lianhe, Shanghai Brilliance a Golden credit rating a přibližně 90 % dluhopisů je místními ratingovými agenturami hodnoceno ratingem AAA. Mnoho emitentů však od S&P obdrželo nižší globální rating emitenta A a BBB (169).

(475)

Zahraniční ratingové agentury, například Standard and Poor’s a Moody’s, při hodnocení čínských dluhopisů vydaných v zahraničí navíc obvykle uplatňují navýšení základního úvěrového ratingu emitenta na základě odhadu strategického významu podniku pro čínskou vládu a síly jakékoli implicitní záruky (170).

(476)

Jako doplnění této analýzy předchozí případy ukázaly, že čínská vláda rovněž může na trh s ratingy vyvíjet určitý vliv.

(477)

Podle informací poskytnutých čínskou vládou v předchozích případech působilo na čínském trhu dluhopisů 14 ratingových agentur, včetně 12 domácích ratingových agentur. Za druhé na čínský ratingový trh nelze volně vstoupit. Jedná se v zásadě o uzavřený trh, jelikož ratingové agentury musí být před zahájením svého působení schváleny Čínskou regulační komisí pro cenné papíry (dále jen „CSRC“) nebo PBOC (171). Banka PBOC v polovině roku 2017 oznámila, že zahraniční ratingové agentury budou moci za určitých podmínek provádět úvěrová hodnocení části domácího trhu s dluhopisy. Tyto ratingové agentury se však řídí čínskými ratingovými stupnicemi, a nejsou tudíž přesně srovnatelné s mezinárodními ratingy, jak je vysvětleno v 475. bodě odůvodnění.

(478)

Zjištění Komise potvrzuje i výzkum společnosti Allianz Global Investors z roku 2021, v němž se uvádí, že „čínský ratingový systém na pevnině se liší od mezinárodních ratingových konvencí. Například tuzemské dluhopisy s ratingem AA+ by byly v mezinárodním měřítku obvykle hodnoceny jako „vysoce výnosné“. (172)

(479)

V neposlední řadě OECD v roce 2022 upozornila, že „nedostatky na trhu s úvěrovými ratingy, včetně nadhodnocených ratingů a slabých varovných systémů, brání zdravému rozvoji trhu s dluhopisy“ (173).

(480)

Kromě toho Komise rovněž zjistila (174), že čínský ratingový systém nelze považovat za systém řízený výhradně tržními silami a že funguje na pokřiveném základě.

(481)

Vzhledem k situaci popsané ve 474. až 478. bodě odůvodnění dospěla Komise k závěru, že čínské úvěrové ratingy neposkytují spolehlivý odhad úvěrového rizika podkladového aktiva. Uvedené ratingy byly rovněž zkresleny politickými cíli na podporu klíčových strategických odvětví, jako je odvětví BEV.

3.5.2.   Preferenční financování: úvěry

3.5.2.1.   Druhy úvěrů

1)   Krátkodobé a dlouhodobé úvěry

(482)

Komise dospěla k závěru, že společnosti ve všech třech skupinách zařazených do vzorku používaly k financování svých činností různé krátkodobé a dlouhodobé úvěry. Tyto úvěry byly použity především na každodenní operace, potřeby provozního kapitálu, na zvláštní projekty, investice nebo na nahrazení jiných úvěrů. Skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku rovněž využívaly krátkodobé a dlouhodobé vývozní úvěry.

2)   Úvěry se specifickým účelem nahradit jiné úvěry (revolvingové úvěry)

(483)

V průběhu šetření Komise zjistila, že jedna ze skupin zařazených do vzorku uzavřela úvěrové smlouvy se specifickým účelem nahradit kapitál splacený z úvěrů v den splatnosti novým kapitálem z nových úvěrů. Tyto revolvingové úvěry jsou obvykle známkou problémů dlužníka s likviditou a z hlediska bank, které je poskytují, jsou spojeny s větší expozicí riziku. V souladu se zjištěními z předchozích šetření (175) Komise zjistila, že některé společnosti tak mohly přeskupit své závazky a získat finanční prostředky, bez nichž by nebyly schopny plnit své povinnosti v oblasti splácení, což dokládá problémy se splácením závazků.

3)   Financování s cílem restrukturalizovat dlouhodobý dluh

(484)

V průběhu šetření Komise zjistila, že některé společnosti zařazené do vzorku vydaly dluhopisy se specifickým účelem splatit dluh, konkrétně úvěry. Komise zjistila, že restrukturalizací svého dluhu prostřednictvím tohoto nástroje by některé společnosti mohly přeskupit a odložit své závazky a rovněž získat finanční prostředky, bez nichž by nebyly schopny plnit své povinnosti v oblasti splácení, což by dokládalo problémy se získáváním finančních prostředků.

(485)

Použití dluhopisů pro tento cíl vyvolává obavy ohledně schopnosti dané společnosti splácet své dluhy, a proto zpochybňuje nejen její krátkodobou likviditu, ale také dlouhodobou platební schopnost. Existence dluhopisů vydaných za účelem splacení úvěrů v dané společnosti se tudíž považuje za známku toho, že se společnost nachází v horší finanční situaci, než jak by se na první pohled zdálo z finančních výkazů, a že existuje dodatečné riziko související s jejím krátkodobým a dlouhodobým financováním.

3.5.2.2.   Specifičnost

(486)

Jak je uvedeno v oddíle 3.5.1.5, několik právních dokumentů, které jsou konkrétně zaměřeny na společnosti v odvětví BEV, instruuje finanční instituce, aby poskytovaly úvěry s preferenčními sazbami odvětví BEV. Tyto dokumenty prokazují, že finanční instituce poskytují preferenční financování pouze omezenému počtu společností/odvětví dodržujících příslušné politiky čínské vlády. Komise měla za to, že odkazy na odvětví BEV jsou dostatečně jasné, jelikož toto odvětví je buď jmenováno, nebo je uvedena zmínka o výrobku, který vyrábí, či odvětvové skupině, do níž patří.

3.5.2.3.   Výpočet výše subvence

(487)

Při výpočtu výše napadnutelné subvence posoudila Komise výhodu, která byla příjemcům poskytnuta v období šetření. Podle čl. 6 písm. b) základního nařízení představuje výhodu, kterou příjemci získali, rozdíl mezi částkou úroků, kterou společnost uhradila za preferenční úvěr, a částkou, kterou by byla společnost zaplatila za srovnatelný obchodní úvěr, který mohla získat na trhu.

(488)

Jak je vysvětleno v oddílech 3.5.1 a 3.5.2, úvěry poskytnuté čínskými finančními institucemi odrážejí významné vládní zásahy a neodrážejí úrokové sazby, které by se běžně vyskytovaly na fungujícím trhu.

(489)

Skupiny společností zařazené do vzorku se lišily, pokud jde o jejich celkovou finanční situaci. Každá z nich využila v období šetření různé typy úvěrů, které se lišily, pokud jde o splatnost, kolaterál, záruky a jiné podmínky. Z těchto dvou důvodů měla každá společnost průměrnou úrokovou sazbu na základě vlastního souboru získaných úvěrů.

(490)

K zohlednění těchto zvláštností posoudila Komise finanční situaci každé skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku samostatně. V tomto ohledu Komise postupovala v souladu s metodikou výpočtu pro preferenční financování prostřednictvím úvěrů stanovenou v antisubvenčním šetření týkajícím se konvertovaných hliníkových fólií pocházejících z ČLR, jakož i v antisubvenčním šetření týkajícím se plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli pocházejících z ČLR a některých tkaných a/nebo vpichovaných textilií ze skleněných vláken pocházejících z ČLR a kabelů z optických vláken pocházejících z ČLR (176), která je vysvětlena v následujících bodech odůvodnění. Komise tudíž vypočítala výhodu plynoucí z preferenčního financování prostřednictvím úvěrů pro každou skupinu vyvážejících výrobců zařazenou do vzorku na individuálním základě a přičetla tuto výhodu výrobku, který je předmětem šetření.

1)   Skupina BYD

(491)

Komise konstatovala, že čínská ratingová agentura udělila skupině BYD v roce 2020 rating AAA. Vzhledem k celkovému zkreslení čínských ratingů popsanému v oddíle 3.5.1.10 dospěla Komise k závěru, že tento rating není spolehlivý.

(492)

Jak je uvedeno ve 452. až 459. bodě odůvodnění, čínské úvěrové finanční instituce neposkytly žádné posouzení úvěruschopnosti. Komise proto za účelem stanovení výše výhody musela posoudit, zda byly úrokové sazby za úvěry poskytnuté skupině BYD na tržní úrovni.

(493)

Skupina BYD se podle vlastních finančních účtů nacházela v celkově ziskové finanční situaci se ziskovým rozpětím kolem 6 %. Skupina používala k financování svých operací krátkodobé a dlouhodobé dluhy. Komise posoudila krátkodobou likviditu a dlouhodobou solventnost společnosti.

(494)

Pokud jde o krátkodobou likviditu, Komise použila ukazatel běžné likvidity. Tento ukazatel měří schopnost společnosti splácet krátkodobé závazky, včetně krátkodobých dluhů.

(495)

Ukazatel běžné likvidity společnosti činil v roce 2021 0,89, v roce 2022 klesl na 0,75 a poté se v období šetření snížil na 0,68. Navzdory ratingu AAA přisuzovanému společnosti v roce 2020 tak krátkodobá aktiva společnosti nepostačovala k úhradě krátkodobých závazků. To neodůvodňuje vysoký úvěrový rating, pro jehož dosažení by měl tento ukazatel společnosti činit nejméně 2.

(496)

Pokud jde o tento ukazatel krátkodobé likvidity, dospěla Komise k závěru, že dotčená společnost vykazovala problémy s krátkodobou likviditou, které vedly k tomu, že získala profil vysoce rizikového dlužníka.

(497)

Komise založila posouzení dlouhodobého rizika solventnosti na poměru dluhu k HDP. Tento poměr měří schopnost společnosti plnit své dlouhodobé dluhové závazky. Používají jej věřitelé a investoři do dluhopisů při posuzování úvěruschopnosti společnosti.

(498)

Míra zadlužení měří výši závazků, zejména dlouhodobého dluhu. Společnost měla vysoký poměr dluhu k vlastnímu kapitálu ve výši 0,78, což poukazuje na skutečnost, že společnost financuje svou činnost prostřednictvím dluhu. Poměr dluhu k vlastnímu kapitálu se rovněž průběžně zvyšoval z 0,67 v roce 2021 na 0,78 v období šetření, což poukazuje na skutečnost, že společnost financuje stále více své činnosti především dluhem. Čím vyšší je poměr dluhu k vlastnímu kapitálu, tím vyšší je finanční riziko společnosti, což znamená, že společnost může obtížněji splácet své stávající dluhy.

(499)

S ohledem na problémy s likviditou a solventností popsané v 495. až 498. bodě odůvodnění se proto Komise domnívala, že se společnost nenacházela ve stabilní finanční situaci a pro potenciální věřitele a investory měla vysoce rizikový profil.

(500)

Komise dále analyzovala poměr dluhu k vlastnímu kapitálu jednotlivých společností s nejvyšší mírou finančních výhod a zjistila, že jejich poměr dluhu k vlastnímu kapitálu se v roce 2022 pohyboval od 0,71 do 0,97.

(501)

Na základě výše uvedených skutečností a s ohledem na celkové zkreslení čínských ratingů uvedené v oddíle 3.5.1.10 dospěla Komise k závěru, že rating AAA udělený skupině BYD není spolehlivý.

(502)

Komise dospěla k závěru, že celková finanční situace skupiny odpovídá ratingu B, který se již nepovažuje za „investiční stupeň“.

(503)

Na základě veřejně dostupných údajů o agentuře Bloomberg použila Komise jako referenční hodnotu prémii očekávanou u dluhopisů emitovaných podniky s ratingem B, která byla použita na referenční úrokovou sazbu PBOC nebo po 20. srpnu 2019 na základní úrokovou sazbu oznámenou NIFC (177) za účelem určení tržní sazby.

(504)

Uvedená přirážka byla určena na základě výpočtu relativního rozpětí mezi indexy korporátních dluhopisů USA s ratingem AA a korporátních dluhopisů USA s ratingem B podle údajů agentury Bloomberg pro průmyslové segmenty. Takto vypočítané relativní rozpětí pak bylo připočteno k referenční úrokové sazbě zveřejněné bankou PBOC nebo po 20. srpnu 2019 k základní úrokové sazbě pro úvěry zveřejněné centrem NIFC v den, kdy byl úvěr poskytnut (178), a na tutéž délku trvání jako u dotčeného úvěru. To bylo provedeno jednotlivě pro každý úvěr poskytnutý uvedené skupině společností.

(505)

Co se týče úvěrů v cizí měně, situace ohledně narušení trhu a neexistence efektivního úvěrového ratingu je stejná, jelikož tyto úvěry jsou poskytovány týmiž čínskými finančními institucemi. Jak bylo uvedeno výše, z tohoto důvodu byly k určení vhodné referenční hodnoty použity korporátní dluhopisy s ratingem B v příslušné měně vydané v období šetření.

2)   Skupina Geely

(506)

Jak je uvedeno ve 452. až 459. bodě odůvodnění, čínské úvěrové finanční instituce neposkytly žádné posouzení úvěruschopnosti. Komise proto za účelem stanovení výše výhody musela posoudit, zda byly úrokové sazby za úvěry poskytnuté skupině Geely na tržní úrovni.

(507)

Skupina Geely vykázala ziskovou finanční situaci s 3% ziskovým rozpětím podle vlastních finančních účtů. Ziskovost se však oproti roku 2021 snížila. Ukazatel návratnosti vlastního kapitálu, který vyjadřuje schopnost skupiny přeměnit vlastní kapitál na čistý zisk, se snížil z 8 % v roce 2021 na 5 % na konci období šetření.

(508)

Společnost Geely používala k financování svých operací krátkodobé a dlouhodobé dluhy. Komise posoudila krátkodobou likviditu a dlouhodobou solventnost skupiny.

(509)

Pokud jde o krátkodobou likviditu, skupina uvedla průměrný ukazatel běžné likvidity 1,03 během období šetření. Ačkoli je současný ukazatel mírně vyšší než 1, krátkodobá aktiva společnosti stačí k úhradě krátkodobých závazků, což nepostačuje k odůvodnění vysokého úvěrového ratingu, pro který by společnost měla mít ukazatel nejméně 2. Ukazatel pohotové likvidity společnosti činil 0,79 na konci období šetření, 0,76 v roce 2022 a 0,79 v roce 2021, přičemž za referenční hodnotu se považuje ukazatel pohotové likvidity nejméně 1. Společnost, která má ukazatel pohotové likvidity nižší než 1, nemusí být schopna v krátkodobém horizontu splácet své krátkodobé závazky. Ukazatel okamžité likvidity společnosti činil v období šetření v průměru 0,4; společnost proto neměla k dispozici dostatek hotovosti, aby mohla splácet svůj krátkodobý dluh. Pokud jde o ukazatele krátkodobé likvidity, dospěla Komise k závěru, že dotčená společnost vykazovala problémy s krátkodobou likviditou, které vedly k tomu, že získala profil rizikového dlužníka.

(510)

Pokud jde o dlouhodobý dluh, skupina Geely měla vysoký poměr dluhu k aktivům 0,69, což znamená, že 69 % aktiv společnosti je financováno na dluh. Poměr dluhu k vlastnímu kapitálu činil 2,1 v roce 2021, 2,11 v rove 2022 a 2,22 na konci období šetření, což poukazuje na skutečnost, že společnost financuje svou činnost především prostřednictvím zadlužení. Čím vyšší je poměr dluhu k aktivům a dluhu k vlastnímu kapitálu, tím vyšší je finanční riziko společnosti. Kromě toho během období šetření jedna ze společností skupiny (Ningbo Hangzhou Bay Geely Automobile Parts Co., Ltd.) uzavřela s bankami ve vlastnictví státu dohodu o výměně dluhu za vlastní kapitál s cílem zlepšit svou strukturu dluhu. V rámci takové dohody by společnost mohla převést část svého dluhu vůči bankám ve vlastnictví státu na akcie, a snížit tak závazky ve své rozvaze.

(511)

Komise dále zjistila, že skupina Geely uzavřela smlouvy o úvěrech s konkrétním cílem nahradit úvěry. Jak je vysvětleno v oddíle 3.5.2.1, existence revolvingových úvěrů se považuje za známku dalších rizik spojených s problémy s likviditou.

(512)

Komise rovněž zjistila, že skupina Geely vydala dluhopisy za účelem restrukturalizace dluhu. V tomto případě, jak je vysvětleno v oddíle 4, měla Komise za to, že se jedná o známku horší finanční situace, než jak by se na první pohled zdálo z finančních výkazů, a že existuje dodatečné riziko související s jejich krátkodobým a dlouhodobým financováním.

(513)

Komise konstatovala, že čínská ratingová agentura udělila skupině Geely hodnocení AAA. Vzhledem k celkovému zkreslení čínských ratingů popsanému v oddíle 3.5.1.10 dospěla Komise k závěru, že tento rating není spolehlivý.

(514)

Komise dospěla k závěru, že celková finanční situace skupiny odpovídá ratingu B. Podle definic ratingu agentury Standard & Poor’s je dlužník hodnocený ratingem „B“ zranitelnější než dlužník hodnocený ratingem „BB“, dlužník však je stále schopen plnit své finanční závazky. Nepříznivé podnikatelské, finanční či ekonomické podmínky však mohou narušit jeho schopnost či ochotu plnit své finanční závazky. Tato referenční hodnota se tudíž považuje za vhodnou k zohlednění dodatečného rizika plynoucího z využívání revolvingových úvěrů a dluhopisů vydaných pro účely restrukturalizace dluhu.

(515)

Prémie očekávaná u dluhopisů vydávaných podniky s tímto ratingem B byla poté použita na referenční úrokovou sazbu PBOC, nebo, po 20. srpnu 2019, na základní úrokovou sazbu vyhlášenou NIFC, za účelem stanovení tržní sazby.

(516)

Uvedená přirážka byla určena na základě výpočtu relativního rozpětí mezi indexy korporátních dluhopisů USA s ratingem AA a korporátních dluhopisů USA s ratingem B podle údajů agentury Bloomberg pro průmyslové segmenty. Takto vypočítané relativní rozpětí pak bylo připočteno k referenční úrokové sazbě vyhlášené PBOC, nebo, po 20. srpnu 2019, k základní úrokové sazbě oznámené NIFC v den, kdy byl úvěr poskytnut, a na tutéž délku trvání jako u dotčeného úvěru. To bylo provedeno jednotlivě pro každý úvěr a finanční leasing poskytnutý uvedené společnosti.

(517)

Co se týče úvěrů v cizí měně v ČLR, situace ohledně narušení trhu a neexistence efektivního ratingu je stejná, jelikož tyto úvěry jsou poskytovány týmiž čínskými finančními institucemi. Jak bylo uvedeno výše, z tohoto důvodu byly k určení vhodné referenční hodnoty použity korporátní dluhopisy s ratingem B v příslušné měně vydané v období šetření.

3)   Skupina SAIC

(518)

Jak je uvedeno ve 452. až 459. bodě odůvodnění, čínské úvěrové finanční instituce neposkytly žádné posouzení úvěruschopnosti. Komise proto za účelem stanovení výše výhody musela posoudit, zda byly úrokové sazby za úvěry poskytnuté skupině Geely na tržní úrovni.

(519)

Společnost SAIC Motor Corporation Limited vykázala na konsolidované úrovni skupiny ziskovou finanční situaci s 4% ziskovým rozpětím podle vlastních finančních účtů. Ziskovost se však oproti roku 2021 snížila. Ukazatel návratnosti vlastního kapitálu, který vyjadřuje schopnost skupiny přeměnit vlastní kapitál na čistý zisk, se snížil z 13 % v roce 2021 na 8 % na konci roku 2022.

(520)

Společnost SAIC Motor Corporation Limited používala k financování svých operací krátkodobé a dlouhodobé dluhy. Komise posoudila krátkodobou likviditu a dlouhodobou solventnost skupiny.

(521)

Pokud jde o krátkodobou likviditu, skupina uvedla průměrný ukazatel běžné likvidity 1,07 v roce 2022. Ačkoli je současný ukazatel mírně vyšší než 1, krátkodobá aktiva skupiny stačí k úhradě krátkodobých závazků, což nepostačuje k odůvodnění vysokého úvěrového ratingu, pro který by společnost měla mít ukazatel nejméně 2. Ukazatel pohotové likvidity společnosti v roce 2022 činil 0,87 a v roce 2021 0,97, přičemž za referenční hodnotu se považuje ukazatel pohotové likvidity nejméně 1. Společnost, která má ukazatel pohotové likvidity nižší než 1, nemusí být schopna v krátkodobém horizontu splácet své krátkodobé závazky. Ukazatel okamžité likvidity skupiny činil v roce 2022 v průměru 0,4. Skupina tedy neměla k dispozici dostatek hotovosti na úhradu svých krátkodobých dluhů. Pokud jde o ukazatele krátkodobé likvidity, dospěla Komise k závěru, že dotčená skupina vykazovala problémy s krátkodobou likviditou, které vedly k tomu, že získala profil rizikového dlužníka.

(522)

Pokud jde o dlouhodobý dluh, společnost SAIC Motor Corporation Limited měla na konsolidované úrovni vysoký poměr dluhu k aktivům 0,66, což znamená, že 66 % aktiv společnosti je financováno na dluh. Poměr dluhu k vlastnímu kapitálu činil 1,79 v roce 2021 a 1,94 v roce 2022, což poukazuje na skutečnost, že společnost financuje svou činnost především prostřednictvím zadlužení. Čím vyšší je poměr dluhu k aktivům a dluhu k vlastnímu kapitálu, tím vyšší je finanční riziko společnosti. Kromě toho dva z vyvážejících výrobců skupiny (SAIC Maxus Automotive Company Limited a Nanjing Automobile (Group) Corporation) uzavřeli v období mezi lety 2009 a 2015 s bankami ve vlastnictví státu čtyři dohody o výměně dluhu za vlastní kapitál, aby zlepšili svou strukturu dluhu. V rámci takové dohody by společnosti mohly převést část svého dluhu vůči bankám ve vlastnictví státu na akcie, a snížit tak závazky ve své rozvaze. V roce 2017 navíc společnost SAIC Motor Corporation Limited využila kapitálové injekce, na níž se podílely mimo jiné finanční instituce ve vlastnictví státu, což mělo opět pozitivní dopad na strukturu dluhu skupiny. Přestože k těmto událostem došlo před obdobím šetření, měly trvalý strukturální dopad na rozvahu.

(523)

Komise dále zjistila, že skupina uzavřela smlouvy o úvěrech s konkrétním cílem nahradit úvěry. Jak je vysvětleno v oddíle 3.4.2.1, existence revolvingových úvěrů se považuje za známku dalších rizik spojených s problémy s likviditou.

(524)

Komise konstatovala, že čínská ratingová agentura udělila společnosti SAIC Motor Corporation Limited hodnocení AAA. Vzhledem k celkovému zkreslení čínských ratingů popsanému v oddíle 3.4.1.9 a k výše popsané finanční situaci skupiny dospěla Komise k závěru, že tento rating není spolehlivý.

(525)

Komise dospěla k závěru, že celková finanční situace skupiny odpovídá ratingu B. Podle definic ratingu agentury Standard & Poor’s je dlužník hodnocený ratingem „B“ zranitelnější než dlužník hodnocený ratingem „BB“, dlužník však je stále schopen plnit své finanční závazky. Nepříznivé podnikatelské, finanční či ekonomické podmínky však mohou narušit jeho schopnost či ochotu plnit své finanční závazky. Tato referenční hodnota se tudíž považuje za vhodnou k zohlednění dodatečného rizika plynoucího z využívání revolvingových úvěrů a dluhopisů vydaných pro účely restrukturalizace dluhu.

(526)

Uvedená přirážka byla tedy určena na základě výpočtu relativního rozpětí mezi indexy korporátních dluhopisů USA s ratingem AA a korporátních dluhopisů USA s ratingem B podle údajů agentury Bloomberg pro průmyslové segmenty. Takto vypočítané relativní rozpětí pak bylo připočteno k referenční úrokové sazbě vyhlášené PBOC, nebo, po 20. srpnu 2019, k základní úrokové sazbě oznámené NIFC v den, kdy byl úvěr poskytnut, a na tutéž délku trvání jako u dotčeného úvěru. To bylo provedeno jednotlivě pro každý úvěr a finanční leasing poskytnutý uvedené společnosti.

(527)

Co se týče úvěrů v cizí měně v ČLR, situace ohledně narušení trhu a neexistence efektivního ratingu je stejná, jelikož tyto úvěry jsou poskytovány týmiž čínskými finančními institucemi. Jak bylo uvedeno výše, z tohoto důvodu byly k určení vhodné referenční hodnoty použity korporátní dluhopisy s ratingem B v příslušné měně vydané v období šetření.

3.5.2.4.   Závěr týkající se preferenčního financování: úvěry

(528)

Komise zjistila, že všechny skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku využívaly v období šetření preferenčního financování prostřednictvím úvěrů. Vzhledem k existenci finančního příspěvku, výhody pro vyvážející výrobce a specifičnosti považovala Komise preferenční financování prostřednictvím úvěrů za napadnutelnou subvenci.

(529)

Sazby subvence zjištěné s ohledem na preferenční financování prostřednictvím úvěrů během období šetření u skupin společností zařazených do vzorku činily:

Preferenční financování: úvěry

Název společnosti

Sazba subvence

Skupina BYD

0,16  %

Skupina Geely

0,81  %

Skupina SAIC

1,38  %

3.5.3.   Preferenční financování: jiné typy financování

3.5.3.1.   Úvěrové linky

a)   Obecně

(530)

Účelem úvěrové linky je stanovit limit pro úvěry, který může společnost kdykoli využít k financování svých stávajících operací, a zajistit tak pružné a okamžitě dostupné financování provozního kapitálu. Smlouvy o úvěrové lince poskytnuté skupinám zařazeným do vzorku se týkají různých forem financování, které mají společnosti podepisující tyto smlouvy k dispozici a které zahrnují všechny druhy krátkodobého financování, jako jsou krátkodobé půjčky, bankovní akcepty, akreditivy atd. Podle odborné literatury o financích navíc v tržních ekonomikách ve většině případů převažují úvěrové linky. Například na ně připadá více než 80 % bankovního financování poskytnutého americkým veřejným podnikům (179). Kromě toho v Kanadě, kde bankovní akceptace představují přímý a nepodmíněný závazek akceptující banky (jako je tomu v Číně), by banky obvykle přijímaly bankovní akceptace pouze od dlužníků z řad podniků, kteří mají u dané banky zřízenou úvěrovou linku (180). Komise se proto domnívala, že veškeré krátkodobé financování společností zařazených do vzorku, jako jsou krátkodobé úvěry, návrhy bankovních akceptů atd., by v zásadě měly být kryty nástrojem v podobě úvěrové linky.

b)   Zjištění vyplývající z šetření

(531)

Komise zjistila, že čínské finanční instituce v souvislosti s financováním poskytovaly každé skupině zařazené do vzorku úvěrové linky. Jednalo se o rámcové dohody, podle nichž banka umožňovala společnostem zařazeným do vzorku použít různé dluhové nástroje, jako jsou úvěry na provozní kapitál, návrhy bankovních akceptů a jiné formy obchodního financování, do určité maximální částky.

(532)

Jak je uvedeno v 530. bodě odůvodnění, veškeré krátkodobé financování by mělo být kryto úvěrovou linkou. Komise proto porovnala výši úvěrových linek, které měly spolupracující společnosti k dispozici během období šetření, s výší krátkodobého financování, které tyto společnosti použily v tomtéž období, aby zjistila, zda se na veškeré krátkodobé financování vztahovala úvěrová linka. V případě, že výše krátkodobého financování přesáhla limit úvěrové linky, zvýšila Komise výši stávající úvěrové linky o částku, kterou vyvážející výrobci skutečně využili nad rámec uvedeného limitu úvěrové linky.

(533)

Za běžných tržních podmínek by úvěrové linky podléhaly tzv. poplatku „za sjednání“ nebo „za poskytnutí úvěru“, který by kryl náklady a rizika banky při otevření úvěrové linky, jakož i „poplatku za obnovení“ účtovanému každoročně za obnovení platnosti úvěrových linek (181). Tyto poplatky pokrývají administrativní náklady, jako jsou náklady na zpracování žádosti a provádění bezpečnostních kontrol, ale také náklady vyplývající z obezřetnostních požadavků kladených na banky, protože kapitál vázaný v rámci úvěrové linky snižuje kapitálové poměry banky, které musí udržovat, aby se zajistila proti systémovým rizikům. Komise však zjistila, že všechny skupiny společností zařazené do vzorku využívaly úvěrových linek poskytovaných bezplatně. Proto byla prošetřovaným skupinám společností poskytnuta výhoda ve smyslu čl. 6 písm. d) základního nařízení.

c)   Specifičnost

(534)

Jak je uvedeno v 210. bodě odůvodnění, podle rozhodnutí č. 40 musí finanční instituce poskytovat podporovaným odvětvím úvěrovou podporu.

(535)

Komise se domnívala, že vzhledem k tomu, že úvěrové linky jsou neodmyslitelně spojeny se všemi druhy krátkodobého financování poskytovaného společnostem zařazeným do vzorku, měly by být považovány za formu preferenční finanční podpory ze strany finančních institucí podporovaným odvětvím, jako je odvětví BEV. Jak je uvedeno v oddíle 3.1 výše, odvětví BEV patří k podporovaným odvětvím, a je proto způsobilé pro veškerou možnou finanční podporu.

d)   Výpočet výše subvence

(536)

V souladu s čl. 6 písm. d) bodem ii) základního nařízení Komise považovala za výhodu, kterou příjemci získali, rozdíl mezi částkou, kterou zaplatili jako poplatek za otevření nebo obnovení úvěrových linek čínskými finančními institucemi, a částkou, kterou by zaplatili za srovnatelnou obchodní úvěrovou linku získanou za nezkreslenou tržní sazbu.

(537)

Žádná ze společností zařazených do vzorku neplatila poplatek za úvěrovou linku. Podobně Komise nezjistila žádné poplatky za úvěrové linky v zemi ani v předchozích šetřeních. Naopak, jediný případ, kdy vyvážející výrobce zařazený do vzorku zaplatil poplatek za úvěrovou linku, se týkal společnosti, která získala úvěrové linky od dvou bank, jejichž ústředí bylo usazeno v jiné finanční jurisdikci než v ČLR, a které tak podléhaly poplatkům, jak je obvyklé na světových finančních trzích (182). Z veřejně dostupných informací se zdá, že v některých případech jsou v Číně poplatky za úvěrovou linku účtovány (183), ale výši těchto poplatků se nepodařilo zjistit. Komise proto neměla jinou možnost než hledat vhodný referenční poplatek mimo Čínu. Příslušné sazby pro poplatek za sjednání a poplatek za obnovení byly tedy stanoveny na 1,75 % a 1,25 % s odkazem na veřejně přístupné údaje (184).

(538)

Poplatek za sjednání a poplatek za obnovení jsou v zásadě splatné paušálně v okamžiku otevření nové úvěrové linky, respektive obnovení stávající úvěrové linky. Pro účely výpočtu však Komise vzala v úvahu úvěrové linky, které byly otevřeny nebo obnoveny před zahájením období šetření, ale byly skupinám zařazeným do vzorku k dispozici během období šetření, a také úvěrové linky, které byly otevřeny během období šetření.

3.5.3.2.   Návrhy bankovních akceptů

a)   Obecně

(539)

Návrhy bankovních akceptů jsou finanční produkty, které mají rozvíjet aktivnější domácí peněžní trh rozšířením úvěrových facilit. Jedná se o formu krátkodobého financování, která může „snížit náklady na financování a zvýšit kapitálovou účinnost“ výstavce (185). Kromě toho, jak uvedla banka PBOC na svých webových stránkách, „návrh bankovního akceptu může zaručit vytvoření a plnění smlouvy mezi kupujícím a prodávajícím a rovněž podpořit obrat kapitálu prostřednictvím intervence pomocí úvěru od Čínské banky“ (186). Kromě toho propaguje DBS Bank na svých internetových stránkách návrhy bankovních akceptů jako prostředek pro „zlepšení provozního kapitálu prostřednictvím odkladu plateb“ (187). Obecné podmínky pro vydávání a používání bankovních akceptů jsou stanoveny v zákoně o obchodovatelných nástrojích Čínské lidové republiky (188).

(540)

Komise již v předchozích šetřeních zjistila, že návrhy bankovních akceptů jsou ve značné míře používány jako platební prostředek v obchodních transakcích jako náhrada za peněžní poukázky, čímž se usnadňuje obrat hotovosti a provozní kapitál výstavce (189).

(541)

Návrhy bankovních akceptů lze skutečně použít pouze k vyrovnání uskutečněných obchodních transakcí a výstavce musí v tomto ohledu předložit dostatečné důkazy, např. prostřednictvím kupní/prodejní smlouvy, faktury a poukázky na dodání atd. Návrhy bankovních akceptů mohou být použity jako běžné platební prostředky v kupních smlouvách spolu s jinými prostředky, jako je převod peněz nebo peněžní poukázka.

(542)

Návrh bankovního akceptu vypracuje žadatel (výstavce, který je rovněž kupujícím při dané obchodní transakci) a je přijat bankou. Přijetím tohoto návrhu banka akceptuje bezpodmínečnou platbu peněžní částky uvedené v návrhu příjemci/držiteli ke stanovenému datu (datu splatnosti).

(543)

Smlouvy o bankovních akceptech obecně obsahují seznam transakcí zahrnutých do částky v návrhu s uvedením termínu splatnosti u dodavatele a data splatnosti návrhu bankovního akceptu.

(544)

Komise rovněž zjistila, že jsou návrhy bankovních akceptů v Číně vydávány v rámci smlouvy o návrhu bankovního akceptu, v níž je uvedena totožnost banky, dodavatelů a kupujícího, závazky banky a kupujícího a podrobné údaje o hodnotě u jednotlivých dodavatelů, termínu splatnosti dohodnutém s dodavatelem a datu splatnosti návrhu bankovního akceptu.

(545)

Komise rovněž zjistila, že dohody o úvěrových linkách obecně uvádějí návrhy bankovních akceptů jako možné využití finančního limitu spolu s dalšími krátkodobými finančními nástroji, jako jsou úvěry na provozní kapitál.

(546)

V závislosti na podmínkách, které každá banka stanoví, může být po výstavci požadováno, aby složil malou zálohu na zvláštní účet, učinil příslib a složil poplatek za akcept. V každém případě je výstavce povinen převést celou částku návrhu bankovního akceptu na zvláštní účet nejpozději ke dni splatnosti návrhu bankovního akceptu.

(547)

Po přijetí bankou odsouhlasí výstavce návrh bankovního akceptu a převede jej na příjemce, který je zároveň dodavatelem v dané obchodní transakci, a to jako platbu faktury. Platební povinnost kupujícího (výstavce) vůči dodavateli (příjemci) je tak zrušena. Je vytvořena nová platební povinnost kupujícího vůči přijímající bance na stejnou částku (výstavce má povinnost zaplatit bance v hotovosti před splatností návrhu bankovního akceptu). To bylo dále potvrzeno čínskou vládou během inspekce na místě v předchozím šetření (190), a sice že jakmile společnost zaplatí dodavateli návrhem bankovního akceptu, již nemá povinnost ve vztahu k dodavateli, ale k bance, protože ten, kdo požádal o vystavení návrhu bankovního akceptu, bude muset bance splatit celou částku k datu splatnosti. Vydání návrhů bankovních akceptů tedy nahrazuje povinnost výstavce vůči jeho dodavateli závazkem vůči bance.

(548)

Splatnost návrhů bankovních akceptů se liší v závislosti na podmínkách jednotlivých bank a může činit až 1 rok.

(549)

Příjemce (nebo držitel) návrhu bankovního akceptu má před splatností tři možnosti:

počkat do momentu splatnosti, než bude vyplacena v hotovosti plná výše jmenovité hodnoty návrhu přijímající bankou,

odsouhlasit návrh bankovního akceptu, tj. použít jej jako platební prostředek pro své závazky vůči jiným stranám, nebo

diskontovat návrh bankovního akceptu s přijímající bankou nebo jinou bankou a inkasovat hotovost oproti platbě diskontní sazby.

(550)

Datum vydání návrhu bankovního akceptu obecně odpovídá termínu splatnosti dohodnutému s dodavatelem, ale může být také datem předcházejícím nebo pozdějším k termínu splatnosti. Šetřením bylo zjištěno, že pokud jde o společnosti zařazené do vzorku, datem vydání bylo zpravidla datum splatnosti u dodavatele nebo datum, které mu předchází, a v některých případech i datum po uplynutí termínu splatnosti. Komise zjistila, že splatnost návrhů bankovních akceptů společností zařazených do vzorku je ve většině případů od 1 měsíce do 12 měsíců od data splatnosti faktury.

(551)

Pokud jde o účetní zpracování návrhů bankovních akceptů, jsou v účetnictví výstavců, tj. vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, zaúčtovány jako závazky vůči bance. Úvěrové referenční centrum Čínské lidové banky (dále jen „CRCP“) uznává návrhy bankovních akceptů jako „nevypořádané úvěry“ poskytované bankami na stejné úrovni jako úvěry, akreditivy nebo obchodní financování. Je nutné také uvést, že CRCP je podporováno finančními institucemi, které poskytují různé druhy úvěrů, a že tyto finanční instituce tudíž uznávají návrhy bankovních akceptů jako závazky vůči nim. Smlouvy o bankovních akceptech, které byly získány během šetření, mimoto stanoví, že pokud kupující nesplatí ke dni splatnosti návrhů bankovních akceptů částku v plné výši, bude banka považovat neuhrazenou částku za úvěr, jenž nebyl bance splacen.

(552)

Z hlediska hotovosti tento nástroj tedy fakticky poskytuje výstavci odklad termínu splatnosti, protože skutečná úhrada hotovosti u transakce proběhne v době splatnosti návrhu bankovního akceptu, a nikoli v okamžiku, kdy musel výstavce zaplatit svému dodavateli. V případě neexistence takového finančního nástroje by výstavce buď použil svůj vlastní provozní kapitál, což obnáší náklady, nebo by sjednal krátkodobý úvěr na provozní kapitál s bankou, aby zaplatil svým dodavatelům, což rovněž obnáší náklady. Díky platbě pomocí návrhů bankovních akceptů používá výstavce ve skutečnosti dodané zboží nebo služby během období 1 měsíce až 1 roku, ovšem aniž by byl nucen předem zaplatit jakoukoli hotovost a bez vynaložení jakýchkoliv nákladů.

(553)

Jako příklad použití návrhů bankovních akceptů jako náhrady krátkodobých úvěrů Komise zjistila, že některé společnosti zařazené do vzorku neměly téměř žádné úvěry. Návrhy bankovních akceptů vystavené těmito společnostmi během období šetření však představovaly významnou část jejich závazků. Například dvě ze společností skupiny SAIC neměly téměř žádné půjčky, ale nesplacené bankovní přijaté úvěry na konci období šetření představovaly přibližně 20 % jejich krátkodobých závazků.

(554)

Za běžných tržních okolností (191) by návrhy bankovních akceptů jakožto finanční nástroje obnášely pro výstavce náklady na financování. Šetření ukázalo, že všechny společnosti zařazené do vzorku během období šetření použily návrhy bankovních akceptů a zaplatily pouze provizi za služby banky související s akcepty, která obvykle činila 0,05 % jmenovité hodnoty návrhu (192). Žádná ze společností zařazených do vzorku však nenesla náklady na financování prostřednictvím návrhů bankovních akceptů, když odložila platbu za dodání zboží a poskytnutí služeb. Komise proto dospěla k závěru, že společnosti, které jsou předmětem šetření, měly výhodu z financování ve formě návrhů bankovních akceptů, za něž nenesly žádné náklady.

(555)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že systém bankovních akceptů zavedený v ČLR poskytl všem vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku bezplatné financování jejich běžných operací, čímž poskytl napadnutelnou výhodu, jak je popsáno v 562. až 566. bodě odůvodnění, v souladu s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení.

(556)

V souladu s předchozími šetřeními, během kterých Komise zjistila (193), že návrhy bankovních akceptů mají skutečně tentýž účel a tytéž účinky jako krátkodobé úvěry na provozní kapitál, neboť je společnosti používají k financování svých běžných operací, místo aby využívali krátkodobé úvěry na provozní kapitál, a proto by měly nést náklady odpovídající financování z krátkodobých úvěrů na provozní kapitál.

(557)

V průběhu šetření skupina BYD vysvětlila, že pro některé bankovní akcepty má s různými bankami zavedený systém kompenzace bankovních akceptů. Komise měla za to, že vydání dohody o započtení nemění nic na skutečnosti, že byl vydán bankovní akcept, a s ohledem na důkazy zjištěné v 539. až 556. bodě odůvodnění Komise při výpočtu výhody pro skupinu BYD zohlednila bankovní akcept pro započtení.

b)   Specifičnost

(558)

Pokud jde o specifičnost, jak je uvedeno v 534. bodě odůvodnění, podle rozhodnutí č. 40 musí finanční instituce poskytovat podporovaným odvětvím úvěrovou podporu.

(559)

Komise dospěla k závěru, že návrhy bankovních akceptů jsou jinou formou preferenční finanční podpory poskytované finančními institucemi podporovaným odvětvím, jako je odvětví BEV. Jak je uvedeno v oddíle 3.1 výše, odvětví BEV totiž patří k podporovaným odvětvím, a je proto způsobilé pro veškerou možnou finanční podporu. Návrhy bankovních akceptů jsou navíc podobně jako úvěrové linky neoddělitelně spjaty s jinými druhy preferenčních půjček, jako jsou úvěry, a jsou součástí úvěrové podpory poskytované konkrétně podporovaným odvětvím, takže se na ně rovněž vztahuje analýza veřejnoprávních subjektů a analýza specifičnosti, jež byly popsány v oddílech 3.4.1.1 až 3.4.1.5 i v oddíle 3.4.2.2 výše u úvěrů.

(560)

Navíc CBIRC vydala v roce 2020 oznámení, ve kterém uvádí, že vnitrostátní finanční instituce může za účelem posílení úvěrové podpory pro navazující podniky v hlavních podnicích poskytnout úvěrovou podporu navazujícím podnikům, aby získávaly zboží a platily za zboží otevřením bankovních akceptů, vnitrostátních akreditivů, předběžného financování atd. (194). Návrhy bankovních akceptů jako forma financování jsou tak součástí systému preferenční finanční podpory ze strany finančních institucí pro podporovaná odvětví, jako je například odvětví BEV.

(561)

Nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že by jakýkoli podnik v ČLR (jiný než v rámci podporovaných odvětví) mohl využívat návrhů bankovních akceptů za stejných preferenčních podmínek.

c)   Výpočet výše subvence

(562)

Při výpočtu výše napadnutelné subvence posoudila Komise výhodu, která byla příjemcům poskytnuta v období šetření.

(563)

Jak je uvedeno ve 531. bodě odůvodnění, Komise zjistila, že vyvážející výrobci zařazení do vzorku využívali návrhy bankovních akceptů k řešení svých potřeb v oblasti krátkodobého financování bez placení protiplnění.

(564)

Komise proto dospěla k závěru, že výstavci bankovních akceptů by měli platit protiplnění za dobu financování. Komise se domnívala, že doba financování začala dnem vydání návrhu bankovního akceptu a skončila dnem splatnosti návrhu bankovního akceptu. Pokud jde o návrhy bankovních akceptů vydané před zahájením období šetření a návrhy bankovních akceptů s datem splatnosti po skončení období šetření, Komise vypočítala výhodu pouze pro dobu financování, na kterou se vztahuje období šetření.

(565)

V souladu s čl. 6 písm. b) základního nařízení, vzhledem k tomu, že návrhy bankovních akceptů představují formu krátkodobého financování a že mají ve skutečnosti stejný účel jako krátkodobé úvěry na provozní kapitál, měla Komise za to, že výhodou takto poskytnutou příjemcům je rozdíl mezi částkou, kterou společnost skutečně zaplatila jako protiplnění za financování prostřednictvím návrhů bankovních akceptů, a částkou, kterou by měla zaplatit s uplatněním úrokové sazby pro krátkodobé financování.

(566)

Komise určila výhodu vyplývající z nezaplacení nákladů na krátkodobé financování. Komise proto dospěla k závěru, že jak bylo zjištěno v předchozích šetřeních (195), návrhy bankovních akceptů by měly obnášet náklady odpovídající financování pomocí krátkodobých úvěrů. Komise proto uplatnila stejnou metodiku jako u financování pomocí krátkodobých úvěrů v RMB, jak je popsáno v oddíle 3.5.2.3.

3.5.3.3.   Diskontované směnky

a)   Obecně

(567)

Šetření ukázalo, že čínské finanční instituce diskontovaly pohledávky vůči skupině BYD výměnou za hotovost.

(568)

Finanční zprostředkovatelé prostřednictvím této operace postoupili částky pohledávek před jejich splatností. Společnosti obdržely počáteční finanční prostředky převodem práv k budoucím pohledávkám na finanční instituce po odečtení poplatků a použitelných diskontních sazeb. Použitelná diskontní sazba by měla konkrétním způsobem vyrovnat riziko selhání, které je silně ovlivněno ratingem posledního subjektu, který je odpovědný za plnění platební povinnosti.

(569)

Jak bylo stanoveno v předchozích šetřeních (196), za běžných tržních okolností by měla použitelná diskontní sazba vyrovnat náklady a rizika banky. Jak je vysvětleno v oddílech 3.5.1 a 3.5.2 výše, úvěry poskytnuté čínskými finančními institucemi odrážejí významné vládní zásahy, zejména s dopadem na úvěrový rating vyvážejících výrobců, a neodrážejí úrokové sazby, které by se běžně vyskytovaly na fungujícím trhu.

(570)

Výhodou takto poskytnutou příjemcům by byl rozdíl mezi diskontní sazbou uplatňovanou čínskými finančními institucemi a diskontní sazbou použitelnou na srovnatelnou operaci na trhu, například na úvěr.

b)   Specifičnost

(571)

Pokud jde o specifičnost, jak je uvedeno v 210. bodě odůvodnění, podle rozhodnutí č. 40 musí finanční instituce poskytovat podporovaným odvětvím úvěrovou podporu.

(572)

Jak bylo stanoveno v předchozích šetřeních (197), Komise dospěla k závěru, že diskontované směnky jsou jinou formou preferenční finanční podpory poskytované finančními institucemi podporovaným odvětvím, jako je odvětví BEV. Jak je uvedeno v oddíle 3.1 výše, odvětví BEV totiž patří k podporovaným odvětvím, a je proto způsobilé pro veškerou možnou finanční podporu. Diskontované směnky jsou jakožto forma financování součástí systému preferenční finanční podpory ze strany finančních institucí pro podporovaná odvětví, jako je odvětví BEV.

(573)

Nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že by jakýkoli podnik v ČLR (jiný než v rámci podporovaných odvětví) mohl využívat diskontované směnky za stejných preferenčních podmínek.

c)   Výpočet výše subvence

(574)

Jak je uvedeno ve 567. bodě odůvodnění, Komise zjistila, že vyvážející výrobce zařazený do vzorku využíval diskontované směnky k řešení svých potřeb v oblasti krátkodobého financování.

(575)

V souladu s čl. 6 písm. b) základního nařízení, vzhledem k tomu, že diskontované směnky představují formu krátkodobého financování a že mají ve skutečnosti stejný účel jako krátkodobé úvěry na provozní kapitál, měla Komise za to, že výhodou takto poskytnutou příjemcům je rozdíl mezi diskontní sazbou, kterou skutečně zaplatili, a částkou, kterou by měli zaplatit s uplatněním úrokové sazby pro krátkodobé financování.

(576)

Komise určila výhodu vyplývající z nezaplacení nákladů na krátkodobé financování. Komise proto dospěla k závěru, že diskontní směnky by měly obnášet náklady odpovídající financování pomocí krátkodobých úvěrů. Komise proto uplatnila stejnou metodiku jako u financování pomocí krátkodobých úvěrů v RMB, jak je popsáno v oddíle 3.5.2.3.

3.5.3.4.   Podpora kapitálových investic

3.5.3.4.1.    Kapitalizace pohledávky

a)   Obecně

(577)

Komise zjistila, že jedna ze společností skupiny Geely, a to Ningbo Hangzhou Bay Geely Automobile Parts Co., Ltd (dále jen „NHBGAP“), provedla během období šetření kapitalizaci pohledávky ve prospěch CCBC Financial Assets Investment Co., Ltd, dceřiné společnosti Industrial and Commercial Bank of China. Společnost CCBC Financial Assets Investment Co., Ltd. je investiční fond patřící státní bance, považovaný za veřejný subjekt a/nebo pověřený či řízený podle oddílu 3.5.1.1 výše.

(578)

Ve spise nejsou žádné informace o podmínkách, za kterých k takové kapitalizaci pohledávky během období šetření došlo.

(579)

Komise měla za to, že banka by za běžných tržních podmínek nekapitalizovala pohledávku bez další náhrady. Dospěla k závěru, že vlastní kapitál je mnohem spekulativnějším finančním nástrojem než dluh, protože neexistuje jistota, že se bance její původní kapitálová investice vrátí. Vlastní kapitál navíc nemusí nutně zajistit návratnost investice, na rozdíl od úrokové sazby spojené s úvěrem. Zvýšené riziko, které společnost CCBC Financial Assets Investment Co., Ltd. podstoupila kvůli této kapitalizaci pohledávky, je podpořeno důkazy o slabé finanční situaci skupiny Geely, jak je popsáno v 507. až 514. bodě odůvodnění. V období od roku 2021 do období šetření také společnost NHBGAP výrazně rozšířila své obchodní operace a zaznamenala téměř desetinásobný nárůst. Je proto pravděpodobné, že společnost potřebovala k podpoře tohoto růstu dodatečnou likviditu, která byla uspokojena uvolněním prostředků, jež byly dříve vázány dlouhodobými dluhovými dohodami, což bylo pro NHBGAP přínosné.

(580)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že kapitalizace pohledávky poskytla společnosti NHBGAP v období šetření výhodu, a že tuto výhodu poskytl veřejnoprávní subjekt nebo subjekt jinak pověřený nebo řízený státem v zájmu dosažení cílů průmyslové politiky.

b)   Specifičnost

(581)

Komise dospěla k závěru, že preferenční financování prostřednictvím kapitalizace pohledávky je specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož investoři jsou subjekty, které působí na základě pokynů politik státu, jež uvádí odvětví BEV jako podporované odvětví. V každém případě informace, které jsou k dispozici, poukazují na poskytnutí této subvence ad hoc společnosti Ningbo Hangzhou Bay Geely Automobile Parts Co., Ltd, což z ní činí specifickou subvenci pro určitý podnik.

c)   Výpočet výhody

(582)

Ve spisu nebyly žádné důkazy, na jejichž základě by Komise mohla posoudit, zda byla významná rizika, která banky podstupují, nějakým způsobem kompenzována nebo zohledněna v provedených investicích. Všechny prvky uvedené v 579. bodě odůvodnění však poukazují na specifickou hospodářskou situaci společnosti NHBGAP a na průmyslové cíle sledované touto transakcí a podporují závěr, že tato transakce neměla tržní logiku, která by odrážela významná skutečná související rizika, jako je pravděpodobná potřeba likvidity pro financování růstu společnosti a celkově slabá finanční situace skupiny Geely, jak je vysvětleno v oddíle 3.5.2.3.

(583)

V důsledku toho Komise považovala transakci za srovnatelnou s odpuštěním dluhu a zacházela s ní jako s financováním úvěrem s bezplatným úrokem. Komise se proto rozhodla použít metodiku výpočtu pro úvěry popsanou v oddíle 3.4.2. To znamená, že relativní rozpětí mezi korporátními dluhopisy USA s ratingem AA a použitelnými korporátními dluhopisy USA s ratingem B o stejné délce trvání se použije na referenční úrokové sazby, které zveřejnila PBOC, k určení tržní úrokové sazby úvěrů, která je následně porovnána se skutečnou úrokovou sazbou, kterou platí daná společnost, za účelem určení výhody.

3.5.3.4.2.    Kapitálové injekce

a)   Skupina Geely

1)    Obecně

(584)

Komise zjistila, že dvě ze společností skupiny Geely, a to Zhejiang Geely Automobile Co., Ltd. (dále jen „ZGA“) a NHBGAP, využívaly v období šetření finanční prostředky poskytnuté státem vlastněnými subjekty, konkrétně společnostmi Xi'an Jixiang Automobile Industry Partnership, Hubei Jiyuan Yangtze River Industrial Fund Partnership a BOC Financial Assets Investments Co., Ltd., prostřednictvím zvláštních forem kapitálových injekcí.

(585)

Tyto finanční prostředky byly převedeny ve formě zvýšení vlastního kapitálu, avšak automaticky neposkytovaly investorům plná práva akcionářů. Investoři ani po převedení finančních prostředků nezískali plný přístup k právům akcionářů ani neobdrželi výměnou žádnou platbu úroků.

(586)

Jak bylo stanoveno v předchozích šetřeních (198), společnost by za účelem kompenzace využívání finančních prostředků převedla část vlastnictví společnosti krátce poté, co finanční prostředky dorazily, nebo by je vykázala jako dluh. V tomto případě se však tato forma financování ve skutečnosti spíše než kapitálovému nástroji podobá klasické dlouhodobé bezúročné akcionářské půjčce.

(587)

S ohledem na předcházející úvahy došla Komise k závěru, že během období šetření měly tyto dvě společnosti ve spojení výhodu z přístupu ke značnému objemu finančních prostředků, které pro ni neobnášely žádné náklady, a to prostřednictvím společností, které fungují jako mechanismus financování. Vzhledem k tomu, že tato zvláštní forma daných kapitálových injekcí nepřiznávala investorům práva akcionářů, měla Komise za to, že měly podobný účinek jako bezúročná půjčka.

(588)

Při použití veřejně dostupných informací, jako jsou výroční zprávy, informace dostupné v katalozích firem, na internetových stránkách investorů či ve veřejně dostupných databázích, Komise zjistila, že investoři, kteří poskytli skupině Geely finanční prostředky, byli částečně nebo zcela ve vlastnictví státu.

(589)

Pokud jde o společnost Xi'an Jixiang Automobile Industry Partnership, zjistila Komise, že více než 63 % akcií v konečném důsledku držela místní vláda a státní podniky. Konkrétně 99,9 % akcií vlastní společnost Dexiang Automobile Industry, která je zase z 53,72 % vlastněna společností Xi'an Xiangji automobile partnership, která je zase spřízněna se skupinou KINGFAR Group (Xi'an JINGFAR Economic Development Group), což je státní podnik ve vlastnictví řídícího výboru zóny hospodářského a technologického rozvoje Si-an, kde má místní správa konečnou rozhodovací pravomoc a dohled nad společností, včetně jmenování vedení, rozhodování o strategickém rozvoji a investičním plánu a dohledu nad jejími hlavními rozhodnutími o financování. Společnost Xi'an Kingfar dostává průběžnou vládní podporu ve formě kapitálových injekcí a finančních subvencí na podporu svých obchodních operací (199). Společnost Dexiang Automobile Industry je rovněž z 10,6 % vlastněna společností Yuanxiang Automobile Company Ltd., která je rovněž vlastněna výše uvedeným státním podnikem (Xi'an JINGFAR Economic Development Group).

(590)

Podobně Komise zjistila, že společnost Hubei Jiyuan Yangtze River Industrial Fund Partnership, nástroj rizikového kapitálu vlády centrální provincie Chu-pej (200), je státní podnik. Podle internetových stránek fondu je Yangtze River Industrial Fund zařazen mezi nejlepší čínské vládní poradenské fondy přinejmenším od roku 2017. Fond se zaměřuje na národní strategii a budování moderních průmyslových klastrů v provincii Chu-pej, rozvíjí se kolem strategických rozvíjejících se odvětví, jako jsou (mimo jiné) vozidla využívající nové zdroje energie a inteligentní propojená vozidla, což je jasným důkazem propojení mezi řízením fondu a realizací velkých průmyslových projektů čínské vlády v provincii Chu-pej. Mezi jeho průmyslovými projekty jsou na internetových stránkách uvedeny Lotus Global Smart Factory Project a Geely Intelligent Network Headquarters Project (201).

(591)

Prostřednictvím těchto fondů převedla čínská vláda finanční prostředky přímo skupině Geely. Jak je vysvětleno v 582. bodě odůvodnění, Komise zjistila, že jejich operace se neřídí čistě tržní logikou a neodrážejí skutečná tržní rizika spojená s prověřovanými transakcemi. V souladu s vládními politikami na podporu konkrétních odvětví, jak bylo stanoveno v oddíle 3.1 výše, se tito investoři při finanční podpoře skupiny Geely nechovali tak, jak by se choval běžný tržní subjekt.

(592)

Komise dále prokázala existenci formálních indicií státní kontroly nad těmito investory. Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy konkrétní informace, které by svědčily o opaku, měla Komise zejména za to, že u vedoucích pracovníků a orgánů dohledu ve státem vlastněných společnostech, které jsou vlastníky dotčených subjektů, se předpokládá, že jsou jmenováni státem a jsou odpovědní státu, a to na základě závěrů dosažených v oddílech 3.5.1.5 a 3.5.1.8.

(593)

Kromě toho se Komise domnívala, že tato kapitálová injekce slouží jako další forma preferenční finanční podpory pro podporovaná odvětví. Jak je uvedeno v části 3.1, odvětví BEV spadá do kategorie podporovaných a strategických odvětví, takže je způsobilé pro veškerou dostupnou finanční podporu. Kromě toho zpráva o dostatečnosti důkazů (202) poskytuje rozsáhlé informace o poradenských fondech, které byly zřízeny za účelem investování do rychle rostoucích čínských odvětví, včetně odvětví BEV. Prostřednictvím těchto poradenských fondů čínská vláda přímo nebo nepřímo převádí finanční prostředky čínským výrobcům BEV prostřednictvím státem vlastněných nebo státem podporovaných kapitálových fondů.

(594)

Podobně společnost Financial Assets Investments Co., Ltd. byla shledána dceřinou společností ve stoprocentním vlastnictví Čínské lidové banky. Pokud jde o finanční instituce zapojené do kapitálového vkladu, Komise již v oddíle 3.4.1.7 výše zjistila, že všechny čínské finanční instituce ve vlastnictví státu, které třem skupinám spolupracujících vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku poskytly financování, jsou veřejnoprávními subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení. Alternativně, stejně jako Xi'an Jixiang Automobile Industry Partnership, Hubei Jiyuan Yangtze River Industrial Fund Partnership a BOC Financial assets Investments Co., Ltd, by mohla být společnost BOC Financial assets Investments Co., Ltd považována za mechanismus financování ze strany čínské vlády ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv).

(595)

Kromě toho, i kdyby tyto státem kontrolované subjekty a finanční instituce nebyly považovány za veřejnoprávní subjekty, Komise zjistila, že by byly považovány za pověřené či řízené čínskou vládou, aby vykonávaly funkce obvykle svěřené vládě ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení, ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny v 269. bodě odůvodnění. Z tohoto důvodu by se jejich chování v každém případě přičetlo čínské vládě.

2)    Specifičnost

(596)

Komise dospěla k závěru, že preferenční financování prostřednictvím vlastního kapitálu je specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož investoři jsou subjekty, které působí na základě pokynů politik státu, jež uvádí odvětví BEV jako podporované odvětví. V každém případě informace, které jsou k dispozici, poukazují na poskytnutí této subvence ad hoc skupině Geely, což z ní činí specifickou subvenci pro určitý podnik.

3)    Výpočet výhody

(597)

Komise měla za to, že skupina Geely měla výhodu z podstatného financování prostřednictvím vlastního kapitálu, které mělo podobný účinek jako financování pomocí bezúročných úvěrů. Komise se proto rozhodla použít metodiku výpočtu pro úvěry popsanou v oddíle 3.5.2. To znamená, že relativní rozpětí mezi korporátními dluhopisy USA s ratingem AA a použitelnými korporátními dluhopisy USA s ratingem B o stejné délce trvání se použije na referenční úrokové sazby, které zveřejnila PBOC, k určení tržní úrokové sazby úvěrů, která je následně porovnána se skutečnou úrokovou sazbou, kterou platí daná společnost, za účelem určení výhody.

b)   Skupina SAIC

(598)

Kromě přímých půjček a dalších forem zvýhodněného financování využila společnost SAIC Motor Group Corp. také prostředky poskytnuté mateřskou společností a finančními institucemi ve vlastnictví státu, a to prostřednictvím kapitálového vkladu na podporu projektů BEV, IT projektů souvisejících s podnikáním v oblasti financování automobilů, projektů týkajících se inteligentních obchodních modelů hromadného přizpůsobení a perspektivních technologií a internetu vozidel.

1)    Zjištění vyplývající z šetření

(599)

Komise na základě veřejně dostupných informací zjistila, že společnost SAIC Motor Corporation Limited v roce 2017 využila kapitálového vkladu ve výši 15 miliard RMB, kterou poskytla její mateřská společnost, její zaměstnanci a šest finančních institucí (203). Ačkoli je společnost SAIC Motor Corporation Limited veřejně obchodovanou společností, prostředky na tuto kapitálovou injekci byly získány prostřednictvím neveřejné nabídky schválené CSRC, které se mohla zúčastnit pouze mateřská společnost, zaměstnanci a vybrané finanční instituce.

(600)

Jak je uvedeno ve 318. bodě odůvodnění, několik společností skupiny SAIC neposkytlo odpovědi na dotazník. Společnost Shanghai Automotive Industry Group, mateřská společnost společnosti SAIC Motor Corporation Limited, je jednou ze společností skupiny, které nespolupracovaly. Kromě toho, jak je uvedeno v oddíle výše, neposkytla čínská vláda potřebné informace týkající se finančních institucí. Komise proto musela pro své posouzení této transakce použít dostupné údaje.

(601)

Pokud jde o finanční instituce zapojené do kapitálového vkladu, Komise již v oddíle 3.5.1.8 výše zjistila, že všechny čínské finanční instituce ve vlastnictví státu, které třem skupinám spolupracujících vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku poskytly financování, jsou veřejnoprávními subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení.

(602)

Kromě toho, i kdyby tyto finanční instituce ve vlastnictví státu nebyly považovány za veřejnoprávní subjekty, Komise by na základě stejných informací zjistila, že by byly považovány za pověřené či řízené čínskou vládou, aby vykonávaly funkce obvykle svěřené vládě ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení, ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny v oddíle 3.5.1.9.

(603)

Kromě důkazů uvedených v předchozích oddílech je také důležité konstatovat, že podle řídících stanovisek k budování zeleného finančního systému má čínská vláda za cíl „aktivně podporovat kvalifikované zelené podniky při získávání finančních prostředků prostřednictvím primárních emisí akcií a sekundárních emisí, aktivně pomáhat kvalifikovaným zeleným podnikům v jejich úsilí o primární emise akcií a pomáhat zeleným podnikům kotovaným na burze vydávat další akcie prostřednictvím sekundárních emisí v souladu se zákonnými postupy (204)“. Tento poslední bod přesně odpovídá dané situaci.

(604)

Pokud jde o společnost Shanghai Automotive Industry Group, Komise mohla na základě informací předložených společností SAIC Motor Corporation Limited zjistit, že tato společnost je plně vlastněna komisí SASAC. Avšak Komise nenašla žádné veřejně dostupné finanční výkazy ani jiné významné veřejné informace o této společnosti. Komise rovněž nezjistila žádné investice mateřské společnosti do jiných společností skupiny SAIC. Přestože společnosti Shanghai Automotive Industry Group a SAIC Motor Corporation Limited mají různá registrační čísla, všechna veřejně dostupná vyhledávání mateřské společnosti systematicky dávala výsledky pro její jedinou dceřinou společnost, SAIC Motor Corporation Limited. Nakonec Komise konstatovala, že několik členů představenstva společnosti SAIC Motor Corporation Limited vykonávalo podobné funkce také v představenstvu společnosti Shanghai Automotive Industry Group. Vzhledem k tomu, že nejsou k dispozici žádné další informace, lze důvodně předpokládat, že Shanghai Automotive Industry Group je neprovozní krycí společnost. Vzhledem k tomu, že nebylo možné nalézt žádné důkazy o provozních činnostech na úrovni této společnosti, které by vyžadovaly významné finanční prostředky, a vzhledem k tomu, že jedinou známou investicí společnosti je SAIC Motor Corporation Limited, je jediným možným tokem finančních prostředků tok od jejího plného vlastníka, společnosti SASAC, k uvedenému subjektu, společnosti SAIC Motor Corporation Limited. Transakci je tedy třeba považovat za rovnocennou přímému peněžnímu vkladu čínské vlády do společnosti SAIC Motor Corporation Limited.

2)    Výhoda

(605)

Komise poté analyzovala, zda finanční příspěvek poskytnutý čínskou vládou prostřednictvím komise SASAC a prostřednictvím řady finančních institucí poskytl společnosti SAIC výhodu. Vzhledem k nedostatečné spolupráci společnosti SAIC a čínské vlády musela Komise založit svá zjištění na dostupných údajích podle článku 28 základního nařízení.

(606)

Soubor důkazů výše prokázal, že mandátem a cílem komise SASAC a finančních institucí je provádět vládní politiky a plány, mimo jiné poskytováním finanční podpory a finančních prostředků podporovaným odvětvím, mezi něž patří BEV.

(607)

Na základě doložených důkazů a v souladu s článkem 28 základního nařízení dospěla Komise k závěru, že finanční příspěvek poskytnutý komisí SASAC různými finančními institucemi poskytl výhodu ve smyslu čl. 3 odst. 2 základního nařízení skupině SAIC v tom smyslu, že tyto finance nemusela získat z jiných zdrojů a platit za něj odpovídající tržní úrokovou sazbu.

3)    Specifičnost

(608)

Pokud jde o specifičnost, jak je uvedeno v 210. bodě odůvodnění, podle rozhodnutí č. 40 musí finanční instituce poskytovat podporovaným odvětvím úvěrovou podporu.

(609)

Komise dospěla k závěru, že kapitálová injekce představuje jinou formu preferenční finanční podpory podporovaným odvětvím, jako je odvětví BEV. Jak je uvedeno v oddíle 3.1 výše, odvětví BEV totiž patří k podporovaným a strategickým odvětvím, a je proto způsobilé pro veškerou možnou finanční podporu. Vklady vlastního kapitálu jsou jakožto forma financování součástí systému preferenční finanční podpory pro podporovaná odvětví, jako je odvětví BEV (205).

4)    Výpočet výše subvence

(610)

Vzhledem k tomu, že skupina SAIC tento vklad vlastního kapitálu nevykázala, musela se Komise uchýlit k dostupným údajům za použití článku 28 základního nařízení, aby určila výši subvence poskytnuté v podobě finančního příspěvku komise SASAC a různých finančních institucí v podobě kapitálové injekce. Pokud by neexistovala spolupráce, Komise by nemohla toto navýšení kapitálu spojit s konkrétními aktivy a odepisovat vklady vlastního kapitálu po dobu odpovídající odpisům dotčených aktiv. Komise proto považovala tento vklad vlastního kapitálu za rovnocenný půjčce. Pokud by k tomuto navýšení kapitálu nedošlo, musela by si společnost zajistit rovnocenné financování na finančním trhu. Výhoda byla tedy vypočtena stejnou metodou, jaká je popsána v oddíle 3.5.2.3.

3.5.4.   Dluhopisy

(611)

Všechny skupiny zařazené do vzorku využily preferenčního financování v podobě dluhopisů.

3.5.4.1.   Právní základ/regulační rámec

zákon Čínské lidové republiky o cenných papírech (verze 2014) („zákon o cenných papírech“) (206),

správní opatření pro emise korporátních dluhopisů a obchodování s nimi, nařízení Čínské regulační komise pro cenné papíry č. 113, 15. ledna 2015,

nařízení o správě korporátních dluhopisů, které vydala Státní rada dne 18. ledna 2011,

opatření pro správu nástrojů dluhového financování jiných než finančních podniků na mezibankovním trhu dluhopisů, která vydala Čínská lidová banka, nařízení Čínské lidové banky [2008] č. 12, 9. dubna 2008,

řídící stanoviska k budování zeleného finančního systému, vydáno CSRC, č. 228 [2016],

oznámení o vydání katalogu schválených projektů se zelenými dluhopisy (vydání 2021), vydáno PBOC, NDRC a CSRC, č. 96 [2021], s účinností od 1. července 2021,

zelený program finančního hodnocení pro bankovní finanční instituce vydaný PBOC, s účinností od 1. července 2021,

nástroj měnové politiky na podporu projektů snižování emisí uhlíku, vydáno PBOC, 8. listopadu 2021,

pokyny ke zveřejňování informací o životním prostředí pro finanční instituce, vydáno PBOC, 22. července 2021,

nástroj pro financování environmentálního kapitálu, vydáno PBOC, 22. července 2021,

objasnění mechanismů ve vztahu k dluhopisům v oblasti uhlíkové neutrality, vydáno NAFMII, 18. března 2022,

pokyny pro podnikání v oblasti zeleného dluhového financování pro nefinanční podniky, které vydala NAFMII,

pokyny pro vydávání zelených dluhopisů, které vydala NDRC.

(612)

V souladu s regulačním rámcem nelze v Číně emitovat dluhopisy nebo s nimi volně obchodovat. Emisi každého dluhopisu musí schválit různé vládní orgány, například PBOC, NDRC nebo CSRC, podle druhu dluhopisu a typu emitenta. Kromě toho podle předpisů pro správu korporátních dluhopisů existují pro emise korporátních dluhopisů roční kvóty.

(613)

Navíc by podle článku 16 zákona o cenných papírech, který platil v období šetření, měla veřejná emise korporátních dluhopisů splňovat následující požadavky: „účel použití výnosů musí být v souladu se státní průmyslovou politikou […]“ a „výnosy z veřejné nabídky korporátních dluhopisů se použijí pouze pro schválené účely“. Článek 12 předpisů pro správu korporátních dluhopisů znovu opakuje, že účel získaných finančních prostředků musí být v souladu s průmyslovou politikou státu. Emise dluhopisů za těchto podmínek se zaměřuje na podporované odvětví, jako je odvětví BEV, a odpovídá praxi finančních institucí na podporu těchto odvětví (207).

(614)

Podle čl. 16 odst. 5 zákona o cenných papírech „nesmí kupónová sazba podnikových dluhopisů překročit kupónovou sazbu stanovenou Státní radou“. Kromě toho článek 18 předpisů pro správu podnikových dluhopisů poskytuje další podrobnosti a uvádí, že „úroková sazba nabízená pro jakékoli korporátní dluhopisy nesmí být vyšší než 40 % převládající úrokové sazby, kterou platí banky jednotlivcům u spořicích vkladů na dobu určitou se stejnou dobou splatnosti“.

(615)

Navíc článek 18 správních opatření pro emise korporátních dluhopisů a obchodování s nimi stanoví, že pouze některé dluhopisy splňující přísná kritéria kvality, jako je úvěrový rating AAA, mohou být veřejným investorům vydány veřejně nebo mohou být vydány veřejně kvalifikovaným investorům pouze na základě vlastního uvážení emitenta. Korporátní dluhopisy, které nesplňují tyto standardy, mohou být vydány veřejně pouze kvalifikovaným investorům. Z toho vyplývá, že většina korporátních dluhopisů je vydávána kvalifikovaným investorům, které schválila CSRC a kteří jsou čínskými institucionálními investory.

(616)

Kromě běžně známých dluhopisů byly zjištěny i tzv. „zelené“ dluhové nástroje specifické pro toto šetření. Podle „Oznámení o vydání katalogu projektů podpořených zelenými dluhopisy“ se „zelenými dluhopisy rozumí obchodovatelné cenné papíry, které využívají získané finanční prostředky specificky na podporu zelených průmyslových odvětví, zelených projektů nebo zelených hospodářských činností, které splňují stanovené podmínky, a jsou vydávány v souladu s právními postupy…, mimo jiné včetně zelených finančních dluhopisů, zelených podnikových dluhopisů, zelených podnikových dluhopisů, zelených nástrojů dluhového financování a zelených cenných papírů krytých aktivy“. Tyto dluhové nástroje tak mohou vydávat pouze společnosti působící v určitých průmyslových činnostech uvedených v katalogu zelených průmyslových činností. Jednou z nich je výroba a prodej vozidel využívajících nové zdroje energie a jejich klíčových konstrukčních částí.

(617)

Zelené dluhové nástroje umožňují společnostem získat finanční prostředky za zvýhodněné sazby. V souladu se „Zeleným programem finančního hodnocení pro bankovní finanční instituce“ banky PBOC musí čínské banky tyto zelené dluhové nástroje upsat, aby dosáhly určité prahové hodnoty svých finančních aktiv, která přispěje k pozitivnímu posouzení jejich výkonnosti ze strany bankovního regulačního orgánu. Kromě toho musí finanční instituce podle „Nástroje měnové politiky na podporu projektů snižování emisí uhlíku“ banky PBOC poskytovat podnikům financování na podporu zelených průmyslových činností ve výše uvedeném katalogu za zvýhodněné úrokové sazby blízké úrovni základní úrokové sazby v zemi. Čínská lidová banka na oplátku navrhuje bankám preferenční refinanční sazby pro vyplacené zelené finanční prostředky (208).

(618)

Ačkoli byl právní a regulační rámec tohoto alternativního zdroje finančních prostředků jasně stanoven, odmítla čínská vláda v tomto ohledu poskytnout jakékoli informace. Zjištění proto vycházela z dostupných údajů podle článku 28 základního nařízení.

(619)

Výrobci BEV použili dva typy zelených dluhových nástrojů, tj. zelené dluhopisy a zelené cenné papíry zajištěné aktivy (ABS). ABS jsou v podstatě zelené dluhopisy zajištěné aktivy jako kolaterálem. Spočívají v přetransformování úvěrů do odvětví automobilů poskytnutých fyzickým osobám a leasingovým společnostem jako zástavy pro dluhový nástroj zajištěný aktivy vydaný na trhu dluhopisů, na který se vztahuje daná úroková sazba. Tento systém umožňuje výrobcům BEV nahradit střednědobé pohledávky z úvěrů na automobily likvidními prostředky, které jsou okamžitě k dispozici, a tak velmi výhodně předfinancovat své úvěrové obchody, neboť úrokové sazby hrazené z cenných papírů zajištěných aktivy jsou mnohem nižší než úrokové sazby účtované odběratelům za úvěry na automobily.

(620)

Kromě toho má odvětví BEV jako odvětví podporované v rámci „Katalogu pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“ na základě rozhodnutí č. 40 nárok na úvěrovou podporu ze strany finančních institucí. Skutečnost, že dluhopisy vydané společnostmi zařazenými do vzorku mají nízkou úrokovou sazbu, tj. úroková sazba blížící se základní úrokové sazbě pro úvěry nebo nižší, je jasnou známkou toho, že finanční instituce, které jsou hlavními investory do těchto dluhopisů, jsou povinny těmto společnostem poskytovat „úvěrovou podporu“ a při rozhodování o investicích nebo financování zohledňovat jiné aspekty než obchodní hlediska, například cíle vládní politiky. Investor působící v tržních podmínkách by totiž byl citlivější na finanční návratnost investic a s největší pravděpodobností by do korporátních dluhopisů s velmi nízkými úrokovými sazbami neinvestoval. To platí zejména pro finanční instituce, protože výnos těchto dluhopisů se blíží sazbě, za kterou mohou samy získat finanční prostředky od jiných finančních institucí, nebo je nižší. Navíc závěry, k nimž Komise dospěla ohledně finanční situace tří skupin vyvážejících výrobců v oddíle 3.5.2.3 výše, pokud jde o jejich profily likvidity a solventnosti, jsou další známkou toho, že investoři působící v tržních podmínkách by neinvestovali do finančních nástrojů, jako jsou tyto dluhopisy skupin nabízející nízkou finanční návratnost, když emitent představuje vysoká rizika likvidity a solventnosti. Proto podle názoru Komise by takovou investici mohli provést pouze investoři, kteří mají jinou motivaci než finanční návratnost svých investic, například dodržování zákonné povinnosti poskytovat financování společnostem v podporovaných odvětvích.

3.5.4.2.   Finanční instituce jednající jako veřejnoprávní subjekty

(621)

Podle informací uvedených ve studii China bond market insight 2022 agentury Bloomberg představují dluhopisy kótované na mezibankovním trhu s dluhopisy 88 % celkového objemu obchodů s dluhopisy (209). Podle téže studie je většina investorů institucionálními investory, včetně finančních institucí. Konkrétně komerční banky představují 57 % investorů a banky zajišťující vládní politiku představují 3 % (210). Proto jsou investory nakupujícími dluhopisy především čínské banky, včetně bank ve vlastnictví státu.

(622)

Na základě výše uvedených skutečností měla Komise za to, že existuje soubor potvrzujících důkazů, podle nichž významnou část investorů do korporátních dluhopisů vydaných společnostmi zařazenými do vzorku představují finanční instituce, které mají zákonnou povinnost poskytovat úvěrovou podporu výrobcům BEV.

(623)

Jak je uvedeno v 612. bodě odůvodnění, článek 16 zákona o cenných papírech a článek 12 předpisů pro správu podnikových dluhopisů vyžadují, aby veřejná nabídka podnikových dluhopisů byla v souladu s průmyslovými politikami státu. To má za následek, že dluhopisy lze vydávat pouze pro účely, které jsou v souladu s cíli plánování čínské vlády, pokud jde o podporovaná odvětví, jak je vysvětleno v 619. bodě odůvodnění. Institucionální investoři, kterými jsou, jak je uvedeno ve 620. bodě odůvodnění, do značné míry komerční banky a banky zajišťující vládní politiku, se musí řídit politickými směry stanovenými v rozhodnutí č. 40, které ve spojení s Katalogem pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci stanoví zvláštní zacházení s některými projekty v rámci určitých podporovaných odvětví, jako je odvětví BEV. Příznivé zacházení se všemi skupinami zařazenými do vzorku vedlo k rozhodnutí investovat do dluhopisů vydaných s úrokovou sazbou, která neodpovídá tržním kritériím.

(624)

Navíc, jak je popsáno v oddíle 3.5.1.1. výše, finanční instituce se vyznačují silnou přítomností státu a čínská vláda má možnost vyvíjet na ně účinný vliv. Obecný právní rámec, v němž tyto finanční instituce působí, platí i pro dluhopisy. Pro zelené dluhopisy navíc existuje doplňkový podrobný regulační rámec.

(625)

V oddíle 3.5.1.1 výše Komise dospěla k závěru, že finanční instituce ve vlastnictví státu jsou veřejnoprávními subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení a že jsou v každém případě považovány za pověřené nebo řízené čínskou vládou, aby vykonávaly funkce obvykle svěřené vládě ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení. V oddíle 3.5.1.9 výše Komise dospěla k závěru, že soukromé finanční instituce jsou rovněž pověřeny a řízeny vládou.

(626)

Komise rovněž pátrala po konkrétních důkazech o výkonu účinné kontroly na základě konkrétních emisí dluhopisů. Zkoumala proto celkové právní prostředí, které je popsáno v 611. až 619. bodě odůvodnění, v kombinaci s konkrétními zjištěními šetření.

(627)

Komise zjistila, že dluhopisy byly emitovány s úrokovou sazbou nižší, než je úroveň, která měla být vzhledem k finanční a úvěrové situaci společností očekávána, včetně referenční sazby bez rizika zveřejněné NIFC, jak je uvedeno v 632. bodě odůvodnění níže.

(628)

V praxi ovlivňuje úrokové sazby dluhopisů podobně jako u úvěrů rating společnosti. Komise však v 481. bodě odůvodnění dospěla k závěru, že místní ratingový trh je narušen a ratingy jsou nespolehlivé.

(629)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že čínské finanční instituce se tím, že poskytovaly preferenční financování společnostem patřícím k podporovanému odvětví, řídily politickými instrukcemi stanovenými v rozhodnutí č. 40 a v příslušných pokynech týkajících se zelených dluhopisů, a jednaly tak buď jako veřejnoprávní subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení, nebo jako subjekty, které jsou pověřené nebo řízené vládou ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení.

(630)

Tím, že finanční instituce organizovaly emisi dluhopisů s úrokovou sazbou nižší než tržní sazba odpovídající skutečnému rizikovému profilu emitenta, jak je určeno v oddíle 3.5.2.3 výše, a že souhlasily s investováním do takového dluhopisu, poskytly výrobcům zařazeným do vzorku výhodu.

3.5.4.3.   Specifičnost

(631)

Komise zastávala názor, že preferenční financování prostřednictvím dluhopisů je ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení specifické, neboť dluhopisy nelze emitovat bez souhlasu vládních orgánů a zákon o cenných papírech uvádí, že emise dluhopisů musí být v souladu s průmyslovými politikami státu. Jak již bylo uvedeno v 439. a 619. bodě odůvodnění, odvětví BEV je v Katalogu pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci považováno za podporované odvětví.

(632)

Pokud jde konkrétně o zelené dluhopisy, mohou je vydávat pouze společnosti působící v určitých průmyslových činnostech uvedených v katalogu zelených průmyslových činností.

3.5.4.4.   Výpočet výše subvence

(633)

Vzhledem k tomu, že dluhopisy jsou v podstatě jiným druhem dluhového nástroje, který se v zásadě podobá úvěrům, a vzhledem k tomu, že metodika výpočtu pro úvěry již vychází z určitého koše dluhopisů, rozhodla se Komise použít metodiku výpočtu pro úvěry popsanou v oddíle 3.5.2.3. To znamená, že relativní rozpětí mezi korporátními dluhopisy USA s ratingem AA a korporátními dluhopisy USA s ratingem B o stejné délce trvání se použije na základní úrokovou sazbu PBOC k určení tržní úrokové sazby dluhopisů, která je následně porovnána se skutečnou úrokovou sazbou, kterou platí daná společnost, za účelem určení výhody.

(634)

Jak je uvedeno v 378. bodě odůvodnění, bylo zjištěno, že nejméně jedna společnost skupiny Geely vydala ABS použitelné v období šetření, o nichž skupina neposkytla žádné informace. U této společnosti byl výpočet výše subvence založen na veřejně dostupných informacích, konkrétně na informacích vydaných pro investory na burzách cenných papírů a na výhodě zjištěné u jiné spolupracující skupiny zařazené do vzorku.

(635)

Jak je zdůrazněno v 329. bodě odůvodnění, několik společností ve spojení ze skupiny SAIC neposkytlo odpověď na dotazník. To se týkalo zejména několika společností ze skupiny, které se specializují na finanční činnosti. U těchto společností byl výpočet výše subvence založen na informacích týkajících se částek, počátečních a konečných dat a úrokových sazeb zjištěných buď ve veřejně dostupných finančních výkazech, nebo informacích vydaných pro investory na burzách cenných papírů.

3.5.4.5.   Závěr týkající se preferenčního financování: jiné typy financování

(636)

Komise zjistila, že všechny skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku využívaly preferenčního financování ve formě úvěrových linek, návrhů bankovních akceptů a dluhopisů. Vzhledem k existenci finančního příspěvku, výhody pro vyvážející výrobce a specifičnosti považovala Komise tyto typy preferenčního financování za napadnutelnou subvenci.

(637)

Sazba subvence zjištěná s ohledem na výše popsané preferenční financování během období šetření u skupin společností zařazených do vzorku činí:

Preferenční financování: jiné typy financování

Název společnosti

Sazba subvence

Skupina BYD

3,60  %

Skupina Geely

3,30  %

Skupina SAIC

8,27  %

3.6.   Grantové programy

(638)

Komise zjistila, že všechny tři skupiny společností zařazené do vzorku využívaly různé grantové programy.

3.6.1.   Přímé peněžní granty

(639)

Pouze jedna z vyvážejících skupin zařazených do vzorku, skupina BYD, poskytla podkladové informace o grantech obdržených během období šetření. Další dvě skupiny vývozců zařazené do vzorku neposkytly žádný právní základ pro obdržené granty, a proto byl výpočet výše subvence související s přímými peněžními granty poskytnutými těmto skupinám vývozců založen na dostupných údajích v souladu s článkem 28 základního nařízení.

(640)

Granty, které skupina BYD obdržela, se týkaly technologií, inovací a vývoje, nákupu dlouhodobých aktiv, podpory a propagace odvětví a peněžních odměn za práci, daní a různých dalších účelů.

a)   Právní základ

(641)

Tyto granty skupině BYD udělily orgány na úrovni státu, provincií, měst nebo okresů a všechny se zdály být specifické pro skupinu nebo specifické, pokud jde o zeměpisné umístění a druh výrobního odvětví. Úroveň právní podrobnosti pro konkrétní zákon, na jehož základě byly tyto výhody uděleny, pokud pro ně vůbec nějaký právní základ existoval, nebyla Komisi sdělena. Komisi však byla pro všechny granty předána kopie dokumentu vydaného vládním orgánem, který udělení finančních prostředků doprovázel (dále označován jako „upozornění“).

b)   Nálezy

(642)

Vzhledem k velkému množství grantů, které Komise zjistila ve finančních účtech skupiny BYD, je v tomto nařízení uvedeno jen shrnutí hlavních nálezů. Důkazy o existenci četných grantů a skutečnosti, že byly poskytnuty na různých úrovních čínské vlády, byly poskytnuty ve zvláštním informačním dokumentu určeném skupině BYD.

(643)

Pokud jde o další dvě vyvážející skupiny zařazené do vzorku, Komise zjistila, že ve svých odpovědích na dotazník uvedly pouze celkovou výši obdržených grantů s rozlišením na granty souvisejícími s příjmy a granty souvisejícími s aktivy, přičemž nebyly ochotny poskytnout podrobnější rozpis a právní základ jednotlivých obdržených grantů.

(644)

Komise zjistila, že mezi nástroje, jejichž prostřednictvím čínská vláda řídí rozvoj odvětví BEV, patří i přímé státní subvence. Tyto subvence byly potvrzeny ve veřejně dostupných výročních zprávách vyvážejících výrobců zařazených do vzorku a během inspekcí na místě a byly získány jako ostatní příjmy nebo jako příjmy příštích období na finančních účtech vyvážejících výrobců.

c)   Závěr

(645)

Tyto granty představovaly subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení jakožto převod finančních prostředků od čínské vlády v podobě grantů pro skupiny společností zařazené do vzorku, čímž jim byla poskytnuta výhoda.

(646)

Většina těchto finančních prostředků byla v účetnictví vyvážejících skupin zařazených do vzorku zaúčtována jako státní subvence. Podrobné informace o těchto grantech poskytnuté skupinou BYD byly Komisí považovány za skutečný důkaz subvence, která poskytla výhodu.

(647)

Komise posoudila všechny granty, které skupina BYD obdržela, a zjistila, že nikoliv všechny se týkaly výroby BEV. Granty týkající se technologií, inovací a vývoje, nákupu dlouhodobých aktiv a průmyslové podpory a propagace byly považovány za specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) a čl. 4 odst. 3 základního nařízení, protože z dokumentů poskytnutých skupinou BYD vyplývá, že se omezují na určité společnosti, určitá odvětví, jako je BEV, či konkrétní projekty v určitých regionech.

(648)

Tyto granty dále nesplnily požadavky čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení týkající se nespecifičnosti, jelikož podmínky způsobilosti a skutečná kritéria pro výběr způsobilých podniků nejsou transparentní ani objektivní a neuplatňují se automaticky.

(649)

Jelikož další dvě skupiny vývozců zařazené do vzorku neposkytly žádné podrobné informace o grantech, které obdržely, Komise vycházela ze svých zjištění podle článku 28 základního nařízení a dospěla k závěru, že všechny granty, které tyto skupiny obdržely, byly specifické a vztahovaly se k výrobě dotčeného výrobku.

d)   Výpočet výše subvence

(650)

Výhoda byla vypočtena jako částka obdržená v období šetření nebo přičtená období šetření, kdy byla částka odepsána za dobu životnosti dlouhodobých aktiv, jichž se grant obdržený před obdobím šetření týkal.

(651)

Sazby subvence zjištěné v souvislosti se všemi granty během období šetření byly u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku tyto:

Granty

Název společnosti

Sazba subvence

Skupina BYD

0,61  %

Skupina Geely

2,31  %

Skupina SAIC

8,56  %

3.6.2.   Politika daňových subvencí na podporu a uplatnění vozidel využívajících nové zdroje energie

(652)

Šetřením bylo zjištěno, že čínská vláda na ústřední i nižší než ústřední úrovni převáděla finanční prostředky výrobcům BEV ve formě hotovostních plateb za jednotku BEV prodaných v Číně, z čehož měli přímou výhodu výrobci BEV. Představuje to přímý převod finančních prostředků výrobcům BEV na základě jejich prodeje v Číně.

(653)

Tento režim se vztahuje na vozidla využívající nové zdroje energie, včetně BEV, prodávaná v tuzemsku. Výše vyplácených peněžních částek je stanovena na úrovni ústřední vlády a liší se v závislosti na období, během něhož došlo k prodeji, a na typu vozidel využívajících nové zdroje energie (například bateriová elektrická vozidla nebo plug-in hybridy).

(654)

Program je omezen na prodej modelů vozidel využívajících nové zdroje energie uvedených v katalogu, který vydává čínská vláda. Aby mohli výrobci BEV obdržet platby, musí každoročně předložit komplexní zprávu o likvidaci spolu s podrobnými informacemi o svém prodeji za předchozí rok. Zahrnuje prodejní faktury, technické specifikace výrobků a údaje o registraci vozidel. Po předložení ověřují poskytnuté údaje příslušné orgány na různých úrovních státní správy. Následně jsou finanční prostředky převedeny výrobcům.

a)   Právní základ

(655)

Právním základem tohoto programu je Oznámení o zásadách finanční podpory na podporu a uplatnění vozidel využívajících nové zdroje energie v letech 2016–2020 ([2015] č. 134)), které bylo revidováno Oznámením Ministerstva financí o úpravě politiky daňových subvencí na podporu a uplatnění vozidel využívajících nové zdroje energie ([2016] č. 958), dále pozměněno Oznámením o politice daňových subvencí na zlepšení podpory a uplatnění vozidel využívajících nové zdroje energie ([2020] č. 86) a Oznámením o politice daňových subvencí na podporu a uplatnění vozidel využívajících nové zdroje energie v roce 2022 ([2021] č. 466).

b)   Zjištění vyplývající z šetření

Záměr čínské vlády přímo podporovat domácí odvětví BEV

(656)

V rozporu s tvrzením čínské vlády a dalších stran, že tato subvence byla určena jako výhoda pro spotřebitele, bylo šetřením zjištěno, že program byl určen ke zvýšení prodeje domácích výrobců prostřednictvím plateb ze státních zdrojů. Program je určen na podporu rozvoje odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie a je určen zejména výrobcům vozidel využívajících nové zdroje energie (na rozdíl od spotřebitelů).

(657)

Hlavním účelem tohoto režimu subvencí bylo podpořit urychlený rozvoj průmyslu vozidel využívajících nové zdroje energie, včetně odvětví BEV. Konkrétně se v oznámení o politice finanční podpory pro podporu a uplatnění vozidel využívajících nové zdroje energie v letech 2016 až 2020 uvádí: „V zájmu zachování kontinuity politiky a podpory urychleného rozvoje odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie budou Ministerstvo financí, Ministerstvo vědy a techniky, Ministerstvo průmyslu a informačních technologií a Národní komise pro rozvoj a reformy (dále jen „čtyři ministerstva a komise“) pokračovat v provádění subvenční politiky na podporu a uplatnění vozidel využívajících nové zdroje energie v letech 2016 až 2020 v souladu s požadavky „Řídících stanovisek Generálního úřadu Státní rady o urychlení podpory a uplatnění vozidel využívajících nové zdroje energie“ (Guobanfa [2014] č. 35). Pozdější změny a revize obsahují podobné znění (211).

(658)

Jádrem politiky daňových subvencí jsou výrobci vozidel využívajících nové zdroje energie, nikoli spotřebitelé. Adresáty programu jsou výrobci vozidel využívajících nové zdroje energie; jsou to oni, kdo musí splnit požadavky pro získání plateb; musí poskytnout informace týkající se jejich postupu výroby a prodeje. Zahrnuje to předložení zpráv o výpočtu finančních prostředků za předchozí rok spolu s podrobnostmi o prodeji výrobků, operacích, včetně prodejních faktur, technických parametrů výrobků a informací o registraci vozidel. Dále byli vyzváni k vytvoření monitorovacích a kontrolních platforem pro vykazování těchto informacích.

(659)

Výrobci vozidel využívajících nové zdroje energie (spolu s místními samosprávami) byli také přímými adresáty sankčního mechanismu v případě podvodů, přičemž právní rámec stanoví, že proti výrobním společnostem, které získají subvence nezákonným způsobem, mají být přijata přímá opatření.

(660)

A konečně, hlavní důvody pro ukončení programu k 31. prosinci 2022 souvisely s rozvojem odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie v Číně. Jak potvrdila čínská vláda (212), rozhodla se program ukončit, když usoudila, že čínské odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie dosáhl odpovídající úrovně rozvoje a rozsahu.

(661)

Skutečnost, že program byl omezen na vozidla využívající nové zdroje energie vyráběná v tuzemsku, navíc ukazuje, že cílem programu byl rozvoj výroby, nikoli spotřeby BEV. Komise skutečně zjistila, že žádné dovezené vozidlo nemělo z tohoto režimu výhody. Čínská vláda byla výslovně požádána, aby poskytla informace o rozsahu, v jakém dovážená BEV využívala výhod režimu během jeho trvání. Čínská vláda tvrdila, že dovážená BEV jsou pro tento program způsobilá, nicméně přiznala, že tato subvence nebyla nikdy poskytnuta dovážejícím společnostem ani zahraničním výrobcům. Čínská vláda ve skutečnosti nebyla schopna prokázat existenci postupu, kterým by zahraniční výrobci nebo dovozci mohli žádat o finanční prostředky v rámci politiky daňových subvencí a tyto prostředky obdržet. Podle dostupných informací (213) by navíc vozidla využívající nové zdroje energie mohla být subvencována pouze v případě, že by baterie vyráběla čínská společnost. V důsledku toho byl učiněn závěr, že tento program měl výhody pouze pro výrobce BEV v Číně a byl určen pouze pro ně.

Doba trvání programu, úloha místních orgánů a souběžně rozvíjené programy.

(662)

Jak je vysvětleno v 641. až 659. bodě odůvodnění, na vozidla využívající nové zdroje energie prodaná po 31. prosinci 2022 se již politika daňových subvencí nevztahuje. Šetřením však bylo zjištěno, že výrobci BEV během období šetření nadále využívali tento režim subvencí a budou mít výhodu z prostředků získaných v rámci tohoto režimu i delší dobu po období šetření.

(663)

Například převod finančních prostředků týkajících se všech způsobilých BEV prodaných a registrovaných v roce 2020 se uskutečnil až na konci roku 2023. Šetření rovněž odhalilo, že v průběhu období šetření byly převedeny finanční prostředky vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku za automobily prodané v roce 2018. Komise proto dospěla k závěru, že výrobci BEV budou mít i v letech následujících po období šetření výhody z přímého převodu peněžních prostředků v rámci tohoto režimu.

(664)

Šetření dále ukázalo, že místní orgány pod přímým či nepřímým vedením čínské vlády zavedly velké množství podobných programů, z nichž některé se velmi podobají národnímu režimu. Tyto místní iniciativy mají společný cíl, a to stimulovat výrobu BEV, což povede k pokračující podpoře čínských výrobců BEV.

c)   Výhoda

(665)

Během období šetření výrobci BEV využívali přímé peněžní platby od čínské vlády na základě vykázaného prodeje.

(666)

Výrobci zařazení do vzorku a čínská vláda tvrdili, že ze subvence mají výhodu především spotřebitelé, nikoli výrobci, neboť výrobci údajně při prodeji vozidel poskytují subvence spotřebitelům jménem vlády. V rámci tohoto režimu, když výrobci BEV prodávají produkt, kterým je vozidlo využívající nové zdroje energie, stanovuje cenu pro odběratele společnost. Cena placená zákazníkem je údajně výsledkem slevy částky subvence z teoretické základní ceny stanovené společností. Tato sleva by měla odpovídat výši subvence. V tomto smyslu se předpokládá, že odběratel platí zvýhodněnou cenu, která je později společnosti uhrazena vládou.

(667)

Navzdory údajnému záměru zvýhodnit spotřebitele je skutečnost taková, že čínská vláda přímo převedla finanční prostředky ve formě přímých peněz výrobcům BEV na základě jejich hospodářské činnosti a vykázaného prodeje v minulosti. Jednoznačně to představuje jasnou pobídku pro výrobu BEV a pro výrobce představuje hmotnou výhodu.

(668)

Šetření navíc ukázalo, že existence či neexistence subvence nesouvisí s konečnou cenou účtovanou spotřebitelům. Subvence neměla žádný znatelný dopad na cenu účtovanou spotřebitelům před jejím zrušením ani po něm.

(669)

Existují důkazy, že ceny pro spotřebitele u reprezentativních modelů zůstaly v případě všech tří společností zařazených do vzorku stejné nebo se dokonce snížily po formálním ukončení programu politiky daňových subvencí v prosinci 2022. Pokud by se v průběhu trvání tohoto režimu ceny vozidel prodaných v roce 2022 snížily o částku subvence, měly by se ceny těchto vozidel v lednu 2023 zvýšit o stejnou částku poté, co by vozidlo již nemělo nárok na subvenci.

(670)

Došlo však k opaku. Ceny těchto modelů zůstaly po zbytek období šetření buď stejné, nebo se postupně snižovaly. Proto subvence v roce 2022 nepřinesla spotřebitelům výhodu v podobě nižších cen. Místo toho výrobci stanovili ceny, které jim umožnily získat celou subvenci.

(671)

Šetřením bylo dále zjištěno, že čínská vláda neprovedla žádná opatření, která by zajistila, že výhody subvence budou přeneseny na odběratele, a stanovení cen bylo ponecháno na uvážení výrobců. Cílem tohoto režimu je tedy svou koncepcí a fungováním zvýhodnit výrobce NEV.

(672)

Vzhledem k časovému nesouladu mezi prodejem BEV a vyplacením vládních prostředků, který výrobci nemohou předvídat, se nejistota ohledně termínů plateb může protáhnout až na čtyři roky. V důsledku toho se výhoda pro výrobce plně projeví, až když budou platby konečně obdrženy.

d)   Specifičnost

(673)

Subvence je specifická, protože je zaměřena pouze na odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie, včetně odvětví BEV. Kromě toho měli z programu výhodu pouze výrobci BEV v Číně a byl určen pouze pro ně.

e)   Závěr

(674)

Komise dospěla k závěru, že výše popsaná politika daňových subvencí je subvencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě přímého převodu finančních prostředků, který dotčené společnosti poskytuje výhodu.

f)   Výpočet výše subvence

(675)

Subvence byla poskytnuta na základě množství prodaných kusů BEV v Číně. Výše výhody v období šetření byla vypočtena na základě plateb, které výrobci zařazení do vzorku obdrželi za BEV v rámci tohoto režimu během období šetření.

(676)

Sazba subvence zjištěná pro tento režim během období šetření činí u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku:

Název společnosti

Sazba subvence

Skupina BYD

2,18  %

Skupina Geely

2,14  %

Skupina SAIC

2,28  %

3.7.   Poskytování zboží a služeb vládou za cenu nižší než přiměřenou

3.7.1.   Poskytování práva k užívání pozemků vládou za cenu nižší než přiměřenou

(677)

Veškeré pozemky v ČLR jsou buď vlastněny státem, nebo jsou v kolektivním vlastnictví (tvořeném buď vesnicemi, nebo městy) před tím, než může být právní nebo nestranný titul pozemků patentován nebo udělen vlastníkům ze strany podniků nebo jednotlivců. Veškeré pozemky v městských oblastech jsou ve vlastnictví státu a veškeré pozemky ve venkovských oblastech jsou ve vlastnictví místních obcí nebo měst.

(678)

Podle ústavy ČLR a zákona o půdě si však společnosti a jednotlivci mohou koupit „práva k užívání pozemků“. U průmyslových pozemků činí obvyklá doba trvání smlouvy o pronájmu 50 let s možností prodloužení o dalších 50 let.

a)   Právní základ/regulační rámec

(679)

Ustanovení týkající se práva k užívání pozemků v Číně je součástí zákona o správě půdy Čínské lidové republiky (214). Kromě toho jsou součástí právního základu rovněž tyto dokumenty:

1)

zákon Čínské lidové republiky o vlastnictví (vyhláška č. 62 prezidenta Čínské lidové republiky) (215);

2)

zákon Čínské lidové republiky o správě pozemků (vyhláška č. 28 prezidenta Čínské lidové republiky) (216);

3)

zákon Čínské lidové republiky o správě městských nemovitostí (vyhláška č. 29 prezidenta Čínské lidové republiky) (217);

4)

prozatímní nařízení Čínské lidové republiky o postoupení a převodu práva k užívání pozemků ve vlastnictví státu v městských oblastech (výnos Státní rady Čínské lidové republiky č. 55) (218);

5)

nařízení o provádění zákona o správě půdy Čínské lidové republiky (vyhláška Státní rady Čínské lidové republiky [2014] č. 653) (219);

6)

předpis o přidělování práv k užívání stavebních pozemků ve státním vlastnictví na základě výzev k podávání nabídek, dražeb a cenových odhadů (oznámení CSRC č. 39) (220) a

7)

oznámení Státní rady o příslušných otázkách týkajících se posílení kontroly půdy (Guo Fa (2006) č. 31) (221).

b)   Zjištění vyplývající z šetření

(680)

Podle článku 10 „předpisu o přidělování práv k užívání stavebních pozemků ve státním vlastnictví na základě výzev k podávání nabídek, dražeb a cenových odhadů“ stanoví místní orgány ceny pozemků podle systému hodnocení městských pozemků, který se aktualizuje každé tři roky, a podle vládní průmyslové politiky.

(681)

V předchozích šetřeních (222) dospěla Komise k závěru, že ceny placené za práva k užívání pozemků v ČLR nepředstavují tržní cenu určenou nabídkou a poptávkou na volném trhu, jelikož bylo zjištěno, že systém dražeb je nejasný, netransparentní a nefunguje v praxi a že ceny stanoví libovolně úřady. Jak je uvedeno v předchozím bodě odůvodnění, úřady stanoví ceny podle systému oceňování městských pozemků, který jim při určování ceny pozemků pro průmyslové využití ukládá kromě dalších kritérií povinnost brát v úvahu průmyslovou politiku.

(682)

Současné šetření v tomto ohledu neukázalo žádné výrazné změny. Komise například zjistila, že většina skupin společností zařazených do vzorku získala práva k užívání pozemků za přesnou cenu, kterou nabídly místní orgány v nabídkovém řízení.

(683)

Výše uvedené důkazy jsou v rozporu s tvrzením čínské vlády, že ceny placené za práva k užívání pozemků v ČLR představují tržní cenu určenou nabídkou a poptávkou na volném trhu.

c)   Závěr

(684)

Závěry tohoto šetření ukazují, že situace týkající se nabývání práv k užívání pozemků v ČLR je netransparentní a že ceny svévolně stanovují příslušné orgány.

(685)

Poskytování práv k užívání pozemků čínskou vládou by se proto mělo považovat za subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení v podobě dodání zboží, kterým získávají společnosti z řad příjemců výhodu. Jak je vysvětleno v 676. až 679. bodě odůvodnění, fungující trh s pozemky v ČLR neexistuje a z použití vnější referenční hodnoty (viz 688. bod odůvodnění) vyplynulo, že částka, kterou vyvážející výrobci zařazení do vzorku za práva k užívání pozemků zaplatili, je výrazně pod úrovní běžné tržní ceny.

(686)

V souvislosti s preferenčním přístupem k průmyslovým pozemkům pro společnosti, které patří do určitých odvětví, Komise konstatovala, že cena stanovená místními orgány musí zohledňovat průmyslovou politiku vlády, jak je uvedeno v 680. bodě odůvodnění. V rámci této průmyslové politiky je odvětví BEV uvedeno jako podporované odvětví. Podle rozhodnutí Státní rady č. 40 navíc orgány veřejné moci při poskytování pozemků zohlední „katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“ a průmyslovou politiku. Článek XVIII rozhodnutí č. 40 objasňuje, že odvětví, která jsou „omezována“, nebudou mít k právům k užívání pozemků přístup. Z toho vyplývá, že subvence je specifická podle čl. 4 odst. 2 písm. a) a c) základního nařízení, jelikož preferenční poskytování pozemků je omezeno na společnosti, které patří do určitých odvětví, v tomto případě do odvětví BEV, a vládní postupy v této oblasti jsou nejasné a netransparentní.

d)   Výpočet výše subvence

(687)

Stejně jako v předchozích šetřeních (223) a v souladu s čl. 6 písm. d) bodem ii) základního nařízení byly jako vnější referenční hodnoty použity ceny pozemků ze samostatného celního území Tchaj-wan, Pcheng-chu, Ťin-men a Ma-cu (dále jen „Čínská Tchaj-pej“) (224). Výhoda pro příjemce se vypočte s ohledem na rozdíl mezi částkou, kterou ve skutečnosti zaplatí každý vyvážející výrobce zařazený do vzorku (tj. zaplacená skutečná cena uvedená ve smlouvě a v příslušných případech cena uvedená ve smlouvě snížená o částku zpětných vládních plateb či grantů) za práva k užívání pozemků, a částkou, která by měla být běžně zaplacena na základě referenční hodnoty Čínské Tchaj-peje.

(688)

Komise považuje Čínskou Tchaj-pej za vhodné externí měřítko z těchto důvodů:

srovnatelná úroveň hospodářského rozvoje, HDP a hospodářské struktury v Čínské Tchaj-peji a ve většině provincií a měst v ČLR, kde sídlí vyvážející výrobci zařazení do vzorku,

fyzická blízkost ČLR a Čínské Tchaj-peje,

vysoký stupeň rozvoje průmyslové infrastruktury v Čínské Tchaj-peji a v mnoha provinciích v ČLR,

silné hospodářské vazby a přeshraniční obchod mezi Čínskou Tchaj-pejí a ČLR,

vysoká hustota obyvatelstva v mnoha provinciích ČLR a v Čínské Tchaj-peji,

podobný typ pozemků a obchodních transakcí použitých p