(EU) 2024/1623Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1623 ze dne 31. května 2024, kterým se mění nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jde o požadavky týkající se úvěrového rizika, rizika úvěrové úpravy v ocenění, operačního rizika, tržního rizika a minimální výstupní prahyText s významem pro EHP.

(1)

V reakci na celosvětovou finanční krizi v letech 2008–2009 zahájila Unie rozsáhlou reformu obezřetnostního rámce pro instituce, jak je vymezen v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (4), s cílem zvýšit odolnost bankovního sektoru Unie. Jedním z hlavních prvků reformy bylo provedení mezinárodních standardů dohodnutých Basilejským výborem pro bankovní dohled v roce 2010, konkrétně tzv. „reformy Basel III“ a z ní vyplývajících standardů Basel III. Díky této reformě byla pozice bankovního sektoru v Unii na počátku krize způsobené onemocněním COVID-19 odolná. Ačkoli je však celková úroveň kapitálu v institucích v Unii nyní obecně uspokojivá, některé problémy zjištěné v důsledku celosvětové finanční krize je třeba ještě vyřešit.

(2)

Aby bylo možné tyto problémy řešit, poskytnout právní jistotu a dát mezinárodním partnerům v rámci skupiny G20 najevo odhodlání Unie, je nanejvýš důležité důsledně provést v právu Unie zbývající prvky reformy Basel III dohodnuté v roce 2017 (dále jen „konečný rámec Basel III“). Zároveň by se při jejich provádění mělo zabránit výraznému nárůstu celkových kapitálových požadavků kladených na bankovní systém v Unii jako celek a měla by se zohlednit specifika hospodářství Unie. Pokud to je možné, mělo by se u změn prováděných v souladu s mezinárodními standardy uplatnit přechodné období. Provedení by mělo pomoci zabránit znevýhodnění institucí v Unii v hospodářské soutěži, zejména v oblasti obchodních činností, kde tyto instituce přímo konkurují svým mezinárodním protějškům. Kromě toho Unie provedením konečného rámce Basel III dokončí desetiletý reformní proces. V této souvislosti by Unie měla provést celkové posouzení svého bankovního systému s přihlédnutím ke všem relevantním aspektům. Komise by měla být pověřena provedením uceleného přezkumu rámce pro obezřetnostní požadavky a požadavky v oblasti dohledu. Tento přezkum by měl zohlednit jednotlivé typy korporátních forem, struktur a modelů podnikání v celé Unii. Tento přezkum by měl rovněž zohlednit provádění minimálního výstupního prahu jako součásti obezřetnostních pravidel týkajících se kapitálu a likvidity, jakož i úroveň jeho uplatňování. Přezkum by měl posoudit, zda minimální výstupní práh a úroveň jeho uplatňování zajišťují odpovídající úroveň ochrany vkladatelů a ochranu finanční stability v Unii, a to s přihlédnutím jak k vývoji v celé Unii, tak k vývoji bankovní unie ve všech jejích dimenzích. V tomto ohledu Komise řádně zváží odpovídající prohlášení a závěry Evropského parlamentu a Evropské rady o bankovní unii.

(3)

Dne 27. června 2023 se Komise zavázala provést ucelené, spravedlivé a vyvážené posouzení stavu bankovního systému a použitelných regulačních a dohledových rámců na jednotném trhu. Přitom zohlední dopad změn zavedených do nařízení (EU) č. 575/2013 prostřednictvím tohoto nařízení, jakož i stav bankovní unie ve všech jejích dimenzích. Komise mezi otázkami, které budou předmětem analýzy, posoudí provádění minimálního výstupního prahu, včetně úrovně jeho uplatňování. Toto posouzení Komise provede na základě informací Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví) (EBA) zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (5) a Evropské centrální banky a jednotného mechanismu dohledu a povede konzultace se zúčastněnými stranami, aby zajistila náležité zohlednění jednotlivých perspektiv. Komise na základě této zprávy případně předloží legislativní návrh.

(4)

Nařízení (EU) č. 575/2013 umožňuje institucím vypočítávat své kapitálové požadavky buď pomocí standardizovaných přístupů, nebo pomocí přístupů založených na interních modelech. Standardizované přístupy vyžadují, aby instituce vypočítaly kapitálové požadavky pomocí pevných parametrů, které jsou založeny na relativně konzervativních předpokladech a stanoveny v nařízení (EU) č. 575/2013. Přístupy založené na interních modelech, které musí schválit příslušné orgány, umožňují institucím, aby samy odhadovaly všechny parametry potřebné k výpočtu kapitálových požadavků nebo jejich většinu. Basilejský výbor pro bankovní dohled se v prosinci roku 2017 rozhodl zavést minimální souhrnný výstupní práh. Toto rozhodnutí bylo založeno na analýze provedené v návaznosti na celosvětovou finanční krizi v letech 2008–2009, při níž vyšlo najevo, že interní modely mají sklon podceňovat rizika, jimž jsou instituce vystaveny, zejména u některých druhů expozic a rizik, a tudíž obvykle vedou k výpočtu nedostatečných kapitálových požadavků. Ve srovnání s kapitálovými požadavky vypočítanými pomocí standardizovaných přístupů vedou interní modely v průměru k výpočtu nižších kapitálových požadavků u stejných expozic.

(5)

Minimální výstupní práh představuje jedno z klíčových opatření reformy Basel III. Jeho cílem je omezit nežádoucí rozdíly v kapitálových požadavcích vypočítaných pomocí interních modelů a nadměrné snížení kapitálu, k němuž může dojít u instituce používající interní modely, v porovnání s institucí, která používá standardizované přístupy. Stanovením dolního limitu pro kapitálové požadavky vypočítané pomocí interních modelů používaných institucemi na 72,5 % kapitálových požadavků, které by se uplatnily, kdyby tyto instituce používaly standardizované přístupy, se prostřednictvím minimálního výstupního prahu omezuje riziko nadměrného snížení kapitálu. Za tímto účelem by instituce, které používají interní modely, měly vypočítávat dva soubory celkových kapitálových požadavků, přičemž každý soubor zahrnuje veškeré kapitálové požadavky bez dvojího započtení. Důsledné zavedení minimálního výstupního prahu by zvýšilo porovnatelnost kapitálových poměrů jednotlivých institucí, obnovilo důvěryhodnost interních modelů a zajistilo rovné podmínky mezi institucemi, které při výpočtu svých kapitálových požadavků používají odlišné přístupy.

(6)

Aby se zajistilo, že kapitál bude v případě potřeby vhodně rozložen a k dispozici na ochranu úspor, měl by se minimální výstupní práh uplatňovat na všech úrovních konsolidace, ledaže se některý členský stát domnívá, že tohoto cíle lze účinně dosáhnout jinými způsoby, zejména s ohledem na skupiny, jako jsou kooperativní skupiny s ústředním subjektem a institucemi přidruženými k ústřednímu subjektu nacházejícími se v tomto členském státě. V takových případech by členský stát měl mít možnost rozhodnout se neuplatňovat minimální výstupní práh na individuálním nebo subkonsolidovaném základě na instituce v tomto členském státě za předpokladu, že na nejvyšší úrovni konsolidace v tomto členském státě mateřská instituce těchto institucí v tomto členském státě splňuje minimální výstupní práh na základě své konsolidované situace.

(7)

Basilejský výbor pro bankovní dohled zjistil, že stávající standardizovaný přístup k úvěrovému riziku (dále jen „přístup SA-CR“) není v řadě oblastí vůči rizikům dostatečně citlivý, což vede k tomu, že úvěrové riziko, a tudíž i kapitálové požadavky bývají stanoveny nepřesně či nepřiměřeně – buď jako příliš vysoké, nebo jako příliš nízké . Ustanovení týkající se přístupu SA-CR by proto měla být revidována, aby se citlivost tohoto přístupu vůči rizikům ve vztahu k některým klíčovým aspektům zvýšila.

(8)

U expozic vůči jiným institucím s ratingem by některé rizikové váhy měly být upraveny v souladu se standardy Basel III. Zacházení týkající se rizikových vah u expozic bez ratingu vůči institucím by navíc mělo být rozlišenější a mělo by být odděleno od rizikové váhy vztahující se k ústřední vládě členského státu, v němž je instituce, která si vypůjčuje, usazena, jelikož implicitní státní podpora těchto institucí by se již neměla předpokládat.

(9)

U podřízených a obezřetnostně přizpůsobených dluhových expozic, jakož i akciových expozic je nutné rozlišenější a přísnější zacházení s rizikovými vahami, aby se zohlednilo vyšší riziko ztráty u podřízených dluhových expozic a akciových expozic v porovnání s dluhovými expozicemi a zabránilo regulatorní arbitráži mezi investičním a obchodním portfoliem. Instituce v Unii mají dlouhodobé strategické kapitálové investice ve finančních i nefinančních podnicích. Jelikož se standardní riziková váha pro akciové expozice během pětiletého přechodného období navyšuje, měl by se u stávajících strategických kapitálových investic do podniků a některých pojišťoven, které jsou danou institucí kontrolovány nebo pod jejím významným vlivem, zachovat dosavadní stav, aby se zabránilo rušivým účinkům a udržela se úloha institucí v Unii jako dlouhodobých strategických kapitálových investorů. U kapitálových investic v jiných institucích v rámci stejné skupiny nebo v jiných institucích, na něž se vztahuje stejný institucionální systém ochrany, by vzhledem k obezřetnostním zárukám a dozoru ze strany orgánů dohledu podporujícím integraci finančního sektoru měl být zachován stávající režim. V zájmu posílení soukromých i veřejných iniciativ zaměřených na poskytování dlouhodobého kapitálu nekótovaným společnostem v Unii by navíc investice uskutečněné přímo či nepřímo, například prostřednictvím podniků rizikového kapitálu, neměly být považovány za spekulativní, pokud je vyšší vedení při jejich uskutečnění pevně rozhodnuto je držet po dobu nejméně tří let.

(10)

Standardy Basel III stanoví za účelem stimulace určitých hospodářských odvětví diskreční pravomoc příslušných orgánů při provádění jejich úkolů v oblasti dohledu, na jejímž základě mohou instituce v určitých mezích uplatňovat preferenční zacházení s kapitálovými investicemi nabytými v souladu s legislativními programy, v jejichž rámci jsou na danou investici poskytovány značné dotace a které jsou spojeny se státním dohledem a omezeními týkajícími se kapitálových investic. Zavedení této diskreční pravomoci v právu Unie by mělo rovněž pomoci podpořit dlouhodobé kapitálové investice.

(11)

Úvěry podnikům v Unii poskytují převážně instituce, které k výpočtu svých kapitálových požadavků používají přístup k úvěrovému riziku založený na interním ratingu (dále jen „přístup IRB“). Při zavedení minimálního výstupního prahu budou tyto instituce muset rovněž používat přístup SA-CR, který se při určování úvěrové kvality podnikového dlužníka opírá o úvěrová hodnocení poskytnutá určenými externími ratingovými agenturami (ECAI). Přiřazování externích ratingů k rizikovým vahám, které se použijí na podniky s ratingem, by k dosažení souladu s mezinárodními standardy v této oblasti mělo být rozlišenější.

(12)

Většina podniků v Unii však o externí rating neusiluje . Aby se zabránilo rušivému dopadu na poskytování bankovních úvěrů podnikům bez ratingu a poskytl se dostatek času na zavedení veřejných nebo soukromých iniciativ zaměřených na rozšíření pokrytí externími ratingy, je nezbytné stanovit přechodné období . Během tohoto přechodného období by instituce používající přístup IRB měly mít možnost uplatňovat při výpočtu svého minimálního výstupního prahu příznivé zacházení u expozic investičního stupně vůči podnikům bez ratingu, přičemž by měly být zavedeny iniciativy na podporu širokého využívání ratingů. Jakékoli prodloužení přechodného období by mělo být zdůvodněno a omezeno na nejvýše čtyři roky.

(13)

Po uplynutí přechodného období by instituce měly být schopny se při výpočtu kapitálových požadavků u významné části svých expozic vůči podnikům odvolávat na ratingy vypracované určenými externími ratingovými agenturami. EBA, Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) (EIOPA) zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 (6) a Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) (ESMA) zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 (7) (společně „evropské orgány dohledu“) by měly monitorovat používání uvedeného přechodného ustanovení a měly by přihlížet k relevantnímu vývoji a trendům na trhu externích ratingových agentur a překážky bránící dostupnosti úvěrových hodnocení od určených externích ratingových agentur, zejména pro podniky, a o možných opatřeních k jejich řešení. Přechodné období by mělo být využito k výraznému rozšíření dostupnosti ratingů pro podniky v Unii. Za tímto účelem by měla být vypracována ratingová řešení nad rámec stávajícího ratingového rámce s cílem motivovat zejména větší podniky v Unii k tomu, aby získaly externí rating. Kromě pozitivních externalit spojených s postupem získávání ratingu podpoří širší pokrytí ratingy mimo jiné unii kapitálových trhů. K dosažení tohoto cíle je nezbytné zvážit požadavky související s externími úvěrovými hodnoceními nebo vytvoření dalších institucí, které by tato hodnocení poskytovaly, což by mohlo obnášet významné úsilí při provádění. Členské státy by měly v úzké spolupráci se svými centrálními bankami posoudit, zda by pro zvýšení pokrytí externími ratingy mohlo být žádoucí, aby požádaly o uznání své centrální banky za externí ratingovou agenturu v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1060/2009 (8) a aby centrální banka poskytovala ratingy podniků pro účely nařízení (EU) č. 575/2013.

(14)

Pro expozice zajištěné obytnými nemovitostmi a expozice zajištěné obchodními nemovitostmi vypracoval Basilejský výbor pro bankovní dohled přístupy citlivější vůči příslušným rizikům, aby lépe odrážely různé modely financování a různé fáze výstavby.

(15)

Celosvětová finanční krize v letech 2008–2009 odhalila řadu nedostatků stávajícího zacházení s expozicemi zajištěnými obytnými nemovitostmi a expozicemi zajištěnými obchodními nemovitostmi v rámci standardizovaného přístupu. Standardy Basel III se zabývají řešením těchto nedostatků. Rozlišují mezi expozicemi, u nichž splácení významně závisí na peněžních tocích generovaných danou nemovitostí, a expozicemi, u nichž tomu tak není. Na prvně uvedené expozice by se mělo vztahovat zvláštní zacházení s rizikovými vahami, aby se přesněji zohlednilo riziko spojené s těmito expozicemi, ale také aby se zlepšila soudržnost se zacházením s nemovitostmi vytvářejícími příjem v rámci přístupu IRB .

(16)

U expozic zajištěných obytnými nemovitostmi a expozic zajištěných obchodními nemovitostmi by měl být zachován přístup spočívající v rozdělení úvěru , jelikož je citlivý vůči typu dlužníka a odráží účinky, které snížení rizika vyplývající ze zajištění nemovitostí má v příslušných rizikových vahách, a to i v případě expozic, jež mají vysoké hodnoty poměru výše úvěru k hodnotě nemovitosti. Nicméně přístup spočívající v rozdělení úvěru by měl být upraven v souladu se standardy Basel III, neboť bylo zjištěno, že je ve vztahu k určitým hypotékám s velmi nízkými hodnotami poměru výše úvěru k hodnotě nemovitosti příliš konzervativní.

(17)

Je nutné stanovit zvláštní přechodné ustanovení, aby se zajistilo, že se dopad zavedení minimálního výstupního prahu na poskytování hypotečních úvěrů na obytné nemovitosti spojené s nízkým rizikem ze strany institucí, které používají přístup IRB, rozloží do dostatečně dlouhého období, a tím se zabránilo narušení poskytování tohoto druhu úvěrů, které by mohlo být způsobeno náhlým nárůstem kapitálových požadavků. Po dobu trvání přechodného období by instituce používající přístup založený na interním ratingu měly mít možnost použít při výpočtu minimálního výstupního prahu nižší rizikovou váhu na tu část svých expozic , které jsou zajištěny obytnými nemovitostmi, podle přístupu SA-CR. Aby se zajistilo, že přechodné ustanovení bude možné uplatnit jen na expozice týkající se hypoték spojených s nízkým rizikem, měla by být stanovena vhodná kritéria způsobilosti založená na zavedených pojmech používaných v rámci přístupu SA-CR. Splnění těchto kritérii by měly ověřit příslušné orgány. Jelikož se trhy s obytnými nemovitostmi mohou v různých členských státech lišit, mělo by být rozhodnutí o případném uplatnění přechodného ustanovení ponecháno na jednotlivých členských státech. Využívání přechodného ustanovení by měl sledovat orgán EBA. Jakékoli prodloužení přechodného období by mělo být zdůvodněno a omezeno na nejvýše čtyři roky.

(18)

Z důvodu nedostatečné jasnosti a citlivosti stávajícího zacházení se spekulativním financováním nemovitostí vůči rizikům jsou kapitálové požadavky vztahující se k těmto expozicím často považovány za příliš vysoké nebo příliš nízké. Toto zacházení by proto mělo být nahrazeno zvláštním zacházením s expozicemi z pořízení pozemku, přípravy a výstavby, které zahrnují úvěry poskytované společnostem nebo jednotkám pro speciální účel financujícím jakékoli pořízení pozemku pro účely přípravy a výstavby nebo přípravu a výstavbu jakékoli obytné nebo obchodní nemovitosti.

(19)

Je důležité zmírnit dopad cyklických účinků na ocenění nemovitosti zajišťující úvěr a udržovat kapitálové požadavky vztahující se k hypotékám na stabilnější úrovni. V případě přecenění nad hodnotu v době poskytnutí úvěru, jsou-li k dispozici dostatečné údaje, by proto hodnota nemovitosti uznaná pro obezřetnostní účely neměla překročit průměrnou hodnotu srovnatelné nemovitosti stanovenou za dostatečně dlouhé období sledování, pokud se úpravami dané nemovitosti její hodnota jednoznačně nezvýší. Aby se zabránilo nezamýšleným důsledkům pro fungování trhů s krytými dluhopisy, měly by mít příslušné orgány možnost institucím povolit, aby nemovitosti pravidelně přeceňovaly, aniž by se uplatnila tato omezení týkající se zvyšování hodnoty. Úpravy snižující energetickou náročnost budov a bytových jednotek nebo zlepšující jejich odolnost, ochranu a přizpůsobování se fyzickým rizikům by mohly být považovány za úpravy zvyšující hodnotu nemovitosti.

(20)

Specializované úvěry jsou poskytovány jednotkám pro speciální účel, které obvykle slouží jako subjekty, které si vypůjčují finanční prostředky, a u nichž je hlavním zdrojem splácení finančních prostředků, které si opatřily, návratnost dané investice. Smluvní ujednání specializovaných úvěrových modelů poskytují věřiteli značnou míru kontroly nad aktivy, která jsou předmětem financování, přičemž hlavním zdrojem splácení závazku je příjem plynoucí z těchto aktiv. V zájmu přesnějšího zohlednění souvisejícího rizika by se proto na tuto formu úvěrů měly vztahovat zvláštní kapitálové požadavky k úvěrovému riziku. V souladu se standardy Basel III týkajícími se přidělování rizikových vah specializovaným úvěrovým expozicím by měla být v rámci přístupu SA-CR zavedena zvláštní kategorie specializovaných úvěrových expozic, čímž se posílí soulad s již existujícím zvláštním zacházením se specializovanými úvěrovými expozicemi v rámci přístupu IRB. Mělo by být zavedeno zvláštní zacházení se specializovanými úvěrovými expozicemi, přičemž by se mělo rozlišovat mezi „projektovým financováním“, „objektovým financováním“ a „komoditním financováním“, aby byla lépe zohledněna rizika vlastní těmto podkategoriím kategorie specializovaných úvěrových expozic.

(21)

Ačkoli je nové zacházení v rámci standardizovaného přístupu se specializovanými úvěrovými expozicemi bez ratingu stanovené ve standardech Basel III rozlišenější než stávající standardizované zacházení s expozicemi vůči podnikům , není dostatečně citlivé vůči rizikům, aby dokázalo odrážet účinky komplexních bezpečnostních opatření a záruk, které jsou s těmito expozicemi v Unii obvykle spojeny a které věřitelům umožňují kontrolovat budoucí peněžní toky, které mají plynout po celou dobu trvání projektu nebo životnosti aktiva. Jelikož v Unii není u všech specializovaných úvěrových expozic k dispozici externí rating, mohlo by toto nové zacházení rovněž podnítit instituce k tomu, aby určité projekty přestaly financovat nebo aby podstoupily vyšší rizika u expozic s odlišnými rizikovými profily, na něž se jinak vztahuje podobné zacházení. Vzhledem k tomu, že specializované úvěrové expozice jsou většinou financovány institucemi, které používají přístup IRB a pro tyto expozice zavedly interní modely, obzvláště významný dopad by se mohl projevit u expozic v oblasti „objektového financování“, u nichž by mohlo hrozit ukončení činnosti, zejména v souvislosti s uplatňováním minimálního výstupního prahu. Aby se zabránilo nezamýšleným důsledkům nedostatečné citlivosti zacházení stanoveného ve standardech Basel III vůči rizikům u expozic v oblasti objektového financování, u nichž není k dispozici rating, mělo by být u uvedených expozic možné přechodně použít nižší rizikovou váhu, pokud splní určitý soubor kritérií způsobilých snížit jejich rizikový profil natolik, že odpovídá „vysoce kvalitním“ standardům slučitelným s obezřetným a konzervativním řízením finančních rizik. Toto přechodné ustanovení by mělo být posouzeno ve zprávě vypracované orgánem EBA.

(22)

Klasifikace retailových expozic podle přístupu SA-CR a přístupu IRB by měla být dále vzájemně sladěna, aby se zajistilo jednotné uplatňování odpovídajících rizikových vah na stejný soubor expozic. V souladu se standardy Basel III by měla být stanovena pravidla pro rozdílné zacházení s revolvingovými retailovými expozicemi splňujícími určitý soubor podmínek týkajících se splacení nebo použití, které jsou způsobilé snížit jejich rizikový profil. Tyto expozice by měly být definovány jako transaktorské expozice. Expozicím vůči jedné nebo více fyzickým osobám, které nesplňují všechny podmínky potřebné k tomu, aby byly považovány za retailové expozice, by měla být podle přístupu SA-CR přidělena riziková váha 100 %.

(23)

Standardy Basel III zavádějí do přístupu SA-CR úvěrový konverzní faktor ve výši 10 % pro bezpodmínečně odvolatelné přísliby. To bude mít pravděpodobně značný dopad na dlužníky, kteří při financování svých činností spoléhají na flexibilní povahu bezpodmínečně odvolatelných příslibů, pokud ve své činnosti řeší sezónní výkyvy nebo se vypořádávají s nečekanými krátkodobými změnami požadavků na provozní kapitál, zejména během oživení po pandemii COVID-19. Proto je vhodné stanovit přechodné období, během něhož by instituce mohly nadále uplatňovat na své bezpodmínečně odvolatelné přísliby nižší úvěrový konverzní faktor, a následně posoudit, zda by se neměly příslušné úvěrové konverzní faktory případně postupně zvyšovat, aby instituce mohly upravit své provozní postupy a produkty, aniž by byla omezena dostupnost úvěrů pro dlužníky institucí.

(24)

Instituce by měly hrát při oživení z pandemie COVID-19 klíčovou úlohu, mimo jiné tím, že bonitním dlužníkům, kteří mají nebo budou mít obtíže s plněním svých finančních závazků, dají k dispozici proaktivní opatření na restrukturalizaci dluhu. V tomto ohledu by instituce neměly být odrazovány od toho, aby dlužníkům poskytly smysluplné úlevy, pokud je to považováno za vhodné v důsledku možné a neopodstatněné klasifikace protistran jako „v selhání“, pokud by se na základě takových úlev mohla zvýšit pravděpodobnost, že tito dlužníci splatí zbývající část svých dluhových závazků. Při vypracovávání obecných pokynů pro vymezení konceptu selhání dlužníka nebo úvěrové facility by EBA měl řádně zohlednit, že je zapotřebí poskytnout institucím odpovídající flexibilitu.

(25)

Při celosvětové finanční krizi v letech 2008–2009 vyšlo najevo, že instituce v některých případech používaly přístup IRB i u portfolií, které nebyly kvůli nedostatku příslušných údajů vhodné k modelování, což mělo negativní důsledky pro spolehlivost výsledků . Je proto vhodné neukládat institucím povinnost, aby používaly přístup IRB u všech svých expozic a aby uplatňovaly požadavek postupného zavedení na úrovni kategorií expozic. Je rovněž vhodné omezit používání přístupu IRB u kategorií expozic, u nichž je spolehlivé modelování obtížnější, aby se zvýšila porovnatelnost a spolehlivost kapitálových požadavků k úvěrovému riziku stanovených na základě přístupu IRB.

(26)

Expozice institucí vůči jiným institucím, jiným subjektům finančního sektoru a velkým podnikům obvykle vykazují nízkou míru selhání. Pro instituce je u takových portfolií s nízkou mírou selhání obtížné docílit spolehlivých odhadů ztrátovosti ze selhání („LGD“), a to kvůli nedostatečnému počtu selhání zaznamenaných u těchto portfolií. Tento problém vedl k nežádoucí míře rozptylu úrovně odhadovaného rizika u jednotlivých institucí. Instituce by proto měly u těchto portfolií s nízkou mírou selhání používat hodnoty LGD stanovené v příslušných předpisech namísto interních odhadů LGD.

(27)

Instituce, které k odhadu kapitálových požadavků k úvěrovému riziku u akciových expozic používají interní modely, obvykle zakládají své posuzování rizik na veřejně dostupných údajích, u nichž lze předpokládat, že k nim mají všechny instituce stejný přístup. Za těchto okolností nelze odůvodnit rozdíly v kapitálových požadavcích. Akciové expozice držené v investičním portfoliu navíc tvoří u institucí velmi malou část rozvah. V zájmu zvýšení porovnatelnosti kapitálových požadavků jednotlivých institucí a zjednodušení regulačního rámce by měly instituce vypočítávat své kapitálové požadavky k úvěrovému riziku u akciových expozic pomocí přístupu SA-CR a používání přístupu IRB k tomuto účelu by nemělo být povoleno.

(28)

Je třeba zajistit, aby odhady pravděpodobnosti selhání, LGD a úvěrových konverzních faktorů pro jednotlivé expozice u institucí, které mohou k výpočtu kapitálových požadavků k úvěrovému riziku používat interní modely, nedosahovaly nepřiměřeně nízké úrovně. Proto je vhodné zavést minimální hodnoty pro vlastní odhady a uložit institucím povinnost, aby použily buď své vlastní odhady rizikových parametrů, nebo minimální hodnoty pro tyto vlastní odhady, podle toho, která z těchto hodnot bude vyšší. Tyto minimální hodnoty rizikových parametrů („minimální vstupní prahy“) by měly představovat záruku, že kapitálové požadavky neklesnou pod obezřetnou úroveň. Navíc by tyto minimální vstupní prahy měly snižovat riziko modelu způsobené faktory, jako je chybná specifikace modelu, chyba měření a omezení údajů. Minimální vstupní prahy by rovněž zlepšily vzájemnou porovnatelnost kapitálových poměrů jednotlivých institucí. V zájmu dosažení těchto výsledků by měly být minimální vstupní prahy nastaveny dostatečně konzervativně.

(29)

Minimální vstupní prahy, které jsou nastaveny příliš konzervativně, by mohly odrazovat instituce od přijetí přístupu IRB a souvisejících standardů pro řízení rizik. Instituce by mohly být rovněž motivovány k tomu, aby ve svých portfoliích nahradily stávající expozice rizikovějšími, a vyhnuly se tak omezením vyplývajícím z minimálních vstupních prahů. Aby se těmto nezamýšleným důsledkům zamezilo, měly by minimální vstupní prahy odpovídajícím způsobem odrážet určité rizikové charakteristiky podkladových expozic, zejména tak, že budou u různých druhů expozic v případě potřeby nabývat různých hodnot.

(30)

Rizikové charakteristiky specializovaných úvěrových expozic se liší od charakteristik obecných expozic vůči podnikům. Proto je vhodné stanovit přechodné období, během něhož bude minimální vstupní práh LGD vztahující se na specializované úvěrové expozice nižší. Jakékoli prodloužení přechodného období by mělo být zdůvodněno a omezeno na nejvýše čtyři roky.

(31)

V souladu se standardy Basel III by mělo zacházení s kategorií suverénních expozic podle přístupu IRB vzhledem ke zvláštní povaze a rizikům souvisejícím s dlužníky podkladového závazku zůstat z velké části nedotčeno. Konkrétně by se na suverénní expozice neměly minimální vstupní prahy vztahovat.

(32)

Aby byl zajištěn jednotný přístup ke všem expozicím vůči regionálním vládám, místním orgánům a vůči subjektům veřejného sektoru, měly by být vytvořeny dvě nové kategorie expozic vůči regionálním vládám a místním orgánům a vůči subjektům veřejného sektoru, které by byly nezávislé jak na kategorii suverénních expozic, tak na kategorii expozic vůči institucím. Zacházení s přizpůsobenými expozicemi vůči regionálním vládám a místním orgánům a vůči subjektům veřejného sektoru, které by podle přístupu SA-CR splňovaly podmínky pro zacházení jako s expozicemi vůči ústředním vládám a centrálním bankám, by nemělo být přiřazováno těmto novým kategoriím expozic v přístupu IRB a nemělo by podléhat minimálním vstupním prahům. Kromě toho by specifické nižší minimální vstupní prahy v rámci přístupu IRB měly být kalibrovány pro expozice vůči regionálním vládám a místním orgánům a vůči subjektům veřejného sektoru, které nejsou přizpůsobené, aby odpovídajícím způsobem odrážely jejich rizikový profil ve srovnání s expozicemi vůči podnikům.

(33)

Je třeba vyjasnit, jak by měl být účinek záruky zohledněn u zaručené expozice , s níž se zachází podle přístupu IRB za použití vlastních odhadů LGD, pokud ručitel patří k druhu expozic, s nimiž se zachází podle přístupu IRB, avšak bez použití vlastních odhadů LGD. Použití substitučního přístupu, při němž jsou rizikové parametry týkající se podkladové expozice nahrazeny rizikovými parametry, které se vztahují k ručiteli, nebo metody, při níž jsou pravděpodobnost selhání nebo LGD dlužníka podkladového závazku upraveny pomocí zvláštního modelovacího přístupu, aby se zohlednil účinek záruky, by zejména nemělo vést k úpravě rizikové váhy tak, že by byla nižší než riziková váha, které by se použila na srovnatelnou přímou expozici vůči ručiteli. Pokud se tedy na ručitele uplatňuje zacházení podle přístupu SA-CR, mělo by zohlednění záruky v rámci přístupu IRB obecně vést k tomu, že zaručené expozici bude přidělena riziková váha ručitele podle přístupu SA-CR.

(34)

Konečný rámec Basel III již nevyžaduje, aby instituce, která přijala přístup IRB pro jednu kategorii expozic, uplatnila tento přístup na všechny své expozice v investičním portfoliu. V zájmu zajištění rovných podmínek mezi institucemi, které v současné době zacházejí s některými expozicemi podle přístupu IRB, a institucemi, které tak nečiní, by přechodné opatření mělo institucím umožnit, aby se v rámci zjednodušeného postupu vrátily k méně pokročilým přístupům. Tento postup by měl příslušným orgánům umožnit, aby odmítaly žádosti o opětovné používání méně pokročilého přístupu, které jsou podány s cílem provádět regulatorní arbitráž. Pro účely tohoto postupu by pouhá skutečnost, že opětovné používání méně pokročilého přístupu vede ke snížení kapitálových požadavků stanovených pro příslušné expozice, neměla být považována za dostatečný důvod k odmítnutí žádosti z důvodu regulatorní arbitráže.

(35)

V souvislosti s odstraněním neodůvodněné proměnlivosti kapitálových požadavků by měla být revidována stávající pravidla diskontování uplatňovaná na umělé peněžní toky, aby se odstranily jakékoli nezamýšlené důsledky. EBA by měl být pověřen revizí svých obecných pokynů ohledně návratu do stavu „mimo selhání“.

(36)

Zavedení minimálního výstupního prahu by mohlo mít významný dopad na kapitálové požadavky pro sekuritizované pozice držené institucemi používajícími přístup k sekuritizaci založený na interním ratingu nebo metodu interního hodnocení. Ačkoli jsou tyto pozice obecně malé ve srovnání s jinými expozicemi, mohlo by zavedení minimálního výstupního prahu ovlivnit ekonomickou životaschopnost sekuritizační operace z důvodu nedostatečného obezřetnostního přínosu přenosu rizika. K tomu by mohlo dojít v případech, kdy je rozvoj sekuritizačního trhu součástí akčního plánu pro unii kapitálových trhů stanoveného ve sdělení Komise ze dne 24. září 2020 nazvaném „Unie kapitálových trhů pro občany a podniky – nový akční plán“ (dále jen „akční plán pro unii kapitálových trhů“), a také tam, kde instituce, které jsou původci, by mohly potřebovat využívat sekuritizaci ve větší míře, aby aktivněji řídily svá portfolia, pokud by byly vázány minimálním výstupním prahem. Během přechodného období by instituce používající přístup k sekuritizaci založený na interním ratingu nebo metodu interního hodnocení měly mít možnost uplatňovat pro účely výpočtu minimálního výstupního prahu pro své sekuritizované pozice, u kterých se k vážení rizika používá uvedený přístup nebo uvedená metoda, příznivé zacházení. EBA by měl Komisi podat zprávu o potřebě případného přezkumu obezřetnostního zacházení se sekuritizačními transakcemi s cílem zvýšit citlivost obezřetnostního zacházení na rizika.

(37)

Změna nařízení (EU) č. 575/2013 prostřednictvím nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2019/876 (9) s cílem provést standardy Basel III týkající se základního přezkumu obchodního portfolia dokončené BCBS v roce 2019 (dále jen „konečné standardy FRTB“) byla provedena pouze pro účely podávání zpráv. Zavedení závazných kapitálových požadavků vycházejících z těchto standardů bylo ponecháno na samostatném legislativním návrhu poté, co bude posouzen jejich dopad na instituce v Unii.

(38)

Konečné standardy FRTB týkající se hranice mezi obchodním a investičním portfoliem by měly být provedeny v právu Unie, neboť mají významný vliv na výpočet kapitálových požadavků k tržnímu riziku. V souladu se standardy Basel III by provádění požadavků týkajících se této hranice mělo zahrnovat seznamy nástrojů, které mají být zařazeny do obchodního nebo investičního portfolia, jakož i výjimku umožňující institucím zařazovat – se souhlasem příslušného orgánu – určité nástroje obvykle držené v obchodním portfoliu, včetně kótovaných akcií, do investičního portfolia, pokud pozice v těchto nástrojích nejsou drženy se záměrem je obchodovat nebo nezajišťují pozice držené se záměrem je obchodovat.

(39)

Aby se zabránilo významné provozní zátěži pro instituce v Unii, měly by mít všechny požadavky, kterými se provádějí konečné standardy FRTB pro účely výpočtu kapitálových požadavků k tržnímu riziku, stejné datum použitelnosti. Datum použitelnosti omezeného počtu požadavků FRTB, které již byly zavedeny nařízením (EU) 2019/876, by proto mělo být sladěno s datem použitelnosti tohoto nařízení. Dne 27. února 2023 vydal EBA stanovisko, že pokud by vstoupila v platnost ustanovení uvedená v čl. 3 odst. 6 nařízení (EU) 2019/876 a příslušný právní rámec dosud nestanovil použití přístupů založených na FRTB pro účely výpočtu kapitálu, příslušné orgány uvedené v nařízení (EU) č. 1093/2010 by neměly upřednostňovat žádná opatření v oblasti dohledu nebo vymáhání ve vztahu k těmto požadavkům, dokud nebude dosaženo plného provedení FRTB, což by podle očekávání mělo být od 1. ledna 2025.

(40)

Aby bylo možné dokončit reformní agendu zahájenou po celosvětové finanční krizi v letech 2008–2009 a řešit nedostatky stávajícího rámce pro tržní riziko, měly by být v právu Unie provedeny závazné kapitálové požadavky k tržnímu riziku vycházející z konečných standardů FRTB. Z posledních odhadů dopadu provedení konečných standardů FRTB na instituce v Unii vyplývá, že provedení těchto standardů v Unii povede k výraznému nárůstu kapitálových požadavků k tržnímu riziku u některých obchodních činností a činností v rámci tvorby trhu, které jsou důležité pro hospodářství Unie. Za účelem zmírnění tohoto dopadu a zachování řádného fungování finančních trhů v Unii by měly být zavedeny cílené úpravy provedení konečných standardů FRTB v právu Unie.

(41)

Obchodní činnosti institucí na velkoobchodních trzích lze snadno provádět přeshraničně, a to i mezi členskými státy a třetími zeměmi. Provedení konečných standardů FRTB by proto mělo být u všech jurisdikcí co nejpodobnější, jak z hlediska obsahu, tak načasování. V opačném případě by nebylo možné u těchto činností zajistit rovné podmínky na mezinárodní úrovni. Komise by proto měla sledovat provádění konečných standardů FRTB v jiných jurisdikcích, které jsou členy Basilejského výboru pro bankovní dohled. S cílem v případě potřeby řešit možné rozpory při provádění konečných standardů FRTB by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). Je obzvláště důležité, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (10). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci. Opatření zavedená prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci by měla zůstat dočasná. Je-li vhodné, aby se tato opatření uplatňovala trvale, měla by Komise předložit Evropskému parlamentu a Radě legislativní návrh.

(42)

Komise by měla v souvislosti s výpočtem kapitálových požadavků k tržnímu riziku u institucí se středně velkým obchodním portfoliem zohlednit zásadu proporcionality a podle toho nastavit uvedené požadavky. Institucím se středně velkým obchodním portfoliem by proto mělo být umožněno používat v souladu s mezinárodně dohodnutými standardy k výpočtu kapitálových požadavků k tržnímu riziku zjednodušený standardizovaný přístup. Kritéria způsobilosti pro určení institucí se středně velkým obchodním portfoliem by navíc měla zůstat v souladu s kritérii, která se týkají osvobození těchto institucí od požadavků na podávání zpráv podle FRTB zavedených nařízením (EU) 2019/876.

(43)

S ohledem na aktualizovanou koncepci trhu Unie s povolenkami na emise uhlíku, jeho stabilitu v posledních letech a omezenou volatilitu cen uhlíkových kreditů by měla být v rámci alternativního standardizovaného přístupu zavedena zvláštní riziková váha pro expozice vůči obchodování s uhlíkem v rámci systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS).

(44)

Podle alternativního standardizovaného přístupu se na expozice vůči nástrojům nesoucím zbytková rizika vztahuje navýšení pro zbytkové riziko s cílem zohlednit rizika, která nejsou pokryta metodou založenou na citlivostech. Podle standardů Basel III lze nástroj a jeho zajištění pro účely tohoto požadavku vzájemně započíst pouze tehdy, pokud se dokonale kompenzují. Instituce jsou však schopny na trhu do značné míry zajistit zbytkové riziko některých nástrojů v rámci navýšení pro zbytkové riziko, čímž se sníží celkové riziko jejich portfolií, i když tato zajištění nemusí dokonale kompenzovat riziko počáteční pozice. Aby instituce mohly pokračovat v zajišťování, aniž by byly nepřiměřeně demotivovány, a s ohledem na ekonomické důvody snížení celkového rizika, mělo by zavedení navýšení pro zbytkové riziko za přísných podmínek a se souhlasem orgánu dohledu dočasně umožňovat, aby se nevztahovalo na zajištění těch nástrojů, které lze zajistit na trhu.

(45)

Basilejský výbor pro bankovní dohled revidoval mezinárodní standard týkající se operačního rizika s cílem řešit jeho slabé stránky, které vyšly najevo v důsledku celosvětové finanční krize v letech 2008–2009. Kromě nedostatečné citlivosti standardizovaných přístupů vůči rizikům byla zjištěna nedostatečná porovnatelnost vyplývající z široké škály postupů interního modelování uplatňovaných v rámci pokročilého přístupu k měření. Z tohoto důvodu a za účelem zjednodušení rámce pro operační riziko byly všechny stávající přístupy k odhadování kapitálových požadavků k operačnímu riziku nahrazeny jedinou metodou, která není založena na modelu, konkrétně novým standardizovaným přístupem k operačnímu riziku. Nařízení (EU) č. 575/2013 by mělo být uvedeno do souladu s konečným rámcem Basel III s cílem přispět na mezinárodní úrovni k rovným podmínkám pro instituce, které jsou usazeny v Unii, ale působí i mimo ni, a aby se zajistilo, že rámec pro operační riziko na úrovni Unie bude nadále účinný.

(46)

Nový standardizovaný přístup k operačnímu riziku zavedený Basilejským výborem pro bankovní dohled v sobě spojuje ukazatel, který se vztahuje k rozsahu činnosti instituce, s ukazatelem, který zohledňuje historii ztrát dané instituce. Konečný rámec Basel III počítá s určitou mírou diskreční pravomoci ohledně toho, jak lze ukazatel zohledňující historii ztrát dané instituce provést. Jednotlivé jurisdikce mají možnost stanovit, že se u všech příslušných institucí při výpočtu kapitálových požadavků k operačnímu riziku nepřihlíží ke ztrátám z minulých let nebo že se údaje o ztrátách z minulých let zohlední i u institucí, jejichž rozsah činnosti nedosahuje určité prahové hodnoty. V zájmu zajištění rovných podmínek v rámci Unie a zjednodušení výpočtu kapitálových požadavků k operačnímu riziku by při výpočtu minimálních kapitálových požadavků měla tato diskreční pravomoc být vykonávána harmonizovaným způsobem, a to tak, že se u žádné instituce k údajům o provozních ztrátách z minulých let nepřihlíží.

(47)

Při výpočtu kapitálových požadavků k operačnímu riziku by v budoucnu mohlo být povoleno používat jako účinnou techniku snižování rizik pojistné smlouvy. Za tímto účelem by měl EBA podat Komisi zprávu o tom, zda je vhodné uznat pojistné smlouvy jako účinnou techniku snižování rizik, a o podmínkách, kritériích a standardním vzorci, které se v takových případech použijí.

(48)

Mimořádné a bezprecedentní tempo zpřísňování měnové politiky po pandemii COVID-19 by mohlo vést k významné míře volatility na finančních trzích. Spolu se zvýšenou nejistotou vedoucí ke zvýšeným výnosům z veřejného dluhu by to mohlo vést k nerealizovaným ztrátám z veřejného dluhu v držení některých institucí. Aby se zmírnil značný negativní dopad volatility na trzích s dluhopisy ústředních vlád na kapitál institucí, a tudíž na schopnost institucí poskytovat úvěry, měl by být znovu zaveden dočasný obezřetnostní filtr, který by tento dopad částečně neutralizoval.

(49)

Veřejné financování prostřednictvím vydávání státních dluhopisů denominovaných v domácí měně jiného členského státu může být i nadále nezbytné na podporu veřejných opatření k boji proti důsledkům závažného, dvojího hospodářského šoku způsobeného pandemií COVID-19 a útočnou válkou Ruska proti Ukrajině. Aby se zabránilo omezením pro instituce, které investují do těchto dluhopisů, je vhodné znovu zavést přechodné opatření pro expozice vůči ústředním vládám nebo centrálním bankám, pokud jsou tyto expozice denominovány v domácí měně jiného členského státu, a to pro účely zacházení s těmito expozicemi podle rámce pro úvěrové riziko.

(50)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/630 (11) zavedlo požadavek na minimální krytí ztrát z nevýkonných expozic, takzvané obezřetnostní jištění. Cílem opatření bylo zabránit opětovnému hromadění nevýkonných expozic v držení institucí a zároveň podpořit proaktivní řízení nevýkonných expozic zlepšením efektivnosti restrukturalizačních nebo vynucovacích postupů institucí. V této souvislosti by se na nevýkonné expozice zaručené exportními úvěrovými agenturami nebo ručiteli z veřejného sektoru měly vztahovat některé cílené změny. Mimoto by z obezřetnostního jištění měly být vyloučeny některé instituce, které splňují přísné podmínky a specializují se na nabývání nevýkonných expozic.

(51)

Informace o objemu a kvalitě výkonných expozic, nevýkonných expozic a expozic s úlevou, jakož i analýzu stárnutí účetních expozic po splatnosti by měly zpřístupňovat i kótované malé a nepříliš složité instituce a další instituce. Tato povinnost zpřístupňovat informace nepředstavuje pro tyto instituce dodatečnou zátěž, neboť zpřístupňování tohoto omezeného souboru informací již zavedl EBA na základě akčního plánu Rady z roku 2017 pro řešení úvěrů v selhání v Evropě , v němž byl EBA vyzván, aby rozšířil požadavky na zpřístupňování informací týkajících se kvality aktiv a úvěrů v selhání na všechny instituce. Tato povinnost zpřístupňovat informace je rovněž v plném souladu se sdělením Komise ze dne 16. prosince 2020 nazvaným „Řešení úvěrů se selháním v období po pandemii COVID-19“ .

(52)

Je nezbytné snížit zátěž spojenou s dodržováním předpisů týkajících se zpřístupňování informací a zlepšit porovnatelnost zpřístupňovaných informací. EBA by proto měl zřídit centralizovanou internetovou platformu, která umožní zpřístupňování informací a údajů předložených institucemi. Tato centralizovaná internetová platforma by měla sloužit jako jednotné přístupové místo k informacím zpřístupňovaným institucemi, přičemž vlastnické právo k informacím a údajům a odpovědnost za jejich správnost by měly i nadále náležet institucím, které je předkládají. Centralizace zveřejňování zpřístupněných informací by měla být v plném souladu s akčním plánem pro unii kapitálových trhů. Kromě toho by tato centralizovaná internetová platforma měla být interoperabilní s jednotným evropským přístupovým místem.

(53)

EBA by měl za účelem většího sjednocení podávání zpráv orgánům dohledu a zpřístupňování informací zveřejňovat informace zpřístupňované institucemi centralizovaným způsobem, přičemž by měl respektovat právo všech institucí, aby zveřejnily údaje a informace samy. Toto centralizované zpřístupňování informací by mělo orgánu EBA umožnit zveřejňovat informace zpřístupňované malými a nepříliš složitými institucemi na základě informací, které tyto instituce podávají příslušným orgánům, a tím výrazně snížit administrativní zátěž, s níž se malé a nepříliš složité instituce potýkají. Centralizace zpřístupňování informací by přitom neměla mít dopad na náklady ostatních institucí a měla by zvýšit transparentnost a snížit náklady účastníků trhu spojené s přístupem k obezřetnostním informacím. Tato zvýšená transparentnost by měla usnadnit porovnatelnost údajů jednotlivých institucí a podpořit tržní disciplínu.

(54)

V zájmu dosažení cílů Zelené dohody pro Evropu v oblasti životního prostředí a klimatu, která byla představena ve sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019, a přispění k Agendě Organizace spojených národů pro udržitelný rozvoj 2030 je zapotřebí nasměrovat velký objem investic ze soukromého sektoru do udržitelných investic v Unii. Nařízení (EU) č. 575/2013 by mělo odrážet význam environmentálních, sociálních a správních (ESG) faktorů a plné pochopení rizik expozic vůči činnostem, které jsou spojeny s celkovou udržitelností nebo cíli ESG. Aby bylo zajištěno sbližování pravidel v celé Unii a jednotné chápání faktorů a rizik ESG, měly by být stanoveny obecné definice. Faktory ESG mohou mít pozitivní nebo negativní dopad na finanční výkonnost nebo solventnost subjektu, státu nebo jednotlivce. Mezi obvyklé příklady faktorů ESG patří emise skleníkových plynů, biologická rozmanitost a využívání a spotřeba vody v oblasti životního prostředí, lidská práva a otázky práce a pracovní síly v sociální oblasti a práva a povinnosti vedoucích pracovníků a odměňování v oblasti správy a řízení. Aktiva nebo činnosti podléhající dopadu environmentálních nebo sociálních faktorů by měly být definovány s odkazem na ambici Unie stát se do roku 2050 klimaticky neutrální, jak je stanoveno v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 (12) a nařízení Evropského parlamentu a Rady o obnově přírody a změně nařízení (EU) 2022/869 a na příslušné cíle Unie v oblasti udržitelnosti. Technická screeningová kritéria týkající se zásady „významně nepoškozovat“, jež byla přijata v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 (13), jakož i zvláštní právní akty Unie, které mají odvrátit změnu klimatu, zhoršování kvality životního prostředí a úbytek biologické rozmanitosti, by měly být použity k identifikaci aktiv nebo expozic za účelem posouzení specializovaných obezřetnostních zacházení a rozdílů v rizicích.

(55)

Expozice vůči rizikům ESG nejsou nutně úměrné velikosti a složitosti instituce. Úrovně expozic vůči rizikům ESG v rámci Unie se rovněž poměrně liší, přičemž některé členské státy vykazují potenciální mírný přechodný dopad a jiné potenciální vysoký přechodný dopad na expozice související s činnostmi, které mají značný negativní dopad zejména na životní prostředí. Požadavky na transparentnost, které se na instituce vztahují, a požadavky na zpřístupňování informací o udržitelnosti veřejnosti stanovené v jiných stávajících právních aktech Unie za několik let poskytnou podrobnější údaje. K řádnému posouzení rizik ESG, kterým by mohly instituce čelit, je však nezbytné, aby trhy a příslušné orgány obdržely dostatečné údaje od všech subjektů vystavených těmto rizikům. Instituce by měly být schopny systematicky určovat a zajišťovat odpovídající transparentnost, pokud jde o jejich expozice vůči činnostem, u nichž se má za to, že významně poškozují jeden z environmentálních cílů ve smyslu nařízení (EU) 2020/852. Aby bylo zajištěno, že příslušné orgány budou mít pro účely účinného dohledu k dispozici údaje, které jsou podrobné, úplné a porovnatelné, měly by být informace o expozicích vůči rizikům ESG zahrnuty do zpráv, které jim instituce pro účely dohledu podávají. Aby byla zajištěna komplexní transparentnost vůči trhům, mělo by být zpřístupňování informací o rizicích ESG také rozšířeno na všechny instituce. Podrobnost těchto informací by měla odpovídat zásadě proporcionality s přihlédnutím k velikosti a složitosti dotčené instituce a významu jejích expozic vůči rizikům ESG. Při revizi prováděcích technických norem, pokud jde o zpřístupňování informací o rizicích ESG, by měl EBA posoudit způsoby, jak zlepšit zpřístupňování informací o rizicích ESG krycích portfolií krytých dluhopisů, a zvážit, zda by informace o relevantních expozicích seskupení úvěrů, které jsou podkladem krytých dluhopisů vydaných institucemi, ať už přímo, nebo prostřednictvím převodu úvěrů na jednotku pro speciální účel, měly být buď zahrnuty do revidovaných prováděcích technických norem, nebo do regulačního rámce a rámce pro zpřístupňování informací týkajících se krytých dluhopisů.

(56)

Současně s tím, jak přechod hospodářství Unie k udržitelnému hospodářskému modelu nabývá na dynamice, získávají rizika týkající se udržitelnosti na významu a bude je možná nutné přehodnotit. Vhodné posouzení dostupnosti a přístupnosti spolehlivých a konzistentních údajů ESG by mělo tvořit základ pro vytvoření plného propojení mezi faktory rizik ESG a tradičními kategoriemi finančních rizik a soubory expozic. ESMA by měl rovněž přispět ke shromažďování důkazů tím, že podá zprávu o tom, zda jsou rizika ESG náležitě zohledněna v ratinzích úvěrového rizika protistran nebo expozic, které by instituce mohly mít. V souvislosti s rychlým a neustálým vývojem, pokud jde o identifikaci a kvantifikaci rizik ESG ze strany institucí i orgánů dohledu, je rovněž nezbytné předsunout ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost část mandátu, podle nějž má EBA posoudit, zda by bylo odůvodněné zvláštní obezřetnostní zacházení s expozicemi týkajícími se aktiv nebo činností, které jsou zásadním způsobem spojeny s environmentálními nebo sociálními cíli, a podat o tom zprávu. Stávající mandát EBA by měl být vzhledem k délce a složitosti hodnotící činnosti rozdělen do řady zpráv. Proto by měly být do konce roku 2024 a 2025 vypracovány dvě po sobě jdoucí výroční zprávy EBA o navazujících opatřeních. Podle Mezinárodní energetické agentury nelze v zájmu dosažení cíle uhlíkové neutrality do roku 2050 provádět žádný nový průzkum a rozšiřování těžby fosilních paliv. To znamená, že expozice vůči fosilním palivům mohou představovat vyšší riziko jak na mikroúrovni, neboť hodnota těchto aktiv se má časem snižovat, tak na makroúrovni, neboť financování činností v oblasti fosilních paliv ohrožuje cíl omezit nárůst globální teploty na 1,5 oC ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí, a ohrožuje tak finanční stabilitu. Pro příslušné orgány a účastníky trhu by proto byla užitečná lepší transparentnost institucí, pokud jde o jejich expozice vůči subjektům odvětví fosilních paliv, včetně jejich činnosti v souvislosti s obnovitelnými zdroji energie.

(57)

S cílem zajistit, aby jakékoli úpravy expozic ve vztahu k infrastruktuře nevedly k ohrožení ambicí Unie v oblasti klimatu, by nové expozice získaly nižší rizikové váhy pouze v případě, že financovaná aktiva pozitivně přispívají k jednomu nebo více environmentálním cílům stanoveným v nařízení (EU) 2020/852 a významně nepoškozují ostatní cíle stanovené v uvedeném nařízení nebo pokud financovaná aktiva významně nepoškozují žádný z environmentálních cílů stanovených v uvedeném nařízení.

(58)

Je nezbytné, aby orgány dohledu měly pravomoci potřebné k tomu, aby mohly komplexně posoudit a měřit rizika, jimž je vystavena určitá bankovní skupina na konsolidované úrovni, a aby měly možnost flexibilně upravit své postupy v oblasti dohledu s ohledem na nové zdroje rizika. Je důležité zabránit mezerám mezi obezřetnostní a účetní konsolidací, které mohou ve svém důsledku vést k transakcím zaměřeným na přesun aktiv pryč z oblasti působnosti obezřetnostní konsolidace, přestože příslušná rizika by v bankovní skupině nadále zůstávala. Nejednotné vymezení pojmů „mateřský podnik“, „dceřiný podnik“ a „kontrola“ a nejasné vymezení pojmů „podnik pomocných služeb“, „finanční holdingová společnost“ a „finanční instituce“ ztěžují orgánům dohledu jednotné uplatňování použitelných předpisů v Unii a identifikaci a náležité řešení rizik na konsolidované úrovni. Uvedené definice by proto měly být změněny a blíže upřesněny. Dále se považuje za vhodné, aby EBA podrobněji prošetřil, zda tyto pravomoci orgánů dohledu nejsou neúmyslně omezeny případnými zbývajícími rozpory nebo mezerami v ustanoveních právních předpisů nebo v jejich interakci s použitelným rámcem pro vedení účetnictví.

(59)

Trhy s kryptoaktivy v posledních letech rychle rostou. S cílem řešit potenciální rizika pro instituce způsobená jejich expozicemi vůči kryptoaktivům, které nejsou dostatečně pokryty stávajícím obezřetnostním rámcem, zveřejnil Basilejský výbor pro bankovní dohled v prosinci 2022 komplexní standard pro obezřetnostní zacházení s expozicemi vůči kryptoaktivům. Doporučeným datem použitelnosti tohoto standardu je 1. leden 2025, ale některé technické prvky standardu byly na úrovni Basilejského výboru pro bankovní dohled v letech 2023 a 2024 dále rozpracovány. S ohledem na probíhající vývoj na trzích kryptoaktiv a s ohledem na význam plného provedení basilejských standardů týkajících se expozic institucí vůči kryptoaktivům v právu Unie by Komise měla do 30. června 2025 předložit legislativní návrh na provedení tohoto standardu a měla by upřesnit obezřetnostní zacházení s těmito expozicemi během přechodného období do provedení uvedených standardů. Přechodné obezřetnostní zacházení by mělo zohlednit právní rámec zavedený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1114 (14) pro vydavatele kryptoaktiv a mělo by upřesnit obezřetnostní zacházení s těmito kryptoaktivy. Během přechodného období by proto měla být tokenizovaná tradiční aktiva, včetně elektronických peněžních tokenů, považována za aktiva s podobnými riziky jako tradiční aktiva a kryptoaktiva, která jsou v souladu s uvedeným nařízením a odkazují na tradiční aktiva jiná než jedinou fiat měnu, by měla podléhat obezřetnostnímu zacházení v souladu s požadavky uvedeného nařízení. Expozicím vůči jiným kryptoaktivům, včetně tokenizovaných derivátů založených na kryptoaktivech jiných než těch, které splňují podmínky pro příznivější kapitálové zacházení, by měla být přidělena riziková váha 1 250 %.

(60)

Nejasnost některých aspektů rámce pro minimální úrovně srážek u transakcí s financováním cenných papírů , který vypracoval Basilejský výbor pro bankovní dohled jako součást konečného rámce Basel III, jakož i pochybnosti ohledně ekonomických důvodů pro jeho uplatňování na určité druhy transakcí s financováním cenných papírů vyvolaly otázku, zda je možné dosáhnout obezřetnostních cílů uvedeného rámce, aniž by to s sebou neslo nežádoucí důsledky. Komise by proto měla znovu posoudit provedení rámce pro minimální úrovně srážek u transakcí s financováním cenných papírů v právu Unie . Aby měla Komise k dispozici dostatek podkladů, měl by jí EBA v úzké spolupráci s ESMA podat zprávu o dopadech uvedeného rámce a o nejvhodnějším přístupu k jeho provedení v právu Unie.

(61)

Podle konečného rámce Basel III nemusí být velmi krátkodobá povaha transakcí s financováním cenných papírů dostatečně zohledněna v přístupu SA-CR, což by vedlo k tomu, že kapitálové požadavky vypočítané podle tohoto přístupu by mohly být neúměrně vyšší než kapitálové požadavky vypočítané podle přístupu IRB. V důsledku toho a také s ohledem na zavedení minimálního výstupního prahu by se kapitálové požadavky vypočítané pro tyto expozice mohly výrazně zvýšit, což by ovlivnilo likviditu trhů s dluhovými nástroji a cennými papíry, včetně trhů se státními dluhopisy. EBA by proto měl podat zprávu o vhodnosti a dopadu standardů úvěrového rizika pro transakce s financováním cenných papírů, a zejména o tom, zda by úprava přístupu SA-CR těchto expozic byla odůvodněná, aby odrážela jejich krátkodobou povahu.

(62)

Komise by měla v právu Unie provést revidované standardy Basel III týkající se kapitálových požadavků k riziku úvěrové úpravy v ocenění (dále jen „riziko CVA“), které Basilejský výbor pro bankovní dohled zveřejnil v červenci roku 2020, neboť tyto standardy celkově zdokonalují výpočet kapitálových požadavků k riziku CVA tím, že řeší některé dříve zjištěné problémy, zejména skutečnost, že stávající rámec pro kapitálové požadavky k riziku CVA toto riziko nezachycuje odpovídajícím způsobem.

(63)

Při provádění původních standardů Basel III týkajících se zacházení s rizikem CVA v právu Unie byly některé transakce z výpočtu kapitálových požadavků k riziku CVA vyňaty. Tyto výjimky byly dohodnuty s cílem zabránit potenciálně nadměrnému nárůstu nákladů v důsledku zavedení kapitálových požadavků k riziku CVA u některých derivátových transakcí, zejména pokud by se institucím nepodařilo snížit uvedené riziko u některých klientů, kteří nebyli schopni vyměnit zajištění. Podle odhadovaného dopadu vypočítaného orgánem EBA by kapitálové požadavky k riziku CVA vyplývající z revidovaných standardů Basel III zůstaly pro transakce s těmito klienty, na něž se vztahuje výjimka, nepřiměřeně vysoké. Při provádění revidovaných standardů Basel III by uvedené výjimky měly být zachovány, aby bylo zajištěno, že tito klienti budou i nadále zajišťovat svá finanční rizika prostřednictvím derivátových transakcí.

(64)

Skutečné riziko CVA u transakcí, na něž se vztahuje výjimka, by však mohlo být zdrojem značného rizika pro instituce, které tyto výjimky uplatňují. Pokud by se tato rizika naplnila, mohly by dotčené instituce utrpět značné ztráty. Jak zdůraznil EBA ve své zprávě o úvěrové úpravě v ocenění z 25. února 2015, riziko CVA u transakcí, na něž se vztahuje výjimka, vyvolává obezřetnostní obavy, které nařízení (EU) č. 575/2013 neřeší. Aby orgánům dohledu pomohly sledovat riziko CVA vyplývající z transakcí, na něž se vztahuje výjimka, měly by jim instituce oznamovat výpočet kapitálových požadavků k riziku CVA u příslušných transakcí, které by byly vyžadovány, pokud by se na tyto transakce výjimka nevztahovala. EBA by měl navíc vypracovat obecné pokyny, které by orgánům dohledu pomohly identifikovat nadměrné riziko CVA a zlepšily harmonizaci příslušných opatření v oblasti dohledu v celé Unii.

(65)

Komise by měla být zmocněna k přijetí regulačních technických norem vypracovaných orgánem EBA, pokud jde o ukazatele k určení mimořádných okolností pro dodatečné úpravy ocenění; metodu pro upřesnění hlavního rizikového faktoru pozice a toho, zda se jedná o dlouhou nebo krátkou pozici; postup výpočtu a sledování čistých krátkých úvěrových nebo akciových pozic v investičním portfoliu; zacházení se zajištěním měnového rizika u kapitálových poměrů; kritéria, která mají instituce používat k přiřazování podrozvahových položek; kritéria pro vysoce kvalitní expozice projektového a objektového financování v souvislosti se specializovanými úvěry, pro něž není k dispozici přímo použitelné úvěrové hodnocení; druhy faktorů, které je třeba vzít v úvahu při posuzování vhodnosti rizikových vah; pojem „rovnocenný právní mechanismus zajišťující, že nemovitost ve výstavbě bude dokončena v přiměřené lhůtě“; podmínky pro posouzení významnosti použití stávajícího ratingového systému; metodiku posuzování souladu s požadavky na používání přístupu IRB; kategorizace projektového financování, objektového financování a komoditního financování; další upřesnění kategorií expozic v rámci přístupu IRB; faktory týkající se specializovaných úvěrů; výpočet objemu rizikově vážené expozice pro riziko rozmělnění u pohledávek nabytých za úplatu; posouzení integrity procesu zařazování; metodiku instituce pro odhad pravděpodobnosti selhání; srovnatelnou nemovitost; dohledovou deltu kupních a prodejních opcí; složky obchodního ukazatele; úpravu obchodního ukazatele; definici nepřiměřené zátěže v kontextu výpočtu roční ztráty z operačního rizika; taxonomii rizik pro operační riziko; posouzení příslušných orgánů, pokud jde o výpočet roční ztráty z operačního rizika; úpravy údajů o ztrátách; řízení operačního rizika; výpočet kapitálových požadavků k tržnímu riziku u pozic v investičním portfoliu vystavených měnovému nebo komoditnímu riziku; metodiku hodnocení určenou příslušným orgánům týkající se alternativního standardizovaného přístupu; obchodní portfolia subjektů kolektivního investování; kritéria pro výjimku týkající se navýšení pro zbytkové riziko; podmínky a ukazatele používané k určení toho, zda nastaly mimořádné okolnosti; kritéria pro použití datových vstupů v modelu měření rizika; kritéria pro posuzování modelovatelnosti rizikových faktorů; podmínky a kritéria, podle nichž může být instituci povoleno nezapočítat překročení; kritéria upřesňující, zda jsou teoretické změny hodnoty portfolia obchodního útvaru blízko nebo dostatečně blízko hypotetickým změnám; podmínky a kritéria pro posuzování rizika CVA vyplývajícího z transakcí s financováním cenných papírů, které jsou oceňovány reálnou hodnotou; zástupné indikátory rozpětí; posouzení rozšíření a změn standardizovaného přístupu k riziku CVA a technické prvky nezbytné k tomu, aby instituce mohly vypočítat své kapitálové požadavky ve vztahu k některým kryptoaktivům. Komise by měla přijímat tyto regulační technické normy prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci podle článku 290 Smlouvy o fungování EU a postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

(66)

Komise by měla být zmocněna k přijetí prováděcích technických norem vypracovaných orgánem EBA, pokud jde o postup společného rozhodování o přístupu IRB předložený mateřskými institucemi v EU, mateřskými finančními holdingovými společnostmi v EU a mateřskými smíšenými finančními holdingovými společnostmi v EU; položky obchodního ukazatele přiřazením těchto položek k příslušným buňkám pro podávání zpráv; jednotné formáty pro zpřístupňování informací, související pokyny, informace o strategii opakovaného předkládání informací a řešení v oblasti informačních technologií pro zpřístupňování informací a zpřístupňování informací o ESG. Komise by měla tyto prováděcí technické normy přijímat prostřednictvím prováděcích aktů podle článku 291 Smlouvy o fungování EU a v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.

(67)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zajistit jednotné obezřetnostní požadavky vztahující se na instituce v celé Unii, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej z důvodu jeho rozsahu a účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(68)

Nařízení (EU) č. 575/2013 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

Článek 4 se mění takto:

2)

Článek 5 se mění takto:

3)

Vkládá se nový článek, který zní:

(*8)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1114 ze dne 31. května 2023 o trzích kryptoaktiv a o změně nařízení (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 1095/2010 a směrnic 2013/36/EU a (EU) 2019/1937 (Úř. věst. L 150, 9.6.2023, s. 40)."

(*9)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/49/EU ze dne 16. dubna 2014 o systémech pojištění vkladů (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 149)."

(*10)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2341 ze dne 14. prosince 2016 o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění (IZPP) a dohledu nad nimi (Úř. věst. L 354, 23.12.2016, s. 37)."

(*11)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1238 ze dne 20. června 2019 o panevropském osobním penzijním produktu (PEPP) (Úř. věst. L 198, 25.7.2019, s. 1)."

(*12)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1)."

(*13)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 284, 30.10.2009, s. 1).“ "

4)

Článek 10a se nahrazuje tímto:

5)

V čl. 13 odst. 1 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Velké dceřiné podniky mateřských institucí v EU zpřístupňují informace uvedené v článcích 437, 438, 440, 442, 449a, 449b, 450, 451, 451a a 453 na individuálním základě, nebo je-li to v souladu s tímto nařízením a směrnicí 2013/36/EU relevantní, na subkonsolidovaném základě.“

6)

Článek 18 se mění takto:

7)

Článek 19 se mění takto:

8)

Článek 20 se mění takto:

9)

Článek 22 se nahrazuje tímto:

10)

V čl. 27 odst. 1 písm. a) se zrušuje bod v).

11)

Článek 34 se nahrazuje tímto:

12)

Článek 36 se mění takto:

13)

V čl. 46 odst. 1 písm. a) se bod ii) nahrazuje tímto:

14)

Článek 47c se mění takto:

15)

V článku 48 se odstavec 1 mění takto:

16)

V článku 49 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

17)

V čl. 60 odst. 1 písm. a) se bod ii) nahrazuje tímto:

18)

V čl. 62 prvním pododstavci se písmeno d) nahrazuje tímto:

19)

V čl. 70 odst. 1 písm. a) se bod ii) nahrazuje tímto:

20)

V čl. 72b odst. 3 prvním pododstavci se uvozující věta nahrazuje tímto:

„Orgán příslušný k řešení krize může povolit, aby vedle závazků uvedených v odstavci 2 tohoto článku byly za nástroje způsobilých závazků považovány i závazky do souhrnné hodnoty, která nepřesahuje 3,5 % celkového objemu rizikové expozice vypočítaného v souladu s čl. 92 odst. 3, pokud:“.

21)

V čl. 72i odst. 1 písm. a) se bod ii) nahrazuje tímto:

22)

Článek 74 se nahrazuje tímto:

23)

Článek 84 se mění takto:

24)

V článku 85 se odstavec 1 mění takto:

25)

V článku 87 se odstavec 1 mění takto:

26)

Vkládá se nový článek, který zní:

27)

Článek 89 se mění takto:

28)

Článek 92 se mění takto:

29)

V čl. 92a odst. 1 se písmeno a) nahrazuje tímto:

30)

Článek 94 se mění takto:

31)

V čl. 95 odst. 2 se písmeno a) nahrazuje tímto:

32)

V čl. 96 odst. 2 se písmeno a) nahrazuje tímto:

33)

V článku 102 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

34)

Článek 104 se nahrazuje tímto:

35)

Článek 104a se mění takto:

36)

Článek 104b se mění takto:

37)

Vkládá se nový článek, který zní:

38)

Článek 106 se mění takto:

39)

V článku 107 se odstavce 1, 2 a 3 se nahrazují tímto:

40)

Článek 108 se nahrazuje tímto:

41)

Vkládá se nový článek, který zní:

42)

Článek 111 se nahrazuje tímto:

43)

Článek 112 se mění takto:

44)

Článek 113 se mění takto:

45)

Článek 115 se mění takto:

46)

Článek 116 se mění takto:

47)

V čl. 117 odst. 1 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Expozicím vůči mezinárodním rozvojovým bankám, které nejsou uvedeny v odstavci 2 a pro které je k dispozici úvěrové hodnocení vypracované určenou externí ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha v souladu s tabulkou č. 1. Expozicím vůči mezinárodním rozvojovým bankám, které nejsou uvedeny v odstavci 2 a pro které není k dispozici úvěrové hodnocení vypracované určenou externí ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha 50 %.

Tabulka č. 1

“

48)

V článku 119 se zrušují odstavce 2 a 3.

49)

V článku 120 se odstavce 1 a 2 nahrazují tímto:

50)

Článek 121 se nahrazuje tímto:

51)

Článek 122 se mění takto:

52)

Vkládá se nový článek, který zní:

53)

Článek 123 se nahrazuje tímto:

54)

Vkládá se nový článek, který zní:

55)

Články 124, 125 a 126 se nahrazují tímto:

56)

Vkládá se nový článek, který zní:

57)

Článek 127 se mění takto:

58)

Článek 128 se nahrazuje tímto:

59)

Článek 129 se mění takto:

60)

V čl. 132a odst. 3 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Odchylně od čl. 92 odst. 4 písm. e) mohou instituce, které vypočítávají objem rizikově vážené expozice expozic subjektu kolektivního investování v souladu s odstavcem 1 nebo 2 tohoto článku, vypočítat kapitálový požadavek k riziku úvěrové úpravy v ocenění derivátových expozic tohoto subjektu jako částku, která se rovná 50 % kapitálového požadavku pro tyto derivátové expozice vypočteného v souladu s kapitolou 6 oddíly 3, 4 nebo 5 této hlavy, v závislosti na daném případu.“

61)

V článku 132b se odstavec 2 nahrazuje tímto:

62)

V čl. 132c odst. 2 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Instituce vypočítají hodnotu expozice příslibu minimální hodnoty, který splňuje podmínky podle odstavce 3 tohoto článku, jako diskontovanou současnou hodnotu zaručené částky za použití diskontního faktoru, který je odvozen od bezrizikové míry podle čl. 325l odst. 2 nebo případně 3. Hodnotu expozice příslibu minimální hodnoty mohou snížit o jakékoli ztráty uznané ve vztahu k tomuto příslibu podle příslušného účetního standardu.“

63)

Článek 133 se nahrazuje tímto:

64)

V článku 134 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

65)

V článku 135 se doplňuje nový odstavec, který zní:

66)

Článek 138 se mění takto:

67)

V čl. 139 odst. 2 se písmena a) a b) nahrazují tímto:

68)

Článek 141 se nahrazuje tímto:

69)

V článku 142 se odstavec 1 mění takto:

70)

Článek 143 se mění takto:

71)

Článek 144 se mění takto: