(EU) 2024/920Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2024/920 ze dne 13. prosince 2023, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2402, pokud jde o regulační technické normy týkající se specifikace rozhodných událostí souvisejících s výkonností a kritérií pro kalibraci těchto rozhodných událostí

(1)

Pro účely uplatňování rozhodných událostí zakotvených v minulosti uvedených v čl. 26c odst. 5 třetím pododstavci písm. a) nařízení (EU) 2017/2402 je nezbytné upřesnit výchozí bod, od kterého se má měřit buď navýšení celkového objemu expozic v selhání, nebo navýšení kumulativních ztrát. Obecně platí, že za výchozí bod měření by se mělo považovat datum uzavření transakce. Mohou však nastat případy, kdy toto datum uzavření transakce není možné jako výchozí bod měření použít, včetně případů, kdy transakce zahrnuje lhůtu na doplnění nebo předem vymezené období, v němž je sekuritizované portfolio vytvářeno, po datu uzavření transakce. Je proto nezbytné stanovit pro tyto případy zvláštní pravidla.

(2)

Uvolňující bod (D) tranše určuje okamžik, kdy je jistina této tranše zcela narušena v důsledku ztrát v podkladovém seskupení. Jakmile tedy zajištěná tranše začíná nést ztráty, uvolňující bod se odpovídajícím způsobem sníží. Aby se zabránilo tomu, že tranše poskytující úvěrové posílení již budou splaceny a zároveň na konci transakce dojde k významným ztrátám, měla by být dodatečná rozhodná událost zakotvená v minulosti uvedená v čl. 26c odst. 5 třetím pododstavci písm. b) nařízení (EU) 2017/2402 spojena se snížením uvolňujícího bodu zajištěné tranše s nejvyšší předností, aby bylo zaručeno úvěrové posílení poskytnuté zajištěnou tranší s nejvyšší předností ve vztahu k dalším tranším s vyšší předností, které si po celou dobu trvání transakce ponechal původce. Ze stejného důvodu by rozhodná událost zaměřená na budoucnost uvedená v čl. 26c odst. 5 třetím pododstavci písm. c) nařízení (EU) 2017/2402 měla nastat, pokud je očekávaná výkonnost seskupení podkladových expozic snížena o postupné zvýšení rizika koncentrace v sekuritizaci v průběhu času, nebo v případě transakcí, u nichž je riziko koncentrace méně výrazné, o zhoršení průměrné úvěrové kvality daného seskupení podkladových expozic v průběhu času.

(3)

Vysoce koncentrované seskupení podkladových expozic zvyšuje riziko velkých ztrát v sekuritizaci. Vzhledem k tomu, že riziko koncentrace je rozšířenější v seskupeních podkladových expozic, která mají nízkou granularitu, je nezbytné stanovit prahovou hodnotu pro minimální granularitu seskupení podkladových expozic měřenou efektivním počtem expozic v daném seskupení. Je-li riziko koncentrace méně převládající, měla by být rozhodná událost zaměřená na budoucnost podmíněna průměrnou úvěrovou kvalitou podkladového portfolia. Pro stanovení této rozhodné události by měla být úvěrová kvalita podkladového portfolia měřena od vzniku sekuritizace.

(4)

Jelikož vzhledem k rozmanitosti druhů podkladových portfolií a struktur rozvahových sekuritizací není možné stanovit univerzální kalibraci, která by byla použitelná na všechny transakce, je nezbytné vymezit kritéria pro stanovení úrovní rozhodných událostí souvisejících s výkonností uvedených v čl. 26c odst. 5 třetím pododstavci nařízení (EU) 2017/2402. Aby se zajistilo, že neexistuje žádné významné riziko, že tranše poskytující úvěrové posílení budou splaceny v takovém rozsahu, že by neexistovala dostatečná ochrana pro absorpci významných ztrát vzniklých na konci transakce, měla by být tato kritéria vymezena obezřetně. Za tímto účelem by strany sekuritizace měly testovat účinnost rozhodných událostí zakotvených v minulosti ve scénáři rozložení ztrát s koncentrací ztrát ke konci splatnosti, který přihlíží ke ztrátám, jež se ke dni uzavření transakce očekávají, že nastanou během celé doby její splatnosti.

(5)

Aby nedošlo k narušení stávajících smluv uzavřených před specifikací povinných rozhodných událostí souvisejících s výkonností a kritérií pro jejich kalibraci, je nezbytné stanovit přechodný režim pro nesplacené STS rozvahové sekuritizace.

(6)

Toto nařízení vychází z návrhů regulačních technických norem, které Komisi předložil Evropský orgán pro bankovnictví.

(7)

Evropský orgán pro bankovnictví vedl o návrzích regulačních technických norem, z nichž toto nařízení vychází, otevřené veřejné konzultace, provedl analýzu potenciálních souvisejících nákladů a přínosů a požádal o radu skupinu subjektů působících v bankovnictví zřízenou podle článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (2),

1)

„zajištěnou tranší s nejvyšší předností“ v sekuritizaci se rozumí nejméně podřízená tranše z hlediska rozložení ztrát, na kterou se vztahuje způsobilé zajištění úvěrového rizika podle smlouvy o zajištění úvěrového rizika;

2)

„košem úvěrového rizika“ se rozumí segment podkladového portfolia, do něhož jsou expozice z tohoto portfolia zařazeny v souladu s čl. 4 odst. 5 a který zahrnuje stupeň úvěrového rizika měřený na základě kritérií souvisejících s úvěrovým rizikem, přičemž každý vzájemně se vylučující segment s sebou nese úvěrové riziko, které je větší nebo menší než u jiného segmentu;

3)

„scénářem rozložení ztrát s koncentrací ztrát ke konci splatnosti“ se rozumí scénář, podle něhož dvě třetiny absolutní výše ztrát, které se k datu uzavření transakce očekávají, že nastanou během celé doby její splatnosti, nastanou v poslední třetí části její očekávané splatnosti.

a)

rozhodné události jsou aktivovány před tím, než jsou tranše poskytující zajištění úvěrového rizika splaceny do té míry, že nemohou absorbovat významné ztráty, které nastanou v poslední části doby splatnosti transakce;

b)

pokud jde o rozhodné události zakotvené v minulosti, jejich účinnost byla testována ve scénáři rozložení ztrát s koncentrací ztrát ke konci splatnosti;

c)

pokud původce používá k určení kapitálových požadavků pro svou expozici vůči sekuritizaci část třetí hlavu II kapitolu 5 nařízení (EU) č. 575/2013, jsou jak výpočet očekávaných ztrát za dobu trvání, tak předpoklady, které mají být přijaty v rámci scénáře rozložení ztrát s koncentrací ztrát ke konci splatnosti, v souladu s výpočtem a předpoklady použitými pro posouzení převodu významného rizika a souměřitelného převodu rizika podle článku 245 uvedeného nařízení.