(EU) 2024/903Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/903 ze dne 13. března 2024, kterým se stanoví opatření pro vysokou úroveň interoperability veřejného sektoru v celé Unii (nařízení o interoperabilní Evropě)

(1)

Je nezbytné posílit rozvoj přeshraniční interoperability sítí a informačních systémů, které se používají k poskytování nebo správě veřejných služeb v Unii, aby orgány veřejné správy v Unii mohly spolupracovat a zajistit přeshraniční fungování veřejných služeb. Stávající neformální spolupráce by měla být nahrazena jasným právním rámcem, který by umožnil interoperabilitu mezi různými správními úrovněmi a odvětvími a usnadnil plynulý přeshraniční tok dat pro skutečně evropské digitální služby, které posílí vnitřní trh při současném respektování zásady subsidiarity. Interoperabilita veřejného sektoru má významný dopad na právo na volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu stanovené ve Smlouvách, neboť náročné administrativní postupy mohou vytvářet značné překážky, zejména pro malé a střední podniky.

(2)

Spoluprací v oblasti přeshraniční interoperability mezi subjekty veřejného sektoru lze řešit společné výzvy, zejména v příhraničních regionech, a zajistit plynulé přeshraniční toky dat.

(3)

Unie a členské státy již více než dvě desetiletí pracují na podpoře modernizace veřejné správy prostřednictvím digitální transformace a na podpoře úzkého propojení, které je nezbytné pro vytvoření skutečného evropského digitálního prostoru. Komise ve svém sdělení ze dne 9. března 2021 nazvaném „Digitální kompas 2030: Evropské pojetí digitální dekády“ zdůraznila potřebu urychlit digitalizaci veřejných služeb do roku 2030, a to i zajištěním interoperability na všech úrovních veřejné správy a napříč veřejnými službami. Kromě toho stanoví rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2481) (4) jasný cíl, aby bylo 100 % klíčových veřejných služeb do roku 2030 dostupných online. Rychlost digitalizace dále zvýšila pandemie COVID-19, když přiměla orgány veřejné správy, aby se přizpůsobily online modelu, včetně přeshraničních digitálních veřejných služeb, jakož i inteligentnějšího a ekologičtějšího využívání technologií v souladu s klimatickými a energetickými cíli stanovenými v Zelené dohodě pro Evropu a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 (5). Záměrem tohoto nařízení je k těmto cílům Unie významně přispět vytvořením strukturovaného rámce spolupráce v oblasti přeshraniční interoperability mezi členskými státy a mezi Komisí a členskými státy za účelem podpory zavedení digitálních veřejných služeb, což pomůže snížit náklady a ušetřit čas občanům, podnikům a veřejnému sektoru.

(4)

V rámci úsilí o zvýšení přeshraniční interoperability v Unii je nezbytné zdůraznit, že interoperabilita, ačkoli je nanejvýš důležitá, sama o sobě nezajišťuje přístupnost a bezproblémovost transevropských digitálních veřejných služeb. Stejně tak je pro dosažení cílů stanovených v rozhodnutí (EU) 2022/2481 zásadně důležitý komplexní a udržitelný ekosystém digitálních infrastruktur s odpovídající finanční podporou. V souladu se sdělením Komise ze dne 30. června 2021 nazvaným „Dlouhodobá vize pro venkovské oblasti EU – na cestě k posílenému, propojenému, odolnému a prosperujícímu venkovu do roku 2040“ by měla být zvláštní pozornost věnována rozšíření konektivity do venkovských a odlehlých oblastí v rámci Unie, do oblastí procházejících průmyslovou transformací a do regionů, které jsou závažně a trvale znevýhodněny přírodními nebo demografickými podmínkami, jako jsou ostrovy, přeshraniční a horské regiony, přičemž je třeba zajistit, aby přínosy digitální transformace byly v souladu se zavedenými iniciativami Unie na posílení regionální inkluzivnosti a konektivity a podporovaly je.

(5)

Rozvoj přeshraniční interoperability transevropských digitálních veřejných služeb stanovený v tomto nařízení by měl brát v potaz právní interoperabilitu. Právní interoperabilita jakožto katalyzátor rozvoje organizační, sémantické a technické interoperability usnadňuje využívání přínosů přeshraniční interoperability obecně, včetně rychlého přístupu občanů a podniků k informacím, rychlejších postupů a služeb nebo snížení administrativních překážek. Jelikož je jazyková bariéra jednou z překážek interoperability, opakovaného použití řešení a zavedení přeshraničních služeb, je sémantická interoperabilita klíčem pro usnadnění účinné komunikace v rozmanitém mnohojazyčném prostředí, a to i na regionální a místní í úrovni.

(6)

Transevropskými digitálními veřejnými službami se rozumí digitální služby, které si poskytují subjekty Unie nebo subjekty veřejného sektoru mezi sebou navzájem nebo které poskytují tyto subjekty fyzickým či právnickým osobám v Unii a které vyžadují interakci přes hranice členských států, mezi subjekty Unie navzájem nebo mezi subjekty Unie a subjekty veřejného sektoru prostřednictvím jejich sítí a informačních systémů. Transevropské digitální veřejné služby by měly zahrnovat mimo jiné klíčové veřejné služby vymezené v rozhodnutí (EU) 2022/2481, které představují základní služby, jež jsou důležité pro významné životní události fyzických osob, jako je nalezení zaměstnání nebo studium, a pro právnické osoby v rámci jejich profesního životního cyklu. Klíčové veřejné služby s transevropským významem mají být pro občany velkým přínosem, pokud se stanou přeshraničně interoperabilními. Příkladem transevropských digitálních veřejných služeb jsou služby, které prostřednictvím přeshraniční výměny dat umožňují vzájemné uznávání akademických diplomů nebo odborných kvalifikací, výměnu údajů o vozidlech pro účely bezpečnosti silničního provozu, přístup k údajům o sociálním zabezpečení a zdravotním údajům, včetně potvrzení o pandemiích a očkování, přístup k systémům jednotného portálu, výměnu informací týkajících se daní, cel, akreditace veřejných nabídkových řízení, digitálních řidičských průkazů nebo obchodních rejstříků, a obecně všechny služby, které provádějí zásadu „pouze jednou“, pokud jde o přístup k přeshraničním údajům a jejich výměnu.

(7)

Aniž je dotčena pravomoc členských států vymezit, co se rozumí veřejnými službami, vyzývají se subjekty Unie a subjekty veřejného sektoru k tomu, aby při koncipování a vývoji těchto služeb zohledňovaly potřeby uživatelů a přístupnost v souladu s evropským prohlášením ze dne 15. prosince 2022 o digitálních právech a zásadách pro digitální dekádu (6). Subjekty Unie a subjekty veřejného sektoru se rovněž vyzývají k zajištění toho, aby osoby se zdravotním postižením, starší osoby a další ohrožené skupiny mohly využívat veřejných služeb na úrovni služeb srovnatelné s úrovní, která je poskytována ostatním občanům.

(8)

Měla by být zřízena nová struktura správy, v jejímž středu bude Sbor pro Interoperabilní Evropu (dále jen „sbor“), a tato struktura by měla mít mandát k tomu, aby společně s Komisí řídila další rozvoj přeshraniční interoperability v Unii, včetně Evropského rámce interoperability a dalších společných právních, organizačních, sémantických a technických řešení interoperability, jako jsou specifikace a aplikace. Kromě toho by toto nařízení mělo stanovit jasné a snadno rozpoznatelné označení pro některá řešení interoperability (dále jen „řešení pro Interoperabilní Evropu“). Mělo by se podporovat vytváření dynamické komunity kolem technologických řešení pro otevřenou veřejnou správu.

(9)

Regionální a místní orgány budou hrát při vývoji řešení interoperability aktivní úlohu. Měly by rovněž usilovat o zapojení malých a středních podniků, výzkumných a vzdělávacích organizací a občanské společnosti a sdílet výsledky těchto výměn.

(10)

V zájmu jednotného přístupu k interoperabilitě veřejného sektoru v celé Unii, podpory zásady řádné správy věcí veřejných a volného pohybu osobních a neosobních údajů v rámci Unie je co nejvíce sladit pravidla pro všechny subjekty Unie a subjekty veřejného sektoru, která stanoví závazné požadavky na transevropské digitální veřejné služby, a tím ovlivňují schopnost těchto subjektů sdílet data prostřednictvím svých sítí a informačních systémů. Tento cíl zahrnuje Komisi a další subjekty Unie, jakož i subjekty veřejného sektoru v členských státech na všech úrovních správy: celostátní, regionální a místní. Důležitou roli při shromažďování dat z členských států pro vykazování pro regulatorní účely hrají subjekty Unie. Proto by se toto nařízení mělo vztahovat i na interoperabilitu těchto dat.

(11)

Základní právo na ochranu osobních údajů je chráněno zejména nařízeními Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (7) a (EU) 2018/1725 (8). Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES (9) navíc chrání soukromý život a důvěrný charakter sdělení, mimo jiné prostřednictvím podmínek pro uchovávání jakýchkoli osobních a neosobních údajů v koncových zařízeních a přístup k těmto údajům z takových zařízení. Tyto legislativní akty Unie poskytují základ pro udržitelné a odpovědné zpracování dat, včetně případů, kdy datové soubory zahrnují kombinaci osobních a neosobních údajů. Toto nařízení doplňuje právní předpisy Unie v oblasti ochrany osobních údajů a soukromí, zejména nařízení (EU) 2016/679 a (EU) 2018/1725 a směrnice 2002/58/ES, přičemž uvedené právní předpisy nejsou tímto nařízením nijak dotčeny. Žádné ustanovení tohoto nařízení by nemělo být uplatňováno ani vykládáno způsobem, který by zmenšil nebo omezil právo na ochranu osobních údajů nebo právo na soukromí a důvěrný charakter sdělení.

(12)

Přeshraniční interoperabilitu neumožňují pouze centralizované digitální infrastruktury členských států, ale také decentralizovaný přístup. To s sebou nese potřebu důvěry mezi orgány veřejné správy, která umožní výměnu údajů mezi místními správními orgány v různých členských státech, aniž by nutně procházela přes vnitrostátní uzly. Proto je nutné vyvinout společná řešení interoperability použitelná opakovaně na všech správních úrovních. Řešení interoperability zahrnují různé formy, od nástrojů vyšší úrovně, jako jsou koncepční rámce a pokyny, až po techničtější řešení, jako jsou referenční architektury, technické specifikace nebo normy. Řešeními interoperability mohou být dále konkrétní služby a aplikace, jakož i zdokumentované technické součásti, jako je zdrojový kód, včetně artefaktů a modelů umělé inteligence, pokud se zabývají právními, organizačními, sémantickými nebo technickými aspekty přeshraniční interoperability. Potřeba přeshraničních digitálních interakcí roste, což vyžaduje řešení, která tuto potřebu dokážou naplnit. Záměrem tohoto nařízení je usnadnit a podpořit výměnu mezi všemi úrovněmi veřejné správy, překonat přeshraniční překážky a administrativní zátěž, a tím zvýšit efektivnost veřejných služeb v celé Unii.

(13)

Interoperabilita usnadňuje úspěšné provádění politik, zejména těch, které jsou silně propojeny s veřejným sektorem, jako je spravedlnost a vnitřní věci, daně a cla, doprava, energetika, zdravotnictví, zemědělství a zaměstnanost, ale i regulaci v oblasti podnikání a průmyslu. Nahlížení na interoperabilitu jen z hlediska jednoho odvětví je však spojeno s rizikem, že přijetí odlišných nebo neslučitelných řešení na vnitrostátní nebo odvětvové úrovni povede ke vzniku nových elektronických překážek, které budou bránit řádnému fungování vnitřního trhu a související svobodě pohybu. Kromě toho hrozí, že bude narušena otevřenost a konkurenceschopnost trhů a poskytování služeb obecného zájmu pro občany a podniky. Proto by toto nařízení mělo rovněž usnadňovat, podporovat a uplatňovat meziodvětvovou interoperabilitu, a tím podporovat odstraňování překážek, neslučitelnosti a roztříštěnosti digitálních veřejných služeb.

(14)

Aby se zabránilo roztříštěnosti v oblasti interoperability v Unii, je třeba v Unii prosazovat společnou koncepci interoperability a holistický přístup k řešením interoperability. Strukturovaná spolupráce by měla podporovat opatření na podporu vytváření politiky připravenosti na digitalizaci a politiky interoperability již od fáze návrhu. Dále by měla podporovat efektivní řízení a využívání infrastruktur digitálních služeb a jejich příslušných složek ze strany subjektů Unie a subjektů veřejného sektoru, což umožní zřízení a provozování udržitelných a efektivních veřejných služeb s cílem zajistit přístupnost až do nejnižší úrovně správního členění.

(15)

Subjekty Unie a subjekty veřejného sektoru mohou zavést závazné požadavky na transevropské digitální veřejné služby. Aby bylo zajištěno, že si tyto služby budou moci vyměňovat údaje přes hranice, měl by být zaveden mechanismus, který umožní odhalit právní, organizační, sémantické a technické překážky přeshraniční interoperability (dále jen „posouzení interoperability“). Tento mechanismus by měl zajistit náležité zohlednění aspektů přeshraniční interoperability ve všech rozhodnutích, která mohou mít dopad na koncipování těchto služeb.

(16)

Pro zavedení závazných požadavků na transevropské digitální veřejné služby je důležité zaměřit se v procesu tvorby politiky co nejdříve na aspekt interoperability v souladu se zásadou „digitalizace jako standard“ a přístupem „interoperabilita již od fáze návrhu“. Subjekty Unie nebo subjekty veřejného sektoru, které mají v úmyslu stanovit závazné požadavky na jednu nebo více transevropských digitálních veřejných služeb, jež mají dopad na přeshraniční interoperabilitu, například v průběhu digitalizace klíčových veřejných služeb podle rozhodnutí (EU) 2022/2481, by proto měly provést posouzení interoperability. Pro zajištění účinnosti a účelnosti tohoto úkolu může členský stát rozhodnout o vnitřních zdrojích a spolupráci mezi svými subjekty veřejného sektoru, které jsou nezbytné pro podporu provádění posouzení interoperability.

(17)

Posouzení interoperability je nezbytné k pochopení rozsahu dopadu plánovaných požadavků a k navržení opatření k využití přínosů a k řešení případných nákladů. V situacích, kdy posouzení interoperability není povinné, by měl mít subjekt Unie nebo subjekt veřejného sektoru možnost rozhodnout se provést posouzení interoperability na dobrovolném základě. Toto nařízení proto podporuje interoperabilitu jako takovou.

(18)

Závazné požadavky zahrnují jakékoli povinnosti, zákazy, podmínky, kritéria nebo omezení právní, organizační, sémantické nebo technické povahy v rámci právního nebo správního předpisu, smlouvy, výzvy k podávání nabídek nebo jiného úředního dokumentu. Závazné požadavky ovlivňují způsob, jakým jsou transevropské digitální veřejné služby a jejich sítě a informační systémy používané k jejich poskytování koncipovány, zadávány, vyvíjeny a realizovány, čímž ovlivňují příchozí nebo odchozí datové toky těchto služeb. Úkoly, jako je vývojová údržba nezavádějící podstatné změny, bezpečnostní nebo technické aktualizace nebo prosté pořízení standardního vybavení informačních a komunikačních technologií (IKT), však obvykle nemají vliv na přeshraniční interoperabilitu transevropských digitálních veřejných služeb, a nevedou proto k povinnému posouzení interoperability ve smyslu tohoto nařízení.

(19)

Přístup k provádění posouzení interoperability by měl být přiměřený a různý podle úrovně a rozsahu, v jakém se provádí. Za určitých okolností může být rozumné a hospodárné, aby byl předmět posouzení interoperability širší než jen jeden projekt, například když subjekty veřejného sektoru zamýšlejí vytvořit společnou platformu pro aplikace nebo zpracování. V takových případech je třeba důrazně doporučit, aby posouzení interoperability šlo nad rámec dosažení cílů Interoperabilní Evropy vstříc úplnému zavedení interoperability. Podobně by požadavky na posuzování interoperability prováděné na úrovni realizace jednotlivých projektů, například v rámci místního orgánu, měly být pragmatické a měly by umožňovat úzké zaměření s ohledem na skutečnost, že širších přínosů posouzení interoperability se obvykle dosahuje v raných fázích koncipování politik a vývoje referenční architektury, specifikací a norem. Sbor by měl při přijímání pokynů k obsahu posouzení interoperability zohlednit mimo jiné kapacitu regionálních a místních subjektů veřejného sektoru a zabránit vzniku nadměrné administrativní zátěže.

(20)

Při konzultacích s přímo dotčenými osobami nebo jejich zástupci by měl mít subjekt Unie nebo subjekt veřejného sektoru možnost využívat zavedené konzultační postupy a aktuální údaje.

(21)

Posouzení interoperability by mělo vyhodnotit dopady plánovaných závazných požadavků na transevropské digitální veřejné služby na přeshraniční interoperabilitu, například s ohledem na původ, povahu, zvláštnosti a rozsah těchto dopadů. Výsledek tohoto posouzení by měl být zohledněn při stanovení vhodných opatření, která je třeba přijmout za účelem zavedení nebo změny závazných požadavků na transevropské digitální veřejné služby.

(22)

Subjekt Unie nebo subjekt veřejného sektoru by měly zveřejnit zprávu o výsledku posouzení interoperability na veřejném místě určeném příslušnými vnitrostátními orgány nebo v případě subjektů Unie koordinátory interoperability, a to alespoň na úřední internetové stránce ve strojově čitelném formátu. Zveřejnění zprávy by nemělo ohrozit práva duševního vlastnictví ani obchodní tajemství a mělo by být omezeno, je-li to odůvodněno veřejným pořádkem nebo bezpečností. Měla by být dodržována ustanovení práva Unie upravující ochranu osobních údajů. Subjekt Unie nebo subjekt veřejného sektoru by měly výsledek posouzení interoperability elektronicky sdílet se sborem. Na tomto základě by měl sbor provádět analýzy a předkládat návrhy na zlepšení přeshraniční interoperability transevropských digitálních veřejných služeb. Návrhy sboru by měly být zveřejněny na portálu Interoperabilní Evropa.

(23)

Je třeba sestavit společný kontrolní seznam pro zprávy o posouzení interoperability, aby se usnadnilo plnění úkolů subjektů Unie a subjektů veřejného sektoru při provádění těchto posouzení a aby sbor mohl na základě jejich výsledků vyvodit doporučení ke zlepšení přeshraniční interoperability. Zpráva obsahující výsledek procesu posouzení interoperability by proto měla shrnovat dopady posuzovaného požadavku na právní, organizační, sémantický, technický a správní rozměr přeshraniční interoperability spolu s typem řešení pro Interoperabilní Evropu používaného k řešení těchto dopadů, jakož i zbývající překážky, které ještě řešeny nejsou. Použití tohoto společného kontrolního seznamu by mělo být dále vysvětleno v pokynech přijatých sborem.

(24)

Komise by měla poskytnout uživatelsky vstřícné prostředky pro řešení a předávání výsledků posouzení, a to i ve strojově čitelném formátu. Online nástroj pro zprávy o posouzení interoperability by měl sloužit k zajištění jednoduchého a uživatelsky vstřícného rozhraní pro vypracovávání a zveřejňování těchto zpráv. Standardizovaný výstup zpráv ve strojově čitelném formátu by mohl být využit pro účely monitorování. Tento nástroj by měl rovněž usnadňovat strojový překlad a měl by být začleněn do portálu Interoperabilní Evropa. V zájmu podpory interoperability a bezproblémové integrace by měl online nástroj také přijmout model otevřených dat odvozený ze společného kontrolního seznamu pro zprávy o posouzení interoperability a být s tímto modelem v souladu. Zásadní význam má také zajištění rozhraní pro programování aplikací, které umožňuje začlenění nástroje do stávajících platforem pro podávání zpráv, čímž se maximalizuje užitečnost a efektivnost pro všechny zúčastněné strany. Používání online nástroje by sice mělo být dobrovolné, ale předložením nezbytných údajů a umožněním jejich zveřejnění na portálu Interoperabilní Evropa by se povinnost subjektu Unie nebo subjektu veřejného sektoru zveřejnit zprávu obsahující výsledek posouzení interoperability na veřejném místě měla považovat za splněnou.

(25)

Subjekty Unie nebo subjekty veřejného sektoru, které hledají řešení interoperability, by měly mít možnost vyžádat si od jiných subjektů Unie nebo subjektů veřejného sektoru řešení interoperability, která tyto subjekty používají, jako jsou osvědčené postupy, specifikace a softwarový kód, spolu se související dokumentací. Sdílení by se mělo stát standardem. Kromě toho by subjekty Unie nebo subjekty veřejného sektoru měly usilovat o vývoj nových řešení interoperability nebo o další rozvoj stávajících řešení interoperability. Přitom by měly upřednostňovat řešení, která nezahrnují restriktivní licenční podmínky, jsou-li tato řešení rovnocenná. Sdílení řešení interoperability by nicméně nemělo být chápáno jako požadavek, aby se subjekty Unie a subjekty veřejného sektoru vzdaly svých práv duševního vlastnictví.

(26)

Pokud orgány veřejné správy sdílejí svá řešení s jinými orgány veřejné správy nebo s veřejností, jednají ve veřejném zájmu. Ještě důležitější je to u inovativních technologií. Například díky otevřenému zdrojovému kódu jsou algoritmy transparentní a jsou tak umožněny nezávislé audity a reprodukovatelné stavební prvky. Sdílení řešení interoperability mezi orgány veřejné správy by mělo vytvořit podmínky pro vytvoření otevřeného ekosystému digitálních technologií pro veřejný sektor, což může přinést řadu výhod.

(27)

Při sledování soudržnosti doporučených řešení interoperability a navrhování opatření k zajištění jejich kompatibility se stávajícími řešeními, která mají společný účel, by měl sbor zohlednit zastarávání řešení.

(28)

Evropský rámec interoperability by měl zajišťovat soudržnost a být uznáván jako jednotný referenční rámec pro přístup Unie k interoperabilitě v odvětví veřejných služeb. Kromě toho mohou řešit potřeby konkrétních odvětví, oblastí nebo správních úrovní specializované rámce interoperability. Tyto rámce, které jsou nezávazné, by měly dále podporovat zavádění řešení interoperability a přístup „interoperabilita již od fáze návrhu“.

(29)

Evropský rámec interoperability by měl mimo jiné podporovat zásadu mnohojazyčnosti ve veřejném sektoru.

(30)

Evropský rámec interoperability by měl být vyvíjen sborem. Sbor by měl být složen z jednoho zástupce za každý členský stát a z jednoho zástupce Komise. Členské státy společně s Komisí tak budou v centru vývoje a provádění Evropského rámce interoperability. V případě potřeby by měl sbor Evropský rámec interoperability aktualizovat.

(31)

Specializované rámce interoperability vydané jako doplněk k Evropskému rámci interoperability by měly zohledňovat stávající odvětvové rámce vytvořené na úrovni Unie, například v odvětví zdravotnictví, a neměly by je ovlivňovat.

(32)

Interoperabilita je přímo spojena s otevřenými specifikacemi a normami a je závislá na jejich používání. Veřejný sektor Unie by proto měl mít možnost dohodnout se na průřezových otevřených specifikacích a dalších řešeních na podporu interoperability. Nový rámec by měl stanovit jasný postup pro vytváření a podporu doporučených dohodnutých řešení interoperability v budoucnosti, která by nesla označení „řešení pro Interoperabilní Evropu“. Tímto způsobem bude mít veřejný sektor koordinovanější hlas, kterým učiní z potřeb veřejného sektoru a veřejných hodnot předmět širších diskusí. Sbor by se měl dohodnout na obecných kritériích, která by tato řešení měla splňovat. Sbor by měl mít možnost svá doporučení vzít zpět. Pokud sbor vezme svá doporučení zpět, mělo by být označení „řešení pro Interoperabilní Evropu“ z příslušných řešení interoperability odstraněno a řešení interoperability by v případě potřeby mohla být z portálu Interoperabilní Evropa vymazána.

(33)

Mnoho specifikací interoperability používaných veřejným sektorem by mohlo být odvozeno ze stávajících právních předpisů Unie. Proto je nutné vytvořit vazbu mezi všemi specifikacemi pro transevropské digitální veřejné služby, které jsou podle právních předpisů Unie povinné. Pro prováděcí orgány není vždy snadné najít požadavky v nejnovějším a strojově čitelném formátu. Jednotné kontaktní místo v podobě portálu Interoperabilní Evropa a jasná pravidla pro metadata informací týkajících se těchto požadavků mají subjektům veřejného sektoru pomoci zajistit, aby jejich infrastruktury digitálních služeb byly v souladu se stávajícími i budoucími pravidly.

(34)

Portál Interoperabilní Evropa by měl být vyvinut na základě stávajících iniciativ a zřízen jako snadno přístupný referenční rámec pro řešení interoperability, posuzování, znalosti a komunity. Portál Interoperabilní Evropa by měl sloužit jako propojení na oficiální zdroje a měl by být otevřen podnětům od Sdružení pro Interoperabilní Evropu zřízeného tímto nařízením.

(35)

Portál Interoperabilní Evropa by měl zpřístupnit řešení interoperability, která se řídí zásadami Evropského rámce interoperability, jako je otevřenost, přístupnost, technická neutralita, opakovaná použitelnost, bezpečnost a soukromí, a měl by umožňovat vyhledávání těchto řešení. Mělo by se jasně rozlišovat mezi řešeními pro Interoperabilní Evropu doporučenými sborem a ostatními řešeními interoperability, jako jsou řešení, která jsou proaktivně sdílena pro opakované použití orgány veřejné správy, řešení spojená s politikami Unie a příslušná řešení z vnitrostátních portálů. Příklady použití by mělo být možné na portálu Interoperabilní Evropa vyhledávat podle země nebo podle typu veřejné služby, kterou podporují. Způsob kategorizace řešení na portálu Interoperabilní Evropa by měl být konzultován se sborem.

(36)

Vzhledem k tomu, že otevřený zdrojový kód umožňuje uživatelům aktivně posuzovat a kontrolovat interoperabilitu a bezpečnost řešení, je důležité, aby otevřený zdrojový kód podporoval zavádění řešení interoperability. V této souvislosti by se mělo podporovat používání licencí s otevřeným zdrojovým kódem s cílem zvýšit právní jasnost a vzájemné uznávání licencí v členských státech. Prostřednictvím veřejné licence Evropské unie (dále jen „EUPL“) již Komise poskytuje řešení pro takové udělování licencí. Portály členských států shromažďující řešení s otevřeným zdrojovým kódem, které jsou propojeny s portálem Interoperabilní Evropa, by měly umožňovat používání EUPL, přičemž není vyloučena možnost, aby tyto portály mohly umožňovat použití jiných licencí s otevřeným zdrojovým kódem.

(37)

V současné době jsou elektronicky poskytované nebo spravované veřejné služby Unie často závislé na poskytovatelích mimo Unii. Strategickým zájmem Unie je zajistit, aby si zachovala a rozvíjela základní technologické kapacity pro zabezpečení svého jednotného digitálního trhu, a zejména pro zajištění poskytování služeb, ochranu kritických sítí a informačních systémů a poskytování klíčových veřejných služeb. Podpůrná opatření pro Interoperabilní Evropu by měla pomoci veřejné správě, aby se rozvíjela a byla schopna začlenit nové úkoly a nové oblasti do přeshraničních souvislostí. Interoperabilita je podmínkou pro to, aby nedošlo k technologické závislosti, přičemž umožňuje technický rozvoj a podporuje inovace, což by mělo zvýšit globální konkurenceschopnost Unie a její odolnost a otevřenou strategickou autonomii.

(38)

Je nezbytné zřídit správní mechanismus, který usnadní provádění politik Unie způsobem, jenž zajistí interoperabilitu. Tento mechanismus by se měl zaměřit na interoperabilní digitální provádění politik poté, co byly přijaty ve formě právních aktů, a měl by sloužit k rozvoji řešení interoperability na základě potřeb. Měl by podporovat subjekty veřejného sektoru. Projekty na podporu provádění politiky, které mají podpořit subjekty veřejného sektoru, by měl Komisi navrhovat sbor a Komise by měla rozhodovat o jejich zavedení, s náležitým ohledem na případnou potřebu neoficiálních, strojově proveditelných verzí politiky, jako jsou referenční prováděcí modely nebo kód, které lze opakovaně použít na všech úrovních veřejné správy.

(39)

Všechny úrovně veřejné správy by měly při navrhování, vývoji a provozování veřejných služeb spolupracovat s inovativními organizacemi, včetně podniků a neziskových subjektů. Podpora technologické spolupráce mezi subjekty veřejného a soukromého sektoru podporující digitální transformaci veřejného sektoru (dále jen „GovTech“) a mezi subjekty veřejného sektoru, výzkumnými a vzdělávacími institucemi, začínajícími a inovativními malými a středními podniky a organizacemi občanské společnosti (dále jen „CivicTech“) je účinným prostředkem k podpoře inovací ve veřejném sektoru, flexibility a propagace využívání nástrojů interoperability mezi soukromým a veřejným sektorem. Podpora otevřeného ekosystému GovTech v Unii, který sdružuje veřejné a soukromé subjekty přes hranice a zahrnuje různé úrovně veřejné správy, by měla umožnit rozvoj inovativních iniciativ zaměřených na navrhování a zavádění řešení interoperability v oblasti GovTech.

(40)

Přeshraniční určení společných inovačních potřeb a priorit a zaměření společného úsilí v oblasti GovTech a experimentování by pomohlo subjektům veřejného sektoru v rámci Unie sdílet rizika, získané zkušenosti a výsledky inovačních opatření. Tyto činnosti budou využívat zejména široké základny začínajících a malých a středních podniků v oblasti technologií v Unii. Úspěšné projekty v oblasti GovTech a inovační opatření, jež byla testována v rámci inovačních opatření Interoperabilní Evropy, by měly pomoci rozšířit nástroje v oblasti GovTech a řešení interoperability pro opakované použití.

(41)

Opatření na podporu Interoperabilní Evropy by mohla těžit z bezpečného prostoru pro experimentování a zároveň zajistit zodpovědné inovace a začlenění vhodných opatření ke zmírnění rizik a záruk. Aby byl zajištěn právní rámec, který je vstřícný k inovacím, schopný obstát v budoucnosti a odolný vůči narušení, mělo by být umožněno provádět tyto projekty v regulačních pískovištích pro interoperabilitu. Regulační pískoviště pro interoperabilitu by měla sestávat z kontrolovaných testovacích prostředí, která usnadňují vývoj a testování inovativních řešení předtím, než jsou tato řešení integrována do sítí a informačních systémů veřejného sektoru. Cílem zřízení regulačních pískovišť pro interoperabilitu by mělo být podpořit interoperabilitu prostřednictvím inovativních řešení, a to vytvořením kontrolovaného experimentálního a testovacího prostředí s cílem zajistit soulad řešení s tímto nařízením a dalšími příslušnými unijními a vnitrostátními právními předpisy, zvýšit právní jistotu inovátorů a příslušných orgánů a zlepšit chápání příležitostí, vznikajících rizik a dopadů nových řešení. Pro zajištění jednotného provádění v celé Unii a dosažení úspor z rozsahu je vhodné stanovit společná pravidla pro implementaci regulačních pískovišť pro interoperabilitu. Evropský inspektor ochrany údajů má pravomoc ukládat subjektům Unie v souvislosti s regulačními pískovišti pro interoperabilitu správní pokutu podle čl. 58 odst. 2 písm. i) nařízení (EU) 2018/1725.

(42)

Je nezbytné stanovit pravidla pro použití osobních údajů, které byly shromážděny pro jiné účely, a to s cílem vývoje určitých řešení interoperability ve veřejném zájmu v rámci regulačního pískoviště pro interoperabilitu v souladu s čl. 6 odst. 4 nařízení (EU) 2016/679 a článkem 5 nařízení (EU) 2018/1725 a aniž je dotčen čl. 4 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 (10). Nadále platí veškeré ostatní povinnosti pro správce údajů a práva subjektů údajů podle nařízení (EU) 2016/679 a (EU) 2018/1725 a směrnice (EU) 2016/680. Toto nařízení zejména neposkytuje právní základ ve smyslu čl. 22 odst. 2 písm. b) nařízení (EU) 2016/679 nebo čl. 24 odst. 2 písm. b) nařízení (EU) 2018/1725. Cílem tohoto nařízení je pouze stanovit zpracování osobních údajů v rámci regulačního pískoviště pro interoperabilitu. Jakékoli jiné zpracování osobních údajů, které spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení, by vyžadovalo samostatný právní základ.

(43)

Aby se zvýšila transparentnost zpracování osobních údajů subjekty Unie a subjekty veřejného sektoru, měl by portál Interoperabilní Evropa poskytovat přístup k informacím o zpracování osobních údajů v rámci regulačních pískovišť pro interoperabilitu v souladu s nařízeními (EU) 2016/679 a (EU) 2018/1725.

(44)

Je třeba zlepšit porozumění otázkám interoperability, zejména mezi zaměstnanci veřejného sektoru. V tomto ohledu je klíčová průběžná odborná příprava, přičemž spolupráce a koordinace v této oblasti by měla být podporována. Kromě odborné přípravy týkající se řešení pro Interoperabilní Evropu by všechny iniciativy měly, kde je to vhodné, vycházet ze sdílení zkušeností a řešení a z výměny a podpory osvědčených postupů nebo by je měla tato sdílení a výměny doprovázet. Za tímto účelem by Komise měla vypracovat kurzy odborné přípravy a školicí materiály a podpořit rozvoj certifikačního programu týkajícího se otázek interoperability, aby podpořila osvědčené postupy, kvalifikaci lidských zdrojů a kulturu excelence. Komise by měla přispět ke zvýšení všeobecné dostupnosti a využívání odborné přípravy v oblasti interoperability veřejného sektoru na vnitrostátní, regionální a místní úrovni v souladu se strategiemi Unie pro digitální dovednosti. Komise a členské státy by měly podporovat budování kapacit, zejména v rámci veřejné správy, pokud jde o změnu kvalifikace a prohlubování dovedností potřebných pro provádění tohoto nařízení.

(45)

Pro vytvoření mechanismu usnadňujícího proces vzájemného učení mezi subjekty Unie a subjekty veřejného sektoru a sdílení osvědčených postupů při zavádění řešení pro Interoperabilní Evropu v členských státech je nezbytné přijmout ustanovení týkající se postupu vzájemného hodnocení. Vzájemná hodnocení by měla poskytnout cenné poznatky a doporučení pro subjekt veřejného sektoru, který je předmětem daného hodnocení. Zejména by mohla přispět k usnadnění přenosu technologií, nástrojů, opatření a postupů mezi účastníky vzájemného hodnocení. Vzájemná hodnocení by měla představovat funkční způsob, jak sdílet osvědčené postupy mezi členskými státy a subjekty Unie s různou úrovní vyspělosti v oblasti interoperability. Vzájemné hodnocení by mělo být možné provádět v případě potřeby na dobrovolném základě na žádost subjektu Unie nebo subjektu veřejného sektoru. Aby se zajistilo, že proces vzájemného hodnocení bude nákladově efektivní a přinese jasné a přesvědčivé výsledky, a aby se zároveň zabránilo zbytečné administrativní zátěži, měla by mít Komise možnost na základě vzniklých potřeb a po konzultaci se sborem přijmout pokyny k metodice a obsahu těchto vzájemných hodnocení.

(46)

Sbor by měl usnadňovat rozvoj obecného směřování strukturované spolupráce v rámci Interoperabilní Evropy při podpoře digitálního propojení a interoperability veřejných služeb v Unii a provádět dohled nad strategickými a prováděcími činnostmi souvisejícími s touto spoluprací. Sbor by měl plnit své úkoly s přihlédnutím k pravidlům přeshraniční interoperability a k již zavedeným řešením pro stávající sítě a informační systémy.

(47)

Byly zřízeny určité subjekty Unie, například Evropský sbor pro datové inovace a Rada pro evropský prostor pro zdravotní data, jejichž úkolem je mimo jiné zvyšovat interoperabilitu na úrovni konkrétních oblastí nebo politik. Žádný ze stávajících subjektů však nemá za úkol řešit závazné požadavky na transevropské digitální veřejné služby. Sbor by měl podporovat subjekty Unie, které pracují na politikách, akcích a řešeních týkajících se přeshraniční interoperability transevropských digitálních veřejných služeb, například v oblasti sémantické interoperability pro přenositelnost a opakované použití datových prostorů. Sbor by měl spolupracovat se všemi relevantními subjekty Unie s cílem zajistit soulad a synergie mezi opatřeními v oblasti přeshraniční interoperability a opatřeními v jednotlivých odvětvích. Za tímto účelem může Komise, jež předsedá sboru, přizvat odborníky se zvláštní způsobilostí v oblasti, která je na pořadu jednání, včetně zástupců regionálních a místních orgánů a komunit zabývajících se otevřeným zdrojovým kódem a normalizací.

(48)

Pokrok v interoperabilitě veřejného sektoru vyžaduje aktivní zapojení a angažovanost odborníků, odborníků z praxe, uživatelů a zainteresovaných občanů napříč členskými státy. Toto úsilí zahrnuje všechny úrovně veřejné správy, celostátní, regionální i místní, a podílejí se na něm mezinárodní partneři, výzkumné a vzdělávací instituce i relevantní komunity a soukromý sektor. Aby bylo možné využít jejich odborných znalostí, dovedností a kreativity, mělo by specializované fórum „Sdružení pro Interoperabilní Evropu“ pomoci sdílet zpětnou vazbu a uživatelské a provozní potřeby, určit oblasti dalšího rozvoje a priority spolupráce v oblasti interoperability v Unii. Založení Sdružení pro Interoperabilní Evropu by mělo podpořit koordinaci a spolupráci mezi strategickými a operativními klíčovými aktéry v oblasti interoperability.

(49)

Sdružení pro Interoperabilní Evropu by mělo být otevřené všem zúčastněným stranám. Přístup do Sdružení pro Interoperabilní Evropu by měl být co nejjednodušší, bez zbytečných překážek a administrativní zátěže. Sdružení pro Interoperabilní Evropu by mělo sdružovat veřejné a soukromé zúčastněné strany, včetně občanů, disponující odbornými znalostmi v oblasti přeshraniční interoperability, a pocházející z různých sfér činností, jako je například akademická sféra, výzkum a inovace, vzdělávání, normalizace a specifikace, podnikání a veřejná správa na všech úrovních. Měla by být podporována aktivní účast ve Sdružení pro Interoperabilní Evropu, včetně stanovení podpůrných opatření a možností financování.

(50)

S cílem zajistit účinné a účelné provádění tohoto nařízení je nezbytné určit příslušné vnitrostátní orgány, které budou za jeho provádění odpovědné. V mnohých členských státech již některé subjekty úlohu rozvíjení interoperability plní. Tyto subjekty by měly mít možnost převzít v souladu s tímto nařízením úlohu takového příslušného orgánu, a pokud existuje více než jeden příslušný vnitrostátní orgán, mělo by být z jejich řad určeno jednotné kontaktní místo.

(51)

Jako hlavní nástroj Unie pro koordinaci veřejných investic do řešení interoperability a stanovení plánu provádění tohoto nařízení by měla být vypracována agenda pro Interoperabilní Evropu. Měla by poskytovat ucelený přehled o možnostech a závazcích financování v dané oblasti a ve vhodných případech začlenit související programy Unie. Tato činnost by měla přispět k vytváření synergií a ke koordinaci finanční podpory související s rozvojem interoperability a k zamezení zdvojování činností na všech úrovních veřejné správy.

(52)

Měly by být shromažďovány informace, které budou sloužit jako vodítko pro účinné a účelné provádění tohoto nařízení, včetně informací na podporu práce sboru a podkladů pro hodnocení tohoto nařízení v souladu s interinstitucionální dohodou ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (11). Komise by proto měla provádět monitorování a hodnocení tohoto nařízení. Hodnocení by mělo být založeno na pěti kritériích, kterými jsou účinnost, účelnost, relevance, soudržnost a přidaná hodnota, se zvláštním zaměřením na dopad nařízení na přeshraniční interoperabilitu transevropských digitálních veřejných služeb jakožto faktor umožňující bezproblémové a přístupné digitální veřejné služby, snížení administrativní zátěže a potřebu dalších opatření a politik na úrovni Unie. Toto hodnocení by také mělo být podkladem pro posuzování dopadů možných dalších opatření. Komise by dále měla po konzultaci se sborem vypracovat metodiku, postup a ukazatele pro monitorování. Mechanismus monitorování by měl být koncipován tak, aby minimalizoval administrativní zátěž členských států co největším možným opakovaným využitím stávajících zdrojů údajů a vytvářením synergií se stávajícími monitorovacími mechanismy, jako je index digitální ekonomiky a společnosti, srovnávací zpráva k elektronické veřejné správě a trajektorie politického programu Digitální dekáda 2030, které byly stanoveny rozhodnutím (EU) 2022/2481.

(53)

Komise by měla předložit a prezentovat výroční zprávu o interoperabilitě v Unii Evropskému parlamentu a Radě. Tato zpráva by se měla zabývat pokrokem v přeshraniční interoperabilitě transevropských digitálních veřejných služeb, překážkami provádění a faktory posilujícími provádění a výsledky dosaženými v průběhu času v souladu s tématy monitorování uvedenými v tomto nařízení. V případě ukazatelů, u nichž údaje nejsou k dispozici, by členské státy měly tyto údaje včas poskytnout prostřednictvím sboru, aby bylo zajištěno účinné vypracování zprávy. Kvalita této zprávy závisí na včasné dostupnosti údajů.

(54)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provádění tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci ke stanovení pravidel a podmínek pro zřízení a fungování regulačních pískovišť pro interoperabilitu. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (12).

(55)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž posílit vnitřní trh podporou přeshraniční interoperability transevropských digitálních veřejných služeb, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej z důvodu jeho rozsahu a účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(56)

Uplatňování tohoto nařízení by mělo být odloženo o tři měsíce od data jeho vstupu v platnost, aby měly členské státy a subjekty Unie dostatek času se na jeho uplatňování připravit. Tato doba odloženého uplatňování je nezbytná pro zřízení sboru a Sdružení pro Interoperabilní Evropu a pro jmenování koordinátorů interoperability. Kromě toho by toto nařízení mělo členským státům a subjektům Unie poskytnout čas na přípravu účinného provádění posouzení interoperability a každému členskému státu čas na určení jednoho nebo více příslušných vnitrostátních orgánů a jednotného kontaktního místa. Ustanovení o posuzování interoperability, příslušných vnitrostátních orgánech a jednotných kontaktních místech by se proto měla použít devět měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost.

(57)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 42 odst. 1 nařízení (EU) 2018/1725 a dne 13. ledna 2023 vydal své stanovisko (13),