(EU) 2023/1115Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1115 ze dne 31. května 2023 o dodávání na trh Unie a vývozu z Unie některých komodit a produktů spojených s odlesňováním a znehodnocováním lesů a o zrušení nařízení (EU) č. 995/2010 (Text s významem pro EHP)

(1)

Lesy mají širokou škálu ekologických, hospodářských a sociálních přínosů, mimo jiné v podobě dřevařských a jiných výrobků a ekologických služeb nezbytných pro člověka, neboť se v nich nachází většina suchozemské biologické rozmanitosti Země. Udržují ekosystémové funkce, pomáhají chránit klimatický systém, poskytují čisté ovzduší a hrají zásadní roli při čištění vod a půd, jakož i při zadržování vody a doplňování jejích zásob. Rozsáhlé lesní plochy slouží jako zdroj vláhy a pomáhají předcházet desertifikaci kontinentálních oblastí. Lesy navíc poskytují obživu a příjmy přibližně jedné třetině světové populace a jejich ničení má vážné důsledky pro živobytí nejzranitelnějších lidí, včetně původních obyvatel a místních komunit, které na lesních ekosystémech silně závisí. Kromě toho odlesňování a znehodnocování lesů redukují naprosto nezbytné propady uhlíku. Odlesňování a znehodnocování lesů rovněž zvyšují pravděpodobnost kontaktu volně žijících zvířat s hospodářskými zvířaty a s lidmi, a tím i riziko šíření nových chorob a rizika nových epidemií a pandemií.

(2)

K odlesňování a znehodnocování lesů dochází znepokojivým tempem. Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) odhaduje, že v letech 1990 až 2020 na celém světě ubylo 420 milionů hektarů lesa, což znamená přibližně 10 % lesů zbývajících na světě a plochu větší než Evropská unie. Odlesňování a znehodnocování lesů jsou pak důležitými faktory globálního oteplování a úbytku biologické rozmanitosti – dvou největších ekologických problémů naší doby. Přesto svět nadále každoročně přichází o 10 milionů hektarů lesa. Na lesy má velký dopad rovněž změna klimatu, a má-li se v nadcházejících desetiletích zajistit adaptabilita a odolnost lesů, bude zapotřebí vyřešit mnoho výzev.

(3)

Odlesňování a znehodnocování lesů přispívají ke globální klimatické krizi mnoha způsoby. Především pak zvyšují emise skleníkových plynů prostřednictvím souvisejících lesních požárů, trvale odstraňují kapacity pro ukládání uhlíku, snižují odolnost dotčené oblasti vůči změně klimatu a podstatně omezují její biologickou rozmanitost a odolnost vůči chorobám a škodlivým organismům. Odlesňování je samo o sobě odpovědné za 11 % emisí skleníkových plynů, jak uvádí zvláštní zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) o změně klimatu a půdě z roku 2019.

(4)

Klimatická krize v celosvětovém měřítku vyvolává úbytek biologické rozmanitosti, a ten naopak prohlubuje změnu klimatu, takže tyto jevy jsou neoddělitelně spjaty, jak potvrdily nedávné studie. Biologická rozmanitost a zdravé ekosystémy mají zásadní význam pro rozvoj odolný vůči změně klimatu. Hmyz, ptáci a savci působí jako opylovači a přenašeči semen a mohou přímo nebo nepřímo napomáhat efektivnějšímu ukládání uhlíku. Lesy rovněž zajišťují nepřetržité doplňování vodních zdrojů a předcházení obdobím sucha a jejich škodlivým dopadům na místní komunity, včetně původních obyvatel. Drastické omezení odlesňování a znehodnocování lesů a systematická obnova lesů a dalších ekosystémů představují jedinou a největší příležitost ke zmírnění změny klimatu na základě přírodních zdrojů.

(5)

Biologická rozmanitost je nezbytná pro odolnost ekosystémů a jejich služby na místní i globální úrovni. Více než polovina celosvětového hrubého domácího produktu závisí na přírodě a službách, které příroda poskytuje. Každé ze tří zásadních hospodářských odvětví – stavebnictví, zemědělství a výroba potravin a nápojů – je na přírodě vysoce závislé. Úbytek biologické rozmanitosti ohrožuje udržitelné vodní cykly a potravinové systémy, což znamená riziko pro potravinové zabezpečení a výživu. Více než 75 % druhů celosvětových potravinářských plodin závisí na opylování živočichy. I některá průmyslová odvětví se opírají o genetickou rozmanitost a ekosystémové služby jakožto kritické vstupy pro výrobu, zejména v případě léčivých přípravků, včetně antimikrobiálních látek.

(6)

Změna klimatu, úbytek biologické rozmanitosti a odlesňování jsou v celosvětovém měřítku nanejvýš závažnými problémy, které ovlivňují přežití lidstva a trvalé podmínky pro život na Zemi. Urychlení změny klimatu, úbytku biologické rozmanitosti a znehodnocování životního prostředí spolu s hmatatelnými příklady jejich ničivých dopadů na přírodu, životní podmínky člověka a místní ekonomiky vedly k uznání zelené transformace jako určujícího cíle naší doby a záležitosti genderové a mezigenerační rovnosti.

(7)

Obránci lidských práv v oblasti životního prostředí, kteří usilují o ochranu a prosazování lidských práv souvisejících s životním prostředím, včetně přístupu k čisté vodě, ovzduší a půdě, jsou často terčem pronásledování a smrtících útoků. Tyto útoky v neúměrné míře postihují původní obyvatele. Podle zpráv z roku 2020 byla činnost více než dvou třetin obětí těchto útoků zaměřena na ochranu světových lesů před odlesňováním a průmyslovým rozvojem.

(8)

Významnou hybnou silou odlesňování a znehodnocování lesů v celosvětovém měřítku je spotřeba v Unii. V posouzení dopadu tohoto nařízení se odhadovalo, že bez vhodného regulačního zásahu se spotřeba v Unii, jakož i produkce pouhých šesti komodit (skot, kakao, káva, palma olejná, sója a dřevo), zvýší tak, že do roku 2030 způsobí ročně odlesnění přibližně 248 000 hektarů plochy.

(9)

Pokud jde o stav lesů v Unii, ve zprávě State of Europe’s Forests 2020 (Stav evropských lesů 2020) se uvádí, že mezi lety 1990 a 2020 rozloha lesů v Evropě vzrostla o 9 %, objem uhlíku uloženého v biomase se zvýšil o 50 % a dodávky dřeva vzrostly o 40 %. Původní a přirozeně se obnovující lesy jsou ohroženy mimo jiné intenzivním obhospodařováním a jejich jedinečná biologická rozmanitost a strukturální rysy jsou ohroženy. Kromě toho Evropská agentura pro životní prostředí konstatovala, že méně než 5 % evropských lesních oblastí je v současnosti považováno za nenarušené nebo původní, zatímco 10 % evropských lesních oblastí bylo klasifikováno jako intenzivně obhospodařované. Lesní ekosystémy se musí vyrovnávat s četnými tlaky způsobenými změnou klimatu, které sahají od extrémních vzorců počasí až po škodlivé organismy a činnosti související s člověkem, jež negativně ovlivňují ekosystémy a stanoviště. Vážný dopad na celá stanoviště mohou mít v důsledku holosečí a odstraňování mrtvého dřeva zejména intenzivně obhospodařované stejnověké lesy.

(10)

V roce 2019 přijala Komise několik iniciativ k řešení globálních ekologických krizí, včetně konkrétních opatření týkajících se odlesňování. Ve svém sdělení ze dne 23. července 2019 s názvem „Posílení opatření EU na ochranu a obnovu světových lesů“ (dále jen „sdělení o posílení opatření EU na ochranu a obnovu světových lesů“) Komise určila jako prioritu snížení dopadu spotřeby v Unii na půdu a podpořila spotřebu produktů v Unii z dodavatelských řetězců bez odlesňování. Ve svém sdělení ze dne 11. prosince 2019 s názvem „Zelená dohoda pro Evropu“ Komise vytyčila novou strategii růstu, jejímž cílem je transformovat Unii ve spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou efektivně využívající zdroje a vycházející z udržitelného volného obchodu založeného na pravidlech, která v roce 2050 nebude produkovat žádné emise skleníkových plynů, ve které bude hospodářský růst oddělen od využívání zdrojů a žádný člověk ani žádné místo nebudou opomenuti. Cílem uvedené strategie je chránit, zachovávat a posilovat přírodní kapitál Unie a chránit zdraví a blahobyt občanů a budoucích generací před environmentálními riziky a dopady. Zelená dohoda pro Evropu má také občanům a budoucím generacím zajistit mimo jiné čistý vzduch, čistou vodu, zdravou půdu a biologickou rozmanitost. Za tímto účelem sdělení Komise ze dne 20. května 2020 o strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 – Navrácení přírody do našeho života (dále jen „Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030“), sdělení Komise ze dne 20. května 2020 o strategii „Od zemědělce ke spotřebiteli“ pro spravedlivé, zdravé a ekologické potravinové systémy (dále jen „strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“ “), sdělení Komise ze dne 16. července 2021 o nové lesní strategii EU do roku 2030, sdělení Komise ze dne 12. května 2021 o Cestě ke zdravé planetě pro všechny a další relevantní strategie, jako je sdělení Komise z dne 30. června 2021 o dlouhodobé vizi pro venkovské oblasti EU – na cestě k posílenému, propojenému, odolnému a prosperujícímu venkovu do roku 2040, vypracované v rámci Zelené dohody pro Evropu, dále upozorňují na význam opatření pro ochranu a odolnost lesů. Zejména Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 si klade za cíl chránit přírodu a zvrátit degradaci ekosystémů. A konečně sdělení Komise ze dne 11. října 2018 o udržitelném biohospodářství pro Evropu: posílení vazby mezi hospodářstvím, společností a životním prostředím posiluje ochranu životního prostředí a ekosystémů a zároveň řeší rostoucí poptávku po potravinách, krmivech, energii, materiálech a produktech hledáním nových metod výroby a spotřeby.

(11)

Členské státy opakovaně vyjádřily své obavy týkající se přetrvávajícího odlesňování a znehodnocování lesů. Zdůraznily, že vzhledem k tomu, že současné politiky a opatření na celosvětové úrovni v oblasti ochrany, obnovy a udržitelného hospodaření v lesích nepostačují k zastavení odlesňování, znehodnocování lesů a úbytku biologické rozmanitosti, je zapotřebí posílené opatření Unie, jehož cílem je přispět účinněji k dosažení cílů udržitelného rozvoje v rámci Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 (dále jen „cíle udržitelného rozvoje“), kterou v roce 2015 přijaly všechny členské státy Organizace spojených národů (OSN). Rada konkrétně podpořila oznámení Komise obsažené v jejím sdělení o posílení opatření EU na ochranu a obnovu světových lesů, že Komise posoudí další regulační a neregulační opatření a předloží k nim návrhy. Unie a členské státy rovněž podpořily Desetiletí opatření OSN pro cíle udržitelného rozvoje, Desetiletí OSN pro obnovu ekosystémů a Desetiletí OSN pro rodinné zemědělství.

(12)

Evropský parlament zdůraznil, že pokračující ničení, znehodnocování a přeměna světových lesů a přírodních ekosystémů, jakož i porušování lidských práv jsou do značné míry spojeny s rozšiřováním zemědělské produkce – zejména s přeměnou lesů na zemědělskou půdu určenou k produkci řady vysoce žádaných komodit a produktů. Dne 22. října 2020 Evropský parlament přijal usnesení v souladu s článkem 225 Smlouvy o fungování Evropské unie, v němž Komisi požádal, aby na základě čl. 192 odst. 1 uvedené smlouvy předložila návrh „právního rámce EU pro zastavení a odvrácení globálního odlesňování na úrovni EU“ založeného na povinné náležité péči.

(13)

Boj proti odlesňování a znehodnocování lesů tvoří důležitou součást souboru opatření nutných ke snížení emisí skleníkových plynů a ke splnění závazků Unie v rámci Zelené dohody pro Evropu, jakož i Pařížské dohody přijaté v rámci Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (3) (dále jen „Pařížská dohoda“) a 8. akčního programu pro životní prostředí, který byl přijat rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/591 (4), a právně závazného závazku podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 (5) dosáhnout nejpozději do roku 2050 klimatické neutrality a do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů alespoň o 55 % ve srovnání s úrovní z roku 1990.

(14)

Boj proti odlesňování a znehodnocování lesů tvoří rovněž důležitou součást souboru opatření potřebných k boji proti úbytku biologické rozmanitosti a ke splnění závazků Unie v rámci Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti (6), Zelené dohody pro Evropu, Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 a souvisejících cílů Unie v oblasti obnovy přírody.

(15)

Původní lesy jsou jedinečné a nenahraditelné. Lesní plantáže a vysazené lesy mají ve srovnání s původními a přirozeně se obnovujícími lesy odlišné složení z hlediska biologické rozmanitosti a poskytují odlišné ekosystémové služby.

(16)

Rozšiřování zemědělství způsobuje téměř 90 % celosvětového odlesňování, přičemž více než polovina úbytku lesů je způsobena přeměnou lesa na ornou půdu, zatímco na pastvu dobytka připadá téměř 40 % úbytku lesů.

(17)

K odlesňování a znehodnocování lesů může přispívat produkce krmiv pro hospodářská zvířata. Řešit výzvy v oblasti životního prostředí a klimatu a předcházet odlesňování a znehodnocování lesů na celém světě je možno podporou alternativních a udržitelných zemědělských postupů. Tlak na půdu a zdroje lze snížit pobídkami umožňujícími osvojit si vyváženější, zdravější a výživnější stravování a udržitelnější životní styl.

(18)

V letech 1990 až 2008 Unie dovezla a spotřebovala jednu třetinu celosvětově obchodovaných zemědělských produktů spojených s odlesňováním. V uvedeném období na spotřebu v Unii připadalo 10 % celosvětového odlesňování spojeného s výrobou zboží nebo poskytováním služeb. Přestože relativní podíl spotřeby Unie klesá, její spotřeba je neúměrně velkým faktorem způsobujícím odlesňování. Unie by proto měla přijmout opatření k minimalizaci celosvětového odlesňování a znehodnocování lesů vyvolaného spotřebou určitých komodit a produktů v rámci Unie, a tím usilovat o snížení svého příspěvku k emisím skleníkových plynů a celosvětovému úbytku biologické rozmanitosti, jakož i podpořit udržitelné modely produkce a spotřeby v Unii a na celém světě. Aby měla co největší dopad, měla by se politika Unie zaměřit na ovlivňování celosvětového trhu, nikoli pouze na dodavatelské řetězce Unie. V tomto ohledu mají zásadní význam partnerství a účinná mezinárodní spolupráce, včetně dohod o volném obchodu, s producentskými a spotřebitelskými zeměmi.

(19)

Unie je odhodlána v celosvětovém měřítku prosazovat a provádět ambiciózní politiky v oblasti životního prostředí a klimatu v souladu s Listinou základních práv Evropské unie, zejména s jejím článkem 37, který stanoví, že vysoká úroveň ochrany životního prostředí a zvyšování jeho kvality mají být začleněny do politik Unie a zajištěny v souladu se zásadou udržitelného rozvoje. Jako součást vnějšího rozměru Zelené dohody pro Evropu by měla opatření podle tohoto nařízení zohledňovat význam stávajících celosvětových dohod, závazků a rámců, které přispívají ke snižování odlesňování a znehodnocování lesů, jako jsou strategický plán OSN pro lesy na období 2017–2030 a jeho globální cíle pro lesy, Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC) a Pařížská dohoda, Úmluva OSN o biologické rozmanitosti a její globální rámec pro biologickou rozmanitost po roce 2020, celosvětový strategický plán pro biologickou rozmanitost na období 2011–2020 a jeho cíle z Aiči v oblasti biologické rozmanitosti a Úmluva OSN o boji proti desertifikaci, jakož i mnohostranný rámec na podporu řešení základních příčin odlesňování a znehodnocování lesů, jako jsou cíle udržitelného rozvoje a Deklarace OSN o právech původních obyvatel.

(20)

Nezbytnou součástí cílů udržitelného rozvoje je zastavení odlesňování a obnova znehodnocených lesů. Toto nařízení by mělo přispět zejména ke splnění cílů týkajících se života na souši (cíl č. 15), klimatických opatření (cíl č. 13), odpovědné spotřeby a výroby (cíl č. 12), vymýcení hladu (cíl č. 2) a zdraví a kvality života (cíl č. 3). Relevantní dílčí cíl č. 15.2, kterým je do roku 2020 zastavit odlesňování, nebyl splněn, což zdůrazňuje naléhavost přijetí ambiciózních a účinných opatření.

(21)

Toto nařízení by mělo reagovat také na Newyorskou deklaraci o lesích, což je právně nezávazná politická deklarace, která podporuje celosvětový harmonogram pro snížení přirozeného úbytku lesů na polovinu do roku 2020 a pro úsilí o jeho ukončení do roku 2030. Deklaraci podpořily desítky vlád, mnoho největších světových společností a vlivné organizace občanské společnosti a původních obyvatel. Soukromý sektor v ní byl rovněž vyzván, aby nejpozději do roku 2020 splnil cíl odstranit odlesňování z produkce zemědělských komodit, jako jsou palmový olej, sója, papír a výrobky z hovězího masa, kterého se nepodařilo dosáhnout. Nařízení by navíc mělo přispět ke strategickému plánu OSN pro lesy na období 2017–2030, jehož globálním cílem č. 1 v oblasti lesů je zvrátit celosvětový úbytek lesních porostů prostřednictvím udržitelného obhospodařování lesů, včetně ochrany, obnovy, zalesňování a opětovného zalesňování, zintenzivnit snahu o předcházení znehodnocování lesů a přispět k celosvětové snaze o řízení změny klimatu.

(22)

Toto nařízení by mělo reagovat také na deklaraci světových vedoucích představitelů o lesích a využívání půdy z Glasgow, vydanou na konferenci OSN o změně klimatu v listopadu roku 2021, v níž se uznává, že „ke splnění našich cílů v oblasti využívání půdy, klimatu, biologické rozmanitosti a udržitelného rozvoje na globální i vnitrostátní úrovni budou zapotřebí další transformační opatření v propojených oblastech udržitelné výroby a spotřeby; rozvoje infrastruktury; obchodu, financí a investic a podpory pro drobné zemědělce, původní obyvatele a místní komunity“. Signatáři se zavázali, že budou společně usilovat o to, aby byl do roku 2030 zastaven a zvrácen úbytek lesů a znehodnocování půdy, a zdůraznili, že zesílí své společné úsilí o usnadnění politik v oblasti obchodu a rozvoje na mezinárodní i domácí úrovni, které podpoří udržitelný rozvoj a udržitelnou produkci a spotřebu komodit a které přinesou zemím vzájemný prospěch.

(23)

Jako člen Světové obchodní organizace se Unie zavázala prosazovat celosvětový, na pravidlech založený, otevřený, transparentní, předvídatelný, inkluzivní, nediskriminační a spravedlivý mnohostranný obchodní systém v jejím rámci, jakož i otevřenou, udržitelnou a sebevědomou obchodní politiku. Oblast působnosti tohoto nařízení by proto měla zahrnout komodity produkované a produkty vyráběné v Unii, jakož i komodity a produkty dovážené do Unie.

(24)

Výzvy, kterým svět čelí v souvislosti se změnou klimatu a úbytkem biologické rozmanitosti, lze řešit pouze globálními opatřeními. Unie by měla být silným globálním aktérem, který půjde příkladem a zároveň se ujme vedení v mezinárodní spolupráci s cílem vytvořit otevřený a spravedlivý mnohostranný systém, v němž bude udržitelný obchod fungovat jako jeden z klíčových faktorů umožňujících zelenou transformaci za účelem boje proti změně klimatu i zvrácení úbytku biologické rozmanitosti.

(25)

Toto nařízení také navazuje na sdělení Komise ze dne 22. června 2022 s názvem „Síla obchodních partnerství: společně za zelený a spravedlivý hospodářský růst“ a na sdělení Komise ze dne 18. února 2021 s názvem „Přezkum obchodní politiky – Otevřená, udržitelná a sebevědomá obchodní politika“, v nichž bylo uvedeno, že v souvislosti s novými vnitřními a vnějšími výzvami, a zejména s novým, udržitelnějším modelem růstu, jak jej definuje Zelená dohoda pro Evropu, a evropská digitální strategie, obsažená ve sdělení Komise ze dne 19. února 2020 s názvem „Formování digitální budoucnosti Evropy“, potřebuje Unie novou strategii obchodní politiky, která bude podporovat dosažení jejích cílů v oblasti vnitřní a vnější politiky a prosazovat větší udržitelnost v souladu s jejím závazkem plně provádět cíle udržitelného rozvoje. Je třeba, aby obchodní politika zcela plnila svou úlohu při oživení Unie po pandemii COVID-19 a při zelené a digitální transformaci ekonomiky a budování odolnější Unie ve světě.

(26)

V souladu se svým sdělením ze dne 22. června 2022 s názvem „Síla obchodních partnerství: společně za zelený a spravedlivý hospodářský růst“ Komise zintenzivňuje spolupráci s obchodními partnery s cílem podpořit dodržování souladu s mezinárodními pracovními a environmentálními normami. Uvedené sdělení předpokládá robustní kapitoly týkající se udržitelného rozvoje obsahující ustanovení o odlesňování a znehodnocování lesů. Plnění cílů tohoto nařízení bude doplněno zajišťováním toho, aby byly prosazovány stávající a uzavírány nové obchodní dohody obsahující takové kapitoly.

(27)

Toto nařízení by mělo doplnit další opatření navržená ve sdělení o posílení opatření EU na ochranu a obnovu světových lesů, a to zejména spolupráce s producentskými zeměmi a podpora těmto zemím při řešení základních příčin odlesňování, jako je nedostatečná správa, neúčinné prosazování práva a korupce, a posílení mezinárodní spolupráce s hlavními spotřebitelskými zeměmi, mimo jiné podporou obchodu s produkty, které nezpůsobují odlesňování, a přijímání obdobných opatření s cílem zamezit tomu, aby byly v těchto zemích uváděny na trh produkty pocházející z dodavatelských řetězců spojených s odlesňováním a znehodnocováním lesů.

(28)

Toto nařízení by mělo zohledňovat zásadu soudržnosti politik ve prospěch rozvoje a sloužit k podpoře a usnadňování spolupráce s rozvojovými zeměmi, zejména s nejméně rozvinutými zeměmi, mimo jiné i poskytováním technické a finanční pomoci tam, kde to bude možné a relevantní.

(29)

V koordinaci s členskými státy by Komise měla nadále spolupracovat s producentskými zeměmi a obecněji s mezinárodními organizacemi a orgány, jakož i s relevantními zúčastněnými stranami působícími v daném místě, a to prostřednictvím mnohostranných dialogů. Měla by posilovat svou podporu a pobídky, pokud jde o ochranu lesů a přechod k produkci nezpůsobující odlesňování, uznání a posílení úlohy a práv původních obyvatel, místních komunit, drobných zemědělců a mikropodniků a malých a středních podniků (dále jen „malé a střední podniky“), zlepšení správy a držby půdy, posílení prosazování práva a prosazování udržitelného obhospodařování lesů, a to s důrazem na lesnické postupy bližší přírodě, které budou vycházet z vědecky podložených ukazatelů a prahových hodnot, ekoturistiku, zemědělství odolné vůči změně klimatu, diverzifikaci, agroekologii a agrolesnictví. Při těchto činnostech by Komise měla plně uznávat úlohu a práva původních obyvatel a místních komunit při ochraně lesů a brát při tom ohled na zásadu svobodného, předběžného a informovaného souhlasu. Unie a členské státy by měly na základě zkušeností a poznatků získaných v rámci stávajících iniciativ usilovat o navázání partnerství s producentskými zeměmi, které o to požádají, a řešit globální výzvy a zároveň uspokojovat místní potřeby a věnovat pozornost problémům, kterým čelí drobní zemědělci, v souladu se sdělením o posílení opatření EU na ochranu a obnovu světových lesů. Partnerský přístup by měl producentským zemím a jejich částem pomoci při ochraně, obnově a udržitelném využívání lesů, a tím přispět k dosažení cíle tohoto nařízení, kterým je omezit odlesňování a znehodnocování lesů, a to i využíváním digitálních technologií a geoprostorových informací a budováním kapacit.

(30)

Hospodářské subjekty a obchodníci by měli být vázáni povinnostmi vyplývajícími z tohoto nařízení bez ohledu na to, zda se dodání na trh uskutečňuje tradičními nebo on-line prostředky. Toto nařízení by proto mělo zajistit, aby v každém dodavatelském řetězci existoval hospodářský subjekt ve smyslu tohoto nařízení, který je usazen v Unii a může nést odpovědnost v případě nesplnění povinností podle tohoto nařízení. Komise a členské státy by měly provádění tohoto nařízení sledovat a určit, zda bude digitální a technologický vývoj v budoucnu vyžadovat další specifikace nebo případně iniciativy.

(31)

Dalším důležitým opatřením oznámeným ve sdělení o posílení opatření EU na ochranu a obnovu světových lesů je zřízení střediska EU pro sledování odlesňování, znehodnocování lesů, změn světového lesního porostu a s nimi spojených faktorů (dále jen „středisko EU“), jehož činnost Komise zahájila za účelem lepšího sledování změn světového lesního porostu a souvisejících faktorů. Středisko EU by na základě stávajících monitorovacích nástrojů, včetně produktů programu Copernicus a dalších veřejně či soukromě dostupných zdrojů, mělo usnadnit veřejným subjektům, spotřebitelům a podnikům přístup k informacím o dodavatelských řetězcích a poskytnout snadno srozumitelné údaje a informace spojující odlesňování, znehodnocování lesů a změny světového lesního porostu s poptávkou Unie po komoditách a produktech a s unijním obchodem s nimi. Středisko EU by tak mělo podporovat provádění tohoto nařízení poskytováním vědeckých důkazů o celosvětovém odlesňování a znehodnocování lesů a souvisejícím obchodu. Středisko EU by mělo poskytovat mapy krajinného pokryvu, včetně časových řad od rozhodného dne stanoveného v tomto nařízení, a škálu tříd umožňujících zkoumat skladbu krajiny. Mělo by se podílet na vývoji systému včasného varování kombinujícího výzkumné a monitorovací kapacity. Pokud jde o toto nařízení, cílem systému včasného varování by mělo být, pokud to bude technicky proveditelné, stát se součástí platformy, která může příslušným orgánům, hospodářským subjektům, obchodníkům a dalším relevantním zúčastněným stranám poskytovat pomoc a zajišťovat průběžné monitorování a včasná oznámení o činnosti, která může způsobovat odlesňování nebo znehodnocování lesů. Tato platforma by měla začít fungovat co nejdříve. Středisko EU by mělo spolupracovat s příslušnými orgány, relevantními mezinárodními organizacemi a subjekty, výzkumnými ústavy, nevládními organizacemi, hospodářskými subjekty, obchodníky, třetími zeměmi a dalšími relevantními zúčastněnými stranami.

(32)

Stávající právní rámec Unie se zaměřuje na řešení nezákonné těžby dřeva a souvisejícího obchodu a nezabývá se přímo odlesňováním. Tento rámec tvoří nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 (7) a nařízení Rady (ES) č. 2173/2005 (8). Obě nařízení byla zhodnocena v rámci kontroly účelnosti, která zjistila, že ačkoli tyto předpisy mají pozitivní dopad na správu lesů, nebylo dosaženo cílů obou nařízení, totiž omezit nezákonnou těžbu dřeva a související obchod a snížit spotřebu nezákonně vytěženého dřeva v Unii, což vedlo k závěru, že zaměřit se pouze na zákonnost těženého dřeva ke splnění stanovených cílů nestačí.

(33)

Dostupné zprávy potvrzují, že značná část probíhajícího odlesňování je podle právních předpisů země produkce zákonná. Zpráva Iniciativy pro politiku, obchod a finance v oblasti lesnictví z května roku 2021 odhaduje, že v letech 2013 až 2019 bylo přibližně 30 % odlesňování za účelem komerčního zemědělství v tropických zemích v souladu se zákonem. Údaje, které jsou k dispozici, se zpravidla zaměřují na země se slabou správou věcí veřejných – celosvětový podíl nezákonného odlesňování by mohl být nižší, existují však jasné údaje, které naznačují, že nezohlednění odlesňování, které je v zemi produkce zákonné, narušuje účinnost politických opatření.

(34)

Posouzení dopadů možných politických opatření týkajících se řešení odlesňování a znehodnocování lesů vyvolaného Unií, závěry Rady ze dne 16. prosince 2019 a usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. října 2020 jasně konstatují potřebu stanovit odlesňování a znehodnocování lesů jakožto určující kritéria pro budoucí opatření Unie. Pokud by se kladl důraz pouze na zákonnost, mohlo by to s sebou nést riziko snížení standardů ochrany životního prostředí za účelem získání přístupu na trh. Nový právní rámec Unie by se proto měl zaměřit na zákonnost i na otázku toho, zda produkce relevantních komodit a výroba relevantních produktů nezpůsobuje odlesňování.

(35)

Definice výrazu „nezpůsobující odlesňování“ by měla být dostatečně široká, aby zahrnovala odlesňování i znehodnocování lesů, měla by poskytovat právní jasnost a měla by být měřitelná na základě kvantitativních, objektivních a mezinárodně uznávaných údajů.

(36)

Pro účely tohoto nařízení by měl být výraz „zemědělské využití“ definován jako využívání půdy pro účely zemědělství. Komise by měla vypracovat pokyny vyjasňující výklad této definice, zejména pokud jde o přeměnu lesa na nelesní půdu, jejímž účelem není zemědělské využití.

(37)

V souladu s definicemi FAO by agrolesnické systémy, včetně případů, kdy jsou plodiny pěstovány pod stromovým zápojem, jakož i agrisilvikulturní, silvopastorální a agrosilvopastorální systémy neměly být považovány za lesy, ale za zemědělské využití.

(38)

Nařízení by se mělo vztahovat na ty komodity, jejichž spotřeba v Unii je nejrelevantnější z hlediska faktorů způsobujících globální odlesňování a znehodnocování lesů a u nichž by intervence formou politiky Unie mohla zajistit nejvyšší přínosy na jednotku hodnoty obchodu. V rámci studie na podporu posouzení dopadů tohoto nařízení byl proveden rozsáhlý přezkum relevantní vědecké literatury, totiž primárních zdrojů, které odhadují dopad spotřeby Unie na celosvětové odlesňování a spojují tuto environmentální stopu s konkrétními komoditami, jenž byl podroben křížové kontrole prostřednictvím rozsáhlých konzultací se zúčastněnými stranami. Tento proces přinesl první seznam osmi komodit. Dřevo bylo do oblasti působnosti zahrnuto přímo, neboť se na ně již vztahovalo nařízení (EU) č. 995/2010. Podle nedávné výzkumné zprávy (9) použité pro analýzu efektivnosti představuje z celkového počtu osmi komodit analyzovaných v uvedené výzkumné zprávě největší podíl na odlesňování vyvolaném Unií sedm komodit: palma olejná (34,0 %), sója (32,8 %), dřevo (8,6 %), kakao (7,5 %), káva (7,0 %), skot (5,0 %) a kaučuk (3,4 %).

(39)

Má-li toto nařízení dosáhnout svých cílů, je důležité zajistit, aby krmiva, která se používají pro hospodářská zvířata spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení, nevedla k odlesňování. Hospodářské subjekty, které uvádějí na trh nebo vyvážejí relevantní produkty, jež obsahují skot nebo byly vyrobeny za použití skotu, který byl krmen relevantními produkty, jež obsahují jiné relevantní komodity či relevantní produkty nebo byly vyrobeny za jejich použití, by proto měly v rámci svého systému náležité péče zajistit, aby krmiva nezpůsobovala odlesňování. V takovém případě by se požadavky tohoto nařízení týkající se geolokalizace měly omezit na odkaz na zeměpisnou polohu každého ze zařízení, kde byl skot chován, a u krmiva samotného by žádné informace o geolokalizaci požadovány být neměly. Pokud příslušný orgán obdrží nebo se dozví relevantní informace, a to i na základě opodstatněných obav vyjádřených třetími stranami, že by mohlo existovat riziko, že dané krmivo není v souladu s tímto nařízením, měl by si o něm neprodleně vyžádat podrobné informace. Pokud byla u daného krmiva vykonána náležitá péče již na předchozím stupni dodavatelského řetězce, měly by hospodářské subjekty jako důkaz použít relevantní faktury, referenční čísla příslušných prohlášení o náležité péči nebo jakékoli jiné relevantní doklady o tom, že dané krmivo nezpůsobuje odlesňování, a mohlo by se od těchto subjektů vyžadovat, aby tyto důkazy na požádání zpřístupnily příslušným orgánům. Tyto důkazy by měly pokrývat celou délku života hospodářských zvířat, ne však déle než pět let.

(40)

S ohledem na to, že je třeba podpořit využívání recyklovaných relevantních komodit a relevantních produktů a že zahrnutím těchto komodit a produktů do oblasti působnosti tohoto nařízení by došlo k neúměrnému zatížení hospodářských subjektů, měly by být použité komodity a produkty, které již ukončily svůj životní cyklus a byly by jinak odstraněny jako odpad, ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES (10) vyňaty z oblasti působnosti tohoto nařízení. To by se však nemělo vztahovat na některé vedlejší produkty výroby.

(41)

Toto nařízení by mělo stanovit povinnosti týkající se relevantních komodit a relevantních produktů s cílem účinně bojovat proti odlesňování a znehodnocování lesů a podporovat dodavatelské řetězce nezpůsobující odlesňování, s přihlédnutím k ochraně lidských práv a práv původních obyvatel a místních komunit v Unii i ve třetích zemích.

(42)

Při posuzování rizika nesouladu relevantních komodit a relevantních produktů, které jsou určeny k uvedení na trh nebo k vývozu, by mělo být zohledněno porušování lidských práv spojené s odlesňováním nebo znehodnocováním lesů, včetně práv původních obyvatel, místních komunit a držitelů zvykových vlastnických práv.

(43)

Mnoho mezinárodních organizací a subjektů, například FAO, Mezivládní panel pro změnu klimatu, Program OSN pro životní prostředí a Mezinárodní unie pro ochranu přírody, vyvíjelo činnost v oblasti odlesňování a znehodnocování lesů a byly v ní i uzavřeny mezinárodní smlouvy, například Pařížská dohoda a Úmluva OSN o biologické rozmanitosti, a definice v tomto nařízení z této práce vycházejí.

(44)

Je nezbytné, aby se toto nařízení zabývalo rovněž otázkou znehodnocování lesů. Definice „znehodnocování lesů“ by měla vycházet z mezinárodně dohodnutých pojmů a měla by zajistit, aby hospodářské subjekty a příslušné orgány mohly snadno plnit související povinnosti. Tyto povinnosti by měly být funkčně měřitelné a ověřitelné, jakož i jasné a jednoznačné, tak aby poskytovaly právní jistotu. V této souvislosti by se toto nařízení mělo zaměřit na klíčové prvky znehodnocování lesů, které jsou měřitelné a ověřitelné a které jsou obzvláště důležité pro to, aby se zabránilo dopadům na životní prostředí, na základě nejnovějších vědeckých údajů. Za tímto účelem by definice znehodnocování lesů měla vycházet z mezinárodně dohodnutých pojmů, které definuje FAO. Měla by být přezkoumávána v souladu s tímto nařízením s cílem posoudit, zda by měla být rozšířena tak, aby zahrnovala širší škálu faktorů způsobujících znehodnocování lesů a lesních ekosystémů na celém světě, za účelem další podpory plnění environmentálních cílů tohoto nařízení, přičemž je třeba přihlédnout k pokroku dosaženému v mezinárodních jednáních o této záležitosti, jakož i k rozmanitosti lesních ekosystémů a postupů v oblasti lesnictví po celém světě. Tento přezkum by měl být prováděn na základě hloubkové analýzy v úzké spolupráci s členskými státy a po konzultaci s relevantními zúčastněnými stranami, mezinárodními organizacemi a subjekty a vědeckou obcí.

(45)

Toto nařízení by mělo zajistit náležitou rovnováhu mezi ochranou legitimních očekávání hospodářských subjektů a obchodníků, kteří uvádějí na trh relevantní komodity a relevantní produkty nebo je vyvážejí, při minimalizaci náhlého narušení dodavatelských řetězců na jedné straně a základním právem na ochranu životního prostředí, jak je stanoveno v článku 37 Listiny základních práv Evropské unie, na straně druhé. Za tímto účelem by měl být stanoven rozhodný den, který poskytne základ pro hodnocení toho, zda byla dotčená půda vystavena odlesňování nebo znehodnocování lesů, tak, aby žádné komodity a produkty spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení nemohly být uvedeny na trh nebo vyvezeny, pokud byly vyprodukovány a vyrobeny na půdě, kde po uvedeném dni došlo k odlesňování nebo znehodnocování lesů.

(46)

Rozhodný den by měl odpovídat stávajícím mezinárodním závazkům stanoveným v cílech udržitelného rozvoje a v Newyorské deklaraci o lesích, které usilují o zastavení odlesňování, obnovu znehodnocených lesů a podstatné zvýšení zalesňování a opětovného zalesňování na celém světě do roku 2020, a proto by měl být stanoven na 31. prosince 2020. Tento den je rovněž v souladu s oznámením záměru Komise bojovat proti odlesňování, učiněném ve sdělení o posílení opatření EU na ochranu a obnovu světových lesů, v Zelené dohodě pro Evropu, ve Strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 a ve strategii „Od zemědělce ke spotřebiteli“. V souladu se zásadou předběžné opatrnosti rozhodný den uvedený v návrhu Komise na toto nařízení předchází dni vstupu tohoto nařízení v platnost. Byl zvolen s cílem předejít očekávanému urychlení činností vedoucích k odlesňování a znehodnocování lesů v době mezi oznámením tohoto dne v návrhu Komise a dnem vstupu tohoto nařízení v platnost. Toto nařízení by mělo uznat sledovaný environmentální cíl a potvrdit navržený rozhodný den, aby se zajistilo, že producentům a hospodářským subjektům, kteří během jednání o tomto nařízení způsobovali odlesňování a znehodnocování lesů, nebude povoleno uvést dotčené relevantní komodity a relevantní produkty na trh ani je vyvézt.

(47)

Omezení týkající se výkonu základních práv a ochrany legitimních očekávání hospodářských subjektů a obchodníků vyplývajících z volby rozhodného dne by měla být přiměřená a nezbytně nutná pro sledování cíle obecného zájmu spočívajícího v ochraně životního prostředí. Aby přispělo k dosažení tohoto cíle, nemělo by se toto nařízení vztahovat na relevantní komodity vyprodukované a relevantní produkty vyrobené přede dnem jeho vstupu v platnost. Odložené uplatňování ustanovení tohoto nařízení upravujících povinnosti hospodářských subjektů a obchodníků, kteří hodlají uvést relevantní komodity a relevantní produkty na trh nebo je vyvézt, jim rovněž poskytuje přiměřenou dobu na to, aby se přizpůsobili novým požadavkům tohoto nařízení.

(48)

S cílem posílit příspěvek Unie k zastavení odlesňování a znehodnocování lesů a zajistit, aby relevantní produkty z dodavatelských řetězců souvisejících s odlesňováním a znehodnocováním lesů nebyly uváděny na trh ani vyváženy, měly by být relevantní produkty uváděny nebo dodávány na trh nebo vyváženy, pouze pokud nezpůsobují odlesňování a byly vyrobeny v souladu s příslušnými právními předpisy země produkce. K potvrzení toho, že tato podmínka je splněna, by k uvedeným komoditám a produktům mělo být vždy připojeno prohlášení o náležité péči.

(49)

Na základě systémového přístupu by hospodářské subjekty měly přijmout vhodná opatření s cílem zajistit, aby relevantní produkty, které hodlají uvést na trh, splňují požadavky tohoto nařízení týkající se původu nezpůsobujícího odlesňování a zákonnosti. Za tímto účelem by hospodářské subjekty měly zavést a uplatňovat systémy náležité péče. Ty by měly zahrnovat tři prvky, totiž požadavky na informace, posouzení rizik a opatření ke zmírnění rizik, doplněné o oznamovací povinnosti. Systémy náležité péče by měly být navrženy tak, aby poskytovaly přístup k informacím o zdrojích a dodavatelích komodit a produktů uváděných na trh, včetně informací, které prokazují, že nedošlo k odlesňování ani znehodnocování lesů a že byly splněny požadavky na zákonnost, mimo jiné na základě identifikace země produkce nebo jejích částí, včetně geolokačních souřadnic příslušných pozemků. Tyto geolokační souřadnice, které vycházejí z určení času, polohy nebo pozorování Země, by mohly využívat družicová data a služby poskytované v rámci kosmického programu Unie (EGNOS/Galileo a Copernicus). Na základě těchto informací by hospodářské subjekty měly provádět posouzení rizik. Pokud je zjištěno riziko, měly by je hospodářské subjekty zmírnit, aby dosáhly žádného nebo jen zanedbatelného rizika. Hospodářský subjekt by měl smět uvést relevantní produkty na trh nebo je vyvézt, pouze pokud po vykonání náležité péče dospěje k závěru, že neexistuje žádné nebo existuje jen zanedbatelné riziko, že relevantní produkty nejsou v souladu s tímto nařízením.

(50)

Při získávání produktů by mělo být vyvinuto přiměřené úsilí o zajištění toho, aby byla producentům, zejména drobným zemědělcům, zaplacena spravedlivá cena umožňující vydělávat důstojný příjem a účinně řešit chudobu, která je jednou ze základních příčin odlesňování.

(51)

Hospodářské subjekty by měly formálně převzít odpovědnost za soulad relevantních produktů, které hodlají uvést na trh nebo vyvézt, s předpisy tím, že zpřístupní prohlášení o náležité péči. Toto nařízení by mělo stanovit vzor takových prohlášení. Předpokládá se, že prohlášení o náležité péči usnadní příslušným orgánům a soudům prosazování tohoto nařízení a zvýší jeho dodržování hospodářskými subjekty.

(52)

Aby bylo možné uznat osvědčené postupy, mohly by být v rámci postupu posouzení rizik použity certifikace nebo jiné režimy ověřování třetí stranou třetí stranou. Ty by však neměly nahrazovat odpovědnost hospodářského subjektu, pokud jde o náležitou péči.

(53)

Obchodníci by měli nést odpovědnost za shromažďování a uchovávání informací pro zajištění transparentnost dodavatelského řetězce relevantních produktů, které dodávají na trh. Obchodníci, kteří nejsou malými a středními podniky, mají významný vliv na dodavatelské řetězce a hrají důležitou roli při zajišťování toho, aby dodavatelské řetězce nezpůsobovaly odlesňování. Měli by proto mít stejné povinnosti jako hospodářské subjekty, odpovídat za soulad relevantních produktů s tímto nařízením a před dodáním relevantních produktů na trh zajistit, aby vykonali náležitou péči v souladu s tímto nařízením a dospěli k závěru, že neexistuje žádné riziko nebo existuje pouze zanedbatelné riziko, že relevantní produkty nejsou v souladu s tímto nařízením.

(54)

S cílem podpořit transparentnost a usnadnit prosazování by měly hospodářské subjekty, které nejsou malými a středními podniky, včetně mikropodniků, ani fyzickými osobami, každoročně podávat veřejné zprávy o svém systému náležité péče, včetně kroků přijatých k plnění svých povinností.

(55)

Hospodářské subjekty by měly mít možnost obdržet od zainteresovaných stran vyjádření opodstatněných obav, a to i elektronickými prostředky, a měly by všechna obdržená vyjádření opodstatněných obav důkladně prošetřit.

(56)

Jiné právní akty Unie, které stanoví požadavky na náležitou péči v hodnotovém řetězci, pokud jde o nepříznivé dopady na lidská práva nebo životní prostředí, by se měly použít, pokud v tomto nařízení nejsou obsažena zvláštní ustanovení se stejným cílem, povahou a účinkem, která mohou být upravena s ohledem na budoucí změny právních aktů Unie. Existence tohoto nařízení by neměla vylučovat použití jiných právních aktů Unie, které stanoví požadavky na náležitou péči v hodnotovém řetězci. Pokud takové jiné právní akty Unie obsahují konkrétnější ustanovení nebo doplňují ustanovení tohoto nařízení o další požadavky, měla by se taková ustanovení použít ve spojení s tímto nařízením. Kromě toho, pokud toto nařízení obsahuje konkrétnější ustanovení, neměla by být vykládána způsobem, který narušuje účinné uplatňování jiných právních aktů Unie týkajících se náležité péče nebo dosažení jejich obecného cíle. Komise by měla mít možnost vydat jasné a snadno srozumitelné pokyny ohledně toho, jak mají hospodářské subjekty a obchodníci, zejména malé a střední podniky, dodržovat toto nařízení.

(57)

Respektování práv původních obyvatel k lesům a zásady svobodného, předběžného a informovaného souhlasu, včetně toho, jak jsou stanoveny v Deklaraci OSN o právech původních obyvatel, přispívá k ochraně biologické rozmanitosti, zmírňování změny klimatu a řešení souvisejících problémů veřejného zájmu. Původní obyvatelé mají tradiční znalosti s ekologickou a lékařskou hodnotou a velmi často nabízejí model udržitelného využívání lesních zdrojů. To může přispět k ochraně in situ v souladu s Úmluvou OSN o biologické rozmanitosti. Ze studií dále vyplývá, že původní obyvatelé žijící v lesích hrají v rámci boje proti změně klimatu dvojí úlohu: zaprvé, obvykle se stavějí na odpor záboru a odlesňování půdy, na níž po generace žijí, a zadruhé, některé komunity původních obyvatel považují za svou povinnost, aby lesy chránily s cílem zmírnit změny klimatu.

(58)

V souvislosti se zajištěním udržitelného obhospodařování lesů jsou důležité zásady stanovené v Deklaraci OSN z Rio de Janeira o životním prostředí a rozvoji z roku 1992, zejména zásada 10 týkající se významu informovanosti veřejnosti a její účasti na řešení environmentálních otázek a zásada 22 týkající se důležité úlohy původních obyvatel při ochraně a rozvoji životního prostředí.

(59)

Koncept svobodného, předběžného a informovaného souhlasu původních obyvatel byl od schválení úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 169 o domorodých a kmenových národech z roku 1989 v průběhu let rozvíjen a odráží se i v Deklaraci OSN o ochraně práv původních obyvatel. Má být zárukou toho, aby při rozhodování o projektech, které se původních obyvatel dotýkají, byly zohledněny dopady, které by na ně tyto projekty mohly mít.

(60)

Hospodářské subjekty spadající do oblasti působnosti jiných právních aktů Unie, které stanoví požadavky na náležitou péči v rámci hodnotového řetězce s ohledem na nepříznivé dopady na lidská práva nebo životní prostředí, by měly mít možnost splnit oznamovací povinnosti podle tohoto nařízení tím, že požadované informace zahrnou do zpráv podávaných podle daných jiných právních aktů Unie.

(61)

Odpovědnost za prosazování tohoto nařízení by měla spočívat na členských státech a jejich příslušné orgány by měly zajistit, aby se toto nařízení plně dodržovalo. Jednotného prosazování tohoto nařízení, pokud jde o relevantní produkty, které vstupují na trh nebo jej opouštějí, lze dosáhnout pouze systematickou výměnou informací a spoluprací mezi příslušnými orgány, celními orgány a Komisí.

(62)

Zásadní význam pro dosažení cílů tohoto nařízení má jeho účinné a efektivní provádění a prosazování. Za tímto účelem by Komise měla zřídit a spravovat informační systém na podporu hospodářských subjektů a příslušných orgánů při předkládání nezbytných údajů o relevantních produktech uváděných na trh a přístup k těmto údajům. Hospodářské subjekty by měly prostřednictvím informačního systému předkládat prohlášení o náležité péči. Informační systém by měl být přístupný příslušným orgánům a celním orgánům, aby se usnadnilo plnění jejich povinností podle tohoto nařízení, a měl by usnadňovat předávání informací mezi členskými státy, příslušnými orgány a celními orgány. Údaje, které nejsou obchodně citlivé, by měly být přístupné i širší veřejnosti, avšak s výjimkou informací o seznamu pravomocných rozsudků nad právnickými osobami ohledně porušení tohoto nařízení a sankcí, které jim byly uloženy, by měly být anonymizovány a měly by být poskytovány v otevřeném a strojově čitelném formátu v souladu s unijní politikou otevřených dat stanovenou ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 (11).

(63)

U relevantních produktů, které vstupují na trh nebo jej opouštějí, by příslušné orgány měly být pověřeny kontrolou souladu relevantních produktů s tímto nařízením, založenou mimo jiné na prohlášeních o náležité péči předkládaných hospodářskými subjekty. Úlohou celních orgánů by mělo být zajistit, aby jim byl v příslušných případech zpřístupněn odkaz na prohlášení o náležité péči. Kromě toho by měly od okamžiku, kdy bude zavedeno elektronické rozhraní pro výměnu informací mezi celními orgány a příslušnými orgány, po úvodní analýze rizik provedené příslušnými orgány prověřovat status prohlášení o náležité péči v informačním systému. Celní orgány by měly učinit vhodné kroky, například pozastavit nebo odmítnout relevantní komoditu nebo relevantní produkt, pokud o to budou na základě statusu prohlášení o náležité péči v informačním systému požádány. V důsledku této zvláštní organizace kontrol není kapitola VII nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 (12) použitelná na uplatňování a prosazování tohoto nařízení.

(64)

Členské státy by měly zajistit, aby byly vždy k dispozici dostatečné finanční zdroje pro náležité personální zajištění a vybavení příslušných orgánů. Pro účinné provádění kontrol je třeba vysoká úroveň zdrojů, a je proto nezbytné zajistit stabilní zdroje na úrovni, která v kterémkoli daném okamžiku odpovídá potřebám v oblasti prosazování práva. Členské státy by měly mít možnost doplnit veřejné financování tím, že budou od relevantních hospodářských subjektů vymáhat náklady vzniklé při výkonu kontrol ve vztahu k relevantním komoditám a relevantním produktům, u nichž bylo zjištěno, že jsou nevyhovující.

(65)

Tímto nařízením nejsou dotčeny jiné právní akty Unie týkající se zboží a produktů, které vstupují na trh nebo jej opouštějí, zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 (13), pokud jde o pravomoci celních orgánů a celní kontroly. Dovozcům je třeba připomenout, že články 220, 254, 256, 257 a 258 uvedeného nařízení stanoví, že produkty vstupující na trh, které vyžadují další zpracování, mají být propuštěny do vhodného celního režimu, který takové zpracování umožní. Propuštění produktů do volného oběhu nebo jejich vývoz by obecně neměly být považovány za doklad o souladu s právem Unie, jelikož takové propuštění nebo vývoz nemusí nezbytně zahrnovat úplný dohled nad souladem s předpisy.

(66)

Za účelem optimalizace kontrolního procesu u relevantních produktů, které vstupují na trh nebo jej opouštějí, a to i minimalizací administrativní zátěže, je nutné zřídit interoperabilní elektronické rozhraní, které umožní automatický přenos dat mezi celními systémy a informačním systémem příslušných orgánů. Přirozeným kandidátem pro umožnění takovýchto přenosů dat je jednotný portál Evropské unie pro oblast celnictví. Rozhraní by mělo být vysoce automatizované a snadno použitelné a mělo by celním orgánům a hospodářským subjektům usnadňovat relevantní procesy. Kromě toho je s ohledem na omezené rozdíly mezi údaji, které mají být zpřístupněny celním orgánům, a údaji, které mají být uvedeny v prohlášení o náležité péči, vhodné navrhnout rovněž přístup na základě přímého vztahu mezi podniky a veřejnou správou, kdy obchodníci a hospodářské subjekty zpřístupní prohlášení o náležité péči pro relevantní produkt prostřednictvím vnitrostátního jednotného portálu pro oblast celnictví a toto prohlášení je automaticky předáno do informačního systému podle tohoto nařízení používaného příslušnými orgány. Celní orgány a příslušné orgány by měly přispět k určení údajů, které mají být předávány, a případných dalších technických požadavků.

(67)

Riziko spojené s uvedením nevyhovujících produktů na trh nebo jejich vývozem se liší v závislosti na komoditě a produktu a také na zemi jejich původu a produkce nebo jejích částech. Hospodářské subjekty, které získávají komodity a produkty ze zemí nebo jejich částí představujících nízké riziko pěstování, sklizně nebo produkce relevantních komodit v rozporu s tímto nařízením, by měly mít méně povinností, a tím by se snížily náklady na dodržování souladu a administrativní zátěž, ledaže si je daný hospodářský subjekt vědom rizika nesouladu s tímto nařízením, nebo má důvod se domnívat, že takové riziko existuje. Pokud příslušný orgán získá informace o tom, že existuje riziko obcházení tohoto nařízení, například pokud je relevantní komodita vyprodukovaná nebo relevantní produkt vyrobený v zemi zařazené do kategorie „vysoké riziko“ následně zpracován v zemi nebo jejích částech zařazených do kategorie „nízké riziko“ a odtud je uveden na trh nebo jej opustí, přičemž v prohlášení o náležité péči nebo v celním prohlášení je uvedeno, že daná relevantní komodita byla vyprodukována nebo daný relevantní produkt byl vyroben v zemi zařazené do kategorie „nízké riziko“, měl by dalšími kontrolami ověřit, zda došlo k jakémukoliv nedodržení souladu, a v případě potřeby učinit vhodné kroky, například zabavit relevantní komoditu nebo relevantní produkt nebo pozastavit jejich uvádění na trh nebo jejich vývoz, jakož i provést další kontroly. Příslušné orgány by měly být povinny vykonávat zesílený dohled nad relevantními komoditami a relevantními produkty ze zemí nebo jejich částí zařazených do kategorie „vysoké riziko“.

(68)

Komise by dále měla riziko odlesňování a znehodnocování lesů na úrovni země nebo její části posoudit na základě řady kritérií, která odrážejí kvantitativní, objektivní a mezinárodně uznávané údaje, jakož i na základě indicií, že země se aktivně zapojují do boje proti odlesňování a znehodnocování lesů. Takové srovnávací informace by měly hospodářským subjektům v Unii usnadnit výkon náležité péče a příslušným orgánům monitorování a prosazování souladu s předpisy a zároveň by měly producentským zemím poskytnout pobídku ke zvýšení udržitelnosti jejich systémů zemědělské produkce a snížení jejich dopadu na odlesňování. To by mělo napomoci větší transparentnosti a udržitelnosti dodavatelských řetězců. Systém referenčního srovnávání by měl být založen na třístupňové škále zařazování zemí do kategorií „nízké riziko“, „standardní riziko“ nebo „vysoké riziko“. S cílem zajistit náležitou transparentnost a jasnost by Komise měla zpřístupnit veřejnosti zejména údaje používané pro referenční srovnávání, důvody navrhované změny zařazení a odpověď dotčené země. U relevantních produktů ze zemí nebo jejich částí zařazených do kategorie „nízké riziko“ by mělo být hospodářským subjektům umožněno vykonat zjednodušenou náležitou péči. U relevantních produktů ze zemí nebo jejich částí zařazených do kategorie „vysoké riziko“ by příslušné orgány měly mít povinnost uplatňovat zesílenou kontrolu. Komise by měla být zmocněna přijímat prováděcí akty ke stanovení seznamu zemí nebo jejich částí, které představují nízké nebo vysoké riziko.

(69)

Komise by měla se zeměmi, které jsou nebo by mohly být zařazeny do kategorie „vysoké riziko“, a s relevantními zúčastněnými stranami v těchto zemích spolupracovat za účelem snížení míry rizika.

(70)

Příslušné orgány by měly vykonávat v pravidelných odstupech kontroly hospodářských subjektů a obchodníků s cílem ověřit, že skutečně plní povinnosti stanovené v tomto nařízení. Navíc by měly provádět kontroly na základě relevantních informací, včetně opodstatněných obav vyjádřených třetími osobami. K určení kontrol, které mají být provedeny, by příslušné orgány měly použít přístup založený na posouzení rizik. U relevantních produktů ze zemí nebo jejich částí zařazených do kategorie „vysoké riziko“, příslušných hospodářských subjektů a obchodníků a objemů jejich podílu na komoditách a produktech by se měl uplatňovat dvousložkový přístup zajišťující komplexní pokrytí. Příslušné orgány by tudíž měly být povinny kontrolovat určité procento hospodářských subjektů a obchodníků a současně pokrýt i určitou procentní část relevantních produktů. U relevantních produktů ze zemí nebo jejich částí zařazených do kategorie „nízké riziko“ nebo „standardní riziko“ by příslušné orgány měly mít povinnost kontrolovat alespoň určité procento hospodářských subjektů a obchodníků. Míra kontrol by u relevantních produktů z vysoce rizikových zemí nebo jejich částí měla být vyšší, zatímco u zemí nebo jejich částí se standardním nebo nízkým rizikem může být nižší. Ve svém přezkumu tohoto nařízení by Komise měla vyhodnotit a určit kvantifikované cíle pro každoroční kontroly, které mají provádět příslušné orgány a které jsou vhodné k zajištění prosazování tohoto nařízení a harmonizovaného přístupu v celé Unii.

(71)

Kontroly hospodářských subjektů a obchodníků prováděné příslušnými orgány by měly zahrnovat systémy náležité péče a soulad relevantních produktů s tímto nařízením. Měly by vycházet z plánu kontrol založeného na riziku, jenž obsahuje kritéria rizik, která příslušným orgánům umožní provést analýzu rizik u prohlášení o náležité péči předložených hospodářskými subjekty a obchodníky. Kritéria rizik by měla zohledňovat riziko odlesňování spojené s relevantními komoditami v zemi produkce, historii nedodržování povinností podle tohoto nařízení hospodářskými subjekty a obchodníky a jakékoli další relevantní informace dostupné příslušným orgánům. Analýza rizik u prohlášení o náležité péči by měla příslušným orgánům umožnit identifikaci hospodářských subjektů, obchodníků a relevantních produktů, které je třeba zkontrolovat. Měla by být prováděna pomocí technik elektronického zpracování dat v informačním systému, jehož prostřednictvím jsou předkládána prohlášení o náležité péči. Pokud je to nezbytné a technicky možné, měly by mít příslušné orgány po konzultaci s orgány třetích zemí a v úzké spolupráci s nimi možnost provádět také kontroly na místě.

(72)

V případech, kdy analýza rizik provedená u prohlášení o náležité péči odhalí vysoké riziko nesouladu konkrétních relevantních produktů s předpisy, měly by mít příslušné orgány možnost přijmout okamžitá předběžná opatření, aby zabránily jejich uvedení nebo dodání na trh či jejich vývozu. V případech, kdy by takové relevantní produkty vstupovaly na trh nebo jej opouštěly, by příslušné orgány měly požádat celní orgány o pozastavení propuštění do volného oběhu nebo vývozu, aby příslušné orgány mohly provést nezbytné kontroly. Tyto žádosti by měly být sdělovány prostřednictvím systému rozhraní mezi celními orgány a příslušnými orgány. Pozastavení uvedení nebo dodání na trh, propuštění do volného oběhu nebo vývozu by mělo být omezeno na tři pracovní dny nebo v případě relevantních produktů podléhajících rychlé zkáze na 72 hodin, s výjimkou případů, kdy příslušné orgány vyžadují dodatečnou dobu k posouzení souladu relevantních komodit a relevantních produktů s tímto nařízením. V takových případech by příslušné orgány měly přijmout dodatečná předběžná opatření k prodloužení doby pozastavení nebo by měly v případě, že relevantní produkty vstupují na trh nebo jej opouštějí, o prodloužení požádat celní orgány.

(73)

Příslušné orgány by měly pravidelně aktualizovat své plány kontrol na základě výsledků provádění kontrol. Hospodářské subjekty, které dlouhodobě dodržují soulad s předpisy, by mohly podléhat kontrolám s nižší četností.

(74)

S cílem zajistit provádění a účinné prosazování tohoto nařízení by členské státy měly mít pravomoc stáhnout nevyhovující produkty z trhu a oběhu a přijmout vhodná nápravná opatření. Měly by také zajistit, aby porušování tohoto nařízení, zejména hospodářskými subjekty a obchodníky, podléhalo účinným, přiměřeným a odrazujícím sankcím.

(75)

Za účelem zvýšení odpovědnosti hospodářských subjektů a obchodníků by Komise měla na svých internetových stránkách zveřejnit seznam pravomocných rozsudků nad právnickými osobami týkajících se porušení tohoto nařízení a sankcí, které jim byly uloženy. Tyto informace by mohly příslušným orgánům, jiným hospodářským subjektům a obchodníkům pomoci při jejich posuzování rizik a zvýšit povědomí spotřebitelů a občanské společnosti, pokud jde o hospodářské subjekty a obchodníky, kteří nedodržují toto nařízení.

(76)

K provádění tohoto nařízení budou zapotřebí dostatečné zdroje a kapacita. V této souvislosti by členské státy měly vedle vnitrostátních zdrojů využívat co nejvíce příležitosti a možnosti podpory dostupné na úrovni Unie, jakož i jiné prostředky, včetně fondů soudržnosti a nástrojů pro budování kapacit, zejména v souvislosti s Nástrojem pro technickou podporu, zřízeným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/240 (14).

(77)

S ohledem na mezinárodní povahu odlesňování a znehodnocování lesů a souvisejícího obchodu by příslušné orgány měly spolupracovat navzájem, s celními orgány členských států, s Komisí a se správními orgány třetích zemí. Příslušné orgány by rovněž měly spolupracovat s příslušnými orgány při dohledu a prosazování jiných právních aktů Unie, které stanoví požadavky na náležitou péči v hodnotovém řetězci, pokud jde o nepříznivé dopady na lidská práva nebo životní prostředí.

(78)

V souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie platí, že zajištění soudní ochrany práv osob stanovených právem Unie přísluší soudům členských států. Kromě toho čl. 19 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii členským státům ukládá povinnost stanovit prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie. V tomto ohledu by členské státy měly zajistit, aby veřejnost, včetně fyzických nebo právnických osob, které vyjádří opodstatněné obavy v souladu s tímto nařízením, měla přístup k právní ochraně v souladu se závazky, které členské státy přijaly jako smluvní strany Úmluvy Evropské hospodářské komise OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí ze dne 25. června 1998 (Aarhuská úmluva).

(79)

Za účelem zajištění toho, aby toto nařízení bylo i nadále relevantní a v souladu s vědeckým a technologickým vývojem a s vývojem v oblasti obchodu, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o seznam kódů KN týkajících se zboží obsažený v příloze I tohoto nařízení. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (15). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(80)

Nařízení (EU) č. 995/2010 zakazuje uvádění nezákonně vytěženého dřeva a dřevařských výrobků na trh Unie. Hospodářským subjektům, které uvádějí dřevo na trh poprvé, stanoví povinnost vykonávat náležitou péči a obchodníkům stanoví povinnost vést zpětně sledovatelné záznamy o jejich dodavatelích a odběratelích. Toto nařízení by mělo zachovat povinnost zajistit zákonnost relevantních produktů, včetně dřeva a výrobků ze dřeva, uváděných na trh, a tuto povinnost doplnit o požadavek udržitelnosti. Nařízení (EU) č. 995/2010 a související prováděcí nařízení Komise (EU) č. 607/2012 (16) se proto tímto nařízením stávají nadbytečné a měly by být zrušeny. Dřevo a dřevařské výrobky ve smyslu čl. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 995/2010 jsou rovnocenné dřevu a výrobkům ze dřeva, které jsou uvedeny v příloze I tohoto nařízení a které obsahují dřevo nebo byly vyrobeny ze dřeva.

(81)

Nařízením (ES) č. 2173/2005 se zavádí režim licencí pro prosazování práva, správu a obchod v oblasti lesnictví (FLEGT) pro dovoz dřeva do Evropské unie. Uvedený režim licencí je prováděn prostřednictvím dobrovolných dohod o partnerství se zeměmi produkujícími dřevo, jejichž cílem je zastavit nezákonnou těžbu dřeva a zlepšit správu lesů a související obchod. Toto nařízení by mělo vycházet z pozitivních výsledků dosažených v režimu FLEGT, zejména pokud jde o větší účast zúčastněných stran a lepší správu lesů. Ve specifických případech by dobrovolné dohody o partnerství mohly toto nařízení doplnit, pokud jde o zákonnost dřevařských výrobků. Aby byly dodrženy stávající dvoustranné závazky a byl zachován pokrok dosažený s partnerskými zeměmi, které mají zaveden funkční systém (fáze udělování licencí FLEGT), a činnost, pokud je to relevantní a pokud s tím příslušné strany souhlasí, vyvíjená se stávajícími partnery v rámci dobrovolných dohod o partnerství, která je zaměřena na dosažení této fáze, mělo by toto nařízení obsahovat ustanovení, podle kterého se má za to, že dřevo a výrobky ze dřeva, na které se vztahuje licence FLEGT, splňují požadavek zákonnosti podle nařízení (ES) č. 2173/2005.

(82)

Jakkoli se toto nařízení zabývá odlesňováním a znehodnocováním lesů, jak se předpokládá ve sdělení o posílení opatření EU na ochranu a obnovu světových lesů, neměla by ochrana lesů vést k přeměně nebo znehodnocování jiných přírodních ekosystémů. Ekosystémy, včetně obhospodařovaných ekosystémů, jako jsou mokřady, savany a rašeliniště, jsou velmi důležité pro celosvětové úsilí v boji proti změně klimatu a při řešení krize v oblasti biologické rozmanitosti, jakož i pro plnění dalších cílů udržitelného rozvoje a jejich přeměna nebo znehodnocování vyžadují zvláštní naléhavá opatření a je třeba jim zabránit. S ohledem na dopad, který Unie má na nelesní přírodní ekosystémy, by Komise měla nejpozději jeden rok po dni vstupu tohoto nařízení v platnost provést hodnocení rozšíření oblasti působnosti tohoto nařízení na jiné zalesněné plochy a případně předložit příslušný legislativní návrh. Kromě toho by Komise měla nejpozději dva roky po dni vstupu tohoto nařízení v platnost vyhodnotit rozšíření oblasti působnosti tohoto nařízení na jiné přírodní ekosystémy, včetně jiných ploch s vysokými zásobami uhlíku a s vysokou hodnotou z hlediska biologické rozmanitosti, jako jsou travinné porosty, rašeliniště a mokřady, a případně předložit příslušný legislativní návrh. Stále větší tlak je na ekosystémy vyvíjen rovněž v důsledku jejich přeměny a znehodnocování způsobených produkcí komodit pro trh Unie. Komise by rovněž měla nejpozději dva roky po dni vstupu tohoto nařízení v platnost posoudit potřebu a proveditelnost rozšíření oblasti působnosti na další komodity. Zároveň by měla provést i přezkum seznamu kódů KN relevantních produktů stanoveného v příloze I tohoto nařízení.

(83)

S ohledem na žádost Evropského parlamentu uvedenou v jeho usnesení nazvaném „Právní rámec EU pro zastavení a odvrácení globálního odlesňování na úrovni EU“ ze dne 22. října 2020 a převážné většiny téměř 1,2 milionu účastníků veřejné konzultace, kterou uspořádala Komise, by Komise měla své hodnocení a případný legislativní návrh zaměřit na rozšíření oblasti působnosti tohoto nařízení na nelesní ekosystémy a na jejich přeměnu a znehodnocování.

(84)

Pokud je pro účely tohoto nařízení nezbytné zpracovávat osobní údaje, má se s nimi zacházet v souladu s právem Unie o ochraně osobních údajů. Na veškeré zpracování osobních údajů podle tohoto nařízení se vztahuje, podle případu, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (17) nebo nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (18).

(85)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž bojovat proti odlesňování a znehodnocování lesů omezením příspěvku spotřeby v Unii, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu jeho rozsahu, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(86)

Hospodářským subjektům, obchodníkům a příslušným orgánům by měla být poskytnuta přiměřená doba, aby se připravili na plnění požadavků tohoto nařízení,