(EU) 2023/988Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/988 ze dne 10. května 2023 o obecné bezpečnosti výrobků, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1828 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES a směrnice Rady 87/357/EHS (Text s významem pro EHP)

(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES (3) stanoví požadavek, aby výrobky pro spotřebitele byly bezpečné a aby orgány členských států pro dozor nad trhem přijímaly opatření proti nebezpečným výrobkům a vyměňovaly si za tím účelem informace prostřednictvím systému Unie pro rychlou výměnu informací (RAPEX).

(2)

Směrnice 2001/95/ES vyžaduje revizi a aktualizaci s ohledem na vývoj týkající se nových technologií a online prodeje, aby byla zajištěna jednotnost s vývojem harmonizačních právních předpisů Unie a normalizačních právních předpisů, aby bylo zajištěno lepší fungování postupů stažení výrobku z oběhu z důvodu bezpečnosti a aby byl zajištěn jasnější rámec pro výrobky napodobující potraviny, které doposud upravuje směrnice Rady 87/357/EHS (4). V zájmu přehlednosti by směrnice 2001/95/ES a 87/357/EHS měly být zrušeny a nahrazeny tímto nařízením.

(3)

Nařízení je vhodným právním nástrojem, neboť stanoví jasná a podrobná pravidla, jež nenechávají prostor pro rozdílné provedení jednotlivými členskými státy. Volba nařízení namísto směrnice také umožňuje lépe dosáhnout cíle spočívajícího v zajištění souladu s legislativním rámcem pro dozor nad trhem u výrobků, které spadají do oblasti působnosti harmonizačních právních předpisů Unie, ve kterém je použitelným právním nástrojem rovněž nařízení, totiž nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 (5). A konečně taková volba dále sníží regulační zátěž důsledným uplatňováním pravidel bezpečnosti výrobků v celé Unii.

(4)

Toto nařízení má přispět k dosažení cílů uvedených v článku 169 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). Zejména by se mělo zaměřit na zajištění zdraví a bezpečnosti spotřebitelů a fungování vnitřního trhu s výrobky určenými pro spotřebitele.

(5)

Cílem tohoto nařízení by měla být ochrana spotřebitelů a jejich bezpečnosti jako jedna ze základních zásad právního rámce Unie, jež je zakotvena v Listině základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). Nebezpečné výrobky mohou mít velmi negativní důsledky pro spotřebitele a občany. Právo na bezpečné výrobky mají všichni spotřebitelé včetně těch nejzranitelnějších, jako jsou děti, starší osoby nebo osoby se zdravotním postižením. Spotřebitelé by měli mít k dispozici dostatečné prostředky k uplatňování tohoto práva a členské státy by měly mít odpovídající nástroje a opatření k prosazování tohoto nařízení.

(6)

Navzdory rozvoji odvětvových harmonizačních právních předpisů Unie, které se týkají bezpečnostních hledisek specifických výrobků nebo kategorií výrobků, je prakticky nemožné přijmout právní předpisy Unie pro všechny výrobky pro spotřebitele, které existují nebo by mohly být vyvinuty. Je proto nutné zavést široký legislativní rámec horizontální povahy, aby se vyplnily mezery, a doplnit ustanovení ve stávajících nebo připravovaných odvětvových harmonizačních právních předpisech Unie a zajistit ochranu spotřebitele, která by těmito právními předpisy jinak zajištěna nebyla, zejména s cílem dosažení vysoké úrovně ochrany zdraví a bezpečnosti spotřebitelů, jak vyžadují články 114 a 169 Smlouvy o fungování EU.

(7)

Zároveň by měla být jasně stanovena oblast působnosti jednotlivých částí tohoto nařízení, pokud jde o výrobky podléhající odvětvovým harmonizačním právním předpisům Unie, aby se zabránilo překrývajícím se ustanovením a zajistil se jasný právní rámec.

(8)

Některá ustanovení tohoto nařízení, jako je většina povinností hospodářských subjektů, by se neměla použít na výrobky, na které se vztahují harmonizační právní předpisy Unie, avšak některá jiná ustanovení tohoto nařízení harmonizační právní předpisy Unie doplňují, a proto by se na uvedené výrobky použít měla. Zejména by se požadavek na obecnou bezpečnost výrobků a související ustanovení měly použít na výrobky pro spotřebitele, na které se vztahují harmonizační právní předpisy Unie, pokud tyto právní předpisy neupravují určité druhy rizik. Na výrobky, na které se vztahují harmonizační právní předpisy Unie, by se měla vztahovat ustanovení tohoto nařízení týkající se povinností poskytovatelů online tržišť, povinností hospodářských subjektů v případě nehod, práva na informace a na prostředky nápravy pro spotřebitele, jakož i stahování výrobků z oběhu z důvodu bezpečnosti, pokud harmonizační právní předpisy Unie neobsahují konkrétní ustanovení se stejným cílem. Obdobně se pro účely harmonizačních právních předpisů Unie již používá systém RAPEX podle článku 20 nařízení (EU) 2019/1020: ustanovení tohoto nařízení upravující Safety Gate a jeho fungování by se proto měla použít na výrobky, na které se vztahují harmonizační právní předpisy Unie.

(9)

Výrobky, které jsou určeny výhradně pro profesionální použití, ale následně se dostaly na spotřebitelský trh, by měly podléhat tomuto nařízení, protože při používání za rozumně předvídatelných podmínek by mohly představovat rizika pro zdraví a bezpečnost spotřebitelů.

(10)

Léčivé přípravky podléhají před uvedením na trh posouzení, které zahrnuje zvláštní analýzu rizik a přínosů. Proto by měly být z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučeny.

(11)

Právní předpisy Unie o potravinách, krmivech a souvisejících oblastech vytvářejí zvláštní systém pro zajištění bezpečnosti výrobků, na které se vztahují. Na potraviny a krmiva se totiž vztahuje zvláštní právní rámec stanovený zejména nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 (6). Potraviny a krmiva jsou navíc upraveny i nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 (7), které zajišťuje harmonizovaný přístup, pokud jde o úřední kontroly za účelem ověření dodržování potravinového a krmivového práva a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat. Potraviny a krmiva by proto měly být z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučeny, s výjimkou materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami, pokud jde o rizika, na která se nevztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 (8) nebo jiné zvláštní právní předpisy v oblasti potravin, které se týkají pouze chemických a biologických rizik souvisejících s potravinami.

(12)

Živé rostliny podléhají zvláštnímu právnímu rámci stanovenému zejména nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2031 (9), který zohledňuje zvláštnosti těchto produktů s cílem zajistit bezpečnost spotřebitelů.

(13)

Materiály živočišného původu, které lidé nekonzumují, jsou označovány jako vedlejší produkty živočišného původu. Tyto produkty, jako například krmiva, podléhají zvláštnímu právnímu rámci stanovenému zejména nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 (10).

(14)

Přípravky na ochranu rostlin, označované také jako pesticidy, podléhají zvláštním ustanovením upravujícím jejich povolování na vnitrostátní úrovni na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 (11), a proto by měly být z oblasti působnosti tohoto nařízení rovněž vyloučeny.

(15)

Letadla uvedená v čl. 2 odst. 3 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1139 (12) podléhají regulativní kontrole členských států s ohledem na omezené riziko, které představují pro bezpečnost civilního letectví. Tato letadla by tudíž měla být vyloučena z oblasti působnosti tohoto nařízení.

(16)

Požadavky stanovené v tomto nařízení by se měly vztahovat na použité výrobky, které jsou v rámci obchodní činnosti opravovány, upravovány nebo recyklovány a znovu vstupují do dodavatelského řetězce, s výjimkou těch, u nichž nemůže spotřebitel rozumně očekávat, že splňují vyspělé bezpečnostní normy, jako jsou výrobky, které jsou výslovně prezentovány jako vyžadující opravu nebo úpravu nebo které jsou uváděny na trh jako sběratelské předměty historického významu.

(17)

Toto nařízení by se nemělo vztahovat na služby. Nicméně za účelem ochrany zdraví a bezpečnosti spotřebitelů by měly do oblasti působnosti tohoto nařízení spadat výrobky, které jsou dodávány nebo poskytovány spotřebitelům v rámci poskytování služeb, včetně výrobků, s nimiž spotřebitelé během poskytování určité služby přicházejí do přímého styku. Z oblasti působnosti tohoto nařízení by však měly být vyloučeny prostředky používané spotřebitelem k přepravě nebo cestování, pokud jsou provozovány přímo poskytovatelem služby v souvislosti s dopravní službou, neboť jejich bezpečnost musí řešit pravidla týkající se bezpečnosti poskytované služby.

(18)

Starožitnosti, jako jsou umělecká díla a sběratelské předměty, jsou zvláštní kategorie výrobků, u nichž nelze očekávat, že budou splňovat bezpečnostní požadavky stanovené tímto nařízením, a proto by měly být z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučeny. Aby se však zabránilo tomu, že jiné výrobky budou omylem považovány za výrobky náležející do těchto kategorií, je třeba vzít v úvahu, že uměleckými díly jsou výrobky vytvořené výhradně pro umělecké účely, že sběratelské předměty jsou dostatečně vzácné a mají dostatečný historický nebo vědecký význam odůvodňující jejich sbírání a uchovávání a že starožitnosti, pokud již nejsou uměleckými díly nebo sběratelskými předměty nebo obojím, jsou mimořádně staré. Při posuzování toho, zda je výrobek starožitností, například uměleckým dílem nebo sběratelským předmětem, lze přihlédnout k příloze IX směrnice Rady 2006/112/ES (13).

(19)

Světová zdravotnická organizace definuje „zdraví“ jako stav celkové fyzické, duševní a sociální pohody, nikoli pouze jako nepřítomnost nemoci nebo postižení.

(20)

Do oblasti působnosti tohoto nařízení by měl spadat i prodej na dálku včetně online prodeje. Online prodej soustavně a stabilně roste a vede ke vzniku nových obchodních modelů, nových výzev v oblasti bezpečnosti výrobků a nových subjektů na trhu, například poskytovatelů online tržišť.

(21)

Pokud je výrobek nabízen k prodeji online nebo jinými prostředky prodeje na dálku, měl by být považován za dodávaný na trh, pokud je nabídka prodeje zaměřena na spotřebitele v Unii. V souladu s platnými pravidly Unie o mezinárodním právu soukromém by ke stanovení toho, zda je nabídka zaměřena na spotřebitele v Unii, měla být provedena analýza každého jednotlivého případu. Nabídka prodeje by měla být považována za zaměřenou na spotřebitele v Unii, pokud příslušný hospodářský subjekt jakýmkoli způsobem směřuje své činnosti do některého členského státu. Při analýzách jednotlivých případů by měly být zohledňovány relevantní faktory, jako jsou zeměpisné oblasti, kam je možné zboží zaslat, dostupné jazyky používané v nabídce nebo při objednávce, způsoby platby, používání měny členského státu nebo název domény registrovaný v jednom z členských států. V případě prodeje online nestačí pouhá skutečnost, že je rozhraní hospodářských subjektů nebo poskytovatelů online tržišť přístupné v členském státě, v němž je spotřebitel usazen nebo tam má bydliště.

(22)

Na základě požadavku na obecnou bezpečnost stanoveného v tomto nařízení by hospodářské subjekty měly být povinny uvádět na trh pouze bezpečné výrobky. Této vysoké úrovně bezpečnosti by mělo být dosaženo především prostřednictvím návrhu a vlastností výrobku, přičemž je nutné přihlížet k zamýšlenému a předvídatelnému použití a podmínkám použití výrobku. Případná zbývající rizika by měla být zmírněna pomocí určitých záruk, jako jsou varování a pokyny.

(23)

Bezpečnost výrobku by se měla posuzovat s ohledem na všechna relevantní hlediska výrobku, zejména na jeho vlastnosti, například fyzické, mechanické a chemické, a jeho prezentaci, jakož i na zvláštní potřeby kategorií spotřebitelů, kteří budou výrobek pravděpodobně využívat, zejména dětí a starších osob a osob se zdravotním postižením, a na rizika pro tyto spotřebitele. Zmíněná rizika mohou zahrnovat i riziko pro životní prostředí v míře, v níž ohrožuje zdraví a bezpečnost spotřebitelů. Toto posouzení by mělo zohledňovat zdravotní rizika představovaná digitálně propojenými výrobky, včetně rizika pro duševní zdraví, zejména v případě zranitelných spotřebitelů, zvláště dětí. Při děti, by proto výrobci měli za účelem ochrany nejlepšího zájmu dětí zajistit, aby výrobky, které dodávají na trh, splňovaly již od fáze návrhu nejpřísnější normy bezpečnosti a ochrany soukromí. Jsou-li navíc zapotřebí konkrétní informace, aby byly pro určitou kategorii osob výrobky bezpečné, mělo by se při posuzování bezpečnosti výrobků brát v úvahu také uvedení těchto informací a jejich přístupnost. Bezpečnost všech výrobků by měla být posuzována s ohledem na to, že výrobky musí být bezpečné po celou dobu své životnosti.

(24)

Předměty, které jsou připojeny k jiným, nebo předměty, které nejsou vestavěny a ovlivňují způsob, jakým jiný předmět funguje, mohou z hlediska bezpečnosti výrobku představovat riziko. Tomuto aspektu by měla být věnována řádná pozornost jako potenciálnímu riziku. Případné propojení a vzájemné vztahy předmětu s externími předměty by neměly ohrozit jeho bezpečnost.

(25)

Nové technologie by mohly představovat nová rizika pro zdraví a bezpečnost spotřebitelů nebo měnit způsob, jakým by se mohla stávající rizika projevit, jako je například externí zásah, který vede k napadení (tzv. hackingu) výrobku nebo změně jeho vlastností. Nové technologie by mohly podstatně změnit původní výrobek, například prostřednictvím aktualizací softwaru, jenž by pak měl být předmětem nového posouzení rizik, pokud by tato podstatná změna měla mít dopad na jeho bezpečnost.

(26)

Specifická rizika kybernetické bezpečnosti, která ovlivňují bezpečnost spotřebitelů, a protokoly a certifikace lze řešit odvětvovými právními předpisy. V případech, na které se takové odvětvové právní předpisy nevztahují, je však třeba zajistit, aby příslušné hospodářské subjekty při navrhování výrobků a vnitrostátní orgány při jejich posuzování zohledňovaly rizika spojená s novými technologiemi, aby bylo zajištěno, že změny výrobku neohrozí jeho bezpečnost.

(27)

Za účelem usnadnění účinného a soudržného uplatňování požadavku na obecnou bezpečnost stanoveného v tomto nařízení je důležité využívat evropské normy týkající se některých výrobků a rizik. Evropské normy, na něž byly zveřejněny odkazy v souladu se směrnicí 2001/95/ES, by měly i nadále zajišťovat předpoklad souladu s požadavkem na obecnou bezpečnost stanoveným v tomto nařízení. Žádosti o vypracování normy podané Komisí podle směrnice 2001/95/ES by měly být považovány za žádosti podané v souladu s tímto nařízením. V případě, že se na různá rizika nebo kategorie rizik vztahuje stejná norma, by soulad určitého výrobku s částí normy, která se vztahuje na příslušné riziko nebo kategorii rizika, rovněž zajišťoval předpoklad bezpečnosti výrobku samotného, pokud jde o dotčené riziko nebo kategorii rizika.

(28)

Pokud Komise zjistí, že k zajištění souladu některých výrobků s požadavkem na obecnou bezpečnost stanoveným v tomto nařízení je třeba evropské normy, měla by uplatnit příslušná ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 (14) a požádat jednu nebo více evropských normalizačních organizací, aby buď navrhly, nebo určily normu, která je vhodná k tomu, aby výrobky, jež jí vyhovují, byly považovány za bezpečné.

(29)

Výrobky by mohly představovat různá rizika podle genderu dané osoby a normalizační činnosti by tuto skutečnost měly zohledňovat, aby se zabránilo nesrovnalostem v oblasti bezpečnosti, a tudíž i rozdílům v bezpečnosti z hlediska genderu. Prohlášení Evropské hospodářské komise OSN o normách zohledňujících genderové hledisko uvádí několik opatření, která by vnitrostátní normalizační orgány a organizace vytvářející normy měly zahrnout do svého akčního plánu pro genderovou rovnost zaměřeného na normy a tvorbu norem zohledňujících genderové hledisko, aby bylo docíleno norem, jež budou genderově vyvážené, reprezentativní a inkluzivní.

(30)

Spolu s úpravou nařízení (EU) č. 1025/2012 by měl být zaveden zvláštní postup pro přijímání zvláštních požadavků na bezpečnost za pomoci specializovaného výboru stanoveného tímto nařízením.

(31)

Pokud neexistují evropské normy, měly by být vnitrostátní právní předpisy členského státu, v němž je výrobek dodáván na trh, které stanoví požadavky na ochranu zdraví a bezpečnost, v souladu s právem Unie, zejména s články 34 a 36 Smlouvy o fungování EU.

(32)

Hospodářské subjekty by měly mít podle své role v dodavatelském řetězci přiměřené povinnosti týkající se bezpečnosti výrobků, aby byla zajištěna vysoká úroveň ochrany zdraví a bezpečnosti spotřebitelů a současně efektivní fungování vnitřního trhu. Všechny hospodářské subjekty zapojené do dodavatelského a distribučního řetězce by měly přijmout vhodná opatření k tomu, aby na trh uváděly pouze výrobky, které jsou bezpečné a v souladu s tímto nařízením. Je nezbytné stanovit jasné a přiměřené rozdělení povinností odpovídající úloze jednotlivých subjektů v dodavatelském a distribučním procesu. Pokud jde například o ověření toho, zda výrobce a v relevantních případech dovozce splnili své povinnosti, měl by být distributor povinen pouze ověřovat fakta, a nikoli posuzovat informace, které mu výrobce či případně dovozce poskytl. Hospodářské subjekty by navíc mohly poskytovat informace o identifikaci výrobku a hospodářských subjektů, jakož i pokyny a bezpečnostní informace v digitální podobě prostřednictvím elektronických řešení, jako jsou kód QR nebo kód datové matice.

(33)

Výrobci by měli k výrobkům, které uvádějí na trh, vypracovat technickou dokumentaci, jež by měla obsahovat nezbytné informace prokazující, že tyto výrobky jsou bezpečné. Tato technická dokumentace by měla vycházet z interní analýzy rizik provedené výrobcem. Množství informací v technické dokumentaci by mělo být úměrné složitosti výrobku a možným rizikům zjištěným výrobcem. Výrobci by měli zejména poskytnout obecný popis výrobku a popis prvků, jež jsou nezbytné pro posouzení jeho bezpečnosti. V případě složitých výrobků nebo výrobků, které představují možná rizika, by mohlo být nutné, aby poskytované informace obsahovaly obsáhlejší popis výrobku. V takových případech by měly zahrnovat i analýzu uvedených rizik a uvádět technické prostředky, které byly přijaty za účelem jejich zmírnění nebo odstranění. Pokud výrobek splňuje evropské normy nebo další prvky, jež jsou uplatňovány za účelem splnění požadavku na obecnou bezpečnost stanoveného v tomto nařízení, měl by být rovněž uveden seznam příslušných evropských norem či dalších prvků.

(34)

Kterákoli fyzická nebo právnická osoba, která buď uvede výrobek na trh pod svým vlastním jménem nebo ochrannou známkou, nebo jej podstatně změní tak, že by to mohlo ovlivnit soulad s požadavky tohoto nařízení, by měla být považována za výrobce a měla by nést povinnosti výrobce.

(35)

Změna výrobku fyzickými nebo digitálními prostředky by mohla mít dopady na jeho povahu a vlastnosti způsobem, který nebyl předvídán v prvotním posouzení jeho rizik a který by mohl ohrozit jeho bezpečnost. Taková změna by proto měla být považována za podstatnou, a pokud ji neprovede spotřebitel nebo jiný subjekt jeho jménem, měla by vést k tomu, že výrobek bude považován za nový výrobek jiného výrobce. Aby byl zajištěn soulad s požadavkem na obecnou bezpečnost stanoveným v tomto nařízení, měla by být osoba, která takovou podstatnou změnu provede, považována za výrobce a měly by se na ni vztahovat stejné povinnosti. Tento požadavek by měl platit pouze pro upravenou část výrobku za podmínky, že daná úprava nemá vliv na výrobek jako celek. Aby nedošlo ke zbytečnému a neúměrnému zatížení, nemělo by se po osobě, která provede podstatnou změnu, požadovat opakované provedení zkoušek a vypracování nové dokumentace pro ty aspekty výrobku, na něž nemá změna vliv. Skutečnost, že změna nemá vliv na výrobek jako celek, by měla prokazovat osoba, jež podstatnou změnu provádí.

(36)

Samy hospodářské subjekty by měly zavést interní postupy zajišťování shody, kterými budou interně zajišťovat účinné a rychlé plnění svých povinností, i podmínky pro včasnou reakci v případě nebezpečného výrobku.

(37)

Aby se zabránilo uvádění nebezpečných výrobků na trh, měly by mít hospodářské subjekty povinnost začlenit do svých výrobních nebo marketingových činností interní postupy zajišťující soulad s příslušnými požadavky tohoto nařízení. Ty by měly být vypracovány samotnými hospodářskými subjekty s ohledem na jejich úlohu v dodavatelském řetězci a druh dotčených výrobků a mohou být založeny například na organizačních postupech, pokynech, normách nebo jmenování manažera ad hoc. Za zavedení a formát těchto vnitřních postupů by měly i nadále odpovídat výhradně příslušné hospodářské subjekty.

(38)

Spolupráce všech hospodářských subjektů a poskytovatelů online tržišť s orgány dozoru nad trhem na odstraňování nebo zmírňování rizik pro příslušné výrobky dodávané na trh má zásadní význam. Žádosti, které jim adresují orgány dozoru nad trhem, by však měly být přizpůsobeny úloze, kterou hrají v dodavatelském řetězci, a jejich právním povinnostem.

(39)

Přímý prodej hospodářskými subjekty usazenými mimo Unii prostřednictvím online prostředků brání práci orgánů dozoru nad trhem při řešení problému nebezpečných výrobků v Unii, neboť v mnoha případech nemusí být hospodářské subjekty usazeny v Unii ani mít v Unii právního zástupce. Je proto nutné zajistit, aby orgány dozoru nad trhem měly přiměřené pravomoci a prostředky k účinnému řešení online prodeje nebezpečných výrobků. Aby bylo zajištěno účinné prosazování tohoto nařízení, měla by být povinnost podle čl. 4 odst. 1, 2 a 3 nařízení (EU) 2019/1020 rozšířena na výrobky spadající mimo oblast působnosti harmonizačních právních předpisů Unie, aby bylo zajištěno, že bude existovat odpovědný hospodářský subjekt usazený v Unii, který bude pověřen úkoly týkajícími se takových výrobků a který bude vůči orgánům dozoru nad trhem vystupovat jako partner, a bude-li to vhodné s ohledem na možná rizika spojená s určitým výrobkem, bude včas plnit konkrétní úkoly s cílem zajistit bezpečnost výrobků. Tyto konkrétní úkoly by měly zahrnovat pravidelné kontroly souladu s technickou dokumentací, informacemi o výrobku a výrobci, pokyny a bezpečnostními informacemi.

(40)

Na výrobku by měly být uvedeny kontaktní údaje hospodářského subjektu usazeného v Unii a odpovědného za výrobky spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení, aby se usnadnily kontroly v celém dodavatelském řetězci.

(41)

Aby si hospodářské subjekty, které jsou malými a středními podniky, včetně mikropodniků, mohly poradit s novými povinnostmi uloženými tímto nařízením, měla by jim Komise poskytovat praktické pokyny a individuální poradenství, jako je například přímý komunikační prostředek umožňující obrátit se s dotazy na odborníky, a zohledňovat přitom potřebu zjednodušit a omezit jejich administrativní zátěž.

(42)

Zajištění identifikace výrobků a poskytování informací o výrobci a dalších příslušných hospodářských subjektech v celém dodavatelském řetězci pomáhá identifikovat hospodářské subjekty a v příslušných případech přijímat účinná a přiměřená nápravná opatření proti nebezpečným výrobkům, jako jsou cílená stažení z oběhu. Identifikace výrobků a poskytování informací o výrobci a dalších příslušných hospodářských subjektech tak zajišťují, aby spotřebitelé, včetně osob se zdravotním postižením, a orgány dozoru nad trhem získali přesné informace o nebezpečných výrobcích, což zvyšuje důvěru v trh a zamezuje zbytečnému narušení obchodu. Na výrobcích by proto měla být uvedena informace umožňující identifikaci výrobku, výrobce a v příslušných případech dovozce a dalších příslušných hospodářských subjektů. Tyto požadavky by měly být u určitých druhů výrobků, které mohou představovat vážné riziko pro zdraví a bezpečnost spotřebitelů, stanoveny přísněji prostřednictvím systému shromažďování a uchovávání údajů, který by kromě identifikace výrobku umožňoval i identifikaci jeho součástí nebo hospodářských subjektů zapojených do jeho dodavatelského řetězce. Tím by neměly být dotčeny požadavky na informace stanovené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU (15) týkající se informací o hlavních vlastnostech zboží v rozsahu odpovídajícím danému nosiči a povaze zboží. Za vyobrazení by měla být považována fotografie, ilustrace nebo jiný obrazový prvek, který umožňuje snadnou identifikaci výrobku nebo potenciálního výrobku.

(43)

Zajištění toho, aby výrobci oznamovali nehody způsobené výrobkem, který dodali na trh, zkvalitní informace dostupné orgánům dozoru nad trhem a umožní lepší identifikaci potenciálně nebezpečných kategorií výrobků. Pravidla týkající se odpovědnosti hospodářských subjektů za vadné výrobky jsou stanovena ve zvláštních právních předpisech Unie, a proto by takové oznamování a shromažďování údajů nemělo být považováno za uznání odpovědnosti za vadný výrobek ani za potvrzení odpovědnosti podle relevantního unijního nebo vnitrostátního práva.

(44)

Aby bylo možné včas odhalit nová rizika a další trendy na trhu související s bezpečností výrobků, měly by být všechny zúčastněné strany, včetně spotřebitelských nebo obchodních organizací, vybízeny k tomu, aby orgány dozoru nad trhem a Komisi upozorňovaly na informace, které mají k dispozici, za účelem odhalování a vyšetřování případů porušování tohoto nařízení.

(45)

Poskytovatelé online tržišť hrají klíčovou roli v dodavatelském řetězci, neboť umožňují hospodářským subjektům oslovit větší počet spotřebitelů, a jsou tedy významní i v systému bezpečnosti výrobků.

(46)

V nových složitých obchodních modelech spojených s online prodejem může týž subjekt poskytovat různé služby. V závislosti na povaze služeb poskytovaných pro určitý výrobek tedy může týž subjekt spadat do různých kategorií obchodních modelů podle tohoto nařízení. Pokud subjekt poskytuje pro určitý výrobek pouze zprostředkovatelské služby na internetu, pak by byl ve vztahu k tomuto výrobku považován jen za poskytovatele online tržiště. Pokud týž subjekt poskytuje služby online tržiště za účelem prodeje určitého výrobku a rovněž jedná jako hospodářský subjekt podle tohoto nařízení, byl by rovněž považován za příslušný hospodářský subjekt. V takovém případě by tedy tento subjekt musel plnit povinnosti, jež se vztahují na příslušný hospodářský subjekt. Pokud například poskytovatel online tržiště rovněž určitý výrobek distribuuje, pak by byl v souvislosti s prodejem distribuovaného výrobku považován za distributora. Podobně pokud by dotčený subjekt prodával své vlastní značkové výrobky, jednal by jako výrobce, a proto by musel splňovat požadavky platné pro výrobce. Některé subjekty mohou být rovněž považovány za poskytovatele služeb kompletního vyřízení objednávek, pokud tento druh služeb nabízejí. Takové případy je tudíž třeba posuzovat individuálně.

(47)

Poskytovatelé online tržišť by vzhledem k důležité roli, kterou hrají při zprostředkování prodeje výrobků mezi obchodníky a spotřebiteli, měli mít větší odpovědnost v boji proti prodeji nebezpečných výrobků online. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES (16) poskytuje obecný rámec pro elektronický obchod a stanoví určité povinnosti online platforem. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 (17) upravuje povinnosti a odpovědnost poskytovatelů zprostředkovatelských služeb na internetu, pokud jde o nezákonný obsah, včetně nebezpečných výrobků. Uvedeným nařízením nejsou dotčena pravidla stanovená právem Unie v oblasti ochrany spotřebitele a bezpečnosti výrobků. Na základě horizontálního právního rámce stanoveného uvedeným nařízením by proto měly být v souladu s jeho čl. 2 odst. 4 písm. f) zavedeny zvláštní požadavky nezbytné pro účinné řešení prodeje nebezpečných výrobků online. V rozsahu, v jakém toto nařízení vymezuje požadavky týkající se bezpečnosti výrobků, které mají poskytovatelé online tržišť plnit, aby zajistili soulad s některými ustanoveními nařízení (EU) 2022/2065, by těmito požadavky nemělo být dotčeno uplatňování uvedeného nařízení, jež se na tyto poskytovatele online tržišť nadále vztahuje.

(48)

Závazek v oblasti bezpečnosti výrobků (Product Safety Pledge), poprvé podepsaný v roce 2018, k němuž se od té doby připojila řada poskytovatelů online tržišť, stanoví řadu dobrovolných závazků v oblasti bezpečnosti výrobků. Tento závazek prokázal své opodstatnění při zvyšování ochrany spotřebitelů před nebezpečnými výrobky prodávanými online. S cílem posílit ochranu spotřebitelů tím, že se zabrání škodám na jejich životě, zdraví a bezpečnosti, a zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu jsou poskytovatelé online tržišť vybízeni, aby tyto dobrovolné závazky přijímali, a předcházeli tak opětovnému nabízení nebezpečných výrobků, které již byly staženy. Díky používání technologií a digitálních procesů a zlepšení výstražných systémů, zejména portálu Safety Gate, bude možné automaticky identifikovat výrobky, které byly oznámeny jako nebezpečné, a předávat o nich informace, jakož i provádět automatické namátkové kontroly, zda portál Safety Gate obsahuje záznamy týkající se daného výrobku.

(49)

Poskytovatelé online tržišť by měli v souladu s konkrétními povinnostmi stanovenými v tomto nařízení jednat s náležitou péčí, pokud jde o obsah uváděný na jejich online rozhraních, který souvisí s bezpečností výrobků. V souladu s tím by toto nařízení mělo stanovit povinnosti náležité péče pro všechny poskytovatele online tržišť ve vztahu k obsahu uváděnému na jejich online rozhraních, který souvisí s bezpečností výrobků.

(50)

Kromě toho by se pro účely účinného dozoru nad trhem měli poskytovatelé online tržišť registrovat na portálu Safety Gate a uvádět na něm informace o svých jednotných kontaktních místech, aby usnadnili předávání informací o otázkách bezpečnosti výrobků. Komise by měla zajistit, aby registrace byla snadná a uživatelsky vstřícná. Jednotné kontaktní místo podle tohoto nařízení by mohlo být stejné jako kontaktní místo podle článku 11 nařízení (EU) 2022/2065, aniž by byl ohrožen cíl rychle a konkrétně řešit otázky spojené s bezpečností výrobků.

(51)

Poskytovatelé online tržišť by měli určit jednotné kontaktní místo pro spotřebitele. To by mělo sloužit jako jednotný bod pro komunikaci se spotřebiteli o otázkách bezpečnosti výrobků, který by umožňoval přesměrování spotřebitele na příslušné oddělení služeb online tržiště. To by nemělo bránit tomu, aby byla spotřebitelům k dispozici další kontaktní místa pro konkrétní služby. Jednotné kontaktní místo podle tohoto nařízení by mohlo být stejné jako kontaktní místo podle článku 12 nařízení (EU) 2022/2065.

(52)

Aby poskytovatelé online tržišť mohli plnit své povinnosti podle tohoto nařízení, zejména včas a účinně plnit příkazy orgánů veřejné správy, zpracovávat oznámení jiných třetích stran a na požádání spolupracovat s orgány dozoru nad trhem v souvislosti s nápravnými opatřeními, měli by mít zaveden vnitřní mechanismus pro řešení problémů souvisejících s bezpečností výrobků.

(53)

Ustanovení čl. 14 odst. 4 nařízení (EU) 2019/1020 uděluje orgánům dozoru nad trhem pravomoc požadovat odstranění obsahu odkazujícího na související výrobky z online rozhraní nebo explicitní zobrazení varovného upozornění konečným uživatelům v okamžiku jejich přístupu do online rozhraní, jestliže neexistují žádné jiné dostupné účinné prostředky, jak vyloučit vážné riziko. Pravomoci svěřené orgánům dozoru nad trhem podle čl. 14 odst. 4 nařízení (EU) 2019/1020 by se měly použít i na toto nařízení. Aby byl zajištěn účinný dozor nad trhem podle tohoto nařízení a předešlo se přítomnosti nebezpečných výrobků na trhu v Unii, měly by se tyto pravomoci použít ve všech nezbytných a přiměřených případech, a to i u výrobků, které představují menší než vážné riziko. Je naprosto nezbytné, aby poskytovatelé online tržišť tyto příkazy plnili bezodkladně. Toto nařízení by proto v tomto ohledu mělo zavést závazné lhůty. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s článkem 9 nařízení (EU) 2022/2065.

(54)

Příkazy, které rovněž vyžadují, aby poskytovatel online tržiště odstranil ze svého online rozhraní veškerý totožný obsah odkazující na nabídku nebezpečného výrobku uvedeného v příkazu, by měly označovat prvky, které na základě informací zobrazovaných obchodníky identifikují totožné nabídky a umožní je poskytovateli online tržiště odstranit, nakolik se po poskytovateli online tržiště nevyžaduje, aby provedl nezávislé posouzení tohoto obsahu.

(55)

Pokud informace ze systému včasného varování Safety Gate neobsahují přesnou jednotnou adresu zdroje (URL) a v případě potřeby další informace umožňující identifikaci dotčeného obsahu odkazujícího na nabídku nebezpečného výrobku, měli by poskytovatelé online tržišť přesto zohledňovat přenášené informace, například identifikátory výrobku, jsou-li k dispozici, a další informace týkající se sledovatelnosti v souvislosti s jakýmikoli opatřeními, která přijmou z vlastního podnětu s cílem podle potřeby zjistit, identifikovat, odstranit nebo znemožnit přístup k těmto nabídkám nebezpečných výrobků na svém online rozhraní. Portál Safety Gate by však měl být modernizován a aktualizován, aby poskytovatelům online tržišť usnadnil odhalování nebezpečných výrobků, a za tímto účelem by mělo být možné provádět ustanovení tohoto nařízení o odstraňování obsahu odkazujícího na nabídku nebezpečného výrobku z online rozhraní prostřednictvím systému oznamování navrženého a vyvinutého v rámci portálu Safety Gate.

(56)

Povinnosti uložené tímto nařízením poskytovatelům online tržišť by neměly představovat obecnou povinnost sledovat informace, které předávají nebo uchovávají, ani by po nich nemělo být požadováno, aby aktivně vyhledávali skutečnosti nebo okolnosti naznačující nezákonnou činnost, jako je prodej nebezpečných výrobků online. Aby však poskytovatelé online tržišť mohli využít výjimek z odpovědnosti pro hostingové služby podle směrnice 2000/31/ES a nařízení (EU) 2022/2065, měli by ze svých online rozhraní urychleně odstraňovat obsah odkazující na nabídku nebezpečného výrobku, jakmile se o něm dozvědí nebo jsou na něj upozorněni v případě nároku na náhradu škody, zejména v případech, kdy je poskytovatel online tržiště upozorněn na skutečnosti nebo okolnosti, na jejichž základě měl hospodářský subjekt jednající s náležitou péčí dotčenou protiprávní skutečnost zjistit. Poskytovatelé online tržišť by měli zpracovávat oznámení týkající se obsahu odkazujícího na nabídku nebezpečného výrobku obdržená v souladu s článkem 16 nařízení (EU) 2022/2065 v dodatečných lhůtách stanovených tímto nařízením. Kromě toho jsou vybízeni, aby před umístěním výrobků na své rozhraní kontrolovali záznamy v portálu Safety Gate.

(57)

Pro účely článku 22 nařízení (EU) 2022/2065 ve vztahu k bezpečnosti výrobků prodávaných online by měl koordinátor digitálních služeb považovat za důvěryhodné oznamovatele na jejich žádost zejména spotřebitelské organizace a sdružení zastupující zájmy spotřebitelů a další relevantní zúčastněné strany, pokud jsou splněny podmínky stanovené v uvedeném článku.

(58)

Sledovatelnost výrobků má zásadní význam pro účinný dozor nad trhem týkající se nebezpečných výrobků a nápravných opatření. Spotřebitelé by měli být před nebezpečnými výrobky chráněni stejným způsobem v offline i online prodejních kanálech, a to i při nákupu výrobků na online tržištích. V návaznosti na ustanovení nařízení (EU) 2022/2065 o sledovatelnosti obchodníků by poskytovatelé online tržišť neměli umožňovat, aby byl konkrétní výrobek zařazen do nabídky na jejich platformách, pokud obchodník neposkytl všechny informace týkající se bezpečnosti a sledovatelnosti výrobků stanovené v tomto nařízení. Tyto informace by se měly zobrazovat společně se záznamem výrobku v nabídce, aby spotřebitelé mohli využít stejných informací poskytovaných online i offline. Poskytovatelé online tržišť by však neměli nést odpovědnost za ověřování úplnosti, správnosti a přesnosti samotných informací, protože povinnost zajistit sledovatelnost výrobků má příslušný obchodník.

(59)

Je také důležité, aby poskytovatelé online tržišť v oblasti bezpečnosti výrobků úzce spolupracovali s orgány dozoru nad trhem, s obchodníky a s příslušnými hospodářskými subjekty. Ustanovení čl. 7 odst. 2 nařízení (EU) 2019/1020 ukládá poskytovatelům služeb informační společnosti povinnost spolupracovat s orgány dozoru nad trhem ve vztahu k výrobkům, na které se uvedené nařízení vztahuje. Tato povinnost by proto měla být rozšířena na všechny výrobky pro spotřebitele. Například orgány dozoru nad trhem neustále zdokonalují technologické nástroje, které používají pro online dozor nad trhem ke zjištění nebezpečných výrobků prodávaných online. Aby tyto nástroje byly funkční, měli by poskytovatelé online tržišť poskytovat přístup ke svým rozhraním. Kromě toho by pro účely bezpečnosti výrobků měly mít orgány dozoru nad trhem rovněž možnost získávat na odůvodněnou žádost údaje z online rozhraní automatickou extrakcí dat (tzv. „data scraping“), pokud poskytovatel online tržiště nebo online prodejce používá technické překážky. Poskytovatelé online tržišť by měli rovněž spolupracovat při stahování výrobků z oběhu a hlášení nehod.

(60)

Právní rámec pro dozor nad trhem s výrobky, na které se vztahují harmonizační právní předpisy Unie, stanovený v nařízení (EU) 2019/1020 a právní rámec pro dozor nad trhem s výrobky, na které se vztahuje toto nařízení, by měly být co nejsoudržnější. Je proto nutné zajistit soulad obou souborů ustanovení, pokud jde o činnosti, povinnosti, pravomoci a opatření orgánů dozoru nad trhem a o spolupráci mezi orgány dozoru nad trhem. Za tímto účelem by se měly článek 10, čl. 11 odst. 1 až 7, články 12 až 15, čl. 16 odst. 1 až 5, články 18 a 19 a články 21 až 24 nařízení (EU) 2019/1020 použít i na výrobky, na které se vztahuje toto nařízení.

(61)

Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 (18) (celní kodex Unie) se výrobky ze třetích zemí, které mají být dodány na trh nebo jsou určeny k soukromému použití nebo spotřebě na celním území Unie, umisťují do celního režimu „propuštění do volného oběhu“. Cílem tohoto režimu je splnit formality pro dovoz daného zboží, včetně prosazování použitelných ustanovení práva Unie, aby dotčené zboží mohlo být dodáváno na trh Unie stejně jako jakýkoli výrobek vyrobený v Unii. Pokud jde o bezpečnost spotřebitelů, vyžaduje se, aby tyto výrobky byly v souladu s tímto nařízením, a zejména s požadavkem na obecnou bezpečnost v něm stanoveným.

(62)

Kapitola VII nařízení (EU) 2019/1020, která stanoví pravidla pro kontroly výrobků vstupujících na trh Unie, je již přímo použitelná na výrobky, na které se vztahuje toto nařízení. Orgány odpovědné za tyto kontroly by je měly provádět na základě analýzy rizik podle článků 46 a 47 nařízení (EU) č. 952/2013, prováděcích právních předpisů a odpovídajících pokynů. Toto nařízení proto nijak nemění kapitolu VII nařízení (EU) 2019/1020 ani způsob organizace a výkonu činnosti orgánů odpovědných za kontroly výrobků vstupujících na trh Unie.

(63)

Členské státy by měly zajistit, aby veškerá opatření přijatá jejich příslušnými orgány podle tohoto nařízení podléhala účinným prostředkům nápravy před soudem v souladu s článkem 47 Listiny.

(64)

Vnitrostátním orgánům by mělo být umožněno doplnit tradiční činnosti dozoru nad trhem zaměřené na bezpečnost výrobků o činnosti dozoru nad trhem zaměřené na vnitřní postupy zajišťování shody zavedené hospodářskými subjekty za účelem zajištění bezpečnosti výrobků. Orgány dozoru nad trhem by měly mít možnost požadovat, aby výrobce uvedl, které další výrobky, například výrobky vyrobené stejným postupem nebo obsahující stejné složky považované za rizikové nebo patřící do stejné výrobní šarže, jsou dotčeny týmž rizikem.

(65)

Členské státy by měly rovněž zajistit, aby orgány dozoru nad trhem měly dostatečné odborné znalosti a zdroje pro všechny své činnosti v oblasti vymáhání práva.

(66)

Měla by být zavedena výměna informací mezi členskými státy a Komisí o uplatňování tohoto nařízení na základě výstupních ukazatelů, které by umožnily měřit účinnost právních předpisů Unie v oblasti bezpečnosti výrobků.

(67)

Měla by existovat účinná, rychlá a přesná výměna informací o nebezpečných výrobcích, aby se zajistilo, že v souvislosti s nimi budou přijata vhodná opatření, a tím budou chráněny zdraví a bezpečnost spotřebitelů.

(68)

RAPEX je třeba modernizovat, aby umožnil přijímat v celé Unii účinnější nápravná opatření týkající se výrobků, jež představují riziko přesahující území jednoho členského státu. Pro větší srozumitelnost a lepší dosah vůči spotřebitelům je vhodné změnit zkrácený název „RAPEX“ na „Safety Gate“. Safety Gate zahrnuje tři prvky: zaprvé systém včasného varování pro nebezpečné nepotravinářské výrobky, jehož prostřednictvím si vnitrostátní orgány a Komise mohou vyměňovat informace o těchto výrobcích (systém včasného varování Safety Gate); zadruhé internetový portál, který bude informovat veřejnost a umožní jí podávat stížnosti (portál Safety Gate); a zatřetí internetový portál umožňující podnikům plnit povinnost informovat orgány a spotřebitele o nebezpečných výrobcích a nehodách (Safety Business Gateway). Mezi jednotlivými prvky Safety Gate by měla existovat rozhraní. Systém včasného varování Safety Gate je interní systém, jehož prostřednictvím si orgány a Komise vyměňují informace o opatřeních týkajících se nebezpečných výrobků a jenž může obsahovat důvěrné informace. Na portálu Safety Gate by měl být zveřejněn výňatek z upozornění s cílem informovat veřejnost o nebezpečných výrobcích. Safety Business Gateway je internetový portál, jehož prostřednictvím podniky informují orgány dozoru nad trhem v členských státech o nebezpečných výrobcích a nehodách. Komise by měla vypracovat technické řešení, které zajistí, aby rizika, mohly být spotřebitelům bez zbytečného odkladu zpřístupněny na portálu Safety Gate. Kromě toho by Komise měla vytvořit interoperabilní rozhraní, které by poskytovatelům online tržišť umožnilo snadno, rychle a spolehlivě propojit jejich rozhraní s portálem Safety Gate.

(69)

Členské státy by měly v systému včasného varování Safety Gate oznamovat povinná i dobrovolná nápravná opatření, která zamezují případnému uvedení výrobku na trh, omezují toto uvedení nebo je podrobují zvláštním podmínkám z důvodu vážného rizika pro zdraví a bezpečnost spotřebitelů nebo v případě výrobků, na které se vztahuje nařízení (EU) 2019/1020, rovněž pro další relevantní veřejné zájmy konečných uživatelů.

(70)

Podle článku 34 nařízení (EU) 2019/1020 mají orgány členských států prostřednictvím informačního a komunikačního systému uvedeného ve zmíněném článku oznamovat opatření přijatá vůči výrobkům, na něž se vztahuje uvedené nařízení a které představují menší než vážné riziko, přičemž nápravná opatření přijatá vůči výrobkům, na něž se vztahuje toto nařízení a které představují menší než vážné riziko, by mohla být rovněž oznámena v systému včasného varování Safety Gate. Členské státy a Komise by měly zpřístupnit veřejnosti informace o rizicích pro zdraví a bezpečnost spotřebitelů představovaných výrobky. Z hlediska spotřebitelů a podniků je vhodné, aby v systému včasného varování Safety Gate byly obsaženy všechny informace o nápravných opatřeních přijatých vůči výrobkům představujícím vážné riziko, a veřejnosti tak mohly být zpřístupněny relevantní informace o nebezpečných výrobcích prostřednictvím portálu Safety Gate. Je důležité, aby všechny tyto informace byly k dispozici v úředním jazyce nebo jazycích členského státu, kde má spotřebitel bydliště, a aby byly formulovány jasně a srozumitelně. Členským státům se proto doporučuje, aby v systému včasného varování Safety Gate oznamovaly všechna nápravná opatření týkající se výrobků představujících riziko pro zdraví a bezpečnost spotřebitelů.

(71)

V případě, že informace musí být oznámeny v informačním a komunikačním systému v souladu s nařízením (EU) 2019/1020, existuje možnost podávat taková oznámení přímo v systému včasného varování Safety Gate nebo je generovat z informačního a komunikačního systému pro dozor nad trhem stanoveného v článku 34 nařízení (EU) 2019/1020. Za tímto účelem by Komise měla provozovat a dále rozvíjet rozhraní, které bylo zřízeno pro předávání údajů mezi uvedeným informačním a komunikačním systémem a systémem včasného varování Safety Gate, aby se zabránilo dvojímu zadávání údajů a aby se toto předávání údajů usnadnilo.

(72)

Komise by měla provozovat a dále rozvíjet internetový portál Safety Business Gateway, který hospodářským subjektům umožňuje plnit jejich povinnosti informovat orgány dozoru nad trhem a spotřebitele o nebezpečných výrobcích, které dodaly na trh. Tento portál by měl umožnit rychlou a účinnou výměnu informací mezi hospodářskými subjekty a vnitrostátními orgány a usnadnit předávání informací hospodářských subjektů spotřebitelům.

(73)

Mohly by nastat situace, kdy bude nutné řešit určité vážné riziko na úrovni Unie, neboť toto riziko není možné uspokojivě zvládnout pomocí opatření přijatých dotčeným členským státem nebo jiným postupem podle práva Unie. Mohlo by tomu tak být zejména v případě nově vznikajících rizik nebo dopadů na zranitelné spotřebitele. Z tohoto důvodu by měla mít Komise možnost přijmout opatření buď z vlastního podnětu, nebo na žádost členských států. Tato opatření by měla být přizpůsobena závažnosti a naléhavosti situace. Dále je nezbytné stanovit vhodný mechanismus, kterým by Komise mohla přijmout okamžitě použitelná prozatímní opatření.

(74)

Určení rizika týkajícího se výrobku a úrovně tohoto rizika se zakládá na posouzení rizik, které provádějí příslušné subjekty. Členské státy by při provádění tohoto posouzení rizik mohly dospět k různým výsledkům ohledně přítomnosti nebo úrovně rizika. To by mohlo ohrozit řádné fungování vnitřního trhu a rovné podmínky pro spotřebitele i hospodářské subjekty. Měl by být proto zřízen mechanismus, který by Komisi umožnil vyslovit ke sporné záležitosti stanovisko.

(75)

Komise by měla pravidelně vypracovávat zprávu o používání mechanismu podle článku 29, která by měla být předložena Evropské síti orgánů členských států příslušných pro bezpečnost výrobků podle tohoto nařízení (dále jen „síť pro bezpečnost spotřebitelů“). Tato zpráva by měla uvádět hlavní kritéria, která členské státy používají k posuzování rizik, a jejich dopad na vnitřní trh a stejnou úroveň ochrany spotřebitelů, s cílem umožnit členským státům a Komisi, aby harmonizovaly své přístupy a kritéria pro posouzení rizik.

(76)

Síť pro bezpečnost spotřebitelů posiluje spolupráci mezi členskými státy při prosazování bezpečnosti výrobků. Zejména usnadňuje činnosti týkající se výměny informací, organizaci společných činností dozoru nad trhem a výměnu odborných znalostí a osvědčených postupů. Měla by rovněž přispívat k harmonizaci metodik shromažďování údajů o bezpečnosti výrobků, jakož i k větší interoperabilitě mezi regionálními, odvětvovými, státními a evropskými informačními systémy v oblasti bezpečnosti výrobků. Síť pro bezpečnost spotřebitelů by měla být řádně zastoupena v síti Unie pro soulad výrobků s předpisy stanovené v nařízení (EU) 2019/1020 a měla by se podílet na jejích činnostech v oblasti koordinace a spolupráce, kdykoli bude nezbytná koordinace činností spadajících do oblasti působnosti obou nařízení, aby byla zajištěna jejich účinnost.

(77)

Aby byla zachována soudržnost právního rámce pro dozor nad trhem a zároveň zajištěna účinná spolupráce mezi sítí pro bezpečnost spotřebitelů a sítí Unie pro soulad výrobků s předpisy, zaměřenou na strukturovanou koordinaci a spolupráci mezi donucovacími orgány členských států a Komisí a stanovenou v nařízení (EU) 2019/1020, je nezbytné síť pro bezpečnost spotřebitelů přidružit k síti Unie pro soulad výrobků s předpisy při činnostech podle článků 11, 12, 13 a 21 nařízení (EU) 2019/1020.

(78)

Orgány dozoru nad trhem by měly provádět společné činnosti s jinými orgány nebo s organizacemi zastupujícími hospodářské subjekty nebo spotřebitele s cílem prosazovat bezpečnost výrobků a zjišťovat nebezpečné výrobky včetně těch, které jsou nabízeny k prodeji online. Přitom by orgány dozoru nad trhem a Komise, podle případu, měly zajistit, aby v důsledku výběru výrobků a výrobců a v důsledku prováděných činností nevznikaly situace, které by mohly narušit hospodářskou soutěž nebo objektivitu, nezávislost a nestrannost stran. Orgány dozoru nad trhem by měly co nejdříve zpřístupnit veřejnosti dohody o společných činnostech, pokud tím nebude ohrožena účinnost prováděných činností.

(79)

Komise by měla pravidelně organizovat společnou akci, při níž by orgány dozoru nad trhem prováděly inspekce výrobků získaných pod krycí identitou online nebo offline, zejména výrobků, které jsou nejčastěji oznamovány v rámci Safety Gate.

(80)

Souběžné koordinované kontrolní akce (dále jen „společné kontrolní akce“, tzv. sweepy) by mohly dále zvýšit bezpečnost výrobků, a proto by měly být prováděny s cílem odhalovat porušení tohoto nařízení online i offline. Měly by být prováděny zejména tam, kde z trendů na trhu, stížností spotřebitelů nebo jiných náznaků vyplývá, že u některých výrobků nebo kategorií výrobků je často zjišťováno, že představují vážné riziko.

(81)

Obecně platí, že k informacím o bezpečnosti výrobků, které mají k dispozici příslušné orgány, by měl být zajištěn přístup veřejnosti. Při zpřístupňování informací o bezpečnosti výrobků veřejnosti by však mělo být chráněno profesní tajemství podle článku 339 Smlouvy o fungování EU způsobem, který je slučitelný s potřebou zajistit účinnost dozoru nad trhem a ochranných opatření.

(82)

Stížnosti jsou důležité proto, že zvyšují povědomí vnitrostátních orgánů o bezpečnosti a účinnosti kontrolních a dozorových činností týkajících se nebezpečných výrobků. Členské státy by proto měly umožnit spotřebitelům a dalším zúčastněným stranám, jako jsou sdružení spotřebitelů a hospodářské subjekty, takové stížnosti podávat.

(83)

Veřejné rozhraní systému včasného varování Safety Gate, portál Safety Gate, umožňuje široké veřejnosti včetně spotřebitelů, hospodářských subjektů a poskytovatelů online tržišť získávat informace o nápravných opatřeních přijatých vůči nebezpečným výrobkům přítomným na trhu Unie. Samostatná část portálu Safety Gate umožňuje spotřebitelům informovat Komisi o výrobcích, které se vyskytují na trhu a představují riziko pro zdraví a bezpečnost spotřebitelů. V relevantním případě by Komise měla zajistit odpovídající návazná opatření, zejména předat tyto informace dotčeným vnitrostátním orgánům. Databáze a internetové stránky Safety Gate by měly být snadno přístupné pro osoby se zdravotním postižením.

(84)

Po ověření správnosti informací obdržených od spotřebitelů a jiných zúčastněných stran by Komise měla zajistit vhodná návazná opatření. Měla by zejména předat informace dotčeným členským státům, aby příslušný orgán dozoru nad trhem mohl postupovat tak, jak je vhodné a žádoucí. Je důležité, aby spotřebitelé a další zúčastněné strany byli o činnosti Komise řádně informováni.

(85)

Pokud se výrobek, který se již prodává spotřebitelům, ukáže být nebezpečný, je možné, že z důvodu ochrany spotřebitelů v Unii bude nutné jej stáhnout z oběhu. Spotřebitelé si nutně nemusí uvědomovat, že vlastní výrobek stahovaný z oběhu. Pro zvýšení účinnosti stahování z oběhu je proto důležité lépe zacílit informace na dotčené spotřebitele. Nejúčinnější metodou, jak zvýšit povědomí spotřebitelů o staženích výrobků z oběhu a přimět je k jednání, je přímý kontakt. Tomuto komunikačnímu prostředku také dávají přednost všechny skupiny spotřebitelů. K zajištění bezpečnosti spotřebitelů je důležité, aby byli informováni rychle a spolehlivě. Hospodářské subjekty a v příslušných případech poskytovatelé online tržišť by proto měli k informování spotřebitelů o stažení výrobků z oběhu a bezpečnostních varováních souvisejících s výrobky, které si spotřebitelé zakoupili, používat jim dostupné údaje o zákaznících. Je proto třeba pro hospodářské subjekty a poskytovatele online tržišť stanovit právní povinnost používat k informování spotřebitelů o stažení výrobků z oběhu a bezpečnostních varováních veškeré údaje o zákaznících, které již mají k dispozici. V tomto ohledu by hospodářské subjekty a poskytovatelé online tržišť měli zajistit, aby byla do stávajících věrnostních programů zákazníků a systémů registrace výrobků zahrnuta možnost přímého kontaktu se zákazníky v případě stažení výrobku z oběhu nebo bezpečnostního varování, které se daných spotřebitelů týká, a aby byli prostřednictvím této funkce zákazníci po zakoupení výrobku vyzváni, aby dobrovolně sdělili výrobci některé informace, jako jsou jméno, kontaktní údaje a model nebo sériové číslo výrobku. Pouhá skutečnost, že stažení výrobku z oběhu je zaměřeno na spotřebitele, by neměla bránit hospodářským subjektům a poskytovatelům online tržišť v tom, aby o oznámení o stažení výrobku z oběhu informovali všechny zákazníky nebo aby nabízeli nápravná opatření jiným konečným uživatelům. Hospodářské subjekty a poskytovatelé online tržišť by měli být k takovým krokům vybízeni, zejména v případě mikropodniků a malých podniků jednajících jako spotřebitelé.

(86)

Spotřebitelé by měli být vybízeni k registraci výrobků, aby mohli dostávat informace o stažení výrobků z oběhu a bezpečnostní varování. Komisi by měla být svěřena pravomoc přijímat prováděcí akty s cílem upřesnit, že u některých konkrétních výrobků nebo kategorií výrobků by spotřebitelé měli mít vždy možnost zaregistrovat výrobek, který zakoupili, aby mohli být přímo informováni o stažení výrobku z oběhu nebo o bezpečnostním varování souvisejícím s uvedeným výrobkem. Při určování konkrétních výrobků nebo kategorií výrobků, na něž se tento požadavek vztahuje, by měla být věnována náležitá pozornost životnímu cyklu dotčených výrobků nebo kategorií výrobků, jakož i rizikům, která výrobky představují, četnosti stahování výrobků z oběhu a kategorii uživatelů výrobků, zejména zranitelných spotřebitelů.

(87)

Třetina spotřebitelů používá nebezpečný výrobek i poté, co si přečte oznámení o jeho stažení z oběhu, zejména proto, že tato oznámení jsou napsána příliš složitě nebo minimalizují dané riziko. Oznámení o stažení výrobku z oběhu by proto mělo být jasné a transparentní a mělo by dané riziko jasně popisovat, přičemž se musí vyvarovat pojmů, výrazů nebo jiných prvků, které mohou snížit vnímání rizika spotřebitelem. Spotřebitelé by také měli mít možnost získat v případě potřeby více informací prostřednictvím bezplatného telefonního čísla nebo jiného interaktivního nástroje.

(88)

Aby se dosáhlo toho, že spotřebitelé budou více reagovat na oznámení o stažení výrobků z oběhu, je rovněž důležité, aby kroky požadované od spotřebitelů byly co nejjednodušší a aby nabízené prostředky nápravy byly účinné, bezplatné a včasné. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/771 (19) zajišťuje spotřebitelům smluvní prostředky nápravy v případě nesouladu fyzického zboží, který existoval v době dodání a projevil se během doby odpovědnosti Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/770 (20) se vztahuje i na hmotné nosiče, jako jsou DVD, CD, paměťová média USB a paměťové karty, které se používají k přenosu digitálního obsahu. Situace, kdy jsou nebezpečné výrobky staženy z trhu, však odůvodňují existenci zvláštního souboru pravidel, jejichž použitím by neměly být dotčeny smluvní prostředky nápravy, protože jejich cíle jsou odlišné. Zatímco smluvní prostředky nápravy slouží k nápravě nesouladu zboží se smlouvou, prostředky nápravy v případě stažení výrobku z oběhu slouží jak k odstranění nebezpečných výrobků z trhu, tak k odpovídající nápravě pro spotřebitele. V důsledku toho existují mezi oběma soubory možných prostředků nápravy velké rozdíly: zaprvé, v případě stažení výrobku z oběhu podle tohoto nařízení by nemělo existovat žádné časové omezení pro aktivaci prostředků nápravy; za druhé, spotřebitel by měl mít právo požadovat nápravu od příslušného hospodářského subjektu, nikoli nutně od obchodníka. Kromě toho by v případě stažení výrobku z oběhu spotřebitel neměl být povinen prokazovat, že výrobek je nebezpečný.

(89)

Vzhledem k tomu, že prostředky nápravy stanovené v případě stažení nebezpečného výrobku z oběhu a prostředky nápravy v případě nesouladu zboží se smlouvou mají různé cíle, měli by spotřebitelé používat systém odpovídající příslušné situaci. Pokud například spotřebitel obdrží oznámení o stažení výrobku z oběhu s popisem prostředků nápravy, které má k dispozici, měl by jednat podle pokynů uvedených v oznámení o stažení z oběhu. Neměl by však být zbaven možnosti požádat prodávajícího o nápravu z důvodu nesouladu nebezpečného zboží se smlouvou.

(90)

Jakmile byla spotřebiteli poskytnuta náprava v návaznosti na stažení výrobku z oběhu, zaniká jeho nárok na nápravu z důvodu nesouladu zboží se smlouvou v souvislosti s tím, že výrobek byl nebezpečný, protože nesoulad se smlouvou již neexistuje. Obdobně v případě, že se spotřebitel dovolává svých práv na nápravu podle směrnice (EU) 2019/770 nebo směrnice (EU) 2019/771, nemá podle tohoto nařízení nárok na nápravu v souvislosti se stejným bezpečnostním problémem. Nejsou-li však splněny jiné požadavky na soulad týkající se téhož zboží, zůstal by prodávající odpovědným za tento nesoulad zboží se smlouvou i v případě, že byla spotřebiteli poskytnuta náprava po stažení nebezpečného výrobku z oběhu.

(91)

Hospodářské subjekty, které iniciují stažení výrobku z oběhu, by měly spotřebitelům nabídnout výběr alespoň dvou z možností, kterými jsou oprava, výměna nebo náhrada hodnoty staženého výrobku v přiměřené výši, ledaže to není možné nebo přiměřené. Nabídka možnosti volby spotřebitele mezi prostředky nápravy může zlepšit účinnost stažení výrobku z oběhu. S cílem zvýšit účinnost stažení výrobku z oběhu by měly být podporovány pobídky motivující spotřebitele k tomu, aby se podíleli na stažení výrobku z oběhu, například formou slev nebo poukázek. Oprava výrobku by měla být považována za možný způsob nápravy pouze tehdy, pokud lze zajistit bezpečnost opraveného výrobku. Výše náhrady hodnoty by se měla alespoň rovnat ceně zaplacené spotřebitelem, přičemž není dotčena možnost získat další náhradu podle vnitrostátních právních předpisů. Náhrada hodnoty výrobku staženého z oběhu v přiměřené výši by měla být poskytnuta i v případě, že není k dispozici doklad o zaplacené ceně. Je-li z trhu stažen hmotný nosič digitálního obsahu ve smyslu čl. 2 bodu 1 směrnice (EU) 2019/770, měla by náhrada pokrýt všechny částky zaplacené spotřebitelem podle smlouvy, jak je stanoveno v čl. 16 odst. 1 uvedené směrnice. Žádným prostředkem nápravy by nemělo být dotčeno právo spotřebitelů na náhradu škody podle vnitrostátního práva.

(92)

Prostředky nápravy nabízené v případě stažení výrobku z oběhu z důvodu bezpečnosti by neměly představovat nadměrnou zátěž pro spotřebitele ani je ohrožovat. Pokud prostředek nápravy zahrnuje rovněž likvidaci staženého výrobku, měla by proběhnout s náležitým ohledem na cíle v oblasti životního prostředí a udržitelnosti stanovené na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni. Oprava spotřebitelem by měla být považována za možný prostředek nápravy pouze tehdy, pokud ji spotřebitel může provést snadno a bezpečně, například výměnou baterie nebo zkrácením nadměrně dlouhých stahovacích šňůr u dětského oblečení, je-li tak stanoveno v oznámení o stažení výrobku z oběhu. Oprava spotřebitelem by navíc neměla mít vliv na práva spotřebitelů podle směrnic (EU) 2019/770 a (EU) 2019/771. V takových situacích by proto hospodářské subjekty neměly spotřebitele nutit k opravě nebezpečného výrobku.

(93)

Toto nařízení by mělo rovněž podněcovat hospodářské subjekty a poskytovatele online tržišť k uzavírání dobrovolných memorand o porozumění s příslušnými orgány, Komisí nebo organizacemi zastupujícími spotřebitele nebo hospodářské subjekty s cílem přijmout dobrovolné závazky související s bezpečností výrobků, které jdou nad rámec právních povinností stanovených právem Unie.

(94)

Spotřebitelé by měli mít právo vymáhat svá práva v souvislosti s povinnostmi, které toto nařízení ukládá hospodářským subjektům nebo poskytovatelům online tržišť, prostřednictvím zástupných žalob v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1828 (21). Za tímto účelem by toto nařízení mělo stanovit, že se směrnice (EU) 2020/1828 použije na zástupné žaloby týkající se porušení tohoto nařízení, která poškozují nebo mohou poškodit kolektivní zájmy spotřebitelů. Příloha I uvedené směrnice by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna. Členské státy by měly zajistit zohlednění uvedené změny ve svých předpisech provádějících uvedenou směrnici ve vnitrostátním právu, i když přijetí vnitrostátních prováděcích předpisů v tomto ohledu není podmínkou pro použitelnost uvedené směrnice na zmíněné zástupné žaloby. Použitelnost uvedené směrnice na zástupné žaloby podané ve věci porušení ustanovení tohoto nařízení hospodářskými subjekty nebo poskytovateli online tržišť, která poškozují nebo mohou poškodit kolektivní zájmy spotřebitelů, by měla začít dnem použitelnosti tohoto nařízení. Do uvedeného dne by spotřebitelé měli mít možnost spolehnout se na použitelnost směrnice (EU) 2020/1828 v souladu s bodem 8 přílohy I uvedené směrnice.

(95)

Unie by měla být schopna spolupracovat a vyměňovat si informace týkající se bezpečnosti výrobků s regulačními orgány třetích zemí nebo s mezinárodními organizacemi v rámci dohod uzavřených mezi Unií a třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi nebo v rámci ujednání uzavřených mezi Komisí a orgány třetích zemí nebo mezinárodními organizacemi, mimo jiné s cílem zabránit oběhu nebezpečných výrobků na trhu. Tato spolupráce a výměna informací by měla být v souladu s pravidly Unie týkajícími se důvěrnosti a ochrany osobních údajů. Osobní údaje by se měly předávat pouze v rozsahu, v jakém je to nezbytné výlučně za účelem ochrany zdraví nebo bezpečnosti spotřebitelů.

(96)

Systematická výměna informací mezi Komisí a třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi o bezpečnosti výrobků pro spotřebitele a o preventivních, omezujících a nápravných opatřeních by měla být založena na vzájemnosti, která zahrnuje rovnocennou, nikoli však nutně identickou výměnu informací ke vzájemnému prospěchu. Výměna informací se třetí zemí vyrábějící zboží určené na trh Unie může spočívat v tom, že Komise zašle vybrané informace ze systému včasného varování Safety Gate týkající se výrobků pocházejících z této třetí země. Výměnou by tato třetí země mohla zaslat informace o návazných opatřeních přijatých na základě obdržených oznámení. Taková spolupráce by mohla přispět k cíli zastavit nebezpečné výrobky již u zdroje a zabránit jejich vstupu na trh Unie.

(97)

Aby měly sankce pro hospodářské subjekty a v příslušných případech poskytovatele online tržišť významný odrazující účinek, který by zabránil uvádění nebezpečných výrobků na trh, měly by být přiměřené druhu porušení předpisů, možnému prospěchu pro hospodářský subjekt nebo poskytovatele online tržišť a druhu a vážnosti újmy, kterou spotřebitel utrpěl. Sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(98)

Při ukládání sankcí by se měla náležitě zohlednit povaha, závažnost a délka trvání porušení předpisů. Uložení sankcí by mělo být přiměřené a mělo by být v souladu s právem Unie a vnitrostátním právem, včetně příslušných procesních záruk a zásad podle Listiny.

(99)

Za účelem zachování vysoké úrovně ochrany zdraví a bezpečnosti spotřebitelů by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o identifikaci a sledovatelnost výrobků, které představují potenciální vážné riziko pro zdraví a bezpečnost spotřebitelů, a o fungování systému včasného varování Safety Gate, zejména v souvislosti s přijímáním způsobů a postupů pro výměnu informací týkajících se opatření sdělovaných prostřednictvím systému včasného varování Safety Gate a kritérií pro posouzení úrovně rizika. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (22). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(100)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci přijímat zvláštní požadavky na bezpečnost, určovat ukazatele výstupů, na jejichž základě musí členské státy sdělovat údaje týkající se provádění tohoto nařízení, specifikovat pravomoci a úkoly jednotných vnitrostátních kontaktních míst, přijímat opatření týkající se kroků Unie vůči výrobkům, které představují vážné riziko, zavést postup, aby spotřebitelé mohli zasílat informace do portálu Safety Gate, upřesnit zavedení interoperabilního rozhraní na portálu Safety Gate, stanovit požadavky na registraci výrobků za účelem stažení z oběhu z důvodu bezpečnosti a přijmout vzor oznámení o stažení výrobku z oběhu. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (23).

(101)

Bude-li to v závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech týkajících se zdraví a bezpečnosti spotřebitelů nezbytné, měla by Komise přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty.

(102)

Komise by měla vyhodnotit uplatňování sankcí stanovených v tomto nařízení, pokud jde o jejich účinnost a odrazující účinky, a ve vhodném případě přijmout legislativní návrh týkající se jejich prosazování.

(103)

Některá ustanovení nařízení (EU) č. 1025/2012 by měla být změněna tak, aby zohledňovala zvláštnosti tohoto nařízení, a zejména potřebu určit zvláštní požadavky na bezpečnost podle tohoto nařízení před podáním žádosti evropské normalizační organizaci.

(104)

Směrnice 87/357/EHS, jež se vztahuje se na výrobky pro spotřebitele, které nejsou potravinami, avšak podobají se potravinám a mohly by být s potravinami zaměněny, takže spotřebitel, zejména dítě, by mohl takový výrobek vložit do úst, cucat nebo polknout, což by mohlo způsobit mimo jiné udušení, otravu nebo perforaci či zablokování zažívacího ústrojí, vedla ke kontroverznímu výkladu. Byla navíc přijata v době, kdy byla oblast působnosti právního rámce pro bezpečnost výrobků pro spotřebitele velmi omezená. Z těchto důvodů by směrnice 87/357/EHS měla být zrušena a nahrazena tímto nařízením, zejména těmi jeho ustanoveními, která zajišťují, aby výrobky, které mohou být škodlivé, jsou-li vloženy do úst, cucány nebo spolknuty, a které by mohly být vzhledem ke svému tvaru, vůni, barvě, vzhledu, obalu, označení, objemu, velikosti nebo jiným vlastnostem zaměněny s potravinou, byly po posouzení rizik považovány za nebezpečné. Při provádění hodnocení by orgány dozoru nad trhem měly mimo jiné vzít v úvahu, že podle rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie není nutné objektivními a podloženými údaji prokazovat, že vložení výrobků napodobujících potraviny do úst, jejich cucání nebo spolknutí může představovat rizika, jako jsou udušení, otrava nebo perforace či zablokování zažívacího ústrojí. Příslušné vnitrostátní orgány by však měly případ od případu posoudit, zda jsou tyto výrobky nebezpečné, a toto posouzení odůvodnit.

(105)

Aby měli hospodářské subjekty a poskytovatelé online tržišť dostatek času přizpůsobit se požadavkům tohoto nařízení, včetně požadavků na informace, je nezbytné stanovit dostatečně dlouhé přechodné období po dni vstupu tohoto nařízení v platnost, během něhož mohou být výrobky, na něž se vztahuje směrnice 2001/95/ES a které jsou s uvedenou směrnicí ve shodě, nadále uváděny na trh. Členské státy by proto neměly bránit dodávání těchto výrobků na trh, včetně jejich nabízení k prodeji.

(106)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zlepšit fungování vnitřního trhu a současně zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitelů, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy vzhledem k nutnosti vysokého stupně spolupráce a soudržného jednání příslušných orgánů členských států a k potřebě mechanismu pro rychlou a účinnou výměnu informací o nebezpečných výrobcích v Unii, ale může jej být spíše, z důvodů celounijní povahy problému, lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(107)

Je-li pro účely tohoto nařízení nezbytné zpracovávat osobní údaje, měly by se zpracovávat v souladu s právem Unie v oblasti ochrany osobních údajů. Na zpracování osobních údajů podle tohoto nařízení se vztahují nařízení (EU) 2016/679 (24)a (EU) 2018/1725 (25) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES (26), podle okolností. Jestliže spotřebitelé oznámí výrobek v portálu Safety Gate, měly by být uchovávány pouze ty osobní údaje, které jsou nezbytné k oznámení nebezpečného výrobku, a to po dobu nepřesahující pět let po dni svého zadání. Výrobci a dovozci by měli vést registr stížností spotřebitelů pouze po dobu nezbytnou pro účely tohoto nařízení. Jsou-li výrobci a dovozci fyzickými osobami, měli by zveřejnit svá jména, aby byl spotřebitel schopen výrobek identifikovat za účelem sledovatelnosti.

(108)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s článkem 42 nařízení (EU) 2018/1725,