(EU) 2023/850Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/850 ze dne 19. dubna 2023, kterým se mění nařízení (EU) 2018/1806, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (Kosovo (Tímto označením nejsou dotčeny postoje k otázce statusu a označení je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244/1999 a se stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova.))

(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1806 (2) stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic členských států vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni. Složení seznamů třetích zemí uvedených v přílohách I a II zmíněného nařízení by měl být a zůstat v souladu s kritérii stanovenými ve zmíněném nařízení. Odkazy na třetí země, u nichž došlo s ohledem na uvedená kritéria ke změně situace, by měly být případně přesunuty z jedné přílohy do druhé.

(2)

Kritéria, na které je třeba se zaměřit v hodnocení prováděném případ od případu při určování třetích zemí, jejichž státní příslušníci podléhají vízové povinnosti, nebo jsou od této povinnosti osvobozeni, jsou stanovena v článku 1 nařízení (EU) 2018/1806. Tato kritéria zahrnují nedovolené přistěhovalectví, veřejný pořádek a bezpečnost, hospodářské přínosy, především z hlediska cestovního ruchu a zahraničního obchodu, a vnější vztahy Unie s dotčenými třetími zeměmi, včetně zejména zvážení otázky lidských práv a základních svobod, jakož i důsledků regionální soudržnosti a vzájemnosti.

(3)

Kosovo splnilo požadavky svého plánu k dosažení bezvízového režimu. Na základě hodnocení různých kritérií uvedených v článku 1 nařízení (EU) 2018/1806 je namístě držitele cestovních pasů vydaných Kosovem cestující na území členských států od vízové povinnosti osvobodit. Toto osvobození od vízové povinnosti zajistí, že celá oblast západního Balkánu bude podléhat stejnému vízovému režimu.

(4)

Kosovo by proto mělo být přesunuto z přílohy I části 2 nařízení (EU) 2018/1806 do přílohy II části 4 daného nařízení. Osvobození od vízové povinnosti by se mělo vztahovat pouze na držitele biometrických pasů vydaných Kosovem v souladu se standardy Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO). Toto osvobození by nemělo být uplatňováno dříve, než bude zahájen provoz Evropského systému pro cestovní informace a povolení (ETIAS) zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1240 (3), nebo před 1. lednem 2024, podle toho, co nastane dříve.

(5)

Aniž je dotčen postoj členských států k otázce statusu Kosova, během období před zahájením uplatňování osvobození od vízové povinnosti je důležité, aby byly v příslušných případech uzavřeny dohody nebo ujednání o zpětném přebírání osob se členskými státy, které takové dohody či ujednání dosud nemají. Po uzavření uvedených dohod nebo ujednání je má Kosovo v plném rozsahu provádět při současném dodržování zásady nenavracení zakotvené v Úmluvě o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna 1967.

(6)

Kosovo dosáhlo významného pokroku ve všech blocích kapitoly II svého plánu k dosažení bezvízového režimu. V zájmu řádně řízené migrace a zajištění bezpečného prostředí by Kosovo mělo usilovat o větší sblížení své vízové politiky s vízovou politikou Unie.

(7)

Osvobození od vízové povinnosti závisí na nepřetržitém provádění požadavků plánu k dosažení bezvízového režimu pro Kosovo. Komise má provádění těchto požadavků a sbližování vízové politiky aktivně monitorovat prostřednictvím mechanismu pozastavení podle nařízení (EU) 2018/1806. Unie může podle uvedeného mechanismu při splnění stanovených podmínek pozastavit osvobození od vízové povinnosti.

(8)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES (4). Irsko se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(9)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (5), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí Rady 1999/437/ES (6).

(10)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (7), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (8).

(11)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (9), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (10).

(12)

Pokud jde o Kypr, a Bulharsko a Rumunsko, představuje toto nařízení akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 1 aktu o přistoupení z roku 2003 a čl. 4 odst. 1 aktu o přistoupení z roku 2005,