(EU) 2023/839Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/839 ze dne 19. dubna 2023, kterým se mění nařízení (EU) 2018/841, pokud jde o oblast působnosti, zjednodušení pravidel pro vykazování a zajištění souladu a stanovení cílů členských států pro rok 2030, a nařízení (EU) 2018/1999, pokud jde o zlepšení monitorování, vykazování, sledování pokroku a přezkum (Text s významem pro EHP)

(1)

Pařížská dohoda přijatá dne 12. prosince 2015 v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) (dále jen „Pařížská dohoda“) vstoupila v platnost 4. listopadu 2016. Smluvní strany Pařížské dohody se dohodly, že udrží nárůst průměrné globální teploty na úrovni výrazně nižší než 2 °C ve srovnání s úrovní před industrializací a že budou usilovat o omezení tohoto nárůstu na 1,5 °C oproti období před industrializací. Uvedený závazek byl dne 13. listopadu 2021 posílen přijetím Klimatického paktu z Glasgow v rámci UNFCCC, v němž konference smluvních stran UNFCCC, plnící roli zasedání smluvních stran Pařížské dohody, uznává, že dopady změny klimatu budou při nárůstu teploty o 1,5 °C mnohem nižší než při nárůstu o 2 °C, a vyslovuje odhodlání usilovat o to, aby se nárůst teploty omezil na 1,5 °C.

(2)

Mezivládní vědecko-politická platforma pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES) ve své zprávě o globálním hodnocení biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb za rok 2019 poskytla nejnovější vědecké důkazy o probíhajícím celosvětovém úbytku biologické rozmanitosti. Sdělení Komise ze dne 20. května 2020 nazvané „Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030: Navrácení přírody do našeho života“ (dále jen „Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030“) představuje zvýšení cílů Unie, pokud jde o ochranu biologické rozmanitosti a dobře fungujících ekosystémů a jejich obnovení. Lesy a zdravá půda jsou nesmírně důležité z hlediska biologické rozmanitosti, ale také pro čištění vzduchu a vody, ukládání a pohlcování uhlíku a poskytování dlouhodobě udržitelných dřevěných výrobků. Povaha a funkce lesů se v celé Unii velmi liší, přičemž některé typy lesů jsou v důsledku přímých dopadů, jako je sucho, úhyn lesů způsobený změnami teploty nebo změny aridity, ohroženy změnou klimatu více než jiné. Ke globální klimatické krizi přispívá odlesňování a znehodnocování lesů, protože zvyšují emise skleníkových plynů v důsledku zejména lesních požárů, což vede k trvale nižší kapacitě pohlcování uhlíku a omezené odolnosti postižených oblastí vůči změně klimatu a k výraznému snížení jejich biologické rozmanitosti.

Obzvláště velký význam z hlediska opatření v oblasti klimatu i pro ochranu biologické rozmanitosti v celé řadě kategorií vykazování má také půdní organický uhlík a zásobníky uhlíku v odumřelém dřevě, jejichž velká část zásobuje půdu uhlíkem. Jak ve sdělení Komise ze dne 16. července 2021 o nové strategii EU v oblasti lesnictví do roku 2030 (dále jen „nová strategie EU v oblasti lesnictví do roku 2030“), tak i ve sdělení Komise ze dne 17. listopadu 2021 o strategii EU pro ochranu půdy do roku 2030 – Využití přínosů zdravé půdy pro lidi, potraviny, přírodu a klima (dále jen „strategie EU pro ochranu půdy do roku 2030“) se uznává potřeba chránit lesy a půdní ekosystémy v Unii a zlepšovat jejich kvalitu a podporovat propracované udržitelné postupy hospodaření, které mohou vést k většímu pohlcování uhlíku a vyšší odolnosti lesů a půdy s ohledem na klimatickou krizi a krizi v oblasti biologické rozmanitosti. Největším suchozemským úložištěm organického uhlíku jsou rašeliniště, přičemž zlepšení jejich správy a ochrany je důležitým aspektem přispívajícím ke zmírňování změny klimatu a k ochraně biologické rozmanitosti a půdy před erozí.

(3)

Ve sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019 o Zelené dohodě pro Evropu (dále jen „Zelená dohoda pro Evropu“) je stanoven výchozí bod pro dosažení cíle Unie v oblasti klimatické neutrality nejpozději do roku 2050 a cíle, kterým je dosáhnout poté záporných emisí, stanoveného v čl. 2 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 (4). Zelená dohoda pro Evropu spojuje komplexní soubor vzájemně se posilujících opatření a iniciativ, jež mají za cíl dosáhnout v Unii do roku 2050 klimatické neutrality, a stanovuje novou strategii růstu, jejímž cílem je transformovat Unii na spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou efektivně využívající zdroje, ve které by byl hospodářský růst oddělen od využívání zdrojů. Dalším jejím cílem je chránit, zachovávat a rozšiřovat přírodní kapitál Unie a chránit zdraví a blahobyt občanů před environmentálními riziky a dopady. Tato transformace má zároveň určité aspekty týkající se genderové rovnosti a také zvláštní dopad na určité znevýhodněné a zranitelné skupiny obyvatel, jako jsou například starší lidé, osoby se zdravotním postižením a osoby menšinového rasového nebo etnického původu. Je proto třeba zajistit, aby byla tato transformace spravedlivá a inkluzivní a nikdo při ní nezůstal opomenut.

(4)

Jádrem Zelené dohody pro Evropu je řešení problémů souvisejících s klimatem a životním prostředím a dosažení cílů Pařížské dohody. Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 15. ledna 2020 o Zelené dohodě pro Evropu (5) vyzval k tomu, aby byla nejpozději do roku 2050 uskutečněna nezbytná transformace na klimaticky neutrální společnost, a ve svém usnesení ze dne 28. listopadu 2019 o stavu klimatické a environmentální nouze vyhlásil stav klimatické a environmentální nouze (6). S ohledem na velmi závažné dopady pandemie COVID-19 na zdraví a hospodářský blahobyt občanů Unie nezbytnost a hodnota Zelené dohody pro Evropu jen vzrostly.

(5)

Je důležité zajistit, aby opatření přijatá za účelem dosažení cílů tohoto nařízení byla prováděna v souladu s cílem, kterým je podpora udržitelného rozvoje, stanoveným v článku 3 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“), s přihlédnutím k cílům OSN v oblasti udržitelného rozvoje, k Pařížské dohodě a případně k zásadě „významně nepoškozovat“ ve smyslu článku 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 (7).

(6)

V aktualizovaném vnitrostátně stanoveném příspěvku předloženém sekretariátu UNFCCC dne 17. prosince 2020 se Unie zavázala snížit do roku 2030 čisté emise skleníkových plynů v celém svém hospodářství nejméně o 55 % v porovnání s úrovní roku 1990.

(7)

Přijetím nařízení (EU) 2021/1119 Unie zakotvila v právních předpisech cíl dosáhnout do roku 2050 rovnováhy mezi antropogenními emisemi ze zdrojů v celém hospodářství a pohlcováním skleníkových plynů pomocí propadů v rámci Unie a případně dosáhnout negativních emisí po uvedeném roce. V uvedeném nařízení je stanoven rovněž závazný cíl Unie dosáhnout do roku 2030 čistého domácího snížení emisí skleníkových plynů (emise po odečtení pohlcení) alespoň o 55 % ve srovnání s úrovněmi z roku 1990. Očekává se, že k dosažení tohoto cíle přispějí všechna hospodářská odvětví, včetně odvětví využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (dále jen „LULUCF“). S cílem zajistit do roku 2030 dostatečné úsilí o snížení emisí v jiných odvětvích je příspěvek čistého pohlcení vzhledem k cíli Unie v oblasti klimatu pro rok 2030 omezen na 225 milionů tun ekvivalentu CO2. V souvislosti s nařízením (EU) 2021/1119 Komise v příslušném prohlášení znovu potvrdila svůj záměr navrhnout revizi nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/841 (8) v souladu s cílem zvýšit do roku 2030 čisté pohlcení uhlíku na úroveň přesahující 300 milionů tun ekvivalentu CO2 v odvětví LULUCF.

(8)

S cílem přispět k ambicióznějšímu snížení čistých emisí skleníkových plynů z nejméně 40 % na nejméně 55 % oproti úrovni z roku 1990 a zajistit, aby odvětví LULUCF dlouhodobě udržitelným a předvídatelným způsobem přispívalo k dosažení cíle Unie v oblasti klimatické neutrality, by měly být pro každý členský stát stanoveny závazné cíle pro zvýšení čistého pohlcení skleníkových plynů v odvětví LULUCF v období 2026–2030, což povede k cílové hodnotě čistého pohlcení 310 milionů tun ekvivalentu CO2 v celé Unii v roce 2030. Metodika použitá ke stanovení vnitrostátních cílů na rok 2030 by měla zohlednit rozdíl mezi cílem Unie a průměrnými emisemi skleníkových plynů a jejich pohlcováním v letech 2016, 2017 a 2018, které jednotlivé členské státy v roce 2020 vykázaly, a měla by odrážet stávající výsledky, co se týče zmírňování v odvětví LULUCF, a podíl každého členského státu na ploše obhospodařované půdy v Unii, a to s přihlédnutím ke schopnosti daného členského státu zlepšit svou výkonnost v odvětví prostřednictvím postupů obhospodařování půdy nebo změn ve využívání půdy, které jsou přínosem pro klima a biologickou rozmanitost. Překročení cílů ze strany členských států by dále přispělo ke splnění cílů Unie v oblasti klimatu.

(9)

Závazné cíle pro dosažení vyšších ambicí týkajících se čistých emisí skleníkových plynů a jejich čistého pohlcení by měly být stanoveny pro každý členský stát lineární trajektorií. Tato trajektorie by měla začínat v roce 2022 na základě průměrných emisí skleníkových plynů vykázaných daným členským státem v letech 2021, 2022 a 2023 a skončit v roce 2030 na hodnotě cíle stanoveného pro daný členský stát. Aby se zajistilo společné dosažení cíle Unie pro rok 2030 a zároveň zohlednila meziroční variabilita emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v odvětví LULUCF, je vhodné stanovit pro každý členský stát závazek dosáhnout kromě vnitrostátního cíle pro rok 2030 součtu čistých emisí skleníkových plynů a jejich čistého pohlcení v období 2026–2029 (dále jen „rozpočet na období 2026–2029“).

(10)

Pravidla započítávání stanovená v článcích 6, 7, 8 a 10 nařízení (EU) 2018/841 byla navržena tak, aby určila, do jaké míry by zmírňování dopadů v odvětví LULUCF mohlo přispět k cíli Unie snížit do roku 2030 čisté emise skleníkových plynů o 40 %, který odvětví LULUCF nezahrnoval. V zájmu zjednodušení regulačního rámce pro toto odvětví by se stávající pravidla započítávání neměla používat po roce 2025 a soulad s vnitrostátními cíli členských států by měl být ověřován na základě vykazovaných emisí skleníkových plynů a jejich pohlcení. Tím by se zajistil metodický soulad se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (9), nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 (10) a novým cílem pro snížení čistých emisí skleníkových plynů nejméně o 55 %, který zahrnuje odvětví LULUCF.

(11)

Dne 16. června 2022 přijala Rada doporučení o zajištění spravedlivé transformace na klimatickou neutralitu (11), v němž zdůraznila, že je třeba přijmout doprovodná opatření a věnovat zvláštní pozornost podpoře těch regionů, průmyslových odvětví, mikropodniků a malých a středních podniků, pracovníků, domácností a spotřebitelů, kteří budou čelit největším výzvám. Uvedené doporučení vybízí členské státy, aby zvážily soubor opatření v oblasti zaměstnanosti a transformace trhu práce, vytváření pracovních míst a podnikání, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zadávání veřejných zakázek, zdanění a systémů sociální ochrany, základních služeb a bydlení, a to mimo jiné s cílem zajistit větší rovnost mezi ženami a muži a posílit vzdělávání a odbornou přípravu.

(12)

S ohledem na specifika odvětví LULUCF v každém členském státě, jakož i na skutečnost, že k tomu, aby dosáhly svých vnitrostátních závazných cílů, musí zvýšit svou výkonnost, by členské státy měly mít i nadále k dispozici celou řadu flexibilních možností, včetně obchodování s přebytky za minimální cenu a rozšíření flexibility pro lesy, při současném respektování ekologické vyváženosti cílů.

(13)

V roce 2032 by měly mít členské státy, které učinily vše pro to, aby zohlednily veškerá stanoviska Komise, která jim jsou určena v souvislosti s nápravnými opatřeními zavedenými tímto pozměňujícím nařízením, k dispozici alternativní opatření pro přírodní škodlivé činitele (abiotické a biotické), jako jsou požáry, rozšíření škůdců, bouře a extrémní povodně, s cílem řešit nejistoty způsobené přírodními procesy v odvětví LULUCF za předpokladu, že vyčerpaly všechny ostatní možnosti flexibility, které mají k dispozici, zavedly vhodná opatření ke snížení zranitelnosti své půdy vůči těmto narušením a že bylo dosaženo cíle Unie pro odvětví LULUCF pro rok 2030.

(14)

Kromě toho by měly být zohledněny plošné a dlouhodobé účinky změny klimatu na rozdíl od přírodních škodlivých činitelů, které jsou ze své podstaty dočasnější a zeměpisně lokalizované. To by mělo umožnit rovněž zohlednění dopadů dřívějších opatření na hospodaření spojených s podílem organické půdy na obhospodařované půdě, který je v porovnání s průměrem Unie v několika členských státech mimořádně vysoký. Za tímto účelem by měly být dány k dispozici nevyužité částky vyrovnání dostupné podle přílohy VII v období 2021–2030 na základě důkazů předložených Komisi dotyčnými členskými státy v souladu s nejlepšími dostupnými vědeckými poznatky a objektivními, měřitelnými a srovnatelnými ukazateli, jako je index suchosti ve smyslu Úmluvy Organizace spojených národů o boji proti desertifikaci v zemích zasažených závažným suchem nebo desertifikací, zejména v Africe (12), definovaných jako poměr mezi průměrnými ročními srážkami a průměrnou roční evapotranspirací. S ohledem na předložené důkazy by mělo být rozdělení mezi členské státy provedeno na základě poměru mezi množstvím 50 milionů tun ekvivalentu CO2, které je k dispozici, a celkovou výší kompenzace požadovanou těmito členskými státy.

(15)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provádění ustanovení nařízení (EU) 2018/841 týkajících se stanovení ročních emisí skleníkových plynů a jejich pohlcení za každý rok v období 2026–2029 stanovených na základě lineární trajektorie končící cílem pro rok 2030 pro členské státy a za účelem přijetí podrobných pravidel ohledně metodiky při získávání důkazů týkajících se dlouhodobých dopadů změny klimatu, které jsou mimo kontrolu členských států, a ohledně účinků výjimečně vysokého podílu organické půdy by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (13).

(16)

Pravidla správy by měla být stanovena tak, aby podporovala včasná opatření k dosažení průběžného cíle Unie v oblasti klimatu pro rok 2030 a cíle Unie v oblasti klimatické neutrality pro celé hospodářství v návaznosti na trajektorii pro roky 2026 až 2029 zavedenou tímto pozměňujícím nařízením. Zásady stanovené v nařízení (EU) 2018/842 by se měly použít obdobně, přičemž multiplikační faktor by se měl vypočítat tak, že k údaji vykázanému členským státem za rok 2030 bude připočteno 108 % rozdílu mezi rozpočtem členského státu na období 2026–2029 a odpovídajícím čistým pohlcením. Pokud Komise předloží návrhy týkající se období po roce 2030, měl by být kromě toho zohledněn případný schodek nashromážděný každým členským státem do roku 2030.

(17)

Unie a její členské státy jsou stranami Úmluvy Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (14) (dále jen „Aarhuská úmluva“). Veřejná kontrola a přístup ke spravedlnosti jsou zásadními prvky demokratických hodnot Unie a nástrojem k ochraně právního státu.

(18)

Pokud Komise zjistí, že členský stát nedosahuje při plnění svého cíle pro rok 2030 dostatečného pokroku s přihlédnutím k trajektorii, rozpočtu na období 2026–2029 a flexibilitě podle tohoto nařízení, měl by se s cílem umožnit rychlá a účinná opatření použít mechanismus nápravných opatření, který by tomuto členskému státu pomohl vrátit se k trajektorii do roku 2030 tím, že zajistí, aby byla přijata dodatečná opatření vedoucí k většímu čistému pohlcení skleníkových plynů.

(19)

Inventarizace skleníkových plynů se zlepší díky většímu využívání monitorovacích technologií a širším poznatkům. Pro členské státy, které zdokonalují svou metodiku výpočtu emisí a jejich pohlcování, by měla být zavedena koncepce úpravy metodiky. K této úpravě by mohly vést například tyto otázky: změny metodiky vykazování, nové údaje nebo opravy statistických chyb, zahrnutí nových zásobníků uhlíku nebo plynů, přepočet historických odhadů na základě nových vědeckých důkazů v souladu s pokyny IPCC pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006, zahrnutí nových prvků vykazování a lepší monitorování přírodních škodlivých činitelů. Údaje z inventury emisí skleníkových plynů daného členského státu by měly být za účelem neutralizace dopadu změny metodiky na posouzení dosažení kolektivního cíle Unie do roku 2030 doplněny o úpravu metodiky, tak aby byla respektována ekologická vyváženost.

(20)

V Evropě se národní inventarizace lesů používá k poskytování informací pro posouzení ekosystémových služeb lesů. Systém monitorování inventarizace lesů se v jednotlivých zemích liší, neboť každá země má vlastní systém inventarizace lesů s vlastní metodikou. V nové strategii EU pro oblast lesnictví do roku 2030 se poukazuje na potřebu strategického plánování v oblasti lesnictví ve všech členských státech na základě spolehlivého monitorování a údajů, transparentní správy a koordinované výměny údajů na úrovni Unie. Za tímto účelem Komise oznámila, že má v úmyslu předložit legislativní návrh na vytvoření celounijního integrovaného rámce pro monitorování lesů.

(21)

Za účelem změny a doplnění jiných než podstatných prvků nařízení (EU) 2018/841 a (EU) 2018/1999 by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o doplnění nařízení (EU) 2018/841 s cílem stanovit pravidla pro zaznamenávání a přesné provádění operací v registru Unie zřízeném podle článku 40 nařízení (EU) 2018/1999, a pokud jde o změnu části 3 přílohy V nařízení (EU) 2018/1999, prostřednictvím aktualizace seznamu kategorií v souladu s příslušnými právními předpisy Unie. Je obzvláště důležité, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (15). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(22)

Ve sdělení Komise ze dne 17. září 2020 nazvaném „Zvýšení cílů Evropy v oblasti klimatu do roku 2030“ byly nastíněny různé cesty a možnosti politiky k dosažení vyššího cíle Unie v oblasti klimatu do roku 2030. Poukazuje se v něm na to, že dosažení klimatické neutrality bude vyžadovat mnohem intenzivnější opatření Unie ve všech odvětvích hospodářství. Při přechodu ke klimatické neutralitě v Unii hrají zásadní úlohu propady uhlíku, přičemž významný přínos má v této souvislosti zejména odvětví zemědělství, lesnictví a využívání půdy. Pokud Komise provede posouzení fungování nařízení (EU) 2018/841 v rámci přezkumu zavedeného tímto pozměňujícím nařízením a vypracuje zprávu pro Evropský parlament a Radu, měla by tato zpráva zahrnovat na jedné straně současné trendy a budoucí prognózy emisí skleníkových plynů ze zemědělství a na straně druhé současné trendy a budoucí prognózy emisí a pohlcení skleníkových plynů z orné půdy, travních porostů a mokřadů a prozkoumat možnosti regulace, které by zajistily, aby byly v souladu s cílem dosáhnout dlouhodobého snížení emisí skleníkových plynů ve všech odvětvích hospodářství v souladu s cílem Unie v oblasti klimatické neutrality a průběžnými cíli v oblasti klimatu. Kromě toho by Komise měla věnovat zvláštní pozornost účinkům věkové struktury lesů, včetně případů, kdy jsou tyto účinky spojeny se specifickými válečnými nebo poválečnými okolnostmi, a to vědecky propracovaným, spolehlivým a transparentním způsobem a s ohledem na zajištění dlouhodobé odolnosti a přizpůsobivosti lesů.

S ohledem na to, jaký význam má, aby každé odvětví spravedlivě přispívalo, a na skutečnost, že přechod na klimatickou neutralitu vyžaduje změny v celém spektru politiky a kolektivní úsilí všech odvětví hospodářství a společnosti, jak je zdůrazněno v Zelené dohodě pro Evropu, by Komise měla případně předložit legislativní návrhy, v nichž by byl stanoven rámec pro období po roce 2030.

(23)

Očekávané antropogenní změny týkající se emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v mořském a sladkovodním prostředí mohou být značné, přičemž se očekává, že například v důsledku změn plánovaného rozšíření výroby energie z moří, potenciálního nárůstu produkce akvakultury a zvyšující se úrovně ochrany přírody, které jsou nutné za účelem splnění cílů strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, se budou v budoucnu lišit. V současné době nejsou tyto emise a jejich pohlcení zahrnuty do standardních tabulek pro vykazování UNFCCC. Po přijetí metodiky vykazování by měla mít Komise možnost při provádění přezkumu zavedeného tímto pozměňovacím nařízením zvážit podávání zpráv o pokroku, proveditelnosti analýzy a dopadu rozšířeného podávání zpráv na mořské a sladkovodní prostředí na základě nejnovějších vědeckých důkazů o těchto tocích.

(24)

Aby bylo možné dosáhnout do roku 2050 cíle klimatické neutrality a následně negativních emisí, je nanejvýš důležité důsledně zajišťovat, aby se pohlcování skleníkových plynů v rámci Unie neustále zvyšovalo a to trvalým způsobem. V případě potřeby může být nezbytné použít technické řešení, jako je bioenergetika se zachycováním a ukládáním uhlíku (dále jen „BECCS“), nebo řešení pro zachycování a ukládání emisí CO2 inspirovaná přírodou. Je třeba vybízet zejména k tomu, aby jednotliví zemědělci, vlastníci půdy a lesů nebo jejich správci ukládali větší množství uhlíku na své půdě a ve svých lesích, přičemž by se měli upřednostňovat přístupy založené na ekosystémech a postupy zaměřené na zachování biologické rozmanitosti, jako jsou přírodě blízké lesnické postupy, plochy ležící ladem, obnova zásob uhlíku v lesích, rozšíření plochy věnované agrolesnictví, pohlcování uhlíku v půdě a obnova mokřadů, stejně jako další inovativní řešení. Tyto pobídky vedou k výraznějšímu zmírňování změny klimatu a k většímu celkovému snížení emisí napříč odvětvími v bioekonomice, mimo jiné využíváním trvanlivých výrobků z vytěženého dřeva, při plném dodržování ekologických zásad podporujících biologickou rozmanitost a oběhové hospodářství. Mělo by být možné zvážit zahrnutí postupu pro začlenění udržitelných výrobků pro ukládání uhlíku do oblasti působnosti nařízení (EU) 2018/841 v rámci přezkumu zavedeného tímto pozměňujícím nařízením, a zajistit tak soulad s dalšími cíli Unie v oblasti životního prostředí a s pokyny IPCC.

(25)

Vzhledem k tomu, že je důležité poskytovat za účelem dosažení cílů stanovených v tomto pozměňujícím nařízení finanční podporu vlastníkům nebo správcům půdy a lesů, měla by Komise při posuzování návrhů aktualizace nejnovějších oznámených integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu podle nařízení (EU) 2018/1999 zajistit, aby byla finanční podpora, včetně příslušného podílu příjmů z dražeb povolenek EU ETS podle směrnice 2003/87/ES, které se používají pro odvětví LULUCF, zaměřena na politiku a opatření, které jsou navrženy tak, aby bylo možné dosáhnout rozpočtů a cílů členských států stanovených v tomto pozměňujícím nařízení. Ve svém posouzení by Komise měla věnovat zvláštní pozornost podpoře ekosystémového přístupu a potřebě zajistit trvalý charakter dalšího pohlcování skleníkových plynů s přihlédnutím ke stávajícím právním předpisům.

(26)

Stanovení cíle Unie pro rok 2030 vychází z inventurních údajů vykázaných členskými státy za roky 2016, 2017 a 2018. Je velmi důležité zajistit spolehlivost předkládaných zpráv o inventuře. Proto by se měla v případech, kdy došlo k výraznému snížení čistého pohlcení emisí v letech 2016, 2017 a 2018, ověřit metodika používaná členskými státy. V souladu se zásadou transparentnosti a v zájmu posílení důvěry v pokrok při podávání zpráv by měly být výsledky tohoto ověřování zveřejněny. Na základě tohoto ověření by Komise měla v případě potřeby předložit návrhy s cílem zajistit, aby Unie zůstala na dobré cestě ke splnění svého cíle, kterým je čisté pohlcení 310 milionů tun emisí.

(27)

Za účelem stanovení trajektorie čistého pohlcení skleníkových plynů pro členské státy na období 2026–2029 by Komise měla provést komplexní přezkum s cílem ověřit údaje z inventury skleníkových plynů za roky 2021, 2022 a 2023. Za tímto účelem by měl být v roce 2025 proveden další komplexní přezkum nad rámec komplexních přezkumů, které má Komise provést v letech 2027 a 2032 v souladu s článkem 38 nařízení (EU) 2018/1999.

(28)

Hodnoty korunového zápoje stromů pro každý členský stát v příloze II nařízení (EU) 2018/841 by měly být sladěny s hodnotami oznámenými UNFCCC nebo předvídatelnými aktualizacemi těchto hodnot.

(29)

Vzhledem k zavedení cílů založených na vykazování, které je výsledkem této změny nařízení, je třeba emise skleníkových plynů a jejich pohlcování odhadnout s vyšší mírou přesnosti. Kromě toho strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, sdělení Komise ze dne 20. května 2020 o strategii „od zemědělce ke spotřebiteli“ pro spravedlivý, zdravý a k životnímu prostředí šetrný potravinový systém, nová strategie EU v oblasti lesnictví, strategie EU pro ochranu půdy do roku 2030, sdělení Komise ze dne 15. prosince 2021 o udržitelných uhlíkových cyklech, směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 (16) a sdělení Komise ze dne 24. února 2021 nazvané „Vytvoření Unie odolné vůči změně klimatu – nová strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu“ budou vyžadovat lepší monitorování půdy, jež pomůže chránit a zvyšovat odolnost přírodních způsobů pohlcování uhlíku v celé Unii. Monitorování a vykazování emisí a jejich pohlcení je třeba modernizovat případně pomocí pokročilých technologií dostupných v rámci programů Unie, jako je program Copernicus, a dalších digitálních údajů shromážděných v rámci společné zemědělské politiky, přičemž dojde k souběžné ekologické a digitální transformaci.

(30)

Měla by se zavést ustanovení týkající se mapování a monitorování, a to jak v terénu, tak při monitorování dálkovým průzkumem, s cílem dát členským státům k dispozici geograficky jednoznačné informace k určení prioritních oblastí, které mají potenciál přispět k opatřením v oblasti klimatu. V rámci obecného zlepšení monitorování, vykazování a ověřování se práce zaměří také na harmonizaci a zpřesnění databází činností a emisních faktorů s cílem zlepšit inventuru skleníkových plynů.

(31)

Jelikož cílů tohoto nařízení, zejména úpravy závazků členských států týkajících se odvětví LULUCF s ohledem na nařízení (EU) 2021/1119, které přispívají k dosažení cílů Pařížské dohody a k naplňování cíle Unie v oblasti snižování emisí skleníkových plynů pro období 2021–2030, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich může být z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(32)

Nařízení (EU) 2018/841 a (EU) 2018/1999 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,