(EU) 2023/2673Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2673 ze dne 22. listopadu 2023, kterou se mění směrnice 2011/83/EU, pokud jde o smlouvy o finančních službách uzavřené na dálku, a zrušuje směrnice 2002/65/ES

(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES (3) stanoví na úrovni Unie pravidla pro uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU (4) současně stanoví mimo jiné pravidla použitelná na smlouvy o prodeji zboží a poskytování služeb uzavřené na dálku mezi obchodníkem a spotřebitelem.

(2)

Podle čl. 169 odst. 1 a čl. 169 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování EU (dále jen „Smlouva o fungování EU“) má Unie přispívat k dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitele prostřednictvím opatření přijatých podle článku 114 této smlouvy. Článek 38 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) stanoví, že v politikách Unie má být zajištěna vysoká úroveň ochrany spotřebitele.

(3)

V rámci vnitřního trhu je v zájmu zajištění svobody volby nutný vysoký stupeň ochrany spotřebitele v oblasti smluv o finančních službách uzavřených na dálku, aby se zvýšila důvěra spotřebitelů v prodej na dálku.

(4)

Stejně vysokou úroveň ochrany spotřebitele na celém jednotném trhu nejlépe zajistí úplná harmonizace. Plná harmonizace je nezbytná pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Unii a pro vytvoření řádně fungujícího vnitřního trhu. Členským státům by proto nemělo být dovoleno ponechávat v platnosti ani zavádět jiná ustanovení ve svých vnitrostátních právních předpisech, než která jsou stanovena v této směrnici, pokud jde o aspekty, na něž se vztahuje tato směrnice, není-li v této směrnici uvedeno jinak. Kde taková harmonizovaná ustanovení nejsou k dispozici, měly by mít členské státy i nadále možnost ponechat v platnosti nebo zavádět ustanovení ve svých vnitrostátních právních předpisech.

(5)

Směrnice 2002/65/ES byla předmětem různých přezkumů. Tyto přezkumy odhalily, že postupné zavádění odvětvových právních předpisů Unie vedlo k významnému překrývání těchto právních předpisů se směrnicí 2002/65/ES a že digitalizace zhoršila některé aspekty, které uvedená směrnice plně neřeší.

(6)

Digitalizace přispěla k vývoji na trhu, který nebyl v době přijetí směrnice 2002/65/ES předpokládán. Rychlý technologický vývoj od té doby přinesl na trh finančních služeb významné změny. Ačkoli bylo na úrovni Unie přijato mnoho odvětvových právních aktů, finanční služby nabízené spotřebitelům se značně vyvinuly a diverzifikovaly. Objevily se nové produkty, zejména v online prostředí, a jejich využití se dále rozvíjí, často rychle a nepředvídatelně. V tomto ohledu je i nadále relevantní horizontální uplatňování směrnice 2002/65/ES. Uplatňování uvedené směrnice na finanční služby pro spotřebitele, které nejsou upraveny odvětvovými právními předpisy Unie, znamená, že se ve prospěch spotřebitelů a obchodníků uplatňuje soubor harmonizovaných pravidel. Tento prvek „záchranné sítě“ přispívá k zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů a zároveň k zajištění rovných podmínek pro obchodníky.

(7)

Vzhledem ke skutečnosti, že postupné zavádění odvětvových právních předpisů Unie vedlo ke značnému překrývání těchto právních předpisů se směrnicí 2002/65/ES a že digitalizace zhoršila některé aspekty, které uvedená směrnice plně neřeší, včetně toho, jak a kdy by měly být informace spotřebiteli poskytnuty, je nezbytné revidovat pravidla použitelná na smlouvy o finančních službách uzavřené mezi spotřebitelem a obchodníkem na dálku a zároveň zajistit uplatňování prvku „záchranné sítě“ u finančních služeb, na které se buď odvětvové právní předpisy Unie nevztahují, nebo jsou z působnosti aktů Unie upravujících konkrétní finanční služby vyloučeny.

(8)

Aby byla zajištěna jednotná úroveň ochrany spotřebitele v celé Unii a zabránilo se rozdílům, které by bránily uzavírání smluv o finančních službách v rámci vnitřního trhu, jsou nezbytná pravidla, která obchodníkům, včetně mikropodniků a malých a středních podniků, poskytnou právní jistotu a transparentnost a zajistí spotřebitelům ve všech členských státech právně vymahatelná práva a povinnosti. Členské státy se vyzývají, aby při uplatňování pravidel provádějících tuto směrnici zohlednily zvláštní potřeby mikropodniků a malých a středních podniků. Pojem mikropodniky a malé a střední podniky by měl být chápán ve smyslu článku 2 přílohy doporučení Komise 2003/361/ES (5).

(9)

Směrnice 2011/83/EU, podobně jako směrnice 2002/65/ES, stanoví právo na předsmluvní informace a právo na odstoupení od smlouvy u některých spotřebitelských smluv uzavřených na dálku. Doplňkovost mezi uvedenými směrnicemi je však omezená, neboť směrnice 2011/83/EU se nevztahuje na finanční služby, které jsou v uvedené směrnici vymezeny jako služby bankovní, úvěrové, pojistné, osobní penzijní, investiční nebo platební povahy. V této souvislosti by spořicí účet na bydlení a smlouva o spotřebitelském úvěru měly být považovány za finanční služby. Prodej zboží, jako drahých kovů, diamantů, vína nebo whisky, by sám o sobě neměl být považován za finanční službu.

(10)

Rozšíření oblasti působnosti směrnice 2011/83/EU na smlouvy o finančních službách uzavřené na dálku by mělo zajistit potřebnou doplňkovost. Vzhledem ke zvláštní povaze finančních služeb pro spotřebitele, zejména z důvodu jejich složitosti, však není vhodné, aby se na smlouvy o finančních službách pro spotřebitele uzavřené na dálku vztahovala všechna ustanovení směrnice 2011/83/EU. Potřebnou jasnost a právní jistotu lze zajistit, pokud se do směrnice 2011/83/EU doplní zvláštní kapitola s pravidly použitelnými pouze na smlouvy o finančních službách pro spotřebitele uzavřené na dálku.

(11)

Na smlouvy o finančních službách uzavřené jiným způsobem než na dálku se tato směrnice nevztahuje. Členské státy proto mohou v souladu s právem Unie určit, která pravidla se na tyto smlouvy použijí, a to i uplatněním požadavků stanovených v této směrnici na smlouvy, které nespadají do oblasti její působnosti.

(12)

Ačkoli by se na smlouvy o finančních službách uzavřené na dálku neměla vzhledem k jejich zvláštní povaze vztahovat všechna ustanovení směrnice 2011/83/EU, měla by se řada ustanovení uvedené směrnice, jako jsou příslušné definice a pravidla pro dodatečné platby, prosazování, setrvačný prodej a podávání zpráv, vztahovat i na smlouvy o finančních službách uzavřené na dálku. Použití těchto ustanovení zajišťuje doplňkovost mezi různými typy smluv uzavřených na dálku.

(13)

Pokud jde o sankce, členské státy by měly stanovit sankce za porušení ustanovení svých vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice a přijmout veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující v souladu s čl. 24 odst. 1 směrnice 2011/83/EU. Tato směrnice by měla rovněž obsahovat zvláštní ustanovení o ukládání sankcí v souladu s článkem 21 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 (6) v případě smluv uzavřených na dálku mezi obchodníkem a spotřebitelem za účelem poskytnutí finančních služeb. Ostatní ustanovení o sankcích uvedená v čl. 24 odst. 2 až 5 směrnice 2011/83/EU se nevztahují na smlouvy uzavřené na dálku mezi obchodníkem a spotřebitelem za účelem poskytnutí finančních služeb.

(14)

Zvláštní kapitola směrnice 2011/83/EU by měla obsahovat pravidla směrnice 2002/65/ES, která jsou stále relevantní a nezbytná, zejména pokud jde o právo na předsmluvní informace a právo na odstoupení od smlouvy, a pravidla zajišťující férovost v online prostředí při uzavírání smluv o finančních službách na dálku.

(15)

Vzhledem k tomu, že smlouvy o finančních službách uzavřené na dálku jsou nejčastěji uzavírány prostřednictvím elektronických prostředků, měla by pravidla zajišťující férovost v online prostředí při uzavírání smluv o finančních službách na dálku přispět k dosažení cílů stanovených v článku 114 Smlouvy o fungování EU a článku 38 Listiny. Pravidlo týkající se náležitého vysvětlení by mělo zajistit větší transparentnost a poskytnout spotřebiteli právo požádat o lidský zásah, když komunikuje s obchodníkem prostřednictvím plně automatizovaných online rozhraní, jako jsou chatboti, roboporadenství, interaktivní nástroje nebo podobné nástroje.

(16)

Některé finanční služby pro spotřebitele se řídí zvláštními akty Unie, které se na tyto finanční služby nadále vztahují. Tato směrnice nemění stávající odvětvové akty Unie. V zájmu zajištění právní jistoty a zabránění duplicity či překrývání je třeba upřesnit, že pokud jiné akty Unie upravující konkrétní finanční služby obsahují pravidla týkající se předsmluvních informací, práva na odstoupení od smlouvy nebo náležitého vysvětlení, měla by se bez ohledu na úroveň podrobnosti daných pravidel vztahovat na dané konkrétní finanční služby pro spotřebitele pouze příslušná ustanovení daných jiných aktů Unie, pokud dané akty nestanoví jinak, včetně výslovné možnosti, aby členské státy uplatňování daných zvláštních pravidel vyloučily. V této souvislosti platí, že pokud zvláštní akt Unie stanoví pravidla umožňující členským státům daný zvláštní akt Unie neuplatňovat, ale namísto toho odkázat na použití jiného zvláštního aktu Unie, jak je stanoveno například v čl. 3 odst. 3 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU (7), měla by se pravidla daného zvláštního aktu Unie uplatnit přednostně a tato směrnice by se neměla použít. Obdobně v případech, kdy zvláštní akt Unie stanoví pravidla týkající se přiměřených alternativních mechanismů s cílem zajistit, aby spotřebitelé dostávali včasné informace v předsmluvní fázi, jak je stanoveno například v čl. 3 odst. 5 směrnice 2014/17/EU, by se pravidla stanovená v daném zvláštním aktu Unie měla uplatnit přednostně a tato směrnice by se neměla použít.

(17)

Pokud jde o předsmluvní informace, některé akty Unie upravující konkrétní finanční služby obsahují pravidla upravená pro tyto konkrétní finanční služby, jejichž cílem je zajistit, aby spotřebitelé byli schopni porozumět základním rysům navrhované smlouvy. Například nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1238 (8), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU (9), 2014/65/EU (10) a (EU) 2016/97 (11) stanoví v základním zvláštním aktu Unie předsmluvní informace a zároveň zmocňují Komisi k přijímání aktů v přenesené pravomoci nebo prováděcích aktů. Na tyto konkrétní finanční služby pro spotřebitele by se měly vztahovat pouze požadavky na předsmluvní informace stanovené v takových aktech Unie, není-li v daných aktech stanoveno jinak. Tak by tomu mělo být i v případě, kdy akt Unie upravující konkrétní finanční služby stanoví odlišná nebo minimální pravidla týkající se předsmluvních informací ve srovnání s pravidly stanovenými touto směrnicí.

(18)

Pokud jde o právo na odstoupení od smlouvy, poskytuje-li akt Unie upravující konkrétní finanční služby pro spotřebitele čas na zvážení důsledků podepsané smlouvy, a bez ohledu na to, jak daný akt Unie toto právo nazývá, měla by se na tyto konkrétní finanční služby pro spotřebitele vztahovat pouze příslušná ustanovení uvedeného aktu Unie, není-li v daném aktu stanoveno jinak. Pokud se například použije článek 186 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES (12), uplatní se pravidla týkající se lhůty pro odstoupení od smlouvy stanovená ve směrnici 2009/138/ES, a nikoli pravidla týkající se práva na odstoupení od smlouvy stanovená v této směrnici, a pokud se použije čl. 14 odst. 6 směrnice 2014/17/EU, uplatní se pravidla týkající se možnosti volby mezi právem na odstoupení od smlouvy a lhůtou na rozmyšlenou stanovenou ve směrnici 2014/17/EU, a nikoli pravidla týkající se práva na odstoupení od smlouvy stanovená v této směrnici.

(19)

V souladu se směrnicí 2014/17/EU a směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2225 (13) mohou členské státy tyto směrnice uplatňovat v souladu s právem Unie v oblastech, které nespadají do oblasti jejich působnosti. Proto by mělo být upřesněno, že členské státy mohou na smlouvy o úvěru použít čl. 14 odst. 6 směrnice 2014/17/EU, a to navzdory skutečnosti, že tyto smlouvy jsou vyňaty z oblasti působnosti uvedené směrnice na základě čl. 3 odst. 2 uvedené směrnice. Podobně by mělo být upřesněno, že členské státy mohou na smlouvy o úvěru použít články 26 a 27 směrnice (EU) 2023/2225, a to navzdory skutečnosti, že tyto smlouvy jsou vyňaty z oblasti působnosti uvedené směrnice na základě čl. 2 odst. 2. uvedené směrnice.

(20)

Pokud jde o pravidla týkající se náležitého vysvětlení, některé akty Unie upravující konkrétní finanční služby, jako jsou směrnice 2014/17/EU, 2014/65/EU a (EU) 2016/97, již stanoví pravidla týkající se náležitého vysvětlení, která mají obchodníci v souvislosti s navrhovanou smlouvou spotřebitelům poskytnout. Pro zajištění právní jistoty by se pravidla týkající se náležitého vysvětlení stanovená v této směrnici neměla vztahovat na finanční služby spadající do působnosti aktů Unie upravujících konkrétní finanční služby, které obsahují pravidla týkající se náležitého vysvětlení, jež má být spotřebiteli poskytnuto před uzavřením smlouvy, bez ohledu na to, jak daný akt Unie toto náležité vysvětlení nazývá.

(21)

Pokud akty Unie upravující konkrétní finanční služby stanoví pravidla týkající se předsmluvních informací, ale nestanoví pravidla týkající se práva na odstoupení od smlouvy, měla by se použít ustanovení této směrnice týkající se práva na odstoupení od smlouvy. Například směrnice 2009/138/ES stanoví pravidla týkající se požadavků na předsmluvní informace, ve vztahu k neživotnímu pojištění však nestanoví právo, které spotřebiteli poskytuje čas na zvážení důsledků podepsané smlouvy. V takovém případě by se měla použít pravidla týkající se předsmluvních informací stanovená v aktu Unie upravujícím konkrétní finanční služby a pravidla týkající se práva na odstoupení od smlouvy stanovená v této směrnici. Pokud akt Unie upravující konkrétní finanční služby neobsahuje ustanovení týkající se informací o právu odstoupit od smlouvy, měl by obchodník takové informace poskytnout v souladu s touto směrnicí, aby zajistil, že spotřebitel je řádně informován.

(22)

Pokud akty Unie upravující konkrétní finanční služby stanoví pravidla týkající se předsmluvních informací, ale nestanoví pravidla týkající se práva na odstoupení od smlouvy, měla by se použít lhůta pro odstoupení od smlouvy stanovená v této směrnici, která by měla začít běžet buď ode dne uzavření smlouvy na dálku v souladu s touto směrnicí, nebo ode dne, kdy spotřebitel obdržel smluvní podmínky a předsmluvní informace v souladu s akty Unie upravujícími dané konkrétní finanční služby, je-li tento den pozdější než den uzavření smlouvy na dálku. Pokud akt Unie upravující konkrétní finanční služby neobsahuje ustanovení týkající se informací o právu na odstoupení od smlouvy, měl by pro započetí běhu lhůty pro odstoupení od smlouvy obchodník kromě smluvních podmínek a předsmluvních informací v souladu s aktem Unie upravujícím tyto konkrétní finanční služby rovněž poskytnout informace o právu na odstoupení od smlouvy stanovené v této směrnici.

(23)

Smlouvy o finančních službách pro spotřebitele sjednávané na dálku vyžadují používání prostředků dálkové komunikace, které se používají v rámci systému prodeje na dálku nebo poskytování služeb na dálku, jenž nevyžaduje současnou přítomnost obchodníka a spotřebitele. S cílem reagovat na neustálý vývoj těchto komunikačních prostředků by měly být vymezeny zásady, jež budou platit i pro prostředky, které ještě nejsou všeobecně používány nebo které ještě nejsou známé.

(24)

Jediná smlouva o finančních službách zahrnující postupné operace nebo samostatné operace stejné povahy, jež na sebe v čase navazují, může být v různých členských státech právně upravena různým způsobem, je však důležité, aby se pravidla uplatňovala ve všech členských státech stejným způsobem. Za tímto účelem je třeba stanovit, aby se ustanovení upravující smlouvy o finančních službách uzavřené na dálku vztahovala na první ze série postupných operací nebo samostatných operací stejné povahy, jež na sebe v čase navazují a jež mohou být považovány za celek, bez ohledu na to, zda se na tuto operaci nebo sérii operací vztahuje jediná smlouva nebo několik po sobě následujících smluv. Neexistuje-li počáteční dohoda, měla by se ustanovení upravující smlouvy o finančních službách uzavřené na dálku vztahovat na všechny postupné nebo samostatné operace, s výjimkou předsmluvních informací, které by se měly vztahovat pouze na první operaci. Za příklad „počáteční dohody o službě“ může být považováno otevření bankovního účtu a za příklad „operací“ může být považován vklad finančních prostředků na bankovní účet nebo výběr finančních prostředků z bankovního účtu. Doplnění nových prvků do počáteční dohody o službě, jako je možnost používat elektronický platební nástroj ve spojení se stávajícím bankovním účtem, nepředstavuje „operaci“, ale doplňkovou smlouvu.

(25)

Za účelem vymezení oblasti působnosti této směrnice by se pravidla týkající se smluv o finančních službách pro spotřebitele uzavřených na dálku neměla vztahovat na služby poskytované výhradně příležitostně a mimo obchodní strukturu určenou k uzavírání smluv na dálku.

(26)

Použití prostředků dálkové komunikace nabízí dobré příležitosti k získání informací a nemělo by vést k bezdůvodnému omezení informací poskytovaných spotřebiteli. Při využívání hlasové telefonní komunikace může obchodník, pokud s tím spotřebitel výslovně souhlasí, poskytnout pouze omezené předsmluvní informace před tím, než bude spotřebitel vázán smlouvou uzavřenou na dálku. Obchodník by měl zbývající informace poskytnout ihned po uzavření smlouvy. V zájmu transparentnosti by měly být stanoveny požadavky, které zajistí, kdy by měly být informace spotřebiteli poskytnuty před uzavřením smlouvy uzavřené na dálku a jakým způsobem by se tyto informace měly ke spotřebiteli dostat. Aby mohli spotřebitelé činit rozhodnutí na základě plné znalosti skutečností, měli by obdržet veškeré předsmluvní informace v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy na dálku nebo jakékoli odpovídající nabídky, a nikoli současně s ním. Cílem je zajistit, aby měl spotřebitel dostatek času na to, aby si přečetl a pochopil předsmluvní informace, srovnal nabídky a učinil informované rozhodnutí. V případě, že jsou informace poskytnuty méně než jeden den před uzavřením smlouvy o finančních službách na dálku, měl by být obchodník povinen spotřebitele prostřednictvím trvalého nosiče upozornit na možnost odstoupit od smlouvy o finanční službě uzavřené na dálku. V případě, že jsou předsmluvní informace poskytnuty méně než jeden den předtím, než je spotřebitel vázán jakoukoli smlouvou uzavřenou na dálku, měl by obchodník spotřebiteli ve lhůtě jednoho až sedmi dnů po uzavření smlouvy připomenout na trvalém nosiči možnost odstoupit od dané smlouvy uzavřené na dálku.

(27)

Požadavky na informace by měly být modernizovány a formulovány tak, aby obstály i v budoucnu. Obchodník by proto měl spotřebiteli sdělit své telefonní číslo, ale také svou e-mailovou adresu nebo podrobnosti o jiném komunikačním prostředku, jenž může zahrnovat různé způsoby komunikace, a také informace o tom, kam se obracet se stížnostmi. Požadavky na způsob vyřizování stížností mohou stanovit členské státy. Spotřebitelé by měli být informováni o zvláštních dodatečných nákladech spojených s používáním prostředků komunikace na dálku. Někteří obchodníci používají automatizované rozhodování k rozlišování cen mezi různými skupinami spotřebitelů a v některých případech jsou ceny přizpůsobeny individuální cenové citlivosti spotřebitelů. Z tohoto důvodu by spotřebitelé měli být před tím, než budou vázáni smlouvou uzavřenou na dálku, informováni o tom, že cena finanční služby byla individuálně uzpůsobena na základě automatizovaného rozhodování.

(28)

Směrnice 2002/65/ES stanovila možnost, aby členské státy ponechaly v platnosti nebo zavedly přísnější předpisy ve věci předběžných informací, jsou-li v souladu s právem Unie. Několik členských států v této souvislosti ponechalo v platnosti nebo zavedlo přísnější požadavky na informace. Možnost poskytovat vyšší úroveň ochrany spotřebitele, pokud jde o pravidla týkající se předsmluvních informací, by měla zůstat zachována. To by se mělo vztahovat jak na rozsah těchto informací, tak i na způsoby jejich předkládání. Uplatňování přísnějších pravidel může rovněž zahrnovat uplatňování požadavků stanovených v aktech Unie týkajících se konkrétních finančních služeb na finanční služby, na něž se dané odvětvové akty Unie nevztahují.

(29)

Některé finanční služby mohou do své investiční strategie začlenit environmentální nebo sociální faktory. Aby mohl spotřebitel učinit informované rozhodnutí, měl by být rovněž informován o konkrétních cílech v oblasti životního prostředí nebo sociálních cílech, na které se finanční služba zaměřuje.

(30)

Veškeré předsmluvní informace by měly být poskytovány na trvalém nosiči a takovým způsobem, aby byly pro spotřebitele snadno srozumitelné a v čitelném formátu. Čitelným formátem se rozumí, že jsou napsány písmem v čitelné velikosti a v barvách, které nesnižují srozumitelnost a čitelnost informací, včetně případů, kdy je dokument předložen, vytištěn nebo kopírován černobíle. Zároveň je třeba se co nejvíce vyhnout příliš zdlouhavým a složitým popisům, drobnému tisku a nadměrnému používání hypertextových odkazů, neboť tyto aspekty snižují porozumění ze strany spotřebitelů. Nelze-li informace poskytnout na trvalém nosiči před uzavřením smlouvy vzhledem k tomu, jaké médium si spotřebitel zvolil, měly by být poskytnuty ihned po uzavření smlouvy.

(31)

Požadavky na informace by měly být přizpůsobeny tak, aby bylo přihlédnuto k technickým omezením určitých médií, například k omezenému počtu znaků na displejích určitých mobilních telefonů. Pokud obchodník v případě displejů mobilních telefonů přizpůsobil obsah a prezentaci online rozhraní pro tato zařízení, měly by být jednoznačně a co nejvýrazněji uvedeny následující informace: informace o totožnosti obchodníka; hlavní charakteristiky finanční služby pro spotřebitele; celková cena, kterou má spotřebitel obchodníkovi zaplatit za finanční službu pro spotřebitele, včetně veškerých daní hrazených prostřednictvím obchodníka nebo, není-li možné uvést přesnou cenu, základ pro výpočet ceny umožňující uživateli cenu ověřit a skutečnost, zda je poskytnuto právo na odstoupení od smlouvy, či nikoli, včetně podmínek, lhůty a postupů pro uplatnění takového práva. Ostatní informace by mohly být rozvrstveny. Všechny informace by však měly být poskytnuty na trvalém nosiči před uzavřením smlouvy na dálku.

(32)

Při poskytování předsmluvních informací elektronickými prostředky by tyto informace měly být prezentovány jasným a srozumitelným způsobem. V tomto ohledu by informace mohly být účinně zvýrazněny, zarámovány a zasazeny do souvislosti v rámci displeje. Technika vrstvení, při níž jsou některé požadavky na předsmluvní informace považovány za klíčové prvky, a jsou proto zvýrazněny v rámci první vrstvy, přičemž další podrobné části předsmluvních informací jsou uvedeny v doprovodných vrstvách, byla testována a ukázala se u některých finančních služeb jako užitečná. Při používání techniky vrstvení podle této směrnice by měl obchodník v první vrstvě elektronického prostředku uvést alespoň svou totožnost a hlavní činnost, hlavní charakteristiky finanční služby, celkovou cenu, kterou má spotřebitel zaplatit, upozornění na možnost existence dalších daní nebo nákladů a skutečnost, zda je poskytnuto právo na odstoupení od smlouvy, či nikoli. Ostatní zbývající požadavky na předsmluvní informace by mohly být uvedeny v jiných vrstvách. Při použití vrstvení by měly být všechny informace pro spotřebitele snadno přístupné a použití doprovodných vrstev by nemělo odvádět pozornost zákazníka od obsahu dokumentu a nemělo by zastírat klíčové informace. Mělo by být možné všechny části předsmluvních informací vytisknout v jednom dokumentu.

(33)

Dalším možným způsobem poskytování předsmluvních informací elektronickými prostředky je uvedení „obsahu“ s využitím rozšiřitelných nadpisů. Na nejvyšší úrovni by spotřebitelé mohli najít hlavní témata, z nichž každé je možné kliknutím rozbalit, a být přesměrováni na podrobnější sdělení příslušných informací. Tímto způsobem má spotřebitel k dispozici všechny požadované informace na jednom místě, přičemž si zachovává kontrolu nad tím, co a kdy má zkontrolovat. Spotřebitelé by měli mít možnost stáhnout si všechny předsmluvní informace a uložit je jako samostatný dokument.

(34)

Spotřebitelé by měli mít právo na odstoupení od smlouvy bez sankcí a bez povinnosti předložit zdůvodnění. Pokud se právo na odstoupení od smlouvy neuplatní kvůli tomu, že spotřebitel výslovně požadoval plnění určité smlouvy uzavřené na dálku před uplynutím lhůty pro odstoupení, měl by obchodník o této skutečnosti spotřebitele informovat před zahájením plnění smlouvy.

(35)

Lhůta pro odstoupení od smlouvy by měla uplynout 14 kalendářních dnů ode dne uzavření smlouvy na dálku nebo ode dne, kdy spotřebitel obdržel předsmluvní informace i smluvní podmínky, je-li tento den pozdější než den uzavření smlouvy na dálku. Tato lhůta by se měla prodloužit na 30 kalendářních dnů u smluv uzavřených na dálku souvisejících s operacemi týkajícími se osobních penzí. Pro zvýšení právní jistoty by v případě, že spotřebitel tyto předsmluvní informace a smluvní podmínky neobdržel, měla lhůta pro odstoupení od smlouvy uplynout nejpozději 12 měsíců a 14 kalendářních dnů od uzavření smlouvy na dálku. Lhůta pro odstoupení od smlouvy by neměla uplynout, pokud spotřebitel nebyl o svém právu na odstoupení od smlouvy informován na trvalém nosiči.

(36)

Aby bylo zajištěno účinné uplatnění práva na odstoupení od smlouvy, neměl by být postup pro uplatnění tohoto práva náročnější než postup pro uzavření smlouvy na dálku.

(37)

Kromě dalších stávajících prostředků pro odstoupení od smlouvy, jako je formulář uvedený v příloze I části B směrnice 2011/83/EU, by měl mít obchodník, pokud nabízí možnost uzavírat smlouvy na dálku prostřednictvím online rozhraní, například prostřednictvím webové stránky nebo aplikace, navíc povinnost umožnit spotřebiteli odstoupit od takové smlouvy pomocí funkce pro odstoupení od smlouvy To by mělo zajistit, aby mohli spotřebitelé od smlouvy odstoupit stejně snadno, jako ji mohou uzavřít. Za tímto účelem by měl obchodník spotřebiteli poskytnout funkci pro odstoupení od smlouvy, kterou dokáže spotřebitel snadno nalézt a je pro něj trvale dostupná a jasně viditelná během lhůty pro odstoupení od smlouvy. Pro spotřebitele by mělo být snadné a jednoduché tuto funkci nalézt a mít k ní přístup. Spotřebitel by například neměl mít povinnost provádět úkony za účelem nalezení funkce nebo přístupu k ní, jako například stáhnout si aplikaci, pokud prostřednictvím dané aplikace nebyla uzavřena dotčená smlouva. Pro usnadnění tohoto procesu by obchodník mohl například poskytnout hypertextové odkazy, které spotřebitele navedou na funkci odstoupení od smlouvy. Spotřebitel by měl mít možnost učinit prohlášení o odstoupení od smlouvy a uvést nebo potvrdit informace potřebné k identifikaci smlouvy. Například spotřebitel, který již prokázal svou totožnost například tím, že se přihlásil do svého uživatelského účtu, by měl mít možnost odstoupit od smlouvy, aniž by musel znovu uvést svou totožnost nebo případně identifikaci smlouvy, od níž si přeje odstoupit. Aby se zabránilo nezamýšlenému uplatnění práva na odstoupení od smlouvy ze strany spotřebitele, měl by obchodník od spotřebitele požadovat, aby rozhodnutí o odstoupení od smlouvy potvrdil způsobem, který potvrzuje jeho úmysl tak učinit. Pokud si spotřebitel v rámci téže smlouvy uzavřené na dálku objednal vícero zboží nebo služeb, může mu obchodník poskytnout možnost odstoupit od části smlouvy a ne od smlouvy celé. Pokud spotřebitel využije funkce k uplatnění práva na odstoupení od smlouvy, měl by mu obchodník na trvalém nosiči bez zbytečného odkladu sdělit potvrzení o přijetí takového odstoupení od smlouvy. Tato povinnost by se neměla vztahovat pouze na smlouvy o finančních službách uzavřené na dálku, ale na všechny smlouvy uzavřené na dálku, na které se vztahuje právo na odstoupení od smlouvy podle směrnice 2011/83/EU. Cílem funkce odstoupení od smlouvy je zvýšit povědomí spotřebitelů o jejich právu na odstoupení od smlouvy a zjednodušit možnost využít tohoto práva, neboť pokud jde o prodej finančních i nefinančních produktů nebo služeb na dálku, spotřebitel nemá možnost osobně obdržet vysvětlení nebo osobně získat informace o produktu nebo službě, které mohou být složité nebo obsáhlé povahy. Tato povinnost by tudíž měla být stanovena nejen pro smlouvy o finančních službách uzavřené na dálku, ale také pro smlouvy uzavřené na dálku týkající se jiného zboží a služeb, u nichž právo Unie stanoví právo na odstoupení od smlouvy, aby se rozšířily možnosti spotřebitelů ukončit smlouvu prostřednictvím odstoupení od smlouvy.

(38)

Kromě předsmluvních informací, které jim obchodník poskytl, mohou spotřebitelé stále potřebovat pomoc při rozhodování, která finanční služba je pro jejich potřeby a finanční situaci nejvhodnější. Hlavním cílem poskytnutí náležitého vysvětlení je zajistit, aby spotřebitel před podpisem smlouvy porozuměl finanční službě nabízené obchodníkem. Aby bylo zajištěno splnění tohoto cíle, mělo by být poskytnuto náležité vysvětlení včas, tak aby měl spotřebitel dostatek času si jej prostudovat před uzavřením smlouvy. Pouhá reprodukce předsmluvních informací by nemusela být dostatečná, a proto by se neměla používat. Členské státy by proto měly zajistit, aby obchodníci před uzavřením smlouvy o finanční službě uzavřené na dálku a v souvislosti s finančními službami, které spotřebiteli nabízejí, poskytli pomoc, spočívající v náležitém vysvětlení základních rysů smlouvy, včetně možných doplňkových služeb, a konkrétních účinků, které může smlouva na spotřebitele mít. Pokud jde o základní rysy smlouvy, obchodník by měl vysvětlit hlavní prvky nabídky, jako jsou celková cena, kterou má spotřebitel obchodníkovi zaplatit, a popis hlavních rysů finanční služby a jejího dopadu na spotřebitele, včetně případného uvedení toho, zda doplňkové služby lze či nelze ukončit samostatně, a důsledků takového ukončení. S ohledem na konkrétní účinky navrhované smlouvy by měl obchodník rovněž vysvětlit hlavní důsledky nedodržení smluvních povinností.

(39)

Smlouvy spadající do oblasti působnosti této směrnice mohou mít různou finanční povahu, a mohou se tedy značně lišit. Členské státy by proto měly mít možnost přizpůsobit způsob, jakým je toto vysvětlení poskytováno, okolnostem, za jakých je finanční služba nabízena, a tomu, zda spotřebitel potřebuje pomoc, s přihlédnutím ke znalostem a zkušenostem spotřebitele v oblasti finanční služby a k její povaze. Aby bylo zajištěno, že spotřebitel obdrží náležité vysvětlení, měly by členské státy vybízet obchodníky, aby toto vysvětlení spotřebiteli poskytovali jednoduchým a jasným způsobem v zájmu spotřebitele.

(40)

Povinnost poskytnout náležité vysvětlení je obzvláště důležitá v případě, že spotřebitelé mají v úmyslu uzavřít smlouvu o finanční službě na dálku a obchodník poskytuje vysvětlení prostřednictvím plně automatizovaných online nástrojů, jako jsou například chatboti, roboporadenství, interaktivní nástroje nebo podobné nástroje. Aby bylo zajištěno, že spotřebitel porozumí dopadům, které může mít smlouva na jeho ekonomickou situaci, měl by mít vždy možnost využít v předsmluvní fázi během provozní doby obchodníka bezplatného lidského zásahu člověka zastupujícího obchodníka. Spotřebitel by měl mít rovněž právo v odůvodněných případech a bez nepřiměřené zátěže pro obchodníka požádat o lidský zásah po uzavření smlouvy na dálku. To by mohlo zahrnovat právo na takový lidský zásah při obnovování smlouvy, v případě závažných obtíží pro spotřebitele nebo v případě, že je zapotřebí dalšího vysvětlení smluvních podmínek.

(41)

Temné vzorce na online rozhraních obchodníků (tzv. dark patterns) jsou praktiky, které záměrně nebo fakticky podstatně narušují nebo omezují schopnost spotřebitelů, kteří jsou příjemci dané finanční služby, činit samostatná a informovaná rozhodnutí nebo volbu. To platí zvláště pro smlouvy o finančních službách uzavřené na dálku. Tyto praktiky mohou obchodníci využívat k tomu, aby přesvědčili spotřebitele, kteří jsou příjemci jejich služeb, k nežádoucímu chování nebo k přijímání nežádoucích rozhodnutí, která by pro dané spotřebitele mohla mít negativní důsledky. Obchodníkům by proto mělo být zakázáno klamat nebo podněcovat spotřebitele, kteří jsou příjemci jejich služby, a narušovat nebo omezovat jejich autonomii, rozhodování nebo volbu prostřednictvím struktury, koncepce nebo funkcí online rozhraní nebo jeho části. To může zahrnovat mimo jiné záměrně zneužívající rozvržení, jehož cílem je nasměrovat spotřebitele k volbě nebo krokům, z nichž má prospěch obchodník, které však nemusí být v zájmu spotřebitelů, prezentace možností volby jiným než neutrálním způsobem, například zvýrazněním určitých možností prostřednictvím vizuálních, zvukových nebo jiných prvků, když je spotřebitel žádán o rozhodnutí. Zatímco nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 (14) zakazuje poskytovatelům zprostředkovatelských služeb provozujícím online platformy používat při navrhování a organizaci svých online rozhraní temné vzorce, tato směrnice by měla členským státům uložit povinnost zabránit obchodníkům, kteří nabízejí finanční služby na dálku, používat tyto vzorce při uzavírání smluv o těchto službách. Ustanovení uvedeného nařízení a této směrnice se proto doplňují, neboť se vztahují na obchodníky jednající v různých funkcích. Jelikož vzhledem ke složitosti a souvisejícím vážným rizikům může být zapotřebí stanovit pro finanční služby další podrobné požadavky týkající se temných vzorců, mělo by být členským státům odchylně od plné úrovně harmonizace umožněno ponechat v platnosti nebo zavést přísnější ustanovení, pokud jsou v souladu s právem Unie. Tato možnost je v souladu s čl. 3 odst. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES (15), pokud jde o nekalé obchodní praktiky související s finančními službami, který stanoví, že členské státy mohou rovněž uložit požadavky, které ve vztahu k finančním službám obsahují více omezení nebo požadavků.

(42)

Smlouvy o finančních službách uzavřené na dálku mohou být nabízeny prostřednictvím sociálních médií, například influencery. Spotřebitelé by mohli být motivováni k tomu, aby přijímali rozhodnutí, aniž by se zamysleli nad důsledky a riziky, které z toho vyplývají, a mohli by nakupovat finanční služby, které neodpovídají jejich potřebám. Komise by měla posoudit marketingové praktiky obchodníků na sociálních médiích, které propagují smlouvy o finančních službách uzavřené na dálku, a případnou potřebu opatření v tomto ohledu. To by mělo být provedeno například s ohledem na uplatňování směrnice 2005/29/ES a dalších příslušných právních předpisů Unie na tyto praktiky. V členských státech se vyskytly případy, kdy marketingové praktiky influencerů spotřebitele mátly prostřednictvím reklamy na některé produkty finančních služeb na platformách sociálních médií, aniž by je informovaly o riziku ztráty. Směrnice 2005/29/ES obsahuje ustanovení, která mají zajistit, aby praktiky, které klamou nebo mohou klamat průměrného spotřebitele, byly zakázány a aby nebylo možné vynechat podstatné informace, které průměrný spotřebitel potřebuje k přijetí informovaného rozhodnutí o obchodní transakci. Lze mít za to, že se tato ustanovení vztahují na marketingové praktiky influencerů na platformách sociálních médií.

(43)

Směrnice 2011/83/EU by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(44)

Směrnice 2002/65/ES by proto měla být zrušena.

(45)

Jelikož cíle této směrnice, totiž přispět k řádnému fungování vnitřního trhu dosažením vysoké úrovně ochrany spotřebitele, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(46)

Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (16) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné,

1)

Článek 3 se mění takto:

2)

V čl. 6 odst. 1 se písmeno h) se nahrazuje tímto:

3)

Vkládá se nový článek, který zní:

4)

Vkládá se nová kapitola, která zní:

„ KAPITOLA IIIa

Pravidla týkající se smluv o finančních službách uzavřených na dálku

(*1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/49/EU ze dne 16. dubna 2014 o systémech pojištění vkladů (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 149)."

(*2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/9/ES ze dne 3. března 1997 o systémech pro odškodnění investorů (Úř. věst. L 84, 26.3.1997, s. 22)."

(*3)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. L 60, 28.2.2014, s. 34)."

(*4)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2225 ze dne 18. října 2023 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice 2008/48/EC (Úř. věst. L, 2023/2225, 30.10.2023, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2023/2225/oj)."

(*5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách) (Úř. věst. L 277, 27.10.2022, s. 1).“;"

5)

V článku 24 se doplňuje nový odstavec, který zní:

6)

V článku 29 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

7)

Příloha I se mění v souladu s přílohou I této směrnice.