(EU) 2023/2225Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2225 ze dne 18. října 2023 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice 2008/48/ES

(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES (3) stanoví na úrovni Unie pravidla pro smlouvy o spotřebitelském úvěru.

(2)

V roce 2014 předložila Komise zprávu o provádění směrnice 2008/48/ES. V roce 2020 předložila Komise druhou zprávu o provádění uvedené směrnice a pracovní dokument útvarů Komise s výsledky hodnocení v rámci programu pro účelnost a účinnost právních předpisů uvedené směrnice, jež zahrnovalo rozsáhlé konzultace s příslušnými zúčastněnými stranami.

(3)

Tyto zprávy a konzultace ukázaly, že směrnice 2008/48/ES je částečně účinná při zajišťování vysokých standardů ochrany spotřebitele a podpoře rozvoje jednotného trhu s úvěry a že tyto cíle zůstávají nadále relevantní. Důvody, proč je uvedená směrnice pouze částečně účinná, vycházejí jednak ze směrnice samotné, například z nepřesného znění určitých článků, jednak z vnějších faktorů, jako jsou vývoj související s digitalizací, praktické uplatňování a prosazování v členských státech, jakož i ze skutečnosti, že na některé aspekty trhu spotřebitelských úvěrů se uvedená směrnice nevztahuje.

(4)

Digitalizace přispěla k vývoji na trhu, který nebyl v době přijetí směrnice 2008/48/ES předpokládán. Rychlý technologický vývoj zaznamenávaný od přijetí uvedené směrnice totiž přinesl významné změny na trhu spotřebitelských úvěrů, a to jak na straně nabídky, tak na straně poptávky, například vznik nových produktů a vývoj chování a preferencí spotřebitelů.

(5)

Z důvodu nepřesného znění některých ustanovení směrnice 2008/48/ES, které členským státům umožňuje přijímat odchylná ustanovení nad rámec ustanovení uvedených ve zmíněné směrnici, je regulační rámec v celé Unii v řadě aspektů týkajících se smluv o spotřebitelském úvěru roztříštěný.

(6)

Faktická a právní situace vyplývající z těchto vnitrostátních rozdílů vede v některých případech k narušením hospodářské soutěže mezi věřiteli v Unii a vytváří překážky pro vnitřní trh. Tento stav omezuje schopnost spotřebitelů těžit z postupně rostoucí nabídky přeshraničních úvěrů, u nichž se v důsledku digitalizace očekává další růst. Tato narušení a omezení pak mohou mít následky v podobě snížené poptávky po zboží a službách. Situace rovněž vede k nedostatečné a nejednotné úrovni ochrany spotřebitelů napříč Unií.

(7)

V posledních letech se úvěry nabízené spotřebitelům značně vyvinuly a diverzifikovaly. Objevily se nové úvěrové produkty, zejména v online prostředí, a jejich využití se dále rozvíjí. Vede to k právní nejistotě, pokud jde o uplatňování směrnice 2008/48/ES na tyto nové produkty.

(8)

Tato směrnice doplňuje pravidla stanovená ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES (4). V zájmu zajištění právní jistoty je třeba vyjasnit, že v případě rozporu mezi ustanoveními této směrnice a ustanoveními uvedené směrnice by se měla použít jako lex specialis ustanovení této směrnice.

(9)

Vnitřní trh zahrnuje v souladu s článkem 26 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) prostor, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob a služeb. Rozvoj transparentnějšího a účinnějšího právního rámce pro spotřebitelské úvěry by měl zvýšit důvěru a ochranu spotřebitelů a usnadnit rozvoj přeshraničních činností.

(10)

Aby se zlepšilo fungování vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů, je nezbytné zajistit harmonizovaný rámec Unie v celé řadě klíčových oblastí. Právní předpisy Unie zohledňující budoucí vývoj, schopné reflektovat budoucí formy úvěrů a umožňující členským státům odpovídající stupeň pružnosti při jejich provádění pomohou s ohledem na vyvíjející se trh spotřebitelských úvěrů, zejména v online prostředí, a s ohledem na vzrůstající mobilitu občanů Unie vytvořit rovné podmínky pro podniky.

(11)

Podle čl. 169 odst. 1 a čl. 169 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování EU má Unie přispívat k dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitele prostřednictvím opatření přijatých podle článku 114 Smlouvy o fungování EU. Článek 38 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) stanoví, že v politikách Unie je zajištěna vysoká úroveň ochrany spotřebitele.

(12)

Je důležité, aby spotřebitelé požívali vysoké úrovně ochrany. Mělo by proto být možné, aby volný pohyb nabídek úvěrů probíhal za optimálních podmínek jak pro ty, kteří úvěr nabízejí, tak pro ty, kteří o něj žádají, a to s řádným přihlédnutím ke specifické situaci v členských státech.

(13)

Úplná harmonizace je nezbytná pro to, aby se zajistilo, že všichni spotřebitelé v Unii požívají vysoké a rovnocenné úrovně ochrany svých zájmů, a pro vytvoření řádně fungujícího vnitřního trhu. Členským státům by proto nemělo být povoleno ponechat v platnosti ani zavádět vnitrostátní ustanovení odchylná od ustanovení této směrnice, není-li v této směrnici uvedeno jinak. Toto omezení by se však mělo vztahovat pouze na ustanovení harmonizovaná touto směrnicí. Kde tato harmonizovaná ustanovení nejsou, měly by mít členské státy i nadále možnost ponechat v platnosti nebo zavádět vnitrostátní právní předpisy. Členské státy by tak měly mít možnost ponechat v platnosti nebo zavádět vnitrostátní předpisy o společné a nerozdílné odpovědnosti dodavatele zboží nebo poskytovatele služeb a věřitele. Členské státy by rovněž měly mít možnost ponechat v platnosti nebo zavádět vnitrostátní předpisy o zrušení kupní smlouvy nebo smlouvy o poskytnutí služby v případech, kdy spotřebitel uplatní své právo na odstoupení od smlouvy o úvěru. V této souvislosti by mělo být členským státům dovoleno, aby u smluv o úvěru na dobu neurčitou stanovily minimální dobu, která má uplynout mezi okamžikem, kdy věřitel požádá o splacení úvěru, a okamžikem, kdy musí být úvěr splacen.

(14)

Definice stanovené v této směrnici určují rozsah harmonizace. Povinnost členských států provést tuto směrnici by se tedy měla omezovat na oblast její působnosti stanovenou uvedenými definicemi. Touto směrnicí by však nemělo být dotčeno uplatňování ustanovení této směrnice členskými státy v oblastech, které nespadají do oblasti její působnosti, je-li to v souladu s právem Unie. Členské státy by tak mohly ponechat v platnosti nebo zavést vnitrostátní právní předpisy, které odpovídají této směrnici nebo některým z jejích ustanovení, pro smlouvy o úvěru, jež nespadají do oblasti působnosti směrnice, například smlouvy o úvěru, při jejichž uzavření se po spotřebiteli žádá, aby jako záruku složil věřiteli do úschovy nějakou věc, a v nichž je odpovědnost spotřebitele přísně omezena na takto uschovanou věc, nebo pro smlouvy o úvěru na celkovou výši úvěru přesahující 100 000 EUR. Členské státy by dále mohly uplatňovat tuto směrnici také na vázané úvěry, které nepokrývá definice smlouvy o vázaném úvěru stanovená v této směrnici. Ustanovení této směrnice o smlouvách o vázaném úvěru by tedy mohla být uplatňována i na smlouvy o úvěru, které jen zčásti slouží k financování kupní smlouvy nebo smlouvy o poskytnutí služby.

(15)

Řada členských států uplatňuje směrnici 2008/48/ES na oblasti, které nespadají do její oblasti působnosti, aby tak zvýšily úroveň ochrany spotřebitele, zatímco v jiných členských státech jsou stejné oblasti upraveny jinými vnitrostátními pravidly vycházejícími ze zvláštností trhu, což vede ve vnitrostátních právních předpisech různých členských států k určitým rozdílům, pokud jde o dané druhy úvěrů. Některé ze smluv o úvěru, které nespadají do oblasti působnosti směrnice 2008/48/ES, mohou ve skutečnosti spotřebitele poškozovat, a to včetně krátkodobých smluv o úvěru s vysokými náklady, jejichž výše je obvykle nižší než minimální hranice 200 EUR stanovená v uvedené směrnici. V této souvislosti a s cílem zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitele a usnadnit přeshraniční trh spotřebitelských úvěrů by se tato směrnice měla vztahovat na některé smlouvy, které byly z oblasti působnosti směrnice 2008/48/ES vyloučeny, například smlouvy o spotřebitelském úvěru, jehož celková výše je nižší než 200 EUR. Stejně tak by se tato směrnice měla vztahovat na další produkty, které jsou potenciálně škodlivé, neboť jsou spojeny s vysokými náklady nebo vysokými poplatky v případě opožděných plateb, aby byla zajištěna větší transparentnost a lepší ochrana spotřebitele, což povede k vyšší důvěře spotřebitelů. V této souvislosti by z oblasti působnosti této směrnice neměly být vyloučeny smlouvy o pronájmu nebo leasingové smlouvy s možností koupě, smlouvy o úvěru ve formě možnosti přečerpání, u kterých musí být úvěr splacen do jednoho měsíce, smlouvy o úvěru, u nichž je úvěr poskytnut bezúročně a bez jakýchkoli dalších poplatků, a smlouvy o úvěru, podle jejichž podmínek musí být úvěr splacen do tří měsíců a platí se pouze nevýznamné poplatky. U některých uvedených smluv o úvěru, které byly vyloučeny z oblasti působnosti směrnice 2008/48/ES a na které by se měla vztahovat tato směrnice, konkrétně smlouva o úvěru, jehož celková výše je nižší než 200 EUR, úvěr poskytnutý bezúročně bez jakýchkoli dalších poplatků, a pouze s omezenými poplatky placenými spotřebitelem za opožděné platby, a úvěr, který má být splacen do tří měsíců pouze s nevýznamnými poplatky, by však členské státy měly mít možnost vyloučit použití vymezeného a omezeného počtu ustanovení této směrnice týkajících se reklamy, předsmluvních a smluvních informací, aby se zabránilo zbytečné zátěži pro věřitele, a to s přihlédnutím ke zvláštnostem trhu a zvláštním charakteristikám těchto smluv o úvěru, jako jsou například jejich kratší doba trvání, při zachování vyšší úrovně ochrany spotřebitele.

(16)

Obchodní schémata typu „kup teď, zaplať později“, v jejichž rámci věřitel poskytuje spotřebiteli úvěr výhradně za účelem nákupu zboží nebo služeb poskytovaných dodavatelem, kterými jsou nové digitální finanční nástroje, které spotřebitelům umožňují nakoupit a splácet nákupy postupně, jsou často úvěrem poskytovaným bezúročně a bez jakýchkoli dalších poplatků, a měla by proto být zahrnuta do oblasti působnosti této směrnice.

(17)

Některé odložené platby, při nichž dodavatel zboží nebo poskytovatel služeb poskytnou spotřebiteli čas na zaplacení zboží nebo služby bezúročně a bez jakýchkoli dalších poplatků, a pouze s omezenými poplatky za opožděné platby v souladu s vnitrostátními právními předpisy, by měly být z oblasti působnosti této směrnice vyloučeny za předpokladu, že neexistuje žádná třetí strana, jako například v obchodních schématech typu „kup teď, zaplať později“, která nabízí úvěr na zboží nebo službu, a že platba má být zcela provedena v omezené lhůtě 50 dnů od dodání zboží nebo poskytnutí služby. Tyto odložené platby jsou ve skutečnosti obchodními praktikami, které se běžně používají k tomu, aby spotřebitelé mohli platit až po obdržení zboží nebo služeb, a které jsou pro spotřebitele přínosné, například v případě odložených plateb za zdravotní péči, kdy nemocnice poskytují klientům čas na úhradu léčebných výloh. Toto vyloučení by mělo být omezeno v případě některých velkých online dodavatelů zboží nebo poskytovatelů služeb, kteří mají přístup k velké zákaznické základně, pokud úvěr nenabízí ani nekupuje třetí strana a pokud má být platba zcela provedena do 14 dnů od dodání zboží nebo poskytnutí služeb, bezúročně a bez jakýchkoli dalších poplatků a s pouze omezenými poplatky uloženými v souladu s vnitrostátními právními předpisy, které má spotřebitel zaplatit za opožděné platby. Tito velcí online dodavatelé by vzhledem ke svým finančním možnostem a schopnosti přimět spotřebitele k impulsivním nákupům a potenciálně nadměrné spotřebě jinak měli možnost nabízet odloženou platbu velmi rozsáhle bez jakékoli ochrany spotřebitele a oslabovat spravedlivou hospodářskou soutěž s ostatními dodavateli zboží nebo poskytovateli služeb. Takové omezení by spotřebitelům vždy umožnilo provádět platby pohodlným způsobem do dvou týdnů a zároveň zajistit, aby velcí online dodavatelé zboží nebo poskytovatelé služeb v případě, že budou chtít poskytovat úvěr ve velkém měřítku s delším časovým rámcem, podléhali této směrnici.

(18)

Jak je popsáno v 17. bodě odůvodnění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/751 (5), debetní karty s odloženou splatností jsou kreditními kartami běžně dostupnými na trhu, kde je celková částka transakcí odepsána z účtu držitele karty k určitému předem sjednanému dni, obvykle jednou za měsíc, aniž by byly uplatňovány úroky. Členské státy by měly mít možnost vyjmout z působnosti této směrnice některé smlouvy o úvěru ve formě debetních karet s odloženou splatností, neboť tyto smlouvy o úvěru mohou domácnostem pomoci lépe přizpůsobit jejich rozpočet měsíčnímu příjmu, pokud úvěr musí být splacen do 40 dnů, je bezúročný a bez jakýchkoli dalších poplatků a pouze s omezenými poplatky spojenými s poskytováním platební služby a je poskytován úvěrovou institucí nebo platební institucí. Touto výjimkou by nemělo být dotčeno použití příslušných ustanovení o možnosti přečerpání nebo překročení, která by se měla použít v případě, že je splátka vyšší než kladný zůstatek na běžném účtu.

(19)

Smlouvy o pronájmu a leasingu, u nichž povinnost nebo možnost spotřebitele odkoupit předmět smlouvy nejsou stanoveny ani samotnou smlouvou, ani žádnou samostatnou smlouvou, jako je čistá nájemní smlouva, by neměly být zahrnuty do oblasti působnosti této směrnice vzhledem k tomu, že nijak neupravují převod vlastnictví na konci smlouvy.

(20)

Dále by do oblasti působnosti této směrnice měly být zahrnuty všechny smlouvy o úvěru do výše 100 000 EUR. Horní hranice smluv o úvěru stanovená v této směrnici by měla být vyšší než hranice stanovená ve směrnici 2008/48/ES, aby byly zohledněny účinky dopadů inflace od roku 2008 a v nadcházejících letech.

(21)

V případě smluv o úvěru, které obsahují ujednání mezi věřitelem a spotřebitelem o odložené platbě nebo metodách splácení, pokud spotřebitel již je nebo pravděpodobně bude v prodlení podle původní smlouvy o úvěru, a pokud tato ujednání pravděpodobně odvrátí možnost soudního řízení týkajícího se prodlení a jejich podmínky nejsou méně příznivé než podmínky stanovené v původní smlouvě o úvěru, by členské státy měly mít možnost rozhodnout, že uplatní pouze omezený počet ustanovení této směrnice, mimo jiné výjimku věřitele z povinnosti provést posouzení úvěruschopnosti. Cílem není bránit tomu, aby spotřebitelé, kteří mají platební potíže, získali novou smlouvu o úvěru, která by jim pomohla snadněji splatit jejich původní úvěr. Spotřebitelé by pravděpodobně mohli být považováni za ohrožené prodlením s platbou například v situacích, kdy přišli o práci.

(22)

Od roku 2008 se rozvíjí skupinové financování jako forma financování dostupná spotřebitelům, obvykle na nízké výdaje nebo investice. Poskytovatel služeb skupinového financování úvěru provozuje digitální platformu otevřenou veřejnosti s cílem propojit potenciální věřitele, kteří jednají v rámci své živnosti, podnikání nebo povolání nebo mimo tento rámec, se spotřebiteli, kteří poptávají financování, nebo toto propojení usnadnit. Takové financování by mohlo mít formu spotřebitelského úvěru. Pokud poskytovatelé služeb skupinového financování úvěru přímo poskytují úvěry spotřebitelům, měla by se na ně vztahovat ustanovení této směrnice týkající se věřitelů. Pokud poskytovatelé služeb skupinového financování úvěru usnadňují poskytování úvěrů mezi věřiteli jednajícími v rámci své živnosti, podnikání nebo povolání a spotřebiteli, měly by se na tyto věřitele vztahovat povinnosti věřitelů podle této směrnice. V takové situaci jednají poskytovatelé služeb skupinového financování úvěru jako zprostředkovatelé úvěru, a proto by se na ně měly vztahovat povinnosti stanovené v této směrnici pro zprostředkovatele úvěru.

(23)

V případě zvláštních druhů smluv o úvěru, na které se vztahují pouze některá ustanovení této směrnice, by členské státy měly mít i nadále možnost ve svém vnitrostátním právu upravit tyto druhy smluv o úvěru, pokud jde o další aspekty neharmonizované touto směrnicí.

(24)

Smlouvy o průběžném poskytování služeb nebo o dodávání zboží stejného druhu, za které spotřebitel po dobu poskytování nebo dodávání platí ve splátkách, se mohou od smluv o úvěru, na něž se vztahuje tato směrnice, značně lišit co do zájmů dotčených smluvních stran a způsobu a předmětu plnění. Proto by se takové smlouvy pro účely této směrnice neměly považovat za smlouvy o úvěru. Mezi tyto smlouvy patří například pojistná smlouva, kdy se pojištění platí v měsíčních splátkách.

(25)

Smlouvy o úvěru týkající se poskytování úvěrů zajištěných nemovitostí a smlouvy o úvěru, jejichž účelem je financování nabytí nebo zachování vlastnických práv k pozemku nebo ke stávající či projektované budově včetně prostor užívaných k provozování živnosti, podnikání nebo povolání, by měly být z oblasti působnosti této směrnice vyloučeny, jelikož takové smlouvy jsou upraveny směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU (6). Z oblasti působnosti této směrnice by však neměly být vyloučeny úvěry, jejichž účelem je renovace nemovitosti určené k bydlení o celkové výši nad 100 000 EUR, a které nejsou zajištěny zástavním právem k nemovitosti ani jiným srovnatelným zajištěním běžně používaným v členském státě ve vztahu k nemovitosti, ani jiným právem souvisejícím s nemovitostí.

(26)

Tato směrnice by se měla použít nezávisle na tom, zda je věřitelem právnická nebo fyzická osoba. Neměla by se však dotýkat práva členských států omezit poskytování spotřebitelského úvěru pouze na právnické osoby nebo na některé právnické osoby.

(27)

Některá ustanovení této směrnice by se měla použít na zprostředkovatele úvěru, kteří jsou fyzickými a právnickými osobami a kteří v rámci své živnosti, podnikání nebo povolání za odměnu předkládají nebo nabízejí smlouvy o úvěru spotřebitelům, pomáhají spotřebitelům prováděním přípravných prací pro uzavření smlouvy o úvěru nebo uzavírají smlouvy o úvěru se spotřebiteli jménem věřitele.

(28)

Informace poskytované spotřebitelům, jako jsou přiměřená vysvětlení, předsmluvní informace, všeobecné informace a informace o nahlédnutí do databází, by měly být poskytovány bezplatně. Zvláštní pozornost by měla být věnována potřebám osob se zdravotním postižením.

(29)

Tato směrnice respektuje základní práva a dodržuje zásady uznávané zejména Listinou. Tato směrnice především plně respektuje právo na ochranu osobních údajů, vlastnické právo, zákaz diskriminace, právo na ochranu rodinného a profesionálního života a právo na ochranu spotřebitele podle Listiny.

(30)

Touto směrnicí by nemělo být dotčeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (7), které se vztahuje na jakékoli zpracování osobních údajů prováděné věřiteli a zprostředkovateli úvěru spadajícími do oblasti působnosti této směrnice, a zejména by neměly být dotčeny zásady týkající se zpracování osobních údajů stanovené v článku 5 uvedeného nařízení, včetně minimalizace údajů, přesnosti a omezení účelu.

(31)

Spotřebitelé, kteří legálně pobývají v Unii, by při podávání žádosti o smlouvu o úvěru a při uzavírání nebo plnění takové smlouvy v Unii neměli být diskriminováni na základě své státní příslušnosti nebo místa bydliště ani na základě jakéhokoli důvodu podle článku 21 Listiny. Tím není dotčena možnost nabízet rozdílné podmínky přístupu k úvěru, pokud jsou tyto rozdílné podmínky náležitě odůvodněny objektivními kritérii. To by navíc nemělo být chápáno jako povinnost věřitelů nebo zprostředkovatelů úvěru poskytovat služby v oblastech, v nichž nepodnikají.

(32)

Spotřebitelé by měli být chráněni proti nekalým nebo zavádějícím praktikám, zejména pokud jde o informace poskytované věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru, v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES (8). Uvedená směrnice se nadále vztahuje na smlouvy o úvěru a funguje jako „záchranná síť“, která zajišťuje, aby bylo možné udržet vysokou jednotnou úroveň ochrany spotřebitele před nekalými obchodními praktikami ve všech odvětvích, a to i doplňováním jiných právních předpisů Unie.

(33)

Měla by být přijata zvláštní ustanovení o reklamě na smlouvy o úvěru a o určitých standardních informacích, které by měly být spotřebitelům poskytovány, aby zejména mohli srovnávat různé nabídky. Tyto standardní informace by měly být poskytovány jasným, výstižným a zřetelným způsobem prostřednictvím reprezentativního příkladu. Celková výše úvěru a doba splácení zvolená věřitelem pro takový reprezentativní příklad by měly co nejvíce odpovídat charakteristikám smlouvy o úvěru, kterou věřitel inzeruje. Standardní informace by měly být zobrazeny jednoznačně a velmi viditelně, srozumitelně a poutavě. Měly by být jasně čitelné a přizpůsobené tak, aby zohledňovaly technická omezení určitých médií, například displejů mobilních telefonů. Na digitálních kanálech by část standardních informací v reprezentativním příkladu mohla být poskytnuta pomocí kliknutí, rolování nebo přejetí po dotykové obrazovce. Před zpřístupněním nabídek úvěru by však měly být spotřebitelům předloženy všechny standardní informace, které mají být uvedeny v reklamě týkající se smluv o úvěru, a to i v případě kliknutí, rolování nebo přejetí po dotykové obrazovce. Standardní informace by rovněž měly být jasně odlišeny od všech dalších informací týkajících se smlouvy o úvěru. Dočasné akční podmínky, jako „lákavá“ sazba s nižší zápůjční úrokovou sazbou v prvních měsících trvání smlouvy o úvěru, by jako takové měly být zřetelně označeny. Spotřebitelé by měli vidět všechny základní informace na první pohled, a to i pokud je čtou na displeji mobilního telefonu.

Spotřebiteli by mělo být sděleno i telefonní číslo a e-mailová adresa věřitele a tam, kde je to relevantní, zprostředkovatele úvěru, aby mohl věřitele nebo zprostředkovatele úvěru rychle a efektivně kontaktovat. Není-li možné uvést celkovou výši úvěru, měla by být uvedena horní hranice jako souhrn všech částek, jež jsou dány k dispozici, zejména pokud smlouva o úvěru dává spotřebiteli volnost v čerpání, avšak stanoví omezení částky. Horní hranice by měla vyjadřovat horní omezení částky úvěru, která může být spotřebiteli zpřístupněna. Ve zvláštních a odůvodněných případech by množství zveřejněných informací mělo být omezeno, aby spotřebitel lépe rozuměl informacím zveřejňovaným v reklamě na smlouvy o úvěru, jestliže použité médium – například rozhlasová reklama – neumožňuje vizuální zobrazení těchto informací. Kromě toho by měly mít členské státy i nadále možnost upravit ve svých vnitrostátních právních předpisech požadavky týkající se reklamy na smlouvy o úvěru, která neobsahuje informace o nákladech úvěru. Aby se omezily případy nevhodného poskytování úvěrů spotřebitelům, kteří si je nemohou dovolit, a aby se podpořilo udržitelné poskytování úvěrů, měly by reklamy na smlouvy o úvěru ve všech případech obsahovat jasné a zřetelné upozornění určené spotřebitelům, že půjčování peněz stojí peníze. K zajištění vyšší úrovně ochrany spotřebitele by měly být zakázány některé reklamy, například ty, které spotřebitele motivují k přijetí úvěru tím, že naznačují, že úvěr zlepší jejich finanční situaci, nebo upřesňují, že úvěr evidovaný v databázích má jen malý nebo nemá žádný vliv na posouzení žádosti o úvěr. Členské státy by rovněž měly mít možnost zakázat reklamy, které považují za rizikové pro spotřebitele, například ty, které zdůrazňují snadnost nebo rychlost získání úvěru.

(34)

Trvalý nosič, včetně papírových a interoperabilních, přenosných a strojově čitelných digitálních verzí dokumentů, by měl umožňovat osobní poskytnutí informací spotřebiteli, měl by spotřebiteli umožnit uchovávat informace způsobem, který je přístupný pro budoucí použití a po dobu přiměřenou účelu daných informací, měl by umožňovat reprodukci uložených informací v nezměněném stavu a měl by zajistit jejich čitelnost, aby bylo možné informace číst a odkazovat na ně. Spotřebitelé by měli mít možnost zvolit si typ trvalého nosiče, na němž obdrží informace a na němž mohou oznámit odstoupení od smlouvy, v předsmluvní fázi a po uzavření smlouvy. Spotřebitelé by však neměli mít možnost požadovat, aby věřitelé nebo, připadá-li to v úvahu, zprostředkovatelé úvěru poskytovali informace na typech trvalého nosiče, které se běžně nepoužívají, ani by neměli mít možnost na těchto nosičích oznamovat odstoupení od smlouvy.

(35)

Reklama se obvykle zaměřuje zejména na jeden nebo více produktů, avšak spotřebitelé by měli mít možnost se rozhodnout s plnou znalostí škály nabízených úvěrových produktů. V tomto ohledu hrají důležitou roli všeobecné informace, které poučí spotřebitele o širokém spektru dostupných produktů a služeb a jejich klíčových vlastnostech. Spotřebitelům by proto kdykoli měly být přístupné všeobecné informace o dostupných úvěrových produktech. Tím by neměla být dotčena povinnost poskytovat spotřebitelům individuální předsmluvní informace.

(36)

Aby se spotřebitelé mohli rozhodnout na základě úplné znalosti věci, měli by v dostatečném předstihu, a ne v okamžiku, kdy je uzavírána smlouva o úvěru, obdržet přiměřené předsmluvní informace, včetně informací o podmínkách a nákladech úvěru a o svých povinnostech, jakož i náležité vysvětlení těchto informací, které budou moci v klidu a za jim vyhovujících podmínek důkladně zvážit. Cílem je zajistit, aby spotřebitelé měli dostatek času na to, aby si přečetli a pochopili předsmluvní informace, porovnali nabídky a učinili informované rozhodnutí. Tímto požadavkem by neměla být dotčena směrnice Rady 93/13/EHS (9).

(37)

Předsmluvní informace by měly být poskytnuty prostřednictvím formuláře „Standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru“, který je uveden v příloze I této směrnice. Aby spotřebitelé mohli lépe pochopit a porovnat různé nabídky, měly by být klíčové prvky úvěru uvedeny zřetelně na první straně uvedeného formuláře, na níž spotřebitelé na první pohled uvidí všechny základní informace, a to i na displeji mobilního telefonu. V případě, že všechny klíčové prvky nelze zřetelně uvést na jedné straně, měly by být uvedeny v první části formuláře „Standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru“ nejvýše na dvou stranách. Informace obsažené v uvedeném formuláři by měly být srozumitelné, jasně čitelné a přizpůsobené technickým omezením určitých médií, například displejů mobilních telefonů. Měly by být zobrazeny přiměřeným a vhodným způsobem prostřednictvím různých kanálů, aby bylo zajištěno, že každý spotřebitel bude moci získat přístup k informacím na rovném základě a v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/882 (10).

(38)

Pro zajištění co největší transparentnosti a srovnatelnosti nabídek by předsmluvní informace měly zahrnovat především roční procentní sazbu nákladů úvěru určovanou stejným způsobem v celé Unii. Jelikož roční procentní sazba nákladů může být v této fázi uvedena pouze pomocí příkladu, měl by být tento příklad reprezentativní. Proto by měl odpovídat například průměrné délce trvání a průměrné celkové výši úvěru poskytnutého pro uvažovaný druh smlouvy o úvěru a případně kupovanému zboží. Při určování reprezentativního příkladu by se mělo rovněž přihlédnout k četnosti určitých druhů smluv o úvěru na konkrétním trhu. Pokud jde o zápůjční úrokovou sazbu, četnost splátek a kapitalizaci úroků, měli by věřitelé používat svou obvyklou metodu výpočtu pro dotyčný spotřebitelský úvěr. V případě, že jsou předsmluvní informace poskytnuty méně než jeden den před tím, než je spotřebitel vázán jakoukoli smlouvou o úvěru nebo nabídkou, měl by věřitel a, připadá-li to v úvahu, zprostředkovatel úvěru spotřebitele do jednoho až sedmi dnů od uzavření smlouvy, nebo, připadá-li to v úvahu, od předložení závazné nabídky úvěru spotřebitelem, upozornit na možnost odstoupení od smlouvy o úvěru.

(39)

Celkové náklady úvěru pro spotřebitele by měly zahrnovat veškeré náklady, včetně úroku, provizí, daní, poplatků pro zprostředkovatele úvěru a veškerých poplatků, které musí spotřebitel zaplatit v souvislosti se smlouvou o úvěru, s výjimkou notářských poplatků. Otázka, zda věřitel skutečně zná náklady, by měla být posouzena objektivně se zohledněním požadavků náležité profesionality stanovených v této směrnici.

(40)

Smlouvy o úvěru, podle kterých se zápůjční úroková sazba pravidelně reviduje na základě změn referenční sazby uvedené ve smlouvě o úvěru, by se neměly považovat za smlouvy o úvěru s pevnou zápůjční úrokovou sazbou.

(41)

Členské státy by měly mít i nadále možnost ponechat v platnosti nebo zavádět vnitrostátní předpisy zakazující věřiteli požadovat od spotřebitele v souvislosti se smlouvou o úvěru otevření bankovního účtu nebo uzavření smlouvy o jiné doplňkové službě nebo požadovat zaplacení nákladů nebo poplatků souvisejících s takovými bankovními účty nebo jinými doplňkovými službami. V členských státech, v nichž jsou takové kombinované nabídky povoleny, by spotřebitelé měli být před uzavřením smlouvy o úvěru informováni o všech doplňkových službách, které jsou povinné pro získání úvěru nebo pro jeho získání za nabízených podmínek. Náklady na tyto doplňkové služby, zejména pojistné, by měly být zahrnuty do celkových nákladů úvěru. Nemůže-li však být výše těchto nákladů určena předem, měli by spotřebitelé v předsmluvní fázi obdržet přiměřené informace o existenci nákladů. Mělo by se předpokládat, že věřitelé mají znalosti o nákladech na doplňkové služby, které oni sami nebo v zastoupení třetí osoby spotřebitelům nabízejí, ledaže jejich výše závisí na konkrétních charakteristických rysech nebo situaci spotřebitelů.

(42)

U zvláštních druhů smluv o úvěru je však vhodné, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, omezit požadavky na předsmluvní informace s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto druhů smluv o úvěru.

(43)

Spotřebitelé by měli před uzavřením smlouvy o úvěru obdržet podrobné informace bez ohledu na to, zda je do marketingu úvěru zapojen zprostředkovatel úvěru či nikoliv. Proto by se měly požadavky na předsmluvní informace obecně vztahovat rovněž na zprostředkovatele úvěru. Jestliže však dodavatelé zboží nebo poskytovatelé služeb jednají jako zprostředkovatelé úvěru v rámci vedlejší činnosti, není vhodné jim ukládat právní povinnost poskytnout předsmluvní informace v souladu s touto směrnicí. Dodavatele zboží nebo poskytovatele služeb je možné například považovat za osoby jednající jako zprostředkovatelé úvěru v rámci vedlejší činnosti, když jejich činnost zprostředkovatele úvěru nepředstavuje hlavní účel jejich živnosti, podnikání nebo povolání. V těchto případech je i nadále dosaženo dostatečné úrovně ochrany spotřebitele vzhledem k tomu, že věřitel by měl být odpovědný za to, že spotřebitel obdrží úplné předsmluvní informace, a to buď od zprostředkovatele úvěru, dohodnou-li se tak věřitel a zprostředkovatel úvěru, nebo jiným vhodným způsobem.

(44)

Členské státy by měly mít možnost regulovat potenciálně závaznou povahu informací, které mají být spotřebiteli poskytnuty věřitelem nebo případně zprostředkovatelem úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru, a dobu, po kterou má být věřitel těmito informacemi vázán.

(45)

I když mají být poskytnuty předsmluvní informace, může spotřebitel stále ještě potřebovat další pomoc při rozhodování o tom, která smlouva o úvěru z řady nabízených produktů nejlépe odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Členské státy by proto měly zajistit, že věřitelé a případně zprostředkovatelé úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru tuto pomoc ve vztahu k úvěrovým produktům, které spotřebiteli nabízejí, bezplatně poskytnou, a to přiměřeným vysvětlením příslušných informací, zejména včetně základních rysů produktů nabízených spotřebiteli, a to individualizovaným způsobem tak, aby spotřebitel porozuměl možným dopadům těchto produktů na svou ekonomickou situaci, včetně právních a finančních důsledků, které mohou vyplynout z nesprávného plnění smluvních závazků. Věřitelé a případně zprostředkovatelé úvěru by měli způsob, jakým toto vysvětlení poskytují, přizpůsobit okolnostem, za jakých je úvěr nabízen, a konkrétní potřebě pomoci daného spotřebitele, s přihlédnutím ke znalostem a zkušenostem spotřebitele v oblasti úvěru a k povaze jednotlivých úvěrových produktů. Toto vysvětlení by samo o sobě nemělo představovat individuální doporučení. Členské státy by měly mít možnost od věřitelů a případně zprostředkovatelů úvěru požadovat, aby doložili, v jaké formě a kdy byla tato vysvětlení spotřebiteli poskytnuta.

(46)

Jak je zdůrazněno v návrhu nařízení vypracovaném Komisí, kterým se stanoví harmonizovaná pravidla pro umělou inteligenci (akt o umělé inteligenci) zveřejněném dne 21. dubna 2021, systémy umělé inteligence (UI) lze snadno uplatnit v řadě hospodářských a společenských odvětví, včetně přeshraničních, a mohou obíhat v celé Unii. V tomto kontextu by věřitelé a zprostředkovatelé úvěru, pokud personalizují cenu svých nabídek konkrétním spotřebitelům nebo konkrétním kategoriím spotřebitelů na základě automatizovaného rozhodování, měli spotřebitele jasně informovat o tom, že cena, která jim je předkládána, je personalizována na základě automatizovaného zpracování osobních údajů včetně odvozených údajů, aby mohli zvážit možná rizika svého rozhodnutí o úvěru. Podle čl. 14 odst. 2 písm. f) nařízení (EU) 2016/679 jsou věřitelé a zprostředkovatelé úvěru rovněž povinni informovat spotřebitele, kteří obdrží nabídku, o zdrojích údajů použitých pro personalizaci nabídky.

(47)

Je důležité zabránit praktikám, které mohou přimět spotřebitele k uzavření smlouvy o úvěru, jež není v jeho nejlepším zájmu, jako je svázání takové smlouvy s jinými produkty, avšak neomezovat spojování produktů, z něhož může mít spotřebitel prospěch. Členské státy by však měly trhy retailových finančních služeb i nadále pozorně sledovat, aby zajistily, že spojenými prodeji nedochází k narušení rozhodování spotřebitelů ani soutěže. Obecným pravidlem by mělo být, že vázaný prodej není dovolen, ledaže by finanční službu nebo produkt nabízený společně se smlouvou o úvěru nebylo možné nabídnout samostatně, protože je nedílnou součástí úvěru, například v případě možnosti přečerpání. Zatímco s ohledem na proporcionalitu by věřitel měl mít možnost vyžadovat, aby měl spotřebitel příslušné pojištění, aby bylo zaručeno splacení úvěru nebo zachování hodnoty zajištění, měl by mít spotřebitel možnost zvolit si vlastního poskytovatele pojištění. Tím by neměly být dotčeny úvěrové podmínky stanovené věřitelem za předpokladu, že pojištění tohoto poskytovatele poskytuje rovnocennou úroveň záruky jako pojištění navržené či nabídnuté věřitelem. Členské státy by navíc měly mít možnost zcela nebo zčásti standardizovat krytí poskytované pojistnými smlouvami, aby usnadnily porovnání různých nabídek spotřebitelům, kteří chtějí takové porovnání provést. Aby měl spotřebitel před zakoupením pojištění více času na porovnání nabídek pojištění, měly by členské státy vyžadovat, aby měl spotřebitel alespoň tři dny na porovnání nabídek pojištění souvisejících se smlouvou o úvěru, aniž by se nabídka měnila, a aby byl o této skutečnosti informován. Spotřebitelé by měli mít možnost uzavřít pojistnou smlouvu před uplynutím této třídenní lhůty, pokud o to výslovně požádají.

(48)

Kvůli své anamnéze se mnozí bývalí onkologičtí pacienti v dlouhodobé remisi často setkávají s nespravedlivým zacházením při přístupu k finančním službám. Často se setkávají s neúměrně vysokým pojistným, i když od jejich vyléčení již uplynulo mnoho let, a někdy dokonce i desetiletí. Aby spotřebitelé, kteří překonali rakovinu, měli rovný přístup k pojištění souvisejícímu se smlouvami o úvěru, měly by členské státy požadovat, aby pojistné smlouvy nebyly založeny na osobních údajích souvisejících s diagnózou onkologického onemocnění u spotřebitelů, a to po uplynutí příslušné doby od ukončení léčby těchto spotřebitelů. Tato doba stanovená členskými státy by neměla překročit 15 let od ukončení léčby spotřebitele.

(49)

Smlouvy o úvěru a doplňkové služby by měly být prezentovány jasně a transparentně. Souhlas spotřebitele s uzavřením smlouvy o úvěru nebo o koupi doplňkových služeb nemůže být konkludentní. Jakýkoli takový souhlas spotřebitele by měl být jednoznačným potvrzujícím úkonem, který je vyjádřením svobodného, konkrétního, informovaného a jednoznačného souhlasu spotřebitele. V této souvislosti by mlčení, nečinnost nebo předem nastavená možnost v podobě předem zaškrtnutých polí neměly být považovány za souhlas spotřebitele.

(50)

Poskytování poradenství ve formě individualizovaných doporučení, tedy poradenských služeb, je činností, která může být spojena s dalšími aspekty poskytování nebo zprostředkování úvěru. Aby byli spotřebitelé schopni porozumět povaze služeb, které jsou jim poskytovány, měli by být informováni o tom, co poradenské služby tvoří a zda jim jsou poradenské služby v daném okamžiku poskytovány nebo jim poskytnuty být mohou, či nikoli. Vzhledem k významu, jaký spotřebitelé používání výrazů „poradenství“ a „poradci“ přikládají, by členské státy měly mít možnost používání těchto nebo obdobných výrazů zakázat, jestliže takové poradenské služby spotřebitelům poskytují věřitelé nebo zprostředkovatelé úvěru. Je vhodné zajistit, aby členské státy stanovily záruky na zajištění toho, že v případě poradenství, které je prezentováno jako nezávislé, jsou spektrum zvažovaných produktů a systémy odměňování přiměřené tomu, co spotřebitel od takového poradenství očekává. Při poskytování poradenských služeb by měli věřitelé nebo zprostředkovatelé úvěru uvést, zda bude doporučení vycházet z posouzení pouze jejich vlastní řady produktů, nebo širokého spektra produktů z celého trhu, tak aby spotřebitel porozuměl tomu, na jakém základě je doporučení učiněno. Kromě toho by měl věřitel a zprostředkovatel úvěru uvést výši poplatků, které má spotřebitel za poskytnutí poradenských služeb uhradit, nebo pokud ji v okamžiku poskytnutí informací nelze stanovit, způsob jejího výpočtu. Poradenství by mělo být vždy poskytováno v nejlepším zájmu spotřebitele, a to prostřednictvím poradců, kteří se informují o potřebách a okolnostech spotřebitele a doporučí smlouvu o úvěru, která vyhovuje potřebám spotřebitele, jeho finanční situaci a osobní situaci, a to i s ohledem na cíl minimalizovat nesplácení a prodlení. Kromě toho by měl být při poskytování poradenství zohledněn dostatečně velký počet smluv o úvěru z nabídky produktů daného poradce.

(51)

Poskytnutí úvěru, který si spotřebitel nevyžádal, může být v některých případech spojeno s praktikami, které spotřebitele poškozují. V tomto ohledu by mělo být zakázáno nevyžádané poskytnutí úvěru, včetně nevyžádaných předem schválených kreditních karet zasílaných spotřebitelům, jednostranného zavedení nové možnosti přečerpání nebo překročení nebo jednostranného zvýšení limitu přečerpání, překročení či kreditní karty spotřebitele. Mělo by být rovněž zakázáno nevyžádané poskytnutí úvěru ve formě smluv uzavřených mimo obchodní prostory ve smyslu čl. 2 bodu 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU (11). Zákaz nevyžádaného poskytnutí úvěru by neměl věřitelům a zprostředkovatelům úvěru bránit v propagaci nebo nabízení úvěru v průběhu obchodního vztahu v souladu s právem Unie v oblasti ochrany spotřebitele a s vnitrostátními opatřeními, jež jsou v souladu s právem Unie, včetně reklamy a nabízení úvěru v místě prodeje za účelem financování nákupu zboží nebo služby.

(52)

Členské státy by měly pro případ nedodržení této směrnice a v souladu s vnitrostátními právními předpisy spotřebitelům zpřístupnit možnost uplatnit přiměřené a účinné prostředky nápravy vůči věřitelům nebo zprostředkovatelům úvěru. Tyto prostředky nápravy by mohly zahrnovat náhradu škody a snížení celkových nákladů úvěru pro spotřebitele nebo ukončení smlouvy o úvěru.

(53)

Členské státy by měly při zohlednění zvláštních charakteristických rysů svých úvěrových trhů přijmout vhodná opatření k podpoře odpovědného jednání ve všech fázích úvěrového vztahu. Mělo by být možné, aby tato opatření zahrnovala například informování a vzdělávání spotřebitelů, včetně upozornění na rizika související s prodlením při splátkách a s nadměrným zadlužením. Především na rozšiřujícím se úvěrovém trhu je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování ani neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti. Členské státy by měly vykonávat nezbytný dohled s cílem předejít takovému jednání věřitelů a měly by určit nezbytné prostředky k sankcionování takového jednání. Aniž jsou dotčena ustanovení o úvěrovém riziku uvedená ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (12), měli by mít věřitelé povinnost kontrolovat individuální úvěruschopnost spotřebitele. Za tímto účelem by věřitelům mělo být dovoleno využívat informace poskytnuté spotřebitelem nejen během přípravy dané smlouvy o úvěru, ale i v průběhu dlouhodobého obchodního vztahu. Rovněž spotřebitel by měl jednat obezřetně a dodržovat své smluvní povinnosti.

(54)

Je nezbytné, aby před uzavřením smlouvy o úvěru byla posouzena a ověřena schopnost a vůle spotřebitele úvěr splatit. Toto posouzení úvěruschopnosti by mělo být přiměřené a mělo by být provedeno v zájmu spotřebitele, aby se zabránilo nezodpovědným úvěrovým praktikám a nadměrnému zadlužení, a mělo by zohlednit všechny potřebné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost spotřebitele splácet úvěr. Splátkový kalendář by měl být přizpůsoben specifickým potřebám spotřebitele a jeho schopnosti splácet. V případech, kdy žádost o úvěr podává společně více spotřebitelů, by posouzení úvěruschopnosti mohlo být provedeno na základě společné schopnosti splácet. Kladným posouzením by neměla být dotčena smluvní volnost věřitele ve vztahu k poskytnutí úvěru. Členské státy by měly mít možnost k dalším kritériím a k metodám posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vydat další pokyny, například stanovením limitů na poměr úvěru k hodnotě nemovitosti nebo na poměr úvěru k příjmům.

(55)

Posuzování úvěruschopnosti by mělo vycházet z informací o finanční a ekonomické situaci. Tyto informace by měly být nezbytné a přiměřené povaze, trvání, hodnotě a rizikům úvěru pro spotřebitele v souladu se zásadou minimalizace údajů stanovenou v nařízení (EU) 2016/679 a měly by být relevantní, úplné a přesné. Tyto informace by měly zahrnovat alespoň příjmy a výdaje spotřebitele, včetně náležitého zohlednění stávajících závazků spotřebitele, mimo jiné životních nákladů spotřebitele a jeho domácnosti, jakož i finančních závazků spotřebitele. Tyto informace by neměly zahrnovat zvláštní kategorie osobních údajů uvedené v čl. 9 odst. 1 nařízení (EU) 2016/679, jako jsou údaje o zdravotním stavu, včetně údajů o rakovině, ani informace získané ze sociálních sítí. Obecné pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví k poskytování a sledování úvěrů ze dne 29. května 2020 poskytují vodítko, jaké kategorie údajů lze použít při zpracování osobních údajů pro účely posouzení úvěruschopnosti; tyto kategorie zahrnují doklady o příjmu nebo jiných zdrojích splácení a informace o finančních aktivech a pasivech nebo dalších finančních závazcích. K usnadnění posouzení úvěruschopnosti by měli spotřebitelé poskytnout informace o svých finančních a ekonomických poměrech. Úvěr by měl být spotřebiteli zpřístupněn pouze tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti naznačuje, že závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru budou pravděpodobně splněny tak, jak smlouva požaduje. Při posuzování schopnosti spotřebitele dostát svým závazkům vyplývajícím ze smlouvy o úvěru by věřitel měl vzít v úvahu relevantní faktory a specifické okolnosti, například v případě úvěrů poskytnutých v souladu s touto směrnicí na financování studií nebo na pokrytí mimořádných výdajů na zdravotní péči, existenci dostatečných důkazů o tom, že tyto úvěry zajistí spotřebiteli budoucí příjmy, nebo existenci zajištění či jiných forem záruk, které by spotřebitel mohl poskytnout k zajištění úvěru.

(56)

Návrh nařízení vypracovaný Komisí, kterým se stanoví harmonizovaná pravidla pro umělou inteligenci (akt o umělé inteligenci), uvádí, že systémy umělé inteligence používané k hodnocení úvěrového bodování („scoringu“) nebo úvěruschopnosti fyzických osob by měly být klasifikovány jako vysoce rizikové systémy umělé inteligence, protože určují přístup těchto osob k finančním zdrojům nebo k základním službám, jako je bydlení, elektřina a telekomunikační služby. S ohledem na uvedená vysoká rizika by měl mít spotřebitel v případech, kdy posuzování úvěruschopnosti zahrnuje automatizované zpracování, právo na lidský zásah ze strany věřitele. Aniž je dotčeno nařízení (EU) 2016/679, spotřebitel by měl mít právo obdržet smysluplné a srozumitelné vysvětlení provedeného posouzení a fungování použitého automatizovaného zpracování, včetně hlavních proměnných, logiky a souvisejících rizik, jakož i právo vyjádřit svůj názor a požádat o přezkum posouzení úvěruschopnosti a přezkum rozhodnutí o poskytnutí úvěru. Spotřebitel by měl mít právo být o těchto právech informován poté, co řádně obdrží informace o postupu, který má dodržet. Možnost požádat o přezkum původního posouzení a rozhodnutí by neměla nutně vést k tomu, že úvěr bude spotřebiteli poskytnut.

(57)

K posouzení úvěruschopnosti spotřebitele by měl věřitel rovněž vyhledávat v úvěrových databázích. Právní a skutkové okolnosti mohou vyžadovat, aby se toto vyhledávání lišilo co do rozsahu. Aby se předešlo narušení hospodářské soutěže mezi věřiteli, měly by subjekty, nad nimiž je vykonáván dohled a které plně splňují nařízení (EU) 2016/679, mít přístup do soukromých nebo veřejných úvěrových databází týkajících se spotřebitelů v členském státě, ve kterém nejsou usazeny, a to za podmínek, které nevedou k diskriminaci oproti věřitelům usazeným v tomto členském státě. Členské státy by měly usnadnit přístup do soukromých nebo veřejných databází v souladu s nařízením (EU) 2016/679. V zájmu posílení reciprocity by úvěrové databáze měly v souladu s právem Unie a vnitrostátním právem obsahovat alespoň informace o prodleních spotřebitelů s platbami při splácení úvěru, o druhu úvěru a o totožnosti věřitele. Věřitelé a zprostředkovatelé úvěru by neměli zpracovávat zvláštní kategorie údajů, jako jsou údaje o zdravotním stavu uvedené v čl. 9 odst. 1 nařízení (EU) 2016/679, ani informace získané ze sociálních sítí, neboť tyto kategorie údajů ani tyto informace by neměly být použity pro účely posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Provozovatelé úvěrových databází by měli mít zavedeny postupy, které zajišťují aktuálnost a přesnost informací obsažených v jejich databázích. Pokud je žádost o úvěr zamítnuta na základě vyhledávání v databázi, věřitelé by měli bez zbytečného odkladu a bezplatně vyrozumět spotřebitele o výsledku tohoto vyhledávání a sdělit mu podrobnosti o použité databázi, jakož i kategorie údajů, které se berou v úvahu. Aby byla zajištěna informovanost spotřebitelů, měly by členské státy zajistit, aby spotřebitelé byli včas a do 30 dnů od zaevidování informováni o zaevidování jakýchkoli nedoplatků při splácení úvěru do databáze, například zasláním upozornění prostřednictvím e- mailu s výzvou k přístupu do databáze, aby si mohli zobrazit své vlastní informace týkající se prodlení se splácením úvěru.

(58)

Tato směrnice by neměla upravovat otázky smluvního práva související s platností smluv o úvěru. Členské státy by proto v této oblasti měly mít možnost ponechat v platnosti nebo zavádět vnitrostátní předpisy, které jsou v souladu s právem Unie. Členské státy by měly mít možnost právně upravit nabídku na uzavření smlouvy o úvěru, zejména skutečnost, kdy má být tato nabídka předložena a období, během kterého je pro věřitele závazná. Je-li nabídka předložena souběžně s poskytnutím předsmluvních informací stanovených v této směrnici, měla by být taková nabídka obsažena v samostatném dokumentu stejně jako veškeré dodatečné informace, jež si věřitel přeje spotřebiteli poskytnout. Tento samostatný dokument by mohl být přílohou formuláře „Standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru“.

(59)

Aby se spotřebitel mohl seznámit se svými právy a povinnostmi plynoucími ze smlouvy o úvěru, měla by tato smlouva jasně a výstižně uvádět veškeré nezbytné informace.

(60)

Aniž je dotčena směrnice Rady 93/13/EHS a předsmluvní povinnosti podle této směrnice a v zájmu zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele by se měl spotřebiteli ve stanovené lhůtě a před jakýmikoli změnami podmínek smlouvy o úvěru předložit popis navrhovaných změn a tam, kde je to relevantní, by mu měly být sděleny informace o nutnosti jeho souhlasu nebo vysvětlení změn provedených ze zákona, včetně lhůty pro provedení uvedených změn a prostředků pro podání stížnosti, které má spotřebitel k dispozici, jakož i o lhůtě, v níž může spotřebitel stížnost podat, spolu s názvem a adresou příslušného orgánu, u kterého lze stížnost podat. Změna smlouvy o úvěru by neměla ovlivnit jakékoli právo spotřebitele včetně práv na informace podle této směrnice. Tímto by neměly být dotčeny právní předpisy Unie ani vnitrostátní předpisy týkající se přípustnosti, podmínek a platnosti změn smlouvy.

(61)

K zajištění plné transparentnosti by měly být spotřebiteli poskytnuty informace o zápůjční úrokové sazbě, a to jak v předsmluvní fázi, tak při uzavírání smlouvy o úvěru. V průběhu smluvního vztahu by měl být spotřebitel dále informován o změnách pohyblivé zápůjční úrokové sazby a změnách plateb, které z těchto změn vyplývají. Tímto by neměla být dotčena ustanovení vnitrostátních právních předpisů, která nesouvisejí s informacemi pro spotřebitele a která stanoví podmínky nebo důsledky změn, které se netýkají plateb a které souvisejí se zápůjčními úrokovými sazbami a dalšími ekonomickými podmínkami úvěru, například pravidla o právu věřitele změnit zápůjční úrokovou sazbu pouze tehdy, pokud k tomu existuje opodstatněný důvod, nebo o právu spotřebitele ukončit smlouvu o úvěru v případě změny zápůjční úrokové sazby nebo jiných konkrétních ekonomických podmínek úvěru.

(62)

Možnosti přečerpání a překročení jsou stále běžnějšími formami spotřebitelských úvěrů. Proto je třeba tyto finanční produkty regulovat, aby se zvýšila úroveň ochrany spotřebitelů a zabránilo se jejich nadměrnému zadlužení. Existuje nebezpečí, že spotřebitelé nebudou schopni zaplatit, pokud se věřitelé rozhodnou požádat o okamžité splacení. Práva spotřebitelů týkající se možnosti přečerpání a překročení by proto měla být stanovena v této směrnici.

(63)

V případě významného překročení přesahujícího období jednoho měsíce by měl věřitel neprodleně poskytnout spotřebiteli informace o překročení, včetně příslušné částky, zápůjční úrokové sazbě a o všech použitelných sankcích, poplatcích nebo úrocích z prodlení. V případě pravidelně se opakujícího překročení by měl věřitel spotřebiteli nabídnout poradenské služby, poskytuje-li je, aby mu pomohl nalézt méně nákladné alternativy, a měl by spotřebitele odkázat na služby dluhového poradenství.

(64)

Spotřebitelé by měli mít právo na odstoupení od smlouvy bez sankcí a bez povinnosti jej odůvodnit. V zájmu zvýšení právní jistoty by však lhůta pro odstoupení od smlouvy měla v každém případě uplynout 12 měsíců a 14 dní od uzavření smlouvy o úvěru, pokud spotřebitel neobdržel smluvní podmínky a informace v souladu s touto směrnicí. Nemělo by však být možné, aby lhůta pro odstoupení od smlouvy uplynula, pokud spotřebitel nebyl o svém právu na odstoupení od smlouvy informován.

(65)

Pokud spotřebitel odstoupí od smlouvy o úvěru, v souvislosti s níž obdržel zboží, zejména od koupě na splátky nebo od smlouvy o pronájmu nebo leasingové smlouvy předpokládající povinnost odkupu, neměly by být touto směrnicí dotčeny žádné právní předpisy členských států týkající se vrácení zboží nebo jakýchkoliv souvisejících otázek.

(66)

V některých případech již je ve vnitrostátních právních předpisech stanoveno, že spotřebitelům nelze zpřístupnit finanční prostředky před uplynutím určité lhůty. V těchto případech mohou spotřebitelé chtít zajistit, že koupené zboží nebo služby obdrží dříve. Proto by členské státy v případě smluv o vázaném úvěru měly mít možnost výjimečně stanovit, že přejí-li si spotřebitelé výslovně toto dřívější obdržení zakoupeného zboží nebo služeb, může být lhůta pro uplatnění práva na odstoupení od smlouvy zkrácena tak, aby odpovídala době, před jejímž uplynutím nelze zpřístupnit finanční prostředky.

(67)

V případě smluv o vázaném úvěru existuje mezi koupí zboží nebo služeb a smlouvou o úvěru uzavřenou pro tento účel vzájemná závislost. Proto uplatní-li spotřebitel podle práva Unie své právo na odstoupení od kupní smlouvy, neměl by být nadále vázán smlouvou o vázaném úvěru. Tím by neměla být dotčena vnitrostátní právní úprava smlouvy o vázaném úvěru v případech, kdy se kupní smlouva stala neplatnou nebo kdy spotřebitel uplatnil své právo na odstoupení od smlouvy podle vnitrostátních právních předpisů. Rovněž by neměla být dotčena práva spotřebitele podle vnitrostátních předpisů, z nichž vyplývá, že ve vztahu mezi spotřebitelem a dodavatelem zboží či poskytovatelem služeb nemůže být přijat žádný závazek ani nemůže být uskutečněna žádná platba, pokud spotřebitel nepodepsal smlouvu o úvěru za účelem financování koupě daného zboží nebo služeb.

(68)

Smluvní strany by měly mít právo obvyklým způsobem ukončovat platnost smlouvy o úvěru na dobu neurčitou. Je-li to dohodnuto ve smlouvě o úvěru, měl by mít věřitel navíc právo pozastavit z objektivně opodstatněných důvodů právo spotřebitele na čerpání ze smlouvy o úvěru na dobu neurčitou. Tyto důvody mohou zahrnovat například podezření na neoprávněné nebo podvodné použití úvěru nebo podstatně zvýšené riziko, že spotřebitel nebude schopen plnit svou povinnost úvěr splatit. Tato směrnice se nedotýká vnitrostátního smluvního práva upravujícího právo smluvních stran ukončit smluvní vztah ze smlouvy o úvěru z důvodu porušení smlouvy.

(69)

V případě problémů souvisejících s kupní smlouvou by za určitých podmínek mělo být spotřebiteli umožněno uplatnit prostředky nápravy vůči věřiteli. Členské státy by však měly určit, v jakém rozsahu a za jakých podmínek musí spotřebitel uplatnit uvedené prostředky nápravy vůči dodavateli zboží nebo poskytovateli služeb, zejména podat na něj žalobu, předtím, než je oprávněn uplatnit je vůči věřiteli. Spotřebitelé by neměli být zbaveni svých práv zaručených ve vnitrostátních právních předpisech o společné a nerozdílné odpovědnosti dodavatele zboží nebo poskytovatele služeb a věřitele.

(70)

Spotřebitel by měl mít právo splnit své závazky před uplynutím lhůty stanovené ve smlouvě o úvěru. Podle výkladu Soudního dvora Evropské unie ve věci Lexitor (13) zahrnuje právo spotřebitele na snížení celkových nákladů úvěru pro spotřebitele v případě předčasného splacení úvěru všechny náklady, které nese spotřebitel. Snížení celkových nákladů úvěru pro spotřebitele by mělo být úměrné zbývající době trvání smlouvy o úvěru a mělo by zahrnovat rovněž náklady, které nejsou závislé na době trvání dané smlouvy o úvěru, včetně nákladů, které jsou plně vyčerpány v době poskytnutí úvěru. Daně a poplatky, které jsou uplatňovány třetí osobou, jsou jí placeny přímo, a které nezávisí na době trvání smlouvy o úvěru, by však neměly být brány při výpočtu snížení v úvahu, neboť tyto náklady neukládá věřitel, a proto je věřitel ani nemůže jednostranně změnit. Při výpočtu snížení by však měly být zohledněny poplatky, které ve prospěch třetí osoby účtuje věřitel. V případě předčasného splacení by věřitel měl mít nárok na spravedlivé a objektivně odůvodněné odškodnění za náklady přímo spojené s předčasným splacením úvěru, a to s přihlédnutím k případným souvisejícím úsporám věřitele. Při stanovování metody výpočtu odškodnění je však důležité dodržovat několik zásad. Výpočet odškodnění, na něž má věřitel nárok, by měl být transparentní a srozumitelný spotřebiteli již v předsmluvní fázi a v každém případně v průběhu plnění smlouvy o úvěru. Metoda výpočtu by navíc měla být snadno použitelná pro věřitele a měla by usnadnit kontrolu odškodnění příslušnými orgány. Z těchto důvodů a s ohledem na to, že spotřebitelský úvěr není vzhledem k délce svého trvání a výši financován pomocí nástrojů dlouhodobého financování, by měla být horní hranice pro výši odškodnění stanovena paušální sazbou. Tento přístup odráží specifickou povahu spotřebitelských úvěrů a neměl by jím být dotčen přístup k dalším produktům, které jsou financovány pomocí nástrojů dlouhodobého financování, jakými jsou například hypoteční úvěry s pevnou úrokovou sazbou.

(71)

Členské státy by měly mít právo stanovit, že v případě předčasného splacení může věřitel uplatňovat nárok na odškodnění pouze tehdy, pokud částka splacená za 12 měsíců přesáhne hranici stanovenou členskými státy. Při stanovení této hranice, která by neměla být vyšší než 10 000 EUR, by členské státy měly zohlednit průměrnou výši spotřebitelských úvěrů na svém trhu.

(72)

Na podporu vytvoření a fungování vnitřního trhu a zajištění vysokého stupně ochrany spotřebitelů v celé Unii je nutné zajistit srovnatelnost informací týkajících se ročních procentních sazeb nákladů v rámci celé Unie.

(73)

V řadě členských států je běžnou praxí stanovení horních hranic pro zápůjční úrokové sazby, roční procentní sazby nákladů nebo celkové náklady úvěru pro spotřebitele. Tento systém horních hranic se pro ochranu spotřebitelů před příliš vysokými zápůjčními úrokovými sazbami, ročními procentními sazbami nákladů nebo celkovými náklady úvěru pro spotřebitele ukázal jako přínosný. V tomto ohledu by členské státy měly mít možnost zachovat svůj stávající právní režim. Ve snaze zvýšit ochranu spotřebitele, aniž by byla členským státům ukládána zbytečná omezení, by měla být zavedena vhodná opatření, jako jsou stanovení horních hranic nebo určení sazeb považovaných za lichevní, která budou účinně předcházet nekalému jednání a zajistí, aby vůči spotřebitelům nebyly uplatňovány přehnaně vysoké zápůjční úrokové sazby, roční procentní sazby nákladů nebo celkové náklady úvěru pro spotřebitele.

(74)

K zajištění transparentnosti by Komise měla tato opatření zavedená členskými státy zveřejnit, a to stručnou a jasnou formou.

(75)

V právních předpisech jednotlivých členských států týkajících se podnikatelského chování při poskytování smluv o úvěru existují podstatné rozdíly. I přes rozmanitost typů subjektů zapojených do zprostředkování úvěrů jsou na úrovni Unie nezbytné určité standardy pro zajištění vysoké úrovně profesionality a služeb.

(76)

Použitelný právní rámec Unie by měl poskytnout spotřebitelům důvěru, že věřitelé a zprostředkovatelé úvěru berou v úvahu zájmy spotřebitele, mimo jiné jeho možnou zranitelnost a obtíže při porozumění danému produktu, na základě informací, které mají v daném okamžiku k dispozici, a na základě přiměřených předpokladů o rizicích pro situaci spotřebitele po celou dobu trvání navrhované smlouvy o úvěru. Klíčovým prvkem zajištění této spotřebitelské důvěry je požadavek na zajištění vysokého stupně spravedlnosti, čestnosti a profesionality v odvětví, což zahrnuje rovněž odpovědné chování za účelem zamezení praktik, jež mají negativní dopad na spotřebitele, a náležitého řešení střetů zájmů, včetně střetů zájmů vyplývajících ze způsobu odměňování, jakož i na poskytování poradenství v nejlepším zájmu spotřebitele.

(77)

Za účelem dosažení vysoké úrovně profesionality je vhodné zajistit, aby příslušní pracovníci věřitelů a zprostředkovatelů úvěru měli odpovídající úroveň znalostí a odborné způsobilosti. Mělo by proto být vyžadováno, aby věřitelé a zprostředkovatelé úvěru na úrovni obchodní společnosti prokazovali odpovídající znalosti a odbornou způsobilost, a to na základě minimálních požadavků na znalosti a odbornou způsobilost. Členské státy by měly mít možnost zavést nebo ponechat v platnosti tyto požadavky vůči jednotlivým fyzickým osobám a přizpůsobit minimální požadavky na znalosti a odbornou způsobilost jednotlivým typům věřitelů a zprostředkovatelů úvěru, zejména pokud jednají v rámci vedlejší činnosti. Pro účely této směrnice by mezi pracovníky přímo zapojené do činností podle této směrnice měli patřit jak pracovníci, kteří přicházejí do styku se spotřebiteli, tak pracovníci, kteří s nimi do styku nepřicházejí, jako jsou vedoucí pracovníci a případně členové statutárních orgánů věřitelů nebo zprostředkovatelů úvěru či obou, kteří ve sjednávání smlouvy o úvěru hrají důležitou úlohu. Osoby vykonávající podpůrné funkce, které nesouvisejí se sjednáváním smluv o úvěru, včetně personálu oddělení lidských zdrojů nebo informačních a komunikačních technologií, by za pracovníky podle této směrnice považovány být neměly. Členské státy by měly zavést opatření na podporu zvyšování povědomí o požadavcích této směrnice u věřitelů nebo zprostředkovatelů úvěru z řad malých a středních podniků a snadnějšího dodržování těchto požadavků, jako jsou informační kampaně, uživatelské příručky a programy školení zaměstnanců.

(78)

Aby se zvýšila schopnost spotřebitelů činit v otázkách zodpovědného přijímání úvěrů a řízení dluhu informovaná rozhodnutí, měly by členské státy prosazovat opatření na podporu vzdělávání spotřebitelů, pokud jde o zodpovědné přijímání úvěrů a řízení dluhu, zejména v souvislosti se smlouvami o spotřebitelském úvěru, jakož i se správou rozpočtu obecně. Takovou povinnost by bylo možné splnit s přihlédnutím k rámci pro finanční kompetence, který vypracuje Unie společně s Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Je obzvláště důležité poskytnout poradenství spotřebitelům, kteří spotřebitelský úvěr přijímají poprvé, zejména pokud tak činí prostřednictvím digitálních nástrojů. V této souvislosti by Komise měla nalézt příklady osvědčených postupů, jež usnadní další rozvoj opatření na zvýšení finanční informovanosti spotřebitelů. Komise by mohla takové příklady osvědčených postupů zveřejňovat s přihlédnutím k obdobným zprávám vypracovaným v souvislosti s jinými legislativními akty Unie. Při vytváření a podpoře těchto opatření by členské státy měly vést konzultace s příslušnými zúčastněnými stranami, včetně organizací spotřebitelů. Taková povinnost by neměla členským státům bránit v poskytování dalšího finančního vzdělávání.

(79)

Vzhledem k závažným důsledkům, které má pro věřitele a spotřebitele a potenciálně i finanční stabilitu, je nezbytné, aby se věřitelé vznikajícím úvěrovým rizikem zabývali již v rané fázi a zavedli opatření nezbytná k zajištění toho, že před zahájením řízení o vymáhání pohledávky projeví, bude-li to vhodné, přiměřenou shovívavost. Při rozhodování o tom, zda je vhodné uplatnit opatření shovívavosti, nebo zda je důvodné je nabízet opakovaně, by měl věřitel, by měl věřitel mimo jiné zohlednit individuální poměry spotřebitele, jako jsou zájmy a práva spotřebitele, jeho schopnost splácet úvěr a jeho přiměřené potřeby na pokrytí životních nákladů, a měl by omezit náklady spotřebitele v případě prodlení. Zejména pokud spotřebitel na nabídku věřitele v přiměřené lhůtě nebude reagovat, nemělo by se od věřitele požadovat, aby opatření shovívavosti nabídl opakovaně. Členské státy by neměly bránit stranám smlouvy o úvěru v tom, aby si výslovně sjednaly, že ke splacení úvěru postačuje převod zboží, na které se vztahuje smlouva o vázaném úvěru, nebo převod výnosů z prodeje tohoto zboží na věřitele.

(80)

Pokud jsou opatření shovívavosti považována za vhodná, měla by zahrnovat změnu podmínek původní smlouvy o úvěru a mohla by mimo jiné zahrnovat úplné nebo částečné refinancování smlouvy o úvěru. Změna těchto podmínek by mohla mimo jiné zahrnovat: prodloužení doby trvání smlouvy o úvěru; změnu druhu smlouvy o úvěru, odložení úhrady všech nebo části splátek na určitou dobu, snížení zápůjční úrokové sazby; nabídku platebních prázdnin, částečné splacení, přepočet měny a částečné odpuštění dluhu a jeho konsolidaci. Pokud jsou opatření shovívavosti považována za vhodná, věřitelé by neměli mít povinnost provést při změně podmínek smlouvy o úvěru posouzení úvěruschopnosti, ledaže by se celková částka splatná spotřebitelem v důsledku takové změny podmínek významně zvýšila. Povinností uplatňovat opatření shovívavosti by neměla být dotčena vnitrostátní pravidla pro řízení o vymáhání pohledávky; členské státy by nicméně měly zajistit, aby opatření shovívavosti stanovená v této směrnici byla řádně uplatňována.

(81)

Spotřebitelé, kteří čelí obtížím při plnění svých finančních závazků, mohou při řízení svých dluhů využívat specializované pomoci. Finanční obtíže zahrnují širokou škálu situací, přičemž jedním příkladem z mnoha je prodlení se splácením dluhu o více než 90 dnů. Cílem služeb dluhového poradenství je pomoci spotřebitelům, kteří se potýkají s finančními obtížemi, a vést je k uhrazení co největší části jejich nesplacených dluhů při udržení přiměřené životní úrovně a zachování jejich důstojnosti. Uvedená individuální a nezávislá pomoc může zahrnovat právní poradenství, řízení osobních financí a dluhů i sociální a psychologickou pomoc. Pomoc by měly poskytovat profesionální subjekty, které nejsou věřiteli, zprostředkovateli úvěru, poskytovateli služeb skupinového financování úvěru, obchodníky s úvěry či správci úvěrů a jsou na nich nezávislé. Členské státy by měly zajistit, aby služby dluhového poradenství poskytované nezávislými profesionálními subjekty byly zpřístupněny spotřebitelům přímo či nepřímo a pouze s omezenými poplatky. Tyto poplatky by v zásadě měly pokrývat pouze provozní náklady a neměly by spotřebitele, kteří mají nebo by mohli mít potíže s plněním svých finančních závazků, zbytečně zatěžovat. Je-li to možné, spotřebitelé, kteří se potýkají s obtížemi při splácení svých dluhů, jsou před zahájením řízení o vymáhání pohledávky odkázáni, aby využili služeb dluhového poradenství. Služby dluhového poradenství by měly být pro spotřebitele snadno dostupné, například s přihlédnutím k místu bydliště spotřebitelů a také k jejich jazyku. Členské státy mají i nadále možnost ponechat v platnosti nebo zavádět zvláštní požadavky na služby dluhového poradenství. Věřitelé jsou zapojeni do předcházení nadměrnému zadlužení prostřednictvím včasného odhalování a podpory spotřebitelů, kteří se potýkají s finančními obtížemi. Z tohoto důvodu by věřitelé měli mít zavedeny postupy a zásady pro odhalování těchto spotřebitelů, aby bylo zajištěno, že dokáží spotřebitele efektivně odkázat na snadno dostupné služby dluhového poradenství.

(82)

K zajištění transparentnosti a stability trhu by členské státy měly až do další harmonizace zajistit zavedení vhodných opatření pro regulaci věřitelů nebo dohled nad nimi.

(83)

Členské státy by měly zajistit, aby věřitelé a zprostředkovatelé úvěru, včetně neúvěrových institucí, podléhali odpovídajícímu řízení o udělení oprávnění k činnosti, včetně postupu povolování nebo zápisu neúvěrové instituce do registru, a mechanismu dohledu příslušného orgánu. Požadavek na odpovídající řízení o udělení oprávnění k činnosti by se neměl vztahovat na úvěrové instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (14), na něž se již vztahuje proces o udělení povolení podle směrnice 2013/36/EU, ani na platební instituce ve smyslu čl. 4 bodu 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 (15), pokud jde o služby uvedené v příloze I bodu 4 směrnice (EU) 2015/2366, ani na instituce elektronických peněz ve smyslu čl. 2 bodu 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES (16), pokud jde o poskytování úvěrů uvedených v čl. 6 odst. 1 prvním pododstavci písm. b) směrnice 2009/110/ES. Tím by neměla být dotčena vnitrostátní řízení o udělení oprávnění k činnosti ani mechanismy registrace či dohledu uložené platebním institucím a institucím elektronických peněz za účelem poskytování úvěrů spotřebitelům a uložené úvěrovým institucím za účelem činnosti zprostředkovatelů úvěru v souladu s právem Unie.

(84)

Členské státy by měly mít možnost osvobodit od požadavků na udělení oprávnění k činnosti a na registraci dodavatele zboží nebo poskytovatele služeb, kteří se považují za mikropodniky a malé a střední podniky ve smyslu doporučení Komise 2003/361/ES (17) a kteří jednají jako zprostředkovatelé úvěru v rámci vedlejší činnosti nebo kteří poskytují úvěr ve formě odložené platby za nákup zboží a služeb, které nabízejí, aniž by úvěr nabízela třetí osoba, pokud je úvěr poskytován bezúročně a bez poplatků a pouze s omezenými poplatky za opožděné platby v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Toto případné osvobození by velké podniky neměly používat k tomu, aby se vyhnuly požadavkům na udělení oprávnění k činnosti a na registraci stanoveným v této směrnici.

(85)

Tato směrnice upravuje pouze některé povinnosti zprostředkovatelů úvěru ve vztahu ke spotřebitelům. Členské státy by proto měly mít i nadále možnost ponechat v platnosti nebo zavádět dodatečné povinnosti pro zprostředkovatele úvěru včetně podmínek, za nichž může zprostředkovatel úvěru získat odměnu od spotřebitele, který si vyžádal jeho službu.

(86)

Postoupení práv věřitele ze smlouvy o úvěru by nemělo způsobit, že se spotřebitel ocitne v méně výhodné pozici. Spotřebitel by měl také být v případě, že je smlouva o úvěru postoupena třetí osobě, řádně vyrozuměn. Pokud však původní věřitel po dohodě s postupníkem i nadále spravuje úvěr ve vztahu ke spotřebiteli, nemá spotřebitel žádný významný zájem na tom, aby byl o postoupení vyrozuměn. Proto by požadavek na úrovni Unie, aby byl spotřebitel v těchto případech o postoupení vyrozuměn, nebyl přiměřený.

(87)

Členské státy by měly mít i nadále možnost ponechat v platnosti nebo zavádět vnitrostátní předpisy, které stanoví hromadné formy komunikace, pokud je to nezbytné pro účely související s efektivitou složitých operací, jakými jsou sekuritizace nebo likvidace aktiv, k nimž dochází při nucené správní likvidaci bank.

(88)

Spotřebitelé by měli mít přístup k přiměřeným, rychlým a účinným postupům alternativního řešení sporů vyplývajících z práv a povinností týkajících se smluv o úvěru, v příslušných případech s využitím stávajících subjektů. Pokud se jedná o relevantní smluvní spory, je tento přístup již zajištěn směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU (18). Spotřebitelé by však měli mít i přístup k alternativním postupům řešení sporů v případě předsmluvních sporů týkajících se práv a povinností stanovených touto směrnicí, například v souvislosti s požadavky na předsmluvní informace, poradenskými službami a posouzením úvěruschopnosti a také ve vztahu k informacím poskytovaným zprostředkovateli úvěru, kteří dostávají odměnu od věřitelů, a proto nemají se spotřebiteli přímý smluvní vztah. Uvedené postupy alternativního řešení sporů a subjekty, které je nabízejí, by měly splňovat požadavky na kvalitu stanovené ve směrnici 2013/11/EU.

(89)

Členské státy by měly určit příslušné orgány oprávněné k tomu, aby zajistily prosazování této směrnice, a měly by zajistit, aby tyto příslušné orgány měly veškeré vyšetřovací a donucovací pravomoci i přiměřené zdroje nezbytné k plnění jejich úkolů. Členské státy by rovněž měly mít možnost udělit vnitrostátním orgánům pravomoci k produktové intervenci, pokud úvěrové produkty poškozují spotřebitele a je třeba je stáhnout z nabídky. Členské státy by měly zohlednit údaje o měsíčních mírách selhání spojených s různými druhy spotřebitelských úvěrových produktů, které jsou relevantní pro oblast působnosti této směrnice. Příslušné orgány jednotlivých členských států by měly vzájemně spolupracovat, kdykoli je to nutné k plnění jejich povinností podle této směrnice.

(90)

Členské státy by měly stanovit sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a měly by přijmout veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. I když je volba sankcí i nadále na členských státech, měly by být stanovené sankce účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy by měly o těchto sankcích a opatřeních informovat Komisi a měly by jí neprodleně oznámit veškeré jejich následné změny.

(91)

Stávající vnitrostátní ustanovení o sankcích se v rámci Unie výrazně liší. Zejména ne všechny členské státy zajišťují možnost ukládání účinných, přiměřených a odrazujících pokut obchodníkům, kteří jsou odpovědní za rozsáhlá protiprávní jednání nebo rozsáhlá protiprávní jednání s unijním rozměrem. Těmito obchodníky může být v určitých případech také skupina společností. Aby orgány členských států mohly ukládat účinné, přiměřené a odrazující sankce za rozsáhlá protiprávní jednání a za rozsáhlá protiprávní jednání s unijním rozměrem, která jsou předmětem koordinovaných vyšetřovacích a donucovacích opatření v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 (19), měly by být jako součást sankcí za tato protiprávní jednání zavedeny pokuty.

(92)

Za účelem zvýšení transparentnosti a důvěry spotřebitelů by příslušné orgány měly být oprávněny zveřejnit jakoukoli správní sankci, která je uložena za nedodržení opatření přijatých podle této směrnice, ledaže by toto zveřejnění vážně ohrozilo finanční trhy nebo způsobilo dotčeným osobám neúměrnou škodu.

(93)

Je třeba přezkoumat efektivitu této směrnice spolu s pokrokem při vytváření vnitřního trhu s vysokou úrovní ochrany spotřebitele, pokud jde o smlouvy o úvěru. Komise by měla každé čtyři roky provést hodnocení této směrnice s cílem posoudit horní hranici 100 000 EUR stanovenou v této směrnici a procentní podíly používané pro výpočet odškodnění splatného v případě předčasného splacení, jakož i posouzení toho, zda je oblast působnosti této směrnice i nadále vhodná ve vztahu ke smlouvám o úvěru, které jsou zajištěny nemovitostmi, které nejsou určeny k bydlení. Toto hodnocení by mělo rovněž zahrnovat analýzu vývoje trhu se spotřebitelskými úvěry, které podporují ekologickou transformaci, a posouzení potřeby dalších opatření ke zlepšení využívání těchto úvěrů, jakož i posouzení uplatňování sankcí uložených v souladu s touto směrnicí, zejména jejich účinnosti a odrazujícího účinku. Při hodnocení této směrnice by Komise měla analyzovat hospodářské trendy v Unii a situaci na dotčeném trhu, jako jsou vznik nových forem finančních služeb, digitální trendy a objemy a trendy přeshraničního poskytování úvěrů. Rovněž by se měla zabývat efektivitou této směrnice, včetně nákladů a přínosů, které z ní vyplývají pro podniky a spotřebitele. Skupinové financování se stále větší měrou stává druhem financování dostupným spotřebitelům, obvykle na nízké výdaje nebo investice. Služby skupinového financování jsou vyňaty z oblasti působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1503 (20), a to včetně služeb usnadňujících poskytnutí úvěru, které jsou poskytovány spotřebitelům. Komise by měla posoudit potřebu dalších opatření na ochranu spotřebitelů, kteří se snaží získat úvěr nebo investovat prostřednictvím poskytovatele služeb skupinového financování.

(94)

Jelikož cíle této směrnice, totiž stanovení společných pravidel pro některé aspekty právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelských úvěrů, nemůže být s ohledem na vývoj trhu související s digitalizací a na cíl usnadnit přeshraniční poskytování úvěrů uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(95)

Za účelem změny jiných prvků než podstatných prvků této směrnice by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o dodatečné předpoklady pro výpočet roční procentní sazby nákladů. Je obzvláště důležité, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (21). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(96)

Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (22) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. Ve vztahu k této směrnici považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(97)

S přihlédnutím k počtu změn, které musí být ve směrnici 2008/48/ES provedeny s ohledem na vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů, jakož i v zájmu zajištění srozumitelnosti právních předpisů Unie, měla by být uvedená směrnice zrušena a nahrazena touto směrnicí.

(98)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 42 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (23) a dne 26. srpna 2021 vydal své stanovisko (24),