(EU) 2023/1791Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1791 ze dne 13. září 2023 o energetické účinnosti a o změně nařízení (EU) 2023/955 (přepracované znění) (Text s významem pro EHP)

(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU (4) byla několikrát podstatně změněna (5). Vzhledem k potřebě provést další změny by měla být v zájmu přehlednosti uvedená směrnice přepracována.

(2)

Komise ve svém sdělení ze dne 17. září 2020 s názvem „Zvýšení cílů Evropy v oblasti klimatu do roku 2030 – Investice do klimaticky neutrální budoucnosti ve prospěch našich občanů“ (dále jen „plán dosažení cíle v oblasti klimatu“) navrhla zvýšit ambice Unie v oblasti klimatu zvýšením cíle v oblasti emisí skleníkových plynů do roku 2030 alespoň na 55 % oproti úrovním z roku 1990. Oproti stávajícímu cíli snižování emisí ve výši 40 % se jedná o podstatné zvýšení. Návrh splnil závazek přijatý ve sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019 o „Zelené dohodě pro Evropu“ (dále jen „Zelená dohoda pro Evropu“), tj. předložit komplexní plán na odpovědné zvýšení cíle Unie pro rok 2030 na 55 %. Je rovněž v souladu s cíli Pařížské dohody přijaté dne 12. prosince 2015 v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (dále jen „Pařížská dohoda“), tj. udržet globální nárůst teploty výrazně pod úrovní 2 °C a usilovat o to, aby tento nárůst nepřesáhl 1,5 °C.

(3)

Evropská rada ve svých závěrech ze dne 10. a 11. prosince 2020 potvrdila závazný cíl Unie spočívající v dosažení čistého snížení domácích emisí skleníkových plynů do roku 2030 alespoň o 55 % oproti roku 1990. Evropská rada dospěla k závěru, že ambice v oblasti klimatu je třeba zvýšit tak, aby stimulovaly udržitelný hospodářský růst, vytvářely pracovní místa, zajistily občanům Unie přínosy v oblasti zdraví a životního prostředí a přispívaly k dlouhodobé globální konkurenceschopnosti hospodářství Unie podporou inovací v oblasti zelených technologií.

(4)

Za účelem uskutečnění uvedených cílů oznámila Komise ve svém sdělení ze dne 19. října 2020 s názvem „Pracovní program Komise na rok 2021 – Vitální Unie v křehkém světě“ legislativní balíček, jehož cílem je snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů alespoň o 55 % (dále jen ‚balíček „Fit for 55“‘) a dosáhnout do roku 2050 klimaticky neutrální Evropské unie. Uvedený balíček se týká široké škály oblastí politiky, včetně energetické účinnosti, energie z obnovitelných zdrojů, využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví, zdanění energie, sdílení úsilí a obchodování s emisemi.

(5)

Účelem balíčku „Fit for 55“ je chránit a vytvářet pracovní místa v Unii a Unii umožnit, aby se stala světovým lídrem ve vývoji a zavádění čistých technologií v rámci globální transformace energetiky, včetně řešení v oblasti energetické účinnosti.

(6)

Z odhadů vyplývá, že pokud budou stávající politiky plně provedeny, emise skleníkových plynů by se do roku 2030 snížily přibližně o 45 % ve srovnání s úrovněmi z roku 1990, pokud se vyloučí emise a absorpce spojené s využíváním půdy, a přibližně o 47 %, pokud se zahrnou výše uvedené faktory. Plán dosažení cíle v oblasti klimatu proto stanoví soubor požadovaných opatření ve všech hospodářských odvětvích, a s revizí klíčových legislativních nástrojů k dosažení uvedeného zvýšeného cíle v oblasti klimatu.

(7)

Komise ve svém sdělení ze dne 28. listopadu 2018 s názvem „Čistá planeta pro všechny – Evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky“ uvedla, že energetická účinnost je klíčovou oblastí činnosti, bez níž nelze dosáhnout úplné dekarbonizace hospodářství Unie. Potřeba využít příležitosti k nákladově efektivním úsporám energie vedla k současné politice Unie v oblasti energetické účinnosti. V prosinci 2018 byl do balíčku opatření nazvaného „Čistá energie pro všechny Evropany“ zahrnut nový hlavní cíl Unie v oblasti energetické účinnosti do roku 2030 ve výši nejméně 32,5 % (ve srovnání s předpokládanou spotřebou energie v roce 2030), jehož cílem bylo klást energetickou účinnost na první místo, dosáhnout celosvětového vedoucího postavení v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a zajistit spotřebitelům spravedlivé podmínky.

(8)

Z posouzení dopadů doprovázejícího plán dosažení cíle v oblasti klimatu vyplynulo, že aby byl splněn zvýšený cíl v oblasti klimatu, bude třeba zvyšování energetické účinnosti oproti současnému cíli ve výši 32,5 % výrazně zintenzivnit.

(9)

Zvýšení cíle Unie v oblasti energetické účinnosti pro rok 2030 může snížit ceny energie a být zásadní pro snižování emisí skleníkových plynů, doprovázené zvýšením a zaváděním elektrifikace, vodíku, e-paliv a dalších relevantních technologií nezbytných pro ekologickou transformaci, a to i v odvětví dopravy. I při rychlém růstu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů může energetická účinnost snížit potřebu nové kapacity pro výrobu energie a náklady související se skladováním, přenosem či přepravou a distribucí. Vyšší energetická účinnost je rovněž důležitá zejména pro zabezpečení dodávek energie do Unie tím, že se sníží její závislost na dovozu paliv ze třetích zemí. Energetická účinnost je jedním z nejčistších a nákladově nejefektivnějších opatření, jak tuto závislost řešit.

(10)

Součet vnitrostátních příspěvků sdělených členskými státy v jejich vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu nedosahuje cíle Unie ve výši 32,5 %. Příspěvky by společně vedly ke snížení spotřeby primární energie o 29,7 % a snížení konečné spotřeby energie o 29,4 % ve srovnání s projekcemi z referenčního scénáře EU z roku 2007 pro rok 2030. To by znamenalo souhrnný nedostatek ve výši 2,8 procentního bodu u spotřeby primární energie a 3,1 procentního bodu u konečné spotřeby energie pro EU-27.

(11)

Několik členských států představilo ambiciózní vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu, které Komise vyhodnotila jako „dostatečné“ a které obsahovaly opatření, jež uvedeným členským státům umožní přispět k dosažení kolektivních cílů v oblasti energetické účinnosti s větším poměrem, než je průměr Unie. Několik členských států navíc zdokumentovalo „včasné úsilí“ při dosahování úspor energie, zejména úspor energie nad rámec průměrných trajektorií Unie v posledních letech. V obou případech se jedná o značné úsilí, které by mělo být uznáno a zahrnuto do budoucích modelovacích projekcí Unie a které může sloužit jako dobrý příklad toho, jak mohou všechny členské státy pracovat na svém potenciálu energetické účinnosti, a dosáhnout tak významných přínosů pro jejich ekonomiky a společnosti.

(12)

V některých případech se předpoklady, které použila Komise ve svém referenčním scénáři EU z roku 2020, a předpoklady, které použily některé členské státy ve svých referenčních scénářích, z nichž vycházejí jejich vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu, liší. To může vést k odlišnostem, pokud jde o výpočet spotřeby primární energie, avšak oba přístupy jsou s ohledem na spotřebu primární energie platné.

(13)

Ačkoli potenciál úspor energie je stále velký ve všech odvětvích, zvláštní výzvu představuje doprava, jelikož je odpovědná za více než 30 % konečné spotřeby energie, a budovy, jelikož 75 % fondu budov v Unii vykazuje vysokou energetickou náročnost. Dalším stále důležitějším odvětvím je odvětví informačních a komunikačních technologií, které je odpovědné za 5–9 % celosvětové spotřeby elektrické energie a více než 2 % celosvětových emisí. V roce 2018 představovala datová centra 2,7 % poptávky po elektřině v EU-28. V této souvislosti Komise ve svém sdělení ze dne 19. února 2020 s názvem „Formování digitální budoucnosti Evropy“ (dále jen „digitální strategie Unie“) zdůraznila potřebu vysoce energeticky účinných a udržitelných datových center a opatření k zajištění transparentnosti pro telekomunikační operátory, pokud jde o jejich environmentální stopu. Dále by mělo být zohledněno možné zvýšení poptávky průmyslu po energii, které může vyplynout z jeho dekarbonizace, zejména u energeticky náročných procesů.

(14)

Ambicióznější cíl vyžaduje větší podporu nákladově efektivních opatření ke zvýšení energetické účinnosti ve všech oblastech energetického systému a ve všech příslušných odvětvích, kde činnost ovlivňuje poptávku po energii, jako je doprava, vodohospodářství a zemědělství. Zvýšení energetické účinnosti v celém energetickém řetězci, včetně výroby, přenosu a distribuce energie a konečného využití, prospěje životnímu prostředí, zlepší kvalitu ovzduší a veřejné zdraví, sníží emise skleníkových plynů, zvýší energetickou bezpečnost tím, že sníží potřebu dovozu energie zejména u fosilních paliv, sníží náklady na energie pro domácnosti a podniky, pomůže zmírnit energetickou chudobu a povede ke zvýšení konkurenceschopnosti, vyšší zaměstnanosti a zintenzivnění hospodářské aktivity v celé ekonomice. Zvýšení energetické účinnosti by v konečném důsledku zlepšilo kvalitu života občanů a zároveň přispělo k transformaci energetických vztahů Unie s partnery ze třetích zemí směrem k dosažení klimatické neutrality. To je v souladu se závazky Unie přijatými v rámci energetické unie a globálního akčního plánu v oblasti klimatu stanoveného Pařížskou dohodou. Zlepšení energetické náročnosti různých odvětví má potenciál podpořit obnovu měst, včetně zlepšení budov, a změny ve vzorcích mobility a přístupnosti a zároveň prosazovat účinnější, udržitelnější a cenově dostupnější možnosti.

(15)

Tato směrnice je krokem vpřed směrem ke klimatické neutralitě do roku 2050, v jejímž rámci má být energetická účinnost považována za samostatný zdroj energie. Zásada „energetická účinnost v první řadě“ je zastřešující zásada, která by měla být zohledněna ve všech odvětvích, která přesahují rámec energetického systému, na všech úrovních, včetně finančního sektoru. Řešení v oblasti energetické účinnosti by měla být považována za první možnost při rozhodování o politikách, plánování a investicích při stanovování nových pravidel pro stranu nabídky a jiné oblasti politiky. Uplatňováním zásady „energetická účinnost v první řadě“ by sice neměly být dotčeny jiné právní povinnosti, cíle a zásady, tyto povinnosti, cíle a zásady by neměly bránit jejímu uplatňování nebo vést k výjimkám z jejího uplatňování. Komise by měla zajistit, aby energetická účinnost a odezva na straně poptávky mohly soutěžit za rovných podmínek s výrobní kapacitou. Opatření ke zvýšení energetické účinnosti musí být realizována pokaždé, když jsou nákladově efektivnější než rovnocenná řešení na straně nabídky. To by mělo pomoci využívat četných výhod energetické účinnosti pro Unii, zejména pro občany a podniky. Provádění opatření ke zvýšení energetické účinnosti by rovněž mělo být prioritou při zmírňování energetické chudoby.

(16)

Energetická účinnost by měla být považována za klíčový prvek a prioritu při zvažování rozhodnutí o budoucích investicích do energetické infrastruktury Unie. Zásada „energetická účinnost v první řadě“ by se měla uplatňovat primárně s přihlédnutím k přístupu založenému na účinnosti systému a ke společenským a zdravotním hlediskům, přičemž je třeba věnovat pozornost bezpečnosti dodávek, integraci energetického systému a přechodu na klimatickou neutralitu. V důsledku toho by měla zásada „energetická účinnost v první řadě“ přispět ke zvýšení účinnosti jednotlivých odvětví konečné spotřeby a celého energetického systému. Uplatňování této zásady by mělo rovněž podporovat investice do energeticky účinných řešení přispívajících k environmentálním cílům nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 (6).

(17)

Zásada „energetická účinnost v první řadě“ je stanovena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 (7) a je základem Strategie EU pro integraci energetického systému stanovené ve sdělení Komise ze dne 8. července 2022. Ačkoli je tato zásada založena na nákladové efektivnosti, její uplatňování má širší dopady z celospolečenského hlediska. Tyto dopady se mohou lišit v závislosti na okolnostech a měly by být pečlivě vyhodnoceny prostřednictvím spolehlivých metodik hodnocení nákladů a přínosů, jež zohledňují mnohostranné přínosy energetické účinnosti. Komise vypracovala zvláštní pokyny pro fungování a uplatňování této zásady, v nichž navrhla konkrétní nástroje a příklady jejího uplatňování v různých odvětvích. Komise rovněž vydala doporučení členským státům, které vychází z požadavků stanovených touto směrnicí, a vyzývá k přijetí konkrétních opatření v souvislosti s uplatňováním této zásady. Členské státy by měly dané doporučení co nejvíce zohlednit a řídit se jím při uplatňování zásady energetické účinnosti v praxi.

(18)

Zásada „energetická účinnost v první řadě“ znamená přijetí holistického přístupu, který zohledňuje celkovou účinnost integrovaného energetického systému, bezpečnost dodávek a nákladovou efektivnost a podporuje nejúčinnější řešení v oblasti klimatické neutrality v celém hodnotovém řetězci od výroby energie, přenosu soustavou až po konečnou spotřebu energie s cílem dosáhnout účinnosti ve spotřebě primární energie i v konečné spotřebě energie. Tento přístup by se měl zaměřit na výkonnost systému a dynamické využívání energie, kde jsou zdroje na straně poptávky a pružnost systému považovány za řešení v oblasti energetické účinnosti.

(19)

Má-li mít zásada „energetická účinnost v první řadě“ dopad, musí ji vnitrostátní, regionální, místní a odvětvové subjekty s rozhodovací pravomocí důsledně uplatňovat ve všech příslušných scénářích a rozhodnutích o politikách, plánování a významných investicích, tj. o rozsáhlých investicích v hodnotě více než 100 000 000 EUR na jeden projekt nebo 175 000 000 EUR na projekty dopravní infrastruktury, která mají vliv na spotřebu nebo dodávky energie. Řádné uplatňování této zásady vyžaduje použití správné metodiky analýzy nákladů a přínosů, stanovení příznivých podmínek pro energeticky účinná řešení a řádné monitorování. Analýzy nákladů a přínosů by měly být vypracovávány a prováděny systematicky, měly by vycházet z nejaktuálnějších informací o cenách energie a měly by zahrnovat scénáře růstu cen, například v důsledku snižování množství povolenek v rámci systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (8), s cílem poskytnout pobídku k uplatňování opatření v oblasti energetické účinnosti. Přednost by měla mít řešení na straně poptávky, pokud jsou z hlediska plnění politických cílů nákladově efektivnější než investice do infrastruktury pro dodávky energie. Flexibilita na straně poptávky může přinést širší ekonomické, environmentální a společenské výhody spotřebitelům a společnosti jako celku i místním komunitám a může zvýšit účinnost energetického systému a snížit náklady na energii, například snížením nákladů na provoz soustavy, což povede k nižším tarifům pro všechny spotřebitele. Členské státy by při uplatňování zásady „energetická účinnost v první řadě“ měly zohlednit potenciální přínosy flexibility na straně poptávky a případně zvážit odezvu na straně poptávky na centralizované i decentralizované úrovni, skladování energie a inteligentní řešení jako součást svých snah o zvýšení účinnosti integrovaného energetického systému.

(20)

Při posuzování hodnoty projektů pro účely uplatňování zásady „energetická účinnost v první řadě“ by Komise měla ve své zprávě Evropskému parlamentu a Radě posoudit zejména, zda a jakým způsobem jsou prahové hodnoty skutečně uplatňovány v každém členském státě.

(21)

Zásada „energetická účinnost v první řadě“ by měla být vždy uplatňována úměrným způsobem a požadavky stanovené touto směrnicí by neměly obnášet překrývající se nebo protichůdné povinnosti členských států, pokud je uplatňování této zásady zajištěno přímo jinými právními předpisy. Tak tomu může být v případě projektů společného zájmu zařazených na unijní seznam podle článku 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/869 (9), který zavádí požadavky na zohlednění zásady „energetická účinnost v první řadě“ při vypracovávání a posuzování uvedených projektů.

(22)

Spravedlivý přechod ke klimaticky neutrální Unii do roku 2050 je ústředním prvkem Zelené dohody pro Evropu. Energetická chudoba je klíčovou koncepcí balíčku opatření nazvaného „Čistá energie pro všechny Evropany“ a má usnadnit spravedlivou transformaci energetiky. Podle nařízení (EU) 2018/1999 a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 (10) poskytla Komise ve svém doporučení (EU) 2020/1563 týkajícím se energetické chudoby (11) orientační pokyny týkající se vhodných ukazatelů pro měření energetické chudoby a definice „značného počtu domácností trpících energetickou chudobou“. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES (12) a směrnice (EU) 2019/944 vyžadují, aby členské státy přijaly vhodná opatření s cílem řešit zjištěné případy energetické chudoby, včetně opatření pro řešení širšího kontextu chudoby. To je obzvláště důležité v souvislosti s rostoucími cenami energie a inflačním tlakem, kdy by měla být provedena krátkodobá i dlouhodobá opatření k řešení systémových problémů energetického systému Unie.

(23)

Z uplatňování zásady „energetická účinnost v první řadě“ by měli mít prospěch lidé postižení nebo ohrožení energetickou chudobou, zranitelní zákazníci včetně konečných uživatelů, domácnosti s nízkými a středními příjmy a lidé žijící v sociálním bydlení. Opatření v oblasti energetické účinnosti by se měla provádět přednostně s cílem zlepšit situaci těchto jednotlivců a domácností a zmírnit energetickou chudobu a neměla by podněcovat žádné nepřiměřené zvyšování nákladů na bydlení, mobilitu nebo energii. Holistický přístup k tvorbě politik a provádění politik a opatření vyžaduje, aby členské státy zajistily, že ostatní politiky a opatření nebudou mít na tyto jednotlivce a domácnosti žádný nepříznivý dopad.

(24)

Tato směrnice je součástí širšího rámce politik v oblasti energetické účinnosti, který se zabývá potenciálem energetické účinnosti v konkrétních oblastech politiky, včetně budov (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU (13)), výrobků (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES (14) a nařízení (EU) 2017/1369 (15) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/740 (16)) a správy (nařízení (EU) 2018/1999). Uvedené politiky hrají velmi důležitou úlohu při dosahování úspor energie při výměně výrobků nebo výstavbě či renovaci budov.

(25)

Dosažení ambiciózního cíle v oblasti energetické účinnosti vyžaduje odstranění překážek, aby bylo snazší investovat do opatření v této oblasti. Podprogram programu Unie LIFE s názvem „Přechod na čistou energii“ zavedený v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/783 (17) vyčlení financování na podporu rozvoje unijních osvědčených postupů při provádění politiky v oblasti energetické účinnosti s cílem řešit překážky související s chováním, překážky na trhu a regulační překážky, jež brání energetické účinnosti.

(26)

Evropská rada ve svých závěrech ze dne 23. a 24. října 2014 podpořila 27% cíl energetické účinnosti na úrovni Unie pro rok 2030, který bude přezkoumán do roku 2020 se zohledněním možnosti cíle na úrovni Unie ve výši 30 %. Ve svém usnesení ze dne 15. prosince 2015 nazvaném „Směrem k evropské energetické unii“ vyzval Evropský parlament Komisi, aby navíc posoudila proveditelnost 40% cíle energetické účinnosti ve stejném časovém rámci.

(27)

Komise ve svém sdělení ze dne 28. listopadu 2018 s názvem „Čistá planeta pro všechny – Evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky“ předpokládá, že cíl Unie v oblasti energetické účinnosti ve výši 32,5 % do roku 2030 a další politické nástroje stávajícího rámce povedou do roku 2030 ke snížení emisí skleníkových plynů přibližně o 45 %. V zájmu zvýšení cíle v oblasti klimatu, tj. snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030, se posouzení dopadů plánu dosažení cíle v oblasti klimatu zabývalo tím, jaká míra úsilí bude zapotřebí v různých oblastech politiky. Posouzení dopadů dospělo k závěru, že ve srovnání s výchozím scénářem dosažení cíle v oblasti emisí skleníkových plynů nákladově optimálním způsobem znamená, že spotřeba primární energie se musí snížit nejméně o 39 až 41 % a konečná spotřeba energie nejméně o 36 až 37 %.

(28)

Výchozí cíl Unie v oblasti energetické účinnosti byl původně stanoven a vypočten na základě projekcí referenčního scénáře EU z roku 2007 pro rok 2030. Změna metodiky Eurostatu pro výpočet energetické bilance a zlepšení následných modelovacích projekcí vyžadují změnu výchozích hodnot. Při použití stejného přístupu k vymezení cíle, konkrétně jeho srovnání s budoucími základními projekcemi, je tedy cíl Unie v oblasti energetické účinnosti pro rok 2030 stanoven ve srovnání s projekcemi referenčního scénáře EU z roku 2020 pro rok 2030, které odrážejí vnitrostátní příspěvky z vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu. V důsledku aktualizace uvedených výchozích hodnot bude muset Unie dále zvýšit svůj cíl v oblasti energetické účinnosti v roce 2030 alespoň o 11,7 % ve srovnání s mírou úsilí podle referenčního scénáře EU z roku 2020. Nový způsob vyjádření výše cílů Unie nemá vliv na skutečnou míru potřebného úsilí a odpovídá snížení spotřeby primární energie o 40,5 % a konečné spotřeby energie o 38 % ve srovnání s projekcemi referenčního scénáře EU z roku 2007 pro rok 2030.

(29)

Metodika výpočtu spotřeby primární energie a konečné spotřeby energie je sladěna s novou metodikou Eurostatu, ale rozsah ukazatelů používaných pro účely této směrnice se liší tím, že pro účely cílů ve spotřebě primární energie a konečné spotřebě energie nezahrnují energii okolního prostředí a naopak zahrnují spotřebu energie v mezinárodní letecké dopravě. Použití nových ukazatelů rovněž znamená, že veškeré změny ve spotřebě energie ve vysokých pecích se nyní odrážejí pouze ve spotřebě primární energie.

(30)

Potřeba, aby Unie zlepšila svou energetickou účinnost, by měla být vyjádřena ve spotřebě primární energie a konečné spotřebě energie, kterých má být dosaženo do roku 2030, s uvedením míry dodatečného úsilí nutného ve srovnání se zavedenými opatřeními nebo opatřeními plánovanými ve vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu. Referenční scénář EU z roku 2020 předpokládá spotřebu primární energie ve výši 1 124 Mtoe a konečnou spotřebu energie ve výši 864 Mtoe, kterých má být dosaženo do roku 2030, s vyloučením energie okolního prostředí a se zahrnutím mezinárodní letecké dopravy. Výsledkem dodatečného snížení o 11,7 % bude v roce 2030 celkem 763 Mtoe a 992,5 Mtoe. Ve srovnání s úrovněmi z roku 2005 to znamená, že konečná spotřeba energie v Unii by měla být snížena přibližně o 25 % a spotřeba primární energie přibližně o 34 %. Na úrovni členských států se ve výhledech na rok 2020 a 2030 závazné cíle nestanoví a členské státy by měly stanovit své příspěvky k dosažení cíle Unie v oblasti energetické účinnosti s přihlédnutím ke vzorci uvedenému v této směrnici. Členské státy by měly mít možnost stanovovat své vnitrostátní cíle na základě spotřeby primární energie nebo konečné spotřeby energie, úspor primární energie nebo úspor v konečné spotřebě energie nebo na základě energetické náročnosti. Touto směrnicí se mění způsob, jakým by členské státy měly vyjadřovat své vnitrostátní příspěvky k plnění cíle Unie. Příspěvky členských států k plnění cíle Unie by se měly vyjadřovat ve spotřebě primární energie a konečné spotřebě energie, aby se zajistila jednotnost a monitorování pokroku. Je nezbytné pravidelně hodnotit pokrok při dosahování cílů Unie pro rok 2030, jak je stanoveno v nařízení (EU) 2018/1999.

(31)

Do 30. listopadu 2023 by Komise měla referenční scénář EU z roku 2020 aktualizovat na základě nejnovějších údajů Eurostatu. Členské státy, které chtějí použít aktualizovaný referenční scénář, by měly do 1. února 2024 oznámit své aktualizované vnitrostátní příspěvky v rámci iterativního procesu stanoveného v nařízení (EU) 2018/1999.

(32)

Bylo by žádoucí, aby bylo cílů v oblasti energetické účinnosti dosaženo v důsledku souhrnného provádění konkrétních unijních a vnitrostátních opatření podporujících energetickou účinnost v různých oblastech. Od členských států by mělo být vyžadováno, aby stanovily vnitrostátní politiky a opatření ke zvyšování energetické účinnosti. Tyto politiky a opatření a individuální úsilí každého členského státu, spolu s údaji o dosaženém pokroku by měla zhodnotit Komise, aby posoudila pravděpodobnost dosažení celkového cíle Unie a to, do jaké míry je individuální úsilí ke splnění společného cíle dostatečné.

(33)

Veřejný sektor odpovídá přibližně za 5 % až 10 % celkové konečné spotřeby energie v Unii. Veřejné orgány utratí ročně přibližně 1 800 000 000 000 EUR. To představuje přibližně 14 % hrubého domácího produktu Unie. Veřejný sektor proto představuje důležitou hybnou sílu pro stimulaci přeměny trhu směrem k účinnějším výrobkům, budovám a službám, jakož i k odstartování změn v chování občanů a podniků při spotřebě energie. Snižování spotřeby energie na základě opatření zaměřených na zvýšení energetické účinnosti dále může uvolnit veřejné zdroje pro jiné účely. Veřejné subjekty na celostátní, regionální a místní úrovni by měly, pokud jde o energetickou účinnost, jít příkladem.

(34)

Veřejný sektor by měl jít příkladem a měl by si stanovit vlastní cíle v oblasti dekarbonizace a energetické účinnosti. Zvyšování energetické účinnosti ve veřejném sektoru by mělo odrážet úsilí požadované na úrovni Unie. V zájmu splnění cíle konečné spotřeby energie by Unie měla do roku 2030 snížit svou konečnou spotřebu energie o 19 % ve srovnání s průměrnou spotřebou energie v letech 2017, 2018 a 2019. Povinnost dosáhnout ročního snížení spotřeby energie ve veřejném sektoru alespoň o 1,9 % by měla zajistit, že veřejný sektor bude plnit svou příkladnou úlohu. Členské státy si ponechávají plnou flexibilitu, pokud jde o volbu opatření ke zvýšení energetické účinnosti s cílem dosáhnout snížení konečné spotřeby energie. Požadavek ročního snížení konečné spotřeby energie obnáší nižší administrativní zátěž než stanovení metod měření úspor energie.

(35)

Aby členské státy splnily svou povinnost, měly by se zaměřit na konečnou spotřebu energie všech veřejných služeb a zařízení veřejných subjektů. Pro určení rozsahu adresátů by členské státy měly použít definici „veřejných subjektů“ stanovenou v této směrnici, přičemž slovním spojením „přímo financovány těmito orgány“ se rozumí, že uvedené subjekty jsou převážně financovány z veřejných prostředků a slovním spojením „spravovány těmito orgány“ se rozumí, že celostátní, regionální a místní orgán má většinu při rozhodování o volbě vedení daného subjektu. Tuto povinnost lze splnit snížením konečné spotřeby energie ve všech oblastech veřejného sektoru, včetně dopravy, veřejných budov, zdravotní péče, územního plánování, vodohospodářství a čištění odpadních vod, úpravy vody, nakládání s odpady, dálkového vytápění a chlazení, distribuce, dodávek a skladování energie, veřejného osvětlení, plánování infrastruktury, vzdělávacích a sociálních služeb. Členské státy mohou při provádění této směrnice ve vnitrostátním právu zahrnout do oblasti působnosti i jiné druhy služeb. Aby se snížila administrativní zátěž pro veřejné subjekty, měly by členské státy zřídit digitální platformy nebo nástroje pro shromažďování souhrnných údajů o spotřebě od veřejných subjektů, jejich zveřejňování a jejich hlášení Komisi. Plánování a každoroční zprávy o spotřebě veřejných subjektů by členské státy měly předkládat souhrnně pro každé odvětví.

(36)

Členské státy by měly podporovat energeticky účinné prostředky mobility, a to i ve svých postupech zadávání veřejných zakázek, jako jsou železniční doprava, jízda na kole, chůze nebo sdílená mobilita, a to obnovou a dekarbonizací vozového parku, podporou přechodu na jiný druh dopravy a zahrnutím těchto druhů dopravy do plánování městské mobility.

(37)

Členské státy by měly hrát příkladnou úlohu tím, že zajistí, aby všechny smlouvy o energetických službách, energetické audity a systémy hospodaření s energií byly realizovány ve veřejném sektoru v souladu s evropskými nebo mezinárodními normami nebo aby byly energetické audity do značné míry využívány v energeticky náročných částech veřejného sektoru. Členské státy by měly poskytnout pokyny a stanovit postupy pro používání těchto nástrojů.

(38)

Veřejné orgány se vyzývají, aby získaly podporu od subjektů, jako jsou agentury pro udržitelnou energetiku, které jsou případně zřízeny na regionální nebo místní úrovni. Organizace uvedených agentur obvykle odráží individuální potřeby veřejných orgánů v určitém regionu nebo působících v určité oblasti veřejného sektoru. Centralizované agentury mohou lépe sloužit daným potřebám a pracovat efektivněji v jiných ohledech, například v menších nebo centralizovaných členských státech nebo v souvislosti se složitými či meziregionálními aspekty, jako je dálkové vytápění a chlazení. Agentury pro udržitelnou energetiku mohou sloužit jako jednotná kontaktní místa. Uvedené agentury jsou často odpovědné za vypracovávání místních nebo regionálních plánů dekarbonizace, které mohou zahrnovat i jiná opatření v oblasti dekarbonizace, jako je výměna kotlů na fosilní paliva, a za pomoc veřejným orgánům s prováděním politik souvisejících s energetikou. Agentury pro udržitelnou energetiku nebo jiné subjekty, které pomáhají regionálním a místním orgánům, mohou mít jasné pravomoci, cíle a zdroje v oblasti udržitelné energetiky. Agentury pro udržitelnou energetiku by mohly být vybízeny k tomu, aby zvážily iniciativy přijaté v rámci Paktu starostů a primátorů, který sdružuje místní samosprávy, které se dobrovolně zavázaly k provádění cílů Unie v oblasti klimatu a energetiky, a další již existující iniciativy s tímto účelem. Plány dekarbonizace by měly být propojeny s plány územního rozvoje a měly by zohledňovat komplexní posouzení, které by členské státy měly provést.

(39)

Členské státy by měly podporovat veřejné orgány při plánování a zavádění opatření ke zvýšení energetické účinnosti, a to i na regionální a místní úrovni, a to tím, že poskytnou pokyny na podporu budování kompetencí a příležitostí k odborné přípravě a na podporu spolupráce mezi veřejnými subjekty, a to i mezi agenturami. Za tímto účelem by členské státy mohly zřídit vnitrostátní centra kompetencí pro složité otázky, jako je poskytování poradenství místním nebo regionálním energetickým agenturám ohledně dálkového vytápění nebo chlazení. V důsledku požadavku na transformaci budov na budovy s téměř nulovou spotřebou energie není vyloučeno nebo zakázáno rozlišování mezi různými úrovněmi nových či renovovaných budov s téměř nulovou spotřebou energie. Budovy s téměř nulovou spotřebou energie jsou spolu s nákladově optimální úrovní definovány ve směrnici 2010/31/EU.

(40)

Až do konce roku 2026 by členské státy, které zrenovují více než 3 % celkové podlahové plochy svých budov v kterémkoli roce, měly mít možnost započítat nadbytek do ročního podílu renovace v jakémkoliv z následujících tří let. Členský stát, který zrenovuje více než 3 % celkové podlahové plochy svých budov od 1. ledna 2027, by měl mít možnost započítat příslušný nadbytek do ročního podílu renovace v následujících dvou letech. Tato možnost by neměla být využívána pro účely, které nejsou v souladu s obecnými cíli a úrovní ambicí této směrnice.

(41)

Členské státy by měly podněcovat veřejné subjekty, aby kromě úspor energie braly v úvahu i širší přínosy, jako je kvalita vnitřního prostředí, jakož i zlepšení kvality života lidí a pohodlí renovovaných veřejných budov, zejména škol, zařízení denní péče, pečovatelských domů, chráněného bydlení, nemocnic a sociálního bydlení.

(42)

Budovy a doprava jsou vedle průmyslu hlavními uživateli energie a hlavním zdrojem emisí. Budovy jsou v Unii odpovědné přibližně za 40 % celkové spotřeby energie a za 36 % emisí skleníkových plynů z energie. Sdělení Komise ze dne 14. října 2020 nazvané „Renovační vlna“ se zabývá dvojí výzvou, kterou je energetická účinnost a účinné využívání zdrojů a jejich dostupnost ve stavebnictví, a jeho cílem je zdvojnásobit podíl renovace. Zaměřuje se na budovy s nejhorší energetickou náročností, energetickou chudobu a veřejné budovy. Budovy mají navíc zásadní význam pro dosažení cíle Unie dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality. Budovy ve vlastnictví veřejných subjektů tvoří značnou část fondu budov a jsou velmi dobře viditelné ve veřejném životě. Je proto vhodné stanovit roční podíl renovace budov ve vlastnictví veřejných subjektů na území členského státu s cílem snížit jejich energetickou náročnost a přeměnit je na budovy s téměř nulovou spotřebou energie nebo budovy s nulovými emisemi. Členské státy se vyzývají, aby stanovily vyšší podíl renovace tam, kde je to nákladově efektivní, v rámci renovace svého fondu budov v souladu se svými dlouhodobými strategiemi renovací nebo vnitrostátními programy renovací, či oběma. Podílem renovace by neměly být dotčeny povinnosti týkající se budov s téměř nulovou spotřebou energie stanovené ve směrnici 2010/31/EU. Členské státy by měly mít možnost uplatňovat méně přísné požadavky na některé budovy, jako jsou budovy se zvláštní architektonickou nebo historickou hodnotou. Během příštího přezkumu směrnice 2010/31/EU by Komise měla posoudit pokrok, kterého členské státy dosáhly při renovaci budov veřejných subjektů. Komise by měla zvážit předložení legislativního návrhu na revizi podílu renovace a zároveň zohlednit pokrok dosažený členskými státy, významný hospodářský nebo technický vývoj či v případě potřeby závazky Unie v oblasti dekarbonizace a nulového znečištění. Povinnost renovovat budovy veřejných subjektů stanovená v této směrnici doplňuje povinnost stanovenou ve směrnici 2010/31/EU, která vyžaduje, aby členské státy zajistily, aby u stávajících budov, kde probíhá větší renovace, byla snížena jejich energetická náročnost tak, aby splňovaly požadavky na budovy s téměř nulovou spotřebou energie.

(43)

Systémy automatizace a kontroly budov a další řešení pro aktivní hospodaření s energií jsou pro veřejné subjekty důležitými nástroji ke zlepšení a udržení energetické náročnosti budov, jakož i k zajištění nezbytných podmínek uvnitř vlastněných či využívaných budov v souladu se směrnicí 2010/31/EU.

(44)

Podpora zelené mobility je klíčovou součástí Zelené dohody pro Evropu. Poskytování dobíjecí infrastruktury je jedním z nezbytných prvků transformace. Dobíjecí infrastruktura v budovách je obzvláště důležitá, neboť právě tam elektrická vozidla pravidelně a po dlouhou dobu parkují, což usnadňuje a zvyšuje účinnost nabíjení. Veřejné subjekty by měly vyvinout veškeré úsilí o instalaci dobíjecí infrastruktury v budovách, které vlastní nebo využívají, v souladu se směrnicí 2010/31/EU.

(45)

Aby bylo možné určit podíl renovace, musí mít členské státy přehled o budovách, které nedosahují úrovně budov s téměř nulovou spotřebou energie. Členské státy by proto měly zveřejnit a průběžně aktualizovat soupis veřejných budov, a to případně včetně sociálního bydlení, jako součást celkové databáze certifikátů energetické náročnosti. Uvedený soupis by měl umožnit i soukromým subjektům, včetně společností poskytujících energetické služby, navrhovat renovační řešení, která může shromažďovat středisko EU pro sledování fondu budov.

(46)

Inventarizace by mohla zahrnovat údaje ze stávající evidence fondů budov. Členské státy by měly přijmout vhodná opatření, aby usnadnily shromažďování údajů a zpřístupnily evidenci soukromým subjektům, včetně společností poskytujících energetické služby, aby se mohly aktivně podílet na renovačních řešeních. Dostupné a veřejně sdílené údaje o charakteristikách fondu budov, renovaci budov a jejich energetické náročnosti může shromažďovat středisko EU pro sledování fondu budov s cílem zajistit lepší znalosti o energetické náročnosti odvětví stavebnictví prostřednictvím srovnatelných údajů.

(47)

V roce 2020 žila více než polovina světové populace v městských oblastech. Očekává se, že tento údaj do roku 2050 dosáhne 68 %. Kromě toho musí být do roku 2050 ještě vybudována polovina městských infrastruktur. Města a metropolitní oblasti jsou centry hospodářské činnosti, vytváření znalostí, inovací a nových technologií. Města ovlivňují kvalitu života občanů, kteří v nich žijí nebo pracují. Členské státy by měly obce technicky a finančně podporovat. Některé obce a další veřejné subjekty v členských státech již zavedly integrované přístupy k úsporám energie a zásobování energií a k udržitelné mobilitě, například pomocí akčních plánů pro udržitelnou energetiku nebo plánů udržitelné městské mobility, jako jsou plány vypracované v rámci iniciativy Pakt starostů a primátorů, a integrované přístupy k městům, které přesahují rámec individuálních zásahů do budov nebo druhů dopravy. Další úsilí je třeba vyvinout v oblasti zvyšování energetické účinnosti městské mobility, a to jak v osobní, tak v nákladní dopravě, neboť tato doprava využívá přibližně 40 % veškeré energie v silniční dopravě.

(48)

Veškeré zásady směrnic Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU (18), 2014/24/EU (19) a 2014/25/EU (20)se i nadále uplatní v rámci této směrnice.

(49)

Pokud jde o nákup určitých výrobků a služeb a o nákup a nájem budov, měli by veřejní zadavatelé a zadavatelé, kteří uzavírají smlouvy o veřejných pracích, dodávkách nebo službách, jít příkladem a při rozhodování o nákupech vycházet z energetické účinnosti a uplatňovat zásadu „energetická účinnost v první řadě“, mimo jiné i pro veřejné zakázky a koncese, pro něž nejsou v této směrnici stanoveny žádné specifické požadavky. To by mělo platit pro veřejné zadavatele a zadavatele, na něž se vztahují směrnice 2014/23/EU, 2014/24/EU nebo 2014/25/EU. Členské státy by měly odstranit překážky, které brání společnému zadávání zakázek v rámci jednoho členského státu nebo přes hranice, pokud toto společné zadávání zakázek může snížit náklady a zlepšit přínosy pro vnitřní trh vytvořením obchodních příležitostí pro dodavatele a poskytovatele energetických služeb.

(50)

Všechny veřejné subjekty, které investují veřejné zdroje prostřednictvím zadávání veřejných zakázek, by měly jít příkladem při zadávání zakázek a udělování koncesí tak, že budou vybírat výrobky, budovy a stavební práce a služby s nejvyšší energetickou účinností, a to i ve vztahu k těm veřejným zakázkám, které nepodléhají zvláštním požadavkům podle směrnice 2009/30/ES. V této souvislosti musí všechna zadávací řízení na veřejné zakázky a koncese, jejichž hodnota přesahuje finanční limity stanovené v článku 8 směrnice 2014/23/EU, v článku 4 směrnice 2014/24/EU a v článku 15 směrnice 2014/25/EU, zohlednit energetickou účinnost výrobků, budov a služeb podle práva Unie nebo vnitrostátního práva tím, že ve svých postupech zadávání veřejných zakázek přednostně zohlední zásadu „energetická účinnost v první řadě“.

(51)

Je rovněž důležité, aby členské státy sledovaly, jak veřejní zadavatelé a zadavatelé zohledňují požadavky na energetickou účinnost při zadávání zakázek na výrobky, budovy, stavební práce a služby, a to tak, že zajistí, aby informace o dopadu vítězných nabídek, které překračují finanční limity uvedené ve směrnicích o zadávání veřejných zakázek, na energetickou účinnost byly veřejně dostupné. To by umožnilo zúčastněným stranám a občanům transparentním způsobem posoudit úlohu veřejného sektoru při zajišťování energetické účinnosti v první řadě při zadávání veřejných zakázek.

(52)

Povinnost členských států zajistit, aby veřejní zadavatelé a zadavatelé nakupovali pouze výrobky, budovy, stavební práce a služby s vysokou energetickou účinností, by však neměla členským státům bránit v nákupu zboží nezbytného k ochraně veřejné bezpečnosti nebo v případě mimořádné situace v oblasti veřejného zdraví a k reakci na ně.

(53)

Zelená dohoda pro Evropu uznává úlohu oběhového hospodářství při přispívání k celkovým cílům Unie v oblasti dekarbonizace. Veřejný sektor, a zejména doprava, by měl k uvedeným cílům přispět využitím své kupní síly k případnému výběru výrobků, budov, stavebních prací a služeb šetrných k životnímu prostředí, a sice prostřednictvím nástrojů dostupných pro zadávání zelených veřejných zakázek, a tím významně přispět ke snížení spotřeby energie a omezení dopadů na životní prostředí.

(54)

Je důležité, aby členské státy poskytovaly veřejným subjektům nezbytnou podporu při zavádění požadavků na energetickou účinnost při zadávání veřejných zakázek a případně při využívání zelených veřejných zakázek tím, že poskytnou nezbytné pokyny a metodiky pro posuzování nákladů životního cyklu a dopadů na životní prostředí a souvisejících nákladů. Očekává se, že dobře navržené nástroje, zejména digitální nástroje, usnadní zadávání veřejných zakázek a sníží administrativní náklady, zejména v menších členských státech, které nemusí mít dostatečnou kapacitu pro přípravu zadávacích řízení. V tomto ohledu by členské státy měly aktivně podporovat využívání digitálních nástrojů a spolupráci mezi veřejnými zadavateli, a to i přeshraničně, za účelem výměny osvědčených postupů.

(55)

Vzhledem k tomu, že budovy jsou odpovědné za emise skleníkových plynů před svou životností a po jejím skončení, měly by členské státy rovněž zvážit celý životní cyklus emisí uhlíku z budov. K tomu by mělo docházet v souvislosti se snahou věnovat zvýšenou pozornost energetické náročnosti během celého životního cyklu, aspektům oběhového hospodářství a dopadům na životní prostředí, což je součástí příkladné úlohy veřejného sektoru. Zadávání veřejných zakázek tak může sloužit jako příležitost k řešení uhlíku vázaného v budovách v průběhu jejich životního cyklu. V tomto ohledu jsou veřejní zadavatelé důležitými aktéry, kteří mohou v rámci zadávacích řízení působit tak, že budou nakupovat nové budovy, které řeší potenciál globálního oteplování během celého životního cyklu.

(56)

Potenciál globálního oteplování během celého životního cyklu měří emise skleníkových plynů spojené s budovou v různých fázích jejího životního cyklu. Měří proto celkový příspěvek budovy k emisím, jež vedou ke změně klimatu. To se někdy označuje jako „hodnocení uhlíkové stopy“ nebo „měření uhlíku vyprodukovaného za celou dobu životnosti“. Spojuje emise uhlíku vázané ve stavebních materiálech s přímými a nepřímými emisemi uhlíku z fáze používání. Budovy jsou významnými zdroji materiálů, ve kterých jsou zdroje s vysokými emisemi uhlíku uloženy po mnoho desetiletí, a proto je důležité hledat návrhy, které usnadní budoucí opětovné použití a recyklaci na konci životnosti v souladu s novým akčním plánem pro oběhové hospodářství. Členské státy by měly podporovat oběhovost, trvanlivost a přizpůsobivost stavebních materiálů s cílem řešit udržitelnost stavebních výrobků.

(57)

Potenciál globálního oteplování je vyjádřen jako číselný ukazatel v kg CO2 ekv/m2 (užitné vnitřní podlahové plochy) pro každou fázi životního cyklu zprůměrovanou na jeden rok referenčního období studie v délce 50 let. Výběr údajů, vymezení scénářů a výpočty se provádějí v souladu s normou EN 15978. Rozsah prvků budov a technického vybavení je stanoven v ukazateli 1.2 společného rámce Unie. Pokud existuje vnitrostátní nástroj pro výpočet nebo je-li vyžadován pro zveřejnění informací nebo pro získání stavebních povolení, mělo by být možné použít tento vnitrostátní nástroj k poskytnutí požadovaných informací. Mělo by být možné použít jiné nástroje pro výpočet, pokud splňují minimální kritéria stanovená společným rámcem Unie.

(58)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU (21) stanoví pravidla pro zařízení, která přispívají k výrobě energie nebo energii využívají pro výrobní účely, a uvádí, že informace o energii, která je v zařízení používána anebo jím produkována, mají být zahrnuty do žádostí o integrovaná povolení v souladu s čl. 12 odst. 1 písm. b) uvedené směrnice. Kromě toho je v článku 11 uvedené směrnice stanoveno, že účinné využívání energie je jednou z obecných zásad základních povinností provozovatele a jedním z kritérií pro určení nejlepších dostupných technik podle přílohy III uvedené směrnice. Průběžnou provozní účinnost energetických systémů ovlivňují možnosti plynulých a flexibilních dodávek energie do sítě vyráběné z různých zdrojů, které mají různou dobu setrvačnosti a náběhu. Zvýšení účinnosti umožní lépe využít energii z obnovitelných zdrojů.

(59)

Zvýšení energetické účinnosti může přispět k vyšší hospodářské výkonnosti. Členské státy a Unie by se měly zaměřit na snížení spotřeby energie bez ohledu na úrovně hospodářského růstu.

(60)

Povinné úspory energie stanovené touto směrnicí by měly být zvýšeny a měly by se uplatnit i po roce 2030. To zajistí stabilitu pro investory, a tím se podpoří dlouhodobé investice a dlouhodobá opatření v oblasti energetické účinnosti, jako je důkladná renovace budov s dlouhodobým cílem usnadnit nákladově efektivní transformaci stávajících budov na budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Povinné úspory energie hrají důležitou úlohu při vytváření růstu, pracovních míst na místní úrovni, hospodářské soutěži a zmírňování energetické chudoby. Tyto úspory by měly zajišťovat, že Unie bude moci dosáhnout svých energetických a klimatických cílů vytvářením nových možností a přerušením spojitosti mezi spotřebou energie a růstem. Při posuzování podmínek za jakých je možné uvolnit soukromé investice do projektů energetické účinnosti, a při sestavování nových příjmových modelů pro inovace v oblasti energetické účinnosti je důležitá spolupráce se soukromým sektorem.

(61)

Opatření ke zvýšení energetické účinnosti rovněž příznivě ovlivní kvalitu ovzduší, protože vyšším počtem energeticky účinných budov se přispěje ke snížení poptávky po topných palivech, včetně pevných. Opatření v oblasti energetické účinnosti tudíž přispívají ke zlepšení kvality vnitřního i vnějšího ovzduší a pomáhají dosahovat nákladově efektivním způsobem cílů politiky Unie v oblasti kvality ovzduší, zejména cílů stanovených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284 (22).

(62)

S cílem zajistit stabilní a předvídatelný příspěvek k dosažení cílů Unie v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030 a cíle klimatické neutrality do roku 2050 se vyžaduje, aby členské státy dosahovaly kumulativních úspor v konečném využití energie po celé období, po které povinnost platí, až do roku 2030, odpovídajících novým úsporám ve výši nejméně 0,8 % konečné spotřeby energie ročně do 31. prosince 2023 a alespoň 1,3 % od 1. ledna 2024, 1,5 % od 1. ledna 2026 a 1,9 % od 1. ledna 2028. Tento požadavek by mohl být splněn prostřednictvím nových politických opatření, která budou přijata během období, po které povinnost platí, od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2030, nebo pomocí nových individuálních opatření vedoucích k úsporám energie, která vycházejí z politických opatření přijatých během předchozího období nebo před ním, pokud jsou uvedená individuální opatření zaváděna během následujícího období. Za tímto účelem by členské státy měly mít možnost využít systémů povinného zvyšování energetické účinnosti nebo alternativních politických opatření či obojího.

(63)

Během období od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2023 by Kypr a Malta měly mít povinnost dosáhnout kumulativních úspor energie v konečné spotřebě odpovídajících novým úsporám ve výši 0,24 % roční konečné spotřeby energie zprůměrované za poslední tříleté období předcházející 1. lednu 2019. Pro období od 1. ledna 2024 do 31. prosince 2030 by Kypr a Malta měly mít povinnost dosáhnout kumulativních úspor energie v konečné spotřebě ve výši 0,45 % roční konečné spotřeby energie zprůměrované za poslední tříleté období předcházející 1. lednu 2019.

(64)

Použijí-li členské státy systém povinného zvyšování, měly by na základě objektivních a nediskriminačních kritérií určit povinné strany mezi provozovateli přenosových nebo přepravních soustav, provozovateli distribučních soustav, distributory energie nebo maloobchodními prodejci energie a distributory pohonných hmot nebo maloobchodními prodejci pohonných hmot. Určení nebo neurčení určitých kategorií takových subjektů by se nemělo chápat jako neslučitelné se zásadou nediskriminace. Členské státy si proto mohou zvolit, zda mají být za povinné strany určeny všechny takové subjekty, nebo jen některé jejich kategorie. Pro posílení postavení a ochranu osob postižených energetickou chudobou, zranitelných zákazníků, osob v nízkopříjmových domácnostech a případně lidí žijících v sociálním bydlení a pro přednostní provedení politických opatření u těchto lidí by členské státy mohly požadovat, aby povinné strany dosáhly u těchto lidí úspor energie. Za tímto účelem mohou členské státy rovněž stanovit cíle snížení nákladů na energii. Povinné strany by mohly uvedených cílů dosáhnout podporou instalace opatření, která povedou k úsporám energie a finančním úsporám na účtech za energii, jako je instalace izolačních a topných opatření, a podporou iniciativ společenství pro obnovitelné zdroje a občanských energetických společenství, jejichž účelem jsou úspory energie.

(65)

Při navrhování politických opatření ke splnění povinných úspor energie by členské státy měly dodržovat klimatické a environmentální normy a priority Unie a dodržovat zásadu „významně nepoškozovat“ ve smyslu nařízení (EU) 2020/852. Členské státy by neměly podporovat činnosti, které nejsou environmentálně udržitelné, jako je využívání fosilních paliv. Cílem povinných úspor energie je posílit reakci na změnu klimatu podporou pobídek pro členské státy, aby realizovaly kombinaci udržitelných a čistých politik, které jsou odolné a zmírňují změnu klimatu. Úspory energie dosažené díky politickým opatřením týkajícím se přímého spalování fosilních paliv proto mohou být za určitých podmínek a po přechodné období po provedení této směrnice způsobilými úsporami energie v rámci povinných úspor energie v souladu s přílohou této směrnice. Tím se umožní sladění povinných úspor energie s cíli Zelené dohody pro Evropu, plánem dosažení cíle v oblasti klimatu a strategií „Renovační vlna“ a zohlední se potřeba opatření, jak stanovila Mezinárodní energetická agentura ve své zprávě o nulové energetické bilanci. Cílem tohoto omezení je motivovat členské státy k tomu, aby veřejné prostředky vynakládaly pouze na udržitelné technologie, které obstojí i v budoucnosti. Je důležité, aby členské státy poskytly účastníkům trhu jasný politický rámec a investiční jistotu. Provádění metodiky výpočtu v rámci povinných úspor energie by mělo umožnit všem účastníkům trhu přizpůsobit své technologie v přiměřeném časovém rámci. Pokud členské státy podporují zavádění účinných technologií v oblasti fosilních paliv nebo jejich včasné nahrazení, například prostřednictvím dotačních režimů nebo režimů povinného zvyšování energetické účinnosti, úspory energie již nemusí být v rámci povinných úspor energie způsobilé. Zatímco úspory energie vyplývající například z podpory kombinované výroby tepla a elektřiny založené na zemním plynu by v rámci povinných úspor energie nebyly způsobilé, toto omezení by se nevztahovalo na nepřímé využívání fosilních paliv, například pokud výroba elektřiny zahrnuje výrobu z fosilních paliv. Politická opatření zaměřená na změny chování s cílem snížit spotřebu fosilních paliv, například prostřednictvím informačních kampaní a ekologické jízdy, by měla zůstat způsobilá. Politická opatření zaměřená na renovace budov mohou zahrnovat opatření, jako je nahrazení systémů vytápění pomocí fosilních paliv spolu se zlepšením konstrukcí budov. Tato opatření by měla být omezena na technologie, které umožňují dosáhnout požadovaných úspor energie v souladu s vnitrostátními stavebními předpisy stanovenými v daném členském státě. Členské státy by nicméně měly podporovat modernizaci systémů vytápění jako součást rozsáhlých renovací v souladu s dlouhodobým cílem uhlíkové neutrality, konkrétně snížit poptávku po vytápění a pokrýt zbývající poptávku po vytápění pomocí bezuhlíkového zdroje energie. Při započítávání úspor potřebných k dosažení podílu povinných úspor energie u osob postižených energetickou chudobou mohou členské státy zohlednit své klimatické podmínky.

(66)

Opatření členských států ke zvyšování energetické účinnosti v dopravě se počítají za způsobilá pro plnění povinné úspory v konečném využití energie. Tato opatření zahrnují politiky, které mimo jiné podpoří účinnější vozidla, přechod na cyklistickou, pěší a hromadnou dopravu, nebo dopravní a územní plánování, které sníží poptávku po dopravě. Jsou-li dodržena pravidla týkající se významnosti a adicionality stanovená v této směrnici, jsou způsobilé i systémy, které uspíší zavádění nových, účinnějších vozidel, nebo politická opatření podporující přechod na paliva se sníženými úrovněmi emisí, kromě systémů nebo politických opatření týkajících se přímého spalování fosilních paliv, která sníží spotřebu energie na kilometr. Politická opatření podporující zavádění nových vozidel na fosilní paliva by neměla být v rámci povinných úspor energie způsobilá.

(67)

Opatření přijatá členskými státy na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 (23), která vyústí v ověřitelná a měřitelná nebo odhadnutelná zvýšení energetické účinnosti, lze považovat za nákladově efektivní způsob, jímž členské státy plní své povinné úspory energie podle této směrnice.

(68)

Jako alternativa k požadavku, aby povinné strany dosahovaly objemu kumulativních úspor v konečném využití energie, požadovanému v rámci povinnosti úspory energie stanovené v této směrnici, by členské státy v systémech povinného zvyšování energetické účinnosti měly mít možnost povinným stranám umožnit či od nich vyžadovat příspěvky do vnitrostátního fondu pro energetickou účinnost, který by mohl být využit k přednostnímu provádění politických opatření u osob postižených energetickou chudobou, zranitelných zákazníků, osob v nízkopříjmových domácnostech a případně osob žijících v sociálním bydlení.

(69)

Členské státy a povinné strany by měly využít všech dostupných prostředků a technologií, kromě využívání technologií přímého spalování fosilních paliv, aby dosáhly povinných kumulativních úspor v konečném využití energie, a to i prostřednictvím podpory inteligentních a udržitelných technologií v soustavách účinného dálkového vytápění a chlazení, infrastruktury pro účinné vytápění a chlazení, účinných a inteligentních budov, elektrických vozidel a průmyslových odvětví a energetických auditů nebo rovnocenných systémů hospodaření, za předpokladu, že započítávané úspory energie splňují požadavky této směrnice. Členské státy by měly usilovat o vysokou míru pružnosti při vytváření a provádění alternativních politických opatření. Členské státy by měly propagovat činnosti směřující k úsporám energie během dlouhé životnosti.

(70)

Dlouhodobá opatření v oblasti energetické účinnosti přináší úspory energie i po roce 2020, v zájmu přispění k cíli Unie v oblasti energetické účinnosti pro rok 2030 by však měla po roce 2020 přinášet nové úspory. Na druhou stranu, energetické úspory dosažené po 31. prosinci 2020 by se neměly započítávat do povinných kumulativních úspor v konečném využití energie pro období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020.

(71)

Adicionalita je základní zásadou povinných úspor energie stanovených v této směrnici, neboť zajišťuje, aby členské státy zavedly politiky a opatření speciálně navržené za účelem splnění povinných úspor energie. Nové úspory by měly překračovat rámec běžné činnosti, tak aby úspory, k nimž by došlo v každém případě, nebyly započítávány na splnění povinných úspor energie. Za účelem výpočtu dopadu zavedených opatření by se měly započítat pouze čisté úspory měřené jako změna spotřeby energie, kterou lze přímo připsat danému opatření v oblasti energetické účinnosti prováděnému pro účely povinných úspor energie stanovených v této směrnici. Za účelem výpočtu čistých úspor by členské státy měly vytvořit výchozí scénář obsahující variantu, jak by se situace vyvíjela při neexistenci daného opatření. Dané politické opatření by mělo být posuzováno podle tohoto výchozího scénáře. Členské státy by měly vzít v úvahu minimální požadavky stanovené příslušným legislativním rámcem na úrovni Unie a to, že ve stejném časovém rámci mohou být provedena jiná politická opatření, která mohou mít rovněž dopad na objem úspor energie, takže ne všechny změny pozorované od zavedení konkrétního politického opatření mohou být přičteny pouze danému politickému opatření. Aby bylo zajištěno splnění požadavku významnosti, měla by opatření povinné, zúčastněné nebo pověřené strany skutečně přispívat k dosažení započítávaných úspor energie.

(72)

Při výpočtu úspor energie je tam, kde je to relevantní, nutné zohlednit všechny kroky v energetickém řetězci s cílem zvýšit potenciál úspor energie při přenosu a distribuci elektřiny. Studie a konzultace se zúčastněnými stranami odhalily významný potenciál. Reálné a hospodářské podmínky se však mezi členskými státy a často i v rámci jednotlivých členských států značně liší a existuje velký počet provozovatelů soustav. Tyto okolnosti poukazují na decentralizovaný přístup v souladu se zásadou subsidiarity. Vnitrostátní regulační orgány mají požadované znalosti, pravomoc a správní kapacitu na podporu rozvoje energeticky účinné rozvodné sítě. Užitečné příspěvky k přijímání opatření v oblasti energetické účinnosti mohou poskytnout také subjekty jako Evropská síť provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav (ENTSO-E) a Evropský subjekt pro provozovatele distribučních soustav, které by při přijímání těchto opatření měly podporovat své členy.

(73)

Podobné úvahy platí i pro velmi vysoký počet provozovatelů plynárenských soustav. Úloha zemního plynu a míra dodávek a pokrytí území se mezi členskými státy značně liší. V uvedených případech mají vnitrostátní regulační orgány nejlepší předpoklady k tomu, aby sledovaly a řídily vývoj soustavy směrem ke zvýšení účinnosti, a subjekty, jako je Evropská síť provozovatelů plynárenských přepravních soustav, mohou poskytnout užitečné příspěvky k přijímání opatření v oblasti energetické účinnosti a při přijímání těchto opatření by měly podporovat své členy.

(74)

Úloha společností poskytujících energetické služby je důležitá při vývoji, projektování, výstavbě a zajišťování financování projektů, které šetří energii, snižují náklady na energii a náklady na provoz a údržbu v odvětvích, jako je stavebnictví, průmysl a doprava.

(75)

Zohlednění vztahu mezi vodou a energií je zvláště důležité pro řešení vzájemné závislosti mezi spotřebou energie a vody a rostoucího tlaku na oba zdroje. K úsporám energie může výrazně přispět účinné hospodaření s vodou, které má nejen přínosy pro klima, ale také hospodářské a sociální přínosy. Vodohospodářství a odvětví odpadních vod využívá 3,5 % elektrické energie v Unii a očekává se, že tento podíl poroste. Přitom úniky vody představují 24 % celkového množství vody spotřebované v Unii a největším konzumentem vody je odvětví energetiky, jež se na spotřebě podílí 44 %. Měl by být zevrubně prozkoumán potenciál úspor energie použitím inteligentních technologií a procesů ve všech průmyslových, rezidenčních a komerčních vodních cyklech a využitích vody a měl by se uplatňovat vždy, kdy je třeba zohlednit zásadu nákladové efektivnosti a zásadu „energetická účinnost v první řadě“. Navíc i pokročilé zavlažovací technologie, technologie pro sběr dešťové vody a pro opakované využívání vody by mohly podstatně snížit spotřebu vody v zemědělství, budovách a průmyslu a energii používanou k jejímu čištění a přepravě.

(76)

V souladu s článkem 9 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) by politiky Unie v oblasti energetické účinnosti měly být inkluzivní, a zajišťovat tak rovný přístup k opatřením na zvýšení energetické účinnosti pro všechny spotřebitele čelící energetické chudobě. Zvýšení energetické účinnosti by se mělo přednostně provádět u osob postižených energetickou chudobou, zranitelných zákazníků a konečných uživatelů, osob v domácnostech s nízkými nebo středními příjmy, jakož i u osob žijících v sociálním bydlení, starších osob a osob žijících ve venkovských a odlehlých oblastech, a to i v nejvzdálenějších regionech. V této souvislosti by zvláštní pozornost měla být věnována konkrétním skupinám, které jsou více ohroženy energetickou chudobou nebo jsou zranitelnější vůči nepříznivým dopadům energetické chudoby, jako jsou ženy, osoby se zdravotním postižením, starší osoby, děti a osoby menšinového rasového nebo etnického původu. Členské státy po povinných stranách mohou vyžadovat, aby do opatření na úsporu energie zahrnuly sociální cíle ve vztahu k energetické chudobě a tato možnost již byla dále rozšířena na alternativní politická opatření a vnitrostátní fondy pro energetickou účinnost. To by se mělo změnit na povinnost chránit zranitelné zákazníky a konečné uživatele a posilovat jejich postavení a zmírňovat energetickou chudobu, přičemž by členským státům měla být ponechána plná pružnost, pokud jde o typy politických opatření, jejich míru, rozsah a náplň. Neumožňuje-li systém povinného zvyšování energetické účinnosti měření vztahující se na jednotlivé spotřebitele energie, může členský stát učinit opatření ke zmírnění energetické chudoby i jen alternativními politickými opatřeními. V rámci kombinace svých politik by členské státy měly zajistit, aby jiná politická opatření neměla nepříznivý dopad na osoby postižené energetickou chudobou, zranitelné zákazníky, konečné uživatele a případně osoby žijící v sociálním bydlení. Členské státy by měly co nejlépe využít veřejných finančních investic do opatření ke zvýšení energetické účinnosti, včetně financování a finančních nástrojů zřízených na úrovni Unie.

(77)

Každý členský stát by měl pojem zranitelných zákazníků vymezit v definici, jež může odkazovat na energetickou chudobu a obnášet mimo jiné zákaz odpojení takových zákazníků od elektřiny v kritických obdobích. Pojem zranitelných zákazníků může zahrnovat úrovně příjmů, podíl výdajů za energie v rámci disponibilního příjmu, energetickou účinnost domácností, kritickou závislost na elektrickém vybavení ze zdravotních důvodů, věk či jiná kritéria. To členským státům umožňuje zahrnout osoby v nízkopříjmových domácnostech.

(78)

Podle nařízení (EU) 2020/1563 přibližně 34 milionů domácností v Unii nebylo v roce 2019 schopno mít doma přiměřeně teplo. Zelená dohoda pro Evropu upřednostňuje sociální rozměr transformace tím, že se zavázala k dodržování zásady, že „nikdo nebude opomenut“. Ekologická transformace, včetně přechodu na čistou energii, ovlivňuje odlišně ženy a muže a může mít obzvláštní dopad na některé znevýhodněné skupiny, včetně osob se zdravotním postižením. Opatření v oblasti energetické účinnosti musí proto zaujímat ústřední místo v jakékoli nákladově efektivní strategii řešení energetické chudoby a zranitelnosti spotřebitelů a doplňují politiky sociálního zabezpečení na úrovni členských států. K zajištění toho, aby opatření v oblasti energetické účinnosti udržitelným způsobem snižovala energetickou chudobu nájemců, je nutné zohledňovat jejich nákladovou efektivitu a cenovou dostupnost pro vlastníky a nájemce nemovitostí a zaručit pro ně odpovídající finanční a technickou podporu na úrovni členských států. Členské státy by měly poskytovat podporu na místní a regionální úrovni při odhalování a zmírňování energetické chudoby. V souladu s cíli Pařížské dohody bude třeba, aby byl fond budov v Unii v dlouhodobém výhledu přeměněn na budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Současná míra renovace budov je nedostatečná, přičemž obzvláště obtížné je dosáhnout renovace v případě budov obývaných občany s nízkými příjmy čelícími energetické chudobě. Opatření stanovená v této směrnici, která se týkají povinných úspor energie, systémů povinného zvyšování energetické účinnosti a alternativních politických opatření, jsou proto obzvláště důležitá.

(79)

Členské státy by měly usilovat o zajištění toho, aby opatření na podporu nebo usnadnění energetické účinnosti, zejména ta, která se týkají budov a mobility, nevedla k nepřiměřenému zvýšení cen služeb souvisejících s těmito opatřeními nebo k většímu sociálnímu vyloučení.

(80)

Aby bylo možné využít potenciálu úspor energie v určitých segmentech trhu, kde obecně nejsou komerčně nabízeny energetické audity, například v malých a středních podnicích, měly by členské státy vypracovat programy, které budou prosazovat a podporovat provádění energetických auditů v malých a středních podnicích a realizovat doporučení z uvedených energetických auditů vzešlá. Energetické audity by měly být povinné a pravidelné v případě podniků s průměrnou roční spotřebou energie nad určitou prahovou hodnotu, neboť úspory energie mohou být značné. Energetické audity by měly zohledňovat příslušné evropské nebo mezinárodní normy, jako například EN ISO 50001 (systémy managementu hospodaření s energií) nebo chystanou normu EN 16247-1 (energetické audity) nebo normu EN ISO 14000 (systémy environmentálního managementu), zahrnuje-li systém energetický audit, čímž by byly rovněž v souladu s touto směrnicí, které nepřekračuje požadavky uvedených příslušných norem. V současné době se pracuje na zvláštní evropské normě pro energetické audity. Energetické audity mohou být prováděny samostatně nebo mohou být součástí širšího systému environmentálního řízení nebo smlouvy o energetických službách. Ve všech těchto případech by uvedené systémy měly splňovat minimální požadavky stanovené touto směrnicí. Kromě toho mohou být zvláštní mechanismy a systémy zavedené za účelem monitorování emisí a spotřeby paliva některými provozovateli dopravy, například EU ETS podle práva Unie, považovány za slučitelné s energetickými audity, a to i v systémech hospodaření s energií, pokud splňují minimální požadavky stanovené touto směrnicí. V případě podniků, které již povinnost energetického auditu plní, by se energetické audity měly nadále provádět nejméně každé čtyři roky ode dne předchozího energetického auditu v souladu s touto směrnicí.

(81)

Členské státy by mohly stanovit pokyny pro podniky, kterými by se měly řídit při provádění opatření k dosažení nových ročních úspor stanovených v energetickém auditu.

(82)

Kritériem pro definování používání systémů hospodaření s energií a energetických auditů by měla být průměrná spotřeba podniku, aby se zvýšila citlivost uvedených mechanismů při určování relevantních příležitostí pro nákladově efektivní úspory energie. Podnik, který nedosahuje prahových hodnot spotřeby stanovených pro systémy hospodaření s energií a energetické audity, by měl být vybízen k tomu, aby se podrobil energetickým auditům a prováděl doporučení vyplývající z těchto auditů.

(83)

V případě, že energetické audity provádějí vnitropodnikoví odborníci, neměli by se přímo podílet na auditované činnosti, aby byla zaručena jejich nezávislost.

(84)

Členské státy by měly podporovat zavádění systémů hospodaření s energií a energetických auditů v rámci veřejné správy na celostátní, regionální a místní úrovni.

(85)

Odvětví informačních a komunikačních technologií je dalším důležitým odvětvím, kterému je věnována zvýšená pozornost. V roce 2018 činila spotřeba energie datových center v Unii 76,8 TWh. Očekává se, že se do roku 2030 zvýší na 98,5 TWh, tj. o 28 %. Tento nárůst v absolutních číslech lze pozorovat i v relativních číslech: v rámci Unie představovala v roce 2018 datová centra 2,7 % poptávky po elektřině a do roku 2030 dosáhnou 3,21 %, pokud bude vývoj pokračovat stávajícím tempem. Digitální strategie Unie již zdůraznila potřebu vysoce energeticky účinných a udržitelných datových center a vyzývá k opatřením k zajištění transparentnosti pro telekomunikační operátory, pokud jde o jejich environmentální stopu. V zájmu podpory udržitelného rozvoje v odvětví informačních a komunikačních technologií, zejména datových center, by členské státy měly vyžadovat shromažďování a zveřejňování údajů, které jsou důležité pro energetickou náročnost a vodní stopu a flexibilitu na straně poptávky datových center, a to na základě společné šablony Unie. Členské státy by měly vyžadovat shromažďování a zveřejňování údajů pouze o datových centrech s významnou stopou, u nichž mohou vhodné zásahy týkající se návrhu nebo účinnosti nových nebo stávajících zařízení vést ke značnému snížení spotřeby energie a vody, zvýšení účinnosti systémů podporující dekarbonizaci sítě nebo k opětovnému využívání odpadního tepla v blízkých zařízeních a tepelných sítích. Na základě uvedených shromážděných údajů by mohly být stanoveny ukazatele udržitelnosti datových center, a to i s přihlédnutím k již existujícím iniciativám v tomto odvětví.

(86)

Oznamovací povinnost se vztahuje na datová centra, která splňují prahovou hodnotu stanovenou v této směrnici. Ve všech případech a konkrétně v případě podnikových datových center na místě by tato oznamovací povinnost měla být chápána tak, že se vztahuje na prostory a vybavení, které slouží především nebo výhradně pro funkce související s daty (serverové místnosti), včetně nezbytného souvisejícího zařízení, například chlazení, osvětlení, bateriových polí nebo nepřerušitelných zdrojů napájení. Z oznamovací povinnosti by mělo být vyňato jakékoli vybavení IT umístěné nebo instalované především ve veřejně přístupných, běžně používaných nebo kancelářských prostorách nebo podporující jiné institucionální funkce, jako jsou pracovní stanice, notebooky, fotokopírky, senzory, bezpečnostní vybavení nebo domácí spotřebiče a spotřebiče v audiovizuálním odvětví. Stejná výjimka by se měla vztahovat i na servery, sítě, úložiště dat a související zařízení, která by byla rozptýlena napříč stránkami, jako jsou jednotlivé servery, jednotlivé nosiče nebo Wi-Fi a síťové body.

(87)

Shromážděné údaje by měly být používány k měření alespoň některých základních rozměrů udržitelného datového centra, konkrétně toho, jak účinně využívá energii, kolik této energie pochází z obnovitelných zdrojů, opětovného využívání odpadního tepla, které produkuje, účinnosti chlazení, účinnosti využívání uhlíku a využívání sladké vody. Shromážděné údaje a ukazatele udržitelnosti by měly zvýšit informovanost vlastníků a provozovatelů datových center, výrobců zařízení, vývojářů softwaru a služeb, uživatelů služeb datových center na všech úrovních, jakož i subjektů a organizací, které zavádějí, využívají nebo pořizují cloudové služby a služby datových center. Shromážděné údaje a ukazatele udržitelnosti by rovněž měly zajistit důvěru pro skutečná zlepšení v návaznosti na úsilí a opatření ke zvýšení udržitelnosti v nových nebo stávajících datových centrech. V neposlední řadě by se uvedené údaje a ukazatele měly použít jako základ pro transparentní plánování a rozhodování založené na důkazech. Komise by měla posuzovat účinnost datových center na základě informací sdělených povinnými datovými centry.

(88)

V návaznosti na posouzení by Komise při vytváření možných odvětvových partnerství v oblasti energetické účinnosti měla inkluzivním a reprezentativním způsobem sdružovat klíčové zúčastněné strany, včetně nevládních organizací a sociálních partnerů, v odvětvích, jako jsou informační a komunikační technologie, doprava, finance a budovy.

(89)

Nižších spotřebitelských výdajů na energii by mělo být dosaženo tím, že spotřebitelům bude poskytnuta pomoc při snižování spotřeby energie prostřednictvím snížení energetických potřeb budov a zvýšení účinnosti spotřebičů, což by mělo být kombinováno s dostupností nízkoenergetických dopravních prostředků využívaných společně s veřejnou dopravou, sdílenou mobilitou a cyklistikou. Členské státy by rovněž měly zvážit zlepšení propojení ve venkovských a odlehlých oblastech.

(90)

Je nanejvýše důležité zvyšovat informovanost všech občanů Unie o výhodách vyšší energetické účinnosti a poskytovat jim přesné informace o tom, jak je jí možné dosáhnout. Občané všech věkových skupin by se měli také zapojit do transformace energetiky, a to prostřednictvím evropského klimatického paktu a Konference o budoucnosti Evropy. Vyšší energetická účinnost je rovněž velmi důležitá pro zabezpečení dodávek energie do Unie tím, že se sníží její závislost na dovozu paliv ze třetích zemí.

(91)

Náklady a přínosy všech přijatých opatření v oblasti energetické účinnosti, včetně doby návratnosti, by měly být pro spotřebitele plně transparentní.

(92)

Při provádění této směrnice a uskutečňování dalších opatření v oblasti energetické účinnosti by členské státy měly věnovat zvláštní pozornost synergii mezi opatřeními v oblasti energetické účinnosti a účinným využíváním přírodních zdrojů v souladu se zásadami oběhového hospodářství.

(93)

Členské státy by měly využívat nové obchodní modely a technologie a pokusit se podporovat a usnadňovat uplatňování opatření v oblasti energetické účinnosti, mimo jiné prostřednictvím inovativních energetických služeb pro velké i malé zákazníky.

(94)

Je nezbytné poskytovat častou a rozšířenou zpětnou vazbu o spotřebě energie, pokud je to s ohledem na instalovaná měřicí zařízení technicky proveditelné a nákladově efektivní. Tato směrnice vyjasňuje, že to, zda je dílčí měření nákladově efektivní, či nikoliv, závisí na tom, zda jsou související náklady úměrné potenciálním úsporám energie. Při posuzování, zda je dílčí měření nákladově efektivní, je možno vzít v úvahu dopad dalších konkrétních plánovaných opatření v dané budově, jako je případná připravovaná renovace.

(95)

Tato směrnice rovněž objasňuje, že by se práva týkající se vyúčtování a informací o vyúčtování či o spotřebě měla vztahovat na spotřebitele vytápění, chlazení nebo teplé užitkové vody dodávaných z ústředního zdroje, i když nemají přímý, individuální smluvní vztah s dodavatelem energie.

(96)

Aby členské státy dosáhly transparentnosti započítávání individuální spotřeby tepelné energie a usnadnily tak provádění dílčího měření, měly by zajistit zavedení transparentních, veřejně dostupných vnitrostátních pravidel pro rozdělování nákladů na spotřebu vytápění, chlazení a teplé užitkové vody v budovách s více bytovými jednotkami a ve víceúčelových budovách. Vedle zajištění transparentnosti by členské státy mohly zvážit přijetí opatření k posílení hospodářské soutěže při poskytování služeb v oblasti dílčího měření, a napomoci tak k zajištění přiměřenosti veškerých nákladů nesených konečnými uživateli.

(97)

Nově instalované měřiče tepla a indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění by měly být dálkově odečitatelné za účelem zajištění nákladově efektivního a častého poskytování informací o spotřebě. Ustanovení této směrnice vztahující se k měření týkajícímu se vytápění, chlazení a teplé užitkové vody; dílčího měření a rozdělení nákladů, pokud jde o vytápění, chlazení a teplou užitkovou vodu; požadavku dálkového odečtu; informací o vyúčtování a spotřebě vytápění, chlazení a teplé užitkové vody; nákladů na přístup k informacím o měření, vyúčtování a spotřebě vytápění, chlazení a teplé užitkové vody; a minimálních požadavků na informace o vyúčtování a o spotřebě pro vytápění, chlazení a teplou užitkovou vodu se mají použít pouze na dodávky vytápění, chlazení a teplé užitkové vody z ústředního zdroje. Členské státy mohou samy rozhodnout, zda se technologie umožňující provádět odečet pochůzkovým způsobem nebo z projíždějícího automobilu mají považovat za dálkově odečitatelné, či nikoliv. U dálkově odečitatelných zařízení není k provedení odečtu nutný přístup do jednotlivých bytů nebo jednotek.

(98)

Členské státy by měly vzít v úvahu skutečnost, že úspěšné využívání nových technologií pro měření spotřeby energie vyžaduje vyšší investice do vzdělávání a dovedností uživatelů i dodavatelů energie.

(99)

Důležitým prostředkem pro informování zákazníků o jejich spotřebě energie jsou informace o vyúčtování a roční přehledy. Součástí údajů o spotřebě a nákladech mohou být i další informace, které spotřebitelům pomohou srovnat jejich stávající smlouvu s dalšími nabídkami a využít mechanismy pro podávání stížností a alternativní řešení sporů. Protože však spory související s vyúčtováním jsou častým zdrojem stížností spotřebitelů a přispívají k trvale nízkým mírám spokojenosti spotřebitelů a jejich komunikaci s poskytovateli energie, je třeba zajistit, aby informace o vyúčtování byly jednodušší, jasnější a snadněji pochopitelné a aby byly vytvořeny samostatné nástroje, jako jsou informace o vyúčtování, informační nástroje a roční přehledy, které by spotřebitelům poskytovaly všechny potřebné informace, a umožňovaly jim tak regulovat svou spotřebu energie, srovnávat nabídky a přecházet k jiným dodavatelům.

(100)

Při navrhování opatření ke zvýšení energetické účinnosti by členské státy měly náležitě zohlednit potřebu zajištění správného fungování vnitřního trhu a soudržného uplatňování acquis v souladu se Smlouvou o fungování EU.

(101)

Vysoce účinná kombinovaná výroba tepla a elektřiny a účinné dálkové vytápění a chlazení mají značný potenciál z hlediska úspory primární energie v Unii. Členské státy by měly provést komplexní posouzení potenciálu vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny a účinného dálkového vytápění a chlazení. Tato posouzení by měla být v souladu s integrovanými vnitrostátními plány členských států v oblasti energetiky a klimatu a jejich dlouhodobými strategiemi renovací a mohla by zahrnovat trajektorie vedoucí k vnitrostátnímu odvětví vytápění a chlazení založeného na obnovitelných zdrojích energie a odpadním teple v časovém rámci slučitelném s dosažením cíle klimatické neutrality. Nová zařízení na výrobu elektřiny a stávající zařízení, která procházejí podstatnou rekonstrukcí nebo jim jsou obnovována povolení či licence, by měla být – za předpokladu provedení analýzy nákladů a přínosů, z níž vyplývá čistý přínos – vybavena vysoce účinnými kogeneračními jednotkami umožňujícími zpětné získávání odpadního tepla pocházejícího z výroby elektřiny. Podobně i jiná zařízení s významným průměrným ročním energetickým příkonem by měla být vybavena technickými řešeními pro využívání odpadního tepla ze zařízení, pokud z analýzy nákladů a přínosů vyplývá čistý přínos. Toto odpadní teplo by mohlo být dopravováno do místa potřeby sítěmi dálkového vytápění. Případy, které vyžadují uplatnění kritérií pro vydání povolení, budou obecně ty, které rovněž vyžadují povolení podle směrnice 2010/75/EU a povolení podle směrnice (EU) 2019/944.

(102)

Zařízení na výrobu elektřiny, u nichž se plánuje využití geologického ukládání povoleného podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES (24), může být vhodné umístit do lokalit, kde není nákladově efektivní zpětné získávání odpadního tepla prostřednictvím vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny nebo dodávkami do sítě dálkového vytápění nebo chlazení. Členské státy by proto měly mít možnost osvobodit tato zařízení od povinnosti provádět analýzu nákladů a přínosů za účelem jejich vybavení zařízením umožňujícím zpětné získávání odpadního tepla pomocí vysoce účinné kogenerační jednotky. Od požadavku, aby také poskytovala teplo, by rovněž mělo být možné osvobodit zařízení na výrobu elektřiny s provozem v době špičkového zatížení a záložní zařízení na výrobu elektřiny, jejichž provoz je plánován na úrovni nižší než 1 500 provozních hodin za rok jako klouzavý průměr za dobu pěti let.

(103)

V zájmu podpory decentralizované výroby energie je vhodné, aby členské státy podněcovaly k zavádění opatření a postupů na podporu zařízení kombinované výroby tepla a elektřiny s celkovým jmenovitým tepelným příkonem nižším než 5 MW.

(104)

Za účelem provádění vnitrostátních komplexních posouzení by členské státy měly podporovat posuzování potenciálu vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny a účinného dálkového vytápění a chlazení na regionální a místní úrovni. Členské státy by měly přijmout opatření na podporu a usnadnění realizace určeného nákladově efektivního potenciálu vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny a účinného dálkového vytápění a chlazení.

(105)

Požadavky na účinné dálkové vytápění a chlazení by měly být v souladu s dlouhodobými cíli politiky v oblasti klimatu, klimatickými a environmentálními normami a prioritami Unie a měly by dodržovat zásadu „významně nepoškozovat“ ve smyslu nařízení (EU) 2020/852. Všechny systémy dálkového vytápění a chlazení by měly usilovat o lepší schopnost interakce s jinými částmi energetického systému, aby bylo možné optimalizovat spotřebu energie a předcházet jejímu plýtvání využitím plného potenciálu budov ke skladování tepla nebo chladu, včetně přebytečného tepla ze zařízení služeb a blízkých datových center. Z tohoto důvodu by měly účinné systémy dálkového vytápění a chlazení zajistit zvýšení primární energetické účinnosti a postupnou integraci energie z obnovitelných zdrojů a odpadního tepla a chladu ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 (25). Tato směrnice proto postupně zavádí přísnější požadavky na dodávky vytápění a chlazení, které by měly být použitelné v konkrétních stanovených časových obdobích a měly by být trvale použitelné od 1. ledna 2050.

(106)

Zásady pro výpočet podílu tepla nebo chladu z obnovitelných zdrojů energie v rámci účinného dálkového vytápění a chlazení by měly být v souladu se směrnicí (EU) 2018/2001 a metodikami Eurostatu pro statistické vykazování. Podle čl. 7 odst. 1 směrnice (EU) 2018/2001 hrubá konečná spotřeba energie z obnovitelných zdrojů zahrnuje hrubou konečnou spotřebu energie z obnovitelných zdrojů v odvětví vytápění a chlazení. Hrubá konečná spotřeba energie tepla nebo chladu při dálkovém vytápění nebo chlazení se rovná dodávkám tepla nebo chladu dodávaného do sítě sloužící konečným zákazníkům nebo distributorům energie.

(107)

Tepelná čerpadla jsou důležitá pro dekarbonizaci dodávek vytápění a chlazení, a to i v oblasti dálkového vytápění. Metodika stanovená v příloze VII směrnice (EU) 2018/2001 stanoví pravidla pro započítávání energie zachycené tepelnými čerpadly coby energie z obnovitelných zdrojů, a zabraňuje dvojímu započtení elektřiny z obnovitelných zdrojů. Pro účely výpočtu podílu energie z obnovitelných zdrojů v síti dálkového vytápění by mělo být veškeré teplo pocházející z tepelného čerpadla a vstupující do sítě započítáno jako energie z obnovitelných zdrojů za předpokladu, že tepelné čerpadlo v době svého zařízení splňuje minimální kritéria účinnosti stanovená v příloze VII směrnice (EU) 2018/2001.

(108)

Vysoce účinná kombinovaná výroba tepla a elektřiny byla definována úsporami energie dosaženými kombinovanou výrobou namísto oddělené výroby tepla a elektřiny. Požadavky na vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny by měly být v souladu s dlouhodobými cíli politiky v oblasti klimatu. Definicemi kombinované výroby tepla a elektřiny a vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny používanými v právních předpisech Unie by nemělo být dotčeno používání odlišných definic ve vnitrostátních právních předpisech vydaných pro jiné účely, než jsou účely uvedené v dotyčných právních předpisech Unie. S cílem maximalizovat úspory energie a předejít nevyužití příležitostí k úsporám energie je třeba věnovat největší pozornost provozním podmínkám kogeneračních jednotek.

(109)

K zajištění transparentnosti z a umožnění konečnému zákazníkovi, aby si mohl vybrat mezi elektřinou z kombinované výroby tepla a elektřiny a elektřinou vyráběnou pomocí jiných technologií, by měl být původ vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny zaručen na základě harmonizovaných referenčních hodnot účinnosti. Systémy záruky původu samy o sobě nezakládají právo na podporu z vnitrostátních mechanismů podpory. Je důležité, aby na všechny formy elektřiny vyrobené vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny mohly být vydávány záruky původu. Záruky původu by měly být odlišné od výměnných certifikátů.

(110)

Je třeba brát v úvahu konkrétní strukturu odvětví kombinované výroby tepla a elektřiny a dálkového vytápění a chlazení, která zahrnují mnoho výrobců, kteří jsou malými a středními podniky, a to zejména při přezkumu správních postupů pro udělování povolení k výstavbě nové kapacity pro kombinovanou výrobu nebo s ní spojených sítí, podle zásady „zelenou malým a středním podnikům“.

(111)

Většinu podniků v Unii tvoří malé a střední podniky. Pro Unii představují obrovský potenciál úspor energie. Aby se jim pomohlo se zaváděním opatření v zájmu energetické účinnosti, měly by členské státy vytvořit příznivý rámec zaměřený na poskytování technické pomoci a cílených informací malým a středním podnikům.

(112)

Členské státy by na základě objektivních, transparentních a nediskriminačních kritérií měly stanovit pravidla pro hrazení a sdílení nákladů spojených s připojením k síti a posílením distribuční soustavy a pravidla pro technická přizpůsobení, která jsou nezbytná pro integraci nových výrobců elektřiny vyráběné vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny, s přihlédnutím ke kodexům sítě a pokynům vypracovaným v souladu s nařízeními Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/943 (26) a (ES) č. 715/2009 (27). Výrobcům elektřiny vyráběné vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny by mělo být umožněno vypsat veřejnou soutěž na práce související s připojením. Měl by být usnadněn přístup elektřiny vyráběné vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny, zvláště kogeneračním jednotkám malého výkonu a mikrokogeneračním jednotkám, k rozvodné síti. Členské státy mohou uložit povinnosti veřejné služby, a to i ve vztahu k energetické účinnosti, podnikům působícím v elektroenergetice v souladu s čl. 9 odst. 2 směrnice (EU) 2019/944 a podnikům působícím v odvětví zemního plynu v souladu s čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/73/ES.

(113)

Je nezbytné vymezit ustanovení týkající se vyúčtování, jednotného kontaktního místa, mimosoudního řešení sporů, energetické chudoby a základních smluvních práv, aby byla případně uvedena do souladu s příslušnými ustanoveními týkajícími se elektřiny podle směrnice (EU) 2019/944, s cílem posílit ochranu spotřebitelů a umožnit konečným zákazníkům, aby dostávali častější, jasné a aktuální informace o své spotřebě tepla, chlazení nebo teplé užitkové vody a mohli regulovat svou spotřebu energie.

(114)

Touto směrnicí se posiluje ochrana spotřebitele, neboť se jí zavádějí základní smluvní práva týkající se dálkového vytápění, chlazení a teplé užitkové vody, která odpovídají úrovni, na níž byla směrnicí (EU) 2019/944 zavedena práva, ochrana a posílené postavení pro konečné zákazníky v odvětví elektroenergetiky. Spotřebitelům by měly být ohledně jejich práv poskytovány jasné a jednoznačné informace. Existují faktory, které spotřebitelům brání v přístupu k různým dostupným zdrojům tržních informací, v porozumění těmto informacím a v jednání, jež by na těchto informacích mohlo být založeno. Zavedení základních smluvních práv může mimo jiné napomoci v řádném chápání výchozí úrovně kvality služeb, jež dodavatel ve smlouvě nabízí, včetně povahy a charakteristik dodávané energie. Navíc může přispět i k minimalizaci skrytých nebo dodatečných nákladů, které by po podepsání smlouvy mohly spotřebiteli vyvstat ve spojitosti s vylepšenými nebo novými službami, aniž by jim řádně porozuměl a s nimi souhlasil. Uvedené služby mohou obnášet dodávky energie, služby související s měřením a vyúčtováním, nákupy a instalace nebo podpůrné služby a služby údržby, jakož i náklady spojené se sítí, měřicími zařízeními, místním topným či chladicím zařízením. Předmětné požadavky přispějí k lepší srovnatelnosti nabídek a zajistí pro všechny občany Unie tutéž úroveň základních smluvních práv, pokud jde o topení, chlazení a teplou užitkovou vodu, aniž by byly omezeny pravomoci jednotlivých členských států.

(115)

V případě plánovaného odpojení od vytápění, chlazení a teplé užitkové vody by dodavatelé měli dotčeným zákazníkům poskytnout odpovídající informace o alternativních opatřeních, jako jsou zdroje podpory k zabránění odpojení, systémy záloh, energetické audity, energetické poradenské služby, alternativní platební plány, poradenství v oblasti správy dluhu nebo moratoria na odpojení.

(116)

Větší ochrana spotřebitelů by měla být zaručena dostupností efektivních nezávislých mechanismů pro mimosoudní urovnávání sporů všem spotřebitelům; mezi tyto mechanismy patří veřejný ochránce práv pro energetiku, orgán sdružující spotřebitele nebo regulační orgán. Členské státy by proto měly zavést rychlé a účinné postupy pro vyřizování stížností.

(117)

Měl by být uznán a aktivně podporován přínos společenství pro obnovitelné zdroje podle směrnice (EU) 2018/2001 a občanských energetických společenství podle směrnice (EU) 2019/944 k dosažení cílů Zelené dohody pro Evropu a plánu dosažení cíle v oblasti klimatu. Členské státy by proto měly úlohu společenství pro obnovitelné zdroje a občanských energetických společenství zvážit a podporovat. Uvedená společenství mohou členským státům pomoci uskutečnit cíle této směrnice tím, že ve spolupráci s místními orgány zvýší energetickou účinnost na místní úrovni nebo na úrovni domácností, jakož i ve veřejných budovách. Mohou posílit postavení spotřebitelů a zapojit spotřebitele a umožnit určitým skupinám zákazníků v domácnostech, a to i ve venkovských a odlehlých oblastech, účastnit se projektů a intervencí v oblasti energetické účinnosti, které mohou kombinovat opatření s investicemi do energie z obnovitelných zdrojů. Energetická společenství mohou hrát důležitou úlohu také při vzdělávání a zvyšování povědomí občanů o opatřeních navržených k dosažení úspor energie. Jsou-li energetická společenství náležitě podporována členskými státy, mohou pomoci v boji proti energetické chudobě usnadněním projektů v oblasti energetické účinnosti, snížením spotřeby energie a nižšími sazbami za dodávky.

(118)

Dlouhodobých změn chování ve spotřebě energie lze dosáhnout posílením postavení občanů. Energetická společenství mohou pomoci dosáhnout dlouhodobých úspor energie, zejména v domácnostech, a zvýšit udržitelné investice ze strany občanů a malých podniků. Členské státy by měly takovéto aktivity občanů posilovat podporou komunitních energetických projektů a organizací. Mimoto mohou být součástí místních nebo regionálních plánů dekarbonizace nebo vnitrostátních plánů renovace budov strategie zapojení všech příslušných zúčastněných stran na vnitrostátní a místní úrovni do procesu tvorby politik s cílem zvýšit povědomí, získat zpětnou vazbu k politikám a zlepšit jejich přijetí ze strany veřejnosti.

(119)

Měl by být uznán přínos jednotných kontaktních míst nebo podobných struktur jakožto mechanismů, které mohou umožnit vícerým cílovým skupinám, včetně občanů, malých a středních podniků a veřejných orgánů, navrhovat a provádět projekty a opatření související s přechodem na čistou energii. Přínos jednotných kontaktních míst může být pro zranitelné zákazníky velmi důležitý, neboť by mohli získat spolehlivé a dostupné informace o zvýšení energetické účinnosti. Tento přínos může zahrnovat poskytování technického, správního a finančního poradenství a pomoci, usnadnění nezbytných správních postupů nebo přístupu na finanční trhy či pokyny, pokud jde o unijní a vnitrostátní právní rámce, včetně pravidel a kritérií pro zadávání veřejných zakázek, a taxonomií EU.

(120)

Komise by měla přezkoumat dopad svých opatření na podporu rozvoje platforem nebo fór, zahrnujících mimo jiné subjekty evropského sociálního dialogu, na rozvoj vzdělávacích programů zaměřených na energetickou účinnost a v případě potřeby by měla navrhnout další opatření. Komise by rovněž měla podporovat evropské sociální partnery při jejich diskusích o energetické účinnosti, zejména u zranitelných spotřebitelů a konečných uživatelů, včetně těch, kteří trpí energetickou chudobou.

(121)

Spravedlivý přechod ke klimaticky neutrální Unii do roku 2050 je ústředním prvkem Zelené dohody pro Evropu. Evropský pilíř sociálních práv, který společně vyhlásily Evropský parlament, Rada a Komise dne 17. listopadu 2017, řadí energii mezi základní služby, na přístup k nimž má každý právo. Osobám v nouzi musí být k dispozici pomoc pro přístup k těmto službám, zejména v souvislosti s inflačním tlakem a výrazným zvyšováním cen energií.

(122)

Je nezbytné zajistit, aby osoby postižené energetickou chudobou, zranitelní zákazníci, osoby v nízkopříjmových domácnostech a případně osoby žijící v sociálním bydlení byli chráněni a aby jim za tímto účelem byla dána možnost aktivně se účastnit intervencí a opatření ke zvýšení energetické účinnosti a souvisejících opatření na ochranu spotřebitele nebo informačních opatření, která členské státy provádějí. Měly by být vypracovány cílené osvětové kampaně, které by ilustrovaly přínosy energetické účinnosti a poskytovaly informace o dostupné finanční podpoře.

(123)

Veřejné financování dostupné na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni by mělo být strategicky investováno do opatření ke zvýšení energetické účinnosti, zejména ve prospěch osob postižených energetickou chudobou, zranitelných zákazníků, osob v nízkopříjmových domácnostech a případně osob žijících v sociálním bydlení. Členské státy by měly využít veškeré finanční příspěvky, které mohou obdržet ze Sociálního klimatického fondu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/955 (28), a příjmy z povolenek ze systému EU ETS. Tyto příjmy podpoří členské státy při plnění jejich povinnosti provádět opatření v oblasti energetické účinnosti a politická opatření v rámci povinných úspor energie přednostně u osob postižených energetickou chudobou, zranitelných zákazníků, osob v nízkopříjmových domácnostech a případně osob žijících v sociálním bydlení, včetně lidí, kteří žijí ve venkovských a odlehlých regionech.

(124)

Vnitrostátní systémy financování by měly být doplněny vhodnými systémy pro zvýšení informovanosti, technickou a administrativní pomoc a snazší přístup k financování, což umožní co nejlepší využití dostupných finančních prostředků, zejména pro osoby postižené energetickou chudobou, zranitelné zákazníky, osoby v nízkopříjmových domácnostech a případně osoby žijící v sociálním bydlení.

(125)

Členské státy by měly posílit postavení všech lidí a chránit je stejným způsobem bez ohledu na pohlaví, gender, věk, zdravotní postižení, rasu nebo etnický původ, sexuální orientaci, náboženské vyznání nebo přesvědčení a zajistit, aby byly odpovídajícím způsobem chráněny osoby, které jsou nejvíce postiženy energetickou chudobou nebo osoby, jimž hrozí větší riziko, že jí budou postiženy, nebo jsou nejvíce vystaveny nepříznivým dopadům energetické chudoby. Kromě toho by členské státy měly zajistit, aby opatření v oblasti energetické účinnosti nezhoršovala žádné stávající nerovnosti, zejména pokud jde o energetickou chudobu.

(126)

V souladu s čl. 15 odst. 2 směrnice 2012/27/EU provedly všechny členské státy posouzení potenciálu své infrastruktury v oblasti plynu a elektřiny z hlediska energetické účinnosti a určily konkrétní opatření a investice pro zavedení nákladově efektivních zvýšení energetické účinnosti infrastruktury sítí spolu s harmonogramem jejich zavádění. Výsledky uvedených opatření jsou stabilním základem pro to, aby zásadu „energetická účinnost v první řadě“ uplatňovaly při rozhodování o plánování a rozvoji sítí a o investicích.

(127)

Vnitrostátní energetické regulační orgány by měly přijmout integrovaný přístup zahrnující potenciální úspory v odvětvích zásobování energií a konečné spotřeby. Aniž je dotčena bezpečnost dodávek, integrace trhu a předběžné investice do elektrizačních soustav na moři nezbytných k využívání obnovitelné energie z moří, měly by vnitrostátní energetické regulační orgány zajistit, že při plánování a rozhodování se bude uplatňovat zásada „energetická účinnost v první řadě“ a že sazby a regulační opatření týkající se sítí budou obsahovat pobídky ke zvýšení energetické účinnosti. Členské státy by rovněž měly zajistit, aby zásadu „energetická účinnost v první řadě“ zohledňovali provozovatelé přenosových a distribučních soustav. To by pomohlo provozovatelům přenosových a distribučních soustav zvažovat lepší řešení v oblasti energetické účinnosti a dodatečné náklady vzniklé při pořizování zdrojů na straně poptávky, jakož i environmentální a sociálně-ekonomické dopady různých investic do sítí a provozních plánů. Takový přístup vyžaduje posun od úzkého hlediska ekonomické účinnosti k maximalizaci blahobytu společnosti. Zásada „energetická účinnost v první řadě“ by měla být uplatňována zejména v souvislosti se scénářem rozšiřování energetické infrastruktury, kde by řešení na straně poptávky mohla být považována za schůdné alternativy a měla by být řádně posouzena, a tato zásada by se měla stát nedílnou součástí posuzování projektů plánování sítí. Její uplatňování by měly přezkoumávat vnitrostátní regulační orgány.

(128)

Měl by být k dispozici dostatečný počet spolehlivých odborníků specializovaných na oblast energetické účinnosti, aby se zajistilo efektivní a včasné provádění této směrnice, například pokud jde o soulad s požadavky na provádění energetických auditů a zavádění systémů povinného zvyšování energetické účinnosti. Členské státy by proto měly zavést systémy certifikace nebo rovnocenné kvalifikace nebo obojí a systémy vhodné odborné přípravy pro poskytovatele energetických služeb, energetické audity a další opatření ke zvyšování energetické účinnosti v úzké spolupráci se sociálními partnery, poskytovateli odborné přípravy a dalšími relevantními zúčastněnými stranami. Tyto systémy by měly být každé čtyři roky počínaje prosincem 2024 posuzovány a v případě potřeby aktualizovány, aby byla zajištěna nezbytná úroveň způsobilosti poskytovatelů energetických služeb, energetických auditorů, energetických manažerů a osob zajišťujících instalaci prvků budov.

(129)

Je nezbytné pokračovat v rozvoji trhu energetických služeb, aby byla zajištěna dostupnost jak na straně poptávky, tak na straně nabídky energetických služeb. Transparentnost, například v podobě seznamů certifikovaných poskytovatelů energetických služeb, a poptávku mohou stimulovat také dostupné vzorové smlouvy, výměna osvědčených postupů a pokyny, které mohou významně přispět k využívání energetických služeb a uzavírání smluv o energetických službách a zvýšit důvěru v poskytovatele energetických služeb. Ve smlouvě o energetických službách se příjemce energetické služby vyhne investičním výdajům tím, že využije část finanční hodnoty úspory energie k tomu, aby zcela nebo částečně uhradil investice vynaložené třetí stranou. To může pomoci přilákat soukromý kapitál, který má zásadní význam pro vyšší podíl renovace budov v Unii, uplatnění odborných znalostí na trhu a vytváření inovativních obchodních modelů. U jiných než obytných budov s užitnou podlahovou plochou nad 750 m2 by proto mělo být povinné posoudit proveditelnost uzavírání smluv o energetických službách k renovaci. To je krok správným směrem ke zvýšení důvěry ve společnosti poskytující energetické služby a k vytvoření podmínek pro další rozšiřování těchto projektů v budoucnosti.

(130)

Vzhledem k ambiciózním cílům v oblasti renovace v příštím desetiletí v souvislosti se strategií „Renovační vlna“ je nezbytné posílit úlohu nezávislých tržních zprostředkovatelů, včetně jednotných kontaktních míst nebo podobných podpůrných mechanismů, aby bylo možné stimulovat rozvoj trhu na straně poptávky i nabídky a podpořit uzavírání smluv o energetických službách pro renovace soukromých i veřejných budov. Místní energetické agentury by v tomto ohledu mohly hrát zásadní úlohu a určit a podpořit zřizování potenciálních zprostředkovatelů nebo jednotných kontaktních míst. Tato směrnice by měla pomoci zlepšit dostupnost produktů, služeb a poradenství, mimo jiné i tím, že podpoří potenciál podnikatelů a podnikatelek zaplnit mezery na trhu a zajistit inovativní způsoby zvýšení energetické účinnosti, a to při zajištění dodržování zásady nediskriminace.

(131)

Uzavírání smluv o energetických službách stále čelí významným překážkám v několika členských státech kvůli přetrvávajícím regulačním a neregulačním překážkám. Je proto nezbytné zabývat se nejednoznačností vnitrostátních právních rámců, nedostatkem odborných znalostí, zejména pokud jde o nabídková řízení, a konkurenčními půjčkami a granty.

(132)

Členské státy by měly i nadále podporovat veřejný sektor při využívání smluv o energetických službách tím, že poskytnou vzorové smlouvy, které zohledňují dostupné evropské nebo mezinárodní normy, pokyny pro výběrová řízení a pokyny pro statistické zpracovávání smluv o energetických službách, které v květnu 2018 zveřejnily Eurostat a Evropská investiční banka (EIB) v souvislosti s nakládáním se smlouvami o energetických službách na účtech vládních institucí a které poskytly příležitosti k řešení zbývajících regulačních překážek pro uvedené smlouvy v členských státech.

(133)

Členské státy přijaly opatření k určení a řešení regulačních a neregulačních překážek. Aby však bylo možné odstranit regulační i neregulační překážky bránící využívání smluv o energetických službách a finančních ujednání s třetí stranou, která napomohou tomu, aby bylo dosaženo úspor energie, je třeba zvýšit úsilí. Mezi uvedené překážky patří účetní pravidla a postupy, jež brání tomu, aby se kapitálové investice a roční finanční úspory plynoucí z opatření ke zvýšení energetické účinnosti přiměřeně odrážely v účetnictví po celou dobu trvání investice.

(134)

Členské státy použily vnitrostátní akční plány energetické účinnosti z let 2014 a 2017 k podávání zpráv o pokroku při odstraňování regulačních a neregulačních překážek bránících energetické účinnosti, pokud jde o pobídky rozdělené mezi vlastníky a nájemce nebo mezi vlastníky budovy nebo ucelené části budovy. Členské státy by měly nadále zaměřovat své úsilí tímto směrem a využívat potenciál energetické účinnosti v souvislosti se statistikou Eurostatu z roku 2016, zejména se skutečností, že více než čtyři z deseti Evropanů žijí v bytech a více než tři z deseti Evropanů jsou nájemci.

(135)

Členské státy, včetně regionálních a místních orgánů, by měly být podporovány v tom, aby plně využívaly evropských fondů dostupných v rámci víceletého finančního rámce na období 2021–2027 stanoveného v nařízení Rady (EU, Euratom) 2020/2093 (29), Nástroje pro oživení a odolnost zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/241 (30), jakož i finančních nástrojů a technické pomoci dostupných v rámci Programu InvestEU zavedeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/523 (31) ke stimulaci soukromých a veřejných investic do opatření ke zvyšování energetické účinnosti. Investice do energetické účinnosti mohou přispívat k hospodářskému růstu, zaměstnanosti, inovacím a ke snížení energetické chudoby v domácnostech, a mají proto pozitivní dopad na hospodářskou, sociální a územní soudržnost a zelené oživení. Možnými oblastmi pro financování jsou například opatření v zájmu energetické účinnosti veřejných budov a bydlení a osvojení nových dovedností prostřednictvím odborné přípravy, rekvalifikace a prohloubením dovedností odborníků, zejména na pracovních místech souvisejících s renovací budov, aby se tak podpořila zaměstnanost v odvětví energetické účinnosti. Komise zajistí součinnost mezi různými nástroji financování, zejména fondy v rámci sdíleného řízení a přímého řízení, jako jsou centrálně řízené programy Horizont Evropa nebo LIFE, jakož i mezi granty, půjčkami a technickou pomocí s cílem maximalizovat jejich pákový efekt na soukromé financování a jejich dopad na dosažení cílů politiky v oblasti energetické účinnosti.

(136)

Za účelem prosazování cílů této směrnice by členské státy měly vybízet k využívání finančních mechanismů. Tyto finanční mechanismy mohou zahrnovat finanční příspěvky a pokuty za porušení některých ustanovení této směrnice, zdroje vyčleněné na energetickou účinnost podle čl. 10 odst. 3 směrnice 2003/87/ES a zdroje vyčleněné na energetickou účinnost v evropských fondech a programech a v evropských finančních nástrojích vytvořených pro tyto účely, jako je například Evropský fond pro energetickou účinnost.

(137)

Finanční mechanismy by případně mohly být založeny na zdrojích vyčleněných na energetickou účinnost z projektových dluhopisů Unie, zdrojích vyčleněných na energetickou účinnost z prostředků EIB a dalších evropských finančních institucí, zejména Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) a Rozvojové banky Rady Evropy, zdrojích získaných pákovým efektem ve finančních institucích, vnitrostátních zdrojích získaných též vytvořením regulačních a fiskálních rámců stimulujících provádění iniciativ a programů v oblasti energetické účinnosti a příjmech z ročních emisních přídělů podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES (32).

(138)

Finanční mechanismy zejména mohou využívat příspěvky, zdroje a příjmy z uvedených zdrojů k umožnění a stimulaci soukromých kapitálových investic, zejména k přilákání institucionálních investorů, a při tom využívat kritéria, jež zajistí dosažení environmentálních a sociálních cílů v případě poskytnutých prostředků; využívat inovativních finančních mechanismů, včetně záruk na úvěry pro soukromý kapitál, záruk na úvěry podporující uzavírání smluv o energetických službách, grantů, zvýhodněných půjček a specializovaných úvěrových rámců, systémů financování třetí stranou, které snižují rizika projektů v oblasti energetické účinnosti a umožní nákladově efektivní renovace i v domácnostech s nízkými nebo středními příjmy; být napojené na programy nebo agentury, které budou soustřeďovat projekty zaměřené na úspory energie a posuzovat jejich kvalitu, poskytovat technickou pomoc, podporovat trh s energetickými službami a pomáhat s vytvářením poptávky spotřebitelů po těchto službách.

(139)

Finanční mechanismy také mohou poskytovat náležité zdroje na podporu školících a certifikačních programů, které slouží ke zlepšování a akreditaci dovedností v oblasti energetické účinnosti, poskytovat prostředky na výzkum a demonstrace v oblasti jednotek malého výkonu a mikrogeneračních jednotek při výrobě energie a na urychlení jejich zavádění a optimalizaci připojování těchto jednotek do sítě, být napojené na programy zaměřené na provádění činností na podporu energetické účinnosti ve všech obydlích s cílem předcházet energetické chudobě a povzbuzovat majitele bytového fondu pronajímající obydlí, aby co nejvýše zvýšili energetickou účinnost svého majetku, poskytovat náležité zdroje na podporu sociálního dialogu a tvorbu standardů s cílem zvýšení energetické účinnosti a zajištění dobrých pracovních podmínek a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

(140)

S cílem zajistit praktický účinek cílů snižování energetické náročnosti budov veřejných subjektů by měly být využívány dostupné programy financování, finanční nástroje a inovativní finanční mechanismy Unie. V tomto ohledu mohou členské státy při vytváření těchto mechanismů na nepovinném základě využít příjmy z ročních emisních přídělů podle rozhodnutí č. 406/2009/ES a zohlednit přitom vnitrostátní rozpočtové předpisy. Komise a členské státy by měly regionálním a místním správním orgánům o těchto programech financování, finančních nástrojích a inovativních finančních mechanismech Unie poskytovat dostatečné informace.

(141)

Aby zůstaly zachovány pobídky v systému EU ETS, které odměňují investice do nízkouhlíkových technologií, a s cílem připravit odvětví zapojená do systému EU ETS na inovace potřebné v budoucnu by Komise měla při provádění cíle v oblasti energetické účinnosti sledovat dopad příslušných opatření na směrnici 2003/87/ES. Bude muset sledovat dopad na ta odvětví průmyslu, v nichž hrozí značné riziko úniku uhlíku, uvedená v příloze rozhodnutí Komise 2014/746/EU, (33) aby zajistila, že ustanovení této směrnice podporují rozvoj uvedených odvětví a že mu nebrání.

(142)

Opatření členských států by měla být podpořena vhodně koncipovanými a účinnými finančními nástroji Unie v rámci Programu InvestEU a financování od EIB a EBRD, jež by měly podporovat investice do energetické účinnosti ve všech fázích energetického řetězce a uplatňovat komplexní analýzu nákladů a přínosů s modelem diferencovaných diskontních sazeb. Finanční podpora by se měla zaměřovat na nákladově efektivní metody zvyšování energetické účinnosti, které by vedly ke snížení spotřeby energie. EIB a EBRD by ve spolupráci s vnitrostátními podpůrnými bankami měly navrhnout, vytvořit a financovat programy a projekty specificky přizpůsobené odvětví energetické účinnosti, mimo jiné domácnostem čelícím energetické chudobě.

(143)

Právní předpisy, které se průřezově týkají různých odvětví, poskytují pevný základ pro ochranu spotřebitele u široké škály stávajících energetických služeb, a je pravděpodobné, že se budou v budoucnu rozvíjet. Některá základní smluvní práva zákazníků by nicméně měla být jasně stanovena. Je třeba, aby spotřebitelé měli k dispozici srozumitelné a jednoznačné informace o svých právech týkajících se energetiky.

(144)

Za účelem posouzení účinnosti této směrnice by měl být stanoven požadavek provést obecný přezkum této směrnice a předložit zprávu Evropskému parlamentu a Radě do 28. února 2027. Tento přezkum by měl umožnit nezbytnou harmonizaci při zohlednění vývoje v oblasti hospodářství a inovací.

(145)

Ústřední roli při vytváření, navrhování, provádění a hodnocení opatření stanovených v této směrnici by měly hrát místní a regionální orgány, aby mohly náležitě řešit specifické rysy svého klimatu, kultury a společnosti.

(146)

Standardní koeficient pro úspory udávané v kWh elektřiny by měl být s ohledem na technický pokrok a rostoucí podíl obnovitelných zdrojů energie v odvětví výroby elektřiny přezkoumán tak, aby odrážel změny faktoru primární energie pro elektřinu a jiné nosiče energie. Metodika výpočtu je v souladu s energetickými bilancemi a definicemi Eurostatu, s výjimkou metody přidělování spotřeby paliva pro teplo a elektřinu v zařízeních kombinované výroby tepla a elektřiny, u nichž byla účinnost referenčního systému požadovaná pro přidělování spotřeby paliva sladěna s údaji Eurostatu za roky 2015 a 2020. Výpočty faktoru primární energie pro elektřinu zohledňující skladbu zdrojů energie jsou založeny na ročních průměrných hodnotách. Pro výrobu jaderné elektrické energie a tepla se používá metoda započtení „fyzikálního obsahu energie“ a pro výrobu elektrické energie a tepla z fosilních paliv a biomasy se používá metoda „technické účinnosti přeměny“. V případě energie z obnovitelných zdrojů nezaložených na spalování se používá metoda přímého ekvivalentu založená na přístupu „celkové primární energie“. K výpočtu podílu primární energie pro elektřinu v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny se používá metoda uvedená v této směrnici. Spíše než marginální postavení na trhu se používá průměrné postavení na trhu. Předpokládá se, že účinnost přeměny energie dosahuje 100 % u obnovitelných zdrojů nezaložených na spalování, 10 % u geotermálních elektráren a 33 % u jaderných elektráren. Výpočet celkové účinnosti pro zařízení pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny vychází z nejnovějších údajů Eurostatu. Zohlední se ztráty z přeměny energie a přenosové a distribuční ztráty. Distribuční ztráty u jiných nosičů energie než elektřiny se při výpočtech nezohledňují z důvodu nedostatku spolehlivých údajů a složitosti výpočtu. Pokud jde o hranice systému, faktor primární energie je pro všechny zdroje energie 1. Zvolený koeficient faktoru primární energie pro elektřinu je průměr hodnot za roky 2024 a 2025, neboť faktor primární energie zaměřený na budoucnost bude vhodnějším ukazatelem než faktor historický. Analýza zahrnuje členské státy a Norsko. Soubor údajů pro Norsko vychází z údajů ENTSO-E.

(147)

Úspory energie vyplývající z provádění právních předpisů Unie by měly být započítávány, pouze pokud vyplývají z opatření, jež přesahuje minimální požadavky vyžadované danými právními akty Unie, ať již stanovením ambicióznějších požadavků v oblasti energetické účinnosti na úrovni členského státu, nebo vyšší mírou provádění opatření. Budovy představují značný potenciál pro další zvyšování energetické účinnosti a renovace budov je při zvyšování energetických úspor zásadním a dlouhodobým prvkem, který nabízí úspory z rozsahu. Proto je nezbytné objasnit, že všechny úspory energie pocházející z opatření podporujících renovaci stávajících budov mohou být započteny pouze tehdy, pokud přesahují úspory, ke kterým by došlo za neexistence politického opatření, a pokud členský stát prokáže, že povinná, zúčastněná nebo pověřená strana skutečně přispěla k dosažení započtených úspor energie.

(148)

V souladu se sdělením Komise ze dne 25. února 2015 s názvem „Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu“ a zásadami zlepšování právní úpravy by se měl klást větší důraz na pravidla dohledu a kontroly pro provádění systémů povinného zvyšování energetické účinnosti a alternativních politických opatření, včetně požadavku na ověření statisticky reprezentativního vzorku opatření.

(149)

Energie vyrobená technologiemi pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů v budovách nebo na nich snižuje objem energie pocházející z fosilních paliv. Snížení spotřeby energie a využívání energie z obnovitelných zdrojů v odvětví stavebnictví jsou významnými opatřeními ke snížení energetické závislosti Unie a emisí skleníkových plynů, a to zejména s ohledem na ambiciózní cíle v oblasti klimatu a energetiky stanovené pro rok 2030, jakož i na globální závazek přijatý v souvislosti s Pařížskou dohodou. Pro účely svých kumulativních povinných úspor energie mohou členské státy ke splnění svých požadavků v oblasti energetické účinnosti zohlednit úspory energie z politických opatření na podporu technologií v oblasti obnovitelných zdrojů v souladu s metodikou výpočtu uvedenou v této směrnici. Úspory energie z politických opatření týkajících se využívání přímého spalování fosilních paliv by se neměly započítávat.

(150)

Některé změny zavedené touto směrnicí mohou vyžadovat následnou změnu nařízení (EU) 2018/1999, aby se zajistila soudržnost mezi těmito dvěma právními akty. Nová ustanovení týkající se zejména stanovení vnitrostátních příspěvků, mechanismů odstraňování nedostatků a oznamovacích povinností by měla být zefektivněna a převedena do uvedeného nařízení, jakmile bude změněno. S ohledem na změny navržené v této směrnici může být rovněž nutné přehodnotit některá ustanovení nařízení (EU) 2018/1999. Dodatečné požadavky na podávání zpráv a monitorování by neměly vést k vzniku žádných nových paralelních systémů podávání zpráv, ale budou podléhat stávajícímu rámci pro monitorování a podávání zpráv podle nařízení (EU) 2018/1999.

(151)

V zájmu podpory praktického provádění této směrnice na celostátní, regionální a místní úrovni by Komise měla i nadále podporovat výměnu zkušeností s postupy, srovnáváním, vytvářením sítí, jakož i inovativními postupy prostřednictvím online platformy.

(152)

Jelikož cílů této směrnice, totiž dosažení cíle Unie v oblasti energetické účinnosti a vytvoření podmínek pro další zvyšování energetické účinnosti v a pro klimatickou neutralitu, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků opatření, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(153)

S cílem umožnit přizpůsobení technickému pokroku a změnám v distribuci energetických zdrojů by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o přezkum harmonizovaných referenčních hodnot účinnosti stanovených na základě této směrnice, o hodnoty, metody výpočtu, standardní koeficient primární energie a požadavky uvedené v přílohách této směrnice a o doplnění této směrnice stanovením společného systému Unie pro hodnocení udržitelnosti datových center umístěných na jejím území. Je obzvláště důležité, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (34). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(154)

Nařízení (EU) 2023/955 by mělo být změněno tak, aby zohledňovalo definici energetické chudoby stanovenou v této směrnici. Tak by byla zajištěna jednotnost, soudržnost, komplementarita a součinnost mezi různými nástroji a financováním, zejména pokud jde o řešení problémů domácností postižených energetickou chudobou.

(155)

Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezovat na ustanovení, která v porovnání s předchozí směrnicí představují podstatnou změnu. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení vyplývá z předchozí směrnice.

(156)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v části B přílohy XVI ve vnitrostátním právu,