(EU) 2022/996Prováděcí nařízení Komise (EU) 2022/996 ze dne 14. června 2022 o pravidlech pro ověřování kritérií udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů a kritérií nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy (Text s významem pro EHP)

Publikováno:	Úř. věst. L 168, 27.6.2022, s. 1-62	Druh předpisu:	Prováděcí nařízení
Přijato:	14. června 2022	Autor předpisu:	Evropská komise
Platnost od:	30. června 2022	Nabývá účinnosti:	30. ledna 2024
Platnost předpisu:	Ano	Pozbývá platnosti:

Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.

27.6.2022

Úřední věstník Evropské unie

L 168/1

PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2022/996

ze dne 14. června 2022

o pravidlech pro ověřování kritérií udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů a kritérií nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (1), a zejména na čl. 30 odst. 8 uvedené směrnice,

Vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Směrnice (EU) 2018/2001 rozšiřuje úlohu nepovinných režimů o certifikaci souladu paliv z biomasy s kritérii udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů a souladu obnovitelných kapalných a plynných paliv nebiologického původu používaných v odvětví dopravy a recyklovaných paliv s obsahem uhlíku s příslušnými kritérii úspor emisí skleníkových plynů. Kromě toho lze nepovinné režimy využít k certifikaci biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy.

(2)

Aby bylo možné stanovit, zda biopaliva, biokapaliny, paliva z biomasy, obnovitelná plynná a kapalná paliva nebiologického původu používaná v odvětví dopravy a recyklovaná paliva s obsahem uhlíku splňují požadavky směrnice (EU) 2018/2001, je nezbytné správné a harmonizované fungování nepovinných režimů. Proto by měla být zavedena harmonizovaná pravidla, která by platila v celém systému certifikace a která by zajistila nezbytnou právní jistotu, pokud jde o pravidla platná pro hospodářské subjekty a nepovinné režimy.

(3)

S cílem minimalizovat administrativní zátěž by prováděcí pravidla měla být přiměřená a omezená na to, co je nezbytné k zajištění toho, aby se soulad s kritérii udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů a dalšími požadavky ověřoval přiměřeným a harmonizovaným způsobem, který v co největší míře minimalizuje riziko podvodu. Prováděcí pravidla by tudíž neměla být považována za komplexní normu, ale spíše za minimální požadavky. Nepovinné režimy tak mohou tato pravidla vhodně doplňovat.

(4)

Hospodářské subjekty se mohou kdykoli rozhodnout pro účast v jiném nepovinném režimu. Aby se však zabránilo tomu, že hospodářský subjekt, který neuspěl při auditu v rámci jednoho režimu, okamžitě požádá o certifikaci v rámci jiného režimu, měly by všechny režimy, které obdrží jeho žádost, požadovat, aby poskytl informace o tom, zda v předchozích pěti letech neuspěl při auditu. To by se mělo vztahovat i na situace, kdy má hospodářský subjekt novou právní subjektivitu, ale jeho podstata zůstává stejná, takže drobné nebo čistě formální změny, například ve struktuře řízení nebo v rozsahu činností, nový hospodářský subjekt z tohoto pravidla nevylučují.

(5)

Cílem systému hmotnostní bilance je snížit administrativní zátěž při prokazování souladu s kritérii udržitelnosti a úspory skleníkových plynů tím, že umožňuje mísení surovin a paliv s rozdílnými parametry udržitelnosti a pružné opětovné přiřazování parametrů udržitelnosti dodávkám odebraným z takové směsi. Aby byla zajištěna transparentnost, je mísení v rámci systému hmotnostní bilance možné za předpokladu, že např. surovina patří do stejné skupiny produktů. Skupina produktů může zahrnovat například různé druhy nepotravinářských celulózových vláknovin s podobnými fyzikálními a chemickými vlastnostmi, výhřevností a/nebo konverzním faktorem nebo druhy lignocelulózových vláknovin, na které se vztahuje písmeno q) části A přílohy IX směrnice (EU) 2018/2001. Do stejné skupiny produktů mohou patřit i panenské rostlinné oleje používané k výrobě biopaliv a biokapalin. Suroviny, které lze použít k výrobě biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy, podléhající různým pravidlům týkajícím se jejich přínosu k cílům v oblasti energie z obnovitelných zdrojů by však obecně neměly být považovány za součást stejné skupiny produktů, neboť by to mohlo ohrozit cíle směrnice (EU) 2018/2001, která uplatňuje diferencované zacházení s biopalivy, biokapalinami a palivy z biomasy na základě surovin, z nichž jsou vyráběny. V případě plynných paliv se propojená soustava EU považuje za jeden systém hmotnostní bilance. Plynná paliva vyráběná a spotřebovávaná mimo rozvodnou síť nebo prostřednictvím izolovaných místních distribučních sítí je třeba považovat za samostatné systémy hmotnostní bilance. Dále je třeba přijmout preventivní opatření k zajištění konzistentnosti nároků na udržitelnost při vývozu paliv do třetích zemí, které nepoužívají systém hmotnostní bilance. Za tímto účelem by měl systém hmotnostní bilance zahrnovat také informace o množstvích paliv, pro něž nebyly určeny žádné parametry udržitelnosti, a dodávky paliv necertifikovaným provozovatelům by měly být v systému hmotnostní bilance zohledněny na základě fyzikální povahy dodávaných paliv.

(6)

Při přípravě počátečního auditu na místě i při následných dozorových auditech nebo recertifikačních auditech by měl auditor provést odpovídající analýzu celkového rizikového profilu hospodářských subjektů. Na základě odborných znalostí auditora a informací předložených hospodářským subjektem by tato analýza měla zohlednit nejen úroveň rizika konkrétního hospodářského subjektu, ale také úroveň rizika dodavatelského řetězce (např. u hospodářských subjektů, které nakládají s materiály uvedenými v příloze IX směrnice (EU) 2018/2001). Intenzita auditu, jeho rozsah nebo obojí by měly být přizpůsobeny úrovni zjištěného celkového rizika, aby byla zajištěna přiměřená úroveň důvěry v pravdivost informací poskytovaných hospodářskými subjekty, která by snížila rizika zásadních nepřesností.

(7)

Při skupinových auditech, kdy jsou audity na místě nahrazeny kontrolou podkladů, by nepovinné režimy a certifikační orgány měly zajistit, aby tyto audity byly schopny poskytnout stejnou úroveň jistoty, jakou poskytuje audit na místě (např. dostupnost vysoce kvalitních satelitních snímků, údajů o chráněných oblastech a rašeliništích, které poskytují informace o příslušném časovém horizontu).

(8)

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/807 (2) uznává, že za určitých okolností lze dopadu biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy považovaných za paliva s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy na tuto změnu zabránit. Aby byly zajištěny rovné podmínky při provádění procesu certifikace nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy v rámci nepovinných režimů, je nutné stanovit konkrétní požadavky, které umožní certifikaci biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy. Na certifikovaná biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy by se neměly vztahovat limity a postupné snižování stanovené pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, a to za předpokladu, že splňují příslušná kritéria udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů stanovená v článku 29 směrnice (EU) 2018/2001.

(9)

Hospodářské subjekty, které žádají o certifikaci nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy, možná již získaly certifikaci pro jiné aspekty v rámci nepovinného režimu nebo mohou požádat o certifikaci nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy současně s žádostí o certifikaci pro jiné aspekty, které lze zahrnout do nepovinného režimu. Žadatelem může být zemědělský podnik, skupina zemědělců nebo první sběrné místo nebo správce skupiny jednající jménem skupiny zemědělců. V případě opatření uplatňovaných na trvalé kultury může být začátek desetiletého období platnosti certifikace nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy odložen z důvodu prodlevy mezi zavedením opatření a pozorovaným růstem výnosů.

(10)	Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro udržitelnost biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy zřízeného podle čl. 34 odst. 2 směrnice (EU) 2018/2001,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

ÚVOD

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví prováděcí pravidla, která mají zajistit, aby bylo účinným a harmonizovaným způsobem ověřeno, že hospodářské subjekty:

a)	splňují kritéria udržitelnosti stanovená v čl. 29 odst. 2 až 7 směrnice (EU) 2018/2001;

b)	poskytují přesné údaje o úsporách emisí skleníkových plynů pro účely čl. 25 odst. 2 a čl. 29 odst. 10 směrnice (EU) 2018/2001;

c)	splňují kritéria pro certifikaci biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy stanovená nařízením v přenesené pravomoci (EU) 2019/807.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1)	„nepovinným režimem“ organizace, která osvědčuje soulad hospodářských subjektů s kritérii a pravidly, mimo jiné s kritérii udržitelnosti a úspory skleníkových plynů stanovenými ve směrnici (EU) 2018/2001 a v nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/807;

2)	„uznaným nepovinným režimem“ nepovinný režim uznaný podle čl. 30 odst. 4 směrnice (EU) 2018/2001;

3)	„uznaným vnitrostátním režimem“ vnitrostátní systém uznaný podle čl. 30 odst. 6 směrnice (EU) 2018/2001;

4)	„certifikátem“ prohlášení o shodě vydané certifikačním orgánem v rámci nepovinného režimu, které osvědčuje, že hospodářský subjekt splňuje požadavky směrnice (EU) 2018/2001;

5)	„pozastaveným certifikátem“ certifikát dočasně zneplatněný z důvodu případů nesouladu zjištěných certifikačním orgánem nebo na dobrovolnou žádost hospodářského subjektu;

6)	„odňatým certifikátem“ certifikát, který certifikační orgán nebo nepovinný režim trvale zrušil;

7)	„ukončeným certifikátem“ certifikát, který byl v době své platnosti dobrovolně zrušen;

8)	„neplatným certifikátem“ certifikát, který již není platný;

„parametry udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů“ soubor informací popisujících dodávku suroviny nebo paliva, které jsou nezbytné k prokázání souladu této dodávky s kritérii udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy nebo s požadavky na úspory emisí skleníkových plynů platnými pro obnovitelná kapalná a plynná paliva nebiologického původu používaná v odvětví dopravy a recyklovaná paliva s obsahem uhlíku;

10)	„směsí surovin za účelem dalšího zpracování“ fyzické mísení surovin výhradně za účelem výroby biopaliv, biokapalin nebo paliv z biomasy;

11)

„hospodářským subjektem“ výrobce surovin, subjekt svážející odpad a zbytky, provozovatel zařízení zpracovávajících suroviny na konečná paliva nebo meziprodukty, provozovatel zařízení vyrábějících energii (elektřinu, teplo nebo chlad) nebo jakýkoli jiný provozovatel (i skladovacích zařízení) nebo obchodníci, kteří mají suroviny nebo paliva fyzicky v držení, pokud zpracovávají informace o parametrech těchto surovin nebo paliv z hlediska udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů;

12)

„prvním sběrným místem“ skladovací nebo zpracovatelské zařízení spravované přímo hospodářským subjektem nebo jinou protistranou na základě smluvní dohody, které odebírá suroviny přímo od producentů zemědělské biomasy, lesní biomasy, odpadů a zbytků nebo v případě obnovitelných paliv nebiologického původu od závodu vyrábějícího tato paliva;

13)	„certifikačním auditem“ počáteční audit před účastí v režimu za účelem vydání certifikátu v rámci nepovinného režimu;

14)

„certifikačním orgánem“ nezávislý akreditovaný nebo uznaný subjekt posuzování shody, který uzavře dohodu s nepovinným režimem o poskytování certifikačních služeb pro suroviny nebo paliva tím, že provádí audity hospodářských subjektů a vydává certifikáty jménem nepovinných režimů s využitím certifikačního systému nepovinného režimu;

15)	„nesouladem“ neplnění pravidel a postupů ze strany hospodářského subjektu nebo certifikačního orgánu, přičemž tato pravidla a postupy stanovil nepovinný režim, jehož jsou tento hospodářský subjekt nebo certifikační orgán členy nebo v jehož rámci působí;

16)	„dozorovým auditem“ jakýkoli následný audit certifikátů vydaných certifikačním orgánem v rámci nepovinného režimu po certifikaci a před recertifikačním auditem, přičemž tento audit může být prováděn jednou za čtvrtletí, pololetí nebo rok;

17)	„recertifikačním auditem“ audit za účelem obnovení certifikátu vydaného certifikačním orgánem v rámci nepovinného režimu;

18)

„propojenou infrastrukturou“ systém infrastruktur, včetně potrubí, terminálů LNG a zásobníků, který přepravuje plyny, jež tvoří především metan a zahrnují bioplyn a plyn z biomasy, zejména biometan, nebo jiné druhy plynu, jež lze technicky a bezpečně vtláčet do plynárenské soustavy, vodíkových soustav, jakož i potrubních sítí a přepravních nebo distribučních infrastruktur pro kapalná paliva a prostřednictvím těchto soustav, sítí a infrastruktur je přepravovat;

19)	„vodíkovou soustavou“ systém infrastruktury, včetně vodíkových sítí, vodíkových zásobníků a terminálů, který obsahuje vodík vysoké čistoty;

20)	„právním předchůdcem“ hospodářský subjekt, který byl právně nahrazen novým, ale v němž nedošlo k žádným podstatným změnám nebo v něm došlo pouze k povrchním změnám týkajícím se jeho vlastnictví, složení vedení, pracovních metod nebo rozsahu činnosti;

21)

„skupinou produktů“ suroviny, biopaliva, biokapaliny, neplynná paliva z biomasy s podobnými fyzikálními a chemickými vlastnostmi a podobnou výhřevností nebo plynná paliva z biomasy a LNG s podobnými chemickými vlastnostmi, které všechny podléhají stejným pravidlům stanoveným v článcích 7, 26 a 27 směrnice (EU) 2018/2001 pro určení přínosu biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy k dosažení cílů pro energii z obnovitelných zdrojů;

22)	„místem“ zeměpisná lokalita, logistická zařízení, přepravní nebo distribuční infrastruktura s přesně vymezenými hranicemi, v nichž lze produkty mísit;

23)

„dokladem o udržitelnosti“ prohlášení hospodářského subjektu učiněné na základě certifikátu vydaného certifikačním orgánem v rámci nepovinného režimu osvědčujícího soulad konkrétního množství surovin nebo paliv s kritérii udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů stanovenými v čl. 25 odst. 2 a článku 29 směrnice (EU) 2018/2001;

24)	„surovinami“ látky, které ještě nebyly zpracovány na paliva, včetně meziproduktů;

25)	„palivy“ paliva, která jsou připravena k dodání pro účely spotřeby, včetně biopaliv, biokapalin, paliv z biomasy, obnovitelných kapalných a plynných paliv nebiologického původu používaných v odvětví dopravy a recyklovaných paliv s obsahem uhlíku;

26)	„testem finanční atraktivity“ výpočet čisté současné hodnoty investice na základě opatření týkajících se adicionality v kontextu certifikace biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy;

27)	„testem nefinančních překážek“ posouzení potenciálních dalších překážek, které by podle očekávání bránily hospodářskému subjektu v provádění opatření týkajících se adicionality v souvislosti s certifikací biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy;

28)	„databází Unie“ databáze stanovená v čl. 28 odst. 2 směrnice (EU) 2018/2001;

29)	„travním porostem“ travní porost ve smyslu čl. 1 bodu 1 nařízení Komise (EU) č. 1307/2014 (3).

KAPITOLA II.

OBECNÁ PRAVIDLA PRO STRUKTURU ŘÍZENÍ, INTERNÍ SLEDOVÁNÍ, POSTUPY PRO PODÁVÁNÍ STÍŽNOSTÍ A TRANSPARENTNOST NEPOVINNÝCH REŽIMŮ

Článek 3

Struktura řízení nepovinného režimu

1. Nepovinné režimy vytvoří strukturu řízení, která zajistí, aby režim měl potřebnou právní a technickou kapacitu, nestrannost a nezávislost pro plnění svých povinností. V závislosti na rozsahu nepovinného režimu zřídí technický výbor nebo rovnocenný systém technické odborné podpory, který v konkrétních případech umožní také zapojení nezávislých externích odborníků, kteří budou poskytovat poradenství v technických otázkách.

2. Nepovinné režimy zahrnují do struktury řízení a rozhodování pokud možno širokou škálu zástupců různých příslušných skupin zúčastněných stran, jako jsou sdružení zemědělců nebo lesníků, nevládní organizace zabývající se ochranou životního prostředí, domorodá a místní společenství, která mohou být režimem ovlivněna, akademická obec a výrobci paliv. Žádná jednotlivá zúčastněná strana nebo skupina zúčastněných stran nemá v rozhodovacím procesu dominantní postavení. Rozhodnutí se přijímají pouze tehdy, je-li dosaženo usnášeníschopnosti zúčastněných stran.

3. Nepovinné režimy stanoví pravidla a postupy, aby se zamezilo střetu zájmů při rozhodování. Jako minimální standard prosadí systém brzd a protivah, aby zajistily, že žádná jednotlivá zúčastněná strana, která má na výsledku rozhodnutí osobní zájem, nebude mít na dané rozhodnutí rozhodující vliv.

4. Certifikační orgány stanoví pravidla a postupy pro integritu, aby byla zajištěna jejich plná nezávislost na hospodářských subjektech, které se režimu účastní. Nepovinné režimy vyžadují, aby certifikační orgány, které pracují jejich jménem, byly akreditovány podle normy 17065 Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO).

5. Cílem systému řízení certifikačního orgánu je zajistit co nejvyšší míru nezávislosti úsudku auditorů uplatněním zásad rotace auditorů nebo jiných existujících osvědčených postupů v této oblasti.

6. Osoby, u nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů, jsou z rozhodování vyloučeny jak v nepovinném režimu, tak v certifikačním orgánu. Nepovinné režimy zavedou vhodné postupy a auditní stopu pro identifikaci a dokumentaci takových případů a pravidelně je přezkoumává v rámci svých systémů interního sledování.

Článek 4

Případy nesouladu hospodářských subjektů v rámci režimu

1. Nepovinné režimy zavedou komplexní systém pro řešení případů nesouladu ze strany hospodářských subjektů. Tento systém zahrnuje alespoň jasnou klasifikaci případů nesouladu na základě míry jejich závažnosti podle požadavků článku 10. Pro každý typ nesouladu existuje transparentní soubor pravidel a postupů, které zajistí včasné vymáhání nápravných opatření a sankcí, včetně případného pozastavení. Tyto postupy vymáhání předpisů jsou zahájeny neprodleně v závislosti na závažnosti nesouladu a naléhavosti nápravných opatření.

2. Hospodářské subjekty, jejichž certifikáty jsou pozastaveny, nemohou vznášet nároky na udržitelnost, dokud není pozastavení zrušeno. Pozastavené hospodářské subjekty nemohou během tohoto období vstoupit do jiného nepovinného režimu. Pokud je účast hospodářského subjektu nebo jeho právního předchůdce v nepovinném režimu pozastavena nebo ukončena odnětím certifikátu v důsledku auditu, který potvrdil kritický nesoulad, mohou ostatní nepovinné režimy odmítnout účast tohoto hospodářského subjektu po dobu nejméně dvou let od pozastavení nebo ukončení účasti.

3. Pokud hospodářský subjekt, u něhož byl v minulosti zjištěn kritický nebo závažný nesoulad, žádá o recertifikaci, upozorní auditor na tuto skutečnost všechny nepovinné režimy, kterých se hospodářský subjekt v současné době účastní nebo u kterých podal žádost o opětovnou certifikaci.

Článek 5

Interní sledování, řízení o stížnostech a systém správy dokumentace

1. Nepovinné režimy zavedou systém interního sledování, aby mohly ověřovat, zda hospodářské subjekty dodržují pravidla a postupy uplatňované režimem, a aby zajistily kvalitu práce auditorů certifikačních orgánů. Interní sledování se provádí nejméně jednou ročně a odráží zeměpisné a surovinové pokrytí nepovinného režimu, jakož i úroveň rizika činností prováděných hospodářskými subjekty. V rámci procesu sledování nepovinné režimy vyžadují, aby certifikační orgány předkládaly všechny zprávy o auditu a případně výpočty skutečných hodnot emisí skleníkových plynů. Sledovací činnosti zahrnují náhodný vzorek zpráv o auditu každého certifikačního orgánu založený na hodnocení rizik.

2. Nepovinné režimy stanoví pravidla a postupy pro zajištění účinného postupu v návaznosti na výsledky interního sledování a v případě potřeby pro uplatnění sankcí. Na základě výsledků interního sledování se přijmou nápravná opatření na úrovni struktury řízení nebo procesu interního sledování nepovinného režimu s cílem zlepšit jeho fungování v budoucnosti. Výsledky každoročních sledovacích činností nepovinného režimu se shrnou ve výroční zprávě o činnosti předložené Komisi.

3. Nepovinné režimy stanoví postupy pro podávání stížností na hospodářské subjekty nebo certifikační orgány. Řízení o stížnostech je přístupné na internetových stránkách nepovinného režimu a umožňuje zasílání stížností elektronicky nebo poštou. Řízení o stížnostech rovněž zajišťuje ochranu osob, které v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 (4) v dobré víře oznamují protiprávní jednání nebo zaznamenávají stěžovatele. Na internetových stránkách jsou uváděny přinejmenším všechny tyto informace:

a)	informace a důkazy, které je třeba předložit k podání stížnosti, jakož i poštovní nebo e-mailová adresa, na kterou má být stížnost zaslána;

b)	pokyny o tom, které stížnosti spadají do oblasti působnosti řízení;

c)	postupný přehled způsobu vyřizování stížností od přijetí první stížnosti až po její vyřešení a související časový rámec pro každý krok;

d)	proces rozhodování o stížnostech a proces pro odvolání se proti rozhodnutí;

e)	důsledky zjištění nesouladu v nepovinném režimu na základě stížnosti.

4. Nepovinné režimy vedou evidenci všech stížností a ve výroční zprávě o činnosti předkládají Komisi souhrn těchto stížností. Na žádost Komise nebo členského státu poskytnou veškeré dokumenty týkající se stížnosti a jejího vyřizování.

5. Nepovinné režimy a certifikační orgány zavedou systém správy dokumentace, který se zabývá všemi těmito prvky:

a)	obecná dokumentace systému hospodaření (např. příručky, zásady, definice povinností);

b)	kontrola dokumentů a záznamů;

c)	přezkoumání systému hospodaření ze strany vedení;

d)	interní audit/interní sledování;

e)	postupy pro identifikaci a řízení případů nesouladu a

f)	postupy pro přijímání preventivních opatření k odstranění příčin případného nesouladu.

Dokumentace se uchovává po dobu nejméně pěti let nebo déle, pokud to vyžaduje příslušný vnitrostátní orgán.

Článek 6

Zveřejňování informací nepovinnými režimy

Nepovinné režimy zpřístupňují volně na internetových stránkách tyto informace:

a)	svou strukturu řízení, popisující úlohy všech příslušných orgánů, podrobnosti o vlastnické struktuře, složení a praxi správní rady, sekretariátu a technického výboru nebo rovnocenného orgánu, případně seznam členů s hlasovacím právem nebo účastníků režimu;

seznam hospodářských subjektů, které se účastní režimu, jejich stav certifikace s příslušným datem vydání, pozastavení, odnětí, ukončení nebo uplynutí platnosti certifikátu, jakož i certifikáty nebo souhrnné zprávy o auditu vypracované v souladu s přílohou II. Pokud audity zjistí kritické nebo závažné případy nesouladu, nepovinné režimy zveřejní souhrnný seznam těchto případů nesouladu spolu s příslušným akčním plánem a časovým rozvrhem jejich nápravy, jak bylo dohodnuto s dotčenými hospodářskými subjekty. Konkrétní informace na certifikátech nebo v souhrnných zprávách o auditu lze v souladu s právními předpisy o ochraně osobních údajů upravit. Hospodářské subjekty, jejichž certifikáty byly odňaty, ukončeny nebo pozbyly platnosti, jsou na internetových stránkách uvedeny nejméně 24 měsíců po datu odnětí, ukončení nebo skončení platnosti. Změny stavu certifikace hospodářských subjektů se neprodleně zveřejňují;

c)	nejnovější verze jejich dokumentace režimu a pokyny pro audity. Dokumenty obsahují datum a číslo verze a případně shrnutí všech změn oproti předchozí verzi dokumentu;

d)	kontaktní údaje režimu, včetně telefonního čísla, e-mailové adresy a korespondenční adresy;

seznam certifikačních orgánů provádějících nezávislý audit v rámci režimu, přičemž u každého certifikačního orgánu uvede, který vnitrostátní orgán veřejné moci nebo subjekt jej akreditoval nebo uznal a který subjekt nebo vnitrostátní orgán veřejné moci členského státu nad ním vykonává dohled v souladu s čl. 30 odst. 9 druhým pododstavcem směrnice (EU) 2018/2001. Certifikační orgány, které již nejsou oprávněny provádět nezávislé audity v rámci režimu, jsou vedeny na seznamu nejméně dvanáct měsíců po posledním auditu s příslušným údajem;

f)	výsledky každoročních sledovacích činností nepovinného režimu shrnuté ve výroční zprávě o činnosti.

Článek 7

Změna režimu ze strany hospodářských subjektů

1. Nepovinné režimy vyžadují, aby hospodářské subjekty ve svých žádostech o certifikaci uváděly tyto informace:

a)	zda se žádající hospodářský subjekt, nebo jeho právní předchůdce v současné době účastní jiného nepovinného režimu nebo zda se jiného nepovinného režimu účastnili v posledních pěti letech;

b)	všechny relevantní informace, včetně údajů o hmotnostní bilanci a zpráv o auditu a případně všech rozhodnutí o pozastavení nebo odnětí certifikátů v posledních pěti letech;

c)	zda z režimu vystoupily před prvním dozorovým auditem.

2. Nepovinné režimy vyloučí hospodářské subjekty z režimu v těchto případech:

a)	nezveřejňují informace uvedené v odst. 1 písm. a) a b);

hospodářské subjekty nebo jejich právní předchůdci neuspěli při počátečním auditu v rámci jiného režimu, pokud tento počáteční audit neproběhl více než tři roky před podáním žádosti nebo pokud tento jiný režim mezitím ukončil své certifikační činnosti, což hospodářskému subjektu znemožnilo podat novou žádost. Pokud nepovinný režim přijme odůvodnění hospodářských subjektů a rozhodne se posoudit jejich žádost, upraví se rozsah počátečního auditu tak, aby zahrnoval všechny relevantní otázky a zaměřil se konkrétně na nedostatky zjištěné při počátečním auditu, které se jim v jiném režimu nepodařilo odstranit;

hospodářské subjekty nebo jejich právní předchůdci odstoupili z jiného režimu před provedením prvního dozorového auditu, pokud hospodářský subjekt nemůže prokázat, že k tomu měl závažný důvod. Pokud nepovinný režim přijme odůvodnění poskytnuté hospodářským subjektem, rozsah počátečního auditu se upraví tak, aby zahrnoval všechny relevantní otázky dozorového auditu.

Článek 8

Uznávání jiných nepovinných režimů

Pokud se část dodavatelského řetězce spoléhá na jiné nepovinné režimy, přijme doklady o nepovinných režimech uznaných v souladu s čl. 30 odst. 4 směrnice (EU) 2018/2001 pouze v rozsahu jejich uznání.

Článek 9

Uznávání vnitrostátních režimů

Nepovinné režimy nesmí odmítnout uznání uznaných vnitrostátních režimů, pokud jde o ověření souladu s kritérii udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů stanovenými v čl. 29 odst. 2 až 7 a 10 směrnice (EU) 2018/2001, s minimálními hodnotami úspor emisí skleníkových plynů stanovenými v čl. 25 odst. 2 uvedené směrnice a s kritérii pro certifikaci biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy stanovenými v nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/807.

KAPITOLA III.

PROCES AUDITU, ROZSAH AUDITU, KVALIFIKACE AUDITORŮ A DOHLED NAD AUDITEM

Článek 10

Proces auditu a úrovně jistoty

1. Nepovinné režimy vyžadují, aby hospodářské subjekty úspěšně prošly počátečním auditem, než jim bude umožněna účast v režimu. Počáteční audit nového účastníka režimu nebo recertifikace stávajícího účastníka režimu podle revidovaného regulačního rámce se vždy provádějí na místě a poskytují přinejmenším přiměřenou jistotu o účinnosti jeho vnitřních procesů. V závislosti na rizikovém profilu hospodářského subjektu lze na věrohodnost jeho výkazů uplatnit omezenou úroveň jistoty. Na základě výsledků počátečního auditu mohou být hospodářské subjekty, které jsou považovány za nízkorizikové, podrobeny následným auditům omezené jistoty.

2. Nepovinné režimy mohou pověřit certifikační orgán, aby v průběhu procesu auditu provedl ověření souladu s různými certifikačními rámci, pokud certifikační orgán osvědčí, že hospodářské subjekty splňují požadavky v souladu s článkem 1. Nepovinné režimy, které umožňují platnost certifikátu delší než jeden rok, zajistí provedení každoročního dozorového auditu všech hospodářských subjektů, které se režimu účastní. V případě skupinových auditů však může roční audit zahrnovat vzorek členů skupiny v souladu s článkem 12. Četnost dozorových auditů se zvyšuje na základě úrovně celkového rizika souvisejícího s profilem hospodářského subjektu, dodavatelského řetězce a výsledků předchozích auditů. Za ověřování výsledků dozorových auditů odpovídá technický kontrolor.

Nepovinné režimy zavedou podrobné postupy, které stanoví, jak se audity plánují a provádějí a jak se vypracovávají zprávy o auditu. Nepovinné režimy zajistí, aby certifikační orgány vykonávaly audity v souladu s normou ISO 19011 nebo její obdobou. Rovněž zajistí účinnou a včasnou výměnu informací o auditu mezi sebou, aby podpořily účinnou přípravu a provádění auditu. Audit obsahuje alespoň tyto prvky:

a)	určení činností prováděných hospodářským subjektem, které jsou relevantní pro kritéria režimu;

b)	určení příslušných systémů hospodářského subjektu a jeho celkové organizace s ohledem na kritéria režimu a kontroly účinného provádění příslušných kontrolních systémů;

analýzu rizik, která by mohla vést k zásadní nesprávnosti a která se opírá o odborné znalosti auditora a informace předložené hospodářským subjektem. Tato analýza zohlední celkový rizikový profil činností v závislosti na úrovni rizika hospodářského subjektu a dodavatelského řetězce, především v bezprostředně předcházejících a navazujících fázích, například u hospodářských subjektů, které nakládají s materiálem uvedeným v příloze IX. Intenzita nebo rozsah auditu, případně obojí, se přizpůsobí zjištěné úrovni celkového rizika, a to i na základě kontrol věrohodnosti výrobní kapacity zařízení a uváděného množství vyrobených paliv;

d)	plán ověřování, který odpovídá analýze rizik a rozsahu a složitosti činností hospodářského subjektu a který definuje metody odběru vzorků, jež mají být použity s ohledem na činnosti tohoto subjektu;

e)	provádění plánu ověřování shromažďováním důkazů v souladu s definovanými metodami odběru vzorků a všech relevantních dalších důkazů, na nichž bude založen závěr ověřovatele;

f)	žádost, aby hospodářský subjekt poskytl jakékoli chybějící prvky auditních stop, vysvětlení odchylek nebo revizi nároků či výpočtů předtím, než se dospěje ke konečnému závěru o ověření;

g)	ověření správnosti údajů zaznamenaných hospodářskými subjekty nebo jejich zástupci v databázi Unie.

3. Případy nesouladu zjištěné během auditu se podle druhého, třetího a čtvrtého pododstavce klasifikují jako kritické, závažné a méně závažné.

Úmyslné porušení standardů nepovinného režimu, jako je podvod, nevratný nesoulad nebo porušení, které ohrožuje integritu nepovinného režimu, se považuje za kritický nesoulad. Mezi případy kritického nesouladu patří mimo jiné:

a)	nedodržení závazného požadavku směrnice (EU) 2018/2001, například přeměna půdy, která je v rozporu s čl. 29 odst. 3, 4 a 5 uvedené směrnice;

b)	podvodné vystavení dokladu o udržitelnosti nebo vlastního prohlášení, například úmyslné duplikování dokladu o udržitelnosti za účelem získání finančního prospěchu;

c)	úmyslné zkreslení popisu surovin, falšování hodnot skleníkových plynů nebo vstupních údajů, jakož i úmyslná výroba odpadů nebo zbytků, například úmyslná úprava výrobního procesu za účelem výroby dalších zbytkových materiálů nebo úmyslné znečištění materiálu se záměrem klasifikovat jej jako odpad.

Nesplnění povinného požadavku směrnice (EU) 2018/2001, pokud je nesoulad potenciálně vratný, opakuje se a odhaluje systematické problémy nebo aspekty, které samy o sobě nebo v kombinaci s dalšími případy nesouladu mohou vést k zásadnímu selhání systému, se považuje za závažný nesoulad. Mezi případy závažného nesouladu patří mimo jiné:

a)	systematické problémy s vykázanými údaji o hmotnostní bilanci nebo skleníkových plynech, například nesprávná dokumentace byla zjištěna u více než 10 % nároků zahrnutých do reprezentativního vzorku;

b)	opomenutí hospodářského subjektu oznámit během procesu certifikace svou účast v jiných nepovinných režimech;

c)	neposkytnutí relevantních informací auditorům, například údajů o hmotnostní bilanci a zpráv o auditu.

Nesoulad, který má omezený dopad, představuje ojedinělé nebo přechodné pochybení, není systematický a nemá za následek zásadní selhání, není-li napraven, se považuje za méně závažný nesoulad.

4. Nesoulad má pro hospodářské subjekty tyto důsledky:

v případě případů kritického nesouladu se hospodářským subjektům žádajícím o certifikaci certifikát nevydá. Hospodářské subjekty mohou o certifikaci požádat opětovně, a to po uplynutí stanovené doby, kterou určí nepovinný režim. Případy kritického nesouladu zjištěné během dozorových auditů nebo recertifikačních auditů nebo v rámci interního sledování nepovinného režimu či procesu stížností vedou k okamžitému odebrání certifikátu hospodářského subjektu;

v případě závažného nesouladu se hospodářským subjektům žádajícím o certifikaci certifikát nevydá. Případy závažného nesouladu zjištěné během dozorového auditu nebo recertifikačního auditu nebo v rámci interního sledování nepovinného režimu či procesu stížností vedou k okamžitému pozastavení platnosti certifikátu hospodářského subjektu. Pokud hospodářské subjekty nezajistí nápravu případů závažného nesouladu do 90 dnů od oznámení, certifikát se odejme;

c)	v případě méně závažného nesouladu mohou nepovinné režimy stanovit lhůtu pro jejich vyřešení, která nesmí překročit dvanáct měsíců od jejich oznámení a datum příštího dozorového auditu nebo recertifikačního auditu.

5. Nepovinné režimy vydávají certifikáty pouze hospodářským subjektům, které splňují všechny tyto požadavky:

a)	mají systém správy dokumentace;

b)	mají auditovatelný systém pro úschovu a kontrolu všech důkazů souvisejících s nároky, které vznášejí nebo o které se opírají;

c)	uchovávají veškeré důkazy potřebné k dodržení tohoto nařízení a směrnice (EU) 2018/2001 po dobu nejméně pěti let nebo déle, pokud to vyžaduje příslušný vnitrostátní orgán;

d)	přijmou odpovědnost za přípravu jakýchkoli informací souvisejících s auditem těchto důkazů.

6. Zprávy o auditu a souhrnné zprávy o auditu nebo certifikáty vypracované či vydané certifikačním orgánem v rámci nepovinného režimu obsahují alespoň prvky uvedené v příloze II.

Článek 11

Odborná způsobilost auditorů

1. Certifikační orgán provádějící audity jménem nepovinného režimu je akreditován podle normy ISO 17065 a podle normy ISO 14065, pokud provádí audity skutečných hodnot skleníkových plynů.

Certifikační orgány jsou rovněž akreditovány vnitrostátním akreditačním orgánem a v souladu s nařízením (ES) č. 765/2008 nebo uznány příslušným orgánem tak, aby pokrývaly oblast působnosti směrnice (EU) 2018/2001 nebo zvláštní oblast působnosti nepovinného režimu. Pokud se taková akreditace nebo uznání nevyužívají, mohou členské státy povolit, aby nepovinné režimy využívaly systém nezávislého dohledu, který zahrnuje oblast působnosti směrnice (EU) 2018/2001 nebo konkrétní oblast působnosti nepovinného režimu pro území daného členského státu. Komise přezkoumá účinnost systémů popsaných v tomto odstavci s ohledem na jejich vhodnost pro zajištění odpovídajícího dozoru a v případě potřeby vydá pokyny.

Certifikační orgán vybere a jmenuje v souladu s normou ISO 19011 auditorský tým s ohledem na odbornou způsobilost potřebnou k dosažení cílů auditu.

2. Auditorský tým má odbornou způsobilost, zkušenosti a obecné i specifické dovednosti nezbytné pro provedení auditu s ohledem na jeho rozsah. Pokud je auditor pouze jeden, musí mít rovněž způsobilost vykonávat povinnosti vedoucího auditorského týmu, které se vztahují na daný audit. Certifikační orgán zajistí, aby rozhodnutí o certifikaci učinil technický kontrolor, který nebyl součástí auditorského týmu.

3. Auditoři:

a)	jsou nezávislí na činnosti, která je předmětem auditu, s výjimkou auditů týkajících se čl. 29 odst. 6 písm. a) a čl. 29 odst. 7 písm. a) směrnice (EU) 2018/2001, u nichž lze do prvního sběrného místa provádět audit první nebo druhou stranou;

b)	nejsou ve střetu zájmů;

mají konkrétní dovednosti nezbytné k provádění auditu v souladu s kritérii režimu, a sice:

pro kritéria využití půdy stanovená v čl. 29 bodech 2 až 9 směrnice (EU) 2018/2001, jakož i pro metodiku certifikace nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy stanovenou v kapitole V a příloze VIII tohoto prováděcího nařízení: praxi v zemědělství, agronomii, ekologii, přírodních vědách, lesnictví, lesním hospodářství nebo příbuzném oboru, včetně specifických technických dovedností potřebných k ověření souladu s kritérii pro vysoce biologicky rozmanité travní porosty a vysoce biologicky rozmanité lesy;

ii)

pro kritéria úspor emisí skleníkových plynů stanovená v čl. 29 odst. 10 směrnice (EU) 2018/2001 nebo při určování emisí skleníkových plynů recyklovaných uhlíkových paliv a obnovitelných paliv nebiologického původu v souladu s metodikou stanovenou v čl. 28 odst. 5 směrnice (EU) 2018/2001: minimálně dvouletou praxi v oblasti posuzování životního cyklu paliv a konkrétní zkušenosti s auditem výpočtů emisí skleníkových plynů v souladu s metodikou stanovenou v přílohách V a VI směrnice (EU) 2018/2001, která je relevantní pro typ auditů, které má jednotlivý auditor provádět. V závislosti na konkrétním rozsahu auditu je tato praxe doplněna praxí v zemědělství, agronomii, ekologii, lesnictví, přírodních vědách, lesním hospodářství, inženýrství, hospodaření s energií nebo v příbuzném oboru. Pokud je součástí auditu ověření úrovní organického uhlíku v půdě pro účely uplatnění kreditu na úspory emisí za nahromadění uhlíku v půdě, jsou vyžadovány také technické znalosti v oblasti půdoznalství;

iii)	pro kritéria spotřebitelského řetězce stanovená v čl. 30 odst. 1 až 2 směrnice (EU) 2018/2001: zkušenosti v oblasti systémů hmotnostní bilance, logistiky dodavatelského řetězce, účetnictví, sledovatelnosti a zpracování dat nebo v příbuzném oboru;

iv)	pro skupinový audit: zkušenosti s prováděním skupinových auditů.

4. Nepovinné režimy zavedou pro auditory kurzy odborné přípravy, které obsáhnou všechny aspekty související s oblastí působnosti režimu. Součástí kurzů je zkouška, která prokazuje, že účastníci splňují požadavky na odbornou přípravu v technické oblasti nebo oblastech, v nichž působí. Auditoři se před prováděním auditů jménem nepovinného režimu účastní kurzů odborné přípravy.

5. Auditoři se pravidelně účastní opakovacích kurzů odborné přípravy. Nepovinné režimy zavedou systém pro sledování stavu odborné přípravy aktivních auditorů režimu. Nepovinné režimy rovněž podle potřeby poskytují certifikačním orgánům pokyny týkající se aspektů, které jsou důležité pro certifikační proces. Tyto pokyny mohou zahrnovat aktualizace regulačního rámce nebo příslušná zjištění z interního sledovacího procesu nepovinného režimu.

Článek 12

Skupinový audit

1. Nepovinné režimy mohou provádět skupinové audity pouze v těchto případech:

a)	u výrobců surovin, zejména u drobných zemědělců, organizací výrobců a družstev, jakož i u subjektů svážejících odpad;

b)	u souladu s kritérii režimu týkajícími se půdy, pokud jsou dotyčné oblasti v blízkosti a mají podobné vlastnosti, jako jsou klimatické nebo půdní podmínky;

c)	pro účely výpočtu úspor skleníkových plynů, pokud mají jednotky podobné výrobní systémy a druhy plodin.

Hospodářské subjekty zahrnuté do skupinového auditu určí správce skupiny. Jako správci skupiny mohou rovněž působit první sběrná místa, organizace výrobců nebo družstva a mohou zastupovat hospodářské subjekty zahrnuté do skupinového auditu.

2. Skupinový audit může provést ověření všech dotčených jednotek na základě vzorku jednotek. Nepovinné režimy stanoví pokyny k provádění skupinového auditu, které zahrnují alespoň tyto prvky:

a)	úloha správce skupiny, zahrnující specifikace systému vnitřního řízení a postupy vnitřní kontroly skupiny;

b)	určení velikosti vzorku.

3. Vzorek sestávající z počtu členů skupiny, který se rovná druhé odmocnině celkového počtu členů skupiny, se podrobuje auditu jednotlivě alespoň jednou ročně. Tento počet se zvýší v případě vyšší úrovně rizika. Nepovinné režimy stanoví kritéria pro určení obecné úrovně rizika v daných oblastech a důsledky této úrovně rizika pro přístup auditu. Vzorek je reprezentativní pro celou skupinu a určuje se kombinací výběru na základě rizik a náhodného výběru. Náhodný výběr představuje nejméně 25 % vzorku. Výrobce surovin vybraný pro audit se v jednotlivých letech mění.

4. Skupinové audity se provádějí na místě, pokud se nepředpokládá, že kontrola podkladů může poskytnout stejnou úroveň jistoty jako audit na místě. Nepovinné režimy stanoví důkazy, které se vyžadují pro provádění kontroly podkladů. Vlastní prohlášení hospodářských subjektů se nepovažují za dostatečný důkaz. Audity správce skupiny se vždy provádějí na místě.

5. Případy kritického nebo závažného neplnění ze strany jednotlivých členů skupiny zjištěné během auditu se řeší postupem stanoveným v čl. 10 odst. 4 písm. a) a b). Pokud je v celém počátečním vzorku skupiny zjištěno kritické nebo závažné neplnění, provede se také audit dalšího vzorku členů skupiny stejné velikosti. Systémové neplnění ze strany většiny členů skupiny v celém vzorku vede k pozastavení nebo případně odebrání certifikace celé skupiny.

Článek 13

Audit odpadů a zbytků

1. Nepovinné režimy a certifikační orgány působící jejich jménem uplatňují požadavky na ověření dodavatelského řetězce biopaliv a biokapalin vyrobených z odpadů a zbytků stanovené v odstavcích 2 až 7 a v případě paliv z biomasy požadavky stanovené v odstavcích 2 až 5.

2. Je zahrnut celý dodavatelský řetězec počínaje jeho původem, tj. hospodářským subjektem, u kterého odpad nebo zbytkový materiál vzniká.

3. Všechny hospodářské subjekty se podrobují auditu jednotlivě. Skupinové audity však lze provádět i v místě původu dodavatelského řetězce, například v restauracích a u producentů odpadů nebo zbytků.

4. Četnost a intenzita postupu auditu musí odrážet celkovou úroveň rizika. Nepovinné režimy definují jasná pravidla úměrná úrovni konkrétního rizika spojeného s daným druhem zbytků nebo odpadů. V případě biopaliv a biokapalin se v místech původu dodávajících pět a více tun odpadů nebo zbytků uvedených v části A a B přílohy IX směrnice (EU) 2018/2001 provádí audit na místě. Je-li použit přístup skupinového auditu, může se audit na místě zakládat na vzorku.

5. Sběrná místa jsou povinna před svým auditem předložit auditorovi seznam všech míst původu, která podepsala vlastní prohlášení. Ve vlastním prohlášení je jasně uvedeno množství odpadu vyprodukovaného měsíčně nebo ročně. Doklady nebo dokumenty ke všem jednotlivým dodávkám jsou k dispozici ve sběrném místě a ověřeny auditorem, včetně smlouvy o likvidaci odpadu, dodacích listů a vlastních prohlášení.

6. Auditor ověří existenci takového počtu míst původu, který se rovná alespoň druhé odmocnině všech míst původu na seznamu. Ověření lze provést na dálku, pokud neexistují pochybnosti o existenci místa původu nebo pokud splňuje kritéria pro kontrolu na místě podle odstavce 4. Auditoři kontrolují dodávky udržitelného materiálu následným příjemcům tak, že na základě náhodně vybraného vzorku založeného na riziku ověří kopie prohlášení o udržitelnosti, které vydalo sběrné místo pro příjemce těchto dodávek.

7. Certifikační orgán provede do šesti měsíců po první certifikaci povinný dozorový audit. U sběrných míst a obchodníků, kteří obchodují jak s odpady a zbytky, tak s primárními materiály, jako jsou rostlinné oleje, se po třech měsících od prvního certifikačního auditu provede další dozorový audit, který zahrnuje první období hmotnostní bilance. Pokud má sběrné místo více skladovacích míst, provede auditor audit hmotnostní bilance každého skladovacího místa.

8. Pokud existují důvodné pochybnosti o povaze uvedeného odpadu a zbytků, je auditor oprávněn odebrat vzorky a nechat je analyzovat nezávislou laboratoří.

Článek 14

Audit výpočtů skutečných emisí skleníkových plynů

1. Nepovinné režimy požadují, aby hospodářské subjekty poskytly auditorům v předstihu před plánovaným auditem veškeré relevantní a aktuální informace týkající se výpočtu skutečných emisí skleníkových plynů. Tyto informace zahrnují vstupní údaje a veškeré další relevantní důkazy, informace o použitých emisních a konverzních faktorech a standardních hodnotách a jejich referenčních zdrojích, výpočty emisí skleníkových plynů a důkazy týkající se uplatnění kreditů za úspory emisí skleníkových plynů.

2. Auditor zaznamená emise vyskytující se v místě podrobeném auditu do zprávy o auditu. U zpracování konečných biopaliv auditor zaznamená emise po přidělení a dosažené úspory. Pokud se emise výrazně odchylují od typických hodnot nebo jsou vypočtené skutečné hodnoty úspor emisí neobvykle vysoké, uvedou se ve zprávě důvody těchto odchylek. Nepovinné režimy stanoví postupy, které vyžadují, aby je certifikační orgány o takových odchylkách neprodleně informovaly.

3. Auditoři ověří, zda se odhad úspor emisí ze zachycování a nahrazování CO2 omezuje na emise, kterým se zamezí zachycením CO2, jehož uhlík pochází z biomasy a který se použije k nahrazení CO2 pocházejícího z fosilních zdrojů. Toto ověření vyžaduje přístup k těmto informacím:

a)	účel použití zachyceného CO2;

b)	původ nahrazovaného CO2;

c)	původ zachyceného CO2;

d)	informace o emisích v důsledku zachycování a zpracování CO2.

Pro účely písmene b) mohou hospodářské subjekty využívající zachycený CO2 uvést, jakým způsobem byl nahrazovaný CO2 původně vyprodukován, a mohou písemně prohlásit, že v důsledku nahrazení se zamezí emisím odpovídajícím tomuto množství. Tyto důkazy se považují za dostatečné k ověření souladu s požadavky směrnice (EU) 2018/2001 a zamezení emisí.

4. Hospodářské subjekty mohou nárokovat skutečné hodnoty skleníkových plynů až poté, co je jejich schopnost provádět výpočty skutečných hodnot ověřena auditem.

5. Nepovinné režimy poskytnou Komisi a vnitrostátním orgánům odpovědným za dohled nad certifikačními orgány na žádost přístup k výpočtům skutečných emisí skleníkových plynů certifikovaným v rámci jejich nepovinného režimu spolu s příslušnými zprávami o auditu.

Článek 15

Audity systémů hmotnostní bilance

Nepovinné režimy zajistí, aby hospodářské subjekty poskytly auditorům před zahájením auditu veškeré údaje o hmotnostní bilanci.

Během počátečního auditu, který se provádí předtím, než je hospodářskému subjektu povolena účast v režimu, auditor ověří existenci a fungování systému hmotnostní bilance.

Při následných ročních auditech auditor kontroluje nejméně tyto prvky:

a)	seznam všech míst, která spadají do rozsahu certifikace. Každé místo musí mít vlastní záznamy o hmotnostní bilanci;

b)	seznam všech vstupů pro dané místo a popis zpracovávaného materiálu a údaje o všech dodavatelích;

c)	seznam všech výstupů pro dané místo a popis zpracovávaného materiálu a údaje o všech zákaznících;

d)	použité konverzní faktory, zejména v případě zařízení zpracovávajících odpady nebo zbytky, aby se zajistilo, že proces nebude upraven tak, aby produkoval více odpadu nebo zbytkového materiálu;

e)	případné nesrovnalosti mezi účetním systémem a vstupy, výstupy a zůstatky;

f)	přidělování parametrů udržitelnosti;

g)	rovnocennost údajů o udržitelnosti a fyzických zásob na konci období hmotnostní bilance.

Článek 16

Audit přírodních a nepřírodních vysoce biologicky rozmanitých travních porostů

1. Auditoři, kteří ověřují, zda je půda vysoce biologicky rozmanitým travním porostem podle čl. 29 odst. 3 písm. d) směrnice (EU) 2018/2001, ověří, zda půda je nebo byla vysoce biologicky rozmanitým travním porostem kdykoli od ledna 2008. Nepovinné režimy ve svých systémových dokumentech informují hospodářské subjekty o druhu důkazů, které mohou jejich certifikační orgány přijmout k prokázání historického statusu oblasti od ledna 2008.

2. Pokud půda zůstává travním porostem nebo by jím zůstala bez zásahu člověka a nachází se v některém ze zeměpisných oblastí uvedených v nařízení (EU) č. 1307/2014, považuje se za přirozený vysoce biologicky rozmanitý travní porost.

3. U půdy, která se nachází mimo oblasti uvedené v odstavci 2, auditor posoudí, zda si travní porosty zachovávají nebo by si zachovaly přirozené složení druhů a ekologické charakteristiky a procesy bez zásahu člověka. V takovém případě se má za to, že se jedná nebo jednalo o přirozený vysoce biologicky rozmanitý travní porost. Pokud již byl travní porost přeměněn na ornou půdu a není možné posoudit vlastnosti samotné půdy na základě informací dostupných od příslušných vnitrostátních orgánů nebo ze satelitních snímků, auditor považuje takovou půdu za půdu, která v okamžiku přeměny nebyla vysoce biologicky rozmanitým travním porostem.

4. Pokud půda přestala být nebo by bez zásahu člověka přestala být travním porostem, je druhově bohatá, není znehodnocená a byla příslušným orgánem označena za vysoce biologicky rozmanitou, považuje se za nepřírodní vysoce biologicky rozmanitý travní porost.

5. Jakákoli půda, která je nebo byla v lednu 2008 nebo později nepřírodním vysoce biologicky rozmanitým travním porostem, může být využívána k výrobě paliv za podmínky, že sklizeň suroviny je nezbytná pro zachování stavu travního porostu jako vysoce biologicky rozmanitého travního porostu a že současné postupy hospodaření nepředstavují riziko snížení biologické rozmanitosti travního porostu.

Hospodářské subjekty předloží důkazy, že sklizeň suroviny je nezbytná pro zachování stavu vysoce biologicky rozmanitých travních porostů a že postupy hospodaření nepředstavují riziko snížení biologické rozmanitosti travního porostu.

Pokud hospodářské subjekty nemohou předložit důkazy uvedené v druhém pododstavci, předloží důkaz, že jim příslušný orgán nebo určená agentura udělily povolení ke sklizni suroviny za účelem zachování stavu vysoce biologicky rozmanitého travního porostu.

Technické posouzení půdy provádí kvalifikovaný odborník, který je externí a nezávislý na činnosti podrobené auditu, není ve střetu zájmů a může být součástí auditorského týmu. Hodnocení a jeho výsledek se přezkoumají v rámci auditu.

Článek 17

Dohled členských států a Komise

1. Nepovinné režimy požadují, aby hospodářské subjekty, které se režimu účastní, jakož i certifikační orgány provádějící audity v rámci režimu spolupracovaly s Komisí a příslušnými orgány členských států, včetně umožnění přístupu do prostor hospodářských subjektů, pokud o to požádají, a aby Komisi a příslušným orgánům členských států poskytly veškeré informace potřebné k plnění jejich úkolů podle směrnice (EU) 2018/2001. Pro tyto účely jsou certifikační orgány rovněž povinny:

a)	poskytovat informace, které členské státy potřebují k dohledu nad činností certifikačních orgánů podle čl. 30 odst. 9 směrnice (EU) 2018/2001;

b)	poskytovat informace požadované Komisí za účelem dodržení čl. 30 odst. 10 směrnice (EU) 2018/2001;

c)	ověřovat správnost informací vložených do databáze Unie nebo příslušné vnitrostátní databáze podle čl. 28 odst. 4 směrnice (EU) 2018/2001.

2. V souvislosti s dohledem podle čl. 30 odst. 9 směrnice (EU) 2018/2001 členské státy stanoví postupy, které certifikačním orgánům umožní, aby se bez ohledu na to, zda se jejich ústředí nachází v členském státě nebo ve třetí zemi, zaregistrovaly pro účely dohledu a jeho provádění.

3. Členské státy si vyměňují informace a sdílejí osvědčené postupy, jak dohlížet na činnost certifikačních orgánů v kontextu rámce formální spolupráce. Pokud certifikační orgány provádějí certifikaci surovin, biopaliv, biokapalin, biomasy nebo jiných paliv ve více než jednom členském státě, vytvoří dotčené členské státy společný rámec pro dohled nad těmito certifikačními orgány, včetně určení jednoho členského státu jako hlavního orgánu dohledu nad auditem.

4. Hlavní orgán dohledu nad auditem odpovídá ve spolupráci s ostatními dotčenými členskými státy za konsolidaci a sdílení informací o výsledku dohledu certifikačních orgánů.

5. Členské státy v co největší míře zavedou rámce spolupráce se třetími zeměmi pro případný dohled nad auditem certifikačních orgánů na jejich území, aby byla zajištěna stejná úroveň toku informací a uplatňování norem dohledu nad auditem na certifikační orgány působící ve třetích zemích.

6. Pokud má členský stát důvodné pochybnosti o schopnosti určitého certifikačního orgánu se sídlem v Unii nebo ve třetí zemi provádět audit, sdělí tyto informace ostatním členským státům, Komisi a nepovinnému režimu, v jehož rámci certifikační orgán působí. Příslušný nepovinný režim případ neprodleně prošetří. Po ukončení šetření nepovinný režim informuje členské státy a Komisi o výsledku šetření a o přijatých nápravných opatřeních.

7. Hospodářské subjekty a certifikační orgány, které nesplňují nebo nejsou ochotny plnit požadavky stanovené v odstavcích 1 až 6 tohoto článku, jsou z účasti v nepovinných systémech a z provádění auditů v rámci těchto režimů vyloučeny. Nepovinné režimy předkládají Komisi výroční zprávy o činnosti podle čl. 30 odst. 5 směrnice (EU) 2018/2001. Struktura a obsah výročních zpráv o činnosti podle čl. 30 odst. 5 směrnice (EU) 2018/2001 se řídí minimálními požadavky stanovenými v příloze III tohoto nařízení. Hlavní zpráva neobsahuje důvěrné informace a zveřejňuje se v plném znění. Údaje se poskytují odděleně ve formátu, který určí Komise.

8. Nepovinné režimy neprodleně oznámí Komisi všechny podstatné změny obsahu režimu, které by mohly ovlivnit základ pro jeho uznání. Takové změny mohou zahrnovat:

a)	změny povinných kritérií udržitelnosti, které režim zahrnuje;

b)	rozšíření oblasti působnosti režimu nad rámec toho, co je popsáno v prováděcím aktu, a uznání režimu;

c)	rozšíření rozsahu surovin nebo biopaliv uvedených v původních dokumentech režimu, pokud se liší rizikový profil přidaných surovin, například zahrnutím odpadů nebo zbytků, nebo pokud se použijí zvláštní postupy;

d)	změny pravidel hmotnostní bilance;

e)	změny auditorských postupů nebo požadavků na auditory;

f)	změny nebo rozšíření metodiky výpočtu emisí skleníkových plynů;

g)	jakoukoli jinou změnu, která by mohla mít vliv na základ pro uznání režimu.

KAPITOLA IV.

ZVLÁŠTNÍ PRAVIDLA PRO PROVÁDĚNÍ SYSTÉMU HMOTNOSTNÍ BILANCE, DATABÁZI UNIE A STANOVENÍ EMISÍ SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ A BIOLOGICKÉHO PODÍLU PALIV

Článek 18

Sledovatelnost a databáze Unie

1. Parametry udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů a další informace popisující suroviny nebo paliva, které jsou vyžadovány pro účely směrnice (EU) 2018/2001, jsou spolu s údaji o transakcích důkladně zdokumentovány a předávány z hospodářského subjektu na hospodářský subjekt v rámci dodavatelského řetězce. Tyto informace zahrnují údaje, které mají být předávány v rámci celého dodavatelského řetězce, jakož i údaje specifické pro jednotlivé transakce, jak je popsáno v příloze I.

2. Informace, které mají být předávány v rámci dodavatelského řetězce, musí být uvedeny v průvodní dokumentaci k fyzickým dodávkám surovin nebo paliv. Bezprostředně po jejím spuštění se též zadávají do databáze Unie, a to v případě kapalných a plynných paliv používaných v oblasti dopravy, která jsou způsobilá pro započítání do čitatele uvedeného v čl. 27 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2018/2001 nebo která se zohledňují pro účely uvedené v čl. 29 odst. 1 písm. a), b) a c) prvním pododstavci uvedené směrnice.

3. Pro účely sledování dodávek kapalných nebo plynných paliv v propojené infrastruktuře a podléhajících stejnému systému hmotnostní bilance se parametry udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů a další informace popsané v odstavci 1 zaznamenávají do databáze Unie v prvním vstupním bodě a v místě konečné spotřeby se zaznamenávají jako spotřebované. Pokud jsou plynná paliva odebírána z propojené infrastruktury a dále přeměňována na plynná nebo kapalná paliva, považuje se za místo konečné spotřeby místo konečné spotřeby konečných plynných nebo kapalných paliv. V takovém případě musí být všechny mezistupně od odběru plynných paliv z propojené infrastruktury až do místa konečné spotřeby konečných plynných nebo kapalných paliv registrovány v databázi Unie.

Článek 19

Provádění systému hmotnostní bilance

1. Nepovinné režimy požadují, aby hospodářské subjekty, které se režimu účastní, používaly systém hmotnostní bilance v souladu s čl. 30 odst. 1 směrnice (EU) 2018/2001, který umožňuje mísení surovin nebo paliv, které se liší svými parametry udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů.

2. Nepovinné režimy uplatňují při provádění systému hmotnostní bilance tato pravidla:

a)	suroviny nebo paliva se považují za součást směsi pouze tehdy, jsou-li smíseny v kontejneru, ve zpracovatelském nebo logistickém zařízení nebo v přepravní a distribuční infrastruktuře nebo místě;

b)	různé suroviny se považují za součást směsi pouze tehdy, pokud patří do stejné skupiny produktů, s výjimkou případů, kdy se suroviny mísí za účelem dalšího zpracování;

suroviny nebo paliva se považují za součást směsi, pouze pokud jsou fyzicky smíseny, pokud nejsou fyzicky totožné nebo nepatří do stejné skupiny produktů. Pokud jsou suroviny nebo paliva fyzicky totožné nebo patří do stejné skupiny produktů, musí být uchovávány ve stejné propojené infrastruktuře, zpracovatelském nebo logistickém zařízení, přepravní a distribuční infrastruktuře nebo místě;

paliva zavedená do logistického zařízení nebo přepravní nebo distribuční infrastruktury, jako je plynárenská soustava nebo potrubní síť pro kapalná paliva, uchovávaná v zásobnících na zkapalněný zemní plyn nebo jiných zásobnících, se považují za součást směsi podle písmene c) pouze v případě, že je tato infrastruktura propojena;

hospodářské subjekty jsou povinny vést oddělené hmotnostní bilance surovin a paliv, které nelze považovat za součást směsi. Předávání informací o udržitelnosti a parametrech a velikosti úspor emisí skleníkových plynů mezi různými hmotnostními bilancemi není povoleno. Podle písmen a) až c) se suroviny uvnitř zařízení na výrobu biopaliv, biokapalin nebo paliv z biomasy považují za součást směsi. Proto se na tato zařízení nevztahuje požadavek na vedení oddělených hmotnostních bilancí a lze vést jedinou hmotnostní bilanci;

f)	systém hmotnostní bilance musí obsahovat informace o udržitelnosti a parametrech emisí skleníkových plynů a množství surovin a paliv, včetně informací o množství surovin a paliv, u nichž nebyly stanoveny žádné parametry udržitelnost nebo skleníkových plynů;

pokud je dodávka suroviny nebo paliva dodána hospodářskému subjektu, který se neúčastní nepovinného režimu nebo vnitrostátního režimu, musí být tato dodávka zohledněna v hmotnostní bilanci odebráním rovnocenného množství suroviny nebo paliva. Druh paliva, které má být odúčtováno, odpovídá fyzické povaze dodané suroviny nebo paliva;

h)	pokud je dodávka paliva použita ke splnění povinnosti uložené dodavateli paliva členským státem, považuje se za odebranou ze směsi hmotnostní bilance;

jsou-li biopaliva, biokapaliny nebo paliva z biomasy smísena s fosilními palivy, odpovídá informace o parametrech udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů přiřazených směsi fyzickému podílu biopaliv, biokapalin nebo paliv z biomasy ve směsi. U biopaliv a biokapalin mohou členské státy dále kontrolovat pravdivost těchto informací v souladu s článkem 23;

parametry udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů dodávky suroviny nebo paliva se považují za soubor. Pokud jsou dodávky odebrány ze směsi, lze jim přiřadit kterýkoli ze souborů parametrů udržitelnosti za předpokladu, že soubory parametrů udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů nejsou rozděleny a je dosaženo hmotnostní bilance za příslušné časové období;

k)	je-li to důležité z důvodu transparentnosti, systém hmotnostní bilance obsahuje informace o tom, zda byla pro výrobu paliva nebo prekurzoru paliva poskytnuta podpora, a pokud ano, o jaký druh podpory se jednalo;

přiměřená lhůta pro dosažení hmotnostní bilance je dvanáct měsíců pro výrobce zemědělské a lesní biomasy a první sběrná místa, která odebírají pouze zemědělskou a lesní biomasu, a tři měsíce pro všechny ostatní hospodářské subjekty. Začátek a konec období musí být sladěn s kalendářním rokem nebo případně se čtyřmi čtvrtletími kalendářního roku. Jako alternativu ke kalendářnímu roku mohou hospodářské subjekty použít hospodářský rok, který používají pro účely účetnictví, nebo jiný výchozí bod pro období hmotnostní bilance, pokud je tato volba jasně uvedena a důsledně uplatňována. Na konci období hmotnostní bilance by se přenesené údaje o udržitelnosti měly rovnat fyzickým zásobám v kontejneru, zpracovatelském nebo logistickém zařízení, přepravní a distribuční infrastruktuře nebo na místě;

nepovinné režimy upřesňují minimální soubor parametrů udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů v souladu s přílohou I, které musí být předávány v dodavatelském řetězci, jakož i další informace nezbytné ke sledování dodávek. V případě kapalných nebo plynných paliv zavedených do propojené infrastruktury a podléhajících stejnému systému hmotnostní bilance se dodávkám vstupujícím do propojené infrastruktury a vystupujícím z ní přiřadí příslušné parametry udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů. Nepovinné režimy rovněž zajistí, aby hospodářské subjekty zadávaly správně všechny příslušné informace do databáze Unie.

Článek 20

Stanovení emisí skleníkových plynů biopaliv, paliv z biomasy a biokapalin

1. Nepovinné režimy požadují, aby hospodářské subjekty při určování emisí skleníkových plynů z biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy používaly metodiku stanovenou v článku 31 směrnice (EU) 2018/2001.

2. Pro účely určení emisí skleníkových plynů z biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy uvedených v odstavci 1 se použijí tato zvláštní pravidla:

a)	při zohledňování emisí skleníkových plynů ze vstupů, kde se používají standardní hodnoty emisních faktorů, se uplatní hodnoty uvedené v příloze IX;

b)	při určování emisí z těžby nebo pěstování surovin se použije metodika uvedená v příloze VII;

c)	při určování úspor emisí vyvolaných nahromaděním uhlíku v půdě díky zdokonaleným zemědělským postupům (esca) se použije metodika uvedená v příloze V.

3. Členské státy EU mohou předložit aktualizované hodnoty emisních faktorů své vnitrostátní skladby zdrojů elektřiny, které Komise posoudí pro aktualizaci příslušných emisních faktorů v příloze IX. Po posouzení těchto aktualizovaných hodnot je Komise může přijmout, nebo případně může poskytnout dotyčnému členskému státu odůvodnění, proč tak neučinila. Přijaté aktualizované hodnoty budou zpřístupněny v části věnované nepovinným režimům a certifikaci na internetových stránkách Komise EUROPA.

4. Úspory emisí ze zachycování a geologického ukládání CO2 (Eccs) lze zohlednit pouze v případě, že existují platné důkazy o tom, že CO2 byl účinně zachycen a bezpečně uložen v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES (5) o geologickém ukládání oxidu uhličitého. Pokud je CO2 ukládán geologicky, nepovinné režimy ověří předložené důkazy o neporušenosti úložiště a objemu uloženého CO2. Pokud přepravu nebo geologické ukládání provádí třetí strana, lze ukládání doložit příslušnými smlouvami s touto třetí stranou a jejími fakturami.

Článek 21

Zvláštní pravidla pro odpady a zbytky

1. Nepovinné režimy uplatňují zvláštní pravidla a výjimky pro odpady a zbytky stanovené ve směrnici (EU) 2018/2001 pouze v případě, že tyto suroviny spadají do oblasti působnosti příslušných definic v článku 2 uvedené směrnice.

2. To, zda se surovina považuje za odpad, nebo zbytek, se určí v místě dodavatelského řetězce, odkud surovina pochází. Suroviny se nepovažují za odpad nebo zbytek, pokud byly tyto suroviny nebo proces jejich produkce záměrně upraveny za účelem jejich prohlášení za odpad nebo zbytky.

3. Odpady a zbytky uvedené v příloze IV se nepovažují za odpady nebo zbytky, pokud byly úmyslně upraveny tak, aby byly prohlášeny za odpad nebo zbytek.

4. Nepovinné režimy poskytují hospodářským subjektům pokyny a podporu při posuzování toho, zda jsou suroviny považovány za odpad a zbytky. Hospodářské subjekty uchovávají a předkládají auditorům podklady pro svá hodnocení. Nepovinné režimy stanoví zvláštní pravidla pro audit těchto důkazů.

5. Pro účely splnění požadavků čl. 29 odst. 2 směrnice (EU) 2018/2001 nepovinné režimy ověří, zda sklizeň zemědělského odpadu a zbytků nemá negativní dopad na kvalitu půdy a zásoby uhlíku v půdě. Takové ověření zajistí, že se na půdě uplatňuje příslušný soubor základních postupů hospodaření s půdou nebo sledování půdy s cílem podpořit sekvestraci uhlíku v půdě a kvalitu půdy v souladu s přílohou VI.

6. Uplatňování postupů uvedených v odstavci 5 může být požadováno a sledováno buď na vnitrostátní úrovni, nebo na úrovni hospodářských subjektů. Na vnitrostátní úrovni nepovinné režimy ověřují, zda země původu, ať už se jedná o členský stát nebo třetí zemi, požaduje uplatňování základních postupů hospodaření s půdou s cílem řešit možný dopad sklizně těchto zbytků na kvalitu půdy a uhlík v půdě a zda má zavedeny mechanismy pro sledování a prosazování provádění těchto postupů. Na úrovni hospodářských subjektů nepovinné režimy ověřují, zda jsou tyto postupy hospodaření účinně uplatňovány a sledovány na úrovni zemědělských podniků dodávajících biomasu. Pokud se používá skupinový audit, nepovinné režimy ověřují, zda tyto postupy používají všechny hospodářské subjekty, na které se skupinový audit vztahuje.

Článek 22

Zvláštní pravidla pro recyklovaná uhlíková paliva a obnovitelná paliva nebiologického původu

Nepovinné režimy požadují, aby hospodářské subjekty účastnící se režimu při určování emisí skleníkových plynů z recyklovaných uhlíkových paliv a obnovitelných paliv nebiologického původu používaly metodiku stanovenou v čl. 28 odst. 5 směrnice (EU) 2018/2001.

Článek 23

Zvláštní pravidla pro společné zpracování

1. Nepovinné režimy požadují, aby hospodářské subjekty, které se jich účastní, při určování podílu biopaliv a bioplynu pro dopravu, který je výsledkem zpracování biomasy s fosilními palivy ve společném procesu, uplatňovaly metodiku stanovenou v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle čl. 28 odst. 5 směrnice (EU) 2018/2001.

2. Hospodářské subjekty jsou povinny důkladně dokumentovat množství a druhy biomasy vstupující do procesu, jakož i množství biopaliva a bioplynu, které se z této biomasy vyrábějí. Nároky musí být doloženy důkazy včetně výsledků kontrolních zkoušek.

3. Četnost provádění kontrolních zkoušek uvedených v odstavci 2 se stanoví s ohledem na složitost a proměnlivost klíčových parametrů společného zpracování tak, aby bylo zajištěno, že podíl nárokovaných biopaliv a bioplynu bude vždy odpovídat jejich skutečnému podílu.

4. Při provádění auditů se klade zvláštní důraz na ověřování souladu mezi množstvím biomasy vstupující do procesu a množstvím biopaliv a bioplynu, které jsou zaznamenány jako vyráběné z této biomasy. Za tímto účelem se důkazy předložené hospodářskými subjekty důkladně ověří a věrohodnost nároků se zkontroluje a porovná s odvětvovými normami. Při provádění tohoto posouzení je třeba věnovat zvláštní pozornost zkušební metodě použité hospodářským subjektem, zavedenému systému dodatečných kontrol a metodě výpočtu použité k zahrnutí výsledků všech zkoušek do výpočtu konečného podílu biopaliv a bioplynu. Auditoři považují za závažný nesoulad jakoukoli zjištěnou odchylku ve zkušební metodě nebo nepřesnost při zahrnutí výsledků těchto zkoušek do konečného výpočtu hospodářského subjektu.

KAPITOLA V.

ZVLÁŠTNÍ PRAVIDLA PRO DODRŽOVÁNÍ POŽADAVKŮ NA CERTIFIKACI NÍZKÉHO RIZIKA NEPŘÍMÉ ZMĚNY VE VYUŽÍVÁNÍ PŮDY

Článek 24

Zvláštní požadavky na certifikaci nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy

1. Nepovinné režimy požadují, aby hospodářské subjekty, které chtějí získat certifikaci nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy, podaly žádost certifikačnímu orgánu, který je způsobilý takovou certifikaci vydávat. Po přijetí žádosti předloží hospodářský subjekt plán řízení obsahující minimální informace stanovené v příloze VIII. Pokud se použije více než jedno opatření týkající se adicionality, musí být všechna opatření týkající se adicionality zdokumentována v plánu řízení.

2. Certifikační orgán provede audit výchozího stavu na místě, aby ověřil obsah plánu řízení a stanovil a zdokumentoval dynamický výnosový základ.

3. V rámci auditu výchozího stavu certifikační orgán posoudí, zda se očekává, že opatření týkající se adicionality povedou ke zvýšení výnosů v souladu s čl. 2 odst. 5 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/807 a ke splnění kritérií udržitelnosti stanovených ve směrnici (EU) 2018/2001.

4. Auditoři provádějící audit výchozího stavu jménem certifikačního orgánu uvedou ve zprávě o auditu výchozího stavu všechny problémy udržitelnosti vyplývající z provádění opatření týkajících se adicionality, které mohou potenciálně představovat porušení vnitrostátního nebo regionálního právního rámce nebo nejsou v souladu s místními specifickými podmínkami. Veškeré otázky udržitelnosti se zahrnou do ročních auditů.

5. Nepovinné režimy vydávají certifikáty pro nízké riziko nepřímé změny ve využívání půdy v souladu s požadavky na minimální obsah stanovenými v bodě 4 přílohy VIII a zveřejňují seznam těchto certifikátů na svých internetových stránkách.

6. V případě žádostí zahrnujících opatření týkající se adicionality, která mají být uplatněna po certifikaci, musí být audit výchozího stavu, výsledky testu adicionality a dynamický výnosový základ platné po dobu deseti let. V případě trvalých kultur se hospodářský subjekt může rozhodnout odložit začátek desetiletého období platnosti až o dva roky v případě provozních opatření týkajících se adicionality nebo až o pět let v případě opětovné výsadby.

7. Pokud byla opatření týkající se adicionality uplatněna již před certifikací, jsou audit výchozího stavu, výsledky testu adicionality a dynamický výnosový základ platné po dobu deseti let od počátečního roku zavedení opatření týkajících se adicionality. V takovém případě lze výchozí stav přijmout pro opatření týkající se adicionality učiněná před nejvýše deseti lety, pokud jsou k dispozici dostatečné údaje a doklady poskytující stejnou úroveň jistoty jako v situaci, kdy byl audit výchozího stavu proveden před provedením opatření týkajících se adicionality.

8. K prohlášení o nízkém riziku nepřímé změny ve využívání půdy je způsobilá pouze dodatečná biomasa, která byla vyprodukována po udělení certifikace nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy. Skutečné množství roční dodatečné biomasy vykázané hospodářským subjektem je předmětem každoročních auditů.

9. Provádění plánu řízení podléhá každoročním auditům, jejichž cílem je ověřit, zda je obsah plánu řízení prováděn správně a zda jsou množství dodatečně vyprodukované a nárokované biomasy pro účely certifikace nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy ve srovnání s dynamickým výnosovým základem správná.

10. Hospodářský subjekt může v průběhu let uplatnit více než jedno opatření týkající se adicionality. Pokud jsou v témže roce na stejném vymezeném pozemku uplatněna dvě nebo více opatření týkající se adicionality, hodnotí se v důsledku toho vyprodukovaná dodatečná biomasa podle stejného dynamického výnosového základu. Dodatečná biomasa může být certifikována jako biomasa s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy v rámci téhož certifikátu.

11. Pokud se na stejném vymezeném pozemku uplatňují dvě nebo více opatření týkající se adicionality v různých obdobích, může hospodářský subjekt zvolit jednu z těchto možností:

a)	aktualizovat dynamický výnosový základ a test adicionality, aby se vytvořil nový základ platný po dobu dalších deseti let;

b)	zachovat pro dynamický výnosový základ a test adicionality po prvním roce certifikace původní dobu platnosti deseti let.

Článek 25

Zvláštní požadavky na prokázání adicionality

1. Pro účely certifikace biopaliv, biokapalin nebo paliv z biomasy jako paliv s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy nepovinné režimy a certifikační orgány pracující jejich jménem ověří, zda hospodářské subjekty použily opatření účinně zvyšující produktivitu surovin nad rámec scénáře bez opatření. Pokud jsou taková opatření uplatňována na opuštěné nebo závažným způsobem znehodnocené půdě nebo drobnými zemědělci, ověří se v rámci auditu výchozího stavu, zda hospodářské subjekty splňují příslušné požadavky nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/807. Ve všech ostatních situacích se adicionalita prokazuje provedením posouzení finanční atraktivity nebo analýzy překážek.

2. Aby byly splněny požadavky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/807 ohledně opatření týkajících se adicionality, musí navrhované investice projít buď testem finanční atraktivity, nebo testem nefinančních překážek v souladu s přílohou VIII.

3. Opatření jsou způsobilá pro účely certifikace nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy pouze tehdy, pokud je jejich test finanční atraktivity záporný, tj. záporná čistá současná hodnota investice bez zahrnutí tržní prémie, nebo pokud prokazují přítomnost nefinančních překážek, které lze překonat pouze díky tomu, že biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy vyrobená z dodatečných surovin lze započítat do cílů pro energii z obnovitelných zdrojů stanovených ve směrnici (EU) 2018/2001.

Článek 26

Výroba na nevyužité, opuštěné nebo závažným způsobem znehodnocené půdě

1. Pro účely splnění požadavků na výrobu na nevyužité nebo opuštěné půdě ve smyslu čl. 2 bodů 2 a 3 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/807, doloží hospodářské subjekty, že nejméně pět po sobě následujících let před zahájením pěstování suroviny používané k výrobě biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy nebyly vymezené oblasti využívány k pěstování potravinářských a krmných plodin, jiných energetických plodin ani jakéhokoli významného objemu píce pro pasoucí se zvířata.

2. Aby mohla být půda kvalifikována jako opuštěná, předloží hospodářský subjekt další důkazy o tom, že se ve vymezené oblasti kdysi před souvislým obdobím uvedeným v odstavci 1 pěstovaly potravinářské nebo krmné plodiny. Tyto důkazy rovněž prokazují, že výroba byla ukončena z biofyzikálních nebo sociálně-ekonomických důvodů.

Biofyzikální změny, které nepříznivě ovlivňují pěstování potravinářských a krmných plodin, mohou mimo jiné zahrnovat tyto události:

a)	častější výskyt nepříznivých povětrnostních jevů, jako jsou sucha, bouře nebo povodně;

b)	změny modelů sezónních teplot, které ovlivňují fenologii rostlin;

c)	zvýšený výskyt škůdců a chorob;

d)	poškození zavlažovacích systémů;

e)	poškození půdy, jako je silné zasolení, vyčerpání organické hmoty a eroze, v důsledku čehož je „závažným způsobem znehodnocena“.

3. Mezi sociálně-ekonomické faktory, které nepříznivě ovlivňují ekonomickou životaschopnost produkce a vedou k opuštění půdy, mohou mimo jiné patřit tyto události:

a)	změny tržních cen: (například zvýšené náklady na vstupy nebo pracovní sílu, případně obojí, nebo snížení ceny hotových plodin);

b)	nedostupnost pracovní síly (například v důsledku migrace);

c)	selhání dodavatelského řetězce (například uzavřením místního trhu nebo dopravního spojení);

d)	spory o vlastnictví (například v souvislosti s dědictvím);

e)	politická nestabilita (například konfiskace nebo znárodnění půdy).

4. K žádosti o certifikaci suroviny jako suroviny vyprodukované na závažným způsobem znehodnocené půdě, definované v části C bodě 9 přílohy V směrnice (EU) 2018/2001, se případně přikládají tyto výsledky půdních testů:

a)	v případě zasolení výsledky zkoušek elektrické vodivosti půdy provedených kvalifikovaným agronomem metodou nasycené půdní pasty;

b)	v případě nízkého obsahu organické hmoty v půdě výsledky z vhodného počtu vzorků půdy z vymezeného pozemku, který určí kvalifikovaný agronom, metodou suchého spalování;

c)	v případě silné eroze musí být erodováno nejméně 25 % vymezeného pozemku, což určí kvalifikovaný agronom a doloží fotografiemi.

5. Pokud se vymezená plocha kvalifikuje jako nevyužitá půda, musí projít testem adicionality podle bodu 4 přílohy VIII, aby byla způsobilá pro certifikaci nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy. Vymezené oblasti, které se kvalifikují jako opuštěná nebo závažným způsobem znehodnocená půda, nemusí projít testem adicionality, aby byly způsobilé pro certifikaci nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy. V případě výroby na nevyužívané, opuštěné nebo znehodnocené půdě se dynamický výnosový základ nastaví na nulu bez trendové čáry.

Článek 27

Stanovení dodatečné biomasy pro opatření na zvýšení výnosů

1. „Dodatečná biomasa“ způsobilá pro certifikaci s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy je dodatečné množství suroviny vyprodukované ve vymezené oblasti ve srovnání s dynamickým výnosovým základem jako přímý výsledek použití opatření týkajícího se adicionality.

2. Dynamický výnosový základ se určí stanovením výchozího bodu na základě historického výnosu z vymezeného pozemku a trendové přímky založené na celosvětových trendech výnosu suroviny určených v souladu se zásadami uvedenými v příloze VIII.

3. Skutečný výnos na vymezeném pozemku po provedení opatření týkajícího se adicionality se porovná s výchozí hodnotou uvedenou v odstavci 2. Rozdíl mezi skutečným výnosem a dynamickým výnosovým základem představuje dodatečnou surovinu, která může být nárokována jako surovina s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy.

KAPITOLA VI.

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 28

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se po uplynutí 18 měsíců od vstupu v platnost.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 14. června 2022.

Za Komisi

předsedkyně

Ursula VON DER LEYEN

(1) Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 82.

(2) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/807 ze dne 13. března 2019, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001, pokud jde o stanovení surovin s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, u nichž je zjištěno značné rozšíření oblasti produkce na půdu s velkou zásobou uhlíku, a o certifikaci biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy (Úř. věst. L 133, 21.5.2019, s. 1).

(3) Nařízení Komise (EU) č. 1307/2014 ze dne 8. prosince 2014, kterým se stanoví kritéria a zeměpisné oblasti k určení vysoce biologicky rozmanitých travních porostů pro účely čl. 7b odst. 3 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a čl. 17 odst. 3 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (Úř. věst. L 351, 9.12.2014, s. 3).

(4) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie (Úř. věst. L 305, 26.11.2019, s. 17).

(5) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého a o změně směrnice Rady 85/337/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a 2008/1/ES a nařízení (ES) č. 1013/2006 (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 114).

PŘÍLOHA I

ÚDAJE, KTERÉ SE PŘEDÁVAJÍ V RÁMCI CELÉHO DODAVATELSKÉHO ŘETĚZCE, A ÚDAJE O TRANSAKCI

Údaje, které se předávají v rámci celého dodavatelského řetězce

a)	název nepovinného nebo vnitrostátního režimu;

b)	číslo dokladu o udržitelnosti;

parametry udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů, včetně:

i)	prohlášení o tom, zda surovina nebo palivo splňuje kritéria stanovená v čl. 29 odst. 2 až 7 směrnice (EU) 2018/2001;

ii)	údajů o emisích skleníkových plynů vypočtených podle metodiky stanovené v přílohách V a VI směrnice (EU) 2018/2001 nebo nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/807;

iii)	popis, kdy bylo zařízení uvedeno do provozu (pouze u paliv);

d)	název suroviny nebo název suroviny, ze které se palivo vyrábí;

e)	číslo povolení k nakládání s odpady nebo vedlejšími živočišnými produkty (je-li to relevantní);

f)	druh paliva (pouze u paliv);

g)	země původu suroviny;

h)	země výroby paliva;

i)	prohlášení o tom, zda surovina nebo palivo splňuje kritéria stanovená pro biopaliva s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy;

j)	informace o tom, zda byla na produkci této dodávky poskytnuta podpora, a pokud ano, jaký typ režimu podpory.

Údaje o transakci

a)	název a adresa dodavatelské společnosti;

b)	název a adresa společnosti kupujícího;

c)	datum (fyzické) nakládky;

d)	místo (fyzické) nakládky nebo logistické zařízení nebo vstupní bod distribuční infrastruktury;

e)	místo (fyzického) dodání nebo logistické zařízení nebo výstupní bod distribuční infrastruktury;

f)	objem: U paliv je třeba zahrnout také množství energie paliva. Pro výpočet množství energie je třeba použít konverzní faktory uvedené v příloze III směrnice (EU) 2018/2001.

PŘÍLOHA II

MINIMÁLNÍ OBSAH ZPRÁV O AUDITU, SOUHRNNÝCH ZPRÁV O AUDITU NEBO CERTIFIKÁTŮ

A. Minimální obsah zprávy o auditu

Pokud jde o hospodářský subjekt:

a)	kontaktní údaje hlavního certifikovaného subjektu (název a adresa společnosti, údaje o určeném kontaktním místě);

b)	rozsah certifikace;

c)	souřadnice zeměpisné délky a šířky (u zemědělských podniků a plantáží certifikovaných jako jednotlivé subjekty);

d)	oblast certifikace (u prvních sběrných míst nebo individuálně certifikovaných zemědělských podniků a plantáží);

e)	odhadované množství udržitelného materiálu, který by mohl být ročně vytěžen (u zemědělských a lesnických dodavatelských řetězců);

f)	odhadované množství udržitelného materiálu, které lze ročně shromáždit (u sběrných míst odpadů a zbytků);

g)	seznam míst, na která se vztahuje certifikace (název a adresa);

h)	vstupní/výstupní materiály, s nimiž certifikovaná místa (fyzicky) nakládají – klasifikace musí být v souladu s požadavky stanovenými v příloze IX směrnice (EU) 2018/2001;

i)	odhadované množství ročně použitých udržitelných vstupních materiálů (pouze výrobci konečného produktu);

j)	odhadované množství udržitelného konečného produktu, které by mohlo být ročně vyrobeno (pouze výrobci konečného produktu).

Pokud jde o certifikační orgán:

a)	kontaktní údaje (jméno a adresa) a logo;

b)	složení auditorského týmu;

c)	akreditační orgán a rozsah a datum akreditace.

Pokud jde o proces auditu:

a)	datum auditu;

b)	itinerář a doba trvání auditu (případně rozdělená podle doby strávené na místě a na dálku);

c)	auditované/certifikované normy režimu (včetně čísla verze);

d)	místa podrobená auditu;

e)	metoda auditu (posouzení rizik a základ pro výběr vzorků, konzultace se zúčastněnými stranami);

f)	certifikace jiných nepovinných režimů nebo norem;

g)	druh údajů o skleníkových plynech (výchozí, NUTS2 nebo skutečné hodnoty – včetně informací o použití faktorů úspor emisí skleníkových plynů).

Pokud jde o výsledky auditu:

a)	místo a datum vydání;

b)	seznam zjištěných případů nesouladu.

B. Minimální obsah souhrnné zprávy o auditu nebo certifikátu

Pokud jde o hospodářský subjekt:

a)	kontaktní údaje hlavního certifikovaného subjektu (název a adresa společnosti, údaje o určeném kontaktním místě);

b)	rozsah certifikace;

c)	souřadnice zeměpisné délky a šířky (u zemědělských podniků a plantáží certifikovaných jako jednotlivé subjekty);

d)	nepovinné pro první sběrná místa, místa původu, obchodníky s úložištěm: seznam míst, na která se vztahuje certifikace (název a adresa);

e)	vstupní/výstupní materiály, s nimiž certifikovaná místa (fyzicky) nakládají – klasifikace musí být v souladu s požadavky stanovenými v příloze IX směrnice (EU) 2018/2001 (u obchodníků s úložištěm/bez úložiště druh materiálu, s nímž se obchoduje).

Pokud jde o certifikační orgán: kontaktní údaje (jméno a adresa) a logo.

Pokud jde o proces auditu:

a)	datum auditu;

b)	auditované/certifikované normy režimu (včetně čísla verze);

c)	místa podrobená auditu;

d)	druh údajů o skleníkových plynech (výchozí, NUTS2 nebo skutečné hodnoty – včetně informací o použití faktorů úspor emisí skleníkových plynů).

Pokud jde o výsledky auditu:

a)	(jedinečné) číslo nebo kód certifikátu;

b)	místo a datum vydání;

c)	seznam zjištěných případů nesouladu;

d)	datum platnosti certifikátu od/do (a případně datum certifikace);

e)	razítko a/nebo podpis vydávající strany.

PŘÍLOHA III

SEZNAM INFORMACÍ, KTERÉ MAJÍ NEPOVINNÉ REŽIMY OZNAMOVAT KOMISI VE SVÝCH VÝROČNÍCH ZPRÁVÁCH O ČINNOSTI

Nepovinné režimy musí ve svých výročních zprávách o činnosti Komisi oznamovat následující informace:

pravidla týkající se nezávislosti, metody a četnosti auditů, jak je schválila Komise při akreditaci nepovinného režimu, a jejich případné změny v průběhu času, aby odrážely pokyny Komise, upravený regulační rámec, zjištění z interního monitorování procesu auditů certifikačních orgánů a vyvíjející se osvědčené postupy v odvětví;

b)	pravidla a postupy pro zjišťování a řešení případů neplnění pravidel hospodářskými subjekty a členy režimu;

c)	důkazy o splnění právních požadavků na transparentnost a zveřejňování informací v souladu s článkem 6;

d)	zapojení zúčastněných stran, zejména do konzultace s původními národy a místními komunitami před přijetím rozhodnutí v průběhu vytváření a přezkumu režimu i v průběhu auditů a reakce na jejich příspěvky;

e)	přehled činností prováděných nepovinným režimem ve spolupráci s certifikačními orgány s cílem zlepšit celkový proces certifikace a kvalifikaci a nezávislost auditorů a příslušných orgánů režimu;

f)	aktualizace režimu v závislosti na trhu, množství certifikovaných surovin, biopaliv, biokapalin, paliv z biomasy, recyklovaných paliv s obsahem uhlíku a obnovitelných paliv nebiologického původu podle země původu a druhu a počet účastníků;

přehled účinnosti prováděcího systému zavedeného řídicím orgánem nepovinného režimu za účelem sledování důkazů o souladu s kritérii udržitelnosti, které režim poskytuje svým členům. To zahrnuje zejména způsob, jakým systém účinně předchází podvodným činnostem tím, že zajišťuje včasné odhalení, řešení a návazná opatření v případě podezření na podvod a jiných nesrovnalostí, a případně počet zjištěných podvodů nebo nesrovnalostí;

h)	kritéria pro uznávání certifikačních orgánů;

i)	pravidla pro provádění systému interního sledování a výsledky jeho pravidelného přezkumu, konkrétně pro dohled nad prací certifikačních orgánů a jejich auditorů, jakož i pro systém vyřizování stížností na hospodářské subjekty a certifikační orgány;

j)	možnosti, jak usnadnit nebo zdokonalit prosazování osvědčených postupů;

k)	nepovinné režimy vydávající certifikaci pro lesní biomasu musí obsahovat informace o způsobu, jakým se provádí posouzení rizik požadované v čl. 29 odst. 6 a 7 směrnice (EU) 2018/2001.

PŘÍLOHA IV

DEMONSTRATIVNÍ SEZNAM ODPADŮ A ZBYTKŮ, NA KTERÉ SE V SOUČASNOSTI VZTAHUJE PŘÍLOHA IX SMĚRNICE (EU) 2018/2001

Látky uvedené v této příloze se považují za látky spadající do kategorie surovin uvedené v příloze IX směrnice (EU) 2018/2001, aniž jsou výslovně uvedeny. Seznam není úplný a doplňuje stávající seznam materiálů v příloze IX směrnice (EU) 2018/2001.

Kategorie v příloze IX směrnice (EU) 2018/2001	Podkategorie/příklady surovin
Příloha IX část A písm. d)	Odpad z nápojů
Příloha IX část A písm. d)	Zbytky a odpad z ovoce/zeleniny (pouze konce, listy, stonky a slupky)
Příloha IX část A písm. d)	Slupky, blána a prach bobů: kakao, káva
Příloha IX část A písm. p)	Skořápky/slupky a deriváty: sójové slupky
Příloha IX část A písm. d)	Zbytky a odpad z výroby horkých nápojů: použitá kávová sedlina, použité čajové lístky
Příloha IX část A písm. d)	Mléčný odpad
Příloha IX část A písm. d)	Olej z potravinového odpadu: olej získaný z odpadních potravin z průmyslu
Příloha IX část A písm. d)	Nejedlé zbytky obilovin a odpad z mletí a zpracování obilí: pšenice, kukuřice, ječmen, rýže
Příloha IX část A písm. d)	Zbytky a odpad z extrakce olivového oleje: olivové pecky
Příloha IX část A písm. p)	Zbytky ze zemědělské sklizně
Příloha IX část A písm. q)	Listy palmy, kmen palmy
Příloha IX část A písm. q)	Poškozené stromy
Příloha IX část A písm. p)	Nevyužité krmivo/nevyužitá píce z pastvin
Příloha IX část B písm. b)	Odpadní rybí olej klasifikovaný jako kategorie 1 a 2 v souladu s nařízením (ES) č. 1069/2009
Příloha IX část A písm. d)	Ostatní jateční odpad (zbytky živočišného původu (bez tuku) kat. 1)
Příloha IX část A písm. d)	Průmyslové odpadní vody a deriváty
Příloha IX část A písm. g)	Kal z palmového oleje
Příloha IX část A písm. d)	Průmyslová skladovací zařízení
Příloha IX část A písm. d)	Biogenní podíl pneumatik s ukončenou životností
Příloha IX část A písm. q)	Recyklované/odpadní dřevo
Příloha IX část A písm. d)	Humin
Příloha IX část A písm. d)	Použitá bělicí hlinka

PŘÍLOHA V

METODIKA PRO URČENÍ ÚSPOR EMISÍ VYVOLANÝCH NAHROMADĚNÍM UHLÍKU V PŮDĚ DÍKY ZDOKONALENÝM ZEMĚDĚLSKÝM POSTUPŮM

Hospodářské subjekty, které se snaží nárokovat úspory emisí vyvolaných nahromaděním uhlíku v půdě díky zdokonaleným zemědělským postupům (esca ) v g CO2 ekv./MJ, by měly pro výpočet svých skutečných hodnot použít následující vzorec:

Kde:

CSR	je hmotnost zásoby uhlíku v půdě na jednotku plochy v Mg C na hektar v souvislosti s referenčními pěstitelskými postupy.
CSA	je hmotnost odhadované zásoby uhlíku v půdě na jednotku plochy v Mg C na hektar v souvislosti se skutečnými pěstitelskými postupy po nejméně deseti letech uplatňování.
3.664	je kvocient získaný vydělením molekulové hmotnosti CO2 (44,010 g/mol) molekulovou hmotností uhlíku (12,011 g/mol) v g CO2eq/g C.
n	je doba (v letech) pěstování uvažované plodiny.
P	je produktivita plodiny (měřená jako MJ energie biopaliva nebo biokapaliny na hektar za rok).
ef	emise ze zvýšeného používání hnojiv nebo herbicidů

Zdokonalené zemědělské postupy, přijímané za účelem dosažení úspor emisí z nahromaděného uhlíku v půdě, zahrnují přechod na minimální orbu nebo bezorebné setí, pěstování lepších plodin či jejich střídání, používání krycích plodin, včetně hospodaření se zbytky plodin, a používání organických pomocných půdních látek (například kompostu, kvašení mrvy, digestátu, biouhlu apod.).

Výpočet skutečných hodnot CSR a CSA vychází z měření zásob uhlíku v půdě. Měření CSR se provede na úrovni zemědělského podniku před změnou zemědělského postupu, aby se stanovil výchozí stav, a poté se CSA měří v pravidelných, maximálně pětiletých intervalech.

Celá oblast, pro kterou se zásoby uhlíku v půdě počítají, má podobné klima a půdní typ, jakož i podobnou historii hospodaření, pokud jde o orbu a vstup uhlíku do půdy. Pokud se zdokonalené zemědělské postupy uplatňují pouze na části zemědělského podniku, lze nárokovat úspory emisí skleníkových plynů pouze na ploše, na kterou se vztahují. Pokud se v jednom zemědělském podniku uplatňují různé zdokonalené zemědělské postupy, vypočítá se nárok na úspory emisí skleníkových plynů a požádá se o ně pro každý postup esca zvlášť.

Aby se zajistilo snížení meziročních výkyvů v naměřených zásobách uhlíku v půdě a omezily se související chyby, lze seskupit pole, která mají stejné půdní a klimatické charakteristiky, podobnou historii hospodaření, pokud jde o orbu a vstup uhlíku do půdy, a která budou předmětem stejných zdokonalených zemědělských postupů, včetně polí patřících různým zemědělcům.

Po prvním měření výchozího stavu lze na základě reprezentativních experimentů nebo půdních modelů odhadnout přírůstek uhlíku v půdě a teprve poté provést druhé měření přírůstku zásoby uhlíku. Od dalšího druhého měření představují měření hlavní základ pro určení skutečných hodnot přírůstku zásob uhlíku v půdě.

Po druhém měření však může být modelování umožňující hospodářským subjektům odhadnout roční přírůstek zásob uhlíku v půdě povoleno až do dalšího měření, pokud byly použité modely kalibrovány na základě skutečných naměřených hodnot. Hospodářské subjekty jsou povinny používat pouze modely, které byly schváleny v rámci nepovinných režimů. Nepovinné režimy musí informovat hospodářské subjekty a certifikační orgány, které jejich jménem provádějí audity, o modelech, které pro takové použití ověřily.

Při simulaci dynamiky uhlíku v půdě musí použité modely zohledňovat rozdílnou historii půdy, klimatu a hospodaření na poli. Nepovinný režim musí vypracovat podrobnou zprávu, v níž uvede použitou ověřenou metodu modelování a její základní předpoklady. Související konečné skutečné hodnoty, které jsou stanoveny na základě výsledků měření půdy, se použijí k úpravě ročních nároků na úspory emisí z nahromaděného uhlíku v půdě díky zemědělským postupům (esca), které byly stanoveny na základě modelování.

Aby bylo možné nárokovat úspory emisí z nahromaděného uhlíku v půdě díky zemědělským postupům (esca), provádějí měření zásob uhlíku v půdě certifikované laboratoře a vzorky se pro účely auditu uchovávají po dobu nejméně pěti let.

Nepovinné režimy vyžadují dlouhodobý závazek zemědělce nebo hospodářského subjektu pokračovat v uplatňování zdokonaleného zemědělského postupu po dobu nejméně deseti let, aby bylo možné zohlednit úspory emisí skleníkových plynů. Tento závazek může být prováděn jako pětiletý závazek s možností obnovení.

Nesplnění tohoto kritéria povede k tomu, že všechny hodnoty esca za běžný rok budou pro zemědělce nebo hospodářský subjekt přičteny jako emise k celkovým emisím skleníkových plynů z dodané energetické plodiny, místo aby byly odečteny jako úspory emisí skleníkových plynů, a k zákazu zahrnout hodnotu esca do výpočtů emisí skleníkových plynů po dobu pěti let bez ohledu na použitý systém certifikace. Pokud byl závazek podepsán jménem hospodářského subjektu za několik zemědělců a jeden z těchto zemědělců předčasně odstoupí, vztahují se výše uvedené sankce pouze na dotyčného zemědělce, nikoli na všechny závazky hospodářského subjektu. Nepovinný režim, který vydal certifikát, musí vymáhat sankce a řádně informovat všechny ostatní nepovinné režimy, jakož i zveřejnit tyto informace na svých internetových stránkách a zahrnout je do výročních zpráv o činnosti, které se zasílají Komisi.

Kromě toho se před vznesením nároku vyžaduje nepřetržité období minimálně tří let pro uplatňování zdokonaleného zemědělského postupu.

Maximální možná celková hodnota ročního nároku na úspory emisí z nahromaděného uhlíku v půdě díky zdokonaleným zemědělským postupům (esca) je omezena na 45 g CO2eq/MJ biopaliva nebo biokapaliny za celé období uplatňování postupů Esca, pokud se biouhel používá jako organická pomocná půdní látka samostatně nebo v kombinaci s jinými způsobilými postupy esca. Ve všech ostatních případech činí výše uvedený strop 25 g CO2 ekv/MJ biopaliva nebo biokapaliny za celé období uplatňování postupů esca.

Prvovýrobci nebo hospodářské subjekty, které již provádějí způsobilé postupy esca a vznesly příslušné nároky Esca před vstupem tohoto prováděcího nařízení v platnost, mohou v přechodném období až do prvního měření přírůstku zásob uhlíku v pátém roce uplatňovat limit45 g CO2eq/MJ biopaliva nebo biokapaliny. V takovém případě se změřený přírůstek zásob uhlíku v pátém roce stane stropem pro roční nároky, které mají být podány v následujícím pětiletém období. Pokud první měření přírůstku zásob uhlíku v pátém roce ukáže vyšší celkový roční přírůstek zásob uhlíku ve srovnání se vznesenými ročními nároky, mohou prvovýrobci nebo hospodářské subjekty v následujících letech žádat o vyrovnání nižšího přírůstku zásob uhlíku. Pokud první měření přírůstku zásob uhlíku v pátém roce ukáže nižší celkový roční přírůstek zásob uhlíku v půdě ve srovnání se vznesenými ročními nároky, musí zemědělci nebo hospodářské subjekty v souladu s tím odečíst roční rozdíl od svých nároků v následujících pěti letech.

Pokud bylo v minulosti uplatňování způsobilých zdokonalených zemědělských postupů (esca) zahájeno, ale nebyly vzneseny žádné předchozí nároky Esca, lze vznést roční zpětné žádosti Esca, avšak nejdéle za tři roky před okamžikem certifikace esca. Hospodářský subjekt musí předložit odpovídající důkazy o zahájení používání zdokonalených zemědělských postupů. V takovém případě může být odhad hodnoty CSR založen na srovnávacím měření sousedního nebo jiného pole s podobnými klimatickými a půdními podmínkami a podobnou historií hospodaření na poli. Pokud nejsou k dispozici žádné údaje z takového pole, lze hodnotu CSRodhadnout na základě modelování. V takovém případě se první měření provede okamžitě, v okamžiku závazku. Další měření přírůstku zásob uhlíku bude muset být provedeno o pět let později.

Zohledňují se zvýšené emise v důsledku zvýšeného používání hnojiv nebo herbicidů z důvodu uplatňování zdokonalených zemědělských postupů. Za tímto účelem musí být předloženy odpovídající důkazy o historii používání hnojiv nebo herbicidů, které se počítají jako průměr za tři roky před uplatňováním nových zemědělských postupů. Ve výpočtech lze zohlednit příspěvek plodin vázajících dusík, které se používají ke snížení potřeby dalších hnojiv.

Pro odběr vzorků platí tato pravidla:

Metoda odběru reprezentativních vzorků:

a)	odběr vzorků se provádí pro každý pozemek nebo pole;

b)	odebere se alespoň jeden směsný vzorek o patnácti dobře rozmístěných prostých vzorcích na každých pět hektarů nebo na každé pole, a to podle toho, co je menší (s ohledem na heterogenitu obsahu uhlíku na pozemku);

c)	menší pole se stejnými klimatickými podmínkami, půdním typem, referenčními zemědělskými postupy a postupy esca lze seskupit;

d)	odběr vzorků se provádí buď na jaře před obděláním a hnojením půdy, nebo na podzim, nejdříve dva měsíce po sklizni;

e)	přímé měření změn zásob uhlíku v půdě se provádí v prvních 30 cm půdy;

f)	místa počátečního odběru vzorků pro měření výchozího stavu zásob uhlíku v půdě se použijí za stejných polních podmínek (zejména půdní vlhkosti);

g)	protokol o odběru vzorků je dobře zdokumentován.

Měření obsahu uhlíku v půdě:

a)	vzorky půdy se vysuší, prosejí a v případě potřeby rozmělní;

b)	pokud se použije spalovací metoda, anorganický uhlík se vyloučí.

Určení suché objemové hmotnosti:

a)	zohlední se změny objemové hmotnosti v průběhu času;

b)	objemová hmotnost by se měla měřit metodou vtloukání, tj. mechanickým zatlučením fyzikálního válečku do půdy, což výrazně snižuje chyby spojené s měřením objemové hmotnosti;

c)	pokud není možné použít metodu vtloukání, zejména u písčitých půd, použije se místo toho jiná spolehlivá metoda;

d)	vzorky by měly být před vážením vysušeny v peci.

Použití výše uvedené metodiky na esca a výpočet skutečných hodnot emisí skleníkových plynů musí být řádně ověřeny certifikačními orgány a zdokumentovány ve zprávách o auditu. Pro hospodářské subjekty a certifikační orgány musí nepovinné režimy vydat podrobné pokyny k používání této metodiky, včetně pokynů k používání svých ověřených modelů půdy, a musí také podporovat své auditory při jejich úkolech v oblasti ověřování. Rovněž musí zahrnout podrobné statistické informace a kvalitativní zpětnou vazbu o provádění metodiky esca do svých výročních zpráv o činnosti, které mají být předloženy Komisi.

Komise řádně sleduje provádění metodiky esca v rámci sledování činností, které vykonávají nepovinné režimy a které zahrnují mimo jiné:

—	provádění projektů, které by mělo kromě jiného umožnit vyhodnocení vztahu výsledků modelování s terénními měřeními;

—	porovnání nároků a výsledků s odhady nasycenosti půdním organickým uhlíkem s cílem odvodit kritéria a doporučení a případně požadavky na dlouhodobé udržení dané rovnováhy, aby byly výsledky dlouhodobě zajištěny;

—	odvozování doporučení a požadavků na vhodný výběr a kalibraci modelu, jakož i spolehlivé ukazatele výsledků modelu.

Komise může metodický přístup popsaný v této příloze, jakož i stropy uplatňované na roční nároky na nahromaděné zásoby uhlíku revidovat na základě výsledků tohoto sledování nebo s cílem sladit jej s vývojem poznatků nebo s novými právními předpisy v této oblasti v budoucnosti (např. iniciativa EU týkající se hospodaření s uhlíkem).

PŘÍLOHA VI

NEVYČERPÁVAJÍCÍ SEZNAMY PŘÍKLADŮ ZÁKLADNÍCH ZEMĚDĚLSKÝCH A SLEDOVACÍCH POSTUPŮ NA PODPORU A SLEDOVÁNÍ SEKVESTRACE UHLÍKU V PŮDĚ A KVALITY PŮDY

Tabulka 1

Příklady základních postupů hospodaření s půdou, které podporují sekvestraci uhlíku v půdě (vzhledem k absenci zbytků) a podporují kvalitu půdy

Požadavek	Parametr kvality půdy
Střídání alespoň tří plodin, včetně luštěnin nebo zeleného hnojení v pěstebním systému, s ohledem na agronomické požadavky na střídání plodin specifické pro jednotlivé pěstované plodiny a klimatické podmínky. Vícedruhová krycí plodina mezi komerčními plodinami se počítá jako jedna.	Podpora úrodnosti půdy, uhlíku v půdě, omezení půdní eroze, půdní biologické rozmanitosti a podpora kontroly patogenů
Výsev krycích plodin/meziplodin/přechodných plodin s použitím místně vhodné směsi druhů s alespoň jednou luštěninou. Pěstitelské postupy by měly zajistit minimální pokrytí půdy, aby se zabránilo obnažení půdy v nejcitlivějších obdobích.	Podpora úrodnosti půdy, zadržování uhlíku v půdě, zamezení půdní eroze, biologické rozmanitosti půdy
Předcházení zhutňování půdy (četnost a načasování polních prací by měly být naplánovány tak, aby nedocházelo k pohybu na mokré půdě; na vlhkých půdách by se mělo zamezit orbě nebo by měla být výrazně omezena; lze využít plánování řízeného provozu).	Zachování struktury půdy, zamezení půdní eroze, zachování biologické rozmanitosti půdy
Zákaz pálení strnišť na orné půdě s výjimkou případů, kdy úřad udělil výjimku z rostlinolékařských důvodů.	Zadržování uhlíku v půdě, efektivnost zdrojů
Na kyselých půdách, kde se používá vápnění, kde jsou půdy znehodnocené a kde má acidifikace vliv na produktivitu plodin.	Zlepšená struktura půdy, biologická rozmanitost půdy, uhlík v půdě
Omezená orba/absence orby – řízení eroze – přidávání organických doplňků (biouhlu, kompostu, statkových hnojiv, zbytků plodin) – používání krycích plodin, zavodňování Obnova vegetace: výsadba (změna druhů, ochrana slámovým mulčem) – krajinné prvky – agrolesnictví	Zvýšení obsahu organického uhlíku v půdě

Tabulka 1

Příklady postupů monitorování kvality půdy a dopadů zmírňování emisí uhlíku

Postup sledování	Metoda ověření/předvedení
Posouzení rizik	Identifikace oblastí s vysokým rizikem zhoršení kvality půdy pomáhá těmto rizikům předcházet a soustřeďovat se na oblasti s největším dopadem.
Analýza organické hmoty v půdě	Důsledný odběr vzorků půdní organické hmoty zlepšuje sledování, aby bylo možné tuto hmotu udržovat nebo zlepšovat.
Analýza organického uhlíku v půdě	Organický uhlík v půdě je považován za dobrý ukazatel širší kvality půdy.
Odběr vzorků pro index půdních podmínek	Kladná hodnota znamená, že se v systému očekává nárůst organické hmoty v půdě.
Posouzení eroze půdy	Zajišťuje, aby eroze byla pod přípustnou úrovní, např. úrovní „t“ Zemědělské výzkumné služby Ministerstva zemědělství Spojených států amerických (USDA).
Plán zásobování živinami	Plán nastiňující strategii výživy (zaměřenou především na N, P a K) a režimy hnojení mohou zabránit nerovnováze živin.
Pravidelná analýza pH půdy	Sledování pH pomáhá odhalit nerovnováhu pH.

PŘÍLOHA VII

METODIKA PRO STANOVENÍ EMISÍ Z TĚŽBY NEBO PĚSTOVÁNÍ SUROVIN

Pro výpočet emisí z těžby nebo pěstování surovin se v příloze V části C bodu 5 a příloze VI části B bodu 5 směrnice 2018/2001 (EU) uvádí, že výpočet zahrnuje součet všech emisí ze samotného procesu těžby nebo pěstování; ze sběru, sušení a skladování surovin; z odpadu a úniků a z výroby chemických látek nebo produktů použitých při těžbě nebo pěstování.

Zachycování CO2 při pěstování surovin je vyloučeno. Jako alternativu skutečných hodnot emisí lze použít odhady úrovně emisí z pěstování zemědělské biomasy, které je možno získat z používaných regionálních průměrných hodnot u emisí z pěstování zahrnutých do zpráv podle čl. 31 odst. 4 směrnice 2018/2001/EU nebo z informací o rozložených standardizovaných hodnotách pro pěstování obsažených v této příloze. Jako alternativu skutečných hodnot emisí lze při neexistenci příslušných informací v těchto zprávách vypočítat průměrné hodnoty založené na místních zemědělských postupech, například na údajích o skupinách zemědělských podniků.

Emise ze samotného procesu těžby nebo pěstování

Emise ze samotného procesu těžby nebo pěstování zahrnují veškeré emise z i) dodávek paliv pro používané zemědělské stroje; ii) produkce osiva pro pěstování plodin; iii) výroby hnojiv a pesticidů; iv) okyselování hnojiv a vápnění a v) emisí do půdy z pěstování plodin.

1.1. Spotřeba paliva (motorová nafta, benzin, těžký topný olej, biopaliva nebo jiná paliva) pro zemědělské stroje

Emise skleníkových plynů z pěstování plodin (příprava pole, setí, aplikace hnojiv a pesticidů, sklizeň, sběr) zahrnují veškeré emise z používání paliv (např. motorové nafty, benzinu, těžkého topného oleje, biopaliv nebo jiných paliv) v zemědělských strojích. Množství spotřebovaného paliva v zemědělských strojích musí být řádně zdokumentováno. Musí být použity odpovídající emisní faktory paliv podle přílohy IX. Pokud se používají biopaliva, musí se použít standardizované emise skleníkových plynů stanovené ve směrnici 2018/2001.

1.2. Chemická hnojiva a pesticidy

Emise z používání chemických hnojiv a pesticidů (1) při pěstování surovin zahrnují všechny související emise z výroby chemických hnojiv a pesticidů. Množství chemických hnojiv a pesticidů v závislosti na plodině, místních podmínkách a zemědělských postupech musí být řádně zdokumentováno. K zohlednění emisí z výroby chemických hnojiv a pesticidů podle přílohy IX je třeba použít vhodné emisní faktory, včetně emisí z předchozích fází výroby. Pokud je hospodářskému subjektu známa továrna vyrábějící hnojiva a spadá pod systém EU pro obchodování s emisemi (ETS), pak může hospodářský subjekt použít výrobní emise vykázané v rámci ETS a přičíst k nim emise z výroby zemního plynu atd. Zahrnuje se také doprava hnojiv, přičemž se použijí emise z dopravních prostředků uvedených v příloze IX. Pokud hospodářský subjekt nezná továrnu dodávající hnojiva, měl by použít standardní hodnoty stanovené v příloze IX.

1.3. Osiva

Výpočet emisí z pěstování z výroby osiva pro pěstování plodin vychází ze skutečných údajů o použitém osivu. Emisní faktory pro výrobu a dodávky osiva lze použít k zohlednění emisí spojených s výrobou osiva. Musí se použít standardní hodnoty emisních faktorů uvedené v příloze IX. Pro ostatní osiva je třeba použít hodnoty uvedené v literatuře podle následující hierarchie.

a)	verze 5 zprávy JEC WTW;

b)	databáze ECOINVENT;

c)	„oficiální“ zdroje, jako je Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), Mezinárodní energetická agentura (IEA) nebo vlády;

d)	další revidované zdroje údajů, jako je databáze E3 či databáze GEMIS;

e)	recenzované publikace;

f)	řádně doložené vlastní odhady.

1.4. Emise z okyselování hnojivy a vápnění

Emise z neutralizace okyselování hnojivy a z použití zemědělského vápna se započítávají do emisí CO2 z neutralizace kyselosti dusíkatých hnojiv nebo z reakcí vápna v půdě.

1.4.1. Emise z neutralizace okyselování hnojivy

Emise vyplývající z okyselování způsobeného používáním dusíkatých hnojiv na poli se započítají do výpočtu emisí na základě množství použitých dusíkatých hnojiv. U dusíkatých hnojiv činí emise z neutralizace dusíkatých hnojiv v půdě 0,783 kg CO2/kg N; u močovinových hnojiv jsou neutralizační emise 0,806 kg CO2/kg N.

1.4.2. Emise z vápnění půdy (zemědělské vápno)

Skutečné množství použitého zemědělského vápna musí být řádně zdokumentováno. Emise se vypočtou takto:

1.	Na kyselých půdách, kde je pH nižší než 6,4, se zemědělské vápno rozpouští v půdních kyselinách za vzniku převážně CO2, nikoli hydrogenuhličitanu, přičemž se téměř všechen CO2 uvolňuje do zemědělského vápna (0,44 kg CO2/kg ekvivalentu CaCO3 zemědělského vápna).

2.	Pokud je pH půdy vyšší nebo rovno 6,4, zohlední se při výpočtu kromě emisí způsobených neutralizací okyselení způsobeného hnojivem také emisní faktor 0,98/12,44 = 0,079 kg CO2/(kg ekvivalentu CaCO3) použitého zemědělského vápna.

Emise z vápnění vypočtené ze skutečného použití vápna, vypočtené v bodech 1 a 2 výše, mohou být vyšší než emise z neutralizace hnojiv vypočtené v bodě 1.4.1, pokud bylo okyselení hnojiv neutralizováno použitým vápnem. V takovém případě lze od vypočtených emisí z vápnění odečíst emise z neutralizace hnojiv (v bodě 1.4.1), aby se zabránilo dvojímu započtení emisí z vápnění.

Emise z okyselování hnojiv mohou být vyšší než emise způsobené vápněním. V takovém případě by odečtení vedlo ke zjevně záporným čistým emisím vápnění, protože ne všechna kyselost hnojiva je neutralizována zemědělským vápnem, ale částečně také přirozeně se vyskytujícími uhličitany. V tomto případě se čisté emise z vápnění počítají jako nulové, ale emise z okyselování hnojiv, které se i tak vyskytují, se zachovají v souladu s oddílem 1.4.1.

Pokud nejsou k dispozici údaje o skutečném použití zemědělského vápna, předpokládá se použití zemědělského vápna doporučené Sdružením pro zemědělské vápno (Agricultural Lime Association). Tato hodnota závisí na typu plodiny, naměřeném pH půdy, typu půdy a typu vápnícího materiálu. Doprovodné emise CO2 se vypočítají podle bodů 1 a 2 výše uvedeného postupu. Odečet uvedený v bodě 3 se však v tomto případě nepoužije, protože doporučené použití zemědělského vápna nezahrnuje zemědělské vápno použité k neutralizaci hnojiva použitého v témže roce, takže není možné dvojí započítání emisí z neutralizace hnojiva.

1.5. Emise do půdy (oxid dusný/N2O) z pěstování plodin

Výpočet emisí N2O z obhospodařované půdy se provádí podle metodiky IPCC. Pro výpočet emisí N2O z pěstování plodin se použijí rozčleněné emisní faktory specifické pro jednotlivé plodiny pro různé environmentální podmínky (odpovídající úrovni 2 metodiky IPCC). Měly by být zohledněny specifické emisní faktory pro různé environmentální podmínky, půdní podmínky a různé plodiny. Hospodářské subjekty by mohly k výpočtu těchto emisních faktorů použít ověřené modely za předpokladu, že tyto modely zohledňují tyto aspekty. V souladu s pokyny IPCC (2) se zohledňují přímé i nepřímé emise N2O. Používá se nástroj GNOC, který je založen na níže uvedených vzorcích, přičemž se dodržují názvy uvedené v pokynech IPCC z roku 2006:

N2Ototal – N = N2Odirect – N + N2Oindirect – N

Kde:

Pro minerální půdy: N2Odirect – N = [(FSN + FON) • EF1ij] + [FCR • EF1]

Pro organické půdy: N 2 Opřímý – N = [(FSN + FON) • EF1] + [FCR • EF1] + [(FOS,CG,Temp • EF2CG, Temp] + [FCROS,CG,Trop • E2CG,Trop]

Pro minerální i organické půdy: N 2 Opřímý – N = [((FSN • FracGASF) + (FON • EracGASM) • EF4] + [(FSN +FON + FCR) • FracLeach-(H) • EF5]

1.5.1 Přísun dusíku z rostlinných zbytků

Musí se vypočítat u:

a)	cukrové řepy, cukrové třtiny podle pokynů IPCC z roku 2006, svazek 4, kapitola 11, rovnice 11.6, přičemž se neuvažují podzemní zbytky a v případě cukrové třtiny se přidává přísun N z vinázy a filtračních koláčů; FCR = Yield • DRY • (1-FracBurnt • Cf) • [RAG • NAG • (1 - FracRemove)] + FVF

b)	kokosových plantáží a plantáží palmy olejné, které používají pevně daný přísun N na základě literatury, protože pokyny IPCC z roku 2006 neposkytují žádnou výchozí metodu výpočtu standardních emisních faktorů podle přílohy IX;

všech ostatních plodin podle pokynů IPCC z roku 2006, svazek 4, kapitola 11, rovnice 11.7a 11,11, 11,12, jako

FCR = (1–FracBurnt • Cf) • AGDM • NAG • (1–FracRemove) + (AGDM + Yield • DRY) • RBG-BIO • NBG

Kde:

N2Ototal – N	=	přímé a nepřímé roční emise N2O–N z obhospodařované půdy; kg N2O–N ha–1 a–1
N2Odirect – N	=	roční přímé emise N2 z obhospodařované půdy; kg N2O–N ha–1 a–1
N2Oindirect – N	=	oční nepřímé emise N2O–N (tj. roční množství N2O–N vzniklé atmosférickou depozicí N odpařeného z obhospodařované půdy a roční množství N2O–N vzniklé vyplavováním a odtokem přídavků dusíku do obhospodařované půdy v oblastech, kde dochází k vyplavování/odtoku); kg N2O–N ha–1 a–1
FSN	=	roční přísun syntetických dusíkatých hnojiv; kg N ha–1 a–1
FON	=	roční množství dusíku ze statkových hnojiv aplikované jako hnojivo; kg N ha–1 a–1
FCR	=	roční množství dusíku v rostlinných zbytcích (nadzemních i podzemních); kg N ha–1 a–1
FOS,CG,Temp	=	roční plocha obhospodařovaných/odvodněných organických půd pod ornou půdou v mírném klimatu; ha–1 a–1
FOS,CG,Trop	=	roční plocha obhospodařovaných/odvodněných organických půd pod ornou půdou v tropickém klimatu; ha–1
FracGASF	=	0,10 (kg N NH3–N + NOx–N) (kg použitého N)–1. Odpařování syntetických hnojiv
FracGASM	=	0,20 (kg N NH3–N + NOx–N) (kg použitého N)–1. Odpařování ze všech použitých organických dusíkatých hnojiv
FracLeach-(H)	=	0,30 kg N (kg přídavků dusíku) –1. Ztráty N vyplavováním/odtokem u regionů, kde dochází k vyplavování/odtoku.
EF1ij	=	emisní faktory specifické pro plodinu a lokalitu pro emise N2O z aplikace syntetických hnojiv a organického dusíku do minerálních půd (kg N2O–N (kg přísunu N)–1);
EF1	=	0,01 [kg N2O–N (kg přísunu N)–1]
EF2CG,Temp	=	8 kg N ha–1 a–1 pro organické plodiny a travnaté půdy mírného pásma
EF2CG,Trop	=	16 kg N ha–1 a–1 pro organické plodiny a travnaté půdy tropického pásma
EF4	=	0,01 [kg N2O–N (kg N NH3–N + NOx–odpařený N)–1]
EF5	=	0,0075 [kg N2O–N (kg N při vyplavování/odtoku)–1]
Výnos	=	roční čerstvý výnos plodiny (kg ha–1)
DRY	=	podíl sušiny sklizeného produktu [kg sušiny (kg čerstvé hmotnosti)–1] (viz tabulka 1)
FracBurnt	=	podíl ročně spálené plochy plodin [ha (ha)–1]
Cf	=	spalovací faktor [bezrozměrný] (viz tabulka 1)
RAG	=	poměr nadzemních zbytků, sušina k výnosu sklizené sušiny pro danou plodinu [kg sušiny (kg sušiny)–1] (viz tabulka 3)
NAG	=	obsah N v nadzemních zbytcích [kg N (kg sušiny)–1] (viz tabulka 1)
FracRemove	=	podíl nadzemních zbytků odstraněných z pole [kg sušiny (kg AGDM)–1]
FVF	=	roční množství N ve vináze z cukrové třtiny a filtračních koláčích vrácených na pole [kg N ha–1], vypočteno jako výnos * 0,000508.
AG	=	sušina nadzemních zbytků [kg sušiny na ha–1]

1.5.2 Emisní faktory specifické pro plodinu a místo pro emise N2O ze syntetických hnojiv a aplikace organického dusíku

Emise N2O ze zemědělsky využívaných půd na různých zemědělských polích za různých environmentálních podmínek a tříd využití zemědělské půdy lze stanovit podle statistického modelu Stehfesta a Bouwmana (2006) (dále jen „model S&B“):

L1682022CS6510120220617CS0003.0001671671NÁVRHROZHODNUTÍ Výboru dohody o hospodářském partnerství zřízeného Prozatímní dohodou o hospodářském partnerství mezi Ghanou na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé č. …/2022ze dne …o přijetí jednacího řádu pro řešení sporůVÝBOR DOHODY O HOSPODÁŘSKÉM PARTNERSTVÍ,s ohledem na Prozatímní dohodu o hospodářském partnerství mezi Ghanou na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhéÚř. věst. EU L 287, 21.10.2016, s. 3. (dále jen dohoda), podepsanou v Bruselu dne 28. července 2016, a zejména na článek 59 této dohody,vzhledem k tomu, že čl. 59 odst. 1 dohody stanoví, že postupy pro řešení sporů se řídí jednacím řádem, který má přijmout Výbor dohody o hospodářském partnerství (dále jen Výbor EPA) do tří měsíců po svém zřízení, přičemž podle čl. 64 odst. 2 dohody má být k jednacímu řádu připojen kodex chování,PŘIJAL TOTO ROZHODNUTÍ:Článek 1Přijímá se jednací řád pro řešení sporů uvedený v příloze tohoto rozhodnutí.Článek 2Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí.

Kde:

E	=	emise N2O (v kg N2O–N ha–1 a–1)
ev	=	hodnota účinku pro různé řidiče (viz tabulka 2)

EF1ij pro plodinu i na biopalivo v lokalitě j se vypočítá (model S&B) jako:

EF1ij = (Efert,ij – Eunfert,ij)/Nappl,ij

Faktor (EF1) pokynů IPCC z roku 2006 pro přímé emise N2O ze vstupů hnojiv založený na celosvětovém průměru se nahradí faktorem EF1ij, specifickým pro danou plodinu a dané místo, pro přímé emise z přísunu N z minerálních hnojiv a statkových hnojiv na základě EF1ij specifického pro danou plodinu a dané místo a použije se model S&B.

Kde:

Efert,ij	=	emise N2O (v kg N2O–N ha–1 a–1) na základě S&B, kde přísun hnojiv je skutečná míra použití N (minerální hnojiva a statková hnojiva) pro plodinu i v lokalitě j
Eunfert,ij	=	N2O z plodiny i v lokalitě j (v kg N2O–N ha–1 a–1) na základě modelu S&B. Míra použití N je nastavena na 0, všechny ostatní parametry zůstávají stejné.
Nappl,ij	=	přísun N z minerálních hnojiv a statkových hnojiv (v kg N ha–1 a–1) pro plodinu i v lokalitě j

Tabulka 1

Parametry specifické pro jednotlivé plodiny pro výpočet přísunu N z rostlinných zbytků (3)

Tabulka 2

Hodnoty konstant a účinku pro výpočet emisí N2O ze zemědělských polí na základě modelu S&B

Emise ze sběru, sušení a skladování surovin

Emise ze sběru, sušení a skladování surovin zahrnují všechny emise související s použitím paliv při sběru, sušení a skladování surovin.

Emise ze sběru

Emise ze sběru surovin zahrnují všechny emise vznikající při sběru surovin a jejich přepravě do skladu. Emise se vypočítají pomocí příslušných emisních faktorů pro typ použitého paliva (motorová nafta, benzín, těžký topný olej, biopaliva nebo jiná paliva).

Sušení biomasy

Emise z pěstování zahrnují emise ze sušení před skladováním, jakož i ze skladování a manipulace se surovinami z biomasy. Údaje o spotřebě energie na sušení před uskladněním zahrnují skutečné údaje o procesu sušení, který se používá pro splnění požadavků na skladování v závislosti na typu biomasy, velikosti částic, obsahu vlhkosti, povětrnostních podmínkách atd. Pro zohlednění emisí z používání paliv k výrobě tepla nebo elektřiny používaných k sušení se použijí příslušné emisní faktory, včetně emisí z předchozích fází. Emise ze sušení zahrnují pouze emise z procesu sušení, který je nutný k zajištění dostatečného skladování surovin, a nezahrnují sušení materiálů během zpracování.

Zohlednění emisí z elektřiny používané při zemědělských činnostech

Při zohlednění spotřeby elektřiny, která není generována přímo v zařízení vyrábějícím příslušné palivo, se předpokládá, že intenzita emisí skleníkových plynů z vyrobené a distribuované elektřiny se rovná průměrné intenzitě emisí vyrobené a distribuované elektřiny v daném regionu, který může být na úrovni regionu NUTS2 (4) nebo celostátní úrovni. V případě použití vnitrostátních koeficientů elektrických emisí se použijí hodnoty z přílohy IX. Odchylně od tohoto pravidla mohou výrobci pro elektřinu vyrobenou samostatným zařízením generujícím elektřinu použít průměrnou hodnotu platnou pro dané zařízení, pokud není připojeno k rozvodné síti a jsou k dispozici dostatečné informace k odvození emisního faktoru.

(1) „Pesticidy“ se rozumí všechny přípravky na ochranu rostlin, včetně herbicidů, insekticidů, fungicidů atd.

(2) Pokyny IPCC z roku 2006, svazek 4, kapitola 11: Emise N2O z obhospodařované půdy a emise CO2 z aplikace vápna a močoviny.

(3) Zdroj: Zpráva JRC „Definice vstupních údajů pro posouzení výchozích emisí skleníkových plynů z biopaliv v právních předpisech EU“ JRC 2019 (EUR 28349 CS). https://op.europa.eu/en/publication-detail/-/publication/7d6dd4ba-720a-11e9-9f05-01aa75ed71a1.

(4) Klasifikace územních statistických jednotek

PŘÍLOHA VIII

MINIMÁLNÍ POŽADAVKY NA POSTUP A METODU CERTIFIKACE BIOMASY S NÍZKÝM RIZIKEM NEPŘÍMÉ ZMĚNY VE VYUŽÍVÁNÍ PŮDY

A. Proces certifikace nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy

Aby mohl hospodářský subjekt zahájit proces certifikace, musí podat žádost k certifikačnímu orgánu uznanému nepovinným režimem pro certifikaci biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy. Žadatelem může být zemědělský podnik, první sběrné místo nebo správce skupiny jednající jménem skupiny zemědělců.

Žádost o certifikaci nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy musí obsahovat alespoň tyto informace:

a)	jméno a kontaktní údaje žadatele nebo žadatelů, včetně případných členů skupiny pro skupinovou certifikaci (1);

popis plánovaných opatření týkajících se adicionality pro nízké riziko nepřímé změny ve využívání půdy, včetně:

i)	podrobností o vymezeném pozemku, na kterém bude opatření týkající se adicionality provedeno, včetně současného využití půdy, současných zemědělských postupů, aktuálních údajů o výnosu z pozemku a případně prohlášení, zda je pozemek nevyužívaný, opuštěný nebo závažným způsobem znehodnocený;

ii)	popisu opatření týkajících se adicionality a odhad dodatečné biomasy, která bude vyprodukována po jeho uplatnění (buď zvýšením výnosu, nebo výrobě na nevyužívané, opuštěné nebo závažným způsobem znehodnocené půdě);

c)	informací o všech stávajících certifikacích nepovinných režimů uznaných Komisí (název nepovinného režimu, číslo certifikátu, stav a doba platnosti).

Pokud je žádost podána po provedení opatření týkajících se adicionality, lze jako nízké riziko nepřímé změny ve využívání půdy požadovat pouze dodatečnou biomasu vyprodukovanou po datu certifikace nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy.

1. Obsah plánu řízení

Jakmile je žádost o nízké riziko nepřímé změny ve využívání půdy přijata, hospodářský subjekt vypracuje plán řízení a předloží jej certifikačnímu orgánu. Plán řízení vychází z informací uvedených v žádosti o certifikaci a obsahuje:

a)	definici vymezeného pozemku;

b)	popis opatření týkajících se adicionality;

c)	kontrolu udržitelnosti opatření týkajícího se adicionality s ohledem na požadavky směrnice (EU) 2018/2001;

d)	případně doložení posouzení adicionality (buď finanční atraktivita, nebo test nefinančních překážek);

určení dynamického výnosového základu, zahrnující:

i)	u opatření na zvýšení výnosů: údaje o historických výnosech plodin za nejméně tři roky týkající se vymezeného pozemku;

ii)	u pěstování na nevyužívané, opuštěné nebo závažným způsobem znehodnocené půdě: doklad o stavu půdy (základní výnos pro pěstování na nevyužívané, opuštěné nebo silně znehodnocené půdě se považuje za nulový);

f)	odhad výnosu dodatečné biomasy za rok s ohledem na dynamický výnosový základ pro vymezený pozemek.

Plán řízení musí umožnit srovnání využití vymezeného pozemku před provedením opatření týkajícího se adicionality a po něm.

2. Demonstrativní seznam opatření týkajících se adicionality

Tabulka 1

Demonstrativní seznam opatření týkajících se adicionality ke zvýšení výnosů.

Kategorie adicionality	Opatření týkající se adicionality	Příklad
Mechanizace	Stroje	Zavedení strojů, které snižují nebo doplňují stávající vstupy pracovní síly, aby se zvýšila produkce nebo snížily ztráty. Mohou sem patřit secí stroje, stroje pro přesné zemědělství, sklizňové stroje nebo stroje na snížení posklizňových ztrát.
Pěstování více plodin	Následné pěstování	Zavedení druhé plodiny na stejné půdě v témže roce.
Řízení	Hospodaření s půdou	Mulčování místo pluhování, mělká orba.
	Hnojení	Optimalizace režimu hnojení, využití přesného zemědělství.
	Ochrana rostlin	Změny v regulaci plevele, škůdců a chorob.
	Opylení	Zlepšení opylovacích postupů.
	Jiné	Ponechává prostor pro inovace, kombinace opatření a nepředvídaný vývoj.
Přesazování (u trvalých kultur) (2)	Výběr odrůd plodin	Odrůda s vyšším výnosem, lepší přizpůsobení ekofyziologickým nebo klimatickým podmínkám.

Opatření týkající se adicionality jsou opatření, která jdou nad rámec běžných zemědělských postupů. Tabulka 1 obsahuje demonstrativní seznam druhů opatření týkajících se adicionality ke zvýšení výnosů, která mohou hospodářské subjekty použít. Opatření nebo kombinace opatření zvyšují produkci, aniž je ohrožena udržitelnost. Opatření týkající se adicionality neohrozí budoucí pěstitelský potenciál tím, že vytvoří kompromis mezi krátkodobým zvýšením produkce a střednědobým/dlouhodobým zhoršením kvality půdy, vody a ovzduší a populací opylovačů. Opatření týkající se adicionality nevedou k homogenizaci zemědělské krajiny odstraněním krajinných prvků a stanovišť, jako jsou solitérní stromy, živé ploty, keře, okraje polí nebo květinové pásy.

Za nízké riziko nepřímé změny ve využívání půdy lze prohlásit pouze dodatečný výnos nad dynamický výnosový základ. Kromě toho může být opatření týkající se adicionality certifikováno pouze tehdy, pokud je jeho cílem dosáhnout dodatečných výnosů v důsledku zdokonalení zemědělského postupu. Pokud se použije opatření, jehož cílem je pouze zlepšit udržitelnost pozemku, aniž by se zlepšily výnosy, nepovažuje se za opatření týkající se adicionality. Jinak je tomu v případě obdělávání nevyužívané, opuštěné nebo závažným způsobem znehodnocené půdy, kdy je opatřením týkajícím se adicionality samotné obdělávání.

Hospodářský subjekt bude muset prokázat, že plán řízení stanoví přiměřená očekávání ohledně zvýšení výnosu, například odkazem na odbornou literaturu, zkušenosti z polních pokusů, informace od agronomických společností, vývojářů osiv/hnojiv nebo jednoduché výpočty. Pro certifikaci projektu je třeba uspokojivě doložit očekávané zvýšení výnosů použitého opatření týkajícího se adicionality.

V případě zemědělských zlepšení se v rámci plánu řízení podrobně zdokumentují použité zemědělské postupy, stroje a prostředky před uplatněním opatření týkajícího se adicionality a po něm. To umožní srovnání, aby bylo možné i) určit, zda bylo provedeno opatření týkající se adicionality; ii) vyhodnotit, zda lze toto opatření týkající se adicionality považovat za dodatečné ve srovnání s vývojem bez opatření.

B. Posouzení adicionality: Testy finanční atraktivity nebo analýzy překážek

1. Test finanční atraktivity

Test finanční atraktivity musí prokázat, že investice potřebná pro opatření týkající se adicionality se stává finančně atraktivní pouze tehdy, pokud je výsledný dodatečný výnos certifikován jako nízké riziko nepřímé změny ve využívání půdy. Analýza se skládá z jednoduché finanční analýzy předpokládané investice do opatření s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy.

Test zahrnuje pouze ty náklady a výnosy, které přímo souvisejí s investicí do opatření týkajícího se adicionality. Běžné provozní náklady celého zemědělského podniku se proto do analýzy nezahrnují. Náklady a příjmy zahrnuté do testu souvisejí s přípravou, prováděním, udržováním a ukončením opatření týkajícího se adicionality a jinak by nevznikly.

Finanční atraktivita vychází z obchodního případu, v němž je čistá současná hodnota (3) investice kladná, což znamená, že investici může provést sám hospodářský subjekt. V důsledku toho projdou testem finanční adicionality pouze ta opatření, u nichž je analýza realizovatelnosti negativní (bez zahrnutí prémie), a jsou způsobilé k tomu, aby byla certifikována jako opatření s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy. Výsledky vyšší než nula (kladná čistá současná hodnota) mohou být stále způsobilé, pouze pokud projdou testem nefinančních překážek.

Vzorec pro výpočet čisté současné hodnoty investice:

Kde:

P	=	očekávaný příjem z dodatečné biomasy (odhad dodatečné biomasy x prodejní cena suroviny bez nízké prémie nepřímé změny ve využívání půdy)
L	=	náklady na opatření týkající se adicionality (CAPEX a OPEX)
i	=	diskontní sazba
t	=	období

Parametry použité při výpočtu čisté současné hodnoty musí být v souladu s údaji uvedenými v plánu řízení.

Do výpočtu čisté současné hodnoty se zahrnují tyto parametry:

a)	odhad objemu dodatečné biomasy;

prodejní cena suroviny [měna/tuna]:

i)	prodejní cena suroviny může být jediným číslem extrapolovaným po dobu trvání investice do dodatečného výnosu;

ii)	toto jediné číslo může vycházet z průměru skutečných historických hodnot prodeje surovin dosažených hospodářským subjektem. Průměrná hodnota vychází z údajů za stejné tři roky, jako jsou údaje o historických výnosech, které byly použity pro stanovení dynamického výnosového základu;

iii)	v případě zavedení nové plodiny, pro kterou hospodářský subjekt nemá k dispozici skutečné údaje o cenách, může tato hodnota vycházet z údajů o cenách z databáze FAOSTAT (4);

c)	diskontní sazba, která se použije: 3,5 % pro země s vysokými příjmy (5) a 5,5 % pro všechny ostatní země;

po dobu životnosti investice:

i)	v souladu s dobou platnosti certifikace nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy (základní platnost) se použije doba životnosti do deseti let;

ii)	v některých případech může být maximální doba životnosti investice stanovena na 25 let na základě obvyklé životnosti trvalých kultur (tj. olejové palmy v případě přesazování olejové palmy);

e)	investiční náklady související s opatřením týkajícím se adicionality [CAPEX + OPEX].

2. Test nefinančních překážek

Analýza nefinančních překážek zahrnuje pouze nefinanční překážky projektu, které brání provedení opatření týkajícího se adicionality v případě, že není certifikováno nízké riziko nepřímé změny ve využívání půdy. Každá překážka, jejíž náklady lze odhadnout, se zahrne do analýzy finanční atraktivity, nikoli do analýzy nefinančních překážek.

Hospodářský subjekt, který plánuje opatření týkající se adicionality, je odpovědný za zdůvodnění existence nefinančních překážek. Odůvodnění musí obsahovat jasný a ověřitelný popis situace, která brání přijetí opatření týkajícího se adicionality. Hospodářský subjekt předloží všechny nezbytné ověřitelné důkazy na podporu svého tvrzení a prokáže, jak by certifikace nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy zajistila překonání nefinanční překážky.

Platnost nároku provozovatele se před vydáním certifikátu nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy posoudí a potvrdí auditem výchozího stavu.

C. Stanovení dynamického výnosového základu a výpočet skutečného objemu biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy

Dynamický výnosový základ se stanoví individuálně pro každý vymezený pozemek na základě plodiny a druhu nebo kombinace použitých opatření týkajících se adicionality. Pro výpočet výchozího bodu dynamického výnosového základu se použijí historické údaje o výnosu plodin specifické pro daný pozemek z období nejméně tří let předcházejících uplatnění opatření týkajícího se adicionality. To se kombinuje s celosvětovou trendovou přímkou pro očekávané výnosy specifickou pro danou plodinu na základě historických údajů o skutečných výnosech za poslední desetiletí nebo delší období, pokud jsou údaje k dispozici. U trvalých kultur zohledňuje dynamický výnosový základ také výnosovou křivku po celou dobu života plodiny.

1. Stanovení dynamického výnosového základu pro jednoleté plodiny

Pokud zemědělský podnik střídá plodiny na různých polích a plodina, jejíž výnos se má zvýšit („cílová plodina“), byla v předchozích letech vysazena na různých polích téhož zemědělského podniku, předpokládají se za účelem výpočtu dynamického výnosového základu dvě možnosti shromažďování historických údajů o výnosu:

Možnost 1: Hospodářský subjekt vypočítá průměr výnosů za poslední tři roky, kdy se cílová plodina pěstovala na konkrétním vymezeném pozemku před provedením opatření týkajícího se adicionality. Vzhledem k tomu, že se plodiny pěstují střídavě, to může znamenat použití údajů starších pěti let.

Možnost 2: Hospodářský subjekt vypočítá vážený průměr výnosů ze tří posledních let, kdy byla cílová plodina v zemědělském podniku pěstována před provedením opatření adicionality, a to i v případě, že tyto výnosy byly získány z různých pozemků různých velikostí ve stejném zemědělském podniku.

Pokud nejsou k dispozici historické údaje o výnosu plodin za poslední tři roky, ať už jsou nedostupné nebo nejsou podle úsudku auditora reprezentativní, nebo pokud jsou údaje o výnosu plodin nedostatečně kvalitní, lze získat dodatečné údaje za dřívější roky nebo údaje ze sousedního pole, kde se pěstuje stejná plodina podle stejného plánu řízení. Pokud jeden z tří let historických údajů představuje výjimečně dobrou nebo špatnou sklizeň (např. rozdíl 30 % nebo více ve srovnání s ostatními referenčními roky), nebude odlehlý výnos plodin zahrnut do výpočtu, aby nedošlo ke zkreslení tříletého průměru (6).

Auditor je odpovědný za určení odlehlého výnosu na základě svého odborného úsudku, zkušeností z terénu a znalosti dlouhodobých postupů hospodářského subjektu. Auditor je rovněž povinen posoudit, zda údaje o výnosu plodin jsou dostatečně kvalitní, aby mohly být zahrnuty do auditu výchozího stavu a ročního auditu, a poté rozhodnout, zda je třeba výnos plodiny vyloučit, či nikoli.

Sklon dynamického výnosového základu se stanoví jako sklon trendové přímky vývoje výnosu cílové plodiny za předchozích deset let nebo déle, pokud jsou údaje k dispozici. Vychází z celosvětových údajů a odvozuje se z údajů databáze FAOSTAT World+ pro příslušnou plodinu. To se provede na začátku certifikačního období a sklon je platný po dobu desetiletého základního období platnosti certifikace nízké úrovně nepřímé změny ve využívání půdy.

Tabulka 2 ukazuje sklon dynamického výnosového základu pro nejběžnější plodiny pro výrobu biopaliv. Tyto hodnoty byly získány na základě trendové přímky pro dvacet let celosvětových údajů o plodinách získaných z databáze FAOSTAT.

Tabulka 2

Sklon trendové přímky získané pro údaje o výnosu plodin z databáze FAOSTAT World+. Průměrné zlepšení výnosu (tuna/ha/rok) za rok.

Plodina	Ječmen	Kukuřice	Plody olejových palem	Řepka olejná	Sója	Cukrová řepa	Cukrová třtina	Slunečnicová semínka	Pšenice
Sklon 20	0,035	0,074	0,200	0,036	0,028	1,276	0,379	0,035	0,04
Sklon 20 vychází z let 2008–2017.

Pro jakoukoli plodinu v tabulce se dynamický výnosový základ určí tak, že se vezme výchozí bod (tříletý průměr historických výnosů před použitím opatření týkajícího se adicionality) a přičte se globální trendová přímka (sklon) z tabulky 2. Počínaje rokem provedení opatření týkajícího se adicionality se použije tento vzorec:

DYBx = (starting point DYB) + (slope20)x

Kde:

DYBx	=	dynamický výnosový základ v roce x po zavedení opatření týkajícího se adicionality
x	=	rok(y) po provedení opatření týkajícího se adicionality

Pokud je opatřením týkajícím se adicionality nahrazení stávající plodiny jinou (výnosnější) plodinou na vymezeném pozemku, je kontrafaktuální situací pěstování stávající plodiny. Dynamický výnosový základ se stanoví na základě historických údajů o výnosu a trendové přímky pro stávající plodinu.

Výchozím bodem základní úrovně je tříletý průměr výnosu plodiny získaný pro stávající plodinu s nižší výkonností. Trendová přímka vychází z celosvětových údajů databáze FAOSTAT o trendové čáře pro stávající plodinu (viz tabulka 2). Tento přístup se použije pouze v případě, že lze prokázat, že výkonnější plodina by mohla být zavedena v důsledku změn na trhu s biopalivy, jak bylo prokázáno v posouzení adicionality.

2. Stanovení dynamického výnosového základu pro trvalé kultury

V závislosti na kolísání výnosu pozorovaném v průběhu životnosti různých druhů trvalých kultur je možné použít různé metodické přístupy.

V případě olejových palem mohou hospodářské subjekty na plantážích olejové palmy při určování dynamického výnosového základu použít tyto údaje:

a)	historické výnosy plodin získané před provedením opatření týkajícího se adicionality;

b)	rok výsadby palem na vymezeném pozemku a/nebo profil jejich stáří;

c)	případné kultivary palem na vymezeném pozemku;

d)	plocha půdy, která se na plantáži každoročně znovu osází, pokud je to relevantní.

Tyto údaje se kombinují s růstovou křivkou s cílem určit dynamický výnosový základ. Klíčovou charakteristikou růstové křivky je tvar, nikoli velikost výnosu.

Růstová křivka udává tvar a je třeba ji kombinovat s historickými údaji o výnosu a stáří stromů, jak je uvedeno v písmenech a) a b), aby bylo možné přizpůsobit velikost křivky dynamického výnosového základu konkrétnímu pozemku.

Pro stanovení dynamického výnosového základu pro palmy existují následující tři možnosti.

Pro každou možnost musí údaje potřebné pro stanovení dynamických výnosových základů zahrnovat:

Možnost 1a: Standardní růstová křivka

i)	tři poslední roky historických výnosů palem pěstovaných na vymezeném pozemku;

ii)	stáří stromů na vymezeném pozemku/rok výsadby.

Možnost 1b: Hospodářský subjekt poskytuje růstovou křivku (7)

i)	tři poslední roky historického výnosu palem pěstovaných na vymezeném pozemku;

ii)	stáří stromů na vymezeném pozemku/rok výsadby;

iii)	kultivary palem na vymezeném pozemku;

iv)	vlastní referenční růstová křivka hospodářského subjektu.

Možnost 2: Přístup skupinové certifikace

i)	za poslední tři roky celkové hektary a celkový výnos v trsech čerstvých plodů palem olejných (FFB) pěstovaných na vymezeném pozemku/vymezených plantážích, které produkují palmu jako součást skupiny.

Možnosti 1a a 1b se použijí v případě, že se opatření týkající se adicionality provádí na porostu stromů stejného stáří nebo pokud je profil stáří stromů na vymezeném pozemku znám a nezůstává rok od roku konstantní.

Možnost 2 lze použít, pokud je profil stáří stromů na vymezených pozemcích smíšený a zůstává rok od roku relativně konstantní, tj. při skupinové certifikaci, nebo pokud je každoročně dosazováno stejné procento plochy plantáže, což vede ke konstantnímu profilu stáří stromů.

Možnost 2 se nepoužije, pokud více než 20 % objemu ve skupině pochází z téže plantáže nebo pokud se ve stejném roce znovu dosazuje více než 5 % celkové plochy ve skupině. V takovém případě se pro stanovení výchozího stavu použije možnost 1a nebo b.

Možnost 1a: Standardní růstová křivka

První možnost využívá tvar předem stanovené „standardní“ růstové křivky (založené na stávajících vědeckých poznatcích) k určení dynamického výnosového základu pro vymezený pozemek. Standardní křivka byla normalizována a je uvedena na obrázku 1 a v tabulce 3 níže.

Dynamický výnosový základ se stanoví na základě údajů o historických výnosech plodiny za poslední tři roky pro konkrétní pozemek a stáří palem v době, kdy byl tento výnos pozorován, a na základě roční procentuální změny výnosu ze standardní křivky se vytvoří výnosová křivka situace bez opatření pro konkrétní pozemek.

Obrázek 1

Normalizovaná standardní růstová křivka výnosu z palem

Tabulka 3

Normalizovaná standardní růstová křivka údajů o výnosu palem

Roky po výsadbě	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10	11	12	13
Normalizovaný výnos	0	0	0,147	0,336	0,641	0,833	0,916	0,968	0,996	1	0,999	0,980	0,965
Roky po výsadbě	14	15	16	17	18	19	20	21	22	23	24	25	≥ 26 (*1)
Normalizovaný výnos	0,945	0,926	0,910	0,906	0,888	0,870	0,858	0,842	0,836	0,815	0,806	0,793	0,793

Varianta 1a zahrnuje tyto metodické kroky:

1.	Pro stanovení průměrného historického výnosu plodin shromážděte tři poslední historické výnosy plodin zjištěné na vymezeném pozemku před provedením opatření týkajícího se adicionality a odpovídající stáří stromů, kdy byly tyto výnosy zjištěny.

2.	Vypočítejte průměr (střední) tří historických výnosů plodin.

3.	Na základě stáří stromů, odkdy pocházejí historické údaje o výnosu, určete, kde se tento průměrný historický výnos nachází na standardní růstové křivce (např. pokud údaje o výnosu pocházejí ze stromů ve věku sedmi, osmi a devíti let, měl by se za průměrný historický výnos považovat rok osm).

Chcete-li určit další bod dynamického výnosového základu, vynásobte průměrný historický výnos plodiny z kroku 2 příslušnou vypočtenou roční procentní změnou odvozenou ze standardní růstové křivky (tabulka 4 níže). Tento postup opakujte pro každý následující bod, abyste zakreslili dynamický výnosový základ.

Tabulka 4

Roční procentní změna výnosu odvozená ze standardní růstové křivky

Roky po výsadbě	1 až 3	4	5	6	7	8	9	10	11	12	13	14
Roční procentní změna	-	12 8,0 %	90,6 %	3 0,0 %	1 0,0 %	5,6 %	2,9 %	0,4 %	-0,1 %	-1,9 %	-1,6 %	- 2,0 %
Roky po výsadbě	15	16	17	18	19	20	21	22	23	24	25	≥ 26 (*2)
Roční procentní změna	-2,1 %	-1,7 %	-0,5 %	-1,9 %	- 2,0 %	-1,4 %	-1,8 %	-0,8 %	-2,5 %	-1,1 %	-1,6 %	0 %

Pro zahrnutí celosvětového trendu výnosů do dynamického výnosového základu použijte složenou roční míru růstu (CAGR) vypočtenou z údajů databáze FAOSTAT World+ (tabulka 5 níže) na každý bod dynamického výnosového základu, abyste získali dynamický výnosový základ upravený o složenou roční míru růstu.

Tabulka 5

Složená roční míra růstu palmy (20 let)

Roční zvýšení výkonnosti – palmy – situace bez opatření	1,37 %
Na základě údajů z databáze FAOSTAT World+ 2008–2017

Možnost 1b: Hospodářský subjekt poskytuje růstovou křivku

Tuto možnost lze použít ve výjimečných případech, pokud hospodářský subjekt je schopen prokázat, že možnost 1a není pro jeho konkrétní případ vhodná. Pokud má hospodářský subjekt v takovém případě očekávanou růstovou křivku stanovenou na základě dostupných údajů o palmových sazenicích (které se vztahují k jeho scénáři bez opatření), lze tuto křivku použít jako základ pro dynamický výnosový základ namísto standardní růstové křivky. Provedou se všechny kroky popsané v možnosti 1a, přičemž se standardní růstová křivka nahradí vlastní křivkou hospodářského subjektu. Hospodářský subjekt proto vypočítá roční procentní změnu.

Růstová křivka pro konkrétní pozemek se ještě koriguje zohledněním celosvětového vývoje výnosu pomocí složené roční míry růstu (CAGR) vypočítané z údajů o výnosu z databáze FAOSTAT World+ (tabulka 5).

Možnost 2: Přístup skupinové certifikace

V případě skupinové certifikace nebo v případě, že jako certifikační jednotka slouží první sběrné místo nebo výrobna, lze dynamický výnosový základ stanovit pomocí podobného „přímkového“ přístupu k dynamickému výnosovému základu, jaký se používá u jednoletých plodin. Tento přístup lze použít, pokud správce skupiny, první sběrné místo nebo výrobna žádají o certifikaci skupiny, která používá stejné opatření týkající se adicionality, a pokud plantáž nebo oblast zásobující výrobnu obsahuje směs stromů různého stáří, což znamená, že roční výnos zásobující výrobnu zůstává relativně konstantní.

Pro stanovení dynamického výnosového základu musí správce skupiny zaznamenat celkovou plochu plantáží (ha) zásobující výrobnu a celkový výnos (trsy čerstvých plodů), který odpovídá této ploše v každém z posledních tří let. Na základě toho se stanoví roční výnos z hektaru za každý z posledních tří let (v tunách/ha). Tyto datové body se pak zprůměrují a použijí jako výchozí bod pro dynamický výnosový základ. Výchozí bod se kombinuje s celosvětovým sklonem trendové přímky pro olejovou palmu z údajů databáze FAOSTAT World+ (tabulka 2) s cílem určit dynamický výnosový základ.

Cukrová třtina se při stanovení dynamického výnosového základu považuje za jednoletou plodinu.

3. Stanovení dynamického výnosového základu pro následné pěstování

Pokud se používají postupy pěstování více plodin, jako je následné pěstování, mají hospodářské subjekty tři možnosti výpočtu dodatečné biomasy:

1.	Prokázání, že druhá plodina nesnižuje výnos hlavní plodiny.

Pokud druhá plodina výnos hlavní plodiny snižuje:

a.	Určení dynamického výnosového základu pro systém, v němž je hlavní plodina každý rok stejná.

b.	Určení kompenzačního faktoru pro systém, ve kterém je hlavní plodina každý rok jiná.

Možnost 1. Prokázání, že druhá plodina nesnižuje výnos hlavní plodiny

Pokud hospodářský subjekt prokáže, že zavedení druhé plodiny nesnižuje výnos hlavní plodiny, lze celý výnos druhé plodiny nárokovat jako dodatečnou biomasu.

To lze prokázat například porovnáním zjištěného výnosu hlavní plodiny před zavedením druhé plodiny (tříletý historický průměr) a po jejím zavedení.

Možnost 2a. Určení dynamického výnosového základu pro systém, v němž je hlavní plodina každý rok stejná

Dynamický výnosový základ vychází ze situace bez opatření pro vymezený pozemek. Pokud je hlavní plodina každý rok stejná, určí se výchozí stav stejně jako u jednoletých plodin na základě alespoň tříletého průměrného historického výnosu hlavní plodiny na daném pozemku v kombinaci s celosvětovou trendovou přímkou pro hlavní plodinu.

Tento přístup lze použít také v případě, že střídání plodin probíhá podle jasně definovaného vzorce střídání, který lze vypozorovat z historických údajů, což umožňuje jasně určit situaci bez opatření. V tomto případě může být nutné použít k určení průměrného historického výnosu hlavní plodiny údaje starší než tři roky.

Po zavedení následného pěstování se čistá dodatečná biomasa vypočítá jako rozdíl mezi celkovým ročním výnosem z vymezeného pozemku (tj. výnos hlavní plodiny plus výnos druhé plodiny) a dynamickým výnosovým základem hlavní plodiny.

Pokud jsou hlavní a druhá plodina různé suroviny, které produkují různou kombinaci složek plodiny (například olej, proteinovou moučku, škrob, vlákninu), musí výpočet při sčítání výnosů hlavní a druhé plodiny vycházet z vhodných měrných jednotek, aby bylo možné vypočítat jediné reprezentativní číslo pro čistou vyprodukovanou dodatečnou biomasu. Metodika musí umožnit účinnou kompenzaci ztráty biomasy hlavní plodiny. Výpočet lze například provést na základě prosté hmotnosti (v tunách) nebo na základě energetického obsahu (např. pokud se celá druhá plodina využívá pro energii, např. pro bioplyn). Výběr metodiky musí hospodářský subjekt zdůvodnit a auditor jej musí potvrdit.

Možnost 2b. Určení kompenzačního faktoru pro systém, ve kterém je hlavní plodina každý rok jiná

Pokud se hlavní plodina v rámci střídání plodin každý rok liší a neřídí se pravidelným vzorcem, musí hospodářský subjekt posoudit případnou ztrátu výnosu hlavní plodiny způsobenou druhou plodinou a zohlednit ji v objemu nárokované dodatečné biomasy.

Hospodářský subjekt musí porovnat zjištěný výnos hlavní plodiny po zavedení druhé plodiny s historickým výnosem stejné (hlavní) plodiny. Toto srovnání lze provést na základě zjištěných výnosů na sousedních polích (např. pokud stejný zemědělský podnik střídá stejné plodiny, ale na různých polích) nebo na základě odůvodněné odborné literatury, která popisuje dopad následného pěstování těchto plodin v daném regionu.

Dopad na výnos hlavní plodiny se převede na kompenzační faktor, který se pro účely výpočtu dodatečné biomasy odečte od objemu druhé plodiny. Stejně jako u možnosti 2a může být faktor založen na hmotnosti nebo energetickém obsahu a musí umožnit účinnou kompenzaci ztráty biomasy hlavní plodiny. Výběr metodiky musí hospodářský subjekt zdůvodnit a auditor jej musí potvrdit.

4. Výpočet objemu dodatečné biomasy

Po provedení opatření týkajícího se adicionality určí hospodářský subjekt objem biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, který lze nárokovat, porovnáním skutečného výnosu plodiny dosaženého na vymezeném pozemku s dynamickým výnosovým základem. Auditor musí při ročním auditu ověřit, zda je dosažený objem dodatečné biomasy v souladu s odhady v plánu řízení, a v případě více než 20 % rozdílů oproti odhadům v plánu řízení požádat o zdůvodnění.

Pokud se žádá o certifikaci pro opatření týkající se adicionality uplatněné v minulosti, lze výnos dodatečné biomasy vypočítat a zaznamenat do plánu řízení. To sice umožňuje přesně vypočítat skutečný objem biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, ale takovou biomasu lze nárokovat až po udělení certifikace pro nízké riziko nepřímé změny ve využívání půdy. Na biomasu dodanou v minulosti nelze uplatňovat zpětné nároky.

Pro výpočet objemu dodatečné biomasy musí hospodářský subjekt zaznamenat celý výnos plodiny z vymezeného pozemku za každý rok od počátku provádění opatření týkajícího se adicionality. Hospodářský subjekt musí prokázat souvislost mezi konkrétním vymezeným pozemkem a dosaženým výnosem plodiny (tuna/ha).

Pokud se sklizený objem měří (váží) pouze v prvním sběrném místě, kam se dovážejí produkty z více zemědělských podniků nebo pozemků, lze jako důkaz sklizeného objemu (výnosu) pro dotčené zemědělské podniky a pozemky použít dokumentaci z prvního sběrného místa.

Jako důkaz lze použít záznam o obchodní transakci mezi hospodářským subjektem a prvním sběrným místem, pokud lze prokázat vazbu na konkrétní vymezený pozemek. V tomto případě je první sběrné místo odpovědné za sběr a záznam údajů o výnosu plodiny. Zaznamenává výnosy biomasy shromážděné v zemědělském podniku (a v případě potřeby na určitý vymezený pozemek v zemědělském podniku) na základě šablony, kterou vydá nepovinný režim.

V případě skupinového auditu, kdy první sběrné místo plní funkci vedoucího skupiny, odpovídá za zaznamenání údajů o výnosu pro všechny vymezené pozemky.

Pro výpočet objemu dodatečné biomasy se údaje o výnosu plodin získané pro daný rok porovnají s dynamickým výnosovým základem. Výnos dodatečné biomasy se rovná rozdílu mezi zjištěným výnosem plodiny a výnosem předpokládaným podle dynamického výnosového základu pro stejný rok, vynásobenému plochou A (ha) daného vymezeného pozemku. Tento dodatečný objem lze pak nárokovat jako biomasu s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy.

Dodatečná biomasa = (Yx – DYBx) x A

Kde:

Yx	=	zjištěný výnos v roce x (v tunách/ha/rok)
DYBx	=	dynamický výnosový základ v roce x (v tunách/ha/rok)
A	=	plocha vymezeného pozemku (ha)

D. Minimální obsah certifikátu pro nízké riziko nepřímé změny ve využívání půdy

Certifikáty pro nízké riziko nepřímé změny ve využívání půdy musí obsahovat všechny tyto informace:

a)	kontaktní údaje hlavního certifikovaného subjektu (název a adresa společnosti, údaje o určeném kontaktním místě);

b)	rozsah certifikace (druh opatření týkajícího se adicionality a použitý test adicionality, jakož i druh hospodářského subjektu (pokud se jedná o drobné zemědělce));

c)	souřadnice zeměpisné délky a šířky (u zemědělských podniků a plantáží certifikovaných jako jednotlivé subjekty);

d)	seznam míst, na která se vztahuje certifikace (název a adresa);

e)	celkový objem biomasy certifikované jako nízké riziko nepřímé změny ve využívání půdy;

f)	kontaktní údaje certifikačního orgánu (název a adresa) a logo;

g)	(jedinečné) číslo nebo kód certifikátu;

h)	místo a datum vydání;

i)	datum platnosti certifikátu od/do (a případně datum certifikace);

j)	razítko a/nebo podpis vydávající strany.

(1) Pokud žádáte o skupinovou certifikaci, musí žádost obsahovat jméno a kontaktní údaje správce skupiny a jméno, kontaktní údaje a umístění zemědělských podniků/plantáží, které jsou součástí skupiny.

(2) U trvalých kultur je vždy nutné přesazení na konci jejich životnosti. Aby se přesazování zohledňovalo jako opatření týkající se adicionality, musí hospodářský subjekt prokázat, že přesazování přesahuje rámec činností bez opatření.

(3) Čistá současná hodnota je rozdíl mezi současnou hodnotou peněžních příjmů a současnou hodnotou peněžních výdajů zaurčité období. Používá se při sestavování kapitálového rozpočtu a plánování investic k analýze ziskovosti budoucí investice nebo projektu. Zdroj: https://www.investopedia.com/terms/n/npv.asp.

(4) Ceny výrobců z databáze FAOSTAT. Zdroj: http://www.fao.org/faostat/en/#data/PP.

(5) Země OECD.

(6) V souladu s čl. 2 bodem 7 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/807 je třeba vyloučit výkyvy ve výnosech.

(7) Pro využití této možnosti musí hospodářské subjekty prokázat, že korelace mezi standardní růstovou křivkou a jejich základní růstovou křivkou je menší než 0,8.

(*1) Po 25 letech se očekává další pokles výnosu. Jelikož je však obvyklá životnost olejové palmy přibližně 25 let, chybí údaje, které by potvrdily rozsah poklesu po 25 letech. Proto se na základě konzervativního přístupu předpokládá, že by výnosová křivka zůstala na úrovni 25 let.

(*2) Po 25 letech se očekává další pokles výnosu. Jelikož je však obvyklá životnost olejové palmy přibližně 25 let, chybí údaje, které by potvrdily rozsah poklesu po 25 letech. Proto se na základě konzervativního přístupu předpokládá, že by výnosová křivka zůstala na úrovni 25 let.

PŘÍLOHA IX

STANDARDNÍ HODNOTY EMISNÍCH FAKTORŮ

	parametr:		Koeficient emisí skleníkových plynů				Vstup fosilní energie
	jednotka:	g CO2eq/g	g CO2/kg	g CH4/kg	g N2O/kg	g CO2eq/kg	MJfossil/kg

Potenciál globálního oteplování
	CO2	1
	CH4	28
	N2O	265

Zemědělské vstupy:
Dusíkové hnojivo (kg N)
	Dusičnan amonný		2 671	6,9	2,1	3 469
	Síran amonný		2 560	6,5	0,0	2 724
	Směs síranu amonného a dusičnanu amonného		2 561	8,9	1,3	3 162
	Amoniak (čpavek) bezvodý		2 662	6,8	0,0	2 832
	Dusičnan amonno-vápenatý		2 863	7,3	2,1	3 670
	Dusičnan vápenatý		2 653	7,0	5,1	4 348
	Močovina		1 703	9,3	0,0	1 935
	Roztok močoviny a dusičnanu amonného		2 182	7,5	1,1	2 693
Hnojivo P2O5 (kg P2O5)
	Trojitý superfosfát		517	0,9	0,0	544
	Fosforit 21 % P2O5 23 % SO3		95	0,0	0,0	95
	Monoamonium fosfát 11 % N 52 % P2O5		967	2,5	0,0	1 029
	Hydrogenfosforečnan amonný 18 % N 46 % P2O5		1 459	3,7	0,0	1 552
Hnojivo K2O (kg K2O)
	Muriat z potaše 60 % K2O		409	0,17	0,0	413
Jiná hnojiva
	NPK 15-15-15		4 261	10,0	1,7	5 013
	MgO (kg MgO)		769	0,0	0,0	769
	Sodíková (Na) hnojiva (kg Na)		1 620	0,0	0,0	1 620

	Osivo – ječmen		189,5	0,08	0,4001	310,6	3,23
	Osivo – eukalyptové řízky		0,0	0,00	0,0000	0,0
	Osivo – kukuřice		189,5	0,08	0,4001	310,6	3,23
	Osivo – topolové řízky		0,0	0,00	0,0000	0,0
	Osivo – řepka		451,0	0,27	1,0024	756,5	8,33
	Osivo – žito		191,0	0,08	0,4001	312,1	3,23
	Osivo – sójové boby		0,0	0,00	0,0000	0,0
	Osivo – cukrová řepa		2 363,0	1,37	4,2096	3 651,7	38,44
	Osivo – cukrová třtina		4,97	0,00	0,0000	5,0	0,06
	Osivo – slunečnice		451,0	0,27	1,0024	756,5	8,33
	Osivo – tritikale		180,0	0,04	0,4000	300,2	3,00
	Osivo – pšenice		163,7	0,04	0,4000	283,9	2,76

	parametr:		Koeficient emisí skleníkových plynů				Vstup fosilní energie
	jednotka:	g CO2eq/g	g CO2/kg	g CH4/kg	g N2O/kg	g CO2eq/kg	MJfossil/kg
Zbytky (surovina nebo vstup):
	Digestát z bioplynu		0,0	0,00	0,0000	0,0	0,00
	Kompost z drcených větví palmy olejné (palmový olej)		0,0	0,00	0,0000	0,0	0,00
	Koláč z filtračního bahna		0,0	0,00	0,0000	0,0	0,00

	parametr:	Koeficient emisí skleníkových plynů				Vstup fosilní energie		Hustota	Spodní výhřevnost MJ/kg
	jednotka:	g CO2/MJ	g CH4/MJ	g N2O/MJ	g CO2eq/MJ	MJfossil/kg	MJfossil/MJ	kg/m3	(v sušině)
Paliva – plyny
	Zemní plyn (směs EU)	66,00	0,0000	–	66,00		1,2000		49,2
	LPG	66,30	0,0000	0,0000	66,31		1,2000		46,0
	Metan								50,0
Paliva – kapaliny (také vstupy pro konverzi)
	Motorová nafta	95,1	–	–	95,10		1,2300	832	43,1
	Benzin	93,3	–	–	93,30		1,2000	745	43,2
	Těžký topný olej	94,2	–	–	94,20		1,1600	970	40,5
	Etanol							794	26,81
	Metanol	97,08	0,0001	0,0000	97,09		1,7639	793	19,95
	DME							670	28,4
	FAME							890	37,2
	HVO								44,0
	PVO							920	37,0
	Syntetická nafta (BtL)							780	44,0
	Palmový olej							920	37,0
	Řepkový olej							920	37,0
	Sójový olej							920	37,0
	Slunečnicový olej							920	37,0

	parametr:	Koeficient emisí skleníkových plynů				Vstup fosilní energie	Hustota	Spodní výhřevnost MJ/kg
	jednotka:	g CO2/MJ	g CH4/MJ	g N2O/MJ	g CO2eq/MJ	MJfossil/MJ	kg/m3	(v sušině)
Paliva – pevné látky (také vstupy pro konverzi)
	Černé uhlí	102,62	0,3854	0,0003	112,32	1,0909		26,5
	Lignit	116,68	0,0014	0,0001	116,73	1,0149		9,2
	Dřevěné štěpky						155	19,0
	Dřevěné pelety					0,0080	650	19,0

	parametr:	Hustota	Spodní výhřevnost MJ/kg
	jednotka:	kg/m3	(v sušině)
Paliva/suroviny/vedlejší produkty/zbytky/odpady
	Balíky zemědělských zbytků		18,0
	Živočišný tuk (lůj)		38,8
	Bagasa		17,0
	Výstupní výrobna na bagasu (v suchém stavu)	120	17,0
	Balíky bagasy (v suchém stavu)	165	17,0
	Pelety z bagasy (v suchém stavu)	650	17,0
	Ječmen		17,0
	Biobenzin		44,0
	Biologický odpad		20,7
	DDGS (ječmen)		17,8
	DDGS (kukuřice)		19,2
	DDGS (žito)		17,8
	DDGS (tritikale)		18,0
	DDGS (pšenice)		18,1
	Eukalyptus (výmladkové plantáže)		19,0
	Mastné kyseliny		37,0
	FFB (trsy plodů palmy olejné)		24,0
	Lesnické zbytky		19,0
	Glycerol		16,0
	Zbytky z průmyslu (dřevo)		19,0
	Hnůj		12,0
	Kukuřice (pouze zrno)		17,3
	Kukuřice celá plodina		16,9
	Palmojádrový extrahovaný šrot (moučka)	570	18,5
	Olej z palmových jader		37,0
	Topol (výmladkové plantáže)		19,0
	Řepka olejná		27,0
	Řepkové pokrutiny		18,4
	Žito		17,1
	Piliny		19,0
	Sójové boby		23,0
	Sójové pokrutiny		19,1
	Kmenovina (borovice)		19,0
	Sláma		17,2
	Balíky slámy	125	17,2
	Nasekaná sláma	50	17,2
	Slámové pelety	600	17,2
	Cukrová řepa		16,3
	Cukrovkové řízky		16,1
	Cukrová třtina		19,6
	Slunečnicová semínka		27,2
	Slunečnicové pokrutiny		18,2
	Tritikale		16,9
	Vináza		14,0
	Použitý kuchyňský olej		37,0
	Pšenice		17,0
	Pšeničná sláma		17,2

parametr:		Koeficient emisí skleníkových plynů								Vstup fosilní energie		Spodní výhřevnost MJ/kg
jednotka:		g CO2/kg	g CH4/kg	(při 0 % vody)	g CO2eq/kg	g CO2/MJ	g CH4/MJ	g N2O/MJ	g CO2eq/MJ	MJfossil/kg	MJfossil/MJ	(v sušině)
Vstupy pro konverzi
	Amoniak	2 350,6	0,00	0,0022	2 351,3					42,50
	Síran amonný ((NH4)2SO4)	420,9	1,29	0,0002	453,2					7,56
	Přípravek proti pěnění (předpokládá se, že jde o propylenglykol)	3 119,5	4,96	0,105	3 274,8					34,97
	Alfa-amyláza	1 000,0	0,00	0,0000	1 000,0					15,00
	Glukoamyláza	7 500,0	0,00	0,0000	7 500,0					97,00
	Chlorid vápenatý (CaCl2)	38,6	0,002	0,001	38,8					0,50
	Cyklohexan	723,0	0,00	0,0000	723,0					9,90
	Fosforečnan diamonný	653,2	0,81	0,004	674,4					10,23
	Valchařská hlinka	197,0	0,04	0,0063	199,8					2,54
	n-hexan					80,08	0,0146	0,0003	80,53		0,3204	45,1
	Kyselina chlorovodíková (HCl)	977,1	2,91	0,0376	1 061,1					14,84
	Maziva	947,0	0,00	0,0000	947,0					53,28
	Síran hořečnatý (MgSO4)	191,4	0,04	–-0,002	191,8					–3,24
	Fosforečnan draselný (KH2PO4)	238,7	0,91	0,012	264,9					4,43
	Dusík	52,6	0,12	0,0024	56,4					1,08
	Kyselina fosforečná (H3PO4)	2 808,9	11,36	0,1067	3 124,7					28,61
	Hydroxid draselný (KOH)	403,0	0,40	0,0208	419,1					11,47
	Čistý CaO pro procesy	1 188,5	0,10	0,0080	1 193,2					7,87
	Uhličitan sodný (Na2CO3)	1 133,5	4,39	0,0060	1 245,1					14,92
	Chlorid sodný (NaCl)	12,7	0,02	0,001	13,3					0,23
	Hydroxid sodný (NaOH)	485,5	1,45	0,0271	529,7					10,16
	Methoxid sodný (Na(CH3O))	2 207,7	7,56	0,0965	2 425,5					45,64
	SO2	52,0	0,03	0,001	53,3					0,78
	Kyselina sírová (H2SO4)	210,2	0,24	0,0046	217,5					4,02
	Močovina	1 790,9	1,92	0,027	1 846,6					31,71

parametr:		Palivová účinnost	Emise výfukových plynů z dopravy
jednotka:		MJ/t.km	g CH4/t.km	g N2O/t.km
Efektivita dopravy – nákladní automobily
	Nákladní automobil (40 tun) pro suchý produkt (motorová nafta)	0,81	0,003	0,0015
	Nákladní automobil (40 tun) pro štěpky (a podobně velké suché produkty) (motorová nafta)	0,84	0,004	0,0016
	Nákladní automobil (40 tun) pro kapaliny a pelety (motorová nafta)	0,87	0,004	0,0016
	Nákladní automobil (40 tun) na statkové hnojivo (motorová nafta)	0,88	0,004	0,0016
	Nákladní automobil (40 tun) na bioodpad (motorová nafta)	0,84	0,004	0,0016
	Nákladní automobil (40 tun) pro přepravu cukrové třtiny	1,37	0,001	0,0039
	Nákladní automobil (12 tun) pro přepravu trsů plodů palmy olejné (motorová nafta)	2,24	0,002	0,0015
	Sklápěcí vůz MB2213 pro přepravu filtračního bahna	3,60	0,000	0,0000
	Cisternový vůz MB2318 pro přepravu vinázy	2,16	0,000	0,0000
	Cisterna MB2318 pro přepravu třtinového osiva	2,61	0,000	0,0000
	Cisterna s vodními děly pro přepravu vinázy	0,94
Efektivita dopravy – lodě
	Loď pro přepravu volně loženého nákladu „Handymax“ (topný olej) – obilí	0,10
	Loď pro přepravu volně loženého nákladu „Handysize“ (topný olej) – dřevní štěpka o objemové hmotnosti 221 kg/m3	0,26
	Loď pro přepravu volně loženého nákladu „Supramax“ (topný olej) – dřevní štěpka o objemové hmotnosti 221 kg/m3	0,16
	Loď pro přepravu volně loženého nákladu „Handysize“ (topný olej) – pelety o objemové hmotnosti 650 kg/m3	0,10
	Loď pro přepravu volně loženého nákladu „Supramax“ (topný olej) – pelety o objemové hmotnosti 650 kg/m3	0,07
	Loď pro přepravu volně loženého nákladu „Handysize“ (topný olej) – zemědělské zbytky s nízkou objemovou hmotností (125 kg/m3)	0,43
	Loď pro přepravu volně loženého nákladu „Supramax“ (topný olej) – zemědělské zbytky s nízkou objemovou hmotností (125 kg/m3)	0,27
	Loď pro přepravu volně loženého nákladu „Handysize“ (topný olej) – zemědělské zbytky s vysokou objemovou hmotností (300 kg/m3)	0,20
	Loď pro přepravu volně loženého nákladu „Supramax“ (topný olej) – zemědělské zbytky s vysokou objemovou hmotností (300 kg/m3)	0,13
	Loď pro přepravu volně loženého nákladu „Handysize“ (topný olej) – PKM	0,13
	Loď pro přepravu volně loženého nákladu „Supramax“ (topný olej) – PKM	0,07
	Tanker na chemické látky/produkty, 12,617 kt (topný olej)	0,12
	Tanker na chemické látky/produkty, 15 kt (topný olej) pro přepravu etanolu	0,17
	Tanker na chemické látky/produkty, 15 kt (topný olej) pro přepravu FAME a HVO	0,16
	Tanker na chemické látky/produkty, 22,56 kt (topný olej)	0,10
	Vnitrozemská loď na přepravu volně loženého nákladu, 8,8 kt (motorová nafta)	0,32	0,093	0,0004
	Vnitrozemská loď pro přepravu ropy, 1,2 kt (motorová nafta)	0,50	0,030
Efektivita dopravy – potrubí a železnice
	Místní (10 km) potrubí	0,00	0,000	0,0000
	Nákladní vlak USA (motorová nafta)	0,25	0,005	0,0010
	Železnice (elektrická, vn)	0,21

Uhlíková náročnost elektřiny vyrobené a spotřebované v EU v roce 2019 [g CO2eq/kWh]

S emisemi z výroby, bez emisí ze stavby

	Uhlíková náročnost čisté výroby elektřiny	Uhlíková náročnost použité elektřiny vvn	Uhlíková náročnost použité elektřiny vn	Uhlíková náročnost použité elektřiny nn
Rakousko	153	238	240	245
Belgie	204	214	215	219
Bulharsko	493	504	510	532
Kypr	757	768	772	787
Česko	518	526	531	549
Německo	389	386	388	398
Dánsko	100	135	136	139
Estonsko	654	468	471	485
Řecko	577	585	590	610
Španělsko	245	248	251	263
Finsko	105	127	128	130
Francie	74	81	82	86
Chorvatsko	208	329	333	349
Maďarsko	277	307	310	322
Irsko	349	357	360	374
Itálie	352	331	333	343
Lotyšsko	203	312	315	325
Litva	79	291	294	305
Lucembursko	93	311	312	316
Malta	455	437	441	454
Nizozemsko	430	415	417	426
Polsko	742	715	720	741
Portugalsko	268	282	285	299
Rumunsko	388	421	427	454
Slovensko	168	316	319	329
Slovinsko	269	281	283	291
Švédsko	20	25	25	26
EU27	288	295	298	308
Island	7	7	7	7
Norsko	12	20	20	21
Švýcarsko	32	107	108	112
Spojené království	271	277	280	292
Albánie	0	302	308	332
Bosna a Hercegovina	799	766	776	818
Kosovo	1 099	1 067	1 097	1 224
Moldavsko	246	446	453	476
Černá Hora	472	588	599	646
Severní Makedonie	794	760	774	831
Srbsko	807	819	833	892
Turecko	487	508	516	546
Bělorusko	449	458	462	479
Rusko	459	474	479	496
Ukrajina	407	419	423	439

	parametr:	Koeficient emisí skleníkových plynů
	jednotka:	g CH4/MJ	g N2O/MJ	g CO2eq/MJ
Emise z provozu strojů včetně štěpkování ( na MJ motorové nafty)
	Emise CH4 a N2O z používání motorové nafty (doprava)	0,0008	0,0032	0,97
	Emise CH4 a N2O z používání motorové nafty (lesnictví)	0,0008	0,0032	0,97
	Emise CH4 a N2O z používání motorové nafty (zemědělství)	0,0013	0,0032	0,97
Emise z kotle nebo kogenerace ( na MJ suroviny)
	Emise CH4 a N2O z kotlů na zemědělské zbytky	0,0017	0,0007	0,24
	Emise CH4 a N2O z kogenerační jednotky na zemědělské zbytky	0,0017	0,0007	0,24
	Emise CH4 a N2O z kotle na bagasu	0,0025	0,0012	0,43
	Emise CH4 a N2O z kogenerační jednotky na bagasu	0,0025	0,0012	0,43
	Emise CH4 a N2O z plynového motoru kogenerační jednotky na bioplyn	0,3400	0,0014	8,92
	Emise CH4 a N2O z kotle na bioplyn	0,0025	0,0010	0,36
	Emise CH4 a N2O z kogenerační jednotky na černé uhlí	0,0018	0,0050	1,53
	Emise CH4 a N2O z kogenerační jednotky na hnědé uhlí	0,0007	0,0028	0,86
	Emise CH4 a N2O z kotle na zemní plyn	0,0025	0,0010	0,36
	Emise CH4 a N2O z kogenerační jednotky na zemní plyn	0,0042	0,0008	0,36
	Emise CH4 a N2O z plynového motoru na zemní plyn	0,0030	0,0001	0,10
	Emise CH4 a N2O z kotle na palmové skořápky a vlákna	0,0030	0,0040	1,27
	Emise CH4 a N2O z kogenerační jednotky na palmové skořápky a vlákna	0,0030	0,0040	1,27
	Emise CH4 a N2O z kotle PKM	0,0017	0,0007	0,24
	Emise CH4 a N2O z kogenerační jednotky PKM	0,0017	0,0007	0,24
	Emise CH4 a N2O z kotle na piliny	0,0049	0,0010	0,41
	Emise CH4 a N2O z kotlů na slámové pelety	0,0017	0,0007	0,24
	Emise CH4 a N2O z kogenerační jednotky na slámové pelety	0,0017	0,0007	0,24
	Emise CH4 a N2O z kotle na dřevěnou štěpku	0,0049	0,0010	0,41
	Emise CH4 a N2O z kogenerační jednotky na dřevěnou štěpku	0,0049	0,0010	0,41
	Emise CH4 a N2O z kotlů na dřevěné pelety	0,0030	0,0006	0,25
	Emise CH4 a N2O z kogenerační jednotky na dřevěné pelety	0,0030	0,0006	0,25
	Emise CH4 a N2O z kotle na kapalná paliva	0,0009	0,0004	0,14
	Emise CH4 a N2O ze spoluspalování dřevěných pelet (uhelná elektrárna s fluidním spalováním)	0,0010	0,0610	18,20
	Emise CH4 a N2O ze spoluspalování dřevěných pelet (elektrárna spalující uhelný prach)	0,0009	0,0014	0,44

Emise ze skladování digestátu ( na MJ bioplynu)
	Emise CH4 a N2O z otevřeného skladování digestátu z bioodpadu	0,4930	0,0319	21,82
	Emise CH4 a N2O z otevřeného skladování digestátu z kukuřice	0,4422	0,0082	13,51
	Emise CH4 a N2O z otevřeného skladování digestátu ze statkových hnojiv	1,9917	0,0663	69,56

		Koeficient emisí skleníkových plynů
		g CO2/kg	g CH4/kg	g N2O/kg	g CO2eq/kg	g CO2/MJ	g CH4/MJ	g N2O/MJ	g CO2eq/MJ
Metanové kredity ze statkových hnojiv ( na MJ bioplynu)
	Kredity na emise CH4 a N2O pro statková hnojiva						1,4700	0,0279	45,05

	Žádné emise	0,0	0,00	0,0000	0,0	0,00	0,0000	0,0000	0,00

Zavřít

(EU) 2022/996Prováděcí nařízení Komise (EU) 2022/996 ze dne 14. června 2022 o pravidlech pro ověřování kritérií udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů a kritérií nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy (Text s významem pro EHP)

Vyhledání konkrétního předpisu

Fulltextové vyhledávání