(EU) 2022/693Prováděcí nařízení Komise (EU) 2022/693 ze dne 27. dubna 2022 o dočasném pozastavení osvobození od vízové povinnosti pro státní příslušníky Vanuatu

(1)

Vanuatská republika je uvedena na seznamu v příloze II nařízení (EU) 2018/1806 mezi třetími zeměmi, jejichž státní příslušníci jsou od vízové povinnosti osvobozeni při překračování vnějších hranic členských států pro pobyty, jejichž celková délka nepřekročí 90 dnů během jakéhokoliv období 180 dnů. Osvobození od vízové povinnosti pro státní příslušníky Vanuatu je použitelné od 28. května 2015, kdy byla podepsána Dohoda mezi Evropskou unií a Vanuatskou republikou o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty (2) (dále jen „dohoda“) a kdy se tato dohoda začala prozatímně provádět v souladu s čl. 8 odst. 1 dohody. Dohoda vstoupila v platnost dne 1. dubna 2017.

(2)

Dne 3. března 2022 přijala Rada rozhodnutí 2022/366 (3) o částečném pozastavení uplatňování Dohody mezi Evropskou unií a Vanuatskou republikou o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty v souladu s čl. 8 odst. 4 dohody. Pozastavení uplatňování dohody je omezeno na běžné cestovní pasy vydané od 25. května 2015, kdy začal výrazně narůstat počet úspěšných žadatelů o udělení státního občanství Vanuatu v rámci režimu pro investory.

(3)

Rozhodnutím 2022/366 byla pozastavena Dohoda mezi Evropskou unií a Vanuatskou republikou o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty, je však rovněž nezbytné stanovit pozastavení na úrovni práva Unie.

(4)

Jak stanoví čl. 8 odst. 3 a 6 nařízení (EU) 2018/1806, jestliže má Komise k dispozici konkrétní a spolehlivé informace o tom, že nastaly okolnosti uvedené v čl. 8 odst. 2 písm. d), konkrétně nárůst rizik nebo bezprostřední ohrožení veřejného pořádku nebo vnitřní bezpečnosti členských států doložené objektivními, konkrétními a relevantními informacemi a údaji poskytnutými příslušnými orgány, přijme Komise prováděcí akt, jímž se dočasně a částečně pozastaví osvobození od vízové povinnosti na dobu devíti měsíců.

(5)

V rámci režimů občanství pro investory, jež Vanuatu uplatňuje od 25. května 2015, mají státní příslušníci třetích zemí, na které se jinak vztahuje vízová povinnost, možnost získat výměnou za investice občanství Vanuatu, čímž získají bezvízový přístup do Unie.

(6)

Uvedené režimy nestanoví pro žadatele žádný požadavek na skutečné bydliště nebo fyzickou přítomnost na Vanuatu. Proces podávání žádostí je řízen specializovanými agenturami nacházejícími se mimo Vanuatu (např. v Dubaji, Thajsku a Malajsii), a žadatel tudíž nemusí mít žádný přímý kontakt s orgány Vanuatu. Skutečnost, že není požadován osobní pohovor, omezuje možnosti orgánů Vanuatu řádně žadatele prověřit nebo ověřit informace uvedené v žádosti, včetně jejich pravdivosti a věrohodnosti. Tyto režimy jsou obecně propagovány jako způsob, jak obejít postup udělování schengenských víz a snadno získat bezvízový přístup do EU (4). Z obchodního hlediska spočívá atraktivita režimů Vanuatu ve zrychlených postupech prověřování a laxních kontrolách původu finančních prostředků.

(7)

Jak potvrdily orgány Vanuatu, žádosti jsou vyřizovány ve velmi krátkých lhůtách (5). Tyto krátké lhůty pro vyřízení neumožňují provést před udělením státního občanství řádné bezpečnostní šetření a výměnu informací se zemí původu nebo hlavního předchozího pobytu žadatelů. Kvůli těmto krátkým lhůtám pro vyřízení a vzhledem k neexistenci systematické výměny informací se zemí původu žadatelů udělilo Vanuatu občanství osobám, které jsou předmětem trestního vyšetřování, včetně osob uvedených v databázích Interpolu.

(8)

Míra zamítnutí je extrémně nízká, což potvrzuje posouzení Komise týkající se bezpečnostních nedostatků a nízké spolehlivosti postupů šetření. Podle informací poskytnutých Vanuatským pasovým úřadem dne 14. června 2021 vydalo Vanuatu do března 2021 výměnou za investice v rámci těchto režimů více než 10 500 cestovních pasů, přičemž do konce roku 2020 zamítly orgány Vanuatu pouze jednu žádost.

(9)

Kromě toho jsou mezi zeměmi původu úspěšných žadatelů některé země, jež jsou obvykle z jiných režimů občanství vyloučeny, například Írán a Afghánistán, a další země, jejichž státní příslušníci potřebují ke krátkodobému pobytu v EU vízum, včetně Nigérie, Jemenu, Sýrie, Pákistánu a Libye.

(10)

Bezpečnostní rizika jsou dále zhoršována laxními právními předpisy o změně jména. Jak potvrdily orgány Vanuatu na technické schůzce, která se konala dne 15. dubna 2021, mohou úspěšní žadatelé o občanství pro investory požádat rovněž o změnu totožnosti.

(11)

Výše uvedené okolnosti vedou k závěru, že vanuatské režimy občanství pro investory jsou ve své současné podobě a fungování v rozporu s cíli vízové politiky Unie, která stanoví prověřování státních příslušníků třetích zemí s vízovou povinností podle kritérií stanovených v článku 21 nařízení (ES) č. 810/2009 (6) a v rovnocenných vnitrostátních právních předpisech těch členských států, v nichž nařízení (ES) č. 810/2009 dosud není použitelné v plném rozsahu. Příslušné ověřování se v jednotlivých případech provádí s ohledem na kritéria týkající se mimo jiné veřejného pořádku a bezpečnosti. Způsob, jakým jsou uvedené režimy prováděny, představuje obcházení postupu Unie pro udělování krátkodobých víz a posouzení souvisejících bezpečnostních a migračních rizik.

(12)

Při jednáních mezi Komisí a orgány Vanuatu v říjnu 2017, listopadu 2019, červnu 2020 a březnu 2021 vyjádřila Komise vážné obavy ohledně udělování občanství osobám uvedeným v databázích Interpolu, neexistence požadavků na fyzickou přítomnost nebo bydliště, krátkých lhůt pro vyřízení žádostí a nedostatečné systematické výměny informací se zeměmi původu nebo hlavního předchozího pobytu žadatelů a varovala vládu Vanuatu před možností obnovení vízové povinnosti. Vysvětlení poskytnutá ze strany Vanuatu uvedené obavy dostatečně nerozptýlila.

(13)

S ohledem na výše uvedené informace, údaje, zprávy a statistiky a v souladu s čl. 8 odst. 2 písm. d), čl. 8 odst. 3 a čl. 8 odst. 6 nařízení (EU) 2018/1806 dospěla Komise k závěru, že udělení občanství Vanuatu v rámci jeho režimů občanství pro investory představuje nárůst rizik pro vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek členských států, a rozhodla, že je třeba přijmout opatření.

(14)

Nárůst rizik pro veřejný pořádek a vnitřní bezpečnost v souvislosti se státními příslušníky Vanuatu, kteří získali občanství v rámci režimů občanství pro investory, lze zmírnit pouze částečným pozastavením osvobození od vízové povinnosti.

(15)

V souladu s čl. 8 odst. 6 nařízení (EU) 2018/1806 by Komise měla na základě dostupných informací zahrnout kategorie, jež jsou dostatečně široké, aby mohly účinně přispívat k nápravě okolností, a to při dodržení zásady proporcionality. Vzhledem k tomu, že Vanuatu nerozlišuje mezi cestovními pasy vydanými v rámci režimů občanství pro investory a jinými pasy, mělo by se pozastavení vztahovat na všechny běžné cestovní pasy vydané ode dne 25. května 2015, kdy Vanuatu začalo vydávat značný počet pasů výměnou za investice.

(16)

Státním příslušníkům Vanuatu, kteří vstoupili na území EU přede dnem vstupu tohoto nařízení v platnost, by mělo být umožněno pokračovat ve svém pobytu v EU a vycestovat bez víza. To by se nemělo vztahovat na překračování dočasných vnějších hranic mezi členskými státy ve smyslu čl. 2 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 515/2014 (7).

(17)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí Rady 1999/437/ES (8).

(18)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodech B a C rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (9).

(19)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodech B a C rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (10).

(20)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES (11); Irsko se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(21)

Toto nařízení představuje akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 1 aktu o přistoupení z roku 2003, čl. 4 odst. 1 aktu o přistoupení z roku 2005 a čl. 4 odst. 1 aktu o přistoupení z roku 2011.

(22)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 11 odst. 1 nařízení (EU) 2018/1806,