(EU) 2022/58Prováděcí nařízení Komise (EU) 2022/58 ze dne 14. ledna 2022 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých plochých válcovaných výrobků s orientovanou strukturou vyrobených z křemíkové elektrotechnické oceli pocházejících z Čínské lidové republiky, Japonska, Korejské republiky, Ruské federace a Spojených států amerických na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036

(1)

Prováděcím nařízením (EU) 2015/1953 (2) uložila Evropská komise (dále jen „Komise“) antidumpingové clo na dovoz některých plochých válcovaných výrobků s orientovanou strukturou vyrobených z křemíkové elektrotechnické oceli (dále též „EPOS“) pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“ nebo „Čína“), Japonska, Korejské republiky (dále jen „Korea“), Ruské federace (dále jen „Rusko“) a Spojených států amerických (dále jen „USA“) (dále jen „původní opatření“). Na šetření, které vedlo k uložení původních opatření, se zde dále odkazuje jako na „původní šetření“.

(2)

Na základě konkrétních skutečností původního šetření Komise rozhodla, že nejvhodnější formou opatření jsou variabilní cla v podobě tří minimálních dovozních cen pro tři různé kategorie výrobků EPOS, a to z těchto důvodů:

(3)

V současnosti platné tři minimální dovozní ceny se pohybují v rozmezí 1 536 EUR/t až 2 043 EUR/t. Vztahují se na jednotlivě vyjmenované vyvážející výrobce, pro něž byla stanovena individuální dumpingová rozpětí, ze všech dotčených zemí, tj. ČLR, Japonska, Korejské republiky, Ruské federace a Spojených států amerických:

(4)

Po zveřejnění oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti opatření (3) obdržela Komise žádost o přezkum podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

(5)

Žádost o přezkum podal dne 29. července 2020 Evropský ocelářský svaz (dále jen „Eurofer“ nebo „žadatel“) jménem výrobců, kteří představují více než 50 % celkové výroby EPOS v Unii. Žádost o přezkum byla odůvodněna tím, že pozbytí platnosti opatření by pravděpodobně vedlo k přetrvání nebo obnovení dumpingu a újmy pro výrobní odvětví Unie.

(6)

Komise po konzultaci s výborem zřízeným podle čl. 15 odst. 1 základního nařízení rozhodla, že pro zahájení přezkumu před pozbytím platnosti existují dostatečné důkazy, a zahájila dne 30. října 2020 přezkum před pozbytím platnosti týkající se dovozu výrobků EPOS pocházejících z Číny, Japonska, Korejské republiky, Ruské federace a Spojených států amerických (dále jen „dotčené země“) na základě čl. 11 odst. 2 základního nařízení. Oznámení o zahájení přezkumu zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie (4) (dále jen „oznámení o zahájení přezkumu“).

(7)

Šetření pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení dumpingu se týkalo období od 1. července 2019 do 30. června 2020 (dále jen „období přezkumného šetření“ nebo „OPŠ“). Zkoumání trendů, které jsou důležité pro posouzení pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení újmy, se týkalo období od 1. ledna 2017 do konce období přezkumného šetření (dále jen „posuzované období“).

(8)

Toto řízení bylo zahájeno dne 30. října 2020, tj. během přechodného období dohodnutého mezi Spojeným královstvím a EU, v němž Spojené království nadále podléhalo právu Unie. Toto období skončilo dne 31. prosince 2020. Od 1. ledna 2021 proto společnosti a sdružení ze Spojeného království již nejsou považovány za zúčastněné strany v tomto řízení.

(9)

Prostřednictvím poznámky ke spisu (5) ze dne 14. ledna 2021 Komise vyzvala hospodářské subjekty ze Spojeného království, které se přesto domnívaly, že jsou i nadále považovány za zúčastněné strany, aby se na ni obrátily. Od hospodářských subjektů ze Spojeného království nebyly obdrženy žádné připomínky.

(10)

V oznámení o zahájení přezkumu byly zúčastněné strany vyzvány, aby se obrátily na Komisi a zúčastnily se šetření. Kromě toho Komise o přezkumném šetření výslovně informovala žadatele, známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce v dotčených zemích, dovozce, uživatele, obchodníky, jakož i sdružení, o nichž je známo, že se jich šetření týká, a vyzvala je k účasti.

(11)

Zúčastněné strany měly příležitost vyjádřit se k zahájení přezkumu před pozbytím platnosti a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(12)

Během přezkumu před pozbytím platnosti uspořádala Komise slyšení s několika uživateli, několika sdruženími uživatelů a vyvážejícími výrobci.

(13)

V oznámení o zahájení přezkumu Komise uvedla, že možná přistoupí k výběru vzorku v souladu s článkem 17 základního nařízení.

(14)

V oznámení o zahájení přezkumu Komise uvedla, že předběžně vybrala vzorek výrobců v Unii, který bude předmětem šetření. V den zveřejnění oznámení o zahájení přezkumu, tj. 30. října 2020, však vydala Komise poznámku ke spisu, v níž uvedla, že vzhledem k omezenému počtu známých výrobců v Evropské unii se výběr vzorku výrobců v EU nepovažuje za nutný, a vyzvala zúčastněné strany, aby se vyjádřily. Nebyly obdrženy žádné připomínky. Všichni čtyři známí výrobci v Unii byli proto požádáni, aby předložili podrobnou odpověď na dotazník a souhlasili s ověřením odpovědí na dotazník.

(15)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud shledá, že ano, aby mohla vzorek vybrat, požádala dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace stanovené v oznámení o zahájení přezkumu.

(16)

Přihlásil se pouze jeden dovozce, který není ve spojení, a poskytl požadované informace. Komise proto rozhodla, že výběr vzorku není nutný.

(17)

Vzhledem k zjevně vysokému počtu výrobců v zemích dotčených tímto přezkumem před pozbytím platnosti se v oznámení o zahájení přezkumu počítalo s výběrem vzorku.

(18)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je nutný výběr vzorku, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny výrobce v dotčených zemích, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení přezkumu. Kromě toho Komise požádala mise dotčených zemí, aby určily a/nebo kontaktovaly případné další výrobce, kteří by mohli mít o účast na šetření zájem.

(19)

Požadované informace poskytli a se zařazením do vzorku souhlasili čtyři vyvážející výrobci nebo skupiny vyvážejících výrobců (dvě společnosti v Japonsku, jedna společnost v ČLR a jedna v Rusku). Žádný z výrobců z USA nebo Koreje, kteří byli kontaktováni, se nepřihlásil a neposkytl požadované informace. S ohledem na malý počet spolupracujících výrobců Komise rozhodla, že v případě žádné dotčené země není nutné provádět výběr vzorku.

(20)

Kopie dotazníků byly v době zahájení řízení k dispozici na internetových stránkách GŘ pro obchod (6).

(21)

Komise rovněž zaslala vládě Čínské lidové republiky (dále jen „čínská vláda“) dotazník týkající se existence podstatných zkreslení v ČLR ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení. Čínská vláda na dotazník neodpověděla, a byla proto informována, že Komise použije dostupné údaje v souladu s článkem 18 základního nařízení.

(22)

Odpovědi na dotazník byly obdrženy od všech čtyř známých výrobců v Unii a spolupracujícího dovozce, který není ve spojení. Přihlásilo se sedm uživatelů, kteří vyjádřili ochotu účastnit se šetření. Byli požádáni, aby vyplnili dotazník určený pro uživatele. Pouze čtyři z nich však při tomto šetření plně spolupracovali a poskytli vyplněné odpovědi na dotazník ve veřejně přístupné i citlivé verzi.

(23)

Odpovědi na dotazník poskytla jedna skupina vyvážejících výrobců v ČLR, China Baowu Steel Group Co. Ltd. (dále jen „skupina Baoshan“) složená ze dvou vyvážejících výrobců Baoshan Iron & Steel Co., Ltd. (dále jen „Baosteel“) a Wuhan Iron & Steel Co., Ltd. (dále jen „WISCO“) – a jedna skupina vyvážejících výrobců v Japonsku, Nippon Steel & Sumitomo Metal Corporation, Tokio, Japonsko (dále jen „Nippon Steel“). Ruský výrobce Novolipetsk Steel (dále jen „NLMK“), který původně souhlasil se zařazením do vzorku, neposkytl úplnou odpověď na dotazník, ale ve svém podání ze dne 10. prosince 2020 poskytl informace omezující se na jeho konkrétní kapacitu a výrobu. Komise proto informovala tuto společnost a Ruskou federaci, že v souladu s článkem 18 základního nařízení použije dostupné údaje. Společnost NMLK odpověděla, ale odpověď byla předložena až po uplynutí stanovené lhůty a v žádném případě by nezměnila posouzení Komise.

(24)

Po poskytnutí informací společnost NLMK tvrdila, že Komise nestanovila žádnou lhůtu pro předložení připomínek k použití článku 18 základního nařízení Komisí. Společnost NLMK dále tvrdila, že Komise neměla na tuto část její odpovědi na dotazník použít článek 18.

(25)

Komise ve skutečnosti nestanovila lhůtu pro odpověď na svůj dopis, v němž uvedla svůj záměr použít článek 18. Společnost NLMK však již ve svém podání ze dne 10. prosince 2020 uvedla, že kvůli zvláštním okolnostem přestala na odpovědi na dotazník pracovat a neposkytne na něj úplnou odpověď. Stručně řečeno, společnost NLMK poskytla pouze útržkovité informace omezující se na její konkrétní výrobní kapacitu a objem výroby.

(26)

Jelikož společnost NMLK neposkytla dostatečně spolehlivé informace o výrobní kapacitě a objemu výroby, jak je vysvětleno ve 241. až 245. bodě odůvodnění, použila Komise informace dostupné ve spisu. V každém případě, jak je uvedeno ve 242. bodě odůvodnění, Komise v tomto ohledu v maximální možné míře použila informace poskytnuté společností NMLK.

(27)

Druhá skupina vyvážejících výrobců v Japonsku, JFE Steel Corporation (dále jen „JFE Steel“), která původně souhlasila se zařazením do vzorku, poskytla neúplnou odpověď na dotazník, která se omezila informace o prodeji na vývoz do EU a do zbytku světa. Skupina JFE Steel byla proto informována, že pokud jde o chybějící informace, Komise použije dostupné údaje v souladu s článkem 18 základního nařízení.

(28)

Výrobci v USA a Koreji nespolupracovali. Komise proto USA a Koreu informovala, že v souladu s článkem 18 základního nařízení použije dostupné údaje.

(29)

Aniž bylo dotčeno použití článku 18 základního nařízení, Komise si vyžádala a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné pro stanovení pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení dumpingu a újmy a pro stanovení zájmu Unie.

(30)

Kvůli výskytu onemocnění Covid-19 a opatřením omezujícím volný pohyb osob zavedeným různými členskými státy a různými třetími zeměmi nemohla Komise provést inspekce na místě podle článku 16 základního nařízení. Komise místo toho provedla křížovou kontrolu na dálku u všech informací, které považovala za nezbytné pro svá zjištění, v souladu se svým oznámením o důsledcích výskytu onemocnění Covid-19 pro antidumpingová a antisubvenční šetření (7). Komise provedla dálkové křížové kontroly těchto zúčastněných stran:

(31)

Dne 21. října 2021 Komise zveřejnila základní skutečnosti a úvahy, na jejichž základě hodlá zachovat platná antidumpingová cla. Všem stranám byla poskytnuta lhůta, během níž se mohly k poskytnutým informacím vyjádřit. Dne 22. listopadu 2021 zaslala Komise společnosti Nippon Steel dodatečné konečné informace týkající se opravy výpočtů dumpingu. Nebyly obdrženy žádné připomínky.

(32)

Připomínky předložené zúčastněnými stranami Komise zvážila a ve vhodných případech zohlednila. Všechny strany, které o to požádaly, byly vyslechnuty.

(33)

Výrobek, který je předmětem přezkumu, je stejný jako v původním šetření, tj. ploché válcované výrobky s orientovanou strukturou vyrobené z křemíkové elektrotechnické oceli o tloušťce větší než 0,16 mm pocházející z ČLR, Japonska, Koreje, Ruska a USA, v současnosti kódů KN ex 7225 11 00 (kódy TARIC 7225110011, 7225110015 a 7225110019) a ex 7226 11 00 (kódy TARIC 7226110012, 7226110014, 7226110016, 7226110092, 7226110094 a 7226110096) (dále jen „výrobek, který je předmětem přezkumu“).

(34)

EPOS se vyrábějí z různě silných svitků za tepla válcované legované oceli s přísadou křemíku, jejíž struktura je orientována jedním směrem, aby byla zajištěna její vysoká magnetická vodivost. Nedostatek vodivosti se nazývá „ztráta v jádře“, což je primární ukazatel kvality výrobku a udává se ve W/kg. EPOS mohou být vyráběny jako EPOS s vyšší permeabilitou a jako běžné či konvenční EPOS. Typy s vyšší permeabilitou umožňují dosáhnout nižší ztráty v jádře při jakékoli tloušťce plechů. Navíc typy s vyšší permeabilitou lze vyrábět jako typy se zjemněnými doménami, které mají ještě nižší ztráty v jádře v důsledku vytvoření tenkých rýh na povrchu oceli.

(35)

Přes rozdíly v permeabilitě, tloušťce a šířce mají všechny typy výrobku, který je předmětem přezkumu, v zásadě stejné základní fyzické vlastnosti a v podstatě stejné základní použití.

(36)

EPOS se využívají zejména v elektrických zařízeních, kde může být magnetický tok omezen tak, aby směřoval „orientovaným“ směrem, jako například při přenášení elektřiny na velké vzdálenosti. Z toho důvodu se výrobek, který je předmětem přezkumu, používá jako materiál jádra ve výkonových a distribučních transformátorech.

(37)

EPOS se využívají také v kompenzačních tlumivkách, které jsou používány ve vysokonapěťových elektrických přenosových soustavách ke stabilizaci napětí během změn zatížení. Výrobek, který je předmětem přezkumu, se může použít rovněž v zařízeních, která mají menší transformátory, včetně spotřebičů a kosmických, leteckých a elektronických zařízení. EPOS lze dále použít ve velkých vysoce výkonných generátorech, pokud návrh umožňuje účinné využití vlastností magnetického usměrňování.

(38)

Jak bylo zjištěno v původním šetření, tento přezkum před pozbytím platnosti potvrdil, že následující výrobky mají stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti a stejná základní použití:

(39)

Proto se tyto výrobky považují za obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(40)

Společnost NLMK a ruská vláda tvrdily, že nižší průměrné dovozní ceny z Ruské federace lze vysvětlit významným podílem vyvážených výrobků EPOS „druhé“ a „třetí jakosti“ (s četnými vadami, řadou svarů a nedostatečnou rovinností) a že posledně uvedené typy nekonkurují jiným typům výrobku, který je předmětem přezkumu. Vyvážené EPOS „druhé“ a „třetí jakosti“ představují odlišné výrobky a neodpovídají evropským technickým normám. Tvrdily proto, že jejich materiál „druhé“ a „třetí jakosti“ by měl být buď vyloučen z definice výrobku, nebo by mu měla být poskytnuta samostatná (čtvrtá) úroveň minimální dovozní ceny, která bude odrážet jeho mimořádně nízkou hodnotu na trhu.

(41)

Komise výše uvedené žádosti zamítla, jelikož v rámci přezkumu před pozbytím platnosti nelze změnit definici výrobku ani minimální dovozní cenu.

(42)

Po poskytnutí informací společnost NLMK uvedla, že nezaujatý vyšetřující orgán měl urychleně zahájit částečný prozatímní přezkum omezující se na rozsah definice výrobku a/nebo formu opatření. Komise toto tvrzení zamítla, neboť pro zahájení takového šetření neměla dostatečné důkazy.

(43)

V souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení Komise zkoumala, zda je po skončení platných opatření pravděpodobné přetrvávání nebo obnovení dumpingu ze strany dotčených zemí.

(44)

Při šetření žádný z výrobců v Rusku, USA a Koreji nespolupracoval.

(45)

Komise orgány všech tří dotčených zemí informovala o tom, že vzhledem k absenci spolupráce může případně použít článek 18 základního nařízení, pokud jde o zjištění týkající se Ruska, USA a Koreje. Komise neobdržela v tomto ohledu od orgánů těchto tří zemí žádné připomínky ani žádosti o intervenci úředníka pro slyšení.

(46)

V důsledku toho vycházela v souladu s čl. 18 odst. 1 základního nařízení zjištění týkající se pravděpodobnosti přetrvávání nebo obnovení dumpingu v případě Ruska, USA a Koreje z dostupných údajů, zejména veřejně dostupných informací, jako jsou oficiální internetové stránky společností, informací uvedených v žádosti o přezkum a informací získaných od spolupracujících stran v průběhu přezkumného šetření. Komise rovněž použila různé dovozní statistiky, včetně dovozních statistik Eurostatu Comext a databáze Global Trade Atlas (dále jen „GTA“).

(47)

Kromě toho Komise v souvislosti se skupinou Baoshan a v návaznosti na dálkovou křížovou kontrolu použila čl. 18 odst. 1 základního nařízení, pokud jde o náklady práce. Jak je vysvětleno níže ve 207. bodě odůvodnění, společnost neposkytla ověřené a důvěryhodné důkazy, pokud jde o výpočet člověkohodin přidělených výrobě EPOS.

(48)

Při stávajícím šetření plně spolupracoval pouze jeden japonský vyvážející výrobce (Nippon Steel). Po zahájení řízení se přihlásil druhý známý japonský vyvážející výrobce (JFE Steel) a poskytl neúplnou odpověď na dotazník omezující se na prodej na vývoz, výrobu a kapacitu. V důsledku toho Komise informovala společnost JFE Steel a vládu Japonska o svém záměru použít dostupné údaje v souladu s článkem 18 základního nařízení. Nebyly obdrženy žádné připomínky.

(49)

V důsledku toho vycházela zjištění uvedená v tomto oddíle částečně z dostupných údajů v souladu s článkem 18 základního nařízení, pokud jde o prodej na domácím trhu. Za tímto účelem byly použity informace poskytnuté společností Nippon Steel, informace poskytnuté společností JFE o prodeji na vývoz, žádost o přezkum před pozbytím platnosti, statistiky Eurostatu a veřejně dostupné informace.

(50)

Tito dva japonští vyvážející výrobci představovali 100 % vývozu z Japonska do Unie během období přezkumného šetření.

(51)

Komise stanovila běžnou hodnotu pro společnost Nippon Steel na následujícím základě. Komise nejprve v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda je celkový objem domácího prodeje plně spolupracujícího vyvážejícího výrobce reprezentativní. Domácí prodej je reprezentativní tehdy, když celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu připadající na vyvážejícího výrobce představuje alespoň 5 % jeho celkového objemu prodeje výrobku, který je předmětem přezkumu, vyvezeného během období přezkumného šetření do Unie. Podle tohoto kritéria byl celkový objem prodeje obdobného výrobku uskutečněného jediným spolupracujícím vyvážejícím výrobcem na domácím trhu reprezentativní.

(52)

Komise následně určila u vyvážejícího výrobce s reprezentativním domácím prodejem typy výrobku prodávané na domácím trhu, jež byly shodné nebo srovnatelné s typy výrobku prodávanými na vývoz do Unie.

(53)

Poté Komise u každého typu výrobku prodávaného plně spolupracujícím vyvážejícím výrobcem na domácím trhu, který je shodný nebo srovnatelný s typem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, prověřovala, zda je objem jeho prodeje na domácím trhu reprezentativní v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení. Domácí prodej určitého typu výrobku je reprezentativní tehdy, když celkový objem prodeje daného typu výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu během období přezkumného šetření představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje shodného nebo srovnatelného typu výrobku vyváženého do Unie. Komise stanovila, že tyto typy výrobku byly reprezentativní.

(54)

Dále Komise stanovila pro společnost Nippon Steel jako celek podíl ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu u každého typu výrobku během období přezkumného šetření, aby mohla rozhodnout, zda pro účely výpočtu běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení použije skutečnou prodejní cenu na domácím trhu.

(55)

Běžná hodnota je založena na skutečné ceně jednotlivých typů výrobku na domácím trhu bez ohledu na to, zda jejich prodej je, či není ziskový, pokud:

(56)

V tomto případě je běžná hodnota váženým průměrem cen veškerého domácího prodeje uvedeného typu výrobku během období přezkumného šetření.

(57)

Běžná hodnota je skutečná cena jednotlivých typů výrobku na domácím trhu pouze v případě ziskového prodeje daných typů výrobku na domácím trhu během období přezkumného šetření, pokud:

(58)

Z analýzy domácího prodeje vyplynulo, že přes 90 % veškerého domácího prodeje bylo ziskových a že vážená průměrná prodejní cena byla vyšší než výrobní náklady. V závislosti na typu výrobku byla proto běžná hodnota za situace popsané v 56. bodě odůvodnění vypočtena jako vážený průměr cen veškerého domácího prodeje během období přezkumného šetření nebo za situace popsané v 57. bodě odůvodnění a pouze za této situace jako vážený průměr ziskového prodeje.

(59)

Pokud se prodej určitého typu obdobného výrobku v běžném obchodním styku neuskutečnil nebo nebyl dostatečný, stanovila Komise běžnou hodnotu v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení.

(60)

Běžná hodnota byla pro tyto typy výrobku stanovena tak, že k průměrným výrobním nákladům obdobného výrobku, jež během období přezkumného šetření vznikly jedinému spolupracujícímu vyvážejícímu výrobci, byly připočteny tyto položky:

(61)

Co se týče typů výrobku, které se na domácím trhu neprodávají vůbec, byly připočteny vážené průměrné prodejní, režijní a správní náklady a zisk ze všech běžných obchodních transakcí na domácím trhu.

(62)

V případě společnosti JFE Steel použila Komise při neexistenci spolupráce dostupné údaje v souladu s článkem 18 základního nařízení, pokud jde o prodej na domácím trhu. Jelikož nebyly k dispozici spolehlivé údaje o cenách společnosti JFE Steel na domácím trhu, stanovila Komise početně zjištěnou běžnou hodnotu za použití metodiky a hodnot obsažených v žádosti o přezkum před pozbytím platnosti.

(63)

Společnost Nippon Steel vyvážela do Unie pouze prostřednictvím obchodníků ve spojení. Vývozní cena byla tudíž početně zjištěna na základě čl. 2 odst. 9 základního nařízení, tj. na základě ceny, za kterou byly dovezené výrobky poprvé dále prodány nezávislému kupujícímu. Cena byla upravena o všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem, včetně prodejních, režijních a správních nákladů, a o vzniklé zisky.

(64)

Společnost JFE Steel vyvážela přímo do EU, a v důsledku toho byla v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení její vývozní cena cenou, která byla nebo má být skutečně zaplacena za výrobek, který je předmětem přezkumu, při jeho prodeji na vývoz do Unie.

(65)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu stanovenou výše uvedeným postupem na základě ceny ze závodu.

(66)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na ceny a srovnatelnost cen, v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení. V příslušných a odůvodněných případech byly provedeny úpravy týkající se nákladů na dopravu, pojištění, manipulaci, nakládku a vedlejších nákladů, balení, úvěrových nákladů a bankovních poplatků spolupracujícího vyvážejícího výrobce.

(67)

Společnost Nippon Steel u některých typů výrobku, které vyvážela do EU, neuskutečňovala prodej na domácím trhu. Vzhledem k vysokému objemu prodeje na vývoz, pro který by mohlo být provedeno srovnání, a s ohledem na to, že v rámci přezkumu před pozbytím platnosti není nutné stanovit přesnou výši dumpingu, ale pouze to, zda je pravděpodobné, že dumping bude v budoucnu přetrvávat nebo se obnoví, měla Komise za to, že zjištěné srovnání bylo přesné.

(68)

Po poskytnutí informací společnost Nippon Steel tvrdila, že Komise měla vypočítat dumpingové rozpětí použitelné pro společnost Nippon Steel na základě veškerého prodeje na vývoz do EU, a odkázala na stávající judikaturu (9).

(69)

Komise připomněla, že dumpingové rozpětí nepokrývá veškerý prodej na vývoz do EU, protože, jak je vysvětleno v 67. bodě odůvodnění, u některých typů výrobků, které společnost vyvážela do EU, nedošlo k žádnému odpovídajícímu domácímu prodeji. Tyto typy výrobku (které představují 38 % celkového vyváženého množství) nebyly původně zahrnuty do výpočtu dumpingu, protože společnost pro ně neposkytla odpovídající výrobní náklady. Za účelem výpočtu dumpingového rozpětí pro 100 % prodeje na vývoz do EU a při neexistenci přesnějších údajů od společnosti se Komise rozhodla seskupit typy výrobku na základě jejich šířky, což je parametr, který má menší dopad na výrobní náklady a prodejní cenu než ztráta v jádře a tloušťka. Na tomto základě zjistila běžnou hodnotu pro všechny typy výrobku. Opravené výpočty dumpingu byly společnosti sděleny a nebyly obdrženy žádné připomínky.

(70)

U společností Nippon Steel i JFE Steel prokázalo srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny, že jejich prodej do EU se během období přezkumného šetření uskutečňoval za dumpingové ceny. Dumpingové rozpětí zjištěné u společnosti Nippon Steel činilo přibližně 31 %, zatímco u společnosti JFE Steel činilo přibližně 19 %.

(71)

Komise proto dospěla k závěru, že dumping během období přezkumného šetření přetrvával.

(72)

V návaznosti na zjištění dumpingu během období přezkumného šetření Komise analyzovala, zda existuje pravděpodobnost přetrvávání dumpingu, pokud by opatření uložená na dovoz EPOS z Japonska pozbyla platnosti. Přitom byly analyzovány tyto prvky: výrobní kapacita a volná kapacita v Japonsku a atraktivita trhu Unie.

(73)

Na základě odpovědí na dotazník od dvou známých japonských vyvážejících výrobců Komise zjistila, že japonská výrobní kapacita v období přezkumného šetření činila [350 000 – 410 000] tun.

(74)

Na základě téhož souboru údajů Komise zjistila, že volná kapacita EPOS v Japonsku činila přibližně [50 000 – 110 000] tun.

(75)

Společnost Nippon Steel tvrdila, že volná kapacita Japonska je nadhodnocena, neboť Komise nezohlednila skutečnost, že se Japonsko zaměřuje na typ EPOS o nejtenčím kalibru, který poskytuje menší objem než typ EPOS vyráběný výrobním odvětvím Unie a dalšími dotčenými zeměmi.

(76)

Analýza modelů vyvážených do Unie a do ostatních hlavních zemí vývozu, jako je Indie a Mexiko, ukázala, že velká většina modelů vyvážených společností Nippon Steel měla podobný nebo silnější kalibr než výrobky vyráběné výrobním odvětvím Unie. Rovněž podíl typů EPOS o tenčím kalibru vyvážených do EU byl významný a po tomto druhu výrobku skutečně existovala na trhu Unie poptávka. Jinými slovy, i kdyby volná kapacita odpovídala výlučně, quod non, výrobkům o tenčím kalibru, na trhu Unie by po takových výrobcích existovala poptávka.

(77)

Kromě toho Komise založila své posouzení volné kapacity na informacích poskytnutých japonskými vyvážejícími výrobci. Komisi proto nebylo zřejmé, jak by mohla nadhodnotit volnou kapacitu, když údaje pocházely od samotných vyvážejících výrobců. V každém případě měla Komise za to, že tvrzení týkající se poskytnutého objemu nebylo dostatečně podrobné ani podložené, neboť nestanovilo odpovídající rozdíl ve výrobní kapacitě nebo volné kapacitě v souvislosti s údajným rozdílem poskytnutého objemu. Kromě toho toto tvrzení vznesla pouze společnost Nippon Steel, přičemž neobsahovalo žádné informace týkající se rozmezí kalibrů druhého hlavního japonského vyvážejícího výrobce. Na základě výše uvedených skutečností Komise toto tvrzení zamítla.

(78)

Kromě toho měla Komise za to, že japonští vyvážející výrobci rovněž vyrábějí ocel pro elektrotechnické účely s neorientovanou strukturou. EPOS i ocel pro elektrotechnické účely s neorientovanou strukturou se vyrábějí za použití stejného zařízení. To znamená, že je technicky možné uvolnit kapacitu oceli pro elektrotechnické účely s neorientovanou strukturou a převést ji na EPOS. K takovému převodu by mohlo v budoucnosti dojít, pokud by k tomu měli japonští vyvážející výrobci ekonomickou motivaci. V důsledku toho by se zjištěná volná kapacita mohla potenciálně ještě zvýšit.

(79)

Po poskytnutí informací japonská vláda a společnost Nippon Steel tvrdily, že japonští výrobci nemohou uvolnit kapacitu určenou pro výrobu oceli pro elektrotechnické účely s neorientovanou strukturou ve prospěch výroby EPOS na vývoz do EU, jelikož společnost Nippon Steel je vázána smlouvami s výrobci elektrických vozidel na výrobu oceli pro elektrotechnické účely s neorientovanou strukturou. V této souvislosti tvrdila, že posouzení volné kapacity by nemělo být založeno na této skutečnosti.

(80)

Komise vzala na vědomí existenci závazných smluv s výrobci elektrických vozidel na výrobu oceli pro elektrotechnické účely s neorientovanou strukturou, které jako takové neumožňují okamžité uvolnění kapacity pro EPOS. Komise se však rovněž domnívala, že pokud by se tržní podmínky na trhu s elektrickými vozidly vyvíjely negativně, mohli by japonští vyvážející výrobci věnovat větší kapacitu výrobě EPOS, neboť tito výrobci používají stejné zařízení pro výrobu EPOS i oceli pro elektrotechnické účely s neorientovanou strukturou. V každém případě, bez ohledu na vývoj poptávky po oceli pro elektrotechnické účely s neorientovanou strukturou v nadcházejících letech, měla Komise za to, že její závěry týkající se posouzení volné kapacity, jak je uvedeno v 74. bodě odůvodnění, zůstávají v platnosti, neboť byly založeny na existenci významné volné kapacity specifické pouze pro EPOS, k níž nebyla přidána žádná další uvolněná kapacita související s výrobou oceli pro elektrotechnické účely s neorientovanou strukturou.

(81)

Pokud jde o velikost, trh Unie (s více než 265 000 – 280 000 tunami spotřeby v období přezkumného šetření) patří k největším trhům s EPOS na světě. Z dotčených zemí má pouze ČLR větší domácí trh než EU, zatímco USA, Korea, Rusko a Japonsko mají domácí spotřebu mnohem menší.

(82)

Zjištěná volná kapacita odpovídá [28–31 %] spotřeby Unie během období přezkumného šetření, jak je uvedeno ve 259. bodě odůvodnění níže. Zároveň je pravděpodobné, že pokud by opatření pozbyla platnosti, bude volná kapacita ve velkém množství přesměrována na trh Unie. Japonský domácí trh totiž absorbuje zhruba čtvrtinu japonských výrobních kapacit a je tradičně téměř na 100 % uspokojen domácí výrobou.

(83)

Kromě toho je japonské odvětví výroby EPOS orientováno na vývoz, neboť k vývozu je určeno více než [70–80] % veškeré výroby. A konečně, Čína a USA mají cla na ochranu obchodu, která fakticky omezují přístup japonských vyvážejících výrobců na tyto důležité trhy. Japonský vývoz do ČLR prudce poklesl zejména bezprostředně po uložení opatření ze strany ČLR.

(84)

Kromě toho mají japonští vyvážející výrobci v rámci Evropské unie zavedený distribuční systém, a proto mohou dodávky na trh Unie snadno zvýšit.

(85)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem lze důvodně očekávat, že pokud by opatření byla zrušena, byla by podstatná část stávajícího japonského vývozu a volné kapacity přesměrována do Unie.

(86)

Po poskytnutí informací japonská vláda a společnost Nippon Steel tvrdily, že trh Unie již není tak atraktivní jako během původního šetření a že japonští výrobci mají v úmyslu aktivně pokrýt rostoucí asijské trhy a že v případě ukončení opatření vývoz z Japonska nezaplaví trh Unie.

(87)

Společnost Nippon Steel se rovněž domnívala, že závěr Komise o atraktivitě trhu Unie je nepodložený, neboť je založen pouze na jeho velikosti. V tomto ohledu poukázala na další specifické prvky týkající se atraktivity trhu Unie, jako je úroveň cen, přítomnost silného domácího výrobního odvětví, poptávka po konkrétním typu výrobku, opatření na ochranu obchodu a/nebo odrazující faktory spojené s dopravou.

(88)

Komise měla za to, že tvrzení týkající se asijského trhu nebylo podloženo podpůrnými důkazy. Japonští vyvážející výrobci v každém případě i nadále vyváželi značné množství a udrželi si během posuzovaného období svůj podíl na trhu v Unii, a to navzdory všem faktorům zmíněným společností Nippon Steel, poklesu spotřeby a platným opatřením.

(89)

Kromě toho, během období přezkumného šetření byl trh EU pro japonské vyvážející výrobce třetím největším vývozním trhem (10). Navíc analýza vývoje prodeje na vývoz dvou japonských vyvážejících výrobců ukázala, že jejich vývoz do zemí mimo EU se v posuzovaném období snížil mnohem více (–[25–35] %) než vývoz do EU (–[5–15] %) za stejné období.

(90)

Kromě velikosti trhu EU a velkých množství, která na něm japonští vyvážející výrobci mohou prodávat, Komise rovněž uvedla, že trh Unie se vyznačuje vysokou úrovní cen a významnou přítomností dovozu, což svědčí o jeho atraktivitě pro výrobce EPOS mimo EU. Na tomto základě byla tato tvrzení zamítnuta.

(91)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že pokud by opatření pozbyla platnosti, bude dumping v budoucnu pravděpodobně přetrvávat. S ohledem na dumpingové ceny EPOS do Unie během období přezkumného šetření, volnou kapacitu v Japonsku a atraktivitu trhu Unie Komise rovněž dospěla k závěru, že pokud by opatření pozbyla platnosti, na trh Unie by se pravděpodobně dostalo značné množství EPOS z Japonska za dumpingové ceny.

(92)

Jelikož žádný korejský vyvážející výrobce nespolupracoval, jak je uvedeno v 28. bodě odůvodnění, vycházela Komise ve své celkové analýze, včetně výpočtu výše dumpingu, z dostupných údajů podle článku 18 základního nařízení.

(93)

Pravděpodobnost přetrvání nebo obnovení dumpingu byla proto posouzena na základě informací obsažených v žádosti o přezkum před pozbytím platnosti ve spojení s údaji Eurostatu a vývozními statistikami obsaženými v databázi GTA.

(94)

Ke stanovení běžné hodnoty použila Komise stejnou metodiku, jakou uplatnil žadatel v žádosti. Jelikož nebyly k dispozici spolehlivé údaje o cenách na korejském domácím trhu, stanovila Komise početně zjištěnou běžnou hodnotu za použití metodiky a hodnot obsažených v žádosti o přezkum před pozbytím platnosti.

(95)

Vývozní ceny do Unie byly stanoveny na základě údajů Eurostatu.

(96)

Běžná hodnota a vývozní cena byly srovnány na základě ceny ze závodu. Za tímto účelem byly na základě informací obsažených v žádosti odečteny náklady na dodání a pojištění (115,82 EUR/tunu). Takto zjištěná běžná hodnota ze závodu činila 1 893 EUR/t, zatímco vývozní cena ze závodu činila během období přezkumného šetření 1 880 EUR/t.

(97)

Na základě výše uvedených skutečností Komise zjistila, že dumpingové rozpětí korejského vývozu do Unie bylo na úrovni de minimis, tj. méně než 2 %, vyjádřeno jako procento vývozní ceny.

(98)

Komise analyzovala, zda je pravděpodobné obnovení dumpingu, pokud by stávající antidumpingová opatření pozbyla platnosti. Přitom se zabývala chováním korejských vývozců na jiných trzích, výrobou a volnou kapacitou v Koreji a atraktivitou trhu Unie.

(99)

Komise analyzovala vývozní ceny z Koreje na jiné trhy třetích zemí během období přezkumného šetření, jak je uvedeno v oficiálních korejských vývozních statistikách databáze GTA, a srovnala tyto úrovně cen s dovozními cenami. Tato analýza ukázala, že korejský vývoz na několik dalších hlavních vývozních trhů se uskutečňoval za ceny nižší, než jsou vývozní ceny do EU. Průměrná vývozní cena na trhy třetích zemí byla zjištěna ve výši 1 442 EUR/t během období přezkumného šetření, což je méně než nejnižší minimální dovozní cena platná v EU a mnohem nižší cena než průměrná cena ze závodu do EU. Srovnání těchto cen pro trhy třetích zemí s početně zjištěnou běžnou hodnotou ukázalo cenový rozdíl ve výši přibližně 30 %.

(100)

Považovalo se tedy za pravděpodobné, že pokud by stávající opatření byla zrušena, korejští vyvážející výrobci by začali prodávat výrobky do Unie za dumpingové ceny.

(101)

Podle dostupných údajů uvedených v žádosti o přezkum má Korea během období přezkumného šetření odhadovanou výrobní kapacitu 280 000 tun a odhadovanou volnou kapacitu 24 000 tun. Volná kapacita Koreje proto odpovídala přibližně [7–10] % spotřeby EPOS v Unii v období přezkumného šetření.

(102)

Komise zjistila, že trh Unie je pro korejské výrobce atraktivní z těchto důvodů:

(103)

Za prvé, jak je uvedeno v 81. bodě odůvodnění, trh Unie patří k největším trhům na světě. Za druhé, korejskou domácí spotřebu uspokojuje převážně domácí výroba, neboť dovoz tvoří jen asi 19 %. V důsledku toho jsou vyvážející výrobci většinou orientováni na vývoz.

(104)

Za třetí, po uložení antidumpingových opatření v ČLR, mimo jiné vůči Koreji, a po zvýšení vlastní čínské domácí výrobní kapacity došlo v posledních letech k prudkému poklesu korejského vývozu do Číny. To by učinilo trh Unie atraktivnějším; existuje tudíž riziko, že může dojít k určitému odklonu obchodu do Unie.

(105)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že pokud by opatření pozbyla platnosti, dumping by se v budoucnu pravděpodobně obnovil. S ohledem na volnou kapacitu v Koreji, nízké úrovně cen vývozu EPOS do třetích zemí během období přezkumného šetření, který se uskutečňoval za dumpingové ceny ve srovnání s běžnou hodnotou, a atraktivitu trhu Unie dospěla Komise rovněž k závěru, že pokud by opatření pozbyla platnosti, na trh Unie by se pravděpodobně dostalo značné množství EPOS z Koreje za dumpingové ceny.

(106)

Jelikož žádný vyvážející výrobce z USA nespolupracoval, jak je uvedeno v 28. bodě odůvodnění, vycházela Komise ve své celkové analýze, včetně výpočtu výše dumpingu, z dostupných údajů podle článku 18 základního nařízení.

(107)

Pravděpodobnost přetrvání nebo obnovení dumpingu byla proto posouzena na základě informací obsažených v žádosti o přezkum před pozbytím platnosti ve spojení s jinými zdroji informací, jako jsou Eurostat a databáze GTA.

(108)

Ke stanovení běžné hodnoty použila Komise stejnou metodiku, jakou uplatnil žadatel v žádosti. Jelikož nebyly k dispozici spolehlivé údaje o cenách na domácím trhu v USA, stanovila Komise početně zjištěnou běžnou hodnotu za použití metodiky a hodnot obsažených v žádosti o přezkum před pozbytím platnosti.

(109)

Vývozní ceny do Unie byly stanoveny na základě údajů Eurostatu.

(110)

Běžná hodnota a vývozní cena byly srovnány na základě ceny ze závodu. Za tímto účelem byly na základě informací obsažených v žádosti odečteny náklady na dodání a pojištění (166,66 EUR/t). Běžná hodnota ze závodu byla proto zjištěna ve výši 2 310 EUR/t, zatímco vývozní cena činila během období přezkumného šetření 1 880 EUR/t.

(111)

Na základě výše uvedených skutečností Komise zjistila dumpingové rozpětí ve výši přibližně 21 %. Komise proto dospěla k závěru, že dumping během období přezkumného šetření přetrvával.

(112)

Komise analyzovala, zda je pravděpodobné přetrvání dumpingu, pokud by stávající antidumpingová opatření pozbyla platnosti. Přitom zkoumala výrobu a volnou kapacitu v USA a atraktivitu trhu Unie.

(113)

Podle informací poskytnutých v žádosti o přezkum před pozbytím platnosti měly USA během období přezkumného šetření odhadovanou výrobní kapacitu 265 000 tun a odhadovanou volnou kapacitu 77 000 tun. Volná kapacita pouze v USA proto může uspokojit [27–30] % celkové spotřeby EPOS v Unii.

(114)

Šetření potvrdilo, že trh Unie je pro výrobce z USA přitažlivý z těchto důvodů:

(115)

Za prvé, jak je uvedeno v 81. bodě odůvodnění, trh Unie patří k největším trhům na světě.

(116)

Za druhé, domácí spotřebu v USA již převážně uspokojuje domácí výroba, neboť pouze asi 15 % této spotřeby během období přezkumného šetření tvořil dovoz. V důsledku toho jsou vyvážející výrobci orientováni na vývoz.

(117)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že pokud by opatření pozbyla platnosti, bude dumping v budoucnu pravděpodobně přetrvávat. S ohledem na dumpingové ceny EPOS do Unie během období přezkumného šetření, velkou volnou kapacitu v USA a atraktivitu trhu Unie Komise rovněž dospěla k závěru, že pokud by opatření pozbyla platnosti, na trh Unie by se pravděpodobně dostalo značné množství EPOS z USA za dumpingové ceny.

(118)

V čl. 2 odst. 1 základního nařízení je uvedeno, že „běžná hodnota se obvykle zakládá na cenách, které jsou zaplaceny nebo mají být zaplaceny nezávislým odběratelem v zemi vývozu v běžném obchodním styku.“

(119)

Avšak čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení stanoví, že „pokud se […] zjistí, že není vhodné použít domácí ceny a náklady v zemi vývozu, jelikož v této zemi dochází k podstatným zkreslením ve smyslu písmene b), běžná hodnota se zjistí početně výhradně na základě výrobních nákladů a nákladů na prodej odrážejících nezkreslené ceny nebo referenční hodnoty“ a „zahrnuje nezkreslenou a přiměřenou částku pro správní, prodejní a režijní náklady a pro zisk“.

(120)

Vzhledem k tomu, že v souvislosti s ČLR byly při zahájení šetření k dispozici dostatečné důkazy poukazující na existenci podstatných zkreslení ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení, považovala Komise za vhodné zahájit šetření vůči vyvážejícím výrobcům z uvedené země ve smyslu čl. 2 odst. 6a základního nařízení.

(121)

Za účelem shromáždění údajů nezbytných pro případné použití čl. 2 odst. 6a základního nařízení proto Komise v oznámení o zahájení přezkumu vyzvala výrobce v ČLR, aby poskytli informace o vstupech používaných při výrobě výrobku, který je předmětem přezkumu. Požadované informace poskytl jeden vyvážející výrobce.

(122)

Aby Komise získala informace, jež považovala za nezbytné pro své šetření v souvislosti s údajnými podstatnými zkresleními, zaslala dotazník také čínské vládě. Kromě toho Komise v bodě 5.3.2 oznámení o zahájení přezkumu vyzvala všechny zúčastněné strany, aby do 37 dnů ode dne zveřejnění oznámení o zahájení přezkumu v Úředním věstníku Evropské unie oznámily svá stanoviska, předložily informace a poskytly podpůrné důkazy v souvislosti s použitím čl. 2 odst. 6a základního nařízení. Od čínské vlády nebyla obdržena žádná odpověď na dotazník a ve stanovené lhůtě nebylo obdrženo žádné podání týkající se použití čl. 2 odst. 6a základního nařízení.

(123)

Dne 30. listopadu 2020 vydala Komise první poznámku ke spisu (dále jen „první poznámka“), v níž požádala zúčastněné strany o jejich stanovisko k příslušným zdrojům, jež Komise může použít k určení běžné hodnoty, v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. e) druhou odrážkou základního nařízení. V této poznámce Komise uvedla seznam všech výrobních faktorů, jako jsou materiály, energie a práce, používaných vyvážejícími výrobci při výrobě výrobku, který je předmětem přezkumu. Kromě toho Komise na základě kritérií, kterými se řídí výběr nezkreslených cen nebo referenčních hodnot, určila dvě možné reprezentativní země: Brazílii a Rusko.

(124)

Komise vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek. Připomínky byly obdrženy od sdružení Eurofer a skupiny Baoshan.

(125)

Připomínkami k první poznámce se zabývala druhá poznámka (dále jen „druhá poznámka“), kterou Komise vydala dne 20. července 2021 a kterou informovala zúčastněné strany o příslušných zdrojích, jež zamýšlela použít pro stanovení běžné hodnoty, přičemž reprezentativní zemí byla Brazílie. Rovněž informovala zúčastněné strany, že stanoví prodejní, režijní a správní náklady a zisky na základě údajů společnosti Aperam Inox América so Sul S.A. (dále jen „Aperam“), výrobce v reprezentativní zemi. Připomínky byly obdrženy od sdružení Eurofer a skupiny Baoshan.

(126)

Po zahájení šetření na základě čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení zaslala Komise čínské vládě dotazník týkající se existence zkreslení. Čínská vláda však odpověď nepředložila. Komise informovala čínskou vládu verbální nótou ze dne 24. září 2021 o svém záměru použít článek 18 základního nařízení, pokud jde o možnou existenci podstatných zkreslení na čínském domácím trhu s EPOS ve smyslu čl. 2 odst. 6a základního nařízení. Komise vyzvala čínskou vládu, aby předložila své připomínky k použití článku 18. Nebyly obdrženy žádné připomínky.

(127)

V rámci nedávných šetření týkajících se odvětví oceli v ČLR (11) Komise zjistila, že existují podstatná zkreslení ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení. Komise v tomto šetření došla k závěru, že na základě dostupných důkazů je rovněž vhodné použít čl. 2 odst. 6a základního nařízení.

(128)

V rámci uvedených šetření Komise zjistila existenci významných zásahů státu v ČLR, které vedou k narušení účinného rozdělování zdrojů v souladu s tržními zásadami (12). Komise zejména dospěla k závěru, že v odvětví oceli, do kterého EPOS patří, nejen přetrvává značná míra vlastnictví ze strany čínské vlády ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) první odrážky základního nařízení (13), ale že čínská vláda může rovněž ovlivňovat ceny a náklady prostřednictvím přítomnosti státu ve firmách ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) druhé odrážky základního nařízení (14). Komise dále zjistila, že přítomnost státu a jeho zásahy na finančních trzích, jakož i při dodávkách surovin a vstupů mají na trh další rušivý vliv. Systém plánování v ČLR celkově vede k tomu, že zdroje jsou soustředěny v odvětvích označených čínskou vládou za strategická nebo jinak politicky významná, místo aby byly alokovány v souladu s tržními silami (15). Komise navíc dospěla k závěru, že čínské právní předpisy upravující úpadek a vlastnictví řádně nefungují ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) čtvrté odrážky základního nařízení, následkem čehož vznikají zkreslení, především když jsou v ČLR drženy při životě insolventní firmy a když se přidělují práva k užívání pozemků (16). Ve stejném duchu zjistila Komise zkreslení mzdových nákladů v odvětví oceli ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) páté odrážky základního nařízení (17), jakož i narušení finančních trhů ve smyslu čl. 2 odst. 6a) písm. b) šesté odrážky základního nařízení, zejména pokud jde o přístup podnikových subjektů ke kapitálu v ČLR (18).

(129)

Stejně jako v předchozích šetřeních týkajících se odvětví oceli v ČLR Komise v tomto šetření prozkoumala, zda je vzhledem k existenci podstatných zkreslení ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení vhodné použít domácí ceny a náklady v ČLR, či nikoli. Komise tak učinila na základě důkazů dostupných ve spisu, včetně důkazů obsažených v žádosti, jakož i ve zprávě, jež vycházejí z veřejně dostupných zdrojů. Tato analýza zahrnovala zkoumání významných zásahů státu do hospodářství ČLR obecně, ale také konkrétní situace na trhu v příslušném odvětví, včetně výrobku, který je předmětem přezkumu. Komise tyto důkazní prvky dále doplnila svým vlastním výzkumem týkajícím se různých kritérií relevantních pro potvrzení existence podstatných zkreslení v ČLR, jak bylo v tomto ohledu rovněž zjištěno v předchozích šetřeních.

(130)

Žádost obsahovala informace o tom, že třináctý pětiletý plán pro ocelářství má na odvětví oceli účinky způsobující zkreslení. Žádost dále odkazovala na zjištění vlády USA týkající se státní kontroly s poměrně silnou kontrolní pravomocí nad ocelářským odvětvím v Číně prostřednictvím komise SASAC a absolutní kontrolní pravomoci nad elektřinou (19). V žádosti bylo dále uvedeno, že EPOS se vyrábějí jako výrobky z oceli s organickým povlakem ze svitků válcovaných za tepla. Proto se stejná zkreslení, která Komise uvedla ohledně výrobků z oceli s organickým povlakem v prováděcím nařízení Komise (EU) 2019/687 (20), vztahují rovněž na EPOS. V žádosti bylo rovněž uvedeno, že dva hlavní čínští vyvážející výrobci v šetření týkajícím se EPOS, společnosti Baosteel a WISCO, jsou rovněž vyvážejícími výrobci výrobků z oceli s organickým povlakem, na něž se vztahují konečná opatření uložená na uvedený výrobek. Na konci roku 2016 společnosti Baosteel a WISCO provedly fúzi a staly se tak největším čínským výrobcem oceli. Žádost rovněž odkazovala na antisubvenční řízení týkající se plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli (21), kde Komise zjistila řadu subvencí, které poukazují na existenci zkreslení v tomto odvětví. Žádost rovněž uváděla finanční podporu, kterou obdržela společnost Baosteel a další výrobci, jak dokládá zpráva vypracovaná Koalicí ocelářského průmyslu (22) a zjištění učiněná v několika šetřeních týkajících se vyrovnávacího cla v USA (23).

(131)

Jak je uvedeno ve 126. bodě odůvodnění, čínská vláda se nevyjádřila ani nepředložila důkazy podporující nebo vyvracející stávající důkazy obsažené ve spisu k dané věci – včetně zprávy a dalších důkazů, které poskytl žadatel – ohledně existence podstatných zkreslení a/nebo ohledně vhodnosti použití čl. 2 odst. 6a základního nařízení na danou věc.

(132)

Konkrétně v odvětví oceli, k němuž patří EPOS, přetrvává značná míra vlastnictví ze strany čínské vlády. Mnoho největších výrobců je ve vlastnictví státu. Například společnost Baosteel, hlavní vývozce EPOS, je významným čínským státem vlastněným podnikem, který se zabývá výrobou oceli a je součástí nedávno konsolidované skupiny China Baowu Steel Group Co. Ltd. – dříve Baoshan Iron & Steel Co., Ltd. a Wuhan Iron & Steel (24). Zatímco nominální rozdělení mezi počtem státem vlastněných podniků a soukromých společností je téměř rovnoměrné, čtyři z pěti čínských výrobců oceli, kteří figurují mezi deseti největšími světovými výrobci oceli, jsou státem vlastněné podniky (25). Zároveň zatímco na deset největších výrobců připadalo v roce 2016 jen asi 36 % celkové výroby tohoto výrobního odvětví, čínská vláda si v uvedeném roce vytyčila cíl do roku 2025 (26) konsolidovat 60 % až 70 % výroby oceli přibližně do deseti velkých podniků. Tento záměr čínská vláda zopakovala v dubnu 2019, kdy oznámila vydání pokynů ke konsolidaci ocelářského průmyslu (27). Taková konsolidace může znamenat nucené fúze ziskových soukromých společností se státními podniky, jež dosahují podprůměrných výsledků (28). Dva výrobci EPOS v Číně, společnosti Baosteel a WISCO (obě jako součásti skupiny Baoshan), jsou ve vlastnictví státu.

(133)

Jelikož čínská vláda může zasáhnout do cen a nákladů prostřednictvím státní přítomnosti ve firmách ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) druhé odrážky základního nařízení, šetření odhalilo existenci osobního propojení mezi výrobci výrobku, který je předmětem přezkumu, a Komunistickou stranou Číny, například členy Komunistické strany Číny ve vrcholovém vedení nebo představenstvu skupiny Baoshan.

(134)

Jak veřejné, tak soukromé podniky v odvětví EPOS podléhají politickému dohledu a pokynům. Výše uvedený trend rostoucí úrovně zásahů čínské vlády v odvětví ilustrují následující příklady. Oba výrobci EPOS na svých internetových stránkách výslovně zdůrazňují činnosti v rámci budování strany, mají členy strany ve vedení společnosti a upozorňují na svou úzkou vazbu s Komunistickou stranou Číny. Šetření odhalilo činnosti v oblasti budování strany ve společnosti Baosteel i společnosti WISCO. Společnost Baosteel popisuje činnosti v oblasti budování strany takto: „Plňte svou hlavní povinnost v podobě důsledného a komplexního řízení strany; řiďte ideologickou a politickou činnost společnosti, jednotnou práci v přední linii, budování duchovní civilizace, budování firemní kultury a práci s širokou veřejností, jako jsou odborové organizace a Komunistická liga mládeže; řiďte budování stranické a poctivé vlády, podporujte disciplinární výbory, aby mohly efektivně plnit svou dozorčí úlohu“ (29). Společnost WISCO na svých internetových stránkách uvádí, že první sjezd členů Komunistické strany Číny společnosti WISCO Group Co., Ltd., který se konal dne 22. ledna 2021, „se rozhodl plně zohlednit vedoucí úlohu stranického výboru, jíž je „nasměrování, řízení celkové situace a zajišťování provádění“, zlepšit politické postoje, posílit odpovědnost a zaměřit veškeré úsilí na podporu provádění rozvojové strategie „1345“ (30).“

(135)

Kromě toho jsou v odvětví EPOS zavedeny politiky, jež pozitivně diskriminují domácí výrobce nebo jinak ovlivňují trh ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) třetí odrážky základního nařízení.

(136)

Ačkoli je EPOS specializovaným odvětvím a během šetření nebylo možné určit konkrétní politické dokumenty, jimiž by se konkrétně rozvoj odvětví EPOS jako takového řídil, odvětví EPOS má prospěch z vládních pokynů a zásahů týkajících se oceli a hlavních surovin pro výrobu EPOS, a to oceli a železné rudy.

(137)

Ocelářský průmysl považuje čínská vláda za klíčové odvětví (31). To potvrzují četné plány, směrnice a jiné dokumenty se zaměřením na ocel, které jsou vydávány na národní, regionální i na obecní úrovni, jako např. „Plán přizpůsobení a modernizace ocelářského průmyslu na období 2016–2020“, platný během období šetření. Tento plán stanoví, že ocelářský průmysl je „důležité a zásadní odvětví čínské ekonomiky, základní kámen státu“ (32). Hlavní úkoly a cíle stanovené v tomto plánu zahrnují všechny aspekty rozvoje daného odvětví (33). Třináctý pětiletý plán hospodářského a sociálního rozvoje (34), který byl platný v průběhu období šetření, předpokládá podporu podniků vyrábějících špičkové druhy ocelových výrobků. Zaměřuje se také na dosažení vysoké kvality, trvanlivosti a spolehlivosti výrobků prostřednictvím podpory společností, jež využívají technologie spojené s výrobou čisté oceli, přesným válcováním a se zvyšováním kvality (35).

(138)

„Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci (verze 2011) (změna z roku 2013)“ (36) (dále jen „katalog“) uvádí výrobu oceli mezi podporovanými odvětvími. Důležitou surovinou používanou k výrobě EPOS je železo. Na železnou rudu se v období šetření vztahoval Národní plán pro nerostné zdroje na období let 2016–2020. Plán mimo jiné předjímal „zajištění koncentrace podniků a rozvoj velkých a středně velkých dolů, které jsou konkurenceschopné na trhu“, „zajištění řízení místních zdrojů tak, aby byly soustředěny na velké těžební skupiny“, „snížení zátěže pro podniky těžící železnou rudu, zvýšení konkurenceschopnosti domácích podniků těžících železnou rudu“, „odpovídající kontrolu rozvoje 1 000 metrů hlubokých dolů a malých mělkých dolů na železnou rudu“.

(139)

Železná ruda je rovněž zmíněna ve třináctém pětiletém plánu pro ocel na období let 2016–2020, který platil v období přezkumného šetření. Tento plán předjímá, že v souvislosti s železnou rudou je třeba „pokračovat v podpoře průzkumných prací v klíčových domácích oblastech nerostných surovin, […], podpořit řadu již působících a silně konkurenceschopných domácích podniků těžících železnou rudu prostřednictvím širšího a intenzivnějšího rozvoje […] a posílit bezpečnost domácích podloží nerostných zdrojů (dodávek)“.

(140)

Železná ruda je klasifikována jako strategické nově vznikající odvětví, a proto se na ni vztahuje třináctý pětiletý plán pro strategická nově vznikající odvětví. Železná ruda, surové železo a feroslitiny jsou také uvedeny v katalogu pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci Národní komise pro rozvoj a reformy z roku 2019. Feroslitiny jsou uvedeny v katalogu pokynů pro rozvoj a přeměnu průmyslu čínského ministerstva průmyslu a informačních technologií z roku 2018.

(141)

Jak je patrné z výše uvedených příkladů týkajících se oceli a železa, čínská vláda nadále řídí rozvoj odvětví EPOS v souladu s celou řadou politických nástrojů a směrnic a ovládá prakticky každý aspekt rozvoje a fungování tohoto odvětví. Odvětví EPOS má tudíž prospěch z pokynů a zásahů státu týkajících se oceli a hlavní suroviny pro výrobu EPOS, jmenovitě železné rudy.

(142)

Mimo výše uvedené jsou výrobci EPOS rovněž příjemci státních subvencí, což jasně značí zájem státu o toto odvětví. Během šetření Komise zjistila, že dva výrobci EPOS, společnosti Baosteel (37) a WISCO (38), měli prospěch z přímých státních subvencí.

(143)

Souhrnně vzato čínská vláda zavedla opatření s cílem přimět hospodářské subjekty k dodržování cílů veřejné politiky, pokud jde o podporu preferovaných odvětví, včetně výroby oceli a železa, do nichž EPOS spadá. Tato opatření brání volnému působení tržních sil.

(144)

Stávající šetření neodhalilo žádný důkaz o tom, že by diskriminační uplatňování nebo nedostatečné vymáhání právních předpisů upravujících úpadek a vlastnictví podle čl. 2 odst. 6a písm. b) čtvrté odrážky základního nařízení v odvětví EPOS uvedené výše ve 128. bodě odůvodnění neovlivňovalo výrobce výrobku, který je předmětem přezkumu.

(145)

Odvětví EPOS je rovněž dotčeno zkresleními mzdových nákladů ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) páté odrážky základního nařízení, jak je též uvedeno výše ve 128. bodě odůvodnění. Toto zkreslení ovlivňuje odvětví jak přímo (při výrobě výrobku, který je předmětem přezkumu, nebo hlavních vstupů), tak nepřímo (při přístupu ke kapitálu nebo vstupům od společností, na něž se vztahuje stejný pracovněprávní systém v ČLR) (39).

(146)

Ve stávajícím šetření nebyl navíc předložen žádný důkaz o tom, že odvětví EPOS není ovlivňováno zásahy státu do finančního systému ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) šesté odrážky základního nařízení, jak je též uvedeno výše ve 128. bodě odůvodnění. Významné zásahy státu do finančního systému proto závažně ovlivňují tržní podmínky na všech úrovních.

(147)

Komise rovněž připomíná, že k výrobě EPOS je zapotřebí řada vstupů. Když výrobci EPOS tyto vstupy nakupují nebo uzavírají smlouvy o jejich dodávkách, ceny, které platí (a které jsou zaznamenány jako jejich náklady), podléhají stejným systémovým zkreslením, jež byla uvedena výše. Například dodavatelé vstupů využívají pracovní sílu, která podléhá zkreslením, mohou si vypůjčit peněžní prostředky, které podléhají zkreslením ve finančním sektoru/při alokaci kapitálu, a podléhají systému plánování, který je uplatňován na všech úrovních státní správy a ve všech odvětvích.

(148)

V důsledku toho nejen že není vhodné použít domácí prodejní ceny EPOS ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení, ale navíc jsou poznamenány i všechny vstupní náklady (včetně surovin, energie, půdy, financování, pracovní síly atd.), protože tvorbu jejich cen ovlivňují významné zásahy státu, jak je popsáno v částech A a B zprávy. Zásahy státu popsané v souvislosti s alokací kapitálu, půdy, pracovní síly, energie a surovin se totiž vyskytují v celé ČLR. To například znamená, že určitý vstup, který byl jako takový vyprodukován v ČLR díky společnému působení řady výrobních faktorů, je vystaven podstatným zkreslením. Totéž platí o vstupu použitém v tomto vstupu a tak dále.

(149)

Čínská vláda neuvedla žádné důkazy ani argumenty, jež by svědčily o opaku. Jedna skupina vyvážejících výrobců, jmenovitě Baosteel a WISCO (dále jen „skupina Baoshan“), předložila řadu připomínek týkajících se existence podstatných zkreslení.

(150)

Skupina Baoshan za prvé zdůraznila, že tvrzení o „podstatných zkresleních“ v Číně by se nemělo stát předem stanoveným závěrem. Skupina Baoshan tvrdila, že Komise by neměla shromažďovat informace potřebné pro výpočet běžné hodnoty na základě metodiky reprezentativní země na začátku šetření, tj. dříve, než jsou v daném šetření zjištěna a potvrzena podstatná zkreslení. Podle skupiny Baoshan by tyto informace měly být shromažďovány až poté, co Komise potvrdí skutečnosti nezbytné pro použití ustanovení čl. 2 odst. 6a základního nařízení. Rovněž uvedla, že žádost se do značné míry opírala o zprávu o situaci v Číně, která podle skupiny Baoshan nesplňuje standardy nestranných a objektivních důkazů, neboť byla vypracována s cílem usnadnit evropskému průmyslu podávání podnětů. Skupina Baoshan dále tvrdila, že přesnost informací obsažených ve zprávě Komise a relevantnost pro stávající řízení jsou velmi sporné, neboť zpráva byla zveřejněna v roce 2017, včetně obsahu a odkazů v roce 2016 a v letech předcházejících, a proto se při aktuálním šetření nevztahuje na období šetření. Skupina Baoshan rovněž uvedla, že zpráva o situaci v Číně nezahrnuje EPOS, pouze ocelářský průmysl, a že zjištění týkající se oceli nejsou nutně relevantní pro EPOS.

(151)

Komise se domnívala, že seznam důkazů uvedených v oznámení o zahájení řízení byl dostatečný, aby bylo možné zahájit šetření na základě čl. 2 odst. 6a základního nařízení. I když ke stanovení vlastní existence podstatných zkreslení a následnému použití metodiky předepsané čl. 2 odst. 6a písm. a) dojde až v okamžiku prozatímního a/nebo konečného poskytnutí informací, čl. 2 odst. 6a písm. e) stanoví povinnost shromažďovat údaje nezbytné k aplikaci této metodiky, bude-li na tomto základě zahájeno šetření. Komise v tomto případě považovala důkaz podstatného zkreslení předložený žadatelem za dostatečný pro zahájení šetření na tomto základě. Oznámení o zahájení řízení to jasně stanoví v bodě 3 a v souladu s povinností uvedenou v čl. 2 odst. 6a písm. e) základního nařízení. Komise proto přijala opatření nezbytná k umožnění použití metodiky podle čl. 2 odst. 6a základního nařízení v případě, že by se během šetření potvrdila existence podstatných zkreslení.

(152)

Pokud jde o tvrzení o nedostatečné nestrannosti zprávy, Komise konstatuje, že tato zpráva je souhrnný dokument vycházející z rozsáhlých objektivních důkazů, včetně právních předpisů, nařízení a jiných oficiálních politických dokumentů vydaných čínskou vládou, zpráv třetích stran z mezinárodních organizací, akademických studií a článků akademických pracovníků i jiných spolehlivých nezávislých zdrojů. Zpráva byla zveřejněna od prosince 2017, aby měly případné zúčastněné strany dostatek příležitostí ji a důkazy, na nichž je založena, vyvrátit, doplnit nebo se k nim vyjádřit. Komise v případě námitky, že zpráva je zastaralá, připomíná, že dosud nebyly předloženy žádné důkazy prokazující skutečnost, že by zpráva byla zastaralá. Komise naopak zejména konstatuje, že hlavní politické dokumenty a důkazy obsažené ve zprávě, včetně příslušných pětiletých plánů a právních předpisů použitelných na výrobek, který je předmětem přezkumu, byly během období přezkumného šetření stále relevantní a že skupina Baoshan ani jiné strany neprokázaly, že tomu tak již nebylo.

(153)

Pokud jde o tvrzení, že zpráva Komise neobsahuje zvláštní kapitolu o EPOS, ale pouze o oceli obecně, Komise za prvé uvedla, že EPOS je specializovaným typem oceli, a proto jsou ustanovení týkající se oceli obecně použitelná i na EPOS. Za druhé, existence podstatných zkreslení, která vedou k použití čl. 2 odst. 6a základního nařízení, nesouvisí s existencí zvláštní odvětvové kapitoly týkající se výrobku, který je předmětem šetření. Zpráva popisuje různé typy zkreslení existující v ČLR, které jsou průřezové a použitelné v celém čínském hospodářství a ovlivňují ceny a/nebo suroviny a výrobní náklady výrobku, který je předmětem šetření. Tvrzení skupiny Baoshan byla proto zamítnuta.

(154)

Z dostupných důkazů celkově vyplývá, že ceny výrobku, který je předmětem přezkumu, ani náklady na jeho výrobu, včetně nákladů na suroviny, energii a pracovní sílu, nejsou výsledkem volného působení tržních sil, neboť jsou ovlivněny významnými zásahy státu ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení, jak ukazuje skutečný nebo možný dopad jednoho nebo více příslušných prvků v něm uvedených. Na tomto základě a vzhledem k nespolupráci ze strany čínské vlády dospěla Komise k závěru, že v tomto případě není k určení běžné hodnoty vhodné použít domácí ceny a náklady. Komise proto přikročila k určení běžné hodnoty výpočtem výhradně na základě výrobních nákladů a nákladů na prodej odrážejících nezkreslené ceny nebo referenční hodnoty, to jest v tomto případě na základě odpovídajících výrobních nákladů a nákladů na prodej ve vhodné reprezentativní zemi v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení, jak o tom pojednává následující oddíl.

(155)

Volba reprezentativní země byla založena na těchto kritériích podle čl. 2 odst. 6a základního nařízení:

(156)

Jak je vysvětleno ve 123. a 125. bodě odůvodnění, Komise zveřejnila dvě poznámky ke spisu týkající se zdrojů pro stanovení běžné hodnoty: první poznámku o výrobních faktorech ze dne 30. listopadu 2020 (dále jen „první poznámka“) a druhou poznámku o výrobních faktorech ze dne 20. července 2021 (dále jen „druhá poznámka“). Tyto poznámky popisovaly skutečnosti a důkazy, na nichž jsou založena příslušná kritéria, a zabývaly se také připomínkami stran k těmto prvkům a k příslušným zdrojům. Ve druhé poznámce informovala Komise zúčastněné strany o svém záměru považovat v tomto případě Brazílii za vhodnou reprezentativní zemi, pokud se potvrdí existence podstatných zkreslení podle čl. 2 odst. 6a základního nařízení.

(157)

V první poznámce určila Komise Brazílii a Rusko jako země, které Světová banka považuje za země s úrovní hospodářského rozvoje obdobnou úrovni Číny, tj. obě jsou Světovou bankou zařazeny do kategorie zemí s „vyššími středními příjmy“ na základě hrubého národního důchodu, přičemž je známo, že se v nich vyrábí výrobek, který je předmětem přezkumu. Výrobní odvětví Unie rovněž navrhlo Jižní Koreu jako údajně vhodnou reprezentativní zemi. Avšak vzhledem k úrovni hospodářského rozvoje Jižní Koreje, jak ji klasifikuje Světová banka, nebylo možné tuto zemi brát v úvahu.

(158)

V návaznosti na první poznámku výrobní odvětví Unie tvrdilo, že čl. 2 odst. 6a základního nařízení dává Komisi široký prostor pro uvážení při určování, která reprezentativní země může být vhodná, a neomezuje pojem podobné úrovně hospodářského rozvoje na země zařazené Světovou bankou do stejné skupiny hrubého národního důchodu. Zejména tvrdilo, že zatímco seskupování podle hrubého národního důchodu ze strany Světové banky může mít v mnoha případech smysl, tento smysl nemá, pokud jde o odvětví EPOS, které je předmětem tohoto přezkumu. Důvodem je skutečnost, že EPOS jsou jedinečným technologicky vyspělým výrobkem z oceli a čínský vyvážející výrobce má válcovny EPOS splňující nejpřísnější mezinárodní normy a do Evropské unie vyváží především třídy výrobků EPOS s vyšší permeabilitou (vysoce kvalitní). Výrobní odvětví Unie rovněž tvrdilo, že výrobce v Brazílii nebyl schopen dosáhnout podobné úrovně kvality, zatímco čínský vyvážející výrobce byl na stejné úrovni hospodářského rozvoje a technologie jako korejský závod POSCO a Korea proto byla podle jeho názoru nejvhodnější reprezentativní zemí.

(159)

Pokud jde o použití klasifikace Světové banky, čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení stanoví, že při početním zjišťování běžné hodnoty v případě zemí s podstatným zkreslením může Komise použít reprezentativní zemi s podobnou úrovní hospodářského rozvoje jako země vývozu. Aby mohla v každém případě určit, které země mají úroveň hospodářského rozvoje podobnou jako v zemi vývozu, používá Komise země zařazené Světovou bankou do stejné kategorie příjmů. Komise tak činí v rámci výkonu své posuzovací pravomoci při výkladu a uplatňování základního nařízení, jak opakovaně potvrdil Soudní dvůr, za okolností, kdy je na Komisi, aby tak učinila. Komise se domnívala, že tato databáze umožňuje získat dostatečný počet potenciálně vhodných zemí s podobnou úrovní rozvoje pro výběr vhodné reprezentativní země podle čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení.

(160)

V tomto případě byla relevantní kategorií Světové banky, do níž je zařazena ČLR, kategorie zemí s vyššími středními příjmy. Korea proto neměla podobnou úroveň hospodářského rozvoje jako ČLR a mělo se za to, že nesplňuje kritérium stanovené v čl. 2 odst. 6a písm. a) první odrážce základního nařízení.

(161)

V návaznosti na druhou poznámku sdružení Eurofer tvrdilo, že posouzení Komise založené na celostátní úrovni hospodářského rozvoje a odkazu na klasifikaci Světové banky nedává smysl a mělo by zahrnovat hospodářský rozvoj čínského odvětví výroby EPOS. V této souvislosti sdružení Eurofer tvrdilo, že korejské a japonské odvětví EPOS vykazovalo podobnou úroveň hospodářského rozvoje jako čínské. Vzhledem k tomu, že korejští vyvážející výrobci nespolupracovali, sdružení Eurofer tvrdilo, že Komise mohla použít jako reprezentativní zemi pro Čínu Japonsko a ke stanovení běžné hodnoty mohla použít informace poskytnuté společností Nippon Steel.

(162)

Komise se domnívala, že znění čl. 2 odst. 6a písm. a) první odrážky základního nařízení neumožňuje tak restriktivní výklad, neboť neodkazuje na přístup specifický pro dané odvětví. Sdružení Eurofer navíc neposkytlo žádný nezávislý zdroj, o který by se Komise mohla opřít, aby zjistila, zda korejská a japonská odvětví EPOS vykazovala podobnou úroveň hospodářského rozvoje. Z tohoto důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto.

(163)

V první poznámce Komise uvedla, že v případě zemí označených jako země, kde se vyrábí výrobek, který je předmětem přezkumu, tj. v případě Brazílie a Ruska, byla dostupnost veřejných údajů za kalendářní rok 2019 omezena na jednoho výrobce výrobku, který je předmětem přezkumu, se sídlem v Brazílii; tj. společnost Aperam Inox América do Sul S.A. (dále jen „Aperam“). V tomto ohledu vyzvala Komise zúčastněné strany, aby se vyjádřily, a bude-li to považováno za vhodné, navrhly další výrobce výrobku, který je předmětem šetření, v reprezentativní zemi, kterou si zvolily a která splňuje kritéria čl. 2 odst. 6a písm. a) první odrážky základního nařízení, kde jsou účetní závěrky obsahující příslušné údaje snadno dostupné.

(164)

V návaznosti na první poznámku nepodaly žádné zúčastněné strany připomínky týkající se společnosti Aperam ani nepředložily příslušné veřejné finanční údaje o výrobci EPOS v možné reprezentativní zemi.

(165)

V návaznosti na druhou poznámku souhlasilo sdružení Eurofer s tím, že Brazílie je vhodnější než Rusko. Tvrdilo však, že společnost Aperam není technicky schopna vyrábět výrobky s vysokou úrovní kvality vyvážené skupinou Baoshan do EU z důvodu nedostatečných investic do technologie, postupů a know-how, které jsou pro tyto úrovně kvality potřeba. Sdružení Eurofer zejména poukázalo na úroveň odpisů, která byla údajně příliš nízká a měla by být upravena v souladu s úrovní výrobců v Unii nebo Koreji.

(166)

Jak je vysvětleno ve 180. bodě odůvodnění, Komise se při početním zjištění běžné hodnoty neopírala o úroveň odpisů společnosti Aperam. Údaje společnosti Aperam použité pro početní zjištění běžné hodnoty se týkaly pouze procentních podílů prodejních, režijních a správních nákladů a zisku. Pokud jde o odpisy a další režijní náklady, Komise vycházela z režijních nákladů skupiny Baoshan, které byly vyjádřeny jako procentní podíl na ostatních výrobních nákladech, a použila tento procentní podíl na „přepočítané“ výrobní náklady. Z tohoto důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto.

(167)

V návaznosti na druhou poznámku sdružení Eurofer rovněž tvrdilo, že by Komise měla do výpočtu prodejních, režijních a správních nákladů a zisku za období přezkumného šetření zahrnout finanční údaje společnosti Aperam za kalendářní rok 2020.

(168)

Komise toto tvrzení přijala, ale nakonec se opírala pouze o údaje z roku 2020, protože jak je uvedeno ve 203. bodě odůvodnění, účetní závěrka za rok 2019 nevykazovala po vyloučení neprovozních výdajů zisk.

(169)

V první poznámce Komise poskytla seznam všech výrobních faktorů, jako jsou suroviny, pracovní síla a energie, používaných při výrobě EPOS. V téže poznámce měla Komise za to, že na základě Seznamu omezení vývozu průmyslových surovin sestaveného OECD (42), a zejména seznamu omezení vývozu průmyslových surovin pro Brazílii (HS 7225 11 a 7226 11) a Rusko (HS 7204 10 až 7204 50), existují obchodní omezení týkající se některých výrobních faktorů. Pokud jde o Rusko, pracovní dokument útvarů Komise o podstatných zkresleních v hospodářství Ruské federace pro účely šetření na ochranu obchodu (SWD(2020) 242) rovněž zjistil podstatná zkreslení v oblasti zemního plynu (43) a elektřiny (44), vysokou úroveň státních zásahů a vysokou míru koncentrace a vertikální integrace v klíčových odvětvích surovin, ocelářském průmyslu a dopravě (45) a existenci dovozních cel na EPOS (HS 7225 11 a 7226 11). S ohledem na tato omezení obchodu a podstatná zkreslení měla Komise v této fázi za to, že vhodnou reprezentativní zemí bude Brazílie, a vyzvala strany, aby se vyjádřily k vhodnosti možných reprezentativních zemí.

(170)

V návaznosti na první poznámku předložilo výrobní odvětví Unie k argumentům, které jsou uvedeny v první poznámce, další argumenty, proč je Rusko méně vhodnou reprezentativní zemí než Brazílie.

(171)

Komise dále uvedla, že žádná ze stran nezpochybnila její zjištění uvedená v oddíle 2 první poznámky, která se týkají nedostatků zjištěných v případě Ruska jako reprezentativní země. Komise proto dospěla k závěru, že Brazílie je vhodnou zemí, neboť splňuje všechna kritéria, tj. je na srovnatelné úrovni rozvoje jako Čína, má výrobce EPOS a údaje o tomto výrobci jsou pro období přezkumného šetření snadno dostupné.

(172)

Poté, co bylo na základě všech výše uvedených prvků stanoveno, že Brazílie je vhodnou reprezentativní zemí, nebylo nutné provést posouzení úrovně sociální a environmentální ochrany podle poslední věty čl. 2 odst. 6a písm. a) první odrážky základního nařízení.

(173)

S ohledem na výše uvedenou analýzu se Komise rozhodla považovat Brazílii za vhodnou reprezentativní zemi pro účely čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení.

(174)

V první poznámce Komise uvedla výrobní faktory, jako jsou materiály, energie a pracovní síla, které vyvážející výrobci používají k výrobě výrobku, který je předmětem přezkumu, a vyzvala zúčastněné strany k předložení připomínek a navržení veřejně dostupných informací o nezkreslených hodnotách u každého z výrobních faktorů uvedených v této poznámce.

(175)

V souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení Komise rovněž určila zdroje, které mají být použity ke stanovení nezkreslených cen a referenčních hodnot. Hlavní zdroj, který Komise navrhla použít, byla databáze Global Trade Atlas (dále jen „GTA“). V téže poznámce Komise určila kódy harmonizovaného systému (HS), nebo kódy komodit používané mimo jiné v EU, Kanadě nebo Brazílii, pro výrobní faktory, které byly na základě informací poskytnutých zúčastněnými stranami zpočátku určeny k použití pro analýzu GTA.

(176)

Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se vyjádřily a navrhly veřejně dostupné informace o nezkreslených hodnotách pro každý z výrobních faktorů uvedených ve zmíněné poznámce.

(177)

Na základě návrhu použít Brazílii jako reprezentativní zemi informovala Komise zúčastněné strany ve druhé poznámce, že k určení nezkreslených nákladů na většinu surovin použije databázi GTA.

(178)

Komise vytvořila seznam výrobních faktorů a zdrojů určených k použití u všech výrobních faktorů, jako jsou suroviny, energie a pracovní síla používané vyvážejícími výrobci při výrobě výrobku, který je předmětem přezkumu. Komise ohledně tohoto seznamu výrobních faktorů neobdržela žádné vyjádření.

(179)

S ohledem na všechny informace předložené zúčastněnými stranami a shromážděné během dálkových křížových kontrol byly za účelem stanovení běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení určeny tyto výrobní faktory a jejich zdroje:

Tabulka 1

Výrobní faktory EPOS

(180)

Kromě toho Komise zahrnula hodnotu nákladů na výrobní režii, aby pokryla náklady nezahrnuté do výše uvedených výrobních faktorů, například odpisy a jiné fixní náklady, které nelze vyčíslit. Vzhledem k tomu, že ve veřejně dostupných finančních údajích společnosti Aperam nebyly k dispozici relevantní údaje pro stanovení částky týkající se režijních nákladů, byly místo toho použity údaje vyvážejícího výrobce specifické pro danou společnost, které byly uplatněny na „přepočítané“ výrobní náklady. Metodika je řádně vysvětlena v oddíle 3.5.1.6.

(181)

V návaznosti na druhou poznámku ke spisu požádalo sdružení Eurofer Komisi, aby běžnou hodnotu vypočítala přímo v EUR s cílem zabránit zkreslení způsobenému směnnými kurzy CNY. Pokud jde o měnu použitou pro výpočet dumpingu, sdružení Eurofer neposkytlo žádné důkazy o zkreslení. Na tomto základě provedla Komise výpočet dumpingu v souladu se svou standardní praxí, tj. s použitím měny vyvážející země.

(182)

Za účelem stanovení nezkreslené ceny surovin dodaných k bráně závodu výrobce v reprezentativní zemi použila Komise jako základ váženou průměrnou cenu dovozu do reprezentativní země vykázanou v databázi GTA, k níž byly připočteny dovozní cla a náklady na dopravu. Dovozní cena v reprezentativní zemi byla stanovena jako vážený průměr jednotkových cen dovozu ze všech třetích zemí s výjimkou ČLR a ze zemí, které nejsou členy Světové obchodní organizace, uvedených v příloze 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/755 (46). Komise se rozhodla vyloučit dovoz z ČLR do reprezentativní země, neboť ve 154. bodě odůvodnění dospěla k závěru, že vzhledem k existenci podstatných zkreslení podle čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení není vhodné použít domácí ceny a náklady v ČLR. Vzhledem k tomu, že neexistují důkazy o tom, že tato zkreslení nemají vliv rovněž na výrobky určené na vývoz, Komise usoudila, že tato zkreslení ovlivnila vývozní ceny. Po vyloučení dovozu z ČLR do reprezentativní země zůstal objem dovozu z jiných třetích zemí reprezentativní (v průměru více než 90 %).

(183)

U řady výrobních faktorů představovaly skutečné náklady spolupracujících vyvážejících výrobců v období přezkumného šetření zanedbatelný podíl celkových nákladů na suroviny. Protože hodnota použitá pro tyto výrobní faktory neměla významný dopad na výpočty dumpingového rozpětí bez ohledu na použitý zdroj, Komise rozhodla zařadit tyto náklady do spotřebního materiálu, jak je vysvětleno ve 209. bodě odůvodnění.

(184)

Aby Komise dospěla k nezkresleným nákladům na dopravu, vyjádřila náklady na dopravu, které vznikly spolupracujícímu vyvážejícímu výrobci při dodávkách surovin, jako procentní podíl na skutečných nákladech na tyto suroviny, a poté uplatnila stejný procentní podíl na nezkreslené náklady na stejné suroviny. Komise měla za to, že v rámci tohoto šetření lze poměr mezi surovinami vyvážejícího výrobce a vykázanými náklady na dopravu opodstatněně použít jako ukazatel pro odhad nezkreslených dopravních nákladů na suroviny při dodání do závodu společnosti.

(185)

V návaznosti na první poznámku skupina Baoshan tvrdila, že u některých surovin (vodíku, dusíku, kyslíku a cínu) byly ceny v Brazílii mnohem vyšší než v Rusku, a to zejména z důvodu velmi nízké úrovně dovozu do Brazílie. V této souvislosti vyzvala Komisi, aby použila alternativní zdroje na základě na čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení, jako jsou mezinárodní ceny nebo domácí náklady v Číně.

(186)

Komise měla za to, že kyslík, dusík a cín jsou do Brazílie dováženy v reprezentativním množství. Tvrzení týkající se těchto surovin bylo proto nejprve zamítnuto. Co se však týče vodíku, Komise zjistila, že úroveň dovozu a cenové rozdíly jsou skutečně významné. Komise se proto domnívala, že nejvhodnější je použít údaje od největšího vývozce vodíku na světě, tj. Kanady. Vzhledem k tomu, že neexistují významné rozdíly v úrovni dovozu a cen cínu, vycházela Komise z dovozu do Brazílie jako celku.

(187)

V návaznosti na druhou poznámku skupina Baoshan tvrdila, že vypočtené dovozní ceny dusíku a kyslíku do Brazílie vykazují nedostatky, neboť v závislosti na zemi původu existují významné rozdíly v jednotkových cenách. Uvedla, že dovozní cena dusíku a kyslíku původem z Paraguaye byla jedenáctkrát a osmkrát nižší než průměrná dovozní cena, což poukazuje na významné rozdíly v dovozních cenách v závislosti na zemi původu. Dále tvrdila, že Paraguay představovala více než 98 % objemu dovozu dusíku a 70 % objemu dovozu kyslíku. Skupina Baoshan navíc tvrdila, že jednotkové náklady na tyto suroviny byly velmi významně nižší než průměrná dovozní cena. Na tomto základě a s ohledem na podíl těchto dvou surovin navrhla skupina Baoshan považovat dusík a kyslík za spotřební materiál nebo se opírat o dovozní cenu dusíku a kyslíku, které pocházejí pouze z Paraguaye.

(188)

Vzhledem k podílu nákladů na dusík a kyslík na výrobních nákladech a ke zjištěným cenovým rozdílům se Komise domnívala, že je vhodné považovat tyto suroviny za spotřební materiál.

(189)

V návaznosti na první poznámku výrobní odvětví Unie tvrdilo, že při výrobě EPOS je vyžadována obzvláště vysoká úroveň kvality železné rudy a oxidu hořečnatého a že dovozní statistiky založené na HS nebo na kódech reprezentativní země, které obvykle zahrnují všechny úrovně kvality, tuto skutečnost nezachycují.

(190)

Komise se domnívala, že toto tvrzení je oprávněné, protože EPOS je skutečně velmi propracovaným výrobkem, mnohem dražším než běžné typy oceli, a vyžaduje zvláštní receptury a velmi kvalitní/vysoce jakostní suroviny i ve fázi, která předchází výrobě železa. Vzhledem k tomu, že údaje poskytnuté vyvážejícím výrobcem neumožnily Komisi určit úrovně kvality železné rudy používané konkrétně při výrobě EPOS, měla Komise za to, že nejvhodnější referenční hodnotou je cena koncentrátu železné rudy o obsahu železa 66 % (hmotnostních), jak ji vykázala společnost Fastmarkets (47).

(191)

Komise měla za to, že oxid hořečnatý používaný při výrobě EPOS má mnohem vyšší kvalitu než oxid hořečnatý dovážený do Brazílie. Celní kódy reprezentativní země pro oxid hořečnatý obsahují více úrovní kvality oxidu hořečnatého, než velmi specifickou úroveň používanou při výrobě EPOS. Kromě toho tento oxid hořečnatý vyrábí jen velmi málo výrobců, kteří se nachází ve velmi malém počtu zemí, přičemž jednou z nich je Francie. Druh oxidu hořečnatého používaný pro EPOS, uváděný čínským vyvážejícím výrobcem a výrobním odvětvím Unie, je opravdu mnohokrát dražší než oxid hořečnatý dovážený do Brazílie. Proto oxid hořečnatý dovážený do Brazílie není pro výrobu EPOS vhodnou referenční hodnotou pro oxid hořečnatý. V důsledku toho měla Komise za to, že vývoz uvedený v databázi Comext z Francie jako významného výrobce oxidu hořečnatého pro EPOS do zemí, kde se EPOS vyrábí (48), s výjimkou toho, který směřuje do ČLR, a toho, který zůstává v Unii, byl vhodnou referenční hodnotou, která odráží mezinárodní ceny mimo Unii a Čínu.

(192)

Komise měla za to, že dovozní ceny do Brazílie dle databáze Global Trade Atlas (dále jen „GTA“) nejsou reprezentativní pro koksovatelné uhlí a stlačený vzduch. Tyto ceny navíc představovaly vážné problémy s přepočtem.

(193)

Jelikož nebyly k dispozici konkrétní informace o úrovních kvality koksovatelného uhlí používaného čínským vyvážejícím výrobcem, měla Komise za to, že cena prémiového tvrdého koksovatelného uhlí, které má dle společnosti Fastmarkets nejvyšší kvalitu, je přiměřená. Šetření skutečně odhalilo, že referenční cena koksovatelného uhlí s nejvyšší úrovní kvality byla stále nižší než cena uváděná vyvážejícím výrobcem za jeho nákupy koksovatelného uhlí. To je další známka toho, že vyvážející výrobce ve svém výrobním procesu používal velmi kvalitní koksovatelné uhlí.

(194)

Pokud jde o stlačený vzduch, vyvážející výrobce vykázal svou spotřebu v metrech krychlových, zatímco dovoz do Brazílie se vykazuje pouze v kg, přičemž Komise nebyla schopna najít vhodný přepočítací koeficient. V každém případě stlačený vzduch představoval zanedbatelnou část celkových výrobních nákladů vyvážejícího výrobce. Z toho důvodu považovala Komise tento výrobní faktor za spotřební materiál.

(195)

V období šetření nebyl zaznamenán žádný dovoz feroniobu do Brazílie. V případě feroniobu proto Komise rovněž použila údaje o největším vývozci na světě, tj. Brazílii, podle stejného přístupu, který je uveden ve 186. bodě odůvodnění pro vodík.

(196)

Pokud jde o svítiplyn, vyvážející výrobce vykázal svou spotřebu v metrech krychlových, zatímco dovoz do Brazílie se vykazuje pouze v kg a Komise nebyla schopna najít pro svítiplyn přepočítací koeficient. Kromě toho dovoz svítiplynu do Brazílie činil pouze 58 kg. Komise proto vypočítala referenční cenu svítiplynu na základě ceny zemního plynu v reprezentativní zemi, přičemž kontrolovala tepelnou hodnotu obou plynů.

(197)

V návaznosti na druhou poznámku předložilo sdružení Eurofer připomínky týkající se některých surovin a spotřebních materiálů používaných při výrobě EPOS. Rovněž požádalo Komisi, aby zohlednila domácí dopravu čínskému vyvážejícímu výrobci.

(198)

V tomto ohledu měla Komise za to, že informace poskytnuté skupinou Baoshan odrážejí všechny relevantní výrobní faktory, i když je výrobní proces odlišný. Kromě toho výpočet Komise domácí dopravu zohledňuje, jak je vysvětleno ve 184. bodě odůvodnění.

(199)

Ve druhé poznámce Komise navrhla použít náklady práce výrobce EPOS v reprezentativní zemi, a to společnosti APERAM, ke stanovení nezkreslené hodnoty nákladů práce. Žádná zúčastněná strana v tomto ohledu nepředložila připomínky. Vzhledem k tomu, že se staly dostupnými finanční údaje za rok 2020, Komise znovu spočítala náklady práce jako průměr za léta 2019 a 2020 tak, aby odrážely období přezkumného šetření.

(200)

Ve druhé poznámce Komise navrhla použít ke stanovení nezkreslené hodnoty nákladů na elektřinu sazbu za elektřinu oznámenou společností CEMIG – dodavatelem elektřiny v brazilském státě Minais Gerais, kde sídlí jediný brazilský výrobce EPOS (49). Žádná zúčastněná strana v tomto ohledu nepředložila připomínky.

(201)

Ve druhé poznámce Komise navrhla použít cenu zemního plynu pro průmyslové uživatele uvedenou společností GASMIG – poskytovatelem v brazilském státě Minais Gerais, kde sídlí výrobce EPOS (50). Konkrétně Komise použila údaje o cenách průmyslového plynu v odpovídajících pásmech spotřeby. Komise vypočítala referenční cenu na základě sazeb společnosti GASMIG platných v období šetření. Referenční cena zahrnuje daně (Tarifa com impostos). Žádná zúčastněná strana v tomto ohledu nepředložila připomínky.

(202)

Podle čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení „početně zjištěná běžná hodnota zahrnuje nezkreslenou a přiměřenou částku pro správní, prodejní a režijní náklady a pro zisk“. Kromě toho je třeba zjistit hodnotu nákladů na výrobní režii k pokrytí nákladů, které nejsou zahrnuty do výše uvedených výrobních faktorů.

(203)

V první a druhé poznámce Komise uvedla, že použije finanční údaje společnosti Aperam, a v tomto smyslu zpřístupnila finanční údaje společnosti Aperam za rok 2019. Po další analýze a vyloučení neprovozních výdajů a příjmů se však ukázalo, že společnost Aperam byla v roce 2019 ztrátová. Proto nebylo možné její údaje za rok 2019 použít.

(204)

Finanční údaje společnosti Aperam za kalendářní rok 2020 dostala Komise k dispozici v průběhu řízení. Po vyloučení neprovozních výdajů a výnosů vykázala společnost Aperam zisk. V souladu s žádostí sdružení Eurofer, aby byla použita účetní závěrka za rok 2020, vypočítala Komise procentní podíly prodejních, režijních a správních nákladů a zisku na základě účetní závěrky společnosti Aperam za uvedený rok. Komise se dále domnívala, že v daném případě je vhodnější použít konsolidované údaje společnosti Aperam než vycházet z účetních závěrek subjektů ve spojení, které ovládá. Konsolidovaný přístup totiž poskytuje přesnější obraz o operacích společnosti Aperam a od jejích finančních výsledků odečítá mezipodnikové zisky, které nejsou v individuálních účetních závěrkách zjistitelné. Konsolidovaná účetní závěrka ani individuální účetní závěrky společnosti Aperam se rovněž netýkají výhradně výroby EPOS. Použití konsolidovaných údajů proto neznamená, že údaje jsou méně přesné. Nezkreslené prodejní, režijní a správní náklady a zisk proto vycházely z účetní závěrky společnosti Aperam za rok 2020.

(205)

Náklady na výrobní režii spolupracujících vyvážejících výrobců byly vyjádřeny jako podíl výrobních nákladů, které vyvážející výrobci skutečně vynaložili. Tento procentní podíl byl uplatněn na nezkreslené výrobní náklady.

(206)

Na tomto základě Komise početně zjistila běžnou hodnotu podle typu výrobku na základě ceny ze závodu v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení.

(207)

Za prvé, Komise určila nezkreslené výrobní náklady. Nezkreslené jednotkové náklady Komise uplatnila na skutečnou spotřebu jednotlivých výrobních faktorů spolupracujícího vyvážejícího výrobce. Tyto poměry spotřeby poskytnuté skupinou Baoshan byly ověřeny během dálkové křížové kontroly. Jak je uvedeno výše ve 47. bodě odůvodnění, v návaznosti na dálkovou křížovou kontrolu zaslala Komise skupině Baoshan dopis (dále jen „dopis podle článku 18“), v němž uvedla svůj záměr vrátit se k dostupným údajům a použít čl. 18 odst. 1 základního nařízení, pokud jde o výpočet člověkohodin přidělených výrobě EPOS. V podstatě se Komise domnívala, že přidělení pracovních sil skupiny Baoshan nebylo podloženo ověřenými a důvěryhodnými důkazy. Ve svých připomínkách k dopisu podle článku 18 skupina Baoshan poskytla stejné podpůrné důkazy, jaké byly poskytnuty během dálkové křížové kontroly. Vzhledem k tomu, že tyto dokumenty neprokázaly, kolik hodin každý zaměstnanec odpracoval každý den, potvrdila Komise svůj záměr a použila dostupné údaje, pokud jde o přidělování člověkohodin na výrobu EPOS. Komise tak přepočítala počet člověkohodin přidělených výrobě EPOS vydělením celkových nákladů práce společností Baosteel a WISCO příslušnými vypočtenými hodinovými náklady na pracovníka v odvětví křemíkové oceli obou společností. Vypočítané člověkohodiny nahlášené společnostmi Baosteel a WISCO byly následně nahrazeny příslušnými hodnotami znovu vypočítanými Komisí.

(208)

Komise vynásobila poměry spotřeby nezkreslenými náklady na jednotku zjištěnými v reprezentativní zemi Brazílii, jak je popsáno v oddíle 3.5.1.5.

(209)

Za druhé, aby Komise dospěla k celkovým nezkresleným výrobním nákladům, připočetla náklady na výrobní režii. Náklady na výrobní režii, které vznikly spolupracujícím vyvážejícím výrobcům, byly zvýšeny o náklady na suroviny a spotřební materiál uvedené ve 187. bodě odůvodnění a následně vyjádřeny jako podíl výrobních nákladů skutečně vzniklých každému z vyvážejících výrobců. Tento procentní podíl byl uplatněn na nezkreslené výrobní náklady.

(210)

Na výrobní náklady zjištěné způsobem popsaným v předchozím bodě odůvodnění použila Komise prodejní, režijní a správní náklady a zisk společnosti Aperam. Prodejní, správní a režijní náklady vyjádřené jako procentní podíl nákladů na prodané zboží a použité na nezkreslené výrobní náklady činily 13,5 %. Zisk vyjádřený jako procentní podíl nákladů na prodané zboží a uplatněný na nezkreslené výrobní náklady činil 7,6 %.

(211)

Na tomto základě Komise početně zjistila běžnou hodnotu podle typu výrobku na základě ceny ze závodu v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení.

(212)

V návaznosti na druhou poznámku sdružení Eurofer navrhlo, aby byla běžná hodnota vypočtena na základě čínských vývozních cen do Spojených států podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení.

(213)

Jak je uvedeno ve 154. bodě odůvodnění, Komise dospěla k závěru, že pro stanovení běžné hodnoty není v tomto případě vhodné použít domácí ceny a náklady. V důsledku toho musela Komise zjistit běžnou hodnotu početně v souladu s ustanovením čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení, které nepředpokládá použití vývozních cen do třetích zemí.

(214)

Vzhledem k tomu, že skupina Baoshan vyvážela výrobek, který je předmětem přezkumu, do Unie prostřednictvím několika společností ve spojení, které působily jako dovozce, byla vývozní cena v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení stanovena na základě ceny, za niž byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislým odběratelům v Unii. V takovém případě byly provedeny úpravy ceny o všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem, včetně prodejních, režijních a správních nákladů, a o dosažený zisk.

(215)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu skupiny Baoshan na základě ceny ze závodu.

(216)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na ceny a srovnatelnost cen, v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení. Byly provedeny úpravy o náklady na námořní dopravu, pojištění a úvěry.

(217)

V případě skupiny Baoshan, jediného spolupracujícího vyvážejícího výrobce, Komise srovnala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu výrobku, který je předmětem přezkumu, v souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(218)

Výše popsané srovnání neprokázalo dumping.

(219)

V souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení Komise šetřila pravděpodobnost obnovení dumpingu v případě zrušení opatření. Byly analyzovány tyto prvky: vývoz do třetích zemí, výrobní kapacita a volná kapacita v Číně a atraktivita trhu Unie.

(220)

Komise zjistila, že během období přezkumného šetření vyvážela skupina Baoshan velmi významná množství svého celkového prodeje na vývoz na trhy třetích zemí mimo EU, na které se nevztahují minimální dovozní ceny.

(221)

Při srovnání početně zjištěné běžné hodnoty stanovené v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení s vývozními cenami pro největší vývozní trhy skupiny – Indii a Mexiko – představující přibližně [35–70 %] veškerého prodeje na vývoz, Komise zjistila, že vývozní ceny byly o 20 % nižší než běžná hodnota stanovená pro skupinu Baoshan.

(222)

Vzhledem k tomu, že ostatní čínští vyvážející výrobci nespolupracovali, musela se Komise opírat o dostupné údaje. V tomto ohledu použila k posouzení vývozních cen do třetích zemí čínské vývozní statistiky uvedené v databázi GTA. Na tomto základě čínské vývozní statistiky uváděly průměrnou vývozní cenu z Číny, která byla nižší než nejnižší minimální dovozní cena platná v EU v období přezkumného šetření, a tedy nižší než vývozní cena skupiny Baoshan.

(223)

Proto se považovalo za pravděpodobné, že pokud by byla stávající opatření zrušena, čínští vyvážející výrobci by začali prodávat do Unie za dumpingové ceny.

(224)

Kromě skupiny Baoshan, která je jediným vývozcem do EU, je v Číně nejméně osm dalších vyvážejících výrobců EPOS. Podle čínských vývozních statistik uvedených v databázi GTA ostatní čínští vyvážející výrobci vyváželi rovněž do zbytku světa (51).

(225)

Odhady sdružení Eurofer uvedené v žádosti o přezkum před pozbytím platnosti týkající se výrobní kapacity skupiny Baoshan se velmi blížily skutečným údajům skupiny Baoshan. Vzhledem k tomu, že ostatní vyvážející výrobci v Číně nespolupracovali, musela Komise při posuzování kapacity ostatních vyvážejících výrobců založit svá zjištění na dostupných údajích a vycházet z informací obsažených v žádosti o přezkum před pozbytím platnosti.

(226)

Informace obsažené v žádosti o přezkum před pozbytím platnosti odhadují celkovou čínskou kapacitu na 1 810 000 tun, zatímco výroba byla odhadnuta na 1 220 000 tun. Čínská spotřeba byla odhadnuta na 1 020 000 tun. Na tomto základě byla volná kapacita v Číně odhadnuta na 600 000 tun, což výrazně převyšuje celkovou spotřebu EU (265 000 – 280 000) v období přezkumného šetření. Kromě toho jsou některé hlavní trhy, například USA, chráněny vysokými cly ve výši 25 %, což omezuje přístup čínských vyvážejících výrobců.

(227)

Na tomto základě je pravděpodobné, že pokud by opatření pozbyla platnosti, nasměrují čínští výrobci své volné kapacity ve velkém množství na trh Unie a začnou prodávat za dumpingové ceny.

(228)

Jak již bylo uvedeno v 82. bodě odůvodnění, trh Unie patří k největším trhům s EPOS na světě.

(229)

Úroveň cen v Unii je obecně výrazně vyšší než vývozní ceny čínských výrobců do třetích zemí.

(230)

Velikost trhu Unie a cenové rozdíly ukázaly atraktivitu trhu Unie.

(231)

Na základě výše uvedených úvah byl učiněn závěr, že pokud by opatření pozbyla platnosti, existuje pravděpodobnost obnovení dumpingu.

(232)

Jelikož žádný ruský vyvážející výrobce nespolupracoval, jak je uvedeno v 23. bodě odůvodnění, vycházela Komise ve své analýze, včetně výpočtu výše dumpingu, z dostupných údajů podle článku 18 základního nařízení.

(233)

Pravděpodobnost přetrvání nebo obnovení dumpingu byla proto posouzena na základě informací obsažených v žádosti o přezkum před pozbytím platnosti ve spojení s jinými zdroji informací, jako jsou Eurostat a databáze GTA.

(234)

Jelikož nebyly k dispozici spolehlivé údaje o cenách na ruském domácím trhu, stanovila Komise početně zjištěnou běžnou hodnotu za použití metodiky a hodnot obsažených v žádosti o přezkum před pozbytím platnosti.

(235)

Vývozní cena do Unie byla stanovena na základě údajů Eurostatu během období přezkumného šetření.

(236)

Běžná hodnota a vývozní cena byly srovnány na základě ceny ze závodu. Za tímto účelem byly na základě informací obsažených v žádosti odečteny náklady na dodání a pojištění (202,67 EUR/t). Takto zjištěná běžná hodnota ze závodu činila 1 642 EUR/t, zatímco vývozní cena ze závodu činila během období přezkumného šetření 797,5 EUR/t.

(237)

Na základě výše uvedených skutečností Komise stanovila cenový rozdíl ve výši přibližně 80 % a dospěla k závěru, že dumping během období přezkumného šetření přetrvával.

(238)

Po poskytnutí informací ruská vláda tvrdila, že výše zjištěného dumpingového rozpětí je vzhledem k jeho vysoké úrovni sporná a že Komise měla informace týkající se běžné hodnoty poskytnuté v žádosti o přezkum před pozbytím platnosti zkontrolovat se zvláštní obezřetností. Rovněž dodala, že při použití sekundárních informací měla Komise tyto informace zkontrolovat srovnáním s jinými nezávislými zdroji v souladu s odstavcem 7 přílohy II „Nejlepší dosažitelné informace podle podmínek odstavce 8 článku 6“ Dohody o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 („antidumpingová dohoda 1994“).

(239)

Komise měla za to, že informace uvedené v žádosti o přezkum před pozbytím platnosti, které se týkaly běžné hodnoty pro ruské vyvážející výrobce, byly dostatečně přesné a přiměřené. Kromě toho žádná zúčastněná strana nepředložila připomínky k informacím uvedeným v žádosti o přezkum před pozbytím platnosti. A konečně, ani jeden ruský vyvážející výrobce neposkytl žádné relevantní údaje týkající se stanovení běžné hodnoty. Ruská vláda ani žádná zúčastněná strana rovněž neposkytly žádné jiné nezávislé zdroje. Za těchto okolností a vzhledem k tomu, že neexistuje žádný jiný zdroj údajů, měla Komise za to, že vycházela z nejlepších informací, které měla, pokud jde o běžnou hodnotu, k dispozici. Odstavec 7 přílohy II antidumpingové dohody 1994 rovněž stanoví, že pokud zúčastněná strana nespolupracuje a úřadům proto informace nejsou sděleny, může to vést k situaci pro tuto stranu méně příznivé, než kdyby účinně spolupracovala. Z tohoto důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto.

(240)

Komise analyzovala, zda je pravděpodobné, že dumping bude pokračovat, pokud by stávající antidumpingová opatření pozbyla platnosti. Přitom se zabývala výrobou a volnou kapacitou v Rusku a atraktivitou trhu Unie. Vzhledem k tomu, že ruští výrobci nespolupracovali, musela se Komise opírat o dostupné údaje.

(241)

Podle dostupných údajů uvedených v žádosti o přezkum má Rusko odhadovanou výrobní kapacitu přibližně 332 000 tun. Komise odhadla ruskou výrobu na 274 000 tun. Volná výrobní kapacita byla proto stanovena na přibližně 58 000 tun, což představuje více než [16–22] % spotřeby EPOS v Unii.

(242)

I kdyby Komise použila informace předložené společností NLMK v jejím podání ze dne 11. prosince 2020, volná výrobní kapacita by stále činila [20 000 – 50 000] tun a představovala by přibližně [7–19] % spotřeby Unie. V tomto ohledu společnost NLMK neposkytla důkazy o své výrobní kapacitě. Kromě toho byla v posledních letech výroba vyšší než kapacita, což vyvolává pochybnosti o skutečné výrobní kapacitě, kterou společnost NLMK ve svém podání uvedla.

(243)

Po poskytnutí informací společnost NLMK uvedla, že Komise měla informace, které v patřičné době ohledně ruské kapacity, výroby a využití kapacity předložila, ověřit a vycházet z nich a že toto ověření by Komisi umožnilo vyjasnit pochybnosti uvedené ve 242. bodě odůvodnění.

(244)

Jak je uvedeno ve 23. bodě odůvodnění, společnost NLMK ve svém podání ze dne 10. prosince 2020 sama uvedla, že byla nucena přestat pracovat na odpovědi na dotazník a neposkytla v prodloužené lhůtě úplnou odpověď na dotazník, ale pouze útržkovité informace, které se omezovaly na její konkrétní kapacitu a výrobu.

(245)

V daném případě měla Komise za to, že informace poskytnuté společností NLMK jsou příliš roztříštěné na to, aby bylo možné vyvodit smysluplné závěry. V každém případě, jak je uvedeno ve 242. bodě odůvodnění, Komise v tomto ohledu zohlednila informace, které společnost NLMK poskytla, a dospěla k podobnému závěru, pokud jde o existenci volné kapacity. Z tohoto důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto.

(246)

Šetření potvrdilo, že trh Unie je pro ruské výrobce atraktivní z těchto důvodů:

(247)

Za prvé, trh Unie patří k největším na světě.

(248)

Za druhé, pokud jde o ceny, jak je uvedeno níže ve 271. bodě odůvodnění, průměrná úroveň cen ruského dovozu na trh Unie je nižší než úroveň cen výrobců v Unii, a proto by se vývoz v případě zrušení opatření pravděpodobně nadále zvyšoval.

(249)

Za třetí, velká část výroby v Rusku směřuje na vývoz (více než 86 % výroby je určeno na vývoz), zatímco domácí spotřeba je téměř plně uspokojena výrobci v Rusku.

(250)

Společnost NLMK ve svém podání ze dne 11. prosince 2020 tvrdila, že EU není prioritním trhem, neboť dovoz od doby původního šetření výrazně poklesl. Komise uvedla, že i když se vývoz společnosti NLMK do EU od doby původního šetření snížil, stále představuje významný podíl na spotřebě EU a během posuzovaného období se zvýšil, jak je patrné z tabulky 3 níže. Proto v rozporu s tvrzením společnosti NLMK zůstává trh Unie pro vývoz z Ruska významným cílovým trhem.

(251)

Po poskytnutí informací společnost NLMK tvrdila, že předpoklad Komise, že určitý trh je přitažlivý pouze díky své velké velikosti, je chybný a není na místě. V tomto ohledu společnost NLMK rovněž odkázala na skutečnost, že trh Unie nepřilákal významný dodatečný dovoz z necílových třetích zemí, přestože tyto země měly ve srovnání s vývozci z dotčených zemí výhodný přístup na trh. Rovněž tvrdila, že argument týkající se nízké úrovně cen ruského dovozu je chybný, protože průměrné ceny ruských výrobců a výrobců v Unii nejsou srovnatelné vzhledem ke skutečnosti, že typy výrobku prodávané příslušnými stranami si mezi sebou přímo nekonkurují. Po poskytnutí informací ruská vláda navíc uvedla, že nesouhlasí s Komisí, že trh Unie je pro ruské vyvážející výrobce atraktivním trhem, a to z těchto důvodů: ruští vyvážející výrobci se zaměřují na svůj domácí trh, a pokud jde o jejich vývoz, byl přeorientován především do asijských zemí. Kromě toho tvrdila, že existence antidumpingových opatření zkreslila posouzení dovozních cen do Unie.

(252)

Komise s těmito tvrzeními nesouhlasí. Velikost trhu je při posuzování jeho atraktivity opodstatněným hlediskem, neboť lze prodat velké objemy a dosáhnout úspor z rozsahu, pokud jde o náklady spojené s výrobou, uváděním na trh a prodejem. Kromě toho se dovoz pocházející z Ruska během období přezkumného šetření zvýšil jak co do objemu, tak z hlediska podílu na trhu, bez ohledu na to, zda se ruští vyvážející výrobci přeorientovali na ruský domácí trh a/nebo na asijské trhy. Tato skutečnost ukázala, že trh Unie je pro ruské vyvážející výrobce i nadále velmi atraktivní. Kromě toho, jak je uvedeno ve 277. bodě odůvodnění, pokles dovozu z jiných třetích zemí byl způsoben zejména tím, že jediný výrobce EPOS ve Spojeném království ukončil v listopadu 2019 trvale svou činnost.

(253)

Kromě toho tvrzení společnosti NLMK, že argument Komise o nízkých úrovních cen je chybný, nebylo přijato z důvodů popsaných v předchozím bodě odůvodnění. Navíc, jak je vysvětleno ve 272. bodě odůvodnění, dovoz z Ruska se v průměru uskutečňoval za ceny, které byly přibližně o 30 % nižší než platná minimální dovozní cena (1 536 EUR za tunu) a přibližně o 23 % nižší než ceny výrobního odvětví Unie v období přezkumného šetření u srovnatelných typů výrobku. V tomto smyslu, i s ohledem na existenci antidumpingových opatření, ruské dovozní ceny poskytují dobrý ukazatel chování ruských vyvážejících výrobců v oblasti cen při vývozu do Unie a jejich pravděpodobné cenové úrovně v případě neexistence opatření.

(254)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že pokud by opatření pozbyla platnosti, bude dumping v budoucnu pravděpodobně přetrvávat. S ohledem na velkou volnou kapacitu v Rusku, dumpingové ceny EPOS do Unie během období přezkumného šetření a atraktivitu trhu Unie dospěla Komise k závěru, že pokud by opatření pozbyla platnosti, na trh Unie by pravděpodobně nadále vstupovalo značné množství EPOS z Ruska za dumpingové ceny.

(255)

V Unii vyrábějí výrobek, který je předmětem přezkumu, čtyři společnosti. Na základě dostupných informací obsažených v žádosti nejsou v Unii žádní další výrobci výrobku, který je předmětem přezkumu. Proto představují „výrobní odvětví Unie“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(256)

Celková výroba v Unii během období přezkumného šetření byla stanovena na přibližně 249 000 tun. Komise tento číselný údaj stanovila na základě informací o výrobním odvětví Unie od všech známých výrobců v Unii.

(257)

Komise stanovila spotřebu v Unii na základě prodeje všech známých výrobců v Unii na trhu Unie a dovozu ze všech třetích zemí podle údajů Eurostatu (databáze Comext).

(258)

Pokud jde o Japonsko, část dovozu výrobku, který je předmětem přezkumu, do Nizozemska byla během posuzovaného období považována za důvěrnou (52). Z tohoto důvodu jsou v níže uvedené tabulce, která se týká spotřeby v Unii, a v jiných příslušných tabulkách, které se týkají objemu a hodnoty dovozu, udána rozpětí.

(259)

Spotřeba v Unii se vyvíjela takto:

Tabulka 2

Spotřeba v Unii (v tunách)

(260)

Spotřeba v Unii během posuzovaného období kolísala a pohybovala se mezi 265 000 – 280 000 tunami během období přezkumného šetření a 300 000 – 315 000 tunami v roce 2017. Celkově se spotřeba v Unii mezi rokem 2017 a obdobím přezkumného šetření snížila o 11 %, i když v roce 2019 došlo k dočasnému maximu. Pokles spotřeby je způsoben kombinací faktorů, například nižšího dovozu a nižšího prodeje výrobců v Unii během období přezkumného šetření v důsledku nižší poptávky po EPOS.

(261)

Po poskytnutí informací žadatel odkázal na rozsáhlé využívání režimů aktivního zušlechťovacího styku dovozci v Unii a na nárůst dovozu ocelových transformátorových plechů a jader přes Turecko, přičemž obojí mělo tendenci podhodnocovat skutečné množství EPOS vyrobených v zahraničí a spotřebovaných v Unii. Komise potvrdila, že na jedné straně byly při výpočtu údajů o spotřebě zohledněny všechny EPOS, které byly dováženy prostřednictvím režimů aktivního zušlechťovacího styku. Na druhé straně Komise konstatovala, že ocelové transformátorové plechy a jádra nespadají do oblasti působnosti antidumpingových opatření, a proto nebyly předmětem šetření.

(262)

Objem dovozu stanovila Komise na základě Eurostatu (databáze Comext). Podíl dovozu na trhu byl zjištěn na základě spotřeby v Unii, stanovené výše ve 257. bodě odůvodnění.

(263)

Dovoz z dotčených zemí a jeho podíl na trhu se vyvíjely takto:

Tabulka 3

Objem dovozu (v tunách) a podíl na trhu

(264)

Opatření byla uložena v roce 2015. Dovoz z dotčených zemí v případě výrobku, který je předmětem přezkumu, se během posuzovaného období snížil o 17 %. Jeho podíl na trhu se však vzhledem k souběžnému poklesu spotřeby na trhu Unie snížil pouze mírně (z 27,5 % – 34,2 % v roce 2017 a na 26,5 % – 34,0 % v období přezkumného šetření).

(265)

Z dotčených zemí se mezi rokem 2017 a obdobím přezkumného šetření zvýšil pouze dovoz z Korejské republiky a Ruské federace, přičemž tržní podíl dovozu z Korejské republiky posílil o jeden procentní bod a tržní podíl dovozu z Ruské federace o dva procentní body.

(266)

Komise stanovila průměrné ceny dovozu na základě statistik Eurostatu.

(267)

Vážená průměrná cena dovozu z dotčených zemí se vyvíjela takto:

Tabulka 4

Dovozní ceny (v EUR za tunu)

(268)

Mezi rokem 2017 a obdobím přezkumného šetření byl zaznamenán pokles průměrné ceny u dovozu z dotčených zemí u všech typů EPOS, ať už u konvenčních výrobků nebo výrobků s vyšší permeabilitou. Dovoz z Ruské federace se týkal konvenčních typů EPOS, zatímco dovoz ze čtyř dalších zemí představuje dovoz výrobků EPOS s vyšší permeabilitou.

(269)

Průměrné ceny dovozu klesly z 1 865 EUR/t v roce 2017 na 1 718 EUR/t během období přezkumného šetření. Během posuzovaného období činil pokles průměrné ceny dovozu přibližně 7,6 %.

(270)

Žádný výrobce v Korejské republice, Ruské federaci a USA nespolupracoval, zatímco jeden čínský a jeden japonský vyvážející výrobce spolupráci poskytli.

(271)

U veškerého dovozu z dotčených zemí kromě Ruska byly dovozní ceny do Unie významně ovlivněny zavedením opatření v podobě tří minimálních dovozních cen z důvodů vysvětlených ve 2. bodě odůvodnění. Jak je uvedeno ve 3. bodě odůvodnění, pokud se cena CIF s dodáním na hranice Unie rovná minimální dovozní ceně nebo je vyšší, clo se neplatí. Dovozní ceny z dotčených zemí kromě Ruska byly téměř ve všech případech stejné nebo o málo vyšší než minimální dovozní cena v posuzovaném období a mnohem vyšší než ceny výrobního odvětví Unie v období přezkumného šetření. V případě dotčených zemí kromě Ruska nebylo zjištěno žádné cenové podbízení.

(272)

V případě Ruska Komise vzhledem k tomu, že žádný ruský vyvážející výrobce nespolupracoval, porovnala průměrné dovozní ceny CIF z Ruska podle údajů Eurostatu po úpravě o náklady po dovozu (65 EUR/t) s průměrnými prodejními cenami výrobního odvětví Unie u srovnatelných typů výrobku. Dovoz z Ruska se v průměru uskutečňoval za ceny, které byly přibližně o 30 % nižší než platná minimální dovozní cena (1 536 EUR/t) a přibližně o 23 % nižší než platné ceny výrobního odvětví Unie v období přezkumného šetření.

(273)

Po poskytnutí informací společnost Nippon Steel tvrdila, že by Komise měla přepočítat rozpětí cenového podbízení a prodeje pod cenou z těchto důvodů: za prvé, tato rozpětí, která obsahovala úpravu podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení, byla v původním šetření stanovena v rozporu s čl. 3 odst. 1, 2, 3 a 6 základního nařízení. Za druhé, tato rozpětí nebyla vypočtena v souladu s judikaturou Soudního dvora EU.

(274)

Komise toto tvrzení odmítla. Komise nezjistila v souvislosti s Japonskem během období přezkumného šetření žádné cenové podbízení (viz 271. bod odůvodnění). Žádost společnosti Nippon Steel o přepočítání rozpětí cenového podbízení stanoveného v původním šetření byla proto bezpředmětná. Vzhledem k tomu, že přezkum před pozbytím platnosti nemění výši cel, byla revize původně stanoveného rozpětí újmy rovněž bezpředmětná. Kromě toho pro analýzu účinků na ceny, pokud by opatření pozbyla platnosti, jak je uvedeno ve 336. bodě odůvodnění, Komise určila pravděpodobné budoucí úrovně cen dovozu do Unie na základě japonských vývozních cen do třetích zemí, u nichž nebyla nebo nemohla být provedena žádná úprava podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení.

(275)

Během období přezkumného šetření činil dovoz z jiných třetích zemí [19 000 – 25 000] neboli [7 % – 10,5 %] spotřeby v Unii. Hlavní dovoz EPOS z jiných zemí než z dotčených zemí pocházel z Brazílie a Spojeného království.

(276)

Objem dovozu, jakož i podíl na trhu a cenové trendy dovozu EPOS z jiných třetích zemí se vyvíjely takto:

Tabulka 5

Dovoz ze třetích zemí (v tunách)

(277)

Dovoz ze Spojeného království v případě výrobku, který je předmětem přezkumu, se mezi rokem 2017 a obdobím přezkumného šetření snížil na polovinu, a to z přibližně z 25 000 – 35 000 tun na 10 000 – 20 000 tun. Tento pokles byl způsoben tím, že v listopadu 2019 jediný výrobce EPOS ve Spojeném království natrvalo ukončil svou činnost.

(278)

Na druhé straně během posuzovaného období podstatně vzrostl dovoz výrobku, který je předmětem přezkumu, z Brazílie. Během období přezkumného šetření však brazilský podíl na trhu zůstal nízký, tj. pod 2 %.

(279)

Celkový dovoz ze třetích zemí s výjimkou dotčených zemí se mezi rokem 2017 a obdobím přezkumného šetření snížil o 38 % a v období přezkumného šetření dosáhl tržního podílu 7,0 % – 10,5 % ve srovnání s 10,2 % – 13,5 % v roce 2017.

(280)

Pokud jde o úrovně cen, situace se v jednotlivých zemích liší v závislosti na tom, zda jsou na trh Unie prodávány konvenční výrobky nebo výrobky s vyšší permeabilitou.

(281)

Průměrné prodejní ceny dovozu ze třetích zemí se však během posuzovaného období snížily. Tento trend je v souladu s trendem pozorovaným u dovozu z dotčených zemí v tabulce 5 výše a s cenovým trendem pozorovaným u prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie v tabulce 9 níže.

(282)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení byly v rámci posouzení účinků dovozu na výrobní odvětví Unie vyhodnoceny všechny hospodářské ukazatele, které ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie během posuzovaného období.

(283)

Pro účely stanovení újmy Komise nerozlišovala mezi makroekonomickými a mikroekonomickými ukazateli újmy, neboť všichni čtyři známí výrobci v Unii tvoří „výrobní odvětví Unie“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení. Ukazatele újmy posuzovala Komise na základě údajů obsažených v odpovědích na dotazník od spolupracujících výrobců v Unii.

(284)

Čtyři spolupracující výrobci v Unii patří do dvou skupin společností. Z tohoto důvodu Komise zvažovala, zda je třeba poskytnout předložené informace formou rozpětí s cílem nezpřístupnit důvěrné obchodní informace, dospěla však k závěru, že souhrnné údaje nejsou takové povahy, aby odhalily důvěrné informace. Proto nejsou pro ukazatele újmy uvedena žádná rozpětí.

(285)

Celková výroba v Unii, výrobní kapacita a využití kapacity se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka č. 6

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(286)

V průběhu posuzovaného období poklesl objem výroby výrobního odvětví Unie o 15 %. Kromě nižší poptávky během posuzovaného období, jak je vysvětleno ve 260. bodě odůvodnění, byl významný pokles objemu výroby během období přezkumného šetření rovněž důsledkem:

(287)

Oznámené hodnoty kapacity se týkají technické kapacity, což znamená, že byly vzaty v úvahu úpravy, jež jsou výrobním odvětvím považovány za standardní a týkají se doby potřebné pro nastavení, údržby, překážek a dalších obvyklých přerušení práce. Kapacita během posuzovaného období mírně klesla. Dva ze čtyř výrobců v Unii v průběhu posuzovaného období investovali do modernizace svého stávajícího výrobního zařízení s cílem vyrábět proporcionálně více typů s vyšší permeabilitou než konvenčních typů. V důsledku těchto investic byli výrobci v Unii zejména od roku 2019 schopni vyrábět proporcionálně více typů EPOS s vyšší permeabilitou, které se vyznačují nižší tloušťkou, což vedlo k nižší výrobní kapacitě v tunách během posuzovaného období.

(288)

Snížení míry využití kapacity během období přezkumného šetření navzdory poklesu výrobní kapacity bylo způsobeno silným poklesem objemu výroby během období přezkumného šetření, jak je vysvětleno ve 286. bodě odůvodnění výše. V průběhu posuzovaného období toto snížení činilo téměř 10 procentních bodů.

(289)

Objem prodeje a podíl výrobního odvětví Unie na trhu se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 7

Objem prodeje a podíl na trhu

(290)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, zůstal v období 2017–2019 stabilní, avšak v období přezkumného šetření se mírně snížil. Pokles objemu prodeje sledoval klesající trend objemu výroby během období přezkumného šetření ze stejných důvodů, které jsou vysvětleny ve 286. bodě odůvodnění. Objem výroby se však snížil výrazněji – o 15 procentních bodů mezi rokem 2017 a obdobím přezkumného šetření – než pokles objemu prodeje výrobců v Unii.

(291)

Nicméně během posuzovaného období se podíl výrobního odvětví Unie na trhu mírně zvýšil z 55,9 % – 62,6 % na 61,0 % – 66,8 % v důsledku skutečnosti, že pokles spotřeby přesahoval pokles objemu prodeje výrobního odvětví Unie.

(292)

Dalším důvodem tohoto zvýšení podílu výrobního odvětví Unie na trhu jsou zavedená opatření ve spojení s narušením mezinárodního obchodu a dodavatelských řetězců v první polovině roku 2020, a to v důsledku pandemie COVID-19.

(293)

V průběhu posuzovaného období poklesla spotřeba v Unii o 11 %, zatímco objem prodeje odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, klesl o 4 %. Proto navzdory zvýšení podílu na trhu nedošlo v posuzovaném období u výrobního odvětví Unie k žádnému růstu.

(294)

Zaměstnanost a produktivita se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 8

Zaměstnanost a produktivita

(295)

Počet zaměstnanců výrobního odvětví Unie, kteří se podíleli na výrobě výrobku, který je předmětem přezkumu, zůstal v období 2017–2019 stabilní, v období přezkumného šetření se však mírně snížil.

(296)

Produktivita pracovních sil výrobního odvětví Unie měřená jako výstup (v tunách) na zaměstnance se během období přezkumného šetření významně snížila. To lze vysvětlit jako společný účinek:

(297)

Jak je vysvětleno ve 44. bodě odůvodnění, vyvážející výrobci z Ruska, Koreje a USA nespolupracovali. Během tohoto řízení plně spolupracoval pouze jeden čínský a jeden japonský vyvážející výrobce.

(298)

Navzdory skutečnosti, že současné nastavení opatření ve formě tří minimálních dovozních cen významně ovlivnilo dovozní ceny do Unie, byl během období přezkumného šetření zjištěn dumping týkající se dovozu z Japonska (viz 70. bod odůvodnění), USA (viz 111. bod odůvodnění) a Ruska (viz 237. bod odůvodnění). U dovozu z Číny a Koreje nebyl zjištěn žádný dumping.

(299)

Ukazatele újmy ukazují, že navzdory antidumpingovým opatřením, která jsou v platnosti od roku 2015, což zpočátku vedlo k určité úlevě a lepší výkonnosti, zůstalo výrobní odvětví Unie ve zranitelné hospodářské situaci a je mu působena újma. Nebylo tedy možné zaznamenat žádné zotavení z účinků dřívějšího dumpingu.

(300)

Vážené průměrné jednotkové prodejní ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku účtované odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 9

Prodejní ceny v Unii

(301)

Z výše uvedené tabulky vyplývá, že jednotkové prodejní ceny v Unii během období přezkumného šetření ve srovnání s předchozími roky mírně poklesly. Jednalo se především o společný účinek:

(302)

Výše uvedená tabulka rovněž ukazuje vývoj výrobních nákladů. Zastavení výroby u jednoho hlavního výrobce v Unii a snížení výroby (viz 296. bod odůvodnění) vedly během období přezkumného šetření ke zvýšení fixních nákladů na každou vyrobenou tunu výrobku, který je předmětem přezkumu. Kombinace zvýšení výrobních nákladů a mírného poklesu prodejních cen výrobního odvětví Unie vedla k významným ztrátám pro výrobce v Unii.

(303)

Průměrné náklady práce u výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 10

Průměrné náklady práce na jednoho zaměstnance

(304)

Mezi rokem 2016 a obdobím přezkumného šetření se průměrné náklady práce na zaměstnance zvýšily o 8,5 %. Dopad této odchylky je spíše nepatrný vzhledem k tomu, že náklady práce představují pouze přibližně 15 % celkových výrobních nákladů během období přezkumného šetření.

(305)

Úroveň zásob u výrobců v Unii se v posuzovaném období vyvíjela takto:

Tabulka 11

Zásoby

(306)

Během posuzovaného období úroveň konečného stavu zásob kolísala, ale celkově se jako procento výroby snížila. Výrobní odvětví Unie vyrábí většinu typů obdobného výrobku na základě zvláštních objednávek uživatelů. Zásoby proto nelze u tohoto výrobního odvětví považovat za významný ukazatel újmy.

(307)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic se u výrobců v Unii vyvíjely v posuzovaném období takto:

Tabulka 12

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

(308)

Komise stanovila ziskovost výrobců v Unii tak, že čistou ztrátu před zdaněním z prodeje obdobného výrobku odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, vyjádřila jako procentní podíl obratu z tohoto prodeje.

(309)

Uložení opatření v roce 2015 mělo pozitivní dopad na ziskovost výrobního odvětví Unie, zejména v roce 2017, kdy se výrobní odvětví Unie začalo zotavovat. Ztráty, které v roce 2017 utrpěli výrobci v Unii, byly stále relativně nízké, tj. 2,1 %. Ztráty vzniklé v roce 2013 a v období šetření v rámci původního šetření, které se týkalo období od 1. července 2013 do 30. června 2014, tj. ve dvou obdobích těsně před uložením původních opatření v roce 2015, činily –26,6 % a –22,3 %. Tyto ztráty byly mnohem vyšší než ztráta vzniklá v roce 2017 (–2,1 %). Hospodářská situace se však poté začala dále zhoršovat (53), a to do té míry, že ztráty v období přezkumného šetření dosáhly –18,6 %.

(310)

Čistý peněžní tok je schopnost výrobců v Unii financovat svoji činnost z vlastních zdrojů. Čistý peněžní tok nevykazoval podobný klesající trend jako ziskovost a byl kladný. Tento kladný peněžní tok lze vysvětlit zejména existencí dvou důležitých smluv, které byly uzavřeny u jednoho výrobce v Unii, který utrpěl ztráty:

(311)

Navzdory ztrátám během posuzovaného období přesahovaly investice ve všech letech posuzovaného období stále 21 milionů EUR. Tyto investice se většinou týkaly modernizace strojního zařízení za účelem výroby typů výrobku, který je předmětem přezkumu, s vyšší permeabilitou.

(312)

Návratnost investic je v zásadě zisk vyjádřený v procentech ve vztahu k čisté účetní hodnotě investic. Vzhledem k utrpěným ztrátám byla návratnost investic během posuzovaného období záporná. Ve skutečnosti vykazovala stejnou klesající tendenci jako ziskovost.

(313)

Schopnost opatřit si kapitál je schopnost získat peníze na investice, expanzi nebo reformu. S ohledem na ztráty vzniklé během období přezkumného šetření mají dluhové nebo kapitálové financování zásadní význam pro to, aby výrobci v Unii mohli nadále investovat. Jak je například uvedeno ve 310. bodě odůvodnění, výrobce v Unii uzavřel se svou mateřskou společností dohodu o převodu zisku/ztráty, což znamená, že ztráty, které mu vznikly, absorbovala jeho mateřská společnost a umožnila společnosti dále provádět nezbytné investice, zejména do strojního zařízení na výrobu typů výrobku, který je předmětem přezkumu, s vyšší permeabilitou.

(314)

Jak je uvedeno ve 309. bodě odůvodnění, uložení opatření v roce 2015 mělo původně pozitivní dopad na hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie, zejména v roce 2017, kdy se výrobní odvětví Unie začalo zotavovat.

(315)

Hospodářská situace se však poté začala opět trvale zhoršovat, a to do té míry, že ztráty v období přezkumného šetření dosáhly –18,6 %.

(316)

Objem prodeje na trhu Unie klesl o 4 % ve spojení s mírným poklesem jednotkových prodejních cen o 2 %. Výroba se snížila o 15 % a využití výrobní kapacity se snížilo o 10 %. S ohledem na rostoucí výrobní náklady dosáhly ztráty úrovně, která není udržitelná.

(317)

Vzhledem ke ztrátám vzniklým během posuzovaného období v důsledku výše popsaných faktorů vykazovaly ostatní ukazatele, například návratnost investic, stejný klesající trend jako ukazatel ziskovosti.

(318)

Po poskytnutí informací společnost NLMK tvrdila, že situace působící újmu výrobnímu odvětví Unie byla způsobena strukturálními problémy a neměla nic společného s dovozem z dotčených zemí. Společnost NLMK poukázala na souvislost mezi úrovní ztrát a zvýšenými výrobními náklady a na zhoršující se výkonnost výrobců v Unii, včetně zastavení činnosti u jednoho hlavního výrobce v Unii, což vedlo ke zvýšeným fixním nákladům na jednotku výrobku. Po poskytnutí informací ruská vláda navíc tvrdila, že hlavním problémem výrobního odvětví Unie, které je podle ruské vlády ve stabilní situaci, jak ukazuje počet zaměstnanců a nárůst investic, je pokles spotřeby.

(319)

Po poskytnutí informací společnost Nippon Steel uvedla, že každý ukazatel újmy lze vysvětlit jinými důvody než dovozem EPOS z dotčených zemí. Tvrdila například, že ztráty ve výši –18,6 % lze vysvětlit nárůstem investičních výdajů o 32 %, zatímco pokles objemu prodeje o 4 % může být důsledkem poklesu spotřeby v Unii o 11 % a rovněž snížení výroby v Unii.

(320)

Komise tyto připomínky společností NLMK a Nippon Steel odmítla z následujících důvodů. Za prvé Komise netvrdila, že újma v období přezkumného šetření byla způsobena nebo pouze způsobena dovozem z dotčených zemí. Jak je uvedeno ve 330. a 331. bodě odůvodnění, Komise rovněž vzala v úvahu další faktory, které potenciálně způsobují újmu, jak byly zjištěny zúčastněnými stranami, avšak dospěla k závěru, že tyto jiné faktory jsou dočasné povahy. Za druhé, jak je obecně uvedeno v oddíle 5 níže a zejména v 361. bodě odůvodnění, vzhledem k minulé a současné situaci, která výrobnímu odvětví Unie působí újmu, by neexistence opatření se vší pravděpodobností vedla k významnému nárůstu dumpingového dovozu z dotčených zemí za ceny působící újmu, což by vedlo k ještě vyšším ztrátám pro výrobce v Unii. Za třetí, při analýze situace výrobního odvětví Unie byly vzaty v úvahu všechny ukazatele újmy, na základě čehož dospěla Komise k závěru, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu, jak je uvedeno ve 321. bodě odůvodnění. Za čtvrté, tyto připomínky nebyly dostatečně podloženy. A konečně, Komise provedla nejen komplexní analýzu újmy, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie (oddíl 4), ale také komplexní analýzu jiných příčin újmy a toho, co by se stalo v případě neexistence opatření (oddíl 5). Jak je vysvětleno ve 361. bodě odůvodnění, Komise dospěla k závěru, že vzhledem k minulé a současné situaci, která výrobnímu odvětví Unie působí újmu, by neexistence opatření se vší pravděpodobností vedla k významnému nárůstu dumpingového dovozu z dotčených zemí za ceny působící újmu, což by vedlo k ještě vyšším ztrátám pro výrobce v Unii.

(321)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu, jak ukazují všechny hlavní ukazatele újmy ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(322)

Jak je uvedeno ve 271. bodě odůvodnění, zavedení opatření v podobě tří minimálních dovozních cen významně ovlivnilo ceny dovozu do Unie. Celkově byly EPOS z Číny, Japonska, Koreje a USA dováženy za ceny rovné minimální dovozní ceně nebo vyšší a výrazně vyšší než prodejní cena a výrobní náklady výrobního odvětví Unie, a tedy za ceny nepůsobící újmu. Na druhé straně dovoz z Ruska se v průměru uskutečňoval za ceny výrazně nižší než prodejní cena a výrobní náklady výrobního odvětví Unie, a tedy na úrovni ceny působící újmu. Bylo zjištěno, že průměrná cena ruského dovozu byla během období přezkumného šetření o více než 20 % nižší než průměrné ceny srovnatelných výrobků výrobního odvětví Unie.

(323)

Po poskytnutí informací společnost NLMK tvrdila, že typy EPOS pocházející z Ruska přímo nekonkurovaly typům výrobku vyráběným převážně v EU a že nízké ceny ruského dovozu odrážely jeho nižší kvalitu a jeho omezené využití. Tvrdila, že zachovávaný objem dovozu typů EPOS pocházejících z Ruska pouze reaguje na stále existující, i když klesající poptávku po typech EPOS nižší kvality.

(324)

Tvrzení, že dovážené ruské typy EPOS přímo nekonkurovaly typům výrobku vyráběným převážně v EU, však nebylo podloženo skutečnostmi zjištěnými při šetření. Za prvé, v období šetření stále existovala konkurence mezi dovozem z Ruska a typy vyráběnými výrobci v Unii, zejména dvěma ze čtyř výrobců v Unii, kteří rovněž vyráběli typy EPOS nižší kvality. Za druhé, Komise připomíná, že stanovila tři minimální dovozní ceny pro tři různé kategorie výrobků na základě maximální ztráty v jádře, což je objektivní nediskriminační kritérium, které se vztahuje na všechny jednotlivé typy výrobků EPOS, včetně výrobků dovážených z Ruska. Za třetí, dovážené ruské typy EPOS jsou součástí definice výrobku, byly prodávány a lze je stále používat na trhu Unie, i když je pravděpodobné, že vstup stupně 2 v platnost povede ke zvýšení poptávky po typech výrobku, který je předmětem přezkumu, s vyšší permeabilitou (viz 401. bod odůvodnění) a ke snížení poptávky po typech vyráběných ruskými vyvážejícími výrobci.

(325)

Pokud jde o tyto další faktory, pandemie COVID-19 vedla v posuzovaném období ke zpoždění objednávek a způsobila pokles poptávky v Unii, po němž následoval pokles prodejních cen. Pandemie COVID-19 proto také měla na hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie negativní dopad.

(326)

Kromě toho celosvětový pokles v ocelářském průmyslu způsobil pokles poptávky po oceli a spotřeby oceli v Unii během posuzovaného období, po němž následoval pokles prodejních cen.

(327)

Rovněž prodej (objem) na vývoz výrobců v Unii odběratelům, kteří nejsou ve spojení, klesl během posuzovaného období o 35 % až 38 %, a to ze 100 000 – 115 000 tun v roce 2017 na 60 000 – 75 000 tun během období přezkumného šetření. Výrobci v Unii se však stali selektivnějšími a mohli během posuzovaného období mírně zvýšit svou vývozní cenu.

(328)

Zúčastněné strany tvrdily, že výrobci v Unii nebyli v důsledku zvýšených nákladů a investic dostatečně efektivní. Jedna zúčastněná strana rovněž tvrdila, že výrobcům v Unii bylo znemožněno dokončit některé plány restrukturalizace, zejména proto, že Komise zakázala spojení společností Tata Steel a ThyssenKrupp. Tato tvrzení však nebyla doložena. Kromě toho, pokud by výrobní odvětví Unie nebylo schopno tyto investice uskutečnit, nemohlo by nadále konkurovat vyvážejícím výrobcům z dotčených zemí, kteří do Unie dovážejí především typy EPOS s vyšší permeabilitou. Vedlo by to k neudržitelné situaci, která by zpochybnila přežití čtyř výrobců v Unii. Proto byly vyšší investiční náklady nezbytné k tomu, aby výrobní odvětví Unie zůstalo i nadále konkurenceschopné a životaschopné.

(329)

Zúčastněné strany rovněž tvrdily, že k podstatné újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, rovněž přispěl objem dovozu z jiných třetích zemí. V tomto ohledu Komise odkázala na 275. až 281. bod odůvodnění tohoto nařízení a připomněla, že celkový dovoz z jiných třetích zemí než z dotčených zemí se mezi rokem 2017 a obdobím přezkumného šetření snížil o 38 % a v období přezkumného šetření dosáhl tržního podílu 7 % až 10,5 % oproti 10,2 % až 13,5 % v roce 2017. Proto nic nenasvědčuje tomu, že by újmu způsobenou výrobnímu odvětví Unie zapříčinil jiný dovoz.

(330)

Ostatní faktory, jak je uvedeno výše, se považují za dočasné, přičemž situace výrobního odvětví Unie se již na konci období přezkumného šetření znovu považovala za slibnější s ohledem na očekávanou vyšší poptávku po EPOS v blízké budoucnosti, jakož i na schopnost výrobního odvětví Unie vyrábět stále více typů výrobku, který je předmětem přezkumu, s vyšší permeabilitou.

(331)

V této souvislosti Komise v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení posoudila, zda bez těchto dočasných a výjimečných okolností existuje pravděpodobnost přetrvání újmy způsobené pokračujícím dumpingovým dovozem z Ruska a pravděpodobnost obnovení újmy způsobené dovozem z ostatních dotčených zemí, pokud by opatření pozbyla platnosti. Komise zvážila tyto skutečnosti: 1) volnou kapacitu v dotčených zemích a atraktivitu trhu Unie a 2) dopad možného dovozu a úrovní cen tohoto dovozu z těchto zemí na situaci výrobního odvětví Unie, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(332)

Jak již bylo popsáno v 82., 101., 113., 226. a 241. bodě odůvodnění, množství, která by mohli vyvážející výrobci z dotčených zemí vyvážet, jsou ve srovnání s velikostí trhu Unie značná. Volné kapacity skutečně představují více než trojnásobek celkové spotřeby v Unii (54) během období přezkumného šetření. Kromě toho mají vyvážející výrobci v Číně, Rusku a Japonsku podíl na domácím trhu ve výši 97 % až 100 %, zatímco vyvážející výrobci z USA a Koreje mají podíl na domácím trhu ve výši 83 % až 86 %. V důsledku toho není možné veškerou dostupnou volnou kapacitu vyvážejících výrobců nadále absorbovat na jejich příslušných domácích trzích, neboť tyto trhy jsou již do značné míry uspokojeny domácí výrobou vyvážejících výrobců. Kromě toho jsou čínské a americké trhy chráněny obchodními opatřeními.

(333)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je pravděpodobné, že pokud by opatření pozbyla platnosti, vyvážející výrobci ze všech dotčených zemí znovu zahájí na trhu Unie prodej ve velkých objemech.

(334)

Jak je uvedeno ve 271. a 322. bodě odůvodnění, dovoz z Číny, Japonska, Koreje a USA se uskutečňoval na úrovni cen, která se rovnala příslušné minimální dovozní ceně nebo ji převyšovala a která byla vyšší než prodejní cena a výrobní náklady výrobního odvětví Unie. Dovoz z Ruska se uskutečňoval za ceny výrazně nižší, než je příslušná minimální dovozní cena (1 536 EUR/t), a proto se zdálo, že jí nebyl podstatně ovlivněn, a rovněž za ceny nižší než prodejní cena a výrobní náklady výrobního odvětví Unie. Komise se proto domnívala, že minimální dovozní cena má významný dopad na cenové chování vyvážejících výrobců z výše uvedených čtyř zemí a že jejich skutečné dovozní ceny by nemohly být použity jako spolehlivý ukazatel pravděpodobných budoucích cen, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(335)

Za těchto okolností Komise v případě EPOS z těchto čtyř zemí (Čína, Japonsko, Korea a USA) (55) zkoumala rovněž současnou cenovou politiku jejich vyvážejících výrobců na vývozních trzích třetích zemí s cílem posoudit pravděpodobné úrovně cen dovozu do Unie, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(336)

Za tímto účelem stanovila Komise pro spolupracující výrobce v Číně a Japonsku pravděpodobné úrovně cen dovozu do Unie tak, že u typů výrobku s maximální ztrátou v jádře nejvýše 0,9 W/kg srovnala:

(337)

Na tomto základě bylo zjištěno, že japonští a čínští vyvážející výrobci vyváželi na své hlavní vývozní trhy třetích zemí za ceny, které byly přibližně o 10 % nižší než odpovídající minimální dovozní cena.

(338)

Kromě toho Komise porovnala vážené průměrné prodejní ceny v Unii pro nejkvalitnější typy EPOS (typy EPOS s maximální ztrátou v jádře nejvýše 0,9 W/kg, které představují většinu dovozu – ve srovnání s ostatními dvěma různými kategoriemi výrobků EPOS, jak je vysvětleno ve 2. bodě odůvodnění – od spolupracujících čínských a japonských vyvážejících výrobců na trhu Unie) s odpovídajícími váženými průměrnými prodejními cenami pro stejnou kategorii výrobků vyráběných těmito spolupracujícími výrobci v Číně a Japonsku a prodávaných do zbytku světa, stanovenými na základě cen CIF, s příslušnými úpravami o náklady na celní odbavení a náklady po dovozu.

(339)

Bylo zjištěno, že čínští a japonští vyvážející výrobci vyváželi na své hlavní vývozní trhy ve třetích zemích za ceny, které byly přibližně o 3 % vyšší než odpovídající prodejní ceny výrobců v Unii.

(340)

V této souvislosti je však třeba připomenout, že výrobci v Unii již během celého posuzovaného období prodávali pod úrovní svých výrobních nákladů (viz tabulka 9, 300. bod odůvodnění), což vedlo k významným ztrátám a již během období přezkumného šetření k újmě. Podobné ceny japonských a čínských vyvážejících výrobců na trhu Unie, jaké uplatňují na svých třetích trzích pro své nejkvalitnější typy EPOS, by dále zhoršily újmu způsobenou výrobnímu odvětví Unie, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(341)

Po poskytnutí informací společnost Nippon Steel tvrdila, že analýza pravděpodobných úrovní cen dovozu EPOS z Japonska v případě neexistence opatření, kterou provedla Komise, je nepodložená. Za prvé, dovozní cena z Japonska byla soustavně a výrazně vyšší než nejvyšší minimální dovozní cena, a proto by Komise měla doložit důvody, proč by skutečné dovozní ceny z Japonska nemohly být použity ke stanovení pravděpodobných cen, které by Japonsko účtovalo, pokud by opatření pozbyla platnosti. Rovněž požádala Komisi, aby odůvodnila své srovnání vývozních cen Japonska na trhy třetích zemí se svými příslušnými minimálními dovozními cenami a vývozními cenami do Unie. Společnost Nippon Steel dále tvrdila, že její prodejní ceny do Indie byly při srovnání jejího prodeje odpovídajících typů výrobku do Indie a Unie vyšší než v Unii.

(342)

Komise uznala, že ceny dovozu z Japonska do Unie byly během období přezkumného šetření trvale vyšší než nejvyšší minimální dovozní cena, jak je uvedeno v tabulce 4 ve 267. bodě odůvodnění.

(343)

Komise nicméně odmítla tvrzení společnosti Nippon Steel, že ke stanovení pravděpodobných cen, které by Japonsko účtovalo, pokud by opatření pozbyla platnosti, měla použít skutečné dovozní ceny Japonska do Unie. Jak je vysvětleno ve 334. bodě odůvodnění, minimální dovozní cena měla významný dopad na cenové chování vyvážejících výrobců ze čtyř dotčených zemí, včetně Japonska, kteří vyváželi převážně vysoce kvalitní typy EPOS, a proto by jejich dovozní ceny do Unie nemohly být použity jako spolehlivý ukazatel pravděpodobných budoucích cen, pokud by opatření pozbyla platnosti. V případě Japonska to dokládá skutečnost, že jeho vývozní ceny do třetích zemí byly v průměru výrazně nižší než ceny do Unie.

(344)

Pokud jde o odůvodnění srovnání vývozních cen Japonska na trhy třetích zemí s příslušnými minimálními dovozními cenami a jeho vývozními cenami do Unie, Komise vysvětlila svůj přístup a důvody pro toto srovnání ve 336. bodě odůvodnění výše. Kromě toho tvrzení, že prodejní ceny společnosti Nippon Steel byly v Indii vyšší než prodejní ceny do Unie, je chybné, neboť údaje o prodeji byly založeny na transakcích mezi společností Nippon Steel a jejími indickými a evropskými obchodníky, kteří jsou s ní ve spojení, což se nepovažuje za spolehlivý základ pro jakékoli srovnání za účelem vyvození závěrů o konečné cenové úrovni pro její první nezávislé odběratele. Navíc v případě dvou japonských vyvážejících výrobců je třeba poznamenat, že srovnání minimální dovozní ceny a japonských průměrných prodejních cen do třetích zemí, jak je popsáno ve 336. bodě odůvodnění, vycházelo z informací poskytnutých oběma japonskými vyvážejícími výrobci a vztahovalo se na veškerý jejich prodej na vývoz do všech jejich třetích zemí odběratelům, kteří nejsou ve spojení.

(345)

Vzhledem k tomu, že výrobci z Koreje a USA nespolupracovali, byla pravděpodobná úroveň cen pro Unii odhadnuta srovnáním současných vývozních cen z Koreje a USA do třetích zemí, a to na základě příslušných dovozních statistik pro jednotlivé země v databázi GTA a průměrné minimální dovozní ceny.

(346)

Bylo zjištěno, že u nespolupracujících výrobců z Koreje a USA byly jejich vývozní ceny do třetích zemí ve srovnání s průměrnou minimální dovozní cenou o 20 % a 15 % nižší. V případě, že by byly tyto vývozní ceny USA a Koreje porovnány s nejvyšší úrovní minimální dovozní ceny, která je možná přesnější, jelikož většina vývozu těchto zemí sestává z výrobků EPOS s vyšší permeabilitou, byly by tyto procentní podíly dokonce podstatně vyšší.

(347)

Kromě toho Komise porovnala vážené průměrné prodejní ceny v Unii pro typy EPOS s maximální ztrátou v jádře nejvýše 0,9 W/kg s odpovídajícími korejskými a americkými vývozními cenami do třetích zemí, a to na základě příslušných dovozních statistik pro jednotlivé země v databázi GTA a na základě předpokladu, že většina dovozu z Koreje a USA sestává z výrobků EPOS s vyšší permeabilitou.

(348)

Bylo zjištěno, že ve srovnání s prodejními cenami výrobců v Unii byly vývozní ceny z Koreje do třetích zemí nižší o 22 % a vývozní ceny z USA do třetích zemí o 14 %. Jak již bylo uvedeno ve 340. bodě odůvodnění, jelikož výrobci v Unii již prodávali pod výrobními náklady, podobné ceny vyvážejících výrobců z Koreje a USA by dále zhoršily újmu způsobovanou výrobnímu odvětví Unie, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(349)

S ohledem na tyto úrovně cen vývozu ze čtyř dotčených zemí do třetích zemí a na skutečnou újmu způsobenou výrobnímu odvětví Unie proto Komise považovala za pravděpodobné, že by vyvážející výrobci ze čtyř dotčených zemí v případě neexistence antidumpingových opatření začali vyvážet do Unie za ceny podobné úrovně, jaké uplatňují na svých trzích ve třetích zemích, a minimálně za ceny nižší než příslušné úrovně minimální dovozní ceny, tj. za ceny působící újmu.

(350)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že pokud by opatření pozbyla platnosti, dovoz do Unie ze všech dotčených zemí by se uskutečňoval na úrovních cen působících újmu. Tento dovoz by v případě Ruska nadále působil újmu a v případě ostatních dotčených zemí by vedl k obnovení újmy.

(351)

Komise posoudila možný dopad dovozu z dotčených zemí na finanční situaci výrobního odvětví Unie namodelováním dvou možných scénářů, pokud by opatření pozbyla platnosti, a to:

(352)

V prvním scénáři Komise rovněž předpokládala, že 100 % celkového dovozu z dotčených zemí by ovlivnilo výrobní odvětví Unie a neovlivnilo dovoz z jiných třetích zemí, jelikož tržní podíl posledně jmenovaných zemí je zanedbatelný. Komise dále předpokládala, že výrobní odvětví Unie bude mít stejné prodejní ceny jako během období přezkumného šetření, protože je již ztrátové.

(353)

Výsledek této simulace podle prvního scénáře ukazuje, že nárůst dovozu z dotčených zemí by byl na úkor výrobního odvětví Unie. Přišlo by o objem prodeje a podíl na trhu Unie, což by vedlo k dalšímu poklesu jeho výroby a vyšším fixním nákladům na každou vyrobenou tunu výrobku, který je předmětem přezkumu. To by mělo dopad na celkovou ziskovost výrobního odvětví. Ztráty vzniklé výrobnímu odvětví Unie by se tak dále zvýšily z –18,6 % na ještě neudržitelnější úroveň –22,6 %.

(354)

Ve druhém scénáři bylo zjištěno, že dopad snížení cen o 5 % by byl potenciálně ještě více poškozující. V případě poklesu cen v Unii o 5 % (1 356 EUR/t) v důsledku zvýšeného cenového tlaku dovozu z dotčených zemí by ztráty klesly ještě více, a to na –29 %. V případě poklesu cen v Unii o 10 %, tj. z 1 427 EUR/t na 1 285 EUR/t, by ztráty dosáhly –37 %.

(355)

Pokud by opatření pozbyla platnosti, je ve skutečnosti velmi pravděpodobné, že by na trhu nastala kombinace prvního a druhého scénáře. To by mělo za následek ještě vyšší neudržitelné ztráty pro výrobní odvětví Unie.

(356)

Po poskytnutí informací japonská vláda rovněž tvrdila, že Japonsko by mělo být vyloučeno z oblasti působnosti antidumpingových opatření, neboť japonské výrobky nepůsobí újmu ani neohrožují výrobní odvětví Unie, a to z následujících důvodů. Za prvé, vyrábí určité typy výjimečné kvality, které jsou používány konkrétními uživateli v Unii a jsou pro ně stále více důležité. Za druhé, skutečnost, že japonské vývozní ceny do Unie jsou výrazně vyšší než minimální dovozní cena, dokládá, že pokud by byla stávající antidumpingová opatření pro Japonsko zrušena, nevedlo by to ke snížení dovozních cen.

(357)

Po poskytnutí informací společnost Nippon Steel opět tvrdila, podobně jako japonská vláda, že antidumpingová opatření by neměla být pro Japonsko zachována, protože to je Čína, která představuje významnou hrozbu pro výrobní odvětví Unie, a nikoli Japonsko vzhledem ke své relativně nízké volné kapacitě ve srovnání s Čínou. Ceny, které japonští vyvážející výrobci účtují na trhu Unie, jsou nejvyšší na světě a jsou vyšší než nejvyšší minimální dovozní cena. Za třetí, japonské vývozní ceny soutěží s ostatními výrobci, včetně výrobního odvětví Unie, na úrovni spravedlivých cen.

(358)

Komise uznala, že japonští vyvážející výrobci vyrábějí typy výrobků vysoké kvality, jak je uvedeno ve 381. bodě odůvodnění. Na druhé straně, jak je uvedeno ve 337. bodě odůvodnění, bylo zjištěno, že japonští vyvážející výrobci vyváželi na své hlavní vývozní trhy ve třetích zemích za ceny, které byly přibližně o 10 % nižší než odpovídající minimální dovozní cena pro tyto konkrétní typy vysoké kvality. Na tomto základě Komise trvala na tom, že je pravděpodobné, že při neexistenci opatření dojde k významnému nárůstu dumpingového dovozu ze všech dotčených zemí, včetně Japonska, a to za nižší ceny působící újmu. Komise se proto domnívala, že neexistuje žádný důvod pro vyloučení Japonska z rozsahu šetření.

(359)

Kromě toho, jak je vysvětleno v příslušných oddílech výše, Komise bez ohledu na volnou kapacitu určenou pro Čínu zjistila, že:

(360)

S ohledem na výše uvedené úvahy Komise i toto tvrzení společnosti Nippon Steel zamítla.

(361)

Na tomto základě a s ohledem na dřívější a současnou situaci, která výrobnímu odvětví Unie působí újmu, by neexistence opatření se vší pravděpodobností vedla k výraznému zvýšení dumpingového dovozu z dotčených zemí za ceny působící újmu, což by vedlo k ještě vyšším ztrátám pro výrobce v Unii. Komise proto dospěla k závěru, že bez ohledu na to, zda v období přezkumného šetření existovala nebo neexistovala dostatečná příčinná souvislost, pokud jde o ruský dovoz, ve vztahu k dotčeným zemím by se obnovila původně zjištěná újma.

(362)

V souladu s článkem 21 základního nařízení Komise zkoumala, zda by zachování stávajících antidumpingových opatření nebylo v rozporu se zájmem Unie jako celku. Zájem Unie byl zjišťován na základě posouzení všech různých příslušných zájmů, včetně zájmů výrobního odvětví Unie, dovozců, uživatelů a zájmů veřejné politiky, pokud jde o výrobek, který je předmětem přezkumu, jak je stanoveno ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES (57) (dále jen „směrnice o ekodesignu“) a v jejích nařízeních týkajících se konkrétních výrobků. V souladu s čl. 21 odst. 1 třetí větou základního nařízení se přihlíželo zejména k nutnosti chránit výrobní odvětví před negativními účinky dumpingu působícího újmu.

(363)

Všem zúčastněným stranám byla poskytnuta příležitost, aby předložily svá stanoviska podle čl. 21 odst. 2 základního nařízení.

(364)

Výrobní odvětví Unie se nachází ve čtyřech členských státech (Francie, Německo, Česká republika a Polsko) a v souvislosti s výrobkem, který je předmětem přezkumu, přímo zaměstnává více než 2 200 zaměstnanců.

(365)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že opatření by měla být zrušena, jelikož výrobci v Unii již nejsou vystaveni žádné újmě. Například tvrdily, že výrobci v Unii zvýšili na trhu Unie prodej výrobku, který je předmětem přezkumu, a od roku 2017 byli schopni zvětšit svůj podíl na trhu Unie o 3 %. Tvrdilo se rovněž, že výrobní odvětví Unie si od roku 2017 udržovalo stabilní výrobu, výrobní kapacitu, využití kapacity a úroveň zaměstnanosti. Výrobní odvětví Unie bylo rovněž schopno investovat značné částky, což je údajně spíše známkou toho, že výrobní odvětví má důvěru v budoucnost svého trhu.

(366)

Jak je uvedeno ve 315. bodě odůvodnění a bodech odůvodnění po něm následujících, během období přezkumného šetření utrpěli výrobci v Unii ztráty ve výši –18,6 %. Kromě toho se objem prodeje na trhu Unie během posuzovaného období snížil o 4 % ve spojení s mírným poklesem jednotkových prodejních cen o 2 %. Výroba se navíc snížila o 15 % a využití výrobní kapacity kleslo o 10 %. Komise proto ve 321. bodě odůvodnění dospěla k závěru, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu.

(367)

Komise dále zjistila, že pokud by opatření pozbyla platnosti, existuje velká pravděpodobnost přetrvání újmy původně způsobené dovozem z těchto zemí. Příliv značného objemu dumpingového dovozu z dotčených zemí by vedl k větší nekalé hospodářské soutěži vůči výrobnímu odvětví Unie a způsobil by výrobnímu odvětví Unie další újmu. To by zhoršilo hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie, kterému je již působena újma a je velmi zranitelné, a ohrozilo by to jeho životaschopnost.

(368)

Komise tak dospěla k závěru, že by bylo v zájmu výrobního odvětví Unie, aby opatření zůstala nadále v platnosti.

(369)

Komise se obrátila na všechny známé dovozce, kteří nejsou ve spojení. Přihlásil se pouze jeden dovozce, který není ve spojení, a spolupracoval při tomto šetření tím, že poskytl odpověď na dotazník.

(370)

Komise proto nemá k dispozici dostatečné informace, aby dospěla k závěru, že zachování opatření by poškodilo zájmy dovozců. Je tomu spíše naopak, protože dovoz z dotčených zemí v důsledku opatření nikdy neustal, ale pokračoval ve významných objemech.

(371)

Přihlásilo se sedm uživatelů, kteří vyjádřili ochotu účastnit se šetření. Pouze čtyři z nich však při tomto šetření plně spolupracovali tím, že poskytli vyplněné odpovědi na dotazník ve veřejně přístupné i citlivé verzi.

(372)

Mezi čtyři uživatele, kteří plně spolupracovali, patřil jeden z největších uživatelů na trhu Unie, zatímco ostatní tři uživatelé byli relativně malí, pokud jde o zaměstnanost a obrat.

(373)

Přihlásila se rovněž následující tři sdružení uživatelů, která Komisi poskytla informace o zájmu Unie:

(374)

Komise uznala, že odvětví transformátorů je důležitým odvětvím na trhu Unie. Sdružení T&D Europe uvedlo, že obrat trhu Unie s transformátory činí přibližně 3,7 miliardy EUR, z čehož asi 10 % tvoří dovoz. Výroba transformátorů v EU dosahuje hodnoty přibližně 4,7 miliardy EUR, čímž se EU stává čistým vývozcem transformátorů. Sdružení T&D Europe rovněž uvedlo, že odvětví transformátorů je v EU tvořeno stovkami podniků a zaměstnává více než 30 000 osob v EU, včetně subdodavatelů a dalších odvětví, která mají z odvětví transformátorů v EU prospěch. Pokud jde o navazující odvětví, sdružení WindEurope uvedlo, že evropské odvětví větrné energie v roce 2019 zajistilo více než 160 000 přímých pracovních míst a podpořilo dalších 140 000 nepřímých pracovních míst. Ruský výrobce (dále jen „NLMK“) ve svém podání ze dne 11. prosince 2020 předložil podobné připomínky a tvrdil, že vzhledem k významu odvětví transformátorů by měl převážit zájem uživatelů.

(375)

Výrobek, který je předmětem přezkumu, se používá především jako materiál jádra při výrobě výkonových a distribučních transformátorů. V Evropě představují výrobci transformátorů odvětví s dlouholetou tradicí, které zásobuje velké dodavatele elektrické energie. Výrobci transformátorů obecně patří do velkých průmyslových skupin s celosvětovou přítomností. Na trhu však působí i několik menších nezávislých společností a některé z nich působí na určitých zvláštních menšinových trzích, jako je například řezání jader.

(376)

Výrobek, který je předmětem přezkumu, je uživateli považován za významnou nákladovou položku. Sdružení ZVEI tvrdilo, že náklady na jádro transformátoru (EPOS) představují 20 % až 40 % celkových výrobních nákladů transformátoru. Na základě shromážděných údajů z dotazníků pro uživatele však výrobek, který je předmětem přezkumu, představuje jako vstupní materiál v průměru přibližně 7 až 17 % celkových výrobních nákladů transformátorů. Toto procento může být v některých výjimečných případech vyšší, zejména u omezeného počtu zprostředkovatelských společností, které stojí mezi výrobci výrobku, který je předmětem přezkumu, a výrobci transformátorů. Činnost těchto zprostředkovatelských společností se omezuje na podélné dělení na šířku a stříhání transformátorových plechů podle specifikací výrobců transformátorů ohledně svitků a/nebo na skládání jader pro transformátory.

(377)

Uživatelé tvrdili, že výrobky od vyvážejících výrobců jsou kvalitativně lepší, pokud jde o ztrátu v jádře. Rovněž tvrdili, že po uložení opatření po dobu pěti po sobě následujících let nemá výrobní odvětví Unie stále dostatečnou kapacitu pro zásobování uživatelského odvětví, zejména pokud jde o typy s vyšší permeabilitou. Sdružení T&D Europe tvrdilo, že odvětví transformátorů je obzvláště závislé na dovozu typů EPOS s vyšší permeabilitou a zjemněnými doménami a že výrobci v EU nejsou schopni vyrábět typy EPOS s vyšší permeabilitou a zjemněnými doménami v množství a kvalitě, které jsou na trhu Unie potřebné. Rovněž tvrdilo, že výrobci v Unii jsou v dohledné budoucnosti schopni uspokojit pouze malou část poptávky v EU. V důsledku toho tvrdilo, že na trhu Unie stále existuje a nadále bude existovat nedostatek, zejména pokud jde o typy s vyšší permeabilitou.

(378)

Sdružení uživatelů tvrdila, že zachování stávajících opatření by snížilo konkurenceschopnost evropských výrobců transformátorů vůči výrobcům transformátorů se sídlem mimo Unii. Pokud by opatření pokračovala v podobě tří minimálních dovozních cen, vedlo by to ke zkreslené, příliš vysoké tržní ceně a mělo by to podstatný dopad na náklady na transformátory a elektřinu v celé Evropě. Sdružení T&D Europe a ZVEI rovněž tvrdila, že na trzích s EPOS bez umělých dovozních opatření (např. v Indii) klesla cena EPOS v prvním čtvrtletí roku 2020 na historicky nízkou úroveň cen. Tato sdružení dále tvrdila, že minimální dovozní ceny zvyšují náklady výrobců transformátorů v EU a většinou zvýhodňují závody ze zemí mimo EU, které prodávají EPOS do EU za vyšší ceny. Sdružení ZVEI dodalo, že by to mohlo vést k přemístění evropských výrobců transformátorů mimo trh Unie.

(379)

Pro shrnutí výše uvedených skutečností byly dva hlavní argumenty proti zachování stávajících opatření následující:

Za účelem posouzení těchto dvou hlavních argumentů vzala Komise v úvahu následující strukturu trhu. Počet výrobců výrobku, který je předmětem přezkumu, je celosvětově omezený, a to na méně než 20 významných výrobců. Po čínském trhu je Unie trhem s nejvyšším počtem výrobců. Ukázalo se, že nikoliv všichni výrobci jsou schopni dodávat určité typy výrobku, který je předmětem přezkumu, s vyšší permeabilitou. Výrobci typů výrobku, který je předmětem přezkumu, s vyšší permeabilitou se nacházejí v Unii, USA, Japonsku, Koreji a Číně.

(380)

Komise měla nejprve za to, že cílem antidumpingových cel není uzavření trhu Unie před jakýmkoliv dovozem. Dovoz z dotčených zemí skutečně poklesl, ale mezi rokem 2015 a obdobím přezkumného šetření neskončil, nýbrž pokračoval ve významných objemech. Neočekává se tedy, že pokud by opatření zůstala zachována, dovoz by skončil, ale spíše by pokračoval.

(381)

Pokud jde o kvalitu výrobku, který je předmětem přezkumu, na trhu se uznává, že dovoz zejména z ČLR, Koreje, USA a Japonska se obecně týká typů výrobku, který je předmětem přezkumu, s vyšší permeabilitou. Avšak dva výrobci v Unii jsou rovněž schopni vyrábět určité typy kvality výrobku, který je předmětem přezkumu, s nízkými ztrátami v jádře. Největší spolupracující uživatel uvedl, že v letech 2015 až 2020 dva ze čtyř výrobců EPOS v Unii výrazně zvýšili své úsilí o výrobu typů EPOS s vyšší permeabilitou, přičemž během téhož období výrazně zdokonalili své portfolio výrobků, pokud jde o ztrátu v jádře.

(382)

Údaje o výrobě, které byly shromážděny od výrobního odvětví Unie a byly rozděleny podle kategorií typů výrobku v rámci minimální dovozní ceny, skutečně potvrdily, že výrobci EPOS v Unii výrazně zvýšili své úsilí o výrobu výrobků s maximální ztrátou v jádře nejvýše 0,9 W/kg. Zatímco celková výroba v posuzovaném období výrazně poklesla, výrobci v Unii byli ve stejném období schopni vyrobit proporcionálně více výrobků s maximální ztrátou v jádře nejvýše 0,9 W/kg, což vedlo ke zvýšení o 36 %, tj. o více než 20 000 tun.

(383)

Pokud by opatření neexistovala, bylo by nejisté, zda by výrobní odvětví Unie mohlo dále rozvíjet své typy EPOS s vyšší permeabilitou, a to s ohledem na jejich obtížnou hospodářskou situaci.

(384)

Vzhledem k dostupné výrobní kapacitě výrobců v Unii a jejich aktuální strategii vyrábět v blízké budoucnosti proporcionálně více typů s vyšší permeabilitou může výrobní odvětví Unie stále více zásobovat uživatelské odvětví, včetně typů s vyšší permeabilitou. Výrobci v Unii odhadli, že od roku 2021 budou schopni dále zvyšovat úroveň výroby typů s vyšší permeabilitou.

(385)

I při dalším zvýšení úrovní výroby typů s vyšší permeabilitou největší spolupracující uživatel odhadoval, že výroba EPOS v Unii stále nebude uspokojovat poptávku na trhu Unie, pokud jde o typy výrobku, který je předmětem přezkumu, s vyšší permeabilitou.

(386)

Analýza zájmu Unie však nevyžaduje, aby byla poptávka v Unii plně uspokojena výrobou v Unii. Očekává se, že dovoz z dotčených zemí bude trh Unie i nadále zásobovat. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že je nepravděpodobné, že by pokračování stávajících opatření vedlo k nedostatečné nabídce typů EPOS s vyšší permeabilitou na trhu Unie.

(387)

Na základě shromážděných údajů měla Komise za to, že zachování opatření bude mít pouze omezený dopad na ceny transformátorů a zaměstnanost v uživatelském odvětví. Pravděpodobným účinkem by bylo, že náklady na vstupní materiál, které představují přibližně 7–17 %, zůstanou nezměněny na stejných úrovních od doby uložení opatření ve formě tří minimálních dovozních cen v roce 2015.

(388)

Komise se rovněž domnívala, že i za předpokladu cenového rozdílu mezi vyššími cenami v Unii a nižšími mezinárodními cenami ve výši přibližně 20 % by byl jakýkoli dopad na uživatelské odvětví malý, a to takto: pokud by opatření pozbyla na trhu Unie platnosti a pokud by ceny v Unii klesly o 20 %, snížily by se náklady na EPOS pro uživatele v průměru o méně než 2,5 % (59).

(389)

Kromě toho, pokud jde o hospodářskou situaci spolupracujících uživatelů, dva byli ziskoví a dva byli ztrátoví. Jeden ze ztrátových uživatelů byl mezitím znárodněn. Druhý uživatel, tj. největší uživatel, pokud jde o obrat a zaměstnance, uvedl, že jeho ztráty vzniklé během roku 2019 a během období přezkumného šetření nelze přičítat jeho provozní činnosti, ale spíše dvěma mimořádným událostem. Pokud by k těmto mimořádným událostem nedošlo, byla by tato společnost rovněž zisková. Komise proto celkově dospěla k závěru, že spolupracující uživatelé jsou z ekonomického hlediska v lepším postavení než výrobci EPOS.

(390)

Uživatelé získávali od výrobního odvětví Unie značné množství EPOS, včetně typů s vyšší permeabilitou. Pokud by stávající opatření pozbyla platnosti, nelze vyloučit, že by se uživatelé stali výlučně závislými na dovozu, zejména u typů s vyšší permeabilitou, což by jistě bylo škodlivé v tom smyslu, že by to ovlivnilo rozmanitost jejich nabídky. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že zachování opatření by nemělo nepřiměřené negativní účinky na konkurenceschopnost uživatelského odvětví.

(391)

Po poskytnutí informací žadatel tvrdil, že Komise správně dospěla k závěru, že pokud by stávající opatření pozbyla platnosti, nelze vyloučit, že by se uživatelé mohli stát závislými výhradně na dovozu, což by jim jistě také škodilo v tom smyslu, že by to ovlivnilo rozmanitost jejich nabídky. Žadatel dodal, že se nejedná pouze o otázku rozmanitosti nabídky, ale také o otázku bezpečnosti dodávek. Tvrdil, že EPOS mají jako nezbytná součást pro výrobu jader transformátorů například zásadní význam pro údržbu a rozšiřování elektrické sítě Unie, která nemůže být závislá na dodávkách od zahraničních společností v Asii, Rusku nebo USA.

(392)

Komise zopakovala, že cílem antidumpingových cel není uzavřít trh Unie pro veškerý dovoz (viz 380. bod odůvodnění). Prodloužením opatření v podobě minimálních dovozních cen, ale neuzavřením trhu Unie, lze dosáhnout bezpečných a rozmanitých dodávek z různých zdrojů, včetně dodávek od vyvážejících výrobců a výrobců v Unii.

(393)

Po poskytnutí informací společnost NLMK tvrdila, že zachování opatření, pokud jde o Rusko, není v zájmu Unie a že jejich pokračování neřeší strukturální problémy výrobního odvětví Unie, zatímco poškozuje uživatele.

(394)

Pokud jde o tato tvrzení společnosti NLMK, Komise odkázala na 388. bod odůvodnění, v němž bylo vysvětleno, že zachování opatření bude mít na náklady uživatelů pouze malý dopad. Za druhé, pokud jde o tvrzení, že výrobní odvětví Unie má strukturální problémy, Komise odkazuje na své úvahy ve 320. bodě odůvodnění.

(395)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se vyvozuje závěr, že zachování opatření by bylo v rozporu se zájmem uživatelů. Komise však nemohla přijmout tvrzení, že zachování opatření by vedlo k nedostatečnému zásobování typy EPOS s vyšší permeabilitou. Dospěla rovněž k závěru, že zachování opatření by mohlo negativně ovlivnit konkurenceschopnost uživatelského odvětví, i když s menším dopadem na náklady, než se tvrdilo.

(396)

Směrnice o ekodesignu stanoví rámec pro požadavky na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie, a to stanovením minimálních závazných požadavků na energetickou účinnost těchto výrobků. Jejím cílem je snížit spotřebu energie v Unii zvýšením účinnosti elektrických spotřebičů.

(397)

Směrnice o ekodesignu je prováděna prostřednictvím nařízení týkajících se konkrétních výrobků, která jsou přímo použitelná ve všech zemích EU. Nařízení o ekodesignu (60) obsahuje nové požadavky na ekodesign, pokud jde o malé, střední a velké výkonové transformátory. Článek 1 nařízení o ekodesignu definuje oblast jeho působnosti (použitelné pro uvádění na trh nebo do provozu výkonových transformátorů s minimálním výkonem 1 kVA používaných v elektrických přenosových a distribučních sítích o kmitočtu 50 Hz nebo pro průmyslové aplikace). Nařízení o ekodesignu je použitelné pouze pro transformátory zakoupené po jeho vstupu v platnost.

(398)

Stupeň 1 nařízení o ekodesignu vstoupil v platnost dne 1. července 2015 a stupeň 2 (61) dne 1. července 2021. Požadavky stupně 2 jsou přísnější než požadavky pro stupeň 1.

(399)

Řada zúčastněných stran poukázala na vstup v platnost stupně 2 nařízení o ekodesignu. Sdružení T&D Europe tvrdilo, že pro konstruování a výrobu transformátorů stupně 2 nákladově efektivním způsobem a v rámci požadovaných prostorových omezení jsou zapotřebí nejkvalitnější typy EPOS, které jsou výrobním odvětvím Unie vyráběny pouze v omezených množstvích. Sdružení ZVEI tvrdilo, že v důsledku Zelené dohody Evropské komise povede rostoucí elektrifikace všech částí hospodářství a digitální transformace celého průmyslu EU ke zvýšené poptávce po (vysoce účinných) transformátorech. Sdružení WindEurope uvedlo, že poptávka po transformátorech, které obsahují typy EPOS s vyšší permeabilitou, se bude dále zvyšovat v důsledku rostoucí informovanosti o energetických ztrátách transformátorů během životního cyklu, jakož i v důsledku opatření EU ke snížení nákladů na energii a zlepšení vlivu transformátorů na životní prostředí, zejména s ohledem na provádění stupně 2 směrnice EU o ekodesignu týkající se transformátorů.

(400)

Největší spolupracující uživatel uvedl, že přísnější požadavky stupně 2 lze splnit dvěma způsoby:

V důsledku toho se tento uživatel rovněž domníval, že v důsledku vstupu stupně 2 nařízení o ekodesignu v platnost dojde k dalšímu posunu směrem k nejkvalitnějším typům EPOS.

(401)

Komise dospěla k závěru, že na základě výše uvedených argumentů je velmi pravděpodobné, že vstup stupně 2 v platnost povede ke zvýšení poptávky po typech výrobku, který je předmětem přezkumu, s vyšší permeabilitou. Nadále však bude existovat poptávka po transformátorech používajících konvenční typy výrobku, který je předmětem přezkumu, a po jejich výrobě.

(402)

Kromě toho chce Komise prostřednictvím Strategie EU pro obnovitelnou energii na moři (62) zvýšit kapacitu větrných elektráren na moři s cílem splnit cíl EU v oblasti klimatické neutrality do roku 2050 (63). Strategie EU pro obnovitelnou energii na moři předpokládala zvýšení kapacity evropských větrných elektráren na moři ze současné úrovně 12 GW na nejméně 60 GW do roku 2030 a na 300 GW do roku 2050. Tato strategie rovněž přispěje ke zvýšení poptávky po typech výrobku, který je předmětem přezkumu, s vyšší permeabilitou. Sdružení WindEurope uvedlo, že evropské odvětví větrné energie využívá transformátory v několika aplikacích: v gondole, v příbřežních rozvodnách a v místech připojení k soustavě na pevnině. Sdružení WindEurope zejména uvedlo, že typy výrobku, který je předmětem přezkumu, s vyšší permeabilitou jsou obzvláště důležité pro transformátory v gondole, neboť prostor je omezený a hmotnost musí být minimalizována.

(403)

Proto různé právně závazné normy pro výrobky stanoví cíl, jímž je zajistit dostatečné zásobování, bez ohledu na původ dodávek, kvalitními EPOS pro výrobu transformátorů a jejich uvádění na trh v Evropě. Ačkoli je jisté, že poptávka po typech s vyšší permeabilitou se zvýší, budoucí rozsah této poptávky je v současné době nejasný, protože zúčastněné strany k této otázce dosud neposkytly žádné významné prognózy podložené důkazy. Jak je však uvedeno výše, Komise dospěla k závěru, že ve spisu neexistují žádné důkazy, které by prokazovaly, že by zachování opatření vedlo k nedostatečné nabídce typů EPOS s vyšší permeabilitou, která by ohrozila dosažení cílů stanovených v rámci stupně 2 nařízení EU o ekodesignu. Vzhledem k omezenému počtu výrobců EPOS na celém světě by pokračování opatření spíše přispělo k rozmanitosti nabídky, a to i u typů EPOS s vyšší permeabilitou, což je s ohledem na tyto cíle stále důležitější.

(404)

S ohledem na výše uvedené se Komise domnívala, že zachování stávajících opatření by výrobnímu odvětví Unie umožnilo postupně se vrátit k ziskovosti a provést další investice nezbytné pro výrobu a vývoj úrovní kvality potřebných k uspokojení zvýšené poptávky po výrobcích EPOS s vyšší permeabilitou.

(405)

Pokud by opatření pozbyla platnosti, je nepravděpodobné, že by výrobní odvětví Unie mohlo dále rozvíjet typy EPOS s vyšší permeabilitou a mohlo přežít, a to s ohledem na jeho obtížnou hospodářskou situaci. Zachování opatření je tedy zjevně v zájmu výrobního odvětví Unie.

(406)

Pokud jde o zájem uživatelů, zachování stávajících opatření má v uživatelském odvětví pouze omezený dopad na ceny transformátorů a zaměstnanost.

(407)

Pokud jde o cíl stanovený v nařízení o ekodesignu, kterým je zajistit dostatečné dodávky typů EPOS s vyšší permeabilitou na trhu Unie z důvodů energetické účinnosti, nebylo zjištěno, že by zachování opatření tento cíl ohrozilo.

(408)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a s ohledem na to, že opatření ve formě minimálních dovozních cen byla navržena tak, aby reagovala na obavy odvětví uživatelů, pokud jde o pokračující potřebu dovozu výrobků EPOS s vyšší permeabilitou, dospěla Komise k závěru, že neexistují žádné přesvědčivé důvody na základě zájmu Unie proti pokračování stávajících opatření na dovoz EPOS, které pocházejí z dotčených zemí. Pokud by stávající opatření pozbyla platnosti, mohlo by to vést ke snížení cen u všech typů EPOS, přičemž výrobní odvětví Unie by muselo dále snižovat své prodejní ceny, aby zůstalo atraktivní. Za těchto okolností by se hospodářská situace výrobního odvětví Unie dále zhoršila a ohrozila by jeho životaschopnost a přežití.

(409)

Po poskytnutí informací společnost Nippon Steel tvrdila, že zachování opatření by nebylo v zájmu Unie, neboť jsou neúčinná a zbytečně negativním způsobem ovlivňují uživatele. Společnost Nippon Steel navíc tvrdila, že Komise nezohlednila skutečnost, že někteří uživatelé v odvětví větrné energie již nesou negativní důsledky nedávných opatření na ochranu obchodu, které se týkají vstupů, například cla na textilie ze skleněných vláken a pramence ze skleněných vláken.

(410)

Komise tato tvrzení zamítla z následujících důvodů. Za prvé, jak je uvedeno ve 309. bodě odůvodnění, uložení opatření v roce 2015 mělo pozitivní dopad na hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie, zejména v roce 2017, kdy se výrobní odvětví Unie začalo zotavovat. Za druhé, Komise odkázala na 388. bod odůvodnění, v němž je vysvětleno, že zachování opatření by mělo pouze malý dopad na náklady uživatelů. Za třetí, hlavním cílem uložení opatření na ochranu obchodu je obnovit rovné podmínky mezi různými výrobci. A konečně Komise konstatovala, že WindEurope, průmyslové sdružení pro větrnou energii v Evropě, které zastupuje více než 400 členských organizací, netvrdí, že jeho členové již nesou negativní důsledky nedávných opatření na ochranu obchodu týkající se vstupů. Toto tvrzení společnosti Nippon Steel je proto nepodložené.

(411)

Na základě závěrů o pravděpodobnosti přetrvávání a obnovení dumpingu a újmy způsobené dovozem z dotčených zemí a s ohledem na zájem Unie dospěla Komise k závěru, že antidumpingová opatření uložená na dovoz výrobku, který je předmětem přezkumu a pochází z Číny, Japonska, Korejské republiky, Ruské federace a Spojených států amerických, by měla být zachována.

(412)

Jedna zúčastněná strana požadovala, aby v případě, že by Komise rozhodla, že je nezbytné zachovat určitou ochranu výrobního odvětví Unie, navzdory zjevnému selhání antidumpingového opatření při řešení strukturálních problémů výrobců v Unii, byla opatření zachována po omezenou dobu 1 roku nebo 2 let.

(413)

Komise tuto žádost zamítla na základě újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie, která neopravňuje uložit opatření na dobu kratší pěti let.

(414)

Individuální sazby antidumpingového cla pro jednotlivé společnosti uvedené v tomto nařízení jsou použitelné výlučně na dovoz výrobku, který je předmětem přezkumu, pochází z dotčených zemí a je vyráběn uvedenými právnickými osobami. Na dovoz výrobku, který je předmětem přezkumu, vyrobeného jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení s těmito konkrétně uvedenými společnostmi, by se měla vztahovat celní sazba platná pro „všechny ostatní společnosti“. Neměla by se na ně vztahovat žádná z uvedených individuálních sazeb antidumpingového cla.

(415)

Aby se co nejvíce omezilo riziko obcházení, má se za to, že je v tomto případě nutné přijmout zvláštní opatření za účelem zajištění řádného uplatňování antidumpingových opatření. Tato zvláštní opatření jsou následující: povinnost předložit celním orgánům členských států platnou obchodní fakturu a platné osvědčení o vlastnostech materiálu, které splňují požadavky stanovené v článcích tohoto nařízení. Na dovoz, k němuž není přiložena taková faktura a osvědčení o vlastnostech materiálu, se použije příslušná sazba valorického (ad valorem) cla pro všechny ostatní společnosti, aniž by se přihlíželo k minimálním dovozním cenám.

(416)

Pokud společnost následně změní název svého subjektu, může požádat o uplatnění těchto individuálních sazeb antidumpingového cla. Tato žádost musí být zaslána Komisi (64). Žádost musí obsahovat veškeré relevantní informace umožňující prokázat, že změna názvu nemá vliv na právo dotyčné společnosti využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje. Pokud změna názvu společnosti nemá vliv na její právo využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje, bude nařízení o změně názvu zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

(417)

S ohledem na článek 109 nařízení 2018/1046 (65), pokud má být částka vrácena na základě rozsudku Soudního dvora Evropské unie, měla by být pro zaplacení úroku použita sazba, kterou uplatňuje Evropská centrální banka na své hlavní refinanční operace, uveřejněná v řadě C Úředního věstníku Evropské unie a platná první kalendářní den každého měsíce.

(418)

Výbor zřízený čl. 15 odst. 1 základního nařízení nevydal stanovisko,