(EU) 2021/1972Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/1972 ze dne 11. srpna 2021, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1139, kterým se zřizuje Evropský námořní, rybářský a akvakulturní fond a mění nařízení (EU) 2017/1004, stanovením kritérií pro výpočet dodatečných nákladů vynaložených provozovateli při rybolovu, chovu a při zpracovávání a uvádění na trh určitých produktů rybolovu a akvakultury z nejvzdálenějších regionů

(1)

Podle článku 24 nařízení (EU) 2021/1139 lze z Evropského námořního, rybářského a akvakulturního fondu (ENRAF) podpořit vyrovnávání dodatečných nákladů vynaložených provozovateli při rybolovu, chovu a při zpracovávání a uvádění na trh určitých produktů rybolovu a akvakultury z nejvzdálenějších regionů Unie uvedených v článku 349 Smlouvy.

(2)

Podle článku 35 nařízení (EU) 2021/1139 by měl dotčený členský stát popsat metodiku výpočtu náhrady dodatečných nákladů každého z nejvzdálenějších regionů v plánu vyrovnání podle uvedeného článku.

(3)

Podle čl. 36 odst. 6 nařízení (EU) 2021/1139 je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci, kterými stanoví kritéria pro výpočet dodatečných nákladů vyplývajících ze specifického znevýhodnění nejvzdálenějších regionů.

(4)

Aby se zajistilo jednotné a rovné zacházení se všemi dotčenými regiony a zamezilo se nadměrnému vyrovnávání dodatečných nákladů, je nutno stanovit kritéria pro výpočet dodatečných nákladů vyplývajících ze specifického znevýhodnění nejvzdálenějších regionů Unie. Společná kritéria, která by se měla používat, by měla zajistit, že pro všechny dotčené regiony bude platit jednotná metoda výpočtu dodatečných nákladů.

(5)

Při odhadování referenčních nákladů na produkty nebo kategorie produktů, jež vznikají provozovatelům v pevninské části daného členského státu nebo daného území Unie a na jejichž základě jsou určovány dodatečné náklady, by se měla věnovat zvláštní pozornost tomu, aby se zabránilo nadměrnému vyrovnávání.

(6)

U některých produktů nebo kategorií produktů neexistují v pevninské části dotčeného členského státu srovnávací kritéria nebo měrné jednotky. V takových případech by se referenční hodnota pro výpočet dodatečných nákladů měla stanovit ve srovnání s náklady, které vznikají provozovatelům v pevninské části daného území Unie v souvislosti s rovnocennými produkty nebo kategoriemi produktů.

(7)

S ohledem na rozdílné podmínky uvádění na trh v nejvzdálenějších regionech a na výkyvy v odlovu, v populacích a v tržní poptávce by měly o tom, které produkty nebo kategorie produktů rybolovu a akvakultury budou způsobilé pro vyrovnání, v jakém maximálním množství a jaká výše vyrovnání za ně bude poskytována, rozhodovat dotčené členské státy, a to v rámci celkových přídělů na členský stát.

(8)

Členské státy by měly stanovit částky vyrovnání ve výši, jež umožní patřičně kompenzovat dodatečné náklady vyplývající ze specifického znevýhodnění nejvzdálenějších regionů a jež zabrání nadměrné kompenzaci. Výše vyrovnání by za tímto účelem také měla zohledňovat jiné druhy veřejného zásahu, které mají dopad na výši dodatečných nákladů, včetně všech státních podpor oznámených podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy a článku 37 nařízení (EU) 2021/1139.

(9)

Aby byly dodatečné náklady prezentovány jednotně, je nutno dodatečné náklady vykazovat na základě tun živé hmotnosti, jak je definováno v nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 (2) a v prováděcím nařízení Komise (EU) č. 404/2011 (3), kterým se stanoví kódy obchodní úpravy produktu používané pro zpracovávané ryby a vyrovnávací koeficienty Evropské unie používané k přepočítávání hmotnosti uchovávaných či zpracovaných čerstvých a čerstvých solených ryb na živou hmotnost za účelem sledování úlovků.

(10)

Aby se opatření stanovená tímto nařízením mohla uplatňovat okamžitě, neboť výdaje jsou v souladu s čl. 63 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1060 (4) způsobilé pro příspěvky z ENRAF již od 1. ledna 2021, toto nařízení by mělo vstoupit v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,