(EU) 2021/1768Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/1768 ze dne 23. června 2021, kterým se přizpůsobují technickému pokroku přílohy I, II, III a IV nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1009, kterým se stanoví pravidla pro dodávání hnojivých výrobků EU na trh (Text s významem pro EHP)

(1)

Hnojivý výrobek, který splňuje požadavky stanovené v příloze I nařízení (EU) 2019/1009 pro příslušnou kategorii funkce výrobku (KFV) a v příloze II nařízení (EU) 2019/1009 pro příslušnou kategorii složkových materiálů (KSM) a který je označen v souladu s přílohou III uvedeného nařízení a úspěšně prošel postupem posuzování shody uvedeným v příloze IV nařízení (EU) 2019/1009, může být opatřen označením CE a může se volně pohybovat na vnitřním trhu jako hnojivý výrobek EU.

(2)

Nařízení (EU) 2019/1009 svěřuje Komisi pravomoc měnit přílohy I (částečně), II, III a IV uvedeného nařízení.

(3)

Členské státy i zúčastněné strany v rámci přípravy přechodu na nová harmonizační pravidla informovaly Komisi o nutnosti upravit některá technická ustanovení v přílohách nařízení (EU) 2019/1009. Některé z uvedených změn jsou nezbytné pro zlepšení souladu s dalšími právními předpisy Unie, aby byl usnadněn přístup na vnitřní trh a volný pohyb bezpečných hnojivých výrobků s agronomickou účinností. Některé změny jsou nezbytné k zajištění vysoké úrovně ochrany, jíž se nařízení (EU) 2019/1009 snaží dosáhnout, čímž se zajistí, aby hnojivé výrobky EU, které mají na základě uvedeného nařízení přístup na vnitřní trh, nepředstavovaly riziko pro zdraví, bezpečnost nebo životní prostředí. Jiné změny jsou nezbytné, aby se zabránilo situacím, v nichž by významné kategorie hnojivých výrobků byly neúmyslně vyňaty z harmonizačních pravidel. Tyto změny zajistí přístup na vnitřní trh pro bezpečné hnojivé výrobky s agronomickou účinností, s nimiž se již ve velké míře na trhu obchoduje.

(4)

Nařízení (EU) 2019/1009 stanoví pravidla pro hnojivé výrobky EU obsahující látky s maximálními mezními hodnotami reziduí pro potraviny a krmiva, jež jsou stanoveny v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 315/93 (2), nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 396/2005 (3), nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 470/2009 (4) nebo směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/32/ES (5). Výrobce je povinen poskytnout návod k použití, aby bylo zajištěno, že určené použití hnojivého výrobku EU nepovede k překročení maximálních mezních hodnot v potravinách a krmivech. Výrobce musí navíc v technické dokumentaci uvést výsledky výpočtů, které prokážou soulad s tímto požadavkem. Z jednání o způsobu provádění této povinnosti vyplynulo, že pro výrobce není možné tento požadavek splnit, což brání tomu, aby bezpečné hnojivé výrobky s agronomickou účinností, s nimiž se již ve velké míře obchoduje na trhu, prošly posouzením shody a získaly přístup na vnitřní trh podle nařízení (EU) 2019/1009. Uvedené povinnosti by se proto měly nahradit povinnostmi, které budou přiměřenější a proveditelnější ze dvou hledisek.

(5)

Za prvé, překročení těchto maximálních limitů nebo hladin v plodinách lze zabránit uvedením správných informací pro koncového uživatele na etiketě výrobku. Nařízení (EU) 2019/1009 by tudíž mělo být změněno tak, aby výrobci ukládalo povinnost informovat koncového uživatele, kdykoli bude hnojivý výrobek EU obsahovat složkový materiál, který v případě uvedení na trh v podobě potraviny nebo krmiva překročí maximální limity nebo hladiny stanovené v nařízení (ES) č. 470/2009 nebo nařízení (ES) č. 396/2005 v souladu s nařízením (EHS) č. 315/93 nebo směrnicí 2002/32/ES. Aby byly splněny požadavky na vysokou úroveň ochrany zdraví lidí, zdraví zvířat a životního prostředí v souvislosti s doplňkovými látkami v krmivech, mělo by se navíc doplnit nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1831/2003 (6). Tímto způsobem bude koncový uživatel moci přijmout veškerá potřebná opatření zajišťující, aby plodina splňovala pravidla pro potraviny a krmiva.

(6)

Za druhé, další opatření jsou nezbytná v případě některých farmakologicky účinných látek, na něž se již vztahuje nařízení (ES) č. 470/2009. Přístup by se měl lišit v závislosti na tom, zda se jedná o povolenou látku uvedenou v tabulce 1 přílohy nařízení Komise (EU) č. 37/2010 (7) a pro niž mohl být stanoven maximální limit reziduí, nebo nepovolenou látku s referenční hodnotou pro opatření stanovenou v nařízení Komise (EU) 2019/1871 (8). Rezidua povolené látky se mohou v hnojivém výrobku EU vyskytovat, pouze pokud je daná látka uvedená v tabulce 1 přílohy nařízení (EU) č. 37/2010. Ovšem ani nepovolená farmakologicky účinná látka, jejíž přítomnost v potravinách je pro zdraví spotřebitele nebezpečnější, by se neměla v hnojivém výrobku EU vyskytovat, přesahuje-li svoji referenční hodnotu pro opatření.

(7)

Hnojivý výrobek EU může rovněž obsahovat účinnou látku ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 (9). Jelikož se nařízení (EU) 2019/1009 nevztahuje na přípravky na ochranu rostlin, mělo by být v textu uvedeného nařízení upřesněno, že hnojivé výrobky EU obsahující účinnou látku nesmějí plnit funkci ochrany rostlin ve smyslu nařízení (ES) č. 1107/2009. Toto upřesnění je nezbytné k zajištění souladu s nařízením (ES) č. 1107/2009, což usnadní provádění harmonizačních pravidel ze strany hospodářských subjektů i vnitrostátních orgánů a tím také přístup na vnitřní trh na základě nařízení (EU) 2019/1009.

(8)

Nařízení (EU) 2019/1009 obsahuje taxativní seznam typologií jednosložkových anorganických hnojiv se stopovými živinami, jakož i jejich příslušný popis a minimální obsah stopových živin. U hnojiva se stopovou živinou ve formě soli je 10 % hmotn. hnojiva tvořeno vodorozpustnou stopovou živinou. Existují ovšem hnojiva založená na uhličitých nebo fosforečných solích, jež obsahují stopové živiny, které nejsou rozpustné ve vodě. To však nemá vliv na účinnost hnojivého výrobku ani na příjem živin v plodině. Těmto hnojivům se stopovou živinou ve formě soli by tedy měl být umožněn přístup na vnitřní trh odstraněním podmínky rozpustnosti ve vodě. Pokud jde o cheláty, které jsou látkami UVCB (10), uvádí se pouze cheláty železa. Cheláty, které jsou látkami UVCB, však mohou být také jiné stopové živiny, které se mohou pomalu uvolňovat do rostlin. Hnojiva s pomalým uvolňováním živin jsou užitečná při prevenci znečištění půdy živinami tím, že stopové živiny uvolňují pomalu, čímž se zvyšuje pravděpodobnost jejich vstřebání rostlinami. Tyto specifické výrobky je tudíž vhodné zahrnout do oblasti působnosti harmonizačních pravidel a podpořit jejich volný pohyb na vnitřním trhu.

(9)

Nařízení (EU) 2019/1009 stanoví mezní hodnoty pro kontaminující látky, včetně niklu, v pěstebním substrátu, což je hnojivý výrobek EU jiný než půda in situ, který slouží k tomu, aby v něm rostly rostliny nebo houby. Nařízení (EU) 2019/1009 stanoví harmonizační pravidla pro tento typ hnojivého výrobku. Na trhu již existuje velké množství druhů pěstebních substrátů – vycházejících z vnitrostátních pravidel a vyznačujících se velmi rozmanitými vlastnostmi –, které by se mohly stát hnojivými výrobky EU. Mezní hodnota niklu stanovená v nařízení (EU) 2019/1009 pro všechny typy pěstebních substrátů však představuje obtíže pro některé pěstební substráty, jež obsahují výhradně složky minerálního původu. Takové výrobky jsou specifickými výrobky, které jsou v souladu se zásadami oběhového hospodářství a které již splňují kritéria ekoznačky EU pro pěstební substráty stanovená v rozhodnutí Komise (EU) 2015/2099 (11). V tomto rozhodnutí se rozlišují minerální pěstební substráty a jiné kategorie pěstebních substrátů, pokud jde o metody určení obsahu kontaminujících látek, včetně niklu. Pro všechny pěstební substráty vyjma minerálních pěstebních substrátů tudíž musí být stanoven celkový obsah kontaminující látky, zatímco pro minerální pěstební substráty musí být stanoven pouze biologicky dostupný obsah. Toto rozlišení je opodstatněno skutečností, že minerální pěstební substráty jsou obvykle vyráběny za vysokých teplot a vytvářejí silnou chemickou vazbu mezi kontaminujícími látkami a strukturou minerálních složek, čímž je omezena míra, v níž jsou tyto kontaminující látky biologicky dostupné. Toto rozlišení ovšem v nařízení (EU) 2019/1009 chybí. Na základě dostupných informací by minerální pěstební substráty dostupné na trhu splňovaly mezní hodnotu pro nikl stanovenou v nařízení (EU) 2019/1009 v případě, že by se měl stanovit pouze biologicky dostupný obsah kontaminující látky; tutéž mezní hodnotu však nebudou moci splnit tehdy, pokud by se měl stanovit celkový obsah, jak je v současné době požadováno. U těchto výrobků je tedy důležité zajistit soulad mezi požadavky na označení CE těchto výrobků podle nařízení (EU) 2019/1009 a požadavky na používání ekoznačky, aby se zamezilo nežádoucí situaci, kdy by výrobky bezpečné pro životní prostředí, které jsou tudíž opatřeny ekoznačkou, nenáležely do oblasti působnosti harmonizačních pravidel. Mezní hodnota stanovená pro nikl v příloze I nařízení (EU) 2019/1009 by tedy měla platit pouze pro biologicky dostupný obsah minerálních pěstebních substrátů.

(10)

Jako ochranné opatření by takové pravidlo mělo platit pouze v případě, kdy je použití uvedených výrobků omezeno na profesionální zahradnické použití, zelené střechy nebo zelené zdi. Zajistilo by se tak lepší zacházení s použitým pěstebním substrátem i vyšší míra jeho využití, přičemž by existovaly také reálné možnosti recyklace materiálů po jejich použití. Výrobce by měl navíc spolupracovat s uživatelem na zajištění bezpečné likvidace výrobků, jakmile se přestanou používat. Výrobek by rovněž neměl přijít do přímého styku s půdou, aby nepřispěl k nahromadění kontaminujících látek v půdě.

(11)

Hnojivé výrobky EU mohou obsahovat pouze složkové materiály, které splňují požadavky stanovené pro některou z kategorií složkových materiálů v příloze II nařízení (EU) 2019/1009. Hnojivé výrobky, především hnojiva, často obsahují technické přídatné látky na bázi polymerů, které jsou důležité pro zajištění jejich účinnosti a bezpečného použití. Tyto přídatné látky nejsou uvedeny ani v jedné ze stávajících kategorií složkových materiálů. Hnojiva, která je obsahují, jsou ovšem uvedena v harmonizačních pravidlech nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2003/2003 (12). Těmito technickými přídatnými látkami jsou například protispékavé látky, které brání tvorbě hrudek, a protiprašné prostředky, které brání vzniku prašných emisí při aplikaci hnojivých výrobků. Protispékavé látky jsou zásadní pro účinnost využívání živin, jelikož hnojivo by se bez těchto činidel nerozložilo rovnoměrně, a koncový uživatel by tudíž musel použít více hnojiva, aby zajistil rovnoměrné pokrytí všech rostlin. Protiprašné prostředky jsou rovněž velmi důležité pro ochranu zdraví uživatelů. Polymery, které nevyvolávají žádné obavy s ohledem na životní prostředí, by se tedy měly zařadit mezi povolené složkové materiály hnojivých výrobků podle nařízení (EU) 2019/1009. Tím by se zajistilo, aby významné kategorie výrobků s vylepšenou agronomickou účinností a bezpečností měly i nadále přístup na vnitřní trh.

(12)

S cílem určit, které polymery nejsou důvodem k obavám s ohledem na životní prostředí, je vhodné odkázat na vědecká stanoviska Výboru pro posuzování rizik (13) a Výboru pro socioekonomickou analýzu Evropské agentury pro chemické látky v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 (14) týkající se záměrného přidávání mikroplastových částic do jakýchkoli výrobků pro profesionální a spotřebitelské použití.

(13)

Zařazením těchto kategorií polymerů do KSM 1 (látky a směsi z původního materiálu) a KSM 11 (vedlejší produkty ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES (15)) se rovněž zajistí, že tyto polymery budou registrovány podle nařízení (ES) č. 1907/2006 v dokumentaci obsahující zprávu o bezpečnosti jejich používání jako hnojivých výrobků. Tím by se zajistilo, že bude provedeno podrobné posouzení veškerých rizik plynoucích z používání těchto přídatných látek v hnojivých výrobcích a že hnojivé výrobky, kterým byl v rámci této změny povolen přístup na vnitřní trh, jsou tudíž bezpečné pro lidské zdraví a životní prostředí.

(14)

Hnojivé výrobky se stopovými živinami mohou obsahovat chelátotvorná nebo komplexotvorná činidla, což jsou látky určené ke zvýšení dlouhodobé dostupnosti stopových živin pro rostliny.

(15)

Nařízení (EU) 2019/1009 požaduje, aby hnojivé výrobky obsahující chelátotvorná činidla zůstaly ve standardním Hoaglandově roztoku při hodnotě pH 7 a 8 stabilní alespoň tři dny, aby se zajistilo pomalé uvolňování stopových živin do rostlin. Složení zemědělské půdy a rozdíly v pH mohou narušit stabilitu těchto výrobků. Nový technický pokrok umožňuje posoudit potenciální interference a stanovit rozmezí pH, v němž budou výrobky stabilní pro zemědělské účely. Na základě výše uvedených skutečností může být výrobek stabilní při jiné hodnotě pH než pH 7 a 8 a stále splňovat svůj účel zajištění dlouhodobé dostupnosti stopových živin. Nařízení (EU) 2019/1009 by tedy mělo být změněno, aby takové výrobky mohly být stabilní v jiném rozmezí pH. Harmonizační pravidla by se tak použila na více výrobků, které uvolňují stopové živiny do rostlin pomalým způsobem, čímž omezují vyluhování živin do půdy. Jako dodatečné opatření by mělo být rozmezí pH, v němž jsou hnojivé výrobky EU stabilní, uvedeno na etiketě, aby se zajistilo, že jsou koncovému uživateli sděleny správné informace.

(16)

Nařízení (EU) 2019/1009 vyžaduje deklaraci procentuálního podílu každé stopové živiny v chelátu s každým chelátotvorným činidlem a v příslušném případě každé stopové živiny v komplexu s každým komplexotvorným činidlem. Výrobky se stopovými živinami mohou obsahovat směs chelátotvorných činidel, komplexotvorných činidel nebo obou. V těchto případech nemohou dostupné analytické metody podpořit stanovení přesného procentuálního podílu každé stopové živiny v chelátu nebo komplexu s každým jednotlivým činidlem. Nařízení (EU) 2019/1009 by tedy mělo být změněno, aby výrobcům umožnilo splnit požadavky na označování, a tím zjednodušilo jejich přístup na vnitřní trh.

(17)

Některé hnojivé výrobky, jako pěstební substráty, používají jako hlavní složku rašelinu. Podpora používání alternativ rašeliny je důležitá v boji proti změně klimatu, především za účelem zamezení ztráty uhlíku, snížení emisí skleníkových plynů, jakož i zachování křehkých ekosystémů. V pěstebních substrátech by se mohla místo rašeliny částečně používat rostlinná vlákna. Nicméně pro zlepšení potenciálu neošetřených rostlinných vláken je potřeba, aby byla zpracována na vlákna s jemnějšími částicemi, neboť to zlepší stupeň jejich biologické rozložitelnosti, jejich interakci s živinami a zadržování vody. Zpracování surových vláken rostlin pomocí různých fyzických předúprav pro účely rozvlákňování by mělo být uvedeno na taxativním seznamu úprav v KSM 2 (rostliny, části rostlin nebo rostlinné extrakty). Jako ochranné opatření by se měla ke zpracovatelským metodám přidat určitá omezení, jako je maximální teplota a zákaz přídatných látek kromě vody.

(18)

KSM 3 (kompost) a KSM 5 (digestát jiný než digestát z čerstvých plodin) uvádějí taxativní seznam vstupních materiálů, které lze používat. Tento seznam obsahuje získané produkty uvedené v článku 32 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 (16) a vedlejší produkty živočišného původu, které lze považovat za neživé organismy v případech, kdy byl stanoven konečný bod výrobního řetězce v souladu s čl. 5 odst. 2 třetím pododstavcem uvedeného nařízení.

(19)

Nařízení (EU) 2019/1009 poprvé stanoví harmonizační pravidla pro kompost a digestát jako složkových materiálů v hnojivých výrobcích EU. Tyto materiály ovšem působí na trhu na základě vnitrostátních pravidel. Vedlejší produkty živočišného původu, které nelze považovat za neživé organismy (především nezpracovaná mrva), se v současné době často používají jako vstupní materiály pro kompost a digestát. Tyto materiály se tímto způsobem mění na hnojivé výrobky s čistou hospodářskou a ekologickou přidanou hodnotou. Používání kompostovaných živočišných výkalů včetně drůbežího trusu a kompostované chlévské mrvy, jakož i digestátu obsahujícího vedlejší produkty živočišného původu vyhnívající společně s materiálem rostlinného nebo živočišného původu, je uvedeno v taxativním seznamu hnojiv, pomocných půdních látek a živin povolených v ekologickém zemědělství v příloze I nařízení Komise (ES) č. 889/2008 (17). Je tedy vhodné, aby hnojivým výrobkům obsahujícím kompost nebo digestát s těmito vedlejšími produkty živočišného původu v podobě vstupních materiálů byl umožněn přístup na vnitřní trh. Tím by se rovněž zajistil soulad se vstupními materiály v nedávno zavedené KSM 12 (vysrážené fosforečné soli a jejich deriváty), KSM 13 (termooxidační materiály a jejich deriváty), jakož i KSM 14 (materiály z pyrolýzy a zplyňování).

(20)

KMS 3 a KMS 5 rovněž ze svých vstupních materiálů vylučují živé či neživé organismy z organické části směsného komunálního odpadu z domácností. Naopak KSM 12, KSM 13 a KSM 14 ze svých vstupních materiálů vylučují živé či neživé organismy z materiálů ze směsného komunálního odpadu, a nejen z odpadu z domácností. Cílem uvedených ustanovení je podpořit tříděný sběr odpadu v obcích a neposkytovat příležitosti k používání směsného odpadu. Odůvodnění platí stejně pro odpad vytvářený v domácnostech, restauracích či jiných subjektech v obcích. Neexistuje žádný důvod zakázat používání pouze směsného odpadu z domácností jako vstupního materiálu v kompostu a digestátu. S cílem zajistit jednotný a přísný přístup k využívání směsného komunálního odpadu a následnému posílení ochrany životního prostředí je tudíž nezbytné sjednotit ustanovení v KSM 3 a KSM 5 s nedávno zavedenými ustanoveními v KSM 12, KSM 13 a KSM 14.

(21)

Nařízení (EU) 2019/1009 ukládá výrobci povinnost uvést na etiketě všechny složky, které tvoří více než 5 % hmotnosti výrobku. Prvek, na který se vztahuje 5 % limit, by však měl být přizpůsoben fyzickým parametrům daného hnojivého výrobku, a tudíž by měla být povolena deklarace složek, které představují 5 % objemu. Uvedení složek, které představují 5 % objemu, je vhodnější především u výrobků, u nichž je množství uvedeno jako objem, jelikož relativní váha složek podle hmotnosti výrobků není vždy známá. To by usnadnilo přístup takových výrobků na vnitřní trh. Pokud jde o hnojivý výrobek EU v kapalné formě, je vhodné označit složky nad 5 % podle hmotnosti sušiny, jinak by mohlo dojít k situacím, kdy by jako složka byla uváděna pouze voda. Tím by se zajistilo, že by výrobky měly přístup na vnitřní trh podle nařízení (EU) 2019/1009, pouze pokud by uživatelé byli řádně informováni o složení výrobků, aby je mohli bezpečně používat.

(22)

Na etiketách organominerálního hnojiva, tuhého nebo kapalného anorganického hnojiva s makroživinami a anorganického hnojiva se stopovými živinami se uvedou názvy a chemické symboly deklarovaných stopových živin, za nimiž následují názvy jejich protiiontů. V některých případech se může deklarovatelná úroveň stopových živin vyskytovat přirozeně ve složkových materiálech hnojivých výrobků EU. Jedná se zejména o hnojiva z těžených materiálů. Vzhledem k jejich přirozenému původu nelze z důvodu analytických nebo technických omezení názvy protiiontů uvedených stopových živin vždy určit. Deklarace stopových živin, které nejsou záměrně přidávány do hnojivého výrobku EU, by tudíž měla být povolena, i kdyby nebylo možné určit příslušné protiionty. Anorganická hnojiva se stopovými živinami z těžených materiálů by jinak nemohla být uvedena na trh podle nařízení (EU) 2019/1009, jelikož by výrobce nemohl splnit požadavky na označování. Deklarování obsahu stopových živin v organominerálních a anorganických hnojivech s makroživinami bez odpovídajících protiiontů je navíc přínosné jak pro koncového uživatele, který by mohl přizpůsobit plán hnojení s ohledem na obsah stopových živin, tak pro životní prostředí, jelikož by se mohlo zamezit nadměrnému hnojení. Účinnost nebo bezpečnost hnojiva není neuvedením protiiontů na etiketě ovlivněna.

(23)

Výrobce tuhého anorganického hnojiva s makroživinami je povinen na etiketě uvést podobu fyzické jednotky s odkazem na jednu ze čtyř různých forem uvedených v nařízení, konkrétně prášek, granule, pril a pelety. V některých případech ovšem není možné použít pouze jednu z výše uvedených konkrétních forem, jelikož fyzická forma výrobku kombinuje dvě ze čtyř forem. Popis fyzické jednotky by tedy neměl být omezen pouze na jednu možnou formu, ale mělo by být povoleno použití kombinace forem, aby výrobce byl schopen splnit požadavky na označování. Definice fyzické jednotky by měly zahrnovat všechny typy hnojiv a neměly by omezovat uvádění na trh výrobků, které jinak splňují požadavky nařízení (EU) 2019/1009.

(24)

Nařízení (EU) 2019/1009 stanoví pravidla pro odchylky pro různé deklarované hodnoty na etiketě u každé KFV. Nařízení (EU) 2019/1009 stanoví negativní odchylky (skutečná hodnota by neměla klesnout pod deklarovanou hodnotu sníženou negativní odchylkou) a pozitivní odchylky (tj. skutečná hodnota nesmí být vyšší než deklarovaná hodnota zvýšená příslušnou odchylkou). To je důležité především v případě deklarace živin, kdy výrobce musí zajistit, aby obsah deklarovaných živin nebyl nižší ani vyšší než deklarovaná hodnota s odchylkami, a nedošlo tak k nedostatečnému nebo nadměrnému dávkování hnojiv.

(25)

Některé odchylky stanovené pro anorganická hnojiva jsou s ohledem na stávající technické kapacity velmi těsné. Platí to především pro deklarované živiny, jejichž obsah může být ve srovnání s celkovým výrobkem relativně nízký. Nízký obsah živin znamená, že odchylka od deklarované hodnoty je rovněž malá, jelikož je deklarovaná jako procentuální podíl obsahu živin. Odchylky v případě některých požadavků na anorganická hnojiva by tudíž měly být rozšířeny, aby se zajistila spravedlivá rovnováha mezi technickými kapacitami výrobce a potřebou poskytnout koncovému uživateli správné informace.

(26)

Odchylka v absolutní hodnotě pro obsah organického uhlíku v pomocné půdní látce by rovněž měla být rozšířena. Pomocné půdní látky mohou obsahovat významné množství organického uhlíku, což samo o sobě není problematické, jelikož organický uhlík ve skutečnosti zlepšuje kvalitu půdy obohacováním obsahu půdní organické hmoty. V takových případech je povolení odchylky v absolutní hodnotě pouze o jeden procentní bod velmi omezující. Je tedy vhodné povolit větší odchylku v absolutní hodnotě při zachování stávající relativní odchylky.

(27)

Odchylky pro množství rostlinného biostimulantu a blendu hnojivých výrobků by měly být přidány, jelikož tyto údaje se musí uvést na etiketě. V případě blendu hnojivých výrobků by se mělo rozlišovat mezi blendem kombinujícím dva hnojivé výrobky EU, kdy je možno v blendu určit podíl každého z nich, a tudíž je možno na základě jejich podílu v blendu vypočítat průměr odchylek, které pro ně již byly stanoveny, a uplatnit je na celý blend, a funkčním blendem, kdy tentýž materiál projde posouzením shody pro dva hnojivé výrobky EU, které náležejí do dvou různých KFV, a kdy podíl každého z nich v blendu nelze objektivně určit. V takovém případě by se měla na celý blend uplatňovat přísnější kvantitativní odchylka pro složku KFV. Výrobce musí ovšem prokázat splnění požadavků každé KFV, což zahrnuje uvedení množství každé KFV v souladu s její odpovídající odchylkou. Jelikož KFV představuje v tomto konkrétním případě 100 % blendu, musí blend jako celek dodržet přísnější odchylku.

(28)

Podle nařízení (EU) 2019/1009 existují čtyři postupy posuzování shody pro hnojivé výrobky EU s různými úrovněmi složitosti v závislosti na jejich KSM a KFV: Moduly A, A1, B + C a D1.

(29)

Modul D1 byl přizpůsoben, aby zohlednil specifické aspekty hnojivých výrobků EU získávaných z odpadu. Výrobce může uplatnit moduly B + C při posuzování shody inhibitoru (KFV 5) nebo rostlinného biostimulantu (KFV 6) bez ohledu na jejich složkové materiály. Bezděčným důsledkem návrhu přílohy IV nařízení (EU) 2019/1009 je tedy skutečnost, že nic nemůže bránit použití modulů B + C, dokonce ani v případě posouzení inhibitoru nebo rostlinného biostimulantu, který obsahuje složkové materiály, pro něž je povinný přísnější modul D1. Přísný postup posuzování shody je vhodné použít, kdykoliv hnojivý výrobek EU obsahuje složkové materiály získané z odpadu bez ohledu na svou KFV. Aby byla zajištěna vysoká a jednotná úroveň ochrany, moduly B + C by měly být povoleny pro inhibitory a rostlinné biostimulanty pouze v případě, že takové složkové materiály neobsahují.

(30)

V rámci postupů posuzování shody má výrobce v technické dokumentaci uvést informace mimo jiné o celkovém množství chromu, kdykoliv je vyšší než 200 mg/kg. Nařízení (EU) 2019/1009 neuvádí, zda tento limit platí pro sušinu nebo čerstvou hmotu. Tuto povinnost nelze jednotným způsobem v Unii splnit, pokud není zřejmé, jak se má výpočet 200 mg/kg provádět. Při stanovení mezních hodnot pro kontaminující látky včetně šestimocného chromu (Cr VI) zohledňuje nařízení (EU) 2019/1009 sušinu. Z důvodu zachování jednotnosti by měl být celkový obsah chromu vypočítán na základě sušiny.

(31)

Konzultace týkající se změn nařízení (EU) 2019/1009 byly vedeny v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (18). Konzultace proběhly se skupinou odborníků Komise pro hnojivé výrobky.

(32)

Vzhledem k tomu, že se požadavky uvedené v přílohách I, II, III a IV nařízení (EU) 2019/1009 použijí s účinkem ode dne 16. července 2022, je třeba odložit použití tohoto nařízení ke stejnému datu,