(EU) 2021/1267Prováděcí nařízení Komise (EU) 2021/1267 ze dne 29. července 2021 o uložení konečného vyrovnávacího cla na dovoz bionafty pocházející ze Spojených států amerických po přezkumu před pozbytím platnosti podle článku 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037

(1)

Nařízením (ES) č. 598/2009 (2) „ Rada uložila konečné vyrovnávací clo v rozsahu od 211,2 do 237 EUR/t netto z dovozu monoalkylesterů mastných kyselin nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy nebo hydrotermální úpravy nefosilního původu, obecně „bionafty“, buď v čisté formě, nebo ve formě směsi obsahující více než 20 % hmotnostních monoalkylesterů mastných kyselin nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy nebo hydrotermální úpravy nefosilního původu, v té době kódů KN ex 1516 20 98 (kód TARIC 1516209820), ex 1518 00 91 (kód TARIC 1518009120), ex 1518 00 99 (kód TARIC 1518009920), ex 2710 19 41 (kód TARIC 2710194120), ex 3824 90 91, ex 3824 90 97 (kód TARIC 3824909787), pocházející ze Spojených států amerických (dále jen „USA“ nebo „dotčená země“). Vyrovnávací clo uložené tímto nařízením je zde dále označováno jako „původní opatření“. Na šetření, které vedlo k uložení původních opatření, se zde dále odkazuje jako na „původní šetření“.

(2)

Na základě šetření možného obcházení rozšířila Rada prováděcím nařízením (EU) č. 443/2011 (3) konečné vyrovnávací clo uložené nařízením Rady (ES) č. 598/2009 na dovoz bionafty zasílané z Kanady, bez ohledu na to, zda je u ní deklarován původ z Kanady, s výjimkou bionafty vyrobené společnostmi BIOX Corporation, Oakville a Rothsay Biodiesel, Guelph, Ontario, Kanada. Stejným nařízením Rada rovněž rozšířila konečné vyrovnávací clo uložené nařízením Rady (ES) č. 598/2009 na dovoz bionafty ve formě směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně monoalkylesterů mastných kyselin a/nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy, nefosilního původu, pocházející z USA.

(3)

Evropská komise prováděcím nařízením (EU) 2015/1519 (4) opětovně uložila konečná vyrovnávací opatření na dovoz bionafty pocházející ze Spojených států amerických po přezkumu před pozbytím platnosti (dále jen „předchozí přezkum před pozbytím platnosti“).

(4)

Dále nařízení (EU) 2015/1519 ve znění nařízení (EU) 2016/675 (5) rozšířilo konečné vyrovnávací clo na dovoz bionafty zasílané z Kanady, bez ohledu na to, zda je u ní deklarován původ z Kanady, s výjimkou bionafty vyrobené společnostmi BIOX Corporation, Oakville a Rothsay Biodiesel, Guelph, obě se sídlem v Ontariu, Kanada, a společností DSM Nutritional Products Canada Inc., Dartmouth, Nova Scotia, Kanada. Stejným nařízením Evropská komise rovněž rozšířila konečné vyrovnávací clo na dovoz bionafty ve formě směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně monoalkylesterů mastných kyselin a/nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy, nefosilního původu, pocházející z USA.

(5)

V současnosti platná vyrovnávací cla jsou pevně stanovenými částkami v rozmezí od 211,2 EUR do 237 EUR za tunu netto na dovoz od vyvážejících výrobců.

(6)

Po zveřejnění oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti opatření (6) Evropská komise (dále jen „Komise“) obdržela žádost o přezkum podle článku 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (dále jen „základní nařízení“).

(7)

Žádost o přezkum podala dne 11. června 2020 organizace European Biodiesel Board (dále jen „EBB“ nebo „žadatel“), jménem výrobců v Unii představujících více než 25 % celkové výroby bionafty v Unii. Žádost o přezkum byla odůvodněna tím, že pokud by opatření pozbyla platnosti, vedlo by to pravděpodobně k přetrvání nebo obnovení dovozu subvencované bionafty do Unie a obnovení újmy působené výrobnímu odvětví Unie.

(8)

Komise poté, co po konzultaci s výborem zřízeným podle čl. 15 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (7), stanovila, že existují dostatečné důkazy pro zahájení přezkumu před pozbytím platnosti, dne 14. září 2020 zahájila přezkum před pozbytím platnosti týkající se dovozu bionafty pocházející z USA na základě čl. 18 odst. 1 základního nařízení. Oznámení o zahájení přezkumu zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie (8) (dále jen „oznámení o zahájení přezkumu“).

(9)

Ve stejný den, 14. září 2020, zahájila Komise souběžný přezkum před pozbytím platnosti týkající se platných antidumpingových opatření vztahujících se na dovoz bionafty pocházející z USA.

(10)

Vláda Kanady se k tomuto zahájení přezkumu vyjádřila a uvedla, že pokud by opatření měla být ponechána v platnosti, mělo by být zachováno osvobození udělené třem kanadským výrobcům bionafty. Komise toto osvobození zachovala v článku 2 tohoto nařízení.

(11)

Šetření týkající se pokračování nebo obnovení subvencování se týkalo období od 1. července 2019 do 30. června 2020 (dále jen „období přezkumného šetření“). Zkoumání trendů, které mají význam pro posouzení pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení újmy, se týkalo období od 1. ledna 2017 do konce období přezkumného šetření (dále jen „posuzované období“).

(12)

Toto řízení bylo zahájeno dne 14. září 2020, tj. během přechodného období dohodnutého mezi Spojeným královstvím a EU, v němž Spojené království nadále podléhalo právu Unie. Toto období skončilo dne 31. prosince 2020. Od 1. ledna 2021 proto společnosti a sdružení ze Spojeného království již nejsou považovány za zúčastněné strany v tomto řízení.

(13)

Prostřednictvím poznámky ke spisu (9) ze dne 15. ledna 2021 vyzvala Komise hospodářské subjekty ze Spojeného království, které se domnívaly, že jsou stále považovány za zúčastněné strany, aby se na ni obrátily. Společnosti BP OIL International Limited a Argent Energy požadovaly, aby byly nadále považovány za zúčastněné strany a aby jim toto právo bylo poskytnuto na základě předložených důkazů. Obě společnosti předložily především důkaz o existenci subjektů ve spojení v rámci příslušné skupiny působící na trhu Unie. Mateřská společnost ve Spojeném království Valero Energy Limited byla na druhou stranu nahrazena její irskou dceřinou společností Valero Energy Limited Ireland, neboť tato společnost je aktivní na trhu Unie.

(14)

V oznámení o zahájení přezkumu byly zúčastněné strany vyzvány, aby se obrátily na Komisi a zúčastnily se šetření. Kromě toho Komise o zahájení přezkumu výslovně informovala žadatele, další známé výrobce v Unii, známé výrobce v USA a orgány v USA, známé dovozce, uživatele a obchodníky, jakož i sdružení, o nichž je známo, že se jich zahájení přezkumu před pozbytím platnosti týká, a vyzvala je k účasti.

(15)

Zúčastněné strany měly příležitost vyjádřit se k zahájení přezkumu před pozbytím platnosti a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(16)

V oznámení o zahájení přezkumu Komise uvedla, že možná přistoupí k výběru vzorku v souladu s článkem 27 základního nařízení.

(17)

Dne 14. září 2020 Komise oznámila zúčastněným stranám, že vybrala prozatímní vzorek výrobců v Unii podle oddílu 5.3 oznámení o zahájení přezkumu. Tento vzorek vybrala na základě velikosti objemu výroby a prodeje obdobného výrobku v roce 2019 a zeměpisné polohy výrobců obdobného výrobku. Tento vzorek sestával ze tří výrobců v Unii. Výrobci v Unii zařazení do vzorku představovali 17,5 % odhadovaného celkového objemu výroby obdobného výrobku v Unii a rovněž měli dobré zeměpisné rozložení. Komise zúčastněné strany vyzvala, aby se k předběžnému vzorku vyjádřily. Ve lhůtě sedmi dnů od oznámení prozatímního vzorku výrobců v Unii nebyly obdrženy žádné připomínky.

(18)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud shledá, že ano, aby mohla vzorek vybrat, požádala dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace stanovené v oznámení o zahájení přezkumu.

(19)

Požadované informace poskytl pouze jeden dovozce, který není ve spojení, společnost Shell Trading Rotterdam BV, a Komise proto rozhodla, že výběr vzorku není nutný.

(20)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny vyvážející výrobce v USA, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení přezkumu. Mimoto požádala orgány v zemi vývozu, aby určily a/nebo kontaktovaly případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít zájem o účast na šetření.

(21)

Přihlásili se tři vyvážející výrobci v USA, kteří vyjádřili ochotu spolupracovat s Komisí při šetření. Vzhledem k jejich nízkému počtu Komise rozhodla, že výběr vzorku není nutný, a všechny tři společnosti byly požádány o zaslání odpovědi na dotazník.

(22)

Dne 15. října 2020 zaslala jedna z původně spolupracujících společností Komisi e-mail, ve kterém uvedla, že nebude dále spolupracovat. Dvě další společnosti navíc neposkytly požadované informace ve stanovené lhůtě, neboť dotazník nevyplnily a nezaslaly odpovědi na něj zpět.

(23)

Dne 10. listopadu 2020 Komise zaslala dopis, ve kterém informovala všechny tři společnosti o tom, že má v úmyslu použít článek 28 základního nařízení a založit závěry šetření na dostupných údajích. O tomto záměru byly informovány rovněž orgány USA. Konec lhůty pro předložení připomínek k dopisu byl stanoven na 17. listopadu 2020. Nebyly obdrženy žádné připomínky.

(24)

Komise dále při zahájení přezkumu zaslala orgánům USA dne 14. září 2020 verbální nótu, ve které je požádala o vyplnění antisubvenčního dotazníku určeného vládě USA a jeho zaslání zpátky Komisi. V požadované lhůtě neobdržela žádnou odpověď.

(25)

Dne 10. listopadu 2020 Komise zaslala verbální nótu, ve které informovala orgány USA o tom, že má v úmyslu použít článek 28 základního nařízení a vzhledem k nedostatečné spolupráci založit závěry šetření na dostupných údajích.

(26)

Konec lhůty pro předložení připomínek k této verbální nótě byl stanoven na 17. listopadu 2020. Nebyly obdrženy žádné připomínky.

(27)

Komise proto dospěla k závěru, že vyvážející výrobci ani vláda USA při přezkumu před pozbytím platnosti nespolupracovali. V důsledku toho se rozhodla použít ustanovení článku 28 základního nařízení a založit svá kladná nebo záporná zjištění na dostupných údajích.

(28)

Při zahájení přezkumu byla kopie dotazníku zpřístupněna v dokumentaci určené zúčastněným stranám k nahlédnutí a na internetových stránkách GŘ pro obchod.

(29)

Odpovědi na dotazník byly obdrženy od tří výrobců v Unii zařazených do vzorku a jednoho dovozce v Unii, který není ve spojení.

(30)

Kvůli vypuknutí pandemie COVID-19 a restriktivním opatřením v různých členských státech a dalších třetích zemích nemohla Komise provést inspekce na místě podle článku 26 základního nařízení. Komise místo toho provedla na dálku křížovou kontrolu všech informací, které považovala za nezbytné pro své zjištění, v souladu se svým oznámením o důsledcích výskytu onemocnění COVID-19 pro antidumpingová a antisubvenční šetření (10). Komise provedla dálkové křížové kontroly těchto společností/stran:

(31)

Dne 21. května 2021 Komise zveřejnila základní skutečnosti a úvahy, na jejichž základě hodlá zachovat platná vyrovnávací cla. Všem stranám byla poskytnuta lhůta, během níž se mohly k poskytnutým informacím vyjádřit.

(32)

Připomínky předložené zúčastněnými stranami Komise zvážila a ve vhodných případech zohlednila. Všechny strany, které o to požádaly, byly vyslechnuty.

(33)

Dotčený výrobek je totožný jako v původním šetření a předchozím přezkumu před pozbytím platnosti, a to monoalkylestery mastných kyselin a/nebo parafínovaný plynový olej ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy, nefosilního původu, obecně „bionafta“, buď v čisté formě, nebo ve formě směsi obsahující více než 20 % hmotnostních monoalkylesterů mastných kyselin a/nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy, nefosilního původu, pocházející z USA, v současnosti kódů KN ex 1516 20 98 (kód TARIC 1516209829), ex 1518 00 91 (kód TARIC 1518009129), ex 1518 00 99 (kód TARIC 1518009929), ex 2710 19 43 (kód TARIC 2710194329), ex 2710 19 46 (kód TARIC 2710194629), ex 2710 19 47 (kód TARIC 2710194729), ex 2710 20 11 (kód TARIC 2710201129), ex 2710 20 16 (kód TARIC 2710201629), ex 3824 99 92 (kód TARIC 3824999212), ex 3826 00 10 (kódy TARIC 3826001029, 3826001059, 3826001099), ex 3826 00 90 (kód TARIC 3826009019) (dále jen „dotčený výrobek“).

(34)

Bionafta je obnovitelné palivo, které se vyrábí z různých surovin, tj. rostlinných olejů, jako je řepkový olej, sójový olej, palmový olej, použitých olejů na smažení, živočišných tuků nebo biomasy.

(35)

Bionafta se používá v odvětví dopravy, především ve směsi s minerální naftou (tj. ropa/běžná nafta) a velmi okrajově v čisté formě (B100).

(36)

Jak bylo zjištěno v původním šetření, jakož i v předchozím přezkumu před pozbytím platnosti, tento přezkum před pozbytím platnosti potvrdil, že následující výrobky mají stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti, jakož i stejná základní použití:

(37)

Proto se tyto výrobky považují za obdobné výrobky ve smyslu čl. 2 písm. c) základního nařízení.

(38)

Švédská společnost Preem AB a společnost Valero Energy Ltd Ireland, výrobci a dodavatelé paliva a jako takoví uživatelé dotčeného výrobku, tvrdily, že bionafta v podobě methylesteru mastné kyseliny (FAME) a bionafta v podobě hydrogenačně upraveného rostlinného oleje jsou dva různé druhy bionafty a že by měl být hydrogenačně upravený rostlinný olej vyloučen ze stávající definice výrobku. V nařízení z roku 2009 o uložení prozatímních opatření (11) byly všechny druhy bionafty a směsí bionafty považovány za paliva na bázi bionafty. Bionaftu v podobě methylesteru mastné kyseliny i bionaftu v podobě hydrogenačně upraveného rostlinného oleje lze mísit s naftou a i přes určité rozdíly ve fyzikálních vlastnostech je konečné použití produktu stejné a oba produkty vyrábí výrobní odvětví Unie. Navíc podnět v původním šetření výslovně zahrnoval motorovou naftu vyráběnou z hydrogenačně upraveného rostlinného oleje do definice dotčeného výrobku a žádná strana tuto skutečnost v té době nezpochybnila. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(39)

V souladu s čl. 28 odst. 1 základního nařízení Komise zkoumala, zda by pozbytí platnosti stávajících opatření pravděpodobně vedlo k přetrvání nebo obnovení subvencování dotčeného výrobku pocházejícího z USA a k přetrvání nebo obnovení újmy působené výrobnímu odvětví Unie. Vzhledem k nedostatečné spolupráci vyvážejících výrobců a orgánů USA popsané ve 22. až 27. bodě odůvodnění nebylo možné provést analýzu založenou na ověřených údajích poskytnutých vyvážejícími výrobci a orgány USA.

(40)

V souladu s článkem 28 základního nařízení byla proto zjištění týkající se pravděpodobnosti přetrvávání nebo obnovení subvencování založena na dostupných údajích. Komise využila následující zdroje informací: žádost o přezkum před pozbytím platnosti a následně zaslaná podání žadatele, Eurostat, databáze Global Trade Atlas (dále jen „GTA“) a internetové stránky Úřadu USA pro energetické informace (dále jen „EIA“) a Ministerstva zemědělství USA.

(41)

Komise především analyzovala následující federální a státní subvenční režimy, které byly uvedeny v žádosti o přezkum a které Komise označila za stále používané.

(42)

Z důvodu nedostatečné spolupráce orgánů USA a vyvážejících výrobců v USA a s ohledem na závěry týkající se pokračování subvencování na základě výše uvedených režimů Komise naopak dále neanalyzovala níže uvedené federální a státní subvenční programy.

(43)

Právním základem programu daňových dobropisů pro subjekty, které se zabývají míšením bionafty, maloobchodníky s ní a její konečné uživatele je hlava 26 oddíl 40 A písm. b) zákoníku USA (dále jen „U.S.C.“). Stanoví tyto dobropisy za paliva na bázi bionafty:

(44)

Dobropis za směsi bionafty je ve federálních právních předpisech USA zakotven od roku 2005 (12). Podle oddílu 202 písm. a) zákona o zlepšeních a rozšířeních v oblasti energetiky USA z roku 2008 měl tento daňový dobropis skončit dne 31. prosince 2009 (13). Platnost tohoto subvenčního programu však nikdy ve skutečnosti neskončila. Místo toho byl program dosud opakovaně zpětně obnovován. Naposledy, dne 20. prosince 2019, Kongres USA zákonem o dalších konsolidovaných rozpočtových prostředcích obnovil program na dva roky od 31. prosince 2017 a následně jej prodloužil o tři roky, tj. do 31. prosince 2022 (14). Toto prodloužení o pět let je nejdelším prodloužením od zavedení tohoto subvenčního programu.

(45)

Po poskytnutí informací informoval žadatel Komisi, že dne 25. května 2021 byl v Senátu USA i ve Sněmovně reprezentantů USA předložen návrh zákona s cílem dále prodloužit program dobropisů za směsi bionafty o další tři roky, tj. do 31. prosince 2025.

(46)

Dobropis za bionaftu je stejně jako dobropis za směsi bionafty zakotven ve federálních právních předpisech USA od roku 2005 (15). Podle oddílu 202 písm. a) zákona o zlepšeních a rozšířeních v oblasti energetiky USA z roku 2008 měl tento daňový dobropis skončit dne 31. prosince 2009 (16). Avšak ani platnost tohoto subvenčního programu nikdy neskončila a program byl dosud opakovaně zpětně obnovován. Naposledy, dne 20. prosince 2019, Kongres USA zákonem o dalších konsolidovaných rozpočtových prostředcích obnovil program na dva roky od 31. prosince 2017 a následně jej prodloužil o tři roky, tj. do 31. prosince 2022 (17).

(47)

Dobropis k dani z příjmu pro malé výrobce agrobionafty se týká pouze malých výrobců agrobionafty. O tomto programu je pojednáno dále v 63. až 70. bodě odůvodnění.

(48)

Aby měla společnost nárok na dobropis za směs bionafty podle 43. bodu odůvodnění bodu 1 výše, musí vytvářet směs bionafty a motorové nafty, která se prodává jako palivo nebo k použití jako palivo.

(49)

Osoba, která o uvedenou pobídku žádá, musí získat osvědčení od výrobce nebo dovozce bionafty, v němž je uvedeno, o jaký výrobek se jedná a jaký je procentuální obsah bionafty a agrobionafty (18) ve výrobku. Tento dobropis má podobu slevy ze spotřební daně; je-li daňová povinnost příslušné společnosti za spotřební daň nižší než celková výše dobropisu ke spotřební dani, může společnost požádat o poskytnutí rozdílu ve formě vratné slevy z daně z příjmu. Vratná sleva z daně z příjmu je sleva z daně z příjmu příslušného daňového poplatníka nebo přímá platba. Je vratná, jelikož přebytek může být daňovému poplatníkovi vyplacen jako přímá platba v hotovosti, je-li dobropis vyšší, než je daňová povinnost příslušného subjektu.

(50)

Dobropis za bionaftu zmíněný ve 43. bodě odůvodnění bodě 2 je nevratná sleva z daně z příjmu pro maloobchodníky a konečné uživatele nemíšené čisté bionafty. Dobropis za čistou bionaftu může získat pouze osoba, která nalije čistou bionaftu do palivové nádrže vozidla nebo tuto naftu použije jako palivo. Je třeba poznamenat, že tento dobropis mohou získat rovněž výrobci bionafty, kteří vyrábějí vlastní bionaftu. Aby mohl o dobropis žádat, musí příslušný výrobce bionafty vystupovat buďto jako maloobchodník (tedy ten, kdo nalije galon bionafty do nádrže konečného uživatele), nebo jako konečný uživatel (např. lije bionaftu do vlastních vozidel).

(51)

Bionafta, která je smíchána s naftou, zakládá nárok na dobropis ke spotřební dani nebo dobropis k dani z příjmu. Během období přezkumného šetření se převážně poskytoval dobropis ve výši 1 USD za galon všech druhů bionafty, tj. včetně agrobionafty a motorové nafty z biomasy.

(52)

Konečná výše daňového dobropisu za míšená paliva závisí na podílu bionafty. Minimálně se vyžaduje (a zároveň je to nejběžnější praxe) přidání 0,1 % minerální nafty do 99,9 % bionafty (tato směs se v USA označuje jako B99), neboť to zajišťuje získání daňového dobropisu v maximální výši. Podíl bionafty ve směsi zakládá nárok na příslušný daňový dobropis (např. ve 100 galonech B99 bude 99,9 galonů bionafty, což umožní získat daňový dobropis ve výši 99,90 USD). Přeměna bionafty z čistého výrobku (B100) na směs (B99) je jednoduchý proces. Spočívá v přidání 0,1 % minerální nafty do čisté bionafty a nijak významně nemění příslušný výrobek. Nárok na dobropis zakládá úkon míšení.

(53)

Výrobci bionafty mohou žádat o uvedenou pobídku, pokud oni sami provádějí míšení. Výrobce musí mísit čistou bionaftu s naftou. Pokud jde o nárok na pobídku, není žádný rozdíl mezi směsmi bionafty určenými k domácímu prodeji a k prodeji na vývoz.

(54)

Společnosti, které čistou bionaftu nevyrábějí, ale nakupují a vytvářejí z ní směsi, mají rovněž nárok na daňový dobropis. Tyto společnosti musí mít certifikát od výrobce nebo dovozce bionafty (a případně též od distributorů bionafty, kteří tvoří mezičlánky mezi uvedenými společnostmi a výrobcem), v němž výrobce účinným způsobem osvědčí, že nežádal o daňový dobropis (19).

(55)

Lze rovněž požádat o poskytnutí této pobídky ve formě dobropisu ke spotřební dani nebo k dani z příjmu nebo ve formě přímé platby v hotovosti. Celková výše pobídky zůstává stejná (1 USD za galon), ať už je požadována ve formě dobropisu ke spotřební dani, dobropisu k dani z příjmu, přímé platby daňovému poplatníkovi nebo ve formě jakékoliv kombinace uvedených způsobů.

(56)

V zákoníku U.S.C. se stanoví, že dobropis za směs bionafty nebude přiznán, pokud příslušná společnost, která bionaftu s minerální naftou mísí, nezíská osvědčení (tzv. „certifikát pro bionaftu“) od výrobce příslušné bionafty, v němž výrobce mimo jiné uvede množství bionafty, na nějž se osvědčení vztahuje, a to, zda se jedná o agrobionaftu nebo o bionaftu jinou než agrobionaftu.

(57)

Co se týče dobropisu za bionaftu, podobně jako v předchozím přezkumu před pozbytím platnosti, může maloobchodník (nebo výrobce bionafty vystupující jako maloobchodník) nebo konečný uživatel nemíšené bionafty nárokovat 1,00 USD za galon všech druhů nemíšené (čisté) bionafty nalité do palivové nádrže vozidla nebo použité jako palivo. Nevratný dobropis je sleva z daně z příjmu právnických osob. Je nevratný, protože je-li dobropis pro daný podnik vyšší než jeho daňová povinnost, nemůže být přebytek podniku vyplacen přímo v hotovosti.

(58)

Vzhledem k tomu, že výrobci bionafty jsou pro tyto programy způsobilí, a na základě dostupných údajů (20) (jelikož nedošlo k žádné spolupráci, jak je uvedeno v 27. bodě odůvodnění výše) dospěla Komise k závěru, že vyvážející výrobci v USA z nich měli prospěch.

(59)

Dobropis za směsi bionafty, jakož i dobropis za bionaftu, je třeba považovat za daňovou pobídku, ať už je poskytován ve formě hotovostní platby (to je možné jen za směsi bionafty), nebo formou zápočtu daňových závazků (to je použitelné na oba daňové dobropisy).

(60)

Komise zjistila, že v souladu se zjištěními, ke kterým dospěla v původním šetření, jsou tyto programy subvencemi ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) a ii) základního nařízení, neboť je v jejich rámci poskytován finanční příspěvek od vlády USA ve formě přímých dotací (platby v hotovosti, možné jen u dobropisu za směsi bionafty) a prominutí jinak splatného příjmu (zápočet daně) (použitelné u obou daňových dobropisů). Tyto pobídky představují výhodu pro společnosti, které je získají.

(61)

Tyto programy mohou využívat pouze společnosti, které působí v odvětví bionafty, a jsou proto považovány za specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, a tudíž za napadnutelné.

(62)

A na závěr, jelikož program dobropisů za směsi bionafty poskytuje subvenci ve výši 1 USD za galon všech druhů bionafty, Komise se domnívala, že tento program poskytoval vyvážejícím výrobcům bionafty z USA velké subvence a zůstal s velkou převahou nejdůležitějším programem během období přezkumného šetření. Tato subvence ve výši 1 USD za galon by činila přibližně 302 EUR za tunu.

(63)

Hlava 26 oddíl 40 A zákoníku U.S.C. rovněž stanoví poskytování slevy z daně z příjmu pro malé výrobce agrobionafty, například dobropis za směsi bionafty a dobropis za bionaftu.

(64)

Podobně jako dobropis za směsi bionafty a dobropis za bionaftu, jak je stanoveno ve 44. a 46. bodě odůvodnění, je navíc ve federálních právních předpisech USA od roku 2005 zakotven dobropis k dani z příjmu pro malé výrobce agrobionafty (21). Podle oddílu 202 písm. a) zákona o zlepšeních a rozšířeních v oblasti energetiky USA z roku 2008 měl tento daňový dobropis skončit dne 31. prosince 2009 (22). Avšak platnost tohoto subvenčního programu nikdy neskončila, nýbrž program byl opakovaně zpětně obnovován. Naposledy, dne 20. prosince 2019, Kongres USA zákonem o dalších konsolidovaných rozpočtových prostředcích obnovil program na dva roky od 31. prosince 2017 a následně jej prodloužil o tři roky, tj. do 31. prosince 2022.

(65)

K tomuto programu mají přístup pouze malí výrobci čisté agrobionafty. Žádný subjekt, který bionaftu mísí nebo prodává, avšak nevyrábí ji, nemá na tento dobropis nárok. Malý výrobce je jakákoli osoba, jejíž výrobní kapacita nepřevyšuje 60 milionů galonů agrobionafty za rok.

(66)

Malý výrobce agrobionafty může žádat o nevratný dobropis k dani z příjmu právnických osob ve výši 0,10 USD za galon vyrobené agrobionafty. Výrobce může uplatnit nárok nejvýše na 15 milionů galonů za daňové období. Aby mohl výrobce o dobropis požádat, musí být příslušná agrobionafta použita jako palivo, prodávána pro použití jako palivo, nebo použita k výrobě směsi bionafty a nafty, která je použita jako palivo nebo prodána pro použití jako palivo. Malí výrobci agrobionafty tedy mohou kombinovat tento program s programem dobropisu za směsi bionafty a dostat tak celkem 1,10 USD za galon. Naproti tomu velcí výrobci agrobionafty jsou způsobilí pouze k dobropisům za směsi bionafty.

(67)

Žádosti o nevratný dobropis k dani z příjmu právnických osob se podávají jedenkrát ročně s daňovým přiznáním. Dobropis za každý galon bionafty vyrobené žadatelem během příslušného daňového období, až do maximální výše 15 milionů galonů, je započten vůči daňové povinnosti žadatele vyplývající z daně z příjmu právnických osob. Je-li daňová povinnost žadatele nižší, než je výše požadovaného dobropisu, může být přebytek převeden do následujících daňových období.

(68)

Vzhledem k tomu, že výrobci bionafty jsou pro tento program způsobilí, a na základě dostupných údajů (23) (jelikož nedošlo k žádné spolupráci, jak je uvedeno v 27. bodě odůvodnění výše) dospěla Komise k závěru, že vyvážející výrobci v USA z něj měli prospěch, přičemž použila dostupné údaje v souladu s článkem 28 základního nařízení.

(69)

Komise zjistila, že v souladu se zjištěním, ke kterému dospěla v původním šetření, je tento program subvencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení, neboť je v jeho rámci poskytován finanční příspěvek od vlády USA ve formě prominutí jinak splatného příjmu. Tato pobídka představuje výhodu pro společnosti, které ji získají.

(70)

Tento program mohou využívat pouze společnosti, které vyrábějí bionaftu, a je proto považován za specifický ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, a tudíž napadnutelný.

(71)

Bioenergetický program pro vyspělá biopaliva Ministerstva zemědělství USA se řídí hlavou IX oddílem 9005 zákona o bezpečném zemědělství a investicích do venkova z roku 2002 („zákon o zemědělství z roku 2002“) a v současnosti je zakotven v hlavě 7 oddílu 8105 zákoníku USA.

(72)

Program měl skončit v roce 2012, ale v roce 2013 (24) a následně i v roce 2014 (25) byl prodloužen. Zákon o zemědělství z roku 2014 v tomto ohledu prodloužil tento program o dalších pět let, do konce roku 2018. Naposledy byl tento subvenční program prodloužen zákonem o zlepšeních v oblasti zemědělství ze dne 20. prosince 2018 o dalších pět let, tj. do konce roku 2023 (26).

(73)

Tento program poskytuje přímé dotace výrobcům vyspělých biopaliv, která jsou obecně definována jako „palivo vyrobené z biomasy, jež není kukuřičným škrobem“. Definice zahrnuje motorovou naftu vyrobenou z biomasy (27). Způsobilým výrobcům s kapacitou rafinace nad 150 milionů galonů vyspělých biopaliv za rok lze přidělovat nejvýše pět procent prostředků z programu. Směsi nejsou pro tento program způsobilé.

(74)

Po podání přihlášky do programu dostávají účastníci přímé platby od vlády. Výrobci jsou povinni nejprve se registrovat u orgánu a podepsat smlouvu. Aby získali platbu za výrobu vyspělých biopaliv v daném čtvrtletí, musí výrobci podat žádosti o platby za každé čtvrtletí rozpočtového roku. Platby se uskutečňují jak za skutečnou výrobu, tak za přírůstkovou výrobu. Čtvrtletně se vypočítávají platby za skutečně vyrobené množství vyspělého biopaliva v každém čtvrtletí.

(75)

Platby za přírůstkovou výrobu se provádějí za množství způsobilého vyspělého biopaliva vyrobeného v rozpočtovém roce, které přesáhlo množství vyrobené v předchozím rozpočtovém roce (od roku 2009).

(76)

Finanční prostředky se dělí mezi všechny přihlášené výrobce na základě hodnoty Btu (29) výroby. Finanční prostředky jsou rozdělovány rovnoměrně mezi všechny výrobce v závislosti na hodnotě Btu (britské tepelné jednotky).

(77)

Vzhledem k tomu, že výrobci bionafty jsou pro tento program způsobilí, a na základě dostupných údajů (30) (jelikož nedošlo k žádné spolupráci, jak je uvedeno v 27. bodě odůvodnění výše) dospěla Komise k závěru, že vyvážející výrobci v USA z něj měli prospěch, přičemž použila dostupné údaje v souladu s článkem 28 základního nařízení.

(78)

Komise se domnívala, že tento program je subvencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) základního nařízení, neboť je v jeho rámci poskytován finanční příspěvek od vlády USA ve formě přímých dotací. Tato pobídka představuje výhodu pro společnosti, které ji získají.

(79)

Tento program mohou využívat pouze společnosti, které vyrábějí bionaftu, a je proto považován za specifický ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, a tudíž napadnutelný.

(80)

Program existuje od 1. ledna 2009, kdy byl zaveden zákonem o potravinách, zachování a energii z roku 2008, a je spravován příslušným orgánem (Internal Revenue Service – Finanční úřad). Je zakotven v hlavě 26 oddílu 40 písm. b) bodě 6 zákoníku USA.

(81)

Platnost této subvence měla původně skončit dne 31. prosince 2012. Byla však několikrát prodloužena, naposledy zákonem o dalších konsolidovaných rozpočtových prostředcích ze dne 20. prosince 2019 až do 1. ledna 2021.

(82)

Tento program poskytuje 1,01 USD ve formě nevratného dobropisu k dani z příjmu za galon biopaliva druhé generace použitého jako palivo nebo prodaného pro použití jako palivo. Způsobilí jsou výrobci, včetně výrobců biopaliv získaných z jakékoli lignocelulózové nebo hemicelulózové hmoty, která je k dispozici na obnovitelném nebo opakovaném základě, jakož i paliv na bázi mořských řas.

(83)

Vzhledem k tomu, že výrobci bionafty jsou pro tento program způsobilí, a na základě dostupných údajů (31) (jelikož nedošlo k žádné spolupráci, jak je uvedeno v 27. bodě odůvodnění výše) dospěla Komise k závěru, že vyvážející výrobci v USA z něj měli prospěch, přičemž použila dostupné údaje v souladu s článkem 28 základního nařízení.

(84)

Kromě toho se očekává, že celulózová biopaliva budou v budoucnu tvořit významnou část výroby v USA. Tuto skutečnost dokládá další řada projektů zaměřených na rozvoj kapacit v oblasti celulózové nafty (32).

(85)

Komise se domnívala, že tento program je subvencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) základního nařízení, neboť je v jeho rámci poskytován finanční příspěvek od vlády USA ve formě přímých dotací. Tato pobídka představuje výhodu pro společnosti, které ji získají.

(86)

Tento program mohou využívat pouze společnosti, které vyrábějí biopaliva získaná z jakékoli lignocelulózové nebo hemicelulózové hmoty, jež je k dispozici na obnovitelném nebo opakovaném základě, jakož i paliv na bázi mořských řas. Je proto považován za specifický podle čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, a tedy napadnutelný.

(87)

Pomocný program Ministerstva zemědělství USA pro výrobu biorafinerních výrobků, obnovitelných chemických výrobků a výrobků z biologického materiálu je zakotven v hlavě 7 oddílu 8103 (pomoc při biorafinaci) právních předpisů USA a je spravován Ministerstvem zemědělství USA.

(88)

Tentýž program byl v předchozím přezkumu před pozbytím platnosti označen jako „Záruky za úvěry na vyspělá biopaliva“. V předchozím přezkumu před pozbytím platnosti však nebyl analyzován.

(89)

Tento program byl v období přezkumného šetření na základě žádosti o přezkum v platnosti.

(90)

Tento program poskytuje úvěrové záruky až do výše 250 milionů USD na pomoc při vývoji nových a nově vznikajících technologií pro vyspělá biopaliva (včetně bionafty), obnovitelné chemické výrobky a výrobky z biologického materiálu. V obecné rovině jsou pro tento program způsobilé dva druhy projektů: biorafinerie a zařízení na výrobu výrobků z biologického materiálu. Vyspělé biopalivo je definováno jako palivo vyrobené z biomasy, jež není kukuřičným škrobem. Projekt musí být realizován v některém ze států USA.

(91)

Mezi způsobilé žadatele patří například jednotlivci, státní nebo místní samosprávy, zemědělská družstva, národní laboratoře, instituce vysokoškolského vzdělávání a venkovská elektrárenská družstva.

(92)

Celková výše federální účasti (úvěrová záruka a další federální finanční prostředky) nesmí překročit 80 % celkových způsobilých nákladů projektu. Vypůjčovatel a další osoby účastnící se projektu musí významným způsobem přispět peněžním kapitálem.

(93)

Vzhledem k tomu, že výrobci bionafty jsou pro tento program způsobilí, a na základě dostupných údajů (33) (jelikož nedošlo k žádné spolupráci, jak je uvedeno v 27. bodě odůvodnění výše) dospěla Komise k závěru, že vyvážející výrobci v USA z něj měli prospěch, přičemž použila dostupné údaje v souladu s článkem 28 základního nařízení.

(94)

Komise se domnívala, že tento program je subvencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) základního nařízení, neboť je v jeho rámci poskytován finanční příspěvek od vlády USA ve formě daňové pobídky. Tato pobídka představuje výhodu pro společnosti, které ji získají.

(95)

Tento program mohou využívat pouze společnosti, které působí v odvětví vyspělých biopaliv, a je proto považován za specifický ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, a tudíž za napadnutelný.

(96)

Právním základem tohoto programu, který provádí Ministerstvo financí státu Iowa, je sbírka zákonů státu Iowa, oddíl 423.4 odst. 9.

(97)

Platnost tohoto programu měla skončit dne 1. ledna 2015, avšak byla poprvé prodloužena do dne 1. ledna 2018 na 85. valném shromáždění státu Iowa v roce 2014. V roce 2016 prodloužilo 86. valné shromáždění státu Iowa zákonem přijatým dne 24. května 2016 (kapitola 1106) tento program na další devítileté období, tj. do 1. ledna 2025.

(98)

Výrobce musí být výrobcem bionafty registrovaným u Úřadu USA na ochranu životního prostředí podle 40 C.F.R. §79.4. Bionafta musí být palivovou směsí bionafty v souladu se sbírkou zákonů státu Iowa, oddílem 214 A.2. Bionafta musí být vyrobena ve státě Iowa.

(99)

Způsobilí výrobci bionafty musí podat žádost o refundaci (vrácení daně) s uvedením údajů o počtu galonů bionafty vyrobených během daného čtvrtletí. Ministerstvo financí posuzuje žádost o refundaci, a pokud ji schválí, vrátí daň každému způsobilému výrobci bionafty.

(100)

Žádosti o refundaci se podávají v dubnu, červenci, říjnu a lednu každého roku a refundační šeky se vystavují v květnu, srpnu, listopadu a únoru každého roku.

(101)

Tento program nabízí refundaci ve výší 0,02 USD za galon bionafty vyrobené ve státě Iowa. Refundace je omezena na prvních 25 milionů galonů vyrobených v každém zařízení.

(102)

Vzhledem k tomu, že výrobci bionafty jsou pro tento program způsobilí, a na základě dostupných údajů (34) (jelikož nedošlo k žádné spolupráci, jak je uvedeno v 27. bodě odůvodnění výše) dospěla Komise k závěru, že vyvážející výrobci v USA z něj měli prospěch, přičemž použila dostupné údaje v souladu s článkem 28 základního nařízení.

(103)

Komise se domnívala, že tento program je subvencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení, neboť v jeho rámci poskytuje stát Iowa finanční příspěvek ve formě prominutí jinak splatného příjmu. Tato pobídka představuje výhodu pro společnosti, které ji získají.

(104)

Tento program mohou využívat pouze společnosti, které vyrábějí bionaftu a jiné druhy paliva, a je proto považován ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení za specifický, a tudíž napadnutelný.

(105)

Právním základem tohoto programu, který provádí Ministerstvo financí státu Kentucky, je novelizovaná sbírka zákonů státu Kentucky, oddíly 141.422 až 141-425.

(106)

Tento program byl zřízen zákony státu Kentucky z roku 2005, kapitola 168 oddíl 137 a vstoupil v platnost dne 18. března 2005. Byl změněn v letech 2006 a 2007. V současnosti se řídí novelizovanou sbírkou zákonů státu Kentucky z roku 2019, jak je uvedeno v předchozím bodě odůvodnění.

(107)

Nárok na daňový dobropis mají subjekty, které se zabývají výrobou bionafty, míšením bionafty a výrobou obnovitelné bionafty, které se fyzicky nacházejí ve státě Kentucky.

(108)

Způsobilý žadatel musí podat Ministerstvu financí žádost o daňový dobropis za galony vyrobené nebo míšené bionafty (nebo za vyrobenou obnovitelnou bionaftu) ve státě Kentucky nejpozději 15. dne prvního měsíce po skončení předchozího kalendářního roku.

(109)

Žadatel o daňový dobropis musí ke svému daňovému přiznání, pro které žádá o daňový dobropis, připojit certifikát daňového dobropisu vydaný ministerstvem (35).

(110)

Daňový dobropis činí jeden dolar (1 USD) za galon bionafty vyrobené výrobcem bionafty, jeden dolar (1 USD) za galon bionafty použité při míšení bionafty subjektem, který se zabývá mícháním bionafty, a jeden dolar (1 USD) za galon obnovitelné bionafty (tj. motorové nafty z biomasy) vyrobené výrobcem obnovitelné motorové nafty, pokud celková výše všech schválených dobropisů pro subjekty, které se zabývají výrobou bionafty, míšením bionafty a výrobou obnovitelné motorové nafty, nepřevyšuje roční limit ve výši 10 milionů USD.

(111)

Vzhledem k tomu, že výrobci bionafty jsou pro tento program způsobilí, a na základě dostupných údajů (36) (jelikož nedošlo k žádné spolupráci, jak je uvedeno v 27. bodě odůvodnění výše) dospěla Komise k závěru, že vyvážející výrobci v USA z něj měli prospěch, přičemž použila dostupné údaje v souladu s článkem 28 základního nařízení.

(112)

Komise shledala, že tento program je subvencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení, neboť v jeho rámci je poskytován finanční příspěvek od státu Kentucky ve formě prominutí jinak splatného příjmu. Tato pobídka představuje výhodu pro společnosti, které ji získají.

(113)

Tento program mohou využívat pouze společnosti, které vyrábějí bionaftu a jiné druhy paliva, a je proto považován ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení za specifický, a tudíž napadnutelný.

(114)

Právním základem tohoto programu řízeného Texaským úřadem pro hospodářský rozvoj a cestovní ruch je kapitola 16 Texaského zemědělského zákoníku s názvem „Podpůrný program pro výrobu paliv na bázi ethanolu, obnovitelného methanu, bionafty a obnovitelné nafty“.

(115)

Kapitola 16 Texaského zemědělského zákoníku nebyla od roku 2011 nijak měněna. Program je tedy nadále platný.

(116)

V rámci tohoto programu poskytla texaská vláda dotace způsobilým společnostem vyrábějícím ethanol, obnovitelný methan, bionaftu nebo obnovitelnou naftu v Texasu.

(117)

Pro splnění podmínek způsobilosti musí být tyto společnosti registrovány u Texaského úřadu pro hospodářský rozvoj a cestovní ruch.

(118)

Registrovaní výrobci, kteří zaplatili poplatek ve výši 32 centů za každý galon paliva na bázi ethanolu nebo MMBtu obnovitelného methanu a 1,6 centu za každý galon vyrobené bionafty, mají nárok na dotaci ve výši 20 centů za každý galon paliva na bázi ethanolu nebo MMBtu obnovitelného methanu a 10 centů za každý galon bionafty vyrobené v každém registrovaném výrobním závodě (s limitem 18 milionů galonů ročně na každý výrobní závod) až do desátého výročí zahájení výroby v uvedeném závodě (37).

(119)

Vzhledem k tomu, že výrobci bionafty jsou pro tento program způsobilí, a na základě dostupných údajů (38) (jelikož nedošlo k žádné spolupráci, jak je uvedeno v 27. bodě odůvodnění výše) dospěla Komise k závěru, že vyvážející výrobci v USA z něj měli prospěch, přičemž použila dostupné údaje v souladu s článkem 28 základního nařízení.

(120)

Komise se domnívala, že tento program je subvencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) základního nařízení, neboť v jeho rámci je poskytován finanční příspěvek od státu Texas ve formě přímých grantů. Tato pobídka představuje podle čl. 3 odst. 2 základního nařízení výhodu pro společnosti, které ji získají.

(121)

Tento program mohou využívat pouze společnosti, které vyrábějí bionaftu a jiné druhy paliva, a je proto považován ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení za specifický, a tudíž napadnutelný.

(122)

Hlavním programem, stejně jako při původním šetření a předchozím přezkumu před pozbytím platnosti, byl program dobropisů za směsi bionafty. Tento program byl obnoven zákonem o dalších konsolidovaných rozpočtových prostředcích, který přijal Kongres USA dne 20. prosince 2019 (viz v tomto ohledu 44. bod odůvodnění výše), a během období přezkumného šetření byl v platnosti. Jeho platnost skončí nejdříve dne 1. ledna 2023.

(123)

Podobně jako dobropis za směsi bionafty byly zákonem o dalších konsolidovaných rozpočtových prostředcích, který přijal Kongres USA dne 20. prosince 2019, do 31. prosince 2022 obnoveny i dobropis za bionaftu a dobropis k dani z příjmu pro malé výrobce agrobionafty (viz v tomto ohledu 46. a 64. bod odůvodnění výše).

(124)

Tyto tři federální programy (dobropis za směsi bionafty, dobropis za bionaftu a dobropis pro malé výrobce agrobionafty) se proto staly součástí právního řádu po přijetí zákona o vytváření pracovních míst z roku 2004 (39), který vstoupil v platnost dne 1. ledna 2005. Všechny tři programy byly dodnes navíc opakovaně zpětně obnovovány.

(125)

Jak je navíc vysvětleno v 72. bodě odůvodnění, platnost bioenergetického programu Ministerstva zemědělství USA pro vyspělá biopaliva měla skončit v roce 2012, v roce 2013 a následně v roce 2014 však byla prodloužena. Zákon o zemědělství z roku 2014 prodloužil tento program o dalších pět let, do konce roku 2018. Naposledy tento subvenční program prodloužil zákon o zlepšeních v oblasti zemědělství ze dne 20. prosince 2018 o dalších pět let, tj. do konce roku 2023.

(126)

Jak je navíc uvedeno v 81. bodě odůvodnění, platnost programu dobropisů za výrobu celulózového biopaliva měla skončit v roce 2012. Tento program byl několikrát prodloužen a naposledy byl obnoven zákonem o dalších konsolidovaných rozpočtových prostředcích, který přijal Kongres USA dne 20. prosince 2019, a to do 1. ledna 2021 (40).

(127)

Pomocný program Ministerstva zemědělství USA pro výrobu biorafinerních výrobků, obnovitelných chemických výrobků a výrobků z biologického materiálu byl dříve označován jako „Záruky za úvěry na vyspělá biopaliva“. Za dobu své platnosti je trvale k dispozici výrobcům bionafty v USA. Během období přezkumného šetření byl stále v platnosti a od svého prvního vstupu v platnost byl opakovaně obnovován. Během období přezkumného šetření byly v platnosti všechny výše analyzované programy, na jejichž základě byly poskytovány subvence. Na základě dostupných údajů (41) činí samotná subvence na směs bionafty 300 USD za každou tunu bionafty smíchané s motorovou naftou. Vzhledem k rozsahu samotné výše subvence poskytované tímto subvenčním programem dobropisu za směs bionafty a množství dalších dostupných subvenčních programů pro výrobce bionafty v USA proto dospěla Komise k závěru, že odvětví výroby bionafty v USA je nadále subvencováno částkami nad úroveň de minimis.

(128)

Během období přezkumného šetření byly v platnosti všechny výše analyzované programy, na jejichž základě byly poskytovány subvence.

(129)

V současné době je stále v platnosti mnoho dalších malých státních subvenčních programů, například programy uvedené v 41. bodě odůvodnění, a nic nenasvědčuje tomu, že by tyto programy měly v blízké budoucnosti skončit.

(130)

S ohledem na výše uvedená zjištění a vzhledem k nedostatečné spolupráci amerických orgánů a vyvážejících výrobců v USA dospěla Komise k závěru, že výrobci bionafty v USA mají nadále prospěch ze všech federálních a státních programů popsaných ve výše uvedených bodech odůvodnění a že výše subvencí jsou nad úrovní de minimis.

(131)

V návaznosti na zjištění o existenci subvencování v období přezkumného šetření Komise zkoumala pravděpodobnost pokračování subvencovaného dovozu z dotčené země, pokud by byla tato opatření zrušena. Po uložení opatření v roce 2009 klesl dovoz bionafty z USA do Unie od roku 2013 téměř na nulu. Například v období přezkumného šetření (od 1. července 2019 do 30. června 2020) bylo z USA dovezeno asi 156 tun. Tento objem představuje pouze 0,04 % celkového vývozu z USA a ještě méně spotřeby v Unii. Komise provedla analýzu toho, zda je pravděpodobné obnovení dovozu subvencovaných výrobků ve významném objemu, pokud by opatření pozbyla platnosti. Byly analyzovány zejména tyto prvky: výrobní kapacita a volná kapacita v USA, dostupnost jiných trhů a přitažlivost trhu Unie.

(132)

Komise zkoumala, zda by objem subvencovaného vývozu z USA do Unie byl významný, pokud by opatření pozbyla platnosti. Vzhledem k nedostatečné spolupráci vyvážejících výrobců a vlády USA, o níž byla zmínka v 27. bodě odůvodnění výše, nebylo možné provést analýzu na základě ověřených údajů od výrobců v USA a orgánů USA. Komise proto využila následující zdroje informací: Eurostat, žádost o přezkum před pozbytím platnosti, následně zaslaná podání žadatele a internetové stránky Úřadu USA pro energetické informace (dále jen „EIA“) a Ministerstva zemědělství USA.

(133)

Na základě údajů, které shromáždil úřad EIA, kapacita výrobců bionafty v USA činila v období přezkumného šetření 8 412 000 tun.

(134)

Skutečná výroba bionafty v USA během období přezkumného šetření činila 5 718 000 tun (údaje úřadu EIA), což odpovídá míře využití kapacity 68 % a volné kapacitě ve výši 32 %, tedy 2 694 000 tun. Tato významná volná kapacita výrobců v USA motivuje ke zvýšení výroby bionafty a jejího prodeje za subvencované ceny na trhu Unie, a je proto pravděpodobné, že by sloužila k zajištění dodávek na trh Unie, pokud by opatření pozbyla platnosti. Výrobci v USA mohou totiž snadno zvýšit svou výrobu a vyvážet ji do EU a přitom mít hospodářský prospěch ze zvýšení míry využití kapacity a snížení jednotkových výrobních nákladů. Uvolnění volné kapacity USA pro trh Unie by mělo významný dopad, neboť představuje téměř 18 % spotřeby Unie během období přezkumného šetření.

(135)

V období přezkumného šetření byla navíc výroba bionafty v USA (5 718 000 tun) nižší než spotřeba (5 934 000 tun). V důsledku toho USA více bionafty dovážely, než vyvážely. Během období přezkumného šetření činil celkový dovoz 629 000 tun a celkový vývoz 428 000 tun. Jestliže však v posuzovaném období nebyla dostupná výrobní kapacita použita pro uspokojení domácí poptávky, je málo pravděpodobné, že by tato volná výrobní kapacita byla použita pro stejný účel v budoucnu. Výrobní kapacita USA vykázaná v období přezkumného šetření (8 412 000 tun, viz předchozí bod odůvodnění) byla výrazně vyšší než domácí spotřeba. To znamená, že pokud k tomu na vývozním trhu budou mít výrobci v USA příležitost, pravděpodobně využijí svou volnou kapacitu spíše na prodej na vývoz než na domácí spotřebu.

(136)

Je nepravděpodobné, že by volná kapacita mohla být využita ke zvýšení vývozu do jiných třetích zemí než EU. Pokud jde o domácí výrobu bionafty, jsou velké trhy třetích zemí (Brazílie, Indonésie, Argentina, Čína, Thajsko) soběstačné a USA do těchto zemí i přes své volné kapacity dosud mnoho nevyvážely. Tato skutečnost by se v budoucnu podle odhadů neměla změnit.

(137)

S cílem určit cenu vývozu do třetích zemí Komise založila svá zjištění na veřejně dostupných informacích, tj. databázi Global Trade Atlas (dále jen „GTA“). Nalezla v nich objem a ceny vývozu bionafty pod kódem HS 3826 00 v období přezkumného šetření. Objem vývozu (v tunách) do všech zemí (včetně EU) činil 389 075 tun, z něhož byl do Unie vyvezen pouze nevýznamný objem.

(138)

Průměrná cena ze závodu bionafty prodávané v Unii výrobci v Unii během období přezkumného šetření, jak je uvedena níže v tabulce 1, činila 771 EUR za tunu.

(139)

Níže uvedená tabulka 1 ukazuje průměrnou prodejní cenu v amerických dolarech za tunu upravenou na cenu ze závodu (odečtením částky 82,52 USD za tunu za vnitrozemskou přepravu, jak je uvedeno v žádosti o přezkum před pozbytím platnosti), v případě šesti zemí (mimo EU), do kterých USA v období přezkumného šetření vyvážely více než 0,1 % svého celkového vývozu.

Tabulka 1

Objem vývozu a vývozní ceny USA během období přezkumného šetření

(140)

Z tabulky 1 jsou patrné velké rozdíly ve vývozních cenách u jednotlivých zemí, do kterých USA během období přezkumného šetření nejvíce vyvážely.

(141)

Tabulka 1 dále ukazuje, že nejvyšší průměrné vývozní ceny jsou u zemí, jako je Kanada a Norsko, do kterých USA směřují 92 % svého celkového vývozu. Žádost o přezkum před pozbytím platnosti v tomto ohledu stanoví, že dražší “… bionafta vyvážená do Kanady musí být vyrobena ze specifických druhů surovin, které jsou odolnější vůči nízkým teplotám, například řepky olejky, nebo z hydrogenačně upraveného rostlinného oleje, který má vynikající vlastnosti za studena…“. Tato vyšší průměrná cena vývozu do těchto dvou zemí je tak vysvětlena vyšší nákladovou cenou vstupních surovin (například řepky olejky).

(142)

Na základě databáze GTA Komise vypočítala průměrnou cenu vývozu do všech cílových zemí následně během období přezkumného šetření s přihlédnutím k následujícím prvkům:

(143)

S přihlédnutím ke všem výše uvedeným skutečnostem vypočítala Komise prostou průměrnou vývozní cenu ve výši 682 USD za tunu (617 EUR). Tato průměrná vývozní cena ve výši 617 EUR je cenou FOB, ke které je třeba připočíst náklady na námořní přepravu a pojištění, aby bylo dosaženo ceny CIF. Tyto náklady by v případě, že by místem určení byla Unie podle žádosti o přezkum před pozbytím platnosti, činily přibližně 52 USD za tunu (47 EUR za tunu).

(144)

Podle Komise částka ve výši 47 EUR za tunu přiměřeně odpovídala dodatečným nákladům na námořní přepravu do jiných míst určení a příslušné pojištění. Průměrná cena vývozu z USA do třetích zemí byla proto stanovena na 617 EUR (FOB), která by byla, i kdybychom připočetli náklady na námořní přepravu, náklady na pojištění a stávající clo (6,5 %) (celkem zaokrouhleno nahoru na 104 EUR za tunu s cílem rovněž zahrnout některé dodatečné výdaje vzniklé po dovozu) při vývozu z USA do EU (celkem přibližně 721 EUR za tunu), výrazně pod úrovní ceny ze závodu výrobního odvětví Unie, která činí 771 EUR za tunu.

(145)

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že by vyvážející výrobci z USA byli schopni prodávat za cenu nižší než 771 EUR za tunu a proniknout na trh Unie, což by je motivovalo k přesměrování části stávajícího vývozu do třetích zemí na trh Unie, který je cenově přitažlivější než trhy některých jiných třetích zemí.

(146)

Jak je uvedeno v 1. bodě odůvodnění, bylo zjištěno, že antisubvenční opatření uložená v roce 2009 jsou obcházena prostřednictvím překládky přes Kanadu a změnou ve složení směsi. Existence takových praktik prokazuje zájem některých výrobců v USA o vstup na trh Unie, a to i po uložení opatření, a jsou proto považovány za známku přitažlivosti trhu Unie pro výrobce bionafty v USA.

(147)

S ohledem na výše uvedené úvahy dospěla Komise k závěru, že subvencování pokračuje. Vzhledem k významné volné kapacitě výrobního odvětví bionafty USA a přitažlivosti trhu Unie z hlediska jeho velikosti a prodejní ceny, zejména s ohledem na cenovou úroveň vývozu z USA do třetích zemí, dospěla Komise k závěru, že je pravděpodobné, že výrobci bionafty v USA obnoví vývoz bionafty za subvencované ceny na trh Unie ve velkém objemu, pokud opatření pozbudou platnosti.

(148)

Podle údajů poskytnutých žadatelem vyrobilo obdobný výrobek v posuzovaném období 49 výrobců v Unii. Tyto společnosti představují „výrobní odvětví Unie“ ve smyslu čl. 9 odst. 1 základního nařízení.

(149)

Celková výroba v Unii během období přezkumného šetření byla stanovena na přibližně 14 milionů tun. Tento údaj určila Komise na základě informací poskytnutých výrobním odvětvím Unie. Jak je uvedeno v 17. bodě odůvodnění, do vzorku byli vybráni tři výrobci v Unii představující 17,5 % celkové výroby obdobného výrobku v Unii.

(150)

Komise určila spotřebu v Unii na základě informací výrobního odvětví a údajů o dovozu z databáze Comext.

(151)

Spotřeba v Unii se vyvíjela takto:

Tabulka 2

Spotřeba v Unii (v tunách) (42)

(152)

Během období přezkumného šetření se spotřeba bionafty v Unii, vypočítaná jako součet dovozu bionafty a celkového prodeje výrobního odvětví Unie na trhu EU, zvýšila o 22 %, tj. z 13,8 milionu tun v roce 2017 na 16,9 milionu tun.

(153)

Objem dovozu určila Komise na základě údajů poskytnutých Eurostatem (z databáze Comext). Podíl dovozu na trhu byl stanoven na základě údajů o domácím prodeji výrobního odvětví Unie poskytnutých žadatelem a údajů o obchodu z databáze Comext.

(154)

Dovoz z dotčené země se vyvíjel takto:

Tabulka 3

Objem dovozu (v tunách), podíl na trhu a ceny (43)

(155)

Po uložení opatření v roce 2009 dovoz z USA prakticky ustal a během období přezkumného šetření činil pouze 156 tun (ve srovnání s více než 1 137 000 tunami v původním období šetření). Vzhledem k zanedbatelnému objemu dovozu nelze průměrné ceny považovat za reprezentativní.

(156)

Během období přezkumného šetření se neuskutečnil prakticky žádný dovoz bionafty z USA do Unie, který by mohl být použit jako spolehlivý základ pro výpočet cenového podbízení.

(157)

Cenové podbízení během období přezkumného šetření Komise stanovila alternativně srovnáním:

(158)

Výsledkem tohoto srovnání je cenové podbízení ve výši 6,4 %.

(159)

Během období přezkumného šetření činil dovoz ze třetích zemí 3 750 000 tun, což odpovídalo přibližně 22 % celkové spotřeby Unie. Hlavními zdroji dovozu bionafty byly vedle USA i Argentina (24 % dovozu do EU), Malajsie (18 %), Singapur (13 %) a Indonésie (5 %).

(160)

(Souhrnný) objem dovozu, jakož i podíl na trhu a cenové trendy dovozu bionafty z dalších třetích zemí se vyvíjely takto:

Tabulka 4

Dovoz ze třetích zemí (44)

(161)

Cla na dovoz z Argentiny a Indonésie – dvou hlavních zemí vyvážejících bionaftu – byla v roce 2018 zrušena. Z toho důvodu se dovoz ze třetích zemí v roce 2018 zvýšil a v roce 2019 a během období přezkumného šetření setrval na úrovni kolem 3,8 milionu tun. Dovoz ze třetích zemí mimo USA se během posuzovaného období celkově zvýšil o 145 %. Jejich podíl na trhu během posuzovaného období rovněž vzrostl z 11 % na 22 %.

(162)

Ceny se však liší podle jednotlivých zemí.

(163)

Pokud jde o Argentinu, která představuje hlavní zdroj dovozu, Komise v únoru 2019 uložila konečná antisubvenční opatření na dovoz bionafty z této země a zároveň přijala rozhodnutí, kterým přijala přísliby udržitelných cen (známé jako závazky) učiněné osmi argentinskými výrobci a argentinským sdružením pro biopaliva (dále jen „CARBIO“). Díky tomu došlo ve srovnání s rokem 2018 k výraznému zvýšení cen, konkrétně o 14 % v roce 2019 a o 17 % v období přezkumného šetření.

(164)

V případě Indonésie a Malajsie zaznamenaly ceny klesající trend. Ceny u ostatních třetích zemí však významně vzrostly. Celkově se průměrné prodejní ceny dovozu z třetích zemí jiných než USA během posuzovaného období zvýšily o 11 %. Toto zvýšení cen odpovídá vývoji cen zaznamenanému u dovozu z dotčených zemí v tabulce 3 výše. Avšak tento vývoj cen se liší od vývoje prodejních cen výrobního odvětví Unie na trhu Unie v tabulce 8 níže. Ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku zaznamenaly v souvislosti se snížením výrobních nákladů klesající trend. V důsledku toho se cenový rozdíl mezi vývozci ze třetích zemí a výrobci v Unii zařazenými do vzorku snížil, a tím se zvýšila konkurenceschopnost výrobního odvětví Unie.

(165)

V rámci hodnocení hospodářské situace výrobního odvětví Unie byly vyhodnoceny všechny hospodářské ukazatele, které ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie během posuzovaného období.

(166)

Jak je uvedeno v 17. bodě odůvodnění, k posouzení hospodářské situace výrobního odvětví Unie byl proveden výběr vzorku.

(167)

Pro účely stanovení újmy Komise rozlišovala mezi makroekonomickými a mikroekonomickými ukazateli újmy. Makroekonomické ukazatele posoudila na základě údajů poskytnutých výrobním odvětvím Unie a dalších odvětvově specifických makroekonomických údajů, například údajů FAO-OECD. Komise posoudila mikroekonomické ukazatele na základě údajů obsažených v odpovědích na dotazník od výrobců v Unii, kteří byli zařazeni do vzorku. Oba soubory údajů byly pro hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie shledány jako reprezentativní.

(168)

Makroekonomické ukazatele jsou tyto: výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, růst, zaměstnanost, produktivita, velikost subvenčního rozpětí a překonání účinků dřívějšího subvencování.

(169)

Mikroekonomické ukazatele jsou tyto: průměrné jednotkové ceny, jednotkové náklady, náklady práce, zásoby, ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic a schopnost opatřit si kapitál.

(170)

Celková výroba, výrobní kapacita a využití kapacity v Unii se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 5

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(171)

Výroba v Unii vzrostla z 12,6 milionu tun v roce 2017 na 14 milionů tun v období přezkumného šetření, což představuje nárůst o 11 % během posuzovaného období. S ohledem na zvýšení spotřeby o 22 % v průběhu posuzovaného období zareagovalo výrobní odvětví Unie pozitivně prostřednictvím zvýšení výroby.

(172)

Výrobní kapacita současně během posuzovaného období vzrostla o 9 % a dosáhla 17,5 milionu tun v období přezkumného šetření. Výrobní odvětví Unie rozvíjí svou kapacitu s cílem reagovat na vzrůstající poptávku. Podle jedné zprávy (46) se toto rozšíření kapacity týká především výroby hydrogenačně upraveného rostlinného oleje.

(173)

V důsledku souběžného zvyšování výroby a výrobní kapacity bylo využití kapacity během posuzovaného období stabilní a pohybovalo se okolo 80 %.

(174)

Objem prodeje a podíl výrobního odvětví Unie na trhu se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 6

Objem prodeje a podíl na trhu

(175)

Výrobní odvětví Unie zvýšilo svůj prodej na trhu Unie z 12,3 milionu tun v roce 2017 na 13,2 milionu tun v období přezkumného šetření (+7 %).

(176)

Jelikož spotřeba v Unii vzrostla o 22 %, klesl podíl výrobního odvětví Unie na trhu odpovídajícím způsobem, z přibližně 89 % v roce 2017 na 78 % v období přezkumného šetření. Toto snížení podílu na trhu souvisí s nárůstem dovozu ze třetích zemí, zejména od roku 2018 (161. bod odůvodnění).

(177)

Řada ukazatelů (výroba, výrobní kapacita, prodej, zaměstnanost) svědčí o tom, že v daném období výrobní odvětví Unie zaznamenalo kladný růst. Tento růst je však ve srovnání s vývojem spotřeby bionafty ve stejném období pouze mírný. Podíl výrobního odvětví Unie na trhu se během referenčního období ve skutečnosti snížil.

(178)

Zaměstnanost a produktivita se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 7

Zaměstnanost a produktivita

(179)

Během posuzovaného období vzrostla zaměstnanost z 2 643 na 3 909, což představuje nárůst o 48 %.

(180)

Jelikož výroba zaznamenala pomalejší růst (+11 %), projevilo se to poklesem produktivity (–25 %).

(181)

Jak bylo objasněno v 155. bodě odůvodnění, dovoz bionafty prakticky ustal po uložení vyrovnávacích opatření a během období přezkumného šetření se prakticky neuskutečnil žádný subvencovaný dovoz z USA. Rozsah subvencování proto nebylo možné na základě skutečných údajů posoudit, byl tedy odhadován jako stále významně nad úrovní de minimis. Šetření se proto zaměřilo na pravděpodobnost obnovení subvencování, jestliže by byla vyrovnávací opatření zrušena.

(182)

V předchozím přezkumu před pozbytím platnosti vykazovalo výrobní odvětví Unie známky překonání účinků dřívějšího subvencování. Během posuzovaného období v současném přezkumu před pozbytím platnosti proces překonání účinků dumpingu pokračoval, jak ukazuje příznivý vývoj hlavních ukazatelů újmy pro výrobní odvětví Unie.

(183)

Vážené průměrné jednotkové prodejní ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku účtované odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 8

Prodejní ceny v Unii

(184)

Během posuzovaného období se výrobní náklady snížily o 9 % (z 828 EUR za tunu na 755 EUR za tunu). Toto snížení částečně zapříčinil pokles cen rostlinných olejů, které v daném období klesaly. Ačkoli nejsou všechna biopaliva vyráběna z rostlinných olejů, je cena rostlinných olejů dobrým ukazatelem ceny hlavního vstupu pro výrobu bionafty.

(185)

Průměrná prodejní cena se snížila o 8 %, a to z 834 EUR za tunu v roce 2017 na 771 EUR za tunu v období přezkumného šetření. Toto snížení může souviset se zaznamenaným poklesem ceny výroby (viz 183. a 184. bod odůvodnění).

(186)

Průměrné náklady práce u výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 9

Průměrné náklady práce na zaměstnance

(187)

Průměrné náklady práce se ve společnostech zařazených do vzorku během období přezkumného šetření zvýšily o 14 %. Toto zvýšení má spíše malý dopad, neboť náklady práce představují pouze asi 3 % celkových výrobních nákladů.

(188)

Stav zásob výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 10

Zásoby

(189)

Stav zásob byl stabilní a pohyboval se kolem 1 % výroby. Tento poměr je velmi nízký a naznačuje, že výrobní odvětví je schopno pracovat na vyžádání a formou „just-in-time“ (přesně na čas) a snižovat stav zásob. Tento přístup je rovněž nezbytný z toho důvodu, aby se zabránilo degradaci bionafty.

(190)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic se u výrobců v Unii zařazených do vzorku v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 11

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

(191)

Ziskovost výrobců v Unii zařazených do vzorku stanovila Komise tak, že čistý zisk před zdaněním z prodeje obdobného výrobku odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, vyjádřila jako procentní podíl z obratu tohoto prodeje. Ziskovost sice setrvala na nízké úrovni, přesto však v posuzovaném období vykazuje mírně pozitivní trend, když se zvýšila z 1 % na 3 %. Toto zvýšení souviselo s klesajícími výrobními náklady společností zařazených do vzorku (–9 %). Mimo tento průměr se však ziskovost u jednotlivých výrobců v Unii zařazených do vzorku velmi liší, přičemž některé společnosti nevykázaly žádný zisk.

(192)

Čistý peněžní tok je schopnost výrobců v Unii financovat svoji činnost z vlastních zdrojů. Čistý peněžní tok zaznamenal na konci posuzovaného období (v roce 2019 a v první polovině roku 2020) zvýšení. V roce 2018 však peněžní tok prudce poklesl. Tento pokles byl v roce 2018 zapříčiněn především specifickou situací jedné ze společností zařazených do vzorku, která má zvláštní obchodní model. U dalších dvou společností zařazených do vzorku byl trend spíše stabilní.

(193)

Investice do společností zařazených do vzorku nemají během posuzovaného období jasný trend. Meziroční výši investic mohou zvýšit či snížit investice jednotlivých společností zařazených do vzorku nebo absence investic. Investice během posuzovaného období tvořily přibližně 1–2 % obratu, což je nízká úroveň.

(194)

Návratnost investic je zisk vyjádřený v procentech ve vztahu k čisté účetní hodnotě investic. Během posuzovaného období se vyvíjela kladně a v období přezkumného šetření setrvávala na vysoké úrovni. Tato vysoká návratnost investic však převážně souvisí spíše s nízkou čistou účetní hodnotou investic než s vysokým ziskem.

(195)

Během posuzovaného období se v souvislosti s téměř neexistujícím dovozem z USA významně zvýšil objem dovozu ze třetích zemí (o 145 %), zvýšila se však také jeho cenová hladina (o 11 %). Zároveň se v souvislosti se snížením výrobních nákladů (o 9 %) snížily ceny výrobního odvětví Unie (o 8 %). V důsledku toho se cenový rozdíl mezi vývozci ze třetích zemí a výrobci v Unii zařazenými do vzorku snížil, a tím se zvýšila konkurenceschopnost výrobního odvětví Unie.

(196)

Ukazatele újmy ukazují celkově během posuzovaného období kladný vývoj, zejména pokud jde o výrobu (+11 %), výrobní kapacitu (+9 %) a prodej (+7 %). Dále je z nich patrné, že výrobní odvětví bionafty Unie pomalu překonává účinky dřívější utrpěné újmy. Z analýzy ukazatelů újmy vyplývá, že výrobnímu odvětví Unie není v současnosti působena podstatná újma. Některé ukazatele, zejména nízká ziskovost (≤ 3 %), však naznačují, že se stále nachází ve složité hospodářské situaci.

(197)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že výrobní odvětví Unie v průběhu období přezkumného šetření neutrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 8 odst. 4 základního nařízení.

(198)

Komise v souladu s čl. 18 odst. 2 základního nařízení posuzovala, zda existuje pravděpodobnost obnovení újmy, kterou by mohl způsobit subvencovaný dovoz z USA, kdyby opatření pozbyla platnosti.

(199)

Komise v tomto ohledu posoudila výrobní kapacitu a volnou kapacitu v USA, pravděpodobné úrovně cen dovozu z USA při neexistenci vyrovnávacích opatření a jejich dopad na výrobní odvětví Unie, včetně cenového podbízení bez vyrovnávacích opatření.

(200)

Jak je popsáno v oddíle 4.5.1 výše, objem, který by mohli výrobci bionafty v USA vyvážet, je v porovnání s velikostí trhu Unie významný. Volné kapacity během období přezkumného šetření představovaly 18 % spotřeby Unie. Na základě této skutečnosti dospěla Komise k závěru, že dostupné volné kapacity jsou významné.

(201)

Jak je popsáno v oddíle 4.5.3 výše, výrobci v USA podle stávající cenové politiky na vývozních trzích třetích zemí vyváželi na své hlavní trhy třetích zemí za ceny, které byly nižší než domácí ceny v USA. Jak je uvedeno ve 157. až 158. bodě odůvodnění výše, tyto ceny rovněž představují ve srovnání s cenami výrobního odvětví Unie na trhu Unie v průměru cenové podbízení v přibližné výši 6,4 %. Vzhledem k cenové úrovni vývozu z USA na jiné třetí trhy je proto vývoz do Unie pro vývozce v USA potenciálně mnohem přitažlivější. Mimoto, jak je uvedeno v oddílu 4.5.3 výše, je trh Unie velmi přitažlivý, protože je největším světovým trhem a platí na něm významné unijní a vnitrostátní pobídky ke spotřebě bionafty.

(202)

Pokud by tedy opatření pozbyla platnosti, vyvíjel by významný objem subvencované bionafty z USA velmi silný tlak na snižování cen v Unii a měl by rovněž významný dopad na hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie. V důsledku by se pravděpodobně snížil objem výroby a prodeje výrobního odvětví Unie a nízké zisky, kterých toto výrobní odvětví v současné době dosahuje, by se proměnily ve ztráty.

(203)

Komise dále posoudila možný dopad dovozu prostřednictvím modelování dvou pravděpodobných scénářů, pokud by opatření pozbyla platnosti, a to 1) prudkého nárůstu dovozu z USA a 2) poklesu cen v EU v důsledku zvýšené konkurence, přičemž žádné další okolnosti by se nezměnily.

(204)

V prvním scénáři Komise modelovala dvě možné úrovně dovozu z USA. V první možnosti by objem dovozu z USA dosáhl svého historického maxima (během období původního šetření (48)), tj. 1,1 milionu tun. V důsledku zvýšení dovozu z USA a následného poklesu prodeje výrobního odvětví Unie by ziskovost výrobního odvětví EU klesla o 0,14 procentního bodu, tj. z +2,84 % na +2,70 %. V druhé možnosti se zohlednilo velmi významné zvětšení trhu EU ze 6,6 milionu tun během období původního šetření na 17 milionů tun během období přezkumného šetření (+158 %). Na základě toho Komise modelovala prudký nárůst dovozu odpovídající totožnému podílu USA na trhu o 17,2 % jako v období původního šetření. V důsledku toho ziskovost výrobního odvětví Unie klesla o 0,41 procentního bodu – z 2,84 % na 2,43 %. V obou případech lze dopad prudkého nárůstu dovozu z USA ve stálých cenách označit za relativně mírný. Má to souvislost s vysokým podílem variabilních nákladů v odvětví výroby bionafty.

(205)

Ve druhém scénáři se zjistilo, že je dopad poklesu cen potenciálně velmi negativní. V případě poklesu cen v Unii na úroveň vývozních cen z USA do třetích zemí (721 EUR za tunu) by zisk klesl z +2,84 % na –3,88 %. V případě poklesu cen v Unii o 10 %, tj. ze 771 EUR za tunu na 694 EUR za tunu by se zisk snížil z +2,84 % na –7,94 %. Jakýkoli pokles cen, který by byl vyšší než –2,9 %, by každopádně vynuloval zisk výrobního odvětví Unie.

(206)

Pokud by opatření pozbyla platnosti, je ve skutečnosti velmi pravděpodobné, že by se na trhu projevily v kombinaci oba výše uvedené scénáře. Lze očekávat, že na trh Unie bude dovážen významný objem bionafty pocházející z USA, a to za nižší ceny než ceny výrobního odvětví Unie. V důsledku toho by klesl podíl výrobního odvětví Unie na trhu, jakož i jeho ceny. To by výrobnímu odvětví Unie způsobilo významné ztráty.

(207)

Na základě výše uvedených skutečností a s ohledem na stávající složitou situaci výrobního odvětví Unie dospěla Komise k závěru, že neexistence opatření by se vší pravděpodobností vedla k významnému nárůstu subvencovaného dovozu z USA za ceny působící újmu a pravděpodobně by došlo k obnovení podstatné újmy.

(208)

V souladu s článkem 31 základního nařízení Komise zkoumala, zda by zachování stávajících vyrovnávacích opatření nebylo v rozporu se zájmem Unie jako celku. Zájem Unie byl zjišťován na základě posouzení všech různých příslušných zájmů, včetně zájmu výrobního odvětví Unie, dovozců a uživatelů.

(209)

Pokud by stávající opatření pozbyla platnosti, bude výrobní odvětví Unie s největší pravděpodobností čelit zvýšené nekalé soutěži ze strany výrobců bionafty v USA, která s největší pravděpodobností způsobí náhlé zastavení pokračujícího oživování výrobního odvětví Unie.

(210)

Komise dospěla k závěru, že by bylo v zájmu výrobního odvětví Unie, aby opatření zůstala nadále v platnosti.

(211)

Proti prodloužení opatření nebyl žádný dovozce.

(212)

Společnost Shell Trading Rotterdam tvrdila, že opatření omezila nabídku na trh Unie, a tím způsobila zvýšení cen. Rovněž poukázala na dostupnost bionafty z jiných trhů.

(213)

Opatření dovozce zjevně nijak výrazně neovlivnila, jelikož jsou k dispozici alternativní zdroje dodávek. O tom svědčí významný tržní podíl dovozu ze třetích zemí.

(214)

Komise proto dospěla k závěru, že kdyby opatření zůstala nadále v platnosti, nepoškozovalo by to zájem dovozců.

(215)

Účast uživatelů na šetření byla nízká.

(216)

Dva uživatelé, společnost Preem, která je největším švédským výrobcem paliv, a společnost Valero Energy Ltd Ireland, tvrdili, že prodloužení opatření bude bezprostředně bránit ekologickému rozvoji odvětví dopravy v Evropě. Společnosti Preem a Valero Energy Ltd Ireland konkrétně požadovaly vyloučení hydrogenačně upraveného rostlinného oleje ze stávající definice výrobku, protože lze podle nich v nadcházejících letech očekávat jeho nedostatek. Společnost Valero Energy Ltd Ireland se konkrétně odvolávala na cíle EU v oblasti obnovitelné energie pro dopravu do roku 2030 a tvrdila, že tyto cíle nebudou vzhledem k současné výrobě EU splněny.

(217)

Komise zjistila, že výrobci v Unii mají dostatečnou kapacitu k uspokojení stávající poptávky, a dokonce mají i volnou kapacitu k uspokojení budoucího nárůstu poptávky a případně i vývozu. Kromě toho bylo příliš brzy na to s jistotou posoudit, zda se nedostatek pravděpodobně projeví v roce 2030, zejména s ohledem na nedávné rozšíření kapacity EU. To znamená, že Komise může být schopna situaci lépe posoudit v případě, že bude požádána, aby provedla přezkum před pozbytím platnosti za pět let. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(218)

Neexistují žádné náznaky, že stávající platná opatření mají negativní vliv na uživatele bionafty v Unii, a zejména neexistuje žádný důkaz, že platná opatření mají negativní dopad na jejich ziskovost.

(219)

Komise proto dospěla k závěru, že by bylo v zájmu uživatelů, aby opatření zůstala nadále v platnosti.

(220)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že pokud jde o zájem Unie, neexistují žádné přesvědčivé důvody, aby stávající opatření uložená na dovoz bionafty pocházející z USA nebyla zachována.

(221)

Ze závěrů ohledně pravděpodobnosti pokračování nebo obnovení subvencování a újmy vyplývá, že v souladu s čl. 18 odst. 1 základního nařízení by vyrovnávací cla na dovoz bionafty pocházející z USA uložená nařízením (EU) 2015/1519 ve znění nařízení (EU) 2016/675 (49) měla být zachována na období dalších pěti let.

(222)

Jak je uvedeno v 2. bodě odůvodnění výše, platná vyrovnávací cla na dovoz bionafty pocházející z USA byla rozšířena rovněž na dovoz téhož výrobku zasílaného z Kanady, bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ z Kanady, a na dovoz bionafty ve formě směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně monoalkylesterů mastných kyselin a/nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy, nefosilního původu, pocházející z USA.

(223)

Vyrovnávací cla, která mají být zachována, se budou nadále vztahovat na dovoz bionafty zasílané z Kanady, bez ohledu na to, zda je u ní deklarován původ z Kanady, a na dovoz do Unie bionafty ve formě směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně monoalkylesterů mastných kyselin a/nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy, nefosilního původu, pocházející z USA.

(224)

Vyvážející výrobci z Kanady, kteří byli osvobozeni od opatření, jež byla rozšířena nařízením Rady (EU) 2015/1519 ve znění nařízení (EU) 2016/675, budou osvobozeni i od opatření uložených tímto nařízením.

(225)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného čl. 15 odst. 1 nařízení 2016/1036 (50).

(226)

S ohledem na článek 109 nařízení 2018/1046 (51), pokud má být částka vrácena na základě rozsudku Soudního dvora Evropské unie, měla by být pro zaplacení úroku použita sazba, kterou uplatňuje Evropská centrální banka na své hlavní refinanční operace, uveřejněná v řadě C Úředního věstníku Evropské unie a platná první kalendářní den každého měsíce,