(EU) 2021/535Prováděcí nařízení Komise (EU) 2021/535 ze dne 31. března 2021, kterým se stanoví pravidla pro uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2144, pokud jde o jednotné postupy a technické specifikace pro schvalování typu vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla, pokud jde o jejich obecné konstrukční vlastnosti a bezpečnost (Text s významem pro EHP)

Publikováno: Úř. věst. L 117, 6.4.2021, s. 1-207 Druh předpisu: Prováděcí nařízení
Přijato: 31. března 2021 Autor předpisu: Evropská komise
Platnost od: 26. dubna 2021 Nabývá účinnosti: 6. července 2022
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
 Obsah   Tisk   Export  Skrýt přehled   Celkový přehled   Skrýt názvy Zobrazit názvy  

Provádí předpisy

(EU) 2019/2144;

Oblasti

Věcný rejstřík

CZ-NACE

71; 72;

6.4.2021   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 117/1


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2021/535

ze dne 31. března 2021,

kterým se stanoví pravidla pro uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2144, pokud jde o jednotné postupy a technické specifikace pro schvalování typu vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla, pokud jde o jejich obecné konstrukční vlastnosti a bezpečnost

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2144 ze dne 27. listopadu 2019 o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti a ochrany cestujících ve vozidle a zranitelných účastníků silničního provozu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858 a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 78/2009, (ES) č. 79/2009 a (ES) č. 661/2009 a nařízení Komise (ES) č. 631/2009, (EU)č. 406/2010, (EU) č. 672/2010, (EU) č. 1003/2010, (EU) č. 1005/2010, (EU) č. 1008/2010, (EU) č. 1009/2010, (EU) č. 19/2011, (EU) č. 109/2011, (EU) č. 458/2011, (EU) č. 65/2012, (EU) č. 130/2012, (EU) č. 347/2012, (EU) č. 351/2012, (EU) č. 1230/2012 a (EU) 2015/166 (1), a zejména na čl. 4 odst. 7, čl. 8 odst. 3 a čl. 10 odst. 3 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 78/2009 (2), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 79/2009 (3), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 (4) a nařízení Komise (ES) č. 631/2009 (5), (EU) č. 406/2010 (6), (EU) č. 672/2010 (7), (EU) č. 1003/2010 (8), (EU) č. 1005/2010 (9), (EU) č. 1008/2010 (10), (EU) č. 1009/2010 (11), (EU) č. 19/2011 (12), (EU) č. 109/2011 (13), (EU) č. 65/2012 (14), (EU) č. 130/2012 (15), (EU) č. 347/2012 (16), (EU) č. 351/2012 (17), (EU) č. 1230/2012 (18) a (EU) 2015/166 (19) se zrušují ode dne 6. července 2022. Jejich ustanovení by měla být přenesena a v případě potřeby pozměněna tak, aby zohledňovala stávající praxi a technologický vývoj.

(2)

Ustanovení týkající se jednotných postupů a technických specifikací pro schvalování typu vozidel a některých systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků z hlediska jejich obecné bezpečnosti by měla být obsažena v tomto nařízení.

(3)

Oblast působnosti tohoto nařízení by měla být v souladu s oblastí působnosti nařízení (EU) 2019/2144, zejména jak je vymezena v příloze II uvedeného nařízení.

(4)

Ustanovení týkající se postupů schvalování typu stanovená v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858 (20), a zejména v kapitolách III a IV uvedeného nařízení, se vztahují na schvalování typu vozidel, systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků, na něž se vztahuje toto nařízení.

(5)

Aby byl umožněn jednotný přístup, pokud jde o informace, které mají být poskytnuty v informačním dokumentu uvedeném v čl. 24 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2018/858, měly by být dále upřesněny příslušné informace pro každý typ systému, konstrukční části nebo samostatného technického celku v oblasti působnosti tohoto nařízení.

(6)

Certifikát EU schválení typu uvedený v čl. 28 odst. 1 nařízení (EU) 2018/858, který má být vydán pro každý typ systému, konstrukční části nebo samostatného technického celku v oblasti působnosti tohoto nařízení, by měl vycházet z příslušného vzoru stanoveného v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 (21). Dodatek ke každému certifikátu by však měl obsahovat informace specifické pro příslušný systém, konstrukční část nebo samostatný technický celek, jak jsou definovány v tomto nařízení.

(7)

Zejména je nezbytné stanovit zvláštní ustanovení pro schvalování typu v souladu s čl. 30 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858, pokud jde o zkoušení se simulací, a s čl. 72 odst. 1, pokud jde o vnitropodnikové technické zkušebny, na základě požadavků předpisů OSN uvedených v příloze II nařízení (EU) 2019/2144.

(8)

V zásadě není možné získat schválení typu v souladu s předpisy OSN v případě instalovaných konstrukčních částí nebo samostatných technických celků, které mají pouze platné EU schválení typu. Mělo by to však být umožněno pro účely EU schválení typu podle nařízení (ES) 2019/2144 na základě požadavků předpisů OSN uvedených v příloze II uvedeného nařízení.

(9)

Předpisy OSN obsahují zvláštní ustanovení týkající se údajů, které musí být přiloženy k žádosti o schválení typu. V rámci řízení podle tohoto nařízení by tyto údaje měly být rovněž uvedeny v dokumentaci výrobce. S cílem dále harmonizovat ustanovení týkající se místa pro montáž a připevnění tabulek s registrační značkou by měly být požadavky platné pro umístění zadní tabulky s registrační značkou doplněny tak, aby zahrnovaly i místo pro přední tabulku s registrační značkou.

(10)

Aby se zabránilo administrativním chybám v identifikačním čísle vozidla (VIN), mělo by VIN obsahovat kontrolní číslici a měla by být definována metoda výpočtu této kontrolní číslice.

(11)

V čl. 6 odst. 5 nařízení (EU) 2018/858 je stanovena možnost udělit EU schválení typu vozidlům, která překračují harmonizované rozměry. Členské státy však mohou rozhodnout, že nepovolí provoz na pozemních komunikacích, uvedení na trh, registraci či uvedení do provozu takových vozidel. Je proto nezbytné, aby odchylka od maximálních přípustných rozměrů stanovená v tomto nařízení byla jasně uvedena v certifikátu schválení typu a v prohlášení o shodě dotčených vozidel.

(12)

Důležitým krokem k prosazení vozidel poháněných alternativním palivem je celosvětová harmonizace bezpečnostních požadavků týkajících se vozidel na vodíkový pohon. V Unii platí předpis OSN č. 134 (22), který však neobsahuje žádné požadavky na kompatibilitu materiálů a vodíkové křehnutí, pokud jde o vodíkové systémy a konstrukční části vozidel na vodíkový pohon. Tyto požadavky jsou nezbytné k zajištění vysoké úrovně bezpečnosti, pokud jde o výběr materiálu ve vodíkových systémech.

(13)

V předpise OSN č. 134 zatím nejsou zahrnuta ani zvláštní ustanovení týkající se systémů pro uchovávání zkapalněného vodíku, ani ustanovení týkající se geometrie palivových nádrží, přičemž tato ustanovení je nutno kvůli zajištění soudržnosti přenést z nařízení (ES) č. 79/2009.

(14)

Výrobci potřebují dostatek času na to, aby se přizpůsobili novým požadavkům týkajícím se povinného označení a místa pro montáž a připevnění předních tabulek s registrační značkou. Proto jsou zapotřebí přechodná ustanovení, aby se zajistilo, že se tyto požadavky budou nejprve vztahovat na nové typy vozidel.

(15)

Pokud toto nařízení nezmění požadavky podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 78/2009, (ES) č. 79/2009 a (ES) č. 661/2009, měla by schválení typu udělená vozidlům, systémům, konstrukčním částem nebo samostatným technickým celkům v souladu s uvedenými nařízeními zůstat v platnosti a rozšíření těchto schválení by měla být nadále možná podle podmínek zrušených právních předpisů.

(16)

Cílem pravomocí obsažených v čl. 4 odst. 7, čl. 8 odst. 3 a čl. 10 odst. 3 nařízení (EU) 2019/2144 je zavedení jednotných postupů a technických specifikací pro schvalování typu vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla, pokud jde o určité obecné vlastnosti jejich konstrukce a bezpečnost. Vzhledem k tomu, že tyto pravomoci jsou tematicky úzce provázané, měly by být sloučeny v rámci tohoto nařízení.

(17)

Vzhledem k tomu, že se příslušná ustanovení stanovená v nařízení (EU) 2019/2144 použijí ode dne 6. července 2022, měla by být použitelnost tohoto nařízení rovněž odložena do uvedeného dne.

(18)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Technického výboru – motorová vozidla,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

PŘEDMĚT A DEFINICE

Článek 1

Předmět

1.   Toto nařízení stanoví pravidla týkající se jednotných postupů a technických specifikací pro EU schválení typu vozidel kategorií M, N a O, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků v souladu s čl. 4 odst. 7, čl. 8 odst. 3 a čl. 10 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2144.

2.   Toto nařízení rovněž stanoví jednotné postupy umožňující schválení typu v jednom nebo více z těchto případů:

a)

jedná se o systémy vozidel, kde jsou použity konstrukční části a samostatné technické celky opatřené značkou EU schválení typu namísto značky OSN schválení typu v rámci požadavků stanovených v předpisech OSN uvedených v příloze II nařízení (EU) 2019/2144, a

b)

pokud jde o požadavky stanovené v předpisech OSN uvedených v příloze II nařízení (EU) 2019/2144, výrobce je určen jako technická zkušebna v souladu s čl. 72 odst. 1 a přílohou VII nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858, a

c)

pokud jde o požadavky stanovené v předpisech OSN uvedených v příloze II nařízení (EU) 2019/2144, bylo použito zkoušení se simulací v souladu s čl. 30 odst. 7 a přílohou VIII nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:

1)

„typem vozidla“ se rozumí soubor vozidel podle definice v příloze I části B nařízení (EU) 2018/858;

2)

„typem vozidla z hlediska povinného označení“ se rozumí vozidla, která se neliší v zásadních hlediscích, jako jsou:

a)

složení identifikačního čísla vozidla;

b)

vlastnosti a umístění povinného označení;

3)

„povinným štítkem“ se rozumí štítek nebo tabulka připevněné na vozidlo výrobcem, na nichž jsou uvedeny základní technické údaje nezbytné k identifikaci vozidla a pro potřeby příslušných orgánů náležité informace týkající se maximálních přípustných hmotností naloženého vozidla;

4)

„identifikačním číslem vozidla (VIN)“ se rozumí alfanumerický kód přidělený vozidlu výrobcem za účelem řádné identifikace každého vozidla;

5)

„typem vozidla z hlediska místa pro montáž a připevnění tabulek s registrační značkou“ se rozumí vozidla, která se neliší v těchto zásadních hlediscích:

a)

rozměry místa pro montáž a připevnění přední a zadní tabulky s registrační značkou;

b)

poloha místa pro montáž a připevnění přední a zadní tabulky s registrační značkou;

c)

tvar povrchu místa pro umístění a připevnění přední a zadní tabulky s registrační značkou;

6)

„typem vozidla z hlediska systému stírání a ostřikování čelního skla“ se rozumí vozidla, která se neliší v zásadních hlediscích, jako jsou vlastnosti systému stírání a ostřikování čelního skla nebo tvar, velikost a vlastnosti čelního skla a jeho upevnění;

7)

„typem systému ostřikování čelního skla“ se rozumí skupina systémů ostřikování čelního skla, která se neliší v zásadních hlediscích, jako jsou výkon čerpadla, použité materiály, objem nádržky, počet trysek, velikosti, tloušťka stěny nebo tvar systému ostřikování;

8)

„systémem stírání čelního skla“ se rozumí systém, který se skládá ze zařízení ke stírání vnější plochy čelního skla a z příslušenství a ovladačů potřebných ke spuštění a zastavení tohoto zařízení;

9)

„systémem ostřikování čelního skla“ se rozumí systém, který se skládá ze zařízení pro uchovávání a přemístění kapaliny a její směrování na vnější povrch čelního skla a z ovladačů potřebných ke spuštění a zastavení tohoto zařízení;

10)

„typem vozidla z hlediska krytů kol“ se rozumí vozidla, která se neliší v takových zásadních hlediscích, jako jsou vlastnosti krytů kol nebo minimální a maximální velikosti pneumatik a kol vhodných k montáži s ohledem na příslušné obalové křivky pneumatik, velikosti ráfků a hloubky zálisu kola;

11)

„typem vozidla z hlediska systémů odmrazování a odmlžování čelního skla“ se rozumí vozidla, která se neliší v těchto zásadních hlediscích:

a)

vlastnosti systémů odmrazování a odmlžování;

b)

vnější a vnitřní tvary a uspořádání v úhlu 180o dopředného pole výhledu řidiče, které mohou mít vliv na viditelnost;

c)

tvar, velikost, tloušťka a vlastnosti čelního skla a jeho upevnění;

d)

maximální počet míst k sezení;

12)

„systémem odmrazování“ se rozumí systém určený k odstranění námrazy nebo ledu na vnějším povrchu čelního skla;

13)

„systémem odmlžování“ se rozumí systém určený k odstranění zamlžení na vnitřním povrchu čelního skla;

14)

„typem vozidla z hlediska odtahových úchytů“ se rozumí vozidla, která se neliší v takových zásadních hlediscích, jako jsou vlastnosti odtahových úchytů;

15)

„odtahovým úchytem“ se rozumí úchyt ve tvaru háku, oka nebo jiného tvaru, na který lze nasadit spojovací prostředek, jakým je tažná tyč nebo tažné lano;

16)

„typem vozidla z hlediska zabránění rozstřiku“ se rozumí úplná, neúplná nebo dokončená vozidla, která se neliší v těchto hlediscích:

a)

typ zařízení proti rozstřiku namontovaný na vozidle;

b)

označení typu systému proti rozstřiku, poskytnuté výrobcem;

17)

„typem zařízení proti rozstřiku“ se rozumí zařízení, která se neliší v těchto zásadních hlediscích:

a)

fyzikální princip snížení rozstřiku (např. pohlcování energie vody, separace vzduchu a vody);

b)

materiály;

c)

tvar;

d)

rozměry (v míře, v jaké mohou ovlivňovat chování materiálu);

18)

„systémem proti rozstřiku“ se rozumí systém, jenž omezuje rozprašování vody vrhané vzhůru pneumatikami jedoucího vozidla a který je tvořen blatníky, zástěrkami a bočními kryty vybavenými zařízením proti rozstřiku;

19)

„zařízením proti rozstřiku“ se rozumí součást systému proti rozstřiku, kterou může být separátor vzduchu a vody a zařízení pohlcující energii;

20)

„typem vozidla z hlediska ukazatele rychlostních stupňů“ se rozumí vozidla, která se neliší v zásadních hlediscích, jako jsou funkční vlastnosti ukazatele rychlostních stupňů a logika, kterou ukazatel rychlostních stupňů používá k určení momentu, kdy je třeba zařadit jiný rychlostní stupeň, včetně:

a)

přeřazení na vyšší rychlostní stupeň indikovaného při stanovených otáčkách motoru;

b)

přeřazení na vyšší rychlostní stupeň indikovaného, když specifické mapy spotřeby paliva ukazují, že při vyšším rychlostním stupni bude dosaženo určitého zlepšení minimální spotřeby paliva;

c)

přeřazení na vyšší rychlostní stupeň indikovaného, když je možno dosáhnout požadovaného točivého momentu při vyšším rychlostním stupni;

21)

„funkčními vlastnostmi ukazatele rychlostních stupňů“ se rozumí sada vstupních parametrů, jako jsou otáčky motoru, spotřeba energie, točivý moment a jejich změny v čase, které určí indikaci ukazatele rychlostních stupňů a funkční závislost indikací ukazatele rychlostních stupňů na těchto parametrech;

22)

„typem vozidla z hlediska přístupu do vozidla“ se rozumí vozidla, která se neliší v zásadních hlediscích, jako jsou schůdky do kabiny, držadla a stupačky;

23)

„typem vozidla z hlediska couvání“ se rozumí vozidla, která se neliší v zásadních hlediscích, jako jsou vlastnosti zařízení pro couvání;

24)

„typem vozidla z hlediska hmotností a rozměrů“ se rozumí vozidla, která se neliší v žádném z těchto hledisek:

a)

obchodní název či značka výrobce;

b)

klasifikace;

c)

hlavní funkce;

25)

„aerodynamickými zařízeními a vybavením“ se rozumí zařízení nebo vybavení určená ke snižování aerodynamického odporu silničních vozidel s výjimkou prodloužených kabin;

26)

„typem systému pro uchovávání vodíku“ se rozumí sestava konstrukčních částí, které se neliší v zásadních hlediscích, jako jsou stav uloženého vodíkového paliva nebo stlačeného plynu, jmenovitý pracovní tlak, konstrukce, materiál, objem a fyzické rozměry zásobníku, jakož i konstrukce, materiály a základní vlastnosti přetlakových zařízení, kontrolních ventilů a uzavíracích ventilů;

27)

„typem vozidla z hlediska bezpečnosti týkající se vodíku“ se rozumí skupina vozidel, která se neliší v zásadních hlediscích, jako jsou základní konfigurace a hlavní vlastnosti vodíkového palivového systému vozidla;

28)

„typem vodíkové konstrukční části“ se rozumí skupina vodíkových konstrukčních částí, které se neliší v zásadních hlediscích, jako jsou stav uchovávaného vodíkového paliva nebo stlačeného plynu, funkce dané konstrukční části a její struktura, materiály a fyzické rozměry.

KAPITOLA II

SCHVÁLENÍ TYPU V SOULADU SE ZÁKLADNÍMI POŽADAVKY NA ZÁKLADĚ PŘEDPISŮ OSN

Článek 3

Žádost o schválení typu

1.   V jednom nebo více z případů uvedených v čl. 1 odst. 2 tohoto nařízení předloží výrobci nebo jejich zástupci schvalovacímu orgánu žádost o schválení pro typ vozidla, systému, konstrukční části nebo samostatného technického celku v souladu s požadavky stanovenými v předpisech OSN uvedených v příloze II nařízení (EU) 2019/2144 za použití vzorového informačního dokumentu uvedeného v příloze I části 1.

2.   Žádná konstrukční část ani samostatný technický celek, pro něž bylo vydáno EU schválení typu nebo OSN schválení typu a jež jsou namontovány do vozidla nebo jsou součástí jiné konstrukční části či samostatného technického celku, nemusí být přesně popsány, pokud jde o jejich údaje, v informačním dokumentu zmíněném v odstavci 1, jestliže je v něm uvedeno číslo certifikátu schválení typu a označení a schvalovacímu orgánu jsou poskytnuty příslušné certifikáty schválení typu s jejich přílohami.

3.   Konstrukční části a samostatné technické celky, které mají platné EU schválení typu, se přijmou i v případech, kdy jsou použity namísto konstrukčních částí a samostatných technických celků, které musí být opatřeny značkou OSN schválení typu v souladu s nařízením (EU) 2019/2144 a akty v přenesené pravomoci a prováděcími akty přijatými na jeho základě, kterými se stanoví pravidla v oblastech, na něž se vztahují předpisy OSN.

Článek 4

Udělení schválení typu

1.   Pokud typ vozidla, systému, konstrukční části nebo samostatného technického celku předložený ke schválení typu splňuje příslušné technické požadavky stanovené v předpisech OSN, musí certifikát EU schválení typu vystavený schvalovacím orgánem v souladu s čl. 28 odst. 1 nařízení (EU) 2018/858 odpovídat vzoru uvedenému v příloze I části 2 a musí k němu být připojen vyplněný formulář sdělení v souladu s příslušným vzorem podle použitého předpisu OSN, kde je místo pro číslo OSN schválení typu ponecháno prázdné.

2.   Každá konstrukční část nebo samostatný technický celek odpovídající typu, pro který bylo uděleno schválení typu podle nařízení (EU) 2019/2144, musí být opatřeny značkou EU schválení typu samostatného technického celku v souladu s přílohou V bodem 4 nařízení (EU) 2020/683.

KAPITOLA III

EU SCHVÁLENÍ TYPU VOZIDLA Z HLEDISKA URČITÝCH ZVLÁŠTNÍCH POŽADAVKŮ NA KONSTRUKCI A BEZPEČNOST

Článek 5

Žádost o EU schválení typu pro typ vozidla z hlediska určitých systémů vozidla

1.   Výrobci nebo jejich zástupci předloží schvalovacímu orgánu za použití příslušného vzorového informačního dokumentu v souladu s čl. 24 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2018/858 za každou z následujících položek samostatnou žádost o EU schválení typu pro typ vozidla:

a)

uspořádání a umístění povinného štítku a složení a umístění identifikačního čísla vozidla podle vzoru obsahujícího informace uvedené v příloze II části 1;

b)

místo pro montáž a připevnění přední a zadní tabulky s registrační značkou podle vzoru obsahujícího informace uvedené v příloze III části 1;

c)

systémy stírání a ostřikování čelního skla podle vzoru obsahujícího informace uvedené v příloze IV části 1 oddíle A;

d)

kryty kol podle vzoru obsahujícího informace uvedené v příloze V části 1;

e)

systémy odmrazování a odmlžování čelního skla podle vzoru obsahujícího informace uvedené v příloze VI části 1;

f)

odtahové úchyty podle vzoru obsahujícího informace uvedené v příloze VII části 1;

g)

systém proti rozstřiku podle vzoru obsahujícího informace uvedené v příloze VIII části 1 oddíle A;

h)

ukazatel rychlostních stupňů podle vzoru obsahujícího informace uvedené v příloze IX části 1;

i)

přístup do vozidla podle vzoru obsahujícího informace uvedené v příloze X části 1;

j)

couvání podle vzoru obsahujícího informace uvedené v příloze XI části 1;

k)

hmotnosti a rozměry vozidla podle vzoru obsahujícího informace uvedené v příloze XIII části 1 oddíle A;

l)

v případě vozidel na vodíkový pohon palivový systém vozidla s vestavěným systémem pro uchovávání zkapalněného vodíku nebo systémem pro uchovávání stlačeného vodíku podle vzoru obsahujícího informace uvedené v příloze XIV části 1 oddíle A.

2.   Žádost o EU schválení typu pro typ vozidla z hlediska ukazatele rychlostních stupňů podle odst. 1 písm. h) se podává spolu s prohlášením výrobce, že vozidlo splňuje příslušné technické specifikace stanovené v tomto nařízení, a s certifikátem vypracovaným podle vzoru uvedeného v dodatku k části 1 přílohy IX.

3.   Na žádost schvalovacího orgánu nebo technické zkušebny poskytne výrobce k dispozici pro účely zkoušek vozidlo představující typ, který má být schválen.

Článek 6

Udělení EU schválení typu pro typ vozidla z hlediska určitých systémů vozidla

1.   Pokud jsou splněny technické specifikace stanovené v části 2 příloh II až XIII a v příloze XIV části 2 oddílech D a E, pokud jde o příslušné požadavky uvedené v příloze II nařízení (EU) 2019/2144, udělí schvalovací orgán EU schválení typu a vydá číslo certifikátu schválení typu v souladu s metodou uvedenou v příloze IV prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.

2.   Certifikát EU schválení typu podle čl. 28 odst. 1 nařízení (EU) 2018/858 se vypracuje v souladu s:

a)

přílohou II částí 3 v případě položky uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. a);

b)

přílohou III částí 3 v případě položky uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. b);

c)

přílohou IV částí 3 oddílem A v případě položky uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. c);

d)

přílohou V částí 3 v případě položky uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. d);

e)

přílohou VI částí 3 v případě položky uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. e);

f)

přílohou VII částí 3 v případě položky uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. f);

g)

přílohou VIII částí 3 oddílem A v případě položky uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. g);

h)

přílohou IX částí 3 v případě položky uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. h);

i)

přílohou X částí 3 v případě položky uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. i);

j)

přílohou XI částí 3 v případě položky uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. j);

k)

přílohou XIII částí 3 oddílem A v případě položky uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. k) a

l)

přílohou XIV částí 3 oddílem A v případě položky uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. l).

3.   V souladu s čl. 6 odst. 5 druhým pododstavcem nařízení (EU) 2018/858 může být EU schválení typu uděleno vozidlům, jejichž rozměry překračují maximální přípustné rozměry stanovené v příloze XIII části 2 oddíle B bodě 1.1, oddíle C bodě 1.1 a oddíle D bodě 1.1 tohoto nařízení; v takovém případě musí být v bodě 52 certifikátu schválení typu a prohlášení o shodě uvedena poznámka „Výjimka týkající se maximálních přípustných rozměrů“.

4.   EU schválení typu může být uděleno vozidlům určeným pro přepravu nedělitelných nákladů, jejichž rozměry překračují maximální přípustné rozměry stanovené v příloze XIII části 2 oddíle B bodě 1.1, oddíle C bodě 1.1 a oddíle D bodě 1.1 tohoto nařízení; v tomto případě musí být v certifikátu schválení typu a v prohlášení o shodě jasně uvedeno, že vozidlo je určeno pouze pro přepravu nedělitelných nákladů.

KAPITOLA IV

EU SCHVÁLENÍ TYPU SAMOSTATNÉHO TECHNICKÉHO CELKU A EU SCHVÁLENÍ TYPU KONSTRUKČNÍ ČÁSTI Z HLEDISKA URČITÝCH SYSTÉMŮ A KONSTRUKČNÍCH ČÁSTÍ VOZIDLA

Článek 7

Žádost o EU schválení typu samostatného technického celku pro systémy a vybavení

Žádosti o EU schválení typu samostatného technického celku pro každý z následujících systémů a vybavení se vypracují podle příslušného vzorového informačního dokumentu podle čl. 24 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2018/858:

a)

systém ostřikování čelního skla podle vzoru obsahujícího informace uvedené v příloze IV části 1 oddíle B;

b)

systém proti rozstřiku podle vzoru obsahujícího informace uvedené v příloze VIII části 1 oddíle B;

c)

systém čelní ochrany podle vzoru obsahujícího informace uvedené v příloze XII části 1;

d)

aerodynamická zařízení nebo vybavení podle vzoru obsahujícího informace uvedené v příloze XIII části 1 oddíle B.

Článek 8

Udělení EU schválení typu samostatného technického celku

1.   V souladu s článkem 29 nařízení (EU) 2018/858, pokud jsou splněny technické specifikace stanovené v příloze IV části 2 tohoto nařízení, pokud jde o požadavky na systémy ostřikování čelního skla, v příloze VIII části 2, pokud jde o systémy proti rozstřiku, v příloze XII části 2, pokud jde o systémy čelní ochrany, a v příloze XIII části 2 oddíle I, pokud jde o aerodynamická zařízení a vybavení, udělí schvalovací orgán pro tyto typy systémů a zařízení EU schválení typu samostatného technického celku a vydá číslo certifikátu schválení typu v souladu s metodou uvedenou v příloze IV prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.

2.   Certifikáty EU schválení typu, vydané v souladu s čl. 28 odst. 1 nařízení (EU) 2018/858, pro systémy a vybavení uvedené v článku 5, se vypracují v souladu s:

a)

přílohou IV částí 3 oddílem B v případě systému uvedeného v čl. 7 písm. a);

b)

přílohou VIII částí 3 oddílem B v případě systému uvedeného v čl. 7 písm. b);

c)

přílohou XII částí 3 oddílem B v případě systému uvedeného v čl. 7 písm. c);

d)

přílohou XIII částí 3 oddílem B v případě vybavení uvedeného v čl. 7 písm. d).

Článek 9

Žádost o EU schválení typu konstrukční části

Žádosti o EU schválení typu konstrukční části pro následující vodíkové konstrukční části musí být vypracovány podle příslušného vzoru informačního dokumentu podle čl. 24 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2018/858 a musí obsahovat informace uvedené v příloze XIV části 1 oddíle B:

a)

systémy pro uchovávání zkapalněného vodíku, včetně jejich zásobníků, přetlakových a uzavíracích zařízení, pokud jde o jejich bezpečnost a kompatibilitu materiálů;

b)

systémy pro uchovávání stlačeného vodíku, včetně jejich zásobníků a primárních uzavíracích zařízení, jež zahrnují teplotou ovládaná přetlaková zařízení (TPRD), zpětný ventil a automatické uzavírací ventily, pokud jde o jejich kompatibilitu materiálů.

Článek 10

Udělení EU schválení typu konstrukční části

1.   V souladu s článkem 29 nařízení (EU) 2018/858, pokud jsou splněny technické specifikace stanovené v příloze XIV části 2 oddílech B, C a F, pro konstrukční části uvedené v čl. 9 písm. a), a v oddíle F, pro konstrukční části uvedené v písmenu b) uvedeného článku, pokud jde o příslušné požadavky uvedené v příloze II nařízení (EU) 2019/2144, udělí schvalovací orgán pro typ vodíkové konstrukční části EU schválení typu konstrukční části a vydá číslo certifikátu schválení typu v souladu s metodou uvedenou v příloze IV prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.

2.   Certifikát EU schválení typu pro konstrukční části uvedené v článku 9 se vypracuje v souladu s přílohou XIV částí 3 oddílem B.

Článek 11

Značka schválení typu

1.   Značka EU schválení typu samostatného technického celku pro typ systému nebo vybavení podle čl. 38 odst. 2 nařízení (EU) 2018/858 se složí a připevní v souladu s:

a)

přílohou IV částí 3 oddílem C v případě systému uvedeného v čl. 7 písm. a);

b)

přílohou VIII částí 3 oddílem C v případě systému uvedeného v čl. 7 písm. b);

c)

přílohou XII částí 3 oddílem B v případě systému uvedeného v čl. 7 písm. c);

d)

přílohou XIII částí 3 oddílem C v případě zařízení a vybavení uvedených v čl. 7 písm. d).

2.   Značka schválení typu konstrukční části pro typ konstrukční části podle článku 9 se složí a připevní v souladu s přílohou XIV částí 3 oddílem C.

KAPITOLA V

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 12

Přechodná ustanovení

1.   S účinkem ode dne 6. července 2022 odmítnou schvalovací orgány udělit EU schválení typu pro nové typy vozidel z hlediska kontrolní číslice identifikačního čísla vozidla, které nejsou v souladu s technickými specifikacemi stanovenými v příloze II části 2 oddíle C, pokud jde o příslušné požadavky uvedené v příloze II nařízení (EU) 2019/2144.

2.   S účinkem ode dne 7. července 2026 odmítnou vnitrostátní orgány z důvodů, které se týkají kontrolní číslice identifikačního čísla vozidla, registraci, uvedení na trh a uvedení do provozu vozidel, která nesplňují technické specifikace stanovené v příloze II části 2 oddíle C, pokud jde o příslušné požadavky uvedené v příloze II nařízení (EU) 2019/2144.

3.   S účinkem ode dne 6. července 2022 odmítnou schvalovací orgány udělit EU schválení typu pro nové typy vozidel z hlediska místa pro montáž a připevnění přední tabulky s registrační značkou, které nesplňují technické specifikace stanovené v příloze III části 2, pokud jde o příslušné požadavky uvedené v příloze II nařízení (EU) 2019/2144.

4.   S účinkem ode dne 7. července 2026 odmítnou vnitrostátní orgány z důvodů, které se týkají místa pro montáž a připevnění přední tabulky s registrační značkou, registraci, uvedení na trh a uvedení do provozu vozidel, která nesplňují technické specifikace stanovené v příloze III části 2, pokud jde o příslušné požadavky uvedené v příloze II nařízení (EU) 2019/2144.

5.   V souladu s čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2019/2144 povolí vnitrostátní orgány prodej a uvedení do provozu vozidel, systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků, jejichž typ byl schválen před 6. červencem 2022, a nadále udělují vozidlům, systémům, konstrukčním částem a samostatným technickým celkům rozšíření schválení podle podmínek nařízení (ES) č. 78/2009, nařízení (ES) č. 79/2009 nebo nařízení (ES) č. 661/2009 a jejich prováděcích opatření, pokud jde o předmět, na nějž se vztahují přílohy II až XIV tohoto nařízení.

Článek 13

Poskytování informací

Pro účely vyhodnocení potřeby dalšího vývoje zpřístupní výrobci a schvalovací orgány Komisi na vyžádání informace stanovené v příloze IX částech 1, 2 a 3. Komise a její zástupci musí s těmito informacemi zacházet jako s důvěrnými údaji.

Článek 14

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 6. července 2022.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 31. března 2021.

Za Komisi

předsedkyně

Ursula VON DER LEYEN


(1)  Úř. věst. L 325, 16.12.2019, s. 1.

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 78/2009 ze dne 14. ledna 2009 o schvalování typu motorových vozidel s ohledem na ochranu chodců a ostatních nechráněných účastníků silničního provozu, o změně směrnice 2007/46/ES a o zrušení směrnic 2003/102/ES a 2005/66/ES (Úř. věst. L 35, 4.2.2009, s. 1).

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 79/2009 ze dne 14. ledna 2009 o schvalování typu vozidel na vodíkový pohon a o změně směrnice 2007/46/ES (Úř. věst. L 35, 4.2.2009, s. 32).

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 ze dne 13. července 2009 o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel, jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti (Úř. věst. L 200, 31.7.2009, s. 1).

(5)  Nařízení Komise (ES) č. 631/2009 ze dne 22. července 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k příloze I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 78/2009 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska ochrany chodců a ostatních nechráněných účastníků silničního provozu, mění směrnice 2007/46/ES a zrušují směrnice 2003/102/ES a 2005/66/ES (Úř. věst. L 195, 25.7.2009, s. 1).

(6)  Nařízení Komise (EU) č. 406/2010 ze dne 26. dubna 2010, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 79/2009 o schvalování typu vozidel na vodíkový pohon (Úř. věst. L 122, 18.5.2010, s. 1).

(7)  Nařízení Komise (EU) č. 672/2010 ze dne 27. července 2010, které se týká požadavků pro schvalování typu systémů odmrazování a odmlžování čelního skla některých motorových vozidel a kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel, jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti (Úř. věst. L 196, 28.7.2010, s. 5).

(8)  Nařízení Komise (EU) č. 1003/2010 ze dne 8. listopadu 2010, které se týká požadavků pro schvalování typu týkajících se umístění a připevnění zadních registračních tabulek na motorových vozidlech a jejich přípojných vozidlech a kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel, jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti (Úř. věst. L 291, 9.11.2010, s. 22).

(9)  Nařízení Komise (EU) č. 1005/2010 ze dne 8. listopadu 2010, které se týká požadavků pro schvalování typu odtahových úchytů motorových vozidel a kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel, jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti (Úř. věst. L 291, 9.11.2010, s. 36).

(10)  Nařízení Komise (EU) č. 1008/2010 ze dne 9. listopadu 2010, které se týká požadavků pro schvalování typu systémů stírání a ostřikování čelního skla některých motorových vozidel a kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel, jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti (Úř. věst. L 292, 10.11.2010, s. 2).

(11)  Nařízení Komise (EU) č. 1009/2010 ze dne 9. listopadu 2010 o požadavcích pro schvalování typu krytů kol některých motorových vozidel, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel, jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti (Úř. věst. L 292, 10.11.2010, s. 21).

(12)  Nařízení Komise (EU) č. 19/2011 ze dne 11. ledna 2011, které se týká požadavků pro schvalování typu týkajících se povinných štítků výrobce a identifikačních čísel motorových vozidel a jejich přípojných vozidel a kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel, jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti (Úř. věst. L 8, 12.1.2011, s. 1).

(13)  Nařízení Komise (EU) č. 109/2011 ze dne 27. ledna 2011, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009, pokud jde o požadavky na schválení typu určitých kategorií motorových vozidel a jejich přípojných vozidel týkající se systémů proti rozstřiku (Úř. věst. L 34, 9.2.2011, s. 2).

(14)  Nařízení Komise (EU) č. 65/2012 ze dne 24. ledna 2012, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009, pokud jde o ukazatele rychlostních stupňů, a mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES (Úř. věst. L 28, 31.1.2012, s. 24).

(15)  Nařízení Komise (EU) č. 130/2012 ze dne 15. února 2012 o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel, pokud jde o přístup do vozidla a jeho ovladatelnost, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel, jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti (Úř. věst. L 43, 16.2.2012, s. 6).

(16)  Nařízení Komise (EU) č. 347/2012 ze dne 16. dubna 2012, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009, pokud jde o požadavky pro schvalování typu některých kategorií motorových vozidel, pokud jde o vyspělé systémy nouzového brzdění (Úř. věst. L 109, 21.4.2012, s. 1).

(17)  Nařízení Komise (EU) č. 351/2012 ze dne 23. dubna 2012, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009, pokud jde o požadavky pro schvalování typu pro montáž systémů varování u motorových vozidel při vybočení z jízdního pruhu (Úř. věst. L 110, 24.4.2012, s. 18).

(18)  Nařízení Komise (EU) č. 1230/2012 ze dne 12. prosince 2012, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009, pokud jde o požadavky pro schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel týkající se jejich hmotností a rozměrů, a mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES (Úř. věst. L 353, 21.12.2012, s. 31).

(19)  Nařízení Komise (EU) 2015/166 ze dne 3. února 2015, kterým se mění a doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009, pokud jde o zahrnutí zvláštních postupů, metod hodnocení a technických požadavků, a mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES a nařízení Komise (EU) č. 1003/2010, (EU) č. 109/2011 a (EU) č. 458/2011 (Úř. věst. L 28, 4.2.2015, s. 3).

(20)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858 ze dne 30. května 2018 o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a č. 595/2009 a o zrušení směrnice 2007/46/ES (Úř. věst. L 151, 14.6.2018, s. 1).

(21)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/683 ze dne 15. dubna 2020, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858, pokud jde o správní požadavky na schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla, a na dozor nad trhem s nimi (Úř. věst. L 163, 26.5.2020, s. 1).

(22)  Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 134 – Jednotná ustanovení pro schvalování motorových vozidel a jejich konstrukčních částí z hlediska bezpečnosti vozidel na vodíkový pohon (Úř. věst. L 129, 17.5.2019, s. 43).


PŘÍLOHA I

SCHVÁLENÍ TYPU V OBLASTECH, NA NĚŽ SE VZTAHUJÍ PŘEDPISY OSN

ČÁST 1

Informační dokument

VZOR

Informační dokument č. … týkající se EU schválení typu vozidla z hlediska systému / konstrukční části / samostatného technického celku (1) s ohledem na předpis OSN č. …, ve znění … série změn / ve znění doplňku … k … sérii změn (1), týkající se …, vycházející z číslování bodů podle přílohy I prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 (2)

Následující informace, přicházejí-li v úvahu, se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy nebo obrázky, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně podrobné.

0.

OBECNĚ

0.1.

Značka (obchodní název výrobce):

0.2.

Typ:

0.2.1.

Obchodní označení (je-li/jsou-li k dispozici):

0.3.

Způsob označení typu, je-li na vozidle / konstrukční části / samostatném technickém celku vyznačen (1) (3):

0.3.1.

Umístění tohoto označení:

0.4.

Kategorie vozidla (4):

0.5.

Název společnosti a adresa výrobce:

0.8.

Název (názvy) a adresa (adresy) montážního závodu (montážních závodů):

0.9.

Jméno a adresa případného zástupce výrobce:

1.

OBECNÉ KONSTRUKČNÍ VLASTNOSTI VOZIDLA

1.1.

Fotografie, obrázky a/nebo výkresy představitele typu vozidla / konstrukční části / samostatného technického celku (1):

Veškeré další doklady a informace relevantní pro vozidlo, konstrukční část nebo samostatný technický celek musí být předloženy po dohodě s technickou zkušebnou a schvalovacím orgánem příslušným pro udělení EU schválení typu, pro které byla žádost podána. Dokument může být vypracován podle vzoru informačního dokumentu, pokud je tento vzor obsažen v předpise OSN č. …, jinak se, pokud je to možné, vychází z číslování bodů přílohy I prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 (tj. úplný seznam informací pro účely EU schválení typu vozidel, konstrukčních částí a samostatných technických celků) a je třeba uvést jakékoli další informace nebo údaje potřebné ke schválení podle předpisu OSN č. ….

Vysvětlivky

Číslování bodů informačního dokumentu odpovídá vzoru stanovenému v příloze I nařízení (EU) 2018/858.

(1)

Nehodící se škrtněte.

(2)

Jestliže byl typ části (například konstrukční části nebo samostatného technického celku) schválen, nemusí být tato část popisována, uvede-li se odkaz na příslušné schválení typu. Obdobně nemusí být daná část popisována, je-li její konstrukce jasně patrná z přiložených schémat nebo výkresů. V každém bodě, kdy musí být přiloženy výkresy, obrázky nebo fotografie, uveďte čísla odpovídajících přiložených dokumentů.

(3)

Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které nejsou relevantní pro popis typu vozidla, konstrukční části nebo samostatného technického celku, kterých se týká tento informační dokument, nahradí se tyto znaky v dokumentaci znakem „?“ (např. ABC??123??).

(4)

Klasifikace podle definic uvedených v části A přílohy I nařízení (EU) 2018/858.

ČÁST 2

VZOR

Formát: A4 (210 × 297 mm)

CERTIFIKÁT SCHVÁLENÍ TYPU

Identifikace schvalovacího orgánu

Sdělení o udělení / rozšíření / odmítnutí / odejmutí (1) schválení typu pro typ vozidla z hlediska systému / konstrukční části / samostatného technického celku (1) v souladu s požadavky stanovenými v předpisu OSN č. … ve znění … série změn / ve znění doplňku … k … sérii změn (1), s ohledem na nařízení (EU) 2019/2144 naposledy pozměněné nařízením (EU) č. …/…

Číslo certifikátu EU schválení typu:

Důvod rozšíření / odmítnutí / odejmutí (1):

ODDÍL I

0.

OBECNĚ

0.1.

Značka (obchodní název výrobce):

0.2.

Typ:

0.2.1.

Obchodní označení (je-li/jsou-li k dispozici):

0.3.

Způsob označení typu, je-li na vozidle / konstrukční části / samostatném technickém celku vyznačen (1):

0.3.1.

Umístění tohoto označení:

0.4.

Kategorie vozidla (2):

0.5.

Název a adresa výrobce:

0.8.

Název (názvy) a adresa (adresy) montážního závodu (montážních závodů):

0.9.

Jméno a adresa případného zástupce výrobce:

1.

OBECNÉ KONSTRUKČNÍ VLASTNOSTI VOZIDLA

1.1.

Fotografie a/nebo výkresy představitele typu vozidla:

ODDÍL II

1.

Další informace (v příslušných případech): viz doplněk.

2.

Technická zkušebna odpovědná za provádění zkoušek:

3.

Datum zkušebního protokolu:

4.

Číslo zkušebního protokolu:

5.

Poznámky (jsou-li nějaké): viz doplněk.

6.

Místo:

7.

Datum:

8.

Podpis:

Přílohy:

Schvalovací dokumentace

Zkušební protokol

Vyplněný formulář sdělení podle vzoru uvedeného v příslušném předpise OSN, i když bez uvedení určitého OSN schválení, které bylo uděleno nebo rozšířeno, jakož i bez uvedení čísla OSN schválení typu

Doplněk

k certifikátu schválení typu č. …

1.

Na základě předpisu OSN s využitím konstrukčních částí nebo samostatných technických celků, kterým bylo uděleno EU schválení typu: ano / ne (3)

2.

Schvalovací postup podle čl. 30 odst. 7 nařízení (EU) 2018/858 (zkoušení se simulací): ano / ne (3)

3.

Schvalovací postup podle čl. 72 odst. 1 a přílohy VII nařízení (EU) 2018/858 (vnitropodniková technická zkušebna): ano / ne (3)

4.

V případě konstrukčních částí a samostatných technických celků příklad označení schválení typu konstrukční části nebo samostatného technického celku:

5.

Poznámky:

(1)  Nehodící se škrtněte.

(2)  Klasifikace podle definic uvedených v části A přílohy I nařízení (EU) 2018/858.

(3)  Nehodící se škrtněte.


PŘÍLOHA II

POVINNÝ ŠTÍTEK A IDENTIFIKAČNÍ ČÍSLO VOZIDLA

ČÁST 1

Informační dokument týkající se EU schválení typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel z hlediska povinného štítku a identifikačního čísla vozidla (VIN)

VZOR

Informační dokument č. … týkající se EU schválení typu vozidla z hlediska povinného štítku vozidla a identifikačního čísla vozidla

Následující informace se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy nebo obrázky, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně podrobné.

0.1.

0.2.

0.2.1.

0.3.

0.3.1.

0.4.

0.5.

0.6.

0.6.1.

0.6.2.

0.8.

0.9.

1.

1.1.

9.

9.17.

9.17.1.

9.17.2.

9.17.3.

9.17.4.

9.17.4.1.

9.17.4.2.

9.17.4.3.

Vysvětlivky

Tento informační dokument vychází ze vzoru stanoveného v příloze I prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 a doplní se o příslušné informace podle výše uvedených bodů, jak jsou definovány v uvedeném vzoru.

ČÁST 2

Oddíl A

Technické specifikace

1.   Povinný štítek výrobce

1.1.

Obecná ustanovení

1.1.1.

Každé vozidlo musí být vybaveno povinným štítkem výrobce popsaným v tomto oddíle.

1.1.2.

Povinný štítek výrobce musí být připevněn výrobcem vozidla nebo zástupcem výrobce vozidla.

1.1.3.

Povinný štítek výrobce musí být buď:

a)

obdélníková kovová tabulka, nebo

b)

obdélníkový samolepící štítek.

1.1.4.

Kovové tabulky musí být připevněny nýty nebo rovnocenným způsobem.

1.1.5.

Samolepící štítky musí být takové, aby se na nich projevil každý pokus o změnu obsahu, musí být odolné vůči pokusu o falzifikaci a připevněné takovým způsobem, že v případě pokusu o odstranění dojde k jejich zničení.

1.2.

Údaje, které musí být uvedeny na povinném štítku výrobce

1.2.1.

Následující údaje musí být nesmazatelným způsobem uvedeny na povinném štítku výrobce v uvedeném pořadí:

a)

název společnosti výrobce;

b)

úplné číslo schválení typu vozidla;

c)

stupeň dokončení v případě druhého stupně a následujících stupňů vozidel vyráběných ve více stupních podle bodu 4.2 přílohy IX nařízení (EU) 2018/858;

d)

identifikační číslo vozidla;

e)

maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla;

f)

maximální technicky přípustná hmotnost jízdní soupravy;

g)

maximální technicky přípustná hmotnost na každou nápravu v pořadí zpředu dozadu.

1.2.2.

Výška znaků podle bodu 1.2.1 písm. d) musí být nejméně 4 mm.

1.2.3.

Výška znaků údajů podle bodu 1.2.1, jiných než je identifikační číslo vozidla, musí být nejméně 2 mm.

1.3.

Zvláštní ustanovení

1.3.1.

Přípojná vozidla

1.3.1.1.

U přípojných vozidel musí být uvedena maximální technicky přípustná statická hmotnost (vertikální zatížení) v bodě spojení.

1.3.1.2.

Bod spojení se považuje za nápravu. Tato náprava se označí číslicí „0“.

1.3.1.3.

První náprava se označí číslicí „1“, druhá číslicí „2“ atd., přičemž jednotlivé číslice jsou odděleny pomlčkou.

1.3.1.4.

Hmotnost jízdní soupravy zmíněná v bodě 1.2.1 písm. f) se neuvádí.

1.3.2.

Těžká vozidla:

1.3.2.1.

U vozidel kategorií N3, O3 a O4, musí být uvedena maximální technicky přípustná hmotnost na skupinu náprav. Údaj odpovídající „skupině náprav“ se označí písmenem „T“, za nímž následuje pomlčka.

1.3.2.2.

U vozidel kategorií M3, N3, O3 nebo O4 může výrobce na povinném štítku výrobce uvést určenou maximální přípustnou hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz.

1.3.2.2.1.

Část povinného štítku výrobce, kde jsou uvedeny hmotnosti, se dělí do dvou sloupců: v levém sloupci se uvedou určené maximální přípustné hmotnosti pro registraci/provoz a v pravém sloupci se uvedou maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého vozidla.

1.3.2.2.2.

V záhlaví levého sloupce se uvede dvoupísmenný kód státu, ve kterém má být vozidlo registrováno. Tento kód musí být v souladu s normou ISO 3166-1:2006.

1.3.2.3.

Požadavky bodu 1.3.2.1 se nepoužijí, jestliže:

a)

maximální technicky přípustná hmotnost na skupinu náprav je součtem maximálních technicky přípustných hmotností na nápravy, které jsou součástí této skupiny náprav;

b)

za údajem maximální hmotnosti na každou nápravu, která je součástí této skupiny náprav, je připojeno písmeno „T“ a

c)

pokud se uplatňují požadavky bodu 1.3.2.2, je maximální přípustná hmotnost pro registraci/provoz na skupinu náprav součtem maximálních přípustných hmotností pro registraci/provoz na nápravy, které jsou součástí této skupiny náprav.

1.4.

Další informace

1.4.1.

Výrobce může uvést další informace pod předepsanými nápisy nebo vedle nich, vně zřetelně vyznačeného obdélníku, který ohraničuje pouze informace zmíněné v bodech 1.2 a 1.3.

1.5.

Vzory povinného štítku výrobce

1.5.1.

Příklady různých možných vzorů povinného štítku výrobce jsou uvedeny v oddíle B.

1.5.2.

Údaje použité v těchto vzorech jsou smyšlené.

1.6.

Požadavky na umístění na vozidle

1.6.1.

Povinný štítek výrobce musí být řádně připevněn na dobře viditelném a snadno přístupném místě.

1.6.2.

Umístění musí být zvoleno na součásti, která se při užívání vozidla nevyměňuje.

2.   Identifikační číslo vozidla (VIN)

2.1.

VIN se skládá z těchto tří částí a kontrolní číslice:

a)

světový kód výrobce (world manufacturer identifier – WMI);

b)

popisný kód vozidla (vehicle descriptor section – VDS);

c)

rejstříkový kód vozidla (vehicle indicator section – VIS).

2.2.

Kód WMI sestává z kódu, který byl přidělen výrobci vozidla a umožňuje identifikaci daného výrobce.

2.2.1.

Tento kód tvoří tři alfanumerické znaky – velká tiskací latinská písmena nebo arabské číslice –, které přiděluje příslušný orgán státu, v němž se nachází hlavní místo podnikání výrobce.

2.2.2.

Příslušný orgán musí jednat v souladu s mezinárodní organizací uvedenou v normě ISO 3780:2009 „Road vehicles – World manufacturer identifier (WMI) code“.

2.2.3.

Pokud je celková produkce výrobce nižší než 500 vozidel za rok, je třetím znakem vždy číslice „9“. Za účelem identifikace takových výrobců přidělí příslušný orgán uvedený v bodě 2.2 i třetí, čtvrtý a pátý znak kódu VIS.

2.3.

Kód VDS sestává z pěti alfanumerických znaků, tj. velkých tiskacích latinských písmen nebo arabských číslic, které slouží k označení obecných vlastností vozidla. Jestliže výrobce nevyužije jeden nebo více z těchto pěti znaků, musí být nevyužitá místa vyplněna alfanumerickými znaky podle volby výrobce tak, aby celkový počet znaků byl pět.

2.4.

Znakem na deváté pozici kódu VIN je kontrolní číslice, která je matematicky správná podle vzorce uvedeného v oddíle C.

2.5.

Kód VIS tvoří osm alfanumerických znaků – velká tiskací latinská písmena nebo arabské číslice –, z nichž čtyři poslední musí být číslice.

Kód VIS musí spolu s kódy WMI a VDS zaručit přesnou identifikaci konkrétního vozidla. Nevyužitá místa musí být vyplněna číslicí „0“ tak, aby celkový počet znaků byl osm.

2.6.

Výška znaků VIN vyznačených na podvozku musí být nejméně 7 mm.

2.7.

Mezi znaky nesmí být mezery.

2.8.

Nesmí být použita písmena „I“, „O“ a „Q“.

2.9.

Začátek a konec VIN musí být omezen jedním symbolem podle volby výrobce. Tento symbol by neměl být ani latinským velkým písmenem, ani arabskou číslicí.

2.9.1.

Od požadavku uvedeného v bodě 2.9 lze upustit, pokud je VIN vyznačeno na jediném řádku.

2.9.2.

Pokud je VIN vyznačeno na dvou řádcích, platí požadavek podle bodu 2.9 pro každý z nich.

2.10.

Požadavky na umístění VIN na vozidle

2.10.1.

VIN musí být vyznačeno na jediném řádku.

2.10.1.1.

Pokud z technických důvodů, například kvůli nedostatku místa, není možno vyznačit VIN na jediném řádku, mohou na žádost výrobce povolit vnitrostátní orgány vyznačení VIN na dvou řádcích. V takovém případě nesmí být části uvedené v bodě 2.1 přerušeny.

2.10.2.

VIN musí být vylisováno nebo mechanicky vyraženo na podvozku, rámu nebo podobné části vozidla.

2.10.3.

Místo mechanické ražby se mohou použít jiné metody, které zaručují stejnou odolnost vůči pokusům o přepsání nebo falzifikaci.

2.10.4.

VIN musí být vyznačeno na dobře viditelném a snadno přístupném místě tak, aby se označení nemohlo smazat nebo poškodit.

2.10.5.

VIN musí být umístěno na pravé straně vozidla.

Oddíl B

Vzor povinného štítku

1.   VZOR A

pro vozidla kategorií M1 a N1

JERMY CLARKFILS AUTOMOBILES S.A.

e2*2018/858*11460

VRZUA5FX29J276031

1 850  kg

3 290  kg

1 – 1 100  kg

2 – 880 kg

Příklad povinného štítku výrobce pro vozidlo kategorie M1, jehož typ byl schválen ve Francii

2.   VZOR B

pro vozidla kategorií M2, M3, N2 a N3

DEMURO VEICOLI COMMERCIALI S.P.A.

e3*2018/858*52288

ZCFC35A3405850414

(IT)

17 990  kg

40 000  kg

1 – 7 100  kg

2 – 11 500  kg

T – kg

17 990  kg

44 000  kg

1 – 7 100  kg

2 – 11 500  kg

T – kg

Příklad povinného štítku výrobce pro vozidlo kategorie N3, jehož typ byl schválen v Itálii

Poznámka:

sloupec vlevo je nepovinný

3.   VZOR C

pro vozidla kategorií O1 a O2

KAPITÅN SLØW

e5*2018/858*11460

YSXFB56VX71134031

1 500  kg

0 – 100 kg

1 – 1 100  kg

2 – 880 kg

Příklad povinného štítku výrobce pro vozidlo kategorie O2, jehož typ byl schválen ve Švédsku

4.   VZOR D

pro vozidla kategorií O3 a O4

Jalo Pnik CO. TD

e8*2018/858*10036

2T0YX646XX7472266

(CZ)

34 000  kg

0 – 8 000  kg

1 – 9 000  kg

2 – 9 000  kg

3 – 9 000  kg

T – 27 000  kg

37 000  kg

0 – 8 000  kg

1 – 10 000  kg

2 – 10 000  kg

3 – 10 000  kg

T – 30 000  kg

Příklad povinného štítku výrobce pro vozidlo kategorie O4, jehož typ byl schválen v České republice

Poznámka:

sloupec vlevo je nepovinný

5.   VZOR E

Doplňkový štítek pro vozidla vyráběná ve více stupních (v souladu s bodem 4.2 přílohy IX nařízení (EU) 2018/858)

HaMsTeR conversions LLP

e49*2018/858*01912

Stupeň 3

VRZUA5FX29J276031

1 900  kg

kg

1 – 1 200  kg

2 – kg

Příklad povinného štítku výrobce pro vozidlo kategorie N1 vyrobené ve více stupních, jehož typ byl schválen na Kypru Na tomto štítku je uvedena technicky přípustná hmotnost, což znamená, že byla na tomto stupni schválení změněna. Na tomto štítku není uvedena maximální technicky přípustná hmotnost jízdní soupravy, což znamená, že na tomto stupni schválení nebyla změněna. Kromě toho není uveden údaj „0“, což znamená, že dané vozidlo může táhnout přípojné vozidlo. Na tomto štítku je uvedena maximální technicky přípustná hmotnost na první nápravu, což znamená, že byla na tomto stupni schválení změněna. Na tomto štítku není uvedena maximální technicky přípustná hmotnost na druhou nápravu, což znamená, že na tomto stupni schválení nebyla změněna.

Oddíl C

Kontrolní číslice

1.   Kontrolní číslice se vypočte pomocí matematického výpočtu uvedeného v bodech 1.1 až 1.4.

1.1.

Každému číslu ve VIN se přidělí jeho skutečná matematická hodnota a každému písmenu se přidělí příslušná níže uvedená hodnota:

A = 1

J = 1

S = 2

B = 2

K = 2

T = 3

C = 3

L = 3

U = 4

D = 4

M = 4

V = 5

E = 5

N = 5

W = 6

F = 6

P = 7

X = 7

G = 7

R = 9

Y = 8

H = 8

 

Z = 9

1.2.

Hodnota přiřazená každému znaku ve VIN se vynásobí níže uvedeným váhovým faktorem odpovídajícím pozici daného znaku:

1. pozice = 8

10. pozice = 9

2. pozice = 7

11. pozice = 8

3. pozice = 6

12. pozice = 7

4. pozice = 5

13. pozice = 6

5. pozice = 4

14. pozice = 5

6. pozice = 3

15. pozice = 4

7. pozice = 2

16. pozice = 3

8. pozice = 10

17. pozice = 2

9. pozice = kontrolní číslice

 

1.3.

Výsledné produkty se sečtou a součet se vydělí číslem 11.

1.4.

Kontrolní číslice (číslo 0 až 9 nebo písmeno X) vychází ze zbytku vyjádřeného buď jako zlomek, nebo jako odpovídající desetinné číslo (zaokrouhlené na nejbližší tisícinu), jak je uvedeno v tabulce níže.

Kontrolní číslice

Zbytek v podobě zlomku

Zbytek v podobě desetinného čísla

0

0

0

1

1/11

0,091

2

2/11

0,182

3

3/11

0,273

4

4/11

0,364

5

5/11

0,455

6

6/11

0,545

7

7/11

0,634

8

8/11

0,727

9

9/11

0,818

X

10/11

0,909

ČÁST 3

CERTIFIKÁT EU SCHVÁLENÍ TYPU (SYSTÉM VOZIDLA)

Sdělení o udělení / rozšíření / odmítnutí / odejmutí (1) schválení typu pro typ vozidla z hlediska povinného štítku a identifikačního čísla vozidla v souladu s požadavky stanovenými v příloze II nařízení (EU) 2021/535 [Vložte odkaz na toto nařízení], naposledy pozměněného nařízením (EU) č. …/…

Číslo certifikátu EU schválení typu:

Důvod rozšíření / odmítnutí / odejmutí (1):

ODDÍL I

(Vyplní se v souladu s oddílem I vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

ODDÍL II

(Vyplní se v souladu s oddílem II vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

Doplněk

k certifikátu EU schválení typu č. …

1.   

Další informace:

1.1.   

Stručný popis typu vozidla z hlediska jeho nosné konstrukce, rozměrů, tvarů a použitých materiálů:

2.   

Umístění identifikačního čísla vozidla:

3.   

Umístění povinného štítku:

4.   

Povinný štítek pro vozidlo vyrobené ve více stupních: ano / ne (1)

5.   

Poznámky:


(1)  Nehodící se škrtněte.


PŘÍLOHA III

MÍSTO PRO MONTÁŽ A PŘIPEVNĚNÍ PŘEDNÍ A ZADNÍ TABULKY S REGISTRAČNÍ ZNAČKOU

ČÁST 1

Informační dokument týkající se EU schválení typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel z hlediska místa pro montáž a připevnění přední a zadní tabulky s registrační značkou

VZOR

Informační dokument č. … týkající se EU schválení typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel z hlediska místa pro montáž a připevnění přední a zadní tabulky s registrační značkou

Následující informace se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy nebo obrázky, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně podrobné.

0.

0.1.

0.2.

0.2.1.

0.3.

0.3.1.

0.4.

0.5.

0.8.

0.9.

1.

1.1.

2.

2.4.

2.4.2.

2.4.2.3.

2.6.

9.

9.14.

9.14.1.

9.14.2.

9.14.3.

9.14.4.

9.14.5.

9.14.5.1.

9.14.5.2.

9.14.5.3.

9.14.5.4.

9.14.6.

9.14.7.

Vysvětlivky

Tento informační dokument vychází ze vzoru stanoveného v příloze I prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 a doplní se o příslušné informace podle výše uvedených bodů, jak jsou definovány v uvedeném vzoru.

ČÁST 2

TECHNICKÉ SPECIFIKACE

1.

Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

1.1.

prakticky rovným povrchem“ se rozumí povrch pevného materiálu, který může mít i síťovanou nebo mřížkovanou strukturu a jehož poloměr zakřivení je nejméně 3 000 mm;

1.2.

povrchem se síťovanou strukturou“ se rozumí povrch, jehož strukturu tvoří rovnoměrně rozmístěné otvory například ve tvaru kruhu, elipsy, kosočtverce, obdélníku nebo čtverce, jejichž vzájemná vzdálenost nepřesahuje 15 mm;

1.3.

povrchem s mřížkovanou strukturou“ se rozumí povrch sestávající z rovnoběžných pásů pravidelně rozmístěných ve vzdálenosti nejvýše 15 mm od sebe;

1.4.

ideálně rovným povrchem“ se rozumí teoretický geometricky dokonalý povrch bez ohledu na nedokonalosti povrchu, jako jsou výstupky nebo prohlubně;

1.5.

podélnou střední rovinou vozidla“ se rozumí rovina symetrie vozidla, nebo pokud vozidlo není symetrické, svislá podélná rovina procházející středy náprav vozidla;

1.6.

sklonem“ se rozumí stupeň úhlové odchylky od svislé roviny.

2.

Technické požadavky

2.1.

Vozidla musí mít místo pro montáž a připevnění zadních tabulek s registrační značkou.

2.1.1.

Motorová vozidla kategorií M a N musí mít navíc místo pro montáž a připevnění předních tabulek s registrační značkou.

2.1.2.

Vozidla kategorií O2, O3 a O4 musí mít dvě samostatná místa pro montáž a připevnění zadních tabulek s registrační značkou (tj. aby tak byla možná nepovinná identifikace tažného vozidla, pokud to vyžaduje vnitrostátní orgán).

2.2.

Tvar a rozměry místa pro montáž tabulky s registrační značkou

2.2.1.

Určené místo pro montáž se skládá z plochy obdélníkového tvaru o níže uvedených minimálních rozměrech:

buď („široká tabulka“)

šířka: 520 mm,

výška: 120 mm,

nebo („vysoká tabulka“)

šířka: 340 mm,

výška: 240 mm.

2.3.

Montáž a připevnění přední a zadní tabulky s registrační značkou

2.3.1.

Místo pro montáž přední nebo zadní tabulky s registrační značkou musí představovat rovný nebo prakticky rovný povrch obdélníkového tvaru.

2.3.1.1.

Jako základna pro montáž tabulky s registrační značkou může být použita podložka pod registrační značku nebo držák registrační značky, jsou-li dodávány jako součást standardního vybavení. Podložka nebo držák mohou být konstruovány tak, aby byly připevněny k vozidlu pouze spolu s tabulkou s registrační tabulkou.

2.3.1.2.

Výrobce vozidla může určit nepovinná nebo alternativní místa pro montáž tabulky s registrační značkou na vozidle, pokud také splňují požadavky.

2.3.2.

Povrch, na který má být přední nebo zadní tabulka s registrační značkou umístěna, může mít otvory nebo mezery; avšak výška těchto otvorů nebo mezer nesmí být větší než 75 mm, přičemž jejich šířka se nezohledňuje.

2.3.3.

Na povrchu, na který má být přední nebo zadní tabulka s registrační značkou umístěna, mohou být výstupky, pokud nevyčnívají nad ideálně rovný povrch o více než 5,0 mm. Vrstvy z velmi měkkých materiálů, např. z pěny nebo plsti, jejichž účelem je tlumit vibrace tabulky s registrační značkou, se neberou v úvahu.

2.3.4.

Místo pro montáž přední nebo zadní tabulky s registrační značkou musí být takové, aby po připevnění zkušební tabulky, jak je vymezena v bodě 3.4, podle pokynů výrobce byly splněny tyto požadavky:

2.3.4.1.

Poloha místa pro montáž přední nebo zadní tabulky s registrační značkou:

2.3.4.1.1.

Místo pro montáž tabulky s registrační značkou na přední části vozidla musí být takové, aby celá tabulka mohla být umístěna mezi dvěma rovnoběžnými podélnými svislými rovinami procházejícími vnějšími krajními body vozidla, přičemž zařízení pro nepřímý výhled se neberou v úvahu. Nejširším bodem vozidla nesmí být samotné určené místo.

2.3.4.1.2.

Místo pro montáž tabulky s registrační značkou na zadní části vozidla musí být takové, aby celá tabulka mohla být umístěna mezi dvěma rovnoběžnými podélnými svislými rovinami procházejícími vnějšími krajními body vozidla, přičemž zařízení pro nepřímý výhled se neberou v úvahu. Nejširším bodem vozidla nesmí být samotné určené místo.

2.3.4.1.3.

Přední a zadní tabulka s registrační značkou musí být kolmé (± 5°) k podélné střední rovině vozidla, měřeno ve středu tabulky.

2.3.4.2.

Poloha přední a zadní tabulky vůči svislé příčné rovině:

2.3.4.2.1.

Tabulka může být nakloněná ke svislici o nejméně – 5° a nejvýše 30°, pokud se horní hrana tabulky nenachází výše než 1 500 mm nad povrchem vozovky.

2.3.4.2.2.

Tabulka může být nakloněná ke svislici o nejméně – 15° a nejvýše 5°, pokud se horní hrana tabulky nachází výše než 1 500 mm nad povrchem vozovky.

2.3.4.3.

Výška umístění přední a zadní tabulky nad povrchem vozovky:

2.3.4.3.1.

Spodní hrana přední tabulky nesmí být níže než 100 mm nad povrchem vozovky.

2.3.4.3.2.

Spodní hrana zadní tabulky nesmí být níže než 200 mm nad povrchem vozovky.

2.3.4.3.3.

Horní hrana přední a zadní tabulky se nesmí nacházet výše než 1 500 mm nad povrchem vozovky.

2.3.4.3.3.1.

U vozidel zvláštního určení, u nichž kvůli konstrukci vozidla není možné vyhovět výškovým požadavkům na místo pro montáž přední a zadní tabulky s registrační značkou, může maximální výška odchylně od bodu 2.3.4.3.3 překročit 1 500 mm za předpokladu, že se této mezní hodnotě blíží co nejvíce, jak to konstrukční vlastnosti vozidla dovolují.

2.3.4.4.

Geometrická viditelnost:

2.3.4.4.1.

Přední a zadní tabulka musí být viditelné v celém prostoru ohraničeném těmito čtyřmi rovinami:

a)

dvěma svislými rovinami, které se dotýkají obou bočních hran tabulky a svírají s podélnou střední rovinou vozidla směrem navenek doleva i doprava úhel 30°;

b)

rovinou, která se dotýká horní hrany tabulky a svírá s vodorovnou rovinou směrem nahoru úhel 15°;

c)

vodorovnou rovinou procházející spodní hranou tabulky, jestliže výška horní hrany tabulky nad povrchem vozovky nepřesahuje 1 500 mm;

d)

rovinou, která prochází spodní hranou tabulky a svírá s vodorovnou rovinou směrem dolů úhel 15°, jestliže výška horní hrany tabulky nad povrchem vozovky přesahuje 1 500 mm.

Přední tabulka musí být viditelná při pohledu na vozidlo zepředu a zadní tabulka musí být viditelná při pohledu na vozidlo zezadu.

2.3.4.4.2.

V prostoru popsaném výše nesmí být umístěn žádný konstrukční prvek, a to ani zcela průhledný.

2.3.4.5.

Mezera mezi hranami namontované a připevněné tabulky s registrační značkou a vlastním povrchem místa pro montáž tabulky nesmí být větší než 5,0 mm podél celého okraje tabulky.

2.3.4.5.1.

Velikost této mezery může být větší, je-li měřena u otvoru nebo mezery v povrchu se síťovanou strukturou nebo mezi rovnoběžnými pásy v povrchu s mřížkovanou strukturou.

2.3.5.

Pro účely požadavků na zařízení pro osvětlení zadní tabulky s registrační značkou musí být brána v úvahu skutečná poloha a tvar namontované a připevněné zkušební tabulky, jak je stanoveno výše, zejména výsledný poloměr zakřivení.

2.4.

Další požadavky

2.4.1.

Tabulka s registrační značkou nesmí sloužit jako základna nebo část základny pro připevnění, montáž nebo připnutí jakékoli jiné části, konstrukční části nebo zařízení vozidla (tj. na tabulku s registrační značkou se nesmí připevňovat např. držáky světelných zařízení).

2.4.2.

Následkem odstranění tabulky s registrační značkou nesmí dojít k uvolnění nebo oddělení jakékoli části vozidla, podložky pod registrační značku, konstrukční části nebo zařízení.

2.4.3.

Viditelnost připevněné tabulky s registrační značkou nesmí být za normálních podmínek používání vozidla snížena zejména vibracemi a dynamickými silami, např. proudem vzduchu vznikajícím při jízdě vozidla.

2.4.4.

Není přípustné takové místo pro montáž tabulky s registrační značkou, které se může snadno vychýlit nahoru nebo dolů v úhlu přesahujícím úhly stanovené v bodech 2.3.4.2.1 a 2.3.4.2.2 ve vztahu ke konstrukci vozidla za normálních jízdních podmínek (tj. se dveřmi či přístupovými panely zavřenými).

2.4.5.

Je-li motorové vozidlo podle prohlášení jeho výrobce uzpůsobeno k tažení (bod 2.11.5 informačního dokumentu podle čl. 24 odst. 1 nařízení (EU) 2018/858) a některá část vhodného mechanického spojovacího zařízení, ať je na typu motorového vozidla namontováno, či nikoli, by mohla (částečně) zakrývat místo pro montáž a připevnění zadní tabulky s registrační značkou, platí toto:

a)

pokyny pro uživatele motorového vozidla (např. příručka uživatele, návod k obsluze vozidla) musí jasně uvádět, že se nesmí montovat mechanické spojovací zařízení, jež nelze snadno odstranit nebo přemístit;

b)

v pokynech musí být dále jasně stanoveno, že, je-li namontováno, musí být mechanické spojovací zařízení odstraněno nebo přemístěno, pokud se nepoužívá, a

c)

v případě schválení typu systému vozidla podle předpisu OSN č. 55 (1) je třeba zajistit, aby ustanovení o odstranění, přemístění a/nebo náhradním umístění byla beze zbytku dodržena, i pokud jde o zařízení pro osvětlení a místo pro montáž a připevnění zadní tabulky s registrační značkou.

3.

Zkušební postup

3.1.

Stanovení svislého sklonu a výšky zkušební tabulky s registrační značkou nad povrchem vozovky

3.1.1.

Vozidlo se umístí na hladkou vodorovnou plochu. Řízená kola musí být v poloze pro jízdu v přímém směru a hmotnost vozidla se před měřením upraví na hmotnost vozidla v provozním stavu, avšak bez řidiče.

3.1.2.

Je-li vozidlo vybaveno hydraulicko-pneumatickým, hydraulickým nebo pneumatickým odpružením nebo jiným zařízením, které lze podle zátěže upravit, musí se zkoušet s tímto odpružením nebo zařízením za běžných provozních podmínek určených výrobcem.

3.1.3.

Směřuje-li lícová a viditelná strana zkušební tabulky s registrační značkou dolů, vyjádří se její sklon negativním (minus) úhlem.

3.2.

Výčnělky se měří kolmo a přímo k ideálně rovnému povrchu, na který má být umístěna tabulka s registrační značkou.

3.3.

Mezera mezi hranou namontované a připevněné zkušební tabulky s registrační značkou a povrchem se měří kolmo a přímo k vlastnímu povrchu, na který má být tabulka s registrační značkou umístěna.

3.4.

Tabulka s registrační značkou použitá pro kontrolu shody musí mít jeden ze dvou rozměrů stanovených v bodě 2.2.1 a tloušťku nejvýše 4,0 mm. Rohy musí mít poloměr 10 mm.

ČÁST 3

CERTIFIKÁT EU SCHVÁLENÍ TYPU (SYSTÉM VOZIDLA)

Sdělení o udělení / rozšíření / odmítnutí / odejmutí (2) schválení typu pro typ vozidla z hlediska míst pro montáž tabulky s registrační značkou v souladu s požadavky stanovenými v příloze III nařízení (EU) 2021/535 [Vložte odkaz na toto nařízení], naposledy pozměněného nařízením (EU) č. …/…

Číslo certifikátu EU schválení typu:

Důvod rozšíření / odmítnutí / odejmutí (2):

ODDÍL I

(Vyplní se v souladu s oddílem I vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

ODDÍL II

(Vyplní se v souladu s oddílem II vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

Doplněk

k certifikátu EU schválení typu č. …

1.

Další informace:

1.1.

Stručný popis typu vozidla z hlediska jeho nosné konstrukce, rozměrů, tvarů a použitých materiálů:

1.2.

Popis míst pro montáž (přední a zadní) tabulky s registrační značkou:

2.

Místo pro montáž tabulky s registrační značkou je vhodné pro připevnění tabulky s registrační značkou o maximálních rozměrech (mm):

2.1.

Přední: 520 × 120 / 340 × 240 (2)

2.2.

Zadní: 520 × 120 / 340 × 240 (2)

2.3.

Druhá zadní tabulka s registrační značkou v případě vozidel kategorií O2, O3 a O4: 520 × 120 / 340 × 240 (2)

4.

Místo pro montáž zadní tabulky s registrační značkou je zakryto, je-li namontováno mechanické spojovací zařízení: ano / ne (2)

5.

Poznámky:

(1)  Předpis Evropské hospodářské komise Spojených národů (EHK OSN) č. 55 – Jednotná ustanovení týkající se schvalování mechanických spojovacích konstrukčních částí jízdních souprav vozidel (Úř. věst. L 153, 15.6.2018, s. 179).

(2)  Nehodící se škrtněte.


PŘÍLOHA IV

SYSTÉMY STÍRÁNÍ A OSTŘIKOVÁNÍ ČELNÍHO SKLA

ČÁST 1

Oddíl A

Informační dokument týkající se EU schválení typu motorových vozidel z hlediska jejich systému stírání a ostřikování čelního skla

VZOR

Informační dokument č. … týkající se EU schválení typu motorového vozidla z hlediska jeho systému stírání a ostřikování čelního skla

Následující informace se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy nebo obrázky, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně podrobné.

0.

0.1.

0.2.

0.2.1.

0.3.

0.3.1.

0.4.

0.5.

0.8.

0.9.

1.

1.1.

3.

3.2.

3.2.1.8.

3.2.5.

3.2.5.1.

3.2.5.2.

3.2.5.2.1.

3.2.5.2.2.

3.3.

3.3.1.1.

3.3.1.2.

3.3.2.

3.3.2.3.

3.4.

3.4.1.

3.4.2.

3.4.4.

3.4.4.5.

3.4.4.6.

4.

4.7.

9.

9.2.

9.4.

9.4.1.

9.5.

9.5.1.

9.5.1.1.

9.5.1.2.

9.5.1.3.

9.5.1.4.

9.5.1.5.

9.6.

9.6.1.

9.7.

9.7.1.

9.8.

9.8.2.

9.10.

9.10.3.

9.10.3.5.

9.10.3.5.1.

9.10.3.6.

9.10.3.6.1.

Vysvětlivky

Tento informační dokument vychází ze vzoru stanoveného v příloze I prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 a doplní se o příslušné informace podle výše uvedených bodů, jak jsou definovány v uvedeném vzoru.

Oddíl B

Informační dokument týkající se EU schválení typu systémů ostřikování čelního skla jako samostatných technických celků

VZOR

Informační dokument č. … týkající se EU schválení typu systému ostřikování čelního skla jako samostatného technického celku

Následující informace se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně podrobné.

Mají-li systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky uvedené v tomto informačním dokumentu elektronické řízení, musí být poskytnuty informace o jeho vlastnostech.

0.

0.1.

0.2.

0.3.

0.3.1.

0.4.

0.5.

0.7.

0.8.

0.9.

9.7.

9.7.1.

Vysvětlivky

Tento informační dokument vychází ze vzoru stanoveného v příloze I prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 a doplní se o příslušné informace podle výše uvedených bodů, jak jsou definovány v uvedeném vzoru.

ČÁST 2

TECHNICKÉ SPECIFIKACE

1.

Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

1.1.

stíranou plochou“ se rozumí plocha (plochy) na čelním skle, která je stírána (které jsou stírány) stírátkem (stírátky) stěrače při činnosti systému stírání za normálních podmínek;

1.2.

přerušovanou činností systému stírání“ se rozumí automatický přerušovaný režim činnosti systému stírání, kdy po každém úplném cyklu následuje doba, během níž zůstávají stěrače v klidu v jedné určité stanovené poloze zastavení;

1.3.

ovladačem ostřikovače“ se rozumí zařízení, kterým se systém ostřikování ručně aktivuje a deaktivuje;

1.4.

čerpadlem ostřikovače“ se rozumí zařízení k přemístění ostřikovací kapaliny ze zásobníku na vnější povrch čelního skla;

1.5.

tryskou“ se rozumí zařízení sloužící ke směrování kapaliny na čelní sklo;

1.6.

zcela naplněným systémem“ se rozumí systém, který byl po určitou dobu normálně aktivován a u kterého byla kapalina přemístěna čerpadlem a potrubím a vyšla tryskou (tryskami);

1.7.

očištěnou plochou“ se rozumí plocha, která byla dříve znečištěna a na níž po úplném uschnutí nejsou žádné stopy po kapkách a zbývající nečistoty;

1.8.

plochou výhledu A“ se rozumí zkušební oblast A, jak je definována v bodě 2.2 přílohy 21 předpisu OSN č. 43 o jednotných ustanoveních pro schválení typu bezpečnostních zasklívacích materiálů a jejich montáž ve vozidlech (1);

1.9.

plochou výhledu B“ se rozumí omezená zkušební oblast B, jak je definována v bodě 2.4 přílohy 21 předpisu OSN č. 43, včetně oblasti definované v bodě 2.4.1 (tj. plocha výhledu A je zahrnuta);

1.10.

trojrozměrnou vztažnou soustavou“ se rozumí referenční síť popsaná v příloze 1 Úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3);

1.11.

hlavním spínačem ovládání vozidla“ se rozumí zařízení, jímž se elektronický systém přístrojové desky vozidla přepíná z režimu, kdy je vypnutý, jako v případě, kdy je vozidlo zaparkované a řidič není přítomen, do běžného provozního režimu.

2.

Technické požadavky

2.1.

Systém stírání čelního skla

2.1.1.

Každé vozidlo, které má čelní sklo, musí být vybaveno systémem stírání čelního skla, který je schopen po aktivaci hlavního spínače ovládání vozidla fungovat bez jakéhokoli zásahu řidiče kromě přepnutí ovladače činnosti potřebného ke spouštění a zastavování systému stírání čelního skla do polohy, kdy je systém zapnut.

2.1.1.1.

Systém stírání čelního skla musí zahrnovat jedno nebo více ramen stěrače se snadno vyměnitelnými stírátky.

2.1.2.

Stíraná plocha čelního skla musí pokrývat nejméně 98 % plochy výhledu A.

2.1.3.

Stíraná plocha čelního skla musí pokrývat nejméně 80 % plochy výhledu B.

2.1.4.

Stíraná plocha čelního skla musí splňovat požadavky bodů 2.1.2 a 2.1.3, když systém pracuje s frekvencí stírání podle bodu 2.1.5.1, a zkouší se za podmínek stanovených v bodech 3.1.10 až 3.1.10.3.

2.1.5.

Systém stírání čelního skla musí mít nejméně dvě frekvence stírání:

2.1.5.1.

jednu frekvenci s nejméně 10 cykly za minutu a nejvýše 55 cykly za minutu;

2.1.5.2.

jednu frekvenci s nejméně 45 úplnými cykly za minutu.

2.1.5.3.

Rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší frekvencí stírání musí být nejméně 15 cyklů za minutu.

2.1.5.4.

Přerušovaná činnost systému stírání čelního skla může být použita ke splnění požadavků bodů 2.1.5.1 až 2.1.5.3.

2.1.6.

Frekvence uvedené v bodech 2.1.5 až 2.1.5.3 se musí zkoušet za podmínek uvedených v bodech 3.1.1 až 3.1.6 a 3.1.8.

2.1.7.

Při zastavení systému stírání čelního skla v důsledku přepnutí ovladače činnosti do polohy, ve které je vypnut, se rameno (ramena) a stírátko (stírátka) musí vrátit do klidové polohy.

2.1.8.

Systém stírání čelního skla musí vydržet zablokování po dobu nejméně 15 sekund. Použití automatického ochranného zařízení je dovoleno za předpokladu, že k opětnému spuštění systému není zapotřebí nic jiného než použití ovladače stěrače čelního skla.

2.1.9.

Schopnost systému stírání čelního skla musí vydržet zablokování uvedená v bodě 2.1.8 se musí zkoušet za podmínek uvedených v bodě 3.1.7.

2.1.10.

Není-li klidová poloha ramena (ramen) nebo stírátka (stírátek) stěrače čelního skla mimo plochu výhledu B, musí být možné ručně přemístit rameno (ramena) stěrače tak, že bude možno zvednout stírátko (stírátka) stěrače ze stávající polohy na čelním skle, aby bylo možno čelní sklo ručně očistit.

2.1.11.

Systém stírání čelního skla musí být schopen pracovat po dobu 120 sekund na suchém čelním skle v prostředí o teplotě – 18 °C, aniž by došlo ke zhoršení funkceschopnosti.

2.1.12.

Funkceschopnost systému stírání čelního skla za teploty – 18 °C se musí zkoušet za podmínek stanovených v bodě 3.1.11.

2.1.13.

Systém stírání čelního skla musí splňovat požadavky bodu 2.1.2, aniž by došlo ke snížení účinnosti, když je frekvence jeho činnosti maximální a když je vozidlo vystaveno relativní rychlosti vzduchu odpovídající 80 % maximální konstrukční rychlosti vozidla nebo rychlosti 160 km/h, podle toho, která z nich je nižší. Plocha výhledu A čelního skla musí být připravena v souladu s body 3.1.8 a 3.1.9. Aerodynamické účinky související s rozměry a tvarem čelního skla, ramene (ramen) stěrače a stírátka (stírátek) stěrače musí být ověřeny za těchto podmínek, také s ohledem na bod 3.1.9.1. V průběhu zkoušky musí stírátko (stírátka) stěrače zůstat ve styku s čelním sklem a úplné zvednutí není přípustné. Stírátko (stírátka) stěrače se musí zcela dotýkat čelního skla na ploše stanovené v bodě 2.1.2 po celou dobu každého cyklu a jakékoli částečné pozvednutí při pohybu nahoru nebo dolů není přípustné.

2.2.

Systém ostřikování čelního skla

2.2.1.

Každé vozidlo, které má čelní sklo, musí být vybaveno systémem ostřikování čelního skla, který je schopen fungovat, když je aktivován hlavním spínačem ovládání vozidla, a musí být schopen snést zatížení a tlaky, které vznikají, jestliže jsou trysky ucpány a systém je uváděn v činnost postupem podle bodů 3.2.1.1 a 3.2.1.1.2.

2.2.2.

Funkceschopnost systému ostřikování čelního skla nesmí být nepříznivě ovlivněna vystavením teplotním cyklům podle bodů 3.2.1 a 3.2.5.

2.2.3.

Systém ostřikování čelního skla musí být za normálních podmínek při teplotě okolí od – 18 °C do 80 oschopen rozstřikovat kapalinu na cílovou plochu čelního skla, aniž by došlo k jakémukoli úniku kapaliny, rozpojení hadicového nebo potrubního vedení a nefunkčnosti trysky. K žádnému úniku kapaliny ani rozpojení hadicového nebo potrubního vedení nesmí navíc dojít ani v případě, že jsou trysky ucpané.

2.2.4.

Systém ostřikování čelního skla musí být schopen dodávat množství kapaliny postačující k očištění nejméně 60 % plochy výhledu A, a to za podmínek stanovených v bodech 3.2.6 až 3.2.6.4.

2.2.5.

Systém ostřikování čelního skla musí být možno ručně aktivovat ovladačem ostřikovače. Kromě toho může být aktivace a deaktivace systému rovněž koordinována a kombinována s jakýmkoli jiným systémem vozidla.

2.2.6.

Zásobník s kapalinou musí mít objem ≥ 1,0 l.

3.

Zkušební postup

3.1.

Podmínky zkoušky systému stírání čelního skla

3.1.1.

Není-li stanoveno jinak, musí se níže popsané zkoušky provádět za podmínek uvedených v bodech 3.1.2 až 3.1.5.

3.1.2.

Teplota prostředí musí být mezi 5 °C až 40 °C.

3.1.3.

Čelní sklo musí být udržováno stále mokré.

3.1.4.

U elektrického systému stírání čelního skla musí být splněny tyto další podmínky.

3.1.4.1.

Na začátku zkoušky musí být všechny baterie plně nabité.

3.1.4.2.

Je-li vozidlo vybaveno motorem, nesmí otáčky motoru překročit 30 % otáček, při nichž motor dosáhne maximálního výkonu. Pokud se však ukáže, že to není proveditelné kvůli specifickému ovládání motoru, například u elektrických hybridních vozidel, stanoví se realistický scénář, přičemž se zohlední otáčky motoru a občasné nebo úplné vypnutí chodu motoru za normálních jízdních podmínek. Pokud je systém stírání čelního skla schopen splnit požadavky i s vypnutým motorem, nemusí motor běžet.

3.1.4.3.

Potkávací světla musí být zapnuta.

3.1.4.4.

Všechny nainstalované systémy vytápění, větrání, odmrazování a odmlžování (bez ohledu na jejich umístění ve vozidle) musí být v činnosti a nastaveny na maximální spotřebu elektrického proudu.

3.1.5.

Systémy stírání čelního skla poháněné stlačeným vzduchem nebo podtlakem musí být schopny pracovat nepřetržitě při předepsaných frekvencích stírání bez ohledu na otáčky a zatížení motoru nebo minimální a maximální úrovně nabití baterie stanovené výrobcem pro normální provoz.

3.1.6.

Frekvence stírání systému stírání čelního skla musí splňovat požadavky uvedené v bodech 2.1.5 až 2.1.5.3 po 20 minutách provozu na mokrém čelním skle.

3.1.7.

Požadavky bodu 2.1.8 se považují za splněné, jestliže jsou ramena stěrače zadržována v poloze odpovídající polovině cyklu po dobu 15 sekund a ovladač systému stírání čelního skla je nastaven na maximální frekvenci stírání.

3.1.8.

Vnější povrch čelního skla se pečlivě odmastí denaturovaným lihem nebo rovnocenným odmašťovacím prostředkem. Po zaschnutí se povrch potře roztokem čpavku o koncentraci nejméně 3 % a nejvýše 10 %. Povrch se nechá znovu oschnout a pak se otře suchou bavlněnou tkaninou.

3.1.9.

Na vnější povrch čelního skla se stejnoměrně nanese vrstva zkušební směsi podle specifikací uvedených v bodě 4 a tato vrstva se nechá zaschnout.

3.1.9.1.

Je-li vnější povrch čelního skla připraven podle bodů 3.1.8 a 3.1.9, může být při příslušných zkouškách použit systém ostřikování čelního skla.

3.1.10.

Stíraná plocha systému stírání čelního skla zmíněná v bodě 2.1.4 se stanoví takto:

3.1.10.1.

Vnější plocha čelního skla se upraví podle bodů 3.1.8 a 3.1.9.

3.1.10.2.

S cílem ověřit splnění požadavků bodů 2.1.2 a 2.1.3 se musí aktivovat systém stírání čelního skla, přičemž se zohlední bod 3.1.9.1, a zakreslí se stíraná plocha, která se pak porovná s nákresem ploch výhledu A a B.

3.1.10.3.

Technická zkušebna může souhlasit s využitím jiného zkušebního postupu (např. zkoušení se simulací) k ověření, zda jsou splněny požadavky bodů 2.1.2. and 2.1.3.

3.1.11.

Požadavky bodu 2.1.11 musí být splněny při teplotě okolí – 18 ± 3 °C, při které bylo vozidlo odstaveno minimálně po dobu čtyř hodin. Vozidlo musí být připraveno k provozu za podmínek stanovených v bodech 3.1.4 a 3.1.5. V průběhu zkoušky musí systém stírání pracovat normálně, avšak s maximální frekvencí stírání. Stíranou plochu není nutno sledovat.

3.2.

Podmínky zkoušky systému ostřikování čelního skla

3.2.1.

Zkouška č. 1 Systém ostřikování čelního skla se zcela naplní vodou a umístí na dobu nejméně čtyř hodin do prostředí o teplotě 20 ± 2 °C. Voda musí být ustálena na tuto teplotu.

3.2.1.1.

Všechny trysky se v místě výstupu kapaliny ucpou a ovladač ostřikovače čelního skla se uvede v činnost šestkrát za minutu, vždy na nejméně tři sekundy.

3.2.1.1.1.

Je-li systém ostřikování čelního skla poháněn svalovou energií řidiče, musí být v případě ručního čerpadla vynaložena síla v rozmezí od 11,0 do 13,5 daN. V případě nožního čerpadla musí být vynaložena síla v rozmezí od 40,0 do 44,5 daN.

3.2.1.1.2.

U elektrických čerpadel nesmí být zkušební napětí nižší než jmenovité napětí, avšak nesmí jmenovité napětí překročit o více než 2 V.

3.2.1.2.

Funkceschopnost systému ostřikování čelního skla na konci zkoušky musí splňovat požadavky bodu 2.2.3.

3.2.2.

Zkouška č. 2 Systém ostřikování čelního skla se zcela naplní vodou a umístí na dobu nejméně čtyř hodin do prostředí o teplotě – 18 ± 3 °C. Voda nemusí být ustálena na tuto teplotu.

3.2.2.1.

Ovladač ostřikovače čelního skla se uvede v činnost šestkrát za minutu, vždy na nejméně tři sekundy, v souladu s body 3.2.1.1.1 a 3.2.1.1.2. Systém se pak umístí do prostředí o teplotě 20 ± 2 °C, dokud led úplně neroztaje. Voda nemusí být ustálena na tuto teplotu. Funkceschopnost systému ostřikování čelního skla se pak ověří jeho uvedením v činnost podle bodů 3.2.1.1 a 3.2.1.2.

3.2.3.

Zkouška č. 3 Zkouška vystavení nízké teplotě

3.2.3.1.

Systém ostřikování čelního skla se zcela naplní vodou a umístí na dobu nejméně čtyř hodin do prostředí o teplotě – 18 ± 3 °C, aby veškerá voda v systému ostřikování zmrzla. Systém se pak umístí do prostředí o teplotě 20 ± 2 °C, dokud led úplně neroztaje, avšak v žádném případě ne déle než na čtyři hodiny. Tento cyklus zamrznutí a roztání se zopakuje šestkrát. Nakonec, když je systém ostřikování čelního skla umístěn do prostředí o teplotě 20 ± 2 °C a led se zcela rozpustí, přestože se voda na tuto teplotu neustálila, ověří se funkceschopnost systému ostřikovače čelního skla uvedením systému v činnost podle bodů 3.2.1.1. a 3.2.1.2.

3.2.3.2.

Systém ostřikování čelního skla se zcela naplní ostřikovací kapalinou pro nízké teploty tvořenou 50 % roztokem metanolu nebo izopropylalkoholu ve vodě o tvrdosti nejvýše 205 mg/l (Ca). Systém se umístí na dobu nejméně čtyř hodin do prostředí o teplotě – 18 ± 3 °C. Kapalina nemusí být ustálena na tuto teplotu. Funkceschopnost systému ostřikování čelního skla se pak ověří jeho uvedením v činnost podle bodů 3.2.1.1 a 3.2.1.2.

3.2.4.

Zkouška č. 4 Zkouška vystavení vysoké teplotě

3.2.4.1.

Je-li jakákoli část systému ostřikování čelního skla umístěna v motorovém prostoru, systém se zcela naplní vodou a umístí na dobu nejméně osmi hodin do prostředí o teplotě 80 ± 3 °C. Voda nemusí být ustálena na tuto teplotu. Funkceschopnost systému ostřikování čelního skla se pak ověří jeho uvedením v činnost podle bodů 3.2.1.1 a 3.2.1.2.

3.2.4.2.

Jestliže se žádná část systému ostřikování čelního skla nenachází v motorovém prostoru, systém se zcela naplní vodou a umístí na dobu nejméně osmi hodin do prostředí o teplotě 80 ± 3 °C. Voda nemusí být ustálena na tuto teplotu. Poté se systém umístí do prostředí o teplotě 20 ± 2 °C. Po ustálení teploty vody se funkceschopnost systému ostřikování čelního skla ověří jeho uvedením v činnost podle bodů 3.2.1.1. až 3.2.1.2. Poté se systém zcela naplní vodou a umístí na dobu nejméně osmi hodin do prostředí o teplotě 60 ± 3 °C. Voda nemusí být ustálena na tuto teplotu. Funkceschopnost systému ostřikování čelního skla se pak ověří jeho uvedením v činnost podle bodů 3.2.1.1 a 3.2.1.2. Alternativně může výrobce požádat o vyzkoušení systému ostřikování čelního skla za podmínek stanovených v bodě 3.2.4.1.

3.2.5.

Zkoušky ostřikovače čelního skla stanovené v bodech 3.2.1 až 3.2.4.2 se postupně provádějí s týmž systémem ostřikování čelního skla. Systém lze zkoušet buď tak, jak je nainstalován v typu vozidla, u kterého se žádá o EU schválení typu, nebo samostatně. Pokud se žádá o EU schválení typu samostatného technického celku, musí se systém zkoušet samostatně.

3.2.6.

Zkouška č. 5 Zkouška způsobilosti systému ostřikování čelního skla

3.2.6.1.

Systém ostřikování čelního skla se zcela naplní vodou. Je-li to možné, lze trysku (trysky) ostřikovače nasměrovat na cílovou oblast vnější plochy čelního skla, přičemž vozidlo musí být v klidu a bez výrazného vlivu větru.

3.2.6.2.

Vnější plocha čelního skla se upraví podle bodů 3.1.8 a 3.1.9.

3.2.6.3.

Systém ostřikování čelního skla se spustí podle pokynů výrobce, přičemž se zohlední body 3.2.1.1.1 a 3.2.1.1.2. Celková doba trvání zkoušky nepřekročí 10 úplných cyklů automatické činnosti systému stírání čelního skla při maximální frekvenci stírání.

3.2.6.4.

S cílem ověřit splnění požadavků bodu 2.2.4 se zakreslí příslušná očištěná plocha, která se pak porovná s nákresem plochy výhledu A. Je-li pozorovateli zřejmé, že byly požadavky splněny, není nutno vytvářet nákresy.

3.2.7.

Zkouška stanovená v bodech 3.2.6 až 3.2.6.4 se musí vždy provést na vozidle typu, pro který se žádá o EU schválení typu, i když je ve vozidle nainstalován schválený samostatný technický celek.

4.

Specifikace zkušební směsi pro zkoušení systémů stírání a ostřikování čelního skla

4.1.

Směs pro zkoušení podle bodu 3.1.9 má toto složení:

4.1.1.

voda o tvrdosti méně než 205 mg/l (Ca): 92,5 % objemových;

4.1.2.

nasycený vodný roztok soli (chloridu sodného): 5,0 % objemových;

4.1.3.

prach podle specifikace v bodech 4.1.3.1 až 4.1.3.2.6 níže: 2,5 % objemových;

4.1.3.1.

Analýza zkušebního prachu

4.1.3.1.1.

68 ± 1 % hmotnostních SiO2

4.1.3.1.2.

4 ± 1 % hmotnostních Fe2O3

4.1.3.1.3.

16 ± 1 % hmotnostních Al2O3

4.1.3.1.4.

3 ± 1 % hmotnostních CaO

4.1.3.1.5.

1,0 ± 0,5 % hmotnostních MgO

4.1.3.1.6.

4 ± 1 % hmotnostních alkálií

4.1.3.1.7.

2,5 ± 0,5 % hmotnostních ztráty spálením

4.1.3.2.

Granulometrické složení částic hrubého prachu

4.1.3.2.1.

12 ± 2 % částic o velikosti 0 až 5 μm

4.1.3.2.2.

12 ± 3 % částic o velikosti 5 až 10 μm

4.1.3.2.3.

14 ± 3 % částic o velikosti 10 až 20 μm

4.1.3.2.4.

23 ± 3 % částic o velikosti 20 až 40 μm

4.1.3.2.5.

30 ± 3 % částic o velikosti 40 až 80 μm

4.1.3.2.6.

9 ± 3 % částic o velikosti 80 až 200 μm

ČÁST 3

Oddíl A

CERTIFIKÁT EU SCHVÁLENÍ TYPU (SYSTÉM VOZIDLA)

Sdělení o udělení / rozšíření / odmítnutí / odejmutí (2) schválení typu pro typ vozidla z hlediska systému stírání a ostřikování čelního skla v souladu s požadavky stanovenými v příloze IV nařízení (EU) 2021/535 [Vložte odkaz na toto nařízení], naposledy pozměněného nařízením (EU) č. …/…

Číslo certifikátu EU schválení typu:

Důvod rozšíření / odmítnutí / odejmutí (2):

ODDÍL I

(Vyplní se v souladu s oddílem I vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

ODDÍL II

(Vyplní se v souladu s oddílem II vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

Doplněk

k certifikátu EU schválení typu č. …

1.   

Další informace:

1.1.   

Stručný popis typu vozidla z hlediska jeho nosné konstrukce, rozměrů, tvarů a použitých materiálů:

1.2.   

Popis způsobu činnosti systému stírání a systému ostřikování:

1.3.   

Podrobný popis systému stírání (tj. počet stírátek, délky stírátek, rozměry ramena stěrače atd.):

1.4.   

Podrobný popis systému ostřikování (tj. počet trysek, počet výstupních průchodů na jednu trysku, čerpadlo ostřikovače, zásobník kapaliny, hadičky ostřikovače a jejich připevnění k čerpadlu a tryskám atd.)

1.5.   

Kapacita zásobníku kapaliny (v litrech):

1.6.   

Maximální konstrukční rychlost vozidla (km/h):

2.   

Řízení: levostranné/pravostranné (2)

3.   

Systémy s levostranným řízením a pravostranným řízením mají vzájemně zrcadlové uspořádání: ano/ne (2)

4.   

Aerodynamický spoiler je namontován na rameno stěrače / stírátko stěrače (2) na straně řidiče / uprostřed / na straně spolujezdce / … (2)

5.   

Poznámky:

Oddíl B

CERTIFIKÁT EU SCHVÁLENÍ TYPU (SAMOSTATNÝ TECHNICKÝ CELEK)

Sdělení o udělení / rozšíření / odmítnutí / odejmutí (3) schválení typu samostatného technického celku z hlediska typu systému ostřikování čelního skla v souladu s požadavky stanovenými v příloze IV nařízení (EU) 2021/535 [Vložte odkaz na toto nařízení], naposledy pozměněného nařízením (EU) č. …/…

Číslo certifikátu EU schválení typu:

Důvod rozšíření / odmítnutí / odejmutí (3):

ODDÍL I

(Vyplní se v souladu s oddílem I vzoru C v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

ODDÍL II

(Vyplní se v souladu s oddílem II vzoru C v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

Doplněk

k certifikátu EU schválení typu č. …

1.   

Další informace:

1.1.   

Stručný popis typu samostatného technického celku:

1.2.   

Podrobný popis systému ostřikování:

1.2.1.   

Počet trysek:

1.2.2.   

Počet výstupních průchodů na jednu trysku:

1.2.3.   

Popis hadiček ostřikovače a jejich připevnění k čerpadlu a tryskám:

1.2.4.   

Popis čerpadla ostřikovače:

1.2.5.   

Kapacita zásobníku kapaliny (v litrech):

2.   

Vhodné pro řízení: levostranné/pravostranné (3)

3.   

V motorovém prostoru může být umístěna jakákoli část systému: ano/ne (3)

4.   

Samostatný technický celek: univerzální / pro určitá vozidla (3)

5.   

Poznámky:

6.   

Seznam typů vozidel, pro které byl samostatný technický celek schválen (v příslušných případech):

Oddíl C

ZNAČKA EU SCHVÁLENÍ TYPU SAMOSTATNÉHO TECHNICKÉHO CELKU

1.

Značka EU schválení typu samostatných technických celků, na niž se odkazuje v čl. 38 odst. 2 nařízení (EU) 2018/858, se skládá z těchto prvků:

1.1.

Obdélník, ve kterém je vepsáno malé písmeno „e“, za nímž následuje rozlišovací číslo členského státu, který udělil EU schválení typu konstrukční části nebo samostatného technického celku:

1

pro Německo

2

pro Francii

3

pro Itálii

4

pro Nizozemsko

5

pro Švédsko

6

pro Belgii

7

pro Maďarsko

8

pro Českou republiku

9

pro Španělsko

 

 

13

pro Lucembursko

12

pro Rakousko

17

pro Finsko

18

pro Dánsko

19

pro Rumunsko

20

pro Polsko

21

pro Portugalsko

23

pro Řecko

24

pro Irsko

25

pro Chorvatsko

26

pro Slovinsko

27

pro Slovensko

29

pro Estonsko

32

pro Lotyšsko

34

pro Bulharsko

36

pro Litvu

49

pro Kypr

50

pro Maltu

1.2.

V blízkosti obdélníku dvě číslice označující sérii změn, které stanoví požadavky, jež tento samostatný technický celek splňuje (v současnosti „00“), za nimiž následuje mezera a pětimístné číslo popsané v bodě 2.4 přílohy IV nařízení (EU) 2018/858.

2.

Značka EU schválení typu samostatných technických celků musí být nesmazatelná a jasně čitelná.

3.

Příklad značky EU schválení typu samostatného technického celku je znázorněn na obrázku 1.

Obrázek 1

Příklad značky EU schválení typu samostatného technického celku

Image 1

Vysvětlivka

Legenda:

EU schválení typu samostatného technického celku bylo vydáno Nizozemskem pod číslem 00406. První dvě číslice „00“ udávají, že tento samostatný technický celek byl schválen podle tohoto nařízení.

(1)  Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 43 – Jednotná ustanovení pro schválení typu bezpečnostních zasklívacích materiálů a jejich montáž ve vozidlech (Úř. věst. L 42, 12.2.2014, s. 1).

(2)  Nehodící se škrtněte.

(3)  Nehodící se škrtněte.


PŘÍLOHA V

KRYTY KOL

ČÁST 1

Informační dokument týkající se EU schválení typu vozidel z hlediska krytů kol

VZOR

Informační dokument č. … týkající se EU schválení typu vozidla z hlediska krytů kol

Následující informace se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy nebo obrázky, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně podrobné.

0.

0.1.

0.2.

0.2.1.

0.3.

0.3.1.

0.4.

0.5.

0.8.

0.9.

1.

1.1.

1.3.

1.3.2.

1.3.3.

2.

2.3.

2.3.1.

2.3.2.

2.3.3.

2.3.4.

2.4.

2.4.1.

2.4.1.2.

2.4.1.3.

2.4.2.

2.4.2.2.

2.4.2.3.

2.6.

6.

6.2.1.

6.6.

6.6.1.

6.6.1.1.

6.6.1.1.1.

6.6.1.1.2.

atd.

6.6.4.

9.

9.16.

9.16.1.

9.16.2.

Vysvětlivky

Tento informační dokument vychází ze vzoru stanoveného v příloze I prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 a doplní se o příslušné informace podle výše uvedených bodů, jak jsou definovány v uvedeném vzoru.

ČÁST 2

Technické specifikace

1.

Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

1.1.

obalovou křivkou pneumatiky“ se rozumí maximální šířka průřezu a vnější průměr pneumatiky, včetně tolerancí, jak povoluje a stanoví příslušné schválení konstrukční součásti;

1.2.

zařízením pro trakci ve sněhu“ se rozumí sněhový řetěz nebo jiné rovnocenné zařízení zajišťující trakci ve sněhu, které lze připevnit ke kombinaci pneumatiky a kola příslušného vozidla a které samo o sobě není pneumatikou pro jízdu na sněhu, zimní pneumatikou, celoroční pneumatikou, ani žádnou jinou pneumatikou.

2.

Technické požadavky

2.1.

Obecná ustanovení

2.1.1.

Vozidlo musí být vybaveno krytem kol pro každé kolo.

2.1.2.

Kryt kola může být tvořen částmi karoserie nebo samostatnými blatníky a musí být navržen tak, aby co nejvíce chránil účastníky silničního provozu proti odhazovanému kamení, blátu, ledu, sněhu a vodě a snižoval nebezpečí způsobené stykem s otáčejícími se koly.

2.2.

Zvláštní požadavky

2.2.1.

Kryty kol musí splňovat požadavky bodů 2.2.1.1 až 2.2.1.4 s hmotností vozidla upravenou na výrobcem uváděnou hmotnost v provozním stavu s jedním dalším cestujícím v první řadě sedadel, v příslušných případech, a s řízenými koly v poloze pro jízdu v přímém směru.

2.2.1.1.

V oblasti vymezené radiálními rovinami skloněnými o 30° dopředu a o 50° dozadu od středu kol (viz obrázek 1) musí celková šířka (q) krytu kol postačovat přinejmenším k zakrytí celkové šířky (b) pneumatiky s ohledem na obalovou křivku pneumatiky a také krajní rozměry kombinace (kombinací) pneumatiky a kola uvedené (uvedených) výrobcem vozidla. V případě dvojitých kol se berou v úvahu obalové křivky pneumatik a celková šířka (t) obou pneumatik.

2.2.1.1.1.

Při stanovování šířek podle bodu 2.2.1.1 se neberou v úvahu označení, ozdoby, ochranné pruhy nebo žebra na bocích pneumatiky.

2.2.1.2.

Zadní část krytu kola nesmí končit nad vodorovnou rovinou, která se nachází 150 mm nad osou otáčení kol, a dále:

2.2.1.2.1.

V případě jednoduchých kol musí průsečnice zadního okraje krytu kola s vodorovnou rovinou podle bodu 2.2.1.2 (viz bod A na obrázku 1) procházet vně střední podélné roviny pneumatiky.

2.2.1.2.2.

V případě dvojitých kol musí průsečnice zadního okraje krytu kola s vodorovnou rovinou podle bodu 2.2.1.2 (viz bod A na obrázku 1) u vnějšího kola procházet vně střední podélné roviny vnější pneumatiky.

2.2.1.3.

Obrys a poloha každého z krytů kol musí být takové, aby kryty co nejtěsněji přiléhaly k pneumatikám. Zejména v části tvořené radiálními rovinami uvedenými v bodě 2.2.1.1 musí být splněny tyto požadavky:

2.2.1.3.1.

Hloubka (p) vybrání nacházejícího se ve svislé rovině osy pneumatiky, měřená od vnitřního a vnějšího okraje krytu kola ve svislé podélné rovině procházející středem pneumatiky uvnitř krytu kola, musí být nejméně 30 mm. Ve směru k radiálním rovinám popsaným v bodě 2.2.1.1 se tato hloubka (p) může postupně snižovat k nule.

2.2.1.3.2.

Vzdálenost (c) mezi dolními okraji krytu kola a osou procházející středem otáčení kol nesmí být větší než 2 × r, kde (r) je statický poloměr pneumatiky.

2.2.1.4.

U vozidel se seřiditelnou výškou zavěšení musí být požadavky uvedené v bodech 2.2.1.3.1 a 2.2.1.3.2 splněny, když se vozidlo nachází v obvyklé jízdní poloze určené výrobcem vozidla.

2.2.2.

Kryty kol se mohou skládat z více částí, pokud po montáži nejsou mezi jednotlivými částmi nebo uvnitř těchto částí mezery.

2.2.3.

Kryty kol musí být spolehlivě připevněny. Je však přípustné, aby byly oddělitelné buď jako vcelku, nebo po částech.

2.3.

Použití zařízení pro trakci ve sněhu

2.3.1.

U vozidel, která mají pouze dvě poháněná kola, výrobce osvědčí, že vozidlo je konstruováno tak, aby alespoň u jedné z kombinací pneumatiky a kola schválených pro hnanou nápravu vozidla tohoto typu mohl být použit nejméně jeden typ zařízení pro trakci ve sněhu. Zařízení pro trakci ve sněhu a kombinaci (kombinace) pneumatiky a kola vhodnou (vhodné) pro tento typ vozidla musí výrobce uvést v položce 6.6.4 informačního dokumentu.

2.3.2.

U vozidel se čtyřmi poháněnými koly, včetně vozidel, u nichž lze pohon náprav ručně nebo automaticky odpojit, musí výrobce osvědčit, že vozidlo je konstruováno tak, aby alespoň u jedné z kombinací pneumatiky a kola schválených pro hnanou nápravu vozidla tohoto typu, jejíž pohon nelze odpojit, mohl být použit nejméně jeden typ zařízení pro trakci ve sněhu. Zařízení pro trakci ve sněhu a kombinaci (kombinace) pneumatiky a kola vhodnou (vhodné) pro tento typ vozidla musí výrobce uvést v položce 6.6.4 informačního dokumentu.

2.3.3.

Všechny příslušné pokyny týkající se správného používání určených zařízení pro trakci ve sněhu uvede výrobce vozidla v pokynech pro uživatele motorového vozidla (např. příručka pro uživatele, návod k obsluze vozidla).

Obrázek 1

Schéma krytu kola

Image 2

Vysvětlivka

(1)

Šířka pneumatiky (b) se stanoví v horní části pneumatiky (šířka průřezu pneumatiky mezi radiálními rovinami uvedenými v bodě 2.2.1.1).

ČÁST 3

CERTIFIKÁT EU SCHVÁLENÍ TYPU (SYSTÉM VOZIDLA)

Sdělení o udělení / rozšíření / odmítnutí / odejmutí (1) schválení typu pro typ vozidla z hlediska krytů kol v souladu s požadavky stanovenými v příloze V nařízení (EU) 2021/535 [Vložte odkaz na toto nařízení], naposledy pozměněného nařízením (EU) No …/…

Číslo certifikátu EU schválení typu:

Důvod rozšíření / odmítnutí / odejmutí (1):

ODDÍL I

(Vyplní se v souladu s oddílem I vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

ODDÍL II

(Vyplní se v souladu s oddílem II vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

Doplněk

k certifikátu EU schválení typu č. …

1.

Další informace:

1.1.

Stručný popis typu vozidla z hlediska jeho nosné konstrukce, rozměrů, tvarů a použitých materiálů:

1.2.

Popis krytů kol:

1.3.

Kombinace pneumatiky a kola (včetně velikosti pneumatiky, velikosti ráfku a hloubky zálisu kola):

1.4.

Popis typu zařízení pro trakci ve sněhu, které (která) lze použít:

1.5.

Kombinace pneumatiky a kola (včetně velikosti pneumatiky, velikosti ráfku a hloubky zálisu kola), která má být použita (které mají být použity) se zařízením(i) pro trakci ve sněhu:

2.

Trvale poháněná náprava (poháněné nápravy): náprava 1 / náprava 2 / (1)

3.

Výškově nastavitelné zavěšení náprav: ano/ne (1)

4.

Kryty kol oddělitelné / neoddělitelné (1) vcelku / po částech (1)

5.

Poznámky:

(1)  Nehodící se škrtněte.


PŘÍLOHA VI

SYSTÉMY ODMRAZOVÁNÍ A ODMLŽOVÁNÍ ČELNÍHO SKLA

ČÁST 1

Informační dokument týkající se EU schválení typu motorových vozidel z hlediska systémů odmrazování a odmlžování

VZOR

Informační dokument č. … týkající se EU schválení typu motorového vozidla z hlediska systémů odmrazování a odmlžování

Následující informace se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy nebo obrázky, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně podrobné.

0.

0.1.

0.2.

0.2.1.

0.3.

0.3.1

0.4.

0.5.

0.8.

0.9.

1.

1.1.

1.6.

1.8.

3.

3.1.

3.1.1.

3.2.

3.2.1.

3.2.1.1.

3.2.1.2.

3.2.1.3.

3.2.1.6.

3.2.1.8.

3.2.2.

3.2.2.1.

3.2.5.

3.2.5.1.

3.2.5.2.

3.2.5.2.1.

3.2.5.2.2.

3.2.7.

3.2.7.1.

3.2.7.2.

3.2.7.2.1.

3.2.7.2.2.

3.2.7.2.3.

3.2.7.2.3.1.

3.2.7.2.3.2.

3.2.7.2.4.

3.2.7.2.5.

3.2.7.3.

3.2.7.3.1.

3.2.7.3.2.

3.2.7.3.2.1.

3.2.7.3.2.2.

3.3.

3.3.1.

3.3.1.1.1.

3.3.1.2.

3.3.2.

3.3.2.1.

3.3.2.2.

3.3.2.3.

3.3.2.4.

3.4.

3.4.1.

3.4.2.

3.4.3.

3.4.3.1.

3.4.3.1.1.

3.4.3.1.2.

3.4.3.1.3.

3.4.4.

3.4.4.1.

3.4.4.2.

3.4.4.3.

3.4.4.4.

3.4.4.5.

3.4.4.6.

3.6.

3.6.1.

3.6.1.1.

3.6.1.2.

3.6.1.2.1.

3.6.1.2.2.

3.6.2.

3.6.3.

9.

9.1.

9.2.

9.3.

9.3.1.

9.4.

9.4.1.

9.4.2.

9.5.

9.5.1.

9.5.1.1.

9.5.1.2.

9.5.1.3.

9.5.1.4.

9.5.1.5.

9.6.

9.6.1.

9.7.

9.7.1.

9.8.

9.8.1.

9.8.2.

9.10.

9.10.1.

9.10.1.1.

9.10.1.3.

9.10.3.

9.10.3.1.

9.10.3.1.1.

9.10.3.5.

9.10.3.5.1.

9.10.3.6.

9.10.3.6.1.

Vysvětlivky

Tento informační dokument vychází ze vzoru stanoveného v příloze I prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 a doplní se o příslušné informace podle výše uvedených bodů, jak jsou definovány v uvedeném vzoru.

ČÁST 2

Technické specifikace

1.   Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

1.1.

odmrazenou plochou“ se rozumí plocha čelního skla, jejíž vnější povrch je suchý nebo pokrytý rozpuštěnou nebo částečně rozpuštěnou mokrou námrazou, kterou lze odstranit za pomoci systému stírání čelního skla;

1.2.

zamlžením“ se rozumí vrstva kondenzátu na vnitřní straně zaskleného povrchu čelního skla;

1.3.

odmlženou plochou“ se rozumí plocha čelního skla, jejíž vnitřní povrch je poté, co byl zamlžený, suchý, bez kapek nebo stop vody;

1.4.

plochou výhledu A“ se rozumí zkušební oblast A, jak je definována v bodě 2.2 přílohy 21 předpisu OSN č. 43;

1.5.

plochou výhledu B“ se rozumí omezená zkušební oblast B, jak je definována v bodě 2.4 přílohy 21 předpisu OSN č. 43, včetně oblasti definované v bodě 2.4.1 (tj. plocha výhledu A je zahrnuta);

1.6.

hlavním spínačem ovládání vozidla“ se rozumí zařízení, jímž se elektronický systém přístrojové desky vozidla přepíná z režimu, kdy je vypnutý, jako v případě, kdy je vozidlo zaparkované a řidič není přítomen, do běžného provozního režimu.

2.   Technické požadavky

2.1.   Odmrazování čelního skla

2.1.1.

Každé vozidlo, které má čelní sklo, musí být vybaveno systémem pro odstraňování námrazy a ledu z vnější strany zaskleného povrchu čelního skla. Systém odmrazování čelního skla musí být natolik účinný, aby zajistil dostatečnou viditelnost čelním sklem za chladného počasí.

2.1.2.

Účinnost systému se ověří opakovaným stanovením odmrazené plochy čelního skla po nastartování motoru, když před tím bylo vozidlo po určitou dobu odstaveno v mrazicí komoře.

2.1.3.

Splnění požadavků podle bodů 2.1.1 a 2.1.2 se ověří postupem podle bodu 3.1.

2.1.4.

Musí být splněny tyto požadavky:

2.1.4.1.

po 20 minutách od začátku zkoušky musí být odmrazeno 80 % plochy výhledu A;

2.1.4.2.

po 25 minutách od začátku zkoušky musí být odmrazená plocha čelního skla na straně spolucestujícího srovnatelná s plochou uvedenou v bodě 2.1.4.1 pro stranu řidiče;

2.1.4.3.

po 40 minutách od začátku zkoušky musí být odmrazeno 95 % plochy výhledu B.

2.2.   Odmlžování čelního skla

2.2.1.

Každé vozidlo, které má čelní sklo, musí být vybaveno systémem pro odstraňování zamlžení z vnitřní strany zaskleného povrchu čelního skla.

2.2.2.

Systém odmlžování musí být dostatečně účinný, aby obnovil viditelnost čelním sklem, pokud je zamlžené. Jeho účinnost se ověří postupem popsaným v bodě 3.2.

2.2.3.

Musí být splněny tyto požadavky:

2.2.3.1.

z plochy výhledu A musí být po 10 minutách odmlženo 90 %;

2.2.3.2.

z plochy výhledu B musí být po 10 minutách odmlženo 80 %.

3.   Zkušební postupy

3.1.   Odmrazování čelního skla

3.1.1.

Zkouška se provede při jedné z těchto teplot podle určení výrobce: – 8 ± 2 °C nebo – 18 ± 3 °C.

3.1.1.1.

Zkouška se provede v mrazicí komoře dostatečně velké, aby se do ní vešlo celé vozidlo, a tak vybavené, aby se v ní po celou dobu zkoušky udržela teplota zvolená podle bodu 3.1.1 a cirkuloval v ní chladný vzduch. Před okamžikem, kdy se vozidlo vystaví chladu, musí být mrazicí komora udržována na stanovené zkušební teplotě nebo pod ní po dobu nejméně 24 hodin.

3.1.2.

Před zkouškou se vnitřní a vnější povrch čelního skla pečlivě odmastí denaturovaným lihem nebo rovnocenným odmašťovacím prostředkem. Po zaschnutí se povrch potře roztokem čpavku o koncentraci nejméně 3 % a nejvýše 10 %. Povrch se nechá znovu oschnout a pak se otře suchou bavlněnou tkaninou.

3.1.3.

Motor vozidla musí být vypnutý a vozidlo musí být před začátkem zkoušky udržováno při zkušební teplotě po dobu nejméně 10 hodin.

3.1.3.1.

Doba uvedená v bodě 3.1.3 může být zkrácena, pokud je možné ověřit, zda jsou chladicí kapalina a mazací olej motoru vozidla ustáleny na zkušební teplotě.

3.1.4.

Po uplynutí doby stanovené v bodě 3.1.3 se pomocí vodní stříkací pistole pracující při tlaku 3,5 ± 0,2 barů vytvoří na celém vnějším povrchu čelního skla rovnoměrná vrstva ledu 0,044 g/cm2.

3.1.4.1.

Rozstřikovací tryska seřízená na nejširší rozstřik a největší průtok se udržuje kolmo k zasklenému povrchu ve vzdálenosti 200 mm až 250 mm od něj, přičemž se usměrňuje tak, aby po celém čelním skle vytvořila stejnoměrnou vrstvu ledu.

3.1.4.1.1.

Ke splnění požadavků bodu 3.1.5 lze použít stříkací pistoli s tryskou o průměru 1,7 mm a průtoku 0,395 l/min schopnou vytvořit ze vzdálenosti 200 mm od povrchu skla vodní paprsek o průměru 300 mm. Je možno použít i jiné zařízení, se kterým lze tyto požadavky splnit.

3.1.5.

Po vytvoření vrstvy ledu na čelním skle se vozidlo ponechá v mrazicí komoře ještě dalších nejméně 30 minut a nejvýše 40 minut.

3.1.6.

Po uplynutí doby uvedené v bodě 3.1.5. vstoupí do vozidla jeden nebo dva pozorovatelé. Potom je možné přepnout hlavní spínač ovládání vozidla do polohy „zapnuto“ a může se nastartovat motor, v případě potřeby některým z vnějších prostředků. Zkušební doba začíná okamžikem, kdy je aktivován hlavní spínač ovládání vozidla.

3.1.6.1.

Je-li vozidlo vybaveno motorem, je možné během prvních pěti minut zkoušky přizpůsobit rychlost otáček podle doporučení výrobce pro zahřívání motoru při startování v chladném počasí.

3.1.6.2.

Během posledních 35 minut zkoušky (nebo po celou dobu zkoušky, jestliže se nevyužije pětiminutové zahřívací procedury) platí následující:

3.1.6.2.1.

Je-li vozidlo vybaveno motorem, nesmí otáčky motoru překročit 50 % otáček, při nichž motor dosáhne maximálního výkonu. Pokud se však ukáže, že to není proveditelné kvůli specifickému ovládání motoru, například v případě elektrických hybridních vozidel, je třeba realisticky stanovit nejhorší možnou variantu. Tato varianta zohlední otáčky motoru a to, že za normálních jízdních podmínek při okolní teplotě –8 °C nebo –18 °C, podle toho, kterou z nich výrobce určil jako teplotu při zkoušce, motor v určitých intervalech přestává běžet, nebo neběží vůbec. Pokud je systém schopen splnit požadavky na odmrazování i s vypnutým motorem, nemusí motor vůbec běžet.

3.1.6.3.

Na začátku zkoušky musí být všechny baterie plně nabité. Vysokonapěťové baterie vozidel s elektrickým hnacím ústrojím však musí být nabity na úroveň > 60 %.

3.1.6.4.

Během zkoušky nesmí napětí na svorkách odmrazovacího zařízení překročit jmenovité napětí systému o více než 20 %.

3.1.6.5.

Teplota ve zkušební komoře se měří v úrovni středu čelního skla v bodě, který není významně ovlivněn teplem ze zkoušeného vozidla.

3.1.6.6.

Vodorovná složka rychlosti vzduchu chladícího komoru, měřená bezprostředně před zkouškou ve střední rovině vozidla v bodě vzdáleném 300 mm před spodní hranou čelního skla a ve středu vzdálenosti mezi spodní a horní hranou čelního skla, musí být co nejnižší a v každém případě musí být nižší než 8 km/h.

3.1.6.7.

Má-li vozidlo kapotu motoru, střechu, dveře, okna a průduchy, musí být uzavřeny, s výjimkou vstupů a výstupů vytápěcího a větracího systému; jedno nebo dvě okna mohou být na žádost výrobce otevřena na svislou vzdálenost celkově 25 mm.

3.1.7.8.

Ovladače systému odmrazování vozidla se nastaví podle doporučení výrobce vozidla pro teplotu při zkoušce.

3.1.6.9.

Při zkoušce lze použít stěrače čelního skla, ale pouze bez ruční pomoci jiné než použití ovladačů uvnitř vozidla.

3.1.7.

V pětiminutových intervalech od počátku zkoušky pozorovatelé obkreslí odmrazenou plochu na vnitřním povrchu čelního skla.

3.1.8.

Po ukončení zkoušky se zaznamenají obrysy odmrazené plochy obkreslené na vnitřním povrchu čelního skla v souladu s bodem 3.1.7 a označí se tak, aby určovaly plochy výhledu čelního skla A a B.

3.2.   Odmlžování čelního skla

3.2.1.

Před zkouškou se vnitřní a vnější povrch čelního skla pečlivě odmastí denaturovaným lihem nebo rovnocenným odmašťovacím prostředkem. Po zaschnutí se povrch potře roztokem čpavku o koncentraci nejméně 3 % a nejvýše 10 %. Povrch se nechá znovu oschnout a pak se otře suchou bavlněnou tkaninou.

3.2.2.

Zkouška se provede v klimatizační komoře dostatečně velké, aby se do ní vešlo celé vozidlo, a vybavené tak, aby vytvářela a po celou dobu zkoušky udržovala zkušební teplotu – 3 ± 1 °C.

3.2.2.1.

Teplota ve zkušební komoře se měří v úrovni středu čelního skla v bodě, který není významně ovlivněn teplem ze zkoušeného vozidla.

3.2.2.2.

Vodorovná složka rychlosti vzduchu chladícího komoru, měřená bezprostředně před zkouškou ve střední rovině vozidla v bodě vzdáleném 300 mm před spodní hranou čelního skla a ve středu vzdálenosti mezi spodní a horní hranou čelního skla, musí být co nejnižší a v každém případě musí být nižší než 8 km/h.

3.2.2.3.

Má-li vozidlo kapotu motoru, střechu, dveře, okna a průduchy, musí být uzavřeny, s výjimkou vstupů a výstupů vytápěcího a větracího systému; jedno nebo dvě okna mohou být na žádost výrobce od začátku zkoušky odmlžování otevřena na svislou vzdálenost celkově 25 mm.

3.2.3.

Zamlžení se vytvoří pomocí zdroje páry popsaného v bodě 4. Tento zdroj musí obsahovat dostatek vody, aby při teplotě okolí – 3 °C produkoval nejméně 70 ± 5 g/h páry na každé místo k sezení určené výrobcem.

3.2.4.

Poté, co se vozidlo umístí do klimatizační komory, očistí se vnitřní povrch čelního skla, jak je stanoveno v bodě 3.2.1. Teplota okolního vzduchu se sníží na –3 ± 1 °C a udržuje se na těchto hodnotách. Motor vozidla musí být vypnutý a vozidlo musí být před začátkem zkoušky udržováno při zkušební teplotě po dobu nejméně 10 hodin. Tuto dobu lze zkrátit, je-li možné ověřit, zda jsou chladicí kapalina a mazací olej motoru vozidla ustáleny na zkušební teplotě.

3.2.5.

Zdroj páry se umístí tak, aby se vyústění jeho výstupních otvorů nacházelo ve střední podélné rovině vozidla ve výšce 580 ± 80 mm nad bodem „R“ neboli vztažným bodem sedadla řidiče (tj. konstrukčním bodem definovaným výrobcem vozidla s ohledem na trojrozměrnou vztažnou soustavu definovanou v příloze IV části 2 bodě 1.10). Obvykle se umístí za přední sedadla, avšak pokud to konstrukce vozidla neumožňuje, může být zdroj páry umístěn na nejbližší vhodné místo směrem dopředu, které je nejblíže výše uvedené poloze.

3.2.6.

Po pěti minutách činnosti zdroje páry ve vozidle vstoupí do vozidla rychle jeden nebo dva pozorovatelé, přičemž otevřou kterékoli vstupní dveře na dobu nejvýše 8 vteřin, a posadí se na přední sedadlo (sedadla), výkon zdroje se pak sníží o 70 ± 5 g/h na každého z pozorovatelů.

3.2.7.

Po jedné minutě od vstupu pozorovatele (pozorovatelů) do vozidla je možné přepnout hlavní spínač ovládání vozidla do polohy „zapnuto“ a pak se může nastartovat motor, v případě potřeby některým z vnějších prostředků. Zkušební doba začíná okamžikem, kdy je aktivován hlavní spínač ovládání vozidla.

3.2.7.1.

Je-li vozidlo vybaveno motorem, nesmí otáčky motoru překročit 50 % otáček, při nichž motor dosáhne maximálního výkonu. Pokud se však ukáže, že to není proveditelné kvůli specifickému ovládání motoru, například v případě elektrických hybridních vozidel, je třeba realisticky stanovit nejhorší možnou variantu. Tato varianta zohlední otáčky motoru a to, že za normálních jízdních podmínek při okolní teplotě – 1 °C motor v určitých intervalech přestává běžet, nebo neběží vůbec. Pokud je systém schopen splnit požadavky na odmlžování i s vypnutým motorem, nemusí motor vůbec běžet.

3.2.7.2.

Ovladače systému odmlžování vozidla se nastaví podle doporučení výrobce pro teplotu při zkoušce.

3.2.7.3.

Na začátku zkoušky musí být všechny baterie plně nabité. Vysokonapěťové baterie vozidel s elektrickým hnacím ústrojím však musí být nabity na úroveň > 60 %.

3.2.7.4.

Napětí na svorkách odmlžovacího zařízení nesmí překročit jmenovité napětí systému o více než 20 %.

3.2.8.

Na konci zkoušky se obkreslí a zaznamenají obrysy odmlžení a označí se tak, aby určovaly plochy výhledu čelního skla A a B.

4.   Vlastnosti zdroje páry

4.1.

Zdroj páry, který se použije při zkoušce, musí mít tyto obecné vlastnosti:

4.1.1.

Vodní nádrž musí mít objem nejméně 2,25 litrů.

4.1.2.

Tepelné ztráty při bodu varu nesmí při teplotě okolí –3 ± 1 °C překročit 75 W.

4.1.3.

Ventilátor musí být schopen dodávat 0,07 až 0,10 m3/min při statickém tlaku 0,5 mbar.

4.1.4.

Na horní části zdroje páry musí být šest otvorů rozmístěných po obvodu ve stejných rozestupech (viz obrázek 1).

4.1.5.

Zdroj musí být kalibrován při teplotě – 3 ± 1 °C tak, aby bylo možno nastavit dodávku páry po dílčích dávkách 70 ± 5 g/h až do n-násobku této hodnoty, kde n je maximální počet míst k sezení určený výrobcem.

Obrázek 1

Schéma zdroje páry

Image 3

4.2.

Označené části musí mít tyto vlastnosti, pokud jde o materiál a rozměry:

4.2.1.

Tryska

4.2.1.1.

Rozměry:

4.2.1.1.1.

Délka 100 mm.

4.2.1.1.2.

Vnitřní průměr 15 mm.

4.2.1.2.

Materiál:

4.2.1.2.1.

Mosaz.

4.2.2.

Disperzní komora

4.2.2.1.

Rozměry:

4.2.2.1.1.

Vnější průměr trubky 75 mm.

4.2.2.1.2.

Tloušťka stěny 0,38 mm.

4.2.2.1.3.

Délka 115 mm.

4.2.2.1.4.

Šest rovnoměrně rozmístěných otvorů o průměru 6,3 mm, umístěných 25 mm nad dnem disperzní komory.

4.2.2.2.

Materiál:

4.2.2.2.1.

Mosaz.

ČÁST 3

CERTIFIKÁT EU SCHVÁLENÍ TYPU (SYSTÉM VOZIDLA)

Sdělení o udělení / rozšíření / odmítnutí / odejmutí (1) schválení typu pro typ vozidla z hlediska systému odmrazování a odmlžování čelního skla v souladu s požadavky stanovenými v příloze VI nařízení (EU) 2021/535 [Vložte odkaz na toto nařízení], naposledy pozměněného nařízením (EU) č. …/…

Číslo certifikátu EU schválení typu:

Důvod rozšíření / odmítnutí / odejmutí (1):

ODDÍL I

(Vyplní se v souladu s oddílem I vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

ODDÍL II

(Vyplní se v souladu s oddílem II vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

Doplněk

k certifikátu EU schválení typu č. …

1.

Další informace:

1.1.

Stručný popis typu vozidla z hlediska jeho nosné konstrukce, rozměrů, tvarů a použitých materiálů:

1.2.

Popis systémů odmrazování a odmlžování:

1.3.

Popis vnitřního uspořádání nebo výbavy, jež by mohly mít vliv na zkoušky:

1.4.

Maximální počet míst k sezení:

1.5.

Vlastnosti čelního skla:

tloušťka součástí (mm):

1.6.

Jmenovité napětí elektrické instalace (V):

2.

Řízení: levostranné/pravostranné (1)

3.

Hnací jednotka: zážehová / vznětová / elektrická / hybridní elektrická / (1)

4.

Teplota při zkoušce odmrazování: – 8 °C / – 18 °C (1)

5.

Poznámky:

(1)  Nehodící se škrtněte.


PŘÍLOHA VII

ODTAHOVÉ ÚCHYTY

ČÁST 1

Informační dokument týkající se EU schválení typu motorových vozidel z hlediska odtahových úchytů

VZOR

Informační dokument č. … týkající se EU schválení typu motorového vozidla z hlediska odtahových úchytů

Následující informace se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy nebo obrázky, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně podrobné.

0.

0.1.

0.2.

0.2.1.

0.3.

0.3.1.

0.4.

0.5.

0.8.

0.9.

1.

1.1.

2.

2.8.

2.11.5.

12.

12.3.

12.3.1.

12.3.2.

12.3.3.

Vysvětlivky

Tento informační dokument vychází ze vzoru stanoveného v příloze I prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 a doplní se o příslušné informace podle výše uvedených bodů, jak jsou definovány v uvedeném vzoru.

ČÁST 2

Technické specifikace

1.   Technické požadavky

1.1.   Minimální počet úchytů.

1.1.1.

Všechna motorová vozidla musí mít vpředu odtahový úchyt.

1.1.2.

Vozidla kategorie M1 podle definice v příloze I části A nařízení (EU) 2018/858, s výjimkou vozidel, která nejsou způsobilá k tažení zátěže, musí být vybavena odtahovým úchytem také vzadu.

1.1.3.

Odtahový úchyt na zádi může být nahrazen mechanickým spojovacím zařízením podle předpisu OSN č. 55, pokud jsou splněny požadavky bodu 1.2.1.

1.2.   Zátěž a stabilita

1.2.1.

Každý odtahový úchyt na vozidle musí být schopen odolat statické tahové a tlačné síle, která odpovídá gravitační síle, jež působí nejméně na polovinu maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého vozidla.

2.   Zkušební postup

2.1.

Každý samostatný odtahový úchyt na vozidle se podrobí působení tahové i tlačné zkušební zátěže.

2.2.

Zkušební zátěže se aplikují ve vodorovném podélném směru ve vztahu k vozidlu.

ČÁST 3

CERTIFIKÁT EU SCHVÁLENÍ TYPU (SYSTÉM VOZIDLA)

Sdělení o udělení / rozšíření / odmítnutí / odejmutí (1) schválení typu pro typ vozidla z hlediska odtahových úchytů v souladu s požadavky stanovenými v příloze VII nařízení (EU) 2021/535 [Vložte odkaz na toto nařízení], naposledy pozměněného nařízením (EU) No …/…

Číslo certifikátu EU schválení typu:

Důvod rozšíření / odmítnutí / odejmutí (1):

ODDÍL I

(Vyplní se v souladu s oddílem I vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

ODDÍL II

(Vyplní se v souladu s oddílem II vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

Doplněk

k certifikátu EU schválení typu č. …

1.

Další informace:

1.1.

Stručný popis typu vozidla z hlediska jeho nosné konstrukce, rozměrů, tvarů a použitých materiálů:

1.2.

Celkový počet a umístění odtahového úchytu (odtahových úchytů):

1.3.

Způsob montáže na vozidlo:

1.4.

Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla (kg):

2.

Odtahový úchyt (odtahové úchyty) na předku: snímatelný / nesnímatelný (1) hák / oko / jiný (1)

3.

Odtahový úchyt (odtahové úchyty) na zádi: snímatelný / nesnímatelný (1) hák / oko / jiný / žádný (1)

4.

Vozidlo je / není (1) způsobilé k tažení zátěže

5.

Poznámky:

(1)  Nehodící se škrtněte.


PŘÍLOHA VIII

SYSTÉMY PROTI ROZSTŘIKU

ČÁST 1

Oddíl A

Informační dokument týkající se EU schválení typu vozidel z hlediska systémů proti rozstřiku

VZOR

Informační dokument č.… týkající se EU schválení typu vozidla z hlediska jeho systémů proti rozstřiku

Následující informace se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy nebo obrázky, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně podrobné.

0.

0.1

0.2.

0.2.1.

0.3.

0.3.1.

0.4.

0.5.

0.8.

0.9.

1.

1.1.

1.3.

1.3.1.

1.3.2.

2.

2.1.

2.6.

2.6.1.

2.8.

9.

9.20.

9.20.0.

9.20.1.

9.20.2.

9.20.3.

Vysvětlivky

Tento informační dokument vychází ze vzoru stanoveného v příloze I prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 a doplní se o příslušné informace podle výše uvedených bodů, jak jsou definovány v uvedeném vzoru.

Oddíl B

Informační dokument týkající se EU schválení typu pro typ samostatného technického celku z hlediska systémů proti rozstřiku

VZOR

Informační dokument č. … týkající se EU schválení typu systému proti rozstřiku jako samostatného technického celku

Následující informace se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy nebo obrázky, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně podrobné.

Mají-li systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky uvedené v tomto informačním dokumentu elektronické řízení, musí být poskytnuty informace o jeho vlastnostech.

0.

0.1.

0.2.

0.5.

0.7.

0.8.

0.9.

1.

1.1.

1.2.

1.3.

Vysvětlivky

Tento informační dokument vychází ze vzoru stanoveného v příloze I prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 a doplní se o příslušné informace podle výše uvedených bodů, jak jsou definovány v uvedeném vzoru.

ČÁST 2

Technické specifikace

1.   Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

1.1.

blatníkem“ se rozumí tuhá nebo polotuhá konstrukční část určená k zachycování vody vrhané vzhůru otáčejícími se pneumatikami a k jejímu usměrňování k zemi, která může být zcela nebo částečně nedílnou součástí karoserie vozidla nebo jiných částí vozidla, jako je spodní část plošiny pro náklad;

1.2.

zástěrkou“ se rozumí pružná konstrukční část upevněná svisle za kolem na spodní části podvozku nebo ložné plochy nebo na blatníku, která snižuje nebezpečí, které pro ostatní účastníky silničního provozu představují malé předměty, zvláště drobný štěrk, nabírané ze země pneumatikami a vrhané vzhůru nebo do stran;

1.3.

separátorem vzduchu a vody“ se rozumí součást bočního krytu a/nebo zástěrky, která umožňuje průchod vzduchu a zároveň omezuje vystřikování rozprášené vody;

1.4.

zařízením pohlcující energii“ se rozumí součást blatníku a/nebo bočního krytu a/nebo zástěrky, která pohlcuje energii vystřikované vody, a tím omezuje rozstřik vodní mlhy;

1.5.

vnějším bočním krytem“ se rozumí konstrukční část umístěná přibližně ve svislé rovině rovnoběžné s podélnou rovinou vozidla, která může tvořit část blatníku nebo karoserie vozidla;

1.6.

řízenými koly“ se rozumí kola ovládaná systémem řízení vozidla;

1.7.

samořízenou nápravou“ se rozumí náprava otočná okolo středu tak, že může opisovat vodorovný oblouk;

1.8.

samořízenými koly“ se rozumí kola, která nejsou ovládána systémem řízení vozidla a která mohou rejdovat v úhlu do 20° působením tření vyvozovaného vozovkou;

1.9.

zdvihatelnou nápravou“ se rozumí náprava, jak je definována v příloze XIII části 2 oddíle A bodě 1.9;

1.10.

nenaloženým vozidlem“ se rozumí vozidlo v provozním stavu, jak je definováno v příloze XIII části 2 oddíle A bodě 1.3;

1.11.

běhounem“ se rozumí část pneumatiky, jak je definována v bodě 2.8 nařízení OSN č. 30 (1) nebo případně nařízení OSN č. 54 (2);

2.   Zařízení proti rozstřiku

2.1.

Obecná ustanovení

Zařízení proti rozstřiku musí být konstruována tak, aby správně fungovala při běžném použití na mokrých vozovkách. Kromě toho nesmí mít tato zařízení žádnou konstrukční nebo výrobní vadu, která by ovlivňovala jejich správnou funkci nebo vlastnosti.

2.2.

Zkouška, kterou je třeba provést

V závislosti na svém fyzikálním principu funkce se zařízení proti rozstřiku podrobují příslušným zkouškám popsaným v bodech 3.1 a 3.2, přičemž výsledky zkoušek musí odpovídat požadavkům, které jsou uvedeny v bodech 3.1.5 a 3.2.5.

2.3.

Technické zkušebně, která je odpovědná za provádění zkoušek pro schválení typu, se předloží následující:

Tři vzorky se použijí pro zkoušky a čtvrtý si zkušebna uloží pro případné pozdější ověření. Zkušebna si může vyžádat další vzorky.

2.4.

Značení

Každý vzorek musí být čitelně a nesmazatelně označen výrobní značkou nebo obchodním názvem a označením typu, přičemž na něm musí být ponecháno dostatek místa pro značku EU schválení typu konstrukční části.

2.5.

V souladu s částí 3 oddílem C se ke značce schválení typu připojí symbol „A“, který označuje zařízení typu pohlcujícího energii, nebo symbol „S“, který označuje zařízení typu separátoru vzduchu a vody.

3.   Zkušební postupy

V závislosti na svém fyzikálním principu funkce se zařízení proti rozstřiku podrobují zkouškám popsaným v bodech 3.1 a 3.2, přičemž výsledky zkoušek musí odpovídat požadavkům, které jsou ve zmíněných bodech (3.1.5 a 3.2.5) uvedeny.

3.1.

Zkoušky typu zařízení proti rozstřiku s pohlcováním energie

3.1.1.

Podstata metody

Účelem zkoušky je kvantitativně stanovit schopnost zařízení zadržet vodu stříkanou proti němu z řady trysek. Zkušební sestava má reprodukovat podmínky, pokud se týká objemu a rychlosti vody vrhané vzhůru z vozovky běhounem pneumatiky, za kterých zařízení funguje, je-li namontováno na vozidle.

3.1.2.

Přístroje a zařízení

Zkušební sestava je znázorněna na obrázku 8 v dodatku.

3.1.3.

Zkušební podmínky

3.1.3.1.

Zkoušky se musí provést v uzavřené místnosti s klidným ovzduším.

3.1.3.2.

Teplota okolí a teplota zkušebních vzorků musí být 21 (± 3) °C.

3.1.3.3.

Musí být použita deionizovaná voda.

3.1.3.4.

Zkušební vzorky musí být na každou zkoušku připraveny navlhčením.

3.1.4.

Postup

3.1.4.1.

Vzorek zkoušeného zařízení široký 500 (+0/–5) mm a vysoký 750 mm se upevní na svislou desku zkušebního zařízení, přičemž se ověří, zda je vzorek správně umístěn vůči okrajům jímky a zda žádná překážka nemůže vodu před jejím nárazem nebo po nárazu odchýlit.

3.1.4.2.

Průtok se nastaví na 0,675 (+/– 0,01) l/s a na vzorek se přímo z vodorovné vzdálenosti 500 (+/– 2) mm nastříká nejméně 90 litrů a nejvýše 120 litrů vody (obrázek 8 v dodatku).

3.1.4.3.

Voda se nechá odkapat ze vzorku do jímky. Vypočítá se procentuální podíl zachycené vody ve srovnání s množstvím rozprášené vody.

3.1.4.4.

Zkouška se v souladu s body 3.1.4.2 a 3.1.4.3 provede na vzorku pětkrát. Ze série pěti zkoušek se vypočte průměrný procentuální podíl.

3.1.5.

Výsledky

3.1.5.1.

Průměrný procentuální podíl vypočtený v bodě 3.1.4.4 musí činit 70 % nebo více.

3.1.5.2.

Jestliže se během série pěti zkoušek největší a nejmenší procentuální podíl zachycené vody liší od průměrného procentuálního podílu o více než 5 %, musí se série pěti zkoušek opakovat.

Jestliže se během druhé série pěti zkoušek největší a nejmenší procentuální podíl zachycené vody znovu liší od průměrného procentuálního podílu o více než 5 % a jestliže nižší hodnota nesplňuje požadavky podle bodu 3.1.5.1, schválení typu se odmítne.

3.1.5.3.

Musí být ověřeno, zda svislá poloha zařízení ovlivňuje získané výsledky. Je-li tomu tak, pak se postup popsaný v bodech 3.1.4.1 až 3.1.4.4 musí zopakovat v polohách, kde je dosaženo nejvyššího a nejnižšího procentuálního podílu zachycené vody; použijí se požadavky uvedené v bodě 3.1.5.2.

Za průměrný procentuální podíl se potom považuje průměr jednotlivých výsledků. Tento průměrný procentuální podíl musí činit 70 % nebo více.

3.2.

Zkouška zařízení proti rozstřiku typu separátoru vzduchu a vody

3.2.1.

Podstata metody

Účelem zkoušky je stanovit účinnost porézního materiálu určeného k zadržování vody stříkané tlakovým rozprašovačem vzduchu/vody.

Zařízení použité ke zkoušce musí simulovat podmínky, kterým by byl materiál vystaven, pokud se týká objemu a rychlosti vodní mlhy vytvářené pneumatikami, kdyby byl upevněn na vozidle.

3.2.2.

Přístroje a zařízení

Zkušební sestava je znázorněna na obrázku 9 v dodatku.

3.2.3.

Zkušební podmínky

3.2.3.1.

Zkoušky se musí provést v uzavřené místnosti s klidným ovzduším.

3.2.3.2.

Teplota okolí a teplota zkušebních vzorků musí být 21 (± 3) °C.

3.2.3.3.

Musí být použita deionizovaná voda.

3.2.3.4.

Zkušební vzorky musí být na každou zkoušku připraveny navlhčením.

3.2.4.

Postup

3.2.4.1.

Na zkušební zařízení se ve svislé poloze upevní vzorek o rozměrech 305 × 100 mm. Ověří se, zda mezi vzorkem a horní zakřivenou deskou není mezera a zda je jímka ve správné poloze. Nádrž rozprašovače se naplní 1 ± 0,005 litrem vody a umístí do polohy znázorněné na obrázku.

3.2.4.2.

Rozprašovač se seřídí takto:

(a)

tlak (v rozprašovači): 5 barů + 10 % / – 0 %

(b)

průtok: 1 litr/minutu ± 5 sekund

(c)

rozprašování: kruhové, 50 ± 5 mm v průměru a ve vzdálenosti 200 ± 5 mm od vzorku, tryska má 5 ± 0,1 mm v průměru.

3.2.4.3.

Voda se rozprašuje do okamžiku, kdy přestane vystupovat vodní mlha, přičemž se zaznamená uplynulý čas. Voda se nechá stékat ze vzorku do jímky po dobu 60 sekund a změří se objem zachycené vody. Změří se množství vody, která zůstala v nádrži rozprašovače. Vypočítá se procentuální podíl objemu zachycené vody ve srovnání s objemem rozprášené vody.

3.2.4.4.

Zkouška se provede pětkrát a vypočte se průměrný procentuální podíl zachyceného množství vody. Před každou zkouškou se ověří, zda jsou jímka, nádrž rozprašovače a měrná nádoba suché.

3.2.5.

Výsledky

3.2.5.1.

Průměrný procentuální podíl vypočtený v souladu s bodem 3.2.4.4 musí činit 85 % nebo více.

3.2.5.2.

Jestliže se během série pěti zkoušek největší a nejmenší procentuální podíl zachycené vody liší od průměrného procentuálního podílu o více než 5 %, musí se série pěti zkoušek opakovat. Jestliže se během druhé série pěti zkoušek největší a nejmenší procentuální podíl zachycené vody znovu liší od průměrného procentuálního podílu o více než 5 % a jestliže nižší hodnota nesplňuje požadavky podle bodu 3.2.5.1, schválení typu se odmítne.

3.2.5.3.

Jsou-li získané výsledky ovlivněny svislou polohou zařízení, musí být postup podle bodů 3.2.4.1 až 3.2.4.4 zopakován v polohách, ve kterých se dosahuje největšího a nejmenšího procentuálního podílu zachycené vody; použijí se požadavky uvedené v bodě 3.2.5.2.

Požadavek stanovený v bodě 3.2.5.1 platí pro získání výsledků každé zkoušky.

4.   Požadavky na schválení typu vozidla z hlediska jeho systémů proti rozstřiku

4.1.

Vozidla kategorií N a O, s výjimkou terénních vozidel, jak jsou vymezena v příloze I nařízení (EU) 2018/858, musí být konstruována a/nebo vybavena systémem proti rozstřiku tak, aby splnila požadavky stanovené v této příloze. V případě vozidel v uspořádání podvozek/kabina se tyto požadavky uplatňují pouze na kola zakrytá kabinou.

Podle uvážení výrobce se v případě vozidel kategorií N1, N2 s maximální přípustnou hmotností naloženého vozidla nepřesahující 7,5 tuny a O1 a O2 mohou namísto požadavků této přílohy použít požadavky stanovené v příloze V části 2 pro vozidla kategorie M1. V takovém případě musí informační dokument obsahovat všechny údaje týkající se krytů kol stanovené v příloze V části 1.

4.2.

Požadavky této přílohy týkající se zařízení proti rozstřiku, jak jsou definovány v čl. 2 odst. 19, nejsou povinné pro kategorie vozidel N, O1 a O2 s maximální přípustnou hmotností naloženého vozidla nepřesahující 7,5 tuny, vozidla v uspořádání podvozek/kabina, vozidla bez karoserie nebo vozidla, na kterých by přítomnost zařízení proti rozstřiku byla neslučitelná s jejich použitím. Pokud však jsou tato zařízení na uvedená vozidla montována, musí splňovat požadavky stanovené v tomto nařízení.

4.3.

Technické zkušebně, která provádí schvalovací zkoušky, se předloží vozidlo představující typ vozidla, který má být schválen, vybavené svým systémem proti rozstřiku.

Obecné požadavky

4.4.

Nápravy

4.4.1.

Zdvihatelné nápravy

Je-li vozidlo vybaveno jednou nebo několika zdvihatelnými nápravami, musí systém proti rozstřiku v době, kdy je tato náprava spuštěna, krýt všechna kola, a pokud je tato náprava zdvižena, musí krýt kola, která jsou ve styku s vozovkou.

4.4.2.

Samořízené nápravy

Pro účely tohoto nařízení se samořízená náprava „otočného“ typu pokládá za nápravu s řízenými koly.

Je-li vozidlo vybaveno samořízenou nápravou, musí systém proti rozstřiku splňovat požadavky vztahující se na neřízená kola, pokud je namontován na otočné části. Jestliže není na této části namontován, musí splňovat požadavky, které se vztahují na řízená kola.

4.5.

Poloha vnějšího bočního krytu

Vzdálenost „c“ mezi podélnou rovinou dotýkající se vnější stěny pneumatiky, s výjimkou jakéhokoli vydutí pneumatiky v blízkosti země, a vnitřním okrajem bočního krytu nesmí přesahovat 100 mm (obrázky 1a a 1b v dodatku).

4.6.

Stav vozidla

Při ověřování souladu s tímto nařízením musí být vozidlo nenaložené, jeho kola musí být v poloze pro jízdu v přímém směru a pneumatiky musí být nahuštěny na normální tlak.

U návěsů musí být ložné plochy vodorovné a musí být nahuštěny na normální tlak.

4.7.

Systémy proti rozstřiku

4.7.1.

Systémy proti rozstřiku musí splňovat požadavky bodu 4.8 nebo bodu 4.10.

4.7.2.

Systém proti rozstřiku pro neřízená nebo samořízená kola, která jsou kryta podlahou karoserie nebo spodní částí ložné plošiny, musí splňovat buď požadavky bodu 4.8 či bodu 4.10, nebo požadavky bodu 4.9.

Zvláštní požadavky

4.8.

Požadavky týkající se systémů proti rozstřiku s pohlcováním energie u náprav s řízenými nebo samořízenými nebo neřízenými koly

4.8.1.

Blatníky

4.8.1.1.

Blatníky musí krýt prostor, který se nachází bezprostředně nad, před a za pneumatikou/pneumatikami, tímto způsobem:

a)

v případě jednotlivé nebo vícenásobné nápravy musí přední okraj (C) dosahovat vepředu až k čáře O–Z, kde úhel θ (théta) je maximálně 45° nad horizontálou.

Nejzadnější okraj (obrázek 2 v dodatku) musí sahat dolů tak, aby nebyl výše než 100 mm nad vodorovnou čárou procházející středem kola;

b)

v případě vícenásobných náprav se úhel θ týká pouze nejpřednější nápravy a požadavek týkající se výšky nejzadnějšího okraje se týká pouze nejzadnější nápravy;

c)

celková šířka blatníku „q“ (obrázek 1a v dodatku) musí přinejmenším postačovat ke krytí šířky pneumatiky „b“ nebo celé šířky dvou pneumatik „t“ u zdvojených kol, přičemž se berou v úvahu krajní případy kombinace pneumatika/kolo uvedené výrobcem. Rozměry „b“ a „t“ se měří ve výši náboje kola, přičemž se neberou v úvahu označení, žebra, ochranné pásy atd. na bočních stěnách pneumatiky.

4.8.1.2.

Přední strana zadní části blatníku musí být opatřena zařízením proti rozstřiku, které splňuje požadavky stanovené v bodě 3.1. Toto zařízení musí krýt vnitřní stranu blatníku do výšky určené přímkou vycházející ze středu kola a svírající s vodorovnou rovinou úhel nejméně 30° (obrázek 3 v dodatku).

4.8.1.3.

Jsou-li blatníky zhotoveny z více částí, nesmí v nich být otvory umožňující rozstřik, pokud je vozidlo v pohybu. Tento požadavek se považuje za splněný, pokud (jak v případě, kdy je vozidlo naložené, tak i pokud je nenaložené) radiální proud jdoucí ven ze středu kola vždy narazí na zařízení proti rozstřiku, a to po celé šířce jízdního povrchu pneumatiky a v rámci rozsahu blatníku.

4.8.2.

Vnější boční kryty

4.8.2.1.

V případě jednotlivých náprav nesmí spodní okraj vnějšího bočního krytu přesahovat následující vzdálenosti a poloměry, měřené od středu kola, s výjimkou nejspodnějších okrajů, které mohou být zaoblené (obrázek 2 v dodatku).

Pneumatické odpružení:

 

a)

Nápravy s řízenými koly nebo samořízenými koly: od předního okraje (směrem k přední části vozidla) (bod C)

k zadnímu okraji (směrem k zádi vozidla) (bod A)

Rv ≤ 1,5 R

b)

Nápravy s neřízenými koly:

od předního okraje (bod C)

k zadnímu okraji (bod A)

Rv ≤ 1,25 R

Mechanické odpružení:

 

a)

obecný případ } Rv ≤ 1,8 R

b)

neřízená kola u vozidel s technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla vyšší než 7,5 t }Rv ≤ 1,5 R

kde R je poloměr pneumatiky namontované na vozidle a Rv je radiální vzdálenost spodního okraje vnějšího bočního krytu.

4.8.2.2.

V případě vícenásobných náprav se požadavky stanovené v bodě 4.8.2.1 nepoužijí mezi svislými příčnými rovinami procházejícími přes střed první a poslední nápravy, přičemž vnější boční kryt může být rovný, aby zajistil kontinuitu systému proti rozstřiku (obrázek 4 v dodatku).

4.8.2.3.

Vzdálenost mezi nejvrchnějším a nejspodnějším bodem systému proti rozstřiku (blatník a vnější boční kryt) měřená v kterémkoli průřezu kolmém na blatník (viz obrázky 1b a 2 dodatku) musí být nejméně 45 mm ve všech bodech za svislou čárou procházející středem kola nebo prvního kola v případě vícenásobné nápravy. Před touto svislou čárou se může tento rozměr postupně zmenšovat.

4.8.2.4.

Ve vnějších bočních krytech nebo mezi vnějšími bočními kryty a ostatními částmi blatníků nesmí být otvory umožňující rozstřik z jedoucího vozidla.

4.8.2.5.

Požadavky bodů 4.8.2.3 a 4.8.2.4 se lokálně nemusí dodržet, pokud je boční kryt tvořen různými prvky, které se mohou vzájemně pohybovat.

4.8.2.6.

Návěsové tahače s nízkým podvozkem, zejména tahače, které mají výšku točnice (podle definice v bodě 6.20 normy ISO 612:1978) rovnou nebo nižší než 1 100 mm, mohou být zkonstruovány tak, aby byly osvobozeny od požadavků uvedených v bodě 4.8.1.1 písm. a) a bodech 4.8.1.3 a 4.8.2.4. V tomto ohledu nemusí blatníky a boční kryty zakrývat oblast těsně nad pneumatikami zadních náprav, pokud jsou tahače spojené s návěsem, aby se zabránilo zničení systému proti rozstřiku. Blatníky a boční kryty těchto vozidel musí nicméně odpovídat požadavkům bodu 4.8.1.1 písm. a) a bodů 4.8.1.3 a 4.8.2.4 v oblastech, které jsou více než 60° od svislé čáry procházející středem kola, před a za těmito pneumatikami.

Vozidla uvedená v prvním odstavci proto musí být konstruována tak, aby vyhověla požadavkům stanoveným v prvním odstavci, pokud jsou provozována bez návěsu.

Aby mohly blatníky a boční kryty splnit požadavky stanovené v prvním odstavci, mohou mít odstranitelné části.

4.8.3.

Zástěrky

4.8.3.1.

Šířka zástěrky musí splňovat požadavek týkající se rozměru „q“ podle bodu 4.8.1.1 písm. c) kromě případu, kdy se jakákoli část zástěrky nachází uvnitř blatníků. V tom případě musí být šířka této části zástěrky přinejmenším rovna šířce běhounu pneumatiky.

Šířka části zástěrky umístěné pod blatníkem musí splňovat podmínku stanovenou v prvním odstavci s tolerancí ± 10 mm na každé straně.

4.8.3.2.

Zástěrka musí být orientována v přibližně svislé poloze.

4.8.3.3.

Maximální výška spodního okraje zástěrky nad povrchem vozovky nesmí být větší než 200 mm (obrázek 3 v dodatku).

U poslední nápravy, u níž radiální vzdálenost spodního okraje vnějších bočních krytů Rv není větší než poloměr pneumatik namontovaných na kola této nápravy, se tato vzdálenost zvětší na 300 mm.

Maximální výška spodního kraje zástěrky od povrchu vozovky může být zvětšena na 300 mm, pokud to výrobce považuje za technicky správné vzhledem k charakteristice zavěšení náprav.

4.8.3.4.

Zástěrka nesmí být od nejzadnějšího okraje pneumatiky vzdálena ve vodorovném směru více než 300 mm.

4.8.3.5.

U vícenásobných náprav, u nichž vzdálenost „d“ mezi pneumatikami sousedních náprav je menší než 250 mm, je možno opatřit zástěrkami pouze zadní kola. Je-li vzdálenost „d“ mezi pneumatikami sousedních náprav 250 mm nebo větší (obrázek 4 v dodatku), musí být zástěrka za každým kolem.

4.8.3.6.

Účinkem síly 3 N na 100 mm šířky zástěrky, působící v bodě nacházejícím se 50 mm nad spodním okrajem zástěrky, se zástěrka nesmí ohnout dozadu o více než 100 mm.

4.8.3.7.

Celá přední plocha části zástěrky požadovaných minimálních rozměrů musí být opatřena zařízením proti rozstřiku, které splňuje požadavky stanovené v bodě 3.1.

4.8.3.8.

Mezi spodním okrajem zadní části blatníku a zástěrkami nesmí být otvory umožňující rozstřik.

4.8.3.9.

Jestliže zařízení proti rozstřiku splňuje požadavky vztahující se na zástěrky (stanovené v bodě 4.8.3), nepožaduje se žádná další zástěrka.

4.9.

Požadavky týkající se systémů proti rozstřiku, které jsou opatřeny zařízením proti rozstřiku typu zařízení pohlcujícího energii, u náprav s neřízenými nebo samořízenými koly (viz bod 5.2)

4.9.1.

Blatníky

4.9.1.1.

Blatníky musí krýt prostor nacházející se bezprostředně nad pneumatikou/pneumatikami. Jejich přední a zadní okraje musí sahat přinejmenším k vodorovné rovině tečné k hornímu okraji pneumatiky/pneumatik (obrázek 5 v dodatku). Zadní okraj však může být nahrazen zástěrkou; v tom případě musí zástěrka sahat k horní části blatníku (nebo rovnocenné konstrukční části).

4.9.1.2.

Celá vnitřní plocha zadní části blatníku musí být opatřena zařízením proti rozstřiku, které splňuje požadavky stanovené v bodě 3.1.

4.9.2.

Vnější boční kryty

4.9.2.1.

U jednotlivých nebo vícenásobných náprav, u nichž vzdálenost mezi sousedními pneumatikami je nejméně 250 mm, musí vnější boční kryt krýt plochu sahající od spodní k horní části blatníku až po přímku tvořenou tečnou k hornímu okraji pneumatiky (pneumatik) a ležící mezi svislou rovinou tvořenou tečnou k přední části pneumatiky a blatníkem nebo zástěrkou umístěnou za kolem nebo koly (obrázek 5b v dodatku).

U vícenásobných náprav musí být vnější boční kryt u každého kola.

4.9.2.2.

Mezi vnějším bočním krytem a vnitřní částí blatníku nesmí být otvory umožňující rozstřik.

4.9.2.3.

Nejsou-li za každým kolem namontovány zástěrky (viz bod 4.8.3.5), musí být vnější boční kryt nepřerušovaný od vnějšího okraje zástěrky až po svislou rovinu tečnou ke krajnímu přednímu bodu pneumatiky první nápravy (obrázek 5a v dodatku).

4.9.2.4.

Celá vnitřní plocha vnějšího bočního krytu, jehož výška nesmí být menší než 100 mm, musí být opatřena zařízením proti rozstřiku typu zařízení pohlcujícího energii, které splňuje požadavky bodu 3.1.

4.9.3.

Zástěrky musí sahat ke spodní části blatníku a splňovat požadavky bodů 4.8.3.1 až 4.8.3.9.

4.10

Požadavky týkající se systémů proti rozstřiku, které jsou opatřeny zařízením proti rozstřiku typu separátoru vzduchu a vody, u náprav s řízenými a neřízenými koly

4.10.1.

Blatníky

4.10.1.1.

Blatníky musí splňovat požadavky bodu 4.8.1.1 písm. c).

4.10.1.2.

U jednotlivých nebo vícenásobných náprav, u nichž je vzdálenost mezi pneumatikami sousedních náprav větší než 300 mm, musí blatníky splňovat navíc požadavky bodu 4.8.1.1 písm. a).

4.10.1.3.

U vícenásobných náprav, u nichž vzdálenost mezi pneumatikami sousedních náprav není větší než 300 mm, musí blatníky navíc odpovídat vzoru znázorněnému na obrázku 7.

4.10.2.

Vnější boční kryty

4.10.2.1.

Spodní okraje vnějších bočních krytů musí být opatřeny zařízením proti rozstřiku typu separátoru vzduchu a vody, které splňuje požadavky stanovené v této příloze.

4.10.2.2.

U jednotlivých nebo vícenásobných náprav, u nichž je vzdálenost mezi pneumatikami sousedních náprav větší než 300 mm, musí mít spodní okraj zařízení proti rozstřiku, které je upevněno na vnějším bočním krytu, následující maximální míry a poloměry měřené od středu kola (obrázky 6 a 7 v dodatku):

a)

Nápravy s řízenými koly nebo samořízenými koly: od předního okraje (směrem k přídi vozidla) (bod C při úhlu 30°) k zadnímu okraji (směrem k zádi vozidla) (bod A ve vzdálenosti 100 mm)

Rv ≤ 1,05 R

b)

Nápravy s neřízenými koly: od předního okraje (bod C při úhlu 20°) k zadnímu okraji (bod A ve vzdálenosti 100 mm)

Rv ≤ 1,00 R

kde

R

=

poloměr pneumatiky namontované na vozidle;

Rv

=

radiální vzdálenost od nejnižšího okraje vnějšího bočního krytu ke středu kola.

4.10.2.3.

U vícenásobných náprav, u nichž vzdálenost mezi pneumatikami sousedních náprav není větší než 300 mm, musí vnější boční kryty v prostorech mezi nápravami odpovídat provedení podle bodu 4.10.1.3 a musí sahat dolů tak, aby nebyly výše než 100 mm nad vodorovnou čárou procházející středy kol (obrázek 7 v dodatku).

4.10.2.4.

Hloubka vnějšího bočního krytu nesmí být menší než 45 mm ve všech bodech za svislou čárou procházející středem kola. Před touto svislou čárou se může hloubka vnějšího bočního krytu postupně zmenšovat.

4.10.2.5.

Ve vnějším bočním krytu nebo mezi vnějším bočním krytem a blatníky nesmí být otvory umožňující rozstřik.

4.10.3.

Zástěrky

4.10.3.1.

Zástěrky musí vyhovovat jedné z těchto skupin požadavků:

a)

bod 4.8.3 (obrázek 3 v dodatku);

b)

body 4.8.3.1, 4.8.3.2, 4.8.3.5, 4.8.3.8 a 4.10.3.2 (obrázek 6 v dodatku).

4.10.3.2.

Zástěrky podle bodu 4.10.3.1 písm. b) musí být přinejmenším podél celého okraje opatřeny zařízením proti rozstřiku, které splňuje požadavky stanovené v bodě 4 dodatku.

4.10.3.2.1.

Spodní okraj zařízení proti rozstřiku nesmí být vzdálen od povrchu vozovky více než 200 mm. Maximální výška spodního kraje zástěrky od povrchu vozovky může být zvětšena na 300 mm, pokud to výrobce považuje za technicky správné vzhledem k charakteristice zavěšení náprav.

4.10.3.2.2.

Zařízení proti rozstřiku musí být nejméně 100 mm hluboké.

4.10.3.2.3.

Mimo spodní část, která je opatřena zařízením proti rozstřiku, se zástěrka podle bodu 4.10.3.1 písm. b) účinkem síly 3 N na 100 mm šířky zástěrky, měřené v místě styku zástěrky se zařízením proti rozstřiku v jeho pracovní poloze a působící ve vzdálenosti 50 mm nad spodním okrajem zástěrky, nesmí ohnout dozadu o více než 100 mm.

4.10.3.3.

Zástěrka nesmí být od nejzadnějšího okraje pneumatiky vzdálena ve vodorovném směru více než 200 mm.

4.11.

U vícenásobných náprav nemusí systém proti rozstřiku jedné nápravy, která není nejzadnější nápravou, pokrývat celou šířku běhounu pneumatiky, pokud je možnost lokální kolize mezi systémem proti rozstřiku a konstrukcí nápravy nebo jejího zavěšení či podvozku.

(1)  Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 30 – Jednotná ustanovení pro schvalování pneumatik pro motorová vozidla a jejich přípojná vozidla (Úř. věst. L 307, 23.11.2011, s. 1).

(2)  Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 54 – Jednotná ustanovení pro schvalování pneumatik pro užitková vozidla a jejich přípojná vozidla (Úř. věst. L 183, 11.7.2008, s. 41).


Dodatek

Obrázky

Obrázek 1a

Šířka (q) blatníku (a) a poloha bočního krytu (j)

Image 4

Poznámka:

Čísla odkazují na příslušný bod 4.8.1.1 písm. c) části 2 této přílohy.

Obrázek 1b

Příklad měření vnějšího bočního krytu

Image 5

Obrázek 2

Rozměry blatníku a vnějšího bočního krytu

Image 6

Poznámka:

1.

Čísla v závorkách odkazují na příslušné body 4.8.2, 4.8.2.3, 4.8.1.1 a bod 4.8.1.1 písm. a) části 2 této přílohy.

2.

T: rozsah blatníku.

Obrázek 3

Poloha blatníku a zástěrky

Image 7

Poznámka:

Čísla v závorkách odkazují na příslušné body 4.8.1.2, 4.8.3 a 4.8.3.3 části 2 této přílohy.

Obrázek 4

Schéma znázorňující sestavu systému proti rozstřiku (blatník, zástěrka, vnější boční kryt), zahrnující zařízení proti rozstřiku (zařízení pohlcující energii) pro vícenásobné nápravy

Image 8

Obrázek 5

Schéma znázorňující sestavu systému proti rozstřiku zahrnující zařízení proti rozstřiku (zařízení pohlcující energii) pro nápravy vybavené neřízenými nebo samořízenými koly

(body 4.7.2 a 4.9 části 2 této přílohy)

Image 9

Image 10

Obrázek 6

Schéma znázorňující sestavu systému proti rozstřiku, který je opatřen zařízením proti rozstřiku typu separátoru vzduchu a vody, u náprav s řízenými, samořízenými nebo neřízenými koly

Image 11

Poznámka:

1.

Čísla odkazují na příslušné body části 2 této přílohy.

2.

T: rozsah blatníku

Obrázek 7

Schéma znázorňující sestavu systému proti rozstřiku zahrnující zařízení proti rozstřiku (blatník, zástěrka, vnější boční kryt) pro vícenásobné nápravy, kdy vzdálenost mezi pneumatikami nepřesahuje 300 mm

Image 12

Poznámka:

1.

Čísla odkazují na příslušné body části 2 této přílohy.

2.

T: rozsah blatníku

Obrázek 8

Zkušební sestava pro zařízení proti rozstřiku typu zařízení pohlcujícího energii

(bod 3.1.2 části 2 této přílohy)

Image 13

Poznámka:

A

=

dodávka vody z čerpadla

B

=

odtok do jímky

C

=

jímka s vnitřními rozměry: délka 500 (+ 5/– 0) mm a šířka 75 (+ 2/– 0) mm

D

=

nerezové potrubí s vnějším průměrem 54 mm, tloušťkou stěny 1,2 (+/– 0,12) mm, vnitřním a vnějším povrchem s povrchovou drsností Ra mezi 0,4 a 0,8 μm

E

=

12 válcovitých radiálně vyvrtaných otvorů s pravoúhlými stranami, bez otřepů. Jejich průměr, měřený na vnitřní a vnější straně potrubí, je 1,68 (+ 0,010/– 0) mm

F

=

zkušební vzorek o šířce 500 (+ 0/– 5) mm

G

=

pevná plochá deska

Všechny lineární rozměry jsou uvedeny v mm.

Obrázek 9

Zkušební sestava pro zařízení proti rozstřiku typu separátoru vzduchu a vody

(bod 3.2.2 části 2 této přílohy)

Image 14

ČÁST 3

Oddíl A

CERTIFIKÁT EU SCHVÁLENÍ TYPU (SYSTÉM VOZIDLA)

Sdělení o udělení / rozšíření / odmítnutí / odejmutí(1)) schválení typu pro typ vozidla z hlediska systému proti rozstřiku v souladu s požadavky stanovenými v příloze VIII nařízení (EU) 2021/535 [Vložte odkaz na toto nařízení], naposledy pozměněného nařízením (EU) No …/…

Číslo certifikátu EU schválení typu:

Důvod rozšíření / odmítnutí / odejmutí(1)):

ODDÍL I

(Vyplní se v souladu s oddílem I vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

ODDÍL II

(Vyplní se v souladu s oddílem II vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

Doplněk

k certifikátu EU schválení typu č. …

1.

Další informace

1.1.

Vlastnosti zařízení proti rozstřiku (typ, stručný popis, výrobní značka nebo obchodní název, číslo/čísla schválení typu konstrukčních částí):

5.

Poznámky (jsou-li nějaké):

Oddíl B

CERTIFIKÁT EU SCHVÁLENÍ TYPU (SAMOSTATNÝ TECHNICKÝ CELEK)

Sdělení o udělení / rozšíření / odmítnutí / odejmutí(2)) schválení typu pro typ samostatného technického celku z hlediska systému proti rozstřiku v souladu s požadavky stanovenými v příloze VIII nařízení (EU) 2021/535 [Vložte odkaz na toto nařízení], naposledy pozměněného nařízením (EU) No …/…

Číslo certifikátu EU schválení typu:

Důvod rozšíření / odmítnutí / odejmutí(2)):

ODDÍL I

(Vyplní se v souladu s oddílem I vzoru C v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

ODDÍL II

(Vyplní se v souladu s oddílem II vzoru C v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

Doplněk

k certifikátu EU schválení typu č. …

1.   

Další informace

1.1.   

Princip funkce zařízení: pohlcování energie / separace vzduchu a vody 2:

1.2.   

Vlastnosti zařízení proti rozstřiku (stručný popis, výrobní značka nebo název, číslo/čísla):

5.   

Poznámky (jsou-li nějaké):

Oddíl C

ZNAČKA EU SCHVÁLENÍ TYPU SAMOSTATNÝCH TECHNICKÝCH CELKŮ Z HLEDISKA SYSTÉMŮ PROTI ROZSTŘIKU

1.

Značka EU schválení typu samostatných technických celků, na niž se odkazuje v čl. 38 odst. 2 nařízení (EU) 2018/858, se skládá z těchto prvků:

1.1.

Obdélník, ve kterém je vepsáno malé písmeno „e“, za nímž následuje rozlišovací číslo členského státu, který udělil EU schválení typu konstrukční části nebo samostatného technického celku:

1

pro Německo

2

pro Francii

3

pro Itálii

4

pro Nizozemsko

5

pro Švédsko

6

pro Belgii

7

pro Maďarsko

8

pro Českou republiku

9

pro Španělsko

 

 

12

pro Rakousko

13

pro Lucembursko

17

pro Finsko

18

pro Dánsko

19

pro Rumunsko

20

pro Polsko

21

pro Portugalsko

23

pro Řecko

24

pro Irsko

25

pro Chorvatsko

26

pro Slovinsko

27

pro Slovensko

29

pro Estonsko

32

pro Lotyšsko

34

pro Bulharsko

36

pro Litvu

49

pro Kypr

50

pro Maltu

1.2.

V blízkosti obdélníku dvě číslice označující sérii změn, které stanoví požadavky, jež tento samostatný technický celek splňuje (v současnosti „00“), za nimiž následuje mezera a pětimístné číslo popsané v bodě 2.4 přílohy IV nařízení (EU) 2018/858.

2.

Systém proti rozstřiku se opatří značkou EU schválení typu samostatného technického celku takovým způsobem, aby byla neodstranitelná a jasně a snadno čitelná, i pokud je zařízení namontováno na vozidle.

3.

Příklad značky EU schválení typu samostatného technického celku je znázorněn na obrázku 1.

Obrázek 1

Příklad značky EU schválení typu samostatného technického celku

Image 15

Vysvětlivka

Legenda:

EU schválení typu samostatného technického celku bylo vydáno Nizozemskem pod číslem 00406. První dvě číslice „00“ udávají, že tento samostatný technický celek byl schválen podle tohoto nařízení. Symbol „A“ označuje, že se jedná o zařízení typu pohlcujícího energii.

(1)  Nehodící se škrtněte.

(2)  Nehodící se škrtněte.


PŘÍLOHA IX

UKAZATELE RYCHLOSTNÍCH STUPŇŮ

ČÁST 1

Informační dokument týkající se EU schválení typu pro motorová vozidla z hlediska ukazatelů rychlostních stupňů

VZOR

Informační dokument č. … týkající se EU schválení typu vozidla z hlediska ukazatelů rychlostních stupňů.

Následující informace, přicházejí-li v úvahu, se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy nebo obrázky, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně podrobné.

Informace stanovené v příloze I dodatku 3 bodech 0, 3 a 4 nařízení Komise (EU) 2017/1151 (1)

0.

0.1.

0.2.

0.2.1.

0.3.

0.3.1.

0.4.

0.5.

0.8.

0.9.

4.

4.11.

4.11.1.

4.11.2.

4.11.3.

4.11.4.

4.11.5.

4.11.6.

Vysvětlivka

Tento informační dokument vychází ze vzoru stanoveného v příloze I prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 a doplní se o příslušné informace podle výše uvedených bodů, jak jsou definovány v uvedeném vzoru.


(1)  Úř. věst. L 175, 7.7.2017, s. 1.


Dodatek

VZOR

Certifikát výrobce o splnění požadavků na ukazatele rychlostních stupňů

(Výrobce):

(Adresa výrobce):

potvrzuje, že

typy vozidel uvedené v příloze k tomuto certifikátu splňují požadavky ustanovení […] [tohoto nařízení] týkající se ukazatelů rychlostních stupňů.

V […… místo]

Dne […….datum]

[podpis] [funkce]

Přílohy:

Seznam typů vozidel, na něž se vztahuje tento certifikát

ČÁST 2

Technické specifikace

1.   Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

1.1.

manuální převodovkou“ se rozumí převodovka, kterou lze ovládat tak, že přeřazení z jednoho rychlostního stupně na druhý je vždy okamžitým výsledkem činnosti řidiče, bez ohledu na způsob fyzického provedení tohoto úkonu; toto se nevztahuje na systémy, kdy řidič může pouze předem zvolit určitý způsob řazení či omezit počet rychlostních stupňů využívaných při řízení, kdy však ke skutečnému přeřazení rychlostních stupňů dochází nezávisle na rozhodnutí řidiče na základě určitých jízdních režimů;

1.2.

provozním režimem vozidla“ se rozumí stav vozidla, ve kterém se může vyskytnout přeřazení mezi nejméně dvěma dopřednými rychlostními stupni;

1.3.

manuálním režimem“ se rozumí provozní režim vozidla, kde přeřazení z jednoho rychlostního stupně na druhý je vždy okamžitým výsledkem činnosti řidiče;

1.4.

výfukovými emisemi“ se rozumí emise z výfuku podle definice v čl. 3 odst. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007.

2.   Obecná ustanovení

2.1.

Požadavky stanovené v této části se vztahují na motorová vozidla kategorie M1, která splňují tyto požadavky:

a)

vozidla jsou vybavena manuálně ovládanou převodovkou;

b)

vozidla, jejichž referenční hmotnost nepřesahuje 2610 kg nebo pro něž bylo rozšířeno schválení typu na vozidla v souladu s čl. 2 odst. 2 nařízení (ES) č. 715/2007.

2.2.

Požadavky uvedené v bodě 2.1 se nepoužijí na „vozidla, která mají zvláštní sociální funkci“ ve smyslu čl. 3 bodu 2 písm. c) nařízení (ES) č. 715/2007.

2.3.

Při podávání žádosti o EU schválení typu vozidla vybaveného ukazatelem rychlostních stupňů musí výrobce buď:

a)

předložit schvalovacímu orgánu body řazení rychlosti ukazatele rychlostních stupňů určené analyticky, jak je uvedeno v posledním odstavci bodu 7.1, nebo

b)

poskytnou technické zkušebně, která je odpovědná za provádění typových schvalovacích zkoušek, vozidlo představující typ, který má být schválen, pro účely zkoušky popsané v bodě 7.

3.   Posouzení manuálně ovládané převodovky

Jakákoli převodovka, která má alespoň jeden manuální režim, se považuje za manuálně ovládanou, když řazení mezi rychlostními stupni neprobíhá v příslušném režimu automaticky, s výjimkou případů, kdy se toto řazení provádí pouze za extrémních podmínek za účelem ochrany hnacího ústrojí při vysokých otáčkách motoru nebo aby se zabránilo zastavení motoru a kdy se toto řazení neprovádí za účelem optimalizace provozu vozidla.

4.   Charakteristika vzhledu ukazatele rychlostních stupňů

4.1.

Doporučení změny rychlostního stupně musí být poskytováno prostřednictvím zřetelné vizuální indikace, například jednoznačné indikace doporučující přeřadit na vyšší nebo vyšší/nižší rychlostní stupeň nebo symbolu indikujícího rychlostní stupeň, na který by řidič měl přeřadit. Tuto vizuální indikaci lze doplnit dalšími indikacemi včetně zvukových signálů za předpokladu, že tyto indikace neohrozí bezpečnost.

4.2.

Ukazatel rychlostních stupňů nesmí rušit nebo maskovat označení kterékoli kontrolky, ovládače nebo indikátoru, které jsou předepsané nebo podporují bezpečný provoz vozidla. Bez ohledu na bod 4.3 musí být signál koncipován tak, aby nerozptyloval řidičovu pozornost a neomezoval řádný a bezpečný provoz vozidla.

4.3.

Ukazatel rychlostních stupňů musí být umístěn v souladu s bodem 5.1.2 předpisu OSN č. 121 (1). Ukazatel rychlostních stupňů musí mít takovou podobu, aby nebylo možné jej zaměnit s žádnou jinou kontrolkou, ovládačem nebo indikátorem, kterými je vozidlo vybaveno.

4.4.

K zobrazení indikací ukazatele rychlostních stupňů lze použít informační displej za předpokladu, že jsou dostatečně odlišné od ostatních ukazatelů a jsou pro řidiče jasně viditelné a rozpoznatelné.

4.5.

Ve výjimečných situacích může být indikace ukazatele rychlostních stupňů automaticky potlačena nebo deaktivována. O takovou výjimečnou situaci se jedná v případě, kdy může dojít k ohrožení bezpečného provozu nebo integrity vozidla, například při aktivaci systému trakce nebo kontroly stability, dočasném zobrazení informací ze systému pro podporu řízení nebo v případech poruchy vozidla. Jakmile výjimečná situace pomine, musí se normální provoz ukazatele rychlostních stupňů obnovit do 10 sekund, nebo – je-li to odůvodněno zvláštními technickými důvody nebo důvody chování vozidla – do doby delší než 10 sekund.

5.   Funkční požadavky na ukazatele rychlostních stupňů (platí pro všechny manuální režimy)

5.1.

Ukazatel rychlostních stupňů musí navrhnout přeřazení na jiný rychlostní stupeň v případě, že je odhadovaná spotřeba paliva u navrhovaného rychlostního stupně nižší než u právě použitého stupně, přičemž musí být vzaty v úvahu požadavky stanovené v bodech 5.2 a 5.3.

5.2.

Ukazatel rychlostních stupňů musí být konstruován tak, aby podporoval styl jízdy zajišťující optimální spotřebu paliva za jízdních podmínek, které jsou rozumně předvídatelné. Hlavním účelem ukazatele rychlostních stupňů musí být minimalizace spotřeby paliva vozidla, pokud se řidič řídí jeho pokyny. Pokud se však řidič řídí údaji uvedenými na ukazateli rychlostních stupňů, nesmí docházet k neúměrnému zvyšování regulovaných emisí z výfuku oproti počátečnímu stavu. Kromě toho musí jízda podle pokynů ukazatele rychlostních stupňů přispívat k tomu, aby se doba potřebná k zahřátí zařízení k regulaci znečišťujících látek, jako jsou katalyzátory, po studeném startu zkrátila na minimum, a tato zařízení tak začala včas fungovat. Pro tento účel výrobci vozidel poskytnou schvalovacímu orgánu technickou dokumentaci, v níž je popsán vliv strategie ukazatele rychlostních stupňů na regulované emise vozidla z výfuku, alespoň při ustálené rychlosti vozidla, a také zkrácení doby potřebné pro zahřátí systému následného zpracování výfukových plynů po studeném startu.

5.3.

Uposlechnutí indikace ukazatele rychlostních stupňů nesmí ohrozit bezpečný provoz vozidla, např. zastavením motoru, nedostatečnou motorovou brzdou nebo nedostatečným točivým momentem motoru v případě potřeby vysokého výkonu.

6.   Požadované informace

6.1.

Výrobce poskytne schvalovacímu orgánu informace v těchto dvou částech:

a)

„formální dokumentace“, kterou lze zúčastněným stranám poskytnout na jejich žádost;

b)

„rozšířená dokumentace“, která musí zůstat přísně důvěrná.

6.1.1.

Formální dokumentace musí obsahovat tyto informace:

a)

popis vzhledu kompletní sady ukazatelů rychlostních stupňů namontovaných na vozidle, které jsou součástí typu vozidla s ohledem na ukazatele rychlostních stupňů, a důkazy o jejich souladu s požadavky bodu 5;

b)

důkaz ve formě dat nebo technického vyhodnocení (například modelování dat, mapy emisí nebo spotřeby paliva nebo emisní zkoušky), které dostatečně prokazují, že daný ukazatel rychlostních stupňů řidiči účinně poskytuje včasná a smysluplná doporučení týkající se přeřazení na jiný rychlostní stupeň s cílem dodržet požadavky bodu 5;

c)

vysvětlení účelu, použití a funkcí ukazatele rychlostních stupňů v „oddíle ukazatele rychlostních stupňů“ uživatelské příručky přiložené k vozidlu.

6.1.2.

Rozšířená dokumentace musí obsahovat strategii konstrukce ukazatele rychlostních stupňů, zejména jeho funkční vlastnosti.

6.1.3.

Bez ohledu na ustanovení článku 13 tohoto nařízení zůstane rozšířená dokumentace přísně důvěrná a bude ji mít k dispozici jen schvalovací orgán a výrobce. Může být uložena u schvalovacího orgánu, nebo podle uvážení schvalovacího orgánu může být ponechána u výrobce. V případě, že si rozšířenou dokumentaci u sebe ponechá výrobce, musí schvalovací orgán tuto dokumentaci po kontrole a schválení identifikovat a označit datem. Tato dokumentace musí být k dispozici schvalovacímu orgánu ke kontrole v okamžiku schválení nebo kdykoli v průběhu platnosti schválení.

7.   Dopad postupu řazení rychlostí na základě doporučení ukazatele rychlostních stupňů na hospodárnost spotřeby se určí v souladu s postupem stanoveným v bodech 7.1 až 7.5.

7.1.

Stanovení rychlostí vozidla, při kterých ukazatel rychlostních stupňů doporučí přeřazení na vyšší rychlostní stupeň.

Zkouška, kterou se stanoví rychlosti vozidla, při které ukazatel rychlostních stupňů doporučí přeřazení rychlostního stupně, se provede na zahřátém vozidle na vozidlovém dynamometru podle rychlostního profilu popsaného v bodě 8. Při řazení na vyšší rychlostní stupeň musí být dodržena doporučení ukazatele rychlostních stupňů a rychlosti vozidla, při kterých ukazatel rychlostních stupňů doporučí přeřazení, se zaznamenají. Zkouška se třikrát opakuje.

Vn GSI označuje průměrnou rychlost, při které ukazatel rychlostních stupňů doporučí přeřazení z rychlostního stupně n (n = 1, 2, …, #g) na stupeň n+1, stanovenou na základě tří uvedených zkoušek, přičemž #g označuje počet dopředných rychlostních stupňů vozidla. Pro tento účel se berou v úvahu pouze pokyny ukazatele rychlostních stupňů k přeřazení rychlostního stupně ve fázi před dosažením maximální rychlosti, zatímco instrukce ukazatele rychlostních stupňů při zpomalování se v úvahu neberou.

Pro účely níže uvedených výpočtů se hodnota V0 GSI stanoví jako 0 km/h a hodnota V#g GSI se stanoví jako 140 km/h, nebo jako maximální rychlost vozidla, podle toho, která z obou hodnot je nižší. Pokud vozidlo není schopno dosáhnout rychlosti 140 km/h, musí jet svou maximální rychlostí, dokud nevyhoví rychlostnímu profilu na obrázku I.1.

Alternativně může postup řazení rychlostí doporučený ukazatelem rychlostních stupňů analyticky stanovit výrobce na základě algoritmu ukazatele rychlostních stupňů uvedeného v rozšířené dokumentaci poskytnuté v souladu s bodem 6.1.

7.2.

Standardní postup řazení rychlostí

Vn std označuje rychlost, při které lze předpokládat, že typický řidič přeřadí na vyšší převodový stupeň z rychlostního stupně n na rychlostní stupeň n+1 bez doporučení ukazatele rychlostních stupňů. Na základě standardního postupu řazení rychlostí stanoveného při zkoušce emisí 1. typu (2) se definují tyto standardní rychlosti, při kterých se přeřazuje na jiný převodový stupeň:

V0 std = 0 km/h;

V1 std = 15 km/h;

V2 std = 35 km/h;

V3 std = 50 km/h;

V4 std = 70 km/h;

V5 std = 90 km/h;

V6 std = 110 km/h;

V7 std = 130 km/h;

V8 std = V#g GSI;

Vn min označuje minimální rychlost vozidla, kterou může vozidlo jet se zařazeným rychlostním stupněm n bez zastavení motoru a Vn max maximální rychlost vozidla, kterou může vozidlo jet se zařazeným rychlostním stupněm n, aniž by došlo k poškození motoru.

Pokud je hodnota Vn std odvozená od tohoto seznamu nižší než Vn+1 min, pak se hodnota Vn std stanoví jako Vn+1 min. Pokud je hodnota Vn std odvozená od tohoto seznamu nižší než Vn max, pak se hodnota Vn std stanoví jako Vn max (n = 1, 2,…, #g-1).

Pokud je hodnota V#g std stanovená tímto postupem nižší než V#g GSI, stanoví se V#g std jako V#g GSI.

7.3.

Křivky spotřeby paliva při jednotlivých rychlostech

Výrobce poskytne schvalovacímu orgánu informaci o funkční závislosti spotřeby paliva vozidla na konstantní rychlosti vozidla při jízdě se zařazeným rychlostním stupněm n podle následujících pravidel.

FCn i označuje spotřebu paliva v kg/h (kilogramech za hodinu) při konstantní rychlosti vozidla vi = i * 5 km/h – 2,5 km/h (kde i je kladné celé číslo) při zařazení rychlostního stupně n. Výrobce musí tyto údaje poskytnout pro každý převodový stupeň n (n = 1, 2, …, #g) a vn min ≤ vi ≤ vn max. Tyto hodnoty spotřeby paliva se stanoví za stejných okolních podmínek odpovídajících reálné jízdní situaci, která může být definována výrobcem vozidla buď na základě fyzické zkoušky, nebo dle vhodného výpočetního modelu dohodnutého mezi schvalovacím orgánem a výrobcem.

7.4.

Rozložení rychlostí vozidla

Pro pravděpodobnost Pi, že vozidlo jede rychlostí v, kde vi – 2,5 km/h < v ≤ vi + 2,5 km/h (i = 1, …, 28), se užije toto rozložení:

i

Pi

1

4,610535879

2

5,083909299

3

4,86818148

4

5,128313511

5

5,233189418

6

5,548597362

7

5,768706442

8

5,881761847

9

6,105763476

10

6,098904359

11

5,533164348

12

4,761325003

13

4,077325232

14

3,533825909

15

2,968643201

16

2,61326375

17

2,275220718

18

2,014651418

19

1,873070659

20

1,838715054

21

1,982122053

22

2,124757402

23

2,226658166

24

2,137249569

25

1,76902642

26

1,665033625

27

1,671035353

28

0,607049046

Pokud maximální rychlost vozidla odpovídá kroku i a i < 28, musí být hodnoty Pi+1 až P28 připočteny k Pi.

7.5.

Určení vzorové spotřeby paliva

FCGSI označuje spotřebu paliva vozidla v případě, že se řidič řídí doporučeními ukazatele rychlostních stupňů:

FCGSI i = FCn i, kde Vn-1 GSI ≤ vi < Vn GSI (pro n = 1, …, #g) a FCGSI i = 0, pokud vi ≥ V#g GSI

Formula

FCstd označuje spotřebu paliva vozidla v případě použití standardního postupu řazení rychlostí:

FCstd i = FCn i, kde Vn-1 std ≤ vi < Vn std (pro n = 1, …, #g) a FCstd i = 0, pokud vi ≥ V#g GSI

Formula

Relativní úspora spotřeby pohonných hmot v případě, že se řidič řídí doporučeními ukazatele rychlostních stupňů modelu, se vypočte takto:

FCrel. Save = (1 – FCGSI / FCstd) * 100 %

7.6.

Záznamy údajů

Zaznamenávají se tyto informace:

a)

hodnoty Vn GSI stanovené podle bodu 7.1;

b)

hodnoty FCni rychlostní křivky spotřeby paliva, které sdělí výrobce podle bodu 7.3;

c)

hodnoty FCGSI, FCstd a FCrel. Save vypočtené podle bodu 7.5.

8.

Popis rychlostního profilu vozidla podle bodu 7.1

Číslo

Činnost

Zrychlení

Rychlost

Kumulativní doba

činnosti

 

(m/s2)

(km/h)

(s)

1

Volnoběh

0

0

20

2

Zrychlení

1,1

0–31,68

28

3

0,7

31,68–49,32

35

4

0,64

49,32–79,27

48

5

0,49

79,27–109,26

65

6

0,3

109,26–128,70

83

7

0,19

128,70–140,33

100

8

Konstantní rychlost

0

140,33

105

9

Zpomalení

– 0,69

140,33–80,71

129

10

– 1,04

80,71–50,76

137

11

– 1,39

50,76–0

147

12

Volnoběh

0

0

150

Povolené odchylky od tohoto rychlostního profilu jsou stanoveny v bodě 6.1.3.4 přílohy 4a předpisu OSN č. 83 (3).

Obrázek I.1

Grafické znázornění rychlostního profilu uvedeného v bodě 7.1; plná čára: rychlostní profil; přerušované čáry: povolené odchylky od tohoto rychlostního profilu.

Image 16

Následující tabulka uvádí popis rychlostního profilu po jednotlivých sekundách. Pokud vozidlo není schopno dosáhnout rychlosti 140 km/h, musí jet svou maximální rychlostí, dokud nevyhoví výše uvedenému rychlostnímu profilu.

Čas (s) Rychlost (km/h)

Čas (s) Rychlost (km/h)

0

0,00

1

0,00

2

0,00

3

0,00

4

0,00

5

0,00

6

0,00

7

0,00

8

0,00

9

0,00

10

0,00

11

0,00

12

0,00

13

0,00

14

0,00

15

0,00

16

0,00

17

0,00

18

0,00

19

0,00

20

0,00

21

3,96

22

7,92

23

11,88

24

15,84

25

19,80

26

23,76

27

27,72

28

31,68

29

34,20

30

36,72

31

39,24

32

41,76

33

44,28

34

46,80

35

49,32

36

51,62

37

53,93

38

56,23

39

58,54

40

60,84

41

63,14

42

65,45

43

67,75

44

70,06

45

72,36

46

74,66

47

76,97

48

79,27

49

81,04

50

82,80

51

84,56

52

86,33

53

88,09

54

89,86

55

91,62

56

93,38

57

95,15

58

96,91

59

98,68

60

100,44

61

102,20

62

103,97

63

105,73

64

107,50

65

109,26

66

110,34

67

111,42

68

112,50

69

113,58

70

114,66

71

115,74

72

116,82

73

117,90

74

118,98

75

120,06

76

121,14

77

122,22

78

123,30

79

124,38

80

125,46

81

126,54

82

127,62

83

128,70

84

129,38

85

130,07

86

130,75

87

131,44

88

132,12

89

132,80

90

133,49

91

134,17

92

134,86

93

135,54

94

136,22

95

136,91

96

137,59

97

138,28

98

138,96

99

139,64

100

140,33

101

140,33

102

140,33

103

140,33

104

140,33

105

140,33

106

137,84

107

135,36

108

132,88

109

130,39

110

127,91

111

125,42

112

122,94

113

120,46

114

117,97

115

115,49

116

113,00

117

110,52

118

108,04

119

105,55

120

103,07

121

100,58

122

98,10

123

95,62

124

93,13

125

90,65

126

88,16

127

85,68

128

83,20

129

80,71

130

76,97

131

73,22

132

69,48

133

65,74

134

61,99

135

58,25

136

54,50

137

50,76

138

45,76

139

40,75

140

35,75

141

30,74

142

25,74

143

20,74

144

15,73

145

10,73

146

5,72

147

0,72

148

0,00

149

0,00

150

0,00

ČÁST 3

CERTIFIKÁT EU SCHVÁLENÍ TYPU (SYSTÉM VOZIDLA)

Sdělení o udělení / rozšíření / odmítnutí / odejmutí (4) schválení typu pro typ vozidla z hlediska ukazatele rychlostních stupňů v souladu s požadavky stanovenými v příloze IX nařízení (EU) 2021/535 [Vložte odkaz na toto nařízení], naposledy pozměněného nařízením (EU) č. …/…

Číslo certifikátu EU schválení typu:

Důvod rozšíření / odmítnutí / odejmutí (4):

ODDÍL I

(Vyplní se v souladu s oddílem I vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

ODDÍL II

(Vyplní se v souladu s oddílem II vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

Doplněk

k certifikátu EU schválení typu č. …

1.   Další informace

1.1.

Stručný popis typu vozidla z hlediska jeho nosné konstrukce, rozměrů, tvarů a použitých materiálů:

2.

Vozidlo vybavené manuální konvenční převodovkou: ano / ne (4)

3.

Vozidlo vybavené robotizovanou konvenční převodovkou s manuálním režimem: ano / ne (4)

4.

Vozidlo vybavené automatickou převodovkou s manuálním režimem: ano / ne (4)

5.

Poznámky (jsou-li nějaké):

(1)  Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 121 – Jednotná ustanovení pro schvalování typu vozidel z hlediska umístění a označení ručních ovládačů, kontrolek a indikátorů (Úř. věst. L 5, 8.1.2016, s. 9).

(2)  Ve smyslu přílohy 4a předpisu OSN č. 83.

(3)  Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 83 – Jednotná ustanovení pro schvalování vozidel z hlediska emisí znečišťujících látek podle požadavků na motorové palivo [2015/1038] (Úř. věst. L 172, 3.7.2015, s. 1).

(4)  Nehodící se škrtněte.


PŘÍLOHA X

PŘÍSTUP DO VOZIDLA

ČÁST 1

Informační dokument týkající se EU schválení typu pro motorová vozidla z hlediska přístupu do vozidla

VZOR

Informační dokument č. … týkající se EU schválení typu pro typ vozidla z hlediska přístupu do vozidla

Následující informace, přicházejí-li v úvahu, se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy nebo obrázky, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně podrobné.

0.

0.1.

0.2.

0.2.1.

0.3.

0.3.1.

0.4.

0.5.

0.8.

0.9.

1.

1.1.

2.

2.6.

9.

9.3.

9.3.1.

9.3.4.

Vysvětlivka

Tento informační dokument vychází ze vzoru stanoveného v příloze I prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 a doplní se o příslušné informace podle výše uvedených bodů, jak jsou definovány v uvedeném vzoru.

ČÁST 2

Technické specifikace

1.

Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

1.1.

podlahou u vstupu“ se rozumí nejnižší bod otvoru dveří nebo jiné části konstrukce (podle toho, která z nich je výše), jejž musí osoba výškově překonat, aby mohla vstoupit do prostoru pro cestující.

2.

Obecná ustanovení

2.1.

Vlastnosti konstrukce typu vozidla musí umožňovat naprosto bezpečný nástup do prostoru pro cestující a výstup z něj a vstupy do prostoru pro cestující musí být konstruovány takovým způsobem, aby bylo možné je používat snadno a bez jakéhokoli nebezpečí.

3.

Stupačky a přístupové schůdky

3.1.

Pro účely tohoto nařízení se za stupačky nebo přístupové schůdky nepokládají hlava kola, ráfky a jiné části kola, s výjimkou případů, kdy z konstrukčních důvodů není možné namontovat stupačky nebo přístupové schůdky jinde na vozidle.

3.2.

Výška podlahy u vstupu se určí buď přímo od povrchu vozovky, nebo od vodorovné roviny procházející středem, vzhledem k podélnému směru, nejbližšího níže umístěného schůdku.

4.

Požadavky týkající se nástupu a výstupu do/ze dveří prostoru pro cestující u vozidel kategorie N2 s maximální hmotností přesahující 7,5 tuny a u vozidel kategorie N3

4.1.

Přístupové schůdky do prostoru pro cestující (obrázek 1)

4.1.1.

Vzdálenost A od povrchu vozovky k horní ploše nejníže umístěného schůdku, měřená na vozidle v provozním stavu na vodorovném a rovinném povrchu, nesmí být větší než 600 mm.

4.1.1.1.

U terénních vozidel však může být vzdálenost A zvětšena až na 700 mm.

4.1.2.

Vzdálenost B mezi horními plochami schůdků může být nejvýše 400 mm. Svislá vzdálenost mezi dvěma za sebou následujícími schůdky se nesmí lišit více než o 50 mm. Požadavek týkající se svislé vzdálenosti však neplatí pro vzdálenost mezi nejvýše položeným schůdkem a podlahou u vstupu do prostoru pro cestující.

4.1.2.1.

U terénních vozidel může být povolená odchylka svislé vzdálenosti podle bodu 4.1.2 zvýšena až na 100 mm.

4.1.3.

Mimoto je nutno dodržet tyto minimální rozměry:

a)

hloubka schůdku (D): 80 mm;

b)

světlá hloubka schůdku (E) (včetně hloubky schůdku): 150 mm;

c)

šířka schůdku (F): 300 mm;

d)

šířka nejnižšího schůdku (G): 200 mm;

e)

výška schůdku (S): 120 mm;

f)

příčné přesazení mezi schůdky (H): 0 mm;

g)

podélný přesah (J) mezi dvěma za sebou následujícími schůdky v téže sadě schůdků nebo mezi nejvýše položeným schůdkem a výškou podlahy u vstupu do kabiny: 200 mm.

4.1.3.1.

U terénních vozidel může být hodnota (F) stanovená v bodě 4.1.3 písm. c) snížena na 200 mm.

4.1.4.

U terénních vozidel může být nejnižší schůdek konstruován jako příčka, pokud je to nutné z konstrukčních nebo funkčních důvodů. V takovém případě musí být hloubka příčky (R) nejméně 20 mm.

4.1.4.1.

Příčky kruhového průřezu nejsou přípustné.

4.1.5.

Poloha nejvyššího schůdku musí být při vystupování z prostoru pro cestující snadno rozpoznatelná.

4.1.6.

Všechny přístupové schůdky musí být konstruovány takovým způsobem, aby bylo vyloučeno nebezpečí uklouznutí. Mimoto musí mít přístupové schůdky, které jsou při jízdě vystaveny povětrnostním vlivům a znečišťování, dostatečný odtok nebo vodopropustný povrch.

4.2.

Přístup k držadlům do prostoru pro cestující (viz obrázek 1)

4.2.1.

K usnadnění přístupu do prostoru pro cestující musí být na vozidle jedno nebo více vhodných madel, držadel nebo jiných rovnocenných přidržovacích zařízení.

4.2.1.1.

Všechna madla, držadla nebo rovnocenná přidržovací zařízení musí být umístěna tak, aby je bylo možno snadno uchopit a aby nebránila přístupu do prostoru pro cestující.

4.2.1.2.

V prostoru pro přidržování mohou být madla, držadla nebo rovnocenná přidržovací zařízení přerušena v délce nejvýše 100 mm.

4.2.1.3.

U vstupu do prostoru pro cestující s více než dvěma schůdky musí být madla, držadla nebo rovnocenná přidržovací zařízení umístěna tak, aby se osoba mohla přidržovat zároveň oběma rukama a stála na jedné noze, nebo aby stála na obou nohou a přidržovala se jednou rukou.

4.2.1.4.

S výjimkou případu schodiště musí být konstrukce a umístění madel, držadel a jiných rovnocenných přidržovacích zařízení takové, aby vedly osoby k vystupování z vozidla tváří k prostoru pro cestující.

4.2.1.5.

Za držadlo může být pokládán volant.

4.2.2.

Výška (N) dolního okraje nejméně jednoho madla, držadla nebo jiného rovnocenného přidržovacího zařízení, měřená od povrchu vozovky na vozidle v provozním stavu na vodorovném a rovinném povrchu, nesmí být větší než 1 850 mm.

4.2.2.1.

U terénních vozidel může být výška (N) uvedená v bodě 4.2.2 zvětšena až na 1 950 mm.

4.2.2.2.

Je-li výška podlahy u vstupu do prostoru pro cestující naměřená od povrchu vozovky větší než „N“, považuje se tato výška za „N“.

4.2.2.3.

Kromě toho nejmenší vzdálenost (P) horního okraje madel nebo držadel nebo jiného rovnocenného přidržovacího zařízení od výšky podlahy u vstupu do prostoru pro cestující musí být:

a)

u madel, držadel nebo jiných rovnocenných přidržovacích zařízení (U): 650 mm;

b)

u madel, držadel nebo jiných rovnocenných přidržovacích zařízení (V): 550 mm.

4.2.3.

Je nutno dodržet tyto rozměry:

a)

rozměr pro uchopení (K): nejméně 16 mm, nejvýše 38 mm;

b)

délka (M): nejméně 150 mm;

c)

světlá vzdálenost ke konstrukčním částem vozidla (L): nejméně 40 mm při otevřených dveřích.

Obrázek 1

Přístupové schůdky do prostoru pro cestující

Image 17

5.

Požadavky týkající se nástupu a výstupu do/ze dveří prostoru pro cestující u vozidel kategorií jiných než N2 s maximální hmotností přesahující 7,5 tuny nebo kategorie N3

5.1.

Stupačky a přístupové schůdky

5.1.1.

Vozidla kategorií M1 a N1 a rovněž N2 s maximální hmotností nepřesahující 7,5 tuny musí mít jednu nebo více stupaček nebo přístupových schůdků, pokud je výška podlahy u vstupu do prostoru pro cestující větší než 600 mm nad vozovkou, měřeno na vozidle v provozním stavu na vodorovném a rovinném povrchu.

5.1.1.1.

U terénních vozidel může být výška podlahy u vstupu do prostoru pro cestující specifikovaná v bodě 5.1.1 zvětšena až na 700 mm.

5.1.1.2.

Všechny stupačky a přístupové schůdky musí být konstruovány takovým způsobem, aby bylo vyloučeno nebezpečí uklouznutí. Mimoto musí mít stupačky a přístupové schůdky, které jsou při jízdě vystaveny povětrnostním vlivům a znečišťování, dostatečný odtok nebo vodopropustný povrch.

ČÁST 3

CERTIFIKÁT EU SCHVÁLENÍ TYPU (SYSTÉM VOZIDLA)

Sdělení o udělení / rozšíření / odmítnutí / odejmutí (1) schválení typu pro typ vozidla z hlediska přístupu do vozidla v souladu s požadavky stanovenými v příloze X nařízení (EU) 2021/535 [Vložte odkaz na toto nařízení], naposledy pozměněného nařízením (EU) č. …/…

Číslo certifikátu EU schválení typu:

Důvod rozšíření / odmítnutí / odejmutí (1):

ODDÍL I

(Vyplní se v souladu s oddílem I vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

ODDÍL II

(Vyplní se v souladu s oddílem II vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

Doplněk

k certifikátu EU schválení typu č. …

1.

Další informace:

1.1.

Stručný popis typu vozidla z hlediska jeho nosné konstrukce, rozměrů, tvarů a použitých materiálů

1.2.

Typ vozidla kategorie M1 / N1 / N2 s maximální hmotností nepřesahující 7,5 tuny (1) je / není (1) vybaven stupačkami nebo přístupovými schůdky.

1.3.

Terénní vozidlo ano / ne (1)

5.

Poznámky:

(1)  Nehodící se škrtněte.


PŘÍLOHA XI

COUVÁNÍ

ČÁST 1

Informační dokument týkající se EU schválení typu pro motorová vozidla z hlediska couvání

VZOR

Informační dokument č. … týkající se EU schválení typu vozidla z hlediska couvání

Následující informace, přicházejí-li v úvahu, se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy nebo obrázky, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně podrobné.

0.

0.1.

0.2.

0.2.1.

0.3.

0.3.1.

0.5.

0.8.

0.9.

1.

1.1.

4.

4.6.

Vysvětlivka

Tento informační dokument vychází ze vzoru stanoveného v příloze I prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 a doplní se o příslušné informace podle výše uvedených bodů, jak jsou definovány v uvedeném vzoru.

ČÁST 2

Technické specifikace

1.

Obecná ustanovení

1.1.

Všechna motorová vozidla musí být vybavena zařízením pro zpětný chod, které lze snadno ovládat z místa řidiče.

1.2.

Mezi okamžikem, kdy je režim zpětného chodu zvolen, a okamžikem, kdy je skutečně aktivován, je přípustná krátká prodleva.

ČÁST 3

CERTIFIKÁT EU SCHVÁLENÍ TYPU (SYSTÉM VOZIDLA)

Sdělení o udělení / rozšíření / odmítnutí / odejmutí (1) schválení typu pro typ vozidla z hlediska couvání v souladu s požadavky stanovenými v příloze XI nařízení (EU) 2021/535, naposledy pozměněného nařízením (EU) č. …/…

Číslo certifikátu EU schválení typu:

Důvod rozšíření / odmítnutí / odejmutí (1):

ODDÍL I

(Vyplní se v souladu s oddílem I vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

ODDÍL II

(Vyplní se v souladu s oddílem II vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

Doplněk

k certifikátu EU schválení typu č. …

1.

Další informace:

1.1.

Stručný popis typu vozidla z hlediska jeho nosné konstrukce, rozměrů, tvarů a použitých materiálů

1.2.

Zařízení pro zpětný chod: převodovka / jiný prostředek (1)

1.3.

Stručný popis zařízení pro zpětný chod, není-li zpětný chod funkcí převodovky:

5.

Poznámky:

(1)  Nehodící se škrtněte.


PŘÍLOHA XII

SYSTÉMY ČELNÍ OCHRANY PRO VOZIDLA KATEGORIÍ M1 A N1

ČÁST 1

Informační dokument týkající se EU schválení typu pro samostatný technický celek z hlediska systémů čelní ochrany

VZOR

Informační dokument č. … týkající se EU schválení typu systému čelní ochrany jako samostatného technického celku

Následující informace, přicházejí-li v úvahu, se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy nebo obrázky, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně podrobné.

0.

0.1.

0.2.

0.2.1.

0.5.

0.7.

0.8.

0.9.

1.

1.1.

1.2.

1.3.

1.4.

Vysvětlivka

Tento informační dokument vychází ze vzoru stanoveného v příloze I prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 a doplní se o příslušné informace podle výše uvedených bodů, jak jsou definovány v uvedeném vzoru.

ČÁST 2

Oddíl A

Obecná ustanovení a požadavky

1.

Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

1.1.

„rohem systému čelní ochrany“ se rozumí bod dotyku systému čelní ochrany se svislou rovinou, která svírá se svislou podélnou rovinou vozidla úhel 60° a dotýká se vnějšího povrchu systému čelní ochrany (viz obrázek 1);

Obrázek 1

Určení rohu systému čelní ochrany

Image 18

1.2.

základními vnějšími rozměry čelní části vozidla“ se rozumí pevné body v prostoru na zkušebním rámu, které představují všechny body konkrétního zamýšleného typu vozidla, v nichž by se systém čelní ochrany mohl během zkoušek dostat do kontaktu s vozidlem;

1.3.

dolní výškou systému čelní ochrany“ se rozumí v jakékoli příčné poloze svislá vzdálenost vozovky od dolní vztažné čáry systému čelní ochrany u vozidla v normální jízdní poloze;

1.4.

dolní vztažnou čárou systému čelní ochrany“ se rozumí čára, která vymezuje dolní mez hlavních bodů dotyku chodce se systémem čelní ochrany. Tato čára je geometrické místo nejnižších bodů dotyku systému čelní ochrany se 700 mm dlouhým příložným pravítkem udržovaným v poloze rovnoběžné se svislou podélnou rovinou vozidla a skloněným v úhlu 25° směrem dopředu, kterým se pohybuje příčně podél předku vozidla tak, že se stále dotýká vozovky i povrchu systému čelní ochrany (viz obrázek 2);

Obrázek 2

Určení dolní vztažné čáry systému čelní ochrany

Image 19

1.5.

třetinou systému čelní ochrany“ se rozumí třetina geometrického místa bodů mezi jednotlivými rohy systému čelní ochrany, vyměřená ohebnou páskou podél vnějšího vodorovného obrysu systému čelní ochrany;

1.6.

horní výškou systému čelní ochrany“ se rozumí v jakékoli příčné poloze svislá vzdálenost vozovky od horní vztažné čáry systému čelní ochrany u vozidla v normální jízdní poloze;

1.7.

horní vztažnou čárou systému čelní ochrany“ se rozumí čára, která vymezuje horní mez hlavních bodů dotyku chodce se systémem čelní ochrany. Tato čára je geometrické místo nejvyšších bodů dotyku systému čelní ochrany se 700 mm dlouhým příložným pravítkem udržovaným v poloze rovnoběžné se svislou podélnou rovinou vozidla a skloněným v úhlu 20° směrem dozadu, kterým se pohybuje příčně podél předku vozidla tak, že se stále dotýká vozovky i povrchu systému čelní ochrany (viz obrázek 3).

Pokud je to nutné, příložné pravítko se zkrátí, aby se zamezilo jeho dotyku s částmi konstrukce nad systémem čelní ochrany;

Obrázek 3

Určení horní vztažné čáry systému čelní ochrany

Image 20

1.8.

dosahem ovinutí“ geometrické místo bodů opsané na předním horním povrchu nebo na systému čelní ochrany jedním koncem ohebné pásky udržované ve svislé podélné rovině vozidla a posouvané příčně podél předního horního povrchu nebo systému čelní ochrany. Páska je po celou dobu měření napjatá, přičemž jeden konec se dotýká vztažné úrovně vozovky svisle pod přední stranou nárazníku nebo systému čelní ochrany a druhý se dotýká předního horního povrchu nebo systému čelní ochrany (viz např. obrázek 4). Vozidlo je v normální jízdní poloze.

Obrázek 4

Dosah ovinutí systému čelní ochrany

Image 21

2.

Obecná ustanovení

2.1.

Technické zkušebně odpovědné za provádění zkoušek pro schválení typu předá výrobce jeden vzorek typu systému čelní ochrany, který má být schválen. Bude-li to zkušebna považovat za nutné, může požádat o další vzorky. Vzorky musí být zřetelně a nesmazatelně označeny obchodní firmou nebo značkou žadatele a označením typu. Výrobce přijme opatření pro pozdější povinné uvedení značky EU schválení typu.

2.2.

Pokud byl systém čelní ochrany, který se má zkoušet, navržen pro použití pro více typů vozidel kategorií M1 nebo N1, musí mít tento systém schválení typu zvlášť pro každý typ vozidla, pro který je určen.

Technická zkušebna má však právo od dodatečných zkoušek upustit, pokud považuje typy vozidel, pro něž je systém čelní ochrany určen, nebo typy systému čelní ochrany za dostatečně podobné.

2.3.

Zkouška může být provedena buď se systémem čelní ochrany namontovaným na vozidle typu, pro nějž je určen, nebo na zkušebním rámu, který co nejvěrněji představuje základní vnější rozměry čelní části vozidla typu, pro nějž je systém čelní ochrany určen. Jestliže se při použití zkušebního rámu během zkoušek dostane systém čelní ochrany do kontaktu s rámem, musí být zkouška opakována se systémem čelní ochrany namontovaným na příslušném typu vozidla, pro který je určen. V případě zkoušek prováděných se systémem čelní ochrany namontovaným na vozidle se použijí podmínky uvedené v oddíle C.

2.4.

Jakákoli změna typů vozidla uvedených v dodatku k certifikátu EU schválení typu systému čelní ochrany provedená v části před sloupky A nebo jakákoli změna samotného systému čelní ochrany, která má vliv buď na konstrukci, hlavní rozměry, materiály vnějšího povrchu vozidla nebo systému čelní ochrany, způsoby upevnění nebo uspořádání vnějších i vnitřních konstrukčních částí a která může významně ovlivnit výsledky zkoušek, se považuje za změnu podle článku 33 nařízení (EU) 2018/858, a vyžaduje proto nové EU schválení typu z hlediska systému čelní ochrany.

2.5.

Jsou-li splněny příslušné požadavky stanovené v části 2 přílohy XII tohoto nařízení, platí pro účely oddílu 3 čísla schválení typu, a zejména pokud jde o písmena, která mají být použita, následující:

„A“, pokud je systém čelní ochrany schválen k montáži na vozidla kategorií M1 nebo N1 , která splňují požadavky bodu 2 přílohy I nařízení (ES) č. 78/2009 nebo bodu 3.1 přílohy I směrnice 2003/102/ES,

„B“, pokud je systém čelní ochrany schválen k montáži na vozidla kategorií M1 nebo N1 , která splňují požadavky bodu 3 přílohy I nařízení (ES) č. 78/2009, bodu 3.2 přílohy I směrnice 2003/102/ES nebo předpisu OSN č. 127 (1), nebo

„X“, pokud je systém čelní ochrany schválen k montáži na vozidla kategorií M1 nebo N1 , která nesplňují požadavky nařízení (ES) č. 78/2009, směrnice 2003/102/ES ani předpisu OSN č. 127.

3.

Zvláštní požadavky

3.1.

Následující požadavky platí rovněž pro systémy čelní ochrany montované na nová vozidla kategorií M1 nebo N1 a systémy čelní ochrany dodávané jako samostatné technické celky pro montáž na specifikovaná vozidla kategorií M1 nebo N1.

3.1.1.

Konstrukční části systému čelní ochrany musí být navrženy tak, aby veškeré pevné plochy, kterých se může dotknout koule o průměru 100 mm, měly poloměr zakřivení ≥ 5,0 mm.

3.1.2.

Celková hmotnost systému čelní ochrany včetně veškerých úchytů a držáků nesmí přesáhnout 1,2 % maximální hmotnosti vozidla, pro něž je určen, přičemž jeho hmotnost smí být nejvýše 18 kg.

3.1.3.

Horní hrana systému čelní ochrany namontovaného na vozidle nesmí být výše než 50 mm nad úrovní vztažné čáry náběžné hrany kapoty vymezené v souladu s předpisem OSN č. 127.

3.1.4.

Systém čelní ochrany nesmí zvětšit šířku vozidla, na kterém je namontován. Je-li celková šířka systému čelní ochrany větší než 75 % šířky vozidla, musí být konce systému čelní ochrany zahnuty směrem dovnitř k vnějšímu povrchu, aby se minimalizovalo riziko zachycení. Tento požadavek se považuje za splněný, je-li systém čelní ochrany zapuštěný do karoserie nebo je její součástí, nebo pokud je konec systému čelní ochrany zahnut tak, že nedoje ke kontaktu mezi jím a koulí o průměru 100 mm a že mezera mezi koncem systému čelní ochrany a okolní karoserií není větší než 20 mm.

3.1.5.

Při splnění podmínek bodu 3.1.4 nesmí být mezera mezi konstrukčními částmi systému čelní ochrany a vnějším povrchem pod systémem čelní ochrany větší než 80 mm. Na nepravidelnosti v povrchu karoserie pod systémem čelní ochrany (jako otvory v mřížce chladiče, otvory sání vzduchu apod.) se nebere ohled.

3.1.6.

Aby byla zachována účelnost nárazníku vozidla, nesmí být podélná vzdálenost mezi nejpřednější částí nárazníku a nejpřednější částí systému čelní ochrany v žádném místě po celé šířce vozidla větší než 50 mm.

3.1.7.

Systém čelní ochrany nesmí výraznou měrou snižovat účinnost nárazníku. Tento požadavek se považuje za splněný, jestliže jsou na systému čelní ochrany nejvýše dvě svislé konstrukční části a žádné vodorovné konstrukční části přečnívající nárazník.

3.1.8.

Systém čelní ochrany nesmí být nakloněn vpřed od svislice. Nejvyšší součásti systému čelní ochrany nesmí vyčnívat nahoru nebo dozadu (k čelnímu sklu) více než 50 mm od vztažné čáry náběžné hrany kapoty vozidla s odmontovaným systémem čelní ochrany.

3.1.9.

Shoda s požadavky schválení typu vozidla nesmí být namontováním systému čelní ochrany narušena.

3.1.10.

Schvalovací orgán může považovat požadavky u kterékoli zkoušky stanovené v této příloze za splněné na základě jakýchkoli rovnocenných zkoušek provedených v souladu s předpisem OSN č. 127 (např. při zkoušení jako součást typu vozidla, který může být volitelně vybaven systémem čelní ochrany, viz oddíl C body 1 a 3.1).

Oddíl B

Předpisy pro zkoušku vozidla

1.   Úplné vozidlo

1.1.

V případě zkoušek na úplném vozidle musí vozidlo splňovat podmínky popsané v bodech 1.1.1, 1.1.2 a 1.1.3.

1.1.1.

Vozidlo musí být ve své normální jízdní poloze a buď se bezpečně upevní na zvýšené podpěry, nebo se postaví na rovinný povrch se zataženou ruční brzdou.

1.1.2.

Všechna zařízení určená k ochraně nechráněných účastníků silničního provozu se předem řádně aktivují a/nebo zůstávají v činnosti během příslušné zkoušky. Je povinností žadatele o schválení prokázat, že zařízení budou při střetu s chodcem fungovat tak, jak se předpokládá.

1.1.3.

Pro každou konstrukční část vozidla, která by mohla změnit tvar nebo polohu a která má více než jeden stálý tvar nebo polohu, s výjimkou aktivních zařízení pro ochranu chodců, musí vozidlo splnit požadavky s danými konstrukčními částmi v každém stálém tvaru nebo poloze.

2.   Subsystém vozidla

2.1.

Pokud je ke zkouškám předložen jen subsystém vozidla, musí splňovat podmínky popsané v bodech 2.1.1, 2.1.2, 2.1.3 a 2.1.4.

2.1.1.

Všechny součásti konstrukce vozidla a kapoty a konstrukční části pod kapotou nebo za čelním sklem, které se mohou podílet na čelním střetu s nechráněným účastníkem silničního provozu, se zahrnou do zkoušky, aby se prokázalo chování a interakce všech spolupůsobících konstrukčních částí vozidla.

2.1.2.

Subsystém vozidla se bezpečně upevní v normální jízdní poloze vozidla.

2.1.3.

Všechna zařízení určená k ochraně nechráněných účastníků silničního provozu se předem řádně aktivují a/nebo zůstávají v činnosti během příslušné zkoušky. Je povinností žadatele o schválení prokázat, že zařízení budou při střetu s chodcem fungovat tak, jak se předpokládá.

2.1.4.

Pro každou konstrukční část vozidla, která by mohla změnit tvar nebo polohu a která má více než jeden stálý tvar nebo polohu, s výjimkou aktivních zařízení pro ochranu chodců, musí vozidlo splnit požadavky s danými konstrukčními částmi v každém stálém tvaru nebo poloze.

Oddíl C

Předpisy pro zkoušku systémů čelní ochrany

1.   Systém čelní ochrany namontovaný na vozidlo jako součást původního vybavení

1.1.

Systém čelní ochrany namontovaný na vozidlo musí splňovat podmínky stanovené v oddíle A bodech 3 až 3.1.10.

1.2.

Vozidlo musí být ve své normální jízdní poloze a buď se bezpečně upevní na zvýšené podpěry, nebo se postaví na rovinný povrch se zataženou ruční brzdou. Vozidlo musí být vybaveno zkoušeným systémem čelní ochrany. Je třeba dodržet montážní pokyny od výrobce systému čelní ochrany, jež musí obsahovat utahovací momenty u všech upevňovacích prvků.

1.3.

Všechna zařízení určená k ochraně chodců a jiných nechráněných účastníků silničního provozu se předem řádně aktivují a/nebo zůstávají v činnosti během příslušné zkoušky. Žadatel musí prokázat, že zařízení budou při střetu vozidla s chodcem nebo jiným nechráněným účastníkem silničního provozu fungovat tak, jak je zamýšleno.

1.4.

Všechny součásti vozidla, které by mohly změnit tvar nebo polohu, jako např. výklopné světlomety, s výjimkou zařízení pro ochranu chodců a jiných nechráněných účastníků silničního provozu, musí být nastaveny do tvaru nebo polohy, kterou technické zkušebny považují pro tyto zkoušky za nejvhodnější.

2.   Systém čelní ochrany jako samostatný technický celek

2.1.

Pokud je ke zkouškám předložen pouze systém čelní ochrany, musí být možné splnit podmínky stanovené v oddíle A bodech 3 až 3.1.10, když je systém namontován na vozidla typu, na nějž se schválení typu samostatného technického celku vztahuje.

2.2.

Zkouška může být provedena buď se systémem čelní ochrany namontovaným na vozidle typu, pro nějž je určen, nebo na zkušebním rámu, který co nejvěrněji představuje základní vnější rozměry čelní části vozidla typu, pro nějž je systém čelní ochrany určen. Jestliže se při použití zkušebního rámu během zkoušek dostane systém čelní ochrany do kontaktu s rámem, musí být zkouška opakována se systémem čelní ochrany namontovaným na příslušném typu vozidla, pro který je určen. V případě zkoušek prováděných se systémem čelní ochrany namontovaným na vozidle se použijí podmínky uvedené v bodě 1.

3.   Požadované informace

3.1.

Ke všem systémům čelní ochrany, ať už jsou součástí schválení typu vozidla z hlediska jeho volitelného vybavení systémem čelní ochrany, nebo jsou předmětem schválení typu systému jako samostatného technického celku, musí být poskytnuty informace o vozidle nebo vozidlech, pro která byl systém schválen.

3.2.

Ke všem systémům čelní ochrany schváleným jako samostatné technické celky musí být přiložen podrobný návod k instalaci, který kompetentní osobě poskytne dostatečné informace k jeho náležité instalaci na vozidlo. Návod musí být v jazyce nebo jazycích členského státu, v němž bude systém čelní ochrany nabízen k prodeji.

Oddíl D

Zkouška nárazem dolní části makety nohy do systému čelní ochrany

1.   Zvláštní požadavky

1.1.

Všechny zkoušky musí být provedeny při rychlosti nárazu 40 km/h.

1.2.

U systému čelní ochrany schváleného pro montáž na vozidla, která splňují požadavky bodu 2 přílohy I nařízení (ES) č. 78/2009 nebo bodu 3.1 přílohy I směrnice 2003/102/ES, nesmí absolutní hodnota maximálního dynamického natažení vnitřních postranních kolenních vazů přesáhnout 40 mm a maximální dynamické natažení předního zkříženého vazu a zadního kříženého vazu nesmí přesáhnout 13 mm. Absolutní hodnota dynamických ohybových momentů v bérci nesmí přesáhnout 380 Nm.

1.3.

U systému čelní ochrany schváleného pro montáž na vozidla, která splňují požadavky bodu 3 přílohy I nařízení (ES) č. 78/2009, bodu 3.2 přílohy I směrnice 2003/102/ES nebo předpisu OSN č. 127, nesmí absolutní hodnota maximálního dynamického natažení vnitřních postranních kolenních vazů přesáhnout 22 mm a maximální dynamické natažení předního zkříženého vazu a zadního kříženého vazu nesmí přesáhnout 13 mm. Absolutní hodnota dynamických ohybových momentů v bérci nesmí přesáhnout 340 Nm.

1.4.

U systému čelní ochrany schváleného pro montáž pouze na vozidla, která nejsou v souladu s nařízením (ES) č. 78/2009, směrnicí 2003/102/ES ani předpisem OSN č. 127, mohou být požadavky na zkoušky stanovené v bodech 1.2 a 1.3 nahrazeny těmito požadavky na zkoušky:

absolutní hodnota maximálního dynamického natažení vnitřních postranních kolenních vazů nesmí přesáhnout 40 mm a maximální dynamické natažení předního zkříženého vazu a zadního kříženého vazu nesmí přesáhnout 13 mm. Absolutní hodnota dynamických ohybových momentů v bérci nesmí přesáhnout 380 Nm, nebo

na vozidle se provede dvojice zkoušek – jedna zkouška s namontovaným systémem čelní ochrany a druhá bez namontovaného systému čelní ochrany, přičemž každá dvojice zkoušek se provede na rovnocenných místech podle dohody se schvalovacím orgánem a technickou zkušebnou. Hodnoty maximálního dynamického natažení vnitřních postranních kolenních vazů, maximálního dynamického natažení předního zkříženého vazu a zadního zkříženého vazu se zaznamenají. V každém jednotlivém případě hodnota zaznamenaná u vozidla vybaveného systémem čelní ochrany nesmí překročit 90 % hodnoty zaznamenané u vozidla bez namontovaného systému čelní ochrany.

2.   Obecně

2.1.

Dolní část makety nohy použitá jako nárazové těleso pro zkoušky systému čelní ochrany musí být v okamžiku nárazu ve stavu „volného letu“, v souladu s ustanoveními bodu 1.8 přílohy 5 předpisu OSN č. 127. Nárazové těleso se uvolní do „volného letu“ v takové vzdálenosti, aby výsledky zkoušky nebyly ovlivněny dotykem nárazového tělesa s pohonným systémem při odrazu nárazového tělesa.

2.2.

Ve všech případech může být nárazové těleso poháněno pneumaticky, pružinou nebo hydraulicky nebo jiným způsobem s prokazatelně stejnými výsledky. Dolní část makety nohy použitá jako nárazové těleso musí být certifikována podle bodu 1 přílohy 6 předpisu OSN č. 127.

3.   Specifikace zkoušky

3.1.

Provedou se nejméně tři zkoušky nárazem dolní části makety nohy do systému čelní ochrany ve zkušebních bodech mezi horní a dolní vztažnou čárou systému čelní ochrany. Zkušební body musí být v místech, která podle technické zkušebny mohou nejpravděpodobněji způsobit zranění. Jestliže se konstrukční prvky v hodnocené oblasti liší, provedou se zkoušky na prvcích různých druhů. Body zkoušené technickou zkušebnou se uvedou ve zkušebním protokolu.

3.2.

Na vozidla, u nichž výška dolní vztažné čáry systému čelní ochrany činí méně než 425 mm, se vztahují požadavky uvedené v tomto oddíle.

4.   U vozidel, v jejichž případě se výška dolní vztažné čáry systému čelní ochrany rovná hodnotě 425 mm, nebo je větší než 425 mm a menší 500 mm, se výrobce může rozhodnout, zda použije zkoušky stanovené v tomto oddíle, nebo zkoušky stanovené v oddíle E.

4.1.

Stav vozidla nebo subsystému musí být v souladu s ustanoveními oddílu C. Stabilizovaná teplota zkušebního zařízení a vozidla nebo samostatného technického celku musí být 20° ± 4 °C.

4.2.

Dolní část makety nohy použitá jako nárazové těleso je popsána v příloze 4 předpisu OSN č. 127.

4.3.

Nárazové těleso musí být před zkouškou uchováváno a musí se s ním zacházet v souladu s body 1.2 a 1.3 přílohy 5 předpisu OSN č. 127.

4.4.

Zkoušky se provedou v souladu s body 1.6 až 1.14 přílohy 5 předpisu OSN č. 127.

4.5.

Během dotyku nárazového tělesa se systémem čelní ochrany se nesmí nárazové těleso dotknout vozovky ani jiného předmětu, který není součástí systému čelní ochrany nebo vozidla.

Oddíl E

Zkouška nárazem horní části makety nohy do systému čelní ochrany

1.   Zvláštní požadavky

1.1.

Všechny zkoušky musí být provedeny při rychlosti nárazu 40 km/h.

1.2.

Okamžitý součet nárazových sil v závislosti na čase nesmí překročit 7,5 kN a ohybový moment působící na nárazové těleso nesmí překročit 510 Nm.

1.3.

U systému čelní ochrany schváleného pro montáž pouze na vozidla, která nejsou v souladu s nařízením (ES) č. 78/2009, směrnicí 2003/102/ES ani předpisem OSN č. 127, mohou být požadavky na zkoušky stanovené v bodě 1.2 nahrazeny těmito požadavky na zkoušky:

Okamžitý součet nárazových sil v závislosti na čase nesmí překročit 9,4 kN a ohybový moment působící na nárazové těleso nesmí překročit 640 Nm nebo

na vozidle se provede dvojice zkoušek – jedna zkouška s namontovaným systémem čelní ochrany a druhá bez namontovaného systému čelní ochrany. Každá dvojice zkoušek se provede na rovnocenných místech podle dohody se schvalovacím orgánem a technickou zkušebnou. Zaznamenají se hodnoty okamžitého součtu nárazových sil a ohybového momentu působícího na nárazové těleso. V každém jednotlivém případě hodnota zaznamenaná u vozidla vybaveného systémem čelní ochrany nesmí překročit 90 % hodnoty zaznamenané u vozidla bez namontovaného systému čelní ochrany.

2.   Obecně

2.1.

Horní část makety nohy použitá jako nárazové těleso pro zkoušky nárazem do systému čelní ochrany se upevní na pohonný systém přes kloub omezující krouticí moment, aby se zabránilo vzniku vysokých výstředných zatížení poškozujících vodicí systém. Vodicí systém se osadí lištami s nízkým třením, necitlivými na výstředná zatížení, které umožňují nárazovému tělesu pohyb pouze v předepsaném směru nárazu po dobu jeho dotyku se systémem čelní ochrany. Vodicí lišty brání pohybu v jiných směrech včetně rotace kolem libovolné jiné osy.

2.2.

Horní část makety nohy použitá jako nárazové těleso může být poháněna pneumaticky, pružinou nebo hydraulicky nebo jiným způsobem s prokazatelně stejnými výsledky. Horní část makety nohy použitá jako nárazové těleso musí být certifikována podle bodu 2 přílohy 6 předpisu OSN č. 127.

3.   Specifikace zkoušky

3.1.

Provedou se nejméně tři zkoušky nárazem horní části makety nohy do systému čelní ochrany ve zkušebních bodech mezi horní a dolní vztažnou čárou systému čelní ochrany. Zkušební body musí být v místech, která podle technické zkušebny mohou nejpravděpodobněji způsobit zranění. Jestliže se konstrukční prvky v hodnocené oblasti liší, provedou se zkoušky na prvcích různých druhů. Body zkoušené technickou zkušebnou se uvedou ve zkušebním protokolu.

3.2.

U vozidel, v jejichž případě se výška dolní vztažné čáry systému čelní ochrany rovná hodnotě 500 mm, nebo je větší, se použijí požadavky uvedené v tomto oddíle.

4.   U vozidel, v jejichž případě se výška dolní vztažné čáry systému čelní ochrany rovná hodnotě 425 mm, nebo je větší než 425 mm a menší 500 mm, se výrobce může rozhodnout, zda použije tuto zkoušku, nebo zkoušku stanovenou v oddíle D.

4.1.

Stav vozidla nebo subsystému musí být v souladu s ustanoveními oddílu C. Stabilizovaná teplota zkušebního zařízení a vozidla nebo samostatného technického celku musí být 20° ± 4 °C.

4.2.

Horní část makety nohy použitá jako nárazové těleso je popsána v příloze 4 předpisu OSN č. 127.

4.3.

Nárazové těleso musí být uchováváno a musí se s ním zacházet v souladu s body 2.2 a 2.3 přílohy 5 předpisu OSN č. 127.

4.5.

Zkoušky se provedou v souladu s body 2.6 a 2.7 přílohy 5 předpisu OSN č. 127.

Oddíl F

Zkouška nárazem makety hlavy dítěte / malého dospělého do systému čelní ochrany

1.   Zvláštní požadavky

1.1.

Všechny zkoušky se provedou při rychlosti nárazu 35 km/h za použití makety hlavy dítěte / malého dospělého, jejíž hmotnost činí 3,5 kg. Kritérium pohybu hlavy (HPC) vypočítané z výsledků časových průběhů akcelerometru nesmí v žádném případě překročit hodnotu 1 000.

2.   Obecně

2.1.

Maketa hlavy dítěte / malého dospělého použitá jako nárazové těleso pro zkoušky systému čelní ochrany musí být v okamžiku nárazu ve stavu „volného letu“. Nárazové těleso se uvolní do „volného letu“ v takové vzdálenosti od systému čelní ochrany, aby výsledky zkoušky nebyly ovlivněny dotykem nárazového tělesa s pohonným systémem při odrazu nárazového tělesa.

2.2.

Ve všech případech mohou být nárazová tělesa poháněna pneumaticky, pružinou nebo hydraulicky nebo jiným způsobem s prokazatelně stejnými výsledky. Maketa hlavy použitá jako nárazové těleso musí být certifikována podle bodu 3 přílohy 6 předpisu OSN č. 127.

3.   Specifikace zkoušky

3.1.

Provedou se nejméně tři zkoušky nárazem makety hlavy v místech, která podle technické zkušebny mohou nejpravděpodobněji způsobit zranění. Jestliže se konstrukční prvky v hodnocené oblasti liší, provedou se zkoušky na prvcích různých druhů. Body zkoušené technickou zkušebnou se uvedou ve zkušebním protokolu.

3.2.

Zkušební body pro maketu hlavy dítěte / malého dospělého použitou jako nárazové těleso se volí na součástech systému čelní ochrany, kde dosah ovinutí systému čelní ochrany překračuje 900 mm při vozidle v normální jízdní poloze nebo při systému čelní ochrany upevněném na zkušebním rámu představujícím vozidlo, na který má být připevněn, jako by byl v normální jízdní poloze.

4.   Zkušební postup

4.1.

Stav vozidla nebo subsystému musí být v souladu s ustanoveními v oddíle C bodě 1. Stabilizovaná teplota zkušebního zařízení a vozidla nebo samostatného technického celku musí být 20° ± 4 °C.

4.2.

Maketa hlavy dítěte / malého dospělého použitá jako nárazové těleso je popsána v příloze 4 předpisu OSN č. 127.

4.3.

Nárazové těleso se připevňuje a uvádí do pohybu podle ustanovení v bodech 2.1 a 2.2.

4.4.

Zkoušky se provedou v souladu s body 3 až 3.3.1 a 4.4 až 4.7 přílohy 5 předpisu OSN č. 127.

ČÁST 3

Oddíl A

CERTIFIKÁT EU SCHVÁLENÍ TYPU (SAMOSTATNÝ TECHNICKÝ CELEK)

Sdělení o udělení / rozšíření / odmítnutí / odejmutí (2) schválení typu pro typ samostatného technického celku z hlediska systémů čelní ochrany v souladu s požadavky stanovenými v příloze XII nařízení (EU) 2021/535, naposledy pozměněného nařízením (EU) č. …/…

Číslo certifikátu EU schválení typu:

Důvod rozšíření / odmítnutí / odejmutí (2):

ODDÍL I

(Vyplní se v souladu s oddílem I vzoru C v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

ODDÍL II

(Vyplní se v souladu s oddílem II vzoru C v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

Doplněk

k certifikátu EU schválení typu č. …

1.   

Další informace:

1.1.   

Způsob připevnění:

1.2.   

Pokyny pro sestavení a montáž:

2.   

Seznam vozidel, na která může být systém čelní ochrany namontován, pokyny k použití a nezbytné podmínky pro montáž:

[…]

5.   

Poznámky

[…]

6.   

Výsledky zkoušky podle požadavků části 2 přílohy XII nařízení (EU) 2021/535.

Zkouška

Zaznamenaná hodnota

Vyhovuje/ nevyhovuje

Náraz dolní části makety nohy do systému čelní ochrany

tři zkušební polohy

(pokud provedeno)

Úhel ohybu

stupňů

 

Střižný posuv

mm

 

Zrychlení na holeni

g

 

Náraz horní části makety nohy do systému čelní ochrany

tři zkušební polohy

(pokud provedeno)

Součet nárazových sil

kN

 

Ohybový moment

Nm

 

Náraz makety hlavy dítěte / malého dospělého (3,5 kg) do systému čelní ochrany

Hodnoty HPC

(nejméně tři hodnoty)

 

 

 

Oddíl B

Značka EU schválení typu samostatného technického celku

1.

Značka EU schválení typu samostatných technických celků, na niž se odkazuje v čl. 38 odst. 2 nařízení (EU) 2018/858, se skládá z těchto prvků:

1.1.

Obdélník, ve kterém je vepsáno malé písmeno „e“, za nímž následuje rozlišovací číslo členského státu, který udělil schválení typu konstrukční části nebo samostatného technického celku:

1

pro Německo

2

pro Francii

3

pro Itálii

4

pro Nizozemsko

5

pro Švédsko

6

pro Belgii

7

pro Maďarsko

8

pro Českou republiku

9

pro Španělsko

 

 

13

pro Lucembursko

17

pro Finsko

18

pro Dánsko

19

pro Rumunsko

20

pro Polsko

21

pro Portugalsko

23

pro Řecko

24

pro Irsko

25

pro Chorvatsko

26

pro Slovinsko

27

pro Slovensko

29

pro Estonsko

32

pro Lotyšsko

12

pro Rakousko

34

pro Bulharsko

36

pro Litvu

49

pro Kypr

50

pro Maltu

1.2.

V blízkosti obdélníku dvě číslice označující sérii změn, které stanoví požadavky, jež tento samostatný technický celek splňuje (v současnosti „00“), za nimiž následuje mezera a pětimístné číslo popsané v bodě 2.4 přílohy IV nařízení (EU) 2018/858.

2.

Značka schválení typu samostatných technických celků musí být nesmazatelná a jasně čitelná.

3.

Příklad značky EU schválení typu samostatného technického celku je znázorněn na obrázku 1.

Obrázek 1

Příklad značky EU schválení typu samostatného technického celku

Image 22

Vysvětlivka

Legenda:

EU schválení typu samostatného technického celku bylo vydáno Bulharskem pod číslem 00646. První dvě číslice „03“ udávají, že tento samostatný technický celek byl schválen podle tohoto nařízení. Písmeno „X“ znamená, že systém čelní ochrany je určen k montáži na vozidla kategorií M1 nebo N1 , která nesplňují požadavky nařízení (ES) č. 78/2009, směrnice 2003/102/ES ani předpisu OSN č. 127.

(1)  Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 127 – Jednotná ustanovení pro schvalování motorových vozidel z hlediska vlastností týkajících se bezpečnosti chodců [2020/638] (Úř. věst. L 154, 15.5.2020, s. 1).

(2)  Nehodící se škrtněte.


PŘÍLOHA XIII

HMOTNOSTI A ROZMĚRY

ČÁST 1

Oddíl A

Informační dokument týkající se EU schválení typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel z hlediska jejich hmotností a rozměrů

VZOR

Informační dokument č. … týkající se EU schválení typu motorového vozidla nebo přípojného vozidla z hlediska hmotností a rozměrů

Následující informace se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy nebo obrázky, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně podrobné.

0.

0.1.

0.2.

0.2.1.

0.4.

0.5.

0.8.

0.9.

1.

1.1.

1.2.

1.3.

1.3.1.

1.3.2.

1.3.3.

1.4.

1.7.

1.9.

1.10.

2.

2.1.

2.1.1.

2.1.2.

2.1.2.1.

2.1.2.2.

2.2.

2.2.1.

2.2.1.1.

2.2.1.2.

2.2.1.3.

2.2.2.

2.2.2.1.

2.3.

2.3.1.

2.3.2.

2.4.

2.4.1.

2.4.1.1.

2.4.1.1.1.

2.4.1.1.2.

2.4.1.1.3.

2.4.1.2.

2.4.1.2.1.

2.4.1.2.2.

2.4.1.3.

2.4.1.4.

2.4.1.4.1.

2.4.1.5.

2.4.1.5.1.

2.4.1.5.2.

2.4.1.6.

2.4.1.6.1.

2.4.1.6.2.

2.4.1.6.3.

2.4.1.8.

2.4.2.

2.4.2.1.

2.4.2.1.1.

2.4.2.1.3.

2.4.2.2.

2.4.2.2.1.

2.4.2.3.

2.4.2.4.

2.4.2.4.1.

2.4.2.5.

2.4.2.5.1.

2.4.2.5.2.

2.4.2.6.

2.4.2.6.1.

2.4.2.6.2.

2.4.2.6.3.

2.4.2.8.

2.4.3.

2.4.3.1.

2.4.3.2.

2.4.3.3.

2.5.

2.6.

2.6.1.

2.6.2.

2.6.4.

2.8.

2.8.1.

2.9.

2.10.

2.11.

2.11.1.

2.11.2.

2.11.3.

2.11.3.1.

2.11.4.

2.11.4.2.

2.11.5.

2.11.6.

2.12.

2.12.1.

2.12.2.

2.12.3.

2.16.

2.16.1.

2.16.2.

2.16.3.

2.16.4.

2.16.5.

3.

3.1.

3.2.

3.2.1.8.

3.3.

3.3.1.1.

3.4.

3.4.1.

3.4.5.4.

3.9.

4.

4.1.

5.

5.1.

5.2.

5.3.

5.4.

5.5.

6.

6.1.

6.2.

6.2.3.

6.2.3.1.

6.2.3.2.

6.2.4.

6.2.4.1.

6.2.4.2.

6.3.

9.

9.1.

9.10.3.

9.10.3.1.

9.10.3.1.1.

9.10.3.5.

9.10.3.5.1.

9.10.3.5.2.

9.25.

9.25.1.

9.26.

9.26.1.

9.26.2.

9.26.3.

9.27.3.1.

9.27.3.2.

9.27.3.3.

11.

11.1.

11.2.

13.

13.1.

13.2.

13.2.1.

13.2.2.

13.2.3.

13.2.4.

13.3.

13.3.1.

13.3.2.

13.3.3.

13.4.

13.4.1.

13.4.2.

13.4.3.

13.4.4.

13.7.

13.12.

Vysvětlivka

Tento informační dokument vychází ze vzoru stanoveného v příloze I prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 a doplní se o příslušné informace podle výše uvedených bodů, jak jsou definovány v uvedeném vzoru.

Oddíl B

Informační dokument týkající se EU schválení typu aerodynamického zařízení nebo vybavení jako samostatného technického celku

VZOR

Informační dokument č. … týkající se EU schválení typu aerodynamického zařízení nebo vybavení jako samostatného technického celku

Následující informace se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně podrobné.

0.

0.1.

0.2.

0.3.

0.3.1.

0.5.

0.7.

0.8.

0.9.

9.26.

9.26.1.

9.26.2.

9.26.3.

9.26.3.1.

9.26.3.2.

9.26.3.3.

9.27.

9.27.1.

9.27.2.

9.27.3.

9.27.3.1.

9.27.3.2.

9.27.3.3.

Vysvětlivka

Tento informační dokument vychází ze vzoru stanoveného v příloze I prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 a doplní se o příslušné informace podle výše uvedených bodů, jak jsou definovány v uvedeném vzoru.

ČÁST 2

TECHNICKÉ SPECIFIKACE

Oddíl A

Definice a obecná ustanovení

1.

Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

1.1.

standardním vybavením“ se rozumí základní konfigurace vozidla, jež je vybaveno všemi prvky požadovanými regulačními akty uvedenými v příloze II nařízení (EU) 2018/858, včetně veškerých prvků, které jsou namontovány, aniž by bylo zapotřebí dalších specifikací na úrovni konfigurace nebo vybavení;

1.2.

volitelným vybavením“ se rozumí veškeré prvky, jež nejsou součástí standardního vybavení a za jejichž montáž na vozidlo odpovídá výrobce a které může zákazník objednat;

1.3.

hmotností v provozním stavu“ se rozumí:

a)

u motorových vozidel:

hmotnost vozidla, jehož palivová nádrž je naplněna (palivové nádrže jsou naplněny) alespoň na 90 % svého objemu, včetně hmotnosti řidiče, paliva a kapalin a které je vybaveno standardním vybavením podle specifikací výrobce, a jsou-li součástí vybavení, i hmotnost karoserie, kabiny, spojovacího zařízení a náhradního kola (náhradních kol), jakož i nářadí;

b)

u přípojných vozidel:

hmotnost vozidla, včetně paliva a kapalin, vybaveného standardním vybavením podle specifikací výrobce, a jsou-li součástí vybavení, i hmotnost karoserie, dalšího (dalších) spojovacího (spojovacích) zařízení a náhradního kola (náhradních kol) a nářadí;

1.4.

hmotností volitelného vybavení“ se rozumí maximální hmotnost kombinací volitelného vybavení, jež může být namontována na vozidle vedle standardního vybavení podle specifikací výrobce;“

1.5.

skutečnou hmotností vozidla“ se rozumí hmotnost v provozním stavu a hmotnost volitelného vybavení namontovaného na jednotlivém vozidle;

1.6.

maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla“ (M) se rozumí maximální hmotnost stanovená pro vozidlo na základě jeho konstrukčních vlastností a konstrukční výkonnosti; technicky přípustná hmotnost naloženého přívěsu nebo návěsu zahrnuje statickou hmotnost, která se v připojeném stavu přenáší na tažné vozidlo;

1.7.

maximální technicky přípustnou hmotností naložené jízdní soupravy“ (MC) se rozumí maximální hmotnost stanovená pro jízdní soupravu složenou z motorového vozidla a jednoho nebo více přípojných vozidel na základě jeho konstrukčních vlastností a konstrukční výkonnosti, nebo maximální hmotnost stanovená pro jízdní soupravu složenou z tahače návěsu a návěsu;

1.8.

maximální technicky přípustnou přípojnou hmotností“ (TM) se rozumí maximální hmotnost jednoho nebo více přípojných vozidel, jež mohou být tažena tažným vozidlem, odpovídající celkové hmotnosti přenášené na zem koly nápravy nebo skupiny náprav jakéhokoli přípojného vozidla připojeného k tažnému vozidlu;

1.9.

nápravou“ se rozumí společná osa rotace dvou či více kol, hnací či volně se otáčející, složená z jedné či více částí umístěných ve stejné rovině kolmé k podélné střednici vozidla;

1.10.

skupinou náprav“ se rozumí více náprav, v jejichž případě je vzdálenost mezi nápravami omezena na jednu ze vzdáleností mezi nápravami označených v příloze I směrnice 96/53/ES jako vzdálenost „d“ a které spolupůsobí díky zvláštní konstrukci odpružení;

1.11.

jednotlivou nápravou“ se rozumí náprava, kterou nelze považovat za součást skupiny náprav;

1.12.

maximální technicky přípustnou hmotností na nápravu“ (m) se rozumí hmotnost, která odpovídá maximálnímu přípustnému statickému svislému zatížení přenášenému koly nápravy na zem, danému konstrukčními vlastnostmi nápravy a vozidla a jejich konstrukční výkonností;

1.13.

maximální technicky přípustnou hmotností na skupinu náprav“ (μ) se rozumí hmotnost, která odpovídá maximálnímu přípustnému statickému svislému zatížení přenášenému koly skupiny náprav na zem, danému konstrukčními vlastnostmi skupiny náprav a vozidla a jejich konstrukční výkonností;

1.14.

spojovacím zařízením“ se rozumí mechanická spojovací zařízení a části, jak jsou vymezena v bodech 2.1 až 2.6 předpisu Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 55 (1), a zařízení pro spojení vozidel nakrátko, jak je vymezeno v bodě 2.1.1 předpisu EHK/OSN č. 102 (2);

1.15.

bodem spojení“ se rozumí střed působení spojovacího zařízení namontovaného na tažené vozidlo v rámci spojovacího zařízení namontovaného na tažné vozidlo;

1.16.

hmotností spojovacího zařízení“ se rozumí hmotnost vlastního spojovacího zařízení a součástí potřebných k montáži spojovacího zařízení na vozidlo;

1.17.

maximální technicky přípustnou hmotností v bodě spojení“ se rozumí:

a)

u tažného vozidla hmotnost odpovídající maximálnímu přípustnému statickému svislému zatížení v bodě spojení (hodnota „S“ nebo „U“) tažného vozidla, danému konstrukčními vlastnostmi spojovacího zařízení a tažného vozidla;