(EU) 2021/447Prováděcí nařízení Komise (EU) 2021/447 ze dne 12. března 2021, kterým se stanoví revidované hodnoty referenční úrovně pro přidělování bezplatných povolenek na emise na období 2021 až 2025 podle čl. 10a odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (Text s významem pro EHP)

(1)

Rozhodnutí Komise 2011/278/EU (2) stanovilo 54 referenčních úrovní, které slouží jako základ pro přidělování bezplatných povolenek (dále jen „referenční úrovně“), a hodnoty těchto referenčních úrovní pro období 2013 až 2020. Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/331 (3) zrušilo a nahradilo rozhodnutí 2011/278/EU ode dne 1. ledna 2021 a určilo stejné výchozí body pro stanovení ročních sazeb snížení pro každou aktualizaci hodnoty referenční úrovně na období 2021 až 2030.

(2)

V proveditelném rozsahu bylo 54 hodnot referenční úrovně uvedených v rozhodnutí 2011/278/EU stanoveno na základě údajů o účinnosti jednotlivých zařízení z hlediska emisí skleníkových plynů, jež poskytla příslušná evropská odvětvová sdružení podle pravidel stanovených Komisí v pokynech a tzv. „odvětvových knihách pravidel“. Vzhledem k dobrovolnosti sběru údajů nepokrývá soubor údajů všechna dotčená zařízení. 14 hodnot referenční úrovně produktu vycházelo z údajů ze zařízení na výrobu jednoho produktu, neboť přiřazení emisí jednotlivým produktům v dotčených zařízeních na výrobu více produktů nebylo v daném časovém rámci považováno za proveditelné. Vzhledem k nedostatku údajů z jednotlivých zařízení bylo pět hodnot referenční úrovně produktu, jakož i hodnot referenční úrovně tepla a paliva, založeno na informacích z referenčních dokumentů o nejlepších dostupných technikách (BREF) nebo z jiné literatury. Čtyři hodnoty referenční úrovně produktu byly založeny na jiných hodnotách referenční úrovně produktu, aby se zajistily rovné podmínky pro výrobce stejných nebo podobných produktů.

(3)

Revidované hodnoty referenční úrovně se stanoví na základě ověřených informací o účinnosti skleníkových plynů v zařízeních vykázaných podle článku 11 směrnice 2003/87/ES za roky 2016 a 2017. Pro každou referenční úroveň se vypočítá průměrná výkonnost 10 % nejúčinnějších zařízení v letech 2016 a 2017. Na základě srovnání těchto hodnot s hodnotami referenční úrovně stanovenými v rozhodnutí 2011/278/EU, které byly založeny na údajích o výkonnosti za roky 2007 a 2008, se pro každou referenční úroveň stanoví roční míry snížení pro devítileté období za roky 2007/2008 až 2016/2017. Tyto roční míry snížení se pak použijí k výpočtu odpovídajících snížení hodnot referenční úrovně pro patnáctileté období za roky 2007/2008 až 2022/2023 pomocí extrapolace. V souladu s čl. 10a odst. 2 směrnice 2003/87/ES by uplatňované snížení během patnáctiletého období nemělo být nižší než 3 % a vyšší než 24 %. Pro aktualizaci hodnot referenční úrovně pro aromatické látky, vodík, syntetický plyn a tekutý kov platí zvláštní ustanovení.

(4)

Seznam zařízení obsahující informace relevantní pro přidělování bezplatných povolenek na emise předložily členské státy Komisi do 30. září 2019 v souladu s čl. 11 odst. 1 směrnice 2003/87/ES. Aby bylo zajištěno, že hodnoty referenční úrovně vycházejí ze správných údajů, provedla Komise hloubkové kontroly úplnosti a konzistentnosti údajů relevantních pro přidělování bezplatných povolenek na emise, a to i za použití automatizovaných nástrojů. Komise v příslušných případech požádala dotčené příslušné orgány o objasnění a opravy. Na základě tohoto postupu získala Komise přesný, konzistentní a srovnatelný soubor údajů o účinnosti z hlediska emisí skleníkových plynů všech stacionárních zařízení, na něž se vztahuje směrnice 2003/87/ES. Tento soubor vysoce kvalitních údajů byl použit ke stanovení revidovaných hodnot referenční úrovně na období 2021–2025 pro každou z 54 referenčních úrovní. K určení průměrné výkonnosti 10 % nejúčinnějších zařízení v letech 2016 a 2017, jak je stanoveno v čl. 10a odst. 2 směrnice 2003/87/ES a 11. bodě odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/410 (4), byly použity údaje ze všech dílčích zařízení, na něž se vztahuje definice referenční úrovně konkrétních produktů stanovená v příloze I nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/331.

(5)

Článek 27 směrnice 2003/87/ES stanoví, že členské státy mohou za určitých podmínek vyloučit ze systému EU ETS zařízení, která vykázala emise nižší než 25 000 tun ekvivalentu oxidu uhličitého, a pokud v nich probíhá spalování, jehož jmenovitý tepelný příkon je nižší než 35 MW, s výjimkou emisí z biomasy. Článek 27a směrnice 2003/87/ES stanoví, že členské státy mohou ze systému EU ETS rovněž vyloučit zařízení, která vykázala emise nižší než 2 500 tun ekvivalentu oxidu uhličitého, vyjma emisí z biomasy. Několik členských států se na základě těchto ustanovení rozhodlo vyloučit zařízení ze systému EU ETS na období let 2021–2025. Tato zařízení by neměla být při určování revidovaných hodnot referenční úrovně zohledněna.

(6)

Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/331 obsahuje pravidla pro určování emisí na úrovni dílčích zařízení s cílem zajistit jednotné zacházení s emisemi souvisejícími s dovozem, vývozem a interní produkcí měřitelného tepla, odpadních plynů obsahujících uhlík a přemístěného CO2. Za tímto účelem byly příslušné emisní faktory určeny pomocí hodnot referenčních úrovní tepla a paliva, které byly následně aktualizovány za použití stanovených ročních měr snížení. Pro dovoz tepla s neznámými nebo nejasně definovanými emisními faktory a pro vývoz tepla byla použita hodnota 53,3 t ekvivalentu CO2/TJ. Tato hodnota byla získána uplatněním roční míry snížení činící 1,6 % na hodnotu referenční úrovně tepla za devítileté období z let 2007/2008 až 2016/2017. U vývozu odpadních plynů byla od skutečného emisního faktoru odpadního plynu odečtena hodnota 37,4 t ekvivalentu CO2/TJ. Tato hodnota odpovídá emisnímu faktoru zemního plynu (56,1 t ekvivalentu CO2/TJ) vynásobenému faktorem 0,667, který zohledňuje rozdíl v účinnosti mezi použitím odpadního plynu a použitím referenčního paliva zemní plyn. U dovozu odpadního plynu byla použita hodnota 48,0 t ekvivalentu CO2/TJ. Tato hodnota byla získána uplatněním roční míry snížení činící 1,6 % na hodnotu referenční úrovně paliva za devítileté období z let 2007/2008 až 2016/2017.

(7)

V případě dílčích zařízení dovážejících meziprodukty, na jejichž výrobu se vztahují systémové hranice příslušné referenční úrovně produktu, a nebylo-li možné stanovit emise skleníkových plynů spojené s výrobou těchto meziproduktů na základě předložených údajů, by se při určování revidovaných hodnot referenční úrovně neměla zohledňovat účinnost dotčených dílčích zařízení z hlediska emisí skleníkových plynů. To se týká aktualizací hodnot referenční úrovně pro produkty rafinérií, tekutý kov, slinuté dolomitické vápno, amoniak, vodík a uhličitan sodný. V případě dílčích zařízení vyvážejících meziprodukty a nebylo-li možné stanovit emise skleníkových plynů spojené s následnými postupy na základě předložených údajů, by se při určování revidovaných hodnot referenční úrovně neměla zohledňovat účinnost dotčených dílčích zařízení z hlediska emisí skleníkových plynů. To se týká aktualizace hodnot referenční úrovně pro produkty rafinérií a tekutý kov.

(8)

Metodika přidělování emisí různým dílčím zařízením, která je stanovena v nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/331, může vést k negativní účinnosti z hlediska skleníkových plynů v případech, kdy je teplo vyrobené za použití paliva s nízkým emisním faktorem vyváženo do jiných dílčích zařízení nebo zařízení. V takových případech by měla být účinnost dotčeného dílčího zařízení z hlediska skleníkových plynů pro účely určení revidovaných hodnot referenční úrovně stanovena na nulu.

(9)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro změnu klimatu,