(EU) 2020/1524Prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/1524 ze dne 19. října 2020 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz určitého typu těžkého termografického papíru pocházejícího z Korejské republiky a o konečném výběru uloženého prozatímního cla

(1)

Dne 10. října 2019 zahájila Evropská komise antidumpingové šetření týkající se dovozu určitého typu těžkého termografického papíru (dále také „dotčený výrobek“) pocházejícího z Korejské republiky (dále jen „Korea“ nebo „dotčená země“) do Unie na základě článku 5 základního nařízení. Oznámení o zahájení řízení (dále jen „oznámení o zahájení“) bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (2).

(2)

Komise zahájila šetření na základě podnětu, který podala dne 26. srpna 2019 Evropská asociace výrobců termografického papíru (dále jen „žadatel“) jménem výrobců představujících více než 25 % celkové výroby dotčeného výrobku v Unii. Podnět obsahoval důkazy o dumpingu a výsledné podstatné újmě, které byly dostatečné k zahájení šetření.

(3)

Jelikož nebyly splněny podmínky stanovené v čl. 14 odst. 5a základního nařízení, nebyla zavedena celní evidence dovozu dotčeného výrobku. Žádná ze stran nevznesla k tomuto bodu žádné připomínky.

(4)

V souladu s článkem 19a základního nařízení Komise dne 6. května 2020 poskytla stranám souhrn navrhovaných cel a podrobné údaje o výpočtu dumpingového rozpětí a rozpětí dostatečného k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie. Zúčastněné strany dostaly tři pracovní dny na zaslání připomínek k přesnosti výpočtů. Připomínky byly obdrženy od žadatele a spolupracujícího vyvážejícího výrobce.

(5)

Dne 27. května 2020 uložila Komise prováděcím nařízením Komise (EU) 2020/705 (3) (dále jen „prozatímní nařízení“) na dovoz těžkého termografického papíru pocházejícího z Koreje do Unie prozatímní antidumpingové clo.

(6)

Po poskytnutí informací o podstatných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě bylo uloženo prozatímní antidumpingové clo (dále jen „poskytnutí prozatímních informací“), předložili žadatel a spolupracující vyvážející výrobce písemně svá stanoviska k prozatímním zjištěním.

(7)

Zúčastněným stranám, které o to požádaly, byla poskytnuta možnost slyšení. Konalo se slyšení žadatele a spolupracujícího vyvážejícího výrobce. Dále se na žádost jednoho ze spolupracujících vyvážejících výrobců konalo slyšení u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních. V tomto nařízení se odrážejí doporučení, která úředník pro slyšení při tomto slyšení vydal. V průběhu června 2020 zaslala Komise vyvážejícímu výrobci další tři oznámení obsahující více podrobností o výpočtech cenového podbízení a prodeje pod cenou.

(8)

Komise při přijímání konečných zjištění zvážila připomínky zaslané zúčastněnými stranami a v náležitých případech své prozatímní závěry revidovala.

(9)

Komise pokračovala ve vyhledávání a ověřování všech informací, které považovala za nezbytné pro vyvození konečných zjištění. Komise provedla křížovou kontrolu odpovědi na dotazník jediného spolupracujícího dovozce, který není ve spojení, společnosti Ritrama SpA, v telefonickém hovoru se společností.

(10)

Komise všechny zúčastněné strany informovala o podstatných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě je zamýšleno uložit konečné antidumpingové clo na dovoz určitého typu těžkého termografického papíru do Unie (dále jen „poskytnutí konečných informací“). Všem zúčastněným stranám byla poskytnuta lhůta, během níž mohly k uvedeným konečným informacím předložit svá stanoviska. Připomínky obdržela od spolupracujícího vyvážejícího výrobce i žadatele.

(11)

V návaznosti na připomínky vyvážejícího výrobce Komise poskytla společnosti Hansol dodatečné informace o výpočtu nákladů po dovozu a zvýšení dovozu během období předběžného poskytování informací, ke kterým společnost Hansol předložila připomínky.

(12)

Vyvážejícímu výrobci bylo umožněno slyšení s útvary Komise.

(13)

Připomínky zaslané zúčastněnými stranami byly v tomto nařízení zváženy a případně zohledněny.

(14)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky k výběru vzorku, potvrzuje se 7. až 13. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(15)

Jak je uvedeno v 19. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. července 2018 do 30. června 2019 (dále jen „období šetření“ nebo „OŠ“) a zkoumání trendů významných pro posouzení újmy zahrnovalo období od 1. ledna 2016 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(16)

Spolupracující vyvážející výrobce tvrdil, že se Komise odchýlila od své zavedené praxe a že období šetření by mělo skončit dne 30. září 2019, tj. v době bližší datu zahájení. Podle spolupracujícího vyvážejícího výrobce nebylo v období šetření, které Komise zvolila, možné zohlednit nedávný vývoj, jako je sloučení dvou výrobců v EU zařazených do vzorku v březnu 2019, údajné snížení nákladů na suroviny od poloviny roku 2019 a skutečnost, že ve výrobním odvětví Unie došlo k přechodu na těžký termografický papír bez obsahu BPA až v polovině roku 2019. Toto tvrzení bylo zamítnuto. Komise má při této volbě prostor pro uvážení za předpokladu, že jedná v souladu s článkem 6 základního nařízení, který stanoví, že období šetření trvá běžně alespoň šest měsíců bezprostředně před zahájením řízení, což je případ tohoto šetření. Společnost Hansol navíc neposkytla žádné důkazy o tom, že by tento vývoj ovlivnil analýzu újmy nebo příčinné souvislosti, a v každém případě byly náklady na suroviny i otázka dodávek bez obsahu BFA zohledněny v prozatímním nařízení ve 103. až 110., resp. 111. až 115. bodě odůvodnění.

(17)

Jelikož ohledně období šetření a posuzovaného období nebyly předloženy žádné další připomínky, byl 19. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(18)

Jelikož s ohledem na dotčený výrobek nebyly předloženy žádné připomínky, potvrdila Komise závěry uvedené ve 20. až 22. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(19)

Jelikož s ohledem na obdobný výrobek nebyly předloženy žádné připomínky, potvrdila Komise závěry uvedené ve 23. a 24. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(20)

Jelikož ohledně běžné hodnoty nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 25. až 35. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(21)

Podrobnosti výpočtu vývozní ceny jsou uvedeny v 36. až 39. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(22)

Pokud jde o výpočet vývozní ceny v případě přímého prodeje společnosti Hansol nezávislým odběratelům, Komise neobdržela žádné připomínky. Potvrzuje se proto vývozní cena tohoto prodeje stanovená v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(23)

Po poskytnutí prozatímních informací společnost Hansol zpochybnila dva prvky výpočtu vývozní ceny svého prodeje dotčeného výrobku do Unie prostřednictvím společnosti Hansol Europe B.V., která vystupovala jako dovozce. V souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení byly tyto ceny stanoveny na základě ceny, za kterou byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislým odběratelům, upravené zpět na cenu ze závodu, mimo jiné odečtením nákladů na příslušné prodejní, správní a režijní náklady strany ve spojení a přiměřenou výši zisku.

(24)

Zaprvé, společnost Hansol tvrdila, že Komise měla k dotčenému výrobku přiřadit určité položky prodejních, správních a režijních nákladů společnosti Hansol Europe BV jinak. Po tomto tvrzení Komise v této souvislosti znovu posoudila ověřené informace a tvrzení přijala, přičemž změnila klíč pro přidělování.

(25)

Zadruhé, společnost Hansol tvrdila, že ziskové rozpětí použité Komisí nebylo ziskové rozpětí dovozce dotčeného výrobku, ale ziskového rozpětí uživatele, a proto jej nebylo vhodné použít k tomuto účelu. Společnost Hansol tvrdila, že Komise by se namísto toho měla vrátit k míře zisku nezávislého dovozce, který byl použit v antidumpingovém šetření týkajícím se dovozu určitého typu lehkého termografického papíru z Korejské republiky (4). Komise dotčenou společnost kontaktovala, aby analyzovala tvrzení společnosti Hansol. Dotčená společnost, která byla jedinou stranou, která v rámci tohoto šetření vyplnila dotazník dovozce, potvrdila, že se skutečně jedná spíše o míru zisku uživatele, který zpracovává těžký termografický papír na navazující výrobek, a nikoli dovozce dotčeného výrobku. Tvrzení společnosti Hansol bylo proto přijato. Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné alternativní údaje, Komise nahradila prozatímně používané ziskové rozpětí ziskovým rozpětím, které bylo použito ve výše uvedeném případě lehkého termografického papíru.

(26)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, byl potvrzen 40. a 41. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(27)

Jak je uvedeno výše ve 22. až 24. bodě odůvodnění, v návaznosti na tvrzení, která Komise přijala, byly některé prvky vývozní ceny revidovány.

(28)

Konečná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením tedy činí:

(29)

Jelikož ohledně této části nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 47. a 48. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(30)

Jelikož s ohledem na spotřebu v Unii nebyly předloženy žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 49. až 51. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(31)

Po poskytnutí prozatímních informací vznesl vyvážející výrobce řadu připomínek k prozatímním zjištěním Komise týkajícím se analýzy cen dovozu, a zejména ke srovnání cen mezi EU a dumpingovými cenami.

(32)

Zaprvé, společnost Hansol zpochybnila metodiku, kterou Komise použila k zajištění spravedlivého srovnání typů výrobku vyvážených do Unie a typů výrobku prodávaných výrobním odvětvím Unie. Za tímto účelem Komise určila různé základní vlastnosti, které byly zúčastněným stranám sděleny v dotaznících zveřejněných na internetových stránkách GŘ pro obchod k datu zahájení řízení. Mezi různými prvky Komise jako jednu z těchto základních vlastností určila „takzvanou“ povrchovou hmotnost výrobku, vyjádřenou v (celých) gramech na metr čtvereční (dále jen „gramáž“).

(33)

Pro zajištění spravedlivého srovnání bylo poté každému typu výrobku přiděleno zvláštní kontrolní číslo výrobku (dále jen „PCN“) v závislosti na jeho vlastních specifických základních vlastnostech. Aby však byla zajištěna reprezentativní úroveň párování vyváženého těžkého termografického papíru a těžkého termografického papíru prodávaného výrobním odvětvím Unie, upravila Komise původní strukturu PCN sdružením gramáží do různých rozsahů. Tyto rozsahy lze rozšířit například z 66 na 68 gramů nebo ze 73 na 76 gramů.

(34)

Po poskytnutí prozatímních informací se spolupracující vyvážející výrobce proti tomuto přístupu postavil, a to ze tří důvodů:

(35)

Tato tvrzení byla zamítnuta. V tomto případě byly jednotkové ceny vypočítány podle hmotnosti (v tunách), a proto metoda výpočtu, kterou Komise zvolila, již zohledňovala vliv gramáže na ceny a náklady.

(36)

Kromě toho jak článek 2, tak zejména článek 2.6 antidumpingové dohody WTO a čl. 1 odst. 4 základního nařízení vyžadují porovnání obdobných výrobků, ale neurčují k tomu žádnou konkrétní metodiku. Je ustálenou praxí Komise při šetřeních na ochranu obchodu za účelem určení různých základních vlastností na začátku šetření použít PCN, Komise tím ale není vázána a může rozhodnout o změně struktury PCN v průběhu šetření, a to v rozsahu, který zajistí spravedlivé srovnání. V tomto konkrétním případě měla Komise za to, že seskupení PCN bylo nezbytné pro stanovení reprezentativní úrovně shody mezi vyváženým těžkým termografickým papírem a těžkým termografickým papírem, který prodává výrobní odvětví Unie, a tudíž zajišťuje spravedlivé srovnání, a že seskupení je přiměřené, jelikož odvětví jako takové – jak v Unii, tak v Koreji – funguje s určitými tolerancemi, tj. s odchylkou od standardní gramáže o 5 až 10 g. V tomto ohledu proto seskupení uplatňovaná Komisí, jak je vysvětleno v 31. bodě odůvodnění, použila konzervativní přístup.

(37)

Po poskytnutí konečných informací společnost Hansol požádala o objasnění, zda prodej použitý k určení rozpětí cenového podbízení a prodeje pod cenou zahrnoval výrobek s povrchovým nátěrem jednoho z výrobců v Unii zařazených do vzorku.

(38)

Pro výpočet rozpětí cenového podbízení a prodeje pod cenou porovnala Komise prodej vyvážejícího výrobce do Unie s prodejem obdobného výrobku prodávaného výrobci v Unii zařazenými do vzorku, jak bylo oznámeno společnosti Hansol a žadateli. Při tomto výpočtu Komise nerozlišovala mezi třemi výrobci v Unii zařazenými do vzorku. Vzhledem k tomu, že sortiment výrobků prodávaných těmito třemi výrobci v Unii zařazenými do vzorku se liší, nelze některé typy výrobku prodávané společností Hansol srovnávat se všemi třemi společnostmi zařazenými do vzorku. Z důvodu zachování důvěrnosti nemůže Komise dále specifikovat, kteří výrobci v Unii zařazení do vzorku prodávali které typy výrobku. Komise v každém případě potvrdila, že spojila vývoz typů výrobku s povrchovou úpravou společnosti Hansol s typy výrobků s povrchovou úpravou, které prodává výrobní odvětví Unie.

(39)

Zadruhé, vyvážející výrobce zpochybnil výpočet nákladů po dovozu provedený Komisí. Ve svých výpočtech Komise v příslušných případech upravila hodnoty vývozních transakcí společnosti Hansol o náklady po dovozu a clo. 1 % hodnoty CIF se považovalo za přiměřené k pokrytí nákladů po dovozu, tj. nákladů na manipulaci, přístavní poplatky a poplatky za celní odbavení. Společnost Hansol nesouhlasila a tvrdila, že Komise nevypočítala náklady po dovozu jako 1 % hodnoty CIF společnosti Hansol, ale jako 1 % vývozní hodnoty CIF na hranici EU společnosti Hansol. Společnost Hansol požádala, aby Komise vypočetla náklady po dovozu jako 1 % její hodnoty CIF.

(40)

Komise toto tvrzení zamítla. „Vývozní hodnota CIF na hranici EU“ společnosti Hansol je založena na vývozní ceně společnosti Hansol, včetně úprav provedených v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení, pokud jde o prodej prostřednictvím obchodníka ve spojení. U této ceny je třeba připočítat nebo použít náklady po dovozu, aby se dospělo k vývozní ceně na hranici EU, která je srovnatelná s cenou výrobního odvětví EU a cílovou cenou. Toto srovnání je pak vyjádřeno jako procentní podíl hodnoty CIF, kterou společnost Hansol uvedla v rámci výpočtů prodeje pod cenou, protože jakékoli budoucí antidumpingové clo by se vztahovalo i na takové skutečné hodnoty CIF na hranici Unie.

(41)

Komise však namísto použití 1 % znovu přezkoumala náklady po dovozu na základě skutečných údajů společnosti Hansol. Na tomto základě činily náklady po dovozu přibližně [3–6] EUR za tunu. Vzhledem k tomu, že tato částka je založena na omezeném počtu faktur, provedla Komise porovnání se zjištěními v antidumpingovém šetření týkajícím se dovozu určitého typu lehkého termografického papíru z Korejské republiky. Vzhledem k tomu, že obě částky jsou ve stejném rozpětí, měla Komise za to, že údaje společnosti Hansol při tomto šetření byly přiměřené.

(42)

Po poskytnutí konečných informací společnost Hansol tvrdila, že náklady po dovozu, jak je vypočítala Komise, byly podhodnocené a měly zahrnovat nejen náklady na celní odbavení, ale také náklady na poplatky za manipulaci, skladování a dokumentaci vzniklé v přístavu vstupu. Poskytla alternativní výpočet, který vedl k nákladům po dovozu v rozmezí od 10 do 40 EUR za tunu.

(43)

Výpočet, který předložila společnost Hansol po poskytnutí konečných informací, zahrnoval jiné náklady než ty, které Komise použila, jako například náklady na skladování, uskladnění a administrativní náklady. Tvrzení společnosti Hansol, že by tyto dodatečné náklady měly z důvodu specifické povahy prodejního procesu spadat pod náklady po dovozu a nikoli pod standardní služby poskytované po dovozu zboží, není podloženo důkazy a nelze je vzhledem k pozdní fázi šetření ověřit. Komise se proto rozhodla uvedené tvrzení zamítnout.

(44)

Vyvážející výrobce nakonec zpochybnil, že úprava provedená podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení pro stanovení vývozní ceny může být použita pro výpočet cenového podbízení (a úrovně pro odstranění újmy), přičemž vycházel z rozsudku Tribunálu ve věci T-383/17 (6).

(45)

Komise toto tvrzení zamítla. Zaprvé, tento rozsudek je projednáván v rámci odvolání před Soudním dvorem (7). Zjištění týkající se otázky, která byla předmětem tvrzení společnosti Hansol, tedy nejsou konečná.

(46)

Zadruhé, co se týče cenového podbízení, základní nařízení nestanoví pro tyto výpočty žádnou konkrétní metodu. Komise má proto při posuzování tohoto faktoru újmy široký prostor pro uvážení. Tento prostor je omezen nutností založit závěry na skutečných důkazech a provést objektivní posouzení, jak je požadováno v čl. 3 odst. 2 základního nařízení.

(47)

Co se týče prvků, které mají být při výpočtu cenového podbízení zohledněny (zejména vývozní ceny), musí Komise určit první bod, v němž dochází (nebo může docházet) mezi výrobci v Unii na trhu Unie k hospodářské soutěži. Tímto bodem je v podstatě nákupní cena prvního dovozce, který není ve spojení, jelikož tato společnost má v zásadě možnost najít si dodavatele ve výrobním odvětví Unie, nebo mezi zahraničními odběrateli. Jakmile totiž vyvážející výrobce etabloval svůj systém společností v Unii ve spojení, tyto společnosti se již rozhodly, že zdroj jejich zboží bude pocházet ze zahraničí. Proto by měl bod srovnání být ihned poté, co zboží překročí hranice Unie, a nikoli v pozdější fázi distribučního řetězce, například při prodeji zboží konečnému uživateli. Uvedený přístup zajišťuje rovněž soudržnost v případech, kdy vyvážející výrobce prodává zboží přímo odběrateli, který není ve spojení (ať se jedná o dovozce, nebo konečného uživatele), neboť podle tohoto scénáře by ceny dalšího prodeje nebyly z podstaty věci použity. Jiný přístup by vedl k diskriminaci mezi vyvážejícími výrobci pouze na základě prodejního kanálu, který používají.

(48)

V tomto případě nelze dovozní cenu některých prodejů na vývoz považovat za nominální hodnotu, protože vyvážející výrobce a dovozce jsou ve spojení. Proto v zájmu stanovení spolehlivé dovozní ceny za běžných tržních podmínek musí být tato cena vypočtena za použití ceny dalšího prodeje dovozce, který je ve spojení, účtované prvnímu nezávislému odběrateli jakožto výchozího bodu. Pro tuto rekonstrukci jsou relevantní pravidla pro výpočet vývozní ceny uvedená v čl. 2 odst. 9 základního antidumpingového nařízení, která se použijí analogicky, stejně tak, jak jsou relevantní pro stanovení vývozní ceny pro účely dumpingu. Obdobně použití čl. 2 odst. 9 základního antidumpingového nařízení umožňuje dospět k ceně, která je plně srovnatelná s cenou, jež se používá při zkoumání prodeje odběratelům, kteří nejsou ve spojení, a která je rovněž srovnatelná s prodejní cenou výrobního odvětví Unie.

(49)

Za účelem spravedlivého srovnání je proto opodstatněné odečíst od ceny dalšího prodeje odběratelům, kteří nejsou ve spojení, prodejní, režijní a správní náklady a zisk dovozce, který je ve spojení, a dospět tak ke spolehlivé ceně.

(50)

Komise rovněž konstatovala, že v tomto konkrétním případě je většina prodeje jak na straně výrobního odvětví Unie, tak na straně vyvážejících výrobců prováděna přímo (tj. bez obchodníků nebo dovozců). Tento přímý prodej představoval více než 96 % prodeje výrobců v Unii zařazených do vzorku a téměř 70 % prodeje vyvážejícího výrobce.

(51)

I když Komise trvá na výše uvedeném odůvodnění, v zájmu úplnosti zvážila alternativní metodiky pro výpočet rozpětí cenového podbízení.

(52)

Za prvé, Komise se domnívala, že je třeba vypočítat rozpětí cenového podbízení s přihlédnutím k typu koncového zákazníka tak, aby se zohlednil jakýkoli rozdíl v úrovni obchodu mezi výrobním odvětvím Unie a korejskými prodejními transakcemi. V tomto ohledu však bylo zjištěno, že jak výrobci v Unii zařazení do vzorku, tak společnost Hansol prodávali téměř výhradně zpracovatelům (přibližně 98 % jejich prodeje). Dospělo se proto k závěru, že prodej byl obecně prováděn na stejné úrovni obchodu a v tomto ohledu nebylo nutné provádět další výpočty cenového podbízení.

(53)

Zadruhé, Komise zvažovala možnost vypočítat rozpětí cenového podbízení pouze na základě přímého prodeje uskutečněného výrobním odvětvím Unie. Jak je uvedeno výše, téměř 97 % prodeje výrobců v Unii zařazených do vzorku směřovalo k odběratelům, kteří nejsou ve spojení. Proto i odečtení prodejních, režijních a správních nákladů a zisku u omezeného počtu transakcí prodaných prostřednictvím společnosti ve spojení by stěží změnilo úroveň cenového podbízení.

(54)

Závěrem lze říci, že bez ohledu na způsob výpočtu rozpětí cenového podbízení by byl vývoz společnosti Hansol do Unie vůči prodejním cenám Unie podbízející. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(55)

Nakonec je rovněž třeba zdůraznit, že kromě zjištěného cenového podbízení, které by po úpravách vysvětlených v 35., 37. a 23. bodě odůvodnění (8) dosáhlo 5,1 %, šetření ukázalo, že v každém případě by vliv dumpingového dovozu během období šetření také způsobil stlačení cen na trhu Unie ve smyslu čl. 3 odst. 3 základního nařízení. Ceny výrobního odvětví Unie se během posuzovaného období zvýšily o 14 %, zatímco za podmínek spravedlivé hospodářské soutěže by se očekávalo jejich zvýšení v poměru srovnatelném se zvýšením výrobních nákladů, které vzrostly o 23 %. Jak je uvedeno v 76. a 82. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a na rozdíl od roku 2016, kdy dumpingový dovoz nevyvíjel takový tlak, nebylo výrobní odvětví Unie schopno zvýšit ceny v souladu s výrobními náklady kvůli cenovému tlaku vyplývajícímu ze zvýšení objemu dumpingového dovozu z Koreje na trhu Unie (+83 % během posuzovaného období). Tato situace měla závažný dopad na ziskovost výrobního odvětví Unie, která se během posuzovaného období snížila téměř o 70 % a během období šetření skončila na velmi nízké úrovni.

(56)

Bez ohledu na zjištění týkající se cenového podbízení proto v tomto případě vedl dumpingový dovoz ke značnému stlačení cen, jelikož zabránil zvyšování cen, kdy výrobní náklady během období šetření vzrostly o 9 procentních bodů více než prodejní ceny Unie.

(57)

Po poskytnutí konečných informací společnost Hansol zopakovala své tvrzení, avšak neposkytla žádné další argumenty pro to, že rozpětí cenového podbízení a prodeje pod cenou u prodeje uskutečněného prostřednictvím dovozce ve spojení měla Komise vypočítat na základě vážené průměrné prodejní ceny, kterou první dovozce ve spojení účtoval nezávislým odběratelům na trhu Unie. Společnost Hansol tvrdila, že tím Komise úmyslně nezohlednila zjištění Tribunálu ve věci Jindal Saw (9) a Kazchrome (10), což vedlo k porušení zásad právního státu a právní jistoty.

(58)

Toto tvrzení se zamítá z důvodů již uvedených v 45. až 49. bodě odůvodnění.

(59)

Společnost Hansol dále tvrdila, že vzhledem k tomu, že určení rozpětí cenového podbízení je chybné, je chybný i závěr Komise o stlačení cen, a tedy i celková analýza újmy a příčinných souvislostí. Rovněž tvrdila, že chyba ve stanovení cenového podbízení a stlačení cen vede ke stanovení vyššího antidumpingového cla, než by bylo dostatečné k odstranění újmy způsobené dumpingovým dovozem podle čl. 9 odst. 4 základního nařízení.

(60)

Uvedené tvrzení se zamítá. Cenové podbízení bylo vypočteno správně, jak se vysvětluje ve 45. až 49. bodě odůvodnění. Jak je uvedeno v 55. a 56. bodě odůvodnění, rovněž stlačení cen bylo řádně stanoveno na základě údajů v tabulkách 2, 3, 7 a 10 prozatímního nařízení. V každém případě, jak se jasně uvádí výše v 54. bodě odůvodnění, Komise konstatovala existenci významného cenového podbízení bez ohledu na metodu použitou pro výpočet těchto vlivů na cenu. Komise dále připomněla, že cenové podbízení je pouze jedním z mnoha faktorů újmy analyzovaných Komisí a že závěry o stlačení cen, újmě a příčinných souvislostech zohledňují tento faktor a všechny další relevantní faktory. Pokud jde o stanovení konečného antidumpingového cla podle zvláštních pravidel podle čl. 7 odst. 2 základního nařízení, Komise připomněla, že ani cenové podbízení, ani zjištění týkající se stlačení cen na něj nemají žádný vliv. V tomto případě je úroveň pro odstranění újmy založena na cenovém podbízení (s odkazem na cílovou cenu vypočítanou v souladu s čl. 7 odst. 2c a čl. 7 odst. 2d základního nařízení), a nikoli na úrovni cenového podbízení nebo stlačení cen.

(61)

Jelikož ohledně dovozu z dotčené země nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrdila Komise závěry uvedené v 52. až 59. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(62)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 60. až 64. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(63)

Jelikož ohledně makroekonomických ukazatelů nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 65. až 73. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(64)

Jelikož ohledně mikroekonomických ukazatelů nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 74. až 86. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(65)

Jelikož ohledně závěru o újmě nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 87. až 90. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(66)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky týkající se příčinné souvislosti mezi dumpingovým dovozem z dotčené země a újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, Komise potvrdila své závěry uvedené v 91. až 120. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(67)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se zájmu výrobního odvětví Unie, byly potvrzeny závěry uvedené ve 123. až 126. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(68)

Vzhledem k tomu, že nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se zájmu dovozců a uživatelů, kteří nejsou ve spojení, byly potvrzeny závěry uvedené ve 127. až 134. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(69)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky týkající se zájmu jiných zainteresovaných stran, byly potvrzeny závěry učiněné ve 135. až 138. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(70)

Na základě výše uvedených skutečností a vzhledem k tomu, že nebyly vzneseny žádné další připomínky, byly potvrzeny závěry uvedené ve 139. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(71)

Tvrzení předložená vyvážejícím výrobcem týkající se nákladů po dovozu, srovnatelnosti cen a úprav podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení ve výpočtech cenového podbízení se rovněž týkají výpočtu úrovně pro odstranění újmy, ale byla Komisí výše v 31. až 60. bodě odůvodnění zamítnuta.

(72)

Po poskytnutí prozatímních informací vznesl vyvážející výrobce připomínky k cílovému zisku, který byl použit pro výpočet úrovně pro odstranění újmy. Jak je uvedeno ve 144. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise použila zisk dosažený výrobním odvětvím Unie v roce 2016 na úrovni 8 až 11 % z toho důvodu, že tohoto zisku bylo dosaženo před prudkým nárůstem dovozu z Koreje. Společnost Hansol nesouhlasila s tím, že ziskové rozpětí ve výši 8 až 11 % obratu lze považovat za míru ziskovosti očekávanou za běžných podmínek hospodářské soutěže. Společnost Hansol tvrdila, že dovoz z Koreje začal narůstat až od roku 2018. Objem prodeje výrobního odvětví Unie a jeho podíl na trhu byly v roce 2017 na nejvyšší úrovni, přičemž dovoz z Koreje a jiných zemí byl během dotčeného období na nejnižší úrovni. Dovoz z Koreje byl v roce 2017 o 31 % nižší než v roce 2016. Společnost Hansol tvrdila, že by v důsledku toho úroveň zisku použitá pro výpočet cílové ceny neměla být vyšší než úroveň zisku dosažená výrobním odvětvím Unie v roce 2017, tj. na úrovni 5 až 8 %.

(73)

Komise toto tvrzení zamítla. Zisk dosažený výrobním odvětvím Unie v roce 2017 byl již korejským dovozem ovlivněn. Jak se uvádí v tabulce 3 prozatímního nařízení, korejské vývozní ceny klesly v letech 2016 až 2017 o 5 %, zatímco výrobní náklady výrobního odvětví Unie vzrostly mezi rokem 2016 a 2017 o 5 % a jeho ceny vzrostly pouze o 1 %, jak je uvedeno v tabulce 7 prozatímního nařízení. Vzhledem k tlaku nižších korejských cen nebylo výrobní odvětví Unie již v roce 2017 schopno plně přenést zvýšení nákladů na ceny, což mělo následně dopad na jeho ziskovost. Komise proto dospěla k závěru, že založení cílového zisku na úrovni zisku z roku 2017 by nezohlednilo úroveň ziskovosti, která by se měla očekávat za běžných podmínek hospodářské soutěže.

(74)

Žadatel tvrdil, že Komise měla provést úpravy o investiční ztráty podle čl. 7 odst. 2c základního nařízení u dvou výrobců v Unii zařazených do vzorku.

(75)

Jak je uvedeno ve 145. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise tvrzení zamítla jako nedostatečně podložené. Komise po poskytnutí prozatímních informací tvrzení přezkoumala a potvrdila svůj prozatímní závěr. V poskytnutých informacích se uváděly některé investiční projekty a výrobci v Unii rovněž poskytli některé nabídky nákupu. Výrobci v Unii však nevysvětlili, co se v případě těchto projektů nakonec stalo, kupní nabídky nemohly být spojeny s investičními projekty a údaje poskytnuté v odpovědích na dotazník neodpovídaly předloženým dokumentům. Na tomto základě Komise nemohla stanovit, zda byly tyto investice skutečně plánovány.

(76)

Po poskytnutí konečných informací žadatel tvrdil, že důkazní břemeno požadované ze strany Komise, jež by prokázalo, že investiční ztráty byly způsobeny zhoršením finanční situace výrobního odvětví Unie v důsledku nespravedlivého dovozu, je příliš velké. Dále dodal, že dotčené společnosti poskytly jasné vysvětlení důvodů, proč nebyly investiční projekty provedeny, a že dokumentace odpovídala odpovědím na dotazník od dotčených společností a poskytla další vysvětlení výpočtů provedených těmito dvěma společnostmi.

(77)

S vysvětlením žadatele mohla Komise srovnat údaje uvedené v odpovědích na dotazník s poskytnutou dokumentací. Vzhledem k tomu, že tyto číselné údaje byly podloženy pouze podrobnějšími důkazy, které prokazovaly, že tyto investice byly skutečně plánovány a během období šetření o ně jedna ze dvou společností přišla, se Komise rozhodla přijmout tvrzení týkající se této společnosti a odpovídajícím způsobem zvýšit cílový zisk.

(78)

Vyvážející výrobce rovněž zpochybnil to, že Komise k cílové ceně výrobního odvětví Unie přičetla budoucí environmentální náklady v souladu s čl. 7 odst. 2d základního nařízení, a tvrdil, že stejně jako Unie má Korea vlastní systém obchodování s emisemi, který byl zřízen v roce 2015. Vzhledem k tomu, že společnost Hansol, podobně jako výrobci v Unii, bude muset v budoucnu nakupovat povolenky na emise znečišťujících látek a očekává se, že cena těchto povolenek vzroste, vývozní ceny společnosti Hansol budou mechanismem systému obchodování s emisemi ovlivněny ve stejném rozsahu jako ceny výrobců v Unii. Tím, že Komise zvýšila cílovou cenu výrobců v Unii o částku budoucích nákladů plynoucích ze systému obchodování s emisemi, aniž by připočetla obdobnou částku k vývozní ceně společnosti Hansol, aby zohlednila budoucí náklady společnosti Hansol v souvislosti s dodržováním systému obchodování s emisemi v Koreji, neprovedla srovnání cen, které jsou srovnatelné.

(79)

Komise toto tvrzení zamítla. Skutečnost, že Korea uplatňuje svůj vlastní systém obchodování s emisemi, není relevantní pro použití čl. 7 odst. 2d základního nařízení, podle něhož je třeba zohlednit budoucí náklady na životní prostředí, mimo jiné, aby se stanovila cílová cena výrobního odvětví Unie.

(80)

Úpravy vysvětlené ve 23. až 25., 41. a 76. až 77. bodě odůvodnění vedly ke snížení úrovně odstranění újmy na 16,9 %.

(81)

Jak je uvedeno v čl. 9 odst. 4 třetím pododstavci základního nařízení, a vzhledem k tomu, že Komise neevidovala dovoz během období předběžného poskytování informací, analyzovala Komise vývoj objemu dovozu, aby zjistila, zda během období předběžného poskytování informací, které je popsáno ve 4. bodě odůvodnění, došlo k dalšímu podstatnému nárůstu dovozu, který je předmětem šetření, aby při stanovení rozpětí újmy mohla zohlednit další újmu vyplývající z takového zvýšení.

(82)

Podle údajů z databáze Surveillance 2 byl objem dovozu z Koreje během třítýdenního období poskytování předběžných informací o 71 % vyšší než průměrný objem dovozu v období šetření na třítýdenní bázi. Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že během období poskytování předběžných informací došlo k podstatnému nárůstu dovozu, který byl předmětem šetření.

(83)

S cílem zohlednit další újmu způsobenou zvýšením dovozu se Komise rozhodla upravit úroveň pro odstranění újmy na základě nárůstu objemu dovozu, který se považuje za relevantní váhový faktor podle ustanovení čl. 9 odst. 4. Proto vypočítala násobící koeficient tak, že součet objemu dovozu během tří týdnů období předběžného poskytování informací ve výši [2 000–2 200] tun a 52 týdnů období šetření vydělila objemem dovozu v období šetření extrapolovaným na 55 týdnů. Výsledná hodnota, 1,04, odráží další újmu způsobenou dalším nárůstem dovozu. Rozpětí újmy ve výši 16,9 % bylo tedy vynásobeno tímto faktorem. Konečná úroveň pro odstranění újmy pro společnost Hansol a všechny ostatní společnosti je tedy 17,6 %.

(84)

Po poskytnutí konečných informací společnost Hansol tvrdila, že Komise neposkytla žádné důkazy, na nichž založila toto zvýšení dovozu, ani důkazy o tom, že společnost Hansol tento dovoz vyrobila v Koreji a prodala nezávislým odběratelům v Unii během třítýdenního období předběžného poskytování informací, což naznačuje, že část tohoto dovozu mohla být prodána kterýmkoli dalším výrobcem těžkého termografického papíru v Koreji.

(85)

Uvedené tvrzení se zamítá. Ustanovení čl. 9 odst. 4 třetího pododstavce základního nařízení vyžaduje, aby Komise při přijímání konečných opatření analyzovala všechny důležité informace, které má k dispozici, aby zjistila, zda v období poskytování předběžných informací nedošlo k dalšímu podstatnému nárůstu dovozu, který je předmětem šetření. Komise skutečně analyzovala všechny relevantní informace, které má k dispozici, konkrétně objem dovozu dotčeného výrobku z Koreje během období šetření, jak je uveden v 52. a 53. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a potvrzen v konečné fázi, jakož i statistiky z databáze Surveillance 2 s cílem určit veškerý dovoz dotčeného výrobku z Koreje během období předběžného poskytování informací, o čemž byly společnosti Hansol zpřístupněny další podrobnosti. Analýza byla provedena na celostátní úrovni a na této úrovni se uplatnila i dodatečná újma způsobená zvýšením dovozu podle čl. 9 odst. 4, neboť veškerý dovoz z Koreje je předmětem šetření.

(86)

Společnost Hansol dále tvrdila, že zvýšení objemu dovozu těžkého termografického papíru z Koreje do Unie je přímým důsledkem zvýšené poptávky po tomto produktu z důvodu pandemie COVID-19, neboť narostla spotřeba štítků. Ekonomický šok způsobený touto pandemií představuje zásadní a výjimečnou změnu okolností, která výrazně ovlivnila fungování trhu se štítky v Unii a na celém světě, a proto použití čl. 9 odst. 4 třetího pododstavce základního nařízení není odůvodněné.

(87)

Uvedené tvrzení se zamítá. Ustanovení čl. 9 odst. 4 třetího pododstavce vyžaduje, aby Komise zohlednila další újmu vyplývající z dalšího významného nárůstu dovozu, který je předmětem šetření, pokud během období poskytování předběžných informací neprobíhala žádná registrace, aniž by byl uveden odkaz na příčinu takového zvýšení. Vzhledem k tomu, že nárůst dovozu z Koreje byl v daném období objektivně velmi výrazný, upravila Komise v souladu s tímto ustanovením rozpětí újmy ve smyslu uvedeného článku, který stanoví, že Komise „zohlední“. To v tomto případě Komise učinila. Komise uvedla, že nebyla vznesena žádná námitka proti metodě použité k zohlednění dodatečné újmy vyplývající z nárůstu dovozu.

(88)

Jak je stanoveno v čl. 9 odst. 4 třetím pododstavci základního nařízení, toto zvýšení rozpětí újmy se použije po dobu nepřesahující dobu uvedenou v čl. 11 odst. 2.

(89)

Vzhledem k dosaženým závěrům ohledně dumpingu, újmy, příčinné souvislosti a zájmu Unie by měla být uložena konečná antidumpingová opatření, aby se předešlo vzniku další újmy, kterou výrobnímu odvětví Unie způsobuje dumpingový dovoz dotčeného výrobku.

(90)

Na dovoz určitého typu těžkého termografického papíru pocházejícího z Koreje by měla být uložena konečná antidumpingová opatření podle pravidla nižšího cla, které stanoví čl. 7 odst. 2 a čl. 9 odst. 4 druhý pododstavec základního nařízení.

(91)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky týkající se zbytkového antidumpingového cla platného pro společnosti jiné než Hansol, byl potvrzen 153. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(92)

Konečné antidumpingové clo by na základě výše uvedených skutečností mělo mít tyto sazby, vyjádřené v cenách CIF na hranici Unie před proclením:

(93)

Individuální sazby antidumpingového cla uvedené v tomto nařízení byly pro dotčené společnosti stanoveny na základě zjištění plynoucích z tohoto šetření. Proto situaci zjištěnou během tohoto šetření, pokud jde o tyto společnosti, odrážejí. Tyto celní sazby jsou výlučně použitelné na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z Koreje a vyráběného uvedenými právnickými osobami. Na dovoz dotčeného výrobku vyrobeného jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení s těmito konkrétně uvedenými společnostmi, by se měla vztahovat celní sazba platná pro „všechny ostatní společnosti“.

(94)

Pokud společnost následně změní název svého subjektu, může požádat o použití své individuální antidumpingové celní sazby. Tato žádost musí být zaslána Komisi (11). Žádost musí obsahovat veškeré relevantní informace s cílem prokázat, že změna neovlivní právo společnosti využívat celní sazby, která se na ni vztahuje. Pokud změna názvu společnosti nemá vliv na její právo využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje, bude oznámení o změně názvu zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

(95)

Aby bylo zajištěno řádné vymáhání antidumpingových cel, měla by se sazba antidumpingového cla stanovená pro všechny ostatní společnosti vztahovat nejen na vyvážející výrobce, kteří při tomto šetření nespolupracovali, nýbrž také na výrobce, kteří v období šetření neuskutečnili žádný vývoz těžkého termografického papíru do Unie.

(96)

Vzhledem ke zjištěným dumpingovým rozpětím a k úrovni újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie by částky zajištěné v podobě prozatímního antidumpingového cla uloženého prozatímním nařízením měly být s konečnou platností vybrány.

(97)

Sazby konečného cla jsou nižší než sazby prozatímního cla. Zajištěné částky, které převyšují sazbu konečných antidumpingových cel na uvedený dovoz, by tudíž měly být uvolněny.

(98)

S ohledem na článek 109 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (12), pokud má být částka vrácena na základě rozsudku Soudního dvora Evropské unie, měla by být pro zaplacení úroku použita sazba, kterou uplatňuje Evropská centrální banka na své hlavní refinanční operace, uveřejněná v řadě C Úředního věstníku Evropské unie a platná první kalendářní den každého měsíce.

(99)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2016/1036,