(EU) 2020/1081Prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/1081 ze dne 22. července 2020, kterým se ukládají konečná vyrovnávací cla na dovoz solárního skla pocházejícího z Čínské lidové republiky na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle článku 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037

(1)

V květnu 2014 uložila Komise prováděcím nařízením (EU) č. 471/2014 (2) konečná antisubvenční vyrovnávací cla na dovoz solárního skla pocházejícího z Čínské lidové republiky (dále jen „Čína“ nebo „ČLR“) (dále jen „původní šetření“).

(2)

Současné individuální sazby vyrovnávacího cla se pohybují v rozmezí od 3,2 % do 17,1 %. Na všechny ostatní společnosti se vztahuje celostátní clo ve výši 17,1 % (dále jen „platná opatření“).

(3)

V květnu 2014 v samostatném řízení uložila Komise též antidumpingová cla v rozmezí od 0,4 % do 36,1 % (3). V srpnu 2015 po absorpčním novém šetření Komise změnila antidumpingová opatření prováděcím nařízením (EU) 2015/1394 (4).

(4)

Po zveřejnění oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti platných vyrovnávacích opatření (5) požádalo sdružení EU ProSun Glass (dále jen „žadatel“), které představuje více než 25 % celkové výroby solárního skla v Unii, dne 13. února 2019 o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti (dále jen „žádost o přezkum“). Tvrdila, že pozbytí platnosti původních opatření pravděpodobně bude mít za následek přetrvání nebo obnovení subvencování a přetrvání nebo obnovení újmy působené výrobnímu odvětví Unie.

(5)

V souladu s čl. 10 odst. 7 základního nařízení Komise před zahájením řízení oznámila vládě Čínské lidové republiky (dále jen „čínská vláda“), že obdržela žádost o přezkum s náležitými podklady. Komise vyzvala čínskou vládu ke konzultacím s cílem vyjasnit situaci ohledně obsahu žádosti o přezkum a dosáhnout řešení na základě vzájemné dohody. Čínská vláda přijala nabídku ke konzultacím, jež pak následně proběhly dne 10. května 2019. Řešení na základě vzájemné dohody se v rámci těchto konzultací nedosáhlo. Čínská vláda dále nespolupracovala.

(6)

Dne 14. května 2019 Komise zveřejněním oznámení v Úředním věstníku Evropské unie (6) (dále jen „oznámení o zahájení přezkumu“) oznámila zahájení přezkumu před pozbytím platnosti vyrovnávacích opatření podle článku 18 základního nařízení.

(7)

Období přezkumného šetření (dále také „OPŠ“) zahrnovalo období od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2018. Zkoumání trendů významných pro posouzení pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení újmy se týkalo období od 1. ledna 2015 do konce období přezkumného šetření (dále jen „posuzované období“).

(8)

V oznámení o zahájení přezkumu vyzvala Komise všechny zúčastněné strany, aby se šetření zúčastnily. Obrátila se zejména na žadatele, známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce v ČLR, známé dovozce, kteří nejsou ve spojení, uživatele výrobku, který je předmětem přezkumu, v Unii a orgány ČLR.

(9)

Všechny zúčastněné strany byly vyzvány, aby oznámily svá stanoviska, předložily informace a poskytly příslušné důkazy ve lhůtách stanovených v oznámení o zahájení přezkumu. Zúčastněným stranám byla rovněž poskytnuta možnost písemně požádat o slyšení u útvarů Komise provádějících šetření a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních (dále jen „úředník pro slyšení“).

(10)

Jeden z výrobců v Unii požádal, aby jeho totožnost byla utajena z toho důvodu, že účast skupiny společností, do níž patří, v řízení by mohla mít dopad na podnikání skupiny v Číně, a z obavy, že by mohla vést k odvetným opatřením ze strany zákazníků dotčených tímto šetřením. Komise žádost posoudila. Měla za to, že pouhá přítomnost skupiny v Číně značí abstraktní nebezpečí a nepostačuje k tomu, aby se přeměnila na konkrétní hrozbu odvetných opatření. V tomto ohledu nebyly útvarům Komise předloženy žádné konkrétní důkazy. Kromě toho žádný z podniků skupiny v Číně nepůsobí především v oblasti solárního skla. Z tohoto důvodu se Komise rozhodla žádost zamítnout.

(11)

Společnost se v této věci obrátila na úředníka pro slyšení. Úředník pro slyšení potvrdil zamítnutí Komise, neboť měl za to, že žádost o anonymitu se zakládala na předpokladech případných odvetných opatření a nikoli na skutečných hrozbách pro společnost nebo pro skupinu, a neboť společnost neuvedla žádné nové skutečnosti nebo informace, které by odůvodňovaly změnu dřívějšího rozhodnutí.

(12)

Několik stran požádalo o slyšení u útvarů Komise. Dne 9. ledna 2020 se konalo slyšení mezi útvary Komise a dvěma výrobci v Unii zařazenými do vzorku. Dne 11. února 2020 se konalo slyšení se společností REC Group, společností Solitek a sdružením EU ProSun, které zastupuje několik uživatelů. Slyšení se týkala argumentů různých stran dále upřesněných v oddílech 4 až 6 o újmě a o zájmu Unie.

(13)

V oznámení o zahájení přezkumu Komise uvedla, že možná bude nutné vybrat vzorek zúčastněných stran v souladu s článkem 27 základního nařízení.

(14)

V oznámení o zahájení přezkumu Komise uvedla, že vybrala předběžný vzorek dvou výrobců v Unii. Komise vybrala vzorek na základě největšího objemu výroby a prodeje obdobného výrobku, který mohl být v době, která byla k dispozici, přiměřeně přezkoumán. Vzorek sestával ze dvou výrobců v Unii, kteří představovali více než 80 % výroby výrobku, který je předmětem přezkumu, v Unii. Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se k předběžnému vzorku vyjádřily. Jediná připomínka, kterou žadatel obdržel, byla ve prospěch vzorku. Vzorek je pro výrobní odvětví Unie reprezentativní. Skládá se z těchto dvou společností:

(15)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení přezkumu, a vyzvala je k účasti na tomto šetření.

(16)

Žádný dovozce v Unii, který není ve spojení, nespolupracoval.

(17)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je nutný výběr vzorku vyvážejících výrobců, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny známé vyvážející výrobce v ČLR, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení přezkumu. Komise kromě toho požádala zastoupení Čínské lidové republiky při Evropské unii, aby označilo a/nebo kontaktovalo případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít zájem o účast na šetření.

(18)

Ve stanovené lhůtě se nepřihlásila žádná společnost z ČLR. Jedna společnost zaslala opožděné podání, ale nakonec nespolupracovala.

(19)

Komise následně informovala verbální nótou ze dne 24. května 2019 orgány ČLR, že při šetření týkajícím se přetrvání nebo obnovení subvencování má v úmyslu využít dostupných údajů podle čl. 28 odst. 1 základního nařízení. Orgány ČLR na tuto verbální nótu nereagovaly.

(20)

Komise zaslala dotazníky vládě ČLR a dvěma výrobcům v Unii zařazeným do vzorku. Čínská vláda na dotazník neodpověděla. Odpovědi na dotazník poskytli oba výrobci v Unii zařazení do vzorku.

(21)

Aniž je dotčeno použití článku 28 základního nařízení, Komise ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné pro stanovení pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení subvencování a újmy a pro stanovení zájmu Unie. Inspekce na místě byly provedeny v prostorách obou výrobců v Unii zařazených do vzorku.

(22)

Dne 26. května 2020 Komise poskytla podstatné skutečnosti a úvahy, na jejichž základě hodlá zachovat platná vyrovnávací cla. Všem stranám byla dána lhůta, během níž se mohly k poskytnutým informacím vyjádřit. Připomínky předložili žadatel (sdružení EU ProSun) a sdružení výrobního odvětví fotovoltaiky v Unii (European Solar Manufacturing Council, dále jen „ESMC“).

(23)

Připomínky předložené zúčastněnými stranami Komise zvážila a ve vhodných případech zohlednila. Dne 9. června 2020 se uskutečnilo slyšení mezi útvary Komise a sdružením EU ProSun.

(24)

Výrobkem, který je předmětem tohoto přezkumu, je solární sklo složené z tvrzeného plochého sodnovápenatého skla s obsahem železa menším než 300 ppm, činitelem prostupu slunečního záření větším než 88 % (měřeno podle AM1,5 300–2 500 nm), tepelnou stálostí do 250 °C (měřeno podle normy EN 12150), odolností proti náhlým změnám teploty o Δ 150 K (měřeno podle normy EN 12150) a mechanickou pevností 90 N/mm2 nebo vyšší (měřeno podle normy EN 1288-3), v současnosti kódu KN ex 7007 19 80 (kódy TARIC 7007198012, 7007198018, 7007198080 a 7007198085) a pocházející z Čínské lidové republiky (dále jen „výrobek, který je předmětem přezkumu“, běžně označovaný jako „solární sklo“).

(25)

Solární sklo může být vzorované nebo nevzorované, s transparentním nebo matným povrchem nebo s různě opracovanými stranami. Na obou stranách skla mohou být různé vzory, nebo může být sklo vzorované jen na jedné straně. Solární sklo může mít vyvrtané otvory a může být též potištěno například nanesením keramických barev. Povrch skla lze ošetřit různými technologiemi. Nejběžnější je antireflexní povlak, který se nanáší před procesem tvrzení, nebo po něm. Jiné technologie umožňují, aby solární sklo bylo potaženo tenkými funkčními vrstvami poskytujícími zvýšenou propustnost, samočisticí funkci, ochranu před znečištěním nebo tvrdost.

(26)

Solární sklo je jedním z komponentů pro výrobu krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a tenkovrstvých fotovoltaických modulů k výrobě elektřiny a plochých fototermických solárních kolektorů, které se používají například k výrobě horké vody. Lze ho použít i při stavbě skleníků (tzv. „zahradnické sklo“ nebo „skleníkové sklo“).

(27)

Jak bylo zjištěno v původním šetření, solární sklo vyráběné a prodávané výrobním odvětvím Unie v Unii a solární sklo vyráběné a prodávané na domácím trhu ČLR a solární sklo dovážené do Unie z ČLR mají stejné základní fyzikální a chemické vlastnosti a stejná konečná použití. Tyto výrobky se proto považují za obdobné výrobky ve smyslu čl. 2 písm. c) základního nařízení.

(28)

V souladu s článkem 18 základního nařízení, a jak bylo uvedeno v oznámení o zahájení přezkumu, Komise nejprve zkoumala, zda by pozbytí platnosti stávajících opatření pravděpodobně vedlo k přetrvání nebo obnovení subvencování.

(29)

V 13. pětiletém plánu národního hospodářského a sociálního rozvoje ČLR (dále jen „13. pětiletý plán“), který se vztahuje na období 2016–2020, tedy období přezkumného šetření, se zdůrazňuje strategická vize čínské vlády, pokud jde o zlepšení a podporu klíčových výrobních odvětví, jako je odvětví solární energie. 13. pětiletý plán je nástupcem 12. pětiletého plánu, v němž bylo odvětví výroby solárního skla schváleno jako klíčová oblast pro rozvoj výroby.

(30)

V 13. pětiletém plánu kapitole 30 je vyjádřeno odhodlání čínské vlády „[vybudovat] moderní energetický systém“. Zejména oddíl 1 této kapitoly poskytuje přesvědčivé důkazy o tom, že čínská vláda stále považuje odvětví výroby solárního skla za podporované výrobní odvětví. Oddíl 1 zní skutečně takto: „[čínská vláda] bude i nadále podněcovat rozvoj (…) fotovoltaické energie“ a „[čínská vláda] zlepší podpůrné politiky pro výrobu elektřiny z (…) solární (…) energie“. Dále bude v kontextu projektů v oblasti energetického rozvoje optimalizován „rozvoj (…) fotovoltaické energie v severních, severovýchodních a severozápadních regionech a v pobřežních oblastech“. Z těchto výňatků vyplývá, že čínská vláda i nadále podporuje odvětví solární energie, pro které je solární sklo nezbytné, a tvoří tak nedílnou součást rozvoje výrobního odvětví solární energie.

(31)

13. plán pro stavební materiály rovněž uvádí různé druhy skla, včetně křemenného skla o vysoké čistotě a výrobků z tohoto skla, vysoce výkonného multifunkčního skla s povlakem, přípravné technologie pro elektrické/termochromní sklo, přípravné technologie pro výrobky ze skla integrující fotovoltaické a fototermické struktury a funkce.

(32)

V roce 2018 vydala čínská vláda nová regulační opatření pro fotovoltaická zařízení, tzv. oznámení o výrobě fotovoltaické elektřiny z roku 2018 (označované jako „politika 531“ a oznámené dne 31. května 2018), v nichž zachovala subvence, i když s určitým snížením. V rámci této politiky čínská vláda výrazně snížila kvótu na novou solární kapacitu za rok, která je způsobilá pro státní subvence.

(33)

Ekologický rozvoj je rovněž podporován ve strategii „Made in China 2025“ (dále jen „MIC2025“). Sklo je podporováno v rámci strategie MIC2025, a zejména je uvedeno v Katalogu rozvoje „čtyř základních“ odvětví (MIC2025) z roku 2016 v kapitole 9 „Nové materiály“, pododdíle II „Klíčové základní materiály“: v bodě 24 jsou uvedeny seznamy materiálů na bázi skla a v bodě 29 vysoce čisté křemenné sklo a výrobky z něho.

(34)

„Rozhodnutí Státní rady č. 40 o vyhlášení a provedení „Dočasných pravidel o podpoře průmyslové restrukturalizace““ (které se společně s „Dočasnými pravidly o podpoře průmyslové restrukturalizace“ označuje jako „rozhodnutí č. 40“) navíc uvádí, že čínská vláda bude aktivně podporovat rozvoj nových energetických odvětví a urychlí rozvoj solární energie (7), vyzývá všechny finanční instituce, aby poskytovaly úvěrovou podporu pouze podporovaným projektům, a slibuje provádění „dalších preferenčních politik v oblasti podporovaných projektů“ (8).

(35)

Kromě toho „rozhodnutí Státní rady č. 9 o vyhlášení a provádění katalogu pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“ (dále jen „rozhodnutí č. 9“) „aktivně vyzývá“ čínskou vládu a veřejné orgány, aby „vedly rozvoj příslušných průmyslových odvětví, optimalizovaly modernizaci průmyslové struktury“. Ustanovení čl. 12 odst. 2 rozhodnutí č. 9 konkrétně zmiňuje podporu výroby „ultra čirého plaveného skla pro odvětví solární energie“. Toto rozhodnutí, které bylo v platnosti do roku 2020, bylo v roce 2019 nahrazeno „rozhodnutím č. 29 Národní komise pro rozvoj a reformy o vyhlášení a provedení katalogu pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci (vydání z roku 2019)“ se stejnou zmínkou v bodě 12 odst. 2.

(36)

A konečně Národní plán pro střednědobý a dlouhodobý rozvoj v oblasti vědy a technologie (2006–2020), který zahrnuje období přezkumného šetření, slibuje, že „politika financování bude na prvním místě“, že „podpoří finanční instituce, aby poskytovaly preferenční úvěrovou pomoc hlavním národním projektům v oblasti vědecké a technologické industrializace“, „podpoří finanční instituce, aby zlepšily a posílily finanční služby poskytované podnikům působícím v oblasti špičkových technologií“ a „zavede preferenční daňovou politiku v zájmu rozvoje podniků působících v oblasti špičkových technologií“. Vzhledem k tomu, že alespoň některé z vyvážejících výrobců solárního skla lze považovat za „podnik využívající nejnovější a špičkové technologie“, tento národní plán jen doplňuje postavení odvětví výroby solárního skla jako podporovaného výrobního odvětví.

(37)

Lze konstatovat, že čínská vláda považuje odvětví výroby solárního skla za podporované výrobní odvětví.

(38)

Jak je uvedeno v oddíle 1.3.3.3, ohlásil se Komisi (se zpožděním) pouze jeden vyvážející výrobce, ale nakonec se rozhodl, že nebude spolupracovat. Komise tudíž použila dostupné údaje podle čl. 28 odst. 1 základního nařízení.

(39)

Dne 14. června 2019 Komise poslala čínské vládě dotazník a informovala ji o nedostatečné spolupráci ze strany vyvážejících výrobců. Dotazník obsahoval i konkrétní otázky pro banku Export Import Bank of China (dále jen „EXIM“) a společnost China Export & Credit Insurance Corporation (dále jen „Sinosure“). Kromě toho byla čínská vláda požádána, aby dodatek předala bankám uvedeným ve stížnosti a dalším finančním institucím, o nichž čínská vláda ví, že poskytují půjčky čínským výrobcům solárního skla, kteří byli vyšetřováni v původním šetření.

(40)

Na výše uvedené žádosti neobdržela Komise od čínské vlády, banky EXIM nebo společnosti Sinosure žádnou odpověď. V důsledku toho informovala Komise čínskou vládu verbální nótou ze dne 24. července 2019, že má v úmyslu použít dostupné údaje podle čl. 28 odst. 1 základního nařízení s ohledem na informace požadované od čínské vlády, banky EXIM a společnosti Sinosure, jakož i příslušných finančních institucí. Čínská vláda byla informována, že zjištění opírající se o dostupné údaje může být méně příznivé.

(41)

V tomto ohledu nebyly předloženy žádné připomínky. K rozhodnutím ohledně přetrvání subvenčních praktik Číny v odvětví výroby solárního skla považovala Komise v souladu s článkem 28 základního nařízení za nutné použít dostupné údaje.

(42)

Komise proto použila pro svou analýzu všechny jí dostupné údaje, konkrétně:

(43)

Komise zkoumala, zda přetrvává subvencování, pomocí analýzy, zda subvence napadené v původním šetření i nadále představují výhodu pro odvětví výroby solárního skla.

(44)

Komise rozhodla, že s ohledem na zjištění tohoto oddílu potvrzující existenci přetrvávajícího subvencování, pokud jde o subvence napadené v původním šetření, nebylo nutné zkoumat všechny ostatní subvence, o nichž žadatel tvrdil, že existují. Jakmile Komise zjistí, že existují důkazy o přetrvávajícím subvencování podle článku 18 základního nařízení, není nutné stanovovat přesnou výši subvencování.

(45)

Po poskytnutí informací zúčastněným stranám nebyla obdržena žádná připomínka.

(46)

V původním šetření (16) Komise došla k závěru, že banky vlastněné státem nebo banky, ve kterých má stát vliv prostřednictvím držby akcií (obojí se souhrnně označuje jako „komerční banky ve státním vlastnictví“), jsou veřejnoprávní subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení. Dále usoudila, že článek 34 zákona ČLR o komerčních bankách (dále jen „zákon o bankovnictví“) ukládá bankám v ČLR povinnost vykonávat svou úvěrovou činnost v souladu s potřebami národního hospodářství. Komise rovněž vyvodila, že rozhodnutí č. 9 a rozhodnutí č. 40 mají právní sílu zákona a že tato rozhodnutí požadují, aby banky poskytovaly úvěrovou pomoc podporovaným odvětvím. V důsledku toho Komise dospěla k závěru, že komerční banky ve státním vlastnictví poskytovaly finanční příspěvky podle čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) základního nařízení.

(47)

Komise též došla k závěru, že článek 34 zákona o bankovnictví je použitelný pro soukromé banky v Číně (17). O úvěrové strategii komerčních bank ve státním vlastnictví a soukromých bank tudíž v konečném důsledku rozhoduje čínská vláda. Komise tudíž měla za to, že čínská vláda pověřuje a řídí soukromé banky, aby poskytovaly finanční příspěvky ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení poskytováním úvěrů podporovaným výrobním odvětvím.

(48)

Pokud jde o specifičnost (18), Komise se domnívá, že čínská vláda nařizuje poskytovat preferenční úvěry omezenému počtu výrobních odvětví, včetně odvětví výroby solárního skla. Komise dospěla k závěru, že to je zjevné z 12. pětiletého plánu a rozhodnutí č. 40. V důsledku toho byly finanční příspěvky poskytované komerčním bankám ve státním vlastnictví a pověřovaným nebo řízeným soukromým bankám podle článku 34 zákona o bankovnictví shledány specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení.

(49)

A konečně, Komise připomněla, že úvěry ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) základního nařízení přinášejí výhody pro své příjemce, jelikož jsou poskytovány za podmínek výhodnějších, než jaké by mohl jejich příjemce skutečně získat na trhu (19). Komise dospěla k závěru, že po uplatnění dostupných údajů tomu tak skutečně je.

(50)

Míra subvence zjištěná v původním šetření pro poskytování preferenčních úvěrů výrobcům vyvážejícím solární sklo zařazeným do vzorku se pohybovala od 0 % do 6,2 % a míra pro nespolupracující společnosti činila 6,2 %.

(51)

Žadatel v žádosti o přezkum a odpovídajících přílohách (20) poskytl důkazy o tom, že čínští výrobci solárního skla i nadále čerpali od domácích bank v Číně výhodu preferenčních úvěrů a úrokových sazeb nižších, než byly sazby na trhu. Výroba solárního skla je ve 13. pětiletém plánu podporovaným výrobním odvětvím (21), což vedlo Komisi k závěru, že komerční banky ve státním vlastnictví a soukromé banky jsou podle článku 34 zákona o bankovnictví stále povinny poskytovat preferenční financování čínskému odvětví výroby solárního skla.

(52)

Žadatel poskytl důkazy o tom, že na základě testu stanoveného Odvolacím orgánem (22) jsou komerční banky ve státním vlastnictví i nadále veřejnoprávními subjekty, neboť vykonávají vládní funkce, a jednají tak z pověření vlády. Žadatel se konkrétně odvolal na zjištění v šetření elektrokol (23) a přezkumu před pozbytím platnosti týkajícím se oceli s organickým povlakem (24), která potvrdila postoj, jenž Komise zaujala v původním šetření.

(53)

Žádost o přezkum obsahovala též důkaz o tom, že soukromé banky jsou při rozhodování o úvěrech stále pověřovány nebo řízeny čínskou vládou, jelikož i ony jsou zahrnuty do oblasti působnosti článku 34 zákona o bankovnictví. Žadatel citoval nedávné šetření elektrokol, v němž Komise uvedla, že 13. pětiletý plán nelze považovat za pouhé pobízení a že „všechny finanční instituce působící v Číně pod dohledem CRBC (včetně soukromých finančních institucí) byly pověřeny nebo usměrněny státem ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) první odrážky základního nařízení k provádění vládních politik a poskytování úvěrů se zvýhodněnými sazbami odvětví elektrických jízdních kol“ (25).

(54)

Vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany čínské vlády a výrobců vyvážejících solární sklo nebyly předloženy žádné argumenty, které by zpochybnily důkazy předložené žadatelem v souvislosti se současnou situací čínského bankovního systému.

(55)

Nedávný přezkum opatření před pozbytím platnosti týkající se oceli s organickým povlakem (26), šetření pneumatik (27), šetření oceli válcované za tepla (28) a zpráva o Číně (29) potvrdily závěr, že komerční banky ve státním vlastnictví by měly být považovány za veřejnoprávní subjekty, které poskytují preferenční financování podle článku 34 zákona o bankovnictví, a soukromé subjekty jsou pověřovány a řízeny, aby činily totéž.

(56)

V příloze 23 žádosti o přezkum žadatel poskytl příklad čínského výrobce vyvážejícího solární sklo, který podle svých pololetních a výročních zpráv využívá nebo využil preferenčních úvěrů. Kromě toho v jiných veřejně dostupných výročních zprávách vyvážejících výrobců bylo uvedeno, že i oni využívají nebo využívali preferenční úvěry (30).

(57)

Vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany výrobců vyvážejících solární sklo neměla Komise k dispozici žádné údaje o konkrétních společnostech, na jejichž základě by mohla být vypočtena částka subvence poskytnutá během období přezkumného šetření. Pokud však jde o zjištění současného přezkumu před pozbytím platnosti o přetrvávání subvencování, Komise nepovažovala za nutné tyto částky počítat. Z důkazů obsažených v žádosti o přezkum vyplývá, že tyto částky by byly stále významné. Nic v záznamech nenasvědčuje tomu, že se míra subvencování ve srovnání s původním šetřením snížila, a proto se má za to, že míra subvencování pokračovala na úrovni vyšší než nepatrné.

(58)

Dotčený subvenční program byl stále specifický ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) a čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení vzhledem k tomu, že se právní situace nezměnila a čínská vláda i nadále podporuje odvětví výroby solárního skla (31).

(59)

Komise tudíž dospěla k závěru, že existují dostatečné důkazy o tom, že vyvážející výrobci i nadále dostávají během období přezkumného šetření preferenční úvěry jako napadnutelnou subvenci.

(60)

V původním šetření (32) dospěla Komise k závěru, že společnosti zařazené do vzorku získaly významné jednorázové granty od různých vládních orgánů na mnoha úrovních státní správy, což vedlo k tomu, že během období šetření získaly výhodu. Předmětné granty společnostem poskytly orgány na úrovni státu, provincií, měst, správních obvodů nebo okresů a všechny se zdály být specifické pro dotčené společnosti nebo specifické, pokud jde o umístění a druh výrobního odvětví.

(61)

Čínská vláda neposkytla žádné další informace o těchto jednorázových grantech a odmítla zahájit konzultace v této věci. Komise proto na základě shromážděných důkazů o přijetí těchto grantů společnostmi zařazenými do vzorku a při absenci dalších informací dospěla k závěru, že tyto granty byly přímým převodem peněžních prostředků, který poskytoval výhodu příjemcům, a tedy subvencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení.

(62)

Pokud jde o specifičnost, Komise poznamenala, že granty jsou specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) a čl. 4 odst. 3 základního nařízení, protože se zdá, že se omezují na určité společnosti či konkrétní projekty v určitých regionech. Komise rovněž uvedla, že neexistují důkazy o tom, že granty patří do zastřešujícího subvenčního programu a že nesplňují požadavky čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení týkající se nespecifičnosti.

(63)

Míra subvence zjištěná v původním šetření pro poskytování grantů výrobcům vyvážejícím solární sklo zařazeným do vzorku se pohybovala od 1,1 % do 3,0 % a míra pro nespolupracující společnosti činila 3,0 %.

(64)

V žádosti o přezkum a v odpovídajících přílohách (33) poskytl žadatel důkazy o tom, že výrobci vyvážející solární sklo nadále využívají grantů a subvencí ad hoc.

(65)

Žadatel nejprve citoval zprávu zástupce Spojených států pro obchod, která určila úlohu provinčních a místních správních orgánů při provádění čínských průmyslových politik tím, že směřují subvence do výrobního odvětví s nadměrnou kapacitou. Žadatel tvrdí, že odvětví výroby solárního skla je právě takovým výrobním odvětvím (34).

(66)

Žadatel poskytl příklady případů subvencování ad hoc tím, že odkázal na konkrétní řádky auditovaných výročních zpráv několika vyvážejících výrobců. Bylo prokázáno, že jeden vyvážející výrobce solárního skla získal během období přezkumného šetření nárůst vládních grantů ve výši 2,68 milionu RMB, což vedlo ke konečné bilanci ve výši přibližně 550 milionů RMB vládních grantů. Podobně jiný vyvážející výrobce solárního skla vykázal v období přezkumného šetření vládní granty ve výši více než 14 milionů RMB.

(67)

Vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany čínské vlády a výrobců vyvážejících solární sklo nebyly předloženy žádné argumenty, které by mohly zpochybnit důkazy předložené žadatelem v žádosti o přezkum. Ze skutečností, které měla Komise k dispozici, tedy vyplynulo, že granty a subvence ad hoc pro výrobce vyvážející solární sklo v rámci podporovaného výrobního odvětví (35) během období přezkumného šetření pokračovaly. Tyto granty a subvence ad hoc představují přímý převod peněžních prostředků ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) základního nařízení.

(68)

V příloze 23 žádosti o přezkum žadatel poskytl příklady čínských výrobců vyvážejících solární sklo, kteří podle svých pololetních a výročních zpráv využívají nebo využívali grantů a subvencí ad hoc.

(69)

Vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany výrobců vyvážejících solární sklo neměla Komise k dispozici žádné údaje o konkrétních společnostech, na jejichž základě by mohla být vypočtena částka subvence poskytnutá během období přezkumného šetření. Pokud však jde o zjištění současného přezkumu před pozbytím platnosti o přetrvávání subvencování, Komise nepovažovala za nutné tyto částky počítat. Z důkazů obsažených v žádosti o přezkum vyplývá, že tyto částky by byly stále významné. Nic v záznamech nenasvědčuje tomu, že se míra subvencování ve srovnání s původním šetřením snížila.

(70)

Dotčené granty a subvence ad hoc jsou stále specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) a b) základního nařízení, neboť nic neodporuje skutečnosti, že Komise shledala tyto granty v původním šetření specifickými.

(71)

Komise tudíž dospěla k závěru, že existují dostatečné důkazy o tom, že vyvážející výrobci i nadále dostávají během období přezkumného šetření granty a subvence ad hoc jako napadnutelné subvence.

(72)

V původním šetření (36) dospěla Komise k závěru, že u některých, nikoli však všech společností zařazených do vzorku, bylo zjištěno, že využívají preferenční daňové politiky pro společnosti, které jsou uznány jako „podnik využívající nejnovější a špičkové technologie“. Komise zjistila, že toto uznání závisí na splnění určitého souboru kritérií, která, pokud jsou splněna, přinesou snížení daně z příjmu právnických osob na 15 % ve srovnání se základní sazbou ve výši 25 %.

(73)

Komise určila, že právním základem tohoto programu je:

(74)

Komise tento daňový režim kvalifikovala jako státní příjmy jinak splatné, které jsou prominuty nebo nejsou vybrány ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Komise následně měla za to, že preferenční daňové politiky pro uznané podniky využívající nejnovější a špičkové technologie poskytují příjemcům výhodu, která se rovná daňové úspoře.

(75)

Pokud jde o specifičnost, Komise dospěla k závěru, že subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, neboť je omezena na podniky, které získaly osvědčení podniku využívajícího nejnovější a špičkové technologie a splnily všechny požadavky správních opatření z roku 2008. Dále bylo zjištěno, že způsobilost pro tyto daňové preference není automatická a že právní předpisy nebo orgán poskytující subvenci nestanovily žádná objektivní kritéria. Komise zjistila, že způsobilost závisí na udělení osvědčení podniku využívajícího nejnovější a špičkové technologie na základě vlastního uvážení.

(76)

Míra subvence zjištěná v původním šetření pro výrobce vyvážející solární sklo využívající preferenční daňové politiky pro uznané podniky využívající nejnovější a špičkové technologie se pohybovala od 0,4 % do 1,8 % a míra pro nespolupracující společnosti činila 1,8 %.

(77)

V žádosti o přezkum a v odpovídajících přílohách (37) poskytl žadatel důkazy o tom, že výrobci vyvážející solární sklo nadále využívají preferenční daňové politiky pro podniky využívající nejnovější a špičkové technologie.

(78)

Žadatel citoval (prozatímní) zprávy tří velkých výrobců vyvážejících solární sklo a uvedl, že využívají status uznaného podniku využívajícího nejnovější a špičkové technologie, a že tak využívají snížené daně z příjmu právnických osob ve výši 15 %.

(79)

Žadatel rovněž odkázal na správní opatření pro uznávání podniků využívajících nejnovější a špičkové technologie (GuoKeFaHuo [2016] č. 32 (oběžník 32)), jehož shrnutí lze nalézt v příloze 24 žádosti o přezkum. Oběžník č. 32 upravuje kritéria, která musí společnosti žádající o status podniku využívajícího nejnovější a špičkové technologie splňovat, a představuje pokračující závazek čínské vlády subvencovat podporovaná výrobní odvětví, jako je odvětví výroby solárního skla (38).

(80)

Kromě důkazů předložených žadatelem Komise potvrdila přetrvání preferenčních daňových politik pro uznané podniky využívající nejnovější a špičkové technologie v podporovaných výrobních odvětvích v nedávném šetření elektrokol (39), šetření pneumatik (40), jakož i v přezkumu před pozbytím platnosti týkajícím se oceli s organickým povlakem (41). U elektrokol Komise zjistila, že právním základem tohoto programu je:

(81)

Vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany čínské vlády a výrobců vyvážejících solární sklo nebyly předloženy žádné argumenty, které by zpochybnily důkazy předložené žadatelem a nedávná zjištění Komise. Ze skutečností, které měla Komise k dispozici, tedy vyplynulo, že preferenční daňové politiky pro výrobce vyvážející solární sklo uznané jako podniky využívající nejnovější a špičkové technologie napadené v původním šetření během období přezkumného šetření pokračovaly. Tyto daňové politiky představují státní příjmy jinak splatné, které jsou prominuty nebo nejsou vybrány ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení.

(82)

Preferenční daňové politiky pro uznané podniky využívající nejnovější a špičkové technologie poskytují výhodu ve smyslu čl. 3 odst. 2 základního nařízení, která se rovná daňové úspoře. Jak je uvedeno výše, žadatel poskytl v příloze 23 důkazy alespoň tří výrobců vyvážejících solární sklo, kteří využívají tyto výhody.

(83)

Vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany výrobců vyvážejících solární sklo neměla Komise k dispozici žádné údaje o konkrétních společnostech, na jejichž základě by mohla být vypočtena částka subvence poskytnutá během období přezkumného šetření. Pokud však jde o zjištění současného přezkumu před pozbytím platnosti o přetrvávání subvencování, Komise nepovažovala za nutné tyto částky počítat. Z důkazů obsažených v žádosti o přezkum vyplývá, že tyto částky by byly stále významné. Nic v záznamech nenasvědčuje tomu, že se míra subvencování ve srovnání s původním šetřením snížila.

(84)

Stejně jako v původním šetření jsou preferenční daňové politiky pro uznané podniky využívající nejnovější a špičkové technologie specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, a to vzhledem k tomu, že právní předpisy, podle nichž orgán, který status podniku využívajícího nejnovější a špičkové technologie poskytuje, působí, omezovaly přístup k režimům pouze na určité podniky a výrobní odvětví.

(85)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že existují dostatečné důkazy o tom, že alespoň někteří vyvážející výrobci byli během období přezkumného šetření i nadále subvencováni prostřednictvím preferenčních daňových politik pro podniky využívající nejnovější a špičkové technologie.

(86)

V původním šetření (42) Komise dospěla k závěru, že jedna společnost zařazená do vzorku obdržela zápočty daně u výdajů na výzkum a vývoj, a shledala, že správní orgán provincie omezil vrácení daně na nově zřízené podniky využívající nejnovější a špičkové technologie.

(87)

Komise měla za to, že právním základem pro zápočet daně u výdajů na výzkum a vývoj byl článek 30 čínského zákona o dani z příjmů podniků a že se jednalo o vládní příjmy jinak splatné, které jsou prominuty nebo nejsou vybrány ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Komise dále shledala, že zápočet daně u výdajů na výzkum a vývoj poskytl příjemci výhodu rovnající se daňové úspoře.

(88)

Pokud jde o specifičnost, Komise uvedla, že článek 30 zákona o dani z příjmů podniků má být vykládán ve spojení s článkem 25 zákona o dani z příjmů podniků, který stanovuje, že osvobození od daně je vyhrazeno výrobním odvětvím a projektům podporovaným státem. Proto by k tomuto systému mohla mít přístup pouze podporovaná výrobní odvětví a projekty, a bylo shledáno, že takovým podporovaným výrobním odvětvím je odvětví výroby solárního skla. Komise tudíž dospěla k závěru, že subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení.

(89)

Míra subvence zjištěná v původním šetření pro výrobce vyvážejícího solární sklo, který využívá zápočet daně u výdajů na výzkum a vývoj, činila 0,7 %, což byla rovněž zbytková míra.

(90)

V žádosti o přezkum a v odpovídajících přílohách (43) žadatel uvedl právní rámec zápočtu daně u výdajů na výzkum a vývoj tím, že odkázal mimo jiné na články 25 a 30 zákona o dani z příjmů podniků, jak bylo zjištěno v původním šetření. Žadatel v příloze 23 žádosti o přezkum dále předložil důkazy o tom, že nejméně dva výrobci vyvážející solární sklo oznámili své výdaje na výzkum a vývoj a že mají status podniku využívajícího nejnovější a špičkové technologie, což jsou klíčové podmínky pro využití zápočtu daně u výdajů na výzkum a vývoj.

(91)

Kromě důkazů předložených žadatelem Komise nedávno potvrdila existenci zápočtu daně u výdajů na výzkum a vývoj jako subvence v šetření elektrokol (44) a pneumatik (45). V rámci uvedeného šetření Komise zjistila, že výdaje na výzkum a vývoj vzniklé v souvislosti s vývojem nových technologií, nových výrobků a nových dovedností, které netvoří nehmotná aktiva a jsou zaúčtovány do zisků a ztrát ve stávajícím období, podléhají dodatečnému 50 % odpočtu po odpočtu v plném rozsahu s ohledem na konkrétní situaci. Pokud výše uvedené výdaje na výzkum a vývoj tvoří nehmotná aktiva, podléhají odpisům založeným na 150 % nákladů na nehmotná aktiva. Komise dále určila jako právní základ programu:

(92)

Vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany čínské vlády a výrobců vyvážejících solární sklo nebyly předloženy žádné argumenty, které by zpochybnily důkazy předložené žadatelem a nedávná zjištění Komise. Ze skutečností, které měla Komise k dispozici, tedy vyplynulo, že zápočet daně u výdajů na výzkum a vývoj zjištěný v původním šetření během období přezkumného šetření přetrvával. Tento zápočet daně u výdajů na výzkum a vývoj představuje státní příjmy jinak splatné, které jsou prominuty nebo nejsou vybrány ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení.

(93)

Zápočet daně u výdajů na výzkum a vývoj poskytuje výhodu ve smyslu čl. 3 odst. 2 základního nařízení, která se rovná daňové úspoře.

(94)

Vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany výrobců vyvážejících solární sklo neměla Komise k dispozici žádné údaje o konkrétních společnostech, na jejichž základě by mohla být vypočtena částka subvence poskytnutá během období přezkumného šetření. Pokud však jde o zjištění současného přezkumu před pozbytím platnosti o přetrvávání subvencování, Komise nepovažovala za nutné tyto částky počítat. Z důkazů obsažených v žádosti o přezkum vyplývá, že tyto částky by byly stále významné. Nic v záznamech nenasvědčuje tomu, že se míra subvencování ve srovnání s původním šetřením snížila.

(95)

Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož samotné právní předpisy omezují použití tohoto opatření pouze na podniky, kterým vznikly výdaje na výzkum a vývoj v určitých prioritních oblastech špičkových technologií určených státem.

(96)

Na základě toho dospěla Komise k závěru, že existují dostatečné důkazy o tom, že alespoň někteří vyvážející výrobci byli během období přezkumného šetření i nadále subvencováni prostřednictvím zápočtu daně u výdajů na výzkum a vývoj.

(97)

V původním šetření (46) Komise dospěla k závěru, že jedna ze společností zařazených do vzorku získala osvobození od daně z výnosu z dividend mezi způsobilými tuzemskými podniky.

(98)

Komise měla za to, že právním základem pro osvobození od daně z dividend jsou články 25 a 26 zákona o dani z příjmů podniků a článek 83 nařízení o provádění zákona o dani z příjmů podniků a že osvobození od daně představuje státní příjmy jinak splatné, které jsou prominuty nebo nejsou vybrány ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Komise dále shledala, že zápočet daně u výdajů na výzkum a vývoj poskytl příjemci výhodu rovnající se daňové úspoře.

(99)

Pokud jde o specifičnost, Komise zjistila, že tento subvenční program se vztahuje pouze na podniky se sídlem v Čínské lidové republice, které investovaly do jiných tuzemských podniků. Kromě toho Komise dospěla k závěru, že podobně jako u zápočtu daně u výdajů na výzkum a vývoj vyhrazuje článek 25 zákona o dani z příjmů podniků toto osvobození od daně výrobním odvětvím a projektům podporovaným státem. Komise tudíž dospěla k závěru, že subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení.

(100)

Míra subvence zjištěná v původním šetření pro výrobce vyvážejícího solární sklo, který využívá zápočet daně u výdajů na výzkum a vývoj, činila 5,8 %, což byla rovněž zbytková míra.

(101)

V žádosti o přezkum a v odpovídajících přílohách (47) poskytl žadatel důkazy o existenci výrobců vyvážejících solární sklo využívajících osvobození od daně. Právním základem osvobození je článek 25 a čl. 26 odst. 2 zákona o dani z příjmů podniků a článek 83 nařízení o provádění zákona o dani z příjmů podniků, jak byly předloženy žadatelem (48) a potvrzeny a rozvedeny Komisí v nedávném šetření elektrokol (49) a přezkumu před pozbytím platnosti týkajícím se oceli s organickým povlakem (50).

(102)

Článek 2 zákona o dani z příjmů podniků definuje pojem „tuzemský podnik“ jako […] podnik, který je založen podle čínského práva na území Číny nebo je zřízen podle práva cizí země (regionu), avšak jeho skutečný řídící orgán se nachází na území Číny“. Kromě toho čl. 26 odst. 2 zákona o dani z příjmů podniků uvádí, že „[d]ividendy, bonusy a jiné zisky z kapitálových investic vytvořené mezi způsobilými tuzemskými podniky“ jsou osvobozeny od daně. Jinými slovy, osvobození od daně z dividend mezi způsobilými tuzemskými podniky se použije na tuzemského (tj. čínského) výrobce vyvážejícího solární sklo, pokud tento vyvážející výrobce vlastní podíly v tuzemském podniku (51).

(103)

Žadatel poskytl důkazy o alespoň jednom výrobci vyvážejícím solární sklo s více dceřinými společnostmi (52), zatímco Komise zjistila více vyvážejících výrobců v podobné situaci. Vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany čínské vlády a výrobců vyvážejících solární sklo nebyly předloženy žádné argumenty, které by zpochybnily důkazy předložené žadatelem a zjištění Komise v tomto a předchozím šetření. Ze skutečností, které měla Komise k dispozici, tedy vyplynulo, že osvobození od daně z dividend pro výrobce vyvážející solární sklo, kteří vlastní akcie v tuzemském podniku, během období přezkumného šetření přetrvává. Toto osvobození od daně z dividend představuje státní příjmy jinak splatné, které jsou prominuty nebo nejsou vybrány ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení (53).

(104)

Výhoda ve smyslu čl. 3 odst. 2 základního nařízení pro výrobce vyvážejícího solární sklo, který využívá osvobození od daně z dividend, se rovná daňové úspoře.

(105)

Vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany výrobců vyvážejících solární sklo neměla Komise k dispozici žádné údaje o konkrétních společnostech, na jejichž základě by mohla být vypočtena částka subvence poskytnutá během období přezkumného šetření. Pokud však jde o zjištění současného přezkumu před pozbytím platnosti o přetrvávání subvencování, Komise nepovažovala za nutné tyto částky počítat. Z důkazů obsažených v žádosti o přezkum vyplývá, že tyto částky by byly stále významné. Nic v záznamech nenasvědčuje tomu, že se míra subvencování ve srovnání s původním šetřením snížila.

(106)

Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, neboť právní základ osvobození od daně z dividend omezuje přístup k této subvenci dvěma různými způsoby. Zaprvé, subvence je dostupná pouze společnostem, které mají podíly v tuzemských podnicích, s výjimkou těch, které investují do jiných než tuzemských podniků (54). Zadruhé, čl. 26 odst. 2 zákona o dani z příjmů podniků spadá do stejné kapitoly jako článek 25 zákona o dani z příjmů podniků, a sice do „kapitoly IV Preferenční daňové zacházení“. Článek 25 zákona o dani z příjmů podniků, úvodní článek této kapitoly, stanovuje, že „[d]ůležitá výrobní odvětví a projekty, jejichž rozvoj podporuje stát, mají nárok na preferenční zacházení v oblasti daně z příjmu podniků“, což jasně omezuje dostupnost subvence v čl. 26 odst. 2 zákona o dani z příjmů podniků na podporovaná výrobní odvětví, jako je odvětví výroby solárního skla (55).

(107)

Na základě toho dospěla Komise k závěru, že existují dostatečné důkazy o tom, že alespoň někteří výrobci vyvážející solární sklo byli během období přezkumného šetření subvencováni prostřednictvím osvobození od daně z dividend mezi způsobilými tuzemskými podniky.

(108)

V původním šetření (56) Komise zjistila, že v ČLR společnosti nemohou kupovat pozemky přímo, ale mohou kupovat pouze práva k užívání pozemků od místních orgánů. Právním základem tohoto systému byl zákon ČLR o správě pozemků, který uváděl, že všechny pozemky patří lidu a mohou být kupovány podniky nebo jim prodávány pouze na základě nabídky, cenového odhadu nebo dražby za podmínek stanovených zákonem. Bylo zjištěno, že v praxi však čínská vláda stanoví cenu a společnost tuto stanovenou cenu zaplatí. Komise dospěla k závěru, že tento výklad představuje dodání zboží ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iii) základního nařízení.

(109)

Komise uvedla, že výhoda, kterou výrobci vyvážející solární sklo získávají ve smyslu čl. 3 odst. 2 základního nařízení formou práv k užívání pozemků, je rozdíl mezi cenou zaplacenou za právo k užívání pozemků a příslušnou externí referenční hodnotou. Komise zvolila jako vhodnou externí referenční hodnotu Čínskou Tchaj-pej a uvedla, že ceny za právo k užívání pozemků v ČLR by byly velmi podobné cenám pozemků v Čínské Tchaj-peji, pokud by pro výrobce vyvážející solární sklo existovaly tržní podmínky. Komise dospěla k závěru, že se ceny placené výrobci vyvážejícími solární sklo rovnají buď výchozí ceně stanovené čínskou vládou, nebo ceně o pět CNY za metr čtvereční vyšší, než je tato cena, což představuje nižší než přiměřenou odměnu ve srovnání s externí referenční hodnotou, a tudíž poskytuje výhodu výrobcům vyvážejícím solární sklo.

(110)

Pokud jde o specifičnost, Komise zjistila, že rozhodnutí č. 40 požaduje, aby veřejné orgány zajistily, že půda bude poskytována podporovaným výrobním odvětvím, z nichž jedním je odvětví výroby solárního skla (57). Článek 18 rozhodnutí č. 40 dále objasňuje, že výrobní odvětví, která jsou „omezená“, nebudou mít přístup k právům k užívání pozemků. Komise tudíž dospěla k závěru, že subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) a čl. 4 odst. 2 písm. c) základního nařízení.

(111)

Míra subvence zjištěná v původním šetření pro výrobce vyvážející solární sklo zařazené do vzorku a využívající možnosti poskytování práv k užívání pozemků vládou se pohybovala od 3,2 % do 17,1 % a míra pro nespolupracující společnosti činila 17,1 %.

(112)

V žádosti o přezkum a v odpovídajících přílohách (58) uvedl žadatel důkazy o tom, že alespoň jeden výrobce vyvážející solární sklo získal od příslušné místní vlády bezplatně pozemek s cílem podpořit projekty v odvětvích špičkových technologií. Žadatel dále uvedl, že během období přezkumného šetření existovala struktura trhu popsaná v původním šetření.

(113)

Kromě argumentů předložených žadatelem Komise v nedávné době určila poskytování práv k užívání pozemků jako subvenci v rámci šetření elektrokol (59), šetření pneumatik (60), přezkumu před pozbytím platnosti týkajícího se oceli s organickým povlakem (61) a přezkumu před pozbytím platnosti týkajícího se určitého bezdřevého natíraného papíru (62). Ve všech třech případech Komise potvrdila, že se právní situace a struktura trhu popsaná v původním šetření nezměnily. V rámci šetření elektrokol a pneumatik určila Komise konkrétněji jako právní základ pro poskytování práv k užívání pozemků:

(114)

Vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany čínské vlády a výrobců vyvážejících solární sklo nebyly předloženy žádné argumenty, které by zpochybnily důkazy předložené žadatelem a nedávná zjištění Komise. Ze skutečností, které měla Komise k dispozici, tedy vyplynulo, že poskytování práv k užívání pozemků vládou zjištěné v původním šetření během období přezkumného šetření přetrvávalo. Poskytování práv k užívání pozemků vládou představuje dodání zboží ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iii) základního nařízení.

(115)

Poskytování práv k užívání pozemků vládou přináší výhodu ve smyslu čl. 3 odst. 2 základního nařízení, jelikož práva k užívání pozemků jsou přiznána výrobcům vyvážejícím solární sklo za cenu nižší než přiměřenou ve smyslu čl. 6 písm. d) základního nařízení. V tomto ohledu dospěla Komise v nedávných šetřeních elektrokol a pneumatik, stejně jako v původním šetření, k závěru, že trh s právy k užívání pozemků v ČLR stále neexistuje, jelikož ceny jsou libovolně stanovovány úřady. Z toho vyplývá, že ceny za práva k užívání pozemků představují ve srovnání s externí referenční hodnotou nižší než přiměřenou odměnu, a proto poskytují výhodu výrobcům vyvážejícím solární sklo.

(116)

Vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany výrobců vyvážejících solární sklo neměla Komise k dispozici žádné údaje o konkrétních společnostech, na jejichž základě by mohla být vypočtena částka subvence poskytnutá během období přezkumného šetření. Pokud však jde o zjištění současného přezkumu před pozbytím platnosti o přetrvávání subvencování, Komise nepovažovala za nutné tyto částky počítat. Z důkazů obsažených v žádosti o přezkum vyplývá, že tyto částky by byly stále významné. Nic v záznamech nenasvědčuje tomu, že se míra subvencování ve srovnání s původním šetřením snížila.

(117)

Pokud jde o specifičnost, článek 18 rozhodnutí č. 40 objasňuje, že výrobní odvětví, která jsou „omezená“, nebudou mít k právům k užívání pozemků přístup. Z toho plyne, že subvence je specifická podle čl. 4 odst. 2 písm. a) a čl. 4 odst. 2 písm. c) základního nařízení, protože preferenční poskytování práv k užívání pozemků je omezeno na společnosti, které patří do určitých výrobních odvětví, a vládní postupy v této oblasti jsou nejasné a netransparentní.

(118)

Na základě toho dospěla Komise k závěru, že existují dostatečné důkazy o tom, že alespoň někteří vyvážející výrobci byli během období přezkumného šetření subvencováni prostřednictvím poskytování práv k užívání pozemků.

(119)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že výrobci solárního skla v ČLR během období přezkumného šetření i nadále využívali napadnutelné subvence. Vzhledem k nedostatečné spolupráci v tomto případě Komise neměla žádný náznak toho, že úroveň přetrvávajícího subvencování se ve srovnání s původním šetřením snížila. Rovněž dospěla k závěru, že úroveň přetrvávajícího subvencování je vyšší než nepatrná. Z důkazů obsažených v žádosti o přezkum vyplývá, že výhoda plynoucí z těchto subvencí by byla stále významná.

(120)

Existence přetrvávajícího subvencování během období přezkumného šetření je známkou pravděpodobného přetrvání subvencování, pokud by opatření pozbyla platnosti. Komise rovněž analyzovala, zda je pravděpodobný nárůst objemů subvencovaného vývozu v případě, že by opatření pozbyla platnosti. Za tímto účelem provedla Komise analýzu těchto prvků: výrobní kapacity a volné kapacity v ČLR, cenové politiky čínských vyvážejících výrobců na ostatních trzích a atraktivity trhu Unie. V důsledku nedostatečné spolupráce výrobců/vývozců v ČLR založila Komise své posouzení na dostupných údajích v souladu s článkem 28 základního nařízení.

(121)

Z důvodu nedostatečné spolupráce žádný z čínských vývozců/výrobců neposkytl informace o výrobní kapacitě v Číně. Žadatel tvrdil, že výrobní kapacita čínského odvětví výroby solárního skla je vyšší než 750 milionů m2 ročně (63). Žádost o přezkum obsahuje důkazy, že se jedná o 78 % celkové výrobní kapacity solárního skla (64). Kromě toho žadatel uvedl, že domácí poptávka po solárním skle v Číně byla v roce 2016 pouze 600 milionů m2 a v druhé polovině období přezkumného šetření byla v důsledku provádění politiky 531 ještě více oslabena (65). Tento dopad byl potvrzen například výroční zprávou jednoho čínského vyvážejícího výrobce (66). Pro srovnání, výrobní odvětví Unie mělo v období přezkumného šetření výrobní kapacitu ve výši [33–38] milionů m2 (150. bod odůvodnění) a poptávka v Unii činila [13–18] milionů m2 (134.–135. bod odůvodnění). Čínská výrobní kapacita tak výrazně převyšuje poptávku v Unii (přibližně třicetisedminásobně) a může prokázat zvýšené zaměření na trh Unie v důsledku politiky 531.

(122)

Na základě databáze podle čl. 14 odst. 6 Komise navíc zjistila, že jeden čínský vyvážející výrobce představoval valnou většinu vývozu výrobku, který je předmětem přezkumu, během období přezkumného šetření do Unie. Na internetových stránkách vyvážejícího výrobce je uvedena výrobní kapacita ve výši [15–25] tisíc m2 za den nebo [5,5–9] milionů m2 za rok. Během období přezkumného šetření bylo pouze [10–20] % uvedené výrobní kapacity využito pro trh Unie. Je velmi pravděpodobné, že kombinace politiky 531 a ukončení platných opatření povede k většímu využití uvedené výrobní kapacity pro trh Unie.

(123)

Závěrem lze říci, že kombinace velké výrobní kapacity, změn v čínské poptávce, relativně omezené poptávky Unie a dostupných údajů o společnostech způsobuje pravděpodobnost zvýšení objemu subvencovaného vývozu z ČLR, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(124)

Jelikož čínští vyvážející výrobci nespolupracovali, musela se Komise pro stanovení vývozních cen z Číny na trhy jiných třetích zemí spoléhat na dostupné údaje. Vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici žádné jiné spolehlivé informace, použila Komise údaje o vývozu z databáze GTA. Tyto údaje byly k dispozici pouze na úrovni šestimístného kódu celního sazebníku, a zahrnovaly tak kromě výrobku, který je předmětem přezkumu, i několik dalších výrobků ze skla. Komise dospěla k závěru, že tyto údaje nejsou dostatečně přesné, aby mohly být použity při šetření.

(125)

Žadatel uvedl, že výrobní odvětví Unie je jediným rozsáhlým trhem solárního skla mimo ČLR, přičemž čínský trh je v důsledku politiky 531 (67) již nasycen. Podíl na čínském trhu činil v období přezkumného šetření i přes platná opatření stále 9 %, a trh Unie proto zůstává pro čínské výrobce solárního skla atraktivním vývozním trhem. Jak je uvedeno v oddíle 6.2.3, očekává se rovněž růst trhu Unie. Z důvodu výše uvedené problematiky GTA nebylo možné přesně srovnat ceny s údaji týkajícími se čínského vývozu do jiných zemí.

(126)

Komise rovněž zaznamenala, že další země, konkrétně Indie a Turecko, mají zavedena opatření na ochranu obchodu týkající se výrobku, který je předmětem přezkumu, což zvyšuje pravděpodobnost, že tok vývozu z ČLR bude nejspíše směřovat do Unie.

(127)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že Unie je pro čínský vývoz atraktivním trhem.

(128)

Na základě významné výrobní kapacity v ČLR a atraktivity trhu Unie pro čínské vyvážející výrobce dospěla Komise k závěru, že existuje velká pravděpodobnost, že uplynutí platnosti vyrovnávacích opatření by vedlo k nárůstu subvencovaných objemů.

(129)

Komise měla za to, že existují dostatečné důkazy o tom, že subvencování odvětví výroby solárního skla v ČLR během období přezkumného šetření přetrvávalo a pravděpodobně bude přetrvávat i v budoucnu. Komise rovněž zjistila, že zrušení vyrovnávacích opatření by pravděpodobně vedlo k přesměrování objemů subvencovaného dovozu výrobku, který je předmětem přezkumu, na trh Unie. Komise dospěla na základě dostupných údajů k závěru, že je velmi pravděpodobné, že pozbytí platnosti vyrovnávacích opatření by vedlo k přetrvávání subvencování.

(130)

Obdobný výrobek vyrábělo v Unii během období přezkumného šetření jedenáct výrobců. Představují „výrobní odvětví Unie“ podle čl. 9 odst. 1 základního nařízení.

(131)

Celková výroba v Unii během období přezkumného šetření byla stanovena na přibližně 12 milionů m2. Komise stanovila toto číslo na základě všech dostupných informací, jako je žádost o přezkum a odpovědi společností zařazených do vzorku na dotazník. Jak je uvedeno ve 14. bodě odůvodnění, výrobci v Unii byli vybráni do vzorku, který představuje více než 80 % celkové výroby obdobného výrobku v Unii.

(132)

V zájmu ochrany důvěrnosti citlivých obchodních informací podle článku 29 základního nařízení jsou údaje týkající se dvou výrobců v Unii zařazených do vzorku předkládány v podobě indexu nebo rozpětí.

(133)

Komise stanovila spotřebu v Unii připočtením objemu prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie k dovozu z ČLR a třetích zemí na základě údajů z databáze podle čl. 14 odst. 6. Údaje o objemu prodeje výrobců v Unii byly porovnány s ověřenými informacemi od výrobců v Unii zařazených do vzorku a v případě potřeby aktualizovány. Objem dovozu byl porovnán s údaji z Eurostatu.

(134)

Spotřeba v Unii se během posuzovaného období vyvíjela takto:

Tabulka 1

Spotřeba v Unii

(135)

Během posuzovaného období se spotřeba výrobku, který je předmětem přezkumu, v Unii snížila o 35 %. K největšímu poklesu (o 19 procentních bodů) došlo mezi rokem 2017 a obdobím přezkumného šetření. Tento pokles byl způsoben nižší poptávkou výrobců fotovoltaických modulů v Unii.

(136)

Na trhu Unie se solární sklo začalo stále více používat pro trh pro stavby skleníků. Poptávka (a související spotřeba) však zůstala založena na projektech a byla omezena v porovnání se současnou spotřebou solárního skla na trzích s fotovoltaickými nebo solárními termickými moduly.

(137)

Komise stanovila objem dovozu na základě databáze podle čl. 14 odst. 6 a porovnala je s údaji Eurostatu. Podíl na trhu byl stanoven na základě spotřeby v Unii stanovené v tabulce 1. Během posuzovaného období se dovoz z ČLR do Unie a podíl na trhu vyvíjely takto:

Tabulka 2

Objem dovozu z ČLR a podíl na trhu

(138)

Objem dovozu z ČLR se během posuzovaného období snížil o 76 % z více než 5 milionů m2 v roce 2015 na 1,2 milionu m2 v období přezkumného šetření. Ve stejném období se podíl dovozu z ČLR na trhu snížil z 24 % na 9 % (pokles o 64 %). K největšímu poklesu podílu na trhu (74 %) došlo mezi lety 2015 a 2016, po přijetí antiabsorpčních opatření v srpnu 2015 (68), kdy se celostátní sazba antidumpingového cla zvýšila z 25 % na 67,1 %. Od roku 2016 do období přezkumného šetření se však podíl dovozu z ČLR na trhu zvýšil o 3 procentní body a v období přezkumného šetření dosáhl 9 %.

(139)

Vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany čínských vyvážejících výrobců stanovila Komise průměrnou dovozní cenu dovozu z ČLR na základě dostupných údajů v souladu s článkem 28 základního nařízení, tj. na základě informací obsažených v databázi podle čl. 14 odst. 6. Údaje byly porovnány s údaji Eurostatu. Průměrná dovozní cena během období přezkumného šetření činila 6,34 EUR/m2.

Tabulka 3

Průměrné ceny dovozu z ČLR

(140)

V posuzovaném období se průměrná dovozní cena zvýšila o 26 %. Ve stejném období se cena na trhu Unie zvýšila o 19 % (viz tabulka 8).

(141)

Komise zjistila, že dovozní ceny byly výrazně nižší než ceny výrobního odvětví Unie. Stanovila cenové podbízení během období přezkumného šetření na základě srovnání vážené průměrné prodejní ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku účtované odběratelům na trhu Unie, kteří nejsou ve spojení, na úrovni ceny ze závodu a odpovídající vážené průměrné ceny dovozu z ČLR stanovené na základě cen CIF (náklady, pojištění a přepravné), upravené o clo a náklady po dovozu.

(142)

Výsledek srovnání byl vyjádřen jako procentní podíl z hypotetického obratu během období přezkumného šetření. Získá se vynásobením průměrné prodejní ceny výrobního odvětví Unie množstvím vyváženým do Unie. Cenové srovnání ukázalo vážené průměrné rozpětí cenového podbízení u dovozu z ČLR na trh Unie ve výši téměř 10 %.

(143)

Objem dovozu ze všech ostatních třetích zemí a jeho podíl na trhu se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 4

Dovoz ze třetích zemí

(144)

Objem dovozu ze všech ostatních třetích zemí se během posuzovaného období zvýšil o 194 %. Podíl tohoto dovozu na trhu během období přezkumného šetření představoval 12 %, což představuje nárůst oproti 3 % v roce 2015. Hlavní zemí vyvážející do Unie, na kterou se opatření nevztahují, je Malajsie, která vstoupila na trh až v roce 2017, během období přezkumného šetření však již dosáhla 7 % podílu na trhu. Výrazně vzrostl i indický vývoz a v období přezkumného šetření dosáhl podílu na trhu ve výši 3 %. Podíl Turecka na trhu se snížil z přibližně 4 % v roce 2016 na 2 % během období přezkumného šetření. A konečně, průměrná cena veškerého dovozu z třetích zemí nepodléhajících opatřením se v průběhu posuzovaného období zvýšila o 20 % a během období přezkumného šetření dosáhla 7,31 EUR/m2.

(145)

V posuzovaném období a vyjma roku 2016 byla průměrná cena dovozu z ostatních třetích zemí vyšší než průměrná cena čínského dovozu. V období přezkumného šetření byla průměrná dovozní cena čínských výrobců (ve výši 6,34 EUR/m2) přibližně o 13 % nižší než průměrná cena dovozu z ostatních třetích zemí (ve výši 7,31 EUR/m2).

(146)

V souladu s čl. 8 odst. 5 základního nařízení přezkoumala Komise všechny hospodářské faktory a ukazatele, které ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie v posuzovaném období. Pro účely stanovení újmy Komise rozlišovala mezi makroekonomickými a mikroekonomickými ukazateli újmy.

(147)

Komise vyhodnotila makroekonomické ukazatele na základě údajů obsažených v žádosti o přezkum a ověřených odpovědí na dotazník. Tyto údaje se týkaly následujících ukazatelů u všech výrobců v Unii: výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, růst, zaměstnanost, produktivita, rozsah subvenčního rozpětí a překonání účinků dřívějšího subvencování.

(148)

Mikroekonomické ukazatele vyhodnotila Komise na základě údajů z ověřených odpovědí na dotazník od výrobců v Unii zařazených do vzorku. Tyto údaje se týkaly následujících ukazatelů u výrobců v Unii zařazených do vzorku: průměrné jednotkové ceny, jednotkové náklady, průměrné náklady práce, stav zásob, ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic a schopnost opatřit si kapitál. Oba soubory údajů byly pro hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie shledány jako reprezentativní.

(149)

Komise stanovila objem výroby a výrobní kapacitu na základě údajů uvedených v žádosti o přezkum. Tyto údaje byly porovnány s ověřenými informacemi od výrobců v Unii zařazených do vzorku a v případě potřeby aktualizovány.

(150)

Celková výroba v Unii, výrobní kapacita a využití kapacity se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 5

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(151)

Zlepšení objemu výroby, výrobní kapacity a využití kapacity v letech 2015 a 2016 odpovídalo uložení vyšších antidumpingových cel v návaznosti na absorpční nové šetření (69), zatímco pokles po tomto datu následoval po poklesu spotřeby v Unii, jak je popsáno ve 134. bodě odůvodnění.

(152)

V roce 2016 se celková výroba v Unii zvýšila o 3 % a poté se po dva roky v řadě snižovala, což vedlo k poklesu o 26 % mezi rokem 2015 a obdobím přezkumného šetření. K podobnému modelu došlo s ohledem na výrobní kapacitu a využití kapacity výrobního odvětví Unie. Významným důvodem těchto snížení je úpadek jednoho velkého výrobce v Unii v roce 2017 (společnosti Ducatt, která v roce 2015 představovala přibližně 20 % výroby v Unii a přibližně 15 % kapacity).

(153)

Komise stanovila objem prodeje na základě údajů uvedených v žádosti o přezkum. Tyto údaje byly porovnány s ověřenými informacemi od výrobců v Unii zařazených do vzorku a v případě potřeby aktualizovány. Prodej a podíl na trhu výrobního odvětví Unie se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 6

Objem prodeje a podíl na trhu v Unii

(154)

Mezi lety 2015 a 2016 se objem prodeje výrobního odvětví Unie zvýšil o 8 %. V roce 2017 se meziročně snížil o 11 % a skončil o 3 % pod úrovní z roku 2015. V období přezkumného šetření byl pokles prodeje výrobního odvětví Unie významnější a během období přezkumného šetření byl o 29 % nižší než v roce 2015. Pokud jde o podíl na trhu, je model podobný, ale výrobní odvětví Unie zvýšilo svůj podíl na trhu ze 73 % v roce 2015 na 79 % v období přezkumného šetření v důsledku 35 % poklesu spotřeby v Unii ve stejném období (viz tabulka 1).

(155)

Mezi rokem 2015 a obdobím přezkumného šetření klesla spotřeba solárního skla o 35 %. Pokles spotřeby měl negativní dopad na výrobu a objem prodeje výrobního odvětví Unie. Objem výroby se však snížil pouze o 26 % a objem prodeje o 29 %. Podíl výrobního odvětví Unie na trhu se naopak zvýšil o 8 %.

(156)

Komise stanovila údaje týkající se zaměstnanosti a produktivity na základě údajů uvedených v žádosti o přezkum. Tyto údaje byly porovnány s ověřenými informacemi od výrobců v Unii zařazených do vzorku a v případě potřeby aktualizovány. Posuzované období zaznamenalo následující vývoj zaměstnanosti a produktivity ve výrobním odvětví Unie:

Tabulka 7

Zaměstnanost a produktivita

(157)

V průběhu posuzovaného období se zaměstnanost ve výrobním odvětví Unie snížila o 26 %. Tento pokles odpovídá poklesu výroby ve stejném období o 29 % (viz tabulka 5).

(158)

Jak je vysvětleno v oddíle 4.4, podíl čínského dovozu na trhu se od roku 2016 zvýšil tak, že v období přezkumného šetření dosáhl 9 %. Subvencování během období přezkumného šetření přetrvávalo na významné úrovni, jak je vysvětleno výše v oddíle 3, a ceny čínských vyvážejících výrobců se nadále významně podbízely prodejním cenám výrobního odvětví Unie.

(159)

Z analýzy ukazatelů újmy vyplývá, že vyšší celní sazba uložená v roce 2015 na základě antiabsorpčního nového šetření měla pozitivní dopad na výrobní odvětví Unie, které se zotavilo z dřívějšího subvencování. Subvencovaný dovoz však i nadále vyvíjel tlak na výrobní odvětví Unie. Kombinovaný dopad rostoucího objemu levného subvencovaného dovozu z ČLR a skutečných vyrovnávacích rozpětí neumožnil výrobnímu odvětví Unie plně se zotavit z účinků dřívějšího subvencování.

(160)

Průměrné prodejní ceny výrobního odvětví Unie pro odběratele v Unii, kteří nejsou ve spojení, se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 8

Prodejní cena a výrobní náklady

(161)

V posuzovaném období se průměrné jednotkové prodejní ceny za metr čtvereční zvýšily o 19 %. Výrobní náklady na druhé straně zůstaly víceméně stabilní.

(162)

Průměrné náklady práce výrobního odvětví Unie se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 9

Náklady práce

(163)

Mezi rokem 2015 a obdobím přezkumného šetření se průměrné náklady práce na zaměstnance u výrobců v Unii zařazených do vzorku zvýšily o 18 %.

(164)

Úroveň zásob výrobního odvětví Unie se v posuzovaném období vyvíjela takto:

Tabulka 10

Zásoby

(165)

Stav zásob se během posuzovaného období zvýšil o 32 % v absolutních hodnotách a o 29 % v relativních hodnotách. Avšak vzhledem k rozdílům u výrobku, který je předmětem přezkumu, pokud jde o velikost, vzorce, povlak, atd. pro každého zákazníka, výrobci v Unii zařazení do vzorku vyráběli pouze na objednávku. Zásoby v těchto společnostech proto evidovaly výrobky, jejichž produkce byla v průběhu daného roku rozložena, ale která byla určena konkrétnímu zákazníkovi, kterému bude později prodána.

(166)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic se u výrobního odvětví Unie v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 11

Ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic

(167)

Ziskovost výrobců v Unii zařazených do vzorku stanovila Komise tak, že zisk před zdaněním z prodeje obdobného výrobku odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, vyjádřila jako procentní podíl z obratu tohoto prodeje. Během posuzovaného období se ziskovost výrobního odvětví Unie zvýšila z [–10 %–0 %] na [5 %–15 %], zatímco peněžní tok se zlepšil o 365 %. Nominální investice během posuzovaného období klesly o 75 %. Návratnost investic, vyjádřená jako procento ve vztahu k čisté účetní hodnotě fixních aktiv, se v průběhu posuzovaného období výrazně zvýšila.

(168)

Trend peněžního toku, což je schopnost výrobního odvětví samofinancovat svou činnost, byl během dotčeného období kladný. Díky zlepšení ziskovosti a peněžního toku se schopnost výrobního odvětví Unie opatřit si kapitál mezi rokem 2015 a obdobím přezkumného šetření značně zvýšila.

(169)

V posuzovaném období byly hospodářské ukazatele výrobního odvětví Unie ovlivněny poklesem spotřeby solárního skla v Unii mezi rokem 2015 a obdobím přezkumného šetření o 35 %.

(170)

I přes pokles spotřeby si výrobní odvětví Unie mezi lety 2015 a 2017 udrželo relativně stabilní objem výroby. Objem výroby mezi rokem 2017 a obdobím přezkumného šetření klesl ještě více (o 25 %). Podíl výrobního odvětví Unie na trhu se zvýšil ze 73 % v roce 2015 na 79 % v období přezkumného šetření.

(171)

I přes počáteční snížení podílu čínského dovozu na trhu po antiabsorpčních opatřeních v srpnu 2015 zůstal podíl čínského dovozu na trhu v období přezkumného šetření relativně významný (9 %).

(172)

Makroekonomické ukazatele odrážely křehkost výrobního odvětví Unie. Po přijetí antiabsorpčních opatření v roce 2015 se zlepšily, ale následně se zhoršily v důsledku oslabené spotřeby v Unii. Jak je vysvětleno výše v oddíle 4.6, lze pozorovat tento trend, pokud jde o výrobu v Unii/výrobní kapacitu, využití kapacity, objem prodeje a podíl na trhu a produktivitu. Počet zaměstnanců během posuzovaného období trvale klesal.

(173)

Mikroekonomické ukazatele naopak ukázaly zlepšení situace výrobního odvětví Unie. V posuzovaném období byly jednotkové výrobní náklady stabilní, zatímco ceny na trhu Unie vzrostly. Tato pozitivní situace se odrazila v ziskovosti, která se zvýšila z [–10 %–0 %] v roce 2015 na [5 %–15 %] v období přezkumného šetření.

(174)

Na základě výše uvedených skutečností se Komise domnívala, že výrobní odvětví Unie se z velké části zotavilo z podstatné újmy způsobené subvencovaným dovozem z ČLR ve smyslu čl. 8 odst. 4 základního nařízení. Nicméně s ohledem na klesající spotřebu Unie a relativně velký podíl čínského subvencovaného dovozu na trhu zůstal stav výrobního odvětví Unie křehký.

(175)

Vzhledem k tomu, že již nedocházelo k podstatné újmě pro výrobní odvětví Unie, posuzovala Komise v souladu s čl. 18 odst. 2 základního nařízení, zda existuje pravděpodobnost obnovení újmy, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(176)

Za účelem zjištění pravděpodobnosti obnovení újmy byly analyzovány tyto ukazatele: výrobní kapacita a volná kapacita v ČLR a atraktivita trhu Unie.

(177)

Vzhledem k nedostatečné spolupráci čínských vyvážejících výrobců vycházela analýza výrobních kapacit a volných kapacit v ČLR z dostupných údajů v souladu s článkem 28 základního nařízení. V tomto ohledu se Komise opírala o databázi podle čl. 14 odst. 6, Eurostat a o důkazy předložené žadatelem v žádosti o přezkum.

(178)

Komise dále analyzovala dopady pravděpodobného obnovení subvencovaného dovozu na výrobní odvětví Unie. Analýza přihlížela rovněž k pravděpodobnému budoucímu zvýšení spotřeby solárního skla v Unii a ziskovosti výrobního odvětví Unie na konci posuzovaného období.

(179)

Čína je největším výrobcem solárního skla na světě. Od roku 2015 její výrobní kapacita značně vzrostla z 460 milionů m2 v roce 2015 na téměř 770 milionů m2 v období přezkumného šetření. Tato kapacita značně převyšovala domácí spotřebu, která je od roku 2018 negativně ovlivněna politikou 531 čínské vlády uvedenou v 32. bodě odůvodnění.

(180)

Z důkazů současně vyplývá, že se kapacity některých čínských vyvážejících výrobců rozšiřují (70).

(181)

Trh Unie je poměrně velký a je pravděpodobné, že v budoucnosti ještě poroste (71). I přes počáteční pokles mezi roky 2015 a 2016 dovoz čínských vyvážejících výrobců od roku 2016 rostl a v období přezkumného šetření dosáhl 9 %. To ukazuje, že navzdory platným opatřením zůstal trh Unie pro čínské vyvážející výrobce atraktivní.

(182)

Ceny v Unii byly kromě toho v období přezkumného šetření relativně vyšší ve srovnání s cenami stávajícího čínského dovozu (viz tabulky 4 a 9). Čínské dovozní ceny byly nižší než prodejní ceny výrobního odvětví Unie během období přezkumného šetření. Z tohoto důvodu je trh Unie z hlediska cen atraktivní. Je proto velmi pravděpodobné, že pokud by opatření pozbyla platnosti, čínský vývoz by značně neblaze přispěl ke spotřebě v Unii pouze na základě svých nízkých cen.

(183)

Opatření na ochranu obchodu proti dovozu výrobku, který je předmětem přezkumu, v Indii a Turecku, tedy na dalších důležitých trzích, navíc omezují možnosti čínských vyvážejících výrobců vyvážet do těchto zemí a ještě více zvyšují atraktivitu trhu Unie, na který tento vývoz může být přesměrován v případě, že platnost opatření uložených na dovoz solárního skla do Unie nebude prodloužena.

(184)

Vzhledem k vysokým volným kapacitám v Číně, atraktivitě trhu Unie a relativně vysokým cenám v Unii je pravděpodobné, že pokud by opatření pozbyla platnosti, byly by významné objemy subvencovaného čínského solárního skla vyváženy do Unie za ceny, které by se podbízely cenám výrobního odvětví Unie.

(185)

Komise zkoumala, jak by byly pravděpodobně ovlivněny ukazatele újmy, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(186)

Podle výrobců v Unii by pravděpodobné zvýšení subvencovaného dovozu z Číny mělo vážný negativní dopad na jejich finanční situaci. Podle jejich názoru by uživatelé pravděpodobně začali nakupovat levné solární sklo z Číny namísto toho, aby jejich hlavním dodavatelem bylo stále výrobní odvětví Unie. Byli toho názoru, že prodej solárního skla prodávaného jejich odběratelům by se v důsledku toho snížil v závislosti na společnosti a odběrateli o 30–75 %. Na základě levných čínských cenových nabídek, které měli k dispozici, se domnívali, že by byl vyvíjen tlak na ceny výrobního odvětví Unie, které by se v závislosti na odběrateli a výrobku následně snížily o 0,9–2,6 EUR/m2. Kromě toho se výrobci v Unii domnívali, že zahradnické sklo by bylo zasaženo v menší míře, jelikož se solární sklo používané ke stavbě skleníků řeže do určitého tvaru, objednávky jsou založeny na projektu a důležitou roli hraje včasná dodávka.

(187)

Na základě výše uvedených předpokladů zvažovalo výrobní odvětví Unie různé scénáře pravděpodobného dopadu pozbytí platnosti opatření na jeho finanční situaci a simulovalo dopad poklesu prodeje a/nebo cen na jeho strukturu nákladů. Jeden ze scénářů zohledňoval předpokládaný růst trhu. Ze všech různých scénářů simulace ukázaly, že pozbytí platnosti opatření by vedlo ke značným ztrátám výrobního odvětví Unie.

(188)

Komise posoudila výše uvedené scénáře, aby zjistila, zda jsou realistické. Mezi roky 2009 a 2012 (tj. před uložením opatření) se dovoz solárního skla do Unie zvýšil z 1,2 milionu m2 v roce 2009 na 8,35 milionu m2 v roce 2012. Prudký nárůst levného dovozu vedl k poklesu cen, ztrátě podílu na trhu a zhoršení ziskovosti výrobního odvětví Unie a způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu (72).

(189)

V této souvislosti Komise zanalyzovala pravděpodobný dopad levného dovozu na stávající situaci výrobního odvětví Unie, přičemž jako výchozí bod brala ověřené informace od výrobců v Unii. Měla za to, že pokud by se na trhu Unie opět objevilo levné čínské solární sklo, získalo by nejprve potenciálně podíl na trhu na úkor výrobního odvětví Unie a teprve poté by převzalo tržní podíl vývozu od výrobců ze třetích zemí do Unie.

(190)

V této souvislosti Komise zanalyzovala pravděpodobný dopad levného dovozu na stávající situaci výrobního odvětví Unie, přičemž jako výchozí bod brala ověřené informace od výrobců v Unii. Na základě skutečností zjištěných v původním šetření měla za to, že pokud by se měl znovu zvýšit dovoz levného čínského solárního skla na trh Unie, získal by tento dovoz nejprve potenciálně podíl na trhu na úkor výrobního odvětví Unie a teprve poté by převzal tržní podíl vývozu od výrobců ze třetích zemí do Unie.

(191)

Na tomto základě Komise vypočítala, že pokud se levný čínský dovoz zvýší o 3,5 milionu m2 na úkor prodeje v Unii, následný pokles výroby v Unii a následné zvýšení jednotkových výrobních nákladů v důsledku fixních nákladů povede k poklesu ziskovosti výrobního odvětví Unie na hranici rentability (tj. k vyrovnání příjmů s celkovými fixními a variabilními náklady).

(192)

Tento výpočet je konzervativní. Vzhledem k velké výrobní kapacitě čínských společností a jejich současným nízkým cenám, které jsou výrazně nižší než ceny výrobního odvětví Unie, vyvážejí čínští vyvážející výrobci pravděpodobně objemy převyšující 3,5 milionu m2 a tlačí ceny v Unii dolů, což vede k dalším ztrátám a k újmě výrobního odvětví Unie.

(193)

Jelikož výrobní odvětví Unie nevyrábí na sklad, musí být navíc organizováno na základě smluv nebo objednávek odběratelů (viz oddíl 4.6.3.3 Zásoby). Proto by jakékoli významné snížení objemu prodeje společností mohlo vést k neudržitelným ztrátám a k úpadku.

(194)

Komise tudíž dospěla k závěru, že by pozbytí platnosti opatření týkajících se dovozu z ČLR pravděpodobně vedlo k brzkému obnovení podstatné újmy pro výrobní odvětví Unie.

(195)

V souladu s článkem 31 základního nařízení Komise zkoumala, zda navzdory zjištění pravděpodobného obnovení škodlivého subvencování může učinit jednoznačný závěr, že v tomto případě není v zájmu Unie přijímat opatření. Zájem Unie byl stanoven na základě posouzení všech různých relevantních zájmů, včetně zájmu výrobního odvětví Unie a zájmu uživatelů.

(196)

Ve 194. bodě odůvodnění byl učiněn závěr, že pokud by vyrovnávací opatření pozbyla platnosti, situace výrobního odvětví Unie by se pravděpodobně vážně zhoršila. Zachování opatření by proto bylo přínosné pro výrobní odvětví Unie, jelikož by mu umožnilo udržet si své objemy prodeje, podíl na trhu, ziskovost a dále zlepšit svou hospodářskou situaci.

(197)

Naopak ukončení opatření pravděpodobně vyvolá značné zvýšení čínského dovozu na trh Unie za subvencované, podbízející se ceny, které by způsobily obnovení újmy pro výrobní odvětví Unie a ohrozily jeho životaschopnost.

(198)

Při zahájení přezkumu bylo kontaktováno více než 40 uživatelů. Odpovědi na dotazník poskytli čtyři uživatelé.

(199)

Několik uživatelů solárního skla (výrobců fotovoltaických a fototermických modulů) vyjádřilo nesouhlas se zachováním opatření.

(200)

Argumenty uživatelů se týkaly zvýšených výrobních nákladů, schopnosti výrobců solárního skla uspokojit poptávku, plánovaných investic do výroby solárních panelů a environmentálních aspektů. Tyto argumenty rovněž poukazovaly na to, že po ukončení antidumpingových a antisubvenčních cel na dovoz fotovoltaických modulů a článků z Číny bylo výrobní odvětví Unie poškozeno nekalou hospodářskou soutěží ze strany Číny. Uživatelé považovali za nespravedlivé, že zatímco na solární články a moduly nejsou v současné době zavedena žádná opatření na ochranu obchodu, dovoz jednoho z komponentů fotovoltaických modulů, solárního skla, stále podléhá clu (73). Po poskytnutí informací sdružení EU ProSun zopakovalo, že neexistuje jednotný přístup k danému odvětví. Zatímco platnost opatření týkajících se dovozu solárních modulů a článků uplynula, Komise byla připravena zachovat opatření týkající se solárního skla. Stejně tak ESMC, sdružení odvětví solární energie v Unii, po poskytnutí informací uvedlo, že zachování dovozních cel na solární sklo by bylo pro stávající výrobce solárních modulů v Unii obtížné, neboť zvyšuje jejich náklady na sklo, zatímco moduly dovážené do Unie takovým celním sazbám nepodléhají, a to ani v případě, že je použito čínské sklo.

(201)

Komise připomněla, že ukončení opatření týkajících se solárních modulů v září 2018 neznamená právo výrobců solárních modulů na to, aby skončila i opatření týkající se výrobků v předcházejících fázích dodavatelského řetězce. V souladu s článkem 31 základního nařízení musí naopak Komise provést test zájmu Unie u každého šetření zvlášť. Komise proto ověřovala, zda by zachování opatření týkajících se solárního skla mělo nepřiměřený negativní dopad na uživatele, jak je podrobněji popsáno níže.

(202)

Několik uživatelů tvrdilo, že opatření mají negativní vliv na jejich podnikání, jelikož zvýšila jejich výrobní náklady. Skutečnost, že musí platit vyšší ceny než jejich konkurenti mimo Unii, představovala z jejich pohledu přímé konkurenční znevýhodnění výrobců solárních panelů v Unii tváří v tvář dováženým solárním panelům. Uživatelé rovněž argumentovali, že zatímco v posledních letech různé komponenty fotovoltaických modulů podstatně zlevnily, cena solárního skla zůstala na stejné úrovni, a jeho relativní náklady v rámci fotovoltaického modulu se proto zvýšily. Solární sklo tak nyní představuje druhý největší nákladový faktor v rámci solárního panelu.

(203)

Uživatelé dále konstatovali, že ačkoli většina modulů, které vyrábějí, jsou tzv. moduly „sklo/fólie“, tj. mají sklo vpředu a plastovou fólii vzadu, vyrábějí stále více tzv. moduly „sklo/sklo“, tj. moduly, které mají sklo na obou stranách. Jelikož modul „sklo/sklo“ vyžaduje použití dvou skleněných tabulí namísto jedné, podíl solárního skla na výrobních nákladech se zdvojnásobil.

(204)

Sdružení EU ProSun, zastupující několik uživatelů, uvedlo, že podíl nákladů na solární sklo v rámci solárního panelu činí 10 %. Další dva uživatelé tvrdili, že podíl skla v rámci jejich nákladů je 7 %, resp. 10 % na modul „sklo/fólie“ a 14 %, resp. 22 % na modul „sklo/sklo“.

(205)

Podle názoru sdružení EU ProSun by dopad opatření na náklady činil 3 % u modulu „sklo/fólie“ a 6 % u modulu „sklo/sklo“.

(206)

Sdružení EU ProSun Glass, zastupující odvětví výroby solárního skla Unie, tvrdilo, že nákladový dopad cel na výrobní náklady modulu je omezený. Předložilo výpočty, z nichž je patrné, že na základě současných cen solárního skla v Unii činí podíl nákladů na solární sklo v rámci fotovoltaického modulu 4 %. Dodatečné náklady v důsledku zavedených opatření na základě současných čínských cenových nabídek představovaly podle výpočtu sdružení 1,5 % konečných nákladů na modul. Podle názoru sdružení byl dodatečný dopad nákladů na uživatele ještě omezenější, neboť většina uživatelů v Unii působila na trhu v segmentu bytové výstavby a kromě modulu prodávala celou sadu včetně instalace a baterie. Při prodeji celé sady byl podíl skla v modulu nižší než 0,5 %.

(207)

V původním případě se mělo za to, že solární sklo představuje pouze omezenou část (přibližně 6–8 %) nákladů solárních modulů (74). Navíc vzhledem k tomu, že uživatelé kupovali významná množství solárního skla od výrobců v Unii a uživatelé mohli sklo kupovat z jiných zemí než z ČLR, bylo konstatováno, že dopad původních opatření na náklady solárních modulů je nižší než 1 %.

(208)

Nicméně od původního šetření se úroveň antidumpingových opatření zvýšila z 25 % na 67 %, což představovalo dodatečný dopad na náklady v porovnání se situací v původním šetření.

(209)

Komise shledala, že navzdory argumentům uživatelů se struktura nákladů solárních modulů od původního šetření výrazně nezměnila. Podle studie nezávislého institutu založené na úrovních cen v období 2017–2018 byl relativní podíl nákladů na solární sklo v rámci modulu v průměru 9 % (75), a tudíž nikoli podstatně vyšší než 6–8 % stanovených v původním šetření. Komise poznamenala, že to odpovídá informacím uživatelů, že podíl skla v rámci modulu na nákladech se pohyboval mezi 7–10 % (viz 204. bod odůvodnění).

(210)

Pokud jde o rostoucí podíl modulu „sklo/sklo“ na trhu, Komise zjistila, že v období přezkumného šetření představoval tento typ přibližně 10 % spotřeby v Unii, a proto jeho relativní podíl na trhu byl stále omezený. Ačkoli jeho podíl rostl, neočekává se během příštích pěti let zvýšení na více než 30 % (76).

(211)

A konečně, uživatelé stále kupovali většinu skla na trhu Unie a někteří uživatelé tvrdili, že tak budou činit i v případě, že opatření přestanou platit.

(212)

Na základě výše uvedených skutečností Komise podotkla, že se malý relativní nárůst podílu solárního skla v nákladech na výrobu solárních modulů uvedený v 209. bodě odůvodnění, rostoucí výroba modulů „sklo/sklo“ a zvýšení úrovně opatření promítly do vyššího dopadu opatření na náklady uživatelů, než jaký byly stanoven v původním šetření. Komise odhadla, že dopad opatření na náklady výrobců fotovoltaických modulů činil 2–3 %.

(213)

Po poskytnutí informací sdružení EU ProSun argumentovalo, že informace o podílu nákladů na solární sklo v rámci solárního modulu, které poskytl Fraunhofer Institute für Solare Energiesysteme ISE (dále jen „Fraunhoferův institut“) a Komise je uvedla v 209. bodě odůvodnění, jsou zastaralé. Podle nových informací, které sdružení EU ProSun obdrželo z Fraunhoferova institutu, se podíl nákladů na solární sklo v rámci nákladů solárního modulu od roku 2019 zvýšil z 9 % na 11 %. Sdružení EU ProSun navíc tvrdilo, že podle téhož zdroje bude budoucí podíl modulů „sklo/sklo“ vyšší než podíl, který Komise uvádí v 210. bodě odůvodnění, neboť studie, na kterou odkazuje Komise v témže bodě odůvodnění, se týká světového trhu, a nikoli pouze trhu Unie. Podle Fraunhoferova institutu se předpokládá, že podíl modulu sklo/sklo na trhu Unie bude vyšší. Sdružení EU ProSun dále uvedlo, že v současnosti podíl modulu sklo/sklo činí 18,5 %, nikoli 10 %, jak je uvedeno ve studii.

(214)

Sdružení EU ProSun rovněž tvrdilo, že marže odvětví solárních panelů jsou většinou nižší než 5 %, nebo dokonce záporné. Z toho důvodu argumentovalo, že trh Unie se solárními moduly je vysoce citlivý vůči cenám, a proto by další zvýšení nákladů o 2–3 % vedlo k dalším odstávkám výrobních závodů a k propouštění.

(215)

Komise vzala na vědomí informace, které sdružení EU ProSun poskytl Fraunhoferův institut, pokud jde o nárůst podílu nákladů na solární sklo v rámci nákladů solárního modulu od roku 2019. Konstatovala, že tento vývoj nespadá do období přezkumného šetření a může být významný pouze při posuzování budoucí zátěže výrobců solárních modulů. Pokud jde o podíl modulů „sklo/sklo“ na trhu, Komise dále vzala na vědomí informaci, že studie uvedená v 210. bodě odůvodnění se týkala světového trhu a že situace a budoucí vyhlídky se mohou v Unii lišit. Avšak pokud jde o přesný podíl, měla Komise za to, že podíl ve výši 18,5 %, který uvádělo sdružení EU ProSun, nebyl doložen žádnými důkazy. Při analýze ověřených údajů výrobců v Unii za období šetření Komise zjistila, že současný podíl modulů sklo/sklo na trhu činí jen 14 %. Jelikož dva ověření výrobci představovali více než 80 % prodeje solárního skla na trhu v období přezkumného šetření, dospěla Komise k závěru, že tento podíl je z hlediska situace na trhu reprezentativní.

(216)

Kromě toho, i kdyby se podíl modulů sklo/sklo po období přezkumného šetření mírně zvýšil, nezměnil by se tím závěr, že nákladový dopad zachování stávající úrovně opatření na uživatele by zůstal omezený. Jak potvrdilo sdružení EU ProSun a několik uživatelů, tito uživatelé nakupují významná množství solárního skla od výrobců v Unii, což se podle uživatelů v budoucnu nezmění. Kromě toho by uživatelé mohli dovážet solární sklo z jiných zemí, které nepodléhají opatřením, a v období přezkumného šetření sklo dovážené z těchto zemí představovalo 12 % podíl na trhu (viz tabulka 4).

(217)

Pokud jde o argument uživatelů, že další zvýšení nákladů o 2–3 % by vedlo k dalším odstávkám výrobních závodů a k propouštění, Komise připomněla, že zachování opatření by nemělo vést k dalšímu zvýšení cen, neboť se tak pouze zachovávají již existující cla na solární sklo z Číny. Jak připomíná 216. bod odůvodnění, vzhledem k zeměpisné blízkosti budou uživatelé i nadále získávat většinu solárního skla od výrobců v Unii a/nebo by mohli dovážet solární sklo z jiných zemí, na něž se opatření nevztahují, jako je Turecko, Malajsie a Indie.

(218)

Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že zachování opatření by nyní pravděpodobně vedlo k vyšším výrobním nákladům pro uživatele v porovnání s náklady na původní opatření vzhledem k tomu, že relativní náklady na sklo v rámci celkových výrobních nákladů mírně vzrostly. Při porovnání s celkovými výrobními náklady však Komise dospěla k závěru, že nákladový dopad na uživatele by stále zůstal omezený, a proto by nepředstavoval rozhodující prvek z hlediska zachování jejich podnikání v Unii.

(219)

Podle názoru uživatelů nemá odvětví výroby solárního skla v Unii dostatečnou výrobní kapacitu, aby mohlo uspokojit poptávku po solárním skle na trhu. Dále uživatelé tvrdili, že výrobci solárního skla v Unii nezvyšují své kapacity, ani jejich zvýšení neplánují. Podle jejich názoru jsou současné výrobní kapacity nižší než aktuální poptávka po solárním skle. Z pohledu uživatelů je tato situace nutí používat dovezené sklo z jiných zemí, jako je Malajsie nebo Turecko, nebo dovážet sklo z Číny s vyššími náklady. Podle nich však dovážené sklo z těchto zemí není vždy dostatečně kvalitní.

(220)

Výrobní odvětví Unie naopak mělo za to, že nabídka solárního skla na trhu k pokrytí poptávky stačí. Tvrdilo, že nikdy neodmítlo dodávku žádnému z výrobců solárních panelů v Unii z důvodu údajné nedostatečné kapacity. Naopak, bylo připraveno diskutovat o možných dalších objednávkách a potvrdilo svou schopnost dodávat vyšší objemy.

(221)

Komise zaprvé uvedla, že spotřeba solárního skla v období přezkumného šetření činila [13–18] milionů m2 (viz tabulka 1). Zadruhé, celková výroba výrobního odvětví Unie ověřená Komisí byla na úrovni [11–14] milionů m2. Zatřetí, celková ověřená kapacita obou výrobců v Unii činila [14–18] milionů m2.

(222)

Komise proto dospěla k závěru, že v období přezkumného šetření měli jen dva ověření výrobci solárního skla volnou kapacitu ve výši [5–8,5] milionů m2, která by mohla být poskytnuta bez jakýchkoli dalších investic. Komise tak shledala tento argument uživatelů neopodstatněným.

(223)

Po poskytnutí informací sdružení EU ProSun tvrdilo, že výrobní kapacita výrobců solárního skla nepokrývala poptávku uživatelů po solárním skle již po období přezkumného šetření, jelikož dva uživatelé v letech 2019/2020 investovali do nových kapacit v objemu celkem 950 MW. Na tomto základě sdružení EU ProSun argumentovalo, že na trhu dodávky solárního skla chybí již dnes. V reakci na tento argument sdružení EU ProSun Glass, které zastupuje výrobce v Unii, po poskytnutí informací zopakovalo, že několik významných výrobců solárních panelů, které sdružení EU ProSun uvádělo jako společnosti činné na trhu, již svou výrobu ukončilo. Nově vytvořené kapacity proto nahradily kapacity stávající.

(224)

Komise nejprve připomněla, že podle informací od sdružení EU ProSun měli výrobci solárních modulů v roce 2019 společně celkovou kapacitu vyšší než 5 GW. Uvedla však také, že několik výrobců solárních modulů již ukončilo výrobu. Kombinované kapacity společností, které svou výrobu ukončily, přesáhly 1 GW (77). Zjištění Komise proto potvrdila, že nově vybudované kapacity částečně nahradily investice, které v letech 2019/2020 vynaložilo několik společností, na něž odkázalo sdružení EU ProSun.

(225)

Zadruhé měla Komise za to, že stávající a nově vybudované kapacity nutně neodpovídají objemu výroby solárních modulů. Podle údajů sdružení EU ProSun byla v roce 2019 využita méně než polovina výrobní kapacity solárních modulů. Komise proto dospěla k závěru, že nově vybudované kapacity se automaticky neprojevují v podobě rovnocenného objemu výroby a růstu poptávky po solárním skle, přinejmenším ne bezprostředně po vybudování těchto kapacit.

(226)

Zatřetí Komise připomněla, že v období přezkumného šetření existovali vedle dvou ověřených výrobců solárního skla i další výrobci solárního skla. Podle informací od odvětví výroby solárního skla v Unii činila celková kapacita výrobců solárního skla [33–38] milionů m2 (viz tabulka 5) (78). Celková kapacita pro solární sklo na trhu tak přesahuje jeho současnou výrobu téměř třikrát.

(227)

Na tomto základě Komise zamítla argument sdružení EU ProSun, že na trhu Unie v současnosti chybí dodávky solárního skla.

(228)

Všechny zúčastněné strany souhlasily s tím, že poptávka po solárních panelech, a tedy i po solárním skle, roste a v nadcházejících letech bude výrazně růst. Mezi hlavní faktory patří cíl Unie pro rok 2030 týkající se energie z obnovitelných zdrojů, jeho případná revize směrem nahoru a obecně Zelená dohoda pro Evropu, která je zaměřena na klimatickou neutralitu a posílení průmyslu ekologických technologií v EU, včetně obnovitelných zdrojů energie a dalších nízkouhlíkových technologií. Růst se očekává ve všech segmentech trhu (segmenty bytové, komerční a průmyslové výstavby a segment veřejných služeb), a to v závislosti na rozvoji veřejných politik v jednotlivých členských státech.

(229)

Výroba solárních modulů v Unii v současné době činí 1,7 GW (79). V očekávání vyšší budoucí poptávky několik uživatelů nacházejících se v Rakousku, Francii, Německu, Itálii a Slovinsku oznámilo, že se připravují na rozšíření svých výrobních kapacit. Celkově by v případě plné realizace a využití plánů na novou kapacitu znamenaly plánované investice uživatelů v průběhu příštích 2 až 3 let další výrobu ve výši 2,9 GW doplňující výrobu ve výši 900 MW podle oddílu 6.2.2, což by ztrojnásobilo výrobu fotovoltaických modulů. Sdružení EU ProSun kromě toho tvrdilo, že jedna z plánovaných investic by ve druhé fázi realizace představovala dodatečnou kapacitu ve výši 2 GW. Odkázalo rovněž na švýcarsko-německou společnost, která hodlá investovat do výroby v řádu GW.

(230)

Na tomto základě sdružení EU ProSun a někteří uživatelé tvrdili, že pokud by byla opatření zachována, jejich plánované investice by byly ohroženy, protože by museli nést dodatečné náklady a na trhu by nebyla dostatečná nabídka solárního skla.

(231)

Odvětví výroby solárního skla v Unii bylo toho názoru, že nové oznámené zvýšení kapacity bude pro jeho výrobní odvětví přínosné. Podle jeho názoru však nové plánované kapacity nahradí do určité míry kapacitu dříve zavřené výroby. Kromě toho se domnívalo, že stejně jako v minulosti se nové investice nemusí realizovat tak, jak bylo oznámeno. Dále také tvrdilo, že případná nová zařízení, která mají být vybudována, by od začátku svého provozu nefungovala s plnou kapacitou.

(232)

Aby tato tvrzení posoudila, Komise znovu zhodnotila svá zjištění. Zopakovala následující skutečnosti: zaprvé důkazy ve spisu nenaznačují, že by plánované investice byly podmíněny zrušením zavedených vyrovnávacích opatření. Přesněji řečeno, ze spisu spíše vyplývá, že mnohé z oznámených projektů byly hlavně vedeny spíše perspektivou budoucího růstu trhu solárních panelů než existencí či neexistencí opatření týkajících se solárního skla. Rozhodnutí o tom, zda by opatření týkající se solárního skla byla či nebyla zachována, proto nelze považovat za rozhodující faktor pro návrh nebo uskutečnění výše uvedených projektů rozšíření.

(233)

Zadruhé Komise připomněla, že analýza nákladových dopadů podle oddílu 6.2.1 ukázala, že náklady na opatření pro dotčené uživatele jsou dosti nízké. Plánované investice tento závěr nezpochybňují, jelikož náklady na tuto další výrobu v odvětví uživatelů by měly stejný omezený rozsah.

(234)

Zatřetí, na základě analýzy podle oddílu 6.2.2 Komise dále zopakovala, že současná kapacita výrobního odvětví Unie vyšší poptávku v důsledku plánovaných investic pravděpodobně uspokojí. Jakékoli zvýšení poptávky by navíc bylo v každém případě progresivní, což by odvětví výroby solárního skla umožnilo přizpůsobit se a podle jeho tvrzení zvýšit v případě potřeby svou kapacitu. Uživatelé by navíc mohli i nadále kupovat sklo z jiných zemí, jako je Turecko, Malajsie a Indie, stejně jako tomu bylo během období přezkumného šetření.

(235)

Po poskytnutí informací sdružení EU ProSun dále argumentovalo, že výrobci solárního skla nemají kapacitu k uspokojení budoucí poptávky po solárním skle. Rovněž tvrdilo, že uživatelé nemohou sklo dovážet, protože kvalita dovezeného skla není dostatečná. Na podporu tohoto tvrzení předložilo sdružení zprávu jednoho z uživatelů, která uváděla, že konkrétní objednávka u malajsijské společnosti je nevyhovující.

(236)

Komise nebyla přesvědčena o tom, že kvalita solárního skla z jiných třetích zemí, na něž se opatření nevztahují, je natolik nízká, že by nemohla být považována za věrohodnou alternativu pro evropského výrobce modulů. V antidumpingovém šetření, které se týkalo dovozu solárního skla z Malajsie, se všechny strany shodly, že tento dovoz působil v účinné hospodářské soutěži se solárním sklem vyrobeným v Unii. Jak je uvedeno výše, dovoz solárního skla do Unie z Malajsie se zvýšil a v období přezkumného šetření dosáhl jeho podíl na trhu 7 %. Z toho vyplývá, že malajsijské solární sklo má obecně dostatečně vysokou kvalitu, jakkoli v jednotlivých případech vykazovaly dodávky dovezeného solárního skla z této země vady a v plném rozsahu neodpovídaly sjednaným podmínkám a specifikacím. Komise tudíž toto tvrzení zamítla.

(237)

Po poskytnutí informací sdružení EU ProSun rovněž tvrdilo, že újma potenciálně způsobená zachováním opatření týkajících se solárního skla by měla bezprostřední dopad na více než 1 000 pracovních míst a na investice v hodnotě přibližně 50 milionů EUR a během následujících dvou let na více než 4 000 pracovních míst a investice v hodnotě jedné miliardy EUR.

(238)

Komise tento argument zamítla a připomněla, že mnoho plánů na rozšíření již bylo realizováno v době, kdy již byla opatření zavedena, a to bez ohledu na rozhodnutí zachovat opatření či nikoli. Na základě závěrů shrnutých v oddílech 6.2.1 až 6.2.3 výše dospěla Komise k závěru, že zachování opatření nebrání realizaci plánovaných investic několika uživatelů.

(239)

Připomínky obdržené po poskytnutí informací sice dále dokládaly, že zachování opatření je v rozporu se zájmy uživatelů, avšak rovněž potvrdily, že dané odvětví je teprve na počátku probíhajícího investičního procesu. Komise dospěla k závěru, že dopad opatření na strukturu nákladů uživatelů není v současné době nepřiměřený, že jejich zabezpečení dodávek není ohroženo, neboť v Unii existují volné kapacity a existují i alternativní zdroje dovozu, a že investiční plány uživatelů nebyly dosud v dostatečné míře uskutečněny.

(240)

V každém případě, pokud se ukáže, že tomu tak je a změní se okolnosti trvalé povahy, Komise připomněla, že odvětví uživatelů může podat žádost o přezkum formy a/nebo úrovně opatření, jenž bude omezen na újmu, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, ve spojení se situací v oblasti nabídky pro odvětví uživatelů v souladu s čl. 19 odst. 3 základního nařízení, což by mohlo vést k novému posouzení zájmu Unie.

(241)

Uživatelé tvrdili, že zachování opatření týkajících se solárního skla není v souladu s cíli Komise, pokud jde o využívání čistých zdrojů energie. Rozšíření opatření týkajících se solárního skla by naopak vedlo k tomu, že by odvětví výroby solárních modulů v Unii nemohlo realizovat nové investice. Ačkoli se očekává, že trh Unie se zařízeními v oblasti solárních modulů poroste, odvětví výroby solárních modulů v Unii by bylo vytlačeno z trhu, protože by z důvodu nedostatečných dodávek solárního skla neuskutečnilo plánované nové investice, a nebylo by proto konkurenceschopné.

(242)

V souvislosti s širší Zelenou dohodou pro Evropu Komise v březnu 2020 navrhla závazný evropský právní rámec pro klima, jehož cílem je zakotvit cíl klimatické neutrality pro rok 2050 (80). Zelená dohoda pro Evropu navíc obsahuje výslovný cíl, pokud jde o „[d]odávky čisté, dostupné a bezpečné energie“ (81), a to prostřednictvím možné revize cíle Unie v oblasti energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030 směrem nahoru.

(243)

Na obou trzích, tj. na trhu se zahradnickým sklem (skleníkovým sklem) a trhu s fotovoltaickými a fototermickými moduly, vyvíjejí výrobci solárního skla v Unii nová inovativní řešení, jak zlepšit využívání zelené energie a spolupracovat s výzkumnými institucemi a univerzitami, a investují do výzkumu a vývoje. V této souvislosti se Komise domnívala, že zachování opatření je zásadní pro zajištění existence životaschopného odvětví výroby solárního skla a posílení výzkumu a vývoje v této oblasti.

(244)

Komise dále usoudila, že pokud by opatření pozbyla platnosti, životaschopnost odvětví výroby solárního skla v Unii by byla ohrožena a uživatelé (zejména výrobci fotovoltaických modulů) by se stali závislými na dovozu, s největší pravděpodobností z Číny. Zrušení opatření by rovněž vedlo k tomu, že by odvětví výroby solárního skla nemohlo investovat do inovací a výzkumu a vývoje. Z hlediska ochrany životního prostředí proto Komise považovala za zásadní životaschopnost odvětví výroby solárního skla zachovat.

(245)

Zelená politika Komise současně podporuje využívání energie z obnovitelných zdrojů v Unii. Hlavní inovační potenciál spočívá ve výrobě článků, kterou zajišťuje navazující výrobní odvětví. Zachováním opatření by tato část „zeleného“ odvětví, tj. zejména výrobci solárních modulů, musela nést určité dodatečné náklady. S ohledem na analýzu uvedenou v oddíle 6.2.1 však Komise dospěla k závěru, že dodatečné náklady uživatelů nejsou dostatečně významné, aby zabránily jejich fungování nebo budoucímu rozšíření.

(246)

Komise tudíž usoudila, že zachování opatření celkově nepoškozuje politiky Unie v oblasti životního prostředí.

(247)

Skupina působící v oblasti distribuce solárního skla pro stavbu skleníků vyjádřila svou podporu zachování opatření. Skupina nebyla přímým uživatelem, ale úzce spolupracovala s uživateli/zemědělci na nalezení vhodného skla pro stavbu skleníků. Tvrdila, že pro zajištění účinnosti skleníků je nezbytné vysoce kvalitní sklo s nízkým obsahem železa a s řadou vzorů. Dodávky takového skla a úzká spolupráce s výrobci za účelem nalezení inovativních řešení by podle jejího názoru nebyly možné, pokud by opatření pozbyla platnosti, což by negativně ovlivnilo výrobu solárního skla v Unii. Podle této skupiny nebylo možné dovážet podobné sklo, jelikož výrobci v zahraničí nemohli nabízet stejné spektrum relevantních vzorů a variací, aby své projekty dokončili úspěšně v obvyklém časovém rámci.

(248)

Žádný dovozce při šetření nespolupracoval. Jelikož nebyly k dispozici údaje, neexistovaly ani žádné důkazy o tom, že by uložení opatření bylo proti zájmu těchto stran.

(249)

Na základě dostupných informací o zájmu Unie Komise dospěla k závěru, že neexistují žádné přesvědčivé důvody proti zachování konečných vyrovnávacích opatření uložených na dovoz solárního skla pocházejícího z ČLR.

(250)

Z výše uvedeného vyplývá, že v souladu s článkem18 základního nařízení by vyrovnávací opatření použitelná na dovoz solárního skla pocházejícího z Číny měla být zachována.

(251)

Aby se minimalizovalo riziko obcházení těchto opatření, které existuje vzhledem k velkému rozdílu mezi celními sazbami, je nutno přijmout zvláštní opatření, která umožní zajistit řádné uplatňování individuálních sazeb vyrovnávacího cla. Společnosti, na něž se vztahují individuální sazby vyrovnávacího cla, musí celním orgánům členských států předložit platnou obchodní fakturu. Tato faktura musí vyhovovat požadavkům uvedeným v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení. Na dovoz, k němuž není přiložena taková faktura, by se mělo vztahovat vyrovnávací clo platné pro „všechny ostatní společnosti“.

(252)

I když je předložení této faktury celním orgánům členských států nezbytné pro uplatnění individuálních sazeb vyrovnávacího cla na dovoz, tato faktura by neměla být jediným prvkem, který celní orgány zohledňují. Celní orgány členských států by totiž měly i v případě, že je jim předložena faktura splňující všechny požadavky stanovené v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení, provést své obvyklé kontroly a mohou si stejně jako ve všech ostatních případech vyžádat i další doklady (přepravní doklady atd.) pro účely ověření správnosti údajů uvedených v celním prohlášení a pro zajištění toho, že bude následné použití celní sazby odůvodněné v souladu s celními předpisy.

(253)

Pokud by se zejména po uložení dotčených opatření podstatně zvýšil objem vývozu některé ze společností využívajících nižší individuální celní sazby, lze takovéto zvýšení objemu považovat samo o sobě za změnu obchodních toků v důsledku uložených opatření ve smyslu čl. 23 odst. 1 základního nařízení. Za takových okolností a za předpokladu, že jsou splněny příslušné podmínky, lze zahájit šetření obcházení antidumpingových opatření. V rámci takového šetření lze mimo jiné prověřit potřebu zrušit individuální celní sazbu (sazby) a následně uložit celostátní clo.

(254)

Individuální sazby vyrovnávacího cla stanovené v tomto nařízení pro jednotlivé společnosti jsou použitelné výhradně na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z ČLR a vyrobeného uvedenými právnickými osobami. Na dovoz dotčeného výrobku vyrobeného jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení s těmito konkrétně uvedenými společnostmi, by se měla vztahovat celní sazba platná pro „všechny ostatní společnosti“. Neměla by se na ně vztahovat žádná z uvedených individuálních sazeb vyrovnávacího cla.

(255)

Pokud společnost následně změní název svého subjektu, může požádat o uplatnění těchto individuálních sazeb vyrovnávacího cla. Tato žádost musí být zaslána Komisi (82). Žádost musí obsahovat veškeré příslušné informace umožňující prokázat, že změna nemá vliv na právo dané společnosti využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje. Pokud změna názvu společnosti nemá vliv na její právo využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje, oznámení o změně názvu by mělo být zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

(256)

S ohledem na článek 109 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (83), pokud má být částka vrácena na základě rozsudku Soudního dvora Evropské unie, měla by být pro zaplacení úroku použita sazba, kterou uplatňuje Evropská centrální banka na své hlavní refinanční operace, uveřejněná v řadě C Úředního věstníku Evropské unie a platná první kalendářní den každého měsíce.

(257)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 (84),