(EU) 2020/877Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/877 ze dne 3. dubna 2020 kterým se mění a opravuje nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, pokud jde o podrobná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie, a kterým se mění nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2016/341, kterým se doplňuje nařízení (EU) č. 952/2013, pokud jde o přechodná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie, pokud příslušné elektronické systémy dosud nejsou v provozu

(1)

Praktické uplatňování nařízení (EU) č. 952/2013 (dále jen „kodex“) ve spojení s nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 (2) ukázalo, že v uvedeném nařízení v přenesené pravomoci je třeba provést některé změny, aby se lépe přizpůsobilo potřebám hospodářských subjektů a celních správ a aby se zohlednil vývoj v oblasti právních předpisů a vývoj v oblasti zavádění informačních systémů zřízených pro účely kodexu.

(2)

Aby bylo jasné, který celní úřad musí zajistit, aby byla na základě vstupních souhrnných informací provedena analýza rizik před vstupem zboží, měla by být definice „celního úřadu prvního vstupu“ v čl. 1 bodě 15 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 změněna tak, aby se upřesnilo, že v případě použití tohoto pojmu se odkazuje na úřad odpovědný za místo, kam směřuje dopravní prostředek, i když z jakéhokoli důvodu tento dopravní prostředek ve skutečnosti dorazí na jiné místo, za které odpovídá jiný úřad.

(3)

Aby byla jasně vymezena oblast působnosti pravidel pro vstupní souhrnné celní prohlášení, které se vztahuje na zboží v expresní zásilce, a formalit vztahujících se na dovoz a vývoz tohoto zboží, měly by být definovány pojmy „expresní zásilka“ a „expresní dopravce“.

(4)

Aby bylo zajištěno jednotné uplatňování celních ustanovení na základě vlastní hodnoty zboží, je třeba definovat pojem „vlastní hodnota“.

(5)

V souladu s akčním plánem o vojenské mobilitě (3) je třeba zefektivnit a zjednodušit celní formality pro zboží přepravované nebo používané v souvislosti s vojenskými činnostmi. Tento cíl by měl být splněn zavedením definice tohoto zboží a zavedením formuláře EU 302 jakožto celního dokladu, který budou používat členské státy EU, a to i v souvislosti s vojenskými činnostmi v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky Unie.

(6)

Aby bylo možné použít registrační a identifikační číslo hospodářských subjektů (dále jen „EORI“) k identifikaci podle jiných právních předpisů Unie, než jsou celní předpisy, měly by si osoby, které nejsou hospodářskými subjekty, povinně nechat přidělit číslo EORI, pokud je to vyžadováno právními předpisy Unie, a nikoli pouze v případech, kdy je to vyžadováno právními předpisy členského státu. Článek 6 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by proto měl být odpovídajícím způsobem změněn.

(7)

Ustanovení čl. 13 odst. 4 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 stanoví možnost prodloužit lhůtu pro přijetí rozhodnutí, které souvisí s použitím celních předpisů, pokud příslušné celní orgány vyšetřují porušení celních předpisů. Tato možnost by měla platit i pro případy, kdy příslušné celní a daňové orgány vyšetřují porušení daňových předpisů, neboť některá povolení mohou být udělena pouze v případě, že nedošlo k závažným nebo opakovaným porušením daňových předpisů. Ustanovení čl. 17 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 stanoví povinnost celních orgánů pozastavit platnost rozhodnutí do doby, než bude určeno, zda se hospodářský subjekt dopustil závažného nebo opakovaného porušení předpisů. Tato povinnost by se měla vztahovat i na případy závažných trestných činů souvisejících s hospodářskou činností žadatele, ale neměla by se rozšiřovat na protiprávní jednání nebo trestné činy spáchané osobami odpovědnými za celní záležitosti dané společnosti, které nejsou zaměstnanci této společnosti, v souladu s čl. 24 odst. 1 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447 (4). Ustanovení čl. 13 odst. 4 a čl. 17 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(8)

Ustanovení čl. 86 odst. 3 kodexu stanoví zvláštní pravidla pro výpočet výše celního dluhu, jestliže dluh vznikl u zušlechtěných výrobků v důsledku režimu aktivního zušlechťovacího styku. Na žádost deklaranta se celní dluh určí na základě sazebního zařazení, celní hodnoty, množství, povahy a původu zboží, které bylo propuštěno do režimu aktivního zušlechťovacího styku, v okamžiku přijetí celního prohlášení za toto zboží. Článek 76 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 stanoví podmínky, za kterých se čl. 86 odst. 3 kodexu použije bez žádosti deklaranta. Aby se zabránilo obcházení antidumpingových a vyrovnávacích cel, ochranných opatření a dodatečných cel plynoucích z pozastavení koncesí, které by se uplatnily na zboží při prvním propuštění do režimu aktivního zušlechťovacího styku, měla by se povinnost použít čl. 86 odst. 3 kodexu bez žádosti deklaranta vztahovat také na zušlechtěné výrobky získané z takového zboží propuštěného do režimu aktivního zušlechťovacího styku. Článek 76 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by proto měl být odpovídajícím způsobem změněn. Aby měly hospodářské subjekty čas na přizpůsobení se novým pravidlům, mělo by se jim poskytnout přechodné období v délce jednoho roku.

(9)

Ustanovení čl. 104 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 stanoví výjimky z požadavku podat vstupní souhrnné celní prohlášení pro zboží vstupující na celní území Unie. Aby nedošlo ke zdržení dovozu orgánů a jiných lidských nebo živočišných tkání nebo lidské krve vhodných pro transplantaci, implantaci nebo transfuzi v naléhavých případech, měly by se výjimky vztahovat i na toto zboží. Pro usnadnění vojenské mobility by navíc měly být tyto výjimky rozšířeny na zboží přepravované na podkladě formuláře NATO 302 nebo formuláře EU 302. Po zahrnutí obce Campione d’Italia a italských vod Luganského jezera do celního území Unie (5) by se navíc výjimka již neměla vztahovat na zboží dovezené z těchto území. Ustanovení čl. 104 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(10)

Cílem směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/883 (6) je chránit mořské prostředí před nepříznivým účinkem vypouštění odpadu z lodí, jež používají přístavy v Unii, a to zlepšením dostupnosti a využívání odpovídajících přístavních zařízení pro příjem odpadu a předávání odpadu do těchto zařízení. Aby nebyl ohrožen cíl uvedené směrnice, měly by být celní formality pro tento odpad zefektivněny a zjednodušeny tím, že se upustí od povinnosti podat vstupní souhrnné celní prohlášení a že se jeho předložení celnímu úřadu bude považovat za celní prohlášení k propuštění do volného oběhu. Tato zjednodušení by měla platit pouze tehdy, pokud bylo příslušným orgánům předloženo předběžné oznámení o odpadu podle článku 6 směrnice (EU) 2019/883. Články 104, 138, 141 a 142 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(11)

Článek 104 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 stanoví, že se do data modernizace systému kontroly dovozu upustí od povinnosti podat vstupní souhrnné celní prohlášení u zboží v poštovních zásilkách a u zboží, jehož hodnota nepřesahuje 22 EUR. Komise však rozhodla prováděcím rozhodnutím Komise (EU) 2019/2151 (dále jen „pracovní program“) (7) zřídit nový elektronický systém (ICS2) na podporu analýzy rizik v oblasti celní bezpečnosti a zabezpečení před vstupem zboží a souvisejících kontrol. Nový systém má být realizován ve třech vydáních (vydání 1, vydání 2, vydání 3). Obecný odkaz na modernizaci systému kontroly dovozu v článku 104 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by proto měl být nahrazen konkrétnějšími odkazy na jednotlivá vydání nového systému, k nimž se budou dopravci postupně připojovat. Pokud jde o leteckou dopravu, provozovatelé poštovních služeb a expresní dopravci se v souladu s pracovním programem připojí k novému systému od vydání 1, budou však povinni podat pouze minimální soubor údajů vstupního souhrnného celního prohlášení u zboží v poštovních zásilkách, které mají jako konečné místo určení Unii, a u zboží v expresních zásilkách. Na jiné hospodářské subjekty nebo operace v oblasti letecké dopravy se nový systém bude vztahovat od vydání 2. Pokud jde o železniční, silniční a námořní dopravu a vnitrozemskou plavbu, musí se příslušné hospodářské subjekty připojit od vydání 3. V souladu s tím by se upuštění od této povinnosti u zboží v poštovních zásilkách nemělo vztahovat na letecké zásilky, které mají po vydání 1 jako konečné místo určení členský stát. Dále by se nemělo vztahovat na letecké zásilky, které mají po vydání 2 jako konečné místo určení třetí zemi, a na poštovní zásilky, které jsou po vydání 3 přepravovány po moři, po vnitrozemských vodních cestách, po silnici nebo po železnici. Obdobně by se po vydání 1 nemělo použít upuštění od této povinnosti u zboží o hodnotě nepřesahující 22 EUR v expresních zásilkách přepravovaných letecky. Kromě toho by se nemělo použít po vydání 2 u takového zboží v leteckých zásilkách, které nejsou ani poštovní, ani expresní. Po vydání 3 by se nemělo použít u zboží v zásilkách přepravovaných po moři, vnitrozemských vodních cestách, silnici nebo železnici. Členské státy mají ve spolupráci s Komisí stanovit konkrétní data, k nimž mají hospodářské subjekty povinnost používat v souladu s přílohou pracovního programu různá vydání nového systému. Článek 104 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by měl být odpovídajícím způsobem změněn.

(12)

Článek 106 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 stanoví lhůty pro podání vstupního souhrnného celního prohlášení v případě letecké dopravy. Tyto lhůty by rovněž měly odrážet rozhodnutí zavést elektronický systém (ICS2) ve třech vydáních. Toto ustanovení by mělo jasně rozlišovat obecné pravidlo týkající se lhůty pro předložení vstupního souhrnného celního prohlášení od lhůt pro předložení minimálního souboru údajů vstupního souhrnného celního prohlášení a lhůt pro poskytnutí dalších údajů. Je tomu tak proto, že – jak je uvedeno v článku 183 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 – od vydání 2 nového systému budou postupně moci předkládat údaje vstupního souhrnného celního prohlášení různé osoby (vícenásobné podání). Od vydání 1 nového systému by provozovatelé poštovních služeb a expresní dopravci měli mít povinnost předložit minimální soubor údajů vstupního souhrnného celního prohlášení, a to co nejdříve, nejpozději však před naložením zboží do letadla, které je dopraví na celní území Unie. Povinnost předkládat minimální soubor údajů by se měla od vydání 2 vztahovat na všechny letecké dopravce a hospodářské subjekty zapojené do činností v letecké dopravě. Od vydání 2 nového systému by letečtí dopravci měli mít povinnost doplnit minimální soubor údajů o ostatní údaje tak, aby úplné vstupní souhrnné celní prohlášení bylo podáno v rámci všeobecných lhůt. Mezi datem vydání 1 a datem vydání 2 by však měl být minimální soubor údajů předložený provozovateli poštovních služeb a expresními dopravci považován za úplné vstupní souhrnné celní prohlášení pro zboží v poštovních zásilkách a pro zboží v expresních zásilkách, jehož vlastní hodnota nepřesahuje 22 EUR. Důvodem je to, že v tomto intervalu nebudou letečtí dopravci propojeni s novým systémem, a proto nebudou schopni minimální soubor údajů doplnit. Pravidlo, které leteckým dopravcům a hospodářským subjektům ukládá povinnost předložit minimální soubor údajů vstupního souhrnného celního prohlášení co nejdříve, nejpozději však před naložením zboží do letadla, v němž má být dopraveno na celní území Unie, zajišťuje, aby celní orgány mohly provést analýzu rizik a přijmout nezbytná opatření v souvislosti se zabezpečením leteckého nákladu. Jedná se o významné doplňující opatření ke stávajícímu regulačnímu rámci EU pro ochranu letectví před protiprávními činy, konkrétně k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 300/2008 (8).

(13)

Články 112 a 113 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 stanoví povinnosti poskytnout údaje do vstupního souhrnného celního prohlášení pro jiné osoby, než je dopravce, v případě námořní či vnitrozemské vodní přepravy a letecké přepravy. Oba články obsahují přechodná pravidla pozastavující tyto povinnosti do modernizace systému kontroly dovozu. Tato přechodná pravidla by měla odrážet skutečnost, že k poskytnutí údajů do vstupního souhrnného celního prohlášení různými osobami dojde v případě letecké dopravy až od vydání 2 nového systému a v případě námořní či vnitrozemské vodní přepravy od vydání 3. U povinnosti poskytnout údaje do vstupního souhrnného celního prohlášení jinými osobami než dopravcem by se proto mělo rozlišovat mezi oběma vydáními. Kromě toho pravidlo, které stanoví, že každá osoba odpovídá za údaje do vstupního souhrnného celního prohlášení, které předložila, by mělo být v článcích 112 a 113 zrušeno a mělo by se stát novým obecným ustanovením použitelným na jakýkoli druh dopravy, a nikoli pouze na leteckou, námořní nebo vnitrozemskou vodní dopravu. Vzhledem k tomu že upuštění od povinnosti týkající se vstupního souhrnného celního prohlášení u poštovních zásilek a zboží v hodnotě nižší než 22 EUR postupně zmizí, mělo by toto ustanovení zahrnovat rovněž novou povinnost pro provozovatele poštovních služeb a expresní dopravce poskytnout údaje do vstupního souhrnného celního prohlášení celnímu úřadu prvního vstupu, pokud tyto údaje neposkytly dopravcům, kteří mají povinnost doplnit minimální soubor údajů poskytnutý provozovateli poštovních služeb nebo expresními dopravci. Články 112 a 113 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by měly být odpovídajícím způsobem změněny a měl by být vložen nový článek 113a.

(14)

Aby se usnadnila vojenská mobilita, měl by formulář EU 302 sloužit také k prokázání celního statusu zboží Unie. Článek 127 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by proto měl být odpovídajícím způsobem změněn.

(15)

Článek 128d nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 stanoví podmínky pro udělení povolení vystavit manifest námořní společnosti po odjezdu. Tyto podmínky by měly nadále platit po dobu, po kterou může být povolení uděleno, bez ohledu na to, zda byl či nebyl zaveden systém rozhodování celních orgánů dle celního kodexu Unie. Odkaz na systém rozhodování celních orgánů dle celního kodexu Unie by proto měl být zrušen. Článek 128d nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by měl být odpovídajícím způsobem změněn.

(16)

Článek 141 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 uvádí některé úkony, které se mají považovat za celní prohlášení u zboží uvedeného v čl. 138 písm. a) až d), v článku 139 a v čl. 140 odst. 1 uvedeného nařízení. Pokud jde o orgány a jiné lidské nebo živočišné tkáně či lidskou krev vhodné pro transplantaci, implantaci nebo transfuzi v naléhavých případech, měly by být co nejvíce omezeny formality při podávání celních prohlášení pro dovoz i vývoz, aby kvůli zdlouhavým celním formalitám na hranicích nedocházelo ke zpoždění při jejich uvolnění a bylo zajištěno jejich včasné použití. Pro tyto orgány, tkáně nebo krev by proto mělo být povoleno podat celní prohlášení kterýmkoli z úkonů uvedených v článku 141 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446. Články 138, 140 a 141 uvedeného nařízení v přenesené pravomoci by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(17)

Aby se ještě více zjednodušila přeprava zboží přepravovaného nebo použitého v souvislosti s vojenskými činnostmi, mělo by se předložení formuláře NATO 302 nebo formuláře EU 302 celním orgánům považovat za celní prohlášení k propuštění do volného oběhu s osvobozením od cla na dovoz vráceného zboží, pro režim dočasného použití, pro vývoz nebo pro zpětný vývoz či pro režim tranzitu. Vzhledem k tomu, že neexistuje elektronický systém pro předkládání formuláře NATO 302 nebo formuláře EU 302 celním orgánům, je rovněž vhodné umožnit předkládání těchto formulářů jinými způsoby než metodami elektronického zpracování dat. Články 138 až 142 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(18)

Jakmile vstoupí v platnost nová pravidla pro daň z přidané hodnoty (DPH) při prodeji zboží na dálku stanovená ve směrnici Rady (EU) 2017/2455 (9), bude DPH splatná za veškeré zboží dovezené do Unie bez ohledu na jeho hodnotu. Aby se zajistilo, že u tohoto zboží bude vybrána DPH, bude požadováno elektronické celní prohlášení. Je proto třeba změnit současnou možnost podat celní prohlášení pro poštovní zásilky některým z úkonů uvedených v článku 141 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446. Tato možnost by měla platit pouze do konce rámce pro uvedení do provozu vydání 1 ICS2, neboť do té doby by měli mít všichni provozovatelé poštovních služeb elektronické údaje potřebné k předložení vstupního souhrnného celního prohlášení. Aby byl zajištěn řádný výběr DPH, měla by tato možnost podléhat také schválení celních orgánů a měla by být omezena na případy, kdy je DPH při dovozu vybrána při vstupu zboží v rámci standardního postupu. Články 138 a 141 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(19)

V důsledku nárůstu elektronického obchodu roste počet zásilek s nízkou hodnotou, které jsou vyváženy z Unie. Provozovatelé poštovních služeb a expresní dopravci hrají v tomto vývozu významnou úlohu. Zatímco poštovní zásilky mohou být v souladu s čl. 141 odst. 4 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 navrženy k vývozu svým výstupem z celního území Unie, pro jiné obchodní zboží, jehož hodnota nepřesahuje 1 000 EUR a hmotnost 1 000 kg, má být podle čl. 137 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení celní prohlášení pro vývoz podáno ústně. Vzhledem k tomu, že se ústní prohlášení má podávat u celního úřadu příslušného pro místo výstupu zboží, neodpovídá toto zjednodušení podnikatelskému modelu expresních dopravců, který je založen na usnadnění prostřednictvím typu jednotné přepravní smlouvy. V případě použití jednotné přepravní smlouvy mohou být veškeré výstupní formality, včetně formálního ukončení vývozní operace, dokončeny u vnitrozemského celního úřadu, takže celní úřad příslušný pro místo výstupu může požádat pouze o kontrolu zboží ad hoc. Informace o výstupu zboží jsou k dispozici v záznamech expresního dopravce a celní orgány je mohou ověřit v rámci kontrol po provedení auditu. Aby bylo umožněno hladké celní odbavení při vývozu u zásilek nízké hodnoty přepravovaných expresními dopravci a zabránilo se tak problémům na pohraničních celních úřadech, mělo by být povoleno podat pro tyto zásilky celní prohlášení některým z úkonů uvedených v článku 141 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446. Články 140 a 141 uvedeného nařízení by měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(20)

Článek 141 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by měl být rovněž změněn tak, aby bylo jasné, že pro dopravní prostředky, kterým je přiznáno úplné osvobození od dovozního cla, může být podáno celní prohlášení pro dočasné použití úkonem, kterým je prosté překročení zboží hranice celního území Unie v kterékoli ze situací uvedených v odst. 1 písm. d) uvedeného článku. Totéž platí pro dopravní prostředky, které mají být propuštěny do volného oběhu jako vrácené zboží podle článku 203 kodexu. Toto vyjasnění je třeba v zájmu právní jistoty.

(21)

Článek 142 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 uvádí některé zboží, které nemůže být navrženo ústně ani v souladu s článkem 141 uvedeného nařízení, např. zboží, které je předmětem žádosti o vrácení cla či jiných poplatků. Jakmile vstoupí v platnost nová pravidla pro daň z přidané hodnoty (DPH) při prodeji zboží na dálku stanovená ve směrnici Rady (EU) 2017/2455, bude DPH splatná za veškeré zboží dovezené do Unie bez ohledu na jeho hodnotu. V důsledku toho je deklarant v případě vrácení takového zboží povinen požádat o vrácení DPH, která byla vyměřena při propuštění zboží do volného oběhu. V takových případech bude muset deklarant prokázat, že zboží opustilo celní území Unie. Aby byla zachována přiměřená výše administrativní zátěže u zásilek nízké hodnoty, měl by být zpětný vývoz těchto zásilek povolen na základě jakéhokoli jiného úkonu v souladu s článkem 141 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, a to i v případě, že byla podána žádost o vrácení DPH. Článek 142 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by proto měl být odpovídajícím způsobem změněn.

(22)

Aby bylo jasné, že předložení údajů nezbytných pro propuštění zásilek nízké hodnoty do volného oběhu lze provést v různých elektronických formátech, je třeba změnit znění článku 143a. Kromě toho by mělo být stanoveno přechodné opatření týkající se celního prohlášení u zásilek nízké hodnoty ve vnitrostátních systémech pro dovoz, které dosud nebyly aktualizovány v souladu s kodexem. Podle čl. 278 odst. 2 kodexu a pracovního programu mohou členské státy aktualizovat své vnitrostátní systémy pro dovoz do konce roku 2022. Naproti tomu nová opatření v oblasti DPH uvedená ve směrnici (EU) 2017/2455 vstoupí v platnost před uvedeným datem. Je proto nezbytné stanovit alternativní soubor údajů pro elektronické celní prohlášení u zásilek nízké hodnoty v neaktualizovaných elektronických systémech, v kterých se používají přechodné požadavky na údaje. Do doby, než budou vnitrostátní systémy pro dovoz aktualizovány, by proto měly mít členské státy možnost stanovit použití datového souboru pro zjednodušené celní prohlášení nebo standardní celní prohlášení, jak je uvedeno v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/341 (10), namísto celního prohlášení pro některé zásilky nízké hodnoty uvedeného v čl. 143a odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

(23)

Článek 144 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 stanoví pravidla pro celní prohlášení pro zboží v poštovních zásilkách. Tato pravidla by měla odrážet změny v prohlášení u tohoto zboží od okamžiku, kdy vstoupí v platnost příslušná ustanovení směrnice (EU) 2017/2455. Pravidlo, které stanoví, kdo se má považovat za dlužníka a deklaranta v prohlášení týkajícím se poštovních zásilek na základě předložení zboží, by mělo být zrušeno, protože od 1. ledna 2021 musí být u zboží v poštovních zásilkách, jehož hodnota nepřesahuje 150 EUR, podáváno elektronické celní prohlášení. V tomto prohlášení musí být dlužník a deklarant jasně označeni. Mělo by být stanoveno přechodné opatření pro prohlášení týkající se zboží v poštovních zásilkách o hodnotě mezi 150 a 1000 EUR v členských státech, které dosud neaktualizovaly své vnitrostátní systémy pro dovoz v souladu s kodexem. Možnost navrhnout uvedené zboží k propuštění do volného oběhu na základě jeho předložení spolu s prohlášením CN22 nebo CN23 do konce období pro aktualizaci vnitrostátních systémů pro dovoz, tj. do konce roku 2022, by měla být zachována, neboť členské státy nejsou do konce uvedeného období povinny zavést různé datové soubory pro elektronická prohlášení. Článek 144 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by proto měl být odpovídajícím způsobem změněn.

(24)

Článek 146 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 stanoví lhůty pro podání doplňkového celního prohlášení uvedeného v čl. 167 odst. 1 prvním pododstavci kodexu. Tato pravidla by měla jasněji propojit lhůty, které mají celní orgány na zaúčtování částky dovozního nebo vývozního cla v souladu s čl. 105 odst. 1 kodexu, a lhůty, v nichž musí deklaranti předkládat různé druhy doplňkového celního prohlášení. Je tedy třeba upřesnit, že doplňková celní prohlášení vztahující se k jedinému zjednodušenému celnímu prohlášení, která vedou k jedinému zaúčtování v souladu s čl. 105 odst. 1 prvním pododstavcem kodexu, jsou doplňkovými celními prohlášeními obecné povahy. Doplňková celní prohlášení obecné povahy by měla být podávána do deseti dnů po propuštění zboží. Dále by mělo být upřesněno, že doplňková celní prohlášení pravidelné nebo souhrnné povahy se vztahují na jedno nebo několik zjednodušených celních prohlášení stejného deklaranta během pevně stanoveného období a vedou k jedinému zaúčtování celkové výše dovozního cla v souladu s čl. 105 odst. 1 druhým pododstavcem kodexu. Tato prohlášení by měla být podána do deseti dnů od konce období, na které se vztahují.

(25)

Aby se stávající pravidla lépe přizpůsobila potřebám hospodářských subjektů, mělo by být celním orgánům umožněno poskytovat deklarantům delší lhůtu pro podání doplňkového celního prohlášení a pro získání příslušných podkladů, pokud podání celního prohlášení nemůže vést ke vzniku celního dluhu. Delší lhůta by měla být až 120 dnů od propuštění zboží v případě doplňkových celních prohlášení obecné povahy. Ve výjimečných a řádně odůvodněných případech může být lhůta stanovena až na dva roky, pokud důvody pro povolení delší lhůty souvisejí s celní hodnotou zboží. Článek 146 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 a článek 147 uvedeného nařízení, který stanoví lhůtu, v níž musí mít deklarant v případě doplňkového celního prohlášení v držení podklady, by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(26)

Článek 163 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 stanoví případy, kdy se celní prohlášení má považovat za žádost o povolení jiného zvláštního režimu než tranzitu. Toto ustanovení by mělo rovněž zahrnovat zničení zásilek, jejichž hodnota nepřesahuje 150 000 EUR, aby se v těchto případech usnadnily celní formality pro hospodářské subjekty. Zničení zásilek by mělo být možné bez použití systému rozhodování celních orgánů, aby celní orgány mohly o žádosti rozhodnout v okamžiku, kdy je zboží, které má být zničeno, navrženo do celního režimu. Kromě toho by mělo být z výše uvedeného zjednodušení vyňato citlivé zboží uvedené v příloze 71-02 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, pokud nemá být zničeno a hodnota zásilky nepřesahuje 150 000 EUR. Článek 163 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by proto měl být odpovídajícím způsobem změněn.

(27)

Ustanovení čl. 163 odst. 2 písm. g) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 stanoví, že celní prohlášení nelze považovat za žádost o povolení jiného zvláštního režimu, než je tranzit, pokud se použije čl. 167 odst. 1 písm. f) uvedeného nařízení v přenesené pravomoci. Toto ustanovení se týká režimu zušlechťovacího styku u citlivého zboží, které je již vyloučeno z působnosti čl. 163 odst. 1 písm. c) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446. Aby se zamezilo tomuto opakování, měl by být čl. 163 odst. 2 písm. g) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 zrušen.

(28)

Ustanovení čl. 166 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 stanoví, že podmínka pro udělení povolení použít režim zušlechťovacího styku podle čl. 211 odst. 4 písm. b) kodexu, tj. že režim se nepříznivě nedotkne zásadních zájmů výrobců Unie (hospodářských podmínek), se nevztahuje na povolení režimu aktivního zušlechťovacího styku, s výjimkou některých případů, včetně žádostí týkajících se zboží, které podléhá opatřením, jako jsou antidumpingová nebo vyrovnávací cla. Takové žádosti by však měly být vyloučeny z prověřování hospodářských podmínek, neboť tato cla mají zásadní zájmy výrobců Unie chránit. Kromě toho nebude již v těchto případech třeba prověřovat hospodářské podmínky, neboť článek 76 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 ve znění tohoto nařízení stanoví automatické použití antidumpingových a vyrovnávacích cel na zboží propuštěné do režimu aktivního zušlechťovacího styku v okamžiku, kdy je tento režim vyřízen. Ustanovení čl. 166 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(29)

Článek 168 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 se týká výpočtu částky dovozního cla v některých případech aktivního zušlechťovacího styku. Toto ustanovení je však nadbytečné vzhledem ke změnám článků 76 a 166 uvedeného nařízení v přenesené pravomoci. Podle těchto změn se v případech uvedených v článku 168 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 provádí výpočet dovozního cla v souladu s čl. 86 odst. 3 kodexu. Kromě toho, pokud zboží podléhá opatření zemědělské nebo obchodní politiky, musí být hospodářské podmínky prověřeny podle článku 166 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 ve znění tohoto nařízení. Článek 168 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by proto měl být zrušen.

(30)

Článek 177 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 stanoví pravidla pro oddělené účetnictví v případech, kdy je zboží Unie uskladněno společně se zbožím, které není zbožím Unie, v zařízení pro uskladnění v celním skladu. Aby se zabránilo jakémukoli případnému zneužití těchto pravidel, mělo by být uskladnění zboží Unie a zboží, které není zbožím Unie, v zařízení pro uskladnění zboží v celním skladu (společné uskladnění) povoleno pouze tehdy, pokud má zboží stejný kód KN, obchodní jakost a technické vlastnosti. Zboží, které podléhá opatřením, jako je antidumpingové nebo vyrovnávací clo, by nemělo být společně uskladněno, pokud se nestalo zbožím Unie po uplatnění příslušného antidumpingového nebo vyrovnávacího cla. Článek 177 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by měl být odpovídajícím způsobem změněn.

(31)

Aby se zjednodušilo používání režimu dočasného použití v mezinárodní námořní dopravě, v příhraničních oblastech a u určitých pedagogických materiálů a vědeckých a technických zařízení, mělo by být držiteli režimu dočasného použití a žadateli o tento režim výjimečně umožněno usadit se na celním území Unie, takže by nemusel být usazen mimo toto území, jak vyžaduje čl. 250 odst. 2 písm. c) kodexu. Články 220, 224, 227, 229 a 230 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(32)

Je-li vojenský materiál navržen do režimu dočasného použití, měl by být úplně osvobozen od dovozního cla a lhůta pro vyřízení režimu by měla být stanovena na 24 měsíců s možností prodloužení. Do nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by proto měl být vložen nový článek 235a a článek 237 uvedeného nařízení by měl být odpovídajícím způsobem změněn.

(33)

Ustanovení čl. 245 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 stanoví výjimky z požadavku podat prohlášení před výstupem zboží pro zboží opouštějící některá území Unie mimo celní území Unie. Pro usnadnění vojenské mobility by měla být tato výjimka rozšířena na zboží přepravované na podkladě formuláře NATO 302 nebo formuláře EU 302. Po zahrnutí obce Campione d’Italia a italských vod Luganského jezera do celního území Unie by se navíc tato výjimka již neměla vztahovat na obec Campione d’Italia a italské vody Luganského jezera. Ustanovení čl. 245 odst. 1 písm. i) a p) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(34)

Článek 248 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by měl být změněn tak, aby vyjasnil, že celní úřad vývozu musí zrušit platnost příslušného vývozního prohlášení a musí zrušit platnost příslušného potvrzení výstupu zboží, pokud celní úřad výstupu informoval o tom, že přepravní operace, která měla být ukončena mimo celní území Unie, bude ukončena na tomto území.

(35)

Příloha 71-03 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 stanoví seznam obvyklých forem manipulace se zbožím propuštěným do režimu zušlechťovacího styku podle článku 220 kodexu. Aby se zabránilo zneužívání obvyklých forem manipulace s cílem získat neoprávněné výhody v oblasti cel, měla by být tato příloha odpovídajícím způsobem změněna.

(36)

Bod 7 přílohy 71-04 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 stanoví podmínky, za kterých je použití náhrady rovnocenným zbožím povoleno v rámci režimu aktivního zušlechťovacího styku u mléka a mléčných výrobků. Podmínky se týkají hmotnosti jednotlivých složek v těchto výrobcích, konkrétně sušiny, tuku a proteinu. Aby se tato ustanovení zjednodušila tak, že mléko a mléčné výrobky budou podléhat obecným pravidlům rovnocennosti stanoveným v čl. 223 odst. 1 třetím pododstavci kodexu, měla by být příloha 71-04 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 odpovídajícím způsobem změněna.

(37)

Příloha 71-05 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 obsahuje seznam datových prvků, které mají být zpřístupněny pro standardizovanou výměnu informací mezi celními orgány v souvislosti s režimy zušlechťovacího styku. Mělo by být vyjasněno, že některé datové prvky mohou být vyjádřeny v jiných měrných jednotkách než v kilogramech a v jiných měnách než v eurech, protože na rozdíl od jiných ustanovení týkajících se datových prvků, které mají být poskytnuty hospodářskými subjekty, se tato možnost v článcích 176, 181 a v příloze 71–05 výslovně neuvádí. Mělo by rovněž být možné považovat celní prohlášení za žádost o povolení režimu aktivního nebo pasivního zušlechťovacího styku, jak to umožňuje článek 163 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446. Do oddílu B by měl být rovněž přidán nový datový prvek, který se týká data, kdy vznikl celní dluh nebo ke kterému se uplatnila obchodněpolitická opatření, neboť se jedná o důležitý datový prvek, který si celní orgány mají vyměňovat při používání systému INF. Příloha 71-05 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(38)

Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2016/341 by rovněž mělo být změněno tak, aby odráželo některé změny v jiných právních předpisech Unie. Za prvé, zavedení povinnosti pro členské státy podávat zprávy o pokroku dosaženém při vývoji elektronických systémů článkem 278a kodexu je přísnější než oznamovací povinnost stanovená v čl. 56 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2016/341, která by proto měla být zrušena. Za druhé, příloha 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2016/341, která stanoví společné požadavky na údaje týkající se prohlášení, oznámení a důkazu o statusu Unie, které se uplatňují až do zavedení elektronických systémů kodexu, by měla odrážet rozhodnutí Komise o aktualizovaném pracovním programu zavést systém ICS2 ve třech vydáních. Uvedená příloha by měla odkazovat výhradně na přílohy uvedeného nařízení v přenesené pravomoci, které stanoví požadavky na údaje pro přechodné období, a neměla by odkazovat na přílohu B nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, neboť ta se během přechodného období nepoužije. Aby se zabránilo nejasnostem, měla by být po zařazení definice expresní zásilky a expresního dopravce do článku 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 zrušena definice expresní zásilky uvedená v příloze 9 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2016/341.

(39)

Článek 128a nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by měl být opraven tak, aby vysvětloval pokyny týkající se otisku razítka a podpisu některých důkazů o statusu Unie. Za prvé, některé pokyny jsou duplicitní, a proto by měl být jeden soubor těchto pokynů zrušen. Za druhé je třeba doplnit odkaz na zvláštní razítko uvedené v části II kapitole II přílohy 72-04 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447. Za třetí, schválení vydavatelé a schválení odesílatelé představují dvě odlišná povolení a ustanovení nesprávně odkazuje na schválené odesílatele v souvislosti s povoleními k vydání důkazu. Ustanovení by ve všech jazycích mělo namísto „schváleného odesílatele“ odkazovat na „schváleného vydavatele“.

(40)

Odkaz v článku 150 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 na článek 138 směrnice Rady 2006/112/ES (11) není správný a měl by být nahrazen odkazem na čl. 143 odst. 1 uvedené směrnice, neboť právě tento článek stanoví platné osvobození od DPH.

(41)

Pokud jde o orgány a jiné lidské nebo živočišné tkáně či lidskou krev vhodné pro transplantaci, implantaci nebo transfuzi, použije se možnost podat celní prohlášení v naléhavých případech jakýmkoli jiným úkonem se zpětnou účinností od 15. března 2020, aby se usnadnil dovoz tohoto zboží v době krize způsobené koronavirem,