(EU) 2020/776Prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/776 ze dne 12. června 2020, kterým se ukládají konečná vyrovnávací cla na dovoz některých tkaných a/nebo vpichovaných textilií ze skleněných vláken pocházejících z Čínské lidové republiky a Egypta a kterým se mění prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/492, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz některých tkaných a/nebo vpichovaných textilií ze skleněných vláken pocházejících z Čínské lidové republiky a Egypta

Publikováno: Úř. věst. L 189, 15.6.2020, s. 1-170 Druh předpisu: Prováděcí nařízení
Přijato: 12. června 2020 Autor předpisu: Evropská komise
Platnost od: 16. června 2020 Nabývá účinnosti: 16. června 2020
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



15.6.2020   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 189/1


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2020/776

ze dne 12. června 2020,

kterým se ukládají konečná vyrovnávací cla na dovoz některých tkaných a/nebo vpichovaných textilií ze skleněných vláken pocházejících z Čínské lidové republiky a Egypta a kterým se mění prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/492, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz některých tkaných a/nebo vpichovaných textilií ze skleněných vláken pocházejících z Čínské lidové republiky a Egypta

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (dále jen „základní nařízení“) (1), a zejména na článek 15 a čl. 24 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

1.   ŘÍZENÍ

1.1.   Zahájení řízení

(1)

Dne 16. května 2019 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) podle článku 10 základního nařízení antisubvenční šetření týkající se dovozu některých tkaných a/nebo vpichovaných textilií ze skleněných vláken pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) a Egypta (společně dále jen „dotčené země“) do Unie. Komise zveřejnila oznámení o zahájení řízení v Úředním věstníku Evropské unie (dále jen „oznámení o zahájení řízení“) (2) dne 16. května 2019.

(2)

Komise zahájila šetření na základě podnětu, který podalo dne 1. dubna 2019 sdružení Tech-Fab Europe (dále jen „žadatel“) jménem výrobců představujících více než 25 % celkové výroby některých tkaných a/nebo vpichovaných textilií ze skleněných vláken v Unii. Podnět obsahoval důkazy o subvencování a výsledné újmě, které byly dostatečné k zahájení šetření.

(3)

Před zahájením antisubvenčního šetření Komise čínské vládě (3) a egyptské vládě (4) oznámila, že obdržela podnět s příslušnými podklady, a vyzvala čínskou a egyptskou vládu ke konzultacím v souladu s čl. 10 odst. 7 základního nařízení. Konzultace s čínskou a egyptskou vládou se uskutečnily dne 13. května 2019. Nebylo však dosaženo žádného vzájemně přijatelného řešení.

(4)

Dne 21. února 2019 zahájila Komise samostatné antidumpingové šetření týkající se téhož výrobku pocházejícího z ČLR a Egypta (5) (dále jen „samostatné antidumpingové šetření“). Dne 7. dubna 2020 uložila Komise konečná antidumpingová cla na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z ČLR a Egypta (6) (dále jen „konečné dumpingové nařízení“). Analýzy újmy, příčinných souvislostí a zájmu Unie provedené v rámci tohoto antisubvenčního šetření a samostatného antidumpingového šetření jsou shodné, neboť definice výrobního odvětví Unie, výrobců v Unii zařazených do vzorku, posuzovaného období a období šetření jsou v obou šetřeních stejné.

1.1.1.   Připomínky čínské vlády k zahájení šetření

(5)

Čínská vláda tvrdila, že šetření by nemělo být zahájeno, protože podnět nesplňuje požadavky na důkazy stanovené v čl. 11 odst. 2 a 3 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních (dále jen „Dohoda o subvencích a vyrovnávacích opatřeních“) a v čl. 10 odst. 2 základního nařízení. Podle čínské vlády nebyly k dispozici dostatečné důkazy o napadnutelných subvencích, újmě a příčinné souvislosti mezi dovozem subvencovaných výrobků a újmou.

(6)

Komise toto tvrzení zamítla. Důkazy předložené v podnětu tvořily informace, které byly žadateli v dané fázi rozumně dostupné. Jak je uvedeno ve zprávě o dostatečnosti důkazů, která obsahuje posouzení Komise týkající se všech důkazů, jež má Komise k dispozici, týkají se Čínské lidové republiky a Egypta a na jejichž základě Komise zahájila šetření, existovaly ve fázi zahájení šetření dostatečné důkazy, že údajné subvence jsou napadnutelné, pokud jde o jejich existenci, výši a povahu. Podnět rovněž obsahoval dostatečné důkazy o existenci újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie dovozem subvencovaných výrobků.

(7)

Konkrétně během konzultací před zahájením řízení čínská vláda uvedla, že odkazy žadatele na veškeré čínské plány, programy či doporučení nejsou relevantní, neboť nejsou závazné, a že odvětví textilií ze skleněných vláken není uvedeno v 13. pětiletém plánu Číny ani ve 13. pětiletém plánu pro průmysl stavebních hmot (2016–2020). Po zahájení řízení čínská vláda rovněž uvedla, že se na textilie ze skleněných vláken nevztahuje dokument „Made in China 2025“. Komise zaznamenala, že čínská vláda nezpochybňuje existenci těchto plánů, programů či doporučení, nýbrž pouze to, do jaké míry jsou závazné nebo do jaké míry se vztahují na odvětví textilií ze skleněných vláken. Komise dále zaznamenala, že žadatel předložil důkazy o tom, že „nové materiály“ jsou zmíněny v několika dokumentech vlády, zatímco „materiály na bázi skla“ jsou zmíněny ve 13. pětiletém plánu pro průmysl stavebních hmot (2016–2020). Čínská vláda nepředložila žádný důkaz o tom, že by uvedená prohlášení neplatila i pro dotčený výrobek.

(8)

Čínská vláda rovněž uvedla, že společnost Chinese Export & Credit Insurance Corporation (dále jen „Sinosure“) ani komerční banky ve vlastnictví státu nejsou veřejnoprávními subjekty a že čínská vláda soukromé banky nepověřila ani neřídila. Komise uvedla, že toto tvrzení souvisí s výše uvedeným tvrzením a že podnět mimo jiné zmiňuje bankovní zákon v Číně, u nějž čínská vláda nezpochybňuje, že je součástí čínských právních předpisů. Komise rovněž zdůraznila, že nedávná antisubvenční šetření EU v této věci dospěla k odlišným závěrům (7).

(9)

Čínská vláda dále tvrdila, že vývozní úvěry pro kupující společnosti jsou poskytovány zahraničním společnostem, a proto nezvýhodňují čínské výrobce textilií ze skleněných vláken. Komise však zjistila, že výhody poskytované zahraničním společnostem, které jsou ve vlastnictví čínských výrobců textilií ze skleněných vláken, mohou poskytovat výhodu i těmto výrobcům.

(10)

Čínská vláda uvedla, že daňový režim týkající se zrychlených odpisů vybavení používaného podniky vyspělých technologií pro vývoj a výrobu vyspělých technologií, jakož i některé z uvedených grantových programů byly ukončeny. Komise vzala tuto připomínku na vědomí, zdůraznila však, že se nevztahuje na všechny programy ani na různé úrovně státní správy (tj. celostátní, regionální nebo místní) uvedené v podnětu. Kromě toho by daňový režim týkající se zrychlených odpisů mohl stále ještě poskytovat další výhody, jako jsou odpisy po dobu životnosti daného vybavení, které se mohly týkat i období šetření.

(11)

Po zahájení řízení čínská vláda dále tvrdila, že žadatel nestanovil podmínky pro použití zahraniční referenční hodnoty u úvěrů a práv k užívání pozemků. Komise však zjistila, že tvrzení obsažená v podnětu jsou podpořena nedávnými antisubvenčními šetřeními EU, která u těchto záležitostí dospěla k závěru, že je zapotřebí externí referenční hodnoty přizpůsobit převládajícím podmínkám v ČLR (8).

(12)

Čínská vláda navíc uvedla, že podnět postrádá dostatečné důkazy, neboť se opírá zejména o dřívější nařízení EU, jež se týkají odlišných definic výrobků. Komise však uvedla, že zjištění učiněná v předchozích a nedávných antisubvenčních šetřeních se týkají týchž programů subvencí, jako jsou programy uvedené v podnětu. Po zahájení řízení čínská vláda dále uvedla, že v letech 2016 až 2018 došlo ve finančním sektoru k podstatným změnám a reformám, a že podnět proto nemohl vycházet z žádné již existující situace. Komise však uvedla, že žadatel v podnětu rovněž poskytl dodatečné důkazy týkající se pokračující existence programů subvencí, které nebyly podstatně změněny. Komise dále připomněla, že čínská vláda nepředložila důkazy, které by vyvrátily tvrzení, že příslušné programy dále pokračují. Ve fázi zahájení řízení tedy dostupné důkazy prokazovaly, že nedošlo k žádné relevantní změně dotčených programů subvencí. To bylo nakonec potvrzeno i v tomto šetření.

(13)

Čínská vláda dále v souvislosti s jednotlivými subvencemi tvrdila, že žadatel nepředložil důkazy o výhodě a specifičnosti. Komise je toho názoru, že žadatel poskytl dostatečné důkazy o výhodě a specifičnosti, které mu byly rozumně dostupné. V každém případě Komise přezkoumala důkazy obsažené v podnětu a provedla vlastní posouzení všech relevantních prvků uvedených ve zprávě o dostatečnosti důkazů, které byly po zahájení řízení zpřístupněny v dokumentaci, která nemá důvěrnou povahu. Čínská vláda své připomínky po zahájení řízení zopakovala, ale nepředložila žádné další důkazy.

(14)

Komise proto dospěla k závěru, že v podnětu jsou uvedeny dostatečné důkazy, které mají prokázat existenci údajného subvencování ze strany čínské vlády.

(15)

Specifickým prvkem tohoto případu je také to, že údajné subvencování v Egyptě se týká dvou společností v zóně čínsko-egyptské ekonomické a obchodní spolupráce v Suezském průplavu (dále jen „zóna SETC“), což je zvláštní ekonomická zóna, kterou společně zřídily ČLR a Egypt, což jsou dvě země, kterých se podnět týká. Komise oznámila svůj záměr prošetřit všechny subvence, které tyto společnosti obdržely v zóně SETC, bez ohledu na jejich zdroj.

(16)

Během konzultací před zahájením řízení čínská vláda uvedla, že žadatel neměl žádný právní základ pro napadení čínské vlády prostřednictvím toho, že dotčený výrobek pocházel z Egypta nebo byl vyvážen z Egypta. Komise vzala na vědomí námitky čínské vlády, přesto však dospěla k závěru, že existují dostatečné důkazy pro zahájení šetření údajných napadnutelných subvencí poskytnutých společnostem v zóně SETC, bez ohledu na jejich zdroj.

(17)

Po zahájení řízení čínská vláda tvrdila, že při stanovení spotřeby v Unii byla úprava provedená u údajů o dovozu z ČLR nepřiměřená ve srovnání s úpravou údajů o dovozu z jiných třetích zemí, jako je Rusko. Čínská vláda dále tvrdila, že tyto úpravy Komise nepodrobila křížové kontrole. Čínská vláda rovněž tvrdila, že v záznamech neexistují žádné údaje o tom, co představují informace o trhu použité při úpravách údajů o dovozu.

(18)

Jak je rovněž uvedeno v 937. bodě odůvodnění, kromě analýzy dovozu žadatele na základě KN byl dovoz posouzen rovněž na základě statistik dovozu na úrovni TARIC, které byly podrobeny křížové kontrole s jinými zdroji a případně upraveny. Pokud jde o Rusko, údaje o dovozu byly podrobeny křížové kontrole a upraveny na základě údajů o dovozu od výrobců textilií ze skleněných vláken, kteří jsou ve spojení s výrobci v Unii a kteří byli jedinými známými výrobci textilií ze skleněných vláken v Rusku. Bylo shledáno, že tato metodika je přiměřená a vedla k přesnému odhadu dovozu dotčeného výrobku z Ruska. Stejně tak během šetření, jak je vysvětleno v 937. bodě odůvodnění, Komise podrobila křížové kontrole údaje Eurostatu na úrovni TARIC s údaji předloženými známými výrobci v ČLR, kteří se přihlásili během výběru vzorku. Objem vývozu textilií ze skleněných vláken, který nahlásili spolupracující čínští vyvážející výrobci, představoval veškerý dovoz zaznamenaný Eurostatem pod příslušnými kódy TARIC, a veškerý vývoz byl proto považován za dotčený výrobek. Navíc na rozdíl od toho, co tvrdila čínská vláda, podnět objasnil, jak byly informace o trhu použity k úpravě údajů o dovozu. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(19)

Ve svých připomínkách k zahájení řízení čínská vláda tvrdila, že trh pro textilie ze skleněných vláken je segmentovaný a že každý z těchto segmentů vykazuje značně rozdílná cenová pásma. Čínská vláda tvrdila, že tři hlavní typy výrobku – tkané pramence (dále jen „WR“), pletené nekrimpované textilie (dále jen „NCF“) a komplexní materiály (dále jen „CM“) – mají odlišné složení a výrobní kroky/procesy, a tudíž i výrobní náklady a prodejní ceny. Kromě toho mají tyto tři typy výrobku odlišné fyzikální a technické vlastnosti, které pak určují jejich konečné použití. Podle čínské vlády je srovnání cen/posouzení cenového podbízení, jakož i posouzení údajně poškozujícího dopadu dovozu z Číny, jak bylo provedeno v podnětu na souhrnné úrovni, zavádějící a nedostatečné a ve skutečnosti neposuzuje rozsah přítomnosti, tj. objem a podíl na trhu, čínských výrobců a výrobců v Unii v jednotlivých segmentech výrobků.

(20)

Komise dospěla k závěru, že čínská vláda na podporu uvedených tvrzení nepředložila žádný důkaz. Při zahájení řízení poskytl žadatel dostatečné důkazy o nákladech a cenách výrobku, který je předmětem šetření. Skutečnost, že existují různé typy výrobku, které mohou mít odlišné výrobní procesy, náklady a prodejní ceny, automaticky neznamená, že existuje segmentace trhu. Je třeba poznamenat, že v souladu s čl. 10 odst. 2 základního nařízení musí žadatel poskytnout informace, které jsou mu rozumně dostupné. Jelikož náklady a ceny typů výrobku vyráběných v Číně jsou ze své podstaty důvěrné a žadatel je nemá k dispozici, měla Komise za to, že podnět obsahoval dostatečné informace, které byly žadateli rozumně dostupné, pro zahájení šetření.

(21)

Informace shromážděné a obdržené Komisí během šetření navíc ukázaly, že trh Unie pro textilie ze skleněných vláken není segmentovaný. Tvrzení, že tři typy výrobku – WR, NCF a CM – mají odlišné fyzikální a technické vlastnosti, které pak určují jejich konečné použití, je věcně nesprávné. Jak je vysvětleno v podnětu a ve 129. až 138. bodě odůvodnění, a čínská vláda to nezpochybnila, dotčený výrobek se používá k vyztužení termoplastických a termosetových pryskyřic v odvětví kompozitních materiálů. Dochází k mnoha překryvům při jejich používání. Zvolený typ textilie bude záviset na vzhledu povrchu, toku pryskyřice, pnutí, kterému bude konečný výrobek vystaven, a na technice aplikace. Určité typy výrobku jsou obzvláště vhodné pro výrobní metody v uzavřených formách, nebo pro ruční výbavu.

(22)

Tři typy výrobku mají tato hlavní a překrývající se použití: WR se používají v termosetových aplikacích, zejména pro ruční výbavu, pro námořní produkty (lodní trupy a paluby), panely karoserií (např. nákladní vozidla, vlaky), lopatky větrných elektráren, potrubí a nádrže. NCF se používají k výrobě námořních produktů (lodní trupy a paluby), karoserií a panelů vozidel (např. nákladní vozidla, vlaky), lopatek a gondol větrných elektráren, lyží a snowboardů, potrubí a nádrží. CM se používají v aplikacích v uzavřených formách pro karoserie a panely vozidel, námořní produkty (lodní trupy a paluby), gondoly větrných elektráren a rekreační vozidla.

(23)

Komise navíc podotýká, že u dotčeného výrobku není neobvyklé, aby existovaly typy výrobku, které mají odlišnou strukturu nákladů a odlišné ceny. To je právě důvod, proč Komise shromažďuje údaje na základě podrobné klasifikace typů výrobku. Uvedená klasifikace rozlišovala kromě forem textilií i mezi formáty prodeje, typy použitého skla, plošnou hmotností a hustotou pramenců. Výpočet cenového podbízení byl založen na srovnání mezi jednotlivými typy výrobku, a proto byly při srovnávání dovozu z ČLR s textiliemi ze skleněných vláken od výrobců v Unii všechny tyto vlastnosti vzaty v úvahu. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(24)

Ve svých připomínkách k zahájení řízení čínská vláda dále tvrdila, že významné rozdíly mezi dovozními cenami textilií ze skleněných vláken z různých zdrojů rovněž jasně ukazují, že trh Unie pro různé typy výrobku je segmentovaný a dovoz z různých zemí je určen pro různé segmenty trhu.

(25)

Jak je uvedeno výše, informace shromážděné Komisí během šetření potvrdily, že trh Unie pro textilie ze skleněných vláken není segmentovaný. Šetření dále ukázalo, že čínští vyvážející výrobci a egyptští vyvážející výrobci nevyvážejí zcela odlišné formy textilií ze skleněných vláken. Shoda mezi výrobky, které prodávali vyvážející výrobci v ČLR a Egyptě, činila přibližně 90 %. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(26)

Ve svých připomínkách k zahájení řízení čínská vláda dále tvrdila, že srovnání čínských dovozních cen a výpočet cenového podbízení v podnětu byly založeny na nesrovnatelných a pečlivě vybraných údajích, které byly chybně upraveny.

(27)

Jak je uvedeno výše, čl. 10 odst. 2 základního nařízení stanoví standard pro důkazy, které má žadatel v podnětu předložit. Informace musí být sice dostatečné, ale zároveň musí být žadateli rozumně dostupné. Jelikož informace o nákladech a cenách jsou ze své povahy důvěrné, nejsou žadateli v počáteční fázi rozumně dostupné žádné přesné údaje o nákladech a cenách jednotlivých typů výrobku vyvážených společnostmi ve třetích zemích. Poskytnuté informace byly nicméně považovány za dostatečné pro zahájení šetření, neboť byly založeny na statistikách Eurostatu o čínských dovozních cenách.

(28)

Komise dále uvedla, že (jak je uvedeno v 965. bodě odůvodnění) výpočet cenového podbízení během šetření vycházel především ze skutečných podrobných údajů od výrobců v Unii zařazených do vzorku a vyvážejících výrobců, které potvrdily tvrzení o cenovém podbízení obsažená v podnětu, jež vycházejí ze statistik Eurostatu. Tento argument byl proto považován za bezpředmětný rovněž s ohledem na údaje použité při šetření.

(29)

Ve svých připomínkách k zahájení šetření čínská vláda tvrdila, že čínský dovoz textilií ze skleněných vláken nezpůsobil cenový tlak. Toto tvrzení nebylo doloženo žádnými důkazy.

(30)

Podnět naopak obsahoval informace o účinku subvencovaného dovozu na ceny obdobného výrobku na trhu Unie a o následném dopadu tohoto dovozu na výrobní odvětví Unie a tyto informace byly považovány za dostatečné k zahájení šetření. Z důkazů uvedených v podnětu vyplynulo, že egyptské i čínské dovozní ceny se výrazně podbízely vůči cenám v Unii.

(31)

Kromě toho je uvedené tvrzení věcně nesprávné. Jak Komise zjistila během šetření a jak je vysvětleno v 966. bodě odůvodnění, čínští vyvážející výrobci zařazení do vzorku usilovali během období šetření o výrazné cenové podbízení vůči cenám výrobního odvětví Unie. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(32)

Ve svých připomínkách k zahájení řízení čínská vláda tvrdila, že kumulace dovozu z Číny a Egypta pro účely analýzy újmy není v tomto případě odůvodněná. Důvodem je to, že podmínky hospodářské soutěže mezi dovozem z těchto zemí a mezi dovozem z těchto zemí a obdobným výrobkem vyráběným a prodávaným výrobním odvětvím Unie na trhu Unie se výrazně liší. Čínská vláda tvrdila, že čínské textilie ze skleněných vláken nekonkurují egyptským, jelikož i) dovoz egyptských textilií ze skleněných vláken do roku 2017 prakticky neexistoval; ii) dovoz textilií ze skleněných vláken z Číny a Egypta sledoval zcela opačný trend; iii) dovoz z Egypta měl odlišné ceny a iv) dovoz z Egypta tvořily podle vlastních výpočtů žadatele pouze NCF, a proto tento dovoz nekonkuruje unijnímu a čínskému prodeji textilií ze skleněných vláken na trhu Unie.

(33)

Komise nejprve uvedla, že podnět obsahoval dostatečné důkazy prokazující, že dovoz dotčeného výrobku byl subvencován a že objem dovozu byl významný a způsobil výrobnímu odvětví Unie újmu. Obsahoval rovněž řadu prvků týkajících se souhrnného posuzování dovozu z obou dotčených zemí (zejména skutečnost, že u obou zemí nejsou odhadované výše subvencování nepatrné (9), že u obou zemí je objem dovozu významný (10) a že dotčené země si konkurují mezi sebou navzájem, s obdobným výrobkem a s třetími zeměmi a že výrobky vyvážené těmito zeměmi mají stejné vlastnosti a konečné použití jako obdobný výrobek (11)), u nichž bylo zjištěno, že ve fázi zahájení řízení snížily svou zátěž. Tyto důkazy byly během šetření dále analyzovány a Komise potvrdila, že podmínky pro kumulaci byly splněny, jak je podrobně popsáno v 947. až 950. bodě odůvodnění.

(34)

Čínská vláda dále tvrdila, že objem čínského dovozu se v posuzovaném období snížil a nemohl způsobit újmu výrobcům v Unii.

(35)

Jak bylo uvedeno výše, podnět obsahoval dostatečné důkazy o tom, že čínský a egyptský dovoz textilií ze skleněných vláken by měl být posouzen souhrnně. Podle důkazů uvedených v podnětu si dovoz textilií ze skleněných vláken z obou zemí konkuruje navzájem a s obdobným výrobkem, jakož i s dovozem ze třetích zemí. Dovoz z ČLR a Egypta vykazuje stejné vlastnosti a použití výrobků, prodává se odběratelům v celé Unii a přímo konkuruje textiliím ze skleněných vláken, které vyrábí výrobní odvětví Unie a třetí země.

(36)

Ve svých připomínkách k zahájení řízení čínská vláda tvrdila, že žadatel neposkytl spolehlivé údaje, pokud jde o výrobní odvětví Unie jako celek, neboť údaje týkající se společností, které podnět nepodaly, jsou nespolehlivé. Žadatel navíc neposkytl informace o několika ukazatelích újmy.

(37)

Čínská vláda nevysvětlila, proč byly údaje nespolehlivé. I v tomto případě neměl žadatel k dispozici důvěrné informace o prodeji a výrobě týkající se výrobců v Unii, kteří podnět nepodali. Žadatel tedy předložil odhady, které byly považovány za přiměřené, dostatečně přesné a vyhovující ustanovení čl. 10 odst. 2 základního nařízení. Za účelem poskytnutí dostatečných důkazů o újmě neexistuje povinnost poskytnout údaje o všech ukazatelích újmy uvedených v čl. 8 odst. 4 základního nařízení. Ani všechny ukazatele újmy nemusí vykazovat sestupný trend.

(38)

Komise uvedla, že vzorek výrobců v Unii vybraný během šetření zahrnoval největší společnost z těch, které podnět nepodaly, a tato společnost poskytla Komisi příležitost provést křížovou kontrolu údajů na makroúrovni poskytnutých žadatelem. Kromě toho Komise při šetření zohlednila všechny relevantní ukazatele újmy. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(39)

Ve svých připomínkách k zahájení řízení čínská vláda tvrdila, že výrobci v Unii neutrpěli újmu, a už vůbec ne kvůli dovozu z Číny. Podle čínské vlády se výrobnímu odvětví Unie mezi rokem 2015 a obdobím šetření dařilo dobře a v zásadě všechny ukazatele újmy se vyvíjely pozitivně nebo zůstaly stabilní.

(40)

Údaje v podnětu jasně ukázaly, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu v důsledku významného cenového podbízení ze strany subvencovaného dovozu textilií ze skleněných vláken z dotčených zemí. Výroba, prodej a podíl výrobního odvětví Unie na trhu výrazně poklesly. Žadatelé byli nuceni snížit investice a zaměstnanost. Zásoby výrobců v Unii, kteří podpořili podnět, se zvýšily a jejich ziskovost poklesla.

(41)

Komise uvedla, že během šetření vykazovaly ukazatele újmy stanovené na základě skutečných ověřených údajů poskytnutých výrobci v Unii zařazenými do vzorku podstatnou újmu, která byla způsobena dovozem z dotčených zemí. Čínská vláda poskytla připomínky k těmto ukazatelům ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací (12). Těmto připomínkám se věnuje oddíl 5.4 tohoto nařízení.

(42)

Ve svých připomínkách k zahájení řízení čínská vláda tvrdila, že výrobnímu odvětví Unie byla způsobena újma v důsledku souvisejícího dovozu ze třetích zemí a poklesu poptávky na trhu Unie.

(43)

Komise s tím nesouhlasila. Podnět prokázal, že vzhledem k nízkému objemu souvisejícího dovozu ze třetích zemí nemohl tento dovoz způsobit podstatnou újmu. Analýza ukazatelů újmy, kterou předložil žadatel, dále ukázala, že újmu nelze vysvětlit poklesem poptávky na trhu Unie, jelikož jejich ztráty podílu na trhu prokazují, že tato ztráta v prodeji jednoznačně přesahovala pokles spotřeby.

(44)

Žadatel poskytl dostatečné důkazy o příčinné souvislosti mezi dovozem z dotčených zemí a újmou. Kromě toho žadatel analyzoval další možné příčiny újmy, například výkonnost výrobců v Unii, vývozní výkonnost výrobců v Unii a dovoz z jiných třetích zemí.

(45)

Dovoz ze třetích zemí a pokles poptávky na trhu Unie během šetření byly posouzeny v oddíle 6.2. Po poskytnutí konečných informací neposkytla čínská vláda žádné nové argumenty ohledně zahájení řízení. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(46)

Ve svých připomínkách k zahájení řízení čínská vláda tvrdila, že vertikálně integrovaní výrobci v Unii utrpěli újmu v důsledku nákladů spojených se „zpětnou integrací“ a snížené schopnosti prodeje na volném trhu v důsledku „sestupné integrace“.

(47)

Při zahájení řízení nebyly k dispozici žádné informace týkající se zjevné konkurenční nevýhody od výrobního odvětví Unie. Výrobci v Unii navíc převážně nejsou vertikálně integrováni.

(48)

Kromě toho Komise uvedla, že šetření neprokázalo mimořádné náklady v důsledku vertikální integrace. Všichni výrobci v Unii zařazení do vzorku navíc prodávali především odběratelům, kteří nejsou ve spojení. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(49)

Ve svých připomínkách k zahájení řízení čínská vláda tvrdila, že odlišné prodejní trendy výrobců, kteří podnět podali a kteří podnět nepodali, mezi rokem 2015 a obdobím šetření ukazují, že o prodej a odběratele soutěžily dvě skupiny výrobců. Ztráta prodeje a podílu na trhu u výrobců, kteří podnět podali, ve prospěch výrobců, kteří podnět nepodali, byla tedy také pravděpodobným důvodem, proč byli výrobci, kteří podnět podali, postiženi újmou z hlediska objemu prodeje a nemohli zvýšit ceny v období šetření.

(50)

Hospodářská soutěž mezi výrobci v Unii je důsledkem volného trhu a je běžným předpokladem (ledaže by například existovaly důkazy o existenci praktik narušujících hospodářskou soutěž, což není tento případ), a nikoli faktorem vysvětlujícím existenci újmy. Na trhu Unie si tedy konkurují nejen výrobci v Unii, kteří podnět podali, s výrobci v Unii, kteří podnět nepodali, ale i výrobci v Unii, kteří podnět podali, mezi sebou navzájem. To nelze považovat za skutečnost oslabující příčinnou souvislost mezi subvencovaným dovozem a podstatnou újmou, kterou utrpělo celé výrobní odvětví Unie. Zjištění týkající se podstatné újmy založená na platném vzorku závisí na posouzení výrobního odvětví jako celku, včetně údajů od výrobců, kteří podnět podali a kteří podnět nepodali (údaje na mikro- a makroúrovni).

(51)

Během šetření, jak je uvedeno v poznámce k dokumentaci určené zúčastněné straně k nahlédnutí ohledně konečného vzorku výrobců v Unii ze dne 21. června 2019, byl vzorek výrobců v Unii tvořen jak výrobci v Unii, kteří podali podnět, tak těmi, kteří podnět nepodali. Stanovení újmy navíc nebylo omezeno na výrobce v Unii, kteří podali podnět, ale týkalo se výrobního odvětví Unie jako celku. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(52)

Ve svých připomínkách po zahájení řízení čínská vláda navíc tvrdila, že zásadním informacím, jako jsou podporovatelé podnětu a hlavní údaje týkající se újmy, byla poskytnuta nadměrná důvěrnost. Čínská vláda tvrdila, že to jí zabránilo řádně vyvrátit tvrzení žadatele o újmě.

(53)

Komise měla za to, že verze podnětu určená zúčastněným stranám k nahlédnutí obsahuje všechny zásadní důkazy a nedůvěrná shrnutí údajů, jimž bylo přiznáno důvěrné zacházení, aby zúčastněné strany mohly uplatnit svá práva na obhajobu v průběhu řízení. Připomíná se, že článek 29 základního nařízení připouští ochranu důvěrných údajů v případech, kdy by jejich prozrazení znamenalo významnou soutěžní výhodu pro konkurenta nebo by významně nepříznivě ovlivnilo poskytovatele informace nebo osobu, od níž byly tyto informace získány. Tvrzení čínské vlády v tomto ohledu byla proto zamítnuta.

1.1.2.   Připomínky egyptské vlády k zahájení šetření

(54)

Egyptská vláda tvrdila, že šetření by nemělo být zahájeno, protože podnět nesplňuje požadavky na důkazy stanovené v čl. 11 odst. 2 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a v čl. 10 odst. 2 základního nařízení. Podle egyptské vlády nebyly k dispozici dostatečné důkazy o napadnutelných subvencích, újmě a příčinné souvislosti mezi dovozem subvencovaných výrobků a újmou. Komise toto tvrzení zamítla ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny v 6. bodě odůvodnění.

(55)

Během konzultací před zahájením řízení egyptská vláda uvedla, že žadatel nepředložil důkazy o tom, že by údajné preferenční úvěry poskytovala egyptská vláda. S ohledem na soubor důkazů předložený v podnětu, a zejména na ujednání mezi Čínou a Egyptem, jakož i na cíle těchto ujednání je však Komise toho názoru, že žadatel poskytl dostatečné důkazy, které mu byly rozumně dostupné a z nichž vyplývá, že praxi poskytování subvencí prostřednictvím preferenčních úvěrů lze přičíst egyptské vládě.

(56)

Egyptská vláda dále tvrdila, že údajná daňová zvýhodnění byla v roce 2015 odstraněna z právních předpisů a že žadatel neposkytl důkazy o tom, že pro stávající projekty nadále platí. Komise však shledala, že žadatel poskytl dostatečné důkazy o zachování právních účinků těchto daňových zvýhodnění, které mu byly rozumně dostupné.

(57)

Egyptská vláda rovněž uvedla, že prominutí dovozních cel na suroviny není subvencí v rozsahu, v jakém jsou tyto dovážené výrobky zpětně vyváženy jako takové nebo zpracované do podoby navazujícího výrobku. Komise uznala, že napadnutelnou subvencí je pouze nadměrné vracení dovozních cel na suroviny, a věnovala této skutečnosti při šetření zvláštní pozornost. Komise dále poznamenala, že se připomínka egyptské vlády nevztahuje na výrobní zařízení.

(58)

Egyptská vláda tvrdila, že žadatel neposkytl důkazy o výhodách spojených s poskytováním pozemků za cenu nižší než přiměřenou. Komise však shledala, že žadatel poskytl dostatečné důkazy o výhodách, které mu byly rozumně dostupné.

(59)

Dále egyptská vláda uvedla, že žadatel nepředložil důkaz o specifičnosti, pokud jde o poskytování elektřiny za cenu nižší než přiměřenou, neboť neexistuje žádná specifičnost, pokud přístup k subvenci podléhá objektivním podmínkám. Komise poznamenala, že egyptská vláda během konzultací před zahájením řízení neposkytla ohledně těchto objektivních podmínek žádné důkazy.

(60)

Komise proto dospěla k závěru, že v podnětu jsou uvedeny dostatečné důkazy pro zahájení šetření údajných napadnutelných subvencí poskytovaných přímo nebo nepřímo egyptskou vládou.

1.1.3.   Připomínky týkající se samostatného antidumpingového šetření

(61)

Po poskytnutí definitivních informací tvrdila skupina Yuntianhua Group, že nahrazení výrobních faktorů, jež bylo provedeno v samostatném antidumpingovém šetření, není vhodné, a požádala Komisi, aby provedla výpočet dumpingového rozpětí pro vyvážející výrobce ve skupině bez použití čl. 2 odst. 6a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (dále jen „základní antidumpingové nařízení“) (13). Podle skupiny Yuntianhua Group nezjistilo antisubvenční šetření žádné důkazy o tom, že vstupy pro textilie ze skleněných vláken byly poskytovány za cenu nižší než přiměřenou. Rovněž tvrdila, že antisubvenční šetření souhlasilo s tím, že vstupy pro textilie ze skleněných vláken byly zakoupeny za nezkreslené tržní hodnoty, jelikož pro výpočet výhod ze subvencí byl použit obrat dodavatelů vstupů a surovin.

(62)

Komise za prvé uvedla, že připomínky k výpočtu a metodice, jež byly použity v samostatném antidumpingovém šetření, nespadají do oblasti působnosti tohoto řízení. Připomínky týkající se metodiky použité k určení dumpingu by proto měly být předloženy v kontextu uvedeného šetření.

(63)

Za druhé, šetření popsané v oddíle 3 ukázalo, že klíčoví dodavatelé vyvážejících výrobců těžili ve velké míře z vládních subvencí. Komise připomněla, že použití obratu společností ve spojení, které dodávají vstupy a suroviny, neznamená přijmout nezkreslené tržní hodnoty uvedených dodávek. Naopak, obrat je alokační klíč, který umožňuje řádné rozčlenění zjištěných subvencí, z nichž měli výhodu vyvážející výrobci.

(64)

Komise rovněž uvedla, že zjištění učiněná podle čl. 2 odst. 6a základního antidumpingového nařízení se týkají podstatného zkreslení, když jsou ceny nebo náklady ovlivněny významnými zásahy státu. V této souvislosti se komplexně zkoumá celá řada různých prvků. Skutečnost, že antidumpingové šetření podle čl. 2 odst. 6a se neopírá o důkazy týkající se subvencování surovin nebo dotčeného výrobku, tedy nepředstavuje překážku pro Komisi, aby samostatně a v souladu s použitelnými pravidly základního nařízení prošetřila, zda dochází k subvencování. Argumenty skupiny Yuntianhua Group byly proto zamítnuty.

(65)

Po poskytnutí dodatečných konečných informací skupina Yuntianhua Group tvrdila, že poskytnuté informace obsahovaly nová zjištění týkající se: i) neexistence segmentace trhu textilií ze skleněných vláken; ii) fyzikálních a technických vlastností výrobku; iii) struktury nákladů a cen; iv) dvojího započtení v důsledku souběžného uložení antidumpingových a antisubvenčních cel, které ovlivnilo úroveň konečných antidumpingových cel uložených dne 7. dubna 2020, a v) skutečnosti, že dumpingové rozpětí zjištěné v antidumpingovém šetření pro tuto stranu bylo nesprávné a mělo by být sníženo o celou výši subvencování zjištěnou v ČLR, aby se zabránilo dvojímu započtení. Tyto prvky nebyly obsaženy v konečných informacích v rámci souběžného antidumpingového řízení, které tudíž neobsahovaly tato zásadní zjištění a úvahy. V důsledku toho by podle této strany bylo konečné antidumpingové nařízení (EU) 2020/492 zjevně neodůvodněné a nezákonné a dumpingové rozpětí ve výši 64,7 % uvedené v antidumpingovém nařízení (EU) 2020/492 by bylo chybné.

(66)

Komise nejprve uvedla, že vysvětlení obsažená v poskytnutí dodatečných konečných informací v tomto řízení jsou reakcí na připomínky, které strany zaslaly v návaznosti na uvedené poskytnutí informací, a tudíž obsahovala více podrobností o zjištěních učiněných Komisí. Nejedná se tedy o nová zjištění, nýbrž pouze o reakci na připomínky zúčastněných stran.

(67)

Kromě toho, pokud jde o body i) až iii) vznesené touto stranou, tj. o neexistenci segmentace trhu textilií ze skleněných vláken, charakteristiku výrobku a strukturu nákladů a cen, Komise uvedla, že poznámky v poskytnutí dodatečných informací týkající se těchto tří bodů měly reagovat na nová tvrzení vznesená stranami. Tato nová tvrzení byla předložena pouze v souvislosti s tímto antisubvenčním řízením. Jediným tvrzením vzneseným v antidumpingovém řízení ohledně segmentace bylo, že výrobci v Unii vyrábějí pouze specializované výrobky OEM pro konkrétní odběratele a na segment OEM by neměla být uložena žádná opatření. Těmito argumenty se v úplnosti zabýval 409. bod odůvodnění antidumpingového nařízení (14). Komise proto nemohla mít k dispozici řešení těchto nových připomínek již v souvislosti s poskytnutím informací o antidumpingovém řízení. Konečné antidumpingové nařízení obsahovalo všechna podstatná zjištění a úvahy, na jejichž základě Komise přijala rozhodnutí v souvislosti s uvedeným postupem, a v plném rozsahu se zabývalo všemi argumenty, které byly v rámci uvedeného řízení vzneseny. Zjištění v antisubvenčním řízení nemají vliv na odůvodnění stanovené v konečném antidumpingovém nařízení.

(68)

Z věcného hlediska navíc tyto body neovlivňují ani nemění zjištění v rámci šetření, a to ani antidumpingového, ani antisubvenčního. Tyto body proto nemají žádný dopad na situaci strany, která vznesla tvrzení, ani jiných stran. Navzdory tomu se Komise rozhodla dát stranám další příležitost k uvedeným bodům se vyjádřit. I když by jejich důsledkem nebyla žádná změna (a Komise tedy neměla v zásadě povinnost je řešit v poskytnutí dodatečných informací, ale v konečném nařízení), byly zahrnuty do poskytnutí dodatečných konečných informací. Ze všech výše uvedených důvodů byla tato tvrzení zamítnuta.

(69)

V každém případě neexistuje žádný rozpor mezi zjištěními uvedených dvou šetření. Jediný rozdíl spočívá v tom, že v tomto řízení měly strany příležitost vyjádřit se v pozdější fázi a učinit další připomínky. Komise měla povinnost odpovědět na tyto připomínky a učinila tak v tomto nařízení.

(70)

Pokud jde konkrétně o poslední dva body, tj. body iv) a v) uvedené v 67. bodě odůvodnění, týkající se možného dvojího započtení a dumpingového rozpětí, Komise uvedla následující skutečnosti. Za prvé, jak již bylo vysvětleno v odpovědi na připomínky stran k poskytnutí konečných informací v rámci tohoto řízení, konkrétně v 1137. bodě odůvodnění, Komise se v plném rozsahu zabývala potenciálním problémem dvojího započtení a poskytla všem stranám dostatečnou příležitost předložit v průběhu tohoto řízení připomínky. Nemohla tak učinit v souvislosti s tehdy probíhajícím antidumpingovým řízením. Za druhé Komise konstatuje, že v souvislosti se samostatným antidumpingovým a antisubvenčním řízením týkajícím se téhož výrobku pocházejícího z téže země, kdy k uložení vyrovnávacích cel dojde později než k uložení antidumpingových cel, neexistuje jiná možnost než změna dříve uložených antidumpingových cel. Tu je třeba provést, aby bylo možné zohlednit nová vyrovnávací cla a zároveň v příslušných relevantních případech zabránit dvojímu započtení a dodržet pravidlo nižšího cla. Za tímto účelem je v těchto případech legislativní metoda taková, že se uloží příslušná vyrovnávací cla a poté se současně odpovídajícím způsobem změní příslušná použitelná antidumpingová cla prostřednictvím téhož nařízení. Na rozdíl od toho, co tvrdí tato strana, proto antidumpingové nařízení (EU) 2020/492 není zjevně nesprávné a neodůvodněné. Příslušnými posouzeními a tvrzeními se v plném rozsahu zabývalo toto nařízení, které rovněž představuje základ pro změnu konečného antidumpingového nařízení. Jelikož příslušné antidumpingové clo platné pro skupinu Yuntianhua Group je podle tohoto nařízení rovněž změněno, jak je podrobně vysvětleno v oddíle 8, i tvrzení této strany, že úroveň jejího antidumpingového cla v nařízení (EU) 2020/492 je nesprávná, je jak z faktického, tak z právního hlediska nesprávné. Ze všech těchto důvodů se tvrzení skupiny Yuntianhua Group zamítají.

1.2.   Celní evidence dovozu

(71)

Dne 31. července 2019 podal žadatel žádost o celní evidenci dovozu textilií ze skleněných vláken pocházejících z dotčených zemí podle čl. 24 odst. 5 základního nařízení. Dne 21. listopadu 2019 předložil žadatel žádost o zavedení celní evidence podle čl. 24 odst. 5 základního nařízení znovu, přičemž aktualizoval údaje o dovozu.

(72)

Podle čl. 24 odst. 5 základního nařízení je u dotčeného výrobku zavedena celní evidence dovozu, aby v případě, že výsledkem šetření budou zjištění, která povedou k uložení konečného vyrovnávacího cla, mohlo být toto clo, pokud budou splněny nezbytné podmínky, uloženo na celně evidovaný dovoz se zpětnou působností v souladu s platnými právními předpisy.

(73)

V reakci na žádost o celní evidenci předložily zúčastněné strany připomínky, kterými se Komise zabývala v nařízení o celní evidenci. Komise měla k dispozici dostatečné důkazy odůvodňující potřebu celní evidence dovozu.

(74)

Dne 21. ledna 2020 zveřejnila Komise prováděcí nařízení (EU) 2020/44 (dále jen „nařízení o celní evidenci“) (15), kterým se ode dne 22. ledna 2020 zavádí celní evidence dovozu textilií ze skleněných vláken pocházejících z ČLR a Egypta.

1.3.   Upřesnění rozsahu definice výrobku

(75)

Během šetření vyšlo najevo, že některé hospodářské subjekty se možná nepřihlásily proto, že nesprávně pochopily definici výrobku, který je předmětem šetření. Z tohoto důvodu Komise dne 18. září 2019 upřesnila znění definice výrobku uvedené v oznámení o zahájení řízení tím, že zveřejnila další oznámení (dále jen „upřesňující oznámení“) (16). Upřesňující oznámení rovněž dalo stranám možnost, aby se v případě zájmu ve stanovené lhůtě přihlásily a požádaly o dotazník. Žádná zúčastněná strana k upřesňujícímu oznámení nepředložila připomínky ani nepožádala o dotazník.

(76)

Po zveřejnění upřesňujícího oznámení a v následném šetření bylo potvrzeno, že žádný z hospodářských subjektů se neopomněl přihlásit z důvodu možného neporozumění definici dotčeného výrobku obsažené v oznámení o zahájení řízení.

1.4.   Období šetření a posuzované období

(77)

Šetření týkající se subvencování a újmy zahrnovalo období od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2018 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy zahrnovalo období od 1. ledna 2015 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(78)

Jak pro stávající antisubvenční šetření, tak pro antidumpingové šetření uvedené ve 4. bodě odůvodnění platí totéž období šetření a totéž posuzované období.

1.5.   Zúčastněné strany

(79)

V oznámení o zahájení řízení Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se jí přihlásily, a mohly se tak zúčastnit šetření. Navíc Komise o zahájení šetření výslovně informovala žadatele, egyptskou vládu, čínskou vládu, další známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce, známé dovozce a uživatele a vyzvala je k účasti.

(80)

Zúčastněné strany měly příležitost se k zahájení šetření vyjádřit a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních. Skupina Yuntianhua Group požádala o intervenci úředníka pro slyšení s cílem vyjádřit své obavy týkající se lhůty pro odpověď na písemné upozornění na nedostatky. Společnost tvrdila, že si nevšimla písemného upozornění na nedostatky, protože její počítačový server chybně vyhodnotil e-mail od Komise jako nevyžádanou poštu, a požádala o prodloužení o 18 dnů. Úředník pro slyšení vyzval Komisi, aby prodloužila lhůtu o 6 dní.

(81)

Jak je uvedeno v oddíle 1.3, Komise během šetření upřesnila definici výrobku a zúčastněným stranám, kterých se upřesnění týká nebo které se případně nepřihlásily, protože se domnívaly, že se jich řízení netýká, poskytla příležitost, aby se ve stanovené lhůtě přihlásily a požádaly o dotazník. Žádné další strany se nepřihlásily.

1.6.   Výběr vzorku

(82)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že možná bude nutné vybrat vzorek zúčastněných stran v souladu s článkem 27 základního nařízení.

1.6.1.   Výběr vzorku výrobců v Unii

(83)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že se rozhodla omezit šetření na přiměřený počet výrobců v Unii prostřednictvím výběru vzorku. Dodala, že prozatímně vybrala vzorek výrobců v Unii na základě nahlášeného objemu výroby obdobného výrobku v Unii v období od října 2017 do září 2018 rovněž s ohledem na zeměpisné rozložení. Tento vzorek sestával ze čtyř výrobců v Unii, kteří představovali více než 40 % odhadované celkové výroby textilií ze skleněných vláken v Unii. Žádná ze zúčastněných stran nepředložila připomínky, a předběžný vzorek byl proto potvrzen. Vzorek je pro výrobní odvětví Unie reprezentativní.

1.6.2.   Výběr vzorku dovozců

(84)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení řízení.

(85)

Požadované informace poskytl a se zařazením do vzorku souhlasil jeden dovozce, který není ve spojení (Euroresins UK Ltd.). S ohledem na malý počet spolupracujících dovozců Komise rozhodla, že provádět výběr vzorku není nutné.

1.6.3.   Výběr vzorku vyvážejících výrobců v ČLR

(86)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny známé vyvážející výrobce v ČLR, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení řízení. Komise kromě toho požádala zastoupení Čínské lidové republiky při Evropské unii, aby označilo a/nebo kontaktovalo případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít zájem o účast na šetření.

(87)

Požadované informace poskytlo a se zařazením do vzorku souhlasilo osm vyvážejících výrobců nebo jejich skupin v ČLR. V souladu s čl. 27 odst. 1 základního nařízení Komise vybrala vzorek, sestávající ze dvou skupin vyvážejících výrobců na základě největšího reprezentativního objemu vývozu do Unie, který mohl být v době, která je k dispozici, přiměřeně přezkoumán. Na skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku připadalo více než 79 % nahlášeného vývozu textilií ze skleněných vláken do Unie během období šetření.

(88)

Vzorek vyvážejících výrobců nebo skupin vyvážejících výrobců zahrnuje tyto podniky:

China National Building Materials Group (dále jen „skupina CNBM Group“) zahrnující společnosti:

Jushi Group Co. Ltd (dále jen „Jushi“ nebo „Jushi China“),

Zhejiang Hengshi Fiberglass Fabrics Co. Ltd (dále jen „Hengshi“),

Taishan Fiberglass Inc (dále jen „Taishan“)

Yuntianhua Group (dále jen „skupina Yuntianhua Group“) zahrnující společnosti:

PGTEX China Co. Ltd (dále jen „PGTEX“),

Chongqing Tenways Material Corp. (dále jen „CTM“).

(89)

Podle čl. 27 odst. 2 základního nařízení byli všichni známí dotčení vyvážející výrobci a orgány ČLR ohledně výběru vzorku konzultováni.

(90)

Připomínky k výběru vzorku byly obdrženy od dvou vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, společností Jushi a Hengshi, kteří patří do skupiny CNBM Group. Společnosti Jushi a Hengshi nezpochybňovaly skutečnost, že jsou společnostmi ve spojení, avšak tvrdily, že nejsou ve spojení se společností Taishan. Společnost Jushi tvrdila, že Komise nemůže se společnostmi Hengshi, Jushi a Taishan zacházet jako s jediným subjektem na základě mechanického uplatnění čl. 127 odst. 1 písm. d) nebo f) prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447 (17) ze dne 24. listopadu 2015 (dále jen „prováděcí akt k celnímu kodexu Unie“). Na podporu tohoto tvrzení společnost Jushi odkázala na zprávu panelu WTO ve věci Korea – Certain Paper (18) a na pokyny pro transakce se spojenými osobami pro společnosti kótované na šanghajské burze cenných papírů.

(91)

Tyto společnosti zdůraznily, že i) neměly žádný společný přímý podíl, ii) nedocházelo k překrývání mezi členy jejich řídících a dozorčích orgánů, iii) nedocházelo k žádným souvisejícím transakcím mezi společnostmi Hengshi/Jushi a Taishan a iv) byly konkurenty na trhu.

(92)

Po výběru vzorku se dne 13. listopadu 2019 konalo slyšení se společností Taishan, ve kterém byly výše uvedené argumenty znovu předneseny.

(93)

Šetření ukázalo, že společnost China National Building Material (dále jen „CNBM“) je podnik v přímém vlastnictví čínského státu a z 41,27 % nepřímo ve vlastnictví mateřské společnosti CNBM, kterou pak plně vlastní Komise Státní rady pro dohled nad státem vlastněnými aktivy a jejich správu (dále jen „SASAC“). Společnost CNBM vlastní 26,97 % podíl ve společnosti China Jushi Co., Ltd. (dále jen „China Jushi“), která je jediným akcionářem společnosti Jushi (19).

(94)

V září 2017 uzavřela společnost CNBM se společností Sinoma dohodu o fúzi (20), která byla dokončena v květnu 2018. Společnost Sinoma byla prostřednictvím své dceřiné společnosti Sinoma Science & Technology Co. vlastníkem společnosti Taishan. Po fúzi se společnost Sinoma sloučila se společností CNBM a byla jí absorbována. V důsledku toho drží společnost CNBM 26,97 % podíl ve společnosti China Jushi (jediný akcionář společnosti Jushi) a 60,24 % podíl ve společnosti Sinoma Science & Technology Co., Ltd. (jediný akcionář společnosti Taishan).

(95)

V čl. 127 odst. 1 písm. d) prováděcího aktu k celnímu kodexu se stanoví, že dvě osoby se považují za osoby ve spojení, pokud: třetí strana přímo nebo nepřímo drží, kontroluje nebo vlastní nejméně 5 % vydaných akcií nebo podílů s hlasovacími právy obou osob. Společnost CNBM drží 26,97 % podíl ve společnosti China Jushi (jediný akcionář společnosti Jushi) a 60,24 % podíl ve společnosti Sinoma Science & Technology Co., Ltd. (jediný akcionář společnosti Taishan). Proto bylo shledáno, že společnosti jsou ve spojení.

(96)

Kromě toho podle zprávy o společnosti z roku 2019 vypracované čínskou makléřskou společností Guotai Junan Securities (21) provádí společnost CNBM od roku 2017 reorganizaci svých provozních subjektů s cílem zlepšit regionální koordinaci a odstranit horizontální hospodářskou soutěž mezi kótovanými dceřinými společnostmi. Kromě toho hodlá společnost CNBM vyřešit problémy v oblasti horizontální hospodářské soutěže do roku 2020. Podle veřejně dostupných informací obsažených ve zprávě hodlala společnost CNBM zahájit tento proces konsolidací svého podnikání v odvětví skleněných vláken vložením aktiv do společností China Jushi a Sinoma Science & Technology (jediný akcionář společnosti Taishan). Důkazy shromážděné v průběhu šetření tedy nepodporují argument společností, že společný podíl nemá žádné praktické důsledky a že společnosti působí nezávisle. Tyto důkazy naopak svědčí o tom, že kromě samotné akcionářské struktury (která by sama o sobě mohla být směrodatná pro závěr, že jde o společnosti ve spojení) mohou dané tři společnosti také navzájem významně ovlivňovat svá podnikatelská rozhodnutí a že společnost, která je ovládá (CNBM), má za cíl alespoň koordinovat, ne-li integrovat jejich činnost („vyřešit otázky horizontální hospodářské soutěže“). To znamená, že subvence získané kteroukoli z uvedených společností mohou být bez rozlišení použity ve prospěch dotčeného výrobku. Komise proto zamítla tvrzení, že její závěr ve smyslu považovat tyto tři společnosti za společnosti ve spojení nezohlednil faktickou a ekonomickou situaci.

(97)

Pokud jde o argument, že Komise nemůže pro účely stanovení výše subvencování poskytnutého dotčenému výrobku zacházet se společnostmi Hengshi, Jushi a Taishan jako s jedinou skupinou, Komise připomněla, že pro zajištění účinného prosazování opatření, zejména aby se zabránilo přesměrování vývozu prostřednictvím společnosti ve spojení, která má platit nejnižší clo, používá Komise v praxi ke stanovení vztahu mezi vyvážejícími výrobci kritéria uvedená v článku 127 aktu, kterým se provádí celní kodex Unie. Tato skutečnost byla všem stranám jasně sdělena v oznámení o zahájení řízení na jeho začátku. Kromě toho je odkaz na článek 127 aktu, kterým se provádí celní kodex Unie, výslovně uveden v čl. 2 odst. 1 základního antidumpingového nařízení (22), přičemž Komise by měla se stranami v antidumpingových i antisubvenčních řízeních zacházet stejně (23). Kromě toho se podle čl. 7 odst. 1 základního nařízení provádí výpočet výše subvencování na jednotku subvencovaného výrobku vyváženého do Unie. Výpočet výše napadnutelných subvencí na základě dotčeného výrobku vyváženého do Unie znamená, že pokud jsou společnosti ve spojení, jelikož peníze jsou zastupitelné, mohou uvedené výhody použít bez rozlišení pro dotčený výrobek, a to bez ohledu na konkrétního vyvážejícího výrobce. Jelikož v tomto případě společnosti Henghsi, Jushi a Taishan vyrábějí a vyvážejí dotčený výrobek, měla by se u výše napadnutelných subvencí, které jim byly poskytnuty, zohlednit skutečnost, že díky svému vztahu mohou uvedené výhody přenést na dotčený výrobek vyvážený do Unie, jak považují za vhodné. V důsledku toho by výhody poskytnuté uvedeným vyvážejícím výrobcům, pokud jde o dotčený výrobek, měly vést ke stanovení jediné výše pro celou skupinu.

(98)

Kromě toho ani věc projednávaná před WTO (24) zmíněná společností Jushi v 90. bodě odůvodnění nepodporuje tvrzení této společnosti. Ve skutečnosti na rozdíl od toho, co se společnost Jushi pokouší dovodit, panel WTO v uvedené věci potvrdil, že pro stanovení dumpingu v antidumpingových šetřeních pravidlo uvedené v čl. 6 odst. 10 antidumpingové dohody WTO (podle nějž by mělo být vypočteno dumpingové rozpětí pro každého vyvážejícího výrobce) nutně nezabraňuje tomu, aby bylo s odlišnými právními subjekty zacházeno jako s jediným vývozcem nebo výrobcem. Panel poznamenal, že toto zacházení by bylo povoleno, „pokud je strukturální a obchodní vztah mezi dotčenými společnostmi dostatečně úzký tak, aby mohly být považovány za jediného vývozce“ (25). Z této úvahy vyplývá, že panel nestanovil kritéria, která musí orgány provádějící šetření použít k posouzení toho, zda jsou společnosti ve spojení. Panel se omezil na to, že se zabýval konkrétními prvky (jako je držba podílů, správní rada, prodejní kanály), které v tomto případě posuzoval orgán provádějící šetření. Odvolací orgán ve věci EC – Fasteners potvrdil možnost zacházet s několika vývozci jako s jediným subjektem, přičemž uvedl rovněž prvky, které mohou být relevantní, jako je i) existence podnikových a strukturálních vazeb mezi vývozci, například společná kontrola, vlastnictví a řízení; ii) existence podnikových a strukturálních vazeb mezi státem a vývozci, například společná kontrola, vlastnictví a řízení, a iii) kontrola nebo podstatný vliv státu, pokud jde o stanovování cen a produkci (26). V tomto ohledu nelze z právních a skutkových okolností tohoto případu zpochybnit existenci podnikových vztahů mezi společností Jushi, Hengshi a Taishan.

(99)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že se pro účely tohoto šetření jedná o společnosti ve spojení, a všechna související tvrzení tak byla zamítnuta.

(100)

Po poskytnutí konečných informací zpochybnila společnost Taishan použití vyrovnávacího cla v kombinaci se společností Hengshi/Jushi. Tato zúčastněná strana tvrdila, že společný konečný akcionář (společnost CNBM) měl pouze velmi omezenou kontrolu nad podnikatelskými a provozními rozhodnutími společností Jushi nebo Hengshi. Zopakovala, že společnosti Taishan a Hengshi/Jushi si konkurují na trhu, a uvedla, že na podporu těchto tvrzení již dříve předložila důkazy. Společnost Taishan nabídla písemný závazek, který by účinně přerušil jakoukoli obchodní vazbu mezi společnostmi Taishan a Hengshi/Jushi, což by zabraňovalo přesměrování vývozu textilií ze skleněných vláken do Unie od společností Hengshi/Jushi prostřednictvím společnosti Taishan.

(101)

Jak je popsáno v 96. bodě odůvodnění, šetření odhalilo, že prostřednictvím svých společných akcionářů mohou dané tři společnosti navzájem významně ovlivňovat svá podnikatelská rozhodnutí. Z důkazů ve spisu vyplývá, že společnosti procházejí procesem konsolidace a koordinace operací týkajících se skleněných vláken. Nebyly poskytnuty žádné nové informace ani důkazy, které by mohly tato zjištění vyvrátit. Společnost Taishan ve skutečnosti nezpochybnila plány svého hlavního akcionáře na konsolidaci jeho podnikání v oblasti skleněných vláken. Tyto plány jsou v jasném rozporu s jakýmkoli závazkem přerušit obchodní vztahy mezi společnostmi Taishan a Hengshi/Jushi. Aniž by se společnost vyjádřila k tomu, zda by Komise mohla takový závazek přijmout, není kromě toho zjevně schopna přijmout jakýkoli druh závazku bez souhlasu subjektů, které ji v konečném důsledku ovládají. Proto byly tvrzení společnosti Taishan i žádost o závazek zamítnuty.

(102)

Po poskytnutí konečných informací tvrdila skupina CNBM Group, že subvence, které obdržel obchodník ve spojení Jushi Hong Kong Co. Ltd., nelze napadnout, jelikož tato společnost je usazena v Hongkongu, a nikoli v Číně. Hongkong je nezávislým členem WTO, a je proto podle práva WTO a pro účely šetření Unie v oblasti ochrany obchodu považován za nezávislou jurisdikci. Vzhledem k tomu, že stávající antisubvenční řízení nebylo zahájeno proti Hongkongu, neměly by být zohledněny žádné subvence, které údajně obdržela společnost Jushi Hong Kong. Komise uvedla, že skupina CNBM Group nezpochybnila zjištění Komise týkající se subvencování tohoto obchodníka ve spojení. Bez ohledu na status Hongkongu v tomto šetření se skutečné středisko činností a kontroly nad společností Jushi Hong Kong nacházelo v pevninské Číně. Jak uvedla samotná společnost, „Jushi Hong Kong je ve skutečnosti papírová společnost, nemá žádné konkrétní zaměstnance, žádný pozemek, žádný fyzický úřad a žádné výhody, tedy ani daňové programy, ani granty“. Účetní záznamy se nacházely ve společnosti Jushi Group Co. Ltd., zde se nacházeli i příslušní pracovníci za účelem ověření a získané subvence, které poskytovaly výhodu dotčenému výrobku, poskytly čínské subjekty. Kromě toho, jak potvrdil Odvolací orgán ve věci United States - Anti-Dumping and Countervailing Measures on Large Residential Washers from Korea, mohou být pro výpočet výše valorického subvencování relevantní subvence poskytované příjemci v jiných zemích, než je člen poskytující subvenci (27). Toto tvrzení této společnosti se proto zamítá.

(103)

Po poskytnutí konečných informací tvrdila skupina Yuntianhua Group, že její subvenční rozpětí bylo nadhodnoceno přidáním subvencí poskytnutých společnostem, které nedodávají vstupy používané při výrobě dotčeného výrobku, a proto požadovala, aby se k subvencím těchto společností při výpočtu vyrovnávacího cla nepřihlíželo.

(104)

Článek 1 základního nařízení stanoví, že aby se vyrovnala subvence, která byla přímo nebo nepřímo poskytnuta na zhotovení, výrobu, vývoz nebo přepravu jakéhokoli výrobku, jehož propuštění do volného oběhu v Unii působí újmu, může být uloženo vyrovnávací clo. Komise má důkazy o tom, že společnosti zahrnuté do šetření, jejichž výhody plynoucí ze subvencí přispěly ke clu pro skupinu, se přímo či nepřímo podílely na poskytování vstupů, služeb, materiálů nebo aktiv používaných při výrobě dotčeného výrobku, jak je popsáno v článku 1 základního nařízení. V tomto ohledu nebyly připomínky vznesené skupinou Yuntianhua Group podloženy konkrétními důkazy.

(105)

Komise však zjistila, že jedna ze společností ve spojení, jejíž subvence byly napadeny, byla původně požádána o účast na šetření, protože pronajala strojní zařízení jednomu z vyvážejících výrobců. V návaznosti na obdržené připomínky však Komise revidovala alokační klíč týkající se leasingových činností společnosti, které byly spojeny s dotčeným výrobkem. Jelikož výhody, které by mohly být přiděleny prostřednictvím leasingových činností, se považovaly za zanedbatelné, Komise rozhodla, že je nezohlední.

1.7.   Individuální zjišťování

(106)

Pět z čínských vyvážejících výrobců, kteří zaslali odpovědi na dotazník pro výběr vzorku, informovalo Komisi o svém záměru požádat o individuální zjišťování podle čl. 27 odst. 3 základního nařízení. Komise dotazník zpřístupnila online v den zahájení řízení. Komise navíc oznámila vyvážejícím výrobcům nezařazeným do vzorku, že jsou povinni poskytnout odpověď na dotazník, pokud chtějí být posuzováni individuálně. Žádná ze společností však odpověď na dotazník neposkytla. V důsledku toho nebylo možné provést individuální zjišťování.

1.8.   Spolupracující vyvážející výrobci v Egyptě

(107)

V oznámení o zahájení řízení Komise vyzvala všechny vyvážející výrobce v Egyptě, aby ji kontaktovali. Přihlásili se dva vyvážející výrobci ve spojení, kteří představují 100 % vývozu do Unie a 100 % výroby textilií ze skleněných vláken v Egyptě:

Jushi Egypt For Fiberglass Industry S.A.E (dále jen „Jushi Egypt“), třetí sektor severozápadního zálivu suezské ekonomické zóny, Egypt,

Hengshi Egypt Fiberglass Fabrics S.A.E (dále jen „Hengshi Egypt“), třetí sektor severozápadního zálivu suezské ekonomické zóny, Egypt.

1.9.   Odpovědi na dotazník a inspekce na místě

(108)

Dotazníky pro výrobce v Unii, dovozce, uživatele a vyvážející výrobce v ČLR a v Egyptě byly v den zahájení řízení zpřístupněny na internetu (28).

(109)

Komise obdržela odpovědi na dotazník od dvou skupin čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, dvou egyptských vyvážejících výrobců, čtyř výrobců v Unii zařazených do vzorku, pěti uživatelů a jednoho dovozce, který není ve spojení. Na dotazník neodpověděl žádný z čínských vyvážejících výrobců nezařazených do vzorku.

(110)

Komise rovněž zaslala dotazník čínské a egyptské vládě. Dotazník pro čínskou vládu obsahoval zvláštní dotazníky pro banku China Development Bank (dále jen „CDB“), banku Export Import Bank of China (dále jen „EXIM“) a společnost Sinosure. Uvedené finanční instituce byly výslovně zmíněny v podnětu jakožto veřejnoprávní subjekty nebo subjekty řízené či pověřené k poskytování subvencí. Kromě toho byla čínská vláda požádána, aby zvláštní dotazník pro finanční instituce zaslala všem ostatním finančním institucím, které poskytují úvěry nebo vývozní úvěry společnostem zařazeným do vzorku nebo odběratelům společností zařazených do vzorku. Čínská vláda byla rovněž požádána, aby v zájmu administrativního zjednodušení shromáždila veškeré odpovědi poskytnuté těmito finančními institucemi a aby je předala přímo Komisi.

(111)

Dotazník pro egyptskou vládu obsahoval zvláštní dotazníky pro banky National Bank of Egypt, Ahli Bank a Bank Misr. Uvedené finanční instituce byly výslovně zmíněny v podnětu jakožto veřejnoprávní subjekty nebo subjekty řízené či pověřené k poskytování subvencí. Kromě toho byla egyptská vláda v zájmu administrativního zjednodušení požádána, aby zvláštní dotazník pro finanční instituce zaslala všem ostatním finančním institucím, které poskytují úvěry nebo vývozní úvěry společnostem zařazeným do vzorku. Dotazník pro egyptskou vládu navíc obsahoval zvláštní dotazníky pro společnosti Egypt-TEDA Investment Company (dále jen „Egypt TEDA“) a Egyptian Chinese JV Company for Investment (dále jen „ECCI“), které byly v podnětu identifikovány jako státem vlastněné subjekty působící v zóně SETC. Egyptská vláda byla požádána, aby shromáždila veškeré odpovědi poskytnuté těmito finančními institucemi a dalšími subjekty a aby je zaslala přímo Komisi.

(112)

Komise obdržela od čínské vlády odpovědi na dotazník, které zahrnovaly odpovědi na zvláštní dotazník od společností EXIM a Sinosure, jakož i odpovědi od egyptské vlády, které zahrnovaly odpovědi na zvláštní dotazník od bank National Bank of Egypt a Bank Misr a společnosti Egypt TEDA.

(113)

Aniž je dotčeno použití článku 28 základního nařízení, Komise si vyžádala a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné a které včas poskytly strany za účelem stanovení subvence, újmy a zájmu Unie. V prostorách čínského ministerstva obchodu byla provedena inspekce na místě, jíž se účastnili i úředníci z jiných příslušných ministerstev. Při této inspekci na místě byli přítomni mimoto zástupci společností EXIM, CDB a Sinosure.

(114)

Inspekce na místě se uskutečnila také v prostorách společnosti Egypt TEDA, jakož i v prostorách těchto egyptských vládních orgánů:

Generální úřad pro investice (dále jen „GAFI“), Káhira, Egypt,

Generální úřad ekonomické zóny Suezského průplavu (dále jen „Generální úřad zóny SC“), ekonomická zóna Suezského průplavu, Egypt,

Egypt Gas Holding (dále jen „EGAS“), Káhira, Egypt,

Egyptská regulační agentura pro dodávky elektřiny a ochranu spotřebitele (dále jen „EgyptERA“), Káhira, Egypt.

(115)

Komise navíc uskutečnila inspekce na místě podle článku 26 základního nařízení v prostorách těchto společností:

 

Výrobci v Unii

European Owens Corning Fiberglas, Sprl (dále jen „OC“),

Chomarat Textiles Industries S.A.S. (dále jen „Chomarat“),

Saertex GmbH & Co. KG (dále jen „Saertex“),

Ahlstrom-Munksjö Glassfibre Oy (dále jen „Ahlstrom“)

 

Výrobci v ČLR zařazení do vzorku (29)

China National Building Materials Group (dále jen „skupina CNBM Group“),

Jushi Group Co. Ltd, Ťia-sing, ČLR,

Zhejiang Hengshi Fiberglass Fabrics Co. Ltd, Ťia-sing, ČLR,

China Jushi Co. Ltd., Ťia-sing, ČLR,

Jushi Group Hong Kong Co. Limited, Ťia-sing, ČLR,

Tongxiang Leishi Mineral Powder Co. Ltd., Ťia-sing, ČLR,

Tongxiang Jinshi Precious Metal Equipment Co. Ltd., Ťia-sing, ČLR,

Huajin Capital Limited, Hongkong, ČLR,

Jushi Group (HK) Sinosia Composite Materials Co., Ltd., Hongkong, ČLR,

Taishan Fiberglass Inc., Tchaj-an, ČLR,

China National Building Material Group finance Co., Ltd, Peking, ČLR,

Sinoma Science & Technology Co., Ltd, Peking a Nanking, ČLR,

Huatai Non-Metallic Powder Co., Ltd, Tchaj-an, ČLR,

Taian Antai Gas Co., Ltd, Tchaj-an, ČLR,

Taishan Fiberglass Zoucheng Co., Ltd, Zoucheng, ČLR,

Sinoma Jinjing Fiber Glass (Zibo) Co., Ltd, Zibo, ČLR,

Shandong Linyi Shanqi Mining Co., Ltd, Station of Sunzu Town, ČLR,

Yuntianhua Group (dále jen „skupina Yuntianhua Group“):

PGTEX China Co. Ltd., Čchang-čou, ČLR

Chongqing Tenways Material Corp.Ltd, Čchung-čching, ČLR,

Chongqing Polycomp International Corporation (CPIC), Čchung-čching, ČLR,

CPIC International Co., Limited (CPIC HK), Čchung-čching, ČLR,

Changzhou Diba Textile Machinery Co., Ltd., Čchang-čou, ČLR,

Changzhou Newtry Co., Ltd., Čchang-čou, ČLR

Chongqing Tianze New Material Co., Ltd., Čchung-čching, ČLR,

Wenzhou Jinhui Nonmetallic Mining Co., Ltd., Čchung-čching, ČLR,

Chongqing Yuanjia Mining Co., Ltd. (Chongqing Wingreat), Čchung-čching, ČLR,

Yunnan Yuntianhua Group Co., Ltd., Kchun-ming, ČLR,

Yunnan Yuntianhua Financial Co., Ltd., Kchun-ming, ČLR

 

Vyvážející výrobci v Egyptě

Jushi Egypt For Fiberglass Industry S.A.E, Suez,

Hengshi Egypt Fiberglass Fabrics S.A.E., Suez

 

Uživatelé

Siemens Gamesa Renewable Energy GmbH&Co KG (dále jen „SGRE“),

Vestas Wind Systems A/S (dále jen „Vestas“).

(116)

Kvůli hrozbě přenosu onemocnění COVID-19 a následným opatřením přijatým v reakci na šíření tohoto onemocnění (30) nemohla Komise ověřit údaje předložené několika společnostmi, které patří do skupiny jednoho z vyvážejících výrobců nacházejících se v ČLR. Vzhledem k tomu, že k této nepředvídané situaci došlo ve velmi pozdní fázi řízení a že žádné jiné řešení nebylo možné, Komise výjimečně použila informace předložené těmito společnostmi pro výpočet subvence, které byly ověřeny na základě dostupných informací.

1.10.   Neuložení prozatímních opatření a následný postup

(117)

Dne 24. ledna 2020 Komise v souladu s čl. 29a odst. 2 základního nařízení informovala zúčastněné strany o svém záměru neuložit prozatímní opatření a pokračovat v šetření.

(118)

Komise pokračovala ve vyhledávání a ověřování všech informací, jež považovala za nezbytné pro svá konečná zjištění.

1.11.   Poskytnutí konečných informací

(119)

Dne 27. února 2020 Komise všechny strany informovala o podstatných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě hodlá uložit konečné antisubvenční clo na dovoz dotčeného výrobku do Unie (dále jen „poskytnutí konečných informací“).

(120)

Všem stranám byla poskytnuta 15denní lhůta, během níž mohly k uvedeným konečným informacím zaslat připomínky. Několik zúčastněných stran požádalo o prodloužení lhůty. Komise těmto stranám udělila lhůtu pro podání připomínek do 20. března a 23. března 2020. Zúčastněné strany měly příležitost se k zahájení šetření vyjádřit a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(121)

V rámci samostatného antidumpingového šetření byly stranám dne 19. prosince 2019 poskytnuty konečné nejdůležitější skutečnosti a úvahy, na jejichž základě Komise hodlala uložit konečné antidumpingové clo na dovoz dotčeného výrobku do Unie. Kromě toho byly zúčastněným stranám dne 10. února 2020 poskytnuty dodatečné informace.

(122)

Komise v tomto nařízení řešila připomínky předložené v průběhu antisubvenčního řízení. Připomínkami předloženými v souvislosti se samostatným antidumpingovým šetřením se toto nařízení nezabývalo, pokud strany výslovně neuvedly, že předložené připomínky se týkají obou řízení.

(123)

Po poskytnutí konečných informací žádná strana nepožádala o slyšení u úředníka pro slyšení.

(124)

Kromě toho obdržely zúčastněné strany dne 17. dubna 2020 dodatečné konečné informace a do 22. dubna 2020 měly možnost předložit připomínky (dále jen „poskytnutí dodatečných konečných informací“).

(125)

Kromě toho byly zúčastněným stranám dne 24. dubna 2020 podruhé poskytnuty dodatečné konečné informace a do 27. dubna 2020 měly možnost předložit připomínky (dále jen „druhé poskytnutí dodatečných konečných informací“).

(126)

Komise uspořádala slyšení s výrobním odvětvím Unie, s vyvážejícími výrobci Jushi/Hengshi China a s egyptskými vyvážejícími výrobci Jushi/Hengshi Egypt, jakož i s egyptskou vládou.

2.   DOTČENÝ VÝROBEK A OBDOBNÝ VÝROBEK

2.1.   Dotčený výrobek

(127)

Dotčeným výrobkem (31) jsou textilie z tkaných a/nebo vpichovaných pramenců a/nebo příze z nekonečných skleněných vláken, též s dalšími prvky, s výjimkou výrobků, které jsou impregnované či předimpregnované („pre-preg“), a s výjimkou otevřených síťovin o velikosti buňky větší než 1,8 mm na délku i na šířku a o plošné hmotnosti vyšší než 35 g/m2 (dále jen „textilie ze skleněných vláken“) pocházející z ČLR a Egypta, v současnosti kódů KN ex 7019 39 00, ex 7019 40 00, ex 7019 59 00 a ex 7019 90 00 (kódy TARIC 7019390080, 7019400080, 7019590080 a 7019900080) (dále jen „dotčený výrobek“).

(128)

Textilie ze skleněných vláken mají širokou škálu použití, například při výrobě lopatek pro větrné turbíny, při výrobě člunů, nákladních automobilů a sportovního vybavení, jakož i v systémech pro sanaci potrubí.

2.2.   Obdobný výrobek

(129)

Šetření prokázalo, že následující výrobky mají stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti, jakož i stejná základní použití:

dotčený výrobek,

výrobek vyráběný a prodávaný na domácím trhu dotčených zemí a

výrobek vyráběný a prodávaný v Unii výrobním odvětvím Unie.

(130)

Komise rozhodla, že uvedené výrobky jsou proto obdobnými výrobky ve smyslu čl. 2 písm. c) základního nařízení.

2.3.   Tvrzení týkající se definice výrobku

(131)

Jeden vyvážející výrobce a ministerstvo obchodu Egyptské arabské republiky tvrdili, že soupravy předřezaných textilií ze skleněných vláken by neměly být zahrnuty do působnosti šetření. Argumentovali tím, že soupravy předřezaných textilií ze skleněných vláken jsou navazujícím výrobkem, který vyžaduje další výrobní kroky a vykazuje rozdíly ve fyzikálních vlastnostech, jelikož má mnohem menší rozměry. Má jinou formu a balení, neboť se skládá z několika menších kusů textilií spojených prošíváním. Dále byl vznesen argument, že vyloučením souprav by nevzniklo žádné riziko obcházení, neboť proces řezání je nevratný a výrobek není zaměnitelný s neřezanými textiliemi ze skleněných vláken.

(132)

Žadatel tvrdil, že soupravy předřezaných textilií ze skleněných vláken a neřezané textilie ze skleněných vláken mají stejné základní vlastnosti a stejná konečná použití. Vzhledem k tomu, že textilie ze skleněných vláken jsou materiály určené ke zpevnění, přiřezávání je nutné, aby odpovídaly tvaru výrobku, který je třeba zpevnit, ale nemění jejich základní vlastnosti jako takové. Proces řezání může provádět výrobce textilií ze skleněných vláken, nezávislý průmyslový řezač nebo samotný odběratel. Jedná se o velmi jednoduchý a levný úkon. Žadatel dále tvrdil, že uživatelé nevnímají předřezané textilie ze skleněných vláken jinak než ostatní textilie ze skleněných vláken, jelikož se obvykle vyrábějí podle uživatelských specifikací. Pokud by proces řezání změnil charakteristiky textilií ze skleněných vláken, vedlo by to k tomu, že by se staly nepoužitelnými pro konkrétního odběratele.

(133)

Šetření ukázalo, že postupy předřezávání a sestavování do souprav nemění základní fyzikální, technické nebo chemické vlastnosti textilií ze skleněných vláken ani jejich základní konečná použití. Odběratelé obou výrobků jsou z velké části titíž a oba výrobky jsou prodávány prostřednictvím stejných distribučních kanálů.

(134)

Šetření rovněž potvrdilo, že u většiny aplikací se textilie ze skleněných vláken vyrábí podle specifikací odběratelů. Soupravy předřezaných textilií ze skleněných vláken představují pouze dodatečnou specifikaci v objednávce odběratele. Soupravy předřezaných textilií ze skleněných vláken jsou zabaleny do odlišného balení, které rovněž nemění vlastnosti. Vzhledem k tomu, že textilie ze skleněných vláken jsou ve stále větší míře objednávány v podobě souprav předřezaných textilií a stále častěji se využívá služeb externích řezačů, existovalo by vysoké riziko obcházení, kdyby byly předřezané textilie ze skleněných vláken vyloučeny z oblasti působnosti šetření. Komise proto dospěla k závěru, že předřezané textilie ze skleněných vláken by nebylo vhodné z rozsahu šetření vyloučit.

(135)

Jiný vyvážející výrobce tvrdil, že příze ze skleněných vláken by se měla považovat za vyloučenou z oblasti působnosti šetření. Tento vyvážející výrobce tvrdil, že příze ze skleněných vláken nebyla výslovně zmíněna v dotazníku, v podnětu nebo v oznámení o zahájení řízení, což naznačuje, že se na ni nevztahuje definice výrobku. Dále tvrdil, že textilie ze skleněných vláken z příze nelze klasifikovat podle vlastností kontrolního čísla výrobku (dále jen „PCN“), že se dováží pod jinými kódy KN, než jsou kódy uvedené v podnětu, a že na přízi ze skleněných vláken se nevztahují ani opatření uložená na pramence ze skleněných vláken v jiných řízeních.

(136)

Žadatel a další výrobce v Unii (který není stranou podnětu) tvrdili, že šetření by se mělo vztahovat pouze na textilie z nekroucených skleněných vláken, zatímco kroucená vlákna by mohla být z oblasti působnosti šetření vyloučena. Žadatel tvrdil, že nekroucená skleněná vlákna mají stejné vlastnosti jako pramence skleněných vláken, jelikož se skládají ze svazku nekroucených vláken nebo pramenů, používají se rovněž pro stejné účely jako pramence a mají obvykle průměr 13–24 mikrometrů a 300–4 800 tex.

(137)

Pokud jde o zahrnutí textilií ze skleněných vláken z příze, v oznámení o zahájení řízení byl definován výrobek, který je předmětem šetření, jako „textilie z tkaných a/nebo vpichovaných pramenců a/nebo příze z nekonečných skleněných vláken […]“ (32). Šetření prokázalo, že nekroucená skleněná vlákna mají stejné základní vlastnosti jako pramence ze skleněných vláken, tj. skládají se ze svazku nekroucených vláken nebo pramenů a používají se ke stejným účelům. Oba tyto výrobky mají obvykle průměr 13–24 mikrometrů a 300–4 800 tex. Proto by nebylo vhodné vyloučit tyto typy výrobku z oblasti působnosti šetření.

(138)

Pokud jde o textilie ze skleněných vláken vyráběné hlavně z kroucených skleněných vláken, Komise podotýká, že tento výrobek, který má odlišné základní vlastnosti a který je rovněž určen k odlišným konečným použitím, např. pro desky s plošnými spoji, nebyl nikdy součástí dotčeného výrobku. Komise tento bod výslovně objasnila v upřesňujícím oznámení.

3.   SUBVENCOVÁNÍ: ČÍNSKÁ LIDOVÁ REPUBLIKA

3.1.   Úvod: prezentace vládních plánů, projektů a dalších dokumentů

(139)

Před analýzou údajného subvencování ve formě subvencí nebo programů subvencí Komise posoudila vládní plány, projekty a další dokumenty, které byly relevantní pro více než jednu ze subvencí nebo programů subvencí. Zjistila, že všechny subvence nebo programy subvencí, které jsou předmětem posouzení, jsou součástí provádění centrálního plánování čínské vlády na podporu výrobního odvětví textilií ze skleněných vláken z následujících důvodů.

(140)

12. pětiletý plán národního hospodářského a sociálního rozvoje ČLR (dále jen „12. pětiletý plán“) zdůraznil význam odvětví nových materiálů, které zahrnuje textilie ze skleněných vláken, jako „strategického rozvíjejícího se odvětví“ a stanoví, že by se mělo rozvinout v „hlavní průmyslový pilíř“ prostřednictvím komplexní politické podpory a vedení (33). Kromě toho se 13. pětiletý plán národního hospodářského a sociálního rozvoje ČLR (dále jen „13. pětiletý plán“), který se vztahuje na období 2016–2020, zaměřuje na další rozvoj odvětví nových materiálů, a to posílením výzkumu a vývoje a zlepšením inovační schopnosti tohoto výrobního odvětví (34).

(141)

V 13. pětiletém plánu se zdůrazňuje strategická vize čínské vlády, pokud jde o zlepšení a podporu klíčových odvětví. Plán vyzdvihuje úlohu technologických inovací v hospodářském rozvoji ČLR spolu s přetrvávajícím významem zásad „zeleného“ rozvoje. Podle kapitoly 5 uvedeného plánu je jedním z hlavních směrů rozvoje prosazování modernizace tradiční průmyslové struktury, jak bylo uvedeno již ve 12. pětiletém plánu. Tato myšlenka je dále rozpracována v kapitole 22, která vysvětluje strategii modernizace tradičních odvětví v ČLR pomocí propagace jejich technologické přeměny. V tomto ohledu 13. pětiletý plán uvádí, že společnosti budou podporovány, aby se „komplexně zdokonalily v oblastech, jako jsou technologie výrobku, průmyslová zařízení, ochrana životního prostředí a energetická účinnost“.

(142)

V 13. pětiletém plánu jsou na několika místech zmíněny nové materiály: „Budeme rychleji usilovat o pokroky u základních technologií v oblastech, jako jsou například informační a komunikační technologie nové generace, nové energie, nové materiály […]“ (35). Plán dále počítá s realizací projektů souvisejících s výzkumem, vývojem a aplikací klíčových nových materiálů (36).

(143)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda zopakovala své základní stanovisko ohledně pětiletých plánů Číny a prohlásila, že tyto plány nejsou povinné ani právně závazné, ale jedná se o pouhé pokyny, protože neobsahují konkrétní právní ustanovení, sankce či jakákoli pravidla týkající se použitelnosti. Čínská vláda dále uvedla, že 12. pětiletý plán již není platný, a i v případě, že by 13. pětiletý plán byl právně závazný, což není, nezmiňuje textilie ze skleněných vláken. Kromě toho plán sice odkazuje na „nové materiály“, ale tento pojem nedefinuje. 13. pětiletý plán navíc není specifický pro odvětví textilií ze skleněných vláken ani pro „odvětví nových materiálů“, ale pokrývá téměř celé hospodářství.

(144)

Komise s tímto postojem nesouhlasila. Kapitola 17 v 13. pětiletém plánu uvádí: „strategie a plán národního rozvoje budou hrát vůdčí a závaznou roli.“ Z toho vyplývá, že tento plán neuvádí pouze obecná prohlášení o podpoře, ale používá formulace naznačující jeho závazný charakter.

(145)

I když 12. pětiletý plán již není platný, je předchůdcem, který zdůraznil význam odvětví nových materiálů jakožto „strategického rozvíjejícího se odvětví“, což 13. pětiletý plán dále rozpracoval. Jak je uvedeno ve 148. a 149. bodě odůvodnění, odvětví nových materiálů zahrnuje i odvětví textilií ze skleněných vláken. Jak je uvedeno ve 141. bodě odůvodnění, v 13. pětiletém plánu se zdůrazňuje strategická vize čínské vlády, pokud jde o zlepšení a podporu klíčových odvětví. Upřednostňuje proto určitá odvětví a technologie, včetně textilií ze skleněných vláken.

(146)

Tvrzení čínské vlády v tomto ohledu byla proto zamítnuta.

(147)

Odvětví nových materiálů je rovněž jedním z odvětví podporovaných v rámci iniciativy „Made in China 2025“ (37), a je tudíž způsobilé čerpat významné státní financování. Na podporu iniciativy „Made in China 2025“, a tím nepřímo i odvětví textilií ze skleněných vláken byla vytvořena řada fondů, jako je například národní fond pro integrované obvody, fond pro moderní výrobu a investiční fond pro vznikající odvětví (38).

(148)

Kromě toho se na textilie ze skleněných vláken často odkazuje jako na „nové materiály“. Plán „Made in China 2025“ (39) uvádí 10 strategických odvětví, která jsou pro čínskou vládu klíčovými odvětvími. Popisuje odvětví 9 „nové materiály“ a jeho podkategorie, které zahrnují pokročilé základní materiály (bod 9.1) a klíčové strategické materiály (bod 9.2), včetně vysoce výkonných vláken a kompozitních materiálů a nových materiálů pro energetiku (40). Nové materiály tedy těží z výhod vyplývajících z podpůrných mechanismů uvedených v dokumentu, mimo jiné z politik finanční podpory, fiskálních a daňových politik, dohledu a podpory Státní rady (41).

(149)

V návaznosti na cestovní mapu iniciativy „Made in China 2025“ byl v listopadu 2016 navíc rozpracován seznam 10 strategických odvětví a byl z něj vytvořen Katalog čtyř základů, který zveřejnil poradní výbor pro národní výrobní strategii (NMSAC), což je poradní skupina Národní užší vedoucí skupiny pro budování národní výrobní síly. V tomto katalogu je každé z 10 strategických odvětví rozděleno do čtyř kapitol: i) základní náhradní díly, ii) klíčové základní materiály, iii) pokročilé zásadní procesy/technologie a iv) platformy průmyslových technologií. Skleněná vlákna lze nalézt v odvětví 7: elektrická zařízení, bod II, klíčový základní materiál: podbod 16, izolační desky ze skleněných vláken, a v odvětví 9: nové materiály, bod II, klíčové základní materiály, bod 10, vysoce výkonná vlákna, monomery a kompozitní materiály, a 24, materiály na bázi skla.

(150)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že textilie ze skleněných vláken nejsou zmíněny v iniciativě „Made in China 2025“, která je v celé ekonomice široce dostupná, a že iniciativa „Made in China 2025“ není povinná, nýbrž je pouze pokynem.

(151)

V tomto ohledu Komise znovu opakuje, že iniciativa „Made in China 2025“ se jasně zaměřuje na odvětví nových materiálů, k nimž patří i odvětví textilií ze skleněných vláken, jak již bylo prokázáno. Poskytuje strategickou podporu a záruky mimo jiné prostřednictvím lepší politiky finanční podpory a větší podpory daňové politiky. Jasně například stanoví „zvýšení podpory pro novou generaci informačních technologií, vyspělá zařízení, nové materiály atd.

(152)

Iniciativa „Made in China 2025“ uvádí, že se jedná o „program akcí v prvních deseti letech realizace strategie výroby energie“, a stanoví jasné strategické politiky a cíle. Iniciativa „Made in China 2025“ rovněž stanoví, že „jednotlivé regiony vypracují zvláštní program realizace a zdokonalí politická opatření s cílem zajistit provedení jednotlivých úkolů“, a dále stanoví, že „ministerstvo průmyslu a informací posílí analýzu sledování, dohled a vedení společně s příslušnými útvary a včas oznámí významné události Státní radě“. Kromě toho je iniciativa „Made in China 2025“ podpořena prováděcími opatřeními, jako je cestovní mapa iniciativy „Made in China 2025“ a „Oznámení Generálního úřadu ministerstva průmyslu a informačních technologií o vydání pokynů pro financování průmyslové transformace a modernizace („Made in China 2025“) z roku 2017“ (42), jež stanoví fondy, z nichž těžili někteří spolupracující vyvážející výrobci textilií ze skleněných vláken. Kromě toho se plán rozvoje průmyslu stavebních hmot (2016–2020) zmíněný v 153. bodě odůvodnění „připravuje na základě návrhu 13. pětiletého plánu národního hospodářského a sociálního rozvoje Čínské lidové republiky a strategie „Made in China 2025“ “. Vzhledem k výše uvedenému se nezdá, že by iniciativa „Made in China 2025“ byla pouhým pokynem. Naopak se zdá, že má de facto závazný účinek a do značné míry je realizována. Tato tvrzení čínské vlády byla proto zamítnuta.

(153)

Kromě toho i plán rozvoje odvětví stavebních hmot (2016–2020) propaguje odvětví textilií ze skleněných vláken. Tento plán vyzývá k optimalizaci průmyslové struktury mimo jiné rozšiřováním vznikajících odvětví, jako jsou materiály na bázi skla, průmyslová keramika, nitrooční čočky, vysoce výkonná vlákna a kompozitní materiály a grafen a upravené materiály. Toho má být dosaženo prostřednictvím vládního financování, politik v oblasti daní, financování, stanovování cen, energetiky a ochrany životního prostředí a podporou kapitálu pro účast na fúzích, nabývání a restrukturalizaci podniků zabývajících se stavebními hmotami pomocí různých prostředků včetně půjček (43).

(154)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že se plán rozvoje odvětví stavebních hmot vztahuje na všechny stavební hmoty, a je proto široce dostupný i v celé ekonomice. Tento plán se navíc týká pouze obecných informací o vládní politice.

(155)

Plán rozvoje odvětví stavebních hmot stanoví konkrétní opatření zaměřená na odvětví stavebních hmot, k němuž patří i odvětví textilií ze skleněných vláken, jak je vysvětleno ve 166. bodě odůvodnění. Komise proto nesouhlasí s tvrzením čínské vlády, že je dostupný v celé ekonomice.

(156)

Ačkoli by se plán rozvoje odvětví stavebních hmot mohl jevit pouze jako dokument s pokyny, jak je uvedeno ve 152. bodě odůvodnění, jedná se o provádění 13. pětiletého plánu a strategie „Made in China 2025“. Jeho cílem je „podpořit transformaci a modernizaci odvětví stavebních hmot, usnadnit změnu odvětví stavebních hmot z velkého na silné odvětví a dosáhnout udržitelného rozvoje během období provádění 13. pětiletého plánu“ a stanoví jasné úkoly a projekty, aby bylo dosaženo stanovených cílů během vymezeného konkrétního pětiletého období (44). Tvrzení, že se jedná pouze o pokyny, je tedy sporné, tím spíše při jeho zkoumání v širším kontextu.

(157)

Na odvětví textilií ze skleněných vláken se vztahuje i plán rozvoje inteligentní výroby (2016–2020) zveřejněný čínským ministerstvem průmyslu a informačních technologií (dále jen „MIIT“), který stanoví 10 klíčových úkolů, jejichž cílem je zkrácení vývojového cyklu výrobků, zlepšení účinnosti výroby a kvality výrobků, snížení provozních nákladů, zdrojů a spotřeby energie a urychlení rozvoje inteligentní výroby. V roce 2018 oznámila Státní rada záměr Číny rozšířit svůj program pro inteligentní výrobu tím, že téhož roku doplní přibližně 100 pilotních projektů, a podle veřejně dostupných informací zařadilo MIIT jednoho ze spolupracujících vyvážejících výrobců, společnost Taishan Fiberglass, Inc., v roce 2015 na seznam mezi „podniky s inteligentní výrobou“ („The Intelligent Manufacturing Plants“) (45).

(158)

Podle čínské vlády je plán rozvoje inteligentní výroby (2016–2020) irelevantní, neboť není specifický pro odvětví textilií ze skleněných vláken, ale týká se celého zpracovatelského průmyslu. Čínská vláda navíc tvrdila, že plán není závazný, nýbrž pouze orientační.

(159)

Plán rozvoje inteligentní výroby (2016–2020) se „připravuje v souladu s návrhem 13. pětiletého plánu národního hospodářského a sociálního rozvoje Čínské lidové republiky a strategie „Made in China 2025““ (46). Proto provádí strategii stanovenou v těchto dokumentech. Jak již bylo vysvětleno výše, 13. pětiletý plán a strategie „Made in China 2025“ se zaměřují konkrétně na určitá odvětví, mezi něž patří odvětví textilií ze skleněných vláken jakožto součást odvětví nových materiálů. Kromě toho se v plánu rozvoje inteligentní výroby na mnoha místech odkazuje na deset klíčových oblastí strategie „Made in China 2025“. Zejména „Zvláštní sloupec 6 – Důraz na inteligentní transformaci v klíčových oblastech“ stanoví, že „v případě nové generace informačních technologií, (…) nových materiálů, (…) stavebních hmot (…) se podporuje důsledné uplatňování inteligentních a digitálních technologií ve výzkumu a vývoji a při navrhování, výrobě, logistice a skladování, provozu a správě, poprodejním servisu a dalších hlavních součástech podniků“. Plán rozvoje inteligentní výroby (2016–2020) je proto specifický pro klíčová odvětví stanovená ve strategii „Made in China 2025“ a zahrnuje mimo jiné nové materiály a odvětví stavebních hmot, k nimž patří odvětví textilií ze skleněných vláken.

(160)

Komise rovněž konstatuje, že formulace použité v plánu rozvoje inteligentní výroby (2016–2020) naznačují, že dokument má závaznou povahu. Zejména oddíl II část III „Cíle rozvoje“ stanoví, že „do roku 2025 se provede dvoufázová strategie na podporu rozvoje inteligentní výroby: fáze jedna – do roku 2020 se výrazně posílí kapacita pro zavedení a podporu rozvoje inteligentní výroby, v zásadě se realizuje digitální výroba v klíčové oblasti tradičního zpracovatelského průmyslu a zřetelně pokročí inteligentní transformace klíčového odvětví spolu s jejími podmínkami a základy; fáze dva – do roku 2025 je v podstatě zaveden systém pro podporu inteligentní výroby a inteligentní transformace se uskutečňuje nejprve v klíčovém odvětví.“ Oddíl V „Organizace a provádění“ kromě toho stanoví, že „ministerstvo průmyslu a informačních technologií a ministerstvo financí jsou odpovědná za organizaci a provádění plánu, posílení vedení, pečlivou organizaci, včasné řešení problémů, k nimž došlo v průběhu provádění plánu, a za podporu provádění jednotlivých úkolů a opatření“ a že „příslušné odbory průmyslu, informačních technologií a financí v jednotlivých regionech rychle vypracují prováděcí režim v souvislosti s plánem, provedou příslušné podpůrné politiky a dokončí informační zpětnou vazbu podle určení odpovědnosti“. Komise proto dospěla k závěru, že plán rozvoje inteligentní výroby jasně vymezuje cíle, které jsou pro dotčené společnosti závazné.

(161)

Na základě výše uvedených zjištění byla tvrzení čínské vlády zamítnuta.

(162)

Kromě toho čínský Katalog vyspělých technologických výrobků na vývoz vydaný ministerstvem pro vědu a techniku, ministerstvem zahraničního obchodu a všeobecnou celní správou uvádí 1900 vyspělých technologických výrobků v 8 kategoriích, které čínská vláda určila pro preferenční vývozní politiky. Jednou z kategorií je kategorie „nové materiály“, která zahrnuje textilie ze skleněných vláken (47). Kromě toho čínský Katalog vyspělých technologických výrobků vydaný ministerstvem vědy a technologie, ministerstvem financí a státní daňovou správou uvádí 11 oblastí, mezi něž patří i „kategorie nové materiály“. Podle zákona ČLR o pokroku v oblasti vědy a techniky navíc mohou podniky působící v oblasti vyspělých technologií, které jsou usazeny v zónách rozvoje vyspělých technologií, těžit ze seznamu preferenčních politik, které zahrnují: i) sazbu daně z příjmů podniků ve výši 15 % namísto běžné sazby ve výši 25 %; ii) pokud hodnota výroby výrobků na vývoz dosáhne 70 % z celkové hodnoty pro daný rok, sazba daně z příjmů podniků se dále snižuje na 10 %; iii) nově založené podniky působící v oblasti vyspělých technologií jsou po dobu prvních dvou let od zahájení výroby osvobozeny od daně z příjmu podniků; iv) nově založené podniky působící v oblasti vyspělých technologií jsou osvobozeny od daně z výstavby; v) pro podniky působící v oblasti vývoje a výroby nových technologií a jejich provozu jsou pozemky používané pro výzkum a vývoj osvobozeny od daně; vi) zařízení používaná podniky působícími v oblasti vyspělých technologií pro výrobu a vývoj vyspělých technologií podléhají zrychleným odpisům; vii) výrobky na vývoz vyráběné podniky působícími v oblasti vyspělých technologií jsou osvobozeny od vývozních cel s výjimkou těch, které jsou omezeny státem nebo se týkají konkrétních výrobků atd (48).

(163)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že čínský Katalog vyspělých technologických výrobků, vykládaný ve spojení se zákonem ČLR o pokroku v oblasti vědy a techniky, není specifický pro určitá odvětví, neboť tyto dokumenty stanoví objektivní kritéria způsobilosti, která jsou uplatňována automaticky.

(164)

V tomto ohledu, jak již bylo uvedeno ve 162. bodě odůvodnění, čínský Katalog vyspělých technologických výrobků na vývoz řadí tyto výrobky do 8 kategorií, včetně „nových materiálů“. Komise dále poznamenává, že čínský Katalog vyspělých technologických výrobků uvádí 11 oblastí, k nimž patří „6. Nové materiály“. Vzhledem k tomu, že oba katalogy jsou omezeny na určitý počet oblastí, nelze dospět k závěru, že se vztahují na všechna odvětví. Tvrzení čínské vlády bylo proto zamítnuto.

(165)

Dočasná ustanovení o podpoře průmyslové restrukturalizace (rozhodnutí Státní rady č. 40 2005) (dále jen „rozhodnutí č. 40“), kapitola III, odkazují na „Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“, který se skládá ze tří kategorií položek, a sice podporovaných projektů, omezovaných projektů a eliminovaných projektů. Podle článku XVII rozhodnutí platí, že pokud „investiční projekt spadá do podporovaných projektů, musí být přezkoumán a schválen a zanesen do rejstříku podle příslušných vnitrostátních předpisů týkajících se investic; všechny finanční instituce poskytnou úvěrovou podporu podle úvěrových zásad; dovezené vlastní zařízení v celkové výši investice s výjimkou komodit v položce vnitrostátních investičních projektů s názvem „neosvobozené dovezené komodity“ (změněné v roce 2000), které vydalo ministerstvo financí, může být osvobozeno od dovozní daně a dovozních složek daně z přidané hodnoty, pokud neexistují nové předpisy týkající se neosvobozených investičních projektů. Další politiky v oblasti podporovaných průmyslových projektů se provádějí v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy“.

(166)

Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci (verze z roku 2011) (změna z roku 2013) (49) uvádí v oddíle „Kategorie I – Podpora“:

XII.   Stavební hmoty:

[…]

6.

Vývoj a výroba technologií pro tažení bezalkalických skleněných vláken v pecích a vysoce výkonných skleněných vláken a výrobků s ročním výnosem 50 000 tun“.

(167)

Podle čínské vlády není rozhodnutí č. 40 specifické pro jeden podnik nebo jedno odvětví, jak vyžaduje čl. 2 odst. 1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, ale pro určité podporované projekty. Rozhodnutí č. 40 navíc není povinné. Čínská vláda potvrdila, že Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci, na který odkazuje Komise, není relevantní, protože Komise odkazuje na verzi tohoto katalogu z roku 2011, jejíž platnost již vypršela. Podle čínské vlády nová verze tohoto katalogu textilie ze skleněných vláken nezmiňuje.

(168)

Za prvé Komise poukazuje na to, že odkazovala na „Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci (verze z roku 2011) (změna z roku 2013)“; neodkazovala tedy na verzi z roku 2011, ale na pozměněnou verzi z roku 2013. Podle poznatků Komise byla poslední změna katalogu schválena vyhláškou Národní komise pro rozvoj a reformy Čínské lidové republiky č. 29 ze dne 27. srpna 2019 a vstoupila v platnost dne 1. ledna 2020 (50). Tento nový „Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci (verze z roku 2019)“ skutečně zrušil „Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci (verze z roku 2011) (změna)“. Byl však přijat a vstoupil v platnost po skončení období šetření. V průběhu období šetření byl proto v platnosti „Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci (verze z roku 2011) (změna z roku 2013)“. V každém případě, v rozporu s tvrzením čínské vlády, odkazuje verze „Katalogu pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“ z roku 2019 na textilie ze skleněných vláken v „Oddíle I – Podporovaná odvětví“, a sice takto:

XII.   Stavební hmoty

[…]

6.

[…] Technologický vývoj a výroba vysoce výkonných skleněných vláken a výrobků ze skleněných vláken, jako jsou degradované výrobky a výrobky s nepravidelným průřezem.

(169)

Za druhé Komise nesouhlasí s tvrzením, že rozhodnutí č. 40 nemá závazný účinek. Rozhodnutí č. 40 totiž stanoví dočasná pravidla na podporu průmyslové restrukturalizace a odkazuje na „Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“, který vymezuje tři kategorie položek: podporované projekty, omezované projekty a eliminované projekty. Článek XVII rozhodnutí č. 40 však stanoví povinné zacházení s investičními projekty, které patří do podporované kategorie, např. „všechny finanční instituce poskytnou úvěrovou podporu podle úvěrových zásad“, „další politiky zvýhodňující podporované průmyslové projekty se provedou v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy“. Článek XXI dále stanoví, že „příslušné preferenční politiky prováděné podle kategorie odvětví, výrobků a technologií v současné době obzvláště podporovaných státem (pozměněné v roce 2000) se upraví tak, aby byly prováděny v souladu s kategorií podporovaných projektů Katalogu pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“. Proto má rozhodnutí č. 40 v tomto ohledu závazný účinek. „Kategorie I – Podpora“ Katalogu pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci uvádí určitý počet projektů u určitého počtu odvětví. Jak je vysvětleno ve 166. bodě odůvodnění, zahrnuje odvětví stavebních hmot a konkrétní projekty týkající se odvětví textilií ze skleněných vláken. V důsledku toho rozhodnutí č. 40, vykládáno ve spojení s Katalogem pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci, stanoví zvláštní zacházení s určitými projekty v rámci určitých podporovaných odvětví. Ačkoli tyto dokumenty tedy odkazují na konkrétní projekty, stanoví nejdříve konkrétní odvětví, která jsou podporována, a poté určité projekty v těchto odvětvích, které by mohly využít preferenčního zacházení stanoveného v rozhodnutí č. 40. Komise proto tato tvrzení čínské vlády zamítla.

(170)

Kromě toho se na textilie ze skleněných vláken vztahuje plán rozvoje průmyslu stavebních hmot na období 2016–2020 (51), který mimo jiné předpokládá transformaci odvětví stavebních materiálů z velkého odvětví na silné odvětví. Předpokládá rovněž optimalizaci struktur odvětví stavebnictví, zlepšení zabezpečení dodávek klíčových materiálů, zvýšení úrovně koncentrace v odvětví, jakož i posílení mezinárodní konkurenceschopnosti. Plán stanoví kvantitativní rozvojové cíle, vládní kontrolu nad výrobní kapacitou, podrobné cíle pro výrobu, zeměpisné rozmístění průmyslových odvětví mezi provinciemi v ČLR, bezpečnost dodávek, rozvoj konkrétních odvětví, kontrolu vlády nad podniky a její vliv na ně, jakož i opatření na podporu průmyslu (52). To svědčí o silné přítomnosti a zasahování státu do odvětví skleněných vláken.

(171)

13. pětiletý plán pro odvětví vláken a kompozitních materiálů (53) je plán, který se zaměřuje konkrétně na odvětví materiálů z vláken. Je jasným vodítkem pro rozvoj tohoto odvětví, například oddíl III.3 stanoví cíl:

(172)

Aktivně integrovat a modernizovat základní a navazující konce průmyslového řetězce, aby se udržel zdravý a stabilní rozvoj odvětví výroby vláken a kompozitních materiálů: podněcovat velké podniky v oblasti výroby nádrží a pecí, aby trvale prováděly strategii rozvoje za účelem vstupu na globální trhy a realizovaly modely globální výrobní kapacity. Na základě toho: – udržovat kontrolu nad tempem růstu objemu domácí výroby skleněných vláken, aby se drželo na relativně nízké úrovni, – současně snižovat poměr vývozu domácích skleněných vláken a výrobků, – aktivně přizpůsobovat struktury výrobků, […] – aktivně upravovat strukturu výrobků a vést podniky k realizaci diferencovaného rozvoje, důrazně rozvíjet hluboké zpracování výrobků ze skleněných vláken, rozšiřovat velikost trhu s výrobky z vláken a kompozitních materiálů do oblastí aplikací střední až vysoké třídy a zlepšovat kvalitu výrobků a jejich přidanou hodnotu. Zajistit, aby roční míra růstu příjmů hlavních podniků z odvětví výroby vláken a kompozitních materiálů byla vyšší než celostátní tempo růstu HDP o asi 5 až 6 procentních bodů, tj. v roce 2020 dosáhne celkový příjem podniků nad určenou velikost 500 miliard juanů, tj. dvojnásobku v porovnání se situací na konci 12. pětiletého plánu.“ (54)

(173)

Oddíl IV.3.4 uvedeného plánu dále stanoví základ vládních pokynů pro podniky a celé odvětví:

(174)

Vést různé typy podniků k tomu, aby se zapojily do diferencovaných operací s ohledem na jejich individuální výhody a specifické segmenty trhu. Zejména je nezbytné vést malé a střední podniky k tomu, aby šly cestou růstu, která spočívá v nápravě konkrétních nedostatků, v tom, že malé a střední podniky doplňují velké podniky, a v považování specializace za cestu k úspěchu. Díky diferencovaným operacím se zabrání soutěži mezi velkými podniky a mezi podobnými podniky, čímž se odstraní levný konkurenční trh. Současně si mohou malé a střední podniky díky specializované výrobě rovněž získat úctu a pozornost velkých podniků, navázat úzké vztahy spolupráce s velkými podniky a účinně podporovat a prosazovat rozvoj velkých podniků.

(175)

Odvětvová sdružení jsou úzce propojena se státem, zejména prostřednictvím významu, který má v těchto sdruženích budování Komunistické strany Číny (55). Ustanovení oddílu IV.3.6 téhož plánu také odkazují na zásahy státu do výroby vláken, včetně odvětví textilií ze skleněných vláken:

 

[Sdružení]

pomáhá vládě při náležitém vytváření a provádění průmyslové politiky s cílem zajistit řádný rozvoj odvětví,

zajišťuje účinné uplatňování systému pro vstup do odvětví skleněných vláken a řízení tohoto odvětví a současně zkoumá a zavádí systém pro vstup a řízení týkající se odvětví kompozitních materiálů,

navrhuje a zavádí systémy pro řízení odvětví a vstupu do odvětví s cílem:

účinně snižovat duplicity na nízké úrovni,

posilovat povědomí podniků o sebekázni a zlepšovat vyhlídky odvětví,

podporovat odstraňování zastaralých výrobních kapacit a transformaci a modernizaci odvětví,

zachovat zdravou a spořádanou hospodářskou soutěž a řádný rozvoj odvětví,

bere v potaz rozvojové potřeby odvětví a snaží se navrhovat motivační politiky a opatření, usměrňuje zdravý rozvoj odvětví,

aktivně se snaží dosáhnout vracení vývozní daně z hluboce zpracovaných výrobků ze skleněných vláken a usměrňuje zdravý rozvoj odvětví hlubokého zpracování skleněných vláken,

aktivně se snaží dosáhnout zavedení a vylepšení sazeb dovozních cel a vývozních daní na vlákna a kompozitní materiály s cílem vytvořit pobídky pro růst vývozu výrobků z kompozitních materiálů s vysokou přidanou hodnotou“.

(176)

Odvětví textilií ze skleněných vláken ČLR aktivně podporuje na různých úrovních státní správy; příklad místní iniciativy týkající se jedné ze společností zařazených do vzorku najdeme ve 13. pětiletém plánu hospodářského a sociálního rozvoje města Ťiou-ťiang:

 

Oddíl III 2.2 Účinné provádění rozvojového plánu pro strategická a nově vznikající odvětví

Nové materiály:

[…]

rozšiřovat a podporovat průmyslový řetězec nových materiálů, podporovat rozvoj oborových klastrů v oblasti nových materiálů,

využívat hospodářskou rozvojovou zónu Ťiou-ťiang, okresní průmyslový park Ťiou-ťiang Čch‘-chu, průmyslový park Jung-siou Sing-chuo a základnu pro výrobu vláken Lu-šan a zaměřit se na vývoj nových materiálů z organického silikonu, kompozitních materiálů ze skleněných vláken, nových materiálů z biologických vláken, nových materiálů z kovu a nových materiálů z grafenu,

[…]

aktivně podporovat na inovacích založený rozvoj, aktivní spojení s trhem a průzkum a rozvoj nových oblastí použití nových materiálů ze skleněných vláken a kompozitů u společností JUSHI GROUP, Shengxiang Electronics, Cabot Chemical Industry a dalších předních podniků s cílem urychlit transformaci a modernizaci odvětví skleněných vláken (56).

(177)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že 13. pětiletý plán pro odvětví vláken a kompozitních materiálů i 13. pětiletý plán pro město Ťiou-ťiang se týkají pouze obecných informací o vládní politice a nemají žádnou přímou vazbu na žádný z údajných dotčených programů subvencí, a nejsou tedy „dostatečným důkazem“ specifičnosti.

(178)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. Jak je vysvětleno ve 171. a 172. bodě odůvodnění, 13. pětiletý plán pro odvětví vláken a kompozitních materiálů se konkrétně zaměřuje na odvětví materiálů z vláken a je jasným vodítkem pro rozvoj tohoto odvětví. I kdyby tento dokument neměl žádný přímý vztah k údajným programům subvencí, jak tvrdí čínská vláda, poukazuje na zvláštní opatření, která podporují odvětví výroby vláken a kompozitních materiálů. Navíc, jak je uvedeno ve 176. bodě odůvodnění, 13. pětiletý plán hospodářského a sociálního rozvoje města Ťiou-ťiang se konkrétně zaměřuje na skupinu Jushi Group, která je jedním ze spolupracujících vyvážejících výrobců. Z těchto dokumentů proto vyplývá, že se čínské orgány zaměřují konkrétně na dané odvětví, které zahrnuje odvětví textilií ze skleněných vláken, a na některé společnosti v tomto odvětví. Tato tvrzení čínské vlády byla proto zamítnuta.

(179)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je tedy odvětví textilií ze skleněných vláken považováno za klíčové/strategické odvětví, jehož rozvoj aktivně podporuje čínská vláda jakožto svůj politický cíl.

(180)

Po poskytnutí konečných informací vznesla čínská vláda námitku proti posouzení Komise, že odvětví textilií ze skleněných vláken je podporovaným odvětvím, a tvrzení Komise, že odvětví textilií ze skleněných vláken je podporováno v Číně, podle ní neprokazuje, že dotčená opatření jsou specifická ve smyslu článku 2 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních.

(181)

Komise s tímto tvrzením čínské vlády nesouhlasila. Zjištění uvedená ve 140. až 178. bodě odůvodnění prokazují, že odvětví textilií ze skleněných vláken jakožto součást odvětví „stavebních hmot“ a „nových materiálů“ je obzvláštním předmětem různých politických a regulačních nástrojů a je jimi podporováno a je uvedeno v katalozích podporovaných odvětví. Skutečnost, že tyto dokumenty stanoví konkrétní opatření týkající se konkrétních odvětví, včetně odvětví textilií ze skleněných vláken, postačuje k prokázání toho, že tato opatření jsou specifická ve smyslu článku 2 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních.

3.2.   Částečná nedostatečná spolupráce a využití dostupných údajů

3.2.1.   Uplatňování ustanovení čl. 28 odst. 1 základního nařízení v souvislosti s preferenčními úvěry a pojištěním vývozních úvěrů

(182)

V zájmu administrativního zjednodušení požádala Komise čínskou vládu, aby zaslala zvláštní dotazníky dvěma konkrétním bankám ve vlastnictví státu uvedeným v podnětu, společnosti Sinosure, jakož i všem dalším finančním institucím, které poskytují úvěry nebo vývozní úvěry společnostem zařazeným do vzorku.

3.2.1.1.   Preferenční úvěry

(183)

Čínská vláda uvedeným bankám zvláštní dotazníky skutečně zaslala. Celkem 15 poboček bank potvrdilo své nesplacené úvěry u společností zařazených do vzorku během období šetření, ale neodpověděly na dotazník jako takový. Na otázky v dotazníku odpověděla pouze vnitropodniková banka jednoho z vyvážejících výrobců (CNBM Finance) a jedna banka ve vlastnictví státu (Export-Import Bank of China). Kromě toho na dotazník neodpověděla CDB, ale během inspekce na místě byla ochotna odpovídat na otázky.

(184)

Čínská vláda tvrdí, že nemá pravomoc od bank ve vlastnictví státu, které na dotazník neodpověděly, požadovat informace, jelikož uvedené banky působí nezávisle na čínské vládě.

(185)

Komise s tímto názorem nesouhlasila. Za prvé je Komise přesvědčena o tom, že informace požadované od státních subjektů (ať už se jedná o společnosti, nebo o veřejné/finanční instituce) jsou čínské vládě k dispozici s ohledem na všechny subjekty, v nichž je čínská vláda hlavním či majoritním akcionářem. Podle zákona Čínské lidové republiky o státních aktivech podniků (57) vykonávají totiž povinnosti a úkoly kapitálového přispěvatele podniku s investicemi státu jménem vlády agentury pro dohled nad státními aktivy a jejich správu zřízené Komisí Státní rady pro dohled nad státními aktivy a jejich správu a místní lidovou správou. Tyto agentury tak mají nárok na výnosy z aktiv, jsou oprávněny účastnit se hlavních rozhodovacích procesů a vybírat vedoucí pracovníky podniků s investicemi státu. Podle článku 17 výše uvedeného zákona o státních aktivech musí podniky s investicemi státu akceptovat správu a dohled vlády a příslušných vládních útvarů a agentur, souhlasit s veřejným dohledem a zodpovídat se kapitálovým přispěvatelům.

(186)

Čínská vláda má navíc potřebnou pravomoc spolupracovat s finančními institucemi i v případě, že nejsou ve vlastnictví státu, jelikož všechny spadají do pravomoci čínského bankovního regulačního orgánu. Například podle článků 33 a 36 zákona o bankovním dohledu (58) má čínská regulační komise pro bankovnictví a pojišťovnictví (dále jen „CBIRC“) pravomoc si od všech finančních institucí usazených v ČLR vyžádat informace, jako jsou finanční výkazy, statistické zprávy a informace týkající se obchodních činností a řízení. CIBRC může rovněž vydat finančním institucím pokyn, aby poskytly informace veřejnosti.

(187)

Kromě toho, ačkoli jediná spolupracující banka ve vlastnictví státu poskytla určitá obecná vysvětlení ohledně fungování svých systémů schvalování úvěrů a řízení rizik, nepodala konkrétní informace týkající se úvěrů poskytnutých společnostem zařazeným do vzorku. Tvrdila, že je vázána právními a regulačními požadavky a smluvními doložkami týkajícími se důvěrnosti informací ohledně společností zařazených do vzorku.

(188)

Komise proto požádala skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku, aby poskytly přístup k informacím o jednotlivých společnostech, jež mají v držení všechny banky, ve vlastnictví státu i soukromé, od kterých obdržely úvěry. Přestože společnosti zařazené do vzorku souhlasily s poskytnutím přístupu k bankovním údajům, které se jich týkají, spolupracující banka odmítla poskytnout požadované podrobné informace.

(189)

Nakonec Komise obdržela pouze informace o podnikové struktuře a vlastnictví od zmíněné spolupracující banky ve vlastnictví státu, ale nikoli od žádné z dalších finančních institucí, které společnostem zařazeným do vzorku poskytly úvěry. Kromě toho žádná z finančních institucí neposkytla údaje týkající se posouzení rizik v souvislosti s úvěry poskytnutými skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku.

(190)

Jelikož Komise neměla informace týkající se většiny bank ve vlastnictví státu, které poskytovaly úvěry společnostem zařazeným do vzorku, a žádné informace o konkrétních společnostech týkající se úvěrů poskytnutých spolupracujícími bankami, dospěla k závěru, že neobdržela zásadní informace týkající se tohoto aspektu šetření.

(191)

Komise proto čínskou vládu vyrozuměla, že se při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého prostřednictvím preferenčních úvěrů možná bude muset uchýlit k použití dostupných údajů podle čl. 28 odst. 1 základního nařízení.

(192)

V odpovědi na dopis Komise vznesla čínská vláda námitku proti použití čl. 28 odst. 1 základního nařízení. Obecně tvrdila, že za prvé konkrétní požadované informace nejsou nezbytné, protože řízení bylo založeno na podnětu, který dostatečně nesplnil požadavky Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a základního nařízení ohledně důkazů. Komise dospěla k závěru, že dostatečnost důkazů v podnětu již byla řešena v oddíle 1.1.1, a proto trvá na svém závěru, že v podnětu jsou uvedeny dostatečné důkazy, které mají prokázat existenci údajného subvencování ze strany čínské vlády.

(193)

Čínská vláda rovněž nesouhlasila konkrétně s použitím čl. 28 odst. 1 základního nařízení na preferenční úvěry. Čínská vláda zopakovala, že nemá nad bankami příslušnou pravomoc. Čínská vláda rovněž uvedla, že spolupracovala v rámci svých maximálních možností, že Komise na ni uvalila nepřiměřenou dodatečnou zátěž a že chybějící informace nejsou „nezbytné“ ve smyslu článku 28 základního nařízení, jelikož již byly k dispozici prostřednictvím odpovědí na dotazníky. Čínská vláda zopakovala tato tvrzení i po poskytnutí konečných informací.

(194)

Komise trvala na svém stanovisku, že čínská vláda má pravomoc požadovat od bank informace, a to z důvodů vysvětlených v 185. a 186 bodě odůvodnění. Komise uznala, že čínská vláda příslušné dotazníky bankám zaslala a že dostala smysluplné odpovědi od jedné banky ve vlastnictví státu. Komise takto poskytnuté informace použila a o dostupné údaje je doplnila pouze v částech, které chyběly.

(195)

Tyto chybějící informace se týkají zejména dvou aspektů: za prvé jde o informace o vlastnictví a struktuře správy a řízení nespolupracujících bank, které byly nezbytné k tomu, aby Komise mohla určit, zda jsou tyto banky veřejnoprávními subjekty, či nikoli. Za druhé jde o informace týkající se jednotlivých společností poskytnuté spolupracující bankou, jako například interní schvalovací postup banky pro poskytování úvěru a posouzení úvěruschopnosti bankou v souvislosti s úvěry poskytovanými společnostem zařazeným do vzorku, ve smyslu článku 28 základního nařízení, které byly nezbytné pro určení toho, zda byly společnostem zařazeným do vzorku poskytovány úvěry s preferenčními sazbami. Tyto interní dokumenty mohou být navíc poskytnuty pouze bankami, a tudíž nemohly být předloženy v odpovědích společností zařazených do vzorku na dotazník.

(196)

Čínská vláda rovněž tvrdila, že informace týkající se jednotlivých společností nebylo možné poskytnout z regulačních důvodů. I kdyby Komise měla od společností zařazených do vzorku obecný písemný souhlas, v němž se vzdávají svých práv na zachování důvěrnosti, čínská vláda tvrdila, že příslušné banky nebo finanční instituce by byly povinny požadovat od stran jejich výslovné svolení s ohledem na každou konkrétní úvěrovou transakci a že by tato svolení musela být ověřena příslušnými finančními institucemi.

(197)

Komise však uvedla, že souhlas byl vyžádán od každé společnosti zvlášť, pokud jde o úvěrové transakce každé konkrétní banky. Komise měla za to, že takový výslovný souhlas by měl být dostatečný, aby umožnil přístup k záznamům týkajícím se společností zařazených do vzorku. Kromě toho některé banky ve skutečnosti poskytly přehled o svých nesplacených úvěrech se společnostmi, což dokazuje, že nebyly při poskytování informací o konkrétních transakcích omezeny. Žádná z těchto bank však neposkytla žádné informace týkající se jejich vlastního interního posuzování transakcí, které byly zveřejněny.

(198)

Kromě toho se Komise nedomnívá, že na čínskou vládu uvalila nepřiměřenou zátěž. Komise svá šetření od počátku omezila na ty finanční instituce, které společnostem zařazeným do vzorku poskytly úvěry. Komise rovněž čínskou vládu nezatěžovala s identifikací těchto finančních institucí, jelikož seznam s názvy a adresami bank spolu s žádostí o přeposlání dotazníků byl čínské vládě předložen na samém počátku šetření, tedy v červnu 2019. Čínská vláda tak měla dostatek času na to, aby mohla žádosti Komise vyhovět. Komise se proto domnívá, že plnění požadovaných úkolů čínské vládě maximálně usnadnila.

(199)

Komise proto trvá na tom, že při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého prostřednictvím preferenčních úvěrů musela částečně vycházet z dostupných údajů.

3.2.1.2.   Pojištění vývozních úvěrů

(200)

Na zvláštní dotazník zaslaný společnostem zařazeným do vzorku týkající se pojištění vývozních úvěrů částečně odpověděla společnost Sinosure. Společnost Sinosure neposkytla konkrétní informace o pojištění vývozních úvěrů poskytnutém odvětví textilií ze skleněných vláken, o výši pojistného nebo o podrobných číselných údajích týkajících se ziskovosti její obchodní činnosti v oblasti pojišťování vývozních úvěrů.

(201)

Společnost Sinosure navíc neposkytla požadované podklady týkající se její správy a řízení, jako jsou její stanovy, s tím, že se jedná o důvěrné informace.

(202)

Vzhledem k neposkytnutí těchto údajů se Komise domnívala, že neobdržela zásadní informace, které jsou pro tento aspekt šetření důležité.

(203)

Komise má za to, že informace požadované od státních subjektů (ať už se jedná o společnosti, nebo o veřejné/finanční instituce) jsou čínské vládě k dispozici s ohledem na všechny subjekty, v nichž je čínská vláda hlavním či majoritním akcionářem. To platí i pro společnost Sinosure, která je subjektem zcela ve vlastnictví státu. Komise proto čínskou vládu vyrozuměla, že se při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého prostřednictvím pojištění vývozních úvěrů možná bude muset uchýlit k použití dostupných údajů podle čl. 28 odst. 1 základního nařízení.

(204)

V odpovědi na dopis Komise vznesla čínská vláda námitku proti použití čl. 28 odst. 1 základního nařízení na pojištění vývozních úvěrů a poukázala na fakt, že společnost Sinosure poskytla odpověď na dotazník a během inspekce na místě odpověděla na dotazy Komise.

(205)

Společnost Sinosure odpověď na dotazník skutečně poskytla a její zástupci byli přítomni během inspekce v prostorách čínské vlády. Jak je však uvedeno ve 200. a 201. bodě odůvodnění, poskytnuté informace byly neúplné. Společnost Sinosure například poskytla souhrnné údaje o své ziskovosti, nikoli však o ziskovosti v oblasti pojišťování krátkodobých vývozních úvěrů jako takové. Poskytnuté informace proto neumožnily Komisi vyvodit závěry o klíčových částech šetření týkajících se pojištění vývozních úvěrů, a sice zda je společnost Sinosure veřejnoprávním subjektem a zda pojistné účtované společnostem zařazeným do vzorku odpovídalo tržním podmínkám.

(206)

Komise proto dospěla k závěru, že pokud jde o zjištění týkající se pojištění vývozních úvěrů, musí částečně vycházet z dostupných údajů.

3.2.2.   Použití ustanovení čl. 28 odst. 1 základního nařízení na skupinu China National Building Materials Group

(207)

Podle dotazníku týkajícího se subvencí zaslaného vyvážejícím výrobcům jsou holdingové společnosti povinny poskytnout odpověď na oddíly A a E dotazníku. Společnost China National Building Materials Co. Ltd. (dále jen „CNBM“), která je skutečným vlastníkem vyvážejících výrobců Jushi, Hengshi a Taishan, však takovou odpověď neposkytla.

(208)

Společnost CNBM měla za to, že se nepodílela na podnikání v oblasti textilií ze skleněných vláken a že se neúčastnila žádných přímých transakcí s vyvážejícími výrobci. Komise však zjistila, že došlo k významnému navýšení kapitálu, které bylo financováno společností CNBM, ve vztahu k jednomu z vyvážejících výrobců. Kromě toho Komise obdržela důkazy o tom, že granty poskytnuté určitým subjektům ve skupině prošly prostřednictvím bankovních účtů společnosti CNBM a že některé granty byly prostřednictvím účtů kapitálových rezerv přiděleny různým subjektům ve skupině.

(209)

Komise má za to, že jelikož mateřská společnost CNBM neodpověděla na dotazník, je nemožné určit plný rozsah subvencí, které obdržela skupina CNBM Group. Za těchto okolností dospěla Komise k závěru, že neobdržela zásadní informace, které jsou pro tento aspekt šetření důležité.

(210)

Komise proto skupinu CNBM Group vyrozuměla, že se při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého společnosti CNBM, mateřské společnosti CNBM Group, možná bude muset uchýlit k použití dostupných údajů podle čl. 28 odst. 1 základního nařízení.

(211)

V odpovědi na dopis Komise vznesla společnost Jushi námitku proti použití čl. 28 odst. 1 základního nařízení na společnost CNBM. Společnost Jushi zopakovala, že společnost CNBM hraje úlohu kapitálového investora a nevykonává skutečnou kontrolu nad společností China Jushi, že se nepodílela na podnikání v oblasti skleněných vláken ani na žádných přímých transakcích s vyvážejícími výrobci. Kromě toho, ačkoli je společnost CNBM nejvýznamnějším akcionářem společnosti China Jushi, její podíl činí pouze 26,97 %.

(212)

Pokud jde o navýšení kapitálu, společnost Jushi uvedla, že podíl společnosti CNBM ve společnosti China Jushi se snížil z 60,25 % v roce 1998 na 26,97 % na konci období šetření. Za poslední tři roky byl základní kapitál společnosti China Jushi navýšen pouze prostřednictvím vlastních kapitálových rezerv, takže podíl společnosti CNBM zůstal na stabilní úrovni 26,97 %.

(213)

Za prvé se Komise v každém případě domnívá, že holdingové společnosti by měly poskytnout odpověď na dotazník, aby bylo možné zjistit, zda byly poskytnuty nějaké subvence na úrovni mateřské společnosti, které se mohou týkat vyvážejícího výrobce. Bez odpovědi na dotazník není možné určit plný rozsah subvencí týkajících se vyvážejících výrobců.

(214)

Za druhé, pokud jde o tvrzení týkající se skutečné kontroly společnosti CNBM nad společností Jushi, Komise odkázala na odůvodnění uvedené v 93. až 96. bodě odůvodnění, které se týká vztahu mezi společnostmi Jushi a Taishan. Na tomto základě byla tato tvrzení zamítnuta.

(215)

Za třetí, pokud jde o navýšení kapitálu, i když je pravda, že se podíl společnosti CNBM v relativních hodnotách postupně snižoval, v období 2010–2018 ve skutečnosti v absolutních číslech vzrostl.

(216)

Kromě toho se skutečnosti uvedené ve 208. bodě odůvodnění týkají nejen společností Jushi a Hengshi, ale také společnosti Taishan. Proto i v případě, že by Komise souhlasila s připomínkami společnosti Jushi, nezměnilo by to závěry Komise týkající se skupiny CNBM Group jako takové.

(217)

Komise proto dospěla k závěru, že pokud jde o zjištění týkající se společnosti CNBM, mateřské společnosti CNBM Group, musí částečně vycházet z dostupných údajů.

3.2.3.   Použití ustanovení čl. 28 odst. 1 základního nařízení na jednoho vyvážejícího výrobce v souvislosti s preferenčním financováním

(218)

Skupina Yunnan Yuntianhua Group Co., Ltd. neposkytla včas úplné informace o finančních prostředcích získaných prostřednictvím jiných kapitálových nástrojů ze strany některých akcionářů společnosti.

(219)

Navzdory opakovaným žádostem Komise během inspekce na místě a po ní společnost požadované informace neposkytla. Komise proto zmíněné společnosti oznámila, že zváží založit svá zjištění částečně na dostupných údajích ve smyslu čl. 28 odst. 1 základního nařízení (tj. pokud jde o informace týkající se jiných kapitálových nástrojů). V odpovědi Komisi společnost uvedla, že v důsledku úřední odstávky v Číně v posledním lednovém týdnu a prvním únorovém týdnu nebyla schopna odpovědět na žádost Komise o informace ve stanovené lhůtě.

(220)

Jelikož v této fázi chyběly dodatečné důkazy týkající se finančních prostředků získaných prostřednictvím jiných kapitálových nástrojů uvedených v 218. bodě odůvodnění, Komise se nadále opírala o dostupné údaje, pokud jde o její zjištění týkající se těchto finančních prostředků získaných prostřednictvím jiných kapitálových nástrojů ze strany některých akcionářů společnosti, jak je podrobně popsáno v oddíle 3.4.3.4.

3.3.   Subvence a programy subvencí, jichž se toto šetření týká

(221)

Na základě informací obsažených v podnětu, oznámení o zahájení řízení a odpovědí na dotazníky Komise se prošetřovalo údajné subvencování prostřednictvím těchto subvencí ze strany čínské vlády:

i)

preferenční financování (např. politické úvěry, úvěrové linky, návrhy bankovních akceptů, financování vývozu);

ii)

preferenční pojištění vývozních úvěrů;

iii)

dodávání zboží nebo poskytnutí služeb vládou za cenu nižší než přiměřenou

poskytování pozemků a práv k užívání pozemků vládou za cenu nižší než přiměřenou,

poskytování surovin vládou za cenu nižší než přiměřenou;

iv)

ušlé příjmy v důsledku dodávek energie se sníženými sazbami a programů osvobození od daní a snížení daní

poskytování elektřiny za sníženou sazbu,

snížení daně z příjmů podniků pro podniky s vyspělými a novými technologiemi,

odpočet daně z příjmů podniků u výzkumných a vývojových činností,

osvobození od daně z dividend mezi způsobilými rezidentními podniky,

osvobození od daně nebo zřeknutí se daní z nemovitostí a z užívání pozemků,

zrychlené odpisy zařízení používaného podniky v oblasti vyspělých technologií;

v)

grantové programy

granty související s technologickou modernizací nebo transformací, jako je např. podpora výzkumu a vývoje v rámci plánů na podporu vědy a technologie, podpora přizpůsobení klíčových odvětví, revitalizace a technologická obnova, průmyslová transformace a modernizace fondů „Made in China 2025“, granty související s inteligentní výrobou,

granty na ochranu životního prostředí, jako je zvláštní fond pro energeticky úsporné technologické reformy, fond pro čistou výrobní technologii, pobídky týkající se ochrany životního prostředí a zachování zdrojů,

granty na rozvoj společností,

programy Famous Brands,

subvence ad hoc poskytované obecními/provinčními orgány.

3.4.   Preferenční financování

3.4.1.   Finanční instituce poskytující preferenční financování

(222)

Dvě skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku poskytly informace, z nichž vyplývá, že jim finanční prostředky poskytlo 36 finančních institucí usazených v ČLR. Z těchto 36 finančních institucí bylo 29 bank ve vlastnictví státu (59). Zbývající finanční instituce byly buď v soukromém vlastnictví (čtyři instituce), nebo Komise nebyla schopna určit, zda jsou ve vlastnictví státu, nebo v soukromém vlastnictví (tři instituce). Nicméně pouze jedna banka ve vlastnictví státu vyplnila zvláštní dotazník, přestože žádost adresovaná čínské vládě se vztahovala na všechny finanční instituce, které poskytly úvěry společnostem zařazeným do vzorku.

(223)

Banka EXIM poskytuje úvěry podmíněné vývozem se zvýhodněnými sazbami čínským společnostem, které vyrábějí nové a technologicky vyspělé výrobky, výrobky s původními vlastnickými právy, výrobky s vlastní značkou, výrobky s vysokou přidanou hodnotou a softwarové produkty, které jsou registrovány u orgánů pro průmysl a obchod (60). Podle informací, které má Komise k dispozici, jsou čínští výrobci textilií ze skleněných vláken způsobilí pro úvěry orientované na vývoz jako výrobci nových a technologicky vyspělých výrobků a/nebo výrobků s vlastní značkou, jelikož několik výrobců bylo uznáno za „národní podniky v oblasti vyspělých technologií“ nebo jim byl udělen status známé značky, top značky atd.

(224)

Banka EXIM navíc rovněž pomáhá vývozcům prostřednictvím vývozních úvěrů pro kupující společnosti. Vývozní úvěry pro kupující společnosti jsou zahraničním společnostem poskytovány za účelem financování jejich dovozu čínských výrobků, technologií a služeb (61).

3.4.1.1.   Banky ve vlastnictví státu, které jednají jako veřejnoprávní subjekty

(225)

Komise ověřovala, zda banky ve vlastnictví státu jednají jako veřejnoprávní subjekty ve smyslu článku 3 a čl. 2 písm. b) základního nařízení. V tomto ohledu se s cílem prokázat, že podnik ve vlastnictví státu je veřejnoprávním subjektem, použije tato zkouška (62): „Rozhodující je, zda byla subjektu svěřena pravomoc vykonávat vládní funkce, nikoli, jak toho bylo dosaženo. Existuje mnoho různých způsobů, jimiž by vláda v úzkém smyslu slova mohla subjektům poskytnout pravomoc. Proto k prokázání, že tato pravomoc byla svěřena konkrétnímu subjektu, mohou být relevantní různé typy důkazů. Důkaz o tom, že určitý subjekt ve skutečnosti vykonává vládní funkce, může sloužit jako důkaz, že má nebo mu byla svěřena vládní pravomoc, zejména pokud takový důkaz naznačuje trvalou a systematickou praxi. Z toho podle našeho názoru vyplývá, že důkaz o tom, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad subjektem a jeho chováním, může za určitých okolností sloužit jako důkaz, že daný subjekt má vládní pravomoc a tuto pravomoc uplatňuje při výkonu vládních funkcí. Zdůrazňujeme však, že – kromě výslovného přenesení pravomoci v právním nástroji – existence pouze formálních vazeb mezi subjektem a vládou v úzkém smyslu slova pravděpodobně nepostačuje k určení, že subjekt má nezbytnou vládní pravomoc. Tak například pouhá skutečnost, že vláda je většinovým akcionářem subjektu neprokazuje, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad chováním tohoto subjektu, a tím méně, že mu vláda svěřila vládní pravomoc. V některých případech však lze – jestliže z důkazů vyplývá, že existuje celá řada formálních indicií vládní kontroly a rovněž existují důkazy, že takováto kontrola je vykonávána účinným způsobem – na základě těchto důkazů dojít k závěru, že dotčený subjekt vykonává vládní pravomoc.

(226)

Komise si vyžádala informace o státním vlastnictví, jakož i o formálních indiciích vládní kontroly v bankách ve vlastnictví státu. Rovněž analyzovala, zda je kontrola vykonávána účinným způsobem. Za tímto účelem musela Komise částečně vycházet z dostupných údajů, a to kvůli odmítnutí čínské vlády a bank ve vlastnictví státu poskytnout důkazy o rozhodovacím procesu, který vedl k preferenčnímu poskytování úvěrů.

(227)

Za účelem provedení této analýzy Komise nejdříve zkoumala informace od bank ve vlastnictví státu, které vyplnily zvláštní dotazník a umožnily ověřování.

3.4.1.2.   Spolupracující banky ve vlastnictví státu

(228)

Pouze jedna banka ve vlastnictví státu, konkrétně EXIM, poskytla odpověď na dotazník, která byla ověřena na místě.

a)   Vlastnictví a formální indicie kontroly ze strany čínské vlády

(229)

Na základě informací obdržených v odpovědi na dotazník a během inspekce na místě Komise zjistila, že čínská vláda drží přímo nebo nepřímo více než 50 % akcií v této finanční instituci.

(230)

Pokud jde o formální indicie vládní kontroly nad spolupracující bankou ve vlastnictví státu, Komise tuto banku kvalifikovala jako „klíčovou finanční instituci ve vlastnictví státu“. Zejména v oznámení nazvaném „Prozatímní pravidla týkající se dozorčích rad v klíčových finančních institucích ve vlastnictví státu“ se uvádí, že: „Klíčové finanční instituce ve vlastnictví státu uvedené v těchto pravidlech jsou banky ve vlastnictví státu zajišťující vládní politiku, komerční banky, finanční společnosti pro správu aktiv, společnosti pro cenné papíry, pojišťovací společnosti atd. (dále jen „finanční instituce ve vlastnictví státu“), do nichž Státní rada vysílá dozorčí rady.

(231)

Dozorčí rada klíčových finančních institucí ve vlastnictví státu je jmenována v souladu s „Prozatímními pravidly týkajícími se dozorčích rad v klíčových finančních institucích ve vlastnictví státu“ (výnos Státní rady č. 282). Na základě článků 3 a 5 těchto prozatímních pravidel Komise zjistila, že členové dozorčí rady jsou vysíláni Státní radou a jsou vůči ní odpovědní, což je dokladem institucionální kontroly státu nad obchodními činnostmi spolupracující banky ve vlastnictví státu. Kromě těchto obecně platných indicií zjistila Komise s ohledem na banku EXIM následující skutečnosti:

(232)

Banka EXIM byla založena a je provozována v souladu s „Oznámením o založení Export-Import Bank of China“ vydaném Státní radou a se stanovami banky EXIM. Podle jejích stanov jmenuje vedení banky EXIM přímo stát. Dozorčí rada je jmenována Státní radou v souladu s „Prozatímními pravidly týkajícími se dozorčích rad v klíčových finančních institucích ve vlastnictví státu“ a dalšími právními a správními předpisy a je odpovědná Státní radě.

(233)

Stanovy rovněž uvádějí, že stranický výbor banky EXIM hraje vedoucí a klíčovou politickou úlohu, a má tak zajistit, aby banka EXIM prováděla strategii a hlavní program strany a státu. Vedoucí postavení strany je součástí všech aspektů správy a řízení společnosti.

(234)

Stanovy dále uvádějí, že banka EXIM podporuje rozvoj zahraničního obchodu a hospodářské spolupráce, přeshraniční investice, iniciativu „Jeden pás, jedna cesta“, spolupráci při posilování mezinárodní kapacity a výrobu zařízení. Rozsah její obchodní činnosti zahrnuje krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé úvěry, které byly schváleny a které jsou v souladu s politikami zahraničního obchodu a „vykročení do světa“ (going out), jako jsou vývozní úvěry, dovozní úvěry, nasmlouvané úvěry ve strojírenství, zámořské investiční úvěry, půjčky zahraniční pomoci čínské vlády a vývozní úvěry pro kupující společnosti.

(235)

Komise rovněž zjistila, že finanční instituce ve vlastnictví státu v roce 2017 změnily své stanovy, čímž se posílila úloha Komunistické strany Číny na nejvyšší rozhodovací úrovni těchto bank.

(236)

Tyto nové stanovy uvádějí, že:

předsedou správní rady je tatáž osoba jako tajemník výboru strany,

úlohou Komunistické strany Číny je zajistit a dohlížet na provádění politik a pokynů strany a státu a rovněž hrát vedoucí úlohu při jmenování zaměstnanců (včetně vrcholného vedení) a hlídat, aby jmenovány byly jen schválené osoby, a

aby správní rada u veškerých důležitých rozhodnutí vyslechla stanoviska stranického výboru.

(237)

Tyto důkazy svědčí o tom, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad chováním této instituce.

(238)

Komise dále hledala informace o tom, zda čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad chováním spolupracující banky ve vlastnictví státu, pokud jde o její úvěrové politiky a posuzování rizik, když poskytovala úvěry odvětví textilií ze skleněných vláken. V této souvislosti byly zohledněny tyto regulační dokumenty:

článek 34 zákona ČLR o komerčních bankách (dále jen „bankovní zákon“),

článek 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů (prováděných Čínskou lidovou bankou),

rozhodnutí č. 40,

prováděcí opatření CBIRC pro záležitosti poskytování správních licencí pro komerční banky financované z Číny (vyhláška CBIRC [2017] č. 1),

prováděcí opatření CBIRC pro záležitosti poskytování správních licencí v souvislosti s bankami financovanými ze zahraničí (vyhláška CBIRC [2015] č. 4),

správní opatření pro kvalifikace ředitelů a vyšších úředníků finančních institucí v bankovním odvětví (CBIRC [2013] č. 3).

(239)

Při zkoumání těchto regulačních dokumentů Komise zjistila, že finanční instituce v ČLR působí v obecném právním prostředí, které je řídí tak, aby při přijímání finančních rozhodnutí zajistily soulad s cíli průmyslové politiky čínské vlády, a to z níže uvedených důvodů.

(240)

Pokud jde o banku EXIM, její veřejný politický mandát je stanoven v oznámení o založení banky EXIM a rovněž v jejích stanovách.

(241)

Článek 34 bankovního zákona, který se vztahuje na všechny finanční instituce působící v Číně, obecně stanoví, že „komerční banky musí vykonávat svou činnost v oblasti poskytování úvěrů v souladu s potřebami národního hospodářského a sociálního rozvoje a pod vedením průmyslové politiky státu“. Ačkoli článek 4 bankovního zákona uvádí, že „komerční banky podle zákona vykonávají svoji podnikatelskou činnost bez vměšování jakéhokoli útvaru nebo jednotlivce. Komerční banky jsou povinny nezávisle nést občanskoprávní odpovědnost a ručí celým svým majetkem právnické osoby“, z šetření vyplynulo, že článek 4 bankovního zákona se použije s výhradou článku 34 téhož zákona, podle kterého veřejnou politiku určuje stát a banky ji provádí a řídí se pokyny státu.

(242)

Článek 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů mimoto stanoví, že „v souladu se státní politikou mohou příslušné útvary subvencovat úroky z půjček s cílem podpořit růst určitých odvětví a hospodářský rozvoj v některých oblastech.“

(243)

Podobně i rozhodnutí č. 40 vyzývá všechny finanční instituce, aby poskytovaly úvěrovou podporu zvláště „podporovaným“ projektům. Jak již bylo vysvětleno v oddíle 3.1 a konkrétněji v 166. bodě odůvodnění, projekty v odvětví textilií ze skleněných vláken patří do „podporované“ kategorie. Rozhodnutí č. 40 tedy potvrzuje dřívější zjištění, pokud jde o bankovní zákon, v tom smyslu, že banky vykonávají vládní pravomoc ve formě preferenčních úvěrových operací. Komise rovněž zjistila, že CBIRC má dalekosáhlé schvalovací pravomoci, pokud jde o všechny aspekty řízení všech finančních institucí usazených v ČLR (včetně institucí v soukromém vlastnictví a institucí v zahraničním vlastnictví), jako například (63):

schvalování jmenování všech vedoucích pracovníků finančních institucí, a to jak na úrovni ústředí, tak na úrovni místních poboček. Schválení CBIRC je nezbytné pro nábor vedoucích pracovníků na všech úrovních, od nejvyšších pozic až po vedení poboček, a je třeba je získat i pro vedoucí pracovníky jmenované v zahraničních pobočkách a i pro vedoucí pracovníky odpovědné za podpůrné funkce (např. IT manažery) a

velmi dlouhý seznam správních schválení, včetně schválení pro zřizování poboček, nových linií podnikání nebo prodej nových výrobků, dále pro změnu stanov banky, prodej více než 5 % jejích akcií, navýšení kapitálu, změnu sídla, změnu organizační struktury atd.

(244)

Bankovní zákon je právně závazný. Povinný charakter pětiletých plánů a rozhodnutí č. 40 byl řešen v oddíle 3.1. Závazný charakter regulačních dokumentů CBIRC vyplývá z jejích pravomocí jakožto regulačního orgánu pro bankovnictví. O závazném charakteru dalších dokumentů svědčí doložky o dohledu a hodnocení, které tyto dokumenty obsahují.

(245)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že žádný z regulačních dokumentů, o které se Komise opírala, nebyl dostatečný k prokázání toho, že čínská vláda skutečně vykonávala účinnou kontrolu nad bankou EXIM. Konkrétně čínská vláda tvrdila, že článek 34 čínského zákona o komerčním bankovnictví je pouze obecným prohlášením bez jakýchkoli praktických důsledků. Čínská vláda dodala, že uvedený článek 34 by neměl být vykládán izolovaně, ale ve spojení s články 4, 5 a 41 bankovního zákona, které se údajně týkají autonomie banky a neexistence zásahů ze strany subjektů, jednotlivců nebo vlád. Čínská vláda rovněž požadovala, aby se nepřihlíželo k článku 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů, neboť není závazný. Kromě toho čínská vláda uvedla, že rozhodnutí Státní rady č. 40 není závazné, a odkázala na článek 17 uvedeného rozhodnutí, podle něhož jsou všechny finanční instituce povinny rozhodovat o úvěrech na základě tržních zásad.

(246)

Komise nejprve připomněla, že, jak je uvedeno v předcházejícím bodě odůvodnění, má za to, že bankovní zákon a rozhodnutí č. 40 závazné jsou. Zjištění v rámci tohoto šetření (jakož i zjištění Komise v předchozích šetřeních týkajících se téhož programu subvencí (64)) navíc nepodpořila tvrzení, že banky nezohledňují vládní politiku a plány. Z šetření spíše vyplynulo, že článek 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů se skutečně uplatňuje v praxi a že články 4, 5 a 41 bankovního zákona se použijí s výhradou článku 34 bankovního zákona, tj. pokud stát určuje veřejnou politiku, banky ji provádějí a řídí se pokyny státu. Zjištění tohoto šetření nepodpořila tvrzení, že banky při přijímání rozhodnutí o úvěrech nezohledňují vládní politiku a plány. Komise například zjistila, že vyvážející výrobci mají výhodu z podobně nízkých úrokových sazeb prostřednictvím preferenčních úvěrů.

(247)

Komise rovněž uvedla, že rozhodnutí Státní rady č. 40 ukládá všem finančním institucím, aby poskytovaly úvěrovou podporu pouze podporovaným projektům, a slibuje provádění „dalších preferenčních politik týkajících se podporovaných projektů“. Na základě výše uvedených skutečností jsou banky povinny poskytovat úvěrovou podporu odvětví textilií ze skleněných vláken. Článek 17 téhož rozhodnutí sice rovněž vyzývá banky, aby dodržovaly úvěrové zásady, ale Komise nebyla během šetření schopna zjistit, zda se to provádí v praxi. Rozhodnutí č. 40 tedy potvrdilo dřívější zjištění, pokud jde o bankovní zákon, v tom smyslu, že banky vykonávají vládní pravomoc ve formě preferenčních úvěrových operací.

(248)

Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že čínská vláda zřídila normativní rámec, který musí vedení a orgány dohledu jmenované čínskou vládou a čínské vládě odpovědné dodržovat. Čínská vláda se proto opírala o tento normativní rámec s cílem vykonávat účinným způsobem kontrolu nad chováním spolupracující banky ve vlastnictví státu, kdykoli tato banka poskytovala úvěry odvětví textilií ze skleněných vláken.

(249)

Komise rovněž pátrala po konkrétních důkazech o výkonu kontroly účinným způsobem na základě konkrétních úvěrů. Během inspekce na místě spolupracující banka ve vlastnictví státu trvala na tom, že při poskytování předmětných úvěrů v praxi používala propracované zásady a modely hodnocení úvěrového rizika. Avšak, jak již bylo uvedeno ve 187. až 190. bodě odůvodnění, nebyly poskytnuty žádné konkrétní příklady týkající se společností zařazených do vzorku. Spolupracující banka ve vlastnictví státu odmítla z regulačních a smluvních důvodů poskytnout informace, včetně specifických posouzení úvěrového rizika, v souvislosti se společnostmi zařazenými do vzorku, přestože Komise měla písemný souhlas společností zařazených do vzorku, v němž se vzdávaly svých práv na zachování důvěrnosti.

(250)

Vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici konkrétní důkazy o posouzení úvěruschopnosti, Komise proto posoudila celkové právní prostředí, jak je uvedeno ve 238. až 245. bodě odůvodnění, v kombinaci s chováním spolupracující banky ve vlastnictví státu s ohledem na úvěry poskytované společnostem zařazeným do vzorku. Toto chování bylo v rozporu s jejím oficiálním postojem během inspekce na místě, protože v praxi nejednala na základě důkladného tržního posouzení rizik.

(251)

Inspekce na místě odhalily, že (s jedinou výjimkou určitých úvěrů v cizí měně) byly úvěry poskytnuty dvěma skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku za úrokové sazby nižší než referenční úrokové sazby Čínské lidové banky (dále jen „PBOC“) nebo podobné sazby bez ohledu na finanční situaci a situaci zohledňující úvěrové riziko společností. Úvěry byly tudíž poskytnuty za nižší než tržní sazby v porovnání se sazbou odpovídající rizikovému profilu vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Kromě toho obdržely společnosti zařazené do vzorku revolvingové úvěry, které jim umožňují okamžitě nahradit kapitál splacený za úvěry v den splatnosti čerstvým kapitálem z nových úvěrů.

(252)

Komise rovněž zjistila, že úvěry, které měly být oznámeny bankami jakožto „neběžné“ úvěry, nebyly uvedenou spolupracující bankou ve vlastnictví státu jako takové označeny v národním centrálním úvěrovém registru. Povinnost tyto „neběžné úvěry“ hlásit existuje zejména v případě, že úvěry byly restrukturalizovány, že dlužník nesplácí nebo že byly vydány revolvingové úvěry. Tyto případy byly zjištěny u dvou vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. V souladu s „Pokyny pro klasifikaci úvěrů na základě rizika“ vydanými CBIRC měly být všechny tyto případy uvedeny v centrálním úvěrovém registru. Toto nedostatečné vykazování ze strany finančních institucí způsobuje zkreslení úvěrové situace společností v centrálním úvěrovém registru, jelikož tento registr pak neuvádí skutečnou úvěruschopnost společnosti. V důsledku toho, i kdyby finanční instituce měla použít tržní posouzení rizik, učinila by tak na základě nesprávných informací.

(253)

Komise proto dospěla k závěru, že čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad chováním spolupracující banky ve vlastnictví státu, pokud jde o její úvěrové politiky a posuzování rizik v souvislosti s odvětvím textilií ze skleněných vláken.

3.4.1.3.   Závěr ohledně spolupracujících finančních institucí

(254)

Komise zjistila, že spolupracující finanční instituce ve vlastnictví státu uplatňovala při výkonu vládních funkcí s ohledem na odvětví textilií ze skleněných vláken výše uvedený právní rámec. Proto jednala jako veřejnoprávní subjekt ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení a v souladu s příslušnou judikaturou WTO.

3.4.1.4.   Nespolupracující banky ve vlastnictví státu

(255)

Jak je uvedeno v oddíle 3.2, ani jedna z ostatních bank ve vlastnictví státu, jež poskytly úvěry společnostem zařazeným do vzorku, neodpověděla na zvláštní dotazník. Banka CDB neodpověděla na dotazník, ale během inspekce na místě v prostorách ministerstva obchodu byla ochotna odpovídat na otázky. Během této návštěvy banka CDB uvedla, že prohlášení, která učinila v předchozím antisubvenčním šetření, jež EU vedla v roce 2012, jsou stále platná a že od té doby nedošlo k žádným významným změnám. Banka CDB neposkytla žádné další podrobné informace o své struktuře řízení, posuzování rizik nebo příkladech týkajících se konkrétních úvěrů v souvislosti s odvětvím textilií ze skleněných vláken.

(256)

Proto se Komise v souladu se závěry, k nimž se dospělo v 182. až 199. bodě odůvodnění, rozhodla k určení toho, zda lze uvedené banky ve vlastnictví státu považovat za veřejnoprávní subjekty, použít dostupné údaje.

(257)

V předchozích antisubvenčních šetřeních (65) Komise zjistila, že níže uvedené banky, které poskytly úvěry skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku v rámci těchto šetření, byly částečně nebo zcela vlastněny státem jako takovým nebo právnickými osobami v držení státu: China Development Bank, China Construction Bank, Industrial and Commercial Bank of China, Bank of Communications, China Everbright Bank, Postal Savings Bank, China Merchants Bank, Shanghai Pudong Development Bank, China Industrial Bank, Shenyang Rural Commercial Bank, Bank of Shanghai, Ningbo Bank, China CITIC Bank, China Guangfa Bank, China Bohai Bank, Huaxia Bank, Hankou Bank, Hubei Bank, Huishang Bank, Dongying Bank, Bank of Tianjin, Bank of Kunlun, Shanghai Rural Commercial Bank, China Industrial International Trust Limited, Daye Trust Co., Ltd. a Sinotruk Finance Co., Ltd. Jelikož nebyly poskytnuty žádné informace, které by naznačovaly opak, zachovala Komise v tomto šetření stejný závěr.

(258)

S použitím veřejně dostupných informací, jako jsou internetové stránky bank, výroční zprávy, informace dostupné v bankovních rejstřících nebo na internetu, Komise zjistila, že následující banky, které poskytly úvěry nebo finanční leasing dvěma skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku, byly částečně nebo zcela vlastněny státem jako takovým nebo právnickými osobami v držení státu:

Název banky

Informace o vlastnické struktuře

Hangzhou Bank

skutečnou kontrolu nad bankou vykonává Hangzhou Finance Bureau

Zheshang Bank

nejméně 37 % akcií držených místní vládou a státem vlastněnými podniky

Qilu Bank

nejméně 36 % akcií držených místní vládou a státem vlastněnými podniky

Fudian Bank

převážně ve vlastnictví státu, s akciemi v držení mnoha státem vlastněných podniků a subjektů přidružených k místní vládě města Kchun-ming

Suzhou Bank

převážně ve vlastnictví státu, s akciemi v držení mnoha státem vlastněných podniků a subjektů přidružených k místní vládě města Suzhou

Bank of Jiangsu

nejméně 32 % akcií držených státem vlastněnými podniky

China Merchants Bank Financial Leasing Co., Ltd.

dceřiná společnost China Merchants Bank, o níž bylo při antisubvenčním šetření týkajícím se PVT zjištěno, že je ve vlastnictví státu (66)

Chongqing Rural Commercial Bank

nejméně 23 % akcií držených státem vlastněnými podniky

China Technology Financial Leasing Co., Ltd.

zřízená ministerstvem obchodu a vedená Institutem pro vědu a technologický výzkum města Čchung-čching

Chongqing Yinhai Leasing Co., Ltd.

ve vlastnictví Chongqing SASAC

(259)

Jelikož chybí specifické informace od dotčených finančních institucí, které by naznačovaly jiné skutečnosti, Komise určila vlastnictví a kontrolu ze strany čínské vlády na základě formálních indicií ze stejných důvodů, jaké byly uvedeny v oddíle 3.4.1.2. Na základě dostupných údajů se zejména jeví, že vedení a orgány dohledu v uvedených nespolupracujících bankách ve vlastnictví státu jsou jmenovány čínskou vládou a jsou odpovědné čínské vládě stejným způsobem jako u spolupracující banky ve vlastnictví státu.

(260)

Co se týká výkonu kontroly účinným způsobem, Komise se domnívala, že zjištění týkající se spolupracující finanční instituce lze považovat za reprezentativní i pro nespolupracující finanční instituce ve vlastnictví státu. Normativní rámec analyzovaný v oddíle 3.4.1.2 se na ně použije stejným způsobem. Jelikož neexistuje údaj o opaku, na základě dostupných údajů lze předpokládat, že konkrétní indicie o posouzení úvěruschopnosti chybí stejně jako v případě spolupracující banky ve vlastnictví státu, takže analýza konkrétního uplatňování normativního rámce v oddíle 3.4.1.2 se na ně použije stejným způsobem.

(261)

Kromě toho Komise zjistila, že většina smluv o úvěru, které Komise obdržela od společností zařazených do vzorku, obsahovala podobné podmínky a že úvěrové sazby, které byly dohodnuty, byly podobné jako sazby poskytnuté spolupracující bankou ve vlastnictví státu a částečně se s nimi překrývaly.

(262)

Komise proto dospěla k závěru, že zjištění týkající se spolupracující banky ve vlastnictví státu představují dostupné údaje podle článku 28 základního nařízení za účelem posouzení ostatních bank ve vlastnictví státu, a to vzhledem k uvedeným podobnostem v úvěrových podmínkách a úvěrových sazbách.

(263)

Na základě toho Komise dospěla k závěru, že ostatní banky ve vlastnictví státu, které poskytují úvěry společnostem zařazeným do vzorku, jsou rovněž veřejnoprávní subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení.

(264)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že Komise při prokazování toho, že nespolupracující banky ve vlastnictví státu jednají jako veřejnoprávní subjekty, vycházela pouze z předchozích šetření a indicií o formální kontrole. Nebyla provedena samostatná analýza pro každou banku. Kromě toho vzhledem k tomu, že banka EXIM je politickou bankou, její situace nemohla být uplatněna na komerční banky.

(265)

V tomto ohledu Komise připomněla, že při neexistenci spolupráce ze strany ostatních bank ve vlastnictví státu musela Komise vycházet z dostupných údajů. Komise dospěla k závěru, že informace z předchozích šetření spolu s formálními indiciemi o kontrole a zjištěními samotného šetření ohledně banky EXIM a ohledně skutečného chování bank vůči vyvážejícím výrobcům představovaly v tomto případě nejlepší dostupné údaje. V každém případě čínská vláda nepředložila žádné důkazy ani argumenty, jež by mohly vyvrátit zjištění Komise ohledně skutečnosti, že ostatní banky ve vlastnictví státu, které poskytly úvěry společnostem zařazeným do vzorku, jsou rovněž veřejnoprávní subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení. Komise proto trvá na svém stanovisku.

3.4.1.5.   Závěr o finančních institucích ve vlastnictví státu

(266)

S ohledem na výše uvedené úvahy dospěla Komise k závěru, že všechny čínské finanční instituce ve vlastnictví státu, které dvěma skupinám spolupracujících vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku poskytly úvěry nebo finanční leasing, jsou veřejnoprávními subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení.

(267)

Kromě toho, i kdyby tyto finanční instituce ve vlastnictví státu nebyly považovány za veřejnoprávní subjekty, Komise zjistila, že by byly považovány za pověřené nebo řízené čínskou vládou, aby vykonávaly funkce obvykle svěřené vládě ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení, a to ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny ve 269. až 272. bodě odůvodnění. Z tohoto důvodu by se jejich chování v každém případě přičetlo čínské vládě.

3.4.1.6.   Pověření nebo usměrnění soukromých finančních institucí

(268)

Komise poté přistoupila ke zkoumání zbývajících finančních institucí. Na základě zjištění vyplývajících z předchozích antisubvenčních šetření (67) a doplněných o veřejně dostupné informace byly níže uvedené finanční instituce považovány za instituce v soukromém vlastnictví: China Minsheng Bank, Sumitomo Mitsui Banking (China) Co., Ltd, Standard Chartered Bank, Ping An Bank. U níže uvedených finančních institucí nemohla Komise vzhledem k nedostatečné spolupráci a neexistenci dostatečných veřejně dostupných informací zjistit, zda jsou ve vlastnictví státu nebo v soukromém vlastnictví: Chongqing Runyin Financial Leasing Co., Ltd., Wuxi International Platinum Co., Ltd., Liangjiang Financial Leasing Co., Ltd., Taian Bank a Taian Daiyue Rural Commercial Bank Co., Ltd. S použitím konzervativního přístupu analyzovala Komise uvedené instituce stejným způsobem jako finanční instituce v soukromém vlastnictví a dále se na ně odkazuje jako na „finanční instituce v soukromém vlastnictví“. Komise zkoumala, zda tyto finanční instituce byly pověřeny čínskou vládou, aby poskytovaly subvence odvětví textilií ze skleněných vláken, nebo jim to bylo nařízeno ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení.

(269)

Podle Odvolacího orgánu WTO dochází k „pověření“ v případech, kdy vláda dává odpovědnost soukromému subjektu, a „usměrněním“ se rozumí situace, kdy vláda uplatňuje nad soukromým subjektem svou moc (68). V obou případech vláda využívá soukromý subjekt jako zástupce pro realizaci finančního příspěvku a „ve většině případů by se dalo očekávat, že pověření nebo usměrnění soukromého subjektu bude zahrnovat nějakou formu hrozby nebo nucení“ (69). Zároveň bod iv) neumožňuje členům ukládat vyrovnávací opatření na výrobky v případech, kdy „vláda pouze vykonává své regulační pravomoci“ (70) nebo kdy zásah vlády „může, ale nemusí mít konkrétní výsledek vzhledem k daným skutkovým okolnostem a výkonu svobodné volby ze strany aktérů na trhu“ (71). Pověření nebo usměrnění pak spíše znamená „aktivnější úlohu vlády než pouhé pobízení“ (72).

(270)

Komise vzala na vědomí, že normativní rámec týkající se daného odvětví uvedený v 238. až 245. bodě odůvodnění platí pro všechny finanční instituce v ČLR, včetně finančních institucí v soukromém vlastnictví. Pro ilustraci lze uvést, že se bankovní zákon a různé pokyny CBIRC vztahují na všechny banky financované z Číny i banky se zahraničními investicemi pod správou CBIRC.

(271)

Kromě toho inspekce na místě ve společnostech zařazených do vzorku odhalily, že většina smluv o úvěru, které Komise obdržela od společností zařazených do vzorku, obsahovala podobné podmínky a že úvěrové sazby poskytnuté soukromými finančními institucemi byly podobné jako sazby poskytnuté finančními institucemi ve veřejném vlastnictví a částečně se s nimi překrývaly.

(272)

Vzhledem k tomu, že od soukromých finančních institucí nebyly získány žádné odlišné informace, dospěla Komise k závěru, že pokud jde o odvětví textilií ze skleněných vláken, všechny finanční instituce působící v Číně pod dohledem CBIRC (včetně soukromých finančních institucí) byly pověřeny státem nebo jim bylo ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) první odrážky základního nařízení nařízeno provádět vládní politiky a poskytovat úvěry s preferenčními sazbami odvětví textilií ze skleněných vláken.

(273)

Po poskytnutí konečných informací jedna ze stran tvrdila, že skutečnost, že každá ze skupin společností zařazených do vzorku měla během období šetření výhodu z odlišných druhů úvěrů nebo finančního leasingu, s rozdíly, pokud jde o např. splatnost, kolaterál, záruky a jiné související podmínky, jak je uvedeno v 281. bodě odůvodnění, svědčí o tom, že nejsou pověřené nebo řízené státem. Tato strana rovněž uvedla, že překrývání sazeb u soukromých bank a bank ve veřejném vlastnictví ukázalo, že banky ve veřejném vlastnictví poskytovaly úvěry za tržních podmínek, nikoli naopak. Komise se rovněž snažila přenést důkazní břemeno, když uvedla, že její závěry se uplatnily, jelikož „od soukromých finančních institucí nebyly získány žádné odlišné informace“. Komise však měla nejprve stanovit fumus boni juris.

(274)

V reakci na tato tvrzení Komise připomněla, že při neexistenci spolupráce ze strany bank musela Komise vycházet z dostupných údajů týkajících se soukromých bank. To znamená, že důkazní břemeno nepřenesla. Vzhledem k tomu, že existovala spolupráce pouze ze strany jedné banky ve vlastnictví státu, použila Komise informace od spolupracující strany, která byla považována za veřejnoprávní subjekt, aby je porovnala s podmínkami nabízenými soukromými bankami, které nespolupracovaly. Skutečnost, že existovalo překrývání sazeb, ukazuje, že soukromé banky rovněž poskytovaly úvěry za příznivějších podmínek, než jsou podmínky tržní, nikoli naopak. Řídit se odůvodněním této strany by se rovnalo závěru, že informace založené na dostupných údajích jsou spolehlivější než závěry založené na ověřených informacích. Skutečnost, že společnosti měly během období šetření výhodu z různých druhů úvěrů s různými podmínkami, které jsou s nimi spojeny, to nemění. V každém případě tato strana nepředložila žádný důkaz ani argument, které by mohly vyvrátit zjištění Komise. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(275)

Kromě toho je normativní rámec vztahující se na všechny banky v Číně mnohem širší než pouze dva uvedené předpisy, jimiž se řídí CBIRC, jak je uvedeno ve 238. bodě odůvodnění, přičemž celý soubor regulačních dokumentů je právně závazný, jak je vysvětleno ve 244. bodě odůvodnění, a tudíž představuje něco více než pouhou pobídku. Inspekce na místě u společností zařazených do vzorku navíc neodhalily žádné významné rozdíly mezi úvěrovými podmínkami nebo sazbami poskytovanými soukromými finančními institucemi a podmínkami nebo sazbami poskytovanými finančními institucemi ve veřejném vlastnictví.

(276)

Po poskytnutí informací čínská vláda uvedla, že právní předpisy, na něž se Komise odvolává, mají pouze úlohu pokynů a pouhá úloha pokynů vlády není dostačující pro konstatování pověření nebo usměrnění. V této souvislosti čínská vláda zdůraznila, že článek 34 bankovního zákona je pouze obecným prohlášením bez praktických důsledků.

(277)

Článek 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů rovněž není povinný, ale pouze umožňuje finančním institucím, aby zohlednily státní politiky. Rozhodnutí č. 40 rovněž není závazným dokumentem a výslovně pověřuje finanční instituce, aby poskytovaly finanční podporu „podle úvěrových zásad“.

(278)

Komise s tímto názorem nesouhlasila, jelikož normativní rámec vztahující se na všechny banky v Číně je právně závazný, jak je vysvětleno v 244. bodě odůvodnění, takže představuje více než pouhou pobídku nebo pokyny vlády. Pokud jde o rozhodnutí č. 40, Komise v 247. bodě odůvodnění již konstatovala, že rozhodnutí č. 40 ukládá všem finančním institucím, aby poskytovaly úvěrovou podporu pouze podporovaným projektům, i když článek 17 téhož rozhodnutí rovněž banku žádá, aby dodržovala úvěrové zásady. Komise proto trvá na svém stanovisku.

3.4.1.7.   Ratingy

(279)

Komise již v předchozích antisubvenčních šetřeních stanovila, že domácí ratingy poskytnuté čínským společnostem nejsou spolehlivé, a to na základě studie vydané Mezinárodním měnovým fondem (73), která poukazovala na nesoulad mezi mezinárodními a čínskými ratingy, v kombinaci se zjištěními šetření týkajícího se společností zařazených do vzorku. Podle MMF totiž místní ratingové agentury hodnotí více než 90 % čínských dluhopisů ratingem AA až AAA. To není srovnatelné s jinými trhy, například s trhem v EU nebo USA. Například na trhu v USA má takovýto špičkový rating méně než 2 % podniků. Čínské ratingové agentury tedy značně zkreslují své hodnocení směrem ke špičkovým hodnotám ratingové stupnice. Jejich ratingové stupnice jsou velmi široké a často sdružují dluhopisy s výrazně odlišnými úvěrovými riziky do jedné široké ratingové kategorie (74).

(280)

Zahraniční ratingové agentury, například Standard and Poor’s a Moody’s, při hodnocení čínských dluhopisů vydaných v zahraničí navíc obvykle uplatňují navýšení základního ratingu emitenta na základě odhadu strategického významu podniku pro čínskou vládu a síly jakékoli implicitní záruky (75). Agentura Fitch například jasně uvádí, že v příslušných případech jsou pro ni tyto záruky hlavním faktorem při udělování ratingů čínským společnostem (76).

(281)

Komise rovněž zjistila další informace, které uvedenou analýzu doplňují. Za prvé Komise konstatovala, že stát může na trh s ratingy vyvíjet určitý vliv. Podle dvou studií, jež byly zveřejněny v roce 2016, na čínském trhu působilo přibližně dvanáct ratingových agentur, z nichž většinu vlastní stát. Celkově bylo 60 % všech hodnocených korporátních dluhopisů v Číně hodnoceno státem vlastněnou ratingovou agenturou (77).

(282)

Čínská vláda potvrdila, že v období šetření působilo na čínském trhu s dluhopisy 15 ratingových agentur, z toho 12 domácích ratingových agentur, včetně Shanghai Brilliance Credit Rating & Investors Service Co., Ltd, Dagong Global Credit Rating Co., Ltd, Golden Credit Rating International Co., Ltd, China Bond Rating Co., Ltd, CSCI Pengyuan Credit Rating Co., Ltd, Fareast Credit Rating Co., Ltd, China Chengxin Securities Rating Co., Ltd, United Credit Ratings Co., Ltd, Shanghai Credit Information Services Co., Ltd, China Securities Index Co., Ltd, Beijing North Joint Credit Evaluation Co., Ltd a Sichuan Dapu Credit Rating Limited Company. Většina domácích ratingových agentur byla ve vlastnictví státu. Existovaly rovněž tři ratingové agentury, které byly společným podnikem čínských a zahraničních partnerů, konkrétně China Lianhe Credit Rating Co. Ltd, S&P Global China Rating a China Chengxin International Credit Rating Co., Ltd.

(283)

Za druhé, na čínský ratingový trh nelze volně vstoupit. Jedná se v zásadě o uzavřený trh, jelikož ratingové agentury musí být před zahájením svého působení schváleny Čínskou regulační komisí pro cenné papíry (dále jen „CSRC“) nebo PBOC (78). Banka PBOC v polovině roku 2017 oznámila, že zahraniční ratingové agentury budou moci za určitých podmínek provádět úvěrová hodnocení části domácího trhu s dluhopisy. Během období šetření však dosud nebyla připuštěna žádná zahraniční ratingová agentura (79). V mezidobí však zahraniční agentury založily s některými místními ratingovými agenturami společné podniky, které udělují ratingy pro domácí emise dluhopisů. Tyto ratingy se však řídí čínskými ratingovými stupnicemi, a nejsou tudíž přesně srovnatelné s mezinárodními ratingy, jak je vysvětleno výše.

(284)

A konečně nedávná studie, kterou provedla samotná banka PBOC, potvrzuje zjištění Komise, jelikož ve svých závěrech uvádí, že „pokud je investiční úroveň zahraničních dluhopisů nastavena na mezinárodní rating BBB- a vyšší, pak může být investiční stupeň pro domácí dluhopisy hodnocen na úrovni AA- a vyšší s přihlédnutím k rozdílu mezi průměrným domácím ratingem a mezinárodním ratingem 6 nebo více stupňů“ (80).

(285)

Vzhledem k situaci popsané ve 279. až 284. bodě odůvodnění dospěla Komise k závěru, že čínské ratingy nezajišťují spolehlivý odhad úvěrového rizika podkladového aktiva. Na tomto základě, jakkoli některé ze společností zařazených do vzorku získaly od čínské ratingové agentury dobrý rating, má Komise za to, že takovéto ratingy nejsou spolehlivé. Uvedené ratingy byly rovněž zkresleny politickými cíli na podporu klíčových strategických odvětví, jako je odvětví textilií ze skleněných vláken.

3.4.2.   Preferenční financování: úvěry

3.4.2.1.   Revolvingové úvěry

(286)

V souladu se zjištěními v šetřeních týkajících se PVT a pneumatik (81) se revolvingovými úvěry rozumí úvěry, které umožňují společnosti nahradit kapitál splacený za úvěry v den splatnosti čerstvým kapitálem z nových úvěrů. Revolvingové úvěry jsou obvykle známkou krátkodobých problémů dlužníka s likviditou a z hlediska bank, které je poskytují, jsou spojeny s větší expozicí riziku. Existence revolvingových úvěrů v dané společnosti je tudíž považována za známku toho, že se společnost nachází v horší finanční situaci, než jak by se na první pohled zdálo z finančních výkazů, a že existuje dodatečné riziko související s krátkodobými problémy s likviditou.

(287)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že revolvingové úvěry nejsou nutně známkou problémů s likviditou. To je jasné z internetových stránek předních evropských bank. Revolvingové úvěrové linky a úvěry jsou například součástí běžné obchodní praxe bank, jako jsou ING (82) a BNP Paribas (83), a nejsou spojeny s vyššími úrokovými sazbami.

(288)

Komise s tímto posouzením provedeným čínskou vládou nesouhlasí. Samotné čínské orgány považují revolvingové úvěry za dodatečný faktor úvěrového rizika. „Pokyny pro klasifikaci úvěrů na základě rizika“ vydané CBRC uvádějí, že revolvingové úvěry by měly být vykazovány alespoň jako „dotčené“ úvěry (84). Úvěrem spadajícím do této kategorie se rozumí, že ačkoli dlužník může v současnosti splatit jistinu a úroky z úvěru, existují určité faktory, které mohou nepříznivě ovlivnit jeho schopnost splácet.

(289)

Revolvingové úvěrové nástroje v Evropě skutečně existují, ale jejich podmínky se od čínských revolvingových úvěrů velmi liší. Revolvingové úvěrové nástroje v Unii jsou v podstatě úvěrové linky s předem stanovenou maximální částkou, kterou lze vybrat a splatit při několika příležitostech během předem stanoveného období. Kromě toho takové úvěrové nástroje obnášejí dodatečné náklady, a sice buď smluvní marži nad rámec obvyklých krátkodobých tržních sazeb (85), nebo předem stanovený správní poplatek. Mimoto i banka BNP Paribas, uváděná čínskou vládou jako příklad, stanovila poplatek za nevyužitý kapitál po dobu trvání úvěrového nástroje.

(290)

Na straně druhé nevykazovaly revolvingové úvěry zjištěné během inspekcí na místě v čínských společnostech zařazených do vzorku podmínky odlišné od jiných krátkodobých úvěrů. Nebyly označeny jako úvěrové linky nebo revolvingové úvěrové nástroje a nebyly s nimi spojeny žádné mimořádné poplatky či marže. Na první pohled se jevily jako obvyklé krátkodobé úvěry. V některých případech však účel úvěru odkazoval na „splácení úvěrů“. Navíc při ověřování splátek těchto úvěrů během inspekce na místě se jasně ukázalo, že kapitál byl ve skutečnosti splacen prostřednictvím nových úvěrů poskytnutých toutéž bankou na stejnou částku v týdnu před datem nebo po datu splatnosti původního úvěru. Komise svou analýzu rozšířila na ostatní úvěry v úvěrových tabulkách a většinou zjistila další případy s naprosto stejnými charakteristickými rysy. Z těchto všech důvodů Komise trvala na svém stanovisku ohledně revolvingových úvěrů.

3.4.2.2.   Financování s cílem restrukturalizovat dlouhodobý dluh

(291)

V průběhu šetření Komise zjistila, že některé společnosti zařazené do vzorku vydaly dluhopisy se specifickým účelem splatit dluh, konkrétně úvěry. Komise zjistila, že restrukturalizací svého dluhu prostřednictvím tohoto nástroje by některé společnosti mohly přeskupit a odložit své závazky a rovněž získat finanční prostředky, bez nichž by nebyly schopny plnit své povinnosti v oblasti splácení, což by dokládalo problémy se získáváním finančních prostředků.

(292)

Použití dluhopisů pro tento cíl vyvolává obavy ohledně schopnosti dané společnosti splácet své dluhy, a proto zpochybňuje nejen její krátkodobou likviditu, ale také dlouhodobou platební schopnost. Existence dluhopisů vydaných za účelem splacení úvěrů v dané společnosti se tudíž považuje za známku toho, že se společnost nachází v horší finanční situaci, než jak by se na první pohled zdálo z finančních výkazů, a že existuje dodatečné riziko související s jejím krátkodobým a dlouhodobým financováním.

3.4.2.3.   Specifičnost

(293)

Jak je uvedeno ve 238. až 245. bodě odůvodnění, několik právních dokumentů, které jsou konkrétně zaměřeny na společnosti v daném odvětví, instruuje finanční instituce, aby poskytovaly úvěry s preferenčními sazbami odvětví textilií ze skleněných vláken. Tyto dokumenty prokazují, že finanční instituce poskytují preferenční úvěry pouze omezenému počtu odvětví/společností, které jsou v souladu s příslušnými politikami čínské vlády.

(294)

Po poskytnutí konečných informací zpochybnila čínská vláda závěry o specifičnosti u preferenčních úvěrů. Podle čínské vlády stanoví články 4 a 34 bankovního zákona pouze obecné pokyny týkající se jednání obchodních bank a neuvádějí, kterým společnostem nebo odvětvím by měly být poskytovány úvěry. Kromě toho článek 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů výslovně a jednoznačně neomezuje dostupnost této specifické subvence na podniky v odvětví textilií ze skleněných vláken. Rozhodnutí č. 40 není specifické pro určitý podnik nebo odvětví, ale pro určité podporované projekty, což neznamená totéž. Rozhodnutí č. 40 není navíc závazné a vzhledem k velmi široké škále hospodářských sektorů a odvětví, na něž se rozhodnutí č. 40 vztahuje, nelze dospět k závěru, že tento dokument výslovně omezuje přístup k této údajné subvenci na určité podniky.

(295)

V tomto ohledu Komise uvedla, že i když bankovní zákon a obecná pravidla týkající se úvěrů nespecifikují textilie ze skleněných vláken jako takové, odkazují na průmyslové politiky státu, které jsou popsány v dokumentech uvedených v oddíle 3.1. Komise tak odkázala na jmenované dokumenty a závěry, jichž bylo dosaženo v oddíle 3.1. Komise navíc měla za to, že odkazy na odvětví textilií ze skleněných vláken jsou dostatečně jasné, jelikož toto odvětví je buď jmenováno, nebo je uvedena zmínka o výrobku, který vyrábí, či odvětvové skupině, do níž patří. Kromě toho skutečnost, že čínská vláda podporuje omezenou skupinu podporovaných odvětví, mezi něž patří i odvětví textilií ze skleněných vláken, činí tuto subvenci specifickou. Komise proto trvá na svých závěrech.

(296)

Komise proto dospěla k závěru, že subvence v podobě preferenčních úvěrů nejsou poskytovány obecně, ale že jsou specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení. Kromě toho žádná ze zúčastněných stran nepředložila žádné důkazy, které by naznačovaly, že poskytování preferenčních úvěrů vychází z objektivních kritérií nebo podmínek ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení.

3.4.2.4.   Výhoda a výpočet výše subvence

(297)

Komise poté vypočetla výši napadnutelné subvence. Pro účely tohoto výpočtu posoudila výhodu, kterou získali její příjemci během období šetření. Podle čl. 6 písm. b) základního nařízení představuje výhodu, kterou příjemci získali, rozdíl mezi částkou úroků, kterou hradí společnost za preferenční úvěr, a částkou, kterou by společnost zaplatila za srovnatelný obchodní úvěr na trhu.

(298)

V tomto ohledu Komise zaznamenala řadu specifických okolností na čínském trhu s textiliemi ze skleněných vláken. Jak je vysvětleno v oddílech 3.4.1.1 až 3.4.1.7, úvěry poskytnuté čínskými finančními institucemi odrážejí významné vládní zásahy a neodrážejí úrokové sazby, které by se běžně vyskytovaly na fungujícím trhu.

(299)

Skupiny společností zařazené do vzorku se liší, pokud jde o jejich celkovou finanční situaci. Každá z nich využila v období šetření různých typů úvěrů nebo finančního leasingu, které se lišily, např. pokud jde o splatnost, kolaterál, záruky a jiné související podmínky. Z těchto dvou důvodů měla každá společnost odlišnou průměrnou úrokovou sazbu na základě vlastního souboru získaných úvěrů.

(300)

K zohlednění těchto zvláštností posoudila Komise finanční situaci každé skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku samostatně. V tomto ohledu Komise postupovala v souladu s metodikou výpočtu pro preferenční úvěry stanovenou v antisubvenčním šetření týkajícím se plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli pocházejících z ČLR, jakož i v antisubvenčním šetření týkajícím se pneumatik pocházejících z ČLR (86), která je vysvětlena v následujících bodech odůvodnění. Komise tudíž vypočítala výhodu plynoucí z preferenčních úvěrů pro každou skupinu vyvážejících výrobců zařazenou do vzorku na individuálním základě a přičetla tuto výhodu dotčenému výrobku.

a)   CNBM Group

(301)

Jak je uvedeno ve 250. až 252. bodě odůvodnění, čínské úvěrové finanční instituce neposkytly žádné posouzení úvěruschopnosti. Komise proto za účelem stanovení výše výhody musela posoudit, zda byly úrokové sazby za úvěry poskytnuté skupinou CNBM Group na tržní úrovni.

(302)

Vyvážející výrobci skupiny CNBM Group vykazovali podle svých vlastních finančních účtů obecně ziskovou finanční situaci. Jeden vyvážející výrobce neměl žádné úvěry. Komise však zjistila, že financoval 65 % svých nákupů určitým typem preferenčního krátkodobého finančního nástroje (návrhy bankovních akceptů). Jak je vysvětleno v oddíle 3.4.3.2, návrhy bankovních akceptů jsou druhem dluhového nástroje. Jejich rozsáhlé využívání proto svědčí o problémech s krátkodobou likviditou. Druhý vyvážející výrobce soustavně dosahoval v období 2016–2018 zisků a vykazoval na první pohled uspokojivé finanční ukazatele, jako je poměr dluhu k aktivům. Zdá se však, že má problémy s krátkodobou likviditou, a to z těchto důvodů: nesplacený krátkodobý dluh společnosti představoval téměř 100 % jejího obratu, vydal dluhopis na splacení bankovních úvěrů, použil velké množství návrhů bankovních akceptů na financování svých nákupů a použil revolvingové úvěry, což naznačuje, že společnost může být v méně jisté finanční situaci, než jaká by na první pohled vyplývala z finančních výkazů. Třetí vyvážející výrobce vykazoval podobný obraz se ziskovou situací, ale s rozsáhlým využíváním návrhů bankovních akceptů a dluhopisem vydaným za účelem splacení bankovních úvěrů.

(303)

První prostřednická mateřská společnost, China Jushi, byla v období 2016–2017 a v období šetření zisková, avšak pro financování svých nákupů ve značné míře využívala návrhů bankovních akceptů. Kromě toho Komise zjistila, že některé z úvěrů poskytnutých na úrovni společnosti China Jushi byly revolvingové úvěry a že společnost China Jushi vydala dva dluhopisy za účelem splacení bankovních úvěrů. Revolvingové úvěry byly rovněž zjištěny ve druhé prostřednické mateřské společnosti – Sinoma Technology.

(304)

Jak je uvedeno ve 207. až 217. bodě odůvodnění, mateřská společnost CNBM nespolupracovala. Při pohledu na její veřejně dostupnou výroční zprávu za rok 2018 se však objevuje podobný obraz: společnost má vysoký pákový efekt s čistou mírou zadlužení ve výši 130 % a poměrem dluhu k aktivům ve výši 68 %. Během období šetření společnost uzavřela dohodu o kapitalizaci pohledávky vůči bankám ve vlastnictví státu za účelem zlepšení struktury svého dluhu. V rámci takové dohody by společnost mohla převést část svého dluhu vůči bankám ve vlastnictví státu na akcie, a snížit tak závazky ve své rozvaze.

(305)

Komise zjistila, že různé společnosti skupiny CNBM Group získaly od čínské ratingové agentury ratingy v rozmezí od AA- do AA+. Vzhledem k celkovému zkreslení čínských ratingů popsanému ve 279. až 285. bodě odůvodnění dospěla Komise k závěru, že tento rating není spolehlivý.

(306)

Komise dospěla k závěru, že celková finanční situace skupiny odpovídá ratingu BB, což je nejvyšší rating, který se již nepovažuje za „investiční stupeň“. „Investiční stupeň“ znamená, že dluhopisy vydané danou společností jsou posuzovány ratingovou agenturou jako pravděpodobně postačující k pokrytí platebních závazků, do kterých smějí banky investovat.

(307)

Po poskytnutí konečných informací tvrdila skupina CNBM Group, že Komise přiřadila celé skupině CNBM Group společný rating založený zejména na ratingu společnosti CNBM, ačkoli úroveň zadluženosti společnosti CNBM nemohla mít poškozující účinek na společnost China Jushi, jelikož drží pouze 27 % podíl této společnosti. Společnost CNBM navíc nemohla převést své dluhové závazky na společnost China Jushi, jelikož společnosti ve skupině jsou samostatnými právnickými osobami s ručením omezeným, což znamená, že dluhy akcionářů nebo dceřiných společností nelze převádět. Kromě toho jelikož skupina CNBM Group zastává názor, že návrhy bankovních akceptů nejsou rovnocenné krátkodobým úvěrům, také by se k nim nemělo přihlížet při posuzování ratingu společností.

(308)

Komise s těmito prohlášeními nesouhlasí. Jak je uvedeno v 301. až 304. bodě odůvodnění, Komise provedla individuální posouzení každé společnosti v těchto skupinách. Pokud jde konkrétně o skupinu CNBM Group, bez ohledu na situaci popsanou na úrovni společnosti CNBM, většina kontrolovaných společností vykazovala podobný obraz, včetně revolvingových úvěrů, rozsáhlého využívání bankovních akceptů a dluhopisů využitých za účelem splacení úvěrů. Navíc v rozporu s tím, co společnost uvedla, byl dluh skutečně převáděn mezi jednotlivými společnostmi ve skupině prostřednictvím mezipodnikových úvěrů. Proto se Komise rozhodla přidělit skupině jednotný rating. Kromě toho, jak je uvedeno v oddíle 3.4.3.2, považovala Komise návrhy bankovních akceptů za jiný druh finančního nástroje, který se rovná krátkodobému, a lze jej proto použít při určování ratingů. Tato tvrzení společnosti byla proto zamítnuta.

(309)

Prémie očekávaná u dluhopisů vydávaných podniky s tímto ratingem (BB) byla poté použita na standardní úvěrovou sazbu PBOC za účelem stanovení tržní sazby.

(310)

Uvedená přirážka byla určena na základě výpočtu relativního rozpětí mezi indexy korporátních dluhopisů USA s ratingem AA a korporátních dluhopisů USA s ratingem BB podle údajů agentury Bloomberg pro průmyslové segmenty. Takto vypočítané relativní rozpětí pak bylo připočteno k referenčním úrokovým sazbám, které zveřejnila PBOC v den, kdy byl úvěr poskytnut (87), a na tutéž délku trvání jako u dotčeného úvěru. To bylo provedeno jednotlivě pro každý úvěr poskytnutý uvedené společnosti.

(311)

Po poskytnutí konečných informací několik stran tvrdilo, že použití relativního rozpětí bylo chybné. Všechny uvedené subjekty tvrdily, že Komise měla použít absolutní, a nikoli relativní rozpětí mezi korporátními dluhopisy USA s ratingem AA a korporátními dluhopisy USA s ratingem BB. Byly uvedeny tyto důvody:

(1)

Úroveň relativního rozpětí kolísá spolu s úrovní základní úrokové sazby v USA: čím nižší je úroveň úroků, tím vyšší bude výsledná přirážka.

(2)

Úroveň výsledné referenční sazby kolísá podle úrovně referenční sazby PBOC, na kterou se uplatňuje. Čím vyšší je referenční sazba PBOC, tím vyšší bude výsledná referenční hodnota.

(3)

Absolutní rozpětí zůstává dlouhodobě zhruba stabilní, zatímco relativní rozpětí vykazuje velké rozdíly.

(312)

Tyto otázky již byly pojednány v předchozím šetření (88). Jak ukazuje 175. až 187. bod odůvodnění v případu PVT a 256. bod odůvodnění v případu pneumatik, Komise tyto argumenty zamítla z níže uvedených důvodů.

(313)

Za prvé, i když Komise uznala, že komerční banky obvykle používají přirážku vyjádřenou v absolutních číslech, domnívala se, že tato praxe vychází především z praktických úvah, jelikož úroková sazba je v konečném důsledku absolutní číslo. Absolutní číslo je nicméně odrazem posouzení rizik, které je založeno na relativním hodnocení. Riziko selhání u společnosti s ratingem BB je o X % vyšší než u vlády nebo bezrizikové společnosti. To je relativní hodnocení.

(314)

Za druhé úrokové sazby neodrážejí pouze rizikové profily jednotlivých společností, ale také rizika specifická pro danou zemi a měnu. Relativní rozpětí tudíž zachycuje změny základních tržních podmínek, které se při použití logiky absolutního rozpětí nepromítnou. Riziko specifické pro zemi a měnu se často, tak jako je tomu i v tomto případě, v průběhu času mění a změny se pro různé země liší. V důsledku toho se bezrizikové sazby v průběhu času významně mění a někdy jsou nižší v USA, jindy zase v Číně. Tyto rozdíly souvisejí s faktory, jako jsou zjištěný a očekávaný růst HDP, hospodářské klima a míry inflace. Jelikož se bezriziková sazba v průběhu času mění, může být stejné nominální absolutní rozpětí potvrzením velmi odlišného posouzení rizika. Například pokud banka odhaduje, že riziko selhání spojené s konkrétní společností je o 10 % vyšší než bezriziková sazba (relativní odhad), může být výsledné absolutní rozpětí mezi 0,1 % (u bezrizikové sazby ve výši 1 %) a 1 % (u bezrizikové sazby ve výši 10 %). Z pohledu investora je proto relativní rozpětí lepším měřítkem, jelikož odráží výši výnosového spreadu a způsob jeho ovlivnění mírou základní úrokové sazby.

(315)

Za třetí je relativní rozpětí také neutrální z hlediska zemí. Pokud je například bezriziková sazba v USA nižší než bezriziková sazba v Číně, absolutní přirážky budou při použití této metodiky vyšší. Naopak pokud je bezriziková sazba v Číně nižší než v USA, absolutní přirážky budou při použití této metody nižší.

(316)

Pokud jde o třetí bod, byly již v případě pneumatik analyzovány údaje z minulých let ukazující vývoj absolutního a relativního rozpětí v čase. Analýza Komise zjistila, že absolutní rozpětí není tak stabilní, jak se tvrdí, nýbrž že se v průběhu času mění, a to v rozmezí od 1 % do 4,5 %. Kromě toho sledovalo relativní rozpětí naprosto stejný vývoj jako absolutní rozpětí v průběhu posledních 23 let, tj. když se zvýší relativní rozpětí, zvýší se také absolutní rozpětí, a naopak. Pokud jde o údajnou kolísavost relativního rozpětí, byl rozsah změn podobný: rozdíl mezi nejvyššími a nejnižšími hodnotami činil 530 % u relativního rozpětí a 450 % u absolutního rozpětí (89).

(317)

Čínská vláda rovněž nesouhlasila s použitím zahraniční referenční hodnoty jako takové. V tomto ohledu čínská vláda uvedla, že Komise měla nejprve hledat srovnatelné komerční úvěry, které vyvážející výrobci mohli skutečně získat na trhu. V opačném případě by měla být referenční hodnota založena na skutečných důkazech a odůvodněných vysvětleních, že všechny úvěry na dotčeném trhu byly zkresleny zásahem vlády, takže na domácím trhu neexistoval žádný srovnatelný úvěr.

(318)

V tomto ohledu, jak je vysvětleno v oddíle 3.4.1.7, Komise stanovila, že domácí ratingy udělené čínským společnostem nejsou jako takové spolehlivé a byly rovněž zkresleny politickými cíli na podporu klíčových strategických odvětví, jako je odvětví textilií ze skleněných vláken. V důsledku toho nezajišťují čínské ratingy spolehlivý odhad úvěrového rizika podkladového aktiva a Komise měla hledat referenční hodnotu založenou na nezkreslených ratinzích. Kromě toho Komise uvedla, že výsledná úroková sazba ve výši přibližně 9 % pro společnosti s ratingem BB není nepřiměřená vzhledem ke skutečnosti, že výnosy korporátních dluhopisů s ratingem BB na čínském domácím trhu činily na konci období šetření 21 % (90). Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(319)

Čínská vláda rovněž tvrdila, že použití zahraniční referenční hodnoty nebylo vhodné, jelikož tato referenční hodnota neprovedla nezbytné úpravy, které by zohlednily převládající podmínky na čínském finančním trhu, a že Komise nevzala v úvahu mimo jiné existující rozdíly u rozsahu úvěrů, podmínek splácení a toho, zda byly úvěry zaručeny, či nikoli.

(320)

Komise s tímto názorem nesouhlasila, jelikož referenční sazba PBOC se používá jako výchozí bod pro výpočet. Kromě toho použití relativního rozpětí zachycuje změny základních tržních podmínek jednotlivých zemí, které se při použití logiky absolutního rozpětí nepromítnou, jak je vysvětleno v předchozím bodě odůvodnění. Kromě toho Komise uvedla, že do tohoto ukazatele není možné zahrnout všechny faktory individuálního posouzení rizika dané banky. Metodika výpočtu Komise však zohledňuje parametry jednotlivých úvěrů, například datum zahájení a dobu trvání úvěru, jakož i variabilitu úrokové sazby. Tato tvrzení čínské vlády byla proto zamítnuta.

(321)

Co se týče úvěrů v cizí měně v ČLR, situace ohledně narušení trhu a neexistence efektivního úvěrového ratingu je stejná, jelikož tyto úvěry jsou poskytovány týmiž čínskými finančními institucemi. Jak bylo uvedeno výše, z tohoto důvodu byly k určení vhodné referenční hodnoty použity korporátní dluhopisy s ratingem BB v příslušné měně vydané v období šetření.

(322)

Kromě toho, jak je popsáno v oddíle 3.4.2.1, existence revolvingových úvěrů v dané společnosti se považuje za známku toho, že se společnost nachází v horší finanční situaci, než jak by se na první pohled zdálo z finančních výkazů, a že existuje dodatečné riziko související s krátkodobými problémy s likviditou. Revolvingové úvěry se totiž obvykle uzavírají na krátkou dobu. Je velmi nepravděpodobné, že revolvingový úvěr by měl splatnost delší než dva roky, a důkazy o ověřených úvěrech zjištěné u společností zařazených do vzorku tento závěr podpořily.

(323)

Aby Komise zohlednila zvýšenou expozici bank při poskytování krátkodobého financování společnostem s revolvingovými úvěry, použila o jeden stupeň nižší hodnotu na stupnici hodnocení rizik a upravila výpočet relativního rozpětí u veškerého krátkodobého financování dotčených společností. Komise tak provedla srovnání korporátních dluhopisů USA s ratingem AA s korporátními dluhopisy USA s ratingem B (namísto BB) se stejnou dobou trvání. Podle definic ratingu agentury Standard & Poor’s je dlužník hodnocený ratingem „B“ zranitelnější než dlužníci hodnocení ratingem „BB“, dlužník však je stále schopen plnit své finanční závazky. Nepříznivé podnikatelské, finanční či ekonomické podmínky však mohou narušit jeho schopnost či ochotu plnit jeho finanční závazky. Tato referenční hodnota se tudíž považuje za vhodnou k zohlednění dodatečného rizika plynoucího z využívání revolvingových úvěrů jako krátkodobého financování.

(324)

Komise proto použila toto hodnocení jako příslušnou referenční hodnotu pro všechny krátkodobé dluhy včetně úvěrů s délkou splatnosti 2 roky nebo méně poskytované společnostem, jež využívaly revolvingových úvěrů.

(325)

U zbývajících úvěrů se splatností více než 2 roky a u společností, které revolvingové úvěry neměly, se Komise vrátila k obecné referenční hodnotě a udělila nejvyšší stupeň dluhopisů „neinvestičního stupně“, jak je vysvětleno v 306. bodě odůvodnění.

(326)

Komise zjistila, že některé společnosti ve skupině vydaly dluhopisy s cílem restrukturalizace dluhu. V tomto případě, jak je vysvětleno v oddíle 3.4.2.2, měla Komise za to, že dotčené společnosti se nacházejí v horší finanční situaci, než jak by se na první pohled zdálo z finančních výkazů, a že existuje dodatečné riziko související s jejich krátkodobým a dlouhodobým financováním. Aby tedy Komise zohlednila zvýšenou expozici riziku, použila o jeden stupeň nižší hodnotu na stupnici hodnocení rizik a upravila výpočet relativního rozpětí rovněž u jejich dlouhodobého financování, včetně úvěrů, pomocí srovnání mezi korporátními dluhopisy USA s ratingem AA a korporátními dluhopisy USA s ratingem B.

(327)

Kromě toho, jelikož mateřská společnost CNBM nespolupracovala, výhoda pro preferenční úvěry na úrovni společnosti CNBM byla stanovena metodou vysvětlenou v tomto oddíle, uplatněnou na veřejně dostupné informace ve výroční zprávě této společnosti za rok 2018, jako jsou nesplacené závazky, průměrné náklady kapitálu a průměrná doba trvání půjček.

b)   Yuntianhua Group

(328)

Jak je uvedeno ve 250. až 252. bodě odůvodnění, čínské úvěrové finanční instituce neposkytly žádné posouzení úvěruschopnosti. Komise proto za účelem stanovení výše výhody musela posoudit, zda byly úrokové sazby za úvěry poskytnuté skupině Yuntianhua Group na tržní úrovni.

(329)

Vyvážející výrobci skupiny Yuntianhua Group vykazovali podle svých vlastních finančních účtů obecně ziskovou finanční situaci.

(330)

Analýza krátkodobé likvidity však u obou vyvážejících společností vyvolává obavy, neboť krátkodobé dluhy v období šetření představují 90 až více než 100 procent obratu společností, přičemž trend je ve srovnání s předchozím rokem vzrůstající. Využívání krátkodobého dluhu je v obou společnostech významné. Ačkoli jeden z vyvážejících výrobců neměl během období šetření žádné úvěry, financoval většinu svých nákupů, jakož i část jiných neprovozních nákladů prostřednictvím návrhů bankovních akceptů, což je nástroj se splatností obecně kratší než jeden rok.

(331)

Společnost CPIC, první přímý akcionář a klíčový dodavatel pro vyvážející výrobce, byl během období šetření ziskový. Snížila se však jeho návratnost vlastního kapitálu z předchozího roku. Tato společnost navíc vykazuje problémy s likviditou, jelikož její krátkodobé dluhy představují 80 až 90 % celkového dluhu. Ze srovnání krátkodobých aktiv této společnosti s jejími krátkodobými závazky vyplývá ukazatel běžné likvidity (91) s nízkou hodnotou (nižší než 1), což vyvolává obavy ohledně její schopnosti splácet krátkodobé závazky. Podobně Komise zjistila, že k financování svých nákupů ve značné míře využívá návrhy bankovních akceptů.

(332)

Společnost Yunnan Yuntianhua Group Co., Ltd., což je mateřská společnost skupiny Yuntianhua Group, zapojená do dodavatelského řetězce výrobku, který je předmětem šetření, byla během období šetření ztrátová. Srovnání krátkodobých aktiv této společnosti s jejími krátkodobými závazky prostřednictvím ukazatele běžné likvidity nižším než 1 vyvolává obavy ohledně likvidity společnosti a její schopnosti splácet krátkodobé závazky. Šetření dále odhalilo, že společnost vydala dluhopisy s explicitním účelem splácení dluhu. Obdobně bylo zjištěno použití revolvingového úvěru.

(333)

Komise konstatovala, že čínská ratingová agentura udělila skupině Yuntianhua Group hodnocení AA. Vzhledem k celkovému zkreslení čínských ratingů popsanému ve 279. až 285. bodě odůvodnění dospěla Komise k závěru, že tento rating není spolehlivý.

(334)

Komise dospěla k závěru, že celková finanční situace skupiny odpovídá ratingu BB, což je nejvyšší rating, který se již nepovažuje za „investiční stupeň“. „Investiční stupeň“ znamená, že dluhopisy vydané danou společností jsou posuzovány ratingovou agenturou jako pravděpodobně postačující k pokrytí platebních závazků, do kterých smějí banky investovat.

(335)

Prémie očekávaná u dluhopisů vydávaných podniky s tímto ratingem (BB) byla poté použita na standardní úvěrovou sazbu PBOC za účelem stanovení tržní sazby.

(336)

Uvedená přirážka byla určena na základě výpočtu relativního rozpětí mezi indexy korporátních dluhopisů USA s ratingem AA a korporátních dluhopisů USA s ratingem BB podle údajů agentury Bloomberg pro průmyslové segmenty. Takto vypočítané relativní rozpětí pak bylo připočteno k referenčním úrokovým sazbám, které zveřejnila PBOC v den, kdy byl úvěr poskytnut (92), a na tutéž délku trvání jako u dotčeného úvěru. To bylo provedeno jednotlivě pro každý úvěr a finanční leasing poskytnutý uvedené společnosti.

(337)

Co se týče úvěrů v cizí měně v ČLR, situace ohledně narušení trhu a neexistence efektivního ratingu je stejná, jelikož tyto úvěry jsou poskytovány týmiž čínskými finančními institucemi. Jak bylo uvedeno výše, z tohoto důvodu byly k určení vhodné referenční hodnoty použity korporátní dluhopisy s ratingem BB v příslušné měně vydané v období šetření.

(338)

Kromě toho, jak je popsáno v oddíle 3.4.2.1, existence revolvingových úvěrů v dané společnosti se považuje za známku toho, že se společnost nachází v horší finanční situaci, než jak by se na první pohled zdálo z finančních výkazů, a že existuje dodatečné riziko související s krátkodobými problémy s likviditou. Revolvingové úvěry se totiž obvykle uzavírají na krátkou dobu. Je velmi nepravděpodobné, že revolvingový úvěr by měl splatnost delší než dva roky, a důkazy o ověřených úvěrech zjištěné u společností zařazených do vzorku tento závěr podpořily.

(339)

Aby tedy Komise zohlednila zvýšenou expozici bank při poskytování krátkodobého financování společnostem s revolvingovými úvěry, použila o jeden stupeň nižší hodnotu na stupnici hodnocení rizik a upravila výpočet relativního rozpětí u veškerého krátkodobého financování dotčených společností. Komise tak provedla srovnání korporátních dluhopisů USA s ratingem AA s korporátními dluhopisy USA s ratingem B (namísto BB) se stejnou dobou trvání. Podle definic ratingu agentury Standard & Poor’s je dlužník hodnocený ratingem „B“ zranitelnější než dlužníci hodnocení ratingem „BB“, dlužník však je stále schopen plnit své finanční závazky. Nepříznivé podnikatelské, finanční či ekonomické podmínky však mohou narušit jeho schopnost či ochotu plnit své finanční závazky. Tato referenční hodnota se tudíž považuje za vhodnou k zohlednění dodatečného rizika plynoucího z využívání revolvingových úvěrů jako krátkodobého financování.

(340)

Komise proto použila toto hodnocení jako příslušnou referenční hodnotu pro všechny krátkodobé dluhy včetně úvěrů s délkou splatnosti 2 roky nebo méně poskytované společnostem, jež využívaly revolvingových úvěrů.

(341)

U zbývajících úvěrů se splatností více než 2 roky a u společností, které revolvingové úvěry neměly, se Komise vrátila k obecné referenční hodnotě a udělila nejvyšší stupeň dluhopisů „neinvestičního stupně“, jak je vysvětleno v 306. bodě odůvodnění.

(342)

Komise zjistila, že některé společnosti ve skupině vydaly dluhopisy s cílem restrukturalizace dluhu. V tomto případě, jak je vysvětleno v oddíle 3.4.2.2, měla Komise za to, že dotčené společnosti se nacházejí v horší finanční situaci, než jak by se na první pohled zdálo z finančních výkazů, a že existuje dodatečné riziko související s jejich krátkodobým a dlouhodobým financováním. Aby tedy Komise zohlednila zvýšenou expozici riziku, použila o jeden stupeň nižší hodnotu na stupnici hodnocení rizik a upravila výpočet relativního rozpětí rovněž u jejich dlouhodobého financování, včetně úvěrů, pomocí srovnání mezi korporátními dluhopisy USA s ratingem AA a korporátními dluhopisy USA s ratingem B.

3.4.2.5.   Závěr týkající se preferenčního financování: úvěry

(343)

Z šetření vyplynulo, že všechny skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku využívaly v období šetření preferenčních úvěrů. Vzhledem k existenci finančního příspěvku, výhody pro vyvážející výrobce a specifičnosti považovala Komise preferenční úvěry za napadnutelnou subvenci.

(344)

Výše subvence zjištěná pro preferenční úvěry během období šetření u skupin společností zařazených do vzorku činí:

Preferenční financování: úvěry

Společnost/skupina

Výše celkové subvence

Yuntianhua Group

2,53  %

CNBM Group

7,39  %

3.4.3.   Preferenční financování: jiné typy financování

3.4.3.1.   Úvěrové linky

(345)

Šetření prokázalo, že čínské finanční instituce v souvislosti s financováním každé ze společností zařazených do vzorku poskytovaly také úvěrové linky za preferenčních podmínek. Jednalo se o rámcové dohody, podle nichž banka umožňuje společnostem zařazeným do vzorku použít různé dluhové nástroje, jako jsou úvěry na provozní kapitál, návrhy bankovních akceptů, dokumentární směnky, jiné formy obchodního financování atd., do určité maximální částky.

(346)

Účelem úvěrové linky je stanovit limit pro půjčky, který může společnost kdykoli využít k financování svých stávajících operací, a zajistit tak pružné a okamžitě dostupné financování provozního kapitálu. Šetření ukázalo, že dva vyvážející výrobci zařazení do vzorku měli uzavřeny dohody o úvěrových linkách s různými bankami, které zahrnovaly různé nástroje krátkodobého financování s cílem financovat provozní výdaje. V důsledku toho se Komise domnívala, že veškeré krátkodobé financování společností zařazených do vzorku by mělo být v zásadě kryto určitým nástrojem v podobě úvěrových linek, včetně návrhů bankovních akceptů, které jsou vydávány pravidelně pro financování běžných operací.

(347)

Komise proto porovnala výši úvěrových linek, které měly spolupracující společnosti k dispozici během období šetření, s výší krátkodobého financování, které tyto společnosti použily v tomtéž období, aby zjistila, zda se na veškeré krátkodobé financování vztahovala úvěrová linka. V případě, že výše krátkodobého financování přesáhla limit úvěrové linky, zvýšila Komise výši stávající úvěrové linky o částku, kterou vyvážející výrobci skutečně využili nad rámec uvedeného limitu úvěrové linky.

(348)

Za běžných tržních podmínek by úvěrové linky podléhaly tzv. poplatku „za sjednání“ nebo „za poskytnutí úvěru“, který by kryl náklady a rizika banky při otevření úvěrové linky, jakož i poplatku za obnovení účtovanému každoročně za obnovení platnosti úvěrových linek. Komise však zjistila, že všechny společnosti zařazené do vzorku využívaly úvěrových linek poskytovaných bezplatně.

(349)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že tvrzení Komise, že úvěrové linky podléhají za běžných tržních podmínek poplatkům za sjednání, bylo neodůvodněné s ohledem na její vlastní posouzení v případech „Aircraft“. Podle čínské vlády se poplatky za sjednání použijí pouze tehdy, pokud je úvěrová linka přislíbenou úvěrovou linkou. Komise však neprokázala, že dotčené úvěrové linky byly přislíbenými úvěrovými linkami. Čínská vláda připomněla, že ve věci „EC – Aircraft“ samotná EU tvrdila, že skutečnost, že EIB neúčtovala poplatky za sjednání, byla odůvodněná, protože „… i) u smluv s „otevřenou sazbou“ (tj. smluv, u nichž nejsou sazby stanoveny ex ante) neexistuje jistota ohledně načasování dostupnosti finančních prostředků a EIB neručí za přesnou úrokovou sazbu“.

(350)

V reakci na toto tvrzení Komise uvedla, že argument EU v řízeních EC – Aircraft, pokud jde o poplatky za sjednání, panel ve svých konečných zjištěních nepoužil. Panel zejména dospěl k závěru, že neexistence účtování poplatků za sjednání ze strany EIB za účelem kompenzace závazku EIB zpřístupnit finanční prostředky byla výhodnější než srovnatelný úvěr od komerčního věřitele a poskytla výhodu (93). Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(351)

V souladu s čl. 6 písm. d) bodem ii) základního nařízení Komise považovala za výhodu, kterou příjemci takto získali, rozdíl mezi částkou, kterou zaplatila společnost jako poplatek za otevření nebo obnovení úvěrových linek čínskými finančními institucemi, a částkou, kterou by společnost zaplatila za srovnatelnou obchodní úvěrovou linku, kterou by společnost mohla získat na trhu.

(352)

Po poskytnutí informací několik stran tvrdilo, že Komise neprovedla analýzu specifičnosti u úvěrových linek. Čínská vláda navíc zopakovala své připomínky popsané v oddíle 3.1, přičemž uvedla, že textilie ze skleněných vláken nejsou podporovaným odvětvím a žádný z dokumentů uvedených Komisí v tomto ohledu neprokazuje, že úvěrové linky poskytnuté odvětví textilií ze skleněných vláken jsou specifické ve smyslu článku 2 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních.

(353)

Komise neprovedla samostatnou analýzu specifičnosti, jelikož úvěrové linky jsou neoddělitelně spjaty s jinými druhy preferenčních půjček, jako jsou úvěry, a proto se řídí stejnou analýzou specifičnosti, jež byla popsána v oddíle 3.4.2.3 pro úvěry. V důsledku toho byla tato tvrzení zamítnuta.

(354)

Příslušná referenční hodnota pro poplatek za sjednání byla stanovena na 1,5 % s odkazem na veřejně přístupné údaje (94) týkající se otevření podobných úvěrových linek v podobných situacích (avšak bez narušení). Výše poplatku za sjednání je splatná paušálně v okamžiku otevření úvěrové linky. Komise proto použila referenční hodnotu na výši úvěrových linek otevřených během období šetření.

(355)

U úvěrových linek, které existovaly před začátkem období šetření a které byly během období šetření obnoveny, byl jako referenční hodnota podle téhož zdroje použit poplatek za obnovení ve výši 1,25 %. Výše poplatku za obnovení je splatná paušálně každý rok v okamžiku obnovení úvěrové linky. Komise proto použila referenční hodnotu na výši úvěrových linek obnovených během období šetření.

(356)

Po poskytnutí konečných informací jedna ze stran uvedla, že náklady související s poplatky za sjednání a za obnovení banky obvykle promíjejí, aby si zajistily velké komerční klienty. Tato společnost dále poskytla příklad jedné banky ve Spojených státech, která neúčtovala poplatek za sjednání a účtovala si pouze roční poplatek za obnovení ve výši 0,25 % za přislíbenou úvěrovou linku v hodnotě mezi 100 001 a 3 miliony USD (95). Navíc vzhledem k tomu, že Spojené státy jsou mnohem větším trhem než Spojené království a že se Komise za účelem stanovení úvěruschopnosti opírala o ratingy dluhopisů ze Spojených států, tato referenční hodnota by prý byla mnohem vhodnější než referenční hodnota Spojeného království pro malé podniky, kterou Komise použila.

(357)

Komise uvedla, že tvrzení, že náklady související s poplatky za sjednání a za obnovení banky obvykle promíjejí, aby si zajistily velké komerční klienty, nebylo podloženo žádnými důkazy. Kromě toho Komise přezkoumala referenční hodnotu, kterou navrhla zmíněná společnost, a zjistila, že tato referenční hodnota se konkrétně týkala úvěrových linek pro malé podniky s maximální částkou ve výši 3 milionů USD, a konkrétněji se týkala krátkodobých potřeb provozního kapitálu. Naopak referenční hodnota použitá Komisí měla minimální hranici 25 000 GBP, ale žádnou horní hranici, neexistovala žádná omezení, pokud jde o použití poskytnutého kapitálu nebo doby trvání, a byla oddělena od jiného finančního produktu uvedeného ve stejném dokumentu, ale byla zvlášť přizpůsobena malým podnikům. Vlastní referenční hodnota Komise byla proto vhodnější pro velké klienty. Kromě toho americká banka poskytující úvěrové linky v příkladu zvoleném autorem tvrzení je bankou, která působí výhradně na trhu USA, zatímco HSBC (referenční hodnota použitá Komisí) je globální bankou, která působí rovněž na čínském trhu. Komise nemá k dispozici žádné důkazy o tom, že HSBC promíjí poplatky v závislosti na velikosti zákazníka. Rovněž v tomto ohledu se tedy zdá, že referenční hodnota Komise je vhodnější. Tato tvrzení společnosti byla proto zamítnuta.

3.4.3.2.   Návrhy bankovních akceptů

a)   Obecně

(358)

Návrhy bankovních akceptů jsou finanční produkty, které mají rozvíjet aktivnější domácí peněžní trh rozšířením úvěrových facilit. Jedná se o formu krátkodobého financování, která může „snížit náklady na financování a zvýšit kapitálovou účinnost“ výstavce (96).

(359)

Návrhy bankovních akceptů lze použít pouze k vyrovnání skutečných obchodních transakcí a výstavce musí v tomto ohledu předložit dostatečné důkazy, např. prostřednictvím kupní/prodejní smlouvy, faktury a poukázky na dodání atd. Návrhy bankovních akceptů mohou být použity jako běžné platební prostředky v kupních smlouvách spolu s jinými prostředky, jako je převod peněz nebo peněžní poukázka.

(360)

Návrh bankovního akceptu vypracuje žadatel (výstavce, který je rovněž kupujícím při dané obchodní transakci) a je přijat bankou. Přijetím tohoto návrhu banka akceptuje bezpodmínečnou platbu peněžní částky uvedené v návrhu příjemci/držiteli ke stanovenému datu (datu splatnosti).

(361)

Smlouvy o bankovních akceptech obecně obsahují seznam transakcí zahrnutých do částky v návrhu s uvedením termínu splatnosti u dodavatele a data splatnosti návrhu bankovního akceptu.

(362)

Komise zjistila, že obecně jsou návrhy bankovních akceptů vydávány v rámci smlouvy o návrhu bankovního akceptu, v níž je uvedena totožnost banky, dodavatelů a kupujícího, závazky banky a kupujícího a podrobné údaje o hodnotě u jednotlivých dodavatelů, termínu splatnosti dohodnutém s dodavatelem a datu splatnosti návrhu bankovního akceptu.

(363)

Komise rovněž zjistila, že dohody o úvěrových linkách obecně uvádějí návrhy bankovních akceptů jako možné využití finančního limitu spolu s dalšími krátkodobými finančními nástroji, jako jsou úvěry na provozní kapitál.

(364)

V závislosti na podmínkách, které každá banka stanoví, může být po výstavci požadováno, aby složil malou zálohu na zvláštní účet, učinil příslib a složil poplatek za akcept. V každém případě je výstavce povinen převést celou částku návrhu bankovního akceptu na zvláštní účet nejpozději ke dni splatnosti návrhu bankovního akceptu.

(365)

Po přijetí bankou odsouhlasí výstavce návrh bankovního akceptu a převede jej na příjemce, který je zároveň dodavatelem v dané obchodní transakci, a to jako platbu faktury. Platební povinnost kupujícího (výstavce) vůči dodavateli (příjemci) je tak zrušena. Je vytvořena nová platební povinnost kupujícího vůči přijímající bance na stejnou částku (výstavce má povinnost zaplatit bance v hotovosti před splatností návrhu bankovního akceptu). Vydání návrhů bankovních akceptů tedy nahrazuje povinnost výstavce vůči jeho dodavateli závazkem vůči bance.

(366)

Splatnost návrhů bankovních akceptů se liší v závislosti na podmínkách jednotlivých bank a může činit až 1 rok.

(367)

Příjemce (nebo držitel) návrhu bankovního akceptu má před splatností tři možnosti:

počkat do momentu splatnosti, než bude vyplacena v hotovosti plná výše jmenovité hodnoty návrhu přijímající bankou,

odsouhlasit návrh bankovního akceptu, tj. použít jej jako platební prostředek pro své závazky vůči jiným stranám nebo

diskontovat návrh bankovního akceptu s přijímající bankou nebo jinou bankou a inkasovat hotovost oproti platbě diskontní sazby.

(368)

Datum vydání návrhu bankovního akceptu obecně odpovídá termínu splatnosti dohodnutému s dodavatelem, ale může být také datem předcházejícím nebo pozdějším k termínu splatnosti. Šetřením bylo zjištěno, že pokud jde o společnosti zařazené do vzorku, datem vydání bylo zpravidla datum splatnosti u dodavatele nebo datum, které mu předchází, a v některých případech i datum po uplynutí termínu splatnosti. Komise zjistila, že splatnost návrhů bankovních akceptů společností zařazených do vzorku je ve většině případů od 6 měsíců do 12 měsíců od data splatnosti faktury.

(369)

Pokud jde o účetní zpracování návrhů bankovních akceptů, jsou v účetnictví výstavců, tj. vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, zaúčtovány jako závazky vůči bance.

(370)

Úvěrové referenční centrum Čínské lidové banky (dále jen „CRCP“) uznává návrhy bankovních akceptů jako „nevypořádané úvěry“ poskytované bankami na stejné úrovni jako úvěry, akreditivy nebo obchodní financování. Je nutné také uvést, že CRCP je podporováno finančními institucemi, které poskytují různé druhy úvěrů, a že tyto finanční instituce tudíž uznávají návrhy bankovních akceptů jako závazky vůči nim. Smlouvy o bankovních akceptech, které byly získány během šetření, mimoto stanoví, že pokud kupující nesplatí ke dni splatnosti návrhů bankovních akceptů částku v plné výši, bude banka považovat neuhrazenou částku za úvěr, jenž nebyl bance splacen.

(371)

Po poskytnutí konečných informací tvrdil jeden vyvážející výrobce ze skupiny CNBM Group, že CRCP v úvěrových zprávách neuznává návrhy bankovních akceptů jako závazek vůči bance. Tato zúčastněná strana odkázala na poznámku o závazcích v úvěrové zprávě CRCP, v níž je uvedeno, že „dluhový zůstatek zahrnuje nevypořádané zálohy, úvěry, klasifikované úvěry, financování obchodu, faktoring, diskontování směnek, záruky a dluhy vyrovnané třetí stranou a dluhy, které v době tvorby statistiky vypořádala společnost spravující aktiva“. Tato strana dále dodala, že u jedné ze společností ve skupině uvádí „souhrnné informace“ v úvěrové zprávě „aktuální rozvahu“, která nezahrnovala částky návrhů bankovních akceptů, ale pouze výši úvěrů.

(372)

V tomto ohledu Komise zdůrazňuje, že úvěrové zprávy uvádějí návrhy bankovních akceptů ve „shrnutí informací o nevypořádaných úvěrech“ na stejné úrovni jako úvěry, akreditivy, diskontované směnky, faktoring nebo financování obchodu. Skutečnost, že návrh bankovního akceptu není započítán do „dluhového zůstatku“ ani do „aktuální rozvahy“ v dané době, kdy byla zpráva vydána, nemá vliv na jejich klasifikaci jakožto úvěru, což CRCP v úvěrových zprávách jasně uznává.

(373)

Jak již bylo uvedeno v 358. bodě odůvodnění, návrhy bankovních akceptů představují formu krátkodobého financování. Kromě toho, jak uvedla Čínská lidová banka na svých internetových stránkách, „návrh bankovního akceptu může zaručit vytvoření a plnění smlouvy mezi kupujícím a prodávajícím a rovněž podpořit obrat kapitálu prostřednictvím intervence pomocí úvěru od Bank of China “ (97). Kromě toho propaguje DBS Bank na svých internetových stránkách návrhy bankovních akceptů jako prostředek pro „zlepšení provozního kapitálu prostřednictvím odkladu plateb“ (98).

(374)

Komise zjistila, že návrhy bankovních akceptů jsou ve značné míře používány jako platební prostředek v obchodních transakcích jako náhrada za peněžní poukázky, čímž se usnadňuje obrat hotovosti a provozní kapitál výstavce. Z hlediska hotovosti tento nástroj fakticky poskytuje výstavci odklad termínu splatnosti o 6 měsíců nebo 1 rok, protože skutečná úhrada hotovosti u transakce proběhne v době splatnosti návrhu bankovního akceptu, a nikoli v okamžiku, kdy musel výstavce zaplatit svému dodavateli. V případě neexistence takového finančního nástroje by výstavce buď použil svůj vlastní provozní kapitál, což obnáší náklady, nebo by sjednal krátkodobý úvěr na provozní kapitál s bankou, aby zaplatil svým dodavatelům, což rovněž obnáší náklady. Díky platbě pomocí návrhu bankovního akceptu používá výstavce ve skutečnosti dodané zboží nebo služby během období 6 měsíců až 1 roku, aniž by byl nucen předem zaplatit jakoukoli hotovost a bez vynaložení jakýchkoliv nákladů. Jako příklad použití návrhů bankovních akceptů jako náhrady krátkodobých úvěrů Komise zjistila, že jeden z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku neměl žádné úvěry. Avšak návrhy bankovních akceptů vydané tímto vyvážejícím výrobcem během období šetření představovaly 70 % jeho provozních nákladů. Podobně i na konci období šetření představovaly návrhy bankovních akceptů více než 53 % jeho celkových závazků.

(375)

Za běžných tržních okolností by návrhy bankovních akceptů jakožto finanční nástroje obnášely pro výstavce náklady na financování. Šetření ukázalo, že všechny společnosti zařazené do vzorku, které během období šetření použily návrhy bankovních akceptů, zaplatily pouze provizi za služby banky související s akcepty, která se pohybovala mezi 0,05 % a 0,1 % jmenovité hodnoty návrhu. Žádná ze společností zařazených do vzorku však nenesla náklady na financování prostřednictvím návrhů bankovních akceptů, když odložila platbu za dodání zboží a poskytnutí služeb. Komise proto dospěla k závěru, že společnosti, které jsou předmětem šetření, měly výhodu z financování ve formě návrhů bankovních akceptů, za něž nenesly žádné náklady.

(376)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že systém bankovních akceptů zavedený v ČLR poskytl všem vyvážejícím výrobcům bezplatné financování jejich běžných operací, čímž poskytl napadnutelnou výhodu, jak je popsáno v 395. až 399. bodě odůvodnění, v souladu s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení.

(377)

Po poskytnutí konečných informací oba spolupracující vyvážející výrobci uvedli, že návrhy bankovních akceptů nepředstavují úvěr ani jinou formu finanční pomoci a že se Komise nesprávně domnívala, že použití návrhů bankovních akceptů má stejný účinek jako krátkodobý úvěr. Tvrdili, že prodloužená doba splatnosti, již obnáší použití návrhu bankovního akceptu, nepředstavuje bezúročný krátkodobý úvěr poskytnutý bankou, ale spíše prodloužení splatnosti, které se rozhodne poskytnout prodávající. Skupina Yuntianhua Group tvrdila, že Komise v případě návrhů bankovních akceptů neprokázala existenci finančního příspěvku. Oba spolupracující vyvážející výrobci trvali na tom, že návrhy bankovních akceptů nezahrnují žádné financování, protože banka nepřevedla na žádnou stranu žádné peníze.

(378)

Jedna společnost ze skupiny CNBM Group tvrdila, že bankovní akcept má pouze usnadnit transakce mezi neseznámenými stranami, a to tak, že banka doplní svou vlastní záruku, že platba bude provedena k datu splatnosti. Kromě toho návrh bankovního akceptu nemění datum splatnosti, jak bylo původně stanoveno v kupní smlouvě, a proto banka přijetím návrhu neposkytuje krátkodobý úvěr. Tato společnost dále uvedla, že způsob, jakým jsou návrhy bankovních akceptů zaúčtovávány v interních účetních knihách společnosti, nemění závěr, že návrhy bankovních akceptů nejsou druhem krátkodobého financování. Tato strana rovněž tvrdila, že jelikož podle kupní smlouvy obdrží prodávající platbu až za 6 měsíců nebo 1 rok, kupující nemusí použít svůj vlastní provozní kapitál nebo si sjednat krátkodobý úvěr, aby mohl zaplatit na viděnou, protože prodávající již uznává, že platba bude odložena.

(379)

V tomto ohledu Komise zdůraznila, že nestanovila, že návrhy bankovních akceptů představují úvěr. Komise však dospěla k závěru, že mají ekonomické účinky podobné jako krátkodobé financování.

(380)

Jak je uvedeno v 374. bodě odůvodnění, Komise stanovila, že návrhy bankovních akceptů jsou ve značné míře používány jako platební prostředek v obchodních transakcích jako náhrada za peněžní poukázky, čímž se usnadňuje obrat hotovosti a provozní kapitál výstavce. Komise rovněž zjistila, že z hlediska hotovosti odkládá tento nástroj platbu v hotovosti k datu splatnosti návrhu bankovního akceptu. Ve skutečnosti obdrží dodavatel v den splatnosti dohodnutý ve smlouvě místo hotovosti platbu ve formě návrhu bankovního akceptu. Hotovostní platba v den splatnosti představuje platbu ze strany výstavce vůči bance na základě smluvního vztahu vytvořeného mezi výstavcem a bankou v rámci návrhu bankovního akceptu. Dodavatelé mohou rovněž použít návrhy bankovních akceptů, aby zaplatili jiným poskytovatelům (namísto hotovosti). Proto, jak je uvedeno ve 374. bodě odůvodnění, použití návrhů bankovních akceptů umožnilo výstavcům ve skutečnosti používat dodané zboží nebo služby během období 6 měsíců až 1 roku, aniž by byli nuceni předem zaplatit jakoukoli hotovost a bez vynaložení jakýchkoliv nákladů. Komise rovněž zopakovala, že Čínská lidová banka prezentuje návrhy bankovních akceptů jako nástroj, který by mohl „snížit náklady na financování a zvýšit kapitálovou účinnost“ výstavce „ a rovněž podpořit obrat kapitálu prostřednictvím intervence pomocí úvěru od Bank of China  (99), a DBS Bank propaguje návrhy bankovních akceptů jako prostředek pro „zlepšení provozního kapitálu prostřednictvím odkladu plateb“ (100). Kromě toho čínská vláda nezpochybnila závěr Komise, že návrhy bankovních akceptů představují formu financování. V nedávné době navíc CBIRC vydala oznámení, ve kterém uvádí, že vnitrostátní finanční instituce může za účelem posílení úvěrové podpory pro navazující podniky v hlavních podnicích poskytnout úvěrovou podporu navazujícím podnikům, aby získávaly zboží a platily za zboží otevřením bankovních akceptů, vnitrostátních akreditivů, předběžného financování atd (101). To je další důkaz prokazující, že čínská vláda vnímá návrhy bankovních akceptů jako jinou formu úvěrové podpory.

(381)

Skutečnost, že v okamžiku vydání návrhu bankovního akceptu nedochází k převodu peněžních prostředků bankou žádné straně, nemění výše uvedená odůvodnění a závěry. Jak již bylo vysvětleno, návrhy bankovních akceptů, jak byly zavedeny v ČLR, jsou prostředkem platby v obchodních transakcích, které zvýhodňují výstavce, neboť usnadňují jejich obrat hotovosti a jejich provozní kapitál. Z ekonomického a finančního hlediska používání tohoto nástroje umožňuje výstavci vyrovnat své závazky bez použití finančních zdrojů společnosti, a proto představuje formu financování jeho ekonomických operací. Na rozdíl od toho, co tvrdí spolupracující vyvážející výrobci, toto financování neposkytuje dodavatel, nýbrž banka. Jak je vysvětleno v 365. bodě odůvodnění, jakmile banka přijme návrh bankovního akceptu a schválí jej pro příjemce (tj. dodavatele), je platební povinnost kupujícího (výstavce) vůči dodavateli (příjemci) zrušena. Příjemci (dodavateli) je ve skutečnosti zaplaceno návrhem bankovního akceptu v okamžiku, který byl sjednán v kupní smlouvě (tj. k datu splatnosti). To bylo dále potvrzeno čínskou vládou během inspekce na místě, a sice že jakmile společnost zaplatí dodavateli návrhem bankovního akceptu, již nemá povinnost ve vztahu k dodavateli, ale k bance, protože ten, kdo požádal o vystavení návrhu bankovního akceptu, bude muset bance splatit celou částku k datu splatnosti. Kromě toho může dodavatel použít návrh bankovního akceptu jako platební prostředek k úhradě vlastních závazků vůči jiným stranám. Dodavatel proto neuděluje prodloužení doby splatnosti. Naopak je to banka, kdo uděluje prodloužení lhůty pro skutečnou platbu v hotovosti u transakce, na niž se návrh bankovního akceptu vztahuje, o 6 měsíců nebo 1 rok, a tím umožňuje výstavci vyhnout se veškerým nákladům na financování.

(382)

Komise nesouhlasila s připomínkou, že jelikož podle kupní smlouvy obdrží prodávající platbu až za 6 měsíců nebo 1 rok, kupující nemusí použít svůj vlastní provozní kapitál nebo si sjednat krátkodobý úvěr, aby mohl zaplatit na viděnou. Komise rovněž nesouhlasila s tvrzením, že způsob, jakým vyvážející výrobci zařazení do vzorku zaúčtovávají návrhy bankovních akceptů ve svých interních účetních knihách, je irelevantní. Jak již bylo uvedeno výše, návrhy bankovních akceptů jsou ve skutečnosti platebním prostředkem, který výstavce používá k vyrovnání svých závazků vůči příjemci. Prohlášení, že „prodávající obdrží platbu až za 6 měsíců nebo 1 rok“, je věcně nesprávné, jelikož prodávající obdrží platbu prostřednictvím návrhu bankovního akceptu v den splatnosti dohodnutý ve smlouvě. Jak již bylo uvedeno v 374. bodě odůvodnění, návrhy bankovních akceptů jsou uvedeny jako platební prostředek v obchodních transakcích namísto platby v hotovosti na základě souhlasu jak prodávajícího, tak kupujícího. Platba v hotovosti za zboží a služby je však odložena k datu splatnosti návrhu bankovního akceptu a tento odklad uděluje banka. Jak již bylo vysvětleno v 365. bodě odůvodnění, když je prodávajícímu zaplaceno prostřednictvím návrhu bankovního akceptu, zruší se tím odpovědnost výstavce vůči prodávajícímu a jsou vytvořeny dva nové závazky: závazek výstavce vůči akceptující bance a závazek akceptující banky vůči prodávajícímu (příjemci) nebo držiteli návrhu bankovního akceptu. Na rozdíl od uvedených tvrzení je způsob, jakým vyvážející výrobci zařazení do vzorku zaúčtovávají návrhy bankovních akceptů ve svých interních účetních knihách, důležitým prvkem, který ukazuje, že na jedné straně je závazek vůči prodávajícímu zrušen platbou prostřednictvím návrhu bankovního akceptu a na straně druhé se vytváří nový závazek výstavce vůči bance. Jedná se o další důkaz, že díky použití návrhů bankovních akceptů jako platebního prostředku, což banka, která návrh přijala, připouští, nemusí výstavce uhradit dodavateli (příjemci) částku v hotovosti v den splatnosti dohodnutý ve smlouvě. Výstavce je naopak povinen uhradit bance částku v hotovosti v den splatnosti návrhu bankovní akceptu, který nastane o 6 měsíců nebo 1 rok později. To čínská vláda také potvrdila během inspekce na místě, neboť uvedla, že návrhy bankovních akceptů „jsou zajímavé při zmírňování zátěže spojené s peněžními toky společnosti“.

(383)

Komise rovněž vyjádřila nesouhlas s připomínkou, že přijetím návrhu bankovního akceptu banka pouze doplňuje svou vlastní záruku, že platba bude provedena k datu splatnosti. Za prvé, jak bylo uvedeno výše, je návrh bankovního akceptu platebním prostředkem, pomocí nějž výstavce vyrovnává svůj závazek vůči příjemci (dodavateli). Platba ze strany výstavce dodavateli proběhne v okamžiku, kdy je schválen návrh bankovního akceptu, zatímco v den splatnosti vyrovná výstavce svou platební povinnost vůči bance. Za druhé návrh bankovního akceptu nelze klasifikovat pouze jako dodatečnou záruku budoucí platby, protože návrh bankovního akceptu je platebním prostředkem přijímaným v kupních smlouvách a platební povinnost výstavce vůči dodavateli je platbou prostřednictvím návrhu bankovního akceptu zrušena. Hotovostní platba splatná bance k datu splatnosti nepředstavuje prodloužení lhůty splatnosti udělené dodavatelem, ale naopak povinnost vůči bance. To navíc potvrdila čínská vláda během inspekce na místě, když uvedla, že z právního hlediska spočívá rozdíl mezi bankovní zárukou a návrhem bankovního akceptu v tom, že „v případě záruky je to společnost A, která je v první řadě odpovědná za platbu, zatímco v případě bankovních akceptů je to vydávající banka“.

(384)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Komise zopakovala svůj závěr, že pokud jde o jejich účinky, jsou návrhy bankovních akceptů formou krátkodobého financování, jelikož umožňují vyvážejícím výrobcům financovat své nákupy. Výhodu poskytnutou spolupracujícím vyvážejícím výrobcům představuje úspora nákladů na financování v důsledku toho, že za využití financování prostřednictvím návrhů bankovních akceptů nebylo zaplaceno protiplnění.

(385)

Vzhledem k tomu, že návrhy bankovních akceptů mají skutečně tentýž účel a tytéž účinky jako krátkodobé úvěry na provozní kapitál a že spolupracující vyvážející výrobci je ve velké míře používají k financování svých běžných operací, místo aby používali krátkodobé úvěry na provozní kapitál, měli by nést náklady odpovídající financování z krátkodobých úvěrů na provozní kapitál. Tento závěr čínská vláda potvrdila i během inspekce na místě, když uvedla, že když si společnost vybírá mezi návrhem bankovního akceptu a krátkodobým úvěrem, je toto rozhodnutí na společnosti, ale „z povahy věci jsou si podobné“.

(386)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Komise zamítla tvrzení, že návrhy bankovních akceptů nejsou formou krátkodobého financování.

b)   Specifičnost

(387)

Pokud jde o specifičnost, jak je uvedeno v 165. bodě odůvodnění, podle rozhodnutí č. 40 musí finanční instituce poskytovat podporovaným odvětvím úvěrovou podporu.

(388)

Komise dospěla k závěru, že návrhy bankovních akceptů jsou jinou formou preferenční finanční podpory poskytované finančními institucemi podporovaným odvětvím, jako je odvětví textilií ze skleněných vláken. Jak je uvedeno v oddíle 3.1, odvětví textilií ze skleněných vláken patří k podporovaným odvětvím, a je proto způsobilé pro veškerou možnou finanční podporu. Nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že by jakýkoli podnik v ČLR (jiný než v rámci podporovaných odvětví) mohl využívat návrhů bankovních akceptů za stejných preferenčních podmínek.

(389)

Po poskytnutí konečných informací tvrdila skupina CNBM Group, že návrh bankovního akceptu je v ČLR běžnou obchodní praxí, která je dostupná všem odvětvím, a že jediná zákonná mezní hodnota pro uživatele návrhu bankovního akceptu je uvedena v článku 6 zákona Čínské lidové republiky o obchodovatelných nástrojích, tj. „pokud osoba, která nemá způsobilost nebo má jen omezenou způsobilost k občanským úkonům, podepíše obchodovatelný nástroj, je podpis neplatný od samého počátku“. Tato skupina rovněž tvrdila, že není povinností vyvážejících výrobců vyvrátit domněnku, že údajný program subvencí je specifický, a že je povinností Komise odůvodnit své stanovení specifičnosti na základě skutečných důkazů, zejména srovnáním podmínek nabídnutých společnostem zařazeným do vzorku s podmínkami, které jsou nabízeny jiným čínským společnostem. Kromě toho jedna společnost ze skupiny CNBM Group požádala Komisi, aby vysvětlila, proč se podobný systém v Kanadě, který Komise zmiňuje ve věci elektrických kol, nepovažuje za program specifických subvencí, zatímco systém v ČLR za specifickou subvenci považuje.

(390)

V tomto ohledu Komise odkázala na 165. bod odůvodnění, v němž předložila důkazy o tom, že podle rozhodnutí č. 40 jsou finanční instituce povinny poskytovat úvěrovou podporu podporovaným odvětvím. Návrhy bankovních akceptů jsou jakožto forma financování součástí systému preferenční finanční podpory ze strany finančních institucí pro podporovaná odvětví, jako je odvětví textilií ze skleněných vláken.

(391)

Komise zdůraznila, že své posouzení týkající se specifičnosti režimu subvencí založila na dostupných vládních dokumentech, jako jsou plány a předpisy, o podporovaných odvětvích. V tomto ohledu Komise uvedla, že čínská vláda jasně vymezila, která odvětví jsou podporována, a omezila výhody v podobě specifického preferenčního financování pouze na tato odvětví. Proto i když stejné nebo podobné preferenční podmínky jako odvětví textilií ze skleněných vláken má rovněž řada dalších odvětví konkrétně definovaných jako podporovaná, preferenční financování, a zejména pak návrhy bankovních akceptů, se tím nestávají obecně dostupné pro všechna odvětví.

(392)

Kromě toho i kdyby určitá forma financování mohla být v zásadě dostupná pro společnosti ve všech odvětvích, konkrétní podmínky, za nichž je takové financování poskytováno společnostem z určitého odvětví, jako je výnos z financování a objem financování, by ji mohly učinit specifickou. Ve skutečnosti v případě spolupracujících vyvážejících výrobců, jak je uvedeno výše, Komise zjistila, že všichni čerpali výhodu z krátkodobého financování prostřednictvím návrhů bankovních akceptů, aniž by nesli jakékoli náklady, a že někteří z nich čerpali výhodu z podstatného objemu návrhů bankovních akceptů ve srovnání s jinými formami krátkodobého financování, jako jsou krátkodobé úvěry. Žádná ze zúčastněných stran nepředložila žádné důkazy, které by prokazovaly, že preferenční financování prostřednictvím návrhů bankovních akceptů poskytované společnostem v odvětví textilií ze skleněných vláken vychází z objektivních kritérií nebo podmínek ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení.

(393)

Pokud jde o připomínku k systému bankovních akceptů v Kanadě, Komise poukázala na to, že podle čl. 4 odst. 2 základního nařízení se posouzení specifičnosti programu subvencí provádí pouze s ohledem na subvence, které jsou předmětem šetření. Komise proto není povinna prokázat, že podobné systémy v jiných zemích jsou rovněž specifické.

(394)

S ohledem na výše uvedené argumenty byla tvrzení spolupracujících vyvážejících výrobců týkající se specifičnosti návrhů bankovních akceptů zamítnuta.

c)   Výpočet výhody

(395)

Při výpočtu výše napadnutelné subvence posoudila Komise výhodu, která byla příjemcům poskytnuta v období šetření.

(396)

Jak již bylo uvedeno v 358. a 373. bodě odůvodnění, návrhy bankovních akceptů jsou formou krátkodobého financování, která zvyšuje kapitálovou účinnost výstavce tím, že usnadňuje jeho provozní kapitál a naplňuje jeho potřeby v oblasti hotovosti, neboť jsou využívány ve značné míře jako platební prostředek v obchodních transakcích namísto hotovosti. Komise zjistila, že vyvážející výrobci zařazení do vzorku využívali návrhy bankovních akceptů k řešení svých potřeb v oblasti krátkodobého financování bez placení protiplnění. Kromě toho, jak je uvedeno v 346. bodě odůvodnění, měla Komise za to, že na veškeré krátkodobé financování společností zařazených do vzorku, včetně návrhů bankovních akceptů, by se měla vztahovat úvěrová linka. Výhoda související s úvěrovými linkami byla stanovena v oddíle 3.4.3.1.

(397)

Komise proto dospěla k závěru, že výstavci bankovních akceptů by měli platit protiplnění za dobu financování. Pro účely výpočtu považovala Komise za zahájení doby financování buď den splatnosti dohodnutý s dodavatelem (v případech, kdy byl návrh bankovního akceptu vydán přede dnem splatnosti), nebo v den vydání návrhu bankovního akceptu (v případech, kdy byl návrh bankovního akceptu vydán v den splatnosti nebo po dni splatnosti). Doba financování se považovala za ukončenou ke dni splatnosti návrhu bankovního akceptu.

(398)

V souladu s čl. 6 písm. b) základního nařízení měla Komise za to, že výhodou takto poskytnutou příjemcům je rozdíl mezi částkou, kterou společnost skutečně zaplatila jako protiplnění za financování prostřednictvím návrhů bankovních akceptů, a částkou, kterou by měla zaplatit s uplatněním úrokové sazby pro krátkodobé financování.

(399)

Komise určila výhodu vyplývající z nezaplacení nákladů na krátkodobé financování. V tomto ohledu, jak bylo uvedeno v 358. bodě odůvodnění, představují návrhy bankovních akceptů formu krátkodobého financování. Mají ve skutečnosti stejný účel jako krátkodobé úvěry na provozní kapitál. Komise proto dospěla k závěru, že návrhy bankovních akceptů by měly obnášet náklady odpovídající financování pomocí krátkodobých úvěrů. Komise proto uplatnila stejnou metodiku jako u financování pomocí krátkodobých úvěrů v RMB, jak je popsáno v oddíle 3.4.2.4.

(400)

Po poskytnutí konečných informací vznesla jedna společnost ze skupiny CNBM Group připomínku, že jelikož návrh bankovního akceptu je úvěr poskytnutý prodávajícím kupujícímu, měla by Komise vypočítat výhodu v souvislosti s programem subvencí „poskytování zboží a služeb za cenu nižší než přiměřenou“ a měla by nejprve určit, zda dodavatelé představují „veřejnoprávní subjekty“ ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení.

(401)

Jak již bylo vysvětleno v 379. až 383. bodě odůvodnění, Komise nesouhlasila s tím, že návrhy bankovních akceptů jsou úvěrem poskytnutým ze strany prodávajícího, a dospěla k závěru, že návrhy bankovních akceptů představují formu preferenčního financování poskytnutého bankou výstavci. Výše uvedená připomínka byla proto zamítnuta.

(402)

Jiná společnost ze skupiny CNBM Group tvrdila, že Komise měla odečíst skutečnou poskytnutou lhůtu splatnosti od předpokládaného období bankovního financování.

(403)

Jak je vysvětleno v 397. bodě odůvodnění, Komise lhůtu splatnosti dohodnutou s dodavatelem při výpočtu období financování zohlednila. Pokud jde o společnost ze skupiny CNBM Group, která vznesla uvedené tvrzení, šetření ukázalo, že v praxi buď lhůta splatnosti příslušných faktur v momentě, kdy byly vydány odpovídající návrhy bankovních akceptů, již skončila, nebo že nebylo možné nalézt žádnou spojitost mezi předloženými fakturami a návrhy bankovních akceptů. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(404)

Jedna společnost ze skupiny CNBM Group tvrdila, že Komise by měla od údajné výhody odečíst poplatky, které výrobci zařazení do vzorku skutečně zaplatili. Skupina Yuntianhua Group navíc tvrdila, že podle čl. 7 odst. 1 písm. a) základního nařízení musí Komise odečíst jakýkoli poplatek za podání žádosti nebo jiné náklady, které byly nezbytně vynaloženy, aby vznikl nárok na poskytnutí subvence nebo aby byla získána.

(405)

Komise již v 375. bodě odůvodnění uvedla, že spolupracující vyvážející výrobci zaplatili provizi za služby banky související s akcepty, která se pohybovala mezi 0,05 % a 0,1 % jmenovité hodnoty návrhu bankovního akceptu. Tato provize zaplacená za zpracování návrhu bankovního akceptu bankou je ve skutečnosti samostatný prvek na rozdíl od financování poskytnutého bankou, za něž spolupracující vyvážející výrobci nenesli žádné náklady. Tento poplatek je hrazen za účelem pokrytí administrativních nákladů banky na zpracování návrhů bankovních akceptů. Komise napadla pouze tu část návrhů bankovních akceptů, která se týká financování (tj. část odpovídající krátkodobému financování). Neanalyzovala to, zda provize za akcepty zahrnovala rovněž napadnutelnou subvenci. V každém případě se dopad tohoto poplatku na výši subvence pohybuje v rozmezí od 0,01 % do 0,04 % v závislosti na vyvážejícím výrobci, a proto je nepodstatný. Komise proto nepovažovala za nutné analyzovat toto tvrzení v jeho podstatě ani posuzovat napadnutelnost této výhody.

(406)

Jedna společnost ze skupiny CNBM Group tvrdila, že by se základ pro výpočet výhody měl snížit o výši vkladů, které poskytla jako záruku za návrhy bankovních akceptů.

(407)

V tomto ohledu, jak Komise konstatovala v předchozích šetřeních (102), je třeba nejprve uvést, že je běžnou praxí, že banky při poskytování financování žádají od svých klientů záruky a kolaterály. Dále je třeba poznamenat, že tyto záruky slouží k zajištění toho, aby vyvážející výrobce nesl svou finanční odpovědnost vůči bance, a nikoli vůči dodavateli. Šetření rovněž odhalilo, že tyto záruky nejsou čínskými bankami systematicky vyžadovány a nejsou vždy spojeny s konkrétními návrhy bankovních akceptů. V tomto ohledu nepředstavují údajné vklady žádnou zálohovou platbu výstavce bankám, ale pouze dodatečnou záruku požadovanou v určité době bankami, která nemá žádný dopad na rozhodnutí banky o vydání návrhů bankovních akceptů bez dodatečných zápůjčních úroků pro výstavce. Kromě toho mohou mít různé formy včetně termínovaných vkladů a zástav. Vklady jsou úročeny ve prospěch výstavce, a proto nepředstavují pro výstavce návrhu bankovního akceptu náklady. Toto tvrzení bylo tedy zamítnuto.

(408)

Jedna společnost ze skupiny CNBM Group tvrdila, že Komise by měla ze svých výpočtů vyloučit návrhy bankovních akceptů vydané stranám ve spojení, neboť prodloužení platební lhůty vůči straně ve spojení prostřednictvím návrhu bankovního akceptu neposkytuje příjemci žádnou výhodu z hlediska zvýšené likvidity, protože o odpovídající částku snižuje likviditu strany ve spojení.

(409)

V tomto ohledu Komise připomíná, že jak je uvedeno výše, návrh bankovního akceptu je platebním prostředkem, a proto nemá za následek prodloužení lhůty splatnosti dohodnuté s dodavatelem, ale má za následek odklad platby v hotovosti. Příjemce (dodavatel) může přijmout návrh bankovního akceptu jako platební prostředek k vyrovnání vlastních závazků vůči jiným stranám. Proto nedochází k žádnému odpovídajícímu snížení likvidity stran ve spojení, které obdržely návrh bankovního akceptu. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(410)

Skupina Yuntianhua Group tvrdila, že při výpočtu návrhů bankovních akceptů pro některé společnosti ve spojení nepoužila Komise údaje uvedené v odpovědi na dotazník.

(411)

Komise uvedla, že výpočet byl založen na posledních údajích poskytnutých společnostmi a ověřených během inspekce na místě. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(412)

Kromě toho jedna společnost ze skupiny CNBM Group vznesla konkrétní tvrzení týkající se návrhů bankovních akceptů vydaných jednou společností ve spojení, aby se zabránilo dvojímu započtení. Komise toto tvrzení zamítla. Avšak vzhledem k tomu, že podrobnosti tohoto tvrzení jsou důvěrné, Komise se jím zabývala v dokumentu určeném dotčené společnosti.

3.4.3.3.   Diskontované nástroje

(413)

Šetření ukázalo, že čínské finanční instituce diskontovaly pohledávky vůči určitým společnostem zařazeným do vzorku výměnou za hotovost.

(414)

Finanční zprostředkovatelé prostřednictvím této operace postoupili společnostem částky pohledávek před jejich splatností. Společnosti obdržely počáteční finanční prostředky převodem práv k budoucím pohledávkám na finanční instituce po odečtení poplatků a použitelných diskontních sazeb.

(415)

Použitelná diskontní sazba by měla konkrétním způsobem vyrovnat riziko selhání, které je silně ovlivněno ratingem posledního subjektu, který je odpovědný za plnění platební povinnosti.

(416)

Diskontované pohledávky, které se objevily během šetření, měly různé formy, např. směnky, dluhopisy, faktoring, bankovní akcepty a obchodní akcepty. Každá z těchto forem funguje za zvláštních podmínek a rovněž zahrnují různé stupně podkladového rizika. V případě návrhů bankovních akceptů je posledním odpovědným subjektem výstavce bankovního akceptu, tj. banka. U jiných druhů pohledávek, např. směnek a akreditivů, by však posledním odpovědným subjektem byla obvykle obchodní společnost.

(417)

Za běžných tržních okolností by měla použitelná diskontní sazba vyrovnat náklady a rizika banky. Komise však zjistila, že některým společnostem zařazeným do vzorku byly možná poskytnuty preferenční sazby, což by jim poskytlo napadnutelnou výhodu.

(418)

Výhodou takto poskytnutou příjemcům by byl rozdíl mezi diskontní sazbou uplatňovanou čínskými finančními institucemi a diskontní sazbou použitelnou na srovnatelnou operaci na trhu, například na krátkodobé úvěry.

(419)

Informace obsažené ve spisu však neumožňují rozlišit různé použitelné diskontní sazby. Kromě toho Komise odhadla, že výhoda, kterou tato forma subvencování poskytuje, byla v tomto šetření zanedbatelná. Proto se rozhodla, že ji nenapadne.

3.4.3.4.   Kapitálové programy

3.4.3.4.1.    Kapitalizace pohledávky

a)   Obecně

(420)

Komise na základě veřejně dostupných informací zjistila, že společnost CNBM provedla během období šetření kapitalizaci pohledávky za 4 miliardy RMB ze strany bank Agricultural Bank of China (dále jen „ABC“) a Bank of Communications (dále jen „COMM“). Jak je uvedeno ve 208. až 217. bodě odůvodnění, společnost CNBM neposkytla odpověď na dotazník a při šetření nespolupracovala. Komise proto musela pro své posouzení této transakce použít dostupné údaje.

(421)

ABC i COMM jsou banky ve vlastnictví státu, považované za veřejnoprávní subjekty a/nebo pověřené či řízené, jak je uvedeno v oddíle 3.4.1.4. Kromě toho bylo zjištěno, že jak ABC, tak COMM byly veřejnoprávními subjekty v předchozích antisubvenčních šetřeních nebo byly pověřeny či řízeny tak, aby vykonávaly funkce obvykle svěřené vládě (103). Ve spisu ke stávajícímu šetření neexistují žádné důkazy, které by byly v rozporu s uvedenými předchozími zjištěními.

(422)

Komise měla za to, že banka by za běžných tržních podmínek nekapitalizovala svoji pohledávku bez další náhrady. Vlastní kapitál je totiž mnohem rizikovější nástroj než dluh, protože není zaručeno, že banka získá své kapitálové investice zpět. Vlastní kapitál navíc (na rozdíl od úrokové sazby u úvěru) nutně nezaručuje návratnost investic. O zvýšeném riziku, které banky kvůli této kapitalizaci pohledávky podstupují, svědčí důkazy o špatné finanční situaci obsažené ve výroční zprávě společnosti za rozpočtový rok 2018: společnost má velmi vysokou čistou míru zadlužení (mezi 120 % a 145 %), krátkodobé úvěry, které mají být splaceny do jednoho roku, činí dvojnásobek hrubého ročního zisku společnosti a celkové závazky představují 2/3 jejího ročního obratu. Kromě toho článek na internetových stránkách společnosti CNBM konkrétně uvádí jako důvod pro kapitalizaci cíle průmyslové politiky a velký význam strategické spolupráce mezi společností CNBM a oběma bankami. Uvedený článek zejména uvádí, že tato kapitalizace pomůže společnosti CNBM dosáhnout „strukturální reformy na straně nabídky“ jakožto průmyslového cíle.

(423)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že kapitalizace pohledávky poskytla společnosti CNBM v období šetření výhodu, jelikož byla poskytnuta za preferenčních podmínek ze strany veřejnoprávních subjektů nebo subjektů jinak pověřených nebo řízených státem v zájmu dosažení cílů průmyslové politiky.

b)   Specifičnost

(424)

Komise dospěla k závěru, že preferenční financování prostřednictvím kapitalizace pohledávky je specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož investoři jsou subjekty, které působí na základě pokynů politik státu, jež uvádí odvětví textilií ze skleněných vláken jako podporované odvětví. V každém případě informace, které jsou k dispozici, poukazují na poskytnutí této subvence ad hoc společnosti CNBM, což z ní činí specifickou subvenci pro určitý podnik.

c)   Výpočet výhody

(425)

Jelikož v důsledku nedostatečné spolupráce nebyly k dispozici další důkazy, Komise neměla přístup k dohodám mezi společností CNBM a bankami. Komise tedy nemohla posoudit, zda byla významná rizika, která banky podstupovaly, nějakým způsobem kompenzována. Všechny prvky uvedené v 422. bodě odůvodnění však poukazují na obtížnou finanční situaci společnosti CNBM a na průmyslové cíle sledované touto transakcí a podporují závěr, že tato transakce neměla tržní logiku, která by odrážela významná skutečná související rizika. V důsledku toho Komise považovala transakci za srovnatelnou s odpuštěním dluhu a zacházela s ní jako s grantem poskytnutým během období šetření. Vzhledem k tomu, že tento grant byl v období šetření obdržen v úplnosti, byl vypočten na základě celkového obratu celé skupiny. Výsledkem je subvencování ve výši 1,83 %.

3.4.3.4.2.    Jiné formy kapitálových injekcí

a)   Obecně

(426)

Během období šetření byla jedna společnost zařazená do vzorku (Yunnan Yuntianhua Group Co., Ltd) příjemcem finančních prostředků poskytnutých státem kontrolovanými subjekty prostřednictvím zvláštních forem kapitálových injekcí.

(427)

Tyto finanční prostředky byly převedeny ve formě zvýšení vlastního kapitálu, avšak automaticky neposkytovaly investorům plná práva akcionářů. V tomto smyslu byly finanční prostředky převedeny výměnou za budoucí podíl na vlastním kapitálu v nástupnické společnosti, který by nabyl účinnosti až po uplynutí neurčené doby.

(428)

Šetřením bylo zjištěno, že pokud společnost obdržela finanční prostředky, byly zaúčtovány jako ostatní kapitálové nástroje bez očekávané změny v podílu na vlastnictví společnosti. Investoři ani po převedení finančních prostředků nezískali plný přístup k právům akcionářů ani neobdrželi výměnou žádnou platbu úroků. Až po uplynutí neurčené doby, která je však obvykle delší než jeden rok, a po schválení komise SASAC byla část finančních prostředků převedena na splacený vlastní kapitál. Až v uvedeném okamžiku získali investoři plná práva akcionářů.

(429)

Komise rovněž zjistila, že doba mezi kapitálovou injekcí a postoupením práv akcionářů by mohla být delší než rok. V tomto ohledu Komise zjistila značné množství kapitálových injekcí, které během celého období šetření neposkytovaly žádná práva akcionářů.

(430)

V praxi to tedy znamená, že až do uznání práv akcionářů má společnost po dobu delší než jeden rok k dispozici finanční prostředky výměnou za budoucí převod vlastnictví, aniž by jí však vznikly jakékoli náklady.

(431)

Za běžných tržních podmínek by společnost za účelem kompenzace využívání finančních prostředků převedla část vlastnictví společnosti krátce poté, co finanční prostředky dorazily, nebo by je vykázala jako dluh. Vzhledem ke zvláštním okolnostem ujednání v tomto případě se však tato hybridní forma financování ve skutečnosti spíše než kapitálovému nástroji podobá klasické bezúročné akcionářské půjčce na dlouhou dobu.

(432)

S ohledem na předcházející úvahy měla Komise za to, že během období šetření měla společnost Yunnan Yuntianhua Group Co., Ltd., která je součástí skupiny Yuntianhua Group, po delší dobu výhodu z přístupu ke značnému objemu finančních prostředků, které pro ni neobnášely žádné náklady. Vzhledem k tomu, že tato zvláštní forma daných kapitálových injekcí nepřiznávala investorům automaticky práva akcionářů, měla Komise za to, že měly podobný účinek jako bezúročná půjčka.

b)   Státem kontrolované investiční společnosti, které jednají jako veřejnoprávní subjekty

(433)

S cílem určit, zda by investoři mohli být považováni za veřejnoprávní subjekty nebo zda jsou pověřeni či řízeni čínskou vládou, požádala Komise skupinu Yuntianhua Group o konkrétní informace o akcionářích, kteří poskytli finanční prostředky prostřednictvím jiných kapitálových nástrojů. Jednalo se o tyto investory: Kunming Heze Investment Center, Yunnan Jinrun Zhonghao Investment Center a Yunnan State-owned Enterprise Reform No. 2 Equity Investment Fund Partnership (fond pro reformu státem vlastněných podniků).

(434)

Informace požadované Komisí obsahovaly údaje o společnostech, jako jsou jména hlavních akcionářů a složení a pravidla správní rady každého investora. Komise si rovněž vyžádala informace o investičních politikách uvedených investorů a další podrobnosti o konkrétních převodech finančních prostředků prostřednictvím jiných kapitálových nástrojů.

(435)

Komise se navíc obrátila na čínskou vládu a vyžádala si tytéž informace, které jsou popsány v 434. bodě odůvodnění. Čínská vláda odpověděla, že nemá k dispozici informace o konkrétních společnostech a o všech subjektech v Číně, ve kterých může mít podíl. Proto odmítla odpovědět přímo, ale odkázala na odpověď, kterou má poskytnout dotčená společnost zařazená do vzorku.

(436)

Vzhledem k neexistenci úplné odpovědi se Komise v souladu s 218. až 220. bodem odůvodnění rozhodla pro určení toho, zda se uvedení investoři považují za veřejnoprávní subjekty, použít dostupné údaje.

(437)

Při použití veřejně dostupných informací, jako jsou výroční zprávy, informace dostupné v katalozích firem, na internetových stránkách investorů či ve veřejně dostupných databázích, Komise zjistila, že investoři, kteří poskytli skupině Yuntianhua Group finanční prostředky prostřednictvím jiných kapitálových nástrojů, byli částečně nebo zcela ve vlastnictví státu.

(438)

Pokud jde o společnost Kunming Heze Investment Center, zjistila Komise, že více než 98 % akcií v konečném důsledku drží místní vláda a státem vlastněné podniky (104). Komise u jejích akcionářů konkrétně zjistila, že více než 24 % akcií je v držení státem vlastněného podniku Yunnan State Owned Capital Operations Ltd (Yunnan guoyou ziben yunying youxian gongsi). Komise rovněž zjistila, že více než 74 % akcií společnosti Kunming Heze Investment Center drží společnost China Fortune International (Huaxin International Trust), což je finanční společnost státem vlastněného podniku China Huadian Group Co., Ltd. Kromě toho je společnost Kunming Heze Investment Center spravována investičním fondem zaměřeným na investice do veřejných provinčních společností. Kromě toho v tomto subjektu a mezi akcionáři tohoto subjektu Komise odhalila právní zástupce a členy rad, kteří dříve zastávali výkonnou funkci v Yunnan SASAC, jakož i členy Komunistické strany Číny (105).

(439)

Pokud jde o společnost Yunnan Jinrun Zhonghao Investment Center (106), Komise zjistila, že nejméně 46 % akcií v konečném důsledku drží místní vláda a státem vlastněné podniky. Konkrétně Komise ve vlastnické struktuře akcionářů našla subjekty China Construction Bank Trust, Yunnan State Owned Capital Operations a Jinrun Equity Investment Fund Management.

(440)

Podobně Komise zjistila, že Yunnan State-owned Enterprise Reform No. 2 Equity Investment Fund Partnership (fond pro reformu státem vlastněných podniků) je ve vlastnictví státem vlastněného podniku Yunnan Energy Investment Group.

(441)

Komise dále zjistila existenci formálních indicií o tom, že uvedení investoři jsou kontrolováni státem. Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy konkrétní informace, které by svědčily o opaku, měla Komise zejména za to, že u vedoucích pracovníků a orgánů dohledu ve státem vlastněných společnostech, které jsou vlastníky dotčených subjektů, se předpokládá, že jsou jmenováni státem a jsou odpovědní státu, a to na základě závěrů dosažených v oddílech 3.4.1.5 a 3.4.1.6.

(442)

Kromě toho, jak je vysvětleno v 431. bodě odůvodnění, Komise zjistila, že jejich operace se neřídí čistě tržní logikou a neodrážejí skutečná tržní rizika spojená s prověřovanými transakcemi. V souladu s vládními politikami na podporu konkrétních odvětví, jak bylo stanoveno v oddíle 3.1, uvedení investoři tím, že finančně podpořili vyvážející výrobce, jednali spíše iracionálně.

(443)

S ohledem na výše uvedené úvahy dospěla Komise k závěru, že státem kontrolované subjekty, které skupině Yuntianhua Group poskytly finanční prostředky prostřednictvím jiného kapitálového nástroje, jsou veřejnoprávními subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení.

(444)

Kromě toho, i kdyby tyto státem kontrolované subjekty nebyly považovány za veřejnoprávní subjekty, Komise zjistila, že by byly považovány za pověřené či řízené čínskou vládou, aby vykonávaly funkce obvykle svěřené vládě ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení, ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny v 269. bodě odůvodnění. Z tohoto důvodu by se jejich chování v každém případě přičetlo čínské vládě.

c)   Specifičnost

(445)

Komise dospěla k závěru, že preferenční financování prostřednictvím kapitálových injekcí je specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož investoři jsou subjekty, které působí na základě pokynů politik státu, jež uvádí odvětví textilií ze skleněných vláken jako podporované odvětví. V každém případě informace, které jsou k dispozici, poukazují na poskytnutí této subvence ad hoc společnosti Yunnan Yuntianhua Group Co., Ltd, což z ní činí specifickou subvenci pro určitý podnik.

d)   Výpočet výhody

(446)

Jak je vysvětleno v 432. bodě odůvodnění, Komise měla za to, že společnost Yunnan Yuntianhua Group Co., Ltd. měla výhodu z podstatného financování prostřednictvím kapitálových injekcí, které měly podobný účinek jako financování pomocí bezúročných úvěrů. Komise se proto rozhodla použít metodiku výpočtu pro úvěry popsanou v oddíle 3.4.2. To znamená, že relativní rozpětí mezi korporátními dluhopisy USA s ratingem AA a použitelnými korporátními dluhopisy USA s ratingem BB nebo B o stejné délce trvání se použije na referenční úrokové sazby, které zveřejnila PBOC, k určení tržní úrokové sazby úvěrů, která je následně porovnána se skutečnou úrokovou sazbou, kterou platí daná společnost, za účelem určení výhody. Výsledkem je subvencování ve výši 0,3 %.

3.4.3.5.   Dluhopisy

(447)

Všechny společnosti zařazené do vzorku využily preferenčního financování v podobě dluhopisů.

a)   Instituce ve vlastnictví státu, které jednají jako veřejnoprávní subjekty

(448)

V Číně jsou subjekty na trhu dluhopisů v zásadě tytéž subjekty, které jsou činné na úvěrovém trhu. Společnosti, které chtějí vydávat dluhopisy, si musí vyžádat služby finanční instituce, jež jedná jako upisovatel. Upisovatelé organizují emisi dluhopisů a navrhují úrokové sazby, za které bude dluhopis předložen investorům. Těmito upisovateli jsou tytéž banky ve vlastnictví státu, které také poskytují preferenční úvěry, které byly uvedeny v oddíle 3.4.2. Kromě toho jsou investoři kupující tyto dluhopisy rovněž čínské banky (ve vlastnictví státu), jelikož více než 95 % celkového objemu obchodování se odehrává na mezibankovním trhu (107).

(449)

Jak je popsáno v oddíle 3.4.1.1, tyto finanční instituce se vyznačují silnou přítomností státu a čínská vláda má možnost vyvíjet na ně účinný vliv.

(450)

Pro dluhopisy platí i obecný právní rámec, v němž tyto finanční instituce působí a který byl již popsán v oddíle 3.4.1. Kromě toho konkrétně pro dluhopisy platí tyto regulační dokumenty:

(1)

zákon Čínské lidové republiky o cenných papírech, ve znění revidovaném a přijatém na 18. zasedání stálého výboru desátého Všečínského shromáždění lidových zástupců dne 27. října 2005 s účinností od 1. ledna 2006 (aktuální znění bylo vyhlášeno dne 31. srpna 2014) (dále jen „zákon o cenných papírech“);

(2)

správní opatření pro emise korporátních dluhopisů a obchodování s nimi, nařízení Čínské regulační komise pro cenné papíry č. 113, 15. ledna 2015;

(3)

opatření pro správu nástrojů dluhového financování jiných než finančních podniků na mezibankovním trhu dluhopisů, která vydala Čínská lidová banka, nařízení Čínské lidové banky [2008] č. 12, 9. dubna 2008;

(4)

předpisy pro správu korporátních dluhopisů, které vydala Státní rada dne 18. ledna 2011.

(451)

V souladu s regulačním rámcem nelze v Číně emitovat dluhopisy nebo s nimi volně obchodovat. Emisi každého dluhopisu musí schválit různé vládní orgány, například PBOC, NDRC nebo CSRC, podle druhu dluhopisu a typu emitenta. Kromě toho podle předpisů pro správu korporátních dluhopisů existují pro emise korporátních dluhopisů roční kvóty.

(452)

Navíc by podle článku 16 zákona o cenných papírech měla veřejná emise dluhopisů splňovat následující požadavky: „investování získaných finančních prostředků musí být v souladu s průmyslovými politikami státu […]“ a „získané finanční prostředky […] musí být použity k ověřenému účelu“. Článek 12 předpisů pro správu korporátních dluhopisů znovu opakuje, že účel získaných finančních prostředků musí být v souladu s průmyslovými politikami státu.

(453)

Podle správních opatření pro emise korporátních dluhopisů a obchodování s nimi lze v rámci veřejné emise nabízet jen určité dluhopisy, které odpovídají přísným kritériím kvality, jako je například úvěrové hodnocení AAA. Většina dluhopisů bude proto vydávána jako soukromé emise pro tzv. kvalifikované investory, které schválila CSRC a kterými jsou v zásadě čínští institucionální investoři.

(454)

A konečně úrokové sazby pro korporátní dluhopisy nejsou určovány volně, neboť článek 18 předpisů pro správu korporátních dluhopisů uvádí, že „úroková sazba nabízená pro jakékoli korporátní dluhopisy nesmí být vyšší než 40 % převládající úrokové sazby, kterou platí banky jednotlivcům u spořicích vkladů na dobu určitou se stejnou dobou splatnosti“.

(455)

Komise rovněž pátrala po konkrétních důkazech o výkonu kontroly účinným způsobem na základě konkrétních emisí dluhopisů. Zkoumala proto celkové právní prostředí, které popisuje 450. až 454. bod odůvodnění, v kombinaci s konkrétními zjištěními šetření.

(456)

Inspekce na místě odhalily, že dluhopisy vydávaly obvykle dvě skupiny vyvážejících výrobců zařazených do vzorku s úrokovými sazbami, které se blížily referenčním úrokovým sazbám PBOC, a to bez ohledu na finanční situaci a stav úvěrového rizika společností.

(457)

V praxi ovlivňuje úrokové sazby dluhopisů rating podobně jako u úvěrů. Jak však popisuje 279. až 285. bod odůvodnění, místní ratingový trh je narušen a ratingy jsou nespolehlivé. To bylo doloženo skutečností, že prospekty dluhopisů a ratingové zprávy pro dluhopisy emitované společnostmi zařazenými do vzorku neodpovídaly skutečné situaci společností.

(458)

V jednom případě například podrobný prospekt týkající se dluhopisů upozorňoval na to, že výše zisku společnosti byly v propadu, že významná část vlastního kapitálu byla zastavena oproti vnitřním finančním zárukám, že došlo k vysokému tlaku způsobenému splácením krátkodobého dluhu a že společnost plánovala některé rozsáhlé kapitálově náročné projekty, přestože již měla vysoký poměr dluhu k aktivům. V závěru zprávy je však nabídce dluhopisů udělen rating AA+.

(459)

S ohledem na výše uvedené úvahy dospěla Komise k závěru, že všechny čínské finanční instituce, které organizovaly emise dluhopisů pro společnosti zařazené do vzorku, jsou veřejnoprávní subjekty nebo jsou pověřeny či řízeny vládou ve smyslu článku 3 a čl. 2 písm. b) základního nařízení, jak je vysvětleno v oddílech 3.4.1.5 a 3.4.1.6. Kromě toho byla vyvážejícím výrobcům poskytnuta výhoda, neboť dluhopisy byly emitovány se sazbami, které byly nižší než tržní sazby odpovídající jejich skutečnému rizikovému profilu.

b)   Specifičnost

(460)

Komise zastávala názor, že preferenční financování prostřednictvím dluhopisů je ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení specifické, neboť dluhopisy nelze emitovat bez souhlasu vládních orgánů a zákon ČLR o cenných papírech uvádí, že emise dluhopisů musí být v souladu s průmyslovými politikami státu. Jak již bylo uvedeno v 140. až 177. bodě odůvodnění, odvětví textilií ze skleněných vláken je považováno za klíčové/strategické odvětví.

c)   Výpočet výhody

(461)

Vzhledem k tomu, že dluhopisy jsou v zásadě jen jiným druhem dluhového nástroje, který se podobá úvěrům, a vzhledem k tomu, že metodika výpočtu pro úvěry již vychází z určitého koše dluhopisů, rozhodla se Komise použít metodiku výpočtu pro úvěry popsanou v oddíle 3.4.2. To znamená, že relativní rozpětí mezi korporátními dluhopisy USA s ratingem AA a korporátními dluhopisy USA s ratingem BB o stejné délce trvání se použije na referenční úrokové sazby, které zveřejnila PBOC, k určení tržní úrokové sazby dluhopisů, která je následně porovnána se skutečnou úrokovou sazbou, kterou platí daná společnost, za účelem určení výhody.

(462)

Jak je vysvětleno ve 291. bodě odůvodnění, Komise zjistila, že některé společnosti vydaly dluhopisy s cílem restrukturalizace dluhu. V těchto případech, jak je vysvětleno v oddíle 3.4.2.2, měla Komise za to, že dotčené společnosti se nacházejí v horší finanční situaci, než jak by se na první pohled zdálo z finančních výkazů, a že existuje dodatečné riziko související s jejich krátkodobým a dlouhodobým financováním. Aby Komise zohlednila zvýšenou expozici riziku, použila o jeden stupeň nižší hodnotu na stupnici hodnocení rizik a upravila výpočet relativního rozpětí rovněž u jejich financování, včetně dluhopisů, pomocí srovnání mezi korporátními dluhopisy USA s ratingem AA a B.

3.4.3.6.   Závěr týkající se preferenčního financování: jiné typy financování

(463)

Šetření ukázalo, že v průběhu období šetření měly všechny skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku výhodu z preferenčního financování ve formě návrhů bankovních akceptů a dluhopisů a dvě ze společností zařazených do vzorku měly výhodu z preferenčního financování ve formě kapitálových injekcí. Vzhledem k existenci finančního příspěvku, výhody pro vyvážející výrobce a specifičnosti považovala Komise tyto typy preferenčního financování za napadnutelnou subvenci.

(464)

Pokud jde o společnost CNBM, jelikož tato společnost nespolupracovala, výhoda týkající se jiných typů preferenčního financování na úrovni CNBM byla stanovena metodou vysvětlenou v jednotlivých výše uvedených oddílech, uplatněnou na veřejně dostupné informace ve výroční zprávě této společnosti za rok 2018, jako jsou emise dluhopisů a nesplacené částky za směnečné závazky.

(465)

Výše subvence zjištěná s ohledem na výše popsané preferenční financování během období šetření u skupin společností zařazených do vzorku činí:

Preferenční financování: jiné typy financování

Společnost/skupina

Výše celkové subvence

Yuntianhua Group

6,92  %

CNBM Group

10,61  %

3.5.   Preferenční pojištění: pojištění vývozních úvěrů

(466)

Žadatel tvrdil, že společnost Sinosure poskytuje podporovaným odvětvím mimo jiné krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé pojištění vývozních úvěrů, pojištění investic a záruky pro dluhopisy, a to za zvýhodněných podmínek. Podle nedávné studie vypracované Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) získalo čínské odvětví vyspělých technologií, jehož součástí je i odvětví textilií ze skleněných vláken, 21 % celkového pojištění vývozních úvěrů od společnosti Sinosure (108). Kromě toho se společnost Sinosure aktivně podílela na plnění iniciativy „Made in China 2025“, která vede podniky k využívání vnitrostátních úvěrových zdrojů, realizaci vědeckých a technologických inovací a technologických modernizací a pomáhá podnikům, které chtějí „vykročit do světa“, stát se konkurenceschopnějšími na světovém trhu (109).

a)   Právní základ

(1)

Oznámení o provádění strategie podpory obchodu prostřednictvím vědy a techniky s využitím pojištění vývozních úvěrů (Shang Ji Fa [2004] č. 368), vydané společně ministerstvem obchodu a společností Sinosure.

(2)

„Plán 840“ obsažený v Oznámení Státní rady ze dne 27. května 2009.

(3)

Oznámení Státní rady o urychlení rozvoje nově vznikajících odvětví strategického významu (GuoFa [2010] č. 32 ze dne 18. října 2010), vydané Státní radou, a jeho prováděcí pokyny (GuoFa [2011] č. 310 ze dne 21. října 2011).

(4)

Oznámení o vydání Vývozního katalogu čínských vyspělých technologických výrobků pro rok 2006, Guo Ke Fa Ji Zi [2006] č. 16.

(5)

Oznámení o sestavení Katalogu čínských vyspělých technologických výrobků ministerstvem pro vědu a techniku, G.K.B.J. [2009] č. 61 ze dne 9. října 2009.

b)   Zjištění, jež šetření přineslo

(467)

Dvě skupiny společností, které byly zařazeny do vzorku, měly během období šetření uzavřeny významné smlouvy o vývozním pojištění se společností Sinosure.

(468)

Jak je však uvedeno ve 201. bodě odůvodnění, společnost Sinosure nepředložila požadované podklady týkající se její správy a řízení, například stanovy.

(469)

Kromě toho, jak je uvedeno ve 200. bodě odůvodnění, společnost Sinosure neposkytla žádné konkrétnější informace o pojištění vývozních úvěrů poskytnutém odvětví textilií ze skleněných vláken, údaje o výši pojistného nebo podrobné informace týkající se ziskovosti její činnosti v oblasti pojištění vývozních úvěrů.

(470)

Komise tak musí poskytnuté informace doplnit dostupnými údaji.

(471)

Podle informací poskytnutých v předchozích antisubvenčních šetřeních (110) je společnost Sinosure pojišťovnou ve vlastnictví státu, kterou zřídil a kterou podporuje stát s cílem podpořit zahraničně-ekonomický a obchodní rozvoj a spolupráci ČLR. Společnost je ve 100 % vlastnictví státu. Má představenstvo a dozorčí radu. Vláda má pravomoc jmenovat a odvolávat vedoucí pracovníky společnosti. Na základě těchto informací dospěla Komise k závěru, že existují formální indicie vládní kontroly, pokud jde o společnost Sinosure.

(472)

Komise dále hledala informace o tom, zda čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad chováním společnosti Sinosure, pokud jde o odvětví textilií ze skleněných vláken. V této souvislosti Komise zjistila, že Vývozní katalog čínských vyspělých a nových technologických výrobků uvádí konkrétně výrobky ze skleněných vláken včetně textilií ze skleněných vláken jako výrobky podporované pro vývoz (111).

(473)

Podle oznámení o provádění strategie podpory obchodu prostřednictvím vědy a technologie s využitím pojištění vývozních úvěrů by také společnost Sinosure měla zvýšit svou podporu klíčových odvětví a výrobků posílením své celkové podpory vývozu vyspělých a nových technologických výrobků. Odvětví, jako jsou „nové materiály“ a jiná vyspělá a nová technologická odvětví uvedená ve Vývozním katalogu čínských vyspělých a nových technologických výrobků, by měla v rámci své činnosti považovat za cílová odvětví a měla by zajistit komplexní podporu, pokud jde o postupy upisování, schvalování s limity, rychlost zpracování pojistných nároků a pružnost sazeb. Pokud jde o pružnost sazeb, měla by výrobkům poskytovat maximální slevu na pojistném v rámci pohyblivé škály nabízené pojišťovnou úvěrů. Jak je uvedeno v 148. a 162. bodě odůvodnění, odvětví textilií ze skleněných vláken je zahrnuto do obecnější kategorie „nové materiály“. Výroční zpráva Sinosure za rok 2017 navíc uvádí, že společnost Sinosure aktivně pojišťovala transakce strategických vznikajících odvětví, jako jsou nové materiály (112).

(474)

Na tomto základě vyvodila Komise závěr, že čínská vláda vytvořila normativní rámec, který musí vedení a orgány dohledu jmenované čínskou vládou a odpovědné čínské vládě dodržovat. Čínská vláda se proto za účelem účinné kontroly chování společnosti Sinosure opírala o normativní rámec.

(475)

Komise rovněž pátrala po konkrétních důkazech o výkonu kontroly účinným způsobem na základě pojistných smluv. Během inspekce na místě společnost Sinosure trvala na tom, že v praxi jsou její částky pojistného tržně orientované a založené na zásadách posuzování rizik. Nebyly však poskytnuty žádné konkrétní příklady týkající se odvětví textilií ze skleněných vláken nebo společností zařazených do vzorku.

(476)

Vzhledem k tomu, že Komise neměla k dispozici konkrétní důkazy, zkoumala konkrétní chování společnosti Sinosure, pokud jde o pojištění poskytnuté společnostem zařazeným do vzorku. Toto chování bylo v rozporu s oficiálním postojem společnosti, neboť nevycházelo z tržních zásad.

(477)

Po srovnání celkových uhrazených pojistných nároků s celkovými pojistnými částkami (na základě údajů ve výroční zprávě společnosti Sinosure za rok 2017 (113)) dospěla Komise k závěru, že v průměru by společnost Sinosure musela jako pojistné účtovat 0,26 % z pojistné částky, aby pokryla náklady na pojistná plnění (dokonce aniž by se zohlednily režijní náklady). V praxi však bylo pojistné zaplacené společnostmi zařazenými do vzorku mnohem nižší než minimální poplatek potřebný k pokrytí provozních nákladů.

(478)

Komise mimoto zjistila, že někteří vyvážející výrobci využívali částečné nebo plné vrácení pojistného z pojištění vývozních úvěrů, které uhradili společnosti Sinosure.

(479)

Komise proto dospěla k závěru, že společnost Sinosure uplatňuje při výkonu vládních funkcí s ohledem na odvětví textilií ze skleněných vláken výše uvedený právní rámec. Společnost Sinosure jednala jako veřejnoprávní subjekt ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení a v souladu s příslušnou judikaturou WTO. Kromě toho získali vyvážející výrobci zařazení do vzorku výhodu, neboť pojištění bylo poskytnuto za ceny nižší než minimální poplatek, který společnost Sinosure potřebovala k pokrytí svých provozních nákladů.

(480)

Komise rovněž určila, že subvence poskytované v rámci programu vývozního pojištění jsou specifické, protože nemohly být získány bez vývozu, a jsou tedy závislé na vývozu ve smyslu čl. 4 odst. 4 písm. a) základního nařízení.

c)   Výpočet výše subvence

(481)

Během inspekce na místě uvedla společnost Sinosure, že na trhu existuje pět subjektů a že nemá k dispozici informace o jejich podílu na trhu. Podle informací poskytnutých v předchozím antisubvenčním šetření, u nějž období šetření trvalo od 1. července 2016 do 30. června 2017 (114), však společnost Sinosure v té době představovala přibližně 90 % domácího trhu vývozního pojištění v ČLR, a proto měla dominantní postavení na trhu. Komise nebyla schopna zjistit tržní vnitrostátní pojistné. V souladu s předchozími antisubvenčními šetřeními proto Komise použila nejvhodnější externí referenční hodnotu, pro kterou byly informace okamžitě k dispozici, tj. sazby pojistného uplatňované bankou Export-Import Bank (dále jen „Ex-Im Bank“) ve Spojených státech amerických pro nefinanční instituce u vývozu do zemí OECD.

(482)

Vratky pojistného z vývozního pojištění poskytnuté během období šetření byly považovány za grant. Vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici žádné důkazy o dodatečných nákladech společností, které by vyžadovaly úpravu, byla výhoda vypočtena jako celá částka vráceného pojistného obdržená v období šetření.

(483)

Míra subvence předběžně zjištěná pro tento režim během období šetření činí u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku:

Preferenční financování a pojištění: pojištění vývozních úvěrů

Společnost/skupina

Míra subvence

Yuntianhua Group

0,43  %

CNBM Group

0,23  %

3.6.   Dodávání zboží vládou za cenu nižší než přiměřenou

3.6.1.   Suroviny za cenu nižší než přiměřenou

(484)

Vzhledem k tomu, že prošetřované skupiny společností byly vertikálně integrované, zahrnula Komise do šetření hlavní dodavatele surovin a subvence obdržené na úrovni těchto dodavatelů ve spojení byly začleněny do výpočtů u každého subvenčního režimu.

(485)

Komise naproti tomu nenašla dostatečné důkazy k prokázání tvrzení o tom, že dodavatelé, kteří nejsou ve spojení, dodávali zboží za cenu nižší než přiměřenou výrobcům textilií ze skleněných vláken.

3.6.2.   Práva k užívání pozemků

(486)

Veškeré pozemky v ČLR jsou buď vlastněny státem, nebo jsou v kolektivním vlastnictví (tvořeném buď vesnicemi, nebo městy) před tím, než může být právní nebo nestranný titul pozemků patentován nebo udělen vlastníkům ze strany podniků nebo jednotlivců. Veškeré pozemky v městských oblastech jsou ve vlastnictví státu a veškeré pozemky ve venkovských oblastech jsou ve vlastnictví místních obcí nebo měst.

(487)

Podle ústavního zákona ČLR a zákona o půdě si však společnosti a jednotlivci mohou koupit „práva k užívání pozemků“. U průmyslových pozemků činí obvyklá doba trvání smlouvy o pronájmu 50 let s možností prodloužení o dalších 50 let.

(488)

Podle čínské vlády stanoví článek 137 zákona Čínské lidové republiky o vlastnictví, že „pozemky využívané pro účely průmyslu, obchodu, zábavního odvětví nebo nájemních obytných domů atd., jakož i pozemky se dvěma nebo více zamýšlenými uživateli se převádějí na základě aukce, podání nabídek či jiného veřejného nabídkového řízení“. Kromě toho čínská vláda odkazuje na článek 3 prozatímního nařízení Čínské lidové republiky o postoupení a převodu práva k užívání pozemků ve vlastnictví státu v městských oblastech. Tento článek stanoví, že „jakákoli společnost, podnik, jiná organizace a jednotlivec v Čínské lidové republice nebo mimo její území může, není-li zákonem stanoveno jinak, získat právo na užívání pozemků a zapojit se do rozvoje, využívání a řízení pozemků v souladu s ustanoveními těchto nařízení“.

(489)

Čínská vláda se domnívá, že v ČLR existuje volný trh s pozemky a že cena, kterou průmyslový podnik platí za nájemní právo vztahující se k pozemku, odráží tržní cenu.

a)   Právní základ

(490)

Poskytování práv k užívání pozemků v Číně spadá do oblasti působnosti zákona o správě půdy Čínské lidové republiky. Kromě toho jsou součástí právního základu tyto dokumenty:

(1)

zákon Čínské lidové republiky o vlastnictví (vyhláška č. 62 prezidenta Čínské lidové republiky);

(2)

zákon Čínské lidové republiky o správě pozemků (vyhláška č. 28 prezidenta Čínské lidové republiky);

(3)

zákon Čínské lidové republiky o správě městských nemovitostí (vyhláška č. 18 prezidenta Čínské lidové republiky);

(4)

prozatímní nařízení Čínské lidové republiky o postoupení a převodu práva k užívání pozemků ve vlastnictví státu v městských oblastech (výnos Státní rady Čínské lidové republiky č. 55);

(5)

nařízení o provádění zákona o správě půdy Čínské lidové republiky (vyhláška Státní rady Čínské lidové republiky [2014] č. 653);

(6)

předpis o přidělování práv k užívání stavebních pozemků ve státním vlastnictví na základě výzev k podávání nabídek, dražeb a cenových odhadů (oznámení CSRC č. 39);

(7)

oznámení Státní rady o příslušných otázkách týkajících se posílení kontroly půdy (Guo Fa (2006) č. 31).

b)   Zjištění, jež šetření přineslo

(491)

Podle článku 10 „předpisu o přidělování práv k užívání stavebních pozemků ve státním vlastnictví na základě výzev k podávání nabídek, dražeb a cenových odhadů“ stanoví místní orgány ceny pozemků podle systému hodnocení městských pozemků, který se aktualizuje pouze každé tři roky, a podle vládní průmyslové politiky.

(492)

Během inspekce na místě čínská vláda uvedla, že v květnu 2019 vydalo ministerstvo financí pokyny k průmyslovému využívání půdy s cílem poskytnout účastníkům trhu lepší informace o právech k užívání pozemků a zajistit dodávky v souladu s potřebami trhu. Tyto pokyny stanoví, že jsou vytvořeny rovné podmínky a všichni účastníci trhu mají za stejných podmínek přístup k průmyslovým pozemkům. Tyto pokyny však nebyly použitelné v průběhu období šetření a v době nabytí práv k užívání pozemků vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku.

(493)

V předchozích šetřeních dospěla Komise k závěru, že ceny placené za práva k užívání pozemků v ČLR nepředstavují tržní cenu určenou nabídkou a poptávkou na volném trhu, jelikož bylo zjištěno, že systém dražeb je nejasný, netransparentní a nefunguje v praxi a že ceny stanoví libovolně úřady. Jak je uvedeno v předchozím bodě odůvodnění, úřady stanoví ceny podle systému oceňování městských pozemků, který jim při určování ceny pozemků pro průmyslové využití ukládá kromě dalších kritérií povinnost brát v úvahu průmyslovou politiku.

(494)

Současné šetření neukázalo v tomto ohledu žádné výrazné změny. Komise například zjistila, že pouze někteří vyvážející výrobci zařazení do vzorku prošli nabídkovým řízením nebo podobným postupem veřejných nabídek s ohledem na svá práva k užívání pozemků, a to i v případě práv k užívání pozemků získaných v nedávné době. Práva k užívání pozemků byla u většiny společností zařazených do vzorku přidělena místními orgány za dohodnuté ceny.

(495)

Komise zjistila, že zde kromě systému pro sledování městských pozemků také existuje systém pro sledování pohybu cen pozemků. V přezkumu před pozbytím platnosti týkajícím se solárních panelů pocházejících z Čínské lidové republiky (115) Komise dospěla k závěru, že tyto ceny jsou vyšší než minimální referenční ceny stanovené v rámci hodnotícího systému městských pozemků a používané orgány místní správy, protože druhé zmíněné ceny jsou aktualizovány pouze jednou za tři roky, zatímco ceny v rámci systému pro sledování pohybu cen jsou aktualizovány čtvrtletně. Nebylo však nijak uvedeno, že by byla cena pozemků založena na cenách, jejichž pohyb je sledován. Čínská vláda během šetření ve věci týkající se solárních panelů ve skutečnosti potvrdila, že systém pro sledování pohybu cen městských pozemků sleduje výkyvy cen pozemků v některých oblastech (tj. ve 105 městech) v ČLR a že je nastaven tak, aby posuzoval vývoj cen pozemků. Výchozí ceny v aukcích a nabídkových řízeních se však zakládaly na referenčních cenách stanovených v rámci hodnotícího systému pozemků. Tato situace platila ještě i v období šetření. Kromě toho v tomto případě většina skupin společností zařazených do vzorku obdržela pozemky prostřednictvím přidělení.

(496)

Pokud jde o pozemky, které byly poskytnuty prostřednictvím nabídkového řízení, Komise zjistila, že v každém případě existoval pouze jediný uchazeč o pozemek a zaplacená cena odpovídala vyvolávací ceně nabídkového řízení. Vzhledem k tomu, že nebyly poskytnuty další podrobné informace o skutečném průběhu aukce, nebylo jisté, že počáteční cena byla stanovena nezávisle a odpovídala tržní hodnotě práva k užívání pozemků.

(497)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že cena nakonec získaná v rámci nabídkového mechanismu neodráží pouze cenu, za kterou je prodávající ochoten prodat, nebo původní cenu, za kterou je nabídka učiněna, ale rovněž odráží cenu, kterou jsou kupující ochotni zaplatit, a cena nakonec dosažená prostřednictvím tohoto mechanismu tedy odráží jak poptávku, tak nabídku. Pokud po dokončení nabídkového řízení konečná cena „odpovídá výchozí ceně nabídkového řízení“, znamená to pouze, že se jedná o cenu, která odráží poptávku a nabídku v daném okamžiku. Komise s čínskou vládou souhlasila ohledně základních zásad popisovaných nabídkových mechanismů, uvedla však, že takový mechanismus může fungovat pouze tehdy, existuje-li několik uchazečů o určitý pozemek. Komise však v tomto šetření, ani v předchozích šetřeních nenašla jediný případ, kdy pro pozemek existuje více než jeden uchazeč, a mohla tak být dodržena souhra poptávky a nabídky. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(498)

Komise navíc zjistila, že některé společnosti obdržely od místních orgánů zpětné platby jako náhradu za ceny, které zaplatily za práva k užívání pozemků. Kromě toho se za některá práva k užívání pozemků, která získaly společnosti ve skupině CNBM Group, mělo zaplatit teprve několik let poté, co se pozemek začal využívat.

(499)

Výše uvedené důkazy jsou v rozporu s tvrzením čínské vlády, že ceny placené za práva k užívání pozemků v ČLR představují tržní cenu určenou nabídkou a poptávkou na volném trhu.

c)   Závěr

(500)

Závěry tohoto šetření ukazují, že situace týkající se nabývání práv k užívání pozemků v ČLR je netransparentní a že ceny svévolně stanovují příslušné orgány.

(501)

Poskytování práv k užívání pozemků čínskou vládou by se proto mělo považovat za subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení v podobě dodání zboží, kterým získávají společnosti z řad příjemců výhodu. Jak je vysvětleno v 491. až 499. bodě odůvodnění, fungující trh s pozemky v ČLR neexistuje a z použití vnější referenční hodnoty (viz 506. až 515. bod odůvodnění) vyplynulo, že částka, kterou výrobci zařazení do vzorku za práva k užívání pozemků zaplatili, je výrazně pod úrovní běžné tržní ceny.

(502)

V souvislosti s preferenčním přístupem k průmyslovým pozemkům pro společnosti, které patří do určitých odvětví, Komise konstatovala, že cena stanovená místními orgány musí zohledňovat průmyslovou politiku vlády, jak je uvedeno ve 493. bodě odůvodnění. V rámci této průmyslové politiky je odvětví textilií ze skleněných vláken uvedeno jako podporované odvětví (116). Kromě toho rozhodnutí Státní rady č. 40 ukládá veřejným orgánům povinnost zajistit, aby byly pozemky poskytovány podporovaným odvětvím. Článek 18 rozhodnutí č. 40 objasňuje, že odvětví, která jsou „omezená“, nebudou mít k právům k užívání pozemků přístup. Z toho vyplývá, že subvence je specifická podle čl. 4 odst. 2 písm. a) a c) základního nařízení, jelikož preferenční poskytování pozemků je omezeno na společnosti, které patří do určitých odvětví, v tomto případě do odvětví textilií ze skleněných vláken, a vládní postupy v této oblasti jsou nejasné a netransparentní.

(503)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda zopakovala své připomínky uvedené v oddíle 3.1, a to i v souvislosti s právy k užívání pozemků, přičemž uvedla, že žádný z dokumentů, na které se Komise odvolává, nemá přímou souvislost s textiliemi ze skleněných vláken a žádný z nich neomezuje údajně preferenční poskytování práv k užívání pozemků na určité podniky. Kromě toho rozhodnutí Státní rady č. 40 neuvádí, že veřejné orgány by měly zajistit, aby byly pozemky poskytovány podporovaným odvětvím.

(504)

V reakci na to Komise odkázala na argumenty, které již byly rozebrány v oddíle 3.1, a zdůraznila, že textilie ze skleněných vláken jsou skutečně podporovaným odvětvím. Kromě toho rozhodnutí Státní rady č. 40 uvádí v článku XII, že „Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci je důležitým referenčním základem pro směrování investic, správu investičních projektů vládou a formulování a provádění politik v oblasti daní, úvěrů, pozemků (zdůraznění doplněno) a dovozu a vývozu“. Kromě toho se v rozhodnutí č. 40 uvádí, že „všechny dotčené útvary urychlí tvorbu a změnu příslušných politik v oblasti daní, úvěrů, pozemků (zdůraznění doplněno) a dovozu a vývozu atd. a posílí koordinaci s průmyslovými politikami tak, aby dále vylepšily politický systém na podporu průmyslové restrukturalizace“. Naopak článek XVIII rozhodnutí č. 40 uvádí, že pro odvětví spadající do omezené kategorie „útvary, které řídí investice, nesmějí prověřovat, schvalovat ani uvádět záznamy, žádná finanční instituce nesmí poskytnout žádný úvěr, žádné jiné útvary, které spravují pozemky , územní plánování a výstavbu měst, ochranu životního prostředí, kontrolu kvality, boj proti požárům, cla, průmysl a obchod atd., nemohou projít příslušnými postupy“ (zdůraznění doplněno). Existuje tedy jasná vazba mezi průmyslovou politikou pro podporovaná odvětví a politikou poskytování pozemků. Tato tvrzení čínské vlády byla proto zamítnuta.

(505)

Komise proto považovala tuto subvenci za napadnutelnou.

d)   Výpočet výše subvence

(506)

Stejně jako v předchozích šetřeních (117) a v souladu s čl. 6 písm. d) bodem ii) základního nařízení byly jako vnější referenční hodnota použity ceny pozemků ze samostatného celního území Tchaj-wan, Penghu, Kinmen a Matsu (dále jen „Čínská Tchaj-pej“) (118). Výhoda pro příjemce se vypočte s ohledem na rozdíl mezi částkou, kterou ve skutečnosti zaplatí každý vyvážející výrobce zařazený do vzorku (tj. zaplacená skutečná cena uvedená ve smlouvě a v příslušných případech cena uvedená ve smlouvě snížená o částku zpětných vládních plateb či grantů) za práva k užívání pozemků, a částkou, která by měla být běžně zaplacena na základě referenční hodnoty Čínské Tchaj-peje.

(507)

Komise považuje Čínskou Tchaj-pej za vhodné externí měřítko z těchto důvodů:

srovnatelná úroveň hospodářského rozvoje, HDP a hospodářské struktury v Čínské Tchaj-peji a ve většině provincií a měst v ČLR, kde sídlí vyvážející výrobci zařazení do vzorku,

fyzická blízkost ČLR a Čínské Tchaj-peje,

vysoký stupeň rozvoje průmyslové infrastruktury v Čínské Tchaj-peji a v mnoha provinciích v ČLR,

silné hospodářské vazby a přeshraniční obchod mezi Čínskou Tchaj-pejí a ČLR,

vysoká hustota obyvatelstva v mnoha provinciích ČLR a v Čínské Tchaj-peji,

podobný typ pozemků a obchodních transakcí použitých pro stanovení relevantní referenční hodnoty v Čínské Tchaj-peji a v ČLR a

společné demografické, jazykové a kulturní charakteristické rysy Čínské Tchaj-peje a ČLR.

(508)

V návaznosti na metodiku použitou v předchozích šetřeních (119) použila Komise průměrnou cenu pozemků za metr čtvereční Čínské Tchaj-peji, jež byla upravena o inflaci a vývoj HDP ode dne, kdy byla uzavřena daná smlouva o přidělení práv k užívání pozemků. Údaje o cenách pozemků pro průmyslové využití od roku 2015 byly získány z internetové stránky odboru průmyslu tchajwanského ministerstva obchodu (120). Pokud jde o předchozí roky, byly ceny opraveny s použitím míry inflace a vývoje HDP na obyvatele při současných cenách v USD na Tchaj-wanu, kterou zveřejnil Mezinárodní měnový fond pro rok 2015.

(509)

Po poskytnutí konečných informací několik stran uvedlo, že Čínská Tchaj-pej není vhodným externím měřítkem. Jedna strana navrhla použít místo Čínské Tchaj-peje Indii, a to z těchto důvodů:

Ceny průmyslových pozemků byly získány pro vysoký počet různých průmyslových oblastí ve státech Bihár, Maháráštra a Tamilnádu.

Tyto tři státy jsou vysoce industrializované a vykazují vysokou úroveň hospodářského rozvoje a průmyslové infrastruktury podobně jako Čína.

Tyto tři státy jsou zeměpisně blízké jak navzájem, tak i Číně.

Mezi Indií a Čínou existují náležitě rozvinuté hospodářské vazby a přeshraniční obchod.

22 měst má podobnou hustotu obyvatelstva jako čínská průmyslová města.

Jak Čína, tak Indie mají značný objem volné půdy, která je k dispozici pro budoucí využití, na rozdíl od Tchaj-wanu, který se nachází na izolovaném ostrově.

Údaje týkající se cen průmyslových pozemků jsou v Indii veřejně přístupné.

(510)

Tvrzení této strany však opomíjelo jeden zásadní prvek analýzy, a to úroveň hospodářského rozvoje těchto provincií. Podle veřejných zdrojů je úroveň HDP na obyvatele v těchto indických provinciích podstatně nižší než ve městech/provinciích, v nichž se nacházejí vyvážející výrobci. HDP na obyvatele ve státě Maháráštra (121), který je ze tří uvedených provincií nejvyšší, činil v letech 2018–2019 pouze 3 000 USD, zatímco úroveň HDP zjištěná pro provincii Če-ťiang (použitá žadatelem pro účely srovnání) dosáhla v roce 2018 výše 14 907 USD (122). Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a faktorům uvedeným v 507. bodě odůvodnění bylo nutno toto tvrzení zamítnout.

(511)

Čínská vláda dále uvedla, že v tomto případě by měly být použity vnitrostátní ceny, protože soukromé společnosti se rovněž podílejí na pronájmu nebo převodu práv k užívání pozemků v Číně, a čínská vláda tudíž není jediným aktérem na uvedeném trhu. Za účelem posouzení tohoto tvrzení by musela Komise nejprve zjistit povahu a velikost trhu s pozemky pro soukromé aktéry ve srovnání s vládou řízeným trhem, jakož i veškeré možné zásahy ze strany ústředních a místních orgánů do uvedeného údajně soukromě provozovaného trhu s pozemky. Kromě toho by bylo zapotřebí, aby byly k dispozici komplexní a aktuální údaje o cenách transakcí. Čínská vláda však neposkytla žádné statistiky ani údaje, které by Komisi umožnily návrh posoudit, a Komise rovněž nezjistila žádné veřejně dostupné údaje týkající se této záležitosti. Kromě toho, i kdyby tyto informace byly získány, týkaly by se pouze sekundárního trhu s převody, jelikož na primárním trhu existuje pouze jeden aktér (tj. původní přidělování práv k užívání pozemků vždy vykonává čínská vláda). Primární trh s původním přídělem na dobu 50 let se totiž liší od nájemného na sekundárním trhu, které by obvykle mělo trvat mnohem kratší období, nebo alespoň s různými doložkami pro účely přecenění, ukončení atd. Proto se Komise i nadále opírala o informace dostupné pro primární trh, což je v tomto případě trh, který je předmětem šetření.

(512)

Čínská vláda rovněž tvrdila, že v případě, že by se Komise rozhodla pokračovat s externí referenční hodnotou, měla by být provedena úprava o faktor hustoty obyvatelstva, který ovlivňuje poptávku a následně i ceny. V letech 2015 až 2018 byla hustota obyvatelstva v Čínské Tchaj-peji 4,4krát vyšší než v Číně. Konkrétně hustota obyvatelstva v Číně mezi lety 2015 a 2018 činila přibližně 147 osob na čtvereční kilometr, zatímco hustota obyvatelstva v Čínské Tchaj-peji činila ve stejném období přibližně 650 lidí na km2. Situace v oblasti pozemků a ceny v těchto dvou zemích jsou tedy nesrovnatelné.

(513)

Komise však zaznamenala, že čínská vláda porovnávala údaje o hustotě obyvatelstva na úrovni celé země. Při bližším pohledu na hustotu obyvatelstva v konkrétních lokalitách vyvážejících výrobců se zdá, že údaje o hustotě obyvatelstva jsou skutečně poměrně podobné. Například hustota obyvatelstva provincie Če-ťiang činila v roce 2018 celkem 560 osob na km2 a hustota obyvatelstva v provincii Šan-tung činila 640 osob na km2 (123). Komise proto dospěla k závěru, že žádná úprava není odůvodněná.

(514)

Čínská vláda rovněž požádala Komisi, aby poskytla dodatečné informace o podobnosti mezi typem pozemků a transakcí použitých pro výpočet příslušné referenční hodnoty, jak je uvedeno v 507. bodě odůvodnění. Komise v tomto ohledu zdůraznila, že v obou případech se transakce týkají průmyslových pozemků určité velikosti, které se nacházejí v průmyslových oblastech.

(515)

V souladu s čl. 7 odst. 3 základního nařízení byla výše subvence rozpočítána na období šetření, přičemž byla použita běžná doba trvání práv k užívání pozemků určených k průmyslovému využití, tj. 50 let. Tato částka byla následně přičtena k celkovému obratu každé společnosti za období šetření, neboť daná subvence nebyla poskytnuta v závislosti na vývozní výkonnosti, ani podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(516)

Po poskytnutí konečných informací tvrdila skupina Yuntianhua Group, že došlo k administrativní chybě u hodnoty použité v jedné konkrétní smlouvě o udělení práv k užívání pozemků. Komise toto tvrzení přijala a odpovídajícím způsobem uvedenou hodnotu opravila.

(517)

Po poskytnutí konečných informací tvrdila skupina CNBM Group, že by měla být zrušena jedna smlouva o udělení práv k užívání pozemků, protože byla obdržena po skončení období šetření. Kromě toho by se výhoda týkající se práv k užívání pozemků zakoupených v roce 2018 měla vypočítat poměrně pro období šetření. Skupina CNBM Group rovněž uvedla, že v případě jiného pozemku, který byl zakoupen společností ve spojení v roce 1998 a udělen vyvážejícímu výrobci v roce 2004, měla Komise k výpočtu výhody použít údaje týkající se transakce z roku 2004. Komise první tvrzení zamítla, jelikož daná kupní smlouva týkající se práv k užívání pozemků byla v roce 2018 již podepsána, a vlastnické právo tedy bylo převedeno na společnost v průběhu období šetření. Druhé tvrzení týkající se poměrného výpočtu Komise přijala a odpovídajícím způsobem upravila výpočet výhody pro všechny společnosti, které v roce 2018 nakoupily práva k užívání pozemků. Poslední tvrzení bylo zamítnuto, jelikož transakce z roku 2004 se týkala převodu mezi společnostmi, a tudíž neodrážela skutečnou hodnotu, za kterou skupina pozemek původně získala.

(518)

Po poskytnutí dodatečných konečných informací skupina CNBM Group tvrdila, že Komise měla jako výchozí bod pro výpočet výhody použít datum, kdy byly pozemky získány. Jak je však uvedeno v předchozím bodě odůvodnění, vlastnictví pozemku s odpovídajícími právy a povinnostmi společnost získala již k datu kupní smlouvy. Kromě toho byla i cena pozemku, na níž je založen výpočet výhody, stanovena na základě kupní smlouvy. Tato tvrzení této společnosti byla proto zamítnuta.

(519)

Výše subvence zjištěná pro tuto subvenci během období šetření činí u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku:

Poskytování práv k užívání pozemků za cenu nižší než přiměřenou

Společnost/skupina

Míra subvence

Yuntianhua Group

4,08  %

CNBM Group

3,63  %

3.7.   Ušlé nebo nevybrané vládní příjmy

3.7.1.   Poskytování elektřiny za snížené sazby

(520)

Všechny společnosti zařazené do vzorku nakupovaly elektřinu.

(521)

Pokud jde o některé ze společností zařazených do vzorku, kupní ceny elektřiny se řídily cenovými limity úředně stanovenými na úrovni provincií pro velké průmyslové zákazníky. Jak bylo zjištěno v předchozích šetřeních (124), tyto limity neposkytly těmto velkým průmyslovým zákazníkům zvláštní výhodu. Komise však zjistila, že prošetřované společnosti v rámci dvou skupin zařazených do vzorku platily nižší náklady na elektřinu nebo jim byla část těchto nákladů vrácena v podobě grantů.

a)   Právní základ

oběžník Národní komise pro rozvoj a reformy a Národní energetické správy o aktivní propagaci tržně orientovaných přímých transakcí s elektřinou a dalším zlepšení mechanismu obchodování, Fa Gua Yun Xing [2018] č. 1027, vydaný dne 16. července 2018,

několik stanovisek ústředního výboru Komunistické strany Číny a Státní rady pro další prohloubení reformy energetické soustavy (Zhong Fa [2015] č. 9),

oznámení o vyvíjení úsilí k vybudování trhu s elektřinou v roce 2017 vydané Výborem pro hospodářské a informační technologie provincie Šan-tung, LJXDL [2017] č. 93,

oznámení o změně pravidel přímého obchodování s elektřinou z roku 2017 vydané Úřadem pro kontrolu národní energetické správy provincie Šan-tung, LJNSC [2017] č. 36.

b)   Zjištění, jež šetření přineslo

(522)

Komise zjistila, že někteří klíčoví velcí průmysloví odběratelé elektřiny smějí nakupovat elektřinu přímo od výrobců elektřiny a nemusí ji nakupovat ze sítě, a to buď podpisem smluv o přímém nákupu, nebo tím, že jsou oprávněni účastnit se „tržně orientovaného systému obchodování s elektřinou“. Některé ze společností zařazených do vzorku měly takové přímé smlouvy o nákupu elektřiny nebo byly oprávněny účastnit se „tržně orientovaného systému obchodování s elektřinou“ v období šetření. U většiny šetřených společností byly ceny získané prostřednictvím takových smluv/systému obchodování nižší než pevné ceny stanovené pro velké průmyslové odběratele na úrovni provincie.

(523)

Možnost uzavírat takové přímé smlouvy nebo mít oprávnění k účasti na „tržně orientovaném systému obchodování s elektřinou“ není v současné době k dispozici všem velkým průmyslovým spotřebitelům. Na vnitrostátní úrovni stanoviska ústředního výboru Komunistické strany Číny a Státní rady pro další prohloubení reformy energetické soustavy například upřesnila, že „podniky, které nejsou v souladu s vnitrostátní průmyslovou politikou a jejichž výrobky a procesy jsou vyloučeny, by se neměly účastnit přímých transakcí.“ (125)

(524)

V praxi provádějí přímé obchody s elektřinou provincie. Společnosti musí podat k provinčním orgánům žádost o souhlas s účastí v pilotním programu přímých nákupů elektřiny a musí splnit určitá kritéria.

(525)

Například pokud jde o provincii Šan-tung, oznámení o změně pravidel přímého obchodování s elektřinou z roku 2017 vydané Úřadem pro kontrolu národní energetické správy provincie Šan-tung stanoví, že „uživatelé, kteří se účastní přímého obchodování s elektřinou, musí být potvrzeni podle podmínek pro přístup z roku 2017 schválených Výborem pro hospodářské a informační technologie provincie Šan-tung. Aby se podniky zabývající se prodejem elektřiny mohly podílet na přímém obchodování s elektřinou, musí podat žádost o registraci centru pro obchodování s elektřinou provincie Šan-tung a na přímém obchodování s elektřinou se mohou podílet po přezkumu a zveřejnění ze strany tohoto centra“. V tomto ohledu je seznam způsobilých podniků, které se mohou podílet na tržně orientovaném systému obchodování s elektřinou, stanoven a vyhlášen v oznámení Komise pro hospodářství a informační technologie provincie Šan-tung (126).

(526)

U některých společností neexistuje žádný skutečný od trhu odvozený postup vyjednávání nebo předkládání nabídek, neboť množství nakupovaná v rámci přímých smluv nevycházejí z reálné nabídky a poptávky. Výrobci elektřiny a odběratelé elektřiny totiž nemohou volně prodávat ani nakupovat veškerou svou elektřinu přímo. Jsou omezeni množstevními kvótami, které jim přiděluje místní samospráva.

(527)

Navíc jakkoli se předpokládá, že ceny budou sjednávány přímo mezi výrobci elektřiny a odběratelem elektřiny nebo prostřednictvím zprostředkovatelů služeb, faktury společnostem ve skutečnosti vystavuje státní rozvodná společnost. Například oznámení o změně pravidel přímého obchodování s elektřinou z roku 2017 vydané Úřadem pro kontrolu národní energetické správy provincie Šan-tung stanoví, že „státní rozvodná společnost provincie Šan-tung bude účtovat poplatek za přímé obchodování s elektřinou“ a že „státní rozvodná společnost provincie Šan-tung bude vystavovat faktury s DPH pro uživatele a podniky vyrábějící elektřinu“.

(528)

Kromě toho všechny podepsané smlouvy o přímých nákupech musí být předloženy místní samosprávě pro účely evidence.

(529)

V roce 2018 vydala čínská vláda oběžník Národní komise pro rozvoj a reformy a Národní energetické správy o aktivní propagaci tržně orientovaných přímých transakcí s elektřinou a dalším zlepšení mechanismu obchodování (Fa Gua Yun Xing [2018] č. 1027), Komise však konstatuje, že tento právní předpis byl vydán během období šetření a dosud nebyl proveden. Ačkoli je cílem oběžníku zvýšit počet přímých transakcí na trhu s elektřinou, zmiňují se v něm konkrétně určitá odvětví, včetně odvětví stavebních hmot a odvětví vyspělých technologií, jakožto odvětví, která jsou podporována a těží z liberalizace trhu s elektřinou. V oběžníku se konkrétně stanoví „podpora uživatelů s roční spotřebou elektřiny vyšší než 5 milionů kWh za účelem provádění přímých transakcí s elektřinou s podniky vyrábějícími elektřinu. V roce 2018 budou liberalizovány plány pro výrobu elektřiny pro odvětví uhlí, železa a oceli, neželezných kovů, stavebních hmot a další čtyři odvětví“. V oběžníku se dále uvádí „podpora vznikajících odvětví s vysokou přidanou hodnotou, jako jsou odvětví s vyspělými technologiemi, internet, data velkého objemu a vyspělá výroba, jakož i podniky, které mají specifické výhody a vlastnosti a vysoký obsah technologií, pro účast na transakcích, bez omezení v oblasti úrovní napětí a spotřeby elektrické energie“.

(530)

Tento právní předpis tedy stanoví selektivní uplatňování přímých transakcí na trhu s elektřinou na určitá odvětví, jako je odvětví stavebních hmot a vyspělých technologií. Toto selektivní uplatňování má za následek nižší ceny elektřiny od státu pro společnosti z těchto odvětví.

c)   Závěr

(531)

Komise dospěla k závěru, že v případě této snížené sazby za elektřinu se jedná o subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě příjmů prominutých čínskou vládou (tj. provozovatelem rozvodné sítě), čímž dotčené společnosti získávají výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná úspoře z ceny elektřiny, neboť elektřina byla dodána za sazby nižší, než je běžná cena v rozvodné síti, kterou platí ostatní velcí průmysloví odběratelé, kteří nemohou využívat přímé dodávky. Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož samotné právní předpisy omezují použití tohoto režimu pouze na podniky, které vyhovují určitým cílům průmyslové politiky, které určuje stát, a jejichž výrobky nebo procesy nejsou eliminovány jako nezpůsobilé.

(532)

Komise tudíž konstatovala, že během období šetření existoval režim subvencí a že je specifický ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) a čl. 4 odst. 3 základního nařízení.

(533)

Po poskytnutí informací čínská vláda tvrdila, že Komise neprokázala, že subjekty poskytující elektřinu za údajně snížené sazby, tj. výrobci elektřiny a státní rozvodné společnosti, jsou veřejnoprávními subjekty nebo jsou pověřeny či řízeny vládou.

(534)

V tomto ohledu, jak je vysvětleno v 523. až 528. bodě odůvodnění, Komise uvedla, že systém přímého obchodování s elektřinou a podmínky, za kterých se jej společnosti mohou účastnit, jsou stanoveny státem a prováděny v provinciích. Společnosti musí ve skutečnosti získat schválení provinčních orgánů k účasti na pilotním programu přímých nákupů elektřiny. Navíc, jak je zdůrazněno v 527. bodě odůvodnění, jakkoli se předpokládá, že ceny budou sjednávány přímo mezi výrobci elektřiny a odběratelem elektřiny nebo prostřednictvím zprostředkovatelů služeb, faktury společnostem vystavuje státní rozvodná společnost. Vzhledem k tomu, že systém přímého obchodování s elektřinou je navržen a kontrolován státem prostřednictvím jeho provádění provinčními orgány a že faktury vystavuje státní rozvodná společnost, dospěla Komise k závěru, že sjednané snížené sazby jsou poskytovány veřejnoprávními subjekty. Tvrzení čínské vlády bylo proto zamítnuto.

(535)

Čínská vláda se dále domnívala, že Komise neprokázala, jak je poskytování elektřiny za údajně snížené sazby specifické ve smyslu článku 2 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Čínská vláda tvrdila, že stanoviska ústředního výboru Komunistické strany Číny a Státní rady pro další prohloubení reformy energetické soustavy, na něž odkazuje Komise, neomezují přístup k této údajné subvenci na určité podniky, jelikož nejsou povinná, ale jedná se pouze o pokyny. Čínská vláda se dále domnívala, že tvrzení Komise o specifičnosti je nesoudržné, protože na jedné straně Komise uvedla, že odvětví textilií ze skleněných vláken je podporovaným odvětvím, a na druhé straně uvedla, že pouze některé společnosti zařazené do vzorku jsou způsobilé pro systém přímého obchodování s elektřinou.

(536)

V tomto ohledu, jak je uvedeno v 523. bodě odůvodnění, možnost uzavírat přímé smlouvy nebo mít oprávnění k účasti na „tržně orientovaném systému obchodování s elektřinou“ není v současné době k dispozici všem velkým průmyslovým spotřebitelům. Společnosti musí ve skutečnosti podat k provinčním orgánům žádost o souhlas s účastí v pilotním programu přímých nákupů elektřiny a musí splnit určitá kritéria, například být „v souladu s vnitrostátní průmyslovou politikou“. Skutečnost, že stanoviska ústředního výboru Komunistické strany Číny a Státní rady pro další prohloubení reformy energetické soustavy možná nemají právně závaznou povahu, je irelevantní, neboť šetření prokázalo, že pouze některé společnosti obdržely schválení k účasti v systému přímého obchodování s elektřinou, a tudíž měly výhodu ze snížených cen elektřiny. Navíc skutečnost, že společnosti podléhají zvláštnímu schválení, aby mohly využívat snížené ceny elektřiny, rovněž poukazuje na specifickou povahu tohoto režimu. Proto byla tato tvrzení zamítnuta.

(537)

Po poskytnutí konečných informací zpochybnila jedna společnost ze skupiny CNBM Group závěr Komise, že skutečnost, že některé společnosti mají schválení k účasti na „tržně orientovaném systému obchodování s elektřinou“ tím, že nakupují elektřinu přímo od dodavatelů elektřiny namísto prostřednictvím státní rozvodné sítě, představuje „ušlé příjmy“ čínské vlády. Tato zúčastněná strana poukázala na to, že článek 3 základního nařízení definuje, že subvence byla poskytnuta, pokud „vláda své jinak splatné příjmy promine nebo je nevybere“, a že jelikož čínská vláda výslovně neprodávala vyvážejícím výrobcům žádnou elektřinu prostřednictvím státní rozvodné sítě, žádný příjem z využití státní rozvodné sítě nebyl pro čínskou vládu splatný.

(538)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. Jak již bylo uvedeno v 527. bodě odůvodnění, jakkoli se předpokládá, že ceny budou sjednávány přímo mezi výrobci elektřiny a odběratelem elektřiny nebo prostřednictvím zprostředkovatelů služeb, faktury společnostem vždy vystavuje státní rozvodná společnost. Komise proto v 534. bodě odůvodnění dospěla k závěru, že jelikož systém přímého obchodování s elektřinou je navržen a kontrolován státem prostřednictvím jeho provádění provinčními orgány a že faktury vystavuje státní rozvodná společnost, sjednané snížené sazby za elektřinu jsou poskytovány veřejnoprávními subjekty. Tím, že stát selektivně uplatňuje snížené sazby za elektřinu na určité průmyslové uživatele, zatímco úředně stanovené ceny obecně platné pro všechny průmyslové uživatele jsou vyšší, prostřednictvím státní rozvodné společnosti nevybral příjmy z prodeje elektřiny na úrovni úředně stanovených cen. Tento postup lze považovat za situaci, kdy „vláda své jinak splatné příjmy promine nebo je nevybere“ ve smyslu článku 3 základního nařízení. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

d)   Výpočet výše subvence

(539)

Výše napadnutelné subvence byla vypočtena na základě výhody, kterou příjemci získali během období šetření. Tato výhoda byla vypočtena jako rozdíl mezi celkovou cenou elektřiny splatnou podle běžné sazby v rozvodné síti a celkovou cenou elektřiny splatnou při snížené sazbě.

(540)

Míra subvence předběžně zjištěná pro tento režim během období šetření činí u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku:

Poskytování elektrické energie za sníženou sazbu

Společnost/skupina

Míra subvence

Yuntianhua Group

0,05  %

CNBM Group

0,28  %

3.7.2.   Programy osvobození od daní a jejich snížení

3.7.2.1.   Úlevy na dani z příjmů podniků pro podniky zabývající se vyspělými a novými technologiemi

(541)

Podle zákona Čínské lidové republiky o dani z příjmů podniků (dále jen „zákon o dani z příjmů podniků“) (127) mají podniky zabývající se vyspělými a novými technologiemi, kterým stát potřebuje poskytovat klíčovou podporu, výhodu z nižší daně z příjmů ve výši 15 %, místo standardní sazby daně ve výši 25 %.

a)   Právní základ

(542)

Právním základem tohoto programu je článek 28 zákona o dani z příjmů podniků a článek 93 prováděcích pravidel k zákonu ČLR o dani z příjmů podniků (128) spolu s:

oběžníkem ministerstva pro vědu a technologie, ministerstva financí a státní daňové správy o revizi a vydávání „správních opatření pro uznávání podniků zabývajících se vyspělými technologiemi“, G.K.F.H. [2016] č. 32,

oznámením ministerstva pro vědu a technologie, ministerstva financí a státní daňové správy o revizi, tisku a vydávání pokynů pro uznávání vedení podniků zabývajících se novými a vyspělými technologiemi“, G.K.F.H. [2016] č. 195,

oznámením [2017] č. 24 státní daňové správy o uplatňování preferenčních politik v oblasti daně z příjmu pro podniky v oblasti vyspělých technologií a

pokyny k nejnovějším prioritním oblastem rozvoje v odvětvích vyspělých technologií (2011), vydanými NDRC, ministerstvem pro vědu a techniku, ministerstvem obchodu a národním úřadem pro duševní vlastnictví.

b)   Zjištění, jež šetření přineslo

(543)

Společnosti, které mohou využívat odpočtu daně, tvoří součást určitých prioritních oblastí vyspělých a nových technologií podporovaných státem, jakož i stávajících priorit v oblasti vyspělých technologií podporovaných státem, jak jsou uvedeny v pokynech k nejnovějším klíčovým prioritním oblastem rozvoje v odvětvích vyspělých technologií. Tyto pokyny jasně zmiňují výrobní technologie a klíčové suroviny pro sklo, včetně textilií ze skleněných vláken, jako prioritní oblast.

(544)

Kromě toho, aby měly podniky na tento odpočet nárok, musí splňovat tato kritéria:

udržovat určitý poměr nákladů na výzkum a vývoj k příjmům z prodeje,

udržovat v celkovém příjmu podniku určitý podíl příjmů z vyspělé technologie/produktů/služeb a

zachovat v celkovém počtu zaměstnanců podniku určitý podíl technického personálu.

(545)

Společnosti, které toto opatření využívají, musí předkládat přiznání k dani z příjmu a příslušné přílohy. Skutečná výše výhody je zahrnuta v daňovém přiznání.

(546)

Komise dospěla k závěru, že v případě tohoto odpočtu daně se jedná o subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě příjmů prominutých čínskou vládou, čímž dotčené společnosti získávají výhodu.

(547)

Výhoda pro příjemce se rovná daňové úspoře. Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož samotné právní předpisy omezují použití tohoto režimu pouze na podniky, které působí pouze v určitých prioritních oblastech vyspělých technologií určených státem, jako jsou některé klíčové technologie v odvětví textilií ze skleněných vláken.

(548)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že úlevy na dani z příjmů pro podniky zabývající se vyspělými a novými technologiemi nejsou specifické, protože právní předpisy, na jejichž základě tento program funguje, jasně stanoví objektivní kritéria způsobilosti (129) a tato kritéria jsou uplatňována automaticky, tj. dotčené orgány nemají při poskytování této konkrétní daňové sazby žádnou diskreční pravomoc, pokud jsou splněny podmínky způsobilosti. Čínská vláda odkazuje na poznámku pod čarou č. 2 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, podle níž jsou kritéria způsobilosti považována za objektivní, pokud jsou neutrální, nezvýhodňují určité podniky na úkor jiných, jsou ekonomické povahy a uplatňují se horizontálně. Čínská vláda se domnívala, že to je případ kritérií způsobilosti pro tuto preferenční sazbu daně, neboť přístup k této nižší sazbě je otevřený všem podnikům a nezvýhodňuje určité podniky na úkor jiných, protože společnosti ze všech odvětví v celém hospodářství jsou způsobilé získat osvědčení týkající se nových a vyspělých technologií. Čínská vláda dále odkázala na rozsudek Tribunálu ve věci T-586/14 Xinyi PV products v. Komise (130), v němž se vysvětluje, že: „… uvedená zvýhodnění byla přiznávána příslušnými orgány nikoliv na diskrečním základě, nýbrž v důsledku toho, že byly splněny objektivní podmínky jejich přiznání, tedy skutečnost, že podnik náleží do odvětví vyspělých technologií (…). V každém případě z článku 28 Corporate income tax of the People’s Republic of China (zákon Čínské lidové republiky o korporátní dani) a z článku 93 jeho prováděcích pravidel vyplývá, že daňová zvýhodnění poskytovaná takovým podnikům náležejícím do odvětví vyspělých technologií, jako je žadatel, což Komise nezpochybňuje, jsou přiznávána pouze tehdy, pokud splňují určité objektivní podmínky, tedy zejména, že dotčené podniky působí v odvětví nových vyspělých technologií, jsou majiteli práv duševního vlastnictví, jejich výrobky nebo služby spadají do odvětví vyspělých technologií konkrétně podporovaných státem, náklady na výzkum a vývoj dosahují určitého procentního podílu celkových příjmů a počet jeho techniků představuje určitý procentní podíl z celkového počtu zaměstnanců.

(549)

Komise s názorem čínské vlády nesouhlasila, a to z níže uvedených důvodů. Kapitola IV zákona o dani z příjmů podniků obsahuje ustanovení týkající se „preferenčního daňového zacházení“. Článek 25 zákona o dani z příjmů podniků, který představuje úvodní část kapitoly IV, stanoví, že „stát nabídne preference v oblasti daně z příjmů podnikům působícím v odvětvích nebo projektech, jejichž rozvoj je výslovně podporován a podněcován státem“. Článek 28 uvedeného zákona, který je rovněž součástí této kapitoly, stanoví, že „sazba daně z příjmů podniků působících v oblasti vyspělých a nových technologií, které potřebují zvláštní podporu státu, se sníží na 15 %“. Článek 93 prováděcích pravidel k zákonu o dani z příjmů podniků upřesňuje, že:

„Důležitými podniky působícími v oblasti vyspělých a nových technologií, které mají být podporovány státem“, jak je uvedeno v čl. 28 odst. 2 zákona o dani z příjmů podniků, se rozumí podniky, které vlastní důležitá práva duševního vlastnictví a splňují tyto podmínky:

1.

Jsou v souladu s oblastí působnosti klíčových státem podporovaných oblastí vyspělých a nových technologií.

2.

Podíl výdajů na výzkum a vývoj v příjmech z prodeje nesmí být nižší než stanovený podíl.

3.

Podíl příjmů z technologie/produktu/služby v oblasti vyspělých technologií nesmí být nižší než stanovený podíl.

4.

Podíl technického personálu na celkovém počtu zaměstnanců podniku nesmí být nižší než stanovený podíl.

5.

Další podmínky stanovené v opatřeních pro správu identifikace podniku působícího v oblasti vyspělých technologií.“

(550)

Výše uvedená ustanovení jasně uvádějí, že snížená sazba daně z příjmů podniků je vyhrazena pro „významné a nové podniky působící v oblasti vyspělých a nových technologií, které mají být podporovány státem“, které vlastní důležitá práva duševního vlastnictví a splňují určité podmínky, jako je „soulad s oblastí působnosti klíčových státem podporovaných oblastí vyspělých a nových technologií“.

(551)

Jak je uvedeno v 543. bodě odůvodnění, oblasti vyspělých technologií podporované státem jsou uvedeny v pokynech k nejnovějším prioritním oblastem rozvoje v odvětvích vyspělých technologií a tyto pokyny jasně uvádějí výrobní technologii a základní suroviny pro sklo, včetně textilií ze skleněných vláken, jako prioritní oblast.

(552)

Vzhledem k tomu, že snížená sazba daně z příjmů podniků je vyhrazena pouze pro významné podniky působící v oblasti vyspělých a nových technologií, které mají být podporovány státem, které jsou v souladu s oblastí působnosti klíčových státem podporovaných vyspělých a nových technologií, dospěla Komise k závěru, že se toto opatření nepoužije na základě objektivních kritérií nebo podmínek, které nezvýhodňují určité podniky na úkor jiných. Tento závěr dále potvrzuje skutečnost, že „klíčové prioritní oblasti rozvoje v odvětvích vyspělých technologií“ představují výběr oblastí v odvětvích vyspělých technologií podle priorit v určitém okamžiku a je pravděpodobné, že se budou v průběhu času měnit. Proto na rozdíl od tvrzení čínské vlády nestanoví právní předpisy použitelné na sníženou sazbu daně z příjmu podniků objektivní kritéria způsobilosti.

(553)

Pokud jde o zjištění Tribunálu ve věci T-586/14, Komise uvedla, že tento rozsudek byl Soudním dvorem zrušen ve věci C-301/16 P (131). Kromě toho bylo prohlášení Tribunálu učiněno v souvislosti s čl. 2 odst. 7 základního antidumpingového nařízení, a tudíž v jiném kontextu.

(554)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Komise potvrdila specifičnost opatření a tvrzení čínské vlády zamítla.

c)   Výpočet výše subvence

(555)

Výše napadnutelné subvence byla vypočtena na základě výhody, kterou příjemci získali během období šetření. Tato výhoda byla vypočtena jako rozdíl mezi celkovou výší splatné daně podle běžné daňové sazby a celkovou výší zaplacené daně na základě snížené sazby daně.

(556)

Výše subvence zjištěná pro tento specifický režim činila 0,88 % u skupiny Yuntianhua Group a 2,98 % u skupiny CNBM Group.

3.7.2.2.   Odpočet daně z příjmů podniků u výdajů na výzkumné a vývojové činnosti

(557)

Odpočet daně u výzkumných a vývojových činností opravňuje podniky k preferenčnímu daňovému zacházení v souvislosti s jejich výzkumnými a vývojovými činnostmi v určitých prioritních oblastech vyspělých technologií určených státem, pokud jsou splněny určité prahové hodnoty pro výdaje na výzkum a vývoj.

(558)

Konkrétně to znamená, že výdaje na výzkum a vývoj vzniklé v souvislosti s vývojem nových technologií, nových výrobků a nových dovedností, které netvoří nehmotná aktiva a jsou zaúčtovány do zisků a ztrát ve stávajícím období, podléhají dodatečnému 50 % odpočtu po odpočtu v plném rozsahu s ohledem na konkrétní situaci. Pokud výše uvedené výdaje na výzkum a vývoj tvoří nehmotná aktiva, podléhají odpisům založeným na 150 % nákladů na nehmotná aktiva.

a)   Právní základ

(559)

Právním základem tohoto programu je čl. 30 odst. 1 zákona o dani z příjmů podniků společně s prováděcími pravidly k zákonu ČLR o dani z příjmů podniků, jakož i tyto dokumenty:

oznámení ministerstva financí a státní daňové správy a ministerstva pro vědu a techniku o zlepšování politiky daňových odpočtů u výdajů na výzkum a vývoj (Cai Shui [2015] č. 119),

oznámení státní daňové správy č. 97 z roku 2015 o relevantních otázkách týkajících se politik dodatečných daňových odpočtů u výdajů podniků na výzkum a vývoj,

oznámení státní daňové správy č. 40 z roku 2017 o otázkách týkajících se způsobilého výpočtu dodatečných daňových odpočtů u výdajů na výzkum a vývoj a

pokyny k nejnovějším prioritním oblastem rozvoje v odvětvích vyspělých technologií (2011), vydanými NDRC, ministerstvem pro vědu a techniku, ministerstvem obchodu a národním úřadem pro duševní vlastnictví.

b)   Zjištění, jež šetření přineslo

(560)

V předchozích šetřeních (132) Komise zjistila, že „nové technologie, nové výrobky a nové dovednosti“, u nichž lze využít odpočtu daně, tvoří součást určitých oblastí vyspělých technologií podporovaných státem, jakož i stávajících priorit v oblasti vyspělých technologií podporovaných státem, jak jsou uvedeny v pokynech k nejnovějším prioritním oblastem rozvoje v odvětvích vyspělých technologií.

(561)

Komise dospěla k závěru, že v případě tohoto odpočtu daně se jedná o subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě příjmů prominutých čínskou vládou, čímž dotčené společnosti získávají výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná daňové úspoře. Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož samotné právní předpisy omezují použití tohoto opatření pouze na podniky, kterým vznikly výdaje na výzkum a vývoj v určitých prioritních oblastech vyspělých technologií určených státem, jako je odvětví textilií ze skleněných vláken.

(562)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda uvedla, že program dodatečného odpočtu nákladů na výzkum a vývoj není specifický. Čínská vláda odkázala na čl. 2 odst. 1 písm. b) Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, který stanoví, že specifičnost neexistuje, pokud orgán poskytující subvenci nebo právní předpisy, jimiž se řídí orgán poskytující subvenci, stanoví objektivní kritéria nebo podmínky, které upravují způsobilost pro subvenci a výši subvence, za předpokladu, že i) způsobilost je automatická, ii) tato kritéria nebo podmínky jsou striktně dodržovány a iii) jsou jasně vymezeny v právních a správních předpisech nebo jiných úředních dokumentech, aby bylo možné je ověřit. Podle názoru čínské vlády právní předpisy, na jejichž základě tento program funguje, jasně stanoví objektivní kritéria způsobilosti a tato kritéria se uplatňují automaticky. Jinými slovy, dotčené orgány nemají při poskytování této konkrétní daňové sazby žádnou diskreční pravomoc, pokud jsou splněny podmínky způsobilosti.

(563)

Komise odkázala na kapitolu IV zákona o dani z příjmů podniků, která obsahuje ustanovení týkající se „preferenčního daňového zacházení“. Článek 25 zákona o dani z příjmů podniků, který představuje úvodní část kapitoly IV, stanoví, že „stát nabídne preference v oblasti daně z příjmů podnikům působícím v odvětvích nebo projektech, jejichž rozvoj je výslovně podporován a podněcován státem“. Ustanovení čl. 30 odst. 1, který je rovněž součástí této kapitoly, uvádí, že „náklady na výzkum a vývoj vzniklé podnikům při vývoji nových technologií, nových výrobků a nových dovedností“ mohou být dodatečně odečteny při výpočtu zdanitelného příjmu. Článek 95 prováděcích pravidel k zákonu o dani z příjmů podniků upřesňuje význam „výdajů na výzkum a vývoj vynaložených za účelem vývoje nových technologií, nových výrobků a nových dovedností“ stanovených v čl. 30 odst. 1 zákona o dani z příjmů podniků.

(564)

Výše uvedená ustanovení jasně specifikují, že dodatečný odpočet výdajů na výzkum a vývoj je vyhrazen podnikům, které se podílejí na „vývoji nových technologií, nových výrobků a nových dovedností“ a „působí v odvětvích nebo projektech, jejichž rozvoj je výslovně podporován a podněcován státem“.

(565)

Jak je uvedeno v 560. bodě odůvodnění, oblasti vyspělých a nových technologií podporované státem, jakož i stávající priority v oblasti vyspělých technologií podporovaných státem jsou uvedeny v pokynech k nejnovějším klíčovým prioritním oblastem rozvoje v odvětvích vyspělých technologií. Jak je upřesněno v 543. bodě odůvodnění, tyto pokyny jasně zmiňují výrobní technologie a klíčové suroviny pro sklo, včetně textilií ze skleněných vláken, jako prioritní oblast.

(566)

Vzhledem k tomu, že dodatečný odpočet výdajů na výzkum a vývoj je vyhrazen pouze podnikům působícím v odvětvích, která jsou výslovně podporována a podněcována státem, jak je uvedeno v pokynech k nejnovějším klíčovým prioritním oblastem rozvoje v odvětví vyspělých technologií, dospěla Komise k závěru, že toto opatření se nepoužije na základě objektivních kritérií nebo podmínek, které nezvýhodňují určité podniky na úkor jiných (dokonce se nepoužije ani pro všechny podniky zabývající se vyspělými a novými technologiemi). Tento závěr dále potvrzuje skutečnost, že „klíčové prioritní oblasti rozvoje v odvětvích vyspělých technologií“ představují výběr oblastí v odvětvích vyspělých technologií podle priorit v určitém okamžiku a je pravděpodobné, že se budou v průběhu času měnit. Na rozdíl od tvrzení čínské vlády nestanoví právní předpisy použitelné na dodatečný odpočet výdajů na výzkum a vývoj objektivní kritéria nebo podmínky způsobilosti. Komise proto potvrdila specifičnost opatření a tvrzení čínské vlády zamítla.

c)   Výpočet výše subvence

(567)

Výše napadnutelné subvence byla vypočtena na základě výhody, kterou příjemci získali během období šetření. Tato výhoda byla vypočtena jako rozdíl mezi celkovou výší splatné daně podle běžné daňové sazby a celkovou výší splatné daně po dodatečném 50 % odpočtu skutečných výdajů na výzkum a vývoj.

(568)

Výše subvence zjištěná pro tento specifický režim činila 1,06 % u skupiny Yuntianhua Group a 0,17 % u skupiny CNBM Group.

3.7.2.3.   Osvobození od daně z dividend mezi způsobilými rezidentními podniky

(569)

Zákon o dani z příjmu podniků poskytuje preference v oblasti daně z příjmů podnikům působícím v odvětvích nebo projektech, jejichž rozvoj je výslovně podporován a podněcován státem, a zejména osvobození od daně z příjmu z kapitálových investic, jako jsou dividendy a prémie, mezi způsobilými rezidentními podniky.

a)   Právní základ

(570)

Právním základem tohoto programu je čl. 26 odst. 2 zákona o dani z příjmů podniků společně s prováděcími pravidly k zákonu ČLR o dani z příjmů podniků,

b)   Zjištění, jež šetření přineslo

(571)

Komise zjistila, že některým společnostem ve skupinách zařazených do vzorku bylo poskytnuto osvobození od daně z příjmu z dividend mezi způsobilými rezidentními podniky.

(572)

V odpovědi na dotazník čínská vláda tvrdila, že tento režim nepředstavuje subvenci, jelikož se týká zisku po zdanění a osvobození má zamezit dvojímu zdanění, a tudíž neposkytuje výhodu. Čínská vláda dále tvrdila, že režim není specifický, jelikož je obecně a jednotně uplatňován na základě objektivních kritérií, jelikož všechny společnosti, které jsou rezidenty v ČLR, jsou způsobilé investovat do jiných rezidentních společností a být osvobozeny od daně.

(573)

V této souvislosti se odkazuje na článek 25 zákona o dani z příjmu podniků, který je součástí téže kapitoly jako čl. 26 odst. 2, tj. „Kapitoly IV – Preferenční daňové politiky“, a tuto kapitolu zastřešuje. Tento článek stanoví, že „stát nabídne preference v oblasti daně z příjmů podnikům působícím v odvětvích nebo projektech, jejichž rozvoj je výslovně podporován a podněcován státem“. Kromě toho čl. 26 odst. 2 upřesňuje, že se osvobození od daně vztahuje na příjmy z kapitálových investic mezi „způsobilými rezidentními podniky“, což zřejmě omezuje rozsah jeho působnosti pouze na některé rezidentní podniky.

(574)

Na tomto základě se v souladu se závěry předchozích antisubvenčních šetření (133) dospělo k závěru, že taková preferenční daňová politika je omezena na určitá odvětví a projekty, tj. na odvětví, která jsou konkrétně podporována a podněcována státem, jako je odvětví textilií ze skleněných vláken, a tudíž je specifická. Rovněž důkazy obsažené ve spisu prokazují, že společnosti, které tento režim využívaly, měly osvědčení týkající se nových a vyspělých technologií. Na základě výše uvedených skutečností byla tvrzení čínské vlády zamítnuta.

(575)

Komise je toho názoru, že tento režim je subvencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě ušlých příjmů čínské vlády, čímž získávají dotčené společnosti výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná daňové úspoře. Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož samotné právní předpisy omezují použití tohoto osvobození pouze na způsobilé rezidentní podniky, které jsou významně podporovány státem a jejichž rozvoj stát podněcuje.

c)   Výpočet výše subvence

(576)

Komise vypočítala výši subvence použitím běžné daňové sazby na příjmy z dividend, které byly odečteny od zdanitelných příjmů.

(577)

Výše subvence zjištěná pro tento specifický režim činila 0,02 % u skupiny Yuntianhua Group a 2,10 % u skupiny CNBM Group.

3.7.2.4.   Zrychlené odpisy zařízení používaného podniky v oblasti vyspělých technologií

(578)

Podle článku 32 zákona o dani z příjmů podniků platí, že „pokud jsou zrychlené odpisy dlouhodobých aktiv podniku skutečně nezbytné z důvodu technologického pokroku nebo z jiných důvodů, může být počet let pro odpisy snížen nebo může být přijata metoda zrychlených odpisů“.

a)   Právní základ

(579)

Právním základem tohoto programu je článek 32 zákona o dani z příjmů podniků společně s prováděcími pravidly k zákonu ČLR o dani z příjmů podniků, jakož i tyto dokumenty:

oznámení ministerstva financí a státní daňové správy o politikách odpočtů zařízení a aplikací pro účely daně z příjmů podniků (Cai Shui [2018] č. 54),

oznámení ministerstva financí a státní daňové správy o zlepšování politik v oblasti daní z příjmů podniků, které se vztahují na zrychlené odpisy dlouhodobých aktiv (Cai Shui [2014] č. 75), a

oznámení ministerstva financí a státní daňové správy o dalším zlepšování politik v oblasti daní z příjmů podniků, které se vztahují na zrychlené odpisy dlouhodobých aktiv (Cai Shui [2015] č. 106).

b)   Zjištění, jež šetření přineslo

(580)

Podle oznámení o politikách odpočtů zařízení a aplikací pro účely daně z příjmů podniků (Cai Shui [2018] č. 54) platí, že „pokud jednotková hodnota zařízení nebo aplikace, které podnik koupil nedávno, tj. během období od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2020, nepřesahuje pět milionů RMB, může podnik zahrnout tuto hodnotu do nákladů a výdajů běžného období na základě paušálních částek pro odpočet při výpočtu svých zdanitelných příjmů a již není nadále povinen provádět výpočet odpisů na ročním základě.“ Tento právní předpis není specifický pro určité odvětví.

(581)

Pokud jde o aktiva s jednotkovou hodnotou vyšší než 5 milionů RMB, oznámení o zlepšování politik v oblasti daní z příjmů podniků, které se vztahují na zrychlené odpisy dlouhodobých aktiv (Cai Shui [2014] č. 75), a oznámení o dalším zlepšování politik v oblasti daní z příjmů podniků, které se vztahují na zrychlené odpisy dlouhodobých aktiv (Cai Shui [2015] č. 106), se použijí i nadále. Podle těchto oznámení jsou dlouhodobá aktiva zakoupená společnostmi v 10 klíčových odvětvích způsobilá pro metodu zrychlených odpisů.

(582)

Komise zjistila, že během období šetření společnosti zařazené do vzorku neuplatňovaly zrychlené odpisy u aktiv s jednotkovou hodnotou, která přesahuje 5 milionů RMB. Vzhledem k tomu, že uvedená aktiva nespadají pod oznámení Cai Shui [2014] č. 75 a oznámení Cai Shui [2015] č. 106, Komise zjistila, že vyvážející výrobci nezískali výhodu z napadnutelných subvencí.

c)   Závěr

(583)

Komise dospěla k závěru, že vyvážející výrobci nezískali v rámci tohoto programu výhodu z napadnutelných subvencí.

3.7.2.5.   Osvobození od daní z užívání pozemků

(584)

Organizace nebo jednotlivec využívající pozemky ve městech, krajských městech a správních centrech a průmyslových a důlních oblastech musí obvykle platit daň z užívání městských pozemků. Daň z užívání pozemků vybírají daňové úřady v místě, kde jsou pozemky využívány. Některé kategorie půdy, jako je půda získaná z moře, půda pro využití vládními institucemi, lidovými organizacemi a vojenskými jednotkami pro jejich vlastní použití, půda pro využití institucemi financovanými z veřejných prostředků od ministerstva financí, půda, kterou využívají náboženské chrámy, veřejné parky a veřejné historické a přírodní lokality, ulice, silnice, veřejná prostranství, trávníky a další městské veřejné pozemky, jsou však od daně z užívání pozemků osvobozeny.

a)   Právní základ

(585)

Právním základem tohoto programu je:

prozatímní nařízení Čínské lidové republiky o dani z nemovitostí (Guo Fa [1986], č. 90, ve znění z roku 2011) a

prozatímní nařízení Čínské lidové republiky o dani z užívání městských pozemků (vyhláška Státní rady Čínské lidové republiky [2013] č. 645).

b)   Zjištění, jež šetření přineslo

(586)

Jedna ze skupin společností zařazených do vzorku využila vrácení platby daní z užívání pozemků od místního pozemkového úřadu, i když nespadala do žádné z vyňatých kategorií, které stanoví výše uvedené vnitrostátní právní předpisy.

c)   Závěr

(587)

Komise dospěla k závěru, že v případě tohoto osvobození od daně se jedná o subvenci buď ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i), nebo ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě přímého převodu finančních prostředků (vrácení zaplacené daně) nebo ušlých příjmů čínské vlády (nezaplacená daň), čímž dotčené společnosti získávají výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná vrácené částce/úspoře na dani. Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož společnosti získaly snížení daně, ačkoli nesplňovaly žádné z objektivních kritérií uvedených v 584. bodě odůvodnění.

(588)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda uvedla, že Komise neprokázala, že osvobození od daně z užívání pozemků je specifické, protože společnosti získaly snížení daně, ačkoli nesplňovaly žádné z objektivních kritérií uvedených v 584. bodě odůvodnění, tj. „kritérií stanovených zákonem pro využití této výjimky“.

(589)

V tomto ohledu, jak je vysvětleno v 584. bodě odůvodnění, Komise poznamenala, že zákonem stanovené pravidlo spočívá v tom, že organizace nebo jednotlivec využívající pozemky ve městech, krajských městech a správních centrech a průmyslových a důlních oblastech musí obvykle platit daň z užívání městských pozemků. Výjimka z tohoto pravidla spočívá v tom, že některé kategorie pozemků (134) jsou od daně z užívání pozemků osvobozeny. Šetření ukázalo, že pozemky využívané spolupracujícím vyvážejícím výrobcem, který využil osvobození od daně z užívání pozemků, nespadá do žádné z kategorií pozemků, které jsou ze zákona od daně z pozemků osvobozeny. Proto nelze dospět k závěru, že tito vyvážející výrobci splnili některé z objektivních kritérií stanovených předpisy o dani z užívání pozemků. V důsledku toho je opatření, kterým jsou tito vyvážející výrobci osvobozeni od daně z užívání pozemků, specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení. Uvedené tvrzení bylo proto zamítnuto.

d)   Výpočet výše subvence

(590)

Výše napadnutelné subvence byla vypočtena na základě výhody, kterou příjemci získali během období šetření. Za tuto výhodu byla považována částka vrácená během období šetření.

(591)

Výše subvence zjištěná pro tento specifický režim činila 0,17 % pro skupinu CNBM Group.

3.7.2.6.   Veškeré režimy osvobození od daní a programy jejich snížení celkem

(592)

Celková výše subvencí zjištěná v souvislosti se všemi režimy osvobození od daní během období šetření byla u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku tato:

Osvobození od daní a jejich snížení

Společnost/skupina

Míra subvence

Yuntianhua Group

1,91  %

CNBM Group

5,42  %

3.8.   Grantové programy

3.8.1.   Granty na modernizaci, obnovu nebo transformaci technologií

(593)

Společnosti zařazené do vzorku využívaly celou řadu grantů, které souvisely s výzkumem a vývojem a technologickým rozvojem a inovacemi, jako je propagace úkolů v oblasti výzkumu a vývoje v plánech podpory vědy a technologií, podpora investic do modernizace, revitalizace a technologické renovace klíčových odvětví.

a)   Právní základ

13. pětiletý plán technologické inovace,

poradní stanoviska k podpoře obnovy podnikové technologie, Státní rada Guo Fa [2012] 44,

pracovní plán pro revitalizaci průmyslu a obnovu technologií, vydaný NDRC a MIIT, 2015,

oznámení NDRC z roku 2015 o plánu přidělování finančních prostředků na průmyslové technologie v oblasti výzkumu a vývoje pro odvětví vyspělých technologií,

střednědobý až dlouhodobý program pro technologický a vědecký rozvoj (2006–2020) vyhlášený v roce 2006 Státní radou,

správní opatření pro národní plán podpory vědy a technologií v revidovaném znění z roku 2011,

správní opatření pro národní plán pro výzkum a vývoj vyspělých technologií (plán 863) v revidovaném znění z roku 2011,

opatření pro správu zvláštních fondů pro transformaci výsledků nezávislých inovací v provincii Šan-tung,

prozatímní opatření pro řízení transformace a modernizace průmyslu (Cai Jian [2012] 567),

prozatímní opatření týkající se zvláštního fondu pro modernizaci a zlepšení účinnosti průmyslu (Lu Cai Qi 2014, č. 24),

řídicí opatření pro průmyslovou transformaci a modernizaci fondů iniciativy „Made in China 2025“/projektu „Inteligentní výroba“,

oznámení Státní rady o zahájení iniciativy „Made in China (2025)“ (č. 28 [2015]),

pilotní demonstrační projekt „Inteligentní výroba“ a

na místní/provinciální úrovni: oznámení o přidělení zvláštních prostředků na technickou obnovu, zvláštních prostředků na revitalizaci průmyslu, zvláštních prostředků na technickou transformaci a zvláštních prostředků na průmyslový rozvoj.

b)   Závěr

(594)

Podle poradních stanovisek k podpoře obnovy podnikové technologie (v bodě 3.2) se ústřední a místní vlády vyzývají, aby dále navýšily částku finanční podpory a zvýšily investice se zaměřením na průmyslovou transformaci a modernizaci v klíčových oblastech a na kritické problémy spojené s obnovou technologií. Příslušné orgány by měly neustále inovovat a zlepšovat metody správy fondů, flexibilně realizovat různé druhy podpory a zvyšovat efektivnost využívání fiskálních prostředků.

(595)

Pracovní plán pro revitalizaci průmyslu a obnovu technologií provádí výše uvedená stanoviska do praxe, a sice zřizováním zvláštních fondů na podporu technologického pokroku a projektů technologické transformace. Tyto fondy zahrnují i investiční subvence a slevy na úvěry. Využívání fondů musí být v souladu s vnitrostátními makroekonomickými politikami, průmyslovými politikami a politikami regionálního rozvoje.

(596)

Granty poskytnuté v rámci tohoto programu představují subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, tj. převod finančních prostředků od čínské vlády výrobcům dotčeného výrobku v podobě grantů.

(597)

Komise rovněž stanovila, že tyto subvence jsou specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, protože na ně mají nárok pouze společnosti působící v klíčových oblastech nebo technologiích uvedených v pokynech, administrativních opatřeních a katalozích, které jsou pravidelně zveřejňovány, a odvětví textilií ze skleněných vláken k těmto způsobilým odvětvím patří. V každém případě jsou zjištěné granty specifické pro určitou společnost.

c)   Výpočet výše subvence

(598)

Výhoda byla vypočtena jako částka obdržená během období šetření nebo přičtená období šetření, kdy částka byla odepsána za dobu životnosti dlouhodobých aktiv, jichž se týkal grant. Komise zvažovala, zda uplatnit dodatečnou roční komerční úrokovou míru v souladu s oddílem F písm. a) pokynů Komise pro výpočet výše subvencí (135). Takový přístup by však zahrnoval mnoho složitých hypotetických faktorů, pro něž nejsou k dispozici žádné přesné informace. Proto Komise shledala, že je vhodnější přičíst částky do období šetření podle odpisových sazeb souvisejících dlouhodobých aktiv v souladu s metodikou výpočtu použitou v předchozích případech (136).

3.8.2.   Granty na ochranu životního prostředí – granty na úspory energie, hospodárné nakládání s energií a snižování emisí

(599)

Zmíněné dvě skupiny společností zařazené do vzorku čerpaly výhody z řady grantů vztahujících se k ochraně životního prostředí a snižování emisí, jako jsou pobídky pro ochranu životního prostředí a zachování zdrojů, podpora synergického využívání zdrojů, pobídkové fondy pro projekty hospodárného nakládání s energií, propagace demonstračních center hospodaření s energií, granty na projekty týkající se boje proti znečišťování ovzduší, pobídky pro projekty oběhového hospodářství.

a)   Právní základ

zákon Čínské lidové republiky o hospodárném nakládání s energií, revidovaná verze přijatá dne 28. října 2007 a verze změněná dne 2. července 2016,

zákon Čínské lidové republiky o podpoře čistší výroby, vyhláška č. 54 prezidenta Čínské lidové republiky, ve znění ze dne 29. února 2012,

opatření pro kontrolu čisté výroby, vyhláška č. 38 NDRC a ministerstva ochrany životního prostředí, ze dne 1. července 2016,

oznámení o tisku a distribuci prozatímních opatření týkajících se správy subvencí na úspory energie a snižování emisí, ministerstvo financí [2015] č. 161,

klíčové body hospodárného nakládání s energií a jejím komplexním využíváním v průmyslu v roce 2015, vydané MIIT dne 3. dubna 2015,

b)   Závěr

(600)

Program pro úspory energie, hospodárné nakládání s energií a snižování emisí poskytuje subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, tj. převod finančních prostředků od čínské vlády výrobcům dotčeného výrobku v podobě grantů.

(601)

Komise rovněž shledala, že tento program subvencí je specifický ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož na ně mají nárok pouze společnosti, které působí v oblastech klíčových technologií nebo produkce klíčových výrobků uvedených v pokynech a katalozích, které jsou pravidelně zveřejňovány. Kromě toho dokument MIIT z roku 2015 konkrétně zmiňuje odvětví stavebních hmot, do nějž patří i textilie ze skleněných vláken, jako odvětví vhodné pro zvláštní pobídky týkající se hospodárného nakládání s energiemi.

c)   Výpočet výše subvence

(602)

Výhoda byla vypočtena v souladu s metodikou popsanou v 598. bodě odůvodnění.

3.8.3.   Granty ad hoc poskytované místními/regionálními orgány

(603)

Žadatel poskytl v podnětu důkazy o tom, že odvětví textilií ze skleněných vláken v ČLR může získat různé jednorázové nebo opakující se granty od vládních orgánů různé úrovně, tj. místní, regionální nebo celostátní.

(604)

Šetřením bylo zjištěno, že dvě skupiny společností zařazené do vzorku rovněž obdržely v rámci výhod v období šetření významné jednorázové nebo opakující se granty od vládních orgánů různé úrovně. Některé z těchto grantů již byly uvedeny společnostmi zařazenými do vzorku v odpovědích na dotazník, další pak byly zjištěny při inspekcích na místě. Čínská vláda ve své odpovědi na dotazník neuvedla žádný z nich.

a)   Právní základ

(605)

Tyto granty společnostem poskytly orgány na úrovni státu, provincií, měst, správních obvodů nebo okresů a všechny se zdály být specifické pro společnosti zařazené do vzorku nebo specifické, pokud jde o umístění a druh výrobního odvětví. Úroveň právní podrobnosti pro příslušný zákon, na jehož základě byly tyto výhody uděleny, pokud pro ně vůbec nějaký právní základ existoval, nesdělila žádná ze společností zařazených do vzorku. Komisi však byla v jistém momentě předána kopie dokumentu vydaného vládním orgánem, který udělení finančních prostředků doprovázel (dále označován jako „upozornění“).

b)   Zjištění, jež šetření přineslo

(606)

Vzhledem k tomu, že velké množství grantů je obsaženo v podnětu a/nebo bylo zjištěno v účetnictví společností zařazených do vzorku, je v tomto nařízení uvedeno jen shrnutí hlavních zjištění. Důkazy o existenci četných grantů a skutečnost, že byly poskytnuty na různých úrovních čínské vlády, předložily původně dvě společnosti zařazené do vzorku. Podrobná zjištění o těchto grantech byla jednotlivým společnostem poskytnuta v jejich v příslušných informačních dokumentech.

(607)

Mezi takové granty patřily například patentové fondy, fondy a odměny v oblasti vědy a techniky, fondy na rozvoj podnikání, fondy na podporu vývozu, granty na zlepšení kvality odvětví a zvýšení účinnosti, fondy na podporu komunálního obchodu, fond na zahraničně-ekonomický a obchodní rozvoj, odměny za bezpečnost výroby, podpůrné fondy poskytované na úrovni okresů nebo provincií, slevy na úroky nebo úvěry pro dovážená zařízení.

c)   Závěr

(608)

Tyto granty představují subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení jakožto převod finančních prostředků od čínské vlády v podobě grantů pro výrobce dotčeného výrobku, čímž jim byla poskytnuta výhoda.

(609)

Tyto granty jsou specifické také ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) a čl. 4 odst. 3 základního nařízení, protože ze souvisejících dokumentů poskytnutých spolupracujícími vyvážejícími výrobci vyplývá, že se omezují na určité společnosti či konkrétní projekty v určitých regionech a/nebo na odvětví textilií ze skleněných vláken. Kromě toho závisí některé granty na vývozní výkonnosti ve smyslu čl. 4 odst. 4 písm. a). Tyto granty nesplňují požadavky čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení týkající se nespecifičnosti, jelikož podmínky způsobilosti a skutečná kritéria pro výběr způsobilých podniků nejsou transparentní ani objektivní a neuplatňují se automaticky.

(610)

Ve všech případech poskytly společnosti informace týkající se výše grantu a jeho poskytovatele. Dotčené společnosti rovněž většinou tento příjem zaznamenávaly ve svém účetnictví jako „příjem ze subvencí“, přičemž toto účetnictví bylo ověřeno nezávislým auditem. Tato skutečnost byla považována za skutečný důkaz subvence, která poskytla výhodu.

(611)

Komise proto rozhodla, že tato ověřená zjištění představují v tomto ohledu přiměřený ukazatel míry subvencování. Jelikož uvedené granty vykazují společné rysy, byly uděleny veřejným orgánem a nebyly součástí širšího programu subvencí, ale jedná se o individuální granty pro toto podporované odvětví, Komise je posoudila společně.

d)   Výpočet výše subvence

(612)

Výhoda byla vypočtena v souladu s metodikou popsanou v 598. bodě odůvodnění.

3.8.4.   Jiné granty

(613)

Během období šetření nedostali vyvážející výrobci zařazení do vzorku žádné finanční příspěvky z ostatních grantových programů uvedených v oddíle 3.3 bodě v).

3.8.5.   Připomínky k grantům

(614)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda uvedla, že Komise neprokázala, že jednotlivé granty týkající se modernizace, obnovy nebo transformace technologií, ochrany životního prostředí a granty ad hoc poskytované místními/regionálními orgány, které společnosti zařazené do vzorku údajně obdržely, jsou specifické. Podle čínské vlády Komise neuvedla žádné konkrétní ustanovení, které by výslovně přikazovalo poskytovat výhody odvětví textilií ze skleněných vláken, a nesplnila tak požadavek stanovený panelem ve věci „EC – Aircraft“, podle kterého zjištění týkající se specifičnosti vyžaduje výslovné omezení údajné subvence pouze na „určité podniky“, že „… subvence nejsou k dispozici dostatečně širokému spektru podniků v celém hospodářství“ a že omezení musí „… zřetelně vyjadřovat vše, co je míněno, tj. nic není pouze naznačeno nebo nadneseno“.

(615)

Čínská vláda dále uvedla, že pokud jde o granty ad hoc poskytované místními/regionálními orgány, Komise neposkytla žádný argument nebo důkaz o specifičnosti těchto grantů, ale pouze konstatovala, že „… se zdály být specifické pro společnosti zařazené do vzorku nebo specifické, pokud jde o umístění a druh výrobního odvětví“. Podle čínské vlády nemůže pouhé zdání specifičnosti představovat dostatečný důkaz, že dané opatření je skutečně specifické.

(616)

V tomto ohledu čínská vláda připomněla, že jak rozhodl Odvolací orgán ve věci „US – DRAMs (CVD)“, Komise je povinna „… poskytnout odůvodněné a odpovídající vysvětlení svých závěrů“ a zajistit, že „odůvodnění uvedených závěrů bude uvedeno v zjištění orgánu provádějícího šetření“. Čínská vláda zdůraznila, že odkaz Komise na skutečnost, že dotčené společnosti většinou zaznamenávaly tento příjem ve svém účetnictví jako „příjem ze subvencí“, nelze považovat za odůvodněné a odpovídající vysvětlení.

(617)

Čínská vláda dále uvedla, že pouhá skutečnost, že subvenci poskytuje regionální orgán, ji nečiní specifickou, a odkázala na rozhodnutí Odvolacího orgánu ve věci „US – CVD (China)“, že subvence dostupná pro všechny podniky v regionu není specifická, pokud je orgánem poskytujícím subvenci v uvedeném regionu regionální vláda.

(618)

Komise již prokázala specifičnost grantů v 597., 601. a 609. bodě odůvodnění. Ve skutečnosti jsou způsobilé pouze společnosti působící v klíčových oblastech nebo technologiích uvedených v pokynech, administrativních opatřeních a katalozích. Spolupracující vyvážející výrobci navíc poskytli dokumenty související s poskytováním grantů, jako jsou právní dokumenty a oznámení o udělení grantu, které prokázaly, že granty byly poskytovány společnostem, které patří do určitých specifických odvětví nebo sektorů a/nebo se podílejí na specifických průmyslových projektech podporovaných státem. Komise proto zopakovala svůj závěr, že tyto granty jsou k dispozici pouze pro „určité podniky“ a že nejsou „k dispozici širokému spektru podniků v celém hospodářství“. Šetření navíc ukázalo, že podmínky způsobilosti u těchto grantů nebyly jasné a objektivní a neuplatňovaly se automaticky. Proto nesplňují požadavky čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení týkající se nespecifičnosti.

(619)

Pokud jde o granty ad hoc, čínská vláda neposkytla žádné další důkazy na podporu svého tvrzení, že tyto granty jsou nespecifické. Komise proto zopakovala, že na základě důkazů, které má k dispozici, dospěla k závěru, že tyto granty nesplňují požadavky čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení týkající se nespecifičnosti.

(620)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Komise tvrzení čínské vlády zamítla.

3.8.6.   Veškeré granty celkem

(621)

Jelikož mateřská společnost CNBM nespolupracovala, výhoda týkající se grantů na úrovni společnosti CNBM byla stanovena metodou vysvětlenou v oddílech 3.8.1 až 3.8.3, založenou na veřejně dostupných informacích ve výroční zprávě této společnosti za rok 2018, jako jsou částky zaznamenané jako vládní subvence, vládní financování a jiné příjmy.

(622)

Celková výše subvence zjištěná v souvislosti se všemi granty během období šetření byla u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku tato:

Granty

Společnost/skupina

Míra subvence

Yuntianhua Group

1,09  %

CNBM Group

3,15  %

3.9.   Závěr ohledně subvencování

(623)

Na základě informací dostupných v této fázi šetření vypočítala Komise výši napadnutelných subvencí pro společnosti zařazené do vzorku v souladu s ustanoveními základního nařízení tak, že zkoumala každou subvenci nebo program subvencí a sečtením těchto výsledků vypočítala celkovou výši subvencování pro každého vyvážejícího výrobce za období šetření. Pro výpočet celkového subvencování uvedeného níže Komise nejprve vypočetla procento subvencování, což je procentní podíl výše subvence na celkovém obratu společnosti. Tento procentní podíl byl poté použit k výpočtu subvence, jež připadá na vývoz dotčeného výrobku do Unie v období šetření. Poté byla vypočítána výše subvence na tunu dotčeného výrobku vyvezeného do Unie během období šetření a níže uvedená rozpětí byla vypočítána jako procento hodnoty nákladů, pojištění a přepravného („CIF“) téhož vývozu za tunu.

(624)

Po poskytnutí konečných i dodatečných konečných informací skupina CNBM Group tvrdila, že Komise tím, že vypočetla celkovou výhodu v procentech na základě výší subvencí pro vyvážející výrobce dohromady a uplatnila tuto celkovou výhodu v procentech na hodnotu textilií ze skleněných vláken vyvážených do EU oběma vyvážejícími výrobci dohromady, nesprávně přiřadila údajné subvence obdržené jedním z vyvážejících výrobců (Jushi Group) k obratu obou vyvážejících výrobců dohromady (Jushi Group a Hengshi). Tím se nadhodnotila míra subvencování skupiny. Podle skupiny CNBM Group měla Komise nejprve vypočítat výši subvence na jednotku vyváženou do EU odděleně pro každou společnost. Až tehdy měla být výše subvence pro každou společnost kumulována pro účely výpočtu společné míry subvencování.

(625)

Jak je uvedeno v 97. bodě odůvodnění, Komise připomněla, že aby se zajistilo účinné provedení opatření a zejména aby se zabránilo přesměrování vývozu prostřednictvím společnosti ve spojení, která má platit nejnižší clo, používá Komise v praxi ke stanovení vztahu mezi vyvážejícími výrobci kritéria uvedená v článku 127 aktu, kterým se provádí celní kodex Unie. Výpočet výše napadnutelných subvencí na základě dotčeného výrobku vyváženého do Unie navíc znamená, že pokud jsou společnosti ve spojení, jelikož peníze jsou zastupitelné, mohou uvedené výhody použít bez rozlišení pro dotčený výrobek, a to bez ohledu na konkrétního vyvážejícího výrobce. Jelikož v tomto případě společnosti Hengshi a Jushi Group vyrábějí a vyvážejí dotčený výrobek a jelikož skupina Jushi Group vyrábí rovněž hlavní surovinu, jež se používá ve výrobku vyváženém společností Hengshi, měla by se u výše napadnutelných subvencí, které jim byly poskytnuty, zohlednit skutečnost, že díky svému vztahu mohou uvedené výhody přenést na dotčený výrobek vyvážený do Unie, jak považují za vhodné. V důsledku toho by výhody poskytnuté uvedeným vyvážejícím výrobcům, pokud jde o dotčený výrobek, měly vést ke stanovení jediné výše pro celou skupinu.

(626)

Metodika, kterou navrhla společnost CNBM, tuto skutečnost nezohledňuje a vedla by k chybným výsledkům. Jako příklad lze uvést dva výrobce textilií ze skleněných vláken, kteří jsou ve spojení (společnosti A a B), kdy by všechny subvence byly poskytnuty společnosti A a žádná společnosti B. Dále se předpokládá, že společnost A prodala celou svou produkci textilií ze skleněných vláken na domácím trhu společnosti B a společnost B zpětně vyvezla všechny výrobky společnosti A kromě všech svých vlastních výrobků. Podle metodiky pro výpočet, kterou navrhla společnost CNBM, by tento scénář měl za následek 0 % výši subvencování, jelikož výše subvence na jednotku vyváženou do EU by činila 0 pro společnost A a jelikož subvence poskytnuté společnosti A nemohly být přiděleny výrobkům vyváženým společností B. Komise proto tvrzení skupiny CNBM Group zamítla.

(627)

Skupina CNBM Group rovněž uvedla, že se Komise dopustila různých pochybení při definování styčných bodů u subvencí mezi společnostmi ve spojení. Za prvé Komise chybně sečetla procentní hodnoty obsahující různé jmenovatele, jelikož výše subvencí, které byly přiděleny na obrat skupiny Jushi Group, byly připočteny k výším subvencí přiděleným na obrat společností Jushi a Hengshi dohromady.

(628)

Za druhé Komise určila, že subvence, které získaly společnosti China Jushi a Zhengshi Holding Group, byly převedeny na vyvážející výrobce na základě „investic do dceřiných společností“. Neexistuje však žádný základ, podle nějž by byl existující podíl ipso facto převeden na skupinu Jushi Group skrze jakoukoli údajnou výhodu. Za druhé Komise neměla zohledňovat pouze dlouhodobé kapitálové investice společnosti China Jushi do jejích dceřiných společností, ale také do jejích „přidružených a společných podniků“. Za třetí, pokud by Komise chtěla provést důkladnou analýzu, musela by v každém případě přidělit údajné subvence, které získala společnost China Jushi, k jejímu celkovému obratu. Za čtvrté, pokud by panovala domněnka, že mateřská společnost převádí všechny získané subvence na své dceřiné společnosti, musela skupina Jushi Group převést všechny subvence na své vlastní dceřiné společnosti. Komise by proto musela vypočítat subvenční sazbu ve výši 0 % pro skupinu Jushi Group.

(629)

Za třetí po poskytnutí dodatečných konečných informací skupina CNBM Group uvedla, že Komise neprokázala, v čem spočívala výhoda subvencí, které údajně obdržela společnost Zhengshi Holding, pro vývoz textilií ze skleněných vláken do Unie. Bez souvislosti mezi subvencemi, které vláda údajně poskytla, a výrobou a vývozem dotčeného výrobku tedy nebylo možné prokázat, že by vyvážený výrobek měl z těchto subvencí výhodu. V této souvislosti skupina CNBM Group uvedla, že, jak vysvětlila společnost Zhengshi Holding ve své odpovědi na dotazník, její hlavní obchodní činnost spočívá v nákupu surovin pro společnost ve spojení, která je výrobcem nerezavějící oceli. Kromě toho měla společnost Zhengshi Holding významnou částku obratu, která měla být použita jako alokační klíč místo toho.

(630)

Za čtvrté, výhoda, která údajně prošla skupinou Jushi Group, byla založena na podílu skupiny Jushi Group ve společnosti Hubei Hongija, ačkoli společnost Hubei Hongija je poskytovatelem vstupních materiálů pro výrobce textilií ze skleněných vláken.

(631)

Za páté, alokační klíč pro společnost Jushi Hong Kong byl založen na obratu a vycházel z předpokladu, že veškerý prodej byl realizován pro skupinu Jushi Group.

(632)

Za šesté Komise nepředložila žádné vysvětlení ohledně toho, jak byly údajné výhody, které obdržela společnost CNBM, přeneseny na skupinu Jushi Group a na společnost Hengshi. Komise měla postupovat stejným způsobem, jako tomu bylo v případě společností ve spojení se skupinou Jushi Group, a provést důkladnou analýzu založenou na prodeji. Pokud Komise trvá na tom, že by důkladná analýza mezi subjekty ve spojení byla zbytečná (což není pravda), pak by obdržené subvence měly být přiděleny k celkovému obratu všech společností v údajné skupině podniků.

(633)

V reakci na tyto připomínky Komise nejprve vysvětlila, jakým způsobem byly agregovány subvence v různých společnostech ve spojení se skupinou CNBM Group. U každé společnosti ve spojení Komise nejprve určila výši obdržených subvencí. Komise poté použila alokační klíč, aby určila, která část těchto subvencí byla spojena s vyvážejícími výrobci. Například u dodavatelů materiálů, vstupů nebo prostředků používaných ve výrobním procesu byl tento alokační klíč založen na části obratu těchto dodavatelů s vyvážejícími výrobci. Alokační klíč byl poté použit na obdrženou výši subvence. Výsledná „přidělená“ výše subvence byla připočtena k výši subvence vyvážejících výrobců. Nakonec byla celková výše subvence vyvážejícího výrobce (včetně výše subvencí přidělených od společností ve spojení) vydělena obratem vyvážejícího výrobce, aby se vypočítal procentní podíl subvencování, tj. míra subvence.

(634)

V důsledku toho, pokud jde o první tvrzení skupiny CNBM Group, ve skutečnosti nedošlo k žádnému přičtení procentních hodnot obsahujících různé jmenovatele: bylo provedeno pouze jedno přidělení a následné připočtení výše subvencí. Pro výpočet procentního podílu subvence byl v konečném důsledku použit pouze jeden jmenovatel.

(635)

Pokud jde o holdingové společnosti China Jushi a Zhengshi Holding Group uvedené ve druhém bodě, alokační klíč byl skutečně založen na podílu vyvážejícího výrobce u investic uskutečněných holdingovou společností. V případě holdingových společností nemají alokační klíče založené na obratu často žádný smysl, neboť hlavním předmětem podnikání těchto společností není prodej zboží nebo poskytování vstupů, nýbrž investice.

(636)

Případ společnosti China Jushi je v tomto ohledu jedinečný, protože tato společnost kombinuje několik funkcí: na jedné straně působí jako ústřední nákupní subjekt pro většinu surovin používaných vyvážejícími výrobci ve skupině. Na druhé straně dále prodává konečné výrobky od vyvážejících výrobců na domácím trhu. Kromě toho vykonává společnost China Jushi některé funkce ústředí jako mateřská společnost, například centrální finanční funkce pro vyvážející výrobce nebo poskytování administrativní budovy pro řídící funkce skupiny Jushi Group. Použití obratu jako alokačního klíče proto není možné, neboť by vedlo k cyklickému odkazu. Určitý procentní podíl subvencí by totiž musel být přidělen vyvážejícím výrobcům na základě prodeje materiálu výrobcům, ale následně by také určitá část subvencí výrobců musela být znovu přidělena společnosti China Jushi na základě prodeje konečných výrobků společnosti China Jushi.

(637)

Vzhledem k tomu, že společnost China Jushi byla zároveň hlavním investorem skupiny Jushi Group a vykonávala některé funkce, které jsou typické pro holdingové/mateřské společnosti, měla Komise za to, že příděl založený na investicích by lépe ilustroval skutečný vztah mezi společností China Jushi a vyvážejícím výrobcem. Komise však uznala, že měly být rovněž zohledněny investice do přidružených a společných podniků, a alokační klíč odpovídajícím způsobem upravila.

(638)

Po poskytnutí dodatečných konečných informací skupina CNBM Group dodala, že na základě skutečných podnikatelských činností společnosti China Jushi, jejích auditovaných účtů a jejích velkých příjmů z obchodních činností je hlavním předmětem jejího podnikání obchodní společnost. Otázky oběhu by neměly představovat problém, protože vznikají i v souvislosti s mezipodnikovými transakcemi mezi vyvážejícím výrobcem a jinými společnostmi ve spojení. Kromě toho Komise neprokázala, že by společnost China Jushi realizovala významné investiční činnosti nebo že by se uskutečňovaly konkrétní činnosti ústředí, finanční činnosti nebo finanční převody, které by naznačovaly, že společnost China Jushi předává své subvence svým dceřiným společnostem. Vyvážející výrobce naopak v období šetření skutečně vyplácel společnosti China Jushi dividendy. Komise dále neprokázala, že existuje nějaká souvislost mezi subvencemi, které získala společnost China Jushi, a výrobou a vývozem dotčeného výrobku. Navíc jelikož je společnost China Jushi rovněž mateřskou společností ostatních společností Jushi, které ovládá prostřednictvím 100 % vlastnictví skupiny Jushi Group, je nutno předpokládat, že subvence nebyly převedeny pouze na skupinu Jushi Group, ale také na mnoho dalších jejích dceřiných společností.

(639)

Komise s touto analýzou, kterou provedla skupina CNBM Group, nesouhlasí. Společnost China Jushi má skutečně velký obrat z obchodních činností, jak již bylo popsáno v 636. bodě odůvodnění. Společnost China Jushi však realizovala rovněž významné investiční činnosti, jak vyplývá z jejího účetnictví o aktivech, příjmech a peněžních tocích. Ve skutečnosti pocházelo 94 % jejích provozních zisků z příjmů z investic. Kromě toho, jak již bylo uvedeno, vykonává společnost China Jushi rovněž některé funkce, které jsou typické pro holdingové/mateřské společnosti, jako je centrální financování. Komise například uvedla, že účelem jednoho z dluhopisů vydaných společností China Jushi bylo „splacení bankovních úvěrů emitenta a jeho dceřiné společnosti Jushi Group“. Šetřením bylo dále zjištěno, že úvěry byly poskytnuty „jménem společnosti China Jushi a jejích dceřiných společností“ a v jednom případě měla jistinu úvěru poskytnutého společnosti China Jushi splatit její dceřiná společnost Jushi Group. Komise proto trvala na svém postoji, pokud jde o použití investic jako alokačního klíče. Tyto transakce navíc prokázaly, že existuje zjevná souvislost mezi subvencemi, které získala společnost China Jushi, a výrobou a vývozem dotčeného výrobku. Kromě toho skutečnost, že skupina Jushi Group má rovněž nějaké dceřiné společnosti, je jako taková irelevantní, jelikož investice nebyly použity jako alokační klíč na úrovni vyvážejícího výrobce. Tato tvrzení této společnosti byla proto zamítnuta.

(640)

Pokud jde o společnost Zhengshi Holding, Komise souhlasila se skutečností, že obrat společnosti Zhengshi Holding spočívá především v dalším prodeji nakoupených surovin výrobci oceli, který je s ní ve spojení, což je společnost, která nemá žádný vztah k textiliím ze skleněných vláken ani k tomuto šetření. Komise však rovněž zjistila, že společnost Zhengshi Holding je držitelem práv k užívání pozemků u pozemku, který používá jiná společnost ve spojení, která je předmětem tohoto šetření. V tomto ohledu existuje zjevná souvislost mezi subvencemi, které získala společnost Zhengshi Holding, a výrobou a vývozem dotčeného výrobku. Jelikož prodeje společnosti Zhengshi Holding jsou zcela odděleny od existujícího spojení s výrobou textilií ze skleněných vláken a jelikož společnost Zhengshi Holding je současně i holdingovou společností s významnými investičními činnostmi, jak vyplývá z jejího účetnictví o aktivech, příjmech a peněžních tocích, měla Komise za to, že příděl založený na jejích investicích by lépe odrážel skutečný vztah mezi společností Zhengshi Holding a výrobcem textilií ze skleněných vláken. Komise však při přezkumu subvencí u preferenčního financování, které obdržela společnost Zhengshi Holding, zjistila, že se dopustila nesprávného posouzení, jelikož všechny finanční prostředky byly jasně vyčleněny ve prospěch výroby nerezavějící oceli. Výpočet výhody byl proto odpovídajícím způsobem upraven.

(641)

Pokud jde o společnost Hubei Hongjia, měl být alokační klíč skutečně založen na prodeji materiálů vyrobených společností Hubei Hongjia. Alokační klíč byl proto odpovídajícím způsobem změněn. Pokud jde o společnost Jushi Hong Kong, Komise rovněž souhlasila s připomínkami společnosti a alokační klíč upřesnila, a sice podle podílu zboží prodávaného společností Jushi Hongkong, které bylo koupeno od skupiny Jushi Group.

(642)

Po poskytnutí dodatečných konečných informací skupina CNBM Group uvedla, že pokud nedošlo k žádnému prodeji ze strany Jushi Hong Kong skupině Jushi Group, měla být společnost Jushi Hong Kong vyloučena. Komise připomíná, že společnost Jushi Hong Kong je obchodník ve spojení s vyvážejícím výrobcem Jushi Group a jako takový vyváží textilie ze skleněných vláken vyráběné skupinou Jushi Group. Vzhledem k tomu, že existuje přímá souvislost mezi subvencemi, které obdržela společnost Jushi Hong Kong, a vývozem dotčeného výrobku, je rozumné použít jako alokační klíč podíl vývozu pocházejícího od skupiny Jushi Group (ve srovnání s vývozem výrobků pocházejících z jiných zdrojů). Komise tedy toto tvrzení nepřijala.

(643)

Pokud jde o poslední bod týkající se převodu výše subvencí společnosti CNBM, Komise připomíná, že společnost CNBM při šetření nespolupracovala a že výše subvencí musela být určena na základě dostupných údajů. Za těchto okolností Komise rozhodla, že nejvhodnějším přístupem by bylo vypočítat subvence, které obdržela společnost CNBM, v poměru k celkovému konsolidovanému obratu skupiny podniků. Komise tedy ve skutečnosti použila metodiku výpočtu navrženou samotnou skupinou CNBM Group. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(644)

V souladu s čl. 15 odst. 3 základního nařízení byla celková výše subvence pro spolupracující společnosti nezařazené do vzorku vypočtena na základě celkového váženého průměru napadnutelných subvencí zjištěných pro spolupracující vyvážející výrobce zařazené do vzorku, s výjimkou zanedbatelných výší a rovněž výše subvencí zjištěných u položek, na něž se vztahují ustanovení čl. 28 odst. 1 základního nařízení. Komise však při určování uvedených částek neopominula zohlednit závěry částečně založené na dostupných údajích. Komise se totiž domnívá, že dostupné údaje, které byly v uvedených případech použity, neovlivnily podstatným způsobem informace nezbytné ke spravedlivému určení výše subvencování, takže vývozci, kteří nebyli požádáni o spolupráci při šetření, nebudou použitím tohoto přístupu poškozeni (137).

(645)

Vzhledem k vysoké míře spolupráce čínských vyvážejících výrobců a reprezentativnosti vzorku, i pokud jde o způsobilost pro získání subvence, stanovila Komise výši pro „všechny ostatní společnosti“ na úrovni nejvyšší výše stanovené pro společnosti zařazené do vzorku. Výše pro „všechny ostatní společnosti“ byla použita na společnosti, které při šetření nespolupracovaly.

Název společnosti

Výše napadnutelných subvencí

Yuntianhua Group

17,02  %

CNBM Group

30,73  %

Ostatní spolupracující společnosti

24,85  %

Všechny ostatní společnosti

30,73  %

4.   SUBVENCOVÁNÍ: EGYPT

4.1.   Subvence a programy subvencí, jichž se toto šetření týká

(646)

Na základě informací obsažených v podnětu, oznámení o zahájení řízení a odpovědí na dotazník Komise se prošetřovalo údajné subvencování prostřednictvím těchto subvencí ze strany čínské vlády:

i)

úvěry v rámci preferenční politiky, úvěrové linky, jiné financování, pojištění a záruky;

ii)

příjmy ušlé prostřednictvím programů osvobození od přímých daní a jejich snížení

úlevy na dani z příjmů pro podniky se sídlem ve zvláštní ekonomické zóně;

iii)

příjmy ušlé prostřednictvím programů týkajících se nepřímých daní a dovozního cla

osvobození od daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) a snížení dovozních cel při využívání dovezeného zařízení,

osvobození od DPH a osvobození od dovozních cel při dovozu vstupních materiálů používaných ve vyvážených konečných výrobcích;

iv)

dodávání zboží nebo poskytnutí služeb vládou za cenu nižší než přiměřenou

dodávání energie vládou za cenu nižší než přiměřenou,

poskytování pozemků vládou za cenu nižší než přiměřenou.

4.2.   Zóna ekonomické a obchodní spolupráce v Suezském průplavu („zóna SETC“)

4.2.1.   Úvod a skutkové okolnosti

(647)

Údajné subvencování v Egyptě se týká dvou společností ve spojení v zóně čínsko-egyptské ekonomické a obchodní spolupráce v Suezském průplavu (dále jen „zóna SETC“). Tato zóna se rozkládá na ploše 7,34 km2, která je rozdělena na základní oblast o rozloze 1,34 km2 a rozšířenou oblast o rozloze 6 km2.

(648)

Tuto zvláštní ekonomickou zónu založily společně Čína a Egypt a její historie sahá až do 90. let 20. století. Tehdejší egyptský prezident v té době navštívil zvláštní ekonomické zóny Číny a vyjádřil přání čerpat ze zkušeností Číny v těchto zónách, aby se vytvořilo podobné uspořádání i v Egyptě. V důsledku toho podepsali v roce 1997 předsedové vlád Číny a Egypta memorandum o porozumění, v němž se obě země „dohodly, že budou spolupracovat na rozvoji svobodné ekonomické zóny na severu země v Suezském průplavu, a to tím, že budou sdílet zkušenosti z Číny v oblasti vytváření zvláštních ekonomických zón, účastnit se modernizace studií týkajících se této zóny a podporovat příslušné podnikatelské odvětví v Číně s cílem přispět k projektům, které mají být v této zóně uskutečněny“ (138).

(649)

V návaznosti na tuto dohodu jmenovala společnost Tianjin Teda Investment Holding Co., Ltd. (dále jen „Tianjin TEDA“), která je státním podnikem pod magistrátem města Tchien-ťin, aby provedla tento úkol na čínské straně. Společnost Tianjin TEDA se poté spojila s egyptskou správou Suezského průplavu, Egyptskou národní bankou a dalšími čtyřmi egyptskými podniky ve vlastnictví státu, aby vytvořily společnost Egypt China Joint Venture Company (dále jen „ECJV“) za účelem rozvoje a vytvoření ekonomické zóny. Čínská strana držela 10 % akcií společnosti ECJV a egyptská strana 90 %. V roce 1998 byly odpovídající pozemky v severozápadním zálivu suezské zóny převedeny ze suezské správy na společnost ECJV. Poté však projekt po dobu několika let stagnoval (139).

(650)

V roce 2002 byla širší oblast o rozloze 20 km2, ve které se zóna SETC nacházela, tj. severozápadní záliv suezské ekonomické zóny, egyptskou vládou oficiálně klasifikována jako zvláštní ekonomická zóna (dále jen „zóna SE“) (140). Proto byla i na zónu SETC nyní použitelná ustanovení egyptského zákona č. 83/2002 o ekonomických zónách zvláštní povahy (dále jen „zákon č. 83/2002“).

(651)

Nový impuls přišel v roce 2006, kdy se Čína rozhodla dále podpořit politiku vstupu na globální trhy pro čínské společnosti, aby investovaly v zahraničí. V této souvislosti navrhlo ministerstvo obchodu vytvořit tzv. „zámořské zóny obchodu a spolupráce“ a zóna SETC se stala jednou z prvních 18 úředně schválených zón (141). Na pekingské vrcholné schůzce Fóra pro čínsko-africkou spolupráci v roce 2006 čínský prezident Chu Ťin-tchao oznámil, že „v afrických zemích bude v příštích třech letech vytvořeno tři až pět zón ekonomické a obchodní spolupráce“ (142).

(652)

V roce 2007 uspořádalo ministerstvo obchodu nabídkové řízení na jmenování developerů pro druhou šarži úředně schválených zón obchodní a hospodářské spolupráce. Společnost Tianjin TEDA vyhrála nabídkové řízení pro zónu SETC. V říjnu 2008 zřídila společnost Tianjin TEDA společný podnik s Čínsko-africkým rozvojovým fondem za účelem zřízení společnosti China-Africa TEDA Investment Co., Ltd. (dále jen „China-Africa TEDA“) jako hlavního čínského investičního subjektu v zóně spolupráce. Společnost China-Africa TEDA se spojila se společností ECJV za účelem vytvoření nové společnosti s názvem Egypt TEDA Investment Co. (dále jen „Egypt TEDA“) s cílem podpořit rozvoj zóny SETC v Egyptě. Tentokrát čínská strana držela 80 % akcií a egyptská strana (zastoupená společností ECJV) 20 %. Poté, co byla společnost v roce 2008 oficiálně založena, práce v zóně rychle pokročila. Dne 7. listopadu 2009 pak předsedové vlád obou zemí slavnostně otevřeli základní oblast a zařadily zónu SETC mezi důležité projekty v oblasti ekonomické a obchodní spolupráce mezi oběma zeměmi (143). Do konce roku 2011 byla dokončena celá infrastruktura v základní oblasti (144).

(653)

V roce 2012 po občanských nepokojích v Egyptě vykonal prezident Mursí státní návštěvu Číny, během níž se zmínil o zóně jako o klíčovém projektu dvoustranné spolupráce mezi oběma zeměmi a vyjádřil naději, že stále více čínských podniků bude investovat v Egyptě prostřednictvím této zóny a navazujících projektů, a tím se budou účastnit programu obnovy Egypta (145).

(654)

V roce 2013 podepsala společnost Egypt TEDA a egyptské orgány smlouvu na pozemky rozšířené oblasti o rozloze 6 km2. Od roku 2013 byly v rámci iniciativy „Jeden pás, jedna cesta“ rovněž dále rozvíjeny zóny obchodní a hospodářské spolupráce, jako je zóna SETC. Zahraniční sídla se tak stala pro čínské společnosti významným prostředkem, jak investovat v zahraničí. Výsledkem je, že zejména od roku 2013 byla zóna SETC zařazena do téměř všech důležitých textů týkajících se spolupráce mezi oběma vládami (146).

(655)

V roce 2014 zahájil Egypt „Plán rozvoje koridoru Suezského průplavu“. V souvislosti s tímto plánem byla zóna SE v roce 2015 úředně začleněna do širší ekonomické zóny Suezského průplavu (dále jen „zóna SC“) a zahrnovala celou oblast kolem Suezského průplavu o rozloze 461 km2. Celá tato oblast se nyní v souladu se zákonem č. 83/2002 a jeho změnami (147) považuje za „ekonomickou oblast zvláštní povahy“.

(656)

Prezident Sísí navštívil v prosinci 2015 Čínu, kde prohlásil, že Egypt přijímá nabídku prezidenta Si Ťin-pchinga spolupracovat v rámci iniciativy „Jeden pás, jedna cesta“ a dále rozvíjet projekty v Egyptě. Dne 21. ledna 2016 oba prezidenti oficiálně slavnostně zahájili projekt rozšíření zóny SETC o rozšířenou oblast o rozloze 6 km2. Během státní návštěvy prezidenta Si Ťin-pchinga v Egyptě podepsaly obě vlády rovněž „Dohodu mezi ministerstvem obchodu Čínské lidové republiky a Generálním úřadem ekonomické zóny Suezského průplavu Egyptské arabské republiky o suezské zóně ekonomické a obchodní spolupráce“ ze dne 21. ledna 2016 (dále jen „dohoda o spolupráci“). Tato dohoda o spolupráci dále upřesnila význam a právní status zóny SETC (148).

(657)

Během inspekce na místě čínská vláda potvrdila, že tato dohoda o spolupráci kodifikovala praxi fungující v této zóně od roku 2006. Hlavním účelem dohody o spolupráci bylo tedy poskytnout jasný písemný rámec pro tuto spolupráci a formalizovat ji v rámci iniciativy „Jeden pás, jedna cesta“, včetně podpory čínské vlády poskytované společnostem v zahraničí. Nebyly však poskytnuty žádné další podrobnosti o přípravných pracích na dohodě o spolupráci, a to i přes výslovnou žádost Komise.

(658)

Podle dohody o spolupráci budou vlády společně rozvíjet zónu SETC. Činí tak v souladu se svými příslušnými vnitrostátními strategiemi (iniciativa „Jeden pás, jedna cesta“ pro Čínu na jedné straně a plán rozvoje koridoru Suezského průplavu pro Egypt na straně druhé). Za tímto účelem poskytuje egyptská vláda pozemky, pracovní sílu a určité daňové úlevy, zatímco čínské společnosti působící v této zóně provozují výrobní zařízení se svými aktivy a manažery. Jako kompenzaci nedostatku egyptských finančních prostředků čínská vláda rovněž podporuje tento projekt poskytováním nezbytných finančních prostředků společnosti Egypt TEDA a čínským společnostem působícím v zóně SETC.

(659)

Výrobci textilií ze skleněných vláken, kteří působí v zóně SETC, tj. společnosti Jushi Egypt a Hengshi Egypt, jsou začleněny podle egyptského práva a byly založeny čínskými mateřskými společnostmi (Jushi China a Hengshi China). Mateřské společnosti těchto výrobců textilií ze skleněných vláken jsou ve spojení a hlavní mateřská společnost těchto dvou společností je ve vlastnictví Komise Státní rady pro dohled nad státem vlastněnými aktivy a jejich správu (SASAC). Tyto společnosti získaly souhlas příslušných čínských vládních orgánů (149) k založení dceřiné společnosti v Egyptě. Dceřiné společnosti jsou financovány z prostředků pocházejících z Číny, používají vstupní materiály a zařízení dovážené z Číny, jsou řízeny čínskými vedoucími pracovníky a používají čínské know-how. Vyrábějí v Egyptě textilie ze skleněných vláken, které se ze zóny SETC vyvážejí do EU.

(660)

Za účelem zajištění hladkého provádění výše uvedené dohody o spolupráci vytvořily obě vlády rovněž mechanismus konzultací na třech úrovních. V této souvislosti podepsal Generální úřad ekonomické zóny Suezského průplavu Egyptské arabské republiky a Obecní komise města Tchien-ťin pro obchod Čínské lidové republiky „dohodu o spolupráci při zřízení Správní komise pro zónu čínsko-egyptské ekonomické a obchodní spolupráce v Suezském průplavu“ pro mezivládní konzultace na první úrovni. Na druhé úrovni byl zřízen Řídící výbor pro ekonomickou a obchodní spolupráci v Suezském průplavu, aby byla zajištěna jednání na technické úrovni mezi příslušnými správními útvary magistrátu čínského města Tchien-ťin a příslušnými útvary egyptského úřadu pro hospodářský prostor Suezského průplavu. Pravidelná setkání těchto útvarů probíhají od roku 2017. Na třetí úrovni společnost Egypt TEDA a příslušné egyptské protějšky informují o problémech a těžkostech, které se objevují na výše uvedených úrovních státní správy.

4.2.2.   Částečná nedostatečná spolupráce a použití dostupných údajů v souvislosti se zónou SETC

4.2.2.1.   Použití ustanovení čl. 28 odst. 1 základního nařízení na egyptskou vládu

(661)

Komise egyptskou vládu ve svém dotazníku, v písemném upozornění na nedostatky a během inspekce na místě požádala, aby poskytla určité informace týkající se zóny ekonomické a obchodní spolupráce v Suezském průplavu v Egyptě. Uvedené žádosti o informace zahrnovaly mimo jiné otázky týkající se právního a institucionálního rámce a existence mezivládních dohod mezi Čínou a Egyptem.

(662)

Egyptská vláda v tomto ohledu poskytla Dohodu mezi ministerstvem obchodu ČLR a Generálním úřadem ekonomické zóny Suezského průplavu Egyptské arabské republiky o suezské zóně ekonomické a obchodní spolupráce z roku 2016. Komise však stále postrádá informace o případných předchozích dohodách, memorandech o porozumění nebo jiných dokumentech podepsaných mezi čínskou vládou a egyptskou vládou v souvislosti se zónou SETC. Komise například nalezla veřejně dostupné odkazy na memorandum o porozumění z roku 1997 uzavřené mezi vládou Čínské lidové republiky, zastoupenou premiérem Li Pengem, a egyptskou vládou, zastoupenou předsedou vlády Kamalem Ganzaourim, o vytvoření zóny volného obchodu v Egyptě.

(663)

Komise rovněž postrádá dokumentaci týkající se provádění dohody z roku 2016 a konzultačních mechanismů zavedených egyptskou a čínskou vládou. Komise například nalezla veřejně dostupné odkazy na Dohodu o spolupráci při zřízení Správní komise pro zónu čínsko-egyptské ekonomické a obchodní spolupráce v Suezském průplavu, kterou podepsal Generální úřad ekonomické zóny Suezského průplavu a Komise pro obchod Tchien-ťin ČLR. Kromě toho byl v dubnu 2017 oficiálně zřízen společný řídící výbor TEDA zóny čínsko-egyptské ekonomické a obchodní spolupráce v Suezském průplavu. V červenci 2017 byl zřízen Mezivládní koordinační výbor, který uspořádal své první společné zasedání. Komise neobdržela písemnou dokumentaci týkající se zasedání konaných v rámci těchto různých konzultačních mechanismů, s výjimkou jednoho zasedání správní komise.

(664)

Vzhledem k neposkytnutí těchto údajů se Komise domnívala, že neobdržela zásadní informace, které jsou důležité pro tento aspekt šetření.

4.2.2.2.   Použití ustanovení čl. 28 odst. 1 základního nařízení na čínskou vládu

(665)

Komise čínskou vládu ve svém dotazníku, v písemném upozornění na nedostatky a během inspekce na místě požádala, aby poskytla informace týkající se zámořských investic obecně, zón ekonomické a obchodní spolupráce obecně a zóny SETC v Egyptě konkrétně. Uvedené žádosti o informace zahrnovaly mimo jiné otázky týkající se právního a institucionálního rámce pro zámořské zóny ekonomické a obchodní spolupráce, který schválilo čínské ministerstvo obchodu, existence mezivládních dohod mezi Čínou a Egyptem, jakož i úlohy a fungování různých čínských státních subjektů v zóně SETC.

(666)

Čínská vláda několikrát zopakovala, že považuje žádosti Komise za neslučitelné mimo jiné s články 1, 2, 4, čl. 11 odst. 2 a čl. 11 odst. 3 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, jakož i s články 2, 3, 4, čl. 10 odst. 2 a 3 nařízení (EU) 2016/1037 (dále jen „základní nařízení“), a proto na žádnou z otázek položených Komisí neodpověděla. Komise s tím nesouhlasila. S ohledem na její účast na operacích v zóně SETC a dohody s egyptskou vládou dospěla Komise k závěru, že čínská vláda se měla v zájmu lepšího objasnění zapojit rovněž do této části šetření.

(667)

Vzhledem k neposkytnutí těchto údajů se Komise domnívala, že neobdržela zásadní informace, které jsou důležité pro tento aspekt šetření.

(668)

Komise proto egyptskou a čínskou vládu vyrozuměla, že se při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování společností nacházejících se v zóně SETC možná bude muset uchýlit k použití dostupných údajů podle čl. 28 odst. 1 základního nařízení. Egyptská a čínská vláda vznesly námitky a zdůraznily, že s Komisí plně spolupracovaly. Komise však měla za to, že informace o přesné spolupráci mezi oběma vládami při zřizování a správě zóny SETC mají zásadní význam pro právní posouzení tohoto případu, jak je vysvětleno v následujícím oddíle 4.2.3. Bohužel obdržela po příslušném ověření pouze dva relevantní dokumenty s tím důsledkem, že nemohla ověřit jejich pravost. Kromě toho se nemohla zapojit do žádné navazující diskuse s egyptskou vládou o významných podrobnostech, které by mohly osvětlit rozsah a míru spolupráce mezi oběma vládami v dané zóně.

(669)

Komise proto použila článek 28 základního nařízení a ve vztahu k těmto bodům vycházela z dostupných údajů.

4.2.3.   Právní posouzení

(670)

Fungování zóny SETC představuje úzkou spolupráci mezi egyptskou a čínskou vládou na území vyvážející země. Vlády Egypta a Číny spojily své zdroje, aby společnostem vyrábějícím v zóně SETC poskytly výhodné podmínky, které jim poskytují výhody. Toto sloučení zdrojů prostřednictvím této úzké spolupráce slouží společnému účelu a poskytuje výhody společnému příjemci (společnostem Jushi Egypt a Hengshi Egypt).

(671)

Čínská vláda ve svých připomínkách ze dne 7. srpna 2019 uvedla, že Komise nemůže právně prověřit čínský podíl na této úzké spolupráci, tj. údajné finanční příspěvky čínských bank společnostem působícím v Egyptě. Podle čl. 1 odst. 1 písm. a) Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních existuje subvence pouze tehdy, pokud je poskytován finanční příspěvek od vlády nebo veřejnoprávního subjektu na území člena WTO. Podle čínské vlády tedy jakýkoli údajný přímý převod finančních prostředků finanční institucí, která působí v Číně, výrobcům/vývozcům textilií ze skleněných vláken ve třetích zemích tak „nemůže být přičítán Číně nebo být považován za finanční příspěvek poskytnutý čínskou vládou“ (150). Podle názoru čínské vlády Komise sama v případu PVT podpořila „územní omezení subvencování“, když prohlásila, že „musí existovat finanční příspěvek vlády nebo veřejnoprávního subjektu na území země, která subvenci poskytuje“ podle 5. bodu odůvodnění základního nařízení (151). Navíc kontext čl. 1 odst. 1 písm. a) podbodu 1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, tj. články XVI GATT, čl. 2 odst. 1 a 2 dohody týkající se specifičnosti, článek 14 dohody týkající se výpočtu výhod, čl. 25 odst. 2 dohody tykající se požadavků na oznamování, všechny obsahují odkazy, že příjemce by měl být usazen na území subvencujících členů WTO; stejně tak platí, že i oddíl 10 protokolu o přistoupení Číny vyžaduje, aby země oznámila každou subvenci „poskytnutou nebo zachovávanou na jejím území“ (152). Kromě toho historie jednání o dohodě (podle názoru čínské vlády) prokazuje, že by se dohoda nevztahovala na platby prováděné vládou mimo její území.

(672)

Komise zaznamenala, že tyto připomínky řeší otázku, zda je čínská vláda podle Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních odpovědná za poskytování subvencí na výrobu v zámoří, pokud jde o zboží vyvážené třetím členům WTO. Neřeší však samostatnou otázku toho, zda je v konkrétních případech vláda vyvážející země podle Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních odpovědná za to, že ve společném podniku o tyto subvence aktivně usilovala, uznala je a přijala za účelem zvýhodnění výrobků, které se v něm vyrábějí.

(673)

Komise tedy byla oprávněna ověřit, zda zdroje poskytnuté společnostem Jushi a Hengshi Egypt lze označit za napadnutelné subvence, které poskytla egyptská vláda ve smyslu článků 2, 3 a 4 základního nařízení.

4.2.3.1.   Finanční příspěvek vlády nebo veřejnoprávního subjektu

(674)

Podle čl. 3 odst. 1 písm. a) základního nařízení byla subvence poskytnuta, pokud některá vláda v zemi původu nebo vývozu poskytla finanční příspěvek. Podobně i podle čl. 1 odst. 1 písm. a) bodu 1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních se má za to, že subvence byla poskytnuta, „pokud je poskytován finanční příspěvek od vlády nebo jakéhokoli veřejnoprávního subjektu“.

(675)

Egyptská vláda poskytla uvedeným dvěma společnostem pozemky a nabídla několik daňových úlev. Tyto subvence jsou tedy provozovány a udělovány přímo egyptskou vládou.

(676)

Od uzavření memoranda o porozumění v roce 1997 však egyptská vláda aktivně usilovala o podporu zóny nejen přímo poskytováním pozemků a daňovými úlevami, ale také nepřímo, a to prostřednictvím dohodnuté pomoci čínské vlády pro rozvoj zóny SETC na jejím území. V memorandu o porozumění egyptská vláda výslovně „podporuje příslušné podnikatelské odvětví v Číně s cílem přispět k projektům, které mají být v této zóně uskutečněny“. V návaznosti na návštěvu prezidenta Mursího v Číně v srpnu 2012 získala zóna SETC „nebývalou pozornost a podporu ze strany egyptské vlády“ (153). Podle článku 1 dohody o spolupráci z roku 2016 se obě strany dohodly rozvíjet zónu „v souladu se (…) stávajícími právními a správními předpisy obou zemí“. Článek 1 právních předpisů provádějících dohodu o spolupráci dále upřesňuje, že „řídící výbor [odpovědný za koordinaci a vyřizování každodenní práce v zóně spolupráce] je zřízen v souladu s mnohostrannými a dvoustrannými dohodami a stávajícími právními a správními předpisy, které podepsaly nebo se jich účastnily Čínská lidová republika a Egyptská arabská republika“. Podle článku 4 dohody o spolupráci přislíbily obě strany „podporu a usnadnění výstavby, usnadnění podnikání a fungování zóny spolupráce“. Za tímto účelem Egypt souhlasil s tím, aby ji Čína označila za „zónu obchodu a spolupráce v zámoří“. V čl. 4 odst. 1 dohody o spolupráci Čína potvrdila, že daná zóna „má nárok na příslušnou politickou podporu a pomoc poskytovanou čínskou vládou pro zámořské zóny ekonomické a obchodní spolupráce“. Kromě toho se čínská vláda v článku 5 dohody o spolupráci výslovně zavázala, že tuto zónu „podpoří“ mimo jiné tím, že „bude vybízet příslušné finanční instituce, aby poskytovaly finanční nástroje“ společnostem a investicím v této zóně. Kromě toho se podle článku 7 téže dohody jak egyptská, tak čínská vláda zavázaly, že jakékoli stávající nebo budoucí právní předpisy, které poskytují příznivější zacházení než dohoda o spolupráci, mají před dohodou přednost. Preferenční financování čínské vlády pro dva výrobce textilií ze skleněných vláken v zóně je výsledkem uvedených závazků a mělo by být v tomto kontextu chápáno.

(677)

Spojením sil sledovala egyptská a čínská vlády několik cílů.

(678)

Pokud jde o egyptskou stranu, podle vyjádření na nejvyšší politické úrovni (154) bylo cílem přilákat čínské investice, know-how a kapitál s cílem podpořit hospodářský rozvoj oblasti Suezského průplavu a vytvořit pracovní místa. Podle perspektivy egyptského dlouhodobého plánování do roku 2022, kterou vydalo plánovací oddělení v Egyptě v listopadu 2013, sehraje zóna SETC významnou úlohu pro modernizaci egyptského průmyslu, získávání cizích měn prostřednictvím vývozu, vytváření daní a řešení nezaměstnanosti (155).

(679)

Pokud jde o čínskou stranu, motivace byla odlišná. Z hlediska samotných společností má Egypt určité výhody, pokud jde o nižší náklady práce a kratší dodací lhůty na hlavní trhy, jako je EU. Kromě toho, jak je uvedeno v prospektu týkajícím se dluhopisů, který vydala v roce 2014 společnost Jushi China: „Bariéry na ochranu obchodu skrytě zvýšily tržní ceny čínského vývozu skleněných vláken, což má negativní dopad na vývoz skleněných vláken skupiny Jushi Group. … po založení společnosti Jushi Egyptian Glass Fiber Co., Ltd. v roce 2013 bude poptávku po tomto výrobku ve výše uvedených třech regionech plnit společnost Jushi Egypt. Výše uvedené tři regiony nebudou ukládat antidumpingová cla na egyptské výrobky společnosti Jushi a dopad antidumpingových opatření na skupinu Jushi Group bude značně omezen. Předběžná zásada stanovování cel egyptských výrobků ze skleněných vláken společnosti Jushi pro zákazníky ve výše uvedených třech regionech má spočívat ve sdílení úspory na clech se zákazníky a využívání úspory na antidumpingových clech a nákladech na dopravu v plné výši ze strany výrobce“. Od roku 2011 (156) a konce roku 2014 (157) dovoz výztuží ze skleněných vláken (což je hlavní vstup pro výrobu textilií ze skleněných vláken, který představuje přibližně 70 % jejich výrobních nákladů) pocházejících z Číny byl skutečně v EU předmětem antidumpingových a vyrovnávacích cel a EU je jedním ze „tří regionů“, na něž se odkazuje v prospektu týkajícím se dluhopisů.

(680)

Z pohledu čínské vlády je podle 13. pětiletého plánu ministerstva obchodu pro rozvoj zahraničního obchodu jedním z hlavních úkolů podle tohoto plánu posílení obchodní spolupráce se zeměmi iniciativy „Jeden pás, jedna cesta“, aby se podpořil a rozšířil vývoz mimo jiné vyspělých technologických výrobků, jako jsou textilie ze skleněných vláken. Plán zahrnuje následující prohlášení: „Stabilizovat vývoz zvýhodněných výrobků, jako jsou výrobky s vysokým podílem práce, do výše uvedených zemí, využívat příležitosti k vybudování infrastruktury pro tyto země a motivovat k vývozu velkých kompletních sad zařízení, technologií, norem a služeb. Přizpůsobit se vývoji transformace a modernizace odvětví v těchto zemích a urychlit vývoz elektromechanických a vyspělých technologických výrobků. … Zintenzivnit expanzi rozvíjejících se trhů a po komplexním zohlednění ekonomického významu, rychlosti růstu, vyčlenění zdrojů, míry rizika a dalších faktorů zvolit několik rozvíjejících se trhů pro primární expanzi. Rozšířit vývoz vyspělých technických zařízení a podpořit vývoz u vysoce kvalitních, vyspělých a srovnatelně výhodných odvětví a výrobků“. Plánovaná opatření k dosažení těchto úkolů zahrnují „rozvoj zón hospodářského a technologického rozvoje a různých parků na úrovni státu“.

(681)

Jak je uvedeno v jednom článku, „podle pokynů vládních útvarů v rámci iniciativy „Jeden pás, jedna cesta“ a v souvislosti se strategií hostitelské země na nejvyšší úrovni se zámořské zóny spolupráce staly nástrojem k realizaci iniciativy „Jeden pás, jedna cesta“ a mezinárodní spolupráce v oblasti výrobní kapacity“ (158).

(682)

Zámořské zóny tedy Číně slouží k několika strategickým cílům. Za prvé by mohly pomoci zvýšit poptávku po strojích a zařízení vyrobených v Číně. Za druhé by se čínské společnosti tím, že by vyráběly v zámoří a vyvážely do Evropy nebo Severní Ameriky, mohly vyhnout problémům souvisejícím s obchodem a překážkám při vývozu z Číny. Za třetí by mohly pomáhat Číně v jejím úsilí oživit svou vlastní domácí restrukturalizaci a vylepšit domácí hodnotový řetězec (159).

(683)

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že egyptská vláda očekávala a vítala čínské financování úzké spolupráce v rámci zóny SETC, aby mohla podpořit rozvoj jednoho z nejchudších regionů. Čínská vláda doufala, že čínské společnosti by mohly působit mimo čínské území a rozšířit svůj vývoz v rámci iniciativy „Jeden pás, jedna cesta“ (možná aby se vyhnuly opatřením na ochranu obchodu).

(684)

Za těchto okolností dospěla Komise k závěru, že pojem „vláda“ v čl. 3 odst. 1 písm. a) základního nařízení by měl zahrnovat nejen opatření pocházející přímo od egyptské vlády, ale i ta opatření čínské vlády, která lze na základě dostupných důkazů egyptské vládě přičíst.

(685)

Jak rozhodl Odvolací orgán ve věci US–Gasoline (160), právo WTO nelze vykládat v klinické izolaci od obecného mezinárodního práva. Konkrétně to znamená, že zásady obecného mezinárodního práva tedy tvoří součást právního řádu WTO, který nepředstavuje samostatný systém (161). V souladu s čl. 3 odst. 2 Ujednání o řešení sporů a čl. 31 odst. 3 písm. c) Vídeňské úmluvy o smluvním právu (dále jen „Vídeňská úmluva“) je při posuzování kontextu podmínek smlouvy třeba zohlednit „každé příslušné pravidlo mezinárodního práva použitelné ve vztazích mezi stranami“.

(686)

Tato „pravidla“ zahrnují mezinárodní obyčejové právo (162), které je ze své podstaty závazné pro všechny členy WTO, včetně Egypta, Číny a Evropské unie. Důležitou částí mezinárodního obyčejového práva jsou pravidla týkající se odpovědnosti státu, která byla kodifikována Komisí pro mezinárodní právo (články Komise pro mezinárodní právo (ILC) o odpovědnosti států za porušení mezinárodního práva) (163) v souladu s jejím mandátem podle čl. 13 odst. 1 písm. a) Charty OSN.

(687)

Pravidla uvedená v článcích ILC jsou rovněž „relevantní“ ve smyslu čl. 31 odst. 3 písm. c) Vídeňské úmluvy, protože poskytují vodítko pro výklad pojmu přičítání, tj. kdy lze určité jednání nebo opomenutí přičíst jednomu státu, a to i v případě, že tato jednání nebo opomenutí nepocházejí přímo od uvedeného státu. V tomto ohledu se pojem přičítání stává relevantním pro výklad pojmu „vláda“ v návětí čl. 1 odst. 1 písm. a) bodu 1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, a zejména pro určení správného přičtení určitého jednání v situaci spolupráce mezi dvěma státy, pokud jde o subvence, jak je tomu v tomto případě (164).

(688)

Články ILC lze tedy použít k výkladu pojmu „vláda“ v návětí čl. 1 odst. 1 písm. a) bodu 1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních za účelem přičtení daného jednání (tj. poskytnutí subvence) egyptské vládě, a to i v případech, kdy finanční příspěvek nebyl poskytnut přímo egyptskou vládou.

(689)

V tomto ohledu Komise uvedla, že článek 11 článků ILC stanoví zejména, že „jednání, které nelze podle předchozích článků přičítat státu, musí být nicméně považováno za jednání uvedeného státu v souladu s mezinárodním právem tehdy a do té míry, pokud uvedený stát uznává a přijímá toto chování za vlastní“. Komentář ILC k článku 11 vysvětluje, že „případy použití zásady [přičtení chování státu prostřednictvím uznání a přijetí] lze nalézt v soudních rozhodnutích a ve státní praxi“ (165). Jak je připomenuto v 6. bodě odůvodnění téhož komentáře, vyžaduje se, aby stát „identifikoval dotčené chování a přijal je za vlastní“.

(690)

Od zahájení projektu v roce 1997 začlenila egyptská vláda čínské financování společností Jushi Egypt a Hengshi Egypt do své vlastní politiky pro tuto zónu. Prezident Mursí během své návštěvy Číny v srpnu 2012 veřejně přivítal čínské investice a kapitál a v listopadu 2013 uznalo egyptské plánovací oddělení, že čínské financování zóny SETC bude hrát významnou úlohu při modernizaci egyptského průmyslu. Při další návštěvě Číny v prosinci 2014 prezident Sísí „prohlásil, že návrh prezidenta Ťin-pchinga týkající se společného zavedení iniciativy „Jeden pás, jedna cesta“ představuje významnou příležitost pro egyptské zotavení a egyptská strana je připravena k aktivnímu zapojení a poskytnutí podpory. Egyptská strana si přeje spolupracovat s Čínou na rozvoji projektů koridoru Suezského průplavu, zóny ekonomické a obchodní spolupráce v Suezském průplavu atd. a přilákat čínské podniky, aby investovaly v Egyptě“ (166).

(691)

Charakteristiky čínské iniciativy „Jeden pás, jedna cesta“ jsou veřejně známy. V článcích 30 až 36 poradních stanovisek Státní rady pro podporu mezinárodní výrobní kapacity a spolupráce v oblasti výroby zařízení ze dne 13. května 2015 je uveden seznam všech politických opatření, která mohou získat společnosti „směřující do zahraničí“. Zahrnují fiskální a daňové podpůrné politiky, zvýhodněné půjčky, finanční podporu prostřednictvím syndikovaných úvěrů, vývozní úvěry a financování projektů, kapitálové investice a také pojištění vývozních úvěrů. Článek 31 uvedených stanovisek odkazuje na „zvýhodněné půjčky“, které mají „podpořit podniky, aby se podílely na vývozu velkých kompletních sad zařízení, uzavírání smluv na projekty a velkých investičních projektech“. V praxi tato politika vedla k mnoha případům preferenčního financování ze strany bank nebo ke zřízení zvláštního „Fondu hedvábné stezky“ podle článku 35 poradních stanovisek, jak nedávno zjistila Komise u jiného případu (167).

(692)

Vzhledem k tomu, že prezident Egypta si byl nepochybně vědom toho, že čínská iniciativa „Jeden pás, jedna cesta“ obnáší intenzivní státní financování prostřednictvím preferenčního financování a jiných finančních nástrojů, jednalo se proto jasně o přijetí této finanční podpory od čínské vlády na nejvyšší politické úrovni, jelikož zóna SETC byla zřízena společně s Čínou.

(693)

Skutečnost, že Egypt uznal a přijal čínské preferenční financování, je dále doložena ve znění dohody o spolupráci z roku 2016. Jak je stanoveno v článku 1 dohody o spolupráci, Egypt výslovně uznal, že Čína může uplatňovat své právo ve vztahu k hospodářským subjektům v SETC nebo k operacím v zóně SETC. Za tímto účelem egyptská vláda rovněž souhlasila s tím, že Čína na základě svých právních předpisů označila zónu SETC za „zámořskou oblast investic“. Vzhledem k tomu, že „zámořské oblasti investic“ jsou prostředkem iniciativy „Jeden pás, jedna cesta“, jak je uvedeno v 681. bodě odůvodnění, a jelikož tato iniciativa využívá přednostního financování jako nástroje, jak je popsáno v 691. bodě odůvodnění, bylo důsledkem takového označení v článku 4 dohody o spolupráci, přičemž Čína rovněž potvrdila, že daná zóna „má nárok na příslušnou politickou podporu a pomoc poskytovanou čínskou vládou pro zámořské zóny ekonomické a obchodní spolupráce“, že se společnosti Jushi Egypt and Hengshi Egypt staly způsobilými žádat o preferenční úvěry poskytované čínskými politickými bankami a o preferenční podmínky vývozního pojištění. Egypt rovněž odsouhlasil článek 5, podle nějž čínská vláda podpoří zónu spolupráce tím, že „bude vybízet příslušné finanční instituce, aby poskytovaly finanční nástroje pro … investiční projekty v rámci zóny spolupráce, pokud jsou splněny podmínky pro poskytování úvěrů a požadavky na používání úvěrů“. Jak již bylo zjištěno v předchozím šetření, čínské preferenční financování není realizováno pomocí jasně určených programů financování s přísnými kritérii způsobilosti, ale spíše identifikací řady podporovaných odvětví na nejvyšší úrovni (168). Oficiální označení zóny SETC v Egyptě jako zámořské oblasti investic pro čínské společnosti po společné dohodě mezi oběma prezidenty a „vybídnutí“ uvedené v článku 5 plně zapadá do obvyklého čínského vzorce aktivace preferenčního financování ze strany jejích bank zajišťujících vládní politiku.

(694)

Čínská preferenční opatření ve prospěch čínských subjektů usazených v Egyptě tedy Egypt „identifikoval“ a „přijal je za vlastní“.

(695)

Kromě toho se egyptští úředníci neustále účastnili prováděcího mechanismu na třech úrovních uvedeného ve 660. bodě odůvodnění. Úkolem prováděcího mechanismu je podle čl. 2 bodu V) dohody o provádění „koordinovat příslušné finanční instituce, mimo jiné včetně bankovních institucí, pojišťovacích institucí a různých fondů, které poskytují úvěrovou podporu zóně spolupráce a podnikům v této zóně, a pomáhat zóně spolupráce a podnikům v této zóně hledat další způsoby financování“. Prostřednictvím čl. 2 odst. 4 téhož dokumentu se úředníci pověřují, aby „vyvíjeli maximální úsilí o hladké provedení všech podpůrných politik čínských a egyptských právních a správních předpisů “. To vyjadřuje společné porozumění Egypta a Číny ohledně toho, že čínská strana neposkytuje peníze za tržní sazby, které by společnosti Jushi Egypt a Hengshi Egypt mohly získat od mezinárodních investorů na trhu, ale proaktivně poskytuje státní pobídky, což je jen jiný pojem pro výhody či preference.

(696)

Prováděním tohoto ustanovení Egypt rovněž vyjádřil svou plnou podporu čínskému preferenčnímu financování ve prospěch výrobců textilií ze skleněných vláken v dané zóně. Vzhledem k částečné nedostatečné spolupráci obou vlád (viz oddíl 4.2.2) ohledně tohoto zásadního aspektu šetření nebyla Komise schopna v tomto ohledu zjistit další podrobnosti. Dostupné důkazy však poukazují na skutečnost, že obě vlády v tomto duchu spolupracovaly ve prospěch vyvážejících výrobců textilií ze skleněných vláken, kteří se nacházejí v této zóně.

(697)

Z důkazů vyplývá, že finanční příspěvky ve formě preferenčního financování od čínských veřejných orgánů pro společnosti Jushi a Hengshi Egypt lze přičíst egyptské vládě jakožto vládě země původu nebo vývozu podle čl. 3 odst. 1 písm. a) základního nařízení. Z těchto důkazů vyplývá, že egyptská vláda schválila preferenční finanční podporu od čínské vlády pro výrobce textilií ze skleněných vláken v této zóně v souladu s dohodnutými závazky rozvíjet a podporovat ekonomické činnosti v zóně.

(698)

V této souvislosti Komise dále uvedla, že možnost vlád poskytovat finanční příspěvek nepřímo prostřednictvím soukromých subjektů není exogenní ani podle základního nařízení, ani podle Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních (169). V případech, kdy vlády pověřují soukromé subjekty konkrétním jednáním nebo jim toto jednání nařídí, je totiž zásadní, že musí existovat „prokazatelná spojitost“ mezi jednáním vlády a jednáním soukromého subjektu (170). Stejně tak v tomto případě existuje jasná a výslovná souvislost mezi souhlasným jednáním Číny s cílem poskytnout dohodnutou finanční podporu vyvážejícím výrobcům textilií ze skleněných vláken a egyptské vlády.

(699)

Komise proto dospěla k závěru, že preferenční financování poskytnuté čínskou vládou vyvážejícím výrobcům textilií ze skleněných vláken v dané zóně představuje finanční příspěvky egyptské vlády ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu i) základního nařízení (171).

4.2.3.2.   Výhoda

(700)

Komise poté zohlednila, zda tyto finanční příspěvky, které lze přičíst egyptské vládě, poskytly společnostem Jushi a Hengshi Egypt výhodu podle čl. 3 odst. 2 základního nařízení. Připomněla, že tyto dvě společnosti působí v Egyptě a vztahuje se na ně egyptské právo. Proto bylo v zásadě vhodné zjistit, zda tito příjemci financování získali lepší podmínky, než jaké by získali na egyptském finančním trhu. Komise tento bod ověřila a přesvědčila se, že tomu tak bylo, a sice se značným rozdílem.

(701)

Komise však vzala v úvahu i výjimečné okolnosti tohoto případu. Jak je uvedeno v 659. bodě odůvodnění, vyvážející výrobci jsou ve spojení s čínskými mateřskými společnostmi, které v konečném důsledku vlastní komise SASAC. Čínské veřejnoprávní subjekty udělily preferenční financování po sjednání a podpisu příslušných dokumentů v Číně a příjemci je obdrželi přímo nebo nepřímo prostřednictvím své mateřské společnosti v Číně (mezipodnikové úvěry). Navíc, jak je stanoveno v článku 1 dohody o spolupráci, egyptská vláda uznala, že uvedené subjekty získaly preferenční podporu včetně levných úvěrů v souladu s čínským právem, tj. za čínských podmínek. Čínské veřejnoprávní subjekty poskytly toto financování podle článku 5 dohody o spolupráci v souladu s politikami preferenčního financování prováděnými v Číně, jak je podrobně uvedeno v oddíle 3.4. Jak je vysvětleno v 657. bodě odůvodnění, tato ustanovení dohody o spolupráci kodifikovala předchozí praxi.

(702)

Komise proto dospěla k závěru, že přijetí finančních příspěvků od čínských veřejných orgánů pro společnosti Jushi a Hengshi Egypt a jejich uznání ze strany egyptské vlády zahrnovalo rovněž prvky výhody plynoucí z těchto příspěvků. Z toho důvodu stanovila tržní sazby pro preferenční financování a odpovídajícím způsobem vypočítala výhodu (viz oddíl 4.3). Konstatovala, že výsledkem tohoto přiměřeného přístupu jsou nižší výše subvencí než ty, které byly zjištěny s použitím hypotetické egyptské referenční hodnoty.

4.2.3.3.   Specifičnost

(703)

Pokud jde o třetí bod týkající se specifičnosti, Komise zkoumala, zda tyto subvence byly specifické, jak to vyžaduje čl. 4 odst. 2 až 4 základního nařízení.

(704)

V důsledku uznání a přijetí byla v souvislosti s preferenčním financováním egyptská vláda orgánem, který subvenci poskytuje. Egyptská vláda konkrétně uznala a přijala označení zóny SETC čínskou vládou jako zámořského území investic podle článku 4 dohody o spolupráci a schválila její plné provádění mimo jiné prostřednictvím poskytování preferenčního financování čínskou vládou.

(705)

Tyto subvence byly omezeny na společnosti působící v oblasti Suezského průplavu (jejíž součástí je zóna SETC). Komise proto dospěla k závěru, že jde o regionální subvence ve smyslu čl. 4 odst. 3 základního nařízení, které spadají do působnosti orgánu, který subvenci poskytuje, v souladu s čl. 4 odst. 2 až 4 základního nařízení.

4.2.3.4.   Závěr

(706)

Komise dospěla k závěru, že jak subvence poskytnuté společnostem působícím v zóně SETC přímo ze strany Egypta (poskytování pozemků, daňových úlev), tak i subvence poskytnuté nepřímo prostřednictvím preferenčního financování ze strany čínské vlády jsou napadnutelné podle článků 2 až 4 základního nařízení. Posledně jmenované subvence lze přičíst Egyptu na základě toho, že uznal a přijal opatření čínské vlády za vlastní, například prostřednictvím dohody o spolupráci, úzké spolupráce a různých úrovní mechanismů spolupráce. Finanční příspěvky rovněž poskytovaly výhody a byly specifické. Komise přezkoumala všechny příslušné subvence podrobněji, jak je uvedeno níže.

(707)

Po poskytnutí informací egyptská vláda tato zjištění napadla v pěti bodech: za prvé, podle mezinárodního práva nelze přisuzovat vládě Egypta svrchované úkony čínské vlády. Za druhé Komise nebrala zřetel na své vlastní základní nařízení, podle kterého musí mít orgán poskytující subvenci sídlo na svém vlastním území. Za třetí, přisouzení čínských úkonů Egyptu představuje rovněž porušení práva WTO, které není možné vykládat s ohledem na článek 11 článků ILC o odpovědnosti států za porušení mezinárodního práva. Za čtvrté, článek 11 článků ILC ani nebyl na skutkové okolnosti použitelný. Za páté, finanční příspěvky pro společnosti Jushi a Hengshi China nesplňují požadavky týkající se specifičnosti podle článku 3 základního nařízení.

(708)

Čínská vláda rovněž vyjádřila svůj nesouhlas s tím, že Komise zachází s úvěry poskytnutými čínskými finančními institucemi egyptským společnostem, které se nacházejí v zóně SETC, a s mezipodnikovými úvěry mezi společnostmi, které se nacházejí v Egyptě, a jejich mateřskou společností jakožto s napadnutelnými subvencemi. Nejprve tvrdila, že subvence nemohla být „vytvořena“ pro Čínu a poté „převedena“ na Egypt, neboť tím by byly napadeny legitimní zahraniční investice. Čínská vláda se dále domnívala, že znění, kontext, předmět a účel Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních nepovolují, aby byla působnost pojmu „vláda nebo veřejnoprávní subjekt“ rozšířena na třetí zemi. Za třetí čínská vláda tvrdila, že článek 11 článků ILC o odpovědnosti státu nelze použít jako relevantní kontext, jelikož se nevztahuje ke stejnému předmětu jako čl. 1 odst. 1 písm. a) bod 1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. I kdyby byl článek 11 článků ILC relevantní, existoval by jasný nesoulad s čl. 1 odst. 1 písm. a) bodem 1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. V tomto případě má čínská vláda za to, že čtvrtý bod by před ním měl přednost jakožto lex specialis.

(709)

Komise nejprve uvedla, že ani čínská, ani egyptská vláda nepředložily žádné připomínky ohledně pravdivosti skutečností týkajících se spolupráce mezi těmito dvěma vládami, jak je popsána v oddíle 4.2.1.

(710)

Komise uvedla, že námitky egyptské a čínské vlády se částečně překrývaly a částečně uváděly samostatné argumenty. Komise analyzovala vzájemně se překrývající body společně a dále samostatně řešila zbývající argumenty, které předložily jednotlivé vlády.

(711)

V prvním bodě čínská vláda tvrdí, že Komise nebyla schopna stanovit čínský finanční příspěvek v souvislosti se společnostmi působícími v Egyptě. „Vytvořila“ tedy subvenci od čínské vlády, kterou později mohla „převést“ na Egypt, a pokusila se „legalizovat“ tuto metodu nesprávným použitím článku 11 článků ILC na situaci, kdy v první řadě neexistovala žádná napadnutelná subvence z Číny. Prostřednictvím této nepřípustné konstrukce by pak EU začala řešit „legitimní zahraniční investice“.

(712)

Komise uvedla, že tento politický argument je založen na dvou sporných právních předpokladech: za prvé, čínské jednání musí splňovat všechna kritéria subvence podle Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, aby mohla vzniknout odpovědnost. Za druhé, pokud tomu tak není, Dohoda o subvencích a vyrovnávacích opatřeních neumožňuje, aby EU napadla jakoukoli podporu, kterou obdržely společnosti působící v Egyptě. Tento argument však směšuje faktický a normativní rozměr. Jak bylo vysvětleno výše, egyptská vláda očekávala a uvítala (skutečnost) poskytování preferenčních úvěrů ze strany čínských finančních institucí společnostem v Egyptě a uznala a přijala tyto preferenční úvěry za vlastní. Skutečnost, zda je důsledkem takových preferenčních úvěrů (z normativního hlediska) i mezinárodní odpovědnost Číny za porušení Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, je irelevantní. Jinými slovy, Komise přičetla egyptské vládě čínské „jednání“ (tj. poskytování preferenčních úvěrů), a nikoli „protiprávní skutky“. Komise proto zamítla první tvrzení čínské vlády, že měla nejdříve prokázat, že čínská vláda poskytla subvenci ve smyslu Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, což neučinila, a chybně „vytvořila“ subvenci čínské vlády ve prospěch vyvážejících výrobců dotčeného výrobku.

(713)

Egyptská vláda ve svém prvním bodě zdůraznila zásadu svrchovanosti v mezinárodním právu. Z hlediska této zásady lze určité jednání přičíst státu pouze tehdy, pokud k tomuto jednání dochází z pověření orgánu tohoto státu. Proto jsou jednání subjektů, které jsou pověřeny čínským orgánem, přičitatelná pouze čínskému státu. Během slyšení, které se konalo dne 18. března 2020, upřesnila egyptská vláda své odůvodnění tím, že citovala příklad vojenských sil jednoho státu umístěných se souhlasem jiného státu na území tohoto jiného státu. Podle egyptské vlády by bylo možné jakékoli jednání pozvaných vojenských sil přisoudit pouze pozvanému státu, aniž by se přenášela odpovědnost na hostitelský stát.

(714)

Toto tvrzení Komise zamítla. Zásada svrchované rovnosti v mezinárodním právu, jak je zakotvena v čl. 2 odst. 1 Charty OSN, zakazuje, aby jeden stát vykonával své pravomoci na území jiného státu proti vůli státu, jemuž toto území patří. Státy však mohou na svém území povolit činnost jiného státu. Činnost pozvaného státu na území hostitelského státu může být poté přičitatelná hostitelskému státu. V příkladu zmíněném egyptskou vládou během slyšení vyplývá toto pravidlo přímo z rezoluce č. 3314 (XXIX) Valného shromáždění OSN z roku 1974 o definici agrese, která je obecně považována za kodifikaci mezinárodního obyčejového práva. Podle čl. 3 písm. f) uvedené rezoluce je agrese jednoho státu vůči jinému státu definována nejen jako přímé útoky prostřednictvím jeho vlastních státních orgánů, ale i jako „jednání státu, který povolil druhému státu, aby použil jeho území ke spáchání agresivního činu proti třetímu státu“. Je zřejmé, že kdyby v roce 1962 Kuba umožnila Sovětskému svazu zaútočit ruskými raketami z kubánského území, měla by mezinárodní odpovědnost za agresivní činy vůči Spojeným státům Kuba. Mezinárodní právo proto uznává možnost přisoudit jednání pozvaného státu hostitelskému státu a dokonce i za to uložit sankce hostitelskému státu, pokud jednání pozvaného státu poškodí třetí stát.

(715)

Za druhé egyptská a čínská vláda tvrdily, že neexistuje prostor pro to, aby se podle základního nařízení EU chování čínské vlády přisoudilo Egyptu. Definice „vlády“ podle čl. 2 písm. b) základního nařízení je výslovně spojena s územím orgánu poskytujícího subvenci. Formulace „na území“ uvedená ve zmíněném ustanovení má zaručit právní jistotu a nemůže být vykládána s ohledem na WTO nebo mezinárodní právo.

(716)

V čl. 2 písm. b) základního nařízení se stanoví: „se „vládou“ rozumí každý veřejnoprávní subjekt na území země původu nebo vývozu.“ Komise souhlasila s egyptskou vládou v tom, že toto ustanovení se vztahuje na jednání vlády, z jejíhož území se subvencované výrobky vyvážejí do Evropské unie. Tak je tomu v tomto případě. Dotčený výrobek se vyrábí v Egyptě a vyváží se z Egypta do Evropské unie. Egyptská vláda se nachází na území Egypta. Avšak čl. 2 písm. b) základního nařízení nepojednává o zvláštní otázce, jaké jednání může vláda na svém území povolit a uznat za vlastní. Stejně jako pojem „veřejnoprávní subjekt“ lze i pojem „vláda“ vykládat s ohledem na jeho kontext, předmět a účel. Jednání, která lze přičíst vládě země původu nebo vývozu, tak nemusí být pouze jednání, jejichž původcem je přímo tato vláda, ale také jednání, jež lze této vládě připisovat. To je dále potvrzeno pojmy uvedenými v čl. 3 odst. 1 písm. a) základního nařízení, když se odkazuje na finanční příspěvek, který „vláda poskytla“. Ze stejných důvodů nejsou použitelné ani argumenty egyptské vlády, které se odvolávají na několik ustanovení Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních (např. čl. 1. odst. 1 písm. a) bod 1, článek 13, čl. 18. odst. 1 písm. a) a poznámka pod čarou č. 63). I když je pravda, že základní nařízení „musí být vykládáno v co největší míře s ohledem na příslušná ustanovení Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních“ (172), tato ustanovení nebrání předpokladu, že finanční příspěvek může být poskytnut jiným státem a vláda daného území jej uzná a přijme za vlastní.

(717)

V důsledku toho bylo druhé tvrzení egyptské a čínské vlády odvozené z údajného striktního vymezení zásady teritoriality podle čl. 2 písm. b) základního nařízení a čl. 1. odst. 1 písm. a) bodu 1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních zamítnuto.

(718)

Třetí námitka egyptské vlády se týkala významu článků ILC o odpovědnosti státu v tomto ohledu. Podle jejího názoru není oprávněné vycházet z článku 11 článků ILC, jelikož Odvolací orgán ve věci US – Anti-Dumping and Countervailing Duties (China) (173) odkazoval pouze na články 4, 5 a 8. V podobném duchu čínská vláda tvrdila, že článek 11 článků ILC a čl. 1 odst. 1 písm. a) bod 1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních se netýkají stejného předmětu, jak vyžaduje čl. 31 odst. 3 písm. c) Vídeňské úmluvy o smluvním právu. I kdyby byl článek 11 článků ILC relevantní, čl. 1 odst. 1 písm. a) bod 1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních by byl v každém případě lex specialis a měl by přednost.

(719)

Toto tvrzení Komise zamítla. Není důvod tvrdit, že pro výklad pravidel WTO jsou relevantní pouze některé zásady mezinárodního obyčejového práva, jak jsou zakotveny v článcích 4, 5 nebo 8 článků ILC o odpovědnosti státu, ale jiné nikoli. Odvolací orgán WTO vždy uplatňoval pojmy obecného obyčejového práva, které byly relevantní pro posouzení daných skutečností. Vedle pravidel týkajících se přičitatelnosti jsou součástí právního řádu WTO například rovněž zásady estoppel nebo dobré víry. V této věci egyptská vláda nezpochybnila faktické okolnosti toho, že vyvolala, uznala a usnadnila provádění preferenčního financování ze strany Číny pro společnosti působící v Egyptě. Pro tyto okolnosti lze pokyny pro výklad vyvodit z článku 11 článků ILC, na něž se rovněž odkazuje v judikatuře týkající se mezinárodních investic (174). Článek 11 článků ILC je tudíž relevantním pravidlem mezinárodního práva ve smyslu čl. 31 odst. 3 písm. c) Vídeňské úmluvy o smluvním právu pro výklad pojmu „ze strany vlády“ v Dohodě o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Z toho vyplývá, že neexistuje ani prostor pro použití pojmu „lex specialis“. Jedná se o kolizní pravidlo, kdy dvě pravidla mezinárodního práva obsahují protichůdné normativní odpovědi pro regulaci týchž skutečností. To není tento případ, neboť článek 11 článků ILC neříká opak toho, co stanoví čl. 1 odst. 1 písm. a) bod 1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, ale pomáhá řádně rozlišit při přičítání chování jedné vlády druhé vládě, která uznává a přijímá takové chování za vlastní.

(720)

Podle čtvrté námitky egyptské vlády se článek 11 článků ILC nepoužije na dané skutečnosti. Podle tohoto článku může stát převzít odpovědnost za chování jakožto nástupnický stát po nabytí pozemku. Vláda může rovněž uznat soukromé chování svých občanů za vlastní. Tento článek však nepředpokládá, že stát přijme za vlastní jednání cizího svrchovaného státu.

(721)

Komise tuto námitku rovněž vyvrátila. Název článku 11 článků ILC je „chování uznané a přijaté státem za vlastní“, aniž by uváděl jakoukoli kvalifikaci autora původního jednání. Kromě Valného shromáždění OSN v rezoluci 3314 (XXIX) z roku 1974 (viz 714. bod odůvodnění) i Mezinárodní soudní dvůr potvrdil svobodu států přijímat zahraniční jednání za vlastní (175). Mezinárodní praxe tedy nepodporuje názor Egypta, že přičtení podle článku 11 článků ILC se omezuje na případy územního nástupnictví nebo případy, kdy vláda uzná a přijme soukromá protiprávní jednání na vlastním území daného státu.

(722)

Ve své páté námitce egyptská vláda tvrdila, že finanční příspěvky čínské vlády pro subjekty v Egyptě nebyly specifické. Odkazovala na základního nařízení, podle něhož musí příjemce finančního příspěvku spadat do „působnosti orgánu, který subvenci poskytuje“. Formulace „orgán, který subvenci poskytuje“, podle jejího názoru neznamená „orgán, který subvenci uznává a přijímá“. Navíc v minulých šetřeních byla orgánem poskytujícím subvenci pro čínské subjekty vždy čínská vláda. Egyptská vláda dospěla k závěru, že finanční příspěvek čínské vlády nemůže být specifický „vzhledem k tomu, že podniky sídlící v Egyptě nespadají do čínské působnosti“. Podobně čínská vláda v rámci své druhé námitky tvrdila, že působnost podle čl. 2 odst. 2 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních by měla být posouzena v rámci „místní jurisdikce“ státu.

(723)

Komise zopakovala, že považuje egyptskou vládu za orgán poskytující subvenci na základě toho, že přijala a uznala čínské preferenční úvěry. Vzhledem k tomu, že společnosti Jushi Egypt a Hengshi Egypt působí ve zvláštní ekonomické zóně, spadají rovněž do působnosti egyptské vlády. Získání této finanční podpory bylo rovněž výslovně omezeno na společnosti působící v této zóně, a tedy bylo specifické.

(724)

I kdyby bylo nutné prokázat, že čínská vláda vykonávala jurisdikci nad těmito společnostmi před tím, než mohla egyptská vláda přijmout čínské chování za své, což není, výsledek by se nezměnil. Podpisem článku 1 a čl. 4 odst. 1 dohody o spolupráci egyptská vláda souhlasila s tím, že společnosti působící v této zóně obdrží „příslušnou politickou podporu a pomoc poskytovanou čínskou vládou pro zámořské zóny ekonomické a obchodní spolupráce“ a že rozvoj této zóny bude probíhat v souladu s právem „obou zemí“. Kromě toho, že egyptská vláda vykonávala svou vlastní místní jurisdikci, umožnila proto Číně rovněž poskytovat zvláštní podporu pouze pro společnosti, které se nacházejí v „zámořských zónách ekonomické a obchodní spolupráce“. Toto tvrzení se proto zamítá.

(725)

Závěrem se uvádí, že Komise znovu potvrdila své zjištění, že egyptská vláda uznala a přijala za vlastní podporu pro kapitálové investice, úvěry pro společnost Jushi Egypt a poskytování pozemků společností TEDA Egypt, a poskytla tak specifické subvence ve smyslu článků 2 až 4 základního nařízení.

4.3.   Preferenční financování

4.3.1.   Úvěry poskytované politickými bankami společnosti Jushi Egypt

4.3.1.1.   Banky ve vlastnictví státu, které jednají jako veřejnoprávní subjekty

(726)

V roce 2012, resp. 2016 poskytly banky CDB a EXIM společnosti Jushi Egypt dva úvěry v celkové výši 200 milionů USD. První úvěr byl použit na financování spuštění závodu a druhý úvěr odpovídal projektu rozšíření pro další výrobní linku.

(727)

Komise za prvé ověřovala, zda tyto banky byly veřejnoprávními subjekty ve smyslu článku 3 a čl. 2 písm. b) základního nařízení. Komise si tedy vyžádala informace o státním vlastnictví i o formálních indiciích vládní kontroly v těchto bankách ve vlastnictví státu. Komise rovněž hledala informace o tom, zda čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad chováním těchto bank ve vlastnictví státu, pokud jde o jejich úvěrové politiky a posuzování rizik. Jak je uvedeno v oddílech 3.4.1.1 a 3.4.1.4, banky EXIM i CDB jsou banky ve vlastnictví čínského státu a existují formální indicie o kontrole čínské vlády nad těmito bankami. Kromě toho Komise v oddílech 3.4.1.3 a 3.4.1.5 dospěla k závěru, že čínská vláda stanovila normativní rámec, který musí vedení a orgány dohledu jmenované čínskou vládou a odpovědné čínské vládě dodržovat. Čínská vláda se proto opírala o tento normativní rámec s cílem vykonávat účinným způsobem kontrolu nad chováním těchto bank ve vlastnictví státu, kdykoli tyto banky poskytovaly úvěry odvětví textilií ze skleněných vláken.

(728)

Kromě obecného právního rámce uvedeného v oddíle 3.4.1.1 se na úvěry poskytnuté bankami EXIM a CDB společnosti Jushi Egypt použil následující právní rámec.

(729)

Společnosti China-Africa TEDA a EXIM podepsaly dne 6. listopadu 2009 memorandum o strategickém partnerství a předložily plán balíčku s celkovou částkou až 6 miliard RMB za účelem realizace celkové strategické spolupráce v zámořských zónách obchodní a ekonomické spolupráce.

(730)

Dne 7. listopadu 2009 podepsalo šest afrických zón ekonomické a obchodní spolupráce, k nimž patří zóna SETC, Pakt o společném setkání čínských zámořských (afrických) zón ekonomické a obchodní spolupráce a Čínsko-afrického rozvojového fondu (dále jen „CADF“), který je dceřinou společností banky CDB.

(731)

Kromě toho v roce 2013 ministerstvo obchodu vydalo „Oznámení o aspektech týkající se podpory Čínské rozvojové banky pro vytvoření a rozvoj zámořských zón ekonomické a obchodní spolupráce“. Podle tohoto oznámení bude ministerstvo obchodu a banka CDB „poskytovat politickou podporu pro investice a financování pro podniky a podniky vstupující do zóny ve způsobilých zónách spolupráce“. Banka CDB „vyjasní základní podmínky pro prioritní financování v zóně spolupráce v souladu s požadavky ministerstva obchodu a ministerstva financí“ a banka CDB bude „selektivně podporovat vznikající projekty a projekty spolupráce s hostitelskými vládami zóny spolupráce, kterým ministerstvo obchodu věnuje velkou pozornost“.

(732)

Článek 4 dohody o spolupráci mezi Čínou a Egyptem z roku 2016 uvádí, že „čínská vláda označuje zónu spolupráce za čínskou zámořskou zónu ekonomické a obchodní spolupráce. Zóna spolupráce … má nárok na příslušnou politickou podporu a pomoc poskytovanou čínskou vládou pro zámořské zóny ekonomické a obchodní spolupráce“. Kromě toho podle článku 5 čínská vláda podpoří zónu spolupráce tím, že „bude vybízet příslušné finanční instituce, aby poskytovaly finanční nástroje pro … investiční projekty v rámci zóny spolupráce, pokud jsou splněny podmínky pro poskytování úvěrů a požadavky na používání úvěrů“.

(733)

Ustanovení čl. 2 bodu IV „Dohody o spolupráci při zřízení řídícího výboru pro zónu čínsko-egyptské ekonomické a obchodní spolupráce v Suezském průplavu“, která provádí výše uvedenou dohodu, dále upřesňuje, že řídící výbor zřízený mezi příslušnými funkčními útvary lidové vlády Tchien-ťin a Generálním úřadem ekonomické zóny Suezského průplavu „vyvine maximální úsilí o hladké provedení všech podpůrných politik čínských a egyptských právních a správních předpisů“, a čl. 2 bod V) dodává, že tento výbor „koordinuje příslušné finanční instituce, mimo jiné včetně bankovních institucí, pojišťovacích institucí a různých fondů, které poskytují úvěrovou podporu zóně spolupráce a podnikům v této zóně, a pomáhá zóně spolupráce a podnikům v této zóně hledat další způsoby financování“.

(734)

Komise dospěla k závěru, že všechny čínské finanční instituce ve vlastnictví státu, včetně bank EXIM a CDB, provedly při výkonu vládních funkcí s ohledem na odvětví textilií ze skleněných vláken výše uvedený právní rámec. Proto byly veřejnoprávními subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení a v souladu s příslušnou judikaturou WTO.

(735)

Kromě toho, i kdyby tyto finanční instituce ve vlastnictví státu nebyly považovány za veřejnoprávní subjekty, Komise zjistila, že by byly považovány za pověřené či řízené čínskou vládou, aby vykonávaly funkce obvykle svěřené vládě ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení, ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny v oddíle 3.4.1.6.

4.3.1.2.   Výhoda a výpočet výše subvence

(736)

Jak je uvedeno v 700. bodě odůvodnění, Komise dospěla k závěru, že u příjemců nacházejících se v Egyptě by bylo v zásadě vhodné zjistit, zda tito příjemci úvěrů získali lepší podmínky, než jaké by získali na egyptském finančním trhu. Komise tento bod ověřila a potvrdila, že výše subvencování by byla při použití srovnatelných výpůjčních úrokových sazeb v Egyptě vyšší (18,3 %) (176). Avšak s ohledem na výjimečné okolnosti uvedené v 701. bodě odůvodnění vypočítala Komise výši napadnutelné subvence s ohledem na skutečnost, že příjemci obdrželi preferenční financování v Číně. Pro účely tohoto výpočtu posoudila Komise výhodu, kterou získali její příjemci během období šetření. Podle čl. 6 písm. b) základního nařízení představuje výhodu, kterou příjemci získali, rozdíl mezi částkou úroků, kterou hradí společnost za preferenční úvěr, a částkou, kterou by společnost zaplatila za srovnatelný obchodní úvěr na trhu.

(737)

Jak je uvedeno v oddíle 3.4.2.4, Komise se rozhodla stanovit tržní sazby pro preferenční úvěry bank EXIM a CDB s ohledem na hypotetické referenční hodnoty pro čínské tržní investory v souladu s čl. 6 písm. b) základního nařízení. Při inspekci na místě u čínské vlády Komise zjistila, že jedna z bank, která rozšířila financování na společnost Jushi Egypt, při určování ceny tohoto financování konkrétně posoudila riziko spojené s investicí v Egyptě. V důsledku nedostatečné spolupráce tato banka (tyto banky) neposkytla (neposkytly) žádné další podrobnosti. Proto se Komise rozhodla použít stejnou metodiku výpočtu jako u ostatních úvěrů v cizích měnách, které byly vydány čínskými finančními institucemi v ČLR, a přičetla rizikovou přirážku spojenou s investicí v Egyptě, jak je popsáno níže.

(738)

Podle metodiky výpočtu popsané v oddíle 3.4.2.4 tak Komise nejprve stanovila rating společnosti Jushi Egypt, který odráží finanční situaci společnosti. Jak je uvedeno v 306. bodě odůvodnění, Komise dospěla k závěru, že celková finanční situace skupiny Jushi Group odpovídá ratingu BB, což je nejvyšší rating, který se již nepovažuje za „investiční stupeň“. Tato analýza je podrobněji rozvedena v 749. a 750. bodě odůvodnění. Vzhledem k existenci revolvingových úvěrů a odpuštění dluhu dospěla Komise k závěru, že by pro stanovení tržní referenční hodnoty bylo vhodnější použít korporátní dluhopisy USA s ratingem B (namísto BB).

(739)

V souladu s ostatními úvěry denominovanými v zahraničních měnách a vydanými čínskými finančními institucemi v ČLR byly proto k určení vhodné referenční hodnoty použity korporátní dluhopisy s ratingem B vydané v USD v období šetření.

(740)

Všechny ostatní úvěry poskytnuté čínskými finančními institucemi byly skutečně poskytnuty čínským společnostem nacházejícím se na čínském domácím trhu. Společnost Jushi Egypt se naopak nachází v zemi, ve které v době, kdy byly úvěry poskytnuty, docházelo k občanským a politickým nepokojům, jakož i k různým teroristickým útokům, a má tudíž úvěrové riziko odlišné od úvěrového rizika čínských společností v souvislosti s vnějšími podmínkami, které panují v dané zemi. V důsledku toho Komise připojila k referenční sazbě stanovené pro čínské společnosti zařazené do vzorku přirážku, aby do tržní sazby začlenila riziko země.

(741)

Přirážka týkající se rizika země byla stanovena na základě klasifikace rizika země pro vývozní úvěry OECD, jakož i odpovídající minimální pojistné sazby stanovené OECD (177). Riziko země v případě úvěrů poskytnutých bankou EXIM bylo stanoveno na 2,37 % a v případě úvěrů poskytnutých bankou CDB na 2,44 %.

(742)

Po poskytnutí konečných informací společnost Jushi Egypt tvrdila, že Komise měla jako referenční hodnotu pro výpočet výhody z úvěrů použít dvě nabídky poskytnuté egyptskou bankou v letech 2013 a 2016 pro tuto společnost. Komise tyto nabídky přezkoumala, ale rozhodla, že nebyly reprezentativní pro srovnatelný obchodní úvěr, který by tento podnik mohl skutečně získat na trhu.

(743)

Komise zjistila, že uvedené nabídky neuvádějí žádný popis skutečného finančního produktu nabídnutého dané společnosti, ale odkazují na úrokovou sazbu pro poskytování „úvěrových nástrojů“ obecně. Komise proto není schopna určit, zda nabídka skutečně odkazuje na úvěr jako takový nebo na jiné finanční produkty, jako je například otevření úvěrové linky, financování obchodu (akreditivy, směnky, faktoring atd.). I kdyby se mělo za to, že nabídka souvisí s úvěrem, chybí další klíčové informace, jako je doba trvání údajného úvěru nabídnutého bankou a rozsah nabídnutých úvěrových nástrojů (tj. maximální částka, kterou by banka byla ochotna společnosti půjčit). V tomto ohledu Komise uvedla, že úvěry poskytnuté bankami CDB a EXIM byly dlouhodobé úvěry na velké projekty dlouhodobých aktiv ve výši několika stovek milionů USD. Komise se proto domnívala, že nemůže použít ukazatel, který poskytla společnost Jushi Egypt.

(744)

Komise rovněž uvedla, že i kdyby zohlednila referenční hodnotu poskytnutou danou společností, nevedlo by to k žádné významné změně ve výpočtu výhody, jelikož navrhovaná sazba egyptské banky byla v souladu se základní sazbou stanovenou Komisí pro referenční hodnotu, která odpovídá úvěru v USD poskytnutému čínskou bankou domácímu (čínskému) odběrateli s ratingem BB. Proto i uvedené úvěry potvrdily, že společnost Jushi Egypt skutečně využívá nižších úrokových sazeb ve srovnání s tržními referenčními hodnotami. Tvrzení této společnosti bylo proto zamítnuto.

4.3.2.   Úvěry poskytované politickými bankami společnosti Jushi Egypt prostřednictvím mateřské společnosti Jushi v Číně

(745)

V období 2014–2018 poskytla společnost Jushi (China) společnosti Jushi Egypt řadu mezipodnikových úvěrů v celkové výši 260 milionů USD.

(746)

Komise však zjistila, že společnost Jushi (China) sama financovala tyto mezipodnikové úvěry prostřednictvím externího financování od čínských finančních institucí. Společnost Jushi Egypt tedy nezískala úvěry přímo od čínských bank, ale preferenční financování od těchto institucí získala společnost Jushi (China) a výhodu získanou z uvedených úvěrů převedla na své výrobní činnosti v Egyptě (tj. na společnost Jushi Egypt). To je potvrzeno v přiznání společnosti Jushi China k dani z příjmu, v němž je úrokový výnos z úvěru společnosti Jushi Egypt v položce „zahraniční příjem“ započten oproti úroku zaplacenému společností Jushi (China) z jejího externího financování. Kromě toho oficiální dokumenty týkající se začínajících projektů a projektů expanze v Egyptě, jako například vládní schválení od Národní komise pro rozvoj a reformy (NDRC) a ministerstva obchodu a různé studie proveditelnosti, ukazují, že dvě třetiny egyptského projektu jsou financovány prostřednictvím externího financování (a nikoli příjmy, které by společnost vygenerovala sama). Úvěry, které poskytly přímo banky EXIM a CDB a které jsou uvedeny oddíle 4.3.1.1, nejsou samy o sobě dostatečné k tomu, aby zajistily celkovou částku externího financování potřebnou pro rozvoj výrobních činností v zóně SETC. Bylo proto zapotřebí dalšího nepřímého financování prostřednictvím mezipodnikových úvěrů. Komise nebyla schopna nalézt konkrétní bankovní úvěr přímo související s projektem v Egyptě. V roce 2014 však společnost Jushi (China) vydala za účelem zlepšení své struktury dluhu dluhopis, který nahradil různé bankovní úvěry. Tento dluhopis, který obsahuje různé odkazy na kapitálové potřeby tohoto projektu v Egyptě, potvrzuje, že společnost Jushi (China) potřebovala vnější finanční pomoc na podporu svých výrobních činností v Egyptě. Komise proto dospěla k závěru, že související preferenční úvěry převedené prostřednictvím společnosti Jushi (China) lze rovněž přičíst egyptské vládě stejným způsobem jako přímé úvěry poskytnuté společnosti Jushi Egypt čínskými finančními institucemi.

(747)

Jelikož všechny tyto úvěry lze v zásadě považovat za úvěry poskytnuté čínskou vládou čínské společnosti, která poté převádí výhody na své výrobní činnosti jinde, rozhodla se Komise považovat tyto úvěry za jakékoli jiné čínské domácí úvěry pro čínského výrobce textilií ze skleněných vláken. V této souvislosti, jak je uvedeno v 266. bodě odůvodnění, Komise konstatovala, že všechny čínské finanční instituce ve vlastnictví státu, které poskytly úvěry společnostem Jushi (China) a Jushi Egypt, jednaly jako veřejnoprávní subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení a v souladu s příslušnou judikaturou WTO.

(748)

Komise poté vypočetla výši napadnutelné subvence. V tomto ohledu Komise zaznamenala, že nominální úroková sazba účtovaná společností Jushi (China) společnosti Jushi Egypt činila 7,5 %. Žádné financování poskytnuté společnosti Jushi (China) však nemělo tak vysokou úrokovou sazbu. Ve skutečnosti činila průměrná úroková sazba účtovaná společnosti Jushi (China) během období šetření 4,4 %. To opět potvrzuje přiznání společnosti Jushi (China) k dani z příjmu, ve kterém náklady na financování odečtené ze zdanitelného příjmu odpovídaly úrokové sazbě ve výši 4,3 %. Komise tak porovnala průměrnou úrokovou sazbu, kterou společnost Jushi (China) platí z nesplacené částky mezipodnikového úvěru během období šetření, se sazbou, kterou by společnost musela zaplatit za srovnatelný obchodní úvěr, který lze získat na trhu, v souladu s metodikou výpočtu uvedenou v oddíle 3.4.2.4.

(749)

Komise dále zjistila, že společnost Jushi Egypt nedodržovala během období šetření svůj splátkový kalendář vůči mateřské společnosti. Celkem 91 milionů USD, které měly být v průběhu roku 2018 splaceny společnosti Jushi (China), nebyly na konci období šetření ještě splaceny. Kromě toho Komise zjistila několik případů, kdy byly finanční prostředky obdržené přes společnost Jushi (China) poskytnuty za účelem splacení nesplaceného kapitálu u úvěrů od bank EXIM a CDB.

(750)

Aby Komise zohlednila zvýšenou expozici bank vyplývající z existence revolvingových úvěrů a odpuštění dluhu, rozhodla se proto uplatnit o jeden stupeň nižší hodnotu na stupnici hodnocení rizik a pro účely stanovení tržní referenční hodnoty v souladu s 339. bodem odůvodnění použít dluhopisy USA s ratingem B (namísto BB).

(751)

Všechny prvky týkající se tohoto financování popsané výše v tomto oddíle jasně ukazují, že společnost Jushi (China) převedla veškeré výhody z preferenčního financování, které získala od čínských finančních institucí, na společnost Jushi Egypt. Kromě toho poté, co společnost Jushi Egypt nedodržela plán splácení dluhu vůči společnosti Jushi (China), posledně jmenovaná společnost neupravila odpovídajícím způsobem úrokovou sazbu a nepřijala žádná opatření, která by odrážela skutečné riziko tohoto mezipodnikového úvěru, jehož výše se v průběhu let zvyšovala. Ze všech těchto důvodů byla takto vypočítaná výhoda přičtena společnosti Jushi Egypt (178).

(752)

Po poskytnutí konečných informací společnost Jushi Egypt tvrdila, že v rozporu s tím, co bylo uvedeno v poznámce pod čarou v předchozím bodě odůvodnění, Komise napadla úvěry přičtené společnosti Jushi Egypt jak v případě společnosti Jushi (China), tak v případě společnosti Jushi Egypt. To je věcně nesprávné, jelikož výhoda vypočítaná u mezipodnikového úvěru přiděleného Egyptu byla odečtena od výhody z úvěrů vypočtené pro společnost Jushi (China), jak je uvedeno v příloze 2.3 konkrétního informačního dokumentu poskytnutého čínské společnosti. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(753)

Společnost Jushi Egypt rovněž tvrdila, že Komise neměla snížit rating společnosti Jushi Egypt z AA na B na základě skutečnosti, že společnost Jushi Egypt nedodržela svůj plán splácení dluhu vůči své mateřské společnosti, ani toho, že mateřská společnost Jushi Egypt v některých případech splatila půjčky jejím jménem. Skutečnost, že skupina podniků Jushi Egypt se rozhodla, že je lepší, aby náklady nesl jiný subjekt ve skupině, aby tak bylo možné zachovat peněžní tok jiného subjektu, nesvědčí o tom, že by tento jiný subjekt nesplnil svou povinnost, pokud by taková povinnost existovala vůči bankovní instituci. Kromě toho společnost Jushi Egypt tvrdila, že Komise snížila rating společnosti Jushi Egypt o čtyři stupně, a to z AA na B, i když v 750. bodě odůvodnění je uvedeno, že pro společnost Jushi Egypt byla na stupnici hodnocení rizik uplatněna hodnota nižší o jeden stupeň.

(754)

Komise za prvé uvedla, že nenalezla žádný rating udělený společnosti Jushi Egypt kteroukoli externí stranou a že společnost Jushi Egypt v tomto ohledu ani neposkytla žádný důkaz. Společnost Jushi Egypt tedy nikdy neměla výchozí rating „AA“. Komise tak musela v tomto případě určit rating společnosti Jushi Egypt za použití dostupných údajů. S ohledem na významnou částku mezipodnikových úvěrů od mateřské společnosti, jakož i na skutečnost, že skupina Jushi Group působila jako ručitel pro úvěry od bank CDB a EXIM, stanovila Komise, že rating společnosti Jushi Egypt úzce souvisí s ratingem její mateřské společnosti, který byl stanoven na „BB“, jak je uvedeno v 306. bodě odůvodnění. Tento rating BB byl tedy pro Komisi výchozím bodem.

(755)

Za druhé, jak je vysvětleno v 750. bodě odůvodnění, Komise se rozhodla snížit rating na ratingové stupnici o jeden stupeň, tj. z BB na B, vzhledem k tomu, že během let nedošlo k úhradě závazků této společnosti. Komise dále uvedla, že ačkoli úvěry byly bankám CDB a EXIM splaceny v souladu s plánem, celkové závazky společnosti se v průběhu let ve skutečnosti zvýšily. Společnost Jushi Egypt jako taková nahradila vnější dluh dluhem uvnitř skupiny, ale ve skutečnosti své závazky vůči bankovním institucím sama nevyrovnala. Na rozdíl od tvrzení společnosti Jushi Egypt existují také náznaky, že by tato společnost nebyla schopna vyrovnat své závazky, pokud by všichni její věřitelé byly externí bankovní instituce. Například ačkoli byla společnost v letech 2015 a 2016 ztrátová a v roce 2016 vykazovala záporný vlastní kapitál, přesto v uvedených letech uhradila velké splátky kapitálu bance CDB v celkové výši 54 milionů USD (přibližně 546 milionů EGP). Společnost by tak nebyla schopna vyrovnat své vnější závazky bez finanční podpory ze strany mateřské společnosti.

(756)

S ohledem na výše uvedené úvahy Komise tato tvrzení zamítla.

(757)

Výše subvencí zjištěná u preferenčního financování prostřednictvím úvěrů od čínských politických bank, přímo nebo prostřednictvím mateřské společnosti Jushi (China), je tedy potvrzena a v případě společnosti Jushi Egypt činí 4,87 %.

4.3.3.   Podpora kapitálových investic

(758)

Kromě přímých úvěrů a mezipodnikových úvěrů potřebovala společnost Jushi Egypt pokrýt své finanční potřeby i navýšením svého kapitálu.

(759)

Z předchozích šetření vyplynulo, že na podporu zahraničních investic v rámci iniciativy „Jeden pás, jedna cesta“ byly poskytnuty významné subvence na úrovni mateřských společností čínských skupin, a to formou grantů, preferenčního financování a kapitálových injekcí. Tak tomu bylo zejména v nedávno uzavřeném antisubvenčním šetření týkajícím se pneumatik (dále jen „případ pneumatik“) (179).

a)   Právní základ

(1)

13. pětiletý plán rozvoje zahraničního obchodu, který vydalo Ministerstvo obchodu dne 26. prosince 2016;

(2)

poradní stanoviska Státní rady pro podporu mezinárodní výrobní kapacity a spolupráce v oblasti výroby zařízení, která byla vydána v roce 2015 (dále jen „poradní stanoviska“);

(3)

plán rozvoje průmyslu stavebních hmot na období 2016–2020, ministerstvo průmyslu a informačních technologií, GXBG [2016] č. 315;

(4)

13. pětiletý plán pro odvětví vláken a kompozitních materiálů;

(5)

iniciativa „Made in China 2025“, Státní rada, 7. července 2015.

b)   Zjištění, jež šetření přineslo

(760)

Během období šetření získala společnost Jushi Egypt výhodu z grantů převedených prostřednictvím společnosti CNBM, subjektu kontrolovaného státem, ve formě kapitálových injekcí, konkrétně prostřednictvím splaceného kapitálu.

(761)

V roce 2012 došlo k významnému vkladu akcionářů na založení společnosti Jushi Egypt ve výši 42,6 milionu USD. Od té doby se kapitál společnosti Jushi Egypt až do období šetření významně zvýšil, a to až na 162 milionů USD. Na konci období šetření byl kapitál společnosti Jushi Egypt přibližně čtyřikrát větší než v roce 2012.

(762)

Společnost Jushi Egypt plně vlastní skupina Jushi Group, která je zcela ve vlastnictví společnosti China Jushi. Hlavním akcionářem společnosti China Jushi je holding CNBM, který drží nepřetržitě od roku 2010 více než 25 % jejích akcií.

(763)

Souběžně s navýšením kapitálu ve společnosti Jushi Egypt se v podobném řádovém rozsahu zvyšovala účast společnosti CNBM na kapitálové struktuře společnosti China Jushi. Konkrétně společnost CNBM od roku 2010 do konce roku 2018, tj. během období šetření, šestinásobně zvýšila svůj vklad splaceného kapitálu do společnosti China Jushi ze 154 milionů RMB (23,3 milionu USD) v roce 2010 na 944 milionů RMB (142,8 milionu USD) v roce 2018.

(764)

Tento podobný trend a rozsah zvýšení kapitálu v obou společnostech – Jushi Egypt a China Jushi – silně naznačují, že společnost CNBM až do období šetření navyšovala finanční prostředky za účelem zvýšení kapitálu společnosti Jushi Egypt prostřednictvím společnosti China Jushi.

(765)

Kromě navýšení splaceného kapitálu došlo k převodům značného množství finančních prostředků ze společnosti CNBM na společnost China Jushi a skupinu Jushi Group prostřednictvím jiných typů kapitálových účtů.

(766)

Aby bylo možné určit povahu těchto převodů a okolností, za nichž se vyvíjel vlastnický kapitál v dotčených společnostech, Komise se snažila získat přístup k relevantním informacím od společnosti CNBM. Avšak, jak je vysvětleno v oddíle 3.2.2, společnost CNBM při šetření nespolupracovala. Vzhledem k tomu, že nebyla k dispozici žádná odpověď od společnosti CNBM, a v návaznosti na použití ustanovení článku 28 základního nařízení musela Komise pro svá zjištění týkající se společnosti CNBM částečně vycházet z dostupných údajů. Komise musela zejména použít dostupné údaje, aby zjistila zdroj financování kapitálu poskytnutého společností CNBM společnosti Jushi Egypt, mimo jiné prostřednictvím společnosti China Jushi.

(767)

K dosažení tohoto závěru měla Komise k dispozici existenci jasného závazku společnosti CNBM investovat v podporovaných odvětvích v zámoří. V tomto ohledu se společnost CNBM ve své výroční zprávě na svých internetových stránkách a ve svých provozovnách prezentuje jako „aktivní realizátor iniciativy „Jeden pás, jedna cesta“ “. Například uvádí, že „realizovala 312 projektů v souvislosti s cementem v 75 zemích a regionech na celém světě, více než 60 projektů v souvislosti se skleněnými vlákny, 33 investičních projektů, postavila 5 skladů v zahraničí, provozovala 14 řetězců supermarketů se stavebními materiály v zámoří a řídila více než 30 továren v celosvětovém měřítku“ (180).

(768)

Konkrétně v souvislosti s textiliemi ze skleněných vláken založila společnost CNBM v roce 2012 společnost Jushi Egypt, což je vertikálně integrovaný výrobce textilií ze skleněných vláken v Egyptě a dceřiná společnost čínského vyvážejícího výrobce Jushi. V následujících letech uskutečnila tato společnost několik důležitých investičních projektů na rozšíření výrobní kapacity společnosti Jushi Egypt. Kromě toho v roce 2015 zřídila společnost CNBM společnost Hengshi Egypt, dceřinou společnost čínského vyvážejícího výrobce Hengshi. Tento vertikálně neintegrovaný výrobce textilií ze skleněných vláken v Egyptě získává hlavní suroviny od společnosti, která je s ním ve spojení, a sice společnosti Jushi Egypt. Kromě toho byly podle veřejně dostupných informací podepsány smlouvy s cílem založit v blízké budoucnosti v Egyptě novou společnost ve spojení se společností Taishan (což je další z vyvážejících výrobců ve skupině CNBM Group).

(769)

Společnost Jushi China dále založila řadu zámořských výrobních a obchodních dceřiných společností v Jižní Africe, Jižní Koreji, Itálii, Španělsku, Francii, Kanadě, Indii, Singapuru, Japonsku, USA a Hongkongu. V roce 2016 vyčlenila skupina CNBM Group více než 5 miliard RMB (747,38 milionu USD) na svou strategii globalizace ve 13. pětiletém plánu (2016–2020), mimo jiné na výše uvedené egyptské projekty, jakož i investice ve výši 300 milionů USD v jedné továrně v USA na výrobu zahájenou v roce 2018 (181). V Indii se plánuje vybudovat do poloviny roku 2020 výrobní zařízení s kapacitou 100 000 tun. Další plány pro závod na výrobu textilií ze skleněných vláken v Turecku během období šetření rovněž značně pokročily.

(770)

Všechny tyto zámořské projekty zapadají do širšího kontextu čínské politiky „vykročit do světa“. V tomto ohledu Song Zhiping, předseda společnosti CNBM, například uvedl: „Podpis projektu Jushi US je milníkem ve strategickém rozvoji globalizace společnosti China Jushi a současně představuje zásadní krok v jejím úsilí o dosažení vyšších cílů. Má rovněž význam pro globalizaci společnosti CNBM a dokonce celého čínského odvětví stavebních hmot“.

(771)

Kromě toho, jak je uvedeno v 148. bodě odůvodnění, cestovní mapa iniciativy „Made in China 2025“ (182) uvádí 10 strategických odvětví, která zahrnují textilie ze skleněných vláken. Pokud jde o tato klíčová odvětví, plán „Made in China 2025“ v kapitole 3.9 výslovně uvádí, že Čína:

a)

Bude podporovat podniky při provádění fúzí, kapitálových investic a investic rizikového kapitálu v zámoří.