(EU) 2020/776Prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/776 ze dne 12. června 2020, kterým se ukládají konečná vyrovnávací cla na dovoz některých tkaných a/nebo vpichovaných textilií ze skleněných vláken pocházejících z Čínské lidové republiky a Egypta a kterým se mění prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/492, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz některých tkaných a/nebo vpichovaných textilií ze skleněných vláken pocházejících z Čínské lidové republiky a Egypta

(1)

Dne 16. května 2019 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) podle článku 10 základního nařízení antisubvenční šetření týkající se dovozu některých tkaných a/nebo vpichovaných textilií ze skleněných vláken pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) a Egypta (společně dále jen „dotčené země“) do Unie. Komise zveřejnila oznámení o zahájení řízení v Úředním věstníku Evropské unie (dále jen „oznámení o zahájení řízení“) (2) dne 16. května 2019.

(2)

Komise zahájila šetření na základě podnětu, který podalo dne 1. dubna 2019 sdružení Tech-Fab Europe (dále jen „žadatel“) jménem výrobců představujících více než 25 % celkové výroby některých tkaných a/nebo vpichovaných textilií ze skleněných vláken v Unii. Podnět obsahoval důkazy o subvencování a výsledné újmě, které byly dostatečné k zahájení šetření.

(3)

Před zahájením antisubvenčního šetření Komise čínské vládě (3) a egyptské vládě (4) oznámila, že obdržela podnět s příslušnými podklady, a vyzvala čínskou a egyptskou vládu ke konzultacím v souladu s čl. 10 odst. 7 základního nařízení. Konzultace s čínskou a egyptskou vládou se uskutečnily dne 13. května 2019. Nebylo však dosaženo žádného vzájemně přijatelného řešení.

(4)

Dne 21. února 2019 zahájila Komise samostatné antidumpingové šetření týkající se téhož výrobku pocházejícího z ČLR a Egypta (5) (dále jen „samostatné antidumpingové šetření“). Dne 7. dubna 2020 uložila Komise konečná antidumpingová cla na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z ČLR a Egypta (6) (dále jen „konečné dumpingové nařízení“). Analýzy újmy, příčinných souvislostí a zájmu Unie provedené v rámci tohoto antisubvenčního šetření a samostatného antidumpingového šetření jsou shodné, neboť definice výrobního odvětví Unie, výrobců v Unii zařazených do vzorku, posuzovaného období a období šetření jsou v obou šetřeních stejné.

(5)

Čínská vláda tvrdila, že šetření by nemělo být zahájeno, protože podnět nesplňuje požadavky na důkazy stanovené v čl. 11 odst. 2 a 3 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních (dále jen „Dohoda o subvencích a vyrovnávacích opatřeních“) a v čl. 10 odst. 2 základního nařízení. Podle čínské vlády nebyly k dispozici dostatečné důkazy o napadnutelných subvencích, újmě a příčinné souvislosti mezi dovozem subvencovaných výrobků a újmou.

(6)

Komise toto tvrzení zamítla. Důkazy předložené v podnětu tvořily informace, které byly žadateli v dané fázi rozumně dostupné. Jak je uvedeno ve zprávě o dostatečnosti důkazů, která obsahuje posouzení Komise týkající se všech důkazů, jež má Komise k dispozici, týkají se Čínské lidové republiky a Egypta a na jejichž základě Komise zahájila šetření, existovaly ve fázi zahájení šetření dostatečné důkazy, že údajné subvence jsou napadnutelné, pokud jde o jejich existenci, výši a povahu. Podnět rovněž obsahoval dostatečné důkazy o existenci újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie dovozem subvencovaných výrobků.

(7)

Konkrétně během konzultací před zahájením řízení čínská vláda uvedla, že odkazy žadatele na veškeré čínské plány, programy či doporučení nejsou relevantní, neboť nejsou závazné, a že odvětví textilií ze skleněných vláken není uvedeno v 13. pětiletém plánu Číny ani ve 13. pětiletém plánu pro průmysl stavebních hmot (2016–2020). Po zahájení řízení čínská vláda rovněž uvedla, že se na textilie ze skleněných vláken nevztahuje dokument „Made in China 2025“. Komise zaznamenala, že čínská vláda nezpochybňuje existenci těchto plánů, programů či doporučení, nýbrž pouze to, do jaké míry jsou závazné nebo do jaké míry se vztahují na odvětví textilií ze skleněných vláken. Komise dále zaznamenala, že žadatel předložil důkazy o tom, že „nové materiály“ jsou zmíněny v několika dokumentech vlády, zatímco „materiály na bázi skla“ jsou zmíněny ve 13. pětiletém plánu pro průmysl stavebních hmot (2016–2020). Čínská vláda nepředložila žádný důkaz o tom, že by uvedená prohlášení neplatila i pro dotčený výrobek.

(8)

Čínská vláda rovněž uvedla, že společnost Chinese Export & Credit Insurance Corporation (dále jen „Sinosure“) ani komerční banky ve vlastnictví státu nejsou veřejnoprávními subjekty a že čínská vláda soukromé banky nepověřila ani neřídila. Komise uvedla, že toto tvrzení souvisí s výše uvedeným tvrzením a že podnět mimo jiné zmiňuje bankovní zákon v Číně, u nějž čínská vláda nezpochybňuje, že je součástí čínských právních předpisů. Komise rovněž zdůraznila, že nedávná antisubvenční šetření EU v této věci dospěla k odlišným závěrům (7).

(9)

Čínská vláda dále tvrdila, že vývozní úvěry pro kupující společnosti jsou poskytovány zahraničním společnostem, a proto nezvýhodňují čínské výrobce textilií ze skleněných vláken. Komise však zjistila, že výhody poskytované zahraničním společnostem, které jsou ve vlastnictví čínských výrobců textilií ze skleněných vláken, mohou poskytovat výhodu i těmto výrobcům.

(10)

Čínská vláda uvedla, že daňový režim týkající se zrychlených odpisů vybavení používaného podniky vyspělých technologií pro vývoj a výrobu vyspělých technologií, jakož i některé z uvedených grantových programů byly ukončeny. Komise vzala tuto připomínku na vědomí, zdůraznila však, že se nevztahuje na všechny programy ani na různé úrovně státní správy (tj. celostátní, regionální nebo místní) uvedené v podnětu. Kromě toho by daňový režim týkající se zrychlených odpisů mohl stále ještě poskytovat další výhody, jako jsou odpisy po dobu životnosti daného vybavení, které se mohly týkat i období šetření.

(11)

Po zahájení řízení čínská vláda dále tvrdila, že žadatel nestanovil podmínky pro použití zahraniční referenční hodnoty u úvěrů a práv k užívání pozemků. Komise však zjistila, že tvrzení obsažená v podnětu jsou podpořena nedávnými antisubvenčními šetřeními EU, která u těchto záležitostí dospěla k závěru, že je zapotřebí externí referenční hodnoty přizpůsobit převládajícím podmínkám v ČLR (8).

(12)

Čínská vláda navíc uvedla, že podnět postrádá dostatečné důkazy, neboť se opírá zejména o dřívější nařízení EU, jež se týkají odlišných definic výrobků. Komise však uvedla, že zjištění učiněná v předchozích a nedávných antisubvenčních šetřeních se týkají týchž programů subvencí, jako jsou programy uvedené v podnětu. Po zahájení řízení čínská vláda dále uvedla, že v letech 2016 až 2018 došlo ve finančním sektoru k podstatným změnám a reformám, a že podnět proto nemohl vycházet z žádné již existující situace. Komise však uvedla, že žadatel v podnětu rovněž poskytl dodatečné důkazy týkající se pokračující existence programů subvencí, které nebyly podstatně změněny. Komise dále připomněla, že čínská vláda nepředložila důkazy, které by vyvrátily tvrzení, že příslušné programy dále pokračují. Ve fázi zahájení řízení tedy dostupné důkazy prokazovaly, že nedošlo k žádné relevantní změně dotčených programů subvencí. To bylo nakonec potvrzeno i v tomto šetření.

(13)

Čínská vláda dále v souvislosti s jednotlivými subvencemi tvrdila, že žadatel nepředložil důkazy o výhodě a specifičnosti. Komise je toho názoru, že žadatel poskytl dostatečné důkazy o výhodě a specifičnosti, které mu byly rozumně dostupné. V každém případě Komise přezkoumala důkazy obsažené v podnětu a provedla vlastní posouzení všech relevantních prvků uvedených ve zprávě o dostatečnosti důkazů, které byly po zahájení řízení zpřístupněny v dokumentaci, která nemá důvěrnou povahu. Čínská vláda své připomínky po zahájení řízení zopakovala, ale nepředložila žádné další důkazy.

(14)

Komise proto dospěla k závěru, že v podnětu jsou uvedeny dostatečné důkazy, které mají prokázat existenci údajného subvencování ze strany čínské vlády.

(15)

Specifickým prvkem tohoto případu je také to, že údajné subvencování v Egyptě se týká dvou společností v zóně čínsko-egyptské ekonomické a obchodní spolupráce v Suezském průplavu (dále jen „zóna SETC“), což je zvláštní ekonomická zóna, kterou společně zřídily ČLR a Egypt, což jsou dvě země, kterých se podnět týká. Komise oznámila svůj záměr prošetřit všechny subvence, které tyto společnosti obdržely v zóně SETC, bez ohledu na jejich zdroj.

(16)

Během konzultací před zahájením řízení čínská vláda uvedla, že žadatel neměl žádný právní základ pro napadení čínské vlády prostřednictvím toho, že dotčený výrobek pocházel z Egypta nebo byl vyvážen z Egypta. Komise vzala na vědomí námitky čínské vlády, přesto však dospěla k závěru, že existují dostatečné důkazy pro zahájení šetření údajných napadnutelných subvencí poskytnutých společnostem v zóně SETC, bez ohledu na jejich zdroj.

(17)

Po zahájení řízení čínská vláda tvrdila, že při stanovení spotřeby v Unii byla úprava provedená u údajů o dovozu z ČLR nepřiměřená ve srovnání s úpravou údajů o dovozu z jiných třetích zemí, jako je Rusko. Čínská vláda dále tvrdila, že tyto úpravy Komise nepodrobila křížové kontrole. Čínská vláda rovněž tvrdila, že v záznamech neexistují žádné údaje o tom, co představují informace o trhu použité při úpravách údajů o dovozu.

(18)

Jak je rovněž uvedeno v 937. bodě odůvodnění, kromě analýzy dovozu žadatele na základě KN byl dovoz posouzen rovněž na základě statistik dovozu na úrovni TARIC, které byly podrobeny křížové kontrole s jinými zdroji a případně upraveny. Pokud jde o Rusko, údaje o dovozu byly podrobeny křížové kontrole a upraveny na základě údajů o dovozu od výrobců textilií ze skleněných vláken, kteří jsou ve spojení s výrobci v Unii a kteří byli jedinými známými výrobci textilií ze skleněných vláken v Rusku. Bylo shledáno, že tato metodika je přiměřená a vedla k přesnému odhadu dovozu dotčeného výrobku z Ruska. Stejně tak během šetření, jak je vysvětleno v 937. bodě odůvodnění, Komise podrobila křížové kontrole údaje Eurostatu na úrovni TARIC s údaji předloženými známými výrobci v ČLR, kteří se přihlásili během výběru vzorku. Objem vývozu textilií ze skleněných vláken, který nahlásili spolupracující čínští vyvážející výrobci, představoval veškerý dovoz zaznamenaný Eurostatem pod příslušnými kódy TARIC, a veškerý vývoz byl proto považován za dotčený výrobek. Navíc na rozdíl od toho, co tvrdila čínská vláda, podnět objasnil, jak byly informace o trhu použity k úpravě údajů o dovozu. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(19)

Ve svých připomínkách k zahájení řízení čínská vláda tvrdila, že trh pro textilie ze skleněných vláken je segmentovaný a že každý z těchto segmentů vykazuje značně rozdílná cenová pásma. Čínská vláda tvrdila, že tři hlavní typy výrobku – tkané pramence (dále jen „WR“), pletené nekrimpované textilie (dále jen „NCF“) a komplexní materiály (dále jen „CM“) – mají odlišné složení a výrobní kroky/procesy, a tudíž i výrobní náklady a prodejní ceny. Kromě toho mají tyto tři typy výrobku odlišné fyzikální a technické vlastnosti, které pak určují jejich konečné použití. Podle čínské vlády je srovnání cen/posouzení cenového podbízení, jakož i posouzení údajně poškozujícího dopadu dovozu z Číny, jak bylo provedeno v podnětu na souhrnné úrovni, zavádějící a nedostatečné a ve skutečnosti neposuzuje rozsah přítomnosti, tj. objem a podíl na trhu, čínských výrobců a výrobců v Unii v jednotlivých segmentech výrobků.

(20)

Komise dospěla k závěru, že čínská vláda na podporu uvedených tvrzení nepředložila žádný důkaz. Při zahájení řízení poskytl žadatel dostatečné důkazy o nákladech a cenách výrobku, který je předmětem šetření. Skutečnost, že existují různé typy výrobku, které mohou mít odlišné výrobní procesy, náklady a prodejní ceny, automaticky neznamená, že existuje segmentace trhu. Je třeba poznamenat, že v souladu s čl. 10 odst. 2 základního nařízení musí žadatel poskytnout informace, které jsou mu rozumně dostupné. Jelikož náklady a ceny typů výrobku vyráběných v Číně jsou ze své podstaty důvěrné a žadatel je nemá k dispozici, měla Komise za to, že podnět obsahoval dostatečné informace, které byly žadateli rozumně dostupné, pro zahájení šetření.

(21)

Informace shromážděné a obdržené Komisí během šetření navíc ukázaly, že trh Unie pro textilie ze skleněných vláken není segmentovaný. Tvrzení, že tři typy výrobku – WR, NCF a CM – mají odlišné fyzikální a technické vlastnosti, které pak určují jejich konečné použití, je věcně nesprávné. Jak je vysvětleno v podnětu a ve 129. až 138. bodě odůvodnění, a čínská vláda to nezpochybnila, dotčený výrobek se používá k vyztužení termoplastických a termosetových pryskyřic v odvětví kompozitních materiálů. Dochází k mnoha překryvům při jejich používání. Zvolený typ textilie bude záviset na vzhledu povrchu, toku pryskyřice, pnutí, kterému bude konečný výrobek vystaven, a na technice aplikace. Určité typy výrobku jsou obzvláště vhodné pro výrobní metody v uzavřených formách, nebo pro ruční výbavu.

(22)

Tři typy výrobku mají tato hlavní a překrývající se použití: WR se používají v termosetových aplikacích, zejména pro ruční výbavu, pro námořní produkty (lodní trupy a paluby), panely karoserií (např. nákladní vozidla, vlaky), lopatky větrných elektráren, potrubí a nádrže. NCF se používají k výrobě námořních produktů (lodní trupy a paluby), karoserií a panelů vozidel (např. nákladní vozidla, vlaky), lopatek a gondol větrných elektráren, lyží a snowboardů, potrubí a nádrží. CM se používají v aplikacích v uzavřených formách pro karoserie a panely vozidel, námořní produkty (lodní trupy a paluby), gondoly větrných elektráren a rekreační vozidla.

(23)

Komise navíc podotýká, že u dotčeného výrobku není neobvyklé, aby existovaly typy výrobku, které mají odlišnou strukturu nákladů a odlišné ceny. To je právě důvod, proč Komise shromažďuje údaje na základě podrobné klasifikace typů výrobku. Uvedená klasifikace rozlišovala kromě forem textilií i mezi formáty prodeje, typy použitého skla, plošnou hmotností a hustotou pramenců. Výpočet cenového podbízení byl založen na srovnání mezi jednotlivými typy výrobku, a proto byly při srovnávání dovozu z ČLR s textiliemi ze skleněných vláken od výrobců v Unii všechny tyto vlastnosti vzaty v úvahu. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(24)

Ve svých připomínkách k zahájení řízení čínská vláda dále tvrdila, že významné rozdíly mezi dovozními cenami textilií ze skleněných vláken z různých zdrojů rovněž jasně ukazují, že trh Unie pro různé typy výrobku je segmentovaný a dovoz z různých zemí je určen pro různé segmenty trhu.

(25)

Jak je uvedeno výše, informace shromážděné Komisí během šetření potvrdily, že trh Unie pro textilie ze skleněných vláken není segmentovaný. Šetření dále ukázalo, že čínští vyvážející výrobci a egyptští vyvážející výrobci nevyvážejí zcela odlišné formy textilií ze skleněných vláken. Shoda mezi výrobky, které prodávali vyvážející výrobci v ČLR a Egyptě, činila přibližně 90 %. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(26)

Ve svých připomínkách k zahájení řízení čínská vláda dále tvrdila, že srovnání čínských dovozních cen a výpočet cenového podbízení v podnětu byly založeny na nesrovnatelných a pečlivě vybraných údajích, které byly chybně upraveny.

(27)

Jak je uvedeno výše, čl. 10 odst. 2 základního nařízení stanoví standard pro důkazy, které má žadatel v podnětu předložit. Informace musí být sice dostatečné, ale zároveň musí být žadateli rozumně dostupné. Jelikož informace o nákladech a cenách jsou ze své povahy důvěrné, nejsou žadateli v počáteční fázi rozumně dostupné žádné přesné údaje o nákladech a cenách jednotlivých typů výrobku vyvážených společnostmi ve třetích zemích. Poskytnuté informace byly nicméně považovány za dostatečné pro zahájení šetření, neboť byly založeny na statistikách Eurostatu o čínských dovozních cenách.

(28)

Komise dále uvedla, že (jak je uvedeno v 965. bodě odůvodnění) výpočet cenového podbízení během šetření vycházel především ze skutečných podrobných údajů od výrobců v Unii zařazených do vzorku a vyvážejících výrobců, které potvrdily tvrzení o cenovém podbízení obsažená v podnětu, jež vycházejí ze statistik Eurostatu. Tento argument byl proto považován za bezpředmětný rovněž s ohledem na údaje použité při šetření.

(29)

Ve svých připomínkách k zahájení šetření čínská vláda tvrdila, že čínský dovoz textilií ze skleněných vláken nezpůsobil cenový tlak. Toto tvrzení nebylo doloženo žádnými důkazy.

(30)

Podnět naopak obsahoval informace o účinku subvencovaného dovozu na ceny obdobného výrobku na trhu Unie a o následném dopadu tohoto dovozu na výrobní odvětví Unie a tyto informace byly považovány za dostatečné k zahájení šetření. Z důkazů uvedených v podnětu vyplynulo, že egyptské i čínské dovozní ceny se výrazně podbízely vůči cenám v Unii.

(31)

Kromě toho je uvedené tvrzení věcně nesprávné. Jak Komise zjistila během šetření a jak je vysvětleno v 966. bodě odůvodnění, čínští vyvážející výrobci zařazení do vzorku usilovali během období šetření o výrazné cenové podbízení vůči cenám výrobního odvětví Unie. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(32)

Ve svých připomínkách k zahájení řízení čínská vláda tvrdila, že kumulace dovozu z Číny a Egypta pro účely analýzy újmy není v tomto případě odůvodněná. Důvodem je to, že podmínky hospodářské soutěže mezi dovozem z těchto zemí a mezi dovozem z těchto zemí a obdobným výrobkem vyráběným a prodávaným výrobním odvětvím Unie na trhu Unie se výrazně liší. Čínská vláda tvrdila, že čínské textilie ze skleněných vláken nekonkurují egyptským, jelikož i) dovoz egyptských textilií ze skleněných vláken do roku 2017 prakticky neexistoval; ii) dovoz textilií ze skleněných vláken z Číny a Egypta sledoval zcela opačný trend; iii) dovoz z Egypta měl odlišné ceny a iv) dovoz z Egypta tvořily podle vlastních výpočtů žadatele pouze NCF, a proto tento dovoz nekonkuruje unijnímu a čínskému prodeji textilií ze skleněných vláken na trhu Unie.

(33)

Komise nejprve uvedla, že podnět obsahoval dostatečné důkazy prokazující, že dovoz dotčeného výrobku byl subvencován a že objem dovozu byl významný a způsobil výrobnímu odvětví Unie újmu. Obsahoval rovněž řadu prvků týkajících se souhrnného posuzování dovozu z obou dotčených zemí (zejména skutečnost, že u obou zemí nejsou odhadované výše subvencování nepatrné (9), že u obou zemí je objem dovozu významný (10) a že dotčené země si konkurují mezi sebou navzájem, s obdobným výrobkem a s třetími zeměmi a že výrobky vyvážené těmito zeměmi mají stejné vlastnosti a konečné použití jako obdobný výrobek (11)), u nichž bylo zjištěno, že ve fázi zahájení řízení snížily svou zátěž. Tyto důkazy byly během šetření dále analyzovány a Komise potvrdila, že podmínky pro kumulaci byly splněny, jak je podrobně popsáno v 947. až 950. bodě odůvodnění.

(34)

Čínská vláda dále tvrdila, že objem čínského dovozu se v posuzovaném období snížil a nemohl způsobit újmu výrobcům v Unii.

(35)

Jak bylo uvedeno výše, podnět obsahoval dostatečné důkazy o tom, že čínský a egyptský dovoz textilií ze skleněných vláken by měl být posouzen souhrnně. Podle důkazů uvedených v podnětu si dovoz textilií ze skleněných vláken z obou zemí konkuruje navzájem a s obdobným výrobkem, jakož i s dovozem ze třetích zemí. Dovoz z ČLR a Egypta vykazuje stejné vlastnosti a použití výrobků, prodává se odběratelům v celé Unii a přímo konkuruje textiliím ze skleněných vláken, které vyrábí výrobní odvětví Unie a třetí země.

(36)

Ve svých připomínkách k zahájení řízení čínská vláda tvrdila, že žadatel neposkytl spolehlivé údaje, pokud jde o výrobní odvětví Unie jako celek, neboť údaje týkající se společností, které podnět nepodaly, jsou nespolehlivé. Žadatel navíc neposkytl informace o několika ukazatelích újmy.

(37)

Čínská vláda nevysvětlila, proč byly údaje nespolehlivé. I v tomto případě neměl žadatel k dispozici důvěrné informace o prodeji a výrobě týkající se výrobců v Unii, kteří podnět nepodali. Žadatel tedy předložil odhady, které byly považovány za přiměřené, dostatečně přesné a vyhovující ustanovení čl. 10 odst. 2 základního nařízení. Za účelem poskytnutí dostatečných důkazů o újmě neexistuje povinnost poskytnout údaje o všech ukazatelích újmy uvedených v čl. 8 odst. 4 základního nařízení. Ani všechny ukazatele újmy nemusí vykazovat sestupný trend.

(38)

Komise uvedla, že vzorek výrobců v Unii vybraný během šetření zahrnoval největší společnost z těch, které podnět nepodaly, a tato společnost poskytla Komisi příležitost provést křížovou kontrolu údajů na makroúrovni poskytnutých žadatelem. Kromě toho Komise při šetření zohlednila všechny relevantní ukazatele újmy. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(39)

Ve svých připomínkách k zahájení řízení čínská vláda tvrdila, že výrobci v Unii neutrpěli újmu, a už vůbec ne kvůli dovozu z Číny. Podle čínské vlády se výrobnímu odvětví Unie mezi rokem 2015 a obdobím šetření dařilo dobře a v zásadě všechny ukazatele újmy se vyvíjely pozitivně nebo zůstaly stabilní.

(40)

Údaje v podnětu jasně ukázaly, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu v důsledku významného cenového podbízení ze strany subvencovaného dovozu textilií ze skleněných vláken z dotčených zemí. Výroba, prodej a podíl výrobního odvětví Unie na trhu výrazně poklesly. Žadatelé byli nuceni snížit investice a zaměstnanost. Zásoby výrobců v Unii, kteří podpořili podnět, se zvýšily a jejich ziskovost poklesla.

(41)

Komise uvedla, že během šetření vykazovaly ukazatele újmy stanovené na základě skutečných ověřených údajů poskytnutých výrobci v Unii zařazenými do vzorku podstatnou újmu, která byla způsobena dovozem z dotčených zemí. Čínská vláda poskytla připomínky k těmto ukazatelům ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací (12). Těmto připomínkám se věnuje oddíl 5.4 tohoto nařízení.

(42)

Ve svých připomínkách k zahájení řízení čínská vláda tvrdila, že výrobnímu odvětví Unie byla způsobena újma v důsledku souvisejícího dovozu ze třetích zemí a poklesu poptávky na trhu Unie.

(43)

Komise s tím nesouhlasila. Podnět prokázal, že vzhledem k nízkému objemu souvisejícího dovozu ze třetích zemí nemohl tento dovoz způsobit podstatnou újmu. Analýza ukazatelů újmy, kterou předložil žadatel, dále ukázala, že újmu nelze vysvětlit poklesem poptávky na trhu Unie, jelikož jejich ztráty podílu na trhu prokazují, že tato ztráta v prodeji jednoznačně přesahovala pokles spotřeby.

(44)

Žadatel poskytl dostatečné důkazy o příčinné souvislosti mezi dovozem z dotčených zemí a újmou. Kromě toho žadatel analyzoval další možné příčiny újmy, například výkonnost výrobců v Unii, vývozní výkonnost výrobců v Unii a dovoz z jiných třetích zemí.

(45)

Dovoz ze třetích zemí a pokles poptávky na trhu Unie během šetření byly posouzeny v oddíle 6.2. Po poskytnutí konečných informací neposkytla čínská vláda žádné nové argumenty ohledně zahájení řízení. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(46)

Ve svých připomínkách k zahájení řízení čínská vláda tvrdila, že vertikálně integrovaní výrobci v Unii utrpěli újmu v důsledku nákladů spojených se „zpětnou integrací“ a snížené schopnosti prodeje na volném trhu v důsledku „sestupné integrace“.

(47)

Při zahájení řízení nebyly k dispozici žádné informace týkající se zjevné konkurenční nevýhody od výrobního odvětví Unie. Výrobci v Unii navíc převážně nejsou vertikálně integrováni.

(48)

Kromě toho Komise uvedla, že šetření neprokázalo mimořádné náklady v důsledku vertikální integrace. Všichni výrobci v Unii zařazení do vzorku navíc prodávali především odběratelům, kteří nejsou ve spojení. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(49)

Ve svých připomínkách k zahájení řízení čínská vláda tvrdila, že odlišné prodejní trendy výrobců, kteří podnět podali a kteří podnět nepodali, mezi rokem 2015 a obdobím šetření ukazují, že o prodej a odběratele soutěžily dvě skupiny výrobců. Ztráta prodeje a podílu na trhu u výrobců, kteří podnět podali, ve prospěch výrobců, kteří podnět nepodali, byla tedy také pravděpodobným důvodem, proč byli výrobci, kteří podnět podali, postiženi újmou z hlediska objemu prodeje a nemohli zvýšit ceny v období šetření.

(50)

Hospodářská soutěž mezi výrobci v Unii je důsledkem volného trhu a je běžným předpokladem (ledaže by například existovaly důkazy o existenci praktik narušujících hospodářskou soutěž, což není tento případ), a nikoli faktorem vysvětlujícím existenci újmy. Na trhu Unie si tedy konkurují nejen výrobci v Unii, kteří podnět podali, s výrobci v Unii, kteří podnět nepodali, ale i výrobci v Unii, kteří podnět podali, mezi sebou navzájem. To nelze považovat za skutečnost oslabující příčinnou souvislost mezi subvencovaným dovozem a podstatnou újmou, kterou utrpělo celé výrobní odvětví Unie. Zjištění týkající se podstatné újmy založená na platném vzorku závisí na posouzení výrobního odvětví jako celku, včetně údajů od výrobců, kteří podnět podali a kteří podnět nepodali (údaje na mikro- a makroúrovni).

(51)

Během šetření, jak je uvedeno v poznámce k dokumentaci určené zúčastněné straně k nahlédnutí ohledně konečného vzorku výrobců v Unii ze dne 21. června 2019, byl vzorek výrobců v Unii tvořen jak výrobci v Unii, kteří podali podnět, tak těmi, kteří podnět nepodali. Stanovení újmy navíc nebylo omezeno na výrobce v Unii, kteří podali podnět, ale týkalo se výrobního odvětví Unie jako celku. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(52)

Ve svých připomínkách po zahájení řízení čínská vláda navíc tvrdila, že zásadním informacím, jako jsou podporovatelé podnětu a hlavní údaje týkající se újmy, byla poskytnuta nadměrná důvěrnost. Čínská vláda tvrdila, že to jí zabránilo řádně vyvrátit tvrzení žadatele o újmě.

(53)

Komise měla za to, že verze podnětu určená zúčastněným stranám k nahlédnutí obsahuje všechny zásadní důkazy a nedůvěrná shrnutí údajů, jimž bylo přiznáno důvěrné zacházení, aby zúčastněné strany mohly uplatnit svá práva na obhajobu v průběhu řízení. Připomíná se, že článek 29 základního nařízení připouští ochranu důvěrných údajů v případech, kdy by jejich prozrazení znamenalo významnou soutěžní výhodu pro konkurenta nebo by významně nepříznivě ovlivnilo poskytovatele informace nebo osobu, od níž byly tyto informace získány. Tvrzení čínské vlády v tomto ohledu byla proto zamítnuta.

(54)

Egyptská vláda tvrdila, že šetření by nemělo být zahájeno, protože podnět nesplňuje požadavky na důkazy stanovené v čl. 11 odst. 2 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a v čl. 10 odst. 2 základního nařízení. Podle egyptské vlády nebyly k dispozici dostatečné důkazy o napadnutelných subvencích, újmě a příčinné souvislosti mezi dovozem subvencovaných výrobků a újmou. Komise toto tvrzení zamítla ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny v 6. bodě odůvodnění.

(55)

Během konzultací před zahájením řízení egyptská vláda uvedla, že žadatel nepředložil důkazy o tom, že by údajné preferenční úvěry poskytovala egyptská vláda. S ohledem na soubor důkazů předložený v podnětu, a zejména na ujednání mezi Čínou a Egyptem, jakož i na cíle těchto ujednání je však Komise toho názoru, že žadatel poskytl dostatečné důkazy, které mu byly rozumně dostupné a z nichž vyplývá, že praxi poskytování subvencí prostřednictvím preferenčních úvěrů lze přičíst egyptské vládě.

(56)

Egyptská vláda dále tvrdila, že údajná daňová zvýhodnění byla v roce 2015 odstraněna z právních předpisů a že žadatel neposkytl důkazy o tom, že pro stávající projekty nadále platí. Komise však shledala, že žadatel poskytl dostatečné důkazy o zachování právních účinků těchto daňových zvýhodnění, které mu byly rozumně dostupné.

(57)

Egyptská vláda rovněž uvedla, že prominutí dovozních cel na suroviny není subvencí v rozsahu, v jakém jsou tyto dovážené výrobky zpětně vyváženy jako takové nebo zpracované do podoby navazujícího výrobku. Komise uznala, že napadnutelnou subvencí je pouze nadměrné vracení dovozních cel na suroviny, a věnovala této skutečnosti při šetření zvláštní pozornost. Komise dále poznamenala, že se připomínka egyptské vlády nevztahuje na výrobní zařízení.

(58)

Egyptská vláda tvrdila, že žadatel neposkytl důkazy o výhodách spojených s poskytováním pozemků za cenu nižší než přiměřenou. Komise však shledala, že žadatel poskytl dostatečné důkazy o výhodách, které mu byly rozumně dostupné.

(59)

Dále egyptská vláda uvedla, že žadatel nepředložil důkaz o specifičnosti, pokud jde o poskytování elektřiny za cenu nižší než přiměřenou, neboť neexistuje žádná specifičnost, pokud přístup k subvenci podléhá objektivním podmínkám. Komise poznamenala, že egyptská vláda během konzultací před zahájením řízení neposkytla ohledně těchto objektivních podmínek žádné důkazy.

(60)

Komise proto dospěla k závěru, že v podnětu jsou uvedeny dostatečné důkazy pro zahájení šetření údajných napadnutelných subvencí poskytovaných přímo nebo nepřímo egyptskou vládou.

(61)

Po poskytnutí definitivních informací tvrdila skupina Yuntianhua Group, že nahrazení výrobních faktorů, jež bylo provedeno v samostatném antidumpingovém šetření, není vhodné, a požádala Komisi, aby provedla výpočet dumpingového rozpětí pro vyvážející výrobce ve skupině bez použití čl. 2 odst. 6a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (dále jen „základní antidumpingové nařízení“) (13). Podle skupiny Yuntianhua Group nezjistilo antisubvenční šetření žádné důkazy o tom, že vstupy pro textilie ze skleněných vláken byly poskytovány za cenu nižší než přiměřenou. Rovněž tvrdila, že antisubvenční šetření souhlasilo s tím, že vstupy pro textilie ze skleněných vláken byly zakoupeny za nezkreslené tržní hodnoty, jelikož pro výpočet výhod ze subvencí byl použit obrat dodavatelů vstupů a surovin.

(62)

Komise za prvé uvedla, že připomínky k výpočtu a metodice, jež byly použity v samostatném antidumpingovém šetření, nespadají do oblasti působnosti tohoto řízení. Připomínky týkající se metodiky použité k určení dumpingu by proto měly být předloženy v kontextu uvedeného šetření.

(63)

Za druhé, šetření popsané v oddíle 3 ukázalo, že klíčoví dodavatelé vyvážejících výrobců těžili ve velké míře z vládních subvencí. Komise připomněla, že použití obratu společností ve spojení, které dodávají vstupy a suroviny, neznamená přijmout nezkreslené tržní hodnoty uvedených dodávek. Naopak, obrat je alokační klíč, který umožňuje řádné rozčlenění zjištěných subvencí, z nichž měli výhodu vyvážející výrobci.

(64)

Komise rovněž uvedla, že zjištění učiněná podle čl. 2 odst. 6a základního antidumpingového nařízení se týkají podstatného zkreslení, když jsou ceny nebo náklady ovlivněny významnými zásahy státu. V této souvislosti se komplexně zkoumá celá řada různých prvků. Skutečnost, že antidumpingové šetření podle čl. 2 odst. 6a se neopírá o důkazy týkající se subvencování surovin nebo dotčeného výrobku, tedy nepředstavuje překážku pro Komisi, aby samostatně a v souladu s použitelnými pravidly základního nařízení prošetřila, zda dochází k subvencování. Argumenty skupiny Yuntianhua Group byly proto zamítnuty.

(65)

Po poskytnutí dodatečných konečných informací skupina Yuntianhua Group tvrdila, že poskytnuté informace obsahovaly nová zjištění týkající se: i) neexistence segmentace trhu textilií ze skleněných vláken; ii) fyzikálních a technických vlastností výrobku; iii) struktury nákladů a cen; iv) dvojího započtení v důsledku souběžného uložení antidumpingových a antisubvenčních cel, které ovlivnilo úroveň konečných antidumpingových cel uložených dne 7. dubna 2020, a v) skutečnosti, že dumpingové rozpětí zjištěné v antidumpingovém šetření pro tuto stranu bylo nesprávné a mělo by být sníženo o celou výši subvencování zjištěnou v ČLR, aby se zabránilo dvojímu započtení. Tyto prvky nebyly obsaženy v konečných informacích v rámci souběžného antidumpingového řízení, které tudíž neobsahovaly tato zásadní zjištění a úvahy. V důsledku toho by podle této strany bylo konečné antidumpingové nařízení (EU) 2020/492 zjevně neodůvodněné a nezákonné a dumpingové rozpětí ve výši 64,7 % uvedené v antidumpingovém nařízení (EU) 2020/492 by bylo chybné.

(66)

Komise nejprve uvedla, že vysvětlení obsažená v poskytnutí dodatečných konečných informací v tomto řízení jsou reakcí na připomínky, které strany zaslaly v návaznosti na uvedené poskytnutí informací, a tudíž obsahovala více podrobností o zjištěních učiněných Komisí. Nejedná se tedy o nová zjištění, nýbrž pouze o reakci na připomínky zúčastněných stran.

(67)

Kromě toho, pokud jde o body i) až iii) vznesené touto stranou, tj. o neexistenci segmentace trhu textilií ze skleněných vláken, charakteristiku výrobku a strukturu nákladů a cen, Komise uvedla, že poznámky v poskytnutí dodatečných informací týkající se těchto tří bodů měly reagovat na nová tvrzení vznesená stranami. Tato nová tvrzení byla předložena pouze v souvislosti s tímto antisubvenčním řízením. Jediným tvrzením vzneseným v antidumpingovém řízení ohledně segmentace bylo, že výrobci v Unii vyrábějí pouze specializované výrobky OEM pro konkrétní odběratele a na segment OEM by neměla být uložena žádná opatření. Těmito argumenty se v úplnosti zabýval 409. bod odůvodnění antidumpingového nařízení (14). Komise proto nemohla mít k dispozici řešení těchto nových připomínek již v souvislosti s poskytnutím informací o antidumpingovém řízení. Konečné antidumpingové nařízení obsahovalo všechna podstatná zjištění a úvahy, na jejichž základě Komise přijala rozhodnutí v souvislosti s uvedeným postupem, a v plném rozsahu se zabývalo všemi argumenty, které byly v rámci uvedeného řízení vzneseny. Zjištění v antisubvenčním řízení nemají vliv na odůvodnění stanovené v konečném antidumpingovém nařízení.

(68)

Z věcného hlediska navíc tyto body neovlivňují ani nemění zjištění v rámci šetření, a to ani antidumpingového, ani antisubvenčního. Tyto body proto nemají žádný dopad na situaci strany, která vznesla tvrzení, ani jiných stran. Navzdory tomu se Komise rozhodla dát stranám další příležitost k uvedeným bodům se vyjádřit. I když by jejich důsledkem nebyla žádná změna (a Komise tedy neměla v zásadě povinnost je řešit v poskytnutí dodatečných informací, ale v konečném nařízení), byly zahrnuty do poskytnutí dodatečných konečných informací. Ze všech výše uvedených důvodů byla tato tvrzení zamítnuta.

(69)

V každém případě neexistuje žádný rozpor mezi zjištěními uvedených dvou šetření. Jediný rozdíl spočívá v tom, že v tomto řízení měly strany příležitost vyjádřit se v pozdější fázi a učinit další připomínky. Komise měla povinnost odpovědět na tyto připomínky a učinila tak v tomto nařízení.

(70)

Pokud jde konkrétně o poslední dva body, tj. body iv) a v) uvedené v 67. bodě odůvodnění, týkající se možného dvojího započtení a dumpingového rozpětí, Komise uvedla následující skutečnosti. Za prvé, jak již bylo vysvětleno v odpovědi na připomínky stran k poskytnutí konečných informací v rámci tohoto řízení, konkrétně v 1137. bodě odůvodnění, Komise se v plném rozsahu zabývala potenciálním problémem dvojího započtení a poskytla všem stranám dostatečnou příležitost předložit v průběhu tohoto řízení připomínky. Nemohla tak učinit v souvislosti s tehdy probíhajícím antidumpingovým řízením. Za druhé Komise konstatuje, že v souvislosti se samostatným antidumpingovým a antisubvenčním řízením týkajícím se téhož výrobku pocházejícího z téže země, kdy k uložení vyrovnávacích cel dojde později než k uložení antidumpingových cel, neexistuje jiná možnost než změna dříve uložených antidumpingových cel. Tu je třeba provést, aby bylo možné zohlednit nová vyrovnávací cla a zároveň v příslušných relevantních případech zabránit dvojímu započtení a dodržet pravidlo nižšího cla. Za tímto účelem je v těchto případech legislativní metoda taková, že se uloží příslušná vyrovnávací cla a poté se současně odpovídajícím způsobem změní příslušná použitelná antidumpingová cla prostřednictvím téhož nařízení. Na rozdíl od toho, co tvrdí tato strana, proto antidumpingové nařízení (EU) 2020/492 není zjevně nesprávné a neodůvodněné. Příslušnými posouzeními a tvrzeními se v plném rozsahu zabývalo toto nařízení, které rovněž představuje základ pro změnu konečného antidumpingového nařízení. Jelikož příslušné antidumpingové clo platné pro skupinu Yuntianhua Group je podle tohoto nařízení rovněž změněno, jak je podrobně vysvětleno v oddíle 8, i tvrzení této strany, že úroveň jejího antidumpingového cla v nařízení (EU) 2020/492 je nesprávná, je jak z faktického, tak z právního hlediska nesprávné. Ze všech těchto důvodů se tvrzení skupiny Yuntianhua Group zamítají.

(71)

Dne 31. července 2019 podal žadatel žádost o celní evidenci dovozu textilií ze skleněných vláken pocházejících z dotčených zemí podle čl. 24 odst. 5 základního nařízení. Dne 21. listopadu 2019 předložil žadatel žádost o zavedení celní evidence podle čl. 24 odst. 5 základního nařízení znovu, přičemž aktualizoval údaje o dovozu.

(72)

Podle čl. 24 odst. 5 základního nařízení je u dotčeného výrobku zavedena celní evidence dovozu, aby v případě, že výsledkem šetření budou zjištění, která povedou k uložení konečného vyrovnávacího cla, mohlo být toto clo, pokud budou splněny nezbytné podmínky, uloženo na celně evidovaný dovoz se zpětnou působností v souladu s platnými právními předpisy.

(73)

V reakci na žádost o celní evidenci předložily zúčastněné strany připomínky, kterými se Komise zabývala v nařízení o celní evidenci. Komise měla k dispozici dostatečné důkazy odůvodňující potřebu celní evidence dovozu.

(74)

Dne 21. ledna 2020 zveřejnila Komise prováděcí nařízení (EU) 2020/44 (dále jen „nařízení o celní evidenci“) (15), kterým se ode dne 22. ledna 2020 zavádí celní evidence dovozu textilií ze skleněných vláken pocházejících z ČLR a Egypta.

(75)

Během šetření vyšlo najevo, že některé hospodářské subjekty se možná nepřihlásily proto, že nesprávně pochopily definici výrobku, který je předmětem šetření. Z tohoto důvodu Komise dne 18. září 2019 upřesnila znění definice výrobku uvedené v oznámení o zahájení řízení tím, že zveřejnila další oznámení (dále jen „upřesňující oznámení“) (16). Upřesňující oznámení rovněž dalo stranám možnost, aby se v případě zájmu ve stanovené lhůtě přihlásily a požádaly o dotazník. Žádná zúčastněná strana k upřesňujícímu oznámení nepředložila připomínky ani nepožádala o dotazník.

(76)

Po zveřejnění upřesňujícího oznámení a v následném šetření bylo potvrzeno, že žádný z hospodářských subjektů se neopomněl přihlásit z důvodu možného neporozumění definici dotčeného výrobku obsažené v oznámení o zahájení řízení.

(77)

Šetření týkající se subvencování a újmy zahrnovalo období od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2018 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy zahrnovalo období od 1. ledna 2015 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(78)

Jak pro stávající antisubvenční šetření, tak pro antidumpingové šetření uvedené ve 4. bodě odůvodnění platí totéž období šetření a totéž posuzované období.

(79)

V oznámení o zahájení řízení Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se jí přihlásily, a mohly se tak zúčastnit šetření. Navíc Komise o zahájení šetření výslovně informovala žadatele, egyptskou vládu, čínskou vládu, další známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce, známé dovozce a uživatele a vyzvala je k účasti.

(80)

Zúčastněné strany měly příležitost se k zahájení šetření vyjádřit a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních. Skupina Yuntianhua Group požádala o intervenci úředníka pro slyšení s cílem vyjádřit své obavy týkající se lhůty pro odpověď na písemné upozornění na nedostatky. Společnost tvrdila, že si nevšimla písemného upozornění na nedostatky, protože její počítačový server chybně vyhodnotil e-mail od Komise jako nevyžádanou poštu, a požádala o prodloužení o 18 dnů. Úředník pro slyšení vyzval Komisi, aby prodloužila lhůtu o 6 dní.

(81)

Jak je uvedeno v oddíle 1.3, Komise během šetření upřesnila definici výrobku a zúčastněným stranám, kterých se upřesnění týká nebo které se případně nepřihlásily, protože se domnívaly, že se jich řízení netýká, poskytla příležitost, aby se ve stanovené lhůtě přihlásily a požádaly o dotazník. Žádné další strany se nepřihlásily.

(82)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že možná bude nutné vybrat vzorek zúčastněných stran v souladu s článkem 27 základního nařízení.

(83)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že se rozhodla omezit šetření na přiměřený počet výrobců v Unii prostřednictvím výběru vzorku. Dodala, že prozatímně vybrala vzorek výrobců v Unii na základě nahlášeného objemu výroby obdobného výrobku v Unii v období od října 2017 do září 2018 rovněž s ohledem na zeměpisné rozložení. Tento vzorek sestával ze čtyř výrobců v Unii, kteří představovali více než 40 % odhadované celkové výroby textilií ze skleněných vláken v Unii. Žádná ze zúčastněných stran nepředložila připomínky, a předběžný vzorek byl proto potvrzen. Vzorek je pro výrobní odvětví Unie reprezentativní.

(84)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení řízení.

(85)

Požadované informace poskytl a se zařazením do vzorku souhlasil jeden dovozce, který není ve spojení (Euroresins UK Ltd.). S ohledem na malý počet spolupracujících dovozců Komise rozhodla, že provádět výběr vzorku není nutné.

(86)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny známé vyvážející výrobce v ČLR, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení řízení. Komise kromě toho požádala zastoupení Čínské lidové republiky při Evropské unii, aby označilo a/nebo kontaktovalo případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít zájem o účast na šetření.

(87)

Požadované informace poskytlo a se zařazením do vzorku souhlasilo osm vyvážejících výrobců nebo jejich skupin v ČLR. V souladu s čl. 27 odst. 1 základního nařízení Komise vybrala vzorek, sestávající ze dvou skupin vyvážejících výrobců na základě největšího reprezentativního objemu vývozu do Unie, který mohl být v době, která je k dispozici, přiměřeně přezkoumán. Na skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku připadalo více než 79 % nahlášeného vývozu textilií ze skleněných vláken do Unie během období šetření.

(88)

Vzorek vyvážejících výrobců nebo skupin vyvážejících výrobců zahrnuje tyto podniky:

(89)

Podle čl. 27 odst. 2 základního nařízení byli všichni známí dotčení vyvážející výrobci a orgány ČLR ohledně výběru vzorku konzultováni.

(90)

Připomínky k výběru vzorku byly obdrženy od dvou vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, společností Jushi a Hengshi, kteří patří do skupiny CNBM Group. Společnosti Jushi a Hengshi nezpochybňovaly skutečnost, že jsou společnostmi ve spojení, avšak tvrdily, že nejsou ve spojení se společností Taishan. Společnost Jushi tvrdila, že Komise nemůže se společnostmi Hengshi, Jushi a Taishan zacházet jako s jediným subjektem na základě mechanického uplatnění čl. 127 odst. 1 písm. d) nebo f) prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447 (17) ze dne 24. listopadu 2015 (dále jen „prováděcí akt k celnímu kodexu Unie“). Na podporu tohoto tvrzení společnost Jushi odkázala na zprávu panelu WTO ve věci Korea – Certain Paper (18) a na pokyny pro transakce se spojenými osobami pro společnosti kótované na šanghajské burze cenných papírů.

(91)

Tyto společnosti zdůraznily, že i) neměly žádný společný přímý podíl, ii) nedocházelo k překrývání mezi členy jejich řídících a dozorčích orgánů, iii) nedocházelo k žádným souvisejícím transakcím mezi společnostmi Hengshi/Jushi a Taishan a iv) byly konkurenty na trhu.

(92)

Po výběru vzorku se dne 13. listopadu 2019 konalo slyšení se společností Taishan, ve kterém byly výše uvedené argumenty znovu předneseny.

(93)

Šetření ukázalo, že společnost China National Building Material (dále jen „CNBM“) je podnik v přímém vlastnictví čínského státu a z 41,27 % nepřímo ve vlastnictví mateřské společnosti CNBM, kterou pak plně vlastní Komise Státní rady pro dohled nad státem vlastněnými aktivy a jejich správu (dále jen „SASAC“). Společnost CNBM vlastní 26,97 % podíl ve společnosti China Jushi Co., Ltd. (dále jen „China Jushi“), která je jediným akcionářem společnosti Jushi (19).

(94)

V září 2017 uzavřela společnost CNBM se společností Sinoma dohodu o fúzi (20), která byla dokončena v květnu 2018. Společnost Sinoma byla prostřednictvím své dceřiné společnosti Sinoma Science & Technology Co. vlastníkem společnosti Taishan. Po fúzi se společnost Sinoma sloučila se společností CNBM a byla jí absorbována. V důsledku toho drží společnost CNBM 26,97 % podíl ve společnosti China Jushi (jediný akcionář společnosti Jushi) a 60,24 % podíl ve společnosti Sinoma Science & Technology Co., Ltd. (jediný akcionář společnosti Taishan).

(95)

V čl. 127 odst. 1 písm. d) prováděcího aktu k celnímu kodexu se stanoví, že dvě osoby se považují za osoby ve spojení, pokud: třetí strana přímo nebo nepřímo drží, kontroluje nebo vlastní nejméně 5 % vydaných akcií nebo podílů s hlasovacími právy obou osob. Společnost CNBM drží 26,97 % podíl ve společnosti China Jushi (jediný akcionář společnosti Jushi) a 60,24 % podíl ve společnosti Sinoma Science & Technology Co., Ltd. (jediný akcionář společnosti Taishan). Proto bylo shledáno, že společnosti jsou ve spojení.

(96)

Kromě toho podle zprávy o společnosti z roku 2019 vypracované čínskou makléřskou společností Guotai Junan Securities (21) provádí společnost CNBM od roku 2017 reorganizaci svých provozních subjektů s cílem zlepšit regionální koordinaci a odstranit horizontální hospodářskou soutěž mezi kótovanými dceřinými společnostmi. Kromě toho hodlá společnost CNBM vyřešit problémy v oblasti horizontální hospodářské soutěže do roku 2020. Podle veřejně dostupných informací obsažených ve zprávě hodlala společnost CNBM zahájit tento proces konsolidací svého podnikání v odvětví skleněných vláken vložením aktiv do společností China Jushi a Sinoma Science & Technology (jediný akcionář společnosti Taishan). Důkazy shromážděné v průběhu šetření tedy nepodporují argument společností, že společný podíl nemá žádné praktické důsledky a že společnosti působí nezávisle. Tyto důkazy naopak svědčí o tom, že kromě samotné akcionářské struktury (která by sama o sobě mohla být směrodatná pro závěr, že jde o společnosti ve spojení) mohou dané tři společnosti také navzájem významně ovlivňovat svá podnikatelská rozhodnutí a že společnost, která je ovládá (CNBM), má za cíl alespoň koordinovat, ne-li integrovat jejich činnost („vyřešit otázky horizontální hospodářské soutěže“). To znamená, že subvence získané kteroukoli z uvedených společností mohou být bez rozlišení použity ve prospěch dotčeného výrobku. Komise proto zamítla tvrzení, že její závěr ve smyslu považovat tyto tři společnosti za společnosti ve spojení nezohlednil faktickou a ekonomickou situaci.

(97)

Pokud jde o argument, že Komise nemůže pro účely stanovení výše subvencování poskytnutého dotčenému výrobku zacházet se společnostmi Hengshi, Jushi a Taishan jako s jedinou skupinou, Komise připomněla, že pro zajištění účinného prosazování opatření, zejména aby se zabránilo přesměrování vývozu prostřednictvím společnosti ve spojení, která má platit nejnižší clo, používá Komise v praxi ke stanovení vztahu mezi vyvážejícími výrobci kritéria uvedená v článku 127 aktu, kterým se provádí celní kodex Unie. Tato skutečnost byla všem stranám jasně sdělena v oznámení o zahájení řízení na jeho začátku. Kromě toho je odkaz na článek 127 aktu, kterým se provádí celní kodex Unie, výslovně uveden v čl. 2 odst. 1 základního antidumpingového nařízení (22), přičemž Komise by měla se stranami v antidumpingových i antisubvenčních řízeních zacházet stejně (23). Kromě toho se podle čl. 7 odst. 1 základního nařízení provádí výpočet výše subvencování na jednotku subvencovaného výrobku vyváženého do Unie. Výpočet výše napadnutelných subvencí na základě dotčeného výrobku vyváženého do Unie znamená, že pokud jsou společnosti ve spojení, jelikož peníze jsou zastupitelné, mohou uvedené výhody použít bez rozlišení pro dotčený výrobek, a to bez ohledu na konkrétního vyvážejícího výrobce. Jelikož v tomto případě společnosti Henghsi, Jushi a Taishan vyrábějí a vyvážejí dotčený výrobek, měla by se u výše napadnutelných subvencí, které jim byly poskytnuty, zohlednit skutečnost, že díky svému vztahu mohou uvedené výhody přenést na dotčený výrobek vyvážený do Unie, jak považují za vhodné. V důsledku toho by výhody poskytnuté uvedeným vyvážejícím výrobcům, pokud jde o dotčený výrobek, měly vést ke stanovení jediné výše pro celou skupinu.

(98)

Kromě toho ani věc projednávaná před WTO (24) zmíněná společností Jushi v 90. bodě odůvodnění nepodporuje tvrzení této společnosti. Ve skutečnosti na rozdíl od toho, co se společnost Jushi pokouší dovodit, panel WTO v uvedené věci potvrdil, že pro stanovení dumpingu v antidumpingových šetřeních pravidlo uvedené v čl. 6 odst. 10 antidumpingové dohody WTO (podle nějž by mělo být vypočteno dumpingové rozpětí pro každého vyvážejícího výrobce) nutně nezabraňuje tomu, aby bylo s odlišnými právními subjekty zacházeno jako s jediným vývozcem nebo výrobcem. Panel poznamenal, že toto zacházení by bylo povoleno, „pokud je strukturální a obchodní vztah mezi dotčenými společnostmi dostatečně úzký tak, aby mohly být považovány za jediného vývozce“ (25). Z této úvahy vyplývá, že panel nestanovil kritéria, která musí orgány provádějící šetření použít k posouzení toho, zda jsou společnosti ve spojení. Panel se omezil na to, že se zabýval konkrétními prvky (jako je držba podílů, správní rada, prodejní kanály), které v tomto případě posuzoval orgán provádějící šetření. Odvolací orgán ve věci EC – Fasteners potvrdil možnost zacházet s několika vývozci jako s jediným subjektem, přičemž uvedl rovněž prvky, které mohou být relevantní, jako je i) existence podnikových a strukturálních vazeb mezi vývozci, například společná kontrola, vlastnictví a řízení; ii) existence podnikových a strukturálních vazeb mezi státem a vývozci, například společná kontrola, vlastnictví a řízení, a iii) kontrola nebo podstatný vliv státu, pokud jde o stanovování cen a produkci (26). V tomto ohledu nelze z právních a skutkových okolností tohoto případu zpochybnit existenci podnikových vztahů mezi společností Jushi, Hengshi a Taishan.

(99)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že se pro účely tohoto šetření jedná o společnosti ve spojení, a všechna související tvrzení tak byla zamítnuta.

(100)

Po poskytnutí konečných informací zpochybnila společnost Taishan použití vyrovnávacího cla v kombinaci se společností Hengshi/Jushi. Tato zúčastněná strana tvrdila, že společný konečný akcionář (společnost CNBM) měl pouze velmi omezenou kontrolu nad podnikatelskými a provozními rozhodnutími společností Jushi nebo Hengshi. Zopakovala, že společnosti Taishan a Hengshi/Jushi si konkurují na trhu, a uvedla, že na podporu těchto tvrzení již dříve předložila důkazy. Společnost Taishan nabídla písemný závazek, který by účinně přerušil jakoukoli obchodní vazbu mezi společnostmi Taishan a Hengshi/Jushi, což by zabraňovalo přesměrování vývozu textilií ze skleněných vláken do Unie od společností Hengshi/Jushi prostřednictvím společnosti Taishan.

(101)

Jak je popsáno v 96. bodě odůvodnění, šetření odhalilo, že prostřednictvím svých společných akcionářů mohou dané tři společnosti navzájem významně ovlivňovat svá podnikatelská rozhodnutí. Z důkazů ve spisu vyplývá, že společnosti procházejí procesem konsolidace a koordinace operací týkajících se skleněných vláken. Nebyly poskytnuty žádné nové informace ani důkazy, které by mohly tato zjištění vyvrátit. Společnost Taishan ve skutečnosti nezpochybnila plány svého hlavního akcionáře na konsolidaci jeho podnikání v oblasti skleněných vláken. Tyto plány jsou v jasném rozporu s jakýmkoli závazkem přerušit obchodní vztahy mezi společnostmi Taishan a Hengshi/Jushi. Aniž by se společnost vyjádřila k tomu, zda by Komise mohla takový závazek přijmout, není kromě toho zjevně schopna přijmout jakýkoli druh závazku bez souhlasu subjektů, které ji v konečném důsledku ovládají. Proto byly tvrzení společnosti Taishan i žádost o závazek zamítnuty.

(102)

Po poskytnutí konečných informací tvrdila skupina CNBM Group, že subvence, které obdržel obchodník ve spojení Jushi Hong Kong Co. Ltd., nelze napadnout, jelikož tato společnost je usazena v Hongkongu, a nikoli v Číně. Hongkong je nezávislým členem WTO, a je proto podle práva WTO a pro účely šetření Unie v oblasti ochrany obchodu považován za nezávislou jurisdikci. Vzhledem k tomu, že stávající antisubvenční řízení nebylo zahájeno proti Hongkongu, neměly by být zohledněny žádné subvence, které údajně obdržela společnost Jushi Hong Kong. Komise uvedla, že skupina CNBM Group nezpochybnila zjištění Komise týkající se subvencování tohoto obchodníka ve spojení. Bez ohledu na status Hongkongu v tomto šetření se skutečné středisko činností a kontroly nad společností Jushi Hong Kong nacházelo v pevninské Číně. Jak uvedla samotná společnost, „Jushi Hong Kong je ve skutečnosti papírová společnost, nemá žádné konkrétní zaměstnance, žádný pozemek, žádný fyzický úřad a žádné výhody, tedy ani daňové programy, ani granty“. Účetní záznamy se nacházely ve společnosti Jushi Group Co. Ltd., zde se nacházeli i příslušní pracovníci za účelem ověření a získané subvence, které poskytovaly výhodu dotčenému výrobku, poskytly čínské subjekty. Kromě toho, jak potvrdil Odvolací orgán ve věci United States - Anti-Dumping and Countervailing Measures on Large Residential Washers from Korea, mohou být pro výpočet výše valorického subvencování relevantní subvence poskytované příjemci v jiných zemích, než je člen poskytující subvenci (27). Toto tvrzení této společnosti se proto zamítá.

(103)

Po poskytnutí konečných informací tvrdila skupina Yuntianhua Group, že její subvenční rozpětí bylo nadhodnoceno přidáním subvencí poskytnutých společnostem, které nedodávají vstupy používané při výrobě dotčeného výrobku, a proto požadovala, aby se k subvencím těchto společností při výpočtu vyrovnávacího cla nepřihlíželo.

(104)

Článek 1 základního nařízení stanoví, že aby se vyrovnala subvence, která byla přímo nebo nepřímo poskytnuta na zhotovení, výrobu, vývoz nebo přepravu jakéhokoli výrobku, jehož propuštění do volného oběhu v Unii působí újmu, může být uloženo vyrovnávací clo. Komise má důkazy o tom, že společnosti zahrnuté do šetření, jejichž výhody plynoucí ze subvencí přispěly ke clu pro skupinu, se přímo či nepřímo podílely na poskytování vstupů, služeb, materiálů nebo aktiv používaných při výrobě dotčeného výrobku, jak je popsáno v článku 1 základního nařízení. V tomto ohledu nebyly připomínky vznesené skupinou Yuntianhua Group podloženy konkrétními důkazy.

(105)

Komise však zjistila, že jedna ze společností ve spojení, jejíž subvence byly napadeny, byla původně požádána o účast na šetření, protože pronajala strojní zařízení jednomu z vyvážejících výrobců. V návaznosti na obdržené připomínky však Komise revidovala alokační klíč týkající se leasingových činností společnosti, které byly spojeny s dotčeným výrobkem. Jelikož výhody, které by mohly být přiděleny prostřednictvím leasingových činností, se považovaly za zanedbatelné, Komise rozhodla, že je nezohlední.

(106)

Pět z čínských vyvážejících výrobců, kteří zaslali odpovědi na dotazník pro výběr vzorku, informovalo Komisi o svém záměru požádat o individuální zjišťování podle čl. 27 odst. 3 základního nařízení. Komise dotazník zpřístupnila online v den zahájení řízení. Komise navíc oznámila vyvážejícím výrobcům nezařazeným do vzorku, že jsou povinni poskytnout odpověď na dotazník, pokud chtějí být posuzováni individuálně. Žádná ze společností však odpověď na dotazník neposkytla. V důsledku toho nebylo možné provést individuální zjišťování.

(107)

V oznámení o zahájení řízení Komise vyzvala všechny vyvážející výrobce v Egyptě, aby ji kontaktovali. Přihlásili se dva vyvážející výrobci ve spojení, kteří představují 100 % vývozu do Unie a 100 % výroby textilií ze skleněných vláken v Egyptě:

(108)

Dotazníky pro výrobce v Unii, dovozce, uživatele a vyvážející výrobce v ČLR a v Egyptě byly v den zahájení řízení zpřístupněny na internetu (28).

(109)

Komise obdržela odpovědi na dotazník od dvou skupin čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, dvou egyptských vyvážejících výrobců, čtyř výrobců v Unii zařazených do vzorku, pěti uživatelů a jednoho dovozce, který není ve spojení. Na dotazník neodpověděl žádný z čínských vyvážejících výrobců nezařazených do vzorku.

(110)

Komise rovněž zaslala dotazník čínské a egyptské vládě. Dotazník pro čínskou vládu obsahoval zvláštní dotazníky pro banku China Development Bank (dále jen „CDB“), banku Export Import Bank of China (dále jen „EXIM“) a společnost Sinosure. Uvedené finanční instituce byly výslovně zmíněny v podnětu jakožto veřejnoprávní subjekty nebo subjekty řízené či pověřené k poskytování subvencí. Kromě toho byla čínská vláda požádána, aby zvláštní dotazník pro finanční instituce zaslala všem ostatním finančním institucím, které poskytují úvěry nebo vývozní úvěry společnostem zařazeným do vzorku nebo odběratelům společností zařazených do vzorku. Čínská vláda byla rovněž požádána, aby v zájmu administrativního zjednodušení shromáždila veškeré odpovědi poskytnuté těmito finančními institucemi a aby je předala přímo Komisi.

(111)

Dotazník pro egyptskou vládu obsahoval zvláštní dotazníky pro banky National Bank of Egypt, Ahli Bank a Bank Misr. Uvedené finanční instituce byly výslovně zmíněny v podnětu jakožto veřejnoprávní subjekty nebo subjekty řízené či pověřené k poskytování subvencí. Kromě toho byla egyptská vláda v zájmu administrativního zjednodušení požádána, aby zvláštní dotazník pro finanční instituce zaslala všem ostatním finančním institucím, které poskytují úvěry nebo vývozní úvěry společnostem zařazeným do vzorku. Dotazník pro egyptskou vládu navíc obsahoval zvláštní dotazníky pro společnosti Egypt-TEDA Investment Company (dále jen „Egypt TEDA“) a Egyptian Chinese JV Company for Investment (dále jen „ECCI“), které byly v podnětu identifikovány jako státem vlastněné subjekty působící v zóně SETC. Egyptská vláda byla požádána, aby shromáždila veškeré odpovědi poskytnuté těmito finančními institucemi a dalšími subjekty a aby je zaslala přímo Komisi.

(112)

Komise obdržela od čínské vlády odpovědi na dotazník, které zahrnovaly odpovědi na zvláštní dotazník od společností EXIM a Sinosure, jakož i odpovědi od egyptské vlády, které zahrnovaly odpovědi na zvláštní dotazník od bank National Bank of Egypt a Bank Misr a společnosti Egypt TEDA.

(113)

Aniž je dotčeno použití článku 28 základního nařízení, Komise si vyžádala a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné a které včas poskytly strany za účelem stanovení subvence, újmy a zájmu Unie. V prostorách čínského ministerstva obchodu byla provedena inspekce na místě, jíž se účastnili i úředníci z jiných příslušných ministerstev. Při této inspekci na místě byli přítomni mimoto zástupci společností EXIM, CDB a Sinosure.

(114)

Inspekce na místě se uskutečnila také v prostorách společnosti Egypt TEDA, jakož i v prostorách těchto egyptských vládních orgánů:

(115)

Komise navíc uskutečnila inspekce na místě podle článku 26 základního nařízení v prostorách těchto společností:

(116)

Kvůli hrozbě přenosu onemocnění COVID-19 a následným opatřením přijatým v reakci na šíření tohoto onemocnění (30) nemohla Komise ověřit údaje předložené několika společnostmi, které patří do skupiny jednoho z vyvážejících výrobců nacházejících se v ČLR. Vzhledem k tomu, že k této nepředvídané situaci došlo ve velmi pozdní fázi řízení a že žádné jiné řešení nebylo možné, Komise výjimečně použila informace předložené těmito společnostmi pro výpočet subvence, které byly ověřeny na základě dostupných informací.

(117)

Dne 24. ledna 2020 Komise v souladu s čl. 29a odst. 2 základního nařízení informovala zúčastněné strany o svém záměru neuložit prozatímní opatření a pokračovat v šetření.

(118)

Komise pokračovala ve vyhledávání a ověřování všech informací, jež považovala za nezbytné pro svá konečná zjištění.

(119)

Dne 27. února 2020 Komise všechny strany informovala o podstatných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě hodlá uložit konečné antisubvenční clo na dovoz dotčeného výrobku do Unie (dále jen „poskytnutí konečných informací“).

(120)

Všem stranám byla poskytnuta 15denní lhůta, během níž mohly k uvedeným konečným informacím zaslat připomínky. Několik zúčastněných stran požádalo o prodloužení lhůty. Komise těmto stranám udělila lhůtu pro podání připomínek do 20. března a 23. března 2020. Zúčastněné strany měly příležitost se k zahájení šetření vyjádřit a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(121)

V rámci samostatného antidumpingového šetření byly stranám dne 19. prosince 2019 poskytnuty konečné nejdůležitější skutečnosti a úvahy, na jejichž základě Komise hodlala uložit konečné antidumpingové clo na dovoz dotčeného výrobku do Unie. Kromě toho byly zúčastněným stranám dne 10. února 2020 poskytnuty dodatečné informace.

(122)

Komise v tomto nařízení řešila připomínky předložené v průběhu antisubvenčního řízení. Připomínkami předloženými v souvislosti se samostatným antidumpingovým šetřením se toto nařízení nezabývalo, pokud strany výslovně neuvedly, že předložené připomínky se týkají obou řízení.

(123)

Po poskytnutí konečných informací žádná strana nepožádala o slyšení u úředníka pro slyšení.

(124)

Kromě toho obdržely zúčastněné strany dne 17. dubna 2020 dodatečné konečné informace a do 22. dubna 2020 měly možnost předložit připomínky (dále jen „poskytnutí dodatečných konečných informací“).

(125)

Kromě toho byly zúčastněným stranám dne 24. dubna 2020 podruhé poskytnuty dodatečné konečné informace a do 27. dubna 2020 měly možnost předložit připomínky (dále jen „druhé poskytnutí dodatečných konečných informací“).

(126)

Komise uspořádala slyšení s výrobním odvětvím Unie, s vyvážejícími výrobci Jushi/Hengshi China a s egyptskými vyvážejícími výrobci Jushi/Hengshi Egypt, jakož i s egyptskou vládou.

(127)

Dotčeným výrobkem (31) jsou textilie z tkaných a/nebo vpichovaných pramenců a/nebo příze z nekonečných skleněných vláken, též s dalšími prvky, s výjimkou výrobků, které jsou impregnované či předimpregnované („pre-preg“), a s výjimkou otevřených síťovin o velikosti buňky větší než 1,8 mm na délku i na šířku a o plošné hmotnosti vyšší než 35 g/m2 (dále jen „textilie ze skleněných vláken“) pocházející z ČLR a Egypta, v současnosti kódů KN ex 7019 39 00, ex 7019 40 00, ex 7019 59 00 a ex 7019 90 00 (kódy TARIC 7019390080, 7019400080, 7019590080 a 7019900080) (dále jen „dotčený výrobek“).

(128)

Textilie ze skleněných vláken mají širokou škálu použití, například při výrobě lopatek pro větrné turbíny, při výrobě člunů, nákladních automobilů a sportovního vybavení, jakož i v systémech pro sanaci potrubí.

(129)

Šetření prokázalo, že následující výrobky mají stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti, jakož i stejná základní použití:

(130)

Komise rozhodla, že uvedené výrobky jsou proto obdobnými výrobky ve smyslu čl. 2 písm. c) základního nařízení.

(131)

Jeden vyvážející výrobce a ministerstvo obchodu Egyptské arabské republiky tvrdili, že soupravy předřezaných textilií ze skleněných vláken by neměly být zahrnuty do působnosti šetření. Argumentovali tím, že soupravy předřezaných textilií ze skleněných vláken jsou navazujícím výrobkem, který vyžaduje další výrobní kroky a vykazuje rozdíly ve fyzikálních vlastnostech, jelikož má mnohem menší rozměry. Má jinou formu a balení, neboť se skládá z několika menších kusů textilií spojených prošíváním. Dále byl vznesen argument, že vyloučením souprav by nevzniklo žádné riziko obcházení, neboť proces řezání je nevratný a výrobek není zaměnitelný s neřezanými textiliemi ze skleněných vláken.

(132)

Žadatel tvrdil, že soupravy předřezaných textilií ze skleněných vláken a neřezané textilie ze skleněných vláken mají stejné základní vlastnosti a stejná konečná použití. Vzhledem k tomu, že textilie ze skleněných vláken jsou materiály určené ke zpevnění, přiřezávání je nutné, aby odpovídaly tvaru výrobku, který je třeba zpevnit, ale nemění jejich základní vlastnosti jako takové. Proces řezání může provádět výrobce textilií ze skleněných vláken, nezávislý průmyslový řezač nebo samotný odběratel. Jedná se o velmi jednoduchý a levný úkon. Žadatel dále tvrdil, že uživatelé nevnímají předřezané textilie ze skleněných vláken jinak než ostatní textilie ze skleněných vláken, jelikož se obvykle vyrábějí podle uživatelských specifikací. Pokud by proces řezání změnil charakteristiky textilií ze skleněných vláken, vedlo by to k tomu, že by se staly nepoužitelnými pro konkrétního odběratele.

(133)

Šetření ukázalo, že postupy předřezávání a sestavování do souprav nemění základní fyzikální, technické nebo chemické vlastnosti textilií ze skleněných vláken ani jejich základní konečná použití. Odběratelé obou výrobků jsou z velké části titíž a oba výrobky jsou prodávány prostřednictvím stejných distribučních kanálů.

(134)

Šetření rovněž potvrdilo, že u většiny aplikací se textilie ze skleněných vláken vyrábí podle specifikací odběratelů. Soupravy předřezaných textilií ze skleněných vláken představují pouze dodatečnou specifikaci v objednávce odběratele. Soupravy předřezaných textilií ze skleněných vláken jsou zabaleny do odlišného balení, které rovněž nemění vlastnosti. Vzhledem k tomu, že textilie ze skleněných vláken jsou ve stále větší míře objednávány v podobě souprav předřezaných textilií a stále častěji se využívá služeb externích řezačů, existovalo by vysoké riziko obcházení, kdyby byly předřezané textilie ze skleněných vláken vyloučeny z oblasti působnosti šetření. Komise proto dospěla k závěru, že předřezané textilie ze skleněných vláken by nebylo vhodné z rozsahu šetření vyloučit.

(135)

Jiný vyvážející výrobce tvrdil, že příze ze skleněných vláken by se měla považovat za vyloučenou z oblasti působnosti šetření. Tento vyvážející výrobce tvrdil, že příze ze skleněných vláken nebyla výslovně zmíněna v dotazníku, v podnětu nebo v oznámení o zahájení řízení, což naznačuje, že se na ni nevztahuje definice výrobku. Dále tvrdil, že textilie ze skleněných vláken z příze nelze klasifikovat podle vlastností kontrolního čísla výrobku (dále jen „PCN“), že se dováží pod jinými kódy KN, než jsou kódy uvedené v podnětu, a že na přízi ze skleněných vláken se nevztahují ani opatření uložená na pramence ze skleněných vláken v jiných řízeních.

(136)

Žadatel a další výrobce v Unii (který není stranou podnětu) tvrdili, že šetření by se mělo vztahovat pouze na textilie z nekroucených skleněných vláken, zatímco kroucená vlákna by mohla být z oblasti působnosti šetření vyloučena. Žadatel tvrdil, že nekroucená skleněná vlákna mají stejné vlastnosti jako pramence skleněných vláken, jelikož se skládají ze svazku nekroucených vláken nebo pramenů, používají se rovněž pro stejné účely jako pramence a mají obvykle průměr 13–24 mikrometrů a 300–4 800 tex.

(137)

Pokud jde o zahrnutí textilií ze skleněných vláken z příze, v oznámení o zahájení řízení byl definován výrobek, který je předmětem šetření, jako „textilie z tkaných a/nebo vpichovaných pramenců a/nebo příze z nekonečných skleněných vláken […]“ (32). Šetření prokázalo, že nekroucená skleněná vlákna mají stejné základní vlastnosti jako pramence ze skleněných vláken, tj. skládají se ze svazku nekroucených vláken nebo pramenů a používají se ke stejným účelům. Oba tyto výrobky mají obvykle průměr 13–24 mikrometrů a 300–4 800 tex. Proto by nebylo vhodné vyloučit tyto typy výrobku z oblasti působnosti šetření.

(138)

Pokud jde o textilie ze skleněných vláken vyráběné hlavně z kroucených skleněných vláken, Komise podotýká, že tento výrobek, který má odlišné základní vlastnosti a který je rovněž určen k odlišným konečným použitím, např. pro desky s plošnými spoji, nebyl nikdy součástí dotčeného výrobku. Komise tento bod výslovně objasnila v upřesňujícím oznámení.

(139)

Před analýzou údajného subvencování ve formě subvencí nebo programů subvencí Komise posoudila vládní plány, projekty a další dokumenty, které byly relevantní pro více než jednu ze subvencí nebo programů subvencí. Zjistila, že všechny subvence nebo programy subvencí, které jsou předmětem posouzení, jsou součástí provádění centrálního plánování čínské vlády na podporu výrobního odvětví textilií ze skleněných vláken z následujících důvodů.

(140)

12. pětiletý plán národního hospodářského a sociálního rozvoje ČLR (dále jen „12. pětiletý plán“) zdůraznil význam odvětví nových materiálů, které zahrnuje textilie ze skleněných vláken, jako „strategického rozvíjejícího se odvětví“ a stanoví, že by se mělo rozvinout v „hlavní průmyslový pilíř“ prostřednictvím komplexní politické podpory a vedení (33). Kromě toho se 13. pětiletý plán národního hospodářského a sociálního rozvoje ČLR (dále jen „13. pětiletý plán“), který se vztahuje na období 2016–2020, zaměřuje na další rozvoj odvětví nových materiálů, a to posílením výzkumu a vývoje a zlepšením inovační schopnosti tohoto výrobního odvětví (34).

(141)

V 13. pětiletém plánu se zdůrazňuje strategická vize čínské vlády, pokud jde o zlepšení a podporu klíčových odvětví. Plán vyzdvihuje úlohu technologických inovací v hospodářském rozvoji ČLR spolu s přetrvávajícím významem zásad „zeleného“ rozvoje. Podle kapitoly 5 uvedeného plánu je jedním z hlavních směrů rozvoje prosazování modernizace tradiční průmyslové struktury, jak bylo uvedeno již ve 12. pětiletém plánu. Tato myšlenka je dále rozpracována v kapitole 22, která vysvětluje strategii modernizace tradičních odvětví v ČLR pomocí propagace jejich technologické přeměny. V tomto ohledu 13. pětiletý plán uvádí, že společnosti budou podporovány, aby se „komplexně zdokonalily v oblastech, jako jsou technologie výrobku, průmyslová zařízení, ochrana životního prostředí a energetická účinnost“.

(142)

V 13. pětiletém plánu jsou na několika místech zmíněny nové materiály: „Budeme rychleji usilovat o pokroky u základních technologií v oblastech, jako jsou například informační a komunikační technologie nové generace, nové energie, nové materiály […]“ (35). Plán dále počítá s realizací projektů souvisejících s výzkumem, vývojem a aplikací klíčových nových materiálů (36).

(143)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda zopakovala své základní stanovisko ohledně pětiletých plánů Číny a prohlásila, že tyto plány nejsou povinné ani právně závazné, ale jedná se o pouhé pokyny, protože neobsahují konkrétní právní ustanovení, sankce či jakákoli pravidla týkající se použitelnosti. Čínská vláda dále uvedla, že 12. pětiletý plán již není platný, a i v případě, že by 13. pětiletý plán byl právně závazný, což není, nezmiňuje textilie ze skleněných vláken. Kromě toho plán sice odkazuje na „nové materiály“, ale tento pojem nedefinuje. 13. pětiletý plán navíc není specifický pro odvětví textilií ze skleněných vláken ani pro „odvětví nových materiálů“, ale pokrývá téměř celé hospodářství.

(144)

Komise s tímto postojem nesouhlasila. Kapitola 17 v 13. pětiletém plánu uvádí: „strategie a plán národního rozvoje budou hrát vůdčí a závaznou roli.“ Z toho vyplývá, že tento plán neuvádí pouze obecná prohlášení o podpoře, ale používá formulace naznačující jeho závazný charakter.

(145)

I když 12. pětiletý plán již není platný, je předchůdcem, který zdůraznil význam odvětví nových materiálů jakožto „strategického rozvíjejícího se odvětví“, což 13. pětiletý plán dále rozpracoval. Jak je uvedeno ve 148. a 149. bodě odůvodnění, odvětví nových materiálů zahrnuje i odvětví textilií ze skleněných vláken. Jak je uvedeno ve 141. bodě odůvodnění, v 13. pětiletém plánu se zdůrazňuje strategická vize čínské vlády, pokud jde o zlepšení a podporu klíčových odvětví. Upřednostňuje proto určitá odvětví a technologie, včetně textilií ze skleněných vláken.

(146)

Tvrzení čínské vlády v tomto ohledu byla proto zamítnuta.

(147)

Odvětví nových materiálů je rovněž jedním z odvětví podporovaných v rámci iniciativy „Made in China 2025“ (37), a je tudíž způsobilé čerpat významné státní financování. Na podporu iniciativy „Made in China 2025“, a tím nepřímo i odvětví textilií ze skleněných vláken byla vytvořena řada fondů, jako je například národní fond pro integrované obvody, fond pro moderní výrobu a investiční fond pro vznikající odvětví (38).

(148)

Kromě toho se na textilie ze skleněných vláken často odkazuje jako na „nové materiály“. Plán „Made in China 2025“ (39) uvádí 10 strategických odvětví, která jsou pro čínskou vládu klíčovými odvětvími. Popisuje odvětví 9 „nové materiály“ a jeho podkategorie, které zahrnují pokročilé základní materiály (bod 9.1) a klíčové strategické materiály (bod 9.2), včetně vysoce výkonných vláken a kompozitních materiálů a nových materiálů pro energetiku (40). Nové materiály tedy těží z výhod vyplývajících z podpůrných mechanismů uvedených v dokumentu, mimo jiné z politik finanční podpory, fiskálních a daňových politik, dohledu a podpory Státní rady (41).

(149)

V návaznosti na cestovní mapu iniciativy „Made in China 2025“ byl v listopadu 2016 navíc rozpracován seznam 10 strategických odvětví a byl z něj vytvořen Katalog čtyř základů, který zveřejnil poradní výbor pro národní výrobní strategii (NMSAC), což je poradní skupina Národní užší vedoucí skupiny pro budování národní výrobní síly. V tomto katalogu je každé z 10 strategických odvětví rozděleno do čtyř kapitol: i) základní náhradní díly, ii) klíčové základní materiály, iii) pokročilé zásadní procesy/technologie a iv) platformy průmyslových technologií. Skleněná vlákna lze nalézt v odvětví 7: elektrická zařízení, bod II, klíčový základní materiál: podbod 16, izolační desky ze skleněných vláken, a v odvětví 9: nové materiály, bod II, klíčové základní materiály, bod 10, vysoce výkonná vlákna, monomery a kompozitní materiály, a 24, materiály na bázi skla.

(150)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že textilie ze skleněných vláken nejsou zmíněny v iniciativě „Made in China 2025“, která je v celé ekonomice široce dostupná, a že iniciativa „Made in China 2025“ není povinná, nýbrž je pouze pokynem.

(151)

V tomto ohledu Komise znovu opakuje, že iniciativa „Made in China 2025“ se jasně zaměřuje na odvětví nových materiálů, k nimž patří i odvětví textilií ze skleněných vláken, jak již bylo prokázáno. Poskytuje strategickou podporu a záruky mimo jiné prostřednictvím lepší politiky finanční podpory a větší podpory daňové politiky. Jasně například stanoví „zvýšení podpory pro novou generaci informačních technologií, vyspělá zařízení, nové materiály atd.“

(152)

Iniciativa „Made in China 2025“ uvádí, že se jedná o „program akcí v prvních deseti letech realizace strategie výroby energie“, a stanoví jasné strategické politiky a cíle. Iniciativa „Made in China 2025“ rovněž stanoví, že „jednotlivé regiony vypracují zvláštní program realizace a zdokonalí politická opatření s cílem zajistit provedení jednotlivých úkolů“, a dále stanoví, že „ministerstvo průmyslu a informací posílí analýzu sledování, dohled a vedení společně s příslušnými útvary a včas oznámí významné události Státní radě“. Kromě toho je iniciativa „Made in China 2025“ podpořena prováděcími opatřeními, jako je cestovní mapa iniciativy „Made in China 2025“ a „Oznámení Generálního úřadu ministerstva průmyslu a informačních technologií o vydání pokynů pro financování průmyslové transformace a modernizace („Made in China 2025“) z roku 2017“ (42), jež stanoví fondy, z nichž těžili někteří spolupracující vyvážející výrobci textilií ze skleněných vláken. Kromě toho se plán rozvoje průmyslu stavebních hmot (2016–2020) zmíněný v 153. bodě odůvodnění „připravuje na základě návrhu 13. pětiletého plánu národního hospodářského a sociálního rozvoje Čínské lidové republiky a strategie „Made in China 2025“ “. Vzhledem k výše uvedenému se nezdá, že by iniciativa „Made in China 2025“ byla pouhým pokynem. Naopak se zdá, že má de facto závazný účinek a do značné míry je realizována. Tato tvrzení čínské vlády byla proto zamítnuta.

(153)

Kromě toho i plán rozvoje odvětví stavebních hmot (2016–2020) propaguje odvětví textilií ze skleněných vláken. Tento plán vyzývá k optimalizaci průmyslové struktury mimo jiné rozšiřováním vznikajících odvětví, jako jsou materiály na bázi skla, průmyslová keramika, nitrooční čočky, vysoce výkonná vlákna a kompozitní materiály a grafen a upravené materiály. Toho má být dosaženo prostřednictvím vládního financování, politik v oblasti daní, financování, stanovování cen, energetiky a ochrany životního prostředí a podporou kapitálu pro účast na fúzích, nabývání a restrukturalizaci podniků zabývajících se stavebními hmotami pomocí různých prostředků včetně půjček (43).

(154)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že se plán rozvoje odvětví stavebních hmot vztahuje na všechny stavební hmoty, a je proto široce dostupný i v celé ekonomice. Tento plán se navíc týká pouze obecných informací o vládní politice.

(155)

Plán rozvoje odvětví stavebních hmot stanoví konkrétní opatření zaměřená na odvětví stavebních hmot, k němuž patří i odvětví textilií ze skleněných vláken, jak je vysvětleno ve 166. bodě odůvodnění. Komise proto nesouhlasí s tvrzením čínské vlády, že je dostupný v celé ekonomice.

(156)

Ačkoli by se plán rozvoje odvětví stavebních hmot mohl jevit pouze jako dokument s pokyny, jak je uvedeno ve 152. bodě odůvodnění, jedná se o provádění 13. pětiletého plánu a strategie „Made in China 2025“. Jeho cílem je „podpořit transformaci a modernizaci odvětví stavebních hmot, usnadnit změnu odvětví stavebních hmot z velkého na silné odvětví a dosáhnout udržitelného rozvoje během období provádění 13. pětiletého plánu“ a stanoví jasné úkoly a projekty, aby bylo dosaženo stanovených cílů během vymezeného konkrétního pětiletého období (44). Tvrzení, že se jedná pouze o pokyny, je tedy sporné, tím spíše při jeho zkoumání v širším kontextu.

(157)

Na odvětví textilií ze skleněných vláken se vztahuje i plán rozvoje inteligentní výroby (2016–2020) zveřejněný čínským ministerstvem průmyslu a informačních technologií (dále jen „MIIT“), který stanoví 10 klíčových úkolů, jejichž cílem je zkrácení vývojového cyklu výrobků, zlepšení účinnosti výroby a kvality výrobků, snížení provozních nákladů, zdrojů a spotřeby energie a urychlení rozvoje inteligentní výroby. V roce 2018 oznámila Státní rada záměr Číny rozšířit svůj program pro inteligentní výrobu tím, že téhož roku doplní přibližně 100 pilotních projektů, a podle veřejně dostupných informací zařadilo MIIT jednoho ze spolupracujících vyvážejících výrobců, společnost Taishan Fiberglass, Inc., v roce 2015 na seznam mezi „podniky s inteligentní výrobou“ („The Intelligent Manufacturing Plants“) (45).

(158)

Podle čínské vlády je plán rozvoje inteligentní výroby (2016–2020) irelevantní, neboť není specifický pro odvětví textilií ze skleněných vláken, ale týká se celého zpracovatelského průmyslu. Čínská vláda navíc tvrdila, že plán není závazný, nýbrž pouze orientační.

(159)

Plán rozvoje inteligentní výroby (2016–2020) se „připravuje v souladu s návrhem 13. pětiletého plánu národního hospodářského a sociálního rozvoje Čínské lidové republiky a strategie „Made in China 2025““ (46). Proto provádí strategii stanovenou v těchto dokumentech. Jak již bylo vysvětleno výše, 13. pětiletý plán a strategie „Made in China 2025“ se zaměřují konkrétně na určitá odvětví, mezi něž patří odvětví textilií ze skleněných vláken jakožto součást odvětví nových materiálů. Kromě toho se v plánu rozvoje inteligentní výroby na mnoha místech odkazuje na deset klíčových oblastí strategie „Made in China 2025“. Zejména „Zvláštní sloupec 6 – Důraz na inteligentní transformaci v klíčových oblastech“ stanoví, že „v případě nové generace informačních technologií, (…) nových materiálů, (…) stavebních hmot (…) se podporuje důsledné uplatňování inteligentních a digitálních technologií ve výzkumu a vývoji a při navrhování, výrobě, logistice a skladování, provozu a správě, poprodejním servisu a dalších hlavních součástech podniků“. Plán rozvoje inteligentní výroby (2016–2020) je proto specifický pro klíčová odvětví stanovená ve strategii „Made in China 2025“ a zahrnuje mimo jiné nové materiály a odvětví stavebních hmot, k nimž patří odvětví textilií ze skleněných vláken.

(160)

Komise rovněž konstatuje, že formulace použité v plánu rozvoje inteligentní výroby (2016–2020) naznačují, že dokument má závaznou povahu. Zejména oddíl II část III „Cíle rozvoje“ stanoví, že „do roku 2025 se provede dvoufázová strategie na podporu rozvoje inteligentní výroby: fáze jedna – do roku 2020 se výrazně posílí kapacita pro zavedení a podporu rozvoje inteligentní výroby, v zásadě se realizuje digitální výroba v klíčové oblasti tradičního zpracovatelského průmyslu a zřetelně pokročí inteligentní transformace klíčového odvětví spolu s jejími podmínkami a základy; fáze dva – do roku 2025 je v podstatě zaveden systém pro podporu inteligentní výroby a inteligentní transformace se uskutečňuje nejprve v klíčovém odvětví.“ Oddíl V „Organizace a provádění“ kromě toho stanoví, že „ministerstvo průmyslu a informačních technologií a ministerstvo financí jsou odpovědná za organizaci a provádění plánu, posílení vedení, pečlivou organizaci, včasné řešení problémů, k nimž došlo v průběhu provádění plánu, a za podporu provádění jednotlivých úkolů a opatření“ a že „příslušné odbory průmyslu, informačních technologií a financí v jednotlivých regionech rychle vypracují prováděcí režim v souvislosti s plánem, provedou příslušné podpůrné politiky a dokončí informační zpětnou vazbu podle určení odpovědnosti“. Komise proto dospěla k závěru, že plán rozvoje inteligentní výroby jasně vymezuje cíle, které jsou pro dotčené společnosti závazné.

(161)

Na základě výše uvedených zjištění byla tvrzení čínské vlády zamítnuta.

(162)

Kromě toho čínský Katalog vyspělých technologických výrobků na vývoz vydaný ministerstvem pro vědu a techniku, ministerstvem zahraničního obchodu a všeobecnou celní správou uvádí 1900 vyspělých technologických výrobků v 8 kategoriích, které čínská vláda určila pro preferenční vývozní politiky. Jednou z kategorií je kategorie „nové materiály“, která zahrnuje textilie ze skleněných vláken (47). Kromě toho čínský Katalog vyspělých technologických výrobků vydaný ministerstvem vědy a technologie, ministerstvem financí a státní daňovou správou uvádí 11 oblastí, mezi něž patří i „kategorie nové materiály“. Podle zákona ČLR o pokroku v oblasti vědy a techniky navíc mohou podniky působící v oblasti vyspělých technologií, které jsou usazeny v zónách rozvoje vyspělých technologií, těžit ze seznamu preferenčních politik, které zahrnují: i) sazbu daně z příjmů podniků ve výši 15 % namísto běžné sazby ve výši 25 %; ii) pokud hodnota výroby výrobků na vývoz dosáhne 70 % z celkové hodnoty pro daný rok, sazba daně z příjmů podniků se dále snižuje na 10 %; iii) nově založené podniky působící v oblasti vyspělých technologií jsou po dobu prvních dvou let od zahájení výroby osvobozeny od daně z příjmu podniků; iv) nově založené podniky působící v oblasti vyspělých technologií jsou osvobozeny od daně z výstavby; v) pro podniky působící v oblasti vývoje a výroby nových technologií a jejich provozu jsou pozemky používané pro výzkum a vývoj osvobozeny od daně; vi) zařízení používaná podniky působícími v oblasti vyspělých technologií pro výrobu a vývoj vyspělých technologií podléhají zrychleným odpisům; vii) výrobky na vývoz vyráběné podniky působícími v oblasti vyspělých technologií jsou osvobozeny od vývozních cel s výjimkou těch, které jsou omezeny státem nebo se týkají konkrétních výrobků atd (48).

(163)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že čínský Katalog vyspělých technologických výrobků, vykládaný ve spojení se zákonem ČLR o pokroku v oblasti vědy a techniky, není specifický pro určitá odvětví, neboť tyto dokumenty stanoví objektivní kritéria způsobilosti, která jsou uplatňována automaticky.

(164)

V tomto ohledu, jak již bylo uvedeno ve 162. bodě odůvodnění, čínský Katalog vyspělých technologických výrobků na vývoz řadí tyto výrobky do 8 kategorií, včetně „nových materiálů“. Komise dále poznamenává, že čínský Katalog vyspělých technologických výrobků uvádí 11 oblastí, k nimž patří „6. Nové materiály“. Vzhledem k tomu, že oba katalogy jsou omezeny na určitý počet oblastí, nelze dospět k závěru, že se vztahují na všechna odvětví. Tvrzení čínské vlády bylo proto zamítnuto.

(165)

Dočasná ustanovení o podpoře průmyslové restrukturalizace (rozhodnutí Státní rady č. 40 2005) (dále jen „rozhodnutí č. 40“), kapitola III, odkazují na „Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“, který se skládá ze tří kategorií položek, a sice podporovaných projektů, omezovaných projektů a eliminovaných projektů. Podle článku XVII rozhodnutí platí, že pokud „investiční projekt spadá do podporovaných projektů, musí být přezkoumán a schválen a zanesen do rejstříku podle příslušných vnitrostátních předpisů týkajících se investic; všechny finanční instituce poskytnou úvěrovou podporu podle úvěrových zásad; dovezené vlastní zařízení v celkové výši investice s výjimkou komodit v položce vnitrostátních investičních projektů s názvem „neosvobozené dovezené komodity“ (změněné v roce 2000), které vydalo ministerstvo financí, může být osvobozeno od dovozní daně a dovozních složek daně z přidané hodnoty, pokud neexistují nové předpisy týkající se neosvobozených investičních projektů. Další politiky v oblasti podporovaných průmyslových projektů se provádějí v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy“.

(166)

Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci (verze z roku 2011) (změna z roku 2013) (49) uvádí v oddíle „Kategorie I – Podpora“:

„XII.   Stavební hmoty:

[…]

(167)

Podle čínské vlády není rozhodnutí č. 40 specifické pro jeden podnik nebo jedno odvětví, jak vyžaduje čl. 2 odst. 1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, ale pro určité podporované projekty. Rozhodnutí č. 40 navíc není povinné. Čínská vláda potvrdila, že Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci, na který odkazuje Komise, není relevantní, protože Komise odkazuje na verzi tohoto katalogu z roku 2011, jejíž platnost již vypršela. Podle čínské vlády nová verze tohoto katalogu textilie ze skleněných vláken nezmiňuje.

(168)

Za prvé Komise poukazuje na to, že odkazovala na „Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci (verze z roku 2011) (změna z roku 2013)“; neodkazovala tedy na verzi z roku 2011, ale na pozměněnou verzi z roku 2013. Podle poznatků Komise byla poslední změna katalogu schválena vyhláškou Národní komise pro rozvoj a reformy Čínské lidové republiky č. 29 ze dne 27. srpna 2019 a vstoupila v platnost dne 1. ledna 2020 (50). Tento nový „Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci (verze z roku 2019)“ skutečně zrušil „Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci (verze z roku 2011) (změna)“. Byl však přijat a vstoupil v platnost po skončení období šetření. V průběhu období šetření byl proto v platnosti „Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci (verze z roku 2011) (změna z roku 2013)“. V každém případě, v rozporu s tvrzením čínské vlády, odkazuje verze „Katalogu pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“ z roku 2019 na textilie ze skleněných vláken v „Oddíle I – Podporovaná odvětví“, a sice takto:

„XII.   Stavební hmoty

[…]

(169)

Za druhé Komise nesouhlasí s tvrzením, že rozhodnutí č. 40 nemá závazný účinek. Rozhodnutí č. 40 totiž stanoví dočasná pravidla na podporu průmyslové restrukturalizace a odkazuje na „Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“, který vymezuje tři kategorie položek: podporované projekty, omezované projekty a eliminované projekty. Článek XVII rozhodnutí č. 40 však stanoví povinné zacházení s investičními projekty, které patří do podporované kategorie, např. „všechny finanční instituce poskytnou úvěrovou podporu podle úvěrových zásad“, „další politiky zvýhodňující podporované průmyslové projekty se provedou v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy“. Článek XXI dále stanoví, že „příslušné preferenční politiky prováděné podle kategorie odvětví, výrobků a technologií v současné době obzvláště podporovaných státem (pozměněné v roce 2000) se upraví tak, aby byly prováděny v souladu s kategorií podporovaných projektů Katalogu pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“. Proto má rozhodnutí č. 40 v tomto ohledu závazný účinek. „Kategorie I – Podpora“ Katalogu pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci uvádí určitý počet projektů u určitého počtu odvětví. Jak je vysvětleno ve 166. bodě odůvodnění, zahrnuje odvětví stavebních hmot a konkrétní projekty týkající se odvětví textilií ze skleněných vláken. V důsledku toho rozhodnutí č. 40, vykládáno ve spojení s Katalogem pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci, stanoví zvláštní zacházení s určitými projekty v rámci určitých podporovaných odvětví. Ačkoli tyto dokumenty tedy odkazují na konkrétní projekty, stanoví nejdříve konkrétní odvětví, která jsou podporována, a poté určité projekty v těchto odvětvích, které by mohly využít preferenčního zacházení stanoveného v rozhodnutí č. 40. Komise proto tato tvrzení čínské vlády zamítla.

(170)

Kromě toho se na textilie ze skleněných vláken vztahuje plán rozvoje průmyslu stavebních hmot na období 2016–2020 (51), který mimo jiné předpokládá transformaci odvětví stavebních materiálů z velkého odvětví na silné odvětví. Předpokládá rovněž optimalizaci struktur odvětví stavebnictví, zlepšení zabezpečení dodávek klíčových materiálů, zvýšení úrovně koncentrace v odvětví, jakož i posílení mezinárodní konkurenceschopnosti. Plán stanoví kvantitativní rozvojové cíle, vládní kontrolu nad výrobní kapacitou, podrobné cíle pro výrobu, zeměpisné rozmístění průmyslových odvětví mezi provinciemi v ČLR, bezpečnost dodávek, rozvoj konkrétních odvětví, kontrolu vlády nad podniky a její vliv na ně, jakož i opatření na podporu průmyslu (52). To svědčí o silné přítomnosti a zasahování státu do odvětví skleněných vláken.

(171)

13. pětiletý plán pro odvětví vláken a kompozitních materiálů (53) je plán, který se zaměřuje konkrétně na odvětví materiálů z vláken. Je jasným vodítkem pro rozvoj tohoto odvětví, například oddíl III.3 stanoví cíl:

(172)

„Aktivně integrovat a modernizovat základní a navazující konce průmyslového řetězce, aby se udržel zdravý a stabilní rozvoj odvětví výroby vláken a kompozitních materiálů: podněcovat velké podniky v oblasti výroby nádrží a pecí, aby trvale prováděly strategii rozvoje za účelem vstupu na globální trhy a realizovaly modely globální výrobní kapacity. Na základě toho: – udržovat kontrolu nad tempem růstu objemu domácí výroby skleněných vláken, aby se drželo na relativně nízké úrovni, – současně snižovat poměr vývozu domácích skleněných vláken a výrobků, – aktivně přizpůsobovat struktury výrobků, […] – aktivně upravovat strukturu výrobků a vést podniky k realizaci diferencovaného rozvoje, důrazně rozvíjet hluboké zpracování výrobků ze skleněných vláken, rozšiřovat velikost trhu s výrobky z vláken a kompozitních materiálů do oblastí aplikací střední až vysoké třídy a zlepšovat kvalitu výrobků a jejich přidanou hodnotu. Zajistit, aby roční míra růstu příjmů hlavních podniků z odvětví výroby vláken a kompozitních materiálů byla vyšší než celostátní tempo růstu HDP o asi 5 až 6 procentních bodů, tj. v roce 2020 dosáhne celkový příjem podniků nad určenou velikost 500 miliard juanů, tj. dvojnásobku v porovnání se situací na konci 12. pětiletého plánu.“ (54)

(173)

Oddíl IV.3.4 uvedeného plánu dále stanoví základ vládních pokynů pro podniky a celé odvětví:

(174)

„Vést různé typy podniků k tomu, aby se zapojily do diferencovaných operací s ohledem na jejich individuální výhody a specifické segmenty trhu. Zejména je nezbytné vést malé a střední podniky k tomu, aby šly cestou růstu, která spočívá v nápravě konkrétních nedostatků, v tom, že malé a střední podniky doplňují velké podniky, a v považování specializace za cestu k úspěchu. Díky diferencovaným operacím se zabrání soutěži mezi velkými podniky a mezi podobnými podniky, čímž se odstraní levný konkurenční trh. Současně si mohou malé a střední podniky díky specializované výrobě rovněž získat úctu a pozornost velkých podniků, navázat úzké vztahy spolupráce s velkými podniky a účinně podporovat a prosazovat rozvoj velkých podniků.“

(175)

Odvětvová sdružení jsou úzce propojena se státem, zejména prostřednictvím významu, který má v těchto sdruženích budování Komunistické strany Číny (55). Ustanovení oddílu IV.3.6 téhož plánu také odkazují na zásahy státu do výroby vláken, včetně odvětví textilií ze skleněných vláken:

(176)

Odvětví textilií ze skleněných vláken ČLR aktivně podporuje na různých úrovních státní správy; příklad místní iniciativy týkající se jedné ze společností zařazených do vzorku najdeme ve 13. pětiletém plánu hospodářského a sociálního rozvoje města Ťiou-ťiang:

(177)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že 13. pětiletý plán pro odvětví vláken a kompozitních materiálů i 13. pětiletý plán pro město Ťiou-ťiang se týkají pouze obecných informací o vládní politice a nemají žádnou přímou vazbu na žádný z údajných dotčených programů subvencí, a nejsou tedy „dostatečným důkazem“ specifičnosti.

(178)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. Jak je vysvětleno ve 171. a 172. bodě odůvodnění, 13. pětiletý plán pro odvětví vláken a kompozitních materiálů se konkrétně zaměřuje na odvětví materiálů z vláken a je jasným vodítkem pro rozvoj tohoto odvětví. I kdyby tento dokument neměl žádný přímý vztah k údajným programům subvencí, jak tvrdí čínská vláda, poukazuje na zvláštní opatření, která podporují odvětví výroby vláken a kompozitních materiálů. Navíc, jak je uvedeno ve 176. bodě odůvodnění, 13. pětiletý plán hospodářského a sociálního rozvoje města Ťiou-ťiang se konkrétně zaměřuje na skupinu Jushi Group, která je jedním ze spolupracujících vyvážejících výrobců. Z těchto dokumentů proto vyplývá, že se čínské orgány zaměřují konkrétně na dané odvětví, které zahrnuje odvětví textilií ze skleněných vláken, a na některé společnosti v tomto odvětví. Tato tvrzení čínské vlády byla proto zamítnuta.

(179)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je tedy odvětví textilií ze skleněných vláken považováno za klíčové/strategické odvětví, jehož rozvoj aktivně podporuje čínská vláda jakožto svůj politický cíl.

(180)

Po poskytnutí konečných informací vznesla čínská vláda námitku proti posouzení Komise, že odvětví textilií ze skleněných vláken je podporovaným odvětvím, a tvrzení Komise, že odvětví textilií ze skleněných vláken je podporováno v Číně, podle ní neprokazuje, že dotčená opatření jsou specifická ve smyslu článku 2 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních.

(181)

Komise s tímto tvrzením čínské vlády nesouhlasila. Zjištění uvedená ve 140. až 178. bodě odůvodnění prokazují, že odvětví textilií ze skleněných vláken jakožto součást odvětví „stavebních hmot“ a „nových materiálů“ je obzvláštním předmětem různých politických a regulačních nástrojů a je jimi podporováno a je uvedeno v katalozích podporovaných odvětví. Skutečnost, že tyto dokumenty stanoví konkrétní opatření týkající se konkrétních odvětví, včetně odvětví textilií ze skleněných vláken, postačuje k prokázání toho, že tato opatření jsou specifická ve smyslu článku 2 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních.

(182)

V zájmu administrativního zjednodušení požádala Komise čínskou vládu, aby zaslala zvláštní dotazníky dvěma konkrétním bankám ve vlastnictví státu uvedeným v podnětu, společnosti Sinosure, jakož i všem dalším finančním institucím, které poskytují úvěry nebo vývozní úvěry společnostem zařazeným do vzorku.

(183)

Čínská vláda uvedeným bankám zvláštní dotazníky skutečně zaslala. Celkem 15 poboček bank potvrdilo své nesplacené úvěry u společností zařazených do vzorku během období šetření, ale neodpověděly na dotazník jako takový. Na otázky v dotazníku odpověděla pouze vnitropodniková banka jednoho z vyvážejících výrobců (CNBM Finance) a jedna banka ve vlastnictví státu (Export-Import Bank of China). Kromě toho na dotazník neodpověděla CDB, ale během inspekce na místě byla ochotna odpovídat na otázky.

(184)

Čínská vláda tvrdí, že nemá pravomoc od bank ve vlastnictví státu, které na dotazník neodpověděly, požadovat informace, jelikož uvedené banky působí nezávisle na čínské vládě.

(185)

Komise s tímto názorem nesouhlasila. Za prvé je Komise přesvědčena o tom, že informace požadované od státních subjektů (ať už se jedná o společnosti, nebo o veřejné/finanční instituce) jsou čínské vládě k dispozici s ohledem na všechny subjekty, v nichž je čínská vláda hlavním či majoritním akcionářem. Podle zákona Čínské lidové republiky o státních aktivech podniků (57) vykonávají totiž povinnosti a úkoly kapitálového přispěvatele podniku s investicemi státu jménem vlády agentury pro dohled nad státními aktivy a jejich správu zřízené Komisí Státní rady pro dohled nad státními aktivy a jejich správu a místní lidovou správou. Tyto agentury tak mají nárok na výnosy z aktiv, jsou oprávněny účastnit se hlavních rozhodovacích procesů a vybírat vedoucí pracovníky podniků s investicemi státu. Podle článku 17 výše uvedeného zákona o státních aktivech musí podniky s investicemi státu akceptovat správu a dohled vlády a příslušných vládních útvarů a agentur, souhlasit s veřejným dohledem a zodpovídat se kapitálovým přispěvatelům.

(186)

Čínská vláda má navíc potřebnou pravomoc spolupracovat s finančními institucemi i v případě, že nejsou ve vlastnictví státu, jelikož všechny spadají do pravomoci čínského bankovního regulačního orgánu. Například podle článků 33 a 36 zákona o bankovním dohledu (58) má čínská regulační komise pro bankovnictví a pojišťovnictví (dále jen „CBIRC“) pravomoc si od všech finančních institucí usazených v ČLR vyžádat informace, jako jsou finanční výkazy, statistické zprávy a informace týkající se obchodních činností a řízení. CIBRC může rovněž vydat finančním institucím pokyn, aby poskytly informace veřejnosti.

(187)

Kromě toho, ačkoli jediná spolupracující banka ve vlastnictví státu poskytla určitá obecná vysvětlení ohledně fungování svých systémů schvalování úvěrů a řízení rizik, nepodala konkrétní informace týkající se úvěrů poskytnutých společnostem zařazeným do vzorku. Tvrdila, že je vázána právními a regulačními požadavky a smluvními doložkami týkajícími se důvěrnosti informací ohledně společností zařazených do vzorku.

(188)

Komise proto požádala skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku, aby poskytly přístup k informacím o jednotlivých společnostech, jež mají v držení všechny banky, ve vlastnictví státu i soukromé, od kterých obdržely úvěry. Přestože společnosti zařazené do vzorku souhlasily s poskytnutím přístupu k bankovním údajům, které se jich týkají, spolupracující banka odmítla poskytnout požadované podrobné informace.

(189)

Nakonec Komise obdržela pouze informace o podnikové struktuře a vlastnictví od zmíněné spolupracující banky ve vlastnictví státu, ale nikoli od žádné z dalších finančních institucí, které společnostem zařazeným do vzorku poskytly úvěry. Kromě toho žádná z finančních institucí neposkytla údaje týkající se posouzení rizik v souvislosti s úvěry poskytnutými skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku.

(190)

Jelikož Komise neměla informace týkající se většiny bank ve vlastnictví státu, které poskytovaly úvěry společnostem zařazeným do vzorku, a žádné informace o konkrétních společnostech týkající se úvěrů poskytnutých spolupracujícími bankami, dospěla k závěru, že neobdržela zásadní informace týkající se tohoto aspektu šetření.

(191)

Komise proto čínskou vládu vyrozuměla, že se při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého prostřednictvím preferenčních úvěrů možná bude muset uchýlit k použití dostupných údajů podle čl. 28 odst. 1 základního nařízení.

(192)

V odpovědi na dopis Komise vznesla čínská vláda námitku proti použití čl. 28 odst. 1 základního nařízení. Obecně tvrdila, že za prvé konkrétní požadované informace nejsou nezbytné, protože řízení bylo založeno na podnětu, který dostatečně nesplnil požadavky Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a základního nařízení ohledně důkazů. Komise dospěla k závěru, že dostatečnost důkazů v podnětu již byla řešena v oddíle 1.1.1, a proto trvá na svém závěru, že v podnětu jsou uvedeny dostatečné důkazy, které mají prokázat existenci údajného subvencování ze strany čínské vlády.

(193)

Čínská vláda rovněž nesouhlasila konkrétně s použitím čl. 28 odst. 1 základního nařízení na preferenční úvěry. Čínská vláda zopakovala, že nemá nad bankami příslušnou pravomoc. Čínská vláda rovněž uvedla, že spolupracovala v rámci svých maximálních možností, že Komise na ni uvalila nepřiměřenou dodatečnou zátěž a že chybějící informace nejsou „nezbytné“ ve smyslu článku 28 základního nařízení, jelikož již byly k dispozici prostřednictvím odpovědí na dotazníky. Čínská vláda zopakovala tato tvrzení i po poskytnutí konečných informací.

(194)

Komise trvala na svém stanovisku, že čínská vláda má pravomoc požadovat od bank informace, a to z důvodů vysvětlených v 185. a 186 bodě odůvodnění. Komise uznala, že čínská vláda příslušné dotazníky bankám zaslala a že dostala smysluplné odpovědi od jedné banky ve vlastnictví státu. Komise takto poskytnuté informace použila a o dostupné údaje je doplnila pouze v částech, které chyběly.

(195)

Tyto chybějící informace se týkají zejména dvou aspektů: za prvé jde o informace o vlastnictví a struktuře správy a řízení nespolupracujících bank, které byly nezbytné k tomu, aby Komise mohla určit, zda jsou tyto banky veřejnoprávními subjekty, či nikoli. Za druhé jde o informace týkající se jednotlivých společností poskytnuté spolupracující bankou, jako například interní schvalovací postup banky pro poskytování úvěru a posouzení úvěruschopnosti bankou v souvislosti s úvěry poskytovanými společnostem zařazeným do vzorku, ve smyslu článku 28 základního nařízení, které byly nezbytné pro určení toho, zda byly společnostem zařazeným do vzorku poskytovány úvěry s preferenčními sazbami. Tyto interní dokumenty mohou být navíc poskytnuty pouze bankami, a tudíž nemohly být předloženy v odpovědích společností zařazených do vzorku na dotazník.

(196)

Čínská vláda rovněž tvrdila, že informace týkající se jednotlivých společností nebylo možné poskytnout z regulačních důvodů. I kdyby Komise měla od společností zařazených do vzorku obecný písemný souhlas, v němž se vzdávají svých práv na zachování důvěrnosti, čínská vláda tvrdila, že příslušné banky nebo finanční instituce by byly povinny požadovat od stran jejich výslovné svolení s ohledem na každou konkrétní úvěrovou transakci a že by tato svolení musela být ověřena příslušnými finančními institucemi.

(197)

Komise však uvedla, že souhlas byl vyžádán od každé společnosti zvlášť, pokud jde o úvěrové transakce každé konkrétní banky. Komise měla za to, že takový výslovný souhlas by měl být dostatečný, aby umožnil přístup k záznamům týkajícím se společností zařazených do vzorku. Kromě toho některé banky ve skutečnosti poskytly přehled o svých nesplacených úvěrech se společnostmi, což dokazuje, že nebyly při poskytování informací o konkrétních transakcích omezeny. Žádná z těchto bank však neposkytla žádné informace týkající se jejich vlastního interního posuzování transakcí, které byly zveřejněny.

(198)

Kromě toho se Komise nedomnívá, že na čínskou vládu uvalila nepřiměřenou zátěž. Komise svá šetření od počátku omezila na ty finanční instituce, které společnostem zařazeným do vzorku poskytly úvěry. Komise rovněž čínskou vládu nezatěžovala s identifikací těchto finančních institucí, jelikož seznam s názvy a adresami bank spolu s žádostí o přeposlání dotazníků byl čínské vládě předložen na samém počátku šetření, tedy v červnu 2019. Čínská vláda tak měla dostatek času na to, aby mohla žádosti Komise vyhovět. Komise se proto domnívá, že plnění požadovaných úkolů čínské vládě maximálně usnadnila.

(199)

Komise proto trvá na tom, že při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého prostřednictvím preferenčních úvěrů musela částečně vycházet z dostupných údajů.

(200)

Na zvláštní dotazník zaslaný společnostem zařazeným do vzorku týkající se pojištění vývozních úvěrů částečně odpověděla společnost Sinosure. Společnost Sinosure neposkytla konkrétní informace o pojištění vývozních úvěrů poskytnutém odvětví textilií ze skleněných vláken, o výši pojistného nebo o podrobných číselných údajích týkajících se ziskovosti její obchodní činnosti v oblasti pojišťování vývozních úvěrů.

(201)

Společnost Sinosure navíc neposkytla požadované podklady týkající se její správy a řízení, jako jsou její stanovy, s tím, že se jedná o důvěrné informace.

(202)

Vzhledem k neposkytnutí těchto údajů se Komise domnívala, že neobdržela zásadní informace, které jsou pro tento aspekt šetření důležité.

(203)

Komise má za to, že informace požadované od státních subjektů (ať už se jedná o společnosti, nebo o veřejné/finanční instituce) jsou čínské vládě k dispozici s ohledem na všechny subjekty, v nichž je čínská vláda hlavním či majoritním akcionářem. To platí i pro společnost Sinosure, která je subjektem zcela ve vlastnictví státu. Komise proto čínskou vládu vyrozuměla, že se při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého prostřednictvím pojištění vývozních úvěrů možná bude muset uchýlit k použití dostupných údajů podle čl. 28 odst. 1 základního nařízení.

(204)

V odpovědi na dopis Komise vznesla čínská vláda námitku proti použití čl. 28 odst. 1 základního nařízení na pojištění vývozních úvěrů a poukázala na fakt, že společnost Sinosure poskytla odpověď na dotazník a během inspekce na místě odpověděla na dotazy Komise.

(205)

Společnost Sinosure odpověď na dotazník skutečně poskytla a její zástupci byli přítomni během inspekce v prostorách čínské vlády. Jak je však uvedeno ve 200. a 201. bodě odůvodnění, poskytnuté informace byly neúplné. Společnost Sinosure například poskytla souhrnné údaje o své ziskovosti, nikoli však o ziskovosti v oblasti pojišťování krátkodobých vývozních úvěrů jako takové. Poskytnuté informace proto neumožnily Komisi vyvodit závěry o klíčových částech šetření týkajících se pojištění vývozních úvěrů, a sice zda je společnost Sinosure veřejnoprávním subjektem a zda pojistné účtované společnostem zařazeným do vzorku odpovídalo tržním podmínkám.

(206)

Komise proto dospěla k závěru, že pokud jde o zjištění týkající se pojištění vývozních úvěrů, musí částečně vycházet z dostupných údajů.

(207)

Podle dotazníku týkajícího se subvencí zaslaného vyvážejícím výrobcům jsou holdingové společnosti povinny poskytnout odpověď na oddíly A a E dotazníku. Společnost China National Building Materials Co. Ltd. (dále jen „CNBM“), která je skutečným vlastníkem vyvážejících výrobců Jushi, Hengshi a Taishan, však takovou odpověď neposkytla.

(208)

Společnost CNBM měla za to, že se nepodílela na podnikání v oblasti textilií ze skleněných vláken a že se neúčastnila žádných přímých transakcí s vyvážejícími výrobci. Komise však zjistila, že došlo k významnému navýšení kapitálu, které bylo financováno společností CNBM, ve vztahu k jednomu z vyvážejících výrobců. Kromě toho Komise obdržela důkazy o tom, že granty poskytnuté určitým subjektům ve skupině prošly prostřednictvím bankovních účtů společnosti CNBM a že některé granty byly prostřednictvím účtů kapitálových rezerv přiděleny různým subjektům ve skupině.

(209)

Komise má za to, že jelikož mateřská společnost CNBM neodpověděla na dotazník, je nemožné určit plný rozsah subvencí, které obdržela skupina CNBM Group. Za těchto okolností dospěla Komise k závěru, že neobdržela zásadní informace, které jsou pro tento aspekt šetření důležité.

(210)

Komise proto skupinu CNBM Group vyrozuměla, že se při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého společnosti CNBM, mateřské společnosti CNBM Group, možná bude muset uchýlit k použití dostupných údajů podle čl. 28 odst. 1 základního nařízení.

(211)

V odpovědi na dopis Komise vznesla společnost Jushi námitku proti použití čl. 28 odst. 1 základního nařízení na společnost CNBM. Společnost Jushi zopakovala, že společnost CNBM hraje úlohu kapitálového investora a nevykonává skutečnou kontrolu nad společností China Jushi, že se nepodílela na podnikání v oblasti skleněných vláken ani na žádných přímých transakcích s vyvážejícími výrobci. Kromě toho, ačkoli je společnost CNBM nejvýznamnějším akcionářem společnosti China Jushi, její podíl činí pouze 26,97 %.

(212)

Pokud jde o navýšení kapitálu, společnost Jushi uvedla, že podíl společnosti CNBM ve společnosti China Jushi se snížil z 60,25 % v roce 1998 na 26,97 % na konci období šetření. Za poslední tři roky byl základní kapitál společnosti China Jushi navýšen pouze prostřednictvím vlastních kapitálových rezerv, takže podíl společnosti CNBM zůstal na stabilní úrovni 26,97 %.

(213)

Za prvé se Komise v každém případě domnívá, že holdingové společnosti by měly poskytnout odpověď na dotazník, aby bylo možné zjistit, zda byly poskytnuty nějaké subvence na úrovni mateřské společnosti, které se mohou týkat vyvážejícího výrobce. Bez odpovědi na dotazník není možné určit plný rozsah subvencí týkajících se vyvážejících výrobců.

(214)

Za druhé, pokud jde o tvrzení týkající se skutečné kontroly společnosti CNBM nad společností Jushi, Komise odkázala na odůvodnění uvedené v 93. až 96. bodě odůvodnění, které se týká vztahu mezi společnostmi Jushi a Taishan. Na tomto základě byla tato tvrzení zamítnuta.

(215)

Za třetí, pokud jde o navýšení kapitálu, i když je pravda, že se podíl společnosti CNBM v relativních hodnotách postupně snižoval, v období 2010–2018 ve skutečnosti v absolutních číslech vzrostl.

(216)

Kromě toho se skutečnosti uvedené ve 208. bodě odůvodnění týkají nejen společností Jushi a Hengshi, ale také společnosti Taishan. Proto i v případě, že by Komise souhlasila s připomínkami společnosti Jushi, nezměnilo by to závěry Komise týkající se skupiny CNBM Group jako takové.

(217)

Komise proto dospěla k závěru, že pokud jde o zjištění týkající se společnosti CNBM, mateřské společnosti CNBM Group, musí částečně vycházet z dostupných údajů.

(218)

Skupina Yunnan Yuntianhua Group Co., Ltd. neposkytla včas úplné informace o finančních prostředcích získaných prostřednictvím jiných kapitálových nástrojů ze strany některých akcionářů společnosti.

(219)

Navzdory opakovaným žádostem Komise během inspekce na místě a po ní společnost požadované informace neposkytla. Komise proto zmíněné společnosti oznámila, že zváží založit svá zjištění částečně na dostupných údajích ve smyslu čl. 28 odst. 1 základního nařízení (tj. pokud jde o informace týkající se jiných kapitálových nástrojů). V odpovědi Komisi společnost uvedla, že v důsledku úřední odstávky v Číně v posledním lednovém týdnu a prvním únorovém týdnu nebyla schopna odpovědět na žádost Komise o informace ve stanovené lhůtě.

(220)

Jelikož v této fázi chyběly dodatečné důkazy týkající se finančních prostředků získaných prostřednictvím jiných kapitálových nástrojů uvedených v 218. bodě odůvodnění, Komise se nadále opírala o dostupné údaje, pokud jde o její zjištění týkající se těchto finančních prostředků získaných prostřednictvím jiných kapitálových nástrojů ze strany některých akcionářů společnosti, jak je podrobně popsáno v oddíle 3.4.3.4.

(221)

Na základě informací obsažených v podnětu, oznámení o zahájení řízení a odpovědí na dotazníky Komise se prošetřovalo údajné subvencování prostřednictvím těchto subvencí ze strany čínské vlády:

(222)

Dvě skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku poskytly informace, z nichž vyplývá, že jim finanční prostředky poskytlo 36 finančních institucí usazených v ČLR. Z těchto 36 finančních institucí bylo 29 bank ve vlastnictví státu (59). Zbývající finanční instituce byly buď v soukromém vlastnictví (čtyři instituce), nebo Komise nebyla schopna určit, zda jsou ve vlastnictví státu, nebo v soukromém vlastnictví (tři instituce). Nicméně pouze jedna banka ve vlastnictví státu vyplnila zvláštní dotazník, přestože žádost adresovaná čínské vládě se vztahovala na všechny finanční instituce, které poskytly úvěry společnostem zařazeným do vzorku.

(223)

Banka EXIM poskytuje úvěry podmíněné vývozem se zvýhodněnými sazbami čínským společnostem, které vyrábějí nové a technologicky vyspělé výrobky, výrobky s původními vlastnickými právy, výrobky s vlastní značkou, výrobky s vysokou přidanou hodnotou a softwarové produkty, které jsou registrovány u orgánů pro průmysl a obchod (60). Podle informací, které má Komise k dispozici, jsou čínští výrobci textilií ze skleněných vláken způsobilí pro úvěry orientované na vývoz jako výrobci nových a technologicky vyspělých výrobků a/nebo výrobků s vlastní značkou, jelikož několik výrobců bylo uznáno za „národní podniky v oblasti vyspělých technologií“ nebo jim byl udělen status známé značky, top značky atd.

(224)

Banka EXIM navíc rovněž pomáhá vývozcům prostřednictvím vývozních úvěrů pro kupující společnosti. Vývozní úvěry pro kupující společnosti jsou zahraničním společnostem poskytovány za účelem financování jejich dovozu čínských výrobků, technologií a služeb (61).

(225)

Komise ověřovala, zda banky ve vlastnictví státu jednají jako veřejnoprávní subjekty ve smyslu článku 3 a čl. 2 písm. b) základního nařízení. V tomto ohledu se s cílem prokázat, že podnik ve vlastnictví státu je veřejnoprávním subjektem, použije tato zkouška (62): „Rozhodující je, zda byla subjektu svěřena pravomoc vykonávat vládní funkce, nikoli, jak toho bylo dosaženo. Existuje mnoho různých způsobů, jimiž by vláda v úzkém smyslu slova mohla subjektům poskytnout pravomoc. Proto k prokázání, že tato pravomoc byla svěřena konkrétnímu subjektu, mohou být relevantní různé typy důkazů. Důkaz o tom, že určitý subjekt ve skutečnosti vykonává vládní funkce, může sloužit jako důkaz, že má nebo mu byla svěřena vládní pravomoc, zejména pokud takový důkaz naznačuje trvalou a systematickou praxi. Z toho podle našeho názoru vyplývá, že důkaz o tom, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad subjektem a jeho chováním, může za určitých okolností sloužit jako důkaz, že daný subjekt má vládní pravomoc a tuto pravomoc uplatňuje při výkonu vládních funkcí. Zdůrazňujeme však, že – kromě výslovného přenesení pravomoci v právním nástroji – existence pouze formálních vazeb mezi subjektem a vládou v úzkém smyslu slova pravděpodobně nepostačuje k určení, že subjekt má nezbytnou vládní pravomoc. Tak například pouhá skutečnost, že vláda je většinovým akcionářem subjektu neprokazuje, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad chováním tohoto subjektu, a tím méně, že mu vláda svěřila vládní pravomoc. V některých případech však lze – jestliže z důkazů vyplývá, že existuje celá řada formálních indicií vládní kontroly a rovněž existují důkazy, že takováto kontrola je vykonávána účinným způsobem – na základě těchto důkazů dojít k závěru, že dotčený subjekt vykonává vládní pravomoc.“

(226)

Komise si vyžádala informace o státním vlastnictví, jakož i o formálních indiciích vládní kontroly v bankách ve vlastnictví státu. Rovněž analyzovala, zda je kontrola vykonávána účinným způsobem. Za tímto účelem musela Komise částečně vycházet z dostupných údajů, a to kvůli odmítnutí čínské vlády a bank ve vlastnictví státu poskytnout důkazy o rozhodovacím procesu, který vedl k preferenčnímu poskytování úvěrů.

(227)

Za účelem provedení této analýzy Komise nejdříve zkoumala informace od bank ve vlastnictví státu, které vyplnily zvláštní dotazník a umožnily ověřování.

(228)

Pouze jedna banka ve vlastnictví státu, konkrétně EXIM, poskytla odpověď na dotazník, která byla ověřena na místě.

(229)

Na základě informací obdržených v odpovědi na dotazník a během inspekce na místě Komise zjistila, že čínská vláda drží přímo nebo nepřímo více než 50 % akcií v této finanční instituci.

(230)

Pokud jde o formální indicie vládní kontroly nad spolupracující bankou ve vlastnictví státu, Komise tuto banku kvalifikovala jako „klíčovou finanční instituci ve vlastnictví státu“. Zejména v oznámení nazvaném „Prozatímní pravidla týkající se dozorčích rad v klíčových finančních institucích ve vlastnictví státu“ se uvádí, že: „Klíčové finanční instituce ve vlastnictví státu uvedené v těchto pravidlech jsou banky ve vlastnictví státu zajišťující vládní politiku, komerční banky, finanční společnosti pro správu aktiv, společnosti pro cenné papíry, pojišťovací společnosti atd. (dále jen „finanční instituce ve vlastnictví státu“), do nichž Státní rada vysílá dozorčí rady.“

(231)

Dozorčí rada klíčových finančních institucí ve vlastnictví státu je jmenována v souladu s „Prozatímními pravidly týkajícími se dozorčích rad v klíčových finančních institucích ve vlastnictví státu“ (výnos Státní rady č. 282). Na základě článků 3 a 5 těchto prozatímních pravidel Komise zjistila, že členové dozorčí rady jsou vysíláni Státní radou a jsou vůči ní odpovědní, což je dokladem institucionální kontroly státu nad obchodními činnostmi spolupracující banky ve vlastnictví státu. Kromě těchto obecně platných indicií zjistila Komise s ohledem na banku EXIM následující skutečnosti:

(232)

Banka EXIM byla založena a je provozována v souladu s „Oznámením o založení Export-Import Bank of China“ vydaném Státní radou a se stanovami banky EXIM. Podle jejích stanov jmenuje vedení banky EXIM přímo stát. Dozorčí rada je jmenována Státní radou v souladu s „Prozatímními pravidly týkajícími se dozorčích rad v klíčových finančních institucích ve vlastnictví státu“ a dalšími právními a správními předpisy a je odpovědná Státní radě.

(233)

Stanovy rovněž uvádějí, že stranický výbor banky EXIM hraje vedoucí a klíčovou politickou úlohu, a má tak zajistit, aby banka EXIM prováděla strategii a hlavní program strany a státu. Vedoucí postavení strany je součástí všech aspektů správy a řízení společnosti.

(234)

Stanovy dále uvádějí, že banka EXIM podporuje rozvoj zahraničního obchodu a hospodářské spolupráce, přeshraniční investice, iniciativu „Jeden pás, jedna cesta“, spolupráci při posilování mezinárodní kapacity a výrobu zařízení. Rozsah její obchodní činnosti zahrnuje krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé úvěry, které byly schváleny a které jsou v souladu s politikami zahraničního obchodu a „vykročení do světa“ (going out), jako jsou vývozní úvěry, dovozní úvěry, nasmlouvané úvěry ve strojírenství, zámořské investiční úvěry, půjčky zahraniční pomoci čínské vlády a vývozní úvěry pro kupující společnosti.

(235)

Komise rovněž zjistila, že finanční instituce ve vlastnictví státu v roce 2017 změnily své stanovy, čímž se posílila úloha Komunistické strany Číny na nejvyšší rozhodovací úrovni těchto bank.

(236)

Tyto nové stanovy uvádějí, že:

(237)

Tyto důkazy svědčí o tom, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad chováním této instituce.

(238)

Komise dále hledala informace o tom, zda čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad chováním spolupracující banky ve vlastnictví státu, pokud jde o její úvěrové politiky a posuzování rizik, když poskytovala úvěry odvětví textilií ze skleněných vláken. V této souvislosti byly zohledněny tyto regulační dokumenty:

(239)

Při zkoumání těchto regulačních dokumentů Komise zjistila, že finanční instituce v ČLR působí v obecném právním prostředí, které je řídí tak, aby při přijímání finančních rozhodnutí zajistily soulad s cíli průmyslové politiky čínské vlády, a to z níže uvedených důvodů.

(240)

Pokud jde o banku EXIM, její veřejný politický mandát je stanoven v oznámení o založení banky EXIM a rovněž v jejích stanovách.

(241)

Článek 34 bankovního zákona, který se vztahuje na všechny finanční instituce působící v Číně, obecně stanoví, že „komerční banky musí vykonávat svou činnost v oblasti poskytování úvěrů v souladu s potřebami národního hospodářského a sociálního rozvoje a pod vedením průmyslové politiky státu“. Ačkoli článek 4 bankovního zákona uvádí, že „komerční banky podle zákona vykonávají svoji podnikatelskou činnost bez vměšování jakéhokoli útvaru nebo jednotlivce. Komerční banky jsou povinny nezávisle nést občanskoprávní odpovědnost a ručí celým svým majetkem právnické osoby“, z šetření vyplynulo, že článek 4 bankovního zákona se použije s výhradou článku 34 téhož zákona, podle kterého veřejnou politiku určuje stát a banky ji provádí a řídí se pokyny státu.

(242)

Článek 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů mimoto stanoví, že „v souladu se státní politikou mohou příslušné útvary subvencovat úroky z půjček s cílem podpořit růst určitých odvětví a hospodářský rozvoj v některých oblastech.“

(243)

Podobně i rozhodnutí č. 40 vyzývá všechny finanční instituce, aby poskytovaly úvěrovou podporu zvláště „podporovaným“ projektům. Jak již bylo vysvětleno v oddíle 3.1 a konkrétněji v 166. bodě odůvodnění, projekty v odvětví textilií ze skleněných vláken patří do „podporované“ kategorie. Rozhodnutí č. 40 tedy potvrzuje dřívější zjištění, pokud jde o bankovní zákon, v tom smyslu, že banky vykonávají vládní pravomoc ve formě preferenčních úvěrových operací. Komise rovněž zjistila, že CBIRC má dalekosáhlé schvalovací pravomoci, pokud jde o všechny aspekty řízení všech finančních institucí usazených v ČLR (včetně institucí v soukromém vlastnictví a institucí v zahraničním vlastnictví), jako například (63):

(244)

Bankovní zákon je právně závazný. Povinný charakter pětiletých plánů a rozhodnutí č. 40 byl řešen v oddíle 3.1. Závazný charakter regulačních dokumentů CBIRC vyplývá z jejích pravomocí jakožto regulačního orgánu pro bankovnictví. O závazném charakteru dalších dokumentů svědčí doložky o dohledu a hodnocení, které tyto dokumenty obsahují.

(245)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že žádný z regulačních dokumentů, o které se Komise opírala, nebyl dostatečný k prokázání toho, že čínská vláda skutečně vykonávala účinnou kontrolu nad bankou EXIM. Konkrétně čínská vláda tvrdila, že článek 34 čínského zákona o komerčním bankovnictví je pouze obecným prohlášením bez jakýchkoli praktických důsledků. Čínská vláda dodala, že uvedený článek 34 by neměl být vykládán izolovaně, ale ve spojení s články 4, 5 a 41 bankovního zákona, které se údajně týkají autonomie banky a neexistence zásahů ze strany subjektů, jednotlivců nebo vlád. Čínská vláda rovněž požadovala, aby se nepřihlíželo k článku 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů, neboť není závazný. Kromě toho čínská vláda uvedla, že rozhodnutí Státní rady č. 40 není závazné, a odkázala na článek 17 uvedeného rozhodnutí, podle něhož jsou všechny finanční instituce povinny rozhodovat o úvěrech na základě tržních zásad.

(246)

Komise nejprve připomněla, že, jak je uvedeno v předcházejícím bodě odůvodnění, má za to, že bankovní zákon a rozhodnutí č. 40 závazné jsou. Zjištění v rámci tohoto šetření (jakož i zjištění Komise v předchozích šetřeních týkajících se téhož programu subvencí (64)) navíc nepodpořila tvrzení, že banky nezohledňují vládní politiku a plány. Z šetření spíše vyplynulo, že článek 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů se skutečně uplatňuje v praxi a že články 4, 5 a 41 bankovního zákona se použijí s výhradou článku 34 bankovního zákona, tj. pokud stát určuje veřejnou politiku, banky ji provádějí a řídí se pokyny státu. Zjištění tohoto šetření nepodpořila tvrzení, že banky při přijímání rozhodnutí o úvěrech nezohledňují vládní politiku a plány. Komise například zjistila, že vyvážející výrobci mají výhodu z podobně nízkých úrokových sazeb prostřednictvím preferenčních úvěrů.

(247)

Komise rovněž uvedla, že rozhodnutí Státní rady č. 40 ukládá všem finančním institucím, aby poskytovaly úvěrovou podporu pouze podporovaným projektům, a slibuje provádění „dalších preferenčních politik týkajících se podporovaných projektů“. Na základě výše uvedených skutečností jsou banky povinny poskytovat úvěrovou podporu odvětví textilií ze skleněných vláken. Článek 17 téhož rozhodnutí sice rovněž vyzývá banky, aby dodržovaly úvěrové zásady, ale Komise nebyla během šetření schopna zjistit, zda se to provádí v praxi. Rozhodnutí č. 40 tedy potvrdilo dřívější zjištění, pokud jde o bankovní zákon, v tom smyslu, že banky vykonávají vládní pravomoc ve formě preferenčních úvěrových operací.

(248)

Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že čínská vláda zřídila normativní rámec, který musí vedení a orgány dohledu jmenované čínskou vládou a čínské vládě odpovědné dodržovat. Čínská vláda se proto opírala o tento normativní rámec s cílem vykonávat účinným způsobem kontrolu nad chováním spolupracující banky ve vlastnictví státu, kdykoli tato banka poskytovala úvěry odvětví textilií ze skleněných vláken.

(249)

Komise rovněž pátrala po konkrétních důkazech o výkonu kontroly účinným způsobem na základě konkrétních úvěrů. Během inspekce na místě spolupracující banka ve vlastnictví státu trvala na tom, že při poskytování předmětných úvěrů v praxi používala propracované zásady a modely hodnocení úvěrového rizika. Avšak, jak již bylo uvedeno ve 187. až 190. bodě odůvodnění, nebyly poskytnuty žádné konkrétní příklady týkající se společností zařazených do vzorku. Spolupracující banka ve vlastnictví státu odmítla z regulačních a smluvních důvodů poskytnout informace, včetně specifických posouzení úvěrového rizika, v souvislosti se společnostmi zařazenými do vzorku, přestože Komise měla písemný souhlas společností zařazených do vzorku, v němž se vzdávaly svých práv na zachování důvěrnosti.

(250)

Vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici konkrétní důkazy o posouzení úvěruschopnosti, Komise proto posoudila celkové právní prostředí, jak je uvedeno ve 238. až 245. bodě odůvodnění, v kombinaci s chováním spolupracující banky ve vlastnictví státu s ohledem na úvěry poskytované společnostem zařazeným do vzorku. Toto chování bylo v rozporu s jejím oficiálním postojem během inspekce na místě, protože v praxi nejednala na základě důkladného tržního posouzení rizik.

(251)

Inspekce na místě odhalily, že (s jedinou výjimkou určitých úvěrů v cizí měně) byly úvěry poskytnuty dvěma skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku za úrokové sazby nižší než referenční úrokové sazby Čínské lidové banky (dále jen „PBOC“) nebo podobné sazby bez ohledu na finanční situaci a situaci zohledňující úvěrové riziko společností. Úvěry byly tudíž poskytnuty za nižší než tržní sazby v porovnání se sazbou odpovídající rizikovému profilu vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Kromě toho obdržely společnosti zařazené do vzorku revolvingové úvěry, které jim umožňují okamžitě nahradit kapitál splacený za úvěry v den splatnosti čerstvým kapitálem z nových úvěrů.

(252)

Komise rovněž zjistila, že úvěry, které měly být oznámeny bankami jakožto „neběžné“ úvěry, nebyly uvedenou spolupracující bankou ve vlastnictví státu jako takové označeny v národním centrálním úvěrovém registru. Povinnost tyto „neběžné úvěry“ hlásit existuje zejména v případě, že úvěry byly restrukturalizovány, že dlužník nesplácí nebo že byly vydány revolvingové úvěry. Tyto případy byly zjištěny u dvou vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. V souladu s „Pokyny pro klasifikaci úvěrů na základě rizika“ vydanými CBIRC měly být všechny tyto případy uvedeny v centrálním úvěrovém registru. Toto nedostatečné vykazování ze strany finančních institucí způsobuje zkreslení úvěrové situace společností v centrálním úvěrovém registru, jelikož tento registr pak neuvádí skutečnou úvěruschopnost společnosti. V důsledku toho, i kdyby finanční instituce měla použít tržní posouzení rizik, učinila by tak na základě nesprávných informací.

(253)

Komise proto dospěla k závěru, že čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad chováním spolupracující banky ve vlastnictví státu, pokud jde o její úvěrové politiky a posuzování rizik v souvislosti s odvětvím textilií ze skleněných vláken.

(254)

Komise zjistila, že spolupracující finanční instituce ve vlastnictví státu uplatňovala při výkonu vládních funkcí s ohledem na odvětví textilií ze skleněných vláken výše uvedený právní rámec. Proto jednala jako veřejnoprávní subjekt ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení a v souladu s příslušnou judikaturou WTO.

(255)

Jak je uvedeno v oddíle 3.2, ani jedna z ostatních bank ve vlastnictví státu, jež poskytly úvěry společnostem zařazeným do vzorku, neodpověděla na zvláštní dotazník. Banka CDB neodpověděla na dotazník, ale během inspekce na místě v prostorách ministerstva obchodu byla ochotna odpovídat na otázky. Během této návštěvy banka CDB uvedla, že prohlášení, která učinila v předchozím antisubvenčním šetření, jež EU vedla v roce 2012, jsou stále platná a že od té doby nedošlo k žádným významným změnám. Banka CDB neposkytla žádné další podrobné informace o své struktuře řízení, posuzování rizik nebo příkladech týkajících se konkrétních úvěrů v souvislosti s odvětvím textilií ze skleněných vláken.

(256)

Proto se Komise v souladu se závěry, k nimž se dospělo v 182. až 199. bodě odůvodnění, rozhodla k určení toho, zda lze uvedené banky ve vlastnictví státu považovat za veřejnoprávní subjekty, použít dostupné údaje.

(257)

V předchozích antisubvenčních šetřeních (65) Komise zjistila, že níže uvedené banky, které poskytly úvěry skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku v rámci těchto šetření, byly částečně nebo zcela vlastněny státem jako takovým nebo právnickými osobami v držení státu: China Development Bank, China Construction Bank, Industrial and Commercial Bank of China, Bank of Communications, China Everbright Bank, Postal Savings Bank, China Merchants Bank, Shanghai Pudong Development Bank, China Industrial Bank, Shenyang Rural Commercial Bank, Bank of Shanghai, Ningbo Bank, China CITIC Bank, China Guangfa Bank, China Bohai Bank, Huaxia Bank, Hankou Bank, Hubei Bank, Huishang Bank, Dongying Bank, Bank of Tianjin, Bank of Kunlun, Shanghai Rural Commercial Bank, China Industrial International Trust Limited, Daye Trust Co., Ltd. a Sinotruk Finance Co., Ltd. Jelikož nebyly poskytnuty žádné informace, které by naznačovaly opak, zachovala Komise v tomto šetření stejný závěr.

(258)

S použitím veřejně dostupných informací, jako jsou internetové stránky bank, výroční zprávy, informace dostupné v bankovních rejstřících nebo na internetu, Komise zjistila, že následující banky, které poskytly úvěry nebo finanční leasing dvěma skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku, byly částečně nebo zcela vlastněny státem jako takovým nebo právnickými osobami v držení státu:

(259)

Jelikož chybí specifické informace od dotčených finančních institucí, které by naznačovaly jiné skutečnosti, Komise určila vlastnictví a kontrolu ze strany čínské vlády na základě formálních indicií ze stejných důvodů, jaké byly uvedeny v oddíle 3.4.1.2. Na základě dostupných údajů se zejména jeví, že vedení a orgány dohledu v uvedených nespolupracujících bankách ve vlastnictví státu jsou jmenovány čínskou vládou a jsou odpovědné čínské vládě stejným způsobem jako u spolupracující banky ve vlastnictví státu.

(260)

Co se týká výkonu kontroly účinným způsobem, Komise se domnívala, že zjištění týkající se spolupracující finanční instituce lze považovat za reprezentativní i pro nespolupracující finanční instituce ve vlastnictví státu. Normativní rámec analyzovaný v oddíle 3.4.1.2 se na ně použije stejným způsobem. Jelikož neexistuje údaj o opaku, na základě dostupných údajů lze předpokládat, že konkrétní indicie o posouzení úvěruschopnosti chybí stejně jako v případě spolupracující banky ve vlastnictví státu, takže analýza konkrétního uplatňování normativního rámce v oddíle 3.4.1.2 se na ně použije stejným způsobem.

(261)

Kromě toho Komise zjistila, že většina smluv o úvěru, které Komise obdržela od společností zařazených do vzorku, obsahovala podobné podmínky a že úvěrové sazby, které byly dohodnuty, byly podobné jako sazby poskytnuté spolupracující bankou ve vlastnictví státu a částečně se s nimi překrývaly.

(262)

Komise proto dospěla k závěru, že zjištění týkající se spolupracující banky ve vlastnictví státu představují dostupné údaje podle článku 28 základního nařízení za účelem posouzení ostatních bank ve vlastnictví státu, a to vzhledem k uvedeným podobnostem v úvěrových podmínkách a úvěrových sazbách.

(263)

Na základě toho Komise dospěla k závěru, že ostatní banky ve vlastnictví státu, které poskytují úvěry společnostem zařazeným do vzorku, jsou rovněž veřejnoprávní subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení.

(264)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že Komise při prokazování toho, že nespolupracující banky ve vlastnictví státu jednají jako veřejnoprávní subjekty, vycházela pouze z předchozích šetření a indicií o formální kontrole. Nebyla provedena samostatná analýza pro každou banku. Kromě toho vzhledem k tomu, že banka EXIM je politickou bankou, její situace nemohla být uplatněna na komerční banky.

(265)

V tomto ohledu Komise připomněla, že při neexistenci spolupráce ze strany ostatních bank ve vlastnictví státu musela Komise vycházet z dostupných údajů. Komise dospěla k závěru, že informace z předchozích šetření spolu s formálními indiciemi o kontrole a zjištěními samotného šetření ohledně banky EXIM a ohledně skutečného chování bank vůči vyvážejícím výrobcům představovaly v tomto případě nejlepší dostupné údaje. V každém případě čínská vláda nepředložila žádné důkazy ani argumenty, jež by mohly vyvrátit zjištění Komise ohledně skutečnosti, že ostatní banky ve vlastnictví státu, které poskytly úvěry společnostem zařazeným do vzorku, jsou rovněž veřejnoprávní subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení. Komise proto trvá na svém stanovisku.

(266)

S ohledem na výše uvedené úvahy dospěla Komise k závěru, že všechny čínské finanční instituce ve vlastnictví státu, které dvěma skupinám spolupracujících vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku poskytly úvěry nebo finanční leasing, jsou veřejnoprávními subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení.

(267)

Kromě toho, i kdyby tyto finanční instituce ve vlastnictví státu nebyly považovány za veřejnoprávní subjekty, Komise zjistila, že by byly považovány za pověřené nebo řízené čínskou vládou, aby vykonávaly funkce obvykle svěřené vládě ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení, a to ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny ve 269. až 272. bodě odůvodnění. Z tohoto důvodu by se jejich chování v každém případě přičetlo čínské vládě.

(268)

Komise poté přistoupila ke zkoumání zbývajících finančních institucí. Na základě zjištění vyplývajících z předchozích antisubvenčních šetření (67) a doplněných o veřejně dostupné informace byly níže uvedené finanční instituce považovány za instituce v soukromém vlastnictví: China Minsheng Bank, Sumitomo Mitsui Banking (China) Co., Ltd, Standard Chartered Bank, Ping An Bank. U níže uvedených finančních institucí nemohla Komise vzhledem k nedostatečné spolupráci a neexistenci dostatečných veřejně dostupných informací zjistit, zda jsou ve vlastnictví státu nebo v soukromém vlastnictví: Chongqing Runyin Financial Leasing Co., Ltd., Wuxi International Platinum Co., Ltd., Liangjiang Financial Leasing Co., Ltd., Taian Bank a Taian Daiyue Rural Commercial Bank Co., Ltd. S použitím konzervativního přístupu analyzovala Komise uvedené instituce stejným způsobem jako finanční instituce v soukromém vlastnictví a dále se na ně odkazuje jako na „finanční instituce v soukromém vlastnictví“. Komise zkoumala, zda tyto finanční instituce byly pověřeny čínskou vládou, aby poskytovaly subvence odvětví textilií ze skleněných vláken, nebo jim to bylo nařízeno ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení.

(269)

Podle Odvolacího orgánu WTO dochází k „pověření“ v případech, kdy vláda dává odpovědnost soukromému subjektu, a „usměrněním“ se rozumí situace, kdy vláda uplatňuje nad soukromým subjektem svou moc (68). V obou případech vláda využívá soukromý subjekt jako zástupce pro realizaci finančního příspěvku a „ve většině případů by se dalo očekávat, že pověření nebo usměrnění soukromého subjektu bude zahrnovat nějakou formu hrozby nebo nucení“ (69). Zároveň bod iv) neumožňuje členům ukládat vyrovnávací opatření na výrobky v případech, kdy „vláda pouze vykonává své regulační pravomoci“ (70) nebo kdy zásah vlády „může, ale nemusí mít konkrétní výsledek vzhledem k daným skutkovým okolnostem a výkonu svobodné volby ze strany aktérů na trhu“ (71). Pověření nebo usměrnění pak spíše znamená „aktivnější úlohu vlády než pouhé pobízení“ (72).

(270)

Komise vzala na vědomí, že normativní rámec týkající se daného odvětví uvedený v 238. až 245. bodě odůvodnění platí pro všechny finanční instituce v ČLR, včetně finančních institucí v soukromém vlastnictví. Pro ilustraci lze uvést, že se bankovní zákon a různé pokyny CBIRC vztahují na všechny banky financované z Číny i banky se zahraničními investicemi pod správou CBIRC.

(271)

Kromě toho inspekce na místě ve společnostech zařazených do vzorku odhalily, že většina smluv o úvěru, které Komise obdržela od společností zařazených do vzorku, obsahovala podobné podmínky a že úvěrové sazby poskytnuté soukromými finančními institucemi byly podobné jako sazby poskytnuté finančními institucemi ve veřejném vlastnictví a částečně se s nimi překrývaly.

(272)

Vzhledem k tomu, že od soukromých finančních institucí nebyly získány žádné odlišné informace, dospěla Komise k závěru, že pokud jde o odvětví textilií ze skleněných vláken, všechny finanční instituce působící v Číně pod dohledem CBIRC (včetně soukromých finančních institucí) byly pověřeny státem nebo jim bylo ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) první odrážky základního nařízení nařízeno provádět vládní politiky a poskytovat úvěry s preferenčními sazbami odvětví textilií ze skleněných vláken.

(273)

Po poskytnutí konečných informací jedna ze stran tvrdila, že skutečnost, že každá ze skupin společností zařazených do vzorku měla během období šetření výhodu z odlišných druhů úvěrů nebo finančního leasingu, s rozdíly, pokud jde o např. splatnost, kolaterál, záruky a jiné související podmínky, jak je uvedeno v 281. bodě odůvodnění, svědčí o tom, že nejsou pověřené nebo řízené státem. Tato strana rovněž uvedla, že překrývání sazeb u soukromých bank a bank ve veřejném vlastnictví ukázalo, že banky ve veřejném vlastnictví poskytovaly úvěry za tržních podmínek, nikoli naopak. Komise se rovněž snažila přenést důkazní břemeno, když uvedla, že její závěry se uplatnily, jelikož „od soukromých finančních institucí nebyly získány žádné odlišné informace“. Komise však měla nejprve stanovit fumus boni juris.

(274)

V reakci na tato tvrzení Komise připomněla, že při neexistenci spolupráce ze strany bank musela Komise vycházet z dostupných údajů týkajících se soukromých bank. To znamená, že důkazní břemeno nepřenesla. Vzhledem k tomu, že existovala spolupráce pouze ze strany jedné banky ve vlastnictví státu, použila Komise informace od spolupracující strany, která byla považována za veřejnoprávní subjekt, aby je porovnala s podmínkami nabízenými soukromými bankami, které nespolupracovaly. Skutečnost, že existovalo překrývání sazeb, ukazuje, že soukromé banky rovněž poskytovaly úvěry za příznivějších podmínek, než jsou podmínky tržní, nikoli naopak. Řídit se odůvodněním této strany by se rovnalo závěru, že informace založené na dostupných údajích jsou spolehlivější než závěry založené na ověřených informacích. Skutečnost, že společnosti měly během období šetření výhodu z různých druhů úvěrů s různými podmínkami, které jsou s nimi spojeny, to nemění. V každém případě tato strana nepředložila žádný důkaz ani argument, které by mohly vyvrátit zjištění Komise. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(275)

Kromě toho je normativní rámec vztahující se na všechny banky v Číně mnohem širší než pouze dva uvedené předpisy, jimiž se řídí CBIRC, jak je uvedeno ve 238. bodě odůvodnění, přičemž celý soubor regulačních dokumentů je právně závazný, jak je vysvětleno ve 244. bodě odůvodnění, a tudíž představuje něco více než pouhou pobídku. Inspekce na místě u společností zařazených do vzorku navíc neodhalily žádné významné rozdíly mezi úvěrovými podmínkami nebo sazbami poskytovanými soukromými finančními institucemi a podmínkami nebo sazbami poskytovanými finančními institucemi ve veřejném vlastnictví.

(276)

Po poskytnutí informací čínská vláda uvedla, že právní předpisy, na něž se Komise odvolává, mají pouze úlohu pokynů a pouhá úloha pokynů vlády není dostačující pro konstatování pověření nebo usměrnění. V této souvislosti čínská vláda zdůraznila, že článek 34 bankovního zákona je pouze obecným prohlášením bez praktických důsledků.

(277)

Článek 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů rovněž není povinný, ale pouze umožňuje finančním institucím, aby zohlednily státní politiky. Rozhodnutí č. 40 rovněž není závazným dokumentem a výslovně pověřuje finanční instituce, aby poskytovaly finanční podporu „podle úvěrových zásad“.

(278)

Komise s tímto názorem nesouhlasila, jelikož normativní rámec vztahující se na všechny banky v Číně je právně závazný, jak je vysvětleno v 244. bodě odůvodnění, takže představuje více než pouhou pobídku nebo pokyny vlády. Pokud jde o rozhodnutí č. 40, Komise v 247. bodě odůvodnění již konstatovala, že rozhodnutí č. 40 ukládá všem finančním institucím, aby poskytovaly úvěrovou podporu pouze podporovaným projektům, i když článek 17 téhož rozhodnutí rovněž banku žádá, aby dodržovala úvěrové zásady. Komise proto trvá na svém stanovisku.

(279)

Komise již v předchozích antisubvenčních šetřeních stanovila, že domácí ratingy poskytnuté čínským společnostem nejsou spolehlivé, a to na základě studie vydané Mezinárodním měnovým fondem (73), která poukazovala na nesoulad mezi mezinárodními a čínskými ratingy, v kombinaci se zjištěními šetření týkajícího se společností zařazených do vzorku. Podle MMF totiž místní ratingové agentury hodnotí více než 90 % čínských dluhopisů ratingem AA až AAA. To není srovnatelné s jinými trhy, například s trhem v EU nebo USA. Například na trhu v USA má takovýto špičkový rating méně než 2 % podniků. Čínské ratingové agentury tedy značně zkreslují své hodnocení směrem ke špičkovým hodnotám ratingové stupnice. Jejich ratingové stupnice jsou velmi široké a často sdružují dluhopisy s výrazně odlišnými úvěrovými riziky do jedné široké ratingové kategorie (74).

(280)

Zahraniční ratingové agentury, například Standard and Poor’s a Moody’s, při hodnocení čínských dluhopisů vydaných v zahraničí navíc obvykle uplatňují navýšení základního ratingu emitenta na základě odhadu strategického významu podniku pro čínskou vládu a síly jakékoli implicitní záruky (75). Agentura Fitch například jasně uvádí, že v příslušných případech jsou pro ni tyto záruky hlavním faktorem při udělování ratingů čínským společnostem (76).

(281)

Komise rovněž zjistila další informace, které uvedenou analýzu doplňují. Za prvé Komise konstatovala, že stát může na trh s ratingy vyvíjet určitý vliv. Podle dvou studií, jež byly zveřejněny v roce 2016, na čínském trhu působilo přibližně dvanáct ratingových agentur, z nichž většinu vlastní stát. Celkově bylo 60 % všech hodnocených korporátních dluhopisů v Číně hodnoceno státem vlastněnou ratingovou agenturou (77).

(282)

Čínská vláda potvrdila, že v období šetření působilo na čínském trhu s dluhopisy 15 ratingových agentur, z toho 12 domácích ratingových agentur, včetně Shanghai Brilliance Credit Rating & Investors Service Co., Ltd, Dagong Global Credit Rating Co., Ltd, Golden Credit Rating International Co., Ltd, China Bond Rating Co., Ltd, CSCI Pengyuan Credit Rating Co., Ltd, Fareast Credit Rating Co., Ltd, China Chengxin Securities Rating Co., Ltd, United Credit Ratings Co., Ltd, Shanghai Credit Information Services Co., Ltd, China Securities Index Co., Ltd, Beijing North Joint Credit Evaluation Co., Ltd a Sichuan Dapu Credit Rating Limited Company. Většina domácích ratingových agentur byla ve vlastnictví státu. Existovaly rovněž tři ratingové agentury, které byly společným podnikem čínských a zahraničních partnerů, konkrétně China Lianhe Credit Rating Co. Ltd, S&P Global China Rating a China Chengxin International Credit Rating Co., Ltd.

(283)

Za druhé, na čínský ratingový trh nelze volně vstoupit. Jedná se v zásadě o uzavřený trh, jelikož ratingové agentury musí být před zahájením svého působení schváleny Čínskou regulační komisí pro cenné papíry (dále jen „CSRC“) nebo PBOC (78). Banka PBOC v polovině roku 2017 oznámila, že zahraniční ratingové agentury budou moci za určitých podmínek provádět úvěrová hodnocení části domácího trhu s dluhopisy. Během období šetření však dosud nebyla připuštěna žádná zahraniční ratingová agentura (79). V mezidobí však zahraniční agentury založily s některými místními ratingovými agenturami společné podniky, které udělují ratingy pro domácí emise dluhopisů. Tyto ratingy se však řídí čínskými ratingovými stupnicemi, a nejsou tudíž přesně srovnatelné s mezinárodními ratingy, jak je vysvětleno výše.

(284)

A konečně nedávná studie, kterou provedla samotná banka PBOC, potvrzuje zjištění Komise, jelikož ve svých závěrech uvádí, že „pokud je investiční úroveň zahraničních dluhopisů nastavena na mezinárodní rating BBB- a vyšší, pak může být investiční stupeň pro domácí dluhopisy hodnocen na úrovni AA- a vyšší s přihlédnutím k rozdílu mezi průměrným domácím ratingem a mezinárodním ratingem 6 nebo více stupňů“ (80).

(285)

Vzhledem k situaci popsané ve 279. až 284. bodě odůvodnění dospěla Komise k závěru, že čínské ratingy nezajišťují spolehlivý odhad úvěrového rizika podkladového aktiva. Na tomto základě, jakkoli některé ze společností zařazených do vzorku získaly od čínské ratingové agentury dobrý rating, má Komise za to, že takovéto ratingy nejsou spolehlivé. Uvedené ratingy byly rovněž zkresleny politickými cíli na podporu klíčových strategických odvětví, jako je odvětví textilií ze skleněných vláken.

(286)

V souladu se zjištěními v šetřeních týkajících se PVT a pneumatik (81) se revolvingovými úvěry rozumí úvěry, které umožňují společnosti nahradit kapitál splacený za úvěry v den splatnosti čerstvým kapitálem z nových úvěrů. Revolvingové úvěry jsou obvykle známkou krátkodobých problémů dlužníka s likviditou a z hlediska bank, které je poskytují, jsou spojeny s větší expozicí riziku. Existence revolvingových úvěrů v dané společnosti je tudíž považována za známku toho, že se společnost nachází v horší finanční situaci, než jak by se na první pohled zdálo z finančních výkazů, a že existuje dodatečné riziko související s krátkodobými problémy s likviditou.

(287)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že revolvingové úvěry nejsou nutně známkou problémů s likviditou. To je jasné z internetových stránek předních evropských bank. Revolvingové úvěrové linky a úvěry jsou například součástí běžné obchodní praxe bank, jako jsou ING (82) a BNP Paribas (83), a nejsou spojeny s vyššími úrokovými sazbami.

(288)

Komise s tímto posouzením provedeným čínskou vládou nesouhlasí. Samotné čínské orgány považují revolvingové úvěry za dodatečný faktor úvěrového rizika. „Pokyny pro klasifikaci úvěrů na základě rizika“ vydané CBRC uvádějí, že revolvingové úvěry by měly být vykazovány alespoň jako „dotčené“ úvěry (84). Úvěrem spadajícím do této kategorie se rozumí, že ačkoli dlužník může v současnosti splatit jistinu a úroky z úvěru, existují určité faktory, které mohou nepříznivě ovlivnit jeho schopnost splácet.

(289)

Revolvingové úvěrové nástroje v Evropě skutečně existují, ale jejich podmínky se od čínských revolvingových úvěrů velmi liší. Revolvingové úvěrové nástroje v Unii jsou v podstatě úvěrové linky s předem stanovenou maximální částkou, kterou lze vybrat a splatit při několika příležitostech během předem stanoveného období. Kromě toho takové úvěrové nástroje obnášejí dodatečné náklady, a sice buď smluvní marži nad rámec obvyklých krátkodobých tržních sazeb (85), nebo předem stanovený správní poplatek. Mimoto i banka BNP Paribas, uváděná čínskou vládou jako příklad, stanovila poplatek za nevyužitý kapitál po dobu trvání úvěrového nástroje.

(290)

Na straně druhé nevykazovaly revolvingové úvěry zjištěné během inspekcí na místě v čínských společnostech zařazených do vzorku podmínky odlišné od jiných krátkodobých úvěrů. Nebyly označeny jako úvěrové linky nebo revolvingové úvěrové nástroje a nebyly s nimi spojeny žádné mimořádné poplatky či marže. Na první pohled se jevily jako obvyklé krátkodobé úvěry. V některých případech však účel úvěru odkazoval na „splácení úvěrů“. Navíc při ověřování splátek těchto úvěrů během inspekce na místě se jasně ukázalo, že kapitál byl ve skutečnosti splacen prostřednictvím nových úvěrů poskytnutých toutéž bankou na stejnou částku v týdnu před datem nebo po datu splatnosti původního úvěru. Komise svou analýzu rozšířila na ostatní úvěry v úvěrových tabulkách a většinou zjistila další případy s naprosto stejnými charakteristickými rysy. Z těchto všech důvodů Komise trvala na svém stanovisku ohledně revolvingových úvěrů.

(291)

V průběhu šetření Komise zjistila, že některé společnosti zařazené do vzorku vydaly dluhopisy se specifickým účelem splatit dluh, konkrétně úvěry. Komise zjistila, že restrukturalizací svého dluhu prostřednictvím tohoto nástroje by některé společnosti mohly přeskupit a odložit své závazky a rovněž získat finanční prostředky, bez nichž by nebyly schopny plnit své povinnosti v oblasti splácení, což by dokládalo problémy se získáváním finančních prostředků.

(292)

Použití dluhopisů pro tento cíl vyvolává obavy ohledně schopnosti dané společnosti splácet své dluhy, a proto zpochybňuje nejen její krátkodobou likviditu, ale také dlouhodobou platební schopnost. Existence dluhopisů vydaných za účelem splacení úvěrů v dané společnosti se tudíž považuje za známku toho, že se společnost nachází v horší finanční situaci, než jak by se na první pohled zdálo z finančních výkazů, a že existuje dodatečné riziko související s jejím krátkodobým a dlouhodobým financováním.

(293)

Jak je uvedeno ve 238. až 245. bodě odůvodnění, několik právních dokumentů, které jsou konkrétně zaměřeny na společnosti v daném odvětví, instruuje finanční instituce, aby poskytovaly úvěry s preferenčními sazbami odvětví textilií ze skleněných vláken. Tyto dokumenty prokazují, že finanční instituce poskytují preferenční úvěry pouze omezenému počtu odvětví/společností, které jsou v souladu s příslušnými politikami čínské vlády.

(294)

Po poskytnutí konečných informací zpochybnila čínská vláda závěry o specifičnosti u preferenčních úvěrů. Podle čínské vlády stanoví články 4 a 34 bankovního zákona pouze obecné pokyny týkající se jednání obchodních bank a neuvádějí, kterým společnostem nebo odvětvím by měly být poskytovány úvěry. Kromě toho článek 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů výslovně a jednoznačně neomezuje dostupnost této specifické subvence na podniky v odvětví textilií ze skleněných vláken. Rozhodnutí č. 40 není specifické pro určitý podnik nebo odvětví, ale pro určité podporované projekty, což neznamená totéž. Rozhodnutí č. 40 není navíc závazné a vzhledem k velmi široké škále hospodářských sektorů a odvětví, na něž se rozhodnutí č. 40 vztahuje, nelze dospět k závěru, že tento dokument výslovně omezuje přístup k této údajné subvenci na určité podniky.

(295)

V tomto ohledu Komise uvedla, že i když bankovní zákon a obecná pravidla týkající se úvěrů nespecifikují textilie ze skleněných vláken jako takové, odkazují na průmyslové politiky státu, které jsou popsány v dokumentech uvedených v oddíle 3.1. Komise tak odkázala na jmenované dokumenty a závěry, jichž bylo dosaženo v oddíle 3.1. Komise navíc měla za to, že odkazy na odvětví textilií ze skleněných vláken jsou dostatečně jasné, jelikož toto odvětví je buď jmenováno, nebo je uvedena zmínka o výrobku, který vyrábí, či odvětvové skupině, do níž patří. Kromě toho skutečnost, že čínská vláda podporuje omezenou skupinu podporovaných odvětví, mezi něž patří i odvětví textilií ze skleněných vláken, činí tuto subvenci specifickou. Komise proto trvá na svých závěrech.

(296)

Komise proto dospěla k závěru, že subvence v podobě preferenčních úvěrů nejsou poskytovány obecně, ale že jsou specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení. Kromě toho žádná ze zúčastněných stran nepředložila žádné důkazy, které by naznačovaly, že poskytování preferenčních úvěrů vychází z objektivních kritérií nebo podmínek ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení.

(297)

Komise poté vypočetla výši napadnutelné subvence. Pro účely tohoto výpočtu posoudila výhodu, kterou získali její příjemci během období šetření. Podle čl. 6 písm. b) základního nařízení představuje výhodu, kterou příjemci získali, rozdíl mezi částkou úroků, kterou hradí společnost za preferenční úvěr, a částkou, kterou by společnost zaplatila za srovnatelný obchodní úvěr na trhu.

(298)

V tomto ohledu Komise zaznamenala řadu specifických okolností na čínském trhu s textiliemi ze skleněných vláken. Jak je vysvětleno v oddílech 3.4.1.1 až 3.4.1.7, úvěry poskytnuté čínskými finančními institucemi odrážejí významné vládní zásahy a neodrážejí úrokové sazby, které by se běžně vyskytovaly na fungujícím trhu.

(299)

Skupiny společností zařazené do vzorku se liší, pokud jde o jejich celkovou finanční situaci. Každá z nich využila v období šetření různých typů úvěrů nebo finančního leasingu, které se lišily, např. pokud jde o splatnost, kolaterál, záruky a jiné související podmínky. Z těchto dvou důvodů měla každá společnost odlišnou průměrnou úrokovou sazbu na základě vlastního souboru získaných úvěrů.

(300)

K zohlednění těchto zvláštností posoudila Komise finanční situaci každé skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku samostatně. V tomto ohledu Komise postupovala v souladu s metodikou výpočtu pro preferenční úvěry stanovenou v antisubvenčním šetření týkajícím se plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli pocházejících z ČLR, jakož i v antisubvenčním šetření týkajícím se pneumatik pocházejících z ČLR (86), která je vysvětlena v následujících bodech odůvodnění. Komise tudíž vypočítala výhodu plynoucí z preferenčních úvěrů pro každou skupinu vyvážejících výrobců zařazenou do vzorku na individuálním základě a přičetla tuto výhodu dotčenému výrobku.

(301)

Jak je uvedeno ve 250. až 252. bodě odůvodnění, čínské úvěrové finanční instituce neposkytly žádné posouzení úvěruschopnosti. Komise proto za účelem stanovení výše výhody musela posoudit, zda byly úrokové sazby za úvěry poskytnuté skupinou CNBM Group na tržní úrovni.

(302)

Vyvážející výrobci skupiny CNBM Group vykazovali podle svých vlastních finančních účtů obecně ziskovou finanční situaci. Jeden vyvážející výrobce neměl žádné úvěry. Komise však zjistila, že financoval 65 % svých nákupů určitým typem preferenčního krátkodobého finančního nástroje (návrhy bankovních akceptů). Jak je vysvětleno v oddíle 3.4.3.2, návrhy bankovních akceptů jsou druhem dluhového nástroje. Jejich rozsáhlé využívání proto svědčí o problémech s krátkodobou likviditou. Druhý vyvážející výrobce soustavně dosahoval v období 2016–2018 zisků a vykazoval na první pohled uspokojivé finanční ukazatele, jako je poměr dluhu k aktivům. Zdá se však, že má problémy s krátkodobou likviditou, a to z těchto důvodů: nesplacený krátkodobý dluh společnosti představoval téměř 100 % jejího obratu, vydal dluhopis na splacení bankovních úvěrů, použil velké množství návrhů bankovních akceptů na financování svých nákupů a použil revolvingové úvěry, což naznačuje, že společnost může být v méně jisté finanční situaci, než jaká by na první pohled vyplývala z finančních výkazů. Třetí vyvážející výrobce vykazoval podobný obraz se ziskovou situací, ale s rozsáhlým využíváním návrhů bankovních akceptů a dluhopisem vydaným za účelem splacení bankovních úvěrů.

(303)

První prostřednická mateřská společnost, China Jushi, byla v období 2016–2017 a v období šetření zisková, avšak pro financování svých nákupů ve značné míře využívala návrhů bankovních akceptů. Kromě toho Komise zjistila, že některé z úvěrů poskytnutých na úrovni společnosti China Jushi byly revolvingové úvěry a že společnost China Jushi vydala dva dluhopisy za účelem splacení bankovních úvěrů. Revolvingové úvěry byly rovněž zjištěny ve druhé prostřednické mateřské společnosti – Sinoma Technology.

(304)

Jak je uvedeno ve 207. až 217. bodě odůvodnění, mateřská společnost CNBM nespolupracovala. Při pohledu na její veřejně dostupnou výroční zprávu za rok 2018 se však objevuje podobný obraz: společnost má vysoký pákový efekt s čistou mírou zadlužení ve výši 130 % a poměrem dluhu k aktivům ve výši 68 %. Během období šetření společnost uzavřela dohodu o kapitalizaci pohledávky vůči bankám ve vlastnictví státu za účelem zlepšení struktury svého dluhu. V rámci takové dohody by společnost mohla převést část svého dluhu vůči bankám ve vlastnictví státu na akcie, a snížit tak závazky ve své rozvaze.

(305)

Komise zjistila, že různé společnosti skupiny CNBM Group získaly od čínské ratingové agentury ratingy v rozmezí od AA- do AA+. Vzhledem k celkovému zkreslení čínských ratingů popsanému ve 279. až 285. bodě odůvodnění dospěla Komise k závěru, že tento rating není spolehlivý.

(306)

Komise dospěla k závěru, že celková finanční situace skupiny odpovídá ratingu BB, což je nejvyšší rating, který se již nepovažuje za „investiční stupeň“. „Investiční stupeň“ znamená, že dluhopisy vydané danou společností jsou posuzovány ratingovou agenturou jako pravděpodobně postačující k pokrytí platebních závazků, do kterých smějí banky investovat.

(307)

Po poskytnutí konečných informací tvrdila skupina CNBM Group, že Komise přiřadila celé skupině CNBM Group společný rating založený zejména na ratingu společnosti CNBM, ačkoli úroveň zadluženosti společnosti CNBM nemohla mít poškozující účinek na společnost China Jushi, jelikož drží pouze 27 % podíl této společnosti. Společnost CNBM navíc nemohla převést své dluhové závazky na společnost China Jushi, jelikož společnosti ve skupině jsou samostatnými právnickými osobami s ručením omezeným, což znamená, že dluhy akcionářů nebo dceřiných společností nelze převádět. Kromě toho jelikož skupina CNBM Group zastává názor, že návrhy bankovních akceptů nejsou rovnocenné krátkodobým úvěrům, také by se k nim nemělo přihlížet při posuzování ratingu společností.

(308)

Komise s těmito prohlášeními nesouhlasí. Jak je uvedeno v 301. až 304. bodě odůvodnění, Komise provedla individuální posouzení každé společnosti v těchto skupinách. Pokud jde konkrétně o skupinu CNBM Group, bez ohledu na situaci popsanou na úrovni společnosti CNBM, většina kontrolovaných společností vykazovala podobný obraz, včetně revolvingových úvěrů, rozsáhlého využívání bankovních akceptů a dluhopisů využitých za účelem splacení úvěrů. Navíc v rozporu s tím, co společnost uvedla, byl dluh skutečně převáděn mezi jednotlivými společnostmi ve skupině prostřednictvím mezipodnikových úvěrů. Proto se Komise rozhodla přidělit skupině jednotný rating. Kromě toho, jak je uvedeno v oddíle 3.4.3.2, považovala Komise návrhy bankovních akceptů za jiný druh finančního nástroje, který se rovná krátkodobému, a lze jej proto použít při určování ratingů. Tato tvrzení společnosti byla proto zamítnuta.

(309)

Prémie očekávaná u dluhopisů vydávaných podniky s tímto ratingem (BB) byla poté použita na standardní úvěrovou sazbu PBOC za účelem stanovení tržní sazby.

(310)

Uvedená přirážka byla určena na základě výpočtu relativního rozpětí mezi indexy korporátních dluhopisů USA s ratingem AA a korporátních dluhopisů USA s ratingem BB podle údajů agentury Bloomberg pro průmyslové segmenty. Takto vypočítané relativní rozpětí pak bylo připočteno k referenčním úrokovým sazbám, které zveřejnila PBOC v den, kdy byl úvěr poskytnut (87), a na tutéž délku trvání jako u dotčeného úvěru. To bylo provedeno jednotlivě pro každý úvěr poskytnutý uvedené společnosti.

(311)

Po poskytnutí konečných informací několik stran tvrdilo, že použití relativního rozpětí bylo chybné. Všechny uvedené subjekty tvrdily, že Komise měla použít absolutní, a nikoli relativní rozpětí mezi korporátními dluhopisy USA s ratingem AA a korporátními dluhopisy USA s ratingem BB. Byly uvedeny tyto důvody:

(312)

Tyto otázky již byly pojednány v předchozím šetření (88). Jak ukazuje 175. až 187. bod odůvodnění v případu PVT a 256. bod odůvodnění v případu pneumatik, Komise tyto argumenty zamítla z níže uvedených důvodů.

(313)

Za prvé, i když Komise uznala, že komerční banky obvykle používají přirážku vyjádřenou v absolutních číslech, domnívala se, že tato praxe vychází především z praktických úvah, jelikož úroková sazba je v konečném důsledku absolutní číslo. Absolutní číslo je nicméně odrazem posouzení rizik, které je založeno na relativním hodnocení. Riziko selhání u společnosti s ratingem BB je o X % vyšší než u vlády nebo bezrizikové společnosti. To je relativní hodnocení.

(314)

Za druhé úrokové sazby neodrážejí pouze rizikové profily jednotlivých společností, ale také rizika specifická pro danou zemi a měnu. Relativní rozpětí tudíž zachycuje změny základních tržních podmínek, které se při použití logiky absolutního rozpětí nepromítnou. Riziko specifické pro zemi a měnu se často, tak jako je tomu i v tomto případě, v průběhu času mění a změny se pro různé země liší. V důsledku toho se bezrizikové sazby v průběhu času významně mění a někdy jsou nižší v USA, jindy zase v Číně. Tyto rozdíly souvisejí s faktory, jako jsou zjištěný a očekávaný růst HDP, hospodářské klima a míry inflace. Jelikož se bezriziková sazba v průběhu času mění, může být stejné nominální absolutní rozpětí potvrzením velmi odlišného posouzení rizika. Například pokud banka odhaduje, že riziko selhání spojené s konkrétní společností je o 10 % vyšší než bezriziková sazba (relativní odhad), může být výsledné absolutní rozpětí mezi 0,1 % (u bezrizikové sazby ve výši 1 %) a 1 % (u bezrizikové sazby ve výši 10 %). Z pohledu investora je proto relativní rozpětí lepším měřítkem, jelikož odráží výši výnosového spreadu a způsob jeho ovlivnění mírou základní úrokové sazby.

(315)

Za třetí je relativní rozpětí také neutrální z hlediska zemí. Pokud je například bezriziková sazba v USA nižší než bezriziková sazba v Číně, absolutní přirážky budou při použití této metodiky vyšší. Naopak pokud je bezriziková sazba v Číně nižší než v USA, absolutní přirážky budou při použití této metody nižší.

(316)

Pokud jde o třetí bod, byly již v případě pneumatik analyzovány údaje z minulých let ukazující vývoj absolutního a relativního rozpětí v čase. Analýza Komise zjistila, že absolutní rozpětí není tak stabilní, jak se tvrdí, nýbrž že se v průběhu času mění, a to v rozmezí od 1 % do 4,5 %. Kromě toho sledovalo relativní rozpětí naprosto stejný vývoj jako absolutní rozpětí v průběhu posledních 23 let, tj. když se zvýší relativní rozpětí, zvýší se také absolutní rozpětí, a naopak. Pokud jde o údajnou kolísavost relativního rozpětí, byl rozsah změn podobný: rozdíl mezi nejvyššími a nejnižšími hodnotami činil 530 % u relativního rozpětí a 450 % u absolutního rozpětí (89).

(317)

Čínská vláda rovněž nesouhlasila s použitím zahraniční referenční hodnoty jako takové. V tomto ohledu čínská vláda uvedla, že Komise měla nejprve hledat srovnatelné komerční úvěry, které vyvážející výrobci mohli skutečně získat na trhu. V opačném případě by měla být referenční hodnota založena na skutečných důkazech a odůvodněných vysvětleních, že všechny úvěry na dotčeném trhu byly zkresleny zásahem vlády, takže na domácím trhu neexistoval žádný srovnatelný úvěr.

(318)

V tomto ohledu, jak je vysvětleno v oddíle 3.4.1.7, Komise stanovila, že domácí ratingy udělené čínským společnostem nejsou jako takové spolehlivé a byly rovněž zkresleny politickými cíli na podporu klíčových strategických odvětví, jako je odvětví textilií ze skleněných vláken. V důsledku toho nezajišťují čínské ratingy spolehlivý odhad úvěrového rizika podkladového aktiva a Komise měla hledat referenční hodnotu založenou na nezkreslených ratinzích. Kromě toho Komise uvedla, že výsledná úroková sazba ve výši přibližně 9 % pro společnosti s ratingem BB není nepřiměřená vzhledem ke skutečnosti, že výnosy korporátních dluhopisů s ratingem BB na čínském domácím trhu činily na konci období šetření 21 % (90). Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(319)

Čínská vláda rovněž tvrdila, že použití zahraniční referenční hodnoty nebylo vhodné, jelikož tato referenční hodnota neprovedla nezbytné úpravy, které by zohlednily převládající podmínky na čínském finančním trhu, a že Komise nevzala v úvahu mimo jiné existující rozdíly u rozsahu úvěrů, podmínek splácení a toho, zda byly úvěry zaručeny, či nikoli.

(320)

Komise s tímto názorem nesouhlasila, jelikož referenční sazba PBOC se používá jako výchozí bod pro výpočet. Kromě toho použití relativního rozpětí zachycuje změny základních tržních podmínek jednotlivých zemí, které se při použití logiky absolutního rozpětí nepromítnou, jak je vysvětleno v předchozím bodě odůvodnění. Kromě toho Komise uvedla, že do tohoto ukazatele není možné zahrnout všechny faktory individuálního posouzení rizika dané banky. Metodika výpočtu Komise však zohledňuje parametry jednotlivých úvěrů, například datum zahájení a dobu trvání úvěru, jakož i variabilitu úrokové sazby. Tato tvrzení čínské vlády byla proto zamítnuta.

(321)

Co se týče úvěrů v cizí měně v ČLR, situace ohledně narušení trhu a neexistence efektivního úvěrového ratingu je stejná, jelikož tyto úvěry jsou poskytovány týmiž čínskými finančními institucemi. Jak bylo uvedeno výše, z tohoto důvodu byly k určení vhodné referenční hodnoty použity korporátní dluhopisy s ratingem BB v příslušné měně vydané v období šetření.

(322)

Kromě toho, jak je popsáno v oddíle 3.4.2.1, existence revolvingových úvěrů v dané společnosti se považuje za známku toho, že se společnost nachází v horší finanční situaci, než jak by se na první pohled zdálo z finančních výkazů, a že existuje dodatečné riziko související s krátkodobými problémy s likviditou. Revolvingové úvěry se totiž obvykle uzavírají na krátkou dobu. Je velmi nepravděpodobné, že revolvingový úvěr by měl splatnost delší než dva roky, a důkazy o ověřených úvěrech zjištěné u společností zařazených do vzorku tento závěr podpořily.

(323)

Aby Komise zohlednila zvýšenou expozici bank při poskytování krátkodobého financování společnostem s revolvingovými úvěry, použila o jeden stupeň nižší hodnotu na stupnici hodnocení rizik a upravila výpočet relativního rozpětí u veškerého krátkodobého financování dotčených společností. Komise tak provedla srovnání korporátních dluhopisů USA s ratingem AA s korporátními dluhopisy USA s ratingem B (namísto BB) se stejnou dobou trvání. Podle definic ratingu agentury Standard & Poor’s je dlužník hodnocený ratingem „B“ zranitelnější než dlužníci hodnocení ratingem „BB“, dlužník však je stále schopen plnit své finanční závazky. Nepříznivé podnikatelské, finanční či ekonomické podmínky však mohou narušit jeho schopnost či ochotu plnit jeho finanční závazky. Tato referenční hodnota se tudíž považuje za vhodnou k zohlednění dodatečného rizika plynoucího z využívání revolvingových úvěrů jako krátkodobého financování.

(324)

Komise proto použila toto hodnocení jako příslušnou referenční hodnotu pro všechny krátkodobé dluhy včetně úvěrů s délkou splatnosti 2 roky nebo méně poskytované společnostem, jež využívaly revolvingových úvěrů.

(325)

U zbývajících úvěrů se splatností více než 2 roky a u společností, které revolvingové úvěry neměly, se Komise vrátila k obecné referenční hodnotě a udělila nejvyšší stupeň dluhopisů „neinvestičního stupně“, jak je vysvětleno v 306. bodě odůvodnění.

(326)

Komise zjistila, že některé společnosti ve skupině vydaly dluhopisy s cílem restrukturalizace dluhu. V tomto případě, jak je vysvětleno v oddíle 3.4.2.2, měla Komise za to, že dotčené společnosti se nacházejí v horší finanční situaci, než jak by se na první pohled zdálo z finančních výkazů, a že existuje dodatečné riziko související s jejich krátkodobým a dlouhodobým financováním. Aby tedy Komise zohlednila zvýšenou expozici riziku, použila o jeden stupeň nižší hodnotu na stupnici hodnocení rizik a upravila výpočet relativního rozpětí rovněž u jejich dlouhodobého financování, včetně úvěrů, pomocí srovnání mezi korporátními dluhopisy USA s ratingem AA a korporátními dluhopisy USA s ratingem B.

(327)

Kromě toho, jelikož mateřská společnost CNBM nespolupracovala, výhoda pro preferenční úvěry na úrovni společnosti CNBM byla stanovena metodou vysvětlenou v tomto oddíle, uplatněnou na veřejně dostupné informace ve výroční zprávě této společnosti za rok 2018, jako jsou nesplacené závazky, průměrné náklady kapitálu a průměrná doba trvání půjček.

(328)

Jak je uvedeno ve 250. až 252. bodě odůvodnění, čínské úvěrové finanční instituce neposkytly žádné posouzení úvěruschopnosti. Komise proto za účelem stanovení výše výhody musela posoudit, zda byly úrokové sazby za úvěry poskytnuté skupině Yuntianhua Group na tržní úrovni.

(329)

Vyvážející výrobci skupiny Yuntianhua Group vykazovali podle svých vlastních finančních účtů obecně ziskovou finanční situaci.

(330)

Analýza krátkodobé likvidity však u obou vyvážejících společností vyvolává obavy, neboť krátkodobé dluhy v období šetření představují 90 až více než 100 procent obratu společností, přičemž trend je ve srovnání s předchozím rokem vzrůstající. Využívání krátkodobého dluhu je v obou společnostech významné. Ačkoli jeden z vyvážejících výrobců neměl během období šetření žádné úvěry, financoval většinu svých nákupů, jakož i část jiných neprovozních nákladů prostřednictvím návrhů bankovních akceptů, což je nástroj se splatností obecně kratší než jeden rok.

(331)

Společnost CPIC, první přímý akcionář a klíčový dodavatel pro vyvážející výrobce, byl během období šetření ziskový. Snížila se však jeho návratnost vlastního kapitálu z předchozího roku. Tato společnost navíc vykazuje problémy s likviditou, jelikož její krátkodobé dluhy představují 80 až 90 % celkového dluhu. Ze srovnání krátkodobých aktiv této společnosti s jejími krátkodobými závazky vyplývá ukazatel běžné likvidity (91) s nízkou hodnotou (nižší než 1), což vyvolává obavy ohledně její schopnosti splácet krátkodobé závazky. Podobně Komise zjistila, že k financování svých nákupů ve značné míře využívá návrhy bankovních akceptů.

(332)

Společnost Yunnan Yuntianhua Group Co., Ltd., což je mateřská společnost skupiny Yuntianhua Group, zapojená do dodavatelského řetězce výrobku, který je předmětem šetření, byla během období šetření ztrátová. Srovnání krátkodobých aktiv této společnosti s jejími krátkodobými závazky prostřednictvím ukazatele běžné likvidity nižším než 1 vyvolává obavy ohledně likvidity společnosti a její schopnosti splácet krátkodobé závazky. Šetření dále odhalilo, že společnost vydala dluhopisy s explicitním účelem splácení dluhu. Obdobně bylo zjištěno použití revolvingového úvěru.

(333)

Komise konstatovala, že čínská ratingová agentura udělila skupině Yuntianhua Group hodnocení AA. Vzhledem k celkovému zkreslení čínských ratingů popsanému ve 279. až 285. bodě odůvodnění dospěla Komise k závěru, že tento rating není spolehlivý.

(334)

Komise dospěla k závěru, že celková finanční situace skupiny odpovídá ratingu BB, což je nejvyšší rating, který se již nepovažuje za „investiční stupeň“. „Investiční stupeň“ znamená, že dluhopisy vydané danou společností jsou posuzovány ratingovou agenturou jako pravděpodobně postačující k pokrytí platebních závazků, do kterých smějí banky investovat.

(335)

Prémie očekávaná u dluhopisů vydávaných podniky s tímto ratingem (BB) byla poté použita na standardní úvěrovou sazbu PBOC za účelem stanovení tržní sazby.

(336)

Uvedená přirážka byla určena na základě výpočtu relativního rozpětí mezi indexy korporátních dluhopisů USA s ratingem AA a korporátních dluhopisů USA s ratingem BB podle údajů agentury Bloomberg pro průmyslové segmenty. Takto vypočítané relativní rozpětí pak bylo připočteno k referenčním úrokovým sazbám, které zveřejnila PBOC v den, kdy byl úvěr poskytnut (92), a na tutéž délku trvání jako u dotčeného úvěru. To bylo provedeno jednotlivě pro každý úvěr a finanční leasing poskytnutý uvedené společnosti.

(337)

Co se týče úvěrů v cizí měně v ČLR, situace ohledně narušení trhu a neexistence efektivního ratingu je stejná, jelikož tyto úvěry jsou poskytovány týmiž čínskými finančními institucemi. Jak bylo uvedeno výše, z tohoto důvodu byly k určení vhodné referenční hodnoty použity korporátní dluhopisy s ratingem BB v příslušné měně vydané v období šetření.

(338)

Kromě toho, jak je popsáno v oddíle 3.4.2.1, existence revolvingových úvěrů v dané společnosti se považuje za známku toho, že se společnost nachází v horší finanční situaci, než jak by se na první pohled zdálo z finančních výkazů, a že existuje dodatečné riziko související s krátkodobými problémy s likviditou. Revolvingové úvěry se totiž obvykle uzavírají na krátkou dobu. Je velmi nepravděpodobné, že revolvingový úvěr by měl splatnost delší než dva roky, a důkazy o ověřených úvěrech zjištěné u společností zařazených do vzorku tento závěr podpořily.

(339)

Aby tedy Komise zohlednila zvýšenou expozici bank při poskytování krátkodobého financování společnostem s revolvingovými úvěry, použila o jeden stupeň nižší hodnotu na stupnici hodnocení rizik a upravila výpočet relativního rozpětí u veškerého krátkodobého financování dotčených společností. Komise tak provedla srovnání korporátních dluhopisů USA s ratingem AA s korporátními dluhopisy USA s ratingem B (namísto BB) se stejnou dobou trvání. Podle definic ratingu agentury Standard & Poor’s je dlužník hodnocený ratingem „B“ zranitelnější než dlužníci hodnocení ratingem „BB“, dlužník však je stále schopen plnit své finanční závazky. Nepříznivé podnikatelské, finanční či ekonomické podmínky však mohou narušit jeho schopnost či ochotu plnit své finanční závazky. Tato referenční hodnota se tudíž považuje za vhodnou k zohlednění dodatečného rizika plynoucího z využívání revolvingových úvěrů jako krátkodobého financování.

(340)

Komise proto použila toto hodnocení jako příslušnou referenční hodnotu pro všechny krátkodobé dluhy včetně úvěrů s délkou splatnosti 2 roky nebo méně poskytované společnostem, jež využívaly revolvingových úvěrů.

(341)

U zbývajících úvěrů se splatností více než 2 roky a u společností, které revolvingové úvěry neměly, se Komise vrátila k obecné referenční hodnotě a udělila nejvyšší stupeň dluhopisů „neinvestičního stupně“, jak je vysvětleno v 306. bodě odůvodnění.

(342)

Komise zjistila, že některé společnosti ve skupině vydaly dluhopisy s cílem restrukturalizace dluhu. V tomto případě, jak je vysvětleno v oddíle 3.4.2.2, měla Komise za to, že dotčené společnosti se nacházejí v horší finanční situaci, než jak by se na první pohled zdálo z finančních výkazů, a že existuje dodatečné riziko související s jejich krátkodobým a dlouhodobým financováním. Aby tedy Komise zohlednila zvýšenou expozici riziku, použila o jeden stupeň nižší hodnotu na stupnici hodnocení rizik a upravila výpočet relativního rozpětí rovněž u jejich dlouhodobého financování, včetně úvěrů, pomocí srovnání mezi korporátními dluhopisy USA s ratingem AA a korporátními dluhopisy USA s ratingem B.

(343)

Z šetření vyplynulo, že všechny skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku využívaly v období šetření preferenčních úvěrů. Vzhledem k existenci finančního příspěvku, výhody pro vyvážející výrobce a specifičnosti považovala Komise preferenční úvěry za napadnutelnou subvenci.

(344)

Výše subvence zjištěná pro preferenční úvěry během období šetření u skupin společností zařazených do vzorku činí:

Preferenční financování: úvěry

(345)

Šetření prokázalo, že čínské finanční instituce v souvislosti s financováním každé ze společností zařazených do vzorku poskytovaly také úvěrové linky za preferenčních podmínek. Jednalo se o rámcové dohody, podle nichž banka umožňuje společnostem zařazeným do vzorku použít různé dluhové nástroje, jako jsou úvěry na provozní kapitál, návrhy bankovních akceptů, dokumentární směnky, jiné formy obchodního financování atd., do určité maximální částky.

(346)

Účelem úvěrové linky je stanovit limit pro půjčky, který může společnost kdykoli využít k financování svých stávajících operací, a zajistit tak pružné a okamžitě dostupné financování provozního kapitálu. Šetření ukázalo, že dva vyvážející výrobci zařazení do vzorku měli uzavřeny dohody o úvěrových linkách s různými bankami, které zahrnovaly různé nástroje krátkodobého financování s cílem financovat provozní výdaje. V důsledku toho se Komise domnívala, že veškeré krátkodobé financování společností zařazených do vzorku by mělo být v zásadě kryto určitým nástrojem v podobě úvěrových linek, včetně návrhů bankovních akceptů, které jsou vydávány pravidelně pro financování běžných operací.

(347)

Komise proto porovnala výši úvěrových linek, které měly spolupracující společnosti k dispozici během období šetření, s výší krátkodobého financování, které tyto společnosti použily v tomtéž období, aby zjistila, zda se na veškeré krátkodobé financování vztahovala úvěrová linka. V případě, že výše krátkodobého financování přesáhla limit úvěrové linky, zvýšila Komise výši stávající úvěrové linky o částku, kterou vyvážející výrobci skutečně využili nad rámec uvedeného limitu úvěrové linky.

(348)

Za běžných tržních podmínek by úvěrové linky podléhaly tzv. poplatku „za sjednání“ nebo „za poskytnutí úvěru“, který by kryl náklady a rizika banky při otevření úvěrové linky, jakož i poplatku za obnovení účtovanému každoročně za obnovení platnosti úvěrových linek. Komise však zjistila, že všechny společnosti zařazené do vzorku využívaly úvěrových linek poskytovaných bezplatně.

(349)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že tvrzení Komise, že úvěrové linky podléhají za běžných tržních podmínek poplatkům za sjednání, bylo neodůvodněné s ohledem na její vlastní posouzení v případech „Aircraft“. Podle čínské vlády se poplatky za sjednání použijí pouze tehdy, pokud je úvěrová linka přislíbenou úvěrovou linkou. Komise však neprokázala, že dotčené úvěrové linky byly přislíbenými úvěrovými linkami. Čínská vláda připomněla, že ve věci „EC – Aircraft“ samotná EU tvrdila, že skutečnost, že EIB neúčtovala poplatky za sjednání, byla odůvodněná, protože „… i) u smluv s „otevřenou sazbou“ (tj. smluv, u nichž nejsou sazby stanoveny ex ante) neexistuje jistota ohledně načasování dostupnosti finančních prostředků a EIB neručí za přesnou úrokovou sazbu“.

(350)

V reakci na toto tvrzení Komise uvedla, že argument EU v řízeních EC – Aircraft, pokud jde o poplatky za sjednání, panel ve svých konečných zjištěních nepoužil. Panel zejména dospěl k závěru, že neexistence účtování poplatků za sjednání ze strany EIB za účelem kompenzace závazku EIB zpřístupnit finanční prostředky byla výhodnější než srovnatelný úvěr od komerčního věřitele a poskytla výhodu (93). Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(351)

V souladu s čl. 6 písm. d) bodem ii) základního nařízení Komise považovala za výhodu, kterou příjemci takto získali, rozdíl mezi částkou, kterou zaplatila společnost jako poplatek za otevření nebo obnovení úvěrových linek čínskými finančními institucemi, a částkou, kterou by společnost zaplatila za srovnatelnou obchodní úvěrovou linku, kterou by společnost mohla získat na trhu.

(352)

Po poskytnutí informací několik stran tvrdilo, že Komise neprovedla analýzu specifičnosti u úvěrových linek. Čínská vláda navíc zopakovala své připomínky popsané v oddíle 3.1, přičemž uvedla, že textilie ze skleněných vláken nejsou podporovaným odvětvím a žádný z dokumentů uvedených Komisí v tomto ohledu neprokazuje, že úvěrové linky poskytnuté odvětví textilií ze skleněných vláken jsou specifické ve smyslu článku 2 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních.

(353)

Komise neprovedla samostatnou analýzu specifičnosti, jelikož úvěrové linky jsou neoddělitelně spjaty s jinými druhy preferenčních půjček, jako jsou úvěry, a proto se řídí stejnou analýzou specifičnosti, jež byla popsána v oddíle 3.4.2.3 pro úvěry. V důsledku toho byla tato tvrzení zamítnuta.

(354)

Příslušná referenční hodnota pro poplatek za sjednání byla stanovena na 1,5 % s odkazem na veřejně přístupné údaje (94) týkající se otevření podobných úvěrových linek v podobných situacích (avšak bez narušení). Výše poplatku za sjednání je splatná paušálně v okamžiku otevření úvěrové linky. Komise proto použila referenční hodnotu na výši úvěrových linek otevřených během období šetření.

(355)

U úvěrových linek, které existovaly před začátkem období šetření a které byly během období šetření obnoveny, byl jako referenční hodnota podle téhož zdroje použit poplatek za obnovení ve výši 1,25 %. Výše poplatku za obnovení je splatná paušálně každý rok v okamžiku obnovení úvěrové linky. Komise proto použila referenční hodnotu na výši úvěrových linek obnovených během období šetření.

(356)

Po poskytnutí konečných informací jedna ze stran uvedla, že náklady související s poplatky za sjednání a za obnovení banky obvykle promíjejí, aby si zajistily velké komerční klienty. Tato společnost dále poskytla příklad jedné banky ve Spojených státech, která neúčtovala poplatek za sjednání a účtovala si pouze roční poplatek za obnovení ve výši 0,25 % za přislíbenou úvěrovou linku v hodnotě mezi 100 001 a 3 miliony USD (95). Navíc vzhledem k tomu, že Spojené státy jsou mnohem větším trhem než Spojené království a že se Komise za účelem stanovení úvěruschopnosti opírala o ratingy dluhopisů ze Spojených států, tato referenční hodnota by prý byla mnohem vhodnější než referenční hodnota Spojeného království pro malé podniky, kterou Komise použila.

(357)

Komise uvedla, že tvrzení, že náklady související s poplatky za sjednání a za obnovení banky obvykle promíjejí, aby si zajistily velké komerční klienty, nebylo podloženo žádnými důkazy. Kromě toho Komise přezkoumala referenční hodnotu, kterou navrhla zmíněná společnost, a zjistila, že tato referenční hodnota se konkrétně týkala úvěrových linek pro malé podniky s maximální částkou ve výši 3 milionů USD, a konkrétněji se týkala krátkodobých potřeb provozního kapitálu. Naopak referenční hodnota použitá Komisí měla minimální hranici 25 000 GBP, ale žádnou horní hranici, neexistovala žádná omezení, pokud jde o použití poskytnutého kapitálu nebo doby trvání, a byla oddělena od jiného finančního produktu uvedeného ve stejném dokumentu, ale byla zvlášť přizpůsobena malým podnikům. Vlastní referenční hodnota Komise byla proto vhodnější pro velké klienty. Kromě toho americká banka poskytující úvěrové linky v příkladu zvoleném autorem tvrzení je bankou, která působí výhradně na trhu USA, zatímco HSBC (referenční hodnota použitá Komisí) je globální bankou, která působí rovněž na čínském trhu. Komise nemá k dispozici žádné důkazy o tom, že HSBC promíjí poplatky v závislosti na velikosti zákazníka. Rovněž v tomto ohledu se tedy zdá, že referenční hodnota Komise je vhodnější. Tato tvrzení společnosti byla proto zamítnuta.

(358)

Návrhy bankovních akceptů jsou finanční produkty, které mají rozvíjet aktivnější domácí peněžní trh rozšířením úvěrových facilit. Jedná se o formu krátkodobého financování, která může „snížit náklady na financování a zvýšit kapitálovou účinnost“ výstavce (96).

(359)

Návrhy bankovních akceptů lze použít pouze k vyrovnání skutečných obchodních transakcí a výstavce musí v tomto ohledu předložit dostatečné důkazy, např. prostřednictvím kupní/prodejní smlouvy, faktury a poukázky na dodání atd. Návrhy bankovních akceptů mohou být použity jako běžné platební prostředky v kupních smlouvách spolu s jinými prostředky, jako je převod peněz nebo peněžní poukázka.

(360)

Návrh bankovního akceptu vypracuje žadatel (výstavce, který je rovněž kupujícím při dané obchodní transakci) a je přijat bankou. Přijetím tohoto návrhu banka akceptuje bezpodmínečnou platbu peněžní částky uvedené v návrhu příjemci/držiteli ke stanovenému datu (datu splatnosti).

(361)

Smlouvy o bankovních akceptech obecně obsahují seznam transakcí zahrnutých do částky v návrhu s uvedením termínu splatnosti u dodavatele a data splatnosti návrhu bankovního akceptu.

(362)

Komise zjistila, že obecně jsou návrhy bankovních akceptů vydávány v rámci smlouvy o návrhu bankovního akceptu, v níž je uvedena totožnost banky, dodavatelů a kupujícího, závazky banky a kupujícího a podrobné údaje o hodnotě u jednotlivých dodavatelů, termínu splatnosti dohodnutém s dodavatelem a datu splatnosti návrhu bankovního akceptu.

(363)

Komise rovněž zjistila, že dohody o úvěrových linkách obecně uvádějí návrhy bankovních akceptů jako možné využití finančního limitu spolu s dalšími krátkodobými finančními nástroji, jako jsou úvěry na provozní kapitál.

(364)

V závislosti na podmínkách, které každá banka stanoví, může být po výstavci požadováno, aby složil malou zálohu na zvláštní účet, učinil příslib a složil poplatek za akcept. V každém případě je výstavce povinen převést celou částku návrhu bankovního akceptu na zvláštní účet nejpozději ke dni splatnosti návrhu bankovního akceptu.

(365)

Po přijetí bankou odsouhlasí výstavce návrh bankovního akceptu a převede jej na příjemce, který je zároveň dodavatelem v dané obchodní transakci, a to jako platbu faktury. Platební povinnost kupujícího (výstavce) vůči dodavateli (příjemci) je tak zrušena. Je vytvořena nová platební povinnost kupujícího vůči přijímající bance na stejnou částku (výstavce má povinnost zaplatit bance v hotovosti před splatností návrhu bankovního akceptu). Vydání návrhů bankovních akceptů tedy nahrazuje povinnost výstavce vůči jeho dodavateli závazkem vůči bance.

(366)

Splatnost návrhů bankovních akceptů se liší v závislosti na podmínkách jednotlivých bank a může činit až 1 rok.

(367)

Příjemce (nebo držitel) návrhu bankovního akceptu má před splatností tři možnosti:

(368)

Datum vydání návrhu bankovního akceptu obecně odpovídá termínu splatnosti dohodnutému s dodavatelem, ale může být také datem předcházejícím nebo pozdějším k termínu splatnosti. Šetřením bylo zjištěno, že pokud jde o společnosti zařazené do vzorku, datem vydání bylo zpravidla datum splatnosti u dodavatele nebo datum, které mu předchází, a v některých případech i datum po uplynutí termínu splatnosti. Komise zjistila, že splatnost návrhů bankovních akceptů společností zařazených do vzorku je ve většině případů od 6 měsíců do 12 měsíců od data splatnosti faktury.

(369)

Pokud jde o účetní zpracování návrhů bankovních akceptů, jsou v účetnictví výstavců, tj. vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, zaúčtovány jako závazky vůči bance.

(370)

Úvěrové referenční centrum Čínské lidové banky (dále jen „CRCP“) uznává návrhy bankovních akceptů jako „nevypořádané úvěry“ poskytované bankami na stejné úrovni jako úvěry, akreditivy nebo obchodní financování. Je nutné také uvést, že CRCP je podporováno finančními institucemi, které poskytují různé druhy úvěrů, a že tyto finanční instituce tudíž uznávají návrhy bankovních akceptů jako závazky vůči nim. Smlouvy o bankovních akceptech, které byly získány během šetření, mimoto stanoví, že pokud kupující nesplatí ke dni splatnosti návrhů bankovních akceptů částku v plné výši, bude banka považovat neuhrazenou částku za úvěr, jenž nebyl bance splacen.

(371)

Po poskytnutí konečných informací tvrdil jeden vyvážející výrobce ze skupiny CNBM Group, že CRCP v úvěrových zprávách neuznává návrhy bankovních akceptů jako závazek vůči bance. Tato zúčastněná strana odkázala na poznámku o závazcích v úvěrové zprávě CRCP, v níž je uvedeno, že „dluhový zůstatek zahrnuje nevypořádané zálohy, úvěry, klasifikované úvěry, financování obchodu, faktoring, diskontování směnek, záruky a dluhy vyrovnané třetí stranou a dluhy, které v době tvorby statistiky vypořádala společnost spravující aktiva“. Tato strana dále dodala, že u jedné ze společností ve skupině uvádí „souhrnné informace“ v úvěrové zprávě „aktuální rozvahu“, která nezahrnovala částky návrhů bankovních akceptů, ale pouze výši úvěrů.

(372)

V tomto ohledu Komise zdůrazňuje, že úvěrové zprávy uvádějí návrhy bankovních akceptů ve „shrnutí informací o nevypořádaných úvěrech“ na stejné úrovni jako úvěry, akreditivy, diskontované směnky, faktoring nebo financování obchodu. Skutečnost, že návrh bankovního akceptu není započítán do „dluhového zůstatku“ ani do „aktuální rozvahy“ v dané době, kdy byla zpráva vydána, nemá vliv na jejich klasifikaci jakožto úvěru, což CRCP v úvěrových zprávách jasně uznává.

(373)

Jak již bylo uvedeno v 358. bodě odůvodnění, návrhy bankovních akceptů představují formu krátkodobého financování. Kromě toho, jak uvedla Čínská lidová banka na svých internetových stránkách, „návrh bankovního akceptu může zaručit vytvoření a plnění smlouvy mezi kupujícím a prodávajícím a rovněž podpořit obrat kapitálu prostřednictvím intervence pomocí úvěru od Bank of China “ (97). Kromě toho propaguje DBS Bank na svých internetových stránkách návrhy bankovních akceptů jako prostředek pro „zlepšení provozního kapitálu prostřednictvím odkladu plateb“ (98).

(374)

Komise zjistila, že návrhy bankovních akceptů jsou ve značné míře používány jako platební prostředek v obchodních transakcích jako náhrada za peněžní poukázky, čímž se usnadňuje obrat hotovosti a provozní kapitál výstavce. Z hlediska hotovosti tento nástroj fakticky poskytuje výstavci odklad termínu splatnosti o 6 měsíců nebo 1 rok, protože skutečná úhrada hotovosti u transakce proběhne v době splatnosti návrhu bankovního akceptu, a nikoli v okamžiku, kdy musel výstavce zaplatit svému dodavateli. V případě neexistence takového finančního nástroje by výstavce buď použil svůj vlastní provozní kapitál, což obnáší náklady, nebo by sjednal krátkodobý úvěr na provozní kapitál s bankou, aby zaplatil svým dodavatelům, což rovněž obnáší náklady. Díky platbě pomocí návrhu bankovního akceptu používá výstavce ve skutečnosti dodané zboží nebo služby během období 6 měsíců až 1 roku, aniž by byl nucen předem zaplatit jakoukoli hotovost a bez vynaložení jakýchkoliv nákladů. Jako příklad použití návrhů bankovních akceptů jako náhrady krátkodobých úvěrů Komise zjistila, že jeden z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku neměl žádné úvěry. Avšak návrhy bankovních akceptů vydané tímto vyvážejícím výrobcem během období šetření představovaly 70 % jeho provozních nákladů. Podobně i na konci období šetření představovaly návrhy bankovních akceptů více než 53 % jeho celkových závazků.

(375)

Za běžných tržních okolností by návrhy bankovních akceptů jakožto finanční nástroje obnášely pro výstavce náklady na financování. Šetření ukázalo, že všechny společnosti zařazené do vzorku, které během období šetření použily návrhy bankovních akceptů, zaplatily pouze provizi za služby banky související s akcepty, která se pohybovala mezi 0,05 % a 0,1 % jmenovité hodnoty návrhu. Žádná ze společností zařazených do vzorku však nenesla náklady na financování prostřednictvím návrhů bankovních akceptů, když odložila platbu za dodání zboží a poskytnutí služeb. Komise proto dospěla k závěru, že společnosti, které jsou předmětem šetření, měly výhodu z financování ve formě návrhů bankovních akceptů, za něž nenesly žádné náklady.

(376)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že systém bankovních akceptů zavedený v ČLR poskytl všem vyvážejícím výrobcům bezplatné financování jejich běžných operací, čímž poskytl napadnutelnou výhodu, jak je popsáno v 395. až 399. bodě odůvodnění, v souladu s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení.

(377)

Po poskytnutí konečných informací oba spolupracující vyvážející výrobci uvedli, že návrhy bankovních akceptů nepředstavují úvěr ani jinou formu finanční pomoci a že se Komise nesprávně domnívala, že použití návrhů bankovních akceptů má stejný účinek jako krátkodobý úvěr. Tvrdili, že prodloužená doba splatnosti, již obnáší použití návrhu bankovního akceptu, nepředstavuje bezúročný krátkodobý úvěr poskytnutý bankou, ale spíše prodloužení splatnosti, které se rozhodne poskytnout prodávající. Skupina Yuntianhua Group tvrdila, že Komise v případě návrhů bankovních akceptů neprokázala existenci finančního příspěvku. Oba spolupracující vyvážející výrobci trvali na tom, že návrhy bankovních akceptů nezahrnují žádné financování, protože banka nepřevedla na žádnou stranu žádné peníze.

(378)

Jedna společnost ze skupiny CNBM Group tvrdila, že bankovní akcept má pouze usnadnit transakce mezi neseznámenými stranami, a to tak, že banka doplní svou vlastní záruku, že platba bude provedena k datu splatnosti. Kromě toho návrh bankovního akceptu nemění datum splatnosti, jak bylo původně stanoveno v kupní smlouvě, a proto banka přijetím návrhu neposkytuje krátkodobý úvěr. Tato společnost dále uvedla, že způsob, jakým jsou návrhy bankovních akceptů zaúčtovávány v interních účetních knihách společnosti, nemění závěr, že návrhy bankovních akceptů nejsou druhem krátkodobého financování. Tato strana rovněž tvrdila, že jelikož podle kupní smlouvy obdrží prodávající platbu až za 6 měsíců nebo 1 rok, kupující nemusí použít svůj vlastní provozní kapitál nebo si sjednat krátkodobý úvěr, aby mohl zaplatit na viděnou, protože prodávající již uznává, že platba bude odložena.

(379)

V tomto ohledu Komise zdůraznila, že nestanovila, že návrhy bankovních akceptů představují úvěr. Komise však dospěla k závěru, že mají ekonomické účinky podobné jako krátkodobé financování.

(380)

Jak je uvedeno v 374. bodě odůvodnění, Komise stanovila, že návrhy bankovních akceptů jsou ve značné míře používány jako platební prostředek v obchodních transakcích jako náhrada za peněžní poukázky, čímž se usnadňuje obrat hotovosti a provozní kapitál výstavce. Komise rovněž zjistila, že z hlediska hotovosti odkládá tento nástroj platbu v hotovosti k datu splatnosti návrhu bankovního akceptu. Ve skutečnosti obdrží dodavatel v den splatnosti dohodnutý ve smlouvě místo hotovosti platbu ve formě návrhu bankovního akceptu. Hotovostní platba v den splatnosti představuje platbu ze strany výstavce vůči bance na základě smluvního vztahu vytvořeného mezi výstavcem a bankou v rámci návrhu bankovního akceptu. Dodavatelé mohou rovněž použít návrhy bankovních akceptů, aby zaplatili jiným poskytovatelům (namísto hotovosti). Proto, jak je uvedeno ve 374. bodě odůvodnění, použití návrhů bankovních akceptů umožnilo výstavcům ve skutečnosti používat dodané zboží nebo služby během období 6 měsíců až 1 roku, aniž by byli nuceni předem zaplatit jakoukoli hotovost a bez vynaložení jakýchkoliv nákladů. Komise rovněž zopakovala, že Čínská lidová banka prezentuje návrhy bankovních akceptů jako nástroj, který by mohl „snížit náklady na financování a zvýšit kapitálovou účinnost“ výstavce „ a rovněž podpořit obrat kapitálu prostřednictvím intervence pomocí úvěru od Bank of China  (99), a DBS Bank propaguje návrhy bankovních akceptů jako prostředek pro „zlepšení provozního kapitálu prostřednictvím odkladu plateb“ (100). Kromě toho čínská vláda nezpochybnila závěr Komise, že návrhy bankovních akceptů představují formu financování. V nedávné době navíc CBIRC vydala oznámení, ve kterém uvádí, že vnitrostátní finanční instituce může za účelem posílení úvěrové podpory pro navazující podniky v hlavních podnicích poskytnout úvěrovou podporu navazujícím podnikům, aby získávaly zboží a platily za zboží otevřením bankovních akceptů, vnitrostátních akreditivů, předběžného financování atd (101). To je další důkaz prokazující, že čínská vláda vnímá návrhy bankovních akceptů jako jinou formu úvěrové podpory.

(381)

Skutečnost, že v okamžiku vydání návrhu bankovního akceptu nedochází k převodu peněžních prostředků bankou žádné straně, nemění výše uvedená odůvodnění a závěry. Jak již bylo vysvětleno, návrhy bankovních akceptů, jak byly zavedeny v ČLR, jsou prostředkem platby v obchodních transakcích, které zvýhodňují výstavce, neboť usnadňují jejich obrat hotovosti a jejich provozní kapitál. Z ekonomického a finančního hlediska používání tohoto nástroje umožňuje výstavci vyrovnat své závazky bez použití finančních zdrojů společnosti, a proto představuje formu financování jeho ekonomických operací. Na rozdíl od toho, co tvrdí spolupracující vyvážející výrobci, toto financování neposkytuje dodavatel, nýbrž banka. Jak je vysvětleno v 365. bodě odůvodnění, jakmile banka přijme návrh bankovního akceptu a schválí jej pro příjemce (tj. dodavatele), je platební povinnost kupujícího (výstavce) vůči dodavateli (příjemci) zrušena. Příjemci (dodavateli) je ve skutečnosti zaplaceno návrhem bankovního akceptu v okamžiku, který byl sjednán v kupní smlouvě (tj. k datu splatnosti). To bylo dále potvrzeno čínskou vládou během inspekce na místě, a sice že jakmile společnost zaplatí dodavateli návrhem bankovního akceptu, již nemá povinnost ve vztahu k dodavateli, ale k bance, protože ten, kdo požádal o vystavení návrhu bankovního akceptu, bude muset bance splatit celou částku k datu splatnosti. Kromě toho může dodavatel použít návrh bankovního akceptu jako platební prostředek k úhradě vlastních závazků vůči jiným stranám. Dodavatel proto neuděluje prodloužení doby splatnosti. Naopak je to banka, kdo uděluje prodloužení lhůty pro skutečnou platbu v hotovosti u transakce, na niž se návrh bankovního akceptu vztahuje, o 6 měsíců nebo 1 rok, a tím umožňuje výstavci vyhnout se veškerým nákladům na financování.

(382)

Komise nesouhlasila s připomínkou, že jelikož podle kupní smlouvy obdrží prodávající platbu až za 6 měsíců nebo 1 rok, kupující nemusí použít svůj vlastní provozní kapitál nebo si sjednat krátkodobý úvěr, aby mohl zaplatit na viděnou. Komise rovněž nesouhlasila s tvrzením, že způsob, jakým vyvážející výrobci zařazení do vzorku zaúčtovávají návrhy bankovních akceptů ve svých interních účetních knihách, je irelevantní. Jak již bylo uvedeno výše, návrhy bankovních akceptů jsou ve skutečnosti platebním prostředkem, který výstavce používá k vyrovnání svých závazků vůči příjemci. Prohlášení, že „prodávající obdrží platbu až za 6 měsíců nebo 1 rok“, je věcně nesprávné, jelikož prodávající obdrží platbu prostřednictvím návrhu bankovního akceptu v den splatnosti dohodnutý ve smlouvě. Jak již bylo uvedeno v 374. bodě odůvodnění, návrhy bankovních akceptů jsou uvedeny jako platební prostředek v obchodních transakcích namísto platby v hotovosti na základě souhlasu jak prodávajícího, tak kupujícího. Platba v hotovosti za zboží a služby je však odložena k datu splatnosti návrhu bankovního akceptu a tento odklad uděluje banka. Jak již bylo vysvětleno v 365. bodě odůvodnění, když je prodávajícímu zaplaceno prostřednictvím návrhu bankovního akceptu, zruší se tím odpovědnost výstavce vůči prodávajícímu a jsou vytvořeny dva nové závazky: závazek výstavce vůči akceptující bance a závazek akceptující banky vůči prodávajícímu (příjemci) nebo držiteli návrhu bankovního akceptu. Na rozdíl od uvedených tvrzení je způsob, jakým vyvážející výrobci zařazení do vzorku zaúčtovávají návrhy bankovních akceptů ve svých interních účetních knihách, důležitým prvkem, který ukazuje, že na jedné straně je závazek vůči prodávajícímu zrušen platbou prostřednictvím návrhu bankovního akceptu a na straně druhé se vytváří nový závazek výstavce vůči bance. Jedná se o další důkaz, že díky použití návrhů bankovních akceptů jako platebního prostředku, což banka, která návrh přijala, připouští, nemusí výstavce uhradit dodavateli (příjemci) částku v hotovosti v den splatnosti dohodnutý ve smlouvě. Výstavce je naopak povinen uhradit bance částku v hotovosti v den splatnosti návrhu bankovní akceptu, který nastane o 6 měsíců nebo 1 rok později. To čínská vláda také potvrdila během inspekce na místě, neboť uvedla, že návrhy bankovních akceptů „jsou zajímavé při zmírňování zátěže spojené s peněžními toky společnosti“.

(383)

Komise rovněž vyjádřila nesouhlas s připomínkou, že přijetím návrhu bankovního akceptu banka pouze doplňuje svou vlastní záruku, že platba bude provedena k datu splatnosti. Za prvé, jak bylo uvedeno výše, je návrh bankovního akceptu platebním prostředkem, pomocí nějž výstavce vyrovnává svůj závazek vůči příjemci (dodavateli). Platba ze strany výstavce dodavateli proběhne v okamžiku, kdy je schválen návrh bankovního akceptu, zatímco v den splatnosti vyrovná výstavce svou platební povinnost vůči bance. Za druhé návrh bankovního akceptu nelze klasifikovat pouze jako dodatečnou záruku budoucí platby, protože návrh bankovního akceptu je platebním prostředkem přijímaným v kupních smlouvách a platební povinnost výstavce vůči dodavateli je platbou prostřednictvím návrhu bankovního akceptu zrušena. Hotovostní platba splatná bance k datu splatnosti nepředstavuje prodloužení lhůty splatnosti udělené dodavatelem, ale naopak povinnost vůči bance. To navíc potvrdila čínská vláda během inspekce na místě, když uvedla, že z právního hlediska spočívá rozdíl mezi bankovní zárukou a návrhem bankovního akceptu v tom, že „v případě záruky je to společnost A, která je v první řadě odpovědná za platbu, zatímco v případě bankovních akceptů je to vydávající banka“.

(384)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Komise zopakovala svůj závěr, že pokud jde o jejich účinky, jsou návrhy bankovních akceptů formou krátkodobého financování, jelikož umožňují vyvážejícím výrobcům financovat své nákupy. Výhodu poskytnutou spolupracujícím vyvážejícím výrobcům představuje úspora nákladů na financování v důsledku toho, že za využití financování prostřednictvím návrhů bankovních akceptů nebylo zaplaceno protiplnění.

(385)

Vzhledem k tomu, že návrhy bankovních akceptů mají skutečně tentýž účel a tytéž účinky jako krátkodobé úvěry na provozní kapitál a že spolupracující vyvážející výrobci je ve velké míře používají k financování svých běžných operací, místo aby používali krátkodobé úvěry na provozní kapitál, měli by nést náklady odpovídající financování z krátkodobých úvěrů na provozní kapitál. Tento závěr čínská vláda potvrdila i během inspekce na místě, když uvedla, že když si společnost vybírá mezi návrhem bankovního akceptu a krátkodobým úvěrem, je toto rozhodnutí na společnosti, ale „z povahy věci jsou si podobné“.

(386)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Komise zamítla tvrzení, že návrhy bankovních akceptů nejsou formou krátkodobého financování.

(387)

Pokud jde o specifičnost, jak je uvedeno v 165. bodě odůvodnění, podle rozhodnutí č. 40 musí finanční instituce poskytovat podporovaným odvětvím úvěrovou podporu.

(388)

Komise dospěla k závěru, že návrhy bankovních akceptů jsou jinou formou preferenční finanční podpory poskytované finančními institucemi podporovaným odvětvím, jako je odvětví textilií ze skleněných vláken. Jak je uvedeno v oddíle 3.1, odvětví textilií ze skleněných vláken patří k podporovaným odvětvím, a je proto způsobilé pro veškerou možnou finanční podporu. Nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že by jakýkoli podnik v ČLR (jiný než v rámci podporovaných odvětví) mohl využívat návrhů bankovních akceptů za stejných preferenčních podmínek.

(389)

Po poskytnutí konečných informací tvrdila skupina CNBM Group, že návrh bankovního akceptu je v ČLR běžnou obchodní praxí, která je dostupná všem odvětvím, a že jediná zákonná mezní hodnota pro uživatele návrhu bankovního akceptu je uvedena v článku 6 zákona Čínské lidové republiky o obchodovatelných nástrojích, tj. „pokud osoba, která nemá způsobilost nebo má jen omezenou způsobilost k občanským úkonům, podepíše obchodovatelný nástroj, je podpis neplatný od samého počátku“. Tato skupina rovněž tvrdila, že není povinností vyvážejících výrobců vyvrátit domněnku, že údajný program subvencí je specifický, a že je povinností Komise odůvodnit své stanovení specifičnosti na základě skutečných důkazů, zejména srovnáním podmínek nabídnutých společnostem zařazeným do vzorku s podmínkami, které jsou nabízeny jiným čínským společnostem. Kromě toho jedna společnost ze skupiny CNBM Group požádala Komisi, aby vysvětlila, proč se podobný systém v Kanadě, který Komise zmiňuje ve věci elektrických kol, nepovažuje za program specifických subvencí, zatímco systém v ČLR za specifickou subvenci považuje.

(390)

V tomto ohledu Komise odkázala na 165. bod odůvodnění, v němž předložila důkazy o tom, že podle rozhodnutí č. 40 jsou finanční instituce povinny poskytovat úvěrovou podporu podporovaným odvětvím. Návrhy bankovních akceptů jsou jakožto forma financování součástí systému preferenční finanční podpory ze strany finančních institucí pro podporovaná odvětví, jako je odvětví textilií ze skleněných vláken.

(391)

Komise zdůraznila, že své posouzení týkající se specifičnosti režimu subvencí založila na dostupných vládních dokumentech, jako jsou plány a předpisy, o podporovaných odvětvích. V tomto ohledu Komise uvedla, že čínská vláda jasně vymezila, která odvětví jsou podporována, a omezila výhody v podobě specifického preferenčního financování pouze na tato odvětví. Proto i když stejné nebo podobné preferenční podmínky jako odvětví textilií ze skleněných vláken má rovněž řada dalších odvětví konkrétně definovaných jako podporovaná, preferenční financování, a zejména pak návrhy bankovních akceptů, se tím nestávají obecně dostupné pro všechna odvětví.

(392)

Kromě toho i kdyby určitá forma financování mohla být v zásadě dostupná pro společnosti ve všech odvětvích, konkrétní podmínky, za nichž je takové financování poskytováno společnostem z určitého odvětví, jako je výnos z financování a objem financování, by ji mohly učinit specifickou. Ve skutečnosti v případě spolupracujících vyvážejících výrobců, jak je uvedeno výše, Komise zjistila, že všichni čerpali výhodu z krátkodobého financování prostřednictvím návrhů bankovních akceptů, aniž by nesli jakékoli náklady, a že někteří z nich čerpali výhodu z podstatného objemu návrhů bankovních akceptů ve srovnání s jinými formami krátkodobého financování, jako jsou krátkodobé úvěry. Žádná ze zúčastněných stran nepředložila žádné důkazy, které by prokazovaly, že preferenční financování prostřednictvím návrhů bankovních akceptů poskytované společnostem v odvětví textilií ze skleněných vláken vychází z objektivních kritérií nebo podmínek ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení.

(393)

Pokud jde o připomínku k systému bankovních akceptů v Kanadě, Komise poukázala na to, že podle čl. 4 odst. 2 základního nařízení se posouzení specifičnosti programu subvencí provádí pouze s ohledem na subvence, které jsou předmětem šetření. Komise proto není povinna prokázat, že podobné systémy v jiných zemích jsou rovněž specifické.

(394)

S ohledem na výše uvedené argumenty byla tvrzení spolupracujících vyvážejících výrobců týkající se specifičnosti návrhů bankovních akceptů zamítnuta.

(395)

Při výpočtu výše napadnutelné subvence posoudila Komise výhodu, která byla příjemcům poskytnuta v období šetření.

(396)

Jak již bylo uvedeno v 358. a 373. bodě odůvodnění, návrhy bankovních akceptů jsou formou krátkodobého financování, která zvyšuje kapitálovou účinnost výstavce tím, že usnadňuje jeho provozní kapitál a naplňuje jeho potřeby v oblasti hotovosti, neboť jsou využívány ve značné míře jako platební prostředek v obchodních transakcích namísto hotovosti. Komise zjistila, že vyvážející výrobci zařazení do vzorku využívali návrhy bankovních akceptů k řešení svých potřeb v oblasti krátkodobého financování bez placení protiplnění. Kromě toho, jak je uvedeno v 346. bodě odůvodnění, měla Komise za to, že na veškeré krátkodobé financování společností zařazených do vzorku, včetně návrhů bankovních akceptů, by se měla vztahovat úvěrová linka. Výhoda související s úvěrovými linkami byla stanovena v oddíle 3.4.3.1.

(397)

Komise proto dospěla k závěru, že výstavci bankovních akceptů by měli platit protiplnění za dobu financování. Pro účely výpočtu považovala Komise za zahájení doby financování buď den splatnosti dohodnutý s dodavatelem (v případech, kdy byl návrh bankovního akceptu vydán přede dnem splatnosti), nebo v den vydání návrhu bankovního akceptu (v případech, kdy byl návrh bankovního akceptu vydán v den splatnosti nebo po dni splatnosti). Doba financování se považovala za ukončenou ke dni splatnosti návrhu bankovního akceptu.

(398)

V souladu s čl. 6 písm. b) základního nařízení měla Komise za to, že výhodou takto poskytnutou příjemcům je rozdíl mezi částkou, kterou společnost skutečně zaplatila jako protiplnění za financování prostřednictvím návrhů bankovních akceptů, a částkou, kterou by měla zaplatit s uplatněním úrokové sazby pro krátkodobé financování.

(399)

Komise určila výhodu vyplývající z nezaplacení nákladů na krátkodobé financování. V tomto ohledu, jak bylo uvedeno v 358. bodě odůvodnění, představují návrhy bankovních akceptů formu krátkodobého financování. Mají ve skutečnosti stejný účel jako krátkodobé úvěry na provozní kapitál. Komise proto dospěla k závěru, že návrhy bankovních akceptů by měly obnášet náklady odpovídající financování pomocí krátkodobých úvěrů. Komise proto uplatnila stejnou metodiku jako u financování pomocí krátkodobých úvěrů v RMB, jak je popsáno v oddíle 3.4.2.4.

(400)

Po poskytnutí konečných informací vznesla jedna společnost ze skupiny CNBM Group připomínku, že jelikož návrh bankovního akceptu je úvěr poskytnutý prodávajícím kupujícímu, měla by Komise vypočítat výhodu v souvislosti s programem subvencí „poskytování zboží a služeb za cenu nižší než přiměřenou“ a měla by nejprve určit, zda dodavatelé představují „veřejnoprávní subjekty“ ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení.

(401)

Jak již bylo vysvětleno v 379. až 383. bodě odůvodnění, Komise nesouhlasila s tím, že návrhy bankovních akceptů jsou úvěrem poskytnutým ze strany prodávajícího, a dospěla k závěru, že návrhy bankovních akceptů představují formu preferenčního financování poskytnutého bankou výstavci. Výše uvedená připomínka byla proto zamítnuta.

(402)

Jiná společnost ze skupiny CNBM Group tvrdila, že Komise měla odečíst skutečnou poskytnutou lhůtu splatnosti od předpokládaného období bankovního financování.

(403)

Jak je vysvětleno v 397. bodě odůvodnění, Komise lhůtu splatnosti dohodnutou s dodavatelem při výpočtu období financování zohlednila. Pokud jde o společnost ze skupiny CNBM Group, která vznesla uvedené tvrzení, šetření ukázalo, že v praxi buď lhůta splatnosti příslušných faktur v momentě, kdy byly vydány odpovídající návrhy bankovních akceptů, již skončila, nebo že nebylo možné nalézt žádnou spojitost mezi předloženými fakturami a návrhy bankovních akceptů. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(404)

Jedna společnost ze skupiny CNBM Group tvrdila, že Komise by měla od údajné výhody odečíst poplatky, které výrobci zařazení do vzorku skutečně zaplatili. Skupina Yuntianhua Group navíc tvrdila, že podle čl. 7 odst. 1 písm. a) základního nařízení musí Komise odečíst jakýkoli poplatek za podání žádosti nebo jiné náklady, které byly nezbytně vynaloženy, aby vznikl nárok na poskytnutí subvence nebo aby byla získána.

(405)

Komise již v 375. bodě odůvodnění uvedla, že spolupracující vyvážející výrobci zaplatili provizi za služby banky související s akcepty, která se pohybovala mezi 0,05 % a 0,1 % jmenovité hodnoty návrhu bankovního akceptu. Tato provize zaplacená za zpracování návrhu bankovního akceptu bankou je ve skutečnosti samostatný prvek na rozdíl od financování poskytnutého bankou, za něž spolupracující vyvážející výrobci nenesli žádné náklady. Tento poplatek je hrazen za účelem pokrytí administrativních nákladů banky na zpracování návrhů bankovních akceptů. Komise napadla pouze tu část návrhů bankovních akceptů, která se týká financování (tj. část odpovídající krátkodobému financování). Neanalyzovala to, zda provize za akcepty zahrnovala rovněž napadnutelnou subvenci. V každém případě se dopad tohoto poplatku na výši subvence pohybuje v rozmezí od 0,01 % do 0,04 % v závislosti na vyvážejícím výrobci, a proto je nepodstatný. Komise proto nepovažovala za nutné analyzovat toto tvrzení v jeho podstatě ani posuzovat napadnutelnost této výhody.

(406)

Jedna společnost ze skupiny CNBM Group tvrdila, že by se základ pro výpočet výhody měl snížit o výši vkladů, které poskytla jako záruku za návrhy bankovních akceptů.

(407)

V tomto ohledu, jak Komise konstatovala v předchozích šetřeních (102), je třeba nejprve uvést, že je běžnou praxí, že banky při poskytování financování žádají od svých klientů záruky a kolaterály. Dále je třeba poznamenat, že tyto záruky slouží k zajištění toho, aby vyvážející výrobce nesl svou finanční odpovědnost vůči bance, a nikoli vůči dodavateli. Šetření rovněž odhalilo, že tyto záruky nejsou čínskými bankami systematicky vyžadovány a nejsou vždy spojeny s konkrétními návrhy bankovních akceptů. V tomto ohledu nepředstavují údajné vklady žádnou zálohovou platbu výstavce bankám, ale pouze dodatečnou záruku požadovanou v určité době bankami, která nemá žádný dopad na rozhodnutí banky o vydání návrhů bankovních akceptů bez dodatečných zápůjčních úroků pro výstavce. Kromě toho mohou mít různé formy včetně termínovaných vkladů a zástav. Vklady jsou úročeny ve prospěch výstavce, a proto nepředstavují pro výstavce návrhu bankovního akceptu náklady. Toto tvrzení bylo tedy zamítnuto.

(408)

Jedna společnost ze skupiny CNBM Group tvrdila, že Komise by měla ze svých výpočtů vyloučit návrhy bankovních akceptů vydané stranám ve spojení, neboť prodloužení platební lhůty vůči straně ve spojení prostřednictvím návrhu bankovního akceptu neposkytuje příjemci žádnou výhodu z hlediska zvýšené likvidity, protože o odpovídající částku snižuje likviditu strany ve spojení.

(409)

V tomto ohledu Komise připomíná, že jak je uvedeno výše, návrh bankovního akceptu je platebním prostředkem, a proto nemá za následek prodloužení lhůty splatnosti dohodnuté s dodavatelem, ale má za následek odklad platby v hotovosti. Příjemce (dodavatel) může přijmout návrh bankovního akceptu jako platební prostředek k vyrovnání vlastních závazků vůči jiným stranám. Proto nedochází k žádnému odpovídajícímu snížení likvidity stran ve spojení, které obdržely návrh bankovního akceptu. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(410)

Skupina Yuntianhua Group tvrdila, že při výpočtu návrhů bankovních akceptů pro některé společnosti ve spojení nepoužila Komise údaje uvedené v odpovědi na dotazník.

(411)

Komise uvedla, že výpočet byl založen na posledních údajích poskytnutých společnostmi a ověřených během inspekce na místě. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(412)

Kromě toho jedna společnost ze skupiny CNBM Group vznesla konkrétní tvrzení týkající se návrhů bankovních akceptů vydaných jednou společností ve spojení, aby se zabránilo dvojímu započtení. Komise toto tvrzení zamítla. Avšak vzhledem k tomu, že podrobnosti tohoto tvrzení jsou důvěrné, Komise se jím zabývala v dokumentu určeném dotčené společnosti.

(413)

Šetření ukázalo, že čínské finanční instituce diskontovaly pohledávky vůči určitým společnostem zařazeným do vzorku výměnou za hotovost.

(414)

Finanční zprostředkovatelé prostřednictvím této operace postoupili společnostem částky pohledávek před jejich splatností. Společnosti obdržely počáteční finanční prostředky převodem práv k budoucím pohledávkám na finanční instituce po odečtení poplatků a použitelných diskontních sazeb.

(415)

Použitelná diskontní sazba by měla konkrétním způsobem vyrovnat riziko selhání, které je silně ovlivněno ratingem posledního subjektu, který je odpovědný za plnění platební povinnosti.

(416)

Diskontované pohledávky, které se objevily během šetření, měly různé formy, např. směnky, dluhopisy, faktoring, bankovní akcepty a obchodní akcepty. Každá z těchto forem funguje za zvláštních podmínek a rovněž zahrnují různé stupně podkladového rizika. V případě návrhů bankovních akceptů je posledním odpovědným subjektem výstavce bankovního akceptu, tj. banka. U jiných druhů pohledávek, např. směnek a akreditivů, by však posledním odpovědným subjektem byla obvykle obchodní společnost.

(417)

Za běžných tržních okolností by měla použitelná diskontní sazba vyrovnat náklady a rizika banky. Komise však zjistila, že některým společnostem zařazeným do vzorku byly možná poskytnuty preferenční sazby, což by jim poskytlo napadnutelnou výhodu.

(418)

Výhodou takto poskytnutou příjemcům by byl rozdíl mezi diskontní sazbou uplatňovanou čínskými finančními institucemi a diskontní sazbou použitelnou na srovnatelnou operaci na trhu, například na krátkodobé úvěry.

(419)

Informace obsažené ve spisu však neumožňují rozlišit různé použitelné diskontní sazby. Kromě toho Komise odhadla, že výhoda, kterou tato forma subvencování poskytuje, byla v tomto šetření zanedbatelná. Proto se rozhodla, že ji nenapadne.

(420)

Komise na základě veřejně dostupných informací zjistila, že společnost CNBM provedla během období šetření kapitalizaci pohledávky za 4 miliardy RMB ze strany bank Agricultural Bank of China (dále jen „ABC“) a Bank of Communications (dále jen „COMM“). Jak je uvedeno ve 208. až 217. bodě odůvodnění, společnost CNBM neposkytla odpověď na dotazník a při šetření nespolupracovala. Komise proto musela pro své posouzení této transakce použít dostupné údaje.

(421)

ABC i COMM jsou banky ve vlastnictví státu, považované za veřejnoprávní subjekty a/nebo pověřené či řízené, jak je uvedeno v oddíle 3.4.1.4. Kromě toho bylo zjištěno, že jak ABC, tak COMM byly veřejnoprávními subjekty v předchozích antisubvenčních šetřeních nebo byly pověřeny či řízeny tak, aby vykonávaly funkce obvykle svěřené vládě (103). Ve spisu ke stávajícímu šetření neexistují žádné důkazy, které by byly v rozporu s uvedenými předchozími zjištěními.

(422)

Komise měla za to, že banka by za běžných tržních podmínek nekapitalizovala svoji pohledávku bez další náhrady. Vlastní kapitál je totiž mnohem rizikovější nástroj než dluh, protože není zaručeno, že banka získá své kapitálové investice zpět. Vlastní kapitál navíc (na rozdíl od úrokové sazby u úvěru) nutně nezaručuje návratnost investic. O zvýšeném riziku, které banky kvůli této kapitalizaci pohledávky podstupují, svědčí důkazy o špatné finanční situaci obsažené ve výroční zprávě společnosti za rozpočtový rok 2018: společnost má velmi vysokou čistou míru zadlužení (mezi 120 % a 145 %), krátkodobé úvěry, které mají být splaceny do jednoho roku, činí dvojnásobek hrubého ročního zisku společnosti a celkové závazky představují 2/3 jejího ročního obratu. Kromě toho článek na internetových stránkách společnosti CNBM konkrétně uvádí jako důvod pro kapitalizaci cíle průmyslové politiky a velký význam strategické spolupráce mezi společností CNBM a oběma bankami. Uvedený článek zejména uvádí, že tato kapitalizace pomůže společnosti CNBM dosáhnout „strukturální reformy na straně nabídky“ jakožto průmyslového cíle.

(423)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že kapitalizace pohledávky poskytla společnosti CNBM v období šetření výhodu, jelikož byla poskytnuta za preferenčních podmínek ze strany veřejnoprávních subjektů nebo subjektů jinak pověřených nebo řízených státem v zájmu dosažení cílů průmyslové politiky.

(424)

Komise dospěla k závěru, že preferenční financování prostřednictvím kapitalizace pohledávky je specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož investoři jsou subjekty, které působí na základě pokynů politik státu, jež uvádí odvětví textilií ze skleněných vláken jako podporované odvětví. V každém případě informace, které jsou k dispozici, poukazují na poskytnutí této subvence ad hoc společnosti CNBM, což z ní činí specifickou subvenci pro určitý podnik.

(425)

Jelikož v důsledku nedostatečné spolupráce nebyly k dispozici další důkazy, Komise neměla přístup k dohodám mezi společností CNBM a bankami. Komise tedy nemohla posoudit, zda byla významná rizika, která banky podstupovaly, nějakým způsobem kompenzována. Všechny prvky uvedené v 422. bodě odůvodnění však poukazují na obtížnou finanční situaci společnosti CNBM a na průmyslové cíle sledované touto transakcí a podporují závěr, že tato transakce neměla tržní logiku, která by odrážela významná skutečná související rizika. V důsledku toho Komise považovala transakci za srovnatelnou s odpuštěním dluhu a zacházela s ní jako s grantem poskytnutým během období šetření. Vzhledem k tomu, že tento grant byl v období šetření obdržen v úplnosti, byl vypočten na základě celkového obratu celé skupiny. Výsledkem je subvencování ve výši 1,83 %.

(426)

Během období šetření byla jedna společnost zařazená do vzorku (Yunnan Yuntianhua Group Co., Ltd) příjemcem finančních prostředků poskytnutých státem kontrolovanými subjekty prostřednictvím zvláštních forem kapitálových injekcí.

(427)

Tyto finanční prostředky byly převedeny ve formě zvýšení vlastního kapitálu, avšak automaticky neposkytovaly investorům plná práva akcionářů. V tomto smyslu byly finanční prostředky převedeny výměnou za budoucí podíl na vlastním kapitálu v nástupnické společnosti, který by nabyl účinnosti až po uplynutí neurčené doby.

(428)

Šetřením bylo zjištěno, že pokud společnost obdržela finanční prostředky, byly zaúčtovány jako ostatní kapitálové nástroje bez očekávané změny v podílu na vlastnictví společnosti. Investoři ani po převedení finančních prostředků nezískali plný přístup k právům akcionářů ani neobdrželi výměnou žádnou platbu úroků. Až po uplynutí neurčené doby, která je však obvykle delší než jeden rok, a po schválení komise SASAC byla část finančních prostředků převedena na splacený vlastní kapitál. Až v uvedeném okamžiku získali investoři plná práva akcionářů.

(429)

Komise rovněž zjistila, že doba mezi kapitálovou injekcí a postoupením práv akcionářů by mohla být delší než rok. V tomto ohledu Komise zjistila značné množství kapitálových injekcí, které během celého období šetření neposkytovaly žádná práva akcionářů.

(430)

V praxi to tedy znamená, že až do uznání práv akcionářů má společnost po dobu delší než jeden rok k dispozici finanční prostředky výměnou za budoucí převod vlastnictví, aniž by jí však vznikly jakékoli náklady.

(431)

Za běžných tržních podmínek by společnost za účelem kompenzace využívání finančních prostředků převedla část vlastnictví společnosti krátce poté, co finanční prostředky dorazily, nebo by je vykázala jako dluh. Vzhledem ke zvláštním okolnostem ujednání v tomto případě se však tato hybridní forma financování ve skutečnosti spíše než kapitálovému nástroji podobá klasické bezúročné akcionářské půjčce na dlouhou dobu.

(432)

S ohledem na předcházející úvahy měla Komise za to, že během období šetření měla společnost Yunnan Yuntianhua Group Co., Ltd., která je součástí skupiny Yuntianhua Group, po delší dobu výhodu z přístupu ke značnému objemu finančních prostředků, které pro ni neobnášely žádné náklady. Vzhledem k tomu, že tato zvláštní forma daných kapitálových injekcí nepřiznávala investorům automaticky práva akcionářů, měla Komise za to, že měly podobný účinek jako bezúročná půjčka.

(433)

S cílem určit, zda by investoři mohli být považováni za veřejnoprávní subjekty nebo zda jsou pověřeni či řízeni čínskou vládou, požádala Komise skupinu Yuntianhua Group o konkrétní informace o akcionářích, kteří poskytli finanční prostředky prostřednictvím jiných kapitálových nástrojů. Jednalo se o tyto investory: Kunming Heze Investment Center, Yunnan Jinrun Zhonghao Investment Center a Yunnan State-owned Enterprise Reform No. 2 Equity Investment Fund Partnership (fond pro reformu státem vlastněných podniků).

(434)

Informace požadované Komisí obsahovaly údaje o společnostech, jako jsou jména hlavních akcionářů a složení a pravidla správní rady každého investora. Komise si rovněž vyžádala informace o investičních politikách uvedených investorů a další podrobnosti o konkrétních převodech finančních prostředků prostřednictvím jiných kapitálových nástrojů.

(435)

Komise se navíc obrátila na čínskou vládu a vyžádala si tytéž informace, které jsou popsány v 434. bodě odůvodnění. Čínská vláda odpověděla, že nemá k dispozici informace o konkrétních společnostech a o všech subjektech v Číně, ve kterých může mít podíl. Proto odmítla odpovědět přímo, ale odkázala na odpověď, kterou má poskytnout dotčená společnost zařazená do vzorku.

(436)

Vzhledem k neexistenci úplné odpovědi se Komise v souladu s 218. až 220. bodem odůvodnění rozhodla pro určení toho, zda se uvedení investoři považují za veřejnoprávní subjekty, použít dostupné údaje.

(437)

Při použití veřejně dostupných informací, jako jsou výroční zprávy, informace dostupné v katalozích firem, na internetových stránkách investorů či ve veřejně dostupných databázích, Komise zjistila, že investoři, kteří poskytli skupině Yuntianhua Group finanční prostředky prostřednictvím jiných kapitálových nástrojů, byli částečně nebo zcela ve vlastnictví státu.

(438)

Pokud jde o společnost Kunming Heze Investment Center, zjistila Komise, že více než 98 % akcií v konečném důsledku drží místní vláda a státem vlastněné podniky (104). Komise u jejích akcionářů konkrétně zjistila, že více než 24 % akcií je v držení státem vlastněného podniku Yunnan State Owned Capital Operations Ltd (Yunnan guoyou ziben yunying youxian gongsi). Komise rovněž zjistila, že více než 74 % akcií společnosti Kunming Heze Investment Center drží společnost China Fortune International (Huaxin International Trust), což je finanční společnost státem vlastněného podniku China Huadian Group Co., Ltd. Kromě toho je společnost Kunming Heze Investment Center spravována investičním fondem zaměřeným na investice do veřejných provinčních společností. Kromě toho v tomto subjektu a mezi akcionáři tohoto subjektu Komise odhalila právní zástupce a členy rad, kteří dříve zastávali výkonnou funkci v Yunnan SASAC, jakož i členy Komunistické strany Číny (105).

(439)

Pokud jde o společnost Yunnan Jinrun Zhonghao Investment Center (106), Komise zjistila, že nejméně 46 % akcií v konečném důsledku drží místní vláda a státem vlastněné podniky. Konkrétně Komise ve vlastnické struktuře akcionářů našla subjekty China Construction Bank Trust, Yunnan State Owned Capital Operations a Jinrun Equity Investment Fund Management.

(440)

Podobně Komise zjistila, že Yunnan State-owned Enterprise Reform No. 2 Equity Investment Fund Partnership (fond pro reformu státem vlastněných podniků) je ve vlastnictví státem vlastněného podniku Yunnan Energy Investment Group.

(441)

Komise dále zjistila existenci formálních indicií o tom, že uvedení investoři jsou kontrolováni státem. Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy konkrétní informace, které by svědčily o opaku, měla Komise zejména za to, že u vedoucích pracovníků a orgánů dohledu ve státem vlastněných společnostech, které jsou vlastníky dotčených subjektů, se předpokládá, že jsou jmenováni státem a jsou odpovědní státu, a to na základě závěrů dosažených v oddílech 3.4.1.5 a 3.4.1.6.

(442)

Kromě toho, jak je vysvětleno v 431. bodě odůvodnění, Komise zjistila, že jejich operace se neřídí čistě tržní logikou a neodrážejí skutečná tržní rizika spojená s prověřovanými transakcemi. V souladu s vládními politikami na podporu konkrétních odvětví, jak bylo stanoveno v oddíle 3.1, uvedení investoři tím, že finančně podpořili vyvážející výrobce, jednali spíše iracionálně.

(443)

S ohledem na výše uvedené úvahy dospěla Komise k závěru, že státem kontrolované subjekty, které skupině Yuntianhua Group poskytly finanční prostředky prostřednictvím jiného kapitálového nástroje, jsou veřejnoprávními subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení.

(444)

Kromě toho, i kdyby tyto státem kontrolované subjekty nebyly považovány za veřejnoprávní subjekty, Komise zjistila, že by byly považovány za pověřené či řízené čínskou vládou, aby vykonávaly funkce obvykle svěřené vládě ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení, ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny v 269. bodě odůvodnění. Z tohoto důvodu by se jejich chování v každém případě přičetlo čínské vládě.

(445)

Komise dospěla k závěru, že preferenční financování prostřednictvím kapitálových injekcí je specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož investoři jsou subjekty, které působí na základě pokynů politik státu, jež uvádí odvětví textilií ze skleněných vláken jako podporované odvětví. V každém případě informace, které jsou k dispozici, poukazují na poskytnutí této subvence ad hoc společnosti Yunnan Yuntianhua Group Co., Ltd, což z ní činí specifickou subvenci pro určitý podnik.

(446)

Jak je vysvětleno v 432. bodě odůvodnění, Komise měla za to, že společnost Yunnan Yuntianhua Group Co., Ltd. měla výhodu z podstatného financování prostřednictvím kapitálových injekcí, které měly podobný účinek jako financování pomocí bezúročných úvěrů. Komise se proto rozhodla použít metodiku výpočtu pro úvěry popsanou v oddíle 3.4.2. To znamená, že relativní rozpětí mezi korporátními dluhopisy USA s ratingem AA a použitelnými korporátními dluhopisy USA s ratingem BB nebo B o stejné délce trvání se použije na referenční úrokové sazby, které zveřejnila PBOC, k určení tržní úrokové sazby úvěrů, která je následně porovnána se skutečnou úrokovou sazbou, kterou platí daná společnost, za účelem určení výhody. Výsledkem je subvencování ve výši 0,3 %.

(447)

Všechny společnosti zařazené do vzorku využily preferenčního financování v podobě dluhopisů.

(448)

V Číně jsou subjekty na trhu dluhopisů v zásadě tytéž subjekty, které jsou činné na úvěrovém trhu. Společnosti, které chtějí vydávat dluhopisy, si musí vyžádat služby finanční instituce, jež jedná jako upisovatel. Upisovatelé organizují emisi dluhopisů a navrhují úrokové sazby, za které bude dluhopis předložen investorům. Těmito upisovateli jsou tytéž banky ve vlastnictví státu, které také poskytují preferenční úvěry, které byly uvedeny v oddíle 3.4.2. Kromě toho jsou investoři kupující tyto dluhopisy rovněž čínské banky (ve vlastnictví státu), jelikož více než 95 % celkového objemu obchodování se odehrává na mezibankovním trhu (107).

(449)

Jak je popsáno v oddíle 3.4.1.1, tyto finanční instituce se vyznačují silnou přítomností státu a čínská vláda má možnost vyvíjet na ně účinný vliv.

(450)

Pro dluhopisy platí i obecný právní rámec, v němž tyto finanční instituce působí a který byl již popsán v oddíle 3.4.1. Kromě toho konkrétně pro dluhopisy platí tyto regulační dokumenty:

(451)

V souladu s regulačním rámcem nelze v Číně emitovat dluhopisy nebo s nimi volně obchodovat. Emisi každého dluhopisu musí schválit různé vládní orgány, například PBOC, NDRC nebo CSRC, podle druhu dluhopisu a typu emitenta. Kromě toho podle předpisů pro správu korporátních dluhopisů existují pro emise korporátních dluhopisů roční kvóty.

(452)

Navíc by podle článku 16 zákona o cenných papírech měla veřejná emise dluhopisů splňovat následující požadavky: „investování získaných finančních prostředků musí být v souladu s průmyslovými politikami státu […]“ a „získané finanční prostředky […] musí být použity k ověřenému účelu“. Článek 12 předpisů pro správu korporátních dluhopisů znovu opakuje, že účel získaných finančních prostředků musí být v souladu s průmyslovými politikami státu.

(453)

Podle správních opatření pro emise korporátních dluhopisů a obchodování s nimi lze v rámci veřejné emise nabízet jen určité dluhopisy, které odpovídají přísným kritériím kvality, jako je například úvěrové hodnocení AAA. Většina dluhopisů bude proto vydávána jako soukromé emise pro tzv. kvalifikované investory, které schválila CSRC a kterými jsou v zásadě čínští institucionální investoři.

(454)

A konečně úrokové sazby pro korporátní dluhopisy nejsou určovány volně, neboť článek 18 předpisů pro správu korporátních dluhopisů uvádí, že „úroková sazba nabízená pro jakékoli korporátní dluhopisy nesmí být vyšší než 40 % převládající úrokové sazby, kterou platí banky jednotlivcům u spořicích vkladů na dobu určitou se stejnou dobou splatnosti“.

(455)

Komise rovněž pátrala po konkrétních důkazech o výkonu kontroly účinným způsobem na základě konkrétních emisí dluhopisů. Zkoumala proto celkové právní prostředí, které popisuje 450. až 454. bod odůvodnění, v kombinaci s konkrétními zjištěními šetření.

(456)

Inspekce na místě odhalily, že dluhopisy vydávaly obvykle dvě skupiny vyvážejících výrobců zařazených do vzorku s úrokovými sazbami, které se blížily referenčním úrokovým sazbám PBOC, a to bez ohledu na finanční situaci a stav úvěrového rizika společností.

(457)

V praxi ovlivňuje úrokové sazby dluhopisů rating podobně jako u úvěrů. Jak však popisuje 279. až 285. bod odůvodnění, místní ratingový trh je narušen a ratingy jsou nespolehlivé. To bylo doloženo skutečností, že prospekty dluhopisů a ratingové zprávy pro dluhopisy emitované společnostmi zařazenými do vzorku neodpovídaly skutečné situaci společností.

(458)

V jednom případě například podrobný prospekt týkající se dluhopisů upozorňoval na to, že výše zisku společnosti byly v propadu, že významná část vlastního kapitálu byla zastavena oproti vnitřním finančním zárukám, že došlo k vysokému tlaku způsobenému splácením krátkodobého dluhu a že společnost plánovala některé rozsáhlé kapitálově náročné projekty, přestože již měla vysoký poměr dluhu k aktivům. V závěru zprávy je však nabídce dluhopisů udělen rating AA+.

(459)

S ohledem na výše uvedené úvahy dospěla Komise k závěru, že všechny čínské finanční instituce, které organizovaly emise dluhopisů pro společnosti zařazené do vzorku, jsou veřejnoprávní subjekty nebo jsou pověřeny či řízeny vládou ve smyslu článku 3 a čl. 2 písm. b) základního nařízení, jak je vysvětleno v oddílech 3.4.1.5 a 3.4.1.6. Kromě toho byla vyvážejícím výrobcům poskytnuta výhoda, neboť dluhopisy byly emitovány se sazbami, které byly nižší než tržní sazby odpovídající jejich skutečnému rizikovému profilu.

(460)

Komise zastávala názor, že preferenční financování prostřednictvím dluhopisů je ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení specifické, neboť dluhopisy nelze emitovat bez souhlasu vládních orgánů a zákon ČLR o cenných papírech uvádí, že emise dluhopisů musí být v souladu s průmyslovými politikami státu. Jak již bylo uvedeno v 140. až 177. bodě odůvodnění, odvětví textilií ze skleněných vláken je považováno za klíčové/strategické odvětví.

(461)

Vzhledem k tomu, že dluhopisy jsou v zásadě jen jiným druhem dluhového nástroje, který se podobá úvěrům, a vzhledem k tomu, že metodika výpočtu pro úvěry již vychází z určitého koše dluhopisů, rozhodla se Komise použít metodiku výpočtu pro úvěry popsanou v oddíle 3.4.2. To znamená, že relativní rozpětí mezi korporátními dluhopisy USA s ratingem AA a korporátními dluhopisy USA s ratingem BB o stejné délce trvání se použije na referenční úrokové sazby, které zveřejnila PBOC, k určení tržní úrokové sazby dluhopisů, která je následně porovnána se skutečnou úrokovou sazbou, kterou platí daná společnost, za účelem určení výhody.

(462)

Jak je vysvětleno ve 291. bodě odůvodnění, Komise zjistila, že některé společnosti vydaly dluhopisy s cílem restrukturalizace dluhu. V těchto případech, jak je vysvětleno v oddíle 3.4.2.2, měla Komise za to, že dotčené společnosti se nacházejí v horší finanční situaci, než jak by se na první pohled zdálo z finančních výkazů, a že existuje dodatečné riziko související s jejich krátkodobým a dlouhodobým financováním. Aby Komise zohlednila zvýšenou expozici riziku, použila o jeden stupeň nižší hodnotu na stupnici hodnocení rizik a upravila výpočet relativního rozpětí rovněž u jejich financování, včetně dluhopisů, pomocí srovnání mezi korporátními dluhopisy USA s ratingem AA a B.

(463)

Šetření ukázalo, že v průběhu období šetření měly všechny skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku výhodu z preferenčního financování ve formě návrhů bankovních akceptů a dluhopisů a dvě ze společností zařazených do vzorku měly výhodu z preferenčního financování ve formě kapitálových injekcí. Vzhledem k existenci finančního příspěvku, výhody pro vyvážející výrobce a specifičnosti považovala Komise tyto typy preferenčního financování za napadnutelnou subvenci.

(464)

Pokud jde o společnost CNBM, jelikož tato společnost nespolupracovala, výhoda týkající se jiných typů preferenčního financování na úrovni CNBM byla stanovena metodou vysvětlenou v jednotlivých výše uvedených oddílech, uplatněnou na veřejně dostupné informace ve výroční zprávě této společnosti za rok 2018, jako jsou emise dluhopisů a nesplacené částky za směnečné závazky.

(465)

Výše subvence zjištěná s ohledem na výše popsané preferenční financování během období šetření u skupin společností zařazených do vzorku činí:

Preferenční financování: jiné typy financování

(466)

Žadatel tvrdil, že společnost Sinosure poskytuje podporovaným odvětvím mimo jiné krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé pojištění vývozních úvěrů, pojištění investic a záruky pro dluhopisy, a to za zvýhodněných podmínek. Podle nedávné studie vypracované Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) získalo čínské odvětví vyspělých technologií, jehož součástí je i odvětví textilií ze skleněných vláken, 21 % celkového pojištění vývozních úvěrů od společnosti Sinosure (108). Kromě toho se společnost Sinosure aktivně podílela na plnění iniciativy „Made in China 2025“, která vede podniky k využívání vnitrostátních úvěrových zdrojů, realizaci vědeckých a technologických inovací a technologických modernizací a pomáhá podnikům, které chtějí „vykročit do světa“, stát se konkurenceschopnějšími na světovém trhu (109).

(1)

Oznámení o provádění strategie podpory obchodu prostřednictvím vědy a techniky s využitím pojištění vývozních úvěrů (Shang Ji Fa [2004] č. 368), vydané společně ministerstvem obchodu a společností Sinosure.

(2)

„Plán 840“ obsažený v Oznámení Státní rady ze dne 27. května 2009.

(3)

Oznámení Státní rady o urychlení rozvoje nově vznikajících odvětví strategického významu (GuoFa [2010] č. 32 ze dne 18. října 2010), vydané Státní radou, a jeho prováděcí pokyny (GuoFa [2011] č. 310 ze dne 21. října 2011).

(4)

Oznámení o vydání Vývozního katalogu čínských vyspělých technologických výrobků pro rok 2006, Guo Ke Fa Ji Zi [2006] č. 16.

(5)

Oznámení o sestavení Katalogu čínských vyspělých technologických výrobků ministerstvem pro vědu a techniku, G.K.B.J. [2009] č. 61 ze dne 9. října 2009.

(467)

Dvě skupiny společností, které byly zařazeny do vzorku, měly během období šetření uzavřeny významné smlouvy o vývozním pojištění se společností Sinosure.

(468)

Jak je však uvedeno ve 201. bodě odůvodnění, společnost Sinosure nepředložila požadované podklady týkající se její správy a řízení, například stanovy.

(469)

Kromě toho, jak je uvedeno ve 200. bodě odůvodnění, společnost Sinosure neposkytla žádné konkrétnější informace o pojištění vývozních úvěrů poskytnutém odvětví textilií ze skleněných vláken, údaje o výši pojistného nebo podrobné informace týkající se ziskovosti její činnosti v oblasti pojištění vývozních úvěrů.

(470)

Komise tak musí poskytnuté informace doplnit dostupnými údaji.

(471)

Podle informací poskytnutých v předchozích antisubvenčních šetřeních (110) je společnost Sinosure pojišťovnou ve vlastnictví státu, kterou zřídil a kterou podporuje stát s cílem podpořit zahraničně-ekonomický a obchodní rozvoj a spolupráci ČLR. Společnost je ve 100 % vlastnictví státu. Má představenstvo a dozorčí radu. Vláda má pravomoc jmenovat a odvolávat vedoucí pracovníky společnosti. Na základě těchto informací dospěla Komise k závěru, že existují formální indicie vládní kontroly, pokud jde o společnost Sinosure.

(472)

Komise dále hledala informace o tom, zda čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad chováním společnosti Sinosure, pokud jde o odvětví textilií ze skleněných vláken. V této souvislosti Komise zjistila, že Vývozní katalog čínských vyspělých a nových technologických výrobků uvádí konkrétně výrobky ze skleněných vláken včetně textilií ze skleněných vláken jako výrobky podporované pro vývoz (111).

(473)

Podle oznámení o provádění strategie podpory obchodu prostřednictvím vědy a technologie s využitím pojištění vývozních úvěrů by také společnost Sinosure měla zvýšit svou podporu klíčových odvětví a výrobků posílením své celkové podpory vývozu vyspělých a nových technologických výrobků. Odvětví, jako jsou „nové materiály“ a jiná vyspělá a nová technologická odvětví uvedená ve Vývozním katalogu čínských vyspělých a nových technologických výrobků, by měla v rámci své činnosti považovat za cílová odvětví a měla by zajistit komplexní podporu, pokud jde o postupy upisování, schvalování s limity, rychlost zpracování pojistných nároků a pružnost sazeb. Pokud jde o pružnost sazeb, měla by výrobkům poskytovat maximální slevu na pojistném v rámci pohyblivé škály nabízené pojišťovnou úvěrů. Jak je uvedeno v 148. a 162. bodě odůvodnění, odvětví textilií ze skleněných vláken je zahrnuto do obecnější kategorie „nové materiály“. Výroční zpráva Sinosure za rok 2017 navíc uvádí, že společnost Sinosure aktivně pojišťovala transakce strategických vznikajících odvětví, jako jsou nové materiály (112).

(474)

Na tomto základě vyvodila Komise závěr, že čínská vláda vytvořila normativní rámec, který musí vedení a orgány dohledu jmenované čínskou vládou a odpovědné čínské vládě dodržovat. Čínská vláda se proto za účelem účinné kontroly chování společnosti Sinosure opírala o normativní rámec.

(475)

Komise rovněž pátrala po konkrétních důkazech o výkonu kontroly účinným způsobem na základě pojistných smluv. Během inspekce na místě společnost Sinosure trvala na tom, že v praxi jsou její částky pojistného tržně orientované a založené na zásadách posuzování rizik. Nebyly však poskytnuty žádné konkrétní příklady týkající se odvětví textilií ze skleněných vláken nebo společností zařazených do vzorku.

(476)

Vzhledem k tomu, že Komise neměla k dispozici konkrétní důkazy, zkoumala konkrétní chování společnosti Sinosure, pokud jde o pojištění poskytnuté společnostem zařazeným do vzorku. Toto chování bylo v rozporu s oficiálním postojem společnosti, neboť nevycházelo z tržních zásad.

(477)

Po srovnání celkových uhrazených pojistných nároků s celkovými pojistnými částkami (na základě údajů ve výroční zprávě společnosti Sinosure za rok 2017 (113)) dospěla Komise k závěru, že v průměru by společnost Sinosure musela jako pojistné účtovat 0,26 % z pojistné částky, aby pokryla náklady na pojistná plnění (dokonce aniž by se zohlednily režijní náklady). V praxi však bylo pojistné zaplacené společnostmi zařazenými do vzorku mnohem nižší než minimální poplatek potřebný k pokrytí provozních nákladů.

(478)

Komise mimoto zjistila, že někteří vyvážející výrobci využívali částečné nebo plné vrácení pojistného z pojištění vývozních úvěrů, které uhradili společnosti Sinosure.

(479)

Komise proto dospěla k závěru, že společnost Sinosure uplatňuje při výkonu vládních funkcí s ohledem na odvětví textilií ze skleněných vláken výše uvedený právní rámec. Společnost Sinosure jednala jako veřejnoprávní subjekt ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení a v souladu s příslušnou judikaturou WTO. Kromě toho získali vyvážející výrobci zařazení do vzorku výhodu, neboť pojištění bylo poskytnuto za ceny nižší než minimální poplatek, který společnost Sinosure potřebovala k pokrytí svých provozních nákladů.

(480)

Komise rovněž určila, že subvence poskytované v rámci programu vývozního pojištění jsou specifické, protože nemohly být získány bez vývozu, a jsou tedy závislé na vývozu ve smyslu čl. 4 odst. 4 písm. a) základního nařízení.

(481)

Během inspekce na místě uvedla společnost Sinosure, že na trhu existuje pět subjektů a že nemá k dispozici informace o jejich podílu na trhu. Podle informací poskytnutých v předchozím antisubvenčním šetření, u nějž období šetření trvalo od 1. července 2016 do 30. června 2017 (114), však společnost Sinosure v té době představovala přibližně 90 % domácího trhu vývozního pojištění v ČLR, a proto měla dominantní postavení na trhu. Komise nebyla schopna zjistit tržní vnitrostátní pojistné. V souladu s předchozími antisubvenčními šetřeními proto Komise použila nejvhodnější externí referenční hodnotu, pro kterou byly informace okamžitě k dispozici, tj. sazby pojistného uplatňované bankou Export-Import Bank (dále jen „Ex-Im Bank“) ve Spojených státech amerických pro nefinanční instituce u vývozu do zemí OECD.

(482)

Vratky pojistného z vývozního pojištění poskytnuté během období šetření byly považovány za grant. Vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici žádné důkazy o dodatečných nákladech společností, které by vyžadovaly úpravu, byla výhoda vypočtena jako celá částka vráceného pojistného obdržená v období šetření.

(483)

Míra subvence předběžně zjištěná pro tento režim během období šetření činí u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku:

Preferenční financování a pojištění: pojištění vývozních úvěrů

(484)

Vzhledem k tomu, že prošetřované skupiny společností byly vertikálně integrované, zahrnula Komise do šetření hlavní dodavatele surovin a subvence obdržené na úrovni těchto dodavatelů ve spojení byly začleněny do výpočtů u každého subvenčního režimu.

(485)

Komise naproti tomu nenašla dostatečné důkazy k prokázání tvrzení o tom, že dodavatelé, kteří nejsou ve spojení, dodávali zboží za cenu nižší než přiměřenou výrobcům textilií ze skleněných vláken.

(486)

Veškeré pozemky v ČLR jsou buď vlastněny státem, nebo jsou v kolektivním vlastnictví (tvořeném buď vesnicemi, nebo městy) před tím, než může být právní nebo nestranný titul pozemků patentován nebo udělen vlastníkům ze strany podniků nebo jednotlivců. Veškeré pozemky v městských oblastech jsou ve vlastnictví státu a veškeré pozemky ve venkovských oblastech jsou ve vlastnictví místních obcí nebo měst.

(487)

Podle ústavního zákona ČLR a zákona o půdě si však společnosti a jednotlivci mohou koupit „práva k užívání pozemků“. U průmyslových pozemků činí obvyklá doba trvání smlouvy o pronájmu 50 let s možností prodloužení o dalších 50 let.

(488)

Podle čínské vlády stanoví článek 137 zákona Čínské lidové republiky o vlastnictví, že „pozemky využívané pro účely průmyslu, obchodu, zábavního odvětví nebo nájemních obytných domů atd., jakož i pozemky se dvěma nebo více zamýšlenými uživateli se převádějí na základě aukce, podání nabídek či jiného veřejného nabídkového řízení“. Kromě toho čínská vláda odkazuje na článek 3 prozatímního nařízení Čínské lidové republiky o postoupení a převodu práva k užívání pozemků ve vlastnictví státu v městských oblastech. Tento článek stanoví, že „jakákoli společnost, podnik, jiná organizace a jednotlivec v Čínské lidové republice nebo mimo její území může, není-li zákonem stanoveno jinak, získat právo na užívání pozemků a zapojit se do rozvoje, využívání a řízení pozemků v souladu s ustanoveními těchto nařízení“.

(489)

Čínská vláda se domnívá, že v ČLR existuje volný trh s pozemky a že cena, kterou průmyslový podnik platí za nájemní právo vztahující se k pozemku, odráží tržní cenu.

(490)

Poskytování práv k užívání pozemků v Číně spadá do oblasti působnosti zákona o správě půdy Čínské lidové republiky. Kromě toho jsou součástí právního základu tyto dokumenty:

(491)

Podle článku 10 „předpisu o přidělování práv k užívání stavebních pozemků ve státním vlastnictví na základě výzev k podávání nabídek, dražeb a cenových odhadů“ stanoví místní orgány ceny pozemků podle systému hodnocení městských pozemků, který se aktualizuje pouze každé tři roky, a podle vládní průmyslové politiky.

(492)

Během inspekce na místě čínská vláda uvedla, že v květnu 2019 vydalo ministerstvo financí pokyny k průmyslovému využívání půdy s cílem poskytnout účastníkům trhu lepší informace o právech k užívání pozemků a zajistit dodávky v souladu s potřebami trhu. Tyto pokyny stanoví, že jsou vytvořeny rovné podmínky a všichni účastníci trhu mají za stejných podmínek přístup k průmyslovým pozemkům. Tyto pokyny však nebyly použitelné v průběhu období šetření a v době nabytí práv k užívání pozemků vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku.

(493)

V předchozích šetřeních dospěla Komise k závěru, že ceny placené za práva k užívání pozemků v ČLR nepředstavují tržní cenu určenou nabídkou a poptávkou na volném trhu, jelikož bylo zjištěno, že systém dražeb je nejasný, netransparentní a nefunguje v praxi a že ceny stanoví libovolně úřady. Jak je uvedeno v předchozím bodě odůvodnění, úřady stanoví ceny podle systému oceňování městských pozemků, který jim při určování ceny pozemků pro průmyslové využití ukládá kromě dalších kritérií povinnost brát v úvahu průmyslovou politiku.

(494)

Současné šetření neukázalo v tomto ohledu žádné výrazné změny. Komise například zjistila, že pouze někteří vyvážející výrobci zařazení do vzorku prošli nabídkovým řízením nebo podobným postupem veřejných nabídek s ohledem na svá práva k užívání pozemků, a to i v případě práv k užívání pozemků získaných v nedávné době. Práva k užívání pozemků byla u většiny společností zařazených do vzorku přidělena místními orgány za dohodnuté ceny.

(495)

Komise zjistila, že zde kromě systému pro sledování městských pozemků také existuje systém pro sledování pohybu cen pozemků. V přezkumu před pozbytím platnosti týkajícím se solárních panelů pocházejících z Čínské lidové republiky (115) Komise dospěla k závěru, že tyto ceny jsou vyšší než minimální referenční ceny stanovené v rámci hodnotícího systému městských pozemků a používané orgány místní správy, protože druhé zmíněné ceny jsou aktualizovány pouze jednou za tři roky, zatímco ceny v rámci systému pro sledování pohybu cen jsou aktualizovány čtvrtletně. Nebylo však nijak uvedeno, že by byla cena pozemků založena na cenách, jejichž pohyb je sledován. Čínská vláda během šetření ve věci týkající se solárních panelů ve skutečnosti potvrdila, že systém pro sledování pohybu cen městských pozemků sleduje výkyvy cen pozemků v některých oblastech (tj. ve 105 městech) v ČLR a že je nastaven tak, aby posuzoval vývoj cen pozemků. Výchozí ceny v aukcích a nabídkových řízeních se však zakládaly na referenčních cenách stanovených v rámci hodnotícího systému pozemků. Tato situace platila ještě i v období šetření. Kromě toho v tomto případě většina skupin společností zařazených do vzorku obdržela pozemky prostřednictvím přidělení.

(496)

Pokud jde o pozemky, které byly poskytnuty prostřednictvím nabídkového řízení, Komise zjistila, že v každém případě existoval pouze jediný uchazeč o pozemek a zaplacená cena odpovídala vyvolávací ceně nabídkového řízení. Vzhledem k tomu, že nebyly poskytnuty další podrobné informace o skutečném průběhu aukce, nebylo jisté, že počáteční cena byla stanovena nezávisle a odpovídala tržní hodnotě práva k užívání pozemků.

(497)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že cena nakonec získaná v rámci nabídkového mechanismu neodráží pouze cenu, za kterou je prodávající ochoten prodat, nebo původní cenu, za kterou je nabídka učiněna, ale rovněž odráží cenu, kterou jsou kupující ochotni zaplatit, a cena nakonec dosažená prostřednictvím tohoto mechanismu tedy odráží jak poptávku, tak nabídku. Pokud po dokončení nabídkového řízení konečná cena „odpovídá výchozí ceně nabídkového řízení“, znamená to pouze, že se jedná o cenu, která odráží poptávku a nabídku v daném okamžiku. Komise s čínskou vládou souhlasila ohledně základních zásad popisovaných nabídkových mechanismů, uvedla však, že takový mechanismus může fungovat pouze tehdy, existuje-li několik uchazečů o určitý pozemek. Komise však v tomto šetření, ani v předchozích šetřeních nenašla jediný případ, kdy pro pozemek existuje více než jeden uchazeč, a mohla tak být dodržena souhra poptávky a nabídky. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(498)

Komise navíc zjistila, že některé společnosti obdržely od místních orgánů zpětné platby jako náhradu za ceny, které zaplatily za práva k užívání pozemků. Kromě toho se za některá práva k užívání pozemků, která získaly společnosti ve skupině CNBM Group, mělo zaplatit teprve několik let poté, co se pozemek začal využívat.

(499)

Výše uvedené důkazy jsou v rozporu s tvrzením čínské vlády, že ceny placené za práva k užívání pozemků v ČLR představují tržní cenu určenou nabídkou a poptávkou na volném trhu.

(500)

Závěry tohoto šetření ukazují, že situace týkající se nabývání práv k užívání pozemků v ČLR je netransparentní a že ceny svévolně stanovují příslušné orgány.

(501)

Poskytování práv k užívání pozemků čínskou vládou by se proto mělo považovat za subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení v podobě dodání zboží, kterým získávají společnosti z řad příjemců výhodu. Jak je vysvětleno v 491. až 499. bodě odůvodnění, fungující trh s pozemky v ČLR neexistuje a z použití vnější referenční hodnoty (viz 506. až 515. bod odůvodnění) vyplynulo, že částka, kterou výrobci zařazení do vzorku za práva k užívání pozemků zaplatili, je výrazně pod úrovní běžné tržní ceny.

(502)

V souvislosti s preferenčním přístupem k průmyslovým pozemkům pro společnosti, které patří do určitých odvětví, Komise konstatovala, že cena stanovená místními orgány musí zohledňovat průmyslovou politiku vlády, jak je uvedeno ve 493. bodě odůvodnění. V rámci této průmyslové politiky je odvětví textilií ze skleněných vláken uvedeno jako podporované odvětví (116). Kromě toho rozhodnutí Státní rady č. 40 ukládá veřejným orgánům povinnost zajistit, aby byly pozemky poskytovány podporovaným odvětvím. Článek 18 rozhodnutí č. 40 objasňuje, že odvětví, která jsou „omezená“, nebudou mít k právům k užívání pozemků přístup. Z toho vyplývá, že subvence je specifická podle čl. 4 odst. 2 písm. a) a c) základního nařízení, jelikož preferenční poskytování pozemků je omezeno na společnosti, které patří do určitých odvětví, v tomto případě do odvětví textilií ze skleněných vláken, a vládní postupy v této oblasti jsou nejasné a netransparentní.

(503)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda zopakovala své připomínky uvedené v oddíle 3.1, a to i v souvislosti s právy k užívání pozemků, přičemž uvedla, že žádný z dokumentů, na které se Komise odvolává, nemá přímou souvislost s textiliemi ze skleněných vláken a žádný z nich neomezuje údajně preferenční poskytování práv k užívání pozemků na určité podniky. Kromě toho rozhodnutí Státní rady č. 40 neuvádí, že veřejné orgány by měly zajistit, aby byly pozemky poskytovány podporovaným odvětvím.

(504)

V reakci na to Komise odkázala na argumenty, které již byly rozebrány v oddíle 3.1, a zdůraznila, že textilie ze skleněných vláken jsou skutečně podporovaným odvětvím. Kromě toho rozhodnutí Státní rady č. 40 uvádí v článku XII, že „Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci je důležitým referenčním základem pro směrování investic, správu investičních projektů vládou a formulování a provádění politik v oblasti daní, úvěrů, pozemků (zdůraznění doplněno) a dovozu a vývozu“. Kromě toho se v rozhodnutí č. 40 uvádí, že „všechny dotčené útvary urychlí tvorbu a změnu příslušných politik v oblasti daní, úvěrů, pozemků (zdůraznění doplněno) a dovozu a vývozu atd. a posílí koordinaci s průmyslovými politikami tak, aby dále vylepšily politický systém na podporu průmyslové restrukturalizace“. Naopak článek XVIII rozhodnutí č. 40 uvádí, že pro odvětví spadající do omezené kategorie „útvary, které řídí investice, nesmějí prověřovat, schvalovat ani uvádět záznamy, žádná finanční instituce nesmí poskytnout žádný úvěr, žádné jiné útvary, které spravují pozemky , územní plánování a výstavbu měst, ochranu životního prostředí, kontrolu kvality, boj proti požárům, cla, průmysl a obchod atd., nemohou projít příslušnými postupy“ (zdůraznění doplněno). Existuje tedy jasná vazba mezi průmyslovou politikou pro podporovaná odvětví a politikou poskytování pozemků. Tato tvrzení čínské vlády byla proto zamítnuta.

(505)

Komise proto považovala tuto subvenci za napadnutelnou.

(506)

Stejně jako v předchozích šetřeních (117) a v souladu s čl. 6 písm. d) bodem ii) základního nařízení byly jako vnější referenční hodnota použity ceny pozemků ze samostatného celního území Tchaj-wan, Penghu, Kinmen a Matsu (dále jen „Čínská Tchaj-pej“) (118). Výhoda pro příjemce se vypočte s ohledem na rozdíl mezi částkou, kterou ve skutečnosti zaplatí každý vyvážející výrobce zařazený do vzorku (tj. zaplacená skutečná cena uvedená ve smlouvě a v příslušných případech cena uvedená ve smlouvě snížená o částku zpětných vládních plateb či grantů) za práva k užívání pozemků, a částkou, která by měla být běžně zaplacena na základě referenční hodnoty Čínské Tchaj-peje.

(507)

Komise považuje Čínskou Tchaj-pej za vhodné externí měřítko z těchto důvodů:

(508)

V návaznosti na metodiku použitou v předchozích šetřeních (119) použila Komise průměrnou cenu pozemků za metr čtvereční Čínské Tchaj-peji, jež byla upravena o inflaci a vývoj HDP ode dne, kdy byla uzavřena daná smlouva o přidělení práv k užívání pozemků. Údaje o cenách pozemků pro průmyslové využití od roku 2015 byly získány z internetové stránky odboru průmyslu tchajwanského ministerstva obchodu (120). Pokud jde o předchozí roky, byly ceny opraveny s použitím míry inflace a vývoje HDP na obyvatele při současných cenách v USD na Tchaj-wanu, kterou zveřejnil Mezinárodní měnový fond pro rok 2015.

(509)

Po poskytnutí konečných informací několik stran uvedlo, že Čínská Tchaj-pej není vhodným externím měřítkem. Jedna strana navrhla použít místo Čínské Tchaj-peje Indii, a to z těchto důvodů:

(510)

Tvrzení této strany však opomíjelo jeden zásadní prvek analýzy, a to úroveň hospodářského rozvoje těchto provincií. Podle veřejných zdrojů je úroveň HDP na obyvatele v těchto indických provinciích podstatně nižší než ve městech/provinciích, v nichž se nacházejí vyvážející výrobci. HDP na obyvatele ve státě Maháráštra (121), který je ze tří uvedených provincií nejvyšší, činil v letech 2018–2019 pouze 3 000 USD, zatímco úroveň HDP zjištěná pro provincii Če-ťiang (použitá žadatelem pro účely srovnání) dosáhla v roce 2018 výše 14 907 USD (122). Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a faktorům uvedeným v 507. bodě odůvodnění bylo nutno toto tvrzení zamítnout.

(511)

Čínská vláda dále uvedla, že v tomto případě by měly být použity vnitrostátní ceny, protože soukromé společnosti se rovněž podílejí na pronájmu nebo převodu práv k užívání pozemků v Číně, a čínská vláda tudíž není jediným aktérem na uvedeném trhu. Za účelem posouzení tohoto tvrzení by musela Komise nejprve zjistit povahu a velikost trhu s pozemky pro soukromé aktéry ve srovnání s vládou řízeným trhem, jakož i veškeré možné zásahy ze strany ústředních a místních orgánů do uvedeného údajně soukromě provozovaného trhu s pozemky. Kromě toho by bylo zapotřebí, aby byly k dispozici komplexní a aktuální údaje o cenách transakcí. Čínská vláda však neposkytla žádné statistiky ani údaje, které by Komisi umožnily návrh posoudit, a Komise rovněž nezjistila žádné veřejně dostupné údaje týkající se této záležitosti. Kromě toho, i kdyby tyto informace byly získány, týkaly by se pouze sekundárního trhu s převody, jelikož na primárním trhu existuje pouze jeden aktér (tj. původní přidělování práv k užívání pozemků vždy vykonává čínská vláda). Primární trh s původním přídělem na dobu 50 let se totiž liší od nájemného na sekundárním trhu, které by obvykle mělo trvat mnohem kratší období, nebo alespoň s různými doložkami pro účely přecenění, ukončení atd. Proto se Komise i nadále opírala o informace dostupné pro primární trh, což je v tomto případě trh, který je předmětem šetření.

(512)

Čínská vláda rovněž tvrdila, že v případě, že by se Komise rozhodla pokračovat s externí referenční hodnotou, měla by být provedena úprava o faktor hustoty obyvatelstva, který ovlivňuje poptávku a následně i ceny. V letech 2015 až 2018 byla hustota obyvatelstva v Čínské Tchaj-peji 4,4krát vyšší než v Číně. Konkrétně hustota obyvatelstva v Číně mezi lety 2015 a 2018 činila přibližně 147 osob na čtvereční kilometr, zatímco hustota obyvatelstva v Čínské Tchaj-peji činila ve stejném období přibližně 650 lidí na km2. Situace v oblasti pozemků a ceny v těchto dvou zemích jsou tedy nesrovnatelné.

(513)

Komise však zaznamenala, že čínská vláda porovnávala údaje o hustotě obyvatelstva na úrovni celé země. Při bližším pohledu na hustotu obyvatelstva v konkrétních lokalitách vyvážejících výrobců se zdá, že údaje o hustotě obyvatelstva jsou skutečně poměrně podobné. Například hustota obyvatelstva provincie Če-ťiang činila v roce 2018 celkem 560 osob na km2 a hustota obyvatelstva v provincii Šan-tung činila 640 osob na km2 (123). Komise proto dospěla k závěru, že žádná úprava není odůvodněná.

(514)

Čínská vláda rovněž požádala Komisi, aby poskytla dodatečné informace o podobnosti mezi typem pozemků a transakcí použitých pro výpočet příslušné referenční hodnoty, jak je uvedeno v 507. bodě odůvodnění. Komise v tomto ohledu zdůraznila, že v obou případech se transakce týkají průmyslových pozemků určité velikosti, které se nacházejí v průmyslových oblastech.

(515)

V souladu s čl. 7 odst. 3 základního nařízení byla výše subvence rozpočítána na období šetření, přičemž byla použita běžná doba trvání práv k užívání pozemků určených k průmyslovému využití, tj. 50 let. Tato částka byla následně přičtena k celkovému obratu každé společnosti za období šetření, neboť daná subvence nebyla poskytnuta v závislosti na vývozní výkonnosti, ani podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(516)

Po poskytnutí konečných informací tvrdila skupina Yuntianhua Group, že došlo k administrativní chybě u hodnoty použité v jedné konkrétní smlouvě o udělení práv k užívání pozemků. Komise toto tvrzení přijala a odpovídajícím způsobem uvedenou hodnotu opravila.

(517)

Po poskytnutí konečných informací tvrdila skupina CNBM Group, že by měla být zrušena jedna smlouva o udělení práv k užívání pozemků, protože byla obdržena po skončení období šetření. Kromě toho by se výhoda týkající se práv k užívání pozemků zakoupených v roce 2018 měla vypočítat poměrně pro období šetření. Skupina CNBM Group rovněž uvedla, že v případě jiného pozemku, který byl zakoupen společností ve spojení v roce 1998 a udělen vyvážejícímu výrobci v roce 2004, měla Komise k výpočtu výhody použít údaje týkající se transakce z roku 2004. Komise první tvrzení zamítla, jelikož daná kupní smlouva týkající se práv k užívání pozemků byla v roce 2018 již podepsána, a vlastnické právo tedy bylo převedeno na společnost v průběhu období šetření. Druhé tvrzení týkající se poměrného výpočtu Komise přijala a odpovídajícím způsobem upravila výpočet výhody pro všechny společnosti, které v roce 2018 nakoupily práva k užívání pozemků. Poslední tvrzení bylo zamítnuto, jelikož transakce z roku 2004 se týkala převodu mezi společnostmi, a tudíž neodrážela skutečnou hodnotu, za kterou skupina pozemek původně získala.

(518)

Po poskytnutí dodatečných konečných informací skupina CNBM Group tvrdila, že Komise měla jako výchozí bod pro výpočet výhody použít datum, kdy byly pozemky získány. Jak je však uvedeno v předchozím bodě odůvodnění, vlastnictví pozemku s odpovídajícími právy a povinnostmi společnost získala již k datu kupní smlouvy. Kromě toho byla i cena pozemku, na níž je založen výpočet výhody, stanovena na základě kupní smlouvy. Tato tvrzení této společnosti byla proto zamítnuta.

(519)

Výše subvence zjištěná pro tuto subvenci během období šetření činí u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku:

Poskytování práv k užívání pozemků za cenu nižší než přiměřenou

(520)

Všechny společnosti zařazené do vzorku nakupovaly elektřinu.

(521)

Pokud jde o některé ze společností zařazených do vzorku, kupní ceny elektřiny se řídily cenovými limity úředně stanovenými na úrovni provincií pro velké průmyslové zákazníky. Jak bylo zjištěno v předchozích šetřeních (124), tyto limity neposkytly těmto velkým průmyslovým zákazníkům zvláštní výhodu. Komise však zjistila, že prošetřované společnosti v rámci dvou skupin zařazených do vzorku platily nižší náklady na elektřinu nebo jim byla část těchto nákladů vrácena v podobě grantů.

—

oběžník Národní komise pro rozvoj a reformy a Národní energetické správy o aktivní propagaci tržně orientovaných přímých transakcí s elektřinou a dalším zlepšení mechanismu obchodování, Fa Gua Yun Xing [2018] č. 1027, vydaný dne 16. července 2018,

—

několik stanovisek ústředního výboru Komunistické strany Číny a Státní rady pro další prohloubení reformy energetické soustavy (Zhong Fa [2015] č. 9),

—

oznámení o vyvíjení úsilí k vybudování trhu s elektřinou v roce 2017 vydané Výborem pro hospodářské a informační technologie provincie Šan-tung, LJXDL [2017] č. 93,

—

oznámení o změně pravidel přímého obchodování s elektřinou z roku 2017 vydané Úřadem pro kontrolu národní energetické správy provincie Šan-tung, LJNSC [2017] č. 36.

(522)

Komise zjistila, že někteří klíčoví velcí průmysloví odběratelé elektřiny smějí nakupovat elektřinu přímo od výrobců elektřiny a nemusí ji nakupovat ze sítě, a to buď podpisem smluv o přímém nákupu, nebo tím, že jsou oprávněni účastnit se „tržně orientovaného systému obchodování s elektřinou“. Některé ze společností zařazených do vzorku měly takové přímé smlouvy o nákupu elektřiny nebo byly oprávněny účastnit se „tržně orientovaného systému obchodování s elektřinou“ v období šetření. U většiny šetřených společností byly ceny získané prostřednictvím takových smluv/systému obchodování nižší než pevné ceny stanovené pro velké průmyslové odběratele na úrovni provincie.

(523)

Možnost uzavírat takové přímé smlouvy nebo mít oprávnění k účasti na „tržně orientovaném systému obchodování s elektřinou“ není v současné době k dispozici všem velkým průmyslovým spotřebitelům. Na vnitrostátní úrovni stanoviska ústředního výboru Komunistické strany Číny a Státní rady pro další prohloubení reformy energetické soustavy například upřesnila, že „podniky, které nejsou v souladu s vnitrostátní průmyslovou politikou a jejichž výrobky a procesy jsou vyloučeny, by se neměly účastnit přímých transakcí.“ (125)

(524)

V praxi provádějí přímé obchody s elektřinou provincie. Společnosti musí podat k provinčním orgánům žádost o souhlas s účastí v pilotním programu přímých nákupů elektřiny a musí splnit určitá kritéria.

(525)

Například pokud jde o provincii Šan-tung, oznámení o změně pravidel přímého obchodování s elektřinou z roku 2017 vydané Úřadem pro kontrolu národní energetické správy provincie Šan-tung stanoví, že „uživatelé, kteří se účastní přímého obchodování s elektřinou, musí být potvrzeni podle podmínek pro přístup z roku 2017 schválených Výborem pro hospodářské a informační technologie provincie Šan-tung. Aby se podniky zabývající se prodejem elektřiny mohly podílet na přímém obchodování s elektřinou, musí podat žádost o registraci centru pro obchodování s elektřinou provincie Šan-tung a na přímém obchodování s elektřinou se mohou podílet po přezkumu a zveřejnění ze strany tohoto centra“. V tomto ohledu je seznam způsobilých podniků, které se mohou podílet na tržně orientovaném systému obchodování s elektřinou, stanoven a vyhlášen v oznámení Komise pro hospodářství a informační technologie provincie Šan-tung (126).

(526)

U některých společností neexistuje žádný skutečný od trhu odvozený postup vyjednávání nebo předkládání nabídek, neboť množství nakupovaná v rámci přímých smluv nevycházejí z reálné nabídky a poptávky. Výrobci elektřiny a odběratelé elektřiny totiž nemohou volně prodávat ani nakupovat veškerou svou elektřinu přímo. Jsou omezeni množstevními kvótami, které jim přiděluje místní samospráva.

(527)

Navíc jakkoli se předpokládá, že ceny budou sjednávány přímo mezi výrobci elektřiny a odběratelem elektřiny nebo prostřednictvím zprostředkovatelů služeb, faktury společnostem ve skutečnosti vystavuje státní rozvodná společnost. Například oznámení o změně pravidel přímého obchodování s elektřinou z roku 2017 vydané Úřadem pro kontrolu národní energetické správy provincie Šan-tung stanoví, že „státní rozvodná společnost provincie Šan-tung bude účtovat poplatek za přímé obchodování s elektřinou“ a že „státní rozvodná společnost provincie Šan-tung bude vystavovat faktury s DPH pro uživatele a podniky vyrábějící elektřinu“.

(528)

Kromě toho všechny podepsané smlouvy o přímých nákupech musí být předloženy místní samosprávě pro účely evidence.

(529)

V roce 2018 vydala čínská vláda oběžník Národní komise pro rozvoj a reformy a Národní energetické správy o aktivní propagaci tržně orientovaných přímých transakcí s elektřinou a dalším zlepšení mechanismu obchodování (Fa Gua Yun Xing [2018] č. 1027), Komise však konstatuje, že tento právní předpis byl vydán během období šetření a dosud nebyl proveden. Ačkoli je cílem oběžníku zvýšit počet přímých transakcí na trhu s elektřinou, zmiňují se v něm konkrétně určitá odvětví, včetně odvětví stavebních hmot a odvětví vyspělých technologií, jakožto odvětví, která jsou podporována a těží z liberalizace trhu s elektřinou. V oběžníku se konkrétně stanoví „podpora uživatelů s roční spotřebou elektřiny vyšší než 5 milionů kWh za účelem provádění přímých transakcí s elektřinou s podniky vyrábějícími elektřinu. V roce 2018 budou liberalizovány plány pro výrobu elektřiny pro odvětví uhlí, železa a oceli, neželezných kovů, stavebních hmot a další čtyři odvětví“. V oběžníku se dále uvádí „podpora vznikajících odvětví s vysokou přidanou hodnotou, jako jsou odvětví s vyspělými technologiemi, internet, data velkého objemu a vyspělá výroba, jakož i podniky, které mají specifické výhody a vlastnosti a vysoký obsah technologií, pro účast na transakcích, bez omezení v oblasti úrovní napětí a spotřeby elektrické energie“.

(530)

Tento právní předpis tedy stanoví selektivní uplatňování přímých transakcí na trhu s elektřinou na určitá odvětví, jako je odvětví stavebních hmot a vyspělých technologií. Toto selektivní uplatňování má za následek nižší ceny elektřiny od státu pro společnosti z těchto odvětví.

(531)

Komise dospěla k závěru, že v případě této snížené sazby za elektřinu se jedná o subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě příjmů prominutých čínskou vládou (tj. provozovatelem rozvodné sítě), čímž dotčené společnosti získávají výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná úspoře z ceny elektřiny, neboť elektřina byla dodána za sazby nižší, než je běžná cena v rozvodné síti, kterou platí ostatní velcí průmysloví odběratelé, kteří nemohou využívat přímé dodávky. Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož samotné právní předpisy omezují použití tohoto režimu pouze na podniky, které vyhovují určitým cílům průmyslové politiky, které určuje stát, a jejichž výrobky nebo procesy nejsou eliminovány jako nezpůsobilé.

(532)

Komise tudíž konstatovala, že během období šetření existoval režim subvencí a že je specifický ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) a čl. 4 odst. 3 základního nařízení.

(533)

Po poskytnutí informací čínská vláda tvrdila, že Komise neprokázala, že subjekty poskytující elektřinu za údajně snížené sazby, tj. výrobci elektřiny a státní rozvodné společnosti, jsou veřejnoprávními subjekty nebo jsou pověřeny či řízeny vládou.

(534)

V tomto ohledu, jak je vysvětleno v 523. až 528. bodě odůvodnění, Komise uvedla, že systém přímého obchodování s elektřinou a podmínky, za kterých se jej společnosti mohou účastnit, jsou stanoveny státem a prováděny v provinciích. Společnosti musí ve skutečnosti získat schválení provinčních orgánů k účasti na pilotním programu přímých nákupů elektřiny. Navíc, jak je zdůrazněno v 527. bodě odůvodnění, jakkoli se předpokládá, že ceny budou sjednávány přímo mezi výrobci elektřiny a odběratelem elektřiny nebo prostřednictvím zprostředkovatelů služeb, faktury společnostem vystavuje státní rozvodná společnost. Vzhledem k tomu, že systém přímého obchodování s elektřinou je navržen a kontrolován státem prostřednictvím jeho provádění provinčními orgány a že faktury vystavuje státní rozvodná společnost, dospěla Komise k závěru, že sjednané snížené sazby jsou poskytovány veřejnoprávními subjekty. Tvrzení čínské vlády bylo proto zamítnuto.

(535)

Čínská vláda se dále domnívala, že Komise neprokázala, jak je poskytování elektřiny za údajně snížené sazby specifické ve smyslu článku 2 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Čínská vláda tvrdila, že stanoviska ústředního výboru Komunistické strany Číny a Státní rady pro další prohloubení reformy energetické soustavy, na něž odkazuje Komise, neomezují přístup k této údajné subvenci na určité podniky, jelikož nejsou povinná, ale jedná se pouze o pokyny. Čínská vláda se dále domnívala, že tvrzení Komise o specifičnosti je nesoudržné, protože na jedné straně Komise uvedla, že odvětví textilií ze skleněných vláken je podporovaným odvětvím, a na druhé straně uvedla, že pouze některé společnosti zařazené do vzorku jsou způsobilé pro systém přímého obchodování s elektřinou.

(536)

V tomto ohledu, jak je uvedeno v 523. bodě odůvodnění, možnost uzavírat přímé smlouvy nebo mít oprávnění k účasti na „tržně orientovaném systému obchodování s elektřinou“ není v současné době k dispozici všem velkým průmyslovým spotřebitelům. Společnosti musí ve skutečnosti podat k provinčním orgánům žádost o souhlas s účastí v pilotním programu přímých nákupů elektřiny a musí splnit určitá kritéria, například být „v souladu s vnitrostátní průmyslovou politikou“. Skutečnost, že stanoviska ústředního výboru Komunistické strany Číny a Státní rady pro další prohloubení reformy energetické soustavy možná nemají právně závaznou povahu, je irelevantní, neboť šetření prokázalo, že pouze některé společnosti obdržely schválení k účasti v systému přímého obchodování s elektřinou, a tudíž měly výhodu ze snížených cen elektřiny. Navíc skutečnost, že společnosti podléhají zvláštnímu schválení, aby mohly využívat snížené ceny elektřiny, rovněž poukazuje na specifickou povahu tohoto režimu. Proto byla tato tvrzení zamítnuta.

(537)

Po poskytnutí konečných informací zpochybnila jedna společnost ze skupiny CNBM Group závěr Komise, že skutečnost, že některé společnosti mají schválení k účasti na „tržně orientovaném systému obchodování s elektřinou“ tím, že nakupují elektřinu přímo od dodavatelů elektřiny namísto prostřednictvím státní rozvodné sítě, představuje „ušlé příjmy“ čínské vlády. Tato zúčastněná strana poukázala na to, že článek 3 základního nařízení definuje, že subvence byla poskytnuta, pokud „vláda své jinak splatné příjmy promine nebo je nevybere“, a že jelikož čínská vláda výslovně neprodávala vyvážejícím výrobcům žádnou elektřinu prostřednictvím státní rozvodné sítě, žádný příjem z využití státní rozvodné sítě nebyl pro čínskou vládu splatný.

(538)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. Jak již bylo uvedeno v 527. bodě odůvodnění, jakkoli se předpokládá, že ceny budou sjednávány přímo mezi výrobci elektřiny a odběratelem elektřiny nebo prostřednictvím zprostředkovatelů služeb, faktury společnostem vždy vystavuje státní rozvodná společnost. Komise proto v 534. bodě odůvodnění dospěla k závěru, že jelikož systém přímého obchodování s elektřinou je navržen a kontrolován státem prostřednictvím jeho provádění provinčními orgány a že faktury vystavuje státní rozvodná společnost, sjednané snížené sazby za elektřinu jsou poskytovány veřejnoprávními subjekty. Tím, že stát selektivně uplatňuje snížené sazby za elektřinu na určité průmyslové uživatele, zatímco úředně stanovené ceny obecně platné pro všechny průmyslové uživatele jsou vyšší, prostřednictvím státní rozvodné společnosti nevybral příjmy z prodeje elektřiny na úrovni úředně stanovených cen. Tento postup lze považovat za situaci, kdy „vláda své jinak splatné příjmy promine nebo je nevybere“ ve smyslu článku 3 základního nařízení. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(539)

Výše napadnutelné subvence byla vypočtena na základě výhody, kterou příjemci získali během období šetření. Tato výhoda byla vypočtena jako rozdíl mezi celkovou cenou elektřiny splatnou podle běžné sazby v rozvodné síti a celkovou cenou elektřiny splatnou při snížené sazbě.

(540)

Míra subvence předběžně zjištěná pro tento režim během období šetření činí u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku:

Poskytování elektrické energie za sníženou sazbu

(541)

Podle zákona Čínské lidové republiky o dani z příjmů podniků (dále jen „zákon o dani z příjmů podniků“) (127) mají podniky zabývající se vyspělými a novými technologiemi, kterým stát potřebuje poskytovat klíčovou podporu, výhodu z nižší daně z příjmů ve výši 15 %, místo standardní sazby daně ve výši 25 %.

(542)

Právním základem tohoto programu je článek 28 zákona o dani z příjmů podniků a článek 93 prováděcích pravidel k zákonu ČLR o dani z příjmů podniků (128) spolu s:

(543)

Společnosti, které mohou využívat odpočtu daně, tvoří součást určitých prioritních oblastí vyspělých a nových technologií podporovaných státem, jakož i stávajících priorit v oblasti vyspělých technologií podporovaných státem, jak jsou uvedeny v pokynech k nejnovějším klíčovým prioritním oblastem rozvoje v odvětvích vyspělých technologií. Tyto pokyny jasně zmiňují výrobní technologie a klíčové suroviny pro sklo, včetně textilií ze skleněných vláken, jako prioritní oblast.

(544)

Kromě toho, aby měly podniky na tento odpočet nárok, musí splňovat tato kritéria:

(545)

Společnosti, které toto opatření využívají, musí předkládat přiznání k dani z příjmu a příslušné přílohy. Skutečná výše výhody je zahrnuta v daňovém přiznání.

(546)

Komise dospěla k závěru, že v případě tohoto odpočtu daně se jedná o subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě příjmů prominutých čínskou vládou, čímž dotčené společnosti získávají výhodu.

(547)

Výhoda pro příjemce se rovná daňové úspoře. Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož samotné právní předpisy omezují použití tohoto režimu pouze na podniky, které působí pouze v určitých prioritních oblastech vyspělých technologií určených státem, jako jsou některé klíčové technologie v odvětví textilií ze skleněných vláken.

(548)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že úlevy na dani z příjmů pro podniky zabývající se vyspělými a novými technologiemi nejsou specifické, protože právní předpisy, na jejichž základě tento program funguje, jasně stanoví objektivní kritéria způsobilosti (129) a tato kritéria jsou uplatňována automaticky, tj. dotčené orgány nemají při poskytování této konkrétní daňové sazby žádnou diskreční pravomoc, pokud jsou splněny podmínky způsobilosti. Čínská vláda odkazuje na poznámku pod čarou č. 2 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, podle níž jsou kritéria způsobilosti považována za objektivní, pokud jsou neutrální, nezvýhodňují určité podniky na úkor jiných, jsou ekonomické povahy a uplatňují se horizontálně. Čínská vláda se domnívala, že to je případ kritérií způsobilosti pro tuto preferenční sazbu daně, neboť přístup k této nižší sazbě je otevřený všem podnikům a nezvýhodňuje určité podniky na úkor jiných, protože společnosti ze všech odvětví v celém hospodářství jsou způsobilé získat osvědčení týkající se nových a vyspělých technologií. Čínská vláda dále odkázala na rozsudek Tribunálu ve věci T-586/14 Xinyi PV products v. Komise (130), v němž se vysvětluje, že: „… uvedená zvýhodnění byla přiznávána příslušnými orgány nikoliv na diskrečním základě, nýbrž v důsledku toho, že byly splněny objektivní podmínky jejich přiznání, tedy skutečnost, že podnik náleží do odvětví vyspělých technologií (…). V každém případě z článku 28 Corporate income tax of the People’s Republic of China (zákon Čínské lidové republiky o korporátní dani) a z článku 93 jeho prováděcích pravidel vyplývá, že daňová zvýhodnění poskytovaná takovým podnikům náležejícím do odvětví vyspělých technologií, jako je žadatel, což Komise nezpochybňuje, jsou přiznávána pouze tehdy, pokud splňují určité objektivní podmínky, tedy zejména, že dotčené podniky působí v odvětví nových vyspělých technologií, jsou majiteli práv duševního vlastnictví, jejich výrobky nebo služby spadají do odvětví vyspělých technologií konkrétně podporovaných státem, náklady na výzkum a vývoj dosahují určitého procentního podílu celkových příjmů a počet jeho techniků představuje určitý procentní podíl z celkového počtu zaměstnanců.“

(549)

Komise s názorem čínské vlády nesouhlasila, a to z níže uvedených důvodů. Kapitola IV zákona o dani z příjmů podniků obsahuje ustanovení týkající se „preferenčního daňového zacházení“. Článek 25 zákona o dani z příjmů podniků, který představuje úvodní část kapitoly IV, stanoví, že „stát nabídne preference v oblasti daně z příjmů podnikům působícím v odvětvích nebo projektech, jejichž rozvoj je výslovně podporován a podněcován státem“. Článek 28 uvedeného zákona, který je rovněž součástí této kapitoly, stanoví, že „sazba daně z příjmů podniků působících v oblasti vyspělých a nových technologií, které potřebují zvláštní podporu státu, se sníží na 15 %“. Článek 93 prováděcích pravidel k zákonu o dani z příjmů podniků upřesňuje, že:

„Důležitými podniky působícími v oblasti vyspělých a nových technologií, které mají být podporovány státem“, jak je uvedeno v čl. 28 odst. 2 zákona o dani z příjmů podniků, se rozumí podniky, které vlastní důležitá práva duševního vlastnictví a splňují tyto podmínky:

(550)

Výše uvedená ustanovení jasně uvádějí, že snížená sazba daně z příjmů podniků je vyhrazena pro „významné a nové podniky působící v oblasti vyspělých a nových technologií, které mají být podporovány státem“, které vlastní důležitá práva duševního vlastnictví a splňují určité podmínky, jako je „soulad s oblastí působnosti klíčových státem podporovaných oblastí vyspělých a nových technologií“.

(551)

Jak je uvedeno v 543. bodě odůvodnění, oblasti vyspělých technologií podporované státem jsou uvedeny v pokynech k nejnovějším prioritním oblastem rozvoje v odvětvích vyspělých technologií a tyto pokyny jasně uvádějí výrobní technologii a základní suroviny pro sklo, včetně textilií ze skleněných vláken, jako prioritní oblast.

(552)

Vzhledem k tomu, že snížená sazba daně z příjmů podniků je vyhrazena pouze pro významné podniky působící v oblasti vyspělých a nových technologií, které mají být podporovány státem, které jsou v souladu s oblastí působnosti klíčových státem podporovaných vyspělých a nových technologií, dospěla Komise k závěru, že se toto opatření nepoužije na základě objektivních kritérií nebo podmínek, které nezvýhodňují určité podniky na úkor jiných. Tento závěr dále potvrzuje skutečnost, že „klíčové prioritní oblasti rozvoje v odvětvích vyspělých technologií“ představují výběr oblastí v odvětvích vyspělých technologií podle priorit v určitém okamžiku a je pravděpodobné, že se budou v průběhu času měnit. Proto na rozdíl od tvrzení čínské vlády nestanoví právní předpisy použitelné na sníženou sazbu daně z příjmu podniků objektivní kritéria způsobilosti.

(553)

Pokud jde o zjištění Tribunálu ve věci T-586/14, Komise uvedla, že tento rozsudek byl Soudním dvorem zrušen ve věci C-301/16 P (131). Kromě toho bylo prohlášení Tribunálu učiněno v souvislosti s čl. 2 odst. 7 základního antidumpingového nařízení, a tudíž v jiném kontextu.

(554)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Komise potvrdila specifičnost opatření a tvrzení čínské vlády zamítla.

(555)

Výše napadnutelné subvence byla vypočtena na základě výhody, kterou příjemci získali během období šetření. Tato výhoda byla vypočtena jako rozdíl mezi celkovou výší splatné daně podle běžné daňové sazby a celkovou výší zaplacené daně na základě snížené sazby daně.

(556)

Výše subvence zjištěná pro tento specifický režim činila 0,88 % u skupiny Yuntianhua Group a 2,98 % u skupiny CNBM Group.

(557)

Odpočet daně u výzkumných a vývojových činností opravňuje podniky k preferenčnímu daňovému zacházení v souvislosti s jejich výzkumnými a vývojovými činnostmi v určitých prioritních oblastech vyspělých technologií určených státem, pokud jsou splněny určité prahové hodnoty pro výdaje na výzkum a vývoj.

(558)

Konkrétně to znamená, že výdaje na výzkum a vývoj vzniklé v souvislosti s vývojem nových technologií, nových výrobků a nových dovedností, které netvoří nehmotná aktiva a jsou zaúčtovány do zisků a ztrát ve stávajícím období, podléhají dodatečnému 50 % odpočtu po odpočtu v plném rozsahu s ohledem na konkrétní situaci. Pokud výše uvedené výdaje na výzkum a vývoj tvoří nehmotná aktiva, podléhají odpisům založeným na 150 % nákladů na nehmotná aktiva.

(559)

Právním základem tohoto programu je čl. 30 odst. 1 zákona o dani z příjmů podniků společně s prováděcími pravidly k zákonu ČLR o dani z příjmů podniků, jakož i tyto dokumenty: