(EU) 2020/611Prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/611 ze dne 30. dubna 2020, kterým se konečné antidumpingové clo uložené nařízením Rady (ES) č. 91/2009 na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky opětovně ukládá na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli zasílaných z Malajsie bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Malajsie

(1)

Nařízením (ES) č. 91/2009 (2) uložila Rada konečné antidumpingové clo na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „Čína“). Na uvedená opatření se dále odkazuje jako na „původní opatření“ a na šetření, na jehož základě byla tato opatření uložena, se dále odkazuje jako na „původní šetření“.

(2)

Po uložení konečného antidumpingového cla obdržela Komise důkazy o tom, že tato opatření jsou obcházena překládkou v Malajsii.

(3)

Proto Komise dne 28. listopadu 2010 nařízením (EU) č. 966/2010 (3) zahájila šetření možného obcházení antidumpingových opatření uložených nařízením (ES) č. 91/2009 (dále jen „šetření obcházení antidumpingových opatření“).

(4)

Dne 26. července 2011 Rada prováděcím nařízením (EU) č. 723/2011 (4) (dále jen „nařízení o obcházení“) antidumpingové clo uložené nařízením (ES) č. 91/2009 rozšířila na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli zasílaných z Malajsie bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Malajsie.

(5)

Dne 27. února 2016 Komise prostřednictvím prováděcího nařízení (EU) 2016/278 (5) zrušila konečné antidumpingové clo uložené nařízením (ES) č. 91/2009 a rozšířené prováděcím nařízením (EU) č. 723/2011.

(6)

Rozsudkem ve věci C-644/17 Eurobolt ze dne 3. července 2019 (6) Soudní dvůr prohlásil prováděcí nařízení (EU) č. 723/2011 za neplatné, jelikož bylo přijato v rozporu s postupem konzultace podle čl. 15 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 (7).

(7)

Soudní dvůr rozhodl, že požadavek poskytnout veškeré potřebné informace poradnímu výboru nejpozději deset pracovních dní před jeho zasedáním, jak je stanoveno v čl. 15 odst. 2 nařízení (ES) č. 1225/2009, představuje podstatnou formální náležitost řádného průběhu řízení, jehož porušení má za následek neplatnost dotčeného aktu (8). Podle Soudního dvora bylo uvedené ustanovení porušeno, jelikož vyjádření společnosti Eurobolt, nizozemského dovozce spojovacích prostředků z Malajsie, nebyla členským státům sdělena nejpozději 10 pracovních dnů před zasedáním poradního výboru.

(8)

Podle článku 266 SFEU jsou orgány Unie povinny přijmout opatření vyplývající z rozsudku Soudního dvora Evropské unie. Komise proto dne 27. srpna 2019 opětovně zahájila šetření obcházení antidumpingových opatření, aby napravila protiprávnost zjištěnou Soudním dvorem (9).

(9)

Opětovné zahájení šetření obcházení antidumpingových opatření bylo omezeno na provedení rozsudku Soudního dvora ve věci C-644/17, Eurobolt, tj. na zajištění toho, aby byly splněny všechny formální náležitosti vyplývající z postupu konzultace v poradním výboru stanoveného v čl. 15 odst. 2 nařízení (ES) č. 1225/2009 (10). Uvedený postup byl mezitím nahrazen postupem projednávání ve výborech uvedeným v článku 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (11).

(10)

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že akty Evropské unie mají být v zásadě přijímány v souladu s procesními pravidly platnými v době jejich přijetí. Ustanovení čl. 15 odst. 2 nařízení (ES) č. 1225/2009 ve znění platném v době původního šetření bylo zrušeno. Proto platí, že řízení, jako je současné opětovné zahájení šetření obcházení antidumpingových opatření zahájené podle čl. 13 odst. 3 nařízení (ES) č. 1225/2009, může být po zrušení čl. 15 odst. 2 nařízení (ES) č. 1225/2009 v podobě platné v době přijetí prováděcího nařízení (EU) č. 723/2011 dokončeno pouze na základě postupu projednávání ve výboru, který je v současnosti zaveden pro ukládání opatření proti obcházení (12). Podle čl. 15 odst. 3 nařízení (ES) č. 1225/2009 v kodifikovaném znění nařízení (EU) 2016/1036 je postupem, který má být použit pro toto opětovné zahájení, postup uvedený v článku 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

(11)

Společnost Eurobolt ve svém podání ze dne 13. června 2011 zpochybnila zákonnost výkladu článku 13 nařízení (ES) č. 1225/2009 ze strany Komise, a to ze dvou důvodů. Za prvé tvrdila, že rozšířená opatření by se neměla vztahovat na dotčený výrobek, pokud byl skutečně malajsijského původu. Za druhé společnost Eurobolt zpochybnila pravomoc Komise uplatnit při šetření obcházení antidumpingových opatření z moci úřední tvrzení o újmě na základě údajů z původního šetření, aniž byly předloženy důkazy o újmě.

(12)

Komise poukázala na to, že ani jedno z tvrzení nesouvisí s prováděním rozsudku. Připomínky společnosti Eurobolt se tedy týkaly otázek, které nespadají do oblasti působnosti zmíněného provádění. V každém případě by tato tvrzení mohla být zamítnuta ve své podstatě.

(13)

Pokud jde o první tvrzení společnosti Eurobolt a jak je uvedeno v 46. bodě odůvodnění nařízení o obcházení, ustanovení čl. 13 odst. 1 základního nařízení umožňuje rozšířit opatření na dovoz obdobného výrobku ze „třetích zemí“. Ustanovení čl. 13 odst. 4 základního nařízení umožňuje výjimky pro skutečné výrobce z uvedené třetí země. Jelikož šetření obcházení antidumpingových opatření odhalilo praktiky obcházení v souladu se zjištěními šetření, která provedl OLAF a malajsijské orgány, článkem 1 nařízení o obcházení byla antidumpingová opatření rozšířena na dovoz zasílaný z Malajsie. Nicméně každé společnosti, která prokázala, že je skutečným malajsijským výrobcem, bylo uděleno osvobození od rozšířených opatření. Kromě toho bylo podle článku 2 nařízení o obcházení možné podat žádosti o další osvobození. Jelikož byla potvrzena existence překládky výrobků čínského původu přes Malajsii (viz 34. a 45. bod odůvodnění nařízení o obcházení) a vývoz od skutečných malajsijských výrobců byl od rozšířených opatření osvobozen, bylo první tvrzení společnosti Eurobolt zamítnuto.

(14)

Pokud jde o druhé tvrzení společnosti Eurobolt, je třeba zdůraznit, že čl. 13 odst. 1 základního nařízení vyžaduje mimo jiné „důkazy o újmě nebo o tom, že nápravné účinky cla jsou mařeny, pokud se jedná o ceny nebo množství obdobného výrobku...“ (zvýraznění doplněno). Tyto dva požadavky nejsou kumulativní. Z 37. a 38. bodu odůvodnění nařízení o obcházení vyplývá, že vyrovnávací účinky antidumpingového cla uloženého původním nařízením byly oslabovány obcházením jak z hlediska cen, tak z hlediska množství. Proto byly splněny právní požadavky článku 13 základního nařízení. Neexistovala tedy žádná potřeba nebo zákonná povinnost opětovně posoudit nebo opětovně použít údaje týkající se újmy z původního šetření, pokud jde o dovoz z Číny. Proto bylo i toto tvrzení zamítnuto.

(15)

Komise na základě výše uvedeného dospěla k závěru, že podání společnosti Eurobolt ze dne 13. června 2011 bylo náležitě zváženo a tvrzení společnosti Eurobolt byla řešena v nařízení o obcházení, zejména v oddílech 2.8 a 4 uvedeného nařízení. Kromě toho je třeba v tomto ohledu poznamenat, že společnost Eurobolt nezpochybnila ani důkazy o překládce výrobků čínského původu přes Malajsii, ani zjištění, že společnosti, od nichž společnost Eurobolt dotčený výrobek odebírala, poskytly Komisi zavádějící informace a nebyly schopny prokázat, že jsou skutečnými malajsijskými výrobci.

(16)

Prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/1374, kterým bylo opětovně zahájeno šetření obcházení antidumpingových opatření, vyzvalo zúčastněné strany, aby předložily připomínky týkající se opětovného zahájení šetření obcházení antidumpingových opatření. Připomínky předložily dvě strany.

(17)

Společnost Eurobolt tvrdila, že porušení čl. 15 odst. 2 nařízení (ES) č. 1225/2009, o jehož existenci rozhodl Soudní dvůr, nemůže být napraveno ex post, protože se jedná o porušení podstatné formální náležitosti, a proto postihuje celý průběh původního šetření obcházení antidumpingových opatření.

(18)

Toto tvrzení je neopodstatněné z níže uvedených důvodů. Porušení čl. 15 odst. 2 nepostihuje celé řízení, jelikož protiprávnost zjištěná Soudním dvorem se netýkala podstatných zjištění o obcházení. Porušení lze proto napravit opětovným zahájením šetření obcházení antidumpingových opatření v okamžiku, kdy protiprávnost nastala. To obnášelo zaslání původních připomínek společnosti Eurobolt spolu s návrhem prováděcího aktu výboru v souladu s postupem, který je v současnosti zaveden pro ukládání opatření proti obcházení. Jedná se o postup uvedený v 10. bodě odůvodnění. Použitelná zákonná lhůta pro doručení příslušných informací výboru vyžaduje jejich předložení nejpozději 14 dní před zasedáním uvedeného výboru. Výbor, který se skládá ze zástupců členských států, tak má možnost seznámit se se všemi důležitými informacemi, aby členské státy mohly formulovat svůj postoj k návrhu prováděcího aktu. Jak Soudní dvůr nedávno uznal, nelze ani obnovení správního řízení a opětovné uložení antidumpingových cel na dovoz, který se uskutečnil v době použitelnosti zrušeného nařízení, považovat za odporující pravidlu zákazu retroaktivity (13).

(19)

V případě, že rozsudek Soudního dvora zneplatní antidumpingové nařízení, má orgán provádějící uvedený rozsudek (v tomto případě Komise) možnost pokračovat v řízení, na jehož základě bylo přijato uvedené nařízení (14). Kromě toho s výjimkou případů, kdy bylo zjištěnou protiprávností postiženo celé řízení, má daný orgán za účelem přijetí aktu, jehož účelem je nahrazení aktu prohlášeného za neplatný, možnost pokračovat v řízení od fáze, kdy k uvedené protiprávnosti došlo (15).

(20)

Společnost Eurobolt rovněž tvrdila, že by nebylo vhodné, aby Komise opětovně uložila opatření proti obcházení, jelikož obě opatření pozbyla platnosti a byla již zrušena.

(21)

V tomto ohledu je třeba uvést, že Komise tím, že napravuje procesní pochybení a potvrzuje zjištění šetření, která nebyla dotčeným rozsudkem zpochybněna, plní svou povinnost uložit opatření na dovoz dotčeného výrobku, který se uskutečnil během období uplatňování těchto opatření, tj. od 27. července 2011 do 27. února 2016. Komise proto tvrzení společnosti Eurobolt zamítla.

(22)

Jiná strana, European Fastener Distributor Association (Sdružení evropských distributorů spojovacích prostředků, EFDA) tvrdila, že „platné a pečlivě promyšlené připomínky evropských distributorů spojovacích prostředků a příslušných subjektů, které je zastupují, trvale nebyly brány vážně“. Toto sdružení rovněž tvrdilo, že v případě, že dovozce může prokázat, že projevil náležitou péči a přijal veškerá rozumná a vhodná opatření pro zajištění toho, že dovážený výrobek byl legitimně vyroben v Malajsii, neměl by být odpovědný za placení antidumpingového cla a veškerá taková cla, která již byla zaplacena, by měla být vrácena.

(23)

Komise zamítla první tvrzení sdružení EFDA, jelikož toto sdružení neprokázalo žádné konkrétní porušení spravedlivého procesu u šetření v souvislosti s opětovným zahájením řízení a v tomto ohledu neposkytlo žádné důkazy.

(24)

Pokud jde o druhé tvrzení sdružení EFDA, stanoví čl. 13 odst. 4 základního nařízení, že pokud k praktikám, zpracovatelským procesům nebo pracím spojeným s obcházením dochází vně Unie, může se výrobcům dotčeného výrobku, o kterých se zjistí, že se nepodílejí na praktikách obcházení, udělit osvobození. V důsledku toho neexistuje žádný prostor pro osvobození založená na náležité péči dovozce, pokud k obcházení dochází mimo EU (jako je tomu v tomto případě). Spíše je na vývozci, aby prokázal, že je skutečným malajsijským výrobcem, a aby požádal o osvobození. Jak je uvedeno v oddíle 4 nařízení o obcházení, řada vývozců z Malajsie podala žádost a byli posouzeni pro účely osvobození, přičemž toto osvobození Komise udělila celkem devíti společnostem. Komise tedy druhé tvrzení sdružení EFDA zamítla.

(25)

Po zohlednění předložených připomínek a jejich analýzy dospěla Komise k závěru, že na dovoz dotčeného výrobku zasílaného z Malajsie bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ z Malajsie, by měla být opětovně uložena původní opatření.

(26)

Všechny strany, které se přihlásily při opětovném zahájení šetření obcházení antidumpingových opatření, byly informovány o podstatných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě bylo zamýšleno opětovně uložit antidumpingové clo. Byla jim dána lhůta na předložení stanovisek k poskytnutým informacím. Připomínky předložila společnost Eurobolt a sdružení EFDA.

(27)

Za prvé společnost Eurobolt tvrdila, že porušení podstatných formálních náležitostí postihuje celé řízení, a nelze je tedy napravit ex post. Za druhé společnost Eurobolt tvrdila, že opětovné uložení opatření, jejichž právním základem je akt, který WTO shledal protiprávním, porušuje zásadu právního státu a zásadu řádné správy. Za třetí společnost Eurobolt tvrdila, že důsledkem návrhu Komise na opětovné uložení opatření je neexistence účinné soudní ochrany, jelikož to znamená, že Komise může jednoduše napravit jakékoli porušení ex post a že tento důsledek narušuje rovnováhu sil v řízeních na ochranu obchodu. Za čtvrté společnost Eurobolt tvrdila, že návrh Komise pomíjí rozhodnutí Hoge Raad (nizozemského vrchního soudu) ve věci Eurobolt v. Staatssecretaris van Financiën (16), a vyzvala Komisi, aby se přestala vměšovat do výlučné pravomoci celních orgánů rozhodnout o vrácení cel uložených proti obcházení, která společnost Eurobolt zaplatila.

(28)

Pokud jde o první argument společnosti Eurobolt, který vznesla již po opětovném zahájení šetření obcházení antidumpingových opatření, odkazuje Komise na 18. a 19. bod odůvodnění. Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné nové argumenty, bylo toto tvrzení zamítnuto.

(29)

Pokud jde o druhý argument společnosti Eurobolt, Komise se rozhodla uvést opatření do souladu se zjištěními panelů a Odvolacího orgánu WTO, což bylo důvodem, proč bylo vydáno nařízení ze dne 26. února 2016 (viz 5. bod odůvodnění). Rozhodla, že tak neučiní s účinkem ex tunc. Následně byla Komise povinna podniknout kroky nezbytné k dosažení souladu s rozsudkem Soudního dvora, tj. napravit protiprávnost zjištěnou Soudním dvorem. Vzhledem k tomu, že procesní chybu bylo možné napravit a zjištění o obcházení byla potvrzena, byla Komise oprávněna opětovně uložit cla proti obcházení za dobu platnosti opatření, a to na základě nezpochybněných zjištění, jež vyplynula z šetření obcházení antidumpingových opatření. Žádné z výše uvedených opatření neobnáší porušení zásady řádné správy. Společnost Eurobolt sice odkázala na zásadu řádné správy, avšak neupřesnila, které právo bylo v tomto ohledu porušeno (17). Komise proto toto tvrzení zamítla.

(30)

Pokud jde o třetí argument společnosti Eurobolt, je ustálenou judikaturou, že rozsah a důvody prohlášení neplatnosti Soudním dvorem v rozsudku by měly být určeny v každém konkrétním případě (věci C-283/14 a C-284/14, CM Eurologistik a GLS, rozsudek ze dne 28. ledna 2016, EU:C:2016:57, bod 49 a citovaná judikatura) a mohou být takové povahy, že nevyžadují plné a okamžité vrácení příslušných cel (věc C-256/16, Deichmann SE v. Hauptzollamt Duisburg, rozsudek Soudního dvora ze dne 15. března 2018, bod 70). V tomto případě toto porušení nezpůsobilo protiprávnost celého řízení. Jak je uvedeno výše v 7. až 10. bodě odůvodnění, v tomto případě lze porušení formální náležitosti napravit a opatření by mohlo být opětovně uloženo v souladu s platnými procesními pravidly. Tyto povinnosti nenarušují zásadu účinné soudní ochrany. Komise proto toto tvrzení rovněž zamítla.

(31)

Pokud jde o čtvrtý argument společnosti Eurobolt, jak je uvedeno v 8. bodě odůvodnění, Komise musela podniknout kroky nezbytné k dosažení souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie. Rozhodnutí nizozemského vrchního soudu, které se navíc týkalo otázky, zda by měly být v případě vrácení antidumpingových cel zaplaceny úroky, nemohlo zprostit Komisi její povinnosti vyplývající z rozsudku Soudního dvora. V každém případě si Komise tímto jednáním také nepřisvojuje pravomoci celních orgánů členských států, jak uznal Soudní dvůr jak ve věci C&J Clark International (18), tak ve věci Deichmann (19). Komise proto toto tvrzení zamítla.

(32)

Sdružení EFDA vyjádřilo politování nad tím, že jeho předchozí žádost o osvobození dovozců od placení antidumpingových cel v případech, kdy byli dovozci schopni prokázat náležitou péči při zajišťování toho, že dovážený výrobek byl legitimně vyroben v Malajsii, byla zamítnuta. Sdružení EFDA požádalo Komisi, aby přehodnotila své obavy.

(33)

Jak je uvedeno ve 24. bodě odůvodnění, neexistuje žádný prostor pro osvobození založená na náležité péči dovozce, pokud k obcházení dochází mimo EU (jako je tomu v tomto případě). Komise proto potvrdila své dřívější zamítnutí tvrzení sdružení EFDA.

(34)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti nevedly připomínky vznesené po poskytnutí informací ke změně závěru Komise, který je uveden v 25. bodě odůvodnění.

(35)

S ohledem na článek 109 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (20) se v případech, kdy má být částka vrácena na základě rozsudku Soudního dvora Evropské unie, jako úroková sazba použije sazba, kterou uplatňuje Evropská centrální banka na své hlavní refinanční operace, uveřejněná v řadě C Úředního věstníku Evropské unie a platná první kalendářní den každého měsíce.

(36)

Toto nařízení je v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2016/1036,