(EU) 2019/1851NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2019/1851 ze dne 28. května 2019, kterým se doplňuje nařízení (EU) 2017/2402 Evropského parlamentu a Rady, pokud jde o regulační technické normy týkající se homogenity podkladových expozic v sekuritizaci (Text s významem pro EHP)

Publikováno: Úř. věst. L 285, 6.11.2019, s. 1-5 Druh předpisu: Nařízení v přenesené pravomoci
Přijato: 28. května 2019 Autor předpisu: Evropská komise
Platnost od: 26. listopadu 2019 Nabývá účinnosti: 26. listopadu 2019
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2019/1851

ze dne 28. května 2019,

kterým se doplňuje nařízení (EU) 2017/2402 Evropského parlamentu a Rady, pokud jde o regulační technické normy týkající se homogenity podkladových expozic v sekuritizaci

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2402 ze dne 12. prosince 2017, kterým se stanoví obecný rámec pro sekuritizaci a vytváří se zvláštní rámec pro jednoduchou, transparentní a standardizovanou sekuritizaci a kterým se mění směrnice 2009/65/ES, 2009/138/ES, 2011/61/EU a nařízení (ES) č. 1060/2009 a (EU) č. 648/2012 (1), a zejména na čl. 20 odst. 14 třetí pododstavec a čl. 24 odst. 21 třetí pododstavec uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Za účelem dosažení důsledné náležité péče ze strany investorů a usnadnění jejich posuzování podkladových rizik v souladu s cíli nařízení (EU) 2017/2402 by podkladové expozice sekuritizace měly mít podobné rizikové profily. Je proto nezbytné stanovit jednotná kritéria pro určení homogenity daného seskupení podkladových expozic.

(2)

Seskupení podkladových expozic by se mělo považovat za homogenní, pouze pokud obsahuje expozice jednoho druhu aktiva. Proto by měly být určeny odlišné druhy aktiv, aby bylo možné do nich expozice odpovídajícím způsobem zařadit. Tržní praxe již identifikovala dobře zavedené druhy aktiv pro určení homogenity daného seskupení podkladových expozic. Aby však bylo zajištěno, že finanční inovace nebudou omezeny a nebude bráněno stávající tržní praxi, měla by být určitá seskupení podkladových expozic, které neodpovídají jednomu z těchto dobře zavedených druhů aktiv, rovněž považována za jeden druh aktiva na základě interních metodik a parametrů, které důsledně uplatňuje původce nebo sponzor. Je rovněž možné, že jednu expozici by bylo možné zařadit do více než jednoho druhu aktiva. Bez ohledu na to by všechny podkladové expozice v konkrétní sekuritizaci měly patřit do stejného druhu aktiv.

(3)

Standardy pro upisování jsou určeny k měření a posuzování úvěrového rizika spojeného s podkladovými expozicemi vůči sekuritizaci, a jsou proto užitečnými ukazateli homogenity těchto expozic. Proto by se používání podobných standardů pro upisování mělo používat jako ukazatel toho, že seskupení podkladových expozic má podobné rizikové profily, zatímco použití standardů pro upisování, které nejsou podobné, může vést k expozicím s podstatně odlišnými profily rizika, a to i v případě, že jsou tyto upisovací standardy vysoce kvalitní.

(4)

Obsluha podkladových expozic, včetně sledování, shromažďování a správy hotovostních pohledávek z podkladových expozic na straně aktiv sekuritizační jednotky pro speciální účel, má významný dopad na peněžní toky očekávané z těchto podkladových expozic, a tudíž usnadňuje prognózy peněžních toků a umožňuje investorům činit statisticky spolehlivé předpoklady ohledně plateb a standardních charakteristik. Bez ohledu na to, zda je obsluha spravována původcem, původci a třetí stranou či třetími stranami, správa obsluhy seskupení podkladových expozic prostřednictvím podobných postupů, systémů a správy by měla být nezbytnou podmínkou pro uznání seskupení podkladových expozic jako homogenních. Podkladové expozice v seskupení by tedy měly podléhat postupům obsluhy, které jsou dostatečně podobné, aby investorovi umožnily s jistotou posoudit dopad obsluhy v rámci podobných parametrů.

(5)

U určitých druhů aktiv nemusí být investoři schopni řádně posoudit podkladová rizika seskupení podkladových expozic pouze na základě použití podobných standardů pro obsluhu a upisování. Některé faktory by se proto měly použít na některé druhy aktiv s cílem zajistit přesné posouzení homogenity. Původce nebo sponzor by proto měl v jednotlivých případech použít jeden či více relevantních faktorů s ohledem na druh sekuritizace (tj. sekuritizace odlišná od komerčních papírů zajištěných aktivy nebo sekuritizace komerčních papírů zajištěných aktivy), charakteristiky specifické pro konkrétní seskupení podkladových expozic a na to, zda jsou investoři schopni posoudit podkladová rizika výsledného seskupení na základě společných metodik a parametrů. Druhy aktiv „úvěrové přísliby poskytnuté fyzickým osobám pro účely osobní, rodinné nebo domácí spotřeby“ a „obchodní pohledávky“ jsou však jako druhy aktiv považovány za dostatečně homogenní za předpokladu, že jsou rovněž použity podobné standardy pro upisování a postupy pro obsluhu. Uplatnění dodatečných požadavků na tyto druhy aktiv v podobě faktorů homogenity by vedlo k nadměrným koncentracím v sekuritizovaných portfoliích. Použití faktorů homogenity by proto u těchto druhů aktiv nemělo být vyžadováno.

(6)

Změní-li podkladové expozice své vlastnosti, pokud jde o podmínky homogenity, včetně faktorů homogenity, z důvodů, které jsou mimo kontrolu původce nebo sponzora, a nikoli z důvodu chyby původce, neměla by se tato skutečnost považovat za mající dopad na homogenitu seskupení, pokud byly jinak expozice v době vzniku sekuritizace v souladu s požadavky tohoto nařízení a k této změně došlo po vzniku sekuritizace. Vzhledem k tomu, že podmínky pro stanovení homogenity podkladových expozic jsou relevantní jak pro sekuritizaci komerčních papírů zajištěných aktivy, tak pro sekuritizaci odlišnou od komerčních papírů zajištěných aktivy, měla by se jednotná ustanovení vztahovat na oba typy sekuritizací, a to bez ohledu na jednotlivé faktory homogenity, které mohou být relevantní pouze pro určité druhy sekuritizací komerčních papírů zajištěných aktivy nebo sekuritizací odlišných od komerčních papírů zajištěných aktivy.

(7)

Ustanovení tohoto nařízení spolu úzce souvisejí, neboť se zabývají homogenitou pro sekuritizace komerčních papírů zajištěných aktivy i sekuritizace odlišné od komerčních papírů zajištěných aktivy. Za účelem zajištění souladu mezi těmito ustanoveními, která by měla vstoupit v platnost současně, a usnadnění komplexního pohledu a jednoduchého přístupu k nim osobám, na něž se tyto povinnosti vztahují, je vhodné zahrnout obě regulační technické normy pro homogenitu, jež požaduje nařízení (EU) 2017/2402, do jediného nařízení. Toto nařízení vychází z návrhů regulačních technických norem, které Komisi předložil Evropský orgán pro bankovnictví.

(8)

Evropský orgán pro bankovnictví před předložením návrhů technických norem, z nichž toto nařízení vychází, úzce spolupracoval s Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy (ESMA) a Evropským orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA). Rovněž uspořádal otevřené veřejné konzultace o návrzích regulačních technických norem, z nichž toto nařízení vychází, analyzoval potenciální související náklady a přínosy a požádal o stanovisko skupinu subjektů působících v bankovnictví zřízenou podle článku 37 nařízení (EU) č. 1093/2010 (2),

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Homogenita podkladových expozic

Pro účely čl. 20 odst. 8 a čl. 24 odst. 15 nařízení (EU) 2017/2402 se podkladové expozice považují za homogenní, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

a)

odpovídají jednomu z těchto druhů aktiv:

i)

půjčky na obytné nemovitosti, které jsou buď zajištěny jednou nebo více hypotékami na nemovitosti určené k bydlení, nebo které jsou plně zaručeny způsobilým poskytovatelem zajištění úvěrového rizika, jenž je mezi těmi, kteří jsou uvedeni v čl. 201 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013, a je klasifikován ve stupni úvěrové kvality 2 nebo výše, jak je uvedeno v části třetí hlavě II kapitole 2 uvedeného nařízení;

ii)

komerční půjčky zajištěné jednou nebo více hypotékami na obchodní nemovitosti, včetně kanceláří nebo jiných obchodních prostor;

iii)

úvěrové přísliby poskytnuté fyzickým osobám pro účely osobní nebo rodinné spotřeby nebo spotřeby domácností;

iv)

úvěrové přísliby, včetně půjček a leasingů, poskytnuté jakémukoli typu podniku nebo korporace;

v)

půjčky a leasingy na automobily;

vi)

pohledávky z kreditních karet;

vii)

obchodní pohledávky;

viii)

ostatní podkladové expozice, které původce nebo sponzor považují za odlišný druh aktiv na základě interních metodik a parametrů;

b)

jsou uzavřeny v souladu se standardy, které uplatňují podobné postupy pro posuzování souvisejícího úvěrového rizika;

c)

jsou obsluhovány v souladu s podobnými postupy pro sledování, shromažďování a správu hotovostních pohledávek na straně aktiv sekuritizační jednotky pro speciální účel;

d)

použije se jeden nebo více faktorů homogenity v souladu s článkem 2.

Pokud podkladová expozice odpovídá více než jednomu druhu aktiva, pro účely písmene a) tohoto článku se tato expozice zařadí pouze do jednoho druhu aktiva v dané sekuritizaci.

Jakékoli změny podkladových expozic v seskupení, které se podle tohoto nařízení považuje za homogenní, nemají na tuto homogenitu vliv, jsou-li tyto změny způsobeny z důvodů, které jsou mimo kontrolu původce nebo sponzora.

Článek 2

Faktory homogenity

1.   Faktory homogenity pro druh aktiv podle čl. 1 písm. a) bodu i) jsou tyto:

a)

pořadí zajišťovacích práv, přičemž seskupení podkladových expozic se skládá pouze z jednoho z těchto druhů:

i)

půjčky zajištěné zajišťovacími právy, která jsou první v pořadí, na nemovitosti určené k bydlení;

ii)

půjčky zajištěné právy, která mají nižší a veškerá vyšší pořadí, na nemovitosti určené k bydlení;

iii)

půjčky zajištěné zajišťovacími právy, která mají nižší pořadí, na nemovitosti určené k bydlení;

b)

druh nemovitosti určené k bydlení, přičemž seskupení se skládá pouze z jednoho z těchto druhů:

i)

vlastnosti vytvářející příjem;

ii)

vlastnosti nevytvářející příjem;

c)

jurisdikce, přičemž seskupení se skládá z expozic zajištěných nemovitostmi určenými k bydlení, které se nacházejí ve stejné jurisdikci.

2.   Faktory homogenity pro druh aktiv podle čl. 1 písm. a) bodu ii) jsou tyto:

a)

pořadí zajišťovacích práv, přičemž seskupení se skládá pouze z jednoho z těchto druhů podkladových expozic:

i)

půjčky zajištěné zajišťovacími právy, která jsou první v pořadí, na obchodní nemovitosti;

ii)

půjčky zajištěné právy, která mají nižší a veškerá vyšší pořadí, na obchodní nemovitosti;

iii)

půjčky zajištěné zajišťovacími právy, která mají nižší pořadí, na obchodní nemovitosti;

b)

druh obchodní nemovitosti, přičemž seskupení se skládá pouze z jednoho z těchto druhů:

i)

kancelářské budovy;

ii)

maloobchodní prostory;

iii)

nemocnice;

iv)

skladovací zařízení;

v)

hotely;

vi)

průmyslové nemovitosti;

vii)

jiné specifické druhy obchodních nemovitostí;

c)

jurisdikce, přičemž seskupení se skládá z podkladových expozic zajištěných nemovitostmi nacházejícími se ve stejné jurisdikci.

3.   Faktory homogenity pro druh aktiv podle čl. 1 písm. a) bodu iv) jsou tyto:

a)

typ dlužníka, přičemž seskupení sestává pouze z jednoho z těchto typů dlužníků:

i)

mikropodniky, malé a střední podniky;

ii)

jiné typy podniků a korporací;

b)

jurisdikce, přičemž seskupení se skládá z pouze jednoho z těchto typů podkladových expozic:

i)

expozice zajištěné nemovitostmi, které se nacházejí ve stejné jurisdikci;

ii)

expozice vůči dlužníkům s místem pobytu ve stejné jurisdikci.

4.   Faktory homogenity pro druh aktiv podle čl. 1 písm. a) bodu v) jsou tyto:

a)

typ dlužníka, přičemž seskupení tvoří podkladové expozice pouze s jedním z těchto typů dlužníků:

i)

jednotlivci;

ii)

mikropodniky, malé a střední podniky;

iii)

jiné typy podniků a korporací;

iv)

subjekty veřejného sektoru;

v)

finanční instituce;

b)

jurisdikce, přičemž seskupení se skládá z podkladových expozic vůči dlužníkům s místem pobytu ve stejné jurisdikci.

5.   Faktory homogenity pro druh aktiv podle čl. 1 písm. a) bodu vi) jsou tyto:

a)

typ dlužníka, přičemž seskupení tvoří podkladové expozice pouze s jedním z těchto typů dlužníků:

i)

jednotlivci;

ii)

mikropodniky, malé a střední podniky;

iii)

jiné typy podniků a korporací;

iv)

subjekty veřejného sektoru;

v)

finanční instituce;

b)

jurisdikce, přičemž seskupení se skládá z podkladových expozic vůči dlužníkům s místem pobytu ve stejné jurisdikci.

6.   Faktory homogenity pro druh aktiv podle čl. 1 písm. a) bodu viii) jsou:

a)

typ dlužníka;

b)

pořadí zajišťovacích práv;

c)

druh nemovitosti;

d)

jurisdikce.

Článek 3

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne

Za Komisi

Předseda

Jean Claude JUNCKER


(1)  Úř. věst. L 347, 28.12.2017, s. 35.

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES (Úř. věst. L 331, 15.12.2020, s. 12).


© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2018
Zavřít
MENU