(EU) 2019/1198Prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/1198 ze dne 12. července 2019 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní pocházejícího z Čínské lidové republiky na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení (EU) 2016/1036

(1)

V květnu 2013 Rada prostřednictvím prováděcího nařízení Rady (EU) č. 412/2013 (2) uložila konečné antidumpingové clo na dovoz keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní pocházejícího z Čínské lidové republiky (dále jen „Čína“ nebo „ČLR“). Současná individuální antidumpingová cla se pohybují v rozmezí od 13,1 % do 26,1 %. Všem spolupracujícím vyvážejícím výrobcům nezařazeným do vzorku bylo uloženo clo ve výši 17,9 % a všechny ostatní společnosti podléhají zbytkovému clu ve výši 36,1 % (dále jen „původní opatření“). Na šetření, které vedlo k uložení původních opatření, se zde dále odkazuje jako na „původní šetření“.

(2)

Po zveřejnění oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti původních opatření (3) požádala Evropská federace pro stolní a dekorativní zboží (dále jen „FEPF“ nebo „žadatel“), která v roce 2017 představovala více než 28 % celkové výroby keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní v Unii, o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti. Tvrdila, že pozbytí platnosti původních opatření pravděpodobně bude mít za následek přetrvání dumpingu a přetrvání nebo obnovení újmy působené výrobnímu odvětví Unie.

(3)

Komise dne 15. května 2018 oznámila zveřejněním oznámení v Úředním věstníku Evropské Unie (4) (dále jen „oznámení o zahájení přezkumu“) zahájení přezkumu před pozbytím platnosti původních opatření podle čl. 11 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (5) (dále jen „základní nařízení“).

(4)

Šetření týkající se přetrvání dumpingu se týkalo období od 1. dubna 2017 do 31. března 2018 (dále jen „období přezkumného šetření“). Zkoumání trendů, které mají význam pro posouzení pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení újmy, se týkalo období od 1. ledna 2014 do konce období přezkumného šetření (dále jen „posuzované období“).

(5)

V oznámení o zahájení přezkumu vyzvala Komise všechny zúčastněné strany, aby se šetření zúčastnily. O zahájení přezkumu před pozbytím platnosti Komise oficiálně vyrozuměla zejména tyto strany: žadatele, známé výrobce v Unii a jejich příslušná sdružení, známé vyvážející výrobce v ČLR, známé dovozce v Unii, kteří nejsou ve spojení, a orgány ČLR.

(6)

Všechny zúčastněné strany byly vyzvány, aby oznámily svá stanoviska, předložily informace a poskytly příslušné důkazy ve lhůtách stanovených v oznámení o zahájení přezkumu. Zúčastněným stranám byla rovněž poskytnuta možnost písemně požádat o slyšení u útvarů Komise, které provádějí šetření, a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(7)

Žádající výrobci v Unii, zastoupení žadatelem, požádali Komisi, aby byly jejich názvy utajeny, s cílem vyhnout se možnému riziku odvetných opatření ze strany místních orgánů v ČLR a/nebo soukromých subjektů v ČLR. Měli za to, že zveřejnění totožnosti žadatelů by mohlo mít významné nepříznivé důsledky pro jejich obchodní činnost a vztahy s čínskými protějšky, s nimiž mají silné vazby.

(8)

Komise tyto žádosti a příslušné důkazy, jež byly předloženy, posoudila. Dospěla k závěru, že skutečně existují důkazy svědčící o značném riziku odvetných opatření. Na základě toho přiznala důvěrné zacházení s názvy žádajících výrobců (6).

(9)

V oznámení o zahájení přezkumu Komise uvedla, že v souladu s článkem 17 základního nařízení bude možná nutné vybrat vzorek zúčastněných stran.

(10)

V oznámení o zahájení přezkumu Komise uvedla, že v souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení předběžně vybrala vzorek výrobců v Unii. Před zahájením přezkumu poskytlo 25 výrobců v Unii informace potřebné pro výběr vzorku a projevilo ochotu spolupracovat s Komisí. Na základě toho vybrala Komise předběžně vzorek čtyř výrobců, kteří byli považováni za reprezentativní pro výrobní odvětví Unie (7). Výběr byl proveden na základě objemu výroby obdobného výrobku, velikosti, zeměpisné polohy v Unii a segmentu výrobků dotyčných výrobců. Tito čtyři výrobci v Unii pokrývali všechny hlavní typy výrobku a nacházeli se ve čtyřech členských státech. Dva z těchto výrobců patřili mezi malé a střední podniky (8). Na tento předběžný vzorek připadalo více než 10 % odhadované celkové výroby v Unii v roce 2017.

(11)

Po stanovení předběžného vzorku jeden z výrobců zařazených do vzorku Komisi informoval, že se chybně označil za malý a střední podnik, jímž ve skutečnosti není. V zájmu zachování reprezentativnosti vzorku Komise svůj předběžný vzorek změnila tak, aby obsahoval jeden další malý a střední podnik (9). Výsledný konečný vzorek obsahoval pět výrobců v Unii, z toho dva malé a střední podniky, kteří pokrývají všechny hlavní typy výrobku a kteří se nacházejí v pěti členských státech (10). Tento vzorek představoval více než 10 % odhadované celkové výroby výrobního odvětví Unie v roce 2017.

(12)

Čínská obchodní komora pro dovoz a vývoz výrobků lehkého průmyslu a řemeslných výrobků (dále jen „CCCLA“) vznesla připomínku k nízké procentní reprezentativnosti společností zařazených do vzorku (více než 10 %) v porovnání s původním šetřením (více než 20 %). Komise však byla toho názoru, že vzhledem k roztříštěné povaze odvětví výroby keramického stolního nádobí a náčiní a k potřebě zahrnout velké i malé společnosti vyrábějící různé typy výrobku v různých členských státech vzorek zahrnuje největší reprezentativní objem prodeje, který může být ve stanovené lhůtě přiměřeně přezkoumán.

(13)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení přezkumu. Komisi se přihlásilo patnáct dovozců, z nichž dvanáct poskytlo požadované informace. Vzhledem k počtu odpovědí Komise rozhodla, že omezí počet dovozců, již budou podrobeni šetření, a vybrala vzorek. V souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení Komise vybrala dvě společnosti odpovídající největšímu reprezentativnímu objemu dovozu a prodeje výrobku, který je předmětem přezkumu, v Unii, který může být ve stanovené lhůtě přiměřeně přezkoumán (11). Podle údajů nahlášených ve fázi výběru vzorku na společnosti zařazené do vzorku připadalo 2–5 % dovozu dotčeného výrobku během období přezkumného šetření.

(14)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny známé vyvážející výrobce v ČLR, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení přezkumu. Komise kromě toho požádala zastoupení Čínské lidové republiky při Evropské unii, aby označilo a/nebo kontaktovalo případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít o účast na šetření zájem.

(15)

Formuláře pro výběr vzorku zaslalo zpět pět set třicet čtyři (534) čínských vyvážejících výrobců / skupin vyvážejících výrobců, kteří souhlasili se svým zařazením do vzorku. Tito spolupracující čínští vyvážející výrobci společně představovali přibližně 82 % objemu prodeje a 76 % hodnoty prodeje keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní z Číny do Unie v období přezkumného šetření. Po analýze informací dodaných čínskými vyvážejícími výrobci Komise rozhodla, že omezí své šetření na přiměřený počet vyvážejících výrobců, a to použitím vzorku v souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení. Dne 29. června 2018 (poznámka ke spisu č. t18.007505) Komise vybrala vzorek tří skupin vyvážejících výrobců na základě největšího objemu prodeje do Unie v období přezkumného šetření. Podle údajů Eurostatu připadalo na tři skupiny zařazené do vzorku přibližně 8,8 % celkového čínského vývozu do Unie během období přezkumného šetření (12).

(16)

CCCLA vznesla připomínku k nízké procentní reprezentativnosti společností zařazených do vzorku v porovnání s původním šetřením (téměř 20 %). Komise však byla toho názoru, že vzhledem k roztříštěné povaze odvětví výroby keramického stolního nádobí a náčiní byl výběr tří největších skupin, pokud jde o jejich deklarovaný prodej na vývoz do Unie, největším reprezentativním objemem vývozu, který může být ve stanovené lhůtě přiměřeně přezkoumán.

(17)

Jedna ze skupin zařazených do vzorku (13) informovala dne 25. července 2018 útvary Komise o svém rozhodnutí od spolupráce odstoupit a nepředložit odpověď na dotazník. Komise proto v souladu s čl. 17 odst. 4 základního nařízení rozhodla, že vybere nový vzorek doplněním jedné další skupiny, čtvrté největší, pokud jde o prodej do Unie v období přezkumného šetření (14).

(18)

Komise zaslala dotazníky třem skupinám čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, vládě ČLR (dále jen „čínská vláda“), pěti výrobcům v Unii zařazeným do vzorku a dvěma dovozcům, kteří nejsou ve spojení, zařazeným do vzorku. Úplné odpovědi na dotazník předložili dvě skupiny čínských vyvážejících výrobců zařazené do vzorku, čtyři výrobci v Unii zařazení do vzorku a dva dovozci zařazení do vzorku.

(19)

Jeden malý výrobce v Unii zařazený do vzorku informoval Komisi, že nebude moci předložit smysluplnou odpověď na dotazník, a tudíž od spolupráce odstoupil. Vzhledem k tomu, že řízení dospělo do pokročilé fáze, nebylo možné tuto společnost zařazenou do vzorku nahradit jinou společností. Odstoupení této společnosti mělo dopad na reprezentativnost vzorku, jelikož se snížil na tři velké výrobce a jeden malý a střední podnik namísto dvou malých a středních podniků. Změněný vzorek však stále ještě představoval více než 10 % odhadované celkové výroby výrobního odvětví Unie v roce 2017, zahrnoval všechny příslušné segmenty výrobků (porcelán, kamenina a pórovina), velké společnosti i malé a střední podniky a zachovával reprezentativní zeměpisné rozložení (čtyři členské státy (15)).

(20)

Jedna skupina čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku předložila velmi nedostatečnou odpověď na dotazník, kde nebyly vyplněny oddíly týkající se domácího prodeje a nákladů, což Komisi neumožnilo získat veškeré informace, které pro šetření považovala za nezbytné. Komise proto tuto skupinu informovala, že pokud jde o danou skupinu, může ve svých zjištěních vycházet z dostupných údajů podle článku 18 základního nařízení (16).

(21)

Komise ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné pro stanovení pravděpodobnosti přetrvání dumpingu a újmy a pro stanovení zájmu Unie. Inspekce na místě se uskutečnily v prostorách těchto zúčastněných stran:

(22)

Podobně jako v případě požadavku vzneseného žádajícími výrobci v Unii ve fázi zahájení řízení, jak je popsáno v 7. bodě odůvodnění výše, požádali výrobci v Unii zařazení do vzorku, aby byly údaje o jejich totožnosti v souladu s čl. 19 odst. 1 základního nařízení považovány za důvěrné informace, kvůli obavě, že by mohli čelit odvetným opatřením ze strany odběratelů nebo konkurentů dotčených tímto šetřením. Komise jednotlivě posoudila podstatu každé žádosti o zachování důvěrnosti. Dospěla k závěru, že ve všech případech skutečně existují důkazy svědčící o velké pravděpodobnosti odvetných opatření, a souhlasila s tím, že názvy uvedených společností by neměly být zveřejněny (17). Komise byla dále toho názoru, že není vhodné zveřejnit, ve kterých pěti členských státech se společnosti zařazené do vzorku nacházejí, neboť i to by nevyhnutelně odhalilo totožnost příslušných společností.

(23)

CCCLA před poskytnutím konečných informací i po něm tvrdila, že nezveřejnění totožnosti výrobců v Unii zařazených do vzorku představuje závažné porušení práv na obhajobu ostatních zúčastněných stran. Zaprvé tvrdila, že nebyly poskytnuty žádné informace o vazbách výrobců v Unii s čínskými společnostmi ve stejném odvětví. Komise však ve své poznámce ke spisu, jež obsahuje její hodnocení důkazů předložených výrobci v Unii, poukázala na vazby, které existují s čínskými společnostmi a které by mohly být ohroženy zveřejněním identity výrobců v Unii (18). Zadruhé CCCLA kritizovala, že anonymita jí zabrání vznést smysluplné připomínky k reprezentativnosti vzorku, stanovit, zda společnost zařazená do vzorku vyrábí značkové, nebo neznačkové výrobky, a ověřit správnost zjištění Komise ohledně újmy.

(24)

Podle judikatury Soudního dvora musí být ochrana práv na obhajobu v případě potřeby v souladu s dodržováním zásady důvěrnosti, která je výslovně stanovena v článku 19 základního nařízení (19). Zajištění takového souladu sice umožňuje přijetí nedůvěrných shrnutí takových informací (například ve formě rozmezí a/nebo indexovaných částí informací) v případě, že uvedené informace nepovedou k vyzrazení obchodního tajemství, avšak není absolutní.

(25)

Při uplatňování této zásady Komise zajistila, aby bylo možné v průběhu stávajícího šetření všechny důležité otázky ověřit a zabývat se jimi ve spisech, do nichž mohly zúčastněné strany nahlížet. Tyto spisy obsahovaly i poznámky k výběru vzorku a jeho reprezentativnosti, veřejně přístupná podání výrobců v Unii zařazených do vzorku, včetně rozmezí a/nebo indexovaných informací, a další příslušnou komunikaci s těmito společnostmi a jejich zástupci, týkající se mimo jiné i procentního podílu značkových výrobků vyráběných jednotlivými společnostmi zařazenými do vzorku. Při výběru společností zařazených do vzorku nebo při stanovování zjištění Komise ohledně újmy nebyly použity žádné jiné informace než ty informace, jejichž veřejně přístupná verze byla zpřístupněna zúčastněným stranám. Zveřejnění názvů těchto společností by proto neposkytlo zúčastněným stranám žádné další informace, které by měly význam pro ověření správnosti zjištění Komise. Komise tudíž považovala informace poskytnuté v dokumentaci, která byla zpřístupněna zúčastněným stranám, za dostatečné k zajištění práv zúčastněných stran na obhajobu, zatímco zveřejnění názvů výrobců v Unii by těmto výrobcům pravděpodobně způsobilo nenapravitelné a nepřiměřené hospodářské škody. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(26)

Vzhledem k tomu, že při zahájení šetření byly k dispozici dostatečné důkazy prokazující existenci podstatných zkreslení v ČLR ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení, považovala Komise za vhodné zahájit šetření na základě čl. 2 odst. 6a základního nařízení.

(27)

V zájmu shromáždění nezbytných údajů pro případné uplatnění čl. 2 odst. 6a základního nařízení proto Komise v oznámení o zahájení přezkumu vyzvala všechny známé výrobce v ČLR, aby poskytli informace požadované v příloze III oznámení o zahájení přezkumu, pokud jde o vstupy používané při výrobě výrobku, který je předmětem přezkumu. Oba výrobci, kteří poskytli odpověď týkající se výběru vzorku, předložili také informace požadované v příloze III.

(28)

S cílem získat informace, jež Komise považovala za nezbytné pro své šetření v souvislosti s údajnými podstatnými zkresleními ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení, zaslala dotazník také čínské vládě. V tomto dotazníku byla čínská vláda vyzvána, aby vyjádřila svá stanoviska k důkazům uvedeným v žádosti žadatele, k jakýmkoli dalším důkazům ve spisu ohledně existence podstatných zkreslení, včetně výslovně uvedené zprávy, jakož i k vhodnosti uplatnění čl. 2 odst. 6a základního nařízení v daném případě. Nepřišla žádná odpověď.

(29)

Komise v oznámení o zahájení přezkumu rovněž vyzvala všechny zúčastněné strany, aby ve lhůtě 37 dnů od zveřejnění tohoto oznámení v Úředním věstníku Evropské unie oznámily svá stanoviska, předložily informace a poskytly příslušné důkazy, pokud jde o vhodnost uplatnění čl. 2 odst. 6a základního nařízení.

(30)

V oznámení o zahájení přezkumu Komise rovněž uvedla, že s ohledem na dostupné důkazy může být pro účely určení běžné hodnoty na základě nezkreslených cen nebo referenčních hodnot nutné zvolit vhodnou reprezentativní zemi podle čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení.

(31)

Dne 18. července 2018 zveřejnila Komise první poznámku ke spisu (20) (dále jen „poznámka ze dne 18. července“), v níž požádala zúčastněné strany o jejich stanovisko k příslušným zdrojům, jež Komise může použít k určení běžné hodnoty, v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. e) druhou odrážkou základního nařízení. Na základě odpovědí na přílohu III oznámení o zahájení řízení uvedla Komise seznam všech činitelů výroby, jako jsou materiály, energie a pracovní síly, používaných vyvážejícími výrobci při výrobě keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní. Na základě kritérií pro výběr nezkreslených cen nebo referenčních hodnot Komise dále určila tři možné reprezentativní země: Brazílii, Thajsko a Turecko.

(32)

Komise umožnila všem zúčastněným stranám, aby předložily své připomínky. Vyjádření obdržela od CCCLA a od žadatele.

(33)

Obdrženými připomínkami zúčastněných stran se Komise zabývala ve druhé poznámce (21) ke zdrojům pro stanovení běžné hodnoty ze dne 9. října 2018 (dále jen „poznámka ze dne 9. října“). V poznámce ze dne 9. října Komise dále upřesnila seznam činitelů výroby a dospěla k závěru, že nejvhodnější reprezentativní zemí podle čl. 2 odst. 6a písm. a) první odrážky základního nařízení je v této fázi Turecko. Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se k tomu vyjádřily. Vyjádření obdržela od CCCLA a od žadatele. Těmito připomínkami se toto nařízení zabývá v oddíle 3.2.3 níže.

(34)

Komise dne 26. dubna 2019 poskytla podstatné skutečnosti a úvahy, na jejichž základě hodlá zachovat antidumpingová cla (dále jen „poskytnutí konečných informací“). Všem stranám byla poskytnuta dvacetidenní lhůta, během níž mohly k poskytnutým informacím předložit své připomínky. Na žádost CCCLA se dne 17. května 2019 uskutečnilo ústní slyšení.

(35)

Připomínky předložené zúčastněnými stranami Komise zvážila a v příslušných případech zohlednila.

(36)

Dotčený výrobek je stejný jako výrobek, který byl předmětem původního šetření, totiž keramické stolní a kuchyňské nádobí a náčiní, s výjimkou keramických mlýnků na přísady a koření a jejich keramických mlecích částí, keramických mlýnků na kávu, brousků keramických nožů, keramických brousků, keramického kuchyňského náčiní k řezání, mletí, strouhání, plátkování, škrábání a loupání a kordieritových keramických kamenů používaných pro pečení pizzy nebo chleba, v současnosti kódů KN ex 6911 10 00, ex 6912 00 21, ex 6912 00 23, ex 6912 00 25 a ex 6912 00 29 (kódy TARIC 6911100090, 6912002111, 6912002191, 6912002310, 6912002510 a 6912002910), pocházející z Čínské lidové republiky (dále jen „dotčený výrobek“).

(37)

Keramické stolní a kuchyňské nádobí a náčiní může být vyrobeno z porcelánu (včetně jemného porcelánu / kostního porcelánu), běžné keramiky, kameniny, póroviny či jemné keramiky nebo z jiných materiálů. Konečný keramický výrobek závisí na druhu a složení hlavních surovin, jako je jíl, kaolin, živec a křemen.

(38)

Keramické stolní a kuchyňské nádobí a náčiní se prodává v mnoha různých formách, které se v průběhu času vyvíjejí. Používá se na řadě míst, například v domácnostech, hotelech, restauracích nebo pečovatelských zařízeních, a jsou v zásadě určeny pro styk s potravinami.

(39)

Jak bylo zjištěno v původním šetření, má keramické stolní a kuchyňské nádobí a náčiní vyráběné a prodávané výrobním odvětvím Unie v Unii, keramické stolní nádobí a náčiní vyráběné a prodávané na domácím trhu ČLR a keramické stolní a kuchyňské nádobí a náčiní dovážené do Unie z ČLR stejné základní fyzické a chemické vlastnosti a stejné konečné užití. Proto se považují za obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(40)

V souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení Komise zkoumala, zda je pravděpodobné, že by došlo k přetrvání dumpingu ze strany ČLR, kdyby platná opatření pozbyla platnosti.

(41)

Podle údajů Eurostatu Čína během období přezkumného šetření vyvezla do Unie 376 421 tun keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní v celkové hodnotě 671 978 000 EUR. Za stejné období činil deklarovaný objem vývozu spolupracujících čínských vyvážejících výrobců 292 866 tun a hodnota jejich vývozu 484 020 950 EUR, což odpovídalo 78 % (objem) a 72 % (hodnota). V roztříštěném výrobním odvětví, jakým výroba keramického stolního nádobí a náčiní je, lze toto považovat za vysokou úroveň spolupráce.

(42)

Jedna ze čtyř skupin zařazených do vzorku však zároveň od spolupráce odstoupila, aniž poskytla odpověď na dotazník, a další skupina poskytla velmi nedostatečnou odpověď na dotazník, jež neumožnila Komisi získat veškeré informace, které považovala za nezbytné. Třetí skupina zařazená do vzorku se navíc rozhodla odstoupit od spolupráce během inspekce na místě (22). Při inspekci této skupiny Komise zjistila, že údaje uvedené v odpovědi na dotazník není možné dostatečně ověřit vzhledem k nedostatku příslušných důkazů. Společnost zejména neposkytla dokumentaci prokazující množství produkce ani dokumentaci týkající se dodávek surovin / konečných výrobků během období přezkumného šetření. V prostorách společnosti nebyly rovněž k dispozici některé elektronické dokumenty, např. objednávky a kupní smlouvy vztahující se k dodávkám zboží v období přezkumného šetření. Přinejmenším v případě jedné transakce navíc poskytnutá dokumentace neodpovídala ověřeným informacím / dokumentaci, které Komise obdržela od dodavatele této společnosti. Všechna tato zjištění potvrzují závěr, že poskytnuté informace nebyly spolehlivé a že část výroby a původ prodeje na vývoz do EU v období přezkumného šetření byly nesprávně deklarovány.

(43)

Tři ze čtyř skupin zařazených do vzorku navzdory svému původnímu souhlasu tedy nakonec při šetření nespolupracovaly. Komise tyto společnosti, jakož i čínské orgány informovala (23), že v souladu s článkem 18 základního nařízení může ve svých zjištěních ohledně přetrvání a/nebo obnovení dumpingu vycházet z dostupných údajů.

(44)

V čl. 2 odst. 1 základního nařízení je uvedeno, že „běžná hodnota se obvykle zakládá na cenách, které jsou zaplaceny nebo mají být zaplaceny nezávislým odběratelem v zemi vývozu v běžném obchodním styku“.

(45)

Avšak čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení stanoví, že „pokud se […] zjistí, že není vhodné použít domácí ceny a náklady v zemi vývozu, jelikož v této zemi dochází k podstatným zkreslením ve smyslu písmene b), běžná hodnota se zjistí početně výhradně na základě výrobních nákladů a nákladů na prodej odrážejících nezkreslené ceny nebo referenční hodnoty“ a „zahrnuje nezkreslenou a přiměřenou částku pro správní, prodejní a režijní náklady a pro zisk“.

(46)

Jak je dále vysvětleno níže, Komise v tomto šetření dospěla k závěru, že na základě dostupných důkazů bylo uplatnění čl. 2 odst. 6a základního nařízení vhodné.

(47)

Ustanovení čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení stanoví, že „podstatná zkreslení jsou taková zkreslení, k nimž dochází v případě, kdy vykazované ceny nebo náklady, včetně nákladů na suroviny a energii, nejsou výsledkem volného působení tržních sil, neboť jsou ovlivňovány významnými zásahy státu. Při posuzování toho, zda existují podstatná zkreslení, se bere v úvahu mimo jiné možný dopad jednoho či více z těchto prvků:

(48)

Podle čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení se při posuzování toho, zda existují podstatná zkreslení ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. a), musí vzít v úvahu mimo jiné i to, že výčet prvků uvedený v prvně uvedeném ustanovení není úplný. Podle čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení se při posuzování toho, zda existují podstatná zkreslení, musí brát v úvahu možný dopad jednoho či více z těchto prvků na ceny a náklady v zemi vývozu dotčeného výrobku. Jelikož tento výčet není kumulativní, není pro zjištění podstatných zkreslení nutné zohlednit všechny tyto prvky. Stejné skutkové okolnosti je kromě toho možné použít i k prokázání toho, že existuje jeden či více prvků z tohoto seznamu. Jakýkoli závěr ohledně podstatných zkreslení ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. a) však musí být vyvozen na základě všech důkazů, které jsou k dispozici. Celkové posouzení toho, zda existují zkreslení, může rovněž brát v úvahu celkový kontext a situaci v zemi vývozu, zejména pokud koncepce „socialistického tržního hospodářství“ zakotvená v čínské ústavě a celém právním systému poskytuje vládě významné pravomoci zasahovat do ekonomiky takovým způsobem, že ceny a náklady nejsou výsledkem volného působení tržních sil.

(49)

Ustanovení čl. 2 odst. 6a písm. c) základního nařízení stanoví, že „pokud má Komise k dispozici podložené informace týkající se možné existence podstatných zkreslení uvedených v písmeni b) v určité zemi či v určitém odvětví v této zemi a pokud je to v zájmu účinného uplatňování tohoto nařízení, Komise vypracuje, zveřejní a pravidelně aktualizuje zprávu popisující tržní podmínky uvedené v písmeni b) v této zemi nebo v tomto odvětví“.

(50)

Komise v této souvislosti předtím vyhotovila „Pracovní dokument útvarů Komise o podstatných zkresleních v ekonomice ČLR pro účely šetření v oblasti ochrany obchodu“ (dále jen „zpráva“). Zpráva poukazuje na existenci významných státních zásahů na mnoha úrovních hospodářství, včetně konkrétních zkreslení v mnoha klíčových činitelích výroby (jako jsou pozemky, energie, kapitál, suroviny a pracovní síly), jakož i v konkrétních odvětvích (např. v keramickém průmyslu). Zpráva byla vložena do vyšetřovacího spisu ve fázi zahájení přezkumu. Některé relevantní důkazy doplňující zprávu také obsahovala žádost.

(51)

Žádost podpořila tvrzení o podstatných zkresleních ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) uvedená výše, čímž zprávu doplňovala.

(52)

Zaprvé, žadatel v oddíle 3.B.i žádosti poukázal na existenci podstatných zkreslení v Číně, zjištěných ve zprávě. Žadatel kromě toho tyto informace rozšířil v samostatném dokumentu, který byl k jeho žádosti připojen (dále jen „zpráva ThinkDesk“) (24).

(53)

Na základě výše uvedených dokumentů žadatel tvrdil, že existují zkreslení týkající se činitelů výroby. Žadatel mimoto tvrdil, že existuje propojení mezi čínskými politickými činiteli a správními radami společností vyrábějících stolní a kuchyňské nádobí a náčiní, které žadatel označil jako „poměrně velké“.

(54)

Žádost žadatele uvádí také příklady významné státní podpory poskytované v nedávných letech výrobcům stolního a kuchyňského nádobí a náčiní. Zpráva ThinkDesk poukazuje na opatření finanční odměny a podpory, jež ve prospěch keramického průmyslu přijaly čínské orgány. Výše uvedená zpráva rovněž poukazuje na existenci hospodářské politiky na podporu inovačních kapacit a modernizace technologie v odvětví keramiky. Poukazuje v této souvislosti na určitá opatření finanční podpory poskytované orgány veřejné správy na všech úrovních (25).

(55)

Kromě jiných podpůrných opatření žadatel prokázal, že existuje vládní podpora vývozu ve formě odpočtů DPH nebo pojištění vývozních úvěrů prostřednictvím státem vlastněné China Export & Credit Insurance Corporation (Sinosure), které čínští výrobci keramiky využívali (26). Zpráva ThinkDesk dále potvrzuje, že význam keramického průmyslu pro místní hospodářství vedl k silné finanční a nepeněžní podpoře ze strany regionálních orgánů státní správy (27). Podnikům byla navíc poskytována finanční podpora v souvislosti s uváděním výrobků na trh, patenty a obchodními značkami (28).

(56)

Žadatelé s odvoláním na zprávu a zprávu ThinkDesk poukázali na stávající dominantní úlohu státu v čínské ekonomice a dospěli k závěru, že odvětví keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní podléhá podstatným zkreslením trhu.

(57)

Komise zkoumala, zda je, či není vhodné použít domácí ceny a náklady v Číně kvůli existenci podstatných zkreslení ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení. Komise tak učinila na základě důkazů dostupných ve spisu, včetně důkazů obsažených ve zprávě, jež vycházejí z veřejně dostupných zdrojů. Tato analýza zahrnovala zkoumání významných státních zásahů do ekonomiky ČLR obecně, ale i konkrétní situaci na trhu v příslušném odvětví včetně výrobku, který je předmětem přezkumu.

(58)

Podle oddílu 5.2.2 oznámení o zahájení přezkumu a v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. c) základního nařízení byly zúčastněné strany vyzvány, aby důkazy obsažené ve vyšetřovacím spisu v době zahájení přezkumu, jež nasvědčují existenci podstatných zkreslení, vyvrátily, vyjádřily se k nim nebo je doplnily. Žádný z vyvážejících výrobců této možnosti nevyužil. Vyvážející výrobci byli kromě toho v dotazníku pro vyvážející výrobce výslovně vyzváni, aby vznesli tvrzení a poskytli příslušné důkazy, pokud mají za to, že některé nebo všechny jejich náklady nebyly ovlivněny podstatnými zkresleními. Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že jeho náklady na suroviny ovlivněny nebyly. I přes výslovnou žádost před ověřením však na místě neposkytl žádné příslušné důkazy. Navíc, jak bylo vysvětleno výše ve 42. bodě odůvodnění, se dokonce rozhodl, že zcela přestane spolupracovat.

(59)

V návaznosti na poskytnutí informací CCCLA tvrdila, že antidumpingová dohoda WTO nestanoví procedurální překážku spočívající ve vyjádření připomínek ke zprávě o určité zemi. Komise konstatovala, že toto tvrzení souvisí s postojem CCCLA k souladu nové metodiky s WTO, kterým se zabývají 126. a 127. bod odůvodnění níže. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(60)

Po poskytnutí informací CCCLA rovněž tvrdila, že čínským vyvážejícím výrobcům nebyla vůbec nabídnuta přiměřená příležitost prokázat, že nebyli jednotlivě ovlivněni podstatnými zkresleními, jež uvádí zpráva a zpráva ThinkDesk. CCCLA dále tvrdila, že podle nové antidumpingové metodiky EU (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2321 ze dne 12. prosince 2017) jednotlivý vývozce již nemá možnost prokázat, že by mohl být posuzován samostatně, a nikoli v rámci údajné situace v celé zemi, na rozdíl od metodiky, která byla vůči ČLR uplatňována podle čl. 2 odst. 7 předchozího znění základního nařízení, jež umožňovalo, aby bylo jednotlivým vývozcům přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, pokud to prokázali. CCCLA proto tvrdila, že Komise porušila zásadu řádné správy, řádného procesu a práva na obhajobu ve vztahu ke všem čínským vývozcům a dopustila se porušení článku 41 Listiny základních svobod EU.

(61)

Komise připomíná, že zásada řádné správy, pokud je projevem určitého konkrétního práva, např. práva na to, aby záležitosti každého jednotlivce byly řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě, jak je stanoveno v článku 41 Listiny základních svobod, musí být považována za pravidlo unijního práva, jehož cílem je přiznání práv jednotlivcům. Podle judikatury však zásada řádné správy sama o sobě práva jednotlivcům nepřiznává, s výjimkou případu, kdy je projevem konkrétních práv (29). V tomto ohledu je třeba poznamenat, že na rozdíl od tvrzení CCCLA měly všechny strany během celého šetření v rámci přezkumu před pozbytím platnosti možnost vyjádřit se k existenci podstatných zkreslení, jejich souvislosti s dotčeným výrobkem a dopadem na jejich podnikání. Vyvážející výrobci mohli odpovědět na otázky v oddíle F-5 dotazníku. Jeden vyvážející výrobce se mohl pokusit předložit důkaz na podporu svého tvrzení, že náklady na suroviny nejsou zkreslené. Jak bylo uvedeno v 58. bodě odůvodnění, žádná z uvedených stran se nerozhodla tak učinit. Tyto zúčastněné strany se proto nemohou dovolávat zásady řádné správy, vyjádřené v článku 41 Listiny základních svobod EU, pro své tvrzení ohledně existence podstatných zkreslení u dotyčných vyvážejících výrobců. A dále, teoretické argumenty založené na abstraktním srovnávání mezi různými verzemi antidumpingových právních předpisů nejsou v kontextu článku 41 Listiny relevantní, jelikož Komise je právně vázána řídit se platnými právními předpisy. S ohledem na výše uvedené Komise rovněž poznamenává, že podle čl. 2 odst. 6a písm. a) druhého pododstavce třetí odrážky základního nařízení lze domácí náklady vývozců použít k početnímu zjištění běžné hodnoty, „avšak pokud je na základě přesných a vhodných důkazů […] možné jednoznačně stanovit, že nejsou zkreslené“. To znamená, že je-li tento požadavek splněn, lze zohlednit individuální situaci vyvážejícího výrobce, takže pro stanovení běžné hodnoty budou použity jeho vlastní náklady. V každém případě Komise připomíná, že CCCLA nemůže prosazovat procesní právo, které se jí osobně a nepříznivě nedotýká, takže nemůže uplatňovat porušení konkrétního nároku, který je osobním nárokem jejích členů.

(62)

Komise tudíž tvrzení, že došlo k porušení článku 41 Listiny, zamítla.

(63)

Čínský hospodářský systém je založen na koncepci „socialistického tržního hospodářství“. Tato koncepce je zakotvena v čínské ústavě a předurčuje řízení ekonomiky v Číně. Ústřední zásadou je „socialistické veřejné vlastnictví výrobních prostředků, totiž všelidové vlastnictví a kolektivní vlastnictví pracujících“. Státem vlastněná ekonomika je „vedoucí silou národního hospodářství“ a stát je zmocněn „zajistit její upevňování a růst“ (30). Celkové uspořádání čínské ekonomiky proto nejen umožňuje státu výrazně zasahovat do ekonomiky, ale stát je k takovým zásahům výslovně zmocněn. Pojem nadřazenosti veřejného vlastnictví soukromému vlastnictví se prolíná celým právním systémem a je zdůrazněn jako obecná zásada ve všech hlavních právních předpisech. Názorným příkladem je čínský zákon o vlastnictví: odkazuje na první fázi socialismu a ukládá státu prosazovat základní hospodářský systém, ve kterém hraje dominantní úlohu veřejné vlastnictví. Jiné formy vlastnictví jsou tolerovány a zákon povoluje jejich rozvoj spolu se státním vlastnictvím (31).

(64)

Podle čínských právních předpisů je kromě toho socialistické tržní hospodářství rozvíjeno pod vedením Komunistické strany Číny. Struktury čínského státu a Komunistické strany Číny jsou vzájemně propojeny na každé úrovni (právní, institucionální, personální) a vytvářejí nadstavbu, ve které jsou úlohy Komunistické strany Číny a státu nerozlišitelné. Po změně čínské ústavy v březnu 2018 byla vedoucí úloha Komunistické strany Číny ještě více zdůrazněna prostřednictvím formulace v článku 1 ústavy, která tuto úlohu potvrzuje. Za stávající první větu ústavy: „(s)ocialistické zřízení je základním zřízením Čínské lidové republiky“ byla vložena nová druhá věta, která zní: „Určujícím znakem socialismu s čínskými rysy je vedoucí úloha Komunistické strany Číny“ (32). To dokresluje nezpochybnitelnou a stále rostoucí kontrolu Komunistické strany Číny nad ekonomickým systémem v Číně. Tato vedoucí úloha a kontrola je nedílnou součástí čínského systému a jde daleko nad rámec situace obvyklé v jiných zemích, kde vlády uplatňují obecnou makroekonomickou kontrolu, v jejichž hranicích probíhá volné působení tržních sil.

(65)

Čínský stát se zapojuje do intervenční hospodářské politiky při plnění cílů, které se spíše shodují s politickým programem vytyčeným Komunistickou stranou Číny, než aby odrážely hospodářské podmínky převládající na volném trhu (33). Čínské orgány při tom uplatňují celou řadu intervenčních hospodářských nástrojů, včetně systému průmyslového plánování, finančního systému a úrovně právního prostředí.

(66)

Zaprvé, na úrovni celkové správní kontroly je směr čínského hospodářství ovládán složitým systémem průmyslového plánování, který ovlivňuje všechny hospodářské činnosti v zemi. Tyto plány ve svém souhrnu zahrnují obsáhlý a složitý komplex odvětví a průřezových politik a jsou přítomny na všech úrovních veřejné správy. Plány na úrovni provincií jsou podrobné, zatímco celostátní plány stanovují obecnější cíle. Plány stanovují také nástroje na podporu příslušných průmyslových a jiných odvětví, jakož i časové rámce, ve kterých má být cílů dosaženo. Některé plány stále obsahují explicitní cíle týkající se výstupů, což bylo běžnou součástí předchozích plánovacích cyklů. V rámci plánů jsou jednotlivá průmyslová odvětví nebo projekty označovány za (pozitivní nebo negativní) priority v souladu s prioritami vlády a jsou jim přiřazovány konkrétní rozvojové cíle (průmyslová modernizace, mezinárodní expanze atd.). Hospodářské subjekty, ať soukromé, nebo vlastněné státem, musí své obchodní činnosti účinně přizpůsobovat realitě, kterou vytváří systém plánování. Je tomu tak nejen kvůli závazné povaze plánů, ale i proto, že příslušné čínské orgány na všech úrovních veřejné správy se systémem plánů řídí a využívají své zákonné pravomoci v souladu s ním, čímž hospodářské subjekty nutí k dodržování priorit stanovených v plánech (viz též oddíl 3.2.2.5 níže) (34).

(67)

Zadruhé, na úrovni přidělování finančních zdrojů hrají ve finančním systému Číny dominantní úlohu komerční banky ve vlastnictví státu. Tyto banky se při vytváření a provádění své úvěrové politiky musí přizpůsobovat vládním cílům průmyslové politiky, místo aby primárně posuzovaly ekonomickou hodnotu toho kterého projektu (viz též oddíl 3.2.2.8 níže) (35). Totéž platí o ostatních složkách čínského finančního systému, jako jsou akciové trhy, trhy dluhopisů, soukromé kapitálové trhy atd. Také tyto části finančního sektoru, které nejsou bankami, jsou institucionálně a operačně uspořádány takovým způsobem, který není zaměřen na co nejefektivnější fungování finančních trhů, ale na zajištění kontroly a umožnění zásahů ze strany státu a Komunistické strany Číny (36).

(68)

Zatřetí, na úrovni právního prostředí mají zásahy státu do hospodářství řadu podob. Například pravidla pro zadávání veřejných zakázek jsou pravidelně používána k dosažení jiných politických cílů než hospodářské efektivnosti, což narušuje tržní zásady v této oblasti. Platné právní předpisy výslovně stanoví, že zadávání veřejných zakázek se musí provádět tak, aby se usnadnilo dosažení cílů vytyčených státními politikami. Povaha těchto cílů ovšem není vymezena, a orgánům s rozhodovacími pravomocemi tak zůstává široký prostor pro uvážení (37). Obdobně v oblasti investic si čínská vláda ponechává významnou kontrolu a vliv ohledně určení a rozsahu jak státních, tak soukromých investic. Orgány používají prověřování investic, jakož i různé pobídky, omezení a zákazy týkající se investic jako důležitý nástroj na podporu cílů průmyslové politiky, jako je zachování státní kontroly nad klíčovými odvětvími nebo posílení domácího průmyslu (38).

(69)

Souhrnně řečeno je čínský hospodářský model založen na některých základních axiomech, které umožňují a podporují širokou škálu zásahů státu. Takto významné zásahy státu jsou v rozporu s volným působením tržních sil, a tedy vedou k narušení účinného umisťování zdrojů v souladu s tržními zásadami (39).

(70)

Podniky, jež jsou ve vlastnictví státu, jsou jím ovládány nebo jsou pod jeho strategickým dohledem nebo se řídí jeho pokyny, představují podstatnou součást ekonomiky ČLR.

(71)

Pokud jde o státní vlastnictví, jelikož je čínské odvětví keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní velmi roztříštěné, je vyvození celkových závěrů ohledně vlastnických poměrů v tomto odvětví obtížné. Žádost žadatele analyzovala devět společností ze seznamu, které jsou poměrně velkými výrobci kuchyňského a stolního nádobí a náčiní a významnou část své výroby vyvážejí. Podle žadatele v osmi z těchto devíti společností měl stát v době analýzy podíl ve výši až 5 %, zatímco v deváté společnosti měly různé státem vlastněné subjekty podíl blížící se 50 % (40). Kapitálový podíl státu v jiných výrobních společnostech v odvětví keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní (41) se pohybuje od 46,5 % ve společnosti Jiangsu Gaochun (42), více než 30,34 % ve společnosti Jingdezhen Redleaf Ceramics (43) až po 33 % ve společnosti Sanyuan Ceramics (44). O ostatních čínských společnostech v tomto odvětví nemá Komise k dispozici žádné údaje. Důkazy ve spisu proto nepodporují zjištění o významném státním vlastnictví v odvětví keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní.

(72)

Pokud jde o ovládání ze strany státu, vláda a Komunistická strana Číny udržují struktury, které zajišťují trvání jejich vlivu na podniky. Stát (a v mnoha ohledech také Komunistická strana Číny) nejen aktivně stanoví obecné ekonomické strategie a dohlíží na jejich provádění jednotlivými podniky, ale osobuje si také právo podílet se na jejich provozním rozhodování. Prvky, které ukazují na existenci státní kontroly nad podniky v odvětví keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní, jsou podrobněji popsány v oddíle 3.2.2.4 níže.

(73)

Pokud jde o strategický dohled nad keramickým průmyslem a pokyny pro jeho řízení ze strany státu, je analýza uvedena v oddílech 3.2.2.4 a 3.2.2.5 níže. Při vysoké úrovni státní kontroly a zásahů v keramickém průmyslu, jak je popsáno níže, je i soukromým výrobcům keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní bráněno působit za tržních podmínek.

(74)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že na trhu s keramickým stolním a kuchyňským nádobím a náčiním v ČLR působí ve značné míře podniky podléhající kontrole nebo strategickému dohledu ze strany čínské vlády.

(75)

Čínský stát může ovlivňovat ceny a náklady prostřednictvím přítomnosti státu ve firmách. Důležitým kanálem, jehož prostřednictvím může stát zasahovat do podnikatelských rozhodnutí, jsou zejména buňky Komunistické strany Číny v podnicích, jak ve státem vlastněných, tak v soukromých. Podle práva společností ČLR má být v každé společnosti zřízena organizace Komunistické strany Číny (alespoň se třemi členy této strany v souladu se stranickými stanovami (45)) a daná společnost musí vytvořit nezbytné podmínky pro činnost stranické organizace. V minulosti tento požadavek podle všeho nebyl vždy dodržován nebo striktně vymáhán. Nejpozději od roku 2016 však Komunistická strana Číny zesílila své nároky, pokud jde o kontrolu nad obchodními rozhodnutími ve státem vlastněných podnicích, jakožto věc politického principu. Uvádí se také, že Komunistická strana Číny údajně vyvíjí tlak na soukromé společnosti, aby kladly na první místo „vlastenectví“ a řídily se stranickou disciplínou (46). Podle zpráv z roku 2017 existovaly stranické buňky v 70 % z přibližně 1,86 milionu soukromých společností, přičemž rostl tlak na to, aby organizace Komunistické strany Číny měly poslední slovo, pokud jde o obchodní rozhodnutí ve společnostech, v nichž působí (47). Tato pravidla jsou uplatňována všeobecně v celé čínské ekonomice, ve všech odvětvích včetně keramického průmyslu. Je tudíž jisté, že tato pravidla platí také pro výrobce keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní a pro dodavatele jejich vstupů.

(76)

Konkrétně v odvětví keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní existují mezi rozhodovacími procesy čínských společností vyrábějících stolní a kuchyňské nádobí a náčiní a státem, zejména Komunistickou stranou Číny, úzké vazby. Zpráva ThinkDesk uvádí jména osob zaujímajících vedoucí pozice v šesti z těchto společností, kteří působí nebo působili ve státních nebo veřejných funkcích (48). Komise na základě jiných zdrojů zjistila, že v souvislosti s třemi z těchto vedoucích výrobců keramického stolního nádobí a náčiní: předseda správní rady a generální ředitel společnosti Guangdong Songfa Ceramics Co., Ltd zařazené do vzorku, jednoho z největších vývozců na trh Unie, působil jako delegát 11. Všečínského shromáždění lidových zástupců (49) a byl členem 12. shromáždění lidových zástupců provincie Kuang-tung (50); předseda jiné společnosti z provincie Kuang-tung uvedené na seznamu – The Great Wall of Cultural Group Holding Co., Ltd – zastával funkci delegáta uvedeného 12. shromáždění lidových zástupců provincie Kuang-tung (51); předseda společnosti Guangdong Sitong Group Co., Ltd uvedené na seznamu byl také členem městského výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění v Čchao-čou (52); místopředseda a generální ředitel stejné společnosti kromě toho ve stejné době byl členem stálého výboru 13. shromáždění lidových zástupců v prefektuře Čchao-čou (53). Komise navíc zjistila, že všichni kandidáti, kteří se v roce 2018 ucházeli o funkci nezávislého nevýkonného člena správní rady společnosti Songfa Ceramics Co., Ltd, byli členy Komunistické strany Číny (54).

(77)

Komise rovněž v souvislosti se společností Songfa Ceramics zjistila, že tato společnost v letech 2017 a 2018 obdržela finanční převody, které byly v jejím účetnictví vykázány jako „subvence na výdaje spojené s činnostmi členů strany v souvislosti se „dvěma novými typy organizací““ (55). Termín „dva nové typy organizací“ označuje státní politiku zaměřenou na vytváření základních organizací (v podstatě stranických buněk) v podnicích a ve „společenských organizacích“ (56). Bez ohledu na výši uvedených finančních převodů poskytnutých společnosti Songfa už pouhý fakt jejich existence svědčí o úzkém propojení mezi podniky vyrábějícími keramiku a Komunistickou stranou Číny a o tom, že tato strana rozvíjí své činnosti v rámci uvedené společnosti.

(78)

Fungování trhu dále narušují přítomnost státu a jeho zásahy na finančních trzích (viz také oddíl 3.2.2.8 níže) i při dodávkách surovin a vstupů (57).

(79)

Na základě všech výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že přítomnost státu ve firmách v odvětví keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní, jakož i ve finančním sektoru a dalších odvětvích dodávajících vstupy, spolu s rámcem popsaným v oddíle 3.2.2.3 a v oddílech následujících umožňuje čínské vládě zasahovat v oblasti cen a nákladů.

(80)

Zaměření čínské ekonomiky je ve značné míře určováno propracovaným systémem plánování, který stanoví priority a předepisuje, na které cíle se musí ústřední vláda a místní orgány veřejné správy zaměřit. Příslušné plány existují na všech správních úrovních a zahrnují prakticky všechna odvětví hospodářství. Cíle stanovené nástroji plánování mají závaznou povahu a orgány na každé úrovni veřejné správy sledují plnění plánů orgány na příslušné nižší správní úrovni. Systém plánování v Číně celkově vede k tomu, že jsou zdroje směrovány do odvětví označených vládou za strategická nebo jinak politicky významná, místo aby byly umisťovány v souladu s tržními silami (58).

(81)

Čínský keramický průmysl včetně výroby keramického spotřebního zboží, např. keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní, je odvětví s vysokým podílem lidské práce, jež představuje v Číně tradiční hodnotu, a v souvislosti s tím čínský stát bedlivě dohlíží na jeho rozvoj, tento rozvoj usměrňuje a řídí prostřednictvím různých plánovacích dokumentů (59). Výroba keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní se řídí čínským souborem pravidel pro odvětví lehkého průmyslu, a to prostřednictvím zastřešujícího nástroje, 13. plánu rozvoje lehkého průmyslu na období 2016–2020. Tento plán zejména stanoví, že ve všech odvětvích, na která se vztahuje (a tedy i v odvětví stolního a kuchyňského nádobí a náčiní), uplatňuje ducha rozhodnutí celostátního sjezdu Komunistické strany Číny a řady plenárních zasedání 18. sjezdu strany. Tento plán zavádí v dotčených odvětvích (včetně odvětví keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní) celou řadu ustanovení týkajících se řízení nabídky a poptávky, organizační struktury společností, řízení hodnotového řetězce, struktury vývozu, jakož i plánování výroby a investic. Pro dotčená odvětví stanoví cíl ročního růstu přidané hodnoty o 6–7 %. Vypočítává také řadu podpůrných opatření, jejichž cílem zejména je vést podniky lehkého průmyslu k dosažení mezinárodní konkurenceschopnosti (60). Pro keramický průmysl stanoví velmi podrobná ustanovení ohledně rozvoje výrobků. V souvislosti s keramickými stolními a kuchyňskými výrobky stát mimo jiné ukládá „přednostně rozvíjet výrobky s nízkou spotřebou zdrojů, jako je vysoce kvalitní kostní porcelán, porcelán s vysokým obsahem křemene, mastkový porcelán, porcelán s vysokým obsahem živce a ekologické keramické výrobky pro domácnost bez uvolňování těžkých kovů; posilovat kapacitu podniků v oblasti výrobních inovací a designu; zvyšovat přidanou hodnotu výrobků; posilovat dědictví a rozvoj tradičních uměleckých technik keramické výroby; přednostně rozvíjet umělecké výrobky z jemné keramiky; přednostně rozvíjet keramické materiály o vysoké čistotě a ultra jemné materiály s vynikajícími vlastnostmi, jako je vysoká pevnost, vysoká odolnost, odolnost vůči vysokým teplotám, odolnost vůči korozi, odolnost vůči teplotním šokům, odolnost vůči tání kovů atd., vysoce účinné keramické materiály pro výměnu tepla, nové vysoce účinné materiály pro keramické membrány, vysoce kvalitní keramické materiály pro domácnost“ (61). Obsahuje také ustanovení týkající se vývozních činností společností: „[…] aktivně dobývat nové a rozvíjející se trhy, jako je Blízký východ, Rusko, Afrika, Evropa, jihovýchodní Asie, západní Asie, Jižní Amerika, Střední Amerika atd.“; „posilovat mezinárodní spolupráci v oblasti výrobních kapacit, podporovat „pronikání“ podniků se značkovými výrobky [na zahraniční trhy], zřizovat logistická centra a distribuční centra na hlavních prodejních trzích, […]“ (62). Jako jedno z opatření k realizaci výše uvedených cílů plán stanoví čínské nástroje, jež řídí vstup na trh – zejména právní předpisy omezující investice do určitých odvětví: „Státní rada jasně stanoví formou seznamu průmyslová odvětví, oblasti, obory podnikání, ve kterých jsou investiční operace zakázány nebo omezeny.“ Stát dále v plánu vypočítává řadu podpůrných opatření, jež budou na podporu dotčených odvětví (tudíž i výroby keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní) k dispozici, mimo jiné např. inovační fondy, preferenční úvěry, exportní pobídky, finanční převody, daňové úlevy, osvobození od nákladů na užívání pozemků nebo režimy pro stabilizaci zaměstnanosti. Důkazy ve spisu poskytnuté v žádosti žadatele a založené na výročních zprávách několika společností vyrábějících keramické stolní a kuchyňské nádobí a náčiní obsahují i příklady uvedených podpůrných opatření (63).

(82)

Zásahy čínské vlády do odvětví keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní jsou zjevné, a to nejen prostřednictvím výše uvedeného centrálního plánu, ale i prostřednictvím celé řady plánovacích dokumentů směřujících shora dolů a vydávaných na všech úrovních – od celostátní až po místní úroveň. Názorným příkladem je provincie Kuang-tung, ve které se nachází nejvyšší počet spolupracujících vyvážejících výrobců v rámci tohoto šetření a která se vyznačuje nejvyšší výrobou keramického zboží v Číně (64). V této provincii se toto odvětví v letech 2016–2018 řídilo regionálním plánem – akčním plánem pro přeměnu keramického průmyslu a modernizaci technologických postupů v provincii Kuang-tung (dále jen „akční plán pro Kuang-tung“) (65). V souladu s centrálními plánovacími dokumenty stanoví akční plán pro Kuang-tung mezi svými hlavními cíli zejména „trvalou optimalizaci průmyslových struktur: podstatně zvýšit podíl […] výrobků s vysokou přidanou hodnotou; vybudovat alespoň dvě základny celostátního významu pro demonstraci nového modelu industrializace; podpořit alespoň: dva průmyslové klastry v hodnotě alespoň 50 miliard CNY, 1–2 podniky (skupiny) s ročním příjmem z hlavního předmětu podnikání vyšším než 10 miliard CNY a 40 podniků s ročním příjmem z hlavního předmětu podnikání vyšším než 1 miliarda CNY“ (66). Uvedený akční plán dále ukládá „zlepšit úroveň rozvoje výrobního odvětví“, mimo jiné: prostřednictvím „optimalizace průmyslových klastrů: další zrychlení výstavby základen keramické výroby, jako je Fo-šan, Čchao-čou, Mej-čou a Čching-jüan“, prostřednictvím „rozšíření hodnotového řetězce tohoto odvětví: aktivní zapojení do globálního hodnotového řetězce keramického průmyslu“ a „aktivní účast mezinárodních výměn a mezinárodní spolupráce: plné využití dvou typů zdrojů (67) a dvou typů trhů (68), uskutečňování strategie „vykročení do světa“, zlepšování mezinárodní konkurenceschopnosti daného výrobního odvětví“ (69). Akční plán pro Kuang-tung v souladu se směrnicemi centrálního 13. pětiletého plánu pro odvětví lehkého průmyslu stanoví konkrétně cílené pokyny pro rozvoj výrobků, které mají přijmout za své výrobci keramiky v provincii Kuang-tung: „Pokud jde o (uměleckou) bytovou keramiku: vyvíjet špičkové, ucelené soubory výrobků, jakož i keramické výrobky pro domácnost proměněné v umělecké výrobky a uměleckou keramiku proměněnou ve výrobky pro domácnost; společně vyvíjet materiály, jako je sklokeramika, extrémně odolný porcelán, kostní porcelán, magnéziový porcelán, porcelán s vysokým obsahem křemene, vysoce jakostní smalty atd.; vyvíjet jemné barevné glazury“ (70). V neposlední řadě akční plán stanoví konkrétní rozdělení úloh, pokud jde o provádění jeho ustanovení, a ukládá tyto výkonné úkoly: komisi pro hospodářství a informační technologie dané provincie při „převzetí vůdčí role při koordinaci a řízení transformace a modernizace keramického průmyslu v celé provincii“, oddělení pro ochranu životního prostředí dané provincie při „výkonu dohledu a řízení místních orgánů pro ochranu životního prostředí, které budou v souladu se zákonem pokračovat v hodnocení a schvalování v oblasti životního prostředí, ve vydávání povolení z hlediska ochrany životního prostředí a každodenním dohledu a v řízení projektů v keramickém průmyslu“, oddělením pro půdu a zdroje, finance, daně a elektrickou energii dané provincie při „plnění jejich povinností s cílem zajistit, aby příslušné politiky byly řádně prováděny“ a příslušným orgánům v oblasti hospodářství a informační technologie v každém městě při „zajišťování úzké koordinace a spolupráce příslušných oddělení, jakož i společného řízení s cílem zajistit urychlené zahájení projektů transformace a modernizace klíčových podniků v souladu s plánovaným harmonogramem“ (71).

(83)

Jak dokresluje předchozí bod odůvodnění ve vztahu k provincii Kuang-tung, přechází řízení keramického průmyslu v této provincii zcela na místní úroveň. Například výrobci keramického zboží ve městě Čchao-čou – jedné z klíčových lokalit keramické výroby (72) (zmíněné v akčním plánu pro Kuang-tung) – jsou rovněž povinni dodržovat místní odvětvový plán: Plán a akční plán města Čchao-čou na transformaci a technologickou modernizaci keramického průmyslu (73) (dále jen „akční plán pro Čchao-čou“), který jako takový naplňuje literu všeobecného průmyslového plánu pro toto město (13. pětiletý plán hospodářského a sociálního rozvoje města Čchao-čou) (74). Akční plán pro Čchao-čou zejména vydal konkrétní pokyny, čeho by toto město mělo dosáhnout, pokud jde o strukturu průmyslu a průmyslovou výrobu – cíle spočívaly např. v tom, že v rámci tohoto města má být alespoň pět výrobců s roční hodnotou výroby vyšší než 500 milionů CNY nebo alespoň deset společností, které do roku 2018 dosáhnou kotace na burze (s podporou zvláštních opatření ze strany státu (75)). Akční plán pro Čchao-čou reguloval také cíle města, pokud jde o strukturu výrobků: do konce plánovacího období muselo alespoň 10 % velkých podniků používat vyspělou technologii, přičemž podíl nově zavedených výrobků by měl činit alespoň 10 % z obratu (76).

(84)

Čchao-čou není jediným městem, ve kterém operace podniků podléhají státnímu plánování: výrobci keramiky ve městě Fo-šan, další důležité keramické základně uvedené v akčním plánu pro Kuang-tung, podléhají plánu rozvoje moderního keramického průmyslu v prefektuře Fo-šan na období 2010–2020 (dále jen „plán pro Fo-šan“) (77). Podle tohoto dokumentu má být místní výrobní odvětví restrukturováno „v souladu se zásadou „podporovat velký počet podniků, některé podniky transformovat a modernizovat, řadu podniků transformovat a zrušit“, při zajištění postupné transformace stávajícího keramického průmyslu z málo vyspělého odvětví na odvětví špičkové“ (78). Plán pro Fo-šan stanoví pro místní společnosti řadu postupných kvantitativních a kvalitativních cílů v oblasti výroby: do roku 2012 „udržet stálý rozvoj odvětví a jeho mírný růst, aby výroba dosáhla hodnoty 72 miliard CNY; zajistit, že zde bude existovat 10 podniků, jejichž roční hodnota výroby bude vyšší než 1 miliarda CNY; postupně zavádět špičkovou stavební keramiku, sanitární keramiku, uměleckou keramiku, speciální keramiku a tvůrčí keramické obory“; do roku 2015 „udržet stálý rozvoj odvětví a jeho mírný růst, aby výroba dosáhla hodnoty 80 miliard CNY; zajistit, že zde budou existovat dva podniky, jejichž roční hodnota výroby bude vyšší než 2 miliardy CNY, a 15 podniků, jejichž roční hodnota výroby bude vyšší než 1 miliarda CNY; [a] výrazně zvýšit poměrný podíl špičkové stavební keramiky, sanitární keramiky, umělecké keramiky, speciální keramiky a tvůrčích keramických oborů v celkovém keramickém průmyslu“; zatímco ve střednědobé a dlouhodobé perspektivě (2016–2020) v souladu s plánem pro Fo-šan: „objem výroby musí zachovat vedoucí postavení Číny v keramickém průmyslu, jakož i významný podíl na světovém keramickém průmyslu [a] ukazatele jako celková hodnota a objem keramické výroby, zisk, podíl výdajů na výzkum a vývoj, celkový hospodářský obsah atd. musí dosáhnout relativně vysoké úrovně a zajistit, aby se tak Fo-šan skutečně stal světovým „hlavním městem keramiky““ (79).

(85)

Komise byla toho názoru, že výše uvedený souhrn důkazů týkajících se odvětví keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní je dostatečný pro vyvození závěru, že působení sil volného trhu v keramickém průmyslu ovlivňují veřejné politiky nebo opatření.

(86)

Pokud jde o zkreslení týkající se surovin, CCCLA každopádně tvrdila, že ohledně surovin používaných při výrobě výrobku, který je předmětem přezkumu, žádná zkreslení neexistují. Na podporu svého tvrzení nepředložila CCCLA žádné důkazy. Komise konstatuje, že k tomu, aby se zjistilo, že působení sil volného trhu v odvětví stolního nádobí a náčiní ovlivňují veřejné politiky, nebylo nutné provádět podobnou analýzu ohledně surovin používaných při výrobě výrobku, který je předmětem přezkumu, že však Komise nalezla obrovské množství dokumentů a opatření týkajících se veřejných politik, jež mohou ovlivňovat volné působení tržních sil na trhu surovin používaných při výrobě keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní.

(87)

Pokud jde o křemen (kód HS 250510), který je v keramickém průmyslu v Číně široce používán, komplexní plán v oblasti nerostných surovin pro provincii Ťiang-si (80) na období 2016–2020 (81) uvádí křemennou moučku jako jeden z nerostů podléhajících státní politice řízení, a sice jeden z těch, u nichž je třeba zvýšit bezpečnost a kapacitu zásobování (82). Křemenná moučka je také zahrnuta do státního mechanismu množstevní regulace pro rozvoj a využití jako jeden z nerostů, jejichž těžba a rozvoj mají být podporovány (83). Křemenný písek pro keramiku je uveden také v národním 13. pětiletém plánu v oblasti nerostných surovin na období 2016–2020 (84) jako jeden z nerostů, u nichž platí kritéria minimální velikosti pro otvírání dolů (85).

(88)

Pokud jde o bentonit (kód HS 250810), další surovinu používanou v některých procesech výroby keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní, komplexní plán v oblasti nerostných surovin pro provincii Ťiang-si (viz výše) ho označuje jako jeden z nerostů, jejichž rozvoj a těžbu je třeba urychlit, „takže výhoda spojená s existencí tohoto zdroje se musí co nejdříve proměnit ve výhodu hospodářskou“ (86).

(89)

Pokud jde o pigmenty (kód HS 320710), které jsou ve výrobě keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní široce používány, jsou uváděny v „Plánu rozvoje průmyslu, technologie a inovačních kapacit (2016–2020) (87) jako jedna z rozvojových priorit v oblasti petrochemického a chemického průmyslu, přičemž stát v rámci tohoto plánu ukládá úkol „zajistit trvalou výrobu přibližně 1 000 tun ftalokyaninových pigmentů, heterocyklických organických pigmentů a jiných druhů organických pigmentů“ (88).

(90)

Pokud jde o sádrovec (kód HS 252010), je tato surovina uvedena v národním 13. pětiletém plánu v oblasti nerostných surovin (viz výše) jako jeden z nerostů, u nichž platí kritéria minimální velikosti pro otvírání dolů (89).

(91)

A konečně kaolin (kód HS 2507), který představuje jednu z hlavních surovin při výrobě keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní, je zahrnut do několika regionálních a místních plánovacích dokumentů, které se zabývají řízením těžby a výroby. Konkrétně, plán v oblasti nerostných surovin pro provincii Kuang-si (90) (2016–2020) (91) zavádí ustanovení týkající se průmyslové základny pro zpracování zdrojů kaolinu v Che-pchu, z nichž vyplývá úkol „rozšiřovat těžbu kaolinových hlín v Che-pchu, zvyšovat kapacitu a úroveň hlubokého zpracování kaolinu a zaměřit se na rozvoj stavební, sanitární, bytové a umělecké keramiky, produkci kaolinu pro výrobu papíru a barev a dále zvyšovat přidanou hodnotu nerostných produktů; do roku 2020 založit osm až deset páteřních podniků pro hluboké zpracování kaolinu a učinit z oblasti Che-pchu klíčovou základnu produkce kaolinu na celostátní úrovni“ (92). Obsahuje také ustanovení zaměřená na vytvoření struktury a kapacity průmyslové těžby, a to včetně dodávek kaolinu: „V souladu s potřebami hospodářského a sociálního rozvoje musíme silně podporovat rozvoj specifických rysů, výhod a nově vznikajících odvětví nerostných surovin. Se zaměřením na nerosty jako […], kaolin, […], s ohledem na podmínky těchto zdrojů, v oblastech, kde je možný silný dopad na životní prostředí, a s komplexními podpůrnými zařízeními musíme podporovat budování velkých a středně velkých dolů s tržní konkurenceschopností, zajistit účinnou koncentraci průmyslu a rozvoj výroby ve větším rozsahu, aby bylo možné zvýšit kapacitu dodávek, těžby a úroveň využití klíčových nerostů“ (93). V neposlední řadě pak plán reguluje minimální výrobní kapacitu pro těžební společnosti stanovením minimálních objemů těžby pro jednotlivé kategorie společností, a to i pro produkci kaolinu (94).

(92)

Trh pro produkci kaolinu je zahrnut také do plánu v oblasti nerostných zdrojů pro provincii Kuang-tung (2016–2020) (95), který je zvlášť důležitý, neboť tato provincie má pro keramickou výrobu klíčový význam (viz 82. bod odůvodnění). Obdobně jako plán pro provincii Kuang-si uvedený výše obsahuje plán pro Kuang-tung řadu ustanovení týkajících se řízení a plánování těžby a produkce nerostů, a to včetně kaolinu. Mezi vedoucími směry zejména uvádí snahu: „(…) urychlit strategická opatření a strategické cíle k zajištění průlomu v prospekci nerostů, zlepšit rozvržení průzkumu, těžby a ochrany zdrojů“ nebo „dále podpořit strukturální reformy na straně nabídky“ (96).

(93)

Stejně jako v případě výroby keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní jsou plánovací dokumenty týkající se kaolinu stanoveny počínaje úrovní provincie až na úroveň místní. Například město Pej-chaj v provincii Kuang-si (viz výše) má svůj vlastní plán věnovaný hospodaření s nerostnými surovinami (97), jenž obsahuje ustanovení týkající se těžby a produkce kaolinu. Uvedený plán zejména stanoví pro městskou průmyslovou strukturu tyto cíle v oblasti těžby, produkce a využití nerostných surovin: „do roku 2020 zajistit stálý ekonomický rozvoj veškerého těžebního průmyslu v rámci města, zajistit, aby odvětví těžby nerostných surovin dosáhlo hodnoty produkce 450 milionů CNY a objemu produkce nerostných surovin ve výši 9 milionů tun“, a tyto průmyslové cíle, včetně cílů pro kaolin a křemenný písek: „na základě stávající těžební kapacity se zaměřit na těžbu a využití kaolinu a křemenného písku, který má být použit při výrobě skla, [a] vybudovat největší základnu pro zpracování, dovoz a vývoz kaolinu (keramické hlíny), křemenného písku s vysokou čistotou a dalších neželezných nerostných produktů, největší základnu pro výrobu keramiky a největší základnu pro výrobu cementu v provincii Kuang-si“ (98). Plán také stanoví cíle pro rok 2025, včetně cílů zvýšení využití a produkce: „Intenzivně rozvíjet těžbu a využití neželezných a stavebních materiálů; zaměřit se na rozvoj odvětví hlubokého zpracování, např. kaolinu, křemenného písku pro výrobu skla atd.; usilovat o to, aby průmysl nerostných surovin do roku 2025 představoval produkci v hodnotě 600 milionů CNY; […]; účinně a podstatně rozšířit a industrializovat těžbu; podstatně zvýšit úsporné a intenzivní využití nerostných surovin“. Zejména pak rovněž udává jasný cíl pro místní orgány „dosáhnout komplexního řízení průmyslu nerostných surovin“ (99). Jedním z prvků, o něž se taková politika řízení opírá, je regulace struktury a výroby místního průmyslu: „určit jednu hlavní těžební oblast pro celé město: hlavní oblast pro těžbu kaolinu Che-pchu o rozloze 542,49 km2. V této hlavní těžební oblasti je v současnosti šest velkých kaolinových dolů. Do roku 2020 smí počet kaolinových dolů v této hlavní těžební oblasti řízeně dosáhnout osmi či méně a velikost jejich produkce musí být velká nebo střední. Sedm z osmi předpokládaných oblastí již bylo vymezeno, a jednu je ještě třeba vymezit“ (100).

(94)

Jak dokládají výše uvedené plánovací dokumenty, čínská vláda zjevně řídí rozvoj odvětví keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní v souladu s celou řadou politických nástrojů a směrnic, které se mimo jiné týkají: složení a restrukturalizace trhu, surovin, investic, řízení kapacity, sortimentu výrobků, zeměpisné polohy, modernizace atd. Pomocí těchto a jiných nástrojů čínská vláda řídí a kontroluje doslova každý aspekt rozvoje a fungování tohoto odvětví (101). Důsledky politik čínské vlády a z nich vyplývajících zkreslení pravděpodobně nejlépe ilustruje současný problém nadměrné kapacity v odvětví keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní, jak je popsáno v oddíle 3.3.1 níže (102).

(95)

Souhrnně řečeno Komise zjistila, že čínská vláda má zavedeny veřejné politiky, jež ovlivňují volné působení tržních sil v odvětví keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní, včetně surovin používaných v tomto odvětví.

(96)

Podle informací obsažených ve spise čínský úpadkový systém nedostatečně plní své hlavní cíle, jako je spravedlivé řešení pohledávek a dluhů a ochrana zákonných práv a zájmů věřitelů a dlužníků. Je to zřejmě zapříčiněno tím, že čínské úpadkové právo formálně vychází ze zásad, které jsou obdobné jako zásady uplatňované v odpovídajících právních předpisech v jiných zemích, ale pro čínský systém je typické jejich systematickým nedostatečným prosazováním. Země je stále nechvalně známá nízkým počtem úpadků ve vztahu k velikosti jejího hospodářství, v neposlední řadě proto, že insolvenční řízení trpí řadou nedostatků, které fakticky odrazují od podávání insolvenčních návrhů. Navíc úloha státu v insolvenčním řízení je nadále silná a aktivní a stát má často přímý vliv na výsledek řízení (103).

(97)

Nedostatky systému vlastnických práv jsou obzvláště zjevné v souvislosti s vlastnictvím půdy a právem k užívání pozemků v Číně (104). Veškerou půdu vlastní čínský stát (půda na venkově v kolektivním vlastnictví a půda ve městech ve státním vlastnictví). Její přidělování i nadále závisí výhradně na státu. Existují právní ustanovení zaměřená na udělování práva k užívání pozemků transparentním způsobem a za tržní ceny, například prostřednictvím zavedení dražebních postupů. Tato ustanovení však běžně nejsou dodržována a někteří kupující získávají pozemky zdarma nebo za ceny nižší než tržní (105). Orgány kromě toho při přidělování půdy často sledují konkrétní politické cíle, včetně plnění hospodářských plánů (106).

(98)

Čínské právní předpisy upravující úpadky a vlastnictví proto řádně nefungují, což vede ke zkreslením v souvislosti s tím, že na trhu zůstávají podniky v platební neschopnosti, a ve vztahu k poskytování a nabývání pozemků v ČLR. Tyto právní předpisy se vztahují také na výrobu keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní. Komise kromě toho již v minulosti zjistila, že toto odvětví mělo prospěch z operací s právy k užívání pozemků, jež podléhaly zkreslením ze strany státu (107).

(99)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Komise dospěla k závěru, že v odvětví keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní existuje diskriminační uplatňování nebo nedostatečné prosazování práva týkajícího se úpadku a vlastnictví.

(100)

V Číně se nemůže plně rozvinout systém tržních mezd, protože pracujícím a zaměstnavatelům je bráněno v jejich právu na kolektivní organizování. Čína neratifikovala řadu základních úmluv Mezinárodní organizace práce (ILO), zejména ty, které se týkají svobody sdružování a kolektivního vyjednávání (108). Podle vnitrostátního práva působí pouze jedna odborová organizace. Tato organizace ovšem není nezávislá na státních orgánech a do kolektivního vyjednávání a ochrany práv pracovníků se stále zapojuje jen na elementární úrovni (109). Mobilitu čínské pracovní síly navíc omezuje systém registrace domácností, který omezuje přístup k celému spektru sociálního zabezpečení a dalším výhodám poskytovaným místním obyvatelům v dané správní oblasti. To obvykle vede k tomu, že pracovníci, kteří nemají registraci k pobytu v daném místě, se v zaměstnání ocitají ve zranitelném postavení a pobírají nižší příjem než držitelé registrace k pobytu (110). Tyto zjištěné skutečnosti vedou ke zkreslení mzdových nákladů v Číně.

(101)

Jak bylo uvedeno výše, práce představuje významnou část nákladů na výrobu výrobku, který je předmětem přezkumu, neboť se jedná o proces s vysokým podílem lidské práce. Keramický průmysl, včetně výroby stolního nádobí a náčiní, rovněž podléhá popsanému čínskému systému pracovního práva. Uvedené odvětví je tedy zasaženo zkreslením mzdových nákladů jak přímo (při výrobě dotčeného výrobku), tak nepřímo (v rámci přístupu ke kapitálu nebo vstupům od společností, na které se vztahuje stejný pracovněprávní systém v Číně).

(102)

Na základě výše uvedených skutečností Komise dospěla k závěru, že mzdové náklady v odvětví keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní jsou zkresleny.

(103)

Přístup podnikových subjektů ke kapitálu je v Číně předmětem různých zkreslení.

(104)

Zaprvé, čínský finanční systém se vyznačuje silným postavením bank ve vlastnictví státu (111), které při zajišťování přístupu k financím zohledňují jiná kritéria než ekonomickou životaschopnost projektu. Podobně jako nefinanční státem vlastněné podniky jsou tyto banky nadále propojeny se státem nejen prostřednictvím vlastnictví, ale také formou personálních vztahů (nejvyšší vedoucí pracovníci velkých finančních institucí ve vlastnictví státu jsou v konečném důsledku jmenováni Komunistickou stranou Číny) (112) a – opět stejně jako u nefinančních státem vlastněných podniků – banky pravidelně provádějí veřejné politiky vytvořené vládou. Banky při tom plní výslovnou zákonnou povinnost vykonávat svou činnost v souladu s potřebami národního hospodářského a sociálního rozvoje a v souladu s průmyslovými politikami státu (113). Situaci zhoršují další platná pravidla, která směrují finanční prostředky do odvětví, jež byla vládou označena za preferovaná nebo jinak důležitá (114).

(105)

Přestože se uznává, že různá právní ustanovení zmiňují potřebu řídit se obvyklými bankovními postupy a obezřetnostními pravidly, jako je potřeba zkoumat úvěruschopnost dlužníka, z naprosté většiny důkazů, včetně zjištění v rámci šetření na ochrany obchodu, vyplývá, že tato ustanovení hrají při uplatňování různých právních nástrojů pouze druhotnou úlohu.

(106)

Zkresleny jsou často také ratingy dluhopisů a úvěrové ratingy, což má řadu důvodů včetně toho, že posouzení rizik je ovlivněno strategickým významem podniku pro čínskou vládu a silou případné implicitní vládní záruky. Odhady silně nasvědčují tomu, že čínské úvěrové ratingy soustavně odpovídají nižším mezinárodním ratingům.

(107)

Z toho plyne zaujatost při poskytování úvěrů státem vlastněným podnikům, velkým soukromým společnostem s dobrými konexemi a společnostem v klíčových odvětvích průmyslu, což znamená, že dostupnost kapitálu a jeho náklady nejsou pro všechny subjekty na trhu stejné.

(108)

Zadruhé, výpůjční náklady jsou uměle udržovány na nízké úrovni, aby se podpořil růst investic. To vede k nadměrnému využívání kapitálových investic se stále nižší návratností investovaných prostředků. Tuto skutečnost ilustruje nedávný růst finanční páky společností ve státním sektoru, k němuž došlo navzdory prudkému poklesu ziskovosti, což svědčí o tom, že se mechanismy působící v bankovním systému neřídí obvyklými obchodními reakcemi.

(109)

Zatřetí, přestože bylo v říjnu 2015 dosaženo liberalizace nominálních úrokových sazeb, cenové signály stále nejsou výsledkem volného působení tržních sil, ale ovlivňují je zkreslení způsobená vládními zásahy. Úvěry na úrovni referenční sazby nebo pod touto úrovní totiž stále představují 45 % všech poskytnutých úvěrů a zdá se, že dochází k intenzivnějšímu využívání cílených úvěrů, protože uvedený podíl se od roku 2015 výrazně zvýšil navzdory zhoršujícím se ekonomickým podmínkám. Uměle nízké úrokové sazby vedou k podhodnocení kapitálu, a tudíž k jeho nadměrnému využívání.

(110)

Celkový růst úvěrů v Číně ukazuje na klesající efektivnost alokace kapitálu bez jakýchkoli známek zpřísnění úvěrové politiky, které by bylo možné očekávat v nenarušeném tržním prostředí. V důsledku toho došlo v posledních letech k rychlému nárůstu úvěrů se selháním. V situaci rostoucího objemu ohrožených dluhů se čínská vláda rozhodla zamezit selháním. V důsledku toho byly problémy úvěrů se selháním řešeny refinancováním, což vedlo k vytvoření tzv. „zombie“ společností, nebo převodem vlastnictví dluhu (např. prostřednictvím fúzí nebo kapitalizací pohledávek), aniž by se nezbytně odstranil celkový dluhový problém či řešily jeho základní příčiny.

(111)

V podstatě lze říci, že navzdory krokům, které byly v nedávné době podniknuty směrem k liberalizaci trhu, je systém podnikových úvěrů v Číně postižen významnými systémovými problémy a zkresleními, která vyplývají z pokračující výrazné role státu na kapitálových trzích.

(112)

Z tohoto finančního systému má prospěch i výroba keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní nebo dodavatelé surovin a jiných vstupů. Někteří čínští výrobci keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní zejména obdrželi v nedávné minulosti státní podporu neodpovídající tržním podmínkám, která vykazovala rysy finanční podpory poskytnuté na nekomerčním základě (115). Tato podpora a výše popsané významné zásahy státu v oblasti finančního systému obecně proto vedou k tomu, že jsou závažným způsobem narušovány tržní podmínky na všech úrovních.

(113)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Komise dospěla k závěru, že výrobci keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní mají přístup k finančním prostředkům poskytovaným institucemi, jež realizují cíle veřejné politiky nebo v jiném ohledu nevyvíjejí svou činnost nezávisle na státu.

(114)

Komise konstatovala, že zkreslení popsaná ve zprávě jsou pro čínskou ekonomiku typická. Dostupné důkazy ukazují, že skutečnosti a charakteristiky čínského systému popsané výše v oddílech 3.2.2.2 až 3.2.2.5, jakož i v části A zprávy se týkají celé země a všech hospodářských odvětví. Totéž platí o popisu činitelů výroby uvedeném v oddílech 3.2.2.6 až 3.2.2.8 výše a v části B zprávy.

(115)

CCCLA ve svých připomínkách ze dne 30. července 2018 k oznámení ze dne 18. července 2018 vznesla námitku proti uplatnění čl. 2 odst. 6a základního nařízení. Podle jejího názoru měla Komise nejprve ověřit údajná podstatná zkreslení v čínském odvětví keramického stolního nádobí a náčiní a učinit kladné rozhodnutí, jak vyžaduje čl. 2 odst. 6a písm. a), a teprve potom zjišťovat údaje o výrobních nákladech z alternativních zdrojů. Ve svých dalších připomínkách ze dne 13. srpna 2018 CCCLA vysvětlila, že čínští vyvážející výrobci obvykle nedovážejí 15 surovin používaných pro dotčený výrobek, ale nakupují je na místním trhu. CCCLA dále uvedla, že „žadatel netvrdil, že došlo k podstatnému zkreslení na čínském trhu surovin, a ani Komise ve své „zprávě o Číně“ nezjistila možné zkreslení v Číně, pokud jde o suroviny pro keramický průmysl“. Proto podle CCCLA nebyl důvod nahrazovat skutečné ceny, za které čínští vývozci nakupují těchto 15 surovin na domácím trhu, cenami dovozu z Brazílie, Thajska a Turecka. Tento bod je opakovaně uveden v připomínkách ze dne 19. října 2018, podle nichž Komise měla zkoumat skutečné nákupní ceny, za které čínští vyvážející výrobci nakupují za své suroviny.

(116)

Komise vyzvala CCCLA, aby své tvrzení podložila „přesnými a vhodnými důkazy“, jak vyžaduje čl. 2 odst. 6a písm. a) třetí odrážka základního nařízení. Ani CCCLA, ani žádná ze společností patřících k CCCLA a zařazených do vzorku to však neučinily a jedna ze společností zařazených do vzorku během inspekce na místě ukončila spolupráci.

(117)

Komise připomíná, že pro výrobu keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní je zapotřebí celá řada vstupů. Společnosti zařazené do vzorku získávaly tyto vstupy v Číně. Když výrobci keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní tyto vstupy nakupují / smluvně zajišťují, ceny, které platí (a které jsou zaznamenávány jako jejich náklady), jsou zjevně předmětem stejných systémových zkreslení, která jsou uvedena výše. Například dodavatelé vstupů zaměstnávají pracovní síly, které jsou předmětem zkreslení. Mohou si půjčovat peníze, které jsou předmětem zkreslení v oblasti finančního sektoru / alokace kapitálu. Navíc se na ně vztahuje systém plánování, který se uplatňuje na všech úrovních veřejné správy a ve všech odvětvích.

(118)

V důsledku toho nejenže nemohou být použity prodejní ceny dotčeného výrobku na domácím trhu, ale totéž se týká také veškerých vstupních nákladů (včetně surovin, energie, pozemků, financování, pracovních sil atd.), protože příslušná tvorba cen je ovlivněna významnými zásahy státu, jak je popsáno v částech A a B zprávy. Zásahy státu popsané ve vztahu k přidělování kapitálu, pozemků, pracovních sil, energie a surovin jsou totiž přítomny v celé ČLR. To například znamená, že vstup, který byl sám vyroben v Číně spojením řady činitelů výroby, je vystaven podstatným zkreslením. Totéž platí pro vstupy vstupů atd.

(119)

Po poskytnutí informací vznesla CCCLA několik připomínek, které se týkaly uplatnění čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení Komisí.

(120)

CCCLA zaprvé tvrdila, že zjištění Komise ohledně existence podstatných zkreslení v čínském odvětví keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní nesplňují standardy objektivních zdrojů a dostatečné důkazní hodnoty v tom smyslu, že vycházejí především ze zprávy Komise a zprávy ThinkDesk. Zpráva Komise nepředstavuje objektivní analýzu ekonomiky a hospodářské politiky v Číně, nýbrž má pouze usnadnit úkol žadatele předložit dostatečné důkazy o podstatných zkresleních a usnadnit úkol Komise učinit zjištění v tomto ohledu. Podobně, podle názoru CCCLA, zpráva ThinkDesk usnadňuje úkol žadatele připravit svou žádost a úkol Komise učinit zjištění týkající se existence podstatných zkreslení v čínském odvětví keramiky a stolního nádobí a náčiní. V tomto ohledu, podle CCCLA, byly oba dokumenty vypracovány pro konkrétní účel, a nelze je proto považovat za objektivní, a v analýze existence podstatných zkreslení pravděpodobně opominuly skutkové okolnosti. Kromě toho byly vypracovány také v dosti velkém předstihu před zahájením přezkumu před pozbytím platnosti, a CCCLA tvrdila, že Komise neučinila žádná nová zjištění nad rámec obsahu uvedených dokumentů.

(121)

Komise připomněla, že její zpráva představuje soubor důkazů založený do spisu šetření, jak stanoví čl. 2 odst. 6a písm. c) základního nařízení. Zpráva byla zveřejněna dne 21. prosince 2017 a poskytuje každému (tj. nejen stranám určitého konkrétního antidumpingového šetření) možnost, aby k důkazům obsaženým ve zprávě vyjádřil své připomínky, vyvrátil je a doplnil. Žádný takový příspěvek ke zprávě, zpochybňující její objektivitu, Komise až dosud neobdržela. Ani samotná CCCLA mimoto neposkytla žádné konkrétní prvky vyvracející důkazy nebo právní závěry, jež zpráva obsahuje. Nebylo tudíž prokázáno, proč by zpráva měla být neobjektivní, a tvrzení, že z této zprávy nelze při tomto šetření vycházet, bylo zamítnuto. Stejně tak by CCCLA mohla zpochybnit kteroukoli skutkovou nebo právní okolnost ze zprávy ThinkDesk a každé jiné podání žadatele. Jelikož sdružení neposkytlo žádné podrobnosti k tomu, proč informace ve zprávě nejsou objektivní, tvrzení, že Komise by měla zprávu ThinkDesk vyřadit, bylo zamítnuto.

(122)

CCCLA dále kritizovala skutečnost, že obě zprávy byly vypracovány v dosti velkém předstihu před zahájením přezkumu před pozbytím platnosti. Tvrdila, že Komise neučinila žádná nová zjištění nad rámec obsahu uvedených dokumentů.

(123)

Komise s tímto hlediskem nesouhlasila. V tomto šetření zjistila, že příslušné důkazy obsažené ve zprávě jsou relevantní a použitelné pro toto šetření v rámci přezkumu před pozbytím platnosti, a vzala je tedy v úvahu při posuzování podstatných zkreslení v ČLR. Podobně i pokud jde o zprávu ThinkDesk, Komise použila její obsah k vedení svého výzkumu v souvislosti s dalšími prvky relevantními výlučně pro odvětví keramického a kuchyňského stolního nádobí a náčiní. Komise dále odkázala na významné další důkazy a výzkum obsažené zejména v oddíle 3.2.2.5, týkající se souvislosti mezi horizontálními zkresleními v Číně a v dotyčném odvětví, které jdou daleko nad rámec důkazů uvedených ve zprávě i ve zprávě ThinkDesk. Tento výzkum dovolil Komisi učinit četná další zjištění ohledně existence podstatných zkreslení v odvětví keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní. Komise proto tvrzení CCCLA zamítla.

(124)

CCCLA rovněž tvrdila, že k poznatkům o podstatných zkresleních se dospělo bez jakékoli kvantitativní analýzy. Podle názoru CCCLA by analýza takových zkreslení měla být podložena porovnáním cen nebo nákladů vykazovaných jednotlivými vyvážejícími výrobci s cenami nebo náklady na volném trhu, aby bylo možné rozhodnout o tom, zda jsou zkreslení podstatná, či nikoli.

(125)

Čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení ve své první větě stanoví, že „podstatná zkreslení jsou taková zkreslení, k nimž dochází v případě, kdy vykazované ceny nebo náklady, včetně nákladů na suroviny a energii, nejsou výsledkem volného působení tržních sil, neboť jsou ovlivňovány významnými zásahy státu“. Druhá věta tohoto ustanovení poskytuje Komisi vodítko k tomu, jak by měla posuzovat existenci podstatných zkreslení: „Při posuzování toho, zda existují podstatná zkreslení, se bere v úvahu mimo jiné možný dopad jednoho či více […] prvků“, které jsou vypočítány v odrážkách čl. 2 odst. 6a písm. b). V důsledku toho, jak bylo vysvětleno ve 48. bodě odůvodnění výše a v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. b), je posouzení Komise týkající se toho, zda taková podstatná zkreslení existují, či nikoli, výsledkem celkového posouzení příslušných prvků, které jsou uvedeny v odrážkách uvedeného ustanovení, s cílem provést skutečné cenové srovnání mezi cenami či náklady vyvážejícího výrobce a nezkreslenými cenami či náklady na volném trhu. A dále, jak bylo také uvedeno v témže 48. bodě odůvodnění, celkové posouzení toho, zda existují zkreslení, či nikoli, může rovněž brát v úvahu celkový kontext a situaci v zemi vývozu a celý právní systém, který poskytuje vládě významné pravomoci zasahovat do ekonomiky takovým způsobem, že ceny a náklady nejsou výsledkem volného působení tržních sil. Požadovaným důkazem v právních předpisech je ustanovení o „možném“ dopadu jednoho či více z příslušných kritérií uvedených v odrážkách čl. 2 odst. 6a písm. b), tj. ovlivňovat ceny a náklady, a v právních předpisech vůbec neexistuje požadavek provádět skutečnou kvantitativní analýzu založenou na srovnání nezkreslených referenčních cen a nákladů s náklady a cenami vyvážejících výrobců, aby bylo možno učinit zjištění o tom, zda v dotyčné zemi a dotyčném odvětví existuje podstatné zkreslení, či nikoli. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(126)

CCCLA dále tvrdila, že po skončení platnosti oddílu 15 protokolu o přistoupení Číny k WTO (dále jen „protokol“) by se EU neměla odchylovat od standardní metodiky při zjišťování běžné hodnoty, tj. používat pouze domácí ceny a náklady v zemi vývozu, pokud Dohoda o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu 1994 (dále jen „antidumpingová dohoda 1994“) neumožňuje postupovat jinak. S ohledem na výše uvedené skutečnosti by se EU měla řídit standardní metodikou v souladu s článkem 2 antidumpingové dohody 1994. CCCLA kromě toho také tvrdila, že antidumpingová dohoda 1994 „nestanoví věcnou možnost stanovovat existenci podstatných zkreslení“. Jelikož pro takové konkrétní opatření neexistuje právní základ v rámci antidumpingové dohody 1994 ani v rámci Všeobecné dohody o clech a obchodu 1994 (GATT 1994), zjištění o existenci podstatných zkreslení a v důsledku toho ani početní zjištění běžné hodnoty nejsou v souladu s články 1, 2, 6.1 a 18.1 antidumpingové dohody 1994.

(127)

V daném případě Komise uplatnila příslušná pravidla, jež obsahuje čl. 2 odst. 6a základního nařízení. Normotvůrce EU přijal tato pravidla s plným ohledem na závazky EU podle právních předpisů WTO. Komise konstatovala, že v právních předpisů WTO neexistuje absolutní pravidlo vyžadující vždy početně zjišťovat běžnou hodnotu na základě domácích nákladů a cen. Komise dále nesouhlasila s názorem, že oddíl 15 protokolu již nadále nebude relevantní pro dumpingová šetření týkající se Číny, a připomněla, že v rámci mechanismu WTO pro řešení sporů probíhá v současné době spor o této otázce, ve kterém tento názor obhajovala s odkazem na znění písmene d), jeho účel a historii jednání o tomto ustanovení. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(128)

Analýza uvedená v oddílech 3.2.2.2 až 3.2.2.9, která zahrnuje posouzení všech dostupných důkazů týkajících se zásahů Číny do jejího hospodářství obecně, jakož i do jejího keramického průmyslu (včetně výrobku, který je předmětem přezkumu), ukázala, že ceny ani náklady, včetně nákladů na suroviny, energii a pracovní síly, nejsou výsledkem volného působení tržních sil, protože jsou ovlivněny významnými zásahy státu ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení, jak ukazuje skutečný nebo možný dopad jednoho nebo více příslušných prvků tam uvedených. Na tomto základě a vzhledem k nespolupráci čínské vlády a vyvážejících výrobců dospěla Komise k závěru, že v tomto případě není ke stanovení běžné hodnoty vhodné použít domácí ceny a náklady.

(129)

V důsledku toho Komise přikročila k početnímu zjištění běžné hodnoty výhradně na základě výrobních nákladů a nákladů na prodej odrážejících nezkreslené ceny nebo referenční hodnoty, tj. v tomto případě na základě odpovídajících výrobních nákladů a nákladů na prodej ve vhodné reprezentativní zemi, v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení, jak je uvedeno v následujícím oddíle.

(130)

Poté co Komise podle čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení stanovila, že ceny a/nebo náklady v čínském odvětví keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní ovlivňují podstatná zkreslení, v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení početně zjistila běžnou hodnotu na základě výrobních nákladů a nákladů na prodej ve vhodné reprezentativní zemi.

(131)

Volba reprezentativní země byla založena na těchto kritériích:

(132)

Jak bylo uvedeno v 31. bodě odůvodnění, informovala Komise v poznámce ze dne 18. července zúčastněné strany o tom, že určila tři možné reprezentativní země: Brazílii, Thajsko a Turecko, a vyzvala zúčastněné strany, aby se k tomu vyjádřily a aby navrhly jiné země. Jak CCCLA, tak žadatel poskytly řadu připomínek k možným reprezentativním zemím, avšak žádný z nich nenavrhl jinou zemi.

(133)

Brazílie, Thajsko a Turecko jsou všechny zařazeny do kategorie zemí s podobnou úrovní hospodářského rozvoje jako ČLR, což znamená, že všechny jsou Světovou bankou zařazeny do kategorie zemí s „vyššími středními příjmy“.

(134)

CCCLA v připomínce uvedla (117), že v roce 2017 byl HND na obyvatele Turecka výrazně vyšší než HND na obyvatele Číny nebo Brazílie. Podobně i žadatel uvedl, (118) že HDP na obyvatele Brazílii v roce 2016 byl velmi podobný jako HDP na obyvatele Číny, zatímco turecký HDP na obyvatele byl výrazně vyšší. Obě strany tudíž tvrdily, že toto kritérium hovoří proti Turecku.

(135)

Základní nařízení mluví o „vhodné (…) zemi, jejíž úroveň hospodářského rozvoje je podobná“. V důsledku toho základní nařízení nenařizuje Komisi, aby zvolila zemi s úrovní HND nebo HDP na obyvatele, která je nejbližší úrovni HND nebo HDP na obyvatele Číny. Relevantním kritériem je spíše podobnost úrovně hospodářského rozvoje. Aby bylo možné takovou podobnost stanovit, je při určování počtu potenciálně vhodných zemí s podobnou úrovní rozvoje vhodné použít zařazení do kategorie vyšších středních příjmů Světovou bankou za příslušné období, protože tato klasifikace je založena na několika objektivních ekonomických kritériích. Jelikož byly všechny tři země zařazeny do stejné kategorie databáze Světové banky, byly všechny považovány za země, jež splňují kritérium stanovené v čl. 2 odst. 6a písm. a) první odrážce základního nařízení. Komise tak dospěla k závěru, že všechny tři země splňují toto kritérium ve stejné míře, a tato připomínka byla proto zamítnuta.

(136)

Určité množství výrobku, který je předmětem přezkumu, vyrábějí prakticky všechny země světa. Po analýze dostupných údajů, a zejména údajů z databází Global Trade Atlas (dále jen „GTA“) (119) a Orbis Bureau van Dijk (dále jen „Orbis“) (120), určila Komise jako možné reprezentativní země pro toto šetření Brazílii, Thajsko a Turecko.

(137)

CCCLA ve svých připomínkách vyjádřila znepokojení nad velkými rozdíly mezi průměrnými dovozními cenami pro činitele výroby, které vykázaly Brazílie, Thajsko a Turecko. Tvrdila, že tyto rozdíly vyplývají hlavně z množství dovozu. Nižší množství dovozu zpravidla zvyšuje ceny. CCCLA také vyjádřila pochybnosti ohledně přesnosti dovozních cen vyjádřených na úrovni šestimístných kódů harmonizovaného systému (HS) a vyzvala Komisi, aby použila vyšší úroveň osmimístných kódů. Pokud jde o dostupnost finančních údajů, CCCLA poznamenala, že údaje o zisku a prodejních, režijních a správních nákladech v Turecku a Brazílii jsou založeny pouze na jedné nebo dvou společnostech, a mohou být proto ovlivněny příležitostnými faktory (jako je prodej značkových výrobků), zatímco údaje pro Thajsko jsou založeny na průměru osmi společností. CCCLA tudíž tvrdila, že by mělo být zvoleno Thajsko.

(138)

Žadatel naproti tomu tvrdil, že jako reprezentativní země by měla být použita Brazílie. Tvrdil, že u dvou z osmi thajských společností určených Komisí se nezdá, že by vyráběly výrobek, který je předmětem přezkumu, a že pro Thajsko nejsou k dispozici finanční údaje z poslední doby. Žadatel také uvedl, že při původním šetření jeden thajský výrobce nemohl poskytnout údaje na dostatečné úrovni podrobnosti. Žadatel tvrdil, že prodejní, režijní a správní náklady a zisk brazilského výrobce navrženého v žádosti o přezkum byly nejvíce v souladu s prodejními, režijními a správními výdaji výrobců v Unii a se ziskem, jehož dosažení by žadatel očekával za neexistence dumpingového dovozu. Žadatel rovněž poznamenal, že údaje o průměrných prodejních, režijních a správních nákladech a zisku thajských výrobců jsou příliš nízké a že u dvou z nich je vykazovaná úroveň zisku nižší než cílový zisk stanovený původním šetřením. Žadatel uvedl, že brazilský výrobce navržený žadatelem je schopen připravit a předložit požadované informace o nákladech.

(139)

V reakci na tato tvrzení Komise konstatovala, že rozdíly v průměrných dovozních cenách jako takové neznamenají, že jsou údaje nespolehlivé. Pokud jsou množstevní údaje o dovozu činitelů výroby dostatečně reprezentativní a pokud neexistují žádné jiné zvláštní okolnosti, kvůli kterým by se tyto údaje staly nereprezentativními nebo nevhodnými, není žádný objektivní důvod pro vyloučení těchto údajů nebo kterékoli z navrhovaných zemí. Pokud jde o úroveň klasifikace, je cílem Komise použít co možná nejvhodnější a nejpodrobnější úroveň, která je založena na informacích dostupných ve spisu. Čínští vyvážející výrobci poskytovali až dosud kódy na osmimístné úrovni, které ve většině případů ve skutečnosti odpovídaly šestimístným kódům HS, neboť dvě poslední číslice byly „00“. V případech, kdy to bylo možné, Komise určila a použila ekvivalentní kódy na osmimístné úrovni v nomenklatuře reprezentativní země. Vzhledem k neexistenci jakýchkoli konkrétních tvrzení ohledně konkrétních činitelů výroby Komise použila údaje takovým způsobem, jak je podrobněji vysvětleno ve 155. bodě odůvodnění níže.

(140)

Skutečnost, že finanční údaje (jako jsou prodejní, režijní a správní náklady a zisk) pro Thajsko byly založeny na více společnostech než v případě druhých dvou zemí, sama o sobě neznamená, že by byly spolehlivější. Nařízení v každém případě vyžaduje „relevantní údaje“, které musí být „snadno dostupné“, aniž by specifikovalo, že by to měl být co nejširší soubor údajů. Dostupnost auditované účetní závěrky turecké společnosti navíc Komisi umožňuje vyloučit z finančních údajů případný dopad jakékoli mimořádné události nebo činnosti. To se nedá říci o společnostech z ostatních dvou zemí. Nejpodrobnější údaje tak byly dostupné u turecké společnosti. Na základě výše uvedených skutečností byla tvrzení CCCLA zamítnuta.

(141)

Pokud jde o tvrzení žadatele týkající se úrovně prodejních, režijních a správních nákladů a zisku brazilského výrobce, Komise konstatovala, že otázka, zda je úroveň prodejních, režijních a správních nákladů a zisku v reprezentativní zemi v souladu s úrovní prodejních, režijních a správních nákladů a zisku výrobců v Unii nebo s jejich očekáváními, není pro výběr nejvhodnější reprezentativní země relevantní. A dále, navzdory tvrzení žadatele nebyly finanční údaje a údaje o nákladech brazilského vývozce, který byl označen v žádosti o přezkum, veřejně dostupné. V důsledku toho byla tvrzení žadatele zamítnuta.

(142)

Komise pečlivě analyzovala všechny relevantní údaje, které byly k dispozici ve spisu, o všech činitelích výroby ve všech třech potenciálních reprezentativních zemích a konstatovala:

(143)

Na základě kombinovaného účinku všech těchto faktorů považovala Komise za nejvhodnější reprezentativní zemi pro toto šetření Turecko. V poznámce ze dne 9. října Komise informovala zúčastněné strany o svém záměru použít jako reprezentativní zemi Turecko a vyzvala zúčastněné strany, aby se k tomu vyjádřily.

(144)

Žadatel ve svých připomínkách (123) navazujících na poznámku ze dne 9. října tvrdil, že Komise při výběru nejvhodnější reprezentativní země použila pouze dvě ze čtyř kritérií, jež stanoví čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení. Žadatel žádal, aby Komise zveřejnila konečné a aktualizované referenční hodnoty pro všechny činitele výroby, na základě kterých se stanoví běžná hodnota. Žadatel rovněž požadoval, aby Komise posoudila dopad nedávného politického a hospodářského vývoje v Turecku, jenž vedl k výraznému poklesu hodnoty turecké liry, na běžnou hodnotu.

(145)

V reakci na tyto připomínky Komise potvrdila, že – jak již vysvětlila ve 133. až 142. bodě odůvodnění – při výběru reprezentativní země byla pečlivě analyzována všechna tři hlavní kritéria. Čtvrté kritérium týkající se náležité úrovně sociální a environmentální ochrany se použije pouze v případech, kdy na základě prvních tří kritérií není možné vybrat žádnou zemi, k čemuž však v případě tohoto šetření nedošlo. K devalvaci turecké liry, jak uznal i žadatel, došlo po období přezkumného šetření, a z tohoto důvodu Komise nevidí důvod pro zhodnocení jeho dopadu na běžnou hodnotu. Žádost žadatele, aby mu byly poskytnuty údaje a zdroje k jednotlivým činitelům výroby, nepředstavovala argumenty týkající se volby reprezentativní země a byla řešena v tabulce 1 níže.

(146)

CCCLA ve své připomínce (124) se závěrem Komise nesouhlasila, jelikož první kritérium týkající se podobné úrovně hospodářského rozvoje splňovaly ve stejné míře všechny tři možné reprezentativní země. CCCLA tvrdila, že na základě pouhého zařazení do kategorie zemí s vyššími středními příjmy Světovou bankou získá Komise soubor 56 zemí, z nichž mnohé (např. Rovníková Guinea, Fidži, Marshallovy ostrovy, Nauru, Svatá Lucie atd.) nelze zajisté považovat za země, jež mají podobnou úroveň hospodářského rozvoje jako Čína. CCCLA dále nesouhlasila s Komisí v tom, že pouze Turecko má veřejně dostupné informace o nákladech práce. Na podporu svého tvrzení se CCCLA odvolávala na jiné šetření, (125) ve kterém bylo za reprezentativní zemi navrženo Thajsko. CCCLA rovněž tvrdila, že relativně vysoké údaje o prodejních, režijních a správních nákladech a zisku tureckého výrobce (ve srovnání s průměrnými údaji o thajských výrobcích a/nebo čínských výrobcích) byly zapříčiněny tím, že turecký výrobce prodával pouze značkové výrobky, které zvyšují ceny. Podle CCCLA se struktura nákladů a zisku čínských vyvážejících výrobců v důsledku toho, že nevyvážejí značkové výrobky, liší od struktury nákladů a zisku turecké společnosti, takže nahrazovat tureckými údaji čínské údaje není vhodné. Na podporu svého tvrzení CCCLA poukázala na úpravu brazilské běžné hodnoty směrem dolů kvůli značce, jež byla provedena při původním šetření. Komise trvala na svém stanovisku, že každá ze zemí splňuje kritérium týkající se podobné úrovně hospodářského rozvoje ve stejné míře, neboť jsou zařazeny do kategorie zemí s vyššími středními příjmy. Rozhodnutí o nejvhodnější reprezentativní zemi však nebylo přijato izolovaně, nýbrž jako společné posouzení všech tří kritérií uvedených ve 131. bodě odůvodnění výše a způsobem, který byl vysvětlen v poznámce ze dne 9. října.

(147)

Pokud jde o tvrzení týkající se veřejně dostupných údajů, Komise zdůraznila, že výběr nejvhodnější reprezentativní země se provádí individuálně v každém jednotlivém případě, přičemž se mimo jiné přihlíží k ostatním zvláštnostem předmětu, který je předmětem šetření, k období přezkumného šetření a dalším zvláštnostem daného případu. Z tohoto důvodu volba provedená v jednom případě neznamená, že stejná země by byla nejlepší volbou také pro jiný případ. Každopádně v případě, na který poukázala CCCLA, nebylo Turecko mezi posuzovanými možnými reprezentativními zeměmi, a volba se proto neprováděla mezi Thajskem a Tureckem. Komise připomíná, že výběr reprezentativní země se provádí individuálně v každém jednotlivém případě. Navíc, jak je vysvětleno ve 142. bodě odůvodnění výše, Komise vybrala Turecko na základě kombinovaného účinku řady faktorů, z nichž jedním byla skutečně dostupnost údajů o pracovní době a nákladech práce v daném odvětví na úrovni společností (na rozdíl od mezd). CCCLA neposkytla žádné obdobně dostupné údaje pro Thajsko a ani Komise nebyla schopna takové podrobné údaje získat.

(148)

Tvrzení ohledně nevhodnosti údajů o prodejních, režijních a správních nákladech a zisku tureckého výrobce kvůli značce nebylo dostatečně zdůvodněné. CCCLA zejména neprokázala, proč a v jaké míře by prodej značkových výrobků měl za následek vyšší prodejní, režijní a správní náklady dané společnosti. Komise byla navíc toho názoru, že ve spisu neexistují dostatečné důkazy dokládající tvrzení, že turecká společnost by prodávala pouze nebo hlavně značkové výrobky. Komise naopak zjistila, že informace uvedené na internetových stránkách turecké společnosti nasvědčují (126) tomu, že společnost Kutahya Porselen Sanayi A.S. prodávala jak značkové, tak neznačkové výrobky. Tvrzení žadatele i CCCLA byla tudíž zamítnuta.

(149)

Po poskytnutí informací CCCLA tvrdila, že směnný kurz turecké liry vůči euru během období přezkumného šetření devalvoval o 25 %. Devalvace tohoto rozsahu má údajně obrovský dopad na náklady a ceny v Turecku a s největší pravděpodobností vede ke zkreslením, jež jsou „nesrovnatelně vyšší, než cokoliv by Komise mohla předpokládat v případě Číny“. Turecko by proto nemělo být zvoleno jako vhodná reprezentativní země.

(150)

Komise opakovaně zdůraznila, že volba reprezentativní země vycházela z kritérií, která jsou uvedena ve 131. bodě odůvodnění. Možný dopad devalvující měny mezi těmito kritérii uveden není. Konstatovala také, že vypočítala referenční hodnotu na základě měsíčních směnných kurzů a z nich odvodila průměr pro celé období přezkumného šetření. V důsledku toho se možný dopad kolísání směnného kurzu na roční výši referenční hodnoty vyrovnal. V každém případě CCCLA neprokázala, jak by devalvace turecké liry skutečně ovlivnila hodnotu činitelů výroby a vstupů získávaných v Turecku, a pokud ano, jaký by byl skutečný dopad na tyto hodnoty. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(151)

Po poskytnutí informací CCCLA zpochybnila věrohodnost údajů o prodejních, režijních a správních nákladech a zisku vykázaných tureckým výrobcem a tvrdila, že nemohly být realistické, protože prodejní, režijní a správní náklady v rozsahu 33,14 % by obvykle vedly k úpadku, zatímco tato turecká společnost přesto vykazovala zisk ve výši 17,8 %. Požádala, zda by namísto toho nemohly být použity údaje o prodejních, režijních a správních nákladech a zisku z jiné reprezentativní země.

(152)

Komise zaprvé konstatovala, že CCCLA nepředložila pro své tvrzení žádné příslušné důkazy a neodkázala na žádnou konkrétní část auditované účetní závěrky tureckého výrobce, která by naznačovala, že údaje nejsou věrohodné. Komise neměla ve spisu žádné důkazy nasvědčující tomu, že by prodejní, režijní a správní náklady a zisk dosažené tureckou společností mohly být ovlivněny, např. odchylkami ve výrobním procesu. V každém případě Komise připomněla, že údaje o prodejních, režijních a správních nákladech a zisku této společnosti byly vyjádřeny jako procento z nákladů na prodané zboží, a nikoli jako procento z obratu. Kromě toho, jak je vysvětleno v 222. bodě odůvodnění níže, někteří z výrobců v Unii zařazených do vzorku měli obdobnou úroveň prodejních, režijních a správních nákladů a tato úroveň je srovnatelná jak s čínskými výrobci zařazenými do vzorku, tak s účetní závěrkou turecké společnosti, která byla použita. Komise byla proto toho názoru, že údaje o prodejních, režijních a správních nákladech a zisk turecké společnosti jsou přiměřené. Tvrzení CCCLA bylo proto zamítnuto.

(153)

Vzhledem k výše uvedené analýze a k údajům dostupným ve spisu Komise pro stanovení odpovídajících výrobních nákladů a nákladů na prodej ve vhodné reprezentativní zemi v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení použila údaje Turecka a turecké společnosti Kutahya Porselen Sanayi A.S.

(154)

V poznámce ze dne 9. října Komise sdělila, že pro účely početního zjištění běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení zamýšlí použít údaje o dovozu surovin dostupné v databázi GTA, informace o pracovních silách, elektrické energii a zemním plynu poskytnuté Tureckým statistickým úřadem (dále jen „Turkstat“) (127) a finanční údaje o prodejních, režijních a správních nákladech a zisku turecké společnosti Kutahya Porselen Sanayi A.S., které jsou dostupné v její auditované účetní závěrce zveřejněné v databázi Orbis.

(155)

Následující tabulka shrnuje činitele výroby, jež byly použity ve výpočtech, s jejich příslušnými kódy HS nebo národními kódy používanými v Číně respektive v Turecku a jednotkovými hodnotami získanými z databáze GTA nebo databáze Turkstatu:

Tabulka 1

Činitele výroby pro keramické stolní nádobí a náčiní

(156)

Mezi společnostmi, a to i v rámci jedné skupiny vyvážejících výrobců, existovaly značné rozdíly, pokud jde o používané suroviny, zejména pro různé typy jílu a glazur. V rámci spolupracující skupiny Komise zejména zjistila, že v období přezkumného šetření jedna společnost nakupovala hotovou směs, takzvanou „zelenou pastu“ složenou z různých druhů jílu, zatímco druhá nakupovala všechny jednotlivé suroviny zvlášť a míchala je ve svém podniku. Během období přezkumného šetření tato společnost nakoupila nejméně 25 různých vstupních materiálů pro výrobu svého jílu, z nichž pět nejdůležitějších představovalo 92 % celkových nákladů na suroviny pro výrobu jílu. Podobně jedna společnost nakupovala hotové barvy, zatímco ostatní kupovaly téměř 40 různých vstupních materiálů pro výrobu své glazury, z nichž pět nejdůležitějších představovalo 90 % celkových nákladů na suroviny pro výrobu glazury nebo barev. Komise proto jak u jílu, tak u barev/glazur pracovala s pěti nejdůležitějšími variantami. Obdobný přístup byl použit u výroby forem, kde na jeden z dvanácti vstupních materiálů připadalo více než 97 % celkových nákladů na suroviny pro výrobu forem. V tabulce 1 tudíž nebyly uvedeny glazury, formy a barvy, jež představují materiálové polotovary, ale nejdůležitější vstupní materiály používané pro výrobu každého z nich.

(157)

Pro všechny suroviny byla stanovena nezkreslená jednotková cena jako vážený průměr ceny dovozu do reprezentativní země ze všech třetích zemí. Dovoz z ČLR však byl vyloučen kvůli existujícím podstatným zkreslením v této zemi, jak jsou stanoveny v oddíle 3.2.2.10 výše. Nereprezentativní objemy s nepřiměřeně vysokými jednotkovými cenami byly v případě potřeby z údajů pro výpočet základu odstraněny.

(158)

Ke stanovení nezkreslené ceny surovin dodaných ke vstupu do továrny výrobce v reprezentativní zemi by Komise obvykle uplatnila na dovozní cenu dovozní clo reprezentativní země a přičetla odhadované náklady na dopravu. V tomto případě však, vzhledem k tomu, že dumpingová rozpětí, jak je vysvětleno ve 174. bodě odůvodnění níže, byla již tak vysoká, že potvrzovala existenci dumpingu v období přezkumného šetření, není zvýšení dumpingového rozpětí v důsledku této úpravy pro výsledek tohoto přezkumu relevantní.

(159)

Silikátové desky byly považovány za spotřební materiál a představovaly zhruba [1–5 %] (128) celkových výrobních nákladů skupiny Hunan v období přezkumného šetření. Tyto náklady nebyly v každém jednotlivém případě nahrazeny reprezentativní referenční cenou. Namísto toho byl procentní podíl nákladů na spotřební materiál přesahujících náklady vyvážejícího výrobce na suroviny poté převeden na náklady na suroviny stanovené na základě nezkreslených cen.

(160)

Turecký statistický úřad zveřejňuje podrobné informace o mzdách v různých hospodářských odvětvích v Turecku. Komise použila mzdy vykázané ve výrobním sektoru za rok 2016 pro ekonomickou činnost C.23 (Výroba ostatních nekovových nerostných produktů) (129) podle klasifikace NACE Rev. 2 (130). Průměrná měsíční hodnota za rok 2016 byla náležitě upravena o inflaci za použití indexu cen domácích výrobců (131), který zveřejňuje Turecký statistický úřad.

(161)

Ceny elektrické energie pro podniky (průmyslové uživatele) v Turecku zveřejňuje Turecký statistický úřad ve svých pravidelných tiskových prohlášeních. Komise použila údaje o cenách elektřiny pro průmysl v odpovídajícím spotřebitelském pásmu vyjádřených v kuruších/kWh (132) zveřejněné dne 28. září 2018 (pokrývající období přezkumného šetření) (133).

(162)

Ceny zemního plynu pro podniky (průmyslové uživatele) v Turecku zveřejňuje Turecký statistický úřad ve svých pravidelných tiskových prohlášeních. Komise použila odpovídající tarifní sazebník vycházející z obdobné úrovně spotřeby (134) pokrývající období přezkumného šetření (135).

(163)

Cenu vody pro průmyslové použití zveřejňuje v Turecku předsednictvo Úřadu pro investice Turecké republiky (136) na základě údajů poskytnutých třemi regionálnímu zdroji: správou vody a kanalizace Istanbulu, Eskisehiru a Antalye. Komise použila údaje pro Eskisehir, neboť v této oblasti se nachází turecká společnost použitá pro stanovení výše prodejních, režijních a správních nákladů a zisku.

(164)

V čl. 2 odst. 6a písm. a) čtvrtém pododstavci základního nařízení je stanoveno: „Početně zjištěná běžná hodnota zahrnuje nezkreslenou a přiměřenou částku pro správní, prodejní a režijní náklady a pro zisk.“

(165)

Aby mohla Komise stanovit nezkreslenou hodnotu pro prodejní, režijní a správní náklady a pro zisk, použila finanční údaje od turecké společnosti Kutahya Porselen Sanayi A.S. Přesněji řečeno, Komise použila údaje o prodejních, režijních a správních nákladech a zisku uvedené v auditované účetní závěrce této společnosti za rok 2017 a její první čtvrtletní zprávě za rok 2018. Na základě dostupných informací této společnosti se většina její obchodní činnosti týkala dotčeného výrobku a na základě informací z finančních výkazů nedošlo v tomto období k žádným mimořádným událostem, které by vyžadovaly úpravu vykazovaných údajů. Procentní podíl prodejních, režijních a správních nákladů a zisku byl upraven na ceny ze závodu tak, že od celkových prodejních, režijních a správních nákladů a od obratu byly odečteny náklady na balení a náklady na dopravu.

(166)

V důsledku toho byly k nezkresleným výrobním nákladům přičteny tyto položky:

(167)

Za účelem stanovení početně zjištěné běžné hodnoty postupovala Komise podle následující metodiky. Zaprvé Komise stanovila nezkreslené výrobní náklady. Poté Komise vynásobila faktory použití pro materiály, pracovní sílu, elektrickou energii a vodu zaznamenané na úrovni výrobního procesu spolupracujícího vyvážejícího výrobce nezkreslenými náklady na jednotku zaznamenanými v reprezentativní zemi, Turecku. U spotřebního materiálu (silikátových desek) uvedeného ve 159. bodě odůvodnění výše Komise mimoto uplatnila určité procento rovnající se podílu spotřebního materiálu na výrobních nákladech vykázaných vyvážejícím výrobcem na nezkreslené přímé výrobní náklady.

(168)

Zadruhé Komise na výrobní náklady zjištěné výše uvedeným způsobem použila prodejní, režijní a správní náklady a zisk společnosti Kutahya Porselen Sanayi A.S.

(169)

Na základě výše uvedených skutečností Komise pro spolupracujícího vyvážejícího výrobce početně zjistila běžnou hodnotu pro každý druh výrobku na základě ceny ze závodu v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení.

(170)

Spolupracující vyvážející výrobce vyvážel dotčený výrobek přímo nezávislým odběratelům v Unii. Vývozní cena byla tedy cenou, která byla nebo má být skutečně zaplacena za dotčený výrobek prodaný na vývoz do Unie, v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(171)

Komise porovnala početně zjištěnou běžnou hodnotu stanovenou v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení na základě ceny ze závodu s vývozní cenou do Unie na základě ceny ze závodu.

(172)

Za účelem zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy o rozdíly ovlivňující ceny a srovnatelnost cen. Veškeré prodeje na vývoz byly vyjádřeny v cenách FOB, a vývozní ceny tak byly upraveny o náklady na vnitrozemskou přepravu, manipulaci a nakládku, balení, bankovní poplatky a úvěrové náklady (v rozmezí od 10 % do 15 %).

(173)

Otázka, zda upravit běžnou hodnotu o částečné vracení DPH při vývozu, byla ponechána otevřená, protože dumpingové rozpětí již stanovilo existenci dumpingu v období přezkumného šetření. Zvýšení dumpingového rozpětí v důsledku úpravy o DPH není proto pro výsledek tohoto přezkumu relevantní.

(174)

Na tomto základě činil vážený průměr dumpingového rozpětí skupiny Hunan Hualian, vyjádřený jako procentní podíl z ceny CIF této skupiny s dodáním na hranice Unie před proclením, 35,1 %.

(175)

Podle údajů Eurostatu průměrná cena (CIF) čínského vývozu dotčeného výrobku do Unie během období přezkumného šetření činila asi 1,8 EUR/kg. Tato cena je nižší než odhadovaná průměrná vývozní cena CIF spolupracujícího vyvážejícího výrobce ve stejném období, která činila [2,0–2,4 EUR/kg] (137).

(176)

Při výpočtu s použitím průměrné běžné hodnoty spolupracujícího vyvážejícího výrobce a průměrné ceny čínského vývozu (upravené na cenu ze závodu (EXW) na základě dostupných údajů (138)) se dumpingové rozpětí v období přezkumného šetření pohybovalo v rozmezí (65 % až 75 %). Kdyby Komise použila běžnou hodnotu stanovenou výrobním odvětvím Unie v žádosti o přezkum, bylo by dumpingové rozpětí ještě vyšší. To znamená, že na základě dostupných faktů se čínský vývoz dotčeného výrobku do Unie v období přezkumného šetření uskutečňoval za dumpingové ceny.

(177)

Na základě údajů spolupracujícího vyvážejícího výrobce, skupiny Hunan Hualian, během období přezkumného šetření přetrvával dumping při dumpingovém rozpětí ve výši 35 %. Podobně i na základě celostátních statistických údajů (Eurostat) se čínský vývoz dotčeného výrobku v období přezkumného šetření prodával do Unie za dumpingové ceny při dumpingovém rozpětí ve výši přibližně 70 %.

(178)

Komise tudíž dospěla k závěru, že v období přezkumného šetření dumping přetrvával.

(179)

V návaznosti na zjištění existence dumpingu během období přezkumného šetření zkoumala Komise pravděpodobnost přetrvání dumpingu, kdyby byla opatření zrušena. Za tímto účelem Komise navíc analyzovala tyto prvky: výrobní kapacitu a volnou kapacitu v ČLR, cenovou politiku čínských vyvážejících výrobců na ostatních trzích a atraktivitu trhu Unie.

(180)

Čína je největším světovým vývozcem keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní a má desetitisíce aktivních výrobců různé velikosti (139). V žádosti o přezkum žadatel uvedl, že Čína disponuje výrobní kapacitou ve výši 5,5 milionu tun, přičemž volná kapacita v roce 2016 přesahovala 36 % a podle prognóz do roku 2021 neklesne pod 30 % (140). Výrobní kapacita v takovém rozsahu znamená, že samotná Čína by mohla mnohonásobně pokrýt celkovou spotřebu v Unii, která se v období přezkumného šetření odhadovala přibližně na 634 000 tun (viz 205. bod odůvodnění níže). Problém nadměrné kapacity byl uznán také ve finančních výkazech některých velkých čínských výrobců (141).

(181)

Po zavedení opatření vývoz keramického stolního nádobí a náčiní nadále vstupoval do Unie ve velkých množstvích a stále představoval téměř 60 % spotřeby v Unii, jak je podrobněji vysvětleno v oddíle 4.3.1 níže. To naznačuje, že čínští vyvážející výrobci keramického stolního nádobí a náčiní mají silné obchodní vztahy se svými zákazníky v Unii.

(182)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že Čína patří k největším výrobcům keramického stolního nádobí a náčiní na světě a má významnou volnou kapacitu, jejíž výroba, kdyby byla opatření zrušena, by vzhledem ke stávajícím silným obchodním vztahům mohla být snadno vyvezena do Unie.

(183)

Obdobně jako prodej v Unii se veškeré výrobky vyvážené do třetích zemí prodávaly nezávislým odběratelům, a to za ceny FOB. Komise tedy v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení použila vývozní cenu, která byla nebo má být skutečně zaplacena za dotčený výrobek při prodeji na vývoz do zbytku světa.

(184)

Běžná hodnota byla početně zjištěna tak, jak je vysvětleno ve 154. až 167. bodě odůvodnění výše.

(185)

Komise porovnala početně zjištěnou běžnou hodnotu s vývozní cenou do třetích zemí vyjádřenou jako cena ze závodu v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení. Vývozní cena vyjádřená jako cena FOB byla proto upravena o náklady na vnitrozemskou přepravu, manipulaci a nakládku, balení, bankovní poplatky a úvěrové náklady (v rozmezí od 10 % do 15 %).

(186)

Výše uvedené srovnání vedlo k dumpingovému rozpětí pro spolupracujícího vyvážejícího výrobce během období přezkumného šetření ve výši asi 57 %

(187)

Podle údajů GTA Čína (142) vyvezla 1 523 910 tun v hodnotě 3 755 428 981 CNY nebo průměrné hodnotě v cenách FOB 19,09 CNY/kg.

(188)

Běžná hodnota byla početně zjištěna tak, jak je vysvětleno ve 154. až 167. bodě odůvodnění výše.

(189)

Komise porovnala početně zjištěnou běžnou hodnotu s vývozní cenou do třetích zemí vyjádřenou jako cena EXW v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení. Vývozní cena vyjádřená jako cena FOB byla proto upravena o náklady na vnitrozemskou přepravu, manipulaci a nakládku, balení, bankovní poplatky a úvěrové náklady (v rozmezí od 10 % do 15 %).

(190)

Z výše uvedeného srovnání vyplynulo celostátní dumpingové rozpětí pro vývoz do všech třetích zemí (kromě Unie) v rozmezí 15–24 %.

(191)

Komise zjistila, že spolupracující vyvážející výrobce v období přezkumného šetření uskutečňoval vývoz do třetích zemí za dumpingové ceny. Komise rovněž zjistila, že na základě dostupných statistik se také čínský vývoz do zbytku světa uskutečňoval za dumpingové ceny.

(192)

Komise tedy dospěla k závěru, že v období přezkumného šetření docházelo k dumpingu také na trzích třetích zemí.

(193)

Unie je jedním z největších trhů s keramickým stolním nádobím a náčiním na světě. Jak bylo již uvedeno ve 181. bodě odůvodnění výše, po zavedení antidumpingových opatření v roce 2012 čínský vývoz dotčeného výrobku i nadále vstupoval do Unie ve významných množstvích. V období přezkumného šetření představoval čínský vývoz keramického stolního nádobí do Unie téměř 60 % spotřeby v Unii. To jasně prokazuje, že Unie byla nadále atraktivním a důležitým cílovým trhem pro čínské keramické stolní a kuchyňské nádobí a náčiní.

(194)

Čínský dovoz dotčeného výrobku na trh Unie během období přezkumného šetření nadále probíhal za dumpingové ceny. Komise také zjistila, že ČLR je největším vývozcem keramického stolního nádobí a náčiní na světě a má významnou volnou kapacitu.

(195)

Komise dále zjistila, že cenová politika čínských vyvážejících výrobců na trzích třetích zemí naznačuje pravděpodobnost přetrvání dumpingového vývozu do Unie, kdyby opatření pozbyla platnosti.

(196)

Komise také stanovila, že trh Unie je pro čínské vyvážející výrobce keramického stolního nádobí a náčiní nadále atraktivním trhem i po zavedení opatření.

(197)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Komise dospěla k závěru, že je velmi pravděpodobné, že zrušení antidumpingových opatření by mělo za následek zvýšení vývozu keramického stolního nádobí a náčiní z ČLR do Unie za dumpingové ceny.

(198)

Během období přezkumného šetření vyrábělo obdobný výrobek v Unii více než 130 známých výrobců. Výroba je soustředěna v České republice, Francii, Německu, Itálii, Polsku, Portugalsku, Rumunsku a Spojeném království. Celková výroba v Unii v období přezkumného šetření byla na základě extrapolovaných údajů Eurostatu, zkontrolovaných a upravených na základě odpovědí na dotazník předložených výrobci v Unii zařazenými do vzorku, a na základě údajů předložených žadatelem odhadnuta na 279 339 tun. Výrobci v Unii, kteří představují celkovou výrobu Unie, tvoří výrobní odvětví Unie ve smyslu čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení.

(199)

Po zahájení přezkumu jeden výrobce v Unii vyjádřil pochybnosti o spolehlivosti údajů, jež žadatelé použili v žádosti o přezkum. Tato společnost konkrétně tvrdila, že údaje, z nichž žadatel vychází, nejsou pro třetí strany transparentní a z větší části nejsou založeny na oficiálních údajích Eurostatu nebo Prodcomu, ale na údajích získaných od sdružení výrobců v Unii, kteří žádost o přezkum podporují. Společnost tvrdila, že čistě na základě údajů Prodcomu by žadatel nebyl dostatečně reprezentativní, aby mohl požádat o přezkum, neboť by představoval pouze 21,8 % výroby v Unii.

(200)

Připomínku ohledně spolehlivosti údajů použitých v žádosti o přezkum vznesla také CCCLA. Tvrdila, že použité informace o cenách nejsou spolehlivé, jelikož výpočty dumpingu, cenového podbízení a prodeje pod cenou neberou v úvahu vlastnosti výrobku, jako je zdobení, vnímání ze strany spotřebitelů nebo značky.

(201)

Komise konstatovala, zaprvé, že před zahájením přezkumu provedla v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení důkladné posouzení. Analyzovala údaje uvedené v žádosti, oslovila všechny známé výrobce v Unii a požádala je, aby rovněž poskytli údaje o výrobě i své stanovisko ke stížnosti.

(202)

Zadruhé, metoda použitá v žádosti pro výpočet údajů o výrobě byla stejná jako metoda, která byla použita během původního šetření v souladu s čl. 11 odst. 9 základního nařízení. Objasnění metody bylo poskytnuto v samotné žádosti o přezkum, jakož i v dalších podáních předložených žadatelem po zahájení přezkumu.

(203)

Zatřetí, výpočty provedené žadatelem v žádosti o přezkum byly založeny na omezeném množství typů výrobku a nebraly v úvahu podrobnější vlastnosti výrobku. V té době však nebylo možné, aby žadatel poskytl komplexnější výpočet. Podrobné informace o cenových odchylkách zohledňujících členění podle typů výrobku a jejich vlastnosti nejsou veřejně nebo reálně dostupné. V době zahájení přezkumu a na základě údajů, které byly v té době k dispozici, považovala Komise za uspokojivé, že existuje dostatečná podpora (reprezentativnost) a dostatečné důkazy pro zahájení přezkumného šetření. Uvedená tvrzení byla proto zamítnuta.

(204)

Spotřeba v Unii byla stanovena na základě dovozních statistik Eurostatu a údajů o objemu prodeje výrobního odvětví Unie v Unii předložených žadatelem. Tyto údaje o objemu prodeje, pokud jde o ověřené informace od výrobců v Unii zařazených do vzorku, byly zkontrolovány a v případě potřeby aktualizovány.

(205)

Spotřeba v Unii se během posuzovaného období vyvíjela takto:

Tabulka 1

(206)

V průběhu posuzovaného období se spotřeba v Unii zvýšila o 5,9 %.

(207)

Podle údajů Eurostatu se objem dovozu, podíl na trhu a průměrné ceny dovozu dotčeného výrobku vyvíjely takto:

Tabulka 2

(208)

Objem celkového dovozu z ČLR během posuzovaného období vzrostl o 5 % a v období přezkumného šetření činil 356 667 tun. Dovoz, ačkoli stále na vysoké úrovni, se od zavedení prozatímních antidumpingových opatření v listopadu 2012 snížil. Podíl čínského dovozu na trhu zaznamenal od původního šetření podobný pokles, během posuzovaného období kolísal pouze mírně a v období přezkumného šetření zůstával poměrně stabilní na 56,2 %. Lze důvodně předpokládat, že pokles a současná stabilizace podílu na trhu je výsledkem platných antidumpingových opatření.

(209)

Cena dovozu z ČLR do Unie se během posuzovaného období vyvíjela takto:

Tabulka 3

(210)

Za posuzované období se ceny čínského dovozu zvýšily o 10 % z 1 626 EUR/t na 1 791 EUR/t. Jedná se o průměrnou cenu veškerého dovozu dotčeného výrobku za tunu, a trend mohl být proto ovlivněn změnami v sortimentní skladbě.

(211)

Bylo provedeno srovnání prodejních cen na trhu Unie mezi váženým průměrem prodejních cen výrobců v Unii zařazených do vzorku pro nezávislé odběratele na trhu Unie a váženým průměrem cen vyvážejících výrobců z ČLR zařazených do vzorku. Příslušné prodejní ceny výrobců v Unii byly v případě potřeby upraveny na ceny ze závodu, tj. bez přepravních nákladů v Unii, nákladů na provize a po odečtení slev a rabatů.

(212)

CCCLA ve svých připomínkách tvrdila, že čínští výrobci prodávají pouze neznačkové výrobky, zatímco výrobci v Unii prodávají špičkové a značkové výrobky (143).

(213)

V původním šetření byly ceny výrobního odvětví Unie upraveny tak, aby zohledňovaly rozdíly v kvalitě, obchodní úroveň a značku. Pokud jde o kvalitu, dospělo se k závěru, že z hlediska odběratelů soutěží výrobky v nižších jakostních třídách na trhu Unie s výrobky jakostní třídy A. V důsledku toho byly ceny výrobků v nižších jakostních třídách upraveny na úroveň cen jakostní třídy A (144).

(214)

Při stávajícím přezkumném šetření však obdobná úprava provedena nebyla. Bylo zjištěno, že čínští výrobci zařazení do vzorku a výrobci v Unii zařazení do vzorku prodávají výrobky v jakostní třídě A, B nebo AB. Čínští výrobci vyráběli i výrobky v nižších jakostních třídách (ve třídě C a nižších), tyto výrobky se však v období přezkumného šetření do Unie nevyvážely. Také výrobci v Unii vyráběli výrobky v nižších jakostních třídách, ale buď je vyváželi do třetích zemí, nebo je prodávali za velmi nízké ceny dobročinným organizacím nebo jako odpad. V posledně uvedeném případě tento prodej a tyto ceny nebyly do výpočtů zahrnuty.

(215)

Rozdíl v kvalitě mezi úrovní jakostní třídy A, B a AB je v porovnání s rozdílem oproti nižším jakostním třídám (třídou C a nižšími) zanedbatelný. Tato klasifikace navíc není univerzální ani není založena na odvětvových normách, nýbrž je spíše specifická pro jednotlivé společnosti. To znamená, že jeden výrobce by mohl označit určitý výrobek jako výrobek jakostní třídy A, zatímco jiná společnost by jej, pokud by byl vyroben v jejím vlastní továrně, mohla označit za výrobek jakostní třídy B. Ze šetření vyplynulo, že v některých případech výrobce v Unii prodával stejný výrobek se stejnými specifikacemi a fyzickými vlastnostmi stejnému zákazníkovi jako čínský výrobce, přičemž mu ve svém interním systému výroby nutně nemusel přidělit stejnou jakostní třídu. Vzhledem k tomu, že mezi výrobky jakostní třídy A, B a AB nebylo možno provést objektivní rozlišení, byly výrobky s touto klasifikací zařazeny do stejné kvalitativní kategorie. Znamená to, že výrobci v Unii a čínští výrobci prodávali v období přezkumného šetření na trhu Unie výrobky obdobné jakostní třídy. Komise proto dospěla k závěru, že není nutná žádná úprava v souvislosti s jakostí.

(216)

Při původním šetření byly rovněž provedeny úpravy k zohlednění rozdílů v obchodní úrovni. V té době čínští výrobci zařazení do vzorku prodávali své výrobky téměř výlučně na úrovni velkoobchodníků, zatímco na straně EU se prodej uskutečňoval i na maloobchodní a jiné úrovni. Jelikož tento rozdíl v distribučních řetězcích ovlivňoval úroveň cen, byly ceny výrobního odvětví Unie upraveny tak, aby toto bylo zohledněno (145).

(217)

Při stávajícím přezkumném šetření však čínští výrobci zařazení do vzorku, jakož i výrobci v Unii zařazení do vzorku prodali většinu svého zboží velkoobchodníkům a distributorům, ale významnou část prodali také maloobchodníkům a dalším. Šetření navíc zjistilo, že cenové rozdíly zaznamenané mezi obchodními úrovněmi nevykazovaly žádný logický trend. Proto se dospělo k závěru, že vzhledem ke srovnatelným obchodním úrovním a neexistenci jasné vazby mezi obchodní úrovní a stanovením cen není nutné ceny výrobního odvětví Unie na tomto základě upravovat.

(218)

Při původním šetření byly také provedeny úpravy s cílem vyrovnat rozdíly v ceně spojené se značkami. V té době bylo zjištěno, že čínští vyvážející výrobci neprodávali značkové výrobky, nýbrž „výrobky soukromých značek“ nebo generické neznačkové výrobky, zatímco výrobci v EU prodávali smíšený sortiment sestávající většinou ze značkových, ale i z generických neznačkových výrobků. Značkové výrobky pokládají zákazníci obvykle za výrobky, které mají určitou prestiž, zaručenou kvalitu a design, tyto výrobky proto vyžadují vyšší tržní ceny než neznačkové výrobky, a to i když mají stejné fyzické a technické vlastnosti. Aby se tento cenový účinek vyrovnal, byla provedena úprava cen výrobního odvětví Unie (146).

(219)

Při stávajícím přezkumném šetření se však situace od původního šetření změnila. Čínští výrobci zařazení do vzorku neprodávají pouze generické neznačkové výrobky, ale i značkové výrobky, a výrobci v EU zařazení do vzorku v současnosti prodávají více neznačkových než značkových výrobků. Ze šetření kromě toho vyplynulo, že čínští výrobci a výrobci v Unii v některých případech dokonce prodávají totožné výrobky se stejnými specifikacemi a fyzickými vlastnostmi stejným zákazníkům (viz 215. bod odůvodnění).

(220)

Tvrzení CCCLA, že čínští výrobci prodávají pouze generické neznačkové výrobky, zatímco výrobci v Unii prodávají špičkové a značkové výrobky, proto Komise zamítla.

(221)

Obecněji řečeno, a jak bylo také vysvětleno při původním šetření, přidanou hodnotu značkového výrobku nelze obvykle přesně vyčíslit, jelikož závisí na mnoha různých činitelích, jako je vnímání spotřebitelů, rozpoznání značky a jiné nevyčíslitelné faktory (147). Například pro některé z prodejců v Unii zahrnutých do vzorku mohou mít v některých konkrétních regionech nebo členských státech značkové výrobky přidanou hodnotu vzhledem k rozpoznání názvu, zatímco v jiných regionech nebo členských státech by stejné značkové výrobky mohly být známy méně. Pro tyto výrobce v Unii zařazené do vzorku se značky výrobků nemusí nutně promítat do vyšších cen.

(222)

CCCLA ve svých připomínkách rovněž tvrdila, že vysoký procentní podíl prodejních, režijních a správních nákladů (40 %) nasvědčuje prodeji značkových výrobků (148). Z ověřených údajů výrobců v Unii zařazených do vzorku však vyplývá, že úroveň prodejních, režijních a správních nákladů pro výrobce v Unii, který prodává téměř výlučně značkové výrobky, je téměř stejná jako prodejní, režijní a správní náklady pro výrobce v Unii, který prodává téměř výlučně výrobky neznačkové. Všichni čtyři výrobci zařazení do vzorku mají totiž obdobnou úroveň prodejních, režijních a správních nákladů, která je rovněž obdobná nebo nižší v porovnání s čínskými výrobci zařazenými do vzorku, jakož i v porovnání s údaji z auditované účetní závěrky turecké společnosti, jež byla v tomto šetření použita. Pro tyto výrobce se proto značky výrobků do vyšších prodejních, režijních a správních nákladů nepromítají (viz též 146. a 148. bod odůvodnění).

(223)

Vzhledem ke smíšenému sortimentu značkových a generických neznačkových výrobků prodávaných čínskými výrobci zařazenými do vzorku a výrobci v Unii zařazenými do vzorku a s ohledem na hodnocení postavení společností na trhu Unie, jejich cenovou strategii a úroveň prodejních, režijních a správních nákladů byla proto tvrzení vznesená CCCLA zamítnuta a Komise dospěla k závěru, že není nutné ceny výrobního odvětví Unie v souvislosti se značkami upravovat.

(224)

Ceny výrobního odvětví Unie byly porovnány s cenami účtovanými čínskými vyvážejícími výrobci upravenými na hodnotu CIF na hranici Unie. Ceny CIF byly poté upraveny směrem nahoru o náklady po dovozu, tj. náklady na celní odbavení, manipulaci a nakládku, smluvní cla a antidumpingová cla. Z porovnání provedeného na základě výše uvedené metody vyplynulo, že dovoz dotčeného výrobku se během období přezkumného šetření podbízel cenám výrobního odvětví Unie o 17,7 %.

(225)

Podle čl. 3 odst. 5 základního nařízení zahrnovalo zkoumání dopadu dumpingového dovozu na výrobní odvětví Unie posouzení všech hospodářských činitelů a indexů, které ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie v průběhu posuzovaného období.

(226)

Makroekonomické ukazatele (výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, zaměstnanost, produktivita, velikost dumpingového rozpětí a zotavení z dřívějšího dumpingu) byly posouzeny na úrovni celého výrobního odvětví Unie. Posouzení bylo založeno na informacích poskytnutých žadatelem, zkontrolovaných na základě ověřených odpovědí na dotazník výrobců v Unii zařazených do vzorku a dostupných oficiálních statistik.

(227)

Analýza mikroekonomických ukazatelů (zásoby, prodejní ceny, ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic, schopnost získat kapitál, mzdy a výrobní náklady) byla provedena na úrovni výrobců v Unii, kteří byli zařazeni do vzorku. Toto posouzení vycházelo z jejich informací, které byly řádně ověřeny při inspekcích na místě.

(228)

Výrobní odvětví Unie je velmi roztříštěné, ale lze je zhruba rozdělit do dvou segmentů: malé a střední podniky a velké společnosti. U některých mikroekonomických ukazatelů (prodejní ceny, peněžní tok, investice, průměrná mzda na jednoho zaměstnance, zásoby, ziskovost a výrobní náklady) byly výsledky společností zařazených do vzorku zváženy v souladu s podílem segmentu, k němuž patřila daná konkrétní společnost. Za tímto účelem byla použita specifická váha, pokud jde o objem výroby každého segmentu v celkovém odvětví keramického stolního nádobí a náčiní (42 % malé a střední podniky, 58 % velké společnosti). To zajistilo, aby byla náležitě zohledněna situace menších společností s cílem zabránit nevyváženosti při celkové analýze újmy v důsledku výsledků velkých společností.

(229)

V posuzovaném období se výroba, výrobní kapacita a využití kapacity výrobního odvětví Unie vyvíjely takto:

Tabulka 5

(230)

Z toho vyplývá, že v posuzovaném období se mírně zvýšily objem výroby (o 6 %) a výrobní kapacita (o 2 %), zatímco využití kapacity se zvýšilo o 4 % a dosáhlo 85 %.

(231)

Prodej výrobního odvětví Unie v Unii se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 6

(232)

Prodej výrobního odvětví Unie na trhu Unie se v posuzovaném období zvýšil o 11 %. Podíl výrobního odvětví Unie na trhu se zároveň zvýšil pouze mírně z 29,6 % na 31,0 %.

(233)

Úroveň zaměstnanosti a produktivita ve výrobním odvětví Unie se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 7

(234)

Zaměstnanost se v celém posuzovaném období zvyšovala a celkem vzrostla o 6 %. Produktivita pracovních sil výrobního odvětví Unie, měřená výstupem (v tunách) na zaměstnance a rok, zůstávala v průběhu posuzovaného období stabilní. Je to zčásti důsledek úsilí výrobního odvětví Unie v předchozích letech s cílem reagovat na tlak vycházející z tehdejšího dumpingového dovozu z ČLR, takže již před posuzovaným obdobím došlo ke zvýšení produktivity na vysokou úroveň.

(235)

Výroba výrobního odvětví Unie v posuzovaném období vzrostla o 6 % a objem prodeje odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, se zvýšil o 11 %. To lze vysvětlit poklesem prodeje výrobního odvětví Unie na vývoz. Výrobnímu odvětví Unie se podařilo využít růstu na trhu Unie, i když výrobní zařízení, jež byla více postižena nižším využitím kapacity zaznamenaným během původního šetření, jsou dosud ve fázi obnovy. Podíl výrobního odvětví Unie na trhu zůstával po celé posuzované období stabilní.

(236)

V období přezkumného šetření přetrvával dumping na značné úrovni, jak bylo vysvětleno v oddíle 3 výše. Je třeba poznamenat, že čínští výrobci se prodejním cenám výrobního odvětví Unie podbízeli ve značné míře.

(237)

V posuzovaném období vykazovalo výrobní odvětví Unie známky překonání účinků dřívějšího dumpingu. Výroba v Unii, prodej a podíl na trhu se od původního šetření zvýšily, zatímco objem dovozu z ČLR a její podíl na trhu se snížily. Nicméně ani výroba, ani kapacita zaměstnanosti v Unii, byť se zvyšovaly, dosud nejsou na úrovni dosažené v roce 2008, kdy začalo období posuzované v původním šetření. Již v té době se mělo za to, že výrobní odvětví se nachází v nestabilní situaci v důsledku obrovského objemu levného čínského dovozu na trh Unie, který se prudce zvýšil v letech 2002–2004 (149). Komise proto dospěla k závěru, že výrobní odvětví Unie sice znovu získalo určitý hospodářský prostor, avšak důsledky významného dumpingu v předchozím období dosud plně nepřekonalo.

(238)

Zásoby výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 8

(239)

Konečný stav zásob výrobního odvětví Unie se v posuzovaném období v absolutním vyjádření snížil o 22 %. Vzhledem k tomu, že výrobní odvětví, které je předmětem přezkumu, obvykle pracuje na zakázku, se však nejedná o rozhodující ukazatel.

(240)

V posuzovaném období se prodejní ceny výrobního odvětví Unie, jakož i jeho výrobní náklady zvýšily o 12 %.

(241)

Komise stanovila ziskovost výrobců v Unii zařazených do vzorku tak, že čistý zisk před zdaněním z prodeje obdobného výrobku odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, vyjádřila jako procentní podíl z obratu tohoto prodeje. V posuzovaném období se ziskovost výrobního odvětví Unie pohybovala mezi její nejnižší hodnotou 2,0 % v roce 2016 a nejvyšší hodnotou 3,7 % v roce 2017, přičemž mezi rokem 2014 a obdobím přezkumného šetření klesla o 0,4 procentního bodu. Byla nižší než ziskovost dosažená při původním šetření (3,5 % v uvedeném období šetření). Ziskovost navíc zůstávala výrazně nižší než cílový zisk, který byl v původním šetření považován za přijatelný (tj. 6,0 %).

(242)

Peněžní tok ve výrobním odvětví Unie v posuzovaném období vzrostl o 21 % a úroveň investic se zvýšila o 25 %. Je však třeba poznamenat, že za toto zvýšení vděčí pouze výsledkům jedné z (velkých) společností, která byla schopna uskutečnit významné investice s cílem rozšířit svou výrobní kapacitu. Investice ostatních tří společností zůstávaly stabilní nebo se výrazně snížily.

(243)

Pokles návratnosti investic, definovaný jako zisk vyjádřený v procentech ve vztahu k čisté účetní hodnotě investic, byl v době mezi rokem 2014 a obdobím přezkumného šetření vyšší než snižování ziskovosti v průběhu celého posuzovaného období. Ve stejném období se průměrná výše mezd poněkud zvýšila, ale méně než jednotkové výrobní náklady.

(244)

Z analýzy újmy je patrné, že se situace výrobního odvětví Unie v posuzovaném období zlepšila. Většina ukazatelů újmy vykazovala pozitivní trend. O tom, že opatření výrobnímu odvětví Unie prospěla, svědčí mimo jiné zvýšení výroby, objem prodeje v Unii, podíl na trhu a vyšší prodejní ceny. Na základě výše uvedených skutečností proto dospěla Komise k závěru, že výrobní odvětví Unie v průběhu období přezkumného šetření neutrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(245)

Avšak i když se výrobní odvětví Unie začalo z minulé újmy zotavovat, toto zotavení probíhá pomalu. Vzhledem k významnému objemu dovozu, který i nadále přichází z ČLR za ceny, jež se podbízejí cenám výrobního odvětví Unie, zůstala ziskovost výrobního odvětví Unie nižší než cílový zisk, což naznačuje, že se toto odvětví nachází v nestabilní situaci.

(246)

Po poskytnutí informací CCCLA tvrdila, že Komise neměla dospět k tomuto závěru, neboť téměř všechny ekonomické ukazatele při šetření vykazují pozitivní trend. Avšak jak bylo vysvětleno ve 244. a 245. bodě odůvodnění výše, výrobní odvětví Unie se od zavedení opatření zotavovalo jen pomalu. V době zavedení opatření v návaznosti na původní šetření výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu, a ocitlo se tak ve vážných ekonomických nesnázích. Pozitivní trend makroekonomických ukazatelů výrobního odvětví Unie v relativním vyjádření by proto neměl být posuzován odděleně od tohoto oslabeného výchozího bodu v absolutních číslech na počátku stávajícího šetření. V kombinaci s trvale nízkou ziskovostí výrobního odvětví Unie, jakož i s pokračujícím významným dovozem z ČLR není ještě výrobní odvětví Unie v situaci, kdy by mohlo snadno odolat obnovení dumpingového dovozu ve zvýšených objemech. To je také ukázáno v oddíle 5.4 níže, kde byla provedena simulace s cílem posoudit, co by se s výrobním odvětvím Unie stalo v případě, že by opatření pozbyla platnosti. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(247)

Jak bylo stanoveno v oddíle 3 výše, k čínskému dovozu v období přezkumného šetření docházelo za dumpingové ceny a byla zjištěna pravděpodobnost přetrvání dumpingu, pokud by opatření pozbyla platnosti. V souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení Komise proto zkoumala pravděpodobnost obnovení podstatné újmy, kdyby opatření proti ČLR pozbyla platnosti.

(248)

Za účelem zjištění pravděpodobnosti obnovení újmy byly analyzovány tyto ukazatele: výrobní kapacita a volná kapacita v ČLR, přitažlivost trhu Unie, včetně existence antidumpingových nebo vyrovnávacích opatření na dovoz keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní v jiných třetích zemích, cenová politika čínských vyvážejících výrobců na trzích jiných třetích zemí a dopad na situaci výrobního odvětví Unie.

(249)

ČLR je zdaleka největším vývozcem keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní na světě. Připadá na ni přibližně 70 % celkového světového vývozu. Na základě celkové hodnoty vyvezené v posledních letech je EU pro ČLR nejdůležitějším vývozním trhem (150).

(250)

Jak je objasněno ve 180. až 182. bodě odůvodnění výše, výrobci v ČLR disponují významnou výrobní kapacitou, a v důsledku toho i volnou kapacitou, která výrazně převyšuje celkovou spotřebu v Unii během období přezkumného šetření.

(251)

Trh Unie je největším dovozcem dotčeného výrobku v celosvětovém měřítku (151). Kromě toho, jak je uvedeno v tabulce 1 výše, spotřeba dotčeného výrobku v Unii se mezi rokem 2014 a obdobím přezkumného šetření zvýšila z 598 829 tun na 634 255 tun. Z toho vyplývá, že spotřeba v Unii je nadále silná a roste. Trh Unie, vzhledem ke své relativně značné velikosti a trvale rostoucí spotřebě, je pro čínské vyvážející výrobce nadále atraktivní.

(252)

Před zavedením opatření dovoz z Číny představoval v průměru asi půl milionu tun, avšak v období přezkumného šetření činil 356 667 tun. Skutečnost, že čínský dovoz, byť na nižší úrovni (viz tabulka 2), se po uložení opatření nezastavil, potvrzuje, že čínští vyvážející výrobci považují trh Unie za atraktivní a na trhu Unie i nadále prodávají.

(253)

Opatření na ochranu obchodu před čínským vývozem keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní povlakem jsou mimoto zavedena v jiných zemích, což dokládá stejný druh cenové politiky, jaký byl zaznamenán u čínského vývozu do Unie (152). Tato opatření na ochranu obchodu čínským vyvážejícím výrobcům vývoz na tyto trhy znesnadní a dále zvýší atraktivitu trhu Unie, kam lze tento vývoz přesměrovat.

(254)

Dalším prvkem prokazujícím atraktivitu trhu Unie je cenová strategie čínských vyvážejících výrobců. Vývozní ceny čínských vyvážejících výrobců dotčeného výrobku zařazených do vzorku jsou pro trhy třetích zemí vyšší než pro Unii (viz 188. bod odůvodnění výše). Jsou navíc stále ještě značně nižší než ceny výrobního odvětví Unie na trhu Unie. Průměrná cena vývozu čínských vyvážejících výrobců na trh Unie byla v období přezkumného šetření výrazně nižší než cena výrobního odvětví Unie na trhu Unie. Čínské dovozy mají ve skutečnosti téměř nejnižší ceny na trhu Unie. Těch několik málo třetích zemí, jež vyvážejí za nižší ceny, představuje pouze zlomek celkového dovozu do Unie a jejich růstový potenciál není srovnatelný s velikostí výrobních zařízení v ČLR. Vezmeme-li však zcela nebo částečně v úvahu výši stávajících antidumpingových cel, lze důvodně předpokládat, že kdyby opatření pozbyla platnosti, čínský dovoz bude vstupovat na trh Unie za nižší ceny.

(255)

Vzhledem k vysoké volné kapacitě v ČLR, atraktivitě trhu Unie a cenové politice čínských vyvážejících výrobců, jak je shrnuta v 249. až 254. bodě odůvodnění výše, je pravděpodobné, že by významný objem levného keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní v případě, že by opatření pozbyla platnosti, byl již v brzké době k dispozici pro prodej/přesměrování do Unie.

(256)

Aby mohla Komise posoudit, jaký by byl pravděpodobný dopad růstu levného čínského dovozu na výrobní odvětví Unie, analyzovala nejprve potenciální ztrátu podílu na trhu. Modelovala, jaký dopad by mělo, kdyby vyvážející výrobci z dotčených zemí zvýšili svůj vývoz do Unie, aby získali obdobný podíl na trhu Unie, jako byl podíl dosažený v období původního šetření, tj. před zavedením opatření. Znamenalo by to snížení výroby výrobců v Unii zařazených do vzorku o 12 000 tun a zvýšení dovozu z ČLR o 67 800 tun. Jak bylo zjištěno v původním šetření, takový objem dumpingového dovozu dotčeného výrobku je dostačující k tomu, aby způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu.

(257)

Komise při této analýze předpokládala, že by ceny vyvážejících výrobců z ČLR a ceny výrobního odvětví Unie zůstaly stejné jako během období přezkumného šetření. Komise dále předpokládala, že by zvýšený čínský podíl na trhu byl s největší pravděpodobností na úkor výrobního odvětví Unie. Z tabulky 11 vyplývá, že podíl na trhu, který ČLR ztratila od zavedení antidumpingových opatření, přešel z větší části na výrobní odvětví Unie.

Tabulka 11

(258)

Ztráta objemu prodeje by vedla k nižší míře využití kapacity a ke zvýšení průměrných výrobních nákladů. To by zase vedlo ke zhoršení finanční situace výrobního odvětví Unie a ke snížení jeho ziskovosti, která již byla výrazně nižší než cílový zisk a v průběhu celého posuzovaného období klesala. Při uplatnění konzervativního odhadu snížení výroby u výrobců v Unii zařazených do vzorku (polovina možného snížení stanoveného v 256. bodě odůvodnění na 6 000 tun) z analýzy dopadů vyplynulo, že v případě zrušení opatření by výrobní odvětví Unie utrpělo ztráty ve výši 8,5 % obratu.

(259)

Nebo by se výrobní odvětví Unie ve snaze udržet objem svého prodeje a podíl na trhu mohlo rozhodnout pro snížení úrovně svých cen. To by vedlo k dalšímu zhoršení jeho finanční situace a – vzhledem k již beztak nízké úrovni ziskovosti dosažené v období přezkumného šetření – způsobilo by to výrobnímu odvětví Unie ještě větší ztráty.

(260)

Na základě výše uvedených skutečností Komise dospěla k závěru, že by zrušení opatření týkajících se dovozu z ČLR pravděpodobně mělo za následek obnovení podstatné újmy pro výrobní odvětví Unie.

(261)

V souladu s článkem 21 základního nařízení Komise zkoumala, zda by zachování původních opatření nebylo v rozporu se zájmem Unie jako celku. Určení zájmu Unie vycházelo z posouzení jednotlivých dotčených zájmů, tedy zájmů výrobního odvětví Unie na jedné straně a dovozců a dalších zúčastněných stran na straně druhé.

(262)

Komise připomněla, že při původním šetření se usuzovalo, že zavedení opatření není proti zájmu Unie. Skutečnost, že stávající šetření je přezkumem, tedy analýzou situace, ve které jsou antidumpingová opatření již v platnosti, navíc umožňuje posoudit jakékoli nepřiměřené negativní dopady, které by platná antidumpingová opatření na dotčené strany mohla mít.

(263)

Na tomto základě se posuzovalo, zda i přes závěry ohledně pravděpodobnosti obnovení dumpingu a obnovení újmy neexistují přesvědčivé důkazy, které by vedly k závěru, že zachování opatření není v tomto konkrétním případě v zájmu Unie.

(264)

Šetření prokázalo, že kdyby opatření pozbyla platnosti, pravděpodobně by to mělo významný nepříznivý vliv na výrobní odvětví Unie. Situace výrobního odvětví Unie by se rychle zhoršila, pokud jde o nižší objem prodeje a nižší prodejní ceny, což by vedlo k výraznému snížení ziskovosti. Na druhé straně pokračování opatření by výrobnímu odvětví Unie umožnilo dále se zotavit z minulé újmy způsobené dumpingovým dovozem a využít svůj potenciál na trhu Unie, který není ovlivněn nekalými obchodními praktikami.

(265)

Jeden výrobce v Unii nezařazený do vzorku a CCCLA tvrdili, že by prodloužení opatření nebylo v zájmu výrobců v Unii. Podle nich antidumpingová cla výrobcům v Unii, kteří nebyli schopni zvýšit svůj podíl na trhu, objem prodeje nebo své ceny, nepomohla. Antidumpingová cla navíc zvýšila cenu výrobků nakupovaných výrobci z Unie k doplnění jejich sortimentu.

(266)

Z analýzy újmy uvedené v oddíle 4 výše (ve 198. až 245. bodě odůvodnění) však vyplynulo, že výrobní odvětví Unie se ve skutečnosti ze škodlivých účinků dumpingového dovozu z ČLR zotavuje. Výrobní odvětví Unie totiž zaznamenalo zvýšení podílu na trhu z 20,9 % v období původního šetření (2011) na 31 % v období přezkumného šetření (viz tabulka 11 výše), přičemž výrobcům v Unii zařazeným do vzorku se podařilo zvýšit objem svého prodeje ze 152 095 tun v roce 2011 na 196 484 tun v období přezkumného šetření a ceny z 3 615 EUR za tunu v roce 2011 na 3 853 EUR za tunu v období přezkumného šetření. Toto zvýšení ceny bylo možné i přes zvýšení nákladů na dovoz výrobků z ČLR uskutečňovaný některými výrobci v Unii za účelem diverzifikace jejich sortimentu. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(267)

Po poskytnutí informací CCCLA poukázala na to, že jeden výrobce v Unii zavedení opatření nepodpořil. Tvrdila, že tento výrobce nevyrábí všechny typy keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní, doplňuje svůj sortiment výrobků výrobky pocházejícími z ČLR a je závislý na spolehlivém zdroji dodávek z ČLR. Obdobně CCCLA tvrdila, že dva dovozci zařazení do vzorku uvádějí, že výrobci v Unii nedokážou zajistit kvalitu a množství požadované na trhu Unie, mimo jiné v důsledku vysokých nákladů práce. To podle CCCLA svědčí o doplňkovosti mezi výrobky Unie a čínským dovozem a vyvolává smíšené zájmy ve výrobním odvětví Unie.

(268)

Komise poznamenala, že tyto argumenty se shodují s postojem dvou dovozců, kteří nejsou ve spojení, jímž se Komise zabývá ve 271. až 277. bodě odůvodnění níže. Vzhledem k neexistenci jakýchkoli nových prvků proto nemohou tyto argumenty ovlivnit vyváženost zájmů v rámci analýzy zájmu Unie.

(269)

Na základě výše uvedených skutečností byl vyvozen závěr, že zachování platnosti antidumpingových opatření je v zájmu výrobního odvětví Unie.

(270)

V počáteční fázi tohoto šetření bylo osloveno 45 známých dovozců, kteří nejsou ve spojení, a byli vyzváni ke spolupráci. Jak bylo zmíněno ve 13. bodě odůvodnění výše, přihlásilo se patnáct dovozců, z nichž dva byli zařazeni do vzorku a vyplnili dotazníkový formulář.

(271)

Obě společnosti se vyslovily proti pokračování opatření, hlavně proto, že se domnívaly, že výrobci v Unii nedokážou zajistit kvalitu a množství požadované na trhu Unie. Podle jejich názoru je výroba v Unii méně flexibilní a je méně schopna přizpůsobit se měnící se poptávce než výroba čínská. Společnosti byly rovněž dotázány, co by se stalo, kdyby byla cla zrušena. Obě společnosti na to odpověděly, že podle jejich názoru by se čínské ceny zvýšily, zatímco odběratelé v Unii by zároveň požadovali nižší ceny. To by podle společností zařazených do vzorku vedlo ke snížení obchodních rozpětí u dovozců.

(272)

Při původním šetření bylo zjištěno, že vzhledem k ziskům dovozců a zdrojům jejich zásobování by zavedení opatření nemělo výrazný nepříznivý dopad na situaci dovozců dotčeného výrobku, kteří nejsou ve spojení. Z analýzy ověřených údajů provedené při stávajícím šetření vyplynulo, že dotčený výrobek se na prodeji společností podílí v průměru [30–40 %] (153). Oba spolupracující dovozci byli v období přezkumného šetření ziskoví, přičemž průměrný zisk z dotčeného výrobku pocházejícího z ČLR činil [5–9 %] (154). Ačkoli byl průměrný zisk poněkud nižší než při původním šetření [6–10 %], byl přesto zdravý. Obě společnosti svůj dovoz dotčeného výrobku získávají téměř výlučně z ČLR.

(273)

Jeden dovozce, který není ve spojení a který nebyl zařazen do vzorku, tvrdil, že výrobci v Unii nedodávají výrobky, jež tento konkrétní dovozce získává z ČLR. Výrobky tohoto dovozce jsou většinou zdobené a balené jednotlivě v dárkových baleních se stejným vzorem, jako je na porcelánu. Podle tohoto dovozce je výroba těchto předmětů velmi pracná, takže pro výrobní odvětví Unie by jejich výroba vzhledem k vyšším nákladům práce v Unii byla příliš nákladná.

(274)

Šetření však zjistilo, že výrobci v Unii jsou schopni vyrábět a skutečně vyrábějí zdobené předměty balené jednotlivě nebo v malých soupravách ve zdobených dárkových baleních. Pro tyto dovozce, kteří získávají své zboží z ČLR, by nicméně pokračování opatření mohlo mít nepříznivý účinek na jejich finanční situaci. Jelikož však takové zboží je specializované povahy, a představuje proto jen malou část z veškerého dovozu z ČLR, nepředpokládá se, že by tento účinek významně nepříznivě ovlivnil celkovou situaci dovozců. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(275)

Tento výrobce, který není ve spojení a který nebyl zařazen do vzorku, rovněž tvrdil, že v šetření se nijak nerozlišuje mezi výrobky ze zdobeného a bílého porcelánu. Podle tohoto dovozce existuje v Unii jen málo malých hrnčířských dílen, které vyrábějí zdobené výrobky, což znamená, že pro uspokojení tohoto druhu poptávky je dovoz z ČLR nezbytný.

(276)

Z šetření však vyplynulo, že ze všech výrobků, které v období přezkumného šetření výrobci v Unii zařazení do vzorku prodali, tvořily zdobené výrobky 30 %. Srovnání mezí čínskými výrobky a výrobky z Unie bylo navíc provedeno na základě typu výrobku, kdy byly výrobky seskupeny podle těchto vlastností: druh keramického materiálu, druh zboží, základní tvar, zdobení a glazování. To znamená, že například zdobené předměty vyrobené v Unii byly porovnávány pouze se zdobenými předměty dovezenými z ČLR, barevné glazované předměty byly porovnávány pouze s barevnou glazurou a bílé předměty pouze s bílými předměty. Toto tvrzení tudíž nelze přijmout.

(277)

Vzhledem ke zdravým ziskovým rozpětím dovozců zařazených do vzorku navzdory uložení antidumpingových opatření a spolu se skutečností, že dovozci se domnívají, že jejich zisková rozpětí by se v případě zrušení opatření snížila, je pravděpodobné, že zachování stávajících opatření by na činnost dovozců dotčeného výrobku, kteří nejsou ve spojení, nemělo významný nepříznivý vliv.

(278)

Podobně jako při původním šetření se nepřihlásily ani v šetření nijak nespolupracovaly žádné strany představující zájmy konečných uživatelů, například sdružení spotřebitelů. Vzhledem k tomu, že na současném přezkumu před pozbytím platnosti uživatelé i nadále nespolupracovali, měla Komise za to, že její zjištění v původním šetření jsou stále platná a že zachování opatření by na spotřebitele, např. domácnosti, nemělo negativní dopad, přinejmenším ne ve významné míře.

(279)

Jeden výrobce v Unii, který nebyl zařazen do vzorku, tvrdil, že by zrušení opatření spotřebitelům v Unii pomohlo, neboť i) se jedná o konečný výrobek, což znamená, že cla mají přímý dopad na spotřebitele, ii) čínské výrobky uspokojují odlišnou poptávku než výrobky Unie a iii) v důsledku vysokého podílu ČLR na trhu Unie je cly postižena velká část spotřebitelů v Unii. CCCLA také tvrdila, že vzhledem k tomu, že keramické stolní a kuchyňské nádobí a náčiní je konečným výrobkem, antidumpingová cla zasahují přímo spotřebitele v Unii, protože neexistuje žádné odvětví meziproduktů, které by náklady absorbovalo. Jeden dovozce, který není ve spojení a který nebyl zařazen do vzorku, konstatoval, že antidumpingová cla ho skutečně přiměla zvýšit spotřebitelské ceny.

(280)

Je velmi nepravděpodobné, že by zrušení opatření vedlo ke snížení cen existujících při clech v plné výši. Dokonce i v nepravděpodobném scénáři, kdy spotřebitelské ceny by při stávajících antidumpingových clech v plné výši byly sníženy, roční náklady spotřebitelů by se snížily o méně než 1 EUR (155). Jelikož nelze mít za to, že opatření měla významný dopad na spotřebitele, Komise tato tvrzení zamítla.

(281)

Při vyvažování různých protichůdných zájmů v Unii věnovala Komise zvláštní pozornost nutnosti odstranit účinky dumpingu působícího újmu, které spočívají v narušení obchodu, a obnovit účinnou hospodářskou soutěž. Na jedné straně by zachování opatření poskytlo ochranu důležitému výrobnímu odvětví Unie, včetně mnoha malých a středních podniků, proti pravděpodobnému obnovení újmy. Na druhé straně z posouzení situace dovozců a uživatelů, jakož i z nedostatečné spolupráce ze strany uživatelů vyplývá, že zachování opatření by na ně zjevně nemělo mít nepřiměřený negativní dopad.

(282)

Komise proto dospěla k závěru, že neexistují žádné přesvědčivé důvody, vyplývající ze zájmu Unie, proti zachování konečných antidumpingových opatření uložených na dovoz stolního a kuchyňského nádobí a náčiní pocházejícího z ČLR.

(283)

Z výše uvedeného vyplývá, že by antidumpingová opatření vztahující se na dovoz keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní pocházejícího z Číny měla být zachována.

(284)

Pokud společnost následně změní název svého subjektu, může požádat o uplatnění této individuální antidumpingové celní sazby. Tato žádost musí být zaslána Komisi (156). Žádost musí obsahovat veškeré příslušné informace umožňující prokázat, že změna nemá vliv na právo dané společnosti využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje. Pokud změna názvu společnosti nemá vliv na její právo využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje, bude oznámení o změně názvu zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

(285)

S ohledem na článek 109 nařízení 2018/1046 (157), pokud má být částka vrácena na základě rozsudku Soudního dvora Evropské unie, měla by být zaplacena úroková sazba, kterou uplatňuje Evropská centrální banka na své hlavní refinanční operace, uveřejněná v řadě C Úředního věstníku Evropské unie a platná první kalendářní den každého měsíce.

(286)

Výbor zřízený podle čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2016/1036 nevydal stanovisko,