(EU) 2019/2162Směrnice Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2019/2162 ze dne 27. listopadu 2019 o vydávání krytých dluhopisů a veřejném dohledu nad krytými dluhopisy a o změně směrnic 2009/65/ES a 2014/59/EU (Text s významem pro EHP)

(1)

V čl. 52 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES (3) jsou stanoveny velmi obecné požadavky týkající se strukturálních prvků krytých dluhopisů. Tyto požadavky se omezují na to, že kryté dluhopisy musí být vydávány úvěrovou institucí se sídlem v členském státě a podléhat zvláštnímu veřejnému dohledu a mechanismu dvojího postihu. Vnitrostátní rámce pro kryté dluhopisy se těmito otázkami zabývají a upravují je mnohem podrobněji. Obsahují také další strukturální ustanovení, zejména pravidla složení krycího portfolia, kritéria způsobilosti aktiv, možnost seskupovat aktiva, povinnosti v oblasti transparentnosti a podávání zpráv a pravidla snižování rizika likvidity. Přístupy členských států k regulaci se liší rovněž z věcného hlediska. V několika členských státech neexistuje žádný zvláštní vnitrostátní rámec pro kryté dluhopisy. V důsledku toho v právu Unie dosud nejsou stanoveny klíčové strukturální prvky, jimž mají kryté dluhopisy vydané v Unii odpovídat.

(2)

Článek 129 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (4) doplňuje k podmínkám uvedeným v čl. 52 odst. 4 směrnice 2009/65/ES další podmínky pro získání preferenčního zacházení ohledně kapitálových požadavků, které úvěrovým institucím investujícím do krytých dluhopisů umožňuje držet méně kapitálu, než když investují do jiných aktiv. Tyto dodatečné požadavky sice zvyšují úroveň harmonizace krytých dluhopisů v Unii, ale slouží konkrétnímu účelu, totiž stanovení podmínek, jež musí být splněny, aby investoři do krytých dluhopisů získali uvedené preferenční zacházení, a nejsou použitelné mimo rámec nařízení (EU) č. 575/2013.

(3)

Další právní akty Unie, jako například nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/35 (5) a (EU) 2015/61 (6) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU (7), také odkazují na definici uvedenou ve směrnici 2009/65/ES za účelem identifikace krytých dluhopisů, které využívají preferenčního zacházení pro investory do krytých dluhopisů stanoveného těmito akty. Znění těchto aktů se však liší podle jejich účelu a předmětu, a výraz „kryté dluhopisy“ se proto nepoužívá jednotně.

(4)

Zacházení s krytými dluhopisy lze považovat za celkově harmonizované, pokud jde o podmínky investování do nich. Podmínky pro jejich vydávání však v rámci Unie harmonizovány nejsou, což má několik důsledků. Zaprvé je preferenční zacházení přiznáváno stejně nástrojům, které mají různou povahu, míru rizika a míru ochrany investorů. Zadruhé rozdíly mezi vnitrostátními rámci nebo neexistence těchto rámců by mohly spolu s neexistencí společné definice pojmu „krytý dluhopis“ vytvářet překážky pro rozvoj skutečně integrovaného jednotného trhu s krytými dluhopisy. Zatřetí by mohly rozdíly v zárukách poskytovaných vnitrostátními pravidly vytvářet rizika pro finanční stabilitu, protože kryté dluhopisy s různou úrovní ochrany investorů mohou být kupovány v celé Unii a využívat preferenčního zacházení podle nařízení (EU) č. 575/2013 a dalších právních aktů Unie.

(5)

Harmonizace některých aspektů vnitrostátních rámců na základě některých osvědčených postupů by proto měla trvale zajistit bezproblémový rozvoj dobře fungujících trhů s krytými dluhopisy v Unii a omezit možná rizika a zranitelná místa ohrožující finanční stabilitu. Tato harmonizace založená na zásadách by měla vytvořit společnou referenční základnu pro vydávání všech krytých dluhopisů v Unii. Harmonizace vyžaduje, aby všechny členské státy zavedly rámce pro kryté dluhopisy, což by mělo také usnadnit rozvoj trhů s krytými dluhopisy v členských státech, ve kterých takový trh neexistuje. Tento trh by zajistil stabilní zdroj financování pro úvěrové instituce, které by tak získaly větší schopnost poskytovat spotřebitelům a podnikům dostupné hypoteční úvěry, a investorům by zpřístupnil alternativní bezpečné investice.

(6)

Ve svém doporučení ze dne 20. prosince 2012 o financování úvěrových institucí (8) Evropská rada pro systémová rizika (ESRB) vyzvala příslušné vnitrostátní orgány a Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) (dále jen EBA nebo „orgán EBA“), zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (9), aby určily osvědčené postupy týkající se krytých dluhopisů a aby podpořily harmonizaci vnitrostátních rámců. Doporučila také, aby EBA koordinoval opatření přijímaná příslušnými vnitrostátními orgány, zejména pokud se týkají kvality a oddělení souborů aktiv určených ke krytí, ochrany krytých dluhopisů v případě úpadku, rizik spojených s aktivy a závazky, která mají vliv na soubory aktiv určených ke krytí, a zveřejnění složení těchto souborů. V doporučení orgán EBA dále vyzvala, aby po dobu dvou let sledoval fungování trhu s krytými dluhopisy z hlediska osvědčených postupů, které tento orgán určil, s cílem posoudit potřebu legislativního opatření a aby podle toho podal zprávu ESRB a Komisi.

(7)

V prosinci 2013 požádala Komise orgán EBA o radu v souladu s čl. 503 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013.

(8)

Ve zprávě doprovázející jeho stanovisko ze dne 1. července 2014 v reakci na doporučení ESRB ze dne 20. prosince 2012 a na žádost Komise o radu z prosince 2013 doporučil EBA větší sblížení vnitrostátních právních, regulačních a dohledových rámců pro kryté dluhopisy s cílem dále podpořit v Unii jednotné preferenční zacházení s krytými dluhopisy z hlediska rizikových vah.

(9)

EBA v souladu s doporučením ESRB sledoval po dobu dvou let fungování trhu s krytými dluhopisy z hlediska osvědčených postupů uvedených ve zmíněném doporučení. Na základě tohoto sledování podal dne 20. prosince 2016 ESRB, Radě a Komisi druhé stanovisko a zprávu o krytých dluhopisech (10). V této zprávě dospěl k závěru, že k zajištění větší jednotnosti co do definic a regulatorního zacházení s krytými dluhopisy v Unii je nezbytná další harmonizace. Zpráva dále obsahuje závěr, že by harmonizace měla vycházet ze stávajících dobře fungujících trhů v některých členských státech.

(10)

Kryté dluhopisy jsou tradičně vydávány úvěrovými institucemi. Vlastním účelem krytých dluhopisů je zajišťovat financování úvěrů, přičemž jednou z hlavních činností úvěrových institucí je poskytovat ve velkém měřítku úvěry. Aby se tedy na kryté dluhopisy vztahovalo preferenční zacházení podle práva Unie, je třeba, aby byly vydány úvěrovými institucemi.

(11)

Vyhradí-li se vydávání krytých dluhopisů pouze úvěrovým institucím, zajistí se, aby měl emitent nezbytné znalosti k řízení úvěrového rizika spojeného s úvěry v krycím portfoliu. Zajistí se také, aby se na emitenta vztahovaly kapitálové požadavky chránící investory v rámci mechanismu dvojího postihu, který investorovi i protistraně derivátové smlouvy umožňuje uspokojit pohledávku jak u emitenta krytých dluhopisů, tak z krycích aktiv. Vyhrazením vydávání krytých dluhopisů pro úvěrové instituce se tedy dosáhne toho, aby kryté dluhopisy zůstaly bezpečným a efektivním nástrojem financování; to přispěje k ochraně investorů a finanční stabilitě, což jsou důležité cíle veřejné politiky v obecném zájmu. Je to také v souladu s přístupem dobře fungujících vnitrostátních trhů, na nichž je vydávání krytých dluhopisů povoleno pouze úvěrovým institucím.

(12)

Proto je vhodné, aby vydávání krytých dluhopisů podle práva Unie bylo povoleno pouze úvěrovým institucím definovaným v čl. 4 odst. 1 bodě 1 nařízení (EU) č. 575/2013. Pro specializované hypoteční úvěrové instituce je typické, že od veřejnosti nepřijímají vklady, nýbrž jiné splatné prostředky, a spadají tedy pod definici „úvěrové instituce“ stanovenou v nařízení (EU) č. 575/2013. Aniž by byly dotčeny další činnosti povolené podle vnitrostátních právních předpisů, specializované hypoteční úvěrové instituce jsou instituce, které poskytují pouze hypoteční úvěry a úvěry veřejnému sektoru, včetně financování úvěrů zakoupených od jiných úvěrových institucí. Hlavním účelem této směrnice je upravit podmínky, za kterých mohou úvěrové instituce vydávat jako nástroj financování kryté dluhopisy, a to stanovením požadavků na produkt a zavedením zvláštního dohledu nad produktem, jimž úvěrové instituce v zájmu zajištění vysoké úrovně ochrany investorů podléhají.

(13)

Existence mechanismu dvojího postihu je stěžejní koncepcí a prvkem mnoha stávajících vnitrostátních rámců pro kryté dluhopisy. Je také klíčovou vlastností krytých dluhopisů uvedených v čl. 52 odst. 4 směrnice 2009/65/ES. Proto je nezbytné tuto koncepci upřesnit, aby bylo zajištěno, že investoři a protistrany derivátových smluv v celé Unii budou moci svou pohledávku uspokojit jak u emitenta krytých dluhopisů, tak z krycích aktiv za harmonizovaných podmínek.

(14)

Zásadní vlastností krytých dluhopisů by měla být také odolnost vůči úpadku, aby bylo zajištěno, že investoři do krytých dluhopisů dostanou zaplaceno v době splatnosti dluhopisu. Automatické zesplatnění v případě platební neschopnosti nebo řešení krize emitenta může narušit pořadí investorů do krytých dluhopisů. Proto je důležité zajistit, aby investoři do krytých dluhopisů dostali i v případě platební neschopnosti nebo řešení krize zaplaceno podle smluvního harmonogramu. Odolnost vůči úpadku tedy přímo souvisí s mechanismem dvojího postihu, a tudíž by rovněž měla být klíčovou vlastností rámce pro kryté dluhopisy.

(15)

Další klíčovou vlastností stávajících vnitrostátních rámců pro kryté dluhopisy je požadavek, aby krycí aktiva měla velmi vysokou kvalitu, aby byla zajištěna spolehlivost krycího portfolia. Krycí aktiva mají specifické vlastnosti, které se týkají platebních nároků a kolaterálu zajišťujícího tato krycí aktiva. Je proto vhodné stanovit obecné kvalitativní vlastnosti, které by aktiva měla mít, aby byla způsobilá sloužit jako krycí aktiva.

(16)

Za způsobilá krycí aktiva v rámci pro kryté dluhopisy by měla být považována aktiva uvedená v čl. 129 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013. Krycí aktiva, která již nesplňují požadavky stanovené v čl. 129 odst. 1 uvedeného nařízení by měla být i nadále způsobilými krycími aktivy podle čl. 6 odst. 1 písm. b) této směrnice, pokud splňují její požadavky. Jiná krycí aktiva podobně vysoké kvality mohou být způsobilými aktivy podle této směrnice za předpokladu, že splňují požadavky této směrnice, včetně požadavků na kolaterál, jímž se zajišťuje platební nárok. V případě fyzického kolaterálu by mělo být jeho vlastnictví v zájmu vymahatelnosti zaznamenáno ve veřejném rejstříku. Pokud takový rejstřík neexistuje, měly by mít členské státy možnost stanovit jinou formu osvědčení vlastnictví a nároků, srovnatelnou s veřejnou registrací zatížených fyzických aktiv. Pokud členské státy stanoví tuto jinou formu osvědčení, měly by rovněž stanovit postup pro zaznamenávání změn u vlastnictví a nároků. Expozice vůči úvěrovým institucím by měly být způsobilými krycími aktivy podle čl. 6 odst. 1 písm. a) nebo b) této směrnice, podle toho, zda splňují požadavky článku 129 nařízení (EU) č. 575/2013. Expozice vůči pojišťovnám by rovněž měly být způsobilými krycími aktivy podle čl. 6 odst. 1 písm. b) této směrnice. Úvěry veřejným podnikům ve smyslu čl. 2 písm. b) směrnice Komise 2006/111/ES (11) nebo úvěry jimi zaručené mohou být způsobilými krycími aktivy, pokud tyto veřejné podniky poskytují základní veřejné služby pro zachování kritických společenských činností.

Tyto veřejné podniky by navíc měly poskytovat své služby na základě koncesí nebo povolení udělených orgánem veřejné moci, měly by podléhat veřejnému dohledu a měly by být schopny vytvářet dostatečné příjmy zajišťující jejich solventnost. Pokud členské státy rozhodnou, že ve svém vnitrostátním rámci povolí aktiva ve formě úvěrů veřejným podnikům nebo úvěrů jimi zaručených, měly by přihlédnout k případnému vlivu povolení těchto aktiv na hospodářskou soutěž. Úvěrové instituce a pojišťovny by bez ohledu na svou vlastnickou strukturu neměly být považovány za veřejné podniky. Členské státy by navíc měly mít možnost ve svých vnitrostátních rámcích některá aktiva vyloučit ze způsobilosti pro zahrnutí do krycího portfolia. Aby investoři do krytých dluhopisů mohli lépe posuzovat rizika programů krytých dluhopisů, měly by členské státy rovněž stanovit pravidla pro diverzifikaci rizik ve vztahu ke stupni podrobnosti a podstatné koncentraci, počtu úvěrů nebo expozic v krycím portfoliu a počtu protistran. Členské státy by rovněž měly mít možnost určit přiměřený stupeň podrobnosti a podstatné koncentrace požadované jejich vnitrostátními právními předpisy.

(17)

Kryté dluhopisy mají zvláštní strukturální vlastnosti, jejichž cílem je zajistit trvalou ochranu investorů. Patří k nim požadavek, aby investoři do krytých dluhopisů měli možnost uspokojit pohledávku nejen u emitenta, ale také z aktiv v krycím portfoliu. Tyto strukturální požadavky související s produktem se liší od obezřetnostních požadavků použitelných pro úvěrovou instituci vydávající kryté dluhopisy. První z uvedených požadavků by se neměly zaměřovat na zajištění zdraví vydávající instituce z obezřetnostního hlediska, nýbrž na ochranu investorů stanovením zvláštních požadavků na samotný krytý dluhopis. Vedle zvláštního požadavku, aby byla používána vysoce kvalitní krycí aktiva, je také vhodné dále posílit ochranu investorů prostřednictvím úpravy obecných požadavků ohledně vlastností krycího portfolia. Tyto požadavky by měly zahrnovat zvláštní pravidla zaměřená na ochranu krycího portfolia, jako jsou pravidla pro oddělení krycích aktiv. Oddělení lze zajistit různými způsoby, například v rozvaze, prostřednictvím jednotky pro speciální účel nebo jinými prostředky. Účelem oddělení krycích aktiv je jejich právní umístění mimo dosah jiných věřitelů než vlastníků krytých dluhopisů.

(18)

Je třeba rovněž stanovit pravidla pro umístění kolaterálů, která zajistí dodržení práv investora. Je rovněž důležité, aby členské státy stanovily pravidla pro složení krycího portfolia . Dále by měly být v této směrnici stanoveny požadavky na krytí, aniž by bylo dotčeno právo členských států povolit jiné prostředky pro snížení například s ohledem na měnové riziko a úrokové riziko. Měl by být vymezen také výpočet krytí a podmínky, za nichž lze do krycího portfolia zařadit derivátové smlouvy, aby bylo zajištěno, že se na krycí portfolia budou v celé Unii vztahovat společné vysoké standardy kvality. Ve vztahu k jistině je třeba při výpočtu krytí uplatňovat zásadu nominální hodnoty. Členské státy by měly mít možnost použít jinou metodu výpočtu než zásadu nominální hodnoty, pokud je tato metoda obezřetnější, tzn., nevede k vyššímu podílu krytí, jsou-li krycí aktiva použita jako čitatel a závazky z krytých dluhopisů jako jmenovatel. Členské státy by měly mít možnost požadovat, aby míra přezajištění krytých dluhopisů vydaných úvěrovými institucemi se sídlem v členském státě převyšovala požadavek na krytí stanovený v této směrnici.

(19)

Řada členských států již vyžaduje, aby monitor krycího portfolia plnil konkrétní úkoly týkající se kvality způsobilých aktiv a zajišťoval dodržování vnitrostátních požadavků na krytí. Za účelem harmonizace zacházení s krytými dluhopisy v celé Unii je proto důležité, aby byly jasně vymezeny úkoly a povinnosti monitora krycího portfolia, pokud vnitrostátní rámec vyžaduje jeho jmenování. Existencí monitora krycího portfolia nejsou příslušné vnitrostátní orgány zbaveny povinností týkajících se výkonu veřejného dohledu nad krytými dluhopisy, zejména pokud jde o dodržování požadavků stanovených ve vnitrostátních právních předpisech provádějících tuto směrnici.

(20)

Článek 129 nařízení (EU) č. 575/2013 stanoví řadu podmínek, které mají splnit kryté dluhopisy zajištěné sekuritizačními jednotkami. Jedna z nich se týká míry, do jaké lze tento druh krycích aktiv použít, a omezuje použití příslušných struktur na 10 % hodnoty nesplacených krytých dluhopisů. V souladu s nařízením (EU) č. 575/2013 mohou příslušné orgány od této podmínky upustit. Komise přezkoumala vhodnost tohoto upuštění a došla k závěru, že možnost používat jako krycí aktiva pro vydávání krytých dluhopisů sekuritizační nástroje nebo kryté dluhopisy by měla být povolena pouze v případě jiných krytých dluhopisů („seskupení struktur využívajících kryté dluhopisy v rámci skupiny“) a měla by být povolena bez omezení vztaženého k hodnotě nesplacených krytých dluhopisů. V zájmu optimální úrovně transparentnosti by krycí portfolia pro externě vydané kryté dluhopisy neměla obsahovat interně vydané kryté dluhopisy od různých úvěrových institucí v rámci stejné skupiny. Protože navíc používání seskupení struktur využívajících kryté dluhopisy v rámci skupiny znamená výjimku z omezení expozic úvěrových institucí stanovených v článku 129 nařízení (EU) č. 575/2013, měl by být stanoven požadavek, aby interně a externě vydané kryté dluhopisy splňovaly v okamžiku vydání stupeň úvěrové kvality 1, nebo v případě pozdější změny stupně úvěrové kvality a se souhlasem příslušných orgánů stupeň úvěrové kvality 2. Pokud interně nebo externě vydané kryté dluhopisy již tuto podmínku nesplňují, nejsou interně vydané kryté dluhopisy již způsobilými aktivy podle článku 129 nařízení (EU) č. 575/2013 a v důsledku toho se na externě vydané dluhopisy z příslušného krycího portfolia nevztahuje výjimka stanovená v čl. 129 odst. 1b uvedeného nařízení.

Interně vydané kryté dluhopisy, které již nesplňují příslušný stupeň úvěrové kvality, by měly být přesto způsobilými krycími aktivy pro účely této směrnice, jestliže splňují všechny požadavky této směrnice, a externě vydané kryté dluhopisy zajištěné těmito interně vydanými krytými dluhopisy nebo jinými aktivy splňujícími požadavky této směrnice by proto měly mít možnost používat označení „evropský krytý dluhopis“. Členské státy by měly mít možnost rozhodnout, zda povolí využívání těchto struktur. Z toho plyne, že pokud mají úvěrové instituce, které patří do skupiny umístěné v různých členských státech, tuto možnost účinně využívat, měly by všechny příslušné členské státy tuto možnost zavést ve svých příslušných vnitrostátních právních předpisech.

(21)

Pro malé úvěrové instituce je vydávání krytých dluhopisů obtížné, protože zavádění programů krytých dluhopisů je často spojeno s vysokými počátečními náklady. Na trzích s krytými dluhopisy je zvláště důležitá také likvidita, která je z velké části určována objemem nesplacených dluhopisů. S cílem umožnit vydávání krytých dluhopisů menšími úvěrovými institucemi je proto vhodné stanovit možnost společného financování dvěma nebo více úvěrovými institucemi. To by umožnilo seskupování krycích aktiv několika úvěrovými institucemi jako krycích aktiv pro kryté dluhopisy vydané jednou úvěrovou institucí a usnadnilo by to vydávání krytých dluhopisů v členských státech, kde v současnosti neexistuje rozvinutý trh s krytými dluhopisy. Požadavky na použití dohod o společném financování by měly zajišťovat, aby krycí aktiva prodaná vydávajícím úvěrovým institucím nebo na ně převedená, pokud členský stát takovou možnost povolil, prostřednictvím dohody o finančním zajištění podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/47/ES (12) splňovala požadavky na způsobilost a oddělení krycích aktiv podle práva Unie.

(22)

Transparentnost krycího portfolia zajišťujícího krytý dluhopis je zásadní součástí tohoto druhu finančního nástroje, protože zvyšuje srovnatelnost a umožňuje investorům provést nezbytné hodnocení rizik. Právo Unie obsahuje pravidla pro sestavování, schvalování a šíření prospektu, který má být zveřejněn při veřejné nabídce cenných papírů nebo přijetí cenných papírů k obchodování na regulovaném trhu umístěném nebo provozovaném v členském státě. Vnitrostátní zákonodárci a účastníci trhu postupně vytvořili několik iniciativ doplňujících uvedené právo Unie ohledně informací, které mají být zpřístupňovány investorům do krytých dluhopisů. Je ovšem nezbytné stanovit v právu Unie, k jaké společné minimální míře informací by měli mít investoři před nákupem nebo při nákupu krytých dluhopisů přístup. Členské státy by měly mít možnost doplnit tyto minimální požadavky dalšími ustanoveními.

(23)

Klíčovým aspektem zajištění ochrany investorů do krytých dluhopisů je snížení rizika likvidity tohoto nástroje. To má zásadní význam pro zajištění včasného splacení závazků, které jsou s krytým dluhopisem spojeny. Proto je vhodné zavést rezervu v oblasti likvidity krycího portfolia za účelem řešení rizik nedostatku likvidity, jako jsou nesoulad splatností a úrokových sazeb, přerušení plateb, rizika směšování, platební závazky spojené s derivátovými smlouvami a další provozní závazky splatné v rámci programu krytých dluhopisů. Úvěrové instituce se mohou dostávat do situací, v nichž je obtížné splňovat požadavek na rezervu v oblasti likvidity krycího portfolia, například v době vysoké zátěže, kdy je rezerva použita ke krytí odtoků likvidity. Dodržování požadavku na rezervu v oblasti likvidity krycího portfolia by měly monitorovat příslušné orgány určené podle této směrnice, které by v případě nutnosti měly přijmout opatření k zajištění toho, aby úvěrová instituce požadavek na rezervu splnila. Rezerva v oblasti likvidity krycího portfolia se od obecných požadavků na likviditu uložených úvěrovým institucím v souladu s jinými právními akty Unie odlišuje tím, že tato rezerva přímo souvisí s krycím portfoliem a je určena ke snížení rizik likvidity specifických pro toto portfolio. Za účelem minimalizace regulační zátěže by členské státy měly mít možnost povolit vhodnou interakci s požadavky na likviditu, které jsou stanoveny jinými právními akty Unie a slouží jiným účelům než rezerva v oblasti likvidity krycího portfolia. Členské státy by proto měly mít možnost rozhodnout, že až do dne změny těchto právních aktů Unie se požadavek na rezervu v oblasti likvidity krycího portfolia použije pouze v případě, že úvěrové instituci není v době, na kterou se tyto jiné požadavky vztahují, právem Unie uložen žádný jiný požadavek na likviditu.

Tato rozhodnutí by neměla vést k tomu, aby se na úvěrové instituce vztahovala povinnost krýt tytéž odtoky likvidity ve stejném období různými likvidními aktivy. Možnost členských států rozhodnout, že se požadavek na rezervu v oblasti likvidity krycího portfolia nebude uplatňovat, by měla být znovu posouzena v souvislosti s budoucími změnami požadavků na likviditu, které se podle práva Unie vztahují na úvěrové instituce, včetně platného nařízení v přenesené pravomoci přijatého podle článku 460 nařízení (EU) č. 575/2013. Rizika likvidity by mohla být řešena jinými prostředky než poskytováním likvidních aktiv, například vydáváním krytých dluhopisů se strukturami prodloužitelné splatnosti, u nichž je rozhodnou událostí nedostatek likvidity nebo vysoká zátěž. V takových případech by členské státy měly mít možnost povolit, aby výpočet rezervy v oblasti likvidity vycházel z konečného data splatnosti krytého dluhopisu s přihlédnutím k možnosti prodloužení splatnosti, kdy je rozhodnou událostí riziko spojené s likviditou. Členské státy by dále měly mít možnost povolit, aby se požadavky na likviditu krycího portfolia nevztahovaly na kryté dluhopisy, pro něž platí požadavky na párovací financování, pokud příchozí platby jsou podle smlouvy splatné před odchozími platbami a jsou v mezidobí součástí vysoce likvidních aktiv.

(24)

V řadě členských států byly vytvořeny inovativní struktury pro profily splatnosti s cílem řešit možná rizika likvidity, včetně nesouladu splatností. Tyto struktury zahrnují možnost prodloužit plánovanou splatnost krytého dluhopisu o určitou dobu nebo povolit, aby peněžní toky z krycích aktiv směřovaly přímo k investorům do krytých dluhopisů. V zájmu harmonizace struktur prodloužitelné splatnosti v celé Unii je důležité stanovit podmínky, za kterých mohou členské státy tyto struktury povolit, aby bylo zajištěno, že nebudou příliš složité a nebudou investory vystavovat zvýšeným rizikům. Důležitou součástí těchto podmínek je zajistit, aby úvěrová instituce nemohla prodlužovat splatnost libovolně. Splatnost by měla být prodloužena pouze tehdy, nastane-li objektivní a jednoznačně vymezená rozhodná událost stanovená vnitrostátním právem, nebo se očekává, že nastane v blízké budoucnosti. Tato rozhodná událost by měla být stanovena tak, aby nemohlo dojít k úpadku, například tím, že bude řešit nedostatek likvidity či selhání nebo narušení trhu. Tím se rovněž usnadní řádná likvidace úvěrových institucí vydávajících kryté dluhopisy, protože bude možné prodloužit splatnost v případě platební neschopnosti nebo řešení krize, a zamezit tak rozprodeji aktiv pod cenou.

(25)

Existence rámce zvláštního veřejného dohledu je prvkem, který kryté dluhopisy definuje podle čl. 52 odst. 4 směrnice 2009/65/ES. Uvedená směrnice však nestanoví povahu a obsah tohoto dohledu ani orgány, které by měly být odpovědné za jeho výkon. Proto má zásadní význam, aby byly harmonizovány podstatné prvky tohoto veřejného dohledu nad krytými dluhopisy a aby byly jasně stanoveny úkoly a povinnosti příslušných vnitrostátních orgánů, které jej vykonávají.

(26)

Jelikož se veřejný dohled nad krytými dluhopisy liší od dohledu nad úvěrovými institucemi v Unii, měly by mít členské státy možnost určit pro výkon veřejného dohledu nad krytými dluhopisy jiné příslušné vnitrostátní orgány, než které vykonávají obecný dohled nad úvěrovou institucí. Aby však bylo zajištěno jednotné uplatňování veřejného dohledu nad krytými dluhopisy v celé Unii, je nezbytné vyžadovat, aby příslušné orgány vykonávající veřejný dohled nad krytými dluhopisy úzce spolupracovaly s příslušnými orgány vykonávajícími obecný dohled nad úvěrovými institucemi, jakož i tam, kde je to relevantní, s orgánem příslušným k řešení krize.

(27)

Veřejný dohled nad krytými dluhopisy by měl zahrnovat udělování povolení úvěrovým institucím k vydávání krytých dluhopisů. Jelikož by vydávání krytých dluhopisů mělo být povoleno pouze úvěrovým institucím, mělo by být uvedené povolení udělováno pouze držitelům povolení působit jako úvěrová instituce. Zatímco v členských státech účastnících se jednotného mechanismu dohledu je udělování povolení úvěrovým institucím v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 (13) úkolem Evropské centrální banky, pravomoc udělovat povolení k vydávání krytých dluhopisů a vykonávat veřejný dohled nad krytými dluhopisy by měly mít pouze orgány určené podle této směrnice. Tato směrnice by proto rovněž měla stanovit podmínky, za kterých mohou úvěrové instituce povolené podle práva Unie získat povolení k výkonu činnosti vydávání krytých dluhopisů.

(28)

Rozsah povolení by se měl odvíjet od programu krytých dluhopisů. Tento program by měl podléhat dohledu podle této směrnice. Úvěrová instituce může mít více než jeden program krytých dluhopisů. V takovém případě by mělo být požadováno zvláštní povolení pro každý z programů. Program krytých dluhopisů může zahrnovat jedno nebo více krycích portfolií. Více krycích portfolií nebo různé emise (různá mezinárodní identifikační čísla cenného papíru (ISIN)) v rámci stejného programu krytých dluhopisů nemusí být příznakem existence více samostatných programů krytých dluhopisů.

(29)

Po nabytí účinnosti vnitrostátních právních předpisů, jimiž bude provedena tato směrnice, nebude od současných programů krytých dluhopisů vyžadováno získání nového povolení. Pokud jde o kryté dluhopisy vydané v rámci současných programů krytých dluhopisů po dni použitelnosti vnitrostátních předpisů provádějících tuto směrnici, měly by však úvěrové instituce splňovat veškeré požadavky stanovené touto směrnicí. Dohled nad dodržováním těchto požadavků by měly vykonávat příslušné orgány určené podle této směrnice v rámci veřejného dohledu nad krytými dluhopisy. Členské státy by mohly vydávat pokyny podle vnitrostátního práva ohledně postupů pro posuzování dodržování požadavků ode dne, kdy mají začít uplatňovat vnitrostátní právní předpisy, jimiž se provádí tato směrnice. Příslušné orgány by měly být oprávněny provést hodnocení programu krytých dluhopisů s cílem posoudit, zda je nutné udělené povolení změnit. Důvodem ke změně mohou být podstatné změny podnikatelského záměru úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy, například v důsledku změny vnitrostátního rámce pro kryté dluhopisy nebo na základě rozhodnutí učiněných touto úvěrovou institucí. Tyto změny jsou považovány za podstatné, vyžadují-li opětovné posouzení podmínek, za nichž bylo uděleno povolení vydávat kryté dluhopisy.

(30)

Pokud členský stát stanoví jmenování zvláštního správce, měl by mít možnost stanovit pravidla pro jeho pravomoci a operační požadavky na něj kladené. Tato pravidla by mohla vyloučit, aby zvláštní správce přijímal vklady nebo jiné splatné prostředky od spotřebitelů a drobných investorů, avšak měla by povolit přijímání vkladů a jiných splatných prostředků pouze od profesionálních investorů.

(31)

Aby bylo zabezpečeno dodržování povinností uložených úvěrovým institucím vydávajícím kryté dluhopisy a obdobné zacházení a dodržování předpisů v celé Unii, měly by mít členské státy povinnost stanovit účinné, přiměřené a odrazující správní sankce a jiná správní opatření. Členské státy by rovněž měly mít možnost stanovit trestní sankce místo správních sankcí. Pokud se členský stát rozhodne pro trestní sankce, měl by příslušná trestněprávní ustanovení oznámit Komisi.

(32)

Správní sankce a jiná správní opatření stanovené členskými státy by měly splňovat určité základní požadavky, pokud jde o subjekty, jimž jsou tyto sankce nebo opatření určeny, o kritéria, která mají být zohledněna při jejich uplatňování, o povinnosti příslušných orgánů vykonávajících veřejný dohled nad krytými dluhopisy v oblasti zveřejňování, o pravomoc ukládat sankce a o výši správních peněžitých sankcí, které mohou být uloženy. Před přijetím rozhodnutí o uložení správní sankce nebo jiného správního opatření by měl dotčený subjekt vždy dostat příležitost být slyšen. Členské státy by však měly mít možnost stanovit výjimky z práva být vyslechnut ve vztahu k jiným správním opatřením, než jsou správní sankce. Tyto výjimky by měly být omezeny na případy bezprostředního ohrožení, kdy je nutné učinit bezodkladné kroky, aby se předešlo významným ztrátám způsobeným třetím osobám, jako jsou investoři do krytých dluhopisů, nebo aby se předešlo závažnému narušení finančního systému nebo se toto narušení napravilo. V těchto případech by dotčené subjekty měly mít možnost se vyjádřit po přijetí daného opatření.

(33)

Členské státy by měly mít povinnost zajistit, aby příslušné orgány vykonávající veřejný dohled nad krytými dluhopisy při určování typu správních sankcí nebo jiných správních opatření a výše těchto sankcí zohledňovaly všechny důležité okolnosti, aby bylo zajištěno jednotné uplatňování správních sankcí nebo jiných správních opatření v Unii. Členské státy by mohly správní opatření stanovit v souvislosti s prodlužováním splatnosti v rámci struktur prodloužitelné splatnosti. Pokud členské státy taková opatření stanoví, mohly by umožnit příslušným orgánům zneplatnit prodloužení splatnosti a mohou pro toto zneplatnění stanovit určité podmínky s cílem zamezit situacím, kdy úvěrová instituce prodlužuje splatnost, aniž by objektivně nastala rozhodná událost podle vnitrostátního práva, nebo s cílem zajistit finanční stabilitu a ochranu investorů.

(34)

Za účelem odhalování možných porušení požadavků týkajících se vydávání krytých dluhopisů a jejich uvádění na trh by příslušné orgány vykonávající veřejný dohled nad krytými dluhopisy měly mít nezbytné vyšetřovací pravomoci a účinné mechanismy na podporu ohlašování potenciálních či skutečných porušení. Těmito mechanismy by neměla být dotčena práva na obhajobu žádné osoby nebo subjektu, na které má uplatnění těchto pravomocí a mechanismů nepříznivý dopad.

(35)

Příslušné orgány vykonávající veřejný dohled nad krytými dluhopisy by měly mít také pravomoc ukládat správní sankce a přijímat jiná správní opatření, aby byla zajištěna co nejširší možnost reagovat na porušení právních předpisů a aby se zamezilo dalšímu porušování, bez ohledu na to, zda se tato opatření považují podle vnitrostátního práva za správní sankci nebo za jiné správní opatření. Členské státy by vedle sankcí stanovených v této směrnici měly mít možnost stanovit další sankce.

(36)

Stávající vnitrostátní právní předpisy o krytých dluhopisech se vyznačují tím, že stanoví podrobnou regulaci na vnitrostátní úrovni a dohled nad emisemi a programy krytých dluhopisů s cílem zajistit, aby byla vždy dodržována práva investorů do krytých dluhopisů. Uvedený dohled zahrnuje trvalé sledování vlastností programu, požadavků na krytí a kvality krycího portfolia. Dostatečná úroveň informací pro investory o regulačním rámci upravujícím vydávání krytých dluhopisů je zásadním prvkem ochrany investorů. Proto je vhodné zajistit, aby příslušné orgány pravidelně zveřejňovaly informace o vnitrostátních právních předpisech provádějících tuto směrnici a o způsobu, jakým vykonávají veřejný dohled nad krytými dluhopisy.

(37)

V současnosti jsou kryté dluhopisy v Unii uváděny na trh s vnitrostátními označeními, z nichž některá jsou dobře zavedená, zatímco jiná nikoliv. Proto se jeví jako vhodné povolit úvěrovým institucím, které v Unii vydávají kryté dluhopisy, používat při prodeji krytých dluhopisů investorům z Unie i třetích zemí zvláštní označení „evropský krytý dluhopis“ za podmínky, že tyto kryté dluhopisy splňují požadavky stanovené touto směrnicí. Pokud takové kryté dluhopisy splňují i další požadavky stanovené v článku 129 nařízení (EU) č. 575/2013, měly by mít úvěrové instituce povoleno používat označení „evropský krytý dluhopis (prémiový)“. Toto označení, poukazující na zvláště vysokou a dobře srozumitelnou kvalitu, by mohlo být atraktivní i v členských státech, kde existují dobře zavedená vnitrostátní označení. Cílem označení „evropský krytý dluhopis“ a „evropský krytý dluhopis (prémiový)“ je usnadňovat investorům posuzování kvality krytých dluhopisů, a zvyšovat tak atraktivnost těchto dluhopisů jako investičního nástroje jak v Unii, tak mimo ni. Používání těchto dvou označení by však mělo být nepovinné a členské státy by měly mít možnost ponechat si souběžně s těmito dvěma označeními vlastní vnitrostátní označení a rámce pro označování.

(38)

S cílem posoudit uplatňování této směrnice by Komise měla v úzké spolupráci s orgánem EBA sledovat vývoj krytých dluhopisů v Unii a podat Evropskému parlamentu a Radě zprávu o úrovni ochrany investorů a vývoji trhů s krytými dluhopisy. Tato zpráva by se měla zaměřit také na vývoj v oblasti aktiv sloužících jako kolaterál pro emise krytých dluhopisů. Jelikož se struktury prodloužitelné splatnosti používají stále šířeji, měla by Komise podat Evropskému parlamentu a Radě také zprávu o fungování krytých dluhopisů s prodloužitelnou splatností a o rizicích a výhodách jejich vydávání.

(39)

Tržní i jiné subjekty navrhují, aby byla zavedena nová kategorie finančních nástrojů, která by bankám poskytovala další nástroj k financování reálné ekonomiky; tyto nástroje by se nazývaly „evropské zajištěné cenné papíry“ a byly by kryty aktivy, která jsou rizikovější než veřejné expozice a hypotéky a nejsou způsobilými krycími aktivy podle této směrnice. Komise konzultovala dne 3. října 2017 s orgánem EBA rozsah, v němž by mohly evropské zajištěné cenné papíry používat osvědčené postupy stanovené orgánem EBA pro tradiční kryté dluhopisy, vhodné ošetření rizika evropských zajištěných cenných papíru a jejich případný vliv na míru zatížení rozvahy bank. V reakci na to vydal EBA dne 24. července 2018 zprávu. Současně s touto zprávu zveřejnila Komise dne 12. října 2018 studii. Studie Komise i zpráva orgánu EBA dospěly k závěru, že je zapotřebí provést další posouzení, například otázky regulatorního zacházení. Komise by proto měla pokračovat v posuzování toho, zda by byl vhodný legislativní rámec pro evropské zajištěné cenné papíry, a předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o svých závěrech, případně spolu s legislativním návrhem.

(40)

V současnosti neexistuje režim rovnocennosti pro uznávání krytých dluhopisů vydaných úvěrovými institucemi v třetích zemích ze strany Unie; pouze v obezřetnostní oblasti se za určitých podmínek některým dluhopisům z třetích zemí přiznává preferenční zacházení ohledně likvidity. Komise by proto měla v úzké spolupráci s orgánem EBA posoudit potřebnost a význam zavedení režimu rovnocennosti pro emitenty krytých dluhopisů a investory do krytých dluhopisů z třetích zemí. Nejpozději dva roky ode dne, od kterého mají členské státy používat vnitrostátní právní předpisy provádějící tuto směrnici, by o tom měla Komise předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu, případně spolu s legislativním návrhem.

(41)

Kryté dluhopisy se vyznačují tím, že mají plánovanou splatnost v délce několika let. Proto je nezbytné do této směrnice zařadit přechodná opatření zajišťující, aby jí nebyly dotčeny kryté dluhopisy vydané před 8. červencem 2022. Kryté dluhopisy vydané před tímto dnem by měly proto být trvale v souladu s požadavky stanovenými v čl. 52 odst. 4 směrnice 2009/65/ES a měly by být osvobozeny od většiny nových požadavků stanovených touto směrnicí. Tyto kryté dluhopisy by mělo být i nadále možné označovat jako kryté dluhopisy, pokud jejich soulad s čl. 52 odst. 4 směrnice 2009/65/ES ve znění platném v okamžiku jejich vydání a jejich soulad s těmi požadavky této směrnice, které se na ně vztahují, podléhá dohledu vykonávanému příslušnými orgány určenými podle této směrnice. Tento dohled by se neměl týkat požadavků této směrnice, od nichž jsou tyto kryté dluhopisy osvobozeny. V některých členských státech jsou mezinárodní identifikační čísla cenného papíru (ISIN) otevřena po delší dobu, a umožňují tak vydávat průběžně kryté dluhopisy pod tímto identifikačním číslem za účelem zvyšování objemu (jmenovité hodnoty) tohoto krytého dluhopisu (navyšované emise). Přechodná opatření by se měla vztahovat na navyšované emise krytých dluhopisů s ISIN přiděleným před 8. červencem 2022, ovšem s několika výjimkami.

(42)

V důsledku stanovení jednotného rámce pro kryté dluhopisy by měl být změněn popis krytých dluhopisů uvedený v čl. 52 odst. 4 směrnice 2009/65/ES. Směrnice 2014/59/EU definuje kryté dluhopisy odkazem na čl. 52 odst. 4 směrnice 2009/65/ES. Jelikož by tato definice měla být změněna, měla by být změněna také směrnice 2014/59/EU. Aby navíc nebyly ovlivněny kryté dluhopisy vydané v souladu s čl. 52 odst. 4 směrnice 2009/65/ES před 8. červencem 2022, měly by být tyto kryté dluhopisy až do své splatnosti nadále označovány jako kryté dluhopisy. Směrnice 2009/65/ES a 2014/59/EU by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(43)

Členské státy se v souladu se Společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (14) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých k provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů, které objasňují vztah mezi jednotlivými ustanoveními směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých k provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(44)

Jelikož cílů této směrnice, totiž vytvoření společného rámce pro kryté dluhopisy a zajištění, aby strukturální vlastnosti krytých dluhopisů v celé Unii odpovídaly nižšímu rizikovému profilu opodstatňujícímu preferenční zacházení Unie, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale vzhledem k potřebě dále rozvíjet trh s krytými dluhopisy a podpořit přeshraniční investice v Unii jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle.

(45)

Evropská centrální banka byla konzultována a dne 22. srpna 2018 vydala své stanovisko.

(46)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (15) a dne 12. října 2018 vydal své stanovisko.

(47)

Úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy zpracovávají značné množství osobních údajů. Toto zpracování osobních údajů by mělo být vždy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (16). Rovněž zpracování osobních údajů, které provádí EBA, když podle této směrnice vede centrální databázi správních sankcí a jiných správních opatření, které mu oznámily příslušné vnitrostátní orgány, by mělo být prováděno v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (17),