(EU) 2019/879Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/879 ze dne 20. května 2019, kterou se mění směrnice 2014/59/EU, pokud jde o schopnost úvěrových institucí a investičních podniků absorbovat ztráty a schopnost rekapitalizace, a směrnice 98/26/ES
| Publikováno: | Úř. věst. L 150, 7.6.2019, s. 296-344 | Druh předpisu: | Směrnice |
| Přijato: | 20. května 2019 | Autor předpisu: | Evropský parlament; Rada Evropské unie |
| Platnost od: | 27. června 2019 | Nabývá účinnosti: | 27. června 2019 |
| Platnost předpisu: | Ano | Pozbývá platnosti: | |
Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/879
ze dne 20. května 2019,
kterou se mění směrnice 2014/59/EU, pokud jde o schopnost úvěrových institucí a investičních podniků absorbovat ztráty a schopnost rekapitalizace, a směrnice 98/26/ES
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,
s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky, (1)
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru, (2)
v souladu s řádným legislativním postupem (3),
vzhledem k těmto důvodům:
|
(1) |
Dne 9. listopadu 2015 zveřejnila Rada pro finanční stabilitu specifikaci celkové kapacity pro absorpci ztrát („standard TLAC“), která byla schválena skupinou G20 v listopadu 2015. Účelem standardu TLAC je zajistit, aby globální systémově významné banky, v právním rámci Unie označované jako globální systémově významné instituce (neboli „G-SVI“), měly nezbytnou kapacitu pro absorpci ztrát a rekapitalizaci, která pomůže zajistit, že během řešení krize a bezprostředně po něm mohou tyto instituce i nadále vykonávat své zásadní funkce, aniž by byly zapotřebí peníze daňových poplatníků, tedy veřejné finanční prostředky, a aniž by byla ohrožena finanční stabilita. Ve svém sdělení ze dne 24. listopadu 2015 nazvaném „Dokončení bankovní unie“ se Komise zavázala, že do konce roku 2016 předloží legislativní návrh, který by umožnil provedení standardu TLAC v právu Unie v mezinárodně dohodnuté lhůtě do roku 2019. |
|
(2) |
Provedení standardu TLAC v právu Unie musí zohlednit stávající minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky specifický pro jednotlivé instituce, který se použije na všechny úvěrové instituce a investiční podniky (instituce) usazené v Unii, jakož i na jiné subjekty podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU (4) (subjekty). Jelikož standard TLAC a minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky sledují stejný cíl – zajistit, aby měly instituce a subjekty usazené v Unii dostatečnou schopnost absorbovat ztráty a schopnost rekapitalizace – měly by být tyto dva požadavky vzájemně se doplňujícími prvky společného rámce. Z operačního hlediska by harmonizovaná minimální úroveň standardu TLAC pro G-SVI (dále jen „minimální požadavek TLAC“) měla být zavedena do právních předpisů Unie prostřednictvím změn nařízení (EU) č. 575/2013 (5), zatímco navýšení pro G-SVI specifické pro jednotlivé instituce a požadavek na jednotlivé instituce, které nejsou G-SVI, označovaný jako minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky, by měly být řešeny prostřednictvím cílených změn směrnice 2014/59/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 (6). Ustanovení směrnice 2014/59/EU, ve znění této směrnice, o schopnosti absorbovat ztráty a schopnosti rekapitalizace institucí a subjektů by měla být uplatňována konzistentně s obdobnými ustanoveními nařízení (EU) č. 575/2013 a (EU) č. 806/2014 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (7). |
|
(3) |
Absence harmonizovaných pravidel Unie, pokud jde o provedení standardu TLAC v Unii, by vedla ke vzniku dodatečných nákladů a právní nejistoty a ke ztížení použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů v případě přeshraničních institucí a subjektů. Tato absence harmonizovaných pravidel Unie také vede k narušování hospodářské soutěže na vnitřním trhu vzhledem k tomu, že náklady institucí a subjektů spojené s dodržováním stávajících požadavků a standardu TLAC se mohou v rámci Unie výrazně lišit. Z toho důvodu je nutné odstranit uvedené překážky fungování vnitřního trhu a zabránit narušování hospodářské soutěže vyplývajícímu z absence harmonizovaných pravidel Unie, pokud jde o provedení standardu TLAC. Proto je vhodným právním základem této směrnice článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie. |
|
(4) |
Směrnice 2014/59/EU by v souladu se standardem TLAC měla i nadále uznávat strategii řešení krize v jednom subjektu skupiny i strategii řešení krize ve více subjektech skupiny. V rámci strategie řešení krize v jednom subjektu skupiny je řešena krize pouze v jednom subjektu skupiny (obvykle se jedná o mateřský podnik), zatímco jiné subjekty skupiny (obvykle fungující dceřiné podniky) nejsou zařazeny do řešení krize, ale převádějí své ztráty a rekapitalizační potřeby na subjekt, jehož krize má být řešena. V rámci strategie řešení krize ve více subjektech skupiny může být řešena krize ve více než jednom subjektu skupiny. Za účelem účinného uplatňování požadované strategie řešení krize je důležité jasně vymezit subjekty, u nichž je třeba řešit krizovou situaci („subjekty řešící krizi“), tedy subjekty, vůči nimž by bylo možné opatření k řešení krize uplatňovat, společně s dceřinými podniky, které k nim patří („skupiny řešící krizi“). Toto vymezení je navíc důležité pro určení toho, na jaké úrovni by instituce a subjekty měly uplatňovat pravidla týkající se schopnosti absorbovat ztráty a schopnosti rekapitalizace. Je proto nutné zavést pojmy „subjekt řešící krizi“ a „skupina řešící krizi“ a pozměnit směrnici 2014/59/EU, pokud jde o plánování řešení krize na úrovni skupiny, s cílem stanovit výslovný požadavek, aby orgány příslušné k řešení krize určily v rámci konkrétní skupiny subjekty řešící krizi a skupiny řešící krizi a aby náležitě posoudily důsledky plánovaných opatření v rámci této skupiny s cílem zajistit účinné řešení krize na úrovni skupiny. |
|
(5) |
Členské státy by měly zajistit, aby instituce a subjekty měly dostatečnou schopnost absorbovat ztráty a schopnost rekapitalizace pro zajištění hladké a rychlé absorpce ztrát a rekapitalizace s minimálním dopadem na daňové poplatníky a finanční stabilitu. Uvedeného cíle by se mělo dosáhnout tím, že budou instituce dodržovat svůj specifický minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky, jak stanoví směrnice 2014/59/EU. |
|
(6) |
Za účelem sladění jmenovatelů uplatňovaných při měření schopnosti institucí a subjektů absorbovat ztráty a jejich schopnosti rekapitalizace se jmenovateli uvedenými ve standardu TLAC by minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky měl být vyjádřen jako procentní podíl celkového objemu rizikové expozice a celkové míry expozic příslušné instituce nebo příslušného subjektu a instituce či subjekty by měly současně splňovat úrovně vyplývající z obou měření. |
|
(7) |
S kritérii způsobilosti, která musí nástroje splnit, aby byly uznány jako způsobilé závazky TLAC nebo minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky, je nutno včas seznámit trhy, aby bylo usnadněno dlouhodobé plánování vydávání nástrojů a získána jistota ohledně nezbytných rezerv. |
|
(8) |
Pro zajištění rovných podmínek pro instituce a subjekty usazené v Unii, a to i na celosvětové úrovni, by kritéria způsobilosti pro závazky použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů pro účely minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky měla být úzce sladěna s kritérii uvedenými v nařízení (EU) č. 575/2013 pro účely minimálního požadavku TLAC, ale měla by podléhat doplňkovým úpravám a požadavkům zavedeným v této směrnici. Zejména určité dluhové nástroje s vloženým derivátovým prvkem, jako jsou určité strukturované dluhopisy, by měly být za jistých podmínek způsobilé plnit minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky, pokud mají fixní nebo rostoucí výši jistiny splatnou v okamžiku splatnosti, která je předem známa, přičemž od tohoto derivátového prvku se odvozuje pouze doplňující výnos, který závisí na výkonnosti referenčního aktiva. S ohledem na tyto podmínky by tyto dluhové nástroje měly mít vysokou schopnost absorbovat ztráty a být snadno použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů v případě řešení krize. Pokud instituce nebo subjekty drží kapitál nad rámec kapitálových požadavků, tato skutečnost by sama o sobě neměla mít vliv na rozhodnutí ohledně určení minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky. Instituce a subjekty by navíc měly mít možnost splnit jakoukoli část svého minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky prostřednictvím kapitálu. |
|
(9) |
Rozsah závazků používaných pro splnění minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky zahrnuje v zásadě všechny závazky vyplývající z pohledávek běžných, nezajištěných věřitelů (nepodřízené závazky), pokud splňují konkrétní kritéria způsobilosti stanovená v této směrnici. Za účelem zvýšení způsobilosti institucí a subjektů k řešení krize prostřednictvím efektivního použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů by orgány příslušné k řešení krize měly mít možnost požadovat, aby byl minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky plněn prostřednictvím kapitálu a jiných podřízených závazků, zejména jsou-li dány jasné známky toho, že věřitelé zapojení do procesu rekapitalizace z vnitřních zdrojů pravděpodobně ponesou při řešení krize ztráty vyšší, než by jinak utrpěli v rámci běžného úpadkového řízení. Orgány příslušné k řešení krize by měly rovněž posoudit, zda je třeba od institucí a subjektů vyžadovat splnění minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky prostřednictvím kapitálu a jiných podřízených závazků, pokud výše závazků vyloučených z použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů dosáhne v rámci třídy závazků zahrnující závazky způsobilé pro minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky určité prahové úrovně. Instituce a subjekty by měly plnit minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky prostřednictvím kapitálu a jiných podřízených závazků v rozsahu nezbytném k zabránění tomu, aby jejich věřitelé nesli ztráty vyšší, než by jinak utrpěli v rámci běžného úpadkového řízení. |
|
(10) |
Případným podřízením dluhových nástrojů požadovaným orgány příslušnými k řešení krize pro účely minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky by neměla být dotčena možnost částečně plnit minimální požadavek TLAC prostřednictvím nepodřízených dluhových nástrojů v souladu s nařízením (EU) č. 575/2013, kterou standard TLAC připouští. Orgány příslušné k řešení krize by v případě subjektů řešících krizi G-SVI, subjektů řešících krizi v rámci skupin řešících krizi s aktivy převyšujícími 100 miliard EUR (nejvýznamnější banky) a subjektů řešících krizi v rámci některých menších skupin řešících krizi, u nichž se považuje za pravděpodobné, že by mohly v případě selhání představovat systémové riziko, měly mít možnost při zohlednění převahy vkladů a absence dluhových nástrojů v modelu financování, omezeného přístupu na kapitálové trhy se způsobilými závazky a závislosti na kmenovém kapitálu tier 1 při plnění minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky požadovat, aby byla část minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky rovnající se úrovni absorpce ztrát a rekapitalizace podle čl. 37 odst. 10 a čl. 44 odst. 5 směrnice 2014/59/EU ve znění této směrnice plněna prostřednictvím kapitálu a jiných podřízených závazků, včetně kapitálu použitého ke splnění požadavku kombinovaných kapitálových rezerv podle směrnice 2013/36/EU. |
|
(11) |
Orgány příslušné k řešení krize by měly mít možnost snížit na žádost subjektu řešícího krizi část minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky, která má být plněna prostřednictvím kapitálu a jiných podřízených závazků, až na hranici, která představuje poměrnou část možného snížení podle čl. 72b odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013 ve vztahu k minimálnímu požadavku TLAC stanovenému v témže nařízení. V souladu se zásadou proporcionality by měly mít orgány příslušné k řešení krize možnost požadovat, aby byl minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky plněn prostřednictvím kapitálu a jiných podřízených závazků v rozsahu, v němž celková úroveň požadované podřízenosti ve formě položek kapitálu a způsobilých závazků z důvodu povinnosti institucí a subjektů dodržovat minimální požadavek TLAC, minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky a případně požadavek kombinovaných kapitálových rezerv podle směrnice 2013/36/EU nepřevyšuje úroveň absorpce ztrát a rekapitalizace podle čl. 37 odst. 10 a čl. 44 odst. 5 směrnice 2014/59/EU ve znění této směrnice nebo výslednou hodnotu vzorce stanoveného touto směrnicí, založeného na obezřetnostních požadavcích v rámci pilíře 1 a pilíře 2 a požadavku kombinovaných kapitálových rezerv, podle toho, co je vyšší. |
|
(12) |
U konkrétních nejvýznamnějších bank by orgány příslušné k řešení krize měly – s výhradou podmínek, které samy posoudí – minimální požadavek podřízenosti omezit na určitou prahovou úroveň, rovněž s přihlédnutím k možnému riziku nepřiměřeného dopadu na model podnikání daných institucí. Tímto omezením by neměla být dotčena možnost stanovit požadavek podřízenosti nad tento limit prostřednictvím požadavku podřízenosti v rámci pilíře 2, a to rovněž s výhradou podmínek platných pro pilíř 2 a na základě alternativních kritérií, zejména překážek způsobilosti k řešení krize nebo proveditelnosti a důvěryhodnosti strategie řešení krize či rizikovosti instituce. |
|
(13) |
Minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky by měl institucím a subjektům umožňovat absorpci ztrát očekávaných při řešení krize nebo případně v okamžiku neživotaschopnosti a rekapitalizaci po provedení opatření stanovených v plánu řešení krize nebo po vyřešení krize skupiny řešící krizi. Orgány příslušné k řešení krize by na základě jimi zvolené strategie řešení krize měly řádně odůvodnit uloženou úroveň minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky a tuto úroveň by měly bez zbytečného odkladu přezkoumat s cílem zohlednit jakékoli změny ve výši požadavku uvedeného v článku 104a směrnice 2013/36/EU. Uložená úroveň minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky by jako taková měla představovat souhrn objemů ztrát očekávaných při řešení krize, který odpovídá požadavkům instituce nebo subjektu na kapitál a rekapitalizační částku, která instituci nebo subjektu umožní, aby po vyřešení krize nebo po uplatnění pravomocí k odpisu nebo konverzi splnily požadavky na kapitál potřebné pro získání povolení k pokračování činností na základě zvolené strategie řešení krize. Rekapitalizační částky by měl orgán příslušný k řešení krize upravit směrem dolů či nahoru v případě jakýchkoli změn plynoucích z opatření stanovených v plánu řešení krize. |
|
(14) |
Orgán příslušný k řešení krize by měl mít možnost zvýšit rekapitalizační částku, aby byla zajištěna dostatečná důvěra trhu v danou instituci nebo subjekt po provedení opatření stanovených v plánu řešení krize. Požadovaná úroveň rezervy tržní důvěry by měla instituci nebo subjektu umožnit, aby i nadále splňovaly podmínky pro povolení po náležitou dobu včetně toho, aby instituce nebo subjekt mohly pokrýt náklady na restrukturalizaci svých činností po vyřešení krize a udržet si dostatečnou důvěru trhu. Tato rezerva tržní důvěry by měla být stanovena odkazem na část požadavku kombinovaných kapitálových rezerv podle směrnice 2013/36/EU. Výši rezervy tržní důvěry by měly orgány příslušné k řešení krize upravit směrem dolů, pokud je k zajištění dostatečné důvěry trhů dostačující úroveň nižší, nebo směrem nahoru, pokud je nezbytná úroveň vyšší pro zajištění toho, aby po opatřeních stanovených v plánu řešení krize subjekt i nadále splňoval podmínky pro povolení po náležitou dobu a udržel si dostatečnou důvěru trhu. |
|
(15) |
V souladu s nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1075 (8) by orgány příslušné k řešení krize měly posoudit investorskou základnu nástrojů pro minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky dané instituce nebo subjektu. Již samotné držení významné části nástrojů pro minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky dané instituce nebo subjektu neprofesionálními investory, kteří nemuseli obdržet řádné upozornění na možná rizika, může samo o sobě představovat překážku způsobilosti k řešení krize. Pokud navíc velkou část nástrojů pro minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky určité instituce nebo subjektu drží jiné instituce nebo subjekty, mohly by překážku způsobilosti k řešení krize představovat rovněž systémové dopady odpisu nebo konverze. Pokud orgán příslušný k řešení krize konstatuje překážku způsobilosti k řešení krize vyplývající z velikosti a povahy určité investorské základny, měl by mít možnost instituci nebo subjektu doporučit, aby tuto překážku řešil. |
|
(16) |
S cílem zajistit, aby neprofesionální investoři neinvestovali nadměrně do některých dluhových nástrojů, které jsou způsobilé pro minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky, měly by členské státy zajistit, aby minimální jmenovitá hodnota takových nástrojů byla poměrně vysoká nebo aby investice do takových nástrojů nepředstavovaly nadměrnou část portfolia investora. Tento požadavek by se měl vztahovat pouze na nástroje vydané po dni provedení této směrnice. Tento požadavek není směrnicí 2014/65/EU dostatečně pokryt, a měl by proto být vymahatelný podle směrnice 2014/59/EU a současně by jím neměla být dotčena pravidla týkající se ochrany investorů stanovená ve směrnici 2014/65/EU. Pokud při plnění svých úkolů odhalí orgány příslušné k řešení krize důkazy o možném porušování směrnice 2014/65/EU, měly by mít možnost vyměnit si důvěrné informace s orgány pro dohled nad tržním chováním pro účely vymáhání uvedené směrnice. Dále by členské státy rovněž měly mít možnost dále omezit uvádění na trh a prodej některých jiných nástrojů určitým investorům. |
|
(17) |
Pro zvýšení způsobilosti k řešení krize by orgány příslušné k řešení krize měly mít možnost kromě minimálního požadavku TLAC podle nařízení (EU) č. 575/2013 uložit G-SVI i minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky specifický pro jednotlivé instituce. Tento minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky specifický pro jednotlivé instituce by měl být uložen v případě, že minimální požadavek TLAC není dostatečný pro absorpci ztrát a rekapitalizaci G-SVI v rámci zvolené strategie řešení krize. |
|
(18) |
Při stanovení úrovně minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky by orgány příslušné k řešení krize měly posoudit míru systémového významu instituce nebo subjektu a potenciální nepříznivý dopad jejich selhání na finanční stabilitu. Měly by zohlednit potřebu rovných podmínek mezi G-SVI a jinými srovnatelnými institucemi nebo subjekty se systémovým významem v rámci Unie. Minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky institucí nebo subjektů, které nejsou G-SVI, ale jejichž systémový význam v rámci Unie je srovnatelný se systémovým významem G-SVI, by se tudíž neměl neúměrně odlišovat od úrovně a složení minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky obecně stanoveného pro G-SVI. |
|
(19) |
V souladu s nařízením (EU) č. 575/2013 by instituce nebo subjekty, které jsou určeny jako subjekty řešící krizi, měly podléhat minimálnímu požadavku na kapitál a způsobilé závazky pouze na konsolidované úrovni skupiny řešící krizi. To znamená, že subjekty řešící krizi by za účelem splnění minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky měly být povinny vydávat externím třetím věřitelům způsobilé nástroje a položky, které by byly použity k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, pokud by se subjekt řešící krizi dostal do režimu řešení krize. |
|
(20) |
Instituce nebo subjekty, které nejsou subjekty řešícími krizi, by měly minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky plnit na individuální úrovni. Potřeby těchto institucí s ohledem na absorpci ztrát a rekapitalizaci by měly obecně pokrývat jejich příslušné subjekty řešící krizi prostřednictvím toho, že subjekty řešící krizi získají přímo či nepřímo kapitálové nástroje a nástroje způsobilých závazků vydané uvedenými institucemi nebo subjekty, a jejich odpisem nebo konverzí na nástroje účasti, pokud uvedené instituce již nejsou životaschopné. Jako takový by měl být minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky použitelný na instituce nebo subjekty, které nejsou subjekty řešícími krizi, uplatňován společně a soudržně s požadavky použitelnými na subjekty řešící krizi. To by orgánům příslušným k řešení krize mělo umožnit řešit krizi skupiny řešící krizi, aniž by byly do procesu řešení krize zahrnuty některé její dceřiné podniky, čímž se zabrání možnému narušení trhu. Uplatnění minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky na instituce nebo subjekty, které nejsou subjekty řešícími krizi, by mělo být v souladu se zvolenou strategií řešení krize, zejména by nemělo měnit vlastnický vztah mezi institucemi nebo subjekty a jejich skupinou řešící krizi poté, co byly uvedené instituce nebo subjekty rekapitalizovány. |
|
(21) |
Pokud jsou subjekt řešící krizi nebo mateřský podnik a jeho dceřiné podniky usazeny v témže členském státě a jsou součástí téže skupiny řešící krizi, měl by mít orgán příslušný k řešení krize možnost upustit od uplatňování minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky použitelného na dceřiné podniky, které nejsou subjekty řešícími krizi, nebo jim povolit, aby minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky splnily prostřednictvím kolateralizovaných záruk mezi mateřským podnikem a jeho dceřinými podniky, které lze aktivovat, pokud jsou splněny časové podmínky rovnocenné podmínkám umožňujícím odpis nebo konverzi způsobilých závazků. Zajištění záruky by mělo být vysoce likvidní s minimálním tržním a úvěrovým rizikem. |
|
(22) |
Nařízení (EU) č. 575/2013 stanoví, že příslušné orgány mohou v případě úvěrových institucí trvale přidružených k ústřednímu subjektu („kooperativních sítí“) upustit od uplatňování některých požadavků na solventnost a likviditu, jsou-li splněny určité konkrétní podmínky. V zájmu zohlednění specifik takovýchto kooperativních sítí by orgány příslušné k řešení krize měly rovněž mít možnost od uplatňování minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky upustit i u těchto úvěrových institucí a ústředního subjektu za obdobných podmínek, jako jsou podmínky stanovené v nařízení (EU) č. 575/2013, jsou-li úvěrové instituce a ústřední subjekt usazeny v témže členském státě. Při posuzování podmínek pro řešení krize by orgány příslušné k řešení krize měly rovněž mít možnost zacházet s úvěrovými institucemi a ústředním subjektem jako s celkem v závislosti na prvcích mechanismu solidarity. Orgán příslušný k řešení krize by měl mít možnost zajistit dodržování externího požadavku minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky skupiny řešící krizi jako celku různými způsoby v závislosti na prvcích mechanismu solidarity každé skupiny započtením způsobilých závazků subjektů, od nichž orgán příslušný k řešení krize požaduje vydání nástrojů způsobilých pro minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky mimo rámec skupiny řešící krizi v souladu s plánem řešení krize. |
|
(23) |
Za účelem zajištění vhodných úrovní požadavku minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky pro účely řešení krize by za stanovení výše minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky měly odpovídat orgán příslušný k řešení krize subjektu řešícího krizi, orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny, tj. orgán příslušný k řešení krize nejvyššího mateřského podniku, a orgány příslušné k řešení krize dalších subjektů skupiny řešící krizi. Jakékoliv spory mezi orgány by měly podléhat pravomocím Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA) podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (9) při dodržení podmínek a omezení uvedených v této směrnici. |
|
(24) |
Jakékoliv porušení minimálního požadavku TLAC a minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky by mělo být odpovídajícím způsobem řešeno a napraveno příslušnými orgány a orgány příslušnými k řešení krize. Jelikož by porušení těchto požadavků mohlo tvořit překážku způsobilosti instituce nebo skupiny k řešení krize, měly by být stávající postupy na odstranění překážek této způsobilosti zkráceny tak, aby bylo každé porušení těchto požadavků vyřešeno co nejdříve. Orgány příslušné k řešení krize by měly mít rovněž možnost požadovat od institucí nebo subjektů, aby upravily profily splatnosti způsobilých nástrojů a položek a aby připravily a realizovaly plány na obnovení úrovně těchto požadavků. Orgány příslušné k řešení krize by měly dále mít možnost zakázat určitá rozdělení výnosů, pokud se domnívají, že instituce nebo subjekt nesplňuje požadavky kombinovaných kapitálových rezerv podle směrnice 2013/36/EU, jsou-li zvažovány navíc k minimálnímu požadavku na kapitál a způsobilé závazky. |
|
(25) |
Za účelem zajištění transparentního použití minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky by instituce a subjekty měly podávat zprávy svým příslušným orgánům a orgánům příslušným k řešení krize a měly by pravidelně informovat veřejnost o svých minimálních požadavcích na kapitál a způsobilé závazky, objemu a složení způsobilých závazků a závazků použitelných k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, včetně jejich profilu splatnosti a pořadí v běžném úpadkovém řízení. V případě institucí nebo subjektů podléhajících minimálnímu požadavku TLAC by měl být zachován soulad v četnosti zpráv orgánům dohledu a poskytování informací o minimálním požadavku na kapitál a způsobilé závazky specifickém pro instituci, jak stanoví tato směrnice, s tím, co stanoví nařízení (EU) č. 575/2013 pro minimální požadavek TLAC. Přestože by v některých případech upřesněných v této směrnici mělo být umožněno udělovat určeným institucím nebo subjektům úplné nebo částečné osvobození od povinnosti podávat zprávy a zveřejňovat informace, toto osvobození by nemělo omezovat pravomoci orgánů příslušných k řešení krize požadovat informace pro účely plnění jejich úkolů podle směrnice 2014/59/EU ve znění této směrnice. |
|
(26) |
Požadavek na zahrnutí smluvního uznání účinků nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů do smluv nebo nástrojů zakládajících závazky, které se řídí právními předpisy třetích zemí, by měl usnadnit a vylepšit proces pro použití těchto závazků v případě řešení krize. Smluvní ujednání, pokud jsou tato řádně navržená a všeobecně přijímaná, mohou představovat funkční řešení případů přeshraničního řešení krizí, dokud nedojde k vypracování předpisového rámce v právu Unie či pobídek k volbě smluvního práva členského státu, nebo k přijetí zákonného rámce uznávání ve všech jurisdikcích třetích zemí, které umožní účinné přeshraniční řešení krizí. Dokonce i když jsou zavedeny zákonné rámce uznávání, měly by smluvní ujednání o uznávání napomoci posilovat informovanost věřitelů v rámci smluvních ujednání, která se neřídí právem členského státu, o možných opatřeních k řešení krize ve vztahu k institucím nebo subjektům, které se řídí právem Unie. Mohou se však vyskytnout případy, kdy pro instituce nebo subjekty nebude proveditelné zahrnout tyto smluvní podmínky do smluv nebo nástrojů zakládajících určité závazky, zejména závazky, které nejsou vyloučeny z působnosti nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů podle směrnice 2014/59/EU, pojištěné vklady nebo kapitálové nástroje. Za určitých okolností by mohlo být například považováno za neproveditelné zahrnout úpravu smluvního uznání do smluv o závazcích, je-li podle práva třetí země protiprávní, aby instituce nebo subjekt taková ustanovení o smluvním uznání zahrnuly do dohod nebo nástrojů zakládajících závazky, které se řídí právními předpisy dané třetí země, pokud daná instituce nebo subjekt nemá na individuální úrovni pravomoc podmínky smlouvy měnit, protože tyto jsou uloženy mezinárodními protokoly nebo jsou založeny na mezinárodně dohodnutých standardních podmínkách, nebo je-li závazek, který by požadavku smluvního uznání podléhal, podmíněný porušením smlouvy nebo vyplývá ze záruk, protizáruk či jiných nástrojů používaných v rámci operací financování obchodu. Pokud však protistrana odmítne souhlasit s tím, aby byla vázána smluvním ustanovením o uznání rekapitalizace z vnitřních zdrojů, nemělo by to samo o sobě být považováno za důvod neproveditelnosti. EBA by měl vypracovat návrhy regulačních technických norem, které má Komise přijmout v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010, jimiž přesněji vymezí případy neproveditelnosti. Při použití těchto regulačních technických norem a s ohledem na specifika dotyčného trhu by měl orgán příslušný k řešení krize, považuje-li to za nutné, upřesnit kategorie závazků, u kterých by mohly existovat důvody pro neproveditelnost. V mezích tohoto rámce by mělo být na instituci nebo subjektu, aby určily, zda je vložení ustanovení o uznání rekapitalizace z vnitřních zdrojů do určité smlouvy nebo kategorie smluv neproveditelné. Instituce a subjekty by měly orgánům příslušným k řešení krize pravidelně poskytovat aktuální informace o pokroku směrem k provedení podmínek smluvního uznání. V této souvislosti by instituce a subjekty měly uvést, u kterých smluv nebo kategorií smluv je vložení ustanovení o uznání rekapitalizace z vnitřních zdrojů neproveditelné a z jakých důvodů. Orgány příslušné k řešení krize by měly v přiměřeném časovém rámci posoudit určení instituce nebo subjektu týkající se neproveditelnosti vložení úpravy smluvního uznání do určitého závazku a měly by řešit jakékoli chybné úsudky i překážky způsobilosti k řešení krize vyplývající z toho, že úprava smluvního uznání zahrnuta není. Pokud je o to orgán příslušný k řešení krize požádá, měly by být instituce a subjekty připraveny své určení zdůvodnit. K zajištění toho, aby nebyla ovlivněna způsobilost institucí a subjektů k řešení krize, by navíc závazky, u kterých nebyla do smlouvy zahrnuta příslušná ustanovení, neměly být způsobilé pro minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky. |
|
(27) |
Je užitečné a nezbytné přizpůsobit pravomoc orgánů příslušných k řešení krize pozastavit na omezenou dobu některé smluvní závazky institucí a subjektů. Zejména by orgány příslušné k řešení krize měly mít možnost uplatnit tuto pravomoc před tím, než instituce nebo subjekt přistoupí k procesu řešení krize, tedy od okamžiku, kdy je učiněno zjištění, že instituce nebo subjekt je v selhání nebo že je její selhání pravděpodobné, není-li okamžitě k dispozici žádné opatření soukromého sektoru, které by z pohledu orgánu příslušného k řešení krize v přiměřené lhůtě selhání dané instituce zabránilo, a je-li uplatnění uvedené pravomoci považováno za nezbytné k tomu, aby se zamezilo dalšímu zhoršování finanční situace instituce nebo subjektu. Orgány příslušné k řešení krize by v této souvislosti měly mít možnost uplatnit tuto pravomoc také tehdy, pokud nejsou spokojeny s navrženým opatřením soukromého sektoru, které je okamžitě k dispozici. Pravomoc pozastavit některé smluvní závazky by orgánům příslušným k řešení krize rovněž umožnila stanovit, zda je opatření k řešení krize ve veřejném zájmu, zvolit nejvhodnější nástroje k řešení krize nebo zajistit účinné uplatnění jednoho nebo více nástrojů k řešení krize. Doba trvání pozastavení by měla být omezena na nejvýše dva pracovní dny. Pozastavení by mohlo nadále platit i poté, co bylo přijato rozhodnutí o řešení krize, nejdéle však po uvedenou maximální dobu. |
|
(28) |
Aby byla pravomoc pozastavit některé smluvní závazky používána přiměřeným způsobem, měly by mít orgány příslušné k řešení krize možnost zohlednit okolnosti každého individuálního případu a určit podle toho rozsah pozastavení. Kromě toho by uvedené orgány měly mít možnost povolit na individuálním základě určité platby – zejména, avšak nikoli výlučně administrativní výdaje dotčené instituce nebo subjektu. Mělo by být rovněž možné, aby se pravomoc pozastavit smluvní závazky vztahovala i na způsobilé vklady. Orgány příslušné k řešení krize by však měly pečlivě posoudit, zda je vhodné uvedenou pravomoc uplatňovat na některé způsobilé vklady, zejména pojištěné vklady fyzických osob, mikropodniků a malých a středních podniků, a měly by vyhodnotit riziko, že by uplatnění pozastavení na tyto vklady mohlo vážně narušit fungování finančních trhů. Pokud se pravomoc pozastavit některé smluvní závazky uplatní vůči pojištěným vkladům, neměly by být tyto vklady považovány za nedisponibilní vklady pro účely směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/49/EU (10). S cílem zajistit, aby se po dobu pozastavení nedostali vkladatelé do finančních potíží, měly by členské státy mít možnost stanovit, že vkladatelé mají povolenu určitou denní částku výběru. |
|
(29) |
Po dobu pozastavení by orgány příslušné k řešení krize měly mimo jiné na základě plánu řešení krize dané instituce nebo subjektu rovněž zvážit možnost, že se u instituce nebo subjektu k procesu řešení krize nakonec nepřistoupí a namísto toho budou instituce nebo subjekt zlikvidovány podle vnitrostátního práva. V takových případech by orgány příslušné k řešení krize měly stanovit opatření, která považují za vhodná, k dosažení odpovídající koordinace s příslušnými vnitrostátními orgány a k zajištění toho, aby pozastavení smluvních závazků nenarušilo účelnost procesu likvidace. |
|
(30) |
Pravomoc pozastavit povinnost platby nebo plnění by se neměla vztahovat na povinnosti vůči systémům nebo provozovatelům systémů určeným v souladu se směrnicí 98/26/ES, centrálním bankám, povoleným ústředním protistranám nebo ústředním protistranám z třetích zemí uznaným Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy) (ESMA). Směrnice 98/26/ES snižuje riziko spojené s účastí v platebních systémech a systémech vypořádání obchodů s cennými papíry, zejména snížením míry narušení v případě platební neschopnosti účastníka takového systému. Aby bylo zajištěno, že se tato ochranná opatření řádně uplatní v situacích krize při zachování odpovídající jistoty pro provozovatele platebních systémů a systémů vypořádání obchodů s cennými papíry a další účastníky trhu, měla by být směrnice 2014/59/EU změněna tak, aby opatření k předejití krizi, pozastavení povinnosti podle článku 33a nebo opatření krizového řízení samo o sobě nebylo pokládáno za úpadkové řízení ve smyslu směrnice 98/26/ES, pokud jsou nadále plněny podstatné povinnosti podle smlouvy. Žádným ustanovením směrnice 2014/59/EU by však nemělo být dotčeno fungování systému určeného podle směrnice 98/26/ES ani právo na zajištění, které je v ní zaručeno. |
|
(31) |
Klíčovým aspektem účinného řešení krize je zajištění toho, aby po vstupu instituce nebo subjektu uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) směrnice 2014/59/EU do procesu řešení krize nemohly jejich protistrany ve finančních smlouvách ukončit své pozice pouze v důsledku toho, že instituce nebo subjekt vstoupily do procesu řešení krize. Orgány příslušné k řešení krize by navíc měly být zmocněny pozastavit povinnost platby nebo plnění podle jakékoli smlouvy s institucí v režimu řešení krize a měly by být oprávněny omezit na omezenou dobu práva protistran finanční smlouvu závěrečně vypořádat, urychlit ji nebo jiným způsobem ukončit. Tyto požadavky nejsou přímo použitelné na smlouvy podle práva třetí země. Při neexistenci zákonného rámce přeshraničního uznávání by členské státy měly od institucí a subjektů uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) směrnice 2014/59/EU vyžadovat, aby do příslušných finančních smluv zahrnuly smluvní podmínku uznávající, že orgány příslušné k řešení krize mohou vůči takové smlouvě vykonat své pravomoci pozastavit určité povinnosti platby nebo plnění, omezit vymáhání práv ze zajištění nebo dočasně pozastavit práva na ukončení smlouvy, a aby byly vázány požadavky článku 68, jako kdyby se finanční smlouva řídila právem příslušného členského státu. Tato povinnost by měla být stanovena v rozsahu, v jakém daná smlouva spadá do oblasti působnosti těchto ustanovení. Povinnost vložit smluvní podmínku ohledně článků 33a, 69, 70 a 71 směrnice 2014/59/EU ve znění této směrnice tak například nevzniká u smluv s ústředními protistranami nebo provozovateli systémů určenými pro účely směrnice 98/26/ES, protože ve vztahu k těmto smlouvám, ačkoli se řídí právem příslušného členského státu, orgány příslušné k řešení krizí nemají pravomoci uvedené v těchto článcích. |
|
(32) |
Vyloučení konkrétních závazků institucí nebo subjektů z použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů nebo z pravomoci pozastavit některé platby a plnění, omezit vymáhání práv ze zajištění nebo dočasně pozastavit práva na ukončení smlouvy, které jsou upraveny ve směrnici 2014/59/EU, by se mělo stejnou měrou týkat i závazků ve vztahu k ústředním protistranám usazeným v Unii a k ústředním protistranám z třetích zemí uznaným ESMA. |
|
(33) |
Pro zajištění společného chápání termínů používaných v různých právních nástrojích je vhodné zapracovat do směrnice 98/26/ES definice a pojmy zavedené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 (11) týkající se „ústřední protistrany“ a „účastníka“. |
|
(34) |
Směrnice 98/26/ES snižuje riziko spojené s účastí institucí a jiných subjektů v platebních systémech a systémech vypořádání obchodů s cennými papíry, zejména snížením míry narušení v případě platební neschopnosti účastníka takového systému. V 7. bodě odůvodnění směrnice 98/26/ES se uvádí, že členské státy mají možnost uplatnit ustanovení uvedené směrnice na své vnitrostátní instituce, které se přímo účastní v systémech řídících se právem třetí země, a na zajištění poskytnuté v souvislosti s účastí v těchto systémech. S ohledem na globální velikost a činnosti některých systémů řídících se právem třetí země a na zvýšenou účast subjektů usazených v Unii v takových systémech by Komise měla přezkoumat, jakým způsobem členské státy možnost danou 7. bodem odůvodnění uvedené směrnice uplatňují, a posoudit nutnost jakýchkoli dalších změn uvedené směrnice ve vztahu ke zmíněným systémům. |
|
(35) |
S cílem umožnit účinné uplatňování pravomocí ohledně omezení, odpisu nebo konverze položek kapitálu, aniž by byly porušeny záruky věřitelů podle této směrnice, by členské státy měly zajistit, aby byly pohledávky vyplývající z položek kapitálu v běžném úpadkovém řízení řazeny pod všechny ostatní podřízené pohledávky. Nástroje, které jsou jen částečně uznány jako kapitál, by se měly nadále považovat za pohledávky vyplývající z položek kapitálu v celé jejich výši. K částečnému uznání by mohlo dojít například po použití ustanovení o zachování právních účinků, které vede k částečnému odúčtování nástroje, nebo v důsledku uplatnění harmonogramu umořování stanoveného pro nástroje tier 2 v nařízení (EU) č. 575/2013. |
|
(36) |
Jelikož cíle této směrnice, tedy stanovení jednotných pravidel pro rámec ozdravných postupů a řešení krize institucí a subjektů, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej z důvodu rozsahu opatření může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle. |
|
(37) |
S cílem poskytnout členským státům dostatek času pro provedení a uplatnění této směrnice v jejich vnitrostátním právu by k tomu členské státy měly mít osmnáct měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost. Ustanovení této směrnice týkající se zpřístupňování informací veřejnosti by se nicméně měla použít od 1. ledna 2024, aby bylo zajištěno, že institucím a subjektům v celé Unii bude poskytnuta přiměřená doba k řádnému dosažení požadované výše minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky, |
PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:
Článek 1
Změny směrnice 2014/59/EU
Směrnice 2014/59/EU se mění takto:
|
1) |
v článku 2 se odstavec 1 mění takto
|
|
2) |
článek 10 se mění takto::
|
|
3) |
článek 12 se mění takto:
|
|
4) |
článek 13 se mění takto:
|
|
5) |
článek 16 se mění takto:
|
|
6) |
vkládá se nový článek, který zní: „Článek 16a Pravomoc zakázat určitá rozdělení výnosů 1. Nachází-li se subjekt v situaci, kdy splňuje požadavek kombinovaných kapitálových rezerv, je-li tento zvažován navíc ke každému z požadavků uvedených v čl. 141a odst. 1 písm. a), b) a c) směrnice 2013/36/EU, avšak nesplňuje požadavek kombinovaných kapitálových rezerv, je-li zvažován navíc k požadavkům uvedeným v článcích 45c a 45d této směrnice při výpočtu v souladu s čl. 45 odst. 2 písm. a) této směrnice, má orgán příslušný k řešení krize tohoto subjektu v souladu s odstavci 2 a 3 tohoto článku pravomoc subjektu zakázat, aby rozdělil vyšší než nejvyšší rozdělitelnou částku související s minimálním požadavkem na kapitál a způsobilé závazky (M-MDA), vypočtenou v souladu s odstavcem 4 tohoto článku prostřednictvím kteréhokoli z následujících opatření:
Nachází-li se subjekt v situaci uvedené v prvním pododstavci, neprodleně o tom informuje orgán příslušný k řešení krize. 2. V situaci uvedené v odstavci 1 orgán příslušný k řešení krize subjektu po konzultaci s příslušným orgánem bez zbytečného odkladu posoudí, zda je třeba vykonat pravomoc podle odstavce 1, přičemž zohlední všechny tyto aspekty:
Orgán příslušný k řešení krize provádí opětovné posouzení toho, zda je třeba vykonat pravomoc podle odstavce 1, nejméně jednou měsíčně, dokud se subjekt nadále nachází v situaci uvedené v odstavci 1. 3. Pokud orgán příslušný k řešení krize shledá, že se subjekt nadále nachází v situaci uvedené v odstavci 1 i devět měsíců poté, co byla tato situace subjektem oznámena, vykoná po konzultaci s příslušným orgánem pravomoc podle odstavce 1, s výjimkou případů, kdy po posouzení shledá, že jsou splněny nejméně dvě z následujících podmínek:
Uplatňuje-li se výjimka uvedená v prvním pododstavci, orgán příslušný k řešení krize informuje o svém rozhodnutí příslušný orgán a své důvody písemně vysvětlí. Orgán příslušný k řešení krize provádí každý měsíc opětovné posouzení, zda se uplatňuje výjimka uvedená v prvním pododstavci. 4. M-MDA se vypočítá vynásobením součtu vypočteného v souladu s odstavcem 5 činitelem určeným v souladu s odstavcem 6. M-MDA se sníží o částku vyplývající z opatření uvedených v odst. 1 písm. a), b) nebo c). 5. Součet, jenž se má vynásobit podle odstavce 4, se skládá z:
6. Činitel uvedený v odstavci 4 se určí takto:
Dolní a horní hranice každého kvartilu požadavku kombinovaných kapitálových rezerv se vypočítají takto:
kde „An“ = pořadové číslo daného kvartálu.“; |
|
7) |
článek 17 se mění takto
|
|
8) |
v článku 18 se odstavce 1 až 7 nahrazují tímto: „1. Orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny spolu s orgány příslušnými k řešení krize dceřiných podniků po konzultaci s kolegiem dohledu a s orgány příslušnými k řešení krize v jurisdikcích, v nichž se nacházejí významné pobočky, je-li to s ohledem na dotčenou významnou pobočku relevantní, zváží posouzení požadované podle článku 16 v rámci kolegia k řešení krize a učiní veškeré přiměřené kroky k dosažení společného rozhodnutí o uplatnění opatření stanovených podle čl. 17 odst. 4 ve vztahu ke všem subjektům řešícím krizi a jejich dceřiným podnikům, které jsou subjekty uvedenými v čl. 1 odst. 1 a jsou součástí dané skupiny. 2. Orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny ve spolupráci s orgánem vykonávajícím dohled na konsolidovaném základě a s EBA v souladu s čl. 25 odst. 1 nařízení (EU) č. 1093/2010 vypracuje a předloží zprávu mateřskému podniku v Unii, orgánům příslušným k řešení krize dceřiných podniků, které ji poskytnou dceřiným podnikům, které spadají do jejich působnosti, a orgánům příslušným k řešení krize v jurisdikcích, v nichž se nacházejí významné pobočky. Zpráva je vypracována po konzultaci s příslušnými orgány a analyzuje podstatné překážky pro účinné používání nástrojů k řešení krize a výkon pravomocí k řešení krize ve vztahu ke skupině a rovněž ve vztahu ke skupinám řešícím krizi v případě, že se skupina skládá z více než jedné skupiny řešící krizi. Zpráva zváží dopad na model podnikání skupiny a doporučí veškerá přiměřená a cílená opatření, která jsou podle názoru orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny nezbytná či vhodná k odstranění těchto překážek. V případech, kdy bude překážka způsobilosti skupiny k řešení krize důsledkem situace subjektu skupiny podle čl. 17 odst. 3 druhého pododstavce, musí orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny oznámit své posouzení této překážky mateřskému podniku v Unii, a to po konzultaci s orgánem příslušným k řešení krize subjektu řešícího krizi a s orgány příslušnými k řešení krize jeho dceřiných institucí. 3. Do čtyř měsíců od data obdržení zprávy může mateřský podnik v Unii předložit své připomínky a navrhnout orgánu příslušnému k řešení krize na úrovni skupiny alternativní opatření, která by překážky uvedené ve zprávě odstranila. V případě, že jsou překážky uvedené ve zprávě způsobeny situací subjektu skupiny podle čl. 17 odst. 3 druhého pododstavce této směrnice, je mateřský podnik v Unii do dvou týdnů od data obdržení oznámení učiněného v souladu s odst. 2 druhým pododstavcem tohoto článku povinen navrhnout orgánu příslušnému k řešení krize na úrovni skupiny možná opatření a harmonogram pro jejich provedení za účelem zjištění toho, aby tento subjekt skupiny dosáhl souladu s požadavky uvedenými v článcích 45e nebo 45f této směrnice vyjádřenými jako procento celkového objemu rizikové expozice vypočteného podle čl. 92 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013 a případně s požadavkem kombinovaných kapitálových rezerv, a s požadavky uvedenými v článcích 45e a 45f této směrnice vyjádřenými jako procento celkové míry expozic podle článků 429 a 429a nařízení (EU) č. 575/2013. V harmonogramu pro provedení opatření navrženém v souladu s druhým pododstavcem se zohlední důvody pro vznik podstatné překážky. Orgán příslušný k řešení krize po konzultaci s příslušným orgánem posoudí, zda tato opatření podstatnou překážku účinně řeší či odstraňují. 4. Orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny informuje o veškerých opatřeních navržených mateřským podnikem v Unii orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě, EBA, orgány příslušné k řešení krize dceřiných podniků a orgány příslušné k řešení krize v jurisdikcích, v nichž se nacházejí významné pobočky, je-li to s ohledem na dotčenou významnou pobočku relevantní. Orgány příslušné k řešení krize na úrovni skupiny a orgány příslušné k řešení krize dceřiných podniků po konzultaci s příslušnými orgány a s orgány příslušnými k řešení krize v jurisdikcích, v nichž se nacházejí významné pobočky, učiní vše, co je v jejich silách, aby dosáhly v kolegiu k řešení krize společného rozhodnutí o zjištění podstatných překážek a případně o posouzení opatření navrhovaných mateřským podnikem v Unii a opatření požadovaných orgány za účelem řešení či odstranění překážek, přičemž zohlední možný dopad těchto opatření ve všech členských státech, ve kterých skupina působí. 5. Společného rozhodnutí musí být dosaženo do čtyř měsíců od předložení připomínek mateřského podniku v Unii. Pokud mateřský podnik v Unii připomínky nepředložil, musí být společného rozhodnutí dosaženo do jednoho měsíce od uplynutí čtyřměsíční lhůty uvedené v odst. 3 prvním pododstavci. Společného rozhodnutí týkajícího se překážky způsobilosti k řešení krize způsobené situací uvedenou v čl. 17 odst. 3 druhém pododstavci musí být dosaženo do dvou týdnů od předložení připomínek mateřského podniku v Unii v souladu s odstavcem 3 tohoto článku. Společné rozhodnutí musí být odůvodněné a uvedené v dokumentu, který orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny poskytne mateřskému podniku v Unii. Na žádost kteréhokoli orgánu příslušného k řešení krize může EBA pomoci orgánům příslušným k řešení krize dosáhnout společného rozhodnutí v souladu s čl. 31 druhým pododstavcem písm. c) nařízení (EU) č. 1093/2010. 6. Není-li společného rozhodnutí dosaženo v příslušné lhůtě uvedené v odstavci 5, rozhodne orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny sám o vhodných opatřeních, která mají být přijata v souladu s čl. 17 odst. 4 na úrovni skupiny. Toto rozhodnutí musí být plně odůvodněné a zohledňovat stanoviska a výhrady ostatních orgánů příslušných k řešení krize. Orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny poskytne toto rozhodnutí mateřskému podniku v Unii. Pokud na konci příslušné lhůty uvedené v odstavci 5 tohoto článku orgán příslušný k řešení krize předložil některou záležitost zmíněnou v odstavci 9 tohoto článku EBA v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010, odloží orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny přijetí svého rozhodnutí a vyčká rozhodnutí, které může EBA přijmout podle čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a rozhodne v souladu s rozhodnutím EBA. Příslušná lhůta uvedená v odstavci 5 tohoto článku se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu nařízení (EU) č. 1093/2010. EBA přijme své rozhodnutí do jednoho měsíce. Záležitost nelze EBA předložit po uplynutí příslušné lhůty uvedené v odstavci 5 tohoto článku nebo po dosažení společného rozhodnutí. Pokud EBA nerozhodne, použije se rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny. 6a. Není-li společného rozhodnutí dosaženo v příslušné lhůtě uvedené v odstavci 5 tohoto článku, rozhodne orgán příslušný k řešení krize příslušného subjektu řešícího krizi sám o vhodných opatřeních, která mají být přijata v souladu s čl. 17 odst. 4 na úrovni skupiny řešící krizi. Toto rozhodnutí musí být plně odůvodněné a zohledňovat stanoviska a výhrady orgánů příslušných k řešení krize dalších subjektů téže skupiny řešící krizi a orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny. Relevantní orgány příslušné k řešení krize poskytnou toto rozhodnutí subjektu řešícímu krizi. Pokud na konci příslušné lhůty uvedené v odstavci 5 tohoto článku orgán příslušný k řešení krize předložil některou záležitost zmíněnou v odstavci 9 tohoto článku EBA v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010, odloží orgán příslušný k řešení krize subjektu řešícího krizi přijetí svého rozhodnutí a vyčká rozhodnutí, které může EBA přijmout podle čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a rozhodne v souladu s rozhodnutím EBA. Příslušná lhůta uvedená v odstavci 5 tohoto článku se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu nařízení (EU) č. 1093/2010. EBA přijme své rozhodnutí do jednoho měsíce. Záležitost nelze EBA předložit po uplynutí příslušné lhůty uvedené v odstavci 5 tohoto článku nebo po dosažení společného rozhodnutí. Pokud EBA nerozhodne, použije se rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize subjektu řešícího krizi. 7. Není-li dosaženo společného rozhodnutí, rozhodnou orgány příslušné k řešení krize dceřiných podniků, které nejsou subjekty řešícími krizi, samy o vhodných opatřeních, která mají dceřiné podniky v souladu s čl. 17 odst. 4 přijmout na individuální úrovni. Toto rozhodnutí musí být plně odůvodněné a zohledňovat stanoviska a výhrady ostatních orgánů příslušných k řešení krize. Rozhodnutí se poskytne dotčenému dceřinému podniku a subjektu řešícímu krizi, který je součástí téže skupiny řešící krizi, orgánu příslušnému k řešení krize subjektu řešícího krizi, a je-li odlišný, orgánu příslušnému k řešení krize na úrovni skupiny. Pokud na konci příslušné lhůty uvedené v odstavci 5 tohoto článku orgán příslušný k řešení krize předložil některou záležitost zmíněnou v odstavci 9 tohoto článku EBA v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010, odloží orgán příslušný k řešení krize subjektu řešícího krizi přijetí svého rozhodnutí a vyčká rozhodnutí, které může EBA přijmout podle čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a rozhodne v souladu s rozhodnutím EBA. Příslušná lhůta uvedená v odstavci 5 tohoto článku se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu nařízení (EU) č. 1093/2010. EBA přijme své rozhodnutí do jednoho měsíce. Záležitost nelze EBA předložit po uplynutí příslušné lhůty uvedené v odstavci 5 tohoto článku nebo po dosažení společného rozhodnutí. Pokud EBA nerozhodne, použije se rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize dceřiného podniku.“; |
|
9) |
v čl. 32 odst. 1 se písmeno b) nahrazuje tímto:
|
|
10) |
vkládají se nové články, které znějí: „Článek 32a Podmínky řešení krize ve vztahu k ústřednímu subjektu a úvěrovým institucím trvale přidruženým k ústřednímu subjektu Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize mohly přijmout opatření k řešení krize ve vztahu k ústřednímu subjektu a všem k němu trvale přidruženým úvěrovým institucím, které jsou součástí téže skupiny řešící krizi, pokud tato skupina řešící krizi jako celek splňuje podmínky stanovené v čl. 32 odst. 1. Článek 32b Úpadkové řízení ve vztahu k institucím a subjektům, jež nepodléhají opatřením k řešení krize Členské státy zajistí, aby u instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), ve vztahu k nimž se orgán příslušný k řešení krize domnívá, že podmínky stanovené v čl. 32 odst. 1 písm. a) a b) jsou splněny, ale že opatření k řešení krize by nebyla ve veřejném zájmu podle čl. 32 odst. 1 písm. c), byla provedena řádná likvidace v souladu s platným vnitrostátním právem.“; |
|
11) |
v článku 33 se odstavce 2, 3 a 4 nahrazují tímto: „2. Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize přijaly opatření k řešení krize ve vztahu k subjektu uvedenému v čl. 1 odst. 1 písm. c) nebo d), pokud tento subjekt plní podmínky stanovené v čl. 32 odst. 1. 3. Pokud dceřiné instituce holdingové společnosti se smíšenou činností přímo nebo nepřímo drží zprostředkující finanční holdingová společnost, plán řešení krize stanoví, že je tato zprostředkující finanční holdingová společnost určená jako subjekt řešící krizi, a členské státy zajistí, aby opatření k řešení krize za účelem řešení krize na úrovni skupiny byla přijímána ve vztahu k této zprostředkující finanční holdingové společnosti. Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize nepřijímaly opatření k řešení krize za účelem řešení krize na úrovni skupiny ve vztahu k holdingové společnosti se smíšenou činností. 4. S výhradou odstavce 3 tohoto článku a bez ohledu na to, zda subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. c) nebo d) splňuje podmínky stanovené v čl. 32 odst. 1, mohou orgány příslušné k řešení krize přijmout opatření k řešení krize s ohledem na subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. c) nebo d), jsou-li splněny všechny tyto podmínky:
|
|
12) |
vkládá se nový článek, který zní: „Článek 33a Pravomoc pozastavit určité povinnosti 1. Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize měly po konzultaci s příslušnými orgány, které poskytují svou odpověď včas, pravomoc pozastavit povinnost platby nebo plnění vyplývající z jakékoli smlouvy, jejichž stranou je instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:
2. Pravomoc uvedená v odstavci 1 tohoto článku se nevztahuje na povinnost platby nebo plnění vůči:
Orgány příslušné k řešení krize stanoví rozsah pravomoci uvedené v odstavci 1 tohoto článku s ohledem na okolnosti jednotlivých případů. Zejména pečlivě posoudí, zda je vhodné rozšířit pozastavení povinnosti na způsobilé vklady podle definice v čl. 2 odst. 1 bodě 4 směrnice 2014/49/EU, a zejména na pojištěné vklady fyzických osob, mikro podniků a malých a středních podniků. 3. Členské státy mohou stanovit, že v případě uplatnění pravomoci pozastavit povinnost platby nebo plnění ve vztahu k pojištěným vkladům zajistí orgány příslušné k řešení krize, aby vkladatelé měli přístup k náležitému dennímu obnosu z uvedených vkladů. 4. Doba pozastavení podle odstavce 1 musí být co nejkratší a nesmí překročit minimální dobu, kterou orgán příslušný k řešení krize považuje za nezbytnou pro účely uvedené v odst. 1 písm. c) a d) a v žádném případně nesmí trvat déle, než činí doba od zveřejnění oznámení o pozastavení podle odstavce 8 do půlnoci - v členském státě orgánu příslušného k řešení krize instituce nebo subjektu - pracovního dne následujícího po dni zveřejnění. Po uplynutí lhůty pro pozastavení uvedené v prvním pododstavci pozastavení končí. 5. Při výkonu pravomoci uvedené v odstavci 1 tohoto článku zohlední orgány příslušné k řešení krize dopad, který by tento krok mohl mít na řádné fungování finančních trhů, a uváží stávající vnitrostátní pravidla, jakož i dohledové a soudní pravomoci za účelem ochrany práv věřitelů a rovného zacházení s věřiteli v běžném úpadkovém řízení. Orgány příslušné k řešení krize přihlédnou zejména k možnému použití vnitrostátního úpadkového řízení pro danou instituci či subjekt na základě určení podle čl. 32 odst. 1 písm. c) a učiní opatření, která považují za vhodná k zajištění odpovídající koordinace s vnitrostátními správními či justičními orgány. 6. Pokud jsou smluvní povinnosti platby nebo plnění pozastaveny podle odstavce 1, pozastaví se na stejnou dobu i povinnosti všech protistran týkající se platby nebo plnění podle téže smlouvy. 7. Jakákoli povinnost platby nebo plnění, která by obvykle nastala v průběhu doby pozastavení, nastane okamžitě po skončení uvedené doby. 8. Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize neprodleně oznámily instituci nebo subjektu uvedenému v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) a orgánům uvedeným v čl. 83 odst. 2 písm. a) až h) výkon pravomoci uvedené v odstavci 1 tohoto článku poté, co bylo podle čl. 32 odst. 1 písm. a) zjištěno, že je instituce v selhání nebo že je její selhání pravděpodobné, avšak předtím, než je přijato rozhodnutí o řešení krize. Orgán příslušný k řešení krize zveřejní příkaz nebo nástroj, jimiž se povinnosti podle tohoto článku pozastavují, jakož i podmínky a dobu pozastavení, nebo jejich zveřejnění zajistí, a to prostředky uvedenými v čl. 83 odst. 4. 9. Tímto článkem nejsou dotčena ustanovení vnitrostátního práva členských států, která přiznávají pravomoc pozastavit povinnost platby nebo plnění ve vztahu k institucím a subjektům podle odstavce 1 tohoto článku předtím, než je podle čl. 32 odst. 1 písm. a) zjištěno, že jsou tyto instituce nebo subjekty v selhání nebo že je jejich selhání pravděpodobné, nebo ve vztahu k institucím nebo subjektům, jež mají být zlikvidovány v běžném úpadkovém řízení, a která přesahují působnost a dobu trvání stanovené v tomto článku. Tyto pravomoci jsou vykonávány v souladu s působností, dobou trvání a podmínkami stanovenými příslušnými vnitrostátními právními předpisy. Podmínky týkající se takové pravomoci pozastavit povinnost platby nebo plnění nejsou dotčeny podmínkami uvedenými v tomto článku. 10. Členské státy zajistí, že pokud orgán příslušný k řešení krize vykonává podle odstavce 1 tohoto článku pravomoc pozastavit povinnost platby nebo plnění ve vztahu k instituci nebo subjektu uvedenému v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), může tento orgán příslušný k řešení krize vykonávat po dobu trvání tohoto pozastavení pravomoc:
11. Pokud poté, co bylo učiněno zjištění podle čl. 32 odst. 1 písm. a), že je instituce nebo subjekt v selhání nebo že je jejich selhání pravděpodobné, vykonal orgán příslušný k řešení krize pravomoc pozastavit povinnost platby nebo plnění za okolností stanovených v odstavcích 1 nebo 10 tohoto článku a pokud je ve vztahu k dané instituci nebo subjektu následně přijato opatření k řešení krize, nevykonává orgán příslušný k řešení krize ve vztahu k této instituci nebo subjektu své pravomoci podle čl. 69 odst. 1, čl. 70 odst. 1 nebo čl. 71 odst. 1.“; |
|
13) |
článek 36 se mění takto:
|
|
14) |
článek 37 se mění takto:
|
|
15) |
článek 44 se mění takto:
|
|
16) |
vkládá se nový článek, který zní: „Článek 44a Prodej podřízených způsobilých závazků neprofesionálním zákazníkům 1. Členské státy zajistí, aby prodávající způsobilých závazků, jež splňují všechny podmínky uvedené v článku 72a nařízení (EU) č. 575/2013, kromě čl. 72a odst. 1 písm. b) a čl. 72b odst. 3 až 5 uvedeného nařízení, prodávali takové závazky neprofesionálním zákazníkům ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 11 směrnice 2014/65/EU, pouze pokud jsou splněny tyto podmínky:
Bez ohledu na první pododstavec mohou členské státy stanovit, že podmínky vymezené v písmenech a) až c) tohoto pododstavce se použijí na prodávající jiných nástrojů, které jsou kapitálem nebo závazky použitelnými k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů. 2. Jsou-li splněny podmínky uvedené v odstavci 1 a portfolio finančních nástrojů daného neprofesionálního zákazníka v době koupě nepřekračuje částku 500 000 EUR, zajistí prodávající na základě informací poskytnutých neprofesionálním zákazníkem v souladu s odstavcem 3, že jsou v době koupě splněny obě tyto podmínky:
3. Neprofesionální zákazník poskytne prodávajícímu přesné informace o svém portfoliu finančních nástrojů, včetně jakýchkoli investic do závazků uvedených v odstavci 1. 4. Pro účely odstavců 2 a 3 zahrnuje portfolio finančních nástrojů neprofesionálního zákazníka hotovostní vklady a finanční nástroje, ale nezahrnuje finanční nástroje, které byly poskytnuty jako zajištění. 5. Aniž je dotčen článek 25 směrnice 2014/65/EU a odchylně od požadavků stanovených v odstavcích 1 až 4 tohoto článku, mohou členské státy stanovit minimální jmenovitou hodnotu činící alespoň 50 000 EUR pro závazky uvedené v odstavci 1, přičemž se zohlední tržní podmínky a postupy dotčeného členského státu, jakož i stávající opatření na ochranu spotřebitele v rámci jeho jurisdikce. 6. Pokud hodnota celkových aktiv subjektů uvedených v čl. 1 odst. 1, které jsou usazeny v členském státě a na něž se vztahuje požadavek uvedený v článku 45e, nepřekračuje 50 miliard EUR, daný členský stát může odchylně od požadavků stanovených v odstavcích 1 až 5 tohoto článku uplatnit pouze požadavek uvedený v odst. 2 písm. b) tohoto článku. 7. Členské státy nemusí uplatňovat tento článek na závazky uvedené v odstavci 1, které byly vydány před 28. prosincem 2020.“; |
|
17) |
článek 45 se nahrazuje tímto: „Článek 45 Uplatnění a výpočet minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky 1. Členské státy zajistí, aby instituce a subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) trvale splňovaly požadavky na kapitál a způsobilé závazky, jsou-li vyžadovány tímto článkem a články 45a až 45i a v souladu s nimi. 2. Požadavek uvedený v odstavci 1 tohoto článku se vypočítá v souladu s čl. 45c odst. 3, 5 nebo případně odst. 7 jako výše kapitálu a způsobilých závazků a vyjádří se jako procento:
Článek 45a Osvobození od minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky 1. Bez ohledu na článek 45 orgány příslušné k řešení krize osvobodí hypoteční úvěrové instituce financované krytými dluhopisy, které podle vnitrostátního práva nesmějí přijímat vklady, od požadavku stanoveného v čl. 45 odst. 1, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:
2. Instituce osvobozené od požadavku uvedeného v čl. 45 odst. 1 nejsou součástí konsolidace uvedené v čl. 45e odst. 1. Článek 45b Způsobilé závazky v případě subjektů řešících krizi 1. Závazky se do výše kapitálu a způsobilých závazků subjektů řešících krizi zahrnou pouze tehdy, pokud splní podmínky uvedené v těchto článcích nařízení (EU) č. 575/2013:
Odchylně od prvního pododstavce tohoto odstavce platí, že odkazuje-li tato směrnice na požadavky podle článků 92a nebo 92b nařízení (EU) č. 575/2013, sestávají způsobilé závazky pro účely uvedených článků ze způsobilých závazků ve smyslu článku 72k uvedeného nařízení určených v souladu s částí druhou hlavou I kapitolou 5a uvedeného nařízení. 2. Závazky, které plynou z dluhových nástrojů s vloženými deriváty, jako jsou strukturované dluhopisy, a které splňují podmínky odst. 1 prvního pododstavce, s výjimkou čl. 72a odst. 2 písm. l) nařízení (EU) č. 575/2013, se zahrnují do výše kapitálu a způsobilých závazků pouze v případě, že je splněna jedna z těchto podmínek:
Dluhové nástroje uvedené v prvním pododstavci, včetně jejich vložených derivátů, nejsou předmětem žádné dohody o započtení a ocenění těchto nástrojů nepodléhá čl. 49 odst. 3. Závazky uvedené v prvním pododstavci se do výše kapitálu a způsobilých závazků zahrnují pouze ve vztahu k té části závazku, která odpovídá částce jistiny uvedené v prvním pododstavci písm. a) nebo fixní nebo rostoucí částce uvedené v prvním pododstavci písm. b). 3. Pokud jsou závazky vydány dceřiným podnikem usazeným v Unii stávajícímu akcionáři, jenž není součástí téže skupiny řešící krizi, a tento dceřiný podnik je součástí téže skupiny řešící krizi jako subjekt řešící krizi, tyto závazky se zahrnují do výše kapitálu a způsobilých závazků dotčeného subjektu řešícího krizi, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:
4. Aniž je dotčen minimální požadavek podle čl. 45c odst. 5 nebo čl. 45d odst. 1 písm. a), orgány příslušné k řešení krize zajistí, že subjekty řešící krizi, které jsou G-SVI nebo subjekty řešícími krizi, na které se vztahuje čl. 45c odst. 5 nebo 6, splní část požadavku uvedeného v článku 45e ve výši 8 % celkových závazků včetně kapitálu prostřednictvím kapitálu, podřízených způsobilých nástrojů nebo závazků uvedených v odstavci 3 tohoto článku. Orgán příslušný k řešení krize může povolit, aby subjekty řešící krizi, které jsou G-SVI nebo subjekty řešícími krizi, na které se vztahuje čl. 45c odst. 5 nebo 6, splnily úroveň nižší než 8 % celkových závazků včetně kapitálu, ale vyšší, než je částka vypočtená podle vzorce (1-X1/X2) x8 % celkových závazků včetně kapitálu, prostřednictvím kapitálu, podřízených způsobilých nástrojů nebo závazků uvedených v odstavci 3 tohoto článku, pokud jsou splněny všechny podmínky stanovené v čl. 72b odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013, kde s ohledem na možné snížení podle čl. 72b odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013:
Pokud u subjektů řešících krizi, na které se vztahuje čl. 45c odst. 5, vede uplatnění prvního pododstavce tohoto odstavce k požadavku, který převyšuje 27 % celkového objemu rizikové expozice, sníží orgán příslušný k řešení krize u dotčeného subjektu řešícího krizi část požadavku uvedeného v článku 45e, která má být splněna prostřednictvím kapitálu, podřízených způsobilých nástrojů nebo závazků uvedených v odstavci 3 tohoto článku, na částku rovnající se 27 % celkového objemu rizikové expozice, pokud orgán příslušný k řešení krize dospěl v hodnocení k závěru, že:
Orgán příslušný k řešení krize při hodnocení uvedeném v druhém pododstavci rovněž přihlédne k riziku nepřiměřeného dopadu na model podnikání dotčeného subjektu řešícího krizi. V případě subjektů řešících krizi, na něž se vztahuje čl. 45c odst. 6, se druhý pododstavec tohoto odstavce nepoužije. 5. U subjektů řešících krizi, které nejsou G-SVI ani subjekty řešícími krizi, na které se vztahuje čl. 45c odst. 5 nebo 6, může orgán příslušný k řešení krize rozhodnout, že část požadavku uvedeného v článku 45e až do výše 8 % celkových závazků včetně kapitálu subjektu nebo do výše částky vypočtené podle vzorce uvedeného v odstavci 7, podle toho, co je vyšší, musí být splněna prostřednictvím kapitálu, podřízených způsobilých nástrojů nebo závazků uvedených v odstavci 3 tohoto článku, jsou-li splněny tyto podmínky:
Určí-li orgán příslušný k řešení krize, že v rámci třídy závazků zahrnující způsobilé závazky představuje výše závazků, které jsou nebo budou s přiměřenou pravděpodobností z uplatňování pravomocí k odpisu nebo konverzi v souladu s čl. 44 odst. 2 nebo 3 vyloučeny, celkem více než 10 % dané třídy, posoudí riziko uvedené v prvním pododstavci písm. b) tohoto odstavce. 6. Pro účely odstavců 4, 5 a 7 se derivátové závazky zahrnují do celkových závazků na základě toho, že se plně uznávají práva protistrany na započtení. Kapitál subjektu řešícího krizi použitý ke splnění požadavku kombinovaných kapitálových rezerv je způsobilý ke splnění požadavků uvedených v odstavcích 4, 5 a 7. 7. Odchylně od odstavce 4 tohoto článku může orgán příslušný k řešení krize rozhodnout, že subjekty řešící krizi, které jsou G-SVI nebo subjekty řešícími krizi, na které se vztahuje čl. 45c odst. 5 nebo 6 této směrnice, splní požadavek uvedený v článku 45e prostřednictvím kapitálu, podřízených způsobilých nástrojů nebo závazků uvedených v odstavci 3 tohoto článku, pokud v důsledku povinnosti subjektu řešícího krizi splnit požadavek kombinovaných kapitálových rezerv a požadavky uvedené v článku 92a nařízení (EU) č. 575/2013, čl. 45c odst. 5 a článku 45e této směrnice nepřesahuje součet tohoto kapitálu, nástrojů a závazků vyšší z těchto hodnot:
8. Orgány příslušné k řešení krize mohou vykonávat pravomoc podle odstavce 7 tohoto článku ve vztahu k subjektům řešícím krizi, které jsou G-SVI nebo subjekty, na které se vztahuje čl. 45c odst. 5 nebo 6, a jež splňují jednu z podmínek stanovených v druhém pododstavci tohoto odstavce, až vůči 30 % z celkového počtu všech subjektů řešících krizi, které jsou G-SVI nebo subjekty, na které se vztahuje čl. 45c odst. 5 nebo 6, pro které orgán příslušný k řešení krize určí požadavek uvedený v článku 45e. Orgány příslušné k řešení krize posoudí uvedené podmínky takto:
Pro účely procentní hodnoty uvedené v prvním a druhém pododstavci zaokrouhlí orgán příslušný k řešení krize číslo vyplývající z příslušného výpočtu na nejbližší celé číslo. Členské státy mohou s přihlédnutím ke specifickým rysům svého vnitrostátního bankovního sektoru, včetně zejména počtu subjektů řešících krizi, které jsou G-SVI nebo subjekty, na které se vztahuje čl. 45c odst. 5 nebo 6, pro něž vnitrostátní orgán příslušný k řešení krize určí požadavek uvedený v článku 45e, stanovit procentní hodnotu uvedenou v prvním pododstavci na úrovni vyšší než 30 %. 9. Po konzultaci příslušného orgánu přijme orgán příslušný k řešení krize rozhodnutí podle odstavců 5 nebo 7. Při přijímání uvedených rozhodnutí orgán příslušný k řešení krize rovněž zohlední:
Článek 45c Určení minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky 1. Požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 určí orgán příslušný k řešení krize po konzultaci s příslušným orgánem na základě těchto kritérií:
2. V případě, kdy plán řešení krize stanoví, že je třeba provést opatření k řešení krize v souladu nebo v souladu s příslušným scénářem uvedeným v čl. 10 odst. 3 uplatnit pravomoci k odpisu nebo konverzi příslušných kapitálových nástrojů nebo způsobilých závazků v souladu s článkem 59, musí se požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 rovnat částce dostatečné k zajištění toho, že:
V případech, kdy plán řešení krize stanoví, že subjekt má být likvidován v běžném úpadkovém řízení nebo jiném rovnocenném vnitrostátním řízení, orgán příslušný k řešení krize posoudí, zda je opodstatněné omezit požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 pro tento subjekt, tak aby nepřekročil částku dostatečnou pro absorpci ztrát v souladu s prvním pododstavcem písm. a). Orgán příslušný k řešení krize ve svém posouzení zejména vyhodnotí možný dopad omezení uvedeného ve druhém pododstavci na finanční stabilitu a na riziko šíření krize ve finančním systému. 3. Pokud jde o subjekty řešící krizi, částka uvedená v odst. 2 prvním pododstavci činí:
Pro účely čl. 45 odst. 2 písm. a) je požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 vyjádřen v procentech jako hodnota vypočítaná v souladu s prvním pododstavcem písm. a) tohoto odstavce děleno celkovým objemem rizikové expozice. Pro účely čl. 45 odst. 2 písm. b) je požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 vyjádřen v procentech jako hodnota vypočítaná v souladu s prvním pododstavcem písm. b) tohoto odstavce děleno celkovou mírou expozic. Při stanovování individuálního požadavku podle prvního pododstavce písm. b) tohoto odstavce zohlední orgán příslušný k řešení krize požadavky uvedené v čl. 37 odst. 10 a čl. 44 odst. 5 a 8. Při stanovování rekapitalizačních částek uvedených v předcházejících pododstavcích orgán příslušný k řešení krize:
Orgán příslušný k řešení krize má možnost zvýšit požadavek uvedený v prvním pododstavci písm. a) bodě i) o vhodnou částku nezbytnou k zajištění toho, aby si subjekt po vyřešení krize na náležitou dobu nepřesahující jeden rok mohl udržet dostatečnou důvěru trhu. Použije-li se šestý pododstavec tohoto odstavce, rovná se částka v něm uvedená požadavku kombinovaných kapitálových rezerv, který se má použít po uplatnění nástrojů k řešení krize, sníženému o částku uvedenou v čl. 128 bodě 6 písm. a) směrnice 2013/36/EU. Částka uvedená v šestém pododstavci tohoto odstavce se upraví směrem dolů, pokud orgán příslušný k řešení krize po konzultaci s příslušným orgánem rozhodne, že by bylo proveditelné a důvěryhodné, aby po provedení strategie řešení krize k udržení důvěry trhu a zajištění dalšího poskytování zásadních hospodářských funkcí instituce subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) a jejího přístupu k financování bez využití mimořádné veřejné finanční podpory kromě příspěvků z mechanismů financování k řešení krizí v souladu s čl. 44 odst. 5 a 8 a čl. 101 odst. 2 postačovala nižší částka. Uvedená částka se upraví směrem nahoru, pokud orgán příslušný k řešení krize po konzultaci s příslušným orgánem rozhodne, že k udržení důvěry trhu a zajištění dalšího poskytování zásadních hospodářských funkcí instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) i jejich přístupu k financování bez využití mimořádné veřejné finanční podpory kromě příspěvků z mechanismů financování k řešení krizí v souladu s čl. 44 odst. 5 a 8 a čl. 101 odst. 2 je po náležitou dobu nepřesahující jeden rok nezbytná vyšší částka. 4. EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem upřesňujících metodiku používanou orgány příslušnými k řešení krize k odhadu požadavku uvedeného v článku 104a směrnice 2013/36/EU a požadavku kombinovaných kapitálových rezerv, týkajících se subjektů řešících krizi na konsolidované úrovni skupiny řešící krizi v případech, kdy se na skupinu řešící krizi tyto požadavky podle uvedené směrnice nevztahují. EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. prosince 2019. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010. 5. Pokud jde o subjekty řešící krizi, na které se nevztahuje článek 92a nařízení (EU) č. 575/2013 a které jsou součástí skupiny řešící krizi, jejíž celková aktiva převyšují 100 miliard EUR, rovná se výše požadavku uvedeného v odstavci 3 tohoto článku přinejmenším:
Odchylně od článku 45b subjekty řešící krizi uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce splní výši požadavku uvedenou v prvním pododstavci tohoto odstavce, která se rovná 13,5 % při výpočtu v souladu s čl. 45 odst. 2 písm. a), a 5 % při výpočtu v souladu s čl. 45 odst. 2 písm. b), prostřednictvím kapitálu, podřízených způsobilých nástrojů nebo závazků uvedených v čl. 45b odst. 3 této směrnice. 6. Orgán příslušný k řešení krize může po konzultaci s příslušným orgánem rozhodnout, že uplatní požadavky stanovené v odstavci 5 tohoto článku vůči subjektu řešícímu krizi, na který se nevztahuje článek 92a nařízení (EU) č. 575/2013 a který je součástí skupiny řešící krizi s celkovými aktivy nižšími než 100 miliard EUR a u kterého orgán příslušný k řešení krize vyhodnotil, že by s přiměřenou pravděpodobností mohl v případě selhání představovat systémové riziko. Při přijímání rozhodnutí uvedeného v prvním pododstavci tohoto odstavce orgán příslušný k řešení krize zohlední:
Neexistencí rozhodnutí podle prvního pododstavce tohoto odstavce není dotčeno jakékoli rozhodnutí podle čl. 45b odst. 5. 7. Pokud jde o subjekty, které samy nejsou subjekty řešícími krizi, výše požadavku uvedená v odst. 2 prvním pododstavci činí:
Pro účely čl. 45 odst. 2 písm. a) je požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 vyjádřen v procentech jako hodnota vypočítaná v souladu s prvním pododstavcem písm. a) tohoto odstavce děleno celkovým objemem rizikové expozice. Pro účely čl. 45 odst. 2 písm. b) je požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 vyjádřen v procentech jako hodnota vypočítaná v souladu s prvním pododstavcem písm. b) tohoto odstavce děleno celkovou mírou expozic. Při stanovování individuálního požadavku podle prvního pododstavce písm. b) tohoto odstavce zohlední orgán příslušný k řešení krize požadavky uvedené v čl. 37 odst. 10 a čl. 44 odst. 5 a 8. Při stanovování rekapitalizačních částek uvedených v předcházejících pododstavcích orgán příslušný k řešení krize:
Orgán příslušný k řešení krize má možnost zvýšit požadavek uvedený v prvním pododstavci písm. a) bodě ii) tohoto odstavce o vhodnou částku nezbytnou k zajištění toho, aby si subjekt po výkonu pravomocí k odpisu nebo konverzi příslušných kapitálových nástrojů a způsobilých závazků v souladu s článkem 59 na náležitou dobu nepřesahující jeden rok mohl udržet dostatečnou důvěru trhu. Použije-li se šestý pododstavec tohoto odstavce, rovná se částka v něm uvedená požadavku kombinovaných kapitálových rezerv, který se má použít po výkonu pravomocí k odpisu nebo konverzi příslušných kapitálových nástrojů a způsobilých závazků v souladu s článkem 59 nebo po řešení krize skupiny řešící krizi, sníženému o částku uvedenou v čl. 128 bodě 6 písm. a) směrnice 2013/36/EU. Částka uvedená v šestém pododstavci tohoto odstavce se upraví směrem dolů, pokud orgán příslušný k řešení krize po konzultaci s příslušným orgánem rozhodne, že by bylo proveditelné a důvěryhodné, aby po výkonu pravomocí uvedených v článku 59 nebo po řešení krize skupiny řešící krizi k udržení důvěry trhu a zajištění dalšího poskytování zásadních hospodářských funkcí instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) i jejích přístupu k financování bez využití mimořádné veřejné finanční podpory kromě příspěvků z mechanismů financování k řešení krizí v souladu s čl. 44 odst. 5 a 8 a čl. 101 odst. 2 postačovala nižší částka. Uvedená částka se upraví směrem nahoru, pokud orgán příslušný k řešení krize po konzultaci s příslušným orgánem rozhodne, že k udržení důvěry trhu a zajištění dalšího poskytování zásadních hospodářských funkcí instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) i jejich přístupu k financování bez využití mimořádné veřejné finanční podpory kromě příspěvků z mechanismů financování k řešení krizí v souladu s čl. 44 odst. 5 a 8 a čl. 101 odst. 2 je po náležitou dobu nepřesahující jeden rok nezbytná vyšší částka. 8. V případech, kdy orgán příslušný k řešení krize očekává, že určité třídy způsobilých závazků budou s přiměřenou pravděpodobností zcela nebo zčásti vyloučeny z procesu rekapitalizace z vnitřních zdrojů podle čl. 44 odst. 3 nebo by mohly být zcela převedeny na určitého příjemce na základě částečného převodu, požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 se splní prostřednictvím kapitálu nebo jiných způsobilých závazků dostatečných k:
9. Každé rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize uložit minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky podle tohoto článku obsahuje zdůvodnění tohoto rozhodnutí, včetně úplného posouzení prvků uvedených v odstavcích 2 až 8 tohoto článku, a orgán příslušný k řešení krize je bez zbytečného odkladu přezkoumá s cílem zohlednit jakékoli změny ve výši požadavku uvedeného v článku 104a směrnice 2013/36/EU. 10. Pro účely odstavců 3 a 7 tohoto článku se kapitálové požadavky vykládají v souladu s tím, jak příslušný orgán uplatňuje přechodná ustanovení v části desáté hlavě I kapitolách 1, 2 a 4 nařízení (EU) č. 575/2013 a v ustanoveních vnitrostátních právních předpisů, jimiž se provádějí možnosti poskytnuté příslušným orgánům uvedeným nařízením. Článek 45d Určení minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky pro subjekty řešící krizi patřící k G-SVI a unijní významné dceřiné podniky mimounijních G-SVI 1. Požadavek podle čl. 45 odst. 1 pro subjekt řešící krizi, který je G-SVI nebo součástí G-SVI, zahrnuje:
2. Požadavek podle čl. 45 odst. 1 pro unijní významný dceřiný podnik mimounijní G-SVI zahrnuje:
3. Orgán příslušný k řešení krize uloží dodatečný požadavek na kapitál a způsobilé závazky podle odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b) pouze:
4. V případech, kdy je subjektem řešícím krizi více než jeden subjekt G-SVI patřící k téže G-SVI, vypočítají relevantní orgány příslušné k řešení krize pro účely čl. 45h odst. 2 částku uvedenou v odstavci 3:
5. Každé rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize uložit dodatečný požadavek na kapitál a způsobilé závazky podle odst. 1 písm. b) tohoto článku nebo odst. 2 písm. b) tohoto článku obsahuje zdůvodnění tohoto rozhodnutí, včetně úplného posouzení prvků uvedených v odstavci 3 tohoto článku, a orgán příslušný k řešení krize je bez zbytečného odkladu přezkoumá s cílem zohlednit jakékoli změny ve výši požadavku uvedeného v článku 104a směrnice 2013/36/EU, který se vztahuje na skupinu řešící krizi nebo unijní významný dceřiný podnik mimounijní G-SVI. Článek 45e Uplatnění minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky na subjekty řešící krizi 1. Subjekty řešící krizi dodržují požadavky stanovené v článcích 45b až 45d na konsolidovaném základě na úrovni skupiny řešící krizi. 2. Orgán příslušný pro řešení krize určí požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 pro subjekt řešící krizi na konsolidované úrovni skupiny řešící krizi v souladu s článkem 45h na základě požadavků stanovených v článcích 45b až 45d a na základě toho, zda se krize dceřiných podniků skupiny ze třetích zemí má podle plánu řešení krize řešit odděleně. 3. V případě skupin řešících krizi určených v souladu s čl. 2 odst. 1 bodem 83b písm. b) relevantní orgán příslušný k řešení krize v závislosti na vlastnostech mechanismu solidarity a upřednostňované strategie řešení krize rozhodne o tom, které subjekty v rámci skupiny řešící krizi mají splňovat čl. 45c odst. 3 a 5 a čl. 45d odst., aby se zajistilo, že skupina řešící krizi jako celek splňuje odstavce 1 a 2 tohoto článku, a o tom, jak toho tyto subjekty mají dosáhnout v souladu s plánem řešení krize. Článek 45f Uplatnění minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky na subjekty, které samy nejsou subjektem řešícím krizi 1. Instituce, které jsou dceřinými podniky subjektu řešícího krizi nebo subjektu z třetí země, avšak nejsou samy subjektem řešícím krizi, dodržují požadavky stanovené v článku 45c na individuálním základě. Orgán příslušný k řešení krize se po konzultaci s příslušným orgánem může rozhodnout uplatnit požadavek stanovený v tomto článku na subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), který je dceřiným podnikem subjektu řešícího krizi, avšak není sám subjektem řešícím krizi. Odchylně od prvního pododstavce tohoto odstavce mateřské podniky v Unii, které samy nejsou subjekty řešícími krizi, avšak jsou dceřinými podniky subjektů ze třetích zemí, musí splňovat požadavky stanovené v článcích 45c a 45d na konsolidovaném základě. V případě skupin řešících krizi určených v souladu s čl. 2 odst. 1 bodem 83b písm. b) platí, že úvěrové instituce trvale přidružené k ústřednímu subjektu, které však samy nejsou subjekty řešícími krizi, ústřední subjekt, který však sám není subjektem řešícím krizi, a jakékoli subjekty řešící krizi, na něž se nevztahuje požadavek podle čl. 45e odst. 3, musí splňovat čl. 45c odst. 7 na individuálním základě. Požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 pro subjekt uvedený v tomto odstavci se určí v souladu s článkem 45h a případně článkem 89 na základě požadavků stanovených v článku 45c. 2. Požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 pro subjekty uvedené v odstavci 1 tohoto článku se splní prostřednictvím jedné nebo více z těchto položek:
3. Orgán příslušný k řešení krize dceřiného podniku, který není subjektem řešícím krizi, může upustit od uplatňování tohoto článku na daný dceřiný podnik, pokud:
4. Orgán příslušný k řešení krize dceřiného podniku, který není subjektem řešícím krizi, může rovněž upustit od uplatňování tohoto článku na daný dceřiný podnik, pokud:
5. Jsou-li splněny podmínky stanovené v odst. 3 písm. a) a b), může orgán příslušný k řešení krize dceřiného podniku povolit, aby byl požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 zcela nebo zčásti splněn prostřednictvím záruky poskytnuté subjektem řešícím krizi, která splňuje tyto podmínky:
Pro účely prvního pododstavce písm. g) poskytne subjekt řešící krizi na žádost orgánu příslušného k řešení krize nezávislé, písemné a odůvodněné právní stanovisko, nebo jinak uspokojivě prokáže, že převodu zajištění ze subjektu řešícího krizi na příslušný dceřiný podnik nebrání žádné právní, regulatorní ani provozní překážky. 6. EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, v nichž blíže upřesní metody zamezující tomu, aby nástroje uznané pro účely tohoto článku, částečně nebo v plném rozsahu nepřímo upsané subjektem řešícím krizi bránily hladkému provedení strategie řešení krize. Tyto metody mají zejména zajistit řádný převod ztrát na subjekt řešící krizi a řádný převod kapitálu od subjektu řešícího krizi na subjekty, které jsou součástí skupiny řešící krizi, avšak nejsou samy subjekty řešícími krizi, a poskytnout mechanismus zamezující dvojímu započtení způsobilých nástrojů uznaných pro účely tohoto článku. Tyto metody budou zahrnovat režim odpočtů nebo rovnocenně spolehlivý přístup a zajistit pro subjekty, které nejsou samy subjektem řešícím krizi, výsledek rovnocenný plnému přímému upsání způsobilých nástrojů, které jsou uznány pro účely tohoto článku, subjektem řešícím krizi. EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. prosince 2019. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010. Článek 45g Upuštění od uplatňování na ústřední subjekt a pro úvěrové instituce trvale přidružené k ústřednímu subjektu Orgán příslušný k řešení krize může zcela nebo zčásti upustit od uplatňování článku 45f na ústřední subjekt nebo na úvěrovou instituci trvale přidruženou k ústřednímu subjektu, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:
Článek 45h Postup při určování požadavku 1. Orgán příslušný k řešení krize subjektu řešícího krizi, orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny, není-li totožný s prvně uvedeným orgánem, a orgány příslušné k řešení krize odpovědné za dceřiné podniky skupiny řešící krizi, které podléhají požadavku uvedenému v článku 45f na individuálním základě, učiní vše, co je v jejich silách, aby dosáhly společného rozhodnutí o:
Společné rozhodnutí zajistí dodržení článků 45e a 45f, je dostatečně odůvodněné a:
Společné rozhodnutí přijaté v souladu s tímto článkem může stanovit, že pokud je to v souladu se strategií řešení krize a subjekt řešící krizi přímo ani nepřímo nezakoupil dostatečné nástroje splňující požadavky podle čl. 45f odst. 2, plní dceřiný podnik požadavky podle čl. 45c odst. 7 v souladu s čl. 45f odst. 2 částečně prostřednictvím nástrojů vydaných subjektům, které nejsou součástí skupiny řešící krizi, a zakoupených těmito subjekty. 2. V případě, kdy je subjektem řešícím krizi více než jeden subjekt G-SVI náležící ke stejné G-SVI, pak orgány příslušné k řešení krize uvedené v odstavci 1 projednají a ve vhodných případech, je-li takový postup v souladu se strategií řešení krize G-SVI, sjednají uplatnění článku 72e nařízení (EU) č. 575/2013 a případnou úpravu za účelem minimalizace nebo eliminace rozdílu mezi součtem částek uvedených v čl. 45d odst. 4 písm. a) a článku 12 nařízení (EU) č. 575/2013 v případě jednotlivých subjektů řešících krizi a součtem částek uvedených v čl. 45d odst. 4 písm. b) a článku 12 nařízení (EU) č. 575/2013. Tato úprava může být uplatněna za těchto podmínek:
Součet částek uvedených v čl. 45d odst. 4 písm. a) této směrnice a článku 12 nařízení (EU) č. 575/2013 v případě jednotlivých subjektů řešících krizi nesmí být nižší než součet částek uvedených v čl. 45d odst. 4 písm. b) této směrnice a článku 12 nařízení (EU) č. 575/2013. 3. Není-li společného rozhodnutí dosaženo do čtyř měsíců, je přijato rozhodnutí v souladu s odstavci 4 až 6. 4. Není-li společné rozhodnutí přijato do čtyř měsíců z důvodu neshody týkající se konsolidovaného požadavku pro skupinu řešící krizi uvedeného v článku 45e, přijme rozhodnutí o tomto konsolidovaném požadavku orgán příslušný k řešení krize subjektu řešícího krizi po řádném zohlednění:
Pokud na konci uvedeného čtyřměsíčního období kterýkoli z dotčených orgánů příslušných k řešení krize předložil záležitost EBA v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010, odloží orgán příslušný k řešení krize subjektu řešícího krizi své rozhodnutí a vyčká na rozhodnutí, které může EBA přijmout podle čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a rozhodne v souladu s rozhodnutím EBA. Rozhodnutí EBA zohlední první pododstavec písm. a) a b). Uvedená čtyřměsíční lhůta se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu nařízení (EU) č. 1093/2010. EBA přijme své rozhodnutí do jednoho měsíce. Záležitost nelze EBA postoupit po skončení tohoto čtyřměsíčního období nebo po dosažení společného rozhodnutí. Pokud EBA nerozhodne do jednoho měsíce od postoupení záležitosti, použije se rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize subjektu řešícího krizi. 5. Není-li společné rozhodnutí přijato do čtyř měsíců z důvodu neshody týkající se úrovně požadavku uvedeného v článku 45f, který má být uplatněn na jakýkoli subjekt skupiny řešící krizi na individuálním základě, přijmou rozhodnutí orgány příslušné k řešení krize daného subjektu, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:
Pokud na konci uvedeného čtyřměsíčního období orgán příslušný k řešení krize subjektu řešícího krizi nebo orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny předložil záležitost EBA v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010, odloží orgány příslušné k řešení krize odpovědné za dceřiné podniky na individuálním základě své rozhodnutí a vyčkají rozhodnutí, které může EBA přijmout podle čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a rozhodnou v souladu s rozhodnutím EBA. Rozhodnutí EBA zohlední první pododstavec písm. a) a b). Uvedená čtyřměsíční lhůta se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu nařízení (EU) č. 1093/2010. EBA přijme své rozhodnutí do jednoho měsíce. Záležitost nelze EBA postoupit po skončení tohoto čtyřměsíčního období nebo po dosažení společného rozhodnutí. Orgán příslušný k řešení krize subjektu řešícího krizi nebo orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny záležitost EBA za účelem závazného zprostředkování nepostoupí, pokud úroveň stanovená orgánem příslušným k řešení krize dceřiného podniku:
Pokud EBA nerozhodne do jednoho měsíce, použijí se rozhodnutí orgánů příslušných k řešení krize dceřiných podniků. Společné rozhodnutí a veškerá rozhodnutí přijatá v případě neexistence společného rozhodnutí jsou pravidelně přezkoumávána a v případě potřeby aktualizována. 6. Není-li společné rozhodnutí přijato do čtyř měsíců z důvodu neshody týkající se úrovně konsolidovaného požadavku pro skupinu řešící krizi a úrovně požadavku, který má být uplatněn na subjekty skupiny řešící krizi na individuálním základě, platí následující:
7. Společné rozhodnutí uvedené v odstavci 1 a veškerá rozhodnutí přijatá podle odstavců 4, 5 a 6 orgány příslušnými k řešení krize v případě neexistence společného rozhodnutí jsou pro dotčené orgány příslušné k řešení krize závazná. Společné rozhodnutí a veškerá rozhodnutí přijatá v případě neexistence společného rozhodnutí jsou pravidelně přezkoumávána a v případě potřeby aktualizována. 8. Orgány příslušné k řešení krize v koordinaci s příslušnými orgány vyžadují a ověřují, že subjekty plní požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1, a souběžně s vypracováním a udržováním plánů řešení krize přijímají rozhodnutí podle tohoto článku. Článek 45i Podávání zpráv pro účely dohledu a zveřejnění požadavku 1. Subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1, na které se vztahuje požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1, podávají svému příslušnému orgánu a orgánu příslušnému k řešení krize tyto informace:
Povinnost sdělovat výši jiných závazků použitelných k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů uvedená v prvním pododstavci písm. b) tohoto odstavce se nepoužije na subjekty, které ke dni podání této informace drží kapitál a způsobilé závazky ve výši alespoň 150 % požadavku uvedeného v čl. 45 odst. 1, vypočítané v souladu s prvním pododstavcem písm. a) tohoto odstavce. 2. Subjekty uvedené v odstavci 1 podávají tyto informace:
Avšak na žádost příslušného orgánu nebo orgánu příslušného k řešení krize podávají subjekty uvedené v odstavci 1 informace uvedené v odstavci 1 častěji. 3. Subjekty uvedené odstavci 1 zveřejňují alespoň jednou ročně tyto informace:
4. Odstavce 1 a 3 tohoto článku se nepoužijí na subjekty, jejichž plán řešení krize stanoví, že mají být likvidovány v běžném úpadkovém řízení. 5. EBA vypracuje návrhy prováděcích technických norem, v nichž upřesní jednotné šablony pro podávání zpráv, pokyny a metodiku k používání těchto šablon, četnost a lhůty podávání zpráv, definice a IT řešení pro podávání zpráv pro účely dohledu podle odstavců 1 a 2. Tyto návrhy prováděcích technických norem stanoví standardizovaný způsob podávání informací o pořadí položek uvedených v odst. 1 písm. c), které se uplatní ve vnitrostátních úpadkových řízeních v každém členském státě. V případě institucí nebo subjektů uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) této směrnice, na které se vztahují články 92a a 92b nařízení (EU) č. 575/2013, jsou tyto návrhy prováděcích technických norem v příslušných případech uvedeny do souladu s prováděcími technickými normami přijatými v souladu s článkem 430 uvedeného nařízení. EBA předloží tyto prováděcí technické normy Komisi do 28. června 2020. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010. 6. EBA vypracuje návrhy prováděcích technických norem specifikujících jednotné formáty pro zveřejnění, četnost zveřejňování a související pokyny, podle nichž se provádí zveřejnění požadované podle odstavce 3. Tyto jednotné formáty pro zveřejnění musí poskytovat dostatečně obsáhlé a srovnatelné informace, aby na jejich základě mohli uživatelé posoudit rizikový profil subjektů uvedených v čl. 1 odst. 1 a to, do jaké míry splňují příslušný požadavek uvedený v článcích 45e nebo 45f. Je-li to vhodné, mají formáty pro zveřejnění podobu tabulky. V případě institucí nebo subjektů uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) této směrnice, na které se vztahují články 92a a 92b nařízení (EU) č. 575/201,3 jsou tyto návrhy prováděcích technických norem v příslušných případech uvedeny do souladu s prováděcími technickými normami přijatými v souladu s článkem 434a uvedeného nařízení. EBA předloží tyto prováděcí technické normy Komisi do 28. června 2020. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010. 7. Pokud byla provedena opatření k řešení krize nebo vykonány pravomoci k odpisu a konverzi podle článku 59, požadavky na zveřejnění informací uvedené v odstavci 3 se použijí od konce lhůty pro splnění požadavků uvedených v článku 45e nebo 45f podle článku 45m. Článek 45j Podávání zpráv EBA 1. Orgány příslušné k řešení krize informují EBA o minimálním požadavku na kapitál a způsobilé závazky, který byl stanoven pro jednotlivé subjekty v jejich pravomoci v souladu s článkem 45e nebo článkem 45f. 2. EBA vypracuje návrhy prováděcích technických norem, v nichž upřesní jednotné šablony pro podávání zpráv, pokyny a metodiku k používání těchto šablon, četnost a lhůty podávání zpráv, definice a IT řešení týkající se toho, jak orgány příslušné k řešení krize v koordinaci s příslušnými orgány zjišťují a předávají informace EBA pro účely odstavce 1. EBA předloží tyto návrhy prováděcích technických norem Komisi do 28. června 2020. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010. Článek 45k Porušení minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky 1. Veškeré případy porušení minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky uvedeného v článku 45e nebo 45f řeší relevantní orgány na základě alespoň jedné z následujících pravomocí a opatření:
Relevantní orgány mohou rovněž provést posouzení, zda je instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné, a to v souladu s článkem 32, 32a nebo případně 33. 2. Orgány příslušné k řešení krize a příslušné orgány se při výkonu svých příslušných pravomocí uvedených v odstavci 1 vzájemně konzultují. Článek 45l Zprávy 1. EBA ve spolupráci s příslušnými orgány a orgány příslušnými k řešení krize každoročně předkládá Komisi zprávu obsahující posouzení přinejmenším následujícího:
2. Kromě každoroční zprávy stanovené v odstavci 1 předkládá EBA Komisi každé tři roky zprávu posuzující:
3. Zpráva uvedená v odstavci 1 se předává Komisi do 30. září kalendářního roku následujícího po posledním roce zahrnutém ve zprávě. První zpráva se předloží Komisi do ... [30. září roku následujícího po datu použitelnosti této směrnice]. Zpráva uvedená v odstavci 2 se vypracovává za tři kalendářní roky a předává Komisi do 31. prosince kalendářního roku následujícího po posledním roce zahrnutém ve zprávě. První zpráva se Komisi předloží do 31. prosince 2022. Článek 45m Přechodná opatření a opatření po vyřešení krize 1. Odchylně od čl. 45 odst. 1 orgány příslušné k řešení krize stanoví vhodná přechodná období pro to, aby instituce nebo subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) splnily požadavky podle článků 45e nebo 45f nebo případně požadavky vyplývající z uplatnění čl. 45b odst. 4, 5 nebo 7. Lhůta, v níž mají instituce a subjekty splnit požadavky podle článků 45e nebo 45f nebo požadavky vyplývající z uplatnění čl. 45b odst. 4, 5 nebo 7, je 1. leden 2024. Orgán příslušný k řešení krize určí pro požadavky podle článků 45e nebo 45f nebo případně požadavky vyplývající z uplatnění čl. 45b odst. 4, 5 nebo 7 průběžné cílové úrovně, které musí instituce nebo subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) splnit ke dni 1. ledna 2022. Tyto průběžné cílové úrovně zpravidla zajistí rovnoměrné navyšování kapitálu a způsobilých závazků na požadovanou úroveň. Orgán příslušný k řešení krize může stanovit přechodné období končící po 1. lednu 2024, je-li to řádně odůvodněné a vhodné na základě kritérií uvedených v odstavci 7, přičemž zohlední:
2. Lhůta, v níž mají subjekty řešící krizi splnit minimální úrovně požadavků uvedených v čl. 45c odst. 5 a 6, je 1. leden 2022. 3. Minimální úrovně požadavků uvedených v čl. 45c odst. 5 a 6 se nepoužijí po dobu dvou let ode dne:
4. Požadavky uvedené v čl. 45b odst. 4 a 7, případně i v čl. 45c odst. 5 a 6, se nepoužijí po dobu tří let ode dne, kdy subjekt řešící krizi nebo skupina, jejíž je subjekt řešící krizi součástí, byly určeny jako G-SVI nebo od kterého se subjekt řešící krizi nachází v situaci uvedené v čl. 45c odst. 5 nebo 6. 5. Odchylně od čl. 45 odst. 1 stanoví orgány příslušné k řešení krize vhodné přechodné období pro splnění požadavků podle článků 45e nebo 45f nebo případně požadavku vyplývajícího z uplatnění čl. 45b odst. 4, 5 nebo 7 pro instituce nebo subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d), na které byly použity nástroje k řešení krize nebo pravomoci k odpisu nebo konverzi uvedené v článku 59. 6. Pro účely odstavců 1 až 5 sdělí orgány příslušné k řešení krize dané instituci nebo subjektu uvedenému v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) plánovaný minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky pro každé 12měsíční období v rámci přechodného období s cílem usnadnit postupné navyšování jejich schopnosti absorbovat ztráty a schopnosti rekapitalizace. Na konci přechodného období se minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky rovná částce určené podle čl. 45b odst. 4, 5 nebo 7, čl. 45c odst. 5 a 6, článku 45e nebo článku 45f. 7. Při stanovování přechodných období orgány příslušné k řešení krize zohlední:
8. S výhradou odstavce 1 mohou orgány příslušné k řešení krize kdykoli následně přezkoumat buď přechodné období, nebo jakýkoli plánovaný minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky sdělený podle odstavce 6.“; |
|
18) |
v článku 46 se slova „způsobilé závazky“ ve všech mluvnických tvarech nahrazují slovy „závazky použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů“ v příslušném mluvnickém tvaru; |
|
19) |
v čl. 47 odst. 1 písm. b) bodu i) se slova „způsobilých závazků“ nahrazují slovy „závazků použitelných k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů“; |
|
20) |
článek 48 se mění takto:
|
|
21) |
článek 55 se nahrazuje tímto: „Článek 55 Smluvní uznání rekapitalizace z vnitřních zdrojů 1. Členské státy uloží institucím a subjektům uvedeným v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d), aby do smluvních podmínek zahrnuly smluvní podmínku, podle níž věřitel nebo smluvní strana smlouvy či nástroje, které zřizují daný závazek, uznávají, že tento závazek může podléhat pravomocem k odpisu a konverzi, a souhlasí, že pro ně bude závazné jakékoli snížení jistiny nebo splatné neuhrazené částky, konverze nebo zrušení provedené výkonem uvedených pravomocí orgánem příslušným k řešení krize, za předpokladu, že tento závazek splňuje všechny tyto podmínky:
Orgány příslušné k řešení krize mohou rozhodnout, že povinnost uvedená v prvním pododstavci tohoto odstavce se netýká institucí nebo subjektů, u nichž se požadavek podle čl. 45 odst. 1 rovná částce k absorpci ztrát, jak je vymezena v čl. 45c odst. 2 písm. a), za předpokladu, že závazky, které splňují podmínky uvedené v prvním pododstavci a které nezahrnují smluvní podmínku uvedenou v daném pododstavci, nejsou do tohoto požadavku započteny. První pododstavec se nepoužije, pokud orgán členského státu příslušný k řešení krize zjistí, že závazky nebo nástroje uvedené v prvním pododstavci mohou podléhat pravomocem k odpisu a konverzi ze strany orgánu příslušného k řešení krize v členském státě podle práva třetí země nebo podle závazné dohody uzavřené s touto třetí zemí. 2. Členské státy zajistí, aby v případě, že instituce nebo subjekt uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) dospějí ke zjištění, že zahrnutí podmínky v souladu s požadavkem v odstavci 1 do smluvních ustanovení, jimiž se příslušný závazek řídí, je právně nebo jinak neproveditelné, tato instituce nebo subjekt oznámí své zjištění včetně označení kategorie, do níž daný závazek spadá, a odůvodnění tohoto zjištění orgánu příslušnému k řešení krize. Instituce nebo subjekt poskytne orgánu příslušnému k řešení krize na jeho žádost veškeré informace v přiměřené lhůtě po obdržení oznámení, aby tento orgán vyhodnotil dopad tohoto oznámení na způsobilost dané instituce nebo subjektu k řešení krize. Členské státy zajistí, aby v případě oznámení podle prvního pododstavce tohoto odstavce byla povinnost zahrnout podmínku v souladu s požadavkem v odstavci 1 do smluvních ustanovení automaticky pozastavena od okamžiku, kdy orgán příslušný k řešení krize oznámení obdržel. V případě, že orgán příslušný k řešení krize dojde k závěru, že s ohledem na potřebu zajistit způsobilost instituce nebo subjektu k řešení krize není zahrnutí podmínky do smluvních ustanovení v souladu s požadavkem v odstavci 1 právně nebo jinak neproveditelné, v přiměřené lhůtě po obdržení oznámení podle prvního pododstavce požaduje, aby tato smluvní podmínka byla zahrnuta. Orgán příslušný k řešení krize může navíc po instituci nebo subjektu požadovat, aby změnily své postupy týkající se uplatňování výjimky ze smluvního uznání rekapitalizace z vnitřních zdrojů. Závazky uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce neobsahují nástroje vedlejšího kapitálu tier 1, nástroje kapitálu tier 2 a dluhové nástroje uvedené v čl. 2 odst. 1 bodě 48 bodě ii), pokud jsou tyto nástroje nezajištěnými závazky. Závazky uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce jsou navíc prioritní vůči závazkům uvedeným v čl. 108 odst. 2 písm. a), b) a c) a čl. 108 odst. 3. Pokud orgán příslušný k řešení krize v rámci posouzení způsobilosti k řešení krize instituce nebo subjektu uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) v souladu s články 15 a 16 nebo kdykoli jindy zjistí, že v třídě závazků, která zahrnuje způsobilé závazky, činí výše závazků, které v souladu s prvním pododstavcem tohoto odstavce nezahrnují smluvní podmínku uvedenou v odstavci 1, spolu se závazky, jež jsou vyloučeny z uplatnění nástroje k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů v souladu s čl. 44 odst. 2 nebo by mohly být vyňaty v souladu s čl. 44 odst. 3, více než 10 % této třídy, okamžitě vyhodnotí dopad této konkrétní skutečnosti na způsobilost dané instituce nebo subjektu k řešení krize, včetně dopadu na způsobilost k řešení krize vyplývajícího z rizika porušení záruk pro věřitele stanovených v článku 73 při uplatnění pravomoci k odpisu nebo konverzi způsobilých závazků. Pokud orgán příslušný k řešení krize dospěje na základě posouzení uvedeného v pátém pododstavci tohoto odstavce k závěru, že závazky, které v souladu s prvním pododstavcem nezahrnují smluvní podmínku uvedenou v odstavci 1, tvoří podstatnou překážku způsobilosti k řešení krize, uplatní případně pravomoci uvedené v článku 17 s cílem odstranit tuto překážku způsobilosti k řešení krize. Závazky, u nichž instituce nebo subjekt uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) nezahrnou do smluvních ustanovení podmínku požadovanou podle odstavce 1 tohoto článku nebo na něž se v souladu s tímto odstavcem tento požadavek nevztahuje, se nezapočítávají do minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky. 3. Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize mohly od institucí a subjektů uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) vyžadovat, aby orgánům poskytly právní stanovisko týkající se právní vymahatelnosti a účinnosti takové podmínky uvedené v odstavci 1 tohoto článku. 4. Skutečnost, že instituce nebo subjekt uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) nezahrnuly do smluvních ustanovení, jimiž se příslušný závazek řídí, smluvní podmínku v souladu s požadavkem v odstavci 1 tohoto článku, nebrání orgánu příslušnému k řešení krize ve výkonu pravomocí k odpisu a konverzi ve vztahu k uvedenému závazku. 5. EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem k dalšímu určení seznamu závazků, na něž se vztahuje vyloučení podle odstavce 1, a obsahu smluvní podmínky uvedené v odstavci 1, přičemž zohlední různé modely podnikání institucí. EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 3. července 2015. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010. 6. EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, v nichž dále upřesní:
EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. června 2020. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010. 7. Považuje-li to orgán příslušný k řešení krize za nezbytné, upřesní kategorie závazků, u nichž mohou instituce nebo subjekt uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) dospět ke zjištění, že zahrnutí smluvní podmínky uvedené v odstavci 1 tohoto článku je právně nebo jinak neproveditelné, a to na základě podmínek dále upřesněných v důsledku uplatňování odstavce 6. 8. EBA vypracuje návrhy prováděcích technických norem, aby upřesnila jednotné formáty a šablony pro oznamování orgánům příslušným k řešení krize pro účely odstavce 2. EBA předloží tyto návrhy prováděcích technických norem Komisi do 28. června 2020. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.“; |
|
22) |
název hlavy IV kapitoly V se nahrazuje tímto: „Odepisování nebo konverze kapitálových nástrojů a způsobilých závazků“; |
|
23) |
článek 59 se mění takto:
|
|
24) |
článek 60 se mění takto:
|
|
25) |
v čl. 61 odst. 3 se doplňuje nový pododstavec, který zní: „Pokud jsou příslušné kapitálové nástroje nebo způsobilé závazky uvedené v čl. 59 odst. 1a této směrnice uznány pro účely splnění požadavku podle čl. 45f odst. 1, je orgánem odpovědným za učinění zjištění uvedeného v čl. 59 odst. 3 této směrnice odpovědný orgán členského státu, kde byly instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) této směrnice povoleny v souladu s hlavou III směrnice 2013/36/EU.“ |
|
26) |
článek 62 se mění takto:
|
|
27) |
v čl. 63 odst. 1 písm. e), f) a j) se slova „způsobilé závazky“ ve všech mluvnických tvarech nahrazují slovy „závazky použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů“ v příslušném mluvnickém tvaru; |
|
28) |
v čl. 66 odst. 4 se slova „způsobilé závazky“ nahrazují slovy „závazky použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů“; |
|
29) |
článek 68 se mění takto:
|
|
30) |
článek 69 se mění takto:
|
|
31) |
v článku 70 se odstavec 2 nahrazuje tímto: „2. Orgány příslušné k řešení krize nevykonají pravomoc uvedenou v odstavci 1 tohoto článku ve vztahu k některé z těchto možností:
|
|
32) |
v článku 71 se odstavec 3 nahrazuje tímto: „3. Jakékoli pozastavení podle odstavce 1 nebo 2 se nevztahuje na:
|
|
33) |
vkládá se nový článek, který zní: „Článek 71a Smluvní uznání pravomocí pozastavit nebo omezit práva a povinnosti 1. Členské státy vyžadují, aby instituce a subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) do všech finančních smluv, které uzavírají a které se řídí právem třetí země, zahrnuly podmínku, podle níž smluvní strany uznávají, že daná finanční smlouva může podléhat pravomocem pozastavit nebo omezit práva a povinnosti podle článků 33a, 69, 70 a 71 vykonávaným orgánem příslušným k řešení krize, a uznávají, že budou vázány požadavky uvedenými v článku 68. 2. Členské státy mohou také vyžadovat, aby mateřské podniky v Unii zajistily, aby jejich dceřiné podniky ve třetích zemích do finančních smluv uvedených v odstavci 1 zahrnuly smluvní podmínku, která vyloučí, že výkon pravomoci orgánu příslušného k řešení krize pozastavit nebo omezit práva a povinnosti mateřského podniku v Unii podle odstavce 1 představuje platný důvod pro předčasné ukončení, pozastavení, změnu, započtení nebo vzájemné započtení nebo vymáhání práv ze zajištění u těchto smluv. Požadavek uvedený v prvním pododstavci se může použít na dceřiné podniky ve třetích zemích, které jsou:
3. Odstavec 1 se použije na jakoukoli finanční smlouvu, která:
4. Pokud instituce nebo subjekt smluvní podmínku vyžadovanou v souladu s odstavcem 1 tohoto článku do smlouvy nezahrnou, nebrání to orgánu příslušnému k řešení krize uplatnit ve vztahu k dané finanční smlouvě pravomoci uvedené v článcích 33a, 68, 69, 70 nebo 71. 5. EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem k dalšímu určení obsahu podmínky požadované v odstavci 1, přičemž zohlední různé modely podnikání institucí a subjektů. EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. června 2020. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“; |
|
34) |
článek 88 se mění takto:
|
|
35) |
článek 89 se nahrazuje tímto: „Článek 89 Evropská kolegia k řešení krize 1. Pokud instituce v třetí zemi nebo mateřský podnik v třetí zemi má dceřiné podniky usazené v Unii nebo mateřské podniky v Unii usazené ve dvou nebo více členských státech nebo pokud jsou dvě nebo více poboček v Unii považovány za významné dvěma nebo více členskými státy, zřídí orgány příslušné k řešení krize v členských státech, v nichž jsou tyto subjekty usazeny nebo v nichž se nacházejí tyto významné pobočky, jedno evropské kolegium k řešení krize. 2. Evropské kolegium k řešení krize uvedené v odstavci 1 tohoto článku vykonává funkce a plní úkoly uvedené v článku 88 ve vztahu k subjektům uvedeným v odstavci 1 tohoto článku, a pokud jsou tyto úkoly relevantní, k jejich pobočkám. Úkoly uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce zahrnují stanovení požadavku uvedeného v článcích 45 až 45h. Při stanovení požadavku uvedeného v článcích 45 až 45h zohledňují členové evropského kolegia k řešení krize případnou globální strategii řešení krize přijatou orgány třetích zemí. Pokud v souladu s globální strategií řešení krize dceřiné podniky usazené v Unii nebo mateřský podnik v Unii a jeho dceřiné instituce nejsou subjekty řešícími krizi a pokud členové evropského kolegia k řešení krize s touto strategií souhlasí, splní dceřiné podniky usazené v Unii nebo na konsolidovaném základě mateřský podnik v Unii požadavek čl. 45f odst. 1 tím, že svému konečnému mateřskému podniku usazenému ve třetí zemi nebo dceřiným podnikům tohoto konečného mateřského podniku usazeného v téže třetí zemi nebo jiným subjektům za podmínek stanovených v čl. 45f odst. 2 písm. a) bodu i) a písm. b) bodě ii) vydají nástroje uvedené v čl. 45f odst. 2 písm. a) a b). 3. Pokud všechny dceřiné podniky v Unii, jejichž mateřským podnikem je instituce z třetí země nebo mateřský podnik z třetí země, jsou v držení jednoho mateřského podniku v Unii, předsedá evropskému kolegiu k řešení krize orgán příslušný k řešení krize členského státu, kde je usazen mateřský podnik v Unii. Pokud se první pododstavec nepoužije, předsedá evropskému kolegiu k řešení krize orgán příslušný k řešení krize mateřského podniku v Unii nebo dceřiného podniku v Unii s nejvyšší hodnotou celkových držených rozvahových aktiv. 4. Členské státy mohou po vzájemné dohodě všech příslušných stran upustit od požadavku zřídit evropské kolegium k řešení krize, pokud jiná skupina nebo kolegium vykonávají stejné funkce a plní stejné úkoly, jako jsou funkce a úkoly uvedené v tomto článku, a splňují všechny podmínky a postupy stanovené v tomto článku a v článku 90, včetně podmínek a postupů týkajících se členství a účasti v evropských kolegiích k řešení krize. V tom případě se veškeré odkazy na evropská kolegia k řešení krize v této směrnici rovněž považují za odkazy na tyto jiné skupiny nebo kolegia. 5. S výhradou odstavců 3 a 4 tohoto článku evropské kolegium k řešení krize v ostatních aspektech funguje v souladu s článkem 88.“; |
|
36) |
v příloze se v oddílu B bodě 6 a oddílu C bodu 17 slova „způsobilé závazky“ ve všech mluvnických tvarech nahrazují slovy „závazky použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů“ v příslušném mluvnickém tvaru. |
Článek 2
Změny směrnice 98/26/ES
Směrnice 98/26/ES se mění takto:
|
1) |
článek 2 se mění takto:
|
|
2) |
vkládá se nový článek, který zní: „Článek 12a Komise do 28. června 2021 přezkoumá, jak členské státy uplatňují tuto směrnici na své vnitrostátní instituce s přímou účastí v systémech řídících se právem třetí země a na zajištění poskytnuté v souvislosti s účastí v těchto systémech. Komise zejména posoudí, zda jsou potřebné jakékoli další změny této směrnice s ohledem na systémy, které se řídí právem třetí země. Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě v této věci zprávu, k níž případně připojí návrhy na revizi této směrnice.“. |
Článek 3
Provedení
1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 28. prosince 2020. Znění těchto předpisů sdělí neprodleně Komisi.
Členské státy použijí tyto předpisy ode dne jejich vstupu v platnost ve vnitrostátním právu, který nastane nejpozději dne 28. prosince 2020.
Členské státy použijí čl. 1 bod 17 této směrnice, pokud jde o čl. 45i odst. 3 směrnice 2014/59/EU, ode dne 1. ledna 2024. Pokud orgán příslušný k řešení krize stanovil v souladu s čl. 45m odst. 1 43 směrnice 2014/59/EU pro splnění požadavků lhůtu, která končí po dni 1. ledna 2024, je datum použitelnosti článku 1 bodu 17 této směrnice, pokud jde o čl. 45i odst. 4 3 směrnice 2014/59/EU, shodné s touto lhůtou pro splnění požadavků.
2. Předpisy uvedené v odstavci 1 přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
3. Členské státy sdělí Komisi a EBA znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 4
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 5
Určení
Tato směrnice je určena členským státům.
V Bruselu dne 20. května 2019.
Za Evropský parlament
předseda
A. TAJANI
Za Radu
předseda
G. CIAMBA
(1) Úř. věst. C 34, 31.1.2018, s. 17.
(2) Úř. věst. C 209, 30.6.2017, s. 36.
(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 16. dubna 2019 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 14. května 2019.
(4) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 190).
(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1).
(6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. L 225, 30.7.2014, s. 1).
(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338).
(8) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1075 ze dne 23. března 2016, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o regulační technické normy upřesňující obsah ozdravných plánů, plánů řešení krize a skupinových plánů řešení krize, minimální kritéria, která má příslušný orgán posoudit v souvislosti s ozdravnými plány a skupinovými ozdravnými plány, podmínky vnitroskupinové finanční podpory, požadavky na nezávislé odhadce, smluvní uznání pravomoci k odpisu a konverzi, postupy a obsah požadavků na oznamování a oznámení o pozastavení, jakož i běžné fungování kolegií k řešení krize (Úř. věst. L 184, 8.7.2016, s. 1).
(9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES, Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 12.
(10) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/49/EU ze dne 16. dubna 2014 o systémech pojištění vkladů (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 149)
(11) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 ze dne 4. července 2012 o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (Úř. věst. L 201, 27.7.2012, s. 1).