(EU) 2018/1724Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724 ze dne 2. října 2018, kterým se zřizuje jednotná digitální brána pro poskytování přístupu k informacím, postupům a k asistenčním službám a službám pro řešení problémů a kterým se mění nařízení (EU) č. 1024/2012Text s významem pro EHP.

Publikováno: Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 1-38 Druh předpisu: Nařízení
Přijato: 21. listopadu 2018 Autor předpisu: Rada Evropské unie
Platnost od: 11. prosince 2018 Nabývá účinnosti: 11. prosince 2018
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/1724

ze dne 2. října 2018,

kterým se zřizuje jednotná digitální brána pro poskytování přístupu k informacím, postupům a k asistenčním službám a službám pro řešení problémů a kterým se mění nařízení (EU) č. 1024/2012

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 21 odst. 2 a čl. 114 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Vnitřní trh představuje jeden z nejhmatatelnějších úspěchů Unie. Tím, že umožňuje volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu, nabízí svým občanům a podnikům nové příležitosti. Toto nařízení je klíčovým prvkem strategie pro jednotný trh stanovené sdělením Komise ze dne 28. října 2015 nazvaným „Zlepšování jednotného trhu: více příležitostí pro lidi a podniky“. Cílem této strategie je plně využít potenciál vnitřního trhu tím, že občanům a podnikům usnadní pohyb v rámci Unie a přeshraniční obchodování, usazování a rozvoj podnikání.

(2)

Sdělení Komise ze dne 6. května 2015 nazvané „Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě“ uznává úlohu, kterou internet a digitální technologie hrají při proměně našeho životního stylu a způsobu, jakým se občané a podniky dostávají k informacím, získávají znalosti, nakupují zboží a služby, účastní se trhu a pracují tím, že usnadňují příležitosti pro inovaci, růst a zaměstnanost. Toto sdělení spolu s několika usneseními přijatými Evropským parlamentem uznalo, že potřeby občanů a podniků v jejich vlastních zemích a přeshraničně by mohly být lépe naplněny, pokud by došlo k integraci stávajících portálů, internetových stránek, sítí, služeb a systémů na evropské úrovni a jejich propojení s různými vnitrostátními řešeními, čímž by vznikla jednotná digitální brána, která by sloužila jako jednotné evropské vstupní místo (dále jen „brána“). Tato brána je ve sdělení Komise ze dne 19. dubna 2016 nazvaném „Akční plán EU pro ‚eGovernment‘ na období 2016–2020: Urychlování digitální transformace veřejné správy“ uvedena mezi jednou z činností na rok 2017. Zpráva Komise ze dne 24. ledna 2017 nazvaná „Posílení práv občanů v Unii demokratické změny – zpráva o občanství EU pro rok 2017“ považuje bránu za prioritu pro uplatňování práv občanů Unie.

(3)

Evropský parlament a Rada opakovaně požadovaly úplnější a uživatelsky vstřícnější soubor informací a asistenci, které by občanům a podnikům pomohly nastavit vnitřní trh a které by posílily a zjednodušily nástroje vnitřního trhu tak, aby lépe vyhovovaly potřebám občanů a podniků při jejich přeshraničních činnostech.

(4)

Toto nařízení odpovídá na tyto požadavky tím, že občanům a podnikům nabízí snadný přístup k informacím, postupům a asistenčním službám a službám pro řešení problémů, které potřebují k výkonu svých práv na vnitřním trhu. Brána by mohla přispět k větší transparentnosti pravidel a předpisů týkajících se různých situací v podnikání a životě v oblastech, jako je cestování, důchod, vzdělávání, zaměstnání, zdravotní péče, práva spotřebitele a rodinná práva. Dále by mohla pomoci zlepšit důvěru spotřebitelů, řešit problém nedostatečného povědomí o ochraně spotřebitele a o pravidlech vnitřního trhu a snížit náklady podniků na dodržování předpisů. Toto nařízení zřizuje uživatelsky vstřícnou, interaktivní bránu, která by uživatelům v souladu s jejich potřebami měla pomáhat nalézt služby, které jsou pro ně nejvhodnější. Při dosahování těchto cílů by v tomto rámci měly hrát důležitou úlohu Komise a členské státy.

(5)

Tato brána by měla usnadňovat vzájemné kontakty mezi občany a podniky na jedné straně a příslušnými orgány na straně druhé tím, že poskytne přístup k online řešením, zjednoduší občanům a podnikům vyřizování jejich každodenních záležitostí a minimalizuje překážky, s nimiž se potýkají na vnitřním trhu. Existence jednotné digitální brány poskytující online přístup k přesným a aktuálním informacím, postupům a asistenčním službám a službám pro řešení problémů by mohla pomoci zvýšit povědomí uživatelů o různých službách, které jsou dostupné online, a mohla by jim ušetřit čas i náklady.

(6)

Toto nařízení sleduje trojí cíl, totiž snížit veškerou dodatečnou administrativní zátěž občanů a podniků, kteří vykonávají nebo chtějí vykonávat svá práva na vnitřním trhu, včetně volného pohybu občanů, v plném souladu s vnitrostátními pravidly a postupy, odstranit diskriminaci a zajistit fungování vnitřního trhu, pokud jde o poskytování informací, postupů a asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů. Jelikož se toto nařízení vztahuje na volný pohyb občanů, který nelze považovat za pouhou shodu okolností, mělo by se zakládat na čl. 21 odst. 2 a čl. 114 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“).

(7)

Aby občané a podniky v Unii mohli využívat svého práva na volný pohyb v rámci vnitřního trhu, měla by Unie přijmout zvláštní nediskriminační opatření, jež občanům a podnikům umožní snadný přístup k dostatečně komplexním a spolehlivým informacím o jejich právech podle práva Unie a k informacím o platných vnitrostátních pravidlech a postupech, které musejí dodržet, pokud se přestěhují, budou žít či studovat v jiném než vlastním členském státě, nebo pokud se v něm usadí nebo budou vykonávat podnikatelskou činnost. Informace by se měly považovat za dostatečně komplexní, pokud zahrnují veškeré informace, které jsou nezbytné k tomu, aby uživatelé pochopili, jaká jsou jejich práva a povinnosti a obsahují pravidla, jež se na ně vztahují, týkající se činností, které chtějí vyvíjet jako přeshraniční uživatelé. Tyto informace by měly být podávány jasně, stručně a srozumitelně a měly by být operativní a uzpůsobené cílové skupině uživatelů. Informace o postupech by měly zahrnovat veškeré předpokládané procesní kroky, které jsou pro uživatele relevantní. Pro občany a podniky čelící složitému regulatornímu prostředí, například pokud působí v oblasti elektronického obchodu a sdílené ekonomiky, je důležité, aby mohli snadno zjistit, jaká jsou platná pravidla a jak se vztahují na jejich činnosti. Snadný a uživatelsky vstřícný přístup k informacím znamená, že uživatelům umožňuje informace snadno najít, snadno zjistit, které informace jsou pro jejich konkrétní situaci relevantní, a snadno takovým relevantním informacím porozumět. Informace, které by měly být poskytnuty na vnitrostátní úrovni, by se měly týkat nejen vnitrostátních pravidel, jež provádí právo Unie, ale rovněž veškerých ostatních vnitrostátních pravidel, která platí jak pro uživatele, kteří nejsou přeshraničními uživateli, tak pro přeshraniční uživatele.

(8)

Pravidla pro poskytování informací podle tohoto nařízení by se neměla vztahovat na vnitrostátní soudní systémy, neboť informace v této oblasti, které jsou relevantní pro přeshraniční uživatele, jsou již poskytovány na portálu e-justice. V některých situacích, na něž se vztahuje toto nařízení, by se soudy měly považovat za příslušné orgány, například pokud soudy spravují obchodní rejstříky. Kromě toho by se i na online postupy, které umožňují přístup k soudnímu řízení, měla vztahovat zásada zákazu diskriminace.

(9)

Je zřejmé, že občané a podniky z jiných členských států mohou být znevýhodněni kvůli své neznalosti vnitrostátních pravidel a administrativních systémů, používání odlišných jazyků a větší zeměpisné vzdálenosti příslušných orgánů v jiných než vlastních členských státech. Nejúčinnějším způsobem, jak snížit následné překážky na vnitřním trhu, je umožnit jak uživatelům, kteří nejsou přeshraničními uživateli, tak přeshraničním uživatelům, aby získali přístup k informacím online v jazyce, kterému jsou schopni rozumět a tím jim umožnit, aby splnili postupy nutné k dodržení vnitrostátních pravidel zcela online, a nabídnout jim asistenční služby pokud pravidla a postupy nejsou dostatečně jasné nebo pokud při výkonu svých práv narazí na překážky.

(10)

Řada aktů Unie má za cíl poskytnout řešení vytvořením jednoho správního místa pro jednotlivá odvětví včetně jednotných kontaktních míst, která byla zřízena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES (3), jež poskytují online informace, asistenční služby a přístup k postupům, jež jsou důležité pro poskytování služeb; kontaktních míst pro výrobky, které byly zřízeny nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 764/2008 (4); a kontaktních míst pro stavební výrobky, která byla zřízena nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 (5), jež poskytují přístup k technickým pravidlům pro určité výrobky; a národních center pomoci pro odbornou kvalifikaci, která byla zřízena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES (6), jež poskytují pomoc pracovníkům, kteří se přestěhují do zahraničí. Dále byly zřízeny sítě, jako například evropská spotřebitelská centra, jejichž účelem je napomoci porozumění právům spotřebitele v Unii a poskytnout pomoc při řešení stížností v souvislosti s nákupy provedenými v jiných členských státech v rámci této sítě při cestování nebo nakupování online. SOLVIT (systém řešení problémů na vnitřním trhu) se dále, jak je uvedeno v doporučení Komise 2013/461/EU (7), snaží poskytovat jednotlivcům a podnikům rychlá, účinná a neformální řešení, když jim orgány veřejné moci upírají jejich práva na vnitřním trhu. V neposlední řadě bylo zřízeno několik informačních portálů, jako je Vaše Evropa, pokud jde o vnitřní trh, a portál e-justice, který se vztahuje k oblasti spravedlnosti, jež informují uživatele o unijních a vnitrostátních pravidlech.

(11)

Stávající poskytování informačních a asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů online spolu s online postupy pro občany a podniky je v důsledku odvětvové povahy těchto aktů Unie velmi roztříštěné. Existují rozdíly v dostupnosti online informací a postupů, kvalita služeb je nedostatečná a chybí povědomí o těchto informacích a asistenčních službách a službách pro řešení problémů. Rovněž přeshraniční uživatelé mají problémy s možností vyhledání a dostupností těchto služeb.

(12)

Toto nařízení by mělo zřídit jednotnou digitální bránu, která by měla být jednotným vstupním místem, jehož prostřednictvím budou občané a podniky moci získávat informace o pravidlech a požadavcích, které musí splnit v souladu s právem Unie nebo s vnitrostátním právem. Tato brána by měla zjednodušit a zefektivnit kontakt občanů a podniků s asistenčními službami a službami pro řešení problémů, jež byly zřízeny na úrovni Unie nebo na vnitrostátní úrovni. Tato brána by rovněž měla usnadnit přístup k online postupům a jejich provádění. Toto nařízení by se nemělo dotýkat stávajících práv a povinností podle práva Unie nebo vnitrostátního práva v rámci daných oblastí politiky. Pokud jde o postupy uvedené v příloze II tohoto nařízení a postupy uvedené ve směrnicích 2005/36/ES a 2006/123/ES a ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU (8) a 2014/25/EU (9), mělo by toto nařízení za účelem výměny důkazů mezi příslušnými orgány v různých členských státech podpořit uplatnění zásady „pouze jednou“ a mělo by plně dodržovat základní právo na ochranu osobních údajů.

(13)

Tato brána a její obsah by měly pamatovat především na uživatele a být uživatelsky vstřícné. Brána by se neměla překrývat se stávajícími službami a měla by na ně odkazovat. Měla by občanům a podnikům umožnit spolupracovat s veřejnými orgány na úrovni Unie i na vnitrostátní úrovni tím, že jim dá možnost poskytnout zpětnou vazbu týkající se jak služeb nabízených prostřednictvím brány, tak i jejich zkušeností s fungováním vnitřního trhu. Nástroj pro zpětnou vazbu by měl uživatelům dát možnost upozornit na zjištěné problémy, nedostatky a potřeby způsobem, který umožní uživateli zůstat v anonymitě, za účelem neustálého zvyšování kvality daných služeb.

(14)

Úspěch brány bude záviset na spojeném úsilí Komise a členských států. Brána by měla obsahovat společné uživatelské rozhraní, které bude začleněné do stávajícího portálu Vaše Evropa a které bude spravovat Komise. Společné uživatelské rozhraní by mělo obsahovat odkazy na informace, postupy a asistenční služby a služby pro řešení problémů, které jsou dostupné na portálech spravovaných příslušnými orgány v členských státech a Komisí. Aby bylo používání brány co nejsnazší, společné uživatelské rozhraní by mělo být dostupné ve všech úředních jazycích orgánů Unie (dále jen „úřední jazyky Unie“). Stávající portál Vaše Evropa a jeho hlavní přístupový odkaz internetových stránek by v podobě přizpůsobené požadavkům brány mě zachovat tento mnohojazyčný přístup k poskytovaným informacím. Fungování brány by měly podporovat technické nástroje vyvinuté Komisí v úzké spolupráci se členskými státy.

(15)

V Chartě elektronických jednotných kontaktních míst podle směrnice 2006/123/ES, která získala podporu v Radě v roce 2013, se členské státy dobrovolně zavázaly uplatnit při poskytování informací prostřednictvím jednotných kontaktních míst přístup zaměřený na uživatele tak, aby zahrnuly oblasti, které jsou pro podniky obzvláště důležité, včetně požadavků týkajících se DPH, daní z příjmu, sociálního zabezpečení nebo pracovního práva. Na základě Charty a zkušeností s portálem Vaše Evropa by tyto informace měly také uvádět popis asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů. Občané a podniky by měli mít možnost se na tyto služby obrátit, pokud mají problémy porozumět určité informaci, použít tuto informaci na svou situaci nebo provést určitý postup.

(16)

V tomto nařízení by měly být vymezeny oblasti informací, jež jsou relevantní pro občany a podniky vykonávající svá práva a plnící své povinnosti na vnitřním trhu. V těchto oblastech by měly být poskytovány dostatečně komplexní informace na vnitrostátní úrovni, včetně úrovně regionální a místní, a na úrovni Unie, a to s vysvětlením platných pravidel a povinností a postupů, které občané a podniky musí splnit, aby daná pravidla a povinnosti dodrželi. Za účelem zajištění kvality nabízených služeb by informace poskytované prostřednictvím brány měly být jasné, přesné a vždy aktuální, měly by obsahovat co nejméně složité terminologie a měly by být používány pouze zkratky, které představují zjednodušené a snadno srozumitelné pojmy, které nevyžadují předchozí znalost dané problematiky či dané oblasti práva. Tyto informace by měly být poskytovány způsobem, jenž uživatelům umožní snadno porozumět základním pravidlům a požadavkům použitelným na jejich situaci v těchto oblastech. Uživatelé by měli být také informováni o tom, že v některých členských státech neexistují vnitrostátní pravidla pro oblasti informací uvedené v příloze I, zvláště vztahují-li se na tyto oblasti vnitrostátní pravidla v jiných členských státech. Takové informace o neexistenci vnitrostátních pravidel by mohly být uvedeny na portálu Vaše Evropa.

(17)

Kdykoliv je to možné, měly by se informace, jež Komise získala od členských států podle stávajícího práva Unie nebo v rámci dobrovolných opatření, například informace získané pro účely portálu EURES zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/589 (10), portálu e-justice zřízeného rozhodnutím Rady 2001/470/ES (11) nebo databáze regulovaných povolání zřízené směrnicí 2005/36/ES, využít k pokrytí části informací, jež mají být zpřístupněny občanům a podnikům na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni v souladu s tímto nařízením. Od členských států by nemělo být požadováno, aby zveřejňovaly na svých vnitrostátních internetových stránkách informace, které jsou již k dispozici v příslušných databázích spravovaných Komisí. Pokud již členské státy mají povinnost poskytovat informace online podle jiných aktů Unie, například podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU (12), mělo by stačit, aby členské státy uvedly odkazy na již existující informace online. Pokud již byly některé oblasti politiky plně harmonizovány prostřednictvím práva Unie, například práva spotřebitele, měly by být informace poskytované na úrovni Unie obecně dostačující k tomu, aby uživatelé porozuměli svým relevantním právům a povinnostem. V těchto případech by se od členských států mělo požadovat, aby poskytly pouze dodatečné informace týkající se jejich vnitrostátních správních postupů a asistenčních služeb nebo jakýchkoli jiných vnitrostátních správních pravidel, pokud jsou pro uživatele relevantní. Informace o právech spotřebitele by se například neměly dotýkat smluvního práva, ale měly by spíše informovat uživatele o jejich právech podle práva Unie a vnitrostátního práva v rámci obchodních transakcí.

(18)

Toto nařízení by mělo zvýšit rozsah online postupů na vnitřním trhu a přispět tak k digitalizaci vnitřního trhu tím, že podpoří obecnou zásadu nediskriminace mimo jiné v souvislosti s přístupem občanů nebo podniků k online postupům, které již byly na vnitrostátní úrovni zavedeny na základě práva Unie nebo vnitrostátního práva, a k postupům, které mají být zpřístupněny zcela online v souladu s tímto nařízením. Pokud má uživatel, jehož situace je omezena výhradně na jediný členský stát, možnost online přístupu k určitému postupu a jeho splnění v daném členském státě v oblasti, na niž se vztahuje toto nařízení, měl by mít přeshraniční uživatel rovněž možnost online přístupu k tomuto postupu a jeho splnění, a to s použitím buď téhož technického řešení, nebo alternativního, technicky samostatného řešení, které povede ke stejnému výsledku, bez jakýchkoli diskriminačních překážek. Tyto překážky by mohly spočívat v řešeních koncipovaných na vnitrostátní úrovni, například využívání polí ve formulářích, která vyžadují vnitrostátní telefonní čísla, vnitrostátní předvolby telefonních čísel nebo vnitrostátní poštovní směrovací čísla, platby poplatků, které lze provést pouze prostřednictvím systémů, jež neumožňují přeshraniční platby, chybějící podrobná vysvětlení v jazyce, kterému přeshraniční uživatelé rozumějí, chybějící možnost předložit elektronický důkaz získaný na úřadech v jiném členském státě a chybějící možnost přijmout elektronický prostředek prokazování totožnosti vydaný v jiných členských státech. Členské státy by měly poskytnout řešení těchto překážek.

(19)

Pokud uživatelé provádějí online postupy přeshraničně, měli by mít možnost obdržet veškerá příslušná vysvětlení v úředním jazyce Unie, kterému obecně rozumí co nejvyšší počet přeshraničních uživatelů. To neznamená, že se od členských států vyžaduje, aby překládaly své administrativní formuláře pro tento postup ani výstup tohoto postupu do uvedeného jazyka. Členské státy jsou však podněcovány k tomu, aby využívaly technická řešení, která by uživatelům umožnila v co nejvyšší míře provádět dané postupy v uvedeném jazyce, a to při dodržení pravidel členských států pro používání jazyků.

(20)

Online vnitrostátní postupy, které jsou pro přeshraniční uživatele relevantní, aby mohli vykonávat svá práva na vnitřním trhu, závisí na tom, zda mají bydliště nebo jsou usazeni v daném členském státě, nebo chtějí získat přístup k postupům daného členského státu, přestože mají bydliště nebo jsou usazeni v jiném členském státě. Toto nařízení by nemělo členským státům bránit, aby od přeshraničních uživatelů, kteří mají bydliště nebo jsou usazeni na jejich území, požadovaly pro získání přístupu k online vnitrostátním postupům získání národního identifikačního čísla, pokud to pro tyto uživatele nepředstavuje neodůvodněnou dodatečnou zátěž nebo náklady. Pro přeshraniční uživatele, kteří nemají bydliště nebo nejsou usazeni v dotčeném členském státě, nemusí být zcela zpřístupňovány online takové online vnitrostátní postupy, které nejsou relevantní pro výkon jejich práv na vnitřním trhu, například registrace k využívání místních služeb jako je svoz odpadu či parkovací povolení.

(21)

Toto nařízení by mělo vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (13), které stanovuje podmínky, za nichž členské státy uznávají určité prostředky elektronického prokazování totožnosti fyzických a právnických osob, jež spadají pod oznámený systém elektronického prokazování totožnosti jiného členského státu. Nařízení (EU) č. 910/2014 stanoví podmínky, za nichž mohou uživatelé používat své prostředky elektronického prokazování totožnosti a ověřování pro online přístup k veřejným službám v přeshraničních situacích. Orgány, instituce a jiné subjekty Unie jsou podněcovány k tomu, aby při postupech, za které odpovídají, akceptovaly prostředky elektronického prokazování totožnosti a ověřování.

(22)

Řada odvětvových aktů Unie, jako jsou směrnice 2005/36/ES, 2006/123/ES, 2014/24/EU a 2014/25/EU, vyžaduje, aby se postupy prováděly zcela online. Tímto nařízením by se mělo u řady dalších postupů, jež mají klíčový význam pro většinu občanů a podniků při přeshraničním výkonu jejich práv a dodržování jejich povinností, vyžadovat, aby byly zpřístupněny zcela online.

(23)

Aby občané a podniky mohli přímo využívat výhody vnitřního trhu bez další zbytečné administrativní zátěže, mělo by toto nařízení požadovat plnou digitalizaci uživatelského rozhraní určitých klíčových postupů pro přeshraniční uživatele, které jsou uvedeny v příloze II tohoto nařízení. Toto nařízení by mělo stanovit kritéria pro určení, kdy jsou tyto postupy považovány za zcela online. Povinnost učinit takový postup zcela dostupný online by se měla uplatňovat pouze tehdy, pokud byl tento postup zaveden v daném členském státě. Toto nařízení by nemělo zahrnovat počáteční registraci podnikatelské činnosti, postupy vedoucí k založení společností nebo firem coby právních subjektů ani jakoukoli následnou evidenci takových společností nebo firem, neboť tyto postupy vyžadují komplexní přístup zaměřený na usnadnění digitálních řešení po celou dobu existence společnosti. Pokud jsou podniky založeny v jiném členském státě, požaduje se po nich, aby se registrovaly v systému sociálního zabezpečení a v systému pojištění, aby mohly registrovat své zaměstnance a platit příspěvky do obou systémů. Mohly by mít povinnost své podnikatelské činnosti nahlásit, získat povolení nebo registrovat změny ve své podnikatelské činnosti. Tyto postupy jsou společné pro podniky působící v mnoha odvětvích hospodářství, a je proto vhodné požadovat, aby tyto postupy byly dostupné online.

(24)

Toto nařízení by mělo vyjasnit, co se rozumí postupem nabízeným zcela online. Postup by se měl považovat za zcela online, pokud uživatel může ve spolupráci s příslušným orgánem (tzv. „front office“) učinit všechny kroky od získání přístupu až po dokončení daného postupu elektronicky, na dálku a prostřednictvím online služby. Tato online služba by měla uživatele vést pomocí seznamu všech požadavků, jež musí být splněny, a všech podkladů, které musí být předloženy, měla by uživateli umožnit, aby poskytl informace a prokázal splnění všech těchto požadavků, a měla by uživateli vystavit automatické potvrzení o přijetí, nebyl-li výstup postupu doručen okamžitě. To by nemělo bránit příslušným orgánům spojit se přímo s uživateli, bude-li nezbytné získat další vysvětlení potřebná pro účely daného postupu. Výstup postupu podle tohoto nařízení by měly příslušné orgány uživateli doručit rovněž elektronicky, umožňuje-li to platné právo Unie a vnitrostátní právo.

(25)

Tímto nařízením by neměla být dotčena věcná podstata postupů uvedených v příloze II, které jsou zavedeny na celostátní, regionální nebo místní úrovni, a nestanoví materiální a procesní pravidla v oblastech v působnosti přílohy II, včetně oblasti daní. Účelem tohoto nařízení má být stanovení technických požadavků pro zajištění toho, aby takové postupy, byly-li v daném členském státě zavedeny, byly zcela dostupné online.

(26)

Tímto nařízením by neměla být dotčena pravomoc vnitrostátních orgánů v určitém postupu, včetně ověřování přesnosti a platnosti předložených informací nebo důkazů a ověření pravosti, byly-li důkazy předloženy jinými prostředky než prostřednictvím technického systému založeného na zásadě „pouze jednou“. Tímto nařízením by neměly být dotčeny ani pracovní postupy v rámci příslušných orgánů a mezi nimi (tzv. „back office“), bez ohledu na to, zda jsou tyto pracovní postupy digitalizované, či nikoliv. Je-li to nutné jako součást některého z postupů registrace změn v podnikatelské činnosti, měly by členské státy mít možnost i nadále požadovat zapojení notářů nebo právníků, kteří by mohli chtít využít prostředky ověřování jako je videokonference nebo jiné prostředky online, které umožňují audiovizuální spojení v reálném čase. Jejich zapojení by však nemělo bránit dokončení postupů registrace těchto změn zcela online.

(27)

V některých případech může být od uživatelů požadováno, aby předložili důkazy k prokázání skutečností, které nelze ověřit online prostředky. K takovým důkazům by mohly patřit lékařská osvědčení, důkaz o tom, že je daná osoba naživu, doklad o technické způsobilosti motorových vozidel nebo kontrola jejich čísel podvozku. Pokud je možné důkazy k prokázání těchto skutečností předložit v elektronické podobě, nemělo by se jednat o výjimku ze zásady, že postup by měl být nabízen zcela online. V jiných případech by mohlo být stále nezbytné, aby se uživatelé kvůli určitému postupu dostavili v rámci online postupu k příslušnému orgánu osobně. Všechny takové výjimky, které nevyplývají z práva Unie, by se měly týkat pouze případů, které jsou opodstatněné převažujícím důvodem veřejného zájmu v oblastech veřejné bezpečnosti, veřejného zdraví nebo boje proti podvodům. V zájmu zajištění transparentnosti by měly členské státy sdílet s Komisí a s ostatními členskými státy informace o těchto výjimkách a o důvodech a okolnostech, kdy je možné tyto výjimky uplatnit. Členské státy by neměly mít povinnost hlásit každý jednotlivý případ, kdy bylo výjimečně nutné se dostavit osobně, nýbrž by spíše měly oznámit vnitrostátní ustanovení, která takové případy stanoví. V rámci koordinační skupiny pro bránu by měly být pravidelně projednávány osvědčené postupy na vnitrostátní úrovni a technický vývoj umožňující další digitalizaci v tomto ohledu.

(28)

V přeshraničních situacích by se mohl postup registrace změny adresy sestávat ze dvou samostatných postupů, a to jednoho v členském státě původu, kterým se žádá o odhlášení z původní adresy, a druhého v členském státě určení, kterým se žádá o přihlášení na nové adrese. Toto nařízení by se mělo vztahovat na oba postupy.

(29)

Jelikož na digitalizaci požadavků, postupů a formalit týkajících se uznávání odborných kvalifikací se již vztahuje směrnice 2005/36/ES, toto nařízení by se mělo vztahovat pouze na digitalizaci postupu, kterým se žádá o akademické uznání diplomů, osvědčení či jiných dokladů o dokončených kurzech u osob, které si přejí zahájit studium nebo v něm pokračovat, nebo používat akademický titul, nad rámec formalit týkajících se uznávání odborných kvalifikací.

(30)

Tímto nařízením by neměla být dotčena pravidla koordinace sociálního zabezpečení, jež jsou stanovena v nařízeních Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 (14) a (ES) č. 987/2009 (15), která vymezují práva a povinnosti pojištěných osob a institucí sociálního zabezpečení a rovněž postupy, které se použijí v oblasti koordinace sociálního zabezpečení.

(31)

Na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni bylo zřízeno několik sítí a služeb, jež pomáhají občanům a podnikům při jejich přeshraniční činnosti. Je důležité, aby tyto služby, včetně stávajících asistenčních služeb či služeb pro řešení problémů zřízených na úrovni Unie, jako jsou evropská spotřebitelská centra, služba Vaše Evropa – Poradenství, síť SOLVIT, asistenční služby pro práva duševního vlastnictví, kontaktní centra Europe Direct a síť Enterprise Europe Network, byly součástí brány, aby bylo zajištěno, že je všichni uživatelé mohou s jistotou nalézt. Služby, které jsou uvedeny v příloze III, byly zřízeny závaznými akty Unie, zatímco ostatní služby fungují na základě dobrovolnosti. Na služby zřízené závaznými akty Unie by se měly vztahovat požadavky na kvalitu stanovené tímto nařízením. Služby fungující na základě dobrovolnosti by měly tyto požadavky na kvalitu splňovat, je-li jejich záměrem zpřístupnit je prostřednictvím brány. Tímto nařízením by se neměl změnit rozsah a povaha uvedených služeb, ujednání o jejich správě, stávající lhůty ani dobrovolný, smluvní nebo jiný základ pro jejich provozování. Pokud je například jimi poskytovaná pomoc neformální povahy, nemělo by toto nařízení mít za následek přeměnu této pomoci na právní poradenství závazné povahy.

(32)

Členské státy a Komise by měly mít možnost se rozhodnout za podmínek stanovených tímto nařízením přidat do brány další vnitrostátní asistenční služby nebo služby pro řešení problémů, které jsou poskytovány příslušnými orgány nebo soukromými nebo polosoukromými subjekty nebo orgány veřejné moci, jako jsou obchodní komory či nevládní asistenční služby pro občany. Obecně by příslušné orgány měly odpovídat za poskytování pomoci občanům a podnikům v případě jakýchkoliv dotazů, které mají v souvislosti s platnými pravidly a postupy a které nelze v úplnosti položit prostřednictvím online služeb. Nicméně ve vysoce specializovaných oblastech, a pokud služba poskytovaná soukromými či polosoukromými orgány splňuje potřeby uživatelů, mohou členské státy Komisi navrhnout, aby takové služby začlenila do brány, splňují-li tyto služby veškeré podmínky stanovené tímto nařízením a nepřekrývají-li se s již zařazenými asistenčními službami nebo službami pro řešení problémů.

(33)

Aby uživatelé zjistili, která služba je pro ně vhodná, mělo by toto nařízení poskytnout vyhledávač asistenčních služeb, který uživatele automaticky dovede ke správné službě.

(34)

V zájmu zajištění spolehlivého poskytování informací a služeb je splnění minimálních požadavků na kvalitu pro úspěch brány zásadní, neboť v opačném případě by byla vážně narušena důvěryhodnost celé brány. Hlavním cílem tohoto splnění požadavků je zajistit, aby byly informace nebo služby předkládány jasným a uživatelsky vstřícným způsobem. Je v pravomoci členských států, aby určily, jakým způsobem jsou během postupu uživatele informace předkládány, aby byl tento cíl splněn. Například, je sice užitečné, jsou-li uživatelé ještě před zahájením postupu informováni o obecně dostupných opravných prostředcích v případě nepříznivého výsledku postupu, mnohem uživatelsky vstřícnější je ovšem poskytnout veškeré specifické informace o možných krocích, které je třeba v takovém případě učinit, na konci postupu.

(35)

Přístupnost informací pro přeshraniční uživatele lze výrazně zlepšit, pokud budou dané informace dostupné i v jiném úředním jazyce Unie, kterému obecně rozumí co nejvyšší počet přeshraničních uživatelů. Tímto jazykem by měl být ve většině případů ten cizí jazyk, který se uživatelé v celé Unii učí v co nejširší míře, ale v některých specifických případech, konkrétně v případě, kdy informace mají na místní úrovni poskytovat orgány místní samosprávy v pohraničí určitého členského státu, může být tím nejvhodnějším jazykem jazyk, který je prvním jazykem přeshraničních uživatelů v sousedním členském státě. Překlad z úředního jazyka nebo jazyků daných členských států do tohoto dalšího úředního jazyka Unie by měl přesně odrážet obsah informací, které jsou poskytnuty v původním jazyce nebo jazycích. Překlad lze omezit pouze na informace, které uživatelé potřebují k porozumění základním pravidlům a požadavkům, jež se vztahují na jejich situaci. Členské státy by sice měly být podněcovány k tomu, aby do úředního jazyka Unie, kterému obecně rozumí co nejvyšší počet přeshraničních uživatelů, přeložily co nejvíce informací, objem informací k překladu podle tohoto nařízení však bude záviset na finančních zdrojích, které budou pro tento účel k dispozici, zejména těch z rozpočtu Unie. Komise by měla učinit vhodná opatření s cílem zajistit členským státům na jejich žádost účinné poskytování překladů. Koordinační skupina pro bránu by měla projednat a vydat pokyny ve věci úředního jazyka nebo jazyků Unie, do kterých by tyto informace měly být přeloženy.

(36)

V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2102 (16) mají členské státy povinnost zajistit, aby internetové stránky jejich veřejných institucí byly přístupné v souladu se zásadami vnímatelnosti, ovladatelnosti, srozumitelnosti a stability a aby splňovaly požadavky podle této směrnice. Komise a členské státy by měly zajistit dodržování Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením, zejména s články 9 a 21 této úmluvy, a v zájmu podpory přístupu osob s mentálním postižením k informacím by měly být v co nejvyšší míře v souladu se zásadou proporcionality nabízeny alternativy napsané zjednodušeným jazykem. Členské státy se ratifikací této úmluvy a Unie jejím uzavřením (17) společně zavázaly přijmout vhodná opatření k zajištění přístupu osob se zdravotním postižením, stejným způsobem jako ostatních, k novým informačním a komunikačním technologiím a systémům, včetně internetu, a to usnadněním přístupu osob s mentálním postižením tím, že v co nejvyšší míře a přiměřeným způsobem zajistí alternativy zjednodušeným jazykem.

(37)

Směrnice (EU) 2016/2102 se nevztahuje na internetové stránky a mobilní aplikace orgánů, institucí a jiných subjektů Unie, Komise by však měla zajistit, aby společné uživatelské rozhraní a odkazy internetových stránek, za které odpovídá a které mají být zařazeny do brány, byly přístupné pro osoby se zdravotním postižením, což znamená, že musí být snadno vnímatelné, ovladatelné, srozumitelné a dostatečně stabilní. Vnímatelnost znamená, že informace a prvky společného uživatelského rozhraní musí být uživatelům prezentovány tak, aby je byli schopni vnímat; ovladatelnost znamená, že prvky společného uživatelského rozhraní a navigace musí být ovladatelné; srozumitelnost znamená, že informace a ovládání společného uživatelského rozhraní musí být srozumitelné, a stabilita znamená, že obsah musí být dostatečně stabilní na to, aby mohl být spolehlivě vykládán širokou škálou uživatelských aplikací, včetně pomocných technologií. Pokud jde o výrazy vnímatelný, ovladatelný, srozumitelný a stabilní, Komisi se doporučuje, aby postupovala v souladu s příslušnými harmonizovanými normami.

(38)

V zájmu usnadnění úhrady poplatků požadovaných v rámci online postupů nebo při poskytnutí asistenčních služeb nebo služeb pro řešení problémů by přeshraniční uživatelé měli mít možnost využívat úhrady nebo inkasa, jak je uvedeno v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012 (18), nebo jiné obecně používané přeshraniční platební prostředky včetně debetních či kreditních karet.

(39)

Je užitečné, aby byli uživatelé informováni o předpokládané době trvání postupu. Měli by proto být informováni o použitelných lhůtách nebo režimu tichého souhlasu či nevyjádření se správního orgánu, nebo, nepoužijí-li se takové lhůty či režimy, alespoň o průměrné, odhadované nebo orientační době, kterou obvykle daný postup vyžaduje. Tyto odhadované nebo orientační doby by měly uživatelům pouze pomoci při plánování jejich činností nebo případných dalších administrativních kroků a neměly by mít žádný právní účinek.

(40)

Toto nařízení by rovněž mělo umožnit ověření důkazů, které uživatelé poskytnou v elektronické podobě, pokud jsou důkazy předloženy bez elektronické pečeti nebo certifikace příslušného vydávajícího orgánu, nebo pokud není k dispozici technický nástroj zřízený tímto nařízením ani žádný jiný systém umožňující přímou výměnu nebo ověření důkazů mezi příslušnými orgány různých členských států. Pro takové případy by toto nařízení mělo poskytovat účinný mechanismus správní spolupráce mezi příslušnými orgány členských států založený na systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (dále jen „systém IMI“), který byl zřízen nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1024/2012 (19). V těchto případech by rozhodnutí příslušného orgánu používat systém IMI mělo být dobrovolné, avšak jakmile tento orgán podal žádost o informace nebo spolupráci prostřednictvím systému IMI, měl by mít příslušný dožádaný orgán povinnost spolupracovat a poskytnout odpověď. Žádost může být zaslána prostřednictvím systému IMI buď příslušnému orgánu vydávajícímu doklad, nebo ústřednímu orgánu, který určí členské státy v souladu s jejich vlastními správními pravidly. Aby nedošlo ke zbytečnému překrývání činností, a vzhledem k tomu, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1191 (20) se již vztahuje na část důkazů relevantních pro postupy, které spadají do oblasti působnosti tohoto nařízení, mohou se mechanismy spolupráce pro systém IMI stanovené v nařízení (EU) 2016/1191 použít i pro účely dalších důkazů požadovaných v rámci postupů spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení. Aby instituce a jiné subjekty Unie mohly fungovat v rámci systému IMI, nařízení (EU) č. 1024/2012 by mělo být změněno.

(41)

Online služby poskytované příslušnými orgány jsou klíčové pro zvýšení kvality a bezpečnosti služeb poskytovaných občanům a podnikům. Orgány veřejné správy v členských státech se ve zvýšené míře snaží o opakované používání údajů a snaží se nepožadovat od občanů a podniků, aby jim poskytovali stejné informace několikrát. Opakované použití údajů by mělo být usnadněno v případě přeshraničních uživatelů tak, aby se snížila administrativní zátěž.

(42)

Aby byla možná zákonná přeshraniční výměna důkazů a informací díky celounijnímu uplatňování zásady „pouze jednou“, při uplatňování tohoto nařízení a zásady „pouze jednou“ by měla být dodržována všechna pravidla použitelná v oblasti ochrany údajů, včetně zásad minimalizace údajů, přesnosti, omezení uložení, integrity a důvěrnosti, nezbytnosti, proporcionality a účelového omezení. Uplatňování tohoto nařízení by rovněž mělo být plně v souladu se zásadami bezpečnosti a ochrany soukromí již od návrhu a měla by také být dodržována základní práva osob, včetně práv souvisejících s korektností a transparentností.

(43)

Členské státy by měly zajistit, aby uživatelé postupů obdrželi jasné informace o způsobu, jakým jsou zpracovány osobní údaje, které se jich týkají, v souladu s články 13 a 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (21) a s články 15 a 16 nařízení (EU) 2018/1725 (22).

(44)

Aby se dále usnadnilo použití online postupů, mělo by toto nařízení, v souladu se zásadou „pouze jednou“, poskytovat základ pro vytvoření a používání plně provozuschopného, bezpečného a zabezpečeného technického systému pro automatizovanou výměnu důkazů mezi subjekty zúčastněnými na daném postupu, pokud o to občané a podniky výslovně požádají. Zahrnuje-li výměna důkazů osobní údaje, měla by být tato žádost považována za výslovnou tehdy, pokud obsahuje svobodný, konkrétní, informovaný a jednoznačný projev vůle daného jedince, kterým dává prostřednictvím svého prohlášení či potvrzení najevo, že souhlasí s výměnou relevantních osobních údajů. Pokud uživatel není osobou, které se tyto údaje týkají, neměl by se online postup dotýkat jeho práv podle nařízení (EU) 2016/679. Přeshraniční uplatňování zásady „pouze jednou“ by mělo znamenat, že by občané a podniky neměli mít povinnost poskytovat stejné údaje orgánům veřejné moci více než jednou a že by mělo být rovněž možné používat tyto údaje na žádost uživatele pro účely splnění přeshraničních online postupů týkajících se přeshraničních uživatelů. Pokud jde o příslušný orgán, povinnost používat technický systém pro automatizovanou výměnu důkazů mezi různými členskými státy by se měla uplatňovat pouze tehdy, pokud orgány v souladu se zákonem vydají ve svém vlastním členském státě důkaz v elektronické podobě, který umožňuje takovou automatizovanou výměnu.

(45)

Každá přeshraniční výměna důkazů by měla mít náležitý právní základ, jako například směrnici 2005/36/ES, 2006/123/ES, 2014/24/EU nebo 2014/25/EU, nebo v případě postupů uvedených v příloze II podle jiného použitelného práva Unie či vnitrostátního práva.

(46)

Je vhodné, aby toto nařízení stanovilo jako obecné pravidlo, že přeshraniční automatizovaná výměna důkazů se provádí na výslovnou žádost uživatele. Tento požadavek by se však neměl použít, pokud příslušné právo Unie či vnitrostátní právo dovoluje automatizovanou přeshraniční výměnu údajů bez výslovné žádosti uživatele.

(47)

Používání technického systému zřízeného tímto nařízením by mělo být i nadále dobrovolné a uživatel by měl rovněž mít možnost předkládat důkazy jinými prostředky než prostřednictvím tohoto technického systému. Uživatel by měl mít možnost zobrazit si náhled důkazu a právo rozhodnout se neprovádět výměnu důkazů v případech, kdy uživatel po nahlédnutí do důkazů k výměně zjistí, že dané informace jsou nepřesné, neaktuální či přesahují rozsah toho, co je pro účely daného postupu nezbytné. Údaje obsažené v náhledu by neměly být ukládány po dobu delší než je po technické stránce nezbytné.

(48)

Zabezpečený technický systém, který by měl být vytvořen pro výměnu důkazů podle tohoto nařízení, by žádající příslušné orgány měl rovněž ujistit, že daný důkaz byl poskytnut správným vydávajícím orgánem. Před přijetím informací poskytnutých uživatelem v rámci určitého postupu by příslušný orgán měl mít v případě pochybností možnost si informace ověřit a dospět k závěru, že jsou přesné.

(49)

Existuje již řada stavebních prvků nabízejících základní kapacity, jež mohou být k vytvoření tohoto technického systému využity, například v rámci Nástroje pro propojení Evropy vytvořeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1316/2013 (23) a stavební prvky elektronického doručování a elektronické identifikace, které jsou součástí tohoto nástroje. Tyto stavební prvky sestávají z technických specifikací, vzorového softwaru a podpůrných služeb, přičemž jejich cílem je zajistit interoperabilitu mezi stávajícími systémy informačních a komunikačních technologií (IKT) v různých členských státech tak, aby občané, podniky a správní orgány mohli z kteréhokoliv místa v Unii využívat plynulé digitální veřejné služby.

(50)

Technický systém zřízený tímto nařízením by měl být k dispozici vedle ostatních systémů poskytujících mechanismy spolupráce mezi orgány, jako je systém IMI, a neměl by mít vliv na ostatní systémy, včetně systému stanoveného v nařízení (ES) č. 987/2009, jednotného evropského osvědčení pro veřejné zakázky podle směrnice 2014/24/EU, elektronické výměny informací o sociálním zabezpečení podle nařízení (ES) č. 987/2009, evropského profesního průkazu podle směrnice 2005/36/ES, propojení vnitrostátních rejstříků, propojení ústředních, obchodních a podnikových rejstříků podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132 (24) a propojení insolvenčních rejstříků podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 (25).

(51)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení technického systému umožňujícího automatizovanou výměnu důkazů by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci ke stanovení zejména technických a provozních specifikací systému zpracování žádostí uživatelů o výměnu důkazů a přenos daných důkazů, jakož i stanovení nezbytných opatření pro zajištění integrity a důvěrnosti přenosu. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (26).

(52)

S cílem zajistit, aby technický systém poskytoval vysokou úroveň bezpečnosti pro přeshraniční uplatňování zásady „pouze jednou“, by při přijímání prováděcích aktů stanovících specifikace tohoto technického systému měla Komise náležitě zohlednit normy a technické specifikace, které vypracovaly evropské i mezinárodní normalizační organizace a subjekty, zejména Evropský výbor pro normalizaci (CEN), Evropský ústav pro telekomunikační normy (ETSI), Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) a Mezinárodní telekomunikační unie (ITU), jakož i bezpečnostní normy podle článku 32 nařízení (EU) 2016/679 a článku 22 nařízení (EU) 2018/1725.

(53)

Je-li to nezbytné, měla by Komise za účelem zajištění vývoje, dostupnosti, údržby a správy zabezpečení těch částí technického systému, za které odpovídá, jakož i dohledu nad nimi a jejich sledování, požádat o radu evropského inspektora ochrany údajů.

(54)

Příslušné orgány a Komise by měly zajistit, že informace, postupy a služby, za něž jsou odpovědné, jsou v souladu s kvalitativními kritérii. Národní koordinátoři jmenovaní podle tohoto nařízení by měli pravidelně dohlížet na soulad s kvalitativními a bezpečnostními kritérii na vnitrostátní úrovni a Komise na úrovni Unie a měli by řešit jakékoliv problémy, jež vyvstanou. Národní koordinátoři by navíc měli pomáhat Komisi při sledování fungování technického systému umožňujícího přeshraniční výměnu důkazů. Toto nařízení by mělo dát Komisi k dispozici řadu prostředků, jak řešit zhoršení kvality služeb nabízených prostřednictvím brány, a to v závislosti na vážnosti a trvalosti takového zhoršení a v nezbytných případech za účasti koordinační skupiny pro bránu. Tímto by neměla být dotčena celková odpovědnost Komise, pokud jde o sledování souladu s tímto nařízením.

(55)

Toto nařízení by mělo upřesnit hlavní funkce technických nástrojů podporujících fungování brány, zejména společného uživatelského rozhraní, úložiště odkazů a společného vyhledávače asistenčních služeb. Společné uživatelské rozhraní by mělo zajistit, aby uživatelé mohli snadno nalézt informace, postupy a asistenční služby a služby pro řešení problémů na vnitrostátních i unijních internetových stránkách. Členské státy a Komise by měly usilovat o to, aby poskytovaly odkazy na jednotný zdroj informací požadovaných pro bránu, aby nebyli uživatelé mateni různými nebo zcela či zčásti opakujícími se zdroji téže informace. To by však nemělo vylučovat možnost poskytovat odkazy na tytéž informace, jež uvádějí místní nebo regionální příslušné orgány ohledně různých zeměpisných oblastí. Rovněž by to nemělo bránit určitému opakování informací v případech, kdy je to nevyhnutelné nebo žádoucí, například v případě opakování některých práv, povinností a pravidel Unie nebo jejich popisu na vnitrostátních odkazech internetových stránek v zájmu zlepšení uživatelské vstřícnosti. S cílem minimalizovat lidské zásahy při aktualizaci odkazů, jež budou používány společným uživatelským rozhraním, by mělo být zřízeno přímé spojení mezi příslušnými technickými systémy členských států a úložištěm odkazů, bude-li to z technického hlediska možné. Společné podpůrné nástroje IKT podpory by mohly pro usnadnění interoperability s katalogy a sémantikou vnitrostátních služeb využívat základní slovník veřejných služeb (CPSV). Členské státy by měly být podněcovány k využívání CPSV, mohou se však rozhodnout využívat vnitrostátní řešení. Informace obsažené v úložišti odkazů by měly být zveřejňovány v otevřeném, běžně používaném a strojově čitelném formátu, například pro aplikační programovací rozhraní (API), aby bylo možné jejich opětovné použití.

(56)

Nástroj vyhledávání ve společném uživatelském rozhraní by měl dovést uživatele k informacím, které potřebují, nacházejícím se kdekoliv na unijních či vnitrostátních odkazech internetových stránek. Kromě toho jako alternativní způsob, jak dovést uživatele k užitečným informacím, bude i nadále přínosné vytvářet odkazy na stávající i doplňující internetové stránky nebo odkazy internetových stránek, a to co největším zjednodušením přístupu k nim a jejich seskupováním, a vytvářet odkazy na internetové stránky a odkazy internetových stránek na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni poskytující přístup k online službám a informacím.

(57)

Toto nařízení by mělo rovněž specifikovat požadavky na kvalitu pro společné uživatelské rozhraní. Komise by měla zajistit, aby společné uživatelské rozhraní splňovalo tyto požadavky a toto rozhraní by mělo být zejména dostupné a přístupné online prostřednictvím různých kanálů a být snadné k používání.

(58)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení technických řešení podporujících bránu by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci ke stanovení v případě potřeby použitelných norem a požadavků na interoperabilitu s cílem usnadnit dohledatelnost informací o pravidlech a povinnostech, postupech a o asistenčních službách a službách pro řešení problémů, za něž odpovídají členské státy a Komise. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011.

(59)

Toto nařízení by rovněž mělo mezi Komisi a členské státy jasně rozdělit odpovědnost za vývoj, dostupnost, údržbu a bezpečnost aplikací IKT, jež podporují bránu. V rámci svých úkolů údržby by měly Komise a členské státy pravidelně sledovat řádné fungování těchto aplikací IKT.

(60)

Aby se rozvinul plný potenciál informací z různých oblastí, postupů a asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů, které by měly být zahrnuty do brány, je třeba výrazně zvýšit povědomí cílových skupin o jejich existenci a fungování. Jejich zahrnutí do brány by uživatelům mělo velmi zjednodušit dohledatelnost potřebných informací, postupů a asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů, a to i pokud žádné z nich neznají. Kromě toho bude zapotřebí koordinovaná propagační činnost, aby se zajistilo, že občané a podniky v celé Unii získají povědomí o existenci brány a o výhodách, které jim nabízí. Tato propagační činnost by měla zahrnovat optimalizaci vyhledávače a další online činnosti na zvyšování povědomí, jelikož jsou nákladově nejúčinnější a mají potenciál oslovit co nejširší cílovou skupinu. Pro maximální účinnost by se tato propagační činnost měla koordinovat v rámci koordinační skupiny pro bránu a členské státy by měly upravit svou propagační činnost tak, aby ve všech důležitých souvislostech existoval odkaz na společnou značku s možností společného označení jednotné digitální brány a vnitrostátních iniciativ.

(61)

Všechny instituce a jiné subjekty by měly být vybízeny k tomu, aby propagovaly bránu tím, že budou uvádět její logo a odkaz na všech svých relevantních odkazech internetových stránek, za něž odpovídají.

(62)

Názvem, pod kterým bude brána známa a propagována u veřejnosti, by mělo být označení „Your Europe“. Společné uživatelské rozhraní by mělo být výrazné a snadno dohledatelné především na relevantních unijních a vnitrostátních odkazech internetových stránek. Logo brány by mělo být viditelné na relevantních unijních a vnitrostátních internetových stránkách.

(63)

Aby byly k dispozici náležité informace pro měření a zlepšení výkonnosti brány, mělo by toto nařízení příslušným orgánům a Komisi ukládat povinnost shromažďovat a analyzovat údaje související s užíváním jednotlivých oblastí informací, postupů a služeb nabízených prostřednictvím brány. Díky shromažďování statistických údajů uživatelů, jako jsou údaje týkající se počtu návštěv konkrétních odkazů internetových stránek, počtu uživatelů v určitém členském státě v porovnání s počtem uživatelů z jiných členských států, použitých vyhledávacích výrazů, nejnavštěvovanějších odkazů internetových stránek, referenčních odkazů internetových stránek nebo počtu, původu a předmětu žádostí o asistenci, by se mělo zlepšit fungování brány, neboť tyto údaje pomohou určit cílové skupiny, vyvíjet propagační činnosti a zlepšit kvalitu nabízených služeb. Shromažďování těchto údajů by mělo zohledňovat každoroční srovnání v oblasti elektronické veřejné správy prováděné Komisí, aby se zabránilo jakémukoli zdvojování.

(64)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci ke stanovení jednotných pravidel pro metodiku shromažďování a výměny statistických údajů o uživatelích. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011.

(65)

Kvalita brány závisí na kvalitě unijních a vnitrostátních služeb poskytovaných prostřednictvím této brány. Kvalita informací, postupů a asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů, které budou dostupné prostřednictvím brány, by se proto rovněž měla pravidelně sledovat pomocí nástroje pro zpětnou vazbu od uživatelů, který bude uživatele žádat, aby zhodnotili pokrytí a kvalitu informací, postupů nebo asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů, které použili, a v souvislosti s tím podali zpětnou vazbu. Tato zpětná vazba by se měla shromažďovat ve společném nástroji, k němuž by měli mít přístup Komise, příslušné orgány a národní koordinátoři. Komisi by měly být svěřeny prováděcí pravomoci za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení ve vztahu ke společným funkcím nástrojů pro zpětnou vazbu od uživatelů a podrobných způsobů získávání a sdílení této zpětné vazby od uživatelů. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011. Komise by měla zveřejnit v anonymizované podobě online souhrnné přehledy problémů, které vyplývají z informací, hlavních uživatelských statistik a hlavních zpětných vazeb od uživatelů shromážděných v souladu s tímto nařízením.

(66)

Kromě toho by měl být zahrnut nástroj pro zpětnou vazbu, který umožňuje uživatelům, aby dobrovolně a anonymně ohlásili jakékoliv problémy a potíže, na něž narazili během výkonu svých práv na vnitřním trhu. Tento nástroj by se měl považovat pouze za doplněk k mechanismu řešení stížností, neboť neumožňuje osobní odpověď uživatelům. Získaný vstup by se měl spojit se souhrnnými informacemi od asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů o případech, které řešily, tak aby vznikl přehled o vnitřním trhu z pohledu uživatelů a aby byly určeny problematické oblasti pro případná budoucí opatření za účelem zlepšení fungování vnitřního trhu. Tento přehled by měl být propojen se stávajícími nástroji pro podávání zpráv, jako je srovnávací přehled výsledků v oblasti jednotného trhu.

(67)

Právo členských států rozhodnout, kdo by měl plnit úlohu národního koordinátora, by mělo zůstat tímto nařízením nedotčeno. Členské státy by měly mít možnost přizpůsobovat funkce a povinnosti národních koordinátorů související s branou svým vnitřním správním strukturám. Členské státy by měly mít možnost jmenovat další národní koordinátory, aby sami nebo společně s jinými plnili úkoly podle tohoto nařízení, a to pro určitý správní útvar, zeměpisnou oblast nebo podle jiného kritéria. Členské státy by měly uvědomit Komisi o totožnosti jediného národního koordinátora, kterého jmenovaly pro styk s Komisí.

(68)

Aby se usnadnilo provedení tohoto nařízení, zejména prostřednictvím výměny osvědčených postupů a spolupráce na zlepšení jednotnosti předložených informací, jak ji toto nařízení vyžaduje, měla by být stanovena koordinační skupina pro bránu složená z národních koordinátorů, jíž bude předsedat Komise. Tato koordinační skupina pro bránu by při své práci měla zohledňovat cíle stanovené v ročním pracovním programu, který by jí Komise měla předložit k posouzení. Roční pracovní program by měl mít podobu pokynů nebo doporučení, které nejsou pro členské státy závazné. Na žádost Evropského parlamentu může Komise rozhodnout, že Parlament vyzve k vyslání odborníků, aby se zúčastnili schůzí koordinační skupiny pro bránu.

(69)

Toto nařízení by mělo vyjasnit, které části brány mají být financovány z rozpočtu Unie a za které mají odpovídat členské státy. Komise by měla být členským státům nápomocna při určování opětovně použitelných stavebních prvků IKT a financování dostupného prostřednictvím různých fondů a programů na úrovni Unie, které může přispět k pokrytí nákladů na úpravy a vývoj IKT nezbytných na vnitrostátní úrovni pro dosažení souladu s tímto nařízením. Rozpočet potřebný pro provádění tohoto nařízení by měl být v souladu s platným víceletým finančním rámcem.

(70)

Členské státy se vybízejí k větší vzájemné koordinaci, výměně a spolupráci, aby se zvýšila jejich strategická, operativní, výzkumná a rozvojová kapacita v oblasti kybernetické bezpečnosti, zejména prostřednictvím provádění bezpečnosti sítí a informací, jak je uvedeno ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1148 (27), v zájmu posílení bezpečnosti a odolnosti jejich veřejných správ a služeb. Členské státy se vybízejí, aby zvýšily bezpečnost transakcí a zajistily dostatečnou úroveň důvěry v elektronické prostředky používáním rámce eIDAS, stanoveného nařízením (EU) č. 910/2014, a zejména přiměřené úrovně záruk. Členské státy mohou přijmout opatření v souladu s právem Unie k zajištění kybernetické bezpečnosti a předcházení podvodu zneužití totožnosti či jiným formám podvodů.

(71)

Pokud uplatňování tohoto nařízení zahrnuje zpracování osobních údajů, mělo by se provádět v souladu s právem Unie o ochraně osobních údajů, zejména nařízením (EU) 2016/679 a nařízením (EU) 2018/1725. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 (28) by se měla rovněž použít v rámci tohoto nařízení. Jak se stanoví v nařízení (EU) 2016/679, mohou členské státy zachovat nebo zavést další podmínky, včetně omezení, pokud jde o zpracování údajů o zdravotním stavu, a mohou také stanovit konkrétnější pravidla o zpracování osobních údajů zaměstnanců v souvislosti se zaměstnáním.

(72)

Toto nařízení by mělo podporovat a usnadňovat zjednodušení mechanismů řízení služeb, které jsou v bráně zahrnuty. Za tímto účelem by měla Komise v úzké spolupráci s členskými státy přezkoumat stávající mechanismy řízení a v případě potřeby je upravit tak, aby nedocházelo k překrývání činností a neefektivitě.

(73)

Toto nařízení má za cíl zajistit, aby uživatelé, kteří působí v jiných členských státech, měli online přístup k úplným, spolehlivým, přístupným a srozumitelným unijním i vnitrostátním informacím o právech, pravidlech a povinnostech, k online postupům, které jsou plně přeshraniční, a k asistenčním službám a službám pro řešení problémů. Jelikož tohoto cíle nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše ho, z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku, nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(74)

Aby členské státy a Komise vyvinuly a zavedly nezbytné nástroje pro uplatnění tohoto nařízení, měla by se některá jeho ustanovení použít dva roky po jeho vstupu v platnost. Orgánům místní samosprávy by měla být stanovena lhůta čtyř let od vstupu tohoto nařízení v platnost pro provedení požadavku na poskytování informací o pravidlech a postupech a asistenčních službách a službách pro řešení problémů v rámci jejich působnosti. Ustanovení tohoto nařízení upravující postupy zcela nabízené online, přeshraniční přístup k online postupům a technický systém pro přeshraniční automatizovanou výměnu důkazů v souladu se zásadou „pouze jednou“ by měla být provedena nejpozději do pěti let od vstupu tohoto nařízení v platnost.

(75)

Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady uznané zejména Listinou základních práv Evropské unie a mělo by být provedeno v souladu s těmito právy a zásadami.

(76)

V souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (29) byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů, který vydal své stanovisko dne 1. srpna 2017 (30),

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

1.   Toto nařízení stanoví pravidla pro:

a)

zřízení a provoz jednotné digitální brány, která občanům a podnikům poskytuje snadný přístup k vysoce kvalitním informacím, účinným postupům a efektivním asistenčním službám a službám pro řešení problémů, které se týkají unijních a vnitrostátních pravidel, jež platí pro občany a podniky, kteří vykonávají nebo hodlají vykonávat svá práva odvozená z práva Unie v oblasti vnitřního trhu ve smyslu čl. 26 odst. 2 Smlouvy o fungování EU;

b)

používání postupů přeshraničními uživateli a uplatňování zásady „pouze jednou“ ve spojení s postupy uvedenými v příloze II tohoto nařízení a postupy, které stanoví směrnice 2005/36/ES, 2006/123/ES, 2014/24/EU a 2014/25/EU;

c)

hlášení překážek na vnitřním trhu, které se zakládá na získávání zpětné vazby od uživatelů a statistik od služeb, které jsou v bráně zahrnuty.

2.   Je-li toto nařízení v rozporu s ustanovením jiného aktu Unie, které upravuje zvláštní aspekty předmětu tohoto nařízení, má přednost ustanovení uvedeného jiného aktu Unie.

3.   Tímto nařízením není dotčena podstata jakéhokoliv postupu ani práva udělená prostřednictvím takového postupu, je-li takový postup stanoven na úrovni Unie nebo na vnitrostátní úrovni v kterékoliv oblasti, na kterou se vztahuje toto nařízení. Tímto nařízením nejsou dotčena ani opatření přijatá v souladu s právem Unie na zajištění kybernetické bezpečnosti a předcházení podvodům.

Článek 2

Zřízení jednotné digitální brány

1.   Komise a členské státy zřídí v souladu s tímto nařízením jednotnou digitální bránu (dále jen „brána“). Brána sestává ze společného uživatelského rozhraní spravovaného Komisí (dále jen „společné uživatelské rozhraní“), které je zařazeno do portálu „Vaše Evropa“ a poskytuje přístup k relevantním unijním a vnitrostátním odkazům internetových stránek.

2.   Brána poskytuje přístup k:

a)

informacím o právech, povinnostech a pravidlech, které jsou stanoveny právem Unie a vnitrostátním právem a které platí pro uživatele, vykonávající nebo hodlající vykonávat svá práva odvozená z práva vnitřního trhu Unie v oblastech uvedených v příloze I;

b)

informacím o online a offline postupech zavedených na úrovni Unie nebo na vnitrostátní úrovni a odkazům na online postupy, včetně postupů, na něž se vztahuje příloha II, s cílem umožnit uživatelům výkon práv a splnění povinností a pravidel vnitřního trhu v oblastech uvedených v příloze I;

c)

informacím o asistenčních službách a službách pro řešení problémů a odkazům na tyto služby uvedené na seznamu v příloze III nebo v článku 7, na které se občané a podniky mohou obrátit s dotazy či problémy souvisejícími s právy, povinnostmi, pravidly nebo postupy podle písm. a) a b) tohoto odstavce.

3.   Společné uživatelské rozhraní musí být přístupné ve všech úředních jazycích Unie.

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

(1)

„uživatelem“ buď občan Unie, fyzická osoba s pobytem v členském státě nebo právnická osoba se sídlem v členském státě, která přistupuje prostřednictvím brány k informacím, postupům nebo asistenčním službám nebo službám pro řešení problémů uvedeným v čl. 2 odst. 2;

(2)

„přeshraničním uživatelem“ uživatel v situaci, která se neomezuje ve všech ohledech na jediný členský stát;

(3)

„postupem“ sled kroků, které uživatelé musí učinit, aby splnili požadavky příslušného orgánu nebo od příslušného orgánu získali rozhodnutí, a měli tak možnost vykonávat svá práva uvedená v čl. 2 odst. 2 písm. a);

(4)

„příslušným orgánem“ kterýkoliv orgán nebo subjekt členského státu, který je zřízen na celostátní, regionální nebo místní úrovni a který má specifické povinnosti související s informacemi, postupy, asistenčními službami a službami pro řešení problémů, na něž se vztahuje toto nařízení;

(5)

„důkazem“ jakýkoliv dokument nebo údaj včetně textu nebo zvuku, vizuálního nebo audiovizuálního záznamu bez ohledu na použité médium, který příslušný orgán vyžaduje za účelem prokázání skutečností nebo splnění požadavků na postupy uvedené v čl. 2 odst. 2 písm. b).

KAPITOLA II

SLUŽBY BRÁNY

Článek 4

Přístup k informacím

1.   Členské státy zajistí, aby uživatelé měli na svých vnitrostátních odkazech internetových stránek snadný online přístup k:

a)

informacím o právech, povinnostech a pravidlech uvedených v čl. 2 odst. 2 písm. a), které se odvozují od vnitrostátního práva;

b)

informacím o postupech uvedených v čl. 2 odst. 2 písm. b), které jsou zavedeny na vnitrostátní úrovni;

c)

informacím o asistenčních službách a službách pro řešení problémů uvedených v čl. 2 odst. 2 písm. c), které jsou poskytovány na vnitrostátní úrovni.

2.   Komise zajistí, aby portál „Vaše Evropa“ poskytoval uživatelům snadný online přístup k:

a)

informacím o právech, povinnostech a pravidlech uvedených v čl. 2 odst. 2 písm. a), které se odvozují od práva Unie;

b)

informacím o postupech uvedených v čl. 2 odst. 2 písm. b), které jsou zavedeny na úrovni Unie;

c)

informacím o asistenčních službách a službách pro řešení problémů uvedených v čl. 2 odst. 2 písm. c), které jsou poskytovány na úrovni Unie.

Článek 5

Přístup k informacím, které nejsou uvedeny v příloze I

1.   Členské státy a Komise mohou poskytnout odkazy na informace neuvedené v příloze I, které nabízejí příslušné orgány, Komise nebo instituce a jiné subjekty Unie, jestliže tyto informace spadají do působnosti brány ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. a) a splňují požadavky na kvalitu stanovené v článku 9.

2.   Odkazy na informace uvedené v odstavci 1 tohoto článku musí být poskytnuty v souladu s čl. 19 odst. 2 a 3.

3.   Před aktivováním jakéhokoli odkazu Komise prověří, že jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 1 a konzultuje věc s koordinační skupinou pro bránu.

Článek 6

Postupy nabízené zcela online

1.   Každý členský stát zajistí, aby uživatelé měli přístup k postupům uvedeným v příloze II a mohli je provést zcela online, byly-li příslušné postupy v dotčeném členském státě zavedeny.

2.   Postupy uvedené v odstavci 1 se považují za zcela online, jestliže:

a)

prokazování totožnosti uživatelů, poskytnutí informací a podpůrných důkazů, podepsání a konečné podání lze provést elektronicky na dálku prostřednictvím služebního kanálu, který uživateli umožní uživatelsky vstřícným a strukturovaným způsobem splnit všechny požadavky související s daným postupem;

b)

je uživatelům poskytnuto automatické potvrzení o přijetí, pokud nebyl výstup postupu doručen okamžitě;

c)

je výstup postupu doručen elektronicky, nebo pokud je to nezbytné pro splnění použitelného práva Unie nebo vnitrostátního práva, je doručen fyzickými prostředky; a

d)

jsou uživatelé elektronicky vyrozuměni o dokončení postupu.

3.   Pokud ve výjimečných případech opodstatněných převažujícími důvody veřejného zájmu v oblastech veřejné bezpečnosti, veřejného zdraví nebo boje proti podvodům nelze cíle daného postupu zcela dosáhnout online, mohou členské státy po uživateli požadovat, aby se pro účely daného procesního úkonu osobně dostavil k příslušnému orgánu. V těchto výjimečných případech omezí členské státy tuto fyzickou přítomnost na to, co je nezbytně nutné a objektivně oprávněné, a zajistí, aby ostatní kroky daného postupu bylo možné provést zcela online. Členské státy rovněž zajistí, aby požadavky na fyzickou přítomnost nevedly k diskriminaci přeshraničních uživatelů.

4.   Členské státy oznámí a vysvětlí prostřednictvím společného úložiště přístupného Komisi a ostatním členským státům důvody a okolnosti případů, kdy může být požadována fyzická přítomnost pro účely procesních úkonů uvedených v odstavci 3, a důvody a okolnosti případů, kdy je fyzické doručení nezbytné podle odst. 2 písm. c).

5.   Tento článek nebrání členským státům, aby uživatelům nabízely další možnosti přístupu k postupům a splnění postupů uvedených v čl. 2 odst. 2 písm. b) jinými prostředky, než je online kanál, nebo aby kontaktovaly uživatele přímo.

Článek 7

Přístup k asistenčním službám a službám pro řešení problémů

1.   Členské státy a Komise zajistí, aby uživatelé, včetně přeshraničních uživatelů, měli snadný online přístup k asistenčním službám a službám pro řešení problémů uvedeným v čl. 2 odst. 2 písm. c) prostřednictvím různých kanálů.

2.   Národní koordinátoři uvedení v článku 28 a Komise mohou poskytnout odkazy na asistenční služby a služby pro řešení problémů, které nabízejí příslušné orgány, Komise nebo instituce a jiné subjekty Unie, které nejsou uvedeny v příloze III, a to v souladu s čl. 19 odst. 2 a 3, jestliže služby splňují požadavky na kvalitu stanovené v článcích 11 a 16.

3.   Bude-li to nezbytné, aby se vyhovělo potřebám uživatelů, národní koordinátoři mohou Komisi navrhnout, aby do brány byly vloženy odkazy na asistenční služby a služby pro řešení problémů, které jsou poskytovány soukromými nebo polosoukromými subjekty, pokud tyto služby splňují následující podmínky:

a)

nabízejí informace nebo asistenci v oblastech a za účely, na něž se vztahuje toto nařízení a jež doplňují služby, které jsou v bráně již zahrnuty;

b)

jsou nabízeny bezplatně nebo za cenu, která je dostupná pro mikropodniky, neziskové organizace či občany; a

c)

splňují požadavky stanovené v článcích 8, 11 a 16.

4.   Pokud národní koordinátor navrhl vložení odkazu v souladu s odstavcem 3 tohoto článku a tento odkaz poskytne v souladu s čl. 19 odst. 3, Komise posoudí, zda služba, jež má být tímto odkazem zahrnuta, splňuje podmínky v odstavci 3 tohoto článku, a je-li tomu tak, daný odkaz aktivuje.

Jestliže Komise zjistí, že služba, jež má být tímto odkazem zahrnuta, nesplňuje podmínky v odstavci 3, informuje národního koordinátora o důvodech pro neaktivování odkazu.

Článek 8

Požadavky na kvalitu týkající se přístupnosti internetových stránek

Komise zlepší přístupnost svých internetových stránek a odkazů internetových stránek, jejichž prostřednictvím poskytuje přístup k informacím uvedeným v čl. 4 odst. 2 a k asistenčním službám a službám pro řešení problémů uvedeným v článku 7, a to tím, že je učiní vnímatelné, ovladatelné, srozumitelné a stabilní.

KAPITOLA III

POŽADAVKY NA KVALITU

ODDÍL 1

Požadavky na kvalitu vztahující se na informace o právech, povinnostech a pravidlech, NA POSTUPY a na asistenční služby a služby pro řešení problémů

Článek 9

Kvalita informací o právech, povinnostech a pravidlech

1.   Pokud jsou členské státy a Komise v souladu s článkem 4 odpovědné za zajištění přístupu k informacím uvedeným v čl. 2 odst. 2 písm. a), zajistí, aby tyto informace splňovaly následující požadavky:

a)

jsou uživatelsky vstřícné, umožňují uživatelům je snadno vyhledat a porozumět jim a rovněž snadno určit, které části těchto informací jsou pro jejich individuální situaci vhodné;

b)

jsou přesné a dostatečně komplexní na to, aby zahrnovaly informace, které uživatelé potřebují znát, aby mohli vykonávat svá práva v plné shodě s platnými pravidly a povinnostmi;

c)

kde je to vhodné, zahrnují odkazy, včetně internetových odkazů, na právní akty, technické specifikace a pokyny;

d)

zahrnují název příslušného orgánu nebo subjektu, který je odpovědný za obsah daných informací;

e)

zahrnují kontaktní údaje jakékoli příslušné asistenční služby nebo služby pro řešení problémů, jako je telefonní číslo, elektronická adresa, online dotazník nebo kterýkoli jiný běžně používaný nástroj elektronické komunikace, který je nejvhodnější pro daný druh nabízené služby a pro cílovou skupinu této služby;

f)

zahrnují datum poslední aktualizace daných informací, pokud k ní došlo, a datum zveřejnění daných informací, pokud k aktualizaci nedošlo;

g)

jsou dobře uspořádané a předložené tak, aby uživatelé mohli rychle nalézt informaci, kterou potřebují;

h)

jsou stále aktuální; a

i)

jsou psány jasným a srozumitelným jazykem, který je přizpůsobený potřebám cílových uživatelů.

2.   Členské státy zpřístupní informace podle odstavce 1 tohoto článku v úředním jazyce Unie, kterému obecně rozumí co nejvyšší počet přeshraničních uživatelů, v souladu s článkem 12.

Článek 10

Kvalita informací o postupech

1.   Členské státy a Komise za účelem splnění článku 4 zajistí, aby uživatelé měli předtím, než prokážou svou totožnost před zahájením postupu, přístup k dostatečně komplexnímu, jasnému a uživatelsky vstřícnému vysvětlení případných následujících prvků postupů, které jsou uvedeny v čl. 2 odst. 2 písm. b):

a)

příslušné kroky daného postupu, které musí uživatel učinit, včetně jakékoli výjimky z povinnosti členského státu podle čl. 6 odst. 3 nabízet tento postup zcela online.

b)

název příslušného orgánu, který je odpovědný za postup, včetně kontaktních údajů;

c)

prostředky ověření, prokazování totožnosti a podpisu, které jsou v daném postupu přijímány;

d)

typ a formát důkazu, jež má být předložen;

e)

opravné prostředky či opatření k nápravě, které jsou obvykle dostupné v případě sporů s příslušnými orgány;

f)

použitelné poplatky a způsoby jejich uhrazení online;

g)

veškeré lhůty, které musí uživatel či příslušný orgán dodržet a nejsou-li stanoveny žádné lhůty, průměrná, odhadovaná nebo orientační doba, kterou příslušný orgán potřebuje k dokončení postupu;

h)

veškerá pravidla týkající se případu, že příslušný orgán neodpoví, a právní důsledky této situace pro uživatele včetně režimu tichého souhlasu či nevyjádření se správního orgánu;

i)

každý další jazyk, v němž lze daný postup provést.

2.   Nedojde-li k tichému souhlasu, nevyjádření se správního orgánu nebo obdobnému postupu, příslušné orgány případně informují uživatele o veškerém prodlení, prodloužení lhůt a veškerých souvisejících důsledcích.

3.   Pokud je vysvětlení uvedené v odstavci 1 již dostupné pro uživatele, kteří nejsou přeshraničními uživateli, může být v příslušných případech použito nebo opětovně použito pro účely tohoto nařízení v případě, že obsahuje informace vztahující se také na situaci přeshraničních uživatelů.

4.   Členské státy zpřístupní vysvětlení uvedené v odstavci 1 tohoto článku v úředním jazyce Unie, kterému obecně rozumí co nejvyšší počet přeshraničních uživatelů, v souladu s článkem 12.

Článek 11

Kvalita informací o asistenčních službách a službách pro řešení problémů

1.   Členské státy a Komise za účelem splnění požadavků článku 4 zajistí, aby uživatelé měli před podáním žádosti o službu uvedenou v čl. 2 odst. 2 písm. c) přístup k jasnému a uživatelsky vstřícnému vysvětlení následujících prvků:

a)

typ, účel a předpokládané výsledky nabízené služby;

b)

kontaktní údaje subjektů, které odpovídají za danou službu, jako je telefonní číslo, elektronická adresa, online dotazník nebo kterýkoli jiný běžně používaný nástroj elektronické komunikace, který je nejvhodnější pro daný druh nabízené služby a pro cílovou skupinu této služby;

c)

případné použitelné poplatky a způsoby jejich uhrazení online;

d)

veškeré použitelné lhůty, jež je třeba dodržet, a jestliže nejsou stanoveny, průměrná či odhadovaná doba potřebná k poskytnutí služby;

e)

jakékoliv další jazyky, v nichž lze žádost podat a které lze použít při následném kontaktu.

2.   Členské státy zpřístupní vysvětlení uvedené v odstavci 1 tohoto článku v úředním jazyce Unie, kterému obecně rozumí co nejvyšší počet přeshraničních uživatelů, v souladu s článkem 12.

Článek 12

Překlad informací

1.   Pokud členský stát neposkytuje informace, vysvětlení a pokyny stanovené v článcích 9, 10 a 11 a v čl. 13 odst. 2 písm. a) v úředním jazyce Unie, kterému obecně rozumí co nejvyšší počet přeshraničních uživatelů, tento členský stát požádá Komisi, aby mu poskytla překlad do tohoto jazyka, a to v rámci dostupných rozpočtových prostředků Unie, jak je uvedeno v čl. 32 odst. 1 písm. c).

2.   Členské státy zajistí, aby texty předložené k překladu podle odstavce 1 tohoto článku obsahovaly alespoň základní informace o všech oblastech uvedených v příloze I, a aby, pokud jsou dostupné dostatečné rozpočtové prostředky Unie, obsahovaly jakékoliv další informace, vysvětlení a pokyny uvedené v článcích 9, 10 a 11 a v čl. 13 odst. 2, písm. a), a to s přihlédnutím k nejdůležitějším potřebám přeshraničních uživatelů. Členské státy poskytnou úložišti odkazů uvedenému v článku 19 odkazy na tyto přeložené informace.

3.   Jazyk uvedený v odstavci 1 je úředním jazykem Unie, který se uživatelé v celé Unii učí v co nejširší míře jako cizí jazyk. Výjimečně, pokud se předpokládá, že informace, vysvětlení nebo pokyny určené k překladu mají převažující význam pro přeshraniční uživatele z určitého jiného členského státu, smí být jazykem uvedeným v odstavci 1 úřední jazyk Unie používaný těmito přeshraničními uživateli jakožto jejich první jazyk.

4.   Pokud členský stát žádá o překlad do úředního jazyka Unie, jenž není jazykem, který se uživatelé v celé Unii učí v co nejširší míře jako cizí jazyk, svou žádost řádně odůvodní. Jestliže Komise zjistí, že podmínky uvedené v odstavci 3 týkající se volby tohoto jiného jazyka nejsou splněny, může žádost odmítnout a informovat členský stát o důvodech tohoto odmítnutí.

ODDÍL 2

Požadavky vztahující se k online postupům

Článek 13

Přeshraniční přístup k online postupům

1.   Členské státy zajistí, aby v případech, kdy postup uvedený v čl. 2 odst. 2 písm. b) a zavedený na vnitrostátní úrovni je přístupný a proveditelný online pro uživatele, kteří nejsou přeshraničními uživateli, byl tento postup nediskriminačním způsobem přístupný a proveditelný rovněž pro přeshraniční uživatele a aby jej tito uživatelé mohli provést prostřednictvím stejného nebo alternativního technického řešení.

2.   Členské státy zajistí, aby při postupech uvedených v odst. 1 tohoto článku byly splněny alespoň tyto požadavky:

a)

uživatelům je umožněn přístup k pokynům pro splnění postupu v úředním jazyce Unie, kterému obecně rozumí co nejvyšší počet přeshraničních uživatelů, v souladu s článkem 12;

b)

přeshraniční uživatelé mohou předkládat požadované informace, i pokud se struktura těchto informací liší od obdobných informací v dotčeném členském státě;

c)

přeshraniční uživatelé mají možnost prokázat svou totožnost a ověřit ji, podepsat dokumenty elektronicky nebo je opatřit elektronickou pečetí podle nařízení (ES) č. 910/2014, a to ve všech případech, kdy tuto možnost mají i uživatele, kteří nejsou přeshraničními uživateli;

d)

přeshraniční uživatelé mají možnost poskytnout důkaz o splnění platných požadavků a obdržet výsledky postupů v elektronické podobě ve všech případech, kdy tuto možnost mají i uživatele, kteří nejsou přeshraničními uživateli;

e)

pokud splnění určitého postupu vyžaduje platbu, uživatelé mají možnost uhradit veškeré poplatky online prostřednictvím široce dostupných přeshraničních platebních služeb, aniž by došlo k diskriminaci na základě místa usazení poskytovatele služby, místa vydání platebního prostředku či umístění platebního účtu v rámci Unie.

3.   Pokud postup nevyžaduje elektronické prokazování totožnosti nebo ověření podle odst. 2 písm. c) a pokud příslušné orgány mohou podle použitelného vnitrostátního práva nebo správní praxe v případě uživatelů, kteří nejsou přeshraničnímu uživateli, přijímat digitalizované kopie neelektronických důkazů totožnosti, jako jsou průkazy totožnosti nebo cestovní pasy, přijmou tyto orgány rovněž takové digitalizované kopie v případě přeshraničních uživatelů.

Článek 14

Technický systém pro přeshraniční automatizovanou výměnu důkazů a uplatňování zásady „pouze jednou“

1.   Komise ve spolupráci s členskými státy zřídí technický systém pro automatizovanou výměnu důkazů mezi příslušnými orgány v různých členských státech (dále jen „technický systém“) pro účely výměny důkazů pro online postupy uvedené v příloze II tohoto nařízení a postupy stanovené směrnicemi 2005/36/ES, 2006/123/ES, 2014/24/EU a 2014/25/EU.

2.   Pokud příslušné orgány v souladu se zákonem vydají ve svém vlastním členském státě a v elektronické podobě, která umožňuje automatizovanou výměnu, důkaz, který je relevantní pro online postupy uvedené v odstavci 1, zpřístupní tento důkaz také žádajícím příslušným orgánům z jiných členských států v elektronické podobě, jež umožňuje automatizovanou výměnu.

3.   Technický systém zejména:

a)

umožní zpracování žádostí o zpřístupnění důkazu na výslovnou žádost uživatele;

b)

umožní zpracování žádostí o zpřístupnění nebo výměnu důkazů;

c)

umožní přenos důkazů mezi příslušnými orgány;

d)

umožní zpracování důkazů žádajícím příslušným orgánem;

e)

zajistí důvěrnost a integritu důkazů;

f)

umožní uživateli zobrazit si náhled důkazu, který má být použit žádajícím příslušným orgánem, a rozhodnout se, zda přikročí k výměně důkazů;

g)

zajistí dostatečnou úroveň interoperability s dalšími relevantními systémy;

h)

zajistí vysokou úroveň bezpečnosti přenosu a zpracování důkazů;

i)

nezpracovává důkazy jiné než ty, které jsou z technického hlediska nutné k výměně důkazů, a to pouze po dobu k tomuto účelu nezbytnou.

4.   Použití technického systému není pro uživatele povinné a bude dovoleno pouze na základě jejich výslovné žádosti, pokud právo Unie či vnitrostátní právo nestanoví jinak. Uživatelé mohou důkazy předložit přímo žádajícímu příslušnému orgánu prostředky odlišnými od technického systému.

5.   Možnost zobrazit si náhled důkazu podle odst. 3 písm. f) tohoto článku se nevyžaduje pro postupy, u kterých je povolena automatizovaná přeshraniční výměna údajů bez tohoto náhledu podle použitelného práva Unie nebo vnitrostátního práva. Tato možnost náhledu důkazu nemá vliv na povinnost poskytnout informace podle článků 13 a 14 nařízení (EU) 2016/679.

6.   Členské státy integrují plně provozuschopný technický systém coby součást postupů uvedených v odstavci 1.

7.   Příslušné orgány, které jsou odpovědné za online postupy uvedené v odstavci 1, si na základě výslovné, svobodné, konkrétní, informované a jednoznačné žádosti dotčeného uživatele prostřednictvím technického systému vyžádají důkazy přímo od příslušných orgánů, které důkaz vydávají v jiném členském státu. Vydávající příslušné orgány uvedené v odstavci 2 zpřístupní v souladu s odst. 3 písm. e) daný důkaz prostřednictvím téhož systému.

8.   Důkaz zpřístupněný žádajícímu příslušnému orgánu se omezí na to, co bylo vyžádáno, a tento orgán jej použije pouze pro účel postupu, kvůli kterému došlo k výměně daného důkazu. Důkaz, jehož výměna proběhla prostřednictvím technického systému, je pro účely žádajícího příslušného orgánu považován za ověřený.

9.   Do 12. června 2021 přijme Komise prováděcí akty, jimiž stanoví technické a provozní specifikace technického systému, které jsou nezbytné pro provedení tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 37 odst. 2.

10.   Odstavce 1 až 8 se nepoužijí na postupy zavedené na úrovni Unie, které upravují odlišné mechanismy výměny důkazů, pokud technický systém nezbytný pro provádění tohoto článku není začleněn do těchto postupů v souladu s pravidly aktů Unie, které tyto postupy stanovují.

11.   Komise spolu s každým členským státem odpovídá za vývoj, dostupnost, údržbu a správu zabezpečení svých příslušných součástí technického systému, jakož i za dohled nad nimi a za jejich sledování.

Článek 15

Ověřování důkazů členskými státy

Pokud není dostupný technický systém ani jiné systémy umožňující výměnu nebo ověření důkazů mezi členskými státy nebo nelze-li je použít, nebo pokud uživatel nepožádá o použití technického systému, spolupracují příslušné orgány prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (systém IMI), jestliže je to nutné k ověření pravosti důkazu, který jednomu z nich předložil uživatel v elektronické podobě pro účely online postupu.

ODDÍL 3

Požadavky na kvalitu týkající se asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů

Článek 16

Požadavky na kvalitu týkající se asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů

Příslušné orgány a Komise v rámci svých svěřených pravomocí zajistí, aby asistenční služby a služby pro řešení problémů uvedené v příloze III a služby, které byly zahrnuty do brány podle čl. 7 odst. 2, 3 a 4, splňovaly tyto požadavky na kvalitu:

a)

jsou poskytovány v přiměřeném časovém rámci s přihlédnutím ke složitosti žádosti;

b)

v případě prodloužení lhůt jsou uživatelé předem informováni o důvodech prodloužení a o nově stanovené lhůtě;

c)

pokud poskytnutí určité služby vyžaduje platbu, uživatelé mají možnost uhradit veškeré poplatky online prostřednictvím široce dostupných přeshraničních platebních služeb, aniž by došlo k diskriminaci na základě místa usazení poskytovatele služby, místa vydání platebního prostředku či umístění platebního účtu v rámci Unie.

ODDÍL 4

Sledování kvality

Článek 17

Sledování kvality

1.   Národní koordinátoři uvedení v článku 28 a Komise v rámci svých svěřených pravomocí pravidelně sledují, zda informace, postupy a asistenční služby a služby pro řešení problémů, které jsou dostupné prostřednictvím brány, splňují požadavky na kvalitu stanovené v článcích 8 až 13 a v článku 16. Sledování se provádí na základě údajů shromážděných podle článků 24 a 25.

2.   V případě zhoršení kvality informací, postupů a asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů uvedených v odstavci 1, které poskytují příslušné orgány, přijme Komise s ohledem na vážnost a trvalost daného zhoršení jedno nebo více následujících opatření:

a)

informuje příslušného národního koordinátora a požádá o nápravné opatření;

b)

předloží v koordinační skupině pro bránu k projednání doporučené kroky s cílem zlepšit dodržování požadavků na kvalitu;

c)

zašle dotčenému členskému státu dopis s doporučeními;

d)

dočasně od brány odpojí danou informaci, postup nebo asistenční službu nebo službu pro řešení problémů.

3.   Pokud určitá asistenční služba nebo služba pro řešení problémů, k níž jsou poskytnuty odkazy podle čl. 7 odst. 3, trvale nesplňuje požadavky stanovené v článcích 11 a 16 nebo dle údajů shromážděných podle článků 24 a 25 již nesplňuje potřeby uživatelů, může ji Komise po konzultaci s příslušným národním koordinátorem a v případě potřeby s koordinační skupinou pro bránu, od brány odpojit.

KAPITOLA IV

TECHNICKÁ ŘEŠENÍ

Článek 18

Společné uživatelské rozhraní

1.   Komise v úzké spolupráci s členskými státy poskytne společné uživatelské rozhraní začleněné do portálu „Vaše Evropa“, aby zajistila řádné fungování brány.

2.   Společné uživatelské rozhraní umožní přístup k informacím, postupům a asistenčním službám a službám pro řešení problémů prostřednictvím odkazů na příslušné unijní a vnitrostátní internetové stránky nebo odkazy internetových stránek, které jsou vloženy do úložiště odkazů uvedeného v článku 19.

3.   Členské státy a Komise v souladu se svými příslušnými úlohami a povinnostmi stanovenými v článku 4 zajistí, aby informace o pravidlech a povinnostech, o postupech a o asistenčních službách a službách pro řešení problémů byly organizovány a označeny takovým způsobem, který usnadňuje možnost jejich dohledání prostřednictvím společného uživatelského rozhraní.

4.   Komise zajistí, aby společné uživatelské rozhraní splňovalo tyto požadavky na kvalitu:

a)

je snadno použitelné;

b)

je dostupné online prostřednictvím různých elektronických prostředků;

c)

je vyvinuto a optimalizováno pro různé internetové vyhledávače;

d)

splňuje tyto požadavky na přístupnost internetových stránek: vnímatelnost, ovladatelnost, srozumitelnost a stabilitu.

5.   Komise může přijmout prováděcí akty, kterými stanoví požadavky na interoperabilitu v zájmu usnadnění dohledatelnosti informací o pravidlech a povinnostech, o postupech a o asistenčních službách a službách pro řešení problémů prostřednictvím společného uživatelského rozhraní. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 37 odst. 2.

Článek 19

Úložiště odkazů

1.   Komise v úzké spolupráci s členskými státy zřídí a udržuje elektronické úložiště odkazů na informace, postupy a asistenční služby a služby pro řešení problémů, které jsou uvedeny v čl. 2 odst. 2, a umožní propojení daných služeb a společného uživatelského rozhraní.

2.   Komise do úložiště odkazů vloží odkazy na informace, postupy a asistenční služby a služby pro řešení problémů, které jsou dostupné na odkazech internetových stránek spravovaných na úrovni Unie, a dbá na to, aby tyto odkazy byly přesné a aktuální.

3.   Národní koordinátoři do úložiště odkazů vloží odkazy na informace, postupy a asistenční služby a služby pro řešení problémů, které jsou dostupné na odkazech internetových stránek spravovaných příslušnými orgány nebo soukromými či polosoukromými subjekty dle čl. 7 odst. 3, a dbají na to, aby tyto odkazy byly přesné a aktuální.

4.   Je-li to z technického hlediska možné, může být vkládání odkazů podle odstavce 3 mezi příslušnými systémy členských států a úložištěm odkazů prováděno automaticky.

5.   Komise veřejnosti zpřístupní informace vložené do úložiště odkazů v otevřeném a strojově čitelném formátu.

6.   Komise a národní koordinátoři zajistí, aby se odkazy na informace, postupy a asistenční služby a služby pro řešení problémů, které jsou nabízeny prostřednictvím brány, zbytečně zcela ani zčásti neopakovaly a nepřekrývaly, a nemátly tak uživatele.

7.   Pokud jiná ustanovení práva Unie stanovují zveřejnění informací uvedených v článku 4, Komise a národní koordinátoři mohou pro splnění požadavků uvedeného článku poskytnout odkazy na dané informace.

Článek 20

Společný vyhledávač asistenčních služeb

1.   Aby se usnadnil přístup k asistenčním službám a službám pro řešení problémů uvedeným v příloze III nebo v čl. 7 odst. 2 a 3, příslušné orgány a Komise zajistí, aby k nim uživatelé měli přístup prostřednictvím společného vyhledávače asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů (dále jen „společný vyhledávač asistenčních služeb“), který bude dostupný prostřednictvím brány.

2.   Komise vyvine a bude spravovat společný vyhledávač asistenčních služeb a určí uspořádání a formát, v nichž musí být dodány popisy a kontaktní údaje k daným asistenčním službám a službám pro řešení problémů, aby se umožnilo řádné fungování společného vyhledávače asistenčních služeb.

3.   Národní koordinátoři poskytnou Komisi popisy a kontaktní údaje, jak jsou uvedeny v odstavci 2.

Článek 21

Odpovědnost za aplikace IKT, jež podporují bránu

1.   Komise je odpovědná za vývoj, dostupnost, sledování, aktualizaci, údržbu, zabezpečení a hostování následujících aplikací IKT a odkazů internetových stránek:

a)

portálu „Vaše Evropa“ uvedeného v čl. 2 odst. 1;

b)

společného uživatelského rozhraní uvedeného v čl. 18 odst. 1, včetně vyhledávacího nástroje nebo jakéhokoliv jiného nástroje IKT, který umožňuje vyhledávání informací a služeb na internetu;

c)

úložiště odkazů uvedeného v čl. 19 odst. 1;

d)

společného vyhledávače asistenčních služeb uvedeného v čl. 20 odst. 1;

e)

nástroje pro zpětnou vazbu od uživatelů uvedeného v čl. 25 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 písm. a).

Při vývoji těchto aplikací IKT Komise úzce spolupracuje s členskými státy.

2.   Členské státy jsou odpovědné za vývoj, dostupnost, sledování, aktualizaci, údržbu a zabezpečení aplikací IKT, jež souvisí s jejich vnitrostátními internetovými stránkami a odkazy internetových stránek, které spravují a které jsou propojeny se společným uživatelským rozhraním.

KAPITOLA V

PROPAGACE

Článek 22

Název, logo a značka kvality

1.   Názvem, pod kterým bude brána známa a propagována veřejnosti, bude označení „Your Europe“.

O logu, pod kterým má být brána známa a propagována veřejnosti, rozhodne Komise v úzké spolupráci s koordinační skupinou pro bránu nejpozději do 12. června 2019.

Logo brány a odkaz na bránu musí být viditelné a umístěné na relevantních internetových stránkách na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni, které jsou propojeny s bránou.

2.   Coby důkaz dodržení požadavků na kvalitu uvedených v článcích 9, 10 a 11 slouží název a logo brány jako značka kvality. Logo brány smí být však používáno jako značka kvality pouze na odkazech internetových stránek a internetových stránkách, které jsou vloženy do úložiště odkazů uvedeného v článku 19.

Článek 23

Propagace

1.   Členské státy a Komise mezi občany a podniky podporují povědomí o bráně a používání brány a zajistí, aby brána a její informace, postupy a asistenční služby a služby pro řešení problémů byly pro veřejnost viditelné a snadno dohledatelné prostřednictvím veřejně přístupných vyhledávacích nástrojů.

2.   Členské státy a Komise koordinují své propagační činnosti uvedené v odstavci 1, přičemž při těchto činnostech odkazují na bránu a používají její logo společně s názvy případných dalších značek.

3.   Členské státy a Komise zajistí, aby bránu bylo možné snadno dohledat prostřednictvím souvisejících internetových stránek, za něž jsou odpovědné, a aby na všech relevantních internetových stránkách na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni byly uvedeny jasné odkazy na společné uživatelské rozhraní.

4.   Národní koordinátoři propagují bránu příslušným vnitrostátním orgánům.

KAPITOLA VI

ZÍSKÁVÁNÍ ZPĚTNÉ VAZBY OD UŽIVATELŮ A STATISTIKA

Článek 24

Statistiky uživatelů

1.   Příslušné orgány a Komise zajistí, aby byly způsobem, který zaručuje anonymitu uživatelů, získávány statistiky týkající se návštěv uživatelů brány a odkazů internetových stránek, na něž brána odkazuje, aby bylo možné zlepšit fungování brány.

2.   Příslušné orgány, poskytovatelé asistenčních služeb nebo služeb pro řešení problémů podle čl. 7 odst. 3 a Komise shromažďují a vyměňují si souhrnný počet, původ a předmět žádostí o asistenční služby a služby pro řešení problémů a doby potřebné k odezvě.

3.   Statistické údaje shromážděné v souladu s odstavci 1 a 2 ohledně informací, postupů a asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů, na které brána odkazuje, zahrnují tyto kategorie údajů:

a)

údaje o počtu, původu a typu uživatelů brány,

b)

údaje o uživatelských preferencích a uživatelských scénářích,

c)

údaje o použitelnosti, dohledatelnosti a kvalitě informací, postupů, asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů.

Tyto údaje se zveřejňují v otevřeném a běžně používaném, strojově čitelném formátu.

4.   Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví způsob shromažďování a výměny uživatelských statistik uvedených v odstavcích 1, 2 a 3 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 37 odst. 2.

Článek 25

Zpětná vazba od uživatelů o službách brány

1.   Aby se získaly přímé informace od uživatelů o jejich spokojenosti se službami poskytovanými prostřednictvím brány a informacemi jí zpřístupněnými, Komise uživatelům prostřednictvím brány poskytne uživatelsky vstřícný nástroj pro zpětnou vazbu, který uživatelům umožní se ihned po využití služeb uvedených v čl. 2 odst. 2 anonymně vyjádřit ke kvalitě a dostupnosti služeb poskytovaných prostřednictvím brány a informací jí zpřístupněných, a ke kvalitě a dostupnosti společného uživatelského rozhraní.

2.   Příslušné orgány a Komise zajistí, aby uživatelé měli přístup k nástroji uvedenému v odstavci 1 na všech odkazech internetových stránek, které jsou součástí brány.

3.   Komise, příslušné orgány a národní koordinátoři mají přímý přístup ke zpětné vazbě od uživatelů, jež bude prostřednictvím nástroje uvedeného v odstavci 1 získána pro účely řešení jakýchkoli vyvstalých problémů.

4.   Příslušné orgány nejsou povinny na svých odkazech internetových stránek, které jsou součástí brány, uživatelům poskytnout přístup k nástroji zpětné vazby od uživatelů uvedenému v odstavci 1, pokud je na jejich odkazech internetových stránek pro účel sledování kvality služeb již k dispozici nástroj pro zpětnou vazbu od uživatelů podle odstavce 1 s obdobnými funkcemi. Příslušné orgány získají zpětnou vazbu od uživatelů, kterou od nich obdrží prostřednictvím svého vlastního nástroje zpětné vazby, a budou ji sdílet s Komisí a národními koordinátory z ostatních členských států.

5.   Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví pravidla pro získávání a sdílení zpětné vazby od uživatelů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 37 odst. 2.

Článek 26

Hlášení o fungování vnitřního trhu

1.   Komise:

a)

poskytne uživatelům brány uživatelsky vstřícný nástroj pro anonymní hlášení všech překážek, na něž narazili při vykonávání svých práv na vnitřním trhu, a poskytování zpětné vazby;

b)

získává od asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů, které jsou součástí brány, souhrnné informace o předmětech žádostí a o době potřebné k odezvě.

2.   Komise, příslušné orgány a národní koordinátoři mají přímý přístup ke zpětné vazbě získané podle odst. 1 písm. a).

3.   Členské státy a Komise analyzují a zkoumají problémy, které uživatelé ohlásili podle tohoto článku, a kdykoli je to možné, vhodnými prostředky tyto problémy řeší.

Článek 27

Online souhrnné přehledy

Komise zveřejní v anonymizované podobě online souhrnné přehledy problémů, které vyplývají z informací získaných podle čl. 26 odst. 1, z hlavních uživatelských statistik uvedených v článku 24 a z hlavních zpětných vazeb od uživatelů uvedených v článku 25.

KAPITOLA VII

SPRÁVA BRÁNY

Článek 28

Národní koordinátoři

1.   Každý členský stát jmenuje národního koordinátora. Kromě povinností podle článků 7, 17, 19, 20, 23 a 25 národní koordinátoři:

a)

jednají jako kontaktní místo své příslušné státní správy pro všechny záležitosti související s bránou;

b)

v rámci svých příslušných orgánů podporují jednotné provádění článků 9 až 16;

c)

zajišťují, aby se řádně prováděla doporučení uvedená v článku 17 odst. 2 písm. c).

2.   Každý členský stát může v souladu se svou vnitřní správní strukturou jmenovat jednoho nebo více koordinátorů, kteří budou plnit některé z úkolů uvedených v odstavci 1. Za styky s Komisí ohledně veškerých záležitostí souvisejících s bránou je v každém členském státě odpovědný jediný národní koordinátor.

3.   Každý členský stát informuje ostatní členské státy a Komisi o jméně a kontaktních údajích svého národního koordinátora.

Článek 29

Koordinační skupina

Zřizuje se koordinační skupina (dále jen „koordinační skupina pro bránu“). Sestává z jednoho národního koordinátora z každého členského státu a předsedá jí zástupce Komise. Koordinační skupina pro bránu přijme svůj jednací řád. Služby sekretariátu zajistí Komise.

Článek 30

Úkoly koordinační skupiny pro bránu

1.   Koordinační skupina pro bránu podporuje provádění tohoto nařízení. Zejména:

a)

usnadňuje výměnu a pravidelnou aktualizaci osvědčených postupů;

b)

podporuje, aby se kromě postupů uvedených v příloze II tohoto nařízení využívaly také postupy, které lze zcela provést online, a online způsoby ověřování, prokazování totožnosti a podpisu, zejména ty stanovené podle nařízení (EU) č. 910/2014;

c)

projednává zlepšení uživatelsky vstřícného předkládání informací v oblastech, které jsou uvedeny v příloze I, a to především na základě údajů získávaných v souladu s články 24 a 25;

d)

pomáhá Komisi při vývoji společných řešení IKT na podporu brány;

e)

projednává návrh ročního pracovního programu;

f)

pomáhá Komisi se sledováním plnění ročního pracovního programu;

g)

projednává další informace poskytované podle článku 5 s cílem podporovat další členské státy, aby případně uživatelům poskytovaly podobné informace;

h)

pomáhá Komisi v souladu s článkem 17 se sledováním dodržování požadavků, které jsou stanoveny v článcích 8 až 16;

i)

informuje o provádění čl. 6 odst. 1;

j)

projednává a doporučuje opatření příslušným orgánům a Komisi s cílem zabránit zbytečnému překrývání služeb dostupných prostřednictvím brány a odstranit taková překrývání;

k)

poskytuje stanoviska k postupům nebo opatřením pro účinné řešení jakýchkoliv problémů s kvalitou služeb, na které uživatelé upozorní, či návrhy na její zlepšení;

l)

projednává uplatňování zásad bezpečnosti již od návrhu a ochrany soukromí již od návrhu v rámci tohoto nařízení;

m)

projednává otázky týkající se získávání zpětné vazby od uživatelů a statistických údajů uvedených v článcích 24 a 25 s cílem zajistit, aby se služby nabízené na úrovni Unie i na vnitrostátní úrovni trvale zlepšovaly;

n)

projednává otázky související s požadavky na kvalitu služeb nabízených prostřednictvím brány;

o)

sdílí osvědčené postupy a pomáhají Komisi s organizací, uspořádáním a prezentací služeb, které jsou uvedeny v čl. 2 odst. 2, s cílem umožnit řádné fungování společného uživatelského rozhraní;

p)

usnadňuje vývoj a provádění koordinované propagace;

q)

spolupracuje se správními orgány či sítěmi informačních služeb a asistenčních služeb nebo služeb pro řešení problémů;

r)

vydává pokyny ohledně toho, jaký další úřední jazyk či úřední jazyky Unie mají příslušné orgány používat v souladu s čl. 9 odst. 2, čl. 10 odst. 4, čl. 11 odst. 2 a čl. 13 odst. 2 písm. a).

2.   Komise může s koordinační skupinou pro bránu konzultovat jakékoliv záležitosti týkající se uplatňování tohoto nařízení.

Článek 31

Roční pracovní program

1.   Komise přijme roční pracovní program, ve kterém upřesní zejména:

a)

opatření pro zlepšení prezentace konkrétních informací v oblastech, které jsou uvedeny v příloze I, a opatření pro usnadnění včasného uplatňování příslušnými orgány na všech úrovních, včetně úrovně místní samosprávy, požadavků na poskytování informací;

b)

opatření pro usnadnění dodržování článků 6 a 13;

c)

opatření nezbytná pro zajištění stálého dodržování požadavků, které jsou stanoveny v článcích 9 až 12;

d)

činnosti související s propagací brány v souladu s článkem 23.

2.   Komise při přípravě návrhu ročního pracovního programu zohlední uživatelské statistiky a zpětnou vazbu od uživatelů, jež byly získány v souladu s články 24 a 25, jakož i na jakékoliv připomínky ze strany členských států. Před jeho přijetím předloží Komise návrh ročního pracovního programu k projednání koordinační skupině pro bránu.

KAPITOLA VIII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 32

Náklady

1.   Ze souhrnného rozpočtu Evropské unie se pokryjí zejména náklady na:

a)

vývoj a údržbu nástrojů IKT podporujících provedení tohoto nařízení na úrovni Unie;

b)

propagaci brány na úrovni Unie;

c)

překlad informací, vysvětlení a pokynů v souladu s článkem 12 v rámci maximálního ročního objemu na členský stát, aniž je tím dotčeno případné přerozdělení finančních prostředků, je-li to nezbytné pro plné využití dostupných rozpočtových prostředků.

2.   Náklady související s vnitrostátními internetovými portály, informačními platformami, asistenčními službami a postupy zavedenými na úrovni členského státu se hradí z příslušných rozpočtů členských států, pokud právo Unie nestanoví jinak.

Článek 33

Ochrana osobních údajů

Při zpracování osobních údajů v rámci tohoto nařízení dodržují členské státy nařízení (EU) 2016/679. Komise při zpracování osobních údajů v rámci tohoto nařízení dodržuje nařízení (EU) 2018/1725.

Článek 34

Spolupráce s ostatními informačními a asistenčními sítěmi

1.   Po konzultaci s členskými státy Komise rozhodne, které ze stávajících neformálních mechanismů správy asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů, které jsou uvedeny v příloze III, nebo mechanismů správy kterékoliv oblasti informací uvedené v příloze I mají spadat do pravomoci koordinační skupiny pro bránu.

2.   Pokud byly informační a asistenční služby či sítě vytvořeny právně závaznými akty Unie pro kteroukoliv oblast informací, která je uvedena v příloze I, Komise koordinuje práci koordinační skupiny pro bránu a správních orgánů těchto služeb či sítí tak, aby bylo dosaženo jejich součinnosti a předešlo se jejich překrývání.

Článek 35

Systém pro výměnu informací o vnitřním trhu

1.   Pro účely čl. 6 odst. 4 a článku 15 a v souladu s uvedenými články se použije systém pro výměnu informací o vnitřním trhu (dále jen „systém IMI“) zřízený nařízením (EU) č. 1024/2012.

2.   Komise může rozhodnout o použití systému IMI coby elektronického úložiště odkazů podle čl. 19 odst. 1.

Článek 36

Podávání zpráv a přezkum

Do 12. prosince 2022 a poté každé dva roky přezkoumá Komise uplatňování tohoto nařízení a předloží Evropskému parlamentu a Radě hodnoticí zprávu o fungování brány a o fungování vnitřního trhu, kterou vypracuje na základě statistik a zpětné vazby, jež získá v souladu s články 24, 25 a 26. Přezkum zahrnuje zejména hodnocení působnosti článku 14, a to s ohledem na technologický, tržní a právní vývoj týkající se výměny důkazů mezi příslušnými orgány.

Článek 37

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 38

Změna nařízení (EU) č. 1024/2012

Nařízení (EU) č. 1024/2012 se mění takto:

1.

Článek 1 se nahrazuje tímto:

„Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví pravidla pro používání systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (dále jen ‚systém IMI‘) při správní spolupráci mezi subjekty systému IMI, včetně zpracování osobních údajů.“

2.

V článku 3 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Systém IMI se používá k výměně informací, včetně výměny osobních údajů, mezi subjekty systému IMI a ke zpracování těchto informací pro účely kteréhokoliv z následujících úkonů:

a)

správní spolupráci, která se vyžaduje v souladu s akty uvedenými v příloze;

b)

správní spolupráci, která podléhá pilotnímu projektu, jenž se provádí v souladu s článkem 4.“

3.

V článku 5 se druhý pododstavec mění takto:

a)

písmeno a) se nahrazuje tímto:

„a)

‚systémem IMI‘ elektronický nástroj, který Komise poskytuje na podporu správní spolupráce mezi subjekty systému IMI;“;

b)

písmeno b) se nahrazuje tímto:

„b)

‚správní spoluprací‘ spolupráce mezi subjekty systému IMI prostřednictvím výměny a zpracování informací za účelem lepšího uplatňování práva Unie.“;

c)

písmeno g) se nahrazuje tímto:

„g)

‚subjekty systému IMI‘ příslušné orgány, koordinátoři systému IMI, Komise a instituce a jiné subjekty Unie;“

4.

V čl. 8 odst. 1 se doplňuje nové písmeno, které zní:

„f)

zajišťování spolupráce s institucemi a jinými subjekty Unie a umožňování jejich přístupu do systému IMI.“

5.

V článku 9 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4.   Členské státy, Komise a instituce a jiné subjekty Unie zavedou vhodné prostředky, kterými zajistí, aby uživatelům systému IMI byl umožněn přístup pouze k osobním údajům zpracovaným v systému IMI, které potřebují, a pouze v těch oblastech vnitřního trhu, pro které jim byla udělena přístupová práva v souladu s odstavcem 3.“

6.

Článek 21 se mění takto:

a)

odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„2.   Evropský inspektor ochrany údajů je odpovědný za sledování a zajištění toho, aby se uplatňovalo toto nařízení kdykoli Komise nebo instituce a jiné subjekty Unie ve své úloze subjektů systému IMI zpracovávají osobní údaje. Odpovídajícím způsobem se použijí povinnosti a pravomoci uvedené v článcích 57 a 58 nařízení (EU) 2018/1725 (*1).

(*1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39).“;"

b)

odstavec 3 se nahrazuje tímto:

„3.   Vnitrostátní orgány dozoru a evropský inspektor ochrany údajů, z nichž každý jedná v rozsahu svých svěřených pravomocí, spolupracují, aby zajistili koordinovaný dohled nad systémem IMI a jeho používáním subjekty systému IMI v souladu s článkem 62 nařízení (EU) 2018/1725.“;

c)

odstavec 4 se zrušuje.

7.

V článku 29 se zrušuje odstavec 1.

8.

V příloze se doplňují nové body, které zní:

„11.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (*2): článek 56, články 60 až 66 a čl. 70 odst. 1

12.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 2. října 2018, kterým se zřizuje jednotná digitální brána pro poskytování přístupu k informacím, postupům a k asistenčním službám a službám pro řešení problémů a kterým se mění nařízení (EU) č. 1024/2012 (*3): čl. 6 odst. 4, články 15 a 19.

(*2)  Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1."

(*3)  Úř. věst L 295, 21.11.2018, s. 39.“"

Článek 39

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Články 2 a 4, články 7 až 12, články 16 a 17, čl. 18 odst. 1 až 4, články 19 a 20, čl. 24 odst. 1, 2 a 3, čl. 25 odst. 1 až 4, články 26 a 27 se použijí ode dne 12. prosince 2020.

Články 6 a 13, čl. 14 odst. 1 až 8 a odst. 10 a článek 15 se použijí ode dne 12. prosince 2023.

Bez ohledu na datum použitelnosti článků 2, 9, 10 a 11 zpřístupní orgány místní samosprávy informace, vysvětlení a pokyny uvedené v uvedených článcích nejpozději do 12. prosince 2022.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Ve Štrasburku dne 2. října 2018.

Za Evropský parlament

předseda

A. TAJANI

Za Radu

předsedkyně

J. BOGNER-STRAUSS


(1)  Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 88.

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 13. září 2018 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 27. září 2018.

(3)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36).

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 764/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví postupy týkající se uplatňování některých vnitrostátních technických pravidel u výrobků uvedených v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 3052/95/ES (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 21).

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS (Úř. věst. L 88, 4.4.2011, s. 5).

(6)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22).

(7)  Doporučení Komise 2013/461/EU ze dne 17. září 2013 o zásadách, jimiž se řídí síť SOLVIT (Úř. věst. L 249, 19.9.2013, s. 10).

(8)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65).

(9)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 243).

(10)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/589 ze dne 13. dubna 2016 o Evropské síti služeb zaměstnanosti (EURES), přístupu pracovníků ke službám mobility a další integraci trhů práce a o změně nařízení (EU) č. 492/2011 a (EU) č. 1296/2013 (Úř. věst. L 107, 22.4.2016, s. 1).

(11)  Rozhodnutí Rady 2001/470/ES ze dne 28. května 2001 o vytvoření Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci (Úř. věst. L 174, 27.6.2001, s. 25).

(12)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu („nařízení o systému IMI“) (Úř. věst. L 159, 28.5.2014, s. 11).

(13)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 73).

(14)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1).

(15)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 284, 30.10.2009, s. 1).

(16)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2102 ze dne 26. října 2016 o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací subjektů veřejného sektoru (Úř. věst. L 327, 2.12.2016, s. 1).

(17)  Rozhodnutí Rady 2010/48/ES ze dne 26. listopadu 2009 o uzavření Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením Evropským společenstvím (Úř. věst. L 23, 27.1.2010, s. 35).

(18)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012 ze dne 14. března 2012, kterým se stanoví technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech a kterým se mění nařízení (ES) č. 924/2009 (Úř. věst. L 94, 30.3.2012, s. 22).

(19)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1024/2012 ze dne 25. října 2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu a o zrušení rozhodnutí Komise 2008/49/ES („nařízení o systému IMI“) (Úř. věst. L 316, 14.11.2012, s. 1).

(20)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1191 ze dne 6. července 2016 o podpoře volného pohybu občanů zjednodušením požadavků na předkládání některých veřejných listin v Evropské unii a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 (Úř. věst. L 200, 26.7.2016, s. 1).

(21)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).

(22)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (viz strana 39 v tomto čísle Úředního věstníku).

(23)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1316/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se vytváří Nástroj pro propojení Evropy, mění zařízení (EU) č. 913/2010 a zrušují nařízení (ES) č. 680/2007 a (ES) č. 67/2010 (Úř. věst. L 348, 20.12.2013, s. 129).

(24)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132 ze dne 14. června 2017 o některých aspektech práva obchodních společností (Úř. věst. L 169, 30.6.2017, s. 46).

(25)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení (Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 19).

(26)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(27)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1148 ze dne 6. července 2016 o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně bezpečnosti sítí a informačních systémů v Unii (Úř. věst. L 194, 19.7.2016, s. 1).

(28)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89).

(29)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).

(30)  Úř. věst. C 340, 11.10.2017, s. 6.


PŘÍLOHA I

Seznam informačních oblastí, jež mají význam pro občany a podniky vykonávající na vnitřním trhu svá práva, podle čl. 2 odst. 2 písm. a)

Oblasti informačních oblastí týkajících se občanů:

Oblast

INFORMACE TÝKAJÍCÍ SE PRÁV, POVINNOSTÍ A PRAVIDEL VYPLÝVAJÍCÍCH Z PRÁVA UNIE A VNITROSTÁTNÍHO PRÁVA

A.

Cestování v rámci Unie

1.

dokumenty požadované od občanů Unie, jejich rodinných příslušníků, kteří nejsou občany Unie, nezletilých cestujících bez doprovodu a osob, které nejsou občany Unie, cestují-li přes hranice v rámci Unie (průkaz totožnosti, vízum, cestovní pas)

2.

práva a povinnosti osob cestujících v Unii a z Unie letadlem, vlakem, lodí, autobusem, a osob, které si zakoupily soubory cestovních služeb nebo další služby spojené s cestováním

3.

asistence v případě snížené pohyblivosti při cestování v Unii a z Unie

4.

přeprava zvířat, rostlin, alkoholu, tabáku, cigaret a dalšího zboží při cestování v Unii

5.

hlasová volání a odesílání a přijímání elektronických zpráv a elektronických údajů v rámci Unie

B.

Práce a důchod v rámci Unie

1.

hledání zaměstnání v jiném členském státě

2.

nástup do zaměstnání v jiném členském státě

3.

uznávání kvalifikací za účelem získání zaměstnání v jiném členském státě

4.

zdanění v jiném členském státě

5.

pravidla pro pojištění odpovědnosti a povinné pojištění v souvislosti s bydlištěm nebo zaměstnáním v jiném členském státě

6.

podmínky zaměstnávání, včetně vyslaných pracovníků, jak jsou stanovené zákonem nebo podzákonným právním předpisem (včetně informací o pracovní době, placené dovolené, nárocích na dovolenou, právech a povinnostech týkajících se práce přesčas, zdravotních prohlídkách, ukončení smluv, výpovědích a propouštění pro nadbytečnost)

7.

rovné zacházení (pravidla zakazující diskriminaci na pracovišti, pravidla pro stejnou odměnu za tutéž práci pro muže a ženy a pro stejnou odměnu za práci pro zaměstnance pracující na základě smlouvy na dobu určitou či smlouvy na dobu neurčitou)

8.

ochrana zdraví a bezpečnosti v souvislosti s různými druhy činností

9.

práva a povinnosti týkající se sociálního zabezpečení v Unii, včetně práv a povinností souvisejících se získáním důchodu

C.

Vozidla v Unii

1.

dočasné či trvalé přemístění vozidla do jiného členského státu

2.

získání řidičského průkazu a prodloužení jeho platnosti

3.

uzavření povinného pojištění motorového vozidla

4.

nákup a prodej motorového vozidla v jiném členském státě

5.

vnitrostátní pravidla silničního provozu a požadavky na řidiče, včetně obecných pravidel pro používání vnitrostátní silniční infrastruktury: časové poplatky (kupóny), poplatky na základě ujeté vzdálenosti (mýtné), emisní známky

D.

Pobyt v jiném členském státě

1.

dočasné či trvalé přestěhování do jiného členského státu

2.

koupě a prodej nemovitého majetku, včetně podmínek a povinností, pokud jde o zdanění, vlastnictví nebo užívání tohoto majetku, včetně jeho užívání jakožto přechodného bydliště

3.

účast v obecních volbách a volbách do Evropského parlamentu

4.

požadavky týkající se povolení k pobytu pro občany Unie a jejich rodinné příslušníky, včetně rodinných příslušníků, kteří nejsou občany Unie

5.

podmínky platné pro naturalizaci pro státní příslušníky jiného členského státu

6.

pravidla použitelná v případě úmrtí, včetně pravidel pro repatriaci tělesných ostatků do jiného členského státu

E.

Vzdělávání nebo stáž v jiném členském státě

1.

vzdělávací systém v jiném členském státě, včetně předškolního vzdělávání a péče, základní vzdělávání, středoškolské vzdělávání, vysokoškolské vzdělávání a vzdělávání dospělých

2.

dobrovolnická činnost v jiném členském státě

3.

stáž v jiném členském státě

4.

provádění výzkumu v jiném členském státě jakožto součást vzdělávacího programu

F.

Zdravotní péče

1.

poskytování zdravotní péče v jiném členském státě

2.

nákup předepsaných léčivých přípravků v jiném členském státě, než kde byl vydán lékařský předpis, online nebo osobně

3.

pravidla zdravotního pojištění platná pro krátkodobý nebo dlouhodobý pobyt v jiném členském státě, včetně postupu, jak podat žádost o evropský průkaz zdravotního pojištění

4.

všeobecné informace o právech na přístup k dostupným veřejným preventivním opatřením v oblasti zdravotní péče nebo o povinnostech vyplývajících z účasti na těchto opatřeních

5.

služby poskytované na vnitrostátních číslech tísňového volání, včetně čísel „112“ a „116“

6.

práva a podmínky pro umístění do zařízení ústavní péče

G.

Občanská a rodinná práva

1.

narození, opatrovnictví nezletilých dětí, rodičovská odpovědnost, pravidla pro náhradní mateřství a osvojení, včetně osvojení druhým rodičem, vyživovací povinnost vůči dítěti v přeshraniční rodinné situaci

2.

život v páru osob s různou státní příslušností včetně párů stejného pohlaví (manželství, občanské nebo registrované partnerství, rozluka, rozvod, manželská majetková práva, práva osob žijících ve společné domácnosti)

3.

pravidla uznávání pohlaví

4.

práva a povinnosti týkající se dědictví v jiném členském státě, včetně daňových předpisů

5.

práva a pravidla použitelná v případě přeshraničního únosu dítěte rodičem

H.

Práva spotřebitele

1.

nákup zboží, digitálního obsahu nebo služeb (včetně finančních služeb) z jiného členského státu, online nebo osobně

2.

vlastnictví bankovního účtu v jiném členském státě

3.

připojení k veřejným službám, jako například plyn, elektřina, voda, nakládání s odpadem, telekomunikační služby a internet

4.

platby, včetně úhrad a prodlení při přeshraničních platbách

5.

práva spotřebitelů a záruky týkající se nákupu zboží a služeb, včetně postupů pro řešení spotřebitelských sporů a odškodnění

6.

bezpečnost spotřebního zboží

7.

pronájem motorového vozidla

I.

Ochrana osobních údajů

1.

výkon práv subjektů údajů v souvislosti s ochranou osobních údajů

Oblasti informací týkající se podniků:

Oblast

INFORMACE TÝKAJÍCÍ SE PRÁV, POVINNOSTÍ A PRAVIDEL

J.

Založení podniku, jeho provozování a ukončení jeho činnosti

1.

registrace, změna právní formy nebo ukončení činnosti podniku (registrační postupy a právní formy pro vykonávání obchodní činnosti)

2.

přemístění podniku do jiného členského státu

3.

práva duševního vlastnictví (žádost o patent, registrace ochranné známky, náčrt nebo návrh, získání licence pro reprodukování)

4.

korektnost a transparentnost v obchodních praktikách, včetně práv spotřebitele a záruk týkajících se prodeje zboží a služeb

5.

nabízení online platforem pro přeshraniční platby při prodeji zboží a služeb online

6.

práva a povinnosti vyplývající ze smluvního práva, včetně úroků z opožděných plateb

7.

insolvenční řízení a likvidace společností

8.

pojištění úvěrů

9.

fúze společností nebo prodej podniku

10.

občanskoprávní odpovědnost ředitelů společnosti

11.

pravidla a povinnosti, pokud jde o zpracování osobních údajů

K.

Zaměstnanci

1.

podmínky zaměstnávání stanovené zákonem nebo podzákonným právním předpisem (včetně pracovní doby, placené dovolené, nároků na dovolenou, práv a povinností týkajících se práce přesčas, zdravotních prohlídek, ukončení smluv, výpovědí a propouštění pro nadbytečnost)

2.

práva a povinnosti týkající se sociálního zabezpečení v Unii (registrace jako zaměstnavatel, registrace zaměstnanců, oznámení ukončení smlouvy zaměstnance, úhrada příspěvků na sociální zabezpečení, práva a povinnosti týkající se důchodů)

3.

zaměstnávání pracovníků v jiném členském státě (vysílání pracovníků, pravidla týkající se volného pohybu služeb, požadavky týkající se pobytu pracovníků)

4.

rovné zacházení (pravidla zakazující diskriminaci na pracovišti, pravidla pro stejnou odměnu za tutéž práci pro muže a ženy a stejnou odměnu za práci pro zaměstnance pracující na základě smlouvy na dobu určitou nebo smlouvy na dobu neurčitou)

5.

pravidla týkající se zastoupení zaměstnanců

L.

Daně

1.

DPH: informace týkající se obecných pravidel, sazby a osvobození od daně, registrace k DPH a platba DPH, vrácení DPH

2.

spotřební daně: informace týkající se obecných pravidel, sazby a osvobození od daně, registrace ke spotřební dani a platba spotřební daně, vrácení spotřební daně

3.

cla a jiné odvody z dovozu

4.

celní postupy pro dovoz a vývoz v rámci celního kodexu Unie

5.

ostatní daně: platba, sazby, daňová přiznání

M.

Zboží

1.

získání označení CE

2.

pravidla a požadavky týkající se výrobků

3.

určení použitelných norem, technické specifikace a získání certifikace výrobků

4.

vzájemné uznávání výrobků, na které se nevztahují unijní specifikace

5.

požadavky týkající se klasifikace, označování a balení nebezpečných chemických látek

6.

prodej na dálku/mimo obchodní prostory: informace, které musí být zákazníkům sděleny předem, písemné potvrzení smlouvy, odstoupení od smlouvy, dodání zboží, další zvláštní povinnosti

7.

vadné výrobky: práva spotřebitelů a záruky, povinnosti po uzavření obchodu, prostředky nápravy pro poškozenou stranu

8.

certifikace a štítky (EMAS, energetické štítky, ekodesign, ekoznačka EU)

9.

recyklace a nakládání s odpady

N.

Služby

1.

získání licencí, oprávnění a povolení za účelem zahájení a provozování podnikání

2.

oznámení přeshraniční činnosti orgánům

3.

uznávání odborných kvalifikací, včetně odborného vzdělání a odborné přípravy

O

Financování podniku

1.

získání přístupu k financím na úrovni Unie, včetně programů Unie týkajících se financování a podnikatelských grantů

2.

získání přístupu k financím na vnitrostátní úrovni

3.

iniciativy určené podnikatelům (výměny pořádané pro nové podnikatele, poradenské programy atd.)

P.

Veřejné zakázky

1.

účast ve veřejných nabídkových řízeních: pravidla a postupy

2.

online předložení nabídky v reakci na veřejné výběrové řízení

3.

oznamování nesrovnalostí v souvislosti s výběrovým řízením

Q.

Zdraví a bezpečnost při práci

1.

ochrana zdraví a bezpečnosti v souvislosti s různými druhy činností, včetně prevence rizik, informací a školení


PŘÍLOHA II

Postupy podle čl. 6 odst. 1

Životní události

Postupy

Očekávaný výstup, případně s výhradou posouzení žádosti příslušným orgánem v souladu s platným vnitrostátním právem

Narození

Žádost o potvrzení registrace narození

Potvrzení o registraci narození nebo rodný list

Místo pobytu

Žádost o potvrzení místa pobytu

Potvrzení registrace stávající adresy

Studium

Žádost o financování vysokoškolského studia, například formou stipendia a půjčky od veřejného orgánu nebo instituce

Rozhodnutí ve věci žádosti o financování nebo potvrzení o přijetí žádosti

Podání počáteční žádosti o přijetí na veřejnou vysokoškolskou instituci

Potvrzení o přijetí žádosti

Žádost o akademické uznání diplomů, osvědčení či jiných dokladů o studiu nebo kurzech

Rozhodnutí týkající se žádosti o uznání

Práce

Žádost o určení použitelných právních předpisů v souladu s hlavou II nařízení (ES) č. 883/2004 (1)

Rozhodnutí ve věci použitelných právních předpisů

Oznámení změn osobní nebo profesní situace osoby pobírající dávky sociálního zabezpečení, které jsou pro tyto dávky relevantní

Potvrzení o přijetí oznámení o změně

Žádost o evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC)

Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC)

Podání přiznání k dani z příjmu

Potvrzení o přijetí přiznání

Přestěhování

Registrace změny adresy

Potvrzení o zrušení registrace předchozí adresy a o registraci nové adresy

Registrace motorového vozidla pocházejícího z členského státu nebo v členském státě již registrovaného, standardními postupy (2)

Doklad o registraci motorového vozidla

Získání známek pro používání vnitrostátní silniční infrastruktury: časové poplatky (kupóny), poplatky na základě ujeté vzdálenosti (mýtné) vydané veřejným orgánem či institucí

Převzetí dálniční známky nebo kupónu nebo jiného dokladu o zaplacení

Získání emisních známek vydávaných veřejným orgánem nebo institucí

Převzetí emisních známek nebo jiného dokladu o zaplacení

Důchod

Žádost o důchod a předdůchodové dávky z povinných systémů

Potvrzení o přijetí žádosti nebo rozhodnutí týkající se žádosti o důchod nebo předdůchodových dávek

Žádost o informace o údajích souvisejících s důchodem z povinných systémů

Přehled osobních údajů souvisejících s důchodem

Zahájení, provozování a ukončení podnikatelské činnosti

Ohlašování podnikatelské činnosti, povolení k podnikatelské činnosti, změny v podnikatelské činnosti a ukončení podnikatelské činnosti bez insolvenčního nebo likvidačního řízení vyjma počáteční registrace podnikatelské činnosti v obchodním rejstříku a vyjma postupů týkajících se založení nebo jakékoli následné evidence společností ve smyslu čl. 54 druhého pododstavce Smlouvy o fungování EU

Potvrzení o přijetí ohlášení nebo změny, nebo žádosti o povolení podnikatelské činnosti

Registrace zaměstnavatele (fyzické osoby) do povinného důchodového systému a systému pojištění

Potvrzení o registraci nebo registrační číslo sociálního zabezpečení

Registrace zaměstnanců do povinného důchodového systému a systému pojištění

Potvrzení o registraci nebo registrační číslo sociálního zabezpečení

Podání přiznání k dani z příjmu

Potvrzení o podání přiznání

Oznámení určené systému sociálního zabezpečení o ukončení smlouvy se zaměstnancem, s výjimkou postupů pro hromadné propouštění zaměstnanců

Potvrzení o přijetí oznámení

Úhrada příspěvků na sociální zabezpečení za zaměstnance

Příjmový doklad nebo jiná forma potvrzení úhrady příspěvků na sociální zabezpečení za zaměstnance


(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1).

(2)  Zahrnuta jsou následující vozidla: a) jakékoli motorové vozidlo nebo přípojné vozidlo uvedené v článku 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES (Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1) a b) jakékoli dvoukolové nebo tříkolové motorové vozidlo, ať se zdvojenými koly, nebo jiné, určené k používání na pozemních komunikacích, uvedené v článku 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013 (Úř. věst. L 60, 2.3.2013, s. 52).


PŘÍLOHA III

Seznam asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů podle čl. 2 odst. 2 písm. c)

(1)

Jednotná kontaktní místa (1)

(2)

Kontaktní místa pro výrobky (2)

(3)

Kontaktní místa pro stavební výrobky (3)

(4)

Národní centra pomoci pro odbornou kvalifikaci (4)

(5)

Vnitrostátní kontaktní místa pro přeshraniční zdravotní péči (5)

(6)

Evropská síť služeb zaměstnanosti (EURES) (6)

(7)

Řešení spotřebitelských sporů on-line (7)


(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36).

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 764/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví postupy týkající se uplatňování některých vnitrostátních technických pravidel u výrobků uvedených v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 3052/95/ES (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 21).

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS (Úř. věst. L 88, 4.4.2011, s. 5).

(4)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22).

(5)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči (Úř. věst. L 88, 4.4.2011, s. 45).

(6)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/589 ze dne 13. dubna 2016 o Evropské síti služeb zaměstnanosti (EURES), přístupu pracovníků ke službám mobility a další integraci trhů práce a o změně nařízení (EU) č. 492/2011 a (EU) č. 1296/2013 (Úř. věst. L 107, 22.4.2016, s. 1).

(7)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 ze dne 21. května 2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (nařízení o řešení spotřebitelských sporů on-line) (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 1).


© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2018
Zavřít
MENU