(EU) 2017/2232Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/2232 ze dne 4. prosince 2017, kterým se opětovně ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a Vietnamu a vyráběné některými vyvážejícími výrobci v Čínské lidové republice a Vietnamu, s konečnou platností vybírá uložené prozatímní clo a kterým se provádí rozsudek Soudního dvora ve spojených věcech C-659/13 a C-34/14

(1)

Dne 23. března 2006 přijala Komise nařízení (ES) č. 553/2006, kterým se ukládá prozatímní antidumpingové clo z dovozu některé obuvi se svrškem z usně (dále jen „obuv“) pocházející z Čínské lidové republiky (dále též „ČLR“ nebo „Čína“) a Vietnamu (dále jen „prozatímní nařízení“) (2).

(2)

Nařízením (ES) č. 1472/2006 (3) uložila Rada konečná antidumpingová cla v rozmezí od 9,7 do 16,5 % na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Vietnamu a z ČLR na dobu dvou let (dále jen „nařízení (ES) č. 1472/2006“ nebo „sporné nařízení“).

(3)

Nařízením (ES) č. 388/2008 (4) rozšířila Rada konečná antidumpingová opatření na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z ČLR na dovoz zasílaný ze Zvláštní administrativní oblasti ČLR Macao bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ ze Zvláštní administrativní oblasti ČLR Macao.

(4)

K okamžiku uplynutí platnosti opatření Rada na základě přezkumu před pozbytím platnosti zahájeného dne 3. října 2008 (5) znovu prodloužila antidumpingová opatření o dobu 15 měsíců, tj. do 31. března 2011, a to prostřednictvím prováděcího nařízení (EU) č. 1294/2009 (6) (dále jen „prováděcí nařízení (EU) č. 1294/2009“).

(5)

Společnosti Brosmann Footwear (HK) Ltd, Seasonable Footwear (Zhongshan) Ltd, Lung Pao Footwear (Guangzhou) Ltd, Risen Footwear (HK) Co Ltd a Zhejiang Aokang Shoes Co. Ltd (dále jen „žalobkyně“) napadly sporné nařízení u Soudu prvního stupně (nyní Tribunálu). Svými rozsudky ze dne 4. března 2010 ve věci Brosmann Footwear (HK) a další v. Rada, T-401/06, a ze dne 4. března 2010 ve spojených věcech Zhejiang Aokang Shoes a Wenzhou Taima Shoes v. Rada, T-407/06 a T-408/06, Tribunál tyto žaloby zamítl.

(6)

Žalobkyně se proti těmto rozsudkům odvolaly. Soudní dvůr tyto rozsudky ve svých rozsudcích ze dne 2. února 2012 ve věci Brosmann Footwear (HK) a další v. Rada, C-249/10 P, a ze dne 15. listopadu 2012 ve věci Zhejiang Aokang Shoes v. Rada, C-247/10 P (dále jen „rozsudky Brosmann a Aokang“), zrušil. Soudní dvůrrozhodl, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení věci, neboť se domníval, že Komise nebyla povinna zkoumat žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství podle čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) základního nařízení od hospodářských subjektů nezařazených do vzorku (bod 36 rozsudku ve věci C-249/10 P a body 29 a 32 rozsudku ve věci C-247/10 P).

(7)

Soudní dvůr poté sám v dané věci rozhodl. Rozhodl, že „[…] Komise měla přezkoumat odůvodněné žádosti, které jí navrhovatelky předložily na základě čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) základního nařízení za účelem přiznání STH v rámci antidumpingového řízení upraveného sporným nařízením. Dále je třeba konstatovat, že není vyloučeno, že takový přezkum povede k tomu, že jim bude uloženo konečné antidumpingové clo lišící se od cla ve výši 16,5 %, které se na ně vztahuje podle čl. 1 odst. 3 sporného nařízení. Z téhož ustanovení totiž vyplývá, že ve sporném nařízení bylo konečné antidumpingové clo ve výši 9,7 % uloženo pouze jedinému čínskému hospodářskému subjektu zařazenému do vzorku, kterému byl přiznán STH. Platí přitom, jak vyplývá z bodu 38 tohoto rozsudku, že pokud by Komise konstatovala, že podmínky tržního hospodářství převažují i v případě navrhovatelek, měla by se posledně uvedená sazba cla, v případě nemožnosti vypočítat individuální dumpingové rozpětí, vztahovat i na ně“ (bod 42 rozsudku ve věci C-249/10 P a bod 36 rozsudku ve věci C-247/10 P).

(8)

V důsledku toho zrušil Soudní dvůr sporné nařízení v rozsahu, ve kterém se týká dotčených žalobkyň.

(9)

V říjnu 2013 Komise prostřednictvím oznámení uveřejněného v Úředním věstníku Evropské unie  (7) oznámila, že se rozhodla obnovit antidumpingové řízení k okamžiku vzniku nesrovnalostí a přezkoumat, zda v případě žalobkyň převažovaly v období od 1. dubna 2004 do 31. března 2005 podmínky tržního hospodářství. V uvedeném oznámení byly zúčastněné strany vyzvány, aby se přihlásily.

(10)

V březnu 2014 Rada prováděcím rozhodnutím Rady 2014/149/EU (8) zamítla návrh Komise na přijetí prováděcího nařízení Rady o opětovném uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a vyráběné společnostmi Brosmann Footwear (HK) Ltd, Seasonable Footwear (Zhongshan) Ltd, Lung Pao Footwear (Guangzhou) Ltd, Risen Footwear (HK) Co Ltd a Zhejiang Aokang Shoes Co. Ltd a o konečném výběru jim uloženého prozatímního cla a ukončila řízení týkající se uvedených výrobců. Rada vyjádřila názor, že dovozci, kteří nakoupili obuv od vyvážejících výrobců a kterým bylo příslušnými vnitrostátními orgány příslušné clo nahrazeno na základě článku 236 nařízení (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (9) (dále jen „celní kodex Společenství“), nabyli na základě ustanovení čl. 1 odst. 4 sporného nařízení, na jehož základě se ustanovení celního kodexu Společenství, zejména článku 221, na výběr cla uplatnila, legitimní očekávání.

(11)

Tři dovozci dotčeného výrobku, C&J Clark International Ltd. (dále jen „Clark“), Puma SE (dále jen „Puma“) a Timberland Europe B.V. (dále jen „Timberland“) (dále jen „dotčení dovozci“), antidumpingová opatření uvalená na dovoz některé obuvi pocházející z Číny a Vietnamu napadli s odvoláním na judikaturu uvedenou v 5. až 7. bodě odůvodnění u vnitrostátních soudů, které se s žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce obrátily na Soudní dvůr.

(12)

Dne 4. února 2016, ve spojených věcech C & J Clark International Limited, C-659/13, a Puma SE, C-34/14 (10), Soudní dvůr prohlásil nařízení (ES) č. 1472/2006 a prováděcí nařízení (EU) č. 1294/2009 za neplatná, jelikož Evropská komise nepřezkoumala žádosti podané vyvážejícími výrobci v ČLR a Vietnamu, kteří nebyli zařazeni do vzorku, o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení (dále jen „rozsudky“), a to v rozporu s požadavky stanovenými v ustanoveních čl. 2 odst. 7 písm. b) a čl. 9 odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 384/96 (11).

(13)

Co se týče věci Timberland Europe, C-571/14, Soudní dvůr dne 11. dubna 2016 rozhodl o výmazu této věci z rejstříku na žádost předkládajícího vnitrostátního soudu.

(14)

Článek 266 SFEU stanoví, že orgány musí přijmout opatření nezbytná k zajištění souladu s rozsudky Soudního dvora. V případě zrušení aktu přijatého orgány v rámci správního řízení, jako je antidumpingové řízení, spočívá zajištění souladu s rozsudkem Soudního dvora v nahrazení zrušeného aktu novým aktem, ve kterém je protiprávnost zjištěná Soudním dvorem odstraněna (12).

(15)

Podle judikatury Soudního dvora lze v postupu nahrazení zrušeného aktu pokračovat k okamžiku, kdy nastala protiprávnost (13). To zejména znamená, že za situace, kdy je akt, kterým je správní řízení ukončeno, zrušen, nemá tento fakt, že akt byl zrušen, nutně vliv na přípravné úkony, jako je zahájení antidumpingového řízení. Za situace, kdy je zrušeno nařízení, které ukládá konečná antidumpingová opatření, to znamená, že pokud k protiprávnosti nedošlo k okamžiku zahájení řízení, zůstává poté, co bylo nařízení zrušeno, antidumpingové řízení nadále otevřeno, protože akt, jímž se antidumpingové řízení uzavírá, byl z právního řádu Unie odstraněn (14).

(16)

S výjimkou skutečnosti, že orgány nepřezkoumaly žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení podané vyvážejícími výrobci v Čínské lidové republice a Vietnamu, kteří nebyli zařazeni do vzorku, zůstala všechna ostatní zjištění učiněná v nařízení (ES) č. 1472/2006 a prováděcím nařízení (EU) č. 1294/2009 i nadále v platnosti.

(17)

V daném případě protiprávnost nastala až po zahájení řízení. Proto se Komise rozhodla stávající antidumpingové řízení, jež bylo v návaznosti na rozsudky stále otevřené, obnovit, a to od okamžiku, kdy nastala protiprávnost, a přezkoumat, zda v případě dotčených vyvážejících výrobců převažovaly podmínky tržního hospodářství v období od 1. dubna 2004 do 31. března 2005, což bylo období šetření (dále jen „období šetření“). Komise rovněž v příslušném případě zkoumala, zda byli dotčení vyvážející výrobci způsobilí pro individuální zacházení v souladu s čl. 9 odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 (15) (dále jen „základní nařízení ve znění před změnou“) (16).

(18)

Prováděcím nařízením (EU) 2016/1395 (17) Komise opětovně uložila konečné antidumpingové clo, pokud jde o společnosti Clark a Puma, na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z ČLR a vyráběné třinácti čínskými vyvážejícími výrobci, kteří podali žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení, avšak nebyli zařazeni do vzorku, a s konečnou platností vybrala uložené prozatímní clo.

(19)

Prováděcím nařízením (EU) 2016/1647 (18) Komise opětovně uložila konečné antidumpingové clo, pokud jde o společnosti Clark, Puma a Timberland, na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Vietnamu a vyráběné některými vietnamskými vyvážejícími výrobci, kteří podali žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení, avšak nebyli zařazeni do vzorku, a s konečnou platností vybrala uložené prozatímní clo.

(20)

Prováděcím nařízením (EU) 2016/1731 (19) Komise opětovně uložila konečné antidumpingové clo, pokud jde o společnosti Puma a Timberland, na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a vyráběné jedním vietnamským vyvážejícím výrobcem a dvěma čínskými vyvážejícími výrobci, kteří podali žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení, avšak nebyli zařazeni do vzorku, a s konečnou platností vybrala uložené prozatímní clo.

(21)

Platnost nařízení (EU) 2016/1395, nařízení (EU) 2016/1647 a nařízení (EU) 2016/1731 napadly společnosti Puma a Timberland u Tribunálu ve věcech Puma a další v. Komise, T-781/16, a Timberland Europe v. Komise, T-782/16. Mimoto byla napadena rovněž platnost nařízení (EU) 2016/1395 společností Clark u Tribunálu ve věcech C & J Clark International v. Komise, T-790/16, a C & J Clark International v. Komise, T-861/16.

(22)

S ohledem na provádění rozsudku ve spojených věcech C-659/13 C & J Clark International Limited a C-34/14 Puma SE, uvedených ve 12. bodě odůvodnění, přijala Komise dne 17. února 2016 prováděcí nařízení (EU) 2016/223, kterým se stanoví postup pro posouzení některých žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení podaných vyvážejícími výrobci z Číny a Vietnamu a kterým se provádí rozsudek Soudního dvora ve spojených věcech C-659/13 a C-34/14 (20). V článku 1 uvedeného nařízení ukládá Komise vnitrostátním celním orgánům postoupit jí všechny žádosti o vrácení konečných antidumpingových cel zaplacených z dovozu obuvi pocházející z Číny a Vietnamu předložené dovozci na základě článku 236 celního kodexu Společenství a na základě skutečnosti, že vyvážející výrobce nezařazený do vzorku v šetření, které vedlo k uložení konečných opatření nařízením (ES) č. 1472/2006 (dále jen „původní šetření“), zažádal o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení. Komise příslušnou žádost o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení posoudí a opětovně uloží příslušnou celní sazbu. Vnitrostátní celní orgány by poté na tomto základě měly rozhodnout o žádosti o vrácení a prominutí antidumpingových cel.

(23)

V návaznosti na oznámení francouzských celních orgánů v souladu s článkem 1 prováděcího nařízení (EU) 2016/223 Komise zjistila dva čínské vyvážející výrobce, kteří podali žádost o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení v původním šetření, avšak nebyli vybráni do vzorku. Byl zjištěn další vyvážející výrobce, který je dodavatelem společnosti Deichmann, německého dovozce, jenž napadl placení cla. Komise následně žádosti těchto tří čínských vyvážejících výrobců o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení přezkoumala.

(24)

Na základě výše uvedených skutečností Komise prováděcím nařízením (EU) 2016/2257 (21) opětovně uložila konečné antidumpingové clo na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a vyráběné třemi vyvážejícími výrobci, kteří podali žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení, avšak nebyli zařazeni do vzorku, a s konečnou platností vybrala uložené prozatímní clo.

(25)

Dne 12. července 2016 celní orgány Spojeného království, dne 13. července 2016 celní orgány Belgie a dne 26. července 2016 celní orgány Švédska v souladu s článkem 1 prováděcího nařízení (EU) 2016/223 oznámily Komisi žádosti dovozců o vrácení cla. Na základě těchto oznámení Komise přezkoumala žádosti devatenácti vyvážejících výrobců o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení a nařízením (EU) 2017/423 (22) opětovně uložila konečné antidumpingové clo na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a Vietnamu a vyráběné těmito devatenácti vyvážejícími výrobci a s konečnou platností vybrala uložené prozatímní clo.

(26)

Během výše uvedeného šetření bylo na základě připomínek několika zúčastněných stran po poskytnutí informací zjištěno pět dalších společností/skupin společností, jež buď samy za sebe nebo prostřednictvím čínského nebo vietnamského vyvážejícího výrobce, s nímž jsou ve spojení, předložily v původním šetření formulář žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení, avšak nebyly zařazeny do vzorku a rovněž nebyly posouzeny v žádném předchozím provádění. Tyto společnosti byly uvedeny v příloze VI nařízení (EU) 2017/423 a byly součástí čtyř skupin společností.

(27)

Na tomto základě Komise určila čtyři skupiny společností, do nichž patří celkem sedm jednotlivých společností, jež byly čínskými nebo vietnamskými vyvážejícími výrobci, kteří v původním šetření nebyli zařazeni do vzorku, a posoudila formuláře žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení, které tyto společnosti předložily v průběhu původního šetření. V důsledku toho Komise prováděcím nařízením (EU) 2017/1982 (23) opětovně uložila konečné antidumpingové clo na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a vyráběné uvedenými vyvážejícími výrobci, kteří podali žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení, avšak nebyli zařazeni do vzorku, a s konečnou platností vybrala uložené prozatímní clo.

(28)

Kromě toho Komise v článku 3 prováděcího nařízení (EU) 2017/423 posouzení situace společností uvedených v příloze III zmíněného nařízení dočasně pozastavila, dokud dovozce požadující vrácení cla od vnitrostátních celních orgánů nesdělí Komisi názvy a adresy dotčených vyvážejících výrobců, od kterých obchodníci nakupují obuv. Ačkoli se Komise domnívá, že důkazní břemeno v souvislosti s určením příslušných vyvážejících výrobců v Číně a/nebo Vietnamu leží na dovozcích, kteří žádají o vrácení zaplacených antidumpingových cel, rovněž uznala, že ne všichni dovozci, kteří nakoupili obuv od těchto obchodníků, si museli být vědomi skutečnosti, že je nezbytné Komisi sdělit názvy vyvážejících výrobců, od nichž uvedení obchodníci nakupovali obuv. Komise se proto jmenovitě obrátila na všechny dovozce, kterých se oznámení Spojeného království, Belgie a Švédska týkala, a vyzvala je, aby ve stanovené lhůtě předložili nezbytné informace, tj. názvy a adresy vyvážejících výrobců v Číně či Vietnamu.

(29)

Tři dovozci (Pentland Brands Ltd., Puma UK Ltd. a Deichmann Shoes UK Ltd.) následně poskytli názvy a adresy svých příslušných dodavatelů v Číně a/nebo Vietnamu (dne 18. dubna 2017 společnost Puma UK Ltd., dne 27. dubna 2017 společnost Pentland Brands Ltd. a dne 15. května 2017 společnost Deichmann Shoes UK Ltd.).

(30)

Dne 7. dubna 2017 německé celní orgány v souladu s článkem 1 prováděcího nařízení (EU) 2016/223 oznámily Komisi žádosti dovozců v Unii o vrácení cla a předložily podpůrné dokumenty. Dne 20. června 2017 německé celní orgány zaslaly dodatek ke svému původnímu oznámení a oznámily Komisi další žádosti dovozců o vrácení cla.

(31)

Dne 23. května 2017 nizozemské celní orgány v souladu s článkem 1 prováděcího nařízení (EU) 2016/223 oznámily Komisi žádosti dovozců v Unii o vrácení cla a předložily podpůrné dokumenty. Dne 21. července 2017 nizozemské celní orgány zaslaly dodatek ke svému původnímu oznámení a Komisi oznámily další žádosti dovozců o vrácení cla.

(32)

Komise tak získala názvy a adresy celkem 600 společností, které byly vykázány jako dodavatelé obuvi v ČLR a Vietnamu.

(33)

U 431 z těchto společností (uvedených v příloze III tohoto nařízení) nemá Komise žádný záznam o tom, že by během původního šetření předložily jakýkoli formulář žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení. Uvedené společnosti rovněž nebyly schopny prokázat, že jsou ve spojení s některým z čínských nebo vietnamských vyvážejících výrobců, kteří během původního šetření předložili žádost o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení.

(34)

Ze zbývajících společností bylo 19 vyvážejících výrobců (uvedených v příloze IV tohoto nařízení) již posouzeno jednotlivě nebo jako součást skupiny společností vybraných do vzorku čínských nebo vietnamských vyvážejících výrobců v souvislosti s původním šetřením. Jelikož pro žádnou z těchto společností nebyla určena individuální celní sazba, použila se na dovoz obuvi od těchto společností celní sazba pro ČLR ve výši 16,5 % a pro Vietnam ve výši 10 %. Tyto sazby nebyly dotčeny rozsudkem uvedeným ve 12. bodě odůvodnění.

(35)

Ze zbývajících společností bylo 72 vyvážejících výrobců (uvedených v příloze V tohoto nařízení) již posouzeno jednotlivě nebo jako součást skupiny společností v souvislosti s prováděním rozsudku uvedeného ve 12. bodě odůvodnění, konkrétně prováděcím rozhodnutím 2014/149/EU nebo prováděcími nařízeními (EU) 2016/1395, (EU) 2016/1647, (EU) 2016/1731, (EU) 2016/2257 a (EU) 2017/1982.

(36)

Na společnosti nebo skupiny společností posouzené prováděcím rozhodnutím 2014/149/EU se nevztahovalo opětovné uložení antidumpingového cla, jak je uvedeno v 10. bodě odůvodnění, a to na základě skutečnosti, že clo bylo těmto společnostem již vráceno, čímž tyto společnosti nabyly legitimního očekávání, že k opětovnému uložení cla nedojde. Žádostem dovozců v Unii o vrácení cla souvisejícím se společnostmi nebo skupinami společností posouzenými prováděcími nařízeními (EU) 2016/1395, (EU) 2016/1647, (EU) 2016/1731, (EU) 2016/2257 a (EU) 2017/1982 by na druhou stranu nemělo být vyhověno. Je tomu tak proto, že tito dovozci se nacházejí v jiné právní situaci než dovozci, kteří byli posouzeni prováděcím rozhodnutím 2014/149/EU, a konkrétně nenabyli legitimního očekávání.

(37)

Zbývajících 70 společností (uvedených v příloze II tohoto nařízení) byli čínští nebo vietnamští vyvážející výrobci, kteří v původním šetření nebyli zařazeni do vzorku a předložili formulář žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení. Komise proto posoudila žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení předložené těmito společnostmi.

(38)

Souhrnně vzato, Komise v rámci tohoto nařízení posoudila formuláře žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení těchto společností: Aiminer Leather Products Co., Ltd, Best Health Ltd., Best Run Worldwide Co. Ltd, Bright Ease Shoe Factory, Cambinh Shoes Company, Dong Anh Footwear Joint Stock Company, Dong Guan Bor Jiann Footwear Co., Ltd, Dongguan Hongguo Shoes Co. Ltd., Freetrend Industrial Ltd, Freeview Company Ltd, Dongguan Hopecome Footwear Co Ltd, Dongguan Houjie Baihou Hua Jian Footwear Factory, Dongguan Qun Yao Shoe Co., Ltd, Dongyi Shoes Co., Ltd, Doozer (Fujian) Shoes Co., Ltd, Emperor (VN) Co., Ltd, Everlasting Industry Co., Ltd, Fu Jian Ching Luh Shoes Co., Ltd, Fu Jian Lion Score Sport Products Co., Ltd, Fujian Footwear & Headgear Import & Export (Holdings) Co., Ltd, Fujian Jinjiang Guohui Footwear & Garment Co., Ltd, Gan Zhou Hua Jian International Footwear Co., Ltd, Golden Springs Shoe Co., Ltd, Haiduong Shoes Stock Company, Hangzhou Forever Shoes Factory, Hua Jian Industrial Holding Co., Ltd, Huu Nghi Danang Company, Hwa Seung Vina Co., Ltd, Jason Rubber Works Ltd, Jinjiang Hengdali Footwear Co., Ltd, Jinjiang Xiangcheng Footwear and Plastics Co., Ltd, JinJiang Zhenxing Shoes & Plastic Co., Ltd, Juyi Group Co., Ltd, K Star Footwear Co., Ltd, Kangnai Group Wenzhou Lucky Shoes and Leather Co., Ltd, Khai Hoan Footwear Co., Ltd, Lian Jiang Ching Luh Shoes Co., Ltd, Li-Kai Shoes Manufacturing Co., Ltd, New Star Shoes Factory, Ngoc Ha Shoe Company, Nhi Hiep Transportation Construction Company Limited, Ophelia Shoe Co., Ltd, Ormazed Shoes (Zhao Qing City) Ltd, Ormazed Shoes Ltd (Dong Guan) Ltd, Pacific Joint - Venture Company, Phuc Yen Shoes Factory, Phuha Footwear Enterprise, Phuhai Footwear Enterprise, Phulam Footwear Joint Stock Company, Putian Dajili Footwear Co., Ltd, Right Rich Development VN Co., Ltd, Saigon Jim Brother Corporation, Shenzhen Harson Shoes Ltd, Shunde Sunrise (II) Footwear Co., Ltd, Splendour Enterprise Co., Ltd, Stellar Footwear Co., Ltd, Sung Hyun Vina Co., Ltd, Synco Footwear Ltd, Thai Binh Shoes Joint Stock Company, Thang Long Shoes Company, Thanh Hung Co, Ltd, Thuy Khue Shoes Company Ltd, Truong Loi Shoes Company Limited, Wenzhou Chali Shoes Co, Ltd, Wenzhou Dibang Shoes Co., Ltd, Wenzhou Gold Emperor Shoes Co., Ltd, Xiamen Sunchoose Import & Export Co., Ltd, Xingtaiy Footwear Industry & Commerce Co., Ltd, Zhuhai Shi Tai Footwear Company Limited a Zhuhai Shun Tai Footwear Company Limited.

(39)

Komise má možnost napravit ty aspekty sporného nařízení, které vedly k jeho prohlášení za neplatné, přičemž může ty části posouzení, kterých se rozsudek nedotýká, ponechat beze změny (24).

(40)

Cílem tohoto nařízení je opravit ty aspekty sporného nařízení, které nejsou v souladu se základním nařízením, a tudíž vedly k prohlášení nařízení za neplatné, a to v rozsahu, ve kterém jsou dotčeni vyvážející výrobci uvedení ve 30. bodě odůvodnění.

(41)

Všechna ostatní zjištění, která byla v sporném nařízení a v prováděcím nařízení (EU) č. 1294/2009 učiněna a která nebyla Soudním dvorem prohlášena za neplatná, zůstávají v platnosti a tímto se do tohoto nařízení začleňují.

(42)

Následující body odůvodnění se tak omezují na nové posouzení, které bylo nezbytné za účelem dosažení souladu s rozsudky Soudního dvora.

(43)

Komise přezkoumala, zda v případě dotčených vyvážejících výrobců uvedených v 38. bodě odůvodnění, kteří pro období šetření předložili žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, převažovalo zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení. Smyslem je stanovit rozsah, v němž jsou dotčení dovozci oprávněni k tomu, aby jim bylo vráceno antidumpingové clo, které bylo uhrazeno v souvislosti s antidumpingovými cly odvedenými za vývoz těchto dodavatelů.

(44)

V případě, že z analýzy vyplyne, že zacházení jako v tržním hospodářství mělo být těm dotčeným vyvážejícím výrobcům, na jejichž vývoz bylo uvaleno antidumpingové clo, jež dotčení dovozci uhradili, přiznáno, měla by být danému vyvážejícímu výrobci přiznána individuální celní sazba a hodnota vráceného cla by se omezila na částku odpovídající rozdílu mezi odvedeným clem a individuální celní sazbou, tj. v případě dovozu z Číny rozdílu mezi 16,5 % a clem uvaleným na jedinou vyvážející společnost zařazenou do vzorku, které bylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, konkrétně ve výši 9,7 %, a v případě dovozu z Vietnamu rozdílu mezi 10 % a případnou individuální celní sazbou vypočtenou pro dotčeného vyvážejícího výrobce.

(45)

Pokud z analýzy vyplyne, že vyvážejícímu výrobci, jemuž bylo zamítnuto zacházení jako v tržním hospodářství, mělo být přiznáno individuální zacházení, měla by být dotčenému vyvážejícímu výrobci přiznána individuální celní sazba a hodnota vráceného cla by se omezila na částku odpovídající rozdílu mezi odvedeným clem, tj. v případě dovozu z Číny 16,5 % a v případě dovozu z Vietnamu 10 %, a případnou individuální celní sazbou vypočtenou pro dotčeného vyvážejícího výrobce.

(46)

V opačném případě, tedy pokud z analýzy předmětných žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení vyplyne, že zacházení jako v tržním hospodářství i individuální zacházení by mělo být zamítnuto, nebude moci být vráceno žádné antidumpingové clo.

(47)

Jak je vysvětleno ve 12. bodě odůvodnění, Soudní dvůr sporné nařízení a prováděcí nařízení (EU) č. 1294/2009 zrušil ve vztahu k vývozu některé obuvi pocházející od některých čínských a vietnamských vyvážejících výrobců, jelikož Komise nepřezkoumala žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení, které tito vyvážející výrobci podali.

(48)

Komise proto přezkoumala žádosti dotčených vyvážejících výrobců o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení za účelem určení celní sazby platné pro jejich vývoz. Z uvedených posouzení vyplynulo, že předložené informace neprokázaly, že dotčení vyvážející výrobci působili v podmínkách tržního hospodářství nebo že byli způsobilí pro individuální zacházení (podrobné vysvětlení je uvedeno ve 49. bodě odůvodnění a bodech následujících).

(49)

Je nutné připomenout, že v souladu s ustanovením čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení leží důkazní břemeno na výrobci, který o zacházení jako v tržním hospodářství žádá. Za tímto účelem čl. 2 odst. 7 písm. c) první pododstavec stanoví, že žádost podaná takovým výrobcem musí obsahovat dostatečné důkazy o tom, že výrobce působí v podmínkách tržního hospodářství, jak jsou vymezeny v daném ustanovení. Orgány Unie tudíž nemají žádnou povinnost prokázat, že výrobce podmínky stanovené pro přiznání takového statusu nesplňuje. Úkolem orgánů Unie naopak je, aby posoudily, zda jsou důkazy předložené dotčeným výrobcem dostatečné k prokázání toho, že kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) prvním pododstavci základního nařízení jsou splněna, aby mu bylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, a úkolem unijního soudu je, aby ověřil, že takovéto posouzení není zjevně nesprávné (bod 32 rozsudku ve věci C-249/10 P a bod 24 rozsudku ve věci C-247/10 P).

(50)

V souladu s čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení by mělo být splněno všech pět kritérií uvedených v tomto článku, aby vyvážejícímu výrobci mohlo být zacházení jako v tržním hospodářství přiznáno. Komise měla tedy za to, že pro zamítnutí žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství postačí, pokud alespoň jedno z těchto kritérií splněno není.

(51)

Žádný z dotčených vyvážejících výrobců nebyl schopen prokázat splnění prvního kritéria (obchodní rozhodnutí). Komise konkrétně zjistila, že společnosti 34, 36, 37, 38, 39, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 53, 54, 58, 65, 66, 67,69, 72, 77, 79, 80, 82, 84, 85, 88, 89, 92, 93, 94, 96, 97, 98, 99, 100, 101 a 102 (25) nemohly svobodně určit množství svého prodeje pro domácí a vývozní trhy. V tomto ohledu Komise shledala, že na konkrétních trzích (domácím a vývozním) existují omezení produkce a/nebo omezení množství prodeje. Některé společnosti (33, 35, 39, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 66, 67, 68, 69, 70, 72, 73, 74, 75, 77, 81, 83, 84, 85, 86, 87, 91, 96, 97, 101 a 102) nepředložily dostatečné informace o své vlastnické struktuře, akcionářích, správní radě či o výběru členů správní rady k prokázání toho, že svá obchodní rozhodnutí činily na základě tržních signálů bez zásadních zásahů státu. Dále některé společnosti neposkytly povolení k podnikání či jeho anglický překlad (společnosti 33, 35, 59, 60, 62, 81 a 87) nebo stanovy či jejich anglický překlad (společnosti 34, 40, 41, 51, 59, 63, 64, 95, 101 a 102). Kromě toho neposkytly některé společnosti dostatečné informace o svých dodavatelích (společnosti 42, 43, 44, 46, 49, 51, 57, 60, 64, 65, 69, 74, 76 a 95) nebo nebyly schopny prokázat, že byl výběr pracovních sil dostatečně nezávislý na místních orgánech (společnosti 38, 39, 42, 45 a 46), a nepředložily tedy dostatečné důkazy o tom, že svá obchodní rozhodnutí činily bez zásadních zásahů státu.

(52)

Kromě toho nebyly společnosti 33, 34, 35, 40, 41, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 57, 59, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 66, 67, 68, 69, 70, 72, 73, 74, 75, 76, 79, 80, 81, 82, 84, 85, 86, 87, 88, 91, 93, 94, 95, 96, 97, 100, 101 a 102 schopny prokázat splnění druhého kritéria (účetnictví). Společnosti 33, 43, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 59, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 66, 67, 68, 73, 74, 75, 76, 79, 80, 81, 82, 84, 85, 86, 87, 88, 91, 93, 94, 96, 97, 101 a 102 zejména neprokázaly, že vedou jednoznačné účetnictví prověřené nezávislými auditory v souladu s mezinárodními účetními standardy. Konkrétně z posouzení žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství vyplynulo, že tyto společnosti buď neposkytly Komisi výroky/zprávu nezávislého auditora, nebo jejich účetnictví nebylo prověřeno auditory nebo v několika položkách jejich rozvahy a výkazu příjmů chyběly vysvětlující poznámky. Jiné společnosti neposkytly příslušný překlad do angličtiny (společnosti 34, 35, 40, 41, 51, 57, 69, 70, 95 a 100). Dále bylo shledáno, že auditované účetnictví některých společností (43, 44, 45, 57, 65 a 72) vykazovalo zásadní nesrovnalosti, mimo jiné nesrovnalosti v údajích vykázaných pro jednotlivé roky, rozdíly mezi původním zněním a anglickým překladem, pochybnosti o správnosti metody odepisování, inventury a revize zásob nebo problémy zjištěné ve zprávě auditora, které později nebyly napraveny. Tyto společnosti tudíž nesplnily druhé kritérium.

(53)

Pokud jde o třetí kritérium (aktiva a přenos), několik společností nedokázalo prokázat, že systém netržního hospodářství nezpůsobil žádné zkreslení. Konkrétně společnosti 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 42, 43, 44, 47, 48, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 66, 67, 70, 72, 74, 75, 76, 77, 80, 81, 83, 84, 85, 86, 87, 88, 91, 94, 95, 96, 97, 101 a 102 nepředložily nezbytné a kompletní informace ohledně podmínek a hodnoty práv k užívání pozemků. Dále společnosti 34, 35, 37, 38, 39, 42, 43, 45, 46, 52, 53, 54, 57, 60, 63, 65, 66, 72, 77, 79, 84, 85, 87, 93, 94, 95 a 98 nepředložily informace týkající se odchylek od standardní daňové sazby nebo záznamy o zaplacení této daně, zatímco společnosti 37, 42, 43, 44, 57, 84, 87 a 94 nepředložily informace o dodávkách elektrické energie nebo její ceně. Společnosti 40 a 41 nepředložily anglický překlad podstatných informací týkajících se jejich aktiv.

(54)

Pokud jde o čtvrté kritérium (právní prostředí), společnosti 76, 101 a 102 neprokázaly, že jejich provoz probíhal podle právní úpravy úpadku a vlastnictví, jež zajišťuje stabilitu a právní jistotu.

(55)

Společnost 70 neprokázala, že splňuje páté kritérium (převod měn), neboť podle poznámek k účetnictví využívala společnost při obchodním styku v cizí měně pevný směnný kurz, což není v souladu s pátým kritériem, které stanoví, že měnové přepočty se provádějí podle tržních směnných kursů.

(56)

Dále nepředložily společnosti 56, 71, 78 a 90 důkazy o výrobě dotčeného výrobku, o vlastnictví hlavních surovin, vlastnictví dotčeného výrobku a o kontrole nad stanovováním cen. Jejich žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství proto nebyly předmětem podrobné analýzy.

(57)

Komise dotčené vyvážející výrobce informovala o tom, že žádnému z nich nebude uděleno zacházení jako v tržním hospodářství, a vyzvala je, aby se k této skutečnosti vyjádřili. Komise neobdržela žádné připomínky.

(58)

Žádný ze 70 dotčených vyvážejících výrobců tedy všechny podmínky stanovené v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení nesplnil, v důsledku čehož bylo jim všem zacházení jako v tržním hospodářství zamítnuto.

(59)

Podle čl. 9 odst. 5 základního nařízení ve znění před změnou se však v případě použití čl. 2 odst. 7 písm. a) téhož nařízení stanoví individuální clo pro vývozce, kteří prokáží splnění všech kritérií stanovených v čl. 9 odst. 5 základního nařízení ve znění před změnou.

(60)

Jak je uvedeno ve 49. bodě odůvodnění, je nutné připomenout, že v souladu s ustanovením čl. 9 odst. 5 základního nařízení ve znění před změnou leží důkazní břemeno na výrobci, který o individuální zacházení žádá. Za tímto účelem čl. 9 odst. 5 první pododstavec základního nařízení ve znění před změnou stanoví, že předložená žádost musí být řádně odůvodněna. Orgány Unie tudíž nemají žádnou povinnost prokázat, že vývozce podmínky stanovené pro přiznání takového statusu nesplňuje. Úkolem orgánů Unie je naopak posoudit, zda důkazy, které dotčený vývozce předložil, jsou dostatečné k prokázání toho, že kritéria stanovená v čl. 9 odst. 5 základního nařízení ve znění před změnou jsou splněna, aby vývozci mohlo být individuální zacházení přiznáno.

(61)

V souladu s čl. 9 odst. 5 základního nařízení ve znění před změnou by měli vývozci prokázat na základě řádně odůvodněné žádosti, že všech pět kritérií v něm uvedených je splněno, aby jim mohlo být individuální zacházení přiznáno. Komise měla tedy za to, že pro zamítnutí žádosti o individuální zacházení postačí, pokud alespoň jedno z těchto kritérií splněno není.

(62)

Jedná se o těchto pět kritérií:

(63)

Všech 70 dotčených vyvážejících výrobců, kteří požádali o zacházení jako v tržním hospodářství, požádalo také o individuální zacházení, pokud by jim zacházení jako v tržním hospodářství nebylo přiznáno. Komise proto poté, co zamítla jejich žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství, jak je popsáno ve 49. až 57. bodě odůvodnění, posoudila žádosti všech dotčených vyvážejících výrobců o individuální zacházení.

(64)

Pokud jde o první kritérium (repatriace základního kapitálu a zisku), společnosti 69, 77, 86 a 95 neprokázaly, že mohly svobodně repatriovat základní kapitál a zisk, a tudíž neprokázaly splnění tohoto kritéria.

(65)

Co se týče druhého kritéria (prodej na vývoz a ceny svobodně určeny), společnosti 33, 34, 35, 36, 37, 40, 41, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 52, 53, 54, 58, 59, 60, 62, 64, 66, 67, 69, 72, 74, 75, 79, 80, 82, 84, 85, 88, 89, 92, 93, 94, 95, 96, 97, 98, 99 a 100 neprokázaly, že obchodní rozhodnutí, například vývozní ceny a množství a prodejní podmínky, jsou určována svobodně na základě tržních signálů, neboť z analyzovaných důkazů, jako jsou stanovy nebo povolení k podnikání, vyplynulo omezení produkce a/nebo množství prodeje obuvi na konkrétních trzích.

(66)

Pokud jde o třetí kritérium (společnost – klíčové řídící funkce a akcie nebo podíly – je dostatečně nezávislá na státních zásazích), společnosti 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 66, 67, 68, 69, 70, 72, 73, 74, 75, 76, 77, 80, 81, 82, 83, 84, 85, 86, 87, 91, 93, 94, 95, 96, 97, 98, 101 a 102 neprokázaly, že svá obchodní rozhodnutí činily dostatečně nezávisle na státních zásazích. Kromě toho nebyly předloženy žádné nebo dostatečné informace ohledně vlastnické struktury společnosti a o tom, jak jsou přijímána rozhodnutí. Dále neposkytly společnosti 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 42, 43, 44, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 66, 67, 70, 72, 74, 75, 76, 77, 80, 81, 83, 84, 85, 86, 87, 91, 94, 95,96, 97, 101 a 102 dostatečné informace o tom, jak a za jakých podmínek byla těmto společnostem převedena práva k užívání pozemků. Společnosti 33, 34, 35, 40, 41, 51, 59, 62, 81 a 95 nepředložily anglický překlad příslušných dokumentů.

(67)

V neposlední řadě společnost 70 neprokázala, že měnové přepočty prováděla podle tržních směnných kursů. Nesplnila tudíž požadavky čtvrtého kritéria (měnové přepočty na základě tržního kurzu).

(68)

Kromě toho společnosti 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 66, 67, 68, 69, 70, 72, 73, 74, 75, 76, 77, 80, 81, 82, 83, 84, 85, 86, 87, 91, 93, 94, 95, 96, 97, 98, 101 a 102 rovněž neprokázaly splnění požadavků pátého kritéria (obcházení), a to na základě skutečnosti, že nebyly poskytnuty žádné informace o tom, jak jsou v rámci společnosti přijímána rozhodnutí, a zda rozhodování společnosti významným způsobem ovlivňoval stát.

(69)

Dále nepředložily společnosti 56, 71, 78 a 90 důkazy o výrobě dotčeného výrobku, o vlastnictví hlavních surovin, vlastnictví dotčeného výrobku a o kontrole nad stanovováním cen. Jejich žádosti o individuální zacházení proto nebyly předmětem podrobné analýzy.

(70)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti žádný ze 70 dotčených vyvážejících výrobců podmínky stanovené v čl. 9 odst. 5 základního nařízení ve znění před změnou nesplnil, a tudíž žádnému z nich individuální zacházení přiznáno nebylo. Komise dotčené vyvážející výrobce o svém závěru informovala a vyzvala je, aby se k němu vyjádřili. Komise neobdržela žádné připomínky.

(71)

Na vývoz uskutečněný 70 dotčenými vyvážejícími výrobci by tedy mělo být uvaleno zbytkové antidumpingové clo platné pro Čínu ve výši 16,5 % a pro Vietnam ve výši 10 %, a to za dobu použitelnosti nařízení (ES) č. 1472/2006. Původně trvala doba použitelnosti zmíněného nařízení od 7. října 2006 do 7. října 2008. Po zahájení přezkumu před pozbytím platnosti byla 30. prosince 2009 prodloužena do 31. března 2011. Protiprávnost zjištěná v rozsudcích spočívá v tom, že orgány Unie nezkoumaly, zda by výrobky vyrobené dotčenými vyvážejícími výrobci měly podléhat zbytkovému clu nebo individuálnímu clu. Na základě protiprávnosti zjištěné Soudním dvorem neexistuje žádný právní důvod pro úplné osvobození výrobků vyrobených dotčenými vyvážejícími výrobci od jakéhokoli antidumpingového cla. Nový akt napravující protiprávnost zjištěnou Soudním dvorem musí proto pouze přehodnotit použitelnou sazbu antidumpingového cla a nikoli opatření samotná.

(72)

Jelikož Komise učinila závěr, že v případě dotčených vyvážejících výrobců by mělo být opětovně uloženo zbytkové clo použitelné pro Čínu a Vietnam ve stejné sazbě, v jaké bylo původně uloženo sporným nařízením a prováděcím nařízením (EU) č. 1294/2009, není třeba provádět žádné změny nařízení (ES) č. 388/2008. Posledně jmenované nařízení zůstává v platnosti.

(73)

Po poskytnutí informací obdržela Komise připomínky jménem i) federace FESI a obuvnické koalice (26) zastupujících dovozce obuvi v Unii, ii) společností C&J Clark International, Cortina, Deichmann a Wortmann (dále jen „Clarks et al“), které jsou dovozci obuvi v Unii, a iii) společnosti Sino Pro Trading a iv) společnosti Schuhhaus SIEMES Einkaufs & Beteiligungs GmBH (dále jen „SIEMES“), dvou dovozců obuvi z Číny a Vietnamu.

(74)

FESI a obuvnická koalice tvrdily, že z otevřeného spisu Komise vyplývá, že společnost s názvem Fortune Footwear Co. Ltd předložila pro období šetření žádost o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, a že by proto neměla být uvedena na seznamu v příloze III tohoto nařízení. Neexistuje však žádný záznam o jakékoli žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení předložené touto společností a FESI a obuvnická koalice neposkytly žádné další důkazy o tom, že uvedená společnost takovou žádost skutečně předložila. Toto tvrzení je proto zamítnuto.

(75)

FESI a obuvnická koalice rovněž tvrdily, že na seznamu v příloze III je chybně uvedena společnost s názvem Foshan Nanhai Shyang Yuu/Hu Footwear, jelikož údajně předložila žádost o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení. Žádná společnost nesoucí název Foshan Nanhai Shyang Yuu/Hu Footwear však není v příloze III ani v žádné jiné příloze tohoto nařízení uvedena. Na seznamu v příloze III je uvedena společnost s podobným názvem (Nanhai Shyang Ho Footwear Co. Ltd), avšak FESI a obuvnická koalice nepředložily žádné důkazy o tom, že je tato společnost totožná se společností Foshan Nanhai Shyang Yuu/Hu Footwear. Toto tvrzení je proto zamítnuto. V zájmu úplnosti je rovněž nutné poznamenat, že společnost s podobným názvem, FoshanNanhai Shyang Yuu Footwear Ltd, byla předmětem posouzení v nařízení (EU) 2016/2257. Ani v tomto případě však nejsou k dispozici důkazy o tom, že by posledně jmenovaná společnost byla totožná se společností Foshan Nanhai Shyang Yuu/Hu Footwear.

(76)

FESI a obuvnická koalice dále tvrdily, že společnost Guangzhou Panyu Xintaiy Footwear Industry Commerce Co., Ltd předložila žádost o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení a že Komise měla tuto žádost posoudit. Je objasněno, že žádost této společnosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení byla skutečně posouzena. Společnost nesplnila kritéria pro zacházení jako v tržním hospodářství ani kritéria pro individuální zacházení, a její žádost byla proto zamítnuta. V důsledku toho by této společnosti mělo být opětovně uloženo konečné clo, a společnost je proto uvedena na seznamu v příloze II tohoto nařízení. Tvrzení federace FESI a obuvnické koalice v tomto ohledu je tedy zamítnuto.

(77)

FESI a obuvnická koalice kromě toho tvrdily, že společnost s názvem Mega Power Union Co. Ltd. předložila žádost o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení. Komise však nemá žádný záznam o takovéto žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení a FESI a obuvnická koalice neposkytly žádné důkazy o tom, že uvedená společnost takovou žádost skutečně předložila. Tvrzení federace FESI a obuvnické koalice v tomto ohledu je tedy zamítnuto.

(78)

V neposlední řadě FESI a obuvnická koalice tvrdily, že skupina společností s názvem „the Evervan group“ předložila žádost o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, a je tedy nesprávně uvedena na seznamu v příloze III. Nicméně v příloze III je uvedeno šest společností, které mají v názvu slovo „Evervan“ (Evervan, Evervan Deyang Footwear Co., Ltd, Evervan Golf, Evervan Qingyuan Footwear Co., Ltd, Evervan Qingyuan Vulcanized a Evervan Vietnam), a FESI a obuvnická koalice neposkytly žádné důkazy o tom, že by uvedené společnosti byly skutečně součástí skupiny. FESI a obuvnická koalice navíc neposkytly důkazy o tom, že žádost o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení předložila uvedená skupina jako celek. Toto tvrzení je proto zamítnuto. V zájmu úplnosti je třeba uvést, že společnost s názvem „Guangzhou Evervan Footwear Co., Ltd“ předložila žádost o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, která byla posouzena a zamítnuta v nařízení (EU) 2017/1982. K dispozici nejsou žádné důkazy, které by připouštěly propojení s jinými společnostmi, jejichž názvy obsahují slovo „Evervan“, které jsou uvedeny v příloze III.

(79)

FESI a obuvnická koalice tvrdily, že při posuzování formulářů žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení leží důkazní břemeno na Komisi, neboť čínští a vietnamští vyvážející výrobci byli tohoto břemena zproštěni tím, že podali žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení v původním šetření. FESI a obuvnická koalice také tvrdily, že vyvážejícím výrobcům dotčeným stávajícím provedením měla být přiznána stejná procesní práva jako práva přiznaná vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku během původního šetření. FESI a obuvnická koalice tvrdily, že byla provedena pouze analýza dokumentů, nikoli inspekce na místě, a že čínští a vietnamští vyvážející výrobci nedostali příležitost doplnit své formuláře žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení prostřednictvím písemných upozornění na nedostatky.

(80)

FESI a obuvnická koalice dále tvrdily, že vyvážejícím výrobcům dotčeným tímto provedením nebyly poskytnuty stejné procesní záruky jako záruky uplatňované ve standardních antidumpingových šetřeních, avšak byly uplatněny přísnější normy. FESI a obuvnická koalice tvrdily, že Komise údajně nevzala v úvahu časovou prodlevu mezi podáním žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení v původním šetření a posouzením těchto žádostí. Kromě toho měli vyvážející výrobci během původního šetření na vyplnění žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení pouze 15 dnů místo obvyklých 21 dnů.

(81)

Na tomto základě FESI a obuvnická koalice tvrdily, že nebyla dodržena základní právní zásada poskytnout zúčastněným stranám plnou možnost vykonávat svá práva na obhajobu, která jsou zakotvena v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie a v článku 6 Smlouvy o Evropské unii. Na tomto základě bylo tvrzeno, že se Komise tím, že vyvážejícím výrobcům neposkytla příležitost doplnit neúplné informace, dopustila zneužití pravomoci a v konečném důsledku obrátila důkazní břemeno ve fázi provádění.

(82)

FESI a obuvnická koalice nakonec rovněž tvrdily, že tento přístup by byl diskriminační vůči čínským a vietnamským vyvážejícím výrobcům, kteří byli zařazeni do vzorku v původním šetření, ale také vůči ostatním vyvážejícím výrobcům v zemích bez tržního hospodářství, kteří byli předmětem antidumpingového šetření a v uvedeném šetření podali žádost o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení. Na čínské a vietnamské společnosti dotčené stávajícím provedením by se tedy neměl vztahovat stejný limit pro poskytování informací, jaký se používá v běžném patnáctiměsíčním šetření, a neměly by se na ně vztahovat přísnější procesní normy.

(83)

FESI a obuvnická koalice rovněž tvrdily, že Komise fakticky použila dostupné údaje ve smyslu čl. 18 odst. 1 základního nařízení, ale nejednala v souladu s procesními pravidly stanovenými v čl. 18 odst. 4 základního nařízení.

(84)

Komise připomíná, že podle judikatury leží důkazní břemeno na výrobci, který o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení žádá, a to na základě ustanovení čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení. Za tímto účelem čl. 2 odst. 7 písm. c) první pododstavec stanoví, že žádost podaná takovým výrobcem musí obsahovat dostatečné důkazy o tom, že výrobce působí v podmínkách tržního hospodářství, jak jsou vymezeny v daném ustanovení. Jak uvedl Soudní dvůr v rozsudcích ve věcech Brosmann a Aokang, orgány tedy nemají žádnou povinnost prokazovat, že výrobce podmínky stanovené pro přiznání tohoto statusu nesplňuje. Úkolem Komise je naopak posoudit, zda jsou důkazy, které dotčený výrobce předložil, dostatečné k prokázání toho, že kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) prvním pododstavci základního nařízení jsou splněna, aby výrobci mohlo být přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení (viz 49. bod odůvodnění). V tomto ohledu je třeba připomenout, že Komise nemá ani podle základního nařízení ani podle judikatury povinnost umožnit vyvážejícímu výrobci doplnit do žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení veškeré chybějící věcné informace. Komise může založit své posouzení na informacích poskytnutých vyvážejícím výrobcem.

(85)

V souvislosti s tvrzením, že byla provedena pouze analýza dokumentů, Komise konstatuje, že analýza dokumentů je postup, při kterém se analyzují žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení na základě dokumentů poskytnutých vyvážejícím výrobcem. Komise provádí analýzu dokumentů u všech žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení. Kromě toho může Komise rozhodnout o provedení inspekcí na místě. Inspekce na místě však nejsou nutné ani nejsou prováděny u každé žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení. Inspekce na místě, jsou-li prováděny, mají zpravidla za cíl potvrdit určité předběžné posouzení provedené orgány a/nebo ověřit správnost informací poskytnutých dotčeným vyvážejícím výrobcem. Jinými slovy, pokud z důkazů předložených vyvážejícím výrobcem jasně vyplývá, že zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení není opodstatněné, další a nepovinný stupeň inspekcí na místě by obvykle neměl nastat. Je na Komisi, aby posoudila, zda je inspekce na místě vhodná (27). Uvážení rozhodnout o způsobu ověření informací obsažených ve formuláři žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení přísluší tomuto orgánu. Jestliže tedy Komise, jako v tomto případě, rozhodne na základě analýzy dokumentů, že má k dispozici dostatečné důkazy k rozhodnutí o žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, inspekce na místě není nutná a nelze ji vyžadovat.

(86)

Pokud jde o tvrzení, že práva na obhajobu nebyla tím, že Komise rozhodla neposlat písemná upozornění na nedostatky, řádně dodržena, je třeba v prvé řadě připomenout, že práva na obhajobu jsou právy individuálními a že FESI a obuvnická koalice se nemohou odvolávat na porušení individuálního práva jiných společností. Zadruhé, Komise popírá tvrzení, že při provádění pouhé analýzy dokumentů, oproti analýze dokumentů v kombinaci s inspekcí na místě, provádí Komise takové praktiky, kdy se uskutečňuje rozsáhlá výměna informací a probíhá obšírný proces žádání o doplnění informací. FESI a obuvnická koalice skutečně nebyly s to poskytnout důkazy o opaku.

(87)

Připomínky FESI a obuvnické koalice ohledně diskriminace musí být rovněž zamítnuty jako nepodložené. Je třeba připomenout, že pokud orgány Unie zacházejí se srovnatelnými situacemi odlišně, čímž jsou znevýhodněni někteří obchodníci vůči jiným obchodníkům, aniž by takové rozdílné zacházení bylo odůvodněno podstatnými objektivními rozdíly, jedná se o porušení zásady rovného zacházení (28). To je však přesný opak toho, co Komise dělá: tím, že požaduje, aby čínští a vietnamští vyvážející výrobci nezařazení do vzorku předkládali žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení k opětovnému posouzení, usiluje o to, aby tito vyvážející výrobci, kteří dříve nebyli zařazeni do vzorku, byli postaveni na stejnou úroveň jako ti, kteří v původním šetření do vzorku zařazeni byli. Jelikož základní nařízení v tomto ohledu navíc nestanoví minimální lhůtu, je-li časový rámec pro tento účel přiměřený a poskytuje-li stranám dostatek příležitostí ke shromáždění (nebo opětovnému shromáždění) potřebných informací při zachování jejich práva na obhajobu, k diskriminaci nedochází.

(88)

Pokud jde o tvrzení související s čl. 18 odst. 1 základního nařízení, chtěla by Komise poznamenat, že v tomto případě článek 18 základního nařízení nepoužila. Komise přijala informace poskytnuté dotčenými vyvážejícími výrobci, neodmítla tyto informace a založila na nich své posouzení. Z toho vyplývá, že nebylo zapotřebípostupovat podle čl. 18 odst. 4 základního nařízení. Postup podle čl. 18 odst. 4 základního nařízení se uplatní tehdy, když má Komise v úmyslu některé informace, jež zúčastněné strany poskytly, odmítnout a použít místo nich dostupné údaje.

(89)

Jiný dovozce, jmenovitě společnost Sino Pro Trading Limited, tvrdil, že Komise nemohla mít na prošetření žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení předložených 600 společnostmi během pouze několika měsíců dost času a že šetření provedené Komisí tedy údajně nemohlo vést ke spolehlivým výsledkům. Tato strana dále tvrdila, že výsledek tohoto šetření, tj. že všechny žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, které byly posouzeny, byly rovněž zamítnuty, naznačuje, že šetření Komise bylo předpojaté. Na straně druhé tato strana také tvrdila, že byl prošetřen nedostatečný počet žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, konkrétně pouze 70 z původních 600. Tentýž dovozce navíc tvrdil, že vzhledem k tomu, že posouzení společností uvedená ve 49. až 72. bodě odůvodnění jsou anonymní, nemohly si zúčastněné strany dát učiněná zjištění do souvislosti s konkrétní společností. V neposlední řadě dovozce tvrdil, že jeho dodavatel, ačkoli je uvedený na seznamu v příloze II tohoto nařízení, nebyl prošetřen, ale že mu byl pouze zaslán dotazník s nedostatečnou lhůtou pro odpověď.

(90)

Pokud jde o výše uvedená tvrzení, Komise nejprve objasnila, že názvy 600 společností jí byly poskytnuty německými či nizozemskými celními orgány nebo třemi dovozci uvedenými v 29. bodě odůvodnění coby dodavatelé obuvi v Číně a Vietnamu. Jak je vysvětleno v 33. bodě odůvodnění, nemá Komise u většiny těchto společností žádný záznam o tom, že by během původního šetření předložily jakoukoli žádost o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení. V případě významného počtu zbývajících společností již Komise žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení posoudila v předchozích prováděních. Tento postup je podrobně vysvětlen ve 34. až 36. bodě odůvodnění a příslušné společnosti, jakož i příslušné právní akty jsou uvedeny v přílohách IV až VI tohoto nařízení. Tvrzení, že Komise údajně v tomto provádění prošetřila 600 společností, je nesprávné, a musí být tedy zamítnuto.

(91)

Komise dále objasnila, že, jak je uvedeno v 17. bodě odůvodnění, obnovila stávající antidumpingové řízení od okamžiku, kdy nastala protiprávnost, a přezkoumala tedy, zda v případě dotčených vyvážejících výrobců převažovaly podmínky tržního hospodářství v období od 1. dubna 2004 do 31. března 2005, tedy během období šetření v rámci šetření, které vedlo k uložení konečných antidumpingových cel v roce 2006. Komise proto rovněž neshromáždila nové informace, nýbrž založila své posouzení na žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, kterou předložil příslušný vyvážející výrobce během uvedeného šetření. Závěry těchto posouzení byly poskytnuty příslušným vyvážejícím výrobcům, kteří dostali lhůtu k vyjádření. Jak je uvedeno v 70. bodě odůvodnění, nevznesl žádný z dotčených vývozců po poskytnutí těchto informací připomínky, a sice ani dodavatel společnosti Sino Pro Trading Ltd.

(92)

V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že informace, které poskytují vyvážející výrobci ve svých žádostech o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, se považují za důvěrné ve smyslu článku 19 základního nařízení. Proto byly v zájmu zachování důvěrnosti názvy společností nahrazeny čísly.

(93)

Všechna výše uvedená tvrzení tedy musela být zamítnuta.

(94)

FESI a obuvnická koalice tvrdily, že Komise by jednala v rozporu s článkem 266 SFEU, jelikož tento článek neobsahuje právní základ pro opětovné otevření šetření s ohledem na již neplatné opatření. FESI a obuvnická koalice rovněž znovu zdůraznily, že článek 266 SFEU neumožňuje uložení antidumpingových cel se zpětnou působností, a odkázaly se přitom na rozsudek Soudního dvora ve věci Industrie des Poudres Sphériques v. Rada, C-458/98 P (29).

(95)

V tomto ohledu FESI a obuvnická koalice tvrdily, že antidumpingové řízení týkající se dovozu obuvi z Číny a Vietnamu bylo uzavřeno dne 31. března 2011 zároveň s uplynutím platnosti opatření. Komise za tímto účelem vydala oznámení v Úředním věstníku Evropské unie týkající se uplynutí platnosti cel dne 16. března 2011 (30) (dále jen „oznámení o pozbytí platnosti“), výrobní odvětví Unie netvrdilo, že by dumping přetrvával, ani nedošlo k tomu, že by oznámení o pozbytí platnosti bylo rozsudkem Soudního dvora prohlášeno za neplatné.

(96)

Kromě toho tytéž strany tvrdily, že základní nařízení nestanoví žádné pravomoci pro to, aby Komise opětovně otevřela antidumpingové šetření.

(97)

V této souvislosti FESI a obuvnická koalice navíc tvrdily, že obnovení šetření a posouzení žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, které podali dotčení čínští a vietnamští vyvážející výrobci v původním šetření, je v rozporu s univerzální zásadou promlčení nebo prekluze. Tato zásada je stanovena v Dohodě o WTO a v základním nařízení, jež uvádí lhůtu pěti let pro trvání opatření, a v čl. 236 odst. 1 a čl. 221 odst. 3 celního kodexu Společenství, jež uvádí období tří let, které mají dovozci na to, aby požadovali vrácení antidumpingového cla na jedné straně, a vnitrostátní celní orgány na to, aby vybraly dovozní cla a antidumpingová cla na straně druhé (31). Článek 266 SFEU od této zásady neumožňuje odchylku.

(98)

Nakonec bylo tvrzeno, že Komise nepředložila žádné odůvodnění nebo předchozí judikaturu na podporu použití článku 266 SFEU jako právního základu pro opětovné otevření řízení.

(99)

Pokud jde o neuvedení právního základu pro opětovné otevření šetření, Komise se v této souvislosti odvolává na judikaturu zmíněnou výše v 15. bodě odůvodnění, podle níž Komise může přistoupit k obnově šetření k okamžiku, kdy nastala protiprávnost. V každém případě nedávno generální advokát připomněl, že článek 266 SFEU zmocňuje Komisi přijmout opatření k obnovení zákonnosti v souladu se zjištěními rozsudku, kterým je dotčené opatření prohlášeno za neplatné, a rovněž jí ukládá povinnost uvést své jednání do souladu s obsahem daného rozsudku (32). Věc Komise v. McBride a další  (33), na kterou se FESI a obuvnická koalice odvolávají, se v této souvislosti nepoužije, neboť ve zmíněné věci již nebyla právní ustanovení přiznávající pravomoc k přijetí aktu (za účelem nahrazení zrušeného aktu) součástí právního řádu EU, zatímco v tomto případě nebyl právní základ zrušen a jedinou změnou je, že pravomoc je svěřena Komisi (34).

(100)

Pokud je o legitimní očekávání, je třeba připomenout, že legálnost antidumpingového nařízení musí být posuzována ve světle objektivních norem práva Unie, nikoli ve světle rozhodovací praxe, a to ani v případě, že taková praxe existuje (což není tento případ). Předchozí praxe Komise, quod non, tedy nemůže vést ke vzniku legitimního očekávání: podle ustálené judikatury Soudního dvora může legitimní očekávání vzniknout pouze tehdy, pokud orgány poskytly konkrétní ujištění, jež by umožnila zúčastněné straně oprávněně dovodit, že orgány Unie budou jednat určitým způsobem (35). FESI ani obuvnická koalice se nepokusily prokázat, že v tomto případě byla tato ujištění poskytnuta. To platí tím spíše, že dřívější praxe, která byla v této souvislosti zmíněna, neodpovídá skutkové a právní situaci tohoto případu, přičemž rozdíly mohou být vysvětleny právě odlišnou skutkovou a právní situací tohoto případu.

(101)

Tento případ se liší v následujících aspektech: protiprávnost, kterou Soudní dvůr zjistil, se nedotýká zjištění ohledně dumpingu, újmy a zájmu Unie, potažmo tedy principu uvalení cla, ale pouze příslušné celní sazby. V předešlých případech, v nichž byl akt zrušen a na které se zúčastněné strany odvolávají, se naopak jednalo o samotná zjištění ohledně dumpingu, újmy a zájmu Unie. Orgány jsou tudíž oprávněny přepočítat přesnou celní sazbu pro dotčené vyvážející výrobce.

(102)

V tomto případě konkrétně nebylo vůbec nutné od zúčastněných stran požadovat dodatečné informace. Komise měla naopak posoudit informace, které jí byly již dříve předloženy, které však před přijetím nařízení (ES) č. 1472/2006 neposuzovala. Dřívější praxe týkající se jiných případů však v žádném případě, jak je uvedeno v 99. bodě odůvodnění, neposkytuje přesnou a bezpodmínečnou záruku ve vztahu k tomuto případu.

(103)

V neposlední řadě je třeba poznamenat, že všechny strany, proti nimž je řízení vedeno, tedy dotčení vyvážející výrobci, stejně jako strany řízení vedených před Soudním dvorem, a sdružení, které jednu z těchto stran zastupuje, byly informovány, a to cestou poskytnutí informací o relevantních skutečnostech, na jejichž základě Komise hodlá toto posouzení zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuálního zacházení přijmout. Jejich právo na obhajobu je tedy zachováno. V této souvislosti je zejména třeba poznamenat, že dovozci, kteří nejsou ve spojení, práva na obhajobu v rámci antidumpingového řízení nepožívají, jelikož tato řízení nejsou vedena proti nim.

(104)

Pokud jde o tvrzení, že dotčená opatření pozbyla platnosti dne 31. března 2011, nevidí Komise důvod, proč by skutečnost, že opatření pozbylo platnosti, měla jakkoli ovlivnit právo Komise na přijetí nového aktu, který by zrušený akt nahradil na základě rozsudku zrušujícího původní akt. Podle judikatury uvedené v 15. bodě odůvodnění by správní řízení mělo být obnoveno od okamžiku, kdy nastala protiprávnost. Komise šetření znovu otevřela právě od tohoto okamžiku, aby mohla posoudit, zda mělo být žádostem o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, které nebyly posouzeny, vyhověno a zda je případně v souvislosti s tím splatná nižší sazba cla (což by pak těmto dotčeným společnostem umožnilo požádat prostřednictvím jejich příslušných celních orgánů o vrácení přeplatku těchto cel i s úroky (36)). Oznámení o pozbytí platnosti, kterým se řízení oficiálně ukončuje, nemůže mít za následek to, že je daným společnostem odepřeno právo na přezkum jejich žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení; toto právo jim koneckonců náleží v průběhu šetření, jak uznal Soudní dvůr ve věci C&J Clark  (37). Šetření bylo proto dne 17. března 2016 znovu otevřeno a v souladu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení bude ukončeno tímto nařízením.

(105)

FESI a obuvnická koalice rovněž uvedly, že postup přijatý pro opětovné otevření šetření a zpětné uložení cla představuje zneužití pravomocí Komisí a porušuje SFEU. FESI a obuvnická koalice v tomto ohledu uvádí, že Komise nemá pravomoc zasahovat do ustanovení čl. 236 odst. 1 celního kodexu Společenství zabraňováním vrácení antidumpingových cel. Tvrdily, že bylo povinností vnitrostátních celních orgánů vyvodit důsledky ze zneplatnění cla a že by rovněž měly být povinny proplatit antidumpingová cla, která byla Soudním dvorem prohlášena za neplatná.

(106)

V tomto ohledu FESI a obuvnická koalice tvrdily, že čl. 14 odst. 3 základního nařízení neumožňuje Komisi odchýlit se od článku 236 celního kodexu Společenství, neboť oba právní předpisy náleží ke stejnému právnímu řádu a základní nařízení nelze považovat za lex specialis celního kodexu Společenství.

(107)

Kromě toho tytéž strany dále tvrdily, že čl. 14 odst. 3 základního nařízení neodkazuje na článek 236 celního kodexu Společenství a pouze stanoví, že Komise může přijmout zvláštní ustanovení, nikoli však odchylky od celního kodexu Společenství.

(108)

V reakci na tuto otázku je třeba zdůraznit, že čl. 14 odst. 1 základního nařízení neumožňuje automatickou použitelnost pravidel upravujících celní předpisy Unie na uložení individuálních antidumpingových cel (38). Ustanovení čl. 14 odst. 3 základního nařízení spíše dává orgánům Unie právo provést pravidla upravující celní předpisy Unie a, je-li to nezbytné a užitečné, stanovit jejich použitelnost (39).

(109)

Takové provedení nevyžaduje úplné uplatňování všech ustanovení celních předpisů Unie. V čl. 14 odst. 3 základního nařízení je výslovně uvedeno zvláštní ustanovení týkající se společné definice pojmu původ, což je dobrým příkladem případu, kdy dochází k odchýlení od ustanovení celních předpisů Unie. Na tomto základě Komise využila pravomocí vyplývajících z čl. 14 odst. 3 základního nařízení a vyžadovala, aby vnitrostátní celní orgány dočasně upustily od případného vrácení cla. To nezpochybňuje výlučnou pravomoc, kterou mají vnitrostátní celní orgány, pokud jde o spory týkající se celního dluhu: rozhodovací pravomoci přísluší celním orgánům členských států. Celní orgány členských států nicméně rozhodují na základě závěrů Komise ohledně žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení, zda by clo mělo být vráceno či nikoli.

(110)

Takže zatímco platí, že celní předpisy Unie neumožňují vytvoření překážky pro vrácení omylem zaplacených cel, žádné takové paušalizující prohlášení nelze učinit, pokud jde o vrácení antidumpingových cel. V souladu s tíma s ohledem na nutnost chránit vlastní zdroje Unie vůči neodůvodněným žádostem o vrácení cla a na související potíže, k nimž by vedlo pozdější řešení neodůvodněných případů vrácení cla, se musela Komise dočasně odchýlit od celních předpisů Unie tím, že využila svých pravomocí podle čl. 14 odst. 3 základního nařízení.

(111)

FESI a obuvnická koalice dále tvrdily, že v rozporu s článkem 296 SFEU Komise neposkytla náležité odůvodnění a neuvedla právní základ, podle něhož bylo clo znovu uloženo se zpětnou působností, a proto bylo dovozcům dotčeným stávajícím provedením odepřeno vrácení cla. V souladu s tím FESI a obuvnická koalice uvedly, že Komise porušila právo na účinnou soudní ochranu zúčastněných stran.

(112)

Rovněž společnost SIEMES, jeden z dovozců, kteří po poskytnutí informací zaslali své připomínky, tvrdila, že prováděcí nařízení Komise neobsahuje přiměřené odůvodnění, což je v rozporu s článkem 296 SFEU, avšak nevysvětlila toto tvrzení podrobněji. Na podporu svého tvrzení tato strana odkázala na rozsudek ve věci Yuanping Changyuan Chemicals v. Rada, T-310/12 (40).

(113)

Komise se domnívá, že rozsáhlá právní zdůvodnění uvedená v obecném informačním dokumentu a v tomto nařízení, včetně odkazů na právní základy tohoto nařízení, toto nařízení řádně odůvodňují.

(114)

FESI a obuvnická koalice dále tvrdily, že náprava již neplatných opatření se zpětnou působností porušuje zásadu ochrany legitimního očekávání. Federace FESI tvrdila, zaprvé, že strany včetně dovozců získaly jistotu, že opatření pozbyla platnosti dne 31. března 2011, a že vzhledem k době, která uplynula od původního šetření, mohly mít strany oprávněné očekávání, že původní šetření nebude obnoveno ani znovu otevřeno. Obdobně mohli mít čínští a vietnamští vyvážející výrobci oprávněné očekávání, že jejich žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, jež poskytli v původním šetření, Komise již nepřezkoumá, a to na základě pouhé skutečnosti, že tyto žádosti nebyly posouzeny v tříměsíční lhůtě platné během původního šetření.

(115)

Pokud jde o legitimní očekávání zúčastněných stran, že antidumpingová opatření pozbyla platnosti a že šetření již nebude znovu otevřeno, odkazuje se na 104. bod odůvodnění, který se těmito tvrzeními podrobně zabýval.

(116)

Pokud jde o legitimní očekávání čínských a vietnamských vyvážejících výrobců, že jejich žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení nebudou přezkoumány, odkazuje se na 99. bod odůvodnění, v němž je tato otázka rovněž řešena v souvislosti s judikaturou Soudního dvora v této oblasti.

(117)

FESI a obuvnická koalice tvrdily, že uložení antidumpingových opatření se zpětnou působností představuje i) diskriminaci dovozců dotčených stávajícím provedením ve srovnání s dovozci dotčenými provedením rozsudků Brosmann a Aokang uvedených v 6. bodě odůvodnění, jimž bylo vráceno clo zaplacené z dovozu obuvi od pěti vyvážejících výrobců dotčených těmito rozsudky, a ii) diskriminaci vyvážejících výrobců dotčených stávajícím provedením ve srovnání s pěti vyvážejícími výrobci dotčenými rozsudky Brosmann a Aokang, na které nebylo uvaleno žádné clo na základě prováděcího rozhodnutí 2014/149/EU.

(118)

Pokud jde o tvrzení týkající se diskriminace, Komise nejprve připomíná požadavky pro diskriminaci uvedené v 87. bodě odůvodnění.

(119)

Dále je třeba uvést, že rozdíl mezi dovozci dotčenými stávajícím provedením a dovozci dotčenými provedením rozsudků Brosmann a Aokang je ten, že ve druhém případě se dovozci rozhodli napadnout nařízení (ES) č. 1472/2006 před Tribunálem, zatímco v prvním případě nikoli.

(120)

Rozhodnutí přijaté některým z orgánů Unie, které nebylo svým adresátem ve lhůtě stanovené v čl. 263 šestém pododstavci SFEU zpochybněno, se vůči němu stává pravomocným. Toto pravidlo je založené zejména na úvaze, že hlavním účelem časového omezení je, že lhůty, ve kterých musí být soudní řízení zahájeno, slouží k zajištění právní jistoty tím, že brání tomu, aby opatření Unie, která mají právní následky, mohla být donekonečna zpochybňována (41).

(121)

Tato procesní zásada práva Unie nutně vytváří dvě skupiny: skupinu těch, kteří zpochybnili opatření Unie a kteří mohli ve výsledku získat výhodné postavení (jako společnost Brosmann a další čtyři vyvážející výrobci), a skupinu těch, kteří tak neučinili. To však neznamená, že Komise s oběma stranami zacházela nerovně a dopustila se porušení zásady rovného zacházení. Potvrzení toho, že jedna strana spadá do druhé kategorie z důvodu vědomého rozhodnutí nezpochybnit opatření Unie, tuto skupinu nediskriminuje.

(122)

Všechny zúčastněné strany tedy vždy požívaly ze strany soudů Unie soudní ochranu.

(123)

Pokud jde o údajnou diskriminaci vyvážejících výrobců dotčených stávajícím provedením, na které nebylo uvaleno žádné clo na základě prováděcího rozhodnutí 2014/149/EU, je třeba poznamenat, že rozhodnutí Rady opětovně neuložit clo bylo jasně přijato s ohledem na zvláštní okolnosti konkrétní situace, jež panovala v okamžiku, kdy Komise předložila svůj návrh na opětovné uložení tohoto cla, a zejména na základě skutečnosti, že dotčené antidumpingové clo již bylo vráceno, a to vzhledem k tomu, že původní sdělení dluhu dotčenému dlužníkovi bylo v návaznosti na rozsudky Brosmann a Aokang vzato zpět. Podle Rady vedlo toto vrácení cla ke vzniku legitimního očekávání u dotčených dovozců. Jelikož, pokud jde o ostatní dovozce, k žádnému srovnatelnému vrácení cla nedošlo, nejsou s těmito dovozci, na něž se vztahuje rozhodnutí Rady, ve srovnatelné situaci.

(124)

V každém případě skutečnost, že se Rada rozhodla jednat určitým způsobem s ohledem na konkrétní okolnosti případu, který jí byl předložen, nemůže zavazovat Komisi k provedení jiného rozsudku přesně stejným způsobem.

(125)

FESI a obuvnická koalice kromě toho tvrdily, že Komise nemá pravomoc k přijetí nařízení o uložení antidumpingového cla se zpětnou působností ve stávajícím provádění a že tato pravomoc v každém případě přísluší Radě. Toto tvrzení vycházelo z argumentu, že pokud je šetření obnoveno od okamžiku, v němž nastala protiprávnost, měla by se rovněž použít stejná pravidla jako pravidla platná během původního šetření, v němž konečná opatření přijala Rada. Tyto strany tvrdily, že v souladu s článkem 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 37/2014 ze dne 15. ledna 2014, kterým se mění některá nařízení týkající se společné obchodní politiky, pokud jde o postupy přijímání určitých opatření (rovněž nazývaného „nařízení o souhrnném aktu o obchodu I“) (42), se nový postup rozhodování v oblasti společné obchodní politiky v tomto kontextu nepoužije, jelikož před vstupem nařízení o souhrnném aktu o obchodu I v platnost Komise i) již přijala akt (prozatímní nařízení), ii) konzultace vyžadované podle nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, byly zahájeny a uzavřeny a iii) Komise již přijala návrh nařízení Rady o přijetí konečných opatření. Na tomto základě dospěly tyto strany k závěru, že by se měly použít postupy rozhodování platné před vstupem nařízení o souhrnném aktu o obchodu I v platnost.

(126)

Uvedené tvrzení se však zaměřuje na datum zahájení šetření (což je opravdu důležité v souvislosti s dalšími věcnými změnami základního nařízení), avšak opomíjí skutečnost, že nařízení (EU) č. 37/2014 používá jiné kritérium (tj. zahájení postupu pro přijímání opatření). Postoj FESI a obuvnické koalice je tudíž založen na nesprávném výkladu přechodného pravidla v nařízení (EU) č. 37/2014.

(127)

Vzhledem k odkazu v článku 3 nařízení (EU) č. 37/2014 na „již zahájené postupy přijímání opatření“, který stanoví přechodná pravidla pro změny postupů rozhodování pro přijímání antidumpingových opatření, a s ohledem na význam pojmu „postup“ v základním nařízení u šetření, jež bylo zahájeno před vstupem nařízení (EU) č. 37/2014 v platnost, avšak Komise u něj nezahájila konzultace s příslušným výborem s cílem přijmout opatření před tímto vstupem v platnost, se na postup přijímání uvedených antidumpingových opatření skutečně uplatňují nová pravidla. Totéž platí pro řízení, v nichž byla opatření uložena na základě starých pravidel a nadešel čas na jejich přezkum, nebo pro opatření, u nichž bylo uloženo prozatímní clo na základě starých pravidel, avšak v době, kdy vstoupilo v platnost nařízení (EU) č. 37/2014, nebyl ještě zahájen postup pro přijetí konečných opatření. Jinými slovy, nařízení (EU) č. 37/2014 se uplatňuje na konkrétní „postup přijímání“, a nikoli na celé období daného šetření nebo dokonce řízení.

(128)

Sporné nařízení bylo přijato v roce 2006. Příslušným právním předpisem použitelným na toto řízení je nařízení (EU) 2016/1036. Toto tvrzení je proto zamítnuto.

(129)

Pokud jde o společnosti Clarks et al, bylo nejprve vzneseno tvrzení, že Komise neměla žádný právní základ pro prošetření žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení podaných vyvážejícími výrobci v původním šetření. Společnosti Clarks et al tvrdily, že řízení, které bylo ukončeno uplynutím platnosti opatření dne 31. března 2011, nebylo rozsudkem ve spojených věcech C-659/13 a C-34/14 zneplatněno, a že je tudíž nelze znovu otevřít.

(130)

V odpovědi na tuto připomínku Komise odkazuje na vysvětlení uvedené v 99. až 104. bodě odůvodnění.

(131)

Společnosti Clarks et al zadruhé tvrdily, že současné řízení je v rozporu se zásadou zákazu zpětné působnosti a zásadou právní jistoty, zakotvenými v článku 10 základního nařízení. Podobně tvrdil rovněž další dovozce obuvi, společnost SIEMES, že pro uložení antidumpingových cel se zpětnou platností již neexistoval žádný právní základ, a odkázal na judikaturu, a sice na věc Industrie des poudres sphériques v. Rada  (43), C-458/98 P, a na předchozí praxi Komise v tomto ohledu.

(132)

Pokud jde o tvrzení týkající se zpětné působnosti založené na článku 10 základního nařízení a článku 10 antidumpingové dohody WTO, stanoví se v čl. 10 odst. 1 základního nařízení, který se řídí zněním článku 10.1 antidumpingové dohody WTO, že prozatímní opatření a konečné antidumpingové clo se uplatní pouze na výrobky, které jsou propuštěny do volného oběhu po dni, k němuž vstoupí v platnost opatření přijatá podle čl. 7 odst. 1 nebo případně čl. 9 odst. 4 základního nařízení. V tomto případě se předmětná antidumpingová cla uplatní pouze na výrobky, které byly propuštěny do volného oběhu poté, co vstoupilo v platnost prozatímní nařízení přijaté podle čl. 7 odst. 1 základního nařízení a sporné (konečné) nařízení přijaté podle čl. 9 odst. 4 základního nařízení. Zpětná působnost ve smyslu čl. 10 odst. 1 základního nařízení nicméně zahrnuje pouze stav, kdy zboží vstoupilo do volného oběhu dříve, než byla přijata opatření, jak vyplývá jednak ze znění samotného ustanovení, jednak i z výjimky, kterou stanoví čl. 10 odst. 4 základního nařízení.

(133)

Komise rovněž podotýká, že v tomto případě k narušení zásady zpětné působnosti ani k narušení právní jistoty a legitimního očekávání nedošlo.

(134)

Co se zpětné působnosti týče, judikatura Soudního dvora při posuzování toho, zda se u určitého opatření jedná o zpětnou působnost, rozlišuje mezi uplatněním nového pravidla na stav, který se stal konečným (označovaný také jako existující nebo konečný právní stav), a stavem, který nastal dříve, než nové pravidlo vstoupilo v platnost, ale nejde ještě o konečný stav (označovaný také jako dočasný stav).

(135)

V tomto případě se stav týkající se dovozu dotčených výrobků, který nastal v době použitelnosti nařízení (ES) č. 1472/2006, dosud nestal konečným, neboť antidumpingové clo na tento dovoz nebylo v důsledku zrušení sporného nařízení zatím stanoveno s konečnou platností. Současně byli dovozci obuvi upozorněni, že takové clo může být uvaleno, a to zveřejněním oznámení o zahájení a vyhlášením prozatímního nařízení. Podle ustálené judikatury soudů Unie nemohou hospodářské subjekty nabýt legitimního očekávání dříve, než nabude konečné účinnosti akt, který orgány za účelem uzavření správního řízení přijaly.

(136)

Účinky tohoto nařízení jsou okamžité a vztahují se na budoucí důsledky pokračujícího stavu: vnitrostátní celní orgány vybírají clo na obuv. V důsledku žádostí o vrácení cla, o kterých doposud nebylo s konečnou platností rozhodnuto, se jedná o pokračující stav. Toto nařízení stanoví celní sazbu, která se na uvedený dovoz použije, a upravuje tedy budoucí důsledky pokračujícího stavu.

(137)

V každém případě, i kdyby nastala zpětná působnost ve smyslu práva Unie – což není tento případ – byla by taková zpětná působnost každopádně odůvodněná, a to z následujících důvodů:

(138)

Hmotná pravidla práva Unie mohou upravovat stav, který nastal před jejich vstupem v platnost, jestliže z jejich znění, účelu nebo celkového pojetí jasně vyplývá, že jim takový účinek musí být přiznán. Jmenovitě ve věci Società agricola fattoria alimentare (SAFA), C-337/88, soud rozhodl, že: „zásada právní jistoty sice obecně brání tomu,aby časová působnost právního aktu Společenství byla stanovena k datu předcházejícímu jeho vyhlášení, avšak může tomu být výjimečně jinak, pokud to vyžaduje sledovaný cíl a pokud je náležitě respektováno legitimní očekávání dotčených osob“ (44).

(139)

V tomto případě je účelem zajistit soulad s povinností Komise podle článku 266 SFEU. Vzhledem k tomu, že soud v rozsudcích uvedených v 12. bodě odůvodnění shledal protiprávnost pouze ve vztahu ke stanovení příslušné celní sazby, a nikoli ve vztahu k uložení opatření jako takových (tedy nikoli ve vztahu ke zjištěním ohledně dumpingu, újmy, příčinné souvislosti a zájmu Unie), nemohli dotčení vyvážející výrobci nabýt legitimního očekávání, že nebude uloženo žádné konečné antidumpingové opatření. V důsledku toho nemůže být uložení takového opatření – dokonce ani v případě, pokud by působilo zpětně, což není tento případ – vykládáno jako porušení legitimního očekávání.

(140)

Společnosti Clarks et al zatřetí tvrdily, že by bylo diskriminační a v rozporu s článkem 266 SFEU opětovně uložit antidumpingové clo 70 dotčeným vyvážejícím výrobcům, neboť v návaznosti na rozsudky Brosmann a Aokang žádné antidumpingové clo opětovně uloženo nebylo.

(141)

Toto tvrzení je neopodstatněné. Dovozci, kteří dováželi zboží od společnosti Brosmann a dalších čtyř vyvážejících výrobců, na které se vztahovaly rozsudky ve věcech C-247/10 P a C-249/10 P, se nacházejí v odlišné skutkové a právní situaci, neboť se jejich vyvážející výrobci rozhodli napadnout sporné nařízení a bylo jim vráceno clo, které zaplatili, a tudíž jsou chráněni ustanovením čl. 221 odst. 3 celního kodexu Společenství. Nikdo další dotčené nařízení nenapadl a nikomu dalšímu nebylo zaplacené clo vráceno. V tomto ohledu viz rovněž 118. až 122. bod odůvodnění.

(142)

Společnosti Clarks et al začtvrté tvrdily, že existuje několik procesních nesrovnalostí vyplývajících z tohoto šetření. Především tvrdily, že dotčení vyvážející výrobci již nemusí být s to poskytnout smysluplné připomínky nebo předložit další důkazy na podporu svých žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, které podali před několika lety. Je například možné, že společnosti již neexistují nebo že příslušné dokumenty již nejsou k dispozici.

(143)

Společnosti Clarks et al kromě toho tvrdily, že na rozdíl od situace během původního šetření by opatření Komise de facto a de jure měla dopad pouze na dovozce, jelikož nemají možnost poskytnout smysluplné informace a nemohou od svých dodavatelů vyžadovat, aby spolupracovali s Komisí.

(144)

Komise podotýká, že žádné ustanovení základního nařízení neukládá Komisi povinnost, aby vyvážejícím společnostem, které žádají o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, umožnila doplnit chybějící věcné informace. Připomíná se, že, jak je stanoveno v 88. bodě odůvodnění, leží důkazní břemeno v souladu s ustanovením čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení na výrobci, který o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení žádá. Právo na slyšení se týká posouzení těchto skutečností, avšak nezahrnuje právo na opravu neúplných informací. V opačném případě by vyvážející výrobce mohl posouzení donekonečna protahovat tím, že by informace předkládal postupně.

(145)

V tomto ohledu je třeba připomenout, že Komise nemá povinnost vyžádat si od vyvážejících výrobců doplnění jejich žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení. Jak je uvedeno v 84. bodě odůvodnění, Komise může založit své posouzení na informacích poskytnutých vyvážejícím výrobcem. V každém případě však dotčení vyvážející výrobci Komisí provedené posouzení jejich žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení nezpochybnili a nespecifikovali dokumenty ani osoby, na které se nadále nemohou odvolat. Toto tvrzení je tedy natolik abstraktní, že orgány nemohou tyto obtíže při posuzování žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení brát v úvahu. Vzhledem k tomu, že se uvedený argument zakládá na spekulacích a není podložen přesnými údaji o tom, které dokumenty a osoby již nejsou k dispozici a jak jsou tyto dokumenty a osoby pro posouzení žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení relevantní, je tento argument zamítnut.

(146)

Pokud jde o tvrzení, že by dovozce neměl žádnou možnost poskytnout smysluplné informace, uvádí Komise následující: zaprvé, dovozci nepožívají práva na obhajobu, jelikož antidumpingová opatření nejsou zaměřena vůči nim, ale vůči vyvážejícím výrobcům. Zadruhé, dovozci měli příležitost vyjádřit se k této otázce již v průběhu správního řízení, které předcházelo přijetí sporného nařízení. Zatřetí, pokud se dovozci domnívali, že došlo v tomto ohledu k nesrovnalosti, měli přijmout nezbytná smluvní ujednání se svými dodavateli, a zajistit tak, že budou mít k dispozici nezbytnou dokumentaci. Proto musí být uvedené tvrzení zamítnuto.

(147)

Společnosti Clarks et al zapáté tvrdily, že Komise neposoudila, zda by uložení antidumpingových cel bylo v zájmu Unie, a argumentovaly, že tato opatření by byla proti zájmu Unie, protože i) opatření již měla zamýšlený účinek, když byla poprvé uložena; ii) opatření by nepřinesla výrobnímu odvětví Unie další prospěch; iii) opatření by neměla vliv na vyvážející výrobce a iv) opatření by znamenala pro dovozce v Unii významné náklady.

(148)

Tento případ se týká pouze žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, protože to je jediný bod, u kterého soudy Unie zjistily právní chybu. Pokud jde o zájem Unie, posouzení obsažené v nařízení (ES) č. 1472/2006 zůstává zcela v platnosti. Navíc je toto opatření odůvodněné za účelem ochrany finančních zájmů Unie.

(149)

Společnosti Clarks et al zašesté tvrdily, že by antidumpingové clo, pokud by bylo opětovně uloženo, již nebylo možné vybírat, neboť promlčecí lhůta podle čl. 221 odst. 3 celního kodexu Společenství (nyní čl. 103 odst. 1 celního kodexu Unie) vypršela. Podle společností Clarks et al by tento stav představoval zneužití pravomoci ze strany Komise.

(150)

Komise připomíná, že podle čl. 221 odst. 3 celního kodexu Společenství nebo čl. 103 odst. 1 celního kodexu Unie se promlčecí lhůta nevztahuje na případy podání odvolání podle článku 243 celního kodexu Společenství nebo čl. 44 odst. 2 celního kodexu Unie, jak je tomu ve všech přítomných případech, které se týkají odvolání na základě článku 236 celního kodexu Společenství nebo článku 119 celního kodexu Unie. Odvolání ve smyslu čl. 103 odst. 3 celního kodexu Unie podle objasnění v čl. 44 odst. 2 téhož nařízení má rozsah od původního napadení rozhodnutí vnitrostátních celních orgánů ukládajících clo až po konečný rozsudek vnitrostátního soudu, včetně případné žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. Období tří let se následně přerušuje ode dne podání napadení.

(151)

Společnosti Clarks et al nakonec tvrdily, že po uplynutí platnosti odst. 15 písm. a) bodu ii) protokolu o přistoupení Číny k WTO dne 11. prosince 2016 nemůže Komise již vycházet z metodiky používané ke stanovení běžné hodnoty pro čínské vývozce v původním šetření (tj. metodiky „srovnatelné země“ podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení).

(152)

Sporné nařízení bylo přijato v roce 2006. Příslušným právním předpisem použitelným na toto řízení je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie. Toto tvrzení je proto zamítnuto.

(153)

Kromě toho společnost SIEMES tvrdila, že délka řízení ve vztahu k její probíhající žádosti o vrácení antidumpingových cel u německých celních orgánů porušuje právo na řádnou správu podle článku 41 Listiny základních práv Evropské unie. Zaprvé Komise poznamenává, že rozhodnutí o vrácení antidumpingových cel spadají do pravomoci vnitrostátních celních orgánů členských států. Zadruhé Komise z poskytnutých informací vyrozuměla, že žádost společnosti SIEMES o vrácení cla ze dne 19. března 2012 byla zamítnuta, protože rozsudek, na jehož základě byla uvedená žádost o vrácení cla podána, byl omezen na společnosti Brosmann a Aokang. Rozsudek neměl žádný účinek vůči ostatním vyvážejícím výrobcům v Číně a Vietnamu. Teprve dne 4. února 2016 prohlásil Soudní dvůr ve spojených věcech C & J Clark International Limited, C-659/13, a Puma SE, C-34/14, sporné nařízení za neplatné, pokud jde o všechny vyvážející výrobce dotčeného výrobku (viz 12. bod odůvodnění). Až v tomto okamžiku se rozsudek Soudního dvora vztahoval na společnost SIEMES, která o tom byla řádně informována dopisem německých celních orgánů ze dne 7. září 2016. Komise provedla rozsudek vůči celé řadě vyvážejících výrobců, jak je popsáno v 18. až 38. bodě odůvodnění, a rovněž vůči dovozcům, kteří u německých celních orgánů podali žádost o vrácení cla. Komise konkrétně v případě dovozu, jehož se týkaly žádosti o vrácení cla oznámené Komisi německými celními orgány v souladu s článkem 1 prováděcího nařízení (EU) 2016/223 (odkazuje se na 30. bod odůvodnění), plně dodržela osmiměsíční lhůtu k provedení uvedenou v čl. 1 odst. 2 zmíněného nařízení. Komise proto nesouhlasí s tvrzením, že tento postup porušil zásadu řádné správy. Toto tvrzení proto muselo být zamítnuto.

(154)

S přihlédnutím ke vzneseným připomínkám a na základě jejich analýzy učinila Komise závěr, že zbytkové antidumpingové clo použitelné pro Čínu a Vietnam, tj. 16,5 % a 10 %, by mělo být opětovně uloženo, a to po dobu použitelnosti sporného nařízení.

(155)

Jak je uvedeno v 28. bodě odůvodnění, pozastavila Komise posouzení společností uvedených v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2017/423, dokud dovozce požadující vrácení cla od vnitrostátních celních orgánů nesdělí Komisi názvy a adresy vyvážejícího výrobce (vyvážejících výrobců), od kterého (kterých) příslušní obchodníci nakupovali obuv, nebo v případě, že není doručena odpověď v uvedeném období, do uplynutí lhůty stanovené Komisí pro poskytnutí těchto informací.

(156)

V článku 3 nařízení (EU) 2017/423 Komise ukládá příslušným vnitrostátním celním orgánům, aby nevracely vybraná cla, dokud Komise nedokončí posouzení příslušných žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení.

(157)

Na základě toho, jak je uvedeno ve 29. bodě odůvodnění, se přihlásily společnosti Pentland Brands Ltd., Puma UK Ltd. a Deichmann Shoes UK Ltd a poskytly informace o svých dodavatelích. Žádosti uvedených dodavatelů o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení přezkoumala Komise v tomto nařízení. Z toho vyplývá, že Komise dokončila posouzení situace společností uvedených v příloze III nařízení (EU) 2017/423. U společností uvedených v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2017/423 tedy Komise nemá žádný záznam o tom, že by tyto společnosti během původního šetření předložily jakýkoli formulář žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení. Příslušným žádostem dovozců o vrácení cla by proto nemělo být vyhověno, neboť sporné nařízení nebylo zrušeno v souvislosti s nimi. V zájmu přehlednosti převzala Komise přílohu III nařízení (EU) 2017/423 jako přílohu VI tohoto nařízení.

(158)

Dotčení vyvážející výrobci, dovozci, kterých se týkalo oznámení německých a nizozemských celních orgánů, dovozci, kteří se přihlásili a předložili názvy a adresy svých příslušných dodavatelů v Číně a/nebo Vietnamu, a rovněž všechny ostatní strany, které se přihlásily, byli informováni o podstatných skutečnostech a úvahách, z nichž vycházel záměr doporučit, aby bylo 70 dotčeným vyvážejícím výrobcům opětovně uloženo konečné antidumpingové clo z vývozu. Byla jim dána lhůta na předložení stanovisek k poskytnutým informacím.

(159)

Toto nařízení je v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2016/1036,

—

„sportovní obuví“ se rozumí obuv ve smyslu poznámky k položkám 1 ke kapitole 64 přílohy I nařízení Komise (ES) č. 1719/2005 (47),

—

„obuví, která se vyrábí speciální technologií,“ se rozumí obuv, jejíž cena CIF za jeden pár činí nejméně 7,5 EUR, určená pro sportovní použití, s jednoduchou nebo vícevrstvou litou podešví, bez vstřikování, vyráběná ze syntetických materiálů speciálně určených k tlumení nárazů způsobených vertikálními nebo laterálními pohyby, a s technickými prvky, například hermeticky uzavřenými polštářky naplněnými plynem nebo kapalinou, mechanickými komponenty, které tlumí nebo neutralizují nárazy, nebo materiálů jako například polymery s nízkou hustotou, kódů KN ex 6403 91 11, ex 6403 91 13, ex 6403 91 16, ex 6403 91 18, ex 6403 91 91, ex 6403 91 93, ex 6403 91 96, ex 6403 91 98, ex 6403 99 91, ex 6403 99 93, ex 6403 99 96, ex 6403 99 98,

—

„obuví s ochrannou špičkou“ se rozumí obuv mající ochrannou špičku a odolnost proti nárazu alespoň 100 joulů (48) kódů KN: ex 6403 30 00 (49), ex 6403 51 11, ex 6403 51 15, ex 6403 51 19, ex 6403 51 91, ex 6403 51 95, ex 6403 51 99, ex 6403 59 11, ex 6403 59 31, ex 6403 59 35, ex 6403 59 39, ex 6403 59 91, ex 6403 59 95, ex 6403 59 99, ex 6403 91 11, ex 6403 91 13, ex 6403 91 16, ex 6403 91 18, ex 6403 91 91, ex 6403 91 93, ex 6403 91 96, ex 6403 91 98, ex 6403 99 11, ex 6403 99 31, ex 6403 99 33, ex 6403 99 36, ex 6403 99 38, ex 6403 99 91, ex 6403 99 93, ex 6403 99 96, ex 6403 99 98 a ex 6405 10 00,

—

„pantofli a ostatní domácí obuví“ se rozumí obuv kódu KN ex 6405 10 00.