(EU) 2017/1151Nařízení Komise (EU) 2017/1151 ze dne 1. června 2017, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla, mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES, nařízení Komise (ES) č. 692/2008 a nařízení Komise (EU) č. 1230/2012 a zrušuje nařízení Komise (ES) č. 692/2008 (Text s významem pro EHP)

Publikováno: Úř. věst. L 175, 7.7.2017, s. 1-643 Druh předpisu: Nařízení
Přijato: 1. června 2017 Autor předpisu: Evropská komise
Platnost od: 27. července 2017 Nabývá účinnosti: 27. července 2017
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2017/1151

ze dne 1. června 2017,

kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla, mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES, nařízení Komise (ES) č. 692/2008 a nařízení Komise (EU) č. 1230/2012 a zrušuje nařízení Komise (ES) č. 692/2008

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o Fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla (1), a zejména na článek 8 a čl. 14 odst. 3 uvedeného nařízení,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) (2), a zejména na čl. 39 odst. 2 uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 692/2008, kterým se provádí a mění nařízení (ES) č. 715/2007 (3), stanoví, že lehká užitková vozidla se mají zkoušet v souladu s novým evropským jízdním cyklem (NEDC).

(2)

Na základě průběžného přezkumu příslušných postupů, zkušebních cyklů a výsledků zkoušek podle čl. 14 odst. 3 nařízení (ES) č. 715/2007 je zjevné, že informace o spotřebě paliva a emisích CO2 u vozidel zkoušených v souladu s NEDC již nejsou přiměřené a neodrážejí skutečné emise.

(3)

V této souvislosti je vhodné provést celosvětově harmonizované zkušební postupy pro lehká užitková vozidla (WLTP) do právních předpisů EU, a stanovit tak nový regulativní zkušební postup.

(4)

WLTP byl vyvinut na úrovni Evropské hospodářské komise OSN (EHK OSN) a byl přijat Světovým fórem pro harmonizaci předpisů pro motorová vozidla (WP.29) jako celosvětový technický předpis č. 15 v březnu 2014.

(5)

Kromě pravdivějších informací o spotřebě paliva a emisích CO2 pro spotřebitele a regulatorní účely vytváří WLTP také celosvětový rámec pro zkoušení vozidel, což vede k užší mezinárodní harmonizaci požadavků na zkoušení.

(6)

WLTP stanoví úplný popis zkušebního cyklu vozidla pro CO2 a emise regulovaných znečišťujících látek za normalizovaných podmínek okolního prostředí. Za účelem jeho přizpůsobení systému EU schvalování typu je nezbytné ho doplnit o ustanovení vedoucí k dalšímu zdokonalení požadavků na transparentnost u technických parametrů, díky kterému budou moci nezávislé strany znovu dosáhnout výsledků zkoušek schválení typu, a o ustanovení, díky kterému se sníží flexibilita zkoušení.

(7)

Tento návrh rovněž stanoví revidovaný postup pro posouzení shodnosti výroby (CoP) vozidel. Vzhledem k tomu, že podle nových ustanovení bude součinitel vývoje emisí v rámci CoP, jak je popsán v bodě 4.2.4.1 přílohy I, pravděpodobně častěji výrobcem určován na základě zvláštní zkoušky namísto použití standardní hodnoty, bude třeba příslušný zkušební postup v příhodnou dobu přezkoumat.

(8)

WLTP stanoví nový zkušební cyklus a postup pro měření emisí, zatímco ostatní povinnosti, jako jsou ty, které souvisejí s životností zařízení k regulaci znečišťujících látek, shodností v provozu nebo spotřebitelskými informacemi o emisích CO2 a spotřebě paliva, zůstávají v podstatě stejné jako povinnosti stanovené v nařízení (ES) č. 692/2008.

(9)

Aby schvalovací orgány a výrobci mohli zavést postupy nezbytné ke splnění požadavků tohoto nařízení a také v co největší míře dodržovat stanovený harmonogram pro uplatňování požadavků na emise, mělo by toto nařízení platit pro nová schválení typu u vozidel kategorií M1, M2 a kategorie N1 třídy I od 1. září 2017 a u vozidel kategorie N1 třídy II a III a kategorie N2 od 1. září 2018 a pro nová vozidla kategorií M1, M2 a kategorie N1 třídy I od 1. září 2018 a u vozidel kategorie N1 třídy II a III a kategorie N2 od 1. září 2019.

(10)

Vzhledem k tomu, že účelem tohoto nařízení je zavedení WLTP do evropských právních předpisů, harmonogram a přechodná ustanovení pro zavedení postupu zkoušky emisí v reálném provozu zůstávají stejné jako ty, které vymezila nařízení Komise (EU) 2016/427 (4) a (EU) 2016/646 (5).

(11)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Technického výboru – motorová vozidla,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět

Tímto nařízením se stanoví opatření k provedení nařízení (ES) č. 715/2007.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:

1)

„typem vozidla z hlediska emisí a informací o opravách a údržbě vozidla“ se rozumí skupina vozidel, která:

a)

se neliší, pokud jde o kritéria zakládající „interpolační rodinu“, jak je definována v bodě 5.6 přílohy XXI;

b)

náležejí do jednoho „interpolačního rozpětí CO2“, jak je definováno v bodě 1.2.3.2 dílčí přílohy 6 k příloze XXI;

c)

se neliší znaky, jež mají nezanedbatelný vliv na emise výfukových plynů, jako jsou mimo jiné následující:

druhy a sled zařízení k regulaci znečišťujících látek (např. třícestný katalyzátor, oxidační katalyzátor, adsorbér NOx chudých směsí, selektivní katalytická redukce, katalyzátor NOx chudých směsí, filtr pevných částic nebo jejich kombinace v jediné jednotce),

recirkulace výfukových plynů (je na vozidle nebo není, interní/externí, chlazená/bez chlazení, nízkotlaká/vysokotlaká);

2)

„ES schválením typu vozidla z hlediska emisí a informací o opravách a údržbě vozidla“ se rozumí ES schválení typu vozidel spadajících do „typu vozidla z hlediska emisí a informací o opravách a údržbě vozidla“, pokud jde o jejich výfukové emise, emise plynů z klikové skříně, emise způsobené vypařováním, spotřebu paliva a přístup k informacím z palubních diagnostických systémů vozidla a informacím o opravách a údržbě vozidla;

3)

„počítadlem ujetých kilometrů“ se rozumí ta část zařízení pro počítání ujetých kilometrů, která udává řidiči celkovou vzdálenost, kterou vozidlo zaznamenalo od svého uvedení do provozu;

4)

„pomocným startovacím zařízením“ se rozumí žhavicí svíčka, úpravy časování vstřiku a další zařízení pomáhající motoru při startování bez obohacování směsi vzduch/palivo;

5)

„objemem motoru“ se rozumí buď:

a)

jmenovitý zdvihový objem u vratných pístových motorů, nebo

b)

dvojnásobek jmenovitého zdvihového objemu u motorů s rotačními písty (Wankelovy motory);

6)

„periodicky se regenerujícím systémem“ se rozumí zařízení k regulaci výfukových emisí (např. katalyzátor, filtr pevných částic), které vyžaduje periodický postup regenerace po ujetí méně než 4 000 km za normálního provozu vozidla;

7)

„původním náhradním zařízením k regulaci znečišťujících látek“ se rozumí zařízení k regulaci znečišťujících látek nebo soustava takových zařízení, jejichž typy jsou uvedeny v dodatku 4 k příloze I tohoto nařízení, ale držitel schválení typu vozidla je nabízí na trhu jako samostatný technický celek;

8)

„typem zařízení k regulaci znečišťujících látek“ se rozumí katalyzátory a filtry pevných částic, které se neliší v těchto zásadních aspektech:

a)

počet nosičů, struktura a materiál;

b)

typ činnosti každého nosiče;

c)

objem, poměr čelního průřezu a délky nosiče;

d)

obsah katalytického materiálu;

e)

poměr katalytických materiálů;

f)

hustota kanálků;

g)

rozměry a tvar;

h)

tepelná ochrana;

9)

„jednopalivovým vozidlem“ se rozumí vozidlo poháněné primárně jedním typem paliva;

10)

„jednopalivovým vozidlem na plyn“ se rozumí jednopalivové vozidlo, které je primárně poháněno LPG, NG/biomethanem nebo vodíkem, avšak může mít také benzinový systém používaný pouze pro nouzové účely nebo pro startování, pokud benzinová nádrž pojme nejvýše 15 litrů benzinu;

11)

„dvoupalivovým (bi-fuel) vozidlem“ se rozumí vozidlo se dvěma oddělenými systémy pro skladování paliv, které může být poháněno střídavě dvěma různými palivy a které je konstruováno tak, aby bylo poháněno vždy jen jedním z těchto paliv;

12)

„dvoupalivovým (bi-fuel) vozidlem na plyn“ se rozumí dvoupalivové (bi-fuel) vozidlo, které může být poháněno benzinem a také buď LPG, NG/biomethanem, nebo vodíkem;

13)

„vozidlem flex fuel“ se rozumí vozidlo s jedním systémem pro skladování paliv, které může být poháněno různými směsmi dvou či více paliv;

14)

„vozidlem flex fuel na ethanol“ se rozumí vozidlo flex fuel, které může být poháněno benzinem nebo směsí benzinu a ethanolu s obsahem ethanolu ve výši až 85 % (E85);

15)

„vozidlem flex fuel na bionaftu“ se rozumí vozidlo flex fuel, které může být poháněno minerální naftou nebo směsí minerální nafty a bionafty;

16)

„vozidlem s hybridním elektrickým pohonem“ (HEV) se rozumí vozidlo s hybridním pohonem, jehož jedním měničem hnací energie je elektrický stroj;

17)

„řádně udržovaným a užívaným“ se v případě zkušebního vozidla rozumí, že dané vozidlo splňuje kritéria pro přijetí vybraného vozidla podle bodu 2 dodatku 3 k předpisu EHK OSN č. 83 (6);

18)

„systémem pro regulaci emisí“ se v rámci palubního diagnostického systému rozumí elektronická řídicí jednotka motoru a všechny konstrukční části související s výfukovými emisemi nebo s emisemi způsobenými vypařováním, které dodávají vstupní signály nebo přijímají signály z řídicí jednotky;

19)

„indikátorem chybné funkce“ (MI) se rozumí optický nebo akustický indikátor, který zřetelně informuje řidiče vozidla v případě chybné funkce jakékoli konstrukční části související s emisemi a napojené na palubní diagnostický systém nebo chybné funkce samotného palubního diagnostického systému;

20)

„chybnou funkcí“ se rozumí porucha konstrukční části nebo systému souvisejících s emisemi, která může vést ke zvýšení emisí nad mezní hodnoty stanovené v bodě 2.3 přílohy XI nebo případ, kdy palubní diagnostický systém není schopen plnit základní požadavky na monitorování stanovené v příloze XI;

21)

„sekundárním vzduchem“ se rozumí vzduch přiváděný do výfukového systému čerpadlem, sacím ventilem nebo jiným způsobem, aby se napomohlo oxidaci HC a CO obsažených v proudu výfukových plynů;

22)

„jízdním cyklem“ se v případě palubních diagnostických systémů rozumí cyklus, který se skládá ze spuštění motoru, jízdního režimu, při kterém by byla případná chybná funkce zjištěna, a z vypnutí motoru;

23)

„přístupem k informacím“ se rozumí dostupnost všech informací z palubních diagnostických systémů a informací o opravách a údržbě vozidla požadovaných pro kontrolu, diagnostiku, údržbu nebo opravy vozidla;

24)

„nedostatkem“ se v případě palubních diagnostických systémů rozumí stav, kdy až dvě samostatné konstrukční části nebo systémy, které jsou monitorovány, mají dočasné nebo trvalé provozní vlastnosti zhoršující jinak účinné monitorování těchto konstrukčních částí nebo systémů palubním diagnostickým systémem nebo nesplňují všechny ostatní podrobné požadavky pro palubní diagnostiku;

25)

„poškozeným náhradním zařízením k regulaci znečišťujících látek“ se rozumí zařízení k regulaci znečišťujících látek, jak je definováno v čl. 3 odst. 11 nařízení (ES) č. 715/2007, které zestárlo nebo bylo uměle poškozeno tak, že splňuje požadavky stanovené v oddíle 1 dodatku 1 k příloze XI předpisu EHK OSN č. 83;

26)

„informacemi palubního diagnostického systému ve vozidle“ se rozumí informace související s palubním diagnostickým systémem o jakémkoli elektronickém systému ve vozidle;

27)

„činidlem“ se rozumí jakýkoli produkt s výjimkou paliva, který je uložen ve vozidle a je dodáván systémem následného zpracování výfukových plynů podle požadavku systému pro regulaci emisí;

28)

„hmotností v provozním stavu“ se rozumí hmotnost vozidla, jehož palivová nádrž (palivové nádrže) je naplněna alespoň na 90 % svého objemu, včetně hmotnosti řidiče, paliva a kapalin a které je vybaveno standardním vybavením podle specifikací výrobce, a jsou-li součástí vybavení, i hmotnost karoserie, kabiny, spojovacího zařízení a náhradního kola (náhradních kol), jakož i nářadí;

29)

„selháním zapalování“ se rozumí případ, kdy nedojde ke spalování ve válci zážehového motoru, protože nevznikne jiskra, z důvodu špatného dávkování paliva, nedostatečné komprese nebo z jakékoliv jiné příčiny;

30)

„systémem či zařízením pro studený start“ se rozumí systém, který dočasně obohacuje směs vzduch/palivo v motoru tak, aby se usnadnilo startování motoru;

31)

„jednotkou odběru výkonu“ se rozumí motorem poháněné zařízení k pohonu pomocných a přídavných zařízení na vozidle;

32)

„malými výrobci“ se rozumí výrobci vozidel, jejichž celosvětová roční produkce nepřesahuje 10 000 jednotek;

33)

„elektrickým hnacím ústrojím“ se rozumí systém, který se skládá z jednoho nebo více zásobníků elektrické energie, jednoho nebo více elektrických konvertorů a jednoho nebo více elektrických strojů, které mění uskladněnou elektrickou energii na mechanickou energii dodávanou kolům k pohonu vozidla;

34)

„výhradně elektrickým vozidlem“ (PEV) se rozumí vozidlo vybavené hnacím ústrojím, které jako měniče hnací energie využívá výhradně elektrické stroje a jako systémy skladování hnací energie využívá výhradně dobíjecí systémy skladování elektrické energie;

35)

„palivovým článkem“ se rozumí měnič energie přeměňující (vstupní) chemickou energii na (výstupní) elektrickou energii nebo opačně;

36)

„vozidlem s palivovými články“ (FCV) se rozumí vozidlo vybavené hnacím ústrojím, které obsahuje výhradně jeden nebo více palivových článků a jeden nebo více elektrických strojů sloužících jako měniče hnací energie;

37)

„netto výkonem“ se rozumí výkon získaný na zkušebním stavu na konci klikového hřídele nebo rovnocenného orgánu při odpovídajících otáčkách motoru spolu s pomocným zařízením, zkoušený v souladu s přílohou XX (Měření netto výkonu motoru a maximálního 30minutového výkonu elektrické poháněcí soustavy) a stanovený za referenčních atmosférických podmínek;

38)

„jmenovitým výkonem motoru“ (Prated) se rozumí maximální výkon motoru v kW podle požadavků přílohy XX tohoto nařízení;

39)

„maximálním 30minutovým výkonem“ se rozumí maximální netto výkon elektrické poháněcí soustavy při stejnosměrném napětí, jak je uvedeno v bodě 5.3.2 předpisu EHK OSN č. 85 (7);

40)

„studeným startem“ se v souvislosti s monitorovacími funkcemi palubního diagnostického systému pro sledování poměru výkonu v provozu rozumí start motoru při teplotě chladicí kapaliny motoru (nebo rovnocenné teplotě) nižší nebo rovné 35 °C a nižší nebo rovné teplotě o 7 °C vyšší než teplota okolí (je-li k dispozici);

41)

„emisemi v reálném provozu“ se rozumí emise vozidla za normálních podmínek používání;

42)

„přenosným systémem pro měření emisí“ (PEMS) se rozumí přenosný systém pro měření emisí splňující požadavky stanovené v dodatku 1 k příloze IIIA;

43)

„základní emisní strategií“ (BES) se rozumí strategie pro emise, která je aktivní v celém rozsahu otáček a zatížení vozidla, dokud se neaktivuje pomocná emisní strategie;

44)

„pomocnou emisní strategií“ (AES) se rozumí strategie pro emise, která se aktivuje nebo která nahrazuje či mění BES za specifickým účelem nebo v reakci na specifický soubor okolních nebo provozních podmínek a která je aktivní pouze za těchto provozních podmínek;

45)

„systémem pro skladování paliv“ se rozumí zařízení umožňující skladování paliva, které se skládá z palivové nádrže, plnicího hrdla palivové nádrže, víčka plnicího hrdla a palivového čerpadla;

46)

„koeficientem propustnosti“ (PF) se rozumí emise uhlovodíků způsobené propustností systému pro skladování paliv;

47)

„jednovrstevnou nádrží“ se rozumí palivová nádrž vyrobená z jedné vrstvy materiálu;

48)

„vícevrstevnou nádrží“ se rozumí palivová nádrž vyrobená nejméně ze dvou vrstev různých materiálů, z nichž jeden je nepropustný pro uhlovodíky včetně ethanolu.

Článek 3

Požadavky pro schválení typu

1.   Za účelem získání ES schválení typu z hlediska emisí a informací o opravách a údržbě vozidla výrobce prokáže, že vozidla při zkouškách podle postupů uvedených v přílohách IIIA až VIII, XI, XIV, XVI, XX a XXI splňují požadavky stanovené v tomto nařízení. Výrobce rovněž zajistí, že referenční paliva splňují požadavky stanovené v příloze IX.

2.   Vozidla se podrobí zkouškám uvedeným na obrázku I.2.4 přílohy I.

3.   Alternativně k požadavkům obsaženým v přílohách II, V až VIII, XI, XVI a XXI mohou malí výrobci požádat o udělení ES schválení typu pro typ vozidla, jejž schválil orgán třetí země, a to na základě právních aktů uvedených v bodě 2.1 přílohy I.

Nezbytnou podmínkou k získání ES schválení typu z hlediska emisí a informací o opravách a údržbě vozidla podle tohoto odstavce jsou zkoušky emisí pro účely technické prohlídky stanovené v příloze IV, zkoušky spotřeby paliva a emisí CO2 stanovené v příloze XXI a požadavky na přístup k informacím palubního diagnostického systému vozidla a informacím o opravách a údržbě vozidla stanoveným v příloze XIV.

Schvalovací orgán informuje Komisi o okolnostech každého schválení typu uděleného podle tohoto odstavce.

4.   Konkrétní požadavky pro hrdla palivových nádrží a bezpečnost elektronických systémů jsou stanoveny v bodech 2.2 a 2.3 přílohy I.

5.   Výrobce přijme technická opatření k účinnému snížení výfukových emisí a emisí způsobených vypařováním během běžné životnosti vozidla za běžných podmínek používání, v souladu s tímto nařízením.

To se také týká provozní bezpečnosti hadic, spojek a přípojek užívaných v systému pro regulaci emisí, které musí být konstruovány tak, aby odpovídaly původnímu konstrukčnímu záměru.

6.   Výrobce zajistí, aby výsledky zkoušek emisí splňovaly danou mezní hodnotu podle konkrétních zkušebních podmínek stanovených tímto nařízením.

7.   Zkouška typu 1 stanovená v příloze XXI se u vozidel poháněných LPG nebo NG/biomethanem vykoná s různými složeními LPG nebo NG/biomethanu, jak je stanoveno v příloze XII. U vozidel, která mohou být poháněna benzinem nebo LPG nebo NG/biometanem se vykoná zkouška s oběma palivy a jejich činnost s LPG nebo s NG/biometanem se při této zkoušce ověří při různém složení LPG nebo NG/biometanu, jak je stanoveno v příloze XII.

Aniž je dotčen požadavek předchozího pododstavce, vozidla, která mohou být poháněna benzinem i plynným palivem, avšak mají benzinový systém jen pro nouzové účely nebo startování a jejichž benzinová nádrž nemá objem větší než 15 litrů benzinu, se pro zkoušku typu 1 pokládají za vozidla, která pracují jen s plynným palivem.

8.   V případě zkoušky typu 2 stanovené v dodatku 1 k příloze IV je maximální povolený obsah oxidu uhelnatého ve výfukových plynech při normálních volnoběžných otáčkách motoru takový, jaký uvádí výrobce vozidla. Maximální obsah oxidu uhelnatého by nicméně neměl překročit 0,3 % obj.

Objem oxidu uhelnatého ve výfukových plynech při zvýšených volnoběžných otáčkách motoru nesmí překročit 0,2 %, přičemž otáčky motoru dosahují minimálně 2 000 min.–1 a lambda je 1 ± 0,03 nebo odpovídá specifikacím výrobce.

9.   Výrobce zajistí, aby při zkoušce typu 3 stanovené v příloze V větrací systém motoru zabraňoval emisím jakýchkoli plynů z klikové skříně do atmosféry.

10.   Zkouška typu 6 pro měření emisí při nízkých teplotách, stanovená v příloze VIII, se nepoužije na vozidla se vznětovým motorem.

Při žádosti o schválení typu výrobci nicméně schvalovacímu orgánu předloží informace prokazující, že zařízení pro následné zpracování NOx dosahuje dostatečně vysoké teploty pro účinné fungování, a to před uplynutím 400 sekund po studeném startu za teploty –7 °C, jak je popsáno ve zkoušce typu 6.

Kromě toho výrobce schvalovacímu orgánu poskytne informace o strategii fungování systému recirkulace výfukových plynů, včetně jeho fungování za nízkých teplot.

Tyto informace rovněž zahrnou popis veškerých dopadů na emise.

Schvalovací orgán neudělí schválení typu, pokud poskytnuté informace dostatečně neprokážou, že zařízení pro následné zpracování skutečně dosahuje dostatečně vysoké teploty pro účinné fungování ve stanoveném časovém úseku.

Schvalovací orgán na žádost Komise poskytne informace o výkonu zařízení pro následné zpracování NOx a systému recirkulace výfukových plynů za nízkých teplot.

11.   Výrobce zajistí, že po celou dobu běžné životnosti vozidla, jehož typ byl schválen podle nařízení (ES) č. 715/2007, jeho emise, jak byly určeny v souladu s požadavky stanovenými v příloze IIIA a emitovány během zkoušky emisí v reálném provozu provedené podle uvedené přílohy, nepřekročí hodnoty naměřené při uvedené zkoušce.

Schválení typu v souladu s nařízením (ES) č. 715/2007 může být vydáno pouze tehdy, je-li vozidlo členem validované rodiny určené pro zkoušky PEMS podle dodatku 7 k příloze IIIA.

Článek 4

Požadavky pro schválení typu týkající se palubního diagnostického systému

1.   Výrobce zajistí, aby veškerá vozidla byla vybavena palubním diagnostickým systémem.

2.   Palubní diagnostický systém musí být navržen, konstruován a instalován ve vozidle tak, aby umožňoval identifikovat druhy zhoršení výkonu nebo chybných funkcí během celé doby životnosti vozidla.

3.   Palubní diagnostický systém musí za běžných podmínek užívání splňovat požadavky tohoto nařízení.

4.   Při zkoušení s vadnou konstrukční částí podle dodatku 1 k příloze XI se musí aktivovat indikátor chybné funkce palubního diagnostického systému.

Indikátor chybné funkce palubního diagnostického systému se během této zkoušky může aktivovat i při úrovni emisí pod mezními hodnotami palubního diagnostického systému uvedenými v bodě 2.3 přílohy XI.

5.   Výrobce zajistí, aby palubní diagnostický systém splňoval požadavky na výkon v provozu stanovené v bodě 3 dodatku 1 k příloze XI tohoto nařízení za všech rozumně předvídatelných podmínek jízdy.

6.   Data související s provozním výkonem, která mají být uložena a ohlášena palubním diagnostickým systémem vozidla podle ustanovení bodu 7.6 dodatku 1 k příloze XI předpisu EHK OSN č. 83, musí dát výrobce kdykoli k dispozici vnitrostátním orgánům a nezávislým provozovatelům, a to v nešifrované formě.

Článek 5

Žádost o ES schválení typu vozidla z hlediska emisí a přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla

1.   Výrobce předloží schvalovacímu orgánu žádost o ES schválení typu vozidla z hlediska emisí a přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla.

2.   Žádost uvedená v odstavci 1 musí být vypracována podle vzoru informačního dokumentu uvedeného v dodatku 3 k příloze I.

3.   Kromě toho výrobce předloží tyto informace:

a)

v případě vozidel vybavených zážehovými motory prohlášení výrobce o minimálním procentu selhání zapalování z celkového počtu zážehů, která by buď vedla k překročení mezních hodnot emisí stanovených v bodě 2.3 přílohy XI, pokud by uvedené procento selhání bývalo bylo přítomno od začátku zkoušky typu 1 vybrané pro předvedení podle přílohy XI tohoto nařízení, nebo by mohla způsobit přehřátí jednoho či více katalyzátorů, což by vedlo k nenapravitelným škodám;

b)

podrobný popis všech funkčních vlastností palubního diagnostického systému, včetně seznamu odpovídajících částí systému pro regulaci emisí vozidla, které jsou monitorovány palubním diagnostickým systémem;

c)

popis indikátoru chybné funkce, který používá palubní diagnostický systém, aby signalizoval řidiči vozidla chybu;

d)

prohlášení výrobce o tom, že palubní diagnostický systém splňuje ustanovení bodě 3 dodatku 1 k příloze XI vztahující se na výkon v provozu za všech rozumně předvídatelných podmínek jízdy;

e)

nákres s podrobným popisem technických kritérií a zdůvodnění zvýšení čitatele i jmenovatele každého monitorovacího systému, který musí splňovat požadavky bodů 7.2 a 7.3 dodatku 1 k příloze XI předpisu EHK OSN č. 83, jakož i vyřazení čitatelů, jmenovatelů a společného jmenovatele za podmínek popsaných v bodě 7.7 dodatku 1 k příloze XI předpisu EHK OSN č. 83;

f)

popis opatření přijatých k tomu, aby se zabránilo nedovoleným úpravám a zásahům do počítače pro regulaci emisí a počítadla ujetých kilometrů, včetně zaznamenávání hodnot ujetých kilometrů pro účely požadavků v přílohách XI a XVI;

g)

případně specifikaci rodiny vozidel podle dodatku 2 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83;

h)

případně kopie dalších schválení typu s příslušnými údaji, které umožní rozšířit schválení a stanovit faktory zhoršení.

4.   Pro účely odst. 3 písm. d) výrobce použije vzor prohlášení výrobce o splnění požadavků týkajících se výkonu palubních diagnostických systémů v provozu podle dodatku 7 k příloze I.

5.   Pro účely odst. 3 písm. e) schvalovací orgán, který uděluje schválení, na žádost zpřístupní informace uvedené ve zmíněném odstavci schvalovacím orgánům nebo Komisi.

6.   Pro účely odst. 3 písm. d) a e) schvalovací orgány neschválí vozidlo, pokud informace předložené výrobcem nepostačují ke splnění požadavků bodu 3 dodatku 1 k příloze XI.

Body 7.2, 7.3 a 7.7 dodatku 1 k příloze XI předpisu EHK OSN č. 83 platí za všech rozumně předvídatelných jízdních podmínek.

V rámci posouzení provedení požadavků stanovených v uvedených odstavcích schvalovací orgány zohlední stav vývoje techniky.

7.   Pro účely odst. 3 písm. f) opatření přijatá v zájmu toho, aby se zabránilo nedovoleným úpravám a zásahům do počítače pro regulaci emisí, zahrnou i zařízení pro aktualizaci využívající výrobcem schválený program či kalibraci.

8.   U zkoušek popsaných na obrázku I.2.4 přílohy I výrobce poskytne technické zkušebně odpovídající za zkoušky schválení typu vozidlo, jež je reprezentativním představitelem typu, který má být schválen.

9.   Žádost o schválení typu jednopalivových a dvoupalivových (bi-fuel) vozidel a vozidel flex fuel musí splňovat dodatečné požadavky stanovené v bodech 1.1 a 1.2 přílohy I.

10.   Změny značky systému, konstrukční části nebo samostatného technického celku, k nimž dojde po schválení typu, platnost tohoto schválení automaticky neruší, pokud nedojde ke změně původních vlastností či technických parametrů způsobem, který ovlivní funkčnost motoru či systému k regulaci znečišťujících látek.

11.   Výrobce poskytne rovněž rozšířenou složku dokumentace obsahující tyto informace:

a)

informace o fungování všech AES a BES včetně popisu parametrů, které se mění kteroukoli AES, dále mezní podmínky, za kterých AES funguje, a údaje o tom, které AES nebo BES budou pravděpodobně aktivní v podmínkách zkušebních postupů podle tohoto nařízení;

b)

popis logiky řízení palivového systému, způsob časování a okamžiky sepnutí ve všech pracovních režimech;

c)

popis režimu dojezdu, existuje-li, podle bodu 4.2.1.8.5 dílčí přílohy 4 k příloze XXI, a popis provozního režimu vozidlového dynamometru, existuje-li, podle bodu 1.2.4 dílčí přílohy 6 k příloze XXI.

12.   Rozšířená složka dokumentace uvedená v odst. 11 písm. a) a b) musí zůstat přísně důvěrná. Schvalovací orgán si ji může ponechat, případně si ji může se svolením schvalovacího orgánu ponechat výrobce. V případě, že si složku dokumentace ponechá výrobce, musí ji schvalovací orgán po kontrole a schválení identifikovat a datovat. V okamžiku schválení nebo kdykoli po dobu platnosti schválení musí být tato dokumentace k dispozici schvalovacímu orgánu ke kontrole.

Článek 6

Správní ustanovení pro ES schválení typu vozidla z hlediska emisí a přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla

1.   V případě splnění všech odpovídajících požadavků schvalovací orgán udělí ES schválení typu a vydá číslo schválení typu v souladu se systémem číslování stanoveným v příloze VII směrnice 2007/46/ES.

Aniž jsou dotčena ustanovení přílohy VII směrnice 2007/46/ES, část 3 čísla schválení typu bude vypracován podle dodatku 6 k příloze I tohoto nařízení.

Schvalovací orgán nesmí přidělit stejné číslo jinému typu vozidla.

2.   Odchylně od odstavce 1 lze na žádost výrobce vozidlo s palubním diagnostickým systémem přijmout ke schválení typu z hlediska emisí a informací o opravách a údržbě vozidla, i když systém vykazuje jeden či více nedostatků, takže nejsou zcela splněny konkrétní požadavky přílohy XI, a to za předpokladu, že jsou splněna konkrétní správní ustanovení obsažená v bodě 3 uvedené přílohy.

Schvalovací orgán o rozhodnutí udělit takové schválení typu uvědomí všechny schvalovací orgány v ostatních členských státech v souladu s požadavky článku 8 směrnice 2007/46/ES.

3.   Schvalovací orgán při udělení ES schválení typu podle odstavce 1 vydá certifikát ES schválení typu s použitím vzoru uvedeného v dodatku 4 k příloze I.

Článek 7

Změny schválení typu

Články 13, 14 a 16 směrnice 2007/46/ES se použijí na veškeré změny schválení typu udělených podle nařízení (ES) č. 715/2007.

Ustanovení uvedená v bodě 3 přílohy I se bez potřeby dodatečných zkoušek použijí na žádost výrobce pouze na vozidla téhož typu.

Článek 8

Shodnost výroby

1.   Opatření vedoucí k zajištění shodnosti výroby jsou přijímána v souladu s ustanoveními článku 12 směrnice 2007/46/ES.

Kromě toho se použijí ustanovení uvedená v bodě 4 přílohy I tohoto nařízení a příslušná statistická metoda v dodatcích 1 a 2 k uvedené příloze.

2.   Shodnost výroby se kontroluje na základě údajů v certifikátu schválení typu, jehož vzor je uveden v dodatku 4 k příloze I tohoto nařízení.

Článek 9

Shodnost v provozu

1.   Opatření týkající se shodnosti v provozu u vozidel, jejichž typ byl schválen podle tohoto předpisu, se přijímají v souladu s přílohou X směrnice 2007/46/ES a přílohou II tohoto nařízení.

2.   Opatření týkající se shodnosti v provozu musí být přiměřená, aby potvrzovala funkčnost zařízení k regulaci znečisťujících látek během doby běžné životnosti vozidel za běžných podmínek používání, jak uvádí příloha II tohoto nařízení.

3.   Opatření týkající se shodnosti v provozu se kontrolují do uplynutí maximálně 5 let nebo po ujetí 100 000 km, podle toho, co nastane dříve.

4.   Výrobce není povinen ověřit shodnost typu vozidla v provozu, pokud počet prodaných vozidel vylučuje možnost získat dostatečný počet vzorků ke zkoušce. Ověření se proto nepožaduje, je-li roční prodej daného typu vozidla nižší než 5 000 kusů na území celé Unie.

Výrobce takové malé řady vozidel nicméně poskytne schvalovacímu orgánu zprávu o veškerých reklamacích a žádostech o opravu a závadách palubního diagnostického systému v souvislosti s emisemi, jak je stanoveno v bodě 9.2.3 předpisu EHK OSN č. 83. Kromě toho může schvalovací orgán u takových typů vozidel požadovat zkoušky v souladu s dodatkem 3 k předpisu EHK OSN č. 83.

5.   Pokud jde o vozidla, jejichž typ byl schválen podle tohoto nařízení, není-li schvalovací orgán spokojen s výsledky zkoušek podle kritérií definovaných v dodatku 4 k předpisu EHK OSN č. 83, rozšíří se nápravná opatření uvedená v čl. 30 odst. 1 a v příloze X směrnice 2007/46/ES na vozidla v provozu náležející k témuž typu vozidla, u nichž je pravděpodobné, že by se u nich mohly vyskytovat téže závady podle bodu 6 dodatku 3 k předpisu EHK OSN č. 83.

Plán nápravných opatření předložený výrobcem podle bodu 6.1 dodatku 3 k předpisu EHK OSN č. 83 schválí schvalovací orgán. Výrobce odpovídá za provedení schváleného plánu nápravných opatření.

Schvalovací orgán musí oznámit své rozhodnutí všem členským státům do 30 dnů. Členské státy mohou požadovat, aby se stejný plán nápravných opatření vztahoval na všechna vozidla daného typu registrovaná na jejich území.

6.   Jestliže schvalovací orgán zjistí, že typ vozidla není v souladu s platnými požadavky dodatku 3 k předpisu EHK OSN č. 83, oznámí to neprodleně členskému státu, který udělil původní schválení typu, a to v souladu s požadavky čl. 30 odst. 3 směrnice 2007/46/ES.

Po uvedeném oznámení a s výhradou čl. 30 odst. 6 směrnice 2007/46/ES schvalovací orgán, který udělil původní schválení typu, informuje výrobce, že typ vozidla nesplňuje požadavky těchto ustanovení a že se od výrobce očekávají určitá opatření. Do dvou měsíců po tomto oznámení předloží výrobce tomuto orgánu plán opatření k odstranění závad, jehož základ by měl odpovídat požadavkům bodů 6.1 až 6.8 dodatku 3 k předpisu EHK OSN č. 83. Schvalovací orgán, který udělil původní schválení typu, do dvou měsíců konzultuje výrobce s cílem zajistit dohodu o plánu nápravných opatření a o provedení plánu. Jestliže schvalovací orgán, který udělil původní schválení typu, zjistí, že dohody nelze dosáhnout, zahájí se postup podle čl. 30 odst. 3 a 4 směrnice 2007/46/ES.

Článek 10

Zařízení k regulaci znečišťujících látek

1.   Výrobce zajistí, aby náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek, jež mají být namontována do vozidel s ES schválením typu spadajících do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 715/2007, měla ES schválení typu jakožto samostatné technické celky ve smyslu čl. 10 odst. 2 směrnice 2007/46/ES v souladu s článkem 12, článkem 13 a přílohou XIII tohoto nařízení.

Katalyzátory a filtry pevných částic se pro účely tohoto nařízení považují za zařízení k regulaci znečišťujících látek.

Příslušné požadavky se považují za splněné, jsou-li splněny všechny následující podmínky:

a)

jsou splněny požadavky stanovené v článku 13;

b)

náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek byla schválena podle předpisu EHK OSN č. 103 (8).

V případě uvedeném v třetím pododstavci se použije rovněž článek 14.

2.   Původní náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek, která patří k typu, na nějž se vztahuje bod 2.3 doplňku k dodatku 4 k příloze I, a která jsou určena k montáži na vozidlo, k němuž odkazuje příslušný dokument o schválení typu, nemusejí splňovat požadavky přílohy XIII za podmínky, že splňují požadavky bodů 2.1 a 2.2 uvedené přílohy.

3.   Výrobce zajistí, aby původní zařízení k regulaci znečišťujících látek nesla identifikační značení.

4.   Identifikační značení uvedená v odstavci 3 musí zahrnovat:

a)

název či ochrannou známku výrobce vozidla nebo motoru;

b)

značku a identifikační číslo původního zařízení k regulaci znečišťujících látek uvedeného v informacích podle bodu 3.2.12.2 dodatku 3 k příloze I.

Článek 11

Žádost o ES schválení typu náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek jako samostatného technického celku

1.   Výrobce předloží schvalovacímu orgánu žádost o ES schválení typu pro typ náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek jako samostatného technického celku.

Žádost musí být vypracována podle vzoru informačního dokumentu uvedeného v dodatku 1 k příloze XIII.

2.   Kromě požadavků stanovených v odstavci 1 výrobce předloží technické zkušebně odpovědné za provedení zkoušek schválení typu následující:

a)

vozidlo či vozidla typu schváleného v souladu s tímto nařízením vybavená novým původním zařízením k regulaci znečišťujících látek;

b)

jeden vzorek typu náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek;

c)

další vzorek typu náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek v případě náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek určeného k montáži na vozidlo vybavené palubním diagnostickým systémem.

3.   Pro účely odst. 2 písm. a) vybere žadatel po dohodě s technickou zkušebnou zkušební vozidla.

Zkušební vozidla musí splňovat požadavky stanovené v bodě 3.2 přílohy 4a předpisu EHK OSN č. 83.

Zkušební vozidla musejí vyhovovat všem těmto požadavkům:

a)

nesmí mít závady na systému pro regulaci emisí;

b)

veškeré nadměrně opotřebované nebo nefunkční původní díly související s emisemi musí být opraveny nebo vyměněny;

c)

vozidla musí být před zkouškami emisí řádně seřízena a nastavena podle pokynů výrobce.

4.   Pro účely odst. 2 písm. b) a c) musí být tento vzorek zřetelně a nesmazatelně označen obchodním názvem žadatele nebo jeho značkou a obchodním označením.

5.   Pro účely odst. 2 písm. c) musí být vzorek poškozen, jak je stanoveno v čl. 2 bodě 25.

Článek 12

Správní ustanovení pro ES schválení typu náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek jako samostatného technického celku

1.   V případě splnění všech odpovídajících požadavků schvalovací orgán udělí ES schválení typu pro náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek jako samostatný technický celek a vydá číslo schválení typu v souladu se systémem číslování stanoveným v příloze VII směrnice 2007/46/ES.

Schvalovací orgán nesmí přidělit stejné číslo jinému typu náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek.

Totéž číslo schválení typu může platit pro použití tohoto typu náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek pro několik rozdílných typů vozidel.

2.   Pro účely odstavce 1 schvalovací orgán vydá certifikát ES schválení typu podle vzoru uvedeného v dodatku 2 k příloze XIII.

3.   Jestliže žadatel o schválení typu může prokázat schvalujícímu orgánu nebo technické zkušebně, že náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek je typu uvedeného v bodě 2.3 doplňku k dodatku 4 k příloze I, nezávisí udělení schválení typu na ověření, zda jsou splněny požadavky podle bodu 4 přílohy XIII.

Článek 13

Přístup k informacím palubního diagnostického systému vozidla a k informacím o opravách a údržbě vozidla

1.   Výrobci v souladu s články 6 a 7 nařízení (ES) č. 715/2007 a přílohou XIV tohoto nařízení zavedou nezbytná opatření a postupy, které zajistí snadnou přístupnost informací palubních diagnostických systémů vozidla a informací o opravách a údržbě vozidla.

2.   Schvalovací orgány udělí schválení typu až poté, co od výrobce obdrží certifikát o přístupu k informacím palubního diagnostického systému vozidla a k informacím o opravách a údržbě vozidla.

3.   Certifikát o přístupu k informacím palubního diagnostického systému vozidla a informacím o opravách a údržbě vozidla slouží jako důkaz splnění požadavků čl. 6 odst. 7 nařízení (ES) č. 715/2007.

4.   Certifikát o přístupu k informacím palubního diagnostického systému vozidla a informacím o opravách a údržbě vozidla musí být vypracován podle vzoru stanoveného v dodatku 1 k příloze XIV.

5.   Nejsou-li informace z palubního diagnostického systému vozidla a informace o opravách a údržbě vozidla v době podání žádosti o schválení typu dostupné nebo neodpovídají-li článku 6 a 7 nařízení (ES) č. 715/2007 a příloze XIV tohoto nařízení, poskytne výrobce uvedené informace do šesti měsíců od ode dne schválení typu.

6.   Povinnost poskytnout informace ve lhůtě uvedené v odstavci 5 se použije pouze tehdy, je-li na základě schválení typu vozidlo uvedeno na trh.

Uvede-li se vozidlo na trh později než šest měsíců po schválení typu, musí se poskytnout informace o datu, kdy bylo vozidlo na trh uvedeno.

7.   Schvalovací orgán může předpokládat, že výrobce zavedl uspokojivá opatření a postupy, pokud jde o přístup k informacím palubního diagnostického systému vozidla a informacím o opravách a údržbě vozidla, a to na základě vyplněného certifikátu o přístupu k informacím palubního diagnostického systému vozidla a informacím o opravách a údržbě vozidla za předpokladu, že se neobjevila žádná stížnost a že výrobce tyto informace poskytne ve lhůtě stanovené v odstavci 5.

8.   Kromě požadavků na přístup k informacím palubního diagnostického systému vozidla, jež jsou uvedeny v bodě 4 přílohy XI, výrobce zpřístupní zúčastněným stranám tyto informace:

a)

příslušné informace, které umožní výrobu náhradních dílů, jež jsou kritické pro správné fungování palubního diagnostického systému;

b)

informace, které umožní výrobu standardních diagnostických nástrojů.

Pro účely písmene a) nesmí být vývoj náhradních dílů omezen: nedostatkem potřebných informací, technickými požadavky týkajícími se strategií indikace chybné funkce v případě, že dojde k překročení mezních hodnot palubního diagnostického systému, nebo není-li palubní diagnostický systém schopen splnit základní požadavky tohoto nařízení, pokud jde o monitorování prostřednictvím palubního diagnostického systému; konkrétními změnami pro zpracovávání informací palubního diagnostického systému tak, aby se nezávisle vyhodnotilo fungování vozidla na benzinový nebo na plynný pohon, a schválením typu vozidel na plyn vykazujících omezený počet menších nedostatků.

Pro účely písmene b), pokud výrobci používají v rámci svých franšízovaných sítí diagnostické a zkušební nástroje podle normy ISO 22900 „Modular Vehicle Communication Interface“ (MVCI) a normy ISO 22901 „Open Diagnostic Data Exchange“ (ODX), musí být soubory ODX přístupné nezávislým provozovatelům na webových stránkách výrobce.

9.   Fórum pro přístup k informacím o vozidle (dále jen „fórum“).

Fórum zváží, zda přístup k informacím nemá dopad na stávající pokrok ve snižování počtu krádeží vozidel, a poskytne doporučení pro zlepšení požadavků týkajících se přístupu k informacím. Fórum zejména poradí Komisi ohledně zavádění postupu schvalování a udělení oprávnění pro nezávislé provozovatele akreditovanými organizacemi k přístupu k informacím o bezpečnostních prvcích vozidla.

Komise se může rozhodnout považovat debaty a zjištění fóra za důvěrné.

Článek 14

Splnění povinností týkajících se přístupu k informacím palubního diagnostického systému vozidla a k informacím o opravách a údržbě vozidla

1.   Schvalovací orgán může kdykoli z vlastního podnětu, na základě stížnosti nebo na základě posouzení technickou zkušebnou zkontrolovat, zda výrobce plní povinnosti stanovené nařízením (ES) č. 715/2007 a tímto nařízením a podmínky stanovené certifikátem o přístupu k informacím palubního diagnostického systému vozidla a informacím o opravách a údržbě vozidla.

2.   Pokud schvalovací orgán zjistí, že výrobce povinnosti týkající se přístupu k informacím palubního diagnostického systému vozidla a informacím o opravách a údržbě vozidla neplní, schvalovací orgán, který udělil příslušné schválení typu, učiní vhodné kroky k napravení situace.

3.   Kroky uvedené v odstavci 2 mohou zahrnovat odebrání nebo pozastavení schválení typu, pokuty či další opatření přijatá v souladu s článkem 13 nařízení (ES) č. 715/2007.

4.   Schvalovací orgán přistoupí ke kontrole za účelem ověření, zda výrobce plní povinnosti týkající se přístupu k informacím palubního diagnostického systému vozidla a k informacím o opravách a údržbě vozidla, pokud samostatný provozovatel nebo obchodní sdružení zastupující samostatné provozovatele předloží schvalovacímu orgánu stížnost.

5.   Schvalovací orgán může při provádění kontroly požádat technickou zkušebnu nebo jakéhokoli jiného nezávislého odborníka o provedení posouzení za účelem ověření, zda jsou tyto povinnosti plněny.

Článek 15

Přechodná ustanovení

1.   Výrobci vozidel mohou požádat, aby bylo schválení typu uděleno v souladu s tímto nařízením, a to do 31. srpna 2017 v případě vozidel kategorií M1, M2 a kategorie N1 třídy I, a do 31. srpna 2018 v případě vozidel kategorie N1 třídy II a III a vozidel kategorie N2. Pokud není taková žádost podána, použije se nařízení (ES) č. 692/2008.

2.   S účinkem od 1. září 2017 v případě vozidel kategorií M1, M2 a kategorie N1 třídy I a od 1. září 2018 v případě vozidel kategorie N1 třídy II a III a vozidel kategorie N2 odmítnou vnitrostátní orgány novým typům vozidel, které nesplňují požadavky tohoto nařízení, udělit ES schválení typu nebo vnitrostátní schválení typu z důvodů týkajících se emisí nebo spotřeby paliva.

3.   S účinkem od 1. září 2018 v případě vozidel kategorií M1, M2 a kategorie N1 třídy I a od 1. září 2019 v případě vozidel kategorie N1 třídy II a III a vozidel kategorie N2 budou vnitrostátní orgány z důvodů týkajících se emisí nebo spotřeby paliva, pokud jde o nová vozidla, která nesplňují požadavky tohoto nařízení, považovat prohlášení o shodě za již neplatná pro účely článku 26 směrnice 2007/46/ES a zakáží registraci, prodej a uvedení těchto vozidel do provozu.

4.   Do tří let po datech uvedených v čl. 10 odst. 4 nařízení (ES) č. 715/2007 se u nových typů vozidel a do čtyř let po datech uvedených v čl. 10 odst. 5 uvedeného nařízení v případě nových vozidel použijí tato ustanovení:

a)

požadavky bodu 2.1 přílohy IIIA se nepoužijí;

b)

požadavky přílohy IIIA, kromě požadavků v bodě 2.1, včetně požadavků týkajících se měření emisí v reálném provozu, která mají být provedena, a údajů, jež mají být zaznamenány a zpřístupněny, platí pouze pro nová schválení typu udělená podle nařízení (ES) č. 715/2007 od 27. července 2017;

c)

požadavky přílohy IIIA se nepoužijí pro schválení typu udělená malým výrobcům;

d)

pokud jsou požadavky uvedené v dodatcích 5 a 6 k příloze IIIA splněny pouze pro jednu ze dvou metod hodnocení údajů popsaných v uvedených dodatcích, provede se jeden dodatečný test emisí v reálném provozu;

pokud jsou uvedené požadavky opět splněny pouze pro jednu metodu, zaznamená se analýza úplnosti a normality pro obě metody a výpočet podle bodu 9.3 přílohy IIIA lze omezit na metodu, u níž jsou splněny požadavky na úplnost a normalitu; údaje ze zkoušky emisí v reálném provozu a analýzy úplnosti a normality se zaznamenají a zpřístupní pro přezkum rozdílů ve výsledcích obou metod vyhodnocování údajů;

e)

výkon na kolech zkušebního vozidla se určí buď měřením točivého momentu v náboji kola, nebo z hmotnostního toku CO2 s využitím specifických emisních křivek CO2 vozu („Velines“) podle bodu 4 dodatku 6 k příloze IIIA.

5.   Do 8 let po datech uvedených v čl. 10 odst. 4 nařízení (ES) č. 715/2007:

a)

zkoušky typu 1/I provedené a dokončené v souladu s nařízením (ES) č. 692/2008 do tří let po datech uvedených v čl. 10 odst. 4 nařízení (ES) č. 715/2007 platí pro účely splnění požadavků přílohy VII a/nebo dodatku 1 k příloze XI tohoto nařízení;

b)

postupy provedené v souladu s bodem 3.13 přílohy III nařízení (ES) č. 692/2008 do tří let po datech uvedených v čl. 10 odst. 4 nařízení (ES) č. 715/2007 budou schvalovacím orgánem přijaty pro účely splnění požadavků druhého pododstavce bodu 1.1 dodatku 1 k dílčí příloze 6 k příloze XXI tohoto nařízení.

6.   V zájmu zajištění spravedlivého zacházení s předchozími schváleními typu Komise přezkoumá důsledky kapitoly V směrnice 2007/46/ES pro účely tohoto nařízení.

Článek 16

Změny směrnice 2007/46/ES

Směrnice 2007/46/ES se mění v souladu s přílohou XVIII tohoto nařízení.

Článek 17

Změny nařízení (ES) č. 692/2008

Nařízení (ES) č. 692/2008 se mění takto:

1)

V článku 6 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   V případě splnění všech odpovídajících požadavků schvalovací orgán udělí ES schválení typu a vydá číslo schválení typu v souladu se systémem číslování stanoveným v příloze VII směrnice 2007/46/ES.

Aniž jsou dotčena ustanovení přílohy VII směrnice 2007/46/ES, část 3 čísla schválení typu bude vypracován podle dodatku 6 k příloze I tohoto nařízení.

Schvalovací orgán nesmí přidělit stejné číslo jinému typu vozidla.

Požadavky nařízení (ES) č. 715/2007 se považují za splněné, jsou-li splněny všechny následující podmínky:

a)

jsou splněny požadavky stanovené v čl. 3 odst. 10 tohoto nařízení;

b)

jsou splněny požadavky stanovené v článku 13 tohoto nařízení;

c)

vozidlo bylo schváleno podle předpisu EHK OSN č. 83, série změn 07, č. 85 a jeho dodatků, č. 101, revize 3 (zahrnuje sérii změn 01 a jeho dodatky), a v případě vozidel se vznětovým motorem č. 24 části III, série změn 03;

d)

jsou splněny požadavky stanovené v čl. 5 odst. 11 a 12.“

2)

Vkládá se nový článek 16a, který zní:

„Článek 16a

Přechodná ustanovení

S účinkem od 1. září 2017 v případě kategorií vozidel M1, M2 a kategorie N1 třídy I a od 1. září 2018 v případě kategorie vozidel N1 třídy II a III a kategorie vozidel N2 se toto nařízení použije pouze pro účely posouzení následujících požadavků na vozidla typů schválených v souladu s tímto nařízením před uvedenými daty:

a)

shodnosti výroby podle článku 8;

b)

shodnosti v provozu podle článku 9;

c)

přístupu k informacím palubního diagnostického systému vozidla a informacím o opravách a údržbě vozidla podle článku 13.

Toto nařízení se rovněž použije pro účely srovnávacího postupu stanoveného v prováděcích nařízeních Komise (EU) 2017/1152 (*1) a (EU) 2017/1153 (*2).

(*1)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/1152 ze dne 2. června 2017, kterým se stanoví metodika pro stanovení korelačních parametrů nezbytných pro zohlednění změny v regulačním zkušebním postupu, pokud jde o lehká užitková vozidla, a kterým se mění nařízení (EU) č. 293/2012 (viz strana 644 v tomto čísle Úředního věstníku)."

(*2)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/1153 ze dne 2. června 2017, kterým se stanoví metodika pro stanovení korelačních parametrů nezbytných pro zohlednění změn v regulačním zkušebním postupu a kterým se mění nařízení (EU) č. 1014/2010 (viz strana 679 v tomto čísle Úředního věstníku).“"

3)

Příloha I se mění v souladu s přílohou XVII tohoto nařízení.

Článek 18

Změny nařízení Komise (EU) č. 1230/2012 (9)

V nařízení (EU) č. 1230/2012 se čl. 2 odst. 5 nahrazuje tímto:

„5)

„hmotností volitelného vybavení“ se rozumí maximální hmotnost kombinací volitelného vybavení, jež může být namontována na vozidle vedle standardního vybavení podle specifikací výrobce;“

Článek 19

Zrušení

Nařízení (ES) č. 692/2008 se od 1. ledna 2022 zrušuje.

Článek 20

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 1. června 2017.

Za Komisi

předseda

Jean-Claude JUNCKER


(1)  Úř. věst. L 171, 29.6.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1.

(3)  Nařízení komise (ES) č. 692/2008 ze dne 18. července 2008 kterým se provádí a mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla (Úř. věst. L 199, 28.7.2008, s. 1).

(4)  Nařízení Komise (EU) 2016/427 ze dne 10. března 2016, kterým se mění nařízení (ES) č. 692/2008 z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 6) (Úř. věst. L 82, 31.3.2016, s. 1).

(5)  Nařízení Komise (EU) 2016/646 ze dne 20. dubna 2016, kterým se mění nařízení (ES) č. 692/2008 z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 6) (Úř. věst. L 109, 26.4.2016, s. 1).

(6)  Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 83 – Jednotná ustanovení pro schvalování vozidel z hlediska emisí znečišťujících látek podle požadavků na motorové palivo [2015/1038] (Úř. věst. L 172, 3.7.2015, s. 1).

(7)  Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 85 – Jednotná ustanovení pro schvalování spalovacích motorů nebo elektrických hnacích ústrojí určených k pohonu motorových vozidel kategorie M a N z hlediska měření netto výkonu a maximálního 30minutového výkonu elektrických hnacích ústrojí (Úř. věst. L 323, 7.11.2014, s. 52).

(8)  Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 103 – Jednotná ustanovení pro schvalování typu náhradních katalyzátorů motorových vozidel (Úř. věst. L 158, 19.6.2007, s. 106).

(9)  Nařízení Komise (EU) č. 1230/2012 ze dne 12. prosince 2012, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009, pokud jde o požadavky pro schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel týkající se jejich hmotností a rozměrů, a mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES (Úř. věst. L 353, 21.12.2012, s. 31).


SEZNAM PŘÍLOH

PŘÍLOHA I

Správní předpisy pro ES schválení typu

Dodatek 1

Ověření shodnosti výroby v případě zkoušky typu 1 – statistická metoda

Dodatek 2

Výpočty pro účely kontroly shodnosti výroby v případě elektrických vozidel

Dodatek 3

Vzor informačního dokumentu

Dodatek 4

Vzor certifikátu ES schválení typu

Dodatek 5

Informace vztahující se k palubní diagnostice

Dodatek 6

Systém číslování certifikátů ES schválení typu

Dodatek 7

Certifikát výrobce o splnění požadavků týkajících se výkonu palubního diagnostického systému v provozu

Dodatek 8a

Vzor protokolu o zkoušce typu 1 (včetně ATCT) s minimálními požadavky na obsah údajů

Příloha pro účely vykazování údajů Co2mpass

Dodatek 8b

Vzor protokolu o zkoušce jízdního zatížení s minimálními požadavky na obsah údajů

Dodatek 8c

Vzor záznamového archu zkoušky

PŘÍLOHA II

Shodnost v provozu

Dodatek 1

Kontrola shodnosti v provozu

Dodatek 2

Statistický postup zkoušek shodnosti vozidel v provozu pro výfukové emise

Dodatek 3

Povinnosti týkající se shodnosti v provozu

PŘÍLOHA IIIA

Emise v reálném provozu

PŘÍLOHA IV

Údaje o emisích požadované při schvalování typu pro účely technické prohlídky

Dodatek 1

Měření emisí oxidu uhelnatého při volnoběžných otáčkách motoru (zkouška typu 2)

Dodatek 2

Měření opacity kouře

PŘÍLOHA V

Ověření emisí plynů z klikové skříně (zkouška typu 3)

PŘÍLOHA VI

Stanovení emisí způsobených vypařováním (zkouška typu 4)

PŘÍLOHA VII

Ověření životnosti zařízení k regulaci znečišťujících látek (zkouška typu 5)

Dodatek 1

Standardní cyklus na zkušebním stavu (SBC)

Dodatek 2

Standardní cyklus na zkušebním stavu pro vznětové motory (SDBC)

Dodatek 3

Standardní jízdní cyklus na silnici (SRC)

PŘÍLOHA VIII

Ověřování střední hodnoty emisí z výfuku při nízkých teplotách okolí (zkouška typu 6)

PŘÍLOHA IX

Specifikace referenčních paliv

PŘÍLOHA X

Vyhrazeno

PŘÍLOHA XI

Palubní diagnostický systém (OBD) pro motorová vozidla

Dodatek 1

Funkční aspekty palubních diagnostických systémů

Dodatek 2

Základní vlastnosti rodiny vozidel

PŘÍLOHA XII

Schválení typu vozidel vybavených ekologickými inovacemi a stanovení emisí CO2 a spotřeby paliva v případě vozidel kategorie N1 předaných k vícestupňovému schválení typu

PŘÍLOHA XIII

ES schválení typu náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek jako samostatného technického celku

Dodatek 1

Vzor informačního dokumentu

Dodatek 2

Vzor certifikátu ES schválení typu

Dodatek 3

Vzor značky ES schválení typu

PŘÍLOHA XIV

Přístup k informacím palubního diagnostického systému vozidla a k informacím o opravách a údržbě vozidla

Dodatek 1

Prohlášení o shodě

PŘÍLOHA XV

Vyhrazeno

PŘÍLOHA XVI

Požadavky na vozidla, která v systému následného zpracování výfukových plynů používají činidlo

PŘÍLOHA XVII

Změny nařízení (ES) č. 692/2008

PŘÍLOHA XVIII

Změny směrnice 2007/46/ES

PŘÍLOHA XIX

Změny nařízení (EU) č. 1230/2012

PŘÍLOHA XX

Měření netto výkonu motoru

Příloha XXI

Postupy zkoušky emisí typu 1


PŘÍLOHA I

SPRÁVNÍ PŘEDPISY PRO ES SCHVÁLENÍ TYPU

1.   DODATEČNÉ POŽADAVKY PRO UDĚLENÍ ES SCHVÁLENÍ TYPU

1.1   Dodatečné požadavky pro jednopalivová a dvoupalivová vozidla na plyn

1.1.1

Dodatečné požadavky pro udělení ES schválení typu pro jednopalivová a dvoupalivová vozidla na plyn jsou stanoveny v bodech 1, 2 a 3 a v dodatcích 1 a 2 k příloze 12 předpisu EHK OSN č. 83, přičemž platí níže stanovené výjimky.

1.1.2

Odkazem na referenční paliva podle přílohy 10a uvedeným v bodech 3.1.2 a 3.1.4 přílohy 12 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na příslušné specifikace referenčních paliv v oddílu A přílohy IX tohoto nařízení.

1.2   Dodatečné požadavky pro vozidla flex fuel

Dodatečné požadavky pro udělení schválení typu pro vozidla flex fuel jsou stanoveny v bodě 4.9 předpisu EHK OSN č. 83.

2.   DODATEČNÉ TECHNICKÉ POŽADAVKY A ZKOUŠKY

2.1   Malí výrobci

2.1.1

Seznam legislativních aktů podle čl. 3 odst. 3

Legislativní akt

Požadavky

The California Code of Regulations (Kalifornská sbírka předpisů), část 13, oddíly 1961(a) a 1961(b)(1)(C)(1) platné pro modelový rok 2001 a pro pozdější modelové roky vozidel, 1968.1, 1968.2, 1968.5, 1976 a 1975, vydáno nakladatelstvím Barclay’s.

Schválení typu musí být uděleno podle Kalifornské sbírky předpisů platné pro poslední modelový rok lehkého užitkového vozidla.

2.2   Hrdla palivových nádrží

2.2.1

Požadavky týkající hrdel palivových nádrží jsou stanoveny v bodech 5.4.1 a 5.4.2 přílohy XXI a v bodě 2.2.2 níže.

2.2.2

Musí se učinit opatření k zamezení nadměrných emisí způsobených vypařováním a úniku paliva v důsledku chybějícího víčka plnicího hrdla palivové nádrže. Toho lze dosáhnout některým z těchto opatření:

a)

neodnímatelné, automaticky se otvírající a zavírající víčko plnicího hrdla palivové nádrže;

b)

konstrukční opatření, která zabrání nadměrným emisím způsobeným vypařováním v případě chybějícího víčka plnicího hrdla palivové nádrže;

c)

jakékoli jiné opatření, které má stejný účinek. Jako příklad může kromě jiného sloužit připoutané víčko plnicího hrdla, víčko připevněné řetízkem nebo využití stejného klíčku pro víčko plnicího hrdla a zapalování vozidla. V takovém případě musí být možno klíček vyjmout jen v poloze zamknuto.

2.3   Ustanovení pro bezpečnost elektronického systému

2.3.1

Ustanovení pro bezpečnost elektronického systému jsou obsažena v bodě 5.5 přílohy XXI a v bodech 2.3.2 a 2.3.3 níže.

2.3.2

U vznětových motorů s mechanickým vstřikovacím čerpadlem paliva musí výrobce podniknout odpovídající kroky, aby u vozidel v provozu nebylo možno nedovoleně upravovat maximální přívod paliva.

2.3.3

Výrobci musí účinným způsobem zabránit falšování stavu počitadla ujetých kilometrů, a to v palubní síti vozidla, ve všech řídicích jednotkách hnacího ústrojí a případně i v jednotce pro přenos dat na dálku. Pro zajištění integrity údajů o počtu ujetých kilometrů použijí výrobci systematické ochranné strategie proti neoprávněným zásahům a ochranné funkce proti zápisu. Schvalovací orgán schválí metody, které poskytují přiměřenou úroveň ochrany proti neoprávněným zásahům.

2.4   Způsob provedení zkoušek

2.4.1

V tabulce I.2.4 jsou znázorněny požadavky na provedení zkoušek pro schvalování typu vozidla. Konkrétní postupy zkoušek jsou popsány v přílohách II, 111A, IV, V, VI, VII, VIII, XI, XVI1, XX a XXI.

Tabulka I.2.4

Požadavky na zkoušky pro schválení typu a jeho rozšíření

Kategorie vozidla

Vozidla se zážehovým motorem včetně hybridních1

Vozidla se vznětovým motorem včetně hybridních

Výhradně elektrická vozidla

Vozidla s vodíkovými palivovými články

 

Jednopalivová

Dvoupalivová3

Flex fuel3

 

 

 

Referenční palivo

Benzin

(E10)

LPG

NG/biomethan

Vodík (ICE)

Benzin (E10)

Benzin (E10)

Benzin (E10)

Benzin (E10)

Motorová nafta

(B7)5

Vodík (palivový článek)

LPG

NG/biomethan

Vodík (ICE)4

Ethanol

(E85)

Plynné znečišťující látky

(zkouška typu 1)

ano

ano

ano

ano4

ano

(obě paliva)

ano

(obě paliva)

ano

(obě paliva)

ano

(obě paliva)

ano

PM

(zkouška typu 1)

ano2

ano2

(pouze benzin)

ano2

(pouze benzin)

ano2

(pouze benzin)

ano2

(obě paliva)

ano

PN

ano2

ano2

(pouze benzin)

ano2

(pouze benzin)

ano2

(pouze benzin)

ano2

(obě paliva)

ano

Plynné znečišťující látky, emise v reálném provozu (zkouška typu 1A)

ano

ano

ano

ano(4)

ano (obě paliva)

ano (obě paliva)

ano (obě paliva)

ano (obě paliva)

ano

PN, emise v reálném provozu (zkouška typu 1A)

ano

ano (obě paliva)

ano (obě paliva)

ano (obě paliva)

ano (obě paliva)

ano

Emise při volnoběhu

(zkouška typu 2)

ano

ano

ano

ano

(obě paliva)

ano

(obě paliva)

ano

(pouze benzin)

ano

(obě paliva)

Emise z klikové skříně

(zkouška typu 3)

ano

ano

ano

ano

(pouze benzin)

ano

(pouze benzin)

ano

(pouze benzin)

ano

(pouze benzin)

Emise způsobené vypařováním

(zkouška typu 4)

ano

ano

(pouze benzin)

ano

(pouze benzin)

ano

(pouze benzin)

ano

(pouze benzin)

Životnost

(zkouška typu 5)

ano

ano

ano

ano

ano

(pouze benzin)

ano

(pouze benzin)

ano

(pouze benzin)

ano

(pouze benzin)

ano

Emise při nízké teplotě

(zkouška typu 6)

ano

ano

(pouze benzin)

ano

(pouze benzin)

ano

(pouze benzin)

ano

(obě paliva)

Shodnost v provozu

ano

ano

ano

ano

ano

(obě paliva)

ano

(obě paliva)

ano

(obě paliva)

ano

(obě paliva)

ano

Palubní diagnostický systém

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

Emise CO2, spotřeba paliva a elektrické energie a elektrický akční dosah

ano

ano

ano

ano

ano

(obě paliva)

ano

(obě paliva)

ano

(obě paliva)

ano

(obě paliva)

ano

ano

ano

Opacita kouře

ano

Výkon motoru

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

3.   ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ TYPU

3.1   Rozšíření v souvislosti s výfukovými emisemi (zkoušky typu 1 a typu 2)

3.1.1   Schválení typu se rozšíří na vozidla, která splňují kritéria stanovená v čl. 2 odst. 1.

3.1.2   Vozidla s periodicky se regenerujícími systémy

V případě zkoušek za účelem stanovení faktoru Ki podle dodatku 1 k dílčí příloze VI k příloze XXI (WLTP) se schválení typu rozšíří na vozidla, která splňují kritéria bodu 5.9 přílohy XXI.

V případě zkoušek za účelem stanovení faktoru Ki podle přílohy 13 předpisu EHK OSN č. 83 (NEDC) se schválení typu rozšíří na vozidla podle požadavků bodu 3.1.4 přílohy I nařízení č. 692/2008.

3.2   Rozšíření v souvislosti s emisemi způsobenými vypařováním (zkouška typu 4)

3.2.1

Schválení typu se rozšíří na vozidla vybavená systémem regulace emisí způsobených vypařováním, která splňují tyto podmínky:

3.2.1.1

Základní princip dávkování paliva/vzduchu (např. jednobodové vstřikování) je stejný.

3.2.1.2

Tvar palivové nádrže, materiál nádrže a hadic pro kapalné palivo jsou shodné.

3.2.1.3

Zkouší se vozidlo, které z hlediska příčného průřezu a přibližné délky hadic představuje nejnepříznivější případ. O tom, zda jsou přijatelné neshodné separátory pára/kapalina, rozhodne technická zkušebna odpovědná za zkoušky schválení typu.

3.2.1.4

Objem palivové nádrže musí být v rozmezí ± 10 %.

3.2.1.5

Seřízení přetlakového ventilu palivové nádrže musí být shodné.

3.2.1.6

Metoda hromadění palivových par musí být shodná, tj. musí se shodovat tvar zachycovače a jeho objem, úložné médium, čistič vzduchu (je-li užit pro regulaci emisí způsobených vypařováním) atd.

3.2.1.7

Metoda odvádění shromážděných par musí být shodná (např. průtok vzduchu, bod spuštění nebo objem výplachu během stabilizačního cyklu).

3.2.1.8

Metoda těsnění a odvzdušnění systému dávkování paliva musí být shodná.

3.2.2

Schválení typu se rozšíří na vozidla, která mají:

3.2.2.1

odlišné zdvihové objemy motoru;

3.2.2.2

odlišné výkony motoru;

3.2.2.3

automatické a manuální převodovky;

3.2.2.4

pohon dvou a čtyř kol;

3.2.2.5

odlišné styly karoserie, a

3.2.2.6

odlišné rozměry kol a pneumatik.

3.3   Rozšíření v souvislosti s životností zařízení k regulaci znečisťujících látek (zkouška typu 5)

3.3.1   Schválení typu se rozšíří na různé typy vozidla za předpokladu, že níže specifikované parametry vozidla, motoru nebo systému k regulaci znečišťujících látek jsou identické nebo zůstávají v mezích předepsaných odchylek:

3.3.1.1   Vozidlo:

 

Kategorie setrvačné hmotnosti: nejbližší dvě vyšší kategorie setrvačné hmotnosti a kterákoliv nižší kategorie setrvačné hmotnosti.

 

Celkové jízdní zatížení při rychlosti 80 km/h: + 5 % nad a jakákoli nižší hodnota.

3.3.1.2   Motor:

a)

objem válců motoru (± 15 %);

b)

počet a řízení ventilů;

c)

palivový systém;

d)

typ chladicího systému;

e)

spalovací proces.

3.3.1.3   Parametry systému k regulaci znečišťujících látek:

a)

katalyzátory a filtry pevných částic:

 

počet katalyzátorů, filtrů a částí,

 

rozměr katalyzátorů a filtrů (objem monolitu ± 10 %),

 

druh činnosti katalyzátoru (oxidační, třícestný, zachycovač NOx pro chudé směsi, selektivní katalytická redukce (SCR), katalyzátor NOx pro chudé směsi nebo jiný),

 

obsah drahých kovů (identický nebo vyšší),

 

druh a poměr drahých kovů (± 15 %),

 

substrát (struktura a materiál),

 

hustota kanálků,

 

rozdíly teplot na vstupu do katalyzátoru nebo filtru maximálně 50 K. Tyto teplotní rozdíly se ověřují v ustálených podmínkách při rychlosti 120 km/h a při zatížení nastaveném pro zkoušku typu 1;

b)

vstřikování vzduchu:

 

ano, nebo ne,

 

typ (pulzující vzduch, vzduchová čerpadla, jiný);

c)

EGR (recirkulace výfukových plynů):

 

ano, nebo ne,

 

typ (chlazený nebo nechlazený, aktivní nebo pasivní řízení, vysoký nebo nízký tlak).

3.3.1.4   Zkouška životnosti může být provedena s vozidlem, jehož druh karoserie, převodovka (automatická nebo manuální) a rozměry kol nebo pneumatik jsou jiné než u typu vozidla, pro který se žádá o schválení typu.

3.4   Rozšíření v souvislosti s palubním diagnostickým systémem

3.4.1

Schválení typu se rozšíří na různá vozidla s identickým motorem a systémy regulace emisí, jak jsou definovány v dodatku 2 k příloze XI. Schválení typu se rozšíří bez ohledu na tyto prvky vozidla:

a)

příslušenství motoru;

b)

pneumatiky;

c)

ekvivalentní setrvačná hmotnost;

d)

chladicí systém;

e)

celkový převodový poměr;

f)

druh převodového ústrojí, a

g)

druh karoserie.

3.5   Rozšíření v souvislosti se zkouškou za nízké teploty (zkouška typu 6)

3.5.1   Vozidla s různou referenční hmotností

3.5.1.1

Schválení typu se rozšíří pouze na vozidla s referenční hmotností vyžadující použití nejbližších dvou vyšších ekvivalentních setrvačných hmotností nebo jakékoli nižší ekvivalentní setrvačné hmotnosti.

3.5.1.2

U vozidel kategorie N se schválení rozšíří pouze na vozidla s nižší referenční hmotností, pokud emise již schváleného vozidla nepřekračují rámec mezních hodnot předepsaných pro vozidlo, pro něž se požaduje rozšíření schválení.

3.5.2   Vozidla s rozdílnými celkovými převodovými poměry

3.5.2.1

Schválení typu se rozšíří na vozidla s rozdílnými převodovými poměry pouze za určitých podmínek.

3.5.2.2

K určení, zda lze schválení typu rozšířit, se u každého převodového poměru použitého při zkoušce typu 6 stanoví podíl

Formula

kde při otáčkách motoru 1 000 min–1 je V1 rychlostí vozidla, jehož typ je schválen, a V2 rychlostí vozidla, pro jehož typ se požaduje rozšíření schválení.

3.5.2.3

Jestliže pro každý převodový poměr platí E ≤ 8 %, udělí se rozšíření bez opakování zkoušky typu 6.

3.5.2.4

Pokud pro alespoň jeden převodový poměr platí E > 8 % a jestliže pro každý převodový poměr platí E ≤ 13 %, zkouška typu 6 se zopakuje. Zkoušky mohou být provedeny ve výrobcem vybrané laboratoři, kterou ovšem musí schválit technická zkušebna. Protokol o zkouškách musí být zaslán technické zkušebně odpovědné za zkoušky schválení typu.

3.5.3   Vozidla s rozdílnými referenčními hmotnostmi a převodovými poměry

Schválení typu se rozšíří na vozidla s různými referenčními hmotnostmi a převodovými poměry, pokud jsou splněny všechny podmínky předepsané v bodech 3.5.1 a 3.5.2.

4.   SHODNOST VÝROBY

4.1.   Úvod

4.1.1.

Každé vozidlo vyráběné na základě schválení typu v souladu s tímto nařízením musí být vyrobeno tak, aby splňovalo požadavky tohoto nařízení týkající se schválení typu. Za účelem ověření shody se schváleným typem musí výrobce zavést vhodná opatření a dokumentované kontrolní plány a v intervalech stanovených podle tohoto nařízení provádět nezbytné emisní zkoušky a zkoušky palubního diagnostického systému. Schvalovací orgán tato opatření a kontrolní plány výrobce ověří a schválí a jako součást opatření pro shodnost výrobků a opatření pro průběžná ověřování popsaných v příloze X směrnice 2007/46/ES provede v konkrétních intervalech stanovených podle tohoto nařízení kontroly a emisní zkoušky a zkoušky palubního diagnostického systému v prostorách výrobce, a to včetně jeho výrobních a zkušebních zařízení.

4.1.2.

Výrobce shodnost výroby kontroluje na základě zkoušky emisí znečišťujících látek (podle tabulky 2 v příloze I nařízení (ES) č. 715/2007), emisí CO2 (spolu s měřením spotřeby elektrické energie, EC), emisí z klikové skříně, emisí způsobených vypařováním a palubního diagnostického systému. Ověřování proto zahrnuje zkoušky typu 1, 3 a 4 a zkoušku palubního diagnostického systému, jak jsou popsány v bodě 2.4 této přílohy a příslušných přílohách v něm zmíněných. Konkrétní postupy kontroly shodnosti výroby jsou stanoveny v bodech 4.2 až 4.7 a v dodatcích 1 a 2.

4.1.3

Pro účely kontroly shodnosti výroby prováděné výrobcem se pojmem „rodina“ rozumí v případě zkoušek typu 1 a 3 interpolační rodina CO2, přičemž u zkoušky typu 4 zahrnuje také rozšíření popsaná v bodě 3.2 této přílohy a rodinu OBD s rozšířeními popsanými v bodě 3.3 této přílohy pro zkoušky OBD.

4.1.4

Četnost ověřování výrobků prováděných výrobcem se stanoví metodou posuzování rizik podle mezinárodní normy ISO 31000:2009 – Management rizik – Principy a směrnice, přičemž alespoň v případě typu 1 činí minimální četnost jedno ověření na 5 000 vozidel vyrobených v rámci rodiny nebo jednou za rok, podle toho, co nastane dřív.

4.1.5

Schvalovací orgán, který udělil schválení typu, může kdykoli ověřit metody kontroly shodnosti používané v každém výrobním zařízení.

Pro účely tohoto nařízení schvalovací orgán prostřednictvím kontroly ověřuje opatření a dokumentované kontrolní plány výrobce v jeho prostorách metodou posuzování rizik podle mezinárodní normy ISO 31000:2009 – Management rizik – Principy a směrnice, a to vždy s minimální četností jedné kontroly za rok.

V případě, že schvalovací orgán shledá kontrolní postupy výrobce jako nevyhovující, provedou se fyzické zkoušky přímo na vozidlech ze sériové výroby, jak je popsáno v bodech 4.2 až 4.9.

4.1.6

Obvyklá četnost fyzických zkoušek prováděných schvalovacím orgánem závisí na výsledcích kontrolního postupu výrobce na základě metodiky posuzování rizik, v každém případě však musí být provedena alespoň jedna ověřovací zkouška za tři roky. Schvalovací orgán provádí tyto fyzické emisní zkoušky a zkoušky OBD na vozidlech ze sériové výroby, jak je popsáno v bodech 4.2 až 4.9.

V případě, že fyzické zkoušky provádí výrobce, musí být v jeho prostorách osobně přítomen zástupce schvalovacího orgánu.

4.1.7

O výsledcích všech kontrol a fyzických zkoušek provedených v rámci ověřování shody výrobce vyhotoví schvalovací orgán zprávu, kterou musí archivovat po dobu minimálně 10 let. Tyto zprávy by měly být na vyžádání k dispozici jiným schvalovacím orgánům a Evropské komisi.

4.1.8

V případě neshody se použije článek 30 směrnice 2007/46/ES.

4.2   Kontrola shodnosti vozidla v případě zkoušky typu 1

4.2.1   Zkouška typu 1 se provede na vozidlech ze sériové výroby platného člena interpolační rodiny CO2, na základě údajů v certifikátu schválení typu. Mezní hodnoty znečišťujících látek, jež se použijí pro účely kontroly shodnosti, jsou stanoveny v tabulce 2 v příloze I nařízení (ES) č. 715/2007. Pokud jde o emise CO2, mezní hodnotu stanoví pro vybrané vozidlo výrobce podle interpolační metody stanovené v dílčí příloze 7 k příloze XXI. Správnost výpočtu za použití interpolace ověří schvalovací orgán.

4.2.2   V rámci rodiny se namátkou vybere vzorek tří vozidel. Po výběru vzorků schvalovacím orgánem nesmí výrobce provádět na vybraných vozidlech žádné úpravy.

4.2.2.1   Výběr se provádí pouze z dokončených vozidel ze sériové výroby, která mají ujeto maximálně 80 km, přičemž tato vozidla se pro účely kontroly shodnosti na základě zkoušky typu 1 považují za vozidla, jež mají ujeto 0 km. Vozidlo se zkouší podle vhodného celosvětově harmonizovaného zkušebního cyklu pro lehká vozidla (WLTC) popsaného v příloze XXI tohoto nařízení bez ohledu na požadavky na opakování zkoušky nebo na počet ujetých kilometrů vozidla. Za výsledky zkoušky se považují hodnoty po provedení všech korekcí podle tohoto nařízení.

4.2.3   Statistická metoda pro výpočet zkušebních kritérií je popsána v dodatku 1.

Výrobky určité rodiny se považují za neshodné, pokud bylo dosaženo kritéria nevyhovění u jedné nebo více hodnot znečišťujících látek a CO2 podle zkušebních kritérií uvedených v dodatku 1.

Výrobky určité rodiny se považují za shodné, pokud bylo dosaženo kritéria vyhovění u všech hodnot znečišťujících látek a CO2 podle zkušebních kritérií uvedených v dodatku 1.

Pokud bylo dosaženo hodnoty kritéria vyhovění pro určitou znečišťující látku, tato dosažená hodnota se nemění žádnými doplňkovými zkouškami ke zjištění vyhovění či nevyhovění u hodnot ostatních znečišťujících látek a CO2.

Jestliže nebylo dosaženo kritéria vyhovění u všech hodnot znečišťujících látek a CO2, provede se zkouška na jiném vozidle (zkouší se až 16 vozidel), přičemž se opakuje postup pro dosažení kritéria vyhovění nebo nevyhovění popsaný v dodatku 1 (viz obrázek I.4.2).

Obrázek I.4.2

Image

4.2.4   Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu mohou být zkoušky prováděny na vozidle rodiny s maximálním počtem 15 000 ujetých kilometrů za účelem stanovení měřených součinitelů vývoje (EvC) pro znečišťující látky / CO2 za každou rodinu. Záběh provede výrobce, který však nesmí na těchto vozidlech provést žádné úpravy.

4.2.4.1   Ke stanovení měřeného součinitele vývoje u vozidla podrobeného záběhu se použije tento postup:

a)

znečišťující látky / CO2 se změří při nejvýše 80 a při „x“ ujetých kilometrů u prvního zkoušeného vozidla;

b)

součinitel vývoje (EvC) znečišťujících látek / CO2 mezi 80 a „x“ ujetých kilometrů se vypočítá takto:

Formula

c)

další vozidla interpolační rodiny se nepodrobí záběhu, avšak jejich hodnoty emisí / znečišťujících látek / CO2 při 0 km se vynásobí součinitelem vývoje prvního vozidla podrobeného záběhu. V tomto případě se pro účely zkoušení podle dodatku 1 dosadí tyto hodnoty:

i)

hodnoty při „x“ km u prvního vozidla;

ii)

hodnoty při 0 km vynásobené příslušným součinitelem vývoje u dalších vozidel.

4.2.4.2   Všechny tyto zkoušky se provedou s komerčním palivem. Na žádost výrobce lze však použít referenční paliva popsaná v příloze IX.

4.2.4.3   Při kontrole shodnosti výroby, pokud jde o emise CO2, může výrobce jako alternativu k postupu uvedenému v bodě 4.2.4.1 použít fixní hodnotu součinitele vývoje EvC rovnající se 0,98 a tímto faktorem vynásobit veškeré hodnoty CO2 naměřené při 0 km.

4.2.5   Zkoušky shodnosti výroby vozidel s pohonem na LPG nebo NG/biomethan lze provést s komerčním palivem, jehož poměr C3/C4 má hodnotu, která leží v rozmezí hodnot tohoto poměru u referenčních paliv v případě LPG, nebo u některého z paliv s velkou výhřevností nebo s malou výhřevností v případě NG/biomethanu. V každém případě musí být schvalovacímu orgánu předložena analýza paliva.

4.2.6   Vozidla vybavená ekologickými inovacemi

4.2.6.1

U typu vozidla vybaveného jednou nebo více ekologickými inovacemi ve smyslu článku 12 nařízení (ES) č. 443/2009 v případě vozidel kategorie M1 nebo článku 12 nařízení (EU) č. 510/2011 v případě vozidel kategorie N1 se shodnost výroby s ohledem na ekologické inovace prokáže ověřením, zda je vozidlo danou ekologickou inovací (danými ekologickými inovacemi) skutečně vybaveno.

4.3   Výhradně elektrická vozidla

4.3.1   Opatření k zajištění shodnosti výroby, pokud jde o spotřebu elektrické energie, se kontrolují na základě certifikátu schválení typu stanoveného v dodatku 4 této přílohy.

4.3.2   Ověření spotřeby elektrické energie pro účely shodnosti výroby

4.3.2.1

V průběhu postupu kontroly shodnosti výroby se kritérium pro přerušení postupu zkoušky typu 1 podle bodu 3.4.4.1.3 dílčí přílohy 8 k příloze XXI tohoto nařízení (postup po sobě následujících cyklů) a bodu 3.4.4.2.3 dílčí přílohy 8 k příloze XXI tohoto nařízení (postup zkrácené zkoušky) nahradí tímto:

Kritéria pro přerušení postupu pro účely kontroly shodnosti výroby je dosaženo dokončením prvního příslušného zkušebního cyklu WLTP.

4.3.2.2

V průběhu prvního příslušného zkušebního cyklu WLTP se energie stejnosměrného proudu ze systému (systémů) REESS změří metodou popsanou v dodatku 3 k dílčí příloze 8 k příloze XXI tohoto nařízení a vydělí se vzdáleností ujetou v rámci tohoto příslušného zkušebního cyklu WLTP.

4.3.2.3

Hodnota stanovená podle bodu 4.3.2.2 se porovná s hodnotou určenou podle bodu 1.2 dodatku 2.

4.3.2.4

Shodnost, pokud jde o spotřebu elektrické energie, se kontroluje s použitím statistických postupů popsaných v bodě 4.2 a v dodatku 1. Pro účely této kontroly shodnosti se výrazy „znečišťující látky“, resp. „CO“„2“ nahradí výrazem „spotřeba elektrické energie“.

4.4   Hybridní elektrická vozidla s externím nabíjením

4.4.1   Opatření k zajištění shodnosti výroby, pokud jde o hmotnostní emise CO2 a spotřebu elektrické energie z hybridních elektrických vozidel s externím napájením, se kontrolují na základě údajů v certifikátu schválení typu stanoveném v dodatku 4 k této příloze.

4.4.2   Ověření hmotnostních emisí CO2 pro účely shodnosti výroby

4.4.2.1

Vozidlo se zkouší postupem zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování, který je popsán v bodě 3.2.5 dílčí přílohy 8 k příloze XXI tohoto nařízení.

4.4.2.2

V průběhu této zkoušky se zjistí hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování podle tabulky A8/5 v dílčí příloze 8 k příloze XXI tohoto nařízení, které se porovnají s hmotnostními emisemi CO2 v režimu nabíjení-udržování podle bodu 2.3 dodatku 2.

4.4.2.3

Shodnost, pokud jde o emise CO2, se kontroluje s použitím statistických postupů popsaných v bodě 4.2 a v dodatku 1.

4.4.3   Ověření spotřeby elektrické energie pro účely shodnosti výroby

4.4.3.1

V průběhu postupu kontroly shodnosti výroby se konec postupu zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení podle bodu 3.2.4.4 dílčí přílohy 8 k příloze XXI tohoto nařízení nahradí tímto:

Konce postupu zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení pro účely kontroly shodnosti výroby je dosaženo dokončením prvního příslušného zkušebního cyklu WLTP.

4.4.3.2.

V průběhu prvního příslušného zkušebního cyklu WLTP se energie stejnosměrného proudu ze systému (systémů) REESS změří metodou popsanou v dodatku 3 k dílčí příloze 8 k příloze XXI tohoto nařízení a vydělí se vzdáleností ujetou v rámci tohoto příslušného zkušebního cyklu WLTP.

4.4.3.3

Hodnota stanovená podle bodu 4.5.3.2 tohoto nařízení se porovná s hodnotou určenou podle bodu 2.4 dodatku 2.

4.4.1.4

Shodnost, pokud jde o spotřebu elektrické energie, se kontroluje s použitím statistických postupů popsaných v bodě 4.2 a v dodatku 1. Pro účely této kontroly shodnosti se výrazy „znečišťující látky“, resp. „CO2“ nahradí výrazem „spotřeba elektrické energie“.

4.5.   Kontrola shodnosti vozidla v případě zkoušky typu 3

4.5.1

Má-li být provedeno ověření zkoušky typu 3, musí se provést v souladu s těmito požadavky:

4.5.1.1

Pokud schvalovací orgán usoudí, že jakost výroby je neuspokojivá, odebere se namátkově jedno vozidlo z rodiny a podrobí se zkouškám popsaným v příloze V.

4.5.1.2

Výroba se pokládá za shodnou, pokud toto vozidlo splňuje požadavky zkoušek popsaných v příloze V.

4.5.1.3

Pokud zkoušené vozidlo nesplňuje požadavky bodu 4.5.1.1, odebere ze z téže rodiny další náhodný vzorek čtyř vozidel a podrobí se zkouškám popsaným v příloze V. Zkoušky se mohou provádět na vozidlech, která mají ujeto maximálně 15 000 km bez jakýchkoli provedených změn.

4.5.1.4

Výroba se pokládá za shodnou, pokud nejméně tři vozidla splňují požadavky zkoušek popsaných v příloze V.

4.6   Kontrola shodnosti vozidla v případě zkoušky typu 4

4.6.1

Má-li být provedeno ověření zkoušky typu 4, musí se provést v souladu s těmito požadavky:

4.6.1.1

Pokud schvalovací orgán usoudí, že jakost výroby je neuspokojivá, odebere se namátkově jedno vozidlo z rodiny a podrobí se zkouškám popsaným v příloze VI, nebo alespoň zkouškám popsaným v bodě 7 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83.

4.6.1.2

Výroba se pokládá za shodnou, pokud toto vozidlo splňuje požadavky zkoušek popsaných v příloze VI, nebo v bodě 7 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83, podle toho, která zkouška byla provedena.

4.6.1.3

Pokud zkoušené vozidlo nesplňuje požadavky bodu 4.6.1.1, odebere ze z téže rodiny další náhodný vzorek čtyř vozidel a podrobí se zkouškám popsaným v příloze VI, nebo alespoň zkouškám popsaným v bodě 7 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83. Zkoušky se mohou provádět na vozidlech, která mají ujeto maximálně 15 000 km bez jakýchkoli provedených změn.

4.6.1.4

Výroba se pokládá za shodnou, pokud nejméně tři vozidla splňují požadavky zkoušek popsaných v příloze VI, nebo v bodě 7 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83, podle toho, která zkouška byla provedena.

4.7   Kontrola shodnosti vozidla, pokud jde o palubní diagnostický systém (OBD)

4.7.1

Má-li být provedeno ověření činnosti systému OBD, musí se provést v souladu s těmito požadavky:

4.7.1.1

Pokud schvalovací orgán usoudí, že jakost výroby je neuspokojivá, odebere se namátkově jedno vozidlo z rodiny a podrobí se zkouškám popsaným v dodatku 1 k příloze XI.

4.7.1.2

Výroba se pokládá za shodnou, pokud toto vozidlo splňuje požadavky zkoušek popsaných v dodatku 1 k příloze XI.

4.7.1.3

Pokud zkoušené vozidlo nesplňuje požadavky bodu 4.7.1.1, odebere ze z téže rodiny další náhodný vzorek čtyř vozidel a podrobí se zkouškám popsaným v dodatku 1 k příloze XI. Zkoušky se mohou provádět na vozidlech, která mají ujeto maximálně 15 000 km bez jakýchkoli provedených změn.

4.7.1.4

Výroba se pokládá za shodnou, pokud nejméně tři vozidla splňují požadavky zkoušek popsaných v dodatku 1 k příloze XI.


Dodatek 1

Ověření shodnosti výroby v případě zkoušky typu 1 – statistická metoda

1.

Tento dodatek popisuje postup, který se použije k ověření požadavků na shodnost výroby v případě zkoušky typu 1, pokud jde o znečišťující látky / CO2, včetně požadavků na shodnost v případě výhradně elektrických vozidel a hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením.

2.

Měření hodnot znečišťujících látek uvedených v tabulce 2 v příloze I nařízení (ES) č. 715/2007 a emisí CO2 se provádí s minimálně třemi vozidly, přičemž jejich počet se postupně zvyšuje až do dosažení kritéria vyhovění nebo nevyhovění.

Z počtu N zkoušek se ze všech N měření zjistí x1, x2, … xN, průměr Xtests a rozptyl VAR:

Formula

a

Formula

3.

U jakéhokoli počtu zkoušek může být, pokud jde o znečišťující látky, dosaženo jednoho z následujících tří výsledků (viz podbody i) až iii) níže), a to na základě mezní hodnoty L pro příslušnou znečišťující látku a průměrné hodnoty ze všech N zkoušek: Xtests , rozptyl výsledků zkoušek VAR a počet zkoušek N:

i)

rodina vyhověla, jestliže

Formula

ii)

rodina nevyhověla, jestliže

Formula

iii)

je třeba provést další měření, jestliže:

Formula

Aby byly zohledněny nepřesnosti měření, faktor A se v případě měření znečišťujících látek dosadí v hodnotě 1,05.

4.

Pokud jde o hodnoty CO2 a spotřebu elektrické energie (EC), použijí se normalizované hodnoty CO2 a spotřeby elektrické energie (EC):

Formula

Formula

V případě CO2 a spotřeby elektrické energie se faktor A dosadí v hodnotě 1,01 a hodnota L se rovná 1. Kritéria vyhovění a nevyhovění jsou tedy v případě CO2 a spotřeby elektrické energie zjednodušena do této podoby:

i)

rodina vyhověla, jestliže

Formula

ii)

rodina nevyhověla, jestliže

Formula

iii)

je třeba provést další měření, jestliže:

Formula

Hodnoty A pro znečišťující látky, spotřebu elektrické energie a CO2 se zkontrolují a na základě dostupných důkazů mohou být změněny. Z tohoto důvodu budou schvalovací orgány muset poskytnout Komisi veškeré příslušné údaje alespoň na období prvních pěti let.


Dodatek 2

Výpočty pro účely kontroly shodnosti výroby elektrických vozidel

1.   Výpočty pro účely kontroly shodnosti výroby v případě výhradně elektrických vozidel

1.1   Interpolace individuální spotřeby elektrické energie výhradně elektrických vozidel

Formula

kde:

ECDC–ind,COP

je spotřeba elektrické energie jednotlivého vozidla pro účely kontroly shodnosti výroby, Wh/km;

ECDC–L,COP

je spotřeba elektrické energie vozidla L pro účely kontroly shodnosti výroby, Wh/km;

ECDC–H,COP

je spotřeba elektrické energie vozidla H pro účely kontroly shodnosti výroby, Wh/km;

Kind

je interpolační koeficient zkoušeného jednotlivého vozidla pro příslušný zkušební cyklus WLTP.

1.2   Spotřeba elektrické energie v případě výhradně elektrických vozidel

Pokud jde o spotřebu elektrické energie, pro účely ověření shodnosti výroby se deklaruje a použije tato hodnota:

Formula

kde:

ECDC,COP

je spotřeba elektrické energie vyplývající z míry vybití systému REESS v rámci prvního příslušného zkušebního cyklu WLTC, která se použije pro účely ověření v průběhu postupu kontroly shodnosti výroby;

ECDC,CD,first WLTC

je spotřeba elektrické energie vyplývající z míry vybití systému REESS v rámci prvního příslušného zkušebního cyklu WLTC podle bodu 4.3 dílčí přílohy 8 k příloze XXI, v Wh/km;

AFEC

je korekční faktor, kterým se vyrovnává rozdíl mezi hodnotou spotřeby elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení deklarovanou po provedení zkoušky typu 1 během procesu schvalování a hodnotou naměřenou při zkoušce v průběhu postupu kontroly shodnosti výroby

a

Formula

kde

ECWLTC,declared

je deklarovaná hodnota spotřeby elektrické energie v případě výhradně elektrických vozidel podle bodu 1.1.2.3 dílčí přílohy 6 k příloze XXI;

ECWLTC

je naměřená hodnota spotřeby elektrické energie podle bodu 4.3.4.2 dílčí přílohy 8 k příloze XXI.

2.   Výpočty pro účely kontroly shodnosti výroby v případě hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením

2.1   Individuální hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování v případě hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením pro účely kontroly shodnosti výroby

Formula

kde:

MCO2–ind,CS,COP

jsou hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování u jednotlivého vozidla pro účely kontroly shodnosti výroby, g/km;

MCO2–L,CS,COP

jsou hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování u vozidla L pro účely kontroly shodnosti výroby, g/km;

MCO2–H,CS,COP

jsou hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování u vozidla H pro účely kontroly shodnosti výroby, g/km;

Kind

je interpolační koeficient zkoušeného jednotlivého vozidla pro příslušný zkušební cyklus WLTP.

2.2   Individuální spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení v případě hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením pro účely kontroly shodnosti výroby

Formula

kde:

ECDC–ind,CD,COP

je spotřeba elektrické energie jednotlivého vozidla v režimu nabíjení-vybíjení pro účely kontroly shodnosti výroby, Wh/km;

ECDC–L,CD,COP

je spotřeba elektrické energie vozidla L v režimu nabíjení-vybíjení pro účely kontroly shodnosti výroby, Wh/km;

ECDC–H,CD,COP

je spotřeba elektrické energie vozidla H v režimu nabíjení-vybíjení pro účely kontroly shodnosti výroby, Wh/km;

Kind

je interpolační koeficient zkoušeného jednotlivého vozidla pro příslušný zkušební cyklus WLTP.

2.3   Hodnota hmotnostních emisí CO2 v režimu nabíjení-udržování pro účely kontroly shodnosti výroby

Pokud jde o hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování, pro účely ověření shodnosti výroby se deklaruje a použije tato hodnota:

Formula

kde:

MCO2,CS,COP

je hodnota hmotnostních emisí CO2 v režimu nabíjení-udržování v rámci zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování, která se použije pro účely ověření v průběhu postupu kontroly shodnosti výroby;

MCO2,CS

jsou hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování v rámci zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle bodu 4.1.1 přílohy XXI, g/km;

AFCO2,CS

je korekční faktor, kterým se vyrovnává rozdíl mezi hodnotou deklarovanou po provedení zkoušky typu 1 během procesu schvalování a hodnotou naměřenou při zkoušce v průběhu postupu kontroly shodnosti výroby

a

Formula

kde

MCO2,CS,c,declared

jsou deklarované hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování v rámci zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle kroku 7 tabulky A8/5 v dílčí příloze 8 k příloze XXI;

MCO2,CS,c,6

jsou naměřené hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování v rámci zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle kroku 6 tabulky A8/5 v dílčí příloze 8 k příloze XXI.

2.4   Spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení pro účely kontroly shodnosti výroby

Pokud jde o spotřebu elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení, pro účely ověření shodnosti výroby se deklaruje a použije tato hodnota:

Formula

kde:

ECDC,CD,COP

je spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení vyplývající z míry vybití systému REESS v rámci prvního příslušného zkušebního cyklu WLTC zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, která se použije pro účely ověření v průběhu postupu kontroly shodnosti výroby;

ECDC,CD,first WLTC

je spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení vyplývající z míry vybití systému REESS v rámci prvního příslušného zkušebního cyklu WLTC zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení podle bodu 4.3 dílčí přílohy 8 k příloze XXI, Wh/km;

AFEC,AC,CD

je korekční faktor pro spotřebu elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení, kterým se vyrovnává rozdíl mezi hodnotou deklarovanou po provedení zkoušky typu 1 během procesu schvalování a hodnotou naměřenou při zkoušce v průběhu postupu kontroly shodnosti výroby

a

Formula

where

ECAC,CD,declared

je deklarovaná spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení v rámci zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení podle bodu 1.1.2.3 dílčí přílohy 6 k příloze XXI;

ECAC,CD

je naměřená spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení v rámci zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení podle bodu 4.3.1 dílčí přílohy 8 k příloze XXI.


Dodatek 3

VZOR

INFORMAČNÍ DOKUMENT č. …

TÝKAJÍCÍ SE ES SCHVÁLENÍ TYPU VOZIDLA Z HLEDISKA EMISÍ A PŘÍSTUPU K INFORMACÍM O OPRAVÁCH A ÚDRŽBĚ VOZIDLA

Následující informace, přicházejí-li v úvahu, se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí zobrazovat dostatečně podrobně.

Mají-li systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky elektronické řízení, musí být dodány informace o jeho vlastnostech.

0.

OBECNÉ INFORMACE

0.1.

Značka (obchodní název výrobce): …

0.2.

Typ: …

0.2.1.

Případný obchodní název (názvy): …

0.4.

Kategorie vozidla (c): …

0.8.

Název (názvy) a adresa (adresy) montážního závodu (závodů): …

0.9.

Název a adresa případného zástupce výrobce: …

1.

OBECNÉ KONSTRUKČNÍ VLASTNOSTI

1.1.

Fotografie a/nebo výkresy představitele typu vozidla / konstrukční části / samostatného technického celku (1):

1.3.3.

Hnací nápravy (počet, umístění, propojení): …

2.

HMOTNOSTI A ROZMĚRY(f) (g) (7)

(v kg a mm) (případně uveďte odkaz na výkres)

2.6.

Hmotnost vozidla v provozním stavu (h)

a)

maximální a minimální hodnota pro každou variantu: …

b)

hmotnost pro každou verzi (musí být poskytnuta tabulka): …

2.8.

Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla podle výrobce (i) (3): …

3.

MĚNIČ HNACÍ ENERGIE(k)

3.1.

Výrobce měniče (měničů) hnací energie: …

3.1.1.

Kód výrobce (jak je vyznačen na měniči hnací energie, nebo jiný způsob identifikace): …

3.2.

Spalovací motor

3.2.1.1.

Princip činnosti: zážehový/vznětový/dvoupalivový (1)

Cyklus: čtyřtakt/dvoutakt/rotační (1)

3.2.1.2.

Počet a uspořádání válců: …

3.2.1.2.1.

Vrtání (l): … mm

3.2.1.2.2.

Zdvih (l): … mm

3.2.1.2.3.

Pořadí zapalování: …

3.2.1.3.

Zdvihový objem motoru (m): … cm3

3.2.1.4.

Objemový kompresní poměr (2): …

3.2.1.5.

Výkresy spalovací komory, hlavy pístu a u zážehových motorů pístních kroužků: …

3.2.1.6.

Normální volnoběžné otáčky motoru (2): … min–1

3.2.1.6.1.

Zvýšené volnoběžné otáčky motoru (2):… min–1

3.2.1.8.

Jmenovitý výkon motoru (n): … KW při … min–1 (hodnota uváděná výrobcem)

3.2.1.9.

Maximální přípustné otáčky motoru podle výrobce: … min–1

3.2.1.10.

Maximální netto točivý moment (n): … Nm při … min–1 (hodnota uváděná výrobcem)

3.2.2.

Palivo

3.2.2.1.

Lehká užitková vozidla: motorová nafta / benzin / LPG / NG nebo biomethan / ethanol (E85) / bionafta / vodík / H2NG (1) (6)

3.2.2.1.1.

RON, bezolovnatý benzin: …

3.2.2.4.

Typ vozidla podle paliva: jednopalivové, dvoupalivové, vícepalivové (flex fuel) (1)

3.2.2.5.

Maximální přípustný obsah biopaliva v palivu (hodnota uváděná výrobcem): … % obj.

3.2.4.

Dodávka paliva

3.2.4.1.

Karburátorem (karburátory): ano/ne (1)

3.2.4.2.

Vstřikem paliva (pouze u vznětových nebo dvoupalivových motorů): ano/ne (1)

3.2.4.2.1.

Popis systému (common rail / sdružené vstřikovací jednotky / rozdělovací čerpadlo atd.): …

3.2.4.2.2.

Princip činnosti: přímé vstřikování / předkomůrka / vířivá komůrka (1)

3.2.4.2.3.

Vstřikovací/dopravní čerpadlo

3.2.4.2.3.1.

Značka/značky: …

3.2.4.2.3.2.

Typ/typy: …

3.2.4.2.3.3.

Maximální dodávka paliva (1) (2): … mm3 /zdvih nebo cyklus při otáčkách motoru:…min–1 nebo alternativně charakteristický diagram:… (Je-li použita regulace plnicího tlaku, uveďte charakteristickou dodávku paliva a plnicí tlak vztažený k otáčkám motoru.)

3.2.4.2.4.

Regulace omezování otáček motoru

3.2.4.2.4.2.1.

Otáčky, při kterých začíná regulátor při zatížení omezovat: … min–1

3.2.4.2.4.2.2.

Maximální otáčky při nulovém zatížení: … min–1

3.2.4.2.6.

Vstřikovač/vstřikovače:

3.2.4.2.6.1.

Značka/značky: …

3.2.4.2.6.2.

Typ/typy: …

3.2.4.2.8.

Pomocné startovací zařízení

3.2.4.2.8.1.

Značka/značky: …

3.2.4.2.8.2.

Typ/typy: …

3.2.4.2.8.3.

Popis systému: …

3.2.4.2.9.

Elektronicky řízené vstřikování: ano/ne (1)

3.2.4.2.9.1.

Značka/značky: …

3.2.4.2.9.2.

Typ/typy:

3.2.4.2.9.3

Popis systému: …

3.2.4.2.9.3.1.

Značka a typ řídicí jednotky (ECU): …

3.2.4.2.9.3.1.1.

Verze softwaru ECU: …

3.2.4.2.9.3.2.

Značka a typ regulátoru paliva: …

3.2.4.2.9.3.3.

Značka a typ čidla průtoku vzduchu: …

3.2.4.2.9.3.4.

Značka a typ rozdělovače paliva: …

3.2.4.2.9.3.5.

Značka a typ komory škrticí klapky: …

3.2.4.2.9.3.6.

Značka a typ nebo princip činnosti čidla teploty vody: …

3.2.4.2.9.3.7.

Značka a typ nebo princip činnosti čidla teploty vzduchu: …

3.2.4.2.9.3.8.

Značka a typ nebo princip činnosti čidla tlaku vzduchu: …

3.2.4.3.

Vstřikem paliva (pouze u zážehových motorů): ano/ne (1)

3.2.4.3.1.

Princip činnosti: vstřik do sacího potrubí (jednobodový / vícebodový / přímý vstřik (1) / jiný (uveďte jaký): …

3.2.4.3.2.

Značka/značky: …

3.2.4.3.3.

Typ/typy: …

3.2.4.3.4.

Popis systému (v případě jiného přívodu paliva, než je plynulé vstřikování, uveďte odpovídající podrobnosti): …

3.2.4.3.4.1.

Značka a typ řídicí jednotky (ECU): …

3.2.4.3.4.1.1.

Verze softwaru ECU: …

3.2.4.3.4.3.

Značka a typ nebo princip činnosti čidla průtoku vzduchu: …

3.2.4.3.4.8.

Značka a typ komory škrticí klapky: …

3.2.4.3.4.9.

Značka a typ nebo princip činnosti čidla teploty vody: …

3.2.4.3.4.10.

Značka a typ nebo princip činnosti čidla teploty vzduchu: …

3.2.4.3.4.11.

Značka a typ nebo princip činnosti čidla tlaku vzduchu: …

3.2.4.3.5.

Vstřikovače

3.2.4.3.5.1.

Značka: …

3.2.4.3.5.2.

Typ: …

3.2.4.3.7.

Systém pro studený start

3.2.4.3.7.1.

Princip/principy činnosti: …

3.2.4.3.7.2.

Pracovní omezení / seřízení (1) (2): …

3.2.4.4.

Palivové čerpadlo

3.2.4.4.1.

Tlak (2): … KPa nebo charakteristický diagram (2): …

3.2.4.4.2.

Značka/značky: …

3.2.4.4.3.

Typ/typy: …

3.2.5.

Elektrický systém

3.2.5.1.

Jmenovité napětí: … V, kladný/záporný pól na kostře (1)

3.2.5.2.

Generátor

3.2.5.2.1.

Typ: …

3.2.5.2.2.

Jmenovitý výkon: … VA

3.2.6.

Systém zapalování (jen u zážehových motorů)

3.2.6.1.

Značka/značky: …

3.2.6.2.

Typ/typy: …

3.2.6.3.

Princip činnosti: …

3.2.6.6.

Zapalovací svíčky

3.2.6.6.1.

Značka: …

3.2.6.6.2.

Typ: …

3.2.6.6.3.

Nastavení mezery: … mm

3.2.6.7.

Zapalovací cívka/cívky:

3.2.6.7.1.

Značka: …

3.2.6.7.2.

Typ: …

3.2.7.

Chladicí systém: chlazení kapalinou/vzduchem (1)

3.2.7.1.

Jmenovité seřízení mechanismu regulace teploty motoru: …

3.2.7.2.

Chlazení kapalinou

3.2.7.2.1.

Druh kapaliny: …

3.2.7.2.2.

Oběhové čerpadlo/čerpadla: ano/ne (1)

3.2.7.2.3.

Vlastnosti: …nebo

3.2.7.2.3.1.

Značka/značky: …

3.2.7.2.3.2.

Typ/typy: …

3.2.7.2.4.

Převodový poměr/poměry pohonu: …

3.2.7.2.5.

Popis ventilátoru a mechanismu jeho pohonu: …

3.2.7.3.

Chlazení vzduchem

3.2.7.3.1.

Ventilátor: ano/ne (1)

3.2.7.3.2.

Vlastnosti: …nebo

3.2.7.3.2.1.

Značka/značky: …

3.2.7.3.2.2.

Typ/typy: …

3.2.7.3.3.

Převodový poměr/poměry pohonu: …

3.2.8.

Systém sání

3.2.8.1.

Přeplňování: ano/ne (1)

3.2.8.1.1.

Značka/značky: …

3.2.8.1.2.

Typ/typy: …

3.2.8.1.3.

Popis systému (např. maximální plnicí tlak: … kPa; popřípadě odpouštěcí zařízení): …

3.2.8.2.

Mezichladič: ano/ne (1)

3.2.8.2.1.

Typ: vzduch-vzduch / vzduch-voda (1)

3.2.8.3.

Podtlak v sání při jmenovitých otáčkách motoru a při 100 % zatížení (pouze u vznětových motorů)

3.2.8.4.

Popis a výkresy sacího potrubí a jeho příslušenství (vstupní komora, ohřívací zařízení, přídavné přívody vzduchu atd.): …

3.2.8.4.1.

Popis sacího potrubí motoru (přiložte výkresy a/nebo fotografie): …

3.2.8.4.2.

Vzduchový filtr, výkresy: … nebo

3.2.8.4.2.1.

Značka/značky: …

3.2.8.4.2.2.

Typ/typy: …

3.2.8.4.3.

Tlumič sání, výkresy: … nebo

3.2.8.4.3.1.

Značka/značky: …

3.2.8.4.3.2.

Typ/typy: …

3.2.9.

Výfukový systém

3.2.9.1.

Popis a/nebo výkres výfukového potrubí motoru: …

3.2.9.2.

Popis a/nebo výkres výfukového systému: …

3.2.9.3.

Maximální přípustný protitlak výfuku při jmenovitých otáčkách motoru a při 100 % zatížení (pouze u vznětových motorů): … kPa

3.2.10.

Minimální průřezy vstupních a výstupních průchodů: …

3.2.11.

Časování ventilů nebo rovnocenné údaje

3.2.11.1.

Maximální zdvih ventilů, úhly otvírání a zavírání nebo podrobnosti o nastavení alternativních systémů rozvodu vzhledem k úvratím. Maximální a minimální hodnoty časování u systémů s proměnným časováním: …

3.2.11.2.

Referenční a/nebo seřizovací rozsahy nastavení (1): …

3.2.12.

Opatření proti znečišťování ovzduší

3.2.12.1.

Zařízení pro recyklaci plynů z klikové skříně (popis a výkresy): …

3.2.12.2.

Zařízení k regulaci znečišťujících látek (pokud nejsou uvedena pod jinými položkami)

3.2.12.2.1.

Katalyzátor

3.2.12.2.1.1.

Počet katalyzátorů a jejich částí (níže požadované informace uveďte pro každou samostatnou jednotku): …

3.2.12.2.1.2.

Rozměry, tvar a objem katalyzátoru/katalyzátorů: …

3.2.12.2.1.3.

Druh katalytické činnosti: …

3.2.12.2.1.4.

Celková náplň drahých kovů: …

3.2.12.2.1.5.

Poměrná koncentrace: …

3.2.12.2.1.6.

Nosič (struktura a materiál): …

3.2.12.2.1.7.

Hustota kanálků: …

3.2.12.2.1.8.

Druh pouzdra katalyzátoru/katalyzátorů: …

3.2.12.2.1.9.

Umístění katalyzátoru/katalyzátorů (místo a vztažná vzdálenost ve výfukovém potrubí): …

3.2.12.2.1.10.

Tepelný kryt: ano/ne (1)

3.2.12.2.1.11.

Běžné rozmezí provozní teploty: …°C

3.2.12.2.1.12.

Značka katalyzátoru: …

3.2.12.2.1.13.

Identifikační číslo dílu: …

3.2.12.2.2.

Čidla

3.2.12.2.2.1.

Kyslíková sonda: ano/ne (1)

3.2.12.2.2.1.1.

Značka: …

3.2.12.2.2.1.2.

Umístění: …

3.2.12.2.2.1.3.

Regulační rozsah: …

3.2.12.2.2.1.4.

Typ nebo princip činnosti: …

3.2.12.2.2.1.5.

Identifikační číslo dílu: …

3.2.12.2.2.2.

Sonda NOx: ano/ne (1)

3.2.12.2.2.2.1.

Značka: …

3.2.12.2.2.2.2.

Typ: …

3.2.12.2.2.2.3.

Umístění

3.2.12.2.2.3.

Snímač pevných částic: ano/ne (1)

3.2.12.2.2.3.1.

Značka: …

3.2.12.2.2.3.2.

Typ: …

3.2.12.2.2.3.3.

Umístění: …

3.2.12.2.3.

Vstřikování vzduchu: ano/ne (1)

3.2.12.2.3.1.

Druh (pulsující vzduch, vzduchové čerpadlo atd.): …

3.2.12.2.4.

Recirkulace výfukových plynů (EGR): ano/ne (1)

3.2.12.2.4.1.

Vlastnosti (značka, typ, průtok, vysoký tlak / nízký tlak / kombinovaný tlak atd.): …

3.2.12.2.4.2.

Vodou chlazený systém (je třeba uvést pro každý systém EGR, např. nízký tlak / vysoký tlak / kombinovaný tlak): ano/ne (1)

3.2.12.2.5.

Systém pro regulaci emisí způsobených vypařováním (pouze u benzinových motorů a motorů na ethanol): ano/ne (1)

3.2.12.2.5.1.

Podrobný popis zařízení: …

3.2.12.2.5.2.

Výkres systému pro regulaci emisí způsobených vypařováním: …

3.2.12.2.5.3.

Výkres nádoby s aktivním uhlím: …

3.2.12.2.5.4.

Hmotnost dřevěného uhlí: … g

3.2.12.2.5.5.

Nákres palivové nádrže s udáním objemu a materiálu (pouze u benzinových motorů a motorů na ethanol): …

3.2.12.2.5.6.

Popis a nákres tepelného krytu mezi nádrží a výfukovým systémem: …

3.2.12.2.6.

Filtr pevných částic: ano/ne (1)

3.2.12.2.6.1.

Rozměry, tvar a objem filtru pevných částic: …

3.2.12.2.6.2.

Konstrukce filtru pevných částic: …

3.2.12.2.6.3.

Umístění (vztažná vzdálenost ve výfukovém potrubí): …

3.2.12.2.6.4.

Značka filtru pevných částic: …

3.2.12.2.6.5.

Identifikační číslo dílu: …

3.2.12.2.7

Palubní diagnostický systém (OBD): ano/ne (1)

3.2.12.2.7.1.

Písemný popis a/nebo výkres indikátoru chybné funkce (MI): …

3.2.12.2.7.2.

Seznam a účel všech konstrukčních částí monitorovaných systémem OBD: …

3.2.12.2.7.3.

Písemný popis (obecné principy činnosti) těchto prvků:

3.2.12.2.7.3.1

Zážehové motory

3.2.12.2.7.3.1.1.

Monitorování katalyzátoru: …

3.2.12.2.7.3.1.2.

Detekce selhání zapalování: …

3.2.12.2.7.3.1.3.

Monitorování kyslíkové sondy: …

3.2.12.2.7.3.1.4.

Ostatní konstrukční části monitorované systémem OBD: …

3.2.12.2.7.3.2.

Vznětové motory: …

3.2.12.2.7.3.2.1.

Monitorování katalyzátoru: …

3.2.12.2.7.3.2.2.

Monitorování filtru pevných částic: …

3.2.12.2.7.3.2.3.

Monitorování elektronického systému dodávky paliva: …

3.2.12.2.7.3.2.5.

Ostatní konstrukční části monitorované systémem OBD: …

3.2.12.2.7.4.

Kritéria pro aktivaci indikátoru chybné funkce (MI) (stanovený počet jízdních cyklů nebo statistická metoda): …

3.2.12.2.7.5.

Seznam všech výstupních kódů systému OBD a použitých formátů (s vysvětlením každého z nich): …

3.2.12.2.7.6.

Výrobce vozidla poskytne následující doplňkové informace, aby umožnil výrobu náhradních dílů a dílů pro údržbu kompatibilních se systémem OBD a diagnostických přístrojů a zkušebních zařízení.

3.2.12.2.7.6.1.

Popis typu a počtu stabilizačních cyklů, které byly použity pro původní schválení typu vozidla.

3.2.12.2.7.6.2.

Popis typu předváděcího cyklu OBD použitého při původním schválení typu vozidla pro konstrukční část monitorovanou systémem OBD.

3.2.12.7.6.3.

Obsáhlý dokument popisující všechny konstrukční části sledované v rámci strategie zjišťování chyb a aktivace indikátoru chybné funkce (MI) (stanovený počet jízdních cyklů nebo statistická metoda), včetně seznamu odpovídajících parametrů sledovaných sekundárně pro každou konstrukční část monitorovanou systémem OBD. Seznam všech výstupních kódů OBD a použitých formátů (s vysvětlením každého z nich) pro jednotlivé konstrukční části hnacího ústrojí, které souvisejí s emisemi, a pro jednotlivé konstrukční části, které nesouvisejí s emisemi, pokud se monitorování dané konstrukční části používá k rozhodnutí o aktivaci indikátoru chybné funkce (MI), a to zejména vyčerpávající vysvětlení údajů z modu $05 Test ID $21 až FF a údaje z modu $06.

U typů vozidel, které používají spojení k přenosu údajů podle normy ISO 15765-4 „Road vehicles, diagnostics on controller area network (CAN) – Part 4: Requirements for emissions-related systems“, musí být podrobně vysvětleny údaje z modu $06 Test ID $00 až FF pro každý podporovaný identifikátor monitorování systému OBD.

3.2.12.2.7.6.4.

Informace požadované výše mohou být poskytnuty s využitím níže uvedené tabulky.

3.2.12.2.7.6.4.1.

Lehká užitková vozidla

Konstrukční část

Chybový kód

Strategie monitorování

Kritéria zjištění chyb

Kritéria pro aktivaci MI

Sekundární parametry

Stabilizace

Prokazovací zkouška

Katalyzátor

P0420

Signály kyslíkových sond 1 a 2

Rozdíl mezi signály sondy 1 a sondy 2

Třetí cyklus

Otáčky a zatížení motoru, režim A/F, teplota katalyzátoru

Dva cykly typu I

Typ I

3.2.12.2.8.

Jiný systém: …

3.2.12.2.8.2.

Systém upozornění řidiče

3.2.12.2.8.2.3.

Typ systému upozornění: žádný opětovný start motoru po odpočítávání / žádný start po doplnění paliva / uzamknutí palivového systému / omezení výkonu

3.2.12.2.8.2.4.

Popis systému upozornění

3.2.12.2.8.2.5.

Odpovídající průměrnému dojezdu vozidla s plnou palivovou nádrží: … Km

3.2.12.2.10.

Periodicky se regenerující systém: (níže požadované informace uveďte pro každou samostatnou jednotku)

3.2.12.2.10.1.

Metoda nebo systém regenerace, popis a/nebo nákres: …

3.2.12.2.10.2.

Počet pracovních cyklů typu 1 nebo rovnocenných cyklů na zkušebním stavu, mezi dvěma cykly, kdy probíhají regenerační fáze v podmínkách rovnocenných zkoušce typu 1 (vzdálenost „D“ na obrázku A6.App1/1 v dodatku 1 k dílčí příloze 6 k příloze XXI nařízení (EU) 2017/1151, nebo případně na obrázku A13/1 v příloze 13 předpisu EHK OSN č. 83): …

3.2.12.2.10.2.1.

Příslušný cyklus typu 1 (uveďte příslušný postup: příloha XXI, dílčí příloha 4 nebo předpis EHK OSN č. 83): …

3.2.12.2.10.3.

Popis metody použité ke stanovení počtu cyklů mezi dvěma cykly, kdy probíhají regenerační fáze: …

3.2.12.2.10.4.

Parametry pro stanovení požadované úrovně zatížení předtím, než dojde k regeneraci (tj. teplota, tlak atd.): …

3.2.12.2.10.5.

Popis metody použité k zatížení systému při zkoušce popsané v bodě 3.1 přílohy 13 předpisu EHK OSN č. 83: …

3.2.12.2.11.

Systémy katalyzátorů používající spotřební činidla (níže požadované informace uveďte pro každou samostatnou jednotku) ano/ne (1)

3.2.12.2.11.1.

Druh a koncentrace potřebného činidla: …

3.2.12.2.11.2.

Běžné rozmezí provozní teploty činidla: …

3.2.12.2.11.3.

Mezinárodní norma: …

3.2.12.2.11.4.

Četnost doplňování činidla: průběžně / při údržbě (v příslušných případech)

3.2.12.2.11.5.

Ukazatel stavu činidla: (popis a umístění)

3.2.12.2.11.6.

Nádrž s činidlem

3.2.12.2.11.6.1.

Objem: …

3.2.12.2.11.6.2.

Systém vytápění: ano/ne

3.2.12.2.11.6.2.1.

Popis nebo výkres

3.2.12.2.11.7.

Řídicí jednotka činidla: ano/ne (1)

3.2.12.2.11.7.1.

Značka: …

3.2.12.2.11.7.2.

Typ: …

3.2.12.2.11.8.

Vstřikovač činidla (značka, typ a umístění): …

3.2.13.

Opacita kouře

3.2.13.1.

Umístění symbolu s koeficientem absorpce (pouze u vznětových motorů): …

3.2.14.

Podrobnosti o veškerých zařízeních konstruovaných k ovlivnění spotřeby paliva (pokud nejsou uvedeny v jiných bodech):.

3.2.15.

Palivový systém LPG: ano/ne (1)

3.2.15.1.

Číslo schválení typu podle nařízení (ES) č. 661/2009 (Úř. věst. L 200, 31.7.2009, s. 1): …

3.2.15.2.

Elektronická řídicí jednotka motoru používajícího jako palivo LPG

3.2.15.2.1.

Značka/značky: …

3.2.15.2.2.

Typ/typy: …

3.2.15.2.3.

Možnosti seřizování z hlediska emisí: …

3.2.15.3.

Další dokumentace

3.2.15.3.1.

Popis ochrany katalyzátoru při přepínání z benzinu na LPG a naopak: …

3.2.15.3.2.

Uspořádání systému (elektrické spoje, podtlakové spoje, kompenzační hadice atd.): …

3.2.15.3.3.

Nákres symbolu: …

3.2.16.

Palivový systém NG: ano/ne (1)

3.2.16.1.

Číslo schválení typu podle nařízení (ES) č. 661/2009: …

3.2.16.2.

Elektronická řídicí jednotka motoru používajícího jako palivo NG

3.2.16.2.1.

Značka/značky: …

3.2.16.2.2.

Typ/typy: …

3.2.16.2.3.

Možnosti seřizování z hlediska emisí: …

3.2.16.3.

Další dokumentace

3.2.16.3.1.

Popis ochrany katalyzátoru při přepínání z benzinu na NG a naopak: …

3.2.16.3.2.

Uspořádání systému (elektrické spoje, podtlakové spoje, kompenzační hadice atd.): …

3.2.16.3.3.

Nákres symbolu: …

3.2.18.

Palivový systém pro vodík: ano/ne (1)

3.2.18.1.

Číslo ES schválení typu podle nařízení (ES) č. 79/2009: …

3.2.18.2.

Elektronická řídicí jednotka motoru používajícího jako palivo vodík

3.2.18.2.1.

Značka/značky: …

3.2.18.2.2.

Typ/typy: …

3.2.18.2.3.

Možnosti seřizování z hlediska emisí: …

3.2.18.3.

Další dokumentace

3.2.18.3.1.

Popis ochrany katalyzátoru při přepínání z benzinu na vodík a naopak: …

3.2.18.3.2.

Uspořádání systému (elektrické spoje, podtlakové spoje, kompenzační hadice atd.): …

3.2.18.3.3.

Nákres symbolu: …

3.2.19.4.

Další dokumentace

3.2.19.4.1.

Popis ochrany katalyzátoru při přepínání z benzinu na H2NG a naopak: …

3.2.19.4.2.

Uspořádání systému (elektrické spoje, podtlakové spoje, kompenzační hadice atd.): …

3.2.19.4.3.

Nákres symbolu: …

3.2.20.

Údaje o akumulaci tepla

3.2.20.1.

Zařízení pro aktivní akumulaci tepla: ano/ne (1)

3.2.20.1.1.

Entalpie: … (J)

3.2.20.2.

Izolační materiály

3.2.20.2.1.

Izolační materiál: …

3.2.20.2.2.

Objem izolace: …

3.2.20.2.3.

Hmotnost izolace: …

3.2.20.2.4.

Umístění izolace: …

3.3.

Elektrický stroj

3.3.1.

Typ (vinutí, buzení): …

3.3.1.2.

Provozní napětí: … V

3.4.

Kombinace měničů hnací energie

3.4.1.

Hybridní elektrické vozidlo: ano/ne (1)

3.4.2.

Kategorie hybridního elektrického vozidla: externí nabíjení / jiné než externí nabíjení: (1)

3.4.3.

Přepínač pracovního režimu: je/není (1)

3.4.3.1.

Volitelné režimy

3.4.3.1.1.

Výhradně elektrický: ano/ne (1)

3.4.3.1.2.

Výhradně se spotřebou paliva: ano/ne (1)

3.4.3.1.3.

Hybridní režimy: ano/ne (1)

(pokud ano, stručný popis): …

3.4.4.

Popis zásobníku energie: (REESS, kondenzátor, setrvačník/generátor)

3.4.4.1.

Značka/značky: …

3.4.4.2.

Typ/typy: …

3.4.4.3.

Identifikační číslo: …

3.4.4.4.

Druh elektrochemického článku: …

3.4.4.5.

Energie: … (u REESS: napětí a kapacita v Ah na 2 h, u kondenzátoru: J, …)

3.4.4.6.

Nabíječka: palubní / externí / bez nabíječky (1)

3.4.5.

Elektrický stroj (popište každý typ elektrického stroje samostatně)

3.4.5.1.

Značka: …

3.4.5.2.

Typ: …

3.4.5.3.

Primární využití jako: trakční motor / generátor (1)

3.4.5.3.1.

Při využití jako trakční motor: jednotlivý motor / více motorů (počet) (1): …

3.4.5.4.

Maximální výkon: … kW

3.4.5.5.

Princip činnosti

3.4.5.5.5.1

Stejnosměrný proud / střídavý proud / počet fází: …

3.4.5.5.2.

Cizí buzení / sériové / kompaundní (1)

3.4.5.5.3.

Synchronní/asynchronní (1)

3.4.6.

Řídicí jednotka

3.4.6.1.

Značka/značky: …

3.4.6.2.

Typ/typy: …

3.4.6.3.

Identifikační číslo: …

3.4.7.

Regulátor výkonu

3.4.7.1.

Značka: …

3.4.7.2.

Typ: …

3.4.7.3.

Identifikační číslo: …

3.4.9.

Doporučení výrobce pro stabilizaci: …

3.5.

Výrobcem udávané hodnoty pro stanovení emisí CO2 / spotřeby paliva / spotřeby elektrické energie / elektrického akčního dosahu a podrobné údaje o ekologických inovacích (ve vhodných případech)(o)

3.5.7.

Výrobcem udávané hodnoty

3.5.7.1.

Parametry zkušebního vozidla

3.5.7.1.1.

Vysoká úroveň (VH – Vehicle high)

3.5.7.1.1.1.

Energetická náročnost cyklu (J): …

3.5.7.1.1.2.

Koeficienty jízdního zatížení

3.5.7.1.1.2.1.

f0, N: …

3.5.7.1.1.2.2.

f1, N/(km/h): …

3.5.7.1.1.2.3.

f2, N/(km/h)2: …

3.5.7.1.2.

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech)

3.5.7.1.2.1.

Energetická náročnost cyklu (J)

3.5.7.1.2.2.

Koeficienty jízdního zatížení

3.5.7.1.2.2.1.

f0, N: …

3.5.7.1.2.2.2.

f1, N/(km/h): …

3.5.7.1.2.2.3.

f2, N/(km/h)2: …

3.5.7.1.3.

Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech)

3.5.7.1.3.1.

Energetická náročnost cyklu (J)

3.5.7.1.3.2.

Koeficienty jízdního zatížení

3.5.7.1.3.2.1.

f0, N: …

3.5.7.1.3.2.2.

f1, N/(km/h): …

3.5.7.1.3.2.3.

f2, N/(km/h)2: …

3.5.7.2.

Kombinované hmotnostní emise CO2

3.5.7.2.1.

Hmotnostní emise CO2 u spalovacích motorů

3.5.7.2.1.1.

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): … g/km

3.5.7.2.1.2.

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): … g/km

3.5.7.2.2.

Hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování v případě hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením a hybridních elektrických vozidel s jiným než externím nabíjením

3.5.7.2.2.1.

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): … g/km

3.5.7.2.2.2.

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): … g/km

3.5.7.2.2.3.

Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech): … g/km

3.5.7.2.3.

Hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení v případě hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením

3.5.7.2.3.1.

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): … g/km

3.5.7.2.3.2.

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): … g/km

3.5.7.2.3.3.

Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech): … g/km

3.5.7.3.

Elektrický akční dosah v případě elektrických vozidel

3.5.7.3.1.

Akční dosah výhradně na elektřinu (Pure Electric Range – PER) v případě výhradně elektrických vozidel

3.5.7.3.1.1.

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): … km

3.5.7.3.1.2.

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): … km

3.5.7.3.2.

Elektrický akční dosah na baterii (All Electric Range – AER) v případě hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením

3.5.7.3.2.1.

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): … km

3.5.7.3.2.2.

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): … km

3.5.7.3.2.3.

Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech): … km

3.5.7.4.

Spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování (FCCS) v případě hybridních vozidel s palivovými články

3.5.7.4.1.

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): … kg/100 km

3.5.7.4.2.

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): … kg/100 km

3.5.7.4.3.

Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech): … kg/100 km

3.5.7.5.

Spotřeba elektrické energie v případě elektrických vozidel

3.5.7.5.1.

Kombinovaná spotřeba elektrické energie (ECWLTC) v případě výhradně elektrických vozidel

3.5.7.5.1.1.

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): … Wh/km

3.5.7.5.1.2.

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): … Wh/km

3.5.7.5.2.

Spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení ECAC,CD vážená faktorem použití UF (kombinovaná)

3.5.7.5.2.1.

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): … Wh/km

3.5.7.5.2.2.

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): … Wh/km

3.5.7.5.2.3.

Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech): … Wh/km

3.5.8.

Vozidlo vybavené ekologickou inovací ve smyslu článku 12 nařízení (ES) č. 443/2009 v případě vozidel kategorie M1 nebo článku 12 nařízení (EU) č. 510/2011 v případě vozidel kategorie N1: ano/ne (1)

3.5.8.1.

Typ/varianta/verze základního vozidla, jak je uvedeno v článku 5 nařízení (EU) č. 725/2011 v případě vozidel kategorie M1 nebo článku 5 nařízení (EU) č. 427/2014 v případě vozidel kategorie N1 (v příslušných případech): …

3.5.8.2.

Vzájemné působení různých ekologických inovací: ano/ne (1)

3.5.8.3.

Údaje o emisích související s použitím ekologických inovací (pro každé zkoušené referenční palivo musí být vypracována samostatná tabulka) (w1)

Rozhodnutí, kterým byla ekologická inovace schválena (w2)

Kód ekologické inovace (w3)

1.

Emise CO2 základního vozidla (g/km)

2.

Emise CO2 vozidla s danou ekologickou inovací (g/km)

3.

Emise CO2 základního vozidla při zkušebním cyklu typu 1 (w4)

4.

Emise CO2 vozidla s danou ekologickou inovací při zkušebním cyklu typu 1

5.

Faktor použití (UF), tj. časový podíl využívání příslušné technologie při běžných provozních podmínkách

Výsledné snížení emisí CO2 ((1 – 2) – (3 – 4))*5

xxxx/201x

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Celkové snížení emisí CO2 (g/km)(w5)

 

(w)

Ekologické inovace.

(w1)

V případě potřeby přidejte řádky v tabulce tak, aby byla každá ekologická inovace na samostatném řádku.

(w2)

Číslo rozhodnutí Komise, kterým se schvaluje příslušná ekologická inovace.

(w3)

Přidělený podle rozhodnutí Komise, kterým se schvaluje příslušná ekologická inovace.

(w4)

Pokud je se souhlasem schvalovacího orgánu místo zkušebního cyklu typu 1 použita metoda modelování, uvede se údaj zjištěný pomocí metody modelování.

(w5)

Celkové snížení emisí CO2 dosažené použitím všech ekologických inovací.

3.6.

Přípustné teploty podle výrobce

3.6.1.

Chladicí systém

3.6.1.1.

Chlazení kapalinou

Maximální výstupní teplota: … K

3.6.1.2.

Chlazení vzduchem

3.6.1.2.1.

Vztažný bod: …

3.6.1.2.2.

Maximální teplota ve vztažném bodě: … K

3.6.2.

Maximální výstupní teplota mezichladiče plnicího vzduchu: … K

3.6.3.

Maximální teplota výfukových plynů ve výfukovém potrubí (potrubích) v blízkosti výstupní příruby (přírub) sběrného výfukového potrubí nebo turbodmychadla: … K

3.6.4.

Teplota paliva

Minimální: … K — maximální: … K

U vznětových motorů ve vstupu do vstřikovacího čerpadla, u plynových motorů v koncovém stupni regulátoru tlaku

3.6.5.

Teplota maziva

Minimální: … K – maximální: … K

3.8.

Systém mazání

3.8.1.

Popis systému

3.8.1.1.

Umístění nádrže maziva: …

3.8.1.2.

Systém dodávky maziva (čerpadlem / vstřikem do sání / směsi s palivem atd.) (1)

3.8.2.

Čerpadlo maziva

3.8.2.1.

Značka/značky: …

3.8.2.2.

Typ/typy: …

3.8.3.

Směs s palivem

3.8.3.1.

Procentuální podíl: …

3.8.4.

Chladič oleje: ano/ne (1)

3.8.4.1.

Nákres/nákresy: … nebo

3.8.4.1.1.

Značka/značky: …

3.8.4.1.2.

Typ/typy: …

4.

PŘEVODOVÉ ÚSTROJÍ(p)

4.3.

Moment setrvačnosti setrvačníku motoru: …

4.3.1.

Přídavné momenty setrvačnosti při nezařazeném převodu: …

4.4.

Spojka/spojky

4.4.1.

Typ: …

4.4.2.

Maximální změna točivého momentu: …

4.5.

Převodovka

4.5.1.

Druh (manuální/automatická/CVT (s plynule měnitelným převodem)) (1)

4.5.1.1.

Primární režim: ano/ne (1)

4.5.1.2.

Nejlepší režim (není-li žádný primární režim): …

4.5.1.3.

Nejhorší režim (není-li žádný primární režim): …

4.5.1.4.

Jmenovitý točivý moment: …

4.5.1.5.

Počet spojek: …

4.6.

Převodové poměry

Rychlostní stupeň

Vnitřní převody (poměr otáček hřídele motoru k otáčkám výstupního hřídele převodovky)

Koncový převod/převody (poměr otáček výstupního hřídele převodovky k otáčkám hnaných kol)

Celkové převody

Maximum u převodovky CVT

 

 

 

1

 

 

 

2

 

 

 

3

 

 

 

 

 

 

Minimum u převodovky CVT

 

 

 

Zpětný chod

 

 

 

4.7.

Maximální konstrukční rychlost vozidla (v km/h) (q): …

6.

ZAVĚŠENÍ

6.6.

Pneumatiky a kola

6.6.1.

Kombinace pneumatika/kolo

6.6.1.1.

Nápravy

6.6.1.1.1.

Náprava 1: …

6.6.1.1.1.1.

Označení rozměru pneumatiky

6.6.1.1.2.

Náprava 2: …

6.6.1.1.2.1.

Označení rozměru pneumatiky

 

atd.

6.6.2.

Horní a dolní mez poloměru valení

6.6.2.1.

Náprava 1: …

6.6.2.2.

Náprava 2: …

6.6.3.

Tlak/tlaky v pneumatikách podle doporučení výrobce vozidla: … kPa

9.

KAROSERIE

9.1.

Druh karoserie podle kódů stanovených v části C přílohy II směrnice 2007/46/ES: …

9.10.3.

Sedadla

9.10.3.1.

Počet míst k sezení (s): …

16.

PŘÍSTUP K INFORMACÍM O OPRAVÁCH A ÚDRŽBĚ VOZIDLA

16.1.

Adresa hlavní internetové stránky pro přístup k informacím o opravách a údržbě vozidla: …

16.1.1.

Datum, od kterého jsou tyto informace k dispozici (nejpozději 6 měsíců od data schválení typu): …

16.2.

Podmínky přístupu na internetovou stránku: …

16.3.

Formát informací o opravách a údržbě vozidla přístupných na zmíněné internetové stránce: …


Dodatek k informačnímu dokumentu

INFORMACE O ZKUŠEBNÍCH PODMÍNKÁCH

1.   Použitá maziva

1.1   Mazivo motoru

1.1.1

Značka: …

1.1.2

Typ: …

1.2   Mazivo převodovky

1.2.1

Značka: …

1.2.2

Typ: …

(uveďte procentuální podíl oleje ve směsi, jsou-li mazivo a palivo smíšeny)

2.   Údaje o jízdním zatížení

2.1   Druh převodovky (manuální/automatická/CVT)

VL (pokud existuje)

VH

2.2

Typ karoserie vozidla (varianta/verze)

2.2

Typ karoserie vozidla (varianta/verze)

2.3

Použitá metoda stanovení jízdního zatížení (měření nebo výpočet na základě rodiny podle jízdního zatížení)

2.3

Použitá metoda stanovení jízdního zatížení (měření nebo výpočet na základě rodiny podle jízdního zatížení)

2.4

Údaje o jízdním zatížení z provedené zkoušky

2.4

Údaje o jízdním zatížení z provedené zkoušky

2.4.1

Značka a typ pneumatik:

2.4.1

Značka a typ pneumatik:

2.4.2

Rozměry pneumatik (přední/zadní):

2.4.2

Rozměry pneumatik (přední/zadní):

2.4.4

Tlak v pneumatikách (přední/zadní) (kPa):

2.4.4

Tlak v pneumatikách (přední/zadní) (kPa):

2.4.5

Valivý odpor pneumatik (přední/zadní) (kg/t):

2.4.5

Valivý odpor pneumatik (přední/zadní) (kg/t):

2.4.6

Hmotnost vozidla při zkoušce (kg):

2.4.6

Hmotnost vozidla při zkoušce (kg):

2.4.7

Delta Cd.A ve srovnání s VH (2)

 

2.4.8

Koeficient jízdního zatížení f0, f1, f2

2.4.8

Koeficient jízdního zatížení f0, f1, f2


Dodatek 4

VZOR CERTIFIKÁTU ES SCHVÁLENÍ TYPU

(Maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

CERTIFIKÁT ES SCHVÁLENÍ TYPU

Razítko správního orgánu

Sdělení týkající se:

ES schválení typu (1),

rozšíření ES schválení typu (1),

odmítnutí ES schválení typu (1),

odejmutí ES schválení typu (1),

systému/vozidla z hlediska systému (1) s ohledem na nařízení (ES) č. 715/2007 (2) a nařízení (EU) 2017/1151 (3)

ES schválení typu č.: …

Důvod rozšíření: …

ODDÍL I

0.1.

Značka (obchodní název výrobce): …

0.2.

Typ: …

0.2.1.

Případný obchodní název (názvy): …

0.3.

Způsob označení typu, je-li na vozidle vyznačen (4)

0.3.1.

Umístění tohoto označení: …

0.4.

Kategorie vozidla (5)

0.5.

Název a adresa výrobce: …

0.8.

Název (názvy) a adresa (adresy) montážního závodu (závodů): …

0.9.

Zástupce výrobce: ….

ODDÍL II –   údaje v tomto oddíle je třeba uvést zvlášť za každou interpolační rodinu, jak je definována v bodě 5.6 přílohy XXI

0.

Identifikátor interpolační rodiny podle definice v bodě 5.0 přílohy XXI

1.

Doplňující informace (přicházejí-li v úvahu): (viz doplněk)

2.

Technická zkušebna odpovědná za provádění zkoušek: …

3.

Datum protokolu o zkoušce typu 1: …

4.

Číslo protokolu o zkoušce typu 1: …

5.

Poznámky (jsou-li nějaké): (vizdoplněk)

6.

Místo: …

7.

Datum: …

8.

Podpis: …

Přílohy:

Schvalovací dokumentace (6).


Doplněk k certifikátu ES schválení typu č. …

týkající se schválení typu vozidla z hlediska emisí a přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla podle nařízení (ES) č. 715/2007

Pro správné vyplnění certifikátu schválení typu nestačí pouze uvést odkaz na údaje obsažené ve zkušebním protokolu nebo v informačním dokumentu.

0.   IDENTIFIKÁTOR INTERPOLAČNÍ RODINY PODLE DEFINICE V BODĚ 5.0 PŘÍLOHY XXI...

1.   DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE

1.1

Hmotnost vozidla v provozním stavu: …

1.2

Maximální hmotnost: …

1.3

Referenční hmotnost: …

1.4

Počet sedadel: …

1.6

Druh karoserie:

1.6.1

u kategorií M1, M2: sedan / hatchback / kombi / kupé / kabriolet / víceúčelové vozidlo (1)

1.6.2

u kategorií N1, N2: nákladní automobil, skříňový nákladní automobil (1)

1.7

Hnací kola: přední, zadní, 4 × 4 (1)

1.8

Výhradně elektrické vozidlo: ano/ne (1)

1.9

Hybridní elektrické vozidlo: ano/ne (1)

1.9.1

Kategorie hybridního elektrického vozidla: s externím nabíjením / bez externího nabíjení / s palivovým článkem (1)

1.9.2

Přepínač pracovního režimu: je/není (1)

1.10

Označení motoru:

1.10.1

Zdvihový objem motoru:

1.10.2

Systém dodávky paliva: přímé vstřikování / nepřímé vstřikování (1)

1.10.3

Výrobcem doporučené palivo:

1.10.4.1

Maximální výkon: kW při min–1

1.10.4.2

Maximální točivý moment: Nm při min–1

1.10.5

Zařízení k přeplňování: ano/ne (1)

1.10.6

Systém zapalování: vznětový/zážehový (1)

1.11

Hnací ústrojí (u výhradně elektrických vozidel nebo hybridních elektrických vozidel) (1)

1.11.1

Maximální netto výkon: … kW, při: … až … min–1

1.11.2

Maximální 30minutový výkon: … kW

1.11.3

Maximální netto točivý moment: … Nm, při … min–1

1.12

Trakční baterie (u výhradně elektrických vozidel nebo hybridních elektrických vozidel)

1.12.1

Jmenovité napětí: V

1.12.2

Kapacita (2hodinový proud): Ah

1.13

Převodové ústrojí: …, …

1.13.1

Druh převodovky: manuální / automatická / s plynule měnitelným převodem (1)

1.13.2

Počet rychlostních stupňů:

1.13.3

Celkové převodové poměry (včetně obvodu valení zatížených pneumatik): (rychlost vozidla (km/h)) / (otáčky motoru (1 000 (min–1))

První rychl. stupeň: …

Šestý rychl. stupeň: …

Druhý rychl. stupeň: …

Sedmý rychl. stupeň: …

Třetí rychl. stupeň: …

Osmý rychl. stupeň: …

Čtvrtý rychl. stupeň: …

Rychloběh: …

Pátý rychl. stupeň: …

 

1.13.4

Převodový poměr koncového převodu:

1.14

Pneumatiky: …, …, …

Typ: radiální/diagonální/… (2)

Rozměry: …

Obvod valení při zatížení:

Obvod valení pneumatik použitých pro zkoušku typu 1

2.   VÝSLEDKY ZKOUŠEK

2.1   Výsledky zkoušek výfukových emisí

Klasifikace emisí: Euro 6

Výsledky zkoušky typu 1 (v příslušných případech)

Číslo schválení typu, nejedná-li se o kmenové vozidlo (1): …

Zkouška 1

Výsledek pro typ 1

CO

(mg/km)

THC

(mg/km)

NMHC

(mg/km)

NOx

(mg/km)

THC + NOx

(mg/km)

PM

(mg/km)

PN

(#.1011/km)

Naměřená hodnota (8) (9)

 

 

 

 

 

 

 

Ki * (8) (10)

 

 

 

 

(11)

 

 

Ki + (8) (10)

 

 

 

 

(11)

 

 

Průměrná hodnota vypočtená s faktorem Ki (M.Ki nebo M+Ki) (9)

 

 

 

 

(12)

 

 

DF (+) (8) (10)

 

 

 

 

 

 

 

DF (*) (8) (10)

 

 

 

 

 

 

 

Konečná průměrná hodnota vypočtená s faktorem Ki a DF (13)

 

 

 

 

 

 

 

Mezní hodnota

 

 

 

 

 

 

 

Zkouška 2 (případně)

Přidejte další tabulku zkoušky 1 a vyplňte do ní výsledky druhé zkoušky.

Zkouška 3 (případně)

Přidejte další tabulku zkoušky 1 a vyplňte do ní výsledky třetí zkoušky.

Zopakujte zkoušku 1, zkoušku 2 (případně) a zkoušku 2 (případně) pro VL (Vehicle Low) (v příslušných případech) a pro VM (Vehicle M) (v příslušných případech)

Informace o strategii regenerace

D

počet pracovních cyklů mezi dvěma cykly, kdy probíhají regenerační fáze: …

d

počet pracovních cyklů potřebných pro regeneraci: …

Příslušný cyklus typu 1: (dílčí příloha 4 k příloze XXI nebo předpis EHK OSN č. 83) (3): …

Zkouška ATCT

Emise CO2 (g/km)

Kombinace

ATCT (14 °C) MCO2,Treg

 

Typ 1 (23 °C) MCO2,23 °

 

Korekční faktor rodiny (FCF)

 

Rozdíl mezi konečnou teplotou chladicí kapaliny motoru a průměrnou teplotou odstavného místa za poslední 3 hodiny ΔT_ATCT (°C): …

Minimální doba odstavení tsoak_ATCT (s): …

Umístění čidla teploty: …

Typ 2: (včetně údajů požadovaných při technických prohlídkách):

Zkouška

Hodnota CO

(% obj.)

Lambda (7)

Otáčky motoru

(min–1)

Teplota oleje v motoru

(°C)

Zkouška při nízkých volnoběžných otáčkách

 

Nepoužije se

 

 

Zkouška při zvýšených volnoběžných otáčkách

 

 

 

 

Typ 3: …

Typ 4: ... g/zkouška

Typ 5:

Zkouška životnosti: zkouška celého vozidla / zkouška stárnutí na zkušebním stavu / žádná (1)

Faktor zhoršení DF: vypočtený/přidělený (1)

Uveďte hodnoty: …

Příslušný cyklus typu 1 (dílčí příloha 4 k příloze XXI nebo předpis EHK OSN č. 83) (3): …

Typ 6

CO (g/km)

THC (g/km)

Naměřená hodnota

 

 

2.1.1

U dvoupalivových vozidel se u zkoušek typu 1 uvede pro každé z paliv samostatná tabulka. U vozidel flex fuel, má-li být podle obrázku I.2.4 v příloze I provedena zkouška typu 1 u obou paliv, a u vozidel na LPG nebo NG/biomethan, buď jednopalivových nebo dvoupalivových, se uvede samostatná tabulka pro různé referenční plyny použité při zkoušce a dále se uvede tabulka nejhorších naměřených výsledků. V relevantních případech se v souladu s bodem 3.1.4 přílohy 12 předpisu EHK OSN č. 83 uvede, zda byly výsledky naměřeny či vypočteny.

2.1.2

Písemný popis a/nebo výkres indikátoru chybné funkce (MI): …

2.1.3

Seznam a funkce všech součástí monitorovaných systémem OBD: …

2.1.4

Písemný popis (obecné principy činnosti) těchto prvků: …

2.1.4.1

Detekce selhání zapalování (4): …

2.1.4.2

Monitorování katalyzátoru (4): …

2.1.4.3

Monitorování kyslíkové sondy (4): …

2.1.4.4

Ostatní konstrukční části monitorované systémem OBD (4): …

2.1.4.5

Monitorování katalyzátoru (5): …

2.1.4.6

Monitorování filtru pevných částic (5): …

2.1.4.7

Monitorování spouštěče elektronického systému dodávky paliva (5): …

2.1.4.8

Ostatní konstrukční části monitorované systémem OBD: …

2.1.5

Kritéria pro aktivaci indikátoru chybné funkce (MI) (stanovený počet jízdních cyklů nebo statistická metoda): …

2.1.6

Seznam všech výstupních kódů systému OBD a použitých formátů (s vysvětlením každého z nich): …

2.2   Vyhrazeno

2.3   Katalyzátory ano/ne (1)

2.3.1

Katalyzátor původní výbavy zkoušený podle všech odpovídajících požadavků tohoto nařízení ano/ne (1)

2.4   Výsledky zkoušky opacity kouře (1)

2.4.1   Za ustálených otáček motoru: viz číslo zkušebního protokolu technické zkušebny: …

2.4.2   Zkoušky při volné akceleraci

2.4.2.1

Naměřená hodnota koeficientu absorpce: … m–1

2.4.2.2

Korigovaná hodnota koeficientu absorpce: … m–1

2.4.2.3

Umístění symbolu s koeficientem absorpce na vozidle: …

2.5   Emise CO2 a výsledky zkoušky na spotřebu paliva

2.5.1   Vozidlo se spalovacím motorem a hybridní elektrické vozidlo s nabíjením jiným než externím (NOVC)

2.5.1.1   Vysoká úroveň (VH – Vehicle High)

2.5.1.1.1   Energetická náročnost cyklu: … J

2.5.1.1.2   Koeficienty jízdního zatížení

2.5.1.1.2.1

f0, N: …

2.5.1.1.2.2

f1, N/(km/h): …

2.5.1.1.2.3

f2, N/(km/h)2: …

2.5.1.1.3   Hmotnostní emise CO2 (uveďte hodnoty pro každé zkoušené referenční palivo, pro fáze: naměřené hodnoty, pro kombinované výsledky: viz body 1.1.2.3.8 a 1.1.2.3.9 dílčí přílohy 6 k příloze XXI)

Emise CO2 (g/km)

Zkouška

Nízká hodnota

Střední hodnota

Vysoká hodnota

Velmi vysoká hodnota

Kombinovaná hodnota

MCO2,p,5 / MCO2,c,5

1

 

 

 

 

 

2

 

 

 

 

 

3

 

 

 

 

 

MCO2,p,H / MCO2,c,H

 

 

 

 

 

2.5.1.1.4.   Spotřeba paliva (uveďte hodnoty pro každé zkoušené referenční palivo, pro fáze: naměřené hodnoty, pro kombinované výsledky: viz body 1.1.2.3.8 a 1.1.2.3.9 dílčí přílohy 6 k příloze XXI)

Spotřeba paliva (l/100 km) nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Nízká hodnota

Střední hodnota

Vysoká hodnota

Velmi vysoká hodnota

Kombinovaná hodnota

Konečné hodnoty FCp,H / FCc,H

 

 

 

 

 

2.5.1.2   Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech)

2.5.1.2.1   Energetická náročnost cyklu: … J

2.5.1.2.2   Koeficienty jízdního zatížení

2.5.1.2.2.1

f0, N: …

2.5.1.2.2.2

f1, N/(km/h): …

2.5.1.2.2.3

f2, N/(km/h)2: …

2.5.1.2.2.   Hmotnostní emise CO2 (uveďte hodnoty pro každé zkoušené referenční palivo, pro fáze: naměřené hodnoty, pro kombinované výsledky: viz body 1.1.2.3.8 a 1.1.2.3.9 dílčí přílohy 6 k příloze XXI)

Emise CO2 (g/km)

Zkouška

Nízká hodnota

Střední hodnota

Vysoká hodnota

Velmi vysoká hodnota

Kombinovaná hodnota

MCO2,p,5 / MCO2,c,5

1

 

 

 

 

 

2

 

 

 

 

 

3

 

 

 

 

 

MCO2,p,L / MCO2,c,L

 

 

 

 

 

2.5.1.2.3   Spotřeba paliva (uveďte hodnoty pro každé zkoušené referenční palivo, pro fáze: naměřené hodnoty, pro kombinované výsledky: viz body 1.1.2.3.8 a 1.1.2.3.9 dílčí přílohy 6 k příloze XXI)

Spotřeba paliva (l/100 km) nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Nízká hodnota

Střední hodnota

Vysoká hodnota

Velmi vysoká hodnota

Kombinovaná hodnota

Konečné hodnoty FCp,H / FCc,H

 

 

 

 

 

2.5.1.3   U vozidel poháněných pouze spalovacím motorem, která jsou vybavena periodicky se regenerujícími systémy definovanými v čl. 2 odst. 6 tohoto nařízení, se výsledky zkoušky korigují faktorem Ki podle dodatku 1 k dílčí příloze 6 k příloze XXI.

2.5.1.3.1   Informace o strategii regenerace u emisí CO2 a spotřeby paliva

D

počet pracovních cyklů mezi dvěma cykly, kdy probíhají regenerační fáze: …

d

počet pracovních cyklů potřebných pro regeneraci: …

Příslušný cyklus typu 1 (dílčí příloha 4 k příloze XXI nebo předpis EHK OSN č. 83) (3): …

 

Nízká hodnota

Střední hodnota

Vysoká hodnota

Velmi vysoká hodnota

Kombinovaná hodnota

Ki (aditivní/multiplikativní) (1)

Hodnoty CO2 a spotřeba paliva (10)

 

 

 

 

 

2.5.2   Výhradně elektrická vozidla (1)

2.5.2.1   Spotřeba elektrické energie (deklarovaná hodnota)

2.5.2.1.1

Spotřeba elektrické energie (EC):

EC (Wh/km)

Zkouška

Městský provoz

Kombinovaný provoz

Vypočítaná EC

1

 

 

2

 

 

3

 

 

Deklarovaná hodnota

 

2.5.2.1.2

Celková doba překročení přípustné odchylky při provádění cyklu: … s

2.5.2.2   Akční dosah výhradně na elektřinu (PER)

PER (km)

Zkouška

Městský provoz

Kombinovaný provoz

Naměřený akční dosah výhradně na elektřinu

1

 

 

2

 

 

3

 

 

Deklarovaná hodnota

 

2.5.3   Hybridní elektrické vozidlo s externím nabíjením (OVC)

2.5.3.1   Hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High)

Emise CO2 (g/km)

Zkouška

Nízká hodnota

Střední hodnota

Vysoká hodnota

Velmi vysoká hodnota

Kombinovaná hodnota

MCO2,p,5 / MCO2,c,5

1

 

 

 

 

 

2

 

 

 

 

 

3

 

 

 

 

 

MCO2,p,H / MCO2,c,H

 

 

 

 

 


Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech)

Emise CO2 (g/km)

Zkouška

Nízká hodnota

Střední hodnota

Vysoká hodnota

Velmi vysoká hodnota

Kombinovaná hodnota

MCO2,p,5 / MCO2,c,5

1

 

 

 

 

 

2

 

 

 

 

 

3

 

 

 

 

 

MCO2,p,L / MCO2,c,L

 

 

 

 

 


Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech)

Emise CO2 (g/km)

Zkouška

Nízká hodnota

Střední hodnota

Vysoká hodnota

Velmi vysoká hodnota

Kombinovaná hodnota

MCO2,p,5 / MCO2,c,5

1

 

 

 

 

 

2

 

 

 

 

 

3

 

 

 

 

 

MCO2,p,M / MCO2,c,M

 

 

 

 

 

2.5.3.2   Hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High)

Emise CO2 (g/km)

Zkouška

Kombinovaný provoz

MCO2,CD

1

 

2

 

3

 

MCO2,CD,H

 


Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech)

Emise CO2 (g/km)

Zkouška

Kombinovaný provoz

MCO2,CD

1

 

2

 

3

 

MCO2,CD,L

 


Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech)

Emise CO2 (g/km)

Zkouška

Kombinovaný provoz

MCO2,CD

1

 

2

 

3

 

MCO2,CD,M

 

2.5.3.3   Hmotnostní emise CO2 (vážené, kombinované) (6):

 

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): MCO2,weighted … g/km

 

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): MCO2,weighted … g/km

 

Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech): MCO2,weighted … g/km

2.5.3.4   Spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High)

Spotřeba paliva (l/100 km)

Nízká hodnota

Střední hodnota

Vysoká hodnota

Velmi vysoká hodnota

Kombinovaná hodnota

Konečné hodnoty FCp,H / FCc,H

 

 

 

 

 


Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech)

Spotřeba paliva (l/100 km)

Nízká hodnota

Střední hodnota

Vysoká hodnota

Velmi vysoká hodnota

Kombinovaná hodnota

Konečné hodnoty FCp,L / FCc,L

 

 

 

 

 


Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech)

Spotřeba paliva (l/100 km)

Nízká hodnota

Střední hodnota

Vysoká hodnota

Velmi vysoká hodnota

Kombinovaná hodnota

Konečné hodnoty FCp,M / FCc,M

 

 

 

 

 

2.5.3.5   Spotřeba paliva v režimu nabíjení-vybíjení

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High)

Spotřeba paliva (l/100 km)

Zkouška

Kombinovaný provoz

FCCD

1

 

2

 

3

 

FCCD,H

 


Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech)

Spotřeba paliva (l/100 km)

Zkouška

Kombinovaný provoz

FCCD

1

 

2

 

3

 

FCCD,L

 


Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech)

Spotřeba paliva (l/100 km)

Zkouška

Kombinovaný provoz

FCCD

1

 

2

 

3

 

FCCD,M

 

2.5.3.6   Spotřeba paliva (vážená, kombinovaná) (6):

 

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): FCweighted … l/100 km

 

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): FCweighted … l/100 km

 

Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech): FCweighted … l/100 km

2.5.3.7   Akční dosahy:

2.5.3.7.1   Elektrický akční dosah na baterii (AER)

AER (km)

Zkouška

Městský provoz

Kombinovaný provoz

Hodnoty AER

1

 

 

2

 

 

3

 

 

Konečné hodnoty AER

 

 

2.5.3.7.2   Ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii (EAER)

EAER (km)

Městský provoz

Kombinovaný provoz

Hodnoty EAER

 

 

2.5.3.7.3   Skutečný akční dosah v režimu nabíjení-vybíjení RCDA

RCDA (km)

Kombinovaný provoz

Hodnoty RCDA

 

2.5.3.7.4   Akční dosah v rámci cyklů v režimu nabíjení-vybíjení RCDC

RCDC (km)

Zkouška

Kombinovaný provoz

Hodnoty RCDC

1

 

2

 

3

 

Konečné hodnoty RCDC

 

2.5.3.8   Spotřeba elektrické energie

2.5.3.8.1   Spotřeba elektrické energie (EC)

EC (Wh/km)

Nízká hodnota

Střední hodnota

Vysoká hodnota

Velmi vysoká hodnota

Městský provoz

Kombinovaný provoz

Hodnoty spotřeby elektrické energie

 

 

 

 

 

 

2.5.3.8.2   Spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení ECAC,CD vážená faktorem použití UF (kombinovaná)

ECAC,CD (Wh/km)

Zkouška

Kombinovaný provoz

Hodnoty ECAC,CD

1

 

2

 

3

 

Konečné hodnoty ECAC,CD

 

2.5.3.8.3   Spotřeba elektrické energie ECAC, weighted vážená faktorem použití UF (kombinovaná)

ECAC,weighted (Wh/km)

Zkouška

Kombinovaný provoz

Hodnoty ECAC,weighted

1

 

2

 

3

 

Konečné hodnoty ECAC,weighted

 

2.6   Výsledky zkoušek ekologických inovací  (7)  (8)

Rozhodnutí, kterým byla ekologická inovace schválena (20)

Kód ekologické inovace (21)

Cyklus typu 1/I (22)

1.

Emise CO2 základního vozidla (g/km)

2.

Emise CO2 vozidla s danou ekologickou inovací (g/km)

3.

Emise CO2 základního vozidla při zkušebním cyklu typu 1 (23)

4.

Emise CO2 vozidla s danou ekologickou inovací při zkušebním cyklu typu 1

5.

Faktor použití (UF), tj. časový podíl využívání příslušné technologie při běžných provozních podmínkách

Výsledné snížení emisí CO2

((1 - 2) - (3 - 4)) * 5

xxx/201x

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Celkové snížení emisí CO2 při NEDC (g/km) (24)

 

 

Celkové snížení emisí CO2 při WLTP (g/km) (25)

 

2.6.1   Obecný kód příslušné ekologické inovace / příslušných ekologických inovací  (9): …

3.   INFORMACE O OPRAVÁCH VOZIDLA

3.1

Adresa internetové stránky pro přístup k informacím o opravách a údržbě vozidla: …

3.1.1

Datum, od kterého jsou tyto informace k dispozici (do 6 měsíců od data schválení typu): …

3.2

Podmínky přístupu (tj. doba trvání přístupu, cena za přístup na dobu jedné hodiny, jednoho dne, jednoho měsíce, jednoho roku a rovněž za jednotlivé transakce) na internetovou stránku uvedenou v bodě 3.1: …

3.3

Formát informací o opravách a údržbě vozidla přístupných prostřednictvím internetové stránky uvedené v bodě 3.1: …

3.4

Certifikát výrobce o přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla: …

4.   MĚŘENÍ VÝKONU

Maximální netto výkon spalovacího motoru, netto výkon a maximální 30minutový výkon elektrické poháněcí soustavy

4.1   Netto výkon spalovacího motoru

4.1.1

Otáčky motoru (min–1) …

4.1.2

Naměřený průtok paliva (g/h) …

4.1.3

Naměřený točivý moment (Nm) …

4.1.4

Naměřený výkon (kW) …

4.1.5

Barometrický tlak (kPa) …

4.1.6

Tlak vodních par (kPa) …

4.1.7

Teplota nasávaného vzduchu (K) …

4.1.8

Korekční součinitel výkonu, je-li použit …

4.1.9

Korigovaný výkon (kW) …

4.1.10

Výkon pomocných zařízení (kW) …

4.1.11

Netto výkon (kW) …

4.1.12

Netto točivý moment (Nm) …

4.1.13

Korigovaná specifická spotřeba paliva (g/kWh) …

4.2   Elektrická poháněcí soustava / elektrické poháněcí soustavy:

4.2.1   Deklarované hodnoty

4.2.2   Maximální netto výkon: … kW, při … min–1

4.2.3   Maximální netto točivý moment: … Nm, při … min–1

4.2.4   Maximální netto točivý moment při nulových otáčkách motoru: … Nm

4.2.5   Maximální 30minutový výkon: … kW

4.2.6   Základní vlastnosti elektrické poháněcí soustavy

4.2.7   Zkušební stejnosměrné napětí: … V

4.2.8   Princip činnosti: …

4.2.9   Chladicí systém:

4.2.10.   Motor: kapalinou/vzduchem (1)

4.2.1.   Variátor: kapalinou/vzduchem (1)

5.   POZNÁMKY: …

Vysvětlivky

(2)

Úř. věst. L 171, 29.6.2007, s. 1.

(3)

Úř. věst. L 175, 7.7.2017, s. 1.

(4)

Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které nejsou relevantní pro popis typů vozidla, konstrukční části nebo samostatného technického celku, kterých se týká tento informační dokument, nahradí se tyto znaky v dokumentaci znakem „?“ (např. ABC??123??).

(5)

Podle definic v příloze II oddíle A.

(6)

Jak je definována v čl. 3 bodě 39 směrnice 2007/46/ES.

(8)

V příslušných případech.

(9)

Zaokrouhlete na dvě desetinná místa.

(10)

Zaokrouhlete na čtyři desetinná místa.

(11)

Nepoužije se.

(12)

Střední hodnota vypočtená součtem středních hodnot (M.Ki) vypočtených pro THC a NOx.

(13)

Zaokrouhlete na jedno desetinné místo nad mezní hodnotou.

(20)

Číslo rozhodnutí Komise, kterým se schvaluje příslušná ekologická inovace.

(21)

Přidělený podle rozhodnutí Komise, kterým se schvaluje příslušná ekologická inovace.

(22)

Příslušný cyklus typu 1: dílčí příloha 4 k příloze XXI nebo předpis EHK OSN č. 83.

(23)

Pokud je místo zkušebního cyklu typu 1 použito modelování, uvede se údaj zjištěný pomocí metody modelování.

(24)

Celkové snížení emisí dosažené použitím všech ekologických inovací v případě typu I podle předpisu EHK OSN č 83.

(25)

Celkové snížení emisí dosažené použitím všech ekologických inovací v případě typu 1 podle dílčí přílohy 4 k příloze XXI tohoto nařízení.


(1)  Nehodící se škrtněte (pokud vyhovuje více položek, mohou nastat případy, kdy není třeba škrtat nic).

(2)  Type of tyre according UN/ECE Regulation 117

(3)  Uveďte příslušný postup.

(4)  Pro vozidla se zážehovými motory.

(5)  Pro vozidla se vznětovými motory.

(6)  Měřeno za kombinovaného cyklu.

(7)  Pro každé zkoušené referenční palivo se uvede samostatná tabulka.

(8)  V případě potřeby přidejte řádky v tabulce tak, aby byla každá ekologická inovace na samostatném řádku.

(9)  Obecný kód příslušné ekologické inovace / příslušných ekologických inovací sestává z následujících prvků, které jsou vzájemně odděleny mezerou:

kód schvalovacího orgánu podle přílohy VII směrnice 2007/46/ES;

kód každé ekologické inovace, jíž je vozidlo vybaveno, chronologicky podle schvalovacích rozhodnutí Komise.

(Například obecný kód tří ekologických inovací schválených postupně pod čísly 10, 15 a 16 a instalovaných ve vozidle schváleném německým schvalovacím orgánem by byl: „e1 10 15 16“).


Dodatek k doplňku k certifikátu schválení typu

Přechodné období (výsledek korelace)

(Přechodné ustanovení):

1.   Výsledky emisí CO2 z Co2mpas

1.1   Verze Co2mpas

1.2   Vysoká úroveň (VH – Vehicle High)

1.2.1   Hmotnostní emise CO2 (uveďte hodnoty pro každé zkoušené referenční palivo)

Emise CO2 (g/km)

Městský provoz

Mimoměstský provoz

Kombinovaný provoz

MCO2,NEDC_H,co2mpas

 

 

 

1.3   Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech)

1.3.1   Hmotnostní emise CO2 (uveďte hodnoty pro každé zkoušené referenční palivo)

Emise CO2 (g/km)

Městský provoz

Mimoměstský provoz

Kombinovaný provoz

MCO2,NEDC_L,co2mpas

 

 

 

2.   Výsledky zkoušek emisí CO2 (v příslušných případech)

2.1   Vysoká úroveň (VH – Vehicle High)

2.1.1   Hmotnostní emise CO2 (uveďte hodnoty pro každé zkoušené referenční palivo)

Emise CO2 (g/km)

Městský provoz

Mimoměstský provoz

Kombinovaný provoz

MCO2,NEDC_H,test

 

 

 

2.2   Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech)

2.2.1   Hmotnostní emise CO2 (uveďte hodnoty pro každé zkoušené referenční palivo)

Emise CO2 (g/km)

Městský provoz

Mimoměstský provoz

Kombinovaný provoz

MCO2,NEDC_L,test

 

 

 

3.   Faktory odchylky (stanovené v souladu s bodem 3.2.8 nařízení (EU) 2017/1152 a (EU) 2017/1153)

Faktory odchylky

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High)

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low)

(v příslušných případech)

De

 

 


Dodatek 5

Informace palubního diagnostického systému vozidla

1.   Výrobce vozidla musí poskytnout informace požadované v tomto dodatku, aby umožnil výrobu náhradních dílů a dílů pro údržbu kompatibilních se systémem OBD a diagnostických přístrojů a zkušebních zařízení.

2.   Všem příslušným výrobcům konstrukčních částí, diagnostických přístrojů nebo zkušebních zařízení se na vyžádání dají nediskriminačním způsobem k dispozici následující informace:

2.1

Popis typu a počtu stabilizačních cyklů, které byly použity pro původní schválení typu vozidla.

2.2

Popis typu předváděcího cyklu OBD použitého při původním schválení typu vozidla pro konstrukční část monitorovanou systémem OBD.

2.3

Obsáhlý dokument popisující všechny konstrukční části sledované v rámci strategie zjišťování chyb a aktivace indikátoru chybné funkce (MI) (stanovený počet jízdních cyklů nebo statistická metoda), včetně seznamu odpovídajících parametrů sledovaných sekundárně pro každou konstrukční část monitorovanou systémem OBD a seznamu všech výstupních kódů OBD a použitých formátů (s vysvětlením každého z nich) pro jednotlivé konstrukční části hnacího ústrojí, které souvisejí s emisemi, a pro jednotlivé konstrukční části, které nesouvisejí s emisemi, pokud se monitorování dané konstrukční části používá k rozhodnutí o aktivaci indikátoru chybné funkce (MI). Zvláště musí být podrobně vysvětleny údaje z modu $ 05 Test ID $ 21 až FF a musí být uvedeny údaje z modu $ 06. U typů vozidel, které používají spojení k přenosu údajů podle normy ISO 15765-4 „Road vehicles — Diagnostics on Controller Area Network (CAN) – Part 4: Requirements for emissions-related systems“, musí být podrobně vysvětleny údaje z modu $ 06 Test ID $ 00 až FF pro každý podporovaný identifikátor monitorování systému OBD.

Tyto informace mohou být poskytnuty v podobě následující tabulky:

Konstrukční část

Chybový kód

Strategie monitorování

Kritéria zjištění chyb

Kritéria pro aktivaci MI

Sekundární parametry

Stabilizace

Prokazovací zkouška

Katalyzátor

P0420

Signály kyslíkových sond 1 a 2

Rozdíl mezi signály sondy 1 a sondy 2

Třetí cyklus

Otáčky a zatížení motoru, režim A/F, teplota katalyzátoru

např. dva cykly typu 1 (jak je popsáno v příloze III nařízení (ES) č. 692/2008 nebo v příloze XXI nařízení (EU) 2017/1151)

např. zkouška typu 1 (jak je popsáno v příloze III nařízení (ES) č. 692/2008 nebo v příloze XXI nařízení (EU) 2017/1151)

3.   INFORMACE POŽADOVANÉ PRO VÝROBU DIAGNOSTICKÝCH PŘÍSTROJŮ

Aby se usnadnilo poskytování obecných diagnostických přístrojů pro opravny více značek, zpřístupní výrobci vozidel prostřednictvím svých internetových stránek týkajících se oprav informace uvedené v bodech 3.1 až 3.3. Uvedené informace musí zahrnovat všechny funkce diagnostických přístrojů a všechny odkazy na informace o opravách a pokyny k odstraňování problémů. Přístup k těmto informacím může být podmíněn zaplacením přiměřeného poplatku.

3.1   Informace týkající se komunikačního protokolu

Vyžadovány jsou následující informace, seřazené podle značky vozidla, modelu a varianty nebo podle jiného vhodného vymezení, např. podle identifikačního čísla vozidla (VIN) nebo identifikace vozidla a systémů:

a)

veškeré další systémy informací o protokolu potřebné pro úplnou diagnostiku nad rámec standardních požadavků předepsaných v bodě 4 přílohy XI, včetně veškerých dalších informací o hardwarových a softwarových protokolech, stanovení parametrů, funkce přenosu, požadavků na údržbu v provozu či chybových stavů;

b)

podrobné informace o způsobu získání a vyhodnocení všech chybových kódů, které nejsou v souladu se standardními požadavky předepsanými v bodě 4 přílohy XI;

c)

seznam všech dostupných parametrů živých dat včetně informací o úpravách a přístupu;

d)

seznam všech dostupných funkčních zkoušek včetně aktivace nebo kontroly zařízení a prostředků k jejich provedení;

e)

podrobnosti o tom, jak získat všechny informace o konstrukčních částech a provozním stavu, časová razítka, nevyřízené diagnostické chybové kódy a údaje „freeze frame“;

f)

vynulování parametrů adaptivního učení, kódování variant a nastavení náhradních dílů, uživatelská nastavení;

g)

identifikace ECU a kódování variant;

h)

podrobnosti o tom, jak znovu nastavit provozní světla;

i)

umístění diagnostického konektoru a podrobnosti o konektoru;

j)

identifikace kódu motoru.

3.2   Zkouška a diagnostika konstrukčních částí monitorovaných systémem OBD

Jsou požadovány tyto informace:

a)

popis zkoušek za účelem potvrzení jejich funkčnosti na úrovni konstrukčních částí či v rámci jejich zapojení;

b)

postup zkoušky zahrnující parametry zkoušky a informace o konstrukční části;

c)

podrobnosti o připojení včetně minimálních a maximálních vstupních a výstupních hodnot a hodnot při jízdě a zatížení;

d)

očekávané hodnoty za určitých podmínek jízdy včetně volnoběhu;

e)

elektrické hodnoty u konstrukční části v jejím statickém a dynamickém stavu;

f)

hodnoty režimu poruchy u každého z výše uvedených případů;

g)

diagnostické sekvence režimu poruchy včetně stromů poruchy a odstranění poruchy prostřednictvím řízené diagnostiky.

3.3   Údaje požadované k provedení opravy

Jsou požadovány tyto informace:

a)

inicializace řídicí jednotky motoru (ECU) a konstrukčních částí (v případě provádění výměny);

b)

inicializace nových nebo náhradních řídicích jednotek motoru (ECU) případně s použitím (pře-)programovacích metod typu „pass-through“.


Dodatek 6

Systém číslování certifikátů ES schválení typu

1.   Oddíl 3 čísla ES schválení typu vydaného podle čl. 6 odst. 1 se skládá z čísla prováděcího regulačního aktu či posledního pozměňujícího regulačního aktu použitelného na ES schválení typu. Za tímto číslem následuje jedno nebo několik písmen, která označují jednotlivé kategorie podle tabulky 1.

Písmeno

Emisní norma

Norma OBD

Kategorie a třída vozidla

Motor

Datum provedení: nové typy

Datum provedení: nová vozidla

Poslední datum registrace

AA

Euro 6c

Euro 6-1

M, N1 třída I

zážehový, vznětový

 

 

31.8.2018

AB

Euro 6c

Euro 6-1

N1 třída II

zážehový, vznětový

 

 

31.8.2019

AC

Euro 6c

Euro 6-1

N1 třída III, N2

zážehový, vznětový

 

 

31.8.2019

AD

Euro 6c

Euro 6-2

M, N1 třída I

zážehový, vznětový

 

1.9.2018

31.8.2019

AE

Euro 6c

Euro 6-2

N1 třída II

zážehový, vznětový

 

1.9.2019

31.8.2020

AF

Euro 6c

Euro 6-2

N1 třída III, N2

zážehový, vznětový

 

1.9.2019

31.8.2020

AG

Euro 6d-TEMP

Euro 6-2

M, N1 třída I

zážehový, vznětový

1.9.2017

1.9.2019

31.12.2020

AH

Euro 6d-TEMP

Euro 6-2

N1 třída II

zážehový, vznětový

1.9.2018

1.9.2020

31.12.2021

AI

Euro 6d-TEMP

Euro 6-2

N1 třída III, N2

zážehový, vznětový

1.9.2018

1.9.2020

31.12.2021

AJ

Euro 6d

Euro 6-2

M, N1 třída I

zážehový, vznětový

1.1.2020

1.1.2021

 

AK

Euro 6d

Euro 6-2

N1 třída II

zážehový, vznětový

1.1.2021

1.1.2022

 

AL

Euro 6d

Euro 6-2

N1 třída III, N2

zážehový, vznětový

1.1.2021

1.1.2022

 

AX

nepoužije se

nepoužije se

všechna vozidla

bateriový plně elektrický

1.9.2009

1.1.2011

 

AY

nepoužije se

nepoužije se

všechna vozidla

bateriový plně elektrický

1.9.2009

1.1.2011

 

AZ

nepoužije se

nepoužije se

všechna vozidla s certifikátem podle bodu 2.1.1 přílohy I

zážehový, vznětový

1.9.2009

1.1.2011

 

Norma OBD „Euro 6-1“ = požadavky na OBD Euro 6 v plném rozsahu, avšak s prozatímními mezními hodnotami OBD podle definice v bodě 2.3.4 přílohy XI a částečně méně přísné údaje o výkonu v provozu (IUPR).

Norma OBD „Euro 6-2“ = požadavky na OBD Euro 6 v plném rozsahu, avšak s konečnými mezními hodnotami OBD podle definice v bodě 2.3.3 přílohy XI.

Emisní norma „Euro 6c“ = zkoušení emisí v reálném provozu pouze pro účely monitorování (bez použití nepřekročitelných mezních hodnot emisí), jinak požadavky na emise Euro 6 v plném rozsahu.

Emisní norma „Euro 6d-TEMP“ = zkoušení emisí v reálném provozu na základě přechodných faktorů shodnosti, jinak požadavky na emise Euro 6 v plném rozsahu.

Emisní norma „Euro 6d“ = zkoušení emisí v reálném provozu na základě konečných faktorů shodnosti, jinak požadavky na emise Euro 6 v plném rozsahu.

2.   PŘÍKLADY ČÍSEL CERTIFIKÁTŮ SCHVÁLENÍ TYPU

2.1

Níže je uveden příklad schválení typu Euro 6 pro lehká osobní vozidla podle emisní normy „Euro 6d“ a normy OBD „Euro 6-2“ (čemuž odpovídají písmena AJ podle tabulky 1), které bylo vydáno Lucemburskem (čemuž odpovídá kód e13). Schválení bylo uděleno podle základního nařízení (ES) č. 715/2007 a jeho prováděcího nařízení (ES) č. xxx/2016 beze změn. Jedná se o 17. schválení tohoto druhu bez jakéhokoli rozšíření, čemuž odpovídá čtvrtá část čísla certifikátu (0017) a jeho pátá část (00).

Formula

2.2

Tento druhý příklad uvádí schválení typu Euro 6 pro lehká užitková vozidla kategorie N1 třídy II podle emisní normy „Euro 6d-TEMP“ a normy OBD „Euro 6-2“ (čemuž odpovídají písmena AH podle tabulky 1), které bylo vydáno Rumunskem (čemuž odpovídá kód e19). Schválení bylo uděleno podle základního nařízení (ES) č. 715/2007 a jeho prováděcích právních předpisů naposledy pozměněných nařízením xyz/2018. Jedná se o první schválení tohoto druhu bez rozšíření, čemuž odpovídá čtvrtá část čísla certifikátu (0001) a jeho pátá část (00).

Formula


Dodatek 7

Image

Text obrazu

Dodatek 8a

Zkušební protokol

Zkušebním protokolem se rozumí zpráva vydaná technickou zkušebnou odpovědnou za provedení zkoušek podle tohoto nařízení.

Za každou interpolační rodinu, jak je definována v bodě 5.6 přílohy XXI, se vyhotoví samostatný zkušební protokol.

Pro zkoušku typu 1 a zkoušku korekce teploty okolí (ATCT) se jako minimum požadují alespoň následující údaje, přicházejí-li v úvahu.

Číslo PROTOKOLU

ŽADATEL

 

Výrobce

 

ÚČEL ZKOUŠEK

Stanovení jízdního zatížení vozidla

Zkoušený předmět

 

Značka

:

 

 

Typ

:

 

ZÁVĚR

Předmět podrobený zkouškám splňuje požadavky uvedené v kolonce „účel zkoušek“.


MÍSTO,

DD/MM/RRRR

Poznámky:

Odkazy na příslušná ustanovení nařízení (ES) č. 692/2008 jsou zvýrazněny šedě.

Odkazem „(ATCT)“ se rozumí: vztahuje se pouze na protokol o zkoušce korekce teploty okolí (ATCT).

Odkazem „(ne ATCT)“ se rozumí: není relevantní pro účely protokolu o zkoušce ATCT.

Žádný odkaz na „ATCT“ znamená: vztahuje se na protokol o zkoušce „typu 1“ i na protokol o zkoušce ATCT.

Obecné poznámky:

Existuje-li více variant (tzn. je-li uvedeno více odkazů), měla by ve zkušebním protokolu být popsána ta varianta, která by při zkouškách použita.

Pokud tomu tak není, postačí uvést na začátku zkušebního protokolu jediný odkaz na informační dokument.

Každá technická zkušebna může dle vlastního uvážení doplnit více informací

a)

ve vztahu k zážehovým motorům

b)

ve vztahu ke vznětovým motorům

1.   POPIS ZKOUŠENÉHO VOZIDLA (VOZIDEL): VARIANTY HIGH, LOW A M (V PŘÍSLUŠNÝCH PŘÍPADECH)

1.1   OBECNÉ ÚDAJE

Čísla vozidla

:

Číslo prototypu a VIN

Kategorie

Příloha I dodatky 3 a 4 bod 0.4

:

 

Počet sedadel (včetně sedadla řidiče)

Příloha I dodatek 3 bod 9.10.3 a doplněk k dodatku 4 bod 1.4

:

 

Karoserie

Příloha I dodatek 3 bod 9.1 a doplněk k dodatku 4 bod 1.6

:

 

Hnací kola

Příloha I dodatek 3 bod 1.3.3 a doplněk k dodatku 4 bod 1.7

:

 

1.1.1   ARCHITEKTURA HNACÍHO ÚSTROJÍ

Architektura hnacího ústrojí

:

spalovací motor, hybridní pohon, elektromotor nebo palivový článek

1.1.2   SPALOVACÍ MOTOR (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý spalovací motor.

Značka

:

 

Typ

Příloha I dodatek 3 bod 3.1.1 a doplněk k dodatku 4 bod 1.10

:

 

Princip činnosti

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.1.1

:

dvoutakt/čtyřtakt

Počet a uspořádání válců

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.1.2

:

 

Zdvihový objem motoru (cm3)

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.1.3 a doplněk k dodatku 4 bod 1.10.1

:

 

Volnoběžné otáčky motoru (min–1)

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.1.6

:

 

+

Zvýšené volnoběžné otáčky motoru (min–1) (a)

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.1.6.1

:

 

+

nmin drive (ot./min.)

:

 

Jmenovitý výkon motoru

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.1.8 a doplněk k dodatku 4 bod 1.10.4

:

 

kW

při

 

ot./min.

Maximální netto točivý moment

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.1.10 a doplněk k dodatku 4 bod 1.11.3

:

 

Nm

při

 

ot./min.

Mazivo motoru

:

Údaje dle výrobce (pokud je v informačním dokumentu uvedeno více odkazů)

Chladicí systém

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.7

:

Typ: vzduch/voda/olej

Izolace

:

materiál, množství, umístění, objem a hmotnost

1.1.3   ZKUŠEBNÍ PALIVO pro zkoušku typu 1 (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každé zkušební palivo.

Značka

:

 

Typ

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.2.1 a doplněk k dodatku 4 bod 1.10.3

:

benzin E10 – motorová nafta B7 – LPG – NG – ...

Hustota při 15 °C

Dílčí příloha 3 k příloze XXI

:

 

Obsah síry

Dílčí příloha 3 k příloze XXI

:

Pouze u motorové nafty B7 a benzinu E10

Údaje dle výrobce Dílčí příloha 3 k příloze XXI

:

 

Číslo šarže

:

 

Willansovy koeficienty (u spalovacích motorů) pro emise CO2 (gCO2/km)

:

 

1.1.4   SYSTÉM DODÁVKY PALIVA (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý systém dodávky paliva.

Přímé vstřikování

:

ano/ne nebo popis

Typ vozidla podle paliva

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.2.4

:

jednopalivové / dvoupalivové / vícepalivové (flex fuel)

Řídicí jednotka

Označení dílu

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.4.2.9.3.1

:

stejně jako v informačním dokumentu

Zkoušený software

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.4.2.9.3.1.1

:

načíst např. pomocí skenovacího přístroje

Průtokoměr vzduchu

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.4.2.9.3.3

:

 

Skříň škrticí klapky

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.4.2.9.3.5

:

 

Čidlo tlaku

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.4.3.4.11

:

 

Vstřikovací čerpadlo

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.4.2.3

:

 

Vstřikovač/vstřikovače

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.4.2.6

:

 

1.1.5   SYSTÉM SÁNÍ (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý systém sání.

Přeplňování

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.8.1

:

ano/ne

značka a typ (1)

Mezichladič

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.8.2

:

ano/ne

typ (vzduch-vzduch / vzduch-voda) (1)

Vzduchový filtr (prvek) (1)

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.8.4.2

:

značka a typ

Tlumič sání (1)

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.8.4.3

:

značka a typ

1.1.6   VÝFUKOVÝ SYSTÉM A SYSTÉM PRO REGULACI EMISÍ ZPŮSOBENÝCH VYPAŘOVÁNÍM (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý systém.

První katalyzátor

Příloha I dodatek 3 body 3.2.12.2.1.12 a 3.2.12.2.1.13

:

značka a označení (1)

princip: třícestný / oxidační / zachycovač NOx / selektivní katalytická redukce

Druhý katalyzátor

:

značka a označení (1)

princip: třícestný / oxidační / zachycovač NOx / selektivní katalytická redukce

Filtr pevných částic

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.12.2.6

:

ano / ne / nepoužije se

značka a označení (1)

Označení a umístění kyslíkové sondy / kyslíkových sond

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.12.2.2

:

před katalyzátorem / za katalyzátorem

Vstřikování vzduchu

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.12.2.3

:

ano / ne / nepoužije se

EGR (recirkulace výfukových plynů)

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.12.2.4

:

ano / ne / nepoužije se

s chlazením / bez chlazení

Systém pro regulaci emisí způsobených vypařováním

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.12.2.5

:

ano / ne / nepoužije se

Označení a umístění sondy/sond NOx

:

před/za

Obecný popis (1)

Příloha I dodatek 3 bod 3.2.9.2

:

 

1.1.7   ZAŘÍZENÍ PRO AKUMULACI TEPLA (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý systém akumulace tepla.

Zařízení pro akumulaci tepla

:

ano/ne

Tepelná kapacita (entalpie v J)

:

 

Doba uvolňování tepla (s)

:

 

1.1.8   PŘEVODOVÉ ÚSTROJÍ (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každé převodové ústrojí.

Převodovka

Příloha I dodatek 3 bod 4.5.1 a doplněk k dodatku 4 bod 1.13.1

:

manuální / automatická / s plynule měnitelným převodem

Postup řazení rychlostí

Primární režim

:

ano/ne

normal/drive/eco/…

Nejlepší režim z hlediska emisí CO2 a spotřeby paliva (připadá-li v úvahu)

:

 

Nejhorší režim z hlediska emisí CO2 a spotřeby paliva (připadá-li v úvahu)

:

 

Řídicí jednotka

:

 

Mazivo převodovky

:

Údaje dle výrobce (pokud je v informačním dokumentu uvedeno více odkazů)

Pneumatiky

Příloha I dodatek 3 bod 6.6 a doplněk k dodatku 4 bod 1.14

Značka

:

 

Typ

:

 

Rozměry pneumatik (přední/zadní)

Příloha I dodatek 3 bod 6.6.1

:

 

Obvod (m)

:

 

Tlak v pneumatikách (kPa)

Příloha I dodatek 3 bod 6.6.3

:

 

Převodové poměry (R.T.), primární poměry (R.P.) a (rychlost vozidla (km/h)) / (otáčky motoru (1 000 (min–1)) (V1 000) u jednotlivých rychlostních poměrů (R.B.).

Příloha I dodatek 3 bod 4.6 a doplněk k dodatku 4 bod 1.13.3

R.B.

R.P.

R.T.

V1 000

1.

1/1

 

 

2.

1/1

 

 

3.

1/1

 

 

4.

1/1

 

 

5.

1/1

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1.1.9   ELEKTRICKÝ STROJ (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý elektrický stroj.

Značka

:

 

Typ

:

 

Špičkový výkon

:

 

1.1.10   TRAKČNÍ REESS (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý trakční REESS.

Značka

:

 

Typ

:

 

Kapacita

:

 

Jmenovité napětí

:

 

1.1.12   PALIVOVÝ ČLÁNEK (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý palivový článek.

Značka

:

 

Typ

:

 

Maximální výkon

:

 

Jmenovité napětí

:

 

1.1.13   VÝKONOVÁ ELEKTRONIKA (v příslušných případech)

Může se jednat o více než jedno výkonové elektronické zařízení (měnič hnací energie, nízkonapěťový systém nebo nabíječ)

Značka

:

 

Typ

:

 

Výkon

:

 

1.2   POPIS VH (VEHICLE HIGH) (TYP 1) NEBO POPIS VOZIDLA (ATCT)

1.2.1   HMOTNOST

Zkušební hmotnost VH (kg)

:

 

1.2.2   PARAMETRY JÍZDNÍHO ZATÍŽENÍ

f0 (N)

:

 

f1 (N/(km/h))

:

 

f2 (N/(km/h)2)

:

 

f2_TReg (N/(km/h)2)

:

(ATCT)

Energetická náročnost cyklu (Ws)

Příloha XXI bod 3.5.6

:

 

Označení protokolu o zkoušce jízdního zatížení

:

 

1.2.3   PARAMETRY PRO VOLBU CYKLŮ

Cyklus (bez snížení rychlosti)

:

Třída 1 / 2 / 3a / 3b

Poměr jmenovitého výkonu k hmotnosti v provozním stavu (PMR) (W/kg)

:

(v příslušných případech)

Měření postupem s omezenou rychlostí

Příloha XXI dílčí příloha 1 bod 9

:

ano/ne

Maximální rychlost vozidla

Příloha I dodatek 3 bod 4.7

:

 

Snížení rychlosti (v příslušných případech)

:

ano/ne

Faktor snížení rychlosti fdsc

:

 

Vzdálenost ujetá v rámci cyklu (m)

:

 

Konstantní rychlost (v případě zkráceného zkušebního postupu)

:

v příslušných případech

1.2.4   BOD ŘAZENÍ RYCHLOSTNÍCH STUPŇŮ (V PŘÍSLUŠNÝCH PŘÍPADECH)

Řazení rychlostních stupňů

:

Průměrný rychlostní stupeň pro rychlost v ≥ 1 km/h, zaokrouhleno na čtyři desetinná místa

1.3   POPIS VL (VEHICLE LOW) (V PŘÍSLUŠNÝCH PŘÍPADECH)

1.3.1   HMOTNOST

Zkušební hmotnost VL (kg)

:

 

1.3.2   PARAMETRY JÍZDNÍHO ZATÍŽENÍ

f0 (N)

:

 

f1 (N/(km/h))

:

 

f2 (N/(km/h)2)

:

 

Energetická náročnost cyklu (Ws)

:

 

Δ(CD×Af)LH

:

 

Označení protokolu o zkoušce jízdního zatížení

:

 

1.3.3   PARAMETRY PRO VOLBU CYKLŮ

Cyklus (bez snížení rychlosti)

:

Třída 1 / 2 / 3a / 3b

Poměr jmenovitého výkonu k hmotnosti v provozním stavu (PMR) (W/kg)

:

(v příslušných případech)

Měření postupem s omezenou rychlostí

Příloha XXI dílčí příloha 1 bod 9

:

ano/ne

Maximální rychlost vozidla

Příloha I dodatek 3 bod 4.7

:

 

Snížení rychlosti (v příslušných případech)

:

ano/ne

Faktor snížení rychlosti fdsc

:

 

Vzdálenost ujetá v rámci cyklu (m)

:

 

Konstantní rychlost (v případě zkráceného zkušebního postupu)

:

v příslušných případech

1.3.4   BOD ŘAZENÍ RYCHLOSTNÍCH STUPŇŮ (V PŘÍSLUŠNÝCH PŘÍPADECH)

Řazení rychlostních stupňů

:

Průměrný rychlostní stupeň pro rychlost v ≥ 1 km/h, zaokrouhleno na čtyři desetinná místa

1.4   POPIS M (VEHICLE M) (V PŘÍSLUŠNÝCH PŘÍPADECH)

1.4.1   HMOTNOST

Zkušební hmotnost VL (kg)

:

 

1.4.2   PARAMETRY JÍZDNÍHO ZATÍŽENÍ

f0 (N)

:

 

f1 (N/(km/h))

:

 

f2 (N/(km/h)2)

:

 

Energetická náročnost cyklu (Ws)

:

 

Δ(CD×Af)LH

:

 

1.4.3   PARAMETRY PRO VOLBU CYKLŮ

Cyklus (bez snížení rychlosti)

:

Třída 1 / 2 / 3a / 3b

Poměr jmenovitého výkonu k hmotnosti v provozním stavu (PMR) (W/kg)

:

(v příslušných případech)

Měření postupem s omezenou rychlostí

Příloha XXI dílčí příloha 1 bod 9

:

ano/ne

Maximální rychlost vozidla

Příloha I dodatek 3 bod 4.7

:

 

Snížení rychlosti (v příslušných případech)

:

ano/ne

Faktor snížení rychlosti fdsc

:

 

Vzdálenost ujetá v rámci cyklu (m)

:

 

Konstantní rychlost (v případě zkráceného zkušebního postupu)

:

v příslušných případech

1.4.4   BOD ŘAZENÍ RYCHLOSTNÍCH STUPŇŮ (V PŘÍSLUŠNÝCH PŘÍPADECH)

Řazení rychlostních stupňů

:

Průměrný rychlostní stupeň pro rychlost v ≥ 1 km/h, zaokrouhleno na čtyři desetinná místa

2.   VÝSLEDKY ZKOUŠEK

2.1   ZKOUŠKA TYPU 1 NEBO ZKOUŠKA ATCT

Metoda nastavení vozidlového dynamometru

:

Pevně stanovený průběh / iterativní / alternativní s vlastním cyklem zahřátí

Provozní režim dynamometru

Příloha XXI dílčí příloha 6 bod 1.2.4.2.2

 

ano/ne

Režim dojezdu

Příloha XXI dílčí příloha 4 bod 4.2.1.8.5

:

ano/ne

Doplňková stabilizace

:

ano/ne

popis

Faktory zhoršení

:

přidělené / na základě zkoušky

2.1.1   Vysoká úroveň (VH – Vehicle high) (použití i pro ATCT)

Datum zkoušek

:

(den/měsíc/rok)

Místo zkoušky

:

 

Výška spodní hrany chladicího ventilátoru nad zemí (cm)

:

 

Boční poloha středu ventilátoru (je-li změněna na žádost výrobce)

:

v ose vozidla / ...

Vzdálenost od přídě vozidla (cm)

:

 

2.1.1.1   Emise znečišťujících látek (v příslušných případech)

2.1.1.1.1    Emise znečišťujících látek u vozidel s alespoň jedním spalovacím motorem, hybridních elektrických vozidel s jiným než externím nabíjením a hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením v případě zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování

Údaje v tomto oddíle je třeba uvést zvlášť za každý provozní režim podrobený zkouškám (primární režim nebo nejlepší režim nebo nejhorší režim, podle dané situace)

Zkouška 1

Znečišťující látky

CO

(mg/km)

THC (a)

(mg/km)

NMHC (a)

(mg/km)

NOx

(mg/km)

THC+NOx (b)

(mg/km)

Pevné částice

(mg/km)

Počet částic

(#.1011/km)

Naměřené hodnoty

 

 

 

 

 

 

 

Faktory regenerace (Ki)(2)

aditivní

 

 

 

 

 

 

 

Faktory regenerace (Ki)(2)

multiplikační

 

 

 

 

 

 

 

Faktory zhoršení (DF) aditivní

 

 

 

 

 

 

 

Faktory zhoršení (DF) multiplikační

 

 

 

 

 

 

 

Konečné hodnoty

 

 

 

 

 

 

 

Mezní hodnoty

 

 

 

 

 

 

 


(2)

Viz protokol(y) týkající se rodiny s ohledem na Ki

:

 

Typ 1/I provedeno pro stanovení Ki

:

dílčí příloha 4 k příloze XXI nebo předpis EHK OSN č. 83 (1)

Zkouška 2 v příslušných případech: zjišťování CO2 (dCO2 1) / zjišťování znečišťujících látek (90 % mezních hodnot) / zjišťování obou hodnot

Tentýž bod

Zkouška 3 v příslušných případech: zjišťování CO2 (dCO2 2)

Tentýž bod

2.1.1.1.2    Emise znečišťujících látek u hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením v případě zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení

Zkouška 1

Mezní hodnoty emisí znečišťujících látek musí být splněny a údaje v tomto oddíle je třeba uvést zvlášť za každý provedený zkušební cyklus.

Znečišťující látky

CO

(mg/km)

THC (a)

(mg/km)

NMHC (a)

(mg/km)

NOx

(mg/km)

THC+NOx (b)

(mg/km)

Pevné částice

(mg/km)

Počet částic

(#.1011/km)

Naměřené hodnoty jednoho cyklu

 

 

 

 

 

 

 

Mezní hodnoty jednoho cyklu

 

 

 

 

 

 

 

Zkouška 2 (v příslušných případech): zjišťování CO2 (dCO2 1) / zjišťování znečišťujících látek (90 % mezních hodnot) / zjišťování obou hodnot

Tentýž bod

Zkouška 3 (v příslušných případech): zjišťování CO2 (dCO2 2)

Tentýž bod

2.1.1.1.3    EMISE ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK U HYBRIDNÍCH ELEKTRICKÝCH VOZIDEL S EXTERNÍM NABÍJENÍM VÁŽENÉ FAKTOREM POUŽITÍ UF

Znečišťující látky

CO

(mg/km)

THC (a)

(mg/km)

NMHC (a)

(mg/km)

NOx

(mg/km)

THC+NOx (b)

(mg/km)

Pevné částice

(mg/km)

Počet částic

(#.1011/km)

Vypočtené hodnoty

 

 

 

 

 

 

 

2.1.1.2   Emise CO2 (v příslušných případech)

2.1.1.2.1    Emise CO2 u vozidel s alespoň jedním spalovacím motorem, hybridních elektrických vozidel s jiným než externím nabíjením a hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením v případě zkoušky typu 1 (ne ATCT) v režimu nabíjení-udržování

Údaje v tomto oddíle je třeba uvést zvlášť za každý provozní režim podrobený zkouškám (primární režim nebo nejlepší režim nebo nejhorší režim, podle dané situace)

Zkouška 1

Emise CO2

Nízká hodnota

Střední hodnota

Vysoká hodnota

Velmi vysoká hodnota

Kombinace

Naměřená hodnota MCO2,p,1 / MCO2,c,2

 

 

 

 

 

Korekční koeficient RCB: (3)

 

 

 

 

 

MCO2,p,3 / MCO2,c,3

 

 

 

 

 

Faktory regenerace (Ki)

aditivní

 

 

 

 

 

Faktory regenerace (Ki)

multiplikační

 

 

 

 

 

MCO2,c,4

 

AFKi= MCO2,c,3 / MCO2,c,4

 

MCO2,p,4 / MCO2,c,4

 

 

 

 

Korekce ATCT (FCF) (2)

 

Dočasné hodnoty MCO2,p,5 / MCO2,c,5

 

 

 

 

 

Deklarovaná hodnota

 

dCO2 1 * deklarovaná hodnota

 

Zkouška 2 (v příslušných případech)

Tentýž bod s dCO2 2

Zkouška 3 (v příslušných případech)

Tentýž bod

Závěr

Emise CO2 (g/km)

Nízká hodnota

Střední hodnota

Vysoká hodnota

Velmi vysoká hodnota

Kombinace

Zprůměrovaná hodnota MCO2,p,6/ MCO2,c,6

 

 

 

 

 

Srovnaná hodnota MCO2,p,7 / MCO2,c,7

 

 

 

 

 

Konečné hodnoty MCO2,p,H / MCO2,c,H

 

 

 

 

 

2.1.1.2.2    Emise CO2 ATCT u vozidel s alespoň jedním spalovacím motorem, hybridních elektrických vozidel s jiným než externím nabíjením a hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením v případě zkoušky typu 1 (ATCT) v režimu nabíjení-udržování

Zkouška při 14 °C (ATCT)

Emise CO2 (g/km)

Nízká hodnota

Střední hodnota

Vysoká hodnota

Velmi vysoká hodnota

Kombinace

Naměřená hodnota MCO2,p,1 / MCO2,c,2

 

 

 

 

 

Korekční koeficient RCB (5)

 

 

 

 

 

MCO2,p,3 / MCO2,c,3

 

 

 

 

 

Závěr (ATCT)

Emise CO2 (g/km)

Kombinace

ATCT (14 °C) MCO2,Treg

 

Typ 1 (23 °C) MCO2,23°

 

Korekční faktor rodiny (FCF)

 

2.1.1.2.3    Hmotnostní emise CO2 u hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením v případě zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení

Zkouška 1:

Hmotnostní emise CO2 (g/km)

Kombinace

Vypočtená hodnota MCO2,CD

 

Deklarovaná hodnota

 

dCO2 1

 

Zkouška 2 (v příslušných případech)

Tentýž bod s dCO2 2

Zkouška 3 (v příslušných případech)

Tentýž bod

Závěr

Hmotnostní emise CO2 (g/km)

Kombinace

Zprůměrovaná hodnota MCO2,CD

 

Konečná hodnota MCO2,CD

 

2.1.1.2.4    Hmotnostní emise CO2 u hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením vážené faktorem použití UF

Hmotnostní emise CO2 (g/km)

Kombinace

Vypočtená hodnota MCO2,weighted

 

2.1.1.3   SPOTŘEBA PALIVA (V PŘÍSLUŠNÝCH PŘÍPADECH, NE ATCT)

2.1.1.3.1    Spotřeba paliva u vozidel s pouze spalovacím motorem, hybridních elektrických vozidel s jiným než externím nabíjením a hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením v případě zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování

Údaje v tomto oddíle je třeba uvést zvlášť za každý provozní režim podrobený zkouškám (primární režim nebo nejlepší režim nebo nejhorší režim, podle dané situace)

Spotřeba (l/100 km)

Nízká hodnota

Střední hodnota

Vysoká hodnota

Velmi vysoká hodnota

Kombinace

Konečné hodnoty FCp,H / FCc,H  (4)

 

 

 

 

 

2.1.1.3.2    Spotřeba paliva u hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením v případě zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení

Zkouška 1:

Spotřeba paliva (l/100 km)

Kombinace

Vypočtená hodnota FCCD

 

Zkouška 2 (v příslušných případech)

Tentýž bod

Zkouška 3 (v příslušných případech)

Tentýž bod

Závěr

Spotřeba paliva (l/100 km)

Kombinace

Zprůměrovaná hodnota FCCD

 

Konečná hodnota FCCD

 

2.1.1.3.3    Spotřeba paliva u hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením vážená faktorem použití UF

Spotřeba paliva (l/100 km)

Kombinace

Vypočtená hodnota FCweighted

 

2.1.1.3.4    Spotřeba paliva u hybridních vozidel s palivovými články s jiným než externím nabíjením v případě zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování

Údaje v tomto oddíle je třeba uvést zvlášť za každý provozní režim podrobený zkouškám (primární režim nebo nejlepší režim nebo nejhorší režim, podle dané situace)

Spotřeba (kg/100 km)

Nízká hodnota

Střední hodnota

Vysoká hodnota

Velmi vysoká hodnota

Kombinace

Naměřené hodnoty

 

 

 

 

 

Korekční koeficient RCB

 

 

 

 

 

Konečné hodnoty FCp/ FCc

 

 

 

 

 

2.1.1.4.   AKČNÍ DOSAHY (V PŘÍSLUŠNÝCH PŘÍPADECH)

2.1.1.4.1    Akční dosahy u hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením (v příslušných případech)

2.1.1.4.1.1   Elektrický akční dosah na baterii

Zkouška 1

AER (km)

Městský provoz

Kombinovaný provoz

Naměřené nebo vypočtené hodnoty AER

 

 

Deklarovaná hodnota

 

Zkouška 2 (v příslušných případech)

Tentýž bod

Zkouška 3 (v příslušných případech)

Tentýž bod

Závěr

AER (km)

Městský provoz

Kombinovaný provoz

Zprůměrovaná hodnota AER (v příslušných případech)

 

 

Konečné hodnoty AER

 

 

2.1.1.4.1.2   Ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii

EAER (km)

Městský provoz

Kombinovaný provoz

Konečné hodnoty EAER

 

 

2.1.1.4.1.3   Skutečný akční dosah v režimu nabíjení-vybíjení

RCDA (km)

Kombinace

Konečná hodnota RCDA

 

2.1.1.4.1.4   Akční dosah v rámci cyklů v režimu nabíjení-vybíjení

Zkouška 1

RCDC (km)

Kombinace

Konečná hodnota RCDC

 

Indexové číslo přechodového cyklu

 

REEC potvrzovacího cyklu (%)

 

Zkouška 2 (v příslušných případech)

Tentýž bod

Zkouška 3 (v příslušných případech)

Tentýž bod

2.1.1.4.2   Akční dosahy u výhradně elektrických vozidel – akční dosah výhradně na elektřinu (v příslušných případech)

Zkouška 1

PER (km)

Městský provoz

Kombinovaný provoz

Vypočtené hodnoty PER

 

 

Deklarovaná hodnota

 

Zkouška 2 (v příslušných případech)

Tentýž bod

Zkouška 3 (v příslušných případech)

Tentýž bod

Závěr

PER (km)

Městský provoz

Kombinovaný provoz

Zprůměrovaná hodnota PER

 

 

Konečné hodnoty PER

 

 

2.1.1.5   SPOTŘEBA ELEKTRICKÉ ENERGIE (V PŘÍSLUŠNÝCH PŘÍPADECH)

2.1.1.5.1   Spotřeba elektrické energie u hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením (v příslušných případech)

2.1.1.5.1.1   Spotřeba elektrické energie EC

EC (Wh/km)

Nízká hodnota

Střední hodnota

Vysoká hodnota

Velmi vysoká hodnota

Městský provoz

Kombinovaný provoz

Konečné hodnoty EC

 

 

 

 

 

 

2.1.1.5.1.2   Spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití UF

Zkouška 1

ECAC,CD (Wh/km)

Kombinace

Vypočtená hodnota ECAC,CD

 

Zkouška 2 (v příslušných případech)

Tentýž bod

Zkouška 3 (v příslušných případech)

Tentýž bod

Závěr (v příslušných případech)

ECAC,CD (Wh/km)

Kombinace

Zprůměrovaná hodnota ECAC,CD

 

Konečná hodnota

 

2.1.1.5.1.3.   Spotřeba elektrické energie vážená faktorem použití UF

Zkouška 1

ECAC,weighted (Wh)

Kombinace

Vypočtená hodnota ECAC,weighted

 

Zkouška 2 (v příslušných případech)

Tentýž bod

Zkouška 3 (v příslušných případech)

Tentýž bod

Závěr (v příslušných případech)

ECAC,weighted (Wh/km)

Kombinace

Zprůměrovaná hodnota ECAC,weighted

 

Konečná hodnota

 

2.1.1.5.2.   Spotřeba elektrické energie u výhradně elektrických vozidel (v příslušných případech)

Zkouška 1

EC (Wh/km)

Městský provoz

Kombinovaný provoz

Vypočtené hodnoty EC

 

 

Deklarovaná hodnota

 

Zkouška 2 (v příslušných případech)

Tentýž bod

Zkouška 3 (v příslušných případech)

Tentýž bod

EC (Wh/km)

Nízká hodnota

Střední hodnota

Vysoká hodnota

Velmi vysoká hodnota

Městský provoz

Kombinovaný provoz

Zprůměrovaná hodnota EC

 

 

 

 

 

 

Konečné hodnoty EC

 

 

 

 

 

 

2.1.2   NÍZKÁ ÚROVEŇ (VL – VEHICLE LOW) (V PŘÍSLUŠNÝCH PŘÍPADECH)

Opakujte bod 2.1.1.

2.1.3   STŘEDNÍ ÚROVEŇ (VM – VEHICLE M) (V PŘÍSLUŠNÝCH PŘÍPADECH)

Opakujte bod 2.1.1.

2.1.4   KONEČNÉ HODNOTY NORMOVANÝCH EMISÍ (V PŘÍSLUŠNÝCH PŘÍPADECH)

Znečišťující látky

CO

(mg/km)

THC (a)

(mg/km)

NMHC (a)

(mg/km)

NOx

(mg/km)

THC+NOx (b)

(mg/km)

PM

(mg/km)

PN

(#.1011/km)

Nejvyšší hodnoty (5)

 

 

 

 

 

 

 

2.2   ZKOUŠKA TYPU 2 (a) (ne ATCT)

Zahrnuty jsou údaje o emisích požadované při technických prohlídkách

Zkouška

CO (% obj.)

Lambda

Otáčky motoru (min–1)

Teplota oleje (°C)

Volnoběžné otáčky

 

 

 

Zvýšené volnoběžné otáčky

 

 

 

 

2.3   ZKOUŠKA TYPU 3 (a) (ne ATCT)

Emise plynů z klikové skříně do ovzduší: žádné

2.4   ZKOUŠKA TYPU 4 (a) (ne ATCT)

Viz protokol(y)

:

 

2.5   ZKOUŠKA TYPU 5 (ne ATCT)

Viz protokol(y) týkající se rodiny s ohledem na životnost

:

 

Cyklus typu 1/I pro zkoušky normovaných emisí

:

dílčí příloha 4 k příloze XXI nebo předpis EHK OSN č. 83 (6)

2.6   ZKOUŠKA EMISÍ V REÁLNÉM PROVOZU (RDE) (ne ATCT)

Číslo rodiny podle RDE

:

MSxxxx

Viz protokol(y) týkající se rodiny

:

 

2.7   ZKOUŠKA TYPU 6 (a) (ne ATCT)

Datum zkoušek

:

(den/měsíc/rok)

Místo zkoušek

:

 

Způsob nastavení vozidlového dynamometru

:

dojezd (odkaz – jízdní zatížení)

Setrvačná hmotnost (kg)

:

 

V případě odchylky od vozidla typu 1

:

 

Pneumatiky

:

 

Značka

:

 

Typ

:

 

Rozměry pneumatik (přední/zadní)

:

 

Obvod (m)

:

 

Tlak v pneumatikách (kPa)

:

 


Znečišťující látky

CO

(g/km)

HC

(g/km)

Zkouška

1

 

 

2

 

 

3

 

 

Průměrná hodnota

 

 

Mezní hodnota

 

 

2.8   PALUBNÍ DIAGNOSTICKÝ SYSTÉM (ne ATCT)

Viz protokol(y) týkající se rodiny

:

 

2.9   ZKOUŠKA OPACITY KOUŘE (b) (ne ATCT)

2.9.1   ZKOUŠKA PŘI USTÁLENÝCH OTÁČKÁCH

Viz protokol(y) týkající se rodiny

:

 

2.9.2   ZKOUŠKA PŘI VOLNÉ AKCELERACI

Naměřená hodnota absorpce (m–1)

:

 

Korigovaná hodnota absorpce (m–1)

:

 

2.10   VÝKON MOTORU (ne ATCT)

Viz protokol(y) týkající se rodiny

:

 

2.11   INFORMACE OHLEDNĚ TEPLOTY TÝKAJÍCÍ SE VH (VEHICLE HIGH)

Teplota chladicí kapaliny motoru na konci doby odstavení (°C)

dílčí příloha 6a bod 3.9.2

:

 

Průměrná teplota odstavného místa za poslední 3 hodiny (°C)

dílčí příloha 6a bod 3.9.2

:

 

Rozdíl mezi konečnou teplotou chladicí kapaliny motoru a průměrnou teplotou odstavného místa za poslední 3 hodiny ΔT_ATCT (°C)

dílčí příloha 6a bod 3.9.3

:

 

Minimální doba odstavení tsoak_ATCT (s)

dílčí příloha 6a bod 3.9.1

:

 

Umístění čidla teploty

dílčí příloha 6a bod 3.9.5

:

 

Příloha zkušebního protokolu (neplatí pro zkoušku ATCT a výhradně elektrická vozidla),

1 –

V elektronické podobě – všechny vstupní údaje pro srovnávací nástroj podle bodu 2.4 přílohy 1 prováděcích nařízení (EU) 2017/1152 a (EU) 2017/1153.

Označení vstupního souboru: …

2 –

Výstup Co2mpas:

3 –

Výsledky zkoušek NEDC (v příslušných případech)


(1)  Uveďte hodící se.

(2)  FCF: korekční faktor rodiny pro účely korekce ohledně teplotních podmínek reprezentativních pro daný region (ATCT)

Viz protokol(y) týkající se rodiny s ohledem na FCF

(3)  korekce podle přílohy XXI dodatku 2 dílčí přílohy 6 tohoto nařízení pro vozidla se spalovacím motorem, KCO2 pro hybridní elektrická vozidla

(4)  Vypočtené ze srovnaných hodnot CO2

(5)  pro každou znečišťující látku v rámci všech výsledků zkoušek VH, VL (v příslušných případech) a VIM (v příslušných případech)

(6)  Uveďte hodící se.


Dodatek 8b

Protokol o zkoušce jízdního zatížení

Pro zkoušku, jejímž účelem je stanovení jízdního zatížení, se jako minimum požadují alespoň následující údaje, přicházejí-li v úvahu.

Číslo PROTOKOLU

ŽADATEL

 

Výrobce

 

ÚČEL ZKOUŠEK

Stanovení jízdního zatížení vozidla

Zkoušený předmět

 

Značka

:

 

 

Typ

:

 

ZÁVĚR

Předmět podrobený zkouškám splňuje požadavky uvedené v kolonce „účel zkoušek“.


MÍSTO,

DD/MM/RRRR

1.   DOTČENÉ VOZIDLO / DOTČENÁ VOZIDLA

Dotčená značka / dotčené značky

:

 

Dotčený typ / dotčené typy

:

 

Obchodní název

:

 

Maximální rychlost (km/h)

:

 

Hnací náprava/nápravy

:

 

2.   POPIS ZKOUŠENÝCH VOZIDEL

2.1   OBECNĚ

Neprovádí-li se interpolace: popíše se vozidlo, které z hlediska energetické náročnosti představuje nejnepříznivější případ.

2.1.1   Vysoká úroveň (VH – Vehicle High)

Značka

:

 

Typ

:

 

Verze

:

 

Energetická náročnost cyklu za úplný cyklus WLTC třídy 3, nezávisle na třídě vozidla

:

 

Odchylka ze sériové výroby

:

 

Počet ujetých kilometrů

:

 

2.1.2   Nízká úroveň (VL – Vehicle Low)

Značka

:

 

Typ

:

 

Verze

:

 

Energetická náročnost cyklu za úplný cyklus WLTC třídy 3, nezávisle na třídě vozidla

:

(4 až 35 % na základě HR)

Odchylka ze sériové výroby

:

 

Počet ujetých kilometrů

:

 

2.1.3   Reprezentativní vozidlo rodiny podle matice jízdního zatížení (v příslušných případech)

Značka

:

 

Typ

:

 

Verze

:

 

Energetická náročnost cyklu za úplný cyklus WLTC

:

 

Odchylka ze sériové výroby

:

 

Počet ujetých kilometrů

:

 

2.2   HMOTNOSTI

2.2.1   Vysoká úroveň (VH – Vehicle High)

Zkušební hmotnost (kg)

:

 

Průměrná hmotnost mav (kg)

:

(průměr před zkouškou a po ní)

Rotační hmotnost mr (kg)

:

3 % (MRO + 25 kg) nebo naměřená hodnota

Rozložení hmotnosti

vpředu

:

 

vzadu

:

 

2.2.2.   Nízká úroveň (VL – Vehicle Low)

Pro úroveň VL uveďte stejné údaje jako podle bodu 2.2.1

2.2.3   Reprezentativní vozidlo rodiny podle matice jízdního zatížení (v příslušných případech)

Zkušební hmotnost (kg)

:

 

Průměrná hmotnost mav (kg)

:

(průměr před zkouškou a po ní)

Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla (≥ 3 000  kg)

:

 

Odhadovaný aritmetický průměr hmotnosti nepovinného vybavení

:

 

Rozložení hmotnosti

vpředu

:

 

vzadu

:

 

2.3   PNEUMATIKY

2.3.1   Vysoká úroveň (VH – Vehicle High)

Označení rozměru

:

přední/zadní (pokud se liší)

Značka

:

přední/zadní (pokud se liší)

Typ

:

přední/zadní (pokud se liší)

Valivý odpor (kgf/1 000  kg)

vpředu

:

 

vzadu

:

 

Tlak vpředu (kPa)

:

 

Tlak vzadu (kPa)

:

 

2.3.2   Nízká úroveň (VL – Vehicle Low)

Pro úroveň VL uveďte stejné údaje jako podle bodu 2.3.1

2.3.3   Reprezentativní vozidlo rodiny podle matice jízdního zatížení (v příslušných případech)

Pro reprezentativní vozidlo uveďte stejné údaje jako podle bodu 2.3.1

2.4   KAROSERIE

2.4.1   Vysoká úroveň (VH – Vehicle High)

Typ

:

AA/AB/AC/AD/AE/AF BA/BB/BC/BD

Verze

:

 

Aerodynamická zařízení

 

 

Pohyblivé aerodynamické části karoserie

:

ano/ne (pokud ano, připojte seznam)

Seznam namontovaných aerodynamických zařízení

:

 

2.4.2   Nízká úroveň (VL – Vehicle Low)

Pro úroveň VL uveďte stejné údaje jako podle bodu 2.4.1

Delta (Cd*Af)LH ve srovnání s VH

:

 

2.4.3   Reprezentativní vozidlo rodiny podle matice jízdního zatížení (v příslušných případech)

Popis tvaru karoserie

:

Skříň ve tvaru kvádru (nelze-li určit žádný reprezentativní tvar karoserie úplného vozidla)

Pro reprezentativní vozidlo uveďte případně stejné údaje jako podle bodu 2.4.1

Čelní plocha Afr

:

 

2.5   HNACÍ ÚSTROJÍ

2.5.1   Vysoká úroveň (VH – Vehicle High)

Kód motoru

:

 

Druh převodovky

:

manuální, automatická, s plynule měnitelným převodem

Model převodovky

(kódy výrobce)

:

(jmenovitý točivý moment a počet spojek → je třeba uvést v informačním dokumentu)

Dotčené modely převodovky

(kódy výrobce)

:

 

Otáčky motoru v poměru k rychlosti vozidla

:

Rychlostní stupeň

Převodový poměr

Poměr N/V

1.

1/..

 

2.

1..

 

3.

1/..

 

4.

1/..

 

5.

1/..

 

6.

1/..

 

..

 

 

..

 

 

Elektrický stroj / elektrické stroje v poloze N

:

nepoužije se (žádný elektrický stroj ani režim dojezdu)

Druh a počet elektrických strojů

:

druh konstrukce: asynchronní/synchronní…

Druh chladicího média

:

vzduch, kapalina, …

2.5.2.   Nízká úroveň (VL – Vehicle Low)

Pro úroveň VL uveďte stejné údaje jako podle bodu 2.5.1

2.6   VÝSLEDKY ZKOUŠEK

2.6.1.   Vysoká úroveň (VH – Vehicle High)

Datum zkoušek

:

dd/mm/rrrr


NA SILNICI (Příloha XXI dílčí příloha 4 bod 4)

Zkušební metoda

:

dojezdová metoda (příloha XXI dílčí příloha 4 bod 4.3)

nebo metoda měření točivého momentu (příloha XXI dílčí příloha 4 bod 4.4)

Zkušební zařízení (název / místo / označení zkušební dráhy)

:

 

Režim dojezdu

:

ano/ne

Seřízení kol

:

hodnoty sbíhavosti a odklonu kol

Maximální referenční rychlost (km/h)

příloha XXI dílčí příloha 4 bod 4.2.4.1.2

:

 

Anemometrie

:

stacionární

nebo ve vozidle: vliv anemometrie (cd*A) a případná korekce

Číslo úseku/úseků

:

 

Vítr

:

průměrné a nejvyšší hodnoty a směr vzhledem ke směru zkušební dráhy

Tlak vzduchu

:

 

Teplota (střední hodnota)

:

 

Korekce větru

:

ano/ne

Úprava tlaku v pneumatikách

:

ano/ne

Předběžné výsledky

:

Metoda točivého momentu:

c0=

c1=

c2=

Dojezdová metoda:

f0

f1

f2

Konečné výsledky

 

Metoda točivého momentu:

c0=

c1=

c2=

a

f0=

f1=

f2=

Dojezdová metoda:

f0=

f1=

f2=

nebo

METODA AERODYNAMICKÉHO TUNELU (Příloha XXI dílčí příloha 4 bod 6)

Zkušební zařízení (název / místo / označení dynamometru)

:

 

Kvalifikace zařízení

:

označení a datum protokolu

Dynamometr

Druh dynamometru

:

pásový nebo vozidlový dynamometr

Metoda

:

metoda stabilizované rychlosti nebo decelerační metoda

Zahřívání

:

zahřívání na dynamometru nebo jízdou vozidla

Korekce válcové křivky

(příloha XXI dílčí příloha 4 bod 6.6.3)

:

(pro vozidlový dynamometr, v příslušných případech)

Metoda nastavení vozidlového dynamometru

:

Pevně stanovený průběh / iterativní / alternativní s vlastním cyklem zahřátí

Naměřený koeficient aerodynamického odporu vynásobený čelní plochou

:

Rychlost (km/h)

Cd*A (m2)

Výsledek

:

f0=

f1=

f2=

nebo

MATICE JÍZDNÍHO ZATÍŽENÍ (Příloha XXI dílčí příloha 4 bod 5)

Zkušební metoda

:

dojezdová metoda (příloha XXI dílčí příloha 4 bod 4.3)

nebo metoda měření točivého momentu (příloha XXI dílčí příloha 4 bod 4.4)

Zkušební zařízení (název / místo / označení zkušební dráhy)

:

 

Režim dojezdu

:

ano/ne

Seřízení kol

:

hodnoty sbíhavosti a odklonu kol

Maximální referenční rychlost (km/h)

příloha XXI dílčí příloha 4 bod 4.2.4.1.2

:

 

Anemometrie

:

stacionární

nebo ve vozidle: vliv anemometrie (cd*A) a případná korekce

Číslo úseku/úseků

:

 

Vítr

:

průměrné a nejvyšší hodnoty a směr vzhledem ke směru zkušební dráhy

Tlak vzduchu

:

 

Teplota (střední hodnota)

:

 

Korekce větru

:

ano/ne

Úprava tlaku v pneumatikách

:

ano/ne

Předběžné výsledky

:

Metoda točivého momentu:

c0r=

c1r=

c2r=

Dojezdová metoda:

f0r

f1r

f2r

Konečné výsledky

 

Metoda točivého momentu:

c0r=

c1r=

c2r=

a

f0r=

f1r=

f2r=

Dojezdová metoda:

f0r=

f1r=

f2r=

2.6.2   Nízká úroveň (VL – Vehicle Low)

Pro úroveň VL uveďte stejné údaje jako podle bodu 2.6.1


Dodatek 8c

Vzor záznamového archu zkoušky

„Záznamovým archem zkoušky“ se rozumí dokument obsahující údaje ze zkoušky, které se zaznamenávají, avšak nejsou uváděny ve zkušebním protokolu.

Záznamový arch / záznamové archy zkoušky uchovává technická zkušebna nebo výrobce po dobu nejméně 10 let.

Záznamový arch zkoušky musí obsahovat alespoň následující údaje, přicházejí-li v úvahu.

Parametry nastavitelného seřízení kol

Příloha XXI dílčí příloha 4 bod 4.2.1.8.3

:

 

Koeficienty c0, c1 a c2

:

c0=

c1=

c2=

Doby dojezdu naměřené na vozidlovém dynamometru

Příloha XXI dílčí příloha 4 bod 4.4.4

:

Rychlost vozidla (km/h)

Doba dojezdu (s)

125–115

 

115–105

 

105–95

 

95–85

 

85–75

 

75–65

 

65–55

 

55–45

 

45–35

 

35–25

 

25–15

 

15–05

 

Přídavná zátěž, kterou lze na vozidlo nebo do něj umístit za účelem zamezení prokluzu pneumatik

Příloha XXI dílčí příloha 4 bod 7.1.1.1.1

:

hmotnost (kg)

na/ve vozidle

Doby dojezdu po provedení postupu dojezdu vozidla podle bodu 4.3.1.3 dílčí přílohy 4 k příloze XXI

Příloha XXI dílčí příloha 4 bod 8.2.4.2

:

Rychlost vozidla (km/h)

Doba dojezdu (s)

125–115

 

115–105

 

105–95

 

95–85

 

85–75

 

75–65

 

65–55

 

55–45

 

45–35

 

35–25

 

25–15

 

15–05

 

Účinnost konvertoru NOx

Udávané koncentrace (a), (b), (c), (d) a koncentrace za podmínky, kdy je analyzátor NOx v režimu NO seřízen tak, aby kalibrační plyn neprocházel konvertorem

Příloha XXI dílčí příloha 5 bod 5.5

:

(a)=

(b)=

(c)=

(d)=

Koncentrace v režimu NO =

Skutečně ujetá dráha vozidla

Příloha XXI dílčí příloha 6 body 1.2.6.4.6 a 1.2.12.6

:

 

V případě vozidel s manuální převodovkou, kdy není možno dodržet stanovenou křivku cyklu:

 

 

Odchylky od jízdního cyklu

:

Příloha XXI dílčí příloha 6 bod 1.2.6.5.1

Indexy jízdní křivky:

 

 

Následující indexy se vypočtou podle SAE J2951 (revize z ledna 2014):

 

 

(a)   ER: Energy Rating (hodnocení ohledně energetické náročnosti)

:

(b)   DR: Distance Rating (hodnocení ohledně ujeté vzdálenosti)

:

(c)   EER: Energy Economy Rating (hodnocení ohledně energetické úspornosti)

:

(d)   ASCR: Absolute Speed Change Rating (hodnocení ohledně absolutní změny rychlosti)

:

(e)   IWR: Inertial Work Rating (hodnocení ohledně inerční práce)

:

(f)   RMSSE: Root Mean Squared Speed Error (kvadratický průměr chyby rychlosti)

:

Příloha XXI dílčí příloha 6 body 1.2.8.5 a 7

 

 

Vážení filtru pro odběr vzorků pevných částic

 

 

Filtr před zkouškou

:

Filtr po zkoušce

:

Referenční filtr

:

Příloha XXI dílčí příloha 6 body 1.2.10.1.2 a 1.2.14.3.1

 

Obsah jednotlivých sloučenin změřený po stabilizaci měřicího zařízení

Příloha XXI dílčí příloha 6 bod 1.2.14.2.8

:

 

Stanovení faktoru regenerace

 

 

Počet cyklů mezi dvěma cykly WLTC, kdy dochází k regeneraci (D)

:

Počet cyklů, při nichž se měří emise (n)

:

Naměřená hodnota hmotnostních emisí (M′sij) za každou sloučeninu (i) za každý cyklus (j)

:

Příloha XXI dílčí příloha 6 dodatek 1 bod 2.1.3

 

Stanovení faktoru regenerace

 

 

Počet příslušných zkušebních cyklů (d) měřených při úplné regeneraci

:

 

Příloha XXI dílčí příloha 6 dodatek 1 bod 2.2.6

 

Stanovení faktoru regenerace

 

 

Msi

:

Mpi

:

Ki

:

Příloha XXI dílčí příloha 6 dodatek 1 bod 3.1.1

ATCT

 

 

Teplota a vlhkost vzduchu ve zkušební komoře měřené na výstupu chladicího ventilátoru vozidla s minimální frekvencí 1 Hz

:

požadovaná teplota = Treg

Příloha XXI dílčí příloha 6a bod 3.2.1.1

skutečná teplota

±3 °C na začátku zkoušky

±5 °C během zkoušky

Teplota v odstavném místě měřená průběžně, s minimální frekvencí 1 Hz

:

požadovaná teplota = Treg

Příloha XXI dílčí příloha 6a bod 3.2.2.1

skutečná teplota

±3 °C na začátku zkoušky

±5 °C během zkoušky

Doba pro přemístění z fáze stabilizování na odstavné místo

Příloha XXI dílčí příloha 6a bod 3.6.2

:

≤ 10 minut

Doba uplynulá od ukončení zkoušky typu 1 do provedení postupu vychladnutí

:

≤ 10 minut

Naměřená doba odstavení se zaznamená do všech příslušných záznamových archů zkoušky.

Příloha XXI dílčí příloha 6a bod 3.9.2

:

doba uplynulá od změření konečné teploty do ukončení zkoušky typu 1 při dosažení 23 °C


PŘÍLOHA II

SHODNOST V PROVOZU

1.   ÚVOD

1.1.

Tato příloha stanoví požadavky na shodnost v provozu u vozidel, jejichž typ je schválen podle tohoto nařízení, z hlediska výfukových emisí a palubní diagnostiky (včetně IUPRM).

2.   POŽADAVKY

Požadavky na shodnost v provozu jsou uvedeny v bodě 9 a v dodatcích 3, 4 a 5 k předpisu EHK OSN č. 83, přičemž platí výjimky popsané v následujících bodech.

2.1

Bod 9.2.1 předpisu EHK OSN č. 83 se vykládá takto:

Kontrolu shodnosti vozidel v provozu provádí schvalovací orgán na základě všech vhodných informací, které má výrobce, a to stejnými postupy, jako jsou postupy pro shodnost výroby stanovené v čl. 12 odst. 1 a 2 směrnice 2007/46/ES a v bodech 1 a 2 přílohy X uvedené směrnice. Zprávy o monitorování v provozu předkládané výrobcem se doplní informacemi z případných kontrolních zkoušek provedených schvalovacím orgánem nebo členským státem, jsou-li takové informace schvalovacímu orgánu poskytnuty.

2.2

V bodě 9.3.5.2 předpisu EHK OSN č. 83 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„…

Z požadavků na minimální IUPR, stejně jako z povinnosti doložit jejich splnění schvalovacímu orgánu jsou vyňata vozidla vyráběná v malých sériích čítajících méně než 1 000 vozidel v rámci jedné rodiny OBD.“

2.3

Odkazem na „smluvní strany“ se rozumí odkaz na „členské státy“.

2.4

V dodatku 3 k předpisu EHK OSN č. 83 se bod 2.6 nahrazuje tímto:

Vozidlo musí být stejného typu jako vozidlo, které bylo typově schváleno podle tohoto nařízení a pro které bylo vystaveno prohlášení o shodě podle směrnice 2007/46/ES. Musí být zaregistrováno a používáno v rámci Unie.

2.5

Odkazem na „dohodu z roku 1958“ uvedeným v bodě 2.2 dodatku 3 k předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na směrnici 2007/46/ES.

2.6

V dodatku 3 k předpisu EHK OSN č. 83 se bod 2.6 nahrazuje tímto:

Obsah olova a síry ve vzorku paliva odebraném z nádrže vozidla musí odpovídat platným normám stanoveným směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/30/ES (1) a nesmí být shledány žádné důkazy o chybném tankování. Kontroly lze provádět ve výfukovém potrubí.

2.7

Odkazem na „zkoušky emisí podle přílohy 4a“ uvedeným v bodě 4.1 dodatku 3 k předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na „zkoušky emisí prováděné podle přílohy XXI tohoto nařízení“.

2.8

Odkazem na „odstavec 6.3 přílohy 4a“ uvedeným v bodě 4.1 dodatku 3 k předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na „bod 1.2.6 dílčí přílohy 6 k příloze XXI tohoto nařízení“.

2.9.

Odkazem na „dohodu z roku 1958“ uvedeným v bodě 4.4 dodatku 3 k předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na „čl. 13 odst. 1 nebo 2 směrnice 2007/46/ES“.

2.10.

Odkazem na „mezní hodnoty uvedené v tabulce 1 v odstavci 5.3.1.4“ uvedeným v bodě 3.2.1, bodě 4.2 a v poznámkách pod čarou 1 a 2 dodatku 4 k předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na tabulku 1 v příloze I nařízení (ES) č. 715/2007.


(1)  Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 88.


PŘÍLOHA III

Vyhrazeno


PŘÍLOHA IIIA

OVĚŘOVÁNÍ EMISÍ V REÁLNÉM PROVOZU

1.   ÚVOD, DEFINICE A ZKRATKY

1.1   Úvod

Tato příloha popisuje postup ověřování výkonnosti lehkých osobních vozidel a užitkových vozidel z hlediska emisí v reálném provozu.

1.2   Definice

1.2.1

Přesností“ se rozumí rozdíl mezi měřenou či vypočtenou hodnotou a ověřitelnou referenční hodnotou.

1.2.2

Analyzátorem“ se rozumí jakýkoli měřicí přístroj, který není součástí vozidla, ale je do něj namontován za účelem stanovení koncentrace či množství plynných znečišťujících látek nebo znečišťujících částic.

1.2.3

Průsečíkem“ regresní přímky (a 0) s osou se rozumí:

Formula

kde:

a 1

je sklon regresní přímky

Formula

je střední hodnota referenčního parametru

Formula

je střední hodnota parametru, který má být ověřen

1.2.4

Kalibrací“ se rozumí proces seřízení reakce analyzátoru, průtokoměru, čidla nebo signálu tak, aby jejich výstup souhlasil s jedním či více referenčními signály.

1.2.5

Koeficientem určení“ (r 2) se rozumí:

Formula

kde:

a 0

je průsečík lineární regresní přímky s osou

a 1

je sklon lineární regresní přímky

x i

je měřená referenční hodnota

y i

je měřená hodnota parametru, který má být ověřen

Formula

je střední hodnota parametru, který má být ověřen

n

je počet hodnot

1.2.6

Křížovým korelačním koeficientem“ (r) se rozumí:

Formula

kde:

x i

je měřená referenční hodnota

y i

je měřená hodnota parametru, který má být ověřen

Formula

je střední referenční hodnota

Formula

je střední hodnota parametru, který má být ověřen

n

je počet hodnot

1.2.7

Dobou zpoždění“ se rozumí doba od přepnutí toku plynu (t 0) do okamžiku, kdy reakce dosáhne 10 procent (t 10) konečné hodnoty odečtu.

1.2.8

Údaji a signály řídicí jednotky motoru (ECU)“ se rozumějí veškeré informace o vozidle a signály vozidla, které byly zaznamenány ze sítě vozidla pomocí protokolů podle bodu 3.4.5 dodatku 1.

1.2.9

Řídicí jednotkou motoru“ se rozumí elektronická jednotka, která řídí různé ovládací prvky, a zaručuje tak optimální výkon hnacího ústrojí.

1.2.10

Emisemi“ nebo také „složkami“, „znečišťujícími složkami“ nebo „emisemi znečišťujících látek“ se rozumějí regulované plynné či částicové složky výfukových plynů.

1.2.11

Výfukovými plyny“ se rozumějí celkové emise všech plynných či částicových složek vypouštěných z výfukového otvoru nebo výfuku v důsledku spalování paliva ve spalovacím motoru vozidla.

1.2.12

Emisemi z výfuku“ se rozumějí emise částic, které jsou charakterizovány jako pevné částice a počtem částic, a emise plynných složek z výfuku vozidla.

1.2.13

Plným rozsahem stupnice“ se rozumí plný rozsah analyzátoru, průtokoměru nebo čidla udaný výrobcem zařízení. Pokud se pro měření používá dílčí rozsah analyzátoru, průtokoměru nebo čidla, rozumí se plným rozsahem stupnice maximální hodnota odečtu.

1.2.14

Faktorem odezvy na uhlovodíky“ pro určitý druh uhlovodíku se rozumí poměr mezi odečtem z plamenoionizačního detektoru (FID) a koncentrací zvažovaného druhu uhlovodíku ve válci s referenčním plynem, vyjádřený jako ppmC1.

1.2.15

Údržbou většího rozsahu“ se rozumí úprava, oprava či nahrazení analyzátoru, průtokoměru nebo čidla, které by mohly mít vliv na přesnost měření.

1.2.16

Šumem“ se rozumí dvojnásobek kvadratického průměru hodnoty deseti standardních odchylek, přičemž každá z nich je vypočtena z odezev na nulu měřených při konstantní frekvenci zaznamenávání alespoň 1,0 Hz po dobu 30 sekund.

1.2.17

Nemethanovými uhlovodíky“ (NMHC) se rozumějí všechny uhlovodíky (THC) kromě methanu (CH4).

1.2.18

Počtem částic“ se rozumí celkový počet pevných částic vypouštěných z výfuku vozidla stanovený měřením podle tohoto nařízení, jehož účelem je posoudit soulad s mezními hodnotami emisí Euro 6 definovanými v tabulce 2 přílohy I nařízení č. 715/2007.

1.2.19

Precizností“ se rozumí 2,5násobek směrodatné odchylky 10 opakovaných odezev na danou ověřitelnou standardní hodnotu.

1.2.20

Odečtem“ se rozumí číselná hodnota zobrazená analyzátorem, průtokoměrem nebo čidlem či jiným měřicím přístrojem použitým k měření emisí vozidla.

1.2.21

Dobou odezvy“ (t 90) se rozumí součet doby zpoždění a doby náběhu.

1.2.22

Dobou náběhu“ se rozumí časový interval mezi 10 % a 90 % doby odezvy (t 90t 10) u konečné hodnoty odečtu.

1.2.23

Kvadratickým průměrem“ (x rms) se rozumí druhá odmocnina aritmetického průměru druhých mocnin hodnot a je definován takto:

Formula

kde:

x

je změřená nebo vypočtená hodnota

n

je počet hodnot

1.2.24

Čidlem“ se rozumí jakýkoli měřicí přístroj, který není součástí vozidla, ale je do něj namontován za účelem stanovení jiných parametrů, než je koncentrace plynných nebo částicových znečišťujících látek a hmotnostního průtoku výfukových plynů.

1.2.25

Kalibrací na plný rozsah“ se rozumí kalibrace analyzátoru, průtokoměru nebo čidla tak, aby tyto přístroje poskytovaly přesnou odezvu na standard, který se co nejvíce blíží maximální hodnotě, jíž má být podle očekávání dosaženo při vlastní zkoušce emisí.

1.2.26

Odezvou na kalibrační plyn pro plný rozsah“ se rozumí střední hodnota odezvy na signál pro plný rozsah v časovém intervalu nejméně 30 sekund.

1.2.27

Posunem odezvy na kalibrační plyn pro plný rozsah“ se rozumí rozdíl mezi střední hodnotou odezvy na signál pro plný rozsah a skutečným signálem pro plný rozsah, který se měří po definovanou dobu poté, co byly analyzátor, průtokoměr nebo čidlo přesně kalibrovány na plný rozsah.

1.2.28

Sklonem“ lineární regrese (a 1) se rozumí:

Formula

kde:

Formula

je střední hodnota referenčního parametru

Formula

je střední hodnota parametru, který má být ověřen

x i

je skutečná hodnota referenčního parametru

y i

je skutečná hodnota parametru, který má být ověřen

n

je počet hodnot

1.2.29

Standardní chybou odhadu“ (SEE) se rozumí:

Formula

kde:

ý

je odhadnutá hodnota parametru, který má být ověřen

y i

je skutečná hodnota parametru, který má být ověřen

x max

je maximální skutečná hodnota referenčního parametru

n

je počet hodnot

1.2.30

Celkovým množstvím uhlovodíků“ (THC) se rozumí souhrn všech těkavých sloučenin, které lze změřit pomocí plamenoionizačního detektoru (FID).

1.2.31

Ověřitelností“ se rozumí schopnost vztáhnout měření či odečet nepřerušenou řadou srovnání ke známému a společně dohodnutému standardu.

1.2.32

Dobou transformace“ se rozumí časový rozdíl mezi změnou koncentrace nebo toku (t 0) v referenčním bodě a odezvou systému v hodnotě 50 % konečné hodnoty odečtu (t 50).

1.2.33

„Typem analyzátoru“ nebo také „analyzátorovým typem“ se rozumí skupina analyzátorů vyrobených stejným výrobcem, které uplatňují při stanovení koncentrace jedné konkrétní plynné složky nebo počtu částic stejný princip.

1.2.34

„Typem měřiče hmotnostního průtoku výfukových plynů“ se rozumí skupina měřičů hmotnostního průtoku výfukových plynů vyrobených stejným výrobcem, které mají podobný vnitřní průměr trubice a ke stanovení hmotnostního průtoku výfukových plynů používají stejný princip.

1.2.35

Validací“ se rozumí hodnocení správnosti montáže a funkčnosti přenosného systému pro měření emisí a správnosti výsledků měření hmotnostního průtoku výfukových plynů získaných z jednoho či více neověřitelných měřičů hmotnostního průtoku výfukových plynů nebo vypočtených z čidel či signálů řídicí jednotky motoru.

1.2.36

„Ověřením“ se rozumí vyhodnocení, zda se změřený či vypočítaný výstup z analyzátoru, průtokoměru, čidla nebo signálu shoduje s referenčním signálem v rámci jedné, případně několika předem stanovených prahových hodnot pro přijetí.

1.2.37

Kalibrací na nulu“ se rozumí kalibrace analyzátoru, průtokoměru nebo čidla tak, aby dávaly přesnou odezvu na nulový signál.

1.2.38

Odezvou na nulu“ se rozumí střední hodnota odezvy na nulový signál v časovém intervalu nejméně 30 sekund.

1.2.39

Posunem odezvy na nulu“ se rozumí rozdíl mezi střední hodnotou odezvy na nulový signál a skutečným nulovým signálem, který se měří po definovanou dobu poté, co byly analyzátor, průtokoměr nebo čidlo přesně kalibrovány na nulu.

1.3   Zkratky

Zkratky odkazují obecně jak na jednotné, tak na množné číslo zkrácených pojmů.

CH4

methan

CLD

chemiluminescenční detektor

CO

oxid uhelnatý

CO2

oxid uhličitý

CVS

odběr vzorků s konstantním objemem

DCT

dvouspojková převodovka

ECU

řídicí jednotka motoru

EFM

měřič hmotnostního průtoku výfukových plynů

FID

plamenoionizační detektor

FS

plný rozsah stupnice

GPS

globální polohovací systém

H2O

voda

HC

uhlovodíky

HCLD

vyhřívaný chemiluminiscenční detektor

HEV

hybridní elektrické vozidlo

ICE

spalovací motor

ID

identifikační číslo nebo kód

LPG

zkapalněný ropný plyn

MAW

klouzavé průměrovací okénko

max

maximální hodnota

N2

dusík

NDIR

nedisperzní analyzátor s absorpcí v infračerveném pásmu

NDUV

nedisperzní analyzátor s absorpcí v ultrafialovém pásmu

NEDC

nový evropský jízdní cyklus

NG

zemní plyn

NMC

separátor uhlovodíků jiných než methan

NMC-FID

separátor uhlovodíků jiných než methan v kombinaci s plamenoionizačním detektorem

NMHC

uhlovodíky jiné než methan

NO

oxid dusnatý

č.

číslo

NO2

oxid dusičitý

NOx

oxidy dusíku

NTE

nepřekročitelné

O2

kyslík

OBD

palubní diagnostika

PEMS

přenosný systém pro měření emisí

PHEV

hybridní elektrická vozidla s možností napojení na elektrickou síť

PN

počet částic

RDE

emise v reálném provozu

RPA

relativní pozitivní zrychlení

SCR

selektivní katalytická redukce

SEE

standardní chyba odhadu

THC

celkové množství uhlovodíků

EHK OSN

Evropská hospodářská komise Organizace spojených národů

VIN

identifikační číslo vozidla

WLTC

celosvětově harmonizovaný zkušební cyklus pro lehká vozidla

WWH-OBD

celosvětově harmonizovaná palubní diagnostika

2.   OBECNÉ POŽADAVKY

2.1   Nepřekročitelné mezní hodnoty emisí

Po celou běžnou dobu životnosti vozidla, jehož typ byl schválen podle nařízení (ES) č. 715/2007, nesmí být emise stanovené podle požadavků této přílohy a vypuštěné při jakékoliv možné zkoušce emisí v reálném provozu, jež byla provedena v souladu s požadavky této přílohy, vyšší než tyto nepřekročitelné (NTE) mezní hodnoty jednotlivých znečišťujících látek:

Formula

kde EURO-6 je platná mezní hodnota emisí podle normy Euro 6 stanovená v tabulce 2 přílohy I nařízení (ES) č. 715/2007.

2.1.1   Konečné faktory shodnosti

Faktor shodnosti CFpollutant pro příslušnou znečišťující látku je specifikován takto:

Znečišťující látka

Hmotnost oxidů dusíku (NOx)

Počet částic (PN)

Hmotnost oxidu uhelnatého (CO) (1)

Celková hmotnost uhlovodíků (THC)

Součet celkové hmotnosti uhlovodíků a hmotnosti oxidů dusíku (THC + NOx)

CFpollutant

1 + tolerance, přičemž tolerance = 0,5

bude stanoven

2.1.2   Přechodné faktory shodnosti

Odchylně od ustanovení bodu 2.1.1 se mohou po dobu pěti let a čtyř měsíců od uplynutí dat stanovených v čl. 10 odst. 4 a 5 nařízení (ES) č. 715/2007 a na žádost výrobce použít tyto přechodné faktory shodnosti:

Znečišťující látka

Hmotnost oxidů dusíku (NOx)

Počet částic (PN)

Hmotnost oxidu uhelnatého (CO) (2)

Celková hmotnost uhlovodíků (THC)

Součet celkové hmotnosti uhlovodíků a hmotnosti oxidů dusíku (THC + NOx)

CFpollutant

2,1

bude stanoven

Použití přechodných faktorů shodnosti se zaznamená do prohlášení o shodě vozidla.

2.1.3   Přenosové funkce

Přenosová funkce TF(p1,…, pn) uvedená v bodě 2.1 má hodnotu 1 pro kompletní škálu parametrů pi (i = 1,…,n).

Je-li třeba přenosovou funkci TF(p1,…, pn) změnit, musí být změna provedena tak, aby nebyla na úkor environmentálního dopadu a účinnosti zkušebních postupů pro emise v reálném provozu. Zejména musí stále platit tato podmínka:

Formula

kde:

dp představuje integrál z celého rozsahu parametrů pi (i = 1,…,n)

Q(p1,…, pn) je hustota pravděpodobnosti události odpovídající parametrům pi (i = 1,…,n) v reálném provozu. Výrobce potvrdí soulad s bodem 2.1 tím, že vyplní prohlášení výrobce o splnění požadavků stanovené v dodatku 9.

2.2.   Jsou-li při schvalování typu a po celou dobu životnosti vozidla prováděny zkoušky emisí v reálném provozu požadované touto přílohou, lze předpokládat, že je splněn požadavek stanovený v bodě 2.1. Předpokládané splnění požadavků lze znovu vyhodnotit dodatečnými zkouškami emisí v reálném provozu.

2.3.   Členské státy zaručí, že vozidla mohou být podrobena zkouškám PEMS na veřejných komunikacích v souladu s postupy, které jsou stanoveny v jejich vnitrostátních právních předpisech, a zároveň s ohledem na místní právní předpisy upravující pravidla silničního provozu a bezpečnostní požadavky.

2.4.   Výrobci zaručí, že vozidla mohou být podrobena zkouškám PEMS nezávislou stranou na veřejných komunikacích např. tím, že dají k dispozici vhodné adaptéry pro výfuková potrubí, umožní přístup k signálům řídicí jednotky motoru a provedou nezbytná správní opatření. Pokud toto nařízení příslušnou zkoušku PEMS nevyžaduje, výrobce si může účtovat přiměřený poplatek, který je stanoven v čl. 7 odst. 1 nařízení (ES) č. 715/2007.

3.   ZKOUŠKY EMISÍ V REÁLNÉM PROVOZU, KTERÉ SE MAJÍ PROVÉST

3.1.   Na zkoušky PEMS uvedené v čl. 3 odst. 10 druhém pododstavci se vztahují následující požadavky.

3.1.0.   Požadavky bodu 2.1 musí být splněny u jízdy ve městě i pro celou jízdu PEMS. Dle volby výrobce musí být splněny podmínky alespoň jednoho ze dvou níže uvedených bodů:

3.1.0.1.

Mgas,d,t NTEpollutant a Mgas,d,u NTEpollutant s definicemi podle bodu 2.1 této přílohy a bodů 6.1 a 6.3 dodatku 5 a nastavení gas = pollutant.

3.1.0.2.

Mw,gas,d NTEpollutant a Mw,gas,d,u NTEpollutant s definicemi podle bodu 2.1 této přílohy a bodu 3.9 dodatku 6 a nastavení gas = pollutant.

3.1.1.   Hmotnostní průtok výfukových plynů se u schválení typu stanoví měřicím zařízením, které funguje nezávisle na vozidle, a v tomto ohledu se nepoužijí žádné údaje řídicí jednotky motoru. Mimo kontext schválení typu lze použít alternativní metody stanovení hmotnostního průtoku výfukových plynů podle bodu 7.2 dodatku 2.

3.1.2.   Pokud není schvalovací orgán spokojen s výsledky kontroly kvality údajů a validace u zkoušky PEMS provedené podle dodatků 1 a 4, může zkoušku považovat za neplatnou. V takovém případě schvalovací orgán zaznamená zkušební údaje a důvody, proč zkoušku prohlásil za neplatnou.

3.1.3.   Podávání zpráv a šíření informací o zkoušce emisí v reálném provozu

3.1.3.1.

Schvalovacímu orgánu se poskytne technická zpráva vyhotovená výrobcem v souladu s dodatkem 8.

3.1.3.2.

Výrobce zaručí, že na veřejných webových stránkách jsou bezplatně k dispozici následující informace:

3.1.3.2.1

po zadání čísla schválení typu vozidla a informace o typu, variantě a verzi, které jsou definovány v oddílech 0.10 a 0.2 osvědčení ES o shodě vozidla stanoveného v příloze IX směrnice (ES) 2007/46/ES, jedinečné identifikační číslo rodiny vozidel určených pro zkoušky PEMS, do které náleží daný typ vozidla z hlediska emisí, jak stanoví bod 5.2 dodatku 7;

3.1.3.2.2

po zadání jedinečného identifikačního čísla rodiny vozidel určených pro zkoušky PEMS:

úplné informace požadované v bodě 5.1 dodatku 7,

seznamy popsané v bodech 5.3 a 5.4 dodatku 7,

výsledky zkoušek PEMS stanovené v bodě 6.3 dodatku 5 a bodě 3.9 dodatku 6, a to u všech typů vozidel z hlediska emisí uvedených v seznamu popsaném v bodě 5.4 dodatku 7.

3.1.3.3.

Výrobce jakékoli zúčastněné straně na žádost bezplatně do 30 dnů poskytne technickou zprávu uvedenou v bodě 3.1.3.1.

3.1.3.4.

Schvalovací orgán, je-li o to požádán, poskytne informace, jejichž výčet je uveden v bodech 3.1.3.1 a 3.1.3.2, do 30 dnů od obdržení žádosti. Schvalovací orgán si může účtovat rozumný a přiměřený poplatek, který tazatele s oprávněným zájmem neodradí od toho, aby požádal o příslušné informace, nebo nepřesáhne interní náklady orgánu na zpřístupnění požadovaných informací.

4.   OBECNÉ POŽADAVKY

4.1.

Výkonnost z hlediska emisí v reálném provozu se prokazuje zkoušením vozidel na silnici v normálním jízdním režimu, za běžných jízdních podmínek a s normálním užitečným zatížením. Zkouška emisí v reálném provozu je reprezentativní pro vozidla na skutečných jízdních trasách a s normálním zatížením.

4.2.

Výrobce musí schvalovacímu orgánu prokázat, že vybrané vozidlo, jízdní režimy, jízdní podmínky a užitečná zatížení jsou pro danou rodinu vozidel reprezentativní. Požadavky ohledně užitečného zatížení a nadmořské výšky, upřesněné v bodech 5.1 a 5.2, se uplatní předem, aby se stanovilo, zda jsou dané podmínky pro zkoušky v reálném provozu přípustné.

4.3.

Schvalovací orgán navrhne zkušební jízdu v městském prostředí, v prostředí mimo město a na dálnici, přičemž musí být splněny požadavky bodu 6. Pro účely výběru trasy jízdy bude definice městského, mimoměstského a dálničního provozu vycházet z topografické mapy.

4.4.

Pokud jsou shromažďováním údajů z řídicí jednotky motoru ovlivněny emise nebo výkonnost vozidla, má se za to, že celá rodina vozidel určených pro zkoušky PEMS, do které dané vozidlo náleží a která je definována v dodatku 7, nesplňuje požadavky. Takováto funkce se považuje za „odpojovací zařízení“ definované v čl. 3 odst. 10 nařízení (ES) č. 715/2007.

5.   MEZNÍ PODMÍNKY

5.1.   Užitečné zatížení vozidla a zkušební hmotnost

5.1.1.

Základní užitečné zatížení vozidla sestává z řidiče a případného svědka zkoušky a dále ze zkušebního vybavení včetně upevňovacího zařízení a zařízení pro dodávku energie.

5.1.2.

Pro účely zkoušek lze doplnit umělé užitečné zatížení, pokud celková hmotnost základního a umělého užitečného zatížení nepřesáhne 90 % součtu „hmotnosti cestujících“ a „užitečné hmotnosti“, které jsou definovány v čl. 2 odst. 19 a 21 nařízení Komise (EU) č. 1230/2012 (*1).

5.2.   Okolní podmínky

5.2.1.

Zkouška se provádí v okolních podmínkách stanovených v tomto oddíle. Okolní podmínky se stávají „rozšířenými“, je-li rozšířena alespoň jedna z podmínek týkajících se teploty a nadmořské výšky.

5.2.2.

Mírné podmínky nadmořské výšky: nadmořská výška nižší nebo rovna 700 m n. m.

5.2.3.

Rozšířené podmínky nadmořské výšky: nadmořská výška vyšší než 700 m n. m. a nižší nebo rovna 1300 m n. m.

5.2.4.

Mírné teplotní podmínky: teplota vyšší nebo rovna 273 K (0 °C) a nižší nebo rovna 303 K (30 °C).

5.2.5.

Rozšířené teplotní podmínky: teplota vyšší nebo rovna 266 K (–7 °C) a nižší než 273 K (0 °C) nebo vyšší než 303 K (30 °C) a nižší nebo rovna 308 K (35 °C).

5.2.6.

Odchylně od ustanovení bodů 5.2.4 a 5.2.5 je v období od začátku uplatňování závazných nepřekročitelných (NTE) mezních hodnot emisí definovaných v bodě 2.1 do uplynutí pěti let od dat uvedených v čl. 10 odst. 4 a 5 nařízení (ES) č. 715/2007 nižší teplota u mírných podmínek vyšší nebo rovna 276 K (3 °C) a nižší teplota u rozšířených podmínek vyšší nebo rovna 271 K (–2 °C).

5.3.   Nepoužije se.

5.4.   Dynamické podmínky

Dynamické podmínky zahrnují vliv sklonu vozovky, čelního větru a dynamiky jízdy (zrychlování, zpomalování) a pomocných systémů na spotřebu energie a emise zkušebního vozidla. Ověření normálnosti dynamických podmínek se provádí po dokončení zkoušky pomocí údajů zaznamenaných systémem PEMS. Ověření se provede ve dvou krocích:

5.4.1.

Celkový nadbytek nebo nedostatek jízdní dynamiky při jízdě se ověří pomocí metod popsaných v dodatku 7a k této příloze.

5.4.2.

Jsou-li po ověření podle bodu 5.4.1 výsledky jízdy platné, musí se použít metody ověřování normálnosti zkušebních podmínek stanovené v dodatcích 5 a 6 k této příloze. Každá metoda zahrnuje referenční hodnotu pro zkušební podmínky, rozpětí v okolí referenční hodnoty a požadavky na minimální pokrytí, které je třeba splnit, aby zkouška byla platná.

5.5.   Stav a provoz vozidla

5.5.1.   Pomocné systémy

Klimatizace či jiné pomocné systémy se používají způsobem, který odpovídá způsobu, jímž by je případně používal spotřebitel při skutečném provozu.

5.5.2.   Vozidla vybavená periodicky se regenerujícími systémy

5.5.2.1.

„Periodicky se regenerujícími systémy“ se rozumějí systémy definované v čl. 2 odst. 6.

5.5.2.2.

Pokud během zkoušky dojde k periodické regeneraci, lze zkoušku prohlásit za neplatnou a na žádost výrobce ji jednou zopakovat.

5.5.2.3.

Výrobce smí před druhou zkouškou zajistit dokončení regenerace a uvést vozidlo do vhodného stavu.

5.5.2.4.

Pokud k regeneraci dojde při opakování zkoušky emisí v reálném provozu, zahrnou se znečišťující látky vzniklé během opakované zkoušky do hodnocení emisí.

6.   POŽADAVKY NA JÍZDU

6.1.

Části jízdy ve městě, mimo město a na dálnici, klasifikované podle okamžité rychlosti, jak je popsáno v bodech 6.3 až 6.5, se vyjadřují v procentech z celkové ujeté vzdálenosti.

6.2.

Jízdní sekvence se skládá z jízdy v městském provozu, po které následuje jízda mimo město a na dálnici, a to v poměru stanoveném v bodě 6.6. Jízda ve městě, mimo město a na dálnici je nepřetržitá. Jízdu mimo město lze na krátké časové úseky přerušit jízdou ve městě, pokud vozidlo projíždí městskými oblastmi. Jízdu na dálnici lze na krátké časové úseky přerušit jízdou ve městě či mimo město, např. při průjezdu mýtnými stanicemi či úseky silničních prací. Je-li z praktických důvodů opodstatněno jiné pořadí úseků při zkoušce, lze pořadí jízdy ve městě, mimo město a na dálnici změnit, jestliže to předem schválil schvalovací orgán.

6.3.

Jízda ve městě je charakterizována rychlostí vozidla do 60 km/h.

6.4.

Jízda mimo město je charakterizována rychlostí vozidla v rozmezí od 60 do 90 km/h.

6.5.

Jízda na dálnici je charakterizována rychlostí vozidla nad 90 km/h.

6.6.

Celková ujetá vzdálenost se skládá přibližně z 34 % jízdy ve městě, 33 % jízdy mimo město a 33 % procent jízdy na dálnici, přičemž tyto úseky jsou popsány v bodech 6.3 až 6.5 výše. Slovem „přibližně“ se rozumí interval ±10 procentních bodů okolo uvedených procentních podílů. Jízda ve městě však nesmí být kratší než 29 % celkové ujeté vzdálenosti.

6.7.

Rychlost vozidla za běžných okolností nepřesahuje 145 km/h. Tuto maximální rychlost lze překročit o přípustnou odchylku ve výši 15 km/h po dobu, která nepřesáhne 3 % celkové doby trvání jízdy na dálnici. Během zkoušky PEMS zůstávají v platnosti místní rychlostní omezení, a to bez ohledu na jiné právní důsledky. Samotným porušením místních rychlostních omezení nezaniká platnost zkoušky PEMS.

6.8.

Průměrná rychlost (včetně zastávek) během jízdy ve městě by se měla pohybovat v rozmezí od 15 do 40 km/h. Doby zastávek, definované jako doby, kdy rychlost vozidla nepřesahuje 1 km/h, představují 6–30 % doby jízdy ve městě. Jízda ve městě zahrnuje několik zastávek, které trvají nejméně 10 sekund. Trvá-li zastávka déle než 180 sekund, musí se z hodnocení vyloučit události související s emisemi, k nimž došlo během 180 sekund po takto nadměrně dlouhé zastávce.

6.9.

Rozmezí rychlosti při jízdě na dálnici řádně pokrývá škálu rychlostí od 90 do nejméně 110 km/h. Rychlost vozidla je alespoň po dobu 5 minut vyšší než 100 km/h.

6.10.

Doba trvání jízdy se pohybuje v rozmezí od 90 do 120 minut.

6.11.

Nadmořská výška počátečního a konečného bodu se neliší o více než 100 m. Kromě toho musí být poměrný kumulativní pozitivní nárůst nadmořské výšky menší než 1 200 m/100 km a musí být stanoven v souladu s dodatkem 7b.

6.12.

Minimální vzdálenost ujetá ve městě, mimo město a na dálnici je 16 km.

7.   PROVOZNÍ POŽADAVKY

7.1.

Trasa jízdy je zvolena tak, aby zkouška byla nepřerušená a aby údaje byly zaznamenávány soustavně tak, aby se dosáhlo minimální doby trvání zkoušky definované v bodě 6.10.

7.2.

Napájení systému PEMS musí být zajištěno z vnější napájecí jednotky, a nikoli ze zdroje, který odebírá energii přímo nebo nepřímo z motoru zkušebního vozidla.

7.3.

Montáž zařízení přenosného systému měření emisí se provádí tak, aby byly co nejméně ovlivněny emise vozidla či výkon vozidla nebo obojí. Je třeba věnovat péči tomu, aby se co nejvíce snížila hmotnost namontovaného zařízení a minimalizovaly případné aerodynamické úpravy zkušebního vozidla. Užitečné zatížení vozidla je v souladu s bodem 5.1.

7.4.

Zkoušky emisí v reálném provozu se provádějí v pracovní dny, které jsou pro Unii definovány v nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71 (*2)

7.5.

Zkoušky emisí v reálném provozu se provádějí na zpevněných silnicích a ulicích (není např. povolena jízda mimo silnici).

7.6.

Po prvním nastartování spalovacího motoru na začátku zkoušky emisí je třeba se vyhnout tomu, aby motor běžel delší dobu na volnoběh. Pokud motor během zkoušky zhasne, může být restartován, odběr vzorků se však nepřeruší.

8.   MAZACÍ OLEJ, PALIVO A ČINIDLO

8.1.

Palivo, mazivo a případně činidlo použité při zkoušce emisí v reálném provozu vyhovují specifikacím vydaným výrobcem, podle nichž má zákazník vozidlo provozovat.

8.2.

Vzorky paliva, maziva a případně činidla se odeberou a uchovají alespoň po dobu 1 roku.

9.   HODNOCENÍ EMISÍ A JÍZDY

9.1.

Zkouška se provádí v souladu s dodatkem 1 k této příloze.

9.2.

Jízda musí splnit požadavky stanovené v bodech 4 až 8.

9.3.

Není povoleno kombinovat údaje z různých jízd nebo měnit či mazat údaje o jízdě, s výjimkou ustanovení o dlouhých zastávkách popsaných v bodě 6.8.

9.4.

Po stanovení platnosti jízdy podle bodu 9.2 se vypočítají emisní výsledky, a to metodami stanovenými v dodatcích 5 a 6 k této příloze.

9.5.

Pokud se během konkrétního časového úseku rozšíří okolní podmínky v souladu s bodem 5.2, emise znečišťujících látek vzniklé v tomto časovému úseku vypočtené podle dodatku 4 se vydělí hodnotou 1,6 ještě předtím, než je vyhodnocen jejich soulad s požadavky této přílohy. Toto ustanovení neplatí pro emise oxidu uhličitého.

9.6.

Studený start je definován podle bodu 4 dodatku 4 k této příloze. Než budou uplatněny specifické požadavky na emise při studeném startu, provádí se záznam těchto emisí, avšak při hodnocení se k nim nepřihlíží.


(1)  Emise CO se změří a zaznamenají při zkouškách emisí v reálném provozu.

tolerance je parametr zohledňující dodatečné nejistoty měření, které s sebou nese zařízení PEMS a které podléhají každoročnímu přezkumu a budou se revidovat v návaznosti na vylepšení kvality postupu PEMS nebo technický pokrok.

(2)  Emise CO se změří a zaznamenají při zkouškách emisí v reálném provozu.

(*1)  Nařízení Komise (EU) č. 1230/2012 ze dne 12. prosince 2012, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009, pokud jde o požadavky pro schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel týkající se jejich hmotností a rozměrů, a mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES (Úř. věst. L 353, 21.12.2012, s. 31).

(*2)  Nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71 ze dne 3. června 1971, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny (Úř. věst. L 124, 8.6.1971, s. 1).


Dodatek 1

Zkušební postup pro zkoušku emisí vozidla pomocí přenosného systému pro měření emisí (PEMS)

1.   ÚVOD

Tento dodatek popisuje zkušební postup, jímž se stanoví emise výfukových plynů z lehkých osobních a z užitkových vozidel pomocí přenosného systému pro měření emisí.

2.   SYMBOLY, PARAMETRY A JEDNOTKY

menší nebo rovno

#

počet

#/m3

počet na metr krychlový

%

procento

°C

stupeň Celsia

g

gram

g/s

gramy za sekundu

h

hodina

Hz

hertz

K

kelvin

kg

kilogram

kg/s

kilogramy za sekundu

km

kilometr

km/h

kilometry za hodinu

kPa

kilopascal

kPa/min

kilopascaly za minutu

l

litr

l/min

litry za minutu

m

metr

m3

metr krychlový

mg

miligram

min

minuta

p e

tlak ve vakuu [kPa]

qvs

objemový průtok v systému [l/min]

ppm

počet částí na milion

ppmC1

počet částí na milion v uhlíkovém ekvivalentu

ot/min

otáčky za minutu

s

sekunda

V s

objem systému [l]

3.   OBECNÉ POŽADAVKY

3.1.   PEMS

Zkouška se provádí pomocí systému PEMS, který tvoří součásti upřesněné v bodech 3.1.1 až 3.1.5. Je-li to případné, lze se připojit k řídicí jednotce motoru vozidla, aby bylo možno stanovit příslušné parametry motoru a vozidla upřesněné v bodě 3.2.

3.1.1.

Analyzátory pro stanovení koncentrace znečišťujících látek ve výfukových plynech.

3.1.2.

Jeden či více přístrojů nebo čidel ke změření či stanovení hmotnostního průtoku výfukových plynů.

3.1.3.

Globální polohovací systém ke stanovení polohy, nadmořské výšky a rychlosti vozidla.

3.1.4.

Případně čidla či jiná zařízení, která nejsou součástí vozidla, např. ke změření okolní teploty, relativní vlhkosti, tlaku vzduchu a rychlosti vozidla.

3.1.5.

Zdroj energie nezávislý na vozidle, který slouží k napájení systému PEMS.

3.2.   Zkušební parametry

Zkušební parametry uvedené v tabulce 1 této přílohy se měří, zaznamenávají při konstantní frekvenci 1,0 Hz nebo vyšší a hlásí dle požadavků dodatku 8. Jsou-li sledovány také parametry řídicí jednotky motoru, měly by být k dispozici při podstatně vyšší frekvenci než parametry zaznamenané systémem PEMS. Analyzátory, průtokoměry a čidla systému PEMS musí vyhovovat požadavkům stanoveným v dodatcích 2 a 3 k této příloze.

Tabulka 1

Zkušební parametry

Parametr

Doporučená jednotka

Zdroj (8)

koncentrace THC (1), (4)

ppm

analyzátor

koncentrace CH4  (1), (4)

ppm

analyzátor

koncentrace NMHC (1), (4)

ppm

analyzátor (6)

koncentrace CO (1), (4)

ppm

analyzátor

koncentrace CO2  (1)

ppm

analyzátor

koncentrace NOX  (1), (4)

ppm

analyzátor (7)

koncentrace u počtu částic (4)

#/m3

analyzátor

hmotnostní průtok výfukových plynů

kg/s

průtokoměr výfukových plynů, jakákoli z metod popsaných v bodě 7 dodatku 2

vlhkost okolního prostředí

%

čidlo

okolní teplota

K

čidlo

okolní tlak

kPa

čidlo

rychlost vozidla

km/h

čidlo, GPS nebo řídicí jednotka motoru (3)

zeměpisná šířka vozidla

stupeň

GPS

zeměpisná délka vozidla

stupeň

GPS

nadmořská výška vozidla (5), (9)

M

GPS nebo čidlo

teplot výfukových plynů (5)

K

čidlo

teplota chladicí kapaliny motoru (5)

K

čidlo nebo ECU

otáčky motoru (5)

ot/min

čidlo nebo ECU

točivý moment motoru (5)

Nm

čidlo nebo ECU

točivý moment na poháněné nápravě (5)

Nm

měřič točivého momentu na obvodu kola

poloha pedálů (5)

%

čidlo nebo ECU

tok paliva v motoru (2)

g/s

čidlo nebo ECU

průtok nasávaného vzduchu v motoru (2)

g/s

čidlo nebo ECU

stav z hlediska závad (5)

ECU

teplota nasávaného vzduchu

K

čidlo nebo ECU

stav z hlediska regenerace (5)

ECU

teplota oleje v motoru (5)

K

čidlo nebo ECU

aktuální rychlostní stupeň (5)

#

ECU

požadovaný rychlostní stupeň (např. na ukazateli rychlostních stupňů) (5)

#

ECU

jiné údaje o vozidle (5)

neupřesněno

ECU

3.3.   Příprava vozidla

Příprava vozidla zahrnuje obecné ověření správného technického fungování zkušebního vozidla.

3.4.   Montáž systému PEMS

3.4.1.   Obecně

Montáž systému PEMS se řídí pokyny výrobce systému PEMS a místními zdravotními a bezpečnostními předpisy. Systém PEMS by měl být namontován tak, aby se během zkoušky minimalizovalo elektromagnetické rušení, jakož i vystavení nárazům, vibracím, prachu a proměnlivosti teploty. Montáž a provoz systému PEMS zajistí jeho nepropustnost a minimalizaci tepelných ztrát. Montáž a provoz systému PEMS nezmění povahu výfukových plynů ani při nich nedojde k nepřiměřenému prodloužení výfuku. Aby se zabránilo tvorbě částic, konektory musí být při teplotách výfukových plynů, které jsou během zkoušky očekávány, tepelně stabilní. Doporučuje se nepoužívat k připojení výfukových trubek vozidla a spojovací trubky materiál, který může vypouštět těkavé složky. Jsou-li použity elastomerové konektory, musí být jen minimálně vystaveny výfukovému plynu, aby se nedostaly do styku s artefakty při vysokém zatížení motoru.

3.4.2.   Přípustný protitlak

Montáž a provoz systému PEMS nesmí nepřiměřeně zvyšovat statický tlak na konci výfukové trubky. Je-li to technicky možné, jakékoli prodloužení sloužící k usnadnění odběru vzorků nebo napojení na měřič hmotnostního průtoku výfukových plynů má stejnou plochu průřezu jako výfuk nebo větší.

3.4.3.   Měřič hmotnostního průtoku výfukových plynů

Při použití se měřič hmotnostního průtoku výfukových plynů upevní na výfuk vozidla podle doporučení výrobce měřiče průtoku výfukových plynů (EFM). Měřicí rozpětí měřiče EFM odpovídá rozpětí hmotnostního průtoku výfukových plynů, které se očekává během zkoušky. Montáž měřiče EFM a adaptorů výfuku či přípojek nemá nepříznivý vliv na provoz motoru nebo systému následného zpracování výfukových plynů. Na každou stranu prvku, jenž snímá tok, se umístí rovné potrubí o průměru minimálně čtyřnásobku výfuku nebo 150 mm, podle toho, který průměr je větší. Při zkouškách víceválcového motoru s rozvětveným sběrným výfukovým potrubím se doporučuje kombinovat tok plynu z oddělených větví sběrného potrubí před měřičem hmotnostního průtoku výfukových plynů a odpovídajícím způsobem zvýšit průřez potrubí, aby se minimalizoval protitlak ve výfuku. Není-li to možné, zváží se možnost měření průtoku výfukových plynů pomocí několika měřičů hmotnostního průtoku výfukových plynů. Široká škála konfigurací a rozměrů výfuků a hmotnostních průtoků výfukových plynů si může při výběru a montáži měřičů hmotnostního průtoku výfukových plynů žádat kompromisní řešení, která se řídí řádným technickým úsudkem. Pokud to vyžaduje přesnost měření, je přípustné upevnit na výfuk měřič hmotnostního průtoku výfukových plynů, který má menší průměr než konec výfukového potrubí nebo celková plocha průřezu několika konců výfukových potrubí, pokud tím není nepříznivě ovlivněn provoz či následné zpracování výfukových plynů, jak stanoví bod 3.4.2.

3.4.4.   Globální polohovací systém (GPS)

Na vozidle by měla být upevněna anténa GPS, např. v nejvyšším možném místě, aby byl zaručen dobrý příjem satelitního signálu. Upevněná anténa GPS musí co nejméně narušovat provoz vozidla.

3.4.5.   Připojení k řídicí jednotce motoru (ECU)

Je-li to žádoucí, lze relevantní parametry vozidla a motoru uvedené v tabulce 1 zaznamenávat pomocí zařízení k záznamu dat, které se připojí k řídicí jednotce motoru nebo síti vozidla podle norem, jako např. ISO 15031-5 nebo SAE J1979, OBD-II, EOBD nebo WWH-OBD. Ve vhodných případech výrobci zpřístupní štítky pro identifikaci požadovaných parametrů.

3.4.6.   Čidla a pomocná zařízení

Čidla rychlosti vozidla, čidla teploty, chladicí termočlánky nebo jiné měřicí přístroje, které nejsou součástí vozidla, se na vozidlo upevní tak, aby bylo možné reprezentativním, spolehlivým a přesným způsobem měřit příslušný parametr, aniž by došlo k nepřiměřenému narušení provozu vozidla a fungování jiných analyzátorů, průtokoměrů, čidel a signálů. Čidla a pomocná zařízení jsou napájena nezávisle na vozidle. Z baterie vozidla je dovoleno napájet bezpečnostní osvětlení pro příslušenství a montážní prvky konstrukčních částí systému PEMS nacházející se vně kabiny vozidla.

3.5.   Odběr vzorků emisí

Odběr vzorků emisí musí být reprezentativní a provádí se v místech, kde jsou výfukové plyny řádně promíchány a v nichž je vliv okolního vzduchu v potrubí ve směru toku za místem odběru plynů minimální. Je-li to vhodné, emise se odebírají v části za měřičem hmotnostního průtoku výfukových plynů ve směru toku plynů, přičemž se dodrží vzdálenost alespoň 150 mm od prvku snímajícího tok. Odběrné sondy se umístí ve vzdálenosti alespoň 200 mm nebo trojnásobku vnitřního průměru výfukového potrubí (podle toho, která vzdálenost je větší) proti toku plynů od bodu, kde výfukové plyny opouštějí odběrnou instalaci PEMS směrem do ovzduší. Jestliže systém PEMS vypouští tok plynů zpět do výfuku, dochází k tomu po směru toku plynů za odběrnou sondou způsobem, který nemá vliv na provoz motoru a povahu výfukových plynů v místě (místech) odběru. Jestliže se změní délka odběrného potrubí, ověří se doby dopravy systému a podle potřeby se upraví.

Je-li motor vybaven systémem následného zpracování výfukových plynů, odebírá se vzorek výfukových plynů po směru toku plynů za systémem následného zpracování výfukových plynů. Při zkouškách vozidla s víceválcovým motorem a rozvětveným sběrným výfukovým potrubím se sací otvor odběrné sondy umístí dostatečně daleko ve směru toku plynů, aby se zaručilo, že je vzorek reprezentativní pro průměrné emise výfukových plynů ze všech válců. Ve víceválcových motorech se samostatnými skupinami sběrných potrubí, např. při uspořádání motoru do tvaru V, se tato potrubí spojí před odběrnou sondou ve směru toku plynů. Pokud to není technicky proveditelné, zváží se vícebodový odběr v místech, v nichž jsou výfukové plyny řádně promíchané a neobsahují okolní vzduch. V takovém případě musí počet a umístění odběrných sond co nejpřesněji odpovídat počtu a umístění měřičů hmotnostního průtoku výfukových plynů. V případě, že toky výfukových plynů nejsou rovnoměrné, je vhodné zvážit možnost poměrného odběru vzorků či odběru vzorků pomocí několika analyzátorů.

Jsou-li měřeny částice, vzorek výfukových plynů se odebírá uprostřed proudu výfukových plynů. Je-li k odběru vzorků výfukových plynů použito více sond, umístí se sonda pro odběr částic před ostatními odběrnými sondami ve směru toku plynů.

Jsou-li měřeny uhlovodíky, odběrné potrubí se zahřeje na 463 ± 10 K (190 ± 10 °C). U měření jiných plynných složek s chladičem či bez něj se teplota odběrného potrubí udržuje alespoň na 333 K (60 °C), aby nedocházelo ke kondenzaci a byla zaručena vhodná účinnost průniku různých plynů. U nízkotlakých odběrných systémů lze teplotu snížit podle snížení tlaku za předpokladu, že odběrný systém zaručuje 95 % účinnost průniku u všech regulovaných plynných znečišťujících látek. Jsou-li odebírány částice, odběrné potrubí se od místa odběru surových výfukových plynů zahřeje minimálně na 373 K (100 °C). Doba setrvání vzorku v potrubí pro odběr částic, nežli je dosaženo prvního zředění nebo počítadla částic, musí být kratší než 3 sekundy.

4.   POSTUPY PŘED ZKOUŠKOU

4.1.   Kontrola těsnosti systému PEMS

Po dokončení montáže systému PEMS se u každého namontovaného systému PEMS ve vozidle alespoň jednou provede kontrola těsnosti, a to způsobem předepsaným jeho výrobcem nebo způsobem následujícím. Sonda se odpojí od výfukového systému a uzavře se její konec. Čerpadlo analyzátoru se vypne. Po počáteční periodě stabilizace musejí všechny průtokoměry ukazovat při neexistenci netěsností přibližně nulu. Jestliže tomu tak není, je třeba zkontrolovat odběrná potrubí a odstranit závadu.

Netěsnost na straně podtlaku nesmí být vyšší než 0,5 % skutečného průtoku v provozu v části systému, který je zkoušen. K odhadu skutečného průtoku v provozu je možné použít průtoky analyzátorem a průtoky obtokem.

Další možností je vyprázdnění systému na podtlak nejméně 20 kPa (80 kPa absolutních). Po počáteční periodě stabilizace nesmí přírůstek tlaku Δp (kPa/min) v systému přesáhnout:

Formula

Jiným možným postupem je zavedení skokové změny koncentrace na začátku odběrného potrubí přepnutím z nulovacího plynu na kalibrační plyn pro plný rozsah, přičemž jsou zachovány stejné tlakové podmínky jako za normálního provozu systému. Pokud správně kalibrovaný analyzátor po přiměřené době udává hodnotu ≤ 99 % ve srovnání s hodnotou zavedené koncentrace, je třeba problém s netěsností napravit.

4.2.   Spuštění a stabilizace systému PEMS

Systém PEMS se spustí, zahřeje a stabilizuje podle specifikací výrobce systému PEMS, dokud tlak, teploty a toky nedosáhnou svých provozních hodnot.

4.3.   Příprava systému pro odběr vzorků

Systém pro odběr vzorků, který je složen z odběrné sondy, odběrných potrubí a analyzátorů, se připraví ke zkouškám podle pokynů výrobce systému PEMS. Je nutné zaručit, aby systém pro odběr vzorků byl čistý a nedocházelo v něm ke kondenzaci vlhkosti.

4.4.   Příprava měřiče hmotnostního průtoku výfukových plynů (EFM)

Pokud se k měření hmotnostního průtoku výfukových plynů použije měřič EFM, tento měřič se vyčistí a připraví k provozu podle specifikací výrobce měřiče EFM. Tímto postupem se odstraní případné kondenzáty a nánosy z potrubí a přilehlých měřicích otvorů.

4.5.   Kontrola a kalibrace analyzátorů pro měření plynných emisí

Analyzátory se kalibrují na nulu a na plný rozsah pomocí kalibračních plynů, které splňují požadavky bodu 5 dodatku 2. Kalibrační plyny se zvolí tak, aby vyhovovaly rozpětí koncentrací znečišťujících látek očekávaných při zkoušce emisí v reálném provozu. Aby se minimalizoval posun analyzátoru, doporučuje se provést kalibraci analyzátorů na nulu a na plný rozsah při takové okolní teplotě, která co nejpřesněji odpovídá teplotě, jíž bylo zkušební zařízení vystaveno během jízdy.

4.6.   Kontrola analyzátoru pro měření emisí částic

Nulová úroveň analyzátoru se zaznamená odběrem vzorku z okolního vzduchu filtrovaného filtrem HEPA. Signál se zaznamenává stálou frekvencí alespoň 1,0 Hz po dobu 2 minut a poté se zprůměruje; hodnota přípustné koncentrace se stanoví, jakmile bude k dispozici vhodné měřicí zařízení.

4.7.   Stanovení rychlosti vozidla

Rychlost vozidla se stanoví alespoň jednou z následujících metod:

a)

GPS; je-li rychlost vozidla stanovena pomocí GPS, celková ujetá vzdálenost se ověří na základě měření jinou metodou podle bodu 7 dodatku 4;

b)

čidlo (např. optické či mikrovlnné čidlo); je-li rychlost vozidla stanovena čidlem, měření rychlosti musí vyhovět požadavkům bodu 8 dodatku 2 nebo se čidlem stanovená celková ujetá vzdálenost porovná s referenční vzdáleností získanou z digitální silniční sítě či topografické mapy. Celková ujetá vzdálenost stanovená čidlem se od referenční vzdálenosti nesmí odchýlit o více než 4 %.

c)

ECU; je-li rychlost vozidla stanovena řídicí jednotkou motoru, celková ujetá vzdálenost se validuje podle bodu 3 dodatku 3 a rychlostní signál z řídicí jednotky motoru se v nezbytných případech upraví tak, aby vyhovoval požadavkům bodu 3.3 dodatku 3. Jinak lze celkovou ujetou vzdálenost, která byla stanovena řídicí jednotkou motoru, porovnat s referenční vzdáleností získanou z digitální silniční sítě či topografické mapy. Celková ujetá vzdálenost stanovená řídicí jednotkou motoru se od referenční vzdálenosti nesmí odchýlit o více než 4 %.

4.8.   Kontrola seřízení systému PEMS

Ověří se správnost zapojení všech čidel a případně řídicí jednotky motoru. Jsou-li sledovány parametry motoru, je třeba zaručit, aby řídicí jednotka motoru hlásila hodnoty správně (např. nulové otáčky motoru [ot/min] při vypnutém spalovacím motoru a zapnutém zapalování). Systém PEMS musí fungovat, aniž by vysílal varovné signály či oznámení o chybách.

5.   ZKOUŠKA EMISÍ

5.1.   Zahájení zkoušky

Odběr vzorků, měření a záznam parametrů se zahájí před nastartováním motoru. Aby se usnadnilo časové sladění, doporučuje se zaznamenávat parametry podléhající časovému sladění buď pomocí jediného přístroje pro záznam údajů, nebo pomocí synchronizovaného časového razítka. Před nastartováním motoru a bezprostředně poté se ověří, zda zařízení k záznamu dat zaznamenává všechny nezbytné parametry.

5.2.   Zkouška

Odběr vzorků, měření a záznam parametrů pokračují po celou dobu zkoušky vozidla na silnici. Motor lze vypínat a startovat, odběr emisí a záznam parametrů však nesmí být přerušen. Veškeré varovné signály, které naznačují, že systém PEMS nefunguje správně, se zdokumentují a ověří. Zaznamenávání parametrů musí být úplné minimálně z 99 %. Měření a zaznamenávání údajů lze přerušit na méně než 1 % celkové doby trvání jízdy, avšak maximálně na souvislou dobu 30 sekund, a to pouze v případě nezáměrné ztráty signálu nebo pro účely údržby systému PEMS. Přerušení lze zaznamenávat přímo v systému PEMS. Není však přípustné zanášet přerušení zaznamenaného parametru během předběžného zpracování, výměny či následného zpracování údajů. Používá-li se automatické nulování, musí se provádět vůči ověřitelnému nulovému standardu, který je podobný standardu použitému k vynulování analyzátoru. V případě potřeby se důrazně doporučuje zahájit údržbu systému PEMS v intervalech, kdy je rychlost vozidla nulová.

5.3.   Ukončení zkoušky

Zkouška se ukončí, jakmile vozidlo dokončí jízdu a spalovací motor se vypne. Je třeba zabránit tomu, aby motor po dokončení jízdy běžel delší dobu na volnoběh. Údaje se zaznamenávají, dokud neuplyne čas odezvy odběrných systémů.

6.   POSTUP PO ZKOUŠCE

6.1.   Kontrola analyzátorů pro měření plynných emisí

Nula a plný rozsah analyzátorů plynných složek se ověří pomocí kalibračních plynů totožných s těmi, které byly použity podle bodu 4.5, aby bylo možno vyhodnotit posun nuly a odezvy analyzátoru ve srovnání s kalibrací před zkouškou. Analyzátor je možno před ověřením posunu u plného rozsahu vynulovat, pokud bylo shledáno, že se posun nuly pohybuje v přípustném rozmezí. Kontrola posunu po zkoušce se provede co nejdříve po zkoušce a předtím, než se systém PEMS či individuální analyzátory nebo čidla vypnou nebo přepnou do režimu mimo provoz. Rozdíl mezi výsledky před zkouškou a po zkoušce musí splňovat požadavky uvedené v tabulce 2.

Tabulka 2

Přípustný posun analyzátoru v průběhu zkoušky PEMS

Znečišťující látka

Posun odezvy na nulu

Posun odezvy na kalibrační plyn pro plný rozsah (10)

CO2

≤ 2 000  ppm za zkoušku

≤ 2 % hodnoty odečtu nebo ≤ 2 000  ppm za zkoušku podle toho, která hodnota je vyšší

CO

≤ 75 ppm za zkoušku

≤ 2 % hodnoty odečtu nebo ≤ 75 ppm za zkoušku podle toho, která hodnota je vyšší

NO2

≤ 5 ppm za zkoušku

≤ 2 % hodnoty odečtu nebo ≤ 5 ppm za zkoušku podle toho, která hodnota je vyšší

NO/NOx

≤ 5 ppm za zkoušku

≤ 2 % hodnoty odečtu nebo ≤ 5 ppm za zkoušku podle toho, která hodnota je vyšší

CH4

≤ 10 ppmC1 za zkoušku

≤ 2 % hodnoty odečtu nebo ≤ 10 ppmC1 za zkoušku podle toho, která hodnota je vyšší

THC

≤ 10 ppmC1 za zkoušku

≤ 2 % hodnoty odečtu nebo ≤ 10 ppmC1 za zkoušku podle toho, která hodnota je vyšší

Překročí-li rozdíl mezi výsledky u posunu nuly a posunu hodnoty plného rozsahu před zkouškou a po ní přípustnou hodnotu, všechny zkušební výsledky se prohlásí za neplatné a zkouška se zopakuje.

6.2.   Kontrola analyzátoru pro měření emisí částic

Nulová úroveň analyzátoru se zaznamená odběrem vzorku z okolního vzduchu filtrovaného filtrem HEPA. Signál se zaznamenává po dobu 2 minut a poté se zprůměruje; přípustná konečná koncentrace se stanoví, jakmile bude k dispozici vhodné měřicí zařízení. Překročí-li rozdíl mezi kontrolou před zkouškou a po ní přípustnou hodnotu, všechny zkušební výsledky se prohlásí za neplatné a zkouška se zopakuje.

6.3.   Kontrola měření emisí na silnici

Kalibrované rozpětí analyzátorů musí zahrnovat alespoň 90 % hodnot koncentrace získaných z 99 % měření v platných částech zkoušky emisí. Je přípustné, aby 1 % z celkového počtu měření použitých k hodnocení přesahovalo kalibrované rozpětí analyzátorů až o faktor 2. Nejsou-li tyto požadavky splněny, zkouška se prohlásí za neplatnou.


(1)  Změří se za vlhkého stavu nebo se opraví podle bodu 8.1 dodatku 4.

(2)  Stanoví se pouze v případě, že jsou k výpočtu hmotnostního průtoku výfukovýchplynů použity nepřímé metody popsané v bodech 10.2 a 10.3 dodatku 4.

(3)  Metoda se stanoví podle bodu 4.7.

(4)  Parametr je povinný pouze tehdy, je-li vyžadován podle bodu 2.1 přílohy IIIA.

(5)  Stanoví se pouze tehdy, je-li to nezbytné k ověření stavu vozidla a provozních podmínek.

(6)  Lze vypočítat z koncentrací THC a CH4 podle bodu 9.2 dodatku 4.

(7)  Lze vypočítat ze změřených koncentrací NO a NO2.

(8)  Lze použít více zdrojů parametrů.

(9)  Preferovaným zdrojem je čidlo okolního tlaku.

(10)  Je-li posun nuly v rámci přípustného rozmezí, lze analyzátor vynulovat před ověřením posunu hodnoty plného rozsahu.


Dodatek 2

Specifikace a kalibrace součástí a signálů systému PEMS

1.   ÚVOD

Tento dodatek vymezuje specifikace a kalibraci součástí a signálů systému PEMS.

2.   SYMBOLY, PARAMETRY A JEDNOTKY

>

větší než

větší nebo rovno

%

procento

menší nebo rovno

A

nezředěná koncentrace CO2 [ %]

a 0

průsečík regresní přímky s osou y

a 1

sklon regresní přímky

B

zředěná koncentrace CO2 [ %]

C

zředěná koncentrace NO [ppm]

c

odezva analyzátoru při zkoušce rušivého vlivu kyslíku

c FS,b

plný rozsah koncentrace HC v kroku (b) [ppmC1]

c FS,d

plný rozsah koncentrace HC v kroku (d) [ppmC1]

c HC(w/NMC)

koncentrace HC při průtoku CH4 nebo C2H6 přes NMC [ppmC1]

c HC(w/o NMC)

koncentrace HC při průtoku CH4 nebo C2H6 přes NMC NMC [ppmC1]

c m,b

změřená koncentrace HC v kroku (b) [ppmC1]

c m,d

změřená koncentrace HC v kroku (d) [ppmC1]

c ref,b

referenční koncentrace HC v kroku (b) [ppmC1]

c ref,d

referenční koncentrace HC v kroku (d) [ppmC1]

°C

stupeň Celsia

D

nezředěná koncentrace NO [ppm]

D e

očekávaná zředěná koncentrace NO [ppm]

E

absolutní provozní tlak [kPa]

E CO2

procento utlumujícího rušivého vlivu CO2

E E

účinnost ethanu

E H2O

procento utlumujícího rušivého vlivu vody

E M

účinnost methanu

EO2

rušivý vliv kyslíku

F

teplota vody [K]

G

tlak nasycených par [kPa]

g

gram

gH2O/kg

gram vody na kilogram

h

hodina

H

koncentrace vodní páry [%]

H m

maximální koncentrace vodní páry [%]

Hz

hertz

K

kelvin

kg

kilogram

km/h

kilometry za hodinu

kPa

kilopascal

max

maximální hodnota

NOX,dry

zaznamenaná hodnota střední koncentrace stabilizovaného NOX opravená o vlhkost

NOX,m

střední hodnota stabilizovaných záznamů koncentrace NOX

NOX,ref

referenční střední hodnota stabilizovaných záznamů koncentrace NOX

ppm

počet částí na milion

ppmC1

počet částí na milion v uhlíkovém ekvivalentu

r2

koeficient určení

s

sekunda

t0

časový bod přepnutí toku plynu [s]

t10

časový bod 10 % odezvy konečné hodnoty odečtu

t50

časový bod 50 % odezvy konečné hodnoty odečtu

t90

časový bod 90 % odezvy konečné hodnoty odečtu

bude stanoveno

bude stanoveno

x

nezávislá proměnná nebo referenční hodnota

χ min

minimální hodnota

y

závislá proměnná nebo měřená hodnota

3.   OVĚŘOVÁNÍ LINEARITY

3.1.   Obecně

Linearitu analyzátorů, průtokoměrů, čidel a signálů musí být možné ověřit na základě mezinárodních či vnitrostátních norem. Čidla nebo signály, které nelze přímo ověřit, např. zjednodušené průtokoměry, je třeba alternativně kalibrovat podle laboratorního zařízení vozidlového dynamometru, které bylo kalibrováno podle mezinárodních či vnitrostátních norem.

3.2.   Požadavky na linearitu

Všechny analyzátory, průtokoměry, čidla a signály musí splňovat požadavky na linearitu uvedené v tabulce 1. Jsou-li údaje o toku vzduchu, toku paliva, poměru vzduchu a paliva či hmotnostním toku výfukových plynů získávány z řídicí jednotky motoru, vypočtený hmotnostní průtok výfukových plynů musí splňovat požadavky na linearitu uvedené v tabulce 1.

Tabulka 1

Požadavky na linearitu u parametrů a systémů měření

Parametr/přístroj měření

Formula

Sklon

a1

Směrodatná chyba

odhadu

Koeficient určení r2

Průtok paliva (1)

≤ 1 % max

0,98–1,02

≤ 2 % max

≥ 0,990

Průtok vzduchu (1)

≤ 1 % max

0,98–1,02

≤ 2 % max

≥ 0,990

Hmotnostní průtok výfukových plynů

≤ 2 % max

0,97–1,03

≤ 2 % max

≥ 0,990

Analyzátory plynu

≤ 0,5 % max

0,99–1,01

≤ 1 % max

≥ 0,998

Točivý moment (2)

≤ 1 % max

0,98–1,02

≤ 2 % max

≥ 0,990

Analyzátory počtu částic (3)

bude stanoveno

bude stanoveno

bude stanoveno

bude stanoveno

3.3.   Četnost ověřování linearity

Požadavky na linearitu podle bodu 3.2 se ověřují:

a)

u každého analyzátoru alespoň každé tři měsíce nebo pokaždé, když systém projde opravou nebo změnou, které by mohly ovlivnit kalibraci;

b)

u jiných relevantních přístrojů, např. měřičů hmotnostního průtoku výfukových plynů a ověřitelně kalibrovaných čidel, pokaždé, když je zjištěno poškození, v souladu s požadavky postupů vnitřního auditu, výrobce přístroje nebo normy ISO 9000, avšak ne dříve než jeden rok před vlastní zkouškou.

Požadavky na linearitu podle bodu 3.2 u čidel či signálů ECU, které nejsou přímo ověřitelné, se ověřují jednou pro každé nastavení systému PEMS pomocí ověřitelně kalibrovaného měřicího přístroje na vozidlovém dynamometru.

3.4.   Postup ověřování linearity

3.4.1.   Obecné požadavky

Příslušné analyzátory, přístroje a čidla se uvedou do běžných provozních podmínek podle doporučení výrobce. S analyzátory, přístroji a čidly se pracuje při pro ně stanovených teplotách, tlacích a průtocích.

3.4.2.   Obecný postup

Linearita se ověřuje u každého běžného provozního rozpětí provedením těchto kroků:

a)

Analyzátor, průtokoměr nebo čidlo se vynulují zadáním nulovacího signálu. V případě analyzátorů plynů se do ústí analyzátoru zavede čištěný syntetický vzduch nebo dusík, a to cestou, která je co nejpřímější a nejkratší.

b)

Analyzátor, průtokoměr nebo čidlo se kalibruje na plný rozsah zadáním signálu pro plný rozsah. V případě analyzátorů plynů se do ústí analyzátoru zavede vhodný kalibrační plyn pro plný rozsah, a to cestou, která je co nejpřímější a nejkratší.

c)

Opakuje se postup nulování podle písmene a).

d)

Linearita se ověří zadáním nejméně 10 referenčních hodnot (včetně nuly), mezi nimiž jsou přibližně stejné rozestupy a které jsou platné. Referenční hodnoty koncentrace složek, hmotnostního průtoku výfukových plynů nebo jakýchkoli jiných relevantních parametrů se zvolí tak, aby odpovídaly rozpětí hodnot očekávaných při zkoušce emisí. Při měření toku výfukových plynů lze z ověřování linearity vyloučit referenční body nepřesahující 5 % maximální kalibrační hodnoty.

e)

V případě analyzátorů plynů se zavedou přímo do otvorů analyzátoru plyny o známých koncentracích podle bodu 5. Počká se dostatečně dlouhou dobu, než se signál stabilizuje.

f)

Hodnocené hodnoty a v případě potřeby referenční hodnoty se zaznamenávají po dobu 30 sekund při konstantní frekvenci alespoň 1,0 Hz.

g)

Hodnoty aritmetického průměru za dobu 30 sekund se použijí k výpočtu parametrů lineární regrese prostřednictvím metody nejmenších čtverců, přičemž odpovídající rovnice má tvar:

Formula

kde:

y

je skutečná hodnota měřicího systému

a 1

je sklon regresní přímky

x

je referenční hodnota

a 0

je průsečík regresní přímky s osou y.

Pro každý parametr a systém měření se vypočte směrodatná chyba odhadu (SEE) y v závislosti na x a koeficient určení (r2).

h)

Parametry lineární regrese musí splňovat požadavky stanovené v tabulce 1.

3.4.3.   Požadavky na ověřování linearity na vozidlovém dynamometru

Neověřitelné průtokoměry, čidla či signály řídicí jednotky motoru, které nelze přímo kalibrovat podle ověřitelných norem, se kalibrují na vozidlovém dynamometru. Postup se v co největší míře řídí požadavky přílohy 4a předpisu EHK OSN č. 83. V nezbytném případě lze průtokoměr nebo čidlo, které se mají kalibrovat, upevnit na zkušební vozidlo a provozovat je podle požadavků dodatku 1. Postup kalibrace se pokud možno řídí požadavky bodu 3.4.2; vybere se alespoň 10 vhodných referenčních hodnot, aby se zaručilo, že je pokryto alespoň 90 % maximální hodnoty, jíž bude podle očekávání dosaženo při zkoušce emisí v reálném provozu.

Má-li být kalibrován průtokoměr, čidlo nebo signál z řídicí jednotky motoru, které slouží ke stanovení průtoku výfukových plynů a které nelze přímo ověřit, upevní se k výfuku vozidla ověřitelně kalibrovaný referenční měřič hmotnostního průtoku výfukových plynů nebo zařízení CVS (odběr vzorků s konstantním objemem). Je třeba zaručit, aby výfukové plyny vozidla byly měřičem hmotnostního průtoku výfukových plynů měřeny přesně, a to podle bodu 3.4.3 dodatku 1. Klapka akcelerátoru vozidla je během provozu ve stálé poloze, rychlostní stupeň a zatížení vozidlového dynamometru je konstantní.

4.   ANALYZÁTORY PRO MĚŘENÍ PLYNNÝCH SLOŽEK

4.1.   Přípustné typy analyzátorů

4.1.1.   Standardní analyzátory

Plynné složky se měří pomocí analyzátorů uvedených v bodech 1.3.1 až 1.3.5 dodatku 3 k příloze 4A předpisu EHK OSN č. 83 série změn 07. Pokud analyzátor nedisperzního typu s absorpcí v ultrafialovém pásmu měří jak emise NO, tak NO2, není požadován konvertor NO2/NO.

4.1.2.   Alternativní analyzátory

Analyzátor, který nesplňuje konstrukční specifikace uvedené v bodě 4.1.1, je přípustný, pokud splňuje požadavky bodu 4.2. Výrobce zaručí, že alternativní analyzátor má ve srovnání se standardním analyzátorem rovnocennou nebo vyšší přesnost měření, pokud jde o rozsah koncentrací znečišťujících látek a koexistujících plynů, které lze očekávat u vozidel jedoucích na přípustná paliva za mírných a rozšířených podmínek při platné zkoušce emisí v reálném provozu popsané v bodech 5, 6 a 7 této přílohy. Je-li o to výrobce analyzátoru požádán, předloží písemnou formou doplňující informace, jimiž prokáže, že přesnost měření alternativního analyzátoru je soustavně a spolehlivě v souladu s přesností měření analyzátorů standardních. Doplňující informace obsahují:

a)

popis teoretického základu a technických součástí alternativního analyzátoru;

b)

prokázání rovnocennosti s příslušným standardním analyzátorem podle bodu 4.1.1, pokud jde o očekávaný rozsah koncentrací znečišťujících látek a podmínek okolí při zkoušce schválení typu definované v příloze 4a předpisu EHK OSN č. 83, série změn 07, jakož i při validační zkoušce popsané v bodě 3 dodatku 3 u vozidla vybaveného zážehovým a vznětovým motorem. Výrobce analyzátoru prokáže míru rovnocennosti v rámci přípustných odchylek uvedených v bodě 3.3 dodatku 3;

c)

prokázání rovnocennosti s příslušným standardním analyzátorem podle bodu 4.1.1, pokud jde o vliv atmosférického tlaku na přesnost analyzátoru při měření. Předváděcí zkouška stanoví odezvu na kalibrační plyn pro plný rozsah, jehož koncentrace spadá do rozsahu analyzátoru, aby bylo možno zkontrolovat vliv atmosférického tlaku při mírných a rozšířených podmínkách nadmořské výšky, které jsou definovány v bodě 5.2 této přílohy. Takovouto zkoušku je možné provést ve zkušební komoře simulující nadmořskou výšku;

d)

prokázání rovnocennosti ve vztahu ke standardnímu analyzátoru podle bodu 4.1.1 v průběhu alespoň tří silničních zkoušek, které splňují požadavky této přílohy;

e)

prokázání, že vliv vibrací, zrychlení a okolní teploty na hodnoty udávané analyzátorem nepřesahuje požadavky ohledně šumu, které jsou pro analyzátory stanoveny v bodě 4.2.4.

Schvalovací orgány si mohou vyžádat dodatečné informace dokládající rovnocennost, nebo mohou schválení odmítnout, pokud se měřením prokázalo, že alternativní analyzátor není rovnocenný s analyzátorem standardním.

4.2.   Specifikace analyzátoru

4.2.1.   Obecně

Kromě požadavků na linearitu, které jsou definovány pro každý analyzátor v bodě 3, výrobce analyzátoru prokáže, že typy analyzátorů vyhovují specifikacím stanoveným v bodech 4.2.2 až 4.2.8. Analyzátory musejí mít měřicí rozsah a čas odezvy, které umožní dosáhnout přesnosti požadované k měření koncentrací složek výfukových plynů podle použitelné emisní normy za neustálených a ustálených podmínek. Co nejvíce musí být omezena citlivost analyzátorů vůči otřesům, vibracím, stárnutí, proměnlivosti teploty a okolního tlaku, jakož i elektromagnetickému rušení a dalším dopadům týkajícím se vozidla a provozu analyzátoru.

4.2.2.   Přesnost

Přesnost, definovaná jako odchylka hodnoty udávané analyzátorem od referenční hodnoty, nesmí přesáhnout 2 % udávané hodnoty nebo 0,3 % plného rozsahu stupnice, podle toho, která hodnota je větší.

4.2.3.   Preciznost

Preciznost, definovaná jako 2,5násobek směrodatné odchylky deseti opakovaných odezev na daný kalibrační plyn, nesmí být pro měřicí rozsah, který je větší nebo roven 155 ppm (nebo ppmC1), větší než 1 % koncentrace na plném rozsahu stupnice a pro měřicí rozsah, který je menší nebo roven 155 ppm (nebo ppm C1), větší než 2 % koncentrace na plném rozsahu stupnice.

4.2.4.   Šum

Šum, definovaný jako dvojnásobek kvadratického průměru deseti standardních odchylek, kdy každá z nich je vypočtena z odezev na nulu měřených při konstantní frekvenci zaznamenávání alespoň 1,0 Hz po dobu 30 sekund, nepřesáhne 2 % plného rozsahu stupnice. Po každém z 10 měřicích intervalů následuje interval 30 sekund, během nějž je analyzátor vystaven vhodnému kalibračnímu plynu pro plný rozsah. Před každou periodou odběru vzorků a každou periodou použití na plný rozsah se zajistí dostatečný čas k vyčištění analyzátoru a odběrného potrubí.

4.2.5.   Posun odezvy na nulu

Posun odezvy na nulu, definovaný jako střední odezva na nulovací plyn během časového intervalu nejméně 30 sekund, musí vyhovovat specifikacím uvedeným v tabulce 2.

4.2.6.   Posun odezvy na plyn pro plný rozsah

Posun odezvy na kalibrační plyn pro plný rozsah, definovaný jako střední odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah během časového intervalu nejméně 30 sekund, musí vyhovovat specifikacím uvedeným v tabulce 2.

Tabulka 2

Přípustný posun odezvy analyzátorů na nulovací plyn a na plyn pro plný rozsah při měření plynných složek v laboratorních podmínkách

Znečišťující látka

Posun odezvy na nulu

Posun odezvy na plyn pro plný rozsah

CO2

≤ 1,000  ppm během 4 hodin

≤ 2 % hodnoty odečtu nebo ≤ 1,000  ppm během 4 hodin podle toho, která hodnota je vyšší

CO

≤ 50 ppm během 4 hodin

≤ 2 % hodnoty odečtu nebo ≤ 50 ppm během 4 hodin podle toho, která hodnota je vyšší

NO2

≤ 5 ppm během 4 hodin

≤ 2 % hodnoty odečtu nebo ≤ 5 ppm během 4 hodin podle toho, která hodnota je vyšší

NO/NOx

≤ 5 ppm během 4 hodin

≤ 2 % hodnoty odečtu nebo 5 ppm během 4 hodin podle toho, která hodnota je vyšší

CH4

≤ 10 ppmC1

≤ 2 % hodnoty odečtu nebo ≤ 10 ppm během 4 hodin podle toho, která hodnota je vyšší

THC

≤ 10 ppmC1

≤ 2 % hodnoty odečtu nebo ≤ 10 ppm během 4 hodin podle toho, která hodnota je vyšší

4.2.7.   Doba náběhu

Doba náběhu, definovaná jako doba mezi 10 % a 90 % odezvy u konečné hodnoty odečtu (t 90t 10; viz bod 4.4) by neměla přesáhnout 3 sekundy.

4.2.8.   Sušení plynu

Výfukové plyny lze měřit ve vlhkém nebo suchém stavu. Je-li použito zařízení pro sušení plynu, musí mít minimální vliv na složení měřených plynů. Chemické sušičky nejsou povoleny.

4.3.   Dodatečné požadavky

4.3.1.   Obecně

Ustanovení bodů 4.3.2 až 4.3.5 definují dodatečné požadavky na výkonnost specifických typů analyzátorů a vztahují se pouze na případy, kdy je dotčený analyzátor použit k měření emisí v reálném provozu.

4.3.2.   Zkouška účinnosti konvertorů NOX

Je-li použit konvertor NOX, např. ke konverzi NO2 na NO pro účely analýzy chemiluminescenčním analyzátorem, jeho účinnost se vyzkouší podle požadavků bodu 2.4 dodatku 3 k příloze 4a předpisu EHK OSN č. 83, série změn 07. Účinnost konvertoru NOX se ověří ne dříve než jeden měsíc před zkouškou emisí.

4.3.3.   Nastavení plamenoionizačního detektoru (FID)

a)   Optimalizace odezvy detektoru

Měří-li se uhlovodíky, FID se seřizuje v intervalech stanovených výrobcem analyzátoru podle bodu 2.3.1 dodatku 3 k příloze 4a předpisu EHK OSN č. 83, série změn 07. K optimalizaci odezvy v nejběžnějším provozním rozpětí se použije kalibrační plyn obsahující propan ve vzduchu nebo propan v dusíku.

b)   Faktory odezvy na uhlovodíky

Měří-li se uhlovodíky, faktor odezvy plamenoionizačního detektoru na uhlovodíky se ověří podle ustanovení bodu 2.3.3 dodatku 3 přílohy 4a předpisu EHK OSN č. 83, série změn 07, přičemž jako kalibrační plyn se použije propan ve vzduchu nebo propan v dusíku a jako nulovací plyn čištěný syntetický vzduch nebo dusík.

c)   Kontrola rušivého vlivu kyslíku

Kontrola rušivého vlivu kyslíku se provádí při uvedení FID do provozu a po údržbě většího rozsahu. Zvolí se měřicí rozsah, v němž se hodnota pro plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku pohybuje v horní polovině. Zkouška se provede při teplotě vyhřívaného prostoru nastavené na požadovanou hodnotu. Specifikace plynů ke kontrole rušivého vlivu kyslíku jsou popsány v bodě 5.3.

Použije se následující postup:

i)

analyzátor se nastaví na nulu;

ii)

analyzátor se kalibruje na plný rozsah směsí obsahující 0 % kyslíku u zážehových motorů a směsí obsahující 21 % kyslíku u vznětových motorů;

iii)

zkontroluje se odezva na nulu. Jestliže se změnila o více než 0,5 % plného rozsahu stupnice, kroky i) a ii) se zopakují;

iv)

vpustí se plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku obsahující 5 % a 10 % kyslíku;

v)

zkontroluje se odezva na nulu. Jestliže se změnila o více než ± 1 % plného rozsahu stupnice, zkouška se zopakuje;

vi)

rušivý vliv kyslíku E O2 se vypočte pro každý plyn ke kontrole rušivého vlivu kyslíku použitý v kroku iv) takto:

Formula

kde odezva analyzátoru je:

Formula

kde:

c ref,b

je referenční koncentrace HC v kroku (ii) [ppmC1]

c ref,d

je referenční koncentrace HC v kroku (iv) [ppmC1]

c FS,b

je plný rozsah koncentrace HC v kroku (ii) [ppmC1]

c FS,d

je plný rozsah koncentrace HC v kroku (iv) [ppmC1]

c m,b

je změřená koncentrace HC v kroku (ii) [ppmC1]

c m,d

je změřená koncentrace HC v kroku (iv) [ppmC1]

vii)

rušivý vliv kyslíku E O2 musí být menší než ± 1,5 % pro všechny požadované plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku;

viii)

jestliže rušivý vliv kyslíku E O2 je větší než ± 1,5 %, lze jej opravit inkrementální úpravou průtoku vzduchu (nad hodnotu specifikovanou výrobcem a pod tuto hodnotu), průtoku paliva a průtoku odebíraného vzorku;

ix)

kontrola rušivého vlivu kyslíku se opakuje pro každé nové seřízení.

4.3.4.   Účinnost konverze separátoru nemethanových uhlovodíků (NMC)

Jsou-li analyzovány uhlovodíky, lze NMC použít k odstranění nemethanových uhlovodíků ze vzorku plynu tím, že se oxidují všechny uhlovodíky kromě methanu. V ideálním případě je konverze methanu 0 % a konverze ostatních uhlovodíků představovaných ethanem 100 %. K přesnému měření NMHC se stanoví obě účinnosti a použijí se k výpočtu emisí NMHC (viz bod 9.2 dodatku 4). V případě, že je NMC-FID kalibrován metodou b) v bodě 9.2 dodatku 4, tj. tak, že je přes separátor NMC proháněn kalibrační plyn obsahující methan/vzduch, není nutné stanovit účinnost konverze methanu.

a)   Účinnost konverze methanu

Kalibrační plyn s obsahem methanu se vede detektorem FID s obtokem NMC a bez tohoto obtoku; obě koncentrace se zaznamenají. Účinnost konverze methanu se stanoví takto:

Formula

kde:

c HC(w/NMC)

je koncentrace HC při průtoku CH4 přes separátor NMC [ppmC1]

c HC(w/o NMC)

je koncentrace HC při průtoku CH4 mimo separátor NMC [ppmC1]

b)   Účinnost konverze ethanu

Kalibrační plyn s obsahem ethanu se vede detektorem FID s obtokem NMC a bez tohoto obtoku; obě koncentrace se zaznamenají. Účinnost konverze ethanu se stanoví takto:

Formula

kde:

c HC(w/NMC)

je koncentrace HC při průtoku C2H6 přes separátor NMC [ppmC1]

c HC(w/o NMC)

je koncentrace HC při průtoku C2H6 mimo separátor NMC [ppmC1]

4.3.5.   Účinky rušivých vlivů

a)   Obecně

Hodnoty odečítané z analyzátoru mohou ovlivňovat i jiné než analyzované plyny. Kontrolu účinků rušivých vlivů a správné funkčnosti analyzátorů provádí výrobce analyzátorů před uvedením na trh, a to alespoň jednou u každého typu analyzátoru nebo přístroje uvedených v písmenech b) až f).

b)   Kontrola rušivých vlivů u analyzátoru CO

Měření analyzátoru CO může rušit voda a CO2. Proto se nechá při pokojové teplotě probublávat vodou kalibrační plyn CO2 s koncentrací od 80 % do 100 % plného rozsahu stupnice při maximálním pracovním rozsahu analyzátoru CO použitého při zkoušce a zaznamená se odezva analyzátoru. Odezva analyzátoru nesmí být větší než 2 % střední koncentrace CO očekávané v průběhu normální silniční zkoušky nebo ± 50 ppm podle toho, která hodnota je větší. Kontroly rušivých vlivů H2O a CO2 se mohou provádět samostatně. Jestliže jsou úrovně H2O a CO2 použité ke kontrole rušivých vlivů vyšší než maximální úrovně očekávané při zkoušce, musí se každá zjištěná hodnota rušivého vlivu zmenšit vynásobením zjištěného rušivého vlivu poměrem hodnoty maximální očekávané koncentrace během zkoušky ke skutečné hodnotě koncentrace použité v průběhu této zkoušky. Je možno provádět samostatné zkoušky ke zjišťování rušivého vlivu koncentrací H2O, které jsou menší než maximální koncentrace očekávané během zkoušky, a zjištěné rušivé vlivy H2O se zvětší vynásobením zjištěného rušivého vlivu poměrem hodnoty maximální koncentrace H2O očekávané během zkoušky ke skutečné hodnotě koncentrace použité v průběhu této zkoušky. Součet obou takto upravených hodnot rušivého vlivu musí splňovat požadavky na přípustné odchylky specifikované v tomto bodě.

c)   Kontrola utlumujících rušivých vlivů u analyzátoru NOX

Dvěma plyny, kterým se musí věnovat pozornost u analyzátorů CLD a HCLD, jsou CO2 a vodní pára. Odezvy na utlumující rušivé vlivy těchto plynů jsou úměrné koncentracím těchto plynů. Zkouškou se stanoví utlumující rušivé vlivy při nejvyšších koncentracích očekávaných během zkoušky. Jestliže analyzátory CLD a HCLD používají algoritmy ke kompenzaci utlumujících rušivých vlivů, které pracují s analyzátory, jež měří H2O a/nebo CO2, musí se utlumující rušivé vlivy vyhodnotit s těmito analyzátory v činnosti a s použitím kompenzačních algoritmů.

i)   Zkouška utlumujících rušivých vlivů CO2

Kalibrační plyn CO2 s koncentrací od 80 % do 100 % maximálního pracovního rozsahu se nechá protékat analyzátorem NDIR; hodnota CO2 se zaznamená jako hodnota A. Kalibrační plyn CO2 se pak zředí o přibližně 50 % kalibračním plynem NO a nechá se protékat analyzátory NDIR a CLD nebo HCLD; hodnoty CO2 a NO se zaznamenají jako hodnoty B a C. Pak se uzavře přívod CO2 a detektorem CLD nebo HCLD se nechá protékat jen kalibrační plyn NO; hodnota NO se zaznamená jako hodnota D. Utlumující rušivý vliv vyjádřený v procentech se vypočte takto:

Formula

kde:

A

je koncentrace nezředěného CO2 změřená analyzátorem NDIR [%]

B

je koncentrace zředěného CO2 změřená analyzátorem NDIR [%]

C

je koncentrace zředěného NO změřená analyzátorem CLD nebo HCLD [ppm]

D

je koncentrace nezředěného NO změřená analyzátorem CLD nebo HCLD [ppm].

Se souhlasem schvalovacího orgánu lze použít alternativní metody ředění a kvantifikování hodnot kalibračních plynů CO2 a NO, např. dynamické směšování.

ii)   Zkouška utlumujícího rušivého vlivu vody

Tato kontrola se použije jen v případě měření koncentrace vlhkého plynu. Při výpočtu utlumujícího rušivého vlivu vody se uvažuje zředění kalibračního plynu NO vodní párou a úprava koncentrace vodní páry v plynné směsi na úrovně koncentrací očekávané při zkoušce emisí. Kalibrační plyn NO s koncentrací 80 % až 100 % plného rozsahu stupnice v normálním pracovním rozsahu se nechá protékat analyzátorem CLD nebo HCLD; hodnota NO se zaznamená jako hodnota D. Kalibrační plyn NO se pak nechá při pokojové teplotě probublávat vodou a protékat analyzátorem CLD nebo HCLD; hodnota NO se zaznamená jako hodnota C. Určí se absolutní pracovní tlak analyzátoru a teplota vody a tyto hodnoty se zaznamenají jako hodnoty E a F. Stanoví se tlak nasycených par směsi, který odpovídá teplotě probublávané vody F, a zaznamená se jako hodnota G. Koncentrace vodní páry H [v %] v plynné směsi se vypočte takto:

Formula

Očekávaná koncentrace zředěného kalibračního plynu NO ve vodní páře se zaznamená jako D e a vypočte takto:

Formula

U výfukových plynů vznětového motoru se odhadne maximální koncentrace vodní páry ve výfukových plynech (v %) očekávaná při zkoušce a zaznamená se jako H m; odhad se provede za předpokladu poměru H/C paliva 1,8/1 z maximální koncentrace CO2 ve výfukových plynech A takto:

Formula

Utlumující rušivý vliv vody vyjádřený v procentech se vypočte takto:

Formula

kde:

D e

je očekávaná koncentrace zředěného NO [ppm]

C

je změřená koncentrace zředěného NO [ppm]

H m

je maximální koncentrace vodní páry [ %]

H

je skutečná koncentrace vodní páry [%]

iii)   Maximální přípustný utlumující rušivý vliv

Kombinovaný utlumující rušivý vliv CO2 a vody nesmí přesáhnout 2 % plného rozsahu stupnice.

d)   Kontrola utlumujícího rušivého vlivu u analyzátorů nedisperzního typu s absorpcí v ultrafialovém pásmu (NDUV)

Uhlovodíky a voda mohou mít pozitivní rušivý vliv na analyzátor NDUV tím, že vyvolávají podobnou odezvu jako NOX. Výrobce analyzátoru NDUV ověří, že jsou utlumující rušivé vlivy omezeny, tímto způsobem:

i)

Analyzátor a chladič se nastaví podle provozních pokynů výrobce; provedou se úpravy, aby se optimalizovala výkonnost analyzátoru a chladiče.

ii)

U analyzátoru se provede kalibrace na nulu a na plný rozsah při hodnotách koncentrace očekávaných během zkoušky emisí.

iii)

Kalibrační plyn NO2 se zvolí takový, aby co nejvíce odpovídal maximální koncentraci NO2 očekávané během zkoušky emisí.

iv)

Kalibrační plyn NO2 přetéká přes sondu systému pro odběr vzorků plynu, dokud se neustálí odezva analyzátoru na NOX.

v)

Vypočítá se střední hodnota stabilizovaných záznamů koncentrace NOX za dobu 30 sekund a zaznamená se jako NOX,ref.

vi)

Tok kalibračního plynu NO2 se zastaví a odběrný systém se nasytí přetékáním výstupu generátoru rosného bodu, který je nastaven na rosný bod při 50 °C. Z výstupu generátoru rosného bodu se odebírá vzorek pomocí odběrného systému a chladiče po dobu nejméně 10 minut až do stavu, kdy se očekává, že chladič začne odstraňovat konstantní množství vody.

vii)

Po ukončení fáze iv) se odběrný systém opět nasytí přetékáním kalibračního plynu NO2 použitého ke stanovení hodnoty NOX,ref, dokud se neustálí celková reakce na NOX.

viii)

Vypočítá se střední hodnota stabilizovaných záznamů koncentrace NOX za dobu 30 sekund a zaznamená se jako NOX,m.

ix)

Hodnota NOX,m se koriguje na hodnotu NOX,dry na základě rezidua vodní páry, která prošla chladičem při teplotě a tlaku na výstupu chladiče;

Vypočtená hodnota NOX,dry musí činit alespoň 95 % hodnoty NOX,ref.

e)   Vysoušeč vzorku

Vysoušeč vzorku odstraňuje vodu, která jinak může mít na měření NOX rušivý vliv. U analyzátorů CLD na suché bázi se musí prokázat, že pro největší očekávanou koncentraci vodní páry H m vysoušeč vzorku udržuje vlhkost v CLD na hodnotě ≤ 5 g vody/kg suchého vzduchu (nebo na přibližně 0,8 % H2O), což odpovídá 100 % relativní vlhkosti při 3,9 °C a 101,3 kPa nebo přibližně 25 % relativní vlhkosti při 25 °C a 101,3 kPa. Soulad je možno prokázat měřením teploty na výstupu z tepelného vysoušeče vzorků nebo měřením vlhkosti v místě těsně před CLD. Je také možno měřit vlhkost na výstupu z CLD, jestliže do CLD proudí pouze tok z vysoušeče vzorků.

f)   Vysoušeč vzorku s penetrací NO2

Tekutá voda, která zůstává v nedokonale konstruovaném vysoušeči vzorku, může ze vzorku odebírat NO2. Jestliže je použit vysoušeč vzorku v kombinaci s analyzátorem NDUV bez před ním umístěného konvertoru NO2/NO, mohla by voda odebírat NO2 ze vzorku před měřením NOX. Vysoušeč vzorku musí být schopen změřit minimálně 95 % celkového množství NO2 obsaženého v plynu, který je nasycen vodní párou a sestává z maximální koncentrace NO2 očekávané při emisní zkoušce vozidla.

4.4.   Kontrola doby odezvy analytického systému

Pro kontrolu doby odezvy musí být nastavení analytického systému naprosto stejné jako v průběhu zkoušky emisí (tj. tlak, průtoky, nastavení filtrů na analyzátorech a všechny ostatní parametry, které ovlivňují dobu odezvy). Doba odezvy se stanoví změnou plynu přímo na vstupu odběrné sondy. Ke změně plynu musí dojít v době kratší než 0,1 sekundy. Plyny použité ke zkoušce musí vyvolat změnu koncentrace nejméně 60 % plného rozsahu stupnice analyzátoru.

Zaznamená se průběh koncentrace každé jednotlivé složky plynu. Doba zpoždění se definuje jako doba od okamžiku změny plynu (t 0) do okamžiku dosažení odezvy v hodnotě 10 % konečného odečtu (t 10). Doba náběhu je definována jako doba mezi 10 % a 90 % odezvy u konečné hodnoty odečtu (t 90t 10). Doba odezvy systému (t 90) se skládá z doby zpoždění k měřicímu detektoru a dobou náběhu detektoru.

K časovému vyrovnání signálů analyzátoru a průtoku výfukového plynu se doba transformace definuje jako doba mezi okamžikem změny (t 0) a okamžikem, kdy odezva dosáhne 50 % konečné udávané hodnoty (t 50).

Doba odezvy systému musí být ≤ 12 s při době náběhu ≤ 3 s pro všechny složky a pro všechny použité rozsahy. Jestliže se použije NMC k měření NMHC, může doba odezvy systému přesáhnout 12 s.

5.   PLYNY

5.1.   Obecně

Musí se respektovat doba trvanlivosti kalibračních plynů. Čisté a smíšené kalibrační plyny musí vyhovovat specifikacím bodů 3.1 a 3.2 dodatku 3 k příloze 4A předpisu EHK OSN č. 83, série změn 07. Kromě toho je přípustný kalibrační plyn NO2. Koncentrace kalibračního plynu NO2 se pohybuje v rozmezí dvou procent okolo uvedené hodnoty koncentrace. Množství NO obsažené v kalibračním plynu NO2 nepřesahuje 5 % obsahu NO2.

5.2.   Děliče plynů

Kalibrační plyny lze získat také z děličů plynů, což jsou precizní směšovací zařízení, která ředí čištěným N2 nebo čištěným syntetickým vzduchem. Přesnost děliče plynů musí být taková, aby byla koncentrace smíchaných kalibračních plynů určena s přesností ± 2 %. Ověření se vykoná při rozsahu od 15 % do 50 % plného rozsahu stupnice pro každou kalibraci provedenou s použitím děliče plynů. Jestliže první ověření selhalo, je možno provést doplňující ověření s použitím jiného kalibračního plynu.

Volitelně je možno ověřit dělič plynu přístrojem, který je ze své podstaty lineární, např. použitím plynu NO v kombinaci s analyzátorem CLD. Hodnota pro plný rozsah přístroje se nastaví kalibračním plynem pro plný rozsah přímo připojeným k přístroji. Dělič plynů se ověří při typicky použitých nastaveních a jmenovitá hodnota se porovná s koncentrací změřenou přístrojem. Zjištěný rozdíl musí být v každém bodu v rozmezí ± 1 % jmenovité hodnoty koncentrace.

5.3.   Plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku

Plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku jsou směsí propanu, kyslíku a dusíku a obsahují propan s koncentrací 350 ppm ± 75 ppmC1. Hodnota koncentrace se stanoví gravimetrickými metodami, dynamickým smíšením nebo chromatografickou analýzou celkových uhlovodíků včetně nečistot. Koncentrace kyslíku v plynech ke kontrole rušivého vlivu kyslíku splňují požadavky uvedené v tabulce 3; zbytek plynů ke kontrole rušivého vlivu kyslíku tvoří čištěný dusík.

Tabulka 3

Plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku

 

Typ motoru

Vznětový

Zážehový

koncentrace O2

21 ± 1 %

10 ± 1 %

10 ± 1 %

5 ± 1 %

5 ± 1 %

0,5 ± 0,5 %

6.   ANALYZÁTORY PRO MĚŘENÍ POČTU EMITOVANÝCH ČÁSTIC

V tomto oddíle budou definovány budoucí požadavky na analyzátory pro měření počtu emitovaných částic, jakmile bude zavedena povinnost jejich měření.

7.   PŘÍSTROJE K MĚŘENÍ HMOTNOSTNÍHO PRŮTOKU VÝFUKOVÝCH PLYNŮ

7.1.   Obecně

Přístroje, čidla nebo signály pro měření hmotnostního průtoku výfukových plynů mají takový měřicí rozsah a dobu odezvy, které umožňují dosáhnout přesnosti požadované k měření hmotnostního průtoku výfukových plynů za neustálených a ustálených podmínek. Citlivost nástrojů, čidel a signálů vůči otřesům, vibracím, stárnutí, proměnlivosti teploty a okolního tlaku, jakož i elektromagnetickému rušení a dalším dopadům týkajícím se vozidla a provozu analyzátoru je taková, aby se minimalizovaly dodatečné chyby.

7.2.   Specifikace přístroje

Hmotnostní průtok výfukových plynů se stanoví metodou přímého měření použitou v některém z následujících přístrojů:

a)

přístroje pro měření průtoku pomocí Pitotovy sondy;

b)

přístroje pro měření rozdílu tlaků, např. průtoková tryska (podrobnosti viz norma ISO 5167);

c)

ultrazvukový průtokoměr;

d)

vírový průtokoměr.

Každý individuální měřič hmotnostního průtoku výfukových plynů musí splňovat požadavky na linearitu stanovené v bodě 3. Kromě toho výrobce přístroje prokáže, že každý typ měřiče hmotnostního průtoku výfukových plynů vyhovuje specifikacím v bodech 7.2.3 až 7.2.9.

Je přípustné vypočítat hmotnostní průtok výfukových plynů na základě změřených hodnot průtoku vzduchu a průtoku paliva, které byly získány z ověřitelně kalibrovaných čidel, jestliže tato čidla splňují požadavky na linearitu podle bodu 3, požadavky na přesnost podle bodu 8 a jestliže je výsledný hmotnostní průtok výfukových plynů validován podle bodu 4 dodatku 3.

Kromě toho lze použít i další metody stanovení hmotnostního průtoku výfukových plynů, které jsou založeny na přístrojích a signálech, jež nejsou přímo ověřitelné, např. zjednodušené měřiče hmotnostního průtoku výfukových plynů nebo signály z řídicí jednotky motoru, a to v případě, že výsledný hmotnostní průtok výfukových plynů splňuje požadavky na linearitu podle bodu 3 a je validován podle bodu 4 dodatku 3.

7.2.1.   Normy kalibrace a ověřování

Přesnost měřičů hmotnostního průtoku se ověřuje pomocí vzduchu či výfukových plynů podle ověřitelné normy, např. kalibrovaným měřičem hmotnostního průtoku výfukových plynů nebo tunelem pro ředění plného toku.

7.2.2.   Četnost ověřování

Soulad měřiče hmotnostního průtoku výfukových plynů s body 7.2.3 a 7.2.9 se ověří ne dříve než rok před samotnou zkouškou.

7.2.3.   Přesnost

Přesnost, definovaná jako odchylka hodnoty odečtené z průtokoměru výfukových plynů od referenční hodnoty průtoku, nepřesahuje ± 2 % udávané hodnoty, 0,5 % plného rozsahu stupnice nebo ± 1,0 % maximálního průtoku, na nějž byl průtokoměr kalibrován, podle toho, která z hodnot je vyšší.

7.2.4.   Preciznost

Preciznost, definovaná jako 2,5násobek směrodatné odchylky deseti opakovaných odezev na daný jmenovitý průtok přibližně uprostřed kalibračního rozpětí, nesmí být větší než 1 % maximálního průtoku, na nějž byl průtokoměr kalibrován.

7.2.5.   Šum

Šum, definovaný jako dvojnásobek kvadratického průměru deseti standardních odchylek, kdy každá z nich je vypočtena z odezev na nulu měřených při konstantní frekvenci zaznamenávání alespoň 1,0 Hz po dobu 30 sekund, nepřesáhne 2 % hodnoty maximálního kalibrovaného průtoku. Po každé z 10 dob měření následuje interval 30 sekund, během nějž je průtokoměr EFM vystaven maximálnímu kalibrovanému průtoku.

7.2.6.   Posun odezvy na nulu

Odezva na nulu je definována jako střední hodnota odezvy na nulový tok v časovém intervalu nejméně 30 sekund. Posun odezvy na nulu lze ověřit na základě vykázaných primárních signálů, např. tlaku. Posun primárních signálů během 4 hodin musí být menší než ± 2 % maximální hodnoty primárního signálu, která byla zaznamenána při průtoku, na který byl průtokoměr EFM kalibrován.

7.2.7.   Posun odezvy na plyn pro plný rozsah

Odezva na plyn pro plný rozsah je definována jako střední hodnota odezvy na plyn pro plný rozsah v časovém intervalu nejméně 30 sekund. Posun odezvy na kalibrační plyn pro plný rozsah lze ověřit na základě vykázaných primárních signálů, např. tlaku. Posun primárních signálů během 4 hodin musí být menší než ± 2 % maximální hodnoty primárního signálu, která byla zaznamenána při průtoku, na který byl průtokoměr EFM kalibrován.

7.2.8.   Doba náběhu

Doba náběhu přístrojů a metod k měření průtoku výfukových plynů by měla co nejvíce odpovídat době náběhu analyzátorů plynů uvedených v bodě 4.2.7, nesmí však být delší než 1 sekunda.

7.2.9.   Kontrola doby odezvy

Doba odezvy měřičů hmotnostního průtoku výfukových plynů se stanoví uplatněním obdobných parametrů, jaké byly uplatněny při zkoušce emisí (tj. tlak, průtoky, nastavení filtrů a všechny ostatní vlivy na dobu odezvy). Doba odezvy se stanoví změnou plynu přímo na vstupu měřiče hmotnostního průtoku výfukových plynů. Ke změně průtoku plynu musí dojít co nejrychleji, ale důrazně se doporučuje, aby ke změně došlo v době kratší než 0,1 sekundy. Průtok plynu použitý při zkoušce musí vyvolat změnu průtoku ve výši nejméně 60 % plného rozsahu stupnice měřiče hmotnostního průtoku výfukových plynů. Průtok plynu se zaznamená. Doba zpoždění se definuje jako doba od okamžiku změny průtoku plynu (t 0) do dosažení odezvy v hodnotě 10 % konečné udávané hodnoty (t 10). Doba náběhu je definována jako doba mezi 10 % a 90 % odezvy u konečné hodnoty odečtu (t 90t 10). Doba odezvy (t 90) je definována jako součet doby zpoždění a doby náběhu. Doba odezvy měřiče hmotnostního průtoku výfukových plynů (t90 je ≤ 3 sekundám s dobou náběhu (t 90t 10) ≤ 1 sekundě v souladu s bodem 7.2.8.

8.   ČIDLA A POMOCNÁ ZAŘÍZENÍ

Čidla a pomocná zařízení, která se používají ke stanovení např. teploty, atmosférického tlaku, okolní vlhkosti, rychlosti vozidla, průtoku paliva nebo průtoku nasávaného vzduchu, nesmí měnit nebo nepřiměřeně ovlivňovat výkon motoru vozidla a systému následného zpracování výfukových plynů. Přesnost čidel a pomocného zařízení splňuje požadavky v tabulce 4. Soulad s požadavky v tabulce 4 se prokazuje v intervalech stanovených výrobcem přístroje, v souladu s postupy vnitřního auditu nebo v souladu s normou ISO 9000.

Tabulka 4

Požadavky na přesnost u parametrů měření

Parametr měření

Přesnost

průtok paliva (4)

± 1 % hodnoty odečtu (6)

průtok vzduchu (4)

± 2 % hodnoty odečtu

rychlost vozidla (5)

± 1,0 km/h v absolutní hodnotě

teploty ≤ 600 K

± 2 K v absolutní hodnotě

teploty > 600 K

± 0,4 % hodnoty odečtu v kelvinech

okolní tlak

± 0,2 kPa v absolutní hodnotě

relativní vlhkost

± 5 % v absolutní hodnotě

absolutní vlhkost

± 10 % hodnoty odečtu nebo 1 g H2O/kg suchého vzduchu podle toho, která hodnota je vyšší


(1)  volitelné pro určení hmotnostního průtoku výfukových plynů

(2)  volitelný parametr

(3)  bude stanoveno, až bude k dispozici zařízení

(4)  Volitelné pro stanovení hmotnostního průtoku výfukových plynů.

(5)  Požadavek se vztahuje pouze na čidlo rychlosti; používá-li se rychlost vozidla k určení parametrů, jako je zrychlení, součin rychlosti a pozitivního zrychlení, nebo RPA, musí signál při rychlosti vyšší než 3 km/h dosahovat přesnosti 0,1 % a frekvence odběru vzorků musí být 1 Hz. Tento požadavek na přesnost lze splnit použitím signálu rotačního čidla rychlosti na kole vozidla.

(6)  Přesnost je 0,02 % hodnoty odečtu, jestliže se tato hodnota použije k výpočtu hmotnostního průtoku vzduchu a výfukových plynů z průtoku paliva podle bodu 10 dodatku 4.


Dodatek 3

Validace systému PEMS a neověřitelný hmotnostní průtok výfukových plynů

1.   ÚVOD

Tento dodatek popisuje požadavky, na jejichž základě má být za neustálených podmínek validována funkčnost instalovaného systému PEMS, jakož i správnost hmotnostního průtoku výfukových plynů, jehož hodnota byla získána z neověřitelných měřičů hmotnostního průtoku výfukových plynů nebo vypočtena ze signálů řídicí jednotky motoru.

2.   SYMBOLY, PARAMETRY A JEDNOTKY

%— procento

#/km— počet na kilometr

a0 — průsečík regresní přímky s osou y

a1 — sklon regresní přímky

g/km— gram na kilometr

Hz— hertz

km— kilometr

m— metr

mg/km— miligram na kilometr

r2 — koeficient určení

x — skutečná hodnota referenčního signálu

y — skutečná hodnota validovaného signálu

3.   POSTUP VALIDACE SYSTÉMU PEMS

3.1.   Četnost validace systému PEMS

Doporučuje se validovat namontovaný systém PEMS jednou u každé kombinace vozidel se systémem PEMS buď před zkouškou emisí v reálném provozu, nebo případně po dokončení zkoušky.

3.2.   Postup validace systému PEMS

3.2.1.   Montáž systému PEMS

Systém PEMS se namontuje a připraví v souladu s požadavky dodatku 1. Způsob namontování systému PEMS zůstane v době mezi validací a zkouškou emisí v reálném provozu beze změn.

3.2.2.   Zkušební podmínky

Validační zkouška se provádí na vozidlovém dynamometru pokud možno za podmínek schválení typu podle požadavků přílohy 4a předpisu EHK OSN č. 83, série změn 07, nebo jakoukoli jinou vhodnou metodou měření. Doporučuje se provádět validační zkoušku pomocí celosvětově harmonizovaného zkušebního cyklu pro lehká vozidla (WLTC), který je popsán v příloze 1 celosvětového technického předpisu EHK OSN č. 15. Okolní teplota se pohybuje v rozmezí specifikovaném v bodě 5.2 této přílohy.

Doporučuje se odvádět tok výfukových plynů, který byl během validační zkoušky odebrán systémem PEMS, zpět do systému CVS (odběr vzorků s konstantním objemem). Není-li to možné, výsledky CVS se opraví o hmotnost odebraných výfukových plynů. Je-li hmotnostní průtok výfukových plynů validován měřičem hmotnostního průtoku výfukových plynů, doporučuje se provést křížovou kontrolu naměřených hodnot hmotnostního průtoku podle údajů získaných z čidla nebo řídicí jednotky motoru.

3.2.3.   Analýza údajů

Celkové emise za konkrétní vzdálenost [g/km] změřené pomocí laboratorního vybavení se vypočítají podle přílohy 4a předpisu EHK OSN č. 83, série změn 07. Emise změřené systémem PEMS se vypočítají podle bodu 9 dodatku 4, sečtou se, aby byla získána celková hmotnost emisí znečišťujících látek [g], a poté se vydělí vzdáleností ujetou při zkoušce [km], která se odečte z vozidlového dynamometru. Celková hmotnost znečišťujících látek za konkrétní vzdálenost [g/km] stanovená pomocí systému PEMS a referenčního laboratorního systému se vyhodnotí podle požadavků uvedených v bodě 3.3. Při validaci měření emisí NOX se provede korekce vlhkosti podle bodu 6.6.5 přílohy 4a předpisu EHK OSN č. 83, série změn 07.

3.3.   Přípustné odchylky při validaci PEMS

Výsledky validace PEMS splňují požadavky uvedené v tabulce 1. Není-li dodržena některá z přípustných odchylek, provede se oprava a validace PEMS se zopakuje.

Tabulka 1

Přípustné odchylky

Parametr [jednotka]

Přípustná odchylka

vzdálenost [km] (1)

±250 m od laboratorní referenční hodnoty

THC (2) [mg/km]

±15 mg/km nebo 15 % laboratorní referenční hodnoty podle toho, která hodnota je vyšší

CH4  (2) [mg/km]

±15 mg/km nebo 15 % laboratorní referenční hodnoty podle toho, která hodnota je vyšší

NMHC (2) [mg/km]

±20 mg/km nebo 20 % laboratorní referenční hodnoty podle toho, která hodnota je vyšší

PN (2) [#/km]

 (3)

CO (2) [mg/km]

±150 mg/km nebo 15 % laboratorní referenční hodnoty podle toho, která hodnota je vyšší

CO2 [g/km]

±10 g/km nebo 10 % laboratorní referenční hodnoty podle toho, která hodnota je vyšší

NOx  (2) [mg/km]

±15 mg/km nebo 15 % laboratorní referenční hodnoty podle toho, která hodnota je vyšší

4.   VALIDACE HMOTNOSTNÍHO PRŮTOKU VÝFUKOVÝCH PLYNŮ STANOVENÉHO NEOVĚŘITELNÝMI PŘÍSTROJI A ČIDLY

4.1.   Četnost validace

Kromě toho, že splňuje požadavky na linearitu podle bodu 3 dodatku 2 za ustálených podmínek, se linearita neověřitelných měřičů hmotnostního průtoku výfukových plynů nebo hmotnostního průtoku výfukových plynů vypočtených z neověřitelných čidel nebo signálů řídicí jednotky motoru validuje za neustálených podmínek u každého zkušebního vozidla podle kalibrovaného měřiče hmotnostního průtoku výfukových plynů nebo systému CVS. Validaci lze provést bez montáže PEMS, ale obecně se řídí požadavky, které jsou definovány v příloze 4a předpisu EHK OSN č. 83, série změn 07, a požadavky, které se týkají měřičů hmotnostního průtoku výfukových plynů, které jsou definovány v dodatku 1.

4.2.   Postup validace

Validace se provádí na vozidlovém dynamometru pokud možno za podmínek schválení typu podle požadavků přílohy 4a předpisu EHK OSN č. 83, série změn 07. Zkušebním cyklem je celosvětově harmonizovaný zkušební cyklus pro lehká vozidla (WLTC), který je popsán v příloze 1 celosvětového technického předpisu EHK OSN č. 15. Jako referenční zdroj se použije ověřitelně kalibrovaný průtokoměr. Okolní teplota se pohybuje v rozmezí specifikovaném v bodě 5.2 této přílohy. Montáž měřiče hmotnostního průtoku výfukových plynů a průběh zkoušky splňují požadavky bodu 3.4.3 dodatku 1 k této příloze.

Linearita se validuje pomocí těchto kroků výpočtu:

a)

Validovaný signál a referenční signál se opraví z hlediska času, a to pokud možno podle požadavků bodu 3 dodatku 4.

b)

Z další analýzy se vyloučí body pod hodnotou 10 % maximálního toku.

c)

Validovaný signál a referenční signál se při stálé frekvenci nejméně 1,0 Hz uvedou do vzájemného vztahu rovnicí pro regresní přímku, která má tvar:

Formula

kde:

y je skutečná hodnota validovaného signálu

a 1 je sklon regresní přímky

x je skutečná hodnota referenčního signálu

a 0 je průsečík regresní přímky s osou y.

Pro každý parametr a systém měření se vypočte směrodatná chyba odhadu (SEE) y v závislosti na x a koeficient určení (r2).

d)

Parametry lineární regrese musí splňovat požadavky stanovené v tabulce 2.

4.3.   Požadavky

Musí být splněny požadavky na linearitu uvedené v tabulce 2. Není-li dodržena některá z přípustných odchylek, provede se oprava a validace se zopakuje.

Tabulka 2

Požadavky na linearitu vypočteného a změřeného hmotnostního průtoku výfukových plynů

Parametr/systém měření

a0

Sklon a1

Směrodatná chyba

odhadu

Koeficient určení

r2

Hmotnostní průtok výfukových plynů

0,0 ± 3,0 kg/h

1,00 ± 0,075

≤ 10 % max

≥ 0,90


(1)  Použitelné pouze v případě, že je rychlost vozidla stanovena řídicí jednotkou motoru; aby byla dodržena přípustná odchylka, je povoleno upravit hodnoty rychlosti vozidla změřené řídicí jednotkou motoru podle výsledků validační zkoušky.

(2)  Parametr je povinný pouze tehdy, je-li vyžadován podle bodu 2.1 této přílohy.

(3)  Bude stanoveno.


Dodatek 4

Stanovení emisí

1.   ÚVOD

Tento dodatek popisuje postup stanovení okamžité hmotnosti emisí a počtu emitovaných částic [g/s; #/s], který se použije k následnému vyhodnocení jízdy pro zkoušku emisí v reálném provozu a k výpočtu konečného emisního výsledku, jak je popsáno v dodatcích 5 a 6.

2.   SYMBOLY, PARAMETRY A JEDNOTKY

%— procento

<— menší než

#/s— počet za sekundu

α— molární poměr vodíku (H/C)

β— molární poměr uhlíku (C/C)

γ— molární poměr síry (S/C)

δ— molární poměr dusíku (N/C)

Δtt,i — doba transformace t analyzátoru [s]

Δtt,m — doba transformace t měřiče hmotnostního průtoku výfukových plynů [s]

ε— molární poměr kyslíku (O/C)

ρ e — hustota výfukových plynů

ρ gas — hustota plynné složky výfukových plynů „gas“

λ — poměr přebytečného vzduchu

λ i — okamžitý poměr přebytečného vzduchu

A/F st — stechiometrický poměr vzduchu a paliva, [kg/kg]

°C— stupeň Celsia

c CH4 — koncentrace methanu

c CO — koncentrace CO v suchém stavu [%]

c CO2 — koncentrace CO2 v suchém stavu [%]

c dry — koncentrace znečišťující látky v suchém stavu v ppm nebo v objemových procentech

c gas,i — okamžitá koncentrace plynné složky výfukových plynů „gas“ [ppm]

c HCw — koncentrace HC ve vlhkém stavu [ppm]

c HC(w/NMC) — koncentrace HC při průtoku CH4 nebo C2H6 přes NMC [ppmC1]

c HC(w/oNMC) — koncentrace HC při průtoku CH4 nebo C2H6 mimo NMC [ppmC1]

c i,c — časově korigovaná koncentrace složky i [ppm]

c i,r — koncentrace složky i [ppm] ve výfukových plynech

c NMHC — koncentrace nemethanových uhlovodíků

c wet — koncentrace znečišťující látky ve vlhkém stavu v ppm nebo v objemových procentech

E E — účinnost ethanu

E M — účinnost methanu

g— gram

g/s— gramy za sekundu

H a — vlhkost nasávaného vzduchu [g vody na 1 kg suchého vzduchu]

i — počet měření

kg— kilogram

kg/h— kilogram za hodinu

kg/s— kilogramy za sekundu

k w — korekční faktor suchého stavu na vlhký stav

m— metr

m gas,i — hmotnost plynné složky výfukových plynů „gas“ [g/s]

q maw,i — okamžitý hmotnostní průtok nasávaného vzduchu [kg/s]

q m,c — časově korigovaný hmotnostní průtok výfukových plynů [kg/s]

q mew,i — okamžitý hmotnostní průtok výfukových plynů [kg/s]

q mf,i — okamžitý hmotnostní průtok paliva [kg/s]

q m,r — hmotnostní průtok surových výfukových plynů [kg/s]

r— křížový korelační koeficient

r2 — koeficient určení

r h — faktor odezvy na uhlovodíky

ot/min— otáčky za minutu

s— sekunda

u gas — hodnota u plynné složky výfukových plynů „gas“

3.   ČASOVÁ KOREKCE PARAMETRŮ

Pro správný výpočet emisí za konkrétní vzdálenost se časově korigují zaznamenané stopy koncentrací složek, hmotnostního průtoku výfukových plynů, rychlostí vozidla a dalších údajů o vozidle. Aby byla časová korekce snadnější, údaje, jichž se časové sladění týká, se zaznamenají buď pomocí jediného přístroje pro záznam údajů, nebo pomocí synchronizovaného časového razítka podle bodu 5.1 dodatku 1. Časová korekce a sladění parametrů se provádí ve sledu popsaném v bodech 3.1 až 3.3.

3.1.   Časová korekce koncentrací složek

Zaznamenané stopy všech koncentrací složek se časově korigují zpětným posunem podle doby transformace příslušných analyzátorů. Doby transformace analyzátorů se stanoví podle bodu 4.4 dodatku 2:

Formula

kde:

c i,c

je časově korigovaná koncentrace složky i jako funkce času t

c i,r

je surová koncentrace složky i jako funkce času t

Δtt,i

je doba transformace t analyzátoru, který měří složku i

3.2.   Časová korekce koncentrací složek

Hmotnostní průtok výfukových plynů měřený měřičem hmotnostního průtoku výfukových plynů se časově koriguje zpětným posunem podle doby transformace daného měřiče hmotnostního průtoku výfukových plynů. Doba transformace měřiče hmotnostního průtoku se stanoví podle bodu 4.4.9 dodatku 2:

Formula

kde:

q m,c

je časově korigovaný hmotnostní průtok výfukových plynů jako funkce času t

q m,r

je surový hmotnostní průtok výfukových plynů jako funkce času t

Δtt,m

je doba transformace t měřiče hmotnostního průtoku výfukových plynů

V případě, že je hmotnostní průtok výfukových plynů stanoven údaji řídicí jednotky motoru nebo čidlem, zohlední se doba dodatečné transformace, která se získá křížovou korelací mezi vypočteným hmotnostním průtokem výfukových plynů a hmotnostním průtokem výfukových plynů změřeným podle bodu 4 dodatku 3.

3.3.   Časové sladění údajů o vozidle

Další údaje získané z čidla nebo řídicí jednotky motoru se časově sladí křížovou korelací s vhodnými údaji o emisích (např. koncentracemi složek).

3.3.1.   Rychlost vozidla z různých zdrojů

Aby se časově sladila rychlost vozidla s hmotnostním průtokem výfukových plynů, je nejprve nutné určit jednu platnou rychlostní stopu. V případě, že je rychlost vozidla získána z několika zdrojů (např. z GPS, čidla nebo řídicí jednotky motoru), hodnoty rychlosti se časově sladí křížovou korelací.

3.3.2.   Rychlost vozidla a hmotnostní průtok výfukových plynů

Rychlost vozidla se časově sladí s hmotnostním průtokem výfukových plynů, a to křížovou korelací hmotnostního průtoku výfukových plynů a součinu rychlosti vozidla a kladného zrychlení.

3.3.3.   Další signály

Časové sladění signálů, jejichž hodnoty se mění pomalu a v rámci malého rozpětí hodnot, např. okolní teploty, lze vynechat.

4.   STUDENÝ START

Doba studeného startu zahrnuje prvních 5 minut po prvním nastartování spalovacího motoru. Lze-li spolehlivě stanovit teplotu chladicí kapaliny, končí doba studeného startu, jakmile chladicí kapalina poprvé dosáhne teploty 343 K (70 °C), avšak nejpozději 5 minut po prvním nastartování motoru. Emise při studeném startu se zaznamenají.

5.   MĚŘENÍ EMISÍ PŘI VYPNUTÍ MOTORU

Zaznamenávají se všechny okamžité hodnoty emisí nebo průtoku výfukových plynů naměřené během doby, kdy je spalovací motor vypnut. V samostatném kroku se pak zaznamenané hodnoty při následném zpracování údajů nastaví na nulu. Spalovací motor se považuje za vypnutý, jsou-li splněna dvě z následujících kritérií: motor se otáčí rychlostí méně než 50 ot/min; hmotnostní průtok výfukových plynů je změřen v hodnotě menší než 3 kg/h; změřený hmotnostní průtok výfukových plynů klesne pod 15 % hmotnostního průtoku výfukových plynů v ustáleném stavu při volnoběhu.

6.   KONTROLA KONZISTENTNOSTI ÚDAJŮ O NADMOŘSKÉ VÝŠCE VOZIDLA

V případě, že panují řádně odůvodněné pochybnosti, že se jízda uskutečnila v nadmořské výšce přesahující přípustnou nadmořskou výšku podle bodu 5.2 této přílohy, a pokud byla nadmořská výška změřena pouze pomocí GPS, zkontroluje se konzistentnost údajů o nadmořské výšce z GPS, a je-li to nezbytné, údaje se opraví. Konzistentnost údajů se zkontroluje porovnáním údajů o zeměpisné šířce, zeměpisné délce a nadmořské výšce, které byly získány pomocí GPS, s údaji o nadmořské výšce, které jsou uvedeny v digitálním modelu terénu nebo v topografické mapě vhodného měřítka. Naměřené hodnoty, které se odchylují o více než 40 m od nadmořské výšky vyznačené v topografické mapě, se ručně opraví a označí.

7.   KONTROLA KONZISTENTNOSTI ÚDAJŮ O RYCHLOSTI VOZIDLA PODLE GPS

Zkontroluje se konzistentnost údajů o rychlosti vozidla stanovené pomocí GPS, a to výpočtem celkové ujeté vzdálenosti a jejím porovnáním s referenčními hodnotami měření, které byly získány buď z čidla, validované řídicí jednotky motoru nebo případně z digitální silniční sítě nebo topografické mapy. Před kontrolou konzistentnosti údajů se musejí opravit zjevné chyby v údajích z GPS, např. pomocí čidla pro stanovení polohy přibližným výpočtem. Soubor s původními a neopravenými údaji se uchová a všechny opravené údaje se označí. Opravené údaje nesmí přesahovat nepřerušenou dobu 120 s nebo celkově 300 s. Celková ujetá vzdálenost vypočtená z opravených údajů z GPS se od referenční hodnoty nesmí odchýlit o více než 4 %. Pokud údaje z GPS tyto požadavky nesplňují a k dispozici není žádný jiný spolehlivý zdroj údajů o rychlosti, výsledky zkoušky se prohlásí za neplatné.

8.   KOREKCE EMISÍ

8.1.   Korekce suchého stavu na vlhký stav

Jestliže se emise měří na suchém základě, převedou se změřené koncentrace na vlhký základ podle následujícího vzorce:

kde:

Formula

c wet

je koncentrace znečišťující látky ve vlhkém stavu v ppm nebo v objemových procentech

c dry

je koncentrace znečišťující látky v suchém stavu v ppm nebo v objemových procentech

k w

je korekční faktor suchého stavu na vlhký stav

K výpočtu hodnoty k w se použije následující vzorec:

Formula

kde:

Formula

kde:

H a

je vlhkost nasávaného vzduchu, [g vody na 1 kg vzduchu v suchém stavu]

c CO2

je koncentrace CO2 v suchém stavu [ %]

c CO

je koncentrace CO v suchém stavu [%]

α

je molární poměr vodíku

8.2.   Korekce NOx o okolní vlhkost a teplotu

Provede se korekce emisí NOX o okolní vlhkost a teplotu.

9.   STANOVENÍ OKAMŽITÝCH PLYNNÝCH SLOŽEK VÝFUKOVÝCH PLYNŮ

9.1.   Úvod

Složky surových výfukových plynů se měří pomocí analyzátorů pro měření a odběr vzorků popsaných v dodatku 2. Surové koncentrace příslušných složek se měří v souladu s dodatkem 1. Údaje se časově zkorigují a sladí v souladu s bodem 3.

9.2.   Výpočet koncentrací NMHC a CH4

Při měření methanu pomocí separátoru NMC-FID závisí výpočet NMHC na kalibračním plynu/metodě, které byly použity pro kalibraci na nulu / na plný rozsah. Použije-li se k měření THC plamenoionizační detektor (FID) bez separátoru NMC, kalibruje se detektor FID běžným způsobem pomocí propanu/vzduchu nebo propanu/N2. Pro kalibraci detektoru FID zapojeného sériově s NMC jsou povoleny tyto metody:

a)

kalibrační plyn složený z propanu/vzduchu obtéká separátor NMC;

b)

kalibrační plyn složený z methanu/vzduchu protéká separátorem NMC.

Důrazně se doporučuje kalibrovat plamenoionizační detektor methanu pomocí methanu/vzduchu, které procházejí separátorem NMC.

Při metodě a) se koncentrace CH4 a NMHC vypočítají takto:

Formula

Formula

Při metodě b) se koncentrace CH4 a NMHC vypočítají takto:

Formula

Formula

kde:

c HC(w/oNMC)

je koncentrace HC při průtoku C4 nebo C2H6 mimo separátor NMC [ppmC1]

c HC(w/NMC)

je koncentrace HC při průtoku C4 nebo C2H6 přes separátor NMC [ppmC1]

r h

je faktor odezvy na uhlovodíky stanovený v bodě 4.3.3 písm. b) dodatku 2

E M

je účinnost methanu stanovená v bodě 4.3.4. písm. a) dodatku 2

E E

je účinnost ethanu stanovená v bodě 4.3.4. písm. b) dodatku 2

Pokud je plamenoionizační detektor methanu kalibrován pomocí separátoru (metoda b), je účinnost konverze methanu stanovená v bodě 4.3.4 písm. a) dodatku 2 nulová. Hustota použitá pro výpočet hmotnosti NMHC se rovná hustotě všech uhlovodíků při 273,15 K a 101,325 kPa a je závislá na palivu.

10.   URČENÍ HMOTNOSTNÍHO PRŮTOKU VÝFUKOVÝCH PLYNŮ

10.1.   Úvod

K výpočtu okamžitých hmotnostních emisí podle bodů 11 a 12 je nutné stanovit hmotnostní průtok výfukových plynů. Hmotnostní průtok výfukových plynů se stanoví jednou z přímých metod měření uvedených v bodě 7.2 dodatku 2. Jinak je možné vypočítat hmotnostní průtok výfukových plynů podle bodů 10.2 až 10.4.

10.2.   Metoda výpočtu pomocí hmotnostního průtoku vzduchu a hmotnostního průtoku paliva

Okamžitý hmotnostní průtok výfukových plynů lze vypočítat z hmotnostního průtoku vzduchu a hmotnostní průtoku paliva tímto způsobem:

Formula

kde:

q mew,i

je okamžitý hmotnostní průtok výfukových plynů [kg/s]

q maw,i

je okamžitý hmotnostní průtok nasávaného vzduchu, [kg/s]

q mf,i

je okamžitý hmotnostní průtok paliva [kg/s]

Pokud se hmotnostní průtok vzduchu a hmotnostní průtok paliva nebo hmotnostní průtok výfukových plynů stanoví podle záznamů řídicí jednotky motoru, vypočtený okamžitý hmotnostní průtok výfukových plynů musí splňovat požadavky na linearitu hmotnostního průtoku výfukových plynů, které jsou uvedeny v bodě 3 dodatku 2, a požadavky na validaci specifikované v bodě 4.3 dodatku 3.

10.3.   Metoda výpočtu pomocí hmotnostního průtoku vzduchu a poměru vzduchu a paliva

Okamžitý hmotnostní průtok výfukových plynů lze vypočítat z hmotnostního průtoku vzduchu a poměru vzduchu a paliva tímto způsobem:

Formula

kde:

Formula

Formula

kde:

q maw,i

je okamžitý hmotnostní průtok nasávaného vzduchu, [kg/s]

A/F st

je stechiometrický poměr vzduchu a paliva [kg/kg]

λ i

je okamžitý poměr přebytečného vzduchu

c CO2

je koncentrace CO2 v suchém stavu [ %]

c CO

je koncentrace CO v suchém stavu [ppm]

c HCw

je koncentrace HC ve vlhkém stavu [ppm]

α

je molární poměr vodíku (H/C)

β

je molární poměr uhlíku (C/C)

γ

je molární poměr síry (S/C)

δ

je molární poměr dusíku (N/C)

ε

je molární poměr kyslíku (O/C)

Koeficienty odkazují na palivo Cβ Hα Oε Nδ Sγ s hodnotou β = 1 pro uhlíkatá paliva. Koncentrace emisí HC je zpravidla nízká a při výpočtu hodnoty λ i ji lze vypustit.

Pokud se hmotnostní průtok vzduchu a poměr vzduchu a paliva stanoví podle záznamů řídicí jednotky motoru, vypočtený okamžitý hmotnostní průtok výfukových plynů musí splňovat požadavky na linearitu hmotnostního průtoku výfukových plynů, které jsou uvedeny v bodě 3 dodatku 2, a požadavky na validaci specifikované v bodě 4.3 dodatku 3.

10.4.   Metoda výpočtu pomocí hmotnostního toku paliva a poměru vzduchu a paliva

Okamžitý hmotnostní průtok výfukových plynů lze vypočítat z průtoku paliva a poměru vzduchu a paliva (vypočteného pomocí A/Fst a λ i podle bodu 10.3) tímto způsobem:

Formula

Vypočtený okamžitý hmotnostní průtok výfukových plynů musí splňovat požadavky na linearitu hmotnostního průtoku výfukových plynů, které jsou uvedeny v bodě 3 dodatku 2, a požadavky na validaci specifikované v bodě 4.3 dodatku 3.

11.   VÝPOČET OKAMŽITÝCH HMOTNOSTNÍCH EMISÍ PLYNNÝCH SLOŽEK

Okamžité hmotnostní emise [g/s] se stanoví vynásobením okamžité koncentrace zvažované znečišťující látky [ppm] okamžitým hmotnostním průtokem výfukových plynů [kg/s], přičemž obě tyto hodnoty se zkorigují a sladí o dobu transformace a příslušnou hodnotu u v tabulce 1. Měří-li se na suchém základě, uplatní se na okamžité koncentrace složky před dalšími výpočty korekce suchého stavu na vlhký podle bodu 8.1. Případné záporné okamžité hodnoty emisí se použijí při všech následných hodnoceních údajů. Hodnoty parametrů se použijí při výpočtu okamžitých emisí [g/s] udaných analyzátorem, průtokoměrem, čidlem nebo řídicí jednotkou motoru. Použije se následující rovnice:

kde:

Formula

m gas,i

je hmotnost plynné složky výfukových plynů „gas“ [g/s]

u gas

je poměr hustoty plynné složky výfukových plynů „gas“ a celkové hustoty výfukových plynů uvedené v tabulce 1

c gas,i

je změřená koncentrace plynné složky výfukových plynů „gas“ ve výfukových plynech [ppm]

q mew,i

je změřený hmotnostní průtok výfukových plynů [kg/s]

gas

je příslušná složka

i

počet měření

Tabulka 1

Hodnoty u surových výfukových plynů, které popisují poměr mezi hustotami složky výfukových plynů nebo znečišťující látky i [kg/m3] a hustotou výfukových plynů [kg/m3] (6)

Palivo

ρ e [kg/m3]

Složka nebo znečišťující látka i

NOx

CO

HC

CO2

O2

CH4

ρ gas [kg/m3]

2,053

1,250

 (1)

1,9636

1,4277

0,716

u gas  (2), (6)

Nafta (B7)

1,2943

0,001586

0,000966

0,000482

0,001517

0,001103

0,000553

Ethanol (ED95)

1,2768

0,001609

0,000980

0,000780

0,001539

0,001119

0,000561

CNG (3)

1,2661

0,001621

0,000987

0,000528  (4)

0,001551

0,001128

0,000565

Propan

1,2805

0,001603

0,000976

0,000512

0,001533

0,001115

0,000559

Butan

1,2832

0,001600

0,000974

0,000505

0,001530

0,001113

0,000558

LPG (5)

1,2811

0,001602

0,000976

0,000510

0,001533

0,001115

0,000559

Benzin (E10)

1,2931

0,001587

0,000966

0,000499

0,001518

0,001104

0,000553

Ethanol (E85)

1,2797

0,001604

0,000977

0,000730

0,001534

0,001116

0,000559

12.   VÝPOČET OKAMŽITÝCH EMISÍ ČÁSTIC

V tomto oddíle budou definovány budoucí požadavky pro výpočet okamžitých emisí částic, jakmile bude zavedena povinnost jejich měření.

13.   HLÁŠENÍ A VÝMĚNA ÚDAJŮ

Údaje mezi měřicími systémy a softwarem pro vyhodnocování údajů se vyměňují ve standardním souboru pro hlášení podle bodu 2 dodatku 8. Předběžné zpracování údajů (např. časová korekce podle bodu 3 nebo oprava signálu rychlosti vozidla podle GPS podle bodu 7) se provádí pomocí kontrolního softwaru měřicích systémů a dokončí se před vytvořením souboru pro hlášení. Jsou-li údaje před zařazením do souboru pro hlášení opraveny nebo zpracovány, původní nezpracované údaje se uchovají pro účely zajištění kvality a kontroly. Průběžné hodnoty se nesmějí zaokrouhlovat.


(1)  v závislosti na palivu

(2)  Při λ = 2, suchý vzduch, 273 K, 101,3 kPa.

(3)  hodnoty u s přesností v rozpětí 0,2 % pro hmotnostní složení: C=66–76 %; H=22–25 %; N=0–12 %

(4)  NMHC na základě CH2,93 (pro celkové THC se použije koeficient u gas CH4)

(5)  u s přesností v rozmezí 0,2 % pro hmotnostní složení: C3=70–90 %; C4=10–30 %

(6)  ugas je bezrozměrný parametr; hodnoty u gas zahrnují převody jednotek, aby se zaručilo, že jsou okamžité emise získány ve stanovené fyzikální jednotce, např. v g/s.


Dodatek 5

Ověření dynamických jízdních podmínek a výpočet konečných emisí v reálném provozu metodou 1 (metoda klouzavých průměrovacích okének)

1.   ÚVOD

Metoda klouzavých průměrovacích okének poskytuje přehled o emisích v reálném provozu, které vznikají během zkoušky v určitém rozsahu. Zkouška je rozdělena na dílčí úseky („okénka“) a následné statistické zpracování má stanovit, která okénka jsou vhodná k posouzení výkonnosti vozidla z hlediska emisí v reálném provozu.

„Normálnost“ okének se stanoví porovnáním jejich emisí CO2  (1) za konkrétní vzdálenost s referenční křivkou. Zkouška je úplná, jestliže zahrnuje dostatečný počet normálních okének, která pokrývají různá rychlostní pásma (ve městě, mimo město, na dálnici).

Krok 1.

Segmentace údajů a vyloučení emisí při studeném startu (bod 4 dodatku 4).

Krok 2.

Výpočet emisí pro jednotlivé podsoubory neboli „okénka“ (bod 3.1).

Krok 3.

Stanovení normálních okének (bod 4).

Krok 4.

Ověření úplnosti a normálnosti jízdy (bod 5).

Krok 5.

Výpočet emisí s použitím normálních okének (bod 6).

2.   SYMBOLY, PARAMETRY A JEDNOTKY

Index (i) označuje časový krok

Index (j) označuje okénko

Index (k) označuje kategorii (t = celkově, u = ve městě, r = mimo město, m = na dálnici) nebo charakteristickou křivku CO2 (cc).

Index „gas“ (plyn) označuje regulované plynné složky výfukových plynů (např. NOx, CO, počet částic).

Δ

rozdíl

větší nebo rovno

#

počet

%

procento

menší nebo rovno

a 1, b 1

koeficienty charakteristické křivky CO2

a 2, b 2

koeficienty charakteristické křivky CO2

d j

vzdálenost pokrytá okénkem j [km]

fk

váhové faktory pro podíly ve městě, mimo město a na dálnici

h

vzdálenost okének od charakteristické křivky CO2 [%]

hj

vzdálenost okénka j od charakteristické křivky CO2 [%]

Formula

index závažnosti pro podíly ve městě, mimo město a na dálnici a pro celou jízdu

k 11, k 12

koeficienty váhové funkce

k 21, k 21

koeficienty váhové funkce

M CO2,ref

referenční hmotnost CO2 [g]

Mgas

hmotnost nebo počet částic plynné (gas) složky výfukových plynů [g] nebo [#]

Mgas,j

hmotnost nebo počet částic plynné (gas) složky výfukových plynů v okénku j [g] nebo [#]

Mgas,d

emise pro konkrétní vzdálenost u plynné (gas) složky výfukových plynů [g/km] nebo [#/km]

Mgas,d,j

emise pro konkrétní vzdálenost u plynné (gas) složky výfukových v okénku j [g/km] nebo [#/km]

N k

počet okének pro podíly ve městě, mimo město a na dálnici

P 1, P 2, P 3

referenční body

t

čas [s]

t 1,j

první sekunda j-tého klouzavého průměrovacího okénka [s]

t 2,j

poslední sekunda j-tého klouzavého průměrovacího okénka [s]

t i

celkový čas v kroku i [s]

t i,j

celkový čas v kroku i u okénka j [s]

tol 1

primární přípustná odchylka od charakteristické křivky CO2 vozidla [%]

tol 2

sekundární přípustná odchylka od charakteristické křivky CO2 vozidla [%]

tt

doba trvání zkoušky [s]

v

rychlost vozidla [km/h]

Formula

průměrná rychlost v okénkách [km/h]

vi

skutečná rychlost vozidla v časovém kroku i [km/h]

Formula

průměrná rychlost vozidla v okénku j [km/h]

Formula

průměrná rychlost ve fázi cyklu WLTP s nízkou rychlostí

Formula

průměrná rychlost ve fázi cyklu WLTP s vysokou rychlostí

Formula

průměrná rychlost ve fázi cyklu WLTP s mimořádně vysokou rychlostí

w

váhový faktor okének

wj

váhový faktor okénka j

3.   KLOUZAVÁ PRŮMĚROVACÍ OKÉNKA

3.1.   Definice průměrovacích okének

Okamžité emise vypočítané podle dodatku 4 se integrují metodou klouzavých průměrovacích okének na základě referenční hmotnosti CO2. Výpočet se provede podle této zásady: Hmotnost emisí se nepočítá pro celý soubor údajů, ale pro dílčí soubory tohoto celého souboru údajů, přičemž velikost těchto podsouborů se stanoví tak, aby odpovídala hmotnosti emisí CO2 z vozidla v průběhu referenčního laboratorního cyklu. Výpočty klouzavých průměrů se provádějí po časových přírůstcích Δt odpovídajících frekvenci odběru vzorku údajů. Tyto dílčí soubory používané ke zprůměrování údajů o emisích se označují jako „průměrovací okénka“. Výpočet popsaný v tomto bodě lze provádět od posledního bodu (zpětně) nebo od bodu prvního (vpřed).

Při výpočtu hmotnosti CO2, emisí a vzdálenosti v průměrovacích okénkách se nezohlední následující údaje:

pravidelné ověřování přístrojů nebo ověřování po posunu nuly;

emise při studeném startu definované podle bodu 4.4 dodatku 4;

rychlost vozidla < 1 km/h;

jakýkoli úsek zkoušky, během nějž je spalovací motor vypnutý.

Hmotnost (nebo počet částic) emisí Mgas,j se stanoví integrací okamžitých emisí v g/s (nebo #/s u počtu částic) vypočítaných podle dodatku 4.

Graf 1

Rychlost vozidla v čase – Průměrné emise vozidla v čase počínaje prvním průměrovacím okénkem

Image

Graf 2

Definice hmotnosti CO2 na základě průměrovacích okének

Image

Doba trvání Formula j-tého průměrovacího okénka se stanoví takto:

Formula

kde:

Formula je hmotnost CO2 měřená mezi začátkem zkoušky a časem (t2,j) [g];

Formulaje polovina hmotnosti emisí CO2 [g] z vozidla v průběhu celosvětově harmonizovaného zkušebního cyklu pro lehká vozidla (WLTC), který je popsán v celosvětovém technickém předpisu EHK OSN č. 15 – Celosvětově harmonizovaný zkušební cyklus pro lehká vozidla (ECE/TRANS/180/Add.15; zkouška typu I, včetně studeného startu);

t2,j se zvolí tak, aby:

Formula

kde Δt je doba odběru vzorku údajů.

Hmotnosti CO2 v okénkách se vypočítají integrováním okamžitých emisí vypočítaných podle dodatku 4 této přílohy.

3.2.   Výpočet emisí a průměrů v okénku

Pro každé okénko stanovené podle bodu 3.1 se vypočítají následující hodnoty:

emise Mgas,d,j všech znečišťujících látek uvedených v této příloze za konkrétní vzdálenost;

emise M CO2,d,j oxidu uhličitého (CO2) za konkrétní vzdálenost;

průměrná rychlost vozidla Formula

4.   HODNOCENÍ OKÉNEK

4.1.   Úvod

Referenční dynamické podmínky zkušebního vozidla se stanoví z emisí CO2 vozidla ve vztahu k průměrné rychlosti měřené při schvalování typu a označují se jako „charakteristická křivka CO2 vozidla“.

Aby bylo možné získat emise CO2 za konkrétní vzdálenost, vozidlo se podrobí zkoušce na vozidlovém dynamometru s využitím nastavení jízdního zatížení stanovených na základě postupu předepsaného v příloze 4 celosvětového technického předpisu EHK OSN č. 15 – Celosvětově harmonizovaný zkušební postup pro lehká vozidla (ECE/TRANS/180/Add.15). Jízdní zatížení nesmí představovat přídavnou hmotnost vozidla během zkoušky emisí v reálném provozu, např. spolujezdec a zařízení PEMS.

4.2.   Referenční body na charakteristické křivce CO2

Referenční body P 1, P 2 a P 3 požadované k definování křivky se stanoví takto:

4.2.1.   Bod P1

Formula(průměrná rychlost ve fázi cyklu WLTP s nízkou rychlostí)

Formula = emise CO2 z vozidla ve fázi cyklu WLTP s nízkou rychlostí × 1,2 [g/km]

4.2.2.   Bod P2

4.2.3.   Formula (průměrná rychlost ve fázi cyklu WLTP s vysokou rychlostí)

Formula = emise CO2 z vozidla ve fázi cyklu WLTP s vysokou rychlostí × 1,1 [g/km]

4.2.4.   Bod P3

4.2.5.   

Formula

(průměrná rychlost ve fázi cyklu WLTP s mimořádně vysokou rychlostí)

Formula = emise CO2 z vozidla ve fázi cyklu WLTP s mimořádně vysokou rychlostí × 1,05 [g/km]

4.3.   Definice charakteristické křivky CO2

S využitím referenčních bodů definovaných v bodě 4.2 se charakteristická křivka emisí CO2 vypočte jako funkce průměrné rychlosti s pomocí dvou lineárních úseků (P 1, P 2) a (P 2, P 3). Úsek (P 2, P 3) je omezen na 145 km/h na ose rychlosti vozidla. Charakteristická křivka je definována následujícími rovnicemi:

pro úsek (P 1,P 2:

Formula

kde:

Formula

a:

Formula

pro úsek (P 2, P 3:)

Formula

kde:

Formula

a:

Formula

Graf 3

Charakteristická křivka CO2 vozidla

Image

4.4.   Okénka „ve městě“, „mimo město“ a „na dálnici“

4.4.1.

Okénka „ve městě“ jsou charakterizována průměrnými rychlostmi vozidla

Formula

, které jsou nižší než 45 km/h.

4.4.2.

Okénka „mimo město“ jsou charakterizována průměrnými rychlostmi vozidla

Formula

, které jsou vyšší nebo rovny 45 km/h a nižší než 80 km/h.

4.4.3.

Okénka „na dálnici“ jsou charakterizována průměrnými rychlostmi vozidla

Formula

, které jsou vyšší nebo rovny 80 km/h a nižší než 145 km/h.

Graf 4

Charakteristická křivka CO2 vozidla: definice jízdních podmínek ve městě, mimo město a na dálnici

Image

5.   OVĚŘENÍ ÚPLNOSTI A NORMÁLNOSTI JÍZDY

5.1.   Přípustné odchylky od charakteristické křivky CO2 vozidla

Primární přípustná odchylka od charakteristické křivky CO2 vozidla je tol 1 = 25 % a sekundární přípustná odchylka od této křivky je tol 2 = 50 %.

5.2.   Ověření úplnosti zkoušky

Zkouška je úplná, jestliže z celkového počtu okének je alespoň po 15 % okének ve městě, mimo město a na dálnici.

5.3.   Ověření normálnosti zkoušky

Zkouška je normální, pokud alespoň 50 % okének z každých jízdních podmínek – ve městě, mimo město a na dálnici – je v mezích primární přípustné odchylky definované pro danou charakteristickou křivku.

Pokud stanovený minimální požadavek 50 % splněn není, lze horní mez přípustné odchylky tol 1 zvyšovat v krocích o jeden procentní bod, dokud není dosažen cíl normálních okének ve výši 50 %. Při použití tohoto postupu nesmí tol1 nikdy přesáhnout 30 %.

6.   VÝPOČET EMISÍ

6.1.   Výpočet vážených emisí za konkrétní vzdálenost

Emise se vypočítají jako vážený průměr emisí za konkrétní vzdálenost v určitém okénku, a to samostatně pro kategorii ve městě, mimo město a na dálnici a pro celou jízdu.

Formula

Váhový faktor w j pro každé okénko se určí takto:

Jestliže Formula

pak Formula,

Jestliže

Formula

pak Formula

přičemž Formula

a Formula

Jestliže

Formula

pak Formula

přičemž Formula

a Formula

Jestliže

Formula

nebo

Formula

pak Formula

kde:

Formula

Graf 5

Váhová funkce průměrovacího okénka

Image

6.2.   Výpočet indexů závažnosti

Indexy závažnosti se vypočítají samostatně pro kategorii ve městě, mimo město a na dálnici.

Formula

A pro celou jízdu:

Formula

kde se hodnoty ƒu, ƒr ƒm rovnají 0,34, 0,33 a 0,33, v uvedeném pořadí.

6.3.   Výpočet emisí za celou jízdu

S využitím vážených emisí za konkrétní vzdálenost vypočítaných podle bodu 6.1 se emise každé plynné znečišťující látky za konkrétní vzdálenost v [mg/km] vypočítají pro celou jízdu následujícím způsobem:

Formula

A pro počet částic:

Formula

kde se hodnoty ƒu, ƒr ƒm rovnají 0,34, 0,33 a 0,33, v uvedeném pořadí.

7.   ČÍSELNÉ PŘÍKLADY

7.1.   Výpočty průměrovacích okének

Tabulka 1

Nastavení hodnot u hlavního výpočtu

MCO2,ref [g]

610

Směr pro výpočet průměrovacího okénka

vpřed

Frekvence získávání údajů [Hz]

1

Obrázek 6 znázorňuje způsob, jak jsou definována průměrovací okénka na základě údajů zaznamenaných během silniční zkoušky provedené pomocí systému PEMS. V zájmu jasnosti je v následující části zachyceno pouze prvních 1 200 sekund jízdy.

Sekundy 0–43, jakož i sekundy 81–86 jsou vyloučeny, neboť rychlost vozidla v těchto časových úsecích byla nulová.

První průměrovací okénko začíná v čase t 1,1 = 0 s a končí v sekundě t 2,1 = 524 s (tabulka 3).

Graf 6

Okamžité emise CO2 zaznamenané během silniční zkoušky pomocí systému PEMS jako funkce času. Obdélníky ohraničují dobu trvání j-tého okénka. Sada údajů označená jako „platné=100 / neplatné=0“ ukazuje sekundu po sekundě údaje, které budou z analýzy vyloučeny.

Image

Text obrazu

7.2.   Hodnocení okének

Tabulka 2

Nastavení hodnot u výpočtu pro charakteristickou křivku CO2

CO2 ve fázi cyklu WLTC s nízkou rychlostí × 1,2 (P1) [g/km]

154

CO2 ve fázi cyklu WLTC s vysokou rychlostí × 1,1 (P2) [g/km]

96

CO2 ve fázi cyklu WLTC s mimořádně vysokou rychlostí × 1,05 (P3) [g/km]

120


Referenční bod

 

 

P1

Formula

Formula

P2

Formula

Formula

P3

Formula

Formula

Definice charakteristické křivky CO2 je následující:

pro úsek (P 1, P 2):

Formula

přičemž

Formula

a Formula

pro úsek (P 2, P 3):

Formula

přičemž

Formula

a Formula

Níže jsou uvedeny příklady výpočtu váhových faktorů a rozčlenění okének podle kategorií „ve městě“, „mimo město“ a „na dálnici“:

pro okénko #45:

Formula

Formula

Průměrná rychlost okénka je nižší než 45 km/h, takže jde o okénko „ve městě“.

pro charakteristickou křivku:

Formula

ověření:

Formula

Formula

Formula

Formula

výsledek: Formula

pro okénko #556:

Formula

Formula

Průměrná rychlost okénka je vyšší než 45 km/h, leč nižší než 80 km/h, takže jde o okénko „mimo město“.

pro charakteristickou křivku:

Formula

ověření:

Formula

Formula

Formula

Formula

výsledek:

Formula

Formula

kde Formula

and Formula

Tabulka 3

Číselné údaje o emisích

Okénko

[#]

t 1,j

[s]

Formula

[s]

t2,j

[s]

Formula

[g]

Formula

[g]

 

 

 

 

 

 

1

0

523

524

609,06

610,22

2

1

523

524

609,06

610,22

 

43

42

523

524

609,06

610,22

44

43

523

524

609,06

610,22

45

44

523

524

609,06

610,22

46

45

524

525

609,68

610,86

47

46

524

525

609,17

610,34

 

100

99

563

564

609,69

612,74

 

200

199

686

687

608,44

610,01

 

474

473

1 024

1 025

609,84

610,60

475

474

1 029

1 030

609,80

610,49

 

 

556

555

1 173

1 174

609,96

610,59

557

556

1 174

1 175

609,09

610,08

558

557

1 176

1 177

609,09

610,59

559

558

1 180

1 181

609,79

611,23

7.3.   Okénka „ve městě“, „mimo město“ a „na dálnici“ – úplnost jízdy

V tomto číselném příkladě je celková jízda složena ze 7 036 průměrovacích okének. Tabulka 5 uvádí počet okének klasifikovaných jako okénka „ve městě“, „mimo město“ a „na dálnici“ podle průměrné rychlosti vozidla v každém z nich a tato okénka jsou rozčleněna do oblastí podle jejich vzdálenosti od charakteristické křivky CO2. Jízda je úplná, jestliže z celkového počtu okének je alespoň po 15 % okének ve městě, mimo město i na dálnici. Kromě toho je jízda charakterizována jako normální, pokud alespoň 50 % okének ve městě, mimo město a na dálnici je v mezích primárních přípustných odchylek definovaných pro charakteristickou křivku.

Tabulka 4

Ověření úplnosti a normálnosti jízdy

Jízdní podmínky

Počty

Procentní podíl okének

Všechna okénka

„Ve městě“

1 909

1 909 /7 036 *100=27,1 > 15

„Mimo město“

2 011

2 011 /7 036 *100=28,6 > 15

„Na dálnici“

3 116

3 116 /7 036 *100=44,3 > 15

Celkem

1 909  + 2 011  + 3 116 =7 036

 

Normální okénka

„Ve městě“

1 514

1 514 /1 909 *100=79,3 > 50

„Mimo město“

1 395

1 395 /2 011 *100=69,4 > 50

„Na dálnici“

2 708

2 708 /3 116 *100=86,9 > 50

Celkem

1 514  + 1 395  + 2 708 =5 617

 


(1)  U hybridních vozidel se celková spotřeba energie převede na CO2. Pravidla pro tento převod se zavedou v rámci druhého kroku.


Dodatek 6

Ověření dynamických jízdních podmínek a výpočet konečných emisí v reálném provozu metodou 2 (diskretizace výkonu)

1.   ÚVOD

Tento dodatek popisuje způsob vyhodnocování údajů metodou diskretizace výkonu, kterou je v tomto dodatku označováno „hodnocení normalizací na standardizované výkonové frekvence (SPF)“.

2.   SYMBOLY, PARAMETRY A JEDNOTKY

aref

referenční zrychlení pro Pdrive, [0,45 m/s2]

DWLTC

průsečík specifické emisní křivky CO2 vozidla z cyklu WLTC

f0, f1, f2

koeficienty jízdního odporu [N], [N/(km/h)], [N/(km/h)2]

i…

časový krok pro okamžitá měření, minimální rozlišení 1 Hz

j…

výkonová třída výkonu na kolech, j = 1 až 9

k…

časový krok pro třísekundové hodnoty klouzavých průměrů

kWLTC

sklon specifické emisní křivky CO2 vozidla z cyklu WLTC

mgas, i

okamžitá hmotnost plynné (gas) složky výfukových plynů v časovém kroku i, [g/s] pro počet částic (PN) v [#/s]

mgas, 3s, k

třísekundový klouzavý průměr hmotnostního toku plynné (gas) složky výfukových plynů v časovém kroku k v rozlišení 1 Hz,[g/s]; pro počet částic (PN) v [#/s]

Formula

průměrná hodnota emisí plynné složky výfukových plynů v třídě j výkonu na kolech [g/s] pro počet částic (PN) v [#/s]

Formula

vážená hodnota emisí plynné (gas) složky výfukových plynů pro dílčí vzorek všech sekund i, kde vi < 60 km/h, g/s pro počet částic (PN) v [#/s]

Mw gas,d

vážené emise plynné (gas) složky výfukových plynů závislé na vzdálenosti za celou jízdu [g/km] pro počet částic (PN) v [#/km]

Mw PN,d

vážené emise plynné (PN) složky výfukových plynů závislé na vzdálenosti za celou jízdu [#/km]

Mw,gas,d,U

vážené emise plynné (gas) složky výfukových plynů závislé na vzdálenosti u dílčího vzorku všech sekund i, kde vi < 60 km/h, [g/km]

Mw,PN,d,U

vážené emise plynné (PN) složky výfukových plynů závislé na vzdálenosti u dílčího vzorku všech sekund i, kde vi < 60 km/h, [#/km]

p…

fáze WLTC (nízká, střední, vysoká a mimořádně vysoká), p = 1–4

Pdrag

hnací výkon motoru v přístupu založeném na specifické emisní křivce CO2 vozidla při nulovém vstřiku paliva [kW]

Prated

maximální jmenovitý výkon motoru uvedený výrobcem [kW]

Prequired,i

výkon nutný k překonání jízdního zatížení a setrvačné hmotnosti vozidla v časovém kroku i [kW]

Pr,,i

totéž jako výše definovaný Prequired,i používaný v delších rovnicích

Formula

křivka výkonu při plném zatížení [kW]

Pc,j

meze třídy výkonu na kolech pro třídu j [kW] (Pc,j, lower bound přestavuje dolní mez, Pc,j, upper bound horní mez)

Pc,norm, j

meze třídy výkonu na kolech pro třídu j ve smyslu normalizované hodnoty výkonu [-]

Pr, i

požadovaný výkon na nábojích kol vozidla nutný k překonání jízdních odporů v časovém kroku i [kW]

Pw,3s,k

třísekundový klouzavý průměr požadovaného výkonu na nábojích kol vozidla nutný k překonání jízdních odporů v časovém kroku k v rozlišení 1 Hz [kW]

Pdrive

požadovaný výkon na náboji kola u vozidla při referenční rychlosti a zrychlení [kW]

Pnorm

normalizovaný požadovaný výkon na nábojích kol [-]

ti

celkový čas v kroku i [s]

tc,j

časový podíl třídy j výkonu na kolech [%]

ts…

čas začátku fáze p cyklu WLTC [s]

te…

čas ukončení fáze p cyklu WLTC [s]

TM…

zkušební hmotnost vozidla [kg]; bude upřesněna v jednotlivých oddílech: skutečná zkušební hmotnost při zkoušce pomocí přenosných systémů pro měření emisí (PEMS), hmotnost třídy setrvačné hmotnosti NEDC nebo hmotnosti WLTP (TML, TMH nebo TMind)

SPF…

standardizované výkonové frekvence

vi

skutečná rychlost vozidla v časovém kroku i [km/h]

Formula

průměrná rychlost vozidla v třídě j výkonu na kolech [km/h]

vref

referenční rychlost pro Pdrive [70 km/h]

v3s,k

třísekundový klouzavý průměr rychlosti vozidla v časovém kroku k [km/h]

Formula

vážená rychlost vozidla ve třídě výkonu na kolech j [km/h]

3.   HODNOCENÍ MĚŘENÝCH EMISÍ POMOCÍ STANDARDIZOVANÝCH FREKVENCÍ VÝKONU NA KOLECH

Metoda založená na diskretizaci výkonu používá okamžité emise znečišťujících látek, mgas, i (g/s), vypočtené v souladu s dodatkem 4.

Hodnoty mgas, i se klasifikují v souladu s odpovídajícím výkonem na kolech a klasifikované průměrné emise ve výkonové třídě se zváží, aby byly získány hodnoty emisí pro zkoušku s normálním rozložením výkonu podle následujících bodů.

3.1.   Zdroje skutečného výkonu na kolech

Skutečný výkon na kolech Pr,i je celkový výkon potřebný k překonání odporu vzduchu, valivého odporu, sklonu vozovky, podélné setrvačnosti vozidla a rotační setrvačnosti kol.

Při měření a zaznamenávání se signál výkonu na kolech vyjádří pomocí signálu točivého momentu, který splňuje požadavky na linearitu stanovené v bodě 3.2 dodatku 2. Referenčním bodem pro měření jsou náboje hnaných kol.

Alternativně lze skutečný výkon na kolech určit z okamžitých emisí CO2 postupem stanoveným v bodě 4 tohoto dodatku.

3.2.   Výpočet klouzavých průměrů okamžitých zkušebních údajů

Třísekundové klouzavé průměry se vypočítají ze všech relevantních okamžitých údajů ze zkoušek,aby se snížily vlivy potenciálně nepřesného časového přiřazení mezi hmotnostním tokem emisí a výkonem na kolech. Klouzavé průměrné hodnoty se vypočítají při frekvenci 1 Hz:

Formula

Formula

Formula

kde

k…

časový krok pro klouzavé průměrné hodnoty

i…

časový krok z okamžitých údajů ze zkoušek

3.3.   Klasifikace klouzavých průměrů pro úseky ve městě, mimo město a na dálnici

Standardní frekvence výkonu jsou definovány pro jízdu ve městě a pro celou jízdu (viz bod 3.4) a musí se provést samostatné hodnocení emisí pro celou jízdu a pro jízdu ve městě. Pro účely pozdějšího hodnocení městské části jízdy se třísekundové klouzavé průměry vypočtené v souladu s bodem 3.2 přiřadí k podmínkám jízdy ve městě podle třísekundového klouzavého průměru signálu rychlosti (v3s,k) v závislosti na rychlostním pásmu definovaném v tabulce 1-1. Vzorek pro hodnocení celé jízdy zahrnuje všechna rychlostní pásma, a to včetně městské části.

Tabulka 1-1

Rychlostní pásma pro účely přiřazování údajů ze zkoušek k podmínkám jízdy ve městě, mimo město a na dálnici v rámci metody diskretizace výkonu

 

Ve městě

Mimo město (1)

Na dálnici (1)

vi [km/h]

0 až ≤ 60

> 60 až ≦ 90

> 90

3.4.   Vytvoření tříd výkonu na kolech pro klasifikaci emisí

3.4.1.   Třídy výkonu a odpovídající časové podíly tříd výkonu při běžné jízdě jsou definovány pro normalizované hodnoty výkonu tak, aby byly reprezentativní pro jakákoli lehká užitková vozidla (tabulka 1).

Tabulka 1

Normalizované standardní výkonové frekvence pro jízdu ve městě a pro vážený průměr u celé jízdy sestávající ze vzdálenosti ujeté z 1/3 ve městě, 1/3 na silnicích a 1/3 na dálnici

Výkon

Třída č.

Pc,norm,j [-]

Ve městě

Celá jízda

Od >

Do ≤

Časový podíl, tC,j

1

 

– 0,1

21,9700 %

18,5611 %

2

– 0,1

0,1

28,7900 %

21,8580 %

3

0,1

1

44,0000 %

43,4582 %

4

1

1,9

4,7400 %

13,2690 %

5

1,9

2,8

0,4500 %

2,3767 %

6

2,8

3,7

0,0450 %

0,4232 %

7

3,7

4,6

0,0040 %

0,0511 %

8

4,6

5,5

0,0004 %

0,0024 %

9

5,5

 

0,0003 %

0,0003 %

Sloupce s hodnotami Pc,norm v tabulce 1 se „denormalizují“ tak, že se vynásobí hodnotou Pdrive, kde Pdrive je skutečný výkon na kolech zkoušeného vozidla v nastavení pro schvalování typu na vozidlovém dynamometru při vref a aref.

Pc,j [kW] = Pc,norm, j * Pdrive

Formula

kde:

j je index výkonové třídy podle tabulky 1

Koeficienty jízdního odporu f0, f1, f2 by měly být vypočteny lineární regresí z uvedené definice:

Formula

přičemž (PCorrected/v) je jízdní zatížení při rychlosti vozidla v ve zkušebním cyklu NEDC definovaném v bodě 5.1.1.2.8 dodatku 7 přílohy 4a předpisu EHK OSN č. 83, série změn 07.

TMNEDC je třída setrvačné hmotnosti vozidla v rámci zkoušky při schvalování typu [kg]

3.4.2.   Oprava tříd výkonu na kolech

Třída maximálního výkonu na kolech je nejvyšší třída v tabulce 1, která zahrnuje (Prated × 0,9). Časové podíly všech vyloučených tříd se zařadí do nejvyšší zbývající třídy.

Z každé hodnoty Pc,norm,j se vypočítá odpovídající hodnota Pc,j, aby bylo možno definovat horní a dolní mez v kW u jednotlivých tříd výkonu na kolech u zkoušených vozidel, jak je uvedeno na obrázku 1.

Obrázek 1

Schematické znázornění převodu normalizované standardizované výkonové frekvence na výkonovou frekvenci konkrétního vozidla

Image

Níže je uveden příklad takovéto denormalizace.

Příklad vstupních údajů:

Vlastnost

Hodnota

f0 [N]

79,19

f1 [N/(km/h)]

0,73

f2 [N/(km/h)2]

0,03

TM [kg]

1,470

Prated [kW]

120 (příklad 1)

Prated [kW]

75 (příklad 2)

Odpovídající výsledky (viz tabulka 2, tabulka 3):

Formula

Formula

Tabulka 2

Denormalizované hodnoty standardních výkonových frekvencí z tabulky 1 (pro příklad 1)

Výkon

Třída č.

Pc,j [kW]

Ve městě

Celá jízda

Od >

Do ≤

Časový podíl, tC,j [%]

1

všechny < – 1,825

– 1,825

21,97 %

18,5611 %

2

– 1,825

1,825

28,79 %

21,8580 %

3

1,825

18,25

44,00 %

43,4583 %

4

18,25

34,675

4,74 %

13,2690 %

5

34,675

51,1

0,45 %

2,3767 %

6

51,1

67,525

0,045 %

0,4232 %

7

67,525

83,95

0,004 %

0,0511 %

8

83,95

100,375

0,0004 %

0,0024 %

9 (2)

100,375

všechny > 100,375

0,00025 %

0,0003 %


Tabulka 3

Denormalizované hodnoty standardních výkonových frekvencí z tabulky 1 (pro příklad 2)

Výkon

Třída č.

Pc,j [kW]

Ve městě

Celá jízda

Od >

Do ≤

Časový podíl, tC,j [%]

1

všechny < – 1,825

– 1,825

21,97 %

18,5611 %

2

– 1,825

1,825

28,79 %

21,8580 %

3

1,825

18,25

44,00 %

43,4583 %

4

18,25

34,675

4,74 %

13,2690 %

5

34,675

51,1

0,45 %

2,3767 %

6 (3)

51,1

všechny > 51,1

0,04965 %

0,4770 %

7

67,525

83,95

8

83,95

100,375

9

100,375

všechny > 100,375

3.5.   Klasifikace hodnot klouzavých průměrů

Z následujícího hodnocení se vyloučí emise při studeném startu, definované v bodě 4.4 dodatku 4.

Každá hodnota klouzavého průměru vypočtená podle bodu 3.2 se zařadí do třídy denormalizovaného výkonu na kolech, které vyhovuje skutečný třísekundový klouzavý průměr výkonu na kolech Pw,3s,k. Meze třídy denormalizovaného výkonu na kolech se musejí vypočítat podle bodu 3.3.

Klasifikace se provádí pro všechny třísekundové klouzavé průměry platných údajů o celé jízdě i pro všechny městské části jízdy. Navíc se všechny klouzavé průměry zařazené do městské kategorie podle rychlostních limitů definovaných v tabulce 1-1 klasifikují do jediného souboru městských výkonových tříd, a to nezávisle na čase, kdy klouzavý průměr při jízdě vznikl.

Poté se pro každou třídu výkonu na kolech a jednotlivý parametr vypočítá průměr všech hodnot třísekundových klouzavých průměrů v třídě výkonu na kolech. Rovnice jsou popsány níže a použijí se jednou pro soubor městských údajů a jednou pro soubor celkových údajů.

Klasifikace hodnot třísekundových klouzavých průměrů do třídy výkonu j (j = 1 až 9):

Formula

potom: index třídy pro emise a rychlost = j

Pro každou třídu výkonu se určí počet hodnot třísekundových klouzavých průměrů:

Formula

potom: countsj = n + 1 (countsj představuje počet hodnot třísekundových klouzavých průměrů emisí ve výkonové třídě, jehož pomocí lze později zkontrolovat minimální požadavky na pokrytí)

3.6.   Kontrola pokrytí třídami výkonu a normálnosti rozložení výkonu

U platné zkoušky se časové podíly jednotlivých tříd výkonu na kolech pohybují v rozmezích uvedených v tabulce 4.

Tabulka 4

Minimální a maximální podíly jednotlivých tříd výkonu u platné zkoušky

Třída výkonu č.

Pc,norm,j [-]

Celá jízda

Městské části jízdy

Od >

Do ≤

Dolní mez

Horní mez

Dolní mez

Horní mez

Součet 1+2 (4)

 

0,1

15 %

60 %

5 % (4)

60 %

3

0,1

1

35 %

50 %

28 %

50 %

4

1

1,9

7 %

25 %

0,7 %

25 %

5

1,9

2,8

1,0 %

10 %

>5 výsledků

5 %

6

2,8

3,7

> 5 výsledků

2,5 %

0 %

2 %

7

3,7

4,6

0 %

1,0 %

0 %

1 %

8

4,6

5,5

0 %

0,5 %

0 %

0,5 %

9

5,5

 

0 %

0,25 %

0 %

0,25 %

Kromě požadavků uvedených v tabulce 4 se pro každou celkovou ujetou vzdálenost požaduje minimální pokrytí ve výši 5 výsledků v každé třídě výkonu na kolech až do třídy obsahující 90 % jmenovitého výkonu, aby byl zajištěn dostatečně velký vzorek.

U městské části jízdy se v každé třídě výkonu na kolech až do třídy č. 5 požaduje minimální pokrytí ve výši 5 výsledků. Jestliže je výsledků v městské části jízdy v třídě výkonu na kolech vyšší než č. 5 méně než 5, průměrná hodnota emisí v dané třídě se stanoví na nulu.

3.7.   Zprůměrování měřených hodnot v jednotlivých třídách výkonu na kolech

Klouzavé průměry přiřazené ke každé třídě výkonu na kolech se zprůměrují následujícím způsobem:

Formula

Formula

kde

j…

třída výkonu na kolech 1 až 9 podle tabulky 1

Formula

průměrná hodnota emisí plynné složky výfukových plynů v třídě výkonu na kolech (samostatná hodnota pro údaje o celkové jízdě a pro městské části jízdy) [g/s]

Formula

průměrná rychlost v třídě výkonu na kolech (samostatná hodnota pro údaje o celkové jízdě a pro městské části jízdy) [km/h]

k…

časový krok pro klouzavé průměrné hodnoty

3.8.   Vážení průměrných hodnot v jednotlivých třídách výkonu na kolech

Průměrné hodnoty každé třídy výkonu na kolech se vynásobí časovým podílem, tedy hodnotou tC,j pro každou třídu podle tabulky 1, a sečtou se, aby byla získána vážená průměrná hodnota každého parametru. Tato hodnota představuje vážený výsledek pro jízdu se standardizovanými výkonovými frekvencemi. Vážené průměry se vypočítají pro městskou část údajů ze zkoušek pomocí časových podílů pro rozložení výkonu ve městě, jakož i pro celou jízdu pomocí časových podílů pro celou jízdu.

Rovnice jsou popsány níže a použijí se jednou pro soubor městských údajů a jednou pro soubor celkových údajů.

Formula

Formula

3.9   Výpočet vážené hodnoty emisí závislé na vzdálenosti

Časově vyjádřené vážené průměry emisí vzešlé ze zkoušky se přepočítají na emise vyjádřené podle vzdálenosti, a to jedenkrát pro soubor údajů týkající se jízdy ve městě a jedenkrát pro celkový soubor údajů tímto způsobem:

Pro celou jízdu

:

Formula

Pro městskou část jízdy

:

Formula

Pro počet částic se použije stejná metoda jako pro plynné znečišťující látky, ale pro Formula se použije jednotka [#/s] a pro Mw,PN jednotka [#/km]:

Pro celou jízdu

:

Formula

Pro městskou část jízdy

:

Formula

4.   POSOUZENÍ VÝKONU NA KOLECH Z OKAMŽITÉHO HMOTNOSTNÍHO TOKU CO2

Výkon na kolech (Pw,i) lze vypočítat z měřeného hmotnostního toku CO2 při frekvenci 1 Hz. Pro tento výpočet se použije specifická emisní křivka CO2 vozidla („Veline“).

Ta se vypočítá za základě výsledků zkoušky při schvalování typu vozidla v cyklu WLTC podle zkušebního postupu, který je popsán v celosvětovém technickém předpisu EHK OSN č. 15 - Celosvětově harmonizovaný zkušební postup pro lehká vozidla (ECE/TRANS/180/Add.15).

Průměrný výkon na kolech v jednotlivé fázi cyklu WLTC se vypočítá při frekvenci 1 Hz z jízdní rychlosti a z nastavení vozidlového dynamometru. Všechny hodnoty výkonu na kolech nižší než hnací výkon se stanoví na hodnotu hnacího výkonu.

Formula

přičemž f0, f1, f2

jsou koeficienty jízdního zatížení použité při zkoušce WLTP provedené u vozidla

TM…

TM je zkušební hmotnost vozidla při zkoušce WLTP provedené u vozidla v [kg]

Formula

Formula

Průměrný výkon v jednotlivé fázi cyklu WLTC se vypočítá z výkonu na kolech při frekvenci 1 Hz podle této rovnice:

Formula

přičemž

p

fáze WLTC (nízká, střední, vysoká a mimořádně vysoká)

ts

čas začátku fáze p cyklu WLTC [s]

te

čas ukončení fáze p cyklu WLTC [s]

Poté se provede lineární regrese hmotnostního toku CO2 množinou bodů, jejichž souřadnice y tvoří hodnoty naměřené v cyklu WLTC a souřadnice x průměrný výkon na kolech Pw,p v jednotlivé fázi, jak je znázorněno na obr. 2.

Výsledná rovnice pro výpočet specifické emisní křivky CO2 vozidla definuje hmotnostní tok CO2 jako funkci výkonu na kolech:

Formula

kde

kWLTC…sklon specifické emisní křivky CO2 vozidla z WLTC [g/kWh]

DWLTC…průsečík specifické emisní křivky CO2 vozidla z WLTC s osou y [g/h]

Obrázek 2

Schematické znázornění vytvoření specifické emisní křivky CO2 konkrétního vozidla na základě výsledků zkoušky na CO2 ve 4 fázíchcyklu WLTC

Image

Skutečný výkon na kolech se vypočítá na základě měřeného hmotnostního toku CO2 pomocí této rovnice:

Formula

přičemž

CO2 v [g/h]

PW,j v [kW]

Výše uvedenou rovnici lze použít k získání hodnoty PWi pro účely klasifikace měřených emisí, jak je popsáno v bodě 3, přičemž výpočet obsahuje tyto dodatečné podmínky:

(I)

jestliže vi < 0,5 a jestliže ai < 0 pak P w,i = 0 v v [m/s]

(II)

jestliže CO2i < 0,5 X DWLTC pak P w,i = Pdrag

V časových krocích, kde platí (I) a (II), se použije podmínka (II).


(1)  nepoužije se při skutečném regulatorním hodnocení

(2)  Nejvyšší třídou výkonu na kolech je třída, která obsahuje hodnotu 0,9 × Prated. V tomto případě 0,9 × 120 = 108.

(3)  Nejvyšší třídou výkonu na kolech je třída, která obsahuje hodnotu 0,9 × Prated. V tomto případě 0,9 × 75 = 67,5.

(4)  Představuje souhrn jízdních podmínek a podmínek nízkého výkonu.


Dodatek 7

Výběr vozidel pro zkoušky pomocí přenosných systémů měření emisí (PEMS) při původním schválení typu

1.   ÚVOD

Vzhledem k jejich specifickým charakteristikám není nutné provádět zkoušky PEMS u každého „typ[u] vozidla z hlediska emisí a informací o opravách a údržbě vozidla“, definovaného v čl. 2 odst. 1 tohoto nařízení, který je v následujícím textu označován jako „typ vozidla z hlediska emisí“. Výrobce vozidel může sloučit několik typů vozidel z hlediska emisí, a vytvořit tak „rodinu vozidel určených pro zkoušky PEMS“ v souladu s požadavky bodu 3, která bude validována v souladu s požadavky bodu 4.

2.   SYMBOLY, PARAMETRY A JEDNOTKY

N

počet typů vozidel z hlediska emisí

NT

minimální počet typů vozidel z hlediska emisí

PMRH

nejvyšší poměr výkonu k hmotnosti u všech vozidel v rodině vozidel určených pro zkoušky PEMS

PMRL

nejnižší poměr výkonu k hmotnosti u všech vozidel v rodině vozidel určených pro zkoušky PEMS

V_eng_max

maximální objem motoru u všech vozidel v rodině vozidel určených pro zkoušky PEMS

3.   TVORBA RODINY VOZIDEL URČENÝCH PRO ZKOUŠKY PEMS

Rodina vozidel určených pro zkoušky PEMS sestává z vozidel s podobnými emisními vlastnostmi. V závislosti na výběru výrobce lze do rodiny vozidel určených pro zkoušky PEMS zařadit typy vozidel z hlediska emisí pouze v případě, že se jejich vlastnosti shodují s vlastnostmi definovanými v bodech 3.1 a 3.2.

3.1.   Správní kritéria

3.1.1.

Schvalovací orgán, který vydává schválení typu z hlediska emisí podle nařízení (ES) č. 715/2007 (dále jen „orgán“).

3.1.2.

Jediný výrobce vozidel.

3.2.   Technická kritéria

3.2.1.   Typ pohonu (např. spalovací motor, hybridní elektrická vozidla – HEV, hybridní vozidla s možností napojení na elektrickou síť – PHEV)

3.2.2.   Druh(y) paliv(a) (např. benzin, motorová nafta, LPG, NG…). Vozidla na dva či více druhů paliva lze seskupovat s jinými druhy vozidel, s nimiž mají jedno palivo společné.

3.2.3.   Spalovací proces (např. dvoudobý, čtyřdobý)

3.2.4.   Počet válců

3.2.5.   Uspořádání bloku válců (např. řadové, ve tvaru V, radiální, horizontální s protilehlými válci)

3.2.6.   Objem motoru

Výrobce vozidla uvede hodnotu V_eng_max (= maximální objem motoru u všech vozidel v rodině vozidel určených pro zkoušky PEMS). Objemy motorů vozidel v rodině vozidel určených pro zkoušky PEMS se neodchylují o více než – 22 % od hodnoty V_eng_max, jestliže je hodnota V_eng_max ≥ 1 500 ccm, a o více než – 32 % od hodnoty V_eng_max, jestliže je hodnota V_eng_max < 1 500 ccm.

3.2.7.   Metoda přívodu paliva do motoru (např. nepřímé nebo přímé nebo kombinované vstřikování)

3.2.8.   Druh chladicího systému (např. vzduchový, vodní, olejový)

3.2.9.   Způsob sání, např. atmosférické sání, přeplňování, druh přeplňování (např. externě poháněné, jedno turbo či vícenásobné turbo, variabilní geometrie…)

3.2.10.   Druhy a sled součástí pro následné zpracování výfukových plynů (např. třícestný katalyzátor, oxidační katalyzátor, zachycovač Nox pro chudé směsi, selektivní katalytická redukce, katalyzátor Nox pro chudé směsi, filtr pevných částic).

3.2.11.   Recirkulace výfukových plynů (je na vozidle nebo není, interní/externí, chlazená/bez chlazení, nízkotlaká/vysokotlaká)

3.3.   Rozšíření rodiny vozidel určených pro zkoušky PEMS

Stávající rodinu vozidel určených pro zkoušky PEMS lze rozšířit o nové typy vozidel z hlediska emisí. Rozšířená rodina vozidel určených pro zkoušky PEMS a její validace musejí také splňovat požadavky bodů 3 a 4. To může zejména vyžadovat, aby byly u dodatečných vozidel provedeny zkoušky PEMS s cílem validovat rozšířenou rodinu vozidel určených pro zkoušky PEMS podle bodu 4.

3.4.   Alternativní rodina vozidel určených pro zkoušky PEMS

Alternativně k ustanovením bodů 3.1 a 3.2 může výrobce vozidel definovat rodinu vozidel určených pro zkoušky PEMS, která je totožná s jediným typem vozidla z hlediska emisí. V tomto případě se požadavek bodu 4.1.2 ohledně validace rodiny vozidel určených pro zkoušky PEMS nepoužije.

4.   VALIDACE RODINY VOZIDEL URČENÝCH PRO ZKOUŠKY PEMS

4.1.   Obecné požadavky na validaci rodiny vozidel určených pro zkoušky PEMS

4.1.1.

Výrobce vozidel předkládá orgánu reprezentativní vozidlo z rodiny vozidel určených pro zkoušky PEMS. Vozidlo se podrobí zkoušce PEMS prováděné technickou zkušebnou, aby se prokázal soulad reprezentativního vozidla s požadavky této přílohy.

4.1.2.

Orgán si vybere dodatečná vozidla podle požadavků bodu 4.2 tohoto dodatku ke zkoušce PEMS provedené technickou zkušebnou, aby se prokázal soulad vybraných vozidel s požadavky této přílohy. Technická kritéria pro výběr dodatečného vozidla podle bodu 4.2 tohoto dodatku se zaznamenají společně s výsledky zkoušky.

4.1.3.

Se souhlasem orgánu může zkoušku PEMS provést také jiný provozovatel za přítomnosti technické zkušebny, pokud technická zkušebna provede alespoň zkoušky vozidel požadované v bodech 4.2.2 a 4.2.6 tohoto dodatku a celkem alespoň 50 % zkoušek PEMS požadovaných tímto dodatkem za účelem validace rodiny vozidel určených pro zkoušky PEMS. V takovém případě zůstává technická zkušebna zodpovědná za řádné provedení všech zkoušek PEMS podle požadavků této přílohy.

4.1.4.

Výsledky zkoušky PEMS u konkrétního vozidla lze použít k validaci různých rodin vozidel určených pro zkoušky PEMS podle požadavků tohoto dodatku za těchto podmínek:

vozidla zařazená do všech rodin vozidel určených pro zkoušky PEMS, které mají být validovány, jsou schválena jediným orgánem v souladu s požadavky nařízení (ES) č. 715/2007 a tento orgán souhlasí s tím, že výsledky zkoušky PEMS u konkrétního vozidla budou použity k validaci různých rodin vozidel určených pro zkoušky PEMS;

každá rodina vozidel určených pro zkoušky PEMS, která má být validována, zahrnuje typ vozidla z hlediska emisí, jemuž konkrétní vozidlo odpovídá.

Odpovědnost za každou validaci nese výrobce vozidel v příslušné rodině bez ohledu na to, zda se tento výrobce podílel na zkoušce PEMS konkrétního typu vozidla z hlediska emisí.

4.2.   Výběr vozidel pro zkoušky PEMS při validaci rodiny vozidel určených pro zkoušky PEMS

Výběrem vozidel z rodiny vozidel určených pro zkoušky PEMS by se mělo zaručit, že jsou zkoušce PEMS podrobeny následující technické vlastnosti relevantní z hlediska emisí znečišťujících látek. Jedno vozidlo vybrané pro zkoušku může být reprezentativní pro různé technické vlastnosti. Pro validaci rodiny vozidel určených pro zkoušky PEMS se pro zkoušky PEMS vyberou vozidla následujícím způsobem:

4.2.1.

Z každé kombinace paliv (např. benzin-LPG, benzin-NG, pouze benzin), na která mohou jezdit některá vozidla z rodiny vozidel určených pro zkoušky PEMS, se pro zkoušky PEMS vybere alespoň jedno vozidlo, které může na danou kombinaci paliv jezdit.

4.2.2.

Výrobce stanoví hodnotu PMRH (= nejvyšší poměr výkonu k hmotnosti u všech vozidel v rodině vozidel určených pro zkoušky PEMS) a hodnotu PMRL (= nejnižší poměr výkonu k hmotnosti u všech vozidel v rodině vozidel určených pro zkoušky PEMS). V tomto případě „poměr výkonu k hmotnosti“ odpovídá poměru maximálního čistého výkonu spalovacího motoru, který je uveden v bodě 3.2.1.8 dodatku 3 k příloze I tohoto nařízení, a referenční hmotnosti uvedené v čl. 3 odst. 3 nařízení (ES) č. 715/2007. Pro zkoušky se vybere alespoň jedna konfigurace vozidla reprezentativní pro uvedenou hodnotu PMRH a jedna konfigurace vozidla reprezentativní pro uvedenou hodnotu PMRL z rodiny vozidel určených pro zkoušky PEMS. Pokud se poměr výkonu vozidla k hmotnosti neodchýlí od uvedené hodnoty PMRH nebo PMRL o více než 5 %, vozidlo by mělo být pro tuto hodnotu považováno za reprezentativní.

4.2.3.

Ke zkoušce se vybere alespoň jedno vozidlo pro každý typ převodovky (např. manuální, automatická, dvojspojková), který je namontován ve vozidlech v rodině vozidel určených pro zkoušky PEMS.

4.2.4.

Jsou-li součástí rodiny vozidel určených pro zkoušky PEMS vozidla s pohonem všech kol, vybere se ke zkoušce alespoň jedno takové vozidlo (vozidlo 4x4).

4.2.5.

U každého objemu motoru, který se vyskytuje ve vozidlech v rodině PEMS, se zkoušce podrobí alespoň jedno reprezentativní vozidlo.

4.2.6.

Ke zkouškám se vybere alespoň jedno vozidlo od každého počtu namontovaných součástí pro následné zpracování výfukových plynů.

4.2.7.

Bez ohledu na ustanovení bodů 4.2.1 až 4.2.6 se ke zkouškám vybere alespoň následující počet typů vozidel z hlediska emisí z dané rodiny vozidel určených pro zkoušky PEMS:

Počet (N) typů vozidel z hlediska emisí v rodině vozidel určených pro zkoušky PEMS

Minimální počet (NT) typů vozidel z hlediska emisí vybraných pro zkoušky PEMS

1

1

od 2 do 4

2

od 5 do 7

3

od 8 do 10

4

od 11 do 49

NT = 3 + 0,1 × N (*1)

více než 49

NT = 0,15 × N (*1)

5.   PODÁVÁNÍ ZPRÁV

5.1.

Výrobce vozidel poskytuje úplný popis rodiny vozidel určených pro zkoušky PEMS, který zahrnuje zejména technická kritéria popsaná v bodě 3.2, a předkládá jej orgánu.

5.2.

Výrobce přidělí rodině vozidel určených pro zkoušky PEMS jedinečné identifikační číslo ve formátu MS-OEM-X-Y a sdělí je orgánu. MS je v tomto případě rozlišujícím číslem členského státu, který vydává ES schválení typu (1), OEM jsou tři znaky výrobce, X je pořadové číslo určující původní rodinu vozidel určených pro zkoušky PEMS a Y je počet jejích rozšíření (začíná 0 pro rodinu vozidel určených pro zkoušky PEMS, která dosud nebyla rozšířena).

5.3.

Orgán a výrobce vozidel vedou seznam typů vozidel z hlediska emisí, které jsou součástí dané rodiny vozidel určených pro zkoušky PEMS, a to na základě čísel schválení typů z hlediska emisí. Ke každému typu z hlediska emisí se rovněž poskytnou všechny odpovídající kombinace čísel schválení typu vozidla, typů, variant a verzí definovaných v oddílech 0.10 a 0.2 osvědčení ES o shodě vozidla.

5.4.

Orgán a výrobce vozidla vedou seznam typů vozidel z hlediska emisí, které byly vybrány pro zkoušky PEMS s cílem validovat rodinu vozidel určených pro zkoušky PEMS v souladu s bodem 4, přičemž tento seznam obsahuje rovněž nezbytné informace o tom, jak jsou pokryta výběrová kritéria uvedená v bodě 4.2. V seznamu je rovněž uvedeno, zda byla u konkrétní zkoušky PEMS použita ustanovení bodu 4.1.3.


(*1)  NT se zaokrouhlí nahoru na nejbližší celé číslo.

(1)  1 pro Německo; 2 pro Francii; 3 pro Itálii; 4 pro Nizozemsko; 5 pro Švédsko; 6 pro Belgii; 7 pro Maďarsko; 8 pro Českou republiku; 9 pro Španělsko; 11 pro Spojené království; 12 pro Rakousko; 13 pro Lucembursko; 17 pro Finsko; 18 pro Dánsko; 19 pro Rumunsko; 20 pro Polsko; 21 pro Portugalsko; 23 pro Řecko; 24 pro Irsko; 25 pro Chorvatsko; 26 pro Slovinsko; 27 pro Slovensko; 29 pro Estonsko; 32 pro Lotyšsko; 34 pro Bulharsko; 36 pro Litvu; 49 pro Kypr; 50 pro Maltu.


Dodatek 7a

Ověření celkové dynamiky jízdy

1.   ÚVOD

Tento dodatek popisuje výpočetní postupy pro účely ověření celkové dynamiky jízdy a určení celkového přebytku nebo nedostatku dynamiky při jízdě ve městě, mimo město a na dálnici.

2.   SYMBOLY, PARAMETRY A JEDNOTKY

RPA   relativní pozitivní zrychlení

Δ

rozdíl

>

větší

větší nebo rovno

%

procento

>

menší

menší nebo rovno

a

zrychlení [m/s2]

ai

zrychlení v časovém kroku i [m/s2]

apos

pozitivní zrychlení větší než 0,1 m/s2 [m/s2]

apos,i,k

pozitivní zrychlení větší než 0,1 m/s2 v časovém kroku i při uvážení podílů ve městě, mimo město a na dálnici [m/s2]

ares

rozlišení zrychlení [m/s2]

di

vzdálenost ujetá za časový krok i [m]

di,k

vzdálenost ujetá v časovém kroku i při uvážení podílů ve městě, mimo město a na dálnici [m]

Index (i)

diskrétní časový krok

Index (j)

diskrétní časový krok datových souborů pozitivního zrychlení

Index (k)

označuje příslušnou kategorii (t = celá jízda, u = ve městě, r = mimo město, m = na dálnici)

Mk

počet vzorků podílů ve městě, mimo město a na dálnici s pozitivním zrychlením větším než 0,1 m/s2

N k

celkový počet vzorků podílů ve městě, mimo město a na dálnici a za celkovou jízdu

RPAk

relativní pozitivní zrychlení pro podíly ve městě, mimo město a na dálnici [m/s2 nebo kWs/(kg × km)]

tk

doba jízdy ve městě, mimo město a na dálnici a celková doba jízdy [s]

T4253H

vyhlazení složených údajů

ν

rychlost vozidla (km/h)

νi

skutečná rychlost vozidla v časovém kroku i [km/h]

νi,k

skutečná rychlost vozidla v časovém kroku i při uvážení podílů ve městě, mimo město a na dálnici [km/h]

Formula

skutečná rychlost vozidla na zrychlení v časovém kroku i [m2/s3 nebo W/kg]

Formula

skutečná rychlost vozidla na pozitivní zrychlení větší než 0,1 m/s2 v časovém kroku j při uvážení podílů ve městě, mimo město a na dálnici [m2/s3 nebo W/kg]

Formula

95. percentil součinu rychlosti vozidla na pozitivní zrychlení větší než 0,1 m/s2 pro podíly ve městě, mimo město a na dálnici [m2/s3 nebo W/kg]

Formula

průměrná rychlost vozidla pro podíly ve městě, mimo město a na dálnici [km/h]

3.   INDIKÁTORY TÝKAJÍCÍ SE JÍZDY

3.1.   Výpočty

3.1.1.   Předběžné zpracování údajů

Dynamické parametry, jako je zrychlení, Formula nebo RPA, se při jakékoli hodnotě rychlosti vyšší než 3 km/h určí pomocí signálu rychlosti s přesností 0,1 % a při frekvenci odběrů 1 Hz. Tento požadavek na přesnost v zásadě splňují signály získávané z čidla (rotační) rychlosti kola.

U křivky rychlosti se musí ověřit, zda nevykazuje nesprávné nebo nepravděpodobné úseky. Pro křivku rychlosti vozidla v takových úsecích jsou charakteristické kroky, skoky, schodky v křivce rychlosti nebo chybějící hodnoty. Krátké chybné úseky se musí opravit, například interpolací údajů nebo porovnáním údajů se sekundárním signálem rychlosti. Případně lze krátké jízdy obsahující chybné úseky vyřadit z následné analýzy údajů. V druhém kroku se hodnoty zrychlení seřadí vzestupně, aby se mohlo stanovit rozlišení zrychlení Formula.

Jestliže Formula, měření rychlosti vozidla je dostatečně přesné.

Jestliže Formula, provede se vyhlazení použitím Hanningova filtru T4253H.

Hanningův filtr T4253 provádí tyto výpočty: vyhlazování začíná s průběžným mediánem 4, který je vystředěn průběžným mediánem 2. Následně se tyto hodnoty znovu vyhladí použitím průběžného mediánu 5, průběžného mediánu 3 a Hanningovy funkce (průběžné vážené průměry). Rezidua se vypočítají tak, že se od původních řad odečtou řady vyhlazené. Celý postup se poté zopakuje na vypočtených reziduích. Na závěr se vypočítají vyhlazené konečné hodnoty rychlosti tak, že se sečtou vyhlazené hodnoty získané na začátku postupu s vypočtenými rezidui.

Správný průběh křivky rychlosti je základem pro další výpočty a diskretizaci, jak je popsáno v bodě 8.1.2.

3.1.2.   Výpočet vzdálenosti, zrychlení a Formula

Níže uvedené výpočty se musí provádět po celý průběh křivky rychlosti v závislosti na čase (rozlišení 1 Hz) od sekundy 1 do sekundytt (poslední sekunda).

Nárůst vzdálenosti na vzorek údajů se vypočte takto:

Formula

kde:

di

je vzdálenost ujetá za časový krok i [m]

ν i

je skutečná rychlost vozidla v časovém kroku i [km/h]

N t

je celkový počet vzorků

Zrychlení se vypočte takto:

Formula

kde:

ai

je zrychlení v časovém kroku i [m/s2]. Pro i = 1: Formula, pro Formula: Formula.

Součin rychlosti vozidla na zrychlení se vypočte takto:

Formula

kde:

Formula

je součin skutečné rychlosti vozidla na zrychlení v časovém kroku i [m2/s3 nebo W/kg].

3.1.3.   Diskretizace výsledků

Po vypočtení ai a Formula se hodnotyvi , di , ai a Formula seřadí vzestupně podle rychlosti vozidla.

Veškeré datové soubory s Formula patří do „městského“ rychlostního koše, veškeré datové soubory s Formula patří do rychlostního koše „mimo město“ a veškeré datové soubory s Formula patří do „dálničního“ rychlostního koše.

Počet datových souborů s hodnotami zrychlení Formula musí být v každém rychlostním koši větší nebo roven 150.

U každého rychlostního koše se průměrná rychlost vozidla Formula vypočte takto:

Formula

kde:

Nk

je celkový počet vzorků podílů ve městě, mimo město a na dálnici.

3.1.4.   Výpočet Formula na rychlostní koš

95. percentil hodnot Formula se vypočte takto:

Hodnoty Formula v každém rychlostním koši se seřadí vzestupně u všech souborů údajů s Formula Formula a stanoví se celkový počet těchto Mk vzorků.

Hodnoty percentilu se poté přiřadí k hodnotám Formula s Formula takto:

Nejnižší hodnotě Formula se přiřadí percentil 1/Mk , druhé nejnižší hodnotě se přiřadí 2/Mk , třetí nejnižší se přiřadí 3/Mk a nejvyšší hodnotě se přiřadí Formula

Formula je hodnota Formula s Formula. Nelze-li Formula vyhovět, Formula se vypočte lineární interpolací po sobě následujících vzorků j a j+1 s Formula a Formula.

Relativní pozitivní zrychlení pro každý rychlostní koš se vypočítá takto:

Formula

kde:

RPAk

je relativní pozitivní zrychlení pro podíly ve městě, mimo město a na dálnici v [m/s2 nebo kWs/(kg*km)]

Δt

je časový rozdíl rovnající se 1 sekundě

Mk

je počet vzorků podílů ve městě, mimo město a na dálnici s pozitivním zrychlením

Nk

je celkový počet vzorků podílů ve městě, mimo město a na dálnici.

4.   OVĚŘENÍ PLATNOSTI JÍZDY

4.1.1.   Ověření Formula na rychlostní koš (přičemž v je uvedeno v [km/h])

Jestliže platí Formula

a

Formula

jízda je neplatná.

Jestliže platí Formula a Formula, jízda je neplatná.

4.1.2.   Ověření RPA na rychlostní koš

Jestliže platí Formula a Formula, jízda je neplatná.

Jestliže platí Formula a Formula, jízda je neplatná.


Dodatek 7b

Postup pro stanovení kumulativního pozitivního nárůstu nadmořské výšky při jízdě PEMS

1.   ÚVOD

Tento dodatek popisuje postup pro stanovení kumulativního nárůstu nadmořské výšky během jízdy PEMS.

2.   SYMBOLY, PARAMETRY A JEDNOTKY

d(0)

vzdálenost na začátku jízdy [m]

d

kumulativní vzdálenost ujetá do samostatného uvažovaného trasového bodu [m]

d 0

kumulativní vzdálenost ujetá do okamžiku měření bezprostředně před daným trasovým bodem d [m]

d 1

kumulativní vzdálenost ujetá do okamžiku měření bezprostředně za daným trasovým bodem d [m]

d a

referenční trasový bod v d(0) [m]

d e

kumulativní vzdálenost ujetá do posledního samostatného trasového bodu [m]

d i

okamžitá vzdálenost [m]

d tot

celková vzdálenost ujetá při zkoušce [m]

h(0)

nadmořská výška vozidla po kontrole a důsledném ověření kvality údajů na začátku jízdy [m nad hladinou moře]

h(t)

nadmořská výška vozidla po kontrole a důsledném ověření kvality údajů v bodě t [m nad hladinou moře]

h(d)

nadmořská výška vozidla v trasovém bodě d [m nad hladinou moře]

h(t-1)

nadmořská výška vozidla po kontrole a důsledném ověření kvality údajů v bodě t–1 [m nad hladinou moře]

hcorr(0)

korigovaná nadmořská výška bezprostředně před daným trasovým bodem d [m nad hladinou moře]

hcorr(1)

korigovaná nadmořská výška bezprostředně za daným trasovým bodem d [m nad hladinou moře]

hcorr(t)

korigovaná okamžitá nadmořská výška vozidla v datovém bodě t [m nad hladinou moře]

hcorr(t–1)

korigovaná okamžitá nadmořská výška vozidla v datovém bodě t–1 [m nad hladinou moře]

h GPS,i

okamžitá nadmořská výška vozidla změřená GPS [m nad hladinou moře]

hcorr(t)

nadmořská výška vozidla změřená GPS v datovém bodě t [m nad hladinou moře]

h int (d)

interpolovaná nadmořská výška v samostatném uvažovaném trasovém bodě d [m nad hladinou moře]

h int,sm,1 (d)

vyhlazená a interpolovaná nadmořská výška v samostatném uvažovaném trasovém bodě d po prvním vyhlazení [m nad hladinou moře]

h map (t)

nadmořská výška vozidla v datovém bodě t podle topografické mapy [m nad hladinou moře]

Hz

hertz

km/h

kilometry za hodinu

m

metr

roadgrade,1(d)

vyhlazený sklon vozovky v samostatném uvažovaném trasovém bodě d po prvním vyhlazení [m/m]

roadgrade,2(d)

vyhlazený sklon vozovky v samostatném uvažovaném trasovém bodě d po druhém vyhlazení [m/m]

sin

trigonometrická sinusová funkce

t

čas, který uplynul od začátku zkoušky [s]

t0

čas, který uplynul v okamžiku měření bezprostředně před daným trasovým bodem d [s]

vi

okamžitá rychlost vozidla (km/h)

v(t)

rychlost vozidla v datovém bodě t [km/h]

3.   OBECNÉ POŽADAVKY

Při stanovení kumulativního pozitivního nárůstu nadmořské výšky během jízdy pro zkoušení emisí v reálném provozu se vychází ze tří parametrů: okamžitá nadmořská výška vozidla hGPS,i [m nad hladinou moře] naměřená GPS, okamžitá rychlost vozidla v i [km/h] zaznamenaná při frekvenci 1 Hz a odpovídající čas t [s], který uplynul od začátku zkoušky.

4.   VÝPOČET KUMULATIVNÍHO POZITIVNÍHO NÁRŮSTU NADMOŘSKÉ VÝŠKY

4.1.   Obecně

Výpočet kumulativního pozitivního nárůstu nadmořské výšky během jízdy pro zkoušení emisí v reálném provozu se provede třístupňovým postupem, který sestává z i) kontroly a důsledného ověření kvality údajů, ii) korekce údajů o okamžité nadmořské výšce vozidla a iii) výpočtu kumulativního pozitivního nárůstu nadmořské výšky.

4.2.   Kontrola a důsledné ověření kvality údajů

Ověří se, zda jsou údaje o okamžité rychlosti vozidla úplné. Korekce kvůli chybějícím údajům je přípustná, splňují-li chybějící údaje požadavky stanovené v bodě 7 dodatku 4; v opačném případě se výsledky zkoušky považují za neplatné. Ověří se, zda jsou údaje o okamžité nadmořské výšce úplné. Chybějící údaje se doplní interpolací. Správnost interpolovaných údajů se ověří pomocí topografické mapy. Doporučuje se provést korekci interpolovaných údajů, pokud platí tyto podmínky:

Formula

Provede se korekce nadmořské výšky, aby platilo:

Formula

kde:

h(t)

nadmořská výška vozidla po kontrole a důsledném ověření kvality údajů v datovém bodě t [m nad hladinou moře]

hGPS(t)

nadmořská výška vozidla změřená GPS v datovém bodě t [m nad hladinou moře]

hmap(t)

nadmořská výška vozidla v datovém bodě t podle topografické mapy [m nad hladinou moře]

4.3.   Korekce údajů o okamžité nadmořské výšce vozidla

Nadmořská výška h(0) na začátku jízdy při d(0) se získá pomocí GPS a správnost se ověří pomocí informací z topografické mapy. Odchylka nesmí být větší než 40 m. Musí se provést korekce veškerých údajů o okamžité nadmořské výšce h(t), pokud platí tato podmínka:

Formula

Provede se korekce nadmořské výšky, aby platilo:

Formula

kde:

h(t)

nadmořská výška vozidla po kontrole a důsledném ověření kvality údajů v datovém bodě t [m nad hladinou moře]

h(t–1)

nadmořská výška vozidla po kontrole a důsledném ověření kvality údajů v datovém bodě t–1 [m nad hladinou moře]

v(t)

rychlost vozidla v datovém bodě t [km/h]

hcorr(t)

korigovaná okamžitá nadmořská výška vozidla v datovém bodě t [m nad hladinou moře]

hcorr(t–1)

korigovaná okamžitá nadmořská výška vozidla v datovém bodě t–1 [m nad hladinou moře]

Po dokončení postupu pro korekci nadmořské výšky se stanoví platný soubor údajů o nadmořské výšce. Tento soubor se použije k výpočtu kumulativního pozitivního nárůstu nadmořské výšky, jak je popsáno v bodě 13.4.

4.4.   Konečný výpočet kumulativního pozitivního nárůstu nadmořské výšky

4.4.1.   Stanovení jednotného prostorového rozlišení

Celková vzdálenost dtot [m] ujetá při jízdě se určí jako součet okamžitých vzdáleností d i. Okamžitá vzdálenost d i se určí jako:

Formula

kde:

d i

okamžitá vzdálenost [m]

v i

okamžitá rychlost vozidla (km/h)

Kumulativní nárůst nadmořské výšky se vypočte z údajů o konstantním prostorovém rozlišení 1 m, počínaje prvním měřením na začátku jízdy d(0). Samostatné datové body s rozlišením 1 m se označují jako trasové body a vyznačují se specifickou hodnotou vzdálenosti d (např. 0, 1, 2, 3 m…) a jí odpovídající nadmořskou výškou h(d) [m nad hladinou moře].

Nadmořská výška každého samostatného trasového bodu d se vypočte interpolací okamžité nadmořské výšky hcorr(t) jako:

Formula

kde:

h int (d)

interpolovaná nadmořská výška v samostatném uvažovaném trasovém bodě d [m nad hladinou moře]

hcorr(0)

korigovaná nadmořská výška bezprostředně před daným trasovým bodem d [m nad hladinou moře]

hcorr (1)

korigovaná nadmořská výška bezprostředně za daným trasovým bodem d [m nad hladinou moře]

d

kumulativní vzdálenost ujetá do samostatného uvažovaného trasového bodu d [m]

d 0

kumulativní vzdálenost ujetá do okamžiku měření bezprostředně před daným trasovým bodem d [m]

d 1

kumulativní vzdálenost ujetá do okamžiku měření bezprostředně za daným trasovým bodem d [m]

4.4.2.   Dodatečné vyhlazení údajů

Údaje o nadmořské výšce získané pro každý samostatný trasový bod se vyhladí pomocí dvoufázového postupu; d a a d e označují první a poslední datový bod (obrázek 1). První vyhlazení se provede takto:

Formula

Formula

Formula

Formula

Formula

kde:

roadgrade,1(d)

vyhlazený sklon vozovky v samostatném uvažovaném trasovém bodě po prvním vyhlazení [m/m]

h int (d)

interpolovaná nadmořská výška v samostatném uvažovaném trasovém bodě d [m nad hladinou moře]

h int,sm,1 (d)

vyhlazená interpolovaná nadmořská výška v samostatném uvažovaném trasovém bodě d po prvním vyhlazení [m nad hladinou moře]

d

kumulativní vzdálenost ujetá do samostatného uvažovaného trasového bodu [m]

d a

referenční trasový bod ve vzdálenosti nula metrů [m]

d e

kumulativní vzdálenost ujetá do posledního samostatného trasového bodu [m]

Druhé vyhlazení se provede takto:

Formula

Formula

Formula

kde:

roadgrade,2(d)

vyhlazený sklon vozovky v samostatném uvažovaném trasovém bodě po druhém vyhlazení [m/m]

h int,sm,1 (d)

vyhlazená interpolovaná nadmořská výška v samostatném uvažovaném trasovém bodě d po prvním vyhlazení [m nad hladinou moře]

d

kumulativní vzdálenost ujetá do samostatného uvažovaného trasového bodu [m]

d a

referenční trasový bod ve vzdálenosti nula metrů [m]

d e

kumulativní vzdálenost ujetá do posledního samostatného trasového bodu [m]

Obrázek 1

Příklad postupu pro vyhlazení interpolovaných signálů nadmořské výšky

Image

4.4.3.   Výpočet konečného výsledku

Kumulativní pozitivní nárůst nadmořské výšky během jízdy se vypočte integrací všech pozitivních interpolovaných a vyhlazených sklonů vozovky, tj. roadgrade,2(d). Výsledek by se měl normalizovat celkovou vzdáleností ujetou při zkoušce d tot a vyjádřit v metrech kumulativního nárůstu nadmořské výšky na sto kilometrů vzdálenosti.

5.   ČÍSELNÝ PŘÍKLAD

V tabulkách 1 a 2 jsou uvedeny kroky pro výpočet pozitivního nárůstu nadmořské výšky na základě údajů zaznamenaných během silniční zkoušky s PEMS. Pro zestručnění je uvedena pouze pasáž 800 m a 160 s.

5.1.   Kontrola a důsledné ověření kvality údajů

Kontrola a důsledné ověření kvality údajů sestává ze dvou kroků. Nejprve se zkontroluje úplnost údajů o rychlosti vozidla. V daném vzorku údajů nebyly zjištěny žádné chybějící údaje týkající se rychlosti vozidla (viz tabulka 1). V druhém kroku se zkontroluje úplnost údajů o nadmořské výšce; v daném vzorku údajů chybí údaje o nadmořské výšce týkající se sekund 2 a 3. Chybějící údaje se vyplní interpolací signálu GPS. Kromě toho se nadmořská výška udaná GPS ověří podle topografické mapy; ověření zahrnuje i nadmořskou výšku h(0) na začátku jízdy. Pomocí topografické mapy se provede korekce údajů o nadmořské výšce týkajících se sekund 112–114, aby byla splněna tato podmínka:

Formula

V důsledku uplatněného ověření údajů se získají údaje v pátém sloupci h(t).

5.2.   Korekce údajů o okamžité nadmořské výšce vozidla

Jako další krok se údaje o nadmořské výšce h(t) pro sekundy 1 až 4, 111 až 112 a 159 až 160 zkorigují, přičemž se předpokládají hodnoty nadmořské výšky pro sekundy 0, 110, resp. 158, neboť platí tato podmínka:

Formula

V důsledku uplatněné korekce údajů se získají údaje v šestém sloupci hcorr(t). Vliv provedených ověřovacích a korekčních kroků na údaje o nadmořské výšce je znázorněn na obrázku 2.

5.3.   Výpočet kumulativního pozitivního nárůstu nadmořské výšky

5.3.1.   Stanovení jednotného prostorového rozlišení

Okamžitá vzdálenost di se vypočítá tak, že se okamžitá rychlost vozidla změřená v km/h vydělí hodnotou 3,6 (sloupec 7 v tabulce 1). Přepočítáním údajů o nadmořské výšce pro účely jednotného prostorového rozlišení 1 m se získají samostatné trasové body d (sloupec 1 v tabulce 2) a jim odpovídající hodnoty nadmořské výšky hint(d) (sloupec 7 v tabulce 2). Nadmořská výška každého samostatného trasového bodu d se vypočte interpolací naměřené okamžité nadmořské výšky hcorr jako:

Formula

Formula

5.3.2.   Dodatečné vyhlazení údajů

První a poslední samostatné trasové body v tabulce 2 jsou: d a = 0 m a d e = 799 m. Údaje o nadmořské výšce pro každý samostatný trasový bod se vyhladí pomocí dvoufázového postupu. První vyhlazení sestává z:

Formula

zvoleno pro ukázku vyhlazení při d ≤ 200m

Formula

zvoleno pro ukázku vyhlazení při 200m < d < (599m)

Formula

zvoleno pro ukázku vyhlazení při d ≥ (599m)

Vyhlazená a interpolovaná nadmořská výška se vypočte takto:

Formula

Formula

Druhé vyhlazení:

Formula

zvoleno pro ukázku vyhlazení při d ≤ 200m

Formula

zvoleno pro ukázku vyhlazení při 200m < d < (599)

Formula

zvoleno pro ukázku vyhlazení při d ≥ (599m)

5.3.3.   Výpočet konečného výsledku

Kumulativní pozitivní nárůst nadmořské výšky během jízdy se vypočte integrací všech pozitivních interpolovaných a vyhlazených sklonů vozovky, tj. hodnot ve sloupci roadgrade,2(d) v tabulce 2. Celková ujetá vzdálenost pro celý soubor údajů byla Formula a všechny pozitivní interpolované a vyhlazené sklony vozovky činily 516 m. Kumulativní pozitivní nárůst nadmořské výšky tudíž činil 516*100/139,7=370m/100km.

Tabulka 1

Korekce údajů o okamžité nadmořské výšce vozidla

Čas

t [s]

v(t)

[km/h]

hGPS(t)

[m]

hmap(t)

[m]

h(t)

[m]

hcorr(t)

[m]

di

[m]

Cum. d

[m]

 

 

 

 

 

 

 

 

0

0,00

122,7

129,0

122,7

122,7

0,0

0,0

1

0,00

122,8

129,0

122,8

122,7

0,0

0,0

2

0,00

129,1

123,6

122,7

0,0

0,0

3

0,00

129,2

124,3

122,7

0,0

0,0

4

0,00

125,1

129,0

125,1

122,7

0,0

0,0

18

0,00

120,2

129,4

120,2

120,2

0,0

0,0

19

0,32

120,2

129,4

120,2

120,2

0,1

0,1

37

24,31

120,9

132,7

120,9

120,9

6,8

117,9

38

28,18

121,2

133,0

121,2

121,2

7,8

125,7

46

13,52

121,4

131,9

121,4

121,4

3,8

193,4

47

38,48

120,7

131,5

120,7

120,7

10,7

204,1

56

42,67

119,8

125,2

119,8

119,8

11,9

308,4

57

41,70

119,7

124,8

119,7

119,7

11,6

320,0

110

10,95

125,2

132,2

125,2

125,2

3,0

509,0

111

11,75

100,8

132,3

100,8

125,2

3,3

512,2

112

13,52

0,0

132,4

132,4

125,2

3,8

516,0

113

14,01

0,0

132,5

132,5

132,5

3,9

519,9

114

13,36

24,30

132,6

132,6

132,6

3,7

523,6

 

149

39,93

123,6

129,6

123,6

123,6

11,1

719,2

150

39,61

123,4

129,5

123,4

123,4

11,0

730,2

 

157

14,81

121,3

126,1

121,3

121,3

4,1

792,1

158

14,19

121,2

126,2

121,2

121,2

3,9

796,1

159

10,00

128,5

126,1

128,5

121,2

2,8

798,8

160

4,10

130,6

126,0

130,6

121,2

1,2

800,0

označuje chybějící údaje


Tabulka 2

Výpočet sklonu vozovky

d

[m]

t0

[s]

d0

[m]

d1

[m]

h0

[m]

h1

[m]

hint(d)

[m]

roadgrade,1(d)

[m/m]

hint,sm,1(d)

[m]

roadgrade,2(d)

[m/m]

0

18

0,0

0,1

120,3

120,4

120,3

0,0035

120,3

– 0,0015

120

37

117,9

125,7

120,9

121,2

121,0

– 0,0019

120,2

0,0035

200

46

193,4

204,1

121,4

120,7

121,0

– 0,0040

120,0

0,0051

320

56

308,4

320,0

119,8

119,7

119,7

0,0288

121,4

0,0088

520

113

519,9

523,6

132,5

132,6

132,5

0,0097

123,7

0,0037

720

149

719,2

730,2

123,6

123,4

123,6

– 0,0405

122,9

– 0,0086

798

158

796,1

798,8

121,2

121,2

121,2

– 0,0219

121,3

– 0,0151

799

159

798,8

800,0

121,2

121,2

121,2

– 0,0220

121,3

– 0,0152

Obrázek 2

Účinek ověření a korekce údajů – profil nadmořské výšky změřený GPS hGPS(t), profil nadmořské výšky podle topografické mapy hmap(t), profil nadmořské výšky získaný po kontrole a důsledném ověření kvality údajů h(t) a korekce údajů hcorr(t) uvedených v tabulce 1

Image

Obrázek 3

Srovnání mezi korigovaným profilem nadmořské výšky hcorr(t) a vyhlazenou a interpolovanou nadmořskou výškou hint,sm,1

Image

Tabulka 2

Výpočet pozitivního nárůstu nadmořské výšky

d

[m]

t0

[s]

d0

[m]

d1

[m]

h0

[m]

h1

[m]

hint(d)

[m]

roadgrade,1(d)

[m/m]

hint,sm,1(d)

[m]

roadgrade,2(d)

[m/m]

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

0

18

0,0

0,1

120,3

120,4

120,3

0,0035

120,3

– 0,0015

120

37

117,9

125,7

120,9

121,2

121,0

– 0,0019

120,2

0,0035

200

46

193,4

204,1

121,4

120,7

121,0

– 0,0040

120,0

0,0051

320

56

308,4

320,0

119,8

119,7

119,7

0,0288

121,4

0,0088

520

113

519,9

523,6

132,5

132,6

132,5

0,0097

123,7

0,0037

720

149

719,2

730,2

123,6

123,4

123,6

– 0,0405

122,9

– 0,0086

798

158

796,1

798,8

121,2

121,2

121,2

– 0,0219

121,3

– 0,0151

799

159

798,8

800,0

121,2

121,2

121,2

– 0,0220

121,3

– 0,0152


Dodatek 8

Požadavky na výměnu a hlášení údajů

1.   ÚVOD

Tento dodatek popisuje požadavky, které se týkají výměny údajů mezi měřicími systémy a softwarem pro vyhodnocování údajů a hlášení a výměny průběžných a konečných výsledků po vyhodnocení údajů.

Výměna a hlášení povinných a volitelných parametrů se řídí požadavky bodu 3.2 dodatku 1. Hlásí se údaje uvedené v souborech pro výměnu a hlášení údajů podle bodu 3, aby byla zaručena plná sledovatelnost konečných výsledků.

2.   SYMBOLY, PARAMETRY A JEDNOTKY

a 1

koeficient charakteristické křivky CO2

b 1

koeficient charakteristické křivky CO2

a 2

koeficient charakteristické křivky CO2

b 2

koeficient charakteristické křivky CO2

k 11

koeficient váhové funkce

k 12

koeficient váhové funkce

k 21

koeficient váhové funkce

k 22

koeficient váhové funkce

tol 1

primární přípustná odchylka

tol 2

sekundární přípustná odchylka

Formula

95. percentil součinu rychlosti vozidla a pozitivní zrychlení větší než 0,1 m/s2 pro podíly jízdy ve městě, mimo město a na dálnici [m2/s3 nebo W/kg]

RPAK

relativní pozitivní zrychlení pro podíly jízdy ve městě, mimo město a na dálnici [m/s2 nebo kWs/(kg*km)]

3.   FORMÁT PRO VÝMĚNU A HLÁŠENÍ ÚDAJŮ

3.1.   Obecně

Hodnoty emisí jakož i všechny další důležité parametry se hlásí a vyměňují jako soubor údajů ve formátu csv. Hodnoty parametrů se oddělují čárkou, kód ASCII #h2C. Desetinným znaménkem u číselných hodnot je tečka, kód ASCII #h2E. Řádky se ukončují znakem „CR LF“ (konec odstavce), kód ASCII #h0D. Řád tisíců se od řádu desetitisíců nijak neodděluje.

3.2.   Výměna údajů

Údaje mezi měřicími systémy a softwarem pro vyhodnocování údajů se vyměňují prostřednictvím standardního souboru pro hlášení údajů, který obsahuje minimální soubor povinných a volitelných parametrů. Soubor pro výměnu údajů má následující strukturu: prvních 195 řádků je vyhrazeno pro záhlaví, které obsahuje specifické informace např. o zkušebních podmínkách, identitě a kalibraci zařízení PEMS (tabulka 1). Řádky 198–200 obsahují štítky a jednotky parametrů. Řádek 201 a všechny další řádky s údaji obsahují hlavní část souboru pro výměnu údajů a uvádějí hodnoty parametrů (tabulka 2). Hlavní část souboru pro výměnu údajů obsahuje alespoň tolik řádků s údaji, kolik sekund trvá zkouška, přičemž tento počet sekund se vynásobí zaznamenávací frekvencí v hertzích.

3.3.   Průběžné a konečné výsledky

Souhrnné parametry průběžných výsledků se zaznamenávají podle struktury uvedené v tabulce 3 Informace v tabulce 3 se získají ještě před použitím metod vyhodnocování údajů, které jsou stanoveny v dodatcích 5 a 6.

Výrobce vozidel zaznamenává výsledky obou metod vyhodnocování údajů v samostatných souborech. Výsledky vyhodnocování údajů metodou popsanou v dodatku 5 se hlásí podle tabulek 4, 5 a 6. Výsledky vyhodnocování údajů metodou popsanou v dodatku 6 se hlásí podle tabulek 7, 8 a 9. Záhlaví souboru pro hlášení údajů se skládá ze tří částí. Prvních 95 řádků je vyhrazeno pro specifické informace o nastavení metody vyhodnocování údajů. Řádky 101–195 uvádějí výsledky metody vyhodnocování údajů. Řádky 201–490 jsou vyhrazeny pro hlášení konečných emisních výsledků. Řádek 501 a všechny další řádky představují hlavní část souboru pro hlášení údajů a obsahují podrobné výsledky vyhodnocení údajů.

4.   TABULKY PRO HLÁŠENÍ TECHNICKÝCH ÚDAJŮ

4.1.   Výměna údajů

Tabulka 1

Záhlaví souboru pro výměnu údajů

Řádek

Parametr

Popis/jednotka

1

IDENTIFIKACE ZKOUŠKY (TEST ID)

[kód]

2

Datum zkoušky

[den.měsíc.rok]

3

Organizace dohlížející na zkoušku

[název organizace]

4

Místo zkoušky

[město, země]

5

Osoba dohlížející na zkoušku

[jméno hlavního kontrolora]

6

Řidič vozidla

[jméno řidiče]

7

Typ vozidla

[název vozidla]

8

Výrobce vozidla

[název]

9

Modelový rok vozidla

[rok]

10

Identifikační kód vozidla

[identifikační číslo vozidla – tzv. VIN kód]

11

Stav počitadla ujetých kilometrů při zahájení zkoušky

[km]

12

Stav počitadla ujetých kilometrů při ukončení zkoušky

[km]

13

Kategorie vozidla

[kategorie]

14

Emisní limit schválení typu

[Euro X]

15

Typ motoru

[např. zážehový, vznětový]

16

Jmenovitý výkon motoru

[kW]

17

Maximální točivý moment

[Nm]

18

Zdvihový objem motoru

[ccm]

19

Převodovka

[např. manuální, automatická]

20

Počet rychlostních stupňů pro jízdu vpřed

[#]

21

Palivo

[např. benzin, nafta]

22

Mazivo

[štítek výrobku]

23

Velikost pneumatik

[šířka/výška/průměr ráfku]

24

Tlak pneumatik na přední a zadní nápravě

[bar; bar]

25W

Parametry jízdního zatížení podle WLTP

[F0, F1, F2]

25N

Parametry jízdního zatížení podle NEDC

[F0, F1, F2],

26

Zkušební cyklus pro schválení typu

[NEDC, WLTC]

27

Emise CO2 u schválení typu

[g/km]

28

Emise CO2 v nízkém režimu WLTC

[g/km]

29

Emise CO2 ve středním režimu WLTC

[g/km]

30

Emise CO2 ve vysokém režimu WLTC

[g/km]

31

Emise CO2 v mimořádně vysokém režimu WLTC

[g/km]

32

Zkušební hmotnost vozidla (1)

[kg;% (2)]

33

Výrobce přenosného systému měření emisí (PEMS)

[název]

34

Typ systému PEMS

[název systému PEMS]

35

Sériové číslo systému PEMS

[číslo]

36

Napájení systému PEMS

[např. typ baterie]

37

Výrobce analyzátoru plynů

[název]

38

Typ analyzátoru plynů

[typ]

39

Sériové číslo analyzátoru plynů

[číslo]

40–50 (3)

51

Výrobce EFM (4)

[název]

52

Typ čidla v EFM (4)

[funkční princip]

53

Sériové číslo EFM (4)

[číslo]

54

Zdroj hmotnostního průtoku výfukových plynů

[EFM/ECU/čidlo]

55

Čidlo tlaku vzduchu

[typ, výrobce]

56

Datum zkoušky

[den.měsíc.rok]

57

Čas začátku postupu před zkouškou

[h:min]

58

Čas začátku jízdy

[h:min]

59

Čas začátku postupu po zkoušce

[h:min]

60

Čas ukončení postupu před zkouškou

[h:min]

61

Čas ukončení jízdy

[h:min]

62

Čas ukončení postupu po zkoušce

[h:min]

63-70 (5)

71

Korekce času: posun u THC

[s]

72

Korekce času: posun u CH4

[s]

73

Korekce času: posun u NMHC

[s]

74

Korekce času: posun u O2

[s]

75

Korekce času: posun u PN

[s]

76

Korekce času: posun u CO

[s]

77

Korekce času: posun u CO2

[s]

78

Korekce času: posun u NO

[s]

79

Korekce času: posun u NO2

[s]

80

Korekce času: posun u hmotnostního průtoku výfukových plynů

[s]

81

Referenční hodnota plynu pro plný rozsah u THC

[ppm]

82

Referenční hodnota plynu pro plný rozsah u CH4

[ppm]

83

Referenční hodnota plynu pro plný rozsah u NMHC

[ppm]

84

Referenční hodnota plynu pro plný rozsah u O2

[%]

85

Referenční hodnota plynu pro plný rozsah u PN

[#]

86

Referenční hodnota plynu pro plný rozsah u CO

[ppm]

87

Referenční hodnota plynu pro plný rozsah u CO2

[%]

88

Referenční hodnota plynu pro plný rozsah u NO

[ppm]

89

Referenční hodnota plynu pro plný rozsah u NO2

[ppm]

90-95 (5)

96

Odezva na nulu před zkouškou u THC

[ppm]

97

Odezva na nulu před zkouškou u CH4

[ppm]

98

Odezva na nulu před zkouškou u NMHC

[ppm]

99

Odezva na nulu před zkouškou u O2

[%]

100

Odezva na nulu před zkouškou u PN

[#]

101

Odezva na nulu před zkouškou u CO

[ppm]

102

Odezva na nulu před zkouškou u CO2

[%]

103

Odezva na nulu před zkouškou u NO

[ppm]

104

Odezva na nulu před zkouškou u NO2

[ppm]

105

Odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah před zkouškou u THC

[ppm]

106

Odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah před zkouškou u CH4

[ppm]

107

Odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah před zkouškou u NMHC

[ppm]

108

Odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah před zkouškou u O2

[%]

109

Odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah před zkouškou u PN

[#]

110

Odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah před zkouškou u CO

[ppm]

111

Odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah před zkouškou u CO2

[%]

112

Odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah před zkouškou u NO

[ppm]

113

Odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah před zkouškou u NO2

[ppm]

114

Odezva na nulu po zkoušce u THC

[ppm]

115

Odezva na nulu po zkoušce u CH4

[ppm]

116

Odezva na nulu po zkoušce u NMHC

[ppm]

117

Odezva na nulu po zkoušce u O2

[%]

118

Odezva na nulu po zkoušce u PN

[#]

119

Odezva na nulu po zkoušce u CO

[ppm]

120

Odezva na nulu po zkoušce u CO2

[%]

121

Odezva na nulu po zkoušce u NO

[ppm]

122

Odezva na nulu po zkoušce u NO2

[ppm]

123

Odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah po zkoušce u THC

[ppm]

124

Odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah po zkoušce u CH4

[ppm]

125

Odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah po zkoušce u NMHC

[ppm]

126

Odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah po zkoušce u O2

[%]

127

Odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah po zkoušce u PN

[#]

128

Odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah po zkoušce u CO

[ppm]

129

Odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah po zkoušce u CO2

[%]

130

Odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah po zkoušce u NO

[ppm]

131

Odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah po zkoušce u NO2

[ppm]

132

Validace pomocí PEMS – výsledky u THC

[mg/km;%] (6)

133

Validace pomocí PEMS – výsledky u CH4

[mg/km;%] (6)

134

Validace pomocí PEMS – výsledky u NMHC

[mg/km;%] (6)

135

Validace pomocí PEMS – výsledky u PN

[#/km;%] (6)

136

Validace pomocí PEMS – výsledky u CO

[mg/km;%] (6)

137

Validace pomocí PEMS – výsledky u CO2

[g/km;%] (6)

138

Validace pomocí PEMS – výsledky u NOx

[mg/km;%] (6)

 (7)

 (7)

 (7)


Tabulka 2

Hlavní část souboru pro výměnu údajů; řádky a sloupce v této tabulce se převedou do hlavní části souboru pro výměnu údajů

Řádek

198

199 (8)

200

201

 

Hodina

jízda

[s]

 (9)

 

rychlost vozidla (10)

čidlo

[km/h]

 (9)

 

rychlost vozidla (10)

GPS

[km/h]

 (9)

 

rychlost vozidla (10)

řídicí jednotka motoru

[km/h]

 (9)

 

zeměpisná šířka

GPS

[stupně:minuty:sekundy]

 (9)

 

zeměpisná délka

GPS

[stupně:minuty:sekundy]

 (9)

 

nadmořská výška (10)

GPS

[m]

 (9)

 

nadmořská výška (10)

čidlo

[m]

 (9)

 

okolní tlak

čidlo

[kPa]

 (9)

 

okolní teplota

čidlo

[K]

 (9)

 

okolní vlhkost

čidlo

[g/kg; %]

 (9)

 

koncentrace THC

analyzátor

[ppm]

 (9)

 

koncentrace CH4

analyzátor

[ppm]

 (9)

 

koncentrace NMHC

analyzátor

[ppm]

 (9)

 

koncentrace CO

analyzátor

[ppm]

 (9)

 

koncentrace CO2

analyzátor

[ppm]

 (9)

 

koncentrace NOX

analyzátor

[ppm]

 (9)

 

koncentrace NO

analyzátor

[ppm]

 (9)

 

koncentrace NO2

analyzátor

[ppm]

 (9)

 

koncentrace O2

analyzátor

[ppm]

 (9)

 

koncentrace PN

analyzátor

[#/m3]

 (9)

 

hmotnostní průtok výfukových plynů

EFM

[kg/s]

 (9)

 

teplota výfukových plynů v EFM

EFM

[K]

 (9)

 

hmotnostní průtok výfukových plynů

čidlo

[kg/s]

 (9)

 

hmotnostní průtok výfukových plynů

řídicí jednotka motoru

[kg/s]

 (9)

 

hmotnost THC

analyzátor

[g/s]

 (9)

 

hmotnost CH4

analyzátor

[g/s]

 (9)

 

hmotnost NMHC

analyzátor

[g/s]

 (9)

 

hmotnost CO

analyzátor

[g/s]

 (9)

 

hmotnost CO2

analyzátor

[g/s]

 (9)

 

hmotnost NOX

analyzátor

[g/s]

 (9)

 

hmotnost NO

analyzátor

[g/s]

 (9)

 

hmotnost NO2

analyzátor

[g/s]

 (9)

 

hmotnost O2

analyzátor

[g/s]

 (9)

 

PN

analyzátor

[#/s]

 (9)

 

aktivní měření plynu

PEMS

[aktivní (1); neaktivní (0); chyba (> 1)]

 (9)

 

otáčky motoru

řídicí jednotka motoru

[otáčky/min.]

 (9)

 

točivý moment motoru

řídicí jednotka motoru

[Nm]

 (9)

 

točivý moment na poháněné nápravě

čidlo

[Nm]

 (9)

 

otáčky kola

čidlo

[rad/s]

 (9)

 

poměr paliva

řídicí jednotka motoru

[g/s]

 (9)

 

tok paliva v motoru

řídicí jednotka motoru

[g/s]

 (9)

 

průtok nasávaného vzduchu v motoru

řídicí jednotka motoru

[g/s]

 (9)

 

teplota chladicí kapaliny

řídicí jednotka motoru

[K]

 (9)

 

teplota oleje

řídicí jednotka motoru

[K]

 (9)

 

stav z hlediska regenerace

řídicí jednotka motoru

 (9)

 

poloha pedálů

řídicí jednotka motoru

[%]

 (9)

 

status vozidla

řídicí jednotka motoru

[chyba (1); normální (0)]

 (9)

 

procento točivého momentu

řídicí jednotka motoru

[%]

 (9)

 

procento třecího momentu

řídicí jednotka motoru

[%]

 (9)

 

stav nabití

řídicí jednotka motoru

[%]

 (9)

 

 (11)

 (11)

 (11)

 (9), (11)

4.2.   Průběžné a konečné výsledky

4.2.1.   Průběžné výsledky

Tabulka 3

Soubor pro hlášení údajů #1 – Souhrnné parametry průběžných výsledků

Řádek

Parametr

Popis/jednotka

1

celková ujetá vzdálenost

[km]

2

celková doba jízdy

[h:min:s]

3

celková doba stání

[min:s]

4

průměrná rychlost během jízdy

[km/h]

5

maximální rychlost během jízdy

[km/h]

6

nadmořská výška na začátku jízdy

[m nad mořem]

7

nadmořská výška na konci jízdy

[m nad mořem]

8

kumulativní nárůst nadmořské výšky během jízdy

[m/100 km]

6

průměrná koncentrace THC

[ppm]

7

průměrná koncentrace CH4

[ppm]

8

průměrná koncentrace NMHC

[ppm]

9

průměrná koncentrace CO

[ppm]

10

průměrná koncentrace CO2

[ppm]

11

průměrná koncentrace NOX

[ppm]

12

průměrná koncentrace PN

[#/m3]

13

průměrný hmotnostní průtok výfukových plynů

[kg/s]

14

průměrná teplota výfukových plynů

[K]

15

maximální teplota výfukových plynů

[K]

16

kumulovaná hmotnost THC

[g]

17

kumulovaná hmotnost CH4

[g]

18

kumulovaná hmotnost NMHC

[g]

19

kumulovaná hmotnost CO

[g]

20

kumulovaná hmotnost CO2

[g]

21

kumulovaná hmotnost NOX

[g]

22

kumulovaný PN

[#]

23

celkové emise THC za ujetou vzdálenost

[mg/km]

24

celkové emise CH4 za ujetou vzdálenost

[mg/km]

25

celkové emise NMHC za ujetou vzdálenost

[mg/km]

26

celkové emise CO za ujetou vzdálenost

[mg/km]

27

celkové emise CO2 za ujetou vzdálenost

[g/km]

28

celkové emise NOX za ujetou vzdálenost

[mg/km]

29

celkové emise PN za ujetou vzdálenost

[#/km]

30

vzdálenost ujetá ve městě

[km]

31

doba jízdy ve městě

[h:min:s]

32

doba stání ve městě

[min:s]

33

průměrná rychlost ve městě

[km/h]

34

maximální rychlost ve městě

[km/h]

38

Formula

, k = ve městě

[m2/s3]

39

RPAk , k = ve městě

[m/s2]

40

kumulativní nárůst nadmořské výšky ve městě

[m/100 km]

41

průměrná koncentrace THC ve městě

[ppm]

42

průměrná koncentrace CH4 ve městě

[ppm]

43

průměrná koncentrace NMHC ve městě

[ppm]

44

průměrná koncentrace CO ve městě

[ppm]

45

průměrná koncentrace CO2 ve městě

[ppm]

46

průměrná koncentrace NOX ve městě

[ppm]

47

průměrná koncentrace PN ve městě

[#/m3]

48

průměrný hmotnostní průtok výfukových plynů ve městě

[kg/s]

49

průměrná teplota výfukových plynů ve městě

[K]

50

maximální teplota výfukových plynů ve městě

[K]

51

kumulovaná hmotnost THC ve městě

[g]

52

kumulovaná hmotnost CH4 ve městě

[g]

53

kumulovaná hmotnost NMHC ve městě

[g]

54

kumulovaná hmotnost CO ve městě

[g]

55

kumulovaná hmotnost CO2 ve městě

[g]

56

kumulovaná hmotnost NOX ve městě

[g]

57

kumulovaný PN ve městě

[#]

58

emise THC ve městě

[mg/km]

59

emise CH4 ve městě

[mg/km]

60

emise NMHC ve městě

[mg/km]

61

emise CO ve městě

[mg/km]

62

emise CO2 ve městě

[g/km]

63

emise NOX ve městě

[mg/km]

64

emise PN ve městě

[#/km]

65

vzdálenost ujetá mimo město

[km]

66

doba jízdy mimo město

[h:min:s]

67

doba stání mimo město

[min:s]

68

průměrná rychlost mimo město

[km/h]

69

maximální rychlost mimo město

[km/h]

70

Formula

, k = mimo město

[m2/s3]

71

RPAk , k = mimo město

[m/s2]

72

průměrná koncentrace THC mimo město

[ppm]

73

průměrná koncentrace CH4 mimo město

[ppm]

74

průměrná koncentrace NMHC mimo město

[ppm]

75

průměrná koncentrace CO mimo město

[ppm]

76

průměrná koncentrace CO2 mimo město

[ppm]

77

průměrná koncentrace NOX mimo město

[ppm]

78

průměrná koncentrace PN mimo město

[#/m3]

79

průměrný hmotnostní průtok výfukových plynů mimo město

[kg/s]

80

průměrná teplota výfukových plynů mimo město

[K]

81

maximální teplota výfukových plynů mimo město

[K]

82

kumulovaná hmotnost THC mimo město

[g]

83

kumulovaná hmotnost CH4 mimo město

[g]

84

kumulovaná hmotnost NMHC mimo město

[g]

85

kumulovaná hmotnost CO mimo město

[g]

86

kumulovaná hmotnost CO2 mimo město

[g]

87

kumulovaná hmotnost NOX mimo město

[g]

88

kumulovaný PN mimo město

[#]

89

emise THC mimo město

[mg/km]

90

emise CH4 mimo město

[mg/km]

91

emise NMHC mimo město

[mg/km]

92

emise CO mimo město

[mg/km]

93

emise CO2 mimo město

[g/km]

94

emise NOX mimo město

[mg/km]

95

emise PN mimo město

[#/km]

96

vzdálenost ujetá na dálnici

[km]

97

doba jízdy na dálnici

[h:min:s]

98

doba stání na dálnici

[min:s]

99

průměrná rychlost na dálnici

[km/h]

100

maximální rychlost na dálnici

[km/h]

101

Formula

, k = na dálnici

[m2/s3]

102

RPAk , k = na dálnici

[m/s2]

103

průměrná koncentrace THC na dálnici

[ppm]

104

průměrná koncentrace CH4 na dálnici

[ppm]

105

průměrná koncentrace NMHC na dálnici

[ppm]

106

průměrná koncentrace CO na dálnici

[ppm]

107

průměrná koncentrace CO2 na dálnici

[ppm]

108

průměrná koncentrace NOX na dálnici

[ppm]

109

průměrná koncentrace PN na dálnici

[#/m3]

110

průměrný hmotnostní průtok výfukových plynů na dálnici

[kg/s]

111

průměrná teplota výfukových plynů na dálnici

[K]

112

maximální teplota výfukových plynů na dálnici

[K]

113

kumulovaná hmotnost THC na dálnici

[g]

114

kumulovaná hmotnost CH4 na dálnici

[g]

115

kumulovaná hmotnost NMHC na dálnici

[g]

116

kumulovaná hmotnost CO na dálnici

[g]

117

kumulovaná hmotnost CO2 na dálnici

[g]

118

kumulovaná hmotnost NOX na dálnici

[g]

119

kumulovaný PN na dálnici

[#]

120

emise THC na dálnici

[mg/km]

121

emise CH4 na dálnici

[mg/km]

122

emise NMHC na dálnici

[mg/km]

123

emise CO na dálnici

[mg/km]

124

emise CO2 na dálnici

[g/km]

125

emise NOX na dálnici

[mg/km]

126

emise PN na dálnici

[#/km]

 (12)

 (12)

 (12)

4.2.2.   Výsledky vyhodnocení údajů

Tabulka 4

Záhlaví souboru pro hlášení údajů #2 – Nastavení výpočtu u metody vyhodnocování údajů podle dodatku 5

Řádek

Parametr

Jednotka

1

referenční hmotnost CO2

[g]

2

koeficient a 1 charakteristické křivky CO2

 

3

koeficient b 1 charakteristické křivky CO2

 

4

koeficient a 2 charakteristické křivky CO2

 

5

koeficient 5 2 charakteristické křivky CO2

 

6

koeficient k 11 váhové funkce

 

7

koeficient k 21 váhové funkce

 

8

koeficient k 22=k 12 váhové funkce

 

9

primární přípustná odchylka tol 1

[%]

10

sekundární přípustná odchylka tol 2

[%]

11

software použitý pro výpočet a jeho verze

(např. EMROAD 5.8)

 (13)

 (13)

 (13)


Tabulka 5a

Záhlaví souboru pro hlášení údajů #2 – Výsledky metody vyhodnocování údajů podle dodatku 5

Řádek

Parametr

Jednotka

101

počet okének

 

102

počet okének „ve městě“

 

103

počet okének „mimo město“

 

104

počet okének „na dálnici“

 

105

podíl okének „ve městě“

[%]

106

podíl okének „mimo město“

[%]

107

podíl okének „na dálnici“

[%]

108

podíl okének „ve městě“ z celkového počtu okének vyšší než 15 %

(1=ano, 0=ne)

109

podíl okének „mimo město“ z celkového počtu okének vyšší než 15 %

(1=ano, 0=ne)

110

podíl okének „na dálnici“ z celkového počtu okének vyšší než 15 %

(1=ano, 0=ne)

111

počet okének v rámci ± tol 1

 

112

počet okének „ve městě“ v rámci ± tol 1

 

113

počet okének „mimo město“ v rámci ± tol 1

 

114

počet okének „na dálnici“ v rámci ± tol 1

 

115

počet okének v rámci ± tol 2

 

116

počet okének „ve městě“ v rámci ± tol 2

 

117

počet okének „mimo město“ v rámci ± tol 2

 

118

počet okének „na dálnici“ v rámci ± tol 2

 

119

podíl okének „ve městě“ v rámci ± tol 1

[%]

120

podíl okének „mimo město“ v rámci ± tol 1

[%]

121

podíl okének „na dálnici“ v rámci ± tol 1

[%]

122

podíl okének „ve městě“ v rámci ± tol 1 vyšší než 50 %

(1=ano, 0=ne)

123

podíl okének „mimo město“ v rámci ± tol 1 vyšší než 50 %

(1=ano, 0=ne)

124

podíl okének „na dálnici“ v rámci ± tol 1 vyšší než 50 %

(1=ano, 0=ne)

125

průměrný index závažnosti u všech okének

[%]

126

průměrný index závažnosti u okének „ve městě“

[%]

127

průměrný index závažnosti u okének „mimo město“

[%]

128

průměrný index závažnosti u okének „na dálnici“

[%]

129

vážené emise THC v okénkách „ve městě“

[mg/km]

130

vážené emise THC v okénkách „mimo město“

[mg/km]

131

vážené emise THC v okénkách „na dálnici“

[mg/km]

132

vážené emise CH4 v okénkách „ve městě“

[mg/km]

133

vážené emise CH4 v okénkách „mimo město“

[mg/km]

134

vážené emise CH4 v okénkách „na dálnici“

[mg/km]

135

vážené emise NMHC v okénkách „ve městě“

[mg/km]

136

vážené emise NMHC v okénkách „mimo město“

[mg/km]

137

vážené emise NMHC v okénkách „na dálnici“

[mg/km]

138

vážené emise CO v okénkách „ve městě“

[mg/km]

139

vážené emise CO v okénkách „mimo město“

[mg/km]

140

vážené emise CO v okénkách „na dálnici“

[mg/km]

141

vážené emise NOX v okénkách „ve městě“

[mg/km]

142

vážené emise NOX v okénkách „mimo město“

[mg/km]

143

vážené emise NOX v okénkách „na dálnici“

[mg/km]

144

vážené emise NO v okénkách „ve městě“

[mg/km]

145

vážené emise NO v okénkách „mimo město“

[mg/km]

146

vážené emise NO v okénkách „na dálnici“

[mg/km]

147

vážené emise NO2 v okénkách „ve městě“

[mg/km]

148

vážené emise NO2 v okénkách „mimo město“

[mg/km]

149

vážené emise NO2 v okénkách „na dálnici“

[mg/km]

150

vážené emise PN v okénkách „ve městě“

[#/km]

151

vážené emise PN v okénkách „mimo město“

[#/km]

152

vážené emise PN v okénkách „na dálnici“

[#/km]

 (14)

 (14)

 (14)


Tabulka 5b

Záhlaví souboru pro hlášení údajů #2 – Konečné výsledky emisí podle dodatku 5

Řádek

Parametr

Jednotka

201

emise THC za celou jízdu

[mg/km]

202

emise CH4 za celou jízdu

[mg/km]

203

emise NMHC za celou jízdu

[mg/km]

204

emise CO za celou jízdu

[mg/km]

205

emise NOX za celou jízdu

[mg/km]

206

emise PN za celou jízdu

[#/km]

 (15)

 (15)

 (15)


Tabulka 6

Hlavní část souboru pro hlášení údajů #2 – Podrobné výsledky metody vyhodnocování údajů podle dodatku 5; řádky a sloupce v této tabulce se převedou do hlavní části souboru pro hlášení údajů

Řádek

498

499

500

501

 

čas začátku okénka

 

[s]

 (16)

 

čas konce okénka

 

[s]

 (16)

 

doba trvání okénka

 

[s]

 (16)

 

vzdálenost ujetá v okénku

Zdroj (1=GPS, 2=ECU, 3=čidlo)

[km]

 (16)

 

emise THC v okénku

 

[g]

 (16)

 

emise CH4 v okénku

 

[g]

 (16)

 

emise NMHC v okénku

 

[g]

 (16)

 

emise CO v okénku

 

[g]

 (16)

 

emise CO2 v okénku

 

[g]

 (16)

 

emise NOX v okénku

 

[g]

 (16)

 

emise NO v okénku

 

[g]

 (16)

 

emise NO2 v okénku

 

[g]

 (16)

 

emise O2 v okénku

 

[g]

 (16)

 

emise PN v okénku

 

[#]

 (16)

 

emise THC v okénku

 

[mg/km]

 (16)

 

emise CH4 v okénku

 

[mg/km]

 (16)

 

emise NMHC v okénku

 

[mg/km]

 (16)

 

emise CO v okénku

 

[mg/km]

 (16)

 

emise CO2 v okénku

 

[g/km]

 (16)

 

emise NOX v okénku

 

[mg/km]

 (16)

 

emise NO v okénku

 

[mg/km]

 (16)

 

emise NO2 v okénku

 

[mg/km]

 (16)

 

emise O2 v okénku

 

[mg/km]

 (16)

 

emise PN v okénku

 

[#/km]

 (16)

 

vzdálenost ujetá v okénku ve vztahu k charakteristické křivce CO2 hj

 

[%]

 (16)

 

váhový faktor v okénku wj

 

[—]

 (16)

 

průměrná rychlost vozidla v okénku

Zdroj (1=GPS, 2=ECU, 3=čidlo)

[km/h]

 (16)

 

 (17)

 (17)

 (17)

 (16), (17)


Tabulka 7

Záhlaví souboru pro hlášení údajů #3 – Nastavení výpočtu u metody vyhodnocování údajů podle dodatku 6

Řádek

Parametr

Jednotka

1

zdroj točivého momentu pro výkon na kolech

čidlo / ECU / specifická emisní křivka CO 2 vozidla

2

sklon specifické emisní křivky CO 2 vozidla

[g/kWh]

3

průsečík specifické emisní křivky CO 2 vozidla s osou y

[g/h]

4

časový interval klouzavého průměru

[s]

5

referenční rychlost pro denormalizaci cílového rozložení

[km/h]

6

referenční zrychlení

[m/s2]

7

požadovaný výkon v náboji kola u vozidla při referenční rychlosti a zrychlení

[kW]

8

počet výkonových tříd včetně 90 % Prated

9

uspořádání cílového rozložení

(roztažené/zúžené)

10

software použitý pro výpočet a jeho verze

(např. CLEAR 1.8)

 (18)

 (18)

 (18)


Tabulka 8a

Záhlaví souboru pro hlášení údajů #3 – Výsledky metody vyhodnocování údajů podle dodatku 6

Řádek

Parametr

Jednotka

101

pokrytí výkonové třídy (počet > 5)

(1=ano, 0=ne)

102

normálnost výkonové třídy

(1=ano, 0=ne)

103

celková jízda – vážený průměr emisí THC

[g/s]

104

celková jízda – vážený průměr emisí CH 4

[g/s]

105

celková jízda – vážený průměr emisí NMHC

[g/s]

106

celková jízda – vážený průměr emisí CO

[g/s]

107

celková jízda – vážený průměr emisí CO2

[g/s]

108

celková jízda – vážený průměr emisí NOX

[g/s]

109

celková jízda – vážený průměr emisí NO

[g/s]

110

celková jízda – vážený průměr emisí NO2

[g/s]

111

celková jízda – vážený průměr emisí O2

[g/s]

112

celková jízda – vážený průměr emisí PN

[#/s]

113

celková jízda – vážená průměrná rychlost vozidla

[km/h]

114

ve městě – vážený průměr emisí THC

[g/s]

115

ve městě – vážený průměr emisí CH4

[g/s]

116

ve městě – vážený průměr emisí NMHC

[g/s]

117

ve městě – vážený průměr emisí CO

[g/s]

118

ve městě – vážený průměr emisí CO2

[g/s]

119

ve městě – vážený průměr emisí NOX

[g/s]

120

ve městě – vážený průměr emisí NO

[g/s]

121

ve městě – vážený průměr emisí NO2

[g/s]

122

ve městě – vážený průměr emisí O2

[g/s]

123

ve městě – vážený průměr emisí PN

[#/s]

124

ve městě – vážená průměrná rychlost vozidla

[km/h]

 (19)

 (19)

 (19)


Tabulka 8b

Záhlaví souboru pro hlášení údajů #3 – Konečné výsledky emisí podle dodatku 6

Řádek

Parametr

Jednotka

201

emise THC za celou jízdu

[mg/km]

202

emise CH4 za celou jízdu

[mg/km]

203

emise NMHC za celou jízdu

[mg/km]

204

emise CO za celou jízdu

[mg/km]

205

emise NOX za celou jízdu

[mg/km]

206

emise PN za celou jízdu

[#/km]

 (20)

 (20)

 (20)


Tabulka 9

Hlavní část souboru pro hlášení údajů #3 – Podrobné výsledky metody vyhodnocování údajů podle dodatku 6; řádky a sloupce v této tabulce se převedou do hlavní části souboru pro hlášení údajů

Řádek

498

499

500

501

 

celková jízda – číslo výkonové třídy (21)

 

 

 

celková jízda – dolní mez výkonové třídy (21)

 

[kW]

 

 

celková jízda – horní mez výkonové třídy (21)

 

[kW]

 

 

celková jízda – použité cílové rozložení (21)

 

[%]

 (22)

 

celková jízda – výskyt výkonové třídy (21)

 

 (22)

 

celková jízda – pokrytí výkonové třídy >5 výskytů (21)

 

(1=ano, 0=ne) (22)

 

celková jízda – normálnost výkonové třídy (21)

 

(1=ano, 0=ne) (22)

 

celková jízda – průměrné emise THC u výkonové třídy (21)

 

[g/s]

 (22)

 

celková jízda – průměrné emise CH4 u výkonové třídy (21)

 

[g/s]

 (22)

 

celková jízda – průměrné emise NMHC u výkonové třídy (21)

 

[g/s]

 (22)

 

celková jízda – průměrné emise CO u výkonové třídy (21)

 

[g/s]

 (22)

 

celková jízda – průměrné emise CO2 u výkonové třídy (21)

 

[g/s]

 (22)

 

celková jízda – průměrné emise NOX u výkonové třídy (21)

 

[g/s]

 (22)

 

celková jízda – průměrné emise NO u výkonové třídy (21)

 

[g/s]

 (22)

 

celková jízda – průměrné emise NO2 u výkonové třídy (21)

 

[g/s]

 (22)

 

celková jízda – průměrné emise O2 u výkonové třídy (21)

 

[g/s]

 (22)

 

celková jízda – průměrné emise PN u výkonové třídy (21)

 

[#/s]

 (22)

 

celková jízda – průměrná rychlost vozidla u výkonové třídy (21)

Zdroj (1=GPS, 2=ECU, 3=čidlo)

[km/h]

 (22)

 

jízda ve městě – číslo výkonové třídy (21)

 

 

 

jízda ve městě – dolní mez výkonové třídy (21)

 

[kW]

 

 

jízda ve městě – horní mez výkonové třídy (21)

 

[kW]

 

 

jízda ve městě – použité cílové rozložení (21)

 

[%]

 (22)

 

jízda ve městě – výskyt výkonové třídy (21)

 

 (22)

 

jízda ve městě – pokrytí výkonové třídy >5 výskytů (23)

 

(1=ano, 0=ne) (22)

 

jízda ve městě – normálnost výkonové třídy (21)

 

(1=ano, 0=ne) (22)

 

jízda ve městě – průměrné emise THC u výkonové třídy (21)

 

[g/s]

 (22)

 

jízda ve městě – průměrné emise CH4 u výkonové třídy (21)

 

[g/s]

 (22)

 

jízda ve městě – průměrné emise NMHC u výkonové třídy (21)

 

[g/s]

 (22)

 

jízda ve městě – průměrné emise CO u výkonové třídy (21)

 

[g/s]

 (22)

 

jízda ve městě – průměrné emise CO2 u výkonové třídy (21)

 

[g/s]

 (22)

 

jízda ve městě – průměrné emise NOX u výkonové třídy (21)

 

[g/s]

 (22)

 

jízda ve městě – průměrné emise NO u výkonové třídy (21)

 

[g/s]

 (22)

 

jízda ve městě – průměrné emise NO2 u výkonové třídy (21)

 

[g/s]

 (22)

 

jízda ve městě – průměrné emise O2 u výkonové třídy (21)

 

[g/s]

 (22)

 

jízda ve městě – průměrné emise PN u výkonové třídy (21)

 

[#/s]

 (22)

 

jízda ve městě – průměrná rychlost vozidla u výkonové třídy (21)

Zdroj (1=GPS, 2=ECU, 3=čidlo)

[km/h]

 (22)

 

 (24)

 (24)

 (24)

 (22), (24)

4.3.   Popis vozidla a motoru

Výrobce poskytne popis vozidla a motoru v souladu s dodatkem 4 přílohy I.


(1)  Hmotnost vozidla se zkouší na silnici a zahrnuje hmotnost řidiče a všech součástí systému PEMS.

(2)  Procentní hodnota uvádí odchylku od celkové hmotnosti vozidla.

(3)  Řádky vyhrazené pro dodatečné informace o výrobci analyzátoru a sériové číslo v případě, že je použito více analyzátorů. Počet vyhrazených řádků je pouze orientační; ve vyplněném souboru pro hlášení údajů nesmí být prázdné řádky.

(4)  Povinné, je-li hmotnostní průtok výfukových plynů stanoven pomocí měřiče hmotnostního průtoku výfukových plynů.

(5)  Jsou-li požadovány dodatečné informace, lze je uvést zde.

(6)  Validace pomocí systému PEMS je volitelná; emise pro konkrétní vzdálenost, měřené pomocí systému PEMS; procentní hodnota uvádí odchylku od laboratorní referenční hodnoty.

(7)  V řádcích do řádku 195 lze doplňovat dodatečné parametry pro charakterizaci a klasifikaci zkoušky.

(8)  Tento sloupec lze vypustit, jestliže je zdroj parametru součástí štítku ve sloupci 198.

(9)  Skutečné hodnoty se uvedou v řádku 201 a v dalších řádcích až do vyčerpání údajů.

(10)  Stanoví se alespoň jednou metodou.

(11)  Lze doplnit dodatečné parametry pro charakterizaci vozidla a zkušebních podmínek.

(12)  Lze doplnit dodatečné parametry pro charakterizaci dodatečných prvků jízdy.

(13)  V řádcích do řádku 95 lze uvést dodatečné parametry pro charakterizaci nastavení výpočtu.

(14)  V řádcích do řádku 195 lze doplnit dodatečné parametry.

(15)  Lze doplnit dodatečné parametry.

(16)  Skutečné hodnoty se uvedou v řádku 501 a v dalších řádcích až do vyčerpání údajů.

(17)  Lze doplnit dodatečné parametry pro charakterizaci vlastností okénka.

(18)  V řádcích do řádku 95 lze uvést dodatečné parametry pro charakterizaci nastavení výpočtu.

(19)  V řádcích do řádku 195 lze doplnit dodatečné parametry.

(20)  Lze doplnit dodatečné parametry.

(21)  Výsledky nahlášené u každé výkonové třídy od výkonové třídy #1 až po výkonovou třídu, která zahrnuje 90 % Prated.

(22)  Skutečné hodnoty se uvedou v řádku 501 a v dalších řádcích až do vyčerpání údajů.

(23)  Výsledky nahlášené u každé výkonové třídy od výkonové třídy #1 až po výkonovou třídu #5.

(24)  Lze doplnit dodatečné parametry.


Dodatek 9

Prohlášení výrobce o splnění požadavků

Image

Text obrazu

PŘÍLOHA IV

ÚDAJE O EMISÍCH POŽADOVANÉ PŘI SCHVALOVÁNÍ TYPU PRO ÚČELY TECHNICKÉ PROHLÍDKY


Dodatek 1

MĚŘENÍ EMISÍ OXIDU UHELNATÉHO PŘI VOLNOBĚŽNÝCH OTÁČKÁCH MOTORU

(ZKOUŠKA TYPU 2)

1.   ÚVOD

1.1.

Tento dodatek popisuje postup zkoušky typu 2, při které se měří emise oxidu uhelnatého při volnoběžných otáčkách motoru (normálních a zvýšených).

2.   OBECNÉ POŽADAVKY

2.1.

Obecné požadavky jsou stanoveny v bodě 5.3.2 a v bodech 5.3.7.1 až 5.3.7.6 předpisu EHK OSN č. 83, s výjimkou popsanou v bodě 2.2.

2.2.

Tabulkou zmíněnou v bodě 5.3.7.5 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí tabulka pro zkoušku typu 2 v bodě 2.1 doplňku k dodatku 4 k příloze I tohoto nařízení.

3.   TECHNICKÉ POŽADAVKY

3.1.

Technické požadavky jsou stanoveny v příloze 5 předpisu EHK OSN č. 83, s výjimkami, které jsou popsány v bodech 3.2 a 3.3.

3.2.

Odkazem na vlastnosti referenčního paliva uvedeným v bodě 2.1 přílohy 5 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na příslušné specifikace referenčních paliv v příloze IX tohoto nařízení.

3.3.

Odkazem na zkoušku typu I v bodě 2.2.1 přílohy 5 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na zkoušku typu 1 v příloze XXI tohoto nařízení.


Dodatek 2

MĚŘENÍ OPACITY KOUŘE

1.   ÚVOD

1.1.

Tento dodatek popisuje požadavky pro měření opacity emisí z výfuku.

2.   ZNAČKA KORIGOVANÉHO KOEFICIENTU ABSORPCE

2.1.

Značka korigovaného koeficientu absorpce se umístí na každé vozidlo odpovídající typu vozidla, na který se vztahuje tato zkouška. Značka musí mít podobu obdélníku, ve kterém je uvedena hodnota vyjadřující v m–1 korigovaný koeficient absorpce získaný v době schvalování při zkoušce při volné akceleraci. Tato zkušební metoda je popsána v bodě 4.

2.2.

Značka musí být jasně čitelná a nesmazatelná. Připevní se viditelně a na snadno přístupném místě, jehož poloha se stanoví v doplňku k certifikátu schválení typu uvedeném v dodatku 4 k příloze I.

2.3.

Příklad značky je uveden na obrázku IV.2.1.

Obrázek IV.2.1

Image

Z výše uvedené značky vyplývá, že korigovaný koeficient absorpce má hodnotu 1,30 m–1.

3.   SPECIFIKACE A ZKOUŠKY

3.1.

Specifikace a zkoušky jsou stanoveny v části III oddílu 24 předpisu EHK OSN č. 24 (1) s výjimkami z těchto postupů, které jsou popsány v bodě 3.2.

3.2.

Odkazem na přílohu 2 v bodě 24.1 předpisu EHK OSN č. 24 se rozumí odkaz na dodatek 4 k příloze I tohoto nařízení.

4.   TECHNICKÉ POŽADAVKY

4.1.   Technické požadavky jsou stanoveny v přílohách 4, 5, 7, 8, 9 a 10 předpisu EHK OSN č. 24 s výjimkami, které jsou popsány v bodech 4.2, 4.3 a 4.4.

4.2.   Zkouška při ustálených otáčkách motoru na křivce plného výkonu

4.2.1.

Odkazy na přílohu 1 v bodě 3.1 přílohy 4 předpisu EHK OSN č. 24 se považují za odkazy na dodatek 3 k příloze I tohoto nařízení.

4.2.2.

Odkazem na referenční palivo v bodě 3.2 přílohy 4 předpisu EHK OSN č. 24 se rozumí odkaz na referenční palivo v příloze IX tohoto nařízení odpovídající mezním hodnotám emisí, podle kterých je typ vozidla schvalován.

4.3.   Zkouška při volné akceleraci

4.3.1.

Odkazem na tabulku 2 v příloze 2 uvedeným v bodě 2.2 přílohy 5 předpisu EHK OSN č. 24 se rozumí odkaz na tabulku v bodě 2.4.2.1 dodatku 4 k příloze I tohoto nařízení.

4.3.2.

Odkazem na bod 7.3 přílohy 1 uvedeným v bodě 2.3 přílohy 5 předpisu EHK OSN č. 24 se rozumí odkaz na dodatek 3 k příloze I tohoto nařízení.

4.4.   Metoda „EHK“ pro měření netto výkonu vznětových motorů

4.4.1.

Odkaz na „dodatek k této příloze“ uvedený v bodě 7 přílohy 10 předpisu EHK OSN č. 24 a odkazy na „přílohu 1“ uvedené v bodech 7 a 8 přílohy 10 předpisu EHK OSN č. 24 se považují za odkazy na dodatek 3 k příloze I tohoto nařízení.


(1)  Úř. věst. L 326, 24.11.2006.


PŘÍLOHA V

OVĚŘENÍ EMISÍ PLYNŮ Z KLIKOVÉ SKŘÍNĚ

(ZKOUŠKA TYPU 3)

1.   ÚVOD

1.1.

Tato příloha popisuje postup pro zkoušku typu 3 ověřující emise plynů z klikové skříně, jak je popsána v bodě 5.3.3 předpisu EHK OSN č. 83.

2.   OBECNÉ POŽADAVKY

2.1.

Obecné požadavky týkající se provádění zkoušky typu 3 jsou stanoveny v bodech 1 a 2 přílohy 6 předpisu EHK OSN č. 83, přičemž platí výjimky stanovené v bodech 2.2 a 2.3 níže.

2.2.

Odkazem na zkoušku typu I uvedeným v bodě 2.1 přílohy 6 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na zkoušku typu 1 v příloze XXI tohoto nařízení.

2.3.

Jako koeficient jízdního zatížení se použijí hodnoty VL. Pokud VL neexistuje, použije se hodnota jízdního zatížení VH.

3.   TECHNICKÉ POŽADAVKY

3.1.

Technické požadavky jsou stanoveny v bodech 3 až 6 přílohy 6 předpisu EHK OSN č. 83, přičemž platí výjimka stanovená v bodě 3.2 níže.

3.2.

Odkazem na zkoušku typu I uvedeným v bodě 3.2 přílohy 6 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na zkoušku typu 1 v příloze XXI tohoto nařízení.


PŘÍLOHA VI

STANOVENÍ EMISÍ ZPŮSOBENÝCH VYPAŘOVÁNÍM

(ZKOUŠKA TYPU 4)

1.   ÚVOD

1.1.

Tato příloha popisuje postup pro zkoušku typu 4, která stanoví emise uhlovodíků vypařováním z palivového systému vozidel se zážehovými motory.

2.   TECHNICKÉ POŽADAVKY

2.1.   Úvod

Tento postup zahrnuje zkoušky emisí způsobených vypařováním a dvě další zkoušky, jednu pro stárnutí nádoby s aktivním uhlím podle bodu 5.1 a jednu pro propustnost systému pro skladování paliva podle bodu 5.2.

Zkouška emisí způsobených vypařováním (viz obrázek VI.1) je určena ke stanovení emisí uhlovodíků způsobených vypařováním v důsledku denního kolísání teplot, vypařováním z odstaveného vozidla za tepla během parkování a jízdou ve městě.

2.2.   Zkouška emisí způsobených vypařováním sestává z těchto částí:

a)

zkušební jízda zahrnující jeden městský (část 1) a jeden mimoměstský (část 2) jízdní cyklus, po nichž následují dva městské (část 1) jízdní cykly;

b)

stanovení ztrát u odstaveného vozidla za tepla;

c)

stanovení 24hodinových ztrát.

Celkový výsledek zkoušky se získá sečtením hmotností emisí uhlovodíků při zkoušce ztrát u odstaveného vozidla za tepla a 24hodinových ztrát s koeficientem propustnosti.

3.   VOZIDLO A PALIVO

3.1.   Vozidlo

3.1.1.

Vozidlo musí být v dobrém mechanickém stavu, musí být zaběhnuto a mít před zkouškou najeto alespoň 3 000 km. Pro účely stanovení emisí způsobených vypařováním se zaznamená počet najetých kilometrů a stáří vozidla použitého k osvědčení. Po dobu záběhu musí být připojen systém pro regulaci emisí způsobených vypařováním, jenž musí správně fungovat, a nádoba (nádoby) s aktivním uhlím musí pracovat běžným způsobem, nesmí se nadměrně proplachovat ani nadměrně plnit. Nádoba (nádoby) s aktivním uhlím, jež prošla (prošly) postupem stárnutí stanoveným v bodě 5.1, se připojí podle obrázku VI.1.

3.2.   Palivo

3.2.1.

Použije se referenční palivo E10 typu 1, jež je specifikováno v příloze IX tohoto nařízení. Pro účely tohoto nařízení se odkazem na E10 rozumí referenční palivo typu 1, s výjimkou stárnutí nádoby, jak je uvedeno v bodě 5.1.

4.   ZKUŠEBNÍ ZAŘÍZENÍ PRO ZKOUŠKU EMISÍ ZPŮSOBENÝCH VYPAŘOVÁNÍM

4.1.   Vozidlový dynamometr

Vozidlový dynamometr musí splňovat požadavky dodatku 1 k příloze 4a předpisu EHK OSN č. 83.

4.2.   Komora pro měření emisí způsobených vypařováním

Komora pro měření emisí způsobených vypařováním musí splňovat požadavky bodu 4.2 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83.

Obrázek VI.1

Stanovení emisí způsobených vypařováním

Záběh 3 000 km (bez nadměrného proplachování nebo plnění)

Použití nádoby (nádob), jež prošla (prošly) postupem stárnutí

Čištění vozidla parou (je-li třeba)

Omezení nebo odstranění nepalivových zdrojů emisí pozadí (pokud bude schváleno)

Image

Poznámky:

1.

Rodiny vozidel z hlediska systému pro regulaci emisí způsobených vypařováním – podle bodu 3.2 přílohy I

2.

Při zkoušce typu 1 je možné měřit výfukové emise, avšak výsledky se nepoužijí k legislativním účelům. Zkoušky výfukových emisí pro schválení se provedou zvlášť.

4.3.   Analytické systémy

Analytické systémy musí splňovat požadavky bodu 4.3 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83.

4.4.   Záznam teploty

Záznam teploty musí splňovat požadavky bodu 4.5 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83.

4.5.   Záznam tlaku

Záznam tlaku musí splňovat požadavky bodu 4.6 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83.

4.6.   Ventilátory

Ventilátory musí splňovat požadavky bodu 4.7 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83.

4.7.   Plyny

Plyny musí splňovat požadavky bodu 4.8 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83.

4.8.   Doplňkové vybavení

Doplňkové vybavení musí splňovat požadavky bodu 4.9 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83.

5.   POSTUP ZKOUŠKY

5.1.   Stárnutí nádob(y) na zkušebním stavu

Před provedením zkoušky ztrát u odstaveného vozidla za tepla a 24hodinových ztrát musí nádoba (nádoby) projít stárnutím podle následujícího postupu popsaného na obrázku VI.2.

Obrázek VI.2

Postup stárnutí nádoby na zkušebním stavu

Image

5.1.1.   Zkouška regulací teploty

Ve zvláštní teplotní komoře nádoba (nádoby) prochází cyklem střídání teplot od – 15 °C do 60 °C s třicetiminutovou stabilizací při teplotě – 15 °C a 60 °C. Každý cyklus trvá 210 minut, jak je uvedeno na obrázku 3. Teplotní gradient se musí co nejvíce blížit 1 °C/min. Nádobou (nádobami) by neměl procházet žádný nucený proud vzduchu.

Tento cyklus se opakuje 50krát po sobě. Celkově bude tento postup trvat 175 hodin.

Obrázek VI.3

Cyklus regulace teploty

Image

5.1.2.   Zkouška nádoby regulací vibrace

Po dokončení postupu stárnutí se s nádobou (nádobami) kmitá ve svislé ose s celkovým Grms (1) > 1,5 m/s2 a s frekvencí 30 ± 10 Hz, přičemž je nádoba uchycena (jsou nádoby uchyceny) v takové pozici jako ve vozidle. Zkouška musí trvat 12 hodin.

5.1.3.   Zkouška stárnutí nádoby působením paliva

5.1.3.1.   Stárnutí nádoby působením paliva v průběhu 300 cyklů

5.1.3.1.1.

Po zkoušce regulací teploty a po vibrační zkoušce projde nádoba (projdou nádoby) postupem stárnutí se směsí běžně prodávaného paliva E10 typu 1, jak je uvedeno v bodě 5.1.3.1.1.1 níže, a dusíku nebo vzduchu s 50 ± 15procentním objemem palivových par. Míra plnění palivovými parami se musí udržovat v rozmezí 60 ± 20 g/h.

Nádoba je plněna (nádoby jsou plněny) až po odpovídající průnik. Za průnik se považuje bod, při kterém je dosaženo kumulovaného množství emitovaných uhlovodíků rovného 2 gramům. Alternativně se plnění považuje za ukončené, když ekvivalentní úroveň koncentrace ve větracím otvoru dosáhne 3 000 ppm.

5.1.3.1.1.1.

Běžně prodávané palivo E10 použité pro tuto zkoušku musí splňovat stejné požadavky jako referenční palivo E10 v těchto bodech:

hustota při 15 °C

tlak par (DVPE)

destilace (pouze páry)

rozbor uhlovodíků (pouze olefiny, aromáty, benzen)

obsah kyslíku

obsah ethanolu

5.1.3.1.2.

Nádoba (nádoby) se musí propláchnout podle postupu v bodě 5.1.3.8 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83.

Nádoba se musí propláchnout v rozmezí 5 minut a maximálně 1 hodiny po naplnění.

5.1.3.1.3.

Kroky podle postupu stanoveného v bodech 5.1.3.1.1 a 5.1.3.1.2 se opakují 50krát a po nich následuje měření pracovní kapacity pro butan (BWC), tedy schopnosti nádoby s aktivním uhlím absorbovat a desorbovat butan ze suchého vzduchu za stanovených podmínek v pěti butanových cyklech, jak je popsáno v bodě 5.1.3.1.4 níže. Stárnutí působením palivových par bude pokračovat až do dosažení 300 cyklů. Měření BWC v pěti butanových cyklech, jak je uvedeno v bodě 5.1.3.1.4, se provede po 300 cyklech.

5.1.3.1.4.

Po 50 a 300 cyklech stárnutí působením paliva se provede měření BWC. Toto měření zahrnuje naplnění nádoby podle bodu 5.1.6.3 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83 až po průnik. BWC se zaznamená.

Poté se nádoba (nádoby) musí propláchnout podle postupu v bodě 5.1.3.8 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83.

Nádoba se musí propláchnout v rozmezí 5 minut a maximálně 1 hodiny po naplnění.

Postup plnění butanem se zopakuje pětkrát. Po každém kroku naplnění butanem se zaznamená BWC. BWC50 se vypočte jako průměr pěti BWC a zaznamená se.

Celkem projde nádoba (nádoby) 300 cykly stárnutí působením paliva + 10 butanovými cykly a bude se považovat za stabilizovanou.

5.1.3.2.   Pokud nádobu (nádoby) dodávají dodavatelé, výrobci předem informují schvalovací orgány, aby se zástupci těchto orgánů mohli osobně účastnit kterékoli fáze postupu stárnutí v zařízení dodavatele.

5.1.3.3.   Výrobce poskytne schvalovacím orgánům zkušební protokol obsahující alespoň tyto prvky:

typ aktivního uhlí,

míra plnění,

specifikace paliva,

měření BWC.

5.2.   Stanovení koeficientu propustnosti palivového systému (obrázek VI.4)

Obrázek VI.4

Stanovení koeficientu propustnosti

Image

Vybere se systém pro skladování paliv reprezentativní pro danou rodinu, připevní se na zkušební stojan, napustí se referenčním palivem E10 a odstaví se na dobu 20 týdnů při teplotě 40 °C ± 2 °C. Poloha systému pro skladování paliva na zkušebním stojanu musí být podobná jako jeho původní poloha ve vozidle.

5.2.1.

Nádrž se naplní čerstvým referenčním palivem E10 o teplotě 18 °C ± 8 °C. Nádrž se naplní na 40 ± 2 % svého jmenovitého objemu. Poté se zkušební stojan s palivovým systémem na tři týdny umístí do zvláštní a zabezpečené místnosti s kontrolovanou teplotou 40 ± 2 °C.

5.2.2.

Na konci třetího týdne se nádrž vypustí a znovu naplní čerstvým referenčním palivem E10 o teplotě 18 °C ± 8 °C na 40 ± 2 % svého jmenovitého objemu.

V průběhu 6 až 36 hodin, z toho posledních 6 hodin při teplotě 20 °C ± 2 °C, se zkušební stojan s palivovým systémem umístí do zařízení VT-SHED a provede se 24hodinová zkouška podle postupu popsaného v bodě 5.7 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83. Větrání palivového systému je vyvedeno mimo zařízení VT-SHED; zamezí se tak případnému započítávání emisí z větrání nádrže jako ztrát způsobených propustností. Emise uhlovodíků (HC) se změří a naměřené hodnoty se zaznamenají jako HC3W.

5.2.3.

Zkušební stojan s palivovým systémem se na zbývajících 17 týdnů znovu umístí do zvláštní a zabezpečené místnosti s kontrolovanou teplotou 40 ± 2 °C.

5.2.4.

Na konci posledního, 17. týdne se nádrž vypustí a znovu naplní čerstvým referenčním palivem o teplotě 18 °C ± 8 °C na 40 ± 2 % svého jmenovitého objemu.

V průběhu 6 až 36 hodin, z toho posledních 6 hodin při teplotě 20 °C ± 2 °C, se zkušební stojan s palivovým systémem umístí do zařízení VT-SHED a provede se 24hodinová zkouška podle postupu popsaného v bodě 5.7 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83. Větrání palivového systému je vyvedeno mimo zařízení VT-SHED; zamezí se tak případnému započítávání emisí z větrání nádrže jako ztrát způsobených propustností. Emise uhlovodíků (HC) se změří a naměřené hodnoty se zaznamenají jako HC20W.

5.2.5.

Koeficient propustnosti je tříciferný rozdíl mezi HC20W a HC3W uváděný v g/24 h.

5.2.6.

Pokud koeficient propustnosti určuje dodavatel, výrobce předem informuje schvalovací orgány, aby zástupci těchto orgánů mohli provést osobní kontrolu v zařízení dodavatele.

5.2.7.

Výrobce poskytne schvalovacím orgánům zkušební protokol obsahující alespoň tyto prvky:

a)

úplný popis zkoušeného systému pro skladování paliva včetně informace o typu zkoušené nádrže, zda jde o nádrž jednovrstevnou, nebo vícevrstevnou, a o materiálech použitých pro výrobu nádrže a dalších částí systému pro skladování paliva;

b)

týdenní střední teploty, při kterých stárnutí probíhá;

c)

naměřená hodnota HC ve třetím týdnu (HC3W);

d)

naměřená hodnota HC ve dvacátém týdnu (HC20W);

e)

výsledný koeficient propustnosti (PF).

5.2.8.

Odchylně od bodů 5.2.1 až 5.2.7 výše mohou výrobci, kteří používají vícevrstevné nádrže, zvolit použití těchto přidělených koeficientů propustnosti namísto úplného postupu měření uvedeného výše:

přidělený koeficient propustnosti vícevrstevné nádrže = 120 mg/24 h

5.2.8.1.

Pokud se výrobce rozhodne použít přidělené koeficienty propustnosti, předloží schvalovacímu orgánu prohlášení, ve kterém je jasně specifikován typ nádrže, jakož i prohlášení o typu použitých materiálů.

5.3.   Postup měření ztrát výparem po odstavení vozidla za tepla a 24hodinových ztrát

Vozidlo se připraví podle bodu 5.1.1 a 5.1.2 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83. Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu mohou být před zkouškou odstraněny nebo omezeny nepalivové zdroje emisí pozadí (např. přehřáté pneumatiky nebo vozidlo, odstranění kapaliny do ostřikovače).

5.3.1.   Odstavení vozidla

Vozidlo parkuje na odstavném místě nejméně 12 hodin a nejdéle 36 hodin. Do konce této doby musí teplota oleje a chladící kapaliny dosáhnout teploty okolí s povolenou odchylkou ± 3 °C.

5.3.2.   Vypuštění a doplnění paliva

Palivo se vypustí a znovu doplní podle postupu v bodě 5.1.7 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83.

5.3.3.   Stabilizační jízda

Do jedné hodiny od vypuštění a doplnění paliva se vozidlo umístí na vozidlový dynamometr, kde je podrobeno jednomu jízdnímu cyklu typu I části 1 a dvěma jízdním cyklům typu I části 2 podle přílohy 4a předpisu EHK OSN č. 83.

Během této fáze se vzorky výfukových emisí neodebírají.

5.3.4.   Odstavení vozidla

Do pěti minut od dokončení stabilizačního postupu se vozidlo zaparkuje na odstavném místě nejméně na 12 hodin a nejdéle na 36 hodin. Do konce této doby musí teplota oleje a chladící kapaliny dosáhnout teploty okolí s povolenou odchylkou ± 3 °C.

5.3.5.   Průnik u nádoby s aktivním uhlím

Nádoba (nádoby), které prošly postupem stárnutí popsaným v bodě 5.1, se naplní až do průniku podle postupu v bodě 5.1.4 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83.

5.3.6.   Zkouška na vozidlovém dynamometru

5.3.6.1.

Do jedné hodiny od naplnění nádoby se vozidlo umístí na vozidlový dynamometr, kde je podrobeno jednomu jízdnímu cyklu typu I části 1 a dvěma jízdním cyklům typu I části 2 podle přílohy 4a předpisu EHK OSN č. 83. Potom se motor vypne. Během této fáze se mohou odebírat vzorky výfukových emisí, ale výsledky se nesmějí použít pro schválení typu z hlediska výfukových emisí.

5.3.6.2.

Během dvou minut od dokončení zkoušky typu I podle bodu 5.3.6.1 se s vozidlem jede další stabilizační jízda sestávající ze dvou zkušebních cyklů typu I části 1 (s teplým startem). Poté se motor opět vypne. Vzorky výfukových emisí není potřeba během této fáze odebírat.

5.3.7.   Odstavení za tepla

Po zkoušce na vozidlovém dynamometru se v souladu s bodem 5.5 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83 provede zkouška emisí způsobených vypařováním u odstaveného vozidla za tepla. Výsledné ztráty u odstaveného vozidla za tepla se vypočítají podle bodu 6 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83 a zaznamenají jako MHS.

5.3.8.   Odstavení vozidla

Po zkoušce emisí způsobených vypařováním u odstaveného vozidla za tepla se v souladu s bodem 5.6 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83 vozidlo odstaví.

5.3.9.   24hodinová zkouška

5.3.9.1.

Po odstavení se první měření 24hodinových ztrát provede po 24 hodinách podle bodu 5.7 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83. Emise se vypočítají podle bodu 6 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83. Získaná hodnota se zaznamená jako MD1.

5.3.9.2.

Po první zkoušce 24hodinových ztrát se po 24 hodinách provede druhé měření 24hodinových ztrát podle bodu 5.7 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83. Emise se vypočítají podle bodu 6 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83. Získaná hodnota se zaznamená jako MD2.

5.3.10.   Výpočet

Výsledek MHS+MD1+MD2+2PF musí být menší než mezní hodnota uvedená v tabulce 3 v příloze I nařízení (ES) č. 715/2007.

5.3.11.   Výrobce poskytne schvalovacím orgánům zkušební protokol obsahující alespoň tyto prvky:

a)

popis dob odstavení vozidla, včetně času a středních teplot;

b)

popis použité nádoby, která prošla postupem stárnutí, a odkaz na přesnou zprávu o stárnutí;

c)

střední teplota během zkoušky vozidla odstaveného za tepla;

d)

měření ztrát během zkoušky vozidla odstaveného za tepla (HSL);

e)

měření prvních 24hodinových ztrát (DL1st day);

f)

měření druhých 24hodinových ztrát (DL2nd day);

g)

konečný výsledek zkoušky emisí způsobených vypařováním, vypočítaný jako „MHS+MD1+MD2+2PF“.


(1)  

Grms:

Efektivní hodnota (RMS) signálu kmitání se vypočte určením druhé mocniny velikosti signálu v každém bodě, nalezením průměrné (střední) hodnoty této druhé mocniny velikosti a následným výpočtem druhé odmocniny této průměrné hodnoty. Výsledná hodnota Grms se uvádí v metrických jednotkách.


PŘÍLOHA VII

OVĚŘENÍ ŽIVOTNOSTI ZAŘÍZENÍ K REGULACI ZNEČISŤUJÍCÍCH LÁTEK

(ZKOUŠKA TYPU 5)

1.   ÚVOD

1.1.

Tato příloha popisuje zkoušky pro ověření životnosti zařízení k regulaci znečišťujících látek.

2.   OBECNÉ POŽADAVKY

2.1.

Obecné požadavky týkající se provádění zkoušky typu 5 jsou stanoveny v bodě 5.3.6 předpisu EHK OSN č. 83, přičemž platí výjimky stanovené v bodech 2.2 a 2.3 níže.

2.2.

Tabulka v bodě 5.3.6.2 a znění bodu 5.3.6.4 předpisu EHK OSN č. 83 se vykládají takto:

Kategorie motoru

Přidělené faktory zhoršení

CO

THC

NMHC

NOx

HC + NOx

PM

P

Zážehový

1,5

1,3

1,3

1,6

1,0

1,0

Vznětový

Vzhledem k tomu, že neexistují žádné přidělené faktory zhoršení pro vozidla se vznětovým motorem, použijí výrobci pro stanovení faktorů zhoršení postupy zkoušky životnosti celého vozidla nebo zkoušky stárnutí na zkušebním stavu.

2.3.

Odkazem na požadavky bodů 5.3.1 a 8.2 uvedeným v bodě 5.3.6.5 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na požadavky přílohy XXI a bodu 4.2 přílohy I tohoto nařízení během doby životnosti vozidla.

2.4.

Než se k posouzení splnění požadavků, na něž se odkazuje v bodě 5.3.6.5 předpisu EHK OSN č. 83, použijí mezní hodnoty emisí stanovené v tabulce 2 v příloze I nařízení (ES) č. 715/2007, faktory zhoršení se vypočtou a použijí tak, jak je popsáno v tabulce A7/1 v dílčí příloze 7 a v tabulce A8/5 v dílčí příloze 8 k příloze XXI.

3.   TECHNICKÉ POŽADAVKY

3.1.

Technické požadavky a specifikace jsou stanoveny v bodech 1 až 7 a v dodatcích 1, 2 a 3 přílohy 9 předpisu EHK OSN č. 83, přičemž platí výjimky stanovené v bodech 3.2 až 3.10.

3.2.

Odkazem na přílohu 2 uvedeným v bodě 1.5 přílohy 9 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na dodatek 4 k příloze I tohoto nařízení.

3.3.

Odkazem na mezní hodnoty emisí stanovené v tabulce 1 uvedeným v bodě 1.6 přílohy 9 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na mezní hodnoty emisí stanovené v tabulce 2 přílohy I nařízení (ES) č. 715/2007.

3.4.

Odkazy na zkoušku typu I uvedenými v bodě 2.3.1.7 přílohy 9 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na zkoušku typu 1 v příloze XXI tohoto nařízení.

3.5.

Odkazy na zkoušku typu I uvedenými v bodě 2.3.2.6 přílohy 9 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na zkoušku typu 1 v příloze XXI tohoto nařízení.

3.6.

Odkazy na zkoušku typu I uvedenými v bodě 3.1 přílohy 9 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na zkoušku typu 1 v příloze XXI tohoto nařízení.

3.7.

Odkazem na bod 5.3.1.4 v bodě 7 prvním pododstavci přílohy 9 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na tabulku 2 přílohy I nařízení (ES) č. 715/2007.

3.8.

Odkazem na metody popsané v dodatku 7 k příloze 4a uvedeným v bodě 6.3.1.2 přílohy 9 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na dílčí přílohu 4 k příloze XXI tohoto nařízení.

3.9.

Odkazem na přílohu 4a uvedeným v bodě 6.3.1.4 přílohy 9 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na dílčí přílohu 4 k příloze XXI tohoto nařízení.

3.10.

Jako koeficient jízdního zatížení se použijí hodnoty VL. Pokud VL neexistuje, použije se hodnota jízdního zatížení VH.


PŘÍLOHA VIII

OVĚŘENÍ PRŮMĚRNÝCH EMISÍ PŘI NÍZKÝCH TEPLOTÁCH OKOLÍ

(ZKOUŠKA TYPU 6)

1.   ÚVOD

1.1.

Tato příloha popisuje požadované vybavení a postup pro zkoušku typu 6 pro ověření emisí při nízkých teplotách.

2.   OBECNÉ POŽADAVKY

2.1.

Obecné požadavky týkající se zkoušky typu 6 jsou stanoveny v bodě 5.3.5 předpisu EHK OSN č. 83, přičemž platí výjimka stanovená v bodě 2.2 níže.

2.2.

Mezní hodnoty uvedené v bodě 5.3.5.2 předpisu EHK OSN č. 83 se vztahují k mezním hodnotám stanoveným v tabulce 4 v příloze 1 nařízení (ES) č. 715/2007.

3.   TECHNICKÉ POŽADAVKY

3.1.

Technické požadavky a specifikace jsou stanoveny v bodech 2 až 6 přílohy 8 předpisu EHK OSN č. 83, přičemž platí výjimka stanovená v bodě 3.2 níže.

3.2.

Odkazem na bod 2 přílohy 10 uvedeným v bodě 3.4.1 přílohy 8 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na oddíl B přílohy IX tohoto nařízení.

3.3.

Jako koeficient jízdního zatížení se použijí hodnoty VL. Pokud VL neexistuje, použije se hodnota jízdního zatížení VH.


PŘÍLOHA IX

SPECIFIKACE REFERENČNÍCH PALIV

A.   REFERENČNÍ PALIVA

1.   Technické údaje týkající se paliv pro zkoušení vozidel se zážehovým motorem

Typ: Benzin (E10):

Parametr

Jednotka

Mezní hodnoty (1)

Zkušební metoda

Minimální

Maximální

Oktanové číslo podle výzkumné metody (RON) (2)

 

95,0

98,0

EN ISO 5164

Oktanové číslo podle motorové metody (MON) (3)

 

85,0

89,0

EN ISO 5163

Hustota při 15 °C

kg/m3

743,0

756,0

EN ISO 12185

Tlak par (DVPE)

kPa

56,0

60,0

EN 13016-1

Obsah vody

% obj.

 

0,05

EN 12937

Vzhled při –7 °C

 

Průzračný a světlý

 

Destilace:

 

 

 

 

odpar při 70 °C

% obj.

34,0

46,0

EN ISO 3405

odpar při 100 °C

% obj.

54,0

62,0

EN ISO 3405

odpar při 150 °C

% obj.

86,0

94,0

EN ISO 3405

konečný bod varu

°C

170

195

EN ISO 3405

Reziduum

% obj.

2,0

EN ISO 3405

Rozbor uhlovodíků:

 

 

 

 

olefiny

% obj.

6,0

13,0

EN 22854

aromatické látky

% obj.

25,0

32,0

EN 22854

benzen

% obj.

1,00

EN 22854

EN 238

nasycené látky

% obj.

protokol

EN 22854

Poměr uhlík/vodík

 

protokol

 

Poměr uhlík/kyslík

 

protokol

 

Indukční perioda (4)

minuty

480

EN ISO 7536

Obsah kyslíku (5)

% hmot.

3,3

3,7

EN 22854

Pryskyřičné látky po vymytí rozpouštědla

(obsah pryskyřičných látek)

mg/100 ml

4

EN ISO 6246

Obsah síry (6)

mg/kg

10

EN ISO 20846

EN ISO 20884

Koroze mědi (3 h při 50 °C)

 

třída 1

EN ISO 2160

Obsah olova

mg/l

5

EN 237

Obsah fosforu (7)

mg/l

1,3

ASTM D 3231

Ethanol (8)

% obj.

9,0

10,0

EN 22854

(2)

Budou převzaty rovnocenné metody EN/ISO, jakmile budou vydány pro výše uvedené vlastnosti.

Typ: Ethanol (E85)

Parametr

Jednotka

Mezní hodnoty (9)

Zkušební metoda (10)

Minimální

Maximální

Oktanové číslo podle výzkumné metody (RON)

 

95

EN ISO 5164

Oktanové číslo podle motorové metody (MON)

 

85

EN ISO 5163

Hustota při 15 °C

kg/m3

Protokol

ISO 3675

Tlak par

kPa

40

60

EN ISO 13016-1 (DVPE)

Obsah síry (11)  (12)

mg/kg

10

EN ISO 20846 EN ISO 20884

Oxidační stabilita

minuty

360

 

EN ISO 7536

Obsah pryskyřičných látek (po vymytí rozpouštědla)

mg/100 ml

5

EN-ISO 6246

Vzhled: stanoví se při teplotě okolí nebo při teplotě 15 °C podle toho, která hodnota je vyšší.

 

Průzračný a světlý, viditelně bez suspendovaných nebo sražených příměsí

Vizuální kontrola

Ethanol a vyšší alkoholy (13)

% obj.

83

85

EN 1601

EN 13132

EN 14517

Vyšší alkoholy (C3–C8)

% obj.

2

 

Methanol

% obj.

 

0,5

 

Benzin (14)

% obj.

Zůstatek

EN 228

Fosfor

mg/l

0,3 (15)

ASTM D 3231

Obsah vody

% obj.

 

0,3

ASTM E 1064

Obsah anorganického chloridu

mg/l

 

1

ISO 6227

pHe

 

6,5

9

ASTM D 6423

Koroze proužku mědi (3 h při 50 °C)

Hodnocení

Třída 1

 

EN ISO 2160

Kyselost (jako kyselina octová CH3COOH)

% hmot.

0,005

ASTM D 1613

(mg/l)

40

Poměr uhlík/vodík

 

Protokol

 

Poměr uhlík/kyslík

 

Protokol

 


Typ: LPG

Parametr

Jednotka

Palivo A

Palivo B

Zkušební metoda

Složení:

 

 

 

ISO 7941

Obsah C3

% obj.

30 ± 2

85 ± 2

 

Obsah C4

% obj.

zůstatek

zůstatek

 

< C3, > C4

% obj.

max. 2

max. 2

 

Olefiny

% obj.

max. 12

max. 15

 

Zbytek odparu

mg/kg

max. 50

max. 50

prEN 15470

Obsah vody při 0 °C

 

žádný

žádný

prEN 15469

Celkový obsah síry

mg/kg

max. 10

max. 10

ASTM 6667

Sirovodík

 

žádný

žádný

ISO 8819

Koroze proužku mědi

hodnocení

třída 1

třída 1

ISO 6251 (16)

Zápach

 

charakteristický

charakteristický

 

Oktanové číslo podle motorové metody

 

min. 89

min. 89

EN 589 Příloha B


Typ: NG/biomethan

Charakteristika

Jednotky

Základ

Mezní hodnoty

Zkušební metoda

Minimální

Maximální

Referenční palivo G20

 

 

 

 

 

Složení:

 

 

 

 

 

Methan

% mol

100

99

100

ISO 6974

Zůstatek (17)

% mol

1

ISO 6974

N2

% mol

 

 

 

ISO 6974

Obsah síry

mg/m3  (18)

10

ISO 6326-5

Wobbeho index (netto)

MJ/m3  (19)

48,2

47,2

49,2

 

Referenční palivo G25

 

 

 

 

 

Složení:

 

 

 

 

 

Methan

% mol

86

84

88

ISO 6974

Zůstatek (20)

% mol

1

ISO 6974

N2

% mol

14

12

16

ISO 6974

Obsah síry

mg/m3  (21)

10

ISO 6326-5

Wobbeho index (netto)

MJ/m3  (22)

39,4

38,2

40,6

 


Typ: Vodík pro spalovací motory

Charakteristika

Jednotky

Mezní hodnoty

Zkušební metoda

Minimální

Maximální

Čistota vodíku

% mol

98

100

ISO 14687-1

Celkové množství uhlovodíku

μmol/mol

0

100

ISO 14687-1

Voda (23)

μmol/mol

0

 (24)

ISO 14687-1

Kyslík

μmol/mol

0

 (25)

ISO 14687-1

Argon

μmol/mol

0

 (26)

ISO 14687-1

Dusík

μmol/mol

0

 (27)

ISO 14687-1

CO

μmol/mol

0

1

ISO 14687-1

Síra

μmol/mol

0

2

ISO 14687-1

Trvalé pevné částice (28)

 

 

 

ISO 14687-1

2.   Technické údaje týkající se paliv pro zkoušení vozidel se vznětovým motorem

Typ: Motorová nafta (B7):

Parametr

Jednotka

Mezní hodnoty (29)

Zkušební metoda

Minimální

Maximální

Cetanový index

 

46,0

 

EN ISO 4264

Cetanové číslo (30)

 

52,0

56,0

EN ISO 5165

Hustota při 15 °C

kg/m3

833,0

837,0

EN ISO 12185

Destilace:

 

 

 

 

bod 50 %

°C

245,0

EN ISO 3405

bod 95 %

°C

345,0

360,0

EN ISO 3405

konečný bod varu

°C

370,0

EN ISO 3405

Bod vzplanutí

°C

55

EN ISO 2719

Bod zákalu

°C

– 10

EN 23015

Viskozita při 40 °C

mm2/s

2,30

3,30

EN ISO 3104

Polycyklické aromatické uhlovodíky

% hmot.

2,0

4,0

EN 12916

Obsah síry

mg/kg

10,0

EN ISO 20846

EN ISO 20884

Koroze mědi (3 h při 50 °C)

 

třída 1

EN ISO 2160

Zbytek uhlíku podle Conradsona (10 % destilační zbytek)

% hmot.

0,20

EN ISO 10370

Obsah popela

% hmot.

0,010

EN ISO 6245

Celkové znečištění

mg/kg

24

EN 12662

Obsah vody

mg/kg

200

EN ISO 12937

Číslo kyselosti

mg KOH/g

0,10

EN ISO 6618

Mazivost (průměr oděrové plochy podle zkoušky HFRR při 60 °C)

μm

400

EN ISO 12156

Oxidační stabilita při 110 °C (31)

h

20,0

 

EN 15751

FAME (32)

% obj.

6,0

7,0

EN 14078

3.   Technické údaje týkající se paliv pro zkoušení vozidel s palivovými články

Typ: Vodík pro vozidla s palivovými články

Charakteristika

Jednotky

Mezní hodnoty

Zkušební metoda

Minimální

Maximální

Vodíkové palivo (33)

% mol

99,99

100

ISO 14687-2

Celkové množství plynů (34)

μmol/mol

0

100

 

Celkové množství uhlovodíku

μmol/mol

0

2

ISO 14687-2

Voda

μmol/mol

0

5

ISO 14687-2

Kyslík

μmol/mol

0

5

ISO 14687-2

Helium (He), dusík (N2), argon (Ar)

μmol/mol

0

100

ISO 14687-2

CO2

μmol/mol

0

2

ISO 14687-2

CO

μmol/mol

0

0,2

ISO 14687-2

Celkové množství sloučenin síry

μmol/mol

0

0,004

ISO 14687-2

Formaldehyd (HCHO)

μmol/mol

0

0,01

ISO 14687-2

Kyselina mravenčí (HCOOH)

μmol/mol

0

0,2

ISO 14687-2

Amoniak (NH3)

μmol/mol

0

0,1

ISO 14687-2

Celkové množství halogenových sloučenin

μmol/mol

0

0,05

ISO 14687-2

Velikost pevných částic

μm

0

10

ISO 14687-2

Koncentrace pevných částic

μg/l

0

1

ISO 14687-2

B.   REFERENČNÍ PALIVA PRO ZKOUŠENÍ EMISÍ PŘI NÍZKÝCH TEPLOTÁCH OKOLÍ – ZKOUŠKA TYPU 6

Typ: Benzin (E10):

Parametr

Jednotka

Mezní hodnoty (35)

Zkušební metoda

Minimální

Maximální

Oktanové číslo podle výzkumné metody (RON) (36)

 

95,0

98,0

EN ISO 5164

Oktanové číslo podle motorové metody (MON) (37)

 

85,0

89,0

EN ISO 5163

Hustota při 15 °C

kg/m3

743,0

756,0

EN ISO 12185

Tlak par (DVPE)

kPa

56,0

95,0

EN 13016-1

Obsah vody

 

max. 0,05 % obj.

Vzhled při –7 °C: průzračný a světlý

EN 12937

Destilace:

 

 

 

 

odpar při 70 °C

% obj.

34,0

46,0

EN ISO 3405

odpar při 100 °C

% obj.

54,0

62,0

EN ISO 3405

odpar při 150 °C

% obj.

86,0

94,0

EN ISO 3405

konečný bod varu

°C

170

195

EN ISO 3405

Reziduum

% obj.

2,0

EN ISO 3405

Rozbor uhlovodíků:

 

 

 

 

olefiny

% obj.

6,0

13,0

EN 22854

aromatické látky

% obj.

25,0

32,0

EN 22854

benzen

% obj.

1,00

EN 22854

EN 238

nasycené látky

% obj.

Protokol

EN 22854

Poměr uhlík/vodík

 

Protokol

 

Poměr uhlík/kyslík

 

Protokol

 

Indukční perioda (38)

minuty

480

EN ISO 7536

Obsah kyslíku (39)

% hmot.

3,3

3,7

EN 22854

Pryskyřičné látky po vymytí rozpouštědla

(obsah pryskyřičných látek)

mg/100 ml

4

EN ISO 6246

Obsah síry (40)

mg/kg

10

EN ISO 20846

EN ISO 20884

Koroze mědi (3 h při 50 °C)

 

třída 1

EN ISO 2160

Obsah olova

mg/l

5

EN 237

Obsah fosforu (41)

mg/l

1,3

ASTM D 3231

Ethanol (42)

% obj.

9,0

10,0

EN 22854

(2)

Budou převzaty rovnocenné metody EN/ISO, jakmile budou vydány pro výše uvedené vlastnosti.

Typ: Ethanol (E75)

Parametr

Jednotka

Mezní hodnoty (43)

Zkušební metoda (44)

Minimální

Maximální

Oktanové číslo podle výzkumné metody (RON)

 

95

EN ISO 5164

Oktanové číslo podle motorové metody (MON)

 

85

EN ISO 5163

Hustota při 15 °C

kg/m3

Protokol

EN ISO 12185

Tlak par

kPa

50

60

EN ISO 13016-1 (DVPE)

Obsah síry (45)  (46)

mg/kg

10

EN ISO 20846

EN ISO 20884

Oxidační stabilita

minuty

360

EN ISO 7536

Obsah pryskyřičných látek (po vymytí rozpouštědla)

mg/100 ml

4

EN ISO 6246

Vzhled se stanoví při teplotě okolí nebo při teplotě 15 °C podle toho, která hodnota je vyšší.

 

Průzračný a světlý, viditelně bez suspendovaných nebo sražených příměsí

Vizuální kontrola

Ethanol a vyšší alkoholy (47)

% obj.

70

80

EN 1601

EN 13132

EN 14517

Vyšší alkoholy (C3 – C8)

% obj.

2

 

Methanol

 

0,5

 

Benzin (48)

% obj.

Zůstatek

EN 228

Fosfor

mg/l

0,30 (49)

EN 15487

ASTM D 3231

Obsah vody

% obj.

0,3

ASTM E 1064

EN 15489

Obsah anorganického chloridu

mg/l

1

ISO 6227 – EN 15492

pHe

 

6,50

9

ASTM D 6423

EN 15490

Koroze proužku mědi (3 h při 50 °C)

hodnocení

Třída 1

 

EN ISO 2160

Kyselost (jako kyselina octová CH3COOH)

% hmot.

 

0,005

ASTM D1613

EN 15491

mg/l

 

40

Poměr uhlík/vodík

 

Protokol

 

Poměr uhlík/kyslík

 

Protokol

 


(1)  Hodnoty uvedené ve specifikacích jsou „skutečné hodnoty“. Při stanovení jejich mezních hodnot byla použita ustanovení normy ISO 4259 „Ropné výrobky – Stanovení a využití údajů shodnosti ve vztahu ke zkušebním metodám“ a při určení minimální hodnoty byl vzat v úvahu nejmenší rozdíl 2R nad nulou; při určení maximální a minimální hodnoty je minimální rozdíl 4R (R = reprodukovatelnost). Bez ohledu na toto opatření, které je nutné z technických důvodů, však musí výrobce paliv usilovat o nulovou hodnotu v případě, kdy stanovená maximální hodnota činí 2R, a o střední hodnotu v případě, kdy je uvedena maximální a minimální mezní hodnota. Pokud je třeba objasnit otázku, zda palivo splňuje požadavky specifikací, použijí se ustanovení normy ISO 4259.

(2)  Pro výpočet konečného výsledku v souladu s normou EN 228:2008 se odečte korekční faktor ve výši 0,2 pro hodnoty MON a RON.

(3)  Pro výpočet konečného výsledku v souladu s normou EN 228:2008 se odečte korekční faktor ve výši 0,2 pro hodnoty MON a RON.

(4)  Palivo smí obsahovat inhibitory oxidace a deaktivátory kovů běžně používané ke stabilizování toků benzinu v rafineriích, avšak nesmějí se přidávat detergentní/disperzní přísady a rozpouštěcí oleje.

(5)  Jediným oxygenátem, který smí být záměrně přidán do referenčního paliva, je ethanol. Použitý ethanol musí být v souladu s normou EN 15376.

(6)  Skutečný obsah síry v palivu použitém ke zkoušce typu 1 se uvede v protokolu.

(7)  Do tohoto referenčního paliva se nesmí záměrně přidávat žádné složky obsahující fosfor, železo, mangan nebo olovo.

(8)  Jediným oxygenátem, který smí být záměrně přidán do referenčního paliva, je ethanol. Použitý ethanol musí být v souladu s normou EN 15376.

(9)  Hodnoty uvedené ve specifikacích jsou „skutečné hodnoty“. Při stanovení jejich mezních hodnot byla použita ustanovení normy ISO 4259 „Ropné výrobky – Stanovení a využití údajů shodnosti ve vztahu ke zkušebním metodám“ a při určení minimální hodnoty byl vzat v úvahu nejmenší rozdíl 2R nad nulou; při určení maximální a minimální hodnoty je minimální rozdíl 4R (R = reprodukovatelnost). Bez ohledu na toto opatření, které je nutné z technických důvodů, však musí výrobce paliv usilovat o nulovou hodnotu v případě, kdy stanovená maximální hodnota činí 2R, a o střední hodnotu v případě, kdy je uvedena maximální a minimální mezní hodnota. Pokud je třeba objasnit otázku, zda palivo splňuje požadavky specifikací, použijí se ustanovení normy ISO 4259.

(10)  V případech sporů se použijí postupy pro řešení sporů a interpretaci výsledků založené na přesnosti zkušební metody popsané v normě EN ISO 4259.

(11)  V případech vnitrostátních sporů týkajících se obsahu síry se použije, podobně jako je tomu v odkazu na vnitrostátní přílohu normy EN 228, buď norma EN ISO 20846, nebo norma EN ISO 20884.

(12)  Skutečný obsah síry v palivu použitém ke zkoušce typu 1 se uvede v protokolu.

(13)  Jediným oxygenátem, který smí být záměrně přidán do tohoto referenčního paliva, je ethanol splňující specifikaci normy EN 15376.

(14)  Obsah bezolovnatého benzinu lze stanovit jako 100 minus součet procentního obsahu vody a alkoholů.

(15)  Do tohoto referenčního paliva se nesmí záměrně přidávat žádné složky obsahující fosfor, železo, mangan nebo olovo.

(16)  Tato metoda nemusí přesně určit přítomnost korodujících materiálů, jestliže vzorek obsahuje inhibitory koroze nebo jiné chemikálie, které zmenšují korozní účinky vzorku na proužek mědi. Proto je zakázáno přidávat takové složky jen za účelem ovlivnění zkušební metody.

(17)  Inertní plyny (jiné než N2) + C2 + C2+.

(18)  Hodnota se musí stanovit při teplotě 293,2 K (20 °C) a tlaku 101,3 kPa.

(19)  Hodnota se musí stanovit při teplotě 273,2 K (0 °C) a tlaku 101,3 kPa.

(20)  Inertní plyny (jiné než N2) + C2 + C2+.

(21)  Hodnota se musí stanovit při teplotě 293,2 K (20 °C) a tlaku 101,3 kPa.

(22)  Hodnota se musí stanovit při teplotě 273,2 K (0 °C) a tlaku 101,3 kPa.

(23)  Nezkondenzovaná.

(24)  Kombinace voda, kyslík, dusík a argon: 1,900 μmol/mol.

(25)  Kombinace voda, kyslík, dusík a argon: 1,900 μmol/mol.

(26)  Kombinace voda, kyslík, dusík a argon: 1,900 μmol/mol.

(27)  Kombinace voda, kyslík, dusík a argon: 1,900 μmol/mol.

(28)  Vodík nesmí obsahovat prach, písek, nečistoty, saze, oleje či jiné látky v množství, které by při doplňování paliva mohlo poškodit vybavení palivové jednotky nebo vozidlo (motor).

(29)  Hodnoty uvedené ve specifikacích jsou „skutečné hodnoty“. Při stanovení jejich mezních hodnot byla použita ustanovení normy ISO 4259 „Ropné výrobky – Stanovení a využití údajů shodnosti ve vztahu ke zkušebním metodám“ a při určení minimální hodnoty byl vzat v úvahu nejmenší rozdíl 2R nad nulou; při určení maximální a minimální hodnoty je minimální rozdíl 4R (R = reprodukovatelnost). Bez ohledu na toto opatření, které je nutné z technických důvodů, však musí výrobce paliv usilovat o nulovou hodnotu v případě, kdy stanovená maximální hodnota činí 2R, a o střední hodnotu v případě, kdy je uvedena maximální a minimální mezní hodnota. Pokud je třeba objasnit otázku, zda palivo splňuje požadavky specifikací, použijí se ustanovení normy ISO 4259.

(30)  Uvedený rozsah cetanového čísla není ve shodě s požadavkem minimálního rozsahu 4R. Avšak v případě rozporu mezi dodavatelem paliva a jeho spotřebitelem lze k vyřešení tohoto rozporu použít ustanovení normy ISO 4259 za předpokladu, že místo jednotlivého měření se provedou opakovaná měření v dostatečném počtu nutném k dosažení potřebné přesnosti.

(31)  I když se oxidační stabilita kontroluje, je pravděpodobné, že skladovatelnost je omezená. Je třeba si vyžádat od dodavatele pokyny o podmínkách skladování a životnosti.

(32)  Obsah methylesterů mastných kyselin (FAME) pro splnění specifikace normy EN 14214.

(33)  Index vodíkového paliva se zjistí odečtením celkového obsahu nevodíkových plynných složek uvedených v tabulce (celkové množství plynů) vyjádřeného v procentech molů, od 100 procent molů. Jeho hodnota je nižší než součet maximálních přípustných mezních hodnot všech nevodíkových složek uvedených v tabulce.

(34)  Hodnota celkového množství plynů odpovídá součtu hodnot nevodíkových složek uvedených v tabulce s výjimkou pevných částic.

(35)  Hodnoty uvedené ve specifikacích jsou „skutečné hodnoty“. Při stanovení jejich mezních hodnot byla použita ustanovení normy ISO 4259 „Ropné výrobky – Stanovení a využití údajů shodnosti ve vztahu ke zkušebním metodám“ a při určení minimální hodnoty byl vzat v úvahu nejmenší rozdíl 2R nad nulou; při určení maximální a minimální hodnoty je minimální rozdíl 4R (R = reprodukovatelnost). Bez ohledu na toto opatření, které je nutné z technických důvodů, však musí výrobce paliv usilovat o nulovou hodnotu v případě, kdy stanovená maximální hodnota činí 2R, a o střední hodnotu v případě, kdy je uvedena maximální a minimální mezní hodnota. Pokud je třeba objasnit otázku, zda palivo splňuje požadavky specifikací, použijí se ustanovení normy ISO 4259.

(36)  Pro výpočet konečného výsledku v souladu s normou EN 228:2008 se odečte korekční faktor ve výši 0,2 pro hodnoty MON a RON.

(37)  Pro výpočet konečného výsledku v souladu s normou EN 228:2008 se odečte korekční faktor ve výši 0,2 pro hodnoty MON a RON.

(38)  Palivo smí obsahovat inhibitory oxidace a deaktivátory kovů běžně používané ke stabilizování toků benzinu v rafineriích, avšak nesmějí se přidávat detergentní/disperzní přísady a rozpouštěcí oleje.

(39)  Jediným oxygenátem, který smí být záměrně přidán do referenčního paliva, je ethanol. Použitý ethanol musí být v souladu s normou EN 15376.

(40)  Skutečný obsah síry v palivu použitém ke zkoušce typu 6 se uvede v protokolu.

(41)  Do tohoto referenčního paliva se nesmí záměrně přidávat žádné složky obsahující fosfor, železo, mangan nebo olovo.

(42)  Jediným oxygenátem, který smí být záměrně přidán do referenčního paliva, je ethanol. Použitý ethanol musí být v souladu s normou EN 15376.

(43)  Hodnoty uvedené ve specifikacích jsou „skutečné hodnoty“. Při stanovení jejich mezních hodnot byla použita ustanovení normy ISO 4259 „Ropné výrobky – Stanovení a využití údajů shodnosti ve vztahu ke zkušebním metodám“. Při určení minimální hodnoty byl vzat v úvahu nejmenší rozdíl 2R nad nulou. Při určení maximální a minimální hodnoty byl minimální rozdíl 4R (R = reprodukovatelnost). Bez ohledu na tento postup, který je nutný z technických důvodů, musí výrobci paliv usilovat o nulovou hodnotu v případě, kdy stanovená maximální hodnota činí 2R, a o střední hodnotu v případě, kdy je uvedena maximální a minimální mezní hodnota. Pokud je třeba objasnit otázku, zda palivo splňuje požadavky specifikací, použijí se ustanovení normy ISO 4259.

(44)  V případech sporů se použijí postupy pro řešení sporů a interpretaci výsledků založené na přesnosti zkušební metody popsané v normě EN ISO 4259.

(45)  V případech vnitrostátních sporů týkajících se obsahu síry se použije, podobně jako je tomu v odkazu na vnitrostátní přílohu normy EN 228, buď norma EN ISO 20846, nebo norma EN ISO 20884.

(46)  Skutečný obsah síry v palivu použitém ke zkoušce typu 6 se uvede v protokolu.

(47)  Jediným oxygenátem, který smí být záměrně přidán do tohoto referenčního paliva, je ethanol splňující specifikaci normy EN 15376.

(48)  Obsah bezolovnatého benzinu lze stanovit jako 100 minus součet procentního obsahu vody a alkoholů.

(49)  Do tohoto referenčního paliva se nesmí záměrně přidávat žádné složky obsahující fosfor, železo, mangan nebo olovo.


PŘÍLOHA X

Vyhrazeno


PŘÍLOHA XI

PALUBNÍ DIAGNOSTICKÝ SYSTÉM (OBD) PRO MOTOROVÁ VOZIDLA

1.   ÚVOD

1.1.

Tato příloha stanoví funkční hlediska palubního diagnostického systému (OBD) pro regulaci emisí motorových vozidel.

2.   DEFINICE, POŽADAVKY A ZKOUŠKY

2.1.

Definice, požadavky a zkoušky pro palubní diagnostické systémy jsou stanoveny v bodech 2 a 3 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83. Výjimky z těchto požadavků jsou popsány v následujících bodech.

2.1.1.

V bodě 2 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se úvodní věta nahrazuje tímto:

„Pouze pro účely této přílohy se rozumí:“

2.1.2.

Bod 2.10 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se nahrazuje tímto:

„ ‚jízdním cyklem‘ cyklus, který se skládá z přepnutí klíčku zapalování motoru do pozice ‚zapnuto‘, jízdního režimu, při kterém by byla případná chybná funkce zjištěna, a z přepnutí klíčku zapalování motoru do pozice ‚vypnuto‘;“.

2.1.3.

V příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se vkládá nový bod 3.2.3, který zní:

„3.2.3

Identifikace zhoršení výkonu nebo chybné funkce může být provedena i mimo jízdní cyklus (například po vypnutí motoru).“

2.1.4.

Odkazem na „THC a NOx“ v bodě 3.3.3.1 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na „NMHC a NOx“.

2.1.5.

Odkazy na „mezní hodnoty“ v bodech 3.3.3.1 a 3.3.4.4 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na „mezní hodnoty OBD“.

2.1.6.

Odkazem na „mezní hodnoty emisí“ v bodě 3.3.5 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na „mezní hodnoty OBD“.

2.1.7.

Body 3.3.4.9 a 3.3.4.10 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se zrušují.

2.1.8.

V příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se vkládají nové body 3.3.5.1 a 3.3.5.2, které znějí:

„3.3.5.1

Z hlediska úplného selhání nebo odstranění (pokud by odstranění vedlo k překročení použitelných mezních hodnot emisí v odstavci 5.3.1.4 tohoto předpisu) by však měla být monitorována následující zařízení:

a)

filtr pevných částic namontovaný jako samostatná část do vznětových motorů nebo integrovaný do kombinovaného zařízení pro regulaci emisí;

b)

systém následného zpracování NOx namontovaný jako samostatná část do vznětových motorů nebo integrovaný do kombinovaného zařízení pro regulaci emisí;

c)

oxidační katalyzátor namontovaný jako samostatná část do vznětových motorů nebo integrovaný do kombinovaného zařízení pro regulaci emisí.

3.3.5.2.

Zařízení uvedená v odstavci 3.3.5.1 musí být monitorována rovněž z hlediska jakéhokoli selhání, které by vedlo k překročení použitelných mezních hodnot OBD.“

2.1.9.

Bod 3.8.1 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se nahrazuje tímto:

„Systém OBD smí vymazat chybový kód a ujetou vzdálenost a údaje o provozním stavu motoru uložené při prvním výskytu chybné funkce, pokud stejná chybná funkce není opětovně registrována po nejméně 40 cyklech ohřátí motoru nebo 40 jízdních cyklech za provozu vozidla, kdy jsou splněna kritéria uvedená v odstavci 7.5.1 písm. a) až c) dodatku 1 k příloze 11.“

2.1.10.

V bodě 3.9.3.1 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se odkaz na normu ISO DIS 15031-5 nahrazuje tímto:

„…normě uvedené v odstavci 6.5.3.2 písm. a) dodatku 1 k příloze 11 tohoto předpisu.“

2.1.11.

V příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se vkládá nový bod 3.10, který zní:

„3.10

Dodatečná ustanovení pro vozidla využívající strategií vypínání motoru

3.10.1.

Jízdní cyklus

3.10.1.1.

Autonomní opětovný start motoru na základě povelu řídicího systému motoru vydaného poté, co byl motor zastaven, lze považovat za nový jízdní cyklus nebo za pokračování stávajícího jízdního cyklu.“

2.2.

Odkazy na zkoušku životnosti typu V uvedenými v bodech 3.1 a 3.3.1 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na požadavky přílohy VII tohoto nařízení.

2.3.

Odkazem na mezní hodnoty OBD uvedeným v bodě 3.3.2 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na požadavky uvedené v bodech 2.3.1 a 2.3.2 níže:

2.3.1.

Pro vozidla, jimž bylo uděleno schválení typu podle mezních hodnot emisí Euro 6 stanovených v tabulce 2 v příloze I nařízení (ES) č. 715/2007, platí po třech letech po datech uvedených v čl. 10 odst. 4 a 5 uvedeného nařízení mezní hodnoty OBD, které jsou obsaženy v této tabulce:

Konečné mezní hodnoty OBD Euro 6

 

 

Referenční hmotnost

(RM) [kg]

Hmotnost oxidu uhelnatého

Hmotnost uhlovodíků jiných než methan

Hmotnost oxidů dusíku

Hmotnost pevných částic (1)

Počet částic (1)  (2)

Kategorie

Třída

 

(CO)

(mg/km)

(NMHC)

(mg/km)

(NOx)

(mg/km)

(PM)

(mg/km)

(PN)

(#/km)

 

PI

CI

PI

CI

PI

CI

CI

PI

CI

PI

M

všechny

1 900

1 750

170

290

90

140

12

12

 

 

N1

I

RM ≤ 1 305

1 900

1 750

170

290

90

140

12

12

 

 

II

1 305 < RM ≤ 1 760

3 400

2 200

225

320

110

180

12

12

 

 

III

1 760 < RM

4 300

2 500

270

350

120

220

12

12

 

 

N2

všechny

4 300

2 500

270

350

120

220

12

12

 

 

Legenda: PI = zážehový motor, CI = vznětový motor

2.3.2.

Do tří let po datech uvedených v čl. 10 odst. 4 a 5 nařízení (ES) č. 715/2007 pro nová schválení typu a nová vozidla se na vozidla, kterým bylo uděleno schválení typu podle mezních hodnot emisí Euro 6 stanovených v tabulce 2 v příloze I nařízení (ES) č. 715/2007, použijí dle volby výrobce tyto mezní hodnoty OBD:

Dočasné mezní hodnoty OBD Euro 6

 

 

Referenční hmotnost

(RM) [kg]

Hmotnost oxidu uhelnatého

Hmotnost uhlovodíků jiných než methan

Hmotnost oxidů dusíku

Hmotnost pevných částic (3)

Kategorie

Třída

 

(CO)

(mg/km)

(NMHC)

(mg/km)

(NOx)

(mg/km)

(PM)

(mg/km)

 

PI

CI

PI

CI

PI

CI

CI

PI

M

všechny

1 900

1 750

170

290

150

180

25

25

N1

I

RM ≤ 1 305

1 900

1 750

170

290

150

180

25

25

 

II

1 305 < RM ≤ 1 760

3 400

2 200

225

320

190

220

25

25

 

III

1 760 < RM

4 300

2 500

270

350

210

280

30

30

N2

všechny

4 300

2 500

270

350

210

280

30

30

Legenda: PI = zážehový motor, CI = vznětový motor

2.4.

Odkazem na mezní hodnoty uvedeným v bodě 3.3.3.1 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na mezní hodnoty zmíněné v bodě 2.3 této přílohy.

2.5.

Zkušebním cyklem typu I uvedeným v bodě 3.3.3.2 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí tentýž cyklus jako cyklus typu 1, který byl použit pro nejméně dva za sebou následující cykly poté, co došlo k selhání zapalování podle bodu 6.3.1.2 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83.

2.6.

Odkazem na mezní hodnoty pro částice stanovené v odstavci 3.3.2 uvedeným v bodě 3.3.3.7 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na mezní hodnoty pro pevné částice uvedený v bodě 2.3 této přílohy.

2.7.

Odkazem na cyklus zkoušky typu I uvedeným v bodě 2.1.3 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na zkoušku typu 1 podle nařízení (ES) č. 692/2008 nebo přílohy XXI tohoto nařízení, a to dle volby výrobce pro každou jednotlivou chybnou funkci, jež má být prokázána.

3.   SPRÁVNÍ USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE NEDOSTATKŮ PALUBNÍCH DIAGNOSTICKÝCH SYSTÉMŮ

3.1.

Správními ustanoveními týkajícími se nedostatků palubních diagnostických systémů, jak je uvedeno v čl. 6 odst. 2, jsou ustanovení bodu 4 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83, přičemž platí níže uvedené výjimky.

3.2.

Odkazem na mezní hodnoty OBD uvedeným v bodě 4.2.2 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na mezní hodnoty OBD v bodě 2.3 této přílohy.

3.3.

Bod 4.6 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se vykládá takto:

„Schvalovací orgán oznámí své rozhodnutí o vyhovění žádosti o schválení systému s nedostatkem v souladu s čl. 6 odst. 2.“

4.   PŘÍSTUP K INFORMACÍM OBD

4.1.

Požadavky na přístup k informacím OBD jsou stanoveny v bodě 5 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83. Výjimky z těchto požadavků jsou popsány v následujících bodech.

4.2.

Odkazem na dodatek 1 k příloze 2 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na dodatek 5 k příloze I tohoto nařízení.

4.3.

Odkazy na bod 3.2.12.2.7.6 přílohy 1 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na bod 3.2.12.2.7.6 dodatku 3 k příloze I tohoto nařízení.

4.4.

Odkazem na „smluvní strany“ se rozumí odkaz na „členské státy“.

4.5.

Odkazem na schválení podle požadavků předpisu č. 83 se rozumí odkaz na schválení typu udělené podle tohoto nařízení a nařízení (ES) č. 715/2007.

4.6.

EHK schválením typu se rozumí ES schválení typu.


(1)  U zážehových motorů se mezní hodnoty pro hmotnost pevných částic a počet částic vztahují pouze na vozidla s motorem s přímým vstřikováním.

(2)  Mezní hodnoty pro počet částic mohou být zavedeny k pozdějšímu datu.

(3)  U zážehových motorů se mezní hodnoty pro hmotnost pevných částic vztahují pouze na vozidla s motorem s přímým vstřikováním.


Dodatek 1

FUNKČNÍ ASPEKTY PALUBNÍCH DIAGNOSTICKÝCH SYSTÉMŮ

1.   ÚVOD

1.1.

Tento dodatek popisuje postup zkoušky podle bodu 2 této přílohy.

2.   TECHNICKÉ POŽADAVKY

2.1.

Technické požadavky a specifikace jsou stanoveny v dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83, přičemž platí výjimky a dodatečné požadavky popsané v následujících bodech.

2.2.

Odkazy na mezní hodnoty OBD stanovené v bodě 3.3.2 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 uvedenými v dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na mezní hodnoty OBD stanovené v bodě 2.3 této přílohy.

2.3.

Odkazem na referenční paliva uvedeným v bodě 3.2 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na příslušné specifikace referenčních paliv v příloze IX tohoto nařízení.

2.4.

Odkazem na přílohu 11 v bodě 6.5.1.4 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na přílohu XI tohoto nařízení.

2.5.

V bodě 1 druhém pododstavci dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se doplňuje nová poslední věta, která zní:

„V případě elektrické poruchy (zkrat / přerušený obvod) smí emise překročit mezní hodnoty stanovené v odstavci 3.3.2 o více než dvacet procent.“

2.6.

Bod 6.5.3 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se nahrazuje tímto:

„6.5.3

Diagnostický systém pro regulaci emisí zajišťuje normalizovaný a neomezený přístup a musí odpovídat následujícím normám ISO a/nebo předpisům SAE. Podle uvážení výrobce mohou být použity pozdější verze.

6.5.3.1.

Pokud jde o spojení mezi palubní diagnostikou ve vozidle a diagnostikou mimo vozidlo, použije se tato norma:

a)

ISO 15765-4:2011 „Road vehicles – Diagnostics on Controller Area Network (CAN) – Part 4: Requirements for emissions-related systems“, ze dne 1. února 2011.

6.5.3.2.

Normy týkající se přenosu informací souvisejících s OBD:

a)

ISO 15031-5 „Road vehicles - communication between vehicles and external test equipment for emissions-related diagnostics – Part 5: Emissions-related diagnostic services“, ze dne 1. dubna 2011, nebo předpis SAE J1979 ze dne 23. února 2012;

b)

ISO 15031-4 „Road vehicles – Communication between vehicle and external test equipment for emissions related diagnostics – Part 4: External test equipment“, ze dne 1. června 2005, nebo předpis SAE J1978 ze dne 30. dubna 2002;

c)

ISO 15031-3 „Road vehicles – Communication between vehicle and external test equipment for emissions related diagnostics – Part 3: Diagnostic connector and related electrical circuits: specification and use“, ze dne 1. července 2004, nebo předpis SAE J1962 ze dne 26. července 2012;

d)

ISO 15031-6 „Road vehicles – Communication between vehicle and external test equipment for emissions related diagnostics – Part 6: Diagnostic trouble code definitions“ ze dne 13. srpna 2010 nebo předpis SAE J2012 ze dne 7. března 2013;

e)

ISO 27145 „Road vehicles – Implementation of World-Wide Harmonized On-Board Diagnostics (WWH-OBD)“ ze dne 15. srpna 2012, s omezením, že pro účely datového spojení smí být použito pouze ustanovení odstavce 6.5.3.1 písm. a);

f)

SO 14229:2013 „Road vehicles – Unified diagnostic services (UDS)“, s omezením, že pro účely datového spojení smí být použito pouze ustanovení odstavce 6.5.3.1 písm. a).

Od 1. ledna 2019 smí být normy uvedené v písmenech e) a f) použity jako alternativa namísto normy uvedené v písmeni a).

6.5.3.3.

Zkušební zařízení a diagnostické nástroje potřebné ke komunikaci se systémy OBD splňují nebo překračují požadavky na funkci stanovené v normě uvedené v odstavci 6.5.3.2 písm. b) tohoto dodatku.

6.5.3.4.

Základní diagnostické údaje (podle odstavce 6.5.1) a dvousměrné kontrolní informace musí mít formát a být v jednotkách podle normy uvedené v odstavci 6.5.3.2 písm. a) tohoto dodatku a musí být dostupné s použitím diagnostických nástrojů splňujících požadavky normy uvedené v odstavci 6.5.3.2 písm. b) tohoto dodatku.

Výrobce vozidla musí předat národnímu normalizačnímu orgánu podrobnosti o všech diagnostických údajích, které se vztahují k emisím a které nejsou upřesněny v normě uvedené v odstavci 6.5.3.2 písm. a) tohoto předpisu, avšak souvisejí s tímto předpisem, např. o údajích PID, identifikátorech monitorování systému OBD, údajích ze zkoušek.

6.5.3.5.

Pokud byla zjištěna chyba, označí ji výrobce příslušným chybovým kódem podle ISO/SAE, který je stanoven v některé z norem uvedených v odstavci 6.5.3.2 písm. d) tohoto dodatku, které se týkají „diagnostických chybových kódů souvisejících s emisemi“. Jestliže taková identifikace není možná, může výrobce použít vlastní diagnostické chybové kódy v souladu s touž normou. Chybové kódy jsou plně dostupné pomocí normalizovaného diagnostického zařízení, které splňuje ustanovení odstavce 6.5.3.2 tohoto dodatku.

Výrobce vozidla musí předat národnímu normalizačnímu orgánu podrobnosti o všech diagnostických údajích, které se vztahují k emisím a které nejsou upřesněny v normách uvedených v odstavci 6.5.3.2 písm. a) tohoto dodatku, avšak souvisejí s tímto předpisem, např. o údajích PID, identifikátorech monitorování systému OBD, údajích ze zkoušek.

6.5.3.6.

Rozhraní pro spojení mezi vozidlem a diagnostickým přístrojem musí být normalizováno a musí splňovat všechny požadavky normy uvedené v odstavci 6.5.3.2 písm. c) tohoto dodatku. Jeho umístění schvaluje správní orgán tak, aby bylo snadno dostupné obsluze, ale chráněné před neoprávněnými zásahy nekvalifikovaných osob.

6.5.3.7.

Výrobce musí rovněž zpřístupnit, popřípadě za úhradu, technické informace potřebné k opravám nebo údržbě motorových vozidel, pokud se na tyto informace nevztahují práva duševního vlastnictví nebo nejsou předmětem podstatného, tajného a vhodnou formou identifikovatelného know-how. V takovém případě nesmějí být nutné technické informace odepřeny.

Oprávněný přístup k takovým informacím mají všechny osoby, jejichž profesí je servis nebo údržba, pomoc při poruchách na silnici, kontrola nebo zkoušení vozidel nebo výroba nebo prodej náhradních dílů nebo dodatečně montovaných dílů, diagnostických nástrojů a zkušebního zařízení.“

2.6.

V dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se vkládá nový bod 6.1.1, který zní:

„6.1.1

Zkoušku typu I není nutné provádět za účelem prokázání elektrické poruchy (zkrat / přerušený obvod). Tyto režimy poruch může výrobce prokázat použitím takových jízdních podmínek, kdy je daná konstrukční část použita a jsou splněny podmínky monitorování. Tyto podmínky musí být zaznamenány v dokumentaci schválení typu.“

2.7.

Bod 6.2.2 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se mění takto:

„Na žádost výrobce se mohou použít alternativní a/nebo doplňkové metody stabilizace.“

2.8.

V dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se vkládá nový bod 6.2.3, který zní:

„6.2.3

Použití cyklů doplňkové stabilizace nebo alternativních metod stabilizace se zaznamená v dokumentaci schválení typu.“

2.9.

Bod 6.3.1.5 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se nahrazuje tímto:

„Elektrické odpojení elektronického řízení systému odvádění emisí způsobených vypařováním (jestliže je namontováno a jestliže je aktivní při vybraném druhu paliva).“

2.10.

Bod 6.4.1.1 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se nahrazuje tímto:

„Indikátor chybné funkce (MI) se musí aktivovat nejpozději před ukončením této zkoušky při libovolné podmínce uvedené v odstavcích 6.4.1.2 až 6.4.1.5. MI může být aktivován i během stabilizace. Technická zkušebna může tyto podmínky nahradit jinými podmínkami podle odstavce 6.4.1.6.“

2.11.

Bod 6.4.2.1 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se nahrazuje tímto:

„Indikátor chybné funkce (MI) se musí aktivovat nejpozději před ukončením této zkoušky při libovolné podmínce uvedené v odstavcích 6.4.2.2 až 6.4.2.5. MI může být aktivován i během stabilizace. Technická zkušebna může tyto podmínky nahradit jinými podmínkami podle odstavce 6.4.2.5.“

3.   VÝKON V PROVOZU

3.1.   Obecné požadavky

Technické požadavky a specifikace jsou stanoveny v dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83, přičemž platí výjimky a dodatečné požadavky popsané v následujících bodech.

3.1.1.

Požadavky bodu 7.1.5 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se vykládají níže uvedeným způsobem.

U nových schválení typu a nových vozidel musí mít monitorovací funkce vyžadovaná na základě bodu 2.9 této přílohy poměr výkonu v provozu (IUPR) rovný hodnotě 0,1 nebo vyšší do tří let po datech uvedených v čl. 10 odst. 4 a 5 nařízení (ES) č. 715/2007.

3.1.2.

Požadavky bodu 7.1.7 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se vykládají níže uvedeným způsobem.

Výrobce prokáže schvalovacímu orgánu, a na žádost i Komisi, splnění těchto statistických podmínek u všech monitorovacích funkcí, jež mají být hlášeny systémem OBD podle bodu 7.6 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83, a to nejpozději 18 měsíců po vstupu prvního typu vozidla s IUPR v rodině OBD na trh a poté každých 18 měsíců. Za tímto účelem se v případě rodin OBD čítajících více než 1000 registrací v Unii, které podléhají výběru vzorků v období výběru vzorků, použije postup popsaný v příloze II, aniž jsou dotčena ustanovení bodu 7.1.9 dodatku 1 k příloze 11 předpisu č. 83.

Kromě požadavků stanovených v příloze II a bez ohledu na výsledek kontroly popsané v bodě 2 přílohy II provede orgán, který uděluje schválení, kontrolu shodnosti vozidel v provozu s ohledem na IUPR, která je popsaná v dodatku 1 k příloze II, ve vhodném počtu náhodně určených případů. Výrazem „ve vhodném počtu náhodně určených případů“ se rozumí, že toto opatření má odrazující účinek proti nesplnění požadavků bodu 3 této přílohy nebo proti předložení pro účely kontroly zmanipulovaných, falešných nebo nereprezentativních údajů. Pokud nejsou použitelné zvláštní okolnosti a schvalovací orgán je nemůže prokázat, považuje se pro splnění tohoto požadavku za dostatečné namátkové použití kontroly shodnosti v provozu u 5 % schválených typů rodin OBD. Za tímto účelem mohou schvalovací orgány s výrobcem nalézt uspokojivá opatření ke snížení dvojího zkoušení určité rodiny OBD, a to za předpokladu, že tato opatření nesnižují odrazující účinek, který kontrola shodnosti v provozu prováděná schvalovacím orgánem má, pokud jde o nesplnění požadavků bodu 3 této přílohy. Pro kontrolu shodnosti vozidel v provozu se smí použít údaje shromážděné členskými státy v rámci programů kontrolních zkoušek. Schvalovací orgány poskytnou na žádost Komisi a dalším schvalovacím orgánům údaje o vykonaných kontrolách a namátkových kontrolách shodnosti v provozu, včetně informací o metodě, kterou byly případy k namátkové kontrole shodnosti v provozu vybrány.

3.1.3.

Nedodržení požadavků bodu 7.1.6 dodatku 1 k příloze 11 předpisu č. 83 zjištěné na základě kontrol popsaných v bodě 3.1.2 tohoto dodatku nebo v bodě 7.1.9 dodatku 1 k příloze 11 předpisu č. 83 se považuje za porušení podmínek, které podléhají sankci, podle článku 13 nařízení (ES) č. 715/2007. Tento odkaz neomezuje použití těchto sankcí v případě jiných porušení dalších ustanovení nařízení (ES) č. 715/2007 nebo tohoto nařízení, jež výslovně na článek 13 nařízení (ES) č. 715/2007 neodkazují.

3.1.4.

Bod 7.6.1 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se nahrazuje tímto:

„7.6.1

Systém OBD hlásí v souladu se specifikacemi normy uvedené v odstavci 6.5.3.2 písm. a) tohoto dodatku počítadlo cyklu zapalování a obecný jmenovatel, jakož i samostatné čitatele a jmenovatele u těchto monitorovacích funkcí, jestliže tato příloha požaduje jejich přítomnost na vozidle:

a)

katalyzátory (každá část se hlásí samostatně);

b)

čidla kyslíku/výfukového plynu včetně sekundárních kyslíkových sond

(každé čidlo se hlásí samostatně);

c)

systém související s emisemi způsobenými vypařováním;

d)

systém EGR;

e)

systém proměnného časování ventilů;

f)

systém sekundárního vzduchu;

g)

filtr pevných částic;

h)

systém následného zpracování NOx (např. adsorbér NOx, systém činidla/katalyzátoru NOx);

i)

systém regulace přeplňovacího tlaku.“

Bod 7.6.2 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se nahrazuje tímto:

„7.6.2

U konkrétních součástí nebo systémů s vícero monitorovacími funkcemi, u nichž tento odstavec požaduje, aby byla hlášena (např. část 1 kyslíkové sondy může mít vícero monitorovacích funkcí pro odezvu a jiné vlastnosti snímače), systém OBD zvlášť určí čitatele a jmenovatele pro každou z konkrétních monitorovacích funkcí a hlásí pouze odpovídajícího čitatele a jmenovatele pro konkrétní monitor s nejnižším početním poměrem. Jestliže dvě nebo více konkrétních monitorovacích funkcí mají totožné poměry, hlásí se u konkrétní součásti odpovídající čitatel a jmenovatel pro konkrétní monitorovací funkci, u které má jmenovatel nejvyšší hodnotu.“

V dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se vkládá nový bod 7.6.2.1, který zní:

„7.6.2.1.

Z povinnosti hlášení jsou vyjmuty čitatele a jmenovatele pro konkrétní monitorovací funkce součástí nebo systémů, jež jsou nepřetržitě monitorovány s ohledem na případný zkrat nebo přerušený obvod.

Výrazem „nepřetržitě“ se v této souvislosti rozumí, že monitorování je trvale aktivováno a k záznamu signálu použitého pro účely monitorování dochází nejméně dvakrát za sekundu, přičemž vyhodnocení přítomnosti či nepřítomnosti poruchy ve vztahu k dané monitorovací funkci proběhne do 15 sekund.

Je-li frekvence záznamu signálu ze vstupní součásti do počítače pro potřeby řízení motoru nižší než dva záznamy za sekundu, může být signál dané součásti vyhodnocován pokaždé, když k záznamu dochází.

Aktivace výstupní součásti/systému pouze za účelem jejího/jeho monitorování není vyžadována.“


Dodatek 2

ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI RODINY VOZIDEL

Základní vlastnosti rodiny vozidel jsou uvedeny v dodatku 2 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83.


PŘÍLOHA XII

STANOVENÍ EMISÍ CO2, SPOTŘEBY PALIVA A ELEKTRICKÉ ENERGIE A ELEKTRICKÉHO AKČNÍHO DOSAHU

1.   SCHVÁLENÍ TYPU VOZIDEL VYBAVENÝCH EKOLOGICKÝMI INOVACEMI

1.1.

Podle čl. 11 odst. 1 nařízení (EU) č. 725/2011 v případě vozidel kategorie M1 a čl. 11 odst. 1 nařízení (EU) č. 427/2014 v případě vozidel kategorie N1 musí výrobce, který chce získat výhody ze snížení svých průměrných specifických emisí CO2 dosaženého s použitím jedné nebo více ekologických inovací instalovaných ve vozidle, podat schvalovacímu orgánu žádost o certifikát ES schválení typu pro vozidlo vybavené touto ekologickou inovací / ekologickými inovacemi.

1.2.

Snížení emisí CO2 z vozidla vybaveného ekologickou inovací se pro účely schválení typu určí s použitím zkušebního postupu a metodiky uvedených v rozhodnutí Komise o schválení příslušné ekologické inovace, v souladu s článkem 10 nařízení (EU) č. 725/2011 v případě vozidel kategorie M1 nebo s článkem 10 nařízení (EU) č. 427/2014 v případě vozidel kategorie N1.

1.3.

Provedením zkoušek nutných pro určení snížení emisí CO2 dosaženého ekologickými inovacemi není v relevantních případech dotčeno prokázání souladu příslušných ekologických inovací s technickými požadavky stanovenými ve směrnici 2007/46/ES.

1.4.

V případě, že inovativní technologie nesplňuje limit ve výši 1 g CO2/km stanovený v článku 9 nařízení (EU) č. 725/2011, nesmí být kód ekologické inovace nebo snížení emisí CO2 dosažené pomocí dané inovativní technologie uvedeny v certifikátu schválení typu.

2.   STANOVENÍ EMISÍ CO2 A SPOTŘEBY PALIVA V PŘÍPADĚ VOZIDEL KATEGORIE N1 PŘEDANÝCH K VÍCESTUPŇOVÉMU SCHVÁLENÍ TYPU

2.1.

Pro účely stanovení emisí CO2 a spotřeby paliva vozidla předaného k vícestupňovému schválení typu, jak je definováno v čl. 3 bodě 7 směrnice 2007/46/ES, se použijí postupy uvedené v příloze XXI. Zvláštní ustanovení týkající se vícestupňového schválení typu jsou uvedena v bodech 2.2 až 2.7 této přílohy.

2.2.

Jízdní zatížení se stanoví na základě rodiny podle matice jízdního zatížení s použitím parametrů reprezentativního vozidla vyráběného ve více stupních, které jsou stanoveny v bodě 4.2.1.4 dílčí přílohy 4 k příloze XXI.

2.3.

Výpočet jízdního zatížení a jízdního odporu se provede na základě reprezentativního vozidla rodiny podle matice jízdního zatížení, jak je uvedeno v bodě 5.1 dílčí přílohy 4 k příloze XXI.

2.4.

Výrobce základního vozidla provádí u reprezentativního vozidla vyráběného ve více stupních zkoušky ohledně emisí CO2 a spotřeby paliva, přičemž poskytne k dispozici výpočetní nástroj, jehož pomocí se na základě parametrů dokončených vozidel stanoví jejich spotřeba paliva a hodnoty CO2 podle dílčí přílohy 7 k příloze XXI.

2.5.

Konečnou spotřebu paliva a hodnoty CO2 vypočítá výrobce zapojený v posledním stupni výroby na základě parametrů dokončeného vozidla podle bodu 3.2.4 dílčí přílohy 7 k příloze XXI.

2.6.

Výrobce dokončeného vozidla uvede v prohlášení o shodě údaje týkající se dokončeného vozidla a doplní údaje týkající se základního vozidla v souladu s přílohou IX směrnice 2007/46/ES.

2.7.

V případě vozidel předaných k jednotlivému schválení vozidla musí certifikát o jednotlivém schválení obsahovat tyto informace:

a)

emise CO2 změřené podle metodiky uvedené v bodech 2.1 až 2.6 výše;

b)

hmotnost dokončeného vozidla v provozním stavu;

c)

identifikační kód podle typu, varianty a verze základního vozidla;

d)

číslo schválení typu základního vozidla včetně čísla rozšíření;

e)

název a adresu výrobce základního vozidla;

f)

hmotnost základního vozidla v provozním stavu.


PŘÍLOHA XIII

ES SCHVÁLENÍ TYPU NÁHRADNÍHO ZAŘÍZENÍ K REGULACI ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK JAKO SAMOSTATNÉHO TECHNICKÉHO CELKU

1.   ÚVOD

1.1.

Tato příloha obsahuje dodatečný požadavek na schvalování typu zařízení k regulaci znečišťujících látek jako samostatného technického celku.

2.   OBECNÉ POŽADAVKY

2.1.   Označení

Původní náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek musí být opatřena alespoň následujícími označeními:

a)

název výrobce vozidla nebo jeho ochranná známka;

b)

značka a identifikační číslo dílu původního náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek uvedeného v informacích podle bodu 2.3.

2.2.   Dokumentace

Původní náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek musí být provázena následujícími informacemi:

a)

název výrobce vozidla nebo jeho ochranná známka;

b)

značka a identifikační číslo dílu původního náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek uvedeného v informacích podle bodu 2.3;

c)

vozidla, pro která je původní náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek typu uvedeného v bodě 2.3 doplňku k dodatku 4 k příloze I, popřípadě včetně identifikačního označení, jestliže je původní náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek způsobilé k montáži na vozidlo vybavené palubním diagnostickým systémem (OBD);

d)

návod k montáži, je-li potřebný.

Tyto informace musí být uvedeny v katalogu výrobků, který výrobce předává prodejcům.

2.3.   Výrobce vozidla musí dodat technické zkušebně a/nebo schvalovacímu orgánu potřebné informace v elektronickém formátu, který vytváří spojení mezi odpovídajícími čísly dílů a dokumentací schválení typu.

Tyto informace musí zahrnovat:

a)

značku (značky) a typ (typy) vozidla;

b)

značku (značky) a typ (typy) původního náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek;

c)

číslo (čísla) dílu původního náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek;

d)

číslo schválení typu daného typu (typů) vozidla.

3.   ZNAČKY ES SCHVÁLENÍ TYPU PRO SAMOSTATNÝ TECHNICKÝ CELEK

3.1.

Každé náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek, které se shoduje s typem schváleným jako samostatný technický celek podle tohoto nařízení, musí být označeno značkou ES schválení typu.

3.2.

Tuto značku tvoří obdélník, ve kterém je vepsáno malé písmeno „e“ a rozlišovací číslo členského státu, který udělil ES schválení typu, v souladu se systémem číslování stanoveným v příloze VII směrnice 2007/46/ES.

Značka ES schválení typu obsahuje u obdélníku také „základní číslo schválení typu“ obsažené v oddílu 4 čísla schválení typu podle přílohy VII směrnice 2007/46/ES, před nímž jsou uvedeny dvě číslice, které udávají pořadové číslo poslední významné technické změny nařízení (ES) č. 715/2007 nebo tohoto nařízení ke dni, kdy bylo uděleno ES schválení typu pro samostatný technický celek. V případě tohoto nařízení je toto pořadové číslo 00.

3.3.

Značka ES schválení typu se umístí na náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek tak, aby byla zřetelně čitelná a nesmazatelná. Musí být umístěna na jakémkoli viditelném místě, je-li náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek namontováno ve vozidle.

3.4.

V dodatku 3 k této příloze je uveden příklad značky ES schválení typu.

4.   TECHNICKÉ POŽADAVKY

4.1.   Požadavky na schválení typu náhradních zařízení k regulaci znečišťujících látek jsou stanoveny v bodě 5 předpisu EHK OSN č. 103, přičemž platí výjimky stanovené v bodech 4.1.1 až 4.1.5.

4.1.1.   „Zkušebním cyklem“ zmíněným v bodě 5 předpisu EHK OSN č. 103 se rozumí tatáž zkouška typu I / typu 1 a tentýž cyklus zkoušky typu I / typu 1, které byly použity pro původní schválení typu vozidla.

4.1.2.   Výrazem „katalyzátor“ použitým v bodě 5 předpisu EHK OSN č. 103 se rozumí „zařízení k regulaci znečišťujících látek“.

4.1.3.   Pokud jde o náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek určená k montáži do vozidel typu schváleného podle nařízení (ES) č. 715/2007, všechny regulované znečišťující látky uvedené v bodě 5.2.3 předpisu EHK OSN č. 103 se nahrazují všemi znečišťujícími látkami uvedenými v tabulce 2 v příloze 1 nařízení (ES) č. 715/2007.

4.1.4.   Pokud jde o náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek určená k montáži do vozidel typu schváleného podle nařízení (ES) č. 715/2007, požadavky na životnost a s nimi spojenými faktory zhoršení uvedenými v bodě 5 předpisu EHK OSN č. 103 se rozumí požadavky a faktory stanovené v příloze VII tohoto nařízení.

4.1.5.   Odkazem na dodatek 1 ke sdělení o schválení typu uvedeným v bodě 5.5.3 předpisu EHK OSN č. 103 se rozumí odkaz na doplněk k certifikátu ES schválení typu o informacích palubního diagnostického systému vozidla (příloha I dodatek 5).

4.2.   Pokud jde o vozidla se zážehovými motory, pak v případě, že emise NMHC naměřené při prokazovací zkoušce nového původního katalyzátoru podle bodu 5.2.1 předpisu EHK OSN č. 103 překročí hodnoty naměřené při schvalování typu vozidla, připočte se rozdíl k mezním hodnotám OBD. Mezní hodnoty OBD jsou stanoveny v bodě 2.3 přílohy XI tohoto nařízení.

4.3.   Revidované mezní hodnoty OBD se použijí při zkouškách kompatibility s OBD stanovených v bodech 5.5 až 5.5.5 předpisu EHK OSN č. 103. A to zejména tehdy, je-li použito překročení povolené v bodě 1 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83.

4.4.   Požadavky na náhradní periodicky se regenerující systémy

4.4.1.   Požadavky týkající se emisí

4.4.1.1.

Vozidlo uvedené / vozidla uvedená v čl. 11 odst. 3 vybavené/vybavená náhradním periodicky se regenerujícím systémem typu, který vyžaduje schválení, se podrobí zkouškám popsaným v bodě 3 přílohy 13 předpisu EHK OSN č. 83 za účelem porovnání jeho/jejich výkonu se stejným vozidlem vybaveným původním periodicky se regenerujícím systémem.

4.4.1.2.

„Zkouškou typu I“ a „cyklem zkoušky typu I“ zmíněnými v bodě 3 přílohy 13 předpisu EHK OSN č. 83 a „zkušebním cyklem“ zmíněným v bodě 5 předpisu EHK OSN č. 103 se rozumí tatáž zkouška typu I / typu 1 a tentýž cyklus zkoušky typu I / typu 1, které byly použity pro původní schválení typu vozidla.

4.4.2.   Stanovení srovnávacího základu

4.4.2.1.

Do vozidla se namontuje nový původní periodicky se regenerující systém. Emisní vlastnosti tohoto systému se určí postupem zkoušky stanoveným v bodě 3 přílohy 13 předpisu EHK OSN č. 83.

4.4.2.1.1.

„Zkouškou typu I“ a „cyklem zkoušky typu I“ zmíněnými v bodě 3 přílohy 13 předpisu EHK OSN č. 83 a „zkušebním cyklem“ zmíněným v bodě 5 předpisu EHK OSN č. 103 se rozumí tatáž zkouška typu I / typu 1 a tentýž cyklus zkoušky typu I / typu 1, které byly použity pro původní schválení typu vozidla.

4.4.2.2.

Na žádost žadatele o schválení typu náhradní konstrukční části schvalovací orgán za nediskriminačních podmínek zpřístupní informace o každém zkoušeném vozidle uvedené v bodech 3.2.12.2.1.11.1 a 3.2.12.2.6.4.1 informačního dokumentu obsaženého v dodatku 3 k příloze I tohoto nařízení.

4.4.3.   Zkouška emisí z výfuku s náhradním periodicky se regenerujícím systémem

4.4.3.1.

Původní periodicky se regenerující systém zkoušeného vozidla (zkoušených vozidel) se nahradí náhradním periodicky se regenerujícím systémem. Emisní vlastnosti tohoto systému se určí postupem zkoušky stanoveným v bodě 3 přílohy 13 předpisu EHK OSN č. 83.

4.4.3.1.1.

„Zkouškou typu I“ a „cyklem zkoušky typu I“ zmíněnými v bodě 3 přílohy 13 předpisu EHK OSN č. 83 a „zkušebním cyklem“ zmíněným v bodě 5 předpisu EHK OSN č. 103 se rozumí tatáž zkouška typu I / typu 1 a tentýž cyklus zkoušky typu I / typu 1, které byly použity pro původní schválení typu vozidla.

4.4.3.2.

Ke stanovení faktoru D náhradního periodicky se regenerujícího systému lze použít kteroukoli z metod zkoušek na zkušebním stavu uvedených v bodě 3 přílohy 13 předpisu EHK OSN č. 83.

4.4.4.   Další požadavky

U náhradních periodicky se regenerujících systémů se použijí požadavky stanovené v bodech 5.2.3, 5.3, 5.4 a 5.5 předpisu EHK OSN č. 103. Výrazem „katalyzátor“ se v těchto bodech rozumí „periodicky se regenerující systém“. Mimoto se u periodicky se regenerujících systémů použijí i výjimky z těchto bodů zmíněné v bodě 4.1 této přílohy.

5.   DOKUMENTACE

5.1.

Každé náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek musí být zřetelně a nesmazatelně označeno názvem výrobce nebo jeho ochrannou známkou a musí k němu být připojeny následující informace:

a)

vozidla (včetně roku výroby), pro která je náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek schváleno, popřípadě včetně označení, které udává, zda je náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek vhodné k montáži do vozidla vybaveného palubním diagnostickým systémem (OBD);

b)

návod k montáži, je-li potřebný.

Tyto informace musí být uvedeny v katalogu výrobků, který výrobce předává prodejcům náhradních zařízení k regulaci znečišťujících látek.

6.   SHODNOST VÝROBY

6.1.   Opatření k zajištění shodnosti výroby jsou přijímána postupem podle článku 12 směrnice 2007/46/ES.

6.2.   Zvláštní ustanovení

6.2.1.

Kontroly uvedené v bodě 2.2 přílohy X směrnice 2007/46/ES se týkají i shodnosti s vlastnostmi stanovenými v čl. 2 bodě 8 tohoto nařízení.

6.2.2.

Pro účely použití čl. 12 odst. 2 směrnice 2007/46/ES mohou být provedeny zkoušky popsané v bodě 4.4.1 této přílohy a v bodě 5.2 předpisu EHK OSN č. 103 (požadavky týkající se emisí). V tomto případě může držitel schválení požádat, aby se jako srovnávací základ alternativně použilo nikoli původní zařízení k regulaci znečišťujících látek, ale náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek, které bylo použito během zkoušek schválení typu (nebo jiný vzorek, u kterého byla prokázána shoda se schváleným typem). Hodnoty emisí naměřené s ověřovaným vzorkem nesmějí v průměru přesahovat o více než 15 % průměrné hodnoty naměřené s referenčním vzorkem.


Dodatek 1

VZOR

Informační dokument č. …

týkající se ES schválení typu náhradních zařízení k regulaci znečišťujících látek

Následující informace, přicházejí-li v úvahu, se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí zobrazovat dostatečně podrobně.

Mají-li systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky elektronické řízení, musí být dodány informace o jeho vlastnostech.

0.   OBECNÉ INFORMACE

0.1.

Značka (obchodní název výrobce): …

0.2.

Typ: …

0.2.1.

Případný obchodní název (názvy): …

0.5.

Název a adresa výrobce: …

Název a adresa případného zplnomocněného zástupce: …

0.7.

U konstrukčních částí a samostatných technických celků umístění a způsob připevnění značky ES schválení typu: …

0.8.

Adresa montážního závodu (závodů): …

1.   POPIS ZAŘÍZENÍ

1.1.

Značka a typ náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek: …

1.2.

Výkresy náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek identifikující zejména všechny vlastnosti uvedené v čl. 2 bodě 8 tohoto nařízení: …

1.3.

Popis typu nebo typů vozidla, pro které je náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek určeno: …

1.3.1.

Číslo (čísla) a/nebo symbol (symboly) charakterizující typ (typy) motoru a vozidla: …

1.3.2.

Má náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek splňovat požadavky na kompatibilitu se systémem OBD? (ano/ne) (1)

1.4.

Popis a výkresy s vyznačením umístění náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek ve výfukovém potrubí motoru: …


(1)  Nehodící se škrtněte.


Dodatek 2

VZOR CERTIFIKÁTU ES SCHVÁLENÍ TYPU

(Maximální formát: A4 (210 mm × 297 mm))

CERTIFIKÁT ES SCHVÁLENÍ TYPU

Razítko správního orgánu

Sdělení týkající se:

ES schválení typu (1), …,

rozšíření ES schválení typu (2), …,

odmítnutí ES schválení typu (3), …,

odejmutí ES schválení typu (4), …,

pro typ konstrukční části / samostatného technického celku (5)

s ohledem na nařízení (ES) č. 715/2007 provedené nařízením (EU) 2017/1151.

Nařízení (ES) č. 715/2007 nebo nařízení (EU) 2017/1151 naposledy pozměněné …

ES schválení typu č.: …

Důvod rozšíření: …

ODDÍL I

0.1.

Značka (obchodní název výrobce): …

0.2.

Typ: …

0.3.

Způsob označení typu, je-li na konstrukční části / samostatném technickém celku vyznačen (6): …

0.3.1.

Umístění tohoto označení: …

0.5.

Název a adresa výrobce: …

0.7.

U konstrukčních částí a samostatných technických celků umístění a způsob připevnění značky ES schválení typu: …

0.8.

Název (názvy) a adresa (adresy) montážního závodu (závodů): …

0.9.

Jméno a adresa případného zástupce výrobce: …

ODDÍL II

1.

Doplňující informace

1.1.

Značka a typ náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek: …

1.2.

Typ (typy) vozidla, pro které je typ náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek určen jako náhradní díl: …

1.3.

Typ (typy) vozidla, na němž bylo náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek zkoušeno: …

1.3.1.

Prokázalo náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek shodnost s požadavky OBD (ano/ne) (7): …

2.

Technická zkušebna odpovědná za provádění zkoušek: …

3.

Datum zkušebního protokolu: …

4.

Číslo zkušebního protokolu: …

5.

Poznámky: …

6.

Místo: …

7.

Datum: …

8.

Podpis: …

Přílohy:

Schvalovací dokumentace


(1)  Nehodící se škrtněte.

(2)  Nehodící se škrtněte.

(3)  Nehodící se škrtněte.

(4)  Nehodící se škrtněte.

(5)  Nehodící se škrtněte.

(6)  Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které nejsou důležité pro popis typu vozidla, konstrukční části nebo samostatného technického celku, na které se tento certifikát schválení typu vztahuje, nahradí se tyto znaky v dokumentaci znakem „?“ (např. ABC??123??).

(7)  Nehodící se škrtněte.


Dodatek 3

Příklad značky ES schválení typu

(viz bod 3.2 této přílohy)

Image

Výše uvedená značka schválení typu umístěná na konstrukční části náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek udává, že daný typ byl schválen ve Francii (e 2) podle tohoto nařízení. První dvě číslice čísla schválení (00) udávají, že tato součást byla schválena jako typ podle tohoto nařízení. Následující čtyři číslice (1234) přiděluje schvalovací orgán jako základní číslo schválení typu pro náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek.


PŘÍLOHA XIV

Přístup k informacím palubního diagnostického systému vozidla a k informacím o opravách a údržbě vozidla

1.   ÚVOD

1.1.

Tato příloha stanoví technické požadavky na přístupnost informací palubního diagnostického systému vozidla a informací o opravách a údržbě vozidla.

2.   POŽADAVKY

2.1.

Informace palubního diagnostického systému vozidla a informace o opravách a údržbě vozidla, jež jsou přístupné prostřednictvím internetových stránek, musí odpovídat technickým specifikacím podle dokumentu SC2-D5 organizace OASIS (Formát informací o opravách vozidla), verze 1.0 ze dne 28. května 2003 (1) a podle bodů 3.2, 3.5, (vyjma bodu 3.5.2), 3.6, 3.7 a 3.8 dokumentu SC1-D2 organizace OASIS (Specifikace požadavků na opravy vozidla), verze 6.1 ze dne 10. ledna 2003 (2), a musí být poskytnuty pouze v otevřených textových a grafických formátech nebo formátech, které lze zobrazit a vytisknout pomocí standardních softwarových modulů plug-in, které jsou volně k dispozici, jsou jednoduše instalovatelné a fungují v běžně používaných počítačových operačních systémech. Hesla v metadatech pokud možno odpovídají normě ISO 15031-2. Takové informace musí být vždy k dispozici, s výjimkou případů souvisejících s údržbou webové stránky. Osoby žádající o právo informace kopírovat či dále zveřejňovat si tato práva vyjednají přímo s příslušným výrobcem. Zpřístupní se i informace pro vzdělávací materiály, ty však mohou být prezentovány prostřednictvím jiných médií, než jsou internetové stránky.

V databázi snadno dostupné samostatným provozovatelům se zpřístupní údaje o všech konstrukčních částech, jimiž je vozidlo (identifikovatelné na základě identifikačního čísla vozidla (VIN) a případných dalších kritérií jako rozvor náprav, výkon motoru, úroveň nebo možnosti vybavení) výrobcem vybaveno a které lze vyměnit za náhradní díly, jež výrobce vozidla poskytuje svým autorizovaným opravnám nebo prodejcům či třetím stranám, a to formou odkazu na číslo části původního zařízení.

Tato databáze musí obsahovat VIN, čísla částí původního zařízení, názvy částí původního zařízení, údaje o platnosti (platnost od–do), vlastnosti montáže a případně charakteristiky struktury.

Informace v databázi se musí pravidelně aktualizovat. Tyto aktualizace musí zahrnovat zejména všechny úpravy jednotlivých vozidel poté, co byla vyrobena, je-li tato informace k dispozici autorizovaným prodejcům.

2.2.

Samostatným provozovatelům musí být umožněn přístup k bezpečnostním prvkům vozidla, které používají autorizovaní prodejci a opravny, přičemž ochrana bezpečnostní technologie musí být zajištěna podle podle těchto požadavků:

i)

při výměně údajů musí být zajištěna důvěrnost, bezúhonnost a ochrana proti opakovanému záznamu;

ii)

musí se použít standard https//ssl-tls (RFC4346);

iii)

pro vzájemné ověření samostatných provozovatelů a výrobců se musí použít bezpečnostní certifikáty v souladu s normou ISO 20828;

iv)

soukromý klíč samostatného provozovatele musí být chráněn bezpečným hardwarem.

Fórum pro přístup k informacím o vozidle stanovené v čl. 13 odst. 9 určí parametry pro splnění těchto požadavků na základě aktuálního vědecko-technologického vývoje.

Samostatní provozovatelé musí získat pro tento účel akreditaci a oprávnění, a to na základě dokumentace prokazující, že provozují zákonnou podnikatelskou činnost a nebyli odsouzeni pro trestný čin v dané oblasti.

2.3.

Přeprogramování řídicích jednotek musí být provedeno buď v souladu s normou ISO 22900, nebo SAE J2534, a to bez ohledu na datum schválení typu. Pro potvrzení kompatibility aplikace specifické pro výrobce a komunikačních rozhraní vozidla splňujících požadavky normy ISO 22900 nebo SAE J2535 nabídne výrobce buď potvrzení nezávisle vyvinutých komunikačních rozhraní vozidel, nebo informace o jakémkoli zvláštním hardware a jeho zapůjčení, který výrobce komunikačních rozhraní vozidel vyžaduje, aby toto potvrzení provedl sám. Na poplatky za toto potvrzení nebo informace či poskytnutí hardware se vztahují podmínky čl. 7 odst. 1 nařízení (ES) č. 715/2007.

2.4.

Všechny chybové kódy týkající se emisí musí odpovídat dodatku 1 k příloze XI.

2.5.

V případě přístupu k jakýmkoli informacím palubního diagnostického systému vozidla a k jakýmkoli informacím o opravách a údržbě vozidla, které nesouvisejí s bezpečnostními oblastmi vozidla, musí požadavky na registraci nutnou k používání webové stránky výrobce samostatným provozovatelem vyžadovat pouze takové informace, které jsou nutné k potvrzení způsobu platby za tyto informace. V případě informací souvisejících s přístupem k bezpečnostním oblastem vozidla předloží samostatný provozovatel certifikát v souladu s normou ISO 20828, v němž prokáže svoji totožnost a totožnost organizace, k níž patří, a výrobce poté předloží vlastní certifikát v souladu s normou ISO 20828, kterým samostatnému provozovateli potvrdí, že získává přístup na oficiální stránku daného výrobce. Obě strany si vedou evidenci všech takových transakcí s údaji o vozidlech a o změnách, které u nich byly v souladu s tímto ustanovením provedeny.

2.6.

V případě, že informace palubního diagnostického systému vozidla a informace o opravách a údržbě vozidla dostupné na webových stránkách výrobce neobsahují konkrétní příslušné informace umožňující správné navržení a výrobu systémů alternativních paliv pro dodatečnou výbavu, musí mít výrobce systémů alternativních paliv pro dodatečnou výbavu možnost získat informace požadované v bodech 0, 2 a 3 dodatku 3 k příloze I tak, že se s příslušnou žádostí obrátí přímo na výrobce. Kontaktní údaje pro tento účel musí být jasně uvedeny na internetových stránkách výrobce a informace musí být poskytnuty do 30 dnů. Tyto informace musí být poskytnuty jen v případě systémů alternativních paliv pro dodatečnou výbavu, které podléhají předpisu EHK OSN č. 115 (3), nebo v případě konstrukčních částí systémů alternativních paliv pro dodatečnou výbavu, které podléhají předpisu EHK OSN č. 115, a musí být poskytnuty pouze na základě žádosti, v níž jsou jasně uvedeny přesné specifikace modelu vozidla, pro který se informace požadují, a v níž je jasně uvedeno, že informace jsou požadovány za účelem výroby systémů alternativních paliv pro dodatečnou výbavu nebo jejich konstrukčních částí, které podléhají předpisu EHK OSN č. 115.

2.7.

Výrobci na svých internetových stránkách s informacemi o opravách uvedou čísla schválení typu podle jednotlivých modelů.

2.8.

Výrobci stanoví rozumné a přiměřené poplatky za přístup na své internetové stránky s informacemi o opravách, a sice za přístup na dobu jedné hodiny, jednoho dne, jednoho měsíce, jednoho roku a rovněž za jednotlivé transakce.


(1)  K dispozici na adrese: http://www.oasis-open.org/committees/download.php/2412/Draft%20Committee%20Specification.pdf

(2)  K dispozici na adrese: http://lists.oasis-open.org/archives/autorepair/200302/pdf00005.pdf

(3)  Úř. věst. L 323, 7.11.2014, s. 91.


Dodatek 1

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

PŘÍLOHA XV

Vyhrazeno


PŘÍLOHA XVI

POŽADAVKY NA VOZIDLA, KTERÁ V SYSTÉMU NÁSLEDNÉHO ZPRACOVÁNÍ VÝFUKOVÝCH PLYNŮ POUŽÍVAJÍ ČINIDLO

1.   ÚVOD

Tato příloha stanoví požadavky na vozidla, která ke snížení emisí používají v systému následného zpracování výfukových plynů činidlo.

Požadavky jsou stanoveny v dodatku 6 k předpisu EHK OSN č. 83, přičemž platí následující výjimka.

Odkazem na přílohu 1 uvedeným v bodě 4.1 dodatku 6 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na dodatek 3 k příloze I tohoto nařízení.


PŘÍLOHA XVII

ZMĚNY NAŘÍZENÍ (ES) č. 692/2008

1.

Dodatek 3 k příloze I nařízení (ES) č. 692/2008 se mění takto:

a)

Body 3. až 3.1.1 se mění takto:

„3.   MĚNIČ HNACÍ ENERGIE (k)

3.1

Výrobce měniče (měničů) hnací energie: …

3.1.1

Kód výrobce (jak je vyznačen na měniči hnací energie, nebo jiný způsob identifikace): …“

b)

Bod 3.2.1.8 se mění takto:

„3.2.1.8

Jmenovitý výkon motoru (n): … kW při … min–1 (hodnota uváděná výrobcem)“

c)

Bod 3.2.2.2 se označuje jako bod 3.2.2.1.1 a nahrazuje se tímto:

„3.2.2.1.1

RON, bezolovnatý benzin: …“

d)

Bod 3.2.4.2.1 se mění takto:

„3.2.4.2.1

Popis systému (common rail / sdružené vstřikovací jednotky / rozdělovací čerpadlo atd.): …“

e)

Bod 3.2.4.2.3 se mění takto:

„3.2.4.2.3

Vstřikovací/dopravní čerpadlo“

f)

Bod 3.2.4.2.4 se mění takto:

„3.2.4.2.4

Regulace omezování otáček motoru“

g)

Bod 3.2.4.2.9.3 se mění takto:

„3.2.4.2.9.3

Popis systému“

h)

Body 3.2.4.2.9.3.6 až 3.2.4.2.9.3.8 se mění takto:

„3.2.4.2.9.3.6

Značka a typ nebo princip činnosti čidla teploty vody: …

3.2.4.2.9.3.7

Značka a typ nebo princip činnosti čidla teploty vzduchu: …

3.2.4.2.9.3.8

Značka a typ nebo princip činnosti čidla tlaku vzduchu: …“

i)

Bod 3.2.4.3.4.3 se mění takto:

„3.2.4.3.4.3

Značka a typ nebo princip činnosti čidla průtoku vzduchu: …“

j)

Body 3.2.4.3.4.9 až 3.2.4.3.4.11 se mění takto:

„3.2.4.3.4.9

Značka a typ nebo princip činnosti čidla teploty vody: …

3.2.4.3.4.10

Značka a typ nebo princip činnosti čidla teploty vzduchu: …

3.2.4.3.4.11

Značka a typ nebo princip činnosti čidla tlaku vzduchu: …“

k)

Bod 3.2.4.3.5 se mění takto:

„3.2.4.3.5

Vstřikovače“

l)

Body 3.2.12.2 až 3.2.12.2.1 se mění takto:

„3.2.12.2

Zařízení k regulaci znečišťujících látek (pokud nejsou uvedena pod jinými položkami)

3.2.12.2.1

Katalyzátor“

m)

Body 3.2.12.2.1.11 až 3.2.12.2.1.11.10 se zrušují.

n)

Body 3.2.12.2.2 až 3.2.12.2.2.5 se zrušují a nahrazují tímto:

„3.2.12.2.2

Čidla

3.2.12.2.2.1

Kyslíková sonda: ano/ne (1)

3.2.12.2.2.1.1

Značka: …

3.2.12.2.2.1.2

Umístění: …

3.2.12.2.2.1.3

Regulační rozsah: …

3.2.12.2.2.1.4

Typ nebo princip činnosti: …

3.2.12.2.2.1.5

Identifikační číslo dílu: …“

o)

Body 3.2.12.2.4.1 až 3.2.12.2.4.2 se mění takto:

„3.2.12.2.4.1.

Vlastnosti (značka, typ, průtok, vysoký tlak / nízký tlak / kombinovaný tlak atd.): …

3.2.12.2.4.2

Vodou chlazený systém (je třeba uvést pro každý systém EGR, např. nízký tlak / vysoký tlak / kombinovaný tlak): ano/ne (1)“

p)

Body 3.2.12.2.5 až 3.2.12.2.5.6 se mění takto:

„3.2.12.2.5

Systém pro regulaci emisí způsobených vypařováním (pouze u benzinových motorů a motorů na ethanol): ano/ne (1)

3.2.12.2.5.1

Podrobný popis zařízení: …

3.2.12.2.5.2

Výkres systému pro regulaci emisí způsobených vypařováním: …

3.2.12.2.5.3

Nákres nádoby s aktivním uhlím: …

3.2.12.2.5.4

Hmotnost dřevěného uhlí: … g

3.2.12.2.5.5

Nákres palivové nádrže s udáním objemu a materiálu (pouze u benzinových motorů a motorů na ethanol): …

3.2.12.2.5.6

Popis a nákres tepelného krytu mezi nádrží a výfukovým systémem: …“

q)

Body 3.2.12.2.6.4 až 3.2.12.2.6.4.4 se zrušují.

r)

Body 3.2.12.2.6.5 až 3.2.12.2.6.6 se nahrazují tímto:

„3.2.12.2.6.4

Značka filtru pevných částic: …

3.2.12.2.6.5

Identifikační číslo dílu: …“

s)

Bod 3.2.12.2.8 se mění takto:

„3.2.12.2.8

Jiný systém: …“

t)

Doplňují se nové body 3.2.12.2.10 až 3.2.12.2.11.8, které zní:

„3.2.12.2.10

Periodicky se regenerující systém: (níže požadované informace uveďte pro každou samostatnou jednotku)

3.2.12.2.10.1

Metoda nebo systém regenerace, popis a/nebo nákres: …

3.2.12.2.10.2

Počet pracovních cyklů typu 1 nebo rovnocenných cyklů na zkušebním stavu, mezi dvěma cykly, kdy probíhají regenerační fáze v podmínkách rovnocenných zkoušce typu 1 (vzdálenost „D“ na obrázku A6.App1/1 v dodatku 1 k dílčí příloze 6 k příloze XXI nařízení (EU) 2017/1151, nebo případně na obrázku A13/1 v příloze 13 předpisu EHK OSN č. 83): …

3.2.12.2.10.2.1

Příslušný cyklus typu 1: (uveďte příslušný postup: příloha XXI, dílčí příloha 4 nebo předpis EHK OSN č. 83): …

3.2.12.2.10.3

Popis metody použité ke stanovení počtu cyklů mezi dvěma cykly, kdy probíhají regenerační fáze: …

3.2.12.2.10.4

Parametry pro stanovení požadované úrovně zatížení předtím, než dojde k regeneraci (tj. teplota, tlak atd.): …

3.2.12.2.10.5

Popis metody použité k zatížení systému při zkoušce popsané v bodě 3.1 přílohy 13 předpisu EHK OSN č. 83: …

3.2.12.2.11

Systémy katalyzátorů používající spotřební činidla (níže požadované informace uveďte pro každou samostatnou jednotku) ano/ne (1)

3.2.12.2.11.1

Druh a koncentrace potřebného činidla: …

3.2.12.2.11.2

Běžné rozmezí provozní teploty činidla: …

3.2.12.2.11.3

Mezinárodní norma: …

3.2.12.2.11.4

Četnost doplňování činidla: průběžně / při údržbě (v příslušných případech)

3.2.12.2.11.5

Ukazatel stavu činidla: (popis a umístění)

3.2.12.2.11.6

Nádrž s činidlem

3.2.12.2.11.6.1

Objem: …

3.2.12.2.11.6.2

Systém vytápění: ano/ne (1)

3.2.12.2.11.6.2.1

Popis nebo nákres

3.2.12.2.11.7

Řídicí jednotka činidla: ano/ne (1)

3.2.12.2.11.7.1

Značka: …

3.2.12.2.11.7.2

Typ: …

3.2.12.2.11.8

Vstřikovač činidla (značka, typ a umístění): …“

u)

Bod 3.2.15.1 se mění takto:

„3.2.15.1

Číslo schválení typu podle nařízení (ES) č. 661/2009 (Úř. věst. L 200, 31. 7. 2009, s. 1)“

v)

Bod 3.2.16.1 se mění takto:

„3.2.16.1

Číslo schválení typu podle nařízení (ES) č. 661/2009 (Úř. věst. L 200, 31. 7. 2009, s. 1)“

w)

Bod 3.3 se mění takto:

„3.3

Elektrický stroj“

x)

Bod 3.3.2 se mění takto:

„3.3.2

REESS“

y)

Bod 3.4 se mění takto:

„3.4

Kombinace měničů hnací energie“

z)

Bod 3.4.4 se mění takto:

„3.4.4

Popis zásobníku energie: (REESS, kondenzátor, setrvačník/generátor)“

aa)

Bod 3.4.4.5 se mění takto:

„3.4.4.5

Energie: … (u REESS: napětí a kapacita v Ah na 2 h, u kondenzátoru: J, …)“

bb)

Bod 3.4.5 se mění takto:

„3.4.5

Elektrický stroj (každý typ elektrického stroje se popíše samostatně)“

cc)

Bod 3.5 se mění takto:

„3.5

Výrobcem udávané hodnoty pro stanovení emisí CO2 / spotřeby paliva / spotřeby elektrické energie / elektrického akčního dosahu a podrobné údaje o ekologických inovací (ve vhodných případech)(o)“

dd)

Bod 4.4 se mění takto:

„4.4

Spojka/spojky“

ee)

Bod 4.6 se mění takto:

„4.6

Převodové poměry

Rychlostní stupeň

Vnitřní převody (poměr otáček hřídele motoru k otáčkám výstupního hřídele převodovky)

Koncový převod/převody (poměr otáček výstupního hřídele převodovky k otáčkám hnaných kol)

Celkové převodové poměry

Maximum u převodovky CVT

 

 

 

1

 

 

 

2

 

 

 

3

 

 

 

 

 

 

Minimum u převodovky CVT“

 

 

 

ff)

Body 6.6 až 6.6.3 se mění takto:

„6.6

Pneumatiky a kola

6.6.1

Kombinace pneumatika/kolo

6.6.1.1

Nápravy

6.6.1.1.1

Náprava 1: …

6.6.1.1.1.1

Označení rozměru pneumatiky

6.6.1.1.2

Náprava 2: …

6.6.1.1.2.1

Označení rozměru pneumatiky

atd.

6.6.2

Horní a dolní mez poloměru valení

6.6.2.1

Náprava 1: …

6.6.2.2

Náprava 2: …

atd.

6.6.3

Tlak(y) v pneumatikách podle doporučení výrobce vozidla: … kPa“

gg)

Bod 9.1 se mění takto:

„9.1

Druh karoserie podle kódů stanovených v části C přílohy II směrnice 2007/46/ES: …“

2.

V tabulce 1 dodatku 6 k příloze I nařízení (ES) č. 692/2008 se řádky ZD až ZL a ZX, ZY mění takto:

„ZD

Euro 6c

Euro 6-2

M, N1 třída I

zážehový, vznětový

 

 

31.8.2018

ZE

Euro 6c

Euro 6-2

N1 třída II

zážehový, vznětový

 

 

31.8.2019

ZF

Euro 6c

Euro 6-2

N1 třída III, N2

zážehový, vznětový

 

 

31.8.2019

ZG

Euro 6d-TEMP

Euro 6-2

M, N1 třída I

zážehový, vznětový

 

 

31.8.2018

ZH

Euro 6d-TEMP

Euro 6-2

N1 třída II

zážehový, vznětový

 

 

31.8.2019

ZI

Euro 6d-TEMP

Euro 6-2

N1 třída III, N2

zážehový, vznětový

 

 

31.8.2019

ZJ

Euro 6d

Euro 6-2

M, N1 třída I

zážehový, vznětový

 

 

31.8.2018

ZK

Euro 6d

Euro 6-2

N1 třída II

zážehový, vznětový

 

 

31.8.2019

ZL

Euro 6d

Euro 6-2

N1 třída III, N2

zážehový, vznětový

 

 

31.8.2019

ZX

nepoužije se

nepoužije se

všechna vozidla

bateriový plně elektrický

1.9.2009

1.1.2011

31.8.2019

ZY

nepoužije se

nepoužije se

všechna vozidla

bateriový plně elektrický

1.9.2009

1.1.2011

31.8.2019

ZZ

nepoužije se

nepoužije se

všechna vozidla s certifikátem podle bodu 2.1.1 přílohy I

zážehový, vznětový

1.9.2009

1.1.2011

31.8.2019“


PŘÍLOHA XVIII

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE PŘÍLOHY I, II, III, VIII A IX SMĚRNICE 2007/46/ES

Změny přílohy I směrnice 2007/46/ES

1)

Příloha I směrnice 2007/46/ES se mění takto:

a)

Bod 2.6.1 se mění takto:

„2.6.1

Rozložení této hmotnosti na nápravy a, u návěsu, tuhého přívěsu nebo přívěsu s nápravami uprostřed, zatížení spojovacího zařízení:

a)

minimální a maximální hodnota pro každou variantu: …

b)

hmotnost pro každou verzi (musí být poskytnuta tabulka): …“

b)

Body 3. až 3.1.1 se mění takto:

„3.   MĚNIČ HNACÍ ENERGIE (k)

3.1

Výrobce měniče (měničů) hnací energie: …

3.1.1

Kód výrobce (jak je vyznačen na měniči hnací energie, nebo jiný způsob identifikace): …“

c)

Bod 3.2.1.8 se mění takto:

„3.2.1.8

Jmenovitý výkon motoru (n): … kW při … min–1 (hodnota uváděná výrobcem)“

d)

Vkládá se nový bod 3.2.2.1.1, který zní:

„3.2.2.1.1

RON, bezolovnatý benzin: …“

e)

Bod 3.2.4.2.1 se mění takto:

„3.2.4.2.1

Popis systému (common rail / sdružené vstřikovací jednotky / rozdělovací čerpadlo atd.): …“

f)

Bod 3.2.4.2.3 se mění takto:

„3.2.4.2.3

Vstřikovací/dopravní čerpadlo“

g)

Bod 3.2.4.2.4 se mění takto:

„3.2.4.2.4

Regulace omezování otáček motoru“

h)

Bod 3.2.4.2.9.3 se mění takto:

„3.2.4.2.9.3

Popis systému“

i)

Vkládá se nový bod 3.2.4.2.9.3.1.1, který zní:

„3.2.4.2.9.3.1.1

Verze softwaru ECU: …“

j)

Body 3.2.4.2.9.3.6 až 3.2.4.2.9.3.8 se mění takto:

„3.2.4.2.9.3.6

Značka a typ nebo princip činnosti čidla teploty vody: …

3.2.4.2.9.3.7

Značka a typ nebo princip činnosti čidla teploty vzduchu: …

3.2.4.2.9.3.8

Značka a typ nebo princip činnosti čidla tlaku vzduchu: …“

k)

Vkládá se nový bod 3.2.4.3.4.1.1, který zní:

„3.2.4.3.4.1.1

Verze softwaru ECU: …“

l)

Bod 3.2.4.3.4.3 se mění takto:

„3.2.4.3.4.3

Značka a typ nebo princip činnosti čidla průtoku vzduchu: …“

m)

Body 3.2.4.3.4.9 až 3.2.4.3.4.11 se mění takto:

„3.2.4.3.4.9

Značka a typ nebo princip činnosti čidla teploty vody: …

3.2.4.3.4.10

Značka a typ nebo princip činnosti čidla teploty vzduchu: …

3.2.4.3.4.11

Značka a typ nebo princip činnosti čidla tlaku vzduchu: …“

n)

Bod 3.2.4.3.5 se mění takto:

„3.2.4.3.5

Vstřikovače“

o)

Doplňují se nové body 3.2.4.4.2 a 3.2.4.4.3, které znějí:

„3.2.4.4.2

Značka/značky: …

3.2.4.4.3

Typ(y): …“

p)

Body 3.2.12.2 až 3.2.12.2.1 se mění takto:

„3.2.12.2

Zařízení k regulaci znečišťujících látek (pokud nejsou uvedena pod jinými položkami)

3.2.12.2.1

Katalyzátor“

q)

Body 3.2.12.2.1.11 až 3.2.12.2.1.11.10 se zrušují a nahrazují tímto bodem:

„3.2.12.2.1.11

Běžné rozmezí provozní teploty: … °C“

r)

Body 3.2.12.2.2 až 3.2.12.2.2.5 se zrušují a nahrazují tímto:

„3.2.12.2.2

Čidla

3.2.12.2.2.1

Kyslíková sonda: ano/ne (1)

3.2.12.2.2.1.1

Značka: …

3.2.12.2.2.1.2

Umístění: …

3.2.12.2.2.1.3

Regulační rozsah: …

3.2.12.2.2.1.4

Typ nebo princip činnosti: …

3.2.12.2.2.1.5

Identifikační číslo dílu: …

3.2.12.2.2.2

Sonda NOx: ano/ne (1)

3.2.12.2.2.2.1

Značka: …

3.2.12.2.2.2.2

Typ: …

3.2.12.2.2.2.3

Umístění: …

3.2.12.2.2.3

Snímač pevných částic: ano/ne (1)

3.2.12.2.2.3.1

Značka: …

3.2.12.2.2.3.2

Typ: …

3.2.12.2.2.3.3

Umístění: …“

s)

Body 3.2.12.2.4.1 až 3.2.12.2.4.2 se mění takto:

„3.2.12.2.4.1

Vlastnosti (značka, typ, průtok, vysoký tlak / nízký tlak / kombinovaný tlak atd.): …

3.2.12.2.4.2

Vodou chlazený systém (je třeba uvést pro každý systém EGR, např. nízký tlak / vysoký tlak / kombinovaný tlak): ano/ne (1)“

t)

Body 3.2.12.2.5 až 3.2.12.2.5.6 se mění takto:

„3.2.12.2.5

Systém pro regulaci emisí způsobených vypařováním (pouze u benzinových motorů a motorů na ethanol): ano/ne (1)

3.2.12.2.5.1

Podrobný popis zařízení: …

3.2.12.2.5.2

Výkres systému pro regulaci emisí způsobených vypařováním: …

3.2.12.2.5.3

Nákres nádoby s aktivním uhlím: …

3.2.12.2.5.4

Hmotnost dřevěného uhlí: … g

3.2.12.2.5.5

Nákres palivové nádrže s udáním objemu a materiálu (pouze u benzinových motorů a motorů na ethanol): …

3.2.12.2.5.6

Popis a nákres tepelného krytu mezi nádrží a výfukovým systémem: …“

u)

Body 3.2.12.2.6.4 až 3.2.12.2.6.4.4 se zrušují.

v)

Body 3.2.12.2.6.5 až 3.2.12.2.6.6 se označují takto:

„3.2.12.2.6.4

Značka filtru pevných částic: …

3.2.12.2.6.5

Identifikační číslo dílu: …“

w)

Body 3.2.12.2.7 až 3.2.12.2.7.0.6 se mění takto:

„3.2.12.2.7

Palubní diagnostický systém (OBD): ano/ne (1): …

3.2.12.2.7.0.1

(Pouze Euro VI) Počet rodin motorů s OBD v rámci rodiny motorů

3.2.12.2.7.0.2

(Pouze Euro VI) Seznam rodin motorů s OBD (v případě potřeby)

3.2.12.2.7.0.3

(Pouze Euro VI) Číslo rodiny motorů s OBD, do které patří základní motor / člen rodiny motorů: …

3.2.12.2.7.0.4

(Pouze Euro VI) Odkazy výrobce na dokumentaci OBD vyžadovanou podle čl. 5 odst. 4 písm. c) a čl. 9 odst. 4 nařízení (EU) č. 582/2011 a uvedenou v příloze X uvedeného nařízení pro účel schvalování systému OBD

3.2.12.2.7.0.5

(Pouze Euro VI) Odkaz výrobce na dokumentaci pro montáž systému motoru vybaveného OBD do vozidla (v případě potřeby)

3.2.12.2.7.0.6

(Pouze Euro VI) Odkaz výrobce na soubor dokumentace vztahující se k montáži systému OBD schváleného motoru do vozidla (v případě potřeby)“

x)

V bodě 3.2.12.2.7.6.4.1 se změna nadpisu netýká českého znění.

y)

Bod 3.2.12.2.8 se mění takto:

„3.2.12.2.8

Jiný systém: …“

z)

Doplňují se nové body3.2.12.2.8.2.3 až 3.2.12.2.8.2.5, které znějí:

„3.2.12.2.8.2.3

Typ systému upozornění: žádný opětovný start motoru po odpočítávání / žádný start po doplnění paliva / uzamknutí palivového systému / omezení výkonu

3.2.12.2.8.2.4

Popis systému upozornění

3.2.12.2.8.2.5

Ekvivalent průměrného dojezdu vozidla s plnou palivovou nádrží: … km“

aa)

Vkládá se nový bod 3.2.12.2.8.4, který zní:

„3.2.12.2.8.4

(Pouze Euro VI) Seznam rodin motorů s OBD (v případě potřeby): …“

bb)

Doplňují se nové body 3.2.12.2.10 až 3.2.12.2.11.8, které znějí:

„3.2.12.2.10

Periodicky se regenerující systém: (níže požadované informace uveďte pro každou samostatnou jednotku)

3.2.12.2.10.1

Metoda nebo systém regenerace, popis a/nebo nákres: …

3.2.12.2.10.2

Počet pracovních cyklů typu 1 nebo rovnocenných cyklů na zkušebním stavu, mezi dvěma cykly, kdy probíhají regenerační fáze v podmínkách rovnocenných zkoušce typu 1 (vzdálenost „D“ na obrázku A6.App1/1 v dodatku 1 k dílčí příloze 6 k příloze XXI nařízení (EU) 2017/1151, nebo případně na obrázku A13/1 v příloze 13 předpisu EHK OSN č. 83): …

3.2.12.2.10.2.1

Příslušný cyklus typu 1 (uveďte příslušný postup: příloha XXI, dílčí příloha 4 nebo předpis EHK OSN č. 83): …

3.2.12.2.10.3

Popis metody použité ke stanovení počtu cyklů mezi dvěma cykly, kdy probíhají regenerační fáze: …

3.2.12.2.10.4

Parametry pro stanovení požadované úrovně zatížení předtím, než dojde k regeneraci (tj. teplota, tlak atd.): …

3.2.12.2.10.5

Popis metody použité k zatížení systému při zkoušce popsané v bodě 3.1 přílohy 13 předpisu EHK OSN č. 83: …

3.2.12.2.11

Systémy katalyzátorů používající spotřební činidla (níže požadované informace uveďte pro každou samostatnou jednotku) ano/ne (1)

3.2.12.2.11.1

Druh a koncentrace potřebného činidla: …

3.2.12.2.11.2

Běžné rozmezí provozní teploty činidla: …

3.2.12.2.11.3

Mezinárodní norma: …

3.2.12.2.11.4

Četnost doplňování činidla: průběžně / při údržbě (v příslušných případech)

3.2.12.2.11.5

Vstřikovač činidla (popis a umístění): …

3.2.12.2.11.6

Nádrž s činidlem

3.2.12.2.11.6.1

Objem: …

3.2.12.2.11.6.2

Systém vytápění: ano/ne

3.2.12.2.11.6.2.1

Popis nebo nákres …

3.2.12.2.11.7

Řídicí jednotka činidla: ano/ne (1)

3.2.12.2.11.7.1

Značka: …

3.2.12.2.11.7.2

Typ: …

3.2.12.2.11.8

Vstřikovač činidla (značka, typ a umístění): …“

cc)

Bod 3.2.15.1 se mění takto:

„3.2.15.1

Číslo schválení typu podle nařízení (ES) č. 661/2009 (Úř. věst. L 200, 31.7.2009, s. 1): …“

dd)

Bod 3.2.16.1 se mění takto:

„3.2.16.1

Číslo schválení typu podle nařízení (ES) č. 661/2009 (Úř. věst. L 200, 31.7.2009, s. 1): …“

ee)

Doplňují se nové body 3.2.20 až 3.2.20.2.4, které znějí:

„3.2.20.

Údaje o akumulaci tepla

3.2.20.1

Zařízení pro aktivní akumulaci tepla: ano/ne

3.2.20.1.1

Entalpie: … (J)

3.2.20.2

Izolační materiály

3.2.20.2.1

Izolační materiál: …

3.2.20.2.2

Objem izolace: …

3.2.20.2.3

Hmotnost izolace: …

3.2.20.2.4

Umístění izolace: …“

ff)

Bod 3.3 se mění takto:

„3.3.

Elektrický stroj“

gg)

Bod 3.3.2 se mění takto:

„3.3.2

REESS“

hh)

Bod 3.4 se mění takto:

„3.4.

Kombinace měničů hnací energie“

ii)

Bod 3.4.4 se mění takto:

„3.4.4

Popis zásobníku energie: (REESS, kondenzátor, setrvačník/generátor)“

jj)

Bod 3.4.4.5 se mění takto:

„3.4.4.5

Energie: … (u REESS: napětí a kapacita v Ah na 2 h, u kondenzátoru: J, …)“

kk)

Bod 3.4.5 se mění takto:

„3.4.5

Elektrický stroj (každý typ elektrického stroje se popíše samostatně)“

ll)

Bod 3.5 se mění takto:

„3.5

Výrobcem udávané hodnoty pro stanovení emisí CO2 / spotřeby paliva / spotřeby elektrické energie / elektrického akčního dosahu a podrobné údaje o ekologických inovací (ve vhodných případech)(°)“

mm)

Doplňují se nové body 3.5.7 až 3.5.8.3, které znějí:

„3.5.7

Výrobcem udávané hodnoty

3.5.7.1

Parametry zkušebního vozidla

3.5.7.1.1

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High)

3.5.7.1.1.1

Energetická náročnost cyklu: … J

3.5.7.1.1.2

Koeficienty jízdního zatížení

3.5.7.1.1.2.1

f0: … N

3.5.7.1.1.2.2

f1: …N/(km/h)

3.5.7.1.1.2.3

f2: … N/(km/h)2

3.5.7.1.2

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech)

3.5.7.1.2.1

Energetická náročnost cyklu: … J

3.5.7.1.2.2

Koeficienty jízdního zatížení

3.5.7.1.2.2.1

f0: … N

3.5.7.1.2.2.2

f1: …N/(km/h)

3.5.7.1.2.2.3

f2: … N/(km/h)2

3.5.7.1.3

Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech)

3.5.7.1.3.1

Energetická náročnost cyklu: … J

3.5.7.1.3.2

Koeficienty jízdního zatížení

3.5.7.1.3.2.1

f0: … N

3.5.7.1.3.2.2

f1: …N/(km/h)

3.5.7.1.3.2.3

f2: … N/(km/h)2

3.5.7.2

Kombinované hmotnostní emise CO2

3.5.7.2.1

Hmotnostní emise CO2 u spalovacích motorů

3.5.7.2.1.1

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): … g/km

3.5.7.2.1.2

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): … g/km

3.5.7.2.2

Hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování v případě hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením a hybridních elektrických vozidel s jiným než externím nabíjením

3.5.7.2.2.1

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): … g/km

3.5.7.2.2.2

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): … g/km

3.5.7.2.2.3

Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech): … g/km

3.5.7.2.3

Hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení v případě hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením

3.5.7.2.3.1

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): … g/km

3.5.7.2.3.2

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): … g/km

3.5.7.2.3.3

Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech): … g/km

3.5.7.3

Elektrický akční dosah v případě elektrických vozidel

3.5.7.3.1

Akční dosah výhradně na elektřinu (Pure Electric Range – PER) v případě výhradně elektrických vozidel

3.5.7.3.1.1

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): … km

3.5.7.3.1.2

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): … km

3.5.7.3.2

Elektrický akční dosah na baterii (All Electric Range – AER) v případě hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením

3.5.7.3.2.1

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): … km

3.5.7.3.2.2

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): … km

3.5.7.3.2.3

Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech): … km

3.5.7.4

Spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování (FCCS) v případě hybridních vozidel s palivovými články

3.5.7.4.1

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): … kg/100 km

3.5.7.4.2

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): … kg/100 km

3.5.7.4.3

Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech): … kg/100 km

3.5.7.5

Spotřeba elektrické energie v případě elektrických vozidel

3.5.7.5.1

Kombinovaná spotřeba elektrické energie (ECWLTC) v případě výhradně elektrických vozidel

3.5.7.5.1.1

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): … Wh/km

3.5.7.5.1.2

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): … Wh/km

3.5.7.5.2

Spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení ECAC,CD vážená faktorem použití UF (kombinovaná)

3.5.7.5.2.1

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): … Wh/km

3.5.7.5.2.2

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): … Wh/km

3.5.7.5.2.3

Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech): … Wh/km

3.5.8

Vozidlo vybavené ekologickou inovací ve smyslu článku 12 nařízení (ES) č. 443/2009 v případě vozidel kategorie M1 nebo článku 12 nařízení (EU) č. 510/2011 v případě vozidel kategorie N1: ano/ne (1)

3.5.8.1

Typ/varianta/verze základního vozidla, jak je uvedeno v článku 5 nařízení (EU) č. 725/2011 v případě vozidel kategorie M1 nebo článku 5 nařízení (EU) č. 427/2014 v případě vozidel kategorie N1 (v příslušných případech): …

3.5.8.2

Vzájemné působení různých ekologických inovací: ano/ne (1)

3.5.8.3

Údaje o emisích související s použitím ekologických inovací (pro každé zkoušené referenční palivo musí být vypracována samostatná tabulka) (w1)

Rozhodnutí, kterým byla ekologická inovace schválena (w2)

Kód ekologické inovace (w3)

1.

Emise CO2 základního vozidla (g/km)

2.

Emise CO2 vozidla s danou ekologickou inovací (g/km)

3.

Emise CO2 základního vozidla při zkušebním cyklu typu 1 (w4)

4.

Emise CO2 vozidla s danou ekologickou inovací při zkušebním cyklu typu 1

5.

Faktor použití (UF), tj. časový podíl využívání příslušné technologie při běžných provozních podmínkách

Výsledné snížení emisí CO2 ((1 – 2) – (3 – 4))*5

xxxx/201x

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Celkové snížení emisí CO2 (g/km)(w5)“

 

nn)

Bod 4.4 se mění takto:

„4.4

Spojka/spojky: …“

oo)

Vkládají se nové body 4.5.1.1 až 4.5.1.5, které znějí:

„4.5.1.1

Primární režim: ano/ne (1)

4.5.1.2

Nejlepší režim (není-li žádný primární režim): …

4.5.1.3

Nejhorší režim (není-li žádný primární režim): …

4.5.1.4

Jmenovitý točivý moment: …

4.5.1.5

Počet spojek: …“

pp)

Bod 4.6 se mění takto:

„4.6

Převodové poměry

Rychlostní stupeň

Vnitřní převody (poměr otáček hřídele motoru k otáčkám výstupního hřídele převodovky)

Koncový převod/převody (poměr otáček výstupního hřídele převodovky k otáčkám hnaných kol)

Celkové převodové poměry

Maximum u převodovky CVT

 

 

 

1

 

 

 

2

 

 

 

3

 

 

 

 

 

 

Minimum u převodovky CVT

Zpětný chod“

 

 

 

qq)

Body 6.6 až 6.6.5 se mění takto:

„6.6

Pneumatiky a kola

6.6.1

Kombinace pneumatika/kolo

6.6.1.1

Nápravy

6.6.1.1.1

Náprava 1: …

6.6.1.1.1.1

Označení rozměru pneumatiky: …

6.6.1.1.1.2

Index únosnosti: …

6.6.1.1.1.3

Značka kategorie rychlosti (r): …

6.6.1.1.1.4

Rozměr(y) ráfku kol: …

6.6.1.1.1.5

Hloubka zálisu (zálisů) kola: …

6.6.1.1.2

Náprava 2: …

6.6.1.1.2.1

Označení rozměru pneumatiky: …

6.6.1.1.2.2

Index únosnosti: …

6.6.1.1.2.3

Značka kategorie rychlosti: …

6.6.1.1.2.4

Rozměr(y) ráfku kol: …

6.6.1.1.2.5

Hloubka zálisu (zálisů) kola: …

atd.

6.6.1.2

Náhradní kolo (existuje-li): …

6.6.2

Horní a dolní mez poloměru valení

6.6.2.1

Náprava 1: … mm

6.6.2.2

Náprava 2: … mm

6.6.2.3

Náprava 3: …mm

6.6.2.4

Náprava 4: …mm

atd.

6.6.3

Tlak(y) v pneumatikách podle doporučení výrobce vozidla: … kPa

6.6.4

Kombinace řetězy/pneumatika/kolo přední nebo zadní nápravy, která je podle doporučení výrobce pro typ vozidla vhodná: …

6.6.5

Stručný popis případného náhradního kola pro dočasné užití: …“

rr)

Bod 9.1 se mění takto:

„9.1

Druh karoserie podle kódů stanovených v části C přílohy II směrnice 2007/46/ES: …“

ss)

Bod 9.9.2.1 se mění takto:

„9.9.2.1

Typ a technický popis zařízení: …“

Změny přílohy II směrnice 2007/46/ES

2)

Příloha II se mění takto:

a)

V bodech 1.3.1 a 3.3.1 části B přílohy II, které vymezují kritéria pro „verze vozidel“ kategorie M1 a N1, se na konci doplňuje nový text, který zní:

Alternativně ke kritériím h), i) a j) musí mít vozidla v rámci jedné verze společné všechny zkoušky pro výpočet emisí CO2, spotřeby elektrické energie a spotřeby paliva podle ustanovení dílčí přílohy 6 k příloze XXI nařízení (EU) 2017/1151.

b)

Na konci bodu 3.3.1 části B přílohy II se doplňuje nové písmeno, které zní:

„k)

existenci jedinečného souboru inovativních technologií podle článku 12 nařízení (EU) č. 510/2011 (*1).

(*1)  Úř. věst. L 145, 31.5.2011, s. 1.“"

Změny přílohy III směrnice 2007/46/ES

3)

Příloha III směrnice 2007/46/ES se mění takto:

a)

Body 3. až 3.1.1 se mění takto:

„3.   MĚNIČ HNACÍ ENERGIE (k)

3.1

Výrobce měniče (měničů) hnací energie: …

3.1.1

Kód výrobce (jak je vyznačen na měniči hnací energie, nebo jiný způsob identifikace): …“

b)

Bod 3.2.1.8 se mění takto:

„3.2.1.8

Jmenovitý výkon motoru (n): … kW při… min-1 (hodnota uváděná výrobcem)“

c)

Body 3.2.12.2 až 3.2.12.2.1 se mění takto:

„3.2.12.2

Zařízení k regulaci znečišťujících látek (pokud nejsou uvedena pod jinými položkami)

3.2.12.2.1

Katalyzátor“

d)

Bod 3.2.12.2.1.11 se zrušuje.

e)

Body 3.2.12.2.1.11.6 a 3.2.12.2.1.11.7 se zrušují.

f)

Bod 3.2.12.2.2 se zrušuje a nahrazuje tímto novým bodem:

„3.2.12.2.2.1

Kyslíková sonda: ano/ne (1)“

g)

Bod 3.2.12.2.5 se mění takto:

„3.2.12.2.5

Systém pro regulaci emisí způsobených vypařováním (pouze u benzinových motorů a motorů na ethanol): ano/ne (1)“

h)

Bod 3.2.12.2.8 se mění takto:

„3.2.12.2.8

Jiný systém“

i)

Doplňují se nové body 3.2.12.2.10 až 3.2.12.2.10.1, které znějí:

„3.2.12.2.10

Periodicky se regenerující systém: (níže požadované informace uveďte pro každou samostatnou jednotku)

3.2.12.2.10.1

Metoda nebo systém regenerace, popis a/nebo nákres: …“

j)

Vkládá se nový bod 3.2.12.2.11.1, který zní:

„3.2.12.2.11.1

Druh a koncentrace potřebného činidla: …“

k)

Bod 3.3 se mění takto:

„3.3.

Elektrický stroj“

l)

Bod 3.3.2 se mění takto:

„3.3.2

REESS“

m)

Bod 3.4 se mění takto:

„3.4.

Kombinace měničů hnací energie“

n)

Body 3.5.4 až 3.5.5.6 se zrušují.

o)

Bod 4.6 se mění takto:

„4.6.

Převodové poměry

Rychlostní stupeň

Vnitřní převody (poměr otáček hřídele motoru k otáčkám výstupního hřídele převodovky)

Koncový převod/převody (poměr otáček výstupního hřídele převodovky k otáčkám hnaných kol)

Celkové převodové poměry

Maximum u převodovky CVT

 

 

 

1

 

 

 

2

 

 

 

3

 

 

 

 

 

 

Minimum u převodovky CVT

Zpětný chod“

 

 

 

p)

Bod 6.6.1 se mění takto:

„6.6.1

Kombinace pneumatika/kolo“

q)

Bod 9.1 se mění takto:

„9.1

Druh karoserie podle kódů stanovených v části C přílohy II směrnice 2007/46/ES: …“

Změny přílohy VIII směrnice 2007/46/ES

4)

Příloha VIII směrnice 2007/46/ES se mění takto:

„PŘÍLOHA VIII

VÝSLEDKY ZKOUŠEK

(Vyplní schvalovací orgán odpovědný za schválení typu a připojí k certifikátu ES schválení typu vozidla)

V každém případě musí informace jasně vyjadřovat, o kterou variantu a verzi se jedná. Jedna verze nesmí mít více než jeden výsledek. Je však přípustná kombinace několika výsledků pro určitou verzi s označením nejhoršího případu. Tehdy je třeba připojit poznámku, že pro body označené hvězdičkou (*) jsou udány pouze výsledky nejhoršího případu.

1.   Výsledky zkoušek hladin akustického tlaku

Číslo základního regulačního aktu a posledního pozměňujícího regulačního aktu použitelného na schválení. Pokud regulační akt stanoví dvě nebo více etap pro provedení, uveďte také etapu provedení: …

Varianta/verze:

u vozidla za jízdy (dB(A)/E)

u stojícího vozidla (dB(A)/E)

při otáčkách (min–1):

2.   Výsledky zkoušek výfukových emisí

2.1   Emise z motorových vozidel měřené v rámci zkoušení lehkých užitkových vozidel

Uveďte poslední pozměňující regulační akt použitelný na schválení. Pokud regulační akt stanoví dvě nebo více etap pro provedení, uveďte také etapu provedení: …

Palivo (paliva) (1): … (nafta, benzin, LPG, NG, dvoupalivový (bi-fuel)): benzin/NG, LPG, NG/biomethan, flex-fuel: benzin/ethanol…)

2.1.1   Zkouška typu 1 (2), (3) (emise vozidla při zkušebním cyklu po studeném startu)

Průměrné hodnoty NEDC, nejvyšší hodnoty WLTP

Varianta/verze:

CO (mg/km)

THC (mg/km)

NMHC (mg/km)

NOx (mg/km)

THC + NOx (mg/km)

Hmotnost pevných částic (PM) (mg/km)

Počet částic (PN) (#/km) (1)


Zkouška korekce teploty okolí (ATCT)

Rodina ATCT

Interpolační rodina

Rodina podle matice jízdního zatížení


Korekční faktory rodiny

Rodina ATCT

FCF

2.2.1   Zkouška typu 2 (4), (5) (údaje týkající se emisí požadované při schvalování typu pro způsobilost vozidla k silničnímu provozu)

Typ 2, zkouška při nízkých volnoběžných otáčkách

Varianta/verze:

CO (% obj.)

Otáčky motoru (min-1)

Teplota oleje v motoru (°C)

Typ 2, zkouška při vysokých volnoběžných otáčkách

Varianta/verze:

CO (% obj.)

Hodnota lambda

Otáčky motoru (min-1)

Teplota oleje v motoru (°C)

2.1.3   Zkouška typu 3 (emise plynů z klikové skříně): …

2.1.4   Zkouška typu 4 (emise způsobené vypařováním): … g/zkouška

2.1.5   Zkouška typu 5 (životnost zařízení k regulaci znečišťujících látek):

počet ujetých kilometrů pro účely zkoušky stárnutí (km) (např. 160 000 km): …

Faktor zhoršení DF: vypočtený/stanovený (6)

Hodnoty:

Varianta/verze:

CO

THC

NMHC

NOx

THC + NOx

Hmotnost pevných částic (PM)

Počet částic (PN) (1)

2.1.6   Zkouška typu 6 (průměrné emise při nízké okolní teplotě):

Varianta/verze:

CO (g/km)

THC (g/km)

2.1.7   Palubní diagnostický systém (OBD): ano/ne (7)

2.2   Emise z motorů měřené v rámci zkoušení těžkých nákladních vozidel.

Uveďte poslední pozměňující regulační akt použitelný na schválení. Pokud regulační akt stanoví dvě nebo více etap pro provedení, uveďte také etapu provedení: …

Palivo (paliva) (8) … (nafta, benzin, LPG, NG, ethanol…)

2.2.1   Výsledky evropské zkoušky s ustáleným cyklem (zkoušky ESC) (9), (10), (11)

Varianta/verze:

CO (mg/kWh)

THC (mg/kWh)

NOx (mg/kWh)

NH3 (ppm) (1)

Hmotnost PM (mg/kWh)

Počet PM (#/kWh) (1)

2.2.2   Výsledky evropské zkoušky se závislostí na zatížení (ELR) (12)

Varianta/verze:

Koeficient absorpce: … m–1

2.2.3   Výsledky evropské zkoušky s neustáleným cyklem (ETC) (13), (14)

Varianta/verze:

CO (mg/kWh)

THC (mg/kWh)

NMHC (mg/kWh) (1)

CH4 (mg/kWh) (1)

NOx (mg/kWh)

NH3 (ppm) (1)

Hmotnost PM (mg/kWh)

Počet PM (#/kWh) (1)

2.2.4   Zkouška při volnoběhu (15)

Varianta/verze:

CO (% obj.)

Hodnota lambda (1)

Otáčky motoru (min–1)

Teplota oleje v motoru (K)

2.3   Kouř vznětových motorů

Uveďte poslední pozměňující regulační akt použitelný na schválení. Pokud regulační akt stanoví dvě nebo více etap pro provedení, uveďte také etapu provedení: …

2.3.1   Výsledky zkoušky při volné akceleraci

Varianta/verze:

Korigovaná hodnota koeficientu absorpce (m– 1)

Normální volnoběžné otáčky

Maximální otáčky motoru

Teplota oleje (minimální/maximální)

3.   Výsledky zkoušek emisí CO2, spotřeby paliva/elektřiny a zkoušek akčního dosahu na elektřinu

Číslo základního regulačního aktu a posledního pozměňujícího regulačního aktu použitelného na schválení: …

3.1   Spalovací motory, včetně hybridních elektrických vozidel s jiným než externím nabíjením (NOVC)  (16)  (17)

Varianta/verze:

Hmotnostní emise CO2 (městský cyklus) (g/km)

Hmotnostní emise CO2 (mimoměstský cyklus) (g/km)

Hmotnostní emise CO2 (kombinace) (g/km)

Spotřeba paliva (městský cyklus) (l/100 km) (18)

Spotřeba paliva (mimoměstský cyklus) (l/100 km) (19)

Spotřeba paliva (kombinace) (l/100 km) (20)


Identifikátor interpolační rodiny (21)

Varianta/verze


Identifikátor rodiny podle matice jízdního zatížení (22)

Varianta/verze


Výsledky:

Identifikátor interpolační rodiny

Identifikátor rodiny podle matice jízdního zatížení

VH

VM (připadá-li v úvahu)

VL (připadá-li v úvahu)

V reprezentativní

Hmotnostní emise CO2 ve fázi s NÍZKOU rychlostí (g/km)

 

Hmotnostní emise CO2 ve fázi se STŘEDNÍ rychlostí (g/km)

 

Hmotnostní emise CO2 ve fázi s VYSOKOU rychlostí (g/km)

 

Hmotnostní emise CO2 ve fázi s MIMOŘÁDNĚ VYSOKOU rychlostí (g/km)

 

Hmotnostní emise CO2 (kombinace) (g/km)

 

Spotřeba paliva ve fázi s NÍZKOU rychlostí (l/100 km m3/100 km kg/100 km)

 

Spotřeba paliva ve fázi se STŘEDNÍ rychlostí (l/100 km m3/100 km kg/100 km)

 

Spotřeba paliva ve fázi s VYSOKOU rychlostí (l/100 km m3/100 km kg/100 km)

 

Spotřeba paliva ve fázi s MIMOŘÁDNĚ VYSOKOU rychlostí (l/100 km m3/100 km kg/100 km)

 

Spotřeba paliva (kombinace) (l/100 km m3/100 km kg/100 km)

 

f0

 

f1

 

f2

 

RR

 

Delta Cd*A (pro VL, připadá-li v úvahu, ve srovnání s VH)

 

Zkušební hmotnost

 

Uveďte znovu pro každou interpolační rodinu nebo rodinu podle matice jízdního zatížení.

3.2   Hybridní elektrická vozidla s externím nabíjením (OVC)  (23)

Varianta/verze:

Hmotnostní emise CO2 (podmínky A, kombinace) (g/km)

Hmotnostní emise CO2 (podmínky B, kombinace) (g/km)

Hmotnostní emise CO2 (vážené, kombinace) (g/km)

Spotřeba paliva (podmínky A, kombinace) (l/100 km) (g)

Spotřeba paliva (podmínky B, kombinace) (l/100 km) (g)

Spotřeba paliva (vážená, kombinace) (l/100 km) (g)

Spotřeba elektrické energie (podmínky A, kombinace) (Wh/km)

Spotřeba elektrické energie (podmínky B, kombinace) (Wh/km)

Spotřeba elektrické energie (vážená, kombinace) (Wh/km)

Akční dosah výhradně na elektřinu (km)


Číslo interpolační rodiny

Varianta/verze


Identifikátor rodiny podle matice jízdního zatížení

Varianta/verze


Výsledky:

Identifikátor interpolační rodiny

Identifikátor rodiny podle matice jízdního zatížení

VH

VM (připadá-li v úvahu)

VL (připadá-li v úvahu)

V reprezentativní

Hmotnostní emise CO2 CS ve fázi s NÍZKOU rychlostí (g/km)

 

 

Hmotnostní emise CO2 CS ve fázi se STŘEDNÍ rychlostí (g/km)

 

 

Hmotnostní emise CO2 CS ve fázi s VYSOKOU rychlostí (g/km)

 

 

Hmotnostní emise CO2 CS ve fázi s MIMOŘÁDNĚ VYSOKOU rychlostí (g/km)

 

 

Hmotnostní emise CO2 CS (kombinace) (g/km)

 

 

Hmotnostní emise CO2 CD (kombinace) (g/km)

 

 

 

 

Hmotnostní emise CO2 (vážené, kombinace) (g/km)

 

 

 

 

Spotřeba paliva CS ve fázi s NÍZKOU rychlostí (l/100 km)

 

 

Spotřeba paliva CS ve fázi se STŘEDNÍ rychlostí (l/100 km)

 

 

Spotřeba paliva CS ve fázi s VYSOKOU rychlostí (l/100 km)

 

 

Spotřeba paliva CS ve fázi s MIMOŘÁDNĚ VYSOKOU rychlostí (l/100 km)

 

 

Spotřeba paliva CS (kombinace) (l/100 km)

 

 

Spotřeba paliva CD (kombinace) (l/100 km)

 

 

Spotřeba paliva (vážená, kombinace) (l/100 km)

 

 

ECAC,weighted

 

 

EAER (kombinace)

 

 

EAERcity

 

 

f0

 

 

f1

 

 

f2

 

 

RR

 

 

Delta Cd*A (pro VL nebo VM ve srovnání s VH)

 

 

Zkušební hmotnost

 

 

Čelní plocha reprezentativního vozidla (m2)

 

 

 

 

Uveďte znovu pro každou interpolační rodinu.

3.3   Výhradně elektrická vozidla  (24)

Varianta/verze:

Spotřeba elektrické energie (Wh/km)

Akční dosah (km)


Číslo interpolační rodiny

Varianta/verze


Identifikátor rodiny podle matice jízdního zatížení

Varianta/verze


Výsledky:

Identifikátor interpolační rodiny

Identifikátor rodiny podle matice

VH

VL

V reprezentativní

Spotřeba elektrické energie (kombinace) Wh/km

 

Akční dosah výhradně na elektřinu (kombinace) (km)

 

Akční dosah výhradně na elektřinu (ve městě) (km)

 

f0

 

f1

 

f2

 

RR

 

Delta Cd*A (pro VL ve srovnání s VH)

 

Zkušební hmotnost

 

Čelní plocha reprezentativního vozidla (m2)

 

 

 

3.4   Vozidla s vodíkovými palivovými články  (25)

Varianta/verze:

Spotřeba paliva (kg/100 km)


 

Varianta/verze:

Varianta/verze:

Spotřeba paliva (kombinace) (kg/100 km)

f0

f1

f2

RR

Zkušební hmotnost

 

3.5   Výstupní protokol(y) ze srovnávacího nástroje v souladu s prováděcím nařízením 2017/1152

Uveďte znovu pro každou interpolační rodinu nebo rodinu podle matice jízdního zatížení:

Identifikátor interpolační rodiny nebo rodiny podle matice jízdního zatížení [Poznámka pod čarou: „Číslo schválení typu + pořadové číslo interpolační rodiny“]: …

Protokol pro VH: …

Protokol pro VL (připadá-li v úvahu): …

V reprezentativní: …

4.   Výsledky zkoušek vozidel vybavených ekologickou inovací / ekologickými inovacemi  (26)  (27)  (28)

Podle předpisu 83 (je-li použitelný)

 

Varianta/verze …

Rozhodnutí, kterým byla ekologická inovace schválena (29)

Kód ekologické inovace (30)

Cyklus typu 1/I (NEDC/WLTP)

1.

Emise CO2 základního vozidla (g/km)

2.

Emise CO2 vozidla s danou ekologickou inovací (g/km)

3.

Emise CO2 základního vozidla při zkušebním cyklu typu 1 (31)

4.

Emise CO2 vozidla s příslušnou ekologickou inovací při zkušebním cyklu typu I (= bod 3.5.1.3 přílohy I)

5.

Faktor použití (UF), tj. časový podíl využívání příslušné technologie při běžných provozních podmínkách

Výsledné snížení emisí CO2 ((1 – 2) – (3 – 4)) * 5

xxx/201x

 

Celkové snížení emisí CO2 při NEDC (g/km) (32)

Podle přílohy XXI nařízení (EU) 2017/1151 (je-li použitelné)

 

Varianta/verze …

Rozhodnutí, kterým byla ekologická inovace schválena (33)

Kód ekologické inovace (34)

Cyklus typu 1/I (NEDC/WLTP)

1.

Emise CO2 základního vozidla (g/km)

2.

Emise CO2 vozidla s danou ekologickou inovací (g/km)

3.

Emise CO2 základního vozidla při zkušebním cyklu typu 1 (35)

4.

Emise CO2 vozidla s danou ekologickou inovací při zkušebním cyklu typu 1

5.

Faktor použití (UF), tj. časový podíl využívání příslušné technologie při běžných provozních podmínkách

Výsledné snížení emisí CO2 ((1 – 2) – (3 – 4)) * 5

xxx/201x

 

Celkové snížení emisí CO2 při WLTP (g/km) (36)

 

4.1   Obecný kód příslušné ekologické inovace / příslušných ekologických inovací  (37): …

Vysvětlivky

(h)

Ekologické inovace.

Změny přílohy IX směrnice 2007/46/ES

5)

Příloha IX směrnice 2007/46/ES se nahrazuje tímto:

„PŘÍLOHA IX

ES PROHLÁŠENÍ O SHODĚ

0.   CÍLE

Prohlášení o shodě je osvědčení, které výrobce vozidla vydává kupujícímu, aby ho ujistil, že vozidlo, které získal, splňovalo v době výroby platné právní předpisy Evropské unie.

Prohlášení o shodě rovněž slouží k tomu, aby příslušné orgány členských států mohly registrovat vozidla, aniž by musely po žadateli vyžadovat poskytnutí další technické dokumentace.

Pro tyto účely musí prohlášení o shodě obsahovat:

a)

identifikační číslo vozidla;

b)

přesné technické charakteristiky vozidla (tj. není dovoleno uvádět u jednotlivých položek pouze rozsah hodnot).

1.   OBECNÝ POPIS

1.1

Prohlášení o shodě sestává ze dvou částí.

a)

STRANA 1, která sestává z prohlášení výrobce o shodě. Pro všechny kategorie vozidel platí tentýž vzor.

b)

STRANA 2, která je technickým popisem hlavních vlastností vozidla. Vzor strany 2 se upravuje podle jednotlivých specifických kategorií vozidel.

1.2

Prohlášení o shodě má maximálně formát A4 (210 × 297 mm) nebo je složeno na formát A4.

1.3

Aniž je dotčeno ustanovení v bodě 0 písm. b), hodnoty a jednotky uvedené v druhé části musí být shodné s hodnotami a jednotkami ve schvalovací dokumentaci podle odpovídajících regulačních aktů. Při kontrole shodnosti výroby se hodnoty ověřují postupy vymezenými v odpovídajících regulačních aktech. Zohlední se odchylky povolené v těchto regulačních aktech.

2.   ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ

2.1

Vzor A prohlášení o shodě (úplné vozidlo) se vztahuje na vozidla, která lze používat na silnici, aniž by jejich schválení vyžadovalo další stupeň.

2.2

Vzor B prohlášení o shodě (dokončená vozidla) se vztahuje na vozidla, která pro účely schválení prošla dalším stupněm.

Jde o běžný výsledek postupu vícestupňového schválení (např. autobus vyrobený výrobcem druhého stupně na podvozku vyrobeném výrobcem vozidla).

Doplňkové vlastnosti přidané během vícestupňového postupu musí být stručně popsány.

2.3

Vzor C prohlášení o shodě (neúplná vozidla) se vztahuje na vozidla, pro jejichž schválení je nutný další stupeň (např. podvozky nákladních vozidel).

Pro vozidla s podvozkem s kabinou patřící do kategorie N, s výjimkou tahačů návěsů, platí vzor C.

ČÁST I

ÚPLNÁ A DOKONČENÁ VOZIDLA

VZOR A1 – STRANA 1

ÚPLNÁ VOZIDLA

ES PROHLÁŠENÍ O SHODĚ

Strana 1

Níže podepsaný [… (celé jméno a funkce)] tímto osvědčuje, že vozidlo:

0.1

Značka (obchodní firma výrobce): …

0.2

Typ: …

Varianta (1): …

Verze (1): …

0.2.1

Obchodní název: …

0.4

Kategorie vozidla: …

0.5

Název společnosti a adresa výrobce: …

0.6

Umístění a způsob připevnění povinných štítků: …

Umístění identifikačního čísla vozidla: …

0.9

Jméno a adresa zástupce výrobce (pokud existuje): …

0.10

Identifikační číslo vozidla: …

odpovídá ze všech hledisek typu popsanému ve schválení (…číslo schválení typu včetně čísla rozšíření) vydaném dne (… datum vydání) a

může být trvale registrováno v členských státech, které mají pravostranný/levostranný (2) provoz a které užívají metrické/britské (3) jednotky na rychloměru a případně metrické/britské (3) jednotky na počítadle ujetých kilometrů (4).

(Místo) (Datum): …

(Podpis): …

VZOR A2 – STRANA 1

SCHVÁLENÍ TYPU PRO ÚPLNÁ VOZIDLA V MALÝCH SÉRIÍCH

[Rok]

[Pořadové číslo]

ES PROHLÁŠENÍ O SHODĚ

Strana 1

Níže podepsaný [… (celé jméno a funkce)] tímto osvědčuje, že vozidlo:

0.1

Značka (obchodní firma výrobce): …

0.2

Typ: …

Varianta (1): …

Verze (1): …

0.2.1

Obchodní název: …

0.4

Kategorie vozidla: …

0.5

Název společnosti a adresa výrobce: …

0.6

Umístění a způsob připevnění povinných štítků: …

Umístění identifikačního čísla vozidla: …

0.9

Jméno a adresa zástupce výrobce (pokud existuje): …

0.10

Identifikační číslo vozidla: …

odpovídá ze všech hledisek typu popsanému ve schválení (… číslo schválení typu včetně čísla rozšíření) vydaném dne (… datum vydání) a

může být trvale registrováno v členských státech, které mají pravostranný/levostranný (2) provoz a které užívají metrické/britské (3) jednotky na rychloměru a případně metrické/britské (3) jednotky na počítadle ujetých kilometrů (4).

(Místo) (Datum): …

(Podpis): …

VZOR B – STRANA 1

DOKONČENÁ VOZIDLA

ES PROHLÁŠENÍ O SHODĚ

Strana 1

Níže podepsaný [… (celé jméno a funkce)] tímto osvědčuje, že vozidlo:

0.1

Značka (obchodní firma výrobce): …

0.2

Typ: …

Varianta (1): …

Verze (1): …

0.2.1

Obchodní název: …

0.2.2

Pro vozidla s vícestupňovým schválením informace o schválení typu vozidla základního/předchozího stupně (uveďte informace pro každý stupeň):

Typ: …

Varianta (1): …

Verze (1): …

Číslo schválení typu, číslo rozšíření …

0.4

Kategorie vozidla: …

0.5

Název společnosti a adresa výrobce: …

0.5.1

Pro vozidla s vícestupňovým schválením název společnosti a adresa výrobce vozidla základního/předchozího stupně (stupňů)…

0.6

Umístění a způsob připevnění povinných štítků: …

Umístění identifikačního čísla vozidla: …

0.9

Jméno a adresa zástupce výrobce (pokud existuje): …

0.10

Identifikační číslo vozidla: …

a)

bylo dokončeno a změněno (38) takto: … a

b)

odpovídá ze všech hledisek typu popsanému ve schválení (… číslo schválení typu včetně čísla rozšíření) vydaném dne (… datum vydání) a

c)

může být trvale registrováno v členských státech, které mají pravostranný/levostranný (2) provoz a které užívají metrické/britské (3) jednotky na rychloměru a případně metrické/britské (3) jednotky na počítadle ujetých kilometrů (4).

(Místo) (Datum): …

(Podpis): …

Přílohy: Prohlášení o shodě vystavené při každém předchozím stupni.

STRANA 2

KATEGORIE VOZIDLA M1

(úplná a dokončená vozidla)

Strana 2

Obecné konstrukční vlastnosti

1.

Počet náprav: … a kol: …

3.

Hnací nápravy (počet, umístění, propojení): … …

Hlavní rozměry

4.

Rozvor náprav (5): … mm

4.1

Vzdálenost mezi nápravami:

1–2:

… mm

2–3:

… mm

3–4:

… mm

5.

Délka: … mm

6.

Šířka: … mm

7.

Výška: … mm

Hmotnosti

13.

Hmotnost vozidla v provozním stavu: … kg

13.2

Skutečná hmotnost vozidla: … kg

16.

Maximální technicky přípustné hmotnosti

16.1

Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla: … kg

16.2

Technicky přípustná hmotnost na každou z náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

16.4

Maximální technicky přípustná hmotnost jízdní soupravy: … kg

18.

Maximální technicky přípustná přípojná hmotnost:

18.1

přívěsu: … kg

18.3

přívěsu s nápravami uprostřed: … kg

18.4

nebrzděného přípojného vozidla: … kg

19.

Maximální technicky přípustná statická hmotnost ve spojovacím bodě: … kg

Hnací jednotka

20.

Výrobce motoru: …

21.

Kód motoru podle vyznačení na motoru: …

22.

Princip činnosti: …

23.

Výhradně elektrický: ano/ne (38)

23.1

Třída hybridního [elektrického] vozidla: OVC-HEV/NOVC-HEV/OVC-FCHV/ NOVC-FCHV (38)

24.

Počet a uspořádání válců: …

25.

Zdvihový objem motoru: … cm3

26.

Palivo: motorová nafta / benzin / zkapalněný ropný plyn (LPG) / stlačený zemní plyn (CNG) – biomethan / LNG / ethanol / bionafta / vodík (38)

26.1

Jednopalivové / dvoupalivové (bi-fuel) / vícepalivové (flex fuel) / dvoupalivové (dual fuel) (38)

26.2

(Pouze dual fuel) typ 1A / typ 1B / typ 2A / typ 2B / typ 3B (38)

27.

Maximální výkon

27.1

Maximální netto výkon (6): … kW při … ot/min (spalovací motor) (38)

27.2

Maximální hodinový výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

27.3

Maximální netto výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

27.4

Maximální 30minutový výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

Maximální rychlost

29.

Maximální rychlost: … km/h

Nápravy a zavěšení

30.

Rozchod kol u náprav:

1.

… mm

2.

… mm

3.

… mm

35.

Kombinace pneumatika/kolo / třída valivého odporu (použije-li se) (8): …

Brzdy

36.

Spojení brzd přípojného vozidla mechanická/elektrická/pneumatická/hydraulická (38)

Karoserie

38.

Kód karoserie (9): …

40.

Barva vozidla (10): …

41.

Počet a uspořádání dveří: …

42.

Počet míst k sedění (včetně sedadla řidiče) (11): …

42.1

Místo (místa) k sedění určená k užití pouze při stojícím vozidle: …

42.3

Počet míst přístupných pro uživatele invalidního vozíku: …

Vliv na životní prostředí

46.

Hladina akustického tlaku

u stojícího vozidla: … dB(A) při otáčkách motoru: … min–1

u vozidla za jízdy: … dB(A)

47.

Hladina výfukových emisí (12): Euro …

47.1

Parametry pro zkoušky emisí

47.1.1

Zkušební hmotnost, kg: …

47.1.2

Čelní plocha vozidla, m2: …

47.1.3

Koeficienty jízdního zatížení

47.1.3.0.

f0, N:

47.1.3.1.

f1, N/(km/h):

47.1.3.2.

f2, N/(km/h)2

48.

Emise výfukových plynů (13)  (m1)  (m2):

Číslo použitelného základního regulačního aktu a nejnovějšího pozměňujícího regulačního aktu: …

1.1

Zkušební postup: Typ I nebo ESC (38)

CO: …. HC: ….. NOx: …. HC + NOx: …. Pevné částice: …..

Opacita kouře (ELR): … (m–1)

1.2

Zkušební postup: Typ 1 (průměrné hodnoty NEDC, nejvyšší hodnoty WLTP) nebo WHSC (EURO VI) (38)

CO: … THC: … NMHC: … NOx: … THC + NOx: … NH3: … Pevné částice (hmotnost): …

Částice (počet): …

2.1

Zkušební postup: ETC (je-li použitelné)

CO: … NOx: … NMHC: … THC: … CH4: … Pevné částice: …

2.2

Zkušební postup: WHTC (EURO VI)

CO: … NOx: … NMHC: … THC: … CH4: … NH3: … Pevné částice (hmotnost): … Částice (počet): …

48.1

Korigovaná hodnota koeficientu absorpce kouře: … (m–1)

49.

Emise CO2 / spotřeba paliva / spotřeba elektrické energie (13)  (14):

1.   Veškerá hnací ústrojí, případně kromě výhradně elektrických vozidel

Hodnoty NEDC

Emise CO2

Spotřeba paliva v případě zkoušky emisí podle nařízení (ES) č. 692/2008

Městský cyklus (1):

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Mimoměstský cyklus (1):

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Kombinace (1):

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Vážené (1), kombinace

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km

Faktor odchylky (použije-li se)

 

Faktor ověření (použije-li se)

„1“ nebo “0“

2.   Výhradně elektrická vozidla a hybridní elektrická vozidla OVC (v příslušném případě)

Spotřeba elektrické energie (vážená, kombinace (1))

 

… Wh/km

Akční dosah na elektřinu

 

… km

3.   Vozidlo vybavené ekologickou inovací / ekologickými inovacemi: ano/ne (38)

3.1

Obecný kód příslušné ekologické inovace / příslušných ekologických inovací (p1): …

3.2

Celkové snížení emisí CO2 dosažené použitím příslušné ekologické inovace / příslušných ekologických inovací (p2) (uveďte samostatně pro každé zkoušené referenční palivo):

3.2.1

snížení emisí u NEDC: … g/km (v příslušném případě)

3.2.2

snížení emisí u WLTP: … g/km (v příslušném případě)

4.   Veškerá hnací ústrojí, případně kromě výhradně elektrických vozidel, podle nařízení (EU) 2017/1151

Hodnoty WLTP

Emise CO2

Spotřeba paliva

Nízká (1):

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Střední (1):

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Vysoká (1):

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Mimořádně vysoká (1):

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Kombinace:

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Vážená, kombinace (1)

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

5.   Výhradně elektrická vozidla a hybridní elektrická vozidla OVC podle nařízení (EU) 2017/1151 (v příslušném případě)

5.1   Výhradně elektrická vozidla

Spotřeba elektrické energie

 

… Wh/km

Akční dosah na elektřinu

 

… km

Akční dosah na elektřinu ve městě

 

… km

5.2   Hybridní elektrické vozidlo OVC

Spotřeba elektrické energie (ECAC,weighted)

 

… Wh/km

Akční dosah na elektřinu (EAER)

 

… km

Akční dosah elektřinu ve městě (EAER city)

 

… km

Různé

51.

Pro vozidla zvláštního určení: určení v souladu s přílohou II bodem 5: …

52.

Poznámky (15): …

Dodatečné kombinace pneumatika/kolo: technické parametry (bez odkazu na RR)

STRANA 2

KATEGORIE VOZIDLA M2

(úplná a dokončená vozidla)

Strana 2

Obecné konstrukční vlastnosti

1.

Počet náprav: … a kol: …

1.1

Počet a umístění náprav s dvojitou montáží kol: …

2.

Řízené nápravy (počet, umístění): …

3.

Hnací nápravy (počet, umístění, propojení): … …

Hlavní rozměry

4.

Rozvor náprav (5): … mm

4.1

Vzdálenost mezi nápravami:

1–2:

… mm

2–3:

… mm

3–4:

… mm

5.

Délka: … mm

6.

Šířka: … mm

7.

Výška: … mm

9.

Vzdálenost od předku vozidla ke středu spojovacího zařízení: … mm

12.

Zadní převis: … mm

Hmotnosti

13.

Hmotnost vozidla v provozním stavu: … kg

13.1

Rozložení této hmotnosti na nápravy:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

13.2

Skutečná hmotnost vozidla: … kg

16.

Maximální technicky přípustné hmotnosti

16.1

Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla: … kg

16.2

Technicky přípustná hmotnost na každou z náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

16.3

Technicky přípustná hmotnost na každou skupinu náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

16.4

Maximální technicky přípustná hmotnost jízdní soupravy: … kg

17.

Uvažované maximální přípustné hmotnosti pro registraci/provoz ve vnitrostátním/mezinárodním provozu (38)  (16)

17.1

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz: … kg

17.2

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz na každou nápravu:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

17.3

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz na každou skupinu náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

17.4

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost jízdní soupravy pro registraci/provoz … kg

18.

Maximální technicky přípustná přípojná hmotnost:

18.1

přívěsu: … kg

18.3

přívěsu s nápravami uprostřed: … kg

18.4

nebrzděného přípojného vozidla: … kg

19.

Maximální technicky přípustná statická hmotnost ve spojovacím bodě: … kg

Hnací jednotka

20.

Výrobce motoru: …

21.

Kód motoru podle vyznačení na motoru: …

22.

Princip činnosti: …

23.

Výhradně elektrický: ano/ne (38)

23.1

Třída hybridního [elektrického] vozidla: OVC-HEV/NOVC-HEV/OVC-FCHV/ NOVC-FCHV (38)

24.

Počet a uspořádání válců: …

25.

Zdvihový objem motoru: … cm3

26.

Palivo: motorová nafta / benzin / zkapalněný ropný plyn (LPG) / stlačený zemní plyn (CNG) – biomethan / LNG / ethanol / bionafta / vodík (38)

26.1

Jednopalivové / dvoupalivové (bi-fuel) / vícepalivové (flex fuel) / dvoupalivové (dual fuel) (38)

26.2

(Pouze dual fuel) typ 1A / typ 1B / typ 2A / typ 2B / typ 3B (38)

27.

Maximální výkon

27.1

Maximální netto výkon (6): … kW při … ot/min (spalovací motor) (38)

27.2

Maximální hodinový výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

27.3

Maximální netto výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

27.4

Maximální 30minutový výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

28.

Převodovka (druh): …

Maximální rychlost

29.

Maximální rychlost: … km/h

Nápravy a zavěšení

30.

Rozchod kol u náprav:

1.

… mm

2.

… mm

3.

… mm atd.

33.

Hnací náprava (nápravy) vybavená vzduchovým pérováním nebo obdobným pérováním: ano/ne (38)

35.

Kombinace pneumatika/kolo / třída valivého odporu (použije-li se) (8): …

Brzdy

36.

Spojení brzd přípojného vozidla mechanická/elektrická/pneumatická/hydraulická (38)

37.

Tlak v plnicí větvi spojovacího potrubí pro přívěs: … bar

Karoserie

38.

Kód karoserie (9): …

39.

Třída vozidla: třída I / třída II / třída III / třída A / třída B (38)

41.

Počet a uspořádání dveří: …

42.

Počet míst k sedění (včetně sedadla řidiče) (11): …

42.1

Místo (místa) k sedění určená k užití pouze při stojícím vozidle: …

42.3

Počet míst přístupných pro uživatele invalidního vozíku: …

43.

Počet míst k stání: …

Spojovací zařízení

44.

Číslo schválení nebo značka schválení spojovacího zařízení (je-li namontováno): …

45.1

Parametry (38): D: …/ V: …/ S: …/ U: …

Vliv na životní prostředí

46.

Hladina akustického tlaku

u stojícího vozidla: … dB(A) při otáčkách motoru: … min–1

u vozidla za jízdy: … dB(A)

47.

Hladina výfukových emisí (12): Euro …

47.1

Parametry pro zkoušky emisí

47.1.1

Zkušební hmotnost, kg: …

47.1.2

Čelní plocha vozidla, m2: …

47.1.3

Koeficienty jízdního zatížení

47.1.3.0.

f0, N:

47.1.3.1.

f1, N/(km/h):

47.1.3.2.

f2, N/(km/h)2

48.

Emise výfukových plynů (13)  (m1)  (m2):

Číslo použitelného základního regulačního aktu a nejnovějšího pozměňujícího regulačního aktu: …

1.1

Zkušební postup: Typ I nebo ESC (38)

CO: …. HC: ….. NOx: …. HC + NOx: …. Pevné částice: …..

Opacita kouře (ELR): … (m–1)

1.2

Zkušební postup: Typ 1 (průměrné hodnoty NEDC, nejvyšší hodnoty WLTP) nebo WHSC (EURO VI) (38)

CO: … THC: … NMHC: … NOx: … THC + NOx: … NH3: … Pevné částice (hmotnost): …

Částice (počet): …

2.1

Zkušební postup: ETC (je-li použitelné)

CO: … NOx: … NMHC: … THC: … CH4: … Pevné částice: …

2.2

Zkušební postup: WHTC (EURO VI)

CO: … NOx: … NMHC: … THC: … CH4: … NH3: … Pevné částice (hmotnost): … Částice (počet): …

48.1

Korigovaná hodnota koeficientu absorpce kouře: … (m–1)

49.

Emise CO2 / spotřeba paliva / spotřeba elektrické energie (13)  (14):

1.   Veškerá hnací ústrojí, případně kromě výhradně elektrických vozidel

Hodnoty NEDC

Emise CO2

Spotřeba paliva v případě zkoušky emisí v souladu s NEDC podle nařízení (ES) č. 692/2008

Městský cyklus (1):

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Mimoměstský cyklus (1):

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Kombinace (1):

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Vážené (1), kombinace

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km

Faktor odchylky (použije-li se)

 

Faktor ověření (použije-li se)

„1“ nebo „0“

2.   Výhradně elektrická vozidla a hybridní elektrická vozidla OVC (v příslušném případě)

Spotřeba elektrické energie (vážená, kombinace (1))

 

… Wh/km

Akční dosah na elektřinu

 

… km

3.   Vozidlo vybavené ekologickou inovací / ekologickými inovacemi: ano/ne (38)

3.1

Obecný kód příslušné ekologické inovace / příslušných ekologických inovací (p1): …

3.2

Celkové snížení emisí CO2 dosažené použitím příslušné ekologické inovace / příslušných ekologických inovací (p2) (uveďte samostatně pro každé zkoušené referenční palivo):

3.2.1

snížení emisí u NEDC: … g/km (v příslušném případě)

3.2.2

snížení emisí u WLTP: … g/km (v příslušném případě)

4.   Veškerá hnací ústrojí, případně kromě výhradně elektrických vozidel, podle nařízení (EU) 2017/1151

Hodnoty WLTP

Emise CO2

Spotřeba paliva

Nízká (1):

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Střední (1):

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Vysoká (1):

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Mimořádně vysoká (1):

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Kombinace:

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Vážená, kombinace (1)

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

5.   Výhradně elektrická vozidla a hybridní elektrická vozidla OVC podle nařízení (EU) 2017/1151 (v příslušném případě)

5.1   Výhradně elektrická vozidla

Spotřeba elektrické energie

 

… Wh/km

Akční dosah na elektřinu

 

… km

Akční dosah na elektřinu ve městě

 

… km

5.2   Hybridní elektrické vozidlo OVC

Spotřeba elektrické energie (ECAC,weighted)

 

… Wh/km

Akční dosah na elektřinu (EAER)

 

… km

Akční dosah elektřinu ve městě (EAER city)

 

… km

Různé

51.

Pro vozidla zvláštního určení: určení v souladu s přílohou II bodem 5: …

52.

Poznámky (15): …

STRANA 2

KATEGORIE VOZIDLA M3

(úplná a dokončená vozidla)

Strana 2

Obecné konstrukční vlastnosti

1.

Počet náprav: … a kol: …

1.1

Počet a umístění náprav s dvojitou montáží kol: …

2.

Řízené nápravy (počet, umístění): …

3.

Hnací nápravy (počet, umístění, propojení): … …

Hlavní rozměry

4.

Rozvor náprav (5): … mm

4.1

Vzdálenost mezi nápravami:

1–2:

… mm

2–3:

… mm

3–4:

… mm

5.

Délka: … mm

6.

Šířka: … mm

7.

Výška: … mm

9.

Vzdálenost od předku vozidla ke středu spojovacího zařízení: … mm

12.

Zadní převis: … mm

Hmotnosti

13.

Hmotnost vozidla v provozním stavu: … kg

13.1

Rozložení této hmotnosti na nápravy:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

13.2

Skutečná hmotnost vozidla: … kg

16.

Maximální technicky přípustné hmotnosti

16.1

Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla: … kg

16.2

Technicky přípustná hmotnost na každou z náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

16.3

Technicky přípustná hmotnost na každou skupinu náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

16.4

Maximální technicky přípustná hmotnost jízdní soupravy: … kg

17.

Uvažované maximální přípustné hmotnosti pro registraci/provoz ve vnitrostátním/mezinárodním provozu (38)  (16)

17.1

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz: … kg

17.2

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz na každou nápravu:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

17.3

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz na každou skupinu náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

17.4

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost jízdní soupravy pro registraci/provoz … kg

18.

Maximální technicky přípustná přípojná hmotnost:

18.1

přívěsu: … kg

18.3

přívěsu s nápravami uprostřed: … kg

18.4

nebrzděného přípojného vozidla: … kg

19.

Maximální technicky přípustná statická hmotnost ve spojovacím bodě: … kg

Hnací jednotka

20.

Výrobce motoru: …

21.

Kód motoru podle vyznačení na motoru: …

22.

Princip činnosti: …

23.

Výhradně elektrický: ano/ne (38)

23.1

Hybridní [elektrické] vozidlo: ano/ne (38)

24.

Počet a uspořádání válců: …

25.

Zdvihový objem motoru: … cm3

26.

Palivo: motorová nafta / benzin / zkapalněný ropný plyn (LPG) / stlačený zemní plyn (CNG) – biomethan / LNG / ethanol / bionafta / vodík (38)

26.1

Jednopalivové / dvoupalivové (bi-fuel) / vícepalivové (flex fuel) / dvoupalivové (dual fuel) (38)

26.2

(Pouze dual fuel) typ 1A / typ 1B / typ 2A / typ 2B / typ 3B (38)

27.

Maximální výkon

27.1

Maximální netto výkon (6): … kW při … ot/min (spalovací motor) (38)

27.2

Maximální hodinový výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

27.3

Maximální netto výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

27.4

Maximální 30minutový výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

28.

Převodovka (druh): …

Maximální rychlost

29.

Maximální rychlost: … km/h

Nápravy a zavěšení

30.1

Rozchod kol u jednotlivých řízených náprav: … mm

30.2

Rozchod kol u všech ostatních náprav: … mm

32.

Umístění zatížitelné nápravy (náprav): …

33.

Hnací náprava (nápravy) vybavená vzduchovým pérováním nebo obdobným pérováním: ano/ne (38)

35.

Kombinace pneumatika/kolo (8): …

Brzdy

36.

Spojení brzd přípojného vozidla mechanická/elektrická/pneumatická/hydraulická (38)

37.

Tlak v plnicí větvi spojovacího potrubí pro přívěs: … bar

Karoserie

38.

Kód karoserie (9): …

39.

Třída vozidla: třída I / třída II / třída III / třída A / třída B (38)

41.

Počet a uspořádání dveří: …

42.

Počet míst k sedění (včetně sedadla řidiče) (11): …

42.1

Místo (místa) k sedění určená k užití pouze při stojícím vozidle: …

42.2

Počet míst k sedění pro cestující: … (dolní podlaží) … (horní podlaží) (včetně sedadla řidiče)

42.3

Počet míst přístupných pro uživatele invalidního vozíku: …

43.

Počet míst k stání: …

Spojovací zařízení

44.

Číslo schválení nebo značka schválení spojovacího zařízení (je-li namontováno): …

45.1

Parametry (38): D: …/ V: …/ S: …/ U: …

Vliv na životní prostředí

46.

Hladina akustického tlaku

u stojícího vozidla: … dB(A) při otáčkách motoru: … min–1

u vozidla za jízdy: … dB(A)

47.

Hladina výfukových emisí (12): Euro …

47.1

Parametry pro zkoušky emisí

47.1.1

Zkušební hmotnost, kg: …

47.1.2

Čelní plocha vozidla, m2: …

47.1.3

Koeficienty jízdního zatížení

47.1.3.0.

f0, N:

47.1.3.1.

f1, N/(km/h):

47.1.3.2.

f2, N/(km/h)2

48.

Emise výfukových plynů (13)  (m1)  (m2):

Číslo použitelného základního regulačního aktu a nejnovějšího pozměňujícího regulačního aktu: …

1.1

Zkušební postup: ESC

CO: … HC: … NOx: … HC + NOx: … Pevné částice: …

Opacita kouře (ELR): … (m–1)

1.2

Zkušební postup: WHSC (EURO VI)

CO: … THC: … NMHC: … NOx: … THC + NOx: … NH3: … Pevné částice (hmotnost): … Částice (počet): …

2.1

Zkušební postup: ETC (je-li použitelné)

CO: … NOx: … NMHC: … THC: … CH4: … Pevné částice: …

2.2

Zkušební postup: WHTC (EURO VI)

CO: … NOx: … NMHC: … THC: … CH4: … NH3: … Pevné částice (hmotnost): … Částice (počet): …

48.1

Korigovaná hodnota koeficientu absorpce kouře: … (m–1)

Různé

51.

Pro vozidla zvláštního určení: určení v souladu s přílohou II bodem 5: …

52.

Poznámky (15): …

STRANA 2

KATEGORIE VOZIDLA N1

(úplná a dokončená vozidla)

Strana 2

Obecné konstrukční vlastnosti

1.

Počet náprav: … a kol: …

1.1

Počet a umístění náprav s dvojitou montáží kol: …

3.

Hnací nápravy (počet, umístění, propojení): … …

Hlavní rozměry

4.

Rozvor náprav (5): … mm

4.1

Vzdálenost mezi nápravami:

1–2:

… mm

2–3:

… mm

3–4:

… mm

5.

Délka: … mm

6.

Šířka: … mm

7.

Výška: … mm

8.

Předsazení točnice u tahačů návěsů (maximální a minimální): … mm

9.

Vzdálenost od předku vozidla ke středu spojovacího zařízení: … mm

11.

Délka ložného prostoru: … mm

Hmotnosti

13.

Hmotnost vozidla v provozním stavu: … kg

13.1

Rozložení této hmotnosti na nápravy:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

13.2

Skutečná hmotnost vozidla: … kg

14.

Hmotnost základního vozidla v provozním stavu: … kg (38)  (17)

16.

Maximální technicky přípustné hmotnosti

16.1

Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla: … kg

16.2

Technicky přípustná hmotnost na každou z náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

16.4

Maximální technicky přípustná hmotnost jízdní soupravy: … kg

18.

Maximální technicky přípustná přípojná hmotnost:

18.1

přívěsu: … kg

18.2

návěsu: … kg

18.3

přívěsu s nápravami uprostřed: … kg

18.4

nebrzděného přípojného vozidla: … kg

19.

Maximální technicky přípustná statická hmotnost ve spojovacím bodě: … kg

Hnací jednotka

20.

Výrobce motoru: …

21.

Kód motoru podle vyznačení na motoru: …

22.

Princip činnosti: …

23.

Výhradně elektrický: ano/ne (38)

23.1

Třída hybridního [elektrického] vozidla: OVC-HEV/NOVC-HEV/OVC-FCHV/ NOVC-FCHV (38)

24.

Počet a uspořádání válců: …

25.

Zdvihový objem motoru: … cm3

26.

Palivo: motorová nafta / benzin / zkapalněný ropný plyn (LPG) / stlačený zemní plyn (CNG) – biomethan / LNG / ethanol / bionafta / vodík (38)

26.1

Jednopalivové / dvoupalivové (bi-fuel) / vícepalivové (flex fuel) / dvoupalivové (dual fuel) (38)

26.2

(Pouze dual fuel) typ 1A / typ 1B / typ 2A / typ 2B / typ 3B (38)

27.

Maximální výkon

27.1

Maximální netto výkon (6): … kW při … ot/min (spalovací motor) (38)

27.2

Maximální hodinový výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

27.3

Maximální netto výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

27.4

Maximální 30minutový výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

28.

Převodovka (druh): …

Maximální rychlost

29.

Maximální rychlost: … km/h

Nápravy a zavěšení

30.

Rozchod kol u náprav:

1.

… mm

2.

… mm

3.

… mm

35.

Kombinace pneumatika/kolo / třída valivého odporu (použije-li se) (8): …

Brzdy

36.

Spojení brzd přípojného vozidla mechanická/elektrická/pneumatická/hydraulická (38)

37.

Tlak v plnicí větvi spojovacího potrubí pro přívěs: … bar

Karoserie

38.

Kód karoserie (9): …

40.

Barva vozidla (10): …

41.

Počet a uspořádání dveří: …

42.

Počet míst k sedění (včetně sedadla řidiče) (11): …

Spojovací zařízení

44.

Číslo schválení nebo značka schválení spojovacího zařízení (je-li namontováno): …

45.1

Parametry (38): D: …/ V: …/ S: …/ U: …

Vliv na životní prostředí

46.

Hladina akustického tlaku

u stojícího vozidla: … dB(A) při otáčkách motoru: … min–1

u vozidla za jízdy: … dB(A)

47.

Hladina výfukových emisí (12): Euro …

47.1

Parametry pro zkoušky emisí

47.1.1

Zkušební hmotnost, kg: …

47.1.2

Čelní plocha vozidla, m2: …

47.1.3

Koeficienty jízdního zatížení

47.1.3.0.

f0, N:

47.1.3.1.

f1, N/(km/h):

47.1.3.2.

f2, N/(km/h)2

48.

Emise výfukových plynů (13)  (m1)  (m2):

Číslo použitelného základního regulačního aktu a nejnovějšího pozměňujícího regulačního aktu: …

1.1

Zkušební postup: typ 1 nebo ESC (38)

CO: … HC: … NOx: … HC + NOx: … Pevné částice: …

Opacita kouře (ELR): … (m–1)

1.2

Zkušební postup: Typ 1 (průměrné hodnoty NEDC, nejvyšší hodnoty WLTP) nebo WHSC (EURO VI) (38)

CO: … THC: … NMHC: … NOx: … THC + NOx: … NH3: … Pevné částice (hmotnost): … Částice (počet): …

2.1

Zkušební postup: ETC (je-li použitelné)

CO: … NOx: … NMHC: … THC: … CH4: … Pevné částice: …

2.2

Zkušební postup: WHTC (EURO VI)

CO: … NOx: … NMHC: … THC: … CH4: … NH3: … Pevné částice (hmotnost): … Částice (počet): …

48.1

Korigovaná hodnota koeficientu absorpce kouře: … (m–1)

49.

Emise CO2 / spotřeba paliva / spotřeba elektrické energie (13)  (14):

1.   Veškerá hnací ústrojí, případně kromě výhradně elektrických vozidel

Hodnoty NEDC

Emise CO2

Spotřeba paliva v případě zkoušky emisí podle nařízení (ES) č. 692/2008

Městský cyklus (1):

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Mimoměstský cyklus (1):

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Kombinace (1):

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Vážené (1), kombinace

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km

Faktor odchylky (použije-li se)

 

2.   Výhradně elektrická vozidla a hybridní elektrická vozidla OVC (v příslušném případě)

Spotřeba elektrické energie (vážená, kombinace (1))

 

… Wh/km

Akční dosah na elektřinu

 

… km

3.   Vozidlo vybavené ekologickou inovací / ekologickými inovacemi: ano/ne (38)

3.1

Obecný kód příslušné ekologické inovace / příslušných ekologických inovací (p1): …

3.2

Celkové snížení emisí CO2 dosažené použitím příslušné ekologické inovace / příslušných ekologických inovací (p2) (uveďte samostatně pro každé zkoušené referenční palivo):

3.2.1

snížení emisí u NEDC: … g/km (v příslušném případě)

3.2.2

snížení emisí u WLTP: … g/km (v příslušném případě)

4.   Veškerá hnací ústrojí kromě výhradně elektrických vozidel podle nařízení (EU) 2017/1151

Hodnoty WLTP

Emise CO2

Spotřeba paliva

Nízká (1):

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Střední (1):

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Vysoká (1):

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Mimořádně vysoká (1):

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Kombinace:

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Vážená, kombinace (1)

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

5.   Výhradně elektrická vozidla a hybridní elektrická vozidla OVC podle nařízení (EU) 2017/1151 (v příslušném případě)

5.1   Výhradně elektrická vozidla (38) nebo (v příslušném případě)

Spotřeba elektrické energie

 

… Wh/km

Akční dosah na elektřinu

 

… km

Akční dosah na elektřinu ve městě

 

… km

5.2   Hybridní elektrická vozidla OVC (38) nebo (v příslušném případě)

Spotřeba elektrické energie (ECAC,weighted)

 

… Wh/km

Akční dosah na elektřinu (EAER)

 

… km

Akční dosah elektřinu ve městě (EAER city)

 

… km

Různé

50.

Schválení typu podle konstrukčních předpisů pro přepravu nebezpečných věcí uděleno: ano / třída (třídy): …/ne (12):

51.

Pro vozidla zvláštního určení: určení v souladu s přílohou II bodem 5: …

52.

Poznámky (15): …

Seznam penumatik: technické parametry (bez odkazu na RR)

STRANA 2

KATEGORIE VOZIDLA N2

(úplná a dokončená vozidla)

Strana 2

Obecné konstrukční vlastnosti

1.

Počet náprav: … a kol: …

1.1

Počet a umístění náprav s dvojitou montáží kol: …

2.

Řízené nápravy (počet, umístění): …

3.

Hnací nápravy (počet, umístění, propojení): … …

Hlavní rozměry

4.

Rozvor náprav (5): … mm

4.1

Vzdálenost mezi nápravami:

1–2:

… mm

2–3:

… mm

3–4:

… mm

5.

Délka: … mm

6.

Šířka: … mm

7.

Výška: … mm

8.

Předsazení točnice u tahačů návěsů (maximální a minimální): … mm

9.

Vzdálenost od předku vozidla ke středu spojovacího zařízení: … mm

11.

Délka ložného prostoru: … mm

12.

Zadní převis: … mm

Hmotnosti

13.

Hmotnost vozidla v provozním stavu: … kg

13.1

Rozložení této hmotnosti na nápravy:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

13.2

Skutečná hmotnost vozidla: … kg

16.

Maximální technicky přípustné hmotnosti

16.1

Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla: … kg

16.2

Technicky přípustná hmotnost na každou z náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

16.3

Technicky přípustná hmotnost na každou skupinu náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

16.4

Maximální technicky přípustná hmotnost jízdní soupravy: … kg

17.

Uvažované maximální přípustné hmotnosti pro registraci/provoz ve vnitrostátním/mezinárodním provozu (38)  (16)

17.1

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz: … kg

17.2

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz na každou nápravu:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

17.3

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz na každou skupinu náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

17.4

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost jízdní soupravy pro registraci/provoz … kg

18.

Maximální technicky přípustná přípojná hmotnost:

18.1

přívěsu: … kg

18.2

návěsu: … kg

18.3

přívěsu s nápravami uprostřed: … kg

18.4

nebrzděného přípojného vozidla: … kg

19.

Maximální technicky přípustná statická hmotnost ve spojovacím bodě: … kg

Hnací jednotka

20.

Výrobce motoru: …

21.

Kód motoru podle vyznačení na motoru: …

22.

Princip činnosti: …

23.

Výhradně elektrický: ano/ne (38)

23.1

Třída hybridního [elektrického] vozidla: OVC-HEV/NOVC-HEV/OVC-FCHV/ NOVC-FCHV (38)

24.

Počet a uspořádání válců: …

25.

Zdvihový objem motoru: … cm3

26.

Palivo: motorová nafta / benzin / zkapalněný ropný plyn (LPG) / stlačený zemní plyn (CNG) – biomethan / LNG / ethanol / bionafta / vodík (38)

26.1

Jednopalivové / dvoupalivové (bi-fuel) / vícepalivové (flex fuel) / dvoupalivové (dual fuel) (38)

26.2

(Pouze dual fuel) typ 1A / typ 1B / typ 2A / typ 2B / typ 3B (38)

27.

Maximální výkon

27.1

Maximální netto výkon (6): … kW při … ot/min (spalovací motor) (38)

27.2

Maximální hodinový výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

27.3

Maximální netto výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

27.4

Maximální 30minutový výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

28.

Převodovka (druh): …

Maximální rychlost

29.

Maximální rychlost: … km/h

Nápravy a zavěšení

31.

Umístění zdvihatelné nápravy (náprav): …

32.

Umístění zatížitelné nápravy (náprav): …

33.

Hnací náprava (nápravy) vybavená vzduchovým pérováním nebo obdobným pérováním: ano/ne (38)

35.

Kombinace pneumatika/kolo / třída valivého odporu (použije-li se) (8): …

Brzdy

36.

Spojení brzd přípojného vozidla mechanická/elektrická/pneumatická/hydraulická (38)

37.

Tlak v plnicí větvi spojovacího potrubí pro přívěs: … bar

Karoserie

38.

Kód karoserie (9): …

41.

Počet a uspořádání dveří: …

42.

Počet míst k sedění (včetně sedadla řidiče) (11): …

Spojovací zařízení

44.

Číslo schválení nebo značka schválení spojovacího zařízení (je-li namontováno): …

45.1

Parametry (38): D: …/ V: …/ S: …/ U: …

Vliv na životní prostředí

46.

Hladina akustického tlaku

u stojícího vozidla: … dB(A) při otáčkách motoru: … min–1

u vozidla za jízdy: … dB(A)

47.

Hladina výfukových emisí (12): Euro …

47.1

Parametry pro zkoušky emisí

47.1.1

Zkušební hmotnost, kg: …

47.1.2

Čelní plocha vozidla, m2: …

47.1.3

Koeficienty jízdního zatížení

47.1.3.0.

f0, N:

47.1.3.1.

f1, N/(km/h):

47.1.3.2.

f2, N/(km/h)2

48.

Emise výfukových plynů (13)  (m1)  (m2):

Číslo použitelného základního regulačního aktu a nejnovějšího pozměňujícího regulačního aktu: …

1.1

Zkušební postup: typ 1 nebo ESC (38)

CO: … HC: … NOx: … HC + NOx: … Pevné částice: …

Opacita kouře (ELR): … (m–1)

1.2

Zkušební postup: Typ 1 (průměrné hodnoty NEDC, nejvyšší hodnoty WLTP) nebo WHSC (EURO VI) (38)

CO: … THC: … NMHC: … NOx: … THC + NOx: … NH3: … Pevné částice (hmotnost): … Částice (počet): …

2.1

Zkušební postup: ETC (je-li použitelné)

CO: … NOx: … NMHC: … THC: … CH4: … Pevné částice: …

2.2

Zkušební postup: WHTC (EURO VI)

CO: … NOx: … NMHC: … THC: … CH4: … NH3: … Pevné částice (hmotnost): … Částice (počet): …

48.1

Korigovaná hodnota koeficientu absorpce kouře: … (m–1)

49.

Emise CO2 / spotřeba paliva / spotřeba elektrické energie (13)  (14):

1.   Veškerá hnací ústrojí, případně kromě výhradně elektrických vozidel

Hodnoty NEDC

Emise CO2

Spotřeba paliva v případě zkoušky emisí podle nařízení (ES) č. 692/2008

Městský cyklus (1):

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Mimoměstský cyklus (1):

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Kombinace (1):

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Vážené (1), kombinace

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km

Faktor odchylky (použije-li se)

 

2.   Výhradně elektrická vozidla a hybridní elektrická vozidla OVC (v příslušném případě)

Spotřeba elektrické energie (vážená, kombinace (1))

 

… Wh/km

Akční dosah na elektřinu

 

… km

3.   Vozidlo vybavené ekologickou inovací / ekologickými inovacemi: ano/ne (38)

3.1

Obecný kód příslušné ekologické inovace / příslušných ekologických inovací (p1): …

3.2

Celkové snížení emisí CO2 dosažené použitím příslušné ekologické inovace / příslušných ekologických inovací (p2) (uveďte samostatně pro každé zkoušené referenční palivo):

3.2.1

snížení emisí u NEDC: … g/km (v příslušném případě)

3.2.2

snížení emisí u WLTP: … g/km (v příslušném případě)

4.   Veškerá hnací ústrojí kromě výhradně elektrických vozidel podle nařízení (EU) 2017/1151

Hodnoty WLTP

Emise CO2

Spotřeba paliva

Nízká (1):

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Střední1:

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Vysoká1:

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Mimořádně vysoká1:

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Kombinace:

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

Vážená, kombinace (1)

… g/km

… l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km (1)

5.   Výhradně elektrická vozidla a hybridní elektrická vozidla OVC podle nařízení (EU) 2017/1151 (v příslušném případě)

5.1   Výhradně elektrická vozidla (38) nebo (v příslušném případě)

Spotřeba elektrické energie

 

… Wh/km

Akční dosah na elektřinu

 

… km

Akční dosah na elektřinu ve městě

 

… km

5.2   Hybridní elektrická vozidla OVC (38) nebo (v příslušném případě)

Spotřeba elektrické energie (ECAC,weighted)

 

… Wh/km

Akční dosah na elektřinu (EAER)

 

… km

Akční dosah elektřinu ve městě (EAER city)

 

… km

Různé

50.

Schválení typu podle konstrukčních předpisů pro přepravu nebezpečných věcí uděleno: ano / třída (třídy): …/ne (12):

51.

Pro vozidla zvláštního určení: určení v souladu s přílohou II bodem 5: …

52.

Poznámky (15): …

STRANA 2

KATEGORIE VOZIDLA N3

(úplná a dokončená vozidla)

Strana 2

Obecné konstrukční vlastnosti

1.

Počet náprav: … a kol: …

1.1

Počet a umístění náprav s dvojitou montáží kol: …

2.

Řízené nápravy (počet, umístění): …

3.

Hnací nápravy (počet, umístění, propojení): … …

Hlavní rozměry

4.

Rozvor náprav (5): … mm

4.1

Vzdálenost mezi nápravami:

1–2:

… mm

2–3:

… mm

3–4:

… mm

5.

Délka: … mm

6.

Šířka: … mm

7.

Výška: … mm

8.

Předsazení točnice u tahačů návěsů (maximální a minimální): … mm

9.

Vzdálenost od předku vozidla ke středu spojovacího zařízení: … mm

11.

Délka ložného prostoru: … mm

12.

Zadní převis: … mm

Hmotnosti

13.

Hmotnost vozidla v provozním stavu: … kg

13.1

Rozložení této hmotnosti na nápravy:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

13.2

Skutečná hmotnost vozidla: … kg

16.

Maximální technicky přípustné hmotnosti

16.1

Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla: … kg

16.2

Technicky přípustná hmotnost na každou z náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

16.3

Technicky přípustná hmotnost na každou skupinu náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

16.4

Maximální technicky přípustná hmotnost jízdní soupravy: … kg

17.

Uvažované maximální přípustné hmotnosti pro registraci/provoz ve vnitrostátním/mezinárodním provozu (38)  (16)

17.1

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz: … kg

17.2

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz na každou nápravu:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

17.3

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz na každou skupinu náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

17.4

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost jízdní soupravy pro registraci/provoz … kg

18.

Maximální technicky přípustná přípojná hmotnost:

18.1

přívěsu: … kg

18.2

návěsu: … kg

18.3

přívěsu s nápravami uprostřed: … kg

18.4

nebrzděného přípojného vozidla: … kg

19.

Maximální technicky přípustná statická hmotnost ve spojovacím bodě: … kg

Hnací jednotka

20.

Výrobce motoru: …

21.

Kód motoru podle vyznačení na motoru: …

22.

Princip činnosti: …

23.

Výhradně elektrický: ano/ne (38)

23.1

Hybridní [elektrické] vozidlo: ano/ne (38)

24.

Počet a uspořádání válců: …

25.

Zdvihový objem motoru: … cm3

26.

Palivo: motorová nafta / benzin / zkapalněný ropný plyn (LPG) / stlačený zemní plyn (CNG) – biomethan / LNG / ethanol / bionafta / vodík (38)

26.1

Jednopalivové / dvoupalivové (bi-fuel) / vícepalivové (flex fuel) / dvoupalivové (dual fuel) (38)

26.2

(Pouze dual fuel) typ 1A / typ 1B / typ 2A / typ 2B / typ 3B (38)

27.

Maximální výkon

27.1

Maximální netto výkon (6): … kW při … ot/min (spalovací motor) (38)

27.2

Maximální hodinový výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

27.3

Maximální netto výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

27.4

Maximální 30minutový výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

28.

Převodovka (druh): …

Maximální rychlost

29.

Maximální rychlost: … km/h

Nápravy a zavěšení

31.

Umístění zdvihatelné nápravy (náprav): …

32.

Umístění zatížitelné nápravy (náprav): …

33.

Hnací náprava (nápravy) vybavená vzduchovým pérováním nebo obdobným pérováním: ano/ne (38)

35.

Kombinace pneumatika/kolo (8): …

Brzdy

36.

Spojení brzd přípojného vozidla mechanická/elektrická/pneumatická/hydraulická (38)

37.

Tlak v plnicí větvi spojovacího potrubí pro přívěs: … bar

Karoserie

38.

Kód karoserie (9): …

41.

Počet a uspořádání dveří: …

42.

Počet míst k sedění (včetně sedadla řidiče) (11): …

Spojovací zařízení

44.

Číslo schválení nebo značka schválení spojovacího zařízení (je-li namontováno): …

45.1

Parametry (38): D: …/ V: …/ S: …/ U: …

Vliv na životní prostředí

46.

Hladina akustického tlaku

u stojícího vozidla: … dB(A) při otáčkách motoru: … min–1

u vozidla za jízdy: … dB(A)

47.

Hladina výfukových emisí (12): Euro …

47.1

Parametry pro zkoušky emisí

47.1.1

Zkušební hmotnost, kg: …

47.1.2

Čelní plocha vozidla, m2: …

47.1.3

Koeficienty jízdního zatížení

47.1.3.0.

f0, N:

47.1.3.1.

f1, N/(km/h):

47.1.3.2.

f2, N/(km/h)2

48.

Emise výfukových plynů (13)  (m1)  (m2):

Číslo použitelného základního regulačního aktu a nejnovějšího pozměňujícího regulačního aktu: …

1.1

Zkušební postup: ESC

CO: … HC: … NOx: … HC + NOx: … Pevné částice: …

Opacita kouře (ELR): … (m–1)

1.2

Zkušební postup: WHSC (EURO VI)

CO: … THC: … NMHC: … NOx: … THC + NOx: … NH3: … Pevné částice (hmotnost): … Částice (počet): …

2.1

Zkušební postup: ETC (je-li použitelné)

CO: … NOx: … NMHC: … THC: … CH4: … Pevné částice: …

2.2

Zkušební postup: WHTC (EURO VI)

CO: … NOx: … NMHC: … THC: … CH4: … NH3: … Pevné částice (hmotnost): … Částice (počet): …

48.1

Korigovaná hodnota koeficientu absorpce kouře: … (m–1)

Různé

50.

Schválení typu podle konstrukčních předpisů pro přepravu nebezpečných věcí uděleno: ano / třída (třídy): …/ne (12):

51.

Pro vozidla zvláštního určení: určení v souladu s přílohou II bodem 5: …

52.

Poznámky (15): …

STRANA 2

KATEGORIE VOZIDLA O1 A O2

(úplná a dokončená vozidla)

Strana 2

Obecné konstrukční vlastnosti

1.

Počet náprav: … a kol: …

1.1

Počet a umístění náprav s dvojitou montáží kol: …

Hlavní rozměry

4.

Rozvor náprav (5): … mm

4.1

Vzdálenost mezi nápravami:

1–2:

… mm

2–3:

… mm

3–4:

… mm

5.

Délka: … mm

6.

Šířka: … mm

7.

Výška: … mm

10.

Vzdálenost od středu spojovacího zařízení k zádi vozidla: … mm

11.

Délka ložného prostoru: … mm

12.

Zadní převis: … mm

Hmotnosti

13.

Hmotnost vozidla v provozním stavu: … kg

13.1

Rozložení této hmotnosti na nápravy:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

13.2

Skutečná hmotnost vozidla: … kg

16.

Maximální technicky přípustné hmotnosti

16.1

Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla: … kg

16.2

Technicky přípustná hmotnost na každou z náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

16.3

Technicky přípustná hmotnost na každou skupinu náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

19.

Maximální technicky přípustná statická hmotnost ve spojovacím bodě u návěsu nebo přívěsu s nápravami uprostřed: … kg

Maximální rychlost

29.

Maximální rychlost: … km/h

Nápravy a zavěšení

30.1

Rozchod kol u jednotlivých řízených náprav: … mm

30.2

Rozchod kol u všech ostatních náprav: … mm

31.

Umístění zdvihatelné nápravy (náprav): …

32.

Umístění zatížitelné nápravy (náprav): …

34.

Náprava (nápravy) vybavené vzduchovým pérováním nebo obdobným pérováním: ano/ne (38)

35.

Kombinace pneumatika/kolo (8): …

Brzdy

36.

Spojení brzd přípojného vozidla mechanická/elektrická/pneumatická/hydraulická (38)

Karoserie

38.

Kód karoserie (9): …

Spojovací zařízení

44.

Číslo schválení nebo značka schválení spojovacího zařízení (je-li namontováno): …

45.1

Parametry (38): D: …/ V: …/ S: …/ U: …

Různé

50.

Schválení typu podle konstrukčních předpisů pro přepravu nebezpečných věcí uděleno: ano / třída (třídy): …/ne (12):

51.

Pro vozidla zvláštního určení: určení v souladu s přílohou II bodem 5: …

52.

Poznámky (15): …

STRANA 2

KATEGORIE VOZIDLA O3 A O4

(úplná a dokončená vozidla)

Strana 2

Obecné konstrukční vlastnosti

1.

Počet náprav: … a kol: …

1.1

Počet a umístění náprav s dvojitou montáží kol: …

2.

Řízené nápravy (počet, umístění): …

Hlavní rozměry

4.

Rozvor náprav (5): … mm

4.1

Vzdálenost mezi nápravami:

1–2:

… mm

2–3:

… mm

3–4:

… mm

5.

Délka: … mm

6.

Šířka: … mm

7.

Výška: … mm

10.

Vzdálenost od středu spojovacího zařízení k zádi vozidla: … mm

11.

Délka ložného prostoru: … mm

12.

Zadní převis: … mm

Hmotnosti

13.

Hmotnost vozidla v provozním stavu: … kg

13.1

Rozložení této hmotnosti na nápravy:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

13.2

Skutečná hmotnost vozidla:… ……………………………… kg

16.

Maximální technicky přípustné hmotnosti

16.1

Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla: … kg

16.2

Technicky přípustná hmotnost na každou z náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

16.3

Technicky přípustná hmotnost na každou skupinu náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

17.

Uvažované maximální přípustné hmotnosti pro registraci/provoz ve vnitrostátním/mezinárodním provozu (38)  (16)

17.1

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz: … kg

17.2

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz na každou nápravu:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

17.3

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz na každou skupinu náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

19.

Maximální technicky přípustná statická hmotnost ve spojovacím bodě u návěsu nebo přívěsu s nápravami uprostřed: … kg

Maximální rychlost

29.

Maximální rychlost: … km/h

Nápravy a zavěšení

31.

Umístění zdvihatelné nápravy (náprav): …

32.

Umístění zatížitelné nápravy (náprav): …

34.

Náprava (nápravy) vybavené vzduchovým pérováním nebo obdobným pérováním: ano/ne (38)

35.

Kombinace pneumatika/kolo (8): …

Brzdy

36.

Spojení brzd přípojného vozidla mechanická/elektrická/pneumatická/hydraulická (38)

Karoserie

38.

Kód karoserie (9): …

Spojovací zařízení

44.

Číslo schválení nebo značka schválení spojovacího zařízení (je-li namontováno): …

45.1

Parametry (38): D: …/ V: …/ S: …/ U: …å

Různé

50.

Schválení typu podle konstrukčních předpisů pro přepravu nebezpečných věcí uděleno: ano / třída (třídy): …/ne (12):

51.

Pro vozidla zvláštního určení: určení v souladu s přílohou II bodem 5: …

52.

Poznámky (15): …

ČÁST II

NEÚPLNÁ VOZIDLA

VZOR C1 – STRANA 1

NEÚPLNÁ VOZIDLA

ES PROHLÁŠENÍ O SHODĚ

Strana 1

Níže podepsaný [… (celé jméno a funkce)] tímto osvědčuje, že vozidlo:

0.1

Značka (obchodní firma výrobce): …

0.2

Typ: …

Varianta (1): …

Verze (1): …

0.2.1

Obchodní název: …

0.2.2

Pro vozidla s vícestupňovým schválením informace o schválení typu vozidla základního/předchozího stupně

(uveďte informace pro každý stupeň):

Typ:…

Varianta (1): …

Verze (1):…

Číslo schválení typu, číslo rozšíření ……………………………………………….

0.4

Kategorie vozidla: …

0.5

Název společnosti a adresa výrobce: …

0.5.1

Pro vozidla s vícestupňovým schválením název společnosti a adresa výrobce vozidla základního/předchozího stupně (stupňů)………………………………..

0.6

Umístění a způsob připevnění povinných štítků: …

Umístění identifikačního čísla vozidla: …

0.9

Jméno a adresa zástupce výrobce (pokud existuje): …

0.10

Identifikační číslo vozidla: …

odpovídá ze všech hledisek typu popsanému ve schválení (…číslo schválení typu včetně čísla rozšíření) vydaném dne (… datum vydání) a

nemůže být trvale registrováno bez dalšího schvalování.

(Místo) (Datum): …

(Podpis): …

VZOR C2 – STRANA 1

SCHVÁLENÍ TYPU PRO NEÚPLNÁ VOZIDLA V MALÝCH SÉRIÍCH

[Rok]

[Pořadové číslo]

ES PROHLÁŠENÍ O SHODĚ

Strana 1

Níže podepsaný [… (celé jméno a funkce)] tímto osvědčuje, že vozidlo:

0.1

Značka (obchodní firma výrobce): …

0.2

Typ: …

Varianta (1): …

Verze (1): …

0.2.1

Obchodní název: …

0.4

Kategorie vozidla: …

0.5

Název společnosti a adresa výrobce: …

0.6

Umístění a způsob připevnění povinných štítků: …

Umístění identifikačního čísla vozidla: …

0.9

Jméno a adresa zástupce výrobce (pokud existuje): …

0.10

Identifikační číslo vozidla: …

odpovídá ze všech hledisek typu popsanému ve schválení (…číslo schválení typu včetně čísla rozšíření) vydaném dne (… datum vydání) a

nemůže být trvale registrováno bez dalšího schvalování.

(Místo) (Datum): …

(Podpis): …

STRANA 2

KATEGORIE VOZIDLA M1

(neúplná vozidla)

Strana 2

Obecné konstrukční vlastnosti

1.

Počet náprav: … a kol: …

3.

Hnací nápravy (počet, umístění, propojení): … …

Hlavní rozměry

4.

Rozvor náprav (5): … mm

4.1

Vzdálenost mezi nápravami:

1–2:

… mm

2–3:

… mm

3–4:

… mm

5.1

Maximální přípustná délka: … mm

6.1

Maximální přípustná šířka: … mm

7.1

Maximální přípustná výška: … mm

12.1

Maximální přípustný zadní převis: … mm

Hmotnosti

14.

Hmotnost neúplného vozidla v provozním stavu: … kg

14.1

Rozložení této hmotnosti na nápravy:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

15.

Minimální hmotnost vozidla při dokončení: … kg

15.1

Rozložení této hmotnosti na nápravy:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

16.

Maximální technicky přípustné hmotnosti

16.1

Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla: … kg

16.2

Technicky přípustná hmotnost na každou z náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

16.4

Maximální technicky přípustná hmotnost jízdní soupravy: … kg

18.

Maximální technicky přípustná přípojná hmotnost:

18.1

přívěsu: … kg

18.3

přívěsu s nápravami uprostřed: … kg

18.4

nebrzděného přípojného vozidla: … kg

19.

Maximální technicky přípustná statická hmotnost ve spojovacím bodě: … kg

Hnací jednotka

20.

Výrobce motoru: …

21.

Kód motoru podle vyznačení na motoru: …

22.

Princip činnosti: …

23.

Výhradně elektrický: ano/ne (38)

23.1

Hybridní [elektrické] vozidlo: ano/ne (38)

24.

Počet a uspořádání válců: …

25.

Zdvihový objem motoru: … cm3

26.

Palivo: motorová nafta / benzin / zkapalněný ropný plyn (LPG) / stlačený zemní plyn (CNG) – biomethan / LNG / ethanol / bionafta / vodík (38)

26.1

Jednopalivové / dvoupalivové (bi-fuel) / vícepalivové (flex fuel) / dvoupalivové (dual fuel) (38)

26.2

(Pouze dual fuel) typ 1A / typ 1B / typ 2A / typ 2B / typ 3B (38)

27.

Maximální výkon

27.1

Maximální netto výkon (6): … kW při … ot/min (spalovací motor) (38)

27.2

Maximální hodinový výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

27.3

Maximální netto výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

27.4

Maximální 30minutový výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

Maximální rychlost

29.

Maximální rychlost: … km/h

Nápravy a zavěšení

30.

Rozchod kol u náprav:

1.

… mm

2.

… mm

3.

… mm

35.

Kombinace pneumatika/kolo (8): …

Brzdy

36.

Spojení brzd přípojného vozidla mechanická/elektrická/pneumatická/hydraulická (38)

Karoserie

41.

Počet a uspořádání dveří: …

42.

Počet míst k sedění (včetně sedadla řidiče) (11): …

Vliv na životní prostředí

46.

Hladina akustického tlaku

u stojícího vozidla: … dB(A) při otáčkách motoru: … min–1

u vozidla za jízdy: … dB(A)

47.

Hladina výfukových emisí (12): Euro …

47.1

Parametry pro zkoušky emisí

47.1.1

Zkušební hmotnost, kg: …

47.1.2

Čelní plocha vozidla, m2: …

47.1.3

Koeficienty jízdního zatížení

47.1.3.0.

f0, N:

47.1.3.1.

f1, N/(km/h):

47.1.3.2.

f2, N/(km/h)2

48.

Emise výfukových plynů (13)  (m1)  (m2):

Číslo použitelného základního regulačního aktu a nejnovějšího pozměňujícího regulačního aktu: …

1.1

Zkušební postup: typ 1 nebo ESC (38)

CO: … HC: … NOx: … HC + NOx: … Pevné částice: …

Opacita kouře (ELR): … (m–1)

1.2

Zkušební postup: Typ 1 (průměrné hodnoty NEDC, nejvyšší hodnoty WLTP) nebo WHSC (EURO VI) (38)

CO: … THC: … NMHC: … NOx: … THC + NOx: … NH3: … Pevné částice (hmotnost): … Částice (počet): …

2.1

Zkušební postup: ETC (je-li použitelné)

CO: … NOx: … NMHC: … THC: … CH4: … Pevné částice: …

2.2

Zkušební postup: WHTC (EURO VI)

CO: … NOx: … NMHC: … THC: … CH4: … NH3: … Pevné částice (hmotnost): … Částice (počet): …

48.1

Korigovaná hodnota koeficientu absorpce kouře: … (m–1)

49.

Emise CO2 / spotřeba paliva / spotřeba elektrické energie (13):

1.   Veškerá hnací ústrojí kromě výhradně elektrických vozidel podle nařízení (EU) 2017/1151

 

Emise CO2

Spotřeba paliva

Městský cyklus:

… g/km

… l/100 km / m3/100 km (1)

Mimoměstský cyklus:

… g/km

… l/100 km / m3/100 km (1)

Kombinace:

… g/km

… l/100 km / m3/100 km (1)

Vážená, kombinace

… g/km

… l/100 km

2.   Výhradně elektrická vozidla a hybridní elektrická vozidla OVC

Spotřeba elektrické energie (vážená, kombinace (1))

 

… Wh/km

Akční dosah na elektřinu

 

… km

Různé

52.

Poznámky (15): …

STRANA 2

KATEGORIE VOZIDLA M2

(neúplná vozidla)

Strana 2

Obecné konstrukční vlastnosti

1.

Počet náprav: … a kol: …

1.1

Počet a umístění náprav s dvojitou montáží kol: …

2.

Řízené nápravy (počet, umístění): …

3.

Hnací nápravy (počet, umístění, propojení): … …

Hlavní rozměry

4.

Rozvor náprav (5): … mm

4.1

Vzdálenost mezi nápravami:

1–2:

… mm

2–3:

… mm

3–4:

… mm

5.1

Maximální přípustná délka: … mm

6.1

Maximální přípustná šířka: … mm

7.1

Maximální přípustná výška: … mm

12.1

Maximální přípustný zadní převis: … mm

Hmotnosti

14.

Hmotnost neúplného vozidla v provozním stavu: … kg

14.1

Rozložení této hmotnosti na nápravy:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

15.

Minimální hmotnost vozidla při dokončení: … kg

15.1

Rozložení této hmotnosti na nápravy:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

16.

Maximální technicky přípustné hmotnosti

16.1

Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla: … kg

16.2

Technicky přípustná hmotnost na každou z náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

16.3

Technicky přípustná hmotnost na každou skupinu náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

16.4

Maximální technicky přípustná hmotnost jízdní soupravy: … kg

17.

Uvažované maximální přípustné hmotnosti pro registraci/provoz ve vnitrostátním/mezinárodním provozu (38)  (16)

17.1

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz: … kg

17.2

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz na každou nápravu:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

17.3

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz na každou skupinu náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

17.4

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost jízdní soupravy pro registraci/provoz … kg

18.

Maximální technicky přípustná přípojná hmotnost:

18.1

přívěsu: … kg

18.3

přívěsu s nápravami uprostřed: … kg

18.4

nebrzděného přípojného vozidla: … kg

19.

Maximální technicky přípustná statická hmotnost ve spojovacím bodě: … kg

Hnací jednotka

20.

Výrobce motoru: …

21.

Kód motoru podle vyznačení na motoru: …

22.

Princip činnosti: …

23.

Výhradně elektrický: ano/ne (38)

23.1

Hybridní [elektrické] vozidlo: ano/ne (38)

24.

Počet a uspořádání válců: …

25.

Zdvihový objem motoru: … cm3

26.

Palivo: motorová nafta / benzin / zkapalněný ropný plyn (LPG) / stlačený zemní plyn (CNG) – biomethan / LNG / ethanol / bionafta / vodík (38)

26.1

Jednopalivové / dvoupalivové (bi-fuel) / vícepalivové (flex fuel) / dvoupalivové (dual fuel) (38)

26.2

(Pouze dual fuel) typ 1A / typ 1B / typ 2A / typ 2B / typ 3B (38)

27.

Maximální výkon

27.1

Maximální netto výkon (6): … kW při … ot/min (spalovací motor) (38)

27.2

Maximální hodinový výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

27.3

Maximální netto výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

27.4

Maximální 30minutový výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

28.

Převodovka (druh): …

Maximální rychlost

29.

Maximální rychlost: … km/h

Nápravy a zavěšení

30.

Rozchod kol u náprav:

1.

… mm

2.

… mm

3.

… mm

33.

Hnací náprava (nápravy) vybavená vzduchovým pérováním nebo obdobným pérováním: ano/ne (38)

35.

Kombinace pneumatika/kolo (8): …

Brzdy

36.

Spojení brzd přípojného vozidla mechanická/elektrická/pneumatická/hydraulická (38)

37.

Tlak v plnicí větvi spojovacího potrubí pro přívěs: … bar

Spojovací zařízení

44.

Číslo schválení nebo značka schválení spojovacího zařízení (je-li namontováno): …

45.

Druhy nebo třídy spojovacích zařízení, která lze namontovat: …

45.1

Parametry (38): D: …/ V: …/ S: …/ U: …

Vliv na životní prostředí

46.

Hladina akustického tlaku

u stojícího vozidla: … dB(A) při otáčkách motoru: … min–1

u vozidla za jízdy: … dB(A)

47.

Hladina výfukových emisí (12): Euro …

47.1

Parametry pro zkoušky emisí

47.1.1

Zkušební hmotnost, kg: …

47.1.2

Čelní plocha vozidla, m2: …

47.1.3

Koeficienty jízdního zatížení

47.1.3.0.

f0, N:

47.1.3.1.

f1, N/(km/h):

47.1.3.2.

f2, N/(km/h)2

48.

Emise výfukových plynů (13)  (m1)  (m2):

Číslo použitelného základního regulačního aktu a nejnovějšího pozměňujícího regulačního aktu: …

1.1

Zkušební postup: typ 1 nebo ESC (38)

CO: … HC: … NOx: … HC + NOx: … Pevné částice: …

Opacita kouře (ELR): … (m–1)

1.2

Zkušební postup: Typ 1 (průměrné hodnoty NEDC, nejvyšší hodnoty WLTP) nebo WHSC (EURO VI) (38)

CO: … THC: … NMHC: … NOx: … THC + NOx: … NH3: … Pevné částice (hmotnost): … Částice (počet): …

2.1

Zkušební postup: ETC (je-li použitelné)

CO: … NOx: … NMHC: … THC: … CH4: … Pevné částice: …

2.2

Zkušební postup: WHTC (EURO VI)

CO: … NOx: … NMHC: … THC: … CH4: … NH3: … Pevné částice (hmotnost): … Částice (počet): …

48.1

Korigovaná hodnota koeficientu absorpce kouře: … (m–1)

Různé

52.

Poznámky (15): …

STRANA 2

KATEGORIE VOZIDLA M3

(neúplná vozidla)

Strana 2

Obecné konstrukční vlastnosti

1.

Počet náprav: … a kol: …

1.1

Počet a umístění náprav s dvojitou montáží kol: …

2.

Řízené nápravy (počet, umístění): …

3.

Hnací nápravy (počet, umístění, propojení): … …

Hlavní rozměry

4.

Rozvor náprav (5): … mm

4.1

Vzdálenost mezi nápravami:

1–2:

… mm

2–3:

… mm

3–4:

… mm

5.1

Maximální přípustná délka: … mm

6.1

Maximální přípustná šířka: … mm

7.1

Maximální přípustná výška: … mm

12.1

Maximální přípustný zadní převis: … mm

Hmotnosti

14.

Hmotnost neúplného vozidla v provozním stavu: … kg

14.1

Rozložení této hmotnosti na nápravy:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

15.

Minimální hmotnost vozidla při dokončení: … kg

15.1

Rozložení této hmotnosti na nápravy:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

16.

Maximální technicky přípustné hmotnosti

16.1

Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla: … kg

16.2

Technicky přípustná hmotnost na každou z náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

16.3

Technicky přípustná hmotnost na každou skupinu náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

16.4

Maximální technicky přípustná hmotnost jízdní soupravy: … kg

17.

Uvažované maximální přípustné hmotnosti pro registraci/provoz ve vnitrostátním/mezinárodním provozu (38)  (16)

17.1

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz: … kg

17.2

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz na každou nápravu:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

17.3

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz na každou skupinu náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

17.4

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost jízdní soupravy pro registraci/provoz … kg

18.

Maximální technicky přípustná přípojná hmotnost:

18.1

přívěsu: … kg

18.3

přívěsu s nápravami uprostřed: … kg

18.4

nebrzděného přípojného vozidla: … kg

19.

Maximální technicky přípustná statická hmotnost ve spojovacím bodě: … kg

Hnací jednotka

20.

Výrobce motoru: …

21.

Kód motoru podle vyznačení na motoru: …

22.

Princip činnosti: …

23.

Výhradně elektrický: ano/ne (38)

23.1

Hybridní [elektrické] vozidlo: ano/ne (38)

24.

Počet a uspořádání válců: …

25.

Zdvihový objem motoru: … cm3

26.

Palivo: motorová nafta / benzin / zkapalněný ropný plyn (LPG) / stlačený zemní plyn (CNG) – biomethan / LNG / ethanol / bionafta / vodík (38)

26.1

Jednopalivové / dvoupalivové (bi-fuel) / vícepalivové (flex fuel) / dvoupalivové (dual fuel) (38)

26.2

(Pouze dual fuel) typ 1A / typ 1B / typ 2A / typ 2B / typ 3B (38)

27.

Maximální výkon

27.1

Maximální netto výkon (6): … kW při … ot/min (spalovací motor) (38)

27.2

Maximální hodinový výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

27.3

Maximální netto výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

27.4

Maximální 30minutový výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

28.

Převodovka (druh): …

Maximální rychlost

29.

Maximální rychlost: … km/h

Nápravy a zavěšení

30.1

Rozchod kol u jednotlivých řízených náprav: … mm

30.2

Rozchod kol u všech ostatních náprav: … mm

32.

Umístění zatížitelné nápravy (náprav): …

33.

Hnací náprava (nápravy) vybavená vzduchovým pérováním nebo obdobným pérováním: ano/ne (38)

35.

Kombinace pneumatika/kolo (8): …

Brzdy

36.

Spojení brzd přípojného vozidla mechanická/elektrická/pneumatická/hydraulická (38)

37.

Tlak v plnicí větvi spojovacího potrubí pro přívěs: … bar

Spojovací zařízení

44.

Číslo schválení nebo značka schválení spojovacího zařízení (je-li namontováno): …

45.

Druhy nebo třídy spojovacích zařízení, která lze namontovat: …

45.1

Parametry (38): D: …/ V: …/ S: …/ U: …

Vliv na životní prostředí

46.

Hladina akustického tlaku

u stojícího vozidla: … dB(A) při otáčkách motoru: … min–1

u vozidla za jízdy: … dB(A)

47.

Hladina výfukových emisí (12): Euro …

47.1

Parametry pro zkoušky emisí

47.1.1

Zkušební hmotnost, kg: …

47.1.2

Čelní plocha vozidla, m2: …

47.1.3

Koeficienty jízdního zatížení

47.1.3.0.

f0, N:

47.1.3.1.

f1, N/(km/h):

47.1.3.2.

f2, N/(km/h)2

48.

Emise výfukových plynů (13)  (m1)  (m2):

Číslo použitelného základního regulačního aktu a nejnovějšího pozměňujícího regulačního aktu: …

1.1

Zkušební postup: ESC

CO: … HC: … NOx: … HC + NOx: … Pevné částice: …

Opacita kouře (ELR): … (m–1)

1.2

Zkušební postup: WHSC (EURO VI)

CO: … THC: … NMHC: … NOx: … THC + NOx: … NH3: … Pevné částice (hmotnost): … Částice (počet): …

2.1

Zkušební postup: ETC (je-li použitelné)

CO: … NOx: … NMHC: … THC: … CH4: … Pevné částice: …

2.2

Zkušební postup: WHTC (EURO VI)

CO: … NOx: … NMHC: … THC: … CH4: … NH3: … Pevné částice (hmotnost): … Částice (počet): …

48.1

Korigovaná hodnota koeficientu absorpce kouře: … (m–1)

Různé

52.

Poznámky (15): …

STRANA 2

KATEGORIE VOZIDLA N1

(neúplná vozidla)

Strana 2

Obecné konstrukční vlastnosti

1.

Počet náprav: … a kol: …

1.1

Počet a umístění náprav s dvojitou montáží kol: …

3.

Hnací nápravy (počet, umístění, propojení): … …

Hlavní rozměry

4.

Rozvor náprav (5): … mm

4.1

Vzdálenost mezi nápravami:

1–2:

… mm

2–3:

… mm

3–4:

… mm

5.1

Maximální přípustná délka: … mm

6.1

Maximální přípustná šířka: … mm

7.1

Maximální přípustná výška: … mm

8.

Předsazení točnice u tahačů návěsů (maximální a minimální): … mm

12.1

Maximální přípustný zadní převis: … mm

Hmotnosti

14.

Hmotnost neúplného vozidla v provozním stavu: … kg

14.1

Rozložení této hmotnosti na nápravy:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

15.

Minimální hmotnost vozidla při dokončení: … kg

15.1

Rozložení této hmotnosti na nápravy:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

16.

Maximální technicky přípustné hmotnosti

16.1

Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla: … kg

16.2

Technicky přípustná hmotnost na každou z náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

16.4

Maximální technicky přípustná hmotnost jízdní soupravy: … kg

18.

Maximální technicky přípustná přípojná hmotnost:

18.1

přívěsu: … kg

18.2

návěsu: … kg

18.3

přívěsu s nápravami uprostřed: … kg

18.4

nebrzděného přípojného vozidla: … kg

19.

Maximální technicky přípustná statická hmotnost ve spojovacím bodě: … kg

Hnací jednotka

20.

Výrobce motoru: …

21.

Kód motoru podle vyznačení na motoru: …

22.

Princip činnosti: …

23.

Výhradně elektrický: ano/ne (38)

23.1

Hybridní [elektrické] vozidlo: ano/ne (38)

24.

Počet a uspořádání válců: …

25.

Zdvihový objem motoru: … cm3

26.

Palivo: motorová nafta / benzin / zkapalněný ropný plyn (LPG) / stlačený zemní plyn (CNG) – biomethan / LNG / ethanol / bionafta / vodík (38)

26.1

Jednopalivové / dvoupalivové (bi-fuel) / vícepalivové (flex fuel) / dvoupalivové (dual fuel) (38)

26.2

(Pouze dual fuel) typ 1A / typ 1B / typ 2A / typ 2B / typ 3B (38)

27.

Maximální výkon

27.1

Maximální netto výkon (6): … kW při … ot/min (spalovací motor) (38)

27.2

Maximální hodinový výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

27.3

Maximální netto výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

27.4

Maximální 30minutový výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

28.

Převodovka (druh): …

Maximální rychlost

29.

Maximální rychlost: … km/h

Nápravy a zavěšení

30.

Rozchod kol u náprav:

1.

… mm

2.

… mm

3.

… mm

35.

Kombinace pneumatika/kolo (8): …

Brzdy

36.

Spojení brzd přípojného vozidla mechanická/elektrická/pneumatická/hydraulická (38)

37.

Tlak v plnicí větvi spojovacího potrubí pro přívěs: … bar

Spojovací zařízení

44.

Číslo schválení nebo značka schválení spojovacího zařízení (je-li namontováno): …

45.

Druhy nebo třídy spojovacích zařízení, která lze namontovat: …

45.1

Parametry (38): D: …/ V: …/ S: …/ U: …

Vliv na životní prostředí

46.

Hladina akustického tlaku

u stojícího vozidla: … dB(A) při otáčkách motoru: … min–1

u vozidla za jízdy: … dB(A)

47.

Hladina výfukových emisí (12): Euro …

47.1

Parametry pro zkoušky emisí

47.1.1

Zkušební hmotnost, kg: …

47.1.2

Čelní plocha vozidla, m2: …

47.1.3

Koeficienty jízdního zatížení

47.1.3.0.

f0, N:

47.1.3.1.

f1, N/(km/h):

47.1.3.2.

f2, N/(km/h)2

48.

Emise výfukových plynů (13)  (m1)  (m2):

Číslo použitelného základního regulačního aktu a nejnovějšího pozměňujícího regulačního aktu: …

1.1

Zkušební postup: typ 1 nebo ESC (38)

CO: … HC: … NOx: … HC + NOx: … Pevné částice: …

Opacita kouře (ELR): … (m–1)

1.2

Zkušební postup: Typ 1 (průměrné hodnoty NEDC, nejvyšší hodnoty WLTP) nebo WHSC (EURO VI) (38)

CO: … THC: … NMHC: … NOx: … THC + NOx: … NH3: … Pevné částice (hmotnost): … Částice (počet): …

2.1

Zkušební postup: ETC (je-li použitelné)

CO: … NOx: … NMHC: … THC: … CH4: … Pevné částice:

2.2

Zkušební postup: WHTC (EURO VI)

CO: … NOx: … NMHC: … THC: … CH4: … NH3: … Pevné částice (hmotnost): … Částice (počet): …

48.1

Korigovaná hodnota koeficientu absorpce kouře: … (m–1)

49.

Emise CO2 / spotřeba paliva / spotřeba elektrické energie (13):

1.   Veškerá hnací ústrojí kromě výhradně elektrických vozidel podle nařízení (EU) 2017/1151

 

Emise CO2

Spotřeba paliva

Městský cyklus:

… g/km

… l/100 km / m3/100 km (1)

Mimoměstský cyklus:

… g/km

… l/100 km / m3/100 km (1)

Kombinace:

… g/km

… l/100 km / m3/100 km (1)

Vážená, kombinace

… g/km

… l/100 km

2.   Výhradně elektrická vozidla a hybridní elektrická vozidla OVC

Spotřeba elektrické energie (vážená, kombinace (1))

 

… Wh/km

Akční dosah na elektřinu

 

… km

3.   Vozidlo vybavené ekologickou inovací / ekologickými inovacemi: ano/ne (38)

3.1

Obecný kód příslušné ekologické inovace / příslušných ekologických inovací (p1): …

3.2

Celkové snížení emisí CO2 dosažené použitím příslušné ekologické inovace / příslušných ekologických inovací (p2) (uveďte samostatně pro každé zkoušené referenční palivo): …

Různé

52.

Poznámky (15): …

STRANA 2

KATEGORIE VOZIDLA N2

(neúplná vozidla)

Strana 2

Obecné konstrukční vlastnosti

1.

Počet náprav: … a kol: …

1.1

Počet a umístění náprav s dvojitou montáží kol: …

2.

Řízené nápravy (počet, umístění): …

3.

Hnací nápravy (počet, umístění, propojení): … …

Hlavní rozměry

4.

Rozvor náprav (5): … mm

4.1

Vzdálenost mezi nápravami:

1–2:

… mm

2–3:

… mm

3–4:

… mm

5.1

Maximální přípustná délka: … mm

6.1

Maximální přípustná šířka: … mm

8.

Předsazení točnice u tahačů návěsů (maximální a minimální): … mm

12.1

Maximální přípustný zadní převis: … mm

Hmotnosti

14.

Hmotnost neúplného vozidla v provozním stavu: … kg

14.1

Rozložení této hmotnosti na nápravy:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

15.

Minimální hmotnost vozidla při dokončení: … kg

15.1

Rozložení této hmotnosti na nápravy:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

16.

Maximální technicky přípustné hmotnosti

16.1

Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla: … kg

16.2

Technicky přípustná hmotnost na každou z náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

16.3

Technicky přípustná hmotnost na každou skupinu náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

16.4

Maximální technicky přípustná hmotnost jízdní soupravy: … kg

17.

Uvažované maximální přípustné hmotnosti pro registraci/provoz ve vnitrostátním/mezinárodním provozu (38)  (16)

17.1

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz: … kg

17.2

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz na každou nápravu:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

17.3

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz na každou skupinu náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

17.4

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost jízdní soupravy pro registraci/provoz … kg

18.

Maximální technicky přípustná přípojná hmotnost:

18.1

přívěsu: … kg

18.2

návěsu: … kg

18.3

přívěsu s nápravami uprostřed: … kg

18.4

nebrzděného přípojného vozidla: … kg

19.

Maximální technicky přípustná statická hmotnost ve spojovacím bodě: … kg

Hnací jednotka

20.

Výrobce motoru: …

21.

Kód motoru podle vyznačení na motoru: …

22.

Princip činnosti: …

23.

Výhradně elektrický: ano/ne (38)

23.1

Hybridní [elektrické] vozidlo: ano/ne (38)

24.

Počet a uspořádání válců: …

25.

Zdvihový objem motoru: … cm3

26.

Palivo: motorová nafta / benzin / zkapalněný ropný plyn (LPG) / stlačený zemní plyn (CNG) – biomethan / LNG / ethanol / bionafta / vodík (38)

26.1

Jednopalivové / dvoupalivové (bi-fuel) / vícepalivové (flex fuel) / dvoupalivové (dual fuel) (38)

26.2

(Pouze dual fuel) typ 1A / typ 1B / typ 2A / typ 2B / typ 3B (38)

27.

Maximální výkon

27.1

Maximální netto výkon (6): … kW při … ot/min (spalovací motor) (38)

27.2

Maximální hodinový výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

27.3

Maximální netto výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

27.4

Maximální 30minutový výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

28.

Převodovka (druh): …

Maximální rychlost

29.

Maximální rychlost: … km/h

Nápravy a zavěšení

31.

Umístění zdvihatelné nápravy (náprav): …

32.

Umístění zatížitelné nápravy (náprav): …

33.

Hnací náprava (nápravy) vybavená vzduchovým pérováním nebo obdobným pérováním: ano/ne (38)

35.

Kombinace pneumatika/kolo (8): …

Brzdy

36.

Spojení brzd přípojného vozidla mechanická/elektrická/pneumatická/hydraulická (38)

37.

Tlak v plnicí větvi spojovacího potrubí pro přívěs: … bar

Spojovací zařízení

44.

Číslo schválení nebo značka schválení spojovacího zařízení (je-li namontováno): …

45.

Druhy nebo třídy spojovacích zařízení, která lze namontovat: …

45.1

Parametry (38): D: …/ V: …/ S: …/ U: …

Vliv na životní prostředí

46.

Hladina akustického tlaku

u stojícího vozidla: … dB(A) při otáčkách motoru: … min–1

u vozidla za jízdy: … dB(A)

47.

Hladina výfukových emisí (12): Euro …

47.1

Parametry pro zkoušky emisí

47.1.1

Zkušební hmotnost, kg: …

47.1.2

Čelní plocha vozidla, m2: …

47.1.3

Koeficienty jízdního zatížení

47.1.3.0.

f0, N:

47.1.3.1.

f1, N/(km/h):

47.1.3.2.

f2, N/(km/h)2

48.

Emise výfukových plynů (13)  (m1)  (m2):

Číslo použitelného základního regulačního aktu a nejnovějšího pozměňujícího regulačního aktu: …

1.1

Zkušební postup: typ 1 nebo ESC (38)

CO: … HC: … NOx: … HC + NOx: … Pevné částice: …

Opacita kouře (ELR): … (m–1)

1.2

Zkušební postup: Typ 1 (průměrné hodnoty NEDC, nejvyšší hodnoty WLTP) nebo WHSC (EURO VI) (38)

CO: … THC: … NMHC: … NOx: … THC + NOx: … NH3: … Pevné částice (hmotnost): … Částice (počet): …

2.1

Zkušební postup: ETC (je-li použitelné)

CO: … NOx: … NMHC: … THC: … CH4: … Pevné částice:

2.2

Zkušební postup: WHTC (EURO VI)

CO: … NOx: … NMHC: … THC: … CH4: … NH3: … Pevné částice (hmotnost): … Částice (počet): …

48.1

Korigovaná hodnota koeficientu absorpce kouře: … (m–1)

Různé

52.

Poznámky (15): …

STRANA 2

KATEGORIE VOZIDLA N3

(neúplná vozidla)

Strana 2

Obecné konstrukční vlastnosti

1.

Počet náprav: … a kol: …

1.1

Počet a umístění náprav s dvojitou montáží kol: …

2.

Řízené nápravy (počet, umístění): …

3.

Hnací nápravy (počet, umístění, propojení): … …

Hlavní rozměry

4.

Rozvor náprav (5): … mm

4.1

Vzdálenost mezi nápravami:

1–2:

… mm

2–3:

… mm

3–4:

… mm

5.1

Maximální přípustná délka: … mm

6.1

Maximální přípustná šířka: … mm

8.

Předsazení točnice u tahačů návěsů (maximální a minimální): … mm

12.1

Maximální přípustný zadní převis: … mm

Hmotnosti

14.

Hmotnost neúplného vozidla v provozním stavu: … kg

14.1

Rozložení této hmotnosti na nápravy:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

15.

Minimální hmotnost vozidla při dokončení: … kg

15.1

Rozložení této hmotnosti na nápravy:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

16.

Maximální technicky přípustné hmotnosti

16.1

Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla: … kg

16.2

Technicky přípustná hmotnost na každou z náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

16.3

Technicky přípustná hmotnost na každou skupinu náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

16.4

Maximální technicky přípustná hmotnost jízdní soupravy: … kg

17.

Uvažované maximální přípustné hmotnosti pro registraci/provoz ve vnitrostátním/mezinárodním provozu (38)  (16)

17.1

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz: … kg

17.2

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz na každou nápravu:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

17.3

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz na každou skupinu náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

17.4

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost jízdní soupravy pro registraci/provoz … kg

18.

Maximální technicky přípustná přípojná hmotnost:

18.1

přívěsu: … kg

18.2

návěsu: … kg

18.3

přívěsu s nápravami uprostřed: … kg

18.4

nebrzděného přípojného vozidla: … kg

19.

Maximální technicky přípustná statická hmotnost ve spojovacím bodě: … kg

Hnací jednotka

20.

Výrobce motoru: …

21.

Kód motoru podle vyznačení na motoru: …

22.

Princip činnosti: …

23.

Výhradně elektrický: ano/ne (38)

23.1

Hybridní [elektrické] vozidlo: ano/ne (38)

24.

Počet a uspořádání válců: …

25.

Zdvihový objem motoru: … cm3

26.

Palivo: motorová nafta / benzin / zkapalněný ropný plyn (LPG) / stlačený zemní plyn (CNG) – biomethan / LNG / ethanol / bionafta / vodík (38)

26.1

Jednopalivové / dvoupalivové (bi-fuel) / vícepalivové (flex fuel) / dvoupalivové (dual fuel) (38)

26.2

(Pouze dual fuel) typ 1A / typ 1B / typ 2A / typ 2B / typ 3B (38)

27.

Maximální výkon

27.1

Maximální netto výkon (6): … kW při … ot/min (spalovací motor) (38)

27.2

Maximální hodinový výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

27.3

Maximální netto výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

27.4

Maximální 30minutový výkon: … kW (elektrický motor) (38)  (7)

28.

Převodovka (druh): …

Maximální rychlost

29.

Maximální rychlost: … km/h

Nápravy a zavěšení

31.

Umístění zdvihatelné nápravy (náprav): …

32.

Umístění zatížitelné nápravy (náprav): …

33.

Hnací náprava (nápravy) vybavená vzduchovým pérováním nebo obdobným pérováním: ano/ne (38)

35.

Kombinace pneumatika/kolo (8): …

Brzdy

36.

Spojení brzd přípojného vozidla mechanická/elektrická/pneumatická/hydraulická (38)

37.

Tlak v plnicí větvi spojovacího potrubí pro přívěs: … bar

Spojovací zařízení

44.

Číslo schválení nebo značka schválení spojovacího zařízení (je-li namontováno): …

45.

Druhy nebo třídy spojovacích zařízení, která lze namontovat: …

45.1

Parametry (38): D: …/ V: …/ S: …/ U: …

Vliv na životní prostředí

46.

Hladina akustického tlaku

u stojícího vozidla: … dB(A) při otáčkách motoru: … min–1

u vozidla za jízdy: … dB(A)

47.

Hladina výfukových emisí (12): Euro …

47.1

Parametry pro zkoušky emisí

47.1.1

Zkušební hmotnost, kg: …

47.1.2

Čelní plocha vozidla, m2: …

47.1.3

Koeficienty jízdního zatížení

47.1.3.0.

f0, N:

47.1.3.1.

f1, N/(km/h):

47.1.3.2.

f2, N/(km/h)2

48.

Emise výfukových plynů (13)  (m1)  (m2):

Číslo použitelného základního regulačního aktu a nejnovějšího pozměňujícího regulačního aktu: …

1.1

Zkušební postup: ESC

CO: … HC: … NOx: … HC + NOx: … Pevné částice: …

Opacita kouře (ELR): … (m–1)

1.2

Zkušební postup: WHSC (EURO VI)

CO: … THC: … NMHC: … NOx: … THC + NOx: … NH3: … Pevné částice (hmotnost): … Částice (počet): …

2.1

Zkušební postup: ETC (je-li použitelné)

CO: … NOx: … NMHC: … THC: … CH4: … Pevné částice:

2.2

Zkušební postup: WHTC (EURO VI)

CO: … NOx: … NMHC: … THC: … CH4: … NH3: … Pevné částice (hmotnost): … Částice (počet): …

48.1

Korigovaná hodnota koeficientu absorpce kouře: … (m–1)

Různé

52.

Poznámky (15): …

STRANA 2

KATEGORIE VOZIDLA O1 A O2

(neúplná vozidla)

Strana 2

Obecné konstrukční vlastnosti

1.

Počet náprav: … a kol: …

1.1

Počet a umístění náprav s dvojitou montáží kol: …

Hlavní rozměry

4.

Rozvor náprav (5): … mm

4.1

Vzdálenost mezi nápravami:

1–2:

… mm

2–3:

… mm

3–4:

… mm

5.1

Maximální přípustná délka: … mm

6.1

Maximální přípustná šířka: … mm

7.1

Maximální přípustná výška: … mm

10.

Vzdálenost od středu spojovacího zařízení k zádi vozidla: … mm

12.1

Maximální přípustný zadní převis: … mm

Hmotnosti

14.

Hmotnost neúplného vozidla v provozním stavu: … kg

14.1

Rozložení této hmotnosti na nápravy:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

15.

Minimální hmotnost vozidla při dokončení: … kg

15.1

Rozložení této hmotnosti na nápravy:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

16.

Maximální technicky přípustné hmotnosti

16.1

Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla: … kg

16.2

Technicky přípustná hmotnost na každou z náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

16.3

Technicky přípustná hmotnost na každou skupinu náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

19.1

Maximální technicky přípustná statická hmotnost ve spojovacím bodě u návěsu nebo přívěsu s nápravami uprostřed: … kg

Maximální rychlost

29.

Maximální rychlost: … km/h

Nápravy a zavěšení

30.1

Rozchod kol u jednotlivých řízených náprav: … mm

30.2

Rozchod kol u všech ostatních náprav: … mm

31.

Umístění zdvihatelné nápravy (náprav): …

32.

Umístění zatížitelné nápravy (náprav): …

34.

Náprava (nápravy) vybavené vzduchovým pérováním nebo obdobným pérováním: ano/ne (38)

35.

Kombinace pneumatika/kolo (8): …

Spojovací zařízení

44.

Číslo schválení nebo značka schválení spojovacího zařízení (je-li namontováno): …

45.

Druhy nebo třídy spojovacích zařízení, která lze namontovat: …

45.1

Parametry (38): D: …/ V: …/ S: …/ U: …

Různé

52.

Poznámky (15): …

STRANA 2

KATEGORIE VOZIDLA O3 A O4

(neúplná vozidla)

Strana 2

Obecné konstrukční vlastnosti

1.

Počet náprav: … a kol: …

1.1

Počet a umístění náprav s dvojitou montáží kol: …

2.

Řízené nápravy (počet, umístění): …

Hlavní rozměry

4.

Rozvor náprav (5): … mm

4.1

Vzdálenost mezi nápravami:

1–2:

… mm

2–3:

… mm

3–4:

… mm

5.1

Maximální přípustná délka: … mm

6.1

Maximální přípustná šířka: … mm

7.1

Maximální přípustná výška: … mm

10.

Vzdálenost od středu spojovacího zařízení k zádi vozidla: … mm

12.1

Maximální přípustný zadní převis: … mm

Hmotnosti

14.

Hmotnost neúplného vozidla v provozním stavu: … kg

14.1

Rozložení této hmotnosti na nápravy:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

15.

Minimální hmotnost vozidla při dokončení: … kg

15.1

Rozložení této hmotnosti na nápravy:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

16.

Maximální technicky přípustné hmotnosti

16.1

Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla: … kg

16.2

Technicky přípustná hmotnost na každou z náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

16.3

Technicky přípustná hmotnost na každou skupinu náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg atd.

17.

Uvažované maximální přípustné hmotnosti pro registraci/provoz ve vnitrostátním/mezinárodním provozu (38)  (16)

17.1

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz: … kg

17.2

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz na každou nápravu:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

17.3

Uvažovaná maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz na každou skupinu náprav:

1.

… kg

2.

… kg

3.

… kg

19.1

Maximální technicky přípustná statická hmotnost ve spojovacím bodě u návěsu nebo přívěsu s nápravami uprostřed: … kg

Maximální rychlost

29.

Maximální rychlost: … km/h

Nápravy a zavěšení

31.

Umístění zdvihatelné nápravy (náprav): …

32.

Umístění zatížitelné nápravy (náprav): …

34.

Náprava (nápravy) vybavené vzduchovým pérováním nebo obdobným pérováním: ano/ne (38)

35.

Kombinace pneumatika/kolo (8): …

Spojovací zařízení

44.

Číslo schválení nebo značka schválení spojovacího zařízení (je-li namontováno): …

45.

Druhy nebo třídy spojovacích zařízení, která lze namontovat: …

45.1

Parametry (38): D: …/ V: …/ S: …/ U: …

Různé

52.

Poznámky (15): …

Vysvětlivky k příloze IX

(p)

Ekologické inovace.


(1)  Pokud existují omezení pro palivo, uveďte tato omezení (například pro zemní plyn rozsah L nebo H).

(2)  U dvoupalivových (bi-fuel) vozidel se uvede pro každé z paliv samostatná tabulka.

(3)  U vozidel flex fuel, má-li být podle obrázku I.2.4 v příloze I nařízení (EU) 2017/1151 provedena zkouška u obou paliv, a u vozidel na LPG nebo NG/biomethan, buď dvoupalivových (bi-fuel), nebo jednopalivových (mono-fuel), se pro různé referenční plyny použité při zkoušce uvede vždy samostatná tabulka a dále se uvede tabulka nejhorších získaných výsledků. V relevantních případech se v souladu s bodem 3.1.4 přílohy 12 předpisu EHK OSN č. 83 uvede, zda byly výsledky naměřeny, či vypočteny.

(4)  U dvoupalivových (bi-fuel) vozidel se uvede pro každé z paliv samostatná tabulka.

(5)  U vozidel flex fuel, má-li být podle obrázku I.2.4 v příloze I nařízení (EU) 2017/1151 provedena zkouška u obou paliv, a u vozidel na LPG nebo NG/biomethan, buď dvoupalivových (bi-fuel), nebo jednopalivových (mono-fuel), se pro různé referenční plyny použité při zkoušce uvede vždy samostatná tabulka a dále se uvede tabulka nejhorších získaných výsledků. V relevantních případech se v souladu s bodem 3.1.4 přílohy 12 předpisu EHK OSN č. 83 uvede, zda byly výsledky naměřeny, či vypočteny.

(6)  Nehodící se škrtněte.

(7)  Nehodící se škrtněte.

(8)  Pokud existují omezení pro palivo, uveďte tato omezení (například pro zemní plyn rozsah L nebo H).

(9)  Připadá-li v úvahu.

(10)  Pro Euro VI se ESC rozumí jako WHSC a ETC jako WHTC.

(11)  Pro Euro VI se v případě, že se motory na CNG a LPG zkouší s odlišnými referenčními palivy, uvede tabulka samostatně pro každé zkoušené referenční palivo.

(12)  Připadá-li v úvahu.

(13)  Pro Euro VI se ESC rozumí jako WHSC a ETC jako WHTC.

(14)  Pro Euro VI se v případě, že se motory na CNG a LPG zkouší s odlišnými referenčními palivy, uvede tabulka samostatně pro každé zkoušené referenční palivo.

(15)  Připadá-li v úvahu.

(16)  Připadá-li v úvahu.

(17)  Pro každé zkoušené referenční palivo se uvede samostatná tabulka.

(18)  Jednotka „l/100 km“ se nahradí jednotkou „m3/100 km“ u vozidel poháněných NG a H2NG a jednotkou „kg/100 km“ u vozidel poháněných vodíkem.

(19)  Jednotka „l/100 km“ se nahradí jednotkou „m3/100 km“ u vozidel poháněných NG a H2NG a jednotkou „kg/100 km“ u vozidel poháněných vodíkem.

(20)  Jednotka „l/100 km“ se nahradí jednotkou „m3/100 km“ u vozidel poháněných NG a H2NG a jednotkou „kg/100 km“ u vozidel poháněných vodíkem.

(21)  Formát identifikátoru interpolační rodiny je uveden v bodě 5.0 přílohy XXI nařízení Komise (EU) 2017/1151 ze dne 1. června 2017, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla, mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES, nařízení Komise (ES) č. 692/2008 a nařízení Komise (EU) č. 1230/2012 a zrušuje nařízení Komise (ES) č. 692/2008.

(22)  Formát identifikátoru rodiny podle matice jízdního zatížení je uveden v bodě 5.0 přílohy XXI nařízení (EU) 2017/1151.

(23)  Připadá-li v úvahu.

(24)  Připadá-li v úvahu.

(25)  Připadá-li v úvahu.

(26)  

(h1)

Pro každou variantu/verzi se uvede samostatná tabulka.

(27)  

(h2)

Pro každé zkoušené referenční palivo se uvede samostatná tabulka.

(28)  

(h3)

V případě potřeby přidejte řádky v tabulce tak, aby byla každá ekologická inovace na samostatném řádku.

(29)  

(h4)

Číslo rozhodnutí Komise, kterým se schvaluje příslušná ekologická inovace.

(30)  

(h5)

Přidělený podle rozhodnutí Komise, kterým se schvaluje příslušná ekologická inovace.

(31)  

(h6)

Pokud je místo zkušebního cyklu typu 1 použita metoda modelování, uvede se údaj zjištěný pomocí metody modelování.

(32)  

(h7)

Celkové snížení emisí CO2 dosažené použitím všech ekologických inovací v případě typu I podle předpisu EHK OSN č 83.

(33)  

(h4)

Číslo rozhodnutí Komise, kterým se schvaluje příslušná ekologická inovace.

(34)  

(h5)

Přidělený podle rozhodnutí Komise, kterým se schvaluje příslušná ekologická inovace.

(35)  

(h6)

Pokud je místo zkušebního cyklu typu 1 použita metoda modelování, uvede se údaj zjištěný pomocí metody modelování.

(36)  

(h7)

Celkové snížení emisí CO2 dosažené použitím každé jednotlivé ekologické inovace u typu 1 podle dílčí přílohy 4 k příloze XXI nařízení (EU) 2017/1151.

(37)  

(h8)

Obecný kód příslušné ekologické inovace / příslušných ekologických inovací sestává z následujících prvků, které jsou vzájemně odděleny mezerou:

kód schvalovacího orgánu podle přílohy VII;

kód každé ekologické inovace, jíž je vozidlo vybaveno, chronologicky podle schvalovacích rozhodnutí Komise.

(Například obecný kód tří ekologických inovací schválených postupně pod čísly 10, 15 a 16 a instalovaných ve vozidle schváleném německým schvalovacím orgánem by byl: „e1 10 15 16“.)“

(1)  Uveďte identifikační kód —

(2)  Uveďte, zda je vozidlo vhodné pro užití buď pro pravostranný, nebo pro levostranný provoz, nebo jak pro pravostranný, tak pro levostranný provoz.

(3)  Uveďte, zda jsou namontovaný rychloměr a/nebo počítadlo ujetých kilometrů opatřeny metrickými jednotkami, nebo metrickými i britskými jednotkami.

(4)  Toto prohlášení neomezuje právo členských států vyžadovat technické úpravy s cílem umožnit registraci vozidla v jiném členském státě, než pro který bylo určeno, pokud je směr provozu na opačné straně vozovky.

(38)  Nehodící se škrtněte.

(5)  Položky 4 a 4.1 se vyplní podle definic 25 (rozvor) a 26 (vzdálenost mezi nápravami) uvedených v nařízení (EU) č. 1230/2012

(6)  U hybridních elektrických vozidel uveďte oba výstupní výkony.

(7)  V případě více než jednoho elektromotoru uveďte celkový účinek všech motorů.“

(8)  Volitelné vybavení pod tímto písmenem je možné uvést v rámci položky „Poznámky“.

(9)  Použijí se kódy popsané v příloze II části C.

(10)  Uveďte pouze tyto základní barvy: bílá, žlutá, oranžová, červená, fialová, modrá, zelená, šedá, hnědá nebo černá.

(11)  S výjimkou sedadel určených k užití pouze při stojícím vozidle a počtu míst pro invalidní vozíky.

U autokarů patřících do kategorie vozidel M3 se do počtu cestujících zahrne počet členů posádky.

(12)  Uveďte hodnotu emisí Euro a znak, který odpovídá ustanovením použitým pro schválení typu.

(13)  Opakujte pro jednotlivá paliva, která lze použít. Vozidla, která mohou být poháněna jak benzinem, tak i plynným palivem, avšak u kterých benzinový systém slouží pouze pro nouzové případy nebo pro startování a kde benzinová nádrž nemůže pojmout více než 15 litrů benzinu, se považují za vozidla poháněná pouze plynným palivem.

(m1)  U dvoupalivových (dual fuel) motorů a vozidel EURO VI případně opakujte.

(m2)  Uvedou se pouze emise vyhodnocené v souladu s platnými právními předpisy.

(14)  Použije se pouze v případě, že je vozidlo schváleno podle nařízení (ES) č. 715/2007.

(p1)  Obecný kód příslušné ekologické inovace / příslušných ekologických inovací sestává z následujících prvků, které jsou vzájemně odděleny mezerou:

kód schvalovacího orgánu podle přílohy VII;

kód každé ekologické inovace, jíž je vozidlo vybaveno, chronologicky podle schvalovacích rozhodnutí Komise.

(Například obecný kód tří ekologických inovací schválených postupně pod čísly 10, 15 a 16 a instalovaných ve vozidle schváleném německým schvalovacím orgánem by byl: „e1 10 15 16“.)

(p2)  Celkové snížení emisí CO2 dosažené použitím každé ekologické inovace.

(15)  Je-li vozidlo vybaveno radarovým zařízením krátkého dosahu v pásmu 24 GHz podle rozhodnutí Komise 2005/50/ES (Úř. věst. L 21, 25.1.2005, s. 15), výrobce zde uvede: „Vozidlo vybavené radarovým zařízením krátkého dosahu v pásmu 24 GHz.“

(16)  Výrobce může vyplnit tyto položky buď pro mezinárodní provoz, nebo pro vnitrostátní provoz, nebo pro obojí.

V případě vnitrostátního provozu se uvede kód země, ve které má být vozidlo registrováno. Tento kód musí být v souladu s normou ISO 3166-1:2006.

V případě mezinárodního provozu se uvede číslo směrnice (např. „96/53/ES“ pro směrnici Rady 96/53/ES).

(17)  V případě dokončených vozidel kategorie N1 spadajících do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 715/2007.


PŘÍLOHA XIX

ZMĚNY NAŘÍZENÍ (EU) č. 1230/2012

Nařízení (EU) č. 1230/2012 se mění takto:

1.

V článku 2 se odstavec 5 nahrazuje tímto:

„ „hmotností volitelného vybavení“ se rozumí maximální hmotnost kombinací volitelného vybavení, jež může být namontováno na vozidle vedle standardního vybavení podle specifikací výrobce;“


PŘÍLOHA XX

MĚŘENÍ NETTO VÝKONU A MAXIMÁLNÍHO 30MINUTOVÉHO VÝKONU ELEKTRICKÉ POHÁNĚCÍ SOUSTAVY

1.   ÚVOD

Tato příloha stanoví požadavky na měření netto výkonu motoru, netto výkonu a maximálního 30minutového výkonu elektrické poháněcí soustavy.

2.   OBECNÉ POŽADAVKY

2.1.   Obecné požadavky na provádění zkoušek a vyhodnocování výsledků vyjma těch, které jsou stanoveny v této příloze, stanoví bod 5 předpisu EHK OSN č. 85 (1).

2.2.   Zkušební palivo

Body 5.2.3.1, 5.2.3.2.1, 5.2.3.3.1 a 5.2.3.4 předpisu EHK OSN č. 85 se vykládají takto:

Použije se palivo dostupné na trhu. V případě sporu se použije vhodné referenční palivo uvedené v příloze IX tohoto nařízení.

2.3.   Korekční součinitele výkonu

Odchylně od bodu 5.1 přílohy 5 předpisu EHK OSN č. 85 se korekční součinitel αa nebo αd nastaví na žádost výrobce na hodnotu 1, je-li turbomotor vybaven systémem, který umožňuje kompenzovat teplotu a nadmořskou výšku podmínek okolí.


(1)  Úř. věst. L 326, 24.11.2006, s. 55.


PŘÍLOHA XXI

POSTUPY ZKOUŠKY EMISÍ TYPU 1

1.   ÚVOD

Tato příloha popisuje postup stanovení úrovní emisí plynných sloučenin, pevných částic, počtu částic, emisí CO2, spotřeby paliva, spotřeby elektrické energie a akčního dosahu na elektřinu lehkých užitkových vozidel.

2.   VYHRAZENO

3.   DEFINICE

3.1.   Zkušební zařízení

3.1.1.

Přesností“ se rozumí rozdíl mezi naměřenou hodnotou a referenční hodnotou, dohledatelnou podle vnitrostátní normy, který popisuje správnost výsledku. Viz obrázek 1.

3.1.2.

Kalibrací“ se rozumí proces nastavení odezvy měřícího systému, tak aby se jeho výstupní hodnoty shodovaly s referenčními signály v příslušném rozsahu.

3.1.3.

Kalibračním plynem“ se rozumí směs plynů používaná ke kalibrování analyzátorů plynu.

3.1.4.

Metodou dvojitého ředění“ se rozumí proces oddělení části zředěného průtoku výfukových plynů a jejího následného míšení s příslušným množstvím ředicího vzduchu před odběrným filtrem pevných částic.

3.1.5.

Systémem ředění plného toku výfukových plynů“ se rozumí nepřetržité ředění celkového toku výfukových plynů vozidla okolním vzduchem, a to regulovaným způsobem za použití zařízení pro odběr vzorků s konstantním objemem (CVS).

3.1.6.

Linearizací“ se rozumí použití různých koncentrací nebo materiálů ke stanovení matematického vztahu mezi koncentrací a odezvou systému.

3.1.7.

Údržbou většího rozsahu“ se rozumí úprava, oprava či nahrazení konstrukční části nebo modulu, které by mohly mít vliv na přesnost měření.

3.1.8.

Uhlovodíky jinými než methan“ (NMHC) se rozumí celkové množství uhlovodíků (THC) bez methanu (CH4).

3.1.9.

Precizností“ se rozumí míra, v jaké opakovaná měření za nezměněných podmínek vedou ke stejnému výsledku (obrázek 1), přičemž v této příloze se tento pojem vztahuje vždy na jednu směrodatnou odchylku.

3.1.10.

Referenční hodnotou“ se rozumí hodnota dohledatelná podle vnitrostátní normy. Viz obrázek 1.

3.1.11.

Požadovanou hodnotou“ se rozumí cílová hodnota, které má kontrolní systém dosáhnout.

3.1.12.

Kalibrací pro plný rozsah“ se rozumí seřízení přístroje tak, aby dával správnou odezvu na kalibrační standard, který odráží 75 % až 100 % maximální hodnoty rozsahu přístroje nebo očekávaného rozsahu použití.

3.1.13.

Celkovým množstvím uhlovodíků“ (THC) se rozumí všechny těkavé sloučeniny, které lze změřit pomocí plamenového ionizačního detektoru (FID).

3.1.14.

Ověřením“ se rozumí vyhodnocení, zda se výstupy měřicího systému shodují či neshodují s platnými referenčními signály v rámci jedné, případně několika předem stanovených prahových hodnot pro přijetí.

3.1.15.

Nulovacím plynem“ se rozumí plyn, jenž neobsahuje analyt a který se používá pro nastavení odezvy analyzátoru na nulu.

Obrázek 1

Definice přesnosti, preciznosti a referenční hodnoty

Image

3.2.   Jízdní zatížení a nastavení dynamometru

3.2.1.

Aerodynamickým odporem“ se rozumí síla působící vlivem odporu vzduchu proti vozidlu pohybujícímu se směrem vpřed.

3.2.2.

Bodem aerodynamické stagnace“ se rozumí bod na povrchu vozidla, kde se rychlost větru rovná nule.

3.2.3.

Zablokováním anemometru“ se rozumí účinek na měření anemometrem vyvolaný vozidlem, kdy se zdánlivá rychlost vzduchu liší od kombinace rychlosti vozidla s rychlostí větru ve vztahu k zemi.

3.2.4.

Omezenou analýzou“ se rozumí postup, kdy hodnoty čelní plochy vozidla a koeficientu aerodynamického odporu byly stanoveny nezávisle, přičemž tyto hodnoty se použijí v rovnici pohybu.

3.2.5.

Hmotností v provozním stavu“ se rozumí hmotnost vozidla, jehož palivová nádrž (palivové nádrže) je naplněna alespoň na 90 % svého objemu, včetně hmotnosti řidiče, paliva a kapalin, a které je vybaveno standardním vybavením podle specifikací výrobce, a jsou-li součástí vybavení, i hmotnost karoserie, kabiny, spojovacího zařízení a náhradního kola (náhradních kol), jakož i nářadí.

3.2.6.

Hmotností řidiče“ se rozumí jmenovitá hmotnost 75 kg působící v referenčním bodě místa k sezení řidiče.

3.2.7.

Maximálním zatížením vozidla“ se rozumí maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla po odečtení hmotnosti v provozním stavu, hmotnosti 25 kg a hmotnosti volitelného vybavení podle definice v bodě 3.2.8.

3.2.8.

Hmotností volitelného vybavení“ se rozumí maximální hmotnost kombinací volitelného vybavení, jež může být namontováno na vozidle vedle standardního vybavení podle specifikací výrobce.

3.2.9.

Volitelným vybavením“ se rozumí veškeré prvky, jež nejsou součástí standardního vybavení a za jejichž montáž na vozidlo odpovídá výrobce a které může zákazník objednat.

3.2.10.

Referenčními atmosférickými podmínkami (v souvislosti s měřením jízdního zatížení)“ se rozumí atmosférické podmínky, podle nichž se provádí korekce výsledků měření:

a)

atmosférický tlak: p0 = 100 kPa;

b)

atmosférická teplota: T0 = 20 °C;

c)

hustota suchého vzduchu: ρ0 = 1,189 kg/m3;

d)

rychlost větru: 0 m/s.

3.2.11.

Referenční rychlostí“ se rozumí rychlost vozidla, při které se určuje jízdní zatížení nebo se ověřuje zatížení na vozidlovém dynamometru.

3.2.12.

Jízdním zatížením“ se rozumí síla působící proti pohybu vozidla směrem vpřed, měřená dojezdovou metodou nebo metodami, jež jsou rovnocenné z hlediska zohlednění ztrát třením, jež vykazuje poháněcí soustava.

3.2.13.

Valivým odporem“ se rozumí síly, jimiž pneumatiky působí proti pohybu vozidla.

3.2.14.

Jízdním odporem“ se rozumí točivý moment působící proti pohybu vozidla směrem vpřed, měřený pomocí měřičů točivého momentu instalovaných na hnacích kolech vozidla.

3.2.15.

Simulovaným jízdním zatížením“ se rozumí jízdní zatížení, jemuž vozidlo čelí na vozidlovém dynamometru a jehož účelem je reprodukovat jízdní zatížení měřené na silnici; skládá se ze síly vyvinuté vozidlovým dynamometrem a sil působících proti vozidlu při jízdě na vozidlovém dynamometru a je aproximováno třemi koeficienty polynomu druhého stupně.

3.2.16.

Simulovaným jízdním odporem“ se rozumí jízdní odpor, jemuž vozidlo čelí na vozidlovém dynamometru a jehož účelem je reprodukovat jízdní odpor měřený na silnici; skládá se z točivého momentu vyvinutého vozidlovým dynamometrem a točivého momentu působícího proti vozidlu při jízdě na vozidlovém dynamometru a je aproximován třemi koeficienty polynomu druhého stupně.

3.2.17.

Stacionární anemometrií“ se rozumí měření rychlosti a směru větru pomocí anemometru v místě a ve výšce nad úrovní vozovky na zkušební dráze, kde panují nejreprezentativnější větrné podmínky.

3.2.18.

Standardním vybavením“ se rozumí základní konfigurace vozidla, jež je vybaveno všemi prvky požadovanými regulačními akty uvedenými v příloze IV nebo příloze XI směrnice 2007/46/ES, včetně veškerých prvků, které jsou namontovány, aniž by tím vznikaly nějaké další požadavky na konfiguraci nebo úroveň vybavení.

3.2.19.

Cílovým jízdním zatížením“ se rozumí jízdní zatížení, jež má být reprodukováno.

3.2.20.

Cílovým jízdním odporem“ se rozumí jízdní odpor, jenž má být reprodukován na vozidlovém dynamometru.

3.2.21.

Vyhrazeno

3.2.22.

Korekcí větru“ se rozumí korekce účinku větru na jízdní zatížení na základě údajů stacionární nebo palubní anemometrie.

3.2.23.

Maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla“ se rozumí maximální hmotnost stanovená pro vozidlo na základě jeho konstrukčních vlastností a konstrukční výkonnosti.

3.2.24.

Skutečnou hmotností vozidla“ se rozumí hmotnost v provozním stavu s připočtením hmotnosti volitelného vybavení namontovaného na jednotlivém vozidle.

3.2.25.

Zkušební hmotností vozidla“ se rozumí součet skutečné hmotnosti vozidla, hmotnosti 25 kg a hmotnosti reprezentativní pro zatížení vozidla.

3.2.26.

Hmotností reprezentativní pro zatížení vozidla“ se rozumí hodnota ve výši x % maximálního zatížení vozidla, přičemž x činí 15 % u vozidel kategorie M a 28 % u vozidel kategorie N.

3.2.27.

Maximální technicky přípustnou hmotností naložené jízdní soupravy“ se rozumí maximální hmotnost stanovená pro kombinaci motorového vozidla a jednoho nebo více přípojných vozidel na základě jeho konstrukčních vlastností a konstrukční výkonnosti nebo maximální hmotnost určená pro jízdní soupravu složenou z tahače a návěsu.

3.3.   Výhradně elektrická vozidla, hybridní elektrická vozidla a vozidla s palivovými články

3.3.1.

Elektrickým akčním dosahem na baterii“ (AER) se rozumí celková vzdálenost, kterou hybridní elektrické vozidlo s externím nabíjením ujede od začátku zkoušky v režimu nabíjení-vybíjení do okamžiku v průběhu zkoušky, kdy spalovací motor začne spotřebovávat palivo.

3.3.2.

Akční dosahem výhradně na elektřinu“ (PER) se rozumí celková vzdálenost, kterou výhradně elektrické vozidlo ujede od začátku zkoušky v režimu nabíjení-vybíjení do okamžiku, kdy je splněno kritérium pro přerušení postupu.

3.3.3.

Skutečným akčním dosahem v režimu nabíjení-vybíjení“ (RCDA) se rozumí vzdálenost ujetá během několika cyklů WLTC za provozu v režimu nabíjení-vybíjení do okamžiku, kdy dojde k vybití dobíjecího systému pro uchovávání elektrické energie (REESS).

3.3.4.

Akčním dosahem v rámci cyklů v režimu nabíjení-vybíjení“ (RCDC) se rozumí vzdálenost ujetá od začátku zkoušky v režimu nabíjení-vybíjení do konce posledního cyklu před cyklem nebo cykly splňujícími kritérium pro přerušení postupu, včetně přechodového cyklu, kdy může dojít k provozu vozidla v režimu nabíjení-vybíjení i v režimu nabíjení-udržování.

3.3.5.

Provozem v režimu nabíjení-vybíjení“ se rozumí provozní režim, kdy množství elektrické energie uchovávané systémem REESS může kolísat, ale v průměru se během jízdy vozidla snižuje až do okamžiku přechodu do režimu nabíjení-udržování.

3.3.6.

Provozem v režimu nabíjení-udržování“ se rozumí provozní režim, kdy množství elektrické energie uchovávané systémem REESS může kolísat, ale v průměru je během jízdy vozidla udržováno tak, aby stav nabití byl udržován na neutrální úrovni.

3.3.7.

Faktory použití“ se rozumí poměrné hodnoty vycházející ze statistiky jízdy v závislosti na akčním dosahu dosaženém za provozu v režimu nabíjení-vybíjení, které se používají pro vážení sloučenin výfukových emisí, emisí CO2 a spotřeby paliva u hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením v režimu nabíjení-vybíjení a v režimu nabíjení-udržování.

3.3.8.

Elektrickým strojem“ se rozumí měnič energie přeměňující elektrickou energii na mechanickou a naopak.

3.3.9.

Měničem energie“ se rozumí systém, u nějž se forma energie na vstupu liší od formy energie na výstupu.

3.3.9.1.

Měničem hnací energie“ se rozumí měnič energie, jenž je součástí hnacího ústrojí a není periferním zařízením a jehož výstupní energie se používá přímo nebo nepřímo pro účely pohonu vozidla.

3.3.9.2.

Kategorií měniče hnací energie“ se rozumí i) spalovací motor, nebo ii) elektrický stroj, nebo iii) palivový článek.

3.3.10.

Systémem pro uchovávání energie“ se rozumí systém, který uchovává energii a uvolňuje ji ve stejné formě, jakou měla na vstupu.

3.3.10.1.

Systémem pro uchovávání hnací energie“ se rozumí systém pro uchovávání energie, jenž je součástí hnacího ústrojí a není periferním zařízením a jehož výstupní energie se používá přímo nebo nepřímo pro účely pohonu vozidla.

3.3.10.2.

Kategorií systému pro uchovávání hnací energie“ se rozumí i) systém pro skladování paliva, nebo ii) dobíjecí systém pro uchovávání elektrické energie, nebo iii) dobíjecí systém pro uchovávání mechanické energie.

3.3.10.3

Formou energie“ se rozumí i) elektrická energie, nebo ii) mechanická energie, nebo iii) chemická energie (včetně paliv).

3.3.10.4.

Systémem pro skladování paliva“ se rozumí systém pro uchovávání hnací energie, který uchovává chemickou energii v podobě kapalného nebo plynného paliva.

3.3.11.

Ekvivalentním elektrickým akčním dosahem na baterii“ (EAER) se rozumí ta část celkového skutečného akčního dosahu v režimu nabíjení-vybíjení (RCDA), během níž dochází k využívání elektřiny z REESS při zkoušce v režimu nabíjení-vybíjení.

3.3.12.

Vozidlem s hybridním elektrickým pohonem“, příp. „hybridním elektrickým vozidlem“ (HEV) se rozumí vozidlo s hybridním pohonem, jehož jedním měničem hnací energie je elektrický stroj.

3.3.13.

Vozidlem s hybridním pohonem“, příp. „hybridním vozidlem“ (HV) se rozumí vozidlo vybavené hnacím ústrojím sestávajícím z alespoň dvou různých kategorií měniče hnací energie a z alespoň dvou různých kategorií systému pro uchovávání hnací energie.

3.3.14.

Čistou změnou energie“ se rozumí poměr změny energie systému REESS k energetické náročnosti cyklu zkušebního vozidla.

3.3.15.

Hybridním elektrickým vozidlem s jiným než externím nabíjením“ (NOVC-HEV) se rozumí hybridní elektrické vozidlo, které nelze nabíjet z externího zdroje.

3.3.16.

Hybridním elektrickým vozidlem s externím nabíjením“ (OVC-HEV) se rozumí hybridní elektrické vozidlo, které lze nabíjet z externího zdroje.

3.3.17.

Výhradně elektrickým vozidlem“ (PEV) se rozumí vozidlo vybavené hnacím ústrojím, které jako měniče hnací energie využívá výhradně elektrické stroje a jako systémy pro uchovávání hnací energie využívá výhradně dobíjecí systémy pro uchovávání elektrické energie.

3.3.18.

Palivovým článkem“ se rozumí měnič energie přeměňující (vstupní) chemickou energii na (výstupní) elektrickou energii nebo opačně.

3.3.19.

Vozidlem s palivovými články“ (FCV) se rozumí vozidlo vybavené hnacím ústrojím, které obsahuje výhradně jeden nebo více palivových článků a jeden nebo více elektrických strojů sloužících jako měniče hnací energie.

3.3.20.

Hybridním vozidlem s palivovými články“ (FCHV) se rozumí vozidlo vybavené hnacím ústrojím, které obsahuje nejméně jeden systém pro skladování paliva a nejméně jeden dobíjecí systém pro uchovávání elektrické energie sloužící jako systém pro uchovávání hnací energie.

3.4.   Hnací ústrojí

3.4.1.

Hnacím ústrojím“ se rozumí skupina zařízení ve vozidle vnímaná jako jeden celek, která sestává z jednoho nebo více systémů pro uchovávání hnací energie, jednoho nebo více měničů hnací energie a jedné nebo více poháněcích soustav a která dodává kolům mechanickou energii za účelem pohonu vozidla, včetně periferních zařízení.

3.4.2.

Pomocnými zařízeními“ se rozumí neperiferní zařízení nebo systémy, jež spotřebovávají, přeměňují, ukládají nebo dodávají energii, jsou ve vozidle instalovány pro účely jiné než pohon vozidla, a nejsou proto považovány za součást hnacího ústrojí.

3.4.3.

Periferními zařízeními“ se rozumí zařízení, jež spotřebovávají, přeměňují, ukládají nebo dodávají energii, přičemž využití této energie není primárně pro účely pohonu vozidla, nebo jiné části, systémy a řídicí jednotky, které jsou důležité pro funkci hnacího ústrojí.

3.4.4.

Poháněcí soustavou“ se rozumí propojené prvky hnacího ústrojí pro přenos mechanické energie mezi jedním nebo více měniči hnací energie a koly.

3.4.5.

Manuální převodovkou“ se rozumí převodovka konstruovaná tak, že rychlosti lze řadit pouze úkonem řidiče.

3.5.   Obecně

3.5.1.

Normovanými emisemi“ se rozumí ty emisní sloučeniny, pro které jsou v tomto nařízení stanoveny mezní hodnoty.

3.5.2.

Vyhrazeno

3.5.3.

Vyhrazeno

3.5.4.

Vyhrazeno

3.5.5.

Vyhrazeno

3.5.6.

Energetickou náročností cyklu“ se rozumí vypočtená kladná hodnota energie, již vozidlo potřebuje k ujetí předepsaného cyklu.

3.5.7.

Vyhrazeno

3.5.8.

Řidičem volitelným režimem“ se rozumí konkrétní provozní režim, jejž má řidič možnost zvolit a který může mít vliv na emise nebo spotřebu paliva a/nebo energie.

3.5.9.

Primárním režimem“ se pro účely této přílohy rozumí jeden konkrétní provozní režim, který je zvolen vždy při nastartování vozidla bez ohledu na to, na jaký provozní režim bylo vozidlo předtím nastaveno v okamžiku vypnutí motoru.

3.5.10.

Referenčními podmínkami (v souvislosti s výpočtem hmotnostních emisí)“ se rozumí podmínky, z nichž vycházejí hodnoty hustoty plynu, tj. tlak ve výši 101,325 kPa a teplota ve výši 273,15 K (0 °C).

3.5.11.

Výfukovými emisemi“ se rozumí emise plynných, pevných a kapalných sloučenin.

3.6.   PM/PN

Pojmem „částice“ se běžně rozumí materiál, jehož charakteristika (měření) se provádí ve fázi pohybu ve vzduchu (polétavý materiál), a pojmem „pevná částice“ se běžně rozumí usazený materiál.

3.6.1.

Počtem emitovaných částic“ (PN) se rozumí celkový počet částic v pevném stavu v emisích výfukových plynů z vozidla vyčíslený podle metod ředění, odběru vzorků a měření uvedených v této příloze.

3.6.2.

Emisemi pevných částic“ (PM) se rozumí hmotnost pevných částic z výfukových plynů z vozidla vyčíslené podle metod ředění, odběru vzorků a měření uvedených v této příloze.

3.7.   WLTC

3.7.1.

Jmenovitým výkonem motoru“ se rozumí maximální výkon motoru v kW podle požadavků přílohy XX tohoto nařízení.

3.7.2.

Maximální rychlostí“ se rozumí maximální rychlost vozidla udávaná výrobcem.

3.8.   Postup

3.8.1.

Periodicky se regenerujícím systémem“ se rozumí zařízení k regulaci výfukových emisí (např. katalyzátor, filtr pevných částic), které vyžaduje periodický postup regenerace po ujetí méně než 4 000 km za normálního provozu vozidla.

3.9.   Zkouška korekce teploty okolí (dílčí příloha 6a)

3.9.1

Zařízením pro aktivní akumulaci tepla“ se rozumí technologie, která ukládá teplo v jakémkoli zařízení vozidla a při startování motoru jej po určitou dobu opět uvolňuje do příslušné konstrukční části hnacího ústrojí. Jeho charakteristickými vlastnostmi jsou entalpie (energie uložená v systému) a doba, po kterou probíhá uvolňování tepla předávaného konstrukčním částem hnacího ústrojí.

3.9.2.

Izolačním materiálem“ se rozumí jakýkoli materiál v motorovém prostoru, který je připevněn k motoru a/nebo podvozku, má schopnost tepelné izolace a jeho tepelná vodivost nepřesahuje hodnotu 0,1 W/(mK).

4.   ZKRATKY

4.1.   Obecné zkratky

AC

Střídavý proud (Alternating current)

CFV

Venturiho trubice s kritickým prouděním (Critical flow venturi)

CFO

Clona s kritickým prouděním (Critical flow orifice)

CLD

Chemiluminiscenční detektor (Chemiluminescent detector)

CLA

Chemiluminiscenční analyzátor (Chemiluminescent analyser)

CVS

Zařízení pro odběr vzorků s konstantním objemem (Constant volume sampler)

DC

Stejnosměrný proud (Direct current)

ET

Odpařovací trubka (Evaporation tube)

Extra High2

Fáze cyklu WLTC s mimořádně vysokou rychlostí pro vozidla třídy 2

Extra High3

Fáze cyklu WLTC s mimořádně vysokou rychlostí pro vozidla třídy 3

FCHV

Hybridní vozidlo s palivovými články (Fuel cell hybrid vehicle)

FID

Plamenový ionizační detektor (Flame ionisation detector)

FSD

Plná výchylka (Full scale deflection)

GC

Plynový chromatograf (Gas chromatograph)

HEPA

Vysoce účinný filtr pro odlučování pevných částic ze vzduchu (High efficiency particulate air (filter))

HFID

Vyhřívaný plamenový ionizační detektor (Heated flame ionisation detector)

High2

Fáze cyklu WLTC s vysokou rychlostí pro vozidla třídy 2

High3-1

Fáze cyklu WLTC s vysokou rychlostí pro vozidla třídy 3, přičemž vmax < 120 km/h

High3-2

Fáze cyklu WLTC s vysokou rychlostí pro vozidla třídy 3, přičemž vmax ≥ 120 km/h

ICE

Spalovací motor (Internal combustion engine)

LoD

Mez detekce (Limit of detection)

LoQ

Mez stanovitelnosti (Limit of quantification)

Low1

Fáze cyklu WLTC s nízkou rychlostí pro vozidla třídy 1

Low2

Fáze cyklu WLTC s nízkou rychlostí pro vozidla třídy 2

Low3

Fáze cyklu WLTC s nízkou rychlostí pro vozidla třídy 3

Medium1

Fáze cyklu WLTC se střední rychlostí pro vozidla třídy 1

Medium2

Fáze cyklu WLTC se střední rychlostí pro vozidla třídy 2

Medium3-1

Fáze cyklu WLTC se střední rychlostí pro vozidla třídy 3, přičemž vmax < 120 km/h

Medium3-2

Fáze cyklu WLTC se střední rychlostí pro vozidla třídy 3, přičemž vmax ≥ 120 km/h

LC

Kapalinová chromatografie (Liquid chromatography)

LPG

Zkapalněný ropný plyn (Liquefied petroleum gas)

NDIR

Nedisperzní infračervená spektrometrie (analyzátor) (Non-dispersive infrared (analyser))

NDUV

Nedisperzní ultrafialová spektrometrie (Non-dispersive ultraviolet)

NG/biomethan

Zemní plyn / biomethan

NMC

Separátor uhlovodíků jiných než methan (Non-methane cutter)

NOVC-FCHV

Hybridní vozidlo s palivovými články s jiným než externím nabíjením (Not off-vehicle charging fuel cell hybrid vehicle)

NOVC

Jiné než externí nabíjení (Not off-vehicle charging)

NOVC-HEV

Hybridní elektrické vozidlo s jiným než externím nabíjením (Not off-vehicle charging hybrid electric vehicle)

OVC-HEV

Hybridní elektrické vozidlo s externím nabíjením (Off-vehicle charging hybrid electric vehicle)

Pa

Hmotnost pevných částic zachycených filtrem pozadí (Particulate mass collected on the background filter)

Pe

Hmotnost pevných částic zachycených filtrem pro odběr částic (Particulate mass collected on the sample filter)

PAO

Polyalfaolefin

PCF

Předsazený separátor oddělující částice podle velikosti (Particle pre-classifier)

PCRF

Redukční faktor koncentrace částic (Particle concentration reduction factor)

PDP

Objemové dávkovací čerpadlo (Positive displacement pump)

PER

Akční dosah výhradně na elektřinu (Pure electric range)

Per cent FS

Procento plného rozsahu (Per cent of full scale)

PM

Emise pevných částic (Particulate matter emissions)

PN

Počet emitovaných částic (Particle number emissions)

PNC

Počitadlo počtu částic (Particle number counter)

PND1

První zařízení k ředění počtu částic (First particle number dilution device)

PND2

Druhé zařízení k ředění počtu částic (Second particle number dilution device)

PTS

Systém přenosu částic (Particle transfer system)

PTT

Přenosová trubka částic (Particle transfer tube)

QCL-IR

Infračervený kvantový kaskádový laser (Infrared quantum cascade laser)

RCDA

Skutečný akční dosah v režimu nabíjení-vybíjení (Charge-depleting actual range)

RCB

Stav nabití REESS (REESS charge balance)

REESS

Dobíjecí systém pro uchovávání elektrické energie (Rechargeable electric energy storage system)

SSV

Venturiho trubice s podzvukovým prouděním (Subsonic venturi)

USFM

Ultrazvukový průtokoměr (Ultrasonic flow meter)

VPR

Separátor těkavých částic (Volatile particle remover)

WLTC

Celosvětově harmonizovaný zkušební cyklus pro lehká užitková vozidla (Worldwide light-duty test cycle)

4.2.   Chemické značky a zkratky

C1

Uhlovodík ekvivalentní uhlíku 1

CH4

Methan

C2H6

Ethan

C2H5OH

Ethanol

C3H8

Propan

CO

Oxid uhelnatý

CO2

Oxid uhličitý

DOP

Dioktylftalát

H2O

Voda

NH3

Amoniak

NMHC

Uhlovodíky jiné než methan (Non-methane hydrocarbons)

NOx

Oxidy dusíku

NO

Oxid dusnatý

NO2

Oxid dusičitý

N2O

Oxid dusný

THC

Celkové množství uhlovodíků (Total hydrocarbons)

5.   OBECNÉ POŽADAVKY

5.0   Každé rodině vozidel vymezených v bodech 5.6 až 5.9 se přidělí jedinečný identifikační kód v tomto formátu:

FT-TA-WMI-yyyy-nnnn

kde:

FT je identifikátor typu rodiny:

IP = interpolační rodina podle definice v bodě 5.6

RL = rodina podle jízdního zatížení podle definice v bodě 5.7

RM = rodina podle matice jízdního zatížení podle definice v bodě 5.8

PR = rodina podle periodicky se regenerujících systémů (Ki) podle definice v bodě 5.9.

TA je rozlišovací číslo orgánu odpovědného za schválení rodiny, jak je vymezeno v bodě 1 části 1 přílohy VII směrnice (ES) 2007/46.

WMI (World Manufacturer Identifier) je kód pro jedinečnou identifikaci výrobce, jak je vymezen v normě ISO 3780:2009. U jednoho výrobce může být použito několik různých kódů WMI.

yyyy je rok, kdy byla ukončena zkouška dané rodiny.

nnnn je čtyřmístné pořadové číslo.

5.1.   Vozidlo a jeho konstrukční části, které mohou ovlivnit emise plynných sloučenin, emise pevných částic a počet částic, musí být konstruovány, vyráběny a smontovány tak, aby vozidlo při běžném používání a za běžných provozních podmínek s ohledem na faktory, jako jsou vlhkost, déšť, sníh, teplo, chlad, písek, nečistoty, vibrace, opotřebení apod., splňovalo po dobu celé své životnosti požadavky této přílohy.

5.1.1.   Tyto požadavky zahrnují i adekvátní zabezpečení veškerých hadic, spojek a přípojek používaných v rámci systému pro regulaci emisí.

5.2.   Pokud jde o konstrukční části vozidla související s emisemi a jeho funkčnost, musí být zkoušené vozidlo reprezentativním představitelem zamýšlené sériové výroby, na niž se schválení vztahuje. Výrobce a schvalovací orgán určí po vzájemné dohodě, který model zkušebního vozidla je reprezentativním představitelem.

5.3.   Podmínky zkoušení vozidla

5.3.1.

Pro zkoušky emisí se použijí druhy a množství maziv a chladicího média stanovené výrobcem pro běžný provoz vozidla.

5.3.2.

Druh paliva pro zkoušky emisí je stanoven v příloze IX.

5.3.3.

Všechny systémy pro regulaci emisí musí být v provozním stavu.

5.3.4.

Použití jakýchkoli odpojovacích zařízení je zakázáno v souladu s ustanoveními čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 715/2007.

5.3.5.

Motor musí být konstruován tak, aby se zamezilo emisím z klikové skříně.

5.3.6.

Pro zkoušky emisí se použijí pneumatiky vymezené v bodě 1.2.4.5 dílčí přílohy 6 k této příloze.

5.4.   Plnicí hrdla benzinových nádrží

5.4.1.

S výhradou bodu 5.4.2 musí být plnicí hrdlo palivové nádrže na benzin nebo ethanol konstruováno tak, aby se zabránilo plnění nádrže z palivového čerpadla hadicí s nátrubkem, který má vnější průměr 23,6 mm nebo větší.

5.4.2.

Bod 5.4.1 se nepoužije v případě vozidel, u nichž jsou splněny obě následující podmínky:

a)

vozidlo je navrženo a konstruováno tak, že žádné zařízení určené k regulaci emisí nebude nepříznivě ovlivněno olovnatým benzinem, a

b)

vozidlo je nápadně, čitelně a nesmazatelně označeno symbolem pro bezolovnatý benzin uvedeným v normě ISO 2575:2010 „Road vehicles – Symbols for controls, indicators and tell-tales“, který je umístěn tak, aby byl bezprostředně viditelný pro osobu plnící palivovou nádrž. Připouštějí se i doplňková označení.

5.5.   Ustanovení pro bezpečnost elektronického systému

5.5.1.

Každé vozidlo vybavené počítačem pro regulaci emisí musí být zajištěno proti úpravám jiným, než které byly schváleny výrobcem. Výrobce schválí úpravy, jestliže jsou nezbytné pro diagnostiku, údržbu, kontrolu, dodatečnou montáž nebo opravy vozidla. Všechny přeprogramovatelné kódy počítače nebo provozní parametry musí být zajištěny proti nedovolenému zásahu a musí umožňovat úroveň ochrany odpovídající nejméně ustanovení normy ISO 15031-7 (ze dne 15. března 2001). Všechny vyměnitelné paměťové čipy sloužící ke kalibraci musí být zality, uzavřeny v zapečetěném obalu nebo chráněny elektronickými algoritmy a nesmí být změnitelné bez použití speciálních nástrojů a postupů.

5.5.2.

Počítačově kódované parametry pro chod motoru nesmějí být změnitelné bez použití speciálních nástrojů a postupů (např. připájené nebo zalité součástky počítače nebo zapečetěné (nebo zapájené) kryty).

5.5.3.

Výrobci mohou schvalovací orgán požádat o schválení výjimky z jednoho z těchto požadavků u vozidel, u nichž je nepravděpodobné, že by taková ochrana byla zapotřebí. Kritéria, podle kterých bude schvalovací orgán hodnotit při zvažování udělení výjimky, jsou mj. např. využití mikroprocesorů ke kontrole výkonu, schopnost vozidla dosahovat vysokých výkonů a plánovaný objem prodeje vozidel.

5.5.4.

Výrobci, kteří používají systémy programovatelného počítačového kódu, musí zabránit neoprávněnému přeprogramování. Použijí při tom pokročilé strategie ochrany proti neoprávněným zásahům a funkce ochrany před zápisem, které vyžadují elektronický přístup k počítači umístěnému mimo vozidlo provozovanému výrobcem, k němuž musí mít přístup rovněž nezávislí provozovatelé používající ochranu podle bodu 5.5.1 a bodu 2.2 přílohy XIV. Schvalovací orgán schválí metody, které poskytují přiměřenou úroveň ochrany proti neoprávněným zásahům.

5.6.   Interpolační rodina

5.6.1.   Interpolační rodina v případě vozidel se spalovacím motorem

Součástí téže interpolační rodiny mohou být pouze vozidla, která jsou totožná z hlediska následujících charakteristik vozidla / hnacího ústrojí / převodového ústrojí:

a)

druh spalovacího motoru: druh paliva, druh spalování, zdvihový objem, vlastnosti při plném zatížení, technologie motoru a přeplňování, jakož i další subsystémy motoru nebo vlastnosti, které mají nezanedbatelný vliv na hmotnostní emise CO2 za podmínek WLTP;

b)

způsob fungování veškerých konstrukčních částí hnacího ústrojí, jež mají vliv na hmotnostní emise CO2;

c)

druh převodovky (např. manuální, automatická, s plynule měnitelným převodem) a model převodovky (např. jmenovitý točivý moment, počet rychlostí, počet spojek atd.);

d)

poměry n/v (otáčky motoru v poměru k rychlosti vozidla). Tato podmínka se považuje za splněnou, pokud u všech dotčených převodových poměrů platí, že rozdíl oproti převodovým poměrům u nejběžněji instalovaného druhu převodovky se pohybuje v rozmezí 8 procent;

e)

počet hnaných náprav;

f)

rodina ATCT.

Vozidla mohou být součástí téže interpolační rodiny, pouze pokud patří do stejné třídy vozidel, jak jsou popsány v bodě 2 dílčí přílohy 1.

5.6.2.   Interpolační rodina v případě vozidel NOVC-HEV a OVC-HEV

Kromě požadavků bodu 5.6.1 platí, že součástí téže interpolační rodiny mohou být pouze vozidla OVC-HEV a NOVC-HEV, která jsou totožná s ohledem na tyto charakteristiky:

a)

druh a počet elektrických strojů (druh konstrukce (asynchronní/synchronní atd.), druh chladicího média (vzduch, kapalina) a jakékoli jiné charakteristiky, které mají nezanedbatelný vliv na hmotnostní emise CO2 a spotřebu elektrické energie za podmínek WLTP;

b)

druh trakčního REESS (model, kapacita, jmenovité napětí, jmenovitý výkon, druh chladicího média (vzduch, kapalina));

c)

druh měniče energie mezi elektrickým strojem a trakčním REESS, mezi trakčním REESS a nízkonapěťovým zdrojem energie a mezi zásuvkou pro nabíjení a trakčním REESS a jakékoli jiné charakteristiky, které mají nezanedbatelný vliv na hmotnostní emise CO2 a spotřebu elektrické energie za podmínek WLTP;

d)

rozdíl mezi počtem cyklů v režimu nabíjení-vybíjení od začátku zkoušky až do přechodového cyklu včetně nesmí být větší než jedna.

5.6.3.   Interpolační rodina v případě výhradně elektrických vozidel (PEV)

Součástí téže interpolační rodiny mohou být pouze PEV, která jsou totožná z hlediska následujících charakteristik elektrického hnacího ústrojí / převodového ústrojí:

a)

druh a počet elektrických strojů (druh konstrukce (asynchronní/synchronní atd.), druh chladicího média (vzduch, kapalina) a jakékoli jiné charakteristiky, které mají nezanedbatelný vliv na spotřebu elektrické energie a akční dosah za podmínek WLTP;

b)

druh trakčního REESS (model, kapacita, jmenovité napětí, jmenovitý výkon, druh chladicího média (vzduch, kapalina));

c)

druh převodovky (např. manuální, automatická, s plynule měnitelným převodem) a model převodovky (např. jmenovitý točivý moment, počet rychlostí, počet spojek atd.);

d)

počet hnaných náprav;

e)

druh měniče elektrické energie mezi elektrickým strojem a trakčním REESS, mezi trakčním REESS a nízkonapěťovým zdrojem energie a mezi zásuvkou pro nabíjení a trakčním REESS a jakékoli jiné charakteristiky, které mají nezanedbatelný vliv na spotřebu elektrické energie a akční dosah za podmínek WLTP;

f)

způsob fungování veškerých konstrukčních částí hnacího ústrojí, jež mají vliv na spotřebu elektrické energie;

g)

poměry n/v (otáčky motoru v poměru k rychlosti vozidla). Tato podmínka se považuje za splněnou, pokud u všech dotčených převodových poměrů platí, že rozdíl oproti převodovým poměrům u nejběžněji instalovaného druhu a modelu převodovky se pohybuje v rozmezí 8 procent.

5.7.   Rodina podle jízdního zatížení

Součástí téže rodiny podle jízdního zatížení mohou být pouze vozidla, která jsou totožná z hlediska následujících charakteristik:

a)

druh převodovky (např. manuální, automatická, s plynule měnitelným převodem) a model převodovky (např. jmenovitý točivý moment, počet rychlostí, počet spojek atd.). Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu může být do rodiny zahrnuta i převodovka s nižšími ztrátami výkonu;

b)

poměry n/v (otáčky motoru v poměru k rychlosti vozidla). Tato podmínka se považuje za splněnou, pokud u všech dotčených převodových poměrů platí, že rozdíl oproti převodovým poměrům u nejběžněji instalovaného druhu převodovky se pohybuje v rozmezí 25 procent;

c)

počet hnaných náprav;

d)

je-li alespoň jeden elektrický stroj zapojen v poloze převodovky „neutrál“ a vozidlo není vybaveno režimem dojezdu (bod 4.2.1.8.5 dílčí přílohy 4), takže elektrický stroj nemá žádný vliv na jízdní zatížení, použijí se kritéria podle bodu 5.6.2 písm. a) a bodu 5.6.3 písm. a).

Existují-li kromě hmotnosti vozidla, valivého odporu a aerodynamiky nějaké odlišnosti, které mají nezanedbatelný vliv na jízdní zatížení, nepovažuje se takové vozidlo za součást rodiny, pokud to neschválí schvalovací orgán.

5.8.   Rodina podle matice jízdního zatížení

Rodina podle matice jízdního zatížení může být uplatněna na vozidla konstruovaná pro maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla ≥ 3 000 kg.

Součástí téže rodiny podle matice jízdního zatížení mohou být pouze vozidla, která jsou totožná z hlediska následujících charakteristik:

a)

druh převodovky (např. manuální, automatická, s plynule měnitelným převodem);

b)

počet hnaných náprav.

5.9.   Rodina podle periodicky se regenerujících systémů (Ki)

Součástí téže rodiny podle periodicky se regenerujících systémů mohou být pouze vozidla, která jsou totožná z hlediska následujících charakteristik:

5.9.1.

druh spalovacího motoru: druh paliva, druh spalování;

5.9.2.

periodicky se regenerující systém (tj. katalyzátor, filtr pevných částic):

a)

konstrukce (tj. druh krytu, druh drahého kovu, druh nosiče, hustota kanálků);

b)

typ a princip činnosti;

c)

objem ± 10 %;

d)

umístění (teplota ± 100 °C při druhé nejvyšší referenční rychlosti);

e)

zkušební hmotnost každého vozidla v rodině musí být stejná nebo nižší než zkušební hmotnost vozidla použitého pro prokazovací zkoušku Ki zvýšená o 250 kg.

6.   POŽADAVKY NA VÝKONNOST

6.1.   Mezní hodnoty

Mezní hodnoty emisí jsou stanoveny v příloze I nařízení (ES) č. 715/2007.

6.2.   Zkoušky

Zkoušky se provádějí v souladu s těmito ustanoveními:

a)

cykly WLTC podle dílčí přílohy 1;

b)

volba rychlostního stupně a určení bodu řazení rychlostního stupně podle dílčí přílohy 2;

c)

příslušné palivo podle přílohy IX tohoto nařízení;

d)

jízdní zatížení a nastavení dynamometru podle dílčí přílohy 4;

e)

zkušební zařízení podle dílčí přílohy 5;

f)

zkušební postupy podle dílčích příloh 6 a 8;

g)

metody výpočtů podle dílčích příloh 7 a 8.


Dílčí příloha 1

Celosvětově harmonizované zkušební cykly pro lehká užitková vozidla (WLTC – Worldwide light-duty test cycles)

1.   Obecné požadavky

1.1.

Volba cyklu závisí na poměru jmenovitého výkonu zkušebního vozidla k jeho hmotnosti v provozním stavu, udávaném v W/kg, a na jeho maximální rychlosti vmax.

Výsledný cyklus zvolený na základě požadavků popsaných v této dílčí příloze se v ostatních částech této přílohy označuje jako „příslušný cyklus“.

2.   Klasifikace vozidel

2.1.

Vozidla třídy 1: poměr výkonu k hmotnosti v provozním stavu Pmr ≤ 22 W/kg.

2.2.

Vozidla třídy 2: poměr výkonu k hmotnosti v provozním stavu > 22, avšak ≤ 34 W/kg.

2.3.

Vozidla třídy 3: poměr výkonu k hmotnosti v provozním stavu > 34 W/kg.

2.3.1.

Všechna vozidla zkoušená podle dílčí přílohy 8 se považují za vozidla třídy 3.

3.   Zkušební cykly

3.1.   Vozidla třídy 1

3.1.1.

Úplný cyklus pro vozidla třídy 1 sestává z fáze s nízkou rychlostí (Low1), fáze se střední rychlostí (Medium1) a z další fáze s nízkou rychlostí (Low1).

3.1.2.

Fáze Low1 je popsána na obrázku A1/1 a v tabulce A1/1.

3.1.3.

Fáze Medium1 je popsána na obrázku A1/2 a v tabulce A1/2.

3.2.   Vozidla třídy 2

3.2.1.

Úplný cyklus pro vozidla třídy 2 sestává z fáze s nízkou rychlostí (Low2), fáze se střední rychlostí (Medium2), fáze s vysokou rychlostí (High2) a z fáze s mimořádně vysokou rychlostí (Extra High2).

3.2.2.

Fáze Low2 je popsána na obrázku A1/3 a v tabulce A1/3.

3.2.3.

Fáze Medium2 je popsána na obrázku A1/4 a v tabulce A1/4.

3.2.4.

Fáze High2 je popsána na obrázku A1/5 a v tabulce A1/5.

3.2.5.

Fáze Extra High2 je popsána na obrázku A1/6 a v tabulce A1/6.

3.3.   Vozidla třídy 3

Vozidla třídy 3 se dělí do dvou podtříd definovaných maximální rychlostí vozidla vmax.

3.3.1.   Vozidla třídy 3a s max. rychlostí vmax < 120 km/h

3.3.1.1.

Úplný cyklus sestává z fáze s nízkou rychlostí (Low3), fáze se střední rychlostí (Medium3-1), fáze s vysokou rychlostí (High3-1) a z fáze s mimořádně vysokou rychlostí (Extra High3).

3.3.1.2.

Fáze Low3 je popsána na obrázku A1/7 a v tabulce A1/7.

3.3.1.3.

Fáze Medium3-1 je popsána na obrázku A1/8 a v tabulce A1/8.

3.3.1.4.

Fáze High3-1 je popsána na obrázku A1/10 a v tabulce A1/10.

3.3.1.5.

Fáze Extra High3 je popsána na obrázku A1/12 a v tabulce A1/12.

3.3.2.   Vozidla třídy 3b s max. rychlostí vmax ≥ 120 km/h

3.3.2.1.

Úplný cyklus sestává z fáze s nízkou rychlostí (Low3), fáze se střední rychlostí (Medium3-2), fáze s vysokou rychlostí (High3-2) a z fáze s mimořádně vysokou rychlostí (Extra High3).

3.3.2.2.

Fáze Low3 je popsána na obrázku A1/7 a v tabulce A1/7.

3.3.2.3.

Fáze Medium3-2 je popsána na obrázku A1/9 a v tabulce A1/9.

3.3.2.4.

Fáze High3-2 je popsána na obrázku A1/11 a v tabulce A1/11.

3.3.2.5.

Fáze Extra High3 je popsána na obrázku A1/12 a v tabulce A1/12.

3.4.   Doba trvání všech fází

3.4.1.

Všechny fáze s nízkou rychlostí trvají 589 sekund.

3.4.2.

Všechny fáze se střední rychlostí trvají 433 sekund.

3.4.3.

Všechny fáze s vysokou rychlostí trvají 455 sekund.

3.4.4.

Všechny fáze s mimořádně vysokou rychlostí trvají 323 sekund.

3.5.   Městské cykly WLTC

Zkoušky vozidel OVC-HEV a PEV se provádějí s použitím cyklů WLTC a městských cyklů WLTC (viz dílčí příloha 8) pro vozidla tříd 3a a 3b.

Městský cyklus WLTC sestává pouze z fází s nízkou a se střední rychlostí.

4.   WLTC pro vozidla třídy 1

Obrázek A1/1

WLTC, vozidla třídy 1, fáze Low1

Image

Obrázek A1/2

WLTC, vozidla třídy 1, fáze Medium1

Image

Tabulka A1/1

WLTC, vozidla třídy 1, fáze Low1

Čas [s]

Rychlost [km/h]

0

0,0

1

0,0

2

0,0

3

0,0

4

0,0

5

0,0

6

0,0

7

0,0

8

0,0

9

0,0

10

0,0

11

0,0

12

0,2

13

3,1

14

5,7

15

8,0

16

10,1

17

12,0

18

13,8

19

15,4

20

16,7

21

17,7

22

18,3

23

18,8

24

18,9

25

18,4

26

16,9

27

14,3

28

10,8

29

7,1

30

4,0

31

0,0

32

0,0

33

0,0

34

0,0

35

1,5

36

3,8

37

5,6

38

7,5

39

9,2

40

10,8

41

12,4

42

13,8

43

15,2

44

16,3

45

17,3

46

18,0

47

18,8

48

19,5

49

20,2

50

20,9

51

21,7

52

22,4

53

23,1

54

23,7

55

24,4

56

25,1

57

25,4

58

25,2

59

23,4

60

21,8

61

19,7

62

17,3

63

14,7

64

12,0

65

9,4

66

5,6

67

3,1

68

0,0

69

0,0

70

0,0

71

0,0

72

0,0

73

0,0

74

0,0

75

0,0

76

0,0

77

0,0

78

0,0

79

0,0

80

0,0

81

0,0

82

0,0

83

0,0

84

0,0

85

0,0

86

0,0

87

0,0

88

0,0

89

0,0

90

0,0

91

0,0

92

0,0

93

0,0

94

0,0

95

0,0

96

0,0

97

0,0

98

0,0

99

0,0

100

0,0

101

0,0

102

0,0

103

0,0

104

0,0

105

0,0

106

0,0

107

0,0

108

0,7

109

1,1

110

1,9

111

2,5

112

3,5

113

4,7

114

6,1

115

7,5

116

9,4

117

11,0

118

12,9

119

14,5

120

16,4

121

18,0

122

20,0

123

21,5

124

23,5

125

25,0

126

26,8

127

28,2

128

30,0

129

31,4

130

32,5

131

33,2

132

33,4

133

33,7

134

33,9

135

34,2

136

34,4

137

34,7

138

34,9

139

35,2

140

35,4

141

35,7

142

35,9

143

36,6

144

37,5

145

38,4

146

39,3

147

40,0

148

40,6

149

41,1

150

41,4

151

41,6

152

41,8

153

41,8

154

41,9

155

41,9

156

42,0

157

42,0

158

42,2

159

42,3

160

42,6

161

43,0

162

43,3

163

43,7

164

44,0

165

44,3

166

44,5

167

44,6

168

44,6

169

44,5

170

44,4

171

44,3

172

44,2

173

44,1

174

44,0

175

43,9

176

43,8

177

43,7

178

43,6

179

43,5

180

43,4

181

43,3

182

43,1

183

42,9

184

42,7

185

42,5

186

42,3

187

42,2

188

42,2

189

42,2

190

42,3

191

42,4

192

42,5

193

42,7

194

42,9

195

43,1

196

43,2

197

43,3

198

43,4

199

43,4

200

43,2

201

42,9

202

42,6

203

42,2

204

41,9

205

41,5

206

41,0

207

40,5

208

39,9

209

39,3

210

38,7

211

38,1

212

37,5

213

36,9

214

36,3

215

35,7

216

35,1

217

34,5

218

33,9

219

33,6

220

33,5

221

33,6

222

33,9

223

34,3

224

34,7

225

35,1

226

35,5

227

35,9

228

36,4

229

36,9

230

37,4

231

37,9

232

38,3

233

38,7

234

39,1

235

39,3

236

39,5

237

39,7

238

39,9

239

40,0

240

40,1

241

40,2

242

40,3

243

40,4

244

40,5

245

40,5

246

40,4

247

40,3

248

40,2

249

40,1

250

39,7

251

38,8

252

37,4

253

35,6

254

33,4

255

31,2

256

29,1

257

27,6

258

26,6

259

26,2

260

26,3

261

26,7

262

27,5

263

28,4

264

29,4

265

30,4

266

31,2

267

31,9

268

32,5

269

33,0

270

33,4

271

33,8

272

34,1

273

34,3

274

34,3

275

33,9

276

33,3

277

32,6

278

31,8

279

30,7

280

29,6

281

28,6

282

27,8

283

27,0

284

26,4

285

25,8

286

25,3

287

24,9

288

24,5

289

24,2

290

24,0

291

23,8

292

23,6

293

23,5

294

23,4

295

23,3

296

23,3

297

23,2

298

23,1

299

23,0

300

22,8

301

22,5

302

22,1

303

21,7

304

21,1

305

20,4

306

19,5

307

18,5

308

17,6

309

16,6

310

15,7

311

14,9

312

14,3

313

14,1

314

14,0

315

13,9

316

13,8

317

13,7

318

13,6

319

13,5

320

13,4

321

13,3

322

13,2

323

13,2

324

13,2

325

13,4

326

13,5

327

13,7

328

13,8

329

14,0

330

14,1

331

14,3

332

14,4

333

14,4

334

14,4

335

14,3

336

14,3

337

14,0

338

13,0

339

11,4

340

10,2

341

8,0

342

7,0

343

6,0

344

5,5

345

5,0

346

4,5

347

4,0

348

3,5

349

3,0

350

2,5

351

2,0

352

1,5

353

1,0

354

0,5

355

0,0

356

0,0

357

0,0

358

0,0

359

0,0

360

0,0

361

2,2

362

4,5

363

6,6

364

8,6

365

10,6

366

12,5

367

14,4

368

16,3

369

17,9

370

19,1

371

19,9

372

20,3

373

20,5

374

20,7

375

21,0

376

21,6

377

22,6

378

23,7

379

24,8

380

25,7

381

26,2

382

26,4

383

26,4

384

26,4

385

26,5

386

26,6

387

26,8

388

26,9

389

27,2

390

27,5

391

28,0

392

28,8

393

29,9

394

31,0

395

31,9

396

32,5

397

32,6

398

32,4

399

32,0

400

31,3

401

30,3

402

28,0

403

27,0

404

24,0

405

22,5

406

19,0

407

17,5

408

14,0

409

12,5

410

9,0

411

7,5

412

4,0

413

2,9

414

0,0

415

0,0

416

0,0

417

0,0

418

0,0

419

0,0

420

0,0

421

0,0

422

0,0

423

0,0

424

0,0

425

0,0

426

0,0

427

0,0

428

0,0

429

0,0

430

0,0

431

0,0

432

0,0

433

0,0

434

0,0

435

0,0

436

0,0

437

0,0

438

0,0

439

0,0

440

0,0

441

0,0

442

0,0

443

0,0

444

0,0

445

0,0

446

0,0

447

0,0

448

0,0

449

0,0

450

0,0

451

0,0

452

0,0

453

0,0

454

0,0

455

0,0

456

0,0

457

0,0

458

0,0

459

0,0

460

0,0

461

0,0

462

0,0

463

0,0

464

0,0

465

0,0

466

0,0

467

0,0

468

0,0

469

0,0

470

0,0

471

0,0

472

0,0

473

0,0

474

0,0

475

0,0

476

0,0

477

0,0

478

0,0

479

0,0

480

0,0

481

1,6

482

3,1

483

4,6

484

6,1

485

7,8

486

9,5

487

11,3

488

13,2

489

15,0

490

16,8

491

18,4

492

20,1

493

21,6

494

23,1

495

24,6

496

26,0

497

27,5

498

29,0

499

30,6

500

32,1

501

33,7

502

35,3

503

36,8

504

38,1

505

39,3

506

40,4

507

41,2

508

41,9

509

42,6

510

43,3

511

44,0

512

44,6

513

45,3

514

45,5

515

45,5

516

45,2

517

44,7

518

44,2

519

43,6

520

43,1

521

42,8

522

42,7

523

42,8

524

43,3

525

43,9

526

44,6

527

45,4

528

46,3

529

47,2

530

47,8

531

48,2

532

48,5

533

48,7

534

48,9

535

49,1

536

49,1

537

49,0

538

48,8

539

48,6

540

48,5

541

48,4

542

48,3

543

48,2

544

48,1

545

47,5

546

46,7

547

45,7

548

44,6

549

42,9

550

40,8

551

38,2

552

35,3

553

31,8

554

28,7

555

25,8

556

22,9

557

20,2

558

17,3

559

15,0

560

12,3

561

10,3

562

7,8

563

6,5

564

4,4

565

3,2

566

1,2

567

0,0

568

0,0

569

0,0

570

0,0

571

0,0

572

0,0

573

0,0

574

0,0

575

0,0

576

0,0

577

0,0

578

0,0

579

0,0

580

0,0

581

0,0

582

0,0

583

0,0

584

0,0

585

0,0

586

0,0

587

0,0

588

0,0

589

0,0


Tabulka A1/2

WLTC, vozidla třídy 1, fáze Medium1

Čas [s]

Rychlost [km/h]

590

0,0

591

0,0

592

0,0

593

0,0

594

0,0

595

0,0

596

0,0

597

0,0

598

0,0

599

0,0

600

0,6

601

1,9

602

2,7

603

5,2

604

7,0

605

9,6

606

11,4

607

14,1

608

15,8

609

18,2

610

19,7

611

21,8

612

23,2

613

24,7

614

25,8

615

26,7

616

27,2

617

27,7

618

28,1

619

28,4

620

28,7

621

29,0

622

29,2

623

29,4

624

29,4

625

29,3

626

28,9

627

28,5

628

28,1

629

27,6

630

26,9

631

26,0

632

24,6

633

22,8

634

21,0

635

19,5

636

18,6

637

18,4

638

19,0

639

20,1

640

21,5

641

23,1

642

24,9

643

26,4

644

27,9

645

29,2

646

30,4

647

31,6

648

32,8

649

34,0

650

35,1

651

36,3

652

37,4

653

38,6

654

39,6

655

40,6

656

41,6

657

42,4

658

43,0

659

43,6

660

44,0

661

44,4

662

44,8

663

45,2

664

45,6

665

46,0

666

46,5

667

47,0

668

47,5

669

48,0

670

48,6

671

49,1

672

49,7

673

50,2

674

50,8

675

51,3

676

51,8

677

52,3

678

52,9

679

53,4

680

54,0

681

54,5

682

55,1

683

55,6

684

56,2

685

56,7

686

57,3

687

57,9

688

58,4

689

58,8

690

58,9

691

58,4

692

58,1

693

57,6

694

56,9

695

56,3

696

55,7

697

55,3

698

55,0

699

54,7

700

54,5

701

54,4

702

54,3

703

54,2

704

54,1

705

53,8

706

53,5

707

53,0

708

52,6

709

52,2

710

51,9

711

51,7

712

51,7

713

51,8

714

52,0

715

52,3

716

52,6

717

52,9

718

53,1

719

53,2

720

53,3

721

53,3

722

53,4

723

53,5

724

53,7

725

54,0

726

54,4

727

54,9

728

55,6

729

56,3

730

57,1

731

57,9

732

58,8

733

59,6

734

60,3

735

60,9

736

61,3

737

61,7

738

61,8

739

61,8

740

61,6

741

61,2

742

60,8

743

60,4

744

59,9

745

59,4

746

58,9

747

58,6

748

58,2

749

57,9

750

57,7

751

57,5

752

57,2

753

57,0

754

56,8

755

56,6

756

56,6

757

56,7

758

57,1

759

57,6

760

58,2

761

59,0

762

59,8

763

60,6

764

61,4

765

62,2

766

62,9

767

63,5

768

64,2

769

64,4

770

64,4

771

64,0

772

63,5

773

62,9

774

62,4

775

62,0

776

61,6

777

61,4

778

61,2

779

61,0

780

60,7

781

60,2

782

59,6

783

58,9

784

58,1

785

57,2

786

56,3

787

55,3

788

54,4

789

53,4

790

52,4

791

51,4

792

50,4

793

49,4

794

48,5

795

47,5

796

46,5

797

45,4

798

44,3

799

43,1

800

42,0

801

40,8

802

39,7

803

38,8

804

38,1

805

37,4

806

37,1

807

36,9

808

37,0

809

37,5

810

37,8

811

38,2

812

38,6

813

39,1

814

39,6

815

40,1

816

40,7

817

41,3

818

41,9

819

42,7

820

43,4

821

44,2

822

45,0

823

45,9

824

46,8

825

47,7

826

48,7

827

49,7

828

50,6

829

51,6

830

52,5

831

53,3

832

54,1

833

54,7

834

55,3

835

55,7

836

56,1

837

56,4

838

56,7

839

57,1

840

57,5

841

58,0

842

58,7

843

59,3

844

60,0

845

60,6

846

61,3

847

61,5

848

61,5

849

61,4

850

61,2

851

60,5

852

60,0

853

59,5

854

58,9

855

58,4

856

57,9

857

57,5

858

57,1

859

56,7

860

56,4

861

56,1

862

55,8

863

55,5

864

55,3

865

55,0

866

54,7

867

54,4

868

54,2

869

54,0

870

53,9

871

53,7

872

53,6

873

53,5

874

53,4

875

53,3

876

53,2

877

53,1

878

53,0

879

53,0

880

53,0

881

53,0

882

53,0

883

53,0

884

52,8

885

52,5

886

51,9

887

51,1

888

50,2

889

49,2

890

48,2

891

47,3

892

46,4

893

45,6

894

45,0

895

44,3

896

43,8

897

43,3

898

42,8

899

42,4

900

42,0

901

41,6

902

41,1

903

40,3

904

39,5

905

38,6

906

37,7

907

36,7

908

36,2

909

36,0

910

36,2

911

37,0

912

38,0

913

39,0

914

39,7

915

40,2

916

40,7

917

41,2

918

41,7

919

42,2

920

42,7

921

43,2

922

43,6

923

44,0

924

44,2

925

44,4

926

44,5

927

44,6

928

44,7

929

44,6

930

44,5

931

44,4

932

44,2

933

44,1

934

43,7

935

43,3

936

42,8

937

42,3

938

41,6

939

40,7

940

39,8

941

38,8

942

37,8

943

36,9

944

36,1

945

35,5

946

35,0

947

34,7

948

34,4

949

34,1

950

33,9

951

33,6

952

33,3

953

33,0

954

32,7

955

32,3

956

31,9

957

31,5

958

31,0

959

30,6

960

30,2

961

29,7

962

29,1

963

28,4

964

27,6

965

26,8

966

26,0

967

25,1

968

24,2

969

23,3

970

22,4

971

21,5

972

20,6

973

19,7

974

18,8

975

17,7

976

16,4

977

14,9

978

13,2

979

11,3

980

9,4

981

7,5

982

5,6

983

3,7

984

1,9

985

1,0

986

0,0

987

0,0

988

0,0

989

0,0

990

0,0

991

0,0

992

0,0

993

0,0

994

0,0

995

0,0

996

0,0

997

0,0

998

0,0

999

0,0

1000

0,0

1001

0,0

1002

0,0

1003

0,0

1004

0,0

1005

0,0

1006

0,0

1007

0,0

1008

0,0

1009

0,0

1010

0,0

1011

0,0

1012

0,0

1013

0,0

1014

0,0

1015

0,0

1016

0,0

1017

0,0

1018

0,0

1019

0,0

1020

0,0

1021

0,0

1022

0,0

5.   WLTC pro vozidla třídy 2

Obrázek A1/3

WLTC, vozidla třídy 2, fáze Low2

Image

Obrázek A1/4

WLTC, vozidla třídy 2, fáze Medium2

Image

Obrázek A1/5

WLTC, vozidla třídy 2, fáze High2

Image

Obrázek A1/6

WLTC, vozidla třídy 2, fáze Extra High2

Image

Tabulka A1/3

WLTC, vozidla třídy 2, fáze Low2

Čas [s]

Rychlost [km/h]

0

0,0

1

0,0

2

0,0

3

0,0

4

0,0

5

0,0

6

0,0

7

0,0

8

0,0

9

0,0

10

0,0

11

0,0

12

0,0

13

1,2

14

2,6

15

4,9

16

7,3

17

9,4

18

11,4

19

12,7

20

13,3

21

13,4

22

13,3

23

13,1

24

12,5

25

11,1

26

8,9

27

6,2

28

3,8

29

1,8

30

0,0

31

0,0

32

0,0

33

0,0

34

1,5

35

2,8

36

3,6

37

4,5

38

5,3

39

6,0

40

6,6

41

7,3

42

7,9

43

8,6

44

9,3

45

10

46

10,8

47

11,6

48

12,4

49

13,2

50

14,2

51

14,8

52

14,7

53

14,4

54

14,1

55

13,6

56

13,0

57

12,4

58

11,8

59

11,2

60

10,6

61

9,9

62

9,0

63

8,2

64

7,0

65

4,8

66

2,3

67

0,0

68

0,0

69

0,0

70

0,0

71

0,0

72

0,0

73

0,0

74

0,0

75

0,0

76

0,0

77

0,0

78

0,0

79

0,0

80

0,0

81

0,0

82

0,0

83

0,0

84

0,0

85

0,0

86

0,0

87

0,0

88

0,0

89

0,0

90

0,0

91

0,0

92

0,0

93

0,0

94

0,0

95

0,0

96

0,0

97

0,0

98

0,0

99

0,0

100

0,0

101

0,0

102

0,0

103

0,0

104

0,0

105

0,0

106

0,0

107

0,8

108

1,4

109

2,3

110

3,5

111

4,7

112

5,9

113

7,4

114

9,2

115

11,7

116

13,5

117

15,0

118

16,2

119

16,8

120

17,5

121

18,8

122

20,3

123

22,0

124

23,6

125

24,8

126

25,6

127

26,3

128

27,2

129

28,3

130

29,6

131

30,9

132

32,2

133

33,4

134

35,1

135

37,2

136

38,7

137

39,0

138

40,1

139

40,4

140

39,7

141

36,8

142

35,1

143

32,2

144

31,1

145

30,8

146

29,7

147

29,4

148

29,0

149

28,5

150

26,0

151

23,4

152

20,7

153

17,4

154

15,2

155

13,5

156

13,0

157

12,4

158

12,3

159

12,2

160

12,3

161

12,4

162

12,5

163

12,7

164

12,8

165

13,2

166

14,3

167

16,5

168

19,4

169

21,7

170

23,1

171

23,5

172

24,2

173

24,8

174

25,4

175

25,8

176

26,5

177

27,2

178

28,3

179

29,9

180

32,4

181

35,1

182

37,5

183

39,2

184

40,5

185

41,4

186

42,0

187

42,5

188

43,2

189

44,4

190

45,9

191

47,6

192

49,0

193

50,0

194

50,2

195

50,1

196

49,8

197

49,4

198

48,9

199

48,5

200

48,3

201

48,2

202

47,9

203

47,1

204

45,5

205

43,2

206

40,6

207

38,5

208

36,9

209

35,9

210

35,3

211

34,8

212

34,5

213

34,2

214

34,0

215

33,8

216

33,6

217

33,5

218

33,5

219

33,4

220

33,3

221

33,3

222

33,2

223

33,1

224

33,0

225

32,9

226

32,8

227

32,7

228

32,5

229

32,3

230

31,8

231

31,4

232

30,9

233

30,6

234

30,6

235

30,7

236

32,0

237

33,5

238

35,8

239

37,6

240

38,8

241

39,6

242

40,1

243

40,9

244

41,8

245

43,3

246

44,7

247

46,4

248

47,9

249

49,6

250

49,6

251

48,8

252

48,0

253

47,5

254

47,1

255

46,9

256

45,8

257

45,8

258

45,8

259

45,9

260

46,2

261

46,4

262

46,6

263

46,8

264

47,0

265

47,3

266

47,5

267

47,9

268

48,3

269

48,3

270

48,2

271

48,0

272

47,7

273

47,2

274

46,5

275

45,2

276

43,7

277

42,0

278

40,4

279

39,0

280

37,7

281

36,4

282

35,2

283

34,3

284

33,8

285

33,3

286

32,5

287

30,9

288

28,6

289

25,9

290

23,1

291

20,1

292

17,3

293

15,1

294

13,7

295

13,4

296

13,9

297

15,0

298

16,3

299

17,4

300

18,2

301

18,6

302

19,0

303

19,4

304

19,8

305

20,1

306

20,5

307

20,2

308

18,6

309

16,5

310

14,4

311

13,4

312

12,9

313

12,7

314

12,4

315

12,4

316

12,8

317

14,1

318

16,2

319

18,8

320

21,9

321

25,0

322

28,4

323

31,3

324

34,0

325

34,6

326

33,9

327

31,9

328

30,0

329

29,0

330

27,9

331

27,1

332

26,4

333

25,9

334

25,5

335

25,0

336

24,6

337

23,9

338

23,0

339

21,8

340

20,7

341

19,6

342

18,7

343

18,1

344

17,5

345

16,7

346

15,4

347

13,6

348

11,2

349

8,6

350

6,0

351

3,1

352

1,2

353

0,0

354

0,0

355

0,0

356

0,0

357

0,0

358

0,0

359

0,0

360

1,4

361

3,2

362

5,6

363

8,1

364

10,3

365

12,1

366

12,6

367

13,6

368

14,5

369

15,6

370

16,8

371

18,2

372

19,6

373

20,9

374

22,3

375

23,8

376

25,4

377

27,0

378

28,6

379

30,2

380

31,2

381

31,2

382

30,7

383

29,5

384

28,6

385

27,7

386

26,9

387

26,1

388

25,4

389

24,6

390

23,6

391

22,6

392

21,7

393

20,7

394

19,8

395

18,8

396

17,7

397

16,6

398

15,6

399

14,8

400

14,3

401

13,8

402

13,4

403

13,1

404

12,8

405

12,3

406

11,6

407

10,5

408

9,0

409

7,2

410

5,2

411

2,9

412

1,2

413

0,0

414

0,0

415

0,0

416

0,0

417

0,0

418

0,0

419

0,0

420

0,0

421

0,0

422

0,0

423

0,0

424

0,0

425

0,0

426

0,0

427

0,0

428

0,0

429

0,0

430

0,0

431

0,0

432

0,0

433

0,0

434

0,0

435

0,0

436

0,0

437

0,0

438

0,0

439

0,0

440

0,0

441

0,0

442

0,0

443

0,0

444

0,0

445

0,0

446

0,0

447

0,0

448

0,0

449

0,0

450

0,0

451

0,0

452

0,0

453

0,0

454

0,0

455

0,0

456

0,0

457

0,0

458

0,0

459

0,0

460

0,0

461

0,0

462

0,0

463

0,0

464

0,0

465

0,0

466

0,0

467

0,0

468

0,0

469

0,0

470

0,0

471

0,0

472

0,0

473

0,0

474

0,0

475

0,0

476

0,0

477

0,0

478

0,0

479

0,0

480

0,0

481

1,4

482

2,5

483

5,2

484

7,9

485

10,3

486

12,7

487

15,0

488

17,4

489

19,7

490

21,9

491

24,1

492

26,2

493

28,1

494

29,7

495

31,3

496

33,0

497

34,7

498

36,3

499

38,1

500

39,4

501

40,4

502

41,2

503

42,1

504

43,2

505

44,3

506

45,7

507

45,4

508

44,5

509

42,5

510

39,5

511

36,5

512

33,5

513

30,4

514

27,0

515

23,6

516

21,0

517

19,5

518

17,6

519

16,1

520

14,5

521

13,5

522

13,7

523

16,0

524

18,1

525

20,8

526

21,5

527

22,5

528

23,4

529

24,5

530

25,6

531

26,0

532

26,5

533

26,9

534

27,3

535

27,9

536

30,3

537

33,2

538

35,4

539

38,0

540

40,1

541

42,7

542

44,5

543

46,3

544

47,6

545

48,8

546

49,7

547

50,6

548

51,4

549

51,4

550

50,2

551

47,1

552

44,5

553

41,5

554

38,5

555

35,5

556

32,5

557

29,5

558

26,5

559

23,5

560

20,4

561

17,5

562

14,5

563

11,5

564

8,5

565

5,6

566

2,6

567

0,0

568

0,0

569

0,0

570

0,0

571

0,0

572

0,0

573

0,0

574

0,0

575

0,0

576

0,0

577

0,0

578

0,0

579

0,0

580

0,0

581

0,0

582

0,0

583

0,0

584

0,0

585

0,0

586

0,0

587

0,0

588

0,0

589

0,0


Tabulka A1/4

WLTC, vozidla třídy 2, fáze Medium2

Čas [s]

Rychlost [km/h]

590

0,0

591

0,0

592

0,0

593

0,0

594

0,0

595

0,0

596

0,0

597

0,0

598

0,0

599

0,0

600

0,0

601

1,6

602

3,6

603

6,3

604

9,0

605

11,8

606

14,2

607

16,6

608

18,5

609

20,8

610

23,4

611

26,9

612

30,3

613

32,8

614

34,1

615

34,2

616

33,6

617

32,1

618

30,0

619

27,5

620

25,1

621

22,8

622

20,5

623

17,9

624

15,1

625

13,4

626

12,8

627

13,7

628

16,0

629

18,1

630

20,8

631

23,7

632

26,5

633

29,3

634

32,0

635

34,5

636

36,8

637

38,6

638

39,8

639

40,6

640

41,1

641

41,9

642

42,8

643

44,3

644

45,7

645

47,4

646

48,9

647

50,6

648

52,0

649

53,7

650

55,0

651

56,8

652

58,0

653

59,8

654

61,1

655

62,4

656

63,0

657

63,5

658

63,0

659

62,0

660

60,4

661

58,6

662

56,7

663

55,0

664

53,7

665

52,7

666

51,9

667

51,4

668

51,0

669

50,7

670

50,6

671

50,8

672

51,2

673

51,7

674

52,3

675

53,1

676

53,8

677

54,5

678

55,1

679

55,9

680

56,5

681

57,1

682

57,8

683

58,5

684

59,3

685

60,2

686

61,3

687

62,4

688

63,4

689

64,4

690

65,4

691

66,3

692

67,2

693

68,0

694

68,8

695

69,5

696

70,1

697

70,6

698

71,0

699

71,6

700

72,2

701

72,8

702

73,5

703

74,1

704

74,3

705

74,3

706

73,7

707

71,9

708

70,5

709

68,9

710

67,4

711

66,0

712

64,7

713

63,7

714

62,9

715

62,2

716

61,7

717

61,2

718

60,7

719

60,3

720

59,9

721

59,6

722

59,3

723

59,0

724

58,6

725

58,0

726

57,5

727

56,9

728

56,3

729

55,9

730

55,6

731

55,3

732

55,1

733

54,8

734

54,6

735

54,5

736

54,3

737

53,9

738

53,4

739

52,6

740

51,5

741

50,2

742

48,7

743

47,0

744

45,1

745

43,0

746

40,6

747

38,1

748

35,4

749

32,7

750

30,0

751

27,5

752

25,3

753

23,4

754

22,0

755

20,8

756

19,8

757

18,9

758

18,0

759

17,0

760

16,1

761

15,5

762

14,4

763

14,9

764

15,9

765

17,1

766

18,3

767

19,4

768

20,4

769

21,2

770

21,9

771

22,7

772

23,4

773

24,2

774

24,3

775

24,2

776

24,1

777

23,8

778

23,0

779

22,6

780

21,7

781

21,3

782

20,3

783

19,1

784

18,1

785

16,9

786

16,0

787

14,8

788

14,5

789

13,7

790

13,5

791

12,9

792

12,7

793

12,5

794

12,5

795

12,6

796

13,0

797

13,6

798

14,6

799

15,7

800

17,1

801

18,7

802

20,2

803

21,9

804

23,6

805

25,4

806

27,1

807

28,9

808

30,4

809

32,0

810

33,4

811

35,0

812

36,4

813

38,1

814

39,7

815

41,6

816

43,3

817

45,1

818

46,9

819

48,7

820

50,5

821

52,4

822

54,1

823

55,7

824

56,8

825

57,9

826

59,0

827

59,9

828

60,7

829

61,4

830

62,0

831

62,5

832

62,9

833

63,2

834

63,4

835

63,7

836

64,0

837

64,4

838

64,9

839

65,5

840

66,2

841

67,0

842

67,8

843

68,6

844

69,4

845

70,1

846

70,9

847

71,7

848

72,5

849

73,2

850

73,8

851

74,4

852

74,7

853

74,7

854

74,6

855

74,2

856

73,5

857

72,6

858

71,8

859

71,0

860

70,1

861

69,4

862

68,9

863

68,4

864

67,9

865

67,1

866

65,8

867

63,9

868

61,4

869

58,4

870

55,4

871

52,4

872

50,0

873

48,3

874

47,3

875

46,8

876

46,9

877

47,1

878

47,5

879

47,8

880

48,3

881

48,8

882

49,5

883

50,2

884

50,8

885

51,4

886

51,8

887

51,9

888

51,7

889

51,2

890

50,4

891

49,2

892

47,7

893

46,3

894

45,1

895

44,2

896

43,7

897

43,4

898

43,1

899

42,5

900

41,8

901

41,1

902

40,3

903

39,7

904

39,3

905

39,2

906

39,3

907

39,6

908

40,0

909

40,7

910

41,4

911

42,2

912

43,1

913

44,1

914

44,9

915

45,6

916

46,4

917

47,0

918

47,8

919

48,3

920

48,9

921

49,4

922

49,8

923

49,6

924

49,3

925

49,0

926

48,5

927

48,0

928

47,5

929

47,0

930

46,9

931

46,8

932

46,8

933

46,8

934

46,9

935

46,9

936

46,9

937

46,9

938

46,9

939

46,8

940

46,6

941

46,4

942

46,0

943

45,5

944

45,0

945

44,5

946

44,2

947

43,9

948

43,7

949

43,6

950

43,6

951

43,5

952

43,5

953

43,4

954

43,3

955

43,1

956

42,9

957

42,7

958

42,5

959

42,4

960

42,2

961

42,1

962

42,0

963

41,8

964

41,7

965

41,5

966

41,3

967

41,1

968

40,8

969

40,3

970

39,6

971

38,5

972

37,0

973

35,1

974

33,0

975

30,6

976

27,9

977

25,1

978

22,0

979

18,8

980

15,5

981

12,3

982

8,8

983

6,0

984

3,6

985

1,6

986

0,0

987

0,0

988

0,0

989

0,0

990

0,0

991

0,0

992

0,0

993

0,0

994

0,0

995

0,0

996

0,0

997

0,0

998

0,0

999

0,0

1000

0,0

1001

0,0

1002

0,0

1003

0,0

1004

0,0

1005

0,0

1006

0,0

1007

0,0

1008

0,0

1009

0,0

1010

0,0

1011

0,0

1012

0,0

1013

0,0

1014

0,0

1015

0,0

1016

0,0

1017

0,0

1018

0,0

1019

0,0

1020

0,0

1021

0,0

1022

0,0


Tabulka A1/5

WLTC, vozidla třídy 2, fáze High2

Čas [s]

Rychlost [km/h]

1023

0,0

1024

0,0

1025

0,0

1026

0,0

1027

1,1

1028

3,0

1029

5,7

1030

8,4

1031

11,1

1032

14,0

1033

17,0

1034

20,1

1035

22,7

1036

23,6

1037

24,5

1038

24,8

1039

25,1

1040

25,3

1041

25,5

1042

25,7

1043

25,8

1044

25,9

1045

26,0

1046

26,1

1047

26,3

1048

26,5

1049

26,8

1050

27,1

1051

27,5

1052

28,0

1053

28,6

1054

29,3

1055

30,4

1056

31,8

1057

33,7

1058

35,8

1059

37,8

1060

39,5

1061

40,8

1062

41,8

1063

42,4

1064

43,0

1065

43,4

1066

44,0

1067

44,4

1068

45,0

1069

45,4

1070

46,0

1071

46,4

1072

47,0

1073

47,4

1074

48,0

1075

48,4

1076

49,0

1077

49,4

1078

50,0

1079

50,4

1080

50,8

1081

51,1

1082

51,3

1083

51,3

1084

51,3

1085

51,3

1086

51,3

1087

51,3

1088

51,3

1089

51,4

1090

51,6

1091

51,8

1092

52,1

1093

52,3

1094

52,6

1095

52,8

1096

52,9

1097

53,0

1098

53,0

1099

53,0

1100

53,1

1101

53,2

1102

53,3

1103

53,4

1104

53,5

1105

53,7

1106

55,0

1107

56,8

1108

58,8

1109

60,9

1110

63,0

1111

65,0

1112

66,9

1113

68,6

1114

70,1

1115

71,5

1116

72,8

1117

73,9

1118

74,9

1119

75,7

1120

76,4

1121

77,1

1122

77,6

1123

78,0

1124

78,2

1125

78,4

1126

78,5

1127

78,5

1128

78,6

1129

78,7

1130

78,9

1131

79,1

1132

79,4

1133

79,8

1134

80,1

1135

80,5

1136

80,8

1137

81,0

1138

81,2

1139

81,3

1140

81,2

1141

81,0

1142

80,6

1143

80,0

1144

79,1

1145

78,0

1146

76,8

1147

75,5

1148

74,1

1149

72,9

1150

71,9

1151

71,2

1152

70,9

1153

71,0

1154

71,5

1155

72,3

1156

73,2

1157

74,1

1158

74,9

1159

75,4

1160

75,5

1161

75,2

1162

74,5

1163

73,3

1164

71,7

1165

69,9

1166

67,9

1167

65,7

1168

63,5

1169

61,2

1170

59,0

1171

56,8

1172

54,7

1173

52,7

1174

50,9

1175

49,4

1176

48,1

1177

47,1

1178

46,5

1179

46,3

1180

46,5

1181

47,2

1182

48,3

1183

49,7

1184

51,3

1185

53,0

1186

54,9

1187

56,7

1188

58,6

1189

60,2

1190

61,6

1191

62,2

1192

62,5

1193

62,8

1194

62,9

1195

63,0

1196

63,0

1197

63,1

1198

63,2

1199

63,3

1200

63,5

1201

63,7

1202

63,9

1203

64,1

1204

64,3

1205

66,1

1206

67,9

1207

69,7

1208

71,4

1209

73,1

1210

74,7

1211

76,2

1212

77,5

1213

78,6

1214

79,7

1215

80,6

1216

81,5

1217

82,2

1218

83,0

1219

83,7

1220

84,4

1221

84,9

1222

85,1

1223

85,2

1224

84,9

1225

84,4

1226

83,6

1227

82,7

1228

81,5

1229

80,1

1230

78,7

1231

77,4

1232

76,2

1233

75,4

1234

74,8

1235

74,3

1236

73,8

1237

73,2

1238

72,4

1239

71,6

1240

70,8

1241

69,9

1242

67,9

1243

65,7

1244

63,5

1245

61,2

1246

59,0

1247

56,8

1248

54,7

1249

52,7

1250

50,9

1251

49,4

1252

48,1

1253

47,1

1254

46,5

1255

46,3

1256

45,1

1257

43,0

1258

40,6

1259

38,1

1260

35,4

1261

32,7

1262

30,0

1263

29,9

1264

30,0

1265

30,2

1266

30,4

1267

30,6

1268

31,6

1269

33,0

1270

33,9

1271

34,8

1272

35,7

1273

36,6

1274

37,5

1275

38,4

1276

39,3

1277

40,2

1278

40,8

1279

41,7

1280

42,4

1281

43,1

1282

43,6

1283

44,2

1284

44,8

1285

45,5

1286

46,3

1287

47,2

1288

48,1

1289

49,1

1290

50,0

1291

51,0

1292

51,9

1293

52,7

1294

53,7

1295

55,0

1296

56,8

1297

58,8

1298

60,9

1299

63,0

1300

65,0

1301

66,9

1302

68,6

1303

70,1

1304

71,0

1305

71,8

1306

72,8

1307

72,9

1308

73,0

1309

72,3

1310

71,9

1311

71,3

1312

70,9

1313

70,5

1314

70,0

1315

69,6

1316

69,2

1317

68,8

1318

68,4

1319

67,9

1320

67,5

1321

67,2

1322

66,8

1323

65,6

1324

63,3

1325

60,2

1326

56,2

1327

52,2

1328

48,4

1329

45,0

1330

41,6

1331

38,6

1332

36,4

1333

34,8

1334

34,2

1335

34,7

1336

36,3

1337

38,5

1338

41,0

1339

43,7

1340

46,5

1341

49,1

1342

51,6

1343

53,9

1344

56,0

1345

57,9

1346

59,7

1347

61,2

1348

62,5

1349

63,5

1350

64,3

1351

65,3

1352

66,3

1353

67,3

1354

68,3

1355

69,3

1356

70,3

1357

70,8

1358

70,8

1359

70,8

1360

70,9

1361

70,9

1362

70,9

1363

70,9

1364

71,0

1365

71,0

1366

71,1

1367

71,2

1368

71,3

1369

71,4

1370

71,5

1371

71,7

1372

71,8

1373

71,9

1374

71,9

1375

71,9

1376

71,9

1377

71,9

1378

71,9

1379

71,9

1380

72,0

1381

72,1

1382

72,4

1383

72,7

1384

73,1

1385

73,4

1386

73,8

1387

74,0

1388

74,1

1389

74,0

1390

73,0

1391

72,0

1392

71,0

1393

70,0

1394

69,0

1395

68,0

1396

67,7

1397

66,7

1398

66,6

1399

66,7

1400

66,8

1401

66,9

1402

66,9

1403

66,9

1404

66,9

1405

66,9

1406

66,9

1407

66,9

1408

67,0

1409

67,1

1410

67,3

1411

67,5

1412

67,8

1413

68,2

1414

68,6

1415

69,0

1416

69,3

1417

69,3

1418

69,2

1419

68,8

1420

68,2

1421

67,6

1422

67,4

1423

67,2

1424

66,9

1425

66,3

1426

65,4

1427

64,0

1428

62,4

1429

60,6

1430

58,6

1431

56,7

1432

54,8

1433

53,0

1434

51,3

1435

49,6

1436

47,8

1437

45,5

1438

42,8

1439

39,8

1440

36,5

1441

33,0

1442

29,5

1443

25,8

1444

22,1

1445

18,6

1446

15,3

1447

12,4

1448

9,6

1449

6,6

1450

3,8

1451

1,6

1452

0,0

1453

0,0

1454

0,0

1455

0,0

1456

0,0

1457

0,0

1458

0,0

1459

0,0

1460

0,0

1461

0,0

1462

0,0

1463

0,0

1464

0,0

1465

0,0

1466

0,0

1467

0,0

1468

0,0

1469

0,0

1470

0,0

1471

0,0

1472

0,0

1473

0,0

1474

0,0

1475

0,0

1476

0,0

1477

0,0


Tabulka A1/6

WLTC, vozidla třídy 2, fáze Extra High2

Čas [s]

Rychlost [km/h]

1478

0,0

1479

1,1

1480

2,3

1481

4,6

1482

6,5

1483

8,9

1484

10,9

1485

13,5

1486

15,2

1487

17,6

1488

19,3

1489

21,4

1490

23,0

1491

25,0

1492

26,5

1493

28,4

1494

29,8

1495

31,7

1496

33,7

1497

35,8

1498

38,1

1499

40,5

1500

42,2

1501

43,5

1502

44,5

1503

45,2

1504

45,8

1505

46,6

1506

47,4

1507

48,5

1508

49,7

1509

51,3

1510

52,9

1511

54,3

1512

55,6

1513

56,8

1514

57,9

1515

58,9

1516

59,7

1517

60,3

1518

60,7

1519

60,9

1520

61,0

1521

61,1

1522

61,4

1523

61,8

1524

62,5

1525

63,4

1526

64,5

1527

65,7

1528

66,9

1529

68,1

1530

69,1

1531

70,0

1532

70,9

1533

71,8

1534

72,6

1535

73,4

1536

74,0

1537

74,7

1538

75,2

1539

75,7

1540

76,4

1541

77,2

1542

78,2

1543

78,9

1544

79,9

1545

81,1

1546

82,4

1547

83,7

1548

85,4

1549

87,0

1550

88,3

1551

89,5

1552

90,5

1553

91,3

1554

92,2

1555

93,0

1556

93,8

1557

94,6

1558

95,3

1559

95,9

1560

96,6

1561

97,4

1562

98,1

1563

98,7

1564

99,5

1565

100,3

1566

101,1

1567

101,9

1568

102,8

1569

103,8

1570

105,0

1571

106,1

1572

107,4

1573

108,7

1574

109,9

1575

111,2

1576

112,3

1577

113,4

1578

114,4

1579

115,3

1580

116,1

1581

116,8

1582

117,4

1583

117,7

1584

118,2

1585

118,1

1586

117,7

1587

117,0

1588

116,1

1589

115,2

1590

114,4

1591

113,6

1592

113,0

1593

112,6

1594

112,2

1595

111,9

1596

111,6

1597

111,2

1598

110,7

1599

110,1

1600

109,3

1601

108,4

1602

107,4

1603

106,7

1604

106,3

1605

106,2

1606

106,4

1607

107,0

1608

107,5

1609

107,9

1610

108,4

1611

108,9

1612

109,5

1613

110,2

1614

110,9

1615

111,6

1616

112,2

1617

112,8

1618

113,3

1619

113,7

1620

114,1

1621

114,4

1622

114,6

1623

114,7

1624

114,7

1625

114,7

1626

114,6

1627

114,5

1628

114,5

1629

114,5

1630

114,7

1631

115,0

1632

115,6

1633

116,4

1634

117,3

1635

118,2

1636

118,8

1637

119,3

1638

119,6

1639

119,7

1640

119,5

1641

119,3

1642

119,2

1643

119,0

1644

118,8

1645

118,8

1646

118,8

1647

118,8

1648

118,8

1649

118,9

1650

119,0

1651

119,0

1652

119,1

1653

119,2

1654

119,4

1655

119,6

1656

119,9

1657

120,1

1658

120,3

1659

120,4

1660

120,5

1661

120,5

1662

120,5

1663

120,5

1664

120,4

1665

120,3

1666

120,1

1667

119,9

1668

119,6

1669

119,5

1670

119,4

1671

119,3

1672

119,3

1673

119,4

1674

119,5

1675

119,5

1676

119,6

1677

119,6

1678

119,6

1679

119,4

1680

119,3

1681

119,0

1682

118,8

1683

118,7

1684

118,8

1685

119,0

1686

119,2

1687

119,6

1688

120,0

1689

120,3

1690

120,5

1691

120,7

1692

120,9

1693

121,0

1694

121,1

1695

121,2

1696

121,3

1697

121,4

1698

121,5

1699

121,5

1700

121,5

1701

121,4

1702

121,3

1703

121,1

1704

120,9

1705

120,6

1706

120,4

1707

120,2

1708

120,1

1709

119,9

1710

119,8

1711

119,8

1712

119,9

1713

120,0

1714

120,2

1715

120,4

1716

120,8

1717

121,1

1718

121,6

1719

121,8

1720

122,1

1721

122,4

1722

122,7

1723

122,8

1724

123,1

1725

123,1

1726

122,8

1727

122,3

1728

121,3

1729

119,9

1730

118,1

1731

115,9

1732

113,5

1733

111,1

1734

108,6

1735

106,2

1736

104,0

1737

101,1

1738

98,3

1739

95,7

1740

93,5

1741

91,5

1742

90,7

1743

90,4

1744

90,2

1745

90,2

1746

90,1

1747

90,0

1748

89,8

1749

89,6

1750

89,4

1751

89,2

1752

88,9

1753

88,5

1754

88,1

1755

87,6

1756

87,1

1757

86,6

1758

86,1

1759

85,5

1760

85,0

1761

84,4

1762

83,8

1763

83,2

1764

82,6

1765

81,9

1766

81,1

1767

80,0

1768

78,7

1769

76,9

1770

74,6

1771

72,0

1772

69,0

1773

65,6

1774

62,1

1775

58,5

1776

54,7

1777

50,9

1778

47,3

1779

43,8

1780

40,4

1781

37,4

1782

34,3

1783

31,3

1784

28,3

1785

25,2

1786

22,0

1787

18,9

1788

16,1

1789

13,4

1790

11,1

1791

8,9

1792

6,9

1793

4,9

1794

2,8

1795

0,0

1796

0,0

1797

0,0

1798

0,0

1799

0,0

1800

0,0

6,   WLTC pro vozidla třídy 3

Obrázek A1/7

WLTC, vozidla třídy 3, fáze Low3

Image

Obrázek A1/8

WLTC, vozidla třídy 3, fáze Medium3-1

Image

Obrázek A1/9

WLTC, vozidla třídy 3, fáze Medium3-2

Image

Obrázek A1/10

WLTC, vozidla třídy 3, fáze High3-1

Image

Obrázek A1/11

WLTC, vozidla třídy 3, fáze High3-2

Image

Obrázek A1/12

WLTC, vozidla třídy 3, fáze Extra High3

Image

Tabulka A1/7

WLTC, vozidla třídy 3, fáze Low3

Čas [s]

Rychlost [km/h]

0

0,0

1

0,0

2

0,0

3

0,0

4

0,0

5

0,0

6

0,0

7

0,0

8

0,0

9

0,0

10

0,0

11

0,0

12

0,2

13

1,7

14

5,4

15

9,9

16

13,1

17

16,9

18

21,7

19

26,0

20

27,5

21

28,1

22

28,3

23

28,8

24

29,1

25

30,8

26

31,9

27

34,1

28

36,6

29

39,1

30

41,3

31

42,5

32

43,3

33

43,9

34

44,4

35

44,5

36

44,2

37

42,7

38

39,9

39

37,0

40

34,6

41

32,3

42

29,0

43

25,1

44

22,2

45

20,9

46

20,4

47

19,5

48

18,4

49

17,8

50

17,8

51

17,4

52

15,7

53

13,1

54

12,1

55

12,0

56

12,0

57

12,0

58

12,3

59

12,6

60

14,7

61

15,3

62

15,9

63

16,2

64

17,1

65

17,8

66

18,1

67

18,4

68

20,3

69

23,2

70

26,5

71

29,8

72

32,6

73

34,4

74

35,5

75

36,4

76

37,4

77

38,5

78

39,3

79

39,5

80

39,0

81

38,5

82

37,3

83

37,0

84

36,7

85

35,9

86

35,3

87

34,6

88

34,2

89

31,9

90

27,3

91

22,0

92

17,0

93

14,2

94

12,0

95

9,1

96

5,8

97

3,6

98

2,2

99

0,0

100

0,0

101

0,0

102

0,0

103

0,0

104

0,0

105

0,0

106

0,0

107

0,0

108

0,0

109

0,0

110

0,0

111

0,0

112

0,0

113

0,0

114

0,0

115

0,0

116

0,0

117

0,0

118

0,0

119

0,0

120

0,0

121

0,0

122

0,0

123

0,0

124

0,0

125

0,0

126

0,0

127

0,0

128

0,0

129

0,0

130

0,0

131

0,0

132

0,0

133

0,0

134

0,0

135

0,0

136

0,0

137

0,0

138

0,2

139

1,9

140

6,1

141

11,7

142

16,4

143

18,9

144

19,9

145

20,8

146

22,8

147

25,4

148

27,7

149

29,2

150

29,8

151

29,4

152

27,2

153

22,6

154

17,3

155

13,3

156

12,0

157

12,6

158

14,1

159

17,2

160

20,1

161

23,4

162

25,5

163

27,6

164

29,5

165

31,1

166

32,1

167

33,2

168

35,2

169

37,2

170

38,0

171

37,4

172

35,1

173

31,0

174

27,1

175

25,3

176

25,1

177

25,9

178

27,8

179

29,2

180

29,6

181

29,5

182

29,2

183

28,3

184

26,1

185

23,6

186

21,0

187

18,9

188

17,1

189

15,7

190

14,5

191

13,7

192

12,9

193

12,5

194

12,2

195

12,0

196

12,0

197

12,0

198

12,0

199

12,5

200

13,0

201

14,0

202

15,0

203

16,5

204

19,0

205

21,2

206

23,8

207

26,9

208

29,6

209

32,0

210

35,2

211

37,5

212

39,2

213

40,5

214

41,6

215

43,1

216

45,0

217

47,1

218

49,0

219

50,6

220

51,8

221

52,7

222

53,1

223

53,5

224

53,8

225

54,2

226

54,8

227

55,3

228

55,8

229

56,2

230

56,5

231

56,5

232

56,2

233

54,9

234

52,9

235

51,0

236

49,8

237

49,2

238

48,4

239

46,9

240

44,3

241

41,5

242

39,5

243

37,0

244

34,6

245

32,3

246

29,0

247

25,1

248

22,2

249

20,9

250

20,4

251

19,5

252

18,4

253

17,8

254

17,8

255

17,4

256

15,7

257

14,5

258

15,4

259

17,9

260

20,6

261

23,2

262

25,7

263

28,7

264

32,5

265

36,1

266

39,0

267

40,8

268

42,9

269

44,4

270

45,9

271

46,0

272

45,6

273

45,3

274

43,7

275

40,8

276

38,0

277

34,4

278

30,9

279

25,5

280

21,4

281

20,2

282

22,9

283

26,6

284

30,2

285

34,1

286

37,4

287

40,7

288

44,0

289

47,3

290

49,2

291

49,8

292

49,2

293

48,1

294

47,3

295

46,8

296

46,7

297

46,8

298

47,1

299

47,3

300

47,3

301

47,1

302

46,6

303

45,8

304

44,8

305

43,3

306

41,8

307

40,8

308

40,3

309

40,1

310

39,7

311

39,2

312

38,5

313

37,4

314

36,0

315

34,4

316

33,0

317

31,7

318

30,0

319

28,0

320

26,1

321

25,6

322

24,9

323

24,9

324

24,3

325

23,9

326

23,9

327

23,6

328

23,3

329

20,5

330

17,5

331

16,9

332

16,7

333

15,9

334

15,6

335

15,0

336

14,5

337

14,3

338

14,5

339

15,4

340

17,8

341

21,1

342

24,1

343

25,0

344

25,3

345

25,5

346

26,4

347

26,6

348

27,1

349

27,7

350

28,1

351

28,2

352

28,1

353

28,0

354

27,9

355

27,9

356

28,1

357

28,2

358

28,0

359

26,9

360

25,0

361

23,2

362

21,9

363

21,1

364

20,7

365

20,7

366

20,8

367

21,2

368

22,1

369

23,5

370

24,3

371

24,5

372

23,8

373

21,3

374

17,7

375

14,4

376

11,9

377

10,2

378

8,9

379

8,0

380

7,2

381

6,1

382

4,9

383

3,7

384

2,3

385

0,9

386

0,0

387

0,0

388

0,0

389

0,0

390

0,0

391

0,0

392

0,5

393

2,1

394

4,8

395

8,3

396

12,3

397

16,6

398

20,9

399

24,2

400

25,6

401

25,6

402

24,9

403

23,3

404

21,6

405

20,2

406

18,7

407

17,0

408

15,3

409

14,2

410

13,9

411

14,0

412

14,2

413

14,5

414

14,9

415

15,9

416

17,4

417

18,7

418

19,1

419

18,8

420

17,6

421

16,6

422

16,2

423

16,4

424

17,2

425

19,1

426

22,6

427

27,4

428

31,6

429

33,4

430

33,5

431

32,8

432

31,9

433

31,3

434

31,1

435

30,6

436

29,2

437

26,7

438

23,0

439

18,2

440

12,9

441

7,7

442

3,8

443

1,3

444

0,2

445

0,0

446

0,0

447

0,0

448

0,0

449

0,0

450

0,0

451

0,0

452

0,0

453

0,0

454

0,0

455

0,0

456

0,0

457

0,0

458

0,0

459

0,0

460

0,0

461

0,0

462

0,0

463

0,0

464

0,0

465

0,0

466

0,0

467

0,0

468

0,0

469

0,0

470

0,0

471

0,0

472

0,0

473

0,0

474

0,0

475

0,0

476

0,0

477

0,0

478

0,0

479

0,0

480

0,0

481

0,0

482

0,0

483

0,0

484

0,0

485

0,0

486

0,0

487

0,0

488

0,0

489

0,0

490

0,0

491

0,0

492

0,0

493

0,0

494

0,0

495

0,0

496

0,0

497

0,0

498

0,0

499

0,0

500

0,0

501

0,0

502

0,0

503

0,0

504

0,0

505

0,0

506

0,0

507

0,0

508

0,0

509

0,0

510

0,0

511

0,0

512

0,5

513

2,5

514

6,6

515

11,8

516

16,8

517

20,5

518

21,9

519

21,9

520

21,3

521

20,3

522

19,2

523

17,8

524

15,5

525

11,9

526

7,6

527

4,0

528

2,0

529

1,0

530

0,0

531

0,0

532

0,0

533

0,2

534

1,2

535

3,2

536

5,2

537

8,2

538

13

539

18,8

540

23,1

541

24,5

542

24,5

543

24,3

544

23,6

545

22,3

546

20,1

547

18,5

548

17,2

549

16,3

550

15,4

551

14,7

552

14,3

553

13,7

554

13,3

555

13,1

556

13,1

557

13,3

558

13,8

559

14,5

560

16,5

561

17,0

562

17,0

563

17,0

564

15,4

565

10,1

566

4,8

567

0,0

568

0,0

569

0,0

570

0,0

571

0,0

572

0,0

573

0,0

574

0,0

575

0,0

576

0,0

577

0,0

578

0,0

579

0,0

580

0,0

581

0,0

582

0,0

583

0,0

584

0,0

585

0,0

586

0,0

587

0,0

588

0,0

589

0,0


Tabulka A1/8

WLTC, vozidla třídy 3, fáze Medium3-1

Čas [s]

Rychlost [km/h]

590

0,0

591

0,0

592

0,0

593

0,0

594

0,0

595

0,0

596

0,0

597

0,0

598

0,0

599

0,0

600

0,0

601

1,0

602

2,1

603

5,2

604

9,2

605

13,5

606

18,1

607

22,3

608

26,0

609

29,3

610

32,8

611

36,0

612

39,2

613

42,5

614

45,7

615

48,2

616

48,4

617

48,2

618

47,8

619

47,0

620

45,9

621

44,9

622

44,4

623

44,3

624

44,5

625

45,1

626

45,7

627

46,0

628

46,0

629

46,0

630

46,1

631

46,7

632

47,7

633

48,9

634

50,3

635

51,6

636

52,6

637

53,0

638

53,0

639

52,9

640

52,7

641

52,6

642

53,1

643

54,3

644

55,2

645

55,5

646

55,9

647

56,3

648

56,7

649

56,9

650

56,8

651

56,0

652

54,2

653

52,1

654

50,1

655

47,2

656

43,2

657

39,2

658

36,5

659

34,3

660

31,0

661

26,0

662

20,7

663

15,4

664

13,1

665

12,0

666

12,5

667

14,0

668

19,0

669

23,2

670

28,0

671

32,0

672

34,0

673

36,0

674

38,0

675

40,0

676

40,3

677

40,5

678

39,0

679

35,7

680

31,8

681

27,1

682

22,8

683

21,1

684

18,9

685

18,9

686

21,3

687

23,9

688

25,9

689

28,4

690

30,3

691

30,9

692

31,1

693

31,8

694

32,7

695

33,2

696

32,4

697

28,3

698

25,8

699

23,1

700

21,8

701

21,2

702

21,0

703

21,0

704

20,9

705

19,9

706

17,9

707

15,1

708

12,8

709

12,0

710

13,2

711

17,1

712

21,1

713

21,8

714

21,2

715

18,5

716

13,9

717

12,0

718

12,0

719

13,0

720

16,3

721

20,5

722

23,9

723

26,0

724

28,0

725

31,5

726

33,4

727

36,0

728

37,8

729

40,2

730

41,6

731

41,9

732

42,0

733

42,2

734

42,4

735

42,7

736

43,1

737

43,7

738

44,0

739

44,1

740

45,3

741

46,4

742

47,2

743

47,3

744

47,4

745

47,4

746

47,5

747

47,9

748

48,6

749

49,4

750

49,8

751

49,8

752

49,7

753

49,3

754

48,5

755

47,6

756

46,3

757

43,7

758

39,3

759

34,1

760

29,0

761

23,7

762

18,4

763

14,3

764

12,0

765

12,8

766

16,0

767

20,4

768

24,0

769

29,0

770

32,2

771

36,8

772

39,4

773

43,2

774

45,8

775

49,2

776

51,4

777

54,2

778

56,0

779

58,3

780

59,8

781

61,7

782

62,7

783

63,3

784

63,6

785

64,0

786

64,7

787

65,2

788

65,3

789

65,3

790

65,4

791

65,7

792

66,0

793

65,6

794

63,5

795

59,7

796

54,6

797

49,3

798

44,9

799

42,3

800

41,4

801

41,3

802

43,0

803

45,0

804

46,5

805

48,3

806

49,5

807

51,2

808

52,2

809

51,6

810

49,7

811

47,4

812

43,7

813

39,7

814

35,5

815

31,1

816

26,3

817

21,9

818

18,0

819

17,0

820

18,0

821

21,4

822

24,8

823

27,9

824

30,8

825

33,0

826

35,1

827

37,1

828

38,9

829

41,4

830

44,0

831

46,3

832

47,7

833

48,2

834

48,7

835

49,3

836

49,8

837

50,2

838

50,9

839

51,8

840

52,5

841

53,3

842

54,5

843

55,7

844

56,5

845

56,8

846

57,0

847

57,2

848

57,7

849

58,7

850

60,1

851

61,1

852

61,7

853

62,3

854

62,9

855

63,3

856

63,4

857

63,5

858

63,9

859

64,4

860

65,0

861

65,6

862

66,6

863

67,4

864

68,2

865

69,1

866

70,0

867

70,8

868

71,5

869

72,4

870

73,0

871

73,7

872

74,4

873

74,9

874

75,3

875

75,6

876

75,8

877

76,6

878

76,5

879

76,2

880

75,8

881

75,4

882

74,8

883

73,9

884

72,7

885

71,3

886

70,4

887

70,0

888

70,0

889

69,0

890

68,0

891

67,3

892

66,2

893

64,8

894

63,6

895

62,6

896

62,1

897

61,9

898

61,9

899

61,8

900

61,5

901

60,9

902

59,7

903

54,6

904

49,3

905

44,9

906

42,3

907

41,4

908

41,3

909

42,1

910

44,7

911

46,0

912

48,8

913

50,1

914

51,3

915

54,1

916

55,2

917

56,2

918

56,1

919

56,1

920

56,5

921

57,5

922

59,2

923

60,7

924

61,8

925

62,3

926

62,7

927

62,0

928

61,3

929

60,9

930

60,5

931

60,2

932

59,8

933

59,4

934

58,6

935

57,5

936

56,6

937

56,0

938

55,5

939

55,0

940

54,4

941

54,1

942

54,0

943

53,9

944

53,9

945

54,0

946

54,2

947

55,0

948

55,8

949

56,2

950

56,1

951

55,1

952

52,7

953

48,4

954

43,1

955

37,8

956

32,5

957

27,2

958

25,1

959

27,0

960

29,8

961

33,8

962

37,0

963

40,7

964

43,0

965

45,6

966

46,9

967

47,0

968

46,9

969

46,5

970

45,8

971

44,3

972

41,3

973

36,5

974

31,7

975

27,0

976

24,7

977

19,3

978

16,0

979

13,2

980

10,7

981

8,8

982

7,2

983

5,5

984

3,2

985

1,1

986

0,0

987

0,0

988

0,0

989

0,0

990

0,0

991

0,0

992

0,0

993

0,0

994

0,0

995

0,0

996

0,0

997

0,0

998

0,0

999

0,0

1000

0,0

1001

0,0

1002

0,0

1003

0,0

1004

0,0

1005

0,0

1006

0,0

1007

0,0

1008

0,0

1009

0,0

1010

0,0

1011

0,0

1012

0,0

1013

0,0

1014

0,0

1015

0,0

1016

0,0

1017

0,0

1018

0,0

1019

0,0

1020

0,0

1021

0,0

1022

0,0


Tabulka A1/9

WLTC, vozidla třídy 3, fáze Medium3-2

Čas [s]

Rychlost [km/h]

590

0,0

591

0,0

592

0,0

593

0,0

594

0,0

595

0,0

596

0,0

597

0,0

598

0,0

599

0,0

600

0,0

601

1,0

602

2,1

603

4,8

604

9,1

605

14,2

606

19,8

607

25,5

608

30,5

609

34,8

610

38,8

611

42,9

612

46,4

613

48,3

614

48,7

615

48,5

616

48,4

617

48,2

618

47,8

619

47,0

620

45,9

621

44,9

622

44,4

623

44,3

624

44,5

625

45,1

626

45,7

627

46,0

628

46,0

629

46,0

630

46,1

631

46,7

632

47,7

633

48,9

634

50,3

635

51,6

636

52,6

637

53,0

638

53,0

639

52,9

640

52,7

641

52,6

642

53,1

643

54,3

644

55,2

645

55,5

646

55,9

647

56,3

648

56,7

649

56,9

650

56,8

651

56,0

652

54,2

653

52,1

654

50,1

655

47,2

656

43,2

657

39,2

658

36,5

659

34,3

660

31,0

661

26,0

662

20,7

663

15,4

664

13,1

665

12,0

666

12,5

667

14,0

668

19,0

669

23,2

670

28,0

671

32,0

672

34,0

673

36,0

674

38,0

675

40,0

676

40,3

677

40,5

678

39,0

679

35,7

680

31,8

681

27,1

682

22,8

683

21,1

684

18,9

685

18,9

686

21,3

687

23,9

688

25,9

689

28,4

690

30,3

691

30,9

692

31,1

693

31,8

694

32,7

695

33,2

696

32,4

697

28,3

698

25,8

699

23,1

700

21,8

701

21,2

702

21,0

703

21,0

704

20,9

705

19,9

706

17,9

707

15,1

708

12,8

709

12,0

710

13,2

711

17,1

712

21,1

713

21,8

714

21,2

715

18,5

716

13,9

717

12,0

718

12,0

719

13,0

720

16,0

721

18,5

722

20,6

723

22,5

724

24,0

725

26,6

726

29,9

727

34,8

728

37,8

729

40,2

730

41,6

731

41,9

732

42,0

733

42,2

734

42,4

735

42,7

736

43,1

737

43,7

738

44,0

739

44,1

740

45,3

741

46,4

742

47,2

743

47,3

744

47,4

745

47,4

746

47,5

747

47,9

748

48,6

749

49,4

750

49,8

751

49,8

752

49,7

753

49,3

754

48,5

755

47,6

756

46,3

757

43,7

758

39,3

759

34,1

760

29,0

761

23,7

762

18,4

763

14,3

764

12,0

765

12,8

766

16,0

767

19,1

768

22,4

769

25,6

770

30,1

771

35,3

772

39,9

773

44,5

774

47,5

775

50,9

776

54,1

777

56,3

778

58,1

779

59,8

780

61,1

781

62,1

782

62,8

783

63,3

784

63,6

785

64,0

786

64,7

787

65,2

788

65,3

789

65,3

790

65,4

791

65,7

792

66,0

793

65,6

794

63,5

795

59,7

796

54,6

797

49,3

798

44,9

799

42,3

800

41,4

801

41,3

802

42,1

803

44,7

804

48,4

805

51,4

806

52,7

807

53,0

808

52,5

809

51,3

810

49,7

811

47,4

812

43,7

813

39,7

814

35,5

815

31,1

816

26,3

817

21,9

818

18,0

819

17,0

820

18,0

821

21,4

822

24,8

823

27,9

824

30,8

825

33,0

826

35,1

827

37,1

828

38,9

829

41,4

830

44,0

831

46,3

832

47,7

833

48,2

834

48,7

835

49,3

836

49,8

837

50,2

838

50,9

839

51,8

840

52,5

841

53,3

842

54,5

843

55,7

844

56,5

845

56,8

846

57,0

847

57,2

848

57,7

849

58,7

850

60,1

851

61,1

852

61,7

853

62,3

854

62,9

855

63,3

856

63,4

857

63,5

858

64,5

859

65,8

860

66,8

861

67,4

862

68,8

863

71,1

864

72,3

865

72,8

866

73,4

867

74,6

868

76,0

869

76,6

870

76,5

871

76,2

872

75,8

873

75,4

874

74,8

875

73,9

876

72,7

877

71,3

878

70,4

879

70,0

880

70,0

881

69,0

882

68,0

883

68,0

884

68,0

885

68,1

886

68,4

887

68,6

888

68,7

889

68,5

890

68,1

891

67,3

892

66,2

893

64,8

894

63,6

895

62,6

896

62,1

897

61,9

898

61,9

899

61,8

900

61,5

901

60,9

902

59,7

903

54,6

904

49,3

905

44,9

906

42,3

907

41,4

908

41,3

909

42,1

910

44,7

911

48,4

912

51,4

913

52,7

914

54,0

915

57,0

916

58,1

917

59,2

918

59,0

919

59,1

920

59,5

921

60,5

922

62,3

923

63,9

924

65,1

925

64,1

926

62,7

927

62,0

928

61,3

929

60,9

930

60,5

931

60,2

932

59,8

933

59,4

934

58,6

935

57,5

936

56,6

937

56,0

938

55,5

939

55,0

940

54,4

941

54,1

942

54,0

943

53,9

944

53,9

945

54,0

946

54,2

947

55,0

948

55,8

949

56,2

950

56,1

951

55,1

952

52,7

953

48,4

954

43,1

955

37,8

956

32,5

957

27,2

958

25,1

959

26,0

960

29,3

961

34,6

962

40,4

963

45,3

964

49,0

965

51,1

966

52,1

967

52,2

968

52,1

969

51,7

970

50,9

971

49,2

972

45,9

973

40,6

974

35,3

975

30,0

976

24,7

977

19,3

978

16,0

979

13,2

980

10,7

981

8,8

982

7,2

983

5,5

984

3,2

985

1,1

986

0,0

987

0,0

988

0,0

989

0,0

990

0,0

991

0,0

992

0,0

993

0,0

994

0,0

995

0,0

996

0,0

997

0,0

998

0,0

999

0,0

1000

0,0

1001

0,0

1002

0,0

1003

0,0

1004

0,0

1005

0,0

1006

0,0

1007

0,0

1008

0,0

1009

0,0

1010

0,0

1011

0,0

1012

0,0

1013

0,0

1014

0,0

1015

0,0

1016

0,0

1017

0,0

1018

0,0

1019

0,0

1020

0,0

1021

0,0

1022

0,0


Tabulka A1/10

WLTC, vozidla třídy 3, fáze High3-1

Čas [s]

Rychlost [km/h]

1023

0,0

1024

0,0

1025

0,0

1026

0,0

1027

0,8

1028

3,6

1029

8,6

1030

14,6

1031

20,0

1032

24,4

1033

28,2

1034

31,7

1035

35,0

1036

37,6

1037

39,7

1038

41,5

1039

43,6

1040

46,0

1041

48,4

1042

50,5

1043

51,9

1044

52,6

1045

52,8

1046

52,9

1047

53,1

1048

53,3

1049

53,1

1050

52,3

1051

50,7

1052

48,8

1053

46,5

1054

43,8

1055

40,3

1056

36,0

1057

30,7

1058

25,4

1059

21,0

1060

16,7

1061

13,4

1062

12,0

1063

12,1

1064

12,8

1065

15,6

1066

19,9

1067

23,4

1068

24,6

1069

27,0

1070

29,0

1071

32,0

1072

34,8

1073

37,7

1074

40,8

1075

43,2

1076

46,0

1077

48,0

1078

50,7

1079

52,0

1080

54,5

1081

55,9

1082

57,4

1083

58,1

1084

58,4

1085

58,8

1086

58,8

1087

58,6

1088

58,7

1089

58,8

1090

58,8

1091

58,8

1092

59,1

1093

60,1

1094

61,7

1095

63,0

1096

63,7

1097

63,9

1098

63,5

1099

62,3

1100

60,3

1101

58,9

1102

58,4

1103

58,8

1104

60,2

1105

62,3

1106

63,9

1107

64,5

1108

64,4

1109

63,5

1110

62,0

1111

61,2

1112

61,3

1113

61,7

1114

62,0

1115

64,6

1116

66,0

1117

66,2

1118

65,8

1119

64,7

1120

63,6

1121

62,9

1122

62,4

1123

61,7

1124

60,1

1125

57,3

1126

55,8

1127

50,5

1128

45,2

1129

40,1

1130

36,2

1131

32,9

1132

29,8

1133

26,6

1134

23,0

1135

19,4

1136

16,3

1137

14,6

1138

14,2

1139

14,3

1140

14,6

1141

15,1

1142

16,4

1143

19,1

1144

22,5

1145

24,4

1146

24,8

1147

22,7

1148

17,4

1149

13,8

1150

12,0

1151

12,0

1152

12,0

1153

13,9

1154

17,7

1155

22,8

1156

27,3

1157

31,2

1158

35,2

1159

39,4

1160

42,5

1161

45,4

1162

48,2

1163

50,3

1164

52,6

1165

54,5

1166

56,6

1167

58,3

1168

60,0

1169

61,5

1170

63,1

1171

64,3

1172

65,7

1173

67,1

1174

68,3

1175

69,7

1176

70,6

1177

71,6

1178

72,6

1179

73,5

1180

74,2

1181

74,9

1182

75,6

1183

76,3

1184

77,1

1185

77,9

1186

78,5

1187

79,0

1188

79,7

1189

80,3

1190

81,0

1191

81,6

1192

82,4

1193

82,9

1194

83,4

1195

83,8

1196

84,2

1197

84,7

1198

85,2

1199

85,6

1200

86,3

1201

86,8

1202

87,4

1203

88,0

1204

88,3

1205

88,7

1206

89,0

1207

89,3

1208

89,8

1209

90,2

1210

90,6

1211

91,0

1212

91,3

1213

91,6

1214

91,9

1215

92,2

1216

92,8

1217

93,1

1218

93,3

1219

93,5

1220

93,7

1221

93,9

1222

94,0

1223

94,1

1224

94,3

1225

94,4

1226

94,6

1227

94,7

1228

94,8

1229

95,0

1230

95,1

1231

95,3

1232

95,4

1233

95,6

1234

95,7

1235

95,8

1236

96,0

1237

96,1

1238

96,3

1239

96,4

1240

96,6

1241

96,8

1242

97,0

1243

97,2

1244

97,3

1245

97,4

1246

97,4

1247

97,4

1248

97,4

1249

97,3

1250

97,3

1251

97,3

1252

97,3

1253

97,2

1254

97,1

1255

97,0

1256

96,9

1257

96,7

1258

96,4

1259

96,1

1260

95,7

1261

95,5

1262

95,3

1263

95,2

1264

95,0

1265

94,9

1266

94,7

1267

94,5

1268

94,4

1269

94,4

1270

94,3

1271

94,3

1272

94,1

1273

93,9

1274

93,4

1275

92,8

1276

92,0

1277

91,3

1278

90,6

1279

90,0

1280

89,3

1281

88,7

1282

88,1

1283

87,4

1284

86,7

1285

86,0

1286

85,3

1287

84,7

1288

84,1

1289

83,5

1290

82,9

1291

82,3

1292

81,7

1293

81,1

1294

80,5

1295

79,9

1296

79,4

1297

79,1

1298

78,8

1299

78,5

1300

78,2

1301

77,9

1302

77,6

1303

77,3

1304

77,0

1305

76,7

1306

76,0

1307

76,0

1308

76,0

1309

75,9

1310

76,0

1311

76,0

1312

76,1

1313

76,3

1314

76,5

1315

76,6

1316

76,8

1317

77,1

1318

77,1

1319

77,2

1320

77,2

1321

77,6

1322

78,0

1323

78,4

1324

78,8

1325

79,2

1326

80,3

1327

80,8

1328

81,0

1329

81,0

1330

81,0

1331

81,0

1332

81,0

1333

80,9

1334

80,6

1335

80,3

1336

80,0

1337

79,9

1338

79,8

1339

79,8

1340

79,8

1341

79,9

1342

80,0

1343

80,4

1344

80,8

1345

81,2

1346

81,5

1347

81,6

1348

81,6

1349

81,4

1350

80,7

1351

79,6

1352

78,2

1353

76,8

1354

75,3

1355

73,8

1356

72,1

1357

70,2

1358

68,2

1359

66,1

1360

63,8

1361

61,6

1362

60,2

1363

59,8

1364

60,4

1365

61,8

1366

62,6

1367

62,7

1368

61,9

1369

60,0

1370

58,4

1371

57,8

1372

57,8

1373

57,8

1374

57,3

1375

56,2

1376

54,3

1377

50,8

1378

45,5

1379

40,2

1380

34,9

1381

29,6

1382

28,7

1383

29,3

1384

30,5

1385

31,7

1386

32,9

1387

35,0

1388

38,0

1389

40,5

1390

42,7

1391

45,8

1392

47,5

1393

48,9

1394

49,4

1395

49,4

1396

49,2

1397

48,7

1398

47,9

1399

46,9

1400

45,6

1401

44,2

1402

42,7

1403

40,7

1404

37,1

1405

33,9

1406

30,6

1407

28,6

1408

27,3

1409

27,2

1410

27,5

1411

27,4

1412

27,1

1413

26,7

1414

26,8

1415

28,2

1416

31,1

1417

34,8

1418

38,4

1419

40,9

1420

41,7

1421

40,9

1422

38,3

1423

35,3

1424

34,3

1425

34,6

1426

36,3

1427

39,5

1428

41,8

1429

42,5

1430

41,9

1431

40,1

1432

36,6

1433

31,3

1434

26,0

1435

20,6

1436

19,1

1437

19,7

1438

21,1

1439

22,0

1440

22,1

1441

21,4

1442

19,6

1443

18,3

1444

18,0

1445

18,3

1446

18,5

1447

17,9

1448

15,0

1449

9,9

1450

4,6

1451

1,2

1452

0,0

1453

0,0

1454

0,0

1455

0,0

1456

0,0

1457

0,0

1458

0,0

1459

0,0

1460

0,0

1461

0,0

1462

0,0

1463

0,0

1464

0,0

1465

0,0

1466

0,0

1467

0,0

1468

0,0

1469

0,0

1470

0,0

1471

0,0

1472

0,0

1473

0,0

1474

0,0

1475

0,0

1476

0,0

1477

0,0


Tabulka A1/11

WLTC, vozidla třídy 3, fáze High3-2

Čas [s]

Rychlost [km/h]

1023

0,0

1024

0,0

1025

0,0

1026

0,0

1027

0,8

1028

3,6

1029

8,6

1030

14,6

1031

20,0

1032

24,4

1033

28,2

1034

31,7

1035

35,0

1036

37,6

1037

39,7

1038

41,5

1039

43,6

1040

46,0

1041

48,4

1042

50,5

1043

51,9

1044

52,6

1045

52,8

1046

52,9

1047

53,1

1048

53,3

1049

53,1

1050

52,3

1051

50,7

1052

48,8

1053

46,5

1054

43,8

1055

40,3

1056

36,0

1057

30,7

1058

25,4

1059

21,0

1060

16,7

1061

13,4

1062

12,0

1063

12,1

1064

12,8

1065

15,6

1066

19,9

1067

23,4

1068

24,6

1069

25,2

1070

26,4

1071

28,8

1072

31,8

1073

35,3

1074

39,5

1075

44,5

1076

49,3

1077

53,3

1078

56,4

1079

58,9

1080

61,2

1081

62,6

1082

63,0

1083

62,5

1084

60,9

1085

59,3

1086

58,6

1087

58,6

1088

58,7

1089

58,8

1090

58,8

1091

58,8

1092

59,1

1093

60,1

1094

61,7

1095

63,0

1096

63,7

1097

63,9

1098

63,5

1099

62,3

1100

60,3

1101

58,9

1102

58,4

1103

58,8

1104

60,2

1105

62,3

1106

63,9

1107

64,5

1108

64,4

1109

63,5

1110

62,0

1111

61,2

1112

61,3

1113

62,6

1114

65,3

1115

68,0

1116

69,4

1117

69,7

1118

69,3

1119

68,1

1120

66,9

1121

66,2

1122

65,7

1123

64,9

1124

63,2

1125

60,3

1126

55,8

1127

50,5

1128

45,2

1129

40,1

1130

36,2

1131

32,9

1132

29,8

1133

26,6

1134

23,0

1135

19,4

1136

16,3

1137

14,6

1138

14,2

1139

14,3

1140

14,6

1141

15,1

1142

16,4

1143

19,1

1144

22,5

1145

24,4

1146

24,8

1147

22,7

1148

17,4

1149

13,8

1150

12,0

1151

12,0

1152

12,0

1153

13,9

1154

17,7

1155

22,8

1156

27,3

1157

31,2

1158

35,2

1159

39,4

1160

42,5

1161

45,4

1162

48,2

1163

50,3

1164

52,6

1165

54,5

1166

56,6

1167

58,3

1168

60,0

1169

61,5

1170

63,1

1171

64,3

1172

65,7

1173

67,1

1174

68,3

1175

69,7

1176

70,6

1177

71,6

1178

72,6

1179

73,5

1180

74,2

1181

74,9

1182

75,6

1183

76,3

1184

77,1

1185

77,9

1186

78,5

1187

79,0

1188

79,7

1189

80,3

1190

81,0

1191

81,6

1192

82,4

1193

82,9

1194

83,4

1195

83,8

1196

84,2

1197

84,7

1198

85,2

1199

85,6

1200

86,3

1201

86,8

1202

87,4

1203

88,0

1204

88,3

1205

88,7

1206

89,0

1207

89,3

1208

89,8

1209

90,2

1210

90,6

1211

91,0

1212

91,3

1213

91,6

1214

91,9

1215

92,2

1216

92,8

1217

93,1

1218

93,3

1219

93,5

1220

93,7

1221

93,9

1222

94,0

1223

94,1

1224

94,3

1225

94,4

1226

94,6

1227

94,7

1228

94,8

1229

95,0

1230

95,1

1231

95,3

1232

95,4

1233

95,6

1234

95,7

1235

95,8

1236

96,0

1237

96,1

1238

96,3

1239

96,4

1240

96,6

1241

96,8

1242

97,0

1243

97,2

1244

97,3

1245

97,4

1246

97,4

1247

97,4

1248

97,4

1249

97,3

1250

97,3

1251

97,3

1252

97,3

1253

97,2

1254

97,1

1255

97,0

1256

96,9

1257

96,7

1258

96,4

1259

96,1

1260

95,7

1261

95,5

1262

95,3

1263

95,2

1264

95,0

1265

94,9

1266

94,7

1267

94,5

1268

94,4

1269

94,4

1270

94,3

1271

94,3

1272

94,1

1273

93,9

1274

93,4

1275

92,8

1276

92,0

1277

91,3

1278

90,6

1279

90,0

1280

89,3

1281

88,7

1282

88,1

1283

87,4

1284

86,7

1285

86,0

1286

85,3

1287

84,7

1288

84,1

1289

83,5

1290

82,9

1291

82,3

1292

81,7

1293

81,1

1294

80,5

1295

79,9

1296

79,4

1297

79,1

1298

78,8

1299

78,5

1300

78,2

1301

77,9

1302

77,6

1303

77,3

1304

77,0

1305

76,7

1306

76,0

1307

76,0

1308

76,0

1309

75,9

1310

75,9

1311

75,8

1312

75,7

1313

75,5

1314

75,2

1315

75,0

1316

74,7

1317

74,1

1318

73,7

1319

73,3

1320

73,5

1321

74,0

1322

74,9

1323

76,1

1324

77,7

1325

79,2

1326

80,3

1327

80,8

1328

81,0

1329

81,0

1330

81,0

1331

81,0

1332

81,0

1333

80,9

1334

80,6

1335

80,3

1336

80,0

1337

79,9

1338

79,8

1339

79,8

1340

79,8

1341

79,9

1342

80,0

1343

80,4

1344

80,8

1345

81,2

1346

81,5

1347

81,6

1348

81,6

1349

81,4

1350

80,7

1351

79,6

1352

78,2

1353

76,8

1354

75,3

1355

73,8

1356

72,1

1357

70,2

1358

68,2

1359

66,1

1360

63,8

1361

61,6

1362

60,2

1363

59,8

1364

60,4

1365

61,8

1366

62,6

1367

62,7

1368

61,9

1369

60,0

1370

58,4

1371

57,8

1372

57,8

1373

57,8

1374

57,3

1375

56,2

1376

54,3

1377

50,8

1378

45,5

1379

40,2

1380

34,9

1381

29,6

1382

27,3

1383

29,3

1384

32,9

1385

35,6

1386

36,7

1387

37,6

1388

39,4

1389

42,5

1390

46,5

1391

50,2

1392

52,8

1393

54,3

1394

54,9

1395

54,9

1396

54,7

1397

54,1

1398

53,2

1399

52,1

1400

50,7

1401

49,1

1402

47,4

1403

45,2

1404

41,8

1405

36,5

1406

31,2

1407

27,6

1408

26,9

1409

27,3

1410

27,5

1411

27,4

1412

27,1

1413

26,7

1414

26,8

1415

28,2

1416

31,1

1417

34,8

1418

38,4

1419

40,9

1420

41,7

1421

40,9

1422

38,3

1423

35,3

1424

34,3

1425

34,6

1426

36,3

1427

39,5

1428

41,8

1429

42,5

1430

41,9

1431

40,1

1432

36,6

1433

31,3

1434

26,0

1435

20,6

1436

19,1

1437

19,7

1438

21,1

1439

22,0

1440

22,1

1441

21,4

1442

19,6

1443

18,3

1444

18,0

1445

18,3

1446

18,5

1447

17,9

1448

15,0

1449

9,9

1450

4,6

1451

1,2

1452

0,0

1453

0,0

1454

0,0

1455

0,0

1456

0,0

1457

0,0

1458

0,0

1459

0,0

1460

0,0

1461

0,0

1462

0,0

1463

0,0

1464

0,0

1465

0,0

1466

0,0

1467

0,0

1468

0,0

1469

0,0

1470

0,0

1471

0,0

1472

0,0

1473

0,0

1474

0,0

1475

0,0

1476

0,0

1477

0,0


Tabulka A1/12

WLTC, vozidla třídy 3, fáze Extra High3

Čas [s]

Rychlost [km/h]

1478

0,0

1479

2,2

1480

4,4

1481

6,3

1482

7,9

1483

9,2

1484

10,4

1485

11,5

1486

12,9

1487

14,7

1488

17,0

1489

19,8

1490

23,1

1491

26,7

1492

30,5

1493

34,1

1494

37,5

1495

40,6

1496

43,3

1497

45,7

1498

47,7

1499

49,3

1500

50,5

1501

51,3

1502

52,1

1503

52,7

1504

53,4

1505

54,0

1506

54,5

1507

55,0

1508

55,6

1509

56,3

1510

57,2

1511

58,5

1512

60,2

1513

62,3

1514

64,7

1515

67,1

1516

69,2

1517

70,7

1518

71,9

1519

72,7

1520

73,4

1521

73,8

1522

74,1

1523

74,0

1524

73,6

1525

72,5

1526

70,8

1527

68,6

1528

66,2

1529

64,0

1530

62,2

1531

60,9

1532

60,2

1533

60,0

1534

60,4

1535

61,4

1536

63,2

1537

65,6

1538

68,4

1539

71,6

1540

74,9

1541

78,4

1542

81,8

1543

84,9

1544

87,4

1545

89,0

1546

90,0

1547

90,6

1548

91,0

1549

91,5

1550

92,0

1551

92,7

1552

93,4

1553

94,2

1554

94,9

1555

95,7

1556

96,6

1557

97,7

1558

98,9

1559

100,4

1560

102,0

1561

103,6

1562

105,2

1563

106,8

1564

108,5

1565

110,2

1566

111,9

1567

113,7

1568

115,3

1569

116,8

1570

118,2

1571

119,5

1572

120,7

1573

121,8

1574

122,6

1575

123,2

1576

123,6

1577

123,7

1578

123,6

1579

123,3

1580

123,0

1581

122,5

1582

122,1

1583

121,5

1584

120,8

1585

120,0

1586

119,1

1587

118,1

1588

117,1

1589

116,2

1590

115,5

1591

114,9

1592

114,5

1593

114,1

1594

113,9

1595

113,7

1596

113,3

1597

112,9

1598

112,2

1599

111,4

1600

110,5

1601

109,5

1602

108,5

1603

107,7

1604

107,1

1605

106,6

1606

106,4

1607

106,2

1608

106,2

1609

106,2

1610

106,4

1611

106,5

1612

106,8

1613

107,2

1614

107,8

1615

108,5

1616

109,4

1617

110,5

1618

111,7

1619

113,0

1620

114,1

1621

115,1

1622

115,9

1623

116,5

1624

116,7

1625

116,6

1626

116,2

1627

115,2

1628

113,8

1629

112,0

1630

110,1

1631

108,3

1632

107,0

1633

106,1

1634

105,8

1635

105,7

1636

105,7

1637

105,6

1638

105,3

1639

104,9

1640

104,4

1641

104,0

1642

103,8

1643

103,9

1644

104,4

1645

105,1

1646

106,1

1647

107,2

1648

108,5

1649

109,9

1650

111,3

1651

112,7

1652

113,9

1653

115,0

1654

116,0

1655

116,8

1656

117,6

1657

118,4

1658

119,2

1659

120,0

1660

120,8

1661

121,6

1662

122,3

1663

123,1

1664

123,8

1665

124,4

1666

125,0

1667

125,4

1668

125,8

1669

126,1

1670

126,4

1671

126,6

1672

126,7

1673

126,8

1674

126,9

1675

126,9

1676

126,9

1677

126,8

1678

126,6

1679

126,3

1680

126,0

1681

125,7

1682

125,6

1683

125,6

1684

125,8

1685

126,2

1686

126,6

1687

127,0

1688

127,4

1689

127,6

1690

127,8

1691

127,9

1692

128,0

1693

128,1

1694

128,2

1695

128,3

1696

128,4

1697

128,5

1698

128,6

1699

128,6

1700

128,5

1701

128,3

1702

128,1

1703

127,9

1704

127,6

1705

127,4

1706

127,2

1707

127,0

1708

126,9

1709

126,8

1710

126,7

1711

126,8

1712

126,9

1713

127,1

1714

127,4

1715

127,7

1716

128,1

1717

128,5

1718

129,0

1719

129,5

1720

130,1

1721

130,6

1722

131,0

1723

131,2

1724

131,3

1725

131,2

1726

130,7

1727

129,8

1728

128,4

1729

126,5

1730

124,1

1731

121,6

1732

119,0

1733

116,5

1734

114,1

1735

111,8

1736

109,5

1737

107,1

1738

104,8

1739

102,5

1740

100,4

1741

98,6

1742

97,2

1743

95,9

1744

94,8

1745

93,8

1746

92,8

1747

91,8

1748

91,0

1749

90,2

1750

89,6

1751

89,1

1752

88,6

1753

88,1

1754

87,6

1755

87,1

1756

86,6

1757

86,1

1758

85,5

1759

85,0

1760

84,4

1761

83,8

1762

83,2

1763

82,6

1764

82,0

1765

81,3

1766

80,4

1767

79,1

1768

77,4

1769

75,1

1770

72,3

1771

69,1

1772

65,9

1773

62,7

1774

59,7

1775

57,0

1776

54,6

1777

52,2

1778

49,7

1779

46,8

1780

43,5

1781

39,9

1782

36,4

1783

33,2

1784

30,5

1785

28,3

1786

26,3

1787

24,4

1788

22,5

1789

20,5

1790

18,2

1791

15,5

1792

12,3

1793

8,7

1794

5,2

1795

0,0

1796

0,0

1797

0,0

1798

0,0

1799

0,0

1800

0,0

7.   Identifikace cyklu

Aby bylo možné potvrdit, zda byla zvolena správná verze cyklu nebo zda byl v operačním systému zkušebního stavu nastaven správný cyklus, jsou v tabulce A1/13 uvedeny kontrolní součty hodnot rychlosti vozidla pro jednotlivé fáze cyklu a za celý cyklus.

Tabulka A1/13

Kontrolní součty při frekvenci 1 Hz

Třída vozidla

Fáze cyklu

Kontrolní součet cílových rychlostí vozidla při frekvenci 1 Hz

Třída 1

Nízká rychlost

11 988,4

Střední rychlost

17 162,8

Celkem

29 151,2

Třída 2

Nízká rychlost

11 162,2

Střední rychlost

17 054,3

Vysoká rychlost

24 450,6

Mimoř. vysoká rychlost

28 869,8

Celkem

81 536,9

Třída 3-1

Nízká rychlost

11 140,3

Střední rychlost

16 995,7

Vysoká rychlost

25 646,0

Mimoř. vysoká rychlost

29 714,9

Celkem

83 496,9

Třída 3-2

Nízká rychlost

11 140,3

Střední rychlost

17 121,2

Vysoká rychlost

25 782,2

Mimoř. vysoká rychlost

29 714,9

Celkem

83 758,6

8.   Úpravy cyklu

Bod 8 této dílčí přílohy se nepoužije na hybridní elektrická vozidla s externím nabíjením (OVC-HEV), hybridní elektrická vozidla s jiným než externím nabíjením (NOVC-HEV) a hybridní vozidla s palivovými články s jiným než externím nabíjením (NOVC-FCHV).

8.1.   Obecné poznámky

Volba cyklu závisí na poměru jmenovitého výkonu zkušebního vozidla k jeho hmotnosti v provozním stavu, udávaném v W/kg, a na jeho maximální rychlosti vmax, udávané v km/h.

Mohou se vyskytnout nedostatky v podobě zhoršených jízdních vlastností v případě vozidel, jejichž hodnota poměru výkonu k hmotnosti leží v blízkosti hranice mezi vozidly třídy 1 a třídy 2 či vozidly třídy 2 a třídy 3, nebo v případě vozidel třídy 1 s velmi nízkým výkonem.

Vzhledem k tomu, že se tyto nedostatky týkají především fází cyklu s kombinací vysoké rychlosti vozidla a velkého zrychlení, spíše než maximální rychlosti v rámci cyklu, použije se za účelem zlepšení jízdních vlastností postup snížení rychlosti.

8.2.   V tomto bodě je popsána metoda změny profilu cyklu za použití postupu snížení rychlosti.

8.2.1.   Postup snížení rychlosti pro vozidla třídy 1

Na obrázku A1/14 je znázorněn příklad fáze se střední rychlostí v rámci cyklu WLTC pro vozidla třídy 1, kdy byl uplatněn postup snížení rychlosti.

Obrázek A1/14

Fáze cyklu WLTC se střední rychlostí pro vozidla třídy 1 při uplatnění postupu snížení rychlosti

Image

Text obrazu

U cyklu třídy 1 se snížení rychlosti uplatní v časovém úseku mezi 651. a 906. sekundou. V rámci tohoto časového úseku se zrychlení pro původní cyklus vypočte podle této rovnice:

Formula

kde:

vi

je rychlost vozidla [km/h];

i

je čas mezi 651. a 906. sekundou.

Snížení rychlosti se uplatní nejprve u časového úseku mezi 651. a 848. sekundou. Snížená křivka rychlosti se následně vypočte podle této rovnice:

Formula

přičemž i = 651 až 847.

Pro i = 651, Formula

Pro získání původní rychlosti vozidla v 907. sekundě se pomocí následující rovnice vypočte korekční faktor pro zpomalení:

Formula

kde 36,7 km/h je původní rychlost vozidla v 907. sekundě.

Snížená rychlost vozidla mezi 849. a 906. sekundou se následně vypočte podle této rovnice:

Formula

pro i = 849 až 906.

8.2.2.   Postup snížení rychlosti pro vozidla třídy 2

Vzhledem k tomu, že nedostatky v podobě zhoršených jízdních vlastností se týkají výhradně fází s mimořádně vysokou rychlostí v rámci cyklů třídy 2 a třídy 3, týká se postup snížení rychlosti těch bodů fází s mimořádně vysokou rychlostí, kde se nedostatky v podobě zhoršených jízdních vlastností vyskytují (viz obrázek A1/15).

Obrázek A1/15

Fáze cyklu WLTC s mimořádně vysokou rychlostí pro vozidla třídy 2 při uplatnění postupu snížení rychlosti

Image

Text obrazu

U cyklu třídy 2 se snížení rychlosti uplatní v časovém úseku mezi 1520. a 1742. sekundou. V rámci tohoto časového úseku se zrychlení pro původní cyklus vypočte podle této rovnice:

Formula

kde:

vi

je rychlost vozidla [km/h];

i

je čas mezi 1520. a 1742. sekundou.

Snížení rychlosti se uplatní nejprve u časového úseku mezi 1520. a 1725. sekundou. Časový bod 1725. sekundy je okamžik, kdy je dosaženo maximální rychlosti v rámci fáze s mimořádně vysokou rychlostí. Snížená křivka rychlosti se následně vypočte podle této rovnice:

Formula

pro i = 1520 až 1724.

Pro i = 1520, Formula

Pro získání původní rychlosti vozidla v 1743. sekundě se pomocí následující rovnice vypočte korekční faktor pro zpomalení:

Formula

kde 90,4 km/h je původní rychlost vozidla v 1743. sekundě.

Snížená rychlost vozidla mezi 1726. a 1742. sekundou se vypočte podle této rovnice:

Formula

pro i = 1726 až 1742.

8.2.3.   Postup snížení rychlosti pro vozidla třídy 3

Na obrázku A1/16 je znázorněn příklad fáze s mimořádně vysokou rychlostí v rámci cyklu WLTC třídy 3, kdy byl uplatněn postup snížení rychlosti.

Obrázek A1/16

Fáze cyklu WLTC s mimořádně vysokou rychlostí pro vozidla třídy 3 při uplatnění postupu snížení rychlosti

Image

Text obrazu

U cyklu třídy 3 se snížení rychlosti uplatní v časovém úseku mezi 1533. a 1762. sekundou. V rámci tohoto časového úseku se zrychlení pro původní cyklus vypočte podle této rovnice:

Formula

kde:

vi

je rychlost vozidla [km/h];

i

je čas mezi 1533. a 1762. sekundou.

Snížení rychlosti se uplatní nejprve u časového úseku mezi 1533. a 1724. sekundou. Časový bod 1724. sekundy je okamžik, kdy je dosaženo maximální rychlosti v rámci fáze s mimořádně vysokou rychlostí. Snížená křivka rychlosti se následně vypočte podle této rovnice:

Formula

pro i = 1533 až 1723.

Pro i = 1533, Formula

Pro získání původní rychlosti vozidla v 1763. sekundě se pomocí následující rovnice vypočte korekční faktor pro zpomalení:

Formula

kde 82,6 km/h je původní rychlost vozidla v 1763. sekundě.

Snížená rychlost vozidla mezi 1725. a 1762. sekundou se následně vypočte podle této rovnice:

Formula

pro i = 1725 až 1762.

8.3.   Stanovení faktoru snížení rychlosti

Faktor snížení rychlosti fdsc, je funkcí poměru rmax mezi maximálním požadovaným výkonem fází cyklu, kdy má být uplatněno snížení rychlosti, a jmenovitým výkonem vozidla Prated.

Maximální požadovaný výkon Preq,max,i (v kW) se vztahuje ke konkrétnímu času (i) a odpovídající rychlosti vozidla (vi) na křivce cyklu a vypočítá se podle této rovnice:

Formula

kde:

f0, f1, f2

jsou příslušné koeficienty jízdního zatížení, N, N/(km/h), a N/(km/h)2, v daném pořadí;

TM

je příslušná zkušební hmotnost [kg];

vi

je rychlost v čase i [km/h].

Časové body (i) v rámci cyklu, v nichž je požadován maximální výkon nebo hodnoty výkonu blížící se maximálnímu výkonu, jsou tyto: 764. sekunda pro vozidla třídy 1, 1574. sekunda pro vozidla třídy 2 a 1566. sekunda pro vozidla třídy 3.

Odpovídající hodnoty rychlosti vozidla vi, a hodnoty zrychlení ai, jsou tyto:

 

vi = 61,4 km/h, ai = 0,22 m/s2 pro třídu 1,

 

vi = 109,9 km/h, ai = 0,36 m/s2 pro třídu 2,

 

vi = 111,9 km/h, ai = 0,50 m/s2 pro třídu 3.

rmax se vypočte podle této rovnice:

Formula

Faktor snížení rychlosti fdsc, se vypočte podle těchto rovnic:

jestliže Formula, potom Formula

a postup snížení rychlosti se neuplatní.

Jestliže Formula, potom Formula

Výpočetní parametry/koeficienty r0, a1 a b1, jsou tyto:

 

Třída 1 r0 = 0,978, a1 = 0,680, b1 = – 0,665

 

Třída 2 r0 = 0,866, a1 = 0,606, b1 = – 0,525.

 

Třída 3 r0 = 0,867, a1 = 0,588 b1 = – 0,510.

Výsledná hodnota fdsc se matematicky zaokrouhlí na 3 desetinná místa a použije se, pouze pokud je vyšší než 0,010.

Do všech příslušných zkušebních protokolů se zaznamenají tyto údaje:

a)

fdsc;

b)

vmax;

c)

ujetá vzdálenost [m].

Vzdálenost za celou křivku cyklu se vypočte jako součet hodnot vi [km/h] dělený číslem 3,6.

8.4.   Doplňkové požadavky

U různých konfigurací vozidla, pokud jde o zkušební hmotnost a koeficienty jízdního odporu, se postup snížení rychlosti uplatní individuálně.

V případě, že po uplatnění snížení rychlosti je maximální rychlost vozidla nižší než maximální rychlost cyklu, použije se postup popsaný v bodě 9 této dílčí přílohy s příslušným cyklem.

Pokud s vozidlem nelze dodržet průběh křivky rychlosti příslušného cyklu v rámci dané dovolené odchylky při rychlostech nižších než jeho maximální rychlost, musí být plynový pedál při jízdě v daném časovém úseku plně sešlápnut. Při takovém způsobu jízdy je nedodržení křivky rychlosti přípustné.

9.   Úpravy cyklu pro vozidla s maximální rychlostí nižší než maximální rychlost cyklu podle specifikací v předchozích bodech této dílčí přílohy

9.1.   Obecné poznámky

Tento bod se vztahuje na vozidla, která jsou z technického hlediska schopna dodržet průběh křivky rychlosti cyklu podle bodu 1 této dílčí přílohy (základní cyklus nebo základní cyklus se sníženou rychlostí) při rychlostech nižších než jejich maximální rychlost, avšak jejichž maximální rychlost je nižší než maximální rychlost cyklu. Maximální rychlost takového vozidla se označuje jako omezená rychlost („capped speed“) vcap. Maximální rychlost základního cyklu se označuje jako vmax,cycle.

V takových případech se základní cyklus upraví tak, jak je popsáno v bodě 9.2, aby byla u cyklu s omezenou rychlostí ujeta stejná vzdálenost jako v případě základního cyklu.

9.2.   Postup výpočtu

9.2.1.   Stanovení rozdílu vzdálenosti za fázi cyklu

Odvodí se přechodný cyklus s omezenou rychlostí, a to nahrazením všech vzorků rychlosti vozidla vi hodnotou vcap v případech, kdy platí vi > vcap.

9.2.1.1

Jestliže platí vcap < vmax,medium, vypočtou se vzdálenosti fází se střední rychlostí v rámci základního cyklu dbase,medium a přechodného cyklu s omezenou rychlostí dcap,medium podle následující rovnice, a to pro oba cykly:

Formula

kde:

vmax,medium

je maximální rychlost vozidla při fázi se střední rychlostí uvedená v tabulce A1/2 pro vozidla třídy 1, v tabulce A1/4 pro vozidla třídy 2, v tabulce A1/8 pro vozidla třídy 3a a v tabulce A1/9 pro vozidla třídy 3b.

9.2.1.2.

Jestliže platí vcap < vmax,high, vypočtou se vzdálenosti fází s vysokou rychlostí v rámci základního cyklu dbase,high a přechodného cyklu s omezenou rychlostí dcap,high podle následující rovnice, a to pro oba cykly:

Formula

vmax,high

je maximální rychlost vozidla při fázi s vysokou rychlostí uvedená v tabulce A1/5 pro vozidla třídy 2, v tabulce A1/10 pro vozidla třídy 3a a v tabulce A1/11 pro vozidla třídy 3b.

9.2.1.3

Vzdálenosti fáze s mimořádně vysokou rychlostí v rámci základního cyklu dbase,exhigh a přechodného cyklu s omezenou rychlostí dcap,exhigh se vypočtou tak, že se na fázi s mimořádně vysokou rychlostí obou cyklů použije tato rovnice:

Formula

9.2.2.   Stanovení časových úseků, které je třeba přičíst k přechodnému cyklu s omezenou rychlostí k vykompenzování rozdílů vzdálenosti

Aby se vyrovnal rozdíl, pokud jde o vzdálenost ujetou při základním cyklu a vzdálenost ujetou při přechodném cyklu s omezenou rychlostí, přičtou se k přechodnému cyklu s omezenou rychlostí odpovídající časové úseky, u nichž platí vi = vcap, jak je popsáno v následujících bodech.

9.2.2.1.   Přídavný časový úsek pro fázi se střední rychlostí

Jestliže platí vcap < vmax,medium, vypočte se přídavný časový úsek, jejž je třeba přičíst k fázi se střední rychlostí v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí, za použití této rovnice:

Formula

Počet časových vzorků nadd,medium, u nichž platí vi = vcap a které je třeba přičíst k fázi se střední rychlostí v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí, se rovná hodnotě Δtmedium, matematicky zaokrouhlené na nejbližší celé číslo (např. hodnota 1,4 se zaokrouhlí na 1, hodnota 1,5 se zaokrouhlí na 2).

9.2.2.2.   Přídavný časový úsek pro fázi s vysokou rychlostí

Jestliže platí vcap < vmax,high, vypočte se přídavný časový úsek, jejž je třeba přičíst k fázím s vysokou rychlostí v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí, za použití této rovnice:

Formula

Počet časových vzorků nadd,high, u nichž platí vi = vcap a které je třeba přičíst k fázi s vysokou rychlostí v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí, se rovná hodnotě Δthigh, matematicky zaokrouhlené na nejbližší celé číslo.

9.2.2.3   Přídavný časový úsek, jejž je třeba přičíst k fázi s mimořádně vysokou rychlostí v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí, se vypočte za použití této rovnice:

Formula

Počet časových vzorků nadd,exhigh, u nichž platí vi = vcap a které je třeba přičíst k fázi s mimořádně vysokou rychlostí v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí, se rovná hodnotě Δtexhigh, matematicky zaokrouhlené na nejbližší celé číslo.

9.2.3.   Sestavení konečného cyklu s omezenou rychlostí

9.2.3.1   Vozidla třídy 1

První část konečného cyklu s omezenou rychlostí tvoří křivka rychlosti vozidla v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí až po poslední vzorek v rámci fáze se střední rychlostí, kdy platí v = vcap. Čas tohoto vzorku se označuje jako tmedium.

Poté se přičte nadd,medium vzorků, u nichž platí vi = vcap, tak aby čas posledního vzorku byl (tmedium + nadd,medium).

Poté se přičte zbývající část fáze se střední rychlostí v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí, která se shoduje s touž částí základního cyklu, tak aby čas posledního vzorku byl (1022 + nadd,medium).

9.2.3.2   Vozidla tříd 2 a 3

9.2.3.2.1

vcap < vmax,medium

První část konečného cyklu s omezenou rychlostí tvoří křivka rychlosti vozidla v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí až po poslední vzorek v rámci fáze se střední rychlostí, kdy platí v = vcap. Čas tohoto vzorku se označuje jako tmedium.

Poté se přičte nadd,medium vzorků, u nichž platí vi = vcap, tak aby čas posledního vzorku byl (tmedium + nadd,medium).

Poté se přičte zbývající část fáze se střední rychlostí v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí, která se shoduje s touž částí základního cyklu, tak aby čas posledního vzorku byl (1022 + nadd,medium).

V dalším kroku se přičte první část fáze s vysokou rychlostí v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí až po poslední vzorek ve fázi s vysokou rychlostí, kdy platí v = vcap. Čas tohoto vzorku v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí se označuje jako thigh, tak aby čas tohoto vzorku v konečném cyklu s omezenou rychlostí byl (thigh + nadd,medium).

Poté se přičte nadd,high vzorků, u nichž platí vi = vcap, tak aby čas posledního vzorku byl (thigh + nadd,medium + nadd,high).

Poté se přičte zbývající část fáze s vysokou rychlostí v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí, která se shoduje s touž částí základního cyklu, tak aby čas posledního vzorku byl (1477 + nadd,medium + nadd,high).

V dalším kroku se přičte první část fáze s mimořádně vysokou rychlostí v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí až po poslední vzorek ve fázi s mimořádně vysokou rychlostí, kdy platí v = vcap. Čas tohoto vzorku v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí se označuje jako texhigh, tak aby čas tohoto vzorku v konečném cyklu s omezenou rychlostí byl (texhigh + nadd,medium + nadd,high).

Poté se přičte nadd,exhigh vzorků, u nichž platí vi = vcap, tak aby čas posledního vzorku byl (texhigh + nadd,medium + nadd,high + nadd,exhigh).

Poté se přičte zbývající část fáze s mimořádně vysokou rychlostí v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí, která se shoduje s touž částí základního cyklu, tak aby čas posledního vzorku byl (1800 + nadd,medium + nadd,high+ nadd,exhigh).

Délka konečného cyklu s omezenou rychlostí je stejná jako délka základního cyklu, až na rozdíly způsobené zaokrouhlováním hodnot nadd,medium, nadd,high a nadd,exhigh.

9.2.3.2.2

vmax, medium <= vcap < vmax, high

První část konečného cyklu s omezenou rychlostí tvoří křivka rychlosti vozidla v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí až po poslední vzorek v rámci fáze s vysokou rychlostí, kdy platí v = vcap. Čas tohoto vzorku se označuje jako thigh.

Poté se přičte nadd,high vzorků, u nichž platí vi = vcap, tak aby čas posledního vzorku byl (thigh + nadd,high).

Poté se přičte zbývající část fáze s vysokou rychlostí v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí, která se shoduje s touž částí základního cyklu, tak aby čas posledního vzorku byl (1477 + nadd,high).

V dalším kroku se přičte první část fáze s mimořádně vysokou rychlostí v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí až po poslední vzorek ve fázi s mimořádně vysokou rychlostí, kdy platí v = vcap. Čas tohoto vzorku v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí se označuje jako texhigh, tak aby čas tohoto vzorku v konečném cyklu s omezenou rychlostí byl (texhigh + nadd,high).

Poté se přičte nadd,exhigh vzorků, u nichž platí vi = vcap, tak aby čas posledního vzorku byl (texhigh + nadd,high + nadd,exhigh).

Poté se přičte zbývající část fáze s mimořádně vysokou rychlostí v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí, která se shoduje s touž částí základního cyklu, tak aby čas posledního vzorku byl (1800 + nadd,high+ nadd,exhigh).

Délka konečného cyklu s omezenou rychlostí je stejná jako délka základního cyklu, až na rozdíly způsobené zaokrouhlováním hodnot nadd,high a nadd,exhigh.

9.2.3.2.3

vmax, high <= vcap < vmax, exhigh

První část konečného cyklu s omezenou rychlostí tvoří křivka rychlosti vozidla v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí až po poslední vzorek v rámci fáze s mimořádně vysokou rychlostí, kdy platí v = vcap. Čas tohoto vzorku se označuje jako texhigh.

Poté se přičte nadd,exhigh vzorků, u nichž platí vi = vcap, tak aby čas posledního vzorku byl (texhigh + nadd,exhigh).

Poté se přičte zbývající část fáze s mimořádně vysokou rychlostí v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí, která se shoduje s touž částí základního cyklu, tak aby čas posledního vzorku byl (1800 + nadd,exhigh).

Délka konečného cyklu s omezenou rychlostí je stejná jako délka základního cyklu, až na rozdíly způsobené zaokrouhlováním hodnoty nadd,exhigh.


Dílčí příloha 2

Volba rychlostního stupně a určení bodu řazení rychlostního stupně pro vozidla s manuální převodovkou

1.   Obecný přístup

1.1

Postupy řazení rychlostí popsané v této dílčí příloze se vztahují na vozidla s manuální převodovkou.

1.2

Předepsané rychlostní stupně body řazení rychlostního stupně jsou založeny na rovnováze mezi výkonem nutným k překonání jízdního odporu a zrychlení a výkonem, který poskytuje motor při všech možných rychlostních stupních v určité fázi cyklu.

1.3

Výpočet, který má určit, které rychlostní stupně se mají použít, je založen na otáčkách motoru a křivce výkonu při plném zatížení v závislosti na otáčkách motoru.

1.4

U vozidel, která jsou vybavena převodovkou s duálním rozsahem (vysoký a nízký) se při určování, který rychlostní stupeň se má použít, zohlední pouze rozsah, který je určen pro běžný silniční provoz.

1.5

Doporučení týkající se fungování spojky se neuplatní, jestliže je spojka automatická a není nutné, aby ji řidič zapínal a vypínal.

1.6

Tato dílčí příloha se nevztahuje na vozidla zkoušená podle dílčí přílohy 8.

2.   Požadované údaje a předběžné výpočty

Požadují se následující údaje a výpočty se provádějí s cílem určit, které rychlostní stupně se mají použít při jízdě v cyklu na vozidlovém dynamometru:

a)

Prated, maximální jmenovitý výkon motoru uvedený výrobcem, kW;

b)

nrated, jmenovité otáčky, při kterých motor dosahuje svého maximálního výkonu. Jestliže maximální výkon vzniká v určitém rozsahu otáček, nrated představuje minimum tohoto rozsahu, ot/min;

c)

nidle, volnoběžné otáčky, ot/min;

nidle se měří po dobu nejméně 1 minuty při frekvenci sběru alespoň 1 Hz se zahřátým běžícím motorem, řadicí pákou nastavenou na neutrál a zapnutou spojkou. Podmínky týkající se teploty, periferních a pomocných zařízení atd. jsou stejné jako podmínky popsané v dílčí příloze 6 pro zkoušku typu 1.

Hodnota použitá v této dílčí příloze je aritmetickým průměrem za dobu měření, který se zaokrouhlí nebo sníží na nejbližších 10 ot/min.

d)

ng, počet rychlostních stupňů pro jízdu vpřed;

Rychlostní stupně pro jízdu vpřed v rozsahu převodovky určeném pro běžný silniční provoz se očíslují v sestupném pořadí poměru mezi otáčkami motoru v ot/min a rychlostí vozidla v km/h. Rychlostní stupeň 1 je rychlostní stupeň s nejvyšším poměrem, rychlostní stupeň ng je stupeň s poměrem nejnižším. Hodnota ng určuje počet rychlostních stupňů pro jízdu vpřed.

e)

ndvi, poměr získaný vydělením otáček motoru n rychlostí vozidla v pro každý rychlostní stupeň i, a to pro rozsah od i po ngmax, (ot/min) /(km/h);

f)

f0, f1, f2, koeficienty jízdního zatížení zvolené pro zkoušky, N, N/(km/h) a N/(km/h)2 v uvedeném pořadí;

g)

nmax;

nmax_95, minimální otáčky motoru, při nichž je dosaženo 95 % jmenovitého výkonu, ot/min;

Je-li nmax_95 nižší než 65 % hodnoty nrated, stanoví se nmax_95 na 65 % hodnoty nrated.

Pokud platí, že 65 % hodnoty Formula, stanoví se nmax_95 na:

Formula Formula

kde:

ngvmax

je definován v bodě 2 písm. i) této dílčí přílohy;

vmax,cycle

je maximální rychlost křivky rychlosti vozidla podle dílčí přílohy 1, km/h;

nmax

je maximum hodnoty nmax_95 a nmax(ngvmax), ot/min.

h)

Pwot(n), křivka výkonu při plném zatížení v rozsahu otáček od nidle po nrated nebo nmax nebo ndv(ngvmax) × vmax, podle toho, která hodnota je vyšší.

ndv(ngvmax) je poměr získaný vydělením otáček motoru n rychlostí vozidla v pro rychlostní stupeň ngvmax, ot/min / km/h;

Křivka výkonu sestává z dostatečného počtu souborů údajů (n, Pwot), aby bylo možné pomocí lineární interpolace provést výpočet prozatímních bodů mezi po sobě jdoucími soubory údajů. Odchylka lineární interpolace od křivky výkonu při plném zatížení podle přílohy XX nesmí být vyšší než 2 %. První soubor údajů je na hodnotě nidle nebo nižší. Rozestupy mezi soubory údajů nemusejí být stejné. Výkon při plném zatížení při otáčkách motoru, na něž se nevztahuje příloha XX (např. nidle), se určí metodou popsanou v příloze XX.

i)

ngvmax

ngvmax, rychlostní stupeň, při němž je dosaženo maximální rychlosti vozidla a který se určí takto:

Jestliže vmax(ng) ≥ vmax(ng-1), pak

ngvmax = ng

jinak ngvmax = ng-1

kde:

vmax(ng)

je rychlost vozidla, při které se výkon nutný k překonání jízdního zatížení rovná dostupnému výkonu Pwot v rychlostním stupni ng (viz obr. A2/1a).

vmax(ng-1)

je rychlost vozidla, při které se výkon nutný k překonání jízdního zatížení rovná dostupnému výkonu Pwot v dalším nižším rychlostním stupni ng (viz obr. A2/1b).

Výkon nutný k překonání jízdního zatížení v kW se vypočte pomocí této rovnice:

Formula

kde:

vmax

je rychlost vozidla v km/h.

Dostupný výkon při rychlosti vozidla vmax v rychlostním stupni ng nebo ng-1 lze určit z křivky výkonu při plném zatížení Pwot(n) pomocí této rovnice:

Formula

a snížením hodnot výkonu v křivce výkonu při plném zatížení o 10 %.

Obrázek A2/1a

Příklad, kdy je stupeň ngmax nejvyšším rychlostním stupněm.

Image

Obrázek A2/1b

Příklad, kdy je stupeň ngmax druhým nejvyšším rychlostním stupněm.

Image

j)

vyloučení nejnižšího rychlostního stupně;

Rychlostní stupeň 1 lze na žádost výrobce vyloučit, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

(1)

vozidlo nemá převodovku s duálním rozsahem;

(2)

rodina vozidel je homologována k tahání přívěsu;

(3)

Formula

(4)

Formula

(5)

vozidlo, jehož hmotnost je definována v níže uvedené rovnici, je schopno pohnout se z klidu ve stoupání nejméně 12 % v době do 4 sekund, a to při pěti samostatných příležitostech během 5 minut.

mr + 25 kg + (MC – mr – 25 kg) × 0,28 (0,15 v případě vozidel kategorie M),

kde:

ndv(ngvmax)

je poměr získaný vydělením otáček motoru n rychlostí vozidla v pro rychlostní stupeň ngvmax, ot/min / km/h;

mr

je hmotnost v provozním stavu, v kg;

MC

je hrubá hmotnost soupravy (hrubá hmotnost vozidla + max. hmotnost přívěsu), v kg.

V tomto případě se rychlostní stupeň 1 nepoužije při jízdě v cyklu na vozidlovém dynamometru a rychlostní stupně se přečíslují tak, aby druhý rychlostní stupeň byl rychlostní stupeň 1.

k)

Definice nmin_drive

nmin_drive jsou minimální otáčky motoru, je-li vozidlo v pohybu, ot/min;

pro ngear = 1, nmin_drive = nidle,

pro ngear = 2,

a)

pro přechod z prvního do druhého rychlostního stupně:

nmin_drive = 1,15 ×nidle,

b)

pro zpomalení do klidu:

nmin_drive = nidle.

c)

pro všechny ostatní jízdní podmínky:

nmin_drive = 0,9 ×nidle.

Pro ngear> 2 se nmin_drive určí takto:

nmin_drive = nidle + 0,125 × (nrated -nidle).

Konečný výsledek pro nmin_drive se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo. Příklad: 1 199,5 se zaokrouhlí na 1 200, 1 199,4 na 1 199.

Pokud o to požádá výrobce, lze použít vyšší hodnoty.

l)

TM, zkušební hmotnost vozidla, kg.

3.   Výpočty požadovaného výkonu, otáček vozidla, dostupného výkonu a rychlostních stupňů, které lze použít

3.1   Výpočet požadovaného výkonu

Pro každou sekundu j křivky cyklu se výkon nutný k překonání jízdního odporu a ke zrychlení vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

Prequired,j

je požadovaný výkon v sekundě j, v kW;

aj

je zrychlení vozidla v sekundě j, m/s2, Formula;

kr

je faktor, který zohledňuje inerciální odpory poháněcí soustavy během zrychlení a je stanoven na hodnotu 1,03.

3.2   Určení otáček motoru

U každé hodnoty vj < 1 km/h se předpokládá, že vozidlo stojí a otáčky motoru jsou na hodnotě nidle. Řadicí páka je v neutrální poloze a spojka je zapnutá, přičemž 1 sekundu před začátkem zrychlování z klidu se spojka vypne a zařadí se první rychlostní stupeň.

Pro každou hodnotu vj ≥ 1 km/h křivky cyklu a každý rychlostní stupeň i v rozsahu i, i = 1 až ngmax, se otáčky motoru ni,j, vypočítají pomocí této rovnice:

Formula

3.3   Volba možných rychlostních stupňů s ohledem na otáčky motoru

Pro jízdu odpovídající křivce rychlosti při rychlosti vj lze zvolit následující rychlostní stupně:

a)

všechny rychlostní stupně i < ngvmax, kde nmin_drive ≤ ni,j ≤ nmax_95;

b)

všechny rychlostní stupně i ≥ ngvmax, kde nmin_drive ≤ ni,j ≤ nmax(ngvmax);

c)

rychlostní stupeň 1, jestliže n1,j< nmin_drive.

Jestliže aj ≤ 0 a ni,j ≤ nidle, ni,j se nastaví na nidle a spojka se vypne.

Jestliže aj> 0 a ni,j ≤ (1,15 × nidle), ni,j se nastaví na (1,15 × nidle) a spojka se vypne.

3.4   Výpočet dostupného výkonu

Dostupný výkon pro každý možný rychlostní stupeň i a každou hodnotu rychlosti vozidla na křivce cyklu vi se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

Prated

je jmenovitý výkon v kW;

Pwot

je výkon dostupný při ni,j při plném zatížení z křivky výkonu při plném zatížení;

SM

je bezpečnostní rozpětí, které zohledňuje rozdíl mezi křivkou výkonu při plném zatížení v klidu a výkonem, který je k dispozici během přeřazování. Bezpečnostní rozpětí je stanoveno na 10 %;

ASM

je dodatečné exponenciální bezpečnostní rozpětí výkonu, které lze uplatnit na žádost výrobce. ASM je plně účinné mezi hodnotami nidle a nstart a při hodnotě nend se exponenciálně blíží nule, jak je popsáno pomocí těchto požadavků:

Jestliže ni,j ≤ nstart, pak ASM = ASM0;

Jestliže ni,j > nstart, pak:

Formula

Hodnoty ASM0, nstart a nend definuje výrobce, ale musí splňovat tyto podmínky:

nstart ≥ nidle,

nend > nstart.

Jestliže aj> 0 a i = 1 nebo i = 2 a Pavailable_i,i < Prequired,j, ni,j se zvyšuje postupně vždy o 1 ot/min až do okamžiku, kdy platí Pavailable_i,i = Prequired,j a spojka se vypne.

3.5   Určení rychlostních stupňů, které lze použít

Rychlostní stupně, které lze použít, se určí na základě těchto podmínek:

a)

jsou splněny podmínky bodu 3.3 a

b)

Pavailable_i,i ≥ Prequired,j.

Počáteční rychlostní stupeň, který se použije pro každou sekundu j křivky cyklu, je nejvyšší konečný možný rychlostní stupeň, imax. K rozjezdu z klidu se použije pouze první rychlostní stupeň.

Nejnižší konečný možný rychlostní stupeň je imin.

4.   Dodatečné požadavky pro korekce a/nebo změny v používání rychlostních stupňů

Volba počátečního rychlostního stupně se kontroluje a mění, aby se zabránilo příliš častému řazení a aby se zajistily odpovídající jízdní vlastnosti a praktičnost.

Fáze zrychlování je doba delší než 3 sekundy při rychlosti vozidla ≥ 1 km/h a monotónním zvyšování rychlosti vozidla. Fáze zpomalování je doba delší než 3 sekundy při rychlosti vozidla ≥ 1 km/h a monotónním snižování rychlosti vozidla.

Korekce a/nebo změny se provádějí podle následujících požadavků:

a)

Je-li během zrychlování nutné zařadit nižší rychlostní stupeň při vyšší rychlosti vozidla, předchozí vyšší stupně se opraví na nižší stupeň.

Příklad: vj< vj+1 < vj+2 < vj+3 < vj+4 < vj+5 < vj+6. Původně vypočtené řazení je 2, 3, 3, 3, 2, 2, 3. V tomto případě se řazení opraví na 2, 2, 2, 2, 2, 2, 3.

b)

Rychlostní stupně použité při zrychlování se použijí nejméně po dobu 2 sekund (např. sled rychlostních stupňů 1, 2, 3, 3, 3, 3, 3 se nahradí sledem 1, 1, 2, 2, 3, 3, 3). Při zrychlování se rychlostní stupně nepřeskakují.

c)

Při zpomalování se použijí rychlostní stupně s ngear > 2, pokud otáčky motoru neklesnou pod nmin_drive.

Trvá-li sled rychlostních stupňů pouze 1 sekundu, nahradí se rychlostním stupněm 0 a spojka se vypne.

Trvá-li sled rychlostních stupňů 2 sekundy, nahradí se rychlostním stupněm 0 v první sekundě a ve druhé sekundě rychlostním stupněm, který následuje po časovém úseku dvou sekund. V první sekundě se vypne spojka.

Příklad: sled rychlostních stupňů 5, 4, 4, 2 se nahradí sledem 5, 0, 2, 2.

d)

Při zpomalování v rámci krátké jízdy v rámci cyklu se použije druhý rychlostní stupeň, pokud otáčky motoru neklesnou pod (0,9 × nidle).

Pokud otáčky motoru klesnou pod nidle, spojka se vypne.

e)

Je-li zpomalování poslední částí krátké jízdy krátce před zastavením a druhý rychlostní stupeň by se zařadil pouze na dobu do 2 sekund, lze spojku buď vypnout, nebo lze zařadit neutrál a nechat spojku zapnutou.

Během těchto fází zpomalování se nesmí podřadit na první rychlostní stupeň.

f)

Je-li použit rychlostní stupeň i pro časový úsek od 1 do 5 sekund a rychlostní stupeň před tímto časovým úsekem je nižší a po tomto časovém úseku je stejný jako rychlostní stupeň před ním nebo nižší, opraví se rychlostní stupeň pro tento časový úsek na rychlostní stupeň před tímto úsekem.

Příklady:

i)

sled rychlostních stupňů i – 1, i, i – 1 se nahradí sledem i – 1, i – 1, i – 1;

ii)

sled rychlostních stupňů i – 1, i, i, i – 1 se nahradí sledem i – 1, i – 1, i – 1, i – 1;

iii)

sled rychlostních stupňů i – 1, i, i,i, i – 1 se nahradí sledem i – 1, i – 1, i – 1, i – 1, i – 1;

iv)

sled rychlostních stupňů i – 1, i, i, i, i, i – 1 se nahradí sledem i – 1, i – 1, i – 1, i – 1, i – 1, i – 1;

v)

sled rychlostních stupňů i – 1, i, i, i, i, i, i – 1 se nahradí sledem i – 1, i – 1, i – 1, i – 1, i – 1, i – 1, i – 1.

Ve všech případech i) až v) musí být splněna podmínka i – 1 ≥ imin.

5.   Bod 4 písm. a) až f) se uplatní sekvenčně, přičemž pokaždé bude pozorována celá křivka cyklu. Jelikož změny oproti ustanovení bodu 4 písm. a) až f) této dílčí přílohy by mohly vést ke vzniku nových sledů rychlostních stupňů, tyto nové sledy se třikrát zkontrolují a v případě potřeby pozmění.

Aby bylo možné posoudit správnost výpočtu, vypočítá se průměrný rychlostní stupeň pro v ≥ 1 km/h, zaokrouhlený na čtyři desetinná místa, a zaznamená se do všech příslušných zkušebních protokolů.


Dílčí příloha 3

Vyhrazeno


Dílčí příloha 4

Jízdní zatížení a nastavení dynamometru

1.   Oblast působnosti

Tato dílčí příloha popisuje stanovení jízdního zatížení zkušebního vozidla a přenos tohoto silničního zatížení na vozidlový dynamometr.

2.   Podmínky a definice

2.1   Vyhrazeno

2.2   Body referenční rychlosti začínají na 20 km/h a zvyšují se o 10 km/h, přičemž nejvyšší referenční rychlost odpovídá těmto ustanovením:

a)

nejvyšší bod referenční rychlosti je 130 km/h nebo bod referenční rychlosti, který je nejbližší vyšší hodnotou nad úrovní maximální rychlosti příslušného zkušebního cyklu, je-li tato hodnota nižší než 130 km/h. V případě, že příslušný zkušební cyklus zahrnuje méně než 4 fáze (s rychlostí nízkou, střední, vysokou a mimořádně vysokou), lze na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu zvýšit nejvyšší referenční rychlost na bod referenční rychlosti, který je nejbližší vyšší hodnotou nad úrovní maximální rychlosti v další vyšší fázi, avšak nikoli na více než 130 km/h; v takovém případě se stanovení jízdního zatížení a nastavení vozidlového dynamometru provede se stejnými body referenční rychlosti;

b)

jestliže bod referenční rychlosti platný pro cyklus, navýšený o 14 km/h, má stejnou hodnotu jako maximální rychlost vozidla vmax nebo je vyšší, vyloučí se tento bod referenční rychlosti z dojezdové zkoušky a z nastavení vozidlového dynamometru. Nejvyšším bodem referenční rychlosti pro vozidlo bude nejbližší nižší bod referenční rychlosti.

2.3   Není-li stanoveno jinak, vypočítá se energetická náročnost cyklu podle bodu 5 dílčí přílohy 7 v rámci cílové křivky rychlosti příslušného jízdního cyklu.

2.4   Hodnoty f0, f1, f2 jsou koeficienty jízdního zatížení v rovnici jízdního zatížení F = f0 + f1 × v + f2 × v2, určené podle této dílčí přílohy:

f0

je konstantní koeficient jízdního zatížení, N;

f1

je koeficient jízdního zatížení prvního stupně, N/(km/h);

f2

je koeficient jízdního zatížení druhého stupně, N/(km/h)2.

Není-li stanoveno jinak, vypočítají se koeficienty jízdního zatížení alespoň pomocí regresní analýzy metodou nejmenších čtverců v rozsahu bodů referenční rychlosti.

2.5   Rotační hmotnost

2.5.1   Stanovení hodnoty mr

Hodnota mr se rovná účinné hmotnosti všech kol a konstrukčních částí vozidla, které se otáčejí společně s koly na silnici, je-li zařazen neutrál, a je vyjádřena v kilogramech (kg). Hodnota mr se měří nebo počítá za použití vhodné techniky dohodnuté se schvalovacím orgánem. Jinak lze hodnotu mr odhadnout jako 3 procenta součtu hmotnosti v provozním stavu a 25 kg.

2.5.2   Použití rotační hmotnosti na jízdní zatížení

Doby dojezdu se převedou na síly a naopak, a to zohledněním příslušné zkušební hmotnosti navýšené o hodnotu mr. To platí pro měření na silnici, jakož i na vozidlovém dynamometru.

2.5.3   Použití rotační hmotnosti pro nastavení setrvačné hmotnosti

Pokud je vozidlo zkoušeno na dynamometru pro pohon všech čtyř kol a jestliže obě nápravy se otáčejí a ovlivňují výsledky měření na dynamometru, nastaví se rovnocenná setrvačná hmotnost vozidlového dynamometru na hodnotu příslušné zkušební hmotnosti.

Jinak je třeba nastavit rovnocennou setrvačnou hmotnost vozidlového dynamometru na zkušební hmotnost navýšenou buď o rovnocennou účinnou hmotnost kol, která neovlivňují výsledky měření, nebo na 50 procent hodnoty mr.

3.   Všeobecné požadavky

Výrobce odpovídá za přesnost koeficientů jízdního zatížení a zaručí tuto přesnost u každého vozidla ze sériové výroby v rámci rodiny podle jízdního zatížení. Dovolené odchylky při stanovení jízdního zatížení, simulaci a v metodách výpočtu se nepoužijí k podcenění jízdního zatížení vozidel ze sériové výroby. Na žádost schvalovacího orgánu se prokáže přesnost koeficientů jízdního zatížení individuálního vozidla.

3.1   Celková přesnost měření

Požadovaná celková přesnost měření:

a)

rychlost vozidla: ± 0,2 km/h s frekvencí měření alespoň 10 Hz;

b)

časová správnost, přesnost a rozlišení: min. ± 10 ms;

c)

točivý moment v kole: ± 6 Nm nebo ± 0,5 % maximálního měřeného celkového točivého momentu podle toho, která hodnota je vyšší, a to pro celé vozidlo, s frekvencí měření alespoň 10 Hz;

d)

rychlost větru ± 0,3 m/s s frekvencí měření alespoň 1 Hz;

e)

směr větru: ± 3° s frekvencí měření alespoň 1 Hz;

f)

atmosférická teplota: ± 1 °C s frekvencí měření alespoň 0,1 Hz;

g)

atmosférický tlak: ± 0,3 kPa s frekvencí měření alespoň 0,1 Hz;

h)

hmotnost vozidla měřená na stejné váze před zkouškou a po ní: ± 10 kg (± 20 kg pro vozidla > 4 000 kg);

i)

tlak v pneumatice: ± 5 kPa;

j)

otáčky kola: ± 0,05 s-1 nebo 1 % podle toho, která hodnota je vyšší.

3.2.   Kritéria pro aerodynamický tunel

3.2.1   Rychlost větru

Rychlost větru během měření zůstává v rozmezí ± 2 km/h ve středu zkušebního pásma. Možná rychlost větru musí být alespoň 140 km/h.

3.2.2   Teplota vzduchu

Teplota vzduchu během měření zůstává v rozmezí ± 3 °C ve středu zkušebního pásma. Rozložení teploty vzduchu na výstupu trysky zůstává v rozmezí ± 3 °C.

3.2.3   Turbulence

U mřížky s třemi řádky a třemi sloupci s rovnoměrnými rozestupy pokrývajícími celou plochu výstupu trysky nesmí intenzita turbulence Tu přesáhnout 1 %. Viz obr. A4/1.

Obrázek A4/1

Intenzita turbulence

Image

Formula

kde:

Tu

je intenzita turbulence;

u′

je kolísání rychlosti turbulence, m/s;

U

je rychlost volného proudění, m/s.

3.2.4   Pevný poměr blokování

Pevný poměr blokování εsb vyjádřený jako podíl čelní plochy vozidla a plochy výstupu trysky a vypočtený pomocí následující rovnice, nepřesáhne 0,35.

Formula

kde:

εsb

je poměr blokování vozidla;

Af

je čelní plocha vozidla, m2;

Anozzle

je plocha výstupu trysky, m2.

3.2.5   Otáčející se kola

Aby bylo možné řádně určit aerodynamický vliv kol, otáčejí se kola zkušebního vozidla rychlostí, která odpovídá rychlosti vozidla v rozmezí dovolené odchylky ± 3 km/h rychlosti větru.

3.2.6   Pohyblivý pás

Aby bylo možné simulovat tok kapalin v podvozku zkušebního vozidla, aerodynamický tunel je vybaven pohyblivým pásem, který sahá od přední k zadní části vozidla. Lineární rychlost pohyblivého pásu je v rozmezí ± 3 km/h rychlosti větru.

3.2.7   Úhel toku kapalin

V devíti rovnoměrně rozmístěných bodech na ploše trysky nesmí střední kvadratická odchylka obou úhlů (rovina Y, rovina Z) α a β na výstupu trysky přesáhnout 1°.

3.2.8   Tlak vzduchu

V devíti rovnoměrně rozmístěných bodech na ploše trysky se standardní odchylka celkového tlaku na výstupu trysky rovná hodnotě 0,02 nebo je menší.

Formula

kde:

σ

je standardní odchylka poměru tlaků Formula;

ΔPt

je kolísání celkového tlaku mezi dvěma body měření, N/m2;

q

je dynamický tlak, N/ m2.

Absolutní rozdíl koeficientu tlaku cp v rozmezí 3 metrů před a 3 metrů za středem rovnováhy v prázdném zkušebním pásmu a ve výšce středu výstupu trysky se neodchýlí o více než ± 0,02.

Formula

kde:

cp

je koeficient tlaku.

3.2.9   Tloušťka mezní vrstvy

Při x = 0 (hodnota středu rovnováhy) dosahuje rychlost větru alespoň 99 % vstupní rychlosti ve výšce 30 mm nad podlahou aerodynamického tunelu.

Formula

kde:

δ99

je vzdálenost kolmo k povrchu vozovky, kde je dosaženo 99 % rychlosti volného proudu (tloušťka mezní vrstvy).

3.2.10   Poměr blokování záchytného systému

Záchytný systém nesmí být nainstalován před vozidlem. Relativní poměr blokování čelní plochy vozidla vlivem záchytného systému εrestr nepřesahuje hodnotu 0,10.

Formula

kde:

εrestr

je relativní poměr blokování záchytného systému;

Arestr

je čelní plocha záchytného systému promítnutá na plochu trysky, m2;

Af

je čelní plocha vozidla, m2.

3.2.11   Přesnost měření rovnováhy ve směru x

Nepřesnost výsledné síly ve směru x nepřesáhne ± 5 N. Rozlišení měřené síly je v rozmezí ± 3 N.

3.2.12   Opakovatelnost měření

Opakovatelnost měřené síly je v rozmezí ± 3 N.

4.   Měření jízdního zatížení na silnici

4.1   Požadavky na zkoušku na silnici

4.1.1   Atmosférické podmínky pro zkoušku na silnici

4.1.1.1   Přípustné větrné podmínky

Maximální přípustné větrné podmínky pro stanovení jízdního zatížení jsou popsány v bodech 4.1.1.1.1 a 4.1.1.1.2.

Aby bylo možné určit, zda je daný typ anemometrie použitelný, určí se aritmetický průměr rychlosti větru kontinuálním měřením rychlosti větru za použití uznaného meteorologického nástroje v místě a výšce nad úrovní vozovky ve zkušebním úseku vozovky, kde nastanou nejreprezentativnější větrné podmínky.

Není-li možné provést zkoušky v opačném směru ve stejné části zkušební tratě (např. na zkušebním oválu s povinným směrem jízdy), změří se rychlost a směr větru v každé části zkušební tratě. V tomto případě vyšší naměřená hodnota určuje typ anemometrie, který se použije, a nižší hodnota určuje kritérium přípustnosti toho, aby bylo upuštěno od korekce o rychlost větru.

4.1.1.1.1   Přípustné větrné podmínky při použití stacionární anemometrie

Stacionární anemometrie se použije pouze v případě, že je průměr rychlostí větru po dobu pěti sekund nižší než 5 m/s a nejvyšší rychlosti větru jsou nižší než 8 m/s a trvají méně než dvě sekundy. Kromě toho je vektorová složka rychlosti větru na zkušební silnici menší než 2 m/s. Jakákoli korekce o rychlost větru se vypočte způsobem uvedeným v bodě 4.5.3 této dílčí přílohy. Korekce o rychlost větru se neprovede, pokud je nejnižší aritmetická průměrná rychlost větru 2 m/s nebo nižší.

4.1.1.1.2   Větrné podmínky při využití palubní anemometrie

Pro zkoušky s palubním anemometrem se použije zařízení popsané v bodě 4.3.2 této dílčí přílohy. Celkový aritmetický průměr rychlosti větru během zkušební činnosti na zkušební silnici je nižší než 7 m/s a nejvyšší hodnoty rychlosti větru jsou nižší než 10 m/s. Kromě toho je vektorová složka rychlosti větru na silnici nižší než 4 m/s.

4.1.1.2   Atmosférická teplota

Atmosférická teplota je v rozpětí od 5 °C do 35 °C včetně.

Je-li rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší měřenou teplotou během dojezdové zkoušky vyšší než 5 °C, korekce teploty se uplatní samostatně pro každou jízdu s aritmetickým průměrem okolní teploty dané jízdy.

V takovém případě se určí hodnoty koeficientů jízdního zatížení f0, f1 a f2 a zkorigují se pro každou jednotlivou jízdu. Konečný soubor hodnot f0, f1 a f2 je aritmetickým průměrem individuálně korigovaných koeficientů f0, f1 a f2.

Dle vlastní volby se výrobce může rozhodnout, že dojezdovou zkoušku provede při teplotách v rozmezí 1 °C až 5 °C.

4.1.2   Zkušební silnice

Povrch silnice je plochý, rovný, čistý, suchý a prostý překážek nebo větrných bariér, které by mohly překážet při měření jízdního zatížení, a jeho struktura a složení jsou reprezentativní pro stávající povrchy silnic ve městě a na dálnici. Podélný sklon zkušební silnice nepřesahuje ± 1 %. Lokální sklon mezi jakýmikoli body, které jsou od sebe vzdáleny 3 metry, se od tohoto podélného sklonu neodchyluje o více než ± 0,5 %. Není-li možné provést zkoušky v opačném směru ve stejné části zkušební tratě (např. na zkušebním oválu s povinným směrem jízdy), se součet podélných sklonů na paralelních segmentech zkušební tratě musí pohybovat v rozmezí od 0 do stoupání 0,1 %. Klopení zkušební silnice nesmí přesáhnout 1,5 %.

4.2   Příprava

4.2.1   Zkušební vozidlo

Veškeré součásti každého zkušebního vozidla vyhovují výrobní sérii nebo v případě, že se vozidlo liší od vozidla ze sériové výroby, zaznamená se do všech příslušných zkušebních protokolů úplný popis.

4.2.1.1   Bez použití metody interpolace

Z interpolační rodiny (viz bod 5.6 této přílohy) se vybere zkušební vozidlo (vozidlo H) s kombinací vlastností relevantních pro jízdní zatížení (tj. hmotnost, aerodynamický odpor a valivý odpor pneumatik), které způsobují nejvyšší energetickou náročnost cyklu.

Jestliže není znám aerodynamický vliv různých ráfků kol v jedné interpolační rodině, vychází výběr z nejvyššího očekávaného aerodynamického odporu. Jako vodítko lze použít předpoklad, že nejvyšší aerodynamický odpor lze očekávat u kola, které má a) největší šířku, b) největší průměr a c) nejotevřenější strukturu (v uvedeném pořadí důležitosti).

Výběr kol se provede, aniž je dotčen požadavek na nejvyšší energetickou náročnost cyklu.

4.2.1.2.   Použití metody interpolace

Na žádost výrobce lze na individuální vozidla v interpolační rodině použít metodu interpolace (viz bod 1.2.3.1 dílčí přílohy 6 a bod 3.2.3.2 dílčí přílohy 7).

V takovém případě se z interpolační rodiny vyberou dvě zkušební vozidla, která splňují požadavky metody interpolace (bod 1.2.3.1 a 1.2.3.2 dílčí přílohy 6).

Zkušební vozidlo H je vozidlo, které má vyšší, a pokud možno ze všech vozidel daného výběru nejvyšší energetickou náročnost cyklu, zkušební vozidlo L je to, které má nižší, a pokud možno ze všech vozidel daného výběru nejnižší energetickou náročnost cyklu.

Všechny prvky volitelného vybavení a/nebo tvary karoserie, o nichž je rozhodnuto, že nebudou zohledněny v metodě interpolace, se připevní k oběma zkušebním vozidlům H a L tak, aby tyto prvky volitelného vybavení produkovaly v důsledku svých vlastností, které jsou důležité pro jízdní zatížení (tj. hmotnost, aerodynamický odpor a valivý odpor pneumatik), nejvyšší kombinaci energetické náročnosti cyklu.

4.2.1.3   Použití rodiny podle jízdního zatížení

4.2.1.3.1

Na žádost výrobce a v případě, že jsou splněna kritéria bodu 5.7 této přílohy, se vypočítají hodnoty jízdního zatížení pro vozidla H a L z interpolační rodiny.

4.2.1.3.2

Pro účely bodu 4.2.1.3 této dílčí přílohy se vozidlo H z rodiny podle jízdního zatížení označuje jako vozidlo HR. Veškerými odkazy na „vozidlo H“ v bodě 4.2.1 této dílčí přílohy se rozumí odkaz na „vozidlo HR“ a veškerými odkazy na „interpolační rodinu“ v bodě 4.2.1 této dílčí přílohy se rozumí odkaz na „rodinu podle jízdního zatížení“.

4.2.1.3.3

Pro účely bodu 4.2.1.3 této dílčí přílohy se vozidlo L z rodiny podle jízdního zatížení označuje jako vozidlo LR. Veškerými odkazy na „vozidlo L“ v bodě 4.2.1 této dílčí přílohy se rozumí odkaz na „vozidlo LR“ a veškerými odkazy na „interpolační rodinu“ v bodě 4.2.1 této dílčí přílohy se rozumí odkaz na „rodinu podle jízdního zatížení“.

4.2.1.3.4

Bez ohledu na požadavky, které odkazují na rozsah interpolační rodiny v bodech 1.2.3.1 a 1.2.3.2 dílčí přílohy 6, činí rozdíl v energetické náročnosti cyklu mezi vozidly HR a LR z rodiny podle jízdního zatížení alespoň 4 % a nepřesahuje 35 % na základě vozidla HR v rámci úplného cyklu WLTC třídy 3.

Pokud rodina podle jízdního zatížení zahrnuje více než jednu převodovku, použije se pro určení jízdního zatížení převodovka s nejvyššími ztrátami výkonu.

4.2.1.3.5

Jízdní zatížení HR a/nebo LR se určí podle této dílčí přílohy.

Jízdní zatížení vozidel H (a L) z interpolační rodiny v rámci rodiny podle jízdního zatížení se vypočítá podle bodů 3.2.3.2.2 až 3.2.3.2.2.4 včetně dílčí přílohy 7, a to:

a)

tím, že se jako vstupy pro rovnice místo vozidel H a L použijí HR a LR z rodiny podle jízdního zatížení;

b)

tím, že se jako vstupy pro „individuální vozidlo“ použijí parametry jízdního zatížení (tj. zkušební hmotnost, Δ(CD × Af) ve srovnání s vozidlem LR a valivý odpor pneumatik) vozidla H (nebo L) z interpolační rodiny;

c)

opakováním tohoto výpočtu pro každé vozidlo H a L z každé interpolační rodiny v rámci rodiny podle jízdního zatížení.

Interpolace jízdního zatížení se použije pouze na vlastnosti důležité pro jízdní zatížení, které se podle všeho u zkušebních vozidel LR a HR různí. Pro jiné vlastnosti důležité pro jízdní zatížení se použije hodnota vozidla HR.

4.2.1.4.   Použití rodiny podle matice jízdního zatížení

Ke stanovení jízdního zatížení se použije vozidlo, jež splňuje kritéria bodu 5.8 této přílohy a které je:

a)

reprezentativní pro plánovanou sérii úplných vozidel, na něž se má vztahovat rodina podle matice jízdního zatížení, a to z hlediska odhadované nejhorší hodnoty CD a tvaru karoserie, a

b)

reprezentativní pro plánovanou sérii úplných vozidel, na něž se má vztahovat rodina podle matice jízdního zatížení, a to z hlediska odhadované průměrné hmotnosti volitelného vybavení.

V případě, že nelze určit žádný reprezentativní tvar karoserie pro úplné vozidlo, vybaví se zkušební vozidlo čtvercovou skříňkou s oblými rohy s poloměrem nanejvýš 25 mm a šířkou rovnající se maximální šířce vozidel, která spadají do rodiny podle matice jízdního zatížení, a celkovou výškou zkušebního vozidla v hodnotě 3,0 m ± 0,1 m včetně skříňky.

Výrobce a schvalovací orgán se dohodnou na tom, který model zkušebního vozidla je reprezentativní.

Parametry vozidla, tedy zkušební hmotnost, valivý odpor pneumatik a čelní plocha vozidla HM i LM se stanoví tak, aby z vozidel v rodině podle matice jízdního zatížení mělo vozidlo HM nejvyšší energetickou náročnost cyklu a vozidlo LM nejnižší energetickou náročnost cyklu. Výrobce a schvalovací orgán se dohodnou na parametrech pro vozidla HM a LM.

Jízdní zatížení všech individuálních vozidel v rodině podle matice jízdního zatížení včetně vozidel HM a LM se vypočte podle bodu 5.1 této dílčí přílohy.

4.2.1.5   Pohyblivé aerodynamické části karoserie

Pohyblivé aerodynamické části karoserie zkušebních vozidel fungují během určování jízdního zatížení tak, jak je plánováno za zkušebních podmínek při zkoušce WLTP typu 1 (zkušební teplota, rychlost vozidla a pásmo zrychlování, zatížení motoru atd.).

Každý systém vozidla, který dynamicky mění aerodynamický odpor vozidla (např. regulace výšky vozidla), se považuje na pohyblivou aerodynamickou část karoserie. Pokud budou v budoucnosti vozidla vybavena pohyblivými aerodynamickými prvky volitelného vybavení, jejichž vliv na aerodynamický odpor zdůvodňuje nutnost dalších požadavků, stanoví se další vhodné požadavky.

4.2.1.6   Vážení

Před určením jízdního zatížení a po něm se zvolené vozidlo zváží společně se zkušebním řidičem a vybavením, aby se určila aritmetická průměrná hmotnost mav. Hmotnost vozidla je vyšší než zkušební hmotnost vozidla H nebo vozidla L na počátku postupu určení jízdního zatížení nebo se této zkušební hmotnosti rovná.

4.2.1.7   Konfigurace zkušebního vozidla

Konfigurace zkušebního vozidla je uvedena ve všech příslušných zkušebních protokolech a použije se pro veškeré následné dojezdové zkoušky.

4.2.1.8   Stav zkušebního vozidla

4.2.1.8.1   Záběh

Zkušební vozidlo je pro účely následné zkoušky vhodně zajeté a má najeto alespoň 10 000 km, avšak nikoli více než 80 000 km.

4.2.1.8.1.1

Na žádost výrobce lze použít vozidlo, které má najeto minimálně 3 000 km.

4.2.1.8.2   Specifikace výrobce

Vozidlo musí vyhovovat specifikacím výrobce pro plánované vozidlo ze sériové výroby, pokud jde o tlaky v pneumatikách popsané v bodě 4.2.2.3 této dílčí přílohy, seřízení kol popsané v bodě 4.2.1.8.3 této dílčí přílohy, světlou výšku, výšku vozidla, poháněcí soustavu a maziva v ložiscích kol a seřízení brzd, aby se zabránilo vzniku nereprezentativních parazitních sil.

4.2.1.8.3   Seřízení kol

Sbíhavost a odklon se nastaví na maximální odchylku od podélné osy vozidla v rozsahu definovaném výrobcem. Pokud výrobce předepíše pro sbíhavost a odklon u vozidla určité hodnoty, použijí se tyto hodnoty. Na žádost výrobce lze použít hodnoty s vyššími odchylkami od podélné osy vozidla, než jsou hodnoty předepsané. Předepsané hodnoty jsou referenční hodnoty pro veškerou údržbu během doby životnosti vozidla.

Ostatní nastavitelné parametry pro seřízení kol (např. záklon kola) se nastaví na hodnoty doporučené výrobcem. Nejsou-li doporučené hodnoty k dispozici, nastaví se hodnoty na aritmetický průměr rozsahu definovaného výrobcem.

Tyto nastavitelné parametry a nastavené hodnoty se uvedou ve všech příslušných záznamových arších zkoušky.

4.2.1.8.4   Zavřené panely

Při určování jízdního zatížení se zavřou veškeré kryty motorového prostoru, zavazadlového prostoru, všechny ručně ovládané pohyblivé panely a všechna okna.

4.2.1.8.5   Režim dojezdu

Pokud nemůže určení nastavení dynamometru splnit kritéria popsaná v bodech 8.1.3 nebo 8.2.3 této dílčí přílohy kvůli silám, které nelze opakovat, vozidlo se vybaví režimem dojezdu. Režim dojezdu schválí schvalovací orgán a použití tohoto režimu se zmíní ve všech příslušných zkušebních protokolech.

4.2.1.8.5.1

Je-li vozidlo vybaveno režimem dojezdu, spustí se tento režim při určování jízdního zatížení i na vozidlovém dynamometru.

4.2.2   Pneumatiky

4.2.2.1   Volba pneumatik

Volba pneumatik vychází z bodu 4.2.1 této dílčí přílohy a jejich valivé odpory se měří podle přílohy 6 předpisu EHK OSN č. 117, série změn 02.

Koeficienty valivého odporu se sladí a rozčlení do kategorií podle tříd valivého odporu uvedených v nařízení (ES) č. 1222/2009.

Skutečné hodnoty valivého odporu pro pneumatiky nasazené na zkušební vozidla se použijí k určení gradientu interpolační čáry v metodě interpolace uvedené v bodě 3.2.3.2 dílčí přílohy 7. U jednotlivých vozidel interpolační rodiny je metoda interpolace založena na hodnotě třídy koeficientu valivého odporu (RRC) pro pneumatiky nasazené na jednotlivé vozidlo, jak stanoví tabulka A4/1.

Tabulka A4/1

Třídy energetické účinnosti u koeficientů valivého odporu (RRC) pro pneumatiky kategorií C1, C2 a C3, kg/t

Třída energetické účinnosti

Hodnota třídy C1

Hodnota třídy C2

Hodnota třídy C3

A

RRC = 5,9

RRC = 4,9

RRC = 3,5

B

RRC = 7,1

RRC = 6,1

RRC = 4,5

C

RRC = 8,4

RRC = 7,4

RRC = 5,5

D

prázdné

prázdné

RRC = 6,5

E

RRC = 9,8

RRC = 8,6

RRC = 7,5

F

RRC = 11,3

RRC = 9,9

RRC = 8,5

G

RRC = 12,9

RRC = 11,2

prázdné

4.2.2.2   Stav pneumatik

Pneumatiky použité pro zkoušky:

a)

nejsou starší než 2 roky od data výroby;

b)

nejsou specificky upraveny nebo ošetřeny (např. zahřáty nebo je uměle zvýšeno jejich stáří), s výjimkou obroušení původního tvaru vzorku;

c)

mají před určením jízdního zatížení najeto na silnici alespoň 200 km;

d)

před zkouškou mají konstantní hloubku vzorku v rozmezí od 100 do 80 % původní hloubky vzorku v kterémkoli bodě po celé šířce vzorku pneumatiky.

4.2.2.2.1

Po změření hloubky vzorku se jízdní vzdálenost omezí na 500 km. Je-li tato vzdálenost překročena, hloubka vzorku se změří znovu.

4.2.2.3   Tlak v pneumatikách

Přední a zadní pneumatiky se nahustí na spodní hranici rozsahu tlaku v pneumatikách pro příslušnou nápravu pro zvolenou pneumatiku při hmotnosti pro dojezdovou zkoušku, jak stanoví výrobce vozidla.

4.2.2.3.1   Úprava tlaku v pneumatikách

Je-li rozdíl mezi teplotou okolí při zkoušce a teplotou při odstavení vyšší než 5 °C, tlak v pneumatikách se upraví takto:

a)

pneumatiky se odstaví na dobu přesahující 1 hodinu při nahuštění na úroveň 10 % nad cílový tlak;

b)

před zkouškou se tlak v pneumatikách sníží na tlak huštění uvedený v bodě 4.2.2.3 této dílčí přílohy, který je upraven o rozdíl mezi teplotou okolí při odstavení a teplotou okolí při zkoušce, a to o 0,8 kPa na každý 1 °C za použití této rovnice:

Formula,

kde:

ΔPt

je úprava tlaku v pneumatice doplněná k tlaku v pneumatice definovanému v bodě 4.2.2.3 této dílčí přílohy, kPa,

0,8

je faktor úpravy tlaku, kPa/°C,

Tsoak

je teplota při odstavení pneumatiky, °C,

Tamb

je teplota okolí při zkoušce, °C;

c)

v době mezi úpravou tlaku a zahřátím vozidla musí být pneumatiky chráněny před vnějšími zdroji tepla včetně slunečního záření.

4.2.3   Přístroje

Veškeré přístroje se nainstalují tak, aby se minimalizovaly jejich vlivy na aerodynamické vlastnosti vozidla.

Je-li vliv nainstalovaného přístroje na (CD × Af) podle očekávání vyšší než 0,015 m2, vozidlo se s přístrojem i bez něj změří v aerodynamickém tunelu, který splňuje kritérium uvedené v bodě 3.2 této dílčí přílohy. Příslušný rozdíl se odečte od hodnoty f2. Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu lze určenou hodnotu použít pro podobná vozidla, pokud se očekává, že vliv vybavení bude stejný.

4.2.4   Zahřátí vozidla

4.2.4.1   Na silnici

Zahřívání probíhá pouze za jízdy vozidla.

4.2.4.1.1   Před zahřátím se vozidlo zpomalí s vypnutou spojkou nebo s automatickou převodovkou nastavenou na neutrál, a to mírným brzděním z 80 na 20 km/h za 5 až 10 sekund. Po tomto brzdění není brzdový systém dále používán ani ručně nastavován.

Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu lze brzdy rovněž aktivovat po zahřátí při stejném zpomalení, jaké je popsáno v tomto bodě, a to pouze tehdy, je-li to nezbytné.

4.2.4.1.2   Zahřátí a stabilizace

Všechna vozidla jedou rychlostí, která dosahuje 90 % maximální rychlosti příslušného cyklu WLTC. Vozidlo může jet rychlostí, která dosahuje 90 % maximální rychlosti nejbližší vyšší fáze (viz tabulka A4/2), je-li tato fáze doplněna k příslušnému postupu zahřívání v rámci WLTC, který je definován v bodě 7.3.4 této dílčí přílohy. Vozidlo se zahřívá po dobu nejméně 20 minut, než se dosáhne ustálených podmínek.

Tabulka A4/2

Zahřívání a stabilizace v různých fázích

Třída vozidla

Příslušný cyklus WLTC

90 % maximální rychlosti

Nejbližší vyšší fáze

Třída 1

Low1 + Medium1

58 km/h

nepoužije se

Třída 2

Low2 + Medium2 + High2 + Extra High2

111 km/h

nepoužije se

Low2 + Medium2 + High2

77 km/h

Extra High (111 km/h)

Třída 3

Low3 + Medium3 + High3 + Extra High3

118 km/h

nepoužije se

Low3 + Medium3 + High3

88 km/h

Extra High (118 km/h)

4.2.4.1.3   Kritérium pro ustálené podmínky

Viz bod 4.3.1.4.2 této dílčí přílohy.

4.3   Měření a výpočet jízdního zatížení dojezdovou metodou

Jízdní zatížení se určí buď metodou stacionární anemometrie (bod 4.3.1 této dílčí přílohy), nebo palubní anemometrie (bod 4.3.2 této dílčí přílohy).

4.3.1   Dojezdová metoda se stacionární anemometrií

4.3.1.1   Výběr referenčních rychlostí pro určení křivky jízdního zatížení

Referenční rychlosti pro určení jízdního zatížení se zvolí podle bodu 2 této dílčí přílohy.

4.3.1.2   Shromažďování údajů

Během zkoušky se měří uběhlá doba a rychlost vozidla, a to s minimální frekvencí 5 Hz.

4.3.1.3   Postup dojezdové zkoušky vozidla

4.3.1.3.1

Po zahřátí vozidla postupem podle bodu 4.2.4 této dílčí přílohy a bezprostředně před každým zkušebním měřením se vozidlo zrychlí na rychlost o 10 až 15 km/h vyšší než nejvyšší referenční rychlost a jede touto rychlostí nanejvýš po dobu jedné minuty. Ihned poté začne jízda setrvačností (fáze dojezdu).

4.3.1.3.2

Při jízdě dojezdové zkoušky je zařazen neutrál. Pokud možno se netočí volantem a nepoužívají se brzdy.

4.3.1.3.3

Zkouška se opakuje, dokud údaje z dojezdové zkoušky nevyhovují požadavkům na statistickou přesnost uvedeným v bodě 4.3.1.4.2.

4.3.1.3.4

Ačkoli se doporučuje, aby každá jízda dojezdové zkoušky proběhla bez přerušení, lze provést jízdy s přerušením, pokud nelze během jediné jízdy shromáždit údaje pro všechny body referenční rychlosti. V případě jízd s přerušením je třeba dbát na to, aby byl stav vozidla v každém bodě jízdy s přerušením co nejustálenější.

4.3.1.4   Určení jízdního zatížení měřením doby dojezdu

4.3.1.4.1

Změří se doba dojezdu odpovídající referenční rychlosti vj, která uplyne od okamžiku, kdy vozidlo jede rychlostí (vj + 5 km/h), do okamžiku, kdy vozidlo jede rychlostí (vj – 5 km/h).

4.3.1.4.2

Tato měření se provádějí v opačných směrech, dokud nejsou získány alespoň tři dvojice měření, které vyhovují statistické přesnosti pj, která je definována v následující rovnici:

Formula

kde:

Pj

je statistická přesnost měření provedených při referenční rychlosti vj,

n

je počet dvojic provedených měření,

Δtj

je aritmetický průměr doby dojezdu při referenční rychlosti vj vyjádřený v sekundách (s), získaný rovnicí:

Formula

kde:

Δtji

je harmonický aritmetický průměr doby dojezdu u i-té dvojice měření při rychlosti vj vyjádřený v sekundách (s), získaný rovnicí:

Formula

kde:

Δtjai a Δtjbi

jsou doby dojezdu u i-tého měření při referenční rychlosti vj vyjádřené v sekundách (s), a to v příslušných směrech a a b,

σj

je standardní odchylka vyjádřená v sekundách (s) a definovaná touto rovnicí:

Formula

h

je koeficient uvedený v tabulce A4/3.

Tabulka A4/3

Koeficient h jako funkce

n

h

h/

Formula

n

h

h/

Formula

3

4,3

2,48

10

2,2

0,73

4

3,2

1,60

11

2,2

0,66

5

2,8

1,25

12

2,2

0,64

6

2,6

1,06

13

2,2

0,61

7

2,5

0,94

14

2,2

0,59

8

2,4

0,85

15

2,2

0,57

9

2,3

0,77

 

 

 

4.3.1.4.3

Pokud se během měření v jednom směru objeví jakýkoli externí faktor či úkon řidiče, který ovlivní zkoušku jízdního zatížení, potom se dané měření a odpovídající měření v opačném směru se zamítne.

Vyhodnotí se maximální počet dvojic, které stále splňují statistickou přesnost definovanou v bodě 4.3.1.4.2, a počet zamítnutých dvojic měření nepřesahuje 1/3 celkového počtu dvojic měření.

4.3.1.4.4.

K výpočtu aritmetického průměru jízdního zatížení se použije následující rovnice, v níž se použije harmonický aritmetický průměr střídavých dob dojezdu:

Formula

kde:

Δtj

je harmonický aritmetický průměr měření střídavých dob dojezdu při rychlosti vj vyjádřený v sekundách (s), získaný touto rovnicí:

Formula

kde:

Δtja a Δtjb jsou aritmetické průměry dob dojezdu ve směrech a a b v uvedeném pořadí, které odpovídají referenční rychlosti vj vyjádřené v sekundách (s), získané těmito dvěma rovnicemi:

Formula

a:

Formula

kde:

mav

je aritmetický průměr hmotností zkušebního vozidla na začátku a konci postupu určení jízdního zatížení, v kg,

mr

je rovnocenná účinná hmotnost rotujících konstrukčních částí podle bodu 2.5.1 této dílčí přílohy.

Koeficienty f0, f1 af2 v rovnici pro jízdní zatížení se vypočítají pomocí regresní analýzy metodou nejmenších čtverců.

V případě, že zkoušené vozidlo je reprezentativní pro rodinu podle matice jízdního zatížení, koeficient f1 se stanoví na nulu a koeficienty f0 a f2 se přepočítají pomocí regresní analýzy metodou nejmenších čtverců.

4.3.2   Dojezdová metoda s palubní anemometrií

Vozidlo se zahřeje a stabilizuje podle bodu 4.2.4 této dílčí přílohy.

4.3.2.1   Doplňkové přístroje pro palubní anemometrii

Palubní anemometr a přístroje se kalibrují při provozu na zkušebním vozidle, přičemž kalibrace se provádí během zahřívání pro zkoušku.

4.3.2.1.1

Relativní rychlost větru se měří s minimální frekvencí 1 Hz a s přesností 0,3 m/s. Při kalibraci anemometru se zohlední blokování vozidla.

4.3.2.1.2

Směr větru je ve vztahu ke směru vozidla. Relativní směr větru se měří s rozlišením 1 stupeň a přesností 3 stupně; mrtvé pásmo přístroje nepřesahuje 10 stupňů a je nasměrováno k zadní části vozidla.

4.3.2.1.3

Před dojezdovou zkouškou se anemometr kalibruje s ohledem na rychlost větru a kompenzaci relativního směru větru, jak je stanoveno v příloze A normy ISO 10521-1:2006(E).

4.3.2.1.4

Při kalibraci se provede korekce zohledňující zablokování anemometru, jak je popsáno v příloze A normy ISO 10521-1:2006(E), aby se minimalizoval vliv blokování.

4.3.2.2   Výběr rychlostního rozsahu vozidla pro určení křivky jízdního zatížení

Rychlostní rozsah zkušebního vozidla se zvolí podle bodu 2.2 této dílčí přílohy.

4.3.2.3   Shromažďování údajů

Během postupu se s frekvencí 5 Hz měří doba, která uplynula, rychlost vozidla a rychlost vzduchu (rychlost a směr větru) ve vztahu k vozidlu. Okolní teplota se synchronizuje a její vzorky se snímají s minimální frekvencí 1 Hz.

4.3.2.4   Postup dojezdové zkoušky vozidla

Měření se provádějí v opačných směrech, dokud není získáno nejméně deset po sobě jdoucích jízd (pět v každém směru). Pokud jednotlivá jízda nesplňuje požadované zkušební podmínky pro palubní anemometrii, tato jízda a jí odpovídající jízda v opačném směru se zamítnou. Všechny platné dvojice se začlení do konečné analýzy s minimálním počtem 5 dvojic jízd dojezdové zkoušky. Kritéria pro statistickou validaci viz bod 4.3.2.6.10 této dílčí přílohy.

Anemometr se umístí do patřičné polohy tak, aby se minimalizoval jeho vliv na provozní vlastnosti vozidla.

Anemometr se umístí podle jedné z níže uvedených možností:

a)

pomocí ramene umístěného přibližně 2 metry před předním bodem aerodynamické stagnace vozidla;

b)

na střeše vozidla na jeho středové linii. Je-li to možné, anemometr se umístí ve vzdálenosti do 30 cm od horního okraje čelního skla;

c)

na kryt motorového prostoru vozidla na jeho středové linii, uprostřed mezi čelní stranou vozidla a dolním okrajem čelního skla.

Ve všech případech se anemometr umístí paralelně k povrchu vozovky. V případě, že se použijí polohy podle písmen b) nebo c), se výsledky dojezdové zkoušky analyticky upraví o přídavný aerodynamický odpor vyvolaný anemometrem. Úprava se provede zkouškou vozidla jedoucího setrvačností v aerodynamickém tunelu, s anemometrem připevněným ve stejné poloze jako na trati a také bez připevněného anemometru. Vypočtený rozdíl představuje přírůstkový koeficient aerodynamického odporu CD kombinovaný s čelní plochou, který se použije ke korekci výsledků dojezdové zkoušky.

4.3.2.4.1

Po zahřátí vozidla postupem podle bodu 4.2.4 této dílčí přílohy a bezprostředně před každým zkušebním měřením se vozidlo zrychlí na rychlost o 10 až 15 km/h vyšší než nejvyšší referenční rychlost a jede touto rychlostí nanejvýš po dobu jedné minuty. Ihned poté začne jízda setrvačností (fáze dojezdu).

4.3.2.4.2

Při jízdě dojezdové zkoušky je zařazen neutrál. Pokud možno se netočí volantem a nepoužívají se brzdy.

4.3.2.4.3

Doporučuje se, aby každá jízda dojezdové zkoušky proběhla bez přerušení. Jízdy s přerušením lze nicméně provést, pokud nelze během jediné jízdy shromáždit údaje pro všechny body referenční rychlosti. V případě jízd s přerušením je třeba dbát na to, aby byl stav vozidla v každém bodě jízdy s přerušením co nejustálenější.

4.3.2.5   Určení pohybové rovnice

Značky použité v pohybových rovnicích s použitím palubního anemometru jsou uvedeny v tabulce A4/4.

Tabulka A4/4

Značky použité v pohybových rovnicích s použitím palubního anemometru

Značka

Jednotky

Popis

Af

m2

čelní plocha vozidla

a0 … an

stupně-1

koeficienty aerodynamického odporu jako funkce úhlu relativního směru větru

Am

N

koeficient mechanického odporu

Bm

N/(km/h)

koeficient mechanického odporu

Cm

N/(km/h)2

koeficient mechanického odporu

CD(Y)

 

koeficient aerodynamického odporu v úhlu Y relativního směru větru

D

N

odpor

Daero

N

aerodynamický odpor

Df

N

odpor přední nápravy (včetně pohonu)

Dgrav

N

gravitační odpor

Dmech

N

mechanický odpor

Dr

N

odpor zadní nápravy (včetně pohonu)

Dtyre

N

valivý odpor pneumatik

(dh/ds)

sinus sklonu tratě ve směru jízdy (+ označuje stoupání)

(dv/dt)

m/s2

zrychlení

g

m/s2

gravitační konstanta

mav

kg

aritmetická průměrná hmotnost zkušebního vozidla před určením jízdního zatížení a po něm

ρ

kg/m3

hustota vzduchu

t

s

čas

T

K

teplota

v

km/h

rychlost vozidla

vr

km/h

relativní rychlost větru

Y

stupně

úhel relativního směru zjevného větru ve vztahu ke směru jízdy vozidla

4.3.2.5.1   Obecný vzorec

Pohybová rovnice má následující obecný vzorec:

Formula

kde:

Dmech

=

Dtyre + Df + Dr;

Daero

=

Formula;

Dgrav

=

Formula

V případě, že je sklon zkušební tratě rovný 0,1 procentu po celé délce nebo nižší, lze hodnotu Dgrav stanovit na nulu.

4.3.2.5.2   Modelování mechanického odporu

Mechanický odpor tvořený samostatnými složkami, které představují pneumatiku Dtyre a třecí ztráty na přední a zadní nápravě, Df a Dr včetně ztrát v převodovce, se modeluje jako polynom třetího stupně, který je funkcí rychlosti vozidla v, jak je uvedeno v této rovnici:

Formula

kde:

Am, Bm a Cm jsou určeny v analýze údajů za použití metody nejmenších čtverců. Tyto konstanty odrážejí kombinovaný odpor pohonného systému a pneumatik.

V případě, že zkoušené vozidlo je reprezentativní pro rodinu podle matice jízdního zatížení, koeficient Bm se stanoví na nulu a koeficienty Am a Cm se přepočítají pomocí regresní analýzy metodou nejmenších čtverců.

4.3.2.5.3   Modelování aerodynamického odporu

Koeficient aerodynamického odporu CD(Y) se modeluje jako polynom čtvrtého stupně, který je funkcí úhlu relativního směru větru Y, jak je uvedeno v této rovnici:

Formula

a0 až a4 jsou konstantní koeficienty, jejichž hodnoty jsou určeny v analýze údajů.

Aerodynamický odpor se určí kombinací koeficientu odporu s čelní plochou vozidla Af a relativní rychlostí větru

Formula

Formula

4.3.2.5.4   Konečná podoba pohybová rovnice

Substitucí získáme konečnou podobu pohybové rovnice:

Formula

4.3.2.6   Snížení objemu údajů

Je vytvořena rovnice o třech proměnných, která popisuje sílu jízdního zatížení jako funkci rychlosti F = A + Bv + Cv2, korigovanou s ohledem na standardní okolní teplotu a tlakové podmínky, a za bezvětří. Metoda pro tento analytický proces je popsána v bodech 4.3.2.6.1. až 4.3.2.6.10 této dílčí přílohy.

4.3.2.6.1   Určení kalibračních koeficientů

Pokud nebyly kalibrační faktory pro korekci blokování vozidla stanoveny již dříve, stanoví se pro relativní rychlost větru a úhel relativního směru větru. Zaznamenají se měření rychlosti vozidla v, relativní rychlosti větru vr a relativního směru větru Y ve fázi zahřívání v rámci zkušebního postupu. Provedou se dvojice jízd v opačných směrech na zkušební trati při konstantní rychlosti 80 km/h a u každé jízdy se určí aritmetické průměrné hodnoty v, vr a Y. Zvolí se kalibrační faktory, které minimalizují celkové chyby u hodnot čelního a bočního větru u všech dvojic jízd, tedy součet hodnot (headi – headi+1)2 atd., přičemž headi a headi+1 označují rychlost větru a směr větru u dvojic zkušebních jízd v opačném směru během zahřívání/stabilizace vozidla před zkouškou.

4.3.2.6.2   Odvození pozorování po jednotlivých sekundách

Z údajů shromážděných při jízdách dojezdové zkoušky se určí hodnoty pro v, Formula, vr 2, a Y, a to uplatněním kalibračních faktorů získaných podle bodů 4.3.2.1.3 a 4.3.2.1.4 této dílčí přílohy. Použije se filtrování údajů, aby byly vzorky upraveny na frekvenci 1 Hz.

4.3.2.6.3   Předběžná analýza

Pomocí lineární regrese metodou nejmenších čtverců se všechny datové body ihned analyzují s cílem určit hodnoty Am,Bm, Cm, a0, a1, a2, a3 a a4 při Me Formula, v, vr a ρ.

4.3.2.6.4   Extrémní hodnoty

Vypočte se předpokládaná síla Formula a porovná se s pozorovanými datovými body. Označí se datové body s nadměrnými odchylkami, např. ty, které přesahují tři standardní odchylky.

4.3.2.6.5   Filtrování údajů (nepovinné)

Lze uplatnit vhodné techniky filtrování údajů a zbývající datové body se vyrovnají.

4.3.2.6.6   Vyloučení údajů

Označí se datové body shromážděné v případech, kdy se úhly relativního směru větru odchylují o více než ± 20 stupňů od směru jízdy vozidla. Rovněž se označí datové body v případech, kdy je relativní rychlost větru nižší než + 5 km/h (aby se zabránilo vzniku podmínek, kdy je rychlost zadního větru vyšší než rychlost vozidla). Analýza dat se omezí na rychlosti vozidla v rozsahu rychlostí zvoleném podle bodu 4.3.2.2 této dílčí přílohy.

4.3.2.6.7   Konečná analýza údajů

Všechny údaje, které nebyly označeny, se podrobí analýze pomocí lineární regrese metodou nejmenších čtverců. Při Me a Formula, v, vr, a ρ se určí hodnoty Am, Bm, Cm, a0, a1, a2, a3 a a4.

4.3.2.6.8   Omezená analýza (nepovinné)

Aby bylo možné lépe oddělit aerodynamický a mechanický odpor vozidla, lze provést omezenou analýzu, jejímž prostřednictvím lze opravit čelní plochu vozidla Af a koeficient odporu CD, pokud již byly stanoveny dříve.

4.3.2.6.9   Korekce s ohledem na referenční podmínky

Pohybové rovnice se korigují s ohledem na referenční podmínky stanovené v bodě 4.5 této dílčí přílohy.

4.3.2.6.10   Statistická kritéria pro palubní anemometrii

Vyloučení každé individuální dvojice jízd dojezdové zkoušky musí změnit vypočtené jízdní zatížení pro každou referenční rychlost vj při jízdě dojezdové zkoušky méně, než jak stanoví požadavek konvergence, a to pro všechny hodnotyi aj:

Formula

kde:

ΔFi(vj)

je rozdíl mezi vypočteným jízdním zatížením u všech jízd dojezdové zkoušky a vypočteným jízdním zatížením u vyloučené i-té dvojice jízd dojezdové zkoušky, N,

F(vj)

je vypočtené jízdní zatížení u všech jízd dojezdové zkoušky, N,

vj

je referenční rychlost v km/h,

n

je počet dvojic jízd dojezdové zkoušky včetně všech platných dvojic.

Není-li splněn požadavek konvergence a je-li pro konečné určení jízdního zatížení použito alespoň 5 platných dvojic, dvojice se z analýzy vylučují počínaje dvojicí s nejvyšší změnou ve vypočteném jízdním zatížení, dokud není požadavek konvergence splněn.

4.4   Měření a výpočet jízdního odporu pomocí metody měření točivého momentu

Jako alternativu k dojezdové metodě s jízdou setrvačností lze rovněž použít metodu měření točivého momentu, při níž je jízdní odpor stanoven měřením točivého momentu kola na hnaných kolech u bodů referenční rychlosti po dobu nejméně 5 sekund.

4.4.1   Instalace měřiče točivého momentu

Měřiče točivého momentu na kole se umístí mezi náboj kola a ráfek každého hnaného kola a měří točivý moment nutný k tomu, aby si vozidlo udrželo konstantní rychlost.

Měřič točivého momentu se kalibruje pravidelně alespoň jednou za rok, a to podle vnitrostátních či mezinárodních norem, aby splňoval požadavky na správnost a přesnost.

4.4.2   Postup a získání vzorku údajů

4.4.2.1   Výběr referenčních rychlostí pro stanovení křivky jízdního odporu

Body referenční rychlosti pro stanovení jízdního odporu se zvolí podle bodu 2.2 této dílčí přílohy.

Referenční rychlosti se měří v sestupném pořadí. Na žádost výrobce mohou být mezi měřeními uplatněny fáze stabilizace, přičemž však rychlost stabilizace nesmí být vyšší než nejbližší referenční rychlost.

4.4.2.2   Shromažďování údajů

Pro každou hodnotu vji se s frekvencí odběru vzorků alespoň 10 Hz změří soubory údajů, které sestávají ze skutečné rychlosti Cji, skutečného točivého momentu vj a času za dobu nejméně 5 sekund. Soubory údajů shromážděné za jeden časový úsek pro referenční rychlost vj se považují za jedno měření.

4.4.2.3   Postup měření pomocí měřiče točivého momentu

Před zkušebním měřením pomocí měřiče točivého momentu se provede zahřátí vozidla podle bodu 4.2.4 této dílčí přílohy.

Během zkušebního měření se pokud možno netočí volantem a nepoužívají se brzdy.

Zkouška se opakuje, dokud údaje o jízdním odporu nevyhovují požadavkům na přesnost měření stanoveným v bodě 4.4.3.2 této dílčí přílohy.

Ačkoli se doporučuje, aby každá zkušební jízda proběhla bez přerušení, lze provést jízdy s přerušením, pokud nelze během jediné jízdy shromáždit údaje pro všechny body referenční rychlosti. V případě jízd s přerušením je třeba dbát na to, aby byl stav vozidla v každém bodě jízdy s přerušením co nejustálenější.

4.4.2.4   Odchylka rychlosti

Během měření v jediném bodě referenční rychlosti se odchylka rychlosti od aritmetického průměru rychlosti (vji-vjm), vypočtená podle bodu 4.4.3 této dílčí přílohy, musí pohybovat v rozmezí hodnot v tabulce A4/5.

Aritmetický průměr rychlosti vjm se v žádném bodě referenční rychlosti nesmí odchýlit od referenční rychlosti vj o více než ± 1 km/h nebo o 2 % referenční rychlosti vj podle toho, která hodnota je vyšší.

Tabulka A4/5

Odchylka rychlosti

Doba, s

Odchylka rychlosti, km/h

5-10

± 0,2

10-15

± 0,4

15-20

± 0,6

20-25

± 0,8

25-30

± 1,0

≥ 30

± 1,2

4.4.2.5   Atmosférická teplota

Zkoušky se provádějí za teplotních podmínek definovaných v bodě 4.1.1.2 této dílčí přílohy.

4.4.3   Výpočet aritmetické průměrné rychlosti a aritmetického průměrného točivého momentu

4.4.3.1   Postup výpočtu

U každého měření se vypočítá se aritmetická průměrná rychlost vjm v km/h a aritmetický průměrný točivý moment Cjm v Nm, a to na základě souborů údajů shromážděných podle bodu 4.4.2.2 této dílčí přílohy a za použití těchto rovnic:

Formula

a

Formula

kde:

vji

je skutečná rychlost vozidla z i-tého souboru údajů v bodě referenční rychlosti j, km/h,

k

je počet souborů údajů v jediném měření,

Cji

je skutečný točivý moment u i-tého souboru údajů, Nm,

Cjs

je kompenzace za změnu rychlosti, Nm, získaná následující rovnicí:

Formula

Formula nesmí být vyšší než 0,05 a může být opomenuta, pokud hodnota αj není vyšší než ± 0,005 m/s2;

mst

je hmotnost zkušebního vozidla na začátku měření, přičemž se měří bezprostředně před zahříváním a ne dříve, kg,

mr

je rovnocenná účinná hmotnost rotujících konstrukčních částí podle bodu 2.5.1 této dílčí přílohy, kg;,

rj

je dynamický poloměr pneumatiky stanovený při referenčním bodě 80 km/h nebo při nejvyšším bodě referenční rychlosti vozidla, pokud je tato rychlost nižší než 80 km/h, vypočtený podle této rovnice:

Formula

kde:

n

jsou otáčky hnaného kola, s-1,

αj

je aritmetické průměrné zrychlení v m/s2, které se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

ti

je čas, v němž byl zaznamenán i-tý soubor údajů, s.

4.4.3.2   Přesnost měření

Měření se provádějí v opačných směrech, dokud nejsou získány alespoň tři dvojice měření při každé referenční rychlosti vi, u nichž hodnota Formula vyhovuje přesnosti ρj podle této rovnice:

Formula

kde:

n

je počet dvojic měření pro Cjm;

Formula

je jízdní odpor při rychlosti vj, Nm, získaný rovnicí:

Formula

kde:

Cjmi

je aritmetický průměrný točivý moment i-té dvojice měření při rychlosti vj, v Nm, vyjádřený rovnicí:

Formula

kde:

Cjmai a Cjmbi jsou aritmetické průměrné točivé momenty i-tého měření při rychlosti vj, stanovené podle bodu 4.4.3.1 této dílčí přílohy pro každý směr a i b v uvedeném pořadí, Nm,

s

je standardní odchylka v Nm vypočtená pomocí této rovnice:

Formula

h

je koeficient jako funkce hodnoty n podle tabulky A4/3 v bodě 4.3.1.4.2 této dílčí přílohy.

4.4.4   Určení křivky jízdního odporu

Aritmetická průměrná rychlost vozidla a aritmetický průměrný točivý moment v každém bodě referenční rychlosti se vypočítají pomocí následujících rovnic:

Formula

Formula

Na všechny dvojice údajů (vjm, Cjm) u všech referenčních rychlostí podle bodu 4.4.2.1 této dílčí přílohy se aplikuje následující regresní křivka podle metody nejmenších čtverců znázorňující aritmetický průměrn jízdního odporu, a to za účelem stanovení koeficientů c0, c1 a c2.

Koeficienty c0, c1 a c2, jakož i doby dojezdu měřené na vozidlovém dynamometru (viz bod 8.2.4 této dílčí přílohy) se uvedou ve všech příslušných záznamových arších zkoušky.

V případě, že zkoušené vozidlo je reprezentativní pro rodinu podle matice jízdního zatížení, koeficient c1 se stanoví na nulu a koeficienty c0 a c2 se přepočítají pomocí regresní analýzy metodou nejmenších čtverců.

4.5   Korekce s ohledem na referenční podmínky a měřicí vybavení

4.5.1   Korekční faktor odporu vzduchu

Korekční faktor odporu vzduchu K2 se určí pomocí této rovnice:

Formula

kde:

T

je aritmetický průměr atmosférické teploty u všech jednotlivých jízd v kelvinech (K),

P

je aritmetický průměr atmosférického tlaku, kPa.

4.5.2   Korekční faktor valivého odporu

Korekční faktor valivého odporu K0 v kelvinech-1 (K-1) může být stanoven na základě empirických údajů a schválen schvalovacím orgánech pro konkrétní zkoušku vozidla a pneumatiky, nebo jej lze vypočítat pomocí této rovnice:

Formula

4.5.3   Korekce větru

4.5.3.1   Korekce větru se stacionární anemometrií

4.5.3.1.1

Korekce větru u absolutní rychlosti větru na zkušební silnici se provádí odečtením rozdílu, jejž nelze střídavými jízdami eliminovat z konstanty f0 podle bodu 4.3.1.4.4 této dílčí přílohy nebo z hodnoty c0 podle bodu 4.4.4 této dílčí přílohy.

4.5.3.1.2

Odpor korekce větru w1 pro dojezdovou metodu nebo w2 pro metodu s měřením točivého momentu se vypočítá těmito rovnicemi:

Formula

Formula

kde:

w1

je odpor korekce větru pro dojezdovou metodu, N,

f2

je koeficient aerodynamické hodnoty podle bodu 4.3.1.4.4 této dílčí přílohy,

vw

je nižší aritmetická průměrná rychlost větru v opačných směrech na zkušební silnici během zkoušky, m/s,

w2

je odpor korekce větru pro metodu s měřením točivého momentu, Nm,

c2

je koeficient aerodynamické hodnoty pro metodu s měřením točivého momentu podle bodu 4.4.4 této dílčí přílohy.

4.5.3.2   Korekce větru s využitím palubní anemometrie

V případě, že je dojezdová metoda založena na palubní anemometrii, nastaví se hodnoty w1 a w2 v rovnicích v bodě 4.5.3.1.2 na nulu, jelikož korekce větru již byla provedena podle bodu 4.3.2 této dílčí přílohy.

4.5.4   Korekční faktor zkušební hmotnosti

Korekční faktor K1 pro zkušební hmotnost zkušebního vozidla se určí touto rovnicí:

Formula

kde:

f0

je konstanta, N,

TM

je zkušební hmotnost zkušebního vozidla v kg,

mav

je skutečná zkušební hmotnost zkušebního vozidla určená podle bodu 4.3.1.4.4 této dílčí přílohy v kg.

4.5.5   Korekce křivky jízdního zatížení

4.5.5.1   Křivka určená v bodě 4.3.1.4.4 této dílčí přílohy se koriguje s ohledem na referenční podmínky takto:

Formula

kde:

F*

je jízdní zatížení po korekci, N,

f0

je konstanta, N,

f1

je koeficient prvního stupně, N·(h/km),

f2

je koeficient druhého stupně, N·(h/km),

K0

je korekční faktor valivého odporu definovaný v bodě 4.5.2 této dílčí přílohy,

K1

je korekční faktor zkušební hmotnosti definovaný v bodě 4.5.4 této dílčí přílohy,

K2

je korekční faktor odporu vzduchu definovaný v bodě 4.5.1 této dílčí přílohy,

T

je aritmetický průměr okolní atmosférické teploty, °C,

v

je rychlost vozidla v km/h,

w1

je korekční faktor větru definovaný v bodě 4.5.3 této dílčí přílohy, N.

Výsledek výpočtu ((f0 – w1 – K1) × (1 + K0 x (T-20))) se použije jako koeficient cílového jízdního zatížení At ve výpočtu nastavení zatížení vozidlového dynamometru, které je popsáno v bodě 8.1 této dílčí přílohy.

Výsledek výpočtu (f1 x (1 + K0 x (T-20))) se použije jako koeficient cílového jízdního zatížení Bt ve výpočtu nastavení zatížení vozidlového dynamometru, které je popsáno v bodě 8.1 této dílčí přílohy.

Výsledek výpočtu (K2 x f2) se použije jako koeficient cílového jízdního zatížení Ct ve výpočtu nastavení zatížení vozidlového dynamometru, které je popsáno v bodě 8.1 této dílčí přílohy.

4.5.5.2   Křivka určená podle bodu 4.4.4 této dílčí přílohy se koriguje s ohledem na referenční podmínky a instalované měřicí vybavení následujícím postupem.

4.5.5.2.1.   Korekce s ohledem na referenční podmínky

Formula

kde:

C*

je jízdní odpor po korekci, Nm,

c0

je konstanta stanovená podle bodu 4.4.4 této dílčí přílohy, Nm,

c1

je koeficient prvního stupně podle bodu 4.4.4 této dílčí přílohy, Nm (h/km),

c2

je koeficient druhého stupně podle bodu 4.4.4 této dílčí přílohy, Nm (h/km)2,

K0

je korekční faktor valivého odporu definovaný v bodě 4.5.2 této dílčí přílohy,

K1

je korekční faktor zkušební hmotnosti definovaný v bodě 4.5.4 této dílčí přílohy,

K2

je korekční faktor odporu vzduchu definovaný v bodě 4.5.1 této dílčí přílohy,

v

je rychlost vozidla v km/h,

T

je aritmetický průměr atmosférické teploty, °C,

w2

je korekční faktor větru definovaný v bodě 4.5.3 této dílčí přílohy.

4.5.5.2.2   Korekce s ohledem na nainstalované měřiče točivého momentu

Je-li jízdní odpor stanoven metodou s měřením točivého momentu, je třeba provést korekci jízdního odporu s ohledem na vliv aerodynamických vlastností měřiče točivého momentu umístěného na vnější straně vozidla.

Koeficient jízdního odporu c2 se koriguje podle této rovnice:

Formula

kde:

Δ(CD × Af) = (CD × Af) - (CD’ × Af’)

CD’ × Af’

je součin koeficientu aerodynamického odporu a čelní plochy vozidla s nainstalovaným měřičem točivého momentu, přičemž měření probíhá v aerodynamickém tunelu, který splňuje kritéria bodu 3.2 této dílčí přílohy, m2,

CD × Af

je součin koeficientu aerodynamického odporu a čelní plochy vozidla bez nainstalovaného měřiče točivého momentu, přičemž měření probíhá v aerodynamickém tunelu, který splňuje kritéria bodu 3.2 této dílčí přílohy, m2.

4.5.5.2.3   Koeficienty cílového jízdního odporu

Výsledek výpočtu ((c0 – w2 – K1) × (1 + K0 x (T-20))) se použije jako koeficient cílového jízdního odporu at ve výpočtu nastavení zatížení vozidlového dynamometru, které je popsáno v bodě 8.2 této dílčí přílohy.

Výsledek výpočtu (c1 × (1 + K0 × (T-20))) se použije jako koeficient cílového jízdního odporu bt ve výpočtu nastavení zatížení vozidlového dynamometru, které je popsáno v bodě 8.2 této dílčí přílohy.

Výsledek výpočtu (c2corr × r) se použije jako koeficient cílového jízdního odporu ct ve výpočtu nastavení zatížení vozidlového dynamometru, které je popsáno v bodě 8.2 této dílčí přílohy.

5.   Metoda výpočtu jízdního zatížení nebo jízdního odporu na základě parametrů vozidla

5.1   Výpočet jízdního zatížení nebo jízdního odporu na základě reprezentativního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení

Je-li jízdní zatížení reprezentativního vozidla určeno metodou popsanou v bodě 4.3 této dílčí přílohy, vypočítá se jízdní zatížení individuálního vozidla podle bodu 5.1.1 této dílčí přílohy.

Je-li jízdní odpor reprezentativního vozidla určen metodou popsanou v bodě 4.4 této dílčí přílohy, vypočítá se jízdní odpor individuálního vozidla podle bodu 5.1.2 této dílčí přílohy.

5.1.1

Pro výpočet jízdního zatížení vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení se použijí parametry vozidla popsané v bodě 4.2.1.4 této dílčí přílohy a koeficienty jízdního zatížení reprezentativního zkušebního vozidla určené podle bodu 4.3 této dílčí přílohy.

5.1.1.1

Síla jízdního zatížení u individuálního vozidla se vypočítá touto rovnicí:

Formula

kde:

Fc

je vypočtená síla jízdního zatížení jako funkce rychlosti vozidla, N,

f0

je koeficient konstantního jízdního zatížení (N) definovaný touto rovnicí:

Formula

f0r

je koeficient konstantního jízdního zatížení reprezentativního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, N,

f1

je koeficient jízdního zatížení prvního stupně a je stanoven na nulu,

f2

je koeficient jízdního zatížení druhého stupně, N·(h/km)2, definovaný touto rovnicí:

Formula

f2r

je koeficient jízdního zatížení druhého stupně u reprezentativního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, N·(h/km)2,

v

je rychlost vozidla v km/h,

TM

je skutečná zkušební hmotnost individuálního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, kg,

TMr

je zkušební hmotnost reprezentativního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, kg,

Af

je čelní plocha individuálního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, m2,

Afr

je čelní plocha reprezentativního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, m2,

RR

je valivý odpor pneumatik individuálního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, kg/t,

RRr

je valivý odpor pneumatik reprezentativního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, kg/t.

5.1.2

Pro výpočet jízdního odporu vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení se použijí parametry vozidla popsané v bodě 4.2.1.4 této dílčí přílohy a koeficienty jízdního odporu reprezentativního zkušebního vozidla určené podle bodu 4.4 této dílčí přílohy.

5.1.2.1

Jízdní odpor u individuálního vozidla se vypočítá touto rovnicí:

Formula

kde:

Cc

je vypočtený jízdní odpor jako funkce rychlosti vozidla, Nm,

c0

je koeficient konstantního jízdního odporu (Nm) definovaný touto rovnicí:

Formula

c0r

je koeficient konstantního jízdního odporu reprezentativního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, Nm;

c1

je koeficient jízdního odporu prvního stupně a je stanoven na nulu,

c2

je koeficient jízdního odporu druhého stupně, Nm·(h/km)2, definovaný touto rovnicí:Formula

c2r

je koeficient jízdního odporu druhého stupně u reprezentativního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, N·(h/km)2,

v

je rychlost vozidla v km/h,

TM

je skutečná zkušební hmotnost individuálního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, kg,

TMr

je zkušební hmotnost reprezentativního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, kg,

Af

je čelní plocha individuálního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, m2,

Afr

je čelní plocha reprezentativního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, m2,

RR

je valivý odpor pneumatik individuálního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, kg/t,

RRr

je valivý odpor pneumatik reprezentativního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, kg/t,

r’

je dynamický poloměr pneumatiky na vozidlovém dynamometru získaný při rychlosti 80 km/h, m,

1,02

je přibližný koeficient vyrovnávající ztráty poháněcí soustavy.

5.2   Výpočet standardního jízdního zatížení na základě parametrů vozidla

5.2.1

Jako alternativu k určení jízdního zatížení dojezdovou metodou nebo metodou s měřením točivého momentu lze použít metodu výpočtu standardního jízdního zatížení.

Pro výpočet standardního jízdního zatížení na základě parametrů vozidla se použije několik parametrů, např. zkušební hmotnost a šířka a výška vozidla. Standardní jízdní zatížení Fc se vypočte pro body referenční rychlosti.

5.2.2

Standardní jízdní zatížení se vypočte pomocí této rovnice:

Formula

kde:

Fc

je vypočtená síla standardního jízdního zatížení jako funkce rychlosti vozidla, N,

f0

je koeficient konstantního jízdního zatížení (N) definovaný touto rovnicí:

Formula

f1

je koeficient jízdního zatížení prvního stupně a je stanoven na nulu,

f2

je koeficient jízdního zatížení druhého stupně, N·(h/km)2, definovaný touto rovnicí:

Formula

v

je rychlost vozidla v km/h,

TM

zkušební hmotnost, kg,

width

šířka vozidla definovaná v bodě 6.2 normy ISO 612:1978, m,

height

výška vozidla definovaná v bodě 6.3 normy ISO 612:1978, m.

6.   Metoda aerodynamického tunelu

Metoda aerodynamického tunelu je metoda měření jízdního zatížení použitím kombinace aerodynamického tunelu a vozidlového dynamometru nebo aerodynamického tunelu a pásového dynamometru. Zkušební stavy mohou být samostatná zařízení, nebo mohou být navzájem integrované.

6.1   Metoda měření

6.1.1

Jízdní zatížení se určí:

a)

přičtením sil jízdního zatížení naměřených v aerodynamickém tunelu k silám naměřeným pomocí pásového dynamometru, nebo

b)

přičtením sil jízdního zatížení naměřených v aerodynamickém tunelu k silám naměřeným pomocí vozidlového dynamometru.

6.1.2

Aerodynamický odpor se měří v aerodynamickém tunelu.

6.1.3

Valivý odpor a ztráty poháněcí soustavy se měří pomocí pásového nebo vozidlového dynamometru, přičemž se měří současně přední i zadní náprava.

6.2   Schválení zařízení schvalovacím orgánem

Výsledky metody aerodynamického tunelu se srovnají s výsledky získanými dojezdovou, aby se prokázala způsobilost zařízení, a zaznamenají se do všech příslušných zkušebních protokolů.

6.2.1   Schvalovací orgán vybere tři vozidla. Tato vozidla musí pokrývat škálu vozidel (např. velikost, hmotnost), která má být podle plánu měřena pomocí dotčených zařízení.

6.2.2   Provedou se dvě samostatné dojezdové zkoušky s každým ze tří vozidel podle bodu 4.3 této dílčí přílohy a podle uvedeného bodu se určí výsledné koeficienty jízdního zatížení f0, f1 a f2 a provede se jejich korekce podle bodu 4.5.5 této dílčí přílohy. Výsledky dojezdové zkoušky u zkušebního vozidla jsou aritmetickým průměrem koeficientů jízdního zatížení jeho dvou samostatných dojezdových zkoušek. Je-li nutné provést více než dvě dojezdové zkoušky, aby byla splněna kritéria pro schválení zařízení, všechny platné zkoušky se zprůměrují.

6.2.3   Měření metodou aerodynamického tunelu podle bodů 6.3 až 6.7 této dílčí přílohy se provádí na stejných třech vozidlech, která byla vybrána podle bodu 6.2.1 této dílčí přílohy, a za stejných podmínek, přičemž se stanoví výsledné koeficienty jízdního zatížení f0, f1 a f2.

Pokud se výrobce rozhodne, že použije některý či některé z alternativních postupů, jež jsou k dispozici v rámci metody aerodynamického tunelu (tj. bod 6.5.2.1 týkající se stabilizace, body 6.5.2.2 a 6.5.2.3 týkající se postupu a bod 6.5.2.3.3 týkající se nastavení dynamometru), použijí se tyto postupy také pro schválení zařízení.

6.2.4   Kritéria pro schválení

Použité zařízení nebo kombinace zařízení se schválí, jsou-li splněna obě následující kritéria:

(a)

rozdíl v energii pro cyklus, vyjádřený jako εk, mezi metodou aerodynamického tunelu a dojezdovou metodou, musí být v rozmezí ± 0,05 u každého ze všech tří vozidel (k) podle této rovnice:

Formula

kde:

εk

je rozdíl mezi energií pro cyklus v rámci celého cyklu WLTC třídy 3 pro vozidla u metody aerodynamického tunelu a dojezdové metody, v procentech,

Ek,WTM

je energie pro cyklus v rámci celého cyklu WLTC třídy 3 pro vozidlo k, počítaná s jízdním zatížením odvozeným metodou aerodynamického tunelu (WTM) a vypočtená podle bodu 5 dílčí přílohy 7, J,

Ek,coastdown

je energie pro cyklus v rámci celého cyklu WLTC třídy 3 pro vozidlo k, počítaná s jízdním zatížením odvozeným dojezdovou metodou, vypočtená podle bodu 5 dílčí přílohy 7, J; a

(b)

aritmetický průměr

Formula

všech tří rozdílů se musí pohybovat v rozpětí 0,02.Formula

Zařízení lze používat k určování jízdního zatížení nanejvýš po dobu dvou let od schválení.

Každá kombinace válcového vozidlového dynamometru nebo pohyblivého pásu a aerodynamického tunelu se schválí samostatně.

6.3   Příprava vozidla a teplota

Stabilizace a příprava vozidla se provádí podle bodů 4.2.1 a 4.2.2 této dílčí přílohy a vztahuje se jak na měření na pásovém dynamometru, tak válcovém vozidlovém dynamometru a v aerodynamickém tunelu.

V případě, že je uplatněn alternativní postup zahřátí popsaný v bodě 6.5.2.1, provede se úprava cílové zkušební hmotnosti, vážení vozidla a měření bez řidiče ve vozidle.

Ve zkušební komoře pro zkoušky na pásovém nebo vozidlovém dynamometru musí být teplota nastavena na 20 °C s dovolenou odchylkou ± 3 °C. Na žádost výrobce může být teplota nastavena na 23 °C s dovolenou odchylkou ± 3 °C.

6.4   Postup zkoušky v aerodynamickém tunelu

6.4.1   Kritéria pro aerodynamický tunel

Konstrukce aerodynamického tunelu, zkušební metody a korekce musí umožnit dosáhnout hodnoty (CD × Af), která je reprezentativní pro silniční (CD × Af) hodnotu, s opakovatelností 0,015 m2.

U všech měření (CD × Af) musí být splněna kritéria pro aerodynamický tunel uvedená v bodě 3.2 této dílčí přílohy s následujícími úpravami:

a)

pevný poměr blokování popsaný v bodě 3.2.4 této dílčí přílohy je nižší než 25 %;

b)

povrch pásu, který je ve styku s pneumatikou, přesahuje délku styčné plochy této pneumatiky alespoň o 20 % a je alespoň stejně široký jako styčná plocha;

c)

standardní odchylka celkového tlaku vzduchu na výstupu trysky popsaná v bodě 3.2.8 této dílčí přílohy je nižší než 1 %;

d)

poměr blokování záchytného systému popsaný v bodě 3.2.10 této dílčí přílohy je nižší než 3 %.

6.4.2   Měření v aerodynamickém tunelu

Vozidlo se nachází ve stavu popsaném v bodě 6.3 této dílčí přílohy.

Vozidlo se umístí souběžně k podélné středové linii tunelu, přičemž maximální odchylka činí 10 mm.

Vozidlo se umístí v úhlu relativního směru větru 0° s tolerancí ± 0,1°.

Aerodynamický odpor se měří alespoň po dobu 60 sekund a s minimální frekvencí 5 Hz. Jinak lze odpor měřit s minimální frekvencí 1 Hz, přičemž je následně odebráno alespoň 300 vzorků. Výsledkem je aritmetický průměr odporu.

V případě, že vozidlo má pohyblivé aerodynamické části karoserie, uplatní se bod 4.2.1.5 této dílčí přílohy. Jsou-li pohyblivé části závislé na rychlosti, změří se v aerodynamickém tunelu každá příslušná poloha a schvalovacímu orgánu se předloží důkazy o vztahu mezi referenční rychlostí, polohou pohyblivé části a odpovídající hodnotou (CD × Af).

6.5   Použití pásu u metody aerodynamického tunelu

6.5.1   Kritéria pro pás

6.5.1.1   Popis zkušebního stavu s pásem

Kola se otáčejí na pásech, které nemění valivé vlastnosti kol ve srovnání s vlastnostmi na silnici. Měřené síly ve směru x zahrnují třecí síly poháněcí soustavy.

6.5.1.2   Záchytný systém vozidla

Dynamometr se vybaví centrovacím zařízením, které srovná vozidlo s dovolenou odchylkou ± 0,5 stupňů rotace kolem osy z. Záchytný systém udržuje vycentrovanou polohu hnaného kola po celou dobu jízdy dojezdové zkoušky při určování jízdního zatížení v rámci těchto mezních hodnot:

6.5.1.2.1

Boční poloha (osa y)

Vozidlo musí zůstat nasměrováno ve směru y, přičemž je třeba minimalizovat pohyb do stran.

6.5.1.2.2

Přední a zadní poloha (osa x)

Aniž je dotčen požadavek bodu 6.5.1.2.1 této dílčí přílohy, obě nápravy se musí nacházet v rozmezí ± 10 mm od bočních středových linií pásu.

6.5.1.2.3

Svislá sila

Záchytný systém je navržen tak, aby na hnaná kola nepůsobila žádná svislá síla.

6.5.1.3   Přesnost měřených sil

Změří se pouze jediná reakční síla pro otáčení kol. Do výsledku se nezahrnou žádné vnější síly (např. síla vzduchu z ventilátoru chlazení, záchyty vozidla, aerodynamické reakční síly pásu, ztráty u dynamometru atd.).

Síla ve směru x se měří s přesností ± 5 N.

6.5.1.4   Regulace rychlosti pásu

Rychlost pásu se reguluje s přesností ± 0,1 km/h.

6.5.1.5   Povrch pásu

Povrch pásu je čistý, suchý a bez cizího materiálu, který by mohl být příčinou prokluzu pneumatik.

6.5.1.6   Chlazení

Na vozidlo musí vát proud vzduchu o proměnlivé rychlosti. Stanovený bod lineární rychlosti vzduchu na výstupu ventilátoru se rovná odpovídající rychlosti dynamometru, která převyšuje rychlosti při měření, jež činí 5 km/h. Odchylka lineární rychlosti vzduchu na výstupu ventilátoru musí zůstat v rozmezí ± 5 km/h nebo ± 10 % odpovídající rychlosti při měření podle toho, která hodnota je vyšší.

6.5.2   Měření na pásu

Měření lze provést buď podle bodu 6.5.2.2, nebo bodu 6.5.2.3 této dílčí přílohy.

6.5.2.1.   Stabilizace

Vozidlo se stabilizuje na dynamometru v souladu s body 4.2.4.1.1 až 4.2.4.1.3 této dílčí přílohy.

Nastavení zatížení dynamometru Fd pro stabilizaci je následující:

Formula

kde:

ad

=

0,

bd

=

0,

cd

=

Formula

Ekvivalentní setrvačná hmotnost dynamometru je zkušební hmotnost.

Aerodynamický odpor použitý k nastavení zatížení se převezme z bodu 6.7.2 této dílčí přílohy a může být přímo stanoven jako vstup. Jinak se použijí hodnoty ad, bd, a cd podle tohoto bodu.

Na žádost výrobce lze jako alternativu k bodu 4.2.4.1.2 této dílčí přílohy provést zahřátí jízdou vozidla na pásu.

V takovém případě rychlost při zahřívání činí 110 % maximální rychlosti příslušného zkušebního cyklu WLTC a doba trvání přesahuje 1 200 sekund, dokud není změna měřené síly za dobu 200 sekund nižší než 5 N.

6.5.2.2   Měření při ustálených rychlostech

6.5.2.2.1

Zkouška se provádí od nejvyššího bodu referenční rychlosti po nejnižší.

6.5.2.2.2

Bezprostředně po měření v předchozím bodě rychlosti se provede zpomalení ze stávajícího na nejbližší příslušný bod referenční rychlosti, a to plynule při zpomalení přibližně 1 m/s2.

6.5.2.2.3

Referenční rychlost se ustálí minimálně na dobu 4 sekund a maximálně na 10 sekund. Měřicí vybavení musí zajistit, aby signál měřené síly byl po této době ustálen.

6.5.2.2.4

Síla při každé referenční rychlosti se měří alespoň po dobu 6 sekund, přičemž rychlost vozidla je neměnná. Výsledná síla pro tento bod referenční rychlosti FjDyno je aritmetický průměr síly během měření.

Kroky popsané v bodech 6.5.2.2.2 až 6.5.2.2.4 této dílčí přílohy se zopakují pro každou referenční rychlost.

6.5.2.3   Měření při zpomalování

6.5.2.3.1

Stabilizace a nastavení dynamometru se provedou podle bodu 6.5.2.1 této dílčí přílohy. Před každou jízdou setrvačností se vozidlo musí pohybovat nejvyšší referenční rychlostí nebo v případě, že je použit alternativní postup zahřátí, rychlostí, která dosahuje 110 % nejvyšší referenční rychlosti, a to alespoň po dobu jedné minuty. Následně vozidlo zrychlí přinejmenším na rychlost, která o 10 km/h převyšuje nejvyšší referenční rychlost, a ihned poté začne jízda setrvačností (fáze dojezdu).

6.5.2.3.2

Měření se provádí podle bodů 4.3.1.3.1 až 4.3.1.4.4 této dílčí přílohy. Jízda setrvačností v obou směrech není nutná a použije se rovnice použitá k výpočtu hodnoty Δtji uvedená v bodě 4.3.1.4.2 této dílčí přílohy. Měření se zastaví po dvou zpomaleních, jestliže síla při obou jízdách setrvačností v každém bodě referenční rychlosti činí ± 10 N, jinak se provedou alespoň tři jízdy setrvačností při uplatnění kritérií stanovených v bodě 4.3.1.4.2 této dílčí přílohy.

6.5.2.3.3

Síla fjDyno při každé referenční rychlosti vj se vypočítá odečtením simulované aerodynamické síly:

Formula

kde:

fjDecel

je síla určená rovnicí pro výpočet hodnoty Fj podle bodu 4.3.1.4.4 této dílčí přílohy v bodě referenční rychlosti j, N,

cd

je daný koeficient dynamometru definovaný v bodě 6.5.2.1 této dílčí přílohy, N/(km/h)2.

Alternativně lze na žádost výrobce hodnotu cd během dojezdu a pro účely výpočtu hodnoty fjDyno stanovit na nulu.

6.5.2.4   Podmínky měření

Vozidlo se nachází ve stavu popsaném v bodě 4.3.1.3.2 této dílčí přílohy.

Při jízdě dojezdové zkoušky je zařazen neutrál. Pokud možno se netočí volantem a nepoužívají se brzdy.

6.5.3   Výsledek měření při zkoušce na pásu

Výsledek pásového dynamometru fjDyno se pro další výpočty v bodě 6.7 této dílčí přílohy označuje jako fj.

6.6   Použití vozidlového dynamometru pro metodu aerodynamického tunelu

6.6.1.   Kritéria

Kromě ustanovení bodů 1 a 2 dílčí přílohy 5 se uplatní kritéria popsaná v bodech 6.6.1.1 až 6.6.1.6 této dílčí přílohy.

6.6.1.1   Popis vozidlového dynamometru

Přední a zadní nápravy se vybaví jedním válcem o průměru nejméně 1,2 metru. Měřené síly ve směru x zahrnují třecí síly poháněcí soustavy.

6.6.1.2   Záchytný systém vozidla

Dynamometr se vybaví centrovacím zařízením, které udržuje vozidlo v požadovaném směru. Při stanovování jízdního zatížení udržuje záchytný systém vycentrovanou polohu hnaného kola po celou dobu jízdy setrvačností v rozmezí těchto doporučených mezních hodnot.

6.6.1.2.1

Poloha vozidla

Vozidlo, které má být podrobeno zkoušce, se umístí na válec vozidlového dynamometru, který je definován v bodě 7.3.3 této dílčí přílohy.

6.6.1.2.2

Svislá síla

Záchytný systém musí splňovat požadavky bodu 6.5.1.2.3 této dílčí přílohy.

6.6.1.3   Přesnost měřených sil

Přesnost měřených sil odpovídá bodu 6.5.1.3 této dílčí přílohy kromě síly ve směru x, která se měří s přesností popsanou v bodě 2.4.1 dílčí přílohy 5.

6.6.1.4   Regulace rychlosti dynamometru

Rychlost válce se reguluje s přesností ± 0,2 km/h.

6.6.1.5   Povrch válce

Povrch válce je popsán v bodě 6.5.1.5 této dílčí přílohy.

6.6.1.6   Chlazení

Chladicí ventilátor je popsán v bodě 6.5.1.6 této dílčí přílohy.

6.6.2   Měření na dynamometru

Měření se provádí podle bodu 6.5.2 této dílčí přílohy.

6.6.3   Korekce křivky válce vozidlového dynamometru

Síly naměřené na vozidlovém dynamometru se korigují s ohledem na referenční hodnotu odpovídající podmínkám na silnici (plochý povrch) a výsledek se označí jako fj.

Formula

kde:

c1

je podíl valivého odporu pneumatiky z hodnoty fjDyno,

c2

je korekční faktor specifického poloměru vozidlového dynamometru,

fjDyno

je síla vypočtená v bodě 6.5.2.3.3 pro každou referenční rychlost j, N,

RWheel

je polovina jmenovitého konstrukčního průměru pneumatiky, m,

RDyno

je poloměr válce vozidlového dynamometru, m.

Výrobce a schvalovací orgán se dohodnou na tom, které faktory c1 a c2 se použijí, a to na základě důkazů podle srovnávacího testu, které předloží výrobce pro škálu vlastností pneumatik, které mají být zkoušeny na vozidlovém dynamometru.

Alternativně lze použít tuto konzervativní rovnici:

Formula

6.7   Výpočty

6.7.1   Korekce výsledků získaných na pásu a na vozidlovém dynamometru

Naměřené síly stanovené podle bodů 6.5 a 6.6 této dílčí přílohy se korigují s ohledem na referenční podmínky pomocí této rovnice:

Formula

kde:

FDj

je korigovaný odpor naměřený na pásu nebo vozidlovém dynamometru při referenční rychlosti j, N,

fj

je naměřená síla při referenční rychlosti j, N,

K0

je korekční faktor valivého odporu definovaný v bodě 4.5.2 této dílčí přílohy, K-1,

K1

je korekční faktor zkušební hmotnosti definovaný v bodě 4.5.4 této dílčí přílohy, N,

T

je aritmetická průměrná teplota ve zkušební komoře během měření, K.

6.7.2   Výpočet aerodynamické síly

Aerodynamický odpor se vypočítá pomocí níže uvedené rovnice. Je-li vozidlo vybaveno pohyblivými aerodynamickými částmi karoserie, které mohou být ovlivněny rychlostí vozidla, uplatní se na dotčené body referenční rychlosti odpovídající hodnoty (CD × Af).

Formula

kde:

FAj

je aerodynamický odpor naměřený v aerodynamickém tunelu při referenční rychlosti j, N,

(CD × Af)j

je součin koeficientu odporu a čelní plochy v určitém bodě referenční rychlosti j, v příslušných případech, m2,

ρ0

je hustota suchého vzduchu definovaná v bodě 3.2.10 této přílohy, kg/m3,

vj

je referenční rychlost j, km/h.

6.7.3   Výpočet hodnot jízdního zatížení

Celkové jízdní zatížení jako součet výsledných hodnot získaných podle bodů 6.7.1 a 6.7.2 této dílčí přílohy se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

pro všechny příslušné body referenční rychlosti j, N,

Pro všechny vypočtené hodnoty F* j se vypočítají koeficienty f0, f1 a f2 v rovnici pro jízdní zatížení, a to pomocí regresní analýzy metodou nejmenších čtverců, a použijí se jako cílové koeficienty v bodě 8.1.1 této dílčí přílohy.

V případě, že vozidlo zkoušené metodou aerodynamického tunelu je reprezentativní pro rodinu podle matice jízdního zatížení, koeficient f1 se stanoví na nulu a koeficienty f0 a f2 se přepočítají pomocí regresní analýzy metodou nejmenších čtverců.

7.   Převedení jízdního zatížení na vozidlový dynamometr

7.1   Příprava na zkoušku na vozidlovém dynamometru

7.1.1   Laboratorní podmínky

7.1.1.1   Válec (válce)

Válce vozidlového dynamometru musí být čisté, suché a prosté cizího materiálu, který by mohl být příčinou prokluzu pneumatik. V případě vozidlových dynamometrů s více válci se dynamometr provozuje ve stejném připojeném či odpojeném stavu jako při následné zkoušce typu 1. Rychlost dynamometru se měří na válci, který je připojený k zařízení k pohlcování výkonu.

7.1.1.1.1   Prokluz pneumatik

Na vozidlo nebo do něj lze umístit přídavnou zátěž, aby se zamezilo prokluzu pneumatik. Výrobce provede nastavení zatížení na vozidlovém dynamometru s přídavnou zátěží. Přídavná zátěž musí být použita jak pro nastavení zatížení, tak pro zkoušky emisí a spotřeby paliva. Použití přídavné zátěže se zaznamená ve všech příslušných záznamových arších zkoušky.

7.1.1.2   Teplota v místnosti

Laboratorní atmosférická teplota se nastaví na 23 °C a během zkoušky nesmí kolísat o více než ± 5 °C, pokud následná zkouška nevyžaduje jinak.

7.2   Příprava vozidlového dynamometru

7.2.1   Nastavení setrvačné hmotnosti

Ekvivalentní setrvačná hmotnost vozidlového dynamometru se nastaví podle bodu 2.5.3 této dílčí přílohy. Nemůže-li vozidlový dynamometr dodržet nastavení setrvačné hmotnosti přesně, použije se nejbližší vyšší nastavení setrvačné hmotnosti s maximálním navýšením o 10 kg.

7.2.2   Zahřátí vozidlového dynamometru

Dynamometr se zahřeje v souladu s doporučeními výrobce dynamometru nebo případně tak, aby bylo možné stabilizovat třecí ztráty dynamometru.

7.3   Příprava vozidla

7.3.1   Úprava tlaku v pneumatikách

Tlak v pneumatikách při teplotě při odstavení u zkoušky typu 1 se nastaví nejvýše na 50 % nad úrovní dolní mezní hodnoty rozsahu tlaku v pneumatikách pro zvolenou pneumatiku, jak stanoví výrobce vozidla (viz bod 4.2.2.3 této dílčí přílohy), a zaznamená se do všech příslušných zkušebních protokolů.

7.3.2   Pokud určení nastavení dynamometru nemůže splnit kritéria popsaná v bodě 8.1.3 této dílčí přílohy kvůli silám, které nelze opakovat, vozidlo se vybaví režimem dojezdu. Režim dojezdu schválí schvalovací orgán a použití tohoto režimu se zaznamená ve všech příslušných zkušebních protokolech.

7.3.2.1   Je-li vozidlo vybaveno režimem dojezdu, spustí se tento režim jak při určování jízdního zatížení, tak na vozidlovém dynamometru.

7.3.3   Umístění vozidla na dynamometr

Zkoušené vozidlo se umístí na vozidlový dynamometr tak, aby směřovalo rovně vpřed, a bezpečně se uchytí. V případě, že je použit jednoválcový dynamometr, musí střed styčné plochy pneumatiky na válci být od vrchní hrany válce vzdálen ± 25 mm nebo ± 2 % průměru válce, podle toho, která hodnota je menší.

7.3.3.1   Je-li použita metoda měření točivého momentu, tlak v pneumatikách se upraví tak, aby se dynamický poloměr pohyboval v rozpětí 0,5 % dynamického poloměru rj vypočteného pomocí rovnic uvedených v bodě 4.4.3.1 této dílčí přílohy v bodě referenční rychlosti 80 km/h. Dynamický poloměr na vozidlovém dynamometru se vypočítá postupem podle bodu 4.4.3.1 této dílčí přílohy.

Pokud tato úprava přesahuje rozsah definovaný v bodě 7.3.1 této dílčí přílohy, metoda měření točivého momentu se nepoužije.

7.3.4   Zahřátí vozidla

7.3.4.1   Vozidlo se zahřeje pomocí příslušného cyklu WLTC. V případě, že vozidlo bylo zahříváno při 90 % maximální rychlosti nejbližší vyšší fáze během postupu definovaného v bodě 4.2.4.1.2 této dílčí přílohy, doplní se tato nejbližší vyšší fáze k příslušnému cyklu WLTC.

Tabulka A4/6

Zahřátí vozidla

Třída vozidla

Příslušný cyklus WLTC

Uplatnění nejbližší vyšší fáze

Cyklus zahřívání

Třída 1

Low1 + Medium1

nepoužije se

Low1 + Medium1

Třída 2

Low2 + Medium2 + High2 + Extra High2

nepoužije se

Low2 + Medium2 + High2 + Extra High2

Low2 + Medium2 + High2

ano (Extra High2)

 

ne

Low2 + Medium2 + High2

Třída 3

Low3 + Medium3 + High3 + Extra High3

Low3 + Medium3 + High3 + Extra High3

Low3 + Medium3 + High3 + Extra High3

Low3 + Medium3 + High3

ano (Extra High3)

 

ne

Low3 + Medium3 + High3

7.3.4.2   Pokud je již vozidlo zahřáté, musí během fáze cyklu WLTC uplatněné podle bodu 7.3.4.1 této dílčí přílohy jet nejvyšší rychlostí.

7.3.4.3.   Alternativní postup zahřátí

7.3.4.3.1

Na žádost výrobce vozidla a se souhlasem schvalovacího orgánu lze použít alternativní postup zahřátí vozidla. Schválený alternativní postup zahřátí lze použít u vozidel ve stejné rodině jízdního zatížení, přičemž tento postup musí splňovat požadavky uvedené v bodech 7.3.4.3.2 až 7.3.4.3.5 této dílčí přílohy.

7.3.4.3.2

Zvolí se alespoň jedno vozidlo, které reprezentuje rodinu jízdního zatížení.

7.3.4.3.3

Energetická náročnost cyklu vypočtená podle bodu 5 dílčí přílohy 7 s korigovanými koeficienty jízdního zatížení f0a, f1a a f2a pro alternativní postup zahřátí musí mít přinejmenším stejnou hodnotu jako energetická náročnost cyklu vypočtená s koeficienty cílového jízdního zatížení f0, f1 a f2 pro každou příslušnou fázi.

Korigované koeficienty jízdního zatížení f0a, f1a a f2a se vypočítají pomocí těchto rovnic:

Formula Formula Formula

kde:

Ad_alt, Bd_alt a Cd_alt

jsou koeficienty nastavení vozidlového dynamometru po alternativním postupu zahřátí,

Ad_WLTC, Bd_WLTC a Cd_WLTC

jsou koeficienty nastavení vozidlového dynamometru po postupu zahřátí v rámci cyklu WLTC podle bodu 7.3.4.1 této dílčí přílohy a platném nastavení vozidlového dynamometru podle bodu 8 této dílčí přílohy.

7.3.4.3.4

Korigované koeficienty jízdního zatížení f0a, f1a a f2a se použijí pouze pro účely bodu 7.3.4.3.3 této dílčí přílohy. Pro ostatní účely se jako koeficienty cílového jízdního zatížení použijí koeficienty cílového jízdního zatížení f0, f1 a f2.

7.3.4.3.5

Podrobné údaje týkající se postupu a jeho rovnocennosti se předloží schvalovacímu orgánu.

8.   Nastavení zatížení vozidlového dynamometru

8.1   Nastavení zatížení vozidlového dynamometru pomocí dojezdové metody

Tato metoda se použije, jestliže byly stanoveny koeficienty jízdního zatížení f0, f1 a f2.

V případě rodiny podle matice jízdního zatížení se tato metoda použije, pokud je jízdní zatížení reprezentativního vozidla určeno dojezdovou metodou popsanou v bodě 4.3 této dílčí přílohy. Hodnotami cílového jízdního zatížení jsou hodnoty vypočtené metodou popsanou v bodě 5.1 této dílčí přílohy.

8.1.1   Počáteční nastavení zatížení

U vozidlového dynamometru s regulací koeficientů se jednotka dynamometru k pohlcování výkonu upraví pomocí libovolných počátečních koeficientů Ad, Bd a Cd pomocí této rovnice:

Formula

kde:

Fd

je nastavení zatížení vozidlového dynamometru, N,

v

je rychlost válce vozidlového dynamometru, km/h.

Pro počáteční nastavení zatížení se doporučují následující koeficienty:

a)

Ad = 0, 5 × At, Bd = 0, 2 × Bt, Cd = Ct

pro jednonápravové vozidlové dynamometry, nebo

Ad = 0, 1 × At, Bd = 0, 2 × Bt, Cd = Ct

pro dvounápravové dynamometry, kde At, Bt a Ct jsou koeficienty cílového jízdního zatížení;

b)

empirické hodnoty, např. hodnoty použité pro nastavení u podobného typu vozidla.

U vozidlového dynamometru s polygonální regulací se odpovídající hodnoty zatížení u každé referenční rychlosti nastaví na jednotce dynamometru k pohlcování výkonu.

8.1.2   Dojezdová zkouška

Dojezdová zkouška na vozidlovém dynamometru se provádí postupem podle bodu 8.1.3.4.1 nebo bodu 8.1.3.4.2 této dílčí přílohy, přičemž musí začít nejpozději 120 sekund po dokončení postupu zahřívání. Jednotlivé po sobě následující jízdy dojezdové zkoušky musí být zahajovány okamžitě. Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu lze iterativní metodou prodloužit dobu mezi zahříváním a jízdami dojezdové zkoušky, aby se zaručilo řádné nastavení vozidla pro dojezdovou zkoušku. Výrobce poskytne schvalovacímu orgánu důkazy prokazující nutnost prodloužení této doby a rovněž důkazy o tom, že nedojde k ovlivnění parametrů nastavení zatížení vozidlového dynamometru (např. teploty chladicího média a/nebo oleje, síly na dynamometru).

8.1.3   Ověřování

8.1.3.1   Hodnota cílového jízdního zatížení se vypočítá pomocí koeficientů cílového jízdního zatížení At, Bt a Ct, pro každou referenční rychlost vj:

Formula

kde:

At, Bt a Ct

jsou parametry cílového jízdního zatížení f0, f1 a f2 v uvedeném pořadí,

Ftj

je cílové jízdní zatížení při referenční rychlosti vj, N,

vj

je j-tá referenční rychlost, km/h.

8.1.3.2   Měřené jízdní zatížení se vypočte pomocí této rovnice:

Formula

kde:

Fmj

je měřené jízdní zatížení pro referenční rychlost vj, N,

TM

je zkušební hmotnost vozidla, kg,

mr

je rovnocenná účinná hmotnost rotujících konstrukčních částí podle bodu 2.5.1 této dílčí přílohy, kg,

Δtj

je doba dojezdu odpovídající rychlosti vj, s.

8.1.3.3   Simulované jízdní zatížení na vozidlovém dynamometru se s výjimkou měření v opačných směrech vypočítá metodou podle bodu 4.3.1.4 této dílčí přílohy a s příslušnými korekcemi podle bodu 4.5 této dílčí přílohy, přičemž výsledkem je křivka simulovaného jízdního zatížení:

Formula

Křivka simulovaného jízdního zatížení pro každou referenční rychlost vj se určí pomocí následující rovnice za použití vypočtených hodnot As, Bs a Cs:

Formula

8.1.3.4   Pro nastavení zatížení dynamometru lze použít dvě různé metody. Je-li zrychlení vozidla dosaženo pomocí dynamometru, použijí se metody popsané v bodě 8.1.3.4.1 této dílčí přílohy. Zrychlí-li vozidlo vlastní silou, použijí se metody popsané v bodech 8.1.3.4.1 nebo 8.1.3.4.2 této dílčí přílohy. Minimální zrychlení vynásobené rychlostí činí 6 m2/sec3. Při jízdě s vozidly, která nejsou schopna dosáhnout hodnoty 6 m2/s3, musí být plně aktivována regulace zrychlení.

8.1.3.4.1   Metoda jízdy s pevně nastavenými hodnotami

8.1.3.4.1.1

Software dynamometru provede celkem čtyři jízdy dojezdové zkoušky: z první jízdy se vypočítají koeficienty nastavení dynamometru pro druhou jízdu, a to podle bodu 8.1.4 této dílčí přílohy. Po první jízdě dojezdové zkoušky provede software tři další jízdy buď s pevně nastavenými koeficienty nastavení dynamometru, které byly stanoveny po první jízdě, nebo s upravenými koeficienty nastavení dynamometru podle bodu 8.1.4 této dílčí přílohy.

8.1.3.4.1.2

Konečné koeficienty nastavení dynamometru A, B a C se vypočítají pomocí těchto rovnic:

Formula

Formula

Formula

kde:

At, Bt a Ct

jsou parametry cílového jízdního zatížení f0, f1 a f2 v uvedeném pořadí,

Asn, Bsn a Csn

jsou koeficienty simulovaného jízdního zatížení u n-té jízdy,

Adn, Bdn a Cdn

jsou koeficienty nastavení dynamometru u n-té jízdy,

n

je indexové číslo jízd dojezdové zkoušky včetně první stabilizační jízdy.

8.1.3.4.2   Iterativní metoda

Vypočtené síly ve stanovených rozsazích rychlosti se po regresi metodou nejmenších čtverců u sil pro dvě po sobě jdoucí jízdy dojezdové zkoušky buď pohybují v mezích dovolené odchylky ± 10 N, nebo se po úpravě nastavení zatížení dynamometru podle bodu 8.1.4 této dílčí přílohy provedou další jízdy dojezdové zkoušky, dokud nejsou dodrženy meze dovolené odchylky.

8.1.4.   Úprava

Nastavení zatížení vozidlového dynamometru se upraví podle těchto rovnic:

Formula

Formula

Formula

proto:

Formula

Formula

Formula

kde:

Fdj

je počáteční nastavení zatížení vozidlového dynamometru, N,

F* dj

je upravené nastavení zatížení vozidlového dynamometru, N,

Fj

je úprava jízdního zatížení rovnající se (Fsj - Ftj), N,

Fsj

je simulované jízdní zatížení při referenční rychlosti vj, N,

Ftj

je cílové jízdní zatížení při referenční rychlosti vj, N,

A* d, B* d a C* d

jsou nové koeficienty nastavení vozidlového dynamometru.

8.2   Nastavení zatížení dynamometru pomocí metody měření točivého momentu

Tato metoda se použije, je-li jízdní odpor určen pomocí metody měření točivého momentu popsané v bodě 4.4 této dílčí přílohy.

V případě rodiny podle matice jízdního zatížení se tato metoda použije, pokud je jízdní odpor reprezentativního vozidla určen metodou měření točivého momentu popsanou v bodě 4.4 této dílčí přílohy. Hodnotami cílového jízdního zatížení jsou hodnoty vypočtené metodou popsanou v bodě 5.1 této dílčí přílohy.

8.2.1   Počáteční nastavení zatížení

U vozidlového dynamometru s regulací koeficientů se jednotka dynamometru k pohlcování výkonu upraví pomocí libovolných počátečních koeficientů Ad, Bd a Cd pomocí této rovnice:

Formula

kde:

Fd

je nastavení zatížení vozidlového dynamometru, N,

v

je rychlost válce vozidlového dynamometru, km/h.

Pro počáteční nastavení zatížení se doporučují následující koeficienty:

a)

Formula

pro jednonápravové vozidlové dynamometry, nebo

Formula

pro dvounápravové vozidlové dynamometry, kde:

at, bt a ct jsou cílové koeficienty jízdního odporu; a

r′ je dynamický poloměr pneumatiky na vozidlovém dynamometru získaný při rychlosti 80 km/h, m; nebo

b)

empirické hodnoty, např. hodnoty použité pro nastavení u podobného typu vozidla.

U vozidlového dynamometru s polygonální regulací se nastaví odpovídající hodnoty zatížení u každé referenční rychlosti pro jednotku dynamometru k pohlcování výkonu.

8.2.2   Měření točivého momentu v kole

Zkouška měření točivého momentu na vozidlovém dynamometru se provádí postupem definovaným v bodě 4.4.2 této dílčí přílohy. Měřič točivého momentu je totožný s měřičem použitým při předchozí zkoušce na silnici.

8.2.3   Ověřování

8.2.3.1   Křivka cílového jízdního odporu (točivý moment) se určí pomocí rovnice uvedené v bodě 4.5.5.2.1 této dílčí přílohy a lze ji zapsat takto:

Formula

8.2.3.2.   Křivka simulovaného jízdního odporu (točivý moment) na vozidlovém dynamometru se vypočítá podle popsané metody a s přesností měření stanovenou v bodě 4.4.3 této dílčí přílohy a určí se křivka jízdního odporu (točivý moment) podle bodu 4.4.4 této dílčí přílohy s příslušnými korekcemi podle bodu 4.5 této dílčí přílohy, a to s jedinou výjimkou – měřením v opačných směrech, přičemž výsledkem je křivka simulovaného jízdního odporu:

Formula

Křivka simulovaného jízdního odporu (točivý moment) se v každém bodě referenční rychlosti musí pohybovat v rozmezí dovolené odchylky ± 10 N×r’ od cílového jízdního odporu, kde r’ je dynamický poloměr pneumatiky v metrech na vozidlovém dynamometru získaný při rychlosti 80 km/h.

Nesplňuje-li dovolená odchylka při kterékoli referenční rychlosti kritérium metody popsané v tomto bodě, k úpravě nastavení zatížení vozidlového dynamometru se použije postup stanovený v bodě 8.2.3.3 této dílčí přílohy.

8.2.3.3   Úprava

Nastavení zatížení vozidlového dynamometru se upraví podle této rovnice:

Formula

Formula

Formula

proto:

Formula

Formula

Formula

kde:

F* dj

je nové nastavení zatížení vozidlového dynamometru, N;(Fsj - Ftj), Nm,

Fej

je úprava jízdního zatížení rovnající se (Fsj-Ftj), Nm,

Fsj

je simulované jízdní zatížení při referenční rychlosti vj, Nm,

Ftj

je cílové jízdní zatížení při referenční rychlosti vj, Nm,

A* d, B* d a C* d

jsou nové koeficienty nastavení vozidlového dynamometru,

r’

je dynamický poloměr pneumatiky na vozidlovém dynamometru získaný při rychlosti 80 km/h, m.

Zopakují se body 8.2.2 a 8.2.3 této dílčí přílohy.

8.2.3.4   Je-li splněn požadavek bodu 8.2.3.2 této dílčí přílohy, hmotnost hnané nápravy (náprav), specifikace pneumatik a nastavení zatížení vozidlového dynamometru se zaznamená do všech příslušných zkušebních protokolů.

8.2.4   Převedení koeficientů jízdního odporu na koeficienty jízdního zatížení f0, f1, f2

8.2.4.1

Pokud se s vozidlem neprovádějí opakované jízdy dojezdové zkoušky a režim dojezdu podle bodu 4.2.1.8.5 této dílčí přílohy není proveditelný, vypočítají se koeficienty f0, f1 a f2 v rovnici pro jízdní zatížení pomocí rovnic uvedených v bodě 8.2.4.1.1 této dílčí přílohy. V každém případě se provede postup popsaný v bodech 8.2.4.2 až 8.2.4.4 této dílčí přílohy.

8.2.4.1.1

Formula

Formula Formula

kde:

c0, c1, c2

jsou koeficienty jízdního odporu určené podle bodu 4.4.4 této dílčí přílohy, Nm, Nm/(km/h), Nm/(km/h)2,

r

je dynamický poloměr pneumatiky vozidla, s nímž byl stanoven jízdní odpor, m,

1,02

je přibližný koeficient pro účely kompenzace ztrát poháněcí soustavy.

8.2.4.1.2

Stanovené hodnoty f0, f1, f2 se nepoužijí pro nastavení vozidlového dynamometru ani k žádné zkoušce emisí či dojezdu. Použijí se pouze v těchto případech:

a)

stanovení podřazování, bod 8 dílčí přílohy 1;

b)

stanovení rychlostních stupňů, dílčí příloha 2;

c)

interpolace CO2 a spotřeby paliva, bod 3.2.3 dílčí přílohy 7;

d)

výpočet výsledků u elektrických vozidel, bod 4 dílčí přílohy 8.

8.2.4.2

Po nastavení vozidlového dynamometru v rámci stanovených dovolených odchylek se na něm provede jízda dojezdová zkouška podle bodu 4.3.1.3 této dílčí přílohy. Doby dojezdu se zaznamenají do všech příslušných záznamových archů zkoušky.

8.2.4.3

Jízdní zatížení Fj při referenční rychlosti vj, N se určí pomocí této rovnice:

Formula

kde:

Fj

je jízdní zatížení při referenční rychlosti vj, N,

TM

je zkušební hmotnost vozidla, kg,

mr

je ekvivalentní účinná hmotnost rotujících konstrukčních částí podle bodu 2.5.1 této dílčí přílohy, kg,

Δv

= 10 km/h

Δtj

je doba dojezdu odpovídající rychlosti vj, s.

8.2.4.4

Koeficienty f0, f1 a f2 v rovnici pro jízdní zatížení se vypočítají pomocí regresní analýzy metodou nejmenších čtverců pro celý rozsah referenčních rychlostí.


Dílčí příloha 5

Zkušební přístroje a kalibrace

1.   Specifikace a nastavení zkušebního stavu

1.1.   Specifikace chladicího ventilátoru

1.1.1.

Vozidlo musí ofukovat proud vzduchu o proměnlivé rychlosti. Hodnota lineární rychlosti vzduchu na výstupu z ventilátoru musí být stejná jako odpovídající rychlost válců při rychlostech válců nad 5 km/h. Odchylka lineární rychlosti vzduchu na výstupu z ventilátoru musí zůstat v rozmezí ± 5 km/h nebo ± 10 % odpovídající rychlosti válců, podle toho, která z těchto hodnot je vyšší.

1.1.2.

Výše uvedená rychlost vzduchu se určí jako průměrná hodnota z několika bodů měření, které:

a)

u ventilátorů s pravoúhelníkovými výstupy jsou ve středu každého z jednotlivých pravoúhelníků, které celou výstupní plochu ventilátoru rozdělují na devět ploch (přičemž je svislá i vodorovná strana výstupní plochy ventilátoru rozdělena na tři stejné díly). Středová plocha se neměří (viz obrázek A5/1);

Obrázek A5/1

Ventilátor s pravoúhelníkovým výstupem

Image

b)

u ventilátorů s kruhovými výstupy se výstup rozdělí na osm stejných výsečí čarami svislou, vodorovnou a pod úhlem 45°. Body měření musí ležet na radiální střednici každé výseče (22,5°) ve dvou třetinách poloměru výstupu (viz obrázek A5/2).

Obrázek A5/2

Ventilátor s kruhovým výstupem

Image

Při měření nesmí být před ventilátorem žádné vozidlo nebo jiná překážka. Přístroj k měření lineární rychlosti vzduchu se umístí ve vzdálenosti 0 cm až 20 cm od výstupu vzduchu.

1.1.3.

Výstup ventilátoru musí splňovat následující parametry:

a)

plocha nejméně 0,3 m2; a

b)

šířka/průměr nejméně 0,8 metru.

1.1.4.

Poloha ventilátoru musí být tato:

a)

výška spodní hrany nad zemí: přibližně 20 cm;

b)

vzdálenost od přídě vozidla: přibližně 30 cm.

1.1.5.

Výšku a boční polohu chladicího ventilátoru lze změnit na žádost výrobce a pokud to považuje za vhodné schvalovací orgán.

1.1.6.

V případech popsaných v bodě 1.1.5 této dílčí přílohy se poloha chladicího ventilátoru (výška a vzdálenost) zahrne do všech relevantních zkušebních protokolů a použije se pro veškeré následné zkoušení.

2.   Vozidlový dynamometr

2.1.   Obecné požadavky

2.1.1.

Dynamometr musí být schopen simulovat jízdní zatížení pomocí tří koeficientů jízdního zatížení, které lze upravit za účelem vytvoření křivky zatížení.

2.1.2.

Vozidlový dynamometr může mít jeden nebo dva válce. Pokud se použijí vozidlové dynamometry s dvojicí válců, musí být válce trvale spojeny nebo musí přední válec pohánět, přímo nebo nepřímo, veškeré setrvačné hmoty a zařízení k pohlcování výkonu.

2.2.   Zvláštní požadavky

Na specifikace výrobce týkající se dynamometru se vztahují následující zvláštní požadavky.

2.2.1.

Házení válce musí být na všech měřených místech menší než 0,25 mm.

2.2.2.

Průměr válce musí být na všech měřených místech v rozmezí ± 1,0 mm specifikované nominální hodnoty.

2.2.3.

Dynamometr musí mít systém měření času, který se použije při určování zrychlení a při měření doby dojezdu vozidla/dynamometru. Systém měření času musí mít přesnost nejméně ± 0,001 %. Ta se ověří při počáteční instalaci.

2.2.4.

Dynamometr musí mít systém měření rychlosti s přesností nejméně ± 0,080 km/h. Ta se ověří při počáteční instalaci.

2.2.5.

Dynamometr musí mít dobu odezvy (90 % odezva na změnu stupně trakční síly) kratší než 100 ms při okamžitých zrychleních, která činí alespoň 3 m/s2. To se ověří při počáteční instalaci a po větší údržbě.

2.2.6.

Základní setrvačnost dynamometru stanoví výrobce dynamometru a potvrdí se na rozmezí ± 0,5 % pro každou měřenou základní setrvačnost a ± 0,2 % v poměru vůči jakékoli aritmetické průměrné hodnotě pomocí dynamické derivace ze zkoušek při konstantním zrychlení, zpomalení a síle.

2.2.7.

Rychlost válců se měří při frekvenci nejméně 1 Hz.

2.3.   Další zvláštní požadavky na vozidlové dynamometry u vozidel, která mají být zkoušena v modu pohon čtyř kol (4WD)

2.3.1.

Kontrolní systém 4WD musí být konstruován tak, aby byly při zkoušce vozidla v cyklu WLTC splněny následující požadavky.

2.3.1.1.

Simulace jízdního zatížení se použije tak, aby provoz v modu 4WD reprodukoval totéž rozložení sil, k jakému by došlo, kdyby vozidlo jelo po hladkém, suchém a rovném povrchu vozovky.

2.3.1.2.

Při počáteční instalaci a po větší údržbě musí být dodrženy požadavky bodu 2.3.1.2.1 této dílčí přílohy a buď bodu 2.3.1.2.2, nebo bodu 2.3.1.2.3 této dílčí přílohy. Rozdíl v rychlosti mezi předními a zadními válci se určuje použitím filtru s klouzavým průměrem 1 sekundy na údaje o rychlosti válce získané při minimální frekvenci 20 Hz.

2.3.1.2.1.

Rozdíl ve vzdálenosti, kterou ujedou přední a zadní válce, musí být nižší než 0,2 % vzdálenosti ujeté v cyklu WLTC. Absolutní číslo se zahrne do výpočtu celkového rozdílu vzdálenosti ujeté v cyklu WLTC.

2.3.1.2.2.

Rozdíl ve vzdálenosti, kterou ujedou přední a zadní válce, musí být nižší než 0,1 m během jakékoli doby o délce 200 ms.

2.3.1.2.3.

Rozdíl v rychlosti u všech rychlostí válců musí být v rozmezí +/- 0,16 km/h.

2.4.   Kalibrace vozidlového dynamometru

2.4.1.   Systém měření síly

Přesnost a linearita snímačů síly musí činit nejméně ± 10 N u všech měřených přírůstků. To se ověří při počáteční instalaci, po větší údržbě a během 370 dnů před zkoušením.

2.4.2.   Kalibrace parazitních ztrát dynamometru

Parazitní ztráty dynamometru se měří a aktualizují, pokud se jakákoli naměřená hodnota odlišuje od stávající křivky ztráty o více než 9,0 N. To se ověří při počáteční instalaci, po větší údržbě a během 35 dnů před zkoušením.

2.4.3.   Ověření simulace jízdního zatížení bez vozidla

Výkon dynamometru se ověří provedením dojezdové zkoušky v nezatíženém stavu při počáteční instalaci, po větší údržbě a během 7 dnů před zkoušením. Aritmetický průměr chyby dojezdové síly musí být v každém bodě referenční rychlosti menší než 10 N nebo 2 %, podle toho, která z těchto hodnot je větší.

3.   Systém ředění výfukových plynů

3.1.   Specifikace systému

3.1.1.   Shrnutí

3.1.1.1.

Použije se systém s ředěním plného toku výfukových plynů. Celkový tok výfukových plynů se nepřetržitě ředí okolním vzduchem za řízených podmínek a za použití zařízení pro odběr vzorků s konstantním objemem. Je možné použít Venturiho trubice s kritickým prouděním (CFV) nebo vícečetné Venturiho trubice s kritickým prouděním s paralelním uspořádáním, objemové dávkovací čerpadlo (PDP), Venturiho trubice s podzvukovým prouděním (SSV) nebo ultrazvukový průtokoměr (UFM). Měří se celkový objem směsi výfukového plynu a ředicího vzduchu a průběžně se jímá proporcionální vzorek objemu k analýze. Množství sloučenin ve výfukových plynech se určí z koncentrací vzorků zkorigovaných tak, aby zohledňovaly koncentrace příslušných sloučenin v ředicím vzduchu a celkový průtok v průběhu zkoušky.

3.1.1.2.

Systém ředění výfukových plynů se skládá ze spojovací trubky, směšovacího zařízení a ředicího tunelu, zařízení ke stabilizaci ředicího vzduchu, sacího zařízení a průtokoměru. Sondy pro odběr vzorků se umístí v ředicím tunelu, jak je specifikováno v bodech 4.1, 4.2 a 4.3 této dílčí přílohy.

3.1.1.3.

Směšovací zařízení uvedené v bodě 3.1.1.2 této dílčí přílohy musí být nádoba, jako je například nádoba znázorněná na obrázku A5/3, v níž se výfukové plyny vozidla mísí s ředicím vzduchem tak, aby z místa odběru vzorku vycházela homogenní směs.

3.2.   Obecné požadavky

3.2.1.

Výfukové plyny vozidla se zředí dostatečným množstvím okolního vzduchu, aby se zabránilo jakékoliv kondenzaci vody v systému pro odběr vzorků a systému měření za všech podmínek, které mohou v průběhu zkoušky nastat.

3.2.2.

V místě, kde jsou umístěny sondy pro odběr vzorků (viz bod 3.3.3 této dílčí přílohy), musí být směs vzduchu a výfukových plynů homogenní. Sondy pro odběr vzorků musí odebírat reprezentativní vzorky zředěných výfukových plynů.

3.2.3.

Systém musí umožňovat měření celkového objemu zředěných výfukových plynů.

3.2.4.

Systém pro odběr vzorků musí být plynotěsný. Konstrukce systému pro odběr vzorků s proměnlivým ředěním a materiály použité při jeho konstrukci musí být takové, aby neovlivnily koncentraci jakékoli sloučeniny ve zředěných výfukových plynech. Pokud jakákoliv součást systému (výměník tepla, cyklonový odlučovač, sací zařízení atd.) mění koncentraci jakékoli sloučeniny výfukových plynů a systematickou chybu nelze opravit, musí se vzorek pro tuto sloučeninu odebírat před takovou součástí.

3.2.5.

Všechny části ředicího systému, které jsou ve styku se surovým nebo se zředěným výfukovým plynem, musí být konstruovány tak, aby se minimalizovalo usazování částic nebo pevných částic nebo jejich změny. Všechny části musí být z elektricky vodivých materiálů, které nereagují se složkami výfukového plynu, a musí být elektricky uzemněny, aby se zabránilo elektrostatickým účinkům.

3.2.6.

Pokud je vozidlo, které se má zkoušet, vybaveno výfukovým potrubím o více větvích, musí být jejich spojovací trubky připojeny co možno nejblíže k vozidlu, aniž by to přitom nepříznivě ovlivnilo jejich funkci.

3.3.   Zvláštní požadavky

3.3.1.   Napojení na výfuk vozidla

3.3.1.1.

Začátek spojovací trubky je koncem výfuku. Konec spojovací trubky je místem odběru nebo prvním místem ředění.

U konfigurací s vícero výfuky, kdy jsou všechny výfuky propojeny, se za začátek spojovací trubky považuje poslední spoj, od nějž jsou všechny výfuky propojeny. V tomto případě může a nemusí být trubka mezi koncem výfuku a začátkem spojovací trubky izolována nebo vyhřívána.

3.3.1.2.

Spojovací trubka mezi vozidlem a ředicím systémem musí být navržena tak, aby se minimalizovaly tepelné ztráty.

3.3.1.3.

Spojovací trubka musí splňovat tyto požadavky:

a)

musí být kratší než 3,6 metru, nebo kratší než 6,1 metru v případě, že je tepelně izolována. Její vnitřní průměr nesmí překročit 105 mm; izolační materiály musí mít tloušťku nejméně 25 mm a tepelná vodivost nesmí překročit 0,1 W/m–1K–1 při teplotě 400 °C. Trubku lze případně zahřát na teplotu vyšší než rosný bod. Toto lze považovat za dosažené, pokud je trubka zahřáta na teplotu 70 °C;

b)

nesmí měnit statický tlak u vyústění výfukových trubek zkoušeného vozidla o více než ± 0,75 kPa při 50 km/h, nebo po dobu trvání zkoušky o více než ± 1,25 kPa vzhledem ke statickým tlakům naměřeným, když k výfukovým potrubím vozidla není nic připojeno. Tlak musí být měřen na konci výfukové trubky nebo v jejím prodloužení o stejném průměru, a to co nejblíže konci výfuku. Pokud výrobce písemnou žádostí předloženou schvalovacímu orgánu zdůvodní potřebu užšího rozmezí dovolené odchylky, lze použít systémy pro odběr vzorků schopné udržovat statický tlak v rozmezí ± 0,25 kPa;

c)

žádná součást spojovací trubky nesmí být vyrobena z materiálu, který by mohl ovlivnit plynné nebo pevné složení výfukového plynu. Aby se zabránilo tvorbě jakýchkoli částic z elastomerových konektorů, musí být použité elastomery tepelně co nejstabilnější a musí být co nejméně vystaveny styku s výfukovým plynem. K propojení mezi výfukem vozidla a propojovací trubkou se doporučuje nepoužívat elastomerové konektory.

3.3.2.   Stabilizace ředicího vzduchu

3.3.2.1.

Ředicí vzduch použitý k primárnímu ředění výfukového plynu v tunelu CVS musí projít médiem, které je schopno zachytit ≤ 99,95 % částic o velikosti, která nejvíce proniká materiálem filtru, nebo filtrem nejméně třídy H13 podle normy EN 1822:2009. To odpovídá specifikaci filtrů s vysokou účinností zachycování pevných částic ze vzduchu (High Efficiency Particulate Air, HEPA). Ředicí vzduch lze případně pročistit pomocí průchodu přes aktivní uhlí ještě před průchodem filtrem HEPA. Doporučuje se vložit doplňkový hrubý filtr částic před filtr HEPA a za čistič s aktivním uhlím, je-li použit.

3.3.2.2.

Na žádost výrobce vozidla lze podle osvědčené technické praxe odebrat vzorek ředicího vzduchu za účelem určení podílu tunelu na objemu částic a pevných částic pozadí, který se pak může odečíst od hodnot změřených ve zředěném výfukovém plynu. Viz bod 1.2.1.3 dílčí přílohy 6.

3.3.3.   Ředicí tunel

3.3.3.1.

Je třeba zajistit, aby se výfukové plyny z vozidla mohly promíchat s ředicím vzduchem. Lze použít směšovací zařízení.

3.3.3.2.

Homogennost směsi v kterémkoliv místě příčného průřezu v místě sondy pro odběr vzorků nesmí kolísat o více než ± 2 % od aritmetického průměru hodnot naměřených v nejméně pěti bodech umístěných ve stejných vzdálenostech na průměru proudění plynu.

3.3.3.3..

K odběru vzorků emisí za účelem stanovení PM a PN se musí použít ředicí tunel, který:

a)

má podobu rovné trubky z elektricky vodivého materiálu, jež je uzemněna;

b)

vytváří turbulentní průtok (Reynoldsovo číslo ≥ 4 000) a musí být dostatečně dlouhý, aby se výfukové plyny a ředicí vzduch úplně promísily;

c)

má průměr alespoň 200 mm;

d)

může být izolován a/nebo vyhříván.

3.3.4.   Sací zařízení

3.3.4.1.

Toto zařízení může mít určitý rozsah pevných rychlostí, aby se zabezpečil průtok dostatečný k zabránění kondenzace vody. Takového výsledku se docílí, je-li průtok:

a)

buď dvakrát vyšší než maximální průtok výfukových plynů vznikajících při zrychleních jízdního cyklu; nebo

b)

dostatečný k tomu, aby ve vaku pro jímání vzorků se zředěnými výfukovými plyny zajistil koncentraci CO2 menší než 3 % objemových u benzinu a motorové nafty, menší než 2,2 % objemových u LPG a menší než 1,5 % objemových v případě NG/biomethanu.

3.3.4.2.

Dodržení požadavků bodu 3.3.4.1 této dílčí přílohy nemusí být nutné, pokud je systém CVS konstruován tak, aby bránil kondenzaci těmito technikami (nebo jejich kombinací):

a)

snížení obsahu vody v ředicím vzduchu (vysoušení ředicího vzduchu);

b)

zahřátí ředicího vzduchu z CVS a všech součástí až k zařízení pro měření průtoku zředěného výfukového plynu a případně k systému vaků k jímání vzorků včetně vaků k jímání vzorků a rovněž systému pro měření koncentrací ve vacích.

V těchto případech musí být volba průtoku CVS pro zkoušku odůvodněna prokázáním toho, že v žádném bodě systému CVS, vaků k jímání vzorků nebo analytického systému nemůže dojít ke kondenzaci vody.

3.3.5.   Měření objemu v primárním ředicím systému

3.3.5.1.

Metoda měření celkového objemu zředěných výfukových plynů obsažených v systému odběru vzorků s konstantním objemem musí být taková, aby přesnost měření byla ± 2 % za všech provozních podmínek. Pokud zařízení nemůže v měřicím bodu vyrovnávat kolísání teploty směsi výfukových plynů a ředicího vzduchu, musí se použít výměník tepla k udržení teploty na hodnotě dané provozní teploty s dovolenou odchylkou ± 6 °C pro PDP CVS, ± 11 °C pro CFV CVS, ± 6 °C pro UFM CVS a ± 11 °C pro SSV CVS.

3.3.5.2.

V případě potřeby lze k ochraně zařízení pro měření objemu použít určitou formu ochrany, např. cyklonový odlučovač, proudový filtr atd.

3.3.5.3.

Snímač teploty se montuje bezprostředně před zařízením pro měření objemu. Tento snímač teploty musí mít přesnost ± 1 °C a časovou odezvu 0,1 sekundy při 62 % změny dané teploty (hodnota měřená v silikonovém oleji).

3.3.5.4.

Rozdíl tlaku od atmosférického tlaku se měří před zařízením pro měření objemu, a je-li třeba, i za ním.

3.3.5.5.

Tlak se během zkoušky měří s přesností ± 0,4 kPa. Viz tabulka A5/5.

3.3.6.   Popis doporučeného systému

Obrázek A5/3 je schematickým znázorněním systémů ředění výfukových plynů, které splňují požadavky této dílčí přílohy.

Doporučují se tyto součásti:

a)

filtr ředicího vzduchu, který může být v případě potřeby předehříván. Tento filtr se skládá z následujících filtrů v tomto pořadí: volitelný filtr s aktivním uhlím (na přívodu) a filtr HEPA na výstupu. Doporučuje se vložit doplňkový hrubý filtr částic před filtr HEPA a za filtr s aktivním uhlím, je-li použit. Účelem filtru s aktivním uhlím je snížit a ustálit koncentrace uhlovodíků v emisích z okolí v ředicím vzduchu;

b)

spojovací trubka, kterou se přivádí výfukový plyn vozidla do ředicího tunelu;

c)

případně výměník tepla popsaný v bodě 3.3.5.1 této dílčí přílohy;

d)

směšovací zařízení, v němž se homogenně mísí výfukový plyn s ředicím vzduchem a které lze umístit těsně k vozidlu, aby se minimalizovala délka spojovací trubky;

e)

ředicí tunel, z něhož se odebírají vzorky pevných částic a částic;

f)

v případě potřeby lze k ochraně měřicího systému použít určitou formu ochrany, např. cyklonový odlučovač, proudový filtr atd.;

g)

sací zařízení o dostatečném výkonu ke zvládnutí celkového objemu zředěných výfukových plynů.

Není podstatné, zda se zařízení přesně shoduje s těmito nákresy. K získání dalších informací a sladění funkcí jednotlivých částí systému lze použít přídavné části, jako jsou přístroje, ventily, solenoidy a spínače.

Obrázek A5/3

Systém ředění výfukových plynů

Image

3.3.6.1.   Objemové dávkovací čerpadlo (PDP)

3.3.6.1.1.

Systém s ředěním plného toku výfukových plynů s objemovým dávkovacím čerpadlem (PDP) splňuje požadavky této dílčí přílohy tím, že měří průtok plynu procházejícího čerpadlem při konstantní teplotě a při konstantním tlaku. Celkový objem je měřen počtem otáček zkalibrovaného objemového dávkovacího čerpadla. Přiměřeného objemu vzorku se dosáhne odběrem pomocí čerpadla, průtokoměru a regulačního průtokového ventilu při konstantním průtoku.

3.3.6.2.   Venturiho trubice s kritickým prouděním (CFV)

3.3.6.2.1.

Použití CFV pro systém s ředěním plného toku výfukových plynů vychází z principů mechaniky proudění v oblasti kritického proudění. Proměnná rychlost proudění směsi ředicího vzduchu a výfukových plynů je udržována na rychlosti zvuku, která je přímo úměrná druhé odmocnině teploty plynů. Průtok je po celou dobu zkoušky plynule sledován, vypočítáván a integrován.

3.3.6.2.2.

Použití další Venturiho trubice s kritickým prouděním k odběru vzorků zajišťuje proporcionalitu vzorků plynů odebíraných z ředicího tunelu. Protože tlak i teplota jsou na vstupech k oběma Venturiho trubicím shodné, je objem průtoku plynů odváděných k odběru úměrný celkovému objemu vytvářené směsi zředěných výfukových plynů, a tím jsou splněny požadavky této dílčí přílohy.

3.3.6.2.3.

Měřicí Venturiho trubice s kritickým prouděním (CFV) měří objemový průtok zředěných výfukových plynů.

3.3.6.3.   Venturiho trubice s podzvukovým prouděním (SSV)

3.3.6.3.1.

Použití SSV (obrázek A5/4) pro systém s ředěním plného toku výfukových plynů vychází z principů mechaniky proudění. Proměnná rychlost proudění směsi ředicího vzduchu a výfukových plynů je udržována na podzvukové rychlosti, která se vypočítá z fyzických rozměrů Venturiho trubice s podzvukovým prouděním a měření absolutní teploty (T) a tlaku (P) na vstupu Venturiho trubice a tlaku v hrdle Venturiho trubice. Průtok je po celou dobu zkoušky plynule sledován, vypočítáván a integrován.

3.3.6.3.2.

SSV měří objemový průtok zředěných výfukových plynů.

Obrázek A5/4

Schematické vyobrazení Venturiho trubice s podzvukovým prouděním (SSV)

Image

3.3.6.4.   Ultrazvukový průtokoměr (UFM)

3.3.6.4.1.

Ultrazvukový průtokoměr (UFM) měří rychlost zředěných výfukových plynů v potrubí CVS s použitím principu detekce ultrazvukového proudění prostřednictvím jednoho nebo několika párů ultrazvukových vysílačů/přijímačů namontovaných uvnitř trubky, jak je znázorněno na obrázku A5/5. Rychlost průtoku plynu je určena rozdílem v čase, který ultrazvukový signál potřebuje k tomu, aby dorazil od vysílače k přijímači ve směru proti proudu a ve směru po proudu. Rychlost plynu se převede na standardní objemový průtok s použitím kalibračního faktoru na průměr trubky s korekcí o reálný čas na teplotu zředěného výfukového plynu a absolutní tlak.

3.3.6.4.2.

Součásti systému zahrnují:

a)

sací zařízení vybavené ovládačem rychlosti, průtokovým ventilem nebo jinou metodou pro nastavení průtoku CVS a rovněž pro udržení konstantního objemového průtoku za standardních podmínek;

b)

UFM;

c)

zařízení k měření teploty a tlaku, T a P, nutné pro korekci průtoku;

d)

nepovinný výměník tepla pro kontrolu teploty zředěných výfukových plynů do UFM. Pokud je výměník tepla instalován, musí být schopen kontrolovat teplotu zředěných výfukových plynů až po teplotu specifikovanou v bodě 3.3.5.1 této dílčí přílohy. Po celou dobu zkoušky musí být teplota směsi vzduch / výfukový plyn měřená v bodu bezprostředně před sacím zařízením v rozmezí ± 6 °C aritmetického průměru provozní teploty v průběhu zkoušky.

Obrázek A5/5

Schematické vyobrazení ultrazvukového průtokoměru (UFM)

Image

3.3.6.4.3.

Na konstrukci a použití CVS typu UFM se použijí tyto podmínky:

a)

rychlost zředěného výfukového plynu musí udávat Reynoldsovo číslo vyšší než 4 000, aby bylo možné udržovat konzistentní turbulentní průtok před ultrazvukovým průtokoměrem;

b)

ultrazvukový průtokoměr musí být instalován v trubce o konstantním průměru a délce 10krát větší, než je vnitřní průměr před oblastí měření, a 5krát větší, než je průměr za oblastí měření;

c)

snímač teploty (T) zředěného výfukového plynu musí být instalován bezprostředně před ultrazvukovým průtokoměrem. Tento snímač musí mít přesnost ± 1 °C a časovou odezvu 0,1 sekundy při 62 % změny dané teploty (hodnota měřená v silikonovém oleji);

d)

absolutní tlak (P) zředěného výfukového plynu se měří bezprostředně před ultrazvukovým průtokoměrem v rozmezí ± 0,3 kPa;

e)

pokud není před ultrazvukovým průtokoměrem instalován výměník tepla, průtok zředěného výfukového plynu, korigovaný o běžné podmínky, musí být v průběhu zkoušky udržován na konstantní úrovni. Toho lze dosáhnout pomocí ovládače sacího zařízení, průtokového ventilu nebo jinou metodou.

3.4.   Postup kalibrace systému CVS

3.4.1.   Obecné požadavky

3.4.1.1.

Systém CVS se kalibruje přesným průtokoměrem a omezovačem průtoku a v intervalech uvedených v tabulce A5/4. Průtok systémem se měří při různých hodnotách tlaku a řídicí parametry systému se měří a vztahují k průtokům. Zařízení k měření průtoku (např. kalibrovaná Venturiho trubice, kalibrovaný laminární průtokoměr (LFE), kalibrovaný turbinový průtokoměr) musí být dynamické a vhodné pro vysoké průtokové rychlosti, jaké se vyskytují při zkoušení za použití systému odběru vzorků s konstantním objemem. Zařízení musí mít přesnost ověřenou podle národní nebo mezinárodní normy.

3.4.1.2.

Následující body popisují metody kalibrace zařízení PDP, CFV, SSV a UFM s použitím průtokoměrů laminárního proudění, což poskytuje požadovanou přesnost zároveň se statistickým ověřením platnosti kalibrace.

3.4.2.   Kalibrace objemového dávkovacího čerpadla (PDP)

3.4.2.1.

Následující postup kalibrace popisuje vybavení, zkušební sestavu a různé parametry, které jsou měřeny při stanovování průtoku čerpadla CVS. Všechny parametry čerpadla se měří současně s parametry průtokoměru, který je spojen v sérii s čerpadlem. Vypočtený průtok (vyjádřený v m3/min na vstupu čerpadla pro měřený absolutní tlak a teplotu) potom musí být znázorněn ve vztahu ke korelační funkci, která zahrnuje relevantní parametry čerpadla. Poté se určí lineární rovnice vztahu mezi průtokem čerpadla a korelační funkcí. V případě, že CVS má vícerychlostní pohon, musí se kalibrace provést pro každý z použitých rychlostních rozsahů.

3.4.2.2.

Tento kalibrační postup je založen na měření absolutních hodnot parametrů čerpadla a průtokoměru, které mají vztah k průtoku v každém bodě. Pro zajištění přesnosti a plynulosti kalibrační křivky musí být dodrženy tyto podmínky:

3.4.2.2.1.

Tlaky čerpadla se musí měřit v přípojkách na samotném čerpadle, nikoliv ve vnějším potrubí na vstupu a výstupu čerpadla. Tlakové přípojky, které jsou montovány nahoře a dole na střednici čelní desky pohonu čerpadla, jsou vystaveny skutečným tlakům panujícím uvnitř čerpadla, a umožňují tedy zjistit absolutní rozdíly tlaků.

3.4.2.2.2.

V průběhu kalibrace se musí udržovat stabilní teplota. Průtokoměr laminárního proudění je citlivý na kolísání vstupní teploty, která způsobují rozptyl měřených hodnot. Postupné změny teploty v rozmezí ± 1 °C jsou přijatelné, pokud nastávají v periodě o více minutách.

3.4.2.2.3.

Všechny spoje mezi průtokoměrem a čerpadlem systému CVS musí být těsné.

3.4.2.3.

K výpočtu průtoku z kalibrační rovnice se při zkoušce výfukových emisí použijí naměřené parametry čerpadla.

3.4.2.4.

Na obrázku A5/6 této dílčí přílohy je znázorněn příklad kalibračního uspořádání. Odchylky jsou přípustné za podmínky, že je schválí schvalovací orgán s tím, že mají srovnatelnou přesnost. Použije-li se uspořádání znázorněné na obrázku A5/6, musí být následující údaje v těchto rozmezích:

 

barometrický tlak (korigovaný) Pb ± 0,03 kPa

 

teplota okolí T ± 0,2 K

 

teplota vzduchu na vstupu do LFE, ETI ± 0,15 K

 

podtlak před LFE, EPI ± 0,01 kPa

 

pokles tlaku v trubici LFE, EDP ± 0,0015 kPa

 

teplota vzduchu na vstupu čerpadla CVS, PTI ± 0,2 K

 

teplota vzduchu na výstupu čerpadla CVS, PTO ± 0,2 K

 

podtlak na vstupu čerpadla CVS, PPI ± 0,22 kPa

 

tlaková výška na výstupu čerpadla CVS, PPO ± 0,22 kPa

 

otáčky čerpadla v průběhu zkušební periody n ± 1 min–1

 

doba trvání každé periody (nejméně 250 s), t ± 0,1 s

Obrázek A5/6

Uspořádání pro kalibraci systému PDP

Image

3.4.2.5.

Po propojení systému podle obrázku A5/6 se omezovač průtoku nastaví do zcela otevřené polohy a před zahájením kalibrace se čerpadlo CVS nechá běžet 20 minut v poloze úplného otevření.

3.4.2.5.1.

Pro přírůstky podtlaku na vstupu čerpadla (vždy přibližně o 1 kPa) se částečně přivírá odporový ventil, což umožní celkovou kalibraci nejméně v šesti bodech měření. Před opakovaným záznamem údajů je třeba systém nechat stabilizovat po dobu tří minut.

3.4.2.5.2.

Z dat průtokoměru se s pomocí výrobcem předepsaných metod vypočte v každém zkušebním bodě průtok vzduchu Qs v m3/min (za běžných podmínek).

3.4.2.5.3.

Tento průtok se následně přepočte na průtok čerpadla V0 v m3/ot. při absolutní teplotě a absolutním tlaku na vstupu čerpadla,

Formula

kde:

V0

je průtok čerpadla při Tp a Pp, m3/ot.;

Qs

je průtok vzduchu při 101,325 kPa a 273,15 K (0 °C), m3/min;

Tp

je teplota na vstupu čerpadla v kelvinech (K);

Pp

je absolutní tlak na vstupu čerpadla v kPa;

n

jsou otáčky čerpadla v min–1.

3.4.2.5.4.

Aby se kompenzovalo vzájemné působení otáček čerpadla, kolísání tlaku v čerpadle a skluz čerpadla, vypočte se korelační funkce x0 mezi otáčkami čerpadla n, rozdílem tlaků mezi vstupem a výstupem čerpadla a absolutním tlakem na výstupu čerpadla s použitím této rovnice:

Formula

kde:

x0

je korelační funkce;

ΔPp

je rozdíl tlaku mezi vstupem a výstupem čerpadla, kPa;

Pe

absolutní výstupní tlak (PPO + Pb), kPa.

Lineární úpravou metodou nejmenších čtverců se odvodí kalibrační rovnice, které mají tuto podobu:

Formula

Formula

kde B a M jsou sklonem a A a D0 jsou průsečíky přímek.

3.4.2.6.

Systém CVS, který má více rychlostí, musí být kalibrován pro každou použitou rychlost. Kalibrační křivky pro tyto rozsahy musí být přibližně rovnoběžné a hodnoty průsečíku D0 se musí zvětšovat s poklesem rozsahu průtoku čerpadla.

3.4.2.7.

Hodnoty vypočtené pomocí uvedené rovnice se mohou lišit maximálně o 0,5 % od změřené hodnoty V0. Hodnoty M jsou u různých čerpadel odlišné. Kalibraci je nutné provést při počáteční instalaci a po větší údržbě.

3.4.3.   Kalibrace Venturiho trubice s kritickým prouděním (CFV)

3.4.3.1.

Kalibrace CFV je založena na rovnici pro kritické proudění Venturiho trubicí:

Formula

kde:

Qs

je průtok v m3/min;

Kv

je kalibrační koeficient;

P

je absolutní tlak v kPa;

T

je absolutní teplota v kelvinech (K).

Průtok plynu je funkcí vstupního tlaku a teploty.

Postup kalibrace popsaný v bodech 3.4.3.2 až 3.4.3.3.3.4 této dílčí přílohy stanoví hodnotu kalibračního koeficientu při naměřených hodnotách tlaku, teploty a průtoku vzduchu.

3.4.3.2.

Při měřeních pro kalibraci průtoku Venturiho trubice s kritickým prouděním musí mít níže uvedené veličiny následující přesnost:

 

barometrický tlak (korigovaný) Pb ± 0,03 kPa,

 

teplota vzduchu na vstupu LFE, průtokoměr, ETI ± 0,15 K,

 

podtlak před LFE, EPI ± 0,01 kPa,

 

pokles tlaku v trubici LFE, EDP ± 0,0015 kPa,

 

průtok vzduchu, Qs ± 0,5 %,

 

podtlak na vstupu CFV, PPI ± 0,02 kPa,

 

teplota na vstupu Venturiho trubice Tv ± 0,2 K.

3.4.3.3.

Zařízení se sestaví podle obrázku A5/7 a ověří se na těsnost. Jakákoliv netěsnost mezi zařízením pro měření průtoku a Venturiho trubicí s kritickým prouděním vážně ovlivňuje přesnost kalibrace, a proto je třeba jí zabránit.

Obrázek A5/7

Uspořádání pro kalibraci CFV

Image

3.4.3.3.1.

Omezovač průtoku se nastaví do polohy „otevřeno“, spustí se sací zařízení a systém se nechá ustálit. Shromáždí se údaje ze všech přístrojů.

3.4.3.3.2.

Změní se nastavení omezovače průtoku a změří se alespoň osm hodnot v rozsahu kritického proudění.

3.4.3.3.3.

Údaje zaznamenané při kalibraci se použijí v následujícím výpočtu:

3.4.3.3.3.1.

Průtok vzduchu (Qs) se v každém zkušebním bodu vypočte z údajů průtokoměru podle metody předepsané výrobcem.

Pro každý zkušební bod se vypočtou hodnoty kalibračního koeficientu podle rovnice:

Formula

kde:

Qs

je průtok v m3/min při 273,15 K (0 °C) a 101,325, kPa;

Tv

je teplota na vstupu Venturiho trubice v kelvinech (K);

Pv

je absolutní tlak na vstupu do Venturiho trubice, kPa.

3.4.3.3.3.2.

Křivka Kv je funkcí tlaku Pv na vstupu Venturiho trubice. Při průtoku rychlostí zvuku bude mít Kv poměrně konstantní hodnotu. Při poklesu tlaku (zvýšení podtlaku) se Venturiho trubice uvolní a hodnota Kv se zmenší. Tyto hodnoty Kv se nesmí použít pro další výpočty.

3.4.3.3.3.3.

Aritmetický průměr hodnoty Kv a směrodatná odchylka se vypočtou pro nejméně osm bodů v kritické oblasti.

3.4.3.3.3.4.

Pokud směrodatná odchylka přesahuje 0,3 % aritmetického průměru hodnoty Kv, provede se oprava.

3.4.4.   Kalibrace podzvukové Venturiho trubice (SSV)

3.4.4.1.   Kalibrace SSV vychází z rovnice pro podzvukové proudění Venturiho trubicí. Průtok plynu je funkcí vstupního tlaku a teploty a poklesu tlaku mezi vstupem a hrdlem SVV.

3.4.4.2.   Analýza údajů

3.4.4.2.1.

Průtok vzduchu (Qssv) při každém nastavení škrcení (nejméně 16 nastavení) se vypočte v m3/s z údajů průtokoměru s použitím postupu předepsaného výrobcem. Koeficient výtoku Cd se vypočte z kalibračních údajů pro každé nastavení s použitím této rovnice:

Formula

kde:

QSSV

je průtok vzduchu při běžných podmínkách (101,325 kPa, 273,15 K (0 °C)), m3/s;

T

je teplota na vstupu Venturiho trubice v kelvinech (K);

dV

je průměr hrdla SSV, m;

rp

je poměr tlaku v hrdle SSV k absolutnímu statickému na vstupu, Formula;

rD

je poměr průměru hrdla SSV dV k vnitřnímu průměru přívodní trubky D;

Cd

je koeficient průtoku SSV;

pp

je absolutní tlak na vstupu do Venturiho trubice, kPa.

Ke stanovení rozsahu podzvukového proudění se křivka Cd znázorní jako funkce Reynoldsova čísla Re u hrdla SSV. Hodnota Reynoldsova čísla u hrdla SSV se vypočte podle této rovnice:

Formula

kde:

Formula

A1

je 25,55152 v SI,AFormula;

Qssv

je průtok vzduchu při běžných podmínkách (101,325 kPa, 273,15 K (0 °C)), m3/s;

dv

je průměr hrdla SSV, m;

μ

je absolutní nebo dynamická viskozita plynu, kg/ms;

b

je 1,458 × 106 (empirická konstanta), kg/ms K0.5;

S

je 110,4 (empirická konstanta), v kelvinech (K).

3.4.4.2.2.

Vzhledem k tomu, že QSSV je údajem potřebným pro rovnici k výpočtu Re, musí výpočty začít s počátečním odhadem hodnoty pro QSSV nebo Cd kalibrační Venturiho trubice a musí se opakovat tak dlouho, dokud QSSV nekonverguje. Konvergenční metoda musí mít přesnost 0,1 % nebo vyšší.

3.4.4.2.3.

Nejméně u šestnácti bodů v oblasti podzvukového proudění se vypočtené hodnoty Cd z výsledné rovnice pro přizpůsobení kalibrační křivky nesmí odchylovat od měřených hodnot Cd o více než ± 0,5 % u každého kalibračního bodu.

3.4.5.   Kalibrace ultrazvukového průtokoměru (UFM)

3.4.5.1.   UFM se kalibruje podle vhodného referenčního průtokoměru.

3.4.5.2.   UFM se kalibruje v konfiguraci CVS, která se použije na zkušebním stanovišti (potrubí se zředěným výfukovým plynem, sací zařízení) a ověří se na těsnost. Viz obrázek A5/8.

3.4.5.3.   Instaluje se předehřívač za účelem úpravy kalibračního průtoku v případě, že systém UFM nezahrnuje výměník tepla.

3.4.5.4.   Pro každé nastavení průtoku CVS, které bude použito, musí být provedena kalibrace při teplotách v rozmezí od pokojové temploty až po maximální teplotu, které bude dosaženo při zkoučce vozidla.

3.4.5.5.   Při kalibraci elektronických částí systému UFM (snímače teploty (T) a tlaku (P)) se použije postup doporučený výrobcem.

3.4.5.6.   Jsou požadována měření pro kalibraci průtoku ultrazvukového průtokoměru a níže uvedené veličiny (v případě, že se použije laminární průtokoměr) musí mít následující přesnost:

 

barometrický tlak (korigovaný) Pb ± 0,03 kPa,

 

teplota vzduchu na vstupu LFE, průtokoměr, ETI ± 0,15 K,

 

podtlak před LFE, EPI ± 0,01 kPa,

 

pokles tlaku v trubici LFE (EDP) ± 0,0015 kPa,

 

průtok vzduchu Qs ± 0,5 %,

 

podtlak na vstupu UFM Pact ± 0,02 kPa,

 

teplota na vstupu UFM Tact ± 0,2 K.

3.4.5.7.   Postup

3.4.5.7.1.

Zařízení se sestaví podle obrázku A5/8 a ověří se na těsnost. Jakákoliv netěsnost mezi zařízením pro měření průtoku a UFM vážně ovlivňuje přesnost kalibrace.

Obrázek A5/8

Uspořádání pro kalibraci UFMTact

Image

3.4.5.7.2.

Sací zařízení se uvede do provozu. Jeho otáčky a/nebo poloha průtokového ventilu se upraví tak, aby zajišťovaly nastavený průtok pro účely ověření, a systém se stabilizuje. Shromáždí se údaje ze všech přístrojů.

3.4.5.7.3.

U systémů UFM bez výměníku tepla se předehřívač provozuje tak, aby zvýšil teplotu kalibračního vzduchu, umožnil stabilizaci a záznam údajů ze všech přístrojů. Teplota se zvyšuje v rozumných intervalech, dokud není dosažena maximální teplota výfukového plynu očekávaná v průběhu zkoušky emisí.

3.4.5.7.4.

Předehřívač se poté vypne a otáčky sacího zařízení a/nebo průtokový ventil se upraví pro další nastavení průtoku, které bude použito pro zkoušení emisí vozidla, a poté se sled kalibrace zopakuje.

3.4.5.8.   Údaje zaznamenané při kalibraci se použijí v následujících výpočtech. Průtok vzduchu (Qs) se v každém zkušebním bodu vypočte z údajů průtokoměru podle metody předepsané výrobcem.

Formula

kde:

Qs

je průtok vzduchu při běžných podmínkách (101,325 kPa, 273,15 K (0 °C)), m3/s;

Qreference

je průtok vzduchu kalibračního průtokoměru při běžných podmínkách (101,325 kPa, 273,15 K (0 °C)), m3/s;

Kv

je kalibrační koeficient.

U systémů UFM s výměníkem tepla se Kv vynese jako funkce Tact.

Maximální odchylka v Kv nesmí překročit 0,3 % hodnoty aritmetického průměru Kv všech měření provedených při rozdílných teplotách.

3.5.   Postup ověření systému

3.5.1.   Obecné požadavky

3.5.1.1.   Celková přesnost systému pro odběr vzorků CVS a analytického systému se stanoví tak, že se zavede známá hmotnost určité plynné emisní sloučeniny do systému za jeho činnosti za podmínek jako při běžné zkoušce a poté se analyzuje a vypočte hmotnost plynných emisních sloučenin podle rovnic uvedených v dílčí příloze 7. Je známo, že metoda CFO popsaná v bodě 3.5.1.1.1 této dílčí přílohy i gravimetrická metoda popsaná v bodě 3.5.1.1.2 této dílčí přílohy zajišťují dostatečnou přesnost.

Maximální dovolená odchylka mezi množstvím přiváděného plynu a množstvím měřeného plynu je 2 %.

3.5.1.1.1.   Metoda CFO – měření pomocí clony s kritickým prouděním

Metoda CFO měří konstantní průtok čistého plynu (CO, CO2 nebo C3H8) pomocí zařízení s clonou s kritickým prouděním.

3.5.1.1.1.1.

Známá hmotnost čistého oxidu uhelnatého, oxidu uhličitého nebo propanu se vpustí do systému CVS kalibrovanou clonou s kritickým prouděním. Je-li vstupní tlak dostatečně vysoký, potom průtok q, který se přivírá pomocí clony s kritickým prouděním, je nezávislý na výstupním tlaku clony (kritickém proudění). Systém CVS musí být v činnosti jako při běžné zkoušce emisí výfukových plynů a je třeba nechat uplynout dostatečnou dobu pro následnou analýzu. Plyn nashromážděný ve vaku pro jímání vzorků se analyzuje pomocí obvyklého zařízení (bod 4.1 této dílčí přílohy) a výsledky se porovnají s koncentrací ve známých vzorcích plynů. Pokud vznikne odchylka větší než 2 %, musí být zjištěna a odstraněna příčina chybné funkce.

3.5.1.1.2.   Gravimetrická metoda

Gravimetrická metoda měří hmotnost čistého plynu (CO, CO2 nebo C3H8).

3.5.1.1.2.1.

Stanoví se hmotnost malého válce naplněného čistým oxidem uhelnatým, oxidem uhličitým nebo propanem s přesností ± 0,01 g. Systém CVS se nechá pracovat za podmínek jako při běžné zkoušce emisí výfukových plynů, přičemž se do systému po dobu dostatečnou pro následnou analýzu vstřikuje čistý plyn. Množství použitého čistého plynu se určí měřením rozdílu hmotnosti. Plyn nashromážděný ve vaku se analyzuje pomocí zařízení běžně používaného pro analýzu výfukových plynů, jak je popsáno v bodě 4.1 této dílčí přílohy. Výsledky se poté porovnají s dříve vypočtenými hodnotami koncentrace. Pokud vznikne odchylka větší než 2 %, musí být zjištěna a odstraněna příčina chybné funkce.

4.   Zařízení pro měření emisí

4.1.   Zařízení pro měření plynných emisí

4.1.1.   Přehled systému

4.1.1.1.

Pro analýzu se musí plynule odebírat poměrný vzorek ředěných výfukových plynů a ředicího vzduchu.

4.1.1.2.

Hmotnost emitovaných plynných znečišťujících látek se stanoví z proporcionálních koncentrací vzorku a celkového objemu změřeného v průběhu zkoušky. Koncentrace vzorků se korigují tak, aby zohledňovaly koncentrace příslušných sloučenin v ředicím vzduchu.

4.1.2.   Požadavky na systém pro odběr vzorků

4.1.2.1.   Vzorek ředěných výfukových plynů se odebírá před sacím zařízením.

4.1.2.1.1.   S výjimkou bodu 4.1.3.1 (systém pro odběr vzorků uhlovodíků), bodu 4.2 (zařízení pro měření PM) a bodu 4.3 (zařízení pro měření PN) této dílčí přílohy lze vzorek zředěného výfukového plynu odebrat až za zařízeními pro stabilizaci (pokud jsou instalována).

4.1.2.2.   Průtok při odběru vzorků do jímacích vaků se nastaví tak, aby poskytoval dostatečný objem ředicího vzduchu a zředěného výfukového plynu ve vacích CVS, aby bylo možné provést měření koncentrace, a nesmí překročit 0,3 % průtoku zředěných výfukových plynů, pokud není objem naplněného vaku se zředěným výfukovým plynem zahrnut do objemu CVS.

4.1.2.3.   Vzorek ředicího vzduchu se odebírá blízko vstupu ředicího vzduchu (za filtrem, pokud je instalován).

4.1.2.4.   Vzorek ředicího vzduchu nesmí být znečištěn výfukovými plyny ze směšovací oblasti.

4.1.2.5.   Průtok odběru ředicího vzduchu musí být srovnatelný s průtokem zředěných výfukových plynů.

4.1.2.6.   Materiály použité k odběru vzorků musí být takové, aby neměnily koncentraci emisních sloučenin.

4.1.2.7.   K oddělení pevných částic ze vzorku lze použít filtry.

4.1.2.8.   Jakýkoli ventil používaný k usměrnění výfukových plynů musí být rychle seřiditelného a rychločinného typu.

4.1.2.9.   Mezi třícestnými ventily a vaky pro jímání vzorků může být použito rychloupínacích plynotěsných spojů se samotěsnicími přípojkami na straně vaku pro jímání vzorků. Pro převedení vzorků do analyzátoru se mohou použít jiné systémy (např. třícestné uzavírací ventily).

4.1.2.10.   Uchovávání vzorků

4.1.2.10.1.

Vzorky plynů se mohou shromažďovat ve vacích pro jímání vzorků, které mají dostatečný objem, aby nebránily toku vzorků.

4.1.2.10.2.

Materiál vaku musí být takový, aby neovlivňoval ani samotná měření, ani chemické složení vzorků plynu o více než ± 2 % po 30 minutách (např. laminátovaný polyetylenový/polyamidový povlak nebo fluorované polymerované uhlovodíky).

4.1.3.   Systémy pro odběr vzorků

4.1.3.1.   Systém pro odběr vzorků uhlovodíků (vyhřívaný plamenoionizační detektor (HFID))

4.1.3.1.1.

Systém pro odběr vzorků uhlovodíků se musí skládat z vyhřívané sondy pro odběr vzorků, vedení, filtru a čerpadla. Vzorek se odebere před výměníkem tepla (pokud je instalován). Sonda pro odběr vzorků musí být instalována ve stejné vzdálenosti od vstupu výfukového plynu jako sonda pro odběr vzorku pevných částic, a to tak, aby se při odběru navzájem neovlivňovaly. Musí mít vnitřní průměr nejméně 4 mm.

4.1.3.1.2.

Vyhřívací systém musí udržovat všechny vyhřívané části na teplotě 190 °C ± 10 °C.

4.1.3.1.3.

Aritmetický průměr koncentrace naměřených uhlovodíků se stanoví tak, že se zahrnou údaje naměřené sekundu po sekundě, které se vydělí fází nebo délkou trvání zkoušky.

4.1.3.1.4.

Vyhřívané odběrné potrubí musí být opatřeno vyhřívaným filtrem FH s účinností 99 % pro částice ≥ 0,3 μm, kterým se odstraní všechny pevné částice z kontinuálního proudu plynu potřebného k analýze.

4.1.3.1.5.

Doba zpoždění reakce systému pro odběr vzorků (od sondy ke vstupu do analyzátoru) nesmí být delší než čtyři sekundy.

4.1.3.1.6.

Pokud se nezajistí kompenzace kolísání proudění v průtoku CFV, musí být se systémem konstantního hmotnostního průtoku (výměníkem tepla) použit detektor HFID, aby se zajistil odběr reprezentativního vzorku.

4.1.3.2.   Systém pro odběr vzorků NO nebo NO2 (v příslušných případech)

4.1.3.2.1.

Do analyzátoru se vpouští nepřetržitý proud zředěného výfukového plynu.

4.1.3.2.2.

Aritmetický průměr koncentrace NO nebo NO2 se stanoví tak, že se zahrnou údaje naměřené sekundu po sekundě, které se vydělí fází nebo délkou trvání zkoušky.

4.1.3.2.3.

Pokud se nezajistí kompenzace kolísání proudění v průtoku CFV, musí být se systémem konstantního průtoku (výměníkem tepla) použito nepřetržité měření NO nebo NO2, aby se zajistil odběr reprezentativního vzorku.

4.1.4.   Analyzátory

4.1.4.1.   Obecné požadavky na analýzu plynů

4.1.4.1.1.

Analyzátory musí mít měřicí rozsah slučitelný s přesností požadovanou pro měření koncentrace sloučenin ve vzorku výfukových plynů.

4.1.4.1.2.

Pokud není stanoveno jinak, nesmí být chyba měření větší než ± 2 % (vlastní chyba analyzátoru) bez ohledu na referenční hodnotu kalibračních plynů.

4.1.4.1.3.

Vzorek okolního vzduchu se musí měřit stejným analyzátorem s týmž rozsahem.

4.1.4.1.4.

Před analyzátory nesmí být použito žádné zařízení k vysoušení plynů, pokud se neprokáže, že nemá vliv na obsah dané sloučeniny v proudu plynů.

4.1.4.2.   Analýza oxidu uhelnatého (CO) a oxidu uhličitého (CO2)

4.1.4.2.1.

Analyzátorem musí být nedisperzní analyzátor s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR).

4.1.4.3.   Analýza uhlovodíků (HC) pro všechna paliva kromě motorové nafty

4.1.4.3.1.

Analyzátor musí být typu FID, což je plamenoionizační detektor, kalibrovaný propanem vyjádřeným jako ekvivalent atomů uhlíku (C1).

4.1.4.4.   Analýza uhlovodíků (HC) pro motorovou naftu a případně i pro jiná paliva

4.1.4.4.1.

Analyzátor musí být vyhřívaný plamenoionizační typ analyzátoru s detektorem, ventily, potrubím atd., zahřátý na 190 °C ± 10 °C. Musí být kalibrovaný propanem vyjádřeným jako ekvivalent atomů uhlíku (C1).

4.1.4.5.   Analýza methanu (CH4)

4.1.4.5.1.

Analyzátor musí být buď plynný chromatograf kombinovaný s plamenoionizačním detektorem (FID), nebo plamenoionizační detektor (FID) se separátorem uhlovodíků jiných než methan (NMC-FID), kalibrovaný methanem nebo propanem vyjádřeným ekvivalentem atomů uhlíku (C1).

4.1.4.6.   Analýza oxidů dusíku (NOx)

4.1.4.6.1.

Analyzátor musí být chemicko-luminiscenční analyzátor (CLA) nebo nedisperzní analyzátor s rezonanční absorpcí v ultrafialovém pásmu (NDUV).

4.1.5.   Popisy doporučeného systému

4.1.5.1.   Schéma na obrázku A5/9 znázorňuje systém pro odběr vzorků plynných emisí.

Obrázek A5/9

Schematické znázornění systému s ředěním plného toku výfukových plynů q

Image

4.1.5.2.   Příklady součástí systému jsou uvedeny níže.

4.1.5.2.1.

Dvě sondy pro odběr konstantních vzorků ředicího vzduchu a směsi zředěného výfukového plynu a vzduchu.

4.1.5.2.2.

Filtr k odlučování pevných částic z proudů plynů odebíraných pro analýzu.

4.1.5.2.3.

Čerpadla a regulátor průtoku pro zajištění toho, aby konstantní průtok vzorků zředěného výfukového plynu a ředicího vzduchu odebraných během zkoušky ze sond pro odběr vzorků a průtok vzorků plynu byly takové, že na konci každé zkoušky bude množství vzorků dostatečné k provedení analýzy.

4.1.5.2.4.

Rychločinné ventily k nasměrování konstantního toku vzorků plynu do vaků pro jímání vzorků nebo k vypouštění do ovzduší.

4.1.5.2.5.

Plynotěsné rychlozávěrné spojovací prvky mezi rychločinnými ventily a vaky pro jímání vzorků. Spojka se musí samočinně uzavírat na straně vaku pro jímání vzorků. Alternativně lze použít jiné metody dopravy vzorků k analyzátoru (např. třícestné uzavírací kohouty).

4.1.5.2.6.

Vaky pro jímání vzorků zředěného výfukového plynu a ředicího vzduchu během zkoušky.

4.1.5.2.7.

Odběrná Venturiho trubice s kritickým prouděním k odběru proporcionálních vzorků zředěných výfukových plynů (pouze CFV-CVS).

4.1.5.3.   Dodatečné součásti požadované pro odběr vzorků uhlovodíků s použitím vyhřívaného plamenoionizačního detektoru (HFID), jak je znázorněno na obrázku A5/10.

4.1.5.3.1.

Vyhřívaná sonda pro odběr vzorků v ředicím tunelu umístěná na téže svislé rovině jako sondy pro odběr vzorků pevných částic a částic.

4.1.5.3.2.

Vyhřívaný filtr umístěný za bodem odběru vzorků a před HFID.

4.1.5.3.3.

Vyhřívané selekční ventily mezi přísunem nulovacího/kalibračního plynu a HFID.

4.1.5.3.4.

Prostředky pro integrování a záznam okamžité koncentrace uhlovodíků.

4.1.5.3.5.

Vyhřívaná odběrná vedení a vyhřívané součásti od vyhřívané sondy až po HFID.

Obrázek A5/10

Součásti požadované pro systém odběru vzorků uhlovodíků při použití HFID

Image

4.2.   Zařízení pro měření PM

4.2.1.   Specifikace

4.2.1.1.   Přehled systému

4.2.1.1.1.

Zařízení pro odběr vzorků pevných částic se skládá z odběrné sondy (PSP) umístěné v ředicím tunelu, trubice pro přenos částic (PTT), držáku/držáků filtru (FH), čerpadla/čerpadel a regulátoru průtoku a měřicích zařízení. Viz obrázky A5/11, A5/12 a A5/13.

4.2.1.1.2.

Lze použít separátor PCF oddělující částice podle velikosti (např. cyklon nebo lapač hrubých částic). Pokud je použit, doporučuje se, aby byl umístěn před držákem filtru.

Obrázek A5/11

Alternativní konfigurace sondy pro odběr vzorků pevných částic

Image

4.2.1.2.   Obecné požadavky

4.2.1.2.1.

Sonda pro odběr vzorků, kterou se odvádí tok plynu, z něhož se odebírají pevné částice, musí být umístěna v ředicím tunelu tak, aby bylo možné odebírat reprezentativní vzorek toku plynu z homogenní směsi vzduchu s výfukovým plynem, a musí být umístěna před výměníkem tepla (pokud je instalován).

4.2.1.2.2.

Průtok vzorku toku s pevnými částicemi musí být proporcionální k celkovému hmotnostnímu toku zředěného výfukového plynu v ředicím tunelu s dovolenou odchylkou ± 5 % od průtoku vzorku toku s pevnými částicemi. Ověření proporcionality odběru vzorků pevných částic musí být provedeno během uvádění systému do provozu a podle požadavků schvalovacího orgánu.

4.2.1.2.3.

Odebíraný zředěný výfukový plyn se musí udržovat na teplotě vyšší než 20 °C a nižší než 52 °C ve vzdálenosti 20 cm od vstupu filtru pro odběr vzorků pevných částic ve směru nebo proti směru proudění. Za tímto účelem je povoleno zahřívání nebo izolace součástí systému pro odběr vzorků pevných částic.

Pokud je během zkoušky, při níž nedojde k periodické regeneraci, překročen limit 52 °C, zvýší se průtok CVS nebo se použije dvojité ředění (za předpokladu, že průtok CVS je již dostatečný k tomu, aby nezpůsobil kondenzaci v CVS, vacích k jímání vzorků nebo v analytickém systému).

4.2.1.2.4.

Vzorek pevných částic se zachycuje na jediném filtru umístěném v držáku v toku zředěného výfukového plynu, z něhož se odebírá vzorek.

4.2.1.2.5.

Všechny části ředicího systému a systému pro odběr vzorků mezi výfukovou trubkou a držákem filtru, které jsou ve styku se surovým a se zředěným výfukovým plynem, musí být konstruovány tak, aby se minimalizovalo usazování pevných částic nebo jejich změny. Všechny části musí být z elektricky vodivých materiálů, které nereagují se složkami výfukového plynu, a musí být elektricky uzemněny, aby se zabránilo elektrostatickým účinkům.

4.2.1.2.6.

Pokud není možné vyrovnávat kolísání průtoku, musí se použít výměník tepla a zařízení k ovládání teploty podle požadavků v bodech 3.3.5.1 nebo 3.3.6.4.2 této dílčí přílohy, aby se zajistil konstantní průtok v systému, a tím přiměřená rychlost odběru.

4.2.1.2.7.

Teploty požadované pro měření PM se měří s přesností ± 1 °C a dobou odezvy (t10 – t90) 15 sekund či méně.

4.2.1.2.8.

Průtok vzorků z ředicího tunelu se měří s přesností ± 2,5 % hodnoty odečtu nebo ± 1,5 % plného rozsahu, podle toho, která z těchto hodnot je nejmenší.

Výše uvedená přesnost průtoku vzorků z tunelu CVS je platná i tehdy, když se použije dvojité ředění. Měření a kontrola průtoku sekundárního ředicího vzduchu a průtoku zředěných výfukových plynů přes filtr proto musí mít vyšší přesnost.

4.2.1.2.9.

Veškeré datové kanály požadované pro účely měření PM musí být nastaveny na frekvenci 1 Hz nebo rychlejší. Obvykle mezi ně patří:

a)

teplota zředěných výfukových plynů na filtru pro odběr vzorků pevných částic;

b)

průtok při odběru vzorků;

c)

průtok sekundárního ředicího vzduchu (pokud je použito sekundární ředění);

d)

teplota sekundárního ředicího vzduchu (pokud je použito sekundární ředění).

4.2.1.2.10.

Pro systémy dvojitého ředění se přesnost zředěných výfukových plynů přenášených z ředicího tunelu Vep definovaná v bodě 3.3.2 dílčí přílohy 7 v rovnici neměří přímo, ale určí se měřením rozdílů průtoků.

Přesnost průtokoměrů použitých pro měření a kontrolu dvojitě zředěných výfukových plynů procházejících přes filtry pro odběr vzorků pevných částic a pro měření/kontrolu sekundárního ředicího vzduchu musí být dostatečná k tomu, aby diferenciální objem Vep splňoval požadavky na přesnost a proporcionální odběr, které jsou specifikovány pro jediné ředění.

Požadavek, že v ředicím tunelu CVS, systému pro měření průtoku zředěného výfukového plynu, systémů vaků pro odběr CVS nebo analytickém systému nesmí dojít k žádné kondenzaci výfukových plynů, je platný i v případě, kdy se použijí systémy dvojitého ředění.

4.2.1.2.11.

U každého průtokoměru, který se použije v systému k odběru vzorků pevných částic a systému dvojitého ředění, se provede ověření linearity podle požadavku výrobce přístroje.

Obrázek A5/12

Systém pro odběr vzorků pevných částict10 – t90

Image

Obrázek A5/13

Systém pro odběru vzorků pevných částic s dvojitým ředěním

Image

4.2.1.3.   Zvláštní požadavky

4.2.1.3.1.   Sonda pro odběr

4.2.1.3.1.1.

Sonda pro odběr vzorků musí být schopna oddělovat částice podle velikosti, jak je specifikováno v bodě 4.2.1.3.1.4 této dílčí přílohy. Požadované výkonnosti se doporučuje dosáhnout pomocí sondy s ostrými okraji a s otevřeným koncem směřujícím přímo do směru toku a navíc použít předsazený separátor (cyklon, lapač hrubých částic atd.). Alternativně lze použít vhodnou sondu pro odběr vzorků, jako je například sonda znázorněná na obrázku A5/11, a to za předpokladu, že má vlastnosti předsazeného separátoru specifikované v bodě 4.2.1.3.1.4 této dílčí přílohy.

4.2.1.3.1.2.

Sonda pro odběr vzorků musí být umístěna ve vzdálenosti nejméně 10 průměrů tunelu ve směru proudění od místa, kde výfukový plyn vstupuje do ředicího tunelu, a musí mít vnitřní průměr nejméně 8 mm.

Jestliže se jednou sondou odebírá současně více než jeden vzorek, musí se tok odebíraný sondou rozdělit do identických dílčích toků, aby se zabránilo vytváření pozměněných vzorků.

Použije-li se více sond, musí mít každá sonda ostré okraje a otevřený konec a směřovat přímo do směru toku. Sondy musí být rovnoměrně rozmístěny okolo střední podélné osy ředicího tunelu, přičemž vzdálenost mezi nimi musí být přinejmenším 5 cm.

4.2.1.3.1.3.

Vzdálenost od vrcholu sondy k držáku filtru musí být nejméně pětinásobkem průměru sondy, nesmí však být větší než 2 000 mm.

4.2.1.3.1.4.

Předsazený separátor (např. cyklon, lapač hrubých částic atd.) musí být umístěn před držákem filtru (proti směru proudění). Předsazený separátor musí mít bod separování mezi 2,5 μm a 10 μm pro účinnost 50 % při objemovém průtoku zvoleném k odběru vzorků PM. Předsazený separátor musí umožňovat, aby nejméně 99 % hmotnostní koncentrace částic o velikosti 1 μm, které vstupují do předsazeného separátoru, prošlo jeho výstupem při objemovém průtoku zvoleném k odběru vzorků PM.

4.2.1.3.2.   Přenosová trubka částic (PTT)

4.2.1.3.2.1.

Jakékoli ohyby v PTT musí být hladké a musí mít co největší poloměr.

4.2.1.3.3.   Sekundární ředění

4.2.1.3.3.1.

Vzorek extrahovaný z CVS pro účely měření PM lze volitelně zředit ještě v druhé fázi, a sice při splnění těchto požadavků:

4.2.1.3.3.1.1.

Sekundární ředicí vzduch musí být přefiltrován přes médium, které je schopno zachytit ≥ 99,95 % částic o velikosti, která nejvíce proniká materiálem filtru, nebo filtrem HEPA nejméně třídy H13 podle normy EN 1822:2009. Ředicí vzduch lze případně pročistit pomocí průchodu přes aktivní uhlí ještě před průchodem filtrem HEPA. Doporučuje se vložit doplňkový hrubý filtr částic před filtr HEPA a za čistič s aktivním uhlím, je-li použit.

4.2.1.3.3.1.2.

Sekundární ředicí vzduch by měl být vstříknut do PTT co možná nejblíže výstupu zředěných výfukových plynů z ředicího tunelu.

4.2.1.3.3.1.3.

Doba setrvání od momentu vstříknutí sekundárního ředicího vzduchu do vstupu filtru musí činit nejméně 0,25 sekundy, ale ne déle než 5 sekund.

4.2.1.3.3.1.4.

Pokud se dvojitě zředěný vzorek vrátí do CVS, vybere se místo návratu vzorku, aby nedošlo k narušení odběru dalších vzorků z CVS.

4.2.1.3.4.   Čerpadlo k odběru vzorků a průtokoměr

4.2.1.3.4.1.

Jednotka měření toku odebíraného vzorku plynu se skládá z čerpadel, regulátorů průtoku plynu a průtokoměrů.

4.2.1.3.4.2.

Teplota plynu protékajícího průtokoměrem nesmí kolísat o více než ± 3 °C, s výjimkou těchto případů:

a)

pokud má průtokoměr k odběru vzorků funkci monitorování v reálném čase a ovládání průtoku při frekvenci 1 Hz nebo rychlejší;

b)

během zkoušek regenerace u vozidel vybavených zařízeními k následnému zpracování plynů s periodickou regenerací.

Pokud dojde k nepřípustné změně průtoku z důvodu nadměrného zatížení filtru, zkouška se stane neplatnou. Při opakování se průtok musí zmenšit.

4.2.1.3.5.   Filtr a držák filtru

4.2.1.3.5.1.

Ventil se musí umístit za filtr ve směru proudění. Ventil se musí otevírat a zavírat do 1 sekundy od začátku a od konce zkoušky.

4.2.1.3.5.2.

Pro danou zkoušku se musí nastavit rychlost, kterou plyn proudí na povrch filtru, na počáteční hodnotu v rozmezí od 20 cm/s do 105 cm/s a tato rychlost se při zahájení zkoušky nastaví tak, aby nepřesáhla 105 cm/s, když ředicí systém pracuje s tokem odebíraného vzorku, který je proporcionální k průtoku CVS.

4.2.1.3.5.3.

Musí se používat filtry ze skelných vláken pokrytých fluorkarbonem nebo filtry z fluorkarbonových membrán.

Všechny druhy filtrů musí mít účinnost zachycování 0,3 μm DOP (dioktylftalátů) nebo PAO (polyalfaolefinů) CS 68649-12-7 nebo CS 68037-01-4 nejméně 99 % při rychlosti proudění plynu na filtr přinejmenším 5,33 cm/s, měřeno podle jedné z následujících norem:

a)

U.S.A. Department of Defense Test Method Standard, MIL-STD-282 method 102.8: DOP-Smoke Penetration of Aerosol-Filter Element;

b)

U.S.A. Department of Defense Test Method Standard, MIL-STD-282 method 502.1.1: DOP-Smoke Penetration of Gas-Mask Canisters;

c)

Institute of Environmental Sciences and Technology, IEST-RP-CC021: Testing HEPA and ULPA Filter Media.

4.2.1.3.5.4.

Držák filtru musí být konstruován tak, aby bylo zajištěno rovnoměrné rozložení průtoku na celou činnou část filtru. Filtr musí být okrouhlý a jeho činná část musí mít plochu alespoň 1 075 mm2.

4.2.2.   Specifikace vážicí komory (nebo místnosti) a analytických vah

4.2.2.1.   Podmínky pro vážicí komoru (nebo místnost)

a)

Teplota ve vážicí komoře (nebo místnosti), ve které se filtry pro odběr vzorků pevných částic stabilizují a váží, se musí po celou dobu stabilizování a vážení filtrů udržovat na hodnotě 22 °C ± 2 °C (22 °C ± 1 °C, pokud je to možné).

b)

Vlhkost se musí udržovat na rosném bodě nižším než 10,5 °C a na relativní vlhkosti 45 % ± 8 %.

c)

Teplota a vlhkost ve vážicí komoře (nebo místnosti) se v omezené míře mohou odchýlit od stanovených hodnot za předpokladu, že celková doba jejich trvání nepřekročí 30 minut kdykoli během stabilizace filtrů.

d)

Obsah okolního znečištění v prostředí vážicí komory (nebo místnosti), které by se mohlo usazovat na filtrech pro odběr vzorků pevných částic v průběhu jejich stabilizace, je nutno minimalizovat.

e)

V průběhu vlastního vážení nejsou přípustné žádné odchylky od stanovených podmínek.

4.2.2.2.   Lineární odezva analytických vah

Analytické váhy používané k určení hmotností filtrů musí splňovat kritéria na ověření linearity uvedená v tabulce A5/1 pro lineární regresi. Z toho vyplývá přesnost nejméně 2 μg a rozlišovací schopnost nejméně 1 μg (jednotka stupnice = 1 μg). Je třeba provést zkoušku nejméně se čtyřmi rovnoměrně rozloženými referenčními hmotnostmi. Nulová hodnota musí být v rozmezí ± 1μg.

Tabulka A5/1

Kritéria pro ověření analytických vah

Měřicí systém

Průsečík a0

Sklon a1

Směrodatná chyba SEE

Koeficient určení r2

Váhy pro pevné částice

≤ 1 μg

0,99–1,01

max. ≤ 1 %

≥ 0,998

4.2.2.3.   Vyloučení účinků statické elektřiny

Účinky statické elektřiny se musí neutralizovat. Toho lze dosáhnout uzemněním vah jejich umístěním na antistatickou podložku a neutralizací filtrů pro odběr vzorků pevných částic před jejich vážením za pomoci poloniového neutralizátoru nebo zařízení s obdobným účinkem. Alternativně lze účinky statické elektřiny neutralizovat vyrovnáním statického náboje.

4.2.2.4.   Korekce vztlakového efektu

U hmotností filtru pro odběr vzorků a referenčního filtru se musí provést korekce kvůli vztlaku vzduchu. Korekce vztlakového efektu je funkcí hustoty filtru pro odběr vzorků, hustoty vzduchu a hustoty kalibračního závaží vah a nezohledňuje vztlakový účinek samotných pevných částic.

Jestliže hustota materiálu filtru není známa, použijí se tyto hodnoty hustoty:

a)

filtr ze skleněných vláken pokrytých PTFE: 2 300 kg/m3;

b)

filtr tvořený membránou z PTFE: 2 144 kg/m3;

c)

filtr s membránou z PTFE a polymetylpentenovým nosným kroužkem: 920 kg/m3.

Pro kalibrační závaží z nerezové oceli se použije hustota 8 000 kg/m3. Jsou-li kalibrační závaží z jiného materiálu, musí být známa jejich hustota a musí být použita. Mělo by být dodrženo Mezinárodní doporučení OIML R 111-1, edice 2004(E) (nebo rovnocenné doporučení) Mezinárodní organizace pro legální metrologii týkající se kalibračních závaží.

Použije se tato rovnice:

Formula

kde:

Pef

je korigovaná hmotnost vzorku pevných částic, mg;

Peuncorr

je nekorigovaná hmotnost vzorku pevných částic, mg;

ρa

je hustota vzduchu, kg/m3;

ρw

je hustota kalibračního závaží vah, kg/m3;

ρf

je hustota filtru pro odběr vzorků pevných částic, kg/m3.

Hustota vzduchuρ ρa se vypočte podle této rovnice:

Formula

pb

je celkový atmosférický tlak, kPa;

Ta

je teplota vzduchu prostředí, ve kterém probíhá vážení, v kelvinech (K);

Mmix

je molární hmotnost vzduchu v prostředí, ve kterém probíhá vážení, 28,836 g mol–1;

R

je molární plynová konstanta, 8,3144 J mol–1 K–1.

4.3.   Zařízení pro měření PN

4.3.1.   Specifikace

4.3.1.1.   Přehled systému

4.3.1.1.1.

Systém pro odběr vzorků částic se skládá ze sondy nebo odběrného místa, jimiž se odebírá vzorek z homogenně promíseného toku v ředicím systému, separátoru těkavých částic (VPR), který je před počitadlem částic (PNC), a vhodného přenosového potrubí. Viz obrázek A5/14.

4.3.1.1.2.

Doporučuje se, aby před vstupem do VPR byl použit předsazený separátor (PCF) oddělující částice podle velikosti (např. cyklon, lapač hrubých částic apod.). PCF musí mít 50 % účinnost oddělování částic pro částice mezi 2,5 μm a 10 μm při objemovém průtoku zvoleném pro odběr vzorku částic. PCF musí umožňovat, aby nejméně 99 % hmotnostní koncentrace částic o velikosti 1 μm, které vstupují do PCF, prošlo jeho výstupem při objemovém průtoku zvoleném pro odběr vzorků částic.

Alternativně je přijatelná i sonda pro odběr vzorků působící jako vhodné zařízení k oddělování částic podle velikosti, která je znázorněna na obrázku A5/11.

4.3.1.2.   Obecné požadavky

4.3.1.2.1.

Místo odběru vzorků částic musí být uvnitř ředicího systému. Pokud se použije systém dvojitého ředění, musí se místo odběru vzorků částic nacházet v systému primárního ředění.

4.3.1.2.1.1.

Konec sondy k odběru vzorků nebo místo odběru částic a přenosová trubka částic (PTT) dohromady tvoří systém k přenosu částic (PTS). PTS převádí vzorek z ředicího tunelu do vstupu VPR. PTS musí splňovat tyto podmínky:

a)

sonda k odběru vzorků musí být instalována ve vzdálenosti nejméně 10 průměrů tunelu ve směru proudění od místa, kde výfukový plyn vstupuje do ředicího tunelu, musí směřovat proti směru proudění do toku plynu protékajícího tunelem a osa jejího vrcholu musí být rovnoběžná s osou ředicího tunelu;

b)

sonda k odběru vzorků musí být před jakýmkoli zařízením pro stabilizaci (např. výměníkem tepla);

c)

sonda k odběru vzorků musí být umístěna v ředicím tunelu tak, aby vzorek byl odebírán z homogenní směsi ředicího média a výfukového plynu.

4.3.1.2.1.2.

Odebíraný vzorek plynu procházející PTS musí splňovat tyto podmínky:

a)

pokud se použije systém s ředěním plného toku výfukových plynů, musí mít Reynoldsovo číslo (Re) menší než 1 700;

b)

pokud se použije systém s dvojitým ředěním, musí mít Reynoldsovo číslo (Re) menší než 1 700 v PTT, tj. ve směru proudění za sondou k odběru vzorků nebo za místem k odběru vzorků;

c)

doba setrvání musí činit ≤ 3 sekundy.

4.3.1.2.1.3.

Každá jiná konfigurace PTS pro odběr vzorků, pro niž lze prokázat rovnocennou penetraci částic na úrovni 30 nm, se pokládá za přijatelnou.

4.3.1.2.1.4.

Výstupní trubka (OT), kterou se vede zředěný vzorek z VPR do vstupu do PNC musí mít tyto vlastnosti:

a)

vnitřní průměr ≥ 4 mm;

b)

doba setrvání toku vzorku plynu ≤ 0,8 sekundy.

4.3.1.2.1.5.

Každá jiná konfigurace OT pro odběr vzorků, pro niž lze prokázat rovnocennou penetraci částic na úrovni 30 nm, se pokládá za přijatelnou.

4.3.1.2.2.

VPR musí obsahovat zařízení k ředění vzorku a k odstraňování těkavých částic.

4.3.1.2.3.

Všechny části ředicího systému a systému pro odběr vzorků od výfukové trubky až k PNC, které jsou ve styku se surovým výfukovým plynem a se zředěným výfukovým plynem, musí být konstruovány tak, aby se minimalizovalo usazování částic. Všechny části musí být z elektricky vodivých materiálů, které nereagují se složkami výfukového plynu, a musí být elektricky uzemněny, aby se zabránilo elektrostatickým účinkům.

4.3.1.2.4.

Systém pro odběr vzorků částic musí zohledňovat osvědčenou praxi odběru vzorků aerosolů, což mj. znamená vyloučení ostrých hran a náhlých změn průřezů, a naopak použití hladkých vnitřních povrchů a minimalizaci délky odběrného potrubí. Pozvolné změny průřezu jsou přípustné.

4.3.1.3.   Zvláštní požadavky

4.3.1.3.1.

Vzorek částic nesmí procházet čerpadlem předtím, než projde zařízením PNC.

4.3.1.3.2.

Doporučuje se použít předsazený separátor.

4.3.1.3.3.

Jednotka pro přípravu vzorku musí:

a)

být schopna ředit vzorek v jednom nebo více stupních, aby se dosáhlo koncentrace počtu částic pod horní hranicí režimu počítání jednotlivých částic v zařízení PNC a dále teploty plynu na vstupu do PNC nižší než 35 °C;

b)

obsahovat počáteční stupeň ředění za ohřevu, z něhož vychází vzorek s teplotou ≥ 150 °C a ≤ 350 °C ± 10 °C a ředěný faktorem nejméně 10;

c)

regulovat vyhřívané fáze na konstantní jmenovité provozní teploty, v rozsahu ≥ 150 °C a ≤ 400 °C ± 10 °C;

d)

uvádět údaj o tom, zda vyhřívané fáze jsou nebo nejsou na svých správných provozních teplotách;

e)

být konstruována tak, aby dosahovala nejméně 70 % účinnosti penetrace pevných částic v případě částic s průměrem elektrické mobility 100 nm;

f)

dosahovat redukčního faktoru koncentrace částic fr(di) pro částice s průměry elektrické mobility 30 nm a 50 nm, který není vyšší než 30 %, resp. 20 %, a není nižší o více než 5 %, než je faktor pro částice o průměru elektrické mobility 100 nm u VPR jako celku.

Redukční faktor koncentrace částic pro každou velikost částic fr(di) se vypočte s použitím této rovnice:

Formula

kde:

Nin(di)

je koncentrace počtu částic o průměru di před komponentem;

Nout(di)

je koncentrace počtu částic o průměru di za komponentem;

di

je průměr elektrické mobility částice (30, 50 nebo 100 nm).

Nin(di) a Nout(di) se korigují na stejné podmínky.

Aritmetický průměr redukčního faktoru koncentrace částic při daném nastavení ředění Formula se vypočte s použitím této rovnice:

Formula

Doporučuje se, aby VPR bylo kalibrováno a validováno jako úplná jednotka;

g)

být konstruována podle osvědčené technické praxe, aby se zajistilo, že redukční faktory koncentrace částic budou v průběhu zkoušky stabilní;

h)

dosahovat také > 99,0 % odparu částic tetrakontanu (CH3(CH2)38CH3) o velikosti 30 nm se vstupní koncentrací ≥ 10 000 na cm3 pomocí ohřátí a redukce parciálních tlaků tetrakontanu.

4.3.1.3.4.

PNC musí:

a)

pracovat za provozních podmínek plného toku;

b)

počítat s přesností ± 10 % v rámci rozsahu 1 na cm3 k horní hranici režimu počítání jednotlivých částic počítadlem ověřitelnou podle náležité uznávané normy. Při koncentracích pod 100 na cm3 mohou být požadována měření, která jsou průměrována za prodloužené periody odběru vzorků, aby se prokázala přesnost PNC s vysokým stupněm statistické věrohodnosti;

c)

mít rozlišovací schopnost nejméně 0,1 částic na cm3 při koncentracích menších než 100 na cm3;

d)

mít lineární odezvu na koncentrace částic v celém měřicím rozsahu v režimu počítání jednotlivých částic;

e)

udávat data s frekvencí rovnající se frekvenci 0,5 Hz nebo větší;

f)

mít dobu odezvy t90 pro rozsah měřených koncentrací kratší než 5 sekund;

g)

obsahovat korekční funkci koincidence až do korekce maximálně 10 % a smět použít faktor vnitřní kalibrace, jak je stanoveno v bodě 5.7.1.3 této dílčí přílohy, avšak nesmět použít žádný jiný algoritmus ke korekci účinnosti počítání nebo k jejímu definování;

h)

mít účinnosti počítání při jednotlivých velikostech částic specifikovaných v tabulce A5/2.

Tabulka A5/2

Účinnost počítání PNC

Průměr elektrické mobility velikosti částic (nm)

Účinnost počítání PNC (%)

23 ± 1

50 ± 12

41 ± 1

> 90

4.3.1.3.5.

Používá-li PNC provozní kapalinu, musí se tato kapalina měnit ve výrobcem stanovených intervalech.

4.3.1.3.6.

Tlak a/nebo teplota na vstupu PNC, nejsou-li udržovány na známé konstantní úrovni v bodě, v němž se řídí průtok PNC, se musí měřit za účelem korekce naměřených koncentrací počtu částic na standardní podmínky.

4.3.1.3.7.

Součet dob, během nichž vzorek setrvává v PTS, VPR a OT, a dále doba odezvy t90 počítadla PNC, nesmí být větší než 20 sekund.

4.3.1.4.   Popis doporučeného systému

Následující bod obsahuje doporučenou praxi měření PN. Přijatelné jsou však i systémy, které splňují specifikace vlastností uvedené v bodech 4.3.1.2 a 4.3.1.3 této dílčí přílohy.

Obrázek A5/14

Doporučený systém pro odběr vzorků částic

Image

4.3.1.4.1.   Popis systému pro odběr vzorků

4.3.1.4.1.1.

Systém pro odběr vzorků částic se skládá z konce odběrné sondy nebo z odběrného místa v ředicím systému, PTT, PCF a VPR před jednotkou PNC.

4.3.1.4.1.2.

VPR musí obsahovat zařízení k ředění vzorků (zařízení k ředění počtu částic: PND1 a PND2) a zařízení na odpařování částic (odpařovací trubka ET).

4.3.1.4.1.3.

Sonda k odběru vzorků nebo odběrné místo vzorků z toku zkoušeného plynu musí být v ředicím tunelu uspořádány tak, aby se odebíral reprezentativní vzorek toku plynu z homogenní směsi ředicího média a výfukového plynu.

5.   Intervaly a postupy kalibrace

5.1.   Intervaly kalibrace

Tabulka A5/3

Intervaly kalibrace přístrojů

Kontroly přístrojů

Interval

Kritérium

Linearizace (kalibrace) analyzátoru plynů

Každých 6 měsíců

± 2 % udávané hodnoty

Střední kalibrace

Každých 6 měsíců

± 2 %

CO NDIR:Rušivý vliv CO2/H2O

Měsíčně

–1 až 3 ppm

Kontrola konvertoru NOx

Měsíčně

> 95 %

Kontrola separátoru CH4

Ročně

98 % ethanu

Odezva FID CH4

Ročně

Viz bod 5.4.3 této dílčí přílohy

Průtok vzduchu/paliva FID

Při větší údržbě

Podle pokynů výrobce přístroje.

Laserové infračervené spektrometry (modulované infračervené analyzátory s vysokým rozlišením v úzkém pásmu): kontroly rušivého vlivu

Ročně nebo při větší údržbě

Podle pokynů výrobce přístroje.

QCL

Ročně nebo při větší údržbě

Podle pokynů výrobce přístroje.

Metody GC

Viz bod 7.2 této dílčí přílohy

Viz bod 7.2 této dílčí přílohy

Metody LC

Ročně nebo při větší údržbě

Podle pokynů výrobce přístroje.

Fotoakustika

Ročně nebo při větší údržbě

Podle pokynů výrobce přístroje.

Linearita mikrováh

Ročně nebo při větší údržbě

Viz bod 4.2.2.2 této dílčí přílohy

PNC (počitadlo počtu částic)

Viz bod 5.7.1.1 této dílčí přílohy

Viz bod 5.7.1.3 této dílčí přílohy

VPR (separátor těkavých částic)

Viz bod 5.7.2.1 této dílčí přílohy

Viz bod 5.7.2 této dílčí přílohy


Tabulka A5/4

Intervaly kalibrace zařízení pro odběr vzorků s konstantním objemem (CVS)

CVS

Interval

Kritérium

Průtok CVS

Po generální opravě

± 2 %

Průtok ředicího vzduchu

Ročně

± 2 %

Snímač teploty

Ročně

± 1 °C

Snímač tlaku

Ročně

± 0,4 kPa

Kontrola vstřikování

Týdně

± 2 %


Tabulka A5/5

Intervaly kalibrace údajů o životním prostředí

Klima

Interval

Kritérium

Teplota

Ročně

± 1 °C

Rosný bod

Ročně

± 5 % RH

Okolní tlak

Ročně

± 0,4 kPa

Chladicí ventilátor

Po generální opravě

Podle bodu 1.1.1 této dílčí přílohy

5.2.   Postupy kalibrace analyzátoru

5.2.1.

Každý analyzátor musí být kalibrován podle specifikací výrobce přístroje nebo nejméně tak často, jak je specifikováno v tabulce A5/3.

5.2.2.

Každý běžně používaný provozní rozsah se linearizuje tímto postupem:

5.2.2.1.

Linearizační křivka analyzátoru se stanoví nejméně v pěti bodech kalibrace, jejichž rozložení musí být co možná nejrovnoměrnější. Jmenovitá koncentrace kalibračního plynu s nejvyšší koncentrací nesmí být menší než 80 % plného rozsahu stupnice.

5.2.2.2.

Požadovanou koncentraci kalibračního plynu lze získat pomocí děliče plynu, ředěním vyčištěným N2 nebo vyčištěným syntetickým vzduchem.

5.2.2.3.

Linearizační křivka se vypočte metodou nejmenších čtverců. Pokud je stupeň výsledného polynomu vyšší než 3, musí být počet kalibračních bodů roven alespoň tomuto stupni polynomu zvýšenému o 2 stupně.

5.2.2.4.

Linearizační křivka se nesmí lišit o více než ± 2 % od jmenovité hodnoty každého kalibračního plynu.

5.2.2.5.

Správnost kalibrace lze ověřit z průběhu linearizační křivky a linearizačních bodů. Je třeba uvést různé charakteristické parametry analyzátoru, zejména:

a)

analyzátor a složka plynu;

b)

rozsah;

c)

datum linearizace.

5.2.2.6.

Pokud schvalovací orgán souhlasí s tím, že rovnocennou přesnost mohou zajistit alternativní technologie (např. počítač, elektronicky ovládaný přepínač rozsahů atd.), lze tyto alternativy použít.

5.3.   Postup pro ověření vynulování analyzátoru a kalibrace

5.3.1.   Každý obvykle používaný provozní rozsah musí být ověřen před každou analýzou v souladu s body 5.3.1.1 a 5.3.1.2 této dílčí přílohy.

5.3.1.1.

Kalibrace se ověří použitím nulovacího plynu a kalibračního plynu podle bodu 1.2.14.2.3 dílčí přílohy 6.

5.3.1.2.

Po zkoušce se nulovací plyn a tentýž kalibrační plyn použijí pro opakované ověření podle bodu 1.2.14.2.4 dílčí přílohy 6.

5.4.   Postup kontrolní zkoušky odezvy FID na uhlovodíky

5.4.1.   Optimalizace odezvy detektoru

FID musí být nastaven podle pokynů výrobce přístroje. Při běžném provozním rozsahu se použije směs propanu se vzduchem.

5.4.2.   Kalibrace analyzátoru uhlovodíků

5.4.2.1.

Analyzátor se zkalibruje propanem se vzduchem a čištěným syntetickým vzduchem.

5.4.2.2.

Sestrojí se kalibrační křivka, jak je popsáno v bodě 5.2.2 této dílčí přílohy.

5.4.3.   Faktor odezvy různých uhlovodíků a doporučené mezní hodnoty

5.4.3.1.

Faktor odezvy Rf pro konkrétní sloučeninu uhlovodíku je poměr údaje C1 odečteného na FID a koncentrace plynu v láhvi, vyjádřené v ppm C1.

Koncentrace zkušebního plynu musí být taková, aby pro provozní rozsah dávala odezvu přibližně 80 % plné výchylky na stupnici. Koncentrace musí být známa s přesností ± 2 %, vztaženo ke gravimetrické normalizované hodnotě vyjádřené objemově. Láhev s plynem musí být navíc před začátkem ověřování po dobu 24 hodin stabilizována při teplotě v rozsahu od 20 °C do 30 °C.

5.4.3.2.

Faktory odezvy se stanoví při uvedení analyzátoru do provozu a poté v intervalech větší údržby. Zkušební plyny, které se mají použít, a doporučené faktory odezvy jsou:

Propylen a čištěný vzduch: Formula

Toluen a čištěný vzduch: Formula

vztaženo k faktoru odezvy Rf = 1,00 pro propan a čištěný vzduch.

5.5.   Postup zkoušky účinnosti konvertoru NOx

5.5.1.

Účinnost konvertorů pro konverzi NO2 na NO se zkouší ozonizátorem podle níže popsaného postupu, s použitím zkušební sestavy znázorněné na obrázku A5/15:

5.5.1.1.

Analyzátor se kalibruje při běžném pracovním rozsahu podle údajů výrobce s použitím nulovacího a kalibračního plynu (jehož obsah NO musí činit přibližně 80 % pracovního rozsahu a koncentrace NO2 ve směsi plynů musí být menší než 5 % koncentrace NO). Analyzátor NOx musí být v režimu NO seřízen tak, aby kalibrační plyn neprocházel konvertorem. Uvedená koncentrace se zaznamená do všech příslušných záznamových archů zkoušky.

5.5.1.2.

Tvarovkou T se do proudu kalibračního plynu plynule přidává kyslík nebo syntetický vzduch, až je přístrojem naměřená koncentrace asi o 10 % menší než udávaná kalibrační koncentrace podle bodu 5.5.1.1 této dílčí přílohy. Uvedená koncentrace (c) se zaznamená do všech příslušných záznamových archů zkoušky. Ozonizátor musí být v průběhu tohoto postupu mimo činnost.

5.5.1.3.

Ozonizátor se v dalším kroku aktivuje tak, aby vyráběl dostatek ozónu ke snížení koncentrace NO na 20 % (nejméně 10 %) kalibrační koncentrace uvedené v bodě 5.5.1.1 této dílčí přílohy. Uvedená koncentrace (d) se zaznamená do všech příslušných záznamových archů zkoušky.

5.5.1.4.

Analyzátor se poté přepne z režimu NO do režimu NOx, takže směs plynů (skládající se z NO, NO2, O2 a N2) nyní prochází konvertorem. Uvedená koncentrace (a) se zaznamená do všech příslušných záznamových archů zkoušky.

5.5.1.5.

Ozonizátor se nyní deaktivuje. Směs plynů popsaná v bodě 5.5.1.2 této dílčí přílohy musí procházet konvertorem do detektoru. Uvedená koncentrace (b) se zaznamená do všech příslušných záznamových archů zkoušky.

Obrázek A5/15

Konfigurace zkoušky účinnosti konvertoru NOx Rf

Image

5.5.1.6.

Když je ozonizátor vyřazen z činnosti, uzavře se i průtok kyslíku nebo syntetického vzduchu. Hodnota NO2 udaná analyzátorem poté nesmí být větší o více než 5 % než hodnota uvedená v bodě 5.5.1.1 této dílčí přílohy.

5.5.1.7.

Účinnost konvertoru NOx vyjádřená v procentech se vypočte s použitím koncentrací a, b, c a d určených v bodech 5.5.1.2 až 5.5.1.5 této dílčí přílohy, včetně použití této rovnice:

Formula

5.5.1.7.1.

Účinnost konvertoru nesmí být menší než 95 %. Účinnost konvertoru se zkouší při frekvenci stanovené v tabulce A5/3.

5.6.   Kalibrace mikrovah

5.6.1.

Kalibrace mikrovah používaných pro vážení filtru pro odběr vzorků pevných částic musí být provedena podle vnitrostátní nebo mezinárodní normy. Váhy musí splňovat požadavky na linearitu uvedené v bodě 4.2.2.2 této dílčí přílohy. Ověření linearity se provádí nejméně každých 12 měsíců nebo vždy, když se na systému provádí opravy nebo změny, které by mohly ovlivnit kalibraci.

5.7.   Kalibrace a potvrzení správnosti systému pro odběr vzorků částic

Příklady metod kalibrace/potvrzení správnosti jsou k dispozici na internetové stránce:

http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29grpe/pmpFCP.html.

5.7.1.   Kalibrace PNC

5.7.1.1.

Schvalovací orgán zajistí, aby v průběhu 13 měsíců před zkouškou emisí bylo k dispozici osvědčení o kalibraci PNC, které průkazným způsobem doloží soulad s uznávanou normou. Mezi jednotlivými kalibracemi se buď monitoruje účinnost počítání PNC, pokud jde o její zhoršení, nebo se každých šest měsíců rutinně mění knot PNC. Viz obrázky A5/16 a A5/17. Účinnost počítání PNC lze monitorovat v porovnání s referenčním PNC nebo s nejméně dvěma dalšími měřeními PNC. Pokud PNC udává koncentraci počtu částic v rozmezí ± 10 % aritmetického průměru koncentrací referenčního PNC nebo skupiny dvou či více PNC, dané PNC se následně považuje za stabilní a v opačném případě se vyžaduje údržba PNC. Pokud se PNC monitoruje v porovnání se dvěma nebo více dalšími měřeními PNC, je povoleno použít referenční vozidlo postupně projíždějící různými zkušebními komorami, přičemž každá z nich má vlastní PNC.

Obrázek A5/16

Jmenovitá roční sekvence PNC

Image

Obrázek A5/17

Rozšířená roční sekvence PNC (v případě, že je úplná kalibrace PNC zpožděna)

Image

5.7.1.2.

PNC musí být znovu kalibrováno vždy po provedení rozsáhlejší údržby a zároveň musí být vydáno nové osvědčení.

5.7.1.3.

Kalibrace musí být provedena podle vnitrostátní nebo mezinárodní standardní kalibrační metody porovnáním odezvy PNC, která se kalibruje, s odezvou:

a)

kalibrovaného aerosolového elektrometru, když se zároveň odebírají elektrostaticky roztříděné kalibrační částice; nebo

b)

druhého PNC, které bylo kalibrováno přímo výše uvedenou metodou.

5.7.1.3.1.

V bodě 5.7.1.3 písm. a) této dílčí přílohy se provede kalibrace s použitím nejméně šesti standardních koncentrací rozložených co nejrovnoměrněji napříč měřicím rozsahem PNC.

5.7.1.3.2.

V bodě 5.7.1.3 písm. b) této dílčí přílohy se provede kalibrace s použitím nejméně šesti standardních koncentrací napříč měřicím rozsahem PNC. V nejméně třech bodech musí být koncentrace pod 1 000 na cm3, zbývající koncentrace musí být rozmístěny lineárně mezi 1 000 na cm3 a maximem rozsahu PNC v režimu počítání jednotlivých částic.

5.7.1.3.3.

V bodě 5.7.1.3 písm. a) a b) této dílčí přílohy zahrnují zvolené body bod jmenovité nulové koncentrace získaný připojením filtrů HEPA nejméně třídy H13 podle normy EN 1822:2008, nebo se stejnou účinností, ke vstupu každého přístroje. Aniž by se na PNC, které prochází kalibrací, použil nějaký kalibrační faktor, musí být naměřené koncentrace u každé koncentrace v rozmezí ± 10 % od standardní koncentrace, s výjimkou nulového bodu. Jinak se PNC, které prochází kalibrací, vyřadí. Metodou nejmenších čtverců se vypočte a zaznamená gradient lineární regrese dvou souborů údajů. Na PNC, které se kalibruje, se použije kalibrační faktor rovnající se převrácené hodnotě gradientu. Vypočte se linearita odezvy jako druhá mocnina Pearsonova korelačního koeficientu součinu momentů (r) obou souborů údajů, která se musí rovnat nejméně 0,97. Při výpočtu obou gradientů a r2 se proloží lineární regrese počátkem (nulová koncentrace na obou přístrojích).

5.7.1.4.

Kalibrace rovněž zahrnuje kontrolu účinnosti zařízení PNC podle požadavků bodu 4.3.1.3.4 písm. h) této dílčí přílohy ohledně schopnosti detekovat částice o průměru elektrické mobility 23 nm. Kontrola účinnosti počítání s částicemi 41 nm se nevyžaduje.

5.7.2.   Kalibrace/potvrzení správné funkce VPR

5.7.2.1.

U zařízení VPR se kalibrace redukčních faktorů koncentrace částic v celém rozsahu jeho ředicí škály požaduje, pokud je jednotka nová a po každé rozsáhlejší údržbě, a to při jmenovitých provozních teplotách stanovených pro přístroj. Požadavek na periodické potvrzování správnosti redukčního faktoru koncentrace částic u VPR se omezuje na kontrolu při jediném nastavení, které se typicky používá k měřením na vozidlech s filtrem pevných částic. Schvalovací orgán zajistí, aby bylo vystaveno osvědčení o kalibraci nebo o správnosti funkce VPR, a to v období šest měsíců před zkouškou emisí. Jestliže VPR obsahuje výstražnou signalizaci monitorující teplotu, je pro potvrzení správnosti přípustný interval 13 měsíců.

Doporučuje se, aby VPR bylo kalibrováno a validováno jako úplná jednotka.

Vlastnosti VPR musí být určeny vzhledem k redukčnímu faktoru koncentrace částic pro pevné částice o průměru elektrické mobility 30, 50 a 100 nm. Redukční faktory koncentrace částic fr(d) pro částice s průměry elektrické mobility 30 nm a 50 nm nesmějí být vyšší o více než 30 %, resp. o 20 %, a nižší o více než 5 %, než je faktor pro částice o průměru elektrické mobility 100 nm. Pro účely potvrzení správnosti funkce musí být aritmetický průměr redukčního faktoru koncentrace částic v rozmezí ± 10 % od aritmetického průměru redukčního faktoru koncentrace částic Formula zjištěného při prvotní kalibraci VPR.

5.7.2.2.

Zkušebním aerosolem pro tato měření jsou pevné částice o průměru elektrické mobility 30, 50 a 100 nm, mající na vstupu VPR minimální koncentraci 5 000 částic na cm3. Případně lze pro potvrzení správnosti funkce použít polydisperzní aerosol s mediánovým průměrem elektrické mobility 50 nm. Zkušební aerosol musí být tepelně stabilní při provozních teplotách VPR. Koncentrace počtu částic se měří z hlediska směru proudění před příslušnými součástmi a za nimi.

Redukční faktor koncentrace částic pro každou monodisperzní velikost částic fr(di) se vypočte s použitím této rovnice:

Formula

kde:

Nin(di)

je koncentrace počtu částic o průměru di před komponentem;

Nout(di)

je koncentrace počtu částic o průměru di za komponentem;

di

je průměr elektrické mobility částice (30, 50 nebo 100 nm).

Nin(di) a Nout(di) se korigují na stejné podmínky.

Aritmetický průměr redukčního faktoru koncentrace částic při daném nastavení ředění Formula se vypočte s použitím této rovnice:

Formula

Pokud se k potvrzení správnosti funkce použije polydisperzní aerosol o 50 nm, aritmetický průměr redukčního faktoru koncentrace částic Formula při nastavení ředění použitém pro toto potvrzení se vypočte s použitím této rovnice:

Formula

kde:

Nin

je koncentrace počtu částic před komponentem;

Nout

je koncentrace počtu částic za komponentem.

5.7.2.3.

Zařízení VPR musí být schopno odstraňovat více než 99 % částic tetrakontanu (CH3(CH2)38CH3) o průměru elektrické mobility nejméně 30 nm, s koncentrací na vstupu ≥ 10 000 na cm3, a to při provozu s nastavením minimálního ředění a při provozních teplotách doporučených výrobcem.

5.7.3.   Postupy pro kontrolu systému měření PN

5.7.3.1.

Jednou měsíčně, když je kontrolováno kalibrovaným průtokoměrem, musí PNC, do kterého je přiveden tok, udávat měřenou hodnotu v rozmezí 5 % od jmenovitého průtoku počítadlem částic.

5.8.   Přesnost směšovacího zařízení

V případě, že se pro kalibrace uvedené v bodě 5.2 této dílčí přílohy použije dělič plynů, musí být přesnost směšovacího zařízení taková, aby koncentrace zředěných kalibračních plynů mohly být určeny s přesností ± 2 %. Kalibrační křivka se ověří kontrolou středního rozsahu, jak je popsáno v bodě 5.3 této dílčí přílohy. Kalibrační plyn s koncentrací nižší než 50 % rozsahu analyzátoru musí být v rozmezí 2 % své certifikované koncentrace.

6.   Referenční plyny

6.1.   Čisté plyny

6.1.1.

Všechny hodnoty uvedené v ppm znamenají hodnoty V-ppm (vpm)

6.1.2.

Pro kalibraci a provoz musí být v případě potřeby k dispozici tyto čisté plyny:

6.1.2.1.

Dusík:

Čistota: ≤ 1 ppm C1, ≤ 1 ppm CO, ≤ 400 ppm CO2, ≤ 0,1 ppm NO, < 0,1 ppm NO2, < 0,1 ppm N2O, < 0,1 ppm NH3;

6.1.2.2.

Syntetický vzduch:

Čistota: ≤ 1 ppm C1, ≤ 1 ppm CO, ≤ 400 ppm CO2, ≤ 0,1 ppm NO; obsah kyslíku 18 až 21 % objemových;

6.1.2.3.

Kyslík:

Čistota: > 99,5 % objemových O2;

6.1.2.4.

Vodík (a směs obsahující helium nebo dusík):

Čistota: ≤ 1 ppm C1, ≤ 400 ppm CO2; obsah vodíku 39 až 41 % objemových;

6.1.2.5.

Oxid uhelnatý:

minimální čistota 99,5 %;

6.1.2.6.

Propan:

minimální čistota 99,5 %.

6.2.   Kalibrační plyny

6.2.1.

Skutečná koncentrace kalibračního plynu musí být v rozmezí ± 1 % stanovené hodnoty, nebo jak je uvedeno níže.

Směsi plynů s následujícím složením musí být k dispozici se specifikací volně loženého plynu podle bodu 6.1.2.1 nebo 6.1.2.2 této dílčí přílohy:

a)

C3H8 v syntetickém vzduchu (viz bod 6.1.2.2 této dílčí přílohy);

b)

CO v dusíku;

c)

CO2 v dusíku;

d)

CH4 v syntetickém vzduchu;

e)

NO v dusíku (množství NO2 obsažené v tomto kalibračním plynu nesmí překročit 5 % obsahu NO);


Dílčí příloha 6

Postupy a podmínky zkoušek typu 1

1.   Postupy a podmínky zkoušek

1.1   Popis zkoušek

1.1.1.   Zkouška typu 1 se používá k ověření úrovní emisí plynných sloučenin, pevných částic, počtu částic, hmotnostních emisí CO2, spotřeby paliva, spotřeby elektrické energie a akčního dosahu na elektřinu během příslušného zkušebního cyklu WLTP.

1.1.1.1.   Zkoušky se provedou podle metody popsané v bodě 1.2 této dílčí přílohy nebo v bodě 3 dílčí přílohy 8 u výhradně elektrických vozidel, hybridních elektrických vozidel a hybridních vozidel s palivovými články na stlačený vodík. Odeberou se vzorky výfukových plynů, pevných částic a částic a analyzují se podle předepsaných metod.

1.1.2.   Počet zkoušek se určí na základě na diagramu na obrázku A6/1. Mezní hodnotou je maximální přípustná hodnota pro příslušné normované znečišťující látky uvedené v příloze I nařízení (ES) č. 715/2007.

1.1.2.1.   Diagram na obrázku A6/1 se použije pouze na celý příslušný zkušební cyklus WLTP, a nikoli na jednotlivé fáze.

1.1.2.2.   Výsledky zkoušek musí představovat hodnoty dosažené poté, co byly použity faktory změny energie systému REESS, korekce Ki a ATCT.

1.1.2.3.   Určení hodnot za celý cyklus

1.1.2.3.1.

Pokud je během kterékoli zkoušky překročena mezní hodnota pro normované emise, vozidlo se zamítne.

1.1.2.3.2.

V závislosti na typu vozidla deklaruje výrobce v příslušných případech za celý cyklus hodnotu hmotnostních emisí CO2, spotřebu elektrické energie, spotřebu paliva u NOVC-FCHV a rovněž PER a AER podle tabulky A6/1.

1.1.2.3.3.

Deklarovaná hodnota spotřeby elektrické energie u vozidel OVC-HEV za provozu v režimu nabíjení-vybíjení se neurčí podle obrázku A6/1. Použije se jako hodnota schválení typu, pokud byla deklarovaná hodnota CO2 přijata jako hodnota schválení. Pokud tomu tak není, použije se jako hodnota schválení typu naměřená hodnota spotřeby elektrické energie..

1.1.2.3.4.

Pokud jsou po první zkoušce splněna všechna kritéria v řádku 1 příslušné tabulky A6/2, všechny hodnoty deklarované výrobcem se přijmou jako hodnota schválení typu. Pokud jakékoli kritérium v řádku 1 příslušné tabulky A6/2 není splněno, provede se druhá zkouška s týmž vozidlem.

1.1.2.3.5.

Po provedení druhé zkoušky se vypočítá aritmetický průměr výsledků těchto dvou zkoušek. Pokud jsou prostřednictvím tohoto aritmetického průměru výsledků splněna všechna kritéria v řádku 2 příslušné tabulky A6/2, všechny hodnoty deklarované výrobcem se přijmou jako hodnota schválení typu. Pokud jakékoli kritérium v řádku 2 příslušné tabulky A6/2 není splněno, provede se třetí zkouška s týmž vozidlem.

1.1.2.3.6.

Po provedení třetí zkoušky se vypočítá aritmetický průměr výsledků těchto tří zkoušek. U všech parametrů, které splňují odpovídající kritérium v řádku 3 příslušné tabulky A6/2, se jako hodnota schválení typu použije deklarovaná hodnota. U jakéhokoli parametru, který nesplňuje odpovídající kritérium v řádku 3 příslušné tabulky A6/2, se jako hodnota schválení typu použije aritmetický průměr výsledků.

1.1.2.3.7.

Pokud jakékoli kritérium příslušné tabulky A6/2 není po provedení první nebo druhé zkoušky splněno, mohou být hodnoty na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu deklarovány opětovně jakožto vyšší hodnoty pro emise nebo spotřebu nebo jakožto nižší hodnoty pro akční dosahy na elektřinu, aby se snížil požadovaný počet zkoušek pro účely schválení typu.

1.1.2.3.8.

Určení dCO21, dCO22 a dCO23

1.1.2.3.8.1.

Aniž je dotčen požadavek bodu 1.1.2.3.8.2, použijí se ve vztahu ke kritériím pro počet zkoušek v tabulce A6/2 tyto hodnoty pro dCO21, dCO22 a dCO23:

dCO21 = 0,990

dCO22 = 0,995

dCO23 = 1,000

1.1.2.3.8.2.

Pokud se zkouška typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-HEV skládá ze dvou nebo více příslušných zkušebních cyklů WLTP a hodnota dCO2x je nižší než 1,0, nahradí se hodnota dCO2x hodnotou 1,0.

1.1.2.3.9.

Pokud byl jako hodnota schválení typu použit a potvrzen výsledek zkoušky nebo průměr výsledků zkoušek, odkazuje se pro účely dalších výpočtů na tento výsledek jako na „deklarovanou hodnotu“.

Tabulka A6/1

Použitelná pravidla pro výrobcem deklarované hodnoty (hodnoty za celý cyklus)  (1)

Typ vozidla

MCO2  (2)

(g/km)

FC

(kg/100 km)

Spotřeba elektrické energie (3)

(Wh/km)

Elektrický akční dosah na baterii / akční dosah výhradně na elektřinu (3)

(km)

Vozidla zkoušená podle dílčí přílohy 6 (ICE)

MCO2 Bod 3 dílčí přílohy 7

NOVC-FCHV

FCCS Bod 4.2.1.2.1 přílohy 8

NOVC-HEV

MCO2,CS Bod 4.1.1 dílčí přílohy 8

OVC-HEV

CD

MCO2,CD Bod 4.1.2 dílčí přílohy 8

ECAC,CD Bod 4.3.1 dílčí přílohy 8

AER Bod 4.4.1.1 dílčí přílohy 8

CS

MCO2,CS Bod 4.1.1 dílčí přílohy 8

PEV

ECWLTC Bod 4.3.4.2 dílčí přílohy 8

PERWLTC Bod 4.4.2 dílčí přílohy 8

Obrázek A6/1

Diagram pro počet zkoušek typu 1

Image

Text obrazu

Tabulka A6/2

Kritéria pro počet zkoušek

Pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-udržování pro vozidla ICE, NOVC-HEV a OVC-HEV.


 

Zkouška

Parametr posuzování

Normované emise

MCO2

Řádek 1

První zkouška

Výsledky první zkoušky

≤ regulační mezní hodnota × 0,9

≤ deklarovaná hodnota × dCO21

Řádek 2

Druhá zkouška

Aritmetický průměr výsledků první a druhé zkoušky

≤ regulační mezní hodnota × 1,0 (4)

≤ deklarovaná hodnota × dCO22

Řádek 3

Třetí zkouška

Aritmetický průměr výsledků tří zkoušek

≤ regulační mezní hodnota × 1,0 (4)

≤ deklarovaná hodnota × dCO23

Pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-HEV.

 

Zkouška

Parametr posuzování

Normované emise

MCO2,CD

AER

Řádek 1

První zkouška

Výsledky první zkoušky

≤ regulační mezní hodnota × 0,9 (5)

≤ deklarovaná hodnota × dCO21

≥ deklarovaná hodnota × 1,0

Řádek 2

Druhá zkouška

Aritmetický průměr výsledků první a druhé zkoušky

≤ regulační mezní hodnota × 1,0 (6)

≤ deklarovaná hodnota × dCO22

≥ deklarovaná hodnota × 1,0

Řádek 3

Třetí zkouška

Aritmetický průměr výsledků tří zkoušek

≤ regulační mezní hodnota × 1,0 (6)

≤ deklarovaná hodnota × dCO23

≥ deklarovaná hodnota × 1,0

Pro vozidla PEV

 

Zkouška

Parametr posuzování

Spotřeba elektrické energie

PER

Řádek 1

První zkouška

Výsledky první zkoušky

≤ deklarovaná hodnota × 1,0

≥ deklarovaná hodnota × 1,0

Řádek 2

Druhá zkouška

Aritmetický průměr výsledků první a druhé zkoušky

≤ deklarovaná hodnota × 1,0

≥ deklarovaná hodnota × 1,0

Řádek 3

Třetí zkouška

Aritmetický průměr výsledků tří zkoušek

≤ deklarovaná hodnota × 1,0

≥ deklarovaná hodnota × 1,0

Pro vozidla NOVC-FCHV

 

Zkouška

Parametr posuzování

FCCS

Řádek 1

První zkouška

Výsledky první zkoušky

≤ deklarovaná hodnota × 1,0

Řádek 2

Druhá zkouška

Aritmetický průměr výsledků první a druhé zkoušky

≤ deklarovaná hodnota × 1,0

Řádek 3

Třetí zkouška

Aritmetický průměr výsledků tří zkoušek

≤ deklarovaná hodnota × 1,0

1.1.2.4.   Určení hodnot pro konkrétní fázi

1.1.2.4.1.   Hodnota CO2 pro konkrétní fázi

1.1.2.4.1.1.

Poté, co byla přijata deklarovaná hodnota za celý cyklus pro hmotnostní emise CO2, vynásobí se aritmetický průměr hodnot pro konkrétní fázi u výsledků zkoušek v g/km korekčním faktorem CO2_AF za účelem kompenzace rozdílu mezi deklarovanou hodnotou a výsledky zkoušky. Tato korigovaná hodnota bude hodnotou schválení typu pro CO2.

Formula

kde:

Formula

kde:

Formula

je aritmetický průměr výsledku hmotnostních emisí CO2 u výsledku (výsledků) zkoušky fáze L, g/km;

Formula

je aritmetický průměr výsledku hmotnostních emisí CO2 u výsledku (výsledků) zkoušky fáze M, g/km;

Formula

je aritmetický průměr výsledku hmotnostních emisí CO2 u výsledku (výsledků) zkoušky fáze H, g/km;

Formula

je aritmetický průměr výsledku hmotnostních emisí CO2 u výsledku (výsledků) zkoušky fáze exH, g/km;

DL

je teoretická vzdálenost fáze L, km;

DM

je teoretická vzdálenost fáze M, km;

DH

je teoretická vzdálenost fáze H, km;

DexH

je teoretická vzdálenost fáze exH, km.

1.1.2.4.1.2.

Pokud deklarovaná hodnota za celý cyklus pro hmotnostní emise CO2 není přijata, vypočte se hodnota hmotnostních emisí CO2 pro schválení typu pro konkrétní fázi použitím aritmetického průměru všech výsledků zkoušek pro danou fázi.

1.1.2.4.2.   Hodnoty spotřeby paliva pro konkrétní fázi

1.1.2.4.2.1.

Hodnota spotřeby paliva se vypočte pomocí hmotnostních emisí CO2 pro konkrétní fázi s použitím rovnic v bodě 1.1.2.4.1 této dílčí přílohy a aritmetického průměru emisí.

1.1.2.4.3.   Hodnota spotřeby elektrické energie pro konkrétní fázi, PER a AER.

1.1.2.4.3.1.

Spotřeba elektrické energie pro konkrétní fázi a akční dosahy na elektřinu pro konkrétní fázi se vypočtou použitím aritmetického průměru hodnot pro konkrétní fázi z výsledku (výsledků) zkoušek, bez korekčního faktoru.

1.2.   Podmínky zkoušky typu 1

1.2.1.   Shrnutí

1.2.1.1.   Zkouška typu 1 se musí skládat z předepsaného sledu operací: příprava dynamometru, plnění paliva, odstavení a činnost motoru.

1.2.1.2.   Zkouška typu 1 musí obnášet provoz vozidla na vozidlovém dynamometru s příslušným cyklem WLTC pro interpolační rodinu. Poměrná část zředěných emisí výfukových plynů se pomocí zařízení pro odběr vzorků s konstantním objemem plynule odebírá pro následnou analýzu.

1.2.1.3.   Koncentrace pozadí se změří pro všechny sloučeniny, u nichž se provádějí měření zředěných hmotnostních emisí. U zkoušek emisí výfukových plynů to vyžaduje odběr a analýzu ředicího vzduchu.

1.2.1.3.1.   Měření pevných částic pozadí

1.2.1.3.1.1.

Pokud výrobce žádá o odečtení hmotnosti pevných částic pozadí buď ředicího vzduchu, nebo ředicího tunelu z měření emisí, určí se tyto úrovně pozadí podle postupů uvedených v bodech 1.2.1.3.1.1.1 až 1.2.1.3.1.1.3 této dílčí přílohy včetně.

1.2.1.3.1.1.1.

Maximální přípustná korekce o pozadí je hmotnost na filtru odpovídající 1 mg/km při zkušebním průtoku.

1.2.1.3.1.1.2.

Jestliže úroveň pozadí překročí tuto hodnotu, odečte se standardní hodnota 1 mg/km.

1.2.1.3.1.1.3.

Dává-li odečtení podílu pozadí záporný výsledek, pokládá se úroveň pozadí za nulovou.

1.2.1.3.1.2.

Úroveň hmotnosti pevných částic pozadí v ředicím vzduchu se určí z průchodu filtrovaného ředicího vzduchu filtrem pevných částic na pozadí. Určí se z místa ve směru proudění bezprostředně za filtry ředicího vzduchu. Úrovně pozadí v μg/m3 se určí jako klouzavý aritmetický průměr nejméně 14 měření, přičemž se provádí alespoň jedno měření týdně.

1.2.1.3.1.3.

Úroveň hmotnosti pevných částic pozadí v ředicím tunelu se určí z průchodu filtrovaného ředicího vzduchu filtrem pevných částic na pozadí. Je třeba jej odebírat ze stejného místa jako vzorek pevných částic. Pokud se pro účely zkoušky použije sekundární ředění, musí být systém sekundárního ředění pro účely měření pozadí uveden v činnost. Lze provést jedno měření v den zkoušky, buď před zkouškou, nebo po ní.

1.2.1.3.2.   Určení počtu částic pozadí

1.2.1.3.2.1.

Pokud výrobce žádá o korekci o pozadí, stanoví se tyto úrovně pozadí takto:

1.2.1.3.2.1.1.

Hodnotu pozadí lze buď vypočítat, nebo změřit. Maximální přípustná korekce o pozadí se musí vztahovat k maximální přípustné míře úniku ze systému měření počtu částic (0,5 částice na cm3) odstupňované od redukčního faktoru koncentrace částic, PCRF a průtoku CVS použitého v dané zkoušce.

1.2.1.3.2.1.2.

Buď schvalovací orgán, nebo výrobce mohou požádat o to, aby byly místo vypočtených hodnot použity skutečně naměřené hodnoty pozadí.

1.2.1.3.2.1.3.

Dává-li odečtení podílu pozadí záporný výsledek, pokládá se výsledek PN za nulový.

1.2.1.3.2.2.

Úroveň počtu částic pozadí v ředicím vzduchu se určí odběrem vzorku z filtrovaného ředicího vzduchu. Odebere se z místa ve směru proudění bezprostředně za filtry ředicího vzduchu do systému měření PN. Úrovně pozadí v částicích na cm3 se určí jako klouzavý aritmetický průměr nejméně 14 měření, přičemž se provádí alespoň jedno měření týdně.

1.2.1.3.2.3.

Úroveň počtu částic pozadí v ředicím tunelu se určí odběrem vzorku z filtrovaného ředicího vzduchu. Odebere se ze stejného místa jako vzorek PN. Pokud se pro účely zkoušky použije sekundární ředění, musí být systém sekundárního ředění pro účely měření pozadí uveden v činnost. Lze provést jedno měření v den zkoušky, a to buď před zkouškou s použitím aktuálního PCRF a průtoku CVS použitého během zkoušky, nebo po této zkoušce.

1.2.2.   Všeobecné vybavení zkušební komory

1.2.2.1   Měřené parametry

1.2.2.1.1.   Následující teploty se měří s přesností ± 1,5 °C:

a)

teplota okolního vzduchu ve zkušební komoře;

b)

teplota systému ředění a systému pro odběr vzorků, jak je požadováno pro systémy měření emisí definované v dílčí příloze 5.

1.2.2.1.2.   Atmosférický tlak musí být možné měřit s přesností ± 0,1 kPa.

1.2.2.1.3.   Specifickou vlhkost H musí být možné měřit s přesností ± 1 g H2O/kg suchého vzduchu.

1.2.2.2.   Zkušební komora a odstavné místo

1.2.2.2.1.   Zkušební komora

1.2.2.2.1.1.

Teplota ve zkušební komoře musí být nastavena na 23 °C. Dovolená odchylka skutečné hodnoty musí činit ± 5 °C. Teplota a vlhkost vzduchu se měří na výstupu chladicího ventilátoru zkušební komory při minimální frekvenci 1 Hz. Pokud jde o teplotu na začátku zkoušky, viz bod 1.2.8.1 dílčí přílohy 6.

1.2.2.2.1.2.

Specifická vlhkost H vzduchu ve zkušební komoře nebo vzduchu nasávaného motorem musí být:

Formula

1.2.2.2.1.3.

Vlhkost se musí měřit průběžně při minimální frekvenci 1 Hz.

1.2.2.2.2.   Odstavné místo

Teplota na odstavném místě musí být nastavena na 23 °C a dovolená odchylka skutečné hodnoty činí ± 3 °C během 5minutového klouzavého aritmetického průměru a nesmí vykazovat systematickou odchylku od nastavené teploty. Teplota se musí měřit průběžně při minimální frekvenci 1 Hz.

1.2.3.   Zkušební vozidlo

1.2.3.1.   Obecně

Zkušební vozidlo i všechny jeho konstrukční části se musí shodovat se sériovou výrobou nebo, pokud se vozidlo od sériové výroby odlišuje, musí být ve všech příslušných zkušebních protokolech uveden úplný popis. Při volbě zkušebního vozidla se výrobce a schvalovací orgán dohodnou na tom, který model vozidla je reprezentativní pro danou interpolační rodinu.

Pro účely měření emisí se použije jízdní zatížení určené u zkušebního vozidla H. V případě rodiny podle matice jízdního zatížení se pro účely měření emisí použije jízdní zatížení vypočtené pro vozidlo HM podle bodu 5.1 dílčí přílohy 4.

Pokud se na žádost výrobce použije metoda interpolace (viz bod 3.2.3.2 dílčí přílohy 7), provede se dodatečné měření emisí s jízdním zatížením stanoveným se zkušebním vozidlem L. Zkoušky na vozidlech H a L se musí provádět s týmž zkušebním vozidlem a s co nejkratším konečným převodovým poměrem v rámci dané interpolační rodiny. V případě rodiny podle matice jízdního zatížení se provede dodatečné měření emisí s jízdním zatížením vypočteným pro vozidlo LM podle bodu 5.1 dílčí přílohy 4.

1.2.3.2.   Interpolační rozpětí CO2

Metoda interpolace se použije pouze tehdy, pokud rozdíl v CO2 mezi zkušebními vozidly L a H činí minimálně 5 g/km a maximálně 30 g/km nebo 20 % emisí CO2 z vozidla H, podle toho, která hodnota je nižší.

Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu lze interpolační přímku extrapolovat na maximálně 3 g/km nad emise CO2 z vozidla H a/nebo pod emise CO2 z vozidla L. Toto rozšíření je platné pouze v rámci absolutních mezí výše specifikovaného interpolačního rozpětí.

Tento bod se nepoužije na rozdíl v CO2 mezi vozidly HM a LM rodiny podle matice jízdního zatížení.

1.2.3.3.   Záběh

Vozidlo musí být v dobrém technickém stavu. Musí být zajeté a musí mít před zkouškou najeto alespoň 3 000 až 15 000 km. Motor, převodovka a vozidlo musí být předem zaběhnuty podle doporučení výrobce.

1.2.4.   Nastavení

1.2.4.1.   Nastavení a ověření dynamometru se provede podle dílčí přílohy 4.

1.2.4.2.   Provoz dynamometru

1.2.4.2.1.

Pomocná zařízení musí být během provozu dynamometru vypnuta nebo deaktivována, pokud jejich provoz není nutný.

1.2.4.2.2.

Provozní režim vozidlového dynamometru, pokud existuje, musí být aktivován podle pokynů výrobce (např. stisknutím tlačítek na volantu v konkrétním pořadí, použitím zkušebního zařízení z dílny výrobce, odstraněním pojistky).

Výrobce poskytne schvalovacímu orgánu seznam deaktivovaných zařízení a odůvodnění jejich deaktivace. Provozní režim dynamometru musí být schválen schvalovacím orgánem a použití provozního režimu dynamometru se uvede ve všech příslušných zkušebních protokolech.

1.2.4.2.3.

Provozní režim dynamometru nesmí aktivovat, měnit, zpomalovat nebo deaktivovat činnost jakékoli části, která ovlivňuje emise a spotřebu paliva během zkoušky. Jakékoli zařízení, které ovlivňuje provoz vozidlového dynamometru, musí být nastaveno tak, aby zajišťovalo jeho správné fungování.

1.2.4.2.4.

Pokud se vozidlo zkouší v režimu pohon dvou kol (2WD), zkouší se zkušební vozidlo na vozidlovém dynamometru s jednou osou, který splňuje požadavky podle bodu 2 dílčí přílohy 5. Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu lze vozidlo zkoušet na vozidlovém dynamometru se dvěma osami.

1.2.4.2.5.

Pokud se vozidlo zkouší v režimu, který by za podmínek WLTP během příslušného cyklu přešel na částečný nebo stálý pohon čtyř kol (4WD), zkouší se zkušební vozidlo na vozidlovém dynamometru se dvěma osami, který splňuje požadavky podle bodu 2.3 dílčí přílohy 5.

Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu lze vozidlo zkoušet na vozidlovém dynamometru s jednou osou, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)

zkušební vozidlo je při všech zkušebních režimech konvertováno na stálý pohon dvou kol;

b)

výrobce poskytl schvalovacímu orgánu podklady o tom, že CO2, spotřeba paliva a/nebo spotřeba elektrické energie konvertovaného vozidla je tatáž nebo vyšší než u nekonvertovaného vozidla při zkoušce na vozidlovém dynamometru se dvěma osami.

1.2.4.3.   Výfukový systém vozidla nesmí vykazovat jakoukoliv netěsnost, která by vedla ke snížení množství odebíraného plynu.

1.2.4.4.   Seřízení hnacího ústrojí a ovládacích zařízení vozidla musí odpovídat předpisům výrobce pro sériovou výrobu.

1.2.4.5.   Pneumatiky musí být typu specifikovaného výrobcem vozidla jako původní vybavení. Pneumatiky lze hustit na tlak až o 50 % vyšší, než je tlak specifikovaný v bodě 4.2.2.3 dílčí přílohy 4. Tentýž tlak v pneumatikách se použije pro seřízení dynamometru a pro veškeré následné zkoušky. Použitý tlak v pneumatikách se zaznamená do všech příslušných zkušebních protokolů.

1.2.4.6.   Referenční palivo

1.2.4.6.1.

Pro zkoušení se použije vhodné referenční palivo definované v příloze IX.

1.2.4.7.   Příprava zkušebního vozidla

1.2.4.7.1.

Při zkoušce musí být vozidlo přibližně ve vodorovné poloze, aby se vyloučila jakákoli abnormální distribuce paliva.

1.2.4.7.2.

V případě nutnosti dodá výrobce doplňkové součásti a adaptéry, které jsou potřebné k instalaci výtoku paliva z nejnižšího bodu nádrže (nádrží) namontované (namontovaných) na vozidle, a dále součásti potřebné k odběru vzorků výfukových plynů.

1.2.4.7.3.

Při odběru vzorku PM během zkoušky, kdy se regenerující zařízení nachází ve stabilizovaném stavu (tj. vozidlo neprochází regenerací), se doporučuje, aby mělo vozidlo dovršenu více než 1/3 nájezdu mezi plánovanými regeneracemi, nebo aby bylo periodicky se regenerující zařízení vystaveno ekvivalentní zátěži mimo vozidlo.

1.2.5.   Předběžné zkušební cykly

1.2.5.1.

Pokud to požaduje výrobce, lze provést předběžné zkušební cykly, aby bylo možné dodržet průběh křivky rychlosti v předepsaných mezích.

1.2.6.   Stabilizace zkušebního vozidla

1.2.6.1.   Palivová nádrž (nebo palivové nádrže) se naplní stanoveným zkušebním palivem. Pokud je v palivové nádrži (nebo v palivových nádržích) palivo, které neodpovídá požadavkům bodu 1.2.4.6 této dílčí přílohy, musí se stávající palivo před naplněním nádrže zkušebním palivem odčerpat. Systém pro regulaci emisí způsobených vypařováním nesmí být nadměrně proplachován ani zatěžován.

1.2.6.2.   Nabíjení REESS

Před stabilizačním zkušebním cyklem se REESS plně nabije. Na žádost výrobce lze nabíjení před stabilizací vynechat. REESS se před oficiální zkouškou již znovu nenabíjí.

1.2.6.3.   Zkušební vozidlo se přistaví do zkušební komory a provedou se úkony uvedené v bodech 1.2.6.3.1 až 1.2.6.3.9 včetně.

1.2.6.3.1.

Vozidlo se zaveze nebo dotlačí na dynamometr a je v chodu během příslušných cyklů WLTC. Vozidlo nemusí být ve studeném stavu a může se použít k nastavení zatížení dynamometru.

1.2.6.3.2.

Zatížení dynamometru se nastaví podle bodů 7 a 8 dílčí přílohy 4.

1.2.6.3.3.

Během stabilizace musí být teplota ve zkušební komoře tatáž jako teplota definovaná pro zkoušku typu 1 (bod 1.2.2.2.1 této dílčí přílohy).

1.2.6.3.4.

Tlak v pneumatikách hnacích kol se nastaví podle bodu 1.2.4.5 této dílčí přílohy.

1.2.6.3.5.

Vozidla se zážehovým motorem poháněná LPG nebo NG/biomethanem nebo vybavená tak, že mohou používat jako palivo buď benzin, nebo LPG, nebo NG/biomethan, se mezi zkouškami s prvním a druhým plynným referenčním palivem znovu stabilizují před zkouškou s druhým referenčním palivem.

1.2.6.3.6.

Pro účely stabilizace se provede příslušný cyklus WLTC. Nastartování motoru a jízda se provedou podle bodu 1.2.6.4 této dílčí přílohy.

Dynamometr se nastaví podle dílčí přílohy 4.

1.2.6.3.7.

Na žádost výrobce nebo schvalovacího orgánu lze provést dodatečné cykly WLTC za účelem uvedení vozidla a jeho ovládacích systémů do stabilizovaného stavu.

1.2.6.3.8.

Rozsah takové doplňkové stabilizace se zaznamená ve všech příslušných zkušebních protokolech.

1.2.6.3.9.

Ve zkušebně, v níž může dojít ke kontaminaci zkoušky vozidla s nízkými emisemi pevných částic zbytky z předchozí zkoušky vozidla s vysokými emisemi pevných částic, se pro účely stabilizace zařízení pro odběr vzorků doporučuje, aby se s vozidlem s nízkými emisemi pevných částic projel jeden dvacetiminutový cyklus při ustálené rychlosti 120 km/h. Delší provoz a/nebo provoz při vyšší rychlosti je u stabilizace zařízení pro odběr vzorků přijatelný, pokud je vyžadován. Měření pozadí ředicího tunelu se provedou po stabilizaci tunelu a před jakýmkoli následným zkoušením vozidla.

1.2.6.4.   Start hnacího ústrojí se zahájí pomocí zařízení poskytnutých pro tento účel podle pokynů výrobce.

Přepínání provozního režimu, které není iniciováno vozidlem, během zkoušky není dovoleno, pokud není uvedeno jinak.

1.2.6.4.1.

Pokud není start hnacího ústrojí úspěšný, např. pokud motor nenastartuje podle očekávání nebo pokud vozidlo signalizuje chybu startování, zkouška je neplatná, zopakují se stabilizační zkoušky a provede se nová zkouška.

1.2.6.4.2.

Cyklus se zahájí startem hnacího ústrojí.

1.2.6.4.3.

V případech, kdy se jako palivo používá LPG nebo NG/biomethan, je dovoleno, aby se motor nastartoval na benzin a přepnul se automaticky na LPG nebo NG/biomethan až po určité době, která nemůže být řidičem změněna.

1.2.6.4.4.

Během fáze stání / fáze volnoběhu se s přiměřenou silou brzdí, aby se zabránilo otáčení hnacích kol.

1.2.6.4.5.

Během zkoušky se měří rychlost v porovnání s časem nebo se získá ze systému záznamu dat při frekvenci alespoň 1 Hz, aby bylo možné vyhodnotit skutečnou jízdní rychlost.

1.2.6.4.6.

Vzdálenost skutečně ujetá vozidlem se zaznamená do všech příslušných záznamových archů zkoušky pro každou fázi WLTC.

1.2.6.5.   Použití převodovky

1.2.6.5.1.   Manuální převodovka

Musí být splněny pokyny pro řazení rychlostních stupňů specifikované v dílčí příloze 2. Vozidla zkoušená podle dílčí přílohy 8 musí při jízdě splňovat požadavky bodu 1.5 uvedené dílčí přílohy.

U vozidel, která nemohou dosáhnout zrychlení a maximálních rychlostí požadovaných pro příslušný cyklus WLTC, je nutno plně sešlápnout plynový pedál až do okamžiku, kdy je znovu dosaženo požadované křivky rychlosti. Nedodržení průběhu křivky rychlosti za těchto okolností nečiní zkoušku neplatnou. Odchylky od jízdního cyklu se zaznamenají do všech příslušných záznamových archů zkoušky.

1.2.6.5.1.1.

Použijí se dovolené odchylky uvedené v bodě 1.2.6.6 této dílčí přílohy.

1.2.6.5.1.2.

Změna rychlostního stupně musí být zahájena a dokončena v rozmezí ± 1,0 sekundy od předepsaného bodu řazení rychlostních stupňů.

1.2.6.5.1.3.

Spojka se sešlápne v rozmezí ± 1,0 sekundy od předepsaného provozního bodu spojky.

1.2.6.5.2.   Automatická převodovka

1.2.6.5.2.1.

Vozidla vybavená automatickou převodovkou se zkouší v primárním režimu. Plynový pedál se použije tak, aby byl přesně dodržen průběh křivky rychlosti.

1.2.6.5.2.2.

Vozidla vybavená automatickou převodovkou s řidičem volitelnými režimy musí splňovat mezní hodnoty normovaných emisí u všech režimů automatického převodu pro jízdu směrem vpřed. Výrobce poskytne schvalovacímu orgánu vhodné podklady. Na základě technických podkladů poskytnutých výrobcem a se souhlasem schvalovacího orgánu se nevezmou v úvahu řidičem volitelné režimy určené pro velmi specializované a omezené účely (např. režim údržby, pásový režim).

1.2.6.5.2.3.

Výrobce poskytne schvalovacímu orgánu podklady o tom, že existuje režim, který splňuje požadavky bodu 3.5.9 této přílohy. Se souhlasem schvalovacího orgánu lze primární režim použít jako jediný režim pro určení normovaných emisí, emisí CO2 a spotřeby paliva. Bez ohledu na existenci primárního režimu musí být mezní hodnoty normovaných emisí splněny u všech posuzovaných režimů automatického převodu použitých pro jízdu směrem vpřed, jak je popsáno v bodě 1.2.6.5.2.2 této dílčí přílohy.

1.2.6.5.2.4.

Pokud vozidlo nemá žádný primární režim nebo pokud požadovaný primární režim neodsouhlasil schvalovací orgán jakožto primární režim, vozidlo se zkouší v nejlepším režimu a nejhorším režimu na normované emise, emise CO2 a spotřebu paliva. Nejlepší a nejhorší režim se určí pomocí poskytnutých podkladů týkajících se emisí CO2 a spotřeby paliva u všech režimů. Emise CO2 a spotřeba paliva musí být aritmetickým průměrem výsledků zkoušek u obou režimů. Výsledky zkoušek u obou režimů se zaznamenají do všech příslušných zkušebních protokolů. Bez ohledu na použití nejlepšího a nejhoršího režimu pro zkoušku musí být mezní hodnoty normovaných emisí splněny u všech posuzovaných režimů automatického převodu použitých pro jízdu směrem vpřed, jak je popsáno v bodě 1.2.6.5.2.2 této dílčí přílohy.

1.2.6.5.2.5.

Použijí se dovolené odchylky uvedené v bodě 1.2.6.6 této dílčí přílohy.

Po prvním použití řadicí páky se s ní v průběhu zkoušky již nesmí manipulovat. První zařazení se provede 1 sekundu před začátkem prvního zrychlení.

1.2.6.5.2.6.

Vozidla s automatickou převodovkou s manuálním režimem se zkouší podle bodu 1.2.6.5.2 této dílčí přílohy.

1.2.6.6.   Dovolené odchylky od křivky rychlosti

Jsou dovoleny následující odchylky mezi skutečnou rychlostí vozidla a předepsanou rychlostí příslušných zkušebních cyklů. Tyto dovolené odchylky se nemají ukazovat řidiči:

a)

horní mez: o 2,0 km/h vyšší než nejvyšší bod křivky v rozmezí ± 1,0 sekundy od daného bodu v čase;

b)

dolní mez: o 2,0 km/h nižší než nejnižší bod křivky v rozmezí ± 1,0 sekundy od daného času.

Viz obrázek A6/2.

Jsou dovoleny odchylky rychlosti větší než předepsané odchylky za předpokladu, že nejsou nikdy překročeny po dobu delší než 1 sekunda.

Během jedné zkoušky nesmí nastat více než deset takových odchylek.

Obrázek A6/2

Dovolené odchylky od křivky rychlosti

Image

1.2.6.7.   Zrychlování

1.2.6.7.1.

Při jízdě vozidla se plynový pedál používá vhodným způsobem tak, aby vozidlo přesně dodržovalo průběh křivky rychlosti.

1.2.6.7.2.

S vozidlem se jede plynule, používají se reprezentativní rychlostní stupně, rychlosti a postupy.

1.2.6.7.3.

V případě manuální převodovky se plynový pedál během každého zařazení rychlosti uvolní a zařazení se provede v co nejkratším čase.

1.2.6.7.4.

Pokud vozidlo nedokáže dodržet průběh křivky rychlosti, musí se použít maximální dostupný výkon, dokud rychlost vozidla znovu nedosáhne příslušné cílové rychlosti.

1.2.6.8.   Zpomalování

1.2.6.8.1.

Během zpomalování cyklu řidič uvolní plynový pedál, ale nevypne manuálně spojku až do bodu uvedeného v bodě 4 písm. c) dílčí přílohy 2.

1.2.6.8.1.1.

Pokud vozidlo zpomaluje rychleji, než jak stanoví křivka rychlosti, plynový pedál se použije tak, aby vozidlo přesně dodržovalo průběh křivky křivku rychlosti.

1.2.6.8.1.2.

Pokud vozidlo zpomaluje příliš pomalu a nedosahuje zamýšleného zpomalení, uvedou se v účinnost brzdy tak, aby bylo možné přesně dodržet průběh křivky rychlosti.

1.2.6.9.   Neočekávané vypnutí motoru

1.2.6.9.1.

Pokud se motor neočekávaně vypne, stabilizační zkouška nebo zkouška typu 1 se prohlásí za neplatnou.

1.2.6.10.

Po dokončení cyklu se motor vypne. Vozidlo nesmí být znovu nastartováno až do zahájení zkoušky, pro jejíž účely bylo stabilizováno.

1.2.7.   Odstavení vozidla

1.2.7.1.

Po stabilizaci a před zkoušením se zkušební vozidlo uchová v prostoru s podmínkami okolí popsanými v bodě 1.2.2.2.2 této dílčí přílohy.

1.2.7.2.

Vozidlo se odstaví na dobu minimálně šesti hodin a maximálně 36 hodin, přičemž kryt motorového prostoru může být otevřený nebo zavřený. Pokud to nevylučují specifická ustanovení pro konkrétní vozidlo, lze je nuceným chlazením ochladit na teplotu, jež má být nastavena. Pokud se chlazení urychluje ventilátory, musí být ventilátory umístěny tak, aby bylo dosaženo maximálního ochlazení poháněcí soustavy, motoru a systému následného zpracování výfukových plynů homogenním způsobem.

1.2.8.   Zkouška emisí a spotřeby paliva (zkouška typu 1)

1.2.8.1.   Teplota zkušební komory při zahájení zkoušky musí činit 23 °C ± 3 °C, měřeno při minimální frekvenci 1 Hz. Teplota oleje v motoru a chladiva, pokud je použito, musí být v rozmezí ± 2 °C od stanovené teploty 23 °C.

1.2.8.2.   Zkušební vozidlo se zatlačí na dynamometr.

1.2.8.2.1.   Hnací kola vozidla se umístí na dynamometr bez spuštění motoru.

1.2.8.2.2.   Tlaky v pneumatikách hnacích kol musí být nastaveny podle ustanovení bodu 1.2.4.5 této dílčí přílohy.

1.2.8.2.3.   Kryt motorového prostoru se zavře.

1.2.8.2.4.   Bezprostředně před spuštěním motoru se k výfuku (výfukům) vozidla připojí spojovací trubka pro výfukové plyny.

1.2.8.3.   Start hnacího ústrojí a jízda

1.2.8.3.1.   Start hnacího ústrojí se zahájí pomocí zařízení poskytnutých pro tento účel podle pokynů výrobce.

1.2.8.3.2.   Jízda vozidla probíhá, jak je popsáno v bodech 1.2.6.4 až 1.2.6.10 této dílčí přílohy včetně, v průběhu příslušného cyklu WLTC, jak je popsáno v dílčí příloze 1.

1.2.8.4.   Údaje o RCB se měří pro každou fázi WLTC podle definice v dodatku 2 k této dílčí příloze.

1.2.8.5.   Skutečná rychlost vozidla se měří s frekvencí měření 10 Hz a vypočtou se a zdokumentují indexy jízdní křivky popsané v bodě 7 dílčí přílohy 7.

1.2.9.   Odběr vzorků plynných látek

Vzorky plynných látek se odeberou do vaků a sloučeniny se analyzují na konci zkoušky nebo fáze zkoušky nebo lze sloučeniny analyzovat průběžně a integrovat je za celý cyklus.

1.2.9.1.

Před každou zkouškou se provedou následující kroky.

1.2.9.1.1.

Vyčištěné a vyprázdněné vaky k jímání vzorků se připojí k systémům pro jímání vzorků zředěného výfukového plynu a ředicího vzduchu.

1.2.9.1.2.

Měřicí přístroje se uvedou do činnosti podle instrukcí výrobce přístroje.

1.2.9.1.3.

Výměník tepla CVS (pokud je instalován) se předehřeje nebo předchladí na teplotu v rozmezí dovolené odchylky jeho provozní teploty při zkoušce, jak je specifikováno v bodě 3.3.5.1 dílčí přílohy 5.

1.2.9.1.4.

Součásti, jako jsou odběrná potrubí, filtry, chladiče a čerpadla, se podle požadavků zahřejí nebo ochladí, dokud není dosaženo stabilizovaných provozních teplot.

1.2.9.1.5.

Průtoky CVS se nastaví podle bodu 3.3.4 dílčí přílohy 5 a průtoky vzorku se nastaví na vhodnou úroveň.

1.2.9.1.6.

Jakékoli elektronické integrační zařízení se vynuluje a před začátkem každé fáze cyklu může být znovu vynulováno.

1.2.9.1.7.

Pro všechny kontinuální analyzátory plynů se zvolí vhodné pracovní rozsahy. Během zkoušky je lze přepínat pouze tehdy, pokud se přepnutí provede změnou kalibrace, na kterou je použito digitální rozlišení přístroje. Během zkoušky se nesmí přepínat zesílení analogových provozních zesilovačů analyzátoru.

1.2.9.1.8.

Všechny kontinuální analyzátory plynů se vynulují a kalibrují s použitím plynů, které splňují požadavky bodu 6 dílčí přílohy 5.

1.2.10.   Odběr vzorků pro určení PM

1.2.10.1.   Před každou zkouškou se provedou kroky popsané v bodech 1.2.10.1.1 až 1.2.10.1.2.3 této dílčí přílohy včetně.

1.2.10.1.1.   Volba filtru

1.2.10.1.1.1.

Pro celý příslušný cyklus WLTC se použije jednoduchý filtr pro odběr vzorků pevných částic bez podpůrného filtru. Pro účely zohlednění regionálních odchylek cyklu lze použít pro první tři fáze jednoduchý filtr a pro čtvrtou fázi jiný filtr.

1.2.10.1.2.   Příprava filtru

1.2.10.1.2.1.

Nejméně jednu hodinu před zkouškou se filtr vloží do Petriho misky, která chrání před znečištěním prachem a umožňuje výměnu vzduchu, a umístí se do vážicí komory (nebo místnosti) ke stabilizaci.

Na konci doby stabilizace se filtr zváží a jeho hmotnost se zaznamená do všech příslušných záznamových archů zkoušky. Filtr se pak uchovává v uzavřené Petriho misce nebo v utěsněném držáku filtru do doby, než bude zapotřebí ke zkoušce. Filtr se musí použít do osmi hodin od vyjmutí z vážící komory (nebo místnosti).

Filtr se vrátí do stabilizační místnosti do jedné hodiny po zkoušce a stabilizuje se minimálně po dobu jedné hodiny před vážením.

1.2.10.1.2.2.

Filtr pro odběr vzorků pevných částic se opatrně umístí do držáku filtru. S filtrem se manipuluje pouze za použití pinzety nebo kleští. Hrubá nebo abrazivní manipulace s filtrem bude mít za následek chybné určení hmotnosti. Držák filtru s filtrem se umístí do odběrného potrubí, kterým nic neproudí.

1.2.10.1.2.3.

Doporučuje se zkontrolovat mikrováhy na začátku každého vážení, do 24 hodin před vážením vzorků, zvážením jednoho referenčního předmětu o hmotnosti přibližně 100 mg. Tento předmět se zváží třikrát a výsledný aritmetický průměr se zaznamená do všech příslušných záznamových archů zkoušky. Pokud je výsledný aritmetický průměr vážení v rozmezí ± 5 μg od výsledku z předchozího vážení, pak se výsledek daného aktuálního vážení a váhy považují za platné.

1.2.11.   Odběr vzorků pro účely PN

1.2.11.1.

Před každou zkouškou se provedou kroky popsané v bodech 11.2.11.1.1 až 1.2.11.1.2 této dílčí přílohy včetně:

1.2.11.1.1.

Specifické zařízení se systémem pro ředění a měření částic se uvede do chodu a připraví se k odběru vzorků.

1.2.11.1.2.

V souladu s postupy uvedenými v bodech 1.2.11.1.2.1 až 1.2.11.1.2.4 této dílčí přílohy včetně se potvrdí správné fungování prvků PNC a VPR systému pro odběr vzorků částic.

1.2.11.1.2.1.

Kontrola těsnosti s použitím filtru o vhodné výkonnosti připojeného ke vstupu do celého systému měření PN, VPR a PNC musí udávat naměřenou koncentraci méně než 0,5 částice na cm3.

1.2.11.1.2.2.

Každý den musí kontrola posunu nuly u PNC s použitím filtru o vhodné výkonnosti připojeného ke vstupu do PNC udávat koncentraci ≤ 0,2 částice na cm3. Po odejmutí tohoto filtru musí PNC udávat nárůst měřené koncentrace na nejméně 100 částic na cm3, když se odebírá vzorek okolního vzduchu, a údaj se musí vrátit na ≤ 0,2 částice na cm3, když se opět připojí filtr.

1.2.11.1.2.3.

Musí být potvrzeno, že měřicí systém udává, že odpařovací trubka, je-li součástí systému, dosáhla své správné provozní teploty.

1.2.11.1.2.4.

Musí být potvrzeno, že měřicí systém udává, že ředicí zařízení PND1 dosáhlo své správné provozní teploty.

1.2.12.   Odběr vzorků během zkoušky

1.2.12.1.   Uvedou se v činnost ředicí systémy, odběrná čerpadla a systém pro shromažďování údajů.

1.2.12.2.   Uvedou se v činnost systémy pro odběr vzorků PM a PN.

1.2.12.3.   Počet částic se měří nepřetržitě. Aritmetický průměr koncentrace se určí integrací signálů analyzátoru přes každou fázi.

1.2. 12.4.   Odběr vzorků začne před startem hnacího ústrojí nebo při jeho zahájení a skončí při dokončení cyklu.

1.2.12.5.   Přepínání při odběru vzorků

1.2.12.5.1.   Plynné emise

1.2.12.5.1.1.

Odběr vzorků zředěného výfukového plynu a ředicího vzduchu se v případě nutnosti přepne z jednoho páru vaků k odběru vzorků na další páry těchto vaků, a sice na konci každé fáze příslušného cyklu WLTC, který má být použit.

1.2.12.5.2.   Pevné částice

1.2.12.5.2.1.

Použijí se požadavky bodu 1.2.10.1.1.1 této dílčí přílohy.

1.2.12.6.   Vzdálenost ujetá na dynamometru se zaznamená do všech příslušných záznamových archů zkoušky pro každou fázi.

1.2.13.   Ukončení zkoušky

1.2.13.1.

Motor se vypne ihned po ukončení poslední části zkoušky.

1.2.13.2.

Vypne se zařízení pro odběr vzorků s konstantním objemem, CVS nebo jiné sací zařízení nebo se od výfuku nebo výfuků vozidla odpojí trubka pro výfukové plyny.

1.2.13.3.

Vozidlo může být odstraněno z dynamometru.

1.2.14.   Postupy po provedení zkoušky

1.2.14.1.   Kontrola analyzátoru plynů

1.2.14.1.1.

Zkontrolují se údaje analyzátorů používaných k průběžným měřením zředěného plynu nulovacím plynem a kalibračním plynem. Zkouška se považuje za vyhovující, jestliže je rozdíl před zkouškou a po zkoušce menší než 2 % hodnoty kalibračního plynu.

1.2.14.2.   Analýza vzorků ve vacích

1.2.14.2.1.

Výfukové plyny a ředicí vzduch obsažené ve vacích se analyzují co nejdříve. Výfukové plyny se v každém případě analyzují do 30 minut po skončení dané fáze cyklu.

Přihlédne se k reakčnímu času plynu u sloučenin ve vaku.

1.2.14.2.2.

Co možná nejdříve před analýzou se rozsah analyzátoru, který se použije pro každou sloučeninu, nastaví na nulu vhodným nulovacím plynem.

1.2.14.2.3.

Kalibrační křivky analyzátorů se nastaví pomocí kalibračních plynů jmenovitých koncentrací od 70 do 100 % rozsahu stupnice.

1.2.14.2.4.

Potom se znovu zkontroluje vynulování analyzátorů. Jestliže se kterýkoliv údaj liší o více než 2 % rozsahu stupnice od hodnoty nastavené podle bodu 1.2.14.2.2 této dílčí přílohy, postup se u tohoto analyzátoru zopakuje.

1.2.14.2.5.

Odebrané vzorky se poté analyzují.

1.2.14.2.6.

Po analýze se za použití stejných plynů znovu zkontroluje nulový bod a kalibrační body. Zkouška se považuje za vyhovující, jestliže je rozdíl menší než 2 % hodnoty kalibračního plynu..

1.2.14.2.7.

Průtoky a tlaky jednotlivých plynů u všech analyzátorů musí být stejné jako při kalibraci analyzátorů.

1.2.14.2.8.

Obsah každé měřené sloučeniny se po stabilizaci měřicího zařízení zaznamená do všech příslušných záznamových archů zkoušky.

1.2.14.2.9.

Hmotnost a případně počet všech emisí se vypočte podle dílčí přílohy 7.

1.2.14.2.10.

Kalibrace a kontroly se provedou buď:

a)

před každou analýzou páru vaků a po ní; nebo

b)

před dokončenou zkouškou a po ní.

Pokud se použije písmeno b), kalibrace a kontroly se provedou u všech analyzátorů pro všechny rozsahy použité během zkoušky.

V obou případech, tedy písmene a) i b), se tentýž rozsah analyzátoru použije pro odpovídající vaky k jímání okolního vzduchu a výfukových plynů.

1.2.14.3.   Vážení filtru pro odběr vzorků pevných částic

1.2.14.3.1.

Filtr pro odběr vzorků pevných částic se vloží zpět do vážicí komory (nebo místnosti) nejpozději do jedné hodiny po dokončení zkoušky. Stabilizuje se v Petriho misce, která je chráněna před znečištěním prachem a umožňuje výměnu vzduchu, nejméně po dobu jedné hodiny a zváží se. Brutto hmotnost filtru se zaznamená do všech příslušných záznamových archů zkoušky.

1.2.14.3.2.

Musí být zváženy nejméně dva nepoužité referenční filtry, pokud možno současně s vážením filtrů pro odběr vzorků, avšak nejpozději do osmi hodin od vážení filtrů pro odběr vzorků. Referenční filtry musí mít stejnou velikost a musí být ze stejného materiálu jako filtr pro odběr vzorků.

1.2.14.3.3.

Pokud se specifická hmotnost kteréhokoli z referenčních filtrů změní mezi jednotlivými váženími filtrů pro odběr vzorků o více než ± 5 μg, musí se filtr pro odběr vzorků a referenční filtry znovu stabilizovat ve vážicí komoře (nebo místnosti) a znovu zvážit.

1.2.14.3.4.

Výsledky jednotlivých vážení referenčního filtru se porovnají s klouzavým aritmetickým průměrem jednotlivých hmotností téhož filtru. Klouzavý aritmetický průměr se vypočítá z jednotlivých hmotností zjištěných v době poté, co byly referenční filtry umístěny do vážicí komory (nebo místnosti). Doba, za kterou se vypočte průměrná hodnota, musí být nejméně jeden den, avšak ne více než 15 dnů.

1.2.14.3.5.

Opakované stabilizace a vážení filtrů pro odběr vzorků a referenčních filtrů jsou přípustné až do uplynutí 80 hodin od měření plynů při zkoušce emisí. Jestliže do okamžiku uplynutí 80 hodin splňuje více než polovina referenčních filtrů kritérium ± 5 μg, lze vážení filtrů pro odběr vzorků považovat za platné. Jestliže se v okamžiku uplynutí 80 hodin používají dva referenční filtry a jeden z nich nesplňuje kritérium ± 5 μg, lze vážení filtru pro odběr vzorků považovat za platné za podmínky, že součet absolutních rozdílů mezi průměry jednotlivých hmotností a klouzavými průměry dvou referenčních filtrů je nejvýše 10 μg.

1.2.14.3.6.

Splňuje-li kritérium ± 5 μg méně než polovina referenčních filtrů, vyřadí se filtr pro odběr vzorků a zkouška emisí se opakuje. Všechny referenční filtry se vyřadí a nahradí novými do 48 hodin. Ve všech ostatních případech se referenční filtry nahradí nejméně každých 30 dnů takovým způsobem, aby nebyl žádný filtr pro odběr vzorků vážen bez porovnání s referenčním filtrem, který se ve vážicí komoře (nebo místnosti) nacházel po dobu nejméně jednoho dne.

1.2.14.3.7.

Jestliže nejsou splněna kritéria stability pro vážicí komoru (nebo místnost) uvedená v bodě 4.2.2.1 dílčí přílohy 5, avšak vážení referenčních filtrů výše uvedeným kritériím vyhovuje, může výrobce vozidla hmotnosti filtrů k odběru vzorků buď akceptovat, nebo zkoušky prohlásit za neplatné, upravit systém regulace ve vážicí komoře (nebo místnosti) a zkoušku opakovat.


(1)  Deklarovanou hodnotou musí být hodnota, u níž byly provedeny nezbytné korekce (např. korekce o Ki a jiné regionální korekce).

(2)  Zaokrouhleno na xxx,xx.

(3)  Zaokrouhleno na xxx,x.

(4)  Každý výsledek zkoušky musí splňovat i regulační mezní hodnotu.

(5)  Hodnota „0,9“ se nahradí hodnotou „1,0“ u zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-HEV pouze tehdy, pokud zkouška v režimu nabíjení-vybíjení obsahuje dva nebo více příslušných cyklů WLTC.

(6)  Každý výsledek zkoušky musí splňovat regulační mezní hodnotu.


Dílčí příloha 6

dodatek 1

Postup zkoušky emisí u všech vozidel vybavených periodicky se regenerujícími systémy

1.   Obecně

1.1.

V tomto dodatku jsou vymezena zvláštní ustanovení pro zkoušení vozidla vybaveného periodicky se regenerujícím systémem definovaným v bodě 3.8.1 této přílohy.

Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu může výrobce vyvinout alternativní postup k prokázání jeho rovnocennosti, včetně teploty filtru, úrovně zatížení a ujeté vzdálenosti. To lze provést na zkušebním stavu nebo na vozidlovém dynamometru.

Alternativou k provádění zkušebních postupů definovaných v tomto dodatku lze pro CO2 a spotřebu paliva použít fixní hodnotu Ki ve výši 1,05.

1.2.

Během cyklů, v nichž dochází k regeneraci, nemusí být použity emisní normy. Jestliže k periodické regeneraci dochází nejméně jednou v průběhu zkoušky typu 1 a jestliže k ní došlo již alespoň jednou v průběhu přípravného cyklu vozidla, nevyžaduje tato regenerace zvláštní zkušební postup. V tomto případě se tento dodatek nepoužije.

1.3.

Ustanovení tohoto dodatku se použijí pouze na měření PM, a nikoliv na měření PN.

1.4.

Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu se zkouška určená pro periodicky se regenerující systémy nepoužije u regeneračního zařízení, jestliže výrobce prokáže, že v průběhu cyklů, v nichž dochází k regeneraci, zůstávají hodnoty emisí nižší než mezní hodnoty emisí pro příslušnou kategorii vozidla.

1.5.

Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu lze pro účely určení faktoru regenerace K_i u vozidel třídy 2 a třídy 3 vyloučit fázi s mimořádně vysokou rychlostí.

2.   Postup zkoušky

Zkušební vozidlo musí být schopno zabránit fázi regenerace nebo ji povolit za předpokladu, že takový provoz nijak neovlivní původní kalibrace motoru. Zabránění regeneraci je povoleno pouze tehdy, když je regenerační systém zatížen, a při stabilizačních cyklech. Nesmí se použít při měření emisí během fáze regenerace. Zkouška emisí se provede s nezměněnou původní řídicí jednotkou dodanou výrobcem (OEM). Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu lze během určování faktoru Ki použít „technickou řídicí jednotku“, která nemá žádný vliv na původní kalibrace motoru.

2.1.   Měření výfukových emisí mezi dvěma cykly WLTC, kdy dojde k případům regenerace

2.1.1.

Aritmetický průměr hodnot emisí mezi případy regenerace a během zatížení regeneračního zařízení se určí z aritmetického průměru několika zkoušek typu 1 v přibližně pravidelných intervalech (pokud je zkoušek více než dvě). Lze zvolit i alternativní řešení, kdy výrobce poskytne údaje, kterými prokáže, že emise jsou u cyklů WLTC mezi případy regenerace konstantní (± 15 %). V tomto případě je možno použít emise naměřené během zkoušky typu 1. V jakémkoli jiném případě se provedou měření emisí u alespoň dvou cyklů typu 1: jeden cyklus bezprostředně po regeneraci (před novým zatížením zařízení) a jeden co nejblíže před fází regenerace. Veškerá měření emisí se provedou v souladu s touto dílčí přílohou a veškeré výpočty se provedou v souladu s bodem 3 tohoto dodatku.

2.1.2.

Zátěžový postup a stanovení faktoru Ki se provedou během jízdního cyklu typu 1 na vozidlovém dynamometru nebo na zkušebním stavu za použití rovnocenného zkušebního cyklu. Tyto cykly mohou proběhnout spojitě (tj. aniž by bylo nutné motor mezi cykly vypnout). Po libovolném počtu dokončených cyklů se může vozidlo odstavit z vozidlového dynamometru a zkouška může pokračovat později.

2.1.3.

Počet cyklů D mezi dvěma cykly WLTC, během nichž dojde k případům regenerace, počet cyklů n, během nichž se měří emise, a měření hmotnostních emisí M′sij pro každou sloučeninu (i) u každého cyklu (j) se zaznamenají do všech příslušných záznamových archů zkoušky.

2.2.   Měření emisí během případů regenerace

2.2.1.

Pro přípravu vozidla, pokud se požaduje, ke zkoušce emisí během fáze regenerace lze použít stabilizační cykly podle bodu 1.2.6 této dílčí přílohy nebo rovnocenné cykly na zkušebním stavu, podle toho, který postup zatěžování byl zvolen v bodě 2.1.2 této dílčí přílohy.

2.2.2.

Před provedením první platné zkoušky emisí se použijí podmínky vztahující se na zkoušku a vozidlo pro účely zkoušky typu 1 popsané v této příloze.

2.2.3.

Během přípravy vozidla nesmí dojít k regeneraci. To lze zajistit jedním z následujících postupů:

2.2.3.1.

Pro stabilizační cykly je možné instalovat náhražkový systém regenerace nebo částečný systém.

2.2.3.2.

Jakákoli jiná metoda dohodnutá mezi výrobcem a schvalovacím orgánem.

2.2.4.

Provede se zkouška výfukových emisí po studeném startu, včetně procesu regenerace, podle příslušného cyklu WLTC.

2.2.5.

Pokud proces regenerace vyžaduje více než jeden cyklus WLTC, musí být každý cyklus WLTC dokončen. Je přípustné použít jediný filtr pro odběr vzorků pevných částic pro několik cyklů nutných k dokončení regenerace.

2.2.5.1.

Pokud se vyžaduje více než jeden cyklus WLTC, provede se další cyklus (cykly) WLTC bezprostředně po prvním cyklu bez vypnutí motoru, a to do doby, než se dosáhne úplné regenerace. V případě, že počet vaků pro plynné emise nutný k provedení několika cyklů přesahuje dostupný počet vaků, musí být doba nutná k přípravě nové zkoušky co nejkratší. Během této doby se motor nesmí vypínat.

2.2.6.

Hodnoty emisí během regenerace Mri se pro každou sloučeninu (i) vypočtou podle bodu 3 tohoto dodatku. Počet příslušných zkušebních cyklů pro úplnou regeneraci se zaznamená do všech příslušných záznamových archů zkoušky.

3.   Výpočty

3.1.   Výpočet výfukových emisí a emisí CO2 a spotřeby paliva jediného systému s regenerací

Formula

Formula

Formula

kde pro každou posuzovanou sloučeninu (i):

M′sij

je hmotnost emisí sloučeniny (i) za jeden zkušební cyklus (j) bez regenerace, g/km;

M′rij

je hmotnost emisí sloučeniny (i) za jeden zkušební cyklus (j) během regenerace, g/km (pokud d > 1, první zkušební cyklus WLTC se provede za studena a následující cykly za tepla);

Msi

je střední hodnota hmotnosti emisí sloučeniny (i) bez regenerace, g/km;

Mri

je střední hodnota hmotnosti emisí sloučeniny (i) během regenerace, g/km;

Mpi

je střední hodnota hmotnosti emisí sloučeniny (i), g/km;

n

je počet zkušebních cyklů mezi cykly, během nichž dojde k případům regenerace, pro něž se měří emise u cyklu WLTC typu 1, ≥ 1;

d

je počet dokončených příslušných zkušebních cyklů vyžadovaných pro regeneraci;

D

je počet dokončených příslušných zkušebních cyklů mezi dvěma cykly, během nichž dojde k případům regenerace.

Výpočet Mpi je graficky znázorněn na obrázku A6. App1/1.

Obrázek A6.App1/1

Parametry měřené během zkoušky emisí během cyklů, ve kterých dochází k regeneraci, a mezi těmito cykly (schematický příklad, emise v průběhu „D“ se mohou zvětšovat nebo zmenšovat)

Image

3.1.1.

Výpočet regeneračního faktoru Ki pro každou posuzovanou sloučeninu i.

Výrobce se může rozhodnout, zda pro každou sloučeninu nezávisle určí aditivní kompenzace, nebo multiplikační faktory.

Ki faktor: Formula

Ki kompenzace: Formula

Msi, Mpi a Ki: výsledky a typ faktoru zvolený výrobcem se zaznamenají. Výsledek Ki se zaznamená do všech příslušných zkušebních protokolů. Výsledky Msi, Mpi a Ki se zaznamenají do všech příslušných záznamových archů zkoušky.

Ki lze určit po dokončení jediné regenerační sekvence zahrnující měření před případy regenerace, během nich a po nich, jak je znázorněno na obrázku A6. App1/1.

3.2.   Výpočet výfukových emisí a emisí CO2 a spotřeby paliva vícenásobných systémů s periodickou regenerací

Následující hodnoty se vypočtou pro a) jeden provozní cyklus typu 1 pro normované emise a b) pro každou jednotlivou fázi pro emise CO2 a spotřebu paliva.

Formula

Formula

Formula

Formula

Formula

Formula

Ki faktor: Formula

Ki kompenzace: Formula

kde:

Msi

je střední hodnota hmotnosti emisí všech případů (k) sloučeniny (i) bez regenerace, g/km;

Mri

je střední hodnota hmotnosti emisí všech případů (k) sloučeniny (i) během regenerace, g/km;

Mpi

je střední hodnota hmotnosti emisí všech případů (k) sloučeniny (i), g/km;

Msik

je střední hodnota hmotnosti emisí jednoho případu (k) sloučeniny (i) bez regenerace, g/km;

Mrik

je střední hodnota hmotnosti emisí jednoho případu (k) sloučeniny (i) během regenerace, g/km;

M′sik,j

je hmotnost emisí jednoho případu (k) sloučeniny (i) v g/km bez regenerace, měřená v bodě j, kde 1 ≤ j ≤ nk, g/km;

M′rik,j

je hmotnost emisí jednoho případu (k) sloučeniny (i) během regenerace (pokud, provede se první zkouška typu 1 za studena a následující cykly za tepla) naměřená při zkušebním cyklu (j), kde 1 ≤ j ≤ dk, g/km;

nk

je počet úplných zkušebních cyklů případu (k) mezi dvěma cykly, během nichž dojde k regeneračním fázím, pro něž se provádí měření emisí (cykly WLTC typu 1 nebo rovnocenné cykly na zkušebním stavu), ≥ 2;

dk

je počet úplných příslušných zkušebních cyklů případu (k) vyžadovaných pro úplnou regeneraci;

Dk

je počet úplných příslušných zkušebních cyklů případu (k) mezi dvěma cykly, během nichž dojde k regeneračním fázím;

x

je počet případů úplné regenerace.

Výpočet Mpi je graficky znázorněn na obrázku A6.App1/2.

Obrázek A6.App1/2

Parametry měřené během zkoušky emisí během cyklů, ve kterých dochází k regeneraci, a mezi těmito cykly (schematický příklad)

Image

Výpočet Ki u více systémů s periodickou regenerací je možný až poté, co u každého systému došlo k určitému počtu případů regenerace.

Po dokončení úplného postupu (A až B, viz obrázek A6.App1/2) by mělo být opět dosaženo původní počáteční podmínky A.


Dílčí příloha 6

Dodatek 2

Zkušební postup pro monitorování elektrického napájecího systému

1.   Obecně

V případě, že se zkoušejí vozidla NOVC-HEV a OVC-HEV, použijí se dodatky 2 a 3 k dílčí příloze 8.

V tomto dodatku jsou vymezena specifická ustanovení týkající se korekce výsledků zkoušek pro hmotnostní emise CO2 jako funkce energetické bilance ΔEREESS pro všechny REESS.

Korigované hodnoty pro hmotnostní emise CO2 musí odpovídat nulové energetické bilanci (ΔEREESS = 0) a musí se vypočítat pomocí korekčního koeficientu určeného, jak je vymezeno níže.

2.   Měřicí vybavení a přístroje

2.1.   Měření proudu

Vybíjení systému REESS se definuje jako záporný proud.

2.1.1.

Proud (proudy) systému REESS se měří během zkoušky pomocí proudového snímače čelisťového nebo uzavřeného typu. Měření proudu musí splňovat požadavky stanovené v tabulce A8/1. Proudový snímač (proudové snímače) musí být schopen (schopny) zachytit maximální proud při spuštění motoru a při teplotních podmínkách v bodě měření.

2.1.2.

Proudové snímače musí být namontovány na jakýkoli systém REESS na jednom z kabelů připojených přímo k REESS a musí zahrnovat celkový proud REESS.

V případě odstíněných drátů se použijí vhodné metody se souhlasem schvalovacího orgánu.

Aby bylo možno proud REESS snadno změřit externím měřicím vybavením, měl by výrobce pokud možno vytvořit na vozidle vhodné, bezpečné a přístupné propojovací body. Pokud to není proveditelné, musí výrobce poskytnout schvalovacímu orgánu podporu tím, že poskytne prostředky k propojení proudového snímače s kabely REESS způsobem popsaným výše.

2.1.3.

Měřený proud se integruje v čase při minimální frekvenci 20 Hz a vynáší v měřených hodnotách Q vyjádřených v ampérhodinách (Ah). Měřený proud se integruje v čase a vynáší v měřených hodnotách Q vyjádřených v ampérhodinách (Ah). Tuto integraci lze provést v systému měření proudu.

2.2.   Palubní údaje vozidla

2.2.1.

Alternativně lze proud REESS určit s použitím údajů založených na vozidle. Aby bylo možné tuto metodu použít, musí být k dispozici tyto údaje ze zkušebního vozidla:

a)

integrovaná hodnota stavu nabití od posledního spuštění v Ah;

b)

integrovaná hodnota stavu nabití podle palubních údajů vypočtená na minimální frekvenci odběru vzorků ve výši 5 Hz;

c)

hodnota stavu nabití prostřednictvím konektoru OBD, jak je popsáno v normě SAE J1962.

2.2.2.

Přesnost palubních údajů vozidla o nabití a vybití systému REESS prokáže výrobce schvalovacímu orgánu.

Výrobce může vytvořit rodinu vozidel s ohledem na monitorování REESS, aby prokázal, že palubní údaje vozidla o nabití a vybití systému REESS jsou správné. Přesnost těchto údajů se prokáže na reprezentativním vozidle.

Platí tato kritéria pro rodinu:

a)

identický spalovací proces (tj. zážehový, vznětový, dvoutaktní, čtyřtaktní);

b)

identická strategie nabíjení a/nebo rekuperace (softwarový datový modul REESS);

c)

dostupnost palubních údajů;

d)

identický stav nabití měřený datovým modulem REESS;

e)

identická palubní simulace stavu nabití.

3.   Postup korekce založený na změně energie systému REESS

3.1.   Měření proudu REESS začíná ve stejnou dobu, kdy začíná zkouška, a končí ihned poté, kdy vozidlo dokončí úplný jízdní cyklus.

3.2.   Elektrická bilance Q naměřená v elektrickém napájecím systému se použije jako měřítko rozdílu v obsahu energie REESS na konci cyklu ve srovnání se začátkem cyklu. Elektrická bilance se určí pro celý cyklus WLTC pro příslušnou třídu vozidel.

3.3.   Jednotlivé hodnoty Qphase se zaznamenají během fází cyklu, které musí být provedeny u příslušné třídy vozidel.

3.4.   Korekce hmotnostních emisí CO2 během celého cyklu jako funkce korekčního kritéria c.

3.4.1.   Výpočet korekčního kritéria c

Korekční kritérium c je poměr mezi absolutní hodnotou změny elektrické energie ΔEREESS,j a palivové energie a vypočte se pomocí těchto rovnic:

Formula

kde:

c

je korekční kritérium;

ΔEREESS,j

je změna elektrické energie všech systémů REESS během doby j určená podle bodu 4.1 tohoto dodatku, Wh;

j

je v tomto bodě celý příslušný zkušební cyklus WLTP;

Efuel

je palivová energie podle této rovnice:

Formula

kde:

Efuel

je obsah energie spotřebovaného paliva během celého příslušného zkušebního cyklu WLTP, Wh;

HV

je hodnota výhřevnosti podle tabulky A6.App2/1, kWh/l;

FCnb

je nevyvážená spotřeba paliva u zkoušky typu 1, nekorigovaná o energetickou bilanci, určená podle bodu 6 dílčí přílohy 7, l/100 km;

d

je vzdálenost ujetá během odpovídajícího příslušného zkušebního cyklu WLTP, km;

10

koeficient převodu na Wh.

3.4.2.   Korekce se použije, pokud je ΔEREESS negativní (což odpovídá stavu, kdy se REESS vybíjí) a korekční kritérium c vypočtené podle bodu 3.4.1 této dílčí přílohy je větší než použitelná dovolená odchylka podle tabulky A6.App2/2.

3.4.3.   Korekce se vynechá a použijí se nekorigované hodnoty, pokud korekční kritérium c vypočtené podle bodu 3.4.1 této dílčí přílohy je menší než použitelná dovolená odchylka podle tabulky A6.App2/2.

3.4.4.   Korekci lze vynechat a lze použít nekorigované hodnoty, pokud:

a)

ΔEREESS je pozitivní (což odpovídá stavu, kdy se REESS nabíjí) a korekční kritérium c vypočtené podle bodu 3.4.1 této dílčí přílohy je větší než použitelná dovolená odchylka podle tabulky A6.App2/2;

b)

výrobce může schvalovacímu orgánu prokázat měřením, že neexistuje žádný vztah mezi ΔEREESS a hmotnostními emisemi CO2, resp. mezi ΔEREESS a spotřebou paliva.

Tabulka A6.App2/1

Obsah energie v palivu

Palivo

Benzin

Motorová nafta

Obsah Ethanol/bionafta, v %

E10

E85

B7

Tepelná hodnota(kWh/l)

8,64

6,41

9,79


Tabulka A6.App2/2

Korekční kritéria RCB

Cyklus

S rychlostí nízkou + střední

S rychlostí nízkou + střední + vysokou

S rychlostí nízkou + střední + vysokou + mimořádně vysokou

Korekční kritérium c

0,015

0,01

0,005

4.   Použití korekční funkce

4.1.

Za účelem použití korekční funkce se z naměřeného proudu a jmenovitého napětí vypočte změna elektrické energie ΔEREESS,j za dobu j u všech systémů REESS:

Formula

kde:

ΔEREESS,j,i

je změna elektrické energie REESS (i) během posuzované doby (j), Wh;

a:

Formula

kde:

UREESS

je jmenovité napětí REESS určené podle DIN EN 60050-482, V;

I(t)j,i

je elektrický proud REESS (i) během posuzované doby (j) určený podle bodu 2 tohoto dodatku, A;

t0

je čas na začátku posuzované doby j, s;

tend

je čas na konci posuzované doby j, s.

i

je indexové číslo posuzovaného REESS;

n

je celkové množství REESS;

j

je indexové číslo pro posuzovanou dobu, přičemž dobou musí být jakákoli příslušná fáze cyklu, kombinace fází cyklu a příslušný celý cyklus;

Formula

je koeficient převodu Ws na Wh.

4.2.

Pro účely korekce hmotnostních emisí CO2, g/km, se použijí Willansovy koeficienty specifické pro spalovací proces podle tabulky A6.App2/3.

4.3.

Provede se korekce a použije se na celý cyklus a na každou fázi cyklu zvlášť a zahrne se do všech příslušných zkušebních protokolů.

4.4.

Pro tento specifický výpočet se použije účinnost alternátorů fixního elektrického napájecího systému:

Formula

4.5.

Výsledný rozdíl hmotnostních emisí CO2 pro posuzovanou dobu j v důsledku chování zatížení alternátoru pro nabíjení REESS se vypočte pomocí této rovnice:

Formula

kde:

ΔMCO2,j

je výsledný rozdíl hmotnostních emisí CO2 u doby j, g/km;

ΔEREESS,j

je změna elektrické energie REESS během posuzované doby j vypočtená podle bodu 4.1 tohoto dodatku, Wh;

dj

je ujetá vzdálenost během posuzované doby j, km;

j

je indexové číslo pro posuzovanou dobu, přičemž dobou musí být jakákoli příslušná fáze cyklu, kombinace fází cyklu a příslušný celý cyklus;

0,0036

je koeficient převodu Wh na MJ;

ηalternator

je účinnost alternátoru podle bodu 4.4 tohoto dodatku;

Willansfactor

je Willansův koeficient specifický pro spalovací proces podle tabulky A6.App2/3, gCO2/MJ;

4.5.1.

Hodnoty CO2 každé fáze a celého cyklu se korigují takto:

Formula

Formula

kde:

ΔMCO2,j

je výsledek podle bodu 4.5 této dílčí přílohy za dobu j, g/km.

4.6.

Pro účely korekce emisí CO2, g/km, se použijí Willansovy koeficienty v tabulce A6.App2/2.

Tabulka A6.App2/3

Willansovy koeficienty

 

Atmosférické sání

Přeplňování

Zážehový

benzin (E10)

l/MJ

0,0756

0,0803

 

gCO2/MJ

174

184

CNG (G20)

m3/MJ

0,0719

0,0764

gCO2/MJ

129

137

LPG

l/MJ

0,0950

0,101

gCO2/MJ

155

164

E85

l/MJ

0,102

0,108

gCO2/MJ

169

179

Vznětový

motorová nafta (B7)

l/MJ

0,0611

0,0611

gCO2/MJ

161

161


Dílčí příloha 6a

Zkouška korekce teploty okolí pro účely určení emisí CO2 za teplotních podmínek reprezentativních pro daný region

1.   Úvod

Tato dílčí příloha popisuje doplňkovou zkoušku korekce teploty okolí (ATCT) pro účely určení emisí CO2 za teplotních podmínek reprezentativních pro daný region.

1.1.

Emise CO2 vozidel ICE a NOVC-HEV a hodnoty v režimu nabíjení-udržování u vozidel OVC-HEV se korigují podle požadavků této dílčí přílohy. Nevyžaduje se žádná korekce pro hodnotu CO2 u zkoušky v režimu nabíjení-vybíjení. Nevyžaduje se žádná korekce pro akční dosah na elektřinu.

2.   Rodina pro zkoušku korekce teploty okolí (ATCT)

2.1.

Součástí téže rodiny ATCT smějí být pouze vozidla, která jsou totožná z hlediska všech těchto charakteristik:

a)

architektura hnacího ústrojí (např. spalovací motor, hybridní pohon, palivový článek nebo elektromotor);

b)

spalovací proces (tj. dvoudobý nebo čtyřdobý);

c)

počet a uspořádání válců;

d)

způsob spalování motoru (tj. nepřímé nebo přímé vstřikování);

e)

druh chladicího systému (tj. vzduchový, vodní nebo olejový);

f)

způsob sání (tj. atmosférické sání nebo přeplňování);

g)

palivo, pro které je motor konstruován (tj. benzin, motorová nafta, NG, LPG atd.);

h)

katalyzátor (třícestný katalyzátor, zachycovač NOx pro chudé směsi, SCR, katalyzátor NOx pro chudé směsi nebo jiný);

i)

filtr pevných částic je/není instalován; a

j)

recirkulace výfukových plynů (je/není, chlazeno nebo nechlazeno).

Kromě toho se musí vozidla podobat, pokud jde o tyto charakteristiky:

k)

pokud jde o zdvihový objem motoru, vozidla se nesmí odlišovat o více než 30 % od vozidla s nejnižším objemem; a

l)

izolace motorového prostoru musí být podobného typu, pokud jde o materiál, množství a umístění izolace. Výrobci poskytnou schvalovacímu orgánu důkazy (např. prostřednictvím výkresů CAD) o tom, že objem a hmotnost instalovaného izolačního materiálu je v rozmezí dovolené odchylky 10 % od měřeného referenčního vozidla ATCT.

2.1.1.

Pokud jsou instalována zařízení pro aktivní akumulaci tepla, považují se za součást téže rodiny ATCT pouze vozidla, která splňují následující požadavky:

i)

tepelná kapacita definovaná entalpií v systému je v rozmezí 0 až 10 % nad entalpií zkušebního vozidla; a

ii)

výrobce původního zařízení může technické zkušebně poskytnout důkazy o tom, že doba, po kterou probíhá uvolňování tepla při spuštění motoru v rámci rodiny, je v rozmezí od 0 do 10 % kratší než doba, po kterou probíhá uvolňování tepla u zkušebního vozidla.

2.1.2.

Za součást téže rodiny ATCT se považují pouze vozidla, která splňují kritéria podle bodu 3.9.4 této dílčí přílohy.

3.   Postup ATCT

Provede se zkouška typu 1 specifikovaná v dílčí příloze 6, s výjimkou požadavků uvedených v bodech 3.1 až 3.9 této dílčí přílohy 6a (týkající se ATCT) včetně.

3.1.   Podmínky okolí pro ATCT

3.1.1.

Teplota (Treg), při níž se má vozidlo odstavit a zkoušet pro účely ATCT, je 14 °C.

3.1.2.

Minimální doba odstavení (tsoak_ATCT) pro účely ATCT je 9 hodin.

3.2.   Zkušební komora a odstavné místo

3.2.1.   Zkušební komora

3.2.1.1.

Teplota ve zkušební komoře musí být nastavena na Treg. Skutečná teplota musí být v rozmezí ± 3 °C při zahájení zkoušky a v rozmezí ± 5 °C v průběhu zkoušky. Teplota a vlhkost vzduchu se měří na výstupu chladicího ventilátoru s minimální frekvencí 1 Hz.

3.2.1.2.

Specifická vlhkost (H) vzduchu ve zkušební komoře nebo vzduchu nasávaného motorem musí být:

Formula

3.2.1.3.

Teplota a vlhkost vzduchu se měří na výstupu chladicího ventilátoru vozidla s frekvencí 1 Hz.

3.2.2.   Odstavné místo

3.2.2.1.

Teplota na odstavném místě musí být nastavena na Treg a skutečná teplota musí být v rozmezí ± 3 °C během 5minutového klouzavého aritmetického průměru a nesmí vykazovat systematickou odchylku od nastavené teploty. Teplota se musí měřit průběžně při minimální frekvenci 1 Hz.

3.2.2.2.

Umístění čidla teploty na odstavném místě musí být reprezentativní, aby bylo možné změřit okolní teplotu kolem vozidla, a technická zkušebna je zkontroluje.

Čidlo musí být umístěno ve vzdálenosti nejméně 10 cm od stěny odstavného místa a musí být chráněno před přímým prouděním vzduchu.

Podmínky související s prouděním vzduchu v odstavné místnosti v blízkosti vozidla musí představovat přirozené proudění reprezentativní pro rozměry místnosti (bez vynuceného proudění).

3.3.   Zkušební vozidlo

3.3.1.

Vozidlo, jež má být zkoušeno, musí být reprezentativní pro rodinu, pro niž se určují údaje ATCT (jak je popsáno v bodě 2.3 této dílčí přílohy).

3.3.2.

Z rodiny ATCT se zvolí interpolační rodina s nejnižším zdvihovým objemem motoru (viz bod 2 této dílčí přílohy) a zkušební vozidlo musí být v konfiguraci „vozidlo H“ této rodiny.

3.3.3.

V příslušných případech se zvolí vozidlo s nejnižší entalpií zařízení pro aktivní akumulaci tepla a nejpomalejším uvolňováním tepla u zařízení pro aktivní akumulaci tepla z dané rodiny ATCT.

3.3.4.

Zkušební vozidlo musí splňovat požadavky bodu 1.2.3 dílčí přílohy 6.

3.4.   Nastavení

3.4.1.

Jízdní zatížení a dynamometr musí být nastaveny podle dílčí přílohy 4.

Aby se zohlednil rozdíl v hustotě vzduchu při 14 °C ve srovnání s hustotou vzduchu při 20 °C, nastaví se vozidlový dynamometr podle bodů 7 a 8 dílčí přílohy 4, s výjimkou toho, že hodnota f2_TReg následující rovnice se použije jako cílový koeficient Ct.

Formula

kde:

f2

je koeficient jízdního zatížení druhého stupně, při referenčních podmínkách, N/(km/h)2;

Tref

je referenční teplota jízdního zatížení specifikovaná v bodě 3.2.10 této přílohy, °C;

Treg

je regionální teplota podle definice v bodě 3.1.1., °C.

Pokud je k dispozici platné nastavení vozidlového dynamometru u zkoušky při 23 °C, přizpůsobí se koeficient vozidlového dynamometru druhého stupně (Cd) podle této rovnice:

Formula

3.5.   Stabilizace

3.5.1.

Vozidlo se stabilizuje podle bodu 1.2.6 dílčí přílohy 6. Na žádost výrobce lze stabilizaci provést při teplotě Treg.

3.6.   Postup odstavení

3.6.1.

Po stabilizaci a před zkoušením se vozidla uchovávají na odstavném místě s podmínkami okolí popsanými v bodě 3.2.2 této dílčí přílohy.

3.6.2.

Přemístění z prostoru, kde probíhá stabilizace, do odstavného prostoru, musí proběhnout co nejrychleji, maximálně do 10 minut.

3.6.3.

Vozidlo pak musí zůstat v odstavném prostoru tak dlouho, aby se doba od skončení stabilizační zkoušky do zahájení zkoušky ATCT rovnala době tsoak_ATCT s dovolenou odchylkou plus 15 minut. Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu lze dobu tsoak_ATCT prodloužit až o 120 minut. V tomto případě se tato prodloužená doba použije pro chlazení specifikované v bodě 3.9 této dílčí přílohy.

3.6.4.

Odstavení se provede bez použití chladicího ventilátoru a všechny části karoserie jsou v pozici jako u běžného parkování. Doba mezi ukončením stabilizace a zahájením zkoušky ATCT se zaznamená.

3.6.5.

Přemístění z odstavného prostoru do zkušební komory musí proběhnout co nejrychleji. Vozidlo nesmí být vystaveno teplotě odlišné od Treg po dobu delší než 10 minut.

3.6.6.

Pokud toto zkušební vozidlo slouží jako referenční vozidlo pro rodinu ATCT, provede se dodatečné odstavení při teplotě 23 °C, jak je specifikováno v bodě 3.9.

3.7.   Zkouška ATCT

3.7.1.

Zkušebním cyklem musí být příslušný cyklus WLTC specifikovaný v dílčí příloze 1 pro danou třídu vozidla.

3.7.2.

Musí být dodrženy postupy pro provádění zkoušek emisí, jak jsou specifikovány v dílčí příloze 6, s výjimkou toho, že podmínky okolí pro zkušební komoru musí být podmínky popsané v bodě 3.2.1 této dílčí přílohy.

3.8.   Výpočet a dokumentace

3.8.1.

Korekční faktor rodiny FCF se vypočte takto:

Formula

kde

MCO2,23°

jsou hmotnostní emise CO2 v průběhu úplného cyklu WLTC zkoušky typu 1 při 23 °C u vozidla H, po provedení kroku 3 tabulky A7/1 v dílčí příloze 7, avšak bez jakýchkoli dalších korekcí, g/km;

MCO2,Treg

jsou hmotnostní emise CO2 v průběhu úplného cyklu WLTC zkoušky při regionální teplotě po provedení kroku 3 tabulky A7/1 v dílčí příloze 7, avšak bez jakýchkoli dalších korekcí, g/km.

Faktor FCF se zaznamená do všech příslušných zkušebních protokolů.

3.8.2.

Hodnoty CO2 pro každé vozidlo v rámci rodiny ATCT (podle definice v bodě 3 této dílčí přílohy) se vypočtou pomocí těchto rovnic:

Formula

Formula

kde:

MCO2,c,4 a MCO2,p,4

jsou hmotnostní emise CO2 v průběhu úplného cyklu WLTC c a fází cyklu p, jež jsou výsledkem předchozího výpočtu, g/km;

MCO2,c,5 a MCO2,p,5

jsou hmotnostní emise CO2 v průběhu úplného cyklu WLTC c a fází cyklu p, včetně korekce ATCT, a použijí se pro veškeré další korekce nebo veškeré další výpočty, g/km.

3.9.   Ustanovení pro chlazení

3.9.1.

U zkušebního vozidla sloužícího jako referenční vozidlo pro rodinu ATCT a u všech vozidel H interpolačních rodin v rámci rodiny ATCT se konečná teplota chladiva motoru změří po provedení příslušné zkoušky typu 1 při teplotě 23 °C a po odstavení při teplotě 23 °C po dobu tsoak_ATCT s dovolenou odchylkou plus 15 minut.

3.9.1.1.

Pokud byla doba tsoak_ATCT u příslušné zkoušky ATCT prodloužena, použije se tatáž doba odstavení s dovolenou odchylkou dalších 15 minut.

3.9.2.

Chlazení se provede co nejdříve po skončení zkoušky typu 1, s maximálním zpožděním v délce 10 minut. Naměřená doba odstavení je doba mezi měřením konečné teploty a skončením zkoušky typu 1 při teplotě 23 °C a tato doba se zaznamená do všech příslušných záznamových archů zkoušky.

3.9.3.

Průměrná teplota odstavného prostoru během posledních tří hodin procesu odstavení se odečte od naměřené konečné teploty chladiva motoru na konci doby odstavení specifikované v bodě 3.9.1. Označí se jako ΔT_ATCT.

3.9.4.

Pokud není výsledná teplota ΔT_ATCT v rozmezí - 2 °C až + 4 °C ve srovnání s referenčním vozidlem, nepovažuje se tato interpolační rodina za člena téže rodiny ATCT.

3.9.5.

U všech vozidel v rámci jedné rodiny ATCT se chladivo měří na tomtéž místě v chladicím systému. Toto místo musí být co nejblíže motoru, aby teplota chladiva byla co nejreprezentativnější vůči teplotě motoru.

3.9.6.

Měření teploty odstavného prostoru se provede podle bodu 3.2.2.2 této dílčí přílohy.


Dílčí příloha 7

Výpočty

1.   Obecné požadavky

1.1   Výpočty týkající se speciálně hybridních vozidel, výhradně elektrických vozidel a vozidel s palivovými články používajícími stlačený vodík jsou popsány v dílčí příloze 8.

Pravidla pro výpočet výsledků po jednotlivých krocích jsou popsána v bodě 4 dílčí přílohy 8.

1.2   Výpočty popsané v této dílčí příloze se používají pro vozidla se spalovacími motory.

1.3   Zaokrouhlení výsledků zkoušek

1.3.1

Průběžné kroky při výpočtech se nezaokrouhlují.

1.3.2

Konečné výsledky normovaných emisí se zaokrouhlí jedenkrát na takový počet míst za desetinnou čárkou, který je uveden v příslušné normě pro emise, plus jedna doplňková významná číslice.

1.3.3

Korekční faktor pro NOx, KH, se zaokrouhlí na dvě desetinná místa.

1.3.4

Faktor ředění, DF, se zaokrouhlí na dvě desetinná místa.

1.3.5

Pokud jde o informace, jež nesouvisejí s normami, použije se osvědčený technický úsudek.

1.3.6

Zaokrouhlování výsledků týkajících se emisí CO2 a spotřeby paliva je popsáno v bodě 1.4 této dílčí přílohy.

1.4   Pravidla pro výpočet konečných výsledků zkoušek po jednotlivých krocích pro vozidla se spalovacími motory

Výsledky se vypočítají v pořadí popsaném v tabulce A7/1. Všechny použitelné výsledky ve sloupci „Výstup“ se zaznamenají. Sloupec „Proces“ popisuje, které body je třeba pro výpočet použít, nebo obsahuje doplňkové výpočty.

Pro účely této tabulky se v rovnicích a výsledcích používá tato terminologie:

c

úplný příslušný cyklus,

p

každá fáze příslušného cyklu,

i

každá příslušná složka normovaných emisí, bez CO2,

CO2

emise CO2.

Tabulka A7/1

Postup pro výpočet konečných výsledků zkoušky

Zdroj

Vstup

Proces

Výstup

Krok č.

Příloha 6

Nezpracované výsledky zkoušek

Hmotnostní emise

Dílčí příloha 7 bodu 3 až 3.2.2 včetně

Mi,p,1, g/km;

MCO2,p,1, g/km.

1

Krok č. 1 výstupu

Mi,p,1, g/km;

MCO2,p,1, g/km.

Výpočet hodnot kombinovaného cyklu:

Formula

Formula

kde:

 

Mi/CO2,c,2 jsou výsledky emisí za celý cyklus,

 

dp jsou ujeté vzdálenosti ve fázích cyklu p.

Mi,c,2, g/km;

MCO2,c,2, g/km.

2

Kroky č. 1 a 2 výstupu

MCO2,p,1, g/km;

MCO2,c,2, g/km.

korekce RCB

Dílčí příloha 6 dodatek 2

MCO2,p,3, g/km;

MCO2,c,3, g/km.

3

Výstup Kroky č. 2 a 3 výstupu

Mi,c,2, g/km;

MCO2,c,3, g/km.

Postup pro zkoušky emisí u všech vozidel vybavených periodicky se regenerujícími systémy, Ki.

Dílčí příloha 6 dodatek 1

Formula

nebo

Formula

a dále

Formula

nebo

Formula

Aditivní kompenzace nebo multiplikační faktor, který se má použít v souladu se stanovením postupu Ki.

Není-li postup Ki použitelný:

Formula

Formula

Mi,c,4, g/km;

MCO2,c,4, g/km.

4a

Kroky č. 3 a 4a výstupu

MCO2,p,3, g/km;

MCO2,c,3, g/km;

MCO2,c,4, g/km.

Je-li postup Ki použitelný, slaďte fázové hodnoty CO2 s hodnotou kombinovaného cyklu:

Formula

pro každou fázi cyklu p;

kde:

Formula

Není-li postup Ki použitelný:

Formula

MCO2,p,4, g/km.

4b

Krok č. 4 výstupu

Mi,c,4, g/km;

MCO2,c,4, g/km;

OMCO2,p,4, g/km.

Korekce ATCT podle bodu 3.8.2 dílčí přílohy 6a.

Faktory zhoršení vypočtené podle přílohy VII a použité na hodnoty normovaných emisí.

Mi,c,5, g/km;

MCO2,c,5, g/km;

MCO2,p,5, g/km.

5

„výsledek jednotlivé zkoušky“

Krok č. 5 výstupu

Pro každou zkoušku:

Mi,c,5, g/km;

MCO2,c,5, g/km;

MCO2,p,5, g/km.

Zprůměrování zkoušek a deklarovaná hodnota.

Dílčí příloha 6 bodu 1.1.2 až 1.1.2.3 včetně

Mi,c,6, g/km;

MCO2,c,6, g/km;

MCO2,p,6, g/km.

MCO2,c,declared, g/km.

6

Krok č. 6 výstupu

MCO2,c,6, g/km;

MCO2,p,6, g/km.

MCO2,c,declared, g/km.

Sladění fázových hodnot.

Dílčí příloha 6 bod 1.1.2.4.

a:

Formula

MCO2,c,7, g/km;

MCO2,p,7, g/km.

7

Kroky č. 6 a 7 výstupu

Mi,c,6, g/km;

MCO2,c,7, g/km;

MCO2,p,7, g/km.

Výpočet spotřeby paliva.

Dílčí příloha 7 bod 6.

Výpočet spotřeby paliva se provede zvlášť za příslušný cyklus a za jeho jednotlivé fáze. Za tímto účelem:

a)

se použijí hodnoty CO2 z příslušných fází nebo příslušných cyklů;

b)

se použijí normované emise za úplný cyklus.

a:

Formula

Formula

Formula

FCc,8, l/100 km;

FCp,8, l/100 km;

Mi,c,8, g/km;

MCO2,c,8, g/km;

MCO2,p,8, g/km.

8

„výsledek zkoušky typu 1 na zkušebním vozidle“

Krok 8

Pro každé zkušební vozidlo H a L:

Mi,c,8, g/km;

MCO2,c,8, g/km;

MCO2,p,8, g/km;

FCc,8, l/100 km;

FCp,8, l/100 km.

Bylo-li kromě zkušebního vozidla H zkoušeno také zkušební vozidlo L, je výslednou hodnotou normovaných emisí vyšší z těchto dvou hodnot, která se označí jako Mi,c.

V případě kombinovaných emisí THC+NOx se použije nejvyšší hodnota součtu odkazující buď na vysokou úroveň (VH – Vehicle High), nebo na nízkou úroveň (VL – Vehicle Low).

Jinak, pokud nebylo zkoušeno vozidlo L, platí Formula

U CO2 a FC se použijí hodnoty odvozené v kroku č. 8, hodnoty CO2 se zaokrouhlí na dvě desetinná místa a hodnoty FC se zaokrouhlí na tři desetinná místa.

Mi,c, g/km;

MCO2,c,H, g/km;

MCO2,p,H, g/km;

FCc,H, l/100 km;

FCp,H, l/100 km;

a pokud bylo zkoušeno vozidlo L:

MCO2,c,L, g/km;

MCO2,p,L, g/km;

FCc,L, l/100 km;

FCp,L, l/100 km.

9

„výsledek u interpolační rodiny“

Konečný výsledek normovaných emisí

Krok č. 9

MCO2,c,H, g/km;

MCO2,p,H, g/km;

FCc,H, l/100 km;

FCp,H, l/100 km;

a pokud bylo zkoušeno vozidlo L:

MCO2,c,L, g/km;

MCO2,p,L, g/km;

FCc,L, l/100 km;

FCp,L, l/100 km.

Výpočty spotřeby paliva a CO2 u jednotlivých vozidel v rámci interpolační rodiny CO2.

Dílčí příloha 7 bod 3.2.3.

Emise CO2 musí být vyjádřeny v gramech na kilometr (g/km) a zaokrouhleny na nejbližší celé číslo.

Hodnoty FC se zaokrouhlí na jedno desetinné místo, vyjádří se v l/ 100 km.

MCO2,c,ind g/km;

MCO2,p,ind, g/km;

FCc,ind l/100 km;

FCp,ind, l/100 km.

10

„výsledek u jednotlivého vozidla“

Konečný výsledek měření CO2 a FC

2.   Stanovení objemu zředěného výfukového plynu

2.1   Výpočet objemu v případě použití odběrného zařízení s proměnlivým zřeďováním schopným provozu při konstantním nebo proměnlivém průtoku

2.1.1

Objemový průtok se měří kontinuálně. Celkový objem se měří po dobu trvání zkoušky.

2.2   Výpočet objemu v případě použití odběrného zařízení s proměnlivým zřeďováním při použití objemového dávkovacího čerpadla

2.2.1   Výpočet se provede pomocí této rovnice:

Formula

kde:

V

je objem zředěných výfukových plynů v litrech za zkoušku (před korekcí),

V0

je objem plynu dopravovaný objemovým dávkovacím čerpadlem při zkušebních podmínkách, v litrech za otáčku čerpadla,

N

je počet otáček čerpadla za zkoušku.

2.2.1.1   Korekce objemu na normální podmínky

Korekce objemu zředěného výfukového plynu V na normální podmínky se provede podle této rovnice:

Formula

kde:

Formula

PB

je barometrický tlak ve zkušební místnosti, v kPa,

P1

je podtlak na vstupu objemového dávkovacího čerpadla ve vztahu k barometrickému tlaku, v kPa,

Tp

je aritmetický průměr teploty zředěného výfukového plynu vstupujícího do objemového dávkovacího čerpadla v průběhu zkoušky, v kelvinech (K).

3.   Hmotnostní emise

3.1   Obecné požadavky

3.1.1

Za předpokladu nulových účinků stlačitelnosti se všechny plyny, které jsou přítomny v procesech sání, spalování a výfuku, mohou považovat za ideální podle Avogadrovy hypotézy.

3.1.2

Za referenčních podmínek 273,15 K (0 °C) a 101,325 kPa se hmotnost M plynných sloučenin emitovaných vozidlem v průběhu zkoušky stanoví jako součin objemové koncentrace daného plynu a objemu zředěného výfukového plynu, s patřičným přihlédnutím k těmto hustotám:

Oxid uhelnatý (CO)

Formula

Oxid uhličitý (CO2)

Formula

Uhlovodíky:

pro benzin (E10) (C1H1,93 O0,033)

Formula

pro motorovou naftu (B7) (C1H1,86O0,007)

Formula

pro LPG (C1H2,525)

Formula

pro NG/biomethan (CH4)

Formula

pro ethanol (E85) (C1H2,74O0,385)

Formula

Oxidy dusíku (NOx)

Formula

Hustota použitá pro výpočty hmotnosti NMHC se rovná hustotě všech uhlovodíků při 273,15 K (0 °C) a 101,325 kPa a je závislá na palivu. Hustota použitá pro výpočty hmotnosti propanu (viz bod 3.5 dílčí přílohy 5) činí s 1,967 g/l při normálních podmínkách.

Není-li druh paliva v tomto bodě uveden, hustota tohoto paliva se vypočítá pomocí rovnice uvedené v bodě 3.1.3 této dílčí přílohy.

3.1.3

Pro výpočet hustoty všech uhlovodíků pro každé referenční palivo o středním složení CXHYOZ platí obecný vzorec:

Formula

kde:

ρTHC

je hustota všech uhlovodíků a všech uhlovodíků jiných než methan, v g/l,

MWC

je molární hmotnost uhlíku (12,011 g/mol),

MWH

je molární hmotnost vodíku (1,008 g/mol),

MWO

je molární hmotnost kyslíku (15,999 g/mol),

VM

je molární objem ideálního plynu při 273,15 K (0 °C) a 101,325 kPa (22,413 l/mol),

H/C

je poměr vodíku k uhlíku v konkrétním palivu CXHYOZ,

O/C

je poměr kyslíku k uhlíku v konkrétním palivu CXHYOZ.

3.2   Výpočet hmotnostních emisí

3.2.1   Hmotnostní emise plynných sloučenin v každé fázi cyklu se vypočítají pomocí těchto rovnic:

Formula

kde:

Mi

je hmotnostní emise sloučeniny (i) za zkoušku nebo v jednotlivé fázi, v g/km,

Vmix

je objem zředěných výfukových plynů za zkoušku nebo v jednotlivé fázi vyjádřený v litrech za zkoušku/fázi a korigovaný na normální podmínky (273,15 K (0 °C) a 101,325 kPa),

ρi

hustota sloučeniny (i) v g/l při normální teplotě a tlaku (273,15 K (0 °C) a 101,325 kPa),

KH

je korekční faktor vlhkosti použitelný pouze na hmotnostní emise oxidů dusíku NO2 a NOx za zkoušku nebo v jednotlivé fázi,

Ci

je koncentrace sloučeniny (i) ve zředěném výfukovém plynu za zkoušku nebo v jednotlivé fázi vyjádřená v ppm a korigovaná podle množství sloučeniny (i) obsažené v ředicím vzduchu,

d

je vzdálenost ujetá za příslušný cyklus WLTC, v km,

n

je počet fází příslušného cyklu WLTC.

3.2.1.1   Koncentrace plynné sloučeniny ve zředěném výfukovém plynu se koriguje množstvím této plynné sloučeniny v ředicím vzduchu pomocí této rovnice:

Formula

kde:

Ci

je koncentrace plynné sloučeniny ve zředěném výfukovém plynu korigovaná množstvím plynné sloučeniny (i) obsaženým v ředicím vzduchu, v ppm,

Ce

je koncentrace plynné sloučeniny naměřená ve zředěném výfukovém plynu, v ppm,

Cd

je koncentrace plynné sloučeniny (i) v ředicím vzduchu, v ppm,

DF

je faktor ředění.

3.2.1.1.1   Faktor ředění DF se vypočítá pomocí rovnice pro dotyčné palivo:

Formula

pro benzin (E10)

Formula

pro motorovou naftu (B7)

Formula

pro LPG

Formula

pro NG/biomethan

Formula

pro ethanol (E85)

Formula

pro vodík

Pokud jde o rovnici pro vodík:

CH2O

je koncentrace H2O ve zředěném výfukovém plynu obsaženém ve vaku pro jímání vzorků, v objemových procentech,

CH2O-DA

je koncentrace H2O v ředicím vzduchu, v objemových procentech,

CH2

je koncentrace H2 ve zředěném výfukovém plynu obsaženém ve vaku pro jímání vzorků, v ppm,

Není-li druh paliva v tomto bodě uveden, DF tohoto paliva se vypočítá pomocí rovnice uvedené v bodě 3.2.1.1.2 této dílčí přílohy.

Pokud výrobce používá DF, který zahrnuje několik fází, vypočítá se DF s použitím střední koncentrace plynných sloučenin v dotyčných fázích.

Střední koncentrace plynné sloučeniny se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

Ci

je střední koncentrace plynné sloučeniny,

Ci,phase

je koncentrace v každé fázi,

Vmix,phase

je Vmix v odpovídající fázi.

3.2.1.1.2   Pro výpočet faktoru ředění DF pro každé referenční palivo s aritmetickým průměrem složení CxHyOz platí tento obecný vzorec:

Formula

kde:

Formula

CCO2

je koncentrace H2O ve zředěném výfukovém plynu obsaženém ve vaku pro jímání vzorků, v objemových procentech,

CHC

je koncentrace HC ve zředěném výfukovém plynu obsaženém ve vaku pro jímání vzorků, v ppm ekvivalentu uhlíku,

CCO

je koncentrace CO ve zředěném výfukovém plynu obsaženém ve vaku pro jímání vzorků, v ppm.

3.2.1.1.3   Měření methanu

3.2.1.1.3.1   Pro měření methanu pomocí plynového chromatografu GC-FID se vypočítá hodnota NMHC pomocí této rovnice:

Formula

kde:

CNMHC

je korigovaná koncentrace NMHC ve zředěném výfukovém plynu, v ppm ekvivalentu uhlíku,

CTHC

je koncentrace THC ve zředěném výfukovém plynu, v ppm ekvivalentu uhlíku, korigovaná na množství THC obsažené v ředicím vzduchu,

CCH4

je koncentrace CCH4 ve zředěném výfukovém plynu, v ppm ekvivalentu uhlíku, korigovaná na množství CH4 obsažené v ředicím vzduchu,

RfCH4

je faktor odezvy FID na methan definovaný v bodě 5.4.3.2 dílčí přílohy 5.

3.2.1.1.3.2   Při měření methanu pomocí NMC-FID závisí výpočet NMHC na kalibračním plynu/metodě, které byly použity pro kalibraci na nulu / na plný rozsah.

Detektor FID, který se použije pro měření THC (bez separátoru NMC), se kalibruje běžným způsobem pomocí propanu/vzduchu.

Pro kalibraci detektoru FID v řadě se separátorem NMC jsou povoleny tyto metody:

a)

kalibrační plyn složený z propanu/vzduchu obtéká NMC;

b)

kalibrační plyn složený z methanu/vzduchu protéká NMC.

Důrazně se doporučuje kalibrovat detektor methanu FID pomocí methanu/vzduchu, které procházejí separátorem NMC.

V případě metody a) se koncentrace CH4 a NMHC vypočítají pomocí těchto rovnic:

Formula

Formula

Jestliže je rh < 1,05, je možno tuto veličinu z výše uvedené rovnice pro výpočet CCH4 vypustit.

V případě metody b) se koncentrace CH4 a NMHC vypočítají pomocí těchto rovnic:

Formula

Formula

kde:

CHC(w/NMC)

je koncentrace HC, když vzorek plynu protéká NMC, v ppm C,

CHC(w/oNMC)

je koncentrace HC, když vzorek plynu obtéká NMC, v ppm C,

rh

je faktor odezvy methanu stanovený podle bodu 5.4.3.2 dílčí přílohy 5,

EM

je faktor účinnosti methanu stanovený podle bodu 3.2.1.1.3.3.1 této dílčí přílohy,

EE

je faktor účinnosti ethanu stanovený podle bodu 3.2.1.1.3.3.2 této dílčí přílohy,

Jestliže je rh < 1,05, je možno tuto veličinu vypustit z výše uvedených rovnic v případě metody b) pro výpočet CCH4 a CNMHC.

3.2.1.1.3.3   Účinnost konverzí separátoru uhlovodíků jiných než methan NMC

NMC se používá k odstraňování uhlovodíků jiných než methan ze vzorku plynu tak, že se oxidují všechny uhlovodíky kromě methanu. V ideálním případě je konverze methanu 0 % a konverze ostatních uhlovodíků představovaných ethanem 100 %. K přesnému měření NMHC se stanoví obě účinnosti a použijí se k výpočtu emise NMHC.

3.2.1.1.3.3.1   Účinnost konverze methanu EM

Kalibrační plyn methanu/vzduchu se vede k detektoru FID s průtokem přes NMC a s obtokem mimo NMC a obě koncentrace se zaznamenají. Účinnost se stanoví pomocí této rovnice:

Formula

kde:

CHC(w/NMC)

je koncentrace HC při průtoku CH4 přes NMC, v ppm C,

CHC(w/oNMC)

je koncentrace HC při obtoku CH4 mimo NMC, v ppm C.

3.2.1.1.3.3.2   Účinnost konverze ethanu EE

Kalibrační plyn ethanu/vzduchu se vede k detektoru FID s průtokem přes NMC a s obtokem mimo NMC a obě koncentrace se zaznamenají. Účinnost se stanoví pomocí této rovnice:

Formula

kde:

CHC(w/NMC)

je koncentrace HC při průtoku C2H6 přes NMC, v ppm C,

CHC(w/oNMC)

je koncentrace HC při obtoku C2H6 mimo NMC, v ppm C.

Je-li účinnost konverze ethanu s NMC 0,98 nebo vyšší, musí se hodnota EE pro každý následný výpočet nastavit na 1.

3.2.1.1.3.4   Pokud je FID methanu kalibrován pomocí separátoru, bude hodnota EM rovna 0.

Z rovnice pro výpočet CH4 v bodě 3.2.1.1.3.2 (případ b)) v této dílčí příloze se stává:

Formula

Z rovnice pro výpočet CNMHC v bodě 3.2.1.1.3.2 (případ b)) v této dílčí příloze se stává:

Formula

Hustota použitá pro výpočty hmotnosti NMHC se rovná hustotě všech uhlovodíků při 273,15 K (0 °C) a 101,325 kPa a je závislá na palivu.

3.2.1.1.4   Výpočet aritmetického průměru koncentrace váženého průtokem

Tato metoda výpočtu se použije pouze na systémy CVS, které nejsou vybaveny výměníkem tepla, nebo na systémy CVS s výměníkem tepla, který nesplňuje ustanovení bodu 3.3.5.1 dílčí přílohy 5.

Jestliže se průtok CVS qvcvs za celou dobu zkoušky odchýlí od aritmetického průměru průtoku o více než ± 3 %, použije se pro všechna kontinuální měření zředěného výfukového plynu včetně měření PN aritmetický průměr vážený průtokem:

Formula

kde:

Ce

je aritmetický průměr koncentrace vážený průtokem,

qvcvs(i)

je průtok CVS v čase Formula, v m3/min,

C(i)

je koncentrace v čase Formula, v ppm,

Δt

interval odběru vzorků, v s,

V

celkový objem CVS, v m3.

3.2.1.2   Výpočet korekčního faktoru vlhkosti pro NOx

Pro přepočet vlivu vlhkosti na výsledné hodnoty oxidů dusíku se použije tato rovnice:

Formula

kde:

Formula

a:

H

je specifická vlhkost, v gramech vodní páry na kilogram suchého vzduchu,

Ra

je relativní vlhkost okolního vzduchu, v %,

Pd

je tlak nasycených par při okolní teplotě, v kPa,

PB

je atmosférický tlak v místnosti, v kPa.

Vypočítá se faktor KH v každé fázi zkušebního cyklu.

Okolní teplota a relativní vlhkost se definuje jako aritmetický průměr hodnot měřených kontinuálně v průběhu každé fáze.

3.2.2   Stanovení hmotnostních emisí HC ze vznětových motorů

3.2.2.1

Pro výpočet hmotnostních emisí HC u vznětových motorů se vypočte aritmetický průměr koncentrace HC pomocí této rovnice:

Formula

kde:

Formula

je integrál zápisu hodnot z vyhřívaného FID během zkoušky (od t1 do t2),

Ce

je koncentrace HC naměřená ve zředěném výfukovém plynu, v ppm Ci; je dosazovaná za CHC ve všech příslušných rovnicích.

3.2.2.1.1

Koncentrace HC v ředicím vzduchu se stanoví z vaků pro jímání ředicího vzduchu. Provede se korekce podle bodu 3.2.1.1 této dílčí přílohy.

3.2.3   Výpočty spotřeby paliva a CO2 u jednotlivých vozidel v rámci interpolační rodiny

3.2.3.1   Spotřeba paliva a emise CO2 bez použití metody interpolace

Ke všem jednotlivým vozidlům v rámci interpolační rodiny se přiřadí hodnota CO2 vypočtená podle bodu 3.2.1 této dílčí přílohy a hodnota spotřeby paliva vypočtená podle bodu 6 této dílčí přílohy a není třeba použít metodu interpolace.

3.2.3.2   Spotřeba paliva a emise CO2 s použitím metody interpolace

Emise CO2 a spotřebu paliva pro každé jednotlivé vozidlo v rámci interpolační rodiny je možno vypočítat pomocí metody interpolace popsané v bodech 3.2.3.2.1 až 3.2.3.2.5 této dílčí přílohy.

3.2.3.2.1   Spotřeba paliva a emise CO2 u zkušebních vozidel L a H

Hmotnost emisí CO2 Formula, a Formula a její fáze p Formula a Formula, u zkušebních vozidel L a H, které se použijí pro následující výpočty, se převezmou z kroku č. 9 v tabulce A7/1.

Také hodnoty spotřeby paliva se převezmou z kroku č. 9 v tabulce A7/1 a označí se jako FCL,p a FCH,p.

3.2.3.2.2   Výpočet jízdního zatížení u jednotlivého vozidla

3.2.3.2.2.1   Hmotnost jednotlivého vozidla

Jako vstup pro účely interpolační metody se použijí zkušební hmotnosti vozidel L a H.

TMind v kg je zkušební hmotnost jednotlivého vozidla podle bodu 3.2.25 této přílohy.

Použije-li se pro zkušební vozidla L a H stejná zkušební hmotnost, musí se hodnota TMind pro účely interpolační metody nastavit na hmotnost zkušebního vozidla H.

3.2.3.2.2.2   Valivý odpor jednotlivého vozidla

Jako vstup pro účely interpolační metody se použijí hodnoty skutečného valivého odporu u vybraných pneumatik na zkušebním vozidle L RRL a na zkušebním vozidle H RRH. Viz bod 4.2.2.1 dílčí přílohy 4.

Pokud pneumatiky na přední a zadní nápravě vozidla L nebo H vykazují rozdílnou hodnotu valivého odporu, vypočítá se vážený průměr valivého odporu pomocí této rovnice:

Formula

kde:

RRx,FA

je valivý odpor pneumatik na přední nápravě, v kg/t,

RRx,RA

je valivý odpor pneumatik na zadní nápravě, v kg/t,

mpx,FA

je podíl hmotnosti vozidla připadající na přední nápravu vozidla H,

x

představuje vozidlo L, H nebo jednotlivé vozidlo.

U pneumatik jednotlivého vozidla musí být hodnota valivého odporu RRind nastavena na hodnotu dané třídy valivého odporu pneumatik podle tabulky A4/1 v dílčí příloze 4.

Pokud mají pneumatiky na přední a zadní nápravě rozdílné hodnoty třídy valivého odporu, použije se vážený průměr vypočtený podle rovnice uvedené v tomto bodě.

Jsou-li zkušební vozidla L a H vybavena stejnými pneumatikami, musí se hodnota RRind pro účely interpolační metody nastavit na RRH.

3.2.3.2.2.3   Aerodynamický odpor u jednotlivého vozidla

U každé položky volitelného vybavení a tvaru karosérie ovlivňující odpor se musí měřit aerodynamický odpor v aerodynamickém tunelu splňujícím požadavky bodu 3.2 dílčí přílohy 4 a ověřeném schvalovacím orgánem.

Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu je možno ke stanovení Δ(CD×Af) použít alternativní metodu (např. simulaci, aerodynamický tunel nesplňující kritérium v dílčí příloze 4), jsou-li splněna tato kritéria:

a)

alternativní metoda pro stanovení musí splňovat přesnost Δ(CD×Af) v rozmezí ± 0,015 m2 a dále, v případě, že se použije simulace, by měla být podrobně ověřena metoda výpočetní dynamiky kapalin, aby se prokázalo, že skutečné charakteristiky průtoku vzduchu kolem karosérie, včetně velikosti rychlostí, sil nebo tlaků při průtoku, odpovídají výsledkům ověřovací zkoušky;

b)

alternativní metoda se smí použít pouze u těch částí ovlivňujících aerodynamické vlastnosti (např. kol, tvarů karosérie, systému chlazení), u nichž byla prokázána rovnocennost;

c)

schvalovacímu orgánu musí být předem předložen doklad o rovnocennosti pro každou rodinu podle jízdního zatížení v případě, že se použije matematická metoda, nebo každé čtyři roky v případě, že se použije metoda měření, a v každém případě musí být tento doklad založen na měření v aerodynamickém tunelu splňujícím kritéria této přílohy;

d)

je-li hodnota Δ(CD × Af) u volitelného vybavení více než dvojnásobná oproti hodnotě u volitelného vybavení, které je uvedeno v dokumentaci k vozidlu, nesmí se aerodynamický odpor stanovit alternativní metodou, a

e)

v případě, že se změní simulační model, je nutno provést opětovné ověření. Δ(CD×Af)LH je rozdíl v m2 mezi součinem koeficientu aerodynamického odporu a čelní plochy zkušebního vozidla H a součinem koeficientu aerodynamického odporu a čelní plochy zkušebního vozidla L a musí se uvést ve všech příslušných zkušebních protokolech.

Δ(CD×Af)ind je rozdíl v m2 mezi součinem koeficientu aerodynamického odporu a čelní plochy jednotlivého vozidla a součinem koeficientu aerodynamického odporu a čelní plochy zkušebního vozidla L v důsledku volitelného vybavení a tvarů karosérie tohoto vozidla, které se liší od volitelného vybavení zkušebního vozidla L.

Tyto rozdíly v aerodynamickém odporu Δ(CD×Af) se musí stanovit s přesností 0,015 m2.

Δ(CD×Af)ind je možno vypočítat také pro součet položek volitelného vybavení a tvarů karosérie při zachování přesnosti 0,015 m2 podle této rovnice:

Formula

kde:

CD

je koeficient aerodynamického odporu,

Af

je čelní část vozidla, v m2,

n

je počet položek volitelného vybavení vozidla, ve kterých existuje rozdíl mezi jednotlivým vozidlem a zkušebním vozidlem L,

Formula

je rozdíl v m2 mezi součiny koeficientu aerodynamického tření a čelní strany v důsledku individuálního prvku (i) vozidla a je pozitivní u položky volitelného vybavení, která zvyšuje aerodynamický odpor ve srovnání se zkušebním vozidlem L, a naopak.

Součet všech rozdílů Formula mezi zkušebními vozidly L a H musí odpovídat celkovému rozdílu mezi zkušebními vozidly L a H a označí se jako Δ(CD×Af)LH.

Zvýšení nebo snížení součinu koeficientu aerodynamického tření a čelní plochy vyjádřené jako Δ(CD×Af) pro všechny položky volitelného vybavení a tvarů karosérie v rámci interpolační rodiny, která:

a)

má vliv na aerodynamický odpor vozidla a

b)

má být zahrnuta do interpolace,

se musí uvést ve všech příslušných zkušebních protokolech.

Aerodynamický odpor vozidla H se musí použít na celou interpolační rodinu a hodnota Δ(CD×Af)LH se musí nastavit na nulu, pokud:

a)

zařízení aerodynamického tunelu nedokáže přesně stanovit hodnotu Δ(CD×Af) nebo

b)

u zkušebních vozidel H a L neexistují žádné položky volitelného vybavení ovlivňující odpor, které by měly být zahrnuty do interpolační metody.

3.2.3.2.2.4   Výpočet jízdního zatížení u jednotlivých vozidel v rámci interpolační rodiny

Koeficienty jízdního zatížení f0, f1 a f2 (definované v dílčí příloze 4) pro zkušební vozidla H a L se označí jako f0,H, f1,H a f2,H u vozidla H a f0,L, f1,H a f2,H u vozidla L. Upravená křivka jízdního zatížení u zkušebního vozidla L se definuje takto:

Formula

Při použití regresní analýzy metodou nejmenších čtverců v rozmezí bodů referenční rychlosti se musí stanovit upravené koeficienty jízdního zatížení Formula a Formula pro výpočet Formula, přičemž lineární koeficient Formula se nastaví na f1,H. Koeficienty jízdního zatížení f0,ind, f1,ind a f2,ind pro jednotlivé vozidlo v rámci interpolační rodiny se vypočítají pomocí těchto rovnic:

Formula

nebo, jestliže Formula, použije se níže uvedená rovnice pro výpočet Formula:

Formula

Formula

Formula

nebo, jestliže Formula, použije se níže uvedená rovnice pro výpočet Formula:

Formula

kde:

Formula

Formula

V případě rodiny podle matice jízdního zatížení se musí koeficient jízdního zatížení f0, f1 a f2 pro jednotlivé vozidlo vypočítat podle rovnic uvedených v bodě 5.1.1 dílčí přílohy 4.

3.2.3.2.3   Výpočet energetické náročnosti cyklu

Energetická náročnost cyklu u příslušného cyklu WLTC, Ek, a energetická náročnost všechny fáze příslušného cyklu, Ek,p, se vypočítá postupem podle bodu 5 této dílčí přílohy pro následující soubory k koeficientů jízdního zatížení a hmotností:

k=1

:

Formula

(zkušební vozidlo L)

k=2

:

Formula

(zkušební vozidlo H)

k=3

:

Formula

(jednotlivé vozidlo v rámci interpolační rodiny)

3.2.3.2.4   Výpočet hodnoty CO2 u jednotlivého vozidla v rámci interpolační rodiny s použitím metody interpolace

Pro každou fázi p příslušného cyklu se hmotnost emisí CO2 v g/km u jednotlivého vozidla vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

Hmotnost emisí CO2 v g/km za úplný cyklus u jednotlivého vozidla se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

Výrazy E1,p, E2,p a E3,p a výrazy E1, E2 a E3 jsou definovány v bodě 3.2.3.2.3 této dílčí přílohy.

3.2.3.2.5   Výpočet hodnoty spotřeby paliva FC u jednotlivého vozidla v rámci interpolační rodiny s použitím metody interpolace

Pro každou fázi p příslušného cyklu se vypočítá spotřeba paliva v l/100 km u jednotlivého vozidla pomocí této rovnice:

Formula

Spotřeba paliva v l/100 km za celý cyklus u jednotlivého vozidla se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

Výrazy E1,p, E2,p a E3,p a výrazy E1, E2 a E3 jsou definovány v bodě 3.2.3.2.3 této dílčí přílohy.

3.2.4   Výpočty spotřeby paliva a CO2 u jednotlivých vozidel v rodině podle matice jízdního zatížení

Emise CO2 a spotřeba paliva pro každé jednotlivé vozidlo v rodině podle matice jízdního zatížení se vypočítá pomocí interpolační metody popsané v bodech 3.2.3.2.3 až 3.2.3.2.5 této dílčí přílohy. Odkazy na vozidlo L a/nebo H se v případě potřeby nahradí odkazy na vozidlo LM a/nebo HM.

3.2.4.1   Stanovení spotřeby paliva a emisí CO2 u zkušebních vozidel LM a HM

Hmotnost emisí CO2 MCO2 u vozidel LM a HM se stanoví podle výpočtů v bodě 3.2.1 této dílčí přílohy pro jednotlivé fáze p příslušného cyklu WLTC a označí se jako Formula a Formula. Spotřeba paliva v jednotlivých fázích příslušného cyklu WLTC se stanoví podle bodu 6 této dílčí přílohy a označí se jako FCLM,p v případě vozidla LM a FCHM,p v případě vozidla HM.

3.2.4.1.1   Výpočet jízdního zatížení u jednotlivého vozidla

Jízdní zatížení se vypočítá postupem popsaným v bodě 5.1 dílčí přílohy 4.

3.2.4.1.1.1   Hmotnost jednotlivého vozidla

Jako vstup se použije hmotnost vozidel HM a LM vybraných podle bodu 4.2.1.4 dílčí přílohy 4.

TMind v kg je zkušební hmotnost jednotlivého vozidla podle definice zkušební hmotnosti v bodě 3.2.25 této přílohy.

Použije-li se pro vozidla LM a HM stejná zkušební hmotnost, musí se hodnota TMind pro účely metody rodiny podle matice jízdního zatížení nastavit na hmotnost vozidla HM.

3.2.4.1.1.2   Valivý odpor jednotlivého vozidla

Jako vstup se použijí hodnoty valivého odporu RRLM pro vozidlo LM a RRHM pro vozidlo HM vybrané podle bodu 4.2.1.4 dílčí přílohy 4.

Mají-li pneumatiky na přední a zadní nápravě vozidla LM nebo HM rozdílnou hodnotu valivého odporu, vypočítá se vážený průměr valivého odporu pomocí této rovnice:

Formula

kde:

RRx,FA

je valivý odpor pneumatik na přední nápravě, v kg/t,

RRx,RA

je valivý odpor pneumatik na zadní nápravě, v kg/t,

mpx,FA

je podíl hmotnosti vozidla připadající na přední nápravu,

x

představuje vozidlo L, H nebo jednotlivé vozidlo.

U pneumatik jednotlivého vozidla musí být hodnota valivého odporu RRind nastavena na hodnotu dané třídy valivého odporu pneumatik podle tabulky A4/1 v dílčí příloze 4.

Mají-li pneumatiky na přední a zadní nápravě rozdílné hodnoty třídy valivého odporu, použije se vážený průměr vypočtený podle rovnice uvedené v tomto bodě.

Použije-li se pro vozidla LM a HM stejný valivý odpor, musí se hodnota RRind pro účely metody rodiny podle matice jízdního zatížení nastavit na hodnotu RRHM.

3.2.4.1.1.3   Čelní plocha jednotlivého vozidla

Jako vstup se použijí hodnoty čelní plochy vozidla LM AfLM a vozidla HM AfHM vybraného podle bodu 4.2.1.4 dílčí přílohy 4.

Af,ind v m2 je čelní plocha jednotlivého vozidla.

Použije-li se pro vozidla LM a HM stejná čelní plocha, musí se hodnota Af,ind pro účely metody rodiny podle matice jízdního zatížení nastavit na čelní plochu vozidla HM.

3.3   PM

3.3.1   Výpočet

PM se vypočítají pomocí těchto dvou vzorců:

Formula

pokud jsou výfukové plyny vypouštěny z tunelu;

a:

Formula

v případě, kdy jsou výfukové plyny vedeny zpět do tunelu;

kde:

Vmix

je objem zředěných výfukových plynů (viz bod 2 této dílčí přílohy) za normálních podmínek,

Vep

je objem zředěného výfukového plynu proudícího odběrným filtrem pevných částic za normálních podmínek,

Pe

je hmotnost pevných částic zachycených jedním nebo více odběrnými filtry, v mg,

d

je ujetá vzdálenost odpovídající zkušebnímu cyklu, v km.

3.3.1.1

Byla-li použita korekce na hmotnost částic pozadí z ředicího systému, stanoví se tak v souladu s bodem 1.2.1.3.1 dílčí přílohy 6. V takovém případě se hmotnost částic (v mg/km) vypočítá pomocí těchto rovnic:

Formula

v případě, že jsou výfukové plyny vypouštěny z tunelu;

a:

Formula

v případě, kdy jsou výfukové plyny vedeny zpět do tunelu;

kde:

Vap

je objem vzduchu z tunelu proudící filtrem částic pozadí za normálních podmínek,

Pa

je hmotnost částic z ředicího vzduchu nebo ředicího vzduchu pozadí tunelu stanovená jednou z metod popsaných v bodě 1.2.1.3.1 dílčí přílohy 6,

DF

je faktor ředění stanovený v bodě 3.2.1.1.1 této dílčí přílohy.

Jestliže korekce pozadí vede k zápornému výsledku, za výsledek se považuje nulová hodnota v mg/km.

3.3.2   Výpočet PM pomocí metody dvojitého ředění

Formula

kde:

Vep

je objem zředěného výfukového plynu proudícího odběrným filtrem pevných částic za normálních podmínek,

Vset

je objem dvakrát zředěného výfukového plynu procházejícího odběrnými filtry pevných částic za normálních podmínek,

Vssd

je objem sekundárního ředicího vzduchu za normálních podmínek.

Pokud vzorek sekundárního zředěného plynu pro měření PM není veden zpět do tunelu, vypočítá se objem CVS jako při jednoduchém ředění, tj.:

Formula

kde:

Vmix indicated

je naměřený objem zředěného výfukového plynu v ředicím systému po odebrání vzorku pevných částic za normálních podmínek.

4.   Stanovení PN

4.1

PN se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

PN

je počet emitovaných částic, v částicích na kilometr,

V

je objem zředěného výfukového plynu v litrech za zkoušku (pouze po primárním ředění v případě dvojitého ředění) a korigovaný na normální podmínky (273,15 K (0 °C) a 101,325 kPa),

k

je kalibrační faktor ke korekci hodnot naměřených pomocí počitadla PNC na úroveň referenčního přístroje, jestliže se tak neděje přímo uvnitř PNC. Uplatňuje-li se kalibrační faktor uvnitř počitadla PNC, má kalibrační faktor hodnotu 1,

Formula

je korigovaná koncentrace počtu částic ve zředěném výfukovém plynu vyjádřená jako aritmetický průměr částic na cm3 ze zkoušky emisí zahrnující úplné trvání zkušebního cyklu. Nejsou-li výsledné hodnoty střední objemové koncentrace Formula z počitadla PNC měřeny za normálních podmínek (273,15 K (0 °C) a 101,325 kPa), provede se jejich korekce na normální podmínky Formula;

Cb

je koncentrace počtu částic v ředicím vzduchu nebo v pozadí ředicího tunelu povolená schvalovacím orgánem, v částicích na cm3, korigovaná o náhodné výchylky a na normální podmínky (273,15 K (0 °C) a 101,325 kPa),

Formula

je redukční faktor střední koncentrace částic ze separátoru VPR při nastavení ředění použitém u zkoušky,

Formula

je redukční faktor střední koncentrace částic ze separátoru VPR při nastavení ředění použitém k měření pozadí,

d

je ujetá vzdálenost odpovídající příslušnému zkušebnímu cyklu, v km.

Formula se vypočítá podle této rovnice:

Formula

kde:

Ci

je odděleně naměřená hodnota koncentrace počtu částic ve zředěném výfukovém plynu podle počitadla PNC, v částicích na cm3, korigovaná o náhodné výchylky,

n

je celkový počet oddělených měření koncentrace počtu částic provedených během příslušného zkušebního cyklu a vypočítá se pomocí této rovnice:

Formula

kde:

t

je doba trvání příslušného zkušebního cyklu, v s,

f

je frekvence záznamu údajů počítadlem částic, v Hz.

5.   Výpočet energetické náročnosti cyklu

Není-li stanoveno jinak, výpočet je založen na cílové křivce rychlosti udávané v diskrétních bodech časových vzorků.

Pro účely výpočtu se každý bod časového vzorku považuje za dobu. Není-li stanoveno jinak, trvání Δt těchto dob bude 1 sekunda

Celková energetická náročnost E celého cyklu nebo konkrétní fáze cyklu se vypočítá jako součet Ei za odpovídající dobu cyklu mezi časem tstart a časem tend podle této rovnice:

Formula

kde:

Formula

Formula

a:

tstart

je čas, ve kterém příslušný zkušební cyklus nebo fáze začíná, v s,

tend

je čas, ve kterém příslušný zkušební cyklus nebo fáze končí, v s,

Ei

je energetická náročnost po dobu (i–1) až (i), ve Ws,

Fi

je hnací síla po dobu (i–1) až (i), v N,

di

je ujetá vzdálenost za dobu (i–1) až (i), v m.

Formula

kde:

Fi

je hnací síla po dobu (i–1) až (i), v N,

vi

je cílová rychlost v čase ti, v km/h,

TM

je zkušební hmotnost, v kg,

ai

je zrychlení za dobu (i–1) až (i), v m/s2,

f0, f1, f2 jsou koeficienty jízdního zatížení pro posuzované zkušební vozidlo (TML, TMH nebo TMind) v N, N/km/h a v N/(km/h)2.

Formula

kde:

di

je ujetá vzdálenost za dobu (i–1) až (i), v m,

vi

je cílová rychlost v čase ti, v km/h,

ti

je čas, v s.

Formula

kde:

ai

je zrychlení za dobu (i–1) až (i), v m/s2,

vi

je cílová rychlost v čase ti, v km/h,

ti

je čas, v s.

6.   Výpočet spotřeby paliva

6.1   Palivové charakteristiky požadované pro výpočet hodnot spotřeby paliva se převezmou z přílohy IX.

6.2   Hodnoty spotřeby paliva se vypočítají z emisí uhlovodíků, oxidu uhelnatého a oxidu uhličitého s použitím výsledků kroku č. 6 pro normované emise a kroku č. 7 pro CO2 v tabulce A7/1.

6.2.1   Pro výpočet spotřeby paliva se použije obecná rovnice v bodě 6.12 s použitím poměrů H/C a O/C.

6.2.2   Pro všechny rovnice v bodě 6 této dílčí přílohy:

FC

je spotřeba paliva u konkrétního paliva, v l/100 km (nebo m3/100 km v případě zemního plynu nebo kg/100 km v případě vodíku),

H/C

je poměr vodíku k uhlíku v konkrétním palivu CXHYOZ,

O/C

je poměr kyslíku k uhlíku v konkrétním palivu CXHYOZ,

MWC

je molární hmotnost uhlíku (12,011 g/mol),

MWH

je molární hmotnost vodíku (1,008 g/mol),

MWO

je molární hmotnost kyslíku (15,999 g/mol),

ρfuel

je hustota zkušebního paliva, v kg/l. U plynných paliv hustota paliva při 15 °C,

HC

jsou emise uhlovodíků, v g/km,

CO

jsou emise oxidu uhelnatého, v g/km,

CO2

jsou emise oxidu uhličitého, v g/km,

H2O

jsou emise vody, v g/km,

H2

jsou emise vodíku, v g/km,

p1

je tlak plynů v palivové nádrži před příslušným zkušebním cyklem, v Pa,

p2

je tlak plynů v palivové nádrži po příslušném zkušebním cyklu, v Pa,

T1

je teplota plynů v palivové nádrži před příslušným zkušebním cyklem, v K,

T2

je teplota plynů v palivové nádrži po příslušném zkušebním cyklu, v K,

Z1

je faktor stlačitelnosti plynného paliva při p1 a T1,

Z2

je faktor stlačitelnosti plynného paliva při p2 a T2,

V

je vnitřní objem nádrže na plynné palivo, v m3,

d

je teoretická délka příslušné fáze nebo cyklu, v km.

6.3   Vyhrazeno

6.4   Vyhrazeno

6.5   V případě vozidla se zážehovým motorem používajícím jako palivo benzin (E10)

Formula

6.6   V případě vozidla se zážehovým motorem používajícím jako palivo LPG

Formula

6.6.1   Jestliže se složení paliva použitého při zkoušce liší od složení uvažovaného pro výpočet normalizované spotřeby, může se na žádost výrobce použít korekční faktor cf, přičemž se použije tato rovnice:

Formula

Korekční faktor cf, který je možno použít, se určí pomocí této rovnice:

Formula

kde:

nactual je skutečný poměr H/C použitého paliva.

6.7   V případě vozidla se zážehovým motorem používajícím jako palivo NG/biomethan

Formula

6.8   Vyhrazeno

6.9   Vyhrazeno

6.10   V případě vozidla se vznětovým motorem používajícím jako palivo motorovou naftu (B7)

Formula

6.11   V případě vozidla se zážehovým motorem používajícím jako palivo ethanol (E85)

Formula

6.12   Spotřebu paliva pro kterékoli zkušební palivo je možno vypočítat pomocí této rovnice:

Formula

6.13   Spotřeba paliva u vozidla se zážehovým motorem používajícím jako palivo vodík:

Formula

Se souhlasem schvalovacího orgánu a u vozidel používajících jako palivo plynný nebo kapalný vodík se výrobce může rozhodnout vypočítat spotřebu paliva buď s použitím rovnice pro výpočet FC uvedené níže, nebo pomocí metody používající standardní protokol, jako je SAE J2572.

Formula

Faktor stlačitelnosti Z se zjistí z následující tabulky:

Tabulka A7/2

Faktor stlačitelnosti Z

 

 

T (v K)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

5

100

200

300

400

500

600

700

800

900

p (v bar)

33

0,859

1,051

1,885

2,648

3,365

4,051

4,712

5,352

5,973

6,576

 

53

0,965

0,922

1,416

1,891

2,338

2,765

3,174

3,57

3,954

4,329

 

73

0,989

0,991

1,278

1,604

1,923

2,229

2,525

2,810

3,088

3,358

 

93

0,997

1,042

1,233

1,470

1,711

1,947

2,177

2,400

2,617

2,829

 

113

1,000

1,066

1,213

1,395

1,586

1,776

1,963

2,146

2,324

2,498

 

133

1,002

1,076

1,199

1,347

1,504

1,662

1,819

1,973

2,124

2,271

 

153

1,003

1,079

1,187

1,312

1,445

1,580

1,715

1,848

1,979

2,107

 

173

1,003

1,079

1,176

1,285

1,401

1,518

1,636

1,753

1,868

1,981

 

193

1,003

1,077

1,165

1,263

1,365

1,469

1,574

1,678

1,781

1,882

 

213

1,003

1,071

1,147

1,228

1,311

1,396

1,482

1,567

1,652

1,735

 

233

1,004

1,071

1,148

1,228

1,312

1,397

1,482

1,568

1,652

1,736

 

248

1,003

1,069

1,141

1,217

1,296

1,375

1,455

1,535

1,614

1,693

 

263

1,003

1,066

1,136

1,207

1,281

1,356

1,431

1,506

1,581

1,655

 

278

1,003

1,064

1,130

1,198

1,268

1,339

1,409

1,480

1,551

1,621

 

293

1,003

1,062

1,125

1,190

1,256

1,323

1,390

1,457

1,524

1,590

 

308

1,003

1,060

1,120

1,182

1,245

1,308

1,372

1,436

1,499

1,562

 

323

1,003

1,057

1,116

1,175

1,235

1,295

1,356

1,417

1,477

1,537

 

338

1,003

1,055

1,111

1,168

1,225

1,283

1,341

1,399

1,457

1,514

 

353

1,003

1,054

1,107

1,162

1,217

1,272

1,327

1,383

1,438

1,493

V případě, že požadované vstupní hodnoty veličin p a T nejsou v tabulce uvedeny, zjistí se faktor stlačitelnosti na základě lineární interpolace mezi faktory stlačitelnosti uvedenými v tabulce, přičemž se zvolí ty, které se nejvíce blíží hledané hodnotě.

7.   Výpočet indexů jízdní křivky

7.1   Obecný požadavek

Předepsaná rychlost mezi časovými body v tabulkách A1/1 až A1/12 se stanoví metodou lineární interpolace při frekvenci 10 Hz.

V případě, že je pedál akcelerátoru plně sešlápnut, musí se pro výpočet indexů jízdní křivky v takových časových úsecích použít předepsaná rychlost, a nikoli skutečná rychlost vozidla.

7.2   Výpočet indexů jízdní křivky

Podle normy SAE J2951 (revidované v lednu 2014) se musí vypočítat tyto indexy:

a)

:

ER

:

hodnocení ohledně energetické náročnosti;

b)

:

DR

:

hodnocení ohledně ujeté vzdálenosti;

c)

:

EER

:

hodnocení ohledně energetické úspornosti;

d)

:

ASCR

:

hodnocení ohledně absolutní změny rychlosti;

e)

:

IWR

:

hodnocení ohledně inerční práce;

f)

:

RMSSE

:

kvadratický průměr chyby rychlosti.


Dílčí příloha 8

Výhradně elektrická vozidla, hybridní elektrická vozidla a hybridní vozidla s palivovými články na stlačený vodík

1.   Obecné požadavky

V případě zkoušení vozidel NOVC-HEV, OVC-HEV a NOVC-FCHV se dodatek 2 dílčí přílohy 6 nahrazuje dodatkem 2 a dodatkem 3 této dílčí přílohy.

Není-li stanoveno jinak, všechny požadavky v této dílčí příloze se vztahují na vozidla s řidičem volitelným režimem i bez řidičem volitelného režimu. Není-li v této dílčí příloze výslovně stanoveno jinak, na vozidla NOVC-HEV, OVC-HEV, NOVC-FCHV a PEV se i nadále vztahují všechny požadavky a postupy popsané v dílčí příloze 6.

1.1   Jednotky, přesnost a rozlišení elektrických parametrů

Parametry, jednotky a přesnost měření musí být takové, jak je uvedeno v tabulce A8/1.

Tabulka A8/1

Parametry, jednotky a přesnost měření

Parametr

Jednotky

Přesnost

Rozlišení

Elektrická energie (1)

Wh

± 1 procento

0,001 kWh (2)

Elektrický proud

A

± 0,3 procenta FSD nebo

± 1 procento hodnoty odečtu (3)  (4)

0,1 A

Elektrické napětí

V

± 0,3 procenta FSD nebo

± 1 procento hodnoty odečtu (3)

0,1 V

1.2   Zkoušení emisí a spotřeby paliva

Parametry, jednotky a přesnost měření jsou stejné jako parametry, jednotky a přesnost měření vyžadované u konvenčních vozidel se spalovacím motorem.

1.3   Jednotky a preciznost konečných výsledků zkoušky

Jednotky a jejich preciznost při udávání konečných výsledků musí odpovídat údajům uvedeným v tabulce A8/2. Pro výpočet podle bodu 4 této dílčí přílohy se musí použít nezaokrouhlené hodnoty.

Tabulka A8/2

Jednotky a preciznost konečných výsledků zkoušky

Parametr

Jednotky

Vykázání konečných výsledků zkoušky

PER(p)  (6), PERcity, AER(p)  (6), AERcity, EAER(p)  (6), E AERcity, RCDA  (5), RCDC

km

Zaokrouhlete na nejbližší celé číslo

FCCS(,p)  (6), FCCD, FCweighted pro HEV

l/100 km

Zaokrouhlete na jedno desetinné místo

FCCS(,p)  (6) pro FCHV

kg/100 km

Zaokrouhlete na dvě desetinná místa

MCO2,CS(,p)  (6), MCO2,CD, MCO2,weighted

g/km

Zaokrouhlete na nejbližší celé číslo

EC(p)  (6), ECcity, ECAC,CD, ECAC,weighted

Wh/km

Zaokrouhlete na nejbližší celé číslo

EAC

kWh

Zaokrouhlete na jedno desetinné místo

1.4   Klasifikace vozidel

Všechna vozidla OVC-HEV, NOVC-HEV, PEV a NOVC-FCHV jsou klasifikována jako vozidla třídy 3. Příslušný zkušební cyklus při zkušebním postupu typu 1 se určí podle bodu 1.4.2 této dílčí přílohy na základě odpovídajícího referenčního zkušebního cyklu popsaného v bodě 1.4.1 této dílčí přílohy.

1.4.1   Referenční zkušební cyklus

1.4.1.1   Referenční zkušební cyklus pro vozidla třídy 3 je specifikován v bodě 3.3 dílčí přílohy 1.

1.4.1.2   U vozidel PEV je možno u zkušebních cyklů podle bodu 3.3 dílčí přílohy 1 použít postup snížení rychlosti podle bodů 8.2.3 a 8.3 dílčí přílohy 1 nahrazením jmenovitého výkonu špičkovým výkonem. V takovém případě je cyklus se sníženou rychlostí referenčním zkušebním cyklem.

1.4.2   Příslušný zkušební cyklus

1.4.2.1   Příslušný zkušební cyklus WLTP

Příslušným zkušebním cyklem WLTP (WLTC) při zkušebním postupu typu 1 je referenční zkušební cyklus podle bodu 1.4.1 této dílčí přílohy.

V případě, že se na referenční zkušební cyklus popsaný v bodě 1.4.1 této dílčí přílohy použije bod 9 dílčí přílohy 1, je příslušným zkušebním cyklem WLTP (WLTC) při zkušebním postupu typu 1 tento upravený zkušební cyklus.

1.4.2.2   Příslušný městský zkušební cyklus WLTP

Městský zkušební cyklus WLTP (WLTCcity) pro vozidla třídy 3 je specifikován v bodě 3.5 dílčí přílohy 1.

1.5   Vozidla OVC-HEV, NOVC-HEV a PEV s manuální převodovkou

Vozidla musí jet podle pokynů výrobce uvedených v příručce pro řidiče vozidla a vyznačených na ovládači řazení rychlostí.

2.   Příprava systému REESS a systému palivových článků

2.1

Na všechna vozidla OVC-HEV, NOVC-HEV, NOVC-FCHV a PEV se použije toto:

a)

aniž jsou dotčeny požadavky bodu 1.2.3.3 dílčí přílohy 6, musí vozidla zkoušená podle této dílčí přílohy mít s tímto nainstalovaným systémem REESS ujeto nejméně 300 km;

b)

v případě, že jsou systémy REESS provozovány při teplotě vyšší než rozpětí normální provozní teploty, musí se operátor řídit postupem doporučeným výrobcem vozidla, aby se teplota systému REESS udržela v běžném provozním rozpětí. Výrobce doloží, že systém řízené teploty u systému REESS není mimo provoz ani nemá sníženou účinnost.

2.2

U vozidel NOVC-FCHV, aniž jsou dotčeny požadavky bodu 1.2.3.3 dílčí přílohy 6, musí vozidla zkoušená podle této dílčí přílohy mít s nainstalovaným systémem palivových článků.ujeto nejméně 300 km.

3.   Zkušební postup

3.1   Obecné požadavky

3.1.1

Na všechna vozidla OVC-HEV, NOVC-HEV, PEV a NOVC-FCHV se použijí následující pravidla:

3.1.1.1

Vozidla se zkoušejí podle příslušných zkušebních cyklů popsaných v bodě 1.4.2 této dílčí přílohy.

3.1.1.2

Pokud vozidlo nemůže příslušný zkušební cyklus absolvovat v rámci přípustných odchylek křivky rychlosti podle bodu 1.2.6.6 dílčí přílohy 6, musí být pedál akcelerátoru, není-li stanoveno jinak, zcela sešlápnut do okamžiku, kdy je požadované rychlostní křivky znovu dosaženo.

3.1.1.3

Postup spuštění hnacího ústrojí se musí zahájit prostřednictvím zařízení určeného k tomuto účelu podle pokynů výrobce.

3.1.1.4

U vozidel OVC-HEV, NOVC-HEV a PEV musí odběr vzorků výfukových emisí a měření spotřeby elektrické energie při každém příslušném zkušebním cyklu začít před zahájením nebo při zahájení postupu nastartování motoru a musí skončit při dokončení každého příslušného zkušebního cyklu.

3.1.1.5

U vozidel NOVC-HEV se emitované plynné sloučeniny musí analyzovat během každé jednotlivé fáze zkoušky. V případě fází, kdy nepracuje žádný spalovací motor, je povoleno analýzu fáze vypustit.

3.1.1.6

Počet částic se analyzuje v každé jednotlivé fázi a emise pevných částic se analyzuje v každého příslušném zkušebním cyklu.

3.1.2

Uměle vyvolané vychladnutí popsané v bodě 1.2.7.2 dílčí přílohy 6 se použije pouze při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování u vozidel OVC-HEV podle bodu 3.2 této dílčí přílohy a při zkoušení vozidel NOVC-HEV podle bodu 3.3 této dílčí přílohy.

3.2   Vozidla OVC-HEV

3.2.1   Vozidla se zkoušejí za provozu v režimu nabíjení-vybíjení (režim CD) a za provozu v režimu nabíjení-udržování (režim CS).

3.2.2   Vozidla je možno zkoušet podle čtyř možných zkušebních postupů:

3.2.2.1

Možnost 1: zkouška typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení bez následné zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování.

3.2.2.2

Možnost 2: zkouška typu 1 v režimu nabíjení-udržování bez následné zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení.

3.2.2.3

Možnost 3: zkouška typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení s následnou zkouškou typu 1 v režimu nabíjení-udržování.

3.2.2.4

Možnost 4: zkouška typu 1 v režimu nabíjení-udržování s následnou zkouškou typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení.

Obrázek A8/1

Možné zkušební postupy v případě zkoušení vozidel OVC-HEV

Image

3.2.3   Řidičem volitelný režim se nastaví tak, jak je popsáno v následujících zkušebních postupech (možnost 1 až možnost 4).

3.2.4   Zkouška typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení bez následné zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování (možnost 1).

Zkušební postup podle možnosti 1 popsaný v bodech 3.2.4.1 až 3.2.4.7 této dílčí přílohy a odpovídající profil stavu nabití systému REESS jsou znázorněny na obrázku A8.App1/1 v dodatku 1 této dílčí přílohy.

3.2.4.1   Stabilizace

Vozidlo musí být připraveno podle postupů v bodě 2.2 dodatku 4 této dílčí přílohy.

3.2.4.2   Zkušební podmínky

3.2.4.2.1   Zkouška se musí provádět s plně nabitým systémem REESS podle požadavků na nabití popsaných v bodě 2.2.3 dodatku 4 této dílčí přílohy a s vozidlem provozovaným za provozu v režimu nabíjení-vybíjení definovaném v bodě 3.3.5 této přílohy.

3.2.4.2.2   Volba řidičem volitelného režimu

U vozidel vybavených řidičem volitelným režimem se musí zvolit režim pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení podle bodu 2 dodatku 6 této dílčí přílohy.

3.2.4.3   Zkušební postup při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení

3.2.4.3.1

Zkušební postup při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení se skládá z několika po sobě následujících cyklů, přičemž po každém z těchto cyklů následuje doba odstavení v trvání nejvýše 30 minut, dokud není dosaženo provozu v režimu nabíjení-udržování.

3.2.4.3.2

Během odstavení mezi jednotlivými příslušnými zkušebnímu cykly musí být hnací ústrojí deaktivováno a systém REESS se nesmí nabíjet z vnějšího zdroje elektrické energie. Přístroj na měření elektrického proudu ve všech systémech REESS a pro zjištění elektrického napětí ve všech systémech REESS podle dodatku 3 této dílčí přílohy nesmí být mezi jednotlivými fázemi zkušebního cyklu vypnut. V případě měření měřičem ampérhodin musí měřič zůstat připojen po celou dobu zkoušky do okamžiku, kdy je zkouška dokončena.

Při restartování po odstavení musí být vozidlo provozováno v řidičem volitelném režimu podle bodu 3.2.4.2.2 této dílčí přílohy.

3.2.4.3.3

Odchylně od bodu 5.3.1 dílčí přílohy 5, a aniž je dotčen bod 5.3.1.2 dílčí přílohy 5, je možno analyzátory zkalibrovat a vynulovat před zkouškou typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení i po této zkoušce.

3.2.4.4   Konec zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení

Konec zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení se považuje za dosažený v okamžiku, kdy je poprvé splněno kritérium pro přerušení postupu podle bodu 3.2.4.5 této dílčí přílohy. Počet příslušných zkušebních cyklů WLTP až do cyklu, kdy bylo poprvé splněno kritérium pro přerušení postupu, včetně má hodnotu n+l.

Příslušný zkušební cyklus WLTP n je definován jako přechodový cyklus.

Příslušný zkušební cyklus WLTP n+1 je definován jako potvrzovací cyklus.

U vozidel, která nejsou schopna zůstat v režimu nabíjení-udržování po dobu úplného příslušného zkušebního cyklu WLTP, je konce zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení dosaženo v okamžiku, kdy se na standardní palubní přístrojové desce objeví oznámení, že je třeba vozidlo zastavit, nebo v okamžiku, kdy se vozidlo po čtyři nebo více po sobě jdoucích sekund odchýlí od předepsaných jízdních odchylek. Pedál akcelerátoru musí být zcela uvolněn a vozidlo musí být pomocí brzdy do 60 sekund uvedeno do klidového stavu.

3.2.4.5   Kritérium pro přerušení postupu

3.2.4.5.1

Musí se vyhodnotit, zda bylo v každém projetém příslušném zkušebním cyklu WLTP splněno kritérium pro přerušení postupu.

3.2.4.5.2

Kritérium pro přerušení postupu při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení je splněno, jestliže relativní změna elektrické energie REECi vypočtená pomocí následující rovnice je menší než 0,04.

Formula

kde:

REECi

je relativní změna elektrické energie za posuzovaný příslušný zkušební cyklus (i) zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení,

ΔEREESS,i

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS během posuzovaného zkušební cyklus (i) zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení vypočtená podle bodu 4.3 této dílčí přílohy, ve Wh,

Ecycle

je energetická náročnost cyklu v posuzovaném příslušném zkušebním cyklu WLTP vypočtená podle bodu 5 dílčí přílohy 7, ve Ws,

i

je indexové číslo posuzovaného příslušného zkušebního cyklu WLTP,

Formula

je koeficient převodu energetické náročnosti cyklu.na Wh.

3.2.4.6   Nabíjení systému REESS a měření nabíjené elektrické energie

3.2.4.6.1

Vozidlo musí být připojeno ke zdroji elektrické energie do 120 minut po příslušném zkušebním cyklu WLTP n+1, ve kterém je poprvé splněno kritérium pro přerušení postupu u zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-dobíjení.

Systém REESS je plně nabitý v okamžiku, kdy je splněno kritérium pro konec nabíjení definované v bodě 2.2.3.2 dodatku 4 této dílčí přílohy.

3.2.4.6.2

Nabíjenou elektrickou energii EAC dodávanou ze zdroje elektrické energie a dobu nabíjení měří vybavení pro měření elektrické energie zapojené mezi nabíječ vozidla a zdroj elektrické energie. Měření elektrické energie je možno zastavit v okamžiku, kdy je splněno kritérium pro konec nabíjení definované v bodě 2.2.3.2 dodatku 4 této dílčí přílohy.

3.2.4.7   V každém jednotlivém příslušném zkušebním cyklu WLTP zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-dobíjení musí být splněny mezní hodnoty normovaných emisí podle bodu 1.1.2 dílčí přílohy 6.

3.2.5   Zkouška typu 1 v režimu nabíjení-udržování bez následné zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení (možnost 2)

Zkušební postup podle možnosti 2 popsaný v bodech 3.2.5.1 až 3.2.5.3.3 této dílčí přílohy a odpovídající profil stavu nabití systému REESS jsou znázorněny na obrázku A8.App1/2 v dodatku 1 této dílčí přílohy.

3.2.5.1   Stabilizace a odstavení

Vozidlo musí být připraveno podle postupů v bodě 2.1 dodatku 4 této dílčí přílohy.

3.2.5.2   Zkušební podmínky

3.2.5.2.1   Zkoušky se musí provádět s vozidlem provozovaným za provozu v režimu nabíjení-vybíjení definovaném v bodě 3.3.6 této přílohy.

3.2.5.2.2   Volba řidičem volitelného režimu

U vozidel vybavených řidičem volitelným režimem se musí zvolit režim pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle bodu 3 dodatku 6 této dílčí přílohy.

3.2.5.3   Zkušební postup při zkoušce typu 1

3.2.5.3.1

Vozidla jsou zkoušena v souladu se zkušebními postupy pro zkoušku typu 1 popsanými v dílčí příloze 6.

3.2.5.3.2

V případě potřeby se provede korekce hmotnostních emisí CO2 podle dodatku 2 této dílčí přílohy.

3.2.5.3.3   Při zkoušce podle bodu 3.2.5.3.1 této dílčí přílohy musí být splněny příslušné mezní hodnoty normovaných emisí podle bodu 1.1.2 dílčí přílohy 6.

3.2.6   Zkouška typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení s následnou zkouškou typu 1 v režimu nabíjení-udržování (možnost 3)

Zkušební postup podle možnosti 3 popsaný v bodech 3.2.6.1 až 3.2.6.3 této dílčí přílohy a odpovídající profil stavu nabití systému REESS jsou zobrazeny znázorněny na obrázku A8.App1/3 v dodatku 1 této dílčí přílohy.

3.2.6.1   Při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení je třeba se řídit postupem popsaným v bodech 3.2.4.1 až 3.2.4.5 a bodě 3.2.4.7 této dílčí přílohy.

3.2.6.2   Následně je třeba se řídit postupem pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-udržování popsaným v bodech 3.2.5.1 až 3.2.5.3 této dílčí přílohy. Body 2.1.1 až 2.1.2 dodatku 4 této dílčí přílohy se nepoužijí.

3.2.6.3   Nabíjení systému REESS a měření nabíjené elektrické energie

3.2.6.3.1

Vozidlo musí být připojeno ke zdroji elektrické energie do 120 minut po ukončení zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování.

Systém REESS je plně nabitý v okamžiku, kdy je splněno kritérium pro konec nabíjení definované v bodě 2.2.3.2 dodatku 4 této dílčí přílohy.

3.2.6.3.2

Nabíjenou elektrickou energii EAC dodávanou ze sítě a dobu nabíjení měří vybavení pro měření elektrické energie zapojené mezi nabíječ vozidla a zdroj elektrické energie. Měření elektrické energie je možno zastavit v okamžiku, kdy je splněno kritérium pro konec nabíjení definované v bodě 2.2.3.2 dodatku 4 této dílčí přílohy.

3.2.7   Zkouška typu 1 v režimu nabíjení-udržování s následnou zkouškou typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení (možnost 4)

Zkušební postup podle možnosti 4 popsaný v bodech 3.2.7.1 až 3.2.7.2 této dílčí přílohy a odpovídající profil stavu nabití systému REESS jsou znázorněny na obrázku A8.App1/4 v dodatku 1 této dílčí přílohy.

3.2.7.1

Při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování je třeba se řídit postupem popsaným v bodech 3.2.5.1 až 3.2.5.3 a bodě 3.2.6.3.1 této dílčí přílohy.

3.2.7.2

Následně je třeba se řídit postupem pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení popsaným v bodech 3.2.4.2 až 3.2.4.7 včetně této dílčí přílohy.

3.3   Vozidla NOVC-HEV

Zkušební postup popsaný v bodech 3.3.1 až 3.3.3 této dílčí přílohy a odpovídající profil stavu nabití systému REESS jsou znázorněny na obrázku A8.App1/5 v dodatku 1 této dílčí přílohy.

3.3.1   Stabilizace a odstavení

3.3.1.1

Vozidla musí být stabilizována v souladu s bodem 1.2.6 dílčí přílohy 6.

Kromě požadavků bodu 1.2.6 je možno úroveň stavu nabití trakce systému REESS pro účely zkoušky v režimu nabíjení-vybíjení nastavit před stabilizací podle doporučení výrobce, aby se dosáhlo zkoušky za provozu v režimu nabíjení-udržování.

3.3.1.2

Vozidla musí být odstavena v souladu s bodem 1.2.7 dílčí přílohy 6.

3.3.2   Zkušební podmínky

3.3.2.1   Vozidla musí být zkoušena za provozu v režimu nabíjení-udržování definovaném v bodě 3.3.6 této přílohy.

3.3.2.2   Volba řidičem volitelného režimu

U vozidel vybavených řidičem volitelným režimem se musí zvolit režim pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle bodu 3 dodatku 6 této dílčí přílohy.

3.3.3   Zkušební postup při zkoušce typu 1

3.3.3.1

Vozidla jsou zkoušena v souladu se zkušebním postupem pro zkoušku typu 1 popsaným v dílčí příloze 6.

3.3.3.2

V případě potřeby se provede korekce hmotnostních emisí CO2 podle dodatku 2 této dílčí přílohy.

3.3.3.3

Při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování musí být splněny příslušné mezní hodnoty normovaných emisí podle bodu 1.1.2 dílčí přílohy 6.

3.4   Vozidla PEV

3.4.1   Obecné požadavky

Zkušební postup ke stanovení akčního dosahu výhradně na elektřinu a spotřeby elektrické energie se zvolí podle odhadovaného akčního dosahu výhradně na elektřinu (PER) u zkušebního vozidla z tabulky A8/3. V případě, že se použije metoda interpolace, zvolí se příslušný zkušební postup podle hodnoty PER vozidla H v rámci konkrétní interpolační rodiny.

Tabulka A8/3

Postupy ke stanovení akčního dosahu výhradně na elektřinu a spotřeby elektrické energie

Příslušný zkušební cyklus

Odhadovaná hodnota PER …

Příslušný zkušební postup

Zkušební cyklus podle bodu 1.4.2.1 včetně mimořádně vysoké fáze

…je menší než délka tří příslušných zkušebních cyklů WLTP.

Zkušební postup při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly (podle bodu 3.4.4.1 této dílčí přílohy)

…je stejná nebo větší než délka tří příslušných zkušebních cyklů WLTP.

Zkrácený zkušební postup při zkoušce typu 1 (podle bodu 3.4.4.2 této dílčí přílohy)

Zkušební cyklus podle bodu 1.4.2.1 s vyloučením mimořádně vysoké fáze

…je menší než délka čtyř příslušných zkušebních cyklů WLTP.

Zkušební postup při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly (podle bodu 3.4.4.1 této dílčí přílohy)

…je stejná nebo větší než délka čtyř příslušných zkušebních cyklů WLTP.

Zkrácený zkušební postup při zkoušce typu 1 (podle bodu 3.4.4.2 této dílčí přílohy)

Městský cyklus podle bodu 1.4.2.2.

…za příslušný zkušební cyklus WLTP není k dispozici.

Zkušební postup při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly (podle bodu 3.4.4.1 této dílčí přílohy)

Před zkouškou předloží výrobce schvalovacímu orgánu doklady týkající se odhadovaného akčního dosahu výhradně na elektřinu (PER). V případě, že se použije metoda interpolace, stanoví se příslušný zkušební postup na základě odhadované hodnoty PER vozidla H v rámci dané interpolační rodiny. Hodnota PER stanovená příslušným zkušebním postupem musí potvrdit, že byl použit správný zkušební postup.

Postup zkoušky při zkušebním postupu pro zkoušku typu 1 s po sobě následujícími cykly popsaném v bodech 3.4.2, 3.4.3 a 3.4.4.1 této dílčí přílohy a odpovídající profil stavu nabití systému REESS jsou znázorněny na obrázku A8.App1/6 v dodatku 1 této dílčí přílohy.

Postup zkoušky při zkušebním postupu pro zkoušku typu 1 s po sobě následujícími cykly popsaném v bodech 3.4.2, 3.4.3 a 3.4.4.2 této dílčí přílohy a odpovídající profil stavu nabití systému REESS jsou znázorněny na obrázku A8.App1/7 v dodatku 1 této dílčí přílohy.

3.4.2   Stabilizace

Vozidlo se připraví v souladu s postupy v bodě 3 dodatku 4 této dílčí přílohy.

3.4.3   Volba řidičem volitelného režimu

U vozidel vybavených řidičem volitelným režimem se zvolí režim pro zkoušku podle bodu 3 dodatku 6 této dílčí přílohy.

3.4.4   Zkušební postupy při zkoušce typu 1 u vozidel PEV

3.4.4.1   Zkušební postup při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly

3.4.4.1.1   Jízdní křivka a přerušení jízdy

Zkouška se provede projetím příslušných zkušebních cyklů s po sobě následujícími cykly do okamžiku, kdy je splněno kritérium pro přerušení postupu podle bodu 3.4.4.1.3 této dílčí přílohy.

Přerušení jízdy řidičem a/nebo operátorem jsou povolena pouze mezi zkušebními cykly a s maximální celkovou dobou přerušení stanovenou v tabulce A8/4. Během přerušení jízdy musí být hnací ústrojí vypnuto.

3.4.4.1.2   Měření proudu a napětí v systému REESS

Od začátku zkoušky do okamžiku, kdy je splněno kritérium pro přerušení postupu, se měří elektrický proud ve všech systémech REESS podle dodatku 3 této dílčí přílohy a zjišťuje se elektrické napětí podle dodatku 3 této dílčí přílohy.

3.4.4.1.3   Kritérium pro přerušení postupu

Kritérium pro přerušení postupu je splněno v okamžiku, kdy vozidlo překročí předepsané přípustné odchylky rychlostní křivky stanovené v bodě 1.2.2.6 dílčí přílohy 6 po čtyři nebo více po sobě jdoucích sekund. Musí se uvolnit pedál akcelerátoru. Vozidlo se musí pomocí brzd do 60 sekund uvést do klidového stavu.

3.4.4.2   Zkrácený zkušební postup při zkoušce typu 1

3.4.4.2.1   Jízdní křivka

Zkrácený zkušební postup při zkoušce typu 1 se skládá ze dvou dynamických úseků (DS1 a DS2) v kombinaci se dvěma úseky s konstantní rychlostí (CSSM a CSSE), jak je znázorněno na obrázku A8/2.

Obrázek A8/2

Rychlostní křivka při zkráceném zkušebním postup při zkoušce typu 1

Image

Dynamické úseky DS1 a DS2 se použijí k určení spotřeby energie při příslušném zkušebním cyklu při zkoušce WLTP.

Úseky s konstantní rychlostí CSSM a CSSE mají zkrátit dobu trvání zkoušky tím, že se systém REESS vybije rychleji než při zkušebním postupu zkoušky typu 1 s po sobě následujícími cykly.

3.4.4.2.1.1   Dynamické úseky

Každý z dynamických úseků DS1 a DS2 sestává z příslušného zkušebního cyklu WLTP podle bodu 1.4.2.1, po němž následuje příslušný městský zkušební cyklus WLTP podle bodu 1.4.2.2.

3.4.4.2.1.2   Úsek s konstantní rychlostí

Konstantní rychlost v úsecích CSSM a CSSE musí být stejná. Použije-li se metoda interpolace, musí být stejná konstantní rychlost použita v rámci celé interpolační rodiny.

a)   Specifikace rychlosti

Minimální rychlost v úsecích s konstantní rychlostí činí 100 km/h. Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu je možno pro úseky s konstantní rychlostí zvolit vyšší konstantní rychlost.

Zrychlení na úroveň konstantní rychlosti musí být plynulé a musí ho být dosaženo do jedné minuty po dokončení dynamických úseků a v případě přerušení jízdy podle tabulky A8/4 do jedné minuty po zahájení postupu nastartování hnacího ústrojí.

Je-li maximální rychlost vozidla nižší než požadovaná minimální rychlost pro úseky s konstantní rychlostí podle specifikace rychlosti uvedené v tomto bodě, musí požadovaná rychlost v úsecích s konstantní rychlostí být rovna maximální rychlosti vozidla.

b)   Určení vzdálenosti v úsecích CSSE a CSSM

Délka úseku s konstantní rychlostí CSSE se určí na základě procenta využitelné energie v systému REESS UBESTP v souladu s bodem 4.4.2.1 této dílčí přílohy. Zbývající energie v trakci systému REESS po projetí dynamického rychlostního úseku DS2 musí být rovna nebo menší než 10 % UBESTP. Výrobce po zkoušce doloží schvalovacímu orgánu, že tento požadavek je splněn.

Délku úseku s konstantní rychlostí CSSM je možno vypočítat pomocí této rovnice:

Formula

kde:

PERest

je odhadovaný akční dosah výhradně na elektřinu u posuzovaného vozidla PEV,

dDS1

je délka dynamického rychlostního úseku 1, v km,

dDS2

je délka dynamického rychlostního úseku 2, v km,

dCSSE

je délka úseku s konstantní rychlostí CSSE, v km.

3.4.4.2.1.3   Přerušení jízdy

Přerušení jízdy řidičem a/nebo operátorem jsou povolena pouze v úsecích s konstantní rychlostí předepsaných v tabulce A8/4.

Tabulka A8/4

Přerušení jízdy řidičem a/nebo operátorem zkoušky

Ujetá vzdálenost (v km)

Maximální celková délka přerušení (v min)

Do 100

10

Do 150

20

Do 200

30

Do 300

60

Více než 300

Bude stanovena na základě doporučení výrobce

Poznámka:

Během přerušení musí být hnací ústrojí vypnuto.

3.4.4.2.2   Měření proudu a napětí v systému REESS

Od začátku zkoušky do okamžiku, kdy je splněno kritérium pro přerušení postupu, se elektrický proud ve všech systémech REESS a elektrické napětí ve všech systémech REESS zjišťuje podle dodatku 3 této dílčí přílohy.

3.4.4.2.3   Kritérium pro přerušení postupu

Kritérium pro přerušení postupu je splněno v okamžiku, kdy vozidlo překročí předepsanou jízdní přípustnou odchylku stanovenou v bodě 1.2.2.6 dílčí přílohy 6 po dobu čtyř nebo více po sobě jdoucích sekund ve druhém úseku s konstantní rychlostí CSSE. Musí se uvolnit pedál akcelerátoru. Vozidlo se musí pomocí brzd do 60 sekund uvést do klidového stavu.

3.4.4.3   Nabíjení systému REESS a měření nabíjené elektrické energie

3.4.4.3.1

Poté, co bylo vozidlo uvedeno do klidového stavu v souladu s bodem 3.4.4.1.3 této dílčí přílohy v případě zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly a v souladu s bodem 3.4.4.2.3 této dílčí přílohy v případě zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1, se vozidlo během 120 minut připojí ke zdroji elektrické energie.

Systém REESS je plně nabitý v okamžiku, kdy je splněno kritérium pro konec nabíjení definované v bodě 2.2.3.2 dodatku 4 této dílčí přílohy.

3.4.4.3.2

Nabíjenou elektrickou energii EAC dodávanou ze zdroje elektrické energie a dobu nabíjení měří vybavení pro měření elektrické energie zapojené mezi nabíječ vozidla a zdroj elektrické energie. Měření elektrické energie je možno zastavit v okamžiku, kdy je splněno kritérium pro konec nabíjení definované v bodě 2.2.3.2 dodatku 4 této dílčí přílohy.

3.5   Vozidla NOVC-FCHV

Zkušební postup popsaný v bodech 3.5.1 až 3.5.3 této dílčí přílohy a odpovídající profil stavu nabití systému REESS jsou znázorněny na obrázku A8.App1/5 v dodatku 1 této dílčí přílohy.

3.5.1   Stabilizace a odstavení

Vozidla se musí stabilizovat a odstavit v souladu s bodem 3.3.1 této dílčí přílohy.

3.5.2   Zkušební podmínky

3.5.2.1   Vozidla se zkoušejí za provozu v režimu nabíjení-udržování definovaném v bodě 3.3.6 této přílohy.

3.5.2.2   Volba řidičem volitelného režimu

U vozidel vybavených řidičem volitelným režimem se musí zvolit režim pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle bodu 3 dodatku 6 této dílčí přílohy.

3.5.3   Zkušební postup při zkoušce typu 1

3.5.3.1

Vozidla se zkoušejí podle zkušebního postupu pro zkoušku typu 1 popsaného v dílčí příloze 6 a spotřeba paliva se vypočítá podle dodatku7 této dílčí přílohy.

3.5.3.2

V případě potřeby se provede korekce spotřeby paliva podle dodatku 2 této dílčí přílohy.

4.   Výpočty pro hybridní elektrická vozidla, výhradně elektrická vozidla a vozidla s palivovými články na stlačený vodík

4.1   Výpočty emitovaných plynných sloučenin, emisí pevných částic a počtu emitovaných částic

4.1.1   Hmotnostní emise emitovaných plynných sloučenin, emise pevných částic a počet emitovaných částic v režimu nabíjení-udržování u vozidel OVC-HEV a NOVC-HEV

Emise pevných částic v režimu nabíjení-udržování PMCS se vypočítají podle bodu 3.3 dílčí přílohy 7.

Počet emitovaných částic v režimu nabíjení-udržování PNCS se vypočítá podle bodu 4 dílčí přílohy 7.

4.1.1.1

Pravidla pro výpočet konečných výsledků zkoušky po jednotlivých krocích při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování u vozidel NOVC-HEV a OVC-HEV

Výsledky se vypočítají v pořadí popsaném v tabulce A8/5. Všechny použitelné výsledky ve sloupci „Výstup“ se zaznamenají. Sloupec „Proces“ popisuje, které body je třeba pro výpočet použít, nebo obsahuje doplňkové výpočty.

Pro účely této tabulky se v rovnicích a výsledcích používá tato terminologie:

c

úplný příslušný zkušební cyklus,

p

každá fáze příslušného cyklu,

i

příslušná složka normovaných emisí (kromě CO2),

CS

nabíjení-udržování,

CO2

hmotnostní emise CO2.

Tabulka A8/5

Výpočet konečných hodnot plynných emisí v režimu nabíjení-udržování

Zdroj

Vstup

Proces

Výstup

Krok č.

Dílčí příloha 6

Nezpracované výsledky zkoušek

Hmotnostní emise v režimu nabíjení-udržování

Dílčí příloha 7 body 3 až 3.2.2

Mi,CS,p,1, v g/km;

MCO2,CS,p,1, v g/km.

1

Výstup z kroku č. 1 této tabulky.

Mi,CS,p,1, v g/km;

MCO2,CS,p,1, v g/km.

Výpočet hodnot kombinovaného cyklu v režimu nabíjení-udržování:

Formula

Formula

kde:

Mi,CS,c,2 je výsledek hmotnostních emisí v režimu nabíjení-udržování v průběhu celého cyklu,

MCO2,CS,c,2 je výsledek hmotnostních emisí CO2 v režimu nabíjení-udržování v průběhu celého cyklu,

dp jsou ujeté vzdálenosti v jednotlivých fázích cyklu p.

Mi,CS,c,2, v g/km;

MCO2,CS,c,2, v g/km.

2

Výstup z kroků č. 1 a 2 této tabulky.

MCO2,CS,p,1, v g/km;

MCO2,CS,c,2, v g/km.

Korekce změny elektrické energie v systému REESS

Dílčí příloha 8 body 4.1.1.2 až 4.1.1.5 včetně

MCO2,CS,p,3, v g/km;

MCO2,CS,c,3, v g/km.

3

Výstup z kroků č. 2 a 3 této tabulky.

Mi,CS,c,2, v g/km

MCO2,CS,c,3, v g/km.

Korekce hmotnostních emisí v režimu nabíjení-udržování u všech vozidel vybavených periodicky se regenerujícími systémy Ki podle dílčí přílohy 6 dodatku 1.

Formula

nebo

Formula

a

Formula

nebo

Formula

Aditivní kompenzace nebo multiplikační faktor, který se má použít v souladu se stanovením postupu Ki.

Není-li postup Ki použitelný:

Formula

Formula

Mi,CS,c,4, v g/km.

MCO2,CS,c,4, v g/km.

4a

Výstup z kroků č. 3 a 4a této tabulky.

MCO2,CS,p,3, v g/km;

MCO2,CS,c,3, v g/km;

MCO2,CS,c,4, v g/km.

Je-li postup Ki použitelný, slaďte fázové hodnoty CO2 s hodnotou kombinovaného cyklu:

Formula

pro každou fázi cyklu p;

kde:

Formula

Není-li postup Ki použitelný:

Formula

MCO2,CS,p,4, v g/km.

4b

Výstup z kroku č. 4 této tabulky.

Mi,CS,c,4, v g/km;

MCO2,CS,p,4, v g/km;

MCO2,CS,c,4, v g/km;

Korekce ATCT podle bodu 3.8.2 dílčí přílohy 6a.

Faktory zhoršení vypočtené a použité podle přílohy VII

Mi,CS,c,5, v g/km;

MCO2,CS,c,5, v g/km;

MCO2,CS,p,5, v g/km.

5

„výsledek jednotlivé zkoušky“

Výstup z kroku č. 5 této tabulky.

Pro každou zkoušku:

Mi,CS,c,5, v g/km;

MCO2,CS,c,5, v g/km;

MCO2,CS,p,5, v g/km

Zprůměrování zkoušek a deklarovaná hodnota podle bodů 1.1.2 až 1.1.2.3 včetně dílčí přílohy 6.

Mi,CS,c,6, v g/km;

MCO2,CS,c,6, v g/km;

MCO2,CS,p,6, v g/km;

MCO2,CS,c,declared, v g/km.

6

„M iCS výsledky zkoušky typu 1 na zkušebním vozidle“

Výstup z kroku č. 6 této tabulky.

MCO2,CS,c,6, v g/km;

MCO2,CS,p,6, v g/km;

MCO2,CS,c,declared, v g/km.

Sladění fázových hodnot.

Dílčí příloha 6 bod 1.1.2.4.

a:

Formula

MCO2,CS,c,7, v g/km;

MCO2,CS,p,7, v g/km;

7

„MCO2,CS výsledky zkoušky typu 1 na zkušebním vozidle“

Výstup z kroků č. 6 a 7 této tabulky.

Pro každé zkušební vozidlo H a L:

Mi,CS,c,6, v g/km;

MCO2,CS,c,7, v g/km;

MCO2,CS,p,7, v g/km;

Bylo-li kromě zkušebního vozidla H zkoušeno také zkušební vozidlo L, je výslednou hodnotou normovaných emisí vyšší z těchto dvou hodnot, která se označí jako Mi,CS,c

V případě kombinovaných emisí THC+NOx se má použít nejvyšší hodnota součtu odkazující buď na vysokou úroveň (VH – Vehicle High), nebo na nízkou úroveň (VL – Vehicle Low).

Jinak, pokud nebylo zkoušeno vozidlo L, platí Formula

U CO2 se použijí hodnoty odvozené v kroku č. 7 této tabulky.

Hodnoty CO2 se zaokrouhlí na dvě desetinná místa.

Mi,CS,c, v g/km;

MCO2,CS,c,H, v g/km;

MCO2,CS,p,H, v g/km;

a pokud bylo zkoušeno vozidlo L:

MCO2,CS,c,L, v g/km;

MCO2,CS,p,L, v g/km;

8

„výsledek v rámci interpolační rodiny“

Konečný výsledek normovaných emisí

Výstup z kroku č. 8 této tabulky.

MCO2,CS,c,H, v g/km;

MCO2,CS,p,H, v g/km;

a pokud bylo zkoušeno vozidlo L:

MCO2,CS,c,L, v g/km;

MCO2,CS,p,L, v g/km;

Výpočet hmotnostních emisí CO2 podle bodu 4.5.4.1 této dílčí přílohy u jednotlivých vozidel v rámci interpolační rodiny.

Hodnoty CO2 se zaokrouhlí v souladu s tabulkou A8/2.

MCO2,CS,c,ind, v g/km;

MCO2,CS,p,ind, v g/km;

9

„výsledek u jednotlivého vozidla“

konečný výsledek CO2

4.1.1.2

V případě, že nebyla provedena korekce podle bodu 1.1.4 dodatku 2 této dílčí přílohy, použije se tato hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování:

Formula

kde:

MCO2,CS

je hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle tabulky A8/5, krok č. 3, v g/km,

MCO2,CS,nb

je nevyvážená hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování, která není korigována o energetickou bilanci, určená podle tabulky A8/5, krok č. 2, v g/km.

4.1.1.3

Je-li požadována korekce hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování podle bodu 1.1.3 dodatku 2 této dílčí přílohy nebo v případě, že byla provedena korekce podle bodu 1.1.4 dodatku 2 této dílčí přílohy, musí se stanovit koeficient korekce hmotnostní emise CO2 v souladu s bodem 2 dodatku 2 této dílčí přílohy. Korigovaná hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování se určí pomocí této rovnice:

Formula

kde:

MCO2,CS

je hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle tabulky A8/5, krok č. 2, v g/km,

MCO2,CS,nb

je nevyvážená hmotnostní emise CO2 při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování, která není korigována o energetickou bilanci, určená podle tabulky A8/5, krok č. 2, v g/km,

ECDC,CS

je spotřeba elektrické energie při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování vypočtená podle bodu 4.3 této dílčí přílohy, ve Wh/km,

KCO2

je koeficient korekce hmotnostní emise CO2 podle bodu 2.3.2 dodatku 2 této dílčí přílohy, v (g/km)/(Wh/km).

4.1.1.4

V případě, že nebyly stanoveny koeficienty korekce hmotnostní emise CO2 pro jednotlivé fáze,, vypočítá se hmotnostní emise CO2 v jednotlivých fázích pomocí této rovnice:

Formula

kde:

MCO2,CS,p

je hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování ve fázi p zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle tabulky A8/5, krok č. 2, v g/km,

MCO2,CS,nb,p

je nevyvážená hmotnostní emise CO2 ve fázi p zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování, která není korigována o energetickou bilanci, určená podle tabulky A8/5, krok č. 2, v g/km,

ECDC,CS,p

je spotřeba elektrické energie ve fázi p zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle bodu 4.3 této dílčí přílohy, ve Wh/km,

KCO2

je koeficient korekce hmotnostní emise CO2 podle bodu 2.3.2 dodatku 2 této dílčí přílohy, v (g/km)/(Wh/km).

4.1.1.5

V případě, že byly stanoveny koeficienty korekce hmotnostní emise CO2 pro jednotlivé fáze, vypočítá se hmotnostní emise CO2 v jednotlivých fázích pomocí této rovnice:

Formula

kde:

MCO2,CS,p

je hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování ve fázi p zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle tabulky A8/5, krok č. 3, v g/km,

MCO2,CS,nb,p

je nevyvážená hmotnostní emise CO2 ve fázi p zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování, která není korigována o energetickou bilanci, určená podle tabulky A8/5, kroku č. 2, v g/km,

ECDC,CS,p

je spotřeba elektrické energie ve fázi p zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování určená podle bodu 4.3 této dílčí přílohy, ve Wh/km,

KCO2,p

je koeficient korekce hmotnostní emise CO2 podle bodu 2.3.2.2 dodatku 2 této dílčí přílohy, v (g/km)/(Wh/km),

p

je index jednotlivé fáze v příslušném zkušebním cyklu WLTP.

4.1.2   Hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití u vozidel OVC-HEV

Hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití MCO2,CD se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

MCO2,CD

je hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití, v g/km,

MCO2,CD,j

je hmotnostní emise CO2 stanovená podle bodu 3.2.1 dílčí přílohy 7 ve fázi j zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, v g/km,

UFj

je faktor použití ve fázi j podle dodatku 5 této dílčí přílohy,

j

je indexové číslo posuzované fáze,

k

je počet fází projetých do konce přechodového cyklu podle bodu 3.2.4.4 této dílčí přílohy.

V případě, že se použije metoda interpolace, bude k počet fází projetých do konce přechodového cyklu vozidla L. nveh_L

Je-li počet přechodových cyklů projetých vozidlem H Formula a případně počet přechodových cyklů projetých jednotlivým vozidlem v rámci dané interpolační rodiny vozidel Formula nižší než počet přechodových cyklů projetých vozidlem L Formula, musí se do výpočtu zahrnout potvrzovací cyklus vozidla H a případně potvrzovací cyklus jednotlivého vozidla. Hmotnostní emise CO2 v každé fázi potvrzovacího cyklu se poté korigují na spotřebu elektrické energie s nulovou hodnotou ECDC,CD,j = 0 s použitím koeficientu korekce CO2 podle dodatku 2 této dílčí přílohy.

4.1.3   Hmotnostní emise plynných sloučenin, emise pevných částic a počet emitovaných částic vážené faktorem použití u vozidel OVC-HEV

4.1.3.1

Hmotnostní emise plynných sloučenin vážená faktorem použití se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

Mi,weighted

je hmotnostní emise plynné sloučeniny (i) vážená faktorem použití, v g/km,

i

je index posuzované emitované plynné sloučeniny,

UFj

je faktor použití ve fázi j podle dodatku 5 této dílčí přílohy,

Mi,CD,j

je hmotnostní emise emitované plynné sloučeniny (i) stanovená podle bodu 3.2.1 dílčí přílohy 7 ve fázi j zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, v g/km,

Mi,CS

je hmotnostní emise emitované plynné sloučeniny (i) v režimu nabíjení-udržování při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle tabulky A8/5, krok č. 7, v g/km,

j

je indexové číslo posuzované fáze,

k

je počet fází projetých do konce přechodového cyklu podle bodu 3.2.4.4 této dílčí přílohy.

V případě, že se použije metoda interpolace, bude k počet fází projetých do konce přechodového cyklu vozidla L nveh_L

Je-li počet přechodových cyklů projetých vozidlem H Formula a případně počet přechodových cyklů projetých jednotlivým vozidlem v rámci dané interpolační rodiny vozidel Formula nižší než počet přechodových cyklů projetých vozidlem L nveh_L, musí se do výpočtu zahrnout potvrzovací cyklus vozidla H a případně potvrzovací cyklus jednotlivého vozidla. Hmotnostní emise CO2 v každé fázi potvrzovacího cyklu se poté korigují na spotřebu elektrické energie s nulovou hodnotou Formula s použitím koeficientu korekce CO2 podle dodatku 2 této dílčí přílohy.

4.1.3.2

Počet emitovaných částic vážený faktorem použití se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

PNweighted

je počet emitovaných částic vážený faktorem použití, v částicích na kilometr,

UFj

je faktor použití ve fázi j podle dodatku 5 této dílčí přílohy,

PNCD,j

je počet emitovaných částic během fáze j stanovený podle bodu 4 dílčí přílohy 7 pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, v částicích na kilometr,

PNCS

je počet emitovaných částic stanovený podle bodu 4.1.1 této dílčí přílohy pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-udržování, v částicích na kilometr,

j

je indexové číslo posuzované fáze,

k

je počet fází projetých do konce přechodového cyklu n podle bodu 3.2.4.4 této dílčí přílohy.

4.1.3.3

Počet emitovaných částic vážený faktorem použití se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

PMweighted

je emise pevných částic vážená faktorem použití, v mg/km,

UFc

je faktor použití v cyklu c podle dodatku 5 této dílčí přílohy,

PMCD,c

je emise pevných částic v režimu nabíjení-vybíjení během cyklu c stanoveného podle bodu 3.3 dílčí přílohy 7 pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, v částicích na kilometr,

PMCS

je emise pevných částic při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování vypočtená podle bodu 4.1.1 této dílčí přílohy, v mg/km,

c

je indexové číslo posuzovaného cyklu,

nc

je počet fází příslušných zkušebních cyklů WLTP projetých do konce přechodového cyklu n podle bodu 3.2.4.4 této dílčí přílohy.

4.2   Výpočet spotřeby paliva

4.2.1   Spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování u vozidel OVC-HEV, NOVC-HEV a NOVC-FCHV

4.2.1.1   Spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování u vozidel OVC-HEV a NOVC-HEV se vypočítá po jednotlivých krocích podle tabulky A8/6.

Tabulka A8/6

Výpočet konečné spotřeby paliva v režimu nabíjení-udržování u vozidel OVC-HEV, NOVC-HEV

Zdroj

Vstup

Proces

Výstup

Krok č.

Výstup z kroků č. 6 a 7 tabulky A8/5 této dílčí přílohy.

Mi,CS,c,6, v g/km;

MCO2,CS,c,7, v g/km;

MCO2,CS,p,7, v g/km;

Výpočet spotřeby paliva podle bodu 6 dílčí přílohy 7.

Výpočet spotřeby paliva se provede zvlášť za příslušný cyklus a za jeho jednotlivé fáze.

Za tímto účelem:

a)

se použijí hodnoty CO2 za příslušnou fázi nebo cyklus;

b)

se použijí normované emise za úplný cyklus.

FCCS,c,1, v l/100 km;

FCCS,p,1, v l/100 km;

1

„FCCS výsledky zkoušky typu 1 na zkušebním vozidle“

Krok č. 1 této tabulky.

Pro každé zkušební vozidlo H a L:

FCCS,c,1, v l/100 km;

FCCS,p,1, v l/100 km;

U FC se použijí hodnoty odvozené v kroku č. 1 této tabulky.

Hodnoty FC se zaokrouhlí na tři desetinná místa.

FCCS,c,H, v l/100 km;

FCCS,p,H, v l/100 km;

a pokud bylo zkoušeno vozidlo L:

FCCS,c,L, v l/100 km;

FCCS,p,L, v l/100 km;

2

„výsledek v rámci interpolační rodiny“

konečný výsledek normovaných emisí

Krok č. 2 této tabulky.

FCCS,c,H, v l/100 km;

FCCS,p,H, v l/100 km;

a pokud bylo zkoušeno vozidlo L:

FCCS,c,L, v l/100 km;

FCCS,p,L, v l/100 km;

Výpočet spotřeby paliva podle bodu 4.5.5.1 této dílčí přílohy u jednotlivých vozidel v rámci interpolační rodiny.

Hodnoty FC se zaokrouhlí v souladu s tabulkou A8/2.

FCCS,c,ind, v l/100 km;

FCCS,p,ind, v l/100 km;

3

„výsledek u jednotlivého vozidla“

konečný výsledek FC

4.2.1.2   Spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování u vozidel NOVC-FCHV

4.2.1.2.1   Pravidla pro výpočet konečných výsledků spotřeby zkušebního paliva po jednotlivých krocích při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování u vozidel NOVC-FCHV

Výsledky se vypočítají v pořadí popsaném v tabulce A8/7. Všechny použitelné výsledky ve sloupci „Výstup“ se zaznamenají. Sloupec „Proces“ popisuje, které body je třeba pro výpočet použít, nebo obsahuje doplňkové výpočty.

Pro účely této tabulky se v rovnicích a výsledcích používá tato terminologie:

c: úplný příslušný zkušební cyklus,

p: každá fáze příslušného cyklu,

CS: režim nabíjení-udržování.

Tabulka A8/7

Výpočet konečné spotřeby paliva v režimu nabíjení-udržování u vozidel NOVC-FCHV

Zdroj

Vstup

Proces

Výstup

Krok č.

Dodatek 7 této dílčí přílohy.

Nevyvážená spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování

FCCS,nb, v kg/100 km

Spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování podle bodu 2.2.6 dodatku 7 této dílčí přílohy

FCCS,c,1, v kg/100 km;

1

Výstup z kroku č. 1 této tabulky.

FCCS,c,1, v kg/100 km;

Korekce změny elektrické energie v systému REESS

Dílčí příloha 8 body 4.2.1.2.2 až 4.2.1.2.3 včetně

FCCS,c,2, v kg/100 km;

2

Výstup z kroku č. 2 této tabulky.

FCCS,c,2, v kg/100 km;

Korekce ATCT podle bodu 3.8.2 dílčí přílohy 6a.

Faktory zhoršení vypočtené podle přílohy VII.

FCCS,c,3, v kg/100 km;

3

„výsledek jednotlivé zkoušky“

Výstup z kroku č. 3 této tabulky.

Pro každou zkoušku:

FCCS,c,3, v kg/100 km;

Zprůměrování zkoušek a deklarovaná hodnota podle bodů 1.1.2 až 1.1.2.3 včetně dílčí přílohy 6.

FCCS,c,4, v kg/100 km;

4

Výstup z kroku č. 4 této tabulky.

FCCS,c,4, v kg/100 km;

FCCS,c,declared, v kg/100 km

Sladění fázových hodnot.

Bod 1.1.2.4 dílčí přílohy 6

a:

Formula

FCCS,c,5, v kg/100 km;

5

„FCCS výsledky zkoušky typu 1 na zkušebním vozidle“

4.2.1.2.2   V případě, že nebyla použita korekce podle bodu 1.1.4 dodatku 2 této dílčí přílohy, použije se následující spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování:

Formula

kde:

FCCS

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle tabulky A8/7, krok č. 2, v kg/100 km,

FCCS,nb

je nevyvážená spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování, která není korigována o energetickou bilanci, podle tabulky A8/7, krok č. 1, v kg/100 km.

4.2.1.2.3   Je-li nutná korekce spotřeby paliva podle bodu 1.1.3 dodatku 2 této dílčí přílohy nebo v případě, že byla použita korekce podle bodu 1.1.4 dodatku 2 této dílčí přílohy, musí se stanovit koeficient korekce spotřeby paliva v souladu s bodem 2 dodatku 2 této dílčí přílohy. Korigovaná spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování se určí pomocí této rovnice:

Formula

kde:

FCCS

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle tabulky A8/7, krok č. 2, v kg/100 km,

FCCS,nb

je nevyvážená spotřeba paliva při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování, která není korigována o energetickou bilanci, podle tabulky A8/7, krok č. 1, v kg/100 km,

ECDC,CS

je spotřeba elektrické energie při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování vypočtená podle bodu 4.3 této dílčí přílohy, ve Wh/km,

Kfuel,FCHV

je koeficient korekce spotřeby paliva podle bodu 2.3.1 dodatku 2 této dílčí přílohy, v (kg/100 km)/(Wh/km).

4.2.2   Spotřeba paliva v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití u vozidel OVC-HEV

Spotřeba paliva v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití FCCD se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

FCCD

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití, v l/100 km,

FCCD,j

je spotřeba paliva ve fázi j zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení stanovená podle bodu 6 dílčí přílohy 7, v l/100 km,

UFj

je faktor použití ve fázi j podle dodatku 5 této dílčí přílohy,

j

je indexové číslo posuzované fáze,

k

je počet fází projetých do konce přechodového cyklu podle bodu 3.2.4.4 této dílčí přílohy.

V případě, že se použije metoda interpolace, bude k počet fází projetých do konce přechodového cyklu vozidla L nveh_L

Je-li počet přechodových cyklů projetých vozidlem H Formula a případně jednotlivým vozidlem v rámci interpolační rodiny vozidel Formula nižší než počet přechodových cyklů projetých vozidlem L nveh_L, musí se do výpočtu zahrnout potvrzovací cyklus vozidla H a případně potvrzovací cyklus jednotlivého vozidla. Spotřeba paliva v každé fázi potvrzovacího cyklu se poté koriguje na spotřebu elektrické energie s nulovou hodnotou Formula s použitím koeficientu korekce spotřeby paliva podle dodatku 2 této dílčí přílohy.

4.2.3   Spotřeba paliva vážená faktorem použití u vozidel OVC-HEV

Spotřeba paliva vážená faktorem použití při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení a v režimu nabíjení-udržování se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

FCweighted

je spotřeba paliva vážená faktorem použití, v l/100 km,

UFj

je faktor použití ve fázi j podle dodatku 5 této dílčí přílohy,

FCCD,j

je spotřeba paliva ve fázi j zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení stanovená podle bodu 6 dílčí přílohy 7, v l/100 km,

FCCS

je spotřeba paliva stanovená podle tabulky A8/6, krok č. 1, v l/100 km,

j

je indexové číslo posuzované fáze,

k

je počet fází projetých do konce přechodového cyklu podle bodu 3.2.4.4 této dílčí přílohy.

V případě, že se použije metoda interpolace, bude k počet fází projetých do konce přechodového cyklu vozidlem L nveh_L

Je-li počet přechodových cyklů projetých vozidlem H Formula a případně jednotlivým vozidlem v rámci interpolační rodiny vozidel Formula nižší než počet přechodových cyklů projetých vozidlem L nveh_L, musí se do výpočtu zahrnout potvrzovací cyklus vozidla H a případně potvrzovací cyklus jednotlivého vozidla. Spotřeba paliva v každé fázi potvrzovacího cyklu se poté koriguje na spotřebu elektrické energie s nulovou hodnotou Formula s použitím koeficientu korekce spotřeby paliva podle dodatku 2 této dílčí přílohy.

4.3   Výpočet spotřeby elektrické energie

Ke stanovení spotřeby elektrické energie na základě proudu a napětí určených podle dodatku 3 této dílčí přílohy se použije tato rovnice:

Formula

kde:

ECDC,j

je spotřeba elektrické energie za posuzovanou dobu j stanovená na základě vybíjení systému REESS, ve Wh/km,

ΔEREESS,j

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS během posuzované doby j, ve Wh,

dj

je vzdálenost ujetá za posuzovanou dobu j, v km,

a dále

Formula

kde:

ΔEREESS,j,i : je změna elektrické energie v systému REESS (i) během posuzované doby j, ve Wh,

a dále

Formula

kde:

U(t)REESS,j,i

je napětí v systému REESS (i) během posuzované doby j určené podle dodatku 3 této dílčí přílohy, ve V,

t0

je čas na začátku posuzované doby j, v s,

tend

je čas na konci posuzované doby j, v s,

I(t)j,i

je elektrický proud v systému REESS (i) během posuzované doby j určený podle dodatku 3 této dílčí přílohy, v A,

i

je indexové číslo posuzovaného systému REESS,

n

je celkový počet systémů REESS,

j

je index posuzované doby, přičemž dobou může být jakákoli kombinace fází nebo cyklů,

Formula

je koeficient převodu W na Wh.

4.3.1   Spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie u vozidel OVC-HEV

Spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

ECAC,CD

je spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie, ve Wh/km,

UFj

je faktor použití ve fázi j podle dodatku 5 této dílčí přílohy,

ECAC,CD,j

je spotřeba elektrické energie stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie ve fázi j, ve Wh/km,

a dále

Formula

kde:

ECDC,CD,j

je spotřeba elektrické energie stanovená na základě vybíjení systému REESS ve fázi j zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení podle bodu 4.3 této dílčí přílohy, ve Wh/km,

EAC

je nabíjená elektrická energie ze zdroje elektrické energie stanovená podle bodu 3.2.4.6 této dílčí přílohy, ve Wh,

ΔEREESS,j

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS ve fázi j podle bodu 4.3 této dílčí přílohy, ve Wh,

j

je indexové číslo posuzované fáze,

k

je počet fází projetých do konce přechodového cyklu vozidlem L nveh_L podle bodu 3.2.4.4 této dílčí přílohy.

4.3.2   Spotřeba elektrické energie vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie u vozidel OVC-HEV

Spotřeba elektrické energie vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

ECAC,weighted

je spotřeba elektrické energie vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie, ve Wh/km,

UFj

je faktor použití ve fázi j podle dodatku 5 této dílčí přílohy,

ECAC,CD,j

je spotřeba elektrické energie stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie ve fázi j podle bodu 4.3.1 této dílčí přílohy, ve Wh/km,

j

je indexové číslo posuzované fáze,

k

je počet fází projetých do konce přechodového cyklu vozidlem L nveh_L podle bodu 3.2.4.4 této dílčí přílohy.

4.3.3   Spotřeba elektrické energie u vozidel HEV

4.3.3.1   Stanovení spotřeby elektrické energie za jednotlivé cykly

Spotřeba elektrické energie stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie a ekvivalentního elektrického akčního dosahu na baterii se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

EC

je spotřeba elektrické energie v příslušném zkušebním cyklu WLTP stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie a ekvivalentního elektrického akčního dosahu na baterii, ve Wh/km,

EAC

je nabíjená elektrická energie ze zdroje elektrické energie podle bodu 3.2.4.6 této dílčí přílohy, ve Wh,

EAER

je ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii podle bodu 4.4.4.1 této dílčí přílohy, v km.

4.3.3.2   Stanovení spotřeby elektrické energie za jednotlivé fáze

Spotřeba elektrické energie za jednotlivé fáze stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie a ekvivalentního elektrického akčního dosahu na baterii v jednotlivých fázích se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

ECP : je spotřeba elektrické energie za jednotlivé fáze stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie a ekvivalentního elektrického akčního dosahu na baterii, ve Wh/km,

EAC : je nabíjená elektrická energie ze zdroje elektrické energie podle bodu 3.2.4.6 této dílčí přílohy, ve Wh,

EAERP : je ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii v jednotlivých fázích podle bodu 4.4.4.2 této dílčí přílohy, v km.

4.3.4   Spotřeba elektrické energie u výhradně elektrických vozidel

4.3.4.1   Spotřeba elektrické energie stanovená v tomto bodě se vypočítá pouze v případě, že vozidlo po celou posuzovanou dobu uspokojivě plnilo příslušný zkušební cyklus v rámci přípustných odchylek rychlostní křivky podle bodu 1.2.6.6 dílčí přílohy 6.

4.3.4.2   Stanovení spotřeby elektrické energie v příslušném zkušebním cyklu WLTP

Spotřeba elektrické energie v příslušném zkušebním cyklu WLTP stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie a akčního dosahu výhradně na elektřinu se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

ECWLTC

je spotřeba elektrické energie v příslušném zkušebním cyklu WLTP stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie a akčního dosahu výhradně na elektřinu během příslušného zkušebního cyklu WLTP, ve Wh/km,:

EAC

je nabíjená elektrická energie ze zdroje elektrické energie podle bodu 3.4.4.3 této dílčí přílohy, ve Wh,

PERWLTC

je akční dosah výhradně na elektřinu během příslušného zkušebního cyklu WLTP vypočtený podle bodu 4.4.2.1.1 nebo bodu 4.4.2.2.1 této dílčí přílohy v závislosti na zkušebním postupu pro vozidla PEV, který se musí použít, v km.

4.3.4.3   Stanovení spotřeby elektrické energie v příslušném městském zkušebním cyklu WLTP

Spotřeba elektrické energie v příslušném městském zkušebním cyklu WLTP stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie a akčního dosahu výhradně na elektřinu během příslušného městského zkušebního cyklu WLTP se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

ECcity

je spotřeba elektrické energie v příslušném městském zkušebním cyklu WLTP stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie a akčního dosahu výhradně na elektřinu během příslušného městského zkušebního cyklu WLTP, ve Wh/km,

EAC

je nabíjená elektrická energie ze zdroje elektrické energie podle bodu 3.4.4.3 této dílčí přílohy, ve Wh,

PERcity

je akční dosah výhradně na elektřinu během příslušného městského zkušebního cyklu WLTP vypočtený podle bodu 4.4.2.1.2 nebo bodu 4.4.2.2.2 této dílčí přílohy v závislosti na zkušebním postupu pro vozidla PEV, který se musí použít, v km.

4.3.4.4   Stanovení hodnot spotřeby elektrické energie za jednotlivé fáze

Spotřeba elektrické energie v každé jednotlivé fázi stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie a akčního dosahu výhradně na elektřinu v jednotlivých fázích se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

ECp

je spotřeba elektrické energie v každé jednotlivé fázi p stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie a akčního dosahu výhradně na elektřinu v jednotlivých fázích, ve Wh/km,

EAC

je nabíjená elektrická energie ze zdroje elektrické energie podle bodu 3.4.4.3 této dílčí přílohy, ve Wh,

PERp

je akční dosah výhradně na elektřinu v jednotlivé fázi vypočtený podle bodu 4.4.2.1.3 nebo bodu 4.4.2.2.3 této dílčí přílohy v závislosti na použitém zkušebním postupu pro vozidla PEV, v km.

4.4   Výpočet elektrických akčních dosahů

4.4.1   Elektrické akční dosahy na baterii AER a AERcity u vozidel OVC-HEV

4.4.1.1   Elektrický akční dosah na baterii AER

Elektrický akční dosah na baterii AER u vozidel OVC-HEV se stanoví ze zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení popsané v bodě 3.2.4.3 této dílčí přílohy jako součást zkušebního postupu podle možnosti 1 a odkazuje se na něj v bodě 3.2.6.1 této dílčí přílohy jako na součást zkušebního postupu podle možnosti 3 projetím příslušného zkušebního cyklu WLTP podle bodu 1.4.2.1 této dílčí přílohy. AER je definován jako vzdálenost, která se ujede od začátku zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení do okamžiku, kdy spalovací motor začne spotřebovávat palivo.

4.4.1.2   Elektrický akční dosah na baterii ve městě AERcity

4.4.1.2.1

Elektrický akční dosah na baterii ve městě AERcity u vozidel OVC-HEV se stanoví ze zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení popsané v bodě 3.2.4.3 této dílčí přílohy jako součást zkušebního postupu podle možnosti 1 a odkazuje se na něj v bodě 3.2.6.1 této dílčí přílohy jako na součást zkušebního postupu podle možnosti 3 projetím příslušného městského zkušebního cyklu WLTP podle bodu 1.4.2.2 této dílčí přílohy. AERcity je definován jako vzdálenost, která se ujede od začátku zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení do okamžiku, kdy spalovací motor začne spotřebovávat palivo.

4.4.1.2.2

Alternativně k bodu 4.4.1.2.1 této dílčí přílohy je možno elektrický akční dosah na baterii ve městě AERcity stanovit ze zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení popsané v bodě 3.2.4.3 této dílčí přílohy projetím příslušných zkušebních cyklů WLTP podle bodu 1.4.2.1 této dílčí přílohy. V tom případě se zkouška 1 typu v režimu nabíjení-vybíjení projetím příslušného městského zkušebního cyklu při zkoušce WLTP vypustí a elektrický akční dosah na baterii ve městě AERcity se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

UBEcity

je využitelná energie systému REESS stanovená od začátku zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení popsané v bodě 3.2.4.3 této dílčí přílohy projetím příslušných zkušebních cyklů WLTP do okamžiku, kdy spalovací motor začne spotřebovávat palivo, ve Wh,

ECDC,city

je vážená spotřeba elektrické energie v příslušných městských zkušebních cyklech WLTP ujetých ve výhradně elektrickém režimu jako součást zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení popsané v bodě 3.2.4.3 této dílčí přílohy projetím příslušného zkušebního cyklu (příslušných zkušebních cyklů) WLTP, ve Wh/km,

a dále

Formula

kde:

ΔEREESS,j

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS během fáze j, ve Wh,

j

je indexové číslo posuzované fáze,

k

je počet fází projetých od začátku zkoušky do fáze, kdy spalovací motor začne spotřebovávat palivo, s vyloučením této fáze,

a dále

Formula

kde:

ECDC,city,j

je spotřeba elektrické energie během j-tého městského zkušebního cyklu WLTP projetého ve výhradně elektrickém režimu jako součást zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení podle bodu 3.2.4.3 této dílčí přílohy projetím příslušných zkušebních cyklů WLTP, ve Wh/km,

Kcity,j

je váhový faktor pro příslušný městský zkušební cyklus WLTP projetý ve výhradně elektrickém režimu jako součást zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení podle bodu 3.2.4.3 této dílčí přílohy projetím příslušných zkušebních cyklů WLTP,

j

je indexové číslo posuzovaného příslušného městského zkušebního cyklu WLTP projetého ve výhradně elektrickém režimu,

ncity,pe

je počet příslušných městských zkušebních cyklů WLTP projetých ve výhradně elektrickém režimu,

a dále

Formula

kde:

ΔEREESS,city,1 je změna elektrické energie ve všech systémech REESS během prvního příslušného městského zkušebního cyklu WLTP zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, ve Wh,

a dále

Formula

4.4.2   Akční dosah výhradně na elektřinu u vozidel PEV

Akční dosahy stanovené v tomto bodě se vypočítávají pouze v případě, že vozidlo po celou posuzovanou dobu uspokojivě plnilo příslušný zkušební cyklus WLTP v rámci přípustných odchylek rychlostní křivky podle bodu 1.2.6.6 dílčí přílohy 6.

4.4.2.1   Stanovení akčních dosahů výhradně na elektřinu, je-li použit zkrácený zkušební postup při zkoušce typu 1

4.4.2.1.1

Akční dosah výhradně na elektřinu v příslušném zkušebním cyklu WLTP PERWLTC u vozidel PEV se vypočítá ze zkrácené zkoušky typu 1 popsané v bodě 3.4.4.2 této dílčí přílohy pomocí těchto rovnic:

Formula

kde:

UBESTP

je využitelná energie systému REESS stanovená od začátku zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1 do okamžiku, kdy je splněno kritérium pro přerušení postupu definované v bodě 3.4.4.2.3 této dílčí přílohy, ve Wh,

ECDC,WLTC

je vážená spotřeba elektrické energie během příslušného zkušebního cyklu WLTP v úseku DS1 a DS2 zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1, ve Wh/km,

a dále

Formula

kde:

Formula

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS v úseku DS1 zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1, ve Wh,

Formula

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS v úseku DS2 zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1, ve Wh,

Formula

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS v úseku CSSM zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1, ve Wh,

Formula

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS v úseku CSSE zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1, ve Wh,

a dále

Formula

kde:

ECDC,WLTC,j

je spotřeba elektrické energie za příslušný zkušební cyklus WLTP v úseku DSj zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1 podle bodu 4.3 této dílčí přílohy, ve Wh/km,

kWLTC,j

je váhový faktor pro příslušný zkušební cyklus WLTP v úseku DSj zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1,

a dále

Formula

kde:

KWLTC,j

je váhový faktor pro příslušný zkušební cyklus WLTP v úseku DSj zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1,

ΔEREESS,WLTC,1

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS během příslušného zkušebního cyklu WLTP od úseku DS1 zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1, ve Wh.

4.4.2.1.2

Akční dosah výhradně na elektřinu během příslušného městského zkušebního cyklu WLTP PERcity u vozidel PEV se vypočítá ze zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1 popsaného v bodě 3.4.4.2 této dílčí přílohy pomocí těchto rovnic:

Formula

kde:

UBESTP

je využitelná energie v systému REESS podle bodu 4.4.2.1.1 této dílčí přílohy, ve Wh,

ECDC,city

je vážená spotřeba elektrické energie za příslušný městský zkušební cyklus WLTP v úseku DS1 a DS2 zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1, ve Wh/km,

a dále

Formula

kde:

ECDC,city,j

je spotřeba elektrické energie za příslušný městský zkušební cyklus WLTP, kde první příslušný městský zkušební cyklus WLTP ve fázi DS1 je označen jako j = 1, druhý příslušný městský zkušební cyklus WLTP ve fázi DS1 je označen jako j = 2, první příslušný městský zkušební cyklus WLTP ve fázi DS2 je označen jako j = 3 a druhý příslušný městský zkušební cyklus WLTP ve fázi DS2 je označen jako j = 4 zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1 podle bodu 4.3 této dílčí přílohy, ve Wh/km,

Kcity,j

je váhový faktor pro příslušný městský zkušební cyklus WLTP, kde první příslušný městský zkušební cyklus WLTP v úseku DS1 je označen jako j = 1, druhý příslušný městský zkušební cyklus WLTP v úseku DS1 je označen jako j = 2, první příslušný městský zkušební cyklus WLTP v úseku DS2 je označen jako j = 3 a druhý příslušný městský zkušební cyklus WLTP v úseku DS2 je označen jako j = 4,

a dále

Formula

kde:

ΔEREESS,city,1 je změna energie ve všech systémech REESS během prvního příslušného zkušebního cyklu WLTP v úseku DS1 zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1, ve Wh.

4.4.2.1.3

Akční dosah výhradně na elektřinu v jednotlivých fázích PERp u vozidel PEV se vypočítá ze zkoušky typu 1 popsané v bodě 3.4.4.2 této dílčí přílohy pomocí těchto rovnic:

Formula

kde:

UBEUBE

je využitelná energie v systému REESS podle bodu 4.4.2.1.1 této dílčí přílohy, ve Wh,

ECDC,p

je vážená spotřeba elektrické energie za každou jednotlivou fázi úseku DS1 a DS2 zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1, ve Wh/km.

V případě, že fáze p = nízká a fáze p = střední, použijí se tyto rovnice:

Formula

kde:

ECDC,p,j

je spotřeba elektrické energie za fázi p, kde první fáze úseku DS1 je označena jako j = 1, druhá fáze úseku DS1 je označena jako j = 2, první fáze úseku DS2 je označena jako j = 3 a druhá fáze úseku DS2 je označena jako j = 4 zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1 podle bodu 4.3 této dílčí přílohy, ve Wh/km,

Kp,j

je váhový faktor pro fázi p, kde první fáze p úseku DS1 je označena jako j = 1, druhá fáze p úseku DS1 je označena jako j = 2, první fáze úseku DS2 je označena jako j = 3 a druhá fáze úseku DS2 je označena jako j = 4 zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1,

a dále

Formula

kde:

ΔEREESS,p,1 : je změna energie ve všech systémech REESS během první fáze p úseku DS1 zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1, ve Wh.

V případě, že fáze p = vysoká a fáze p = mimořádně vysoká, použijí se tyto rovnice:

Formula

kde:

ECDC,p,j

je spotřeba elektrické energie za fázi p úseku DSj zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1 podle bodu 4.3 této dílčí přílohy, ve Wh/km,

kp,j

je váhový faktor pro fázi p úseku DSj zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1,

a dále

Formula

kde:

ΔEREESS,p,1

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS během první fáze p úseku DS1 zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1, ve Wh.

4.4.2.2   Stanovení akčních dosahů výhradně na elektřinu, je-li použit zkušební postup při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly

4.4.2.2.1

Akční dosah výhradně na elektřinu v příslušném zkušebním cyklu WLTP PERWLTP u vozidel PEV se vypočítá ze zkoušky typu 1 popsané v bodě 3.4.4.1 této dílčí přílohy pomocí těchto rovnic:

Formula

kde:

UBECCP

je využitelná energie systému REESS stanovená od začátku zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly do okamžiku, kdy je splněno kritérium pro přerušení postupu podle bodu 3.4.4.1.3 této dílčí přílohy, ve Wh,

ECDC,WLTC

je spotřeba elektrické energie za příslušný zkušební cyklus WLTP stanovená ze zcela projetých příslušných zkušebních cyklů WLTP zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly, ve Wh/km,

a dále

Formula

kde:

ΔEREESS,j

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS během fáze j zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly, ve Wh,

j

je indexové číslo posuzované fáze,

k

je počet fází projetých od začátku zkoušky do fáze, kdy je splněno kritérium pro přerušení postupu, včetně této fáze,

a dále

Formula

kde:

ECDC,WLTC,j

je spotřeba elektrické energie za příslušný zkušební cyklus WLTP j zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly podle bodu 4.3 této dílčí přílohy, ve Wh/km,

KWLTC,j

je váhový faktor pro příslušný zkušební cyklus WLTP j zkušebního postupu při zkoušce typu 1,

j

je indexové číslo příslušného zkušebního cyklu WLTP,

nWLTC

je celkový počet projetých úplných příslušných zkušebních cyklů WLTP,

a dále

Formula

kde:

ΔEREESS,WLTC,1 je změna elektrické energie ve všech systémech REESS během prvního příslušného zkušebního cyklu WLTP zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly, ve Wh.

4.4.2.2.2

Akční dosah výhradně na elektřinu v příslušném městském zkušebním cyklu WLTP PERcity u vozidel PEV se vypočítá ze zkoušky typu 1 popsané v bodě 3.4.4.1 této dílčí přílohy pomocí těchto rovnic:

Formula

kde:

UBECCP

je využitelná energie v systému REESS podle bodu 4.4.2.1.1 této dílčí přílohy, ve Wh,

ECDC,city

je spotřeba elektrické energie za příslušný městský zkušební cyklus WLTP stanovená ze zcela projetých příslušných městských zkušebních cyklů WLTP zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly, ve Wh/km,

a dále

Formula

kde:

ECDC,city,j

je spotřeba elektrické energie během příslušného městského zkušebního cyklu WLTP j zkušebního postupu při zkoušce typu 1 podle bodu 4.3 této dílčí přílohy, ve Wh/km,

Kcity,j

je váhový faktor pro příslušný zkušební cyklus WLTP j zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly,

j

je indexové číslo příslušného městského zkušebního cyklu WLTP,

ncity

je celkový počet projetých úplných příslušných městských zkušebních cyklů WLTP,

a dále

Formula

kde:

ΔEREESS,city,1

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS během prvního příslušného městského zkušebního cyklu WLTP zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly, ve Wh.

4.4.2.2.3

Akční dosah výhradně na elektřinu v jednotlivých fázích PERp u vozidel PEV se vypočítá ze zkoušky typu 1 popsané v bodě 3.4.4.1 této dílčí přílohy pomocí těchto rovnic:

Formula

kde:

UBECCP

je využitelná energie v systému REESS podle bodu 4.4.2.2.1 této dílčí přílohy, ve Wh,

ECDC,p

je spotřeba elektrické energie za posuzovanou fázi p stanovená ze zcela projetých fází p zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly, ve Wh/km,

a dále

Formula

kde:

ECDC,p,j

je j-tá spotřeba elektrické energie za posuzovanou fázi p zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly podle bodu 4.3 této dílčí přílohy, ve Wh/km,

kp,j

je j-tý váhový faktor pro posuzovanou fázi p zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly,

j

je indexové číslo posuzované fáze p,

np

je celkový počet projetých fází p úplného cyklu WLTC;

a dále

Formula

kde:

ΔEREESS,p,1

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS v první projeté fázi p během zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly, ve Wh.

4.4.3   Akční dosah v rámci cyklů v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-HEV

Akční dosah v rámci cyklů v režimu nabíjení-vybíjení RCDC se stanoví ze zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení popsané v bodě 3.2.4.3 této dílčí přílohy v rámci zkušebního postupu podle možnosti 1 a odkazuje se na něj v bodě 3.2.6.1 této dílčí přílohy v rámci zkušebního postupu podle možnosti 3. RCDC je vzdálenost projetá od začátku zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení do konce přechodového cyklu podle bodu 3.2.4.4 této dílčí přílohy.

4.4.4   Ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii u vozidel OVC-HEV

4.4.4.1   Stanovení ekvivalentního elektrického akčního dosahu na baterii v jednotlivých cyklech

Ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii v jednotlivých cyklech se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

EAER

je ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii v jednotlivých cyklech, v km

MCO2,CS

je hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování podle tabulky A8/5, krok č. 7, v g/km,

MCO2,CD,avg

je aritmetický průměr hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení podle níže uvedené rovnice, v g/km,

RCDC

je akční dosah v rámci cyklů v režimu nabíjení-vybíjení podle bodu 4.4.2 této dílčí přílohy, v km,

a dále

Formula

kde:

MCO2,CD,avg

je aritmetický průměr hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení, v g/km,

MCO2,CD,j

je hmotnostní emise CO2 stanovená podle bodu 3.2.1 dílčí přílohy 7 ve fázi j zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, v g/km,

dj

je ujetá vzdálenost ve fázi j zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, v km,

j

je indexové číslo posuzované fáze,

k

je počet fází projetých do konce přechodového cyklu n podle bodu 3.2.4.4 této dílčí přílohy.

4.4.4.2   Stanovení ekvivalentního elektrického akčního dosahu na baterii v jednotlivých fázích

Ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii v jednotlivé fázi se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

EAERp

je ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii v jednotlivých fázích týkající se posuzované fáze p, v km,

MCO2,CS,p

je hmotnostní emise CO2 ze zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování v jednotlivých fázích týkající se posuzované fáze p podle tabulky A8/5, krok č. 7, v g/km,

ΔEREESS,j

jsou změny elektrické energie ve všech systémech REESS během posuzované fáze j, ve Wh,

ECDC,CD,p

je spotřeba elektrické energie za posuzovanou fázi p stanovená na základě vybíjení systému REESS, ve Wh/km,

j

je indexové číslo posuzované fáze,

k

je počet fází projetých do konce přechodového cyklu n podle bodu 3.2.4.4 této dílčí přílohy,

a dále

Formula

kde:

MCO2,CD,avg,p

je aritmetický průměr hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení během posuzované fáze, v g/km,

MCO2,CD,p,c

je hmotnostní emise CO2 stanovená podle bodu 3.2.1 dílčí přílohy 7 ve fázi p cyklu c zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, v g/km,

dp,c

je ujetá vzdálenost v posuzované fázi p cyklu c zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, v km,

c

je indexové číslo posuzovaného příslušného zkušebního cyklu WLTP,

p

je index jednotlivé fáze v rámci příslušného zkušebního cyklu WLTP,

nc

je počet příslušných zkušebních cyklů WLTP projetých do konce přechodového cyklu n podle bodu 3.2.4.4 této dílčí přílohy,

a dále

Formula

kde:

ECDC,CD,P

je spotřeba elektrické energie za posuzovanou fázi p stanovená na základě vybíjení systému REESS při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, ve Wh/km,

ECDC,CD,P,C

je spotřeba elektrické energie za posuzovanou fázi p cyklu c stanovená na základě vybíjení systému REESS při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení podle bodu 4.3 této dílčí přílohy, ve Wh/km,

dp,c

je ujetá vzdálenost v posuzované fázi p cyklu c zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, v km,

c

je indexové číslo posuzovaného příslušného zkušebního cyklu WLTP,

p

je index jednotlivé fáze v rámci příslušného zkušebního cyklu při zkoušce WLTP,

nc

je počet příslušných zkušebních cyklů WLTP projetých do konce přechodového cyklu n podle bodu 3.2.4.4 této dílčí přílohy.

Uvažované fázové hodnoty jsou fáze s nízkou rychlostí, fáze se střední rychlostí, fáze s vysokou rychlostí, fáze s mimořádně vysokou rychlostí a městský jízdní cyklus.

4.4.5   Skutečný akční dosah v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-HEV

Skutečný akční dosah v režimu nabíjení-vybíjení se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

RCDA

je skutečný akční dosah v režimu nabíjení-vybíjení, v km,

MCO2,CS

je hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování podle tabulky A8/5, krok č. 7, v g/km,

MCO2,n,cycle

je hmotnostní emise CO2 v příslušném zkušebním cyklu WLTP n zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, v g/km,

MCO2,CD,avg,n–1

je aritmetický průměr hmotnostní emise CO2 při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení od začátku zkoušky do příslušného zkušebního cyklu WLTP (n–1) včetně, v g/km,

dc

je ujetá vzdálenost v příslušném zkušebním cyklu WLTP c zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, v km,

dn

je ujetá vzdálenost v příslušném zkušebním cyklu WLTP n zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, v km,

c

je indexové číslo posuzovaného příslušného zkušebního cyklu WLTP,

n

je počet projetých příslušných zkušebních cyklů WLTP včetně přechodového cyklu podle bodu 3.2.4.4 této dílčí přílohy,

a dále

Formula

kde:

MCO2,CD,avg,n–1

je aritmetický průměr hmotnostní emise CO2 při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení od začátku zkoušky do příslušného zkušebního cyklu WLTP (n–1) včetně, v g/km,

MCO2,CD,c

je hmotnostní emise CO2 stanovená podle bodu 3.2.1 dílčí přílohy 7 v příslušném zkušebním cyklu WLTP c zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, v g/km,

dc

je ujetá vzdálenost v příslušném zkušebním cyklu WLTP zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, v km,

c

je indexové číslo posuzovaného příslušného zkušebního cyklu WLTP,

n

je počet projetých příslušných zkušebních cyklů WLTP včetně přechodového cyklu podle bodu 3.2.4.4 této dílčí přílohy.

4.5.   Interpolace hodnot týkajících se jednotlivých vozidel

4.5.1   Interpolační rozpětí pro vozidla NOVC-HEV a OVC-HEV

Metodu interpolace lze použít pouze v případě, že rozdíl v hmotnostních emisích CO2 v režimu nabíjení-udržování MCO2,CS podle tabulky A8/5, krok č. 8, mezi zkušebními vozidly L a H činí od minimálně 5 g/km do maximálně 20 g/km, nebo 20 % hmotnostní emise CO2 vozidla H v režimu nabíjení-udržování MCO2,CS podle tabulky A8/5, krok č. 8, podle toho, která z hodnot je menší.

Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu je možno interpolaci hodnot týkajících se jednotlivých vozidel rozšířit, pokud maximální interpolace není o více než 3 g/km větší než hmotnostní emise CO2 vozidla H v režimu nabíjení-udržování a/nebo není o více než 3 g/km menší než hmotnostní emise CO2 vozidla L v režimu nabíjení-udržování. Toto rozšíření je platné pouze v rámci absolutních hranic interpolačního rozpětí specifikovaného v tomto bodě.

Maximální absolutní hranici rozdílu hmotnostních emisí CO2 v režimu nabíjení-udržování mezi vozidlem L a vozidlem H ve výši 20 g/km nebo 20 % hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování u vozidla H, podle toho, která z hodnot je menší, je možno rozšířit, je-li zkoušeno vozidlo M, o 10 g/km. Vozidlo M je vozidlo v interpolační rodině s energetickou náročností cyklu v rozmezí ± 10 procent oproti aritmetickému průměru energetické náročnosti cyklu u vozidel L a H.

Linearita hmotnostních emisí CO2 vozidla M v režimu nabíjení-udržování musí být ověřena oproti lineárním interpolovaným hmotnostním emisím CO2 v režimu nabíjení-udržování mezi vozidlem L a H.

Kritérium linearity pro vozidlo M se považuje za splněné, pokud rozdíl mezi hmotnostními emisemi CO2 odvozenými z měření a interpolovanými hmotnostními emisemi CO2 v režimu nabíjení-udržování mezi vozidly L a H je menší než 1 g/km. Je-li tento rozdíl větší, považuje se kritérium linearity za splněné, pokud tento rozdíl činí 3 g/km nebo 3 % z interpolovaných hmotnostních emisí CO2 vozidla M v režimu nabíjení-udržování, podle toho, která hodnota je menší.

Je-li kritérium linearity splněno, lze interpolaci mezi vozidlem L a H použít na všechna jednotlivá vozidla v rámci interpolační rodiny.

Pokud kritérium linearity není splněno, musí se interpolační rodina rozdělit na dvě podrodiny vozidel s energetickou náročností cyklu mezi vozidly L a M a vozidel s energetickou náročností cyklu mezi vozidly M a H.

U vozidel s energetickou náročností cyklu mezi energetickou náročností cyklu vozidel L a M se každý parametr vozidla H, který je nezbytný pro interpolaci jednotlivých hodnot u vozidel OVC-HEV a NOVC-HEV, musí nahradit odpovídajícím parametrem vozidla M.

U vozidel s energetickou náročností cyklu ležící mezi energetickou náročností cyklu vozidel M a H se každý parametr vozidla L, který je nezbytný pro interpolaci jednotlivých hodnot cyklu, musí nahradit odpovídajícím parametrem vozidla M.

4.5.2   Výpočet energetické náročnosti v jednotlivých dobách

Energetická náročnost Ek,p a vzdálenost ujetá dc,p během doby p použitelné pro jednotlivá vozidla v interpolační rodině se vypočítají postupem uvedeným v bodě 5 dílčí přílohy 7 pro soubory k koeficientů jízdního zatížení a hmotnosti podle bodu 3.2.3.2.3 dílčí přílohy 7.

4.5.3   Výpočet koeficientu interpolace pro jednotlivá vozidla Kind,p

Koeficient interpolace Kind,p pro každou dobu se za každou posuzovanou dobu p vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

Kind,p

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo během doby p,

E1,p

je energetická náročnost během posuzované doby u vozidla L podle bodu 5 dílčí přílohy 7, ve Ws,

E2,p

je energetická náročnost během posuzované doby u vozidla H podle bodu 5 dílčí přílohy 7, ve Ws,

3,p

je energetická náročnost během posuzované doby u jednotlivého vozidla podle bodu 5 dílčí přílohy 7, ve Ws,

p

je index jednotlivé doby v rámci příslušného zkušebního cyklu.

V případě, že posuzovaná doba p je příslušný zkušební cyklus WLTP, označuje se Kind,p jako Kind.

4.5.4   Interpolace hmotnostních emisí CO2 u jednotlivých vozidel

4.5.4.1   Hmotnostní emise CO2 z jednotlivých vozidel v režimu nabíjení-udržování u vozidel OVC-HEV a NOVC-HEV

Hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování u jednotlivého vozidla se vypočítají pomocí této rovnice:

Formula

kde:

MCO2–ind,CS,p

je hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování u jednotlivého vozidla během posuzované doby p podle tabulky A8/5, krok č. 9, v g/km,

MCO2–L,CS,p

je hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování u vozidla L během posuzované doby p podle tabulky A8/5, krok č. 8, v g/km,

MCO2–H,CS,p

je hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování u vozidla H během posuzované doby p podle tabulky A8/5, krok č. 8, v g/km,

Kind,d

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo během doby p,

p

je index jednotlivého časového úseku v rámci příslušného zkušebního cyklu WLTP.

Uvažované doby jsou fáze s nízkou rychlostí, fáze se střední rychlostí, fáze s vysokou rychlostí, fáze s mimořádně vysokou rychlostí a příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.5.4.2   Hmotnostní emise CO2 jednotlivých vozidel v režimu nabíjení-vybíjení vážené faktorem použití u vozidel OVC-HEV

Hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování u jednotlivého vozidla se vypočítají pomocí této rovnice:

Formula

kde:

MCO2–ind,CD

je hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití u jednotlivého vozidla, v g/km,

MCO2–L,CD

je hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití u vozidla L, v g/km,

MCO2–H,CD

je hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití u vozidla H, v g/km,

Kind

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo za příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.5.4.3   Hmotnostní emise CO2 jednotlivých vozidel vážené faktorem použití u vozidel OVC-HEV

Hmotnostní emise CO2 vážené faktorem použití u jednotlivého vozidla se vypočítají pomocí této rovnice:

Formula

kde:

MCO2–ind,weighted

je hmotnostní emise CO2 vážená faktorem použití u jednotlivého vozidla, v g/km,

MCO2–L,weighted

je hmotnostní emise CO2 vážená faktorem použití u vozidla L, v g/km,

MCO2–H,weighted

je hmotnostní emise CO2 vážená faktorem použití u vozidla H, v g/km,

Kind

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo za příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.5.5   Interpolace spotřeby paliva u jednotlivých vozidel

4.5.5.1   Spotřeba paliva jednotlivých vozidel v režimu nabíjení-udržování u vozidel OVC-HEV a NOVC-HEV

Spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování u jednotlivého vozidla se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

FCind,CS,p

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování u jednotlivého vozidla během posuzované doby p podle tabulky A8/6, krok č. 3, v g/km,

FCL,CS,p

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování u vozidla L během doby p podle tabulky A8/6, krok č. 2, v g/km,

FCH,CS,p

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování u vozidla H během doby p podle tabulky A8/6, krok č. 2, v g/km,

Kind,p

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo během doby p,

p

je index jednotlivé doby v rámci příslušného zkušebního cyklu WLTP.

Uvažované doby jsou fáze s nízkou rychlostí, fáze se střední rychlostí, fáze s vysokou rychlostí, fáze s mimořádně vysokou rychlostí a příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.5.5.2   Spotřeba paliva u jednotlivých vozidel v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití u vozidel OVC-HEV

Spotřeba paliva v režimu nabíjení-vybíjení u jednotlivého vozidla se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

FCind,CD

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití u jednotlivého vozidla, v l/100 km,

FCL,CD

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití u vozidla L, v l/100 km,

FCH,CD

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití u vozidla H, v l/100 km,

Kind

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo za příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.5.5.3   Spotřeba paliva u jednotlivých vozidel vážená faktorem použití u vozidel OVC-HEV

Spotřeba paliva vážená faktorem použití u jednotlivého vozidla se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

FCind,weighted

je spotřeba paliva vážená faktorem použití u jednotlivého vozidla, v l/100 km,

FCL,weighted

je spotřeba paliva vážená faktorem použití u vozidla L, v l/100 km,

FCH,weighted

je spotřeba paliva vážená faktorem použití u vozidla H, v l/100 km,

Kind

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo za příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.5.6   Interpolace spotřeby elektrické energie u jednotlivých vozidel

4.5.6.1   Spotřeba elektrické energie u jednotlivých vozidel v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie u vozidel OVC-HEV

Spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie u jednotlivého vozidla se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

ECAC–ind,CD

je spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie u jednotlivého vozidla, ve Wh/km,

ECAC–L,CD

je spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie u vozidla L, ve Wh/km,

ECAC–H,CD

je spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie u vozidla H, ve Wh/km,

Kind

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo za příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.5.6.2   Spotřeba elektrické energie u jednotlivých vozidel vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie u vozidel OVC-HEV

Spotřeba elektrické energie vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie u jednotlivého vozidla se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

ECAC–ind,weighted

je spotřeba elektrické energie vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie u jednotlivého vozidla, ve Wh/km,

ECAC–L,weighted

je spotřeba elektrické energie vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie u vozidla L, ve Wh/km,

ECAC–H,weighted

je spotřeba elektrické energie vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie u vozidla H, ve Wh/km,

Kind

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo za příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.5.6.3   Spotřeba elektrické energie u jednotlivých vozidel u vozidel OVC-HEV a PEV

Spotřeba elektrické energie u jednotlivého vozidla podle bodu 4.3.3 této dílčí přílohy v případě vozidel OVC-HEV a podle podle bodu 4.3.4 této dílčí přílohy v případě vozidel PEV se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

ECind,p

je spotřeba elektrické energie u jednotlivého vozidla během posuzované doby p, ve Wh/km,

ECL,p

je spotřeba elektrické energie u vozidla L během posuzované doby p, ve Wh/km,

ECH,p

je spotřeba elektrické energie u vozidla H během posuzované doby p, ve Wh/km,

Kind,p

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo během doby p,

p

je index jednotlivé doby v rámci příslušného zkušebního cyklu.

Uvažované doby jsou fáze s nízkou rychlostí, fáze se střední rychlostí, fáze s vysokou rychlostí, fáze s mimořádně vysokou rychlostí, příslušný městský zkušební cyklus WLTP a příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.5.7   Interpolace elektrického akčního dosahu u jednotlivých vozidel

4.5.7.1   Elektrický akční dosah na baterii jednotlivých vozidel u vozidel OVC-HEV

Je-li následující kritérium

Formula

kde:

AERL : je elektrický akční dosah na baterii vozidla L během příslušného zkušebního cyklu WLTP, v km,

AERH : je elektrický akční dosah na baterii vozidla H během příslušného zkušebního cyklu WLTP, v km,

RCDA,L : je skutečný akční dosah vozidla L v režimu nabíjení-vybíjení, v km,

RCDA,H : je skutečný akční dosah vozidla H v režimu nabíjení-vybíjení, v km,

splněno, elektrický akční dosah na baterii u jednotlivého vozidla se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

AERind,p

je elektrický akční dosah na baterii u jednotlivého vozidla během posuzované doby p, v km,

AERL,p

je elektrický akční dosah na baterii u vozidla L během posuzované doby p, v km,

AERH,p

je elektrický akční dosah na baterii u vozidla H během posuzované doby p, v km,

Kind,p

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo během doby p,

p

je index jednotlivé doby v rámci příslušného zkušebního cyklu.

Uvažované doby jsou příslušný městský zkušební cyklus WLTP a příslušný zkušební cyklus WLTP.

Pokud kritérium definované v tomto bodě není splněno, AER určený pro vozidlo H lze použít na všechna vozidla v rámci interpolační rodiny.

4.5.7.2   Akční dosah výhradně na elektřinu jednotlivých vozidel u vozidel PEV

Akční dosah výhradně na elektřinu u jednotlivého vozidla se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

PERind,p

je akční dosah výhradně na elektřinu u jednotlivého vozidla během posuzované doby p, v km,

PERL,p

je akční dosah výhradně na elektřinu u vozidla L během posuzované doby p, v km,

PERH,p

je akční dosah výhradně na elektřinu u vozidla H během posuzované doby p, v km,

Kind,p

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo během doby p,

p

je index jednotlivé doby v rámci příslušného zkušebního cyklu.

Uvažované doby jsou fáze s nízkou rychlostí, fáze se střední rychlostí, fáze s vysokou rychlostí, fáze s mimořádně vysokou rychlostí, příslušný městský zkušební cyklus WLTP a příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.5.7.3   Ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii u jednotlivých vozidel u vozidel OVC-HEV

Ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii u jednotlivého vozidla se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

EAERind,p

je ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii u jednotlivého vozidla během posuzované doby p, v km,

EAERL,p

je ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii u vozidla L během posuzované doby p, v km,

EAERH,p

je ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii u vozidla H během posuzované doby p, v km,

Kind,p

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo během doby p,

p

je index jednotlivé doby v rámci příslušného zkušebního cyklu.

Uvažované doby jsou fáze s nízkou rychlostí, fáze se střední rychlostí, fáze s vysokou rychlostí, fáze s mimořádně vysokou rychlostí, příslušný městský zkušební cyklus WLTP a příslušný zkušební cyklus WLTP.


(1)  Vybavení: statický elektroměr.

(2)  Měřič watthodin pro střídavý proud třídy 1 podle normy IEC 62053-21 nebo rovnocenný.

(3)  Podle toho, která z hodnot je větší.

(4)  Frekvence integrace proudu 20 Hz nebo vyšší.

(5)  není parametr pro jednotlivá vozidla

(6)  (p) znamená posuzovanou dobu, což může být fáze, kombinace fází nebo celý cyklus


Dílčí příloha 8

Dodatek 1

Profil stavu nabití systému REESS

1.   Zkušební postupy a profily systému REESS: Vozidla OVC-HEV, zkouška v režimu nabíjení-vybíjení a nabíjení-udržování

1.1

Zkušební postup pro vozidla OVC-HEV podle možnosti 1:

Zkouška typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení bez následné zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování (A8.App1/1)

Obrázek A8.App1/1

Vozidla OVC-HEV, zkouška typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení

Image

1.2

Zkušební postup pro vozidla OVC-HEV podle možnosti 2:

Zkouška typu 1 v režimu nabíjení-udržování bez následné zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení (A8.App1/2)

Obrázek A8.App1/2

Vozidla OVC-HEV, zkouška typu 1 v režimu nabíjení-udržování

Image

1.3

Zkušební postup pro vozidla OVC-HEV podle možnosti 3:

Zkouška typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení s následnou zkouškou typu 1 v režimu nabíjení-udržování (A8.App1/3)

Obrázek A8.App1/3

Vozidla OVC-HEV, zkouška typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení s následnou zkouškou typu 1 v režimu nabíjení-udržování

Image

Image

1.4

Zkušební postup pro vozidla OVC-HEV podle možnosti 4:

Zkouška typu 1 v režimu nabíjení-udržování s následnou zkouškou typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení

Obrázek A8.App1/4

Vozidla OVC-HEV, zkouška typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení s následnou zkouškou typu 1 v režimu nabíjení-udržování

Image

Image

2.   Zkušební postup pro vozidla NOVC-HEV a NOVC-FCHV

Zkouška typu 1 v režimu nabíjení-udržování

Obrázek A8.App1/5

Vozidla NOVC-HEV a NOVC-FCHV, zkouška typu 1 v režimu nabíjení-udržování

Image

3.   Zkušební postupy pro vozidla PEV

3.1   Postup s po sobě následujícími cykly

Obrázek A8.App1/6

Zkušební postup s po sobě následujícími cykly pro vozidla PEV

Image

3.2   Zkrácený zkušební postup

Obrázek A8.App1/7

Postup zkoušky se zkráceným zkušebním postupem pro vozidla PEV

Image


Dílčí příloha 8

Dodatek 2

Korekční postup založený na změně energie systému REESS

Tento dodatek popisuje postup pro korekci hmotnostních emisí CO2 u vozidel NOVC-HEV a OVC-HEV a spotřeby paliv u vozidel NOVC-FCHV při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování jako funkci změny elektrické energie všech systémů REESS.

1.   Obecné požadavky

1.1   Použitelnost tohoto dodatku

1.1.1

Koriguje se spotřeba paliva v jednotlivých fázích u vozidel NOVC-FCHV a hmotnostní emise CO2 v jednotlivých fázích u vozidel NOVC-HEV a OVC-HEV

1.1.2

V případě, že se použije korekce spotřeby paliva u vozidel NOVC-FCHV nebo korekce hmotnostních emisí CO2 u vozidel NOVC-HEV a OVC-HEV naměřených za celý cyklus podle bodu 1.1.3 nebo bodu 1.1.4 tohoto dodatku, pro výpočet změny energie systému REESS v režimu nabíjení-udržování ΔEREESS,CS při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování se použije bod 4.3 této dílčí přílohy. Posuzovaná doba j použitá v bodě 4.3 této dílčí přílohy se stanoví zkouškou typu 1 v režimu nabíjení-udržování.

1.1.3

Korekce se použije, je-li ΔEREESS,CS záporná, což odpovídá vybíjení systému REESS, a korekční kritérium c vypočtené v bodě 1.2 je větší než příslušná přípustná odchylka podle tabulky A8.App2/1.

1.1.4

Korekci je možno vypustit a použít nekorigované hodnoty:

a)

je-li ΔEREESS,CS kladná, což odpovídá nabíjení systému REESS, a korekční kritérium c vypočtené v bodě 1.2 je větší než příslušná přípustná odchylka podle tabulky A8.App2/1;

b)

je-li korekční kritérium c vypočtené v bodě 1.2 menší než příslušná přípustná odchylka podle tabulky A8.App2/1;

(c)

výrobce prokáže schvalovacímu orgánu pomocí měření, že neexistuje souvislost mezi hodnotou ΔEREESS,CS a hmotnostní emisí CO2 v režimu nabíjení-udržování na jedné straně a hodnotou ΔEREESS,CS a spotřebou paliva na druhé straně.

1.2   Korekční kritérium c je poměr mezi absolutní hodnotou změny elektrické energie systému REESS ΔEREESS,CS a energií paliva a vypočítá se takto:

Formula

kde:

ΔEREESS,CS

je změna energie systému REESS v režimu nabíjení-udržování podle bodu 1.1.2 tohoto dodatku, ve Wh,

Efuel,CS

je energetický obsah spotřebovaného paliva v režimu nabíjení-udržování podle bodu 1.2.1 v případě vozidel NOVC-HEV a OVC-HEV a podle bodu 1.2.2 v případě vozidel NOVC-FCHV, ve Wh.

1.2.1   Energie paliva v režimu nabíjení-udržování u vozidel NOVC-HEV a OVC-HEV

Energetický obsah spotřebovaného paliva v režimu nabíjení-udržování u vozidel NOVC-HEV a OVC-HEV se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

Efuel,CS

je energetický obsah spotřebovaného paliva v režimu nabíjení-udržování příslušného zkušebního cyklu WLTP zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování, ve Wh,

HV

je hodnota výhřevnosti podle tabulky A6.App2/1, v kWh/l,

FCCS,nb

je nevyvážená spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování, která není korigována o energetickou bilanci, stanovená podle bodu 6 dílčí přílohy 7 pomocí hodnot emitovaných plynných sloučenin podle tabulky A8/5, krok č. 2, v l/100 km,

dCS

je vzdálenost ujetá za odpovídající příslušný zkušební cyklus WLTP, v km,

10

koeficient převodu na Wh.

2.2.1   Energie paliva v režimu nabíjení-udržování u vozidel NOVC-FCHV

Energetický obsah spotřebovaného paliva v režimu nabíjení-udržování u vozidel NOVC-HEV a OVC-HEV se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

Efuel,CS

je energetický obsah spotřebovaného paliva v režimu nabíjení-udržování příslušného zkušebního cyklu WLTP zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování, ve Wh,

121

je nižší hodnota výhřevnosti vodíku, v MJ/kg,

FCCS,nb

je nevyvážená spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování, která není korigována o energetickou bilanci, stanovená podle tabulky A8/7, krok č. 1, v kg/100 km,

dCS

je vzdálenost ujetá za odpovídající příslušný zkušební cyklus WLTP, v km,

Formula

koeficient převodu na Wh.

Tabulka A8.App2/1

Korekční kritéria

Příslušný zkušební cyklus zkoušky 1 typu

Nízký + střední

Nízký + střední + vysoký

Nízký + střední + vysoký + mimořádně vysoký

Koeficient korekčního kritéria c

0,015

0,01

0,005

2.   Výpočet korekčních koeficientů

2.1   Korekční koeficient hmotnostních emisí CO2 KCO2, korekční koeficient spotřeby paliva Kfuel,FCHV, a rovněž, je-li vyžadován výrobcem, korekční koeficienty pro jednotlivé fáze KCO2,p a Kfuel,FCHV,p se vytvoří na základě příslušných cyklů zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování.

V případě, že za účelem vytvoření korekčního koeficientu hmotnostních emisí CO2 u vozidel NOVC-HEV a OVC-HEV bylo zkoušeno vozidlo H, je možno koeficient použít v rámci interpolační rodiny.

2.2   Korekční koeficienty se stanoví ze souboru zkoušek typu 1 v režimu nabíjení-udržování v souladu s bodem 3 tohoto dodatku. Počet zkoušek provedených výrobcem musí být roven nebo vyšší než pět.

Výrobce může požádat, aby byl stav nabití systému REESS před zkouškou nastaven podle doporučení výrobce, jak je popsáno v bodě 3 tohoto dodatku. Tento postup je možno použít pouze za účelem provedení zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování s opačným znaménkem hodnoty ΔEREESS,CS a se souhlasem schvalovacího orgánu.

Soubor měření musí splňovat tato kritéria:

a)

soubor musí obsahovat nejméně jednu zkoušku s hodnotou ΔEREESS,CS a nejméně jednu zkoušku s hodnotou ΔEREESS,CS. ΔEREESS,CS,n je součet změn elektrické energie ve všech systémech REESS při zkoušce n vypočtený podle bodu 4.3 této dílčí přílohy;

b)

rozdíl mezi hodnotou MCO2,CS naměřenou ve zkoušce s nejvyšší zápornou změnou elektrické energie a ve zkoušce s nejvyšší kladnou změnou elektrické energie musí být vyšší nebo roven 5 g/km. Toto kritérium se nepoužije pro stanovení koeficientu Kfuel,FCHV.

V případě stanovení koeficientu KCO2 je možno požadovaný počet zkoušek snížit na tři, jsou-li kromě kritérií a) a b) splněna i všechna následující kritéria:

c)

rozdíl mezi hodnotou MCO2,CS při dvou po sobě následujících měřeních změny elektrické energie v průběhu zkoušky musí být nižší nebo roven 10 g/km;

d)

kromě požadavku v písmeni b) se výsledek zkoušky s nejvyšší zápornou změnou elektrické energie a výsledek zkoušky s nejvyšší kladnou změnou elektrické energie nesmí nacházet v oblasti vymezené pomocí:

Formula,

kde:

Efuel

je energetický obsah spotřebovaného paliva vypočtený podle bodu 1.2 tohoto dodatku, ve Wh;

e)

rozdíl mezi hodnotou MCO2,CS naměřenou ve zkoušce s nejvyšší zápornou změnou elektrické energie a středovým bodem této hodnoty a rozdíl mezi středovým bodem hodnoty MCO2,CS a hodnotou naměřenou ve zkoušce s nejvyšší kladnou změnou elektrické energie musí být podobný a měl by pokud možno ležet v rozmezí stanoveném v písmeni d).

Korekční koeficienty určené výrobcem musí být před jejich použitím přezkoumány a schváleny schvalovacím orgánem.

Jestliže soubor nejméně pěti zkoušek nesplní kritérium a) nebo kritérium b) nebo obě, musí výrobce schvalovacímu orgánu doložit, proč vozidlo nemůže jedno nebo obě kritéria splnit. Není-li schvalovací orgán s důkazy spokojen, může požadovat provedení dodatečných zkoušek. Jestliže kritéria nejsou splněna ani po dodatečných zkouškách, určí schvalovací orgán konzervativní korekční koeficient založený na výsledcích měření.

2.3   Výpočet korekčních koeficientů Kfuel,FCHV a KCO2

2.3.1   Stanovení korekčního koeficientu spotřeby paliva Kfuel,FCHV

U vozidel NOVC-FCHV se korekční koeficient spotřeby paliva Kfuel,FCHV, který se stanoví na základě projetí souboru zkoušek typu 1 v režimu nabíjení-udržování, definuje pomocí této rovnice:

Formula

kde:

Kfuel,FCHV

je korekční koeficient spotřeby paliva, v (kg/100 km)/(Wh/km),

ECDC,CS,n

je spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-udržování při zkoušce n stanovená na základě vybíjení systému REESS podle níže uvedené rovnice, ve Wh/km,

ECDC,CS,avg

je střední spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-udržování při ncs zkouškách stanovená na základě vybíjení systému REESS podle níže uvedené rovnice, ve Wh/km,

FCCS,nb,n

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování při zkoušce n, která není korigována o energetickou bilanci, podle tabulky A8/7, krok č. 1, v kg/100 km,

FCCS,nb,avg

je aritmetický průměr spotřeby paliva v režimu nabíjení-udržování při ncs zkouškách stanovený na základě spotřeby paliva, která není korigována o energetickou bilanci, podle níže uvedené rovnice, v kg/100 km,

n

je indexové číslo posuzované zkoušky,

ncs

je celkový počet zkoušek,

a:

Formula

a:

Formula

a:

Formula

kde:

ΔEREESS,CS,n

je změna elektrické energie systému REESS v režimu nabíjení-udržování při zkoušce n podle bodu 1.1.2 tohoto dodatku, ve Wh,

dCS,n

je vzdálenost ujetá za odpovídající zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-udržování n, v km.

Korekční koeficient spotřeby paliva se zaokrouhlí na čtyři platné číslice. Statistickou významnost korekčního koeficientu spotřeby paliva zhodnotí schvalovací orgán.

2.3.1.1

Korekční koeficient spotřeby paliva, který byl vytvořen na základě zkoušek za celý příslušný zkušební cyklus WLTP, je povoleno použít ke korekci v každé jednotlivé fázi.

2.3.1.2

Aniž jsou dotčeny požadavky bodu 2.2 tohoto dodatku, na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu je možno vytvořit samostatné korekční koeficienty spotřeby paliva Kfuel,FCHV,p pro každou jednotlivou fázi. V tomto případě musí být v každé jednotlivé fázi splněna stejná kritéria jako kritéria popsaná v bodě 2.2 tohoto dodatku a postup popsaný v bodě 2.3.1 tohoto dodatku se použije na každou jednotlivou fázi pro stanovení korekčního koeficientu specifického pro každou fázi.

2.3.2   Stanovení korekčního koeficientu hmotnostních emisí CO2 KCO2

U vozidel OVC-HEV a NOVC-HEV se korekční koeficient hmotnostních emisí CO2 KCO2, který se stanoví na základě projetí souboru zkoušek typu 1 v režimu nabíjení-udržování, definuje pomocí této rovnice:

Formula

kde:

KCO2

je korekční koeficient hmotnostních emisí CO2, v (g/km)/(Wh/km),

ECDC,CS,n

je spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-udržování při zkoušce n stanovená na základě vybíjení systému REESS v souladu s bodem 2.3.1 tohoto dodatku, ve Wh/km,

ECDC,CS,avg

je aritmetický průměr spotřeby elektrické energie v režimu nabíjení-udržování při ncs zkouškách stanovený na základě vybíjení systému REESS v souladu s bodem 2.3.1 tohoto dodatku, ve Wh/km,

MCO2,CS,nb,n

jsou hmotnostní emise CO2 v režimu nabíjení-udržování při zkoušce n, které nejsou korigovány o energetickou bilanci, vypočtené podle tabulky A8/5, krok č. 2, v g/km,

MCO2,CS,nb,avg

je aritmetický průměr hmotnostních emisí CO2 v režimu nabíjení-udržování při ncs zkouškách stanovený na základě hmotnostních emisí CO2, které nejsou korigovány o energetickou bilanci, podle níže uvedené rovnice, v g/km,

n

je indexové číslo posuzované zkoušky,

ncs

je celkový počet zkoušek,

a:

Formula

Korekční koeficient hmotnostních emisí CO2 se zaokrouhlí na čtyři platné číslice. Statistickou významnost korekčního koeficientu hmotnostních emisí CO2 zhodnotí schvalovací orgán.

2.3.2.1

Korekční koeficient hmotnostních emisí CO2, který byl vytvořen na základě zkoušek za celý příslušný zkušební cyklus WLTP, je povoleno použít ke korekci v každé jednotlivé fázi.

2.3.2.2

Aniž jsou dotčeny požadavky bodu 2.2 tohoto dodatku, na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu je možno vytvořit samostatné korekční koeficienty hmotnostních emisí CO2 KCO2,p pro každou jednotlivou fázi. V tomto případě musí být v každé jednotlivé fázi splněna stejná kritéria jako kritéria popsaná v bodě 2.2 tohoto dodatku a postup popsaný v bodě 2.3.2 tohoto dodatku se použije na každou jednotlivou fázi pro stanovení korekčního koeficientu specifického pro každou fázi.

3.   Zkušební postup pro stanovení korekčních koeficientů

3.1   Vozidla OVC-HEV

U vozidel OVC-HEV musí být k měření všech hodnot, které jsou nezbytné pro stanovení korekčních koeficientů podle bodu 2 tohoto dodatku, použít jeden z následujících postupů zkoušek podle obrázku A8.App2/1.

Obrázek A8.App2/1

Postupy zkoušek pro vozidla OVC-HEV

Image

3.1.1   Postup zkoušky podle možnosti 1

3.1.1.1   Stabilizace a odstavení

Stabilizace a odstavení vozidla se provede v souladu s bodem 2.1 dodatku 4 této dílčí přílohy.

3.1.1.2   Seřízení systémů REESS

Před zkušebním postupem podle bodu 3.1.1. může výrobce seřídit systémy REESS. Výrobce musí doložit, že jsou splněny požadavky pro začátek zkoušky podle bodu 3.1.1.3.

3.1.1.3   Zkušební postup

3.1.1.3.1

Zvolí se řidičem volitelný režim pro příslušný zkušební cyklus WLTP podle bodu 3 dodatku 6 této dílčí přílohy.

3.1.1.3.2

Za účelem zkoušení se musí projet příslušný zkušební cyklus WLTP v souladu s bodem 1.4.2 této dílčí přílohy.

3.1.1.3.3

Není-li v tomto dodatku stanoveno jinak, vozidla jsou zkoušena v souladu se zkušebním postupem pro zkoušku typu 1 popsaným v dílčí příloze 6.

3.1.1.3.4

K získání souboru příslušných zkušebních cyklů WLTP požadovaných pro stanovení korekčních koeficientů může po zkoušce následovat několik po sobě následujících postupů vyžadovaných podle bodu 2.2 tohoto dodatku, sestávajících z bodů 3.1.1.1 až 3.1.1.3 tohoto dodatku.

3.1.2   Postup zkoušky podle možnosti 2

3.1.2.1   Stabilizace

Vozidlo se stabilizuje podle bodu 2.1.1 nebo bodu 2.1.2 dodatku 4 této dílčí přílohy.

3.1.2.2   Seřízení systémů REESS

Po stabilizaci se vypustí odstavení podle bodu 2.1.3 dodatku 4 této dílčí přílohy a přerušení, během něhož je povoleno seřídit systémy REESS, smí trvat nejvýše 60 minut. Podobné přerušení se použije před každou zkouškou. Ihned po skončení tohoto přerušení se použijí požadavky bodu 3.1.2.3 tohoto dodatku.

Na žádost výrobce může být před seřízením systémů REESS proveden dodatečný postup zahřátí motoru s cílem zajistit podobné počáteční podmínky pro stanovení korekčního koeficientu. Jestliže výrobce požádá o tento dodatečný postup zahřátí, musí se stejný postup zahřátí použít v rámci postupu zkoušky opakovaně.

3.1.2.3   Zkušební postup

3.1.2.3.1

Zvolí se řidičem volitelný režim pro příslušný zkušební cyklus WLTP podle bodu 3 dodatku 6 této dílčí přílohy.

3.1.2.3.2

Za účelem zkoušení se musí projet příslušný zkušební cyklus WLTP v souladu s bodem 1.4.2 této dílčí přílohy.

3.1.2.3.3

Není-li v tomto dodatku stanoveno jinak, jsou vozidla zkoušena v souladu se zkušebním postupem pro zkoušku typu 1 popsaným v dílčí příloze 6.

3.1.2.3.4

K získání souboru příslušných zkušebních cyklů WLTP, které jsou požadovány pro stanovení korekčních koeficientů, může po zkoušce následovat několik po sobě následujících postupů vyžadovaných podle bodu 2.2 tohoto dodatku, sestávajících z bodů 3.1.2.2 a 3.1.2.3 tohoto dodatku.

3.2   Vozidla NOVC-HEV a NOVC-FCHV

U vozidel NOVC-HEV a NOVC-FCHV musí být k měření všech hodnot, které jsou nezbytné pro stanovení korekčních koeficientů podle bodu 2 tohoto dodatku, použit jeden z následujících postupů zkoušek podle obrázku A8.App2/2.

Obrázek A8.App2/2

Postupy zkoušek pro vozidla NOVC-HEV a NOVC-FCHV

Image

3.2.1   Postup zkoušky podle možnosti 1

3.2.1.1   Stabilizace a odstavení

Zkušební vozidlo se stabilizuje a odstaví v souladu s bodem 3.3.1 této dílčí přílohy.

3.2.1.2   Seřízení systémů REESS

Před zkušebním postupem podle bodu 3.2.1.3 může výrobce seřídit systémy REESS. Výrobce musí doložit, že jsou splněny požadavky pro začátek zkoušky podle bodu 3.2.1.3.

3.2.1.3   Zkušební postup

3.2.1.3.1

Zvolí se řidičem volitelný režim podle podle bodu 3 dodatku 6 této dílčí přílohy.

3.2.1.3.2

Za účelem zkoušení se musí projet příslušný zkušební cyklus WLTP v souladu s bodem 1.4.2 této dílčí přílohy.

3.2.1.3.3

Není-li v tomto dodatku stanoveno jinak, vozidlo je zkoušeno v souladu se zkušebním postupem pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-udržování popsaným v dílčí příloze 6.

3.2.1.3.4

K získání souboru příslušných zkušebních cyklů WLTP, které jsou požadovány pro stanovení korekčních koeficientů, může po zkoušce následovat několik po sobě následujících postupů vyžadovaných podle bodu 2.2 tohoto dodatku, sestávajících z bodů 3.2.1.1 až 3.2.1.3 tohoto dodatku.

3.2.2   Postup zkoušky podle možnosti 2

3.2.2.1   Stabilizace

Zkušební vozidlo se stabilizuje v souladu s bodem 3.3.1.1 této dílčí přílohy.

3.2.2.2   Seřízení systémů REESS

Po stabilizaci se vypustí odstavení podle bodu 3.3.1.2 této dílčí přílohy a přerušení, během něhož je povoleno seřídit systémy REESS, smí trvat nejvýše 60 minut. Podobné přerušení se použije před každou zkouškou. Ihned po konci tohoto přerušení se použijí požadavky bodu 3.2.2.3 tohoto dodatku.

Na žádost výrobce může být před seřízením systémů REESS proveden dodatečný postup zahřátí motoru s cílem zajistit podobné počáteční podmínky pro stanovení korekčního koeficientu., Jestliže výrobce požádá o tento dodatečný postup zahřátí, musí se stejný postup zahřátí použít v rámci postupu zkoušky opakovaně.

3.2.2.3   Zkušební postup

3.2.2.3.1

Zvolí se řidičem volitelný režim pro příslušný zkušební cyklus WLTP podle bodu 3 dodatku 6 této dílčí přílohy.

3.2.2.3.2

Za účelem zkoušení se musí projet příslušný zkušební cyklus WLTP v souladu s bodem 1.4.2 této dílčí přílohy.

3.2.2.3.3

Není-li v tomto dodatku stanoveno jinak, vozidlo je zkoušeno v souladu se zkušebním postupem pro zkoušku typu 1 popsaným v dílčí příloze 6.

3.2.2.3.4

K získání souboru příslušných zkušebních cyklů WLTP, které jsou požadovány pro stanovení korekčních koeficientů, může po zkoušce následovat několik po sobě následujících postupů vyžadovaných podle bodu 2.2 tohoto dodatku, sestávajících z bodů 3.2.2.2 a 3.2.2.3 tohoto dodatku.


Dílčí příloha 8

Dodatek 3

Stanovení proudu systému REESS a napětí systému REESS u vozidel NOVC-HEV, OVC-HEV, PEV a NOVC-FCHV

1.   Úvod

1.1

Tento dodatek stanoví metodu a požadované přístrojové vybavení ke stanovení proudu systému REESS a napětí systému REESS u vozidel NOVC-HEV, OVC-HEV, PEV a NOVC-FCHV.

1.2

Měření proudu systému REESS a měření napětí systému REESS začíná ve stejnou dobu, kdy začíná zkouška, a končí ihned poté, kdy vozidlo dokončí zkoušku.

1.3

Proud systému REESS a napětí systému REESS se stanoví v každé fázi.

1.4

Seznam přístrojového vybavení používaného výrobcem k měření napětí a proudu v systému REESS (včetně výrobce přístroje, čísla modelu, sériového čísla, data poslední kalibrace (připadá-li v úvahu)) během:

a)

zkoušky typu 1 podle bodu 3 této dílčí přílohy;

b)

postupu pro stanovení korekčních koeficientů podle dodatku 2 této dílčí přílohy (připadá-li v úvahu);

c)

zkoušky ATCT specifikované v dílčí příloze 6a

se musí předložit schvalovacímu orgánu.

2.   Proud systému REESS

Vybíjení systému REESS se považuje za záporný proud.

2.1   Externí měření proudu systému REESS

2.1.1

Proud(y) systému REESS se měří během zkoušky pomocí proudového snímače čelisťového nebo uzavřeného typu. Systém pro měření proudu musí splňovat požadavky specifikované v tabulce A8/1 této dílčí přílohy. Proudový snímač (proudové snímače) musí být schopen (schopny) zachytit maximální proud při spuštění motoru a při teplotních podmínkách v bodě měření.

2.1.2

Proudové snímače se montují do kteréhokoli ze systémů REESS na jeden z kabelů připojených přímo k systému REESS a musí obsáhnout celkový proud v systému REESS.

V případě stíněných drátů se musí použít vhodné metody ve shodě se schvalovacím orgánem.

Aby bylo možné proud systému REESS snadno změřit externím měřicím vybavením, měl by výrobce vytvořit na vozidle vhodné, bezpečné a přístupné propojovací body. Není-li to proveditelné, výrobce je povinen být schvalovacímu orgánu nápomocen při připojení proudového snímače na jeden z kabelů připojených přímo k systému REESS způsobem popsaným v tomto bodě výše.

2.1.3

Výstupy z proudového snímače se odebírají při frekvenci nejméně 20 Hz. Měřený proud se integruje v čase a vynáší v měřených hodnotách Q vyjadřovaných v ampérhodinách Ah. Integraci je možno provádět v systému pro měření proudu.

2.2   Údaje palubních přístrojů vozidla o proudu systému REESS

Alternativně k bodu 2.1 tohoto dodatku může výrobce použít údaje z měření proudu palubními přístroji. Schvalovacímu orgánu musí být prokázána přesnost těchto údajů.

3.   Napětí systému REESS

3.1   Externí měření napětí systému REESS

V průběhu zkoušek popsaných v bodě 3 této dílčí přílohy se napětí systému REESS měří při dodržení požadavků na vybavení a přesnost stanovených v bodě 1.1 této dílčí přílohy. Aby bylo možné napětí systému REESS změřit externím měřicím vybavením, je výrobce schvalovacímu orgánu nápomocen vytvořením bodů pro měření napětí systému REESS.

3.2   Jmenovité napětí systému REESS

U vozidel NOVC-HEV, NOVC-FCHV a OVC-HEV je možno namísto naměřeného napětí systému REESS podle bodu 3.1 tohoto dodatku použít jmenovité napětí systému REESS určené podle normy DIN EN 60050-482.

3.3   Údaje palubních přístrojů vozidla o napětí systému REESS

Alternativně k bodům 3.1 a 3.2 tohoto dodatku může výrobce použít údaje z měření napětí palubními přístroji. Schvalovacímu orgánu musí být prokázána přesnost těchto údajů.


Dílčí příloha 8

Dodatek 4

Stabilizace, odstavení a podmínky nabíjení systému REESS u vozidel PEV a OVC-HEV

1.   Tento dodatek popisuje zkušební postup pro stabilizaci systému REESS a spalovacího motoru za účelem:

a)

měření elektrického akčního dosahu, nabíjení-vybíjení a nabíjení-udržování při zkoušení vozidel OVC-HEV; a

b)

měření elektrického akčního dosahu, jakož i měření spotřeby elektrické energie při zkoušení vozidel PEV.

2.   Stabilizace a odstavení vozidel OVC-HEV

2.1   Stabilizace a odstavení, jestliže zkušební postup začíná zkouškou v režimu nabíjení-udržování

2.1.1

Ke stabilizaci spalovacího motoru musí vozidlo projet nejméně jeden celý příslušný zkušební cyklus WLTP. V průběhu každého projetého stabilizačního cyklu se určí stav nabití systému REESS. Stabilizace se zastaví na konci příslušného zkušebního cyklu WLTP, během něhož je splněno kritérium pro přerušení postupu podle bodu 3.2.4.5 této dílčí přílohy.

2.1.2

Alternativně k bodu 2.1.1 tohoto dodatku je možno na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu stav nabití systému REESS pro účely zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování nastavit podle doporučením výrobce, aby se provedla zkouška za provozu v režimu nabíjení-udržování.

V takovém případě se použije postup stabilizace, jako je postup používaný u konvenčních vozidel popsaný v bodě 1.2.6 dílčí přílohy 6.

2.1.3

Odstavení vozidla se provede v souladu s bodem 1.2.7 dílčí přílohy 6.

2.2   Stabilizace a odstavení, jestliže zkušební postup začíná zkouškou v režimu nabíjení-vybíjení

2.2.1   Vozidla OVC-HEV projedou nejméně jeden celý příslušný zkušební cyklus WLTP. V průběhu každého projetého stabilizačního cyklu se určí stav nabití systému REESS. Stabilizace se zastaví na konci příslušného zkušebního cyklu WLTP, během něhož je splněno kritérium pro přerušení postupu podle bodu 3.2.4.5 této dílčí přílohy.

2.2.2.   Odstavení vozidla se provede v souladu s bodem 1.2.7 dílčí přílohy 6. U vozidel, která se stabilizují za účelem zkoušky typu 1, se nepoužije uměle vyvolané vychladnutí. Během odstavení se systém REESS nabije běžným postupem nabíjení definovaným v bodě 2.2.3 tohoto dodatku.

2.2.3   Použití běžného nabíjení

2.2.3.1   Systém REESS se nabíjí při teplotě okolí specifikované v bodě 1.2.2.2.2 dílčí přílohy 6 buď:

a)

palubním nabíječem, pokud je namontován, anebo

b)

externím nabíječem podle doporučení výrobce a s využitím nabíjecího postupu předepsaného pro běžné nabíjení.

Postupy uvedené v tomto bodě vylučují všechny druhy zvláštního nabíjení, které lze spustit automaticky nebo ručně, např. vyrovnávací nabíjení nebo servisní nabíjení. Výrobce musí prohlásit, že během zkoušky nedošlo ke zvláštnímu postupu nabíjení.

2.2.3.2   Kritérium pro konec nabíjení

Kritérium pro konec nabíjení je splněno, jestliže palubní nebo vnější přístroje vykazují, že systém REESS je plně nabitý.

3.   Stabilizace vozidel PEV

3.1   Počáteční nabíjení systému REESS

Počáteční nabíjení REESS sestává z vybití REESS a použití běžného nabíjení.

3.1.1   Vybíjení systému REESS

Postup vybíjení se provede podle doporučení výrobce. Výrobce zaručí, že systém REESS je plně vybitý do té míry, jakou postup vybíjení umožňuje.

3.1.2   Použití běžného nabíjení

Systém REESS se nabije v souladu s bodem 2.2.3.1 tohoto dodatku.


Dílčí příloha 8

Dodatek 5

Faktory použití (UF) pro vozidla OVC-HEV

1.

Faktory použití (UF) jsou poměrné hodnoty vycházející ze statistiky jízdy a z akčních dosahů dosažených v režimu nabíjení-vybíjení a v režimu nabíjení-udržování u vozidel OVC-HEV a používají se pro vážení emisí, emisí CO2 a spotřeby paliva.

Databáze používaná pro vypočítání faktorů použití uvedená v bodě 2 vycházela především z charakteristik použití (např. používání, denní ujetá vzdálenost, podíl různých tříd vozidel) konvenčních vozidel. UF a frekvence nabíjení bude nezbytné znovu zhodnotit prostřednictvím studie mezi zákazníky, jakmile bude na evropském trhu v použití významný počet vozidel OVC-HEV.

2.

Pro výpočet faktoru použití (UF) specifického pro každou fázi se použije tato rovnice:

Formula

kde:

UFi

faktor použití pro fázi (i),

di

vzdálenost ujetá do konce fáze (i), v km,

Cj

j-tý koeficient (viz tabulka A8.App5/1),

dn

normalizovaná vzdálenost (viz tabulka A8.App5/1),

k

počet výrazů a koeficientů v exponentu (viz tabulka A8.App5/1),

i

číslo posuzované fáze,

j

číslo posuzovaného výrazu/koeficientu,

Formula

součet vypočtených faktorů použití do fáze (i–1).

Křivka, která je založena na následujících parametrech uvedených v tabulce A8.App5/1, je platná od 0 km do normalizované vzdálenosti dn , kde UF konverguje k 1,0 (jak je patrné na obrázku A8/App5/1).

Tabulka A8.App5/1

Parametry, které se mají použít v rovnici y

C1

26,25

C2

–38,94

C3

– 631,05

C4

5 964,83

C5

–25 094,60

C6

60 380,21

C7

–87 517,16

C8

75 513,77

C9

–35 748,77

C10

7 154,94

dn[km]

800

k

10

Křivka zobrazená níže v obrázku A8/App5/1 je uvedena pouze pro ilustraci. Není součástí znění právního předpisu.

Obrázek A8.App5/1

Křivka faktorů použití založená na parametru rovnice uvedeném v tabulce A8.App5/1

Image


Dílčí příloha 8

Dodatek 6

Volba řidičem volitelného režimu

1.   Obecný požadavek

1.1

Výrobce zvolí řidičem volitelný režim pro zkušební postup pro zkoušku typu 1 v souladu s body 2 až 4 tohoto dodatku, který umožní vozidlu absolvovat posuzovaný zkušební cyklus v rámci přípustných odchylek od rychlostní křivky podle bodu 1.2.6.6 dílčí přílohy 6.

1.2

Výrobce doloží schvalovacímu orgánu:

a)

dostupnost primárního režimu za posuzovaného režimu provozu;

b)

maximální rychlost posuzovaného vozidla;

a na vyžádání:

c)

nejlepší a nejhorší režim zjištěný podle poznatků o spotřebě paliva a případně o hmotnostních emisích CO2 při všech režimech (viz dílčí příloha 6, bod 1.2.6.5.2.4);

d)

režim s nejvyšší spotřebou elektrické energie;

e)

energetickou náročnost cyklu (podle bodu 5 dílčí přílohy 7, kde se cílová rychlost nahradí skutečnou rychlostí).

1.3

Specializované řidičem volitelné režimy, jako je „horský režim“ nebo „režim údržby“, které nejsou určeny pro běžný denní provoz, ale pouze pro zvláštní omezené účely, se neposuzují.

2.   Vozidlo OVC-HEV vybavené řidičem volitelným režimem za provozu v režimu nabíjení-vybíjení

U vozidel vybavených řidičem volitelným režimem se zvolí režim pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení v souladu s těmito podmínkami.

Volbu režimu podle bodu 2 tohoto dodatku ilustruje vývojový diagram na obrázku A8.App6/1 tohoto dodatku.

2.1

Jestliže existuje primární režim, který vozidlu umožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-vybíjení, zvolí se tento režim.

2.2

Pokud žádný primární režim neexistuje nebo pokud primární režim existuje, ale tento režim vozidlu neumožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-vybíjení, zvolí se pro zkoušku režim v souladu s těmito podmínkami:

a)

jestliže existuje pouze jeden režim, který vozidlu umožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-vybíjení, zvolí se tento režim;

b)

jestliže několik režimů umožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-vybíjení, zvolí se z nich režim s nejvyšší spotřebou elektrické energie.

2.3

Jestliže neexistuje žádný režim podle bodu 2.1 a bodu 2.2 tohoto dodatku, který vozidlu umožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus, referenční zkušební cyklus se upraví v souladu s bodem 9 dílčí přílohy 1:

a)

jestliže existuje primární režim, který vozidlu umožňuje absolvovat upravený referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-vybíjení, zvolí se tento režim;

b)

pokud žádný primární režim neexistuje, ale existují jiné režimy, které vozidlu umožňují absolvovat upravený referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-vybíjení, zvolí se režim s nejvyšší spotřebou elektrické energie;

c)

jestliže neexistuje žádný režim, který vozidlu umožňuje absolvovat upravený referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-vybíjení, určí se režim nebo režimy s nejvyšší energetickou náročností cyklu a z nich se zvolí režim s nejvyšší spotřebou elektrické energie.

Obrázek A8.App6/1

Volba řidičem volitelného režimu u vozidel OVC-HEV za provozu v režimu nabíjení-vybíjení

Image

3.   Vozidla OVC-HEV, NOVC-HEV a NOVC-FCHV vybavená řidičem volitelným režimem za provozu v režimu nabíjení-udržování

U vozidel vybavených řidičem volitelným režimem se zvolí režim pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-udržování v souladu s těmito podmínkami.

Volbu režimu podle bodu 3 tohoto dodatku ilustruje vývojový diagram na obrázku A8.App6/2.

3.1

Jestliže existuje primární režim, který vozidlu umožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-udržování, zvolí se tento režim.

3.2

Pokud žádný primární režim neexistuje nebo pokud primární režim existuje, ale tento režim vozidlu neumožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-udržování, zvolí se pro zkoušku režim v souladu s těmito podmínkami:

a)

jestliže existuje pouze jeden režim, který vozidlu umožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-udržování, zvolí se tento režim;

b)

jestliže několik režimů umožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-udržování, je na výrobci, aby buď zvolil nejhorší režim, nebo aby zvolil nejlepší režim i nejhorší režim a z výsledků zkoušek určil aritmetický průměr.

3.3

Jestliže neexistuje žádný režim podle bodu 3.1 a bodu 3.2 tohoto dodatku, který vozidlu umožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus, referenční zkušební cyklus se upraví v souladu s bodem 9 dílčí přílohy 1:

a)

jestliže existuje primární režim, který vozidlu umožňuje absolvovat upravený referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-udržování, zvolí se tento režim;

b)

pokud žádný primární režim neexistuje, ale existují jiné režimy, které vozidlu umožňují absolvovat upravený referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-udržování, zvolí se nejhorší z těchto režimů;

c)

jestliže neexistuje žádný režim, který vozidlu umožňuje absolvovat upravený referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-udržování, určí se režim nebo režimy s nejvyšší energetickou náročností cyklu a z nich se zvolí nejhorší režim.

Obrázek A8.App6/2

Volba řidičem volitelného režimu u vozidel OVC-HEV, NOVC-HEV a NOVC-FCHV za provozu v režimu nabíjení-udržování

Image

4.   Vozidla PEV vybavená řidičem volitelným režimem

U vozidel vybavených řidičem volitelným režimem se zvolí režim pro zkoušku v souladu s těmito podmínkami.

Volbu režimu podle bodu 3 tohoto dodatku ilustruje vývojový diagram na obrázku A8.App6/3.

4.1

Jestliže existuje primární režim, který vozidlu umožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus, zvolí se tento režim.

4.2

Pokud žádný primární režim neexistuje nebo pokud primární režim existuje, ale tento režim vozidlu neumožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus, zvolí se pro zkoušku režim v souladu s těmito podmínkami:

a)

jestliže existuje pouze jeden režim, který vozidlu umožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus, zvolí se tento režim;

b)

jestliže několik režimů umožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus, zvolí se z nich režim s nejvyšší spotřebou elektrické energie.

4.3

Jestliže neexistuje žádný režim podle bodu 4.1 a bodu 4.2 tohoto dodatku, který vozidlu umožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus, referenční zkušební cyklus se upraví v souladu s bodem 9 dílčí přílohy 1. Výsledný zkušební cyklus se označí jako příslušný zkušební cyklus WLTP:

a)

jestliže existuje primární režim, který vozidlu umožňuje absolvovat upravený referenční zkušební cyklus, zvolí se tento režim;

b)

pokud žádný primární režim neexistuje, ale existují jiné režimy, které vozidlu umožňují absolvovat upravený referenční zkušební cyklus, zvolí se z nich režim s nejvyšší spotřebou elektrické energie;

c)

jestliže neexistuje žádný režim, který vozidlu umožňuje absolvovat upravený referenční zkušební cyklus, určí se režim nebo režimy s nejvyšší energetickou náročností cyklu a z nich se zvolí režim s nejvyšší spotřebou elektrické energie.

Obrázek A8.App6/3

Volba řidičem volitelného režimu u vozidel PEV

Image

Dílčí příloha 8

Dodatek 7

Měření spotřeby paliva u hybridních vozidel s palivovými články na stlačený vodík

1.   Obecné požadavky

1.1

Spotřeba paliva se měří s použitím gravimetrické metody v souladu s bodem 2 tohoto dodatku.

Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu je možno spotřebu paliva měřit buď tlakovou metodou, nebo průtokovou metodou. V tomto případě výrobce dodá technické podklady dokazující, že daná metoda poskytuje rovnocenné výsledky. Tlaková a průtoková metoda jsou popsány v normě ISO 23828.

2.   Gravimetrická metoda

Spotřeba paliva se vypočítá podle měření hmotnosti palivové nádrže před zkouškou a po zkoušce.

2.1.   Vybavení a nastavení

2.1.1.   Příklad přístrojového vybavení je uveden na obrázku A8.App7/1. K měření spotřeby paliva se použije jedna nebo více externích nádrží. Externí nádrž(e) se připojí k palivovému potrubí vozidla mezi původní palivovou nádrž a systém palivových článků.

2.1.2   Ke stabilizaci je možno použít původně instalovanou nádrž nebo externí zdroj vodíku.

2.1.3   Plnicí tlak se upraví podle doporučení výrobce.

2.1.4   Rozdíl v tlacích při dodávce plynu v potrubích se při spuštění potrubí minimalizuje.

V případě, že se očekává vliv rozdílných tlaků, výrobce a schvalovací orgán se dohodnou, zda je nutná korekce, či nikoli.

2.1.5.   Přesné váhy

2.1.5.1

Přesné váhy používané pro měření spotřeby paliva musí splňovat specifikaci uvedenou v tabulce A8.App7/1.

Tabulka A8.App7/1

Kritéria pro ověřování analytických vah

Měření

Rozlišení (rozlišitelnost)

Preciznost (opakovatelnost)

Přesné váhy

nejvýše 0,1 g

nejvýše 0,02 (1)

2.1.5.2

Přesné váhy se kalibrují podle specifikací poskytnutých výrobcem vah nebo alespoň tak často, jak je uvedeno v tabulce A8.App7/2.

Tabulka A8.App7/2

Intervaly kalibrace měřidel

Kontroly měřidel

Interval

Preciznost (opakovatelnost)

Ročně a při větší údržbě

2.1.5.3

Musí být zajištěny vhodné prostředky ke snížení účinků vibrace a konvekce, např. antivibrační stůl nebo zábrana proti větru.

Obrázek A8.App7/1

Příklad přístrojového vybavení

Image

kde:

1

je externí přívod paliva pro stabilizaci,

2

je regulátor tlaku,

3

je původní nádrž

4

je systém palivových článků,

5

jsou přesné váhy,

6

je (jsou) externí nádrž(e) pro měření spotřeby paliva,

2.2.   Zkušební postup

2.2.1

Před zkouškou se změří hmotnost externí nádrže.

2.2.2.

Externí nádrž se připojí k palivovému potrubí vozidla, jak je znázorněno na obrázku A8.App7/1.

2.2.3.

Provede se zkouška doplněním paliva z externí nádrže.

2.2.4

Externí nádrž se odpojí od potrubí.

2.2.5

Změří se hmotnost externí nádrže po zkoušce.

2.2.6

Nevyvážená spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování FCCS,nb z naměřené hmotnosti před zkouškou a po zkoušce se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

FCCS,nb

je nevyvážená spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování naměřená v průběhu zkoušky, v kg/100 km,

g1

je hmotnost nádrže na začátku zkoušky, v kg,

g2

je hmotnost nádrže na konci zkoušky, v kg,

d

je ujetá vzdálenost během zkoušky, v km.

FCCS,nb,p


(1)  Spotřeba paliva (stav nabití REESS = 0) během zkoušky, hmotnostní, směrodatná odchylka.


Dílčí příloha 9

Určení rovnocennosti systémů

1.   Obecné požadavky

Na žádost výrobce může schvalovací orgán schválit jiné metody měření, pokud poskytují rovnocenné výsledky v souladu s bodem 1.1 této dílčí přílohy. Schvalovacímu orgánu musí být prokázána rovnocennost uvažovaných metod.

1.1   Rozhodnutí o rovnocennosti

Uvažovaná metoda se považuje za rovnocennou, jestliže její přesnost a preciznost je stejná nebo vyšší než přesnost a preciznost referenční metody.

1.2   Stanovení rovnocennosti

Stanovení rovnocennosti metod musí být založeno na korelační studii, která se provede mezi uvažovanou a referenční metodou. Metody, které se použijí při korelačních zkouškách, podléhají schválení ze strany schvalovacího orgánu.

Hlavní zásady pro stanovení přesnosti a preciznosti uvažované a referenční metody musí vycházet z pokynů uvedených v normě ISO 5725 části 6 příloze 8 „Porovnání alternativních metod měření“.

1.3   Požadavky na provádění

Vyhrazeno


© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU