(EU) 2017/969Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/969 ze dne 8. června 2017, kterým se ukládají konečná vyrovnávací cla na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Čínské lidové republiky a kterým se mění prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/649, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Čínské lidové republiky

Publikováno: Úř. věst. L 146, 9.6.2017, s. 17-128 Druh předpisu: Prováděcí nařízení
Přijato: 8. června 2017 Autor předpisu: Evropská komise
Platnost od: 10. června 2017 Nabývá účinnosti: 10. června 2017
Platnost předpisu: Zrušen předpisem (EU) 2016/1037 Pozbývá platnosti: 10. června 2022
Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2017/969

ze dne 8. června 2017,

kterým se ukládají konečná vyrovnávací cla na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Čínské lidové republiky a kterým se mění prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/649, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Čínské lidové republiky

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (dále jen „základní nařízení“) (1), a zejména na článek 15 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

1.   POSTUP

1.1.   Zahájení šetření

(1)

Evropská komise (dále jen „Komise“) zahájila dne 13. května 2016 antisubvenční šetření dovozu určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“ nebo „dotčená země“) do Unie. Zahájení šetření bylo založeno na článku 10 nařízení Rady (ES) č. 597/2009 ze dne 11. června 2009 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (2). V Úředním věstníku Evropské unie uveřejnila Komise příslušné oznámení (dále jen „oznámení o zahájení šetření“) (3).

(2)

Komise toto šetření zahájila na základě podnětu, který podalo dne 31. března 2016 Evropské sdružení oceli (dále jen „Eurofer“ nebo „žadatel“) jménem výrobců v Unii představujících více než 90 % celkové výroby určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli (dále jen „PVT“) v Unii. Podnět obsahoval důkazy o subvencování a výsledné hrozbě újmy, které byly dostatečné k zahájení šetření.

(3)

Před zahájením antisubvenčního šetření oznámila Komise vládě ČLR (dále jen „čínská vláda“) (4), že obdržela řádně doložený podnět, a vyzvala čínskou vládu ke konzultacím v souladu s čl. 10 odst. 7 základního nařízení. Čínská vláda nabídku konzultací přijala a konzultace se uskutečnily dne 11. května 2016. V průběhu konzultací byly připomínky předložené čínskou vládou náležitě zohledněny. Nebylo však dosaženo oboustranně přijatelného řešení.

(4)

Několik měsíců před zahájením současného šetření zahájila Komise dne 13. února 2016 (5) antidumpingové šetření týkající se dovozu téhož výrobku pocházejícího z ČLR (dále jen „paralelní antidumpingové šetření“).

(5)

Krátce po zahájení současného šetření zahájila Komise dne 7. července 2016 (6) rovněž antidumpingové šetření týkající se dovozu téhož výrobku pocházejícího z Brazílie, Íránu, Ruska, Srbska a Ukrajiny.

(6)

Dne 5. dubna 2017 uložila Komise konečné antidumpingové clo na dovoz téhož výrobku pocházejícího z ČLR (7) (dále jen „antidumpingové nařízení“). Analýzy újmy, příčinných souvislostí a zájmu Unie provedené v rámci současného antisubvenčního šetření a paralelního antidumpingového šetření jsou podobné, neboť definice výrobního odvětví Unie, reprezentativní výrobci v Unii a období šetření jsou v obou šetřeních stejné. Tyto analýzy byly aktualizovány a doplněny, aby se zohlednily všechny prvky faktické povahy zjištěné v současném šetření.

1.1.1.   Připomínky vznesené po zahájení šetření

(7)

Čínská vláda tvrdila, že podání antidumpingového podnětu s ohledem na tentýž výrobek z pěti zemí, který byl založen na existenci podstatné újmy, během doby kratší než dva měsíce od podání stávajícího podnětu založeného na hrozbě újmy vyvolává závažné otázky ohledně toho, zda mělo být stávající antisubvenční šetření zahajováno.

(8)

Komise konstatovala, že antisubvenční případ týkající se ČLR a antidumpingový případ týkající se téhož výrobku pocházejícího z pěti jiných zemí jsou dvě odlišná šetření, která musí být posuzována zvlášť. Za prvé se u těchto dvou případů liší období šetření, která se překrývají pouze částečně (druhá polovina roku 2015). Za druhé se antisubvenční podnět zakládal na hrozbě újmy pro výrobní odvětví Unie, zatímco následný antidumpingový podnět se zakládal na existenci újmy působené výrobnímu odvětví Unie. V tomto ohledu Komise připomněla, že stanovení dumpingu a újmy se provádí na základě období šetření vymezeného v souladu s příslušnými právními ustanoveními a oznámeného v oznámení o zahájení šetření v obou těchto případech. Kromě toho, a aniž jsou dotčeny výsledky probíhajícího antidumpingového šetření týkajícího se ostatních pěti zemí, z 549. až 551. bodu odůvodnění vyplývá, že dostatečné důkazy, které byly k dispozici v době zahájení šetření, nebyly vyvráceny důkazy zjištěnými v průběhu šetření.

(9)

Komise tedy toto tvrzení odmítla jako nepodložené.

(10)

Čínská vláda rovněž tvrdila, že šetření by mělo být ukončeno, protože podnět nesplnil požadavky na důkazy stanovené v čl. 11 odst. 2 a 3 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a v čl. 10 odst. 2 základního nařízení. Podle čínské vlády nebyly k dispozici dostatečné důkazy o napadnutelných subvencích, újmě a příčinné souvislosti mezi dovozem subvencovaných výrobků a újmou.

(11)

Důkazy předložené v podnětu tvořily informace, které byly žadateli rozumně dostupné. Ve fázi zahájení šetření byly rovněž dostatečné k prokázání toho, že údajné subvence jsou napadnutelné, pokud jde o jejich existenci, výši a povahu. Podnět rovněž obsahoval dostatečné důkazy o tom, že existovala hrozba újmy pro výrobní odvětví Unie způsobená dovozem subvencovaných výrobků. Podnět tvoří 166 stran, na nichž jsou popsány důkazy obsažené ve 117 přílohách. Pokud jde o to, že čínská vláda poukázala na nedostatky týkající se správnosti a přiměřenosti podnětu, Komise tyto nedostatky zkoumala během šetření, ale nezjistila žádný důvod k vyloučení jakýchkoli tvrzení prima facie, pokud jde o existenci a rozsah subvencování při zahájení šetření.

(12)

Po poskytnutí informací čínská vláda zopakovala své tvrzení, ale neposkytla žádné doplňující důvody na jeho podporu. Komise proto setrvává na svém stanovisku, jak je uvedeno v předchozím bodě odůvodnění.

1.2.   Období šetření a posuzované období

(13)

Šetření subvencování a újmy zahrnovalo období od 1. ledna 2015 do 31. prosince 2015 (dále jen „období šetření“ nebo „OŠ“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2015 (dále jen „posuzované období“), jakož i veškerého významného vývoje, k němuž došlo po období šetření.

1.3.   Zúčastněné strany

(14)

V oznámení o zahájení šetření vyzvala Komise zúčastněné strany, aby se jí přihlásily, a mohly se tak zúčastnit šetření. Komise o zahájení šetření navíc výslovně informovala žadatele, další známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce a čínskou vládu, známé dovozce, dodavatele a uživatele, obchodníky, jakož i sdružení, o nichž je známo, že se jich šetření týká, a vyzvala je k účasti.

(15)

Zúčastněné strany měly příležitost se k zahájení šetření vyjádřit a požádat o slyšení u Komise nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

1.4.   Výběr vzorku

(16)

V oznámení o zahájení šetření Komise uvedla, že možná vybere vzorek zúčastněných stran v souladu s článkem 27 základního nařízení.

1.4.1.   Výrobci v Unii

(17)

V oznámení o zahájení šetření Komise uvedla, že vybrala předběžný vzorek výrobců v Unii. V souladu s čl. 27 odst. 1 písm. b) základního nařízení Komise vybrala vzorek, který mohl být v daném čase přiměřeně prošetřen, a to na základě největšího reprezentativního objemu výroby a prodeje. Vzorek rovněž představoval široké zeměpisné rozložení. Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se k předběžnému vzorku vyjádřily, neobdržela však žádné připomínky.

(18)

Konečný vzorek se tedy skládal ze šesti výrobců v Unii nacházejících se v pěti různých členských státech. Představoval více než 45 % výroby Unie.

1.4.2.   Dovozci

(19)

Komise požádala dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace stanovené v oznámení o zahájení šetření, aby mohla rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat.

(20)

Přihlásil se jeden dovozce, který není ve spojení a kterému byl zaslán dotazník pro dovozce.

(21)

Přestože jej Komise kontaktovala ve snaze shromáždit relevantní informace, tento dovozce, který není ve spojení, poskytl pouze neúplnou odpověď na dotazník.

1.4.3.   Vyvážející výrobci

(22)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny vyvážející výrobce v ČLR, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení šetření. Kromě toho Komise požádala orgány ČLR, aby určily a/nebo kontaktovaly případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít o účast na šetření zájem.

(23)

Požadované informace poskytlo a se zařazením do vzorku souhlasilo devět vyvážejících výrobců/skupin vyvážejících výrobců v dotčené zemi. V souladu s čl. 27 odst. 1 písm. b) základního nařízení vybrala Komise na základě největšího reprezentativního objemu vývozu do Unie, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně prošetřen, tento vzorek čtyř skupin vyvážejících výrobců:

Benxi Iron & Steel Group, Čína

Hesteel Group, Čína

Jiangsu Shagang Group, Čína

Shougang Group, Čína.

(24)

Tyto skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku představovaly 68 % celkového dovozu dotčeného výrobku do Unie.

(25)

V souladu s čl. 27 odst. 2 základního nařízení byl výběr vzorku projednán se všemi známými dotčenými vyvážejícími výrobci a s čínskou vládou. Připomínky k navrženému vzorku předložil žadatel a dva vyvážející výrobci, z nichž jeden byl zařazen do vzorku a druhý nikoli.

(26)

Žadatel tvrdil, že navržený vzorek neodráží čínské výrobní odvětví PVT, jehož se má šetření týkat. Konkrétně žadatel tvrdil, že Komise by měla svůj vzorek založit nejen na objemu vývozu, ale také na zařazení úplného rozsahu subvencí uvedených v podnětu. V tomto ohledu se žadatel domníval, že dvě ze společností zařazených do vzorku nejsou reprezentativními příjemci napadnutelných subvencí.

(27)

Komise poukázala na to, že kritérium, které použila pro výběr vzorku, je stanoveno v čl. 27 odst. 1 písm. b) základního nařízení. Podle uvedeného ustanovení vychází Komise při výběru vzorku z největšího reprezentativního objemu vývozu do Unie. Skutečnost, že jednotlivá společnost nemusí mít nárok na určitý typ údajné subvence, nezbavuje vzorek reprezentativnosti, jelikož účelem vzorku je poskytnout přehled o celém výrobním odvětví PVT v ČLR, pokud jde o vznik nároku na všechny typy údajných subvencí. Čtyři skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku jsou reprezentativní, pokud jde o vznik nároku na poskytnutí subvencí uvedených v podnětu, jak již Komise analyzovala v oznámení týkajícím se spisu, které je k dispozici v nedůvěrném spisu. Komise proto dospěla k závěru, že vybraný vzorek představuje řádný základ pro posouzení existence a rozsahu údajného subvencování a je v souladu s čl. 27 odst. 1 písm. b) základního nařízení.

(28)

Po poskytnutí informací žadatel trval na tom, že Komise měla pro výběr vzorku použít čl. 27 odst. 1 písm. a) místo čl. 27 odst. 1 písm. b) základního nařízení, jelikož by to umožnilo lépe zohlednit zavedené programy subvencí. Jak je uvedeno v předchozím bodě odůvodnění, Komise dospěla k závěru, že čtyři skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku jsou reprezentativní nejen z hlediska objemu, ale i z hlediska vzniku jejich nároku na subvence, jež byly uvedeny v podnětu, jakož i z hlediska prošetřovaných subvenčních praktik, jak je uvedeno v oznámení o zahájení šetření. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(29)

První vyvážející výrobce, který byl zařazen do vzorku, se dotázal na důvody pro odchýlení se od vzorku navrženého pro paralelní antidumpingové šetření. Komise připomněla, že antidumpingové a antisubvenční šetření představují dvě odlišná šetření, která mají odlišný účel. V antidumpingovém šetření Komise stanoví, zda dumping existuje či nikoli (tj. objektivní cenová diskriminace), což je binární otázka. Zjištění dumpingu lze ze vzorku extrapolovat na všechny ostatní společnosti. V antisubvenčním šetření Komise stanoví výši subvencování na jednotku dotčeného vyvezeného výrobku. Pouze ty subvence, které jsou zjištěny u společností zařazených do vzorku, lze napadnout. Proto, aby byla zajištěna účinnost vyšetřování a ochrana výrobního odvětví Unie, dospěla Komise k závěru, že je vhodné v antisubvenčním šetření pokrýt větší objem vývozu než v antidumpingovém šetření, aby se zajistilo, že vzorek je reprezentativní pro vznik nároku na subvence uvedené v podnětu, jakož i subvenční praktiky uvedené v oznámení o zahájení šetření. Rozšířený vzorek pro antisubvenční šetření pokrývá vhodný rozsah pro vznik nároku na subvencování uvedené v podnětu. Tři ze čtyř vybraných společností byly zařazeny do vzorku v paralelním antidumpingovém šetření. Zařazení další společnosti do vzorku bylo založeno na úvaze, že se jedná o další největší společnost, pokud jde o objem, a že se tím zaručí reprezentativnost vzorku z hlediska vzniku nároku na subvence uvedené v podnětu.

(30)

Druhý vyvážející výrobce, který nebyl zařazen do vzorku, požádal, aby byl do vzorku doplněn nebo aby u něj bylo provedeno individuální zjišťování, a tvrdil, že vybraný vzorek by správně neodrážel specifika jeho společnosti. Předložené argumenty se týkaly výroby a vývozu rychlořezné oceli a nástrojové oceli, které mají podle něj odlišné vlastnosti i ceny. Kritériem použitým pro výběr vzorku je největší reprezentativní objem vývozu dotčeného výrobku. Vyvážející výrobce, který požádal o zařazení do vzorku, však má významně menší objem vývozu dotčeného výrobku než navržené společnosti. Proto nebylo možné zahrnout jej do vzorku, což je důvod, proč byl jeho požadavek o zařazení do vzorku odmítnut. V každém případě se Komise později rozhodla vyloučit rychlořeznou ocel a nástrojovou ocel z definice dotčeného výrobku, a tudíž odstranit veškerou produkci dané společnosti z oblasti působnosti šetření. V důsledku toho již nebyla společnost považována za vyvážejícího výrobce dotčeného výrobku a její žádost o individuální zjišťování se stala nepřijatelnou, neboť již není zúčastněnou stranou.

(31)

Navržený vzorek je proto v souladu s čl. 27 odst. 1 písm. b) základního nařízení. Komise se proto rozhodla zachovat navržený vzorek jako konečný vzorek.

1.5.   Odpovědi na dotazník a inspekce na místě

(32)

Čínské vládě byl zaslán dotazník. Obsahoval také zvláštní dotazníky pro China Development Bank, Agricultural Development Bank of China, Export Import Bank of China (dále jen „EXIM“), Agricultural Bank of China (dále jen „ABC“), Bank of China (dále jen „BOC“), China Construction Bank (dále jen „CCB“) a Industrial and Commercial Bank of China (dále jen „ICBC“). Uvedené banky byly výslovně zmíněny v podnětu jakožto veřejné subjekty nebo subjekty řízené a pověřené k poskytování subvencí. Kromě toho byla čínská vláda požádána, aby zaslala zvláštní dotazník pro finanční instituce i veškerým dalším finančním institucím, které zcela nebo částečně vlastní čínská vláda (dále jen „banky ve vlastnictví státu“). Dotazník pro čínskou vládu obsahoval též zvláštní dotazníky pro ty producenty železné rudy, koksu a koksovatelného uhlí, kteří jsou zcela nebo částečně vlastněni státem (dále jen „podniky ve vlastnictví státu“). Dotazníky byly rovněž zaslány čtyřem skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku, výrobcům v Unii zařazeným do vzorku, jakož i všem dovozcům ve spojení, dovozci, který není ve spojení a který se přihlásil, a dvěma uživatelům, kteří se přihlásili.

(33)

Komise obdržela odpovědi na dotazník od čínské vlády. Mezi nimi byly uvedeny odpovědi na zvláštní dotazník od bank EXIM, ABC, BOC, CCB a ICBC. Komise rovněž obdržela odpovědi na dotazník od čtyř skupin vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, výrobců v Unii zařazených do vzorku, od dovozce, který není ve spojení, a od jednoho uživatele.

(34)

Komise si vyžádala a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné, aby mohla rozhodnout o subvencování, výsledné hrozbě újmy a zájmu Unie. V prostorách čínského ministerstva obchodu byla provedena inspekce na místě, jíž se účastnili i úředníci z jiných příslušných ministerstev. Kromě toho byli u této inspekce na místě přítomni zástupci z těchto finančních institucí:

Export Import Bank of China, Peking, Čína,

Industrial and Commercial Bank of China, Peking, Čína,

China Construction Bank, Peking, Čína,

Agricultural Bank Of China, Peking, Čína,

Bank of China, Peking, Čína.

(35)

Inspekce na místě podle článku 26 základního nařízení se kromě toho uskutečnily v prostorách těchto společností:

1)

Výrobci v Unii zařazení do vzorku

ThyssenKrupp Steel Europe AG, Duisburg, Německo,

Tata Steel IJmuiden BV, Velsen-Noord, Nizozemsko,

Tata Steel UK Limited, Port Talbot, South Wales, Spojené království,

ArcelorMittal Mediterranee SAS, Fos-sur-Mer, Francie,

ArcelorMittal Atlantique Et Lorraine SAS, Dunkerque, Francie,

ArcelorMittal España SA, Gozón, Španělsko.

2)

Výrobci v ČLR zařazení do vzorku

a)

Benxi Iron & Steel Group:

Benxi Iron & Steel (Group) Co., Ltd, Benxi, ČLR,

Bengang Steel Plates Co., Ltd, Benxi, ČLR,

Benxi Beiying Iron & Steel (Group) Co., Ltd., Benxi, ČLR,

Benxi Iron & Steel (Group) Mining Industry Co., Ltd., Benxi, ČLR,

Benxi Iron & Steel (Group) International Trading Co., Ltd., Benxi, ČLR,

Liaoning Henderson Assets Operating & Management Co., Ltd., Benxi, ČLR.

b)

Jiangsu Shagang Group:

Jiangsu Shagang Group Co., Ltd., Zhangjiagang City, ČLR,

Zhangjiagang Hongchang Plate Co., Ltd., Zhangjiagang City, ČLR,

Zhangjiagang GTA Plate Co., Ltd., Zhangjiagang City, ČLR,

Zhangjiagang Yangtze River Cold rolled Sheet Co., Ltd, Zhangjiagang City, ČLR,

Zhangjiagang Hongchang Pellets Co., Ltd, Zhangjiagang City, ČLR,

Jiangsu Shagang International Trade Co., Ltd., Jinfeng Town, Zhangjiagang City, ČLR.

c)

Hesteel Group:

Hesteel Group Co., Ltd., Shijiazhuang a Peking, ČLR,

Hesteel Co., Ltd., Shijiazhuang, ČLR,

Handan Iron & Steel Group Han-Bao Co., Ltd., Handan City, ČLR,

Hesteel Co., Ltd. Tangshan Branch, Tangshan City, ČLR,

Hesteel Co., Ltd. Chengde Branch, Chengde City, ČLR,

Hebei Iron & Steel Group Mining Co., Ltd, Tangshan, ČLR,

Hesteel Group International Trade Corporation, Peking, ČLR,

Sinobiz Holdings Limited (British Virgin Islands), Tangshan City, ČLR.

d)

Shougang Group:

Shougang Jingtang United Iron & Steel Co. Ltd., Caofeidian, ČLR,

Tangshan Shougang Jingtang Xishan Coking Co. Ltd., Caofeidian, ČLR,

Shougang Qian'an Iron and Steel, branch of Beijing Shougang Co. Ltd., Qian'an, ČLR,

Qian'an Coal Chemical Company, Qian'an, ČLR,

Shougang Mining Co. Ltd., branch of Shougang Corporation, Qian'an, ČLR,

Beijing Shougang Co. Ltd., Peking, ČLR,

China Shougang International Trade & Engineering Corporation, Peking, ČLR,

Shougang Holding Trade Hong Kong Limited, Hongkong,

Shougang Corporation, Beijing, ČLR.

3)

Uživatelé

Marcegaglia Carbon Steel Spa, Gazoldo degli Ippoliti, Itálie.

1.6.   Neuložení prozatímních opatření

(36)

Dne 13. února 2017 informovala Komise všechny zúčastněné strany o tom, že na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z ČLR do Unie nebudou uložena žádná prozatímní vyrovnávací cla.

1.7.   Následný postup

(37)

Komise pokračovala ve vyhledávání a ověřování všech informací, jež považovala za nezbytné pro svá konečná zjištění, a označila otázky, které je třeba dále prošetřit.

(38)

Dne 28. dubna 2017 Komise všechny strany informovala o podstatných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě hodlala uložit konečné antisubvenční clo na dovoz dotčeného výrobku do Unie, a vyzvala všechny strany, aby do 17 dnů zaslaly své připomínky. Prostřednictvím těchto informací Komise rovněž informovala zúčastněné strany o výsledcích svých inspekcí na místě, včetně případů, kdy musela Komise využít nejspolehlivějších dostupných údajů. Kromě toho Komise dne 18. května zaslala všem zúčastněným stranám doplňující poznámku ke spisu, v níž podrobně vysvětlila své odůvodnění týkající se výpočtu výhody pro preferenční úvěry. Ve stanovené lhůtě 5 dnů byly obdrženy připomínky a bylo s nimi odpovídajícím způsobem naloženo.

2.   DOTČENÝ VÝROBEK A OBDOBNÝ VÝROBEK

2.1.   Dotčený výrobek

(39)

Ploché za tepla válcované ocelové výrobky jsou vyráběny procesem tváření kovu, během nějž horký kov prochází jedním nebo více páry horkých válců, které snižují a sjednocují jeho tloušťku, přičemž teplota kovu je nad rekrystalizační teplotou. Mohou být dodávány v různých formách: ve svitcích (olejovaných nebo neolejovaných, mořených nebo nemořených), v tabulích (plech) nebo v úzkých pásech.

(40)

Ploché za tepla válcované ocelové výrobky mají dvě použití. Za prvé jde o prvotní materiál pro výrobu různých ocelových výrobků s přidanou hodnotou, počínaje za studena válcovanými (8) plochými a plátovanými ocelovými výrobky. Za druhé se používají jako průmyslový vstup nakupovaný koncovými uživateli pro nejrůznější použití, včetně stavebnictví (výroba ocelových trubek), stavby lodí, plynových nádob, automobilů, tlakových nádob a energetických potrubí.

(41)

Jeden vyvážející výrobce (Jiangsu Tiangong Tools Company Limited) požádal dne 26. června 2016 o to, aby určité typy za tepla válcovaných ocelových výrobků, v odvětví známé jako nástrojová ocel a rychlořezná ocel, byly vyňaty z definice výrobku. Tvrdil, že nástrojová ocel a rychlořezná ocel mají výrazně jiné vlastnosti, ceny, odlišné specifikace a použití.

(42)

V tomto ohledu Komise během paralelního antidumpingového šetření shledala, že skutečně existují výrazné fyzikální a chemické rozdíly mezi jinými typy dotčeného výrobku, než je nástrojová ocel a rychlořezná ocel, na jedné straně, a nástrojovou ocelí a rychlořeznou ocelí na straně druhé. Existuje několik chemických prvků přirozeně přítomných v nástrojové oceli a rychlořezné oceli, které se nenacházejí v dotčeném výrobku. Kromě toho existují rozdíly ve výrobním procesu, odlišná použití a podstatné cenové rozdíly mezi nástrojovou ocelí a rychlořeznou ocelí na jedné straně a jinými typy dotčeného výrobku.

(43)

Komise proto vyloučila nástrojovou ocel a rychlořeznou ocel z definice výrobku u paralelního antidumpingového šetření.

(44)

Na základě výše uvedených skutečností se Komise rozhodla vyjmout nástrojovou ocel a rychlořeznou ocel z definice výrobku i u tohoto šetření.

(45)

Dotčený výrobek je tak vymezen jako určité ploché válcované výrobky ze železa, nelegované oceli nebo ostatní legované oceli, též ve svitcích (včetně výrobků „zkracovaných na míru“ a „úzkých pásů“), po válcování za tepla již dále neopracované, neplátované, nepokovené ani nepotažené, pocházející z Čínské lidové republiky.

Dotčený výrobek nezahrnuje:

výrobky z korozivzdorné oceli a křemíkové elektrooceli s orientovanou strukturou,

výrobky z nástrojové oceli a rychlořezné oceli,

výrobky, které nejsou ve svitcích a nemají reliéfní vzor, o tloušťce převyšující 10 mm a o šířce 600 mm nebo větší, a

výrobky, které nejsou ve svitcích a nemají reliéfní vzor, o tloušťce 4,75 mm nebo větší, avšak nepřesahující 10 mm, a o šířce 2 050 mm nebo větší.

Dotčený výrobek je v současnosti kódů KN 7208 10 00, 7208 25 00, 7208 26 00, 7208 27 00, 7208 36 00, 7208 37 00, 7208 38 00, 7208 39 00, 7208 40 00, 7208 52 10, 7208 52 99, 7208 53 10, 7208 53 90, 7208 54 00, 7211 13 00, 7211 14 00, 7211 19 00, ex 7225 19 10, 7225 30 90, ex 7225 40 60, 7225 40 90, ex 7226 19 10, 7226 91 91 a 7226 91 99.

2.2.   Obdobný výrobek

(46)

Šetření ukázalo, že stejné základní fyzické vlastnosti i stejná základní použití mají tyto výrobky:

dotčený výrobek,

dotčený výrobek vyráběný a prodávaný na domácím trhu v ČLR,

výrobek vyráběný a prodávaný v Unii výrobním odvětvím Unie.

(47)

Proto se ve smyslu čl. 2 písm. c) základního nařízení považují za obdobné.

3.   SUBVENCOVÁNÍ

3.1.   Úvod: prezentace vládních plánů, projektů a dalších dokumentů

(48)

Před analýzou údajného subvencování ve formě specifických subvencí nebo programů subvencí (oddíl 3.4 a následující) Komise posoudila vládní plány, projekty a další dokumenty, které byly relevantní pro více než jednu ze subvencí nebo programů subvencí. Zjistila, že veškeré posuzované subvence nebo programy subvencí jsou součástí provádění centrálního plánování čínské vlády, a to z důvodů uvedených níže.

(49)

Ve 12. pětiletém plánu národního hospodářského a sociálního rozvoje ČLR (dále jen „12. pětiletý plán“) se zdůrazňuje strategická vize čínské vlády, pokud jde o zlepšení a podporu klíčových průmyslových odvětví. V 9. kapitole 12. pětiletého plánu, která pojednává o transformaci a modernizaci zpracovatelského průmyslu, se vyzývá k transformaci a modernizaci stávajících klíčových průmyslových odvětví za účelem zvýšení konkurenceschopnosti čínské průmyslové základny. Z toho vyplývá, že čínská vláda bude vytvářet politiky na podporu technického zdokonalení podniků, aby se zvýšila konkurenceschopnost na trhu. Ocelářský průmysl zaujímá mezi těmito klíčovými průmyslovými odvětvími prominentní postavení.

(50)

Uvedený 12. pětiletý plán rovněž přikládá velký význam zachování zdrojů a ochraně životního prostředí, jakož i rozvoji oběhového hospodářství a cílům v oblasti nízkouhlíkových technologií. V tomto ohledu uvádí 9. kapitola 12. pětiletého plánu, že ocelářský průmysl by měl dosáhnout pokroku v integrovaném využívání zdrojů, racionálním využívání energie a snížení emisí a že čínská vláda bude tyto snahy v oblasti ekologického rozvoje podporovat.

(51)

Čínská vláda rovněž vydala zvláštní plán pro ocelářský průmysl, tj. 12. pětiletý plán pro ocelářský průmysl (dále jen „12. pětiletý plán pro ocelářství“). V uvedeném plánu se zdůrazňuje, že ocelářský průmysl je důležité základní odvětví ekonomiky státu. Hlavní prioritou pro čínskou vládu v období 2011–2015 je strukturální přizpůsobení, transformace a modernizace ocelářského průmyslu. Kromě toho se v 5. kapitole 12. pětiletého plánu pro ocelářství zdůrazňuje význam „posílení vazby mezi politikami ve fiskální a finanční oblasti, oblasti obchodu, pozemků, úspor energie, ochrany životního prostředí, bezpečnosti a jinými politikami a politikou v oblasti ocelářského průmyslu“.

(52)

Čínská vláda tvrdila, že Komise nemůže při svém šetření vycházet z 12. pětiletého plánu a 12. pětiletého plánu pro ocelářství, neboť platnost těchto plánů vypršela dne 31. prosince 2015. Proto údajně neexistuje žádný právní základ pro pokračování subvencování. Komise uvedla, že 12. pětiletý plán a 12. pětiletý plán pro ocelářství se vztahovaly na období šetření. Kromě toho byl v březnu 2016 vydán 13. pětiletý plán pro období 2016–2020. Jak je vysvětleno v následujícím bodě odůvodnění, 13. pětiletý plán vychází z cílů uvedených v 12. pětiletém plánu a dále je rozvíjí. Existuje tedy kontinuita v podpoře rozvoje ocelářského průmyslu.

(53)

V 13. pětiletém plánu je ještě více zdůrazněna role technologických inovací při hospodářském rozvoji ČLR a rovněž neustávající význam zásad „zeleného“ rozvoje. Podle kapitoly 5 uvedeného plánu je jednou z hlavních linií rozvoje propagovat modernizaci tradiční průmyslové struktury, jak bylo uvedeno již ve 12. pětiletém plánu. Tato myšlenka je dále rozpracována v kapitole 22, která vysvětluje strategii modernizace tradičních průmyslových odvětví v ČLR pomocí propagace jejich technologické přeměny. V tomto ohledu 13. pětiletý plán uvádí, že společnosti budou podporovány, aby se „komplexně zdokonalily v oblastech, jako je technologie výrobku, průmyslová zařízení, ochrana životního prostředí a energetická účinnost“. Ochrana životního prostředí je dále rozvedena v kapitole 44. Podle této kapitoly bude v klíčových odvětvích zavedena „modernizace“ čisté výroby a kolonka 16 v tomto ohledu konkrétně odkazuje na ocelářský průmysl.

(54)

Plán přizpůsobení a modernizace ocelářského průmyslu na období 2016–2020“ (13. pětiletý plán pro ocelářství) byl zveřejněn v listopadu 2016. Vychází z 13. pětiletého plánu. Stanoví, že ocelářský průmysl je „důležité a zásadní odvětví čínské ekonomiky a základní kámen státu (9). Tento plán dále rozvádí zásady technologických inovací, strukturálního přizpůsobení a zeleného rozvoje uvedené v 13. pětiletém plánu, propojuje tyto zásady s konkrétnějšími prioritami pro oblast ocelářského průmyslu (viz kapitola IV – Hlavní úkoly) a odkazuje na různá fiskální a finanční podpůrná opatření (viz kapitola V – Ochranná opatření).

(55)

Čínská vláda rovněž tvrdila, že tyto plány představují pouze politické vodítko, a tudíž nejsou povinné ani závazné. Úvod k 12. pětiletému plánu však stanoví: „Tento plán má po projednání a schválení Všečínským shromážděním lidových zástupců právní platnost.“ Kapitola 17 v 13. pětiletém plánu uvádí: „Strategie a plán národního rozvoje budou hrát vůdčí a závaznou roli. (10) Kromě toho uvádí 13. pětiletý plán pro ocelářství, že „veškeré místní orgány zodpovědné za ocelářský průmysl … provádějí úkoly a politická opatření stanovená v tomto plánu“. Na úrovni jednotlivých společností „příslušné podniky zajistí konvergenci s hlavními cíli a prioritními úkoly tohoto plánu (11). Z toho vyplývá, že tyto plány neuvádějí pouze obecná prohlášení o podpoře, ale že jsou závazné. Čínská vláda zopakovala po poskytnutí informací svůj postoj, ale nepředložila žádné další důkazy za účelem odůvodnění toho, proč by výše uvedené formulace měly představovat pouze politické pokyny, přestože jejich znění jasně naznačuje opak. Čínská vláda místo toho citovala konkrétní formulace v těchto plánech, které jsou více politicky zaměřené, avšak neodporují zjištění o jejich právně závazné povaze. Komise proto trvá na svém stanovisku, že tyto plány jsou právně závazné.

(56)

I v následujících dokumentech je ocelářský průmysl identifikován jako strategické, prioritní a/nebo podporované odvětví:

a)

Rozhodnutí Státní rady č. 40 o vyhlášení a provedení „Dočasných pravidel o podpoře průmyslové restrukturalizace“ (dále jen „rozhodnutí č. 40“). V tomto rozhodnutí se uvádí, že „Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“, který je prováděcím opatřením k rozhodnutí č. 40, je důležitým základem pro investiční pokyny. Je rovněž vodítkem pro čínskou vládu ke správě investičních projektů a k formulaci a prosazování politik v oblasti veřejných financí, daní, úvěrů, pozemků, dovozu a vývozu (12). Ocelářský průmysl je uveden jako podporované odvětví v kapitole VIII tohoto katalogu pokynů. Pokud jde o právní povahu, Komise uvedla, že rozhodnutí č. 40 je nařízením Státní rady jakožto nejvyššího správního orgánu v ČLR. V tomto ohledu je toto rozhodnutí právně závazné pro ostatní veřejnoprávní a hospodářské subjekty (13).

b)

Národní plán pro střednědobý a dlouhodobý rozvoj v oblasti vědy a technologie (2006–2020) v kapitolách III.5 a VIII propaguje rozvoj nejdůležitějších oblastí a prioritních témat a vybízí k finanční a rozpočtové podpoře pro tyto zásadní oblasti a priority.

c)

Vyhláška č. 35 Národní komise pro rozvoj a reformy (dále jen „NDRC“) (14) s názvem „Politiky pro rozvoj železářského a ocelářského průmyslu“ (2005) (dále jen „vyhláška č. 35“) uvádí, že železářský a ocelářský průmysl je důležitým základním odvětvím národní ekonomiky.

d)

Program přizpůsobení a revitalizace ocelářského průmyslu vydaný Státní radou v březnu 2009 (dále jen „plán revitalizace“) vyhlašuje několik politik a podpůrných opatření pro vyvedení ocelářského průmyslu z mezinárodní finanční krize, pro udržení růstu a zaručení stabilního fungování tohoto odvětví, jelikož se považuje za důležitý průmyslový pilíř národní ekonomiky.

(57)

Po poskytnutí informací uvedla čínská vláda citát z rozhodnutí č. 40, že podporovaná odvětví by měla obdržet úvěrovou podporu „podle úvěrových zásad“. Podle čínské vlády z toho nelze dovodit, že tato podpora by měla být poskytována přednostně. Šetření však ukázalo, že neurčitý výraz „úvěrové zásady“ neznamená tržní a obchodní chování, ale spíše to, že uvedené úvěrové zásady zahrnují důležité veřejné zájmy, které převažují nad posouzením úvěrového rizika nebo vedou k úplné absenci jakéhokoli posouzení rizik. Kromě toho společnosti zařazené do vzorku těžily z politik poskytování preferenčních úvěrů, v jejichž případě zcela chybí řádné posouzení úvěrového rizika, jak je vysvětleno níže v oddíle 3.4. Komise proto odmítla tvrzení čínské vlády v tom smyslu, že poskytování úvěrů ocelářskému průmyslu probíhalo na základě tržních a obchodních podmínek a že výraz „podle úvěrových zásad“ představuje povinnost řídit se těmito podmínkami. Rozhodujícím prvkem zůstává to, že podle rozhodnutí č. 40 musí všechny finanční instituce poskytovat úvěry podporovaným odvětvím, mezi které patří ocelářský průmysl, a že tato podpora je de facto poskytována za preferenčních podmínek bez ohledu na skutečné úvěrové riziko příjemců.

(58)

Čínská vláda dále uvedla, že v Národním plánu pro střednědobý a dlouhodobý rozvoj v oblasti vědy a technologie (2006–2020) není stanoven vznik nároku výrobců oceli na údajné subvence. Avšak v kapitole III.5 tohoto dokumentu se jasně zmiňuje ocelářský průmysl v souvislosti s prioritním tématem č. 29 nazvaným „Cyklický proces a zařízení v odvětví železa a oceli“ a kapitola VIII vybízí k finanční a fiskální podpoře pro tato prioritní témata. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(59)

Po poskytnutí informací požádal žadatel Komisi, aby rozšířila svou analýzu ústředního plánu tak, aby zahrnovala nevymáhání úpadkového práva. Tvrdil, že údaje za roky 2008 až 2015 ukazují „překvapivě nízký“ počet úpadků v Číně, a citoval dohodu o záchranných opatřeních z prosince 2016 uzavřenou mezi několika čínskými bankami a obchodníkem s ocelí Sinosteel, který byl v úpadku. Kromě toho odkázal na zjištění zprávy MMF s názvem „Resolving China's Corporate Debt Problem“ (15), která uvádí řadu důvodů pro nízkou míru platební neschopnosti v Číně. Komise uznala, že žadatel ve svém podnětu uvedl řadu důležitých konkrétních případů, kdy nebyla zahájena úpadková řízení u konkrétních ocelářských společností v tísni. Zjistila však, že obecné údaje o úpadcích v Číně předložené po poskytnutí informací nelze s dostatečnou jistotou rozdělit pro odvětví PVT. Aby bylo možné zjistit, zda je počet úpadků „běžný“ nebo „nízký“, bylo by nutné stanovit vhodnou referenční hodnotu pro přesný počet úpadků v období šetření. Taková analýza nemohla být provedena v omezeném čase, který byl po poskytnutí informací k dispozici. V každém případě toto vyjádření nezpochybnilo zjištění Komise uvedená v tomto oddíle, nýbrž je spíše potvrdilo.

(60)

Závěrem lze říci, že ocelářský průmysl je tedy považován za klíčové/strategické odvětví, jehož rozvoj aktivně podporuje čínská vláda jakožto svůj politický cíl.

3.2.   Částečná nedostatečná spolupráce a využití nejspolehlivějších dostupných údajů

3.2.1.   Použití ustanovení čl. 28 odst. 1 základního nařízení ve vztahu k poskytování preferenčních úvěrů čínskou vládou

(61)

Komise vyzvala čínskou vládu, aby kontaktovala sedm konkrétních bank ve vlastnictví státu uvedených v podnětu, jakož i jakékoli jiné banky ve vlastnictví státu za účelem vyplnění zvláštního dotazníku. Čínská vláda však kontaktovala pouze pět ze sedmi bank ve vlastnictví státu konkrétně uvedených žadatelem. Čínská vláda tvrdila, že nemá pravomoc žádat informace od jiných bank ve vlastnictví státu, jelikož fungují nezávisle na čínské vládě. Komise v této souvislosti připomněla, že čínská vláda nebyla požádána o to, aby poskytla jakékoli informace, avšak pouze o to, aby těmto bankám ve vlastnictví státu zaslala zvláštní dotazník.

(62)

Žádná z pěti bank ve vlastnictví státu, které poskytly odpovědi na zvláštní dotazník, neposkytla konkrétní informace týkající se úvěrů poskytnutých společnostem zařazeným do vzorku, jelikož tvrdily, že jsou vázány zákonnými a regulačními požadavky a smluvními doložkami v souvislosti s důvěrností informací týkajících se společností zařazených do vzorku. Kromě toho třicet bank ve státním vlastnictví, které čínská vláda odmítla kontaktovat za účelem vyplnění zvláštního dotazníku, poskytlo úvěry skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku. Agricultural Development Bank of China neposkytla úvěry skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku.

(63)

Komise proto požádala všechny skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku, aby poskytly přístup k informacím o jednotlivých společnostech, jež mají v držení všechny banky, ve vlastnictví státu i soukromé, od kterých obdržely úvěry. Všechny společnosti zařazené do vzorku však bez uvedení důvodu odmítly poskytnout přístup k údajům, které se jich týkají.

(64)

Jelikož tři skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku jsou plně ve vlastnictví státu, Komise rovněž požádala čínskou vládu jakožto vlastníka těchto společností, aby zajistila přístup k požadovaným informacím. Čínská vláda však tuto žádost Komise odmítla a tvrdila, že nemá pravomoc nařídit těmto třem skupinám vyvážejících výrobců, aby poskytly požadovaný přístup.

(65)

Komise obdržela informace o organizační struktuře a vlastnictví od pěti bank ve vlastnictví státu uvedených v 34. bodě odůvodnění, ale od žádné ze 40 dalších finančních institucí. Kromě toho žádná z uvedených 45 finančních institucí neposkytla žádné údaje týkající se posouzení rizik v souvislosti s úvěry poskytnutými skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku.

(66)

Komise proto čínskou vládu vyrozuměla, že se při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého prostřednictvím preferenčních úvěrů možná bude muset uchýlit k použití nejspolehlivějších dostupných údajů podle čl. 28 odst. 1 základního nařízení.

(67)

Čínská vláda vyslovila námitku vůči tomuto použití nejspolehlivějších dostupných údajů a tvrdila, že nemá žádnou pravomoc požadovat informace od těchto finančních institucí a tří skupin vyvážejících výrobců ve vlastnictví státu.

(68)

Uvedené tvrzení je neopodstatněné. Komise pouze požádala čínskou vládu, aby zaslala zvláštní dotazník bankám ve vlastnictví státu, jelikož čínská vláda má nejlepší podmínky pro to, aby měla podrobné informace o vlastnické struktuře finančních institucí v ČLR. Čínská vláda mohla rovněž poskytnout administrativní podporu při shromažďování odpovědí od finančních institucí.

(69)

Kromě toho Komise nechápe, proč by čínská vláda nemohla podpořit Komisi v její žádosti o přístup ke konkrétním informacím adresované uvedeným třem skupinám vyvážejících výrobců ve vlastnictví státu zařazeným do vzorku, zejména s ohledem na to, že souhlas s poskytnutím přístupu by se vší pravděpodobností vyžadoval souhlas na nejvyšší úrovni, a proto by vyžadoval zapojení úředníků čínské vlády.

(70)

Po poskytnutí informací čínská vláda zopakovala, že nemá pravomoc vyžádat si požadované informace od bank ve vlastnictví státu a uvedených tří skupin vyvážejících výrobců ve vlastnictví státu. Čínská vláda rovněž konstatovala, že žádost Komise představovala pro čínskou vládu nepřiměřenou zátěž, jelikož se od ní očekávalo, aby nejen předala dotazníky, ale také poskytla administrativní podporu pro shromáždění odpovědí. Komisi však není jasné, proč by zaslání dotazníku a shromáždění odpovědí na ústřední úrovni mělo pro čínskou vládu znamenat nepřiměřenou zátěž. Vzhledem k tomu, že čínská vláda nepředložila žádné další nové informace, Komise trvá na svém stanovisku, jak je popsáno v 68. bodě odůvodnění.

(71)

Čínská vláda dále tvrdila, že Komise neuvedla, které informace zásadní pro šetření chyběly, a že nepředložila žádné vysvětlení ohledně toho, proč byly požadované informace nezbytné a proč jsou informace poskytnuté čínskou vládou nedostatečné. Komise ve skutečnosti již upozornila čínskou vládu ve svém písemném upozornění na nedostatky ze dne 16. listopadu 2016 na to, že chybí informace týkající se zejména otázek zaměřených na banky ve vlastnictví státu a že při ověřování by mělo být dáno k dispozici posouzení úvěrového rizika. Vzhledem k tomu, že požadované informace nebyly k dispozici ani po ověřování, Komise informovala čínskou vládu v dopise ze dne 16. března 2017 o tom, že se možná bude muset uchýlit k použití nejspolehlivějších dostupných údajů podle čl. 28 odst. 1 základního nařízení, protože stále neměla k dispozici žádné informace týkající se většiny bank ve vlastnictví státu, jež poskytly úvěry společnostem zařazeným do vzorku, a žádné informace o konkrétních společnostech v souvislosti s úvěry poskytnutými spolupracujícími bankami. Čínská vláda tedy byla dostatečně informována o povaze a nedostatečnosti informací, které měly být poskytnuty.

(72)

Čínská vláda kromě toho uvedla, že Komise odpovídajícím způsobem nevysvětlila, proč byly určité skutečnosti považovány za nejspolehlivější dostupné informace. Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. V oddíle 3.4.1.2 je objasněno, které dostupné údaje byly použity a proč Komise konstatovala, že se jedná o nejspolehlivější dostupné informace. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto jako neopodstatněné.

(73)

Soukromá skupina vyvážejících výrobců Jiangsu Shagang Group rovněž vznesla námitku proti použití nejspolehlivějších dostupných údajů a domnívala se, že požadavek na poskytnutí souhlasu pro Komisi, aby ověřila její finanční údaje, jež jsou v držení finančních institucí, by pro ni představoval nepřiměřenou zátěž. Konkrétně tvrdila, že zástupce společnosti nebyl ani pozván, aby se účastnil ověřování v prostorách finančních institucí, ani nebyl informován o podrobnostech tohoto ověřování.

(74)

V odpovědi na tato tvrzení Komise připomněla, že společnost poskytla pouze krátké a neopodstatněné odmítnutí takového souhlasu v e-mailu o délce jedné věty ze dne 24. listopadu 2016. V té době společnost ani nepožádala o žádné další podrobnosti ohledně ověřování v prostorách finančních institucí, ani si nevyžádala přítomnost svého zástupce při tomto ověřování. Kdyby o to společnost požádala, Komise by jí další podrobnosti mohla poskytnout a pokusila by se zařídit, aby zástupce společnosti mohl být přítomen ověřování.

(75)

Proto musela Komise při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého prostřednictvím preferenčních úvěrů vycházet částečně z nejspolehlivějších dostupných údajů.

3.2.2.   Použití ustanovení čl. 28 odst. 1 základního nařízení na jednoho vyvážejícího výrobce v souvislosti s granty

(76)

Jiangsu Shagang Group neposkytla informace o namátkovém výběru grantů pro účely ověření. Kromě toho Komise zjistila v účetnictví ověřovaném při auditu existenci důkazů o významných grantech, které byly získány před obdobím šetření, ale které poskytovaly výhodu během tohoto období a nebyly oznámeny.

(77)

Za těchto okolností dospěla Komise k závěru, že neobdržela zásadní informace relevantní pro tento aspekt šetření. To způsobilo závažné problémy pro to, aby mohl být učiněn přesný a odůvodněný závěr pro zjištění o subvencování v souvislosti s granty, pokud jde o tohoto vyvážejícího výrobce.

(78)

Komise proto oznámila zmíněné společnosti, že pokud jde o informace týkající se grantů, zváží založit svá zjištění částečně na nejspolehlivějších dostupných údajích ve smyslu čl. 28 odst. 1 základního nařízení.

(79)

V odpovědi na dopis Komise vznesla zmíněná společnost proti použití čl. 28 odst. 1 základního nařízení, pokud jde o granty, námitku. Společnost tvrdila, že granty zjištěné Komisí při inspekci na místě nebyly oznámeny, protože v dotazníku se nežádalo o uvedení těch grantů, jež společnost získala před obdobím šetření a jež nebyly zaznamenány jako aktiva příštích období. Kromě toho společnost tvrdila, že poskytla rozpis těchto grantů během inspekce na místě.

(80)

Komise během inspekce na místě zjistila, že většina z grantů získaných před obdobím šetření se týkala aktiv založených na názvech subvencí, jež byly předmětem šetření. Vyvážející výrobce proto měl tyto granty rozpoznat jako aktiva/výnosy příštích období v souladu s platnými účetními pravidly, jak je uvedeno v komentáři k jeho účetním závěrkám. Proto měla tato společnost uvést tyto granty v odpovědi na dotazník, který žádal o uvedení všech grantů vztahujících se k aktivům a zaúčtovaných jako výnosy příštích období. Skutečnost, že auditor nekvalifikoval tyto granty jako aktiva příštích období, neznamená, že částky získané před obdobím šetření nemohou poskytovat výhodu během období šetření, zejména pokud nebyly poskytnuty žádné další údaje kromě rozpisu podle společností. Proto Komise dospěla k závěru, že společnost neposkytla ani podrobné informace o grantech získaných během období šetření, které byly uvedeny v odpovědi na dotazník, ani podrobné údaje o grantech, které byly získány před obdobím šetření a jejichž význam pro období šetření byl zjištěn až během inspekce na místě. Jelikož Komise neměla tyto podrobné informace k dispozici, nemohla informace o grantech, které společnost poskytla, použít.

(81)

Své závěry týkající se grantů pro tuto společnost proto musela Komise opřít o nejspolehlivější dostupné údaje. Při šetření této společnosti na místě Komise zjistila, že společnost získala značné částky z různých grantových programů, a Komise proto použila jako nejspolehlivější dostupné údaje maximální výši subvence zjištěnou u těchto grantů během období šetření.

3.3.   Subvence a programy subvencí v oblasti působnosti současného šetření

(82)

Na základě informací obsažených v podnětu, oznámení o zahájení šetření a odpovědích na dotazník Komise se prošetřovalo údajné subvencování prostřednictvím těchto subvencí ze strany čínské vlády:

i)

úvěry v rámci preferenční politiky, úvěrové linky, jiné financování a záruky;

ii)

záruka de facto na kontinuitu činnosti pro společnosti působící v odvětví PVT, které mají potíže se splácením úvěrů;

iii)

grantové programy

program China World Top Brand

program Famous Brands

pomoc v antidumpingovém řízení

subvence z fondu State Key Technology Project Fund

granty na vývozní pomoc, jako jsou odměny pro moderní vyvážející podniky nebo za vývozní výkonnost, subvence pro spravedlivý obchod, granty na mezinárodní hospodářskou spolupráci

grant Innovative Experimental Enterprise

Zvláštní fond na podporu nestátních podniků

granty v oblasti ochrany životního prostředí, např. pobídky na ochranu životního prostředí a zachování zdrojů, podpora synergického využívání zdrojů, pobídkové fondy pro projekty modernizace racionálního využívání energie, propagace demonstračních center hospodaření s energií

granty týkající se technologické modernizace nebo transformace, např. propagace úkolů v oblasti výzkumu a vývoje v plánech podpory vědy a technologií, podpora modernizace klíčových odvětví, revitalizace a technologická renovace, granty na komerční využití výsledků výzkumu a vývoje, podpora zlepšování kvality, podpora registrace patentů, prostředky získané z programu „Tři kategorie“

granty na odstranění zastaralých kapacit

granty provincie Liaoning – program „Five Point One Line“ (Pět bodů, jedna linie)

subvence Tianjin Binhai New Area a Tianjin Economic and Technological Development Area: fond Science and Technology a program Accelerated Depreciation

subvence ad hoc poskytované obecními/provinčními orgány;

iv)

programy osvobození od přímých daní a jejich snížení

Úlevy na dani z příjmů podniků (Enterprise Income Tax – EIT) za čerpání zdrojů ze synergického využívání

úvěry EIT na investiční výdaje na zařízení související s ochranou životního prostředí, úsporami energie a vody a rovněž s bezpečností výroby

úlevy na EIT pro podniky zabývající se vyspělými a novými technologiemi

úlevy na EIT podle programu Great Western Development

úlevy na EIT z příjmů z podporovaných výrobků

úvěry EIT na nákup tuzemského vybavení

výjimka nebo snížení příspěvků souvisejících s fondy na vodní díla

dva roky úplného/tři roky polovičního osvobození od daně pro podniky se zahraničními investicemi

zápočet EIT u výzkumných a vývojových činností

snížení daně z příjmů pro podniky se zahraničními investicemi, které nakupují zařízení vyrobená v Číně

preferenční daňové politiky podle programu Northeast Revitalisation

preferenční daňové politiky západního regionu

preferenční daňové politiky pobřežních ekonomických otevřených oblastí a zón ekonomického a technologického rozvoje pro podniky se zahraničními investicemi

preferenční daňové politiky zvláštních ekonomických zón pro podniky se zahraničními investicemi

osvobození od daní nebo jejich snížení v souvislosti s užíváním pozemků

místní slevy na daních

osvobození od daně z dividend mezi způsobilými tuzemskými podniky;

v)

programy týkající se nepřímých daní a dovozního cla

osvobození od DPH a snížení dovozních cel při využívání dovezeného zařízení a technologií

odpočty DPH pro podniky se zahraničními investicemi na nákup zařízení vyrobeného v Číně

osvobození výrobků prodávaných podniky se zahraničními investicemi od DPH

snížení DPH/osvobození od DPH u výrobků získávaných pomocí synergického využívání zdrojů

daňové úlevy pro centrální a západní regiony;

vi)

dodání zboží nebo poskytnutí služeb vládou za cenu nižší než přiměřenou

poskytování železné rudy vládou za cenu nižší než přiměřenou

dodávání koksových výlisků vládou za cenu nižší než přiměřenou

dodávání koksovatelného uhlí vládou za cenu nižší než přiměřenou

dodávání energie vládou za cenu nižší než přiměřenou

poskytování pozemků a práv k užívání pozemků vládou za cenu nižší než přiměřenou;

vii)

„Foreign Trade Transformation and Upgrading Demonstration Bases“ (dále jen „Demonstration Bases“) a „Common Service Platforms“;

viii)

subvencování dodávek plochých za tepla válcovaných výrobků do EU během období šetření.

3.4.   Preferenční úvěry

(83)

Podle informací, které poskytly čtyři skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku, jim 45 finančních institucí poskytlo úvěry. Z těchto 45 finančních institucí bylo 35 bank ve vlastnictví státu. Zbývajících 10 finančních institucí bylo buď v soukromém vlastnictví, nebo Komise o jejich vlastnictví nezjistila žádné průkazné informace. Nicméně pouze pět bank ve vlastnictví státu vyplnilo zvláštní dotazník, a to navzdory žádosti adresované čínské vládě, která se týkala všech 35 bank ve vlastnictví státu. Z 10 zbývajících finančních institucí odpověděla pouze jedna a uvedla, že nemůže odpovědět, aniž by konzultovala regulační orgány. Po konzultaci s CBRC tato finanční instituce informovala Komisi, že je ochotna spolupracovat, ale že CBRC navrhla, aby tato spolupráce probíhala prostřednictvím mechanismu regulační spolupráce (tj. prostřednictvím výměny informací mezi regulačními orgány v Číně a EU, a nikoli přímo mezi Komisí a bankou). Komise uvítala tuto nabídku ke spolupráci, avšak konstatovala, že nebylo možné zřídit takový přechodný režim pro zbývající fázi šetření. V každém případě Komise neobdržela žádný další dopis nebo žádost od samotné CBRC. Kromě toho tato finanční instituce neposkytla ve stanovené lhůtě žádné věcné připomínky. Proto se musela Komise opřít o nejspolehlivější dostupné údaje.

3.4.1.   Banky ve vlastnictví státu, které jednají jako veřejnoprávní subjekty

(84)

Komise ověřovala, zda banky ve vlastnictví státu jednají jako veřejnoprávní subjekty ve smyslu článku 3 a čl. 2 písm. b) základního nařízení. V tomto ohledu se s cílem prokázat, že podnik ve vlastnictví státu je veřejnoprávním subjektem, použije tato zkouška (16): „Rozhodující je, zda byla subjektu svěřena pravomoc vykonávat veřejné funkce, nikoli, jak toho bylo dosaženo. Existuje mnoho různých způsobů, jimiž by vláda v úzkém smyslu slova mohla subjektům poskytnout pravomoc. Proto k prokázání, že tato pravomoc byla svěřena konkrétnímu subjektu, mohou být relevantní různé typy důkazů. Důkaz o tom, že určitý subjekt ve skutečnosti vykonává vládní funkce, může sloužit jako důkaz, že má nebo mu byla svěřena vládní pravomoc, zejména pokud takový důkaz naznačuje trvalou a systematickou praxi. Z toho podle našeho názoru vyplývá, že důkaz o tom, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad subjektem a jeho chováním, může za určitých okolností sloužit jako důkaz, že daný subjekt má vládní pravomoc a tuto pravomoc uplatňuje při výkonu vládních funkcí. Zdůrazňujeme však, že – kromě výslovného přenesení pravomoci v právním nástroji – existence pouze formálních vazeb mezi subjektem a vládou v úzkém smyslu slova pravděpodobně nepostačuje k určení, že subjekt má nezbytnou vládní pravomoc. Tak například pouhá skutečnost, že vláda je většinovým akcionářem subjektu neprokazuje, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad chováním tohoto subjektu, a tím méně, že mu vláda svěřila vládní pravomoc. V některých případech však lze – jestliže z důkazů vyplývá, že existuje celá řada formálních indicií vládní kontroly a rovněž existují důkazy, že takováto kontrola je vykonávána účinným způsobem – na základě těchto důkazů dojít k závěru, že dotčený subjekt vykonává vládní pravomoc.“ V tomto případě je závěr, že banky ve vlastnictví státu vykonávají vládní pravomoc, založen na formálních indiciích vládní kontroly a důkazech, že takováto kontrola je vykonávána účinným způsobem.

(85)

Komise si vyžádala informace o státním vlastnictví, jakož i formální indicie vládní kontroly v bankách ve vlastnictví státu. Kromě toho analyzovala, zda je tato kontrola vykonávána účinným způsobem. Tomuto šetření bránilo odmítnutí ze strany čínské vlády a bank ve vlastnictví státu umožnit Komisi, aby analyzovala rozhodovací proces, který vedl k poskytování preferenčních úvěrů.

(86)

Za účelem provedení této analýzy Komise nejdříve zkoumala informace od pěti bank ve vlastnictví státu, které vyplnily zvláštní dotazník a umožnily ověřování.

3.4.1.1.   Spolupracující banky ve vlastnictví státu

(87)

Těchto pět bank ve vlastnictví státu poskytlo odpovědi na dotazník, které byly ověřeny na místě: EXIM, ICBC, CCB, ABC a BOC. Těchto pět bank ve vlastnictví státu představovalo značnou část úvěrů poskytnutých čtyřem skupinám společností zařazeným do vzorku během období šetření, pokud jde o částky, které si vypůjčily (v rozmezí od 50 % do 60 % pro Hesteel Group a Jiangsu Shagang Group a v rozmezí od 80 % do 95 % pro Benxi Group a Shougang Group).

a)   Vlastnictví a formální indicie kontroly ze strany čínské vlády

(88)

Na základě informací obdržených v odpovědi na dotazník a během inspekce na místě Komise zjistila, že čínská vláda drží přímo nebo nepřímo více než 50 % akcií v každé z těchto finančních institucí.

(89)

Pokud jde o formální indicie vládní kontroly pěti spolupracujících bank ve vlastnictví státu, Komise všechny tyto banky kvalifikovala jako „klíčové finanční instituce ve vlastnictví státu“. Zejména v oznámení nazvaném „Prozatímní pravidla týkající se dozorčích rad v klíčových finančních institucích ve vlastnictví státu“ se uvádí, že: „Klíčové finanční instituce ve vlastnictví státu uvedené v těchto pravidlech jsou banky ve vlastnictví státu zajišťující vládní politiku, komerční banky, finanční společnosti pro správu aktiv, společnosti pro cenné papíry, pojišťovací společnosti atd. (dále jen „finanční instituce ve vlastnictví státu“), pro něž Státní rada vysílá dozorčí rady (17).

(90)

Dozorčí rada klíčových finančních institucí ve vlastnictví státu je jmenována v souladu s „Prozatímními pravidly týkajícími se dozorčích rad v klíčových finančních institucích ve vlastnictví státu“. Na základě článků 3 a 5 těchto prozatímních pravidel Komise zjistila, že členové dozorčí rady jsou vysíláni Státní radou a jsou vůči ní odpovědní, což je důkazem institucionální kontroly státu nad obchodními činnostmi spolupracujících bank ve vlastnictví státu. Kromě těchto obecně platných indicií zjistila Komise s ohledem na uvedených pět bank ve vlastnictví státu následující skutečnosti:

EXIM

(91)

Banka EXIM byla založena a je provozována v souladu s „Oznámením o založení Export-Import Bank of China“ vydaném Státní radou a stanovami EXIM. Stát jako 100 % akcionář EXIM kontroluje EXIM jmenováním členů její dozorčí rady. Uvedení členové zastupují zájmy státu, včetně politických jednání na zasedáních EXIM. Neexistuje žádná správní rada. Stát přímo jmenuje vedení EXIM. Podle svých internetových stránek má EXIM podporovat čínský zahraniční obchod, investice a mezinárodní hospodářskou spolupráci. Má posilovat finanční podporu pro klíčová odvětví a slabá místa v čínském hospodářství, aby se zajistil udržitelný a zdravý hospodářský a sociální rozvoj.

ICBC:

(92)

Na základě kapitol 8 až 10 stanov této banky má čínská vláda prostřednictvím svého podílu (69,6 %) pravomoc obsazovat nejdůležitější pozice ve vedení banky, jako je prezident a viceprezident, předseda a místopředseda správní rady, výkonný ředitel, a rovněž předseda dozorčí rady.

(93)

Kromě toho podle stanov této banky správní rada svolává valné hromady, rozhoduje o podnikatelské strategii a rozpočtu banky, přijímá rozhodnutí o investicích (a fúzích), rozhoduje o propouštění členů vrcholného vedení, určuje systém řízení rizik a rozhoduje o vytváření oddělení a poboček. Tento neúplný seznam povinností dokládá institucionální kontrolu státu nad běžnou činností banky ICBC.

CCB:

(94)

Podle kapitol 11 a 12 stanov této banky má čínská vláda jakožto hlavní akcionář (vlastní 57,31 % akcií) pravomoc jmenovat většinu členů správní rady, která je výkonnou agenturou valné hromady akcionářů, jež vykonává řízení CCB a zodpovídá se valné hromadě. Totéž platí pro dozorčí radu, tj. dozorčí orgán banky, jak je stanoveno v kapitole 16 stanov.

(95)

Kromě toho podle stanov CCB rozhoduje správní rada o rozpočtu banky, přijímá investiční rozhodnutí, rozhoduje o propouštění generálního auditora a tajemníka správní rady. 10 výkonných členů (z celkového počtu 15 členů) správní rady představuje vrcholné vedení CCB. Tento neúplný seznam povinností dokládá institucionální kontrolu státu nad běžnou činností banky CCB.

ABC:

(96)

Jak je uvedeno v článku 134 stanov, čínská vláda má jakožto hlavní akcionář (vlastní 79,62 % akcií) pravomoc jmenovat všechny ředitele ve správní radě. Totéž platí pro dozorčí radu podle článku 199 stanov.

(97)

Kromě toho podle stanov ABC stanoví správní rada strategii banky, rozhoduje o rozpočtu banky, přijímá investiční rozhodnutí, jmenuje prezidenta a tajemníka správní rady banky a vypracovává a sleduje systém řízení rizik banky. Tento neúplný seznam povinností dokládá institucionální kontrolu státu nad běžnou činností banky ABC.

BOC:

(98)

Jak je uvedeno v článku 122 stanov, má čínská vláda jakožto hlavní akcionář (vlastní 64,63 % akcií) pravomoc jmenovat jak výkonné, tak nevýkonné ředitele banky, kteří tvoří správní radu.

(99)

Kromě toho podle stanov BOC rozhoduje správní rada mimo jiné o strategických zásadách této finanční instituce, obchodních plánech a zásadních investičních plánech, jmenuje nebo odvolává vedoucí pracovníky, jako je prezident a tajemník správní rady, viceprezident a další vedoucí pracovníci. Rada dále rozhoduje o provádění usnesení valné hromady akcionářů a schvaluje politiky správy a řízení banky. Tento neúplný seznam povinností dokládá institucionální kontrolu státu nad běžnou činností banky BOC.

b)   Důkazy svědčící o tom, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad chováním uvedených institucí

(100)

Komise dále hledala informace o tom, zda čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad chováním pěti spolupracujících bank ve vlastnictví státu, pokud jde o jejich úvěrové politiky a posuzování rizik, když poskytovaly úvěry ocelářskému průmyslu. V této souvislosti byly zohledněny tyto regulační dokumenty:

článek 34 zákona ČLR o komerčních bankách (dále jen „bankovní zákon“),

články 7 a 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů (prováděných Čínskou lidovou bankou),

kapitola 5 v 12. pětiletém plánu pro ocelářství,

kapitola 5 v 13. pětiletém plánu pro ocelářství,

rozhodnutí č. 40,

pokyny Čínské lidové banky, čínské bankovní regulační komise (dále jen „CBRC“), čínské komise pro cenné papíry (dále jen „CSRC“) a čínského regulačního orgánu v oblasti pojišťovnictví (dále jen „CIRC“) o podpoře ocelářského a uhelného průmyslu k řešení nadměrné kapacity a dosažení obratu v rozvoji (2016) (dále jen „pokyny Čínské lidové banky, CBRC, CSRC a CIRC“),

sdělení „Několik stanovisek k řešení nadbytečné kapacity“ vydané NDRC, ministerstvem průmyslu a informačních technologií (dále jen „MIIT“) a CBRC (2016) (dále jen „sdělení „Několik stanovisek k řešení nadbytečné kapacity““),

pokyny k zeleným úvěrům CBRC (ve spojení se stanovisky o posílení úspor energie a snižování emisí a urychlení strukturálního přizpůsobení v odvětví železa a oceli, červen 2010, Státní rada) (dále jen „pokyny k zeleným úvěrům“).

(101)

Při zkoumání těchto regulačních dokumentů Komise zjistila, že finanční instituce v ČLR působí v obecném právním prostředí, které je řídí tak, aby při přijímání finančních rozhodnutí zajistily soulad s cíli průmyslové politiky čínské vlády.

(102)

Článek 34 bankovního zákona, který se vztahuje na všechny finanční instituce působící v Číně, obecně stanoví, že „komerční banky musí vykonávat svou činnost v oblasti poskytování úvěrů v souladu s potřebami národního hospodářského a sociálního rozvoje a pod vedením průmyslové politiky státu“. Pokud jde o EXIM, její veřejný politický mandát je stanoven v oznámení o založení Import Export Bank of China a rovněž v jiných veřejně dostupných informacích.

(103)

Po poskytnutí informací čínská vláda uvedla, že zvláštní půjčky, na něž odkazuje článek 7 Obecných pravidel týkajících se půjček uvedených výše, byly zrušeny v roce 1999 na základě Oběžníku o zlepšování správy zvláštních půjček (YINFA [1999] č. 228) a že článek15 se stal nepodstatným, protože Čínská lidová banka již nestanoví maximální a minimální hodnotu půjček.

(104)

Čínská vláda dále tvrdila, že Komise nesprávně vykládá článek 34 bankovního zákona. Odkázala také na články 4, 5 a 7 bankovního zákona týkající se údajně autonomie banky, nezasahování subjektů nebo jednotlivců a vlád a zkoumání důvěryhodnosti žadatelů o půjčku. Čínská vláda dále uvedla, že článek 34 by neměl být vykládán izolovaně.

(105)

Komise uznala, že zvláštní úvěry byly zrušeny v roce 1999. Tím však nejsou vyvráceny závěry o existenci preferenčních úvěrů, které jsou rovněž založeny na jiných dostupných údajích, které jsou samy o sobě postačující.

(106)

Pokud jde o článek 15 Obecných pravidel týkajících se půjček, Komise nesouhlasila s názorem čínské vlády. Uvedený článek stanoví: „V souladu se státní politikou mohou příslušné útvary subvencovat úroky z půjček s cílem podpořit růst určitých odvětví a hospodářský rozvoj v některých oblastech.“ Toto ustanovení tedy zůstává relevantním i po ukončení minimálních a maximálních sazeb. V každém případě článek 38 bankovního zákona stále odkazuje na omezení a může být v jakémkoli okamžiku uplatněn.

(107)

Co se týče bankovního zákona, články 4, 5 a 7 spadají do „Kapitoly I Obecná ustanovení“, zatímco články 34 a 35 spadají do „Kapitoly IV Základní pravidla pro úvěry a jiné podnikatelské činnosti“. Článek 4 stanoví, že „podnikatelská činnost komerčních bank se řídí zásadami bezpečnosti, likvidity a efektivity. Komerční banky samy rozhodují o své podnikatelské činnosti, nesou odpovědnost za vlastní rizika, nesou plnou odpovědnost za zisk a ztráty a samy svoji činnost omezují. Komerční banky vykonávají svoji podnikatelskou činnost v souladu se zákonem bez vměšování jakéhokoli útvaru nebo jednotlivce. Komerční banky jsou povinny nezávisle nést občanskoprávní odpovědnost a ručí celým svým majetkem právnické osoby.“ Článek 7 bankovního zákona se týká posuzování úvěruschopnosti dlužníka.

(108)

Z šetření vyplynulo, že články 4 a 7 bankovního zákona se používají podle článku 34 bankovního zákona, tj. pokud stát zavede veřejnou politiku, banky ji provádějí a řídí se instrukcemi státu. Zjištění tohoto šetření nepodpořila tvrzení, že banky při přijímání rozhodnutí o úvěrech nezohledňují vládní politiku a plány. Naopak spíše potvrdila opak, jak je jednoznačně popsáno ve 121. až 128. bodě odůvodnění. Komise proto dospěla k závěru, že článek 4 bankovního zákona nebrání komerčním bankám zohledňovat státní průmyslovou politiku a plány.

(109)

Čínská vláda rovněž odkazovala na článek 5 bankovního zákona, z nějž vyvozuje, že nedochází k „žádnému vměšování ze strany orgánů místní samosprávy a vládních útvarů na různých úrovních, veřejných organizací nebo jednotlivců do podnikatelské činnosti bank“. Skutečné znění článku 5 bankovního zákona však uvádí: „Komerční banky se v obchodních vztazích se svými klienty řídí zásadami rovnosti, dobrovolnosti, spravedlnosti a dobré víry“. Komise se domnívá, že tato formulace nezbavuje banky jejich povinnosti uplatňovat veřejné zájmy stanovené v článku 34 bankovního zákona. Jak je uvedeno ve 121. až 128. bodě odůvodnění, vzhledem k chování bank při poskytování úvěrů společnostem zařazeným do vzorku nelze proto tento článek považovat za článek, který by byl v rozporu s výkladem článku 34 provedeným Komisí.

(110)

Průmyslová politika státu je stanovena prostřednictvím centrálního plánování, jak je vysvětleno v oddíle 3.1. Pokud jde o ocelářský průmysl, kapitola 5 ve 12. pětiletém plánu pro ocelářství konkrétně stanoví posílení vazby mezi finančními politikami a průmyslovou politikou pro ocelářství. Kapitola 5 v 13. pětiletém plánu pro ocelářství kromě toho vydává „pokyny pro finanční instituce a soukromý kapitál na podporu prioritních úkolů plánu“ a stanoví že „pokud jde o podniky, které jsou na trhu a jsou ziskové, banky udržují přiměřenou poptávku po úvěrech“.

(111)

Podobně i rozhodnutí č. 40 vyzývá všechny finanční instituce, aby poskytovaly úvěrovou podporu zvláště „podporovaným“ projektům. Jak již bylo vysvětleno v oddíle 3.1, projekty v ocelářském průmyslu patří do „podporované“ kategorie.

(112)

Po poskytnutí informací čínská vláda uvedla, že Komise nevysvětlila, jakým způsobem rozhodnutí č. 40 ukazuje, že banky se musí zavázat k provádění preferenčních úvěrových operací, a odkázala na články 17 a 18 uvedeného rozhodnutí. Komise uvedla, že zmíněné rozhodnutí odráží vůli čínské vlády aktivně podporovat rozvoj ocelářského průmyslu. Zmíněné rozhodnutí rovněž vyzývá všechny finanční instituce, aby poskytovaly úvěrovou podporu pouze podporovaným projektům (což je kategorie, do níž patří ocelářské projekty), a slibuje provádění „dalších preferenčních politik u podporovaných projektů“. Na základě výše uvedených skutečností se od bank vyžaduje, aby podle rozhodnutí č. 40 poskytovaly úvěrovou podporu ocelářskému průmyslu. Zatímco články 17 a 18 téhož rozhodnutí rovněž vyzývají banky, aby dodržovaly úvěrové zásady, Komise nebyla během šetření schopna zjistit, zda se to provádí v praxi. Rozhodnutí č. 40 tedy potvrzuje dřívější zjištění, pokud jde o bankovní zákon, v tom smyslu, že banky vykonávají vládní pravomoc ve formě preferenčních úvěrových operací.

(113)

Kromě toho jsou pokyny Čínské lidové banky, CBRC, CSRC a CIRC, jakož i sdělení „Několik stanovisek k řešení nadbytečné kapacity“ konkrétně zaměřeny na společnosti v ocelářském odvětví. Tyto dokumenty uvádějí, že finanční instituce musí plně uznat zásadní úlohu a strategický význam ocelářského a uhelného průmyslu a i nadále poskytovat úvěrovou podporu ocelářským společnostem, které dodržují průmyslovou politiku a které se restrukturalizují a přeskupí, aniž by zvýšily svou výrobní kapacitu. Tato podpora se musí vztahovat rovněž na stanovení úrokových sazeb a podporu dluhopisů a úvěrů pro fúze a akvizice. Kromě toho se podporuje restrukturalizace dluhů a odpouštění dluhů.

(114)

Po poskytnutí informací čínská vláda uvedla, že Komise nezmínila žádné konkrétní ustanovení ve výše uvedených dokumentech na podporu svých závěrů. Komise zdůraznila, že založila své úvahy uvedené v předchozím bodě odůvodnění mimo jiné na těchto částech oznámení „Několik stanovisek k řešení nadbytečné kapacity“:

a)

„Bankovní finanční instituce oceňují zásadní a strategickou úlohu železářského, ocelářského a uhelného průmyslu v národním hospodářství a svědomitě provádějí politiky širšího poskytování úvěrů s rozdílným zacházením, které jsou jak příznivé, tak ovládající.“

b)

„Finanční podpora musí být ještě zintenzivněna pro železářské, ocelářské a uhelné podniky, které se účastní fúze a restrukturalizace.“

c)

„Bankovní finanční instituce se vyzývají, aby reorganizovaly úvěry poskytované železářským, ocelářským a uhelným podnikům, které se nacházejí v obtížných podmínkách, ale vyvíjejí iniciativu zaměřenou na snížení kapacity.“

d)

„Pokud jde o železářské, ocelářské a uhelné podniky s výrobky nebo službami uplatnitelnými na trhu a slibným potenciálem rozvoje, které jsou v souladu s vnitrostátními průmyslovými politikami a které vyvíjejí iniciativu zaměřenou na snížení kapacity, uzpůsobení struktur a transformaci modelů rozvoje, zřídí bankovní finanční instituce věřitelské výbory, upraví splatnost, úrokové sazby a metody splácení úvěrů a přijmou další opatření.“

(115)

Pokud jde o pokyny Čínské lidové banky, CBRC, CSRC a CIRC, jsou relevantní mimo jiné následující pasáže:

a)

„Bankovní finanční instituce by měly plně uznat zásadní úlohu a strategickou pozici ocelářského a uhelného průmyslu, přesně pochopit princip jeho rozvoje, i nadále poskytovat úvěrovou podporu v souladu se zásadami kontrolovatelnosti rizika a udržitelnosti obchodní činnosti vysoce kvalitním podnikům, které jsou páteří průmyslu, které disponují moderními technologiemi a zařízením, konkurenceschopnými výrobky a trhy a mohou obnovit svou konkurenceschopnost a odstranit dočasné potíže po prohloubení reforem a posílení vnitřního řízení; aktivně nabídnout komplexní finanční služby podniku, který se adaptuje a přeskupí, ale nezvýší svou výrobní kapacitu.“

b)

„Zlepšit řízení úrokových sazeb a snížit finanční náklady podniku.“

c)

„Aktivně podporovat inovace zelených dluhopisů a dluhopisů s vysokým výnosem. Rozšířit vydávání ekologických finančních dluhopisů, sekuritizaci zelených aktiv a jiných inovativních finančních nástrojů s cílem směrovat zelený rozvoj ocelářského a uhelného průmyslu.“

d)

„Aktivně a trvale podporovat restrukturalizaci dluhu v podniku. Pro podniky, které splňují vnitrostátní průmyslové politiky a aktivně přebírají iniciativu v oblasti snižování výrobní kapacity, upravují svou strukturu a transformují se za účelem rozvoje a mají určitou platební schopnost, pomáhají jim za předpokladu sledování kvality úvěrů a přesné klasifikace přestát bouři úpravou doby trvání úvěru, způsobů splácení a jinými prostředky restrukturalizace dluhu.“

e)

„Zlepšit úvěrovou činnost M & A a rozšířit rozsah úvěrů M & A, přiměřeně určit úvěrové období a úrokovou sazbu s cílem podpořit podniky a regiony s konkurenční výhodou, aby se integrovala jejich průmyslová kapacita“.

(116)

Pokyny k zeleným úvěrům podporují finanční instituce v tom, aby používaly různé politiky širšího poskytování úvěrů a řízení rizik v souladu s průmyslovými politikami a v závislosti na statusu dlužníka, pokud jde o životní prostředí. Ocelářský průmysl je považován za primární cílové odvětví pro poskytování úvěrů na projekty v oblasti životního prostředí. Průmyslová politika v této souvislosti je vysvětlena ve „stanoviscích o posílení úspor energie a snižování emisí a urychlení strukturálního přizpůsobení v odvětví železa a oceli“. V těchto stanoviscích se zdůrazňuje, že „železářský a ocelářský průmysl, který má největší potenciál pro úspory energie a snižování emisí, zaujímá při snaze o úspory energie a snižování emisí zásadní postavení. Zvyšování úspor energie a snižování emisí a restrukturalizace jsou důležitým a hlavním opatřením v oblasti transformace modelu pro rozvoj železářského a ocelářského průmyslu“. Projekty týkající se nových technologií a postupů oběhového hospodářství, jakož i úspory energie a snižování emisí, jako je suché chlazení koksu za vysoké teploty a tlaku, suché odprašování, sběr a využití odpadního tepla a tlaku uhelného plynu a slinování desulfurizace spalin a zajištění „zeleného“ financování, jsou tedy „důrazně podporovány“.

(117)

Čínská vláda uvedla v připomínkách po poskytnutí informací, že pokyny k zeleným úvěrům a stanoviska o posílení úspor energie a snižování emisí a urychlení strukturálního přizpůsobení v odvětví železa a oceli rovněž neprokazují existenci závazného normativního rámce pro poskytování úvěrů. Čínská vláda konkrétně odkázala na článek 15 pokynů k zeleným úvěrům, ve kterém se uvádí, že „bankovní instituce posílí náležitou péči při poskytování úvěrů“.

(118)

Zjištění tohoto šetření nepodporují tvrzení, že článek 15 pokynů k zeleným úvěrům znemožňuje finančním institucím řídit se při poskytování úvěrů státní průmyslovou politikou a plány. Naopak spíše potvrdila opak, jak je jednoznačně popsáno ve 121. až 128. bodě odůvodnění. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(119)

Bankovní zákon je právně závazný. Povinná povaha pětiletých plánů byla konstatována výše v 55. bodě odůvodnění. Povinná povaha rozhodnutí č. 40 byla konstatována výše v 55. bodě odůvodnění. O povinné povaze ostatních regulačních dokumentů svědčí doložky o dohledu a hodnocení, které tyto dokumenty obsahují. Sdělení „Několik stanovisek k řešení nadbytečné kapacity“ uvádí, že „CBRC, Národní komise pro rozvoj a reformy a ministerstvo průmyslu a informačních technologií organizují inspekce a dohled nad včasným prováděním“. Článek 28 pokynů k zeleným úvěrům uvádí, že „regulační orgány v bankovním odvětví … hodnotí komplexním způsobem účinky zelených úvěrů poskytovaných finančními institucemi v bankovním sektoru na základě statusu vzdálené regulace a kontroly na místě. Výsledky hodnocení se použijí jako důležitý základ pro regulační ratingy, přístup institucí, přístup podniků a hodnocení výkonnosti vyšších vedoucích pracovníků finančních institucí v bankovním odvětví v souladu s příslušnými zákony a předpisy“. Pokyny Čínské lidové banky, CBRC, CSRC a CIRC o podpoře ocelářského a uhelného průmyslu k řešení nadměrné kapacity a dosažení obratu v rozvoji uvádí, že finanční instituce by měly posílit komunikaci s místními vládními orgány.

(120)

Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že čínská vláda zřídila normativní rámec, který musí vedení a orgány dohledu jmenované čínskou vládou a čínské vládě odpovědné dodržovat. Proto se čínská vláda opírala o tento normativní rámec s cílem vykonávat účinným způsobem kontrolu nad chováním pěti spolupracujících bank ve vlastnictví státu, kdykoli tyto banky poskytovaly úvěry ocelářskému průmyslu.

(121)

Komise rovněž pátrala po konkrétních důkazech o výkonu kontroly účinným způsobem na základě konkrétních úvěrů. Během tohoto ověřování poukazovalo pět spolupracujících bank ve vlastnictví státu na články 4 a 5 bankovního zákona, podle nichž mají povinnost provést nezávislé posouzení žádosti o úvěr. Tyto banky tvrdily, že při poskytování předmětných úvěrů v praxi použily propracované politiky a modely hodnocení úvěrového rizika. Nebyly však poskytnuty žádné konkrétní příklady. Pět spolupracujících bank ve vlastnictví státu odmítlo poskytnout informace, včetně jejich konkrétních hodnocení úvěrového rizika souvisejících se společnostmi zařazenými do vzorku, a sice z regulatorních a smluvních důvodů. Pokud jde o smluvní důvody, poukázaly na to, že bez souhlasu dlužníka by poskytnutí informací představovalo porušení smlouvy. Všechny čtyři skupiny vyvážejících výrobců zařazených do vzorku odmítly podepsat souhlas umožňující prošetřit jejich finanční údaje v prostorách banky.

(122)

Vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici konkrétní důkazy o posouzení úvěruschopnosti, Komise proto posoudila celkové právní prostředí, jak je uvedeno ve 100. až 120. bodě odůvodnění, v kombinaci s chováním pěti spolupracujících bank ve vlastnictví státu s ohledem na půjčky poskytované společnostem zařazeným do vzorku. Toto chování kontrastovalo s jejich oficiálním postojem, neboť nejednaly tak, jak by finanční instituce běžně jednaly na základě důkladného tržního posouzení rizik.

(123)

Inspekce na místě odhalily, že (s jedinou výjimkou určitých úvěrů v cizí měně a jedním jediným úvěrem pro jednoho vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku) byly úvěry poskytnuty čtyřem skupinám vyvážejících výrobců zařazených do vzorku za úrokové sazby blízké referenčním úrokovým sazbám Čínské lidové banky (dále jen „PBOC“) (18) bez ohledu na finanční situaci a situaci zohledňující úvěrové riziko společností. Z toho vyplývá, že úvěry byly poskytnuty za nižší než tržní sazby ve srovnání se sazbou odpovídající rizikovému profilu čtyř vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Kromě toho obdržely všechny společnosti zařazené do vzorku revolvingové úvěry, které jim umožňují okamžitě nahradit kapitál splacený na úvěry v den splatnosti čerstvým kapitálem z nových úvěrů.

(124)

V případě Shougang Group a Benxi Group byly harmonogramy plateb upraveny nebo byl dluh prominut z důvodu finančních potíží a Komise nalezla jeden konkrétní příklad zásahu čínské vlády, který vedl k restrukturalizaci dluhu s ohledem na lepší finanční vyhodnocení finanční instituce (19).

(125)

Komise rovněž zjistila, že úvěry, které měly být oznámeny bankami jakožto neběžné úvěry, nebyly uvedenými pěti spolupracujícími bankami ve vlastnictví státu jako takové označeny v národním centrálním úvěrovém registru. Povinnost podávat zprávy existuje zejména v případě, že úvěry byly restrukturalizovány, že dlužník nesplácí nebo že byly vydány revolvingové úvěry. Tyto případy byly zjištěny u všech čtyř skupin vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. V souladu s „Pokyny pro klasifikaci úvěrů na základě rizika“ vydanými CBRC měly být všechny tyto případy uvedeny v centrálním úvěrovém registru. Toto nedostatečné vykazování ze strany finančních institucí způsobuje zkreslení úvěrové situace společností v centrálním úvěrovém registru, jelikož tento registr pak neuvádí skutečnou úvěruschopnost společnosti. V důsledku toho, i kdyby finanční instituce měla použít tržní posouzení rizik, učinila by tak na základě nesprávných informací.

(126)

Po poskytnutí informací čínská vláda uvedla, že nedostatečné vykazování některých úvěrů v centrálním úvěrovém registru prokazuje, že legislativní rámec pro úvěrové postupy není právně závazný. Avšak částečné neplnění povinnosti vykazovat určité úvěry ze strany některých subjektů neznamená, že tyto pokyny jako takové nejsou právně závazné.

(127)

Kromě toho čínská vláda uvedla, že výroční zprávy různých čínských bank obsahují rozsáhlé kapitoly o řízení rizik a úvěrové analýze a jasně ukazují, že úvěry pro ocelářský průmysl byly v nedávné době spíše omezovány než podporovány. Komise dospěla k závěru, že poskytnuté informace o posouzení úvěrového rizika ve výročních zprávách neobsahovaly žádné nové údaje uváděné čínskou vládou. V každém případě byla uvedená tvrzení abstraktní a neumožňovala posouzení jednotlivých případů a nepředstavují ani důkaz, že se takové posouzení opravdu uskutečnilo. Kromě toho příklady, které poskytla čínská vláda pro EXIM a CCB souvisely pouze s poklesem procentního podílu úvěrů poskytnutých ocelářskému průmyslu. Tato prohlášení neposkytla žádné informace o podmínkách, za nichž byly tyto úvěry poskytnuty. V každém případě, jelikož neexistují žádné údaje o celkovém poskytování úvěrů ocelářskému průmyslu ze strany všech bank ve vlastnictví státu a soukromých bank, které jsou pověřeny a řízeny, nemá skutečnost, že dvě z nich snížily svou angažovanost, žádný význam. Pokud jde o výroční zprávu China Merchants Bank, odkázalo prohlášení čínské vlády pouze na skutečnost, že banka upravila své úvěrové politiky, bez uvedení dalšího upřesnění. I když China Merchants Bank „zvýšila své normy pro vstup“, citovaný odkaz rovněž uvádí, že banka „podporuje své kvalitní zákazníky“.

(128)

Komise proto nevidí důvod, proč měnit svá zjištění, a dospěla k závěru, že čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad chováním pěti spolupracujících bank ve vlastnictví státu, pokud jde o jejich úvěrové politiky a posuzování rizik, když poskytovaly úvěry ocelářskému průmyslu.

c)   Závěr o spolupracujících finančních institucích

(129)

Komise konstatovala, že právní rámec uvedený výše provádí pět spolupracujících finančních institucí ve vlastnictví státu při výkonu vládních funkcí, pokud jde o ocelářské odvětví, a tím jednají jako veřejnoprávní subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení a v souladu s judikaturou WTO.

(130)

Po poskytnutí informací čínská vláda tvrdila, že Komise nesplnila standardy dokazování pro určení toho, že banky ve vlastnictví státu jsou veřejnoprávními subjekty, neboť při vyvozování svých závěrů údajně vycházela výlučně z formálních indicií kontroly, jako je vlastnictví čínské vlády nebo její pravomoc dosazovat nebo jmenovat řídící úředníky. Komise toto tvrzení zamítla jako neopodstatněné, jelikož rovněž podrobně zkoumala výkon této kontroly účinným způsobem v 100. až 128. bodě odůvodnění.

3.4.1.2.   Nespolupracující banky ve vlastnictví státu

(131)

Jak je uvedeno v oddíle 3.2, čínská vláda nepožádala žádné jiné banky ve vlastnictví státu, jež poskytly úvěry společnostem zařazeným do vzorku, aby odpověděly na zvláštní dotazník. Proto se Komise v souladu se závěry, k nimž se dospělo v 61. až 75. bodě odůvodnění, rozhodla k určení toho, zda lze uvedené banky ve vlastnictví státu považovat za veřejnoprávní subjekty, použít nejspolehlivější dostupné údaje.

(132)

S použitím veřejně dostupných informací, jako jsou internetové stránky bank, výroční zprávy, informace dostupné v bankovních rejstřících nebo na internetu, Komise zjistila, že následujících 30 bank, které poskytly úvěry čtyřem skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku, bylo částečně nebo zcela vlastněno státem jako takovým nebo právnickými osobami v držení státu: China Development Bank, Bank of Communications, China Everbright Bank, Postal Savings Bank, China Merchants Bank, Shanghai Pudong Development Bank, China Industrial Bank, Shenyang Rural Commercial Bank, Benxi City Commercial Bank, Benxi Commercial Bank, Kailuan Group Financial Co., Liaoning Hengyi Financing Lease Co., Ltd., Bank of Chengde, Bank of Hebei, Bank of Shanghai, Ningbo Bank, China CITIC Bank, China Guangfa Bank, China Bohai Bank, Huaxia Bank, China Resources Bank, China Zheshang Bank, China Credit Trust, Huarong International Trust Co. Ltd., Northern International Trust Co., Ltd., Zhangjiakou Bank, Hebei Iron and Steel Group Financial Co., Ltd, Shougang Group Finance, Finance Bureau of Benxi City, Zunhua Rural Credit Union. Informace týkající se vlastnické struktury uvedených bank jsou uvedeny v následující tabulce.

Název banky

Informace o vlastnické struktuře

China Development Bank

100 % státem vlastněná banka provádějící politiku státu

Bank of Communications

Ministerstvo financí a Central Huijin Investments drží 26,53 % akcií banky.

China Everbright Bank

Ministerstvo financí a Central Huijin Investments drží 41,24 % akcií banky.

Postal Savings Bank

Původně zřízena v roce 2007 státním poštovním úřadem, což je orgán, který je v současné době připojen k ministerstvu dopravy. V současné době drží 64 % akcií China Post Corp., zcela ve vlastnictví státu.

China Merchants Bank

Tato banka je součástí skupiny China Merchants Group, což je podnik ve vlastnictví státu.

Shanghai Pudong Development Bank

China Mobile Communication Group Guangdong Limited (podnik ve vlastnictví státu): 20 %

Shanghai International Group Co., Ltd (finanční holdingová skupina ve vlastnictví státu): 16,93 %

Shanghai Sitico Assets Management Co., Ltd. (součást Shanghai International Group): 5,23 %

Central Huijin Asset Management Co., Ltd.: 1,49 %

(…)

China Industrial Bank

Finanční úřad Fujian 17.86 % (státní orgán)

Právnické osoby ve vlastnictví státu:

 

PICC Property and Casualty Company Limited 4,98 %

 

PICC Life Insurance Company Limited 4,21 %

 

Buttonwood Investment Platform LLC. 3,52 %

 

China National Tobacco Corporation 3,22 %

 

China Securities Finance Corporation Limited 2,87 %

 

PICC Life Insurance Company Limited-universal 2,49 %

 

Fujian Tobacco Haisheng Investment Management Co., Ltd. 2,32 %

 

China Huijin Investment LLC. 1,55 %

Tuzemské právnické osoby, které nejsou ve vlastnictví státu:

 

Tianan Property Insurance Co., Ltd 1,71 %

(…)

Shenyang Rural Commercial Bank

Podíl akcií (ke konci roku 2014)

Právnické osoby ve vlastnictví státu:

Liaoning Energy Investment Group (10 %)

Yingkou Port Group (10 %)

Tuzemské právnické osoby, které nejsou ve vlastnictví státu:

Shenyang Zhongyou Tianbao (Group) Materials and equipment (10 %)

Shenzhen Yunfan Technology (10 %)

Beijing Beili Bowen Technology (10 %)

Hangzhou Yongyuan Network Technology (10 %)

Dalian Yidu Group (10 %)

(…)

Benxi City Commercial Bank

Podíl akcií ke konci roku 2015:

místní veřejné finance: (1 akcionář) 12,08 %

podniky ve vlastnictví státu (8 akcionářů) 59,35 %

soukromé podniky (6 akcionářů) 23,17 %

soukromí jednotlivci (789 akcionářů) 5,42 %

Hlavní akcionáři:

 

Finanční úřad Benxi City (místní veřejné finance) 12,08 %

 

Shenjing Bank (ve vlastnictví státu) 11,88 %

 

Bengang Group (ve vlastnictví státu): 9,99 %

 

Liaoning Rongda Investment Enterprise (podnik ve vlastnictví státu): 9,99 %

 

Dalian Port Group (ve vlastnictví státu): 9,99 %

 

Liaoning Liaoan Engineering and Machinery Group (soukromý podnik): 9,99 %

Benxi Commercial Bank

Tamtéž

Kailuan Group Financial Co.

Státní akciová komise provincie Hebei kontroluje 100 % skupiny Kailuan Group, která kontroluje Kailuan Group Financial Co.

Liaoning Hengyi Financing Lease Co., Ltd.

Ve vlastnictví Benxi Group (podnik ve vlastnictví státu)

Bank of Chengde

Podíl akcií ke konci roku 2015:

Finanční úřad Chengde City: 7,359 %

Chengde Zhongsheng Investment Group: 7,359 %

Hebei Beifang Road engineering construction group 7,359 %

Chengde City Jinhui Real Estate 6,211 %

Hebei Beichen Powergrid construction 4,842 %

Chengde city Shuangluan district Kangda industry and trade: 4,842 %

(…)

Bank of Hebei

Podíl akcií ke konci roku 2013:

Právnické osoby ve vlastnictví státu:

China Guodian Power Development: 18,98 %

Zhongcheng Construction & Investment Holding: 10,98 %

Hebei Port Group: 9,41 %

Bank of Shanghai

Hlavní akcionáři podle výroční zprávy za rok 2015:

206 čínských podniků ve vlastnictví státu vlastnilo celkový podíl ve výši 56 % základního kapitálu ke dni 31. července 2015.

Dceřiné společnosti a dceřiné společnosti ve výlučném vlastnictví šanghajské lidové vlády a vlád na okresní úrovni:

Shanghai Alliance Investment (15,08 %)

Shanghai International Port Group (7,20 %)

Shanghai Huixin (2,16 %)

Shanghai Huangpu District State-Owned Assets Corporation (2,20 %)

Společnosti pod dohledem Státní rady (SACAS a ministerstvo financí):

China Jianyin Investment (5,48 %)

China Shipbuilding & Offshore International of China Shipbuilding Industry Corporation (4,63 %)

CITIC Guoan of CITIC Guoan Group (2,00 %)

Ningbo Bank

Největším akcionářem s 21,38 % je vláda Ningbo, druhým největším akcionářem s 20 % je OCBC Bank of Singapore a dalším (11,57 %) je velká čínská textilní skupina.

China CITIC Bank

CITIC Group Corporation Ltd., dříve China International Trust Investment Corporation, je investiční společnost ve vlastnictví Čínské lidové republiky. Nyní vlastní 44 dceřiných společností včetně China CITIC Bank, CITIC Holdings, CITIC Trust Co. a CITIC Merchant Co.

China Guangfa Bank

V roce 2015 bylo 71,86 % akcií v držení právnických osob ve vlastnictví státu, 20 % vlastnila Citigroup

China Bohai Bank

Podniky ve vlastnictví státu:

TEDA Holding (25,00 %)

China COSCO Shipping (13,67 %)

Baosteel Group (11,67 %)

Právnické osoby ve vlastnictví státu:

State Development & Investment Corporation, SDIC (11,67 %)

Tianjin Trust (10,00 %)

Tianjin Shanghui Investment (8,00 %)

Zahraniční investor:

Standard Chartered HK (19,99 %)

Huaxia Bank

Podíl ve výši 20 % je v držení Shougang Group (podnik ve vlastnictví státu), který je největším akcionářem. Kromě toho 18 % je v držení podniku ve vlastnictví státu China State Grid a 1,3 % v držení Central Huijin.

China Resources Bank

Ovládajícím akcionářem je China Resources Group (velký podnik ve vlastnictví státu) s podílem ve výši 75 %

China Zheshang Bank

Podíl akcií k březnu 2015:

Právnické osoby ve vlastnictví státu:

Zhejiang Finance Development Corporation (19,96 %)

Zhejiang Provincial Energy Group Company Ltd (5,50 %)

Tuzemské právnické osoby, které nejsou ve vlastnictví státu:

Travelers Automobile Group (8,99 %)

Hengdian Group Holdings Limited (8,30 %)

Zhejiang Hengyi Group (6,21 %)

Ostatní (51,04 %)

China Credit Trust

Tato finanční instituce je ve spojení s jednou ze čtyř státem vlastněných společností pro správu aktiv, jejichž hlavním úkolem je nákup, správa a odstraňování aktiv v selhání bank ve vlastnictví státu.

Huarong International Trust Co. Ltd.

Tato finanční instituce je ve spojení s jednou ze čtyř státem vlastněných společností pro správu aktiv, jejichž hlavním úkolem je nákup, správa a odstraňování aktiv v selhání bank ve vlastnictví státu.

Northern International Trust Co., Ltd.

Tato finanční instituce je ve spojení s jednou ze čtyř státem vlastněných společností pro správu aktiv, jejichž hlavním úkolem je nákup, správa a odstraňování aktiv v selhání bank ve vlastnictví státu.

Zhangjiakou Bank

Handan Branch

Ve vlastnictví místních vládních orgánů.

Hebei Iron and Steel Group Financial Co., Ltd

Ve vlastnictví Hesteel Group (podnik ve vlastnictví státu)

Shougang Group Finance

Ve vlastnictví Shougang Group (podnik ve vlastnictví státu)

Finanční úřad Benxi City

Místní kancelář ministerstva financí, která poskytla úvěr jedné ze společností zařazených do vzorku

Zunhua Rural Credit Union

Ve vlastnictví místní zemědělské vesnice

(133)

Jelikož chybí specifické informace od dotčených finančních institucí, které by naznačovaly jiné skutečnosti, Komise určila vlastnictví a kontrolu ze strany čínské vlády na základě formálních indicií ze stejných důvodů, jaké byly uvedeny v oddíle 3.4.1.1. Z nejspolehlivějších dostupných údajů zejména vyplývá, že vedení a orgány dohledu v uvedených 30 bankách ve vlastnictví státu jsou jmenovány čínskou vládou a jsou odpovědné čínské vládě stejným způsobem jako u pěti spolupracujících bank ve vlastnictví státu.

(134)

Pokud jde o výkon kontroly účinným způsobem, Komise má za to, že zjištění týkající se pěti spolupracujících finančních institucí, které představovaly značnou část úvěrů pro čtyři skupiny společností zařazené do vzorku během období šetření (v rozmezí od více než 50 % do téměř 90 % podle společnosti), lze považovat za reprezentativní rovněž pro ostatní nespolupracující finanční instituce ve vlastnictví státu. Normativní rámec analyzovaný v oddíle 3.4.1.1 písm. b) se na ně použije stejným způsobem. Jelikož neexistuje údaj o opaku, platí i pro ně na základě nejspolehlivějších dostupných údajů absence konkrétních indicií o posouzení úvěruschopnosti, stejně jako v případě pěti spolupracujících bank ve vlastnictví státu, takže analýza konkrétního uplatňování normativního rámce v oddíle 3.4.1.1 písm. b) se na ně použije stejným způsobem.

(135)

Kromě toho Komise zjistila, že většina smluv o úvěru, které Komise obdržela od společností zařazených do vzorku, obsahovala podobné podmínky a že úvěrové sazby, které byly dohodnuty, byly podobné jako sazby poskytnuté pěti spolupracujícími bankami ve vlastnictví státu a částečně se s nimi překrývají.

(136)

Komise proto dospěla k závěru, že zjištění týkající se pěti spolupracujících bank ve vlastnictví státu představují nejspolehlivější dostupné údaje pro posouzení ostatních 30 bank ve vlastnictví státu, a to vzhledem k uvedeným podobnostem v podmínkách úvěru a úvěrových sazbách a reprezentativnosti pěti finančních institucí, které byly ověřovány.

(137)

Na základě toho Komise dospěla k závěru, že ostatních 30 bank ve vlastnictví státu, které poskytly úvěry společnostem zařazeným do vzorku, jsou rovněž veřejnoprávní subjekty ve smyslu článku 3 a čl. 2 písm. b) základního nařízení.

(138)

Po poskytnutí informací čínská vláda vyjádřila námitky vůči posouzení formálních indicií kontroly provedenému ze strany Komise a uvedla k tomu, že Komise provedla obecné posouzení všech finančních institucí v rámci celé země, aniž by zohlednila hlavní charakteristické rysy a funkce jednotlivých subjektů a jejich vztah k vládě. Konkrétně má čínská vláda za to, že by se mělo rozlišovat mezi finančními institucemi v držení podniků ve vlastnictví státu a institucemi přímo drženými čínskou vládou. Pokud jde o posouzení v rámci celé země, Komise poukázala na to, že provedla konkrétní analýzu veřejnoprávního subjektu pro každou z finančních institucí, pro které čínská vláda předložila příslušné požadované informace. Čínská vláda bohužel nepředložila informace pro všechny ostatní finanční instituce, které rozšířily poskytování úvěrů na spolupracující vyvážející výrobce zařazené do vzorku, jak je vysvětleno v oddíle 3.2. Komise tak byla nucena provést analýzu veřejnoprávního subjektu na základě nejspolehlivějších dostupných údajů.

3.4.1.3.   Závěr o finančních institucích ve vlastnictví státu

(139)

S ohledem na výše uvedené úvahy dospěla Komise k závěru, že všech 35 čínských finančních institucí ve vlastnictví státu, které poskytly úvěry čtyřem skupinám spolupracujících vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku, jsou veřejnoprávní subjekty ve smyslu článku 3 a čl. 2 písm. b) základního nařízení.

(140)

Kromě toho, i kdyby tyto finanční instituce ve vlastnictví státu nebyly považovány za veřejnoprávní subjekty, Komise zjistila, že by byly rovněž považovány za pověřené a řízené čínskou vládou, aby vykonávaly funkce obvykle svěřené vládě ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny ve 143. a 144. bodě odůvodnění. Z tohoto důvodu by se jejich chování v každém případě přičetlo čínské vládě.

3.4.2.   Pověření a udělování pokynů soukromým finančním institucím

(141)

Komise poté přistoupila ke zkoumání deseti zbývajících finančních institucí. Těchto osm finančních institucí bylo považováno za instituce v soukromém vlastnictví: HSBC, Standard Chartered Bank, Ping An Bank, Australia & New Zealand Banking Group (China) Limited, Shagang Group Finance, DBS Group (China) Limited, Bank of Beijing a Hang Seng Bank. Kromě toho byly Jinfeng Rural Commercial Bank a SPB Bank považovány za soukromé vzhledem k tomu, že neexistují žádné veřejně dostupné informace o jejich vlastnické struktuře. Komise zkoumala, zda tyto finanční instituce byly pověřeny čínskou vládou, aby poskytly subvence ocelářskému odvětví, nebo jim to bylo nařízeno ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení.

(142)

Podle odvolacího orgánu WTO dochází k „pověření“ v případech, kdy vláda dává odpovědnost soukromému subjektu, a „usměrněním“ se rozumí situace, kdy vláda uplatňuje nad soukromým subjektem svou moc (20). V obou případech vláda využívá soukromý subjekt jako zástupce pro realizaci finančního příspěvku a „ve většině případů by se dalo očekávat, že pověření nebo usměrnění soukromého subjektu bude zahrnovat nějakou formu hrozby nebo nucení“ (21). Zároveň bod iv) neumožňuje členům ukládat vyrovnávací opatření na výrobky v případech, kdy „vláda pouze vykonává své regulační pravomoci“ (22) nebo kdy zásah vlády „může ale nemusí mít konkrétní výsledek vzhledem k daným skutkovým okolnostem a výkonu svobodné volby ze strany aktérů na trhu“ (23). Pověření a usměrnění pak spíše znamená „aktivnější úlohu vlády než pouhé pobízení“ (22).

(143)

Komise vzala na vědomí, že normativní rámec týkající se ocelářského průmyslu uvedený v 100. až 120. bodě odůvodnění platí pro všechny finanční instituce v ČLR, včetně finančních institucí v soukromém vlastnictví. Pro ilustraci lze uvést, že sdělení „Několik stanovisek k řešení nadbytečné kapacity“ je určeno všem bankám zajišťujícím vládní politiku, velkým bankám, akciovým bankám, poštovním spořitelnám, bankám se zahraničními investicemi, finančním společnostem pro správu aktiv a dalším finančním institucím pod správou CBRC.

(144)

Kromě toho inspekce na místě ve společnostech zařazených do vzorku odhalily, že většina smluv o úvěru, které Komise obdržela od společností zařazených do vzorku, obsahovala podobné podmínky a že úvěrové sazby poskytnuté soukromými finančními institucemi jsou podobné jako sazby poskytnuté finančními institucemi ve veřejném vlastnictví a částečně se s nimi překrývají.

(145)

Komise rovněž zaslala dopisy těmto deseti finančním institucím se žádostí o další informace týkající se jejich úvěrových operací a posuzování rizik. Odpověděla pouze jedna instituce, která uvedla, že nemůže odpovědět, aniž by konzultovala regulační orgány. Po konzultaci s CBRC tato finanční instituce informovala Komisi, že je ochotna spolupracovat, ale že CBRC navrhla, aby tato spolupráce probíhala prostřednictvím mechanismu regulační spolupráce (tj. prostřednictvím výměny informací mezi regulačními orgány v Číně a EU, a nikoli přímo mezi Komisí a bankou). Komise uvítala tuto nabídku ke spolupráci, avšak konstatovala, že nebylo možné zřídit takový přechodný režim pro zbývající fázi šetření. V každém případě Komise neobdržela žádný další dopis nebo žádost od samotné CBRC. Kromě toho tato finanční instituce neposkytla ve stanovené lhůtě žádné věcné připomínky. Ani jedna z těchto institucí tedy nepředložila jakýkoli důkaz, který by vyvrátil zjištění Komise.

(146)

Vzhledem k tomu, že od soukromých finančních institucí nebyly získány žádné odlišné informace, dospěla Komise k závěru, že pokud jde o ocelářský průmysl, všechny finanční instituce působící v Číně pod dohledem CRBC (včetně soukromých finančních institucí) byly pověřeny státem nebo jim bylo ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) první odrážky základního nařízení nařízeno provádět vládní politiky a poskytovat úvěry s preferenčními sazbami ocelářskému průmyslu.

(147)

Po poskytnutí informací čínská vláda uvedla, že Komise musí vyjasnit, zda použila normu pro „pověření“, nebo normu pro „usměrnění“, jelikož se tyto dvě normy navzájem vylučují. Čínská vláda dále tvrdila, že výklad Komise ohledně pověření nebo usměrnění je příliš úzký, jelikož se zaměřuje na právní normu implikující „aktivnější úlohu vlády než pouhé pobízení“. Čínská vláda na druhé straně tvrdila, že panel ve věci USA – Vývozní omezení požadoval hlubší analýzu založenou na existenci i) výslovného souhlasného zmocnění nebo příkazu, ii) určeného konkrétní straně a iii) jehož cílem je konkrétní úkol nebo cíl (24).

(148)

Pokud jde o první bod, Komise měla za to, že normy pro „pověření“ a „usměrnění“ se navzájem nevylučují, neboť v obou případech vláda využívá soukromý subjekt jako zástupce pro realizaci finančního příspěvku. V druhém bodě Komise vyjádřila nesouhlas s výkladem čínské vlády ohledně toho, jaká norma se použije. Jak bylo popsáno již ve výše uvedeném 142. bodě odůvodnění, vycházela Komise z následné judikatury WTO, v níž odvolací orgán rozhodl, že nahrazení slov „pověří“ a „řídí“ slovy „zmocnění“ a „příkaz“ bylo jako norma příliš rigidní. (25) Z toho vyplývá, že důkazní břemeno stanovené odvolacím orgánem je v této věci méně přísné než původní výklad panelu, který zastával v případě USA – Vývozní omezení. V každém případě nepředložila čínská vláda žádný důkaz nebo argument, kterým by vyvrátila zjištění Komise týkající se „pověření“ nebo „usměrnění“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení v tomto šetření. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

3.4.3.   Specifičnost

(149)

Jak je uvedeno v 100. až 120. bodě odůvodnění, několik právních dokumentů, které jsou konkrétně zaměřeny na společnosti v ocelářském odvětví, řídí finanční instituce, aby poskytovaly úvěry s preferenčními sazbami ocelářskému průmyslu. Na základě těchto dokumentů je prokázáno, že finanční instituce poskytují preferenční úvěry pouze omezenému počtu odvětví/společností, které jsou v souladu s příslušnými politikami čínské vlády.

(150)

Komise proto dospěla k závěru, že subvence v podobě preferenčních úvěrů nejsou poskytovány obecně, ale že jsou specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení. Kromě toho žádná ze zúčastněných stran nepředložila žádné důkazy, které by naznačovaly, že poskytování preferenčních úvěrů vychází z objektivních kritérií nebo podmínek ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení.

(151)

Po poskytnutí informací čínská vláda uvedla, že na základě zprávy odvolacího orgánu ve věci US-Aircraft (druhý podnět) by se analýza specifičnosti měla zaměřit nejen na „konkrétní příjemce uvedené v podnětu, nýbrž… také na všechny podniky nebo odvětví způsobilá k získání stejné dotace“  (26) a že podle zprávy panelu ve věci ES-Aircraft (27), má-li být subvence specifická, musí být poskytována dostatečně omezené „skupině“ podniků či výrobních odvětví. Čínská vláda také předložila tvrzení, že Komise nespecifikovala, které z dokumentů, jež Komise zmiňuje, se týkají výslovného poskytování preferenčních úvěrů ocelářskému průmyslu. V tomto ohledu Komise odkazovala na dokumenty uvedené výše ve 100. bodě odůvodnění. Komise měla za to, že odkazy na ocelářský průmysl jsou dostatečně jasné, jelikož toto odvětví je buď jmenováno, nebo je uvedena jasná zmínka o jeho výrobku či odvětvové skupině, do níž patří. Kromě toho skutečnost, že čínská vláda podporuje omezenou skupinu podporovaných odvětví, mezi něž patří ocelářský průmysl, činí tuto subvenci specifickou.

3.4.4.   Výhoda a výpočet výše subvence

(152)

Komise vypočetla výši napadnutelné subvence. Pro účely tohoto výpočtu posoudila výhodu, kterou získali její příjemci během období šetření. Podle čl. 6 písm. b) základního nařízení je výhoda, kterou získal příjemce, rozdílem mezi částkou úroku, kterou platí společnost za vládní půjčku, a částkou, již by společnost zaplatila za srovnatelný obchodní úvěr na trhu.

(153)

V tomto ohledu Komise zaznamenala řadu specifických okolností na čínském trhu s ocelí. Jak je vysvětleno v oddílech 3.4.1 až 3.4.3, úvěry poskytnuté čínskými finančními institucemi odrážejí významné vládní zásahy a neodrážejí úrokové sazby, které by se běžně vyskytovaly na fungujícím finančním trhu.

(154)

Skupiny společností zařazené do vzorku se liší, pokud jde o jejich celkovou finanční situaci. Každá z nich využila v období šetření různých typů úvěrů, které se lišily, např. pokud jde o splatnost, kolaterál, záruky a jiné související podmínky. Z těchto dvou důvodů měla každá společnost odlišnou průměrnou úrokovou sazbu na základě vlastního souboru získaných úvěrů.

(155)

Komise během šetření zjistila, že pro tyto čínské postupy financování na trhu s ocelí, jak prokazuje situace čtyř skupin výrobců zařazených do vzorku, jsou charakteristické „revolvingové úvěry“, tj. úvěry, které umožňují společnosti nahradit kapitál splacený na úvěry v den splatnosti čerstvým kapitálem z nových úvěrů. Podle čínských pokynů týkajících se klasifikace úvěrů na základě rizika by měly být klasifikovány jako tzv. „dotčené“ úvěry, což znamená, že i když je dlužník v současnosti schopen splatit jistinu a úroky z úvěru, existují určité faktory, které mohou nepříznivě ovlivnit jeho schopnost splácet. Toto se však v praxi nedělo, jak je vysvětleno ve 125. bodě odůvodnění.

(156)

Komise za účelem zohlednění těchto specifik posoudila finanční situaci každé skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku samostatně. Komise nejprve analyzovala celkovou finanční situaci a existenci revolvingových úvěrů na úrovni skupin. Tato analýza byla dále rozšířena na jednotlivé společnosti ve skupině, které jsou činné ve výrobě PVT. Komise tak vypočítala výhodu plynoucí z preferenčních úvěrových operací pro každou skupinu vyvážejících výrobců zařazenou do vzorku na individuálním základě a přičetla tuto výhodu dotčenému výrobku.

3.4.4.1.   Jiangsu Shagang Group

(157)

Jiangsu Shagang Group uvádí podle svých vlastních finančních účtů obecně ziskovost během období šetření. Ziskovost této skupiny však byla v období 2012–2015 trvale nedostačující, což znamená, že menší změny interního nebo externího podnikatelského prostředí by mohly skupinu dostat do ztrátové situace. Poměr dluhu k aktivům je vysoký, avšak ve vysoce kapitálově náročném odvětví, jakým je ocelářský průmysl, je udržitelný. Tento obecný názor byl potvrzen na místě.

(158)

Komise zaznamenala, že Jiangsu Shagang Group získala od čínské ratingové agentury China Lianhe Credit Rating Co., Ltd. hodnocení AAA pro vydávání dluhopisů na čínském trhu.

(159)

Komise však rovněž zaznamenala, že v nedávné studii, kterou zveřejnil Mezinárodní měnový fond (28), byly zjištěny významné rozdíly mezi místními čínskými ratingovými stupni a mezinárodními ratingovými stupni. Například více než 90 % čínských dluhopisů má podle místních ratingových agentur hodnocení AA až AAA, zatímco na trhu v USA má takovýto špičkový rating pouze méně než 2 % podniků.

(160)

To dále dokládá níže uvedený graf ze studie:

Image

(161)

Na tomto základě, i když byl skupině Jiangsu Shagang udělen dobrý úvěrový rating od čínské ratingové agentury, dospěla Komise k závěru, že tento rating není spolehlivý.

(162)

Na úrovni jednotlivých společností podílejících se na výrobě PVT byly v účetnictví v období šetření zaznamenány ztráty, ale nejednalo se o opakující se situaci, a ostatní finanční ukazatele, jako je poměr dluhu k aktivům nebo ukazatel úrokového krytí, nenaznačovaly žádné závažné strukturální problémy ohledně schopnosti společností splácet dluh. Na místě však Komise rovněž zjistila, že tato společnost obdržela jeden revolvingový úvěr ze vzorku úvěrů. Kromě toho byl v úvěrových tabulkách značný počet krátkodobých úvěrů nahrazen novými úvěry ve stejné výši a se stejnou délkou splatnosti. Navíc jedna ze společností zařazených do vzorku ve skupině obdržela krátkodobý úvěr od finanční instituce specializující se na špatné úvěry za velmi vysokou úrokovou sazbu v rozmezí od 14 % do 16 %, což rovněž naznačuje, že se v období šetření potýkala s problémy s likviditou.

(163)

Tato situace znovu potvrzuje závěr Komise, že čínský rating AAA skupiny Jiangsu Shagang Group nelze považovat za důvěryhodný.

(164)

Kromě toho obchodní cenný papír vydaný skupinou Jiangsu Shagang Group získal od agentury Moody's v roce 2013 rating Prime-1. Uvedený rating však byl založen na ratingu Bank of China, pobočky New York Mellon, která poskytla záruku, a to právě proto, že Jiangsu Shagang Group sama o sobě neměla spolehlivý a nezávislý rating.

(165)

Finanční instituce poskytující úvěr neprováděly posouzení úvěruschopnosti. Proto musela Komise za účelem stanovení výše výhody posoudit, zda úrokové sazby za úvěry poskytnuté skupině Jiangsu Shagang Group byly na tržní úrovni.

(166)

Komise dospěla k závěru, že finanční situace skupiny odpovídá ratingu BB, což je nejvyšší rating, který se již nepovažuje za „investiční stupeň“. „Investiční stupeň“ znamená, že dluhopisy vydané danou společností jsou posuzovány ratingovou agenturou jako pravděpodobně postačující k pokrytí platebních závazků, do kterých smějí banky investovat.

(167)

Dluhopisy neinvestičního stupně jsou považovány za dluhopisy spekulativní povahy. Dlužníci s hodnocením neinvestičního stupně budou pravděpodobně disponovat určitými kvalitativními a ochrannými vlastnostmi, ale ty mohou být vyváženy značnou nejistotou nebo významnou expozicí nepříznivým podmínkám. Rating BB je v této kategorii nejvyšší stupeň, což je odrazem skutečnosti, že dlužník je v blízké budoucnosti méně zranitelný než ostatní dlužníci s nižším ratingem. Čelí však významné nejistotě a je vystaven nepříznivým podnikatelským, finančním či ekonomickým podmínkám, v jejichž důsledku by se schopnost dlužníka plnit své finanční závazky mohla podle definic pro rating společnosti Standard and Poor's stát neadekvátní.

(168)

Prémie očekávané u dluhopisů vydávaných podniky s tímto ratingem (BB) byla poté použita na standardní úvěrovou sazbu Čínské lidové banky („PBoC“) za účelem stanovení tržní sazby.

(169)

Uvedená přirážka byla určena na základě výpočtu relativního rozpětí mezi indexy korporátních dluhopisů USA s ratingem A a korporátních dluhopisů USA s ratingem BB podle údajů agentury Bloomberg pro průmyslové segmenty. Takto vypočítané relativní rozpětí pak bylo připočteno k referenčním úrokovým sazbám, které zveřejnila PBoC v den, kdy byl úvěr poskytnut, a na tutéž délku trvání jako u dotčeného úvěru. To bylo provedeno jednotlivě pro každý úvěr poskytnutý uvedené společnosti.

(170)

Co se týče úvěrů v cizí měně v ČLR, zde je podobná situace ohledně narušení trhu a absence efektivního úvěrového ratingu, protože tyto úvěry jsou rovněž poskytovány týmiž čínskými finančními institucemi. Proto, jak bylo uvedeno výše, byly podnikové dluhopisy s ratingem BB v příslušné měně vydané během období šetření použity k určení přirážky, jež byla uplatněna na úvěrovou sazbu LIBOR v USD, aby bylo možné určit vhodnou referenční hodnotu.

(171)

Kromě toho, aby se zohlednilo zvýšené riziko vyplývající z praxe poskytování revolvingových úvěrů na úrovni jednotlivých společností podílejících se na výrobě PVT, Komise se snažila určit jinou vhodnou referenční hodnotu na čínském trhu. V tomto ohledu Komise zaznamenala, že jedna banka ve vlastnictví státu poskytla úvěr se splatností 16 měsíců jedné společnosti ze skupiny Jiangsu Shagang Group za úrokovou sazbu mezi 14 % a 16 %. Podle Jiangsu Shagang Group byla tato poměrně vysoká úroková sazba důsledkem skutečnosti, že se tato konkrétní finanční instituce specializuje na úvěry společnostem ve finančních obtížích, a uvedená společnost vyzvala své útvary, aby zmírnily dočasný problém s likviditou. Vzhledem k tomu, že revolvingové úvěry jsou obvykle známkou krátkodobých problémů s likviditou, považují se podmínky a doby splatnosti uvedeného úvěru za vhodné k zohlednění dodatečné výhody plynoucí z využívání revolvingových úvěrů.

(172)

Komise proto považovala za vhodné použít tento údaj jako referenční hodnotu pro všechny úvěry s délkou splatnosti 2 roky nebo méně poskytované na úrovni výrobních společností, které využívaly revolvingových úvěrů. Revolvingové úvěry se totiž obvykle uzavírají na krátkou dobu. Je velmi nepravděpodobné, že by byl zjištěn revolvingový úvěr se splatností delší než dva roky, a konkrétní důkazy o ověřených úvěrech zjištěné u společností zařazených do vzorku tento závěr podporují.

(173)

Ve svých připomínkách po poskytnutí informací čínská vláda a spolupracující společnosti zařazené do vzorku zpochybnily metodiku týkající se relativního rozpětí, jak je popsána výše ve 169. bodě odůvodnění. S ohledem na tyto připomínky Komise následně všem zúčastněným stranám zaslala dodatečný dokument, v němž použitou metodiku podrobně vysvětlila.

(174)

Souhrnem lze uvést, že byly obdrženy tyto připomínky:

1)

V mezinárodní bankovní praxi se používá odkaz na referenční hodnotu navýšenou o dodatečnou prémii, která je vyjádřena jako absolutní přirážka a nikoli jako relativní přirážka. Jako příklad lze uvést IBOR nebo LIBOR nebo EURIBOR s navýšením 1 %.

2)

Uvedené dva prvky úrokové sazby odrážejí riziko země nebo měny (to je ta část úrokové sazby, která odpovídá sazbě centrální banky nebo sazbě pro bezrizikové společnosti) a riziko spojené s konkrétní společností (to je přirážka, vyjádřená v absolutních číslech, pro společnost s ratingem BB).

3)

Čím nižší je bezriziková sazba, tím vyšší jsou relativní rozpětí, i když je absolutní rozpětí stejné. Kromě toho má metodika za následek extrémně vysoké relativní rozpětí pro záporné úrokové sazby.

4)

Podle údajů z minulých let poskytnutých čínskou vládou („Historické údaje týkající se relativního rozpětí“) zůstává absolutní rozpětí dlouhodobě zhruba stabilní, zatímco relativní rozpětí vykazuje velké rozdíly. Dlouhodobé průměrné absolutní rozpětí se navíc blíží absolutnímu rozpětí zjištěnému v období šetření.

5)

Komise použila průměrné relativní rozpětí během období šetření pro úvěry s různou délkou splatnosti, v rozmezí od jednoho do deseti let. Použití relativního rozpětí na dluhopisy s různou délkou splatnosti ukazuje na velké rozdíly v závislosti na délce trvání úvěrů a na to, že absolutní a relativní rozpětí se pro různé délky splatnosti rozcházejí.

6)

Vzhledem k tomu, že dluhopisy se obvykle vydávají s dlouhou délkou splatnosti, použití jediného průměrného relativního rozpětí dluhopisů s různou délkou splatnosti namísto váženého průměru přisuzuje příliš velkou váhu krátkodobým splatnostem. To mělo význam zejména vzhledem k tomu, že Komise použila relativní rozpětí pouze pro dlouhodobé úvěry.

7)

V případě úvěrů poskytnutých před rokem 2015, avšak v průběhu (části) roku 2015 dosud nesplacených, bylo relativní rozpětí použito na nesprávnou referenční sazbu PBoC, neboť Komise zohlednila sazbu PBoC platnou v době poskytnutí úvěru. Namísto toho měla Komise použít sazby PBoC pro rok 2015.

8)

Zdroje uvedené v dodatečném dokumentu poskytujícím informace odkazovaly na použití relativního rozpětí v souvislosti s výnosy a nikoli v souvislosti s rozdílem mezi úrokovými sazbami z úvěrů získaných od bank. Žádný z uvedených zdrojů neuváděl, že tento rozdíl musí být vyjádřen v relativní hodnotě, a ne všechny z nich byly věrohodnými zdroji.

(175)

Pokud jde o první bod, Komise uznala, že komerční banky obvykle používají přirážku vyjádřenou v absolutních číslech. Domnívala se, že tato praxe vychází především z praktických úvah, jelikož úroková sazba je v konečném důsledku absolutní číslo. Absolutní číslo je nicméně odrazem posouzení rizik, které je založeno na relativním hodnocení. Riziko selhání u společnosti s ratingem BB je o X % vyšší než u vlády nebo bezrizikové společnosti. Toto je relativní hodnocení, které ilustrují údaje předložené čínskou vládou k historickému vývoji rozpětí (viz níže uvedená analýza). Relativní rozpětí zachycuje změny základních tržních podmínek, které se při použití absolutního rozpětí nepromítnou.

(176)

Co se týká druhého a třetího bodu, souhlasila Komise s výchozím bodem v tom smyslu, že úrokové sazby neodrážejí pouze rizikové profily jednotlivých společností, ale také rizika specifická pro danou zemi a měnu. Riziko specifické pro zemi a měnu se často, tak jako je tomu i v tomto případě, v průběhu času mění a změny se pro různé země liší. V důsledku toho se bezrizikové sazby v průběhu času významně mění a někdy jsou nižší v USA, jindy zase v Číně. Tyto rozdíly souvisejí s faktory, jako jsou zjištěný a očekávaný růst HDP, hospodářské klima a míry inflace. Jelikož se bezriziková sazba v průběhu času mění, může být stejné nominální absolutní rozpětí potvrzením velmi odlišného posouzení rizika. Například pokud banka odhaduje, že riziko selhání spojené s konkrétní společností je o 10 % vyšší než bezriziková sazba (relativní odhad), může být výsledné absolutní rozpětí mezi 0,1 % (u bezrizikové sazby ve výši 1 %) a 1 % (u bezrizikové sazby ve výši 10 %).

(177)

Z pohledu investora je proto relativní rozpětí lepším měřítkem, jelikož odráží výši výnosového spreadu a způsob jeho ovlivnění mírou základní úrokové sazby.

(178)

Metodika je z hlediska zemí neutrální. Pokud je například bezriziková sazba v USA nižší než bezriziková sazba v Číně, absolutní přirážky budou při použití této metodiky vyšší. Naopak pokud je bezriziková sazba v Číně nižší než v USA, absolutní přirážky budou při použití této metodiky nižší. Pro další ilustraci tohoto bodu lze uvést, že údaje poskytnuté čínskou vládou ukazují na to, že relativní rozpětí bylo nízké před splasknutím internetové bubliny v roce 2002. Vrátilo se na nízké úrovně, na nichž setrvalo až do finanční a hospodářské krize způsobené rizikovými hypotékami a státním dluhem. Po uplynutí finanční a hospodářské krize zůstala relativní rozpětí na vyšší úrovni než před krizí. Tato vyšší úroveň relativního rozpětí odráží vskutku zhoršené makroekonomické základní ukazatele a potlačenou celkovou poptávku, které rovněž způsobily to, že míra inflace v USA (a v jiných vyspělých ekonomikách) poklesla na velmi nízké úrovně.

(179)

Z údajů poskytnutých čínskou vládou vyplývá, že absolutní rozpětí neodráží zhoršení hlavních základních ukazatelů. Například rozdíl v absolutním výnosovém spreadu v USA je relativně malý – 2,46 procentního bodu v roce 2003 a 2,35 procentního bodu v období šetření, přestože rozdíl v průměrné míře inflace je velký – 2,27 % v roce 2003 a pouze 0,12 % v roce 2015. Relativní rozpětí lépe vystihuje rozdílnou hospodářskou situaci mezi uvedenými dvěma roky, a sice 48,86 % v roce 2003 oproti 71,57 % v roce 2015. Podobně bylo absolutní rozpětí v roce 2006 (před krizí) na úrovni 1,55 %, což je téměř shodné s rokem 2017 (1,56 %), ačkoli se základní tržní podmínky významně změnily. Uvedená změna tržních podmínek je vyjádřena v relativním rozpětí, které činilo 27 % v roce 2006 a 46 % v roce 2017.

(180)

Komise mimoto uznala, že použití metodiky s relativním rozpětím by v případech záporných úrokových sazeb vedlo k nepřiměřeným výsledkům. Uvedený scénář však v tomto případě není předmětem sporu. Komise se domnívala, že během období šetření relativní rozpětí zachycuje základní tržní podmínky, které mají vliv na úvěrová rizika spojená s konkrétními společnostmi, lépe než přístup uplatňující absolutní rozpětí.

(181)

Pokud jde o čtvrtý bod, interpretovala Komise skutečnosti předložené čínskou vládou odlišně. Při použití souboru údajů poskytnutých čínskou vládou je možné pozorovat, že absolutní rozpětí není tak stabilní, jak tvrdila čínská vláda, nýbrž že se v průběhu času mění, a to v rozmezí od 1 % do 4,5 %. Kromě toho sleduje relativní rozpětí naprosto stejný vývoj jako absolutní rozpětí v průběhu posledních 23 let, tj. když se zvýší relativní rozpětí, zvýší se také absolutní rozpětí, a naopak. Pokud jde o údajnou kolísavost relativního rozpětí, je rozsah změn podobný: rozdíl mezi nejvyššími a nejnižšími hodnotami je 530 % u relativního rozpětí a 450 % u absolutního rozpětí. Při použití údajů poskytnutých čínskou vládou na historické sazby PBoC se kromě toho ukazuje, že v některých letech má relativní metodika za výsledek nižší referenční hodnotu než absolutní rozpětí.

(182)

Na základě dodatečného informačního dokumentu čínská vláda tvrdila, že roky 2002 a 2008 až 2010 by měly být z analýzy vyňaty, protože to byly „mimořádné“ roky. Komise nevidí důvod, proč by změny hospodářského cyklu neměly být vzaty v úvahu. Recese jsou součástí ekonomického životního cyklu a analýza údajů by měla zohledňovat všechny aspekty tohoto životního cyklu a nikoli pouze dobré roky. To platí rovněž pro mimořádné silné recese, jako je hospodářská a finanční krize v letech 2008 až 2010.

(183)

Pokud jde o pátý bod, vedlo použití relativního rozpětí zjištěného během období šetření skutečně k výsledkům odchylným od absolutního rozpětí, když se použilo přesněji na různé délky splatnosti a nikoli jako průměrná hodnota pro všechny délky trvání úvěrů. Rozdílné výsledky však nebyly způsobeny skutečností, že by relativní rozpětí jako takové bylo chybné, nýbrž skutečností, že časová struktura rizika mezi úrokovými sazbami USA a ČLR byla velice rozdílná. V USA je rozdíl úrokové sazby mezi dluhopisem na 1 rok a dluhopisem na 10 let mnohem větší (v rozmezí od 2,5 % do 3,7 %) než rozdíl mezi úrokovými sazbami PBoC na 1 rok a nad 5 let (rozdíl 0,8 %). Rozdíly tedy pramenily z výchozího bodu, kdy bylo použito relativní rozpětí. Kdyby ČLR měla jako výchozí bod podobnou časovou strukturu rizika, pak by výsledné referenční sazby opět sledovaly logický vývoj všech délek trvání úvěrů. Například v případě 3 % rozdílu mezi krátkodobými a dlouhodobými úrokovými sazbami PBoC by výsledkem byla referenční sazba ve výši 15,81 % pro dlouhodobé úvěry, která je vyšší než referenční sazba ve výši 14,22 % pro krátkodobé úvěry.

(184)

Komise tento problém uznávala od samého počátku. Aby minimalizovala dopad rozdílů v časové struktuře rizika mezi těmito dvěma zeměmi, rozhodla se Komise použít průměrné relativní rozpětí pro všechny délky trvání úvěrů, čímž se mezinárodní referenční sazba přiblížila čínským podmínkám a předešlo se penalizaci čínských společností s vysokým počtem krátkodobých úvěrů.

(185)

V šestém bodě Komise nesouhlasila s tvrzeními čínské vlády. Tvrzení, že Komise použila relativní rozpětí pouze u dlouhodobých úvěrů, je věcně nesprávné. Metodika s relativním rozpětím byla použita jak pro dlouhodobé, tak i pro krátkodobé úvěry. Použití jediného průměrného relativního rozpětí pro úvěry s různou délkou splatnosti nepřisuzovalo příliš velkou váhu krátkodobým splatnostem, když Komise v praxi použila toto rozpětí na úvěry s různou délkou splatnosti.

(186)

V případě sedmého bodu Komise uznala, že použila údaje ze dvou různých časových období, tj. relativní rozpětí použitelné během období šetření a sazbu PBoC použitelnou v době, kdy byl úvěr poskytnut, a že by časové období pro každý úvěr mělo souhlasit. Komise nicméně nesouhlasila se závěrem čínské vlády, že místo toho měly být z období šetření převzaty všechny údaje. V tomto ohledu Komise poznamenala, že při určování správných časových období, jež se mají pro rozpětí jakož i pro sazbu PBoC použít, by měly být zohledněny specifické podmínky vázající se ke každému úvěru, jako je například variabilita úrokové sazby. Komise však v tomto šetření neměla tyto informace k dispozici pro všechny úvěry poskytnuté společnostem zařazeným do vzorku. Vzhledem k chybějícím informacím o specifických podmínkách úvěrů poskytnutých v minulosti a na žádost čínské vlády se Komise rozhodla, že použije relativní rozpětí a sazbu PBoC použitelnou během období šetření pro všechny úvěry poskytnuté společnostem zařazeným do vzorku v rámci tohoto šetření. Odpovídajícím způsobem Komise upravila směrem dolů výši výhody týkající se preferenčních úvěrů.

(187)

Pokud jde o poslední bod, souhlasila Komise s tím, že zdroje uvedené v dodatečném informačním dokumentu odkazovaly na použití relativního rozpětí v souvislosti s výnosy a že žádný z uvedených zdrojů neuváděl, že tento rozdíl musí být vyjádřen v relativní hodnotě. Komise upozornila na skutečnost, že cílem použití relativního rozpětí bylo početně zjistit prémii za úvěrové riziko, aby ji mohla použít na bezrizikovou sazbu za účelem získání referenční úrokové sazby. Prémie za úvěrové riziko se skutečně vztahují k tomu, jak investoři posuzují cenné papíry a jaký je očekávaný výnos, který výměnou za zvýšené riziko chtějí obdržet. Kromě toho, ačkoli ne všechny byly založeny na odborných knihách, odrážely zdroje referenční hodnoty uváděné v jiných zdrojích. Z těchto všech důvodů se Komise stále domnívá, že všechny tyto zdroje jsou relevantní.

(188)

Komise proto trvala na svém postoji, že metodika s relativním rozpětím lépe odráží prémii za riziko, kterou by finanční instituce použila na čínské vyvážející výrobce na nenarušeném trhu, zejména vzhledem k tomu, že základní úroková sazba v ČLR a základní úroková sazba v USA se v průběhu času vyvíjely rozdílně.

(189)

Po poskytnutí informací dále čínská vláda a dvě společnosti zařazené do vzorku vyjádřily námitky rovněž vůči použití úrokové sazby mezi 14 % a 16 % pro všechny úvěry s 2letou nebo kratší délkou splatnosti na úrovni společností, které využívaly revolvingových úvěrů. Komise obdržela tyto připomínky:

1)

Komise klasifikovala všechny úvěry s dvouletou a kratší splatností jako revolvingové úvěry, aniž by poskytla vhodné vysvětlení nebo podpůrné důkazy. Ne všechny krátkodobé úvěry poskytnuté společnostem zařazeným do vzorku byly revolvingové.

2)

Revolvingové úvěry nejsou nutně známkou problémů s likviditou. Revolvingové úvěry jsou součástí běžné obchodní praxe v Evropě. Nevytvářejí vyšší úrokové sazby a využívá jich ocelářský průmysl EU. Konkrétně skupina Shougang Group tvrdila, že Komise označila jako revolvingové zejména úvěry společností Qian'an Coal, Xishan Coking a Shougang Corp., které nebyly ve finanční tísni.

3)

Zprostředkovaná referenční hodnota použitá Komisí nebyla v souladu s článkem 14 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Úvěr, který byl použit jako základ pro zprostředkovanou referenční hodnotu, byl jediný, mimořádný úvěr tvořící pouze 2 % celkových úvěrů poskytnutých skupině Jiangsu Shagang Group a Komise nepodala odůvodněné vysvětlení ohledně toho, proč by měl být srovnatelný s obchodním úvěrem. Kromě toho Komise neprovedla úpravy, kterými by tento úvěr přiblížila srovnatelným obchodním úvěrům.

(190)

Pokud jde o první bod, Komise neklasifikovala všechny úvěry s dvouletou a kratší splatností jako revolvingové úvěry. Pouze měla za to, že existence revolvingových úvěrů v dané společnosti nasvědčovala tomu, že se společnost nacházela v horší finanční situaci, než jak by se na první pohled zdálo z finančních výkazů, a že dodatečné riziko souviselo s krátkodobými problémy s likviditou. Z toho důvodu se u všech krátkodobých úvěrů musela použít vyšší riziková prémie, bez ohledu na to, zda byly úvěry revolvingové či nikoli.

(191)

Pokud jde o druhý bod, nesouhlasila Komise s posouzením čínské vlády a vyvážejících výrobců. Samotné čínské orgány považují revolvingové úvěry za dodatečný faktor úvěrového rizika. „Pokyny pro klasifikaci úvěrů na základě rizika“ vydané CBRC uvádějí, že revolvingové úvěry by měly být vykazovány alespoň jako „dotčené“ úvěry (29). Úvěrem spadajícím do této kategorie se rozumí, že ačkoli dlužník může v současnosti splatit jistinu a úroky z úvěru, existují určité faktory, které mohou nepříznivě ovlivnit jeho schopnost splácet.

(192)

Revolvingové úvěrové nástroje v Evropě skutečně existují a ocelářský průmysl Unie jich využíval, avšak jejich podmínky jsou velmi odlišné od těch čínských. Revolvingové úvěrové nástroje v Unii jsou v podstatě úvěrové linky s předem stanovenou maximální částkou, kterou lze vybrat a splatit při několika příležitostech během předem stanoveného období. Navíc v sobě tyto úvěrové nástroje na rozdíl od toho, co tvrdí čínská vláda, zahrnují dodatečné náklady, a to buď v podobě smluvní marže vedle obvyklých krátkodobých tržních sazeb (30), nebo v podobě předem stanoveného poplatku za správu. Mimoto stanovila poplatek za nevyužitý kapitál po dobu trvání úvěrového nástroje rovněž banka BNP Paribas, uváděná čínskou vládou jako příklad. Na straně druhé nevykazovaly revolvingové úvěry zjištěné během inspekcí na místě v čínských společnostech zařazených do vzorku podmínky odlišné od jiných krátkodobých úvěrů. Nebyly označeny jako úvěrové linky nebo revolvingové úvěrové nástroje a nebyly s nimi spojeny žádné mimořádné poplatky či marže. Na první pohled se jevily jako obvyklé krátkodobé úvěry. Avšak při ověřování splátek těchto úvěrů během inspekce na místě se jasně ukázalo, že kapitál byl ve skutečnosti splacen prostřednictvím nových úvěrů poskytnutých toutéž bankou na stejnou částku v týdnu před, nebo po datu splatnosti původního úvěru. Komise svou analýzu rozšířila na ostatní úvěry v úvěrových tabulkách a většinou zjistila další případy s naprosto stejnými charakteristickými rysy. Z těchto všech důvodů Komise trvala na svém stanovisku ohledně revolvingových úvěrů.

(193)

Komise nesouhlasila se skutečnostmi konkrétního tvrzení skupiny Shougang Group, že Komise označila jako revolvingové zejména úvěry společností Qian'an Coal, Xishan Coking a Shougang Corp. Jako revolvingové označila Komise úvěry ve všech ověřených společnostech v rámci skupiny Shougang Group, včetně výrobních společností Shougang Mining a Qian'an, v nichž byly za revolvingové úvěry považovány všechny krátkodobé úvěry poskytnuté během období šetření.

(194)

Konečně pokud jde o třetí bod, měla Komise za to, že úvěr poskytnutý společnosti ve skupině Jiangsu Shagang Group byl srovnatelným obchodním úvěrem, jelikož podmínky jeho poskytnutí popsané výše ve 162. bodě odůvodnění odpovídají finanční situaci, pro niž jsou charakteristické krátkodobé problémy s likviditou. Navíc splatnost zprostředkovaného úvěru (16 měsíců) obecně odpovídá krátkodobé povaze úvěrů, na něž byla tato zprostředkovaná referenční hodnota použita pro výpočet výhody. Zprostředkovaná referenční sazba byla nicméně upravena tak, aby zohledňovala rozdíly úrokových sazeb pro úvěry se splatností kratší než jeden rok ve srovnání s úvěry s jednoletou až dvouletou splatností, a to na základě příslušných rozdílů mezi těmito dvěma splatnostmi v sazbách PBoC. Podrobný výpočet této úpravy byl dotčeným společnostem poskytnut.

(195)

Komise proto zamítla všechna tvrzení týkající se použití úrokové sazby mezi 14 % a 16 % pro všechny úvěry s 2letou nebo kratší délkou splatnosti na úrovni společností, které využívaly revolvingových úvěrů.

(196)

Kromě toho skupina Jiangsu Shagang kritizovala Komisi za to, že do výpočtu výhody dvakrát započítala úvěry, které si její dceřiné společnosti vypůjčily od Shagang Finance a mateřské společnosti. Shagang rovněž tvrdila, že Komise měla odečíst „zápornou výhodu“, tj. výhodu z úvěrů, pro něž byly skutečné úrokové platby vyšší než referenční sazby vypočítané Komisí. Obě tvrzení Komise zamítla.

(197)

Pokud jde o údajné dvojí započítání, Komise uvádí, že skupina Shagang odkazovala zejména na úvěry mezi jednotlivými společnostmi Shagang Finance a souvisejícími ocelářskými společnostmi. V tomto ohledu Komise připomněla, že Shagang Finance neposkytla Komisi žádné informace o úvěrech, které čerpala ona sama. Kromě toho Komise neprovedla žádný výpočet výhody na úrovni Shagang Finance. To vylučuje jakoukoliv možnost dvojího započítání. Pokud jde o několik zbývajících úvěrů, které si poskytly společnosti navzájem, mezi Shagang Group a ocelářskými společnostmi, Komise ověřila, zda skutečně došlo k dvojímu započtení. Avšak již před poskytnutím informací uváděla úvěrová tabulka od Shagang Group pouze dva úvěry jakožto úvěry poskytnuté mezi společnostmi navzájem, zatímco úvěrová tabulka Hongchang Plate uváděla pouze jeden takový úvěr. Navíc i při srovnání podstaty těchto úvěrů se tyto úvěry lišily, pokud jde o vypůjčené částky, trvání a použitelné úrokové sazby. Společnost neuvedla po poskytnutí informací žádné nové údaje na podporu svého tvrzení, že uvedené úvěry byly ve skutečnosti stejné. Z toho důvodu Komise dospěla k závěru, že každý z těchto úvěrů byl vykázán pouze jednou, buď na seznamu úvěrů pro skupinu, nebo pro výrobní společnost.

(198)

Pokud jde o tvrzení týkající se „záporné výhody“ uvedené ve 196. bodě odůvodnění, Komise měla za to, že nevznikla příležitost pro otázku spravedlivého srovnání. Konkrétně nemůže obdržení úvěru s nepreferenční sazbou vyvážit výhodu získanou z jiného úvěru poskytnutého s preferenční sazbou. Komise pro výpočet výhody přihlédla pouze k těm úvěrům, pro které byla vypočítaná referenční hodnota vyšší než úroková sazba placená společnostmi. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

3.4.4.2.   Hesteel Group

(199)

Hesteel Group rovněž uvádí podle svých vlastních finančních účtů obecně ziskovou finanční situaci. Nebyla ztrátová, avšak úroveň ziskovosti byla obecně nedostatečná, což vystavuje skupinu nepříznivým změnám v podnikatelských, finančních nebo ekonomických podmínkách. Skupina rovněž vykazuje vysoký poměr dluhu k aktivům.

(200)

Na úrovni společností podílejících se na výrobě PVT byla obecná finanční situace prezentována podobným způsobem jako na úrovni skupiny, s nízkými úrovněmi ziskovosti, ale žádnými ztrátami. Také další finanční ukazatele, jako je poměr dluhu k aktivům nebo ukazatel úrokového krytí, nenaznačovaly žádné závažné strukturální problémy ohledně schopnosti společností splácet dluh. Na místě však Komise zjistila, že 80 % zkoumaných úvěrů ve vzorku, které tyto společnosti obdržely, představovaly revolvingové úvěry a byly podstatné, pokud jde o jejich výši, což svědčí o nejisté situaci z hlediska likvidity, na rozdíl od toho, co naznačují účetní závěrky.

(201)

Komise zaznamenala, že Hesteel Group získala rating AAA- od čínské ratingové agentury, Agricultural Bank of China, nepřímé dceřiné společnosti Hangang. Ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené v 159. až 161. bodě odůvodnění dospěla Komise k závěru, že tento rating není spolehlivý. Kromě toho existence revolvingových úvěrů znovu potvrdila závěr Komise, že čínský rating AAA- skupiny Hesteel Group nelze zohlednit.

(202)

Komise proto dospěla k závěru, že je vhodné použít referenční hodnotu BB, jak je uvedeno v 166. až 168. bodě odůvodnění na úrovni činností skupiny pro výpočet celkové výhody pro PVT vyplývající z absence řádného posouzení rizik.

(203)

Kromě toho, aby bylo možné zohlednit zvýšené riziko vyplývající z existence revolvingových úvěrů na úrovni jednotlivých společností zapojených do výroby PVT, a vzhledem k tomu, že podmínky a doba splatnosti těchto úvěrů byly v podstatě srovnatelné s úvěrem s vysokým úrokem zmíněným ve 162. bodě odůvodnění, považovala Komise za vhodné použít stejnou referenční hodnotu, jako je hodnota uvedená ve zmíněném bodě odůvodnění, jakožto relevantní referenční hodnotu pro všechny úvěry s délkou splatnosti 2 roky nebo méně poskytované na úrovni výrobních společností, které využívaly revolvingových úvěrů. Jelikož se revolvingové úvěry obvykle uzavírají na krátkou dobu, je velmi nepravděpodobné, že by byl zjištěn revolvingový úvěr se splatností delší než dva roky, a konkrétní důkazy o ověřených úvěrech zjištěné u společností zařazených do vzorku tento závěr podporují.

(204)

Tvrzení a argumenty předložené čínskou vládou a některými společnostmi zařazenými do vzorku, pokud jde o obecnou metodiku pro relativní rozpětí a použití zprostředkované referenční hodnoty, se týkají rovněž Hesteel Group. Komise tyto body vyvrátila již v 175. až 195. bodě odůvodnění.

(205)

Po poskytnutí informací chtěl žadatel vědět, zda Komise zohlednila významnou kapitálovou injekci ve výši asi 1 miliardy EUR pro Hesteel v roce 2010, která této skupině přinášela výhody ještě v období šetření. Komise zjistila, že tato údajná kapitálová injekce byla předmětem otázky v dubnu 2017 vznesené ze strany USA a EU vůči ČLR v rámci Výboru WTO pro subvence a vyrovnávací opatření. Komise nenašla v průběhu tohoto šetření žádné důkazy o tom, že tato údajná kapitálová injekce poskytla nějakou výhodu skupině Hesteel Group během období šetření.

3.4.4.3.   Shougang Group

(206)

Shougang Group uvádí podle svých vlastních finančních účtů obecně obtížnou finanční situaci. Na základě získaných důkazů za rok 2014 a další roky byla tato skupina v roce 2014 i 2015 ztrátová. Ve velké míře využila pákového efektu a během období šetření zvýšila své krátkodobé závazky o více než 10 %. Kromě toho bylo během ověřování na místě na úrovni mateřské společnosti zjištěno 25 revolvingových úvěrů. Navíc byl v úvěrových tabulkách značný počet dalších krátkodobých úvěrů nahrazen novými úvěry ve stejné výši a se stejnou dobou splatnosti.

(207)

Na úrovni společností podílejících se na výrobě PVT vyplývá z finančních výkazů, jakož i z důkazů týkajících se konkrétních úvěrů zjištěných při hodnocení aktiv a ve zprávách o proveditelnosti, že tyto společnosti nadále fungovaly jako trvající podnik i přesto, že vykazovaly po sobě jdoucích ztrátové roky nebo zanedbatelné zisky, vysoký poměr dluhu k aktivům, nízké úrokové krytí, zhoršení finančních ukazatelů a nejisté vyhlídky do budoucnosti. Tyto společnosti nevytvářely dostatečný provozní zisk na pokrytí plateb jejich úrokových výdajů po dobu několika po sobě následujících let v období 2012–2015. Komise kromě toho při ověřování zjistila případy restrukturalizace dluhu v důsledku potíží se splácením. Navíc všechny krátkodobé úvěry poskytnuté během období šetření jedné z výrobních společností tvořily revolvingové úvěry.

(208)

Navzdory těmto okolnostem byl skupině Shougang Group čínskou ratingovou agenturou Dagong International udělen rating AAA. Ze stejných důvodů uvedených ve 159. až 161. bodě odůvodnění, jakož i kvůli důkazům zjištěným během ověřování, Komise čínský rating skupiny Shougang Group nevzala v úvahu.

(209)

S ohledem na výše uvedenou obecnou situaci Komise shledala, že je nezbytné nalézt vhodnou referenční hodnotu na úrovni skupiny. Aby bylo možné zohlednit zvýšené riziko vyplývající z existence revolvingových úvěrů, a vzhledem k tomu, že podmínky a doba splatnosti těchto úvěrů byly v podstatě srovnatelné s úvěrem s vysokým úrokem zmíněným ve 162. bodě odůvodnění, použila Komise stejnou referenční hodnotu, jako je hodnota uvedená ve zmíněném bodě odůvodnění pro všechny poskytnuté úvěry s dobou splatnosti 2 roky nebo méně. Jelikož se revolvingové úvěry obvykle uzavírají na krátkou dobu, je velmi nepravděpodobné, že by byl zjištěn revolvingový úvěr se splatností delší než dva roky, a konkrétní důkazy o ověřených úvěrech zjištěné u společností zařazených do vzorku tento závěr podporují.

(210)

Na zbývající úvěry na úrovni skupiny se splatností 2 roky a více, a to na základě dostupných informací, se Komise vrátila k obecné referenční hodnotě a udělila nejvyšší stupeň dluhopisů „neinvestičního stupně“ úrovni skupiny, jak je uvedeno ve 166. až 168. bodě odůvodnění.

(211)

Komise také dospěla k závěru, že na úrovni společností podílejících se na výrobě PVT je situace taková, že by tyto společnosti nezískaly během období šetření bez státní podpory přístup k dalším úvěrům. Proto výhoda, kterou tyto společnosti získaly, jde nad rámec běžné přirážky k úrokové sazbě. Tato výhoda plynula během období šetření z poskytování úvěrů, které by v tržním hospodářství nebyly bez podpory státu a na základě celkové finanční situace těchto společností uděleny. V tomto ohledu Komise uvedla, že skupina Shougang Group je velký podnik ve vlastnictví státu, který byl v 11. pětiletém plánu a 12. pětiletém plánu pro ocelářství uveden jako „favorit“.

(212)

Proto se v souladu s oddílem E písm. b) bodem V pokynů z roku 1998 (31) Komise rozhodla považovat nesplacené částky těchto úvěrů během období šetření za grant poskytnutý v zájmu dosažení cílů vládních politik. Na základě dostupných informací Komise pouze napadla úvěry poskytnuté během období šetření.

(213)

Tvrzení a argumenty čínské vlády a některých společností zařazených do vzorku platí s ohledem na obecnou metodiku pro relativní rozpětí a na používání zprostředkovaného měřítka stejnou měrou i pro skupinu Shougang Group. Tato tvrzení již Komise vyvrátila v 175. až 195. bodě odůvodnění.

(214)

Po poskytnutí informací čínská vláda rovněž vznesla námitku proti tomu, aby byly úvěry považovány za granty, a předložila tyto argumenty:

1)

Komise neposkytla zásadní skutečnosti týkající se jejího zjištění o „státní podpoře“, bez níž společnosti dotčené úvěry nemohly získat.

2)

Napadení určitých úvěrových částek jakožto grantů bylo v rozporu s čl. 1.1 písm. b), čl. 14 a čl. 14 písm. b) Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Čínská vláda svá tvrzení zakládala na správě panelu ve věci ES – DRAMS, v níž byl tento přístup považován za nepřiměřený a v rozporu s čl. 1.1 písm. b) a čl. 14 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních (32).

3)

Metodika výpočtu Komise přestavovala výjimku, kterou čl. 14 písm. b) Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních nepovoluje, protože upravila právní povahu příspěvku z úvěrů na granty. Panel ve věci ES – DRAMS zdůraznil, že úvěr se od grantu zásadně liší, jelikož stále implikuje existenci dluhu (33). Všechny úvěry byly v účetních výkazech společností vykázány jako úvěry, a nikoli jako granty, žádný z úvěrů vykázaných ve zmiňovaných účetních tabulkách nezmiňoval odpuštění dluhu a z těchto půjček byly placeny úroky. A konečně, oddíl E písm. b bod V pokynů EU z roku 1998 pro výpočet výše subvence předpokládá existenci odpuštění dluhu nebo platební neschopnosti.

4)

Údajná hospodářská situace dotčených společností nebyla důvodem pro považování některých úvěrových částek za granty. Ve skutečnosti byly dotčené společnosti součástí velké skupiny společností a za jejich úvěry ručily mateřské společnosti. Kromě toho měli výrobci v EU také od roku 2012 ztráty, ale přesto získávali úvěry a byli schopni refinancovat své dluhy. Pokud jde konkrétně o skupinu Shougang Group, výrobní společnost Jingtang ve skutečnosti vykazovala mezi lety 2014 a 2015 zisky, a to navzdory tomu, že obchodní činnost zahájila teprve v roce 2010. A konečně, sama Komise dospěla k názoru, že finanční situace skupin Shougang a Benxi odpovídá ratingu „BB“, což by mělo postačovat, aby na trhu získávala úvěry.

(215)

Připomínky vyvážejících výrobců většinou kopírovaly připomínky čínské vlády. Skupina Shougang Group nicméně poskytla některé další konkrétní připomínky:

1)

Shougang Group poznamenala, že některé úvěrové částky byly pro tři společnosti z uvedené skupiny bez podání odpovídajícího vysvětlení nebo odůvodnění překlasifikovány na granty.

2)

Shougang Group byla v letech 2014 a 2015 jako celek zisková a měla vysokou míru nerozděleného zisku. V rámci skupiny měla v roce 2015 ztrátu výrobní společnost Qian'an, v letech 2011 a 2014 ale ve skutečnosti vykazovala zisk. Shougang Group nesouhlasila ani s tím, že výrobní společnosti nevykazovaly dostatečný zisk na pokrytí svých úrokových nákladů, a poukázala na to, že provozní zisk vykázaný v účetním výkazu byl skutečně zisk po uhrazení finančních výdajů.

(216)

Pokud jde o první bod, Komise nesouhlasí s tvrzením čínské vlády, že neposkytla zásadní skutečnosti týkající se státní podpory, na nichž se zakládají její zjištění. Státní podpora uvedená v 211. bodě odůvodnění výše byla součástí obecného odůvodnění týkajícího se preferenčních úvěrů, a proto odkazovala na tytéž důkazy, jež byly podrobně popsány v oddílech 3.4.1 až 3.4.3. Komise kromě toho poskytla v oddíle 3.5 níže některá další odůvodnění, pokud jde o existenci státní podpory pro některé společnosti v ocelářském průmyslu, které se potýkaly s finančními obtížemi. Vzhledem k tomu, že jak skupina Shougang Group, tak skupina Benxi Group byly považovány za „národní favority“, odůvodnění uvedené v oddíle 3.5 se na ně vztahuje také.

(217)

Pokud jde o druhý a třetí bod, Komise objasnila, že úvěry jako takové, poskytované společnostem zařazeným do vzorku, nepovažovala za rovné grantům. V protikladu k tomu, co tvrdila čínská vláda, Komise nezměnila právní povahu finančního příspěvku z úvěrů na granty. Komise místo toho uznala, že s úvěry poskytovanými společnostem se pojily platební závazky. Komise jen v případě výpočtu výhody plynoucí z takové transakce neprovedla srovnání úrokových sazeb, ale vzala jako výchozí bod nesplacené částky úvěrů.

(218)

V tomto ohledu Komise dále upřesnila, že nevzala v úvahu pro výpočty výhody celou částku úvěru. Výchozím bodem byla pouze nesplacená částka úvěrů a ta byla později několikrát upravena směrem dolů. Zaprvé, výhoda byla určena na základě nesplacené částky úvěru, od níž byl odečten úrok zaplacený během období šetření. Zadruhé, částka úvěru byla upravena tak, že byla snížena podle základního účelu úvěru. Pokud byl úvěr označen jako likvidní/provozní kapitál, byla vzata celá částka. Pokud byl úvěr jasně vázán na dlouhodobé investice, částka byla snížena po dobu trvání úvěru a zohledněna byla pouze částka přidělená na období šetření. Konečně, výše této výhody byla dále upravena tak, aby odrážela pouze počet dnů v období šetření, během nichž byl úvěr aktuální.

(219)

Všechny tyto úpravy dokazují, že Komise nevzala v úvahu při výpočtu výhody celou částku úvěru. Komise proto dospěla k závěru, že argumentace uplatňovaná ve zprávě panelu ve věci EC – DRAMS se na toto šetření nevztahuje. Uvedený případ se týkal otázky metodiky výpočtu (34) a panel se především zabýval skutečností, že ES považovala celou částku úvěru společnosti Hynix za výhodu, aniž by zohlednila závazky, které s ní byly spojeny (35). V tomto šetření tomu tak nebylo, a proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(220)

Pokud jde o tvrzení čínské vlády, že finanční situace skupin Shougang a Benxi odpovídala ratingu „BB“, což by mělo postačovat k získání úvěrů na trhu, Komise připomněla, že provedla oddělené hodnocení společností na úrovni skupin a také společností na úrovni výrobních společností. Komise dospěla k závěru, že finanční situace odpovídající ratingu BB se vztahovala pouze na úroveň skupiny, a již nikoli na úroveň společností, které se podílejí na výrobní činnosti. Tvrzení proto bylo zamítnuto.

(221)

Pokud jde o připomínku čínské vlády, že výrobci v EU měli rovněž ztráty, ale přesto získávali úvěry a byli schopni refinancovat své dluhy, Komise uvedla, že na rozdíl od situace v ČLR probíhalo refinancování dluhů výrobního odvětví EU na úrovni celé skupiny, a nikoli na úrovni výrobních společností. Finanční situace výrobního odvětví EU na úrovni skupiny nebyla stejná jako na úrovni jednotlivých výrobních společností. Zejména všechny konsolidované účetní výkazy skupin Arcelor Mittal, Thyssen Krupp a Tata během období šetření vykazovaly zisk. Jak je uvedeno ve 192. bodě odůvodnění výše, podmínky pro refinanční operace v EU a v ČLR se navíc velmi lišily. Tato připomínka proto byla nepodložená.

(222)

Pokud jde konkrétně o skupinu Shougang Group, skutečnost, že tato skupina byla jako celek zisková, nezpochybňuje metodiku výpočtu Komise, co se týče vykázaných úvěrů. Jak je vysvětleno ve 156. bodě odůvodnění, společnosti ve skupině byly hodnoceny odděleně a závěry a posuzování byly upraveny podle jejich individuální situace. Tento přístup se potvrdil v průběhu inspekce na místě, při níž strany ve svém hodnocení ručitele uvedly, že je brána v úvahu situace společnosti, a nikoli situace na úrovni skupiny. Pokud jde o záruky, s výjimkou společnosti Qian'an Coal nebyly v odpovědích na dotazník poskytnuty žádné informace o ručitelích vykázaných úroků. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(223)

Pokud jde o finanční situaci výrobní společnosti Jingtang, tato společnost vykazuje ztrátu nepřetržitě od počátku své obchodní činnosti v roce 2010, s výjimkou let 2014 a 2015, kdy ztrátám s velkými potížemi zamezila, a dokonce dosáhla zisků v rozmezí od 0 % do 0,5 %. Kromě toho zaznamenala tato společnost od svého vzniku kumulované ztráty ve výši [13–16] miliard RMB. Společnost stále zdaleka nedosahuje očekávání plynoucí ze zprávy o proveditelnosti, na níž se zakládal souhlas s projektem výstavby společnosti Jingtang. Během období šetření byla v souvislosti se změnou vlastnické struktury společnosti Shougang Jingtang vypracována zpráva hodnotící aktiva. Tato zpráva hodnotila čistou hodnotu společnosti během období šetření na méně než třetinu z původní výše investic. Komise proto trvala na svých závěrech ohledně výrobní společnosti Jingtang.

(224)

Pokud jde o zpochybnění metodiky výpočtu Komise ze strany skupiny Shougang Group, Komise objasnila, že vzala v úvahu, že ve všech čínských společnostech byl provozní zisk vykázaný v účetních výkazech skutečně ziskem po uhrazení finančních výdajů. Při výpočtu finančních ukazatelů skupiny tedy Komise přičetla finanční výdaje zpět k provoznímu zisku, aby byly výnosy k dispozici před úrokovými výdaji každé společnosti. Komise proto trvala na svém postoji, pokud jde o výpočet finančních ukazatelů.

(225)

Po poskytnutí informací skupina Shougang Group také kritizovala nedostatek podrobností, pokud jde o zacházení Komise se třemi z jejích výrobních společností. Komise poukázala na to, že konkrétně při svém druhém poskytnutí informací uvedla všechny podrobnosti. Komise zejména provedla posouzení finanční situace společností Qian'an Coal, Shougang Mining a Xishan Coking, a to v období let 2012–2015. Jak je popsáno ve 226. až 228. bodě odůvodnění níže, kromě ziskovosti byly za účelem vyvodit závěry ohledně finančního zdraví společností posouzeny i další finanční ukazatele.

(226)

Pokud jde o Qian'an Coal, společnost zaznamenala před rokem 2014 pouze zanedbatelné zisky (blízko hranice rentability), malý zisk v roce 2014 (méně než 3 %) a v období šetření byla ve ztrátě. Její obrat se neustále snižoval a mezi lety 2012 a 2015 se snížil téměř o polovinu. Kromě toho měla společnost v uvedeném časovém období trvale vysokou úroveň zadlužení (poměr dluhů a aktiv převyšoval 60 %) a nevykazovala dostatečný provozní zisk, aby pokryla své úrokové náklady během období šetření (poměr úrokového krytí < 1). Přibližně jedna třetina krátkodobých úvěrů přiznaných této společnosti během období šetření (a představujících přibližně jednu třetinu celkového nesplaceného dluhu společnosti) jsou považovány za revolvingové úvěry.

(227)

Společnost Shougang Mining byla během období let 2012 až 2015 trvale ztrátová – s výjimkou roku 2013, kdy vytvořila malé ziskové rozpětí. Celkem tato společnost v roce 2015 zaznamenala kumulované ztráty ve výši přibližně 2 miliard RMB. Obrat společnosti během posledních čtyř let trvale klesal a mezi rokem 2012 a obdobím šetření se o více než polovinu snížil. Společnost Shougang Mining měla v posledních pěti letech trvale vysokou úroveň zadlužení (poměr dluhů a aktiv převyšoval 80 %) a nevykazovala dostatečný provozní zisk, aby pokryla své úrokové náklady v jakémkoli z posledních pěti let (poměr úrokového krytí < 1). Jediný úvěr, který byl společnosti přiznán během období šetření, byl považován za revolvingový. Komise proto trvala na svých závěrech ohledně společností Qian'an Coal a Shougang Mining.

(228)

Společnost Xishan Coking byla založena na konci roku 2009 a začala s velkou ztrátou (přesahující 300 milionů RMB), která během období šetření stále ještě nebyla absorbována. Obrat společnosti během posledních čtyř let trvale klesal a společnost byla během tohoto období čím dál vice zadlužena. Mnohé úvěry, které byly společnosti během období šetření přiznány, byly považovány za revolvingové. Komise nicméně přijala tvrzení skupiny Shougang, že značná část dluhů společnosti Xishan Coking by ve skutečnosti mohla být připsána společnosti Jingtang a že finanční výsledky společnosti Xishan Coking byly touto skutečností značně ovlivněny. Kromě toho společnost mezi lety 2012 a 2015 trvale zaznamenávala zisky. V důsledku toho nebyly úvěry z roku 2015 pro společnost Xishan Coking považovány za granty a získaná výhoda byla přepočítána podle stejné metodiky, jako je metodika pro společnosti na úrovni skupiny, uvedená v 209. až 210. bodě odůvodnění výše.

3.4.4.4.   Benxi Group

(229)

Benxi Group uvádí podle svých vlastních finančních účtů obecně obtížnou finanční situaci. V roce 2015 byla ztrátová, ve velké míře využila pákového efektu a v období 2012–2015 neustále zvyšovala své závazky. Kromě toho byly během inspekce na místě na úrovni mateřské společnosti zjištěny revolvingové úvěry.

(230)

Na úrovni společnosti podílející se na výrobě PVT vyplynulo z finančních výkazů, jakož i z důkazů týkajících se konkrétních úvěrů, že tato společnost nadále fungovala jako trvající podnik i přesto, že vykazovala po sobě jdoucí ztrátové roky nebo zanedbatelné zisky, neustále vzrůstající poměr dluhu k aktivům, zhoršení finančních ukazatelů a nejisté vyhlídky do budoucnosti. Tato společnost nevytvářela dostatečný provozní zisk na pokrytí plateb jejích úrokových výdajů během celého období 2012–2015. Kromě toho Komise rovněž zjistila jeden revolvingový úvěr u vzorku úvěrů a v úvěrových tabulkách byly některé krátkodobé úvěry nahrazeny novými úvěry ve stejné výši a se stejnou dobou splatnosti.

(231)

Navzdory těmto okolnostem byl skupině Benxi Group čínskou pobočkou agentury Moody's udělen během období šetření rating AA+. Avšak obecné prohlášení o vyloučení odpovědnosti této pobočky zdůrazňuje, že uděluje pouze tuzemské ratingy, které odrážejí relativní úvěrové riziko v rámci Číny, zatímco úlohou agentury Moody's je poskytovat manažerské odborné zkušenosti, technologickou podporu a školení analytiků. Vzhledem k celkovému zkreslení čínského ratingu uvedenému ve 159. až 161. bodě odůvodnění, jakož i k důkazům zjištěným během ověřování, Komise proto čínský rating skupiny Benxi Group nevzala v úvahu.

(232)

S ohledem na výše uvedenou obecnou situaci Komise shledala, že je nezbytné nalézt vhodnou referenční hodnotu na úrovni skupiny. Aby bylo možné zohlednit zvýšené riziko vyplývající z existence revolvingových úvěrů, a vzhledem k tomu, že podmínky a doba splatnosti těchto úvěrů byly v podstatě srovnatelné s úvěrem s vysokým úrokem zmíněným ve 162. bodě odůvodnění, použila Komise stejnou referenční hodnotu, jako je hodnota uvedená ve zmíněném bodě odůvodnění pro všechny poskytnuté úvěry s dobou splatnosti 2 roky nebo méně. Jelikož se revolvingové úvěry obvykle uzavírají na krátkou dobu, je velmi nepravděpodobné, že by byl zjištěn revolvingový úvěr se splatností delší než dva roky, a konkrétní důkazy o ověřených úvěrech zjištěné u společností zařazených do vzorku tento závěr podporují.

(233)

Na zbývající úvěry na úrovni skupiny se splatností 2 roky a více, a to na základě dostupných informací, se Komise vrátila k obecné referenční hodnotě a udělila nejvyšší stupeň dluhopisů „neinvestičního stupně“ úrovni skupiny, jak je uvedeno ve 166. až 168. bodě odůvodnění.

(234)

Komise také dospěla k závěru, že na úrovni této výrobní společností je situace taková, že by tato společnost nezískala během období šetření bez státní podpory přístup k dalším úvěrům. Proto výhoda, kterou tyto společnosti získaly, jde nad rámec běžné přirážky k úrokové sazbě. Tato výhoda plynula během období šetření z poskytování úvěrů, které by v tržním hospodářství pravděpodobně nebyly bez podpory státu a na základě celkové finanční situace této společnosti uděleny. V tomto ohledu Komise uvedla, že skupina Benxi Group je velký podnik ve vlastnictví státu, který byl ve 12. pětiletém plánu pro ocelářství uveden jako „favorit“.

(235)

Proto se v souladu s oddílem E písm. b) bodem V pokynů z roku 1998 Komise rozhodla považovat nesplacené částky těchto úvěrů během období šetření za grant poskytnutý v zájmu dosažení cílů vládních politik. Na základě dostupných informací Komise napadla pouze úvěry poskytnuté během období šetření. Získaná výhoda byla určena na základě nesplacené částky úvěru, od níž byl odečten úrok zaplacený během období šetření. Částka úvěru byla upravena tak, že byla snížena podle základního účelu úvěru. Pokud byl účel úvěru označen jako likvidní/provozní kapitál, byla vzata celá částka. Pokud byl úvěr jasně vázán na dlouhodobé investice, částka byla snížena po dobu trvání úvěru a zohledněna byla pouze částka přidělená na období šetření. Konečně, výše této výhody byla dále upravena tak, aby odrážela pouze počet dnů v období šetření, během nichž byl úvěr aktuální.

(236)

Tvrzení a argumenty čínské vlády a některých společností zařazených do vzorku platí s ohledem na obecnou metodiku pro relativní rozpětí a na používání zprostředkovaného měřítka stejnou měrou i pro skupinu Benxi Group. Postoj Komise k těmto výtkám, jak je popsán v 175. až 195. bodě odůvodnění, platí stejnou měrou i pro skupinu Benxi Group.

(237)

Tvrzení a argumenty čínské vlády a některých společností zařazených do vzorku dále platí s ohledem na obecnou metodiku pro úvěry považované za granty stejnou měrou i pro skupinu Benxi Group. Postoj Komise k těmto tvrzením, jak je popsán v 216. až 221. bodě odůvodnění, platí stejnou měrou i pro skupinu Benxi Group.

(238)

Připomínky skupiny Benxi Group po poskytnutí informací většinou kopírovaly připomínky čínské vlády. Přidala však také některé další konkrétní připomínky:

1)

Skupina Benxi Group tvrdila, že finanční ukazatele uvedené v jejím konkrétním dokumentu s poskytnutými informacemi nedokázaly odpovídajícím způsobem prokázat, že společnost Bengang nebyla schopna splácet své úvěry. Navíc navzdory tomu, že společnost Bengang možná v posledních letech čelila jistým finančním problémům, stále během těchto let udržovala běžný provoz a měla dostatečnou kapacitu ke splácení svých úvěrů.

2)

Skupina Benxi Group rovněž tvrdila, že analýza jejího úvěrového ratingu nebyla dostatečně komplexní.

3)

A konečně, skupina Benxi Group tvrdila, že žadatel ve své žádosti tento dotační program nepředložil, a že přístup, v rámci něhož jsou úvěry považovány za granty, proto není v souladu s čl. 11.1 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních.

(239)

Pokud jde o první bod, Komise konstatovala, že společnost ve své odpovědi k dokumentu s poskytnutými informacemi uznala, že v posledních letech čelila finančním obtížím, a také nezpochybnila žádné ze zjištění provedených Komisí jako například pokles ziskového rozpětí a obratu, vysoké zadlužení a neschopnost splácet úroky z úvěrů. Společnost rovněž utrpěla značné ztráty během období šetření. Skupina Benxi Group také uznala, že některé úvěry nebyly splaceny v souladu s původním splátkovým kalendářem, což značí, že společnost zaznamenala potíže, pokud jde o její schopnost splácet úvěry. S ohledem na tuto celkovou situaci společnosti Komise trvala na svém postoji, že za běžných tržních podmínek by společnost neměla možnost získat další úvěry.

(240)

Vzhledem ke skutečnosti, že dotčené společnosti tvořily součást velké skupiny a za jejich úvěry ručily jejich mateřské společnosti, Komise uznala, že za úvěry poskytnuté výrobní společnosti, jež je součástí skupiny Benxi Group, skutečně ručila jiná společnost ve skupině. Během inspekce na místě se však ukázalo, že tyto záruky byly poskytovány několika dalšími společnostmi ve skupině, které se nacházely v podobně obtížné finanční situaci. Ve skutečnosti byly v období šetření ztrátové všechny společnosti ze skupiny Benxi Group, u nichž proběhla inspekce, a sama společnost ve své odpovědi na dotazník uvedla, že se skupina nacházela v situaci „setrvalé ztráty“, jež postihla několik přidružených společností a z níž by se v blízké budoucnosti nebylo možné vrátit k zisku.

(241)

Pokud jde o úvěrový rating společnosti, Komise měla za to, že potvrzení obtížné finanční situace ze strany samotné společnosti jasně ukázalo, že neměla dostat rating AA+. Jediné nové důkazy, které společnost v této souvislosti poskytla, spočívaly v tom, že mezi jejími finančními obtížemi a úvěrovým ratingem nemusí být souvislost, protože se jedná o velkou skupinu v odvětví železa a oceli s dlouhou historií a dobrou úvěrovou pověstí. Komise má za to, že tento druh argumentace přiměřeně odráží tvrzení Komise, že úvěrové ratingy v Číně nebyly spolehlivé, protože se zakládaly především na velikosti a statusu společností, a nikoli na skutečném stavu jejich pohledávek.

(242)

Pokud jde o třetí bod, Komise nesouhlasila s tvrzením společnosti, že subvence spojená s úvěry, na které bylo nahlíženo jako na granty, v podnětu nebyla uvedena. Ve skutečnosti se jedná o samostatné metody výpočtu v rámci preferenčních úvěrů, které v podnětu skutečně byly uvedeny. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

3.4.5.   Závěr týkající se preferenčních úvěrů

(243)

Z šetření vyplynulo, že všechny skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku využívaly v období šetření preferenčních úvěrů. Vzhledem k existenci finančního příspěvku, výhody pro vyvážející výrobce a specifičnosti by se tato subvence měla považovat za napadnutelnou.

(244)

Míra subvence zjištěná pro tento režim během období šetření činí u skupin společností zařazených do vzorku:

Politika preferenčních úvěrů

Společnost/skupina

Částka celkové subvence

Od bank ve vlastnictví státu

Od ostatních finančních institucí

Benxi Group

26,70 %

26,70 %

0 %

Hesteel Group

4,68 %

4,66 %

0,02 %

Jiangsu Shagang Group

1,99 %

1,44 %

0,55 %

Shougang Group

27,91 %

27,17 %

0,74 %

3.5.   Záruka de facto

(245)

Žadatel tvrdil, že existuje samostatný režim subvencí, který zahrnuje potenciální přímý převod finančních prostředků ze strany čínské vlády prostřednictvím záruky de facto, která zajišťuje kontinuitu činnosti pro společnosti v odvětví plochých za tepla válcovaných výrobků, jež mají vzhledem ke své finanční situaci potíže se splácením úvěrů.

(246)

Komise uvedla, že důkazní práh k prokázání nepsaných opatření v rámci WTO je obzvlášť náročný, pokud jde o důkazy, které jsou nutné k prokázání jejich existence. Orgán pro šetření musí zejména jasně určit na základě argumentů a důkazů alespoň to, že údajné nepsané „pravidlo nebo obecnou normu“ lze přisoudit zahraniční vládě, jeho/její přesný obsah a to, že má obecné a prospektivní uplatnění. Tato vysoká prahová hodnota je splněna pouze v případě, že jsou předloženy dostatečné důkazy pro každý z těchto prvků (36).

3.5.1.   Přisouzení čínské vládě

(247)

Komise nejprve ověřila, zda lze údajnou záruku de facto přisoudit čínské vládě. V tomto ohledu potvrdila, že v ČLR existuje vládní politika spočívající ve snaze podporovat „národní favority“ (většinou ve vlastnictví státu) v ocelářském průmyslu před menšími (většinou soukromými) ocelárnami.

(248)

Tato politika byla zavedena již v roce 2009, kdy Státní rada vydala „Program přizpůsobení a revitalizace ocelářského průmyslu“. Tento dokument uvádí, že základní zásadou je, že klíčové podniky a klíčové kategorie v železářském a ocelářském odvětví by měly být podporovány, aby se udržel stabilní trh a podpořil stabilní rozvoj tohoto odvětví.

(249)

S cílem bojovat proti krizi z roku 2008 uvedený program dále zdůraznil, že uspořádání tohoto odvětví je třeba přizpůsobit a optimalizovat na základě „kontroly celkového množství v kombinaci s odstraněním nerozvinuté kapacity, podnikovou restrukturalizací a přemístěním výroby oceli ve městech“.

(250)

Podle tohoto dokumentu je cílem čínské vlády zřídit několik velmi rozsáhlých podniků se silnou a nezávislou inovační kapacitou a mezinárodní konkurenceschopností a zajistit, aby kapacita pěti největších domácích železářských a ocelářských podniků představovala více než 45 % národní produkce. Proto se očekává, že bude vybudováno několik velmi rozsáhlých železářských a ocelářských podniků s kapacitou nad 50 000 000 tun a velkou mezinárodní konkurenceschopností, jako je například Baosteel, Ansteel a Wuhan Iron and Steel. Kromě toho se očekává, že bude vytvořeno několik velkých železářských a ocelářských podniků s kapacitou 10 000 000–30 000 000 tun. Navíc zmiňuje uvedený dokument jako jeden z cílů dokončení přemístění podniku Shougang Group a zbudování jeho základny Caofeidian Iron and Steel Base.

(251)

Program přizpůsobení plánoval a propagoval finanční podporu pro tyto klíčové podniky a rovněž počítá s podporou, pokud jde o emise akcií, korporátní dluhopisy, střednědobé dluhopisy, krátkodobé financování, bankovní úvěry a absorpci soukromých kapitálových investic pro projekty, jež dodržují zákony v oblasti ochrany životního prostředí a půdy a pravidla správy investic, a podniky, které provádějí činnosti v oblasti fúzí a akvizic nebo restrukturalizace.

(252)

Na druhé straně však tento dokument uvádí finanční omezení u projektů s nepovolenými stavbami a neoprávněným schválením a podniky s „nerozvinutou kapacitou“. Je v něm výslovně uvedeno, že „v případě náhodného rozšíření a rekonstrukce nebo převodu nerozvinutých zařízení do jiných míst neposkytnou finanční instituce úvěrovou podporu v jakékoli formě a ministerstvo územního plánování a zdrojů se nebude zabývat řízením o využívání půdy“.

(253)

12. pětiletý plán pro ocelářství pokračoval v téže strategii jako uvedený program. 12. pětiletý plán rovněž odkazoval na klíčové ocelářské podniky a optimalizace uspořádání odvětví se v něm považuje za hlavní cíl. Konkrétně stanovil, že velké projekty jsou podporovány, zatímco malé projekty by měly být zastaveny, a to v kombinaci s odstraněním nerozvinuté výrobní kapacity.

(254)

Jedním z hlavních cílů 12. pětiletého plánu bylo také dosáhnout určité úrovně průmyslových klastrů, a to výrazným snížením počtu ocelářských podniků. Cílem bylo zvýšit podíl výroby oceli 10 největších ocelářských podniků na 60 % národního agregovaného objemu. Tohoto cíle mělo být dosaženo podporou fúzí, restrukturalizací a odstraněním nerozvinuté kapacity. Plán dále obsahoval seznam výrobků a výrobních postupů, které jsou považovány za nerozvinuté.

(255)

Všechny společnosti zařazené do vzorku v rámci tohoto šetření byly v 12. pětiletém plánu pro ocelářství uvedeny jako hlavní velké podniky.

(256)

Kromě toho 13. pětiletý plán pro ocelářství v kapitole I.2 jasně uvádí, že „některé čínské ocelářské podniky jsou dobré a jiné nikoli.“ Jedním z hlavních cílů je opět zvýšení míry průmyslové koncentrace (prvních 10 podniků) na 60 % v roce 2020 (vzhledem k tomu, že cíle nebylo dosaženo v rámci 12. pětiletého plánu pro ocelářství). To odpovídá celkovému cíli snížení nadměrné kapacity, který je znovu doplněn o snahu podpořit fúze a restrukturalizaci.

(257)

13. pětiletý plán pro ocelářství v kapitole IV rovněž zdůrazňuje nezbytnost odstranění zombie podniků z trhu. Tyto podniky jsou definovány jako podniky s po sobě jdoucími ztrátovými lety, s nedostatečnými aktivy ke snížení dluhu, se ztrátami a bez perspektivy, které se spoléhají na trvalé bankovní úvěry a jiné metody. Podle plánu by podniky, které nemají dostatečná aktiva ke snížení dluhu nebo dluh nesplácejí, měly vyhlásit úpadek a provést reorganizaci.

(258)

Specifické pokyny týkající se finanční podpory a snížení nadbytečné kapacity, které byly uvedeny v oddíle 3.4.1.1, kromě toho rozlišují mezi „dobrými“ společnostmi, tj. velkými průmyslovými skupinami, které se řídí národními průmyslovými politikami, a „špatnými“ společnostmi, tj. menšími společnostmi s „nerozvinutou výrobní kapacitou“, jež nespadají do kategorií podporovaných vládou.

(259)

Vzhledem k tomu, že všechny výše uvedené dokumenty (program restrukturalizace z roku 2009, 12. a 13. pětiletý plán a příslušné plány pro ocelářství) pocházejí od Státní rady, lze proto politiky v nich obsažené přisoudit čínské vládě.

3.5.2.   Přesný obsah záruky de facto

(260)

Komise poté analyzovala přesný obsah údajné záruky de facto. Nezjistila existenci obecně platného nepsaného opatření k záchraně všech ocelářských společností v Číně. Naopak všechny dokumenty uvedené v předešlém oddíle rozlišují mezi „dobrými“ společnostmi, tj. velkými průmyslovými skupinami, které se řídí národními průmyslovými politikami, a „špatnými“ společnostmi, tj. menšími společnostmi s „nerozvinutou výrobní kapacitou“, jež nespadají do kategorií podporovaných vládou. I kdybychom tedy připustili její samotnou existenci, nepsaná záruka de facto by se vztahovala pouze na „národní favority“, kteří spadají do první kategorie.

3.5.3.   Obecné a prospektivní uplatnění záruky de facto

(261)

Komise se následně pokusila ověřit, zda taková nepsaná záruka měla obecné a prospektivní uplatnění.

(262)

Dopad této vládní politiky byl nedávno popsán ve zprávě o výzkumu Národní akademie rozvoje a strategie univerzity Renmin v Číně (37) o zombie společnostech v Číně. Podle této zprávy by mohlo být 51 % čínských ocelářských společností v roce 2013 definováno jako zombie podniky. Z hlediska vlastnictví byl podíl zombie podniků nejvyšší u podniků ve státním vlastnictví a kolektivním vlastnictví. Z hlediska stáří a velikosti je nejvyšší podíl zombie podniků u starých velkých a středních podniků. Zpráva rovněž analyzuje příčiny existence tak značného počtu zombie podniků v určitých odvětvích a konstatuje, že orgány místní samosprávy soustavně podporují zombie podniky, které se nacházejí na pokraji úpadku a udržují se při životě prostřednictvím subvencí a úvěrů. Proto pokud společnost získává více subvencí nebo pokud je podnikem ve státním vlastnictví, má větší šanci stát se zombie podnikem.

(263)

Kromě toho, pokud je průmyslové odvětví, např. ocelářství, zařazeno vládou mezi klíčové oblasti podpory, orgány místní samosprávy začnou toto odvětví intenzivně podporovat, což vede k nadměrné kapacitě a k vytváření dalších zombie společností. Poté se vláda pokusila snížit počet společností tím, že propagovala fúze a akvizice ze strany větších podniků. Zpráva potvrzuje, že místní samosprávy prohlásily, že umožní záchranu pouze určitého počtu velkých podniků prostřednictvím průmyslové pomoci. Zpráva také zdůrazňuje, že na vytváření zombie podniků má rovněž vliv úvěrová diskriminace ze strany finančních institucí. Po roce 2008 došlo skutečně k poklesu míry zisku podniků ve vlastnictví státu, zatímco jejich míra zadlužení se každý rok zvyšovala. Naopak míra zadlužení soukromých podniků se snížila, přestože jejich míra zisku zůstala stabilní. To naznačuje, že pro podniky ve vlastnictví státu je snazší získat úvěr než pro soukromé podniky.

(264)

Stručně řečeno, cílem této politiky je tedy finančně podpořit „dobré“ společnosti, tj. klíčové podniky nebo národní favority, prostřednictvím všemožných opatření, zatímco špatné podniky budou odstraněny tak, že se jim neposkytnou žádné úvěry. Kromě toho jsou favorité podněcováni k tomu, aby odstranili své menší konkurenty prostřednictvím fúzí a akvizicí podporovaných vládou. Ekonomický přínos této politiky může sahat tak daleko, že představuje implicitní záruku de facto pro některé velké podniky ve vlastnictví státu, které jsou ve finančních obtížích.

(265)

Komise však nebyla schopna určit přesnější kritéria pro obecné a prospektivní uplatnění takového nepsaného opatření jakožto samostatného režimu. Namísto toho dospěla k závěru, že vzhledem k tomu, že preferenční úvěry poskytnuté určitým velkým podnikům ve vlastnictví státu, které jsou ve finančních obtížích, bude považovat spíše za granty než za úvěry, nebylo třeba tuto záležitost dále zkoumat.

(266)

Po poskytnutí informací žadatel tento závěr zpochybnil a uvedl, že „širším opatřením je státní plán na dotování výroby oceli“, který „je prováděn prostřednictvím písemných norem, jako jsou zákony a pravidla a pokyny, správní pokyny či doporučení“. Na podporu svého názoru, že požadavky na důkazy byly splněny, žadatel citoval mimo jiné rozhodnutí odvolacího orgánu WTO v případě USA – Zeroing, v němž důkazy spočívaly ve více než řadě případů nebo v opakované činnosti (38). Komise s touto analýzou nesouhlasila. V případě USA – Zeroing šlo o souvislou praxi ministerstva obchodu Spojených států uplatňovat určitou nespravedlivou metodiku výpočtu v antidumpingových řízeních. Jednalo se o velmi specifický sled činností, který vycházel z interních preferencí jednoho vládního orgánu, který je výslovně pověřen federální vládou k jednání v oblasti ochrany obchodu. Nelze ho tedy srovnávat s budováním „širšího opatření“, které by zahrnovalo možné jednání až tisícovek vládních činitelů na místní, regionální nebo centrální úrovni, kteří by jednali na základě jediného plánu. Komise proto toto tvrzení odmítla.

3.6.   Dodávání zboží vládou za cenu nižší než přiměřenou

(267)

Jak je uvedeno v oddíle 3.2, Komise informovala čínskou vládu, že vzhledem k absenci odpovědí na dotazník od producentů železné rudy, koksu a koksovatelného uhlí může být nucena založit svá zjištění na nejspolehlivějších dostupných údajích v souladu s čl. 28 odst. 1 základního nařízení, pokud jde o informace týkající se dodavatelů železné rudy, koksu a koksovatelného uhlí. Komise zkoumala, zda společnosti zařazené do vzorku získávaly suroviny pro výrobu PVT za subvencované ceny od vlády.

3.6.1.   Železná ruda

(268)

Všechny společnosti zařazené do vzorku nakupovaly železnou rudu na domácím trhu buď od společností ve spojení, nebo od společností, které nejsou ve spojení, ale železnou rudu rovněž dovážely, a to ve značných objemech. Na základě ověřených informací o jednotlivých transakcích se železnou rudou od všech společností zařazených do vzorku Komise stanovila, že kupní ceny železné rudy byly podobné bez ohledu na to, zda byla železná ruda nakoupena na domácím trhu, či dovezena nebo pořízena od společností ve spojení nebo od společností, které nejsou ve spojení.

(269)

Dvě společnosti zařazené do vzorku byly ve spojení s doly v zámoří. V rámci šetření však nebyly zjištěny žádné údaje o státní podpoře související s investicí do uvedených dolů. V každém případě se zdá, že kupní (převodní) cena od dolů ve spojení byla stanovena v souladu se zásadou obvyklých tržních podmínek.

(270)

Žadatel také tvrdil, že čínská vláda použila sdružení China Iron & Steel Association (dále jen „CISA“), aby ovlivnila mezinárodní jednání o kupní ceně. Komise získala důkazy, které poukazovaly na takovou praxi v minulosti. Od této praxe však bylo v roce 2013 upuštěno a nic nenasvědčuje tomu, že by tato praxe přinesla během období šetření nějaké výhody výrobcům PVT zařazeným do vzorku.

(271)

Na základě výše uvedených zjištění Komise neshledala, že by vláda během období šetření poskytla společnostem zařazeným do vzorku subvenci na nákup železné rudy.

3.6.2.   Koks

(272)

Všechny společnosti zařazené do vzorku nakupovaly koks na domácím trhu buď od společností ve spojení, nebo od společností, které nejsou ve spojení, ale malé množství koksu rovněž dovážely. Na základě ověřených informací o jednotlivých transakcích od všech společností zařazených do vzorku Komise stanovila, že kupní ceny koksu byly podobné bez ohledu na to, zda byl koks nakoupen na domácím trhu, či dovezen nebo pořízen od společností ve spojení nebo od společností, které nejsou ve spojení.

(273)

Na základě ověřených údajů od společností zařazených do vzorku nebyla Komise schopna určit, zda jim čínská vláda během období šetření poskytla subvence na nákup koksu.

3.6.3.   Koksovatelné uhlí

(274)

Čínská vláda uvedla, že veškerý vývozní trh s uhlím se řídí pravidly pro státní obchodní podniky, která byla oznámena WTO (39). Objem vývozu je omezen prostřednictvím vývozních kvót a vývozci musí žádat o vývozní licenci. Tato vývozní licence byla udělena pouze pěti společnostem, a sice China National Coal Group Corporation, China Minmetals Corporation, Shanxi Coal Import and Export Group Co. Limited, Shenhua Group Corporation Ltd. a Aluminum Corporation of China Limited. Ve všech případech se jedná o velké podniky ve vlastnictví státu. Kromě toho je v platnosti vývozní clo ve výši 3 %. Podle informací získaných od čínské vlády představuje vývoz a dovoz méně než 1 % domácí spotřeby.

(275)

Během inspekce na místě potvrdili rovněž úředníci čínské vlády, že čínská vláda stanoví pro společnosti činné v oblasti koksovatelného uhlí počet výrobních dnů ročně, což je jasnou známkou toho, že dodávky domácího koksovatelného uhlí jsou ovlivňovány státními zásahy. Čínská vláda neposkytla žádné další informace o fungování trhu s koksovatelným uhlím.

(276)

Všechny společnosti zařazené do vzorku nakupovaly koksovatelné uhlí na domácím trhu buď od společností ve spojení, nebo od společností, které nejsou ve spojení, ale malé množství koksovatelného uhlí rovněž dovážely. Na základě ověřených informací o jednotlivých transakcích od všech společností zařazených do vzorku Komise stanovila, že kupní ceny koksovatelného uhlí byly podobné bez ohledu na to, zda bylo koksovatelné uhlí nakoupeno na domácím trhu, či dovezeno, a bez ohledu na to, zda bylo koksovatelné uhlí pořízeno od společností ve spojení, nebo od společností, které nejsou ve spojení.

(277)

Ačkoli šetření ukázalo, že dodávky koksovatelného uhlí na domácím trhu jsou do určité míry ovlivňovány státem z důvodů uvedených v 274. a 275. bodě odůvodnění, nemohla Komise určit, zda společnosti zařazené do vzorku získaly jakékoli subvence týkající se dodávek koksovatelného uhlí nebo zda během období šetření získaly jakoukoli výhodu plynoucí z vládních zásahů.

(278)

Po poskytnutí informací žadatel tvrdil, že Komise měla rovněž vyhodnotit, do jaké míry domácí ceny železné rudy, koksu a uhlí ovlivňují cenu, jíž jsou vyvážející výrobci ochotni zaplatit u dovážených surovin. Komise tento argument odmítla, protože dlouhodobá životaschopnost výrobních nákladů výrobce není k určení výhody nutná. Komise místo toho musela posoudit – a učinila tak –, zda vláda poskytla železnou rudu, koks nebo uhlí za cenu nižší než přiměřenou. V tomto případě tomu tak nebylo, protože výrobci obdrželi své suroviny na trh za tržní ceny.

3.6.4.   Elektřina

(279)

Všechny společnosti zařazené do vzorku buď vyráběly elektřinu samy, nebo ji nakupovaly ze sítě. Nákupní ceny elektřiny ze sítě se řídily cenovými limity úředně stanovenými na úrovni provincií pro velké průmyslové zákazníky. Jak bylo zjištěno v předchozích šetřeních (40), tyto limity neposkytly těmto velkým průmyslovým zákazníkům zvláštní výhodu. Kromě toho Komise v tomto případě nenalezla žádné důkazy o tom, že by některá z těchto společností měla prospěch z nižší preferenční sazby. Komise rovněž nezjistila u společností zařazených do vzorku žádné zvláštní subvence v souvislosti s elektřinou.

(280)

Na základě ověřených údajů od společností zařazených do vzorku nebyla tedy Komise schopna určit, zda jim čínská vláda během období šetření poskytla subvence na nákup elektřiny.

3.6.5.   Práva k užívání pozemků

(281)

Veškeré pozemky v ČLR jsou buď vlastněny státem, nebo jsou v kolektivním vlastnictví (tvořeném buď vesnicemi, nebo městy) před tím, než může být právní nebo nestranný titul pozemků patentován nebo udělen vlastníkům ze strany podniků nebo jednotlivců. Veškeré pozemky v městských oblastech jsou ve vlastnictví státu a veškeré pozemky ve venkovských oblastech jsou ve vlastnictví místních obcí nebo měst.

(282)

Podle ústavního zákona ČLR a zákona o půdě si však společnosti a jednotlivci mohou koupit „práva k užívání pozemků“. U průmyslových pozemků činí obvyklá doba trvání smlouvy o pronájmu 50 let s možností prodloužení o dalších 50 let.

(283)

Podle čínské vlády může od 31. srpna 2006 podle článku 5 oznámení Státní rady týkající se posílení regulace pozemků (GF [2006] č. 31) udělit nárok na průmyslové pozemky pouze stát průmyslovým podnikům, a to prostřednictvím výzvy k podávání nabídek nebo podobným postupem veřejných nabídek, v jehož rámci nesmí být konečná cena za smlouvu nižší než minimální cena nabídky. Čínská vláda se domnívá, že v ČLR existuje volný trh s pozemky a že cena, kterou platí průmyslový podnik za nájemní právo vztahující se k pozemku, odráží tržní cenu.

a)   Právní základ

(284)

Ustanovení týkající se práva k užívání pozemků v Číně je součástí zákona o správě půdy Čínské lidové republiky. Kromě toho jsou součástí právního základu tyto dokumenty:

zákon Čínské lidové republiky o správě městských nemovitostí,

prozatímní nařízení Čínské lidové republiky o postoupení a převodu práva k užívání pozemků ve vlastnictví státu v městských oblastech,

nařízení o provádění zákona o správě půdy Čínské lidové republiky,

ustanovení o přidělování práv k užívání stavebních pozemků ve státním vlastnictví na základě výzev k podávání nabídek, dražeb a cenových odhadů,

oznámení Státní rady týkající se posílení regulace pozemků (Guo Fa [2006] č. 31).

b)   Zjištění, jež šetření přineslo

(285)

Podle článku 10 „ustanovení o přidělování práv k užívání stavebních pozemků ve státním vlastnictví na základě výzev k podávání nabídek, dražeb a cenových odhadů“ stanoví místní orgány ceny pozemků podle systému hodnocení městských pozemků, který se aktualizuje pouze každé tři roky, a podle vládní průmyslové politiky.

(286)

V předchozích šetřeních dospěla Komise k závěru, že ceny placené za práva k užívání pozemků v ČLR nepředstavují tržní cenu určenou nabídkou a poptávkou na volném trhu, jelikož bylo zjištěno, že postupy nabídkových řízení nebo veřejných nabídek jsou nejasné, netransparentní a nefungují v praxi a že ceny stanoví úřady libovolně. Jak bylo uvedeno v předchozím bodě odůvodnění, úřady stanoví ceny podle systému oceňování městských pozemků, který jim při určování ceny pozemků pro průmyslové využití ukládá kromě dalších kritérií povinnost brát v úvahu průmyslovou politiku. Přístup k průmyslovým pozemkům, přinejmenším v odvětví oceli, je navíc zákonem omezen pouze na společnosti, které dodržují průmyslovou politiku stanovenou státem (41).

(287)

Současné šetření neukázalo v tomto ohledu žádné výrazné změny. Komise například zjistila, že žádný z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku neprošel nabídkovým řízením ani podobným postupem veřejných nabídek pro jakékoli ze svých práv k užívání pozemků, a to ani v případě práv k užívání pozemků získaných v nedávné době. Práva k užívání pozemků v držení společností zařazených do vzorku z období před rokem 2000 byla obvykle přidělena společnosti bezplatně. Novější pozemky byly přiděleny místními orgány za sjednané ceny.

(288)

Komise rovněž zjistila, že společnosti ve skupině Shougang Group obdržely od místních orgánů zpětné platby jako náhradu za ceny, které zaplatily za práva k užívání pozemků, například za práce, které společnost provedla, pokud jde o základní infrastrukturu na daném pozemku. Kromě toho se za některá práva k užívání pozemků, které získala skupina Shougang Group, mělo zaplatit teprve několik let poté, co se pozemek začal využívat.

(289)

Výše uvedené důkazy jsou v rozporu s tvrzením čínské vlády, že ceny placené za práva k užívání pozemků v ČLR představují tržní cenu určenou nabídkou a poptávkou na volném trhu.

(290)

Po poskytnutí informací čínská vláda tvrdila, že zde kromě systému pro sledování městských pozemků také existuje systém pro sledování pohybu cen pozemků a že tato skutečnost byla uznána v rámci přezkumu Komise před pozbytím platnosti týkajícího se solárních panelů pocházejících z Čínské lidové republiky. Komise uznala, že systém pro sledování pohybu cen pozemků byl v nařízení souvisejícím s přezkumem před pozbytím platnosti týkajícím se solárních panelů (42) skutečně analyzován. Ve 421. a 425. bodě odůvodnění uvedeného nařízení Komise dospěla k závěru, že tyto ceny jsou vyšší než minimální referenční ceny stanovené v rámci hodnotícího systému městských pozemků a používané orgány místní správy, protože druhé zmíněné ceny jsou aktualizovány pouze jednou za tři roky, zatímco ceny v rámci systému pro sledování pohybu cen jsou aktualizovány čtvrtletně. Nebylo však nijak uvedeno, že by byla cena pozemků založena na cenách, jejichž pohyb je sledován. Čínská vláda ve skutečnosti během šetření ve věci solárních panelů potvrdila, že systém pro sledování pohybu cen městských pozemků sleduje výkyvy cen pozemků v některých oblastech (tj. ve 105 městech) v ČLR a že je nastaven tak, aby posuzoval vývoj cen pozemků. Výchozí ceny v aukcích a nabídkových řízeních se zakládaly na referenčních cenách stanovených v rámci hodnotícího systému pozemků. Kromě toho v tomto případě skupiny společností zařazené do vzorku obdržely pozemky zdarma nebo prostřednictvím přidělení. Proto skutečnost, že tento systém existuje, není relevantní, jelikož se nevztahuje na společnosti zařazené do vzorku.

(291)

Čínská vláda rovněž tvrdila, že skutečnost, že pozemky byly přiděleny za sjednané ceny, neodrážela absenci spravedlivé hospodářské soutěže nebo skutečnost, že podniky platily ceny nižší, než jsou běžné tržní sazby. Nicméně ani čínská vláda ani společnosti zařazené do vzorku neposkytly žádné nové důkazy, že ceny zaplacené za přidělené pozemky byly přiděleny na základě tržních cen.

(292)

Čínská vláda dále tvrdila, že Komise místo toho, aby použila skutečnosti týkající se tohoto případu, odkázala za účelem zjištění, zda jsou tržní ceny v důsledku vládních zásahů zkreslené, na závěry předchozích vyšetřování. Komise podotýká, že jak je popsáno ve 287. až 288. bodě odůvodnění výše, konkrétní skutečnosti týkající se tohoto případu použila a tyto skutečnosti podpořily závěr Komise, že zjištění předchozích šetření byly stále platné.

(293)

Skupina Benxi Group také tvrdila, že Komise by měla přijmout cenu pozemků v kontinentální Číně, protože se domnívala, že společnost zaplatila přiměřenou cenu, která odpovídala skutečné hodnotě pozemku. Společnost nicméně neposkytla žádné nové důkazy, které by změnily posouzení Komise. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(294)

Čínská vláda rovněž tvrdila, že náhrady, které se týkají prací, které společnost provedla pro účely základní infrastruktury, nepředstavují subvence, jelikož to je běžně úkolem pro místní samosprávu. Nicméně čl. 3 odst. 1 bod iii) základního nařízení z pojmu „subvence“ vyjímá pouze základní infrastrukturu. Poskytování služeb v oblasti infrastruktury určených pro výlučné užívání společnosti nebo jejích klientů, mezi něž patří soukromé příjezdové komunikace nebo jiné služby, zasypávání děr či další práce za účelem přípravy pozemku pro vybudování závodu, nejsou součástí základní infrastruktury, kterou by poskytl stát. Jedná se spíše o infrastrukturu vyhrazenou společnosti, která by nebyla postavena, pokud by na příslušném pozemku nebyla založena společnost. Komise proto toto tvrzení odmítla.

c)   Závěr

(295)

Situace týkající se poskytování a získávání pozemků v ČLR je netransparentní a ceny jsou libovolně stanovovány úřady.

(296)

Poskytování práv k užívání pozemků čínskou vládou by se proto mělo považovat za subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení v podobě dodání zboží, kterým získávají společnosti z řad příjemců výhodu. Jak je vysvětleno v 285. až 289. bodě odůvodnění, fungující trh s pozemky v ČLR neexistuje; jak ukázalo použití vnější referenční hodnoty (viz 300. až 311. bod odůvodnění), je částka, kterou vyvážející výrobci zařazení do vzorku za práva k užívání pozemků zaplatili, výrazně pod úrovní běžné tržní ceny.

(297)

V souvislosti s preferenčním přístupem k průmyslovým pozemkům pro společnosti, které patří do určitých odvětví, Komise konstatuje, že cena stanovená místními orgány musí zohledňovat průmyslovou politiku vlády, jak je uvedeno ve 285. bodě odůvodnění. V rámci této průmyslové politiky je ocelářský průmysl považován za jeden z pilířů čínského výrobního odvětví a je uváděn jako podporované odvětví. Kromě toho rozhodnutí Státní rady č. 40 ukládá veřejným orgánům povinnost zajistit, aby byly pozemky poskytovány podporovaným odvětvím. Článek 18 rozhodnutí č. 40 objasňuje, že odvětví, která jsou „omezená“, nebudou mít k právům k užívání pozemků přístup. Z toho vyplývá, že subvence je specifická podle čl. 4 odst. 2 písm. a) a c) základního nařízení, jelikož preferenční poskytování pozemků je omezeno na společnosti, které patří do určitých odvětví, v tomto případě do ocelářského odvětví, a vládní postupy v této oblasti jsou nejasné a netransparentní.

(298)

Po poskytnutí informací čínská vláda tvrdila, že zjištění Komise o specifičnosti je sporné v případě, že v Číně neexistuje trh s pozemky, a v takovém případě proto mají všechny společnosti v Číně stejné výchozí a prodejní ceny za práva k používání pozemků. Kromě toho měla čínská vláda za to, že posouzení specifičnosti nebylo dostatečně odůvodněno, protože na odvětví oceli poukazovalo pouze jako na podporované odvětví.

(299)

Komise měla za to, že existence nefungujícího trhu v Číně nutně nebrání zjištění specifičnosti v rámci tohoto trhu. Skutečnost, že společnosti zařazené do vzorku získaly práva k užívání pozemků zdarma, svědčí o tom, že se jim dostalo zvláštního preferenčního zacházení. Některým podnikům se dostává dodatečného preferenčního zacházení, což na druhou stranu nezávisí na způsobu, jakým funguje trh jako celek. Důkazy shromážděné ve společnostech zařazených do vzorku rovněž potvrdily, že „pobízení“ uvedené v právním základu bylo v praxi uplatňováno. Komise proto trvá na svém závěru, že tato subvence je specifická, a že je tudíž považována za napadnutelnou.

3.6.6.   Výpočet výše subvence

(300)

Stejně jako v předchozích šetřeních (43) a v souladu s čl. 6 písm. d) bodem ii) základního nařízení byly jako vnější referenční hodnota použity ceny pozemků ze samostatného celního území Tchaj-wan, Penghu, Kinmen a Matsu (dále jen „čínská Tchaj-pej“ nebo „Tchaj-wan“) (44). Výhoda pro příjemce se vypočte s ohledem na rozdíl mezi částkou, kterou ve skutečnosti zaplatí každý vyvážející výrobce zařazený do vzorku (tj. zaplacená skutečná cena uvedená ve smlouvě a v příslušných případech cena uvedená ve smlouvě snížená o částku zpětných vládních plateb či grantů) za práva k užívání pozemků, a částkou, která by měla být běžně zaplacena na základě referenční hodnoty čínské Tchaj-peje.

(301)

Komise považuje čínskou Tchaj-pej za vhodnou vnější referenční hodnotu z těchto důvodů:

srovnatelná úroveň hospodářského rozvoje, HDP a hospodářské struktury v čínské Tchaj-peji a ve většině provincií a měst v ČLR, kde sídlí vyvážející výrobci zařazení do vzorku,

fyzická blízkost ČLR a čínské Tchaj-peje,

vysoký stupeň rozvoje průmyslové infrastruktury v čínské Tchaj-peji a v mnoha provinciích v ČLR,

silné hospodářské vazby a přeshraniční obchod mezi čínskou Tchaj-pejí a ČLR,

vysoká hustota obyvatelstva v mnoha provinciích ČLR a v čínské Tchaj-peji,

podobný typ pozemků a transakcí použitých pro stanovení relevantní referenční hodnoty v čínské Tchaj-peji a v ČLR, a

společné demografické, jazykové a kulturní charakteristické rysy čínské Tchaj-peje a ČLR.

(302)

V návaznosti na metodiku použitou v předchozích šetřeních použila Komise průměrnou cenu pozemků za metr čtvereční na Tchaj-wanu, jež byla upravena o inflaci a vývoj HDP ode dne, kdy byla uzavřena daná smlouva o přidělení práv k užívání pozemků. Údaje o cenách pozemků pro průmyslové využití byly získány z internetových stránek odboru průmyslu tchajwanského ministerstva hospodářství. Inflace a vývoj HDP pro Tchaj-wan byly vypočteny na základě míry inflace a vývoje HDP na obyvatele při současných cenách v USD na Tchaj-wanu, kterou zveřejnil Mezinárodní měnový fond pro rok 2015.

(303)

Po poskytnutí informací čínská vláda uvedla, že Komise měla pro výpočet výše údajné subvence použít domácí referenční hodnotu namísto vnější referenční hodnoty, a sice z následujících dvou důvodů: za prvé, jestliže se údajná subvence považuje za specifickou pro ocelářský průmysl, pak by měly být použity ceny společností z jiného výrobního odvětví placené za práva k užívání pozemků. Alternativně měly být použity ceny ze systému pro sledování pohybu cen pozemků. První bod se již řešil výše: skutečnost, že se některým podnikům dostává dodatečného preferenčního zacházení, je nezávislá na způsobu, jakým funguje trh jako celek, a Komise stanovila, že trh jako celek nefungoval. Pokud jde o použití systému pro sledování pohybu cen pozemků pro účely referenčních hodnot, Komise uvedla, že je navržen tak, aby sledoval vývoj cen pozemků v určitých oblastech. Jako takový je pouze odrazem cen, které byly zaplaceny za práva k užívání pozemků v Číně a které se, jak bylo uvedeno výše, nepovažují za tržní ceny.

(304)

Skupina Benxi Group vyjádřila rovněž námitky ohledně použití cen pozemků v čínské Tchaj-peji jakožto referenčních cen, a sice z těchto důvodů: Benxi se nachází v méně rozvinuté oblasti provincie Liaoning, která je daleko méně srovnatelná, pokud jde o hustotu obyvatelstva, poskytované pozemky a HDP, než je tomu v čínské Tchaj-peji. Kromě toho má skupina Benxi Group dlouholeté zkušenosti s užíváním pozemků a investovala do jejich utváření, jakož i do staveb pro dlouhodobé používání. Ceny jsou proto velmi odlišné. A nakonec tato společnost tvrdila, že cena za vlastnictví pozemků není srovnatelná s cenou za práva k jejich užívání.

(305)

Za prvé, Komise nesouhlasila s tím, jak daná společnost zhodnotila provincii Liaoning. Podle veřejně dostupných informací (45) byla provincie Liaoning jednou z prvních provincií v Číně, pokud jde o industrializaci. Provincie Liaoning má z provincií na severovýchodě Číny největší ekonomiku. Její nominalní HDP za rok 2011 byl sedmým nejvyšším v Číně (z 31 provincií). Ačkoli je její HDP nižší než HDP na Tchaj-wanu, v roce 2008 byla provincie Liaoning oblastí, v níž byl zaznamenán nejvyšší růst HDP v rámci G8x8, tedy v rámci osmi provincií či států pod národní úrovní, s nejvyšším HDP prvních osmi zemí, které se řadí s ohledem na HDP mezi ty nejlepší. Liaoning si zachovala tempo růstu HDP ve výši 13,1 procent v roce 2009 a své postavení jakožto provincie s největším hospodářským růstem si udržela. Hospodářský růst od té doby zpomalil, avšak v roce 2015 stále ještě dosahoval 3 %. Na vnitrostátní úrovni je v provincii Liaoning soustředěna největší výroba surového železa, oceli i strojů a nástrojů na řezání kovů a ve všech uvedených kategoriích výroby se řadí mezi tři nejlepší v zemi. Liaoning má rovněž jednu z nejdůležitějších základen pro výrobu surovin v Číně.

(306)

Za druhé, skutečnost, že některá práva k užívání pozemků byla nabyta v dávné minulosti a pro účely dlouhodobého užití, Komise zohlednila již při výpočtu výše výhody, neboť referenční hodnota byla upravena tak, aby odrážela změny v průběhu času, při současném zohlednění vývoje HDP a inflace.

(307)

Za třetí, pokud jde o rozdíly v ceně mezi vlastnictvím pozemků a právy k užívání pozemků, čínské společnosti nenahlížejí na práva k užívání pozemků jako na nájem, ale jako na nehmotné aktivum, tj. přistupují k právům k užívání pozemků stejným způsobem jako společnosti v jiných zemích k zakoupeným pozemkům. Společnosti samy o sobě zřejmě nijak nerozlišují vlastnictví půdy od práv k užívání pozemků. Tvrzení skupiny Benxi Group týkající se práv k užívání pozemků byla proto zamítnuta.

(308)

Po zveřejnění informací skupina Shougang Group tvrdila, že pozemek využívaný jednou z jejích výrobních společností byl získán z moře. Na tento pozemek se dočasně nevztahuje daň z užívání pozemku vzhledem k tomu, že je považován za méně hodnotný. Pro takto získaný pozemek by měla být tedy použita nižší referenční sazba. Komise uznala, že na pozemek získaný z moře se daň z užívání pozemků během prvních let užívání nevztahuje. Nicméně v právních předpisech upravujících daně z užívání pozemků není v souvislosti s osvobozením od daně stanovena žádná snížená hodnota takto získaných pozemků. Komise navíc již akceptovala veškeré úpravy cen za užití půdy požadované vyvážejícím výrobcem, aby se zohlednily náklady spojené s navážkou půdy. V neposlední řadě se získané pozemky nachází ve velmi významné lokalitě u pobřeží blízko Pekingu a umožňují snadnou dopravní dostupnost dovážených surovin a snadnou přepravu hotových výrobků. Toto tvrzení bylo tedy také zamítnuto.

(309)

Skupina Shougang Group také vyjádřila dodatečné námitky ohledně některých výdajů souvisejících s právy k užívání pozemků, k nimž nebylo v případě společnosti Shougang Qian'an přihlédnuto, a ohledně nesprávného zařazení některých parcel v případě společnosti Shougang Mining. Komise tato tvrzení přijala a odpovídajícím způsobem pro tyto dvě společnosti upravila výpočet částky výhody.

(310)

V souladu s čl. 7 odst. 3 základního nařízení byla výše subvence rozpočítána na období šetření, přičemž byla použita běžná doba trvání práv k užívání pozemků určených k průmyslovému využití, tj. 50 let. Tato částka byla následně přičtena k celkovému obratu každé společnosti za období šetření, neboť daná subvence nebyla poskytnuta v závislosti na vývozní výkonnosti, ani podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(311)

Míra subvence zjištěná pro tento program během období šetření činí u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku:

Poskytování práv k užívání pozemků za cenu nižší než přiměřenou

Společnost/skupina

Výše subvence

Benxi Group

1,46 %

Hesteel Group

2,71 %

Jiangsu Shagang Group

1,20 %

Shougang Group

7,63 %

3.7.   Programy osvobození od přímých daní a jejich snížení

3.7.1.   Program „Dva roky úplného a tři roky polovičního osvobození od daně“ pro podniky se zahraničními investicemi

(312)

Program „Dva roky úplného a tři roky polovičního osvobození od daně“ opravňuje podniky se zahraničními investicemi k tomu, aby první dva roky neplatily žádnou daň z příjmu právnických osob a tři následující roky platily pouze 12,5 % místo standardní daňové sazby 25 %.

a)   Právní základ

(313)

Právním základem tohoto programu je článek 8 zákona Čínské lidové republiky o dani z příjmu pro podniky se zahraničními investicemi a pro zahraniční podniky a článek 72 prováděcích pravidel k zákonu Čínské lidové republiky o dani z příjmu pro podniky se zahraničními investicemi a pro zahraniční podniky.

(314)

Podle čínské vlády byl tento program ukončen podle článku 57 zákona o dani z příjmů podniků z roku 2008, s přechodným obdobím do konce roku 2012.

b)   Zjištění, jež šetření přineslo

(315)

Režim „Dva roky úplného a tři roky polovičního osvobození od daně“ přinesl výhody podnikům v průběhu účetního roku 2012, načež byl podle čínské vlády uvedený režim zrušen. Šetření potvrdilo, že skupina Jiangsu Shagang Group měla nárok na využívání tohoto daňového režimu, ale po roce 2012 tohoto režimu již nevyužívala. Komise dále zjistila, že čínská vláda tento daňový program skutečně zrušila.

c)   Závěr

(316)

Společnosti zařazené do vzorku nedostaly v rámci tohoto programu během období šetření žádný finanční příspěvek nebo výhodu.

3.7.2.   Úlevy na dani z příjmů podniků (Enterprise Income Tax – EIT) za čerpání zdrojů ze synergického využívání

(317)

Tento program umožňuje společnostem odečíst příjmy získané z výroby pomocí komplexního využívání zdrojů od svých zdanitelných příjmů. Pokud společnost, která vyrábí podle standardů stanovených v Katalogu úlev na dani z příjmů podniků za synergické využívání, odečte se při výpočtu částky zdanitelného příjmu dotčené společnosti 10 % příjmu.

a)   Právní základ

(318)

Právním základem tohoto programu je článek 33 zákona o dani z příjmů podniků společně s prováděcími pravidly k zákonu ČLR o dani z příjmů podniků, jakož i tyto dokumenty:

oznámení ministerstva financí, Národní komise pro rozvoj a reformy a státní daňové správy o vydání „správních opatření pro určení synergického využívání podporovaného státem“ (Fa Gai Huan Zi [2006] č. 1864),

oznámení ministerstva financí, Národní komise pro rozvoj a reformy a státní daňové správy o zveřejnění Katalogu úlev na dani z příjmů podniků za synergické využívání (Cai Shui [2008] č. 117),

oznámení ministerstva financí a státní daňové správy o provádění Katalogu úlev na dani z příjmů podniků za synergické využívání (Cai Shui [2008] č. 47),

oznámení státní daňové správy o otázkách řízení úlev na dani z příjmů podniků za synergické využívání (Guo Shui Han [2009] č. 185).

b)   Zjištění, jež šetření přineslo

(319)

Tento odpočet daně se použije pouze v případě, že společnost využívá zdroje uvedené v Katalogu úlev na dani z příjmů podniků za synergické využívání jako hlavní surovinu (suroviny). Kromě toho musel být konečný výrobek, který je výsledkem zpracování těchto surovin, vyroben v souladu s příslušnými národními nebo průmyslovými normami uvedenými v tomtéž katalogu.

(320)

Bylo zjištěno, že jeden z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, Hesteel Group, tuto subvenci využíval. Tato společnost obdržela na základě své žádosti úřední vyrozumění o tom, že splnila kritéria tohoto režimu, a tudíž má nárok vyplnit svá přiznání k dani právnických osob odpovídajícím způsobem.

c)   Závěr

(321)

Komise dospěla k závěru, že v případě tohoto odpočtu daně se jedná o subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě příjmů prominutých čínskou vládou, čímž dotčené společnosti získávají výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná daňové úspoře.

(322)

Tato subvence je specifická, jak je definováno v čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož je omezena na určité kategorie surovin a konečných výrobků v rámci specifických obchodních kategorií taxativně vymezených zákonem v Katalogu úlev na dani z příjmů podniků za synergické využívání.

(323)

Po poskytnutí informací čínská vláda vyjádřila námitky ohledně specifičnosti stanovené pro tuto subvenci, jelikož z ní měla prospěch různá výrobní odvětví a byla založena na objektivních kritériích (tj. výroba za použití určitých zdrojů). Komise měla za to, že tato subvence je specifická, jelikož samotné právní předpisy, kterými se řídí orgán, jenž subvenci poskytuje, k této subvenci omezily přístup pouze na určité kategorie surovin a konečných výrobků v rámci specifických obchodních kategorií taxativně vymezených zákonem v Katalogu úlev na dani z příjmů podniků za synergické využívání, jako například těch, jež patří do ocelářského průmyslu. Jde například o suroviny, jako je konvertorová struska, struska z elektrické pece a struska z pece na výrobu železné slitiny, jež jsou používány k výrobě železa a železné slitiny, vysokopecní plyn používaný k výrobě elektřiny a tepla, jakož i koksárenský plyn používaný k výrobě síranu železnatého.

(324)

Komise proto tuto subvenci považovala za napadnutelnou.

d)   Výpočet výše subvence

(325)

Komise vypočítala výši napadnutelné subvence jako rozdíl mezi výší daně běžně splatné v průběhu období šetření a výší daně, kterou v období šetření dotčené společnosti skutečně zaplatily.

(326)

Výše subvence zjištěná pro tento zvláštní režim činila 0,06 % pro Hesteel Group.

3.7.3.   Odpočet daně z příjmu u výdajů na výzkumné a vývojové činnosti

(327)

Odpočet daně u výzkumných a vývojových činností poskytuje podnikům nárok na preferenční daňové zacházení v souvislosti s jejich výzkumnými a vývojovými činnostmi v určitých prioritních oblastech špičkových technologií určených státem, pokud jsou splněny určité prahové hodnoty pro výdaje na výzkum a vývoj.

(328)

Konkrétně to znamená, že výdaje na výzkum a vývoj vzniklé v souvislosti s vývojem nových technologií, nových výrobků a nových dovedností, které netvoří nehmotná aktiva a jsou zaúčtovány do zisků a ztrát ve stávajícím období, podléhají dodatečnému 50 % odpočtu po odpočtu v plném rozsahu v souvislosti s konkrétní situací. Pokud výše uvedené výdaje na výzkum a vývoj tvoří nehmotná aktiva, podléhají odpisům založeným na 150 % nákladů na nehmotná aktiva.

a)   Právní základ

(329)

Právním základem tohoto programu je čl. 30 odst. 1 zákona o dani z příjmů podniků společně s prováděcími pravidly k zákonu ČLR o dani z příjmů podniků, jakož i tyto dokumenty:

oznámení ministerstva financí a státní daňové správy a ministerstva pro vědu a techniku o zlepšování politiky daňových odpočtů u výdajů na výzkum a vývoj (Cai Shui [2015] č. 119),

oznámení státní daňové správy o otázkách týkajících se politiky daňových odpočtů u výdajů podniků na výzkum a vývoj,

pokyny k prioritním oblastem pro prioritní rozvoj průmyslu špičkových technologií [2007] č. 6, vydané NDRC, ministerstvem vědy a technologie, ministerstvem obchodu a národním úřadem pro duševní vlastnictví.

b)   Zjištění, jež šetření přineslo

(330)

Během inspekce na místě v prostorách čínské vlády bylo zjištěno, že „nové technologie, nové výrobky a nové dovednosti“, u nichž lze využít odpočtu daně, tvoří součást určitých oblastí špičkových technologií podporovaných státem, jakož i stávajících priorit v oblasti špičkových technologií podporovaných státem, jak jsou uvedeny v pokynech k prioritním oblastem pro prioritní rozvoj průmyslu špičkových technologií.

(331)

Společnosti, které tento režim využívají, musí předkládat přiznání k dani z příjmu a příslušné přílohy. Skutečná výše výhody je zahrnuta v daňovém přiznání.

c)   Závěr

(332)

Komise dospěla k závěru, že v případě tohoto odpočtu daně se jedná o subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě příjmů prominutých čínskou vládou, čímž dotčené společnosti získávají výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná daňové úspoře. Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož samotné právní předpisy omezují použití tohoto režimu pouze na podniky, kterým vznikly výdaje na výzkum a vývoj v určitých prioritních oblastech špičkových technologií určených státem, jako je ocelářský průmysl.

(333)

Po poskytnutí informací čínská vláda vyjádřila námitky ohledně specifičnosti stanovené pro tuto subvenci, jelikož z ní měla prospěch různá výrobní odvětví, byla založena na objektivních kritériích (tj. výdajích vzniklých v souvislosti s výzkumnými a vývojovými činnostmi) a v rámci kanadského antisubvenčního šetření týkajícího se určitých jednotkových nástěnných modulů z Číny nebyla vzhledem k absenci specifičnosti napadena. Komise uvedla, že tento režim byl již napaden v případě bezdřevého natíraného papíru (46). Tato subvence je specifická, jelikož samotné právní předpisy, kterými se řídí orgán, jenž subvenci poskytuje, k této subvenci omezily přístup pouze na určité podniky a výrobní odvětví klasifikovaná jako „prioritní oblasti“, jako jsou ty, jež patří do ocelářského průmyslu.

d)   Výpočet výše subvence

(334)

Výše napadnutelné subvence byla vypočtena na základě výhody, kterou získali její příjemci během období šetření. Tato výhoda byla vypočtena jako rozdíl mezi celkovou výší splatné daně podle běžné daňové sazby a celkovou výší splatné daně po dodatečném 50 % odpočtu skutečných výdajů na výzkum a vývoj.

(335)

Této subvence využila pouze jedna společnost, Hesteel Group, a výše subvence byla stanovena na 0,28 %.

3.7.4.   Osvobození od daní z užívání pozemků

(336)

Organizace nebo jednotlivec využívající pozemky ve městech, krajských městech a správních centrech a průmyslových a důlních oblastech musí obvykle platit daň z užívání městských pozemků. Daň z užívání pozemků vybírají daňové úřady v místě, kde jsou pozemky využívány. Některé kategorie půdy, jako je půda získaná z moře, půda pro využití vládními institucemi, lidovými organizacemi a vojenskými jednotkami pro jejich vlastní použití, půda pro využití institucemi financovanými z veřejných prostředků od ministerstva financí, půda, kterou využívají náboženské chrámy, veřejné parky a veřejné historické a přírodní lokality, ulice, silnice, veřejná prostranství, trávníky a další městské veřejné pozemky, jsou však od daně z užívání pozemků osvobozeny.

a)   Právní základ

(337)

Právní základ tohoto programu je:

prozatímní nařízení Čínské lidové republiky o dani z nemovitostí (Guo Fa [1986] č. 90) a

prozatímní nařízení Čínské lidové republiky o dani z užívání městských pozemků (nařízení Státní rady č. 483).

b)   Zjištění, jež šetření přineslo

(338)

Dvě skupiny – Hesteel Group a Shougang Group – využily slevy na dani nebo osvobození od platby daní z užívání pozemků od místního pozemkového úřadu, i když nespadaly do žádné z vyňatých kategorií, které stanoví výše uvedené vnitrostátní právní předpisy.

c)   Závěr

(339)

Komise dospěla k závěru, že v případě tohoto odpočtu daně se jedná o subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě příjmů prominutých čínskou vládou, čímž dotčené společnosti získávají výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná daňové úspoře. Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož společnosti získaly snížení daně určené pouze pro ně a nedosažitelné pro ostatní společnosti v rámci obecného právního rámce uvedeného v 336. bodě odůvodnění.

(340)

Po poskytnutí informací čínská vláda vyjádřila námitky ohledně specifičnosti stanovené pro tuto subvenci, jelikož z ní měla prospěch různá výrobní odvětví a byla založena na objektivních kritériích. Komise uznala, že objektivní kritéria pro určení subjektů osvobozených od daně z užívání pozemků existují. Vzhledem k tomu, že společnosti využívající této subvence byly od daně osvobozeny, ačkoli žádné z těchto objektivních kritérií nesplňovaly, byla subvence poskytnutá těmto společnostem de facto specifická.

d)   Výpočet výše subvence

(341)

Výše napadnutelné subvence byla vypočtena na základě výhody, kterou získali její příjemci během období šetření. Tato výhoda byla vypočtena jako rozdíl mezi celkovou výší splatné daně podle běžné daňové sazby a celkovou výší skutečně zaplacené daně během období šetření.

(342)

Hesteel Group a Shougang Group využily osvobození od daně v rámci tohoto režimu. Výše subvence týkající se tohoto zvláštního režimu pro Shougang Group činila 0,66 %. V případě Hesteel byla tato výše zanedbatelná a neměla vliv na celkovou míru subvencování této skupiny.

3.7.5.   Jiné režimy osvobození od přímých daní a programy jejich snížení

(343)

Komise dospěla k závěru, že během období šetření nedostali vyvážející výrobci zařazení do vzorku žádné finanční příspěvky nebo výhody z jiných programů osvobození od daní uvedených v oddíle 3.3 bodě iv).

3.7.6.   Veškeré režimy osvobození od přímých daní a programy jejich snížení celkem

(344)

Celková výše subvencí zjištěná v souvislosti se všemi režimy osvobození od přímých daní během období šetření byla u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku tato:

Osvobození od přímých daní a jejich snížení

Společnost/skupina

Výše subvence

Benxi Group

0,00 %

Hesteel Group

0,34 %

Jiangsu Shagang Group

0,00 %

Shougang Group

0,66 %

3.8.   Programy týkající se nepřímých daní a dovozního cla

3.8.1.   Osvobození od DPH a snížení dovozních cel při využívání dovezeného zařízení a technologií

(345)

Tento program stanoví osvobození od DPH a dovozních cel u dovozu kapitálového vybavení použitého při jeho výrobě. Osvobození od daně je podmíněno tím, že zařízení nesmí být uvedeno na seznamu nezpůsobilých zařízení a že podnik musí obdržet osvědčení o státem podporovaném projektu, jež vydávají čínské orgány nebo NDRC v souladu s příslušnými právními předpisy o investicích, daních a clech.

a)   Právní základ

(346)

Právní základ tohoto programu je:

oběžník Státní rady o úpravě daňové politiky týkající se dováženého zařízení, Guo Fa č. 37/1997,

oznámení ministerstva financí, všeobecné celní správy a státní daňové správy o úpravě některých preferenčních politik pro dovozní clo,

oznámení ministerstva financí, všeobecné celní správy a státní daňové správy [2008] č. 43,

oznámení NDRC o důležitých otázkách týkajících se nakládání s potvrzením pro projekty financované z domácích nebo zahraničních prostředků, jejichž vývoj je podporován státem [2006] č. 316,

katalog dováženého zboží, jež nelze osvobodit od cla, pro podniky se zahraničními investicemi nebo tuzemské podniky, 2008.

b)   Zjištění, jež šetření přineslo

(347)

Zařízení dovážená za účelem rozvoje domácích nebo zahraničních investičních projektů v souladu s politikou podpory zahraničních nebo domácích investičních projektů mohou být osvobozena od platby DPH a/nebo dovozního cla, pokud není daná kategorie zařízení uvedena v katalogu zboží, jež nelze osvobodit od cla. Aby mohla společnost čerpat výhodu v rámci tohoto režimu, musí získat potvrzení od místního úřadu odpovědného za projekt, které je třeba předložit místnímu celnímu úřadu.

(348)

Čínská vláda tvrdila, že s účinností od 1. ledna 2009 platí osvobození pouze pro dovozní clo a DPH na dovoz zařízení pro vlastní potřebu se vybírá.

(349)

Avšak u Shougang Group bylo během období šetření zjištěno osvobození jak od DPH, tak od dovozního cla. Jednalo se mimo jiné o osvobození v případě zařízení dovezených v předchozích letech, avšak výhoda u nich byla odepisována po dobu životnosti uvedených zařízení, a tudíž částečně započítána do období šetření. I když Komise neměla žádný důkaz o tom, že toto osvobození platilo v průběhu období šetření, na základě důkazů obsažených ve spisu určila, že Shougang Group stále využívala výhody v rámci tohoto programu.

c)   Závěr

(350)

Tento program poskytuje finanční příspěvek v podobě příjmů prominutých čínskou vládou ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii), neboť podniky se zahraničními investicemi a další způsobilé tuzemské podniky jsou osvobozeny od platby DPH a/nebo cel, které by byly jinak splatné. Představuje rovněž výhodu pro společnosti z řad příjemců ve smyslu čl. 3 odst. 2 základního nařízení.

(351)

Program je specifický ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení. Právní předpisy, kterými se orgán, který subvenci poskytuje, řídí, omezují přístup k subvenci na podniky, které investují v rámci konkrétní obchodní kategorie taxativně vymezené zákonem a které patří buď do podporované kategorie, nebo do omezené kategorie B v rámci Katalogu pro orientaci průmyslu v oblasti zahraničních investic a převodu technologií nebo které jsou v souladu s Katalogem klíčových odvětví, výrobků a technologií, jejichž rozvoj je podporován státem. Navíc nejsou dána ani objektivní kritéria, podle nichž lze vznik nároku na tento program omezit, a čínská vláda neposkytla přesvědčivé důkazy o tom, že nárok vzniká automaticky v souladu s čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení.

(352)

Po poskytnutí informací čínská vláda vyjádřila námitky ohledně specifičnosti stanovené pro tuto subvenci, jelikož z ní měla prospěch různá výrobní odvětví a byla založena na objektivních kritériích (tj. dovoz určitého kapitálového vybavení). Komise měla za to, že tato subvence je specifická, jelikož samotné právní předpisy, kterými se řídí orgán, jenž subvenci poskytuje, k této subvenci omezily přístup pouze na určité kategorie dováženého kapitálového vybavení, jež byly jasně taxativně vymezeny zákonem v katalogu vydaném NDRC pro výrobky podporované státem, například ty, jež patří do ocelářského průmyslu. Komise také uvedla, že tato subvence již byla napadena v rámci antisubvenčního šetření týkajícího se bezdřevého natíraného papíru pocházejícího z ČLR a v rámci antisubvenčního šetření týkajícího se solárních panelů pocházejících z ČLR (47). Skutečnost, že způsobilost je omezena na určité obchodní kategorie, potvrzuje, že tento program není běžně k dispozici pro široká hospodářská odvětví, a proto výhody, které z něho vyplývají, jsou podle čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení specifické.

d)   Výpočet výše subvence

(353)

Výše napadnutelné subvence se vypočítává na základě výhody, kterou získali příjemci a jejíž existence byla zjištěna během období šetření. Má se za to, že výhoda pro příjemce se rovná výši DPH a cel u dováženého zařízení, od nichž byli příjemci osvobozeni. Aby se zajistilo, že se napadnutelná částka bude vztahovat pouze na období šetření, byla získaná výhoda odepisována po dobu životnosti zařízení v souladu s běžnými účetními postupy společnosti.

(354)

Shougang Group získala slevy v rámci tohoto režimu. Výše subvence určená pro tento zvláštní režim pro Shougang Group činila 0,11 %.

3.8.2.   Osvobození od daně pro politicky motivované přemístění

(355)

Z důvodů ochrany životního prostředí byla skupina Shougang Group požádána, aby přemístila celou svou ocelárnu v Pekingu do závodu na pobřeží v Caofeidian. Projekt byl schválen v roce 2004, výstavba byla zahájena v roce 2006 a výroba v novém závodě započala koncem roku 2009.

a)   Právní základ

(356)

Oznámení ministerstva financí a státní daňové správy o problémech týkajících se daňové politiky v souvislosti s přemístěním skupiny Shougang Group (č. 174 [2007], ministerstvo financí, 29. prosince 2007).

b)   Zjištění, jež šetření přineslo

(357)

Výše uvedené oznámení stanoví zpětnou platbu veškerých daní z přidané hodnoty a veškerých daní z příjmu, které byly zaplaceny 18 podniky skupiny Shougang Group od roku 2006 do roku 2009.

(358)

Oznámení uvádí, že „výše uvedené daně musí být využity výhradně pro řešení investic skupiny Shougang Group do projektu Jingtang Iron & Steel“. Kromě toho oznámení uvádí výdaje vzniklé přesídlením zaměstnanců kvůli přemístění podniku.

(359)

Avšak během inspekce na místě v prostorách společnosti nebylo možné určit vztah mezi výdaji na zaměstnance a/nebo přemístěním v období 2006 až 2009. Kromě toho 18 společností ze skupiny uvedených v oznámení nemá žádnou spojitost s projektem Jingtang Iron & Steel.

c)   Závěr

(360)

Komise dospěla k závěru, že v případě tohoto odpočtu daně se jedná o subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě příjmů prominutých čínskou vládou, čímž dotčené společnosti získávají výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná daňové úspoře. Tento program je specifický ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, neboť toto daňové osvobození bylo poskytnuto pouze skupině Shougang Group. Během inspekce na místě čínská vláda potvrdila, že se jednalo o specifický a ojedinělý případ, a nikoli o součást širšího daňového programu pro společnosti, které se přemísťují na základě politických rozhodnutí vlády.

d)   Výpočet výše subvence

(361)

Výhodou poskytnutou příjemci je celková částka DPH a daně z příjmu, od kterých byl osvobozen. I když se toto osvobození vztahuje k době před obdobím šetření, uvedená část výhody by měla být započítána do období šetření, jelikož finanční příspěvek se týkal rozsáhlého investičního projektu. Aby se zajistilo, že se napadnutelná částka bude vztahovat pouze na období šetření, byla získaná výhoda odepisována po dobu průměrné životnosti stálých aktiv společnosti v souladu s běžnými účetními postupy společnosti.

(362)

Pouze Shougang Group využila osvobození v rámci tohoto režimu. Výše subvence určená pro tento zvláštní režim pro Shougang Group činila 0,90 %.

3.8.3.   Jiné režimy osvobození od nepřímých daní nebo jejich snížení

(363)

Během období šetření nedostali vyvážející výrobci zařazení do vzorku žádné finanční příspěvky z jiných programů osvobození od nepřímých daní uvedených v oddíle 3.3 bodě v).

3.8.4.   Veškeré režimy osvobození od nepřímých daní nebo jejich snížení celkem

(364)

Celková výše subvencí stanovená s ohledem na režimy osvobození od nepřímých daní a snížení dovozních cel během období šetření u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku činila 1,01 % pro Shougang Group.

3.9.   Grantové programy

3.9.1.   Granty na úspory energie

(365)

Všechny společnosti zařazené do vzorku čerpaly výhody z řady grantů vztahujících se k ochraně životního prostředí a snižování emisí, jako jsou pobídky pro ochranu životního prostředí a zachování zdrojů, podpora synergického využívání zdrojů, pobídkové fondy pro projekty modernizace racionálního využívání energie, propagace demonstračních center hospodaření s energií, granty na projekty týkající se boje proti znečišťování ovzduší, granty na projekty slinování desulfurizace spalin, pobídky pro projekty oběhového hospodářství.

a)   Právní základ

(366)

Právní základ tohoto programu je:

„zákon Čínské lidové republiky o hospodárném nakládání s energií“, revidovaná verze přijatá dne 28. října 2007 a verze změněná dne 2. července 2016,

„stanoviska Státní rady o posílení úspor energie a snižování emisí a urychlení strukturálního přizpůsobení v odvětví železa a oceli“, Státní rada, červen 2010,

„Klíčové body hospodárného nakládání s energií a jejím komplexním využívání v průmyslu v roce 2015“, vydané MIIT dne 3. dubna 2015,

zvláštní fond pro rozvoj recyklace hospodářství z roku 2014,

demonstrační projekt na výstavbu centra hospodaření s energií u průmyslových podniků z roku 2011 – finanční příspěvek fondu Gongxinting Jie Han (2011).

b)   Závěr

(367)

Program pro úspory energie poskytuje subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, tj. převod finančních prostředků od čínské vlády výrobcům dotčeného výrobku v podobě grantů.

(368)

Komise rovněž shledala, že tento program subvencí je specifický ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož na ně mají nárok pouze společnosti, které působí v oblastech klíčových technologií nebo produkce klíčových výrobků uvedených v pokynech a katalozích, které jsou pravidelně zveřejňovány. Zejména stanovisko Státní rady z roku 2010 platí pouze pro ocelářský průmysl. Kromě toho dokument MIIT z roku 2015 konkrétně zmiňuje ocelářství jako odvětví vhodné pro zvláštní pobídky týkající se úspor energie.

(369)

Po poskytnutí informací čínská vláda vyjádřila námitky ohledně specifičnosti stanovené pro tuto subvenci, jelikož z ní měla prospěch různá výrobní odvětví. Komise měla za to, že tato subvence je specifická, jelikož samotné právní předpisy, kterými se řídí orgán, jenž subvenci poskytuje, k tomuto režimu omezily přístup pouze na určité kategorie společností, které jsou taxativně vymezeny zákonem. V předchozím bodě odůvodnění jsou uvedeny konkrétní příklady legislativních dokumentů, které se vztahují pouze na ocelářský průmysl, nebo ocelářský průmysl konkrétně zmiňují (mezi další zmíněná výrobní odvětví patří odvětví neželezných kovů, stavebních materiálů, chemických látek a textilií). Skutečnost, že byla zmíněna i jiná omezená výrobní odvětví, není v rozporu s jejími zjištěními ohledně specifičnosti.

c)   Výpočet výše subvence

(370)

Výhoda byla vypočtena jako částka obdržená během období šetření nebo započítaná do období šetření, kdy částka byla odepsána za dobu životnosti stálých aktiv, jichž se týkal grant. Komise zvažovala, zda uplatnit dodatečnou roční komerční úrokovou míru v souladu s oddílem F písm. a) pokynů Komise pro výpočet výše subvencí z roku 1998 (48). Takový přístup by však zahrnoval mnoho složitých hypotetických faktorů, pro něž nejsou k dispozici žádné přesné informace. Proto Komise shledala, že je vhodnější přičíst částky do období šetření podle odpisových sazeb souvisejících dlouhodobých aktiv v souladu s metodikou výpočtu použitou v předchozích případech (49).

(371)

Jak bylo uvedeno v oddíle 3.2.2 výše, ke stanovení výše subvencí s ohledem na granty pro skupinu Jiangsu Shagang Group byly použity nejspolehlivější dostupné skutečnosti. Jako nejspolehlivější dostupné skutečnosti Komise použila nejvyšší částku subvence pro každý typ zjištěných grantů. Výše subvence zjištěná v souvislosti s úsporou energie a s granty na úspory energie během období šetření byla u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku tudíž tato:

Granty na úspory energie

Společnost/skupina

Výše subvence

Benxi Group

0,26 %

Hesteel Group

0,05 %

Jiangsu Shagang Group

0,38 %

Shougang Group

0,38 %

3.9.2.   Granty na modernizaci nebo transformaci technologií

(372)

Společnosti zařazené do vzorku využívaly celou řadu grantů v rámci tohoto programu, které souvisely s výzkumem a vývojem a technologickým rozvojem a inovacemi, jako je propagace úkolů v oblasti výzkumu a vývoje v plánech podpory vědy a technologií, projekty v rámci plánu 863, podpora modernizace, revitalizace a technologické renovace klíčových odvětví, granty na komerční využití výsledků výzkumu a vývoje, podpora zlepšování kvality.

a)   Právní základ

(373)

Právní základ tohoto programu je:

12. pětiletý plán průmyslových technologických inovací,

Program přizpůsobení a revitalizace ocelářského průmyslu vydaný čínskou Státní radou v březnu 2009 (dále jen „plán revitalizace“),

Střednědobý až dlouhodobý program pro technologický a vědecký rozvoj (2006–2020) vyhlášený v roce 2006 Státní radou,

Správní opatření pro národní plán podpory vědy a technologií v revidovaném znění z roku 2011,

Správní opatření pro národní plán pro výzkum a vývoj špičkových technologií (plán 863) v revidovaném znění z roku 2011,

Oznámení o zřízení katalogu výrobků v oblasti špičkových a nových technologických výrobků.

b)   Závěr

(374)

Granty poskytnuté v rámci tohoto programu představují subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, tj. převod finančních prostředků od čínské vlády výrobcům dotčeného výrobku v podobě grantů.

(375)

Komise rovněž stanovila, že tyto subvence jsou specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, protože na ně mají nárok pouze společnosti působící v odvětvích klíčových technologií uvedených v pokynech a katalozích, které jsou pravidelně zveřejňovány. Ocelářství je uvedeno na seznamu odvětví, které na ně mají nárok.

(376)

Po poskytnutí informací čínská vláda vyjádřila námitky ohledně specifičnosti stanovené pro tuto subvenci, jelikož z ní měla prospěch různá výrobní odvětví. Komise měla za to, že tato subvence je specifická, jelikož samotné právní předpisy, kterými se řídí orgán, jenž subvenci poskytuje, k tomuto režimu omezily přístup pouze na ocelářský průmysl (viz plán revitalizace zmíněný v právním základu), nebo ocelářský průmysl konkrétně zmínily (například Střednědobý až dlouhodobý program pro technologický a vědecký rozvoj a plán 863). Skutečnost, že byla zmíněna jiná výrobní odvětví, není v rozporu s jejími zjištěními ohledně specifičnosti.

c)   Výpočet výše subvence

(377)

Výhoda byla vypočtena v souladu s metodikou popsanou v 370. bodě odůvodnění.

(378)

Výše subvence zjištěná v souvislosti s tímto typem subvencí během období šetření byla u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku tato:

Granty na modernizaci nebo transformaci technologií

Společnost/skupina

Výše subvence

Benxi Group

0,09 %

Hesteel Group

0,01 %

Jiangsu Shagang Group (50)

0,94 %

Shougang Group

0,94 %

3.9.3.   Granty ad hoc poskytované místními/regionálními orgány

(379)

Podnět poskytl důkazy o tom, že ocelářský průmysl v ČLR může získat různé jednorázové nebo opakující se granty od vládních orgánů různé úrovně, tj. místní, regionální nebo celostátní.

(380)

Šetřením bylo zjištěno, že všechny skupiny společností zařazené do vzorku rovněž obdržely v rámci výhod v období šetření významné jednorázové nebo opakující se granty od vládních orgánů různé úrovně. Některé z nich již byly uvedeny společnostmi zařazenými do vzorku v odpovědích na dotazník, další pak byly zjištěny při inspekcích na místě. Žádný z nich nebyl přiznán v odpovědi čínské vlády na dotazník.

a)   Právní základ

(381)

Tyto granty společnostem poskytly orgány na úrovni státu, provincií, měst, správních obvodů nebo okresů a všechny se zdály být specifické pro společnosti zařazené do vzorku nebo specifické, pokud jde o umístění a druh výrobního odvětví. Úroveň právní podrobnosti pro příslušný zákon, na jehož základě byly tyto výhody uděleny, pokud pro ně vůbec nějaký právní základ existoval, nebyla Komisi sdělena. Komisi však byla v jistém momentě předána kopie dokumentu vydaného vládním orgánem, který udělení finančních prostředků doprovázel (dále označován jako „upozornění“) při inspekcích na místě.

b)   Zjištění, jež šetření přineslo

(382)

Vzhledem k tomu, že velké množství různých grantů je obsaženo v podnětu a/nebo bylo zjištěno v účetnictví společností zařazených do vzorku, je v tomto nařízení uvedeno jen shrnutí hlavních zjištění. Důkazy o existenci četných grantů a skutečnost, že byly poskytnuty na různých úrovních čínské vlády, předložily původně čtyři společnosti zařazené do vzorku.

(383)

Mezi takové granty patřily například patentové fondy, fondy a odměny v oblasti vědy a techniky, fondy na rozvoj podnikání, granty na základní infrastrukturu, finanční podpora poskytovaná na okresní nebo provinční úrovni, fondy na dovoz železné rudy, fondy na přemístění společnosti, zvláštní fond pro zavádění zámořských pokročilých technologií a úrokové slevy na úvěry pro dovážená zařízení.

c)   Závěr

(384)

Tyto granty představují subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení jakožto převod finančních prostředků od čínské vlády ve formě grantů pro výrobce dotčeného výrobku, a tím jim byla poskytnuta výhoda.

(385)

Tyto granty jsou specifické také ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) a čl. 4 odst. 3 základního nařízení, protože se zdá, že se omezují na určité společnosti či konkrétní projekty v určitých regionech a/nebo na ocelářský průmysl. Tyto granty nesplňují požadavky čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení týkající se nespecifičnosti, jelikož podmínky pro vznik nároku a skutečná výběrová kritéria pro vznik nároku podniků nejsou transparentní, nejsou objektivní a nepoužijí se automaticky.

(386)

Ve všech případech společnosti poskytly informace týkající se výše grantu a jeho poskytovatele. Dotčené společnosti rovněž většinou tento příjem zaznamenávaly ve svém účetnictví jako „příjem ze subvencí“, přičemž toto účetnictví bylo ověřeno nezávislým auditem. Tato skutečnost byla považována za skutečný důkaz subvence, která poskytla napadnutelnou výhodu.

(387)

Proto Komise rozhodla, že ověřená zjištění získaná během inspekcí na místě představují v tomto ohledu přiměřený ukazatel míry subvencování. Jelikož uvedené granty vykazují společné rysy, jsou udělovány veřejným orgánem a nejsou součástí širšího programu subvencí, ale jedná se o individuální granty, Komise je posoudila společně.

(388)

Ve své odpovědi na poskytnutí informací čínská vláda tvrdila, že Komise nepředložila dostatek podrobných údajů k odůvodnění specifičnosti těchto grantů. Je však třeba poukázat na to, že Komisi bylo v odpovědích na dotazník předloženo jen velmi málo podrobných údajů týkajících uvedených grantů. Vyvážející výrobci zařazení do vzorku nezpochybnili částky vypočítané Komisí, které jim byly zpřístupněny. Nezpochybnili ani skutečnost, že tyto granty byly získány od čínské vlády. Výsledky inspekcí se výrazně lišily od počtu a celkové hodnoty grantů oznámených v odpovědích čínské vlády na dotazník. Komise rozhodla, že zjištění vyplývající z inspekcí na místě jsou v tomto ohledu přiměřeným ukazatelem míry subvencování.

(389)

Tvrzení Komise o tom, že granty „se zdají být“ omezeny, přesně vypovídá o nedostatku transparentnosti, pokud jde o existenci objektivních kritérií způsobilosti pro společnosti zařazené do vzorku. Komise nesouhlasila s tím, že tento přístup dokládá absenci odůvodnění specifičnosti napadených grantů. Tvrzení, že Komise nedosáhla požadovaného standardu, pokud jde o specifičnost, bylo proto zamítnuto.

d)   Výpočet výše subvence

(390)

Výhoda byla vypočtena v souladu s metodikou popsanou v 370. bodě odůvodnění.

(391)

Výše subvence zjištěná v souvislosti s tímto typem subvencí během období šetření byla u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku tato:

Granty ad hoc

Společnost/skupina

Výše subvence

Benxi Group

0,001 %

Hesteel Group

0,02 %

Jiangsu Shagang Group (51)

0,13 %

Shougang Group

0,13 %

3.9.4.   Ostatní grantové režimy

(392)

Během období šetření nedostali vyvážející výrobci zařazení do vzorku žádné finanční příspěvky z ostatních grantových programů uvedených v oddíle 3.3 bodě iii).

3.9.5.   Veškeré grantové režimy celkem

(393)

Celková výše subvence zjištěná v souvislosti se všemi granty během období šetření byla u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku tato:

Granty

Společnost/skupina

Výše subvence

Benxi Group

0,34 %

Hesteel Group

0,09 %

Jiangsu Shagang Group

1,45 %

Shougang Group

1,45 %

3.10.   „Foreign Trade Transformation and Upgrading Demonstration Bases“ (dále jen „Demonstration Bases“) a „Common Service Platforms“

(394)

Tento program subvencí byl napadnut ze strany USA v rámci WTO. V dubnu 2016 podepsaly Čína a Spojené státy memorandum o porozumění (52), v němž se Čína zavázala zrušit, změnit nebo nahradit všechny právní nástroje související s tímto programem. Během konzultací poskytla čínská vláda další důkaz o plnění těchto závazků. Kromě toho žádná ze společností zařazených do vzorku tohoto programu během období šetření nevyužila. Komise proto dospěla k závěru, že neexistují žádné důkazy o subvenci v rámci tohoto programu, která by měla být vyrovnána.

3.11.   Subvencování dovozu PVT do EU

(395)

Žadatel tvrdil, že čínská vláda poskytuje finanční příspěvek různým subjektům v dodavatelském řetězci PVT tím, že výrobky PVT poskytuje za cenu nižší než přiměřenou v důsledku svých intervencí při výrobě PVT v ČLR, například nabízením politických úvěrů, surovin a energie za cenu nižší než přiměřenou, a že výhoda tohoto celkového režimu se vztahuje na všechny subjekty v dodavatelském řetězci, včetně vyvážejících výrobců v ČLR (kteří mohou pokračovat v činnosti a získat úspory z rozsahu), dovozců ve spojení v EU (kteří získají podíl na trhu), konečných zákazníků v EU (nakupují za cenu, o které vědí, že je nižší než cena na trhu) a čínské vlády samotné (která tak plní své politické cíle).

(396)

Komise uvedla, že v základním nařízení se řeší subvence poskytované ze strany zahraničních vlád jejich vyvážejícím výrobcům, které narušují hospodářskou soutěž při jejich vývozu do Evropské unie. Podle 5. bodu odůvodnění je nutné, aby finanční příspěvek byl poskytnut z veřejných zdrojů „na území“ země, která subvenci poskytuje. Kromě toho článek 4 základního nařízení poukazuje na koncepci specifičnosti, když zahraniční vláda poskytuje subvence svému odvětví „v působnosti orgánu poskytujícího subvence“. Z toho vyplývá, že na subvence poskytované zahraniční vládou subjektům mimo její působnost, jako jsou dovozci v Evropské unii, kteří nejsou ve spojení, nebo dokonce konečný zákazník v Evropské unii, se tento nástroj nevztahuje, jelikož tyto subvence nelze přičíst vyvážejícímu výrobci.

(397)

Komise nenašla žádné důkazy o tom, že čínská vláda poskytuje napadnutelné subvence subjektům, které jsou ve spojení s vyvážejícím výrobcem. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(398)

Po poskytnutí informací žadatel uvedl, že výklad Komise týkající se 5. bodu odůvodnění a článku 4 základního nařízení byl nesprávný. Má za to, že 5. bod odůvodnění není závaznou normou, a pokud existuje územní požadavek, nejde o požadavek kategorický. Na podporu tohoto tvrzení žadatel citoval 3. bod odůvodnění základního nařízení, podle něhož by měla být zohledněna pravidla WTO, která nemají územní omezení podle zjištění panelu ve věci Brazil – Aircraft (Brazílie – letadla) (53). S ohledem na článek 4 základního nařízení žadatel nalezl oporu pro svůj výklad v odstavci 4, podle něhož existuje specifičnost subvencí závislých na vývozu.

(399)

Komise tyto argumenty odmítla. Za prvé, body odůvodnění základního nařízení jsou právně závazné, neboť stanoví podnět základního nařízení. Jako takové tvoří důležitý zdroj pro výklad právního aktu. Za druhé, žadatel nejedná v souladu se svým vlastním postojem, když se snaží vyslovit proti územnímu prvku v 5. bodě odůvodnění tak, že odkazuje na jiný bod odůvodnění, konkrétně 3. bod odůvodnění. Není jasné, proč by měl být 5. bod odůvodnění právně nezávazný, zatímco 3. bod odůvodnění by právně závazný byl. Formální argument proti 5. bodu odůvodnění není tudíž přesvědčivý. Za třetí, pravomoc panelu ve věci Brazil – Aircraft se na tuto věc nevztahuje. Ve věci projednávané panelem byla subvence poskytnuta dodavatelům letadel v rámci Brazílie a sdílena s odběrateli mimo tuto zemi. V tomto případě by subvence nebyla vůbec poskytnuta čínským výrobcům v Číně, nýbrž jen subjektům mimo Čínu. Za čtvrté, žadatelovo tvrzení nelze podpořit ani odkazem na čl. 4 odst. 4 základního nařízení. Podle tohoto ustanovení je subvence specifická, pokud orgán poskytující subvenci tuto subvenci poskytuje vyrábějící společnosti nacházející se v jeho jurisdikci, pod podmínkou, že bude použita pro účely vývozu. Tato situace je naprosto odlišná od přímého poskytnutí subvence subjektu nacházejícímu se mimo jeho jurisdikci. Z těchto důvodů Komise trvala na svém postoji, podle něhož na subvence poskytované zahraniční vládou subjektům nacházejícím se mimo její jurisdikci – jako jsou dovozci v Evropské unii, kteří nejsou ve spojení, nebo dokonce konečný zákazník v Evropské unii – se tento nástroj nevztahuje, jelikož tyto subvence nelze přidělit vyvážejícímu výrobci.

3.12.   Závěr ohledně subvencování

(400)

Komise vypočítala výši napadnutelných subvencí v souladu s ustanoveními základního nařízení pro společnosti zařazené do vzorku tak, že zkoumala každou subvenci nebo program subvencí a sečtením těchto výsledků vypočítala celkovou výši subvence pro každého vyvážejícího výrobce za období šetření. Pro výpočet celkového subvencování uvedeného níže Komise nejprve vypočetla procento subvencování, což je podíl výše subvence na celkovém obratu společnosti. Tato procentuální hodnota byla poté použita k výpočtu subvence, jež připadá na vývoz dotčeného výrobku do Unie v období šetření. Dále byla vypočítána výše subvence na tunu dotčeného výrobku vyvezeného do Unie během období šetření a níže uvedená rozpětí byla vypočítána jako procento hodnoty nákladů, pojištění a přepravného („CIF“) téhož vývozu za tunu.

(401)

V souladu s čl. 15 odst. 3 základního nařízení je celková výše subvence pro spolupracující společnosti nezařazené do vzorku vypočtena na základě celkového váženého průměru napadnutelných subvencí zjištěných pro spolupracující vyvážející výrobce zařazené do vzorku, s výjimkou zanedbatelných výší a rovněž výše subvencí zjištěné u grantů skupiny Jiangsu Shagang Group, na něž se vztahují ustanovení čl. 28 odst. 1 základního nařízení. Komise však neignorovala zjištění týkající se poskytování preferenčních úvěrů, i když se při určování uvedených částek musela částečně opírat o nejspolehlivější dostupné údaje. Komise totiž zjistila, že nejspolehlivější dostupné údaje, které byly v uvedených případech použity, neovlivnily podstatným způsobem informace nezbytné k určení výše subvencování prostřednictvím poskytování preferenčních úvěrů spravedlivě tak, že vývozci, kteří nebyli požádáni o spolupráci při šetření, nebyli použitím tohoto přístupu poškozeni (54). V každém případě Komise připomněla, že spolupracující společnosti nezařazené do vzorku mohou využít zrychlených přezkumů v souladu s článkem 20 základního nařízení.

(402)

Vzhledem k vysoké úrovni spolupráce čínských vyvážejících výrobců byla výše pro „všechny ostatní společnosti“ stanovena na úrovni nejvyšší výše stanovené pro společnosti zařazené do vzorku. Výše pro „všechny ostatní společnosti“ bude použita na společnosti, které při šetření nespolupracovaly.

Název společnosti

Výše napadnutelných subvencí

Benxi Group

28,5 %

Hesteel Group

7,8 %

Jiangsu Shagang Group

4,6 %

Shougang Group

38,6 %

Ostatní spolupracující společnosti

16,9 %

Všechny ostatní společnosti

38,6 %

4.   ÚJMA

4.1.   Definice výrobního odvětví Unie a výroby v Unii

(403)

V rámci Unie poskytlo při ověřování postavení údaje o výrobě a prodeji 17 společností, které uvedly, že vyráběly obdobný výrobek během období šetření. Na základě dostupných informací obsažených v podnětu těchto 17 společností představuje 90 % výroby obdobného výrobku v Unii.

(404)

Vedle těchto 17 společností existovalo v období šetření dalších pět společností vyrábějících obdobný výrobek.

(405)

Celková výroba v Unii během období šetření byla stanovena přibližně na 74,7 milionu tun. Tento číselný údaj Komise stanovila na základě veškerých dostupných informací týkajících se výrobního odvětví Unie, například informací získaných od žadatele a všech známých výrobců v Unii. Jak je uvedeno v 18. bodě odůvodnění, do vzorku bylo vybráno šest výrobců v Unii, kteří představují 45 % celkové výroby obdobného výrobku v Unii. Jedná se o reprezentativní vzorek.

(406)

Výrobci v Unii představující celkovou výrobu v Unii proto představují výrobní odvětví Unie ve smyslu čl. 9 odst. 1 základního nařízení a jsou označováni jako „výrobní odvětví Unie“.

(407)

Podnikatelský model výrobců v Unii a jejich stupeň vertikální integrace se různí. Výrobní odvětví Unie lze celkem charakterizovat jako odvětví s vysokým stupněm vertikální integrace, jak je vysvětleno dále v 408. bodě odůvodnění.

4.2.   Spotřeba v Unii

(408)

Jak je uvedeno v 45. bodě odůvodnění, dotčený výrobek se zařazuje do několika kódů KN včetně některých kódů ex. Aby se spotřeba v Unii nepodhodnotila, a s ohledem na zjevně okrajový dopad těchto kódů na celkovou spotřebu byly objemy dovozu kódů ex KN pro účely stanovení spotřeby v Unii plně zohledněny.

(409)

Jelikož je výrobní odvětví Unie z větší části vertikálně integrované a dotčený výrobek je považován za primární surovinu pro výrobu navazujících za studena válcovaných výrobků s přidanou hodnotou, byly spotřeba na závislém trhu a spotřeba na volném trhu analyzovány odděleně.

(410)

Rozlišení mezi závislým a volným trhem je důležité pro analýzu újmy, neboť výrobky určené k využití pro vlastní spotřebu přímo nesoutěží s dovozem a převodní ceny se stanovují v rámci skupin podle různých cenových politik. Naopak výroba určená pro volný trh přímo soutěží s dovozem dotčeného výrobku a ceny jsou cenami na volném trhu.

(411)

Aby si Komise vytvořila co nejúplnější představu o výrobním odvětví Unie, obstarala si údaje o celé výrobě obdobného výrobku a určila, zda je výroba určena k využití pro vlastní spotřebu, nebo pro volný trh. Komise zjistila, že přibližně 60 % celkové výroby výrobců v Unii je určeno k využití pro vlastní spotřebu.

4.2.1.   Vlastní spotřeba na trhu Unie

(412)

Komise stanovila vlastní spotřebu v Unii na základě využití pro vlastní spotřebu a závislého prodeje na trhu Unie všech známých výrobců v Unii. Na tomto základě se vlastní spotřeba v Unii vyvíjela takto:

Tabulka 1

Vlastní spotřeba na trhu Unie (v tunách)

 

2012

2013

2014

Období šetření

Vlastní spotřeba

40 775 889

42 418 062

42 887 175

42 271 071

Index (2012 = 100)

100

104

105

104

Zdroj: odpovědi sdružení Eurofer na dotazník

(413)

V průběhu posuzovaného období se vlastní spotřeba na trhu v Unii zvýšila přibližně o 4 %. Tento přírůstek byl vyvolán zejména růstem závislých trhů, včetně výrobních segmentů, například pro automobilový průmysl.

4.2.2.   Spotřeba na volném trhu v rámci Unie

(414)

Komise stanovila spotřebu na volném trhu v Unii na základě a) prodeje všech známých výrobců v Unii na trhu Unie, b) dovozu do Unie ze všech třetích zemí podle údajů Eurostatu a rovněž při zohlednění údajů poskytnutých spolupracujícími vyvážejícími výrobci v dotčené zemi. Na tomto základě se spotřeba na volném trhu v Unii vyvíjela takto:

Tabulka 2

Spotřeba na volném trhu (v tunách)

 

2012

2013

2014

Období šetření

Spotřeba na volném trhu

31 405 157

32 292 192

33 139 474

35 156 318

Index (2012 = 100)

100

103

106

112

Zdroj: odpovědi sdružení Eurofer na dotazník

(415)

V průběhu posuzovaného období se spotřeba na volném trhu v Unii zvýšila přibližně o 12 %. K tomuto přírůstku došlo zejména v důsledku hospodářského oživení v navazujících odvětvích.

(416)

Sloučíme-li dvě předcházející tabulky, vyvíjela se celková spotřeba (tedy celková spotřeba na závislém i volném trhu) v posuzovaném období takto:

Tabulka 3

Celková spotřeba (na závislém i volném trhu) (v tunách)

 

2012

2013

2014

Období šetření

Celková spotřeba

72 181 046

74 710 254

76 026 649

77 427 389

Index (2012 = 100)

100

104

105

107

Zdroj: odpovědi sdružení Eurofer na dotazník a Eurostat

(417)

Z výše uvedené tabulky vyplývá, že celková spotřeba vzrostla na úroveň, která byla v období šetření vyšší než na začátku posuzovaného období. Tento trend se vysvětluje zvýšením vlastní spotřeby, která byla v absolutních číslech mnohem vyšší než zvýšení spotřeby na volném trhu.

4.3.   Dovoz z dotčené země

4.3.1.   Objem dovozu z dotčené země a jeho podíl na trhu

(418)

Objem dovozu stanovila Komise na základě databáze Eurostatu. Podíl dovozu na trhu byl stanoven na základě srovnání objemu dovozu se spotřebou na volném trhu v Unii uvedenou v tabulce v 414. bodě odůvodnění.

(419)

Dovoz z ČLR do Unie se vyvíjel takto:

Tabulka 4

Celkový objem dovozu subvencovaných výrobků (v tunách) a podíl na trhu

 

2012

2013

2014

Období šetření

Objem dovozu z ČLR

246 720

336 028

592 104

1 519 304

Index (2012 = 100)

100

136

240

616

Podíl ČLR na trhu

0,79 %

1,04 %

1,79 %

4,32 %

Index (2012 = 100)

100

132

227

550

Zdroj: Eurostat

(420)

Z výše uvedené tabulky je patrné, že v absolutních číslech se vývoz z dotčené země během posuzovaného období významně zvýšil. Souběžně s tím vzrostl celkový podíl na trhu v případě čínského dovozu do Unie během posuzovaného období více než pětinásobně.

4.3.2.   Ceny dovozu z dotčené země a cenové podbízení

(421)

Ceny dovozu stanovila Komise na základě údajů Eurostatu. Vážená průměrná cena dovozu z dotčené země do Unie se vyvíjela takto:

Tabulka 5

Dovozní ceny (v EUR za tunu)

 

2012

2013

2014

Období šetření

Průměrná cena dovozu subvencovaných výrobků

600

505

463

404

Index (2012 = 100)

100

84

77

67

Zdroj: Eurostat

(422)

Průměrné ceny dovozu klesly z 600 EUR za tunu v roce 2012 na 404 EUR za tunu během období šetření. Během posuzovaného období činil pokles průměrné jednotkové ceny dovozu subvencovaných výrobků přibližně 33 %.

(423)

Cenové podbízení během období šetření posoudila Komise na základě srovnání:

vážených průměrných prodejních cen šesti výrobců v Unii účtovaných odběratelům na volném trhu Unie, kteří nejsou ve spojení, podle typu výrobku, upravených na úroveň ceny ze závodu, a

odpovídajících vážených průměrných cen dovozu na úrovni CIF s dodáním na hranice Unie podle typu výrobku od spolupracujících výrobců z dotčené země prvnímu nezávislému odběrateli na trhu Unie s příslušnou úpravou o náklady po dovozu.

(424)

Toto cenové srovnání bylo provedeno u jednotlivých typů transakcí na stejné obchodní úrovni, v případě potřeby s náležitou úpravou a po odečtení rabatů a slev. Výsledek srovnání byl vyjádřen jako procentní podíl obratu výrobců v Unii během období šetření. Hlavní úpravy souvisely s náklady na dodání (mezi 2,7 % a 6,3 % na jednoho výrobce v Unii zařazeného do vzorku) a slevami (mezi 0,1 % a 19,5 %). Jelikož se v tomto případě nepřihlásil žádný dovozce, který není ve spojení, byly přičteny náklady po dovozu ve výši 7 EUR za tunu. Jedná se o tutéž úpravu jako v rámci šetření týkajícího se některých plochých za studena válcovaných výrobků z oceli (55), takže Komise považovala tuto částku za vhodnou i pro toto šetření: dotčený výrobek, který je předmětem tohoto šetření, je v mnoha ohledech podobný některým plochým za studena válcovaným výrobkům z oceli.

(425)

Na základě výše uvedených skutečností bylo shledáno, že čínský dovoz subvencovaných výrobků se podbízel cenám výrobního odvětví Unie v rozsahu mezi 2,7 % a 5,6 %.

4.4.   Hospodářská situace výrobního odvětví Unie

4.4.1.   Obecné poznámky

(426)

V souladu s čl. 8 odst. 4 základního nařízení zahrnovalo posouzení dopadu dovozu subvencovaných výrobků na výrobní odvětví Unie posouzení všech hospodářských ukazatelů, které ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie v posuzovaném období.

(427)

Makroekonomické ukazatele (výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, zásoby, růst, podíl na trhu, zaměstnanost, produktivita a velikost dumpingových rozpětí) byly posouzeny na úrovni celého výrobního odvětví Unie. Posouzení vycházelo z informací poskytnutých žadatelem, porovnaných s údaji poskytnutými výrobci v Unii a s dostupnými oficiálními statistikami (Eurostat).

(428)

Analýza mikroekonomických ukazatelů (prodejní ceny, ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic, schopnost získat kapitál, mzdy a výrobní náklady) byla provedena na úrovni výrobců v Unii, kteří byli zařazeni do vzorku. Posouzení se zakládalo na jejich údajích, které byly řádně ověřeny.

(429)

Aby si Komise vytvořila co nejúplnější představu o výrobním odvětví Unie, obstarala si údaje o celé výrobě dotčeného výrobku a určila, zda je výroba určena k využití pro vlastní spotřebu nebo pro volný trh.

(430)

U některých ukazatelů týkajících se výrobního odvětví Unie Komise analyzovala samostatně údaje vztahující se k volnému a závislému trhu a provedla srovnávací analýzu. Těmito činiteli jsou: prodej, podíl na trhu, jednotkové ceny, jednotkové výrobní náklady, ziskovost a peněžní tok. Ostatní hospodářské ukazatele však mohou být smysluplně zkoumány jedině vztažením k celé činnosti, včetně využití pro vlastní spotřebu výrobního odvětví Unie, neboť závisí na celé činnosti, ať už je výroba určena pro závislý trh, nebo prodávána na volném trhu. Těmito činiteli jsou: výroba, kapacita, využití kapacity, investice, návratnost investic, zaměstnanost, produktivita, zásoby a náklady práce. V případě těchto činitelů se vyžaduje analýza celého výrobního odvětví Unie, aby bylo možné vytvořit úplný obraz újmy výrobního odvětví Unie, protože příslušné údaje není možné rozčlenit na závislý prodej a volný prodej.

4.4.2.   Makroekonomické ukazatele

4.4.2.1.   Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(431)

Celková výroba, výrobní kapacita a využití kapacity v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 6

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

 

2012

2013

2014

Období šetření

Objem výroby (v tunách)

73 050 974

74 588 182

75 509 517

74 718 189

Index (2012 = 100)

100

102

103

102

Výrobní kapacita (v tunách)

102 247 218

100 667 836

100 040 917

98 093 841

Index (2012 = 100)

100

99

98

96

Využití kapacity

71,4 %

74,1 %

75,5 %

76,2 %

Zdroj: odpovědi sdružení Eurofer na dotazník

(432)

V průběhu posuzovaného období objem výroby výrobního odvětví Unie vzrostl o 2 % navzdory skutečnosti, že jeden italský unijní výrobce během stejného období podstatně snížil svou výrobu (– 3 miliony tun).

(433)

Oznámené hodnoty kapacity se týkají technické kapacity, což znamená, že byly vzaty v úvahu úpravy, jež jsou výrobním odvětvím považovány za standardní a týkají se doby potřebné pro nastavení, údržby, překážek a dalších obvyklých přerušení práce. Výrobní kapacita se během posuzovaného období snížila díky zastavení výroby v Belgii a Itálii.

(434)

Zvýšení míry využití kapacity vyplynulo z mírného zvýšení objemu výroby, poháněného především zvýšením vlastní spotřeby (+ 4 %) a volné spotřeby (+ 12 %), a to navzdory podstatnému snížení objemu výroby především jednoho italského unijního výrobce.

4.4.2.2.   Objem prodeje a podíl na trhu

(435)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie a jeho podíl na volném trhu v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 7

Objem prodeje a podíl na trhu (volný trh)

 

2012

2013

2014

Období šetření

Objem prodeje (v tunách)

27 273 319

27 468 243

27 910 748

27 327 906

Index (2012 = 100)

100

101

102

100

Podíl na trhu

86,8 %

85,1 %

84,2 %

77,7 %

Index (2012 = 100)

100

98

97

90

Zdroj: odpovědi sdružení Eurofer na dotazník a Eurostat

(436)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie zůstal během posuzovaného období relativně stabilní, tj. mezi 27 a 28 miliony tun.

(437)

Během posuzovaného období podíl výrobního odvětví Unie na trhu z hlediska spotřeby v Unii poklesl o více než 9 procentních bodů, tj. z 86,8 % na 77,7 %. Pokles podílu výrobního odvětví Unie na trhu významně převýšil mírný nárůst jeho prodeje na volném trhu v Unii.

(438)

Pokud jde o závislý trh v rámci trhu Unie, objem pro vlastní spotřebu a podíl na trhu se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 8

Objem pro vlastní spotřebu na trhu Unie a podíl na trhu

 

2012

2013

2014

Období šetření

Objem pro vlastní spotřebu na trhu Unie (v tunách)

40 775 889

42 418 062

42 887 175

42 271 071

Index (2012 = 100)

100

104

105

104

Celková výroba výrobního odvětví Unie (v tunách)

73 050 974

74 588 182

75 509 517

74 718 189

% objemu pro vlastní spotřebu v porovnání s celkovou výrobou

55,7 %

56,7 %

56,6 %

56,4 %

Zdroj: odpovědi sdružení Eurofer na dotazník a Eurostat

(439)

Objem pro vlastní spotřebu výrobního odvětví Unie (složený z využití pro vlastní spotřebu a závislého prodeje na trhu Unie) na trhu Unie se v posuzovaném období zvýšil o 4 %, ze zhruba 40,7 milionu tun v roce 2011 na 42,2 milionu tun během období šetření.

(440)

Podíl výrobního odvětví Unie na trhu pro vlastní spotřebu (vyjádřený jako procento celkové výroby) zůstal v průběhu posuzovaného období stabilní, v rozsahu mezi 55,7 % a 56,7 %.

4.4.2.3.   Zaměstnanost a produktivita

(441)

Zaměstnanost byla vypočítána na základě počtu zaměstnanců přímo pracujících na obdobném výrobku v různých ocelárnách výrobců v Unii. Tato metoda poskytuje přesná data, která lze relativně snadno určit.

(442)

Zaměstnanost a produktivita se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 9

Zaměstnanost a produktivita

 

2012

2013

2014

Období šetření

Počet zaměstnanců

(plný pracovní úvazek/zaměstnanec)

18 729

18 632

17 739

17 829

Index (2012 = 100)

100

99

95

95

Produktivita (v tunách na zaměstnance)

3 900

4 003

4 257

4 191

Index (2012 = 100)

100

103

109

107

Zdroj: odpovědi sdružení Eurofer na dotazník

(443)

Míra zaměstnanosti ve výrobním odvětví Unie během posuzovaného období klesla, aby se snížily výrobní náklady a zvýšila efektivita vzhledem k rostoucí konkurenci čínského a dalšího dovozu na trhu. To během posuzovaného období vedlo ke snížení počtu zaměstnanců o 5 %, bez zohlednění nepřímé zaměstnanosti. V důsledku toho a s ohledem na mírné zvyšování objemu výroby (+ 2 %) v průběhu posuzovaného období byl růst produktivity pracovních sil výrobního odvětví Unie, měřené jako výstup na zaměstnance na rok, mnohem vyšší (+ 7 %) než růst skutečné výroby. Z toho je patrné, že výrobní odvětví Unie bylo ochotné přizpůsobit se měnícím se tržním podmínkám, aby bylo i nadále konkurenceschopné.

4.4.2.4.   Zásoby

(444)

Úroveň zásob u výrobců v Unii se v posuzovaném období vyvíjela takto:

Tabulka 10

Zásoby

 

2012

2013

2014

Období šetření

Konečný stav zásob (v tunách)

2 908 745

2 646 989

2 653 224

2 798 420

Index (2012 = 100)

100

91

91

96

Konečný stav zásob vyjádřený jako procento výroby

4,0 %

3,5 %

3,5 %

3,7 %

Index (2012 = 100)

100

89

88

94

Zdroj: odpovědi sdružení Eurofer na dotazník

(445)

Během posuzovaného období se úroveň konečného stavu zásob mírně snížila. Výrobní odvětví Unie vyrábí většinu typů obdobného výrobku na základě zvláštních objednávek uživatelů. Zásoby proto nejsou u tohoto výrobního odvětví považovány za významný ukazatel újmy. Potvrzuje to i analýza vývoje konečného stavu zásob vyjádřeného jako procento výroby. Jak vyplývá z výše uvedeného, tento ukazatel zůstal relativně stabilní na úrovni přibližně 3,5 % až 4 % objemu výroby.

4.4.2.5.   Výše napadnutelných subvencí

(446)

Výše napadnutelných subvencí v případě Číny, jež je specifikována výše v oddíle věnovaném subvencím, je značná. S ohledem na objem a ceny dovozu subvencovaných výrobků z dotčené země nelze dopad skutečného subvenčního rozpětí považovat za zanedbatelný.

4.4.2.6.   Růst

(447)

Spotřeba v Unii (volný trh) vzrostla během posuzovaného období zhruba o 12 %, zatímco objem prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie zůstal stabilní. Výrobnímu odvětví Unie tak podíl na trhu klesl, na rozdíl od podílu, který měl na trhu dovoz z dotčené země a jenž se během posuzovaného období podstatně zvýšil.

4.4.3.   Mikroekonomické ukazatele

4.4.3.1.   Ceny a faktory ovlivňující ceny

(448)

Vážené průměrné jednotkové prodejní ceny výrobců v Unii na volném trhu v Unii se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 11

Prodejní ceny na volném trhu v Unii

 

2012

2013

2014

Období šetření

Prodejní cena (v EUR za tunu)

553

498

471

427

Index (2012 = 100)

100

90

85

77

Jednotkové výrobní náklady (v EUR za tunu)

572

511

469

431

Index (2012 = 100)

100

89

82

75

Zdroj: Odpovědi na dotazník poskytnuté výrobci v Unii zařazenými do vzorku

(449)

Výše uvedená tabulka znázorňuje vývoj jednotkové prodejní ceny na volném trhu Unie ve srovnání s odpovídajícími náklady na výrobu. Prodejní ceny byly v průměru nižší než jednotkové výrobní náklady, s výjimkou roku 2014, kdy začal trh ožívat a podíl čínského vývozu byl nižší než v průběhu šetření.

(450)

V letech 2012 a 2013 měly negativní vliv na výkon výrobního odvětví Unie vedle klesající poptávky po oceli v roce 2012 i dopady dluhové krize eurozóny. V roce 2014 a také v první polovině roku 2015 se výrobní odvětví Unie začalo zotavovat díky zvýšenému úsilí o zachování konkurenceschopnosti, především zvyšováním produktivity pracovní síly výrobního odvětví Unie, jak je popsáno v 443. bodě odůvodnění, což vedlo k nárůstu produktivity a lepšímu využití kapacity.

(451)

Nehledě na toto úsilí výrobní náklady zůstaly obecně vyšší než klesající prodejní ceny a v zájmu omezení ztrát podílu na trhu výrobci v Unii sledovali sestupnou spirálu cen a výrazně snižovali své prodejní ceny, především v průběhu roku 2015. Jelikož dotčený výrobek je komoditou, výrobci v Unii museli během posuzovaného období sledovat sestupnou spirálu cen.

(452)

Určité ploché za tepla válcované výrobky ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pro vlastní spotřebu byly u výrobců zařazených do vzorku převáděny nebo prodávány za převodní ceny k dalšímu navazujícímu zpracování za použití různých cenových politik. Z vývoje cen, pokud jde o využití pro vlastní spotřebu, proto nelze vyvodit žádný významný závěr.

4.4.3.2.   Náklady práce

(453)

Průměrné náklady práce se v posuzovaném období u výrobců v Unii vyvíjely takto:

Tabulka 12

Průměrné náklady práce na zaměstnance

 

2012

2013

2014

Období šetření

Průměrné náklady práce na jednoho zaměstnance (v EUR)

63 722

63 374

66 039

66 023

Index (2011 = 100)

100

99

104

104

Zdroj: Odpovědi na dotazník poskytnuté výrobci v Unii zařazenými do vzorku

(454)

Během posuzovaného období se průměrná mzda na jednoho zaměstnance zvýšila o 4 %.

4.4.3.3.   Ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic a schopnost opatřit si kapitál

(455)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic se u výrobců v Unii vyvíjely v posuzovaném období takto:

Tabulka 13

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

 

2012

2013

2014

Období šetření

Ziskovost prodeje v Unii na volném trhu (procentní podíl na obratu z prodeje)

– 3,3 %

– 2,7 %

0,4 %

– 0,8 %

Peněžní tok (v tisících EUR)

150 190

139 285

221 982

122 723

Index (2012 = 100)

100

93

148

82

Investice (v tisících EUR)

334 789

256 013

289 581

291 771

Index (2012 = 100)

100

76

86

87

Návratnost investic

– 4,5 %

– 3,5 %

0,5 %

– 1,0 %

Zdroj: Odpovědi na dotazník poskytnuté výrobci v Unii zařazenými do vzorku

(456)

Komise stanovila ziskovost výrobců v Unii tak, že čistou ztrátu před zdaněním z prodeje obdobného výrobku na volném trhu v Unii vyjádřila jako procentní podíl obratu z tohoto prodeje.

(457)

Ziskovost se v posuzovaném období vyvíjela negativně: ke ztrátám docházelo během všech tří let, s výjimkou roku 2014. Zatímco ztráty v letech 2012 a 2013 jsou částečně spojeny s dopady dluhové krize eurozóny (spolu s klesající poptávkou po oceli v roce 2012), výrobci v Unii se mohli v roce 2014 a první polovině roku 2015 částečně zotavit.

(458)

Čistý peněžní tok je schopnost výrobců v Unii samofinancovat svoji činnost. Trend čistého peněžního toku během posuzovaného období hodně kolísal, ale celkově zůstal z velké části pozitivní, především díky nehotovostním výdajům, jako jsou odpisy.

(459)

Jelikož návratnost investic byla během všech let, s výjimkou roku 2014, i nadále celkově negativní, výrobní odvětví Unie snížilo úroveň svých investic v období mezi rokem 2012 a 2015 o 13 %. Schopnost získat kapitál byla ovlivněna ztrátou vzniklou během posuzovaného období, jak vyplývá z poklesu investic.

(460)

Níže uvedená tabulka obsahuje rozpis roku 2015 po čtvrtletích, jelikož žadatel ve svém podnětu tvrdil, že v druhé polovině roku 2015 došlo k podstatnému zhoršení. Údaje v tabulce skutečně potvrzují podstatné zhoršení ziskovosti a čisté hodnoty prodeje v druhé polovině roku 2015 kvůli dalšímu poklesu prodejních cen na volném trhu v Unii.

Tabulka 14

Ziskovost dle čtvrtletí výrobců v Unii zařazených do vzorku

Čtvrtletí roku 2015

Ziskovost (ztráta) společností dle čtvrtletí (v milionech EUR)

Čistá prodejní cena na tunu

Čistý prodej na volném trhu

(v milionech EUR)

Procento ziskovosti

První

37,98

444,71

1 073,34

3,5 %

Druhé

22,78

436,19

1 001,60

2,3 %

Třetí

– 22,92

426,36

857,49

– 2,7 %

Čtvrté

– 69,80

392,92

699,47

– 10,0 %

Celkem

– 31,9

427,2

3 631,9

– 0,8 %

Zdroj: Odpovědi na dotazník poskytnuté výrobci v Unii zařazenými do vzorku

4.4.4.   Závěr ohledně podstatné újmy

(461)

Na jedné straně výrobní odvětví Unie jako celek mohlo mírně zvýšit objem své výroby (nehledě na výrazný pokles výroby především jednoho velkého italského výrobce) a zlepšit míru využití kapacity díky nárůstu vlastní i volné spotřeby. Podniklo také konkrétní kroky pro zlepšení efektivity zachováním striktní kontroly výrobních nákladů (hlavně surovin) a zvýšením produktivity na jednoho zaměstnance. Díky tomu výrobní náklady poklesly o 25 %. Navíc peněžní toky zůstaly pozitivní po celé posuzované období. Výrobci v Unii zahrnutí do vzorku po celé posuzované období nadále investovali zhruba 250–330 milionů EUR za rok.

(462)

Na druhé straně i přes úsilí výrobního odvětví Unie zlepšit celkový výkon v průběhu posuzovaného období svědčí další ukazatele újmy o zhoršení situace na volném trhu. S výjimkou roku 2014 a počátku roku 2015, kdy se výrobní odvětví Unie začalo mírně zotavovat, v průběhu celého posuzovaného období vznikly ztráty, které v druhé polovině roku 2015 dosáhly neudržitelné úrovně. Nehledě na skutečnost, že objemy prodeje na volném trhu Unie zůstávaly relativně stabilní, výrobní odvětví Unie ztratilo podíl na trhu a vzhledem k negativní návratnosti investic muselo investice snížit.

(463)

Vzhledem k výše uvedenému se má za to, že výše uvedená data naznačují, že výrobní odvětví Unie bylo na konci období šetření (56) oslabeno, ale ne do takové míry, aby výrobní odvětví Unie během posuzovaného období utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 8 odst. 4 základního nařízení.

(464)

Po poskytnutí informací čínská vláda vyjádřila nesouhlas se závěrem Komise, že výrobní odvětví Unie bylo na konci období šetření oslabeno, a sice z těchto důvodů:

za prvé, od roku 2012 do období šetření se celkový objem výroby zvýšil o 2 %. Využití výrobní kapacity výrobního odvětví Unie se navíc během posuzovaného období zvýšilo o 4,8 %,

za druhé, objem prodeje výrobního odvětví Unie zůstal stabilní a pokles podílu na trhu o devět procentních bodů by nebyl tak významný vzhledem k tomu, že výrobní odvětví Unie si v období šetření nadále zachovalo dominantní podíl ve výši 77,7 %,

za třetí, ačkoli se zaměstnanost během posuzovaného období snížila o 5 %, je třeba na tuto skutečnost nahlížet ve světle souběžného zvýšení produktivity o 7 %,

za čtvrté, na pokles prodejních cen je třeba nahlížet v souvislosti s obdobným poklesem jednotkových výrobních nákladů. Čínská vláda navíc nesouhlasila s tvrzením Komise, že ziskovost se během posuzovaného období vyvíjela negativně, neboť ve skutečnosti došlo ve srovnání s rokem 2012 ke zlepšení o 2,5 %. Údaje dále naznačují, že peněžní tok výrobního odvětví Unie zůstal kladný během celého posuzovaného období a výrobci v Unii zařazení do vzorku mohli nadále investovat ve výši přibližně 250–330 milionů EUR ročně,

za páté, ze srovnání skutečností této věci se skutečnostmi uvedenými ve věci T-528/09 Hubei Xinyegang Steel v Rada  (57) by vyplynulo, že skutečnosti v posledně uvedené věci mnohem více svědčily o slabém postavení výrobního odvětví Unie.

(465)

Komise zamítla výše uvedené argumenty čínské vlády z těchto důvodů:

za prvé, pokud jde o tvrzení čínské vlády ohledně údajů o výrobě a výrobní kapacitě, Komise uznala – jak je uvedeno výše v 461. bodě odůvodnění – skutečnost, že některé makroekonomické ukazatele (např. objem výroby, míra využití kapacity v důsledku nárůstu vlastní i volné spotřeby) stále vykazovaly kladný trend. Tyto trendy však nezpochybňují celková zjištění, že výrobní odvětví Unie bylo na konci období šetření oslabeno, neboť zhoršení situace výrobního odvětví Unie vykazovaly i jiné ukazatele, jak je uvedeno v 462. bodě odůvodnění.

za druhé, pokud jde o tvrzení čínské vlády ohledně údajů o objemu prodeje a podílech na trhu, Komise v 436. bodě odůvodnění výše uznala, že objem prodeje výrobního odvětví Unie zůstal poměrně stabilní. Komise však s čínskou vládou nesouhlasila v tom, že pokles o devět procentních bodů v podílu na trhu není významný. Samozřejmě, jak už bylo vysvětleno v 437. bodě odůvodnění, Komise zjistila, že „pokles podílu výrobního odvětví Unie na trhu významně převýšil mírný nárůst jeho prodeje na trhu v Unii“. Analýza je založena na celém výrobním odvětví Unie bez ohledu na to, zda byl podnět podán, či nikoli. Zvýšení, pokud jde výrobce v Unii, kteří podnět nepodali, je zanedbatelné ve srovnání s obrovským snížením, pokud jde o výrobce v Unii, kteří podnět podali.

Za třetí, pokud jde o tvrzení čínské vlády ohledně údajů o zaměstnanosti a produktivitě, Komise v 442. bodě odůvodnění výše uznala, že produktivita pracovních sil výrobního odvětví Unie, měřená jako výstup na zaměstnance, se zvýšila mnohem více (+ 7 %), než o kolik rostla skutečná výroba. Kromě toho i v případě, že by Komise vyloučila zaměstnance pro segment závislého trhu, z ukazatele jasně vyplývá snížení počtu osob pracujících ve výrobě PVT během posuzovaného období.

Za čtvrté, pokud jde o argumenty čínské vlády ohledně snížení prodejních cen a obdobného snížení jednotkových výrobních nákladů, ziskovosti a peněžních toků, Komise je zamítla z následujících důvodů:

Pokud jde o podobný pokles jednotkových nákladů a prodejních cen, Komise uznala v tabulce 11 v 448. bodě odůvodnění výše, že vývoj prodejních cen výrobního odvětví Unie je podobný vývoji jednotkových výrobních nákladů. Nicméně, jak bylo uvedeno v 449. bodě odůvodnění výše, Komise rovněž poukázala na skutečnost, že prodejní ceny byly v průměru nižší než jednotkové výrobní náklady, s výjimkou roku 2014, kdy začal trh ožívat a podíl čínského dovozu na trhu byl nižší než během období šetření. Kromě toho, jak je uvedeno v 589. bodě odůvodnění níže, výrobní náklady v rámci výrobního odvětví Unie se během posuzovaného období celkově snížily o 25 %, zatímco průměrné ceny čínského dovozu poklesly o vyšší procentní podíl, tj. o 33 % ve stejném období (viz 517. bod odůvodnění níže). Jak je navíc uvedeno v 590. bodě odůvodnění níže, mohlo si výrobní odvětví Unie zachovat úroveň svých prodejních cen, a využívat tak výhod vyplývajících z poklesu jeho nákladů. Nebylo však schopno tak učinit z důvodu dovozu subvencovaných výrobků z Číny za nižší ceny.

Pokud jde o tvrzení čínské vlády, že ziskovost se v posuzovaném období nevyvíjela negativně, ale dokonce se během období šetření zlepšila o 2,5 % ve srovnání s rokem 2012, Komise s tímto argumentem nesouhlasila z následujících důvodů. Komise odkázala na 544. bod odůvodnění níže, v němž konstatovala toto: i když ztráta za období šetření činila – 0,8 %, ziskovost výrobců v Unii zařazených do vzorku dosáhla neudržitelné úrovně – 10 % ve čtvrtém čtvrtletí roku 2015, kdy byl zaznamenán největší čínský cenový tlak.

Pokud jde o kladné peněžní toky, Komise tuto skutečnost uznala již v 461. bodě odůvodnění výše jako součást uvedených ukazatelů újmy, které se v posuzovaném období vyvíjely pozitivně.

Za páté, pokud jde o srovnání této věci s věcí T-528/09 Hubei Xinyegang Steel v Rada: v tomto případě podle tvrzení čínské vlády z daných skutečností údajně vyplývá, že v naposledy uvedené věci bylo mnohem více prvků, které svědčily o slabém postavení výrobního odvětví Unie. Komise toto tvrzení čínské vlády odmítla takto: posouzení Komise bylo v této věci v souladu s citovanou judikaturou. Na rozdíl od nařízení Rady (ES) č. 926/2009 (58), kterého se věc T-528/09 Hubei Xinyegang Steel v Rada týkala, je třeba poznamenat, že:

za prvé, každé šetření provedené Komisí je samo o sobě specifické podle daných okolností, a to i ve vztahu k definici výrobku, dotyčnému odvětví a ukazatelům újmy, které je třeba zvážit,

případy, kdy hrozí újma, jsou v tomto ohledu ještě složitější. Takže zatímco již samotné srovnání mezi šetřeními týkajícími se újmy a vztahujícími se na různé výrobky, výrobní odvětví a období šetření je složitým úkolem, srovnání mezi šetřeními týkajícími se hrozící újmy je mimořádně náročná a komplikovaná činnost, vzhledem k mnoha jednotlivým kvalifikačním faktorům, které vedou ke zjištění hrozící újmy. Uvedené srovnání nelze vymezit v rámci jednoho samostatného faktoru, nebo v uvedeném konkrétním případě – jak podle všeho čínská vláda naznačuje – v rámci pouhého srovnání objemu dovozu a podílu na trhu, a

za třetí, Komise analyzovala a důkladně posoudila údaje za dobu po období šetření do té míry, aby bylo možno potvrdit nebo vyvrátit její zjištění, jak to požadoval uvedený rozsudek, a zjistila, že výrobní odvětví Unie bylo na konci období šetření oslabeno, ale ne do takové míry, aby během posuzovaného období utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení. Z posuzovaných ukazatelů újmy jako takových nevyplývá profil odvětví ve stavu síly (skutečnost velmi odlišná od zjištění ve věci T-528/09), k čemuž dospěl Tribunál v této věci v souvislosti s dotčeným odvětvím (59).

Stručně řečeno, Komise je toho názoru, že čínská vláda kromě posuzovaných faktorů nezmiňuje žádné faktory, jež by výše uvedená zjištění zpochybnily: čínská vláda odkazuje ve své argumentaci zejména na ukazatele, které byly na konci období šetření nadále pozitivní a které Komise uznala v 461. bodě odůvodnění. Čínská vláda však neposkytuje vysvětlení, které by zpochybnilo například zjištění uvedená v 462. bodě odůvodnění, v nichž Komise zmínila další ukazatele prokazující zhoršení situace na volném trhu Unie. V 462. bodě odůvodnění – kromě odkazu na ztrátu podílu na trhu a snížení investic s ohledem na negativní návratnost investic – Komise rovněž zdůraznila, že ztráty dosáhly ve druhé polovině roku 2015 neudržitelné úrovně. Komise proto veškerá tvrzení čínské vlády v tomto ohledu odmítla.

(466)

Komise tudíž potvrdila své závěry uvedené v 461. až 463. bodě odůvodnění, z nichž vyplývá, že uvedená data naznačují, že výrobní odvětví Unie bylo na konci období šetření oslabeno, ale ne do takové míry, aby výrobní odvětví Unie během posuzovaného období utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 8 odst. 4 základního nařízení.

5.   HROZBA ÚJMY

5.1.   Úvod

(467)

V rámci analýzy hrozby podstatné újmy působené výrobnímu odvětví Unie v souladu s čl. 8 odst. 8 druhým pododstavcem základního nařízení jsou níže zvažovány následující činitele:

druh dané subvence nebo subvencí a jejich pravděpodobné účinky na obchod,

významná míra zvýšení objemu dovozu subvencovaných výrobků na trh Unie, naznačující pravděpodobné podstatné zvýšení dovozu,

dostatečná volně dostupná kapacita vyvážejícího výrobce na straně vývozce nebo bezprostředně očekávané podstatné zvýšení jeho kapacity, naznačující pravděpodobné podstatné zvýšení dovozu subvencovaných výrobků do Unie, přičemž je nutno vzít v úvahu, do jaké míry mohou dodatečný vývoz vstřebat ostatní vývozní trhy,

dovoz uskutečňovaný za ceny, které by významnou měrou způsobily pokles cen nebo zabránily jejich růstu, ke kterému by jinak došlo, a které zřejmě zvýší poptávku po dalším dovozu, a

stav zásob.

(468)

Jak naznačuje výraz „jako jsou“ v čl. 8 odst. 8 druhém pododstavci základního nařízení, vedle těchto pěti činitelů lze pro stanovení hrozby újmy analyzovat i další činitele. Komise především dále analyzovala činitele, jako je ziskovost a příjem objednávek, pro něž jsou k dispozici údaje z období šetření a po období šetření.

(469)

Vzhledem k posuzovanému období Komise znovu prostudovala údaje shromážděné za období 2012–2015, protože stanovení existence hrozby újmy pro výrobní odvětví Unie vyžaduje pochopení jeho aktuální situace (60).

(470)

Kromě toho jsou podle judikatury orgány Unie za určitých okolností při provádění antidumpingových šetření (a následně ukládání vyrovnávacích cel) zahájených na základě tvrzení o hrozbě újmy oprávněny použít údaje z doby po období šetření. Tato judikatura vychází z toho, že určení hrozby újmy vyžaduje z povahy věci analýzu perspektivy.

(471)

Komise proto provedla analýzu perspektivy všech činitelů. Kromě toho se podařilo shromáždit údaje o dovozu subvencovaných výrobků, čínské kapacitě a dovozních cenách za období leden 2016 – únor 2017, aby bylo možné předpověď potvrdit nebo vyvrátit, jak to vyžaduje Soudní dvůr (61). Komplexní údaje o ziskovosti a příjmu objednávek za období leden–září 2016 nebyly k dispozici a pro období do konce června 2016 byly k dispozici jen neúplné údaje. Pro úroveň zásob nebylo možné až do prvního čtvrtletí roku 2017 získat žádné komplexní, ale pouze dílčí údaje.

(472)

Kromě toho se v čl. 8 odst. 8 základního nařízení uvádí, že zjištění, zda hrozí podstatná újma, musí vycházet ze skutečností, a nikoli pouze z tvrzení, domněnek nebo vzdálené možnosti a že změna okolností, jež by přivodila stav, v němž by subvence působila újmu, musí být zřetelně předvídatelná a musí hrozit bezprostředně.

(473)

Po poskytnutí informací čínská vláda připomněla, že zjištění hrozby podstatné újmy je vysokým standardem ke splnění. Hrozba musí jasně vyplývat z okolností věci a vyšetřovací orgán jí musí věnovat dostatečnou pozornost. Čínská vláda úvodem tvrdila, že z podrobné analýzy faktorů posouzených Komisí vyplynulo, že Komise tento vysoký standard, pokud jde o zjištění hrozící újmy nesplnila.

(474)

Komise toto tvrzení čínské vlády zamítla z důvodů podrobně uvedených v oddíle 5.2 níže, přičemž všechny posuzované faktory byly podrobeny analýze. Komise zvolila komplexní přístup. Zvážila a posoudila nejen všechny faktory uvedené v čl. 3 odst. 9 druhém pododstavci základního nařízení, ale také některé další faktory, jako je příjem objednávek a ziskovost.

(475)

Komise rovněž připomněla, že podle článků 11 a 5 základního nařízení, které se obdobně použijí i na šetření zahájená na základě tvrzení o hrozbě újmy, musí být reprezentativní zjištění založena na období, které končí před zahájením řízení. Tato zásada má zajistit, aby výsledky šetření byly reprezentativní a hodnověrné. Zejména faktory, ze kterých stanovení subvencování a újmy vychází, by neměly být ovlivněny jednáním dotčených výrobců po zahájení řízení, takže uložené konečné vyrovnávací clo účinně nahrazuje újmu způsobenou subvencováním.

5.2.   Hrozba újmy

5.2.1.   Druh subvence nebo subvencí a jejich pravděpodobné účinky na obchod

(476)

Jak je vysvětleno výše v kapitole 3, čínští vyvážející výrobci PVT těžili z celé řady režimů subvencí. Většina z nich je trvalé povahy, jako jsou například práva k užívání pozemků, daňové úlevy a grantové programy. Kromě toho byly poskytované úvěry trvalým rysem čínské průmyslové politiky na podporu ocelářského průmyslu. Komise dospěla k závěru, že tyto subvence byly strukturální povahy. Je pravděpodobné, že povedou čínské vyvážející výrobce k tomu, aby prodávali své ocelářské výrobky a svou rostoucí produkci na zahraničních trzích, pokud místní spotřeba nebude schopna toto množství absorbovat.

5.2.2.   Významná míra zvýšení objemu dovozu subvencovaných výrobků na trh Unie, naznačující pravděpodobné podstatné zvýšení dovozu

5.2.2.1.   Údaje za období šetření

(477)

Dovoz z dotčené země podstatně vzrostl z 246 720 na 1 519 304 tun v období mezi rokem 2012 a obdobím šetření, jak ukazuje tabulka v 419. bodě odůvodnění. Tento dovoz byl soustavně realizován za trvale snížené ceny. Výrazný nárůst podílu tohoto čínského dovozu subvencovaných výrobků na trhu (+ 550 %) potvrzuje, že vývoj tohoto dovozu nebyl důsledkem zvýšení poptávky (+ 12 %), ale že čínští vyvážející výrobci pronikali na nový trh a získávali podíly na trhu pomocí dovozu za nízkou cenu na úkor jiných ekonomických hráčů, včetně výrobců v Unii.

(478)

Po poskytnutí informací čínská vláda uvedla, že z dovozu PVT z Číny vyplynul pouze podíl na trhu ve výši 4,32 % během období šetření, zatímco výrobní odvětví Unie si během období šetření zachovalo dominantní podíl na trhu ve výši 77,7 %. Čínská vláda rovněž uvedla, že objem dovozu z Číny byl trvale a podstatně nižší než dovoz z Ruska a s výjimkou období šetření také z Ukrajiny.

(479)

Komise tato tvrzení odmítla, a to z následujícího důvodu. Komise v 419. bodě odůvodnění výše uznala, že z dovozu PVT z Číny vyplynul podíl na trhu ve výši 4,32 %. Nicméně v témže bodě odůvodnění Komise rovněž poukázala na skutečnost, že v absolutních číslech se dovoz z dotčené země během posuzovaného období významně zvýšil z 246 720 tun na 1 519 304 tun během období šetření, což vedlo ke zvýšení o 516 % během posuzovaného období. Souběžně s tím vzrostl celkový podíl na trhu v případě čínského dovozu do Unie během posuzovaného období více než pětinásobně. Za druhé nelze popřít, že Čína byla zemí s výrazným zvýšením dovozu do Unie: nárůst čínského dovozu jako takový činil od roku 2012 do období šetření 1 273 000 tun (viz 419. bod odůvodnění výše), zatímco zvýšení ruského a ukrajinského dovozu za stejné období činilo až 373 000 tun v případě Ruska a 178 000 tun v případě Ukrajiny (viz níže uvedený 564. bod odůvodnění). Za třetí, argument, že čínský dovoz byl nižší, než dovoz ostatních zemí, je otázkou příčinné souvislosti, nikoli však relevantním faktorem, který by měl být zvážen při analýze hrozící újmy, jelikož čl. 8 odst. 8 základního nařízení odkazuje na významnou míru dovozu subvencovaných výrobků na trh Unie.

5.2.2.2.   Údaje za dobu po období šetření

(480)

Objem čínského dovozu se v první polovině roku 2016 dále zvýšil (o 8,5 %) (773 275 tun) (zdroj: Eurostat), v porovnání s první polovinou roku 2015 (712 390 tun). Dostupné údaje naznačují, že čínský dovoz subvencovaných výrobků nejen vykázal významný nárůst během posuzovaného období, ale že tento trend nebyl zastaven nebo zvrácen až do června 2016.

(481)

Naopak ovšem z dostupných údajů pro další období od července do září 2016, od října do prosince 2016 a od ledna do února 2017 vyplývá, že čínský dovoz subvencovaných výrobků, je-li vyjádřen na základě měsíčních průměrů, se začal ve srovnání s obdobím šetření (2015) a dobou po období šetření od ledna do června 2016 snižovat.

Tabulka 15

Vývoj objemu dovozu z Číny (v tunách)

 

2014

OŠ (2015)

leden–červen 2016

červenec–září 2016

říjen–prosinec 2016

leden–únor 2017

Objem dovozu z Číny

592 104

1 519 304

773 275

296 267

1 460

5 024

Průměrný měsíční dovoz z Číny

49 342

126 608

128 879

98 756

486

2 512

Zdroj: Eurostat

(482)

Komise tedy shledala – v souladu s prohlášeními čínské vlády obsaženými v jejích připomínkách (62) –, že trend zvyšujícího se objemu dovozu se zastavil. Avšak při posuzování významu a spolehlivosti těchto údajů pro potvrzení nebo vyvrácení analýzy hrozby újmy Komise rovněž zjistila, že:

a)

průměrný měsíční objem dovozu z Číny v období od července do září 2016 je stále dvojnásobně vyšší než průměrný měsíční dovoz v roce 2014;

b)

snižování průměrného měsíčního objemu dovozu z Číny od července 2016 do září 2016 (v porovnání s rokem 2015) lze vysvětlit:

odrazujícím účinkem žádosti o registraci podané žadatelem dne 5. dubna 2016 a aktualizované v červnu 2016, která se týkala finančních údajů v antidumpingovém řízení proti dumpingovému dovozu dotčeného výrobku z Číny (a která byla stažena až v polovině srpna 2016),

přijetím prováděcího nařízení Komise (EU) 2016/1329 ze dne 29. července 2016 o uložení konečného antidumpingového cla na evidovaný dovoz některých plochých za studena válcovaných výrobků z oceli pocházejících z Čínské lidové republiky a Ruské federace (63), podle něhož byla antidumpingová cla poprvé vybírána se zpětnou působností, a

vědomím, že Komise má v úmyslu rozhodnout o prozatímních opatřeních do osmi měsíců od zahájení řízení (namísto devíti měsíců);

c)

výrazný pokles průměrného měsíčního objemu dovozu z Číny v období od října 2016 do února 2017 lze vysvětlit uložením prozatímních antidumpingových opatření v paralelně probíhajícím antidumpingovém řízení dne 7. října 2016 (64).

(483)

Pokud jde o zdůvodnění, proč objem čínského vývozu poklesl zejména od druhé poloviny roku 2016, Komise za pravděpodobné vysvětlení považuje tyto čtyři skutečnosti:

Na základě sdělení Komise ze dne 16. března 2016 týkajícího se oceli („Ocelářství – Jak v Evropě uchránit udržitelná pracovní místa a růst“) (65) byli čínští vyvážející výrobci informováni o úmyslu Komise „bezprostředně využít dostupné možnosti, jak přijímání prozatímních opatření dále urychlit, a to zkrácením vyšetřovacích postupů o jeden měsíc (z devíti měsíců na osm).“ Proto v důsledku zahájení antidumpingového řízení proti dumpingovému dovozu dotčeného výrobku z Číny dne 13. února 2016 byli informováni o tom, že by mohla být na začátku října 2016 uložena prozatímní opatření v antidumpingovém řízení proti dumpingovému dovozu dotčeného výrobku z Číny.

Dne 5. dubna 2016 předložil žadatel žádost o celní evidenci dovozu dotčeného výrobku z ČLR v antidumpingovém řízení proti dumpingovému dovozu dotčeného výrobku z Číny. Dne 2. června 2016 ji žadatel aktualizoval poskytnutím novějších informací. Proto dobře informovaní vyvážející výrobci a vývozci věděli, že existuje riziko, že pokud budou dodávat dotčený výrobek od druhé poloviny roku 2016, na jejich vyvážené obdobné výrobky může být uloženo clo se zpětnou působností až 90 dní před možným uložením prozatímních cel v říjnu 2016 v antidumpingovém řízení proti dumpingovému dovozu dotčeného výrobku z Číny, tj. od července 2016.

Komise dne 29. července 2016 přijala prováděcí nařízení (EU) 2016/1329 (66), podle něhož byla antidumpingová cla na některé výrobky z oceli válcované za studena, tedy rovněž na výrobek z oceli, vybírána poprvé zpětně. Riziko, že by se opatření v antidumpingovém řízení proti dumpingovému dovozu dotčeného výrobku z Číny uplatňovala od začátku července 2016, bylo proto ještě jistější z důvodu zpětného výběru cla, který se v tomto případě týká výrobku z oceli.

Dne 7. října 2016 byla v rámci paralelně probíhajícího antidumpingového řízení uložena prozatímní antidumpingová opatření.

5.2.2.3.   Závěr

(484)

Dovoz z dotčené země podstatně vzrostl z 246 720 na 1 519 304 tun v období mezi rokem 2012 a obdobím šetření, jak ukazuje tabulka ve 419. bodě odůvodnění. Tento dovoz byl soustavně realizován za trvale snížené ceny. Objem čínského dovozu se dále zvýšil (o 8,5 %) v první polovině roku 2016 (773 275 tun) (zdroj: Eurostat), v porovnání s první polovinou roku 2015 (712 390 tun).

(485)

Pokles objemu dovozu z Číny po červenci 2016 lze vysvětlit odrazujícím účinkem žádosti o registraci v antidumpingovém řízení proti dumpingovému dovozu dotčeného výrobku z Číny, vědomím, že Komise má v úmyslu rozhodnout o prozatímních opatřeních do osmi měsíců od zahájení antidumpingového řízení proti dumpingovému dovozu dotčeného výrobku z Číny, a účinným zavedením antidumpingových opatření v paralelně probíhajícím antidumpingovém případu na začátku října 2016.

(486)

Jak ukazuje tabulka uvedená ve 481. bodě odůvodnění, absolutní úroveň objemu čínského dovozu za období od července 2016 do září 2016 a později zůstává i nadále velmi vysoká ve srovnání s rokem 2014. Avšak absolutní úroveň objemu čínského dovozu za období od října do prosince 2016 a od ledna do února 2017 výrazně poklesla v důsledku uložení opatření v paralelně probíhajícím antidumpingovém řízení. Tento výrazný pokles v období od října do prosince 2016 a od ledna do února 2017 pouze dokládá, že se zřetelem ke stávající nadbytečné kapacitě v Číně (viz bod 5.2.3.1) je pravděpodobné, že tento pokles objemu dovozu subvencovaných výrobků by byl pouze dočasný a že trend objemu dovozu pozorovaný zejména v období od října 2016 do února 2017 by se v případě neuložení konečných vyrovnávacích opatření vrátil. Hodnocení Komise, že na konci období šetření existovala jasná a bezprostřední hrozba újmy, se těmito úvahami tedy nezměnilo.

5.2.3.   Dostatečná volně dostupná kapacita

5.2.3.1.   Kapacita v ČLR (surová ocel a obdobný výrobek)

(487)

Dostupné informace o čínské kapacitě týkající se surové oceli naznačují, že čínská kapacita v oblasti oceli dlouhodobě rychle rostla. Zatímco ČLR v roce 2004 představovala 25,6 % celkové světové výroby surové oceli (67), svou skutečnou výrobu téměř zdvojnásobila na 50,3 % v roce 2015. V tomto ohledu sdělení Komise týkající se oceli uvádí: „… dramaticky vzrostl objem volných výrobních kapacit v některých třetích zemích, zejména v Číně. Pouze v této zemi se nadměrná kapacita odhaduje na zhruba 350 milionů tun, tedy téměř dvojnásobek roční produkce Unie  (68).“

(488)

V tomto ohledu OECD odhadovala, že celková čínská kapacita výroby oceli činí 1 140 milionů tun (69) v roce 2014, přičemž skutečná čínská výroba byla stanovena na 822,8 milionu tun (70). Pro rok 2015 činí dostupná nadměrná kapacita surové oceli v Číně přibližně 350 milionů tun, jak ukazuje níže uvedená tabulka.

Tabulka 16

Skutečná výroba obdobného výrobku ve třetích zemích (v tisících tun)

Země

Kapacita surové oceli odhadovaná pro rok 2015 (71)

Výroba surové oceli v roce 2014

Výroba surové oceli v roce 2015 (72)

Teoretická nadměrná kapacita v roce 2015

Skutečná výroba PVT v roce 2014

Skutečná výroba PVT v roce 2015

Rusko

90 000

71 461

70 898

19 102

26 898

27 509

ČLR

1 153 098

822 750

803 825

349 273

317 387

322 259

Ukrajina

42 500

27 170

22 968

19 532

7 867

6 314

Írán

28 850

16 331

16 146

12 704

8 276

7 872

Brazílie

49 220

33 897

33 256

15 964

14 229

13 388

(489)

Aktualizovaná čísla uvedená výše za rok 2015 týkající se výroby obdobného výrobku ukazují, že dotčená země zdaleka překonává všechny ostatní velké vývozní země; aktualizovaná čísla uvedená výše za rok 2015 týkající se kapacity pro surovou ocel rovněž uvádějí, že pouze ČLR má takové ohromné nadměrné kapacity surové oceli (činící téměř 350 milionů tun v roce 2015 v porovnání s 317 miliony tun v roce 2014).

(490)

Komise tudíž zopakovala, že nadměrná kapacita ve výrobě oceli v ČLR je důležitým ukazatelem existence hrozby bezprostřední újmy pro výrobní odvětví Unie.

(491)

Taková nadměrná kapacita oceli neodpovídá ani poptávce po obdobném výrobku v ČLR nebo jiných zemích. Ve skutečnosti růst poptávky na globálních trzích zpomaluje a rozdíl mezi kapacitou a poptávkou rostl, jak ukazuje nedávná studie OECD (73).

(492)

Skutečnost, že dotčená země má ohromnou nadměrnou ocelářskou kapacitu, čínské orgány nezpochybňují: za prvé čínská Státní rada dne 1. února 2016 vydala „Stanovisko k řešení nadměrné ocelářské kapacity“, které vytyčuje celkový čínský přístup pro důslednější řešení nadměrné kapacity čínského ocelářského průmyslu. Opatření budou mimo jiné zahrnovat snížení kapacity surové oceli o 100–150 milionů tun v průběhu pěti let a přísný zákaz budování nové výrobní kapacity. Za druhé, sdružení CISA ve svých připomínkách rovněž uvedlo, že „v posledních několika letech čínská vláda a čínské ocelářské sdružení přijaly účinná opatření … Od roku 2011 Čína aktivně eliminovala zastaralé kapacity a posílila opatření na úsporu energie.“ (74) Kromě toho Komise obdržela neoficiální informace, že ČLR podle všeho začala snižovat nadměrnou kapacitu. V tomto ohledu zastoupení EU v Pekingu oznámilo, že zástupce ředitele CISA prohlásil, že ČLR pravděpodobně během roku 2016 nadměrnou kapacitu sníží o 70 milionů tun oceli (oznámení ze dne 28. října 2016). Kromě toho skupiny Baosteel Group a Wuhan Steel Group rovněž oznámily, že svého cíle v oblasti snižování kapacity pro rok 2016 dosáhly již v říjnu 2016 (prohlášení ze dne 24. října 2016). Navíc je třeba zohlednit nedávnou zprávu OECD, která uvádí, že dva významní čínští výrobci oceli zrušili zařízení v provinciích Jilin a Anshan, což představuje celkem 2,68 milionu tun (75).

(493)

Existuje však také vývoj v opačném směru, a sice takto:

Jsou k dispozici zprávy, že dotčená země trpí jevem tzv. „zombie“ oceláren (76): jedná se o zařízení, o kterých se neustále říká, že jsou v úpadku, ale ve skutečnosti nikdy nezkrachují.

Další zdroj také oznámil, že 41 vysokých pecí bylo znovu otevřeno, a novější zprávy dokonce naznačují, že od začátku roku 2016 byl v ČLR obnoven provoz ocelářské kapacity o objemu přes 50 milionů tun (77).

Světové sdružení výrobců oceli (World Steel Association) uvádí o světové výrobě surové oceli za prvních šest měsíců roku 2016 toto: „Světová výroba surové oceli v prvních šesti měsících roku 2016 činila 794,8 milionu tun, což je pokles o – 1,9 % ve srovnání se stejným obdobím roku 2015… Výroba surové oceli … se snížila o – 6,1 % v EU 28… Čínská výroba surové oceli v červnu 2016 činila 69,5 milionu tun, což je nárůst o 1,7 % oproti červnu 2015… (78).“

Prognóza OECD z roku 2016 (79) odhadla, že se čínské kapacity budou v letech 2016, 2017 a 2018 dokonce dále zvyšovat. Nedávná zpráva OECD z roku 2017 (80) uvedla, že čínská kapacita výroby oceli by se měla ustálit na 1,16 miliardy tun ročně (rok 2016 oproti roku 2015). Čínská strana se i nadále vyhýbala tomu, aby se zapojila do dvoustranné platformy mezi Unií a ČLR pro sledování nadbytečné kapacity v ocelářství. Kromě toho 13. pětiletý plán v souvislosti s „Plánem přizpůsobení a modernizace ocelářského průmyslu“ (2016–2020) předpokládá v roce 2020 objem výroby surové oceli 750–800 milionů tun a snížení kapacity výroby surové oceli o 100–150 milionů tun do roku 2020. Plán navíc vybízí úspěšné ocelářské podniky, aby v zámoří zakládaly zařízení pro výrobu oceli, jakož i zpracovatelská a distribuční střediska.

(494)

Závěrem lze říci, že problém nadměrné kapacity ocelářství v ČLR je všeobecně známý a i čínské orgány jej přiznávají. I přes některá prohlášení čínských orgánů nebude tento problém pravděpodobně v blízké budoucnosti odstraněn: čínské nadměrné kapacity jsou tak velké, že reálně nemohou v krátkodobém nebo střednědobém horizontu zaniknout.

(495)

Po poskytnutí informací čínská vláda uvedla, že sdružení CISA ve svých připomínkách ze dne 21. března 2016 specifikovalo, že od roku 2011 bylo okolo 77,8 milionu tun kapacity vyřazeno z provozu a že čínští výrobci oceli rovněž podnikli kroky a snížili svoji produkci v období mezi lednem a říjnem 2015 o více než 15 milionů tun. Proto dospěla k závěru, že jakákoli nadměrná kapacita PVT pravděpodobně klesne, spíše než aby se podstatně zvýšila, jak je ke stanovení hrozby újmy zapotřebí ve smyslu čl. 8 odst. 8 druhého pododstavce písm. c) základního nařízení.

(496)

Komise zopakovala svá předchozí zjištění, konkrétně že navzdory určitým prohlášením čínských orgánů není pravděpodobné, že by se problém čínské nadměrné kapacity v blízké budoucnosti vyřešil. Volná kapacita je tak velká, že reálně nemůže v krátkodobém nebo střednědobém horizontu zaniknout. Navíc čl. 8 odst. 8 druhý pododstavec písm. c) základního nařízení odkazuje buď na dostatečnou volně dostupnou kapacitu vyvážejícího výrobce na straně vývozce, nebo na bezprostředně očekávané podstatné zvýšení jeho kapacity, naznačující pravděpodobné podstatné zvýšení dovozu subvencovaných výrobků do Unie.

(497)

Obdobný výrobek je z následujících důvodů považován za velkou část celkové výroby surové oceli: jelikož celková čínská výroba surové oceli činila 822 000 milionů tun a 822 698 milionů tun, celková čínská výroba plochých za tepla válcovaných výrobků činila 311 564 milionů tun (neboli asi 37,9 % celkové výroby surové oceli) v roce 2013 a 317 387 milionů tun (neboli asi 38,6 % celkové výroby surové oceli) v roce 2014 (81). Proto i výše uvedené údaje o surové oceli představují dobré ukazatele nadměrné kapacity obdobného výrobku v ČLR.

(498)

Po poskytnutí informací čínská vláda uvedla, že Komise vycházela ze statistik pouze za roky 2013 a 2014, aniž by byly poskytnuty jakékoli novější údaje. Proto zpochybnila spolehlivost závěru Komise o rozsahu čínské nadměrné kapacity PVT, jelikož by se z velké míry zakládal na údajích o surové oceli obecně, které nejsou nutně reprezentativní.

(499)

Komise toto tvrzení odmítla z následujících důvodů. Zaprvé, statistiky za roky 2013 a 2014 představovaly poslední dostupné údaje. Novější údaje tudíž nemohla Komise zohlednit. Kromě toho sama čínská vláda, ačkoli pro to má nejlepší podmínky, neposkytla ve svých nejnovějších připomínkách aktuálnější údaje o kapacitě a/ani věrohodné alternativní vysvětlení.

(500)

Za druhé, existuje odkaz na tabulku v 571. bodě odůvodnění, v níž je skutečná výroba obdobného výrobku v ČLR porovnávána se skutečnou výrobou v jiných zemích za roky 2014 a 2013. Tato tabulka například ukazuje, že skutečná výroba obdobného výrobku v roce 2014 v ČLR (317,4 milionu tun) je asi pětinásobkem celkové agregované produkce v Rusku, na Ukrajině, v Íránu a Brazílii dohromady (57,4 milionu tun). To je známkou enormní výrobní kapacity obdobného výrobku v ČLR.

(501)

Za třetí, šetření potvrdilo, že během období šetření tři ze čtyř čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku v průměru využívali kapacitu na 65 %. Čtvrtý z nich měl však míru využití kapacity vyšší než 80 %. Celkem to činí více než 15 milionů metrických tun volné kapacity dotčeného výrobku u pouhých čtyř společností. To je dalším ukazatelem volné kapacity obdobného výrobku. Z předpokladu obdobné míry u dalších čínských výrobců PVT lze odvodit vysokou celkovou rezervní kapacitu PVT v Číně.

(502)

Kromě toho je trh Unie otevřeným trhem s velkým objemem dovozu z několika zemí, jak ukazuje tabulka v 564. bodě odůvodnění. Jak vyplývá z tabulky 4 ve 419. bodě odůvodnění, čínští vyvážející výrobci vyváželi na trh Unie především od roku 2012 a rychle získávali podíl na trhu pomocí dovozu za nízké ceny, k újmě dalších ekonomických hráčů, včetně výrobců v Unii. To dokazuje, že pronikání bylo během posuzovaného období pro čínské vyvážející výrobce relativně snadné a velmi úspěšné, a je tak ukazatelem atraktivity trhu Unie pro čínské a další vyvážející výrobce.

5.2.3.2.   Absorpční kapacity třetích zemí

(503)

V souladu s čl. 8 odst. 8 druhým pododstavcem písm. c) základního nařízení Komise analyzovala dostupnost jiných vývozních trhů pro čínské vyvážející výrobce pro absorpci dalšího vývozu.

(504)

V tomto ohledu čínská vláda uvedla, že čínský vývoz do Vietnamu a Jižní Korey je přibližně dvakrát vyšší než objem vývozu do Unie, zatímco vývoz na Střední východ a do Pákistánu je přibližně stejný jako objem vývozu do Unie.

(505)

Komise však zaznamenala, že přístup na některé (hlavní) vývozní trhy je pro čínské vyvážející výrobce čím dál obtížnější kvůli obchodním ochranným opatřením (zemí jako USA, Malajsie, Indie a Mexiko) a/nebo šetřením (země jako Thajsko) nebo zvýšeným celním poplatkům (Jižní Afrika).

(506)

Údaje týkající se absorpční kapacity třetích zemí, které byly k dispozici po červenci 2016, naznačovaly, že:

na jedné straně Malajsie v lednu 2016 ukončila šetření ohledně ochranných opatření vůči Číně a několika dalším zemím s ohledem na za tepla válcované svitky, zatímco Turecko v dubnu 2016 ukončilo antidumpingové šetření týkající se dovozu za tepla válcovaných svitků z Číny, Francie, Japonska, Rumunska, Ruska, Slovenska a Ukrajiny,

na druhé straně Indie uložila konečné celní sazby v šetření ohledně ochranných opatření týkajících se za tepla válcovaných plochých desek a desek z legované nebo nelegované oceli. Kromě toho Brazílie zahájila antisubvenční řízení týkající se dovozu za tepla válcované ploché uhlíkové oceli. Turečtí výrobci navíc podali nové žádosti v souvislosti s antidumpingovým a vyrovnávacím clem na dovoz za tepla válcovaných svitků pocházejících mimo jiné z Číny. V této souvislosti jedna zúčastněná strana informovala Komisi, že turecké orgány mezitím dne 21. prosince 2016 zahájily nové dumpingové šetření týkající se tlustých plechů a některých typů PVT.

(507)

Statistické údaje o vývozu – za rok 2015 a prvních šest měsíců roku 2016 – u vzorku (82) kódů KN týkajících se obdobného výrobku – ukázaly, že objem čínského vývozu se lišil, pokud jde o místo určení, ale zůstal stabilní, pokud jde o celkový objem vývozu do zbytku světa.

(508)

Za prvé, dotčená země vyvezla zhruba stejný objem během prvních šesti měsíců roku 2016, pokud by tato čísla byla přepočítána na celý rok a porovnána s rokem 2015. Průměrná jednotková prodejní cena byla však v prvních šesti měsících roku 2016 nižší než v roce 2015. Za druhé, ztráta podílu na trhu v některých zemích (např. Indonésie a Vietnam) během prvních šesti měsíců roku 2016, v porovnání s rokem 2015, je kompenzována ziskem podílu na trhu v jiných zemích (např. Bangladéš a Korejská lidově demokratická republika). Komise proto dospěla k závěru, že je nepravděpodobné, že by třetí země samy absorbovaly obrovský objem volné čínské kapacity. Přestože čínský vývoz do jiných třetích zemí zůstal stabilní s ohledem na jeho celkový objem, atraktivní trh Unie bude pravděpodobně i nadále jedním z hlavních cílů čínského vývozu subvencovaných výrobků.

(509)

Po poskytnutí informací čínská vláda uvedla, že trhy třetích zemí byly nejen mnohem důležitější než trh Unie, ale také vykazovaly mnohem větší potenciál. Trhy třetích zemí by již absorbovaly jakoukoli údajnou nadměrnou kapacitu PVT. Rovněž naznačila, že existují mnohem důležitější destinace vývozu čínských PVT, než jsou země, které uvedla Komise. Na závěr prohlásila, že trh Unie není pro čínské PVT jedním z hlavních cílů.

(510)

Komise tyto připomínky odmítla z důvodů, které jsou uvedeny níže. Zaprvé připomněla podstatný nárůst čínského dovozu během posuzovaného období, jak se uvádí v tabulce 4 výše, ukazující nárůst o 1,3 milionu tun. To jasně naznačovalo, že trh Unie je atraktivní a patří k hlavním cílům čínského dovozu subvencovaných výrobků. Komise rovněž připomněla důvody, popsané výše ve 482. bodě odůvodnění písmenu b), proč se trend zvyšujícího se objemu dovozu po červnu 2016 zastavil. Navíc, jak je uvedeno níže v 523. bodě odůvodnění, Komise zopakovala, že nebudou-li přijata žádná opatření, mohli by čínští vyvážející výrobci při zohlednění současné masivní čínské nadměrné kapacity, pokud jde o ocel, včetně dotčeného výrobku, znovu zaujmout agresivní cenovou strategii a snižovat své prodejní ceny subvencovaných výrobků na minimální úroveň. Na závěr, Komise neprovedla analýzu absorpční kapacity třetích zemí jako izolovaného činitele, avšak zvolila komplexní přístup. Zvážila a posoudila nejen všechny činitele uvedené v čl. 3 odst. 9 druhém pododstavci základního nařízení, ale i některé další činitele, jako je příjem objednávek nebo ziskovost (viz 540. bod odůvodnění níže), aby měla silný faktický základ pro své celkové hodnocení.

5.2.3.3.   Absorpční kapacita ČLR

(511)

V ČLR také neexistuje dostatečná absorpční kapacita. Domácí poptávka v ČLR pro ocel se zpomaluje: podle Světového sdružení výrobců oceli čínská poptávka po oceli měla dle očekávání poklesnout nejdříve o – 3,5 % v roce 2015 a o – 2,0 % v roce 2016, když v roce 2013 dosáhla svého vrcholu (83). Tato čísla byla ale touž organizací následně upravena takto: „očekávaný pokles poptávky po oceli v Číně by měl činit – 4,0 % v roce 2016 a následně – 3,0 % v roce 2017. To naznačuje poptávku v roce 2017 po 626,1 Mt oceli (15 % pokles proti roku 2013), snížení světového používání oceli na 41,9 % z 47,9 % v roce 2009 a 44,8 % v roce 2015 (84).

(512)

Údaje týkající se absorpční kapacity ČLR, které byly k dispozici po červenci 2016, jsou omezené. Komise nicméně zjistila, že prognóza domácí poptávky po oceli v ČLR očekává „nízký až žádný růst“ v nadcházejících 4–5 letech (2015–2020), jelikož investice (například ve stavebnictví) jsou nízké, což dramaticky ovlivní domácí spotřebu hotové oceli v Číně (85).

(513)

Po poskytnutí informací čínská vláda podotkla, že Komise vycházela pouze z informací týkajících se čínské domácí poptávky pro celé ocelářství, aniž by byly poskytnuty jakékoli konkrétní údaje o poptávce pro PVT. Uvedla, že tyto obecné informace nemusí být nezbytně reprezentativní pro odvětví PVT, a proto se k tomuto tvrzení nelze vyjádřit, a zastávala názor, že by tudíž mělo být zamítnuto.

(514)

Komise toto tvrzení odmítla z následujících důvodů. Ačkoli Komise odkazovala na čínskou domácí poptávku po oceli pro všechny typy oceli, odkazovala v 512. bodě odůvodnění výše rovněž na investice ve stavebnictví, které podle statistik žadatelů patří k největším odvětvím využívajícím PVT. Kromě toho sama čínská vláda, ačkoli pro to má nejlepší podmínky, neposkytla ve svých nejnovějších připomínkách údaje o absorpční kapacitě Číny týkající se PVT a/ani věrohodné alternativní vysvětlení ohledně absorpční kapacity Číny.

5.2.3.4.   Závěr ohledně kapacity

(515)

Na závěr je třeba uvést, že je pravděpodobné, že podstatný objem stávající ohromné nadbytečné kapacity ocelářství, včetně obdobného výrobku, bude nadále směřovat na trh Unie. Současná nadměrná kapacita a nedostatečná absorpční kapacita třetích zemí nebo samotné ČLR naznačují pravděpodobný výrazný nárůst čínského vývozu subvencovaných výrobků do Unie, pokud nebudou přijata žádná opatření.

5.2.4.   Cenová hladina dovozu subvencovaných výrobků

(516)

Komise neprovedla analýzu vývoje čínských cen jako izolovaného činitele, avšak zvolila komplexní přístup. Zvážila a posoudila nejen všechny činitele uvedené v čl. 3 odst. 9 druhém pododstavci základního nařízení, ale rovněž další činitele, jako je příjem objednávek nebo ziskovost (viz níže), aby měla silný faktický základ pro své celkové hodnocení.

5.2.4.1.   Údaje z období šetření

(517)

Jak je popsáno ve 421. bodě odůvodnění, během posuzovaného období poklesly průměrné dovozní ceny z dotčené země o 33 %, z 600 EUR za tunu v roce 2012 na 404 EUR za tunu v roce 2015.

(518)

Níže uvedená tabulka porovnává průměrné čínské dovozní jednotkové ceny s jednotkovými cenami pěti výrobců v Unii zařazených do vzorku.

Tabulka 17

Prodejní ceny volného trhu v Unii v porovnání s čínskými cenami dovozu subvencovaných výrobků během posuzovaného období

 

Viz bod odůvodnění

2012

2013

2014

Období šetření

Prodejní cena 5 výrobců v Unii zařazených do vzorku (v EUR za tunu)

448.

553

498

471

427

Průměrná cena čínského dovozu podle Eurostatu

(v EUR za tunu)

421.

600

505

463

404

Rozdíl (v EUR za tunu)

 

– 47

– 7

+ 8

+ 23

Zdroj: odpovědi výrobců a vyvážejících výrobců v Unii zařazených do vzorku na dotazník a Eurostat

(519)

Průměrné čínské ceny byly v roce 2012 výrazně vyšší než ceny výrobců v Unii. V roce 2015 však ceny čínského dovozu subvencovaných výrobků klesly pod úroveň cen výrobního odvětví Unie (404 EUR za tunu versus 427 EUR za tunu). To potvrzuje i analýza podbízení ve 425. bodě odůvodnění.

5.2.4.2.   Údaje za dobu po období šetření

(520)

Následující tabulka ukazuje:

další pokračující pokles čínských jednotkových cen v období po šetření leden–červen 2016 při vstupu na trh Unie,

rostoucí cenové hladiny dovozu subvencovaných výrobků za období červenec–prosinec 2016.

Tabulka 18

Čínské ceny dovozu subvencovaných výrobků v době po OŠ

Průměrné ceny dovozu z Číny (první polovina roku 2016)

(v EUR za tunu)

Průměrné ceny dovozu z Číny

(druhá polovina roku 2016 a první dva měsíce roku 2017)

(v EUR za tunu)

leden 2016

326

červenec 2016

371

únor 2016

312

srpen 2016

367

březen 2016

313

září 2016

370

duben 2016

303

říjen 2016

729

květen 2016

299

listopad 2016

795

červen 2016

308

prosinec 2016

1 289

 

 

leden 2017

454

 

 

únor 2017

7 840

Zdroj: Eurostat

(521)

Nízké ceny čínského dovozu během období šetření a v první polovině roku 2016 mají dvojí negativní dopad:

na jedné straně podstatný rozdíl v cenách pravděpodobně způsobí (další) posun směrem k dovozu subvencovaných výrobků, protože uživatelé pravděpodobně nakoupí rostoucí množství zboží prodávaného za nízké ceny, a

na druhé straně existenci tak nízkých cen na trhu kupující pravděpodobně využijí jako nástroj vyjednávání ke stlačení cen výrobců v Unii a z dalších zdrojů, což bude mít vliv na další pokles objemu i cen. Zatímco v situacích, kdy rozdíly v cenách nejsou velké, mohou být tyto účinky zpochybnitelné, v daném případě a s ohledem na zjištěné cenové podbízení lze očekávat, že výsledná škoda způsobená výrobnímu odvětví Unie bude závažná.

(522)

Na nárůst čínských dovozních cen v období od července do února 2017 musí být pohlíženo v tomto kontextu:

čínské dovozní ceny nebyly jedinými cenami, které se po 30. červnu 2016 zvýšily. Dovozní ceny dalších hlavních zemí vyvážejících do Unie se po 30. červnu 2016 rovněž zvýšily,

úroveň, které dosáhly v období červenec–září 2016, byla stále nižší než průměrné výrobní náklady výrobního odvětví Unie (přibližně 431 EUR za tunu na konci období šetření). Proto se navzdory zvýšení cenové úrovně nezastavil obrovský tlak na snižování cen až do září 2016. V této souvislosti je důležité zdůraznit, že údaje o výrobních nákladech výrobního odvětví Unie na konci období šetření byly nejaktuálnějšími dostupnými údaji v tomto řízení, neboť údaje o výrobních nákladech výrobního odvětví Unie z doby po období šetření nejsou shromážděny. V každém případě, i kdyby se – hypoteticky – výrobní náklady výrobního odvětví Unie v posledním období snížily, nevyvrátilo by to skutečnost, že úroveň čínských subvencovaných cen v září 2016 stále vyvíjela enormní tlak na ceny výrobního odvětví oceli v Unii,

na druhou stranu je úroveň cen, které bylo dosaženo v období říjen–únor 2017, mnohem vyšší, než jsou průměrné výrobní náklady výrobního odvětví EU. Nicméně úroveň cen v tomto období se vztahuje k nevýznamnému objemu dovozu (1 460 tun v období od října do prosince 2016 a 5 024 tun v prvních dvou měsících roku 2017, viz tabulka 15 výše). Je možné, že tento dovoz se týká omezeného počtu špičkových výrobků. Komise rovněž zjistila, že vývozní ceny dalších třetích zemí, s výjimkou Japonska, v období od října do prosince 2016 jsou mnohem nižší (v rozmezí od 375 do 439 EUR za tunu). Z toho vyplývá, že úroveň cen nevýznamného objemu čínského vývozu během období od října 2016 do února 2017 nelze považovat za dostatečně reprezentativní, a

globální zvýšení cen dotčeného výrobku lze do jisté míry vysvětlit nárůstem cen surovin. Konkrétně ceny koksovatelného uhlí se v posledním čtvrtletí roku 2016 v porovnání s cenami v první polovině roku 2016 téměř zdvojnásobily (na přibližně 200 USD za tunu). Kromě toho ceny koksovatelného uhlí v prvním čtvrtletí roku 2017 zůstaly nadále nestabilní a činily na konci března 2017 přibližně 150 USD za tunu, což je stále nad úrovní cen během prvního pololetí roku 2016.

5.2.4.3.   Závěr

(523)

Navzdory nárůstu cen čínského dovozu subvencovaných výrobků od července 2016 údaje o cenách z doby po období šetření celkově nevyvracejí zjištění, že pokles čínských cen vedl k hrozbě újmy. Tato hrozba újmy nedávným nárůstem cen čínského dovozu od července 2016 nepominula. Porovnání vyšších čínských cen s výrobními náklady výrobců v Unii na konci období šetření ukazuje, že ani tato vyšší úroveň cen nezastavila obrovský tlak na snižování cen, v důsledku kterého se výrobní odvětví EU dostává do neudržitelného postavení. Komise dospěla k závěru, že trend zvyšování cen dovozu by se mohl zastavit, až bude potlačen kolísající nedávný nárůst cen surovin. Čínští vyvážející výrobci uplatňovali na trhu Unie agresivní tvorbu cen, zejména ve druhé polovině roku 2015 a v první polovině roku 2016. Komise si je vědoma toho, že čínské ceny se postupně zvyšovaly po první polovině roku 2016. Nebudou-li však přijata žádná opatření, mohli by čínští vyvážející výrobci při zohlednění současné masivní čínské nadměrné kapacity, pokud jde o ocel, včetně dotčeného výrobku, znovu zaujmout agresivní cenovou strategii a snižovat své prodejní ceny subvencovaných výrobků na minimální úroveň.

(524)

Po poskytnutí informací čínská vláda nejprve odkazovala na skutečnost, že se ceny dovozu z jiných třetích zemí vyvíjely podobně a že pokles čínských cen jen odrážel celkový trend cen na trhu Unie a nebyl ukazatelem agresivní cenové strategie čínských vyvážejících výrobců. Zadruhé tvrdila, že se čínské ceny vyvíjely v souladu s výrobními náklady výrobního odvětví Unie. Zatřetí tvrdila, že na rozdíl od výrobců v Číně nemohlo výrobní odvětví Unie tento pokles nákladů na suroviny během posuzovaného období plně promítnout do svých prodejních cen z důvodu své neschopnosti řídit své vlastní náklady. Začtvrté čínská vláda nesouhlasila s Komisí ohledně toho, že na výrobní odvětví Unie vyvíjely tlak čínské ceny. V této souvislosti poukázala na skutečnost, že ceny ostatních zemí byly trvale pod cenami výrobního odvětví Unie během celého posuzovaného období, zatímco čínské ceny neklesly pod ceny výrobního odvětví Unie až do roku 2014. Na závěr tvrdila, že dovozní ceny čínských PVT od července 2016 vzrostly a že se Komise stále uchylovala k hypotetickým tvrzením nebo uváděla obecná vyjádření, aniž by doplnila případné informace, které by uvedená vyjádření potvrdily.

(525)

Komise všechny tyto argumenty odmítla, jak je podrobně uvedeno v následujících bodech odůvodnění.

(526)

Zaprvé, Komise v níže uvedeném 571. bodě odůvodnění uznala, že dovoz obdobného výrobku z některých jiných zemí, jako je Írán, Rusko a Ukrajina, probíhal za ceny ještě nižší než dovoz z dotčené země. Čínská vláda však ve své argumentaci nezohlednila skutečnost uvedenou v 571. bodě odůvodnění níže, a to že úroveň dovozu z Íránu byla mnohem nižší než úroveň dovozu z ČLR v období šetření. Kromě toho se dovoz z Ruska a Ukrajiny, pokud jde o objem, během posuzovaného období skutečně zvýšil, avšak mnohem pomalejším tempem než dovoz z ČLR. Na rozdíl od vývoje dovozu z ČLR se rovněž podíl dovozu z Ruska a Ukrajiny na celkovém objemu dovozu do Unie během posuzovaného období výrazně snížil.

(527)

Zadruhé, pokud jde o tvrzení, že se čínské ceny vyvíjely v souladu s výrobními náklady výrobního odvětví Unie, Komise odkázala na zjištění učiněná výše ve 451. bodě odůvodnění: i kdyby bylo uznáno, že mezi čínskými dovozními cenami a výrobními náklady výrobního odvětví Unie existuje podobný trend, zůstává skutečností, že výrobní náklady výrobního odvětví Unie zůstaly obecně vyšší než klesající prodejní ceny. V zájmu omezení ztrát podílu na trhu tak výrobci v Unii sledovali sestupnou spirálu cen a výrazně snižovali své prodejní ceny, především v průběhu roku 2015. Jelikož dotčený výrobek je komoditou, výrobci v Unii museli během posuzovaného období sledovat sestupnou spirálu cen.

(528)

Zatřetí, pokud jde o tvrzení, že výrobci v Unii nebyli schopni řídit své vlastní náklady, poukázala Komise na rozpor v argumentaci čínské vlády. Zatímco na jedné straně v bodě 267 svých připomínek čínská vláda tvrdila, že výrobní odvětví Unie není schopno řídit své náklady, v bodě 239 svých připomínek na druhé straně uváděla, že během posuzovaného období došlo ke zvýšení produktivity o 7 %. Navíc Komise odkázala také na nárůst produktivity uvedený ve 450. bodě odůvodnění výše.

(529)

Začtvrté, Komise znovu odkázala na argumentaci uvedenou v 571. bodě odůvodnění výše, kde jasně uznala, že dovoz obdobného výrobku z některých jiných zemí, jako je Írán, Rusko a Ukrajina, probíhal za ceny ještě nižší než dovoz z dotčené země. V témže bodě odůvodnění však Komise také tvrdila, že úroveň dovozu z Íránu byla mnohem nižší než úroveň dovozu z ČLR v období šetření. Kromě toho se dovoz z Ruska a Ukrajiny, pokud jde o objem, během posuzovaného období skutečně zvýšil, avšak mnohem pomalejším tempem než dovoz z ČLR.

(530)

Na závěr Komise odmítla tvrzení, že se stále uchylovala k hypotetickým tvrzením nebo uváděla obecná vyjádření, aniž by doplnila případné informace, které by uvedená vyjádření potvrdily. Zjištění Komise vychází ze skutečností, a nikoli z tvrzení, domněnek nebo vzdálených možností. To se od ní vyžaduje jako od nezávislého orgánu pro šetření a vyplývá to mimo jiné z jejích povinností podle čl. 6 odst. 8 základního nařízení. Komise v každém případě neprovedla analýzu vývoje čínských cen jako izolovaného činitele, avšak zvolila komplexní přístup.

5.2.5.   Stav zásob

(531)

Komise dospěla k názoru, že tento činitel není pro analýzu nijak zvlášť významný, protože zásoby si běžně dělají obchodníci (velkoobchodníci), a nikoli výrobci. Navíc výrobci v Unii vyrábějí především na objednávku, což jim umožňuje udržovat co nejnižší zásoby. Tento činitel, který je výslovně uveden v čl. 8 odst. 8 druhém pododstavci písm. e) základního nařízení (viz 467. bod odůvodnění), však Komise analyzovala.

(532)

Po poskytnutí informací čínská vláda tvrdila, že Komise sama podrývá relevantnost své analýzy stavu zásob, jelikož opakovaně uvedla, že stav zásob není nijak zvlášť významný.

(533)

Komise zopakovala, že stav zásob není pro analýzu nijak zvlášť významný, a to z důvodů uvedených v 531. bodě odůvodnění výše. Komise nicméně neprovedla analýzu stavu zásob jako izolovaného činitele, avšak zvolila komplexní přístup. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(534)

V ČLR i na trhu Unie (86) byly na konci období šetření zaznamenány klesající zásoby. Lze to vysvětlit v rámci poklesu cen v letech 2015 a 2016 následujícím způsobem: pokud výrobce nebo obchodník očekává, že ceny porostou, začne urychleně hromadit zásoby v očekávání, že po nárůstu cen dosáhne proporcionálně vyšších zisků.

(535)

Komise navzdory žádostem a vlastnímu výzkumu nedokázala nalézt komplexní údaje o zásobách pro období po šetření. Považovala však za pravděpodobné, že objem zásob dotčeného výrobku zůstal v Unii v průběhu počátku roku 2016 stále dosti nízký: například v Německu „podle Německého sdružení distributorů oceli (BDS) na konci loňského roku zásoby plochých ocelových výrobků poklesly na nejnižší úroveň od prosince 2003. Nejnovější údaje naznačují určité zlepšení, ale při objemu 1,4 milionu tun v únoru zůstaly zásoby plochých ocelových výrobků o 7 % nižší než loni (87). Nedávný článek navíc naznačuje, že objem zásob na začátku roku 2017 stoupá, jelikož se v něm uvádí, že „kupující rovněž usilují o to, aby jejich zásoby byly dostatečně velké, aby se zabránilo velkým nákupům (88).

(536)

V ČLR zásoby oceli ve skladech ve 40 velkých čínských městech údajně poklesly na 8,86 milionu tun koncem června 2016 z 9,47 milionu tun koncem května 2016, v porovnání s 12,86 milionu tun koncem června 2015. Během měsíce května 2016 zásoby oceli v 80 největších čínských ocelárnách činily 14,17 milionu tun v porovnání s 16,71 milionu tun koncem května 2015 (89). Zásoby oceli ve skladech ve 40 velkých čínských městech se kromě toho údajně snížily z 9,41 milionu tun koncem září 2016 na 8,89 milionu tun koncem října 2016. Navíc dosáhly zásoby oceli v 80 největších čínských ocelárnách koncem září 2016 (90) úrovně 13,46 milionu tun, v porovnání s 16,07 milionu tun na konci září 2015. Nicméně nedávný článek z roku 2017 naznačuje, že zásoby svitků válcovaných za tepla v Číně opět rostou, jelikož „se zdá, že Čína skladuje přebytek své výroby oceli, jestliže neexistuje odpovídající poptávka ze strany koncových uživatelů (91). V tomto ohledu další nedávný článek uvádí, že „zcela jistě není logické, aby se ceny mohly zotavit, pokud zásoby dosahují znepokojivě vysoké úrovně (92).

(537)

Z toho vyplývá, že zásoby oceli klesaly jak ke konci období šetření, tak v roce 2016, ale na začátku roku 2017 znovu vzrostly. Přestože nejde o rozhodující činitel pro analýzu, může naznačovat potenciální pokles cen v průběhu roku 2017 posilující riziko újmy.

5.2.6.   Ostatní prvky: ziskovost výrobního odvětví Unie a příjem objednávek tímto odvětvím v Unii

5.2.6.1.   Údaje z období šetření

(538)

Jak je uvedeno ve 457. bodě odůvodnění, výrobci v Unii se během roku 2014 a prvních dvou čtvrtletí roku 2015 začali z hlediska ziskovosti mírně zotavovat. Jak je uvedeno ve 460. bodě odůvodnění, v druhé polovině roku 2015 ziskovost v Unii přešla ve ztráty, které ve 4. čtvrtině období šetření dosáhly neudržitelné úrovně – 10 %.

5.2.6.2.   Údaje z doby po období šetření

(539)

Pokud jde o dobu po období šetření, čísla o ziskovosti se podařilo shromáždit od žadatelů, kteří představují asi 90 % celkové výroby výrobního odvětví Unie, jak je uvedeno ve 403. bodě odůvodnění.

(540)

Šetření zjistilo další zhoršování ziskovosti pro žadatele až do června 2016.

Tabulka 19

Vývoj ziskovosti žadatelů a jejich příjmu objednávek

Popis

2012

2013

2014

2015

duben 2015 – březen 2016

červenec 2015 – červen 2016

Ziskovost

– 1,31 %

– 4,86 %

– 1,28 %

– 3 až – 5 %

– 5 % až – 7 %

– 7 až – 9 %

Příjem objednávek

16 763 734

16 631 630

16 677 099

15 529 155

15 636 444

15 944 183

Zdroj: Eurofer

(541)

Výše uvedená tabulka ukazuje, že příjem objednávek mírně vzrostl ve srovnání s rokem 2015, ale že žadatelé zároveň zaznamenali ztráty. Zaznamenané ztráty jako takové činily – 7,8 % v případě výrobců v Unii zařazených do vzorku za období od 1. července 2015 do 30. června 2016, což je dalším ukazatelem zhoršení situace výrobního odvětví Unie. V nedávném článku se nicméně uvádí, že „většina velkých evropských ocelářských společností znovu vykazuje zisky v návaznosti na zotavení cen oceli v roce 2016  (93).“ Proto, i kdyby během poslední doby po období šetření došlo ve srovnání s rokem 2015 k případnému ozdravení výrobců v Unii, toto ozdravení by nevyrovnalo dramatický nárůst ztrát vzniklých v průběhu téhož období. Navíc všechny údaje od poloviny roku 2016 jsou ovlivněny nadcházejícím zavedením opatření a souběžnými antidumpingovými cly z důvodů uvedených ve 482. bodě odůvodnění výše.

5.2.6.3.   Závěr

(542)

Na závěr lze uvést, že Komise zjistila další zhoršení ziskovosti žadatelů v průběhu první poloviny roku 2016. Zjistila rovněž náznaky toho, že se výrobci oceli v Unii v druhé polovině roku 2016 možná zotavovali, ale to jim nenahradilo ztráty, jež utrpěli v průběhu roku 2015 a v první polovině roku 2016. Hodnocení, že na konci roku 2015 existovala hrozba bezprostřední újmy, tedy nebylo vyvráceno. Další zhoršení ziskovosti za celou první polovinu roku 2016 spíše potvrdilo přesnost hodnocení tohoto ukazatele ze strany Komise.

5.2.7.   Předvídatelnost a bezprostřednost změn okolností

(543)

V čl. 8 odst. 8 základního nařízení se uvádí, že „… změna okolností, jež by přivodila stav, v němž by subvence působila újmu, musí být zřetelně předvídatelná a musí hrozit bezprostředně.“

(544)

Všechny výše uvedené činitele byly analyzovány a ověřeny s ohledem na období šetření. Především ziskovost výrobců v Unii zařazených do vzorku dosáhla ve 4. čtvrtletí roku 2015, kdy byl čínský tlak na ceny nejcitelnější, neudržitelné úrovně – 10 %. Navíc údaje z období po šetření odhalily, že tento negativní trend, který započal v druhé polovině roku 2015, nebyl v první polovině roku 2016 přerušen.

(545)

Dostupné údaje za období od července do prosince 2016 a od ledna do února 2017 vyvolávají smíšené dojmy. Objem dovozu z Číny po červenci 2016 sice poklesl, pravděpodobně v důsledku žádosti o registraci v antidumpingovém řízení proti dumpingovému dovozu dotčeného výrobku z Číny, vědomí, že Komise má v úmyslu rozhodnout o prozatímních opatřeních do osmi měsíců od zahájení antidumpingového řízení proti dumpingovému dovozu dotčeného výrobku z Číny, a účinného zavedení antidumpingových opatření v paralelně probíhajícím antidumpingovém případu na začátku října 2016 (viz 485. bod odůvodnění), nadměrná kapacita však zůstala hrozbou. Kromě toho, jak je vysvětleno ve 486. bodě odůvodnění, je pravděpodobné, že by toto snížení objemu dovozu subvencovaných výrobků bylo jen dočasné a takový trend by se v případě neuložení konečných vyrovnávacích opatření vrátil.

(546)

Pokud jde o zvýšení čínských cen během téhož posledního období, i kdyby se – hypoteticky – výrobní náklady výrobního odvětví Unie v posledním období snížily, faktem zůstává, že úroveň subvencovaných čínských cen do září 2016 stále vyvíjela enormní tlak na ceny výrobního odvětví oceli v Unii. Kromě toho, jak je vysvětleno v 523. bodě odůvodnění, trend zvyšování cen dovozu by se mohl zastavit, až bude potlačen kolísající nedávný nárůst cen surovin. Z toho vyplývá, že hrozba újmy byla po skončení období šetření bezprostřední a předvídatelná.

(547)

Komise tedy potvrdila, že na konci období šetření došlo k zřetelně předvídatelné a bezprostřední změně okolností, jež by mohla vést k situaci, v níž by subvence způsobila újmu. Jak je uvedeno v předchozím bodě odůvodnění, tato změna okolností nebyla vyvrácena údaji z doby po období šetření, na které musí být v každém případě nahlíženo z pohledu okamžité reakce trhu na uložení antidumpingových cel a pravděpodobné budoucí uložení vyrovnávacích opatření.

(548)

Po poskytnutí informací čínská vláda tvrdila, že ke zřetelně předvídatelné a bezprostřední změně okolností nedošlo. Z důvodů vysvětlených v 543. až 547. bodě odůvodnění výše Komise toto tvrzení odmítla.

5.3.   Závěr ohledně hrozící újmy

(549)

Přestože se výrobní odvětví Unie během roku 2014 a v prvních dvou čtvrtletích roku 2015 vzpamatovávalo, téměř všechny ukazatele újmy se v druhé polovině roku 2015 začaly dramaticky propadat. Šetření odhalilo, že tento negativní trend, který započal v druhé polovině roku 2015, nebyl v první polovině roku 2016 přerušen. Všechny činitele hodnocené v rámci čl. 8 odst. 8 základního nařízení, především výrazné zvýšení dovozu subvencovaných výrobků v roce 2015 za stále se snižujících cen, obrovská nadměrná kapacita v ČLR a negativní vývoj ziskovosti výrobního odvětví Unie, tudíž ukazují stejným směrem.

(550)

Dostupné údaje za období od července do prosince 2016 vyvolávají smíšené dojmy. Zatímco objem čínského dovozu se výrazně snížil, zejména v období od října do února 2017, nadměrná kapacita zůstala hrozbou a ceny byly až do září 2016 nižší než výrobní náklady výrobního odvětví Unie i přes jejich nedávné zvýšení. Kromě toho, jak je uvedeno v 545. bodě odůvodnění, pokles objemu dovozu z Číny po červenci 2016 lze pravděpodobně vysvětlit účinkem žádosti o registraci v antidumpingovém řízení proti dumpingovému dovozu dotčeného výrobku z Číny, vědomím, že Komise má v úmyslu rozhodnout o prozatímních opatřeních do osmi měsíců od zahájení antidumpingového řízení proti dumpingovému dovozu dotčeného výrobku z Číny, a účinným zavedením antidumpingových opatření v paralelně probíhajícím antidumpingovém případu na začátku října 2016. Kromě toho, jak je vysvětleno v 546. bodě odůvodnění, trend zvyšování cen dovozu by se mohl zastavit, až bude potlačen kolísající nedávný nárůst cen surovin.

(551)

S ohledem na tuto analýzu Komise dospěla k závěru, že na konci období šetření existovala hrozba zřetelně předvídatelné a bezprostřední újmy pro výrobní odvětví Unie. Toto posouzení nebylo výše analyzovaným vývojem po období šetření vyvráceno.

6.   PŘÍČINNÉ SOUVISLOSTI

(552)

V souladu s čl. 8 odst. 5 základního nařízení Komise zkoumala, zda byla hrozba podstatné újmy pro výrobní odvětví Unie způsobena stávajícím dovozem subvencovaných výrobků z dotčené země. V souladu s čl. 8 odst. 6 základního nařízení Komise rovněž zkoumala, zda výrobnímu odvětví Unie mohlo hrozit riziko újmy zapříčiněné i jinými známými činiteli. Komise zajistila, aby případná hrozba újmy, kterou mohly způsobit jiné činitele než dovoz subvencovaných výrobků z ČLR, nebyla přičítána na vrub tomuto dovozu subvencovaných výrobků. Těmito činiteli jsou: hospodářská krize a pokles poptávky po oceli, náklady na suroviny způsobující pokles prodejních cen, dovoz z jiných třetích zemí, vývozní výkonnost výrobců v Unii a tvrzení, že jeden výrobce v Unii poškozuje výrobní odvětví Unie.

6.1.   Účinek dovozu subvencovaných výrobků

(553)

Prodejní ceny čínských vyvážejících výrobců v průměru klesly z 600 EUR za tunu v roce 2012 na 404 EUR za tunu během období šetření (– 33 %). Stálým snižováním svých jednotkových prodejních cen během posuzovaného období dokázali čínští vyvážející výrobci významně zvýšit svůj podíl na trhu v období od roku 2012 (0,79 %) do období šetření (4,32 %), jak je uvedeno ve 418. bodě odůvodnění. Konkrétně během období šetření došlo v porovnání s předchozími lety k výraznému nárůstu čínského dovozu.

(554)

Přestože pokles poptávky po oceli a následky dluhové krize eurozóny negativně ovlivnily výkonnost výrobního odvětví Unie v roce 2012 a 2013, výrobní odvětví Unie se v roce 2014 dokázalo mírně zotavit. Nicméně především od druhé poloviny roku 2015 neustálý nárůst dovozu z dotčené země za podbízivé ceny měl jasně negativní dopad na výkonnost výrobního odvětví Unie. Zatímco výrobní odvětví Unie v roce 2015 snižovalo své náklady zvyšováním produktivity, včetně určitého snižování počtu zaměstnanců a využitím poklesu cen surovin, dovoz subvencovaných výrobků stále rostl a přinutil výrobní odvětví Unie ještě více snižovat prodejní ceny v Unii, aby tak omezilo ztrátu svého podílu na trhu. Výsledkem je, že zatímco ziskovost výrobního odvětví Unie vykazovala mírné zlepšení v důsledku snížení ztrát v roce 2014 a v první polovině roku 2015, tento trend se zcela obrátil počínaje druhým pololetím roku 2015: objem čínského dovozu se dále zvýšil a čínské ceny ještě více klesaly, zatímco ceny a ziskovost výrobního odvětví Unie se dále snižovaly.

Vzhledem k časovému souběhu stále se zvyšující úrovně dovozu subvencovaných výrobků za trvale se snižující ceny na jedné straně a na druhé straně ztráty podílu na trhu výrobního odvětví Unie a stlačení cen vedoucího ke ztrátovosti, především v druhém pololetí 2015 a dále, dospěla Komise k závěru, že dovoz subvencovaných výrobků měl negativní dopad na situaci výrobního odvětví Unie. Navíc postupující zpomalování čínské ekonomiky a značná nadměrná kapacita čínského ocelářského průmyslu přiměly čínské výrobce oceli k tomu, aby přesměrovali přebytečnou výrobu na vývozní trhy, přičemž trh Unie je atraktivní vývozní destinací. Některé jiné tradiční důležité exportní trhy uplatnily opatření vůči čínským ocelářským výrobkům, včetně plochých za tepla válcovaných ocelových výrobků.

(555)

Trh Unie se v důsledku rostoucího ukládání opatření na ochranu obchodu po celém světě pravděpodobně stal jednou z nejatraktivnějších destinací čínského dovozu dotčených subvencovaných výrobků, a to na úkor výrobního odvětví Unie. Tento závěr je podpořen následujícími fakty:

dovozní statistikou Eurostatu, podle níž míra čínského dovozu je nadále výrazná i po konci období šetření, zejména během první poloviny roku 2016, a

slabší vnitřní čínskou poptávkou po oceli.

Kromě toho byly důvody snížení objemu čínského dovozu subvencovaných výrobků do Unie vysvětleny v 550. bodě odůvodnění. Jak je rovněž vysvětleno v 545. bodě odůvodnění, je pravděpodobné, že by toto snížení objemu dovozu subvencovaných výrobků bylo jen dočasné a že tento trend by se v případě neuložení konečných vyrovnávacích opatření vrátil.

(556)

Po poskytnutí informací čínská vláda tvrdila, že mezi dovozem subvencovaných výrobků a jeho negativním dopadem na situaci výrobního odvětví Unie neexistuje dostatečná příčinná souvislost, a to z těchto důvodů. Zatímco dovoz PVT z Číny vzrostl pouze z 0,79 % na 4,32 %, čínské ceny byly trvale vyšší než ceny z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny a pod ceny výrobního odvětví Unie klesly až v roce 2014. Dále uvedla, že ztráty výrobního odvětví Unie byly mnohem podstatnější v letech 2012 a 2013 než během období šetření.

(557)

O těchto tvrzeních již bylo pojednáno dříve: ohledně čínského podílu na trhu odkázala Komise na výše uvedený 479. bod odůvodnění tohoto dokumentu. Ohledně čínských cen odkazuje na 465., 526. a 527. bod odůvodnění výše. Na závěr, ohledně ztrát výrobců v Unii odkázala Komise znovu na 465. bod odůvodnění výše.

6.2.   Účinky jiných činitelů

6.2.1.   Hospodářská krize

(558)

Čínská vláda tvrdila, že výrobní odvětví Unie trpí částečně v důsledku pokračujícího dopadu hospodářské recese na výrobní odvětví Unie.

(559)

Pokles poptávky po oceli především v roce 2012 a dopady dluhové krize eurozóny negativně ovlivnily výkon ocelářství v Unii v letech 2012 a 2013. Jak je uvedeno ve 450. bodě odůvodnění, Komise tento negativní dopad uznala. Zároveň však podotýká, že výrobní odvětví Unie se v letech 2014 a 2015 začalo vzpamatovávat.

(560)

Proto, i když bylo na jedné straně výrobní odvětví Unie zasaženo dluhovou krizí eurozóny, především v průběhu let 2012–2013, trh se z těchto dopadů mírně vzpamatovával s relativně stabilní, dokonce rostoucí poptávkou na trhu Unie počínaje rokem 2013. Díky tomu mohlo mít výrobní odvětví Unie v letech 2014 a 2015 větší prospěch z oživení trhu, ale bránilo mu v tom další výrazné zvýšení dovozu z ČLR. Čínský dovoz za nízké ceny postupně rostl a získával další podíl na trhu na úkor výrobního odvětví Unie. Neustálý tlak dovozu začal být plně pociťován od druhého pololetí 2015.

(561)

Po poskytnutí informací čínská vláda tvrdila, že případná údajná hrozba podstatné újmy pro výrobní odvětví Unie by byla alespoň částečně způsobena dopadem hospodářské recese pociťovaným během celého posuzovaného období.

(562)

Komise toto tvrzení odmítla na základě důvodů a vysvětlení uvedených v 558. až 560. bodě odůvodnění výše.

(563)

Komise tedy dospěla k závěru, že dluhová krize eurozóny měla negativní dopad především během let 2012 a 2013 posuzovaného období a před obdobím šetření. Nicméně nepřispěla k hrozbě újmy zjištěné na konci roku 2015.

6.2.2.   Dovoz ze třetích zemí

(564)

Objem dovozu a podíl na trhu (v objemu celkového dovozu) ze třetích zemí se v průběhu posuzovaného období vyvíjel takto:

Tabulka 20

Objemy, jednotkové ceny a podíly na trhu ze třetích zemí

 

2012

2013

2014

Období šetření

BRAZÍLIE

Objem dovozu z Brazílie

69 457

41 895

108 973

580 525

Index (2012 = 100)

100

60

157

836

Dovozní jednotkové ceny z Brazílie

515

461

433

386

Index (2012 = 100)

100

89

84

75

Podíl na trhu

0,22 %

0,13 %

0,33 %

1,65 %

Podíl na celkovém objemu dovozu do Unie

1,68 %

0,87 %

2,08 %

7,42 %

ÍRÁN

Objem dovozu z Íránu

96 505

125 202

527 161

1 015 088

Index (2012 = 100)

100

130

546

1 052

Dovozní jednotkové ceny z Íránu

499

454

415

369

Index (2012 = 100)

100

91

83

74

Podíl na trhu

0,31 %

0,39 %

1,59 %

2,89 %

Podíl na celkovém objemu dovozu do Unie

2,34 %

2,60 %

10,08 %

12,97 %

RUSKO

Objem dovozu z Ruska

1 341 666

1 334 322

1 376 412

1 714 880

Index (2012 = 100)

100

99

103

128

Dovozní jednotkové ceny z Ruska

500

448

431

387

Index (2012 = 100)

100

90

86

77

Podíl na trhu

4,27 %

4,13 %

4,15 %

4,88 %

Podíl na celkovém objemu dovozu do Unie

32,47 %

27,66 %

26,32 %

21,90 %

SRBSKO

Objem dovozu ze Srbska

156 894

155 055

211 835

427 558

Index (2012 = 100)

100

99

135

273

Dovozní jednotkové ceny ze Srbska

523

468

442

400

Index (2012 = 100)

100

89

84

77

Podíl na trhu

0,50 %

0,48 %

0,64 %

1,22 %

Podíl na celkovém objemu dovozu do Unie

3,8 %

3,21 %

4,05 %

5,46 %

UKRAJINA

Objem dovozu z Ukrajiny

906 872

905 397

939 545

1 084 477

Index (2012 = 100)

100

100

104

120

Dovozní jednotkové ceny z Ukrajiny

478

429

415

370

Index (2012 = 100)

100

90

87

78

Podíl na trhu

2,89 %

2,81 %

2,84 %

3,08 %

Podíl na celkovém objemu dovozu do Unie

21,95 %

18,77 %

17,97 %

13,85 %

Zdroj: Eurostat

(565)

Jak je uvedeno v tabulce ve 419. bodě odůvodnění, dovoz z ČLR se během posuzovaného období zvýšil o 516 %. Přestože míra růstu v průběhu posuzovaného období byla ještě vyšší pro Brazílii (+ 736 %) a Írán (+ 952 %), objem jejich dovozu (580 525 tun z Brazílie a 1 015 088 tun z Íránu) byl během období šetření v absolutních číslech mnohem nižší než dovoz z ČLR (1 519 304 tun z ČLR).

(566)

Kromě toho po porovnání absolutních čísel týkajících se vývozu bylo zjištěno, že dotčená země byla během období šetření po Rusku druhým největším vývozcem na trh Unie. Ruský dovoz (94) mohl přispět k hrozbě újmy, nenarušil však příčinnou souvislost z následujících důvodů.

(567)

Za prvé, míra růstu ČLR během posuzovaného období (+ 516 %) je mnohem vyšší než u Ruska (+ 28 %).

(568)

Za druhé, ČLR snížila rozdíl oproti Rusku, které vyvezlo pouze o málo více, tj. 773 686 tun (zdroj: Eurostat) během prvního pololetí 2016 v porovnání s objemem 773 275 tun (zdroj: Eurostat) z ČLR v tomtéž období.

(569)

Za třetí, nadbytečná kapacita Ruska není tak významná jako nadbytečná kapacita v ČLR, jak vyplývá z následující tabulky:

Tabulka 21

Skutečná výroba obdobného výrobku ve třetích zemích (v tisících tun)

Země

Kapacita surové oceli odhadovaná pro rok 2014

Výroba surové oceli v roce 2013

Výroba surové oceli v roce 2014

Skutečná výroba PVT v roce 2013

Skutečná výroba PVT v roce 2014

Rusko

89 000

69 008

71 461

26 140

26 996

ČLR

1 140 000

822 000

822 698

311 564

317 387

Zdroj údajů o kapacitě: OECD (OECD, DSTI/SU/SC(2015)8/final, Ředitelství pro vědu, technologii a inovace, Capacity developments in the world steel industry (Vývoj kapacit světového ocelářství), tabulka 1, s. 10, http://www.oecd.org/officialdocuments/publicdisplaydocumentpdf/?cote=DSTI/SU/SC(2015)8/FINAL&docLanguage=En)

Zdroj údajů o výrobě: Světové sdružení výrobců oceli (World Steel Association) (Steel Statistical Yearbook 2015 Světové sdružení výrobců oceli, Steel Statistical Yearbook 2015, tabulka 1 na straně 1 a 2 a tabulka 13 na straně 35, http://www.worldsteel.org/statistics/statistics-archive/yearbook-archive.html)

(570)

Přestože se výše uvedená čísla o kapacitě týkají výhradně surové oceli, a dokonce dle nepravděpodobného předpokladu, že by veškerá surová ocel v Rusku mohla být použita na výrobu obdobného výrobku, nadbytečná kapacita Ruska by byla mnohem nižší než nadbytečná kapacita Číny.

(571)

Komise pak navíc zhodnotila ceny a podíly dovozu ze třetích zemí na trhu. Bylo zjištěno, že dovoz obdobného výrobku z některých jiných zemí, jako je Írán, Rusko a Ukrajina, probíhal za ceny ještě nižší než dovoz z dotčené země. Nicméně úroveň dovozu z Íránu byla mnohem nižší než úroveň dovozu z ČLR v období šetření. Kromě toho se dovoz z Ruska a Ukrajiny, pokud jde o objem, během posuzovaného období skutečně zvýšil, avšak mnohem pomalejším tempem než dovoz z ČLR. Na rozdíl od vývoje dovozu z ČLR se rovněž podíl dovozu z Ruska a Ukrajiny na celkovém objemu dovozu do Unie během posuzovaného období výrazně snížil.

(572)

Komise také nakonec porovnala skutečnou výrobu třetích zemí s výrobou dotčené země a ukázalo se, že Čína překonává všechny ostatní země jak ve výrobě obdobného výrobku, tak v kapacitě surové oceli.

Tabulka 22

Skutečná výroba obdobného výrobku ve třetích zemích (v tisících tun)

Země

Kapacita surové oceli odhadovaná pro rok 2014 (95)

Výroba surové oceli v roce 2013

Výroba surové oceli v roce 2014 (96)

Teoretická nadměrná kapacita v roce 2014

Skutečná výroba PVT v roce 2013

Skutečná výroba PVT v roce 2014

Rusko

89 000

69 008

71 461

17 539

26 140

26 996

ČLR

1 140 000

822 000

822 698

317 302

311 564

317 387

Ukrajina

42 500

32 771

27 170

15 330

8 929

7 867

Írán

27 000

15 422

16 331

10 669

8 250

8 276

Brazílie

48 000

34 163

33 897

14 103

15 014

14 229

(573)

Výše uvedená čísla týkající se výroby obdobného výrobku ukazují, že dotčená země zdaleka překoná ostatní velké vyvážející země. Navíc výše uvedená čísla týkající se výroby surové oceli také naznačují, že takovou ohromnou nadbytečnou kapacitu má pouze ČLR. Komise tudíž shledala, že vývoz z ČLR představuje hrozbu bezprostřední újmy pro výrobní odvětví Unie.

(574)

Je však také pravděpodobné, že k hrozbě podstatné újmy přispěl dovoz z Brazílie, Íránu, Ruska, Srbska a Ukrajiny. Nicméně příslušná výroba, dovozní trendy a konkrétní objem dovozu v absolutních číslech nedosahují takového rozsahu, aby narušily příčinnou souvislost mezi neustále rostoucím a neustále intenzivnějším dovozem subvencovaných výrobků z ČLR a hrozbou újmy pro výrobní odvětví Unie.

(575)

Po poskytnutí informací čínská vláda tvrdila, že Komise výše uvedené závěry vyvrátila v důsledku zjištění týkajícího se podstatné újmy v paralelně probíhajícím šetření týkajícím se dovozu téhož dotčeného výrobku z pěti zemí (97). Uvedla, že „podstatná újma“ a „hrozba podstatné újmy“ jsou dva odlišné právní pojmy, které nemohou existovat současně, přičemž zjištění jednoho automaticky vylučuje druhé.

(576)

Komise tato tvrzení odmítla z důvodu, který je uveden níže. Přestože uznala, že současné šetření se vztahuje na přesně stejný dotčený výrobek a obdobný výrobek jako šetření v případě „pěti zemí“, nejprve poznamenala, že současné šetření a šetření týkající se pěti zemí nepokrývají stejná období významná pro posouzení trendů týkajících se újmy a příčinné souvislosti. Zaprvé, šetření dumpingu/subvencování a hrozby újmy v současném šetření pokrývalo období od 1. ledna 2015 do 31. prosince 2015, zatímco zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2012 do konce roku 2015. V případě současného šetření tedy doba po období šetření začala dne 1. ledna 2016. Na druhé straně, pokud jde o šetření týkající se pěti zemí, vztahovalo se šetření dumpingu a újmy na období od 1. července 2015 do 30. června 2016, zatímco zkoumání trendů významných pro posouzení újmy pokrývalo období od 1. ledna 2013 do 30. června 2016. V případě řízení týkajícího se pěti zemí tedy doba po období šetření začala dne 1. července 2016. Ačkoli je pravdou, že se mezi oběma šetřeními období šetření po dobu šesti měsíců překrývala (období od 1. července 2015 do 31. prosince 2015), bylo stanovení dumpingu a újmy provedeno na základě období šetření a posuzovaného období, která se v současném šetření a šetření týkajícím se pěti zemí lišila a byla již stanovena v souladu s příslušnými ustanoveními základního nařízení a oznámena v oznámení o zahájení řízení.

(577)

Navíc tvrzení, že šetření založené na újmě vylučuje šetření založené na hrozbě újmy, které odkazuje na období šetření alespoň částečně předcházející období šetření založenému na podstatné újmě, není právně ani ekonomicky obhajitelné. Zaprvé, v případě pěti zemí obdržela Komise dostatečné důkazy k zahájení řízení na základě tvrzení o skutečné újmě, zejména v důsledku velmi nízkých cen, během období šetření. Naopak v tomto případě se jedná o hrozbu újmy vztahující se na období šetření částečně předcházející uvedenému druhému období šetření, jež se zakládá nejen na vývoji cen a objemu čínského dovozu, ale i na očekávaném budoucím chování čínských vyvážejících výrobců, a to zejména s ohledem na stávající volné kapacity.

(578)

Na základě judikatury se po Komisi požaduje, aby provedla analýzu přičtení újmy různých činitelů. V případě pěti zemí mohl dovoz z těchto pěti zemí, potvrdí-li se při konečném zjištění dostatečné důkazy obsažené v podnětu, způsobit výrobnímu odvětví Unie v období šetření uvedeného případu skutečnou újmu. Nezávisle na uvedené skutečné újmě představuje čínský dovoz další hrozbu újmy pro výrobní odvětví Unie. Vzhledem k rozdílu v obou obdobích šetření a zjištěním uvedeným v 571.–574. bodě odůvodnění tudíž jakékoli budoucí konečné zjištění týkající se případu pěti zemí nemůže narušit příčinnou souvislost v předmětném případě.

6.2.3.   Vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie

(579)

Objem vývozu výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 23

Objemy vývozu výrobců v Unii zařazených do vzorku odběratelům, kteří nejsou ve spojení

 

2012

2013

2014

Období šetření

Objem vývozu odběratelům, kteří nejsou ve spojení

2 344 463

2 379 035

2 777 446

2 409 721

Index (2012 = 100)

100

101

118

103

Průměrná cena (v EUR za tunu)

516

463

459

391

Index (2011 = 100)

100

90

89

76

Zdroj: odpovědi výrobců v Unii zařazených do vzorku na dotazník

(580)

Objem vývozu odběratelům, kteří nejsou ve spojení, vzrostl během období šetření o 3 %. Ceny v průběhu posuzovaného období výrazně poklesly, a to o 24 %.

(581)

Prodej na vývoz nepředstavoval během období šetření více než 4 % celkové výroby Unie a 22 % celkového prodeje odběratelům, kteří nejsou ve spojení. Rovněž pokles vývozních cen v procentuálním vyjádření sledoval stejný trend jako prodejní ceny výrobců v Unii na trhu Unie. Proto Komise dospěla k závěru, že vývozní výkonnost výrobců v Unii přispěla k oslabení odvětví. Vzhledem k jejich relativně malému podílu na celkovém obratu výrobního odvětví Unie však ani tento činitel nenarušil příčinnou souvislost mezi dovozem subvencovaných výrobků a hrozbou podstatné újmy pro výrobní odvětví Unie.

6.2.4.   Výrobci v Unii ohrožení nárůstem nákladů na energii

(582)

Čínská vláda tvrdila, že výrobci v Unii se museli vypořádat s vyššími náklady na energii než většina jejich mezinárodních konkurentů a že výrobní odvětví Unie utrpělo v důsledku zvýšení cen v průměru o 38 % (98). Po poskytnutí informací čínská vláda uvedla, že poměrně vyšší náklady výrobního odvětví Unie na energii byly další pravděpodobnější příčinou případné údajné hrozby podstatné újmy než dovoz PVT z Číny, a tvrdila, že náklady na energii jsou pro výrobce oceli v Unii jednou z hlavních hnacích sil konkurenceschopnosti. Čínská vláda dále tvrdila, že i když došlo k poklesu nákladů na energii, tento pokles v roce 2015 zpomaloval a v roce 2016 ceny znovu vzrostly.

(583)

Pokud jde o náklady na energii, za prvé je třeba uvést, že jsou skutečně významné, ale nepředstavují hlavní složku nákladů na výrobu dotčeného výrobku, kterou v podstatě tvoří náklady na suroviny (podrobnosti viz oddíl 6.2.5). Zadruhé jsou významnou hnací silou konkurenceschopnosti. To je v souladu s vyjádřením čínské vlády v bodě 300 jejích připomínek, že náklady na energii jsou klíčovou, nikoli však jedinou hnací silou ziskovosti. Jak vyplývá z nedávné studie, kterou vypracovalo konsorcium energetických specialistů, evropské ceny elektřiny skutečně klesly během období 2010–2015 o 12 %. V důsledku toho se Unie stala regionem se čtvrtou nejnižší úrovní cen elektrické energie (99). Komise nebyla schopna získat informace, které by poukazovaly na obrat této situace. Za třetí, tyto argumenty týkající se nákladů na elektřinu nejsou slučitelné se skutečností, že výrobní odvětví Unie bylo stále schopné dosáhnout zisků ve výši přibližně 0,4 % v roce 2013, jakož i v období 2007–2011, kdy s největší pravděpodobností existovalo toto údajné relativní znevýhodnění v oblasti nákladů.

(584)

Komise proto dospěla k závěru, že tento činitel nenarušil příčinnou souvislost.

6.2.5.   Nízké ceny PVT na trhu Unie v důsledku nízkých cen surovin a/nebo nízkých cen PVT na celém světě

(585)

Čínská vláda rovněž tvrdila, že nízké ceny surovin v odvětví výroby oceli, zejména železné rudy, vedly k poklesu tržních cen PVT na trhu Unie (100). Po poskytnutí informací čínská vláda zopakovala své stanovisko, že snížení cen surovin způsobilo pokles cen PVT a bylo tak, kromě dovozu PVT z Číny, další příčinou údajné hrozby újmy pro výrobní odvětví Unie.

(586)

Komise analyzovala jak ceny PVT, tak vývoj cen surovin pro PVT za posuzované období.

(587)

Komise během šetření potvrdila, že ceny surovin se mezi roky 2012 a 2015 snížily. Například cena železné rudy klesla ze 141 USD za metrickou tunu na 52 USD za metrickou tunu, tedy poklesla o více než 60 %.

(588)

Z analýzy výrobních nákladů největšího výrobce v Unii zařazeného do vzorku vyplynulo, že dopad klesajících cen surovin byl mnohem menší než uvedený vývoj cen. Například vstup tvořený třemi výše uvedenými surovinami představoval asi 60 % celkových výrobních nákladů jednoho velkého výrobce v roce 2012, byl však stále na úrovni 50 % jeho celkových výrobních nákladů v roce 2015. Z toho vyplývá, že neexistuje přímý vztah mezi poklesem cen surovin a poklesem výrobních nákladů u PVT.

(589)

Kromě toho výrobní náklady ve výrobním odvětví Unie během posuzovaného období celkově poklesly o 25 % (viz 448. bod odůvodnění), což bylo důsledkem nejen nižších nákladů na suroviny, ale také vyšší efektivity dosažené výrobci v Unii. Navíc průměrné dovozní ceny poklesly o větší procentní podíl, tj. o 33 % za stejné období (viz 517. bod odůvodnění).

(590)

Za spravedlivých tržních podmínek by mohlo výrobní odvětví Unie zachovat úroveň svých prodejních cen, aby tak těžilo z výhod poklesu nákladů a opět dosáhlo ziskovosti. Výrobci v Unii však museli sledovat trend cen na trhu Unie, přičemž ceny klesly. Během období šetření byli výrobci v Unii dokonce donuceni prodávat za ceny pod výrobními náklady, přestože se jim již podařilo svoje výrobní náklady podstatně snížit.

6.3.   Závěr týkající se příčinných souvislostí

(591)

Bylo stanoveno, že mezi čínským dovozem subvencovaných výrobků a hrozbou podstatné újmy pro výrobní odvětví Unie je příčinná souvislost. Existuje jasná spojitost v čase mezi prudkým nárůstem především úrovně dovozu subvencovaných výrobků za neustále klesající prodejní ceny z ČLR a poklesem výkonnosti Unie, především počínaje druhým pololetím roku 2015. Výrobní odvětví Unie nemělo jinou volbu než sledovat cenovou hladinu nastavenou dovozem subvencovaných výrobků, aby se vyhnulo dalšímu snižování podílu na trhu. To vedlo ke ztrátovosti, která se pravděpodobně bude dále zhoršovat.

(592)

Komise rozlišila a oddělila účinky všech známých činitelů na situaci ve výrobním odvětví Unie od škodlivých účinků dovozu subvencovaných výrobků způsobujícího hrozbu podstatné újmy pro výrobní odvětví Unie jako celek na konci období šetření. Další zjištěné činitele, jako je hospodářská krize, dovoz ze třetích zemí a vývozní výkonnost výrobců v Unii, podle zjištění nenarušily příčinnou souvislost mezi hrozbou podstatné újmy a čínským dovozem subvencovaných výrobků. Komise na základě výše uvedených skutečností dospěla k závěru, že dovoz subvencovaných výrobků z ČLR během období šetření způsoboval výrobnímu odvětví Unie hrozbu podstatné újmy ve smyslu čl. 8 odst. 5 a 6 základního nařízení. Další známé činitele, vyjma dovozu subvencovaných výrobků z ČLR, které měly rovněž vliv na situaci ve výrobním odvětví Unie, nenarušily příčinnou souvislost.

7.   ZÁJEM UNIE

(593)

V souladu s článkem 31 základního nařízení Komise zkoumala, zda existují přesvědčivé důvody pro závěr, že v tomto případě není v zájmu Unie přijímat příslušná opatření. Zájem Unie byl stanoven na základě posouzení všech různých relevantních zájmů, včetně zájmu výrobního odvětví Unie, dovozců a uživatelů. Při tomto stanovení Komise konkrétně přihlížela k nutnosti odstranit účinky subvencování působícího újmu, které spočívají v narušení obchodu, a obnovit účinnou hospodářskou soutěž.

7.1.   Zájem výrobního odvětví Unie

(594)

Výrobní odvětví Unie je rozmístěno v několika členských státech (Spojené království, Francie, Německo, Česká republika, Slovenská republika, Itálie, Lucembursko, Belgie, Polsko, Nizozemsko, Rakousko, Finsko, Švédsko, Portugalsko, Maďarsko a Španělsko) a zaměstnává přímo v souvislosti s plochými za tepla válcovanými výrobky z oceli přibližně 18 000 zaměstnanců.

(595)

Při šetření spolupracovalo sedmnáct výrobců. Žádný ze známých výrobců nevznesl proti zahájení šetření námitku. Jak je uvedeno výše, při analýze ukazatelů újmy celé výrobní odvětví Unie během posuzovaného období vykazovalo některé známky újmy. Závažně ovlivněny byly zejména ukazatele újmy související s finančními výsledky výrobců v Unii zařazených do vzorku, jako je například ziskovost. Výrobci v Unii zařazení do vzorku se setkali především se zhoršováním své situace, především počínaje druhým pololetím roku 2015, a negativně je ovlivnil dovoz subvencovaných výrobků způsobující hrozbu újmy, která se na konci období šetření stala bezprostřední.

(596)

Nicméně, jak je uvedeno v 542. bodě odůvodnění, zjistila Komise rovněž náznaky toho, že se výrobci oceli v Unii v druhé polovině roku 2016 možná začali zotavovat, pokud jde o ziskovost, ale i kdyby tomu tak bylo, nenahradilo by jim to ztráty, jež utrpěli v průběhu roku 2015 a v první polovině roku 2016.

(597)

Po poskytnutí informací čínská vláda tvrdila, že v tomto šetření není zapotřebí uložit konečná opatření, protože v žádném případě není zřejmé, že by to výrobnímu odvětví Unie přineslo výhody. Tvrdila například, že pokud by konečná opatření měla být uložena, bylo by pravděpodobné, že dovoz PVT z jiných zemí, na které se cla vztahovat nebudou, čínský dovoz nahradí.