(EU) 2016/1191Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1191 ze dne 6. července 2016 o podpoře volného pohybu občanů zjednodušením požadavků na předkládání některých veřejných listin v Evropské unii a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012

Publikováno: Úř. věst. L 200, 26.7.2016, s. 1-136 Druh předpisu: Nařízení
Přijato: 6. července 2016 Autor předpisu: Evropský parlament; Rada Evropské unie
Platnost od: 15. srpna 2016 Nabývá účinnosti: 16. února 2019
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2016/1191

ze dne 6. července 2016

o podpoře volného pohybu občanů zjednodušením požadavků na předkládání některých veřejných listin v Evropské unii a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 21 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Unie si stanovila za cíl zachovávat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zajištěn volný pohyb osob. S cílem zajistit volný pohyb veřejných listin v Unii a podpořit tím volný pohyb občanů Unie by Unie měla přijmout konkrétní opatření, která zjednoduší stávající správní požadavky týkající se předkládání některých veřejných listin vydaných orgány jednoho členského státu v jiném členském státě.

(2)

Všechny členské státy jsou smluvními stranami Haagské úmluvy ze dne 5. října 1961 o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin (dále jen „úmluva o apostile“), která zavedla systém zjednodušeného pohybu veřejných listin vydaných signatářskými státy uvedené úmluvy.

(3)

V souladu se zásadou vzájemné důvěry a s cílem podpořit volný pohyb osob v Unii by toto nařízení mělo stanovit systém dalšího zjednodušení správních formalit pro pohyb některých veřejných listin a jejich ověřených kopií, které vydal nebo vyhotovil orgán jednoho členského státu pro účely předložení v jiném členském státě.

(4)

Systémem stanoveným tímto nařízením by neměla být dotčena možnost, aby osoby, které si to přejí, nadále využívaly jiné systémy osvobození veřejných listin od legalizace nebo podobné formality, které jsou použitelné mezi členskými státy. Toto nařízení by zejména mělo být chápáno jako nástroj, který je ve vztahu k úmluvě o apostile oddělený a samostatný.

(5)

Systém stanovený tímto nařízením a jiné systémy použitelné mezi členskými státy by měly nadále koexistovat. Pokud jde o úmluvu o apostile, neměly by orgány členských států v případě, že jim určitá osoba předloží veřejnou listinu vydanou v jiném členském státě, na niž se vztahuje toto nařízení, mít možnost apostilu vyžadovat; toto nařízení by však členským státům nemělo ve vydání apostily bránit, jestliže se určitá osoba rozhodne o ni požádat. Toto nařízení by navíc nemělo osobám bránit v tom, aby v jednom členském státě nadále používaly apostilu vydanou v jiném členském státě. Na žádost určité osoby by tudíž mohla být ve vztazích mezi členskými státy úmluva o apostile i nadále používána. V případě, že určitá osoba požádá o vydání apostily u veřejné listiny, na niž se vztahuje toto nařízení, měly by vydávající vnitrostátní orgány použít vhodné prostředky k informování této osoby o tom, že v rámci systému stanoveného tímto nařízením apostila již není zapotřebí, zamýšlí-li tato osoba předložit danou listinu v jiném členském státě. V každém případě by členské státy měly poskytnout tuto informaci jakýmikoli vhodnými prostředky.

(6)

Toto nařízení by se mělo vztahovat na veřejné listiny vydávané orgány členského státu v souladu s jeho vnitrostátním právem, jejichž hlavním účelem je stvrzení jedné z těchto skutečností: narození, skutečnosti, že je osoba naživu, úmrtí, jména, manželství (včetně způsobilosti k uzavření manželství a rodinného stavu), rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné, registrovaného partnerství (včetně způsobilosti k uzavření registrovaného partnerství a statusu registrovaného partnerství), zrušení registrovaného partnerství, rozluky nebo prohlášení registrovaného partnerství za neplatné, rodičovství, osvojení, bydliště nebo místa pobytu, nebo státní příslušnosti. Toto nařízení by se mělo vztahovat také na veřejné listiny vydávané osobě členským státem, jehož je státním příslušníkem, s cílem potvrdit, že tato osoba nemá záznam v rejstříku trestů. Toto nařízení by se mělo dále vztahovat na veřejné listiny, jejichž předložení by mohlo být požadováno od občanů Unie s bydlištěm v členském státě, jehož nejsou státními příslušníky, pokud si v souladu s příslušnými právními předpisy Unie přejí volit nebo být voleni ve volbách do Evropského parlamentu nebo v obecních volbách v členském státě, v němž mají bydliště.

(7)

Toto nařízení by nemělo ukládat členským státům povinnost vydávat veřejné listiny, které podle jejich vnitrostátního práva neexistují.

(8)

Toto nařízení by se mělo vztahovat rovněž na ověřené kopie veřejných listin vyhotovené příslušným orgánem členského státu, v němž byl vydán originál veřejné listiny. Toto nařízení by se však nemělo vztahovat na kopie ověřených kopií.

(9)

Toto nařízení by se mělo vztahovat také na elektronické verze veřejných listin a vícejazyčných standardních formulářů vhodných k elektronické výměně. Každý členský stát by však měl v souladu se svým vnitrostátním právem rozhodnout, zda a za jakých podmínek mohou být veřejné listiny a vícejazyčné standardní formuláře v elektronickém formátu předkládány.

(10)

Toto nařízení by se nemělo vztahovat na cestovní pasy ani průkazy totožnosti vydané v některém členském státě, neboť tyto doklady nepodléhají při předkládání v jiném členském státě legalizaci ani podobné formalitě.

(11)

Toto nařízení, a zejména jím stanovený mechanismus správní spolupráce, by se nemělo vztahovat na doklady osvědčující osobní stav vydané na základě příslušných úmluv Mezinárodní komise pro osobní stav (ICCS).

(12)

Za veřejné listiny, jejichž hlavním účelem je stvrzení jména určité osoby, by měly být považovány i veřejné listiny o změně jména.

(13)

Pojem „rodinný stav“ je třeba vykládat jako pojem označující stav osoby: vdaná/ženatý, odloučená/ý nebo nesezdaná/ý, což zahrnuje stavy svobodná/ý, rozvedená/ý nebo vdova/vdovec.

(14)

Pojem „rodičovství“ je třeba vykládat jako pojem označující právní vztah mezi dítětem a jeho rodiči.

(15)

Pro účely tohoto nařízení by pojmy „bydliště“, „místo pobytu“ a „státní příslušnost“ měly být vykládány v souladu s vnitrostátním právem.

(16)

Pojem „rejstřík trestů“ by se měl vykládat jako odkaz na vnitrostátní rejstřík nebo rejstříky, do nichž se podle vnitrostátního práva zaznamenávají odsouzení. Pojem „odsouzení“ by se měl vykládat jako odkaz na jakékoli pravomocné rozhodnutí trestního soudu směřující proti fyzické osobě v souvislosti s trestným činem, pokud se toto rozhodnutí zaznamenává do rejstříku trestů odsuzujícího členského státu.

(17)

Zjednodušení požadavků na předkládání veřejných listin, které byly vydány v jednom členském státě, v jiném členském státě by mělo mít hmatatelný přínos pro občany Unie. Listiny vydané soukromými osobami by vzhledem ke své odlišné právní povaze měly být z oblasti působnosti tohoto nařízení vyňaty. Veřejné listiny vydané orgány třetích zemí by rovněž měly spadat mimo oblast působnosti tohoto nařízení, a to i v případě, že již byly přijaty orgány členského státu jako pravé. Vynětí veřejných listin vydaných orgány třetích zemí z oblasti působnosti tohoto nařízení by se mělo vztahovat i na ověřené kopie veřejných listin vydaných orgány třetí země, které vyhotovily orgány členského státu.

(18)

Cílem tohoto nařízení není měnit hmotné právo členských států týkající se narození, skutečnosti, že je osoba naživu, úmrtí, jména, manželství (včetně způsobilosti k uzavření manželství a rodinného stavu), rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné, registrovaného partnerství (včetně způsobilosti k uzavření registrovaného partnerství a statusu registrovaného partnerství), zrušení registrovaného partnerství, rozluky nebo prohlášení registrovaného partnerství za neplatné, rodičovství, osvojení, bydliště nebo místa pobytu, státní příslušnosti, neexistence záznamu v rejstříku trestů nebo veřejných listin, jejichž předložení může členský stát požadovat od kandidáta ve volbách do Evropského parlamentu nebo v obecních volbách nebo od voliče v těchto volbách, který je státním příslušníkem tohoto členského státu. Dále by tímto nařízením nemělo být dotčeno uznávání právních účinků týkajících se obsahu veřejných listin vydaných v jednom členském státě jiným členským státem.

(19)

V zájmu podpory volného pohybu občanů Unie by měly být veřejné listiny, na které se vztahuje toto nařízení, a jejich ověřené kopie osvobozeny od všech forem legalizace a podobné formality.

(20)

Zjednodušeny by měly být i jiné formality, totiž požadavek poskytnout pokaždé ověřené kopie a ověřené překlady veřejných listin, aby se dále usnadnil pohyb veřejných listin mezi členskými státy.

(21)

S cílem překonat jazykové bariéry a tím dále usnadnit pohyb veřejných listin mezi členskými státy by v každém z úředních jazyků orgánů Unie měly být vypracovány vícejazyčné standardní formuláře pro účely veřejných listin týkajících se narození, skutečnosti, že je osoba naživu, úmrtí, manželství (včetně způsobilosti k uzavření manželství a rodinného stavu), registrovaného partnerství (včetně způsobilosti k uzavření registrovaného partnerství a statusu registrovaného partnerství), bydliště nebo místa pobytu a neexistence záznamu v rejstříku trestů.

(22)

Jediným účelem vícejazyčných standardních formulářů by mělo být usnadnění překladu veřejných listin, k nimž jsou přikládány. Proto by se tyto formuláře neměly mezi členskými státy pohybovat jako samostatný doklad. Neměly by mít stejný účel ani sledovat stejné cíle jako výpisy z matriky nebo opisy matričních záznamů, vícejazyčné výpisy z matriky, vícejazyčné a kódované výpisy z matriky nebo vícejazyčná a kódovaná osvědčení o osobním stavu stanovená úmluvou Mezinárodní komise pro osobní stav (ICCS) č. 2 o bezplatném vydávání kopií matričních záznamů a jejich osvobození od legalizace, úmluvou ICCS č. 16 o vydávání vícejazyčných výpisů z matriky a úmluvou ICCS č. 34 o vydávání vícejazyčných a kódovaných výpisů z matriky a vícejazyčných a kódovaných osvědčení o osobním stavu.

(23)

Vícejazyčné standardní formuláře zavedené tímto nařízením by měly odrážet obsah veřejných listin, k nimž jsou přiloženy, a pokud možno vyloučit potřebu překladu těchto veřejných listin. U řady veřejných listin, jejichž obsah nemůže být ve vícejazyčném standardním formuláři řádně zohledněn, jako jsou některé kategorie soudních rozhodnutí, však cíle vyloučit potřebu překladu nelze rozumně dosáhnout. Členské státy by měly Komisi sdělit veřejné listiny, k nimž mohou být vícejazyčné standardní formuláře přiloženy jako vhodná pomůcka pro překlad. Členské státy by měly usilovat o to, aby vícejazyčné standardní formuláře byly přikládány k co největšímu počtu veřejných listin spadajících do působnosti tohoto nařízení.

(24)

Osoba předkládající veřejnou listinu, k níž je přiložen vícejazyčný standardní formulář, by neměla být povinna poskytnout překlad této veřejné listiny. Konečné rozhodnutí o tom, zda informace obsažené ve vícejazyčném standardním formuláři postačují pro účely zpracování této veřejné listiny, však přijímá orgán, jemuž je veřejná listina předkládána.

(25)

Ve výjimečných případech, kdy to je pro účely zpracování veřejné listiny nezbytné, může orgán, jemuž je tato veřejná listina předložena, požádat osobu předkládající tuto listinu, k níž je přiložen vícejazyčný standardní formulář, aby předložila rovněž překlad nebo přepis obsahu vícejazyčného standardního formuláře do úředního jazyka daného členského státu, nebo má-li tento členský stát více úředních jazyků, do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků místa, kde je veřejná listina předkládána, za podmínky, že tento jazyk je rovněž jedním z úředních jazyků orgánů Unie.

(26)

Vícejazyčné standardní formuláře by se měly vydávat na žádost osobám oprávněným obdržet veřejné listiny, k nimž mají být vícejazyčné standardní formuláře přiloženy. Vícejazyčné standardní formuláře by neměly mít právní účinky, pokud jde o uznání jejich obsahu v členských státech, ve kterých jsou předkládány.

(27)

Při vyhotovování vícejazyčného standardního formuláře, který má být přiložen k určité veřejné listině, by orgán vydávající tento formulář měl být schopen vybrat ze vzoru pro tento vícejazyčný standardní formulář pouze ty položky specifické pro danou zemi, které jsou pro dotčenou veřejnou listinu relevantní, aby tak zajistil, že vícejazyčný standardní formulář bude obsahovat pouze informace uvedené ve veřejné listině, k níž má být přiložen.

(28)

Mělo by být možné začlenit elektronickou verzi vícejazyčného standardního formuláře z portálu evropské e-justice na jiné místo přístupné na vnitrostátní úrovni a vydávat ho z tohoto jiného umístění.

(29)

Členské státy by měly mít možnost vytvářet elektronické verze vícejazyčných standardních formulářů pomocí jiné technologie, než jakou používá portál evropské e-justice, za předpokladu, že vícejazyčné standardní formuláře, které vydají členské státy s použitím této jiné technologie, budou obsahovat informace, jež jsou vyžadovány na základě tohoto nařízení.

(30)

Měla by být zavedena vhodná ochranná opatření proti podvodům týkajícím se veřejných listin a jejich ověřených kopií, které se pohybují mezi členskými státy, a jejich padělání.

(31)

S cílem umožnit rychlou a bezpečnou přeshraniční výměnu informací a usnadnit vzájemnou pomoc by toto nařízení mělo zavést účinný mechanismus správní spolupráce mezi orgány určenými členskými státy. Používání tohoto mechanismu správní spolupráce by mělo posílit vzájemnou důvěru mezi členskými státy v rámci vnitřního trhu a mělo by být založeno na systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (dále jen „systém IMI“) zřízeném nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1024/2012 (3).

(32)

Nařízení (EU) č. 1024/2012 by tudíž mělo být změněno tak, že se některá ustanovení tohoto nařízení doplní na seznam ustanovení o správní spolupráci v aktech Unie, která jsou prováděna prostřednictvím systému IMI, jenž je obsažen v příloze nařízení (EU) č. 1024/2012.

(33)

S cílem zaručit při uplatňování tohoto nařízení vysokou úroveň bezpečnosti a ochrany údajů a předcházet podvodům by Komise měla zajistit, aby systém IMI zaručil bezpečnost veřejných listin a poskytl bezpečný způsob elektronického předávání těchto listin. Komise by v systému IMI měla zavést nástroj pro osvědčování informací vyměňovaných prostřednictvím tohoto systému v případech, kdy jsou exportovány mimo systém. Kromě toho by orgány členských států, které si vyměňují informace týkající se veřejných listin, měly přijmout nezbytná opatření k zajištění toho, aby veřejné listiny a osobní údaje vyměňované prostřednictvím systému IMI byly v souladu s nařízením (EU) č. 1024/2012 shromažďovány, zpracovávány a využívány pro účely slučitelné s těmi, pro něž byly původně poskytnuty. Nařízení (EU) č. 1024/2012 obsahuje ustanovení nezbytná k zajištění ochrany osobních údajů a vysoké úrovně bezpečnosti a důvěrnosti výměny informací v systému IMI a vymezuje povinnosti Komise v tomto ohledu. Nařízení (EU) č. 1024/2012 rovněž stanoví, že subjekty IMI si mají vyměňovat a zpracovávat osobní údaje pouze pro účely vymezené v právních aktech Unie, na nichž je výměna založena, a v souladu s účelem, k němuž byly původně poskytnuty.

(34)

Zpracování osobních údajů prováděné v členských státech ve vztahu k uplatňování tohoto nařízení pod dohledem nezávislých veřejných orgánů určených členskými státy se bude řídit směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (4). Jakákoli výměna nebo předávání informací a listin prováděné orgány členských států by měly být se směrnicí 95/46/ES v souladu. Dále by tyto výměny a předávání měly sloužit ke specifickému účelu ověření pravosti veřejných listin těmito orgány prostřednictvím systému IMI a toto ověření by mělo být prováděno pouze v mezích pravomocí těchto orgánů. To by nemělo bránit tomu, aby členské státy uplatňovaly své právní a správní předpisy týkající se přístupu veřejnosti k úředním dokumentům.

(35)

S cílem usnadnit uplatňování tohoto nařízení by si orgány členských států měly poskytovat vzájemnou pomoc, zejména pokud jde o uplatňování mechanismu správní spolupráce mezi orgány určenými členskými státy v případech, kdy orgány členského státu, jimž se předkládá veřejná listina nebo její ověřená kopie, mají důvodnou pochybnost o pravosti této veřejné listiny nebo její ověřené kopie.

(36)

Pokud orgány členského státu, jimž se předkládá veřejná listina nebo její ověřená kopie, mají důvodnou pochybnost o pravosti těchto listin, měly by mít možnost zkontrolovat vzory listin, které jsou k dispozici v úložišti v systému IMI, a pokud pochybnost přetrvává, možnost požádat prostřednictvím systému IMI o informace příslušné orgány členského státu, kde byly tyto listiny vydány, a to buď zasláním žádosti přímo orgánu, který danou veřejnou listinu vydal či danou ověřenou kopii vyhotovil, nebo kontaktováním ústředního orgánu daného členského státu. Dožádané orgány by na takové žádosti měly odpovědět co nejdříve a v každém případě ve lhůtě nepřesahující pět pracovních dnů, nebo pokud je žádost zpracovávána ústředním orgánem, deset pracovních dnů. Lhůta deseti pracovních dnů se může vztahovat především na situace, kdy dožádané orgány nejsou dosud zaregistrovány v systému IMI. Pokud nelze tyto lhůty dodržet, měly by se dožádaný orgán a dožadující orgán dohodnout na prodloužení lhůty.

(37)

Pro účely výpočtu lhůt stanovených v tomto nařízení by se mělo použít nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71 (5).

(38)

Výjimečně se může stát, že orgány členských států nebudou schopny ověřit pravost veřejné listiny. K tomu by mělo docházet pouze tehdy, pokud by jejich ověření nebylo možné v důsledku okolností, jako je fyzické zničení nebo ztráta kopií vnitrostátních dokladů, například z důvodu zničení archivů některého úřadu pro doklady osvědčující osobní stav či soudu, nebo neexistence rejstříku. Proto by v systému IMI měla existovat taková varianta odpovědi, která by tuto možnost zohledňovala.

(39)

Jestliže dožádaný orgán v odpovědi nepotvrdí pravost veřejné listiny či její ověřené kopie, nebo jestliže neposkytne žádnou odpověď, neměl by být dožadující orgán povinen danou veřejnou listinu či ověřenou kopii zpracovat. V takových případech by dožadující orgán nebo osoba, která veřejnou listinu nebo ověřenou kopii předložila, měly mít kromě toho možnost použít veškeré dostupné prostředky k ověření či prokázání pravosti veřejné listiny nebo její ověřené kopie. K zajištění účinnosti tohoto nařízení by k situacím, kdy prostřednictvím systému IMI není poskytnuta žádná odpověď, mělo docházet pouze výjimečně.

(40)

V nezbytných případech mohou být koordinátor IMI nebo relevantní ústřední orgány nápomocny při hledání řešení problémů, s nimiž se mohou orgány členských států při používání systému IMI setkat, včetně případů, kdy není poskytnuta žádná odpověď na žádost o informace nebo kdy není možné dosáhnout dohody o prodloužení lhůty pro odpověď.

(41)

Orgány členských států by měly mít prospěch z dostupných funkcí systému IMI, včetně poskytnutého mnohojazyčného systému pro komunikaci a používání již přeložených a standardních otázek a odpovědí, jakož i z úložiště vzorů veřejných listin používaných v rámci vnitřního trhu.

(42)

Ústřední orgány členských států by měly poskytovat pomoc v souvislosti se žádostmi o informace, a zejména by měly takové žádosti přijímat, předávat a v případě potřeby na ně odpovídat a poskytovat informace nezbytné v souvislosti s těmito žádostmi, zejména v situacích, kdy buď dožadující, nebo dožádaný orgán není zaregistrován v systému IMI.

(43)

Pro účely tohoto nařízení by ústřední orgány členských států měly vzájemně komunikovat a vykonávat své funkce za využití systému IMI. Komunikace mezi orgány téhož členského státu by měla probíhat v souladu s vnitrostátními postupy.

(44)

Je nezbytné vyjasnit vztah mezi tímto nařízením a stávajícími právními předpisy Unie. V tomto ohledu by tímto nařízením nemělo být dotčeno uplatňování právních předpisů Unie, které obsahují ustanovení o legalizaci nebo podobné formalitě či jiných formalitách, jako je nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 (6). Tímto nařízením by rovněž nemělo být dotčeno uplatňování právních předpisů Unie o elektronických podpisech a elektronické identifikaci. Pokud jsou ustanovení tohoto nařízení v rozporu s některým ustanovením jiného aktu Unie, který upravuje zvláštní aspekty zjednodušení požadavků na předkládání veřejných listin a který tyto požadavky dále zjednodušuje, například směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES (7), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES (8) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 (9), mělo by mít přednost ustanovení aktu Unie stanovícího další zjednodušení.

(45)

Tímto nařízením by dále nemělo být dotčeno používání jiných systémů správní spolupráce zřízených právními předpisy Unie, které stanoví výměnu informací mezi členskými státy ve specifických oblastech, jako je směrnice Rady 93/109/ES (10) nebo nařízení (ES) č. 987/2009. Toto nařízení by mělo být uplatňováno v součinnosti s takovými specifickými systémy.

(46)

Aby byl zajištěn soulad s jeho obecnými cíli, mělo by toto nařízení ve vztazích mezi dvěma či více členskými státy v oblastech, na které se vztahuje, a v rozsahu v něm stanoveném mít přednost před dvoustrannými či mnohostrannými dohodami či ujednáními, jejichž smluvními stranami jsou členské státy a které se týkají záležitostí, na něž se toto nařízení vztahuje.

(47)

Členské státy by dále měly mít možnost zachovat nebo uzavírat vzájemná ujednání na dvoustranné či vícestranné úrovni o otázkách, které nespadají do oblasti působnosti tohoto nařízení, jako jsou důkazní hodnota veřejných listin, vícejazyčné standardní formuláře s právní hodnotou, osvobození těchto formulářů od legalizace a osvobození veřejných listin od legalizace v jiných oblastech, než na které se vztahuje toto nařízení. Členské státy by rovněž měly mít možnost zachovat nebo uzavírat vzájemná ujednání s cílem dále zjednodušit pohyb veřejných listin, na které se vztahuje toto nařízení, mezi členskými státy.

(48)

Do oblasti působnosti tohoto nařízení nespadají veřejné listiny vydané orgány třetích zemí. Kromě toho uplatňování tohoto nařízení nesmí být ovlivňováno dohodami a ujednáními o legalizaci nebo podobné formalitě v případě veřejných listin týkajících se záležitostí, na které se vztahuje toto nařízení, a vydaných orgány členských států nebo třetích zemí za účelem použití ve vztazích mezi dotčenými členskými státy a třetími zeměmi. Proto by toto nařízení nemělo členským státům bránit v uzavírání dvoustranných nebo mnohostranných mezinárodních dohod s třetími zeměmi o legalizaci nebo podobné formalitě v případě veřejných listin týkajících se záležitostí, na které se vztahuje toto nařízení, a vydaných orgány členských států nebo třetích zemí za účelem použití ve vztazích mezi dotčenými členskými státy a třetími zeměmi. Pokud jeden nebo více členských států jsou nebo se hodlají stát stranami takových dohod či ujednání, rovněž by jim to nemělo bránit v rozhodování o souhlasu s přistoupením nových smluvních stran, zejména pokud jde o právo vznášet a oznamovat námitky proti novým přistoupením podle čl. 12 druhého pododstavce úmluvy o apostile, ani v uplatňování a pozměňování Evropské úmluvy z roku 1968 o zrušení ověřování listin vyhotovených diplomatickými zástupci nebo konzulárními úředníky a v rozhodování o přistoupeních nových smluvních stran k uvedené úmluvě.

(49)

Vzhledem k tomu, že vícejazyčné standardní formuláře podle tohoto nařízení nemají právní hodnotu a nepřekrývají se s vícejazyčnými standardními formuláři stanovenými v úmluvách ICCS č. 16, č. 33 a č. 34 ani s potvrzeními o žití podle úmluvy ICCS č. 27, nemělo by tímto nařízením být dotčeno uplatňování těchto úmluv mezi členskými státy navzájem nebo mezi členským státem a třetí zemí.

(50)

Měl by být zřízen výbor ad hoc, složený ze zástupců Komise a členských států, kterému bude předsedat zástupce Komise, za účelem přijímání všech opatření nezbytných pro snazší uplatňování tohoto nařízení, zejména pro výměnu osvědčených postupů týkajících se uplatňování tohoto nařízení mezi členskými státy, předcházení podvodům s veřejnými listinami a jejich ověřenými kopiemi a ověřenými překlady, používání elektronických verzí veřejných listin a používání vícejazyčných standardních formulářů a týkajících se odhalených padělků listin.

(51)

S cílem usnadnit uplatňování tohoto nařízení by členské státy za účelem zpřístupnění informací veřejnosti všemi vhodnými prostředky, zejména prostřednictvím portálu evropské e-justice, měly Komisi poskytnout prostřednictvím systému IMI kontaktní údaje svých ústředních orgánů a vzory nejběžněji používaných veřejných listin podle svého vnitrostátního práva, nebo pokud takový vzor pro určitou listinu neexistuje, informace o jejích zvláštních charakteristikách.

(52)

Členské státy by prostřednictvím systému IMI měly rovněž předat anonymizované verze padělaných listin, které byly odhaleny a které by mohly sloužit jako užitečné a typické příklady pro odhalení možných padělků. Předání takových padělaných listin by mělo být omezeno na padělané listiny, jejichž zpřístupnění povoluje vnitrostátní právo, a neměla by jím být dotčena pravidla členských států týkající se zpřístupňování důkazů shromážděných v průběhu trestního řízení. Informace o padělaných listinách sdělené členskými státy by neměly být zveřejňovány.

(53)

S cílem usnadnit uplatňování tohoto nařízení by členské státy za účelem zpřístupnění informací veřejnosti prostřednictvím portálu evropské e-justice měly Komisi sdělit jazyk nebo jazyky, v nichž mohou přijímat předkládané veřejné listiny vydané orgány jiného členského státu; orientační seznam veřejných listin, na něž se vztahuje toto nařízení; seznam veřejných listin, k nimž mohou být přiloženy vícejazyčné standardní formuláře jako vhodná pomůcka pro překlad; seznam osob oprávněných podle vnitrostátního práva k vyhotovování ověřených překladů, pokud takový seznam existuje; orientační seznam druhů orgánů oprávněných podle vnitrostátního práva k vyhotovování ověřených kopií; informace o způsobech, jimiž lze identifikovat ověřené překlady a ověřené kopie, a informace o zvláštních charakteristikách ověřených kopií.

(54)

Informace o vzorech nejběžněji používaných veřejných listin nebo zvláštních charakteristikách těchto listin či jejich ověřených kopií by měly být zveřejňovány pouze v případě, že tyto informace jsou již veřejně dostupné podle práva členského státu, jehož orgány danou veřejnou listinu vydaly nebo danou ověřenou kopii vyhotovily. Za tímto účelem by členské státy měly Komisi sdělit, jaké dokumenty jsou podle jejich vnitrostátního práva veřejně dostupné. Pro účely tohoto nařízení by však informace o zvláštních charakteristikách veřejných listin nebo jejich ověřených kopií, které by členské státy měly sdělovat Komisi, neměly zahrnovat informace o zvláštních zajišťovacích prvcích, jež nejsou veřejně dostupné podle práva členského státu, jehož orgány danou veřejnou listinu vydaly nebo danou ověřenou kopii vyhotovily.

(55)

Tím, že členský stát sdělí Komisi jazyk nebo jazyky jiné než jeho vlastní, ve kterých může přijímat předkládané veřejné listiny vydané orgány jiného členského státu, by neměla být dotčena možnost, aby jeho orgány přijímaly v souladu s vnitrostátním právem nebo v případech, kdy to dotyčný členský stát povoluje, veřejné listiny vydané orgány jiného členského státu v jakémkoli dalším jazyce nebo jazycích, ve kterých jim jsou předloženy.

(56)

Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady uznané Listinou základních práv Evropské unie, zejména právo na respektování soukromého a rodinného života, právo na ochranu osobních údajů, právo uzavřít manželství a právo založit rodinu a volný pohyb a pobyt. Toto nařízení by mělo být uplatňováno v souladu s uvedenými právy a zásadami.

(57)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž podpory volného pohybu občanů Unie zjednodušením volného pohybu některých veřejných listin v Unii, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodů jejich rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE

Článek 1

Předmět

1.   Toto nařízení stanoví pro některé veřejné listiny vydávané orgány jednoho členského státu, které mají být předloženy orgánům jiného členského státu, systém

a)

osvobození od legalizace nebo podobné formality a

b)

zjednodušení jiných formalit.

Aniž je dotčen první pododstavec, nebrání toto nařízení komukoli, aby využil jiné systémy týkající se legalizace nebo podobné formality použitelné v členském státě.

2.   Toto nařízení rovněž zavádí vícejazyčné standardní formuláře, které se mají používat jako pomůcka pro překlad přikládaná k veřejným listinám týkajícím se narození, skutečnosti, že je osoba naživu, úmrtí, manželství (včetně způsobilosti k uzavření manželství a rodinného stavu), registrovaného partnerství (včetně způsobilosti k uzavření registrovaného partnerství a statusu registrovaného partnerství), bydliště nebo místa pobytu a neexistence záznamu v rejstříku trestů.

Článek 2

Oblast působnosti

1.   Toto nařízení se vztahuje na veřejné listiny vydávané orgány členského státu v souladu s jeho vnitrostátním právem, které mají být předloženy orgánům jiného členského státu a jejichž hlavním účelem je stvrzení jedné nebo více z těchto skutečností:

a)

narození;

b)

skutečnosti, že je osoba naživu;

c)

úmrtí;

d)

jména;

e)

manželství, včetně způsobilosti k uzavření manželství a rodinného stavu;

f)

rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné;

g)

registrovaného partnerství, včetně způsobilosti k uzavření registrovaného partnerství a statusu registrovaného partnerství;

h)

zrušení registrovaného partnerství, rozluky nebo prohlášení registrovaného partnerství za neplatné;

i)

rodičovství;

j)

osvojení;

k)

bydliště nebo místa pobytu;

l)

státní příslušnosti;

m)

neexistence záznamu v rejstříku trestů za předpokladu, že veřejné listiny osvědčující tuto skutečnost vydávají pro občana Unie orgány členského státu, jehož je tento občan státním příslušníkem.

2.   Toto nařízení se rovněž vztahuje na veřejné listiny, jejichž předložení může být požadováno od občanů Unie s bydlištěm v členském státě, jehož nejsou státními příslušníky, pokud si tito občané přejí volit nebo být voleni ve volbách do Evropského parlamentu nebo v obecních volbách v členském státě, v němž mají bydliště, za podmínek stanovených ve směrnici 93/109/ES a ve směrnici Rady 94/80/ES (11).

3.   Toto nařízení se nevztahuje

a)

na veřejné listiny vydávané orgány třetích zemí ani

b)

na ověřené kopie listin uvedených v písmeni a) vyhotovované orgány členského státu.

4.   Toto nařízení se nevztahuje na uznávání právních účinků týkajících se obsahu veřejných listin vydaných orgány jednoho členského státu v jiném členském státě.

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1)

„veřejnými listinami“:

a)

listiny vydané orgánem nebo úředníkem s vazbou na soudy daného členského státu, včetně listin vydaných státním zástupcem, vyšším soudním úředníkem nebo soudním vykonavatelem („huissier de justice“);

b)

listiny vydané správními úřady;

c)

notářské listiny;

d)

úřední osvědčení, kterými jsou opatřeny listiny podepsané soukromými osobami, jako je úřední potvrzení o registraci listiny nebo potvrzení toho, že listina byla vydána určitého data, a úřední a notářské potvrzení pravosti podpisu;

e)

listiny vyhotovené diplomatickými zástupci nebo konzulárními úředníky členského státu v rámci výkonu jejich služebních povinností na území kteréhokoli státu, mají-li být tyto listiny předloženy na území jiného členského státu nebo diplomatickým zástupcům či konzulárním úředníkům jiného členského státu působícím na území třetího státu;

2)

„orgánem“ veřejný orgán členského státu nebo subjekt, který vykonává úřední povinnosti a je oprávněn podle vnitrostátního práva k vydávání nebo přijímání veřejné listiny, na kterou se vztahuje toto nařízení, nebo její ověřené kopie;

3)

„legalizací“ formalita k ověření pravosti podpisu osoby zastávající veřejný úřad, postavení, ve kterém osoba listinu podepsala, a případně pravosti pečeti nebo razítka, jimiž je listina opatřena;

4)

„podobnou formalitou“ doplnění doložky stanovené úmluvou o apostile;

5)

„jinými formalitami“ požadavek předložit ověřené kopie a překlady veřejných listin;

6)

„ústředním orgánem“ orgán nebo orgány, který byl určen nebo které byly určeny členským státem v souladu s článkem 15 k plnění funkcí týkajících se uplatňování tohoto nařízení;

7)

„ověřenou kopií“ kopie originálu veřejné listiny, která je podepsána a potvrzena jako přesná a úplná reprodukce tohoto originálu veřejné listiny některým vnitrostátním právem k tomu zmocněným orgánem téhož členského státu, jenž danou veřejnou listinu původně vydal.

KAPITOLA II

OSVOBOZENÍ OD LEGALIZACE A PODOBNÉ FORMALITY A ZJEDNODUŠENÍ JINÝCH FORMALIT TÝKAJÍCÍCH SE OVĚŘENÝCH KOPIÍ

Článek 4

Osvobození od legalizace a podobné formality

Veřejné listiny, na které se vztahuje toto nařízení, a jejich ověřené kopie se osvobozují od všech forem legalizace a podobné formality.

Článek 5

Zjednodušení jiných formalit týkajících se ověřených kopií

1.   Pokud členský stát vyžaduje předložení originálu veřejné listiny vydaného orgány jiného členského státu, nesmějí orgány členského státu, v němž se veřejná listina předkládá, požadovat také předložení jeho ověřené kopie.

2.   Pokud členský stát povoluje předložení ověřené kopie veřejné listiny, přijmou orgány daného členského státu ověřenou kopii vyhotovenou v jiném členském státě.

KAPITOLA III

ZJEDNODUŠENÍ JINÝCH FORMALIT TÝKAJÍCÍCH SE PŘEKLADŮ A VÍCEJAZYČNÉ STANDARDNÍ FORMULÁŘE

Článek 6

Zjednodušení jiných formalit týkajících se překladů

1.   Překlad se nevyžaduje, jestliže

a)

veřejná listina je vyhotovena v úředním jazyce členského státu, v němž je listina předkládána, nebo má-li dotyčný členský stát více úředních jazyků, v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků místa, kde se listina předkládá, či v kterémkoli jiném jazyce, který dotyčný členský stát výslovně přijal, nebo

b)

k veřejné listině týkající se narození, skutečnosti, že je osoba naživu, úmrtí, manželství (včetně způsobilosti k uzavření manželství a rodinného stavu), registrovaného partnerství (včetně způsobilosti k uzavření registrovaného partnerství a statusu registrovaného partnerství), bydliště nebo místa pobytu nebo neexistence záznamu v rejstříku trestů je přiložen v souladu s podmínkami stanovenými tímto nařízením vícejazyčný standardní formulář, pokud orgán, jemuž je veřejná listina předkládána, považuje informace obsažené ve vícejazyčném standardním formuláři za dostatečné pro její zpracování.

2.   Ověřený překlad vyhotovený osobou oprávněnou k vyhotovování takových překladů podle práva některého členského státu se přijímá ve všech členských státech.

Článek 7

Vícejazyčné standardní formuláře

1.   K veřejným listinám týkajícím se narození, skutečnosti, že je osoba naživu, úmrtí, manželství (včetně způsobilosti k uzavření manželství a rodinného stavu), registrovaného partnerství (včetně způsobilosti k uzavření registrovaného partnerství a statusu registrovaného partnerství), bydliště nebo místa pobytu a neexistence záznamu v rejstříku trestů oznámeným členskými státy v souladu s čl. 24 odst. 1 písm. c) se na žádost osoby oprávněné obdržet veřejnou listinu přiloží vícejazyčný standardní formulář vyhotovený v souladu s tímto nařízením.

2.   Vícejazyčné standardní formuláře uvedené v odstavci 1 jsou vydávány orgánem a musí být opatřeny datem vydání, podpisem a případně pečetí či razítkem vydávajícího orgánu.

Článek 8

Používání vícejazyčných standardních formulářů

1.   Vícejazyčné standardní formuláře uvedené v čl. 7 odst. 1 se přikládají k veřejným listinám uvedeným ve zmíněném odstavci, použijí se jako pomůcka pro překlad a nemají žádné samostatné právní účinky.

2.   Vícejazyčné standardní formuláře nepředstavují

a)

výpisy z matriky;

b)

opisy matričních záznamů;

c)

vícejazyčné výpisy z matričních záznamů;

d)

vícejazyčné a kódované výpisy z matričních záznamů ani

e)

vícejazyčná a kódovaná osvědčení o osobním stavu.

3.   Vícejazyčné standardní formuláře se mohou používat pouze v jiném členském státě, než ve kterém byly vydány.

Článek 9

Obsah vícejazyčných standardních formulářů

1.   Každý vícejazyčný standardní formulář obsahuje standardní část, kterou tvoří tyto prvky:

a)

název vícejazyčného standardního formuláře;

b)

právní základ pro vydání vícejazyčného standardního formuláře;

c)

odkaz na členský stát, v němž byl vícejazyčný standardní formulář vydán;

d)

pole „Důležité upozornění“;

e)

pole „Upozornění pro vydávající orgán“;

f)

řada názvů standardních položek a jejich číselné kódy a

g)

„Pole pro podpis“.

2.   Standardní části, které mají být zahrnuty do vícejazyčných standardních formulářů týkajících se narození, skutečnosti, že je osoba naživu, úmrtí, manželství (včetně způsobilosti k uzavření manželství a rodinného stavu), registrovaného partnerství (včetně způsobilosti k uzavření registrovaného partnerství a statusu registrovaného partnerství), bydliště nebo místa pobytu a neexistence záznamu v rejstříku trestů, jakož i vícejazyčné glosáře názvů standardních položek jsou obsaženy v přílohách I až XI.

3.   Každý vícejazyčný standardní formulář obsahuje v příslušných případech i nestandardní část, kterou tvoří názvy položek specifických pro danou zemi navržené tak, aby odrážely obsah veřejné listiny, k níž má být vícejazyčný standardní formulář připojen, a číselné kódy těchto položek.

4.   Názvy položek specifických pro danou zemi uvedené v odstavci 3 tohoto článku sdělí členské státy Komisi v souladu s čl. 24 odst. 2.

5.   Každý vícejazyčný standardní formulář obsahuje rovněž vícejazyčný glosář názvů standardních položek i názvů položek specifických pro danou zemi ve všech úředních jazycích orgánů Unie.

Článek 10

Jazyky, v nichž se vícejazyčné standardní formuláře vydávají

1.   Vícejazyčné standardní formuláře vyplňuje vydávající orgán v úředním jazyce svého členského státu, nebo má-li dotyčný členský stát více úředních jazyků, v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků místa, kde se vícejazyčný standardní formulář vydává.

2.   Standardní část a názvy položek specifických pro danou zemi se uvádějí současně v obou těchto jazycích:

a)

v úředním jazyce členského státu, ve kterém je vícejazyčný standardní formulář vydáván, nebo má-li dotyčný členský stát více úředních jazyků, v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků místa, kde se vícejazyčný standardní formulář vydává, je-li tento jazyk rovněž jedním z úředních jazyků orgánů Unie, a

b)

v úředním jazyce členského státu, ve kterém má být veřejná listina, k níž je přiložen vícejazyčný standardní formulář, předložena, nebo má-li dotyčný členský stát více úředních jazyků, v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků místa, kde má být veřejná listina, k níž je přiložen vícejazyčný standardní formulář, předložena, je-li tento jazyk rovněž jedním z úředních jazyků orgánů Unie.

3.   Standardní část a názvy položek specifických pro danou zemi v obou jazycích uvedených v odstavci 2 tohoto článku a vícejazyčný glosář uvedený v čl. 9 odst. 5 tvoří součást jednoho vícejazyčného standardního formuláře.

Článek 11

Poplatek za získání vícejazyčného standardního formuláře

S cílem dále usnadnit volný pohyb veřejných listin v rámci Unie zajistí členské státy, aby poplatek za získání vícejazyčného standardního formuláře nepřekročil náklady na vydání vícejazyčného standardního formuláře nebo veřejné listiny, k níž je tento formulář přiložen, podle toho, co je nižší.

Článek 12

Elektronické verze vícejazyčných standardních formulářů

Na portálu evropské e-justice se pro každý členský stát uvedou vzory vícejazyčných standardních formulářů týkajících se narození, skutečnosti, že je osoba naživu, úmrtí, manželství (včetně způsobilosti k uzavření manželství a rodinného stavu) a případně registrovaného partnerství (včetně způsobilosti k uzavření registrovaného partnerství a statusu registrovaného partnerství), bydliště nebo místa pobytu a neexistence záznamu v rejstříku trestů, které byly vyhotoveny v souladu s tímto nařízením ve všech úředních jazycích orgánů Unie a které zahrnují

a)

standardní části obsažené v přílohách I až XI a

b)

názvy položek specifických pro jednotlivé země, které členské státy sdělily Komisi v souladu s čl. 24 odst. 2.

KAPITOLA IV

ŽÁDOSTI O INFORMACE A SPRÁVNÍ SPOLUPRÁCE

Článek 13

Systém pro výměnu informací o vnitřním trhu

Pro účely článků 14 a 16 a čl. 22 odst. 1 a 2 tohoto nařízení se použije systém pro výměnu informací o vnitřním trhu (dále jen „systém IMI“) zřízený nařízením (EU) č. 1024/2012.

Článek 14

Žádosti o informace v případech důvodné pochybnosti

1.   Mají-li orgány členského státu, v němž je veřejná listina či její ověřená kopie předkládána, důvodnou pochybnost o její pravosti, postupují v zájmu rozptýlení této pochybnosti takto:

a)

zkontrolují dostupné vzory listin, které jsou k dispozici v úložišti v systému IMI uvedeném v článku 22;

b)

pokud pochybnost přetrvává, požádají prostřednictvím systému IMI o informace

i)

orgán, který veřejnou listinu vydal, nebo orgán, který vyhotovil ověřenou kopii, anebo oba tyto orgány, nebo

ii)

příslušný ústřední orgán.

2.   Důvodná pochybnost o pravosti veřejné listiny či její ověřené kopie uvedené v odstavci 1 se může týkat zejména

a)

pravosti podpisu;

b)

oprávněnosti osoby listinu podepsat;

c)

pravosti pečeti nebo razítka;

d)

padělání nebo pozměnění listiny.

3.   Součástí žádosti o informace podané podle tohoto článku musí být odůvodnění.

4.   K žádosti o informace podané podle tohoto článku se přiloží kopie dotčené veřejné listiny nebo její ověřené kopie předaná elektronicky prostřednictvím systému IMI. Tyto žádosti a veškeré odpovědi na ně nepodléhají žádné dani ani poplatku.

5.   Orgány na žádosti o informace podané podle tohoto článku odpovědí co nejdříve a v každém případě ve lhůtě nepřesahující pět, nebo pokud je žádost zpracovávána ústředním orgánem, deset pracovních dní.

Ve výjimečných případech, kdy lhůty uvedené v prvním pododstavci nemohou být dodrženy, se dožádaný orgán a dožadující orgán dohodnou na prodloužení lhůty.

6.   Jestliže pravost veřejné listiny nebo její ověřené kopie není potvrzena, nemá dožadující orgán povinnost ji zpracovat.

Článek 15

Určení ústředních orgánů

1.   Pro účely tohoto nařízení určí každý členský stát alespoň jeden ústřední orgán.

2.   Pokud členský stát určil více než jeden ústřední orgán, určí ústřední orgán, kterému může být zasílána korespondence k předání příslušnému orgánu v tomto členském státě.

Článek 16

Funkce ústředních orgánů

Ústřední orgány poskytnou pomoc v souvislosti se žádostmi o informace podle článku 14, a zejména

a)

předají a přijmou takové žádosti a v případě potřeby na ně odpovědí a

b)

poskytnou v souvislosti s těmito žádostmi nezbytné informace.

KAPITOLA V

VZTAH K JINÝM USTANOVENÍM PRÁVA UNIE A JINÝM NÁSTROJŮM

Článek 17

Vztah k jiným ustanovením práva Unie

1.   Toto nařízení se nedotýká uplatňování jiných ustanovení práva Unie o legalizaci, podobné formalitě či jiných formalitách, nýbrž je doplňuje.

2.   Tímto nařízením není dotčeno uplatňování právních předpisů Unie o elektronických podpisech a elektronické identifikaci.

3.   Tímto nařízením není dotčeno používání jiných systémů správní spolupráce zřízených právem Unie a stanovících výměnu informací mezi členskými státy ve specifických oblastech.

Článek 18

Změna nařízení (EU) č. 1024/2012

V příloze nařízení (EU) č. 1024/2012 se doplňuje nový bod, který zní:

„9.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1191 ze dne 6. července 2016 o podpoře volného pohybu občanů zjednodušením požadavků na předkládání některých veřejných listin v Evropské unii a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 (*): články 14 a 16 a čl. 22 odst. 1 a 2.

Článek 19

Vztah k mezinárodním úmluvám, dohodám a ujednáním

1.   Tímto nařízením není dotčeno uplatňování mezinárodních úmluv, jejichž smluvními stranami je v okamžiku přijetí tohoto nařízení jeden nebo více členských států a které se týkají oblastí upravených tímto nařízením.

2.   Bez ohledu na odstavec 1 má toto nařízení v oblastech, na které se vztahuje, a v rozsahu v něm stanoveném přednost před jinými ustanoveními dvoustranných nebo mnohostranných dohod či ujednání uzavřených členskými státy, pokud jde o vztahy mezi členskými státy, které jsou jejich smluvními stranami.

3.   Tímto článkem není dotčen čl. 1 odst. 1 druhý pododstavec.

4.   Toto nařízení nebrání členským státům v tom, aby sjednávaly, uzavíraly, měnily nebo uplatňovaly mezinárodní dohody a ujednání s třetími zeměmi o legalizaci či podobné formalitě v případě veřejných listin týkajících se záležitostí, na které se vztahuje toto nařízení, a vydaných orgány členských států nebo třetích zemí za účelem použití ve vztazích mezi dotčenými členskými státy a třetími zeměmi nebo aby k takovým mezinárodním dohodám a ujednáním přistupovaly. Toto nařízení nebrání členským státům v rozhodování o souhlasu s přistoupením nových smluvních stran k takovým dohodám a ujednáním, jejichž smluvní stranou je nebo se rozhodne stát jeden nebo více členských států.

KAPITOLA VI

OBECNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 20

Omezení účelu

1.   Výměna a předávání informací a listin prováděné členskými státy podle tohoto nařízení slouží k jedinému účelu, jímž je ověřování pravosti veřejných listin příslušnými orgány prostřednictvím systému IMI.

2.   Tímto nařízením není dotčeno uplatňování právních a správních předpisů členských států o přístupu veřejnosti k veřejným listinám.

Článek 21

Informace týkající se obsahu tohoto nařízení

Komise a členské státy zveřejní informace týkající se obsahu tohoto nařízení vhodnými prostředky, mimo jiné prostřednictvím portálu evropské e-justice a internetových stránek orgánů členských států.

Článek 22

Informace o ústředních orgánech a kontaktní údaje

1.   Členské státy do 16. srpna 2018 sdělí prostřednictvím systému IMI:

a)

název jednoho nebo více ústředních orgánů určených podle čl. 15 odst. 1 a jejich kontaktní údaje a v příslušných případech název a kontaktní údaje orgánu určeného podle čl. 15 odst. 2;

b)

vzory nejběžněji používaných veřejných listin podle svého vnitrostátního práva, nebo tam, kde žádný vzor neexistuje, informace o zvláštních charakteristikách dotyčné veřejné listiny a

c)

anonymizované verze padělaných listin, které byly odhaleny.

2.   Členské státy sdělí prostřednictvím systému IMI veškeré následné změny informací uvedených v odstavci 1.

3.   Komise jakýmikoli vhodnými prostředky zveřejní

a)

informace uvedené v odst. 1 písm. a);

b)

jakékoli informace uvedené v odst. 1 písm. b), které jsou veřejně dostupné na základě práva členského státu, jehož orgány danou veřejnou listinu vydaly.

Článek 23

Výměna osvědčených postupů

1.   Zřizuje se výbor ad hoc sestávající ze zástupců Komise a členských států, kterému předsedá zástupce Komise.

2.   Výbor ad hoc uvedený v odstavci 1 přijme veškerá nezbytná opatření pro snazší uplatňování tohoto nařízení, zejména tím, že usnadní výměnu a pravidelnou aktualizaci osvědčených postupů týkajících se:

a)

uplatňování tohoto nařízení mezi členskými státy;

b)

předcházení podvodům s veřejnými listinami, ověřenými kopiemi a ověřenými překlady;

c)

používání elektronických verzí veřejných listin;

d)

používání vícejazyčných standardních formulářů;

e)

odhalených padělků listin.

Článek 24

Informace, které mají sdělovat členské státy

1.   Do 16. srpna 2018 sdělí členské státy Komisi

a)

jazyky, v nichž budou přijímat veřejné listiny, jež mají být předkládány jejich orgánům podle čl. 6 odst. 1 písm. a);

b)

orientační seznam veřejných listin, na něž se vztahuje toto nařízení;

c)

seznam veřejných listin, k nimž mohou být přiloženy vícejazyčné standardní formuláře jako vhodná pomůcka pro překlad;

d)

seznam osob oprávněných v souladu s vnitrostátními právními předpisy k vyhotovování ověřených překladů, pokud takový seznam existuje;

e)

orientační seznam druhů orgánů, které jsou podle vnitrostátního práva zmocněny k vyhotovování ověřených kopií;

f)

informace o způsobech, jimiž lze identifikovat ověřené překlady a ověřené kopie, a

g)

informace o zvláštních charakteristikách ověřených kopií.

2.   Do 16. února 2017 sdělí každý členský stát Komisi ve svém úředním jazyce nebo jazycích, jsou-li tento jazyk nebo jazyky zároveň úředním jazykem či jazyky orgánů Unie, názvy položek specifických pro danou zemi, které mají být uvedeny ve vícejazyčných standardních formulářích týkajících se narození, skutečnosti, že je osoba naživu, úmrtí, manželství (včetně způsobilosti k uzavření manželství a rodinného stavu) a případně registrovaného partnerství (včetně způsobilosti k uzavření registrovaného partnerství a statusu registrovaného partnerství), bydliště nebo místa pobytu a neexistence záznamu v rejstříku trestů.

3.   Do 16. února 2018 Komise zveřejní seznamy názvů položek specifických pro jednotlivé země obdržené v souladu s odstavcem 2 v Úředním věstníku Evropské unie a na portálu evropské e-justice ve všech úředních jazycích orgánů Unie.

4.   Členské státy informují Komisi o každé následné změně skutečností uvedených v odstavcích 1 a 2.

5.   Komise prostřednictvím portálu evropské e-justice zveřejní

a)

informace uvedené v odst. 1 písm. a) až f) a

b)

informace uvedené v odst. 1 písm. g), které jsou veřejně dostupné na základě práva členského státu, jehož orgány danou ověřenou kopii vyhotovily.

Článek 25

Změna názvů položek specifických pro jednotlivé země ve vícejazyčných standardních formulářích

1.   Každý členský stát oznámí Komisi jakékoli změny názvů položek specifických pro danou zemi podle čl. 24 odst. 2.

2.   Komise změny názvů položek specifických pro jednotlivé země uvedené v odstavci 1 zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.

3.   Komise změny názvů položek specifických pro jednotlivé země uvedené v odstavci 1 zveřejní prostřednictvím portálu evropské e-justice a odpovídajícím způsobem změní pro každý členský stát vzory vícejazyčných standardních formulářů.

Článek 26

Přezkum

1.   Komise do 16. února 2024 a dále nejpozději jednou za tři roky předloží Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o uplatňování tohoto nařízení, včetně hodnocení veškerých praktických zkušeností relevantních pro spolupráci ústředních orgánů. Uvedená zpráva musí rovněž obsahovat posouzení toho, zda je vhodné

a)

rozšířit oblast působnosti tohoto nařízení na veřejné listiny týkající se jiných záležitostí, než jsou ty, které jsou uvedeny v článku 2 a v odst. 2 písm. a) tohoto článku;

b)

v případě rozšíření oblasti působnosti uvedeného v písmenu a) tohoto odstavce stanovit vícejazyčné standardní formuláře k veřejným listinám týkajícím se záležitostí uvedených v písmenu a) tohoto odstavce, na něž se může oblast působnosti tohoto nařízení rozšířit, a

c)

používat elektronické systémy pro přímé předávání veřejných listin a výměnu informací mezi orgány členských států, aby se vyloučila jakákoli možnost podvodu v záležitostech, na něž se vztahuje toto nařízení.

2.   Komise do 16. února 2021 předloží Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru hodnotící zprávu o tom, zda je vhodné

a)

rozšířit oblast působnosti tohoto nařízení na

i)

veřejné listiny týkající se právního postavení a zastupování společnosti nebo jiného podniku,

ii)

diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci a

iii)

veřejné listiny osvědčující úředně uznané zdravotní postižení;

b)

stanovit vícejazyčné standardní formuláře k

i)

veřejným listinám uvedeným v čl. 2 odst. 1, pro něž toto nařízení nestanoví vícejazyčné standardní formuláře, a

ii)

veřejným listinám týkajícím se záležitostí uvedených v písmenu a) tohoto odstavce, na něž se může oblast působnosti tohoto nařízení rozšířit;

c)

používat elektronické systémy pro přímé předávání veřejných listin a výměnu informací mezi orgány členských států, aby se vyloučila jakákoli možnost podvodu v záležitostech, na něž se vztahuje toto nařízení.

3.   Ke zprávám uvedeným v odstavcích 1 a 2 se podle potřeby připojí návrhy na úpravu tohoto nařízení, zejména pokud jde o rozšíření oblasti jeho působnosti na veřejné listiny týkající se nových záležitostí, jak je uvedeno v odst. 1 písm. a) a v odst. 2 písm. a), stanovení nových vícejazyčných standardních formulářů, jak je uvedeno v odst. 1 písm. b) a v odst. 2 písm. b), a používání elektronických systémů pro přímé předávání veřejných listin a výměnu informací mezi orgány členských států, jak je uvedeno v odst. 1 písm. c) a v odst. 2 písm. c).

Článek 27

Vstup v platnost

1.   Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

2.   Toto nařízení se použije ode dne 16. února 2019, s výjimkou

a)

čl. 24 odst. 2, který se použije ode dne 16. února 2017, a

b)

článku 12 a čl. 24 odst. 3, které se použijí ode dne 16. února 2018;

c)

článku 22 a čl. 24 odst. 1, které se použijí ode dne .16. srpna 2018.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Ve Štrasburku dne 6. července 2016.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

I. KORČOK


(1)  Úř. věst. C 327, 12.11.2013, s. 52.

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 4. února 2014 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a postoj Rady v prvním čtení ze dne 10. března 2016 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku). Postoj Evropského parlamentu ze dne 10. května 2016.

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1024/2012 ze dne 25. října 2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu a o zrušení rozhodnutí Komise 2008/49/ES („nařízení o systému IMI“) (Úř. věst. L 316, 14.11.2012, s. 1).

(4)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31).

(5)  Nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71 ze dne 3. června 1971, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny (Úř. věst. L 124, 8.6.1971, s. 1).

(6)  Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2001 (Úř. věst. L 338, 23.12.2003, s. 1).

(7)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22).

(8)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36).

(9)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 284, 30.10.2009, s. 1).

(10)  Směrnice Rady 93/109/ES ze dne 6. prosince 1993, kterou se stanoví pravidla pro výkon práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu občanů Unie, kteří mají bydliště v některém členském státě a nejsou jeho státními příslušníky (Úř. věst. L 329, 30.12.1993, s. 34).

(11)  Směrnice Rady 94/80/ES ze dne 19. prosince 1994, kterou se stanoví pravidla pro výkon práva volit a práva být volen v obecních volbách pro občany Unie s bydlištěm v členském státě, jehož nejsou státními příslušníky (Úř. věst. L 368, 31.12.1994, s. 38).


PŘÍLOHA I

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

PŘÍLOHA II

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

PŘÍLOHA III

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

PŘÍLOHA IV

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

PŘÍLOHA V

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

PŘÍLOHA VI

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

PŘÍLOHA VII

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

PŘÍLOHA VIII

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

PŘÍLOHA IX

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

PŘÍLOHA X

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

PŘÍLOHA XI

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

Image

Text obrazu

© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2018
Zavřít
MENU