(EU) 2016/306Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/306 ze dne 3. března 2016, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) č. 1283/2014 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některých potrubních tvarovek ze železa nebo oceli pocházejících z Korejské republiky a Malajsie po prozatímním přezkumu podle čl. 11 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009

(1)

Platná antidumpingová opatření na dovoz některých potrubních tvarovek pocházejících mimo jiné z Korejské republiky byla uložena nařízením Rady (ES) č. 1514/2002 (2) (dále jen „původní šetření“ a „původní opatření“).

(2)

V říjnu 2008 byla tato opatření rozšířena nařízením Rady (ES) č. 1001/2008 (3) po přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

(3)

V prosinci 2014 byla tato opatření dále prodloužena po druhém přezkumu před pozbytím platnosti prováděcím nařízením Komise (EU) č. 1283/2014 (4) podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení (dále jen „platná opatření“).

(4)

Na základě rozpětí újmy stanovené v původním šetření činí antidumpingové clo platné v současnosti pro vývoz všech společností v Korejské republice 44 %.

(5)

V lednu 2015 obdržela Komise žádost o částečný prozatímní přezkum podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení. Žádost, kterou podal vyvážející výrobce, je omezena na zkoumání dumpingu, pokud jde o společnost TK Corporation, korejského vyvážejícího výrobce. Vyvážející výrobce ve své žádosti uvedl, že okolnosti, na jejichž základě byla opatření uložena, se změnily a že tyto změny jsou trvalé povahy. Vyvážející výrobce poskytl přímé důkazy o tom, že k vyrovnání účinků dumpingu působícího újmu není nutno nadále zachovávat opatření v jeho současné výši.

(6)

Poté, co informovala členské státy, Komise zjistila, že existují dostatečné důkazy pro zahájení částečného prozatímního přezkumu omezeného na zkoumání dumpingu, pokud jde o vyvážejícího výrobce, a prostřednictvím oznámení zveřejněného dne 18. února 2015 v Úředním věstníku Evropské unie  (5) (dále jen „oznámení o zahájení přezkumu“) oznámila zahájení částečného prozatímního přezkumu v souladu s čl. 11 odst. 3 základního nařízení omezeného na zkoumání dumpingu ve vztahu k vyvážejícímu výrobci.

(7)

Komise o zahájení šetření v rámci částečného prozatímního přezkumu oficiálně informovala vyvážejícího výrobce, orgány země vývozu a výrobní odvětví v Unii. Zúčastněné strany dostaly možnost písemně se k věci vyjádřit a účastnit se slyšení.

(8)

S cílem získat informace nezbytné pro šetření zaslala Komise vyvážejícímu výrobci dotazník a ve lhůtě stanovené k tomuto účelu obdržela odpověď.

(9)

Komise si vyžádala a ověřila veškeré informace, jež považovala za nezbytné pro stanovení dumpingu. V provozovnách vyvážejícího výrobce byla vykonána inspekce na místě.

(10)

Šetření úrovně dumpingu se týkalo období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2014 (dále jen „období přezkumného šetření“).

(11)

Kromě těchto údajů poskytl vyvážející výrobce rovněž údaje o nákladech a prodeji za rok 2013 a navrhl prodloužit období přezkumného šetření přidáním roku 2013 za účelem zvýšení reprezentativnosti jeho objemů prodeje do Unie. Komise však zjistila, že přidání prodeje výrobního odvětví Unie za rok 2013 by nezvýšilo reprezentativnost z hlediska objemu (ve srovnání s celkovým objemem prodeje nebo výroby) nebo typů prodeje (viz 29. bod odůvodnění níže). Komise proto nemá dostatečný důvod odchýlit se od obvyklých 12 měsíců jako období přezkumného šetření pro reprezentativní zjištění ohledně dumpingu.

(12)

Po poskytnutí konečných informací zopakoval vyvážející výrobce své tvrzení, že rok 2013 by měl být přidán do období přezkumného šetření za účelem zvýšení jeho reprezentativnosti. Tvrdil, že srovnání s takovými faktory, jako je např. celkový objem výroby, nejsou relevantní a že po přidání roku 2013 se období přezkumného šetření stává reprezentativnější, pokud jde o další typy výrobku, objem prodeje a obrat.

(13)

Základní nařízení výslovně nestanoví, jak by se měla měřit reprezentativnost období přezkumného šetření. V tomto případě byly objemy údajně prodané vyvážejícím výrobcem na trhu Unie v roce 2013 nižší než polovina objemu údajně prodaného na trhu Unie během období přezkumného šetření, zatímco celkový objem prodeje a výroby byly za oba roky přibližně stejné. Je tedy v tomto případě zřejmé, že v relativních číslech by přidání roku 2013 snížilo reprezentativnost prodeje vyvážejícího výrobce, zatímco v absolutním vyjádření by se jednalo pouze o malé zlepšení.

(14)

Komise proto potvrzuje, že není žádný přesvědčivý důvod pro prodloužení období přezkumného šetření na dobu delší jednoho roku, kterou Komise obvykle používá.

(15)

Přezkoumávaným výrobkem jsou potrubní tvarovky (jiné nežli lité tvarovky, příruby a tvarovky se závitem) ze železa nebo oceli (nikoliv však nerezavějící oceli) o maximálním vnějším průměru nepřesahujícím 609,6 mm, používané ke svařování natupo a jiným účelům, pocházející z Korejské republiky, které v současnosti spadají do kódů KN ex 7307 93 11, ex 7307 93 19 a ex 7307 99 80 (dále jen „dotčený výrobek“).

(16)

Přezkumné šetření potvrdilo, že dotčený výrobek vyráběný vyvážejícím výrobcem, prodávaný na domácím trhu a vyvážený do Unie nebo na jiné vývozní trhy má stejné základní fyzikální, technické a chemické vlastnosti a stejné základní použití jako výrobky prodávané v Unii výrobním odvětvím Unie.

(17)

Komise proto rozhodla, že tyto výrobky jsou obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(18)

Komise nejprve v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda je celkový objem domácího prodeje vyvážejícího výrobce reprezentativní. Domácí prodej je reprezentativní tehdy, když celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu připadající na vyvážejícího výrobce představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje dotčeného výrobku vyváženého během období šetření do Unie. Podle tohoto kritéria byl celkový objem prodeje obdobného výrobku vyvážejícím výrobcem na domácím trhu reprezentativní.

(19)

Komise následně určila typy výrobků prodávané na domácím trhu, které byly shodné nebo srovnatelné s typy výrobků prodávanými na vývoz do Unie.

(20)

Poté Komise u každého typu výrobku prodávaného vyvážejícím výrobcem na domácím trhu, který je shodný nebo srovnatelný s typem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, prověřovala, zda je objem jeho prodeje reprezentativní v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení. Domácí prodej určitého typu výrobku je reprezentativní tehdy, když celkový objem prodeje daného typu výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu během období šetření představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje shodného nebo srovnatelného typu výrobku vyváženého do Unie. Komise stanovila, že u většiny typů výrobku byl reprezentativní.

(21)

Dále Komise stanovila podíl ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu u každého typu výrobku během období šetření, aby mohla rozhodnout, zda pro účely výpočtu běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení použije skutečný domácí prodej.

(22)

Běžná hodnota je založena na skutečné ceně jednotlivých typů výrobku na domácím trhu bez ohledu na to, zda jejich prodej je, či není ziskový, pokud:

(23)

V takovém případě odpovídá běžná hodnota váženému průměru cen veškerého domácího prodeje tohoto typu výrobku během období přezkumného šetření.

(24)

Běžná hodnota je skutečná domácí cena jednotlivých typů výrobku pouze v případě ziskového prodeje daných typů výrobku na domácím trhu během období přezkumného šetření, pokud:

(25)

Z analýzy domácího prodeje vyplynulo, že valná část domácího prodeje byla zisková a že vážená průměrná prodejní cena byla vyšší než výrobní náklady. Proto byla běžná hodnota vypočtena jako vážená průměrná cena pouze u ziskových prodejních transakcí.

(26)

Jestliže byl prodej určitého typu obdobného výrobku v běžném obchodním styku nulový nebo nedostatečný, anebo v případech, kdy nebyl určitý typ výrobku na domácím trhu prodán v reprezentativním množství, vypočetla Komise běžnou hodnotu v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení.

(27)

Běžná hodnota byla vypočítána tak, že k průměrným výrobním nákladům obdobného výrobku, jež vznikly vyvážejícímu výrobci během období přezkumného šetření, byly připočteny tyto položky:

(28)

V případě typů výrobku, které se na domácím trhu neprodávají v reprezentativním množství, byly připočítány průměrné prodejní, režijní a správní náklady a zisk z běžných obchodních transakcí s těmito typy na domácím trhu. Co se týče typů výrobku, které se na domácím trhu neprodávají vůbec, byly připočteny průměrné prodejní, režijní a správní náklady a zisk z běžných obchodních transakcí na domácím trhu.

(29)

V období přezkumného šetření prodával vyvážející výrobce do Unie pouze zanedbatelné množství dotčeného výrobku představující 0,1 % až 0,3 % jeho objemu výroby (rozpětí se uvádí z důvodu důvěrnosti údajů). U mnoha transakcí navíc vyvážející výrobce nebyl schopen přesvědčivě doložit, že antidumpingové clo bylo skutečně zaplaceno, což vyvolává pochybnosti o tom, zda toto zboží bylo propuštěno do volného oběhu na celní území Unie. Navíc se ve všech případech jednalo o prodej třem odběratelům pro konkrétní projekty s vlastní specifikací tvarovek. Kromě toho se uvedené prodejní transakce uskutečnily „v balíku“ s dalšími tvarovkami a výrobky, které nejsou dotčeným výrobkem. Za těchto okolností bylo riziko křížové kompenzace považováno za podstatné. Z výše uvedených důvodů nebylo možné provést smysluplnou analýzu dumpingu na základě prodeje dotčeného výrobku v Unii vyvážejícím výrobcem v průběhu období přezkumného šetření.

(30)

Vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici dostatečné objemy vývozu do Unie, byly pro určení vývozní ceny použity údaje o vývozu do jiných třetích zemí. Bylo zjištěno, že vyvážející výrobce má čtyři hlavní vývozní trhy, na něž v období přezkumného šetření připadlo více než 50 % jeho prodeje na vývoz do třetích zemí. Zbývající část tvořilo 39 dalších vývozních destinací, z nichž na každou připadalo 0,1 % až 5 % prodeje na vývoz realizovaného vyvážejícím výrobcem. Vývozní ceny do těchto zemí se značně lišily vzhledem k nesourodé povaze jednotlivých trhů. Řada těchto různorodých faktorů (jako jsou podmínky hospodářské soutěže na jednotlivých trzích) není známa. Proto bylo dále zkoumáno, zda by se jako náhražka trhu Unie nedala použít některá z důležitých vývozních destinací vyvážejícího výrobce.

(31)

Největším vývozním trhem jsou pro vyvážejícího výrobce Spojené arabské emiráty (dále jen „SAE“), kde vyvážející výrobce v období přezkumného šetření prodával 15 %–18 % svého vývozu z hlediska hmotnosti a 15 %–18 % z hlediska hodnoty. V SAE se nicméně nevyskytují domácí výrobci dotčeného výrobku. Ve srovnání s trhem Unie se tedy tento trh považuje za poněkud odlišný z hlediska ekonomické struktury.

(32)

Stejně jako v případě přezkumu před pozbytím platnosti s výsledným nařízením (EU) č. 1283/2014 se považovalo za vhodné analyzovat prodej vyvážejícího výrobce do Spojených států amerických (dále jen „USA“), což byla pro vyvážejícího výrobce druhá největší vývozní destinace v období přezkumného šetření. Šetření potvrdilo, že trh USA se svou velikostí podobá trhu Unie, působí na něm mnoho domácích výrobců, ale také má na něm velký podíl dovoz. Bylo rovněž potvrzeno, že na trhu USA platily během období přezkumného šetření nízké dovozní celní sazby a že na dovoz z Koreje neplatilo žádné antidumpingové clo, což z USA činilo velmi konkurenční tržní prostředí. Kromě toho jsou USA skutečně hlavní destinací vývozu z Koreje obecně i pokud jde o dotčeného vyvážejícího výrobce, a během období přezkumného šetření představovaly 7 % až 12 % jeho objemu výroby a 11 % až 14 % jeho prodeje na vývoz.

(33)

Vzhledem k nedostatečnému objemu vývozu do Unie bylo proto na základě charakteristik a specifik tohoto případu usouzeno, že v tomto konkrétním šetření budou USA představovat přiměřenou základnu pro stanovení vývozní ceny. Pro stanovení vývozní ceny byla tedy použita ověřená vývozní cena vyvážejícího výrobce do USA v případě potřeby upravená na úroveň ceny ze závodu a se zohledněním mimo jiné nákladů na dopravu, cla a daně.

(34)

Po poskytnutí konečných informací vyvážející výrobce popřel, že by se jeho prodejní operace nedaly použít pro stanovení reprezentativní vývozní ceny, a to jak na základě právních, tak věcných důvodů.

(35)

Vyvážející výrobce zaprvé tvrdil, že Komise může považovat vývozní cenu za nespolehlivou pouze tehdy, pokud je v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení zjištěno obchodní spojení nebo dohoda o vyrovnání mezi vyvážejícím výrobcem a dovozcem nebo třetí stranou. Ve všech ostatních případech by Komise musela při výpočtu dumpingu vycházet z vývozní ceny (do Unie), a pakliže by tak neučinila, znamenalo by to porušení podle čl. 2 odst. 3 Antidumpingové dohody WTO.

(36)

V tomto ohledu Komise nesouhlasí se zúženým výkladem čl. 2 odst. 9 základního nařízení, který nemá oporu ani v judikatuře. Ustanovení čl. 2 odst. 9 základního nařízení ostatně nepředepisuje, aby se vyšetřující orgán spoléhal na reprezentativní objemy vývozu, jejichž cenová úroveň nemohla být v žádném případě považována za relevantní vzhledem k okolnostem, jež byly vysvětleny v 29. bodě odůvodnění a kterými se dále podrobně zabývá tento oddíl. Proto by tvrzení vyvážejícího výrobce měla být zamítnuta.

(37)

Zadruhé vyvážející výrobce tvrdil z věcného hlediska, že jeho prodej v Unii nebyl zanedbatelný, přičemž poukazoval na celou řadu transakcí, typů výrobku a členských států, které se podílely na jeho údajném prodeji do Unie v letech 2013 a 2014. V období přezkumného šetření však vyvážející výrobce vystavil pouze 14 faktur za prodej do Unie. Velmi nízké množství tohoto údajného prodeje v Unii, jak je uvedeno v 29. bodě odůvodnění, vyvážející výrobce nenapadl.

(38)

Zatřetí vyvážející výrobce tvrdil z věcného hlediska, že jeho prodej na vývoz do Unie byl sice určen pro konkrétní projekty s vlastní specifikací, ale tato skutečnost není relevantní, a je nesporným důkazem toho, že nedocházelo ke křížové kompenzaci. V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že v informacích pro zúčastněné strany bylo uvedeno, že povaha prodeje na trhu Unie znamená, že existuje riziko křížové kompenzace jinými výrobky, ačkoli se připouští, že nebyly zjištěny důkazy, které by prokazovaly či vyvracely, že v průběhu období přezkumného šetření skutečně došlo ke křížové kompenzaci. Majíc na paměti, že otázka křížové kompenzace byla v poskytnutých informacích nastolena jen jako pouhé riziko, byl to pouze jeden z faktorů, které Komise vzala v úvahu při stanovení reprezentativnosti prodeje Unie (viz 29. bod odůvodnění).

(39)

Začtvrté vyvážející výrobce uvedl z věcného hlediska, že Komise obdržela důkazy o tom, že všechno zboží bylo propuštěno do volného oběhu na trhu Unie a antidumpingové clo bylo zaplaceno nebo bylo splatné.

(40)

Po zveřejnění informací vyvážející výrobce odpověděl na žádost Komise, aby objasnil svůj postoj k této záležitosti s ohledem na zdrojové dokumenty, které má Komise k dispozici. Předložené dokumenty potvrdily, že v případě transakcí, které se týkaly přibližně poloviny objemu prodeje do Unie, existují nevysvětlené nesrovnalosti týkající se placení cel. Zejména u transakcí, k nimž nebyl předložen žádný důkaz o úhradě antidumpingového cla ve výši 44 %, jsou prodejní ceny Unie zjevně nespolehlivé, jelikož tyto prodejní transakce byly se vší pravděpodobností realizovány za chybného předpokladu, že antidumpingové clo se neplatí.

(41)

Zapáté společnost TK Corporation tvrdila, že prozatímní přezkum byl zahájen na základě přímých důkazů o prodeji na vývoz do Unie, z nichž vyplývalo nižší dumpingové rozpětí, a v tom případě musí být možné (v rámci konečného stanovení dumpingu) vypočítat dumpingové rozpětí na základě prodeje Unie. Toto tvrzení bylo odmítnuto. Zaprvé důkazy potřebné pro zahájení prozatímního přezkumu se svou povahou podstatně liší od důkazů, o které vyšetřující orgán opřel svoje konečné závěry. Zadruhé bylo při šetření zjištěno, že tento prodej se nemohl platně použít pro všechny důvody, o nichž se pojednává v tomto oddíle. Rovněž je třeba poznamenat, že pouhá možnost vypočítat dumpingové rozpětí neznamená, že toto dumpingové rozpětí je v souladu s příslušnými ustanoveními základního nařízení.

(42)

Proto, vzhledem k tomu, že k prodeji v Unii došlo v tak nízkém absolutním množství a za srovnatelných podmínek, a že kromě toho existují oprávněné důvody k pochybnostem o spolehlivosti významného podílu těchto prodejních transakcí, jež nesouvisejí s objemem, se zamítá tvrzení, že Komise chybně nezohlednila prodej na vývoz do Unie pro účely stanovení vývozní ceny.

(43)

A konečně analýza a závěry v 32. a 33. bodě odůvodnění, které vyvážející výrobce nenapadl, jasně ukazují, že při výpočtu vývozní ceny bylo postupováno s řádnou péčí a že USA lze brát za vhodný základ pro stanovení vývozní ceny v případě, že nejsou k dispozici spolehlivé ceny v Unii.

(44)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu vyvážejícího výrobce na základě ceny ze závodu.

(45)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, Komise v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení upravila běžnou hodnotu nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na ceny a srovnatelnost cen. Byly provedeny úpravy o náklady na vnitrozemskou a námořní přepravu, pojištění, manipulaci, nakládku a vedlejší náklady.

(46)

Podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení v případě vyvážejícího výrobce Komise srovnávala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku.

(47)

Na tomto základě činí vážený průměr dumpingového rozpětí, vyjádřený jako procentní podíl z ceny CIF na hranici Unie před proclením, 32,4 %.

(48)

Podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení Komise také zkoumala, zda lze změnu okolností přiměřeně považovat za změnu trvalé povahy.

(49)

V tomto ohledu šetření ukázalo, že TK Corporation skutečně prodělala strukturální změny, které vedly ke snížení nákladů a zvýšení efektivity. Společnost se zejména rozšířila o druhý závod v roce 2010 a o třetí v roce 2012. V důsledku výrazného zvýšení kapacity lze efektivněji přeorganizovat výrobní linky a prostory pro sklady, a tím podstatně snížit náklady. Toto snížení nákladů má přímý vliv na dumpingové rozpětí. Zde popsané okolnosti se pravděpodobně v dohledné době nezmění způsobem, který by měl vliv na tato zjištění.

(50)

Tuto změnu okolností lze tedy považovat za trvalou a uplatňování opatření v jeho současné výši již nemá opodstatnění.

(51)

Výbor na obranu výrobního odvětví Evropské unie vyrábějícího ocelové tvarovky pro svařování natupo poznamenal, že navzdory strukturálním změnám, kterými společnost TK Corporation údajně snížila náklady a zvýšila efektivitu, její ziskovost (za celou společnost) se v období 2012–2014 nezlepšila. Výbor na obranu výrobního odvětví Evropské unie vyrábějícího ocelové tvarovky pro svařování natupo proto vyjádřil pochybnosti ohledně trvalé povahy změněných okolností a jejich dopadu na dumpingové rozpětí.

(52)

Komise tento argument zanalyzovala. Zaprvé je třeba poznamenat, že trvalá povaha změny okolností je posuzována s ohledem na původní šetření v roce 2002. Zadruhé ziskovost společnosti a její trend se určují pomocí mnoha faktorů, a efektivita je pouze jedním z nich. Zatřetí snížení nákladů, jak je uvedeno v 49. bodě odůvodnění, se týká pouze nákladů, které lze dát do souvislosti se strukturálními změnami uvedenými v tomtéž bodě odůvodnění. Například vývoj průměrných nákladů na suroviny, nákladů práce a nákladů na energie nelze přímo spojovat s vyšší efektivitou, které bylo dosaženo otevřením dvou nových závodů. A nakonec Výbor na obranu výrobního odvětví Evropské unie vyrábějícího ocelové tvarovky pro svařování natupo zdůvodnil své tvrzení odkazem na čísla o celkové ziskovosti TK Corporation, nikoli na údaje, které by se týkaly konkrétně dotčeného výrobku. Komise proto toto tvrzení odmítla.

(53)

Zúčastněné strany byly informovány o základních skutečnostech a úvahách, na jejichž základě se zamýšlí navrhnout změnu celní sazby uplatňované na vyvážejícího výrobce, a bylo jim umožněno vyjádřit své připomínky.

(54)

V návaznosti na přezkumné šetření činí navržené revidované dumpingové rozpětí a sazba antidumpingového cla, které by byly použitelné pro dovoz dotčeného výrobku vyráběného společností TK Corporation, 32,4 %,

(55)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 nařízení (ES) č. 1225/2009,