(EU) 2016/2284Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284 ze dne 14. prosince 2016 o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší, o změně směrnice 2003/35/ES a o zrušení směrnice 2001/81/ES (Text s významem pro EHP )

(1)

Za posledních 20 let se podařilo v Unii dosáhnout v oblasti antropogenních emisí do ovzduší a kvality ovzduší značného pokroku, zejména prostřednictvím politiky Unie v této oblasti včetně sdělení Komise ze dne 21. září 2005 nazvaného „Tematická strategie o znečišťování ovzduší“ (dále jen „tematická strategie“). Pro tento pokrok měla zásadní význam směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/81/ES (4), která pro období od roku 2010 stanovila členským státům stropy celkových ročních emisí oxidu siřičitého (SO2), oxidů dusíku (NOx), nemethanových těkavých organických sloučenin (NMVOC) a amoniaku (NH3). Mezi lety 1990 a 2010 díky tomu došlo v Unii ke snížení emisí oxidu siřičitého o 82 %, emisí oxidů dusíku o 47 %, emisí nemethanových těkavých organických sloučenin o 56 % a emisí amoniaku o 28 %. Sdělení Komise ze dne 18. prosince 2013 nazvané „Čisté ovzduší pro Evropu“ (dále jen „revidovaná tematická strategie“) nicméně uvádí, že stále přetrvávají významné negativní dopady na lidské zdraví a životní prostředí a rizika pro ně.

(2)

7. akční program pro životní prostředí (5) potvrzuje dlouhodobý cíl politiky Unie v oblasti ovzduší dosáhnout takových úrovní kvality ovzduší, které nemají významné negativní dopady na lidské zdraví a životní prostředí ani nepředstavují riziko pro lidské zdraví a životní prostředí, a vyzývá za tímto účelem k dosažení plného souladu se stávajícími právními předpisy Unie v oblasti kvality ovzduší, k vymezení strategických cílů a akcí na období po roce 2020, ke zvýšenému úsilí v oblastech, kde jsou obyvatelstvo a ekosystémy vystaveny vysokým úrovním látek znečišťujících ovzduší, a k posílení součinnosti mezi právními předpisy v oblasti kvality ovzduší a politickými cíli, jež si Unie stanovila zejména v oblasti změny klimatu a biologické rozmanitosti.

(3)

Revidovaná tematická strategie stanoví nové strategické cíle na období do roku 2030 se záměrem více se přiblížit k dlouhodobému cíli Unie v oblasti kvality ovzduší.

(4)

V členských státech a v Unii probíhá proces ratifikace Minamatské úmluvy o rtuti z roku 2013, která byla uzavřena v rámci Programu OSN pro životní prostředí a která si klade za cíl chránit lidské zdraví a životního prostředí prostřednictvím snížení emisí rtuti ze stávajících a nových zdrojů, a to s výhledem na vstup této úmluvy v platnost v roce 2017. Komise by měla vykazované emise této znečišťující látky průběžně přezkoumávat.

(5)

Členské státy a Unie jsou smluvními stranami Úmluvy Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států z roku 1979 a dále několika jejích protokolů, včetně Protokolu o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu z roku 1999, který byl revidován v roce 2012 (dále jen „revidovaný Göteborský protokol“).

(6)

Revidovaný Göteborský protokol stanoví pro období od roku 2020 pro všechny smluvní strany nové závazky ke snížení emisí oxidu siřičitého, oxidů dusíku, nemethanových těkavých organických sloučenin, amoniaku a jemných částic, přičemž se za výchozí považuje rok 2005, dále přitom podporuje snižování emisí černého uhlíku a vyzývá ke shromažďování a uchovávání informací o nepříznivých účincích koncentrací a depozic látek znečišťujících ovzduší na lidské zdraví a životní prostředí a k účasti na programech zaměřených na účinky v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států.

(7)

Systém národních emisních stropů zavedený směrnicí 2001/81/ES by tedy měl být revidován a uveden do souladu s mezinárodními závazky Unie a jednotlivých členských států. Za tímto účelem jsou národní závazky ke snížení emisí pro kterýkoli rok v období let 2020 až 2029 v této směrnici totožné se závazky stanovenými v revidovaném Göteborském protokolu.

(8)

Členské státy by měly tuto směrnici provést tak, aby účinně přispěla k dosažení dlouhodobého cíle Unie v oblasti kvality ovzduší, jenž je také podložen pokyny Světové zdravotnické organizace, a cílů Unie v oblasti biologické rozmanitosti a ochrany ekosystému, a snížit na jejím základě úrovně znečištění ovzduší a depozice způsobující acidifikaci, eutrofizaci a tvorbu přízemního ozonu pod kritické zátěže a úrovně, které stanoví Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států.

(9)

Tato směrnice by měla kromě celosvětového zlepšení kvality ovzduší a zlepšení součinnosti s politikami Unie v oblasti klimatu a energetiky rovněž nákladově efektivním způsobem přispívat k dosažení cílů v oblasti kvality ovzduší stanovených v právních předpisech Unie a ke zmírnění dopadů změny klimatu a zabránit přitom zdvojování stávajících právních předpisů Unie.

(10)

Tato směrnice rovněž přispívá ke snižování nákladů na zdravotní péči souvisejících se znečištěním ovzduší v Unii prostřednictvím zvýšení kvality života občanů Unie a podporuje přechod na zelenou ekonomiku.

(11)

Tato směrnice by měla přispívat k postupnému snižování znečištění ovzduší, přičemž by se mělo vycházet ze snížení dosažených prostřednictvím právních předpisů Unie v oblasti omezování znečištění ovzduší u zdroje, které se zabývají emisemi ze specifických zdrojů.

(12)

Právní předpisy Unie v oblasti omezování znečištění ovzduší u zdroje by měly účinným způsobem vést k předpokládanému snížení emisí. Identifikace neúčinných právních předpisů Unie v oblasti omezování znečištění ovzduší u zdroje a včasná hledání řešení jsou zásadní k tomu, aby bylo dosaženo širších cílů v oblasti kvality ovzduší, jak ukazuje nesoulad mezi reálnými světovými emisemi a zkušebními emisemi oxidů dusíku z naftových vozidel EURO 6.

(13)

Členské státy by závazky ke snížení emisí stanovené v této směrnici měly dodržovat od roku 2020 do roku 2029 a od roku 2030. V zájmu zajištění prokazatelného pokroku při plnění závazků stanovených pro rok 2030 by členské státy měly určit orientační úrovně emisí v roce 2025, jejichž dosažení by bylo technicky proveditelné a nebylo by spojeno s neúměrnými náklady, a měly by usilovat o dosažení těchto úrovní. Pokud emise do roku 2025 nemohou být sníženy podle stanovené trajektorie, měly by členské státy uvést důvody pro tuto odchylku, jakož i opatření, která by členské státy na trajektorii vrátila ve svých následných zprávách vypracovaných podle této směrnice.

(14)

Národní závazky ke snížení emisí stanovené v této směrnici pro období od roku 2030 vycházejí z odhadovaného potenciálu každého členského státu pro snížení, který je uveden ve zprávě o tematické strategii č. 16 z ledna roku 2015 (dále jen „zpráva č. 16“), z technického posouzení rozdílů mezi národními odhady a odhady uvedenými ve zprávě č. 16 a z politického cíle zachovat celkové snížení dopadů na zdraví, jehož má být dosaženo do roku 2030 (ve srovnání s rokem 2005), co nejblíže politickému cíli návrhu Komise pro tuto směrnici. Pro zvýšení transparentnosti by Komise měla zveřejnit základní předpoklady použité ve zprávě č. 16.

(15)

Dodržování národních závazků ke snížení emisí by mělo být posuzováno s ohledem na konkrétní metodický stav v době, kdy byl daný závazek stanoven.

(16)

Požadavky na podávání zpráv a závazky ke snížení emisí by měly vycházet z vnitrostátní spotřeby energie a prodaných paliv. Některé členské státy nicméně mohou v souladu s Úmluvou o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států použít jako základ pro dodržování celkové národní emise vypočítané na základě spotřebovaných paliv v odvětví silniční dopravy. Tato možnost by měla být zachována v této směrnici v zájmu zajištění soudržnosti mezinárodního a unijního práva.

(17)

Za účelem vyřešení některých nejistot spojených se stanovováním národních závazků ke snížení emisí obsahuje revidovaný Göteborský protokol možnosti flexibility, které by měly být začleněny do této směrnice. Revidovaný Göteborský protokol zejména zavádí mechanismus pro úpravu národních emisních inventur a pro zprůměrování ročních národních emisí za dobu nejvýše tří let při splnění určitých podmínek. Tato směrnice by kromě toho měla stanovit možnosti flexibility v případech, kdy ukládá závazek ke snížení emisí, který překračuje nákladově efektivní snížení emisí stanovené ve zprávě č. 16, a dále také v situacích, kdy je třeba pomoci členským státům v případě náhlých a mimořádných událostí spojených s výrobou nebo dodávkami energie, pokud jsou splněny zvláštní podmínky. Na využívání těchto možností flexibility by měla dohlížet Komise, přičemž by měla zohlednit pokyny vypracované v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států. Pro účely posuzování žádostí o úpravy emisních inventur by se za datum stanovení závazků ke snížení emisí pro období 2020 až 2029 měl považovat 4. květen 2012, tj. datum revize Göteborského protokolu.

(18)

Každý členský stát by měl vypracovat a provádět svůj národní program omezování znečištění ovzduší s cílem splnit své závazky ke snížení emisí a účinně přispívat k dosažení cílů v oblasti kvality ovzduší. Členské státy by za tímto účelem měly zohlednit potřebu snížit emise, zejména oxidů dusíku a jemných částic, v zónách a aglomeracích s nadměrnými koncentracemi látek znečišťujících ovzduší nebo v těch zónách a aglomeracích, které významně přispívají ke znečištění ovzduší v jiných zónách a aglomeracích, a to i v sousedních zemích. Národní programy omezování znečištění ovzduší by v této souvislosti měly přispívat k úspěšnému provádění plánů kvality ovzduší stanovených v článku 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES (6).

(19)

Za účelem snížení emisí z antropogenních zdrojů by se v rámci národních programů omezování znečištění ovzduší měla zvážit opatření, která lze uplatnit ve všech příslušných oblastech, včetně zemědělství, energetiky, průmyslu, silniční dopravy, vnitrozemské vodní dopravy, vytápění domácností a používání nesilničních pojízdných strojů a rozpouštědel. Členské státy by nicméně měly být oprávněny rozhodovat o opatřeních přijímaných za účelem splnění závazků ke snížení emisí stanovených v této směrnici.

(20)

Při vypracovávání národních programů omezování znečištění ovzduší by členské státy měly zohlednit osvědčené postupy mimo jiné při řešení problematiky nejškodlivějších znečišťujících látek spadajících do oblasti působnosti této směrnice, a to s ohledem na citlivé skupiny obyvatelstva.

(21)

Zemědělství má výrazný podíl na emisích amoniaku a jemných částic do ovzduší. V zájmu snížení těchto emisí by národní programy omezování znečištění ovzduší měly zahrnovat opatření, která lze uplatnit v odvětví zemědělství. Tato opatření by měla být nákladově efektivní, vycházet z konkrétních informací a údajů a zohledňovat vědecký pokrok a předchozí opatření přijatá členskými státy. Společná zemědělská politika dává členským státům možnost přispět pomocí specifických opatření ke kvalitě ovzduší. Budoucí hodnocení umožní lépe pochopit účinky těchto opatření.

(22)

Zlepšení kvality ovzduší by mělo být dosaženo prostřednictvím přiměřených opatření. Při přijímání opatření, která mají být zahrnuta do národních programů omezování znečištění ovzduší, jež lze uplatnit v odvětví zemědělství, by členské státy měly zajistit plné zohlednění jejich dopadů na malé zemědělské podniky s cílem omezit v maximální možné míře veškeré dodatečné náklady.

(23)

Pokud jsou některá opatření přijatá v rámci národních programů omezování znečištění ovzduší za účelem předcházení emisím v odvětví zemědělství způsobilá pro finanční podporu, zejména opatření zemědělských podniků, která vyžadují výrazné změny postupů nebo značné investice, měla by Komise usnadnit přístup k takové finanční podpoře a k dalším dostupným finančním prostředkům Unie.

(24)

Za účelem snížení emisí by členské státy měly zvážit podporu přesunu investic směrem k čistým a účinným technologiím. Ke zlepšení udržitelnosti a k řešení problémů u zdroje mohou napomoci inovace, a to zlepšením reakcí jednotlivých odvětví na výzvy v oblasti kvality ovzduší.

(25)

Národní program omezování znečištění ovzduší včetně analýzy, na jejímž základě proběhne vymezení příslušných politik a opatření, by se měl pravidelně aktualizovat.

(26)

V zájmu vytváření programů omezování znečištění ovzduší a jejich případných významných aktualizací, které vycházejí z dostatečného množství spolehlivých informací, by měly členské státy tyto programy a změny v situaci, kdy jsou ještě všechny možnosti týkající se politik a opatření otevřené, podrobit veřejným konzultacím a konzultacím s příslušnými orgány na všech úrovních. Členské státy by se měly zapojit do přeshraničních konzultací, pokud by provádění jejich programů mohlo mít vliv na kvalitu ovzduší v jiném členském státě nebo třetí zemi, a to v souladu s požadavky stanovenými v unijním a mezinárodním právu, mimo jiné v Úmluvě OSN o posuzování vlivů na životní prostředí překračujících hranice států (dále jen „úmluva z Espoo“) z roku 1991 a jejím Protokolu o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí z roku 2003.

(27)

Cílem této směrnice je mimo jiné chránit lidské zdraví. Jak Soudní dvůr opakovaně připomněl, bylo by neslučitelné se závaznou povahou, kterou čl. 288 třetí pododstavec Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) přiznává směrnici, kdyby byla v zásadě vyloučena možnost dotčených osob dovolávat se povinnosti, kterou ukládá. Tato úvaha platí obzvláště pro směrnici, jejímž cílem je regulovat a snižovat znečištění ovzduší, a která tak usiluje o ochranu lidského zdraví.

(28)

Členské státy by měly u všech znečišťujících látek, kterými se zabývá tato směrnice, zpracovat a předkládat národní emisní inventury a prognózy, jakož i podávat informativní zprávy o inventurách, což by mělo následně Unii umožnit, aby splnila své povinnosti týkající se podávání zpráv v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států a jejích protokolů.

(29)

V zájmu zachování celkové konzistence v rámci Unie jako celku by měly členské státy zajistit, aby podávání zpráv Komisi o jejich národních emisních inventurách a prognózách, jakož i informativních zpráv o inventurách, bylo plně v souladu s podáváním zpráv v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států.

(30)

Za účelem posouzení účinnosti národních závazků ke snížení emisí stanovených touto směrnicí by měly členské státy rovněž monitorovat dopady znečištění ovzduší na suchozemské i vodní ekosystémy a podávat o těchto dopadech zprávy. Pro zajištění nákladově efektivního přístupu by členské státy měly mít možnost používat nepovinné ukazatele pro monitorování uvedené v této směrnici a měly by zajistit koordinaci s jinými monitorovacími programy zavedenými podle souvisejících směrnic a případně podle Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států.

(31)

V zájmu výměny zkušeností a osvědčených postupů, zejména poskytování podkladů pro pokyny a usnadňování koordinovaného provádění právních předpisů Unie a politik souvisejících se zlepšováním kvality ovzduší, by mělo být zřízeno Evropské fórum pro čisté ovzduší, v němž se budou scházet všechny zúčastněné strany, včetně příslušných orgánů členských států na všech příslušných úrovních.

(32)

Členské státy by měly v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES (7) zajistit aktivní a systematické šíření informací elektronickými prostředky.

(33)

Je nezbytné změnit směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES (8) tak, aby byl zajištěn soulad uvedené směrnice s Aarhuskou úmluvou o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí z roku 1998 (dále jen „Aarhuská úmluva“).

(34)

Za účelem zohlednění technického a mezinárodního vývoje by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změny přílohy I a části 2 přílohy III a přílohy IV s cílem přizpůsobit je vývoji v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států a pokud jde o změny přílohy V s cílem přizpůsobit ji technickému a vědeckému pokroku a vývoji v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (9). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(35)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provádění flexibilit a národních programů omezování znečištění ovzduší podle této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (10).

(36)

Členské státy by měly stanovit sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a zajistit jejich uplatňování. Tyto sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(37)

S ohledem na povahu a rozsah úprav, které je třeba ve směrnici 2001/81/ES provést, by měla být tato směrnice nahrazena, aby se zvýšila právní jistota, srozumitelnost, transparentnost a zjednodušily právní předpisy. K zajištění kontinuity v oblasti zlepšování kvality ovzduší by měly členské státy plnit národní emisní stropy stanovené ve směrnici 2001/81/ES, dokud v roce 2020 nevstoupí v platnost nové národní závazky ke snížení emisí stanovené touto směrnicí.

(38)

Jelikož cíle této směrnice, totiž zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu přeshraniční povahy znečištění ovzduší, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(39)

Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (11) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné,

a)

cílů v oblasti kvality ovzduší stanovených v právních předpisech Unie a pokroku při plnění dlouhodobého cíle Unie, jímž je dosáhnout úrovní kvality ovzduší v souladu s pokyny týkajícími se kvality ovzduší vydanými Světovou zdravotnickou organizací;

b)

cílů Unie v oblasti biologické rozmanitosti a ekosystémů v souladu se 7. akčním programem pro životní prostředí;

c)

lepší součinnosti mezi politikou Unie v oblasti kvality ovzduší a dalšími relevantními politikami Unie, zejména v oblasti klimatu a energetiky.

1)

„emisí“ uvolňování látky z bodového nebo difuzního zdroje do ovzduší;

2)

„antropogenními emisemi“ emise znečišťujících látek do ovzduší spojené s činnostmi člověka;

3)

„prekurzory ozonu“ oxidy dusíku, nemethanové těkavé organické sloučeniny, methan a oxid uhelnatý;

4)

„cíli v oblasti kvality ovzduší“ mezní hodnoty, cílové hodnoty a maximální expoziční koncentrace pro kvalitu ovzduší, jak stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES a 2004/107/ES (12);

5)

„oxidem siřičitým“ nebo „SO2“ všechny sloučeniny síry vyjádřené jako oxid siřičitý, včetně oxidu sírového (SO3), kyseliny sírové (H2SO4), a sloučeniny redukované síry, jako je sirovodík (H2S), merkaptany a dimethylsulfidy;

6)

„oxidy dusíku“ nebo „NOx“ oxid dusnatý a oxid dusičitý vyjádřené jako oxid dusičitý;

7)

„nemethanovými těkavými organickými sloučeninami“ nebo „NMVOC“ všechny nemethanové organické sloučeniny, jež jsou schopné reakcemi s oxidy dusíku za přítomnosti slunečního světla tvořit fotochemické oxidanty;

8)

„jemnými částicemi“ nebo „PM2,5“ částice s aerodynamickým průměrem do 2,5 mikrometru (μm);

9)

„černým uhlíkem“ nebo „BC“ uhlíkaté částice pohlcující světlo;

10)

„národním závazkem ke snížení emisí“ povinnost členského státu snížit emise určité látky; specifikuje snížení emise, které musí být přinejmenším dosaženo v cílovém kalendářním roce jako procentní podíl celkového množství emisí v průběhu výchozího roku (2005);

11)

„přistávacím a vzletovým cyklem“ cyklus zahrnující pojíždění na dráhu a pojíždění z dráhy, vzlet, stoupání po vzletu, přibližování, přistání a všechny ostatní činnosti letadla, které probíhají ve výšce nižší než 3 000 stop;

12)

„mezinárodní námořní dopravou“ vykonávání plaveb na moři a v pobřežních vodách plavidly plujícími pod jakoukoliv vlajkou, jež vyplouvají z území jedné země a připlouvají na území jiné země, a to s výjimkou rybářských plavidel;

13)

„zónou kontroly znečištění“ mořská oblast, která nesahá dále než 200 námořních mil od základních linií, od nichž se měří rozsah teritoriálních vod, a kterou stanoví členský stát s cílem zabránit, snížit a kontrolovat znečišťování z plavidel v souladu s obecně přijatými mezinárodním normami a standardy;

14)

„právními předpisy Unie v oblasti omezování znečištění ovzduší u zdroje“ právní předpisy Unie, jejichž cílem je snížit emise látek znečišťujících ovzduší, na které se vztahuje tato směrnice, provedením zmírňujících opatření u zdroje.

a)

emise z letadel mimo přistávací a vzletový cyklus;

b)

emise z vnitrostátní námořní dopravy směřující na území a z území uvedených v čl. 2 odst. 2;

c)

emise z mezinárodní námořní dopravy;

d)

emise oxidů dusíku a nemethanových těkavých organických sloučenin v důsledku činností spadajících do nomenklatury pro podávání zpráv z roku 2014 (dále jen „NFR“) podle kategorie 3B (Hospodaření se statkovými hnojivy) a 3D (Zemědělské půdy) Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států.

a)

po zohlednění poznatků z vnitrostátních programů pro dohled nad dodržováním pravidel a jejich prosazování, jimiž se sleduje účinnost právních předpisů Unie týkajících se omezování znečištění ovzduší u zdroje, prokáže dotčený členský stát, že z vnitrostátního provádění či prosazování těchto předpisů nevyplývají výrazně odlišné emisní faktory;

b)

dotčený členský stát informoval Komisi o významné odlišnosti emisních faktorů, která v souladu s čl. 11 odst. 2 prošetří, zda je potřeba přijmout další opatření.

a)

dotčený členský stát prokazatelně vyvinul veškeré přiměřené úsilí pro zajištění dodržování závazků, včetně provádění nových opatření a politik, a pokud toto úsilí bude vyvíjeno i nadále s cílem co nejvíce toto období nedodržování zkrátit, a

b)

dotčený členský stát prokázal, že zavedení opatření a politik nad rámec opatření a politik uvedených v písmenu a) by vedlo k nepřiměřeným nákladům, podstatně by ohrozilo národní energetickou bezpečnost nebo by pro významnou část obyvatelstva představovalo značné riziko energetické chudoby.

a)

s případným použitím údajů a metodik vyvinutých v rámci programu spolupráce při monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší v Evropě (EMEP) podle Protokolu o dlouhodobém financování programu spolupráce pro monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší v Evropě připojeném k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států posoudí, do jaké míry mohou národní zdroje emisí ovlivnit kvalitu ovzduší na jejich území a na území sousedních členských států;

b)

zohlední potřebu snížit emise látek znečišťujících ovzduší v zájmu dosažení souladu s cíli v oblasti kvality ovzduší na svém území, a v příslušných případech i na území sousedních členských států;

c)

při přijímání opatření ke splnění národních závazků ke snížení emisí jemných částic upřednostní opatření ke snížení emisí černého uhlíku;

d)

zajistí soudržnost s ostatními příslušnými plány a programy vytvořenými na základě požadavků uvedených ve vnitrostátních nebo unijních právních předpisech.

a)

rámcového programu pro výzkum a inovace;

b)

evropských strukturálních a investičních fondů, včetně příslušného financování v rámci společné zemědělské politiky;

c)

nástrojů k financování činnosti v oblasti životního prostředí a klimatu, jako je program LIFE.

a)

kontroly s cílem ověřit transparentnost, přesnost, konzistentnost, porovnatelnost a úplnost předložených informací;

b)

kontroly s cílem stanovit, zda byly inventurní údaje zpracovány v souladu s požadavky mezinárodního práva, zejména Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států;

c)

případně výpočet nezbytných výsledných technických korekcí, po konzultaci s dotčeným členským státem.

a)

do 1. července 2018 a následně každé čtyři roky polohu monitorovacích stanovišť a související ukazatele použité pro monitorování dopadů znečištění ovzduší a

b)

do 1. července 2019 a následně každé čtyři roky údaje získané při monitorování uvedeném v článku 9.

a)

pokroku, pokud jde o:

b)

určení dalších opatření, která jsou na úrovni Unie a na úrovni členských států nezbytná k dosažení cílů uvedených v písmenu a);

c)

využití finančních prostředků Unie na podporu opatření přijatých za účelem splnění cílů této směrnice;

d)

výsledků přezkumu národních programů omezování znečištění ovzduší a jejich aktualizací podle čl. 10 odst. 1 třetího pododstavce ze strany Komise;

e)

zhodnocení zdravotních, environmentálních a socioekonomických dopadů této směrnice.

a)

nejnovější vědecké důkazy;

b)

aktualizace metodického dokumentu EHK OSN k zamezení emisím amoniaku ze zemědělských zdrojů a k jejich snižování z roku 2014 (dále jen „metodický dokument pro amoniak“) (15) a rámcového kodexu správné zemědělské praxe ke snížení emisí amoniaku EHK OSN (16), ve znění revidovaném v roce 2014;

c)

aktualizace nejlepších dostupných technik definovaných v čl. 3 bodu 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU (17);

d)

agroenvironmentální opatření v rámci společné zemědělské politiky.

a)

národní programy omezování znečištění ovzduší a jakékoli aktualizace;

b)

národní emisní inventury (případně včetně upravených národních emisních inventur), národní emisní prognózy, informativní zprávy o inventurách a další zprávy a informace, které se Komisi poskytují podle článku 10.

a)

základní předpoklady, které byly u každého členského státu zohledněny při stanovování jejich národního potenciálu pro snížení emisí, použité při přípravě TSAP 16;

b)

seznam příslušných právních předpisů Unie v oblasti omezování znečištění ovzduší u zdroje a

c)

výsledky přezkumu uvedeného v čl. 10 odst. 1 třetím pododstavci.

a)

články 1 a 4 a příloha I směrnice 2001/81/ES nadále uplatňují do 31. prosince 2019,

b)

články 7 a 8 a příloha III směrnice 2001/81/ES zrušují ke dni 31. prosince 2016.