(EU) 2016/1841Rozhodnutí Rady (EU) 2016/1841 ze dne 5. října 2016 o uzavření Pařížské dohody přijaté v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu jménem Evropské unie

(1)

Na 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC), která se konala v Paříži ve dnech 30. listopadu až 12. prosince 2015, bylo přijato znění dohody o posílení celosvětové reakce na změnu klimatu.

(2)

Pařížská dohoda byla podepsána dne 22. dubna 2016 v souladu s rozhodnutím Rady (EU) 2016/590. (2)

(3)

Pařížská dohoda vstoupí v platnost třicátým dnem ode dne, kdy své listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení uloží nejméně 55 smluvních stran UNFCCC, jež podle odhadu celkem odpovídají alespoň za 55 % celkových emisí skleníkových plynů. Mezi strany UNFCCC patří Unie a její členské státy. Ve svých závěrech ze dne 18. března 2016 Evropská rada zdůraznila, že je třeba, aby Unie a její členské státy uzavřely Pařížskou dohodu co nejdříve a včas, tak aby ke dni, kdy vstoupí v platnost, byly jejími stranami.

(4)

Pařížská dohoda nahrazuje přístup ustavený Kjótským protokolem z roku 1997.

(5)

Pařížská dohoda stanoví mimo jiné dlouhodobý cíl v souladu s cílem udržet globální nárůst teploty výrazně pod úrovní 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a usilovat o to, aby tento nárůst nepřesáhl 1,5 °C. V zájmu dosažení tohoto cíle smluvní strany připraví, oznámí a budou zachovávat po sobě jdoucí vnitrostátně stanovené příspěvky.

(6)

Podle Pařížské dohody mají smluvní strany počínaje rokem 2023 provádět každých pět let celkové hodnocení na základě nejnovějších vědeckých poznatků a stavu provádění k danému dni, jehož účelem bude sledovat dosažený pokrok a zvažovat snížení emisí, přizpůsobení a poskytovanou podporu, a následný příspěvek každé smluvní strany má představovat pokrok vůči stávajícímu příspěvku dané smluvní strany a odrážet její nejvyšší ambice.

(7)

V závěrech Evropské rady z 23. a 24. října 2014 týkajících se rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 byl schválen závazný cíl dosáhnout do roku 2030 v rámci celého hospodářství ve srovnání s rokem 1990 alespoň 40 % snížení domácích emisí skleníkových plynů. Dne 6. března 2015 Rada přijala tento příspěvek Unie a jejích členských států jako jejich zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek, který byl předložen sekretariátu UNFCCC.

(8)

Komise ve svém sdělení připojeném k návrhu o podpisu Pařížské dohody jménem Unie zdůraznila, že globální přechod na čistou energii si žádá změny investičního jednání a pobídek v celém spektru politik. Klíčovou prioritou Unie je vytvořit odolnou energetickou unii, jež bude svým občanům zajišťovat bezpečnou, udržitelnou, konkurenceschopnou a cenově dostupnou energii. Aby toho bylo možné dosáhnout, je nutné pokračovat v ambiciózních opatřeních v oblasti klimatu a zajistit pokrok v dalších aspektech energetické unie.

(9)

Rada ve svých závěrech ze dne 18. září 2015 potvrdila, že Unie a její členské státy mají v úmyslu jednat v rámci Pařížské dohody společně, a uvítala záměr Norska a Islandu podílet se na tomto společném postupu.

(10)

Bude včas dohodnut společný postup Unie a jejích členských států, který se bude týkat příslušné úrovně emisí přidělené Unii a jejím členským státům.

(11)

Podle čl. 4 odst. 16 Pařížské dohody je třeba o takovém společném postupu, včetně úrovně emisí přidělené každé smluvní straně v příslušném časovém období, informovat sekretariát.

(12)

Pařížská dohoda je v souladu s environmentálními cíli Unie uvedenými v článku 191 Smlouvy, konkrétně s cíli zachování, ochrany a zlepšování kvality životního prostředí, ochrany lidského zdraví a podpory opatření na mezinárodní úrovni určených k řešení regionálních a celosvětových problémů životního prostředí, a zejména boje proti změně klimatu.

(13)

Pařížská dohoda a prohlášení o pravomoci by tedy měly být schváleny jménem Unie,