(EU) 2016/915Rozhodnutí Rady (EU) 2016/915 ze dne 30. května 2016 o postoji, který má být zaujat jménem Evropské unie, pokud jde o mezinárodní nástroj, jenž má být vypracován v rámci orgánů ICAO a jenž má vést k uplatňování jednotného celosvětového tržního opatření pro emise z mezinárodní letecké dopravy od roku 2020

(1)

Emise skleníkových plynů z mezinárodní letecké dopravy představují více než 2 % celosvětových emisí a rostou exponenciálně, přičemž odhady pro rok 2050 naznačují, že v případě scénáře bez opatření by emise z činností mezinárodní letecké dopravy mohly v porovnání se současnými úrovněmi vzrůst nad 200 %. Do roku 2050 by se celosvětové emise skleníkových plynů měly snížit nejméně o 50 % pod úroveň roku 1990. K tomuto snižování emisí by měla přispívat všechna hospodářská odvětví, včetně mezinárodní letecké dopravy.

(2)

V prosinci 2015 úspěšně skončila 21. konference stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu uzavřením Pařížské dohody, jejímž cílem je omezit globální nárůst teploty na úroveň výrazně nižší než 2 °C v porovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a usilovat o udržení nárůstu teploty na úrovni 1,5 °C.

(3)

Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) byla založena Chicagskou úmluvou o mezinárodním civilním letectví z roku 1944. Smluvními stranami uvedené úmluvy a členy organizace ICAO jsou členské státy Unie, přičemž Unie má na některých zasedáních organizace ICAO, včetně shromáždění ICAO, jež se koná co tři roky, status pozorovatele. Unie a její členské státy jsou smluvními stranami Kjótského protokolu z roku 1997, který od nich vyžaduje, aby prostřednictvím organizace ICAO usilovaly o omezení emisí skleníkových plynů z mezinárodní letecké dopravy. Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 1600/2002/ES (1) požadovalo, aby Unie určila a přijala zvláštní opatření na snížení emisí skleníkových plynů z mezinárodní letecké dopravy, pokud takové opatření nebylo schváleno v rámci organizace ICAO do roku 2002.

(4)

33. zasedání shromáždění ICAO (2001) schválilo vývoj systému otevřeného obchodování s emisemi pro mezinárodní leteckou dopravu (2). Výbor ICAO pro ochranu životního prostředí v letectví v roce 2004 doporučil, aby systém obchodování s emisemi určený pro letectví založený na novém právním nástroji pod záštitou ICAO nebyl nadále prováděn. 35. zasedání shromáždění ICAO (2004) schválilo další vývoj systému otevřeného obchodování s emisemi a možnost, aby smluvní státy ICAO začlenily emise z mezinárodní letecké dopravy do svých systémů obchodování s emisemi (3), 36. zasedání shromáždění ICAO (2007) však požadovalo vynětí provozovatelů letadel usazených v ostatních smluvních státech ICAO, neexistuje-li vzájemná dohoda mezi těmito státy uplatňovat systém otevřeného obchodování s emisemi na provozovatele letadel jiných smluvních států ICAO (4). Unie, její členské státy a ostatní evropské státy si důsledně vyhrazují právo uplatňovat nediskriminačním způsobem tržní opatření na všechny provozovatele letadel, kteří poskytují služby z jejich území, na něj nebo v rámci něj, a připomínají, že Chicagská úmluva uznává právo svých smluvních stran uplatňovat nediskriminačním způsobem (5) vlastní právní a správní předpisy týkající se letectví na letadla všech států poskytující služby z jejich území, na ně nebo v rámci něho.

(5)

Jelikož omezení emisí skleníkových plynů z mezinárodní letecké dopravy představuje zásadní příspěvek v souladu se závazky týkajícími se snižování celkových emisí, přijaly Evropský parlament a Rada směrnici 2008/101/ES (6), která pozměnila směrnici 2003/87/ES (7). V 5. bodě odůvodnění směrnice 2008/101/ES se uvádí, že by Unie měla usilovat o to, aby tato celosvětová dohoda, která má omezit globální nárůst teploty, zahrnovala opatření na snížení emisí skleníkových plynů z letecké dopravy, a v tomto případě by Komise měla posoudit, jaké změny směrnice 2003/87/ES jsou zapotřebí, pokud jde o její použití na provozovatele letadel.

(6)

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě s názvem „Pařížský protokol – plán boje proti globální změně klimatu po roce 2020“ zdůrazňuje, že by organizace ICAO měla před koncem roku 2016 přijmout opatření za účelem účinné regulace emisí z mezinárodní letecké dopravy. Příští zasedání shromáždění ICAO se uskuteční v roce 2016 a mělo by se dohodnout na mezinárodním nástroji, který povede k uplatňování jednotného celosvětového tržního opatření na emise z mezinárodní letecké dopravy od roku 2020.

(7)

38. zasedání shromáždění ICAO (2013) se usneslo, že organizace ICAO a její smluvní státy spolu s příslušnými organizacemi v oblasti životního prostředí a letectví v každém smluvním státě ICAO budou spolupracovat na dosažení společného střednědobého globálního žádoucího cíle spočívajícího v zachování celosvětových čistých emisí uhlíku z mezinárodní letecké dopravy od roku 2020 na stejné úrovni, a rozhodlo o vypracování celosvětového tržního opatření pro emise z mezinárodní letecké dopravy a o předložení výsledků činnosti za účelem přijetí rozhodnutí na 39. zasedání shromáždění ICAO (2016). Emise z mezinárodní letecké dopravy mají být v roce 2020 podle odhadů přibližně o 70 % vyšší než v roce 2005 (8) a Unie a její členské státy soustavně prosazují, aby cílem týkajícím se celosvětového snížení emisí skleníkových plynů z mezinárodní letecké dopravy bylo snížení emisí do roku 2020 o 10 % v porovnání s úrovněmi v roce 2005. Zdá se však, že je vhodné, aby Unie využila příležitost a podpořila vypracování, a to v poměrně krátkém časovém rámci, celosvětového tržního opatření na omezení emisí skleníkových plynů z mezinárodní letecké dopravy na úrovně ne vyšší než úrovně v roce 2020, přičemž se bere v úvahu možnost cíle případně v průběhu času revidovat.

(8)

V zájmu usnadnění pokroku se na zasedání shromáždění ICAO v roce 2016 s ohledem na vhodný mezinárodní nástroj Evropský parlament a Rada rozhodly nařízením (EU) č. 421/2014 (9) pokládat požadavky stanovené ve směrnici 2003/87/ES dočasně za splněné, pokud jde o lety na letiště a z letišť nacházející se v zemích mimo Evropský hospodářský prostor (EHP). Unie přitom zdůraznila, že stejně jako lze uplatňovat právní požadavky na lety na letiště a z letišť nacházející se ve státech EHP, lze zároveň uplatňovat právní požadavky na větší podíl emisí z letů mezi těmito letišti.

(9)

Směrnice 2003/87/ES ve znění nařízení (EU) č. 421/2014 ukládá Komisi určité požadavky v návaznosti na 39. zasedání shromáždění ICAO (2016). Komise má Evropskému parlamentu a Radě předložit zprávu o krocích zaměřených na uplatňování mezinárodní dohody týkající se celosvětového tržního opatření od roku 2020, jež sníží nediskriminačním způsobem emise skleníkových plynů z mezinárodní letecké dopravy. Ve své zprávě má Komise posoudit vývoj týkající se vhodného rozsahu pro pokrytí emisí z letů uskutečňovaných na letiště nebo z letišť v zemích mimo EHP od 1. ledna 2017 a v případě potřeby připojí návrhy reagující na tento vývoj.

(10)

Je vhodné stanovit postoj, který má být zaujat jménem Unie s ohledem na mezinárodní nástroj, jenž má být vypracován v rámci orgánů ICAO a jenž má vést k uplatňování jednotného celosvětového tržního opatření na emise z mezinárodní letecké dopravy od roku 2020.

(11)

Ačkoliv Unie není členem ICAO, má status pozorovatele, který by mohl Komisi umožnit účastnit se některých diskuzí v příslušných orgánech ICAO, včetně jeho shromáždění, a podpořit tak postoj Unie.

(12)

Postoj Unie je nutno přijmout s dostatečným předstihem před příštím zasedáním shromáždění ICAO,