(EU) 2015/208Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/208 ze dne 8. prosince 2014 , kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 167/2013, pokud jde o požadavky na funkční bezpečnost vozidel pro účely schvalování zemědělských a lesnických vozidel Text s významem pro EHP

1.

Vozidla musí být navržena a konstruována tak, aby byla dostatečně spolehlivá s ohledem na zamýšlené použití během jejich obvyklé doby životnosti, přičemž je třeba zohlednit pravidelnou a plánovanou údržbu a zvláštní úpravy vybavení jasně a jednoznačně uvedené v návodu k obsluze dodávaném s vozidlem. Výrobce vozidla musí poskytnout podepsané prohlášení v tomto smyslu.

2.

Na montáž vozidel v montážních závodech, a zejména na postupy týkající se rámu, podvozku a karoserie vozidla a hnacího ústrojí se musí vztahovat systém zabezpečování jakosti, který má zajistit, aby zásadní mechanické spoje, jako jsou například svary a závitové spoje, a rovněž další podstatné vlastnosti materiálu byly v příslušných případech kontrolovány a ověřovány.

3.

Schvalovací orgán ověří systém zabezpečování jakosti jakožto součást opatření pro shodnost výroby podle článku 28 nařízení (EU) č. 167/2013.

4.

Schvalovací orgán ověří, že v případě stažení z důvodu závažného bezpečnostního rizika bude schvalovacímu orgánu a Evropské komisi neprodleně poskytnuta specifická analýza konstrukce, konstrukčních částí a/nebo součástí vozidla vypracovaná prostřednictvím technických výpočtů, zkušebních metod se simulací a/nebo zkoušek konstrukce.

5.

Vozidlu se neudělí schválení typu, pokud existují odůvodněné pochybnosti o tom, zda je výrobce vozidla schopen poskytnout analýzu uvedenou v bodě 4. Tyto pochybnosti se mohou týkat buď dostupnosti, nebo existence takové analýzy (např. žádost o schválení typu omezené šarže vozidel od nezavedeného výrobce zastupovaného stranou, u níž je nepravděpodobné, že by měla smysluplný přístup k takovéto analýze).

1.1

„Regulátorem rychlosti“ se rozumí zařízení používané k měření a regulaci otáček motoru a/nebo rychlosti vozidla.

1.2

„Hnacím ústrojím“ se rozumí skupina konstrukčních částí, které generují hnací sílu a přenášejí ji na povrch vozovky, včetně motoru, převodu, hnacích hřídelů, diferenciálů a hnacích kol nebo pásů.

1.3

„Neoprávněnými úpravami“ se rozumí nedovolené změny, které mohou nepříznivě ovlivnit funkční bezpečnost, zejména zvýšením výkonu vozidla, a poškodit životní prostředí.

1.4

„Omezovačem rychlosti“ se rozumí zařízení, jehož základní funkcí je řízení dodávky paliva do motoru za účelem omezení rychlosti vozidla na stanovenou hodnotu.

2.1

Při schvalovacích zkouškách typu se měří průměrná rychlost na přímé dráze, kterou traktor projede oběma směry z letmého startu. Povrch zkušební dráhy musí být zpevněn; dráha musí být rovná a dlouhá alespoň 100 m; může mít sklon nepřekračující 1,5 %.

2.2

Během zkoušky je traktor v nenaloženém provozním stavu bez přídavných závaží nebo zvláštního vybavení a tlaky v pneumatikách musí být nastaveny podle specifikace pro jízdu po pozemní komunikaci.

2.3

Traktor je pro zkoušku vybaven novými pneumatikami o největším valivém poloměru, vyjádřeném jako rychlostní index, určeném výrobcem pro tento traktor.

2.4

Při zkoušce je zařazen takový převodový stupeň, se kterým je možno dosáhnout maximální rychlosti, a akcelerátor musí být plně otevřen.

2.5

Se zřetelem k různým nevyhnutelným chybám, způsobeným zejména metodou měření a zvýšením otáček motoru při částečném zatížení, je pro schvalovací zkoušku typu přijatelné, převýší-li měřená rychlost hodnotu maximální konstrukční rychlosti o 3 km/h. Je povolena dodatečná 5 % tolerance za účelem zohlednění změn kvůli rozměrům pneumatik.

2.6

Aby mohly schvalovací orgány vypočítat maximální teoretickou rychlost, musí k tomu výrobce poskytnout údaj o převodovém poměru a o odvalené dráze hnacích kol odpovídající jedné plné otáčce při maximálním výkonu motoru se zcela otevřeným akcelerátorem; regulátor otáček, pokud je namontován, je nastaven tak, jak určí výrobce. Maximální teoretická rychlost se vypočte bez tolerancí uvedených v bodě 2.5.

3.1

Pokud je regulátor otáček výrobcem standardně montován, musí být montován a konstruován tak, aby traktor vyhověl požadavkům na maximální konstrukční rychlost uvedeným v bodě 2 výše.

4.1.1

Nastavitelné omezovače rychlosti musí splňovat požadavky pro vozidla kategorií N2 a N3 uvedené v bodech 1 a 2, části II bodu 13.2, části III bodech 21.2 a 21.3, příloze 5 bodě 1 a příloze 6 předpisu EHK OSN č. 89, jak je uveden v příloze I.

4.3.1

Výrobce zajistí, aby schvalovací orgán a technická zkušebna obdržely potřebné informace a případně také potřebná vozidla, pohonné systémy, konstrukční části a samostatné technické celky, aby mohly ověřit, že byly splněny požadavky stanovené v této příloze.

4.3.2

Výrobce uvede v žádosti o schválení typu svůj závazek neuvádět na trh vyměnitelné součásti, které by mohly zahrnovat zvýšení výkonnosti pohonu nad hodnotu použitelnou pro danou variantu.

4.4.1

V případě vozidel vybavených elektrickým(i)/elektronickým(i) zařízením(i), které (která) omezuje (omezují) výkonnost jeho pohonu, musí výrobce vozidla sdělit technické zkušebně údaje a předložit doklady prokazující, že úpravou nebo odpojením zařízení nebo jeho kabeláže se nezvýší výkonnost pohonu.

4.4.2

Každé vozidlo vybavené elektronickým ovladačem musí být zajištěno proti úpravám jiným, než jsou úpravy povolené výrobcem. Výrobce úpravy povolí, jestliže jsou nezbytné pro diagnostiku, údržbu, kontrolu, dodatečnou montáž nebo opravy vozidla.

4.4.3

Všechny přeprogramovatelné počítačové kódy nebo provozní parametry musí být zajištěny proti neoprávněným úpravám.

4.4.4

Parametry pro činnost pohonu zakódované v počítači nesmějí být změnitelné bez použití speciálních nástrojů a postupů, např. se musí jednat o připájené nebo zalité součástky počítače nebo zapečetěný nebo zapájený kryt počítače.

4.4.5

Všechny vyměnitelné paměťové čipy sloužící ke kalibraci musí být zality, uzavřeny v zapečetěném obalu nebo chráněny elektronickým algoritmem a nesmějí být změnitelné bez použití speciálních nástrojů a postupů.

4.4.6

Výrobci, kteří užívají systémy s programovatelným počítačovým kódem (např. systémy s EEPROM – elektricky mazatelnou programovatelnou pamětí ROM), musí zabránit neoprávněnému přeprogramování. Výrobci musejí použít zdokonalené strategie pro ochranu proti neoprávněným úpravám a ochranné funkce proti zápisu, které vyžadují elektronický přístup k počítači umístěnému mimo vozidlo provozovanému výrobcem, k němuž musí mít odpovídajícím způsobem chráněný přístup rovněž nezávislí provozovatelé.

4.4.7

Palubní diagnostické chybové kódy pro hnací ústrojí nebo řídící jednotku (jednotky) motoru, které jsou numerickými nebo alfanumerickými identifikačními kódy, které identifikují nebo označují jejich chybnou funkci, nesmí být smazány v důsledku odpojení palubního počítače od napájení vozidla nebo v důsledku odpojení nebo poruchy baterie vozidla nebo uzemnění.

1.

Požadavky stanovené v bodech 2, 5 a 6 a v přílohách 4 a 6 předpisu EHK OSN č. 79, jak je uveden v příloze I, na řízení motorových vozidel se použijí na vozidla kategorií Tb a Cb s maximální konstrukční rychlostí převyšující 60 km/h.

1.1

Požadavky normy ISO 10998:2008, změny 1 z roku 2014 se použijí na řízení vozidel patřících do kategorií Tb a Cb s maximální konstrukční rychlostí převyšující 40 km/h a nepřevyšující 60 km/h.

1.2

Řízení traktorů kategorie Cb je v souladu s bodem 3.9 přílohy XXXIII.

2.

Požadavky na ovládací sílu řízení pro vozidla uvedená v bodě 1 musí být tytéž jako požadavky na vozidla kategorie N2 stanovené v bodě 6 předpisu EHK OSN č. 79, jak je uveden v příloze I.

U vozidla vybaveného sedlem a řídítky by se měla použít tatáž ovládací síla řízení v polovině držadla.

1.1

„Mechanismem řízení“ se rozumí veškeré zařízení, jehož účelem je měnit směr pohybu traktoru.

Mechanismus řízení se může skládat z ovladače řízení, převodu řízení, řízených kol a popřípadě zvláštního zařízení, které je zdrojem posilové nebo nezávislé energie.

1.2

„Převodem řízení“ se rozumí všechny konstrukční části mezi ovladačem řízení a řízenými koly, s výjimkou zvláštního zařízení uvedeného v bodě 1.3. Převod řízení může být mechanický, hydraulický, pneumatický, elektrický nebo kombinací kterýchkoli z těchto druhů.

1.3

„Zvláštním zařízením“ se rozumí ta část mechanismu řízení, která je zdrojem posilové nebo nezávislé energie. Zdrojem posilové nebo nezávislé energie může být jakýkoli mechanický, hydraulický, pneumatický nebo elektrický mechanismus nebo jakákoli jejich kombinace (např. olejové čerpadlo, vzduchový kompresor nebo baterie atd.).

1.4

„Mechanismem řízení s posilovačem“ se rozumí zařízení, u něhož je zdrojem energie pro natáčení řízených kol jak svalová síla řidiče, tak zvláštní zařízení; zahrnuje i mechanismus řízení, v němž je energie pro řízení běžně generována pouze zvláštním zařízením, ale který v případě poruchy zvláštního zařízení umožňuje použít pro řízení svalovou sílu řidiče.

1.5

„Mechanismem strojního řízení“ se rozumí zařízení, ve kterém je zdrojem energie pro natáčení řízených kol výhradně zvláštní zařízení.

1.6

„Diferenciálovým řízením“ se rozumí způsob řízení na kolech nebo na pásech, kdy je orientace traktoru dosaženo vytvořením odlišné rychlosti otáček pravých a levých kol nebo soustav pásů.

1.7

„Řízenými koly“ se rozumí jedno z následujících:

2.1

Mechanismus řízení musí zajišťovat snadné a bezpečné ovládání traktoru a musí splňovat zvláštní požadavky stanovené v bodě 3.

2.2

Řízení traktorů kategorie Cb je v souladu s požadavky stanovenými v bodě 3.9 přílohy XXXIII.

2.3

Požadavky stanovené v bodě 2.2 se nepoužijí na traktory kategorie C s ocelovými pásy vybavené diferenciálovým řízením. Rozdílné rychlosti otáček, jak je uvedeno v bodě 1.6, je dosaženo buď kombinací mechanických konstrukčních částí, jako jsou brzdy a diferenciál, nebo odděleným převodem pro levou a pravou stranu, například oddělenými hydrostatickými převody. Pokud je systém řízení kombinován s brzdovým systémem, použijí se požadavky stanovené na základě čl. 17 odst. 2 písm. b) a čl. 17 odst. 5 nařízení (EU) č. 167/2013.

3.1.1

Ovladač řízení musí být snadné používat a uchopit pro předpokládanou skupinu dospělých řidičů, pokud jde o rozdíly ve velikosti a síle mezi nimi. Musí být konstruován tak, aby umožňoval plynulou změnu zatáčení. Směr pohybu ovladače řízení musí odpovídat požadované změně směru jízdy traktoru.

3.1.2

Ovládací síla řízení potřebná pro dosažení kruhu zatáčení o poloměru 12 m, počínaje z polohy pro jízdu v přímém směru, nesmí přesáhnout 25 daN. U mechanismu řízení s posilovačem, který není spojen s jiným zařízením, nesmí ovládací síla řízení v případě selhání dodávky posilové energie přesáhnout 60 daN.

3.1.3

Pro ověření, zda je splněn bod 3.1.2, musí traktor opisovat spirálovou dráhu rychlostí 10 km/h z výchozího přímého směru na suché rovné vozovce s dobrými adhezními vlastnostmi. Ovládací síla řízení na ovladači řízení se zaznamenává až do okamžiku, kdy se dosáhne polohy odpovídající kruhu zatáčení o poloměru 12 m. Doba trvání tohoto manévru (doba od okamžiku, kdy se ovladač řízení začne natáčet, do okamžiku, kdy dosáhne polohy, při které se měří) nesmí přesáhnout 5 sekund v normálních případech a 8 sekund v případě poruchy zvláštního zařízení. Vykoná se jeden manévr doleva a jeden doprava.

Při zkoušce musí být traktor zatížen na svou maximální technicky přípustnou hmotnost, huštění pneumatik a rozdělení hmotnosti na nápravy musí odpovídat údajům výrobce. Konkrétně tlak v pásech nesmí překročit hodnotu stanovenou v bodě 3.3 přílohy XXXIII.

3.2.1

Mechanismus řízení nesmí mít elektrický nebo plně pneumatický převod řízení.

3.2.2

Převod řízení musí být konstruován tak, aby splňoval všechny požadavky provozu. Musí být snadno přístupný pro údržbu a kontrolu.

3.2.3

Pokud převod řízení není plně hydraulický, musí být možné řídit traktor i v případě poruchy hydraulické nebo pneumatické části převodu řízení.

3.2.4

Převod řízení, který je plně hydraulický, a zvláštní zařízení musí splňovat následující požadavky:

3.3.1

Všechna kola mohou být řízenými koly.

3.4.1

Zvláštní zařízení použitá v typech mechanismu řízení musí být přijatelná za těchto podmínek:

1.1

„Standardním provozním tlakem“ se rozumí tlak nahuštění za studena stanovený výrobcem vozidla, zvýšený o 0,2 baru.

1.2

„Rychloměrem“ se rozumí část rychloměrného zařízení, jež v kterémkoli daném okamžiku ukazuje řidiči rychlost jeho vozidla.

2.1

Všechny traktory s maximální konstrukční rychlostí převyšující 30 km/h musí být vybaveny rychloměrem v souladu s požadavky stanovenými v této příloze.

2.2

Má-li rychloměr stupnici a nikoli číslicový displej, musí být stupnice zřetelně čitelná.

2.3

Přesnost rychloměrného zařízení se zkouší tímto postupem:

2.4

1.

Norma ISO 5721-1:2013 týkající se pole výhledu a stíračů čelního skla.

2.

Pokud jde o část týkající se bočního výhledu u traktoru, požadavky normy ISO 5721-2: 2014 týkající se pole bočního a zadního výhledu u zemědělských traktorů.

1.1

„Vztažným bodem očí řidiče“ se rozumí dohodou stanovená poloha očí řidiče traktoru teoreticky soustředěných do jediného bodu. Uvedený bod leží v rovině, která je rovnoběžná s podélnou střední rovinou traktoru a prochází středem sedadla, a je vzdálen 700 mm svisle nad průsečnicí této roviny s povrchem sedadla a 270 mm směrem k pánevní opěře od svislé roviny procházející přední hranou povrchu sedadla a kolmou ke střední podélné rovině traktoru (obrázek 1). Takto stanovený vztažný bod se vztahuje k neobsazenému sedadlu nastavenému do střední polohy určené výrobcem traktoru.

1.2

„Bezpečnostním zasklívacím materiálem nutným pro výhled řidiče směrem dozadu“ se rozumí všechna zasklení umístěná za rovinou procházející vztažným bodem očí řidiče a kolmá k podélné střední rovině vozidla, přes která může řidič vidět vozovku, když řídí nebo manévruje s vozidlem.

2.4.4.1

Normální prostup světla nesmí být menší než 70 %.

2.4.4.2

Čelní sklo musí být správně namontováno vzhledem ke vztažnému bodu očí řidiče.

2.4.4.3

Vozidla kategorií T a C s maximální konstrukční rychlostí nepřevyšující 40 km/h musí být vybavena jedním z typů bezpečnostního zasklívacího materiálu uvedených v příloze 4, příloze 5, příloze 6, příloze 8 nebo příloze 10 předpisu EHK OSN č. 43, jak je uveden v příloze I.

2.4.4.4

Vozidla kategorií T a C s maximální konstrukční rychlostí převyšující 40 km/h musí být vybavena jedním z typů bezpečnostního zasklívacího materiálu uvedených v bodě 2.4.4.3 s výjimkou přílohy 5 předpisu EHK OSN č. 43, jak je uveden v příloze I.

2.4.5.1

Bezpečnostní zasklení musí mít normální prostup světla nejméně 70 %.

2.4.5.2

Plastový bezpečnostní zasklívací materiál nutný pro výhled řidiče dozadu musí být kromě značky schválení typu konstrukční části specifikované v bodě 2.4.3 opatřen symbolem A/L nebo B/L specifikovaným v bodech 5.5.5 a 5.5.7 předpisu EHK OSN č. 43, jak je uveden v příloze I.

2.4.5.3

Bezpečnostní zasklívací materiál, který není nutný pro výhled řidiče dozadu nebo výhled řidiče do stran, musí být kromě značky schválení typu konstrukční části specifikované v bodě 2.4.3 označen symbolem V specifikovaným v bodě 5.5.2 předpisu EHK OSN č. 43, jak je uveden v příloze I, pokud je prostup světla nižší než 70 %.

2.4.5.4

Plastový bezpečnostní zasklívací materiál, který není nutný pro výhled řidiče dopředu nebo dozadu, musí být kromě značky schválení typu konstrukční části specifikované v bodě 2.4.3 opatřen jedním ze symbolů specifikovaných v bodech 5.5.5, 5.5.6 a 5.5.7 předpisu EHK OSN č. 43, jak je uveden v příloze I.

2.4.5.5

U plastového bezpečnostního zasklení se ustanovení týkající se odolnosti proti oděru podle bodu 2.4.5.2 nepoužijí na střešní okna a zasklení umístěná na střeše vozidla. Není vyžadována zkouška/symbol odolnosti proti oděru.

2.1

Vnitřní zpětná zrcátka jsou zařazena do třídy I. Vnější zpětná zrcátka jsou zařazena do třídy II. Traktory musí být vybaveny dvěma zpětnými zrcátky třídy II a nepovinně mohou být vybaveny zpětným zrcátkem třídy I se značkou schválení typu podle předpisu EHK OSN č. 46, jak je uveden v příloze I, v souladu s článkem 34 nařízení (EU) č. 167/2013 a přílohou XX tohoto nařízení.

2.2

Zpětná zrcátka musí být upevněna takovým způsobem, aby se za normálních jízdních podmínek nechvěla.

2.3

Vozidla vybavená sedlem a řídítky musí namísto požadavků stanovených v bodech 2.1 a 2.2 a v bodech 3 až 6 splňovat požadavky stanovené v předpisu EHK OSN č. 81, jak je uveden v příloze I.

2.4

U přídavných zrcátek a zpětných zrcátek, která jsou určena ke sledování nářadí při práci na polích, se nepožaduje bezpodmínečně schválení typu konstrukční části, musí však být umístěna v souladu s požadavky na montáž podle bodů 3.1 až 3.5.

3.1

Vnější zpětné zrcátko třídy II musí být umístěno tak, aby řidič sedící na sedadle řidiče v normální jízdní poloze měl jasný výhled na část vozovky vymezenou v bodě 5.

3.2

Vnější zpětné zrcátko musí být viditelné částí čelního skla stíranou stíračem čelního skla nebo bočními okny, je-li jimi traktor vybaven.

3.3

Vnější zpětná zrcátka nesmí přečnívat vnější obrys karoserie traktoru nebo jeho soupravy s přívěsem více, než je nezbytné k dosažení pole výhledu stanoveného v bodě 5.

3.4

Je-li spodní okraj vnějšího zpětného zrcátka při zatíženém traktoru vzdálen od vozovky méně než 2 m, nesmí toto zpětné zrcátko přečnívat celkovou šířku karoserie traktoru nebo jeho soupravy s přívěsem, měřenou bez zpětných zrcátek, o více než 0,20 m.

3.5.

Jsou-li splněny požadavky stanovené v bodech 3.3 a 3.4, mohou zpětná zrcátka přesahovat přes maximální přípustnou šířku traktoru.

4.1

Řidič musí být schopen seřizovat vnitřní zpětné zrcátko z místa řidiče.

4.2

Řidič musí být schopen seřizovat vnější zpětné zrcátko, aniž by opustil místo řidiče. Poloha zrcátka však může být aretována zvenčí.

4.3

Požadavky stanovené v bodě 4.2 se nepoužijí na vnější zpětná zrcátka, která se po přestavení samočinně vrátí do své původní polohy nebo mohou být vrácena do své původní polohy bez použití nářadí.

5.1

Pole výhledu levého nebo pravého vnějšího zpětného zrcátka musí být takové, aby řidič byl schopen vidět směrem dozadu přinejmenším tu rovnou část silnice až po horizont, která je nalevo, resp. napravo od roviny rovnoběžné se svislou podélnou střední rovinou procházející krajním levým, resp. krajním pravým bodem celkové šířky traktoru nebo soupravy traktoru s přívěsem.

5.2

Výrobci mohou zvolit, zda použijí buď požadavky stanovené v bodě 5.1, nebo požadavky stanovené v normě ISO 5721-2: 2014.

1.1

„Virtuálními terminály“ se rozumí elektronické palubní informační systémy s obrazovkami, které poskytují obsluze vizuální informace o výkonnosti vozidla a jeho systémů a které umožňují obsluze sledovat a ovládat různé funkce pomocí dotykové obrazovky nebo klávesnice.

1.2

Ovladače obsluhy související s virtuálními terminály musí splňovat normu ISO 15077:2008 (příloha B).

1.3

Informační systémy řidiče musí být konstruovány tak, aby se během předávání potřebných informací minimalizovalo rozptylování řidiče.

1.

Světla a světelná signalizace, pokud jsou namontovány na vozidla kategorií T a C, musí splňovat všechny příslušné požadavky předpisů EHK OSN použitelných na tato vozidla, jak jsou uvedeny v příloze I.

2.

Žárovky, výbojky a LED pro světla a světelnou signalizaci namontované na vozidla kategorie R musí splňovat všechny příslušné požadavky stanovené v předpisech EHK OSN č. 37, 99, resp. 128, jak jsou uvedeny v příloze I.

3.

Světla a světelná signalizace, pokud jsou namontovány na vozidla kategorií R a S, musí splňovat všechny příslušné požadavky na vozidla kategorie O podle předpisů EHK OSN, jak jsou uvedeny v příloze I.

1.1

„Příčnou rovinou“ se rozumí svislá rovina kolmá k podélné střední rovině vozidla.

1.2

„Samostatnými světlomety/svítilnami“ se rozumí světlomety/svítilny mající samostatná rozptylová skla, samostatné zdroje světla a samostatná pouzdra.

1.3

„Skupinovými světlomety/svítilnami“ se rozumí světlomety/svítilny mající samostatná rozptylová skla, samostatné zdroje světla, avšak společné pouzdro světlometu/svítilny.

1.4

„Sdruženými světlomety/svítilnami“ se rozumí světlomety/svítilny mající samostatná rozptylová skla, avšak společný zdroj světla a společné pouzdro světlometu/svítilny.

1.5

„Sloučenými světlomety/svítilnami“ se rozumí světlomety/svítilny mající samostatné zdroje světla (nebo jediný zdroj světla fungující za různých podmínek), zcela nebo částečně společná rozptylová skla a společné pouzdro světlometu/svítilny.

1.6

„Světlomety/svítilnami s proměnnou polohou“ se rozumí světlomety/svítilny instalované na vozidle, které se mohou vůči vozidlu pohybovat, aniž by byly odpojeny.

1.7.

„Dálkovým světlometem“ se rozumí světlomet sloužící k osvětlení pozemní komunikace na velkou vzdálenost před vozidlem.

1.8

„Potkávacím světlometem“ se rozumí světlomet sloužící k osvětlení pozemní komunikace před vozidlem, aniž by nepatřičně oslňoval nebo obtěžoval řidiče přijíždějící z opačné strany nebo jiné účastníky silničního provozu.

1.9

„Zakrývatelným světlometem“ se rozumí světlomet, který se může zčásti nebo zcela skrýt, když není používán. Toho může být dosaženo buď pohyblivým krytem, přemístěním světlometu nebo jakýmkoliv jiným vhodným způsobem. Výrazu „zasouvatelný světlomet“ se používá konkrétně k označení zakrývatelného světlometu, který se může přemístit zasunutím dovnitř karoserie.

1.10

„Předním mlhovým světlometem“ se rozumí světlomet zlepšující osvětlení vozovky za mlhy, sněžení, bouřek nebo v mračnech prachu.

1.11

„Zpětným světlometem“ se rozumí světlomet užívaný k osvětlení silnice za vozidlem a k upozornění ostatních uživatelů silnice, že vozidlo couvá nebo bude couvat.

1.12

„Směrovou svítilnou“ se rozumí svítilna sloužící k upozornění ostatních uživatelů silnice, že řidič zamýšlí změnit směr vpravo nebo vlevo.

1.13

„Výstražným signálem“ se rozumí současná činnost všech směrových svítilen vozidla upozorňující na zvláštní nebezpečí, které vozidlo dočasně vytváří pro ostatní účastníky silničního provozu.

1.14

„Brzdovou svítilnou“ se rozumí svítilna sloužící k upozornění ostatních účastníků silničního provozu nalézajících se za vozidlem, že se podélný pohyb vozidla záměrně zpomaluje.

1.15

„Zařízením k osvětlení zadní registrační značky“ se rozumí zařízení užívané k osvětlení prostoru určeného pro zadní registrační značku; může se skládat z různých optických součástí.

1.16

„Přední obrysovou svítilnou“ se rozumí svítilna užívaná k označení přítomnosti vozidla a šířky vozidla při jeho pozorování zepředu.

1.17

„Zadní obrysovou svítilnou“ se rozumí svítilna užívaná k označení přítomnosti vozidla a šířky vozidla při pozorování jeho šířky zezadu.

1.18

„Zadní mlhovou svítilnou“ se rozumí svítilna činící vozidlo snadněji viditelným zezadu při husté mlze.

1.19

„Parkovací svítilnou“ se rozumí svítilna, která slouží k signalizování přítomnosti stojícího vozidla v zastavěné oblasti. V tomto případě nahrazuje přední a zadní obrysové svítilny.

1.20

„Doplňkovou obrysovou svítilnou“ rozumí svítilna montovaná na vnějším obrysu co nejblíže k hornímu okraji vozidla a určená ke zřetelnému označení jeho celkové šířky. Tato svítilna doplňuje u určitých vozidel přední a zadní obrysové svítilny tím, že zvlášť upozorňuje na rozměr vozidla.

1.21

„Pracovním světlometem“ se rozumí zařízení pro osvětlení pracovního prostoru nebo postupu.

1.22

„Odrážečem“ se rozumí zařízení užívané k označování přítomnosti vozidla odrazem světla, vyzařovaného zdrojem světla nespojeným s tímto vozidlem, přičemž pozorovatel je v blízkosti tohoto světelného zdroje. Pro účely této přílohy se za odrážeče nepovažují:

1.23

„Boční obrysovou svítilnou“ se rozumí svítilna užívaná k označování přítomnosti vozidla při pohledu z boku.

1.24

„Denní svítilnou“ se rozumí svítilna, která směřuje dopředu a která činí vozidlo snáze viditelným za jízdy ve dne.

1.25

„Rohovým světlometem“ se rozumí světlomet, který se užívá pro zajištění doplňujícího osvětlení té části silnice, která se nachází v blízkosti předního rohu vozidla na té straně, na niž se bude vozidlo stáčet.

1.26

„Svítilnou vnějšího osvětlení vozidla“ se rozumí svítilna poskytující doplňkové osvětlení k usnadnění nastupování a vystupování řidiče, spolujezdce nebo k nakládce.

1.27

„Manévrovacím světlometem“ se rozumí světlomet, který se užívá pro zajištění doplňujícího osvětlení po stranách vozidla nápomocného při pomalém manévrování.

1.28

„Adaptivním předním osvětlovacím systémem“ se rozumí zařízení pro osvětlení se schválením typu podle předpisu EHK OSN č. 123, jak je uveden v příloze I, vysílající svazek světelných paprsků, jehož rozdílné vlastnosti se automaticky přizpůsobují různým podmínkám použití potkávacího světla a případně dálkového světla.

1.29.

„Svítící plochou“ se rozumí kolmý průmět celého otvoru odrážeče v případě dálkového světlometu s odrážečem, potkávacího světlometu s odrážečem, předního mlhového světlometu s odrážečem nebo u světlometů s elipsoidním odrážečem projekční čočky na příčnou rovinu. Jestliže plocha výstupu světla pokrývá jen část celého otvoru odrážeče, posuzuje se jen průmět této části.

V případě potkávacího světlometu je svítící plocha omezena na straně světelného rozhraní zdánlivě viditelnou stopou světelného rozhraní na čočce. Jsou-li odrážeč a čočka vzájemně seřiditelné, užije se střední polohy seřízení.

1.30

„Svítící plochou“ se rozumí kolmý průmět svítilny/světlometu na rovinu kolmou k její vztažné ose a dotýkající se zvnějšku plochy výstupu světla svítilny/světlometu, přičemž tento průmět je v této rovině omezen okraji zastínění, které ohraničuje průchod pouze 98 % celkové svítivosti světla ve směru vztažné osy, v případě zadní obrysové svítilny, parkovací svítilny a dálkového světlometu, potkávacího světlometu, přední mlhové světlomety, které nemají odrážeč.

U zařízení pro světelnou signalizaci, jehož svítící plocha zahrnuje úplně nebo částečně svítící plochu jiné světelné funkce nebo zahrnuje neprosvětlenou plochu, lze za svítící plochu považovat vlastní plochu výstupu světla.

1.31

„Svítící plochou“ odrážeče nebo návěstního panelu nebo návěstní fólie se rozumí, jak doložil žadatel během procesu schvalování odrážečů jako konstrukčních částí, kolmý průmět odrážeče do roviny kolmé na její referenční osu, ohraničený rovinami přilehlými k vnějším okrajovým částem optické soustavy odrážeče dle prohlášení žadatele a rovnoběžnými s touto osou. Pro stanovení spodního, horního a bočních okrajů zařízení se uvažují jen vodorovné a svislé roviny.

1.32

„Vnější plochou výstupu světla“ se rozumí ta část vnějšího povrchu rozptylového skla, která uzavírá zařízení pro osvětlení nebo pro světelnou signalizaci a která umožňuje vyzařovat světlo.

1.33

„Zdánlivě viditelnou plochou“ pro určitý směr pozorování se rozumí kolmý průmět buď okraje svítící plochy promítnuté na vnější povrch rozptylového skla, nebo plocha výstupu světla do roviny kolmé ke směru pozorování a tečné k nejvzdálenějšímu bodu rozptylového skla.

1.34

„Vztažnou osou“ se rozumí charakteristická osa světelného signálu stanovená výrobcem světlometu/svítilny jako vztažný směr (H = 0°, V = 0°) pro fotometrická měření a pro montáž světlometu nebo svítilny na vozidlo.

1.35

„Vztažným středem“ se rozumí průsečík vztažné osy s vnějším povrchem plochy výstupu světla, stanovený výrobcem světlometu/svítilny.

1.36

„Úhly geometrické viditelnosti“ se rozumí úhly, které určují oblast minimálního prostorového úhlu, v níž je zdánlivě viditelná plocha světlometu/svítilny viditelná. Tato oblast prostorového úhlu je vymezena úsečemi koule, jejíž střed se shoduje se vztažným středem světlometu/svítilny a jejíž rovník je rovnoběžný s vozovkou. Tyto úseče jsou určovány ve vztahu ke vztažné ose. Vodorovné úhly β odpovídají zeměpisné délce, svislé úhly α zeměpisné šířce.

1.37

„Vnějším obrysem“ po obou stranách vozidla se rozumí rovina rovnoběžná s podélnou střední rovinou vozidla a dotýkající se vnějšího bočního okraje vozidla, přičemž se nepřihlíží k výčnělkům:

1.38

„Celkovou šířkou“ se rozumí vzdálenost mezi dvěma svislými rovinami vymezenými ve výše uvedené definici vnějšího obrysu.

1.39

„Jednotlivým světlometem nebo jednotlivou svítilnou“ se rozumí:

1.40

„Dvěma svítilnami“ se rozumí jediná světlo vyzařující plocha ve tvaru pásu, jestliže je tento pás umístěn symetricky ke střední podélné rovině vozidla a sahá na obou stranách vozidla do vzdálenosti nejméně 0,4 m od nejvzdálenějšího vnějšího okraje vozidla a jeho délka je nejméně 0,8 m; osvětlení této plochy musí být zajištěno nejméně dvěma zdroji světla umístěnými co možná nejblíže k jejím okrajům. Plocha výstupu světla může být tvořena souborem jednotek umístěných vedle sebe tak, aby průměty dílčích ploch vyzařujících světlo na příčnou rovinu zaujímaly nejméně 60 % plochy nejmenšího obdélníku opsaného průmětům zmíněných jednotlivých ploch výstupu světla.

1.41

„Vzdáleností mezi dvěma světlomety/svítilnami“ směřujícími týmž směrem se rozumí vzdálenost mezi kolmými průměty okrajů obou svítících ploch na rovinu kolmou k příslušnému směru.

1.42

Pojmem „nepovinný“ se rozumí, že instalace světelné signalizace je ponechána na úvaze výrobce.

1.43

„Kontrolkou činnosti“ se rozumí optický nebo zvukový signál nebo jakýkoli obdobný signál udávající, že zařízení bylo uvedeno v činnost a funguje správně.

1.44

„Barvou světla vyzařovaného zařízením“ se rozumí barva vyzařovaného světla podle předpisu EHK OSN č. 48, jak je uveden v příloze I.

1.45

„Nápadným značením“ se rozumí zařízení určené ke zvýšení viditelnosti vozidla při jeho sledování z boku nebo zezadu nebo, v případě přívěsu, dodatečně zepředu odrazem světla vyzařovaného zdrojem světla, který není spojen s vozidlem, přičemž pozorovatel je v blízkosti tohoto zdroje.

1.46

„Kontrolkou zapojení obvodu“ se rozumí kontrolka udávající, zda určité zařízení bylo uvedeno do činnosti, ale neudává, zda funguje správně či nikoli.

1.47

Štítkem pro zadní značení pomalých vozidel“ se rozumí trojúhelníkový štítek se seříznutými rohy s charakteristickým vzorem pokrytý materiálem či prostředky s vratným odrazem a fluorescenčním materiálem či prostředky (třída 1); nebo pouze materiálem či prostředky s vratným odrazem (třída 2) (viz např. předpis EHK OSN č. 69, jak je uveden v příloze I).

1.48

„Párem“ se rozumí sada světlometů/svítilen se stejnou funkcí na levé a pravé straně vozidla.

1.49

„Rovinou H“ se rozumí vodorovná rovina obsahující vztažný střed světlometu/svítilny.

1.50

„Funkcí osvětlení“ se rozumí světlo vyzařované zařízením za účelem osvětlování vozovky a objektů ve směru pohybu vozidla.

1.51

„Funkcí světelné signalizace“ se rozumí světlo vyzařované nebo odrážené zařízením za účelem poskytnutí vizuální informace ostatním účastníkům silničního provozu o přítomnosti vozidla, jeho označení a/nebo změně pohybu vozidla.

1.52

„Zdrojem světla“ se rozumí jedna nebo více částí k viditelnému vyzařování, které mohou být smontovány s jedním nebo více průsvitnými obaly a se základnou pro mechanické a elektrické připojení.

Zdrojem světla může být také koncový výstup světlovodiče, který je součástí rozděleného světelného nebo světelně signalizačního systému, který nemá vestavěné vnější čočku.

1.53

„Plochou výstupu světla“ u zařízení pro osvětlení, zařízení pro světelnou signalizaci nebo odrážeče se rozumí plocha podle prohlášení výrobce zařízení na výkrese v žádosti o schválení.

2.1

Popis typu vozidla, pokud jde o rozměry a vnější tvar vozidla a počet a umístění zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci, přičemž musí být řádně vyznačen typ vozidla.

2.2

Seznam zařízení určených výrobcem jako soubor zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci; tento seznam může pro každou funkci zahrnovat několik typů zařízení, kromě toho může být v seznamu u každé funkce uvedena přídavná poznámka „nebo rovnocenná zařízení“.

2.3

Výkres montáže zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci jako celku s vyznačením umístění jednotlivých zařízení na vozidle.

2.4

Výkres(y) pro každý jednotlivý světlomet/svítilnu s vyobrazením svítící plochy světlometu/svítilny nebo zařízení pro osvětlení nebo světelnou signalizaci jiného, než je odrážeč nebo odrážeče.

Plocha výstupu světla zařízení pro osvětlení nebo světelnou signalizaci nebo odrážeče musí být deklarována podle jedné z těchto podmínek:

2.5

Technické zkušebně pro schvalovací zkoušky se přistaví nenaložené vozidlo vybavené úplným souborem zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci, představující typ vozidla, který se má schválit.

5.6.1

být namontovány souměrně k podélné střední rovině;

5.6.2

být vzájemně souměrné vzhledem k podélné střední rovině;

5.6.3

splňovat shodné kolorimetrické požadavky; a

5.6.4

mít v zásadě shodné fotometrické vlastnosti.

5.8.1.1

Fotometrické a kolorimetrické požadavky na světlomet/svítilnu musí být splněny, jestliže všechny ostatní funkce, se kterými jsou světlomet/svítilna ve skupině, sdruženy nebo sloučeny, jsou VYPNUTY.

Pokud je však přední nebo zadní obrysová svítilna sloučená s jednou nebo více dalšími funkcemi, které mohou být aktivovány společně s nimi, požadavky týkající se barvy každé z těchto funkcí musí být splněny, jestliže sloučená (sloučené) funkce a přední nebo zadní obrysové svítilny jsou ZAPNUTY.

5.8.1.2

Brzdové a směrové svítilny nesmí být sloučené.

5.8.1.3

Pokud jsou však brzdové a směrové svítilny ve skupině, musí být splněny následující podmínky:

5.8.2.1

Buď celková plocha průmětu samostatných částí na rovinu tečnou k vnějšímu povrchu vnější čočky a kolmou na vztažnou osu musí zabírat nejméně 60 % nejmenšího čtyřúhelníku opsaného tomuto průmětu, nebo vzdálenost mezi dvěma sousedními nebo dotýkajícími se samostatnými částmi nesmí překročit hodnotu 15 mm, měřeno kolmo na vztažnou osu. Tento požadavek se nevztahuje na odrážeče.

5.8.2.2

Pro vzájemně závislé svítilny vzdálenost mezi sousedními zdánlivě viditelnými plochami ve směru referenční osy nepřesahuje 75 mm měřeno kolmo na referenční osu.

5.11.1

pro viditelnost červeného světla zepředu, s výjimkou červené nejzadnější boční obrysové svítilny, nesmí být zdánlivě viditelná plocha žádné červené svítilny přímo viditelná oku pozorovatele nalézajícího se v zóně 1 stanovené v dodatku 1;

5.11.2

pro viditelnost bílého světla zezadu, s výjimkou zpětných světlometů a bílého nápadného značení na vozidle, nesmí být zdánlivě viditelná plocha žádné bílé svítilny přímo viditelná oku pozorovatele nalézajícího se v zóně 2 příčné roviny ležící ve vzdálenosti 25 m za vozidlem (viz dodatek 1);

5.11.3

zóny 1 a 2 zkoumané okem pozorovatele jsou ve svých rovinách ohraničeny:

5.12.1

jsou-li přední a zadní obrysové svítilny ZAPNUTY, jakož i boční obrysové svítilny, jsou-li sdružené nebo sloučené s uvedenými svítilnami, užity jako parkovací svítilny;

5.12.2

na přední obrysové svítilny, když je jejich funkce nahrazena podle bodu 5.13.1.

5.13.1.1

jejich elektrická zapojení jsou taková, aby se v případě závady kteréhokoliv z těchto světelných zařízení obrysové svítilny automaticky znovu zapnuly; a

5.13.1.2

nahrazující svítilna/funkce splňuje pro příslušnou obrysovou svítilnu požadavky stanovené v bodech 6.8.1 až 6.8.6; a

5.13.1.3

ve zkušebním protokolu nahrazující svítilny je uveden příslušný důkaz prokazující splnění požadavků stanovených v bodě 5.13.1.2.

5.15.1

dálkový světlomet: bílá;

5.15.2

potkávací světlomet: bílá;

5.15.3

přední mlhový světlomet: bílá nebo selektivní žlutá;

5.15.4

zpětný světlomet: bílá;

5.15.5

směrová svítilna: oranžová;

5.15.6

výstražný světelný signál: oranžová;

5.15.7

brzdová svítilna: červená;

5.15.8

zařízení pro osvětlení zadní registrační značky: bílá;

5.15.9

přední obrysová svítilna: bílá;

5.15.10

zadní obrysová svítilna: červená;

5.15.11

zadní mlhová svítilna: červená;

5.15.12

parkovací svítilna: bílá vpředu, červená vzadu; oranžová, je-li sloučena s bočními směrovými svítilnami nebo s bočními obrysovými svítilnami;

5.15.13

boční obrysová svítilna: oranžová; nejzadnější boční obrysová svítilna však může být červená, je-li ve skupině nebo je-li sdružená či sloučená se zadní obrysovou svítilnou, zadní doplňkovou obrysovou svítilnou, zadní mlhovou svítilnou, brzdovou svítilnou nebo je ve skupině nebo má část plochy výstupu světla společnou se zadním odrážečem;

5.15.14

doplňková obrysová svítilna: bílá vpředu, červená vzadu;

5.15.15

denní svítilna: bílá;

5.15.16

zadní odrážeč jiný než trojúhelníkový: červená;

5.15.17

zadní odrážeč trojúhelníkový: červená;

5.15.18

přední odrážeč jiný než trojúhelníkový: bílá nebo bezbarvá;

5.15.19

boční odrážeč jiný než trojúhelníkový: oranžová; nejzadnější odrážeč však může být červený, je-li ve skupině nebo má-li část plochy výstupu světla společnou se zadní obrysovou svítilnou, zadní doplňkovou obrysovou svítilnou, zadní mlhovou svítilnou, brzdovou svítilnou, červenou nejzadnější boční obrysovou svítilnou nebo zadním odrážečem jiným než trojúhelníkovým;

5.15.20

rohový světlomet: bílá;

5.15.21

nápadné značení: bílá nebo žlutá po stranách; červená nebo žlutá vzadu;

5.15.22

svítilna vnějšího osvětlení vozidla: bílá;

5.15.23

manévrovací světlomet: bílá.

5.16.2.1

Výpadek energie k ovládání světlometu.

5.16.2.2

Nahodilé rozpojení obvodu, impedance, zkrat na kostru v elektrických obvodech, závady v hydraulickém nebo pneumatickém vedení, v bowdenech, v solenoidech nebo v jiných konstrukčních částech ovládajících nebo přenášejících sílu určenou k uvádění zakrývacího zařízení v pohyb.

5.17.1.1

tyto svítilny zůstávají při změně svých poloh ve spojení s vozidlem;

5.17.1.2

je možno tyto svítilny aretovat v poloze požadované v podmínkách provozu na silnici. Aretace musí být samočinná.

pro stanovení spodního, horního a bočních okrajů svítící plochy k ověření vzdálenosti k vnějším okrajům vozidla a k ověření výšky nad vozovkou se použijí jen stěny s vodorovným nebo svislým okrajem.

Pro jiná použití svítící plochy, např. pro stanovení vzdálenosti mezi dvěma svítilnami nebo světlomety či funkcemi, se použije tvar vnějšího okraje této svítící plochy. Stěny zůstanou rovnoběžné, ale lze použít jiné orientace.

6.1.4.1

Šířka: Vnější okraje svítící plochy nesmějí být v žádném případě blíže k vnějšímu obrysu vozidla než vnější okraje svítící plochy potkávacích světlometů.

6.1.4.2

Výška: Žádné zvláštní požadavky.

6.1.4.3

Délka: Na přední části vozidla. Tento požadavek se považuje za splněný, jestliže vyzařované světlo neobtěžuje řidiče ani přímo, ani nepřímo přes zpětná zrcátka nebo jiné plochy na vozidle odrážející světlo.

6.1.9.1

Maximální svítivost souboru dálkových světlometů, které mohou být zapnuty současně, nesmí překročit 430 000 cd, což odpovídá vztažné hodnotě 100.

6.1.9.2

Tato maximální svítivost se zjistí sečtením maximálních vztažných hodnot, které jsou na jednotlivých světlometech vyznačeny. Každému světlometu označenému „R“ nebo „CR“ se přiřadí referenční hodnota „10“.

6.2.4.1

Šířka: Žádné zvláštní požadavky.

6.2.4.2

Výška:

6.2.4.3

Délka: Co nejblíže k přední části vozidla; vyzařované světlo však nesmí v žádném případě způsobovat řidiči oslnění ani přímo, ani nepřímo přes zpětná zrcátka a/nebo jiné odrazné plochy na vozidle.

Geometrická viditelnost

:

Je určena úhly geometrické viditelnosti α a β.

α= 15° směrem nahoru a 10° směrem dolů,

ß= 45° směrem ven a 5° směrem dovnitř.

6.2.6.1.1

Pokud je montážní výška potkávacích světlometů 500 mm nebo větší a rovná nebo menší než 1 500 mm, musí být možný svislý sklon rozhraní potkávacího světla v rozsahu od 0,5 do 6 %.

6.2.6.1.2

Potkávací světlomety musí být seřízeny takovým způsobem, že při měření 15 m od světlometu je vodorovná přímka oddělující osvětlené pásmo od neosvětleného umístěna ve výšce odpovídající pouze polovině vzdálenosti mezi zemí a středem světlometu.

6.2.6.2.1

Ovladač seřízení světlometů může být automaticky nebo ručně seřiditelný.

6.2.6.2.2

Zařízení, která jsou spojitě či nespojitě seřizována ručně, musí mít aretovanou polohu, v níž mohou být světlomety pomocí obvyklých seřizovacích šroubů nebo obdobných prostředků vráceny do výchozího sklonu.

Tato ručně ovládaná zařízení musí být ovladatelná ze sedadla řidiče.

Spojitě nastavitelná zařízení musí mít referenční značky udávající podmínky naložení, které vyžadují nastavení potkávacího světla.

6.2.6.2.3

Potkávací světlomety se nesmí přesunout do polohy méně skloněné, než byla v původní úpravě.

6.3.4.1

Šířka: Žádné zvláštní požadavky.

6.3.4.2

Výška: Nejméně 250 mm nad vozovkou. Žádný bod svítící plochy nesmí být výše než nejvyšší bod svítící plochy potkávacího světlometu.

6.3.4.3

Délka: Co nejblíže k přední části vozidla; vyzařované světlo však nesmí v žádném případě způsobovat řidiči oslnění ani přímo, ani nepřímo přes zpětná zrcátka a/nebo jiné odrazné plochy na vozidle.

Geometrická viditelnost

:

Je určena úhly geometrické viditelnosti α a β.

α= 5° směrem nahoru a směrem dolů;

ß= 45° směrem ven a 5° směrem dovnitř.

6.4.4.1

Šířka: Žádné zvláštní požadavky.

6.4.4.2

Výška: Nejméně 250 mm a nejvýše 1 200 mm nad vozovkou.

Pokud však tvar, skladba, konstrukce nebo provozní podmínky vozidla neumožňují umístit svítilny do výšky maximálně 1 200 mm, je povoleno použít výšku až do 4 000 mm.

V tomto případě musí být světlomet namontován se sklonem směrem dolů nejméně v úhlu 3° pro montážní výšku větší než 2 000 mm, ale nepřevyšující 3 000 mm, a nejméně v úhlu 6° pro montážní výšku větší než 3 000 mm a nepřevyšující 4 000 mm.

Pro montážní výšku do 2 000 mm není nutný žádný sklon.

6.4.4.3

Délka: Vzadu na vozidle.

Geometrická viditelnost

:

Je určena úhly geometrické viditelnosti α a β.

α= 15° směrem nahoru a 5° směrem dolů;

β= 45° vpravo i vlevo, je-li jen jeden světlomet;

β= 45° směrem ven a 30° směrem dovnitř, jsou-li dva světlomety.

—

buď běží motor;

—

nebo je-li zařízení ovládající spouštění nebo zastavení motoru v poloze umožňující chod motoru.

6.5.3.1

Přední a boční směrové svítilny mohou být samostatné, ve skupině nebo sdružené.

6.5.3.2

Pro přípojná vozidla a tažené stroje:

dvě zadní směrové svítilny (kategorie 2).

6.5.4.1

Šířka: S výjimkou týkající se směrových svítilen kategorie 1 v uspořádání C a u dodatečných směrových svítilen nesmí být okraj svítící plochy, který je nejvzdálenější od podélné střední roviny vozidla, od vnějšího obrysu vozidla dále než 400 mm. Vzdálenost mezi vnitřními okraji obou svítících ploch páru svítilen nesmí být menší než 500 mm.

Jestliže svislá vzdálenost mezi zadní směrovou svítilnou a odpovídající zadní obrysovou svítilnou není větší než 300 mm, nesmí vzdálenost mezi vnějším obrysem vozidla a vnějším okrajem zadní směrové svítilny překračovat o více než 50 mm vzdálenost mezi vnějším obrysem vozidla a vnějším okrajem příslušné zadní obrysové svítilny.

Pro přední směrové svítilny by svítící plocha neměla být méně než 40 mm od svítící plochy potkávacích světlometů nebo případných předních mlhových světlometů.

Menší vzdálenost se připouští, pokud je svítivost ve vztažné ose směrové svítilny alespoň 400 cd.

6.5.4.2

Výška: Nejméně 400 mm a nejvýše 2 500 mm a až 4 000 mm nad vozovkou pro dodatečné směrové svítilny.

Pro vozidla s maximální šířkou nepřesahující 1 300 mm nejméně 350 mm nad vozovkou.

6.5.4.3

Délka: Vzdálenost mezi vztažným středem svítící plochy směrové svítilny kategorie 1 (uspořádání B), svítilny kategorie 5 (uspořádání B a C) a příčnou rovinou, která vyznačuje přední okraj celkové délky traktoru, nesmí překročit 1 800 mm. Pokud konstrukce traktoru neumožňuje vyhovět minimálním úhlům geometrické viditelnosti, je možno tuto vzdálenost zvýšit na 2 600 mm.

Geometrická viditelnost

:

Vodorovné úhly: Viz dodatek 2.

Svislé úhly: 15° nad vodorovnou rovinu a pod ni.

Zařízení kategorií S1 nebo S2 podle popisu v předpisu EHK OSN č. 7: traktory a vozidla kategorií R a S musí být vybavena takovými brzdovými svítilnami.

Zařízení kategorií S3 nebo S4 podle popisu v předpisu EHK OSN č. 7: traktory a vozidla kategorií R a S mohou být vybavena takovými brzdovými svítilnami.

6.7.2.1

Pokud není namontováno zařízení kategorie S3 nebo S4, je možné na vozidlech kategorií namontovat dvě nepovinná zařízení kategorie S1 nebo S2.

6.7.2.2

Jedině tehdy, když střední podélná rovina vozidla neprochází pevným panelem karoserie, ale odděluje jednu nebo dvě pohyblivé části vozidla (např. dveře) tak, že chybí dostatek prostoru k montáži jediného zařízení kategorie S3 nebo S4 ve střední podélné rovině nad takovými pohyblivými částmi, je možné namontovat buď:

6.7.4.1

Šířka:

Tam, kde je podle bodu 6.7.2 přípustné vysunutí jediné svítilny kategorie S3 nebo S4 mimo střední podélnou rovinu, nesmí při tomto vysunutí překročit vzdálenost referenčního středu svítilny od střední podélné roviny hodnotu 150 mm.

6.7.4.2

Výška:

Vozidla mohou být vybavena dalšími dvěma zařízeními kategorie S1 nebo S2:

nejméně 400 mm a nejvýše 4 000 mm nad vozovkou.

6.7.4.3

Délka:

Geometrická viditelnost

:

Vodorovný úhel: 45° směrem ven a směrem dovnitř.

Svislý úhel: 15° nad vodorovnou rovinu a pod ni.

6.8.4.1

Šířka: Bod svítící plochy, který je nejdále od podélné střední roviny vozidla, nesmí být vzdálen více než 400 mm od vnějšího obrysu vozidla. Vzdálenost mezi vnitřními okraji obou příslušných svítících ploch nesmí být menší než 500 mm.

6.8.4.2

Výška: nejméně 400 mm a nejvýše 2 500 mm nad vozovkou.

U vozidel vybavených k montáži nesených zařízení na přední části, která by mohla zakrývat přední obrysové svítilny, mohou být montovány dvě další přední obrysové svítilny ve výšce, která nepřekročí 4 000 mm.

6.8.4.3

Délka: Žádné požadavky za předpokladu, že jsou svítilny orientovány dopředu a jsou splněny úhly geometrické viditelnosti uvedené v bodě 6.8.5.

Geometrická viditelnost

:

Vodorovný úhel: U dvou předních obrysových svítilen: 10° směrem dovnitř a 80° směrem ven. Úhel 10° dovnitř může být zmenšen na 5°, pokud tvar karoserie nedovoluje, aby byl dodržen úhel 10°. U vozidel s celkovou šířkou menší než 1 400 mm může být tento úhel zmenšen na 3°, pokud tvar karoserie nedovolí, aby byl dodržen úhel 10°.

Svislý úhel: 15° nad vodorovnou rovinu a pod ni. Svislý úhel pod vodorovnou rovinou může být snížen až na 10°, je-li výška svítilny nad vozovkou menší než 1 900 mm, a až na 5°, je-li tato výška menší než 750 mm.

6.9.4.1

Šířka: S výjimkou ustanovení bodu 6.9.5.1 nesmí být bod svítící plochy, který je nejdále od podélné střední roviny vozidla, vzdálen více než 400 mm od vnějšího obrysu vozidla.

Vzdálenost mezi vnitřními okraji obou příslušných svítících ploch nesmí být menší než 500 mm. Tato vzdálenost může být snížena až na 400 mm, pokud je celková šířka vozidla menší než 1 400 mm.

6.9.4.2

Výška: S výjimkou ustanovení bodu 6.9.5.1 nejméně 400 mm a nejvýše 2 500 mm nad vozovkou.

Pro vozidla s maximální šířkou nepřesahující 1 300 mm nejméně 250 mm nad vozovkou.

6.9.4.3

Délka: Na zádi vozidla. Ne více než 1 000 mm od nejzadnějšího bodu vozidla.

Části vozidla, které přesahují nejvzdálenější bod svítící plochy zadní obrysové svítilny o více než 1 000 mm, musí být vybaveny doplňkovými zadními obrysovými svítilnami.

Geometrická viditelnost

:

Vodorovný úhel: Pro dvě zadní obrysové svítilny: buď 45° směrem dovnitř a 80° směrem ven, nebo 80° směrem dovnitř a 45° směrem ven.

Svislý úhel: 15° nad vodorovnou rovinu a pod ni. Svislý úhel pod vodorovnou rovinou může být snížen až na 10°, je-li výška svítilny nad vozovkou menší než 1 900 mm, a až na 5°, je-li tato výška menší než 750 mm.

6.9.5.1

Není-li možné dodržet požadavky na shora uvedené umístění, mohou být s dodržením následujících ustanovení montovány čtyři zadní obrysové svítilny:

6.10.4.1

Šířka: Pokud je namontována pouze jedna zadní mlhová svítilna, musí být vzhledem k střední podélné rovině vozidla umístěna na opačné straně, než je předepsaný provoz ve státě registrace. Vzdálenost mezi zadní mlhovou svítilnou a brzdovou svítilnou musí být ve všech případech větší než 100 mm.

6.10.4.2

Výška: Nejméně 400 mm a nejvýše 1 900 mm nad vozovkou nebo nejvýše 2 500 mm, jestliže tvar karoserie neumožňuje dodržení výšky 1 900 mm.

6.10.4.3

Délka: Na zádi vozidla.

Geometrická viditelnost

:

Vodorovný úhel: 25 ° směrem dovnitř a směrem ven.

Svislý úhel: 5 ° nad vodorovnou rovinu a pod ni.

6.11.4.1

Šířka: Bod svítící plochy, který je nejvíce vzdálen od střední podélné roviny vozidla, nesmí být vzdálen více než 400 mm od nejvzdálenějšího vnějšího okraje vozidla. Jsou-li svítilny dvě, musí být umístěny po stranách vozidla.

6.11.4.2

Výška: Nejméně 400 mm a nejvýše 2 500 mm nad vozovkou.

6.11.4.3

Délka: Žádné zvláštní požadavky.

Geometrická viditelnost

:

Vodorovný úhel: 45° směrem ven, směrem dopředu a směrem dozadu.

Svislý úhel: 15° nad vodorovnou rovinu a pod ni. Úhel ve svislé rovině pod vodorovnou rovinu však může být zmenšen na 10°, je-li svítilna umístěna níže než 1 500 mm, a na 5°, je-li svítilna umístěna níže než 750 mm nad vozovkou.

6.12.4.1

Šířka: Co možno nejblíže k vnějšímu obrysu vozidla.

6.12.4.2

Výška: V nejvyšší výšce slučitelné s požadovaným umístěním na šířku a na symetrii svítilen.

6.12.4.3

Délka: Žádný zvláštní požadavek.

Geometrická viditelnost

:

Vodorovný úhel: 80° směrem ven.

Svislý úhel: 5° nad vodorovnou rovinu a 20° pod ni.

6.14.4.1

Šířka: S výjimkou ustanovení bodu 6.14.5.1 nesmí být bod svítící plochy, který je nejdále od podélné střední roviny vozidla, vzdálen více než 400 mm od vnějšího obrysu vozidla. Vzdálenost mezi vnitřními okraji odrážečů nesmí být menší než 600 mm. Tato vzdálenost může být zmenšena na 400 mm, je-li celková šířka vozidla menší než 1 300 mm.

6.14.4.2

Výška: S výjimkou ustanovení bodu 6.14.5.1 nesmí být nad vozovkou níže než 400 mm a výše než 900 mm.

Pro vozidla s maximální šířkou nepřesahující 1 300 mm nejméně 250 mm nad vozovkou.

Horní mez však může být zvýšena nejvýše na 1 200 mm, pokud není možné dodržet výšku 900 mm bez užití držáků, které by mohly být snadno zničeny nebo ohnuty.

6.14.4.3

Délka: Žádné zvláštní požadavky.

Geometrická viditelnost

:

Vodorovný úhel: 30° směrem dovnitř a směrem ven.

Svislý úhel: 15° nad vodorovnou rovinu a 15° pod ni. Svislý úhel pod vodorovnou rovinou se může zmenšit až na 5°, je-li odrážeč níže než 750 mm nad vozovkou.

6.14.5.1

Není-li možné dodržet výše uvedené požadavky na umístění a viditelnost, mohou být s dodržením následujících ustanovení montovány čtyři odrážeče:

6.15.4.1

Šířka: Žádný zvláštní požadavek.

6.15.4.2

Výška: Nejméně 400 mm a nejvýše 900 mm nad vozovkou.

Horní mez však může být zvýšena nejvýše na 1 500 mm, pokud není možné dodržet výšku 900 mm bez užití držáků, které by mohly být snadno zničeny nebo ohnuty.

6.15.4.3

Délka: Jeden odrážeč nesmí být dále než 3 m od nejpřednějšího bodu vozidla, tentýž nebo druhý odrážeč nesmí být dále než 3 m od nejzadnějšího bodu vozidla. Vzdálenost mezi dvěma sousedními odrážeči na téže straně vozidla nesmí přesahovat 6 m.

Geometrická viditelnost

:

Vodorovný úhel: 20° směrem dopředu a směrem dozadu.

Svislý úhel: 10° nad vodorovnou rovinu a pod ni. Svislý úhel pod vodorovnou rovinou se může zmenšit až na 5°, je-li odrážeč níže než 750 mm nad vozovkou.

6.17.4.1

Šířka: Bod svítící plochy, který je nejvíce vzdálen od střední podélné roviny vozidla, nesmí být vzdálen více než 400 mm od nejvzdálenějšího vnějšího okraje vozidla. U vozidel kategorií R a S nesmí být tato vzdálenost větší než 150 mm.

Vzdálenost mezi vnitřními okraji zdánlivě viditelných ploch ve směru referenčních os nesmí být menší než 600 mm. Tuto vzdálenost lze zmenšit na 400 mm, pokud je celková šířka vozidla menší než 1 300 mm.

6.17.4.2

Výška: Nejméně 300 mm a nejvýše 1 500 mm nad vozovkou. Pokud to není možné z důvodu konstrukce, musí být přední odrážeče tak nízko, jak to je možné.

6.17.4.3

Délka: Na přední části vozidla.

Geometrická viditelnost

:

Vodorovný úhel: 30° směrem dovnitř a směrem ven.

Svislý úhel: 10 ° nad vodorovnou rovinu a pod ni. Svislý úhel pod vodorovnou rovinu může být zmenšen na 5°, je-li odrážeč namontován níže než 750 mm nad vozovkou.

6.17.5.1

Není-li možné dodržet výše uvedené požadavky na umístění a viditelnost, mohou být s dodržením následujících ustanovení montovány čtyři přední odrážeče:

6.18.4.1

Šířka: Žádné zvláštní požadavky.

6.18.4.2

Výška: Nejméně 250 mm a nejvýše 2 500 mm nad vozovkou.

6.18.4.3

Délka: Nejméně jedna boční obrysová svítilna musí být umístěna ve střední třetině vozidla, přičemž nejpřednější boční svítilna nesmí být od přední části vozidla dále než 3 m. Vzdálenost mezi dvěma sousedními bočními obrysovými svítilnami nesmí přesahovat 3 m. Pokud konstrukce, návrh nebo provozní použití vozidla neumožňuje vyhovět tomuto požadavku, může být tato vzdálenost zvětšena na 4 m.

Geometrická viditelnost

Vodorovný úhel: 45° směrem dopředu a směrem dozadu; tato hodnota však může být snížena na 30°.

Svislý úhel: 10 ° nad vodorovnou rovinu a pod ni. Svislý úhel pod vodorovnou rovinu může být zmenšen na 5°, je-li boční obrysová svítilna namontována níže než 750 mm nad vozovkou.

Vodorovně

:

směrem ven 20° a směrem dovnitř 20°.

Svisle

:

směrem nahoru 10° a směrem dolů 10°.

Vodorovně

:

30° až 60° směrem ven.

Svisle

:

10° směrem nahoru a směrem dolů.

6.20.7.1

Rohový světlomet na jedné straně vozidla může být automaticky ZAPNUT pouze v případě, kdy jsou na téže straně vozidla ZAPNUTY směrové svítilny a/nebo pokud se úhel natočení řízení změní z polohy pro přímou jízdu vpřed do směru na tutéž stranu vozidla.

Rohový světlomet se musí automaticky VYPNOUT, pokud je směrová svítilna VYPNUTA a/nebo pokud se úhel natočení řízení vrátí do polohy pro přímou jízdu vpřed.

6.20.7.2

Pokud je ZAPNUT zpětný světlomet, mohou být oba rohové světlomety rozsvíceny současně, nezávisle na poloze volantu nebo stavu směrové svítilny. V tomto případě se rohové světlomety musí VYPNOUT, pokud se VYPNE zpětný světlomet.

6.23.9.1

motor je vypnut;

6.23.9.2

dveře řidiče nebo pro spolujezdce jsou otevřeny;

6.23.9.3

dveře prostoru pro náklad jsou otevřeny.

a)

před prvním uvedením vozidla do pohybu po každém manuálním spuštění pohonného systému; nebo

b)

je zařazen zpětný chod; nebo

c)

je aktivován kamerový systém na podporu parkovacích manévrů.

6.25.4.1

Šířka: S výjimkou ustanovení bodu 6.25.5.1. nesmí být bod svítící plochy, který je nejdále od podélné střední roviny vozidla, vzdálen více než 400 mm od vnějšího obrysu vozidla. Vzdálenost mezi vnitřními okraji odrážečů nesmí být menší než 600 mm. Tato vzdálenost může být zmenšena na 400 mm, je-li celková šířka vozidla menší než 1 300 mm.

6.25.4.2

Výška: S výjimkou ustanovení bodu 6.25.5.1 nesmí být nad vozovkou níže než 400 mm a výše než 1 500 mm.

6.25.4.3

Délka: Žádné zvláštní požadavky.

Geometrická viditelnost

:

Vodorovný úhel: 30° směrem dovnitř a směrem ven.

Svislý úhel: 15° nad vodorovnou rovinu a pod ni. Svislý úhel pod vodorovnou rovinou se může zmenšit až na 5°, je-li odrážeč níže než 750 mm nad vozovkou.

6.25.5.1

Není-li možné dodržet výše uvedené požadavky na umístění a viditelnost, mohou být s dodržením následujících ustanovení montovány čtyři odrážeče:

Povinné na vozidlech kategorie S o celkové šířce přesahující 2,55 m.

Nepovinné na vozidlech kategorie S o celkové šířce nepřesahující 2,55 m.

Šířka:

Bod svítící plochy odrážeče, který je nejvíce vzdálen od střední podélné roviny vozidla, nesmí být vzdálen více než 100 mm od nejvzdálenějšího vnějšího okraje vozidla. Tato hodnota může být zvýšena, pokud tvar karoserie nedovoluje dodržet výšku 100 mm.

Výška:

Žádné zvláštní požadavky.

Délka:

Žádné zvláštní požadavky.

1.1

„Vnitřní výbavou“ se rozumí vnitřní části prostoru pro cestující kromě vnitřních zpětných zrcátek, které zahrnují

1.2

„Úrovní přístrojové desky“ se rozumí přímka vymezená styčnými body svislých tečen s přístrojovou deskou.

1.3

„Elektricky ovládanými okny“ se rozumí okna, která se zavírají napájecím zdrojem vozidla.

1.4

„Rozevřením“ se rozumí maximální otvor bez překážek mezi horním okrajem nebo vodicím okrajem – závisí na směru zavírání – elektricky ovládaného okna, přepážky nebo střešního panelu a konstrukcí vozidla, která tvoří okraj okna, přepážky nebo střešního panelu při pohledu z vnitřku vozidla nebo u systému přepážky ze zadní části prostoru pro cestující.

1.1.1.1

Zóna bezpečné vzdálenosti A nad vztažným bodem sedadla řidiče umístěná před ním, jak je uvedeno na obrázku 1, nesmí obsahovat žádné nebezpečně drsné plochy ani ostré hrany, které by mohly zvýšit riziko závažného poranění cestujících. Pokud součásti obsažené v zóně bezpečné vzdálenosti A nad vztažným bodem sedadla umístěné před ním splňují požadavky uvedené v bodech 1.1.2 až 1.1.6, má se za to, že rovněž splňují tento požadavek.

Obrázek 1

1.1.1.2

Zóna bezpečné vzdálenosti A, jejíž střed se nachází 670 mm nad středem předního okraje předního sedadla pro cestující, pokud je namontováno, a umístěná před ním, jak je uvedeno na obrázku 2, nesmí obsahovat žádné nebezpečně drsné plochy ani ostré hrany, které by mohly zvýšit riziko závažného poranění cestujících. Pokud součásti obsažené v zóně bezpečné vzdálenosti A nad vztažným bodem sedadla umístěné před ním splňují požadavky uvedené v bodech 1.1.2 až 1.1.6, má se za to, že rovněž splňují tento požadavek.

Obrázek 2

1.1.1.3

V případě vozidel vybavených volantem a lavicí nebo sklápěcími sedadly v jedné nebo několika řadách musí okolí zadních sedadel pro cestující, jsou-li namontována, splňovat požadavky přílohy XVII nařízení (EU) č. 3/2014 (1).

1.1.3.1

Případné kovové podpůrné konstrukce nesmí mít žádné vyčnívající hrany.

1.1.3.2

Části, kterých se lze dotknout koulí o průměru 165 mm, jak je popsáno v bodě 3.2.1, při přiblížení podél poloměru zóny A na obrázku 1, musí být zaobleny s poloměrem zaoblení nejméně 2,5 mm.

1.1.3.3

Spouštěče oken, jsou-li namontovány, mohou z povrchu desky vyčnívat o 35 mm.

1.1.3.4

Požadavky bodů 1.1.3.1, 1.1.3.2 a 1.1.3.3 se nepoužijí na konstrukční části umístěné za volantem, přičemž referenčním bodem je vrchol kužele, který je středem zóny A na obrázku 1, a věnec volantu je základnou kužele.

1.1.4.1

Spodní okraj přístrojové desky musí být zaoblen s poloměrem zaoblení nejméně 19 mm

1.1.4.2

Spínače, tlačítka apod. z tuhého materiálu, které, měřeno podle metody popsané v bodě 3, vyčnívají z desky o 3,2 mm až 9,5 mm, musí mít průřez nejméně 2 cm2, měřeno 2,5 mm od nejdále vyčnívajícího bodu, a musí mít zaoblené hrany s poloměrem zaoblení nejméně 2,5 mm.

1.1.4.3

Pokud tyto konstrukční části vyčnívají více než o 9,5 mm od povrchu přístrojové desky, musí být navrženy a konstruovány s průřezem nejméně 6,50 cm2 a nacházet se ne dále než 6,5 mm od nejdále vyčnívajícího bodu.

1.1.4.4

Konstrukční části namontované na střeše, pokud jsou instalovány, které však nejsou součástí konstrukce střechy, jako držadla, svítilny, větrací otvory apod., musí mít poloměr zaoblení nejméně 3,2 mm a šířka vyčnívajících částí nesmí být menší než vzdálenost, do které vyčnívají směrem dolů.

1.1.4.5

V případě výčnělků tvořených konstrukční částí z netuhého materiálu o tvrdosti nižší než 60 Shore A namontovaných na pevný podklad se požadavky bodů 1.1.4.2–1.1.4.4 použijí pouze na pevný podklad.

1.1.4.6

Požadavky stanovené v tomto oddíle se použijí na vybavení, které není uvedeno v bodech 1.1.2–1.1.6 a kterého se v souladu s požadavky stanovenými v bodech 1.1.1 až 1.1.6 a vzhledem k jeho umístění ve vozidle mohou cestující dotknout. V případě, že tyto části jsou vyrobeny z materiálu o tvrdosti menší než 60 Shore A a jsou namontovány na jeden nebo více pevných pokladů, dané požadavky se použijí pouze na uvedené pevné podklady.

2.1.1

K žádosti o EU schválení typu konstrukční části se přiloží tyto vzorky, které se předloží technické zkušebně provádějící zkoušky pro schválení typu konstrukční části:

2.1.2

podle uvážení výrobce buď vozidlo, které je reprezentativní pro typ, jenž má být schválen, nebo jeho část (části), které se pro ověření a zkoušky předepsané tímto nařízením považují za podstatné; a

2.1.3

na vyžádání této zkušebny určité součásti a určité vzorky použitých materiálů.

3.2.1

Zařízení k měření výčnělků sestává z polokulové hlavice o průměru 165 mm, v níž se nachází posuvný píst o průměru 50 mm.

3.2.2

Vzájemná poloha plochého konce pístu a okraje hlavice se zobrazuje na stupnici, na níž po odsunutí přístroje od zkoušeného předmětu vyznačuje pohyblivý ukazatel nejvyšší dosaženou hodnotu. Musí být měřitelná minimální vzdálenost 30 mm; měřicí stupnice musí být rozdělena po 0,5 mm, aby bylo možné uvést rozsah daného výčnělku.

3.2.3

Kalibrace:

3.2.4

Zařízení na měření výčnělků je znázorněno na obrázku 3.

3.3.1

Zatažením pístu se v hlavici vytvoří dutina a pohyblivý ukazatel se přiloží k pístu.

3.3.2

Zařízení se přiloží k měřenému výčnělku tak, aby se hlavice dotýkala co největšího okolního povrchu, a to silou nepřesahující 2 daN.

3.3.3.

Píst se posouvá dopředu tak dlouho, dokud se nedotkne měřeného výčnělku, načež se na stupnici odečte příslušná hodnota.

3.3.4

Hlavice se seřídí tak, aby se dosáhlo maximální hodnoty vyčnívání. Tato hodnota se zaznamená.

3.3.5

Jsou-li dva nebo více ovladačů umístěny natolik blízko u sebe, že se jich píst nebo hlavice dotkne současně, postupuje se takto:

—

rovina XX' zůstává rovnoběžná se střední podélnou rovinou vozidla

—

osa X se může natáčet nad a pod horizontálu o úhel až 30°.

Při provádění zkoušky podle tohoto bodu se odstraní všechny materiály o tvrdosti nižší než 60 Shore A.

1.1

„Vnějším povrchem“ se rozumí vnějšek vozidla včetně kol, pásů, dveří, nárazníků, kapoty, prostředků k nástupu a nádrží.

1.2

„Poloměrem zaoblení“ se rozumí poloměr oblouku kružnice, který se nejvíce přibližuje zaoblenému tvaru uvažované konstrukční části.

1.3

„Vnějším okrajem“ vozidla se rozumí ve vztahu k bokům vozidla rovina rovnoběžná se střední podélnou rovinou vozidla dotýkající se jeho vnějšího bočního okraje a ve vztahu k přednímu a zadnímu konci vertikální příčná rovina vozidla dotýkající se jeho vnějšího předního a zadního okraje, přičemž se nebere v úvahu vyčnívání:

2.1

Tato příloha se použije na části na vnějším povrchu, které při naloženém vozidle vybaveném pneumatikami s největším průměrem nebo souborem pásů s největším svislým rozměrem, pro který je schváleno, se všemi dveřmi, okny a přístupovými víky atd. v zavřené poloze jsou:

2.2

Účelem těchto ustanovení je snížit nebezpečí nebo vážnost zranění osoby, na kterou v případě srážky narazí vnější povrch vozidla nebo která se po vnějším povrchu smýká. Vztahuje se na případy pohybujícího se i stojícího vozidla.

2.3

Tato příloha se nepoužije na vnější zpětná zrcátka.

2.4

Tato příloha se nepoužije na kovové pásy vozidel kategorie C.

3.1

Vnější povrch vozidla nesmí mít žádné vyčnívající nebo ostré části, drsné povrchy nebo jakékoli výčnělky takového tvaru, rozměrů, směru nebo tvrdosti, které by mohly zvyšovat nebezpečí nebo vážnost poranění osoby, na kterou v případě srážky vnější povrch narazí nebo která se po vnějším povrchu smýká.

3.2

Vnější povrchy na každé straně vozidla nesmí mít jakékoli vyčnívající části, které by mohly zachytit chodce, cyklisty nebo motocyklisty.

3.3

Žádná vyčnívající část vnějšího povrchu vozidla nesmí mít poloměr zaoblení menší než 2,5 mm. Tento požadavek se netýká částí vnějšího povrchu, které vyčnívají méně než 5 mm, avšak rohy takových částí směřující ven musí být ztupeny, kromě částí vyčnívajících méně než 1,5 mm.

3.4

Vyčnívající části vnějšího povrchu zhotovené z materiálu o tvrdosti nepřesahující 60 Shore A mohou mít poloměr zaoblení menší než 2,5 mm. Měření tvrdosti postupem v souladu se Shore A lze nahradit prohlášením o hodnotě tvrdosti od výrobce konstrukční části.

3.5

Vozidla vybavená hydropneumatickým, hydraulickým nebo pneumatickým zavěšením kol nebo zařízením pro automatickou regulaci výšky podle nákladu musí být zkoušena při nejnepříznivějším stavu pro běžnou jízdu uvedeném výrobcem.

3.6

Exponovaná zařízení, která jsou v kontaktu se zemí nebo s plodinami, a zařízení pro distribuci materiálu na vozidlech kategorie R a S, která mají ostré hrany nebo zuby, pokud jsou ve sklopené poloze pro silniční dopravu, a na která se již vztahuje směrnice 2006/42/ES, nemusí splňovat body 3.1 až 3.5. Pro exponované plochy kterékoli jiné části vozidla kategorie R a S se použijí body 3.1 až 3.5.

1.

„Elektromagnetickou kompatibilitou“ se rozumí schopnost vozidla nebo konstrukční části (konstrukčních částí) nebo samostatného technického celku (samostatných technických celků) uspokojivě fungovat ve vlastním elektromagnetickém prostředí bez vytváření nepřípustného elektromagnetického rušení čehokoliv v tomto prostředí.

2.

„Elektromagnetickým rušením“ se rozumí jakýkoli elektromagnetický jev, který může ovlivnit činnost vozidla nebo konstrukční části (konstrukčních částí) nebo samostatného technického celku (samostatných technických celků). Elektromagnetickým rušením může být elektromagnetický šum, nežádoucí signál nebo změna v samotném prostředí šíření.

3.

„Elektromagnetickou odolností“ se rozumí schopnost vozidla nebo konstrukční části (konstrukčních částí) nebo samostatného technického celku (samostatných technických celků) být v provozu bez ovlivnění funkce za přítomnosti určitého elektromagnetického rušení.

4.

„Elektromagnetickým prostředím“ se rozumí úhrn elektromagnetických jevů přítomných v daném místě.

5.

„Referenční mezí“ se rozumí požadovaná úroveň, které odpovídají mezní hodnoty schválení typu a shodnosti výroby.

6.

„Referenční anténou“ pro kmitočtový rozsah 20 až 80 MHz se rozumí zkrácený symetrický dipól s rezonancí na 80 MHz a pro kmitočtový rozsah nad 80 MHz symetrický půlvlnný rezonanční dipól laděný na měřený kmitočet.

7.

„Širokopásmovým elektromagnetickým vyzařováním“ se rozumí vyzařování, jehož šířka pásma je větší než šířka pásma jednotlivého měřicího přístroje nebo přijímače.

8.

„Úzkopásmovým elektromagnetickým vyzařováním“ se rozumí vyzařování, jehož šířka pásma je menší než šířka pásma jednotlivého měřicího přístroje nebo přijímače.

9.

„Elektrickým/elektronickým systémem“ se rozumí elektrické a/nebo elektronické zařízení (elektrická a/nebo elektronická zařízení) nebo sada či sady zařízení společně s přidruženými elektrickými propojeními a kabeláží, které tvoří součást vozidla, ale které nejsou určeny k samostatnému schválení typu.

10.

„Elektrickou/elektronickou montážní podskupinou“ (dále také „EMP“) se rozumí elektrické a/nebo elektronické zařízení nebo sada zařízení určených jako součást vozidla, společně se všemi elektrickými propojovacími prvky a kabeláží, které vykonávají jednu nebo více specializovaných funkcí.

11.

„Typem EMP“ ve vztahu k elektromagnetické kompatibilitě se rozumí typ elektrických/elektronických montážních podskupin, který se neliší, pokud jde vykonávané funkce nebo celkové uspořádání elektrických a/nebo elektronických konstrukčních částí, v příslušných případech.

1.1.1

Žádost o schválení typu vozidla s ohledem na jeho elektromagnetickou kompatibilitu podle článků 22, 24 a 26 nařízení (EU) č. 167/2013 předkládá výrobce vozidla.

1.1.2

Výrobce vozidla předloží informační dokument, jehož vzor je stanoven v čl. 68 písm. a) nařízení (EU) č. 167/2013.

1.1.3

Výrobce vozidla sestaví seznam, který popisuje všechny navržené kombinace odpovídajících elektrických/elektronických systémů vozidla či elektrických/elektronických montážních podskupin, tvarů karoserie (1), změny materiálu karoserie (2), obecná provedení kabeláže, varianty motoru, levostranné/pravostranné řízení a různé rozvory. Odpovídající elektrické/elektronické systémy vozidla nebo montážní podskupiny jsou ty, které mohou emitovat významné širokopásmové nebo úzkopásmové vyzařování, nebo ty, které používá řidič při přímém ovládání vozidla (viz bod 3.4.2.3).

1.1.4

Z tohoto seznamu musí být ve vzájemné shodě mezi výrobcem a příslušným orgánem vybráno reprezentativní vozidlo. Toto vozidlo představuje typ vozidla specifikovaný v informačním dokumentu stanoveném v čl. 68 písm. a) nařízení (EU) č. 167/2013. Volba vozidla musí být založená na elektrických/elektronických systémech nabízených výrobcem. Z tohoto seznamu může být pro zkoušky vybráno jedno další vozidlo, jestliže se po vzájemné dohodě mezi výrobcem a technickou zkušebnou určí, že součástí vozidla jsou odlišné elektrické/elektronické systémy, které pravděpodobně mají významný vliv na elektromagnetickou kompatibilitu vozidla v porovnání s prvním reprezentativním vozidlem.

1.1.5

Výběr vozidla (vozidel) v souladu s bodem 1.1.4 je omezen na kombinace vozidla a elektrických/elektronických systémů, jež mají být skutečně vyráběny.

1.1.6

Výrobce může doplnit žádost zprávou s výsledky zkoušek, které byly provedeny. Takto poskytnuté údaje může schvalovací orgán použít pro účely vystavení certifikátu EU schválení typu.

1.1.7

Vozidlo představující typ, který má být schválen, v souladu s bodem 1.1.4 musí být poskytnuto technické zkušebně, která provádí zkoušku.

1.2.1

Žádost o schválení typu elektrické/elektronické montážní podskupiny z hlediska elektromagnetické kompatibility podle článků 22, 24 a 26 nařízení (EU) č. 167/2013 předkládá výrobce vozidla nebo montážní podskupiny. Elektrická/elektronická montážní podskupina může být schválena na žádost výrobce buď jako „konstrukční část“, nebo jako „samostatný technický celek“.

1.2.2.

Výrobce vozidla předloží informační dokument, jehož vzor je stanoven v čl. 68 písm. a) nařízení (EU) č. 167/2013.

1.2.3.

Výrobce může doplnit žádost zprávou s výsledky zkoušek, které byly provedeny. Takto poskytnuté údaje může schvalovací orgán použít pro účely vystavení certifikátu EU schválení typu.

1.2.4

Vzorek elektrické/elektronické montážní podskupiny představující typ, který má být schválen, se předloží technické zkušebně, která provádí zkoušku, a v případě potřeby po dohodě s výrobcem například ohledně možných variant provedení, počtu konstrukčních částí a počtu snímačů. Pokud to bude technická služba považovat za nezbytné, může vybrat další vzorek.

1.2.5

Vzorek (vzorky) musí být čitelně a nesmazatelně označen(y) výrobní nebo obchodní značkou výrobce a označením typu.

1.2.6

V případě potřeby se stanoví omezení používání. Jakákoli taková omezení se uvedou v informačním dokumentu stanoveném v čl. 68 písm. a) nařízení (EU) č. 167/2013 a/nebo v certifikátu EU schválení typu stanoveném v čl. 68 písm. c) nařízení (EU) č. 167/2013.

2.1

Každá elektrická/elektronická montážní podskupina odpovídající typu schválenému podle tohoto nařízení musí být opatřena značkou EU schválení typu v souladu s článkem 34 nařízení (EU) č. 167/2013 a přílohou XX tohoto nařízení.

2.2

Značení se nepožaduje v případě elektrických/elektronických systémů, které jsou součástí typů vozidel schválených tímto nařízením.

2.3

Značení elektrické/elektronické montážní podskupiny podle bodů 2.1 a 2.2 nemusí být viditelné po instalaci elektrické/elektronické montážní podskupiny ve vozidle.

3.1.1

Vozidlo (a jeho elektrický/elektronický systém, elektrické/elektronické systémy nebo elektrické/elektronické montážní podskupiny) musí být navrženo, konstruováno a montováno tak, aby mohlo za běžného použití splňovat požadavky tohoto nařízení.

3.2.2.1

Jestliže se měří metodou popsanou v části 3 při vzdálenosti 10,0 ± 0,2 m mezi vozidlem a anténou, jsou referenční mezní hodnoty vyzařování 34 dBμV/m (50 μV/m) v kmitočtovém pásmu od 30 do 75 MHz a od 34 do 45 dBμV/m (od 50 do 180 μV/m) v kmitočtovém pásmu od 75 do 400 MHz; tato mezní hodnota se při logaritmické stupnici kmitočtu lineárně zvyšuje od kmitočtu 75 MHz podle bodu 5. V kmitočtovém pásmu od 400 do 1 000 MHz je referenční mezní hodnota konstantní, a to 45 dBμV/m (180 μV/m).

3.2.2.2

Jestliže se měří metodou popsanou v části 3 při vzdálenosti 3,0 ± 0,05 m mezi vozidlem a anténou, jsou referenční mezní hodnoty vyzařování 44 dBμV/m (160 μV/m) v kmitočtovém pásmu od 30 do 75 MHz a od 44 do 55 dBμV/m (od 160 do 562 μV/m) v kmitočtovém pásmu od 75 do 400 MHz; tato mezní hodnota se při logaritmické stupnici kmitočtu lineárně zvyšuje od kmitočtu 75 MHz podle bodu 6. V kmitočtovém pásmu od 400 do 1 000 MHz je referenční mezní hodnota konstantní, a to 55 dBμV/m (562 μV/m).

3.2.2.3

Hodnoty měřené na představiteli typu vozidla, vyjádřené v dBμV/m, musejí být nejméně o 2,0 dBμV/m (20 %) nižší než referenční mezní hodnoty.

3.3.2.1

Jestliže se měří metodou popsanou v části 4 při vzdálenosti 10,0 ± 0,2 m mezi vozidlem a anténou, jsou referenční mezní hodnoty vyzařování 24 dBμV/m (16 μV/m) v kmitočtovém pásmu od 30 do 75 MHz a od 24 do 35 dBμV/m (od 16 do 56 μV/m) v kmitočtovém pásmu od 75 do 400 MHz; tato mezní hodnota se při logaritmické stupnici kmitočtu lineárně zvyšuje od kmitočtu 75 MHz podle bodu 7. V kmitočtovém pásmu od 400 do 1 000 MHz je referenční mezní hodnota konstantní, a to 35 dBμV/m (56 μV/m).

3.3.2.2

Jestliže se měří metodou popsanou v části 4 při vzdálenosti 3,0 ± 0,05 m mezi vozidlem a anténou, je referenční mezní hodnota vyzařování 34 dBμV/m (50 μV/m) v kmitočtovém pásmu od 30 do 75 MHz a od 34 do 45 dBμV/m (od 50 do 180 μV/m) v kmitočtovém pásmu od 75 do 400 MHz; tato mezní hodnota se při logaritmické stupnici kmitočtu lineárně zvyšuje od kmitočtu 75 MHz podle bodu 8. V kmitočtovém pásmu od 400 do 1 000 MHz je referenční mezní hodnota konstantní, a to 45 dBμV/m (180 μV/m).

3.3.2.3

Hodnoty měřené na představiteli typu vozidla, vyjádřené v dBμV/m, musejí být nejméně o 2,0 dBμV/m (20 %) nižší než referenční mezní hodnota.

3.3.2.4

Bez ohledu na mezní hodnoty stanovené v bodech 5.3.2.1, 5.3.2.2 a 5.3.2.3 se vozidlo považuje za vyhovující mezním hodnotám pro úzkopásmové vyzařování a dále se nezkouší, pokud je při prvním zkušebním kroku podle části 4 bodu 1.3 v kmitočtovém rozsahu od 88 do 108 MHz rušivá úroveň měřená na anténě radiového přijímače vozidla nižší než 20 dBμV/m (10 μV/m).

3.4.2.1

Jestliže se zkouší metodou podle části 5, je referenční mezní hodnota intenzity pole 24 V/m (efektivní hodnota) v 90 % kmitočtového rozsahu od 20 do 1 000 MHz a 20 V/m (efektivní hodnota) v celém kmitočtovém rozsahu od 20 do 1 000 MHz.

3.4.2.2

Představitel typu vozidla se považuje za vyhovující požadavkům na odolnost, jestliže během zkoušek podle části 5 a při vystavení intenzitě pole vyjádřené ve V/m, která je o 25 % vyšší než referenční úroveň, nevykazuje vozidlo žádné abnormální změny rychlosti otáčení hnaných kol, zhoršení funkčních vlastností vozidla, které by mohlo zmást ostatní účastníky silničního provozu, a zhoršení řidičova přímého ovládání vozidla, které by mohlo být zpozorováno řidičem nebo jiným účastníkem silničního provozu.

3.4.2.3

Vozidlo je řidičem přímo ovládáno prostřednictvím řízení, brzdění nebo pedálu akcelerátoru.

3.5.2.1

Jestliže se měří metodou popsanou v části 6, jsou referenční mezní hodnoty vyzařování od 64 do 54 dBμVm (od 1 600 do 500 μV/m) v kmitočtovém pásmu od 30 do 75 MHz a tato mezní hodnota se při logaritmické stupnici kmitočtu lineárně snižuje od kmitočtu 30 MHz; v kmitočtovém pásmu od 75 do 400 MHz jsou mezní hodnoty od 54 do 65 dBμV/m (od 500 do 1 800 μV/m) a mezní hodnota se při logaritmické stupnici kmitočtu lineárně zvyšuje od kmitočtu 75 MHz podle bodu 9 této části. V kmitočtovém pásmu od 400 do 1 000 MHz je referenční mezní hodnota konstantní, a to 65 dBμV/m (1 800 μV/m).

3.5.2.2

Hodnoty měřené na představiteli typu EMP, vyjádřené v dBμV/m, musejí být nejméně o 2,0 dBμV/m (20 %) nižší než referenční mezní hodnoty.

3.6.2.1

Jestliže se měří metodou popsanou v části 7, jsou referenční mezní hodnoty vyzařování od 54 do 44 dBμVm (od 500 do 160 μV/m) v kmitočtovém pásmu od 30 do 75 MHz a tato mezní hodnota se při logaritmické stupnici kmitočtu lineárně snižuje od kmitočtu 30 MHz; v kmitočtovém pásmu od 75 do 400 MHz jsou mezní hodnoty od 44 do 55 dBμV/m (od 160 do 560 μV/m) a mezní hodnota se při logaritmické stupnici kmitočtu lineárně zvyšuje od kmitočtu 75 MHz podle bodu 10 této části. V kmitočtovém pásmu od 400 do 1 000 MHz je referenční mezní hodnota konstantní, a to 55 dBμV/m (560 μV/m).

3.6.2.2

Hodnota měřená na představiteli typu EMP, vyjádřená v dBμV/m, musí být nejméně o 2,0 dBμV/m (20 %) nižší než referenční mezní hodnoty.

3.7.2.1

Jestliže se zkouší metodou popsanou v části 8, je referenční mezní hodnota odolnosti 48 V/m při metodě zkoušení páskovým vedením 150 mm, 12 V/m při metodě zkoušení páskovým vedením 800 mm, 60 V/m při metodě zkoušení v buňce s příčným elektromagnetickým polem (TEM buňka), 48 mA při metodě zkoušení proudovou injektáží a 24 V/m při metodě zkoušení ve volném poli.

3.7.2.2

Elektrická/elektronická montážní podskupina reprezentativní pro určitý typ nesmí při hodnotách intenzity pole nebo proudu, které při vyjádření v odpovídajících lineárních jednotkách překračují referenční mez o 25 %, vykazovat poruchy, které by mohly ovlivnit funkční vlastnosti vozidla, zmást ostatní účastníky silničního provozu nebo způsobit zhoršení řidičova přímého ovládání vozidla vybaveného touto elektrickou/elektronickou montážní podskupinou, které by mohlo být zpozorováno řidičem nebo jiným účastníkem silničního provozu.

6.1.1

Mezní hodnoty se použijí v celém kmitočtovém pásmu 30 až 1 000 MHz.

6.1.2

Měření mohou být provedena buď s kvazišpičkovými, nebo špičkovými detektory. Mezní hodnoty uvedené v bodech 3.2 a 3.5 části 2 platí pro kvazišpičkový detektor. Při špičkovém detektoru a šířce pásma 1 MHz musí být přičteno 38 dB a při šířce pásma 1 kHz odečteno 22 dB.

1.3.1

Tato zkouška je určena pro měření úzkopásmového elektromagnetického vyzařování, které může být generováno systémem na bázi mikroprocesoru nebo jiným úzkopásmovým zdrojem.

1.3.2

Jako výchozí krok se měří úrovně vyzařování v kmitočtovém pásmu FM (od 88 do 108 MHz) pomocí antény vozidlového radiopřijímače s přístrojovým vybavením uvedeným v bodě 1.2. Jestliže není překročena úroveň stanovená v bodě 3.3.2.4 části 2, považuje se vozidlo v tomto kmitočtovém pásmu za vyhovující požadavkům stanoveným v této části a úplná zkouška se neprovede.

1.3.3

Metoda úplné zkoušky připouští dvě vzdálenosti antény: 10 m nebo 3 m od vozidla. V každém případě musí být splněny požadavky uvedené v bodě 3.

4.1

Všechny elektronické systémy vozidla musí být v normálním pracovním režimu se stojícím vozidlem.

4.2

Zapalování je zapojeno. Motor nesmí být v provozu.

4.3

Zkoušky nesmějí probíhat za deště nebo jiných srážek a do 10 minut po dešti nebo jiných srážkách.

4.1

Vozidlo musí být v nenaloženém stavu s výjimkou zatížení nezbytným zkušebním zařízením.

4.1.1

Pokud nemá výrobce technické důvody pro to, aby dal přednost jiné rychlosti, pohání motor obvykle hnaná kola konstantní rychlostí odpovídající třem čtvrtinám maximální rychlosti vozidla. Motor vozidla musí být zatížen přiměřeným krouticím momentem. Pokud je třeba, mohou být spojovací hřídele rozpojeny (např. u vozidel s více než dvěma nápravami), pokud nepohánějí konstrukční část, která vyzařuje rušení.

4.1.2

Potkávací světlomety musejí být rozsvíceny.

4.1.3

Levá nebo pravá směrová svítilna musí být v činnosti.

4.1.4

Všechny ostatní systémy vozidla, které mají vliv na přímé ovládání vozidla, musejí být v běžném provozním stavu.

4.1.5

Mezi vozidlem a zkušební plochou a mezi vozidlem a zkušebním vybavením nesmějí být elektrická spojení s výjimkou spojení, která jsou požadována v bodech 4.1.1 nebo 4.2. Styk mezi koly a zkušebním povrchem se nepovažuje za elektrické spojení.

4.2

V případě, že elektrické/elektronické systémy vozidla tvoří nedílnou část přímého ovládání vozidla a nepracují za podmínek uvedených v bodě 4.1, výrobce může předat zkušebnímu orgánu protokol nebo doplňující důkaz, že elektrický/elektronický systém vozidla splňuje požadavky tohoto nařízení. Takový důkaz je součástí dokumentace schválení typu.

4.3

Při monitorování vozidla smí být použito pouze zařízení, které není zdrojem rušení. Monitoruje se exteriér vozidla a prostor pro cestující, aby bylo možné zjistit, zda jsou splněny požadavky uvedené v této části. K tomu může být použita například jedna nebo více videokamer.

4.4

Vozidlo musí normálně stát čelem k pevné anténě. Avšak v případě, že jsou elektronické řídicí jednotky a s nimi spojená kabeláž umístěny převážně v zádi vozidla, zkouší se při předku vozidla otočeném směrem od antény. U dlouhých vozidel (s výjimkou osobních automobilů a lehkých dodávkových automobilů), které mají elektronické řídicí jednotky a kabeláž umístěné převážně ve střední části vozidla, může být vztažný bod (viz bod 5.4) buď na pravé, nebo na levé straně povrchu vozidla. Vztažný bod musí být ve středu délky vozidla nebo v jednom bodě podél boku vozidla zvoleném výrobcem ve spolupráci s příslušným orgánem po posouzení rozmístění elektronických systémů a způsobu uložení kabeláže.

Takovou zkoušku lze provést pouze tehdy, umožňuje-li to fyzická konstrukce komory. Umístění antény musí být zaznamenáno ve zkušebním protokolu.

5.1.1

Kritériem pro výběr typu generátoru pole je jeho schopnost dosáhnout při odpovídajících kmitočtech předepsané intenzity pole ve vztažném bodě (viz bod 5.4).

5.1.2

Generátorem (generátory) pole, může (mohou) být buď anténa (antény), nebo napájecí vedení (TLS).

5.1.3

Konstrukce a orientace generátoru pole musí být taková, aby generované pole bylo od 20 do 1 000 MHz polarizováno vodorovně nebo svisle.

5.2.1.1

Fázový střed jakékoli antény nesmí být níže než 1,5 m nad rovinou, na které spočívá vozidlo, nebo 2,0 m pod rovinou, na které spočívá vozidlo, jestliže je výška střechy vozidla větší než 3 m.

5.2.1.2

Vzdálenost mezi jakoukoli vyzařující částí antény a rovinou, na které stojí vozidlo, nesmí být menší než 0,25 m.

5.2.2.1

Nejlepšího přiblížení skutečným provozním podmínkám se dosáhne umístěním generátoru pole co nejdále od vozidla. Tato vzdálenost musí činit 1 až 5 m.

5.2.2.2

Jestliže zkoušení probíhá ve stíněné komoře, nesmějí být vyzařovací prvky generátoru pole od jakéhokoli absorpčního materiálu vzdáleny méně než 1,0 m a od stěny uzavřené komory méně než 1,5 m. Mezi vysílací anténou a zkoušeným vozidlem nesmí být absorpční materiál.

5.3.1

Vyzařovací prvky generátoru pole nesmějí být od vnějšího povrchu karoserie vozidla vzdáleny méně než 0,5 m.

5.3.2

Generátor pole musí být umístěn v ose vozidla (podélná střední rovina).

5.3.3

Žádná část napájecího vedení TLS s výjimkou roviny, na které vozidlo spočívá, nesmí být od jakékoli části vozidla vzdálena méně než 0,5 m.

5.3.4

Pole vytvořené generátorem pole umístěným nad vozidlem musí pokrýt alespoň 75 % délky vozidla.

5.4.1

Pro účely této části je vztažným bodem bod, ve kterém se stanoví intenzita pole a který je vymezen takto:

6.1.1

K potvrzení, že vozidlo splňuje požadavky uvedené v této části, se vozidlo zkouší při 14 jednotlivých kmitočtech v rozsahu např.:

27, 45, 65, 90, 120, 150, 190, 230, 280, 380, 450, 600, 750 a 900 MHz.

Je třeba brát v úvahu čas odezvy zkoušeného zařízení a časová prodleva musí přitom být dostatečná k tomu, aby zkoušené zařízení mohlo za běžných podmínek reagovat. V žádném případě nesmí být prodleva kratší než 2 s.

6.1.2

Při každém kmitočtu se použije jen jeden druh polarizace — viz bod 5.1.3.

6.1.3

Všechny ostatní parametry jsou stanoveny v této části.

6.1.4

Jestliže vozidlo nevyhoví zkoušce podle bodu 6.1.1, technická zkušebna ověří, zda byly splněny dané zkušební podmínky a zda výsledek není důsledkem generování nekontrolovaných polí.

7.2.1

Během kalibrační fáze substituční metody (dříve než je vozidlo umístěno do zkušebního prostoru) nesmí být intenzita pole při nejméně 80 % kalibračních kroků menší než 50 % jmenovité hodnoty intenzity pole v následujících místech: