(EU) č. 376/2014Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 376/2014 ze dne 3. dubna 2014 o hlášení událostí v civilním letectví, analýze těchto hlášení a navazujících opatřeních a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 996/2010 a zrušení směrnic Evropského parlamentu a Rady 2003/42/ES, nařízení Komise (ES) č. 1321/2007 a nařízení Komise (ES) č. 1330/2007 Text s významem pro EHP

(1)

V Unii by měla být zajištěna všeobecně vysoká úroveň bezpečnosti civilního letectví a mělo by být vyvinuto veškeré úsilí ke snížení počtu nehod a incidentů s cílem zajistit důvěru veřejnosti v leteckou dopravu.

(2)

Počet smrtelných nehod v civilním letectví zůstával v posledním desetiletí prakticky nezměněn. Nicméně existují obavy, že se v příštích desetiletích počty nehod zvýší v důsledku nárůstu letecké dopravy a zvyšující se technické složitosti letadel.

(3)

Cílem nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 996/2010 (3) je předcházet nehodám usnadněním provádění rychlých a vysoce kvalitních šetření. Toto nařízení by do postupu šetření nehod a incidentů vedených vnitrostátními orgány pro šetření podle definice v nařízení (EU) č. 996/2010 nemělo zasahovat. V případě nehody či vážného incidentu se na oznámení události vztahuje nařízení (EU) č. 996/2010.

(4)

Stávající legislativní akty Unie, zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 (4) a prováděcí nařízení k němu, stanoví pro určité organizace povinnosti zavést systémy hlášení událostí v rámci jejich systémů řízení bezpečnosti. Dodržování nařízení (ES) č. 216/2008 a prováděcích nařízení k němu by nemělo zbavovat organizace povinnosti dodržovat toto nařízení. Stejně tak by dodržování tohoto nařízení nemělo zbavovat organizace povinnosti dodržovat nařízení (ES) č. 216/2008 a prováděcí nařízení k němu. To by však nemělo vést ke zřízení dvou paralelních systémů hlášení a nařízení (ES) č. 216/2008, jeho prováděcí nařízení a toto nařízení by se měly vzájemně doplňovat.

(5)

Z dosavadních zkušeností vyplývá, že v mnoha případech již před samotnou nehodou poukazuje na existenci bezpečnostních hrozeb řada událostí a jiných nedostatků. Bezpečnostní informace tak představují důležitý zdroj pro odhalování aktuálních nebo potenciálních bezpečnostních hrozeb. Ačkoli schopnost poučit se z nehody má zásadní význam, u čistě reaktivních systémů se ukázaly jejich meze, pokud jde o další zlepšování. Tyto reaktivní systémy by tak měly být za účelem účinného zvýšení bezpečnosti civilního letectví doplněny systémy proaktivními, které využívají jiné typy bezpečnostních informací. Unie, její členské státy, Evropská agentura pro bezpečnost letectví (dále jen „agentura“) a organizace by měly přispívat ke zvýšení bezpečnosti civilního letectví zavedením proaktivnějších a empiricky důkladněji podložených bezpečnostních mechanismů zaměřených na předcházení vzniku nehod na základě analýzy všech relevantních bezpečnostních informací, včetně informací o událostech v civilním letectví.

(6)

S cílem zvýšit bezpečnost civilního letectví by měly být hlášeny, shromažďovány, ukládány, chráněny, vyměňovány, šířeny a analyzovány příslušné informace týkající se bezpečnosti civilního letectví, a na základě získaných informací by měla být přijímána vhodná bezpečnostní opatření. Tento proaktivní a empiricky podložený přístup by měly provádět příslušné orgány pro bezpečnost letectví členských států, organizace v rámci svých systémů řízení bezpečnosti a agentura.

(7)

Povinnosti organizací týkající se hlášení událostí by měly být přiměřené velikosti dotčené organizace a rozsahu její činnosti. Proto by mohly mít zejména menší organizace možnost rozhodnout o spojení či sloučení funkcí určitých pracovníků v rámci organizace souvisejících s hlášením událostí, o sdílení úkolů hlášení událostí s dalšími organizacemi stejné povahy či o tom, zda budou moci shromažďování, hodnocení, zpracování, analýzy a uchovávání údajů o událostech externě zajišťovat specializované subjekty schválené příslušnými orgány členských států. Takové subjekty by měly dodržovat zásady ochrany a důvěrnosti stanovené tímto nařízením. Organizace využívající outsourcing by si měla nad úkoly zajišťovanými externími subjekty zachovat patřičnou kontrolu a měla by za uplatňování požadavků podle tohoto nařízení nést konečnou odpovědnost.

(8)

Je třeba zajistit, aby události, které pro bezpečnost letectví představují významné riziko, byly hlášeny přímými účastníky z řad pracovníků v letectví. Systémy povinného podávání hlášení by měly být doplněny systémy dobrovolného podávání hlášení, přičemž oba typy systémů by měly jednotlivcům umožňovat hlášení informací o událostech souvisejících s bezpečností letectví. Systémy povinného i dobrovolného podávání hlášení by měly být zřízeny v rámci organizací, agentury a příslušných orgánů členských států. Shromážděné informace by měly být předány orgánu odpovědnému za příslušné sledování za účelem zvýšení bezpečnosti letectví. Tyto události s možným dopadem na bezpečnost by měly organizace analyzovat, a to s cílem identifikovat související bezpečnostní hrozby a v případě potřeby přijmout vhodná nápravná nebo preventivní opatření. Organizace by měly zaslat příslušnému orgánu členského státu nebo agentuře předběžné výsledky svých analýz a také konečné analýzy, pokud jsou v nich identifikována skutečná nebo potenciální rizika pro bezpečnost letectví. Příslušné orgány členských států a agentura by měly zavést podobné postupy pro události, o nichž byly informovány přímo, a měly by odpovídajícím způsobem sledovat hodnocení prováděná organizacemi, jakož i případná preventivní či nápravná opatření přijatá těmito organizacemi.

(9)

Osoby pracující nebo jinak činné v oblasti civilního letectví jsou svědky událostí, jež mají význam pro předcházení nehodám. Měly by mít proto k dispozici nástroje, které by jim umožnily tyto události hlásit, a současně by jim měla být zajištěna ochrana. Aby byli zaměstnanci k hlášením motivováni a aby mohli lépe docenit pozitivní dopad hlášení událostí na bezpečnost letectví, měli by být pravidelně informováni o opatřeních přijímaných v rámci systémů podávání hlášení událostí.

(10)

Hrozby a rizika spojená se složitými motorovými letadly se velmi liší od hrozeb a rizik spojených s jinými typy motorových letadel. Proto by se toto nařízení mělo sice vztahovat na celé odvětví letectví, avšak povinnosti z něj vyplývající by měly být přiměřené oblasti činnosti a složitosti různých typů letadel. Proto by se na informace o událostech týkající se jiných než složitých motorových letadel měly vztahovat zjednodušené oznamovací povinnosti, které jsou pro toto odvětví letectví vhodnější.

(11)

K zachycení doplňujících informací, které by mohly přispět ke zvýšení bezpečnosti letectví, by kromě systémů požadovaných tímto nařízením měl být podporován rozvoj dalších prostředků pro shromažďování bezpečnostních informací. Pokud již organizace mají zavedeny řádně fungující systémy shromažďování bezpečnostních informací, mělo by jim být umožněno je i nadále používat souběžně se systémy, jež mají být vytvořeny pro účely tohoto nařízení.

(12)

Orgány pro šetření a jakýkoli subjekt pověřený řízením bezpečnosti civilního letectví v rámci Unie by měly získat úplný přístup ke shromážděným údajům o událostech nebo k hlášením o událostech uchovávaným jejich členskými státy, aby mohly rozhodnout, které události vyžadují šetření, vyvozovat bezpečnostní ponaučení v zájmu bezpečnosti letectví a plnit své povinnosti dohledu.

(13)

Je zásadní mít k dispozici velmi kvalitní a úplné údaje, jelikož analýzy a trendy vycházející z nepřesných údajů mohou mít za následek zavádějící výsledky a mohou vést k tomu, že se úsilí soustřeďuje na nevhodné oblasti. Kromě toho mohou takové nepřesné údaje vést ke ztrátě důvěry v informace pocházející ze systémů hlášení událostí. Za účelem zajištění kvality hlášení o událostech a podpory jejich úplnosti by měla hlášení obsahovat určité minimální informace, které se mohou v závislosti na kategorii události lišit. Kromě toho by měly být zavedeny postupy pro kontrolu kvality informací a pro předcházení nekonzistentnosti mezi hlášením o události a údaji o události, které byly předběžně získány. Rovněž by měly být za podpory Komise vytvořeny náležité pokyny, zejména v zájmu zajištění kvality údajů a v zájmu podpory jejich úplnosti, jakož i pro účely konzistentního a jednotného začleňování údajů do databází. Měly by být také pořádány semináře, organizované zejména Komisí, poskytující nezbytnou podporu.

(14)

Komise by měla vypracovat společný evropský systém klasifikace rizik zajišťující podporu při identifikaci nezbytných okamžitých opatření v reakci na jednotlivé události s vysokým bezpečnostním rizikem. Tento systém by měl rovněž umožnit identifikaci hlavních rizikových oblastí na základě analýzy souhrnných informací. Tento systém by měl napomoci příslušným subjektům při hodnocení událostí a při rozhodování o tom, kam nejlépe zaměřit své úsilí. Společný evropský systém klasifikace rizik by měl usnadnit integrovaný a harmonizovaný přístup k řízení rizik v celém evropském leteckém systému, a umožnit tak organizacím, členským státům, Komisi a agentuře, aby se zaměřily na úsilí o zlepšení bezpečnosti harmonizovaným způsobem.

(15)

Evropský systém klasifikace rizik by měl rovněž umožnit identifikaci hlavních rizikových oblastí v Unii na základě analýzy souhrnných informací z evropské perspektivy a podporovat činnosti Evropského programu pro bezpečnost letectví a Evropského plánu bezpečnosti letectví. K zajištění konzistentní a jednotné klasifikace rizik v členských státech by měla být zajištěna náležitá podpora ze strany Komise.

(16)

Za účelem usnadnění výměny informací by se měla hlášení o událostech uchovávat v databázích kompatibilních se systémem Evropského koordinačního centra pro systémy hlášení leteckých událostí (ECCAIRS) (software, který využívají všechny členské státy a evropská centrální evidence k uchovávání hlášení o událostech) a s taxonomií ADREP (taxonomie Mezinárodní organizace pro civilní letectví (dále jen „ICAO“), rovněž využívaná pro software ECCAIRS). Agentura a Komise by měly poskytovat technickou podporu umožňující interoperabilitu systémů.

(17)

Organizace by měly v jedné nebo více databázích uchovávat hlášení o událostech vyplývající z údajů o událostech shromážděných v rámci systémů povinných a podle okolností i dobrovolných hlášení událostí. Míra komplexnosti databáze by měla být přiměřená velikosti dotčené organizace nebo jejímu významu, pokud jde o cíle tohoto nařízení, a měla by obsahovat alespoň soubor údajů obsahující společná povinná datová pole a podle okolností i specifická datová pole.

(18)

Pokud je událostí dotčeno letadlo registrované v některém členském státě nebo provozované organizací usazenou v některém členském státě, měla by být tato událost hlášena i v případě, že k ní došlo mimo území uvedeného členského státu.

(19)

Informace o událostech by měly být v rámci Unie vyměňovány s cílem zlepšit zjišťování skutečných nebo potenciálních hrozeb. Tato výměna informací by měla členským státům rovněž umožnit přístup ke všem informacím o událostech, k nimž došlo na jejich území nebo v jejich vzdušném prostoru, ale které jsou hlášeny jinému členskému státu. Měla by agentuře rovněž umožnit získat přesné informace o událostech a přístup ke všem hlášením o událostech shromážděným v Unii, aby mohla v případě nutnosti přijmout nápravná opatření proti riziku zjištěnému v Unii. Tato výměna informací by měla příslušným orgánům členských států umožnit získávat přesné informace o událostech v jejich vzdušném prostoru a v případě nutnosti přijmout nápravná opatření proti riziku zjištěnému na jejich území.

(20)

Cílem výměny informací o událostech by především mělo být předcházení leteckým nehodám a incidentům. Tato výměna by neměla sloužit k určení viny nebo odpovědnosti ani ke stanovení referenčních hodnot, pokud jde o úroveň bezpečnosti.

(21)

Nejefektivněji lze výměnu velkého množství bezpečnostních informací mezi všemi členskými státy, Komisí a agenturou zajistit prostřednictvím evropské centrální evidence, budou-li k ní mít členské státy, Komise a agentura plný přístup.

(22)

Veškeré informace související s bezpečností, které pocházejí z hlášení o událostech shromážděných v Unii, by měly být do evropské centrální evidence předávány včas. To by se mělo týkat shromažďování informací o incidentech, ale také informací o nehodách a vážných incidentech vyšetřovaných podle nařízení (EU) č. 996/2010.

(23)

Toto nařízení by se mělo vztahovat na informace o událostech uložené v databázích organizací, členských států nebo agentury.

(24)

Veškeré informace týkající se bezpečnosti obsažené v evropské centrální evidenci by měly být plně dostupné subjektům, které jsou pověřeny řízením bezpečnosti civilního letectví v rámci Unie, včetně agentury, a orgánům příslušným pro vyšetřování nehod a incidentů v Unii.

(25)

Zúčastněné osoby by měly mít možnost požádat o přístup k určitým informacím obsaženým v evropské centrální evidenci za předpokladu, že dodrží předpisy týkající se ochrany důvěrnosti těchto informací a anonymitu osob, jichž se hlášení týká.

(26)

Jelikož jsou vnitrostátní kontaktní místa nejlépe obeznámena se zúčastněnými osobami, jež jsou usazeny v daném členském státě, mělo by se každé vnitrostátní kontaktní místo zabývat žádostmi od zúčastněných osob usazených na území tohoto členského státu. Komise by se měla zabývat žádostmi od zúčastněných osob ze třetích zemí a od mezinárodních organizací.

(27)

Informace obsažené v hlášení o události by měly být analyzovány a měla by být identifikována bezpečnostní rizika. Následně by měla být identifikována případná vhodná opatření na zvýšení bezpečnosti letectví, která by měla být včas provedena. Informace o analýze a návazných opatřeních ve vztahu k událostem by měly být šířeny v rámci organizací, příslušných orgánů členských států a agentury, jelikož poskytování zpětné vazby k nahlášeným událostem motivuje jednotlivce k tomu, aby události hlásili. Informace o analýze a návazných opatřeních ve vztahu k událostem by měly být v příslušných případech pokud možno sdělovány rovněž jednotlivcům, kteří události přímo hlásili příslušným orgánům členských států a agentuře. Tato zpětná vazba by měla být v souladu s předpisy o ochraně důvěrnosti a totožnosti osob podávajících hlášení a osob uvedených v hlášení o události podle tohoto nařízení.

(28)

Cílem tohoto nařízení by mělo být napomáhat členským státům, agentuře a organizacím při řízení rizik v oblasti bezpečnosti letectví. Pro systémy řízení bezpečnosti v rámci organizací jsou doplněním systémy řízení bezpečnosti členských států a agentury. Zatímco organizace se zaměřují na řízení bezpečnostních rizik souvisejících s jejich konkrétní činností, příslušné orgány členských států a agentura řídí bezpečnostní rizika pro systémy letectví členských států jako celku a celé Unie, přičemž se v každém dotčeném členském státě nebo na úrovni Unie zabývají společnými riziky v oblasti letecké bezpečnosti. Povinnosti agentury a příslušných orgánů členských států by neměly zbavit organizace jejich přímých povinností týkajících se řízení bezpečnosti přímo související s produkty a službami, které poskytují. Za tímto účelem by organizace měly shromažďovat a analyzovat informace o událostech, aby mohly identifikovat a omezovat hrozby související s jejich činností. Rovněž by měly hodnotit související bezpečnostní rizika a vyčlenit zdroje pro přijetí rychlých a vhodných opatření na snížení rizika. Celý proces by měl být sledován příslušným orgánem, který by měl v případě potřeby vyžadovat přijetí dalších opatření, aby bylo zajištěno řádné vyřešení bezpečnostních nedostatků. Příslušné orgány členských států a agentury by měly současně doplňovat systémy řízení bezpečnosti organizací na úrovni členských států a na celoevropské úrovni.

(29)

Členské státy by při určování opatření, která mají být zahrnuta do jejich státního programu pro bezpečnost a státního plánu bezpečnosti, a s cílem zajistit, aby tato opatření byla empiricky podložená, měly využívat informace získané z hlášení o událostech a z jejich analýz. Bezpečnostní programy a bezpečnostní plány členských států jsou na evropské úrovni doplněny Evropským programem pro bezpečnost letectví a Evropským plánem bezpečnosti letectví.

(30)

Jelikož cíle zvýšení bezpečnosti civilního letectví nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, protože systémy hlášení, které provozují členské státy izolovaně, jsou méně efektivní než koordinovaná síť s výměnou informací umožňující identifikaci možných bezpečnostních problémů a hlavních rizikových oblastí na úrovni Unie, měla by být analýza na vnitrostátní úrovni doplněna o analýzu a návazná opatření na úrovni Unie, aby bylo zajištěno lepší předcházení leteckým nehodám a incidentům. Tento úkol by na úrovni Unie měla provádět síť analytiků bezpečnosti letectví za koordinace s agenturou a Komisí. Síť analytiků bezpečnosti letectví by měla být oprávněna konsensuálně rozhodnout, že na svá zasedání přizve pozorovatele, včetně zaměstnanců z oboru či zástupců podniků.

(31)

Evropský program pro bezpečnost letectví a Evropský plán bezpečnosti letectví by měly činnost sítě analytiků bezpečnosti letectví využívat zejména k určení toho, které opatření je potřeba na úrovni Unie provést, a to na základě podložených faktů.

(32)

Veřejnosti by měly být poskytnuty obecné souhrnné informace o úrovni bezpečnosti letectví v členských státech a v Unii. Mělo by se jednat především o informace o trendech a analýzách vyplývajících ze zkušeností při uplatňování tohoto nařízení v členských státech, jakož i o souhrnné informace o obsahu evropské centrální evidence. Tyto informace o úrovni bezpečnosti lze poskytovat formou zveřejnění trendů, pokud jde o ukazatele výkonnosti v oblasti bezpečnosti (SPI).

(33)

Systém bezpečnosti civilního letectví je založen na zpětné vazbě a poučení z nehod a incidentů. Hlášení událostí a využití informací o událostech ke zvýšení bezpečnosti závisí na vztahu důvěry mezi osobou podávající hlášení a subjektem odpovědným za shromažďování a hodnocení těchto informací. To vyžaduje přísné uplatňování pravidel o ochraně důvěrnosti. Důvodem ochrany bezpečnostních informací před nepatřičným použitím a omezeného přístupu k evropské centrální evidenci pouze zúčastněným osobám, které se účastní zvyšování bezpečnosti civilního letectví, je zajistit trvalou dostupnost bezpečnostních informací, aby mohla být přijímána vhodná a včasná preventivní opatření a zvyšována bezpečnost letectví. V této souvislosti by citlivé bezpečnostní informace měly být vhodně chráněny a při jejich shromažďování by měla být chráněna jejich důvěrnost a jejich zdroje a zajištěna důvěra osob pracujících v civilním letectví v systém podávání hlášení událostí. Měla by být přijata vhodná opatření zajišťující, aby byla chráněna důvěrnost informací shromážděných prostřednictvím systémů hlášení událostí a aby byl omezen přístup k evropské centrální evidenci. Vnitrostátní pravidla týkající se volného přístupu k informacím by měla zohledňovat nezbytnou ochranu důvěrnosti těchto informací. Shromážděné informace by měly být přiměřeným způsobem chráněny před neoprávněným použitím či zveřejněním. Měly by být používány výlučně za účelem zachování nebo zvýšení bezpečnosti letectví a neměly by být použity k určení viny či odpovědnosti.

(34)

S cílem zajistit důvěru zaměstnanců či najatého personálu v systém podávání hlášení událostí organizace by informace vyplývající z hlášení o události měly být odpovídajícím způsobem chráněny a neměly by být používány pro jiné účely, než je zachování nebo zvýšení bezpečnosti letectví. K dosažení tohoto cíle by měly přispět zejména interní pravidla „spravedlivého posouzení“ přijaté organizacemi podle tohoto nařízení. Dalším účinným způsobem dosažení tohoto cíle může být omezení předávání osobních údajů či informací umožňujících zjištění totožnosti osoby podávající hlášení o události či jiných osob uvedených v hlášení o události tím, že budou odděleny útvary zpracovávající hlášení o událostech a jiné částí organizace.

(35)

Osoba podávající hlášení podle tohoto nařízení nebo osoba, která je v hlášení o události uvedena, by měla být řádně chráněna. V této souvislosti by hlášení o událostech měla být anonymizována a osobní údaje o osobách podávajících hlášení a o osobách, které jsou v hlášení o události uvedeny, by neměly být ukládány do databází.

(36)

Systém civilního letectví by měl rovněž podporovat „kulturu bezpečnosti“ usnadňující spontánní hlášení událostí, a prosazovat tak zásadu „spravedlivého posouzení“. Zásada „spravedlivého posouzení“ tvoří základní prvek širší „kultury bezpečnosti“, která je základem stabilního systému řízení bezpečnosti. Prostředí podporující zásady „kultury bezpečnosti“ by nemělo bránit přijetí opatření nezbytných pro zachování nebo zvýšení úrovně bezpečnosti letectví.

(37)

Zásada „spravedlivého posouzení“ by měla dotčené osoby povzbuzovat, aby hlásily informace související s bezpečností. Neměla by je však zprošťovat jejich běžné odpovědnosti. V této souvislosti by zaměstnanci a najatý personál neměli být žádným způsobem postihováni na základě informací, které poskytli podle tohoto nařízení, kromě případů úmyslného pochybení nebo případů, kdy dojde ke zjevnému, zásadnímu a závažnému přehlížení očividného rizika a k závažnému nesplnění profesní povinnosti věnovat situaci takovou péči, jíž je za daných okolností zjevně zapotřebí, což způsobí předvídatelnou škodu na zdraví či na majetku nebo závažným způsobem sníží úroveň bezpečnosti letectví.

(38)

S cílem podpořit častější hlášení událostí by bylo vhodné chránit nejen osoby podávající hlášení, ale i osoby uvedené v dotčeném hlášení. Tato ochrana by však neměla zbavit tyto osoby jejich ohlašovacích povinností podle tohoto nařízení. Zejména v případě, kdy je osoba uvedena v hlášení o události a sama má povinnost tutéž událost ohlásit, a záměrně tak neučiní, by měla této ochrany pozbýt a měly by jí být při uplatňování tohoto nařízení uloženy sankce.

(39)

Aniž je dotčeno vnitrostátní trestní právo a řádný výkon spravedlnosti, je důležité jasně stanovit míru, do jaké jsou osoba podávající hlášení události a další osoby uvedené v hlášení o události chráněny před újmou nebo stíháním.

(40)

Za účelem posílení důvěry osob v daný systém by zpracování hlášení o událostech mělo být upraveno tak, aby byla odpovídajícím způsobem chráněna důvěrná povaha totožnosti osoby podávající hlášení a dalších osob uvedených v hlášení o události s cílem podpořit uplatňování zásady „spravedlivého posouzení“. Cílem by mělo být v maximální míře umožnit zřízení nezávislého systému zpracování informací o událostech.

(41)

Významnou úlohu při identifikaci bezpečnostních hrozeb a bezpečnostních nedostatků plní zaměstnanci organizací, příslušných orgánů členských států a agentury, kteří jsou zapojeni do hodnocení, zpracování nebo analýzy informací o událostech. Ze zkušeností vyplývá, že při analýze událostí se znalostí okolností známých v návaznosti na určitou nehodu vede analýza k identifikaci rizik a nedostatků, jež by jinak nemusely být odhaleny. Je proto možné, že by osoby zapojené do hodnocení, zpracování nebo analýzy informací o událostech mohly mít obavy z potenciálních důsledků v podobě stíhání soudními orgány. Aniž je dotčeno vnitrostátní trestní právo a řádný výkon spravedlnosti, měly by se členské státy zdržet zahájení řízení vůči osobám, jež jsou v rámci příslušných orgánů členských států zapojeny do hodnocení, zpracování nebo analýzy informací o událostech, pokud jde o rozhodnutí přijatá těmito osobami v rámci jejich pracovních povinností, která se později při zpětném zkoumání ukázala jako chybná či neúčinná, avšak která v okamžiku přijetí a s ohledem na informace v té době dostupné byla přiměřená a adekvátní.

(42)

Zaměstnanci a najatý personál by měli mít možnost hlásit porušení zásad, které vymezují jejich ochranu, stanovených tímto nařízením a za hlášení takovýchto porušení by neměli být trestáni. Členské státy by měly definovat důsledky pro ty, kdo poruší zásady ochrany osoby podávající hlášení a dalších osob uvedených v hlášení o události, a měly by podle okolností přijmout nápravná opatření nebo sankce.

(43)

Je možné, že osoby budou od hlášení událostí odrazovány obavami z výpovědi ve vlastní neprospěch a z potenciálních důsledků v podobě stíhání soudními orgány. Cílů tohoto nařízení lze dosáhnout bez nepatřičného narušení systémů spravedlnosti členských států. Proto je vhodné stanovit, aby neúmyslné či nedbalostní porušení právních předpisů, na něž jsou orgány členských států upozorněny výhradně v důsledku hlášení podle tohoto nařízení, nevedlo k disciplinárnímu, správnímu ani soudnímu řízení, pokud příslušná vnitrostátní pravidla trestního práva nestanoví jinak. Právo třetích osob dát podnět k občanskoprávnímu řízení by však tímto zákazem nemělo být dotčeno a mělo by se řídit výhradně vnitrostátními právními předpisy.

(44)

S ohledem na budování prostředí „spravedlivého posouzení“ by členské státy měly mít i nadále možnost rozšířit zákaz použití hlášení o události jakožto důkazu proti osobám podávajícím hlášení ze správního a disciplinárního řízení i na řízení občanskoprávní či trestní.

(45)

Dále by měla být posílena spolupráce mezi orgány pro provozní bezpečnost a justičními orgány, jež by měla být formalizována prostřednictvím předem uzavřených ujednání, která by měla respektovat vyváženost různých dotčených veřejných zájmů a která by zejména měla upravovat přístup k hlášením o událostech uloženým ve vnitrostátních databázích a využití těchto hlášení.

(46)

Aby bylo možné podporovat větší odpovědnost svěřenou agentuře tímto nařízením, měly by jí být přiděleny dostatečné zdroje, aby byla schopna plnit dodatečné úkoly, jež jí jsou svěřeny.

(47)

Za účelem doplnění nebo pozměnění tohoto nařízení by na Komisi měla být přenesena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(48)

Při uplatňování tohoto nařízení by Komise měla konzultovat agenturu a síť analytiků bezpečnosti letectví uvedených v tomto nařízení.

(49)

Za účelem zajištění jednotných podmínek pro provádění tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (5).

(50)

Při uplatňování tohoto nařízení by měla být plně respektována pravidla pro zpracování údajů a ochranu fyzických osob stanovená ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (6) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (7). Při uplatňování tohoto nařízení by měla být plně respektována pravidla pro přístup k údajům stanovená v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 (8), kromě případů, kdy se jedná o šíření údajů a informací obsažených v evropské centrální evidenci, které jsou chráněny podle přísnějších pravidel stanovených v tomto nařízení.

(51)

Zejména by měly být uplatněny sankce vůči osobě, která v rozporu s tímto nařízením zneužije informace chráněné tímto nařízením, postihne osobu podávající hlášení nebo další osoby v hlášení o události uvedené s výjimkou případů stanovených tímto nařízením, nevytvoří prostředí vhodné k tomu, aby bylo umožněno shromažďování údajů o událostech, neanalyzuje shromážděné informace, nejedná s cílem řešit zjištěné reálné nebo potenciální bezpečnostní nedostatky nebo nesdílí informace shromážděné při uplatňování tohoto nařízení.

(52)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž vytvoření společných pravidel v oblasti hlášení událostí v civilním letectví, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale spíše jej může být z důvodu jeho celoevropské působnosti lépe dosaženo na úrovni Unie, smí Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality podle uvedeného článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle.

(53)

Nařízení (EU) č. 996/2010 by proto mělo být změněno.

(54)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/42/ES (9), nařízení Komise (ES) č. 1321/2007 (10) a nařízení Komise (ES) č. 1330/2007 (11) by proto měly být zrušeny.

(55)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení (ES) č. 45/2001 a dne 10. dubna 2013 vydal stanovisko k aspektům tohoto nařízení, jež se týkají ochrany údajů (12),

a)

aby byla ve vhodných případech včas na základě analýzy získaných informací přijímána bezpečnostní opatření;

b)

byly neustále dostupné bezpečnostní informace na základě předpisů o ochraně důvěrnosti a o vhodném používání informací a na základě harmonizované a posílené ochrany osob podávajících hlášení a osob v hlášení o události uvedených;

c)

aby rizika v oblasti bezpečnosti letectví byla zkoumána a řešena na úrovni Unie i členských států.

1)

„osobou podávající hlášení“ fyzická osoba podávající hlášení o události nebo o jiné informaci související s bezpečností podle tohoto nařízení;

2)

„letadlem“ zařízení schopné vyvozovat síly nesoucí jej v atmosféře z reakcí vzduchu, které nejsou reakcemi vůči zemskému povrchu;

3)

„incidentem“ incident ve smyslu nařízení (EU) č. 996/2010;

4)

„vážným incidentem“ vážný incident ve smyslu nařízení (EU) č. 996/2010;

5)

„nehodou“ nehoda ve smyslu nařízení (EU) č. 996/2010;

6)

„anonymizovanou informací“ informace pocházející z hlášení o události, z níž byly odstraněny všechny osobní údaje, jako jsou jména či adresy fyzických osob;

7)

„událostí“ jakákoliv událost s dopadem na bezpečnost, která ohrožuje nebo v případě, že není odstraněna nebo řešena, by mohla ohrozit letadlo, osoby na palubě nebo jiné osoby, a zahrnuje zejména nehody nebo vážné incidenty;

8)

„organizací“ jakákoli organizace, která poskytuje letecké výrobky nebo která zaměstnává osoby, u nichž se požaduje hlášení událostí podle čl. 4 odst. 6, nebo smluvně zajišťuje či využívá jejich služby;

9)

„anonymizací“ postup, v jehož rámci jsou z podaných hlášení o události odstraněny všechny osobní údaje, které se vztahují k osobě podávající hlášení a k osobám uvedeným v hlášení o události a veškeré podrobnosti, včetně názvu organizace či organizací podílejících se na události, které mohou odhalit totožnost osoby podávající hlášení či třetích osob nebo vést k odhalení těchto informací odvozením z hlášení o události;

10)

„hrozbou“ okolnost či předmět, jež mohou způsobit úmrtí či zranění osob, poškození zařízení či konstrukce, ztrátu materiálu či omezení schopnosti osob plnit předepsanou funkci;

11)

„orgánem pro šetření“ stálý vnitrostátní orgán pro šetření v civilním letectví provádějící šetření nebo dohled nad nimi ve smyslu článku 4 nařízení (EU) č. 996/2010;

12)

„spravedlivým posouzením“ přístup, podle nějž nejsou klíčoví pracovníci nebo jiné osoby trestáni za činnosti, opomenutí nebo přijatá rozhodnutí, která odpovídají jejich zkušenostem a výcviku, ale podle nějž se netoleruje hrubá nedbalost, úmyslné přestupky a činy směřující k destrukci;

13)

„kontaktním místem“:

14)

„zúčastněnou osobou“ jakákoli fyzická osoba, jakákoli právnická osoba nebo jakýkoli úřední subjekt bez ohledu na to, zda má vlastní právní subjektivitu, či nikoli, které jsou schopny se podílet na zvyšování bezpečnosti letectví tak, že mají přístup k informacím o událostech vyměňovaným mezi členskými státy, a které spadají do jedné z kategorií zúčastněných osob stanovených v příloze II;

15)

„státním programem bezpečnosti“ integrovaný soubor právních předpisů a činností, jehož cílem je řízení bezpečnosti civilního letectví v členském státě;

16)

„Evropským plánem bezpečnosti letectví“ posouzení bezpečnostních otázek a související akční plán na evropské úrovni;

17)

„Evropským programem pro bezpečnost letectví“ integrovaný soubor předpisů na úrovni Unie spolu s činnostmi a procesy užívanými ke společnému řízení bezpečnosti civilního letectví na evropské úrovni;

18)

„systémem řízení bezpečnosti“ systematický přístup k řízení bezpečnosti včetně nezbytných organizačních struktur, odpovědnosti, politik a postupů, včetně systému řízení, který se zabývá řízením bezpečnosti, ať již je nezávislý, nebo integrovaný do jiných systémů řízení organizace.

a)

hlášení událostí, které ohrožují nebo které, pokud by nebyly napraveny nebo řešeny, by ohrozily letadlo, osoby na palubě, jakékoliv další osoby, vybavení či instalaci s dopadem na provoz letadla, a poskytování příslušných informací souvisejících s bezpečností;

b)

analyzování a navazující opatření ve vztahu k ohlášené událostí a informacím týkajícím se bezpečnosti;

c)

ochranu pracovníků v letectví;

d)

odpovídající využití shromážděných informací týkajících se bezpečnosti;

e)

začlenění informací shromážděných do evropské centrální evidence, a pro

f)

šíření anonymizovaných informací mezi zúčastněnými osobami, aby tak tyto osoby měly k dispozici informace, které potřebují ke zvýšení bezpečnosti letectví.

a)

události související s provozem letadla, jako jsou:

b)

události související s technickými podmínkami, údržbou a opravou letadla, jako jsou:

c)

události týkající se letových navigačních služeb a zařízení, jako jsou:

d)

události související s letišti a pozemními službami, jako jsou:

a)

velící pilot, nebo v případě, že velící pilot není schopen událost nahlásit, kterýkoliv další člen posádky v linii velení letadla zaregistrovaného v členském státě nebo letadla zaregistrovaného mimo Unii, ale používaného provozovatelem, nad jehož provozem zajišťuje dohled členský stát, nebo provozovatelem usazeným v Unii;

b)

osoba podílející se na konstrukci, výrobě, udržování letové způsobilosti, sledování údržby či úpravě letadla, či kteréhokoliv zařízení či jeho části pod dohledem členského státu či pod dohledem agentury;

c)

osoba, jež podepisuje osvědčení kontroly letové způsobilosti či osvědčení o uvolnění do provozu týkající se letadla či jakéhokoliv zařízení či jeho části, pod dohledem členského státu nebo agentury;

d)

osoba zastávající funkci, která vyžaduje, aby byla členským státem schválena jako pracovník poskytovatele služeb letového provozu, jemuž je svěřena odpovědnost týkající se letových navigačních služeb, nebo pracovník letové informační služby;

e)

osoba zastávající funkci související se zajištěním bezpečnosti letiště, na které se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 (13);

f)

osoba zastávající funkci spojenou s instalací, pozměňováním, údržbou, opravou, renovací, letovou zkouškou nebo kontrolou leteckých navigačních zařízení, nad nimiž vykonává dohled členský stát;

g)

osoba zastávající funkci spojenou s pozemním odbavováním letadel, včetně tankování, sestavení nákladového listu, nakládky, odmrazování a vlečení na letišti podle nařízení (ES) č. 1008/2008.

a)

údajů o událostech, které by systém povinného podávání hlášení nemusel zachytit;

b)

jiných informací souvisejících s bezpečností, které osoba podávající hlášení vnímá jako skutečnou nebo potenciální hrozbu pro bezpečnost letectví.

a)

údajů o událostech, které by systém povinného podávání hlášení nemusel zachytit;

b)

jiných informací souvisejících s bezpečností, které osoba podávající hlášení vnímá jako skutečné nebo potenciální nebezpečí pro bezpečnost letectví.

a)

údajů o událostech, které by systém povinného hlášení nemusel zachytit;

b)

jiných informací souvisejících s bezpečností, které osoba podávající hlášení vnímá jako skutečné nebo potenciální nebezpečí pro bezpečnost letectví.

a)

které nepodléhají povinnému hlášení podle čl. 4 odst. 1;

b)

nahlášených osobami, které nejsou uvedeny v čl. 4 odst. 6.

a)

leteckého průmyslu;

b)

profesních organizací zaměstnanců v letectví.

a)

vnitrostátní úřad pro civilní letectví nebo

b)

orgán pro šetření nebo

c)

jakýkoliv jiný nezávislý orgán nebo subjekt usazený v Unii pověřený touto funkcí.

a)

jsou standardizované za účelem usnadnění výměny informací a

b)

jsou kompatibilní se softwarem ECCAIRS a taxonomií ADREP.

a)

integraci minimálních informací uvedených v odstavci 1,

b)

klasifikaci rizika událostí uvedenou v odstavci 2 a

c)

zavedení procesů pro kontrolu kvality údajů uvedených v odstavci 3.

a)

poradenský materiál,

b)

semináře a

c)

vhodnou odbornou přípravu.

a)

během probíhajícího šetření předběžné věcné informace o nehodách a vážných incidentech;

b)

po ukončení šetření:

a)

považují za významné pro ostatní členské státy nebo agenturu, nebo

b)

mohou vyžadovat přijetí bezpečnostních opatření jiným členským státem či agenturou.

a)

žádost podává zúčastněná osoba a

b)

že je příslušné se touto žádostí zabývat.

a)

požadované informace se musí týkat zařízení, operací nebo oblasti činnosti zúčastněné osoby;

b)

rozhodnutím obecné povahy nelze udělit přístup k celému obsahu databáze;

c)

rozhodnutí obecné povahy se týká pouze přístupu k anonymizovaným informacím.

a)

zúčastněná osoba smí obdržené informace použít pouze k účelům uvedeným ve formuláři žádosti, jež by měly být slučitelné s cíli tohoto nařízení stanovenými v článku 1, a

b)

zúčastněná osoba nesmí obdržené informace bez písemného souhlasu toho, kdo informaci poskytl, dále šířit a přijme nezbytná opatření k zajištění přiměřené ochrany důvěrnosti obdržených informací.

a)

tato opatření bez zbytečného prodlení realizuje a

b)

zavede postup pro sledování provádění a účinnosti uvedených opatření.

a)

předběžné výsledky analýzy událostí podle odstavce 1, jsou-li k dispozici;

b)

veškerá opatření, která mají být přijata podle odstavce 2.

a)

předběžné výsledky analýzy provedené podle odstavce 1, pokud jsou k dispozici, a

b)

veškerá opatření, která mají být přijata podle odstavce 2.

a)

provede bez zbytečného prodlení tato opatření a

b)

zavede postup pro sledování provádění a účinnosti uvedených opatření.

a)

obsahovat souhrnné a anonymizované informace o typu událostí a jiné informace týkající se bezpečnosti nahlášené prostřednictvím jeho vnitrostátních systémů povinného a dobrovolného hlášení;

b)

pojmenovat trendy;

c)

uvádět opatření, která členský stát přijal.

a)

k určování viny nebo odpovědnosti;

b)

ani pro účely jiné, než je zachování či zvýšení bezpečnosti letectví.

a)

ochranu důvěrnosti těchto informací, a

b)

že se jejich používání omezí na míru nezbytně nutnou k plnění jejich povinností souvisejících s bezpečností, aniž by se určovala vina či odpovědnost. V této souvislosti se uvedené informace použijí zejména pro řízení rizik a pro analýzu bezpečnostních trendů, jejímž výsledkem mohou být doporučení či opatření v oblasti bezpečnosti zabývající se skutečnými či potenciálními bezpečnostními nedostatky.

a)

osobám podávajícím hlášení, nebo

b)

osobám, které jsou v hlášení uvedeny.

a)

případy úmyslného pochybení;

b)

případy zjevného, zásadního a závažného přehlížení očividného rizika a závažného nesplnění profesní povinnosti věnovat situaci takovou péči, jíž je za daných okolností zjevně zapotřebí, což způsobí předvídatelnou škodu na zdraví či na majetku nebo závažným způsobem sníží úroveň bezpečnosti letectví.

a)

aktualizace seznamu povinných datových polí v hlášení o události stanovených v příloze I, pokud se na základě zkušeností s uplatňováním tohoto nařízení ukáže, že jsou pro zvýšení bezpečnosti letectví nezbytné změny;

b)

aktualizace formuláře pro žádost o informace z evropské centrální evidence stanoveného v příloze III s ohledem na získané zkušenosti a nový vývoj;

c)

sladění všech příloh se softwarem ECCAIRS a s taxonomií ADREP, jakož i s právními akty přijatými Unií a s mezinárodními dohodami.