2014/109/EU2014/109/EU: Prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 4. února 2014 , kterým se zrušuje rozhodnutí 2000/745/ES, kterým se přijímají závazky nabídnuté v souvislosti s antidumpingovým a antisubvenčním řízením týkajícím se dovozu některých polyethylentereftalátů (PET) pocházejících mimo jiné z Indie

(1)

Vyrovnávací opatření na dovoz polyethylentereftalátů (dále jen „PET“) pocházejících z Indie byla v platnosti od roku 2000 (2). Tato opatření byla naposledy ponechána v platnosti prováděcím nařízením Rady (EU) č. 461/2013 (3), a sice po přezkumu před pozbytím platnosti.

(2)

Antidumpingová opatření na dovoz PET pocházejících z Indie byla v platnosti od roku 2000 (4). Tato opatření byla naposledy ponechána v platnosti nařízením Rady (ES) č. 192/2007 (5), a sice po přezkumu před pozbytím platnosti. Dne 24. února 2012 zahájila Komise následný přezkum opatření před pozbytím platnosti. Prováděcím rozhodnutím 2013/226/EU (6) odmítla Rada návrh prováděcího nařízení Rady týkajícího se zachování antidumpingového cla na dovoz PET pocházejících mimo jiné z Indie, který předložila Komise, a uvedená antidumpingová opatření tedy pozbyla platnosti.

(3)

V roce 2000 přijala Komise rozhodnutím 2000/745/ES (7) cenové závazky (dále jen „závazky“), které nabídly v souvislosti s antidumpingovým i antisubvenčním řízením mimo jiné tyto indické společnosti: Pearl Engineering Polymers Limited (dále jen „Pearl“) a Reliance Industries Limited (dále jen „Reliance“). V roce 2005 přijala Komise rozhodnutím 2005/697/ES (8), kterým se mění rozhodnutí 2000/745/ES, závazek od indické společnosti South ASEAN Petrochem Limited, která v důsledku fúze změnila svůj název na Dhunseri Petrochem & Tea Limited (dále jen „Dhunseri“) (9).

(4)

Změna okolností během provádění závazků může odůvodnit rozhodnutí Komise vykonat svou pravomoc a zrušit přijetí závazků, jak je stanoveno v čl. 13 odst. 9 základního antisubvenčního nařízení.

(5)

Zrušení antidumpingových opatření a zachování vyrovnávacího cla představuje změnu okolností, za kterých byly závazky přijaty. Závazky byly přijaty za situace, kdy byla v platnosti jak antidumpingová, tak antisubvenční opatření. Základní prvek závazků, což je minimální dovozní cena, odráží prvek dumpingu i subvencování. V současné době neexistuje žádný prvek dumpingu. Proto není minimální dovozní cena na odpovídající úrovni.

(6)

Kromě toho jedna z indických společností, Pearl, nesplnila svou oznamovací povinnost vůči Komisi. Tato společnost nepředložila čtvrtletní zprávy o prodejích. Komise tedy není schopna závazek účinně sledovat.

(7)

Podmínky závazku stanoví, že nepředložení zpráv se považuje za porušení závazku. Nedávný rozsudek Soudního dvora (10) rovněž potvrdil, že povinnost informovat musí být považována za základní povinnost nutnou pro řádné fungování závazku.

(8)

Přijetí závazku společnosti Pearl musí být na tomto základě zrušeno.

(9)

Uvedeným třem společnostem se dostalo možnosti slyšení a předložení písemných podání. Dvě indické společnosti a výbor výrobců PET v Evropě (CPME) zastupující odvětví Unie poskytly své připomínky.

(10)

Jedna společnost tvrdila, že pro návrh na zrušení přijetí závazku chybí právní základ. Uvedená strana tvrdila, že čl. 13 odst. 9 základního antisubvenčního nařízení nezmiňuje výslovně „změněné okolnosti“ a spojuje veškeré možnosti zrušení přijetí závazku s případy porušení. Tento argument bylo nutné odmítnout. Ustanovení čl. 13. odst. 9 základního antisubvenčního nařízení „změněné okolnosti“ skutečně výslovně nezmiňuje. Avšak je jasné, že případy, kdy Komise může zrušit přijetí závazku, neomezuje na případy porušení. Stanoví, že „jestliže některá strana poruší nebo odvolá závazky, nebo v případě, že Komise zruší přijetí závazku [podtržení doplněno], je přijetí daného závazku po konzultacích zrušeno…“. Zdůrazňuje tedy, že zrušení přijetí závazku může tvořit samostatný základ pro toto zrušení.

(11)

Pravomoc Komise rozhodnout sama o přijetí nebo odmítnutí nabídky závazku se musí ve skutečnosti odrážet i v právu zrušit přijetí závazku, pokud se změní okolnosti, na jejichž základě byly nabídky závazků přijaty. Podle judikatury Soudního dvora „určují orgány při výkonu své posuzovací pravomoci, zda […] jsou závazky přijatelné“ (11). Uvedené posuzovací pravomoci jsou v oblasti opatření na ochranu obchodu obecně široké, protože soudy Unie uznávají, že v této oblasti musí orgány posuzovat složitou hospodářskou, politickou a právní situaci. Konkrétně Soudní dvůr rozhodl, že Komise „při výkonu pravomocí, které jí byly svěřeny v [základním nařízení] má velmi širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o zájmy Společenství, při rozhodování o jakýchkoli opatřeních potřebných k řešení situace, které nastala“ (12). Komise má proto při přijímání, odmítání nebo rušení závazku posuzovací pravomoc, aby mohla provádět opatření týkající se obchodu v zájmu Unie.

(12)

Komise proto zamítá argument, že změna okolností ve srovnání s okolnostmi, které panovaly v době přijetí závazku, nemůže sloužit jako důvod pro zrušení uvedeného závazku.

(13)

Jedna společnost tvrdila, že rozhodnutím Komise 2013/223/EU (13) bylo potvrzeno přijetí jejího závazku. Jako související argument vznesla, že čl. 2 odst. 2 prováděcího nařízení (EU) č. 461/2013, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo, představuje další uznání toho, že závazek by mohl zůstat v platnosti i po skončení platnosti antidumpingového cla. Oba tyto argumenty jsou zavádějící. Rozhodnutím 2013/223/EU odvolala Komise přijetí závazků jedné indonéské a jedné indické společnosti, jelikož porušily své povinnosti předkládat zprávy. Zrušení v případě jedné společnosti v žádném případě nevylučuje následné rozhodnutí Komise zrušit přijetí jiných závazků, pokud toto opatření bude odůvodněné vzhledem k okolnostem konkrétního případu.

(14)

V prováděcím nařízení (EU) č. 461/2013, vyhlášeném dne 23. května 2013, se odrazila změna rozhodnutí 2000/745/ES v důsledku přijetí rozhodnutí 2013/223/EU (odvolání závazku v případě jedné indonéské a jedné indické společnosti). Prováděcí nařízení (EU) č. 461/2013, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo, bylo vyhlášeno tentýž den jako prováděcí rozhodnutí 2013/226/EU, kterým Rada zrušila antidumpingové clo. Důsledky uvedeného rozhodnutí by mohla Komise posoudit pouze po jeho přijetí.

(15)

Argumenty této strany tedy musely být odmítnuty.

(16)

Jedna společnost požádala, aby Komise z MIP odečetla částku odpovídající stanovenému antidumpingovému clu, a tím uvedla MIP do souladu se základním opatřením – vyrovnávacím clem. Tuto operaci nebylo možné provést. Zaprvé, podle podmínek závazku je jakákoli revize působnosti a minimálních cen možná pouze prostřednictvím prozatímního přezkumu podle článku 19 základního antisubvenčního nařízení. Zadruhé, tato společnost žádala o to, aby ze stávající MIP byly pouze odečteny částky odpovídající částce stanoveného antidumpingového cla. Ve stávajícím závazku jsou mechanismy MIP a indexace založeny buď na ceně, která nepůsobí újmu, stanovené pro trh Unie (cílová cena), nebo na běžné hodnotě (v závislosti na dané společnosti), jak byla určena v roce 1999. Ve druhém zmiňovaném případě žádný základ pro MIP neexistuje, jelikož platnost antidumpingového cla vypršela. Kdyby byl závazek posuzován pouze s ohledem na vyrovnávací clo, vývozní cena (navýšená o částku stanoveného vyrovnávacího cla) by se mohla stát srovnávacím základem pro MIP. S cílem stanovit odpovídající MIP by Komise nejprve musela zjistit vývozní cenu, která by sloužila jako srovnávací základ. V tomto případě nelze žádný takový srovnávací základ jednoduše zjistit, mimo jiné proto, že opatření jsou v platnosti již po dlouhou dobu. Kromě toho zavedený mechanismus indexace, který se týká ceny, jež nepůsobí újmu (cílové ceny), nebo běžné hodnoty, nelze jednoduše převzít pro vývozní cenu. Jakákoli jednoduchá matematická úprava by vyžadovala, aby bylo možné snadno zjistit veškeré prvky nezbytné pro výpočet MIP a aby tyto prvky byly nesporné. Pouze v takovém případě může Komise zaručit rovnocennost závazku s platným opatřením. Tato podmínka není v tomto případě splněna. Jednoduchá matematická operace, kterou navrhoval žadatel, tedy není možná.

(17)

Pokud jde o platný závazek, musí Komise jednat včas, aby splnila rozhodnutí Rady o zrušení platného antidumpingového cla. Je tedy třeba vyvarovat se jakéhokoli dalšího prodlení. Zrušením přijetí závazku není dotčeno jakékoli možné budoucí rozhodnutí v případě, že nějaká společnost bude chtít předložit nabídku závazku.

(18)

Po druhém zveřejnění zjištění Komise jedna strana znovu zopakovala, že minimální dovozní cena by měla být snížena jednoduchou matematickou operací. Zpochybnila příslušné odůvodnění Komise jako „nevhodné a postrádající jakýkoli základ“. Tento postoj však nebyl nijak podložen, a proto je nutné jej odmítnout. Toto tvrzení bylo kromě toho předmětem 16. bodu odůvodnění.

(19)

Žádost o matematickou úpravu MIP tedy bylo nutné odmítnout.

(20)

Jedna společnost tvrdila, že závazky by měly zůstat v platnosti, dokud Tribunál nepřijme rozhodnutí ve věci T-422/13 CPME a další v. Rada. Uvedená společnost tvrdí, že pokud bude odvětví Unie úspěšné při napadnutí prováděcího rozhodnutí 2013/226/EU, kterým se zrušuje antidumpingové clo, Komise bude povinna závazek obnovit. Tento argument je zavádějící. Komise musí posoudit stávající situaci a jednat včas, aby splnila rozhodnutí Rady o zrušení antidumpingových opatření. Komise při rozhodování o této otázce nemůže předjímat možný výsledek soudní věci. Vzhledem k této skutečnosti je nutné včas přijmout rozhodnutí týkající se platných závazků.

(21)

Jedna společnost tvrdila, že porušení povinnosti podávat zprávy ze strany jedné společnosti by nemělo mít žádné důsledky pro jiné společnosti. Tímto se potvrzuje, že porušení povinnosti podávat zprávy bylo zjištěno pouze u společnosti Pearl.

(22)

Dvě indické společnosti tvrdily, že závazky by měly zůstat v platnosti, dokud nebudou k dispozici výsledky možného prozatímního přezkumu minimální dovozní ceny. Komise poznamenává, že jelikož platnost antidumpingového cla vypršela, základ pro minimální dovozní cenu přestal existovat (viz 16. bod odůvodnění). Je nutné včas přijmout rozhodnutí pro řešení účinků této změny. Společnost zároveň může požádat o přezkum platného opatření a v této souvislosti nabídnout nový závazek týkající se pouze platných antidumpingových opatření.

(23)

Po druhém zveřejnění zjištění Komise jedna strana znovu zopakovala, že Komise měla zahájit prozatímní přezkum z moci úřední a závazek měl mezitím zůstat v platnosti až do doby, než bude znám výsledek takového přezkumu.

(24)

Komise předně poukazuje na to, že má sama pravomoc rozhodnout o zahájení antisubvenčního přezkumného šetření. V tomto konkrétním případě však přezkumné šetření souvisí s přáním jednoho vývozce nabídnout nový závazek. Komise proto nemá žádný důvod zahájit přezkum bez nové nabídky závazku od dotčeného vývozce, v souladu s článkem 13 základního nařízení.

(25)

Kromě toho musí závazek jakožto rovnocenná forma opatření odpovídat základnímu opatření uloženému Radou. Tak tomu již není, což vedlo Komisi k návrhu zrušit platný závazek.

(26)

Je pravda, že strany mohou požádat o prozatímní přezkum na základě ustanovení základního antisubvenčního nařízení, a jakákoli možná nová nabídka závazku pak bude posuzována v rámci takového případného přezkumu.

(27)

Po druhém zveřejnění zjištění Komise jedna strana tvrdila, že zrušení přijetí závazku „by neomezilo úroveň ochrany v souvislosti s pozbytím platnosti antidumpingových opatření (…), ale spíše [by] znemožnilo uživatelům PET dovoz“. Komise v tomto ohledu poznamenává, že vzhledem k neexistenci závazku přestává být minimální dovozní cena pro vývozce srovnávacím základem. Tato strana neposkytla důkazy o tom, proč by vyrovnávací clo mělo indickým vývozcům bránit v dovozu. V každém případě se účel uložení opatření a případně přijetí závazku netýká možnosti uživatelů dovážet. Účelem je stanovit úroveň ochrany, jak tato strana sama uvádí. Zájmy uživatelů byly posouzeny v souvislosti s otázkou, zda uložení opatření je v zájmu Unie, spolu se zájmy všech ostatních dotčených stran. Byl vyvozen závěr, že uložení opatření není v rozporu se zájmem Unie. Tento argument tedy musel být odmítnut.

(28)

Žádný z argumentů vznesených zúčastněnými stranami nebyl takového rázu, aby změnil návrh Komise na zrušení přijetí závazku.

(29)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti by mělo být přijetí uvedených závazků zrušeno a rovněž by mělo být zrušeno rozhodnutí 2000/745/ES. V souladu s tím by se na dovoz PET vyrobených společnostmi Dhunseri, Reliance a Pearl (doplňkový kód TARIC pro společnost Dhunseri: A585, doplňkový kód TARIC pro společnost Reliance: A181 a doplňkový kód TARIC pro společnost Pearl: A182) mělo použít konečné vyrovnávací clo uložené čl. 1 odst. 2 prováděcího nařízení (EU) č. 461/2013,