(EU) č. 1238/2013Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 ze dne 2. prosince 2013 , kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá uložené prozatímní clo na dovoz krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky

(1)

Evropská komise (dále jen „Komise“) uložila prostřednictvím nařízení (EU) č. 513/2013 (2) (dále jen „prozatímní nařízení“) prozatímní antidumpingové clo na dovoz krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků a destiček) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“ nebo „dotčená země“).

(2)

Šetření bylo zahájeno na základě podnětu, který dne 25. července 2012 podala iniciativa EU ProSun (dále jen „žadatel“) jménem výrobců představujících více než 25 % celkové výroby krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů v Unii. Podnět obsahoval důkazy prima facie o dumpingu uvedeného výrobku a o podstatné újmě z něj vyplývající, což bylo považováno za dostačující pro zahájení šetření.

(3)

Jak je uvedeno v 3. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, dne 1. března 2013 přijala Komise na základě podnětu žadatele podporovaného požadovanými důkazy nařízení (EU) č. 182/2013 (3), kterým se zavádí celní evidence dovozu krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků a destiček) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky, a to počínaje dnem 6. března 2013. V souladu s čl. 14 odst. 5 základního nařízení ukončilo prozatímní nařízení celní evidenci dovozu pro účely antidumpingového šetření, jelikož prozatímní antidumpingové clo zajistilo ochranu před dumpingovým dovozem.

(4)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že rozhodnutí o celní evidenci dovozu bylo neodůvodněné, jelikož nebyly splněny podmínky stanovené v čl. 14 odst. 5 základního nařízení. Tato tvrzení však nebyla doložena ani se nezakládala na věcných důkazech. V době přijetí rozhodnutí o celní evidenci dovozu měla Komise dostatečné důkazyprima facie odůvodňující potřebu celní evidence dovozu, zejména prudký nárůst dovozu, a to jak v absolutních hodnotách, tak i co se týče podílu na trhu. Tvrzení v tomto ohledu bylo proto třeba zamítnout.

(5)

Rozhodnutím Komise 2013/423/EU (4) přijala Komise závazek, který nabídli čínští vyvážející výrobci společně s čínskou obchodní komorou pro dovoz a vývoz strojírenských a elektronických produktů (China Chamber of Commerce for Import and Export of Machinery and Electronic Products, dále jen „CCCME“).

(6)

Po sdělení nejdůležitějších skutečností a úvah, na jejichž základě bylo rozhodnuto o uložení prozatímních antidumpingových opatření (dále jen „poskytnutí prozatímních informací“), předložily čínská vláda a několik zúčastněných stran písemné připomínky k prozatímním zjištěním. Všechny strany, které o to požádaly, byly vyslechnuty. Aliance pro dostupnou solární energii (dále jen „AFASE“), zastupující dovozce, hospodářské subjekty na počátku výrobního řetězce a hospodářské subjekty navazující na výrobní odvětví Unie, a jeden dovozce požádali o slyšení v přítomnosti úředníka pro slyšení z Generálního ředitelství pro obchod a této žádosti bylo vyhověno.

(7)

Komise nadále shromažďovala a ověřovala veškeré informace, jež považovala za nezbytné pro konečná zjištění. Byly zváženy ústní a písemné připomínky zúčastněných stran a na jejich základě byla prozatímní zjištění podle potřeby upravena.

(8)

Mimoto se uskutečnily inspekce na místě v prostorách těchto společností:

(9)

AFASE zpochybnila právní základ pro inspekci na místě, která se uskutečnila v prostorách společnosti Europressedienst, jelikož ta nebyla zúčastněnou stranou v tomto šetření, a nespadá proto do oblasti působnosti článku 16 základního nařízení. Jak je uvedeno v 99. a 120. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, společnost Europressedienst poskytla informace o makroekonomických ukazatelích. Objasňuje se, že Komise provedla inspekci na místě v prostorách společnosti Europressedienst v zájmu zásady řádné správy s cílem ověřit spolehlivost a přesnost údajů, na nichž Komise založila svá zjištění.

(10)

Čínská vláda zopakovala tvrzení, že bylo porušeno její právo na obhajobu, pokud jde o přístup ke spisům, které byly zúčastněným stranám k dispozici pro kontrolu, jelikož i) ve spisech, které neměly důvěrnou povahu, chyběly informace, aniž byl uveden „pádný důvod“ nebo poskytnuto dostatečně podrobné shrnutí či výjimečně důvody pro neposkytnutí shrnutí bez důvěrných údajů, ii) chyběla verze celé odpovědi na dotazník jednoho výrobce v Unii, která neobsahovala důvěrné údaje, a iii) verze odpovědí výrobců v Unii na dotazník, které neměly důvěrnou povahu, byly zúčastněným stranám poskytnuty s příliš velkou prodlevou.

(11)

i) Co se týká tvrzení, že ve veřejně dostupném spise chyběly informace, zúčastněná strana neupřesnila, kterých informací se to týká. ii) Její tvrzení, že nebyla zpřístupněna verze celé odpovědi na dotazník, která nemá důvěrnou povahu, není pravdivé. iii) Co se týká prodlev při zpřístupňování odpovědí výrobců v Unii zařazených do vzorku na dotazníky, které neobsahují důvěrné údaje, dotčené straně bylo vysvětleno, že dotazníky byly do spisu neobsahujícího důvěrné údaje zařazeny až poté, co byla ověřena jejich úplnost a přiměřenost shrnutí. Aby bylo zaručeno právo výrobců v Unii na anonymitu, bylo rovněž zajištěno, aby verze dotazníků bez důvěrných údajů neodhalily totožnost dotčeného výrobce v Unii. V některých případech proto musela strana, která odpovědi poskytla, verze neobsahující důvěrné údaje upravit, než mohly být zpřístupněny ostatním zúčastněným stranám.

(12)

Každopádně se mělo za to, že tímto nebylo nijak dotčeno právo zúčastněných stran na obhajobu. Komise všem zúčastněným stranám umožnila reagovat na informace obsažené ve spisu, který byl zpřístupněn pro kontrolu, takže jejich připomínky bylo možno vzít v úvahu, pokud byly doložené a opodstatněné, před vyvozením závěrů v rámci šetření. Zúčastněná strana měla možnost se vyjádřit k odpovědím výrobců v Unii zařazených do vzorku na dotazníky rovněž po poskytnutí prozatímních a konečných informací. Ačkoli se poskytnutí informací a přístup ke spisu, který je zúčastněným stranám k dispozici pro kontrolu, zakládá na rozdílných právních ustanoveních, je třeba uvést, že zúčastněné strany měly mnoho příležitostí vyjádřit se ke všem informacím, které poskytla jakákoli strana, jíž se řízení týká. Toto tvrzení bylo proto nutno zamítnout.

(13)

Všechny dotčené strany byly informovány o základních skutečnostech a úvahách, z nichž vycházel záměr doporučit uložení konečného antidumpingového cla na dovoz krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky a konečný výběr částek zajištěných prostřednictvím prozatímního cla (dále jen „poskytnutí konečných informací“). Všem stranám byla poskytnuta lhůta, během níž mohly předložit své připomínky ke konečným informacím.

(14)

Připomínky předložené zúčastněnými stranami byly zváženy a případně vzaty v úvahu.

(15)

Po poskytnutí konečných informací obdržela Komise od vyvážejících výrobců společně s CCCME pozměněnou nabídku závazku, který se vztahuje rovněž na souběžné antisubvenční řízení. Prováděcím rozhodnutím Komise 2013/707/EU (5) ze dne 4. prosince 2013, kterým se potvrzuje přijetí závazku nabídnutého v souvislosti s antidumpingovým a antisubvenčním řízením týkajícím se dovozu krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky po dobu uplatňování konečných opatření Komise potvrdila přijetí tohoto závazku.

(16)

Po uložení prozatímních opatření zopakovaly některé zúčastněné strany své tvrzení, že nadměrné uplatnění povinnosti týkající se zachování důvěrnosti údajů jim znemožnilo vyjádřit se k výběru vzorku výrobců v Unii, a tudíž řádně vykonat jejich právo na obhajobu. Komise se touto záležitostí zabývala již v 9. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Jelikož v tomto ohledu nebyly předloženy žádné nové informace, potvrzují se závěry uvedené v 9. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(17)

Čínská vláda zopakovala své tvrzení, že zachování důvěrnosti údajů o totožnosti žadatelů a výrobců v Unii zařazených do vzorku není odůvodněné. Jak je uvedeno již v 9. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, výrobci v Unii požádali, aby byly údaje o jejich totožnosti považovány za důvěrné, vzhledem k hrozícímu riziku odvety. Komise se domnívala, že tyto žádosti jsou dostatečně odůvodněné, aby jim bylo možno vyhovět. Informace, které byly Komisi poskytnuty k doložení hrozícího rizika odvety, nelze zpřístupnit třetím stranám, jelikož poskytnutí těchto informací by zmařilo účel žádosti o zachování důvěrnosti. Navíc v případě, kdy (jak uvedla čínská vláda) jeden výrobce v Unii přehodnotil svůj postoj a odhalil svou totožnost podáním žaloby na prozatímní nařízení u soudu, již neexistuje důvod pro poskytnutí informací, na jejichž základě byla zaručena anonymita, jelikož totožnost již byla odhalena.

(18)

Po poskytnutí prozatímních informací jedna zúčastněná strana zopakovala, že informace, na nichž se zakládal výběr vzorku, nebyly spolehlivé, aniž by však v tomto ohledu předložila nové důkazy. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(19)

Po poskytnutí konečných informací zopakovala CCCME své argumenty týkající se použitého způsobu výběru prozatímního vzorku výrobců v Unii. CCCME zejména tvrdila, že orgány nevzaly v úvahu 120 výrobců. Komise se touto otázkou zabývala již v 9. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Orgány mimoto ověřily činnosti společností, které byly uvedeny na tomto seznamu. Ukázalo se, že seznam zahrnuje většinou montážní firmy, distributory, dovozce ve spojení a vyvážejícího výrobce v Číně, na Tchaj-wanu a v Indii. Tento seznam proto neprokazuje, že orgány přehlédly významný počet výrobců v Unii. CCCME mimoto nezpochybnila celkovou výrobu v Unii tím, že by poskytla jiné údaje, ani nepředložila důkazy, že reprezentativnost vzorku mohla být ovlivněna tím, že žádný z údajných dalších výrobců v Unii nebyl zařazen do vzorku, byli-li Komisi známi.

(20)

Po vyloučení destiček z definice dotčeného výrobku, a tudíž z tohoto šetření, jak je uvedeno níže v 32. bodě odůvodnění, sestával konečný vzorek z osmi výrobců v Unii. Jelikož s ohledem na výběr vzorku výrobců v Unii nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzují se zjištění uvedená v 7. až 10. bodě odůvodnění prozatímního nařízení s výše uvedenými změnami.

(21)

Po uložení prozatímních opatření kontaktovala Komise (jak je uvedeno ve 12. bodě odůvodnění prozatímního nařízení) další dovozce, kteří při šetření spolupracovali již v počáteční fázi a poskytli základní údaje o svých činnostech souvisejících s výrobkem, který je předmětem šetření, v období šetření v souladu s oznámením o zahájení řízení. Cílem bylo zjistit, zda by nebylo možné velikost vzorku dovozců, kteří nejsou ve spojení, zvětšit. Přihlásilo se a ochotu dále spolupracovat při šetření projevilo šest společností, jež se považovaly za dovozce, kteří nejsou ve spojení a kteří obchodují s dotčeným výrobkem (tj. pořizují jej a dále prodávají). Z těchto šesti společností odpovědělo ve stanovené lhůtě pět společností. Z těchto pěti obdržených odpovědí byly pouze tři dostatečně úplné a umožňovaly smysluplné posouzení. Na tomto základě se vzorek dovozců, kteří nejsou ve spojení, zvětšil a sestával ze čtyř dovozců modulů, kteří představovali přibližně 2 %–5 % celkového dovozu z dotčené země. Vzhledem ke struktuře dovozců, kteří nejsou ve spojení a kterými byly většinou malé a střední společnosti, nebylo možné mít vzorek zastupující větší podíl, a to s ohledem na omezené zdroje, které měly orgány k dispozici.

(22)

Jelikož s ohledem na výběr vzorku dovozců, kteří nejsou ve spojení, nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 11. a 12. bod odůvodnění prozatímního nařízení s výše uvedenou změnou.

(23)

Po poskytnutí prozatímních informací podala připomínky řada společností nezařazených do vzorku, které uvedly, že se jejich situace liší od situace společností zařazených do vzorku. Tyto společnosti tvrdily, že by se na ně proto měla vztahovat individuální celní sazba podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení. Kvůli vysokému počtu spolupracujících společností (často skupin společností) však nebylo možné prověřit jednotlivě všechny společnosti. V souladu s čl. 9 odst. 6 se proto na tyto společnosti vztahuje vážené průměrné clo pro společnosti zařazené do vzorku.

(24)

Jelikož s ohledem na výběr vzorku vyvážejících výrobců nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 13. a 14. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(25)

Jak je uvedeno v 19. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetření o dumpingu a újmě se týkalo období od 1. července 2011 do 30. června 2012 (dále jen „období šetření“). Zkoumání vývojových tendencí významných pro posouzení újmy se týkalo období od roku 2009 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(26)

Jak je uvedeno ve 20. až 49. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, dotčeným výrobkem jsou podle prozatímní definice krystalické křemíkové fotovoltaické moduly nebo panely a články a destičky typů používaných v krystalických křemíkových fotovoltaických modulech nebo panelech pocházející nebo odesílané z Čínské lidové republiky. Tloušťka článků a destiček nepřesahuje 400 mikrometrů. Tento výrobek v současnosti spadá pod kódy KN ex 3818 00 10, ex 8501 31 00, ex 8501 32 00, ex 8501 33 00, ex 8501 34 00, ex 8501 61 20, ex 8501 61 80, ex 8501 62 00, ex 8501 63 00, ex 8501 64 00 a ex 8541 40 90 (dále jen „dotčený výrobek“).

(27)

Z definice dotčeného výrobku jsou vyloučeny tyto typy výrobků:

(28)

Po poskytnutí prozatímních informací zúčastněné strany tvrdily, že by destičky měly být z definice výrobku vyňaty, jelikož nemají stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti jako články a moduly. Kromě tvrzení předložených v prozatímní fázi byly po poskytnutí prozatímních informací v této souvislosti předloženy další dva argumenty.

(29)

Zúčastněné strany za prvé tvrdily, že destičky lze použít i k jiným účelům než k výrobě článků, především k výrobě integrovaných obvodů a jiných mikropřístrojů. V této souvislosti se podotýká, že v definici výrobku v rámci tohoto šetření nejsou zahrnuty všechny destičky, jelikož šetření je omezeno na „destičky typů používaných v krystalických křemíkových fotovoltaických modulech nebo panelech“ a destičky, jejichž„tloušťka nepřesahuje 400 mikrometrů“. Ačkoli destičky jistě existují i v jiných aplikacích, šetření se nikdy nevztahovalo na destičky, které se používají při výrobě jiných výrobků, jako jsou integrované obvody. Mimoto se nepřihlásili žádní výrobci, dovozci nebo uživatelé, kteří jsou účastníky trhu s těmito jinými typy destiček a kteří by tvrdili, že se na jejich destičky vztahuje celní evidence nebo prozatímní antidumpingové clo. Potvrzuje se proto, že tyto jiné typy destiček nejsou zahrnuty do definice výrobku v rámci tohoto šetření. Současně to prokazuje, že destičky nemají nutně stejné konečné použití jako články a moduly.

(30)

Zúčastněné strany za druhé uvedly, že nezpracované destičky nemají základní elektrické vlastnosti, které odlišují solární články a moduly od ostatních výrobků. Destičky nemají zejména schopnost vyrábět elektřinu ze slunečního světla, což je hlavní funkce krystalických fotovoltaických článků a modulů.

(31)

Toto tvrzení lze uznat. Po dalším ověření a v rozporu s tím, co bylo uvedeno v 36. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, a to že „moduly, články a destičky mají stejné konečné použití, přeměňovat sluneční světlo na elektřinu“, se skutečně ukázalo že teprve přeměnou destičky na článek vzniká její schopnost vyrábět elektřinu ze slunečního světla.

(32)

Vzhledem k rozdílným základním fyzikálním a technickým vlastnostem stanoveným během šetření, mimo jiné co se týká schopnosti vyrábět elektřinu ze slunečního světla, se vyvozuje závěr, že by destičky měly být z definice dotčeného výrobku vyloučeny, a šetření by se na ně tudíž nemělo vztahovat.

(33)

Zúčastněné strany zopakovaly, že články a moduly nepředstavují jediný výrobek, a měly by být proto posouzeny samostatně, a zopakovaly především tvrzení, jimiž se již zabýval 27. až 39. bod odůvodnění prozatímního nařízení. Na rozdíl od destiček však mají články a moduly stejnou základní vlastnost, tj. schopnost vyrábět elektřinu ze slunečního světla. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(34)

Po poskytnutí konečných informací jeden vývozce uvedl, že články samy o sobě nemohou vyrábět elektřinu. Musí být údajně integrovány do modulů, aby to bylo možné. Každý článek však má sám o sobě schopnost vyrábět elektřinu ze slunečního světla, obvykle okolo 4 W. Ačkoli tento výkon nemusí u většiny použití, která vyžadují sestavení více článků do modulů, postačovat, neznamená to, že článek není sám o sobě schopen vyrábět elektřinu.

(35)

Po poskytnutí konečných informací jeden vývozce uvedl, že nemožnost stanovit běžnou hodnotu pro moduly na základě běžné hodnoty pro články, jak je popsáno níže ve 100. bodě odůvodnění, prokazuje, že by se moduly a články neměly považovat za jediný výrobek.

(36)

V této souvislosti se uvádí, že ve většině antidumpingových řízení, včetně tohoto šetření, se srovnání mezi běžnými hodnotami a vývozními cenami provádí na základě jednotlivých typů výrobků. Důvodem je skutečnost, že často má velmi široká škála různých typů výrobků stejné základní fyzikální, technické a/nebo chemické vlastnosti, což často vede k situaci, kdy do definice „dotčeného výrobku“ spadají typy výrobků s podstatně rozdílnými náklady a cenami. Samotná skutečnost, že pro určitý typ výrobku nelze stanovit běžnou hodnotu na základě běžné hodnoty jiného typu výrobku, sama o sobě neznamená, že tyto typy výrobků nelze považovat za jediný výrobek. Jak je popsáno výše v 32. bodě odůvodnění, články i moduly mají stejné základní fyzikální a technické vlastnosti, mimo jiné schopnost vyrábět elektřinu ze slunečního světla.

(37)

Dále se uvádělo, že pokud by články a moduly tvořily jediný výrobek s menšími rozdíly, nebylo by obtížné upravit ceny článků s cílem zjistit cenu modulů. V této souvislosti se podotýká, že neexistuje požadavek, aby mezi jednotlivými typy dotčeného výrobku existovaly pouze menší rozdíly. Naopak postačuje, aby různé typy dotčeného výrobku měly stejné základní fyzikální, technické a/nebo chemické vlastnosti. V daném případě to pro moduly a články platí, jelikož mají mimo jiné schopnost vyrábět elektřinu ze slunečního světla.

(38)

Tatáž strana dále tvrdila, že články nepředstavují pouze jiný typ modulu, nýbrž zcela odlišný výrobek. Články představují ve skutečnosti hlavní část modulu. Jako hlavní část není článek zcela jistě „zcela odlišným výrobkem“, jelikož moduly a články mají stejnou základní vlastnost, kterou je výroba elektřiny ze slunečního světla, jak je uvedeno výše v 32. bodě odůvodnění.

(39)

Tatáž strana mimoto uvedla, že při výběru vzorků výrobců v Unii a čínských vývozců byl zohledněn rozdíl mezi články a moduly. Proto měly být pro moduly a články stanoveny rozdílné sazby cla. V tomto ohledu se potvrzuje, že při výběru vzorku výrobců v Unii a vzorku čínských vývozců se skutečně bral v úvahu rozdíl mezi moduly a články, jak je uvedeno v 10. a 14. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. To však mělo pouze zajistit, aby byl vzorek reprezentativní, a neznamená to, že by se články a moduly neměly považovat za jediný dotčený výrobek, nebo že by pro články a moduly měly být stanoveny zvláštní sazby cla. Aby bylo zajištěno, že vzorek je reprezentativní s ohledem na všechny typy výrobků, bylo důležité rozlišovat při výběru vzorku mezi články a moduly. Jelikož ohledně otázky, zda se články a moduly mají považovat za jeden výrobek, nebo za dva samostatné výrobky, panovala určitá nejistota, bylo nutné zajistit reprezentativnost pro oba možné výsledky.

(40)

Mimoto se uvádělo, že 100. bod odůvodnění níže, v němž se tvrdí, že náklady na zpracování modulů jsou značné, je v rozporu s 32. bodem odůvodnění prozatímního nařízení, který uvádí, že přidaná hodnota není soustředěna v jedné konkrétní fázi výrobního procesu. V tomto ohledu se připomíná, že ve 100. bodě odůvodnění je rovněž objasněno, že rozdíly v nákladech mezi články a moduly činí 34 %, což znamená, že 66 % hodnoty modulu vyplývá z článku. Vyvozuje se proto závěr, že přidaná hodnota není soustředěna v jedné konkrétní fázi výrobního procesu.

(41)

Vyvážející výrobci uvedli, že skutečnost, že závazek ukládá pro články a moduly rozdílné minimální dovozní ceny a objemy, údajně potvrzuje, že moduly a články představují rozdílné výrobky, které vyžadují dvě samostatná šetření. Rozdílné minimální dovozní ceny však pouze naznačují, že články a moduly představují různé skupiny typů výrobků, které jsou prodávány za různé ceny. Je proto třeba stanovit rozdílné ceny, aby byly minimální dovozní ceny smysluplné.

(42)

Skutečnost, že články a moduly představují rozdílné skupiny typů výrobků, nemá pro definici dotčeného výrobku až takový význam. Pro definici dotčeného výrobku postačuje, aby měly výrobky stejné základní vlastnosti a konečné použití, což v případě modulů a článků platí, jak je popsáno v 32. resp. 48. bodě odůvodnění.

(43)

Čínská vláda tvrdila, že se posuzování, zda články a moduly představují jediný dotčený výrobek, nezabývá řadou kritérií stanovených odvolacím orgánem ve věci ES – Azbest  (6). Tato kritéria se však používají pro definici „obdobného výrobku“, a nikoli dotčeného výrobku. Jinými slovy, tato kritéria je nutno použít při definování obdobného výrobku, například obdobného výrobku vyráběného výrobním odvětvím Unie, jenž je poté porovnán s dotčeným výrobkem, který vyvážejí čínští vyvážející výrobci. Tato kritéria nejsou vhodná k definování dotčeného výrobku. Orgány každopádně podotýkají, že by uplatnění kritérií použitých ve věci ES – Azbest na definici dotčeného výrobku v daném případě nevedlo k jinému výsledku. První a druhé kritérium (vlastnosti, povaha a jakost respektive konečná použití) jsou totožná jako kritéria týkající se fyzikálních, chemických a technických vlastností a konečného použití, jež byla použita v předchozích bodech odůvodnění. Třetí kritérium (vkus a zvyky spotřebitele) není v daném případě použitelné, jelikož články jsou hlavní částí modulů; pokud jde o čtvrté kritérium, sazební zařazení, podotýká se, že články i moduly mohou být deklarovány pod podpoložkou 8541 40 90, zatímco položky v čísle 8501 jsou určeny pro elektrické generátory obecně, a nikoli pro solární produkty.

(44)

Jiné zúčastněné strany tvrdily, že objektivní použití kritérií, která vypracoval Soudní dvůr v předchozích věcech (7), údajně vede k závěru, že moduly a články jsou rozdílné výrobky. V této souvislosti se uvádí, že soud pouze uvedl řadu kritérií, která lze vzít v úvahu, neexistuje však povinnost použít ve všech případech všechna kritéria, jelikož ne všechna mohou být relevantní. Tato kritéria byla posouzena ve 27. až 39. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, v nichž se konstatovalo, že v daném případě není řada kritérií relevantních. V rozsudku ve věci Brosmann bylo posouzení, zda do „dotčeného výrobku“ patří různé typy obuvi, rovněž provedeno na základě pouze tří kritérií, která se pokládala za důležitá. Jelikož zúčastněné strany neuvedly žádný důvod, proč objektivní použití kritérií vede k závěru, že moduly a články představují rozdílné výrobky, nelze toto tvrzení uznat.

(45)

Mimoto se připomíná, že články a moduly mají stejné základní konečné použití, tj. jsou prodávány za účelem jejich integrace do fotovoltaických solárních systémů. Výkon modulů bezprostředně souvisí s výkonem článků, jak je uvedeno v 28. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(46)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že po vyloučení destiček z definice výrobku je vzhledem k významnému zpracování při výrobě modulů z článků vyvraceno rovněž tvrzení, že články a moduly mají stejné konečné použití. Tato strana taktéž tvrdila, že hodnocení, že moduly a články mají stejné konečné použití, je založeno na předpokladu, že destičky, moduly a články mají stejný výrobní proces.

(47)

Za prvé je mylný závěr, že hodnocení, že moduly a články mají stejné konečné použití, je založeno na výrobním procesu. Ačkoli jsou obě tvrzení uvedena v témže 36. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, neznamená to, že jeden závěr je založen na druhém předpokladu. Slovo „mimoto“ uvedené ve druhém tvrzení objasňuje, že toto druhé tvrzení není založeno na prvním tvrzení. Obě tvrzení se navíc zabývají rozdílnými záležitostmi v části týkající se „konečného použití a vzájemné zaměnitelnosti“. První tvrzení týkající se výrobního procesu se zabývá vzájemnou zaměnitelností, zatímco druhé konečným použitím. Základní předpoklad, že hodnocení, že moduly a články mají stejné konečné použití, je založeno na předpokladu, že destičky, moduly a články mají stejný výrobní proces, proto není správný.

(48)

Co se týká skutečného konečného použití článků a modulů, zúčastněné strany nezpochybnily, že moduly a články jsou prodávány za účelem jejich integrace do fotovoltaických solárních systémů. Potvrzuje se proto závěr, že moduly a články mají stejné konečné použití.

(49)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že se v Unii monokrystalické články nevyrábějí a že její vývoz monokrystalických článků nesoutěží s výrobním odvětvím Unie. Šetření však prokázalo, že v Unii se ve skutečnosti monokrystalické články vyrábějí. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto. Tribunál každopádně ve věci Brosmann rozhodl, že skutečnost, že se ve Společenství určitý typ výrobku nevyrábí, není určující.

(50)

Zúčastněné strany tvrdily, že nebylo odůvodněno rozšíření šetření na výrobky „odesílané z“ ČLR, jelikož původně bylo šetření zahájeno pouze s ohledem na výrobky pocházející z ČLR.

(51)

Výrobky odesílané z ČLR však byly zahrnuty již v počáteční fázi. V bodě 5 oznámení o zahájení řízení (8) je uvedeno, že „se společnosti, které dovážejí výrobek, který je předmětem šetření, z Čínské lidové republiky, avšak domnívají se, že část tohoto dovozu nebo dokonce celý tento dovoz nemá pro celní účely původ v Čínské lidové republice, vyzývají, aby se v rámci šetření přihlásily a poskytly všechny podstatné informace“. Je proto zřejmé, že možnost spolupracovat při tomto šetření měly všechny společnosti odesílající výrobky z ČLR. Jelikož výrobek, který je předmětem šetření, často obsahuje komponenty a části z různých zemí, bylo v bodě 5 oznámení o zahájení řízení rovněž oznámeno, že „mohou být přijata zvláštní ustanovení“ zabývající se touto záležitostí.

(52)

Usuzuje se proto, že všechny dotčené hospodářské subjekty byly náležitě informovány o možnosti, že s ohledem na výrobky odesílané z Číny mohou být případně přijata zvláštní ustanovení, a byly vyzvány, aby při šetření spolupracovaly. Šetření proto nebylo rozšířeno na výrobky „odesílané z Číny“, jelikož tyto výrobky byly zahrnuty od samého počátku.

(53)

Po poskytnutí informací zúčastněné strany tvrdily, že bez ohledu na ustanovení v oznámení o zahájení řízení uvedená výše v 51. bodě odůvodnění bylo šetření omezeno na výrobky pocházející z ČLR a neposuzovalo dopad výrobků odesílaných z ČLR.

(54)

V této souvislosti se uvádí, že byly podniknuty níže uvedené kroky, aby bylo zajištěno, že při šetření jsou posouzeny všechny výrobky odesílané z ČLR, a nikoli pouze výrobky pocházející z ČLR:

(55)

Na tomto základě byl vyvozen závěr, že se šetření vztahovalo na veškeré výrobky pocházející nebo odesílané z ČLR a že se zjištění v rámci šetření, včetně ohledně dumpingu a újmy, vztahují na veškeré výrobky pocházející nebo odesílané z ČLR.

(56)

Po poskytnutí konečných informací zúčastněné strany uvedly, že podnět obsahoval důkazy prima facie, které se týkaly pouze dovozu solárních panelů pocházejících z ČLR, a nikoli výrobků odesílaných z ČLR. V tomto ohledu je třeba objasnit, že se podnět skutečně vztahoval na výrobky „z ČLR“, což je patrné z úvodní stránky, kterou poskytl žadatel a která je opatřena razítkem. Před touto stránkou se ve spisu nachází jiná stránka, která skutečně používá znění „pocházející z Čínské lidové republiky“. Tato stránka však nebyla součástí dokumentu předloženého žadatelem, nýbrž byla přidána jako titulní stránka útvary Komise s uvedením názvu šetření místo zopakování názvu žadatele. Usuzuje se proto, že se podnět vztahoval na veškeré výrobky z ČLR, ať už pocházely z ČLR, či nikoli.

(57)

Čínští vyvážející výrobci dále tvrdili, že nelze přiměřeně očekávat, že vyvážejícím výrobcům ve třetích zemích je známo, že by se šetření mohlo zaměřovat rovněž na jejich výrobky. V této souvislosti se podotýká, že se opatření nevztahují na výrobky v tranzitu ve smyslu článku V dohody GATT. Na vyvážející výrobce, kteří nevykonávají činnost v ČLR, se proto opatření nevztahují. Žádní vyvážející výrobci ve třetích zemích se mimoto nepřihlásili a neuvedli, že výrobky, které vyvážejí, podléhají antidumpingovému clu.

(58)

Titíž vyvážející výrobci uvedli, že vyvážející výrobci ve třetích zemích nebyli požádáni, aby se přihlásili, a neměli ani možnost prokázat, že jejich výrobky nejsou dumpingové. Orgány se domnívají, že na vyvážející výrobce, kteří nevykonávají činnost v ČLR, se opatření nevztahují, jelikož se jejich výrobky v případě, že jsou odesílány z ČLR, považují za výrobky v tranzitu. Všichni ostatní vyvážející výrobci byli prostřednictvím oznámení o zahájení řízení informováni, že jejich činnosti jsou předmětem šetření.

(59)

Čínská vláda uvedla, že ačkoli čl. 1 odst. 3 základního nařízení umožňuje odchýlit se od zásady, že vyvážející země je zemí původu, nelze tento článek v daném případě použít. K doložení svého tvrzení čínská vláda uvedla, že nebyla provedena úplná analýza, zda vyvážející země nemůže být zemí jednající jako prostředník. Orgány s tímto výkladem čl. 1 odst. 3 základního nařízení nesouhlasí. Žádná strana nezpochybnila, že v ČLR existuje značná výroba. To, zda je ČLR zemí původu hotových výrobků, závisí na řadě faktorů. Analýza dumpingu, újmy, příčinných souvislostí a zájmu Unie, kterou orgány provedly, se vztahuje na tuto výrobu, bez ohledu na to, zda mají hotové vyvážené výrobky pro celní účely původ v ČLR. Jelikož existovaly jasné náznaky, že ne u všech výrobků, které byly alespoň částečně vyrobeny v ČLR, se bude mít za to, že mají pro celní účely původ v ČLR, orgány rozhodly, že je nezbytné zahrnout rovněž výrobky, u nichž je ČLR pouze zemi jednající jako prostředník.

(60)

Čínská vláda rovněž uvedla, že jelikož žádnému čínskému vývozci nebylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, neexistuje v ČLR srovnatelná cena pro solární panely, a proto nelze ČLR použít jako zemi jednající jako prostředník. V této souvislosti se však uvádí, že tři podmínky v čl. 1 odst. 3 základního nařízení jsou uvedeny pouze jako příklady, a ne všechny podmínky musí být relevantní ve všech případech. V daném případě bylo vzhledem k tomu, že žádnému čínskému vývozci nebylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, nutno srovnatelnou cenu zjistit ve srovnatelné zemi – a tato srovnatelná cena je stejná bez ohledu na to, zda se ČLR považuje za zemi původu nebo za zemi jednající jako prostředník. Otázka, zda „v této zemi“ existuje srovnatelná cena, proto není podstatná, jelikož v daném případě není srovnatelná cena stanovena „v této zemi“, nýbrž ve srovnatelné zemi.

(61)

Po poskytnutí prozatímních informací zúčastněné strany tvrdily, že definice „solární nabíječky skládající se z méně než šesti článků“ je příliš úzká a měla by se rozšířit na výrobky s podobnou funkcí, na něž se tato definice nevztahuje, jako jsou výrobky podobné velikosti, které využívají větší počet menších článků.

(62)

Zúčastněné strany dále uvedly, že definice „křemíkové fotovoltaické výrobky, jež jsou trvale zabudovány do elektrických spotřebičů“, je příliš úzká, jelikož vylučuje pouze kompletní elektrické spotřebiče, přičemž nejsou nutně vyloučeny solární komponenty určené k zabudování do elektrických spotřebičů.

(63)

Analýza výše uvedených tvrzení ukázala, že je vhodnější připojit k vyloučení těchto výrobků kritérium založené na technické normě. Bylo zjištěno, že definice v níže uvedené normě vhodněji vymezují výrobky, které by měly být vyloučeny z oblasti působnosti opatření: mezinárodní norma IEC 61730-1, Aplikační třídy, třída C: aplikace se sníženým napětím (s. 13) (9).

(64)

Po poskytnutí konečných informací byly obdrženy připomínky týkající se vyloučení na základě výše uvedené mezinárodní normy. Uvádělo se, že místo odkazu na tuto normu by bylo vhodnější stanovit vyloučení na základě výstupního napětí a výkonu jako „moduly nebo panely s výstupním stejnoměrným napětím nepřesahujícím 50 V a výkonem nepřesahujícím 50 W určené výhradně pro přímé použití k nabití baterií v systémech se stejnými charakteristikami, pokud jde o napětí a výkon“. Toto tvrzení bylo možno uznat a vyloučení je s konečnou platností stanoveno podle této definice.

(65)

Jiná zúčastněná strana uvedla, že by z definice výrobku v rámci tohoto šetření měly být vyloučeny střešní solární moduly, jelikož tyto moduly spojují funkci solárního modulu s funkcí střešní tašky nebo krytiny. Nejsou proto přímo zaměnitelné s běžným solárním modulem.

(66)

Šetřením však bylo prokázáno, že běžné moduly i střešní solární moduly musí splňovat stejné elektrické normy. Ačkoli střešní solární modul nemůže být jednoduše nahrazen běžným modulem, může být nahrazen běžným modulem a střešními taškami nebo krytinami. Tyto výrobky proto mají stejnou základní technickou vlastnost, kterou je výroba elektřiny ze slunečního záření. Přidaná funkce (kterou jinak plní střešní materiál) se nepovažuje za podstatnou a neodůvodňuje vyloučení střešních solárních modulů z definice výrobku.

(67)

Po poskytnutí konečných informací tatáž zúčastněná strana tvrdila, že neexistence vzájemné zaměnitelnosti mezi střešními solárními moduly a běžnými solárními moduly naznačuje, že by střešní solární moduly měly být z oblasti působnosti opatření vyloučeny, a to s odkazem na věc týkající se obuvi  (10) obecně, a konkrétně sportovní obuvi vyráběné speciální technologií („STAF“). Důvodů pro vyloučení obuvi STAF však byla celá řada a neexistenci vzájemné zaměnitelnosti nepovažoval Tribunál v rozsudku ve věci Brosmann  (11) samu o sobě za dostatečný důvod a potvrdil, že i velmi rozdílné výrobky, jako je městská obuv a procházková obuv, mohou být skutečně považovány za dotčený výrobek v jednom antidumpingovém šetření navzdory svým rozdílům.

(68)

Zúčastněná strana mimoto uvedla, že neexistence výroby v Unii a skutečnost, že zúčastněná strana je držitelem práv k duševnímu vlastnictví, údajně potvrzuje, že střešní solární moduly jsou inovativní výrobky, které se liší od ostatních výrobků. Co se týče věci obuv zmíněné zúčastněnou stranou, Tribunál ve věci Brosmann rozhodl, že „skutečnost, že se ve Společenství tento typ obuvi nevyrábí, a existence patentu nejsou určující“ (12). V uvedeném případě se proto obuv vyráběná patentovanou technologií považovala za dotčený výrobek.

(69)

Zúčastněná strana rovněž uvedla, že by střešní solární moduly měly být z definice dotčeného výrobku vyloučeny, jelikož jsou prodávány za podstatně vyšší ceny než běžné moduly. Ve výše zmíněné věci týkající se obuvi byla obuv STAF nad určitou cenu vyloučena z definice dotčeného výrobku. V tomto ohledu se uvádí, že střešní solární modul spojuje funkci solárního modulu s funkcí střešní tašky nebo krytiny, jak bylo uvedeno výše v 66. bodě odůvodnění. Přímé srovnání cen není proto smysluplné, jelikož přidaná funkce vede přirozeně k vyšším cenám.

(70)

V reakci na toto tvrzení zúčastněná strana uvedla, že na základě této argumentace by nebylo vůbec možné uplatnit cenové rozdíly jako dodatečný ukazatel, který odůvodňuje vyloučení z definice výrobku. Tento výklad je však příliš dalekosáhlý. V předchozím bodě odůvodnění se pouze uvádí, že v daném případě, kdy střešní moduly spojují funkci dotčeného výrobku a dalšího výrobku (v tomto případě střešní tašky nebo krytiny), není cena přirozeně smysluplným ukazatelem. To neznamená, že v jiných případech nemůže být cenový rozdíl užitečným ukazatelem při zjišťování, zda by měl být určitý výrobek vyloučen z definice dotčeného výrobku.

(71)

Zúčastněná strana rovněž uvedla, že by jejímu dodavateli střešních solárních modulů měl být umožněn přístup k závazku týkajícímu se minimální ceny. Zdá se však, že dotyčný čínský výrobce při šetření nespolupracoval a jako nespolupracující strana se nemůže závazku účastnit. Tato žádost nebyla proto přijata.

(72)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je dotčený výrobek s konečnou platností definován jako krystalické křemíkové fotovoltaické moduly nebo panely a články typů používaných v krystalických křemíkových fotovoltaických modulech nebo panelech pocházející nebo odesílané z ČLR, ledaže by byly v tranzitu ve smyslu článku V GATT. Tloušťka článků nepřesahuje 400 mikrometrů. Tento výrobek v současnosti spadá pod kódy KN ex 8501 31 00, ex 8501 32 00, ex 8501 33 00, ex 8501 34 00, ex 8501 61 20, ex 8501 61 80, ex 8501 62 00, ex 8501 63 00, ex 8501 64 00 a ex 8541 40 90.

(73)

Z definice dotčeného výrobku jsou vyloučeny tyto typy výrobků:

(74)

Po vyloučení destiček byla analýza revidována a byly vyloučeny údaje a analýza týkající se destiček, není-li uvedeno jinak. Jelikož destičky představovaly během období šetření jen malý procentní podíl dovozu dotčeného výrobku do Unie (přibližně 2 % hodnoty), má se za to, že vyloučení destiček má na zjištění jen zanedbatelný dopad, pokud vůbec nějaký. Všechny připomínky zúčastněných stran byly posouzeny a případné odkazy na destičky (pokud byly uvedeny) byly vyloučeny. V důsledku toho jsou všechny odkazy a související údaje týkající se destiček, které byly uvedeny v bodech odůvodnění prozatímního nařízení, nepoužitelné, a to i v případě, jsou-li příslušné body odůvodnění tímto nařízením potvrzeny.

(75)

Prozatímní závěry se změnami, jak je uvedeno výše ve 26. až 74. bodě odůvodnění, byly proto s konečnou platností potvrzeny. Pro účely tohoto řízení se proto v souladu s obvyklou praxí má za to, že by se všechny výše popsané typy dotčeného výrobku měly považovat za jediný výrobek.

(76)

Po poskytnutí prozatímních informací zúčastněné strany uvedly, že rozhodnutí o zacházení jako v tržním hospodářství bylo přijato pozdě, tj. po uplynutí tříměsíční lhůty stanovené v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, a proto by šetření mělo být neprodleně ukončeno.

(77)

V této souvislosti strany tvrdily, že změna základního nařízení (13) údajně prodlužující lhůtu pro přijetí rozhodnutí o zacházení jako v tržním hospodářství na osm měsíců vstoupila v platnost až po uplynutí dříve použitelné tříměsíční lhůty. Změna se má vztahovat jen na budoucí šetření a na probíhající šetření, u nichž dosud neuplynula lhůta pro rozhodnutí o zacházení jako v tržním hospodářství.

(78)

V článku 2 nařízení, kterým se mění základní nařízení, se však jednoznačně uvádí, že „toto nařízení se použije na všechna nová a probíhající šetření ode dne 15. prosince 2012“. Tento článek (ani celé nařízení) neobsahuje žádný odkaz na omezení „pokud dosud neuplynula lhůta pro přijetí rozhodnutí o zacházení jako v tržním hospodářství“, jak tvrdily zúčastněné strany. Toto tvrzení nelze proto uznat.

(79)

Po poskytnutí konečných informací několik zúčastněných stran zopakovalo své tvrzení, že rozhodnutí o zacházení jako v tržním hospodářství bylo přijato pozdě, aniž by byla zpochybněna skutečnost, že se změna základního nařízení uvedená výše v 78. bodě odůvodnění vztahuje na „všechna probíhající šetření“, což zahrnuje rovněž toto šetření. Vyvozuje se proto s konečnou platností závěr, že rozhodnutí o zacházení jako v tržním hospodářství nebylo přijato pozdě.

(80)

Po poskytnutí konečných informací jeden vývozce uvedl, že přiznání zacházení jako v tržním hospodářství nemělo být zamítnuto z toho důvodu, že tři společnosti, které v roce 2011 ukončily činnost, nevedly jednoznačné a jasné účetnictví. Byl vznesen konkrétně dotaz, podle kterého účetního standardu by společnost, která ukončila činnost, měla přesto vést takovéto účetnictví.

(81)

V této souvislosti se podotýká, že účetní standardy neurčují, které společnosti musí vyhotovit finanční výkazy, nýbrž stanoví, jak mají být tyto výkazy sestaveny. V případě ČLR to je „Účetní standard pro obchodní podniky: základní standard“, který v článku 4 uvádí, že „podnik vyhotoví finanční zprávy“. Jedná se o závaznou povinnost, a pro společnosti, které ukončily činnost, neexistuje žádná výjimka.

(82)

Ačkoli tyto společnosti ukončily činnost, dosud vlastnily majetek (včetně pozemků, budov, strojů a zásob), měly závazky a existovaly jako právní subjekty přinejmenším do počátku roku 2013. Usuzovalo se proto, že tyto společnosti měly povinnost zveřejnit účetnictví za rok 2011, a neexistence účetnictví představuje porušení druhého kritéria.

(83)

Po poskytnutí konečných informací vývozci rovněž uvedli, že výhody režimu (režimů) preferenčního daňového zacházení a grantů nepředstavují významnou část jejich obratu, což údajně potvrzuje souběžné antisubvenční řízení.

(84)

V této souvislosti se připomíná, že se tímto tvrzením zabýval již 65. bod odůvodnění prozatímního nařízení. Bylo zdůrazněno, že vzhledem k povaze tohoto zvýhodnění je absolutní výše výhody získaná v období šetření pro posouzení, zda se jedná o „podstatné“ zkreslení, irelevantní. Toto tvrzení je proto zamítnuto.

(85)

Jelikož s ohledem na zacházení jako v tržním hospodářství nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, potvrzují se všechny skutečnosti uvedené v 50. až 69. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(86)

Jak je uvedeno v 70. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, žádosti o individuální zjišťování podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení předložilo osmnáct spolupracujících vyvážejících výrobců nebo skupin vyvážejících výrobců nezařazených do vzorku. V daném případě již vzorek sestával ze sedmi skupin společností, které jsou obvykle tvořeny řadou vyvážejících výrobců, obchodníků ve spojení a dovozců ve spojení v Unii a třetích zemích. Individuální zjišťování týkající se osmnácti dalších vyvážejících výrobců (jejich skupin) navíc k sedmi skupinám vyvážejících výrobců, které byly zařazeny do vzorku, by představovalo nadměrnou zátěž a bránilo by dokončení šetření v rozumné době.

(87)

Jelikož s ohledem na individuální zjišťování nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, potvrzují se všechny skutečnosti uvedené v 70. a 71. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(88)

Zúčastněné strany uvedly, že Indie není vhodnou srovnatelnou zemí vzhledem k požadavkům na místní obsah v případě projektů „národní solární mise Jawaharlal Nehru“ (Jawaharlal Nehru National Solar Mission, dále jen „JNNSM“). Jedna strana tvrdila, že existuje požadavek na 75 % místního obsahu, zatímco jiná strana uvedla, že indičtí výrobci mohou u 100 % modulů vyrobených v tuzemsku účtovat vyšší ceny. Tyto strany dále tvrdily, že tyto požadavky značně zvyšují ceny místních výrobků. K doložení tohoto tvrzení byl předložen článek zveřejněný v indickém tisku (14). Tento článek však byl zveřejněn téměř rok po skončení období šetření a nebyl poskytnut žádný důkaz o jeho dopadu během období šetření.

(89)

V témže tiskovém článku se však uvádělo, že indické odvětví solární energie čelí „silné konkurenci ze strany západních a čínských výrobců“. To dokládá trvalý růst dovozu do Indie, jak je uvedeno v 92. bodě odůvodnění. Ačkoli požadavky na místní obsah mohou mít skutečně určitý dopad na indický výrobní trh, lze nicméně vyvodit jednoznačný závěr, že indický trh je konkurenčním trhem, na němž soutěží řada indických a zahraničních společností.

(90)

Podle informací, které zveřejnilo Společné výzkumné středisko (15), bude většina projektů v rámci JNNSM uvedena do provozu od roku 2015. Cíl pro fotovoltaické systémy připojené do sítě v rámci JNNSM pro rok 2012 činil pouze 50 MW v porovnání s celkovou kapacitou připojenou do sítě v Indii, která již v červnu 2012 překračovala 1 GW. To prokazuje, že během období šetření byl význam JNNSM z hlediska celkových solárních zařízení v Indii nižší než 5 %, a proto dopad JNNSM a souvisejících požadavků na místní obsah (pokud by již v období šetření existoval, což je skutečnost, kterou zúčastněné strany neprokázaly) by byl nanejvýš velmi omezený. Většina zařízení se v období šetření nacházela ve státě Gudžarát (přibližně 65 %), a na to základě politiky v oblasti státních podpor.

(91)

Zúčastněné strany tvrdily, že indický trh byl v době šetření fakticky chráněn před dovozem z různých zdrojů, včetně ČLR, jelikož se od počátku roku 2012 rýsovalo zahájení antidumpingového šetření. Indie zahájila antidumpingové šetření týkající se dovozu solárních článků a modulů z ČLR, Malajsie, Tchaj-wanu a USA dne 23. listopadu 2012 (tj. téměř pět měsíců po skončení období šetření).

(92)

Toto tvrzení však nedokládá vývoj dovozu solárních článků a modulů podle indických obchodních statistik (16):

(93)

Z výše uvedené tabulky vyplývá, že dovoz solárních článků a modulů v případě ČLR výrazně vzrostl o více než 600 % a mezi roky 2010/2011 a 2011/2012 celkově o více než 400 %. Poté se hodnota dovozu poněkud snížila, stejně tak však klesly i ceny solárních článků a modulů. Pokles hodnoty dovozu mezi roky 2011/2012 a 2012/2013 je v souladu s poklesem ceny, kterou v témže období udávaly specializované poradenské společnosti jako pvXchange, což vede k závěru, že objem dovozu byl mezi roky 2011/2012 a 2012/2013 poměrně stálý. Vyvozuje se proto závěr, že indický trh nebyl v období šetření fakticky chráněn před dovozem z různých zdrojů, včetně ČLR.

(94)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda uvedla, že USA dne 6. února 2013 požádaly na základě postupů řešení sporů v rámci WTO o konzultace s Indií ohledně požadavků na místní obsah v případě JNNSM. Účinek těchto pravidel týkajících se místního obsahu ve spojení s antidumpingovým šetřením uvedeným výše v 91. bodě odůvodnění údajně vedl v období od dubna 2012 do března 2013 k snížení hodnoty v porovnání s předchozím rokem o 38 % na rozdíl od růstu v předchozích letech.

(95)

V tomto ohledu se uvádí, že snížení hodnoty je zapříčiněno spíše poklesem cen než snížením objemů dovozu. Po poskytnutí konečných informací jedna zúčastněná strana předložila informace o vývoji objemu dovozu solárních článků a modulů na indický trh v období od roku 2010 do března 2013. Tyto údaje prokazují trvalý růst objemu dovozu solárních modulů a článků na indický trh. Vyvozuje se proto závěr, že indický trh nebyl fakticky chráněn kvůli rýsujícímu se antidumpingovému šetření a údajný (nikoli však prokázaný), každopádně však nanejvýš malý dopad požadavků na místní obsah v rámci JNNSM (jak bylo uvedeno výše v 90. bodě odůvodnění) nebránil trvalému růstu objemu dovozu.

(96)

Mimoto se uvádí, že období od dubna 2012 do března 2013 prokazující údajné účinky JNNSM na dovoz do Indie spadá z převážné části do doby po skončení období šetření. Případný dopad údajného poklesu v období šetření může být proto pouze nevýznamný.

(97)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že společnost Tata Power Solar (dále jen „Tata“) vstoupila na trh teprve nedávno, a není proto vhodným výrobcem ve srovnatelné zemi. V této souvislosti se podotýká, že společnost (dříve „Tata BP Solar“) vyrábí solární moduly od roku 1989, a nelze proto mít za to, že vstoupila na trh teprve nedávno. Podle informací, které poskytla jiná zúčastněná strana, vstoupila společnost Tata na trh podstatně dříve než pět největších čínských vývozců zařazených do vzorku.

(98)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že by Tchaj-wan byl vhodnější srovnatelnou zemí než Indie, jelikož velikost tchajwanských společností je srovnatelnější s velikostí čínských vývozců, a tchajwanští výrobci rovněž spolupracují. Také jiné zúčastněné strany zpochybnily to, zda je Indie vhodnou srovnatelnou zemí vzhledem k relativně malé velikosti společnosti Tata, aniž by však navrhly vhodnější alternativu.

(99)

Tchajwanské společnosti skutečně spolupracovaly. Jedna společnost spolupracovala plně, zatímco jiná spolupracovala pouze částečně. Plně spolupracující tchajwanská společnost je však menší než společnost Tata, zejména pokud jde o prodej a výrobu modulů, na něž připadá přibližně 90 % prodeje dotčeného výrobku, přičemž společnost Tata prodává podstatně více než tchajwanská společnost, která má v tomto ohledu pouze nevýznamný prodej, jak je uvedeno v 76. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Po poskytnutí konečných informací se jeden vývozce dotázal, zda byla částečně spolupracující tchajwanská společnost kontaktována, aby poskytla chybějící informace. V tomto ohledu se odkazuje na 76. bod odůvodnění prozatímního nařízení, který objasňuje, že Tchaj-wan nebylo možno použít jako srovnatelnou zemi, jelikož spolupracující tchajwanské společnosti vyráběly téměř výlučně články, zatímco čínský vývoz se uskutečňuje převážně ve formě modulů. To platí rovněž pro částečně spolupracujícího tchajwanského výrobce. Jelikož se zmíněný výrobce považoval z tohoto důvodu za nevhodného, nepokládalo se za nutné vyžádat si od této společnosti další informace.

(100)

Tatáž zúčastněná strana uvedla, že takřka žádný prodej modulů sám o sobě nevylučuje Tchaj-wan jako srovnatelnou zemi, jelikož náklady na zpracování článků na moduly lze snadno zjistit. To však nedokládají skutečnosti, jež byly zjištěny během šetření. Výroba modulu z článků vyžaduje několik fází výroby, během nichž je vytvořena podstatná část přidané hodnoty modulu. Jak je uvedeno ve 137. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, v období šetření činil rozdíl mezi průměrnou cenou článků a modulů 555,92 EUR, tj. 54 %, zatímco rozdíl v průměrných nákladech činil 377,99 EUR, tj. 34 %. To by znamenalo, že by se významná část případné tchajwanské běžné hodnoty pro moduly musela zakládat na úpravách nákladů na zpracování, což nelze pokládat za přiměřenější než zemi, pro niž může být u většiny dotčeného výrobku běžná hodnota založena na prodejních cenách na domácím trhu. Má se tudíž za to, že s přihlédnutím k dostupným spolehlivým informacím byla Indie přiměřeně zvolena jako srovnatelná země.

(101)

Jiná zúčastněná strana tvrdila, že nebyly uvedeny žádné důvody pro to, proč se za vhodnou srovnatelnou zemi nepovažují USA. V tomto ohledu se odkazuje na 74. bod odůvodnění prozatímního nařízení, v němž je jednoznačně uvedeno že „USA nejsou vhodnou srovnatelnou zemí, zejména vzhledem k tomu, že trh USA je po část období šetření před čínským dovozem chráněn antidumpingovými a antisubvenčními opatřeními“. Jelikož nebyly obdrženy žádné připomínky týkající se ochrany trhu USA, stanovisko v tomto ohledu se nemění.

(102)

Zúčastněné strany uvedly, že výsledek výpočtu dumpingu je zkreslen kvůli rozdílům v úsporách z rozsahu mezi čínskými výrobci a indickým výrobcem. Bylo proto ověřeno, zda skutečně existuje souvislost mezi objemem výroby společnosti a jejím dumpingovým rozpětím.

(103)

Ze sedmi skupin společností zařazených do vzorku jsou dvě skupiny společností středně velké (Jinzhou Yangguang a Delsolar) a pět jich je velkých (JingAo, LDK, Suntech, Trina a Yingli). Ze středně velkých společností má Jinzhou Yangguang nejnižší rozpětí, zatímco Delsolar má nejvyšší rozpětí. Pět větších společností se nachází mezi těmito dvěma hodnotami. To jednoznačně prokazuje neexistenci jakékoli souvislosti mezi úsporami z rozsahu a dumpingovým rozpětím. Usuzuje se proto, že výpočet dumpingu nebyl zkreslen kvůli rozdílům v úsporách z rozsahu mezi čínskými výrobci a indickým výrobcem.

(104)

Po poskytnutí konečných informací zúčastněné strany uvedly, že neexistence souvislosti mezi úsporami z rozsahu a dumpingovým rozpětím neprokazuje, že úspory z rozsahu a srovnatelnost cen nemají žádný dopad. V situaci, kdy dumpingové rozpětí vychází z totožné běžné hodnoty pro všechny vývozce jako v daném případě, je dumpingové rozpětí ovlivněno především vývozními cenami. Neexistence souvislosti mezi úsporami z rozsahu a dumpingovým rozpětím proto prokazuje rovněž neexistenci souvislosti mezi úsporami z rozsahu a prodejními cenami. Vyvozuje se proto závěr, že v daném případě neovlivňují rozdíly v úsporách z rozsahu srovnatelnost cen.

(105)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že výrobce ve srovnatelné zemi má mimořádně vysoké prodejní ceny na domácím trhu, které jsou údajně podstatně vyšší než prodejní ceny výrobního odvětví Unie, jelikož dumpingové rozpětí značně převyšuje rozpětí cenového podbízení. Toto tvrzení bylo předloženo po porovnání indických běžných hodnot s prodejními cenami výrobního odvětví Unie. Toto srovnání je však chybné, jelikož indická běžná hodnota je založena pouze na ziskovém prodeji. Zejména v situaci, kdy je výrobní odvětví Unie ztrátové, nepřekvapuje, že ziskové ceny v Indii jsou vyšší než průměrná cena výrobního odvětví Unie. Skutečnost, že indická běžná hodnota převyšuje průměrné ceny výrobního odvětví Unie, neprokazuje, že volba Indie jako srovnatelné země není přiměřená.

(106)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že ceny společnosti Tata jsou zkreslené, jelikož je ve spojení se společností Tata Power, podnikem veřejných služeb. To údajně společnosti Tata umožňuje účtovat v oblastech, v nichž poskytuje služby společnost Tata Power, vyšší ceny. Nebyly však předloženy žádné podpůrné důkazy, ani nebylo poskytnuto vyčíslení tohoto údajného účinku. Toto tvrzení nebylo proto možno přijmout.

(107)

Po poskytnutí konečných informací jeden vývozce uvedl, že Tata je nekonkurenceschopná společnost s vysokými výrobními náklady a prodejními cenami, což byl údajně jeden z důvodů, proč společnost BP Solar v prosinci 2011 odstoupila od společného podniku. Na podporu tohoto tvrzení byl citován tiskový článek, v němž se uvádělo, že „odchod společnosti BP z odvětví solární energie po přibližně čtyřech desetiletích ukazuje, jak konkurenční a přeplněný trh se solární energií je“. Tento článek však nespecifikuje společnost Tata jako nekonkurenceschopnou společnost, nýbrž se zabývá situací na trhu se solárními panely obecně, a hovoří o „ostré konkurenci, kterou se odvětví vyznačuje“, a o tom, že „mnoho společností po celém světě zavřelo své výrobní závody, propustilo stovky pracovníků a vyhlásilo úpadek“. Tento tiskový článek proto neprokazuje, že Tata je nekonkurenceschopná společnost s vysokými výrobními náklady a prodejními cenami.

(108)

Po poskytnutí informací jeden vývozce uvedl, že v probíhajícím indickém antidumpingovém šetření, které bylo zmíněno výše v 91. bodě odůvodnění, nebyla společnost Tata do indického výrobního odvětví zahrnuta, a to kvůli významnému dovozu článků. Ačkoli se potvrzuje, že v probíhajícím indickém antidumpingovém šetření není společnost Tata skutečně zahrnuta do indického výrobního odvětví, neznamená to automaticky, že společnost Tata není vhodným výrobcem ve srovnatelné zemi. Běžná hodnota byla založena výhradně na článcích a modulech, které společnost Tata vyrábí v Indii, a nikoli na dovážených výrobcích. Skutečnost, že se při výrobě některých výrobků používají dovážené části, neznamená, že výsledná běžná hodnota není pro Indii reprezentativní, a to zejména kvůli tomu, že je založena především na prodejních cenách, a nikoli na nákladech.

(109)

Čínská vláda uvedla, že prodej modulů uskutečněný společností Tata představuje pouze 0,3 % čínského vývozu do EU a nelze ho považovat za reprezentativní, přičemž poukázala na rozsudek Soudu ve věci Detlef Nölle  (17). V tomto případě se Soud domníval, že pokud celková výroba v určité zemi představuje pouze 1,25 % objemu vývozu do EU, naznačuje to, že zvažovaný trh není velmi reprezentativní. V daném případě nesrovnala čínská vláda celkovou výrobu v Indii s celkovým čínským vývozem, nýbrž pouze výrobu jedné indické společnosti s celkovým vývozem všech čínských vývozců. Toto srovnání je však chybné, jelikož na konkurenčním trhu s mnoha účastníky nenaznačuje množství související pouze s jedním výrobcem reprezentativnost celého trhu. Nejedná se ani o srovnání, které bylo provedeno ve věci Detlef Nölle, kde byla celková výroba v dotyčné zemi porovnána s celkovým vývozem. Podle informací, které poskytla CCCME, měla výroba v Indii podle odhadů do konce roku 2012, tj. krátce po skončení období šetření, překročit 2 GW. Tato výroba by odpovídala 14 % čínského vývozu do EU, což značně převyšuje 5 % orientační prahovou hodnotu, která byla uvedena v rozsudku ve věci Detlef Nölle.

(110)

Po poskytnutí informací poukázala jedna zúčastněná strana na skutečnost, že společnosti Tata chybí integrace na počátku výrobního řetězce a že musí pořizovat destičky od třetích stran. Neexistující vertikální integrace na počátku výrobního řetězce údajně vede k vyšším nákladům v porovnání s vertikálně integrovanými čínskými výrobci. Toto tvrzení však nebylo doloženo. Celkové náklady společnosti Tata by byly vyšší pouze v případě, pokud by pořizovací cena destiček překročila náklady na výrobu destičky, což není jisté, jelikož mnoho společností v odvětví solární energie bylo v období šetření ztrátových. I velcí vertikálně integrovaní čínští výrobci často pořizovali významné množství destiček od nezávislých dodavatelů, což podporuje závěr, že neexistující vertikální integrace s ohledem na destičky neznamená nutně vyšší náklady na moduly a články.

(111)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že srovnatelná země není konkurenceschopná. Toto tvrzení bylo doloženo skutečností, že výroba solárních článků v Indii byla v roce 2013 na pětiletém minimu. Zpráva, kterou tato zúčastněná strana citovala, však prokazovala, že během období šetření byla výroba článků v Indii dosud na vysoké úrovni blížící se udávané nejvyšší hodnotě. K významnému poklesu výroby došlo po období šetření, ten proto neměl na výsledky šetření žádný dopad.

(112)

Jiný argument, který byl předložen na podporu tvrzení, že srovnatelná země není konkurenceschopná, se týkal antidumpingového šetření, které bylo zmíněno výše v 91. bodě odůvodnění. Orgány podotýkají, že toto šetření dosud probíhá, a proto z něj nelze vyvodit žádné závěry. Antidumpingová šetření nejsou obecně signálem nedostatečné konkurenceschopnosti, nýbrž známkou toho, že se domácí výrobní odvětví domnívá, že je dotčeno nekalými obchodními praktikami konkurentů ze třetích zemí.

(113)

Komise se proto domnívá, že volba Indie jako srovnatelné země není nepřiměřená.

(114)

Jelikož s ohledem na srovnatelnou zemi nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, potvrzují se všechny skutečnosti uvedené v 72. až 77. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(115)

Po poskytnutí prozatímních informací jedna zúčastněná strana uvedla, že indické společnosti prodávají především moduly, které nejsou určeny pro připojení do sítě a které mají vyšší ceny a náklady než moduly připojené do sítě, jež prodávají čínští vývozci. Dále bylo uvedeno, že moduly, které nejsou určeny pro připojení do sítě, mají obvykle nižší výkon než moduly připojené do sítě.

(116)

V této souvislosti se podotýká, že pro moduly „standardní velikosti“ s více než 36 články, které jsou obvykle připojeny do sítě, a menší moduly s méně než 36 články, které se obvykle používají mimo síť, byly stanoveny různé běžné hodnoty. Usuzuje se proto, že pro všechny typy výrobků, včetně modulů neurčených pro připojení do sítě a modulů připojených do sítě, byla stanovena náležitá běžná hodnota.

(117)

Jiná zúčastněná strana uvedla, že společnost Tata působí rovněž jako společnost připravující projekty, a prodej této společnosti není proto srovnatelný s prodejem modulů uskutečňovaným čínskými vyvážejícími výrobci. V tomto ohledu se uvádí, že srovnání mezi cenami na indickém domácím trhu a čínskými vývozními cenami bylo provedeno výhradně pro prodej modulů a prodej kompletních projektů nebo integrovaných řešení nebyl ke stanovení běžné hodnoty použit, jelikož se mělo za to, že tyto prodeje nejsou srovnatelné.

(118)

Jelikož s ohledem na běžnou hodnotu nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, potvrzují se všechny skutečnosti uvedené v 78. až 86. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(119)

Po poskytnutí prozatímních informací někteří vývozci zařazení do vzorku podali připomínky k méně podstatným záležitostem týkajícím se vývozní ceny použité ke stanovení dumpingového rozpětí. V odůvodněných případech byly tyto připomínky vzaty v úvahu a vedly k mírné revizi dumpingového rozpětí u dotčených společností.

(120)

Jelikož s ohledem na vývozní cenu nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzují se všechny skutečnosti uvedené v 87. až 89. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(121)

Po poskytnutí prozatímních informací se někteří vývozci zařazení do vzorku vyjádřili k některým méně podstatným záležitostem týkajícím se úprav, které byly použity za účelem srovnání vývozních cen. V odůvodněných případech byly tyto připomínky vzaty v úvahu a vedly k mírné revizi dumpingového rozpětí u dotčených společností.

(122)

Po poskytnutí prozatímních informací byla zjištěna administrativní chyba, která měla za následek nesprávnou úpravu běžné hodnoty o domácí přepravu. Tato chyba byla napravena a vedla k mírnému snížení dumpingových rozpětí.

(123)

Po poskytnutí informací jedna zúčastněná strana uvedla, že může být opodstatněná úprava o rozdíly v obchodních úrovních, jelikož strana neprodává přímo montážním firmám, nýbrž dalším prodejcům a distributorům. Strana požádala o podrobné informace o prodejních kanálech výrobce ve srovnatelné zemi, jež nebylo možno poskytnout z důvodu ochrany důvěrných údajů. Alternativně byla zákaznická základna výrobce ve srovnatelné zemi rozdělena do různých kategorií podle objemu prodeje, což prokázalo, že úprava o rozdíly v obchodních úrovních není opodstatněná.

(124)

V reakci na tuto analýzu zúčastněná strana připustila, že rozdíl v objemu prodeje by vedl k cenovým rozdílům, trvala však na svém tvrzení, že montážním firmám údajně účtuje vyšší ceny než distributorům/dalším prodejcům, a to i v případě, že montážní firma pořizuje podobné množství jako distributor/další prodejce. Toto tvrzení však nebylo doloženo, a nemohlo být proto zohledněno.

(125)

Jelikož s ohledem na vývozní cenu nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzují se všechny skutečnosti uvedené v 90. až 92. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(126)

Jeden vyvážející výrobce zařazený do vzorku požádal o úplné zpřístupnění výpočtu dumpingu v jeho případě a uvedl, že se v opačném případě nemůže vyjádřit k jeho správnosti. Jelikož této společnosti nebylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, byla její běžná hodnota založena na údajích z Indie jako srovnatelné země. Jelikož při šetření plně spolupracoval pouze jeden výrobce ve srovnatelné zemi, nelze informace ze srovnatelné země zveřejnit na úrovni jednotlivých typů výrobků z důvodu ochrany důvěrných údajů. Tato žádost musí být proto zamítnuta.

(127)

U společností zařazených do vzorku byla vážená průměrná běžná hodnota každého typu obdobného výrobku stanovená pro srovnatelnou zemi srovnána s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku, jak je stanoveno v čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(128)

Vážené průměrné dumpingové rozpětí spolupracujících vyvážejících výrobců, kteří nebyli zařazeni do vzorku, bylo vypočítáno podle ustanovení čl. 9 odst. 6 základního nařízení. Toto rozpětí bylo proto stanoveno na základě rozpětí stanovených pro vyvážející výrobce zařazené do vzorku.

(129)

Na tomto základě bylo konečné dumpingové rozpětí pro spolupracující společnosti, které nebyly zařazeny do vzorku, stanoveno na 88,1 %.

(130)

Pokud jde o všechny ostatní vyvážející výrobce v ČLR, dumpingová rozpětí byla stanovena na základě dostupných údajů v souladu s článkem 18 základního nařízení. Za tímto účelem byla nejprve stanovena úroveň spolupráce srovnáním objemu vývozu spolupracujících vyvážejících výrobců do Unie s celkovým objemem čínského vývozu, jak je uvedeno ve 167. bodě odůvodnění.

(131)

Vzhledem k tomu, že se spolupráce prokázala u více než 80 % celkového čínského vývozu do Unie, lze její míru považovat za vysokou. Jelikož nebyl žádný důvod se domnívat, že by se některý vyvážející výrobce spolupráce neúčastnil, bylo zbývající dumpingové rozpětí stanoveno na úrovni společnosti zařazené do vzorku s nejvyšším dumpingovým rozpětím. Vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici žádné indicie, které by nasvědčovaly, že se dumping společností, které nespolupracovaly, pohybuje na nižší úrovni, a rovněž tak v zájmu zajištění účinnosti jakýchkoli opatření, bylo takové stanovení rozpětí považováno za odpovídající.

(132)

Na tomto základě konečná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením činí:

(133)

Obdobný výrobek vyrábělo přibližně 215 výrobců v Unii. Orgány ověřily tvrzení zúčastněných stran, že existuje vyšší počet; toto ověření odhalilo, že údajnými dalšími výrobci byli ve skutečnosti většinou vyvážející výrobci, dovozci, kteří jsou s nimi ve spojení, distributoři a montážní firmy.

(134)

Po poskytnutí prozatímních informací napadla řada stran skutečnost, že údaje, které poskytla společnost Europressedienst, nezávislá konzultační společnost (dále jen „konzultant“), byly použity mimo jiné ke stanovení výroby v Unii, výrobní kapacity v Unii a jiných makroekonomických ukazatelů újmy týkajících se výrobního odvětví Unie a údajů o dovozu. Tyto strany zpochybnily nezávislost konzultanta a tvrdily, že je ve spojení se žadatelem. Požádaly rovněž o objasnění toho, na jakém základě Komise konzultanta vybrala, a zpochybnily jeho odborné znalosti při sběru ekonomických údajů týkajících se odvětví fotovoltaiky. V tomto ohledu se uvádělo, že by Komise měla ve svých zjištěních vycházet pouze z údajů z jiných dostupných zdrojů, zejména známých výzkumných institutů. AFASE odkázala rovněž na Osvědčené postupy pro předkládání hospodářských důkazů a shromažďování údajů ve věcech týkajících se uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování Evropské unie a spojování podniků, aby zpochybnila spolehlivost údajů, které poskytl konzultant.

(135)

Co se týká údajných vazeb mezi konzultantem a žadatelem, příslušné zúčastněné strany nepředložily žádné důkazy prokazující existenci těchto vazeb. Stejně tak nebyly při šetření zjištěny žádné důkazy o vztahu, který by neměl čistě obchodní charakter. Po poskytnutí konečných informací jedna zúčastněná strana uvedla, že existují náznaky, že důkazy prima facie, které poskytlo žádající výrobní odvětví Unie v podnětu, vycházely z údajů, které poskytl stejný konzultant. Ačkoli se uznává, že zjištění byla u některých ukazatelů skutečně podobná důkazům, které byly uvedeny v podnětu, neznamená to nutně, že byly zjištěny pouze na základě jednoho zdroje. V tomto ohledu uvádí podnět různé použité zdroje.

(136)

Jak je objasněno v 99. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise považovala za vhodné využít při tomto šetření poradenství kvůli nedostupnosti jiných veřejných zdrojů potřebných makroekonomických údajů týkajících se celého trhu Unie a rovněž údajů o dovozu. Před výběrem společnosti Europressedienst posoudila Komise metodiku, kterou konzultant používá při sběru příslušných údajů, a rovněž jeho schopnost poskytnout potřebné údaje zvlášť pro všechny typy výrobků a za celé posuzované období.

(137)

Během šetření byly mimoto údaje poskytnuté konzultantem pokud možno porovnány s jinými dostupnými zdroji a byly potvrzeny. V tomto ohledu se podotýká, že na trhu existuje řada výzkumných společností, které se specializují na sběr statistických údajů o fotovoltaice, a nahlášené údaje nejsou téměř nikdy totožné. Důvodem je skutečnost, že pro jakýkoli výzkumný institut je obtížné odvodit přesné údaje, a proto jsou nahlášené ukazatele pro fotovoltaický trh téměř vždy založeny na odhadech bez ohledu na poskytovatele těchto údajů. V této souvislosti spočívala křížová kontrola, kterou Komise provedla, v porovnání tendencí v údajích, které byly získány od konzultanta, s tendencemi u týchž údajů, které ke stejnému tématu zveřejnily jiné výzkumné společnosti, Společné výzkumné středisko Komise a Evropská asociace fotovoltaického průmyslu (dále jen „EPIA“), pokud byly k dispozici. Po provedení křížové kontroly nebyly zaznamenány významné rozdíly, jelikož tendence u ukazatelů, pro něž byla provedena křížová kontrola, byly podobné. Prozatímní zjištění proto nebyla založena výhradně na údajích, které poskytl konzultant, nýbrž rovněž na vlastní analýze Komise a posouzení těchto údajů. Jak bylo uvedeno výše v 9. bodě odůvodnění, po uložení prozatímních opatření se v prostorách konzultanta uskutečnila inspekce na místě. Komise provedla inspekci na místě v prostorách konzultanta s cílem ověřit spolehlivost metodiky a poskytnutých údajů. Inspekce na místě byla provedena v návaznosti na křížovou kontrolu údajů ze strany Komise a za účelem získání další jistoty, pokud jde o spolehlivost a kvalitu údajů a související metodiky.

Inspekce na místě se považovala za vhodnou s ohledem na uplatnění zásady řádné správy, ačkoli údaje neposkytla zúčastněná strana, nýbrž konzultant. Komise se proto ujistila o spolehlivosti údajů, které konzultant poskytl.

(138)

Jedna strana tvrdila, že metodika porovnání, kterou Komise použila, nebyla vysvětlena dostatečně podrobně, a požádala, aby byly zveřejněny jiné zdroje použité při porovnání. Tato strana rovněž tvrdila, že použitá metodika byla každopádně neplatná, jelikož byly porovnány pouze tendence u různých zdrojů, a nikoli absolutní hodnoty.

(139)

Co se týká jiných zdrojů, které byly použity k porovnání údajů poskytnutých konzultantem, těmito zdroji byly zprávy zveřejněné Společným výzkumným střediskem a EPIA, které se týkaly stejného tématu. Pokud jde o srovnání údajů s jinými zdroji, podotýká se, že byly prokázány nejen podobné tendence, nýbrž rovněž podobný rozsah. Vyvozuje se proto závěr, že použitá metodika je vhodná, a tvrzení v tomto ohledu byla zamítnuta.

(140)

Co se týká odborných znalostí konzultanta, podotýká se, že jeho hlavní činností je sběr údajů týkajících se odvětví fotovoltaiky a vývoj aktuální databáze společností, které působí na fotovoltaickém trhu. Tyto údaje jsou zveřejňovány ve specializovaných fotovoltaických časopisech a rovněž používány jednotlivými společnostmi, pro které konzultant provádí zvláštní výzkum. Databáze vyvinutá společností Europressedienst je pravidelně aktualizována a znovu zveřejňována. Konzultant má několikaleté zkušenosti s tímto odvětvím. Metodikou konzultanta je konkrétně sběr, křížová kontrola a agregace informací s využitím různých zdrojů, které jsou dostupné na trhu. Za tímto účelem shromažďuje konzultant údaje prostřednictvím standardních dotazníků, které jsou zasílány společnostem uvedeným v databázi, nebo telefonicky, především v případě výrobců v Unii, či během specializovaných veletrhů, zejména pokud jde o výrobce ve třetích zemích. Pokud nelze informace získat prostřednictvím zmíněných kanálů, ověřuje společnost Europressedienst finanční zprávy společností v odvětví fotovoltaiky nebo volně spolupracuje s jinými výzkumnými instituty za účelem získání údajů nebo křížové kontroly údajů. Bylo ověřeno a potvrzeno, že konzultant používá tyto zdroje při své každodenní činnosti. Na základě výše uvedených skutečností se považovalo za vhodné využít služeb společnosti Europressedienst v tomto šetření, a tvrzení stran v tomto ohledu byla proto zamítnuta.

(141)

Co se týká osvědčených postupů pro předkládání hospodářských důkazů, které vydal příslušný útvar Komise (dále jen „osvědčené postupy“), je třeba uvést následující poznámky. Především se jedná o dokument, který nemůže Komisi zavazovat, jelikož nebyl přijat kolegiem, nýbrž zveřejněn příslušným útvarem za účelem vydání doporučení stranám, pokud jde o předkládání hospodářských důkazů. Za druhé, osvědčené postupy se týkají předkládání ekonomické analýzy a údajů, které se používají v některých šetřeních v oblasti hospodářské soutěže podle článků 101 a 102 Smlouvy a ve věcech spojování podniků. Použitelná pravidla, důkazní požadavky a vyšetřovací pravomoci Komise v těchto případech v oblasti hospodářské soutěže nelze porovnat s šetřením týkajícím se ochrany obchodu, pro něž platí zcela jiný soubor pravidel.

(142)

Po poskytnutí prozatímních informací zpochybnila řada stran metodiku, kterou konzultant použil, a tyto strany tvrdily, že neodpovídá uznávaným vědeckým normám. Jak však bylo uvedeno ve 137. bodě odůvodnění, metodika byla posouzena a výsledné údaje byly porovnány a ověřeny a na základě toho se usuzovalo, že jsou v souladu s jinými zveřejněnými údaji, a jsou tudíž přiměřeně spolehlivé. Konkrétní záležitosti, které uvedly zúčastněné strany, především AFASE, byly objasněny a zpřístupněny ve spise, do něhož mohly zúčastněné strany nahlédnout.

(143)

CCCME tvrdila, že nebyla objasněna metodika agregace údajů. Toto tvrzení bylo zamítnuto, jelikož příslušné informace byly všem zúčastněným stranám zpřístupněny ve spise, do něhož mohly zúčastněné strany nahlédnout.

(144)

Po poskytnutí konečných informací několik stran zopakovalo své obavy ohledně volby konzultanta ze strany Komise a ohledně kvality poskytnutých údajů. V této souvislosti se uvádělo, že údaje konzultanta lze objednat a pořídit ad hoc s cílem vyhovět konkrétně stanoveným požadavkům potenciálních klientů, a nemusí být proto objektivní. CCCME mimoto zpochybnila skutečnost, že údaje shromážděné konzultantem lze považovat za skutečné důkazy ve smyslu čl. 3 odst. 2 základního nařízení, jelikož se tyto údaje do značné míry zakládaly na předpokladech a odhadech. Uvádělo se rovněž, že poskytnuté údaje nejsou ve spise dostatečně doloženy důkazy a že nejsou přesvědčivé, objektivní a ověřitelné.

(145)

S ohledem na tato tvrzení se odkazuje na 136. a 137. bod odůvodnění výše, v nichž byly poskytnuty doplňkové informace ohledně výběru konzultanta. Mimoto se podotýká, že Komise najala konzultanta na základě nejlepších dostupných informací v té době a zcela v souladu s finančním nařízením Komise, které se vztahuje na řízení. Připomíná se rovněž, že velký význam měla schopnost konzultanta poskytnout včas veškeré potřebné údaje, jelikož Komise je vázána zákonnými lhůtami pro zveřejnění prozatímních zjištění v rámci probíhajícího šetření.

(146)

Co se týká kvality poskytnutých údajů a toho, zda je lze považovat za skutečné důkazy v souladu s čl. 3 odst. 2 základního nařízení, jak bylo uvedeno výše ve 137. bodě odůvodnění, metodika konzultanta týkající se sběru údajů byla ověřena a usuzovalo se, že je uspokojivé kvality. Jak bylo uvedeno v témže bodě odůvodnění, údaje poskytnuté konzultantem byly pokud možno porovnány s jinými zdroji a bylo zjištěno, že jsou přiměřeně přesné. Taktéž se podotýká, že konzultant má databázi, která je pravidelně aktualizována, a to nezávisle na potřebách a požadavcích klientů. Stejná databáze se používá k agregaci a poskytování statistických údajů o odvětví fotovoltaiky různým klientům, a proto tvrzení, že údaje nejsou objektivní, bylo nutno zamítnout.

(147)

Po poskytnutí konečných informací jedna zúčastněná strana tvrdila, že Komise nezveřejnila zdroje, použitou metodiku a společnosti, s nimiž konzultant spolupracoval při sestavování poskytnutých makroekonomických údajů. Jiná zúčastněná strana zopakovala, že metodika, kterou konzultant použil, naznačuje nepřesné výsledky. Řada zúčastněných stran požádala o další informace týkající se metodiky, kterou konzultant použil, jako jsou průměrné míry odpovědí v rámci dotazníků/pohovorů, procentní podíl údajů získaných prostřednictvím jednotlivých kanálů, to, jak byly tyto údaje ověřeny, odhady/předpoklady použité k vytvoření údajů, počet společností, pro něž byly provedeny odhady, a alespoň rozmezí počtu zaměstnanců konzultanta.

(148)

S ohledem na tato tvrzení se uvádí, že po uložení prozatímních opatření poskytla Komise zúčastněným stranám metodiku a zdroje, které konzultant použil při agregaci údajů, a po poskytnutí prozatímních informací se zabývala konkrétními dotazy zúčastněných stran v tomto ohledu. Má se za to, že další žádosti o informace podané dotčenými zúčastněnými stranami po poskytnutí konečných informací pokrývají informace, které byly zpřístupněny po uložení prozatímního cla, nakolik to umožňovala omezení související s ochranou důvěrných údajů. Mimoto se zdůrazňuje, že Komise ověřila na místě způsob, jakým konzultant údaje shromáždil a agregoval, a příslušné předpoklady, na nichž byla agregace údajů založena. Výsledky ověření byly uspokojivé a Komise se ujistila o přiměřenosti základních předpokladů a kvalitě údajů, které konzultant poskytl. Strany navíc údaje jako takové nezpochybnily.

(149)

Po poskytnutí konečných informací požádala jiná strana o vysvětlení ohledně počtu výrobců v Unii, které vzal konzultant v úvahu při sběru údajů, a případném překrývání mezi nimi a přibližně 215 výrobci v Unii, kteří byli Komisi známi. V tomto ohledu se objasňuje, že výrobci v Unii, které konzultant vzal v úvahu, jsou do značné míry stejní jako výrobci, o nichž bylo známo, že v tomto šetření představují výrobní odvětví Unie, jak bylo uvedeno výše ve 133. bodě odůvodnění.

(150)

Po poskytnutí konečných informací jedna strana uvedla, že Komise provedla analýzu újmy nekonzistentně, jelikož byla provedena zvlášť pro moduly a články, zatímco výpočty újmy a dumpingu byly stanoveny jako vážený průměr pro moduly a články společně. V této souvislosti se uvádí, že ačkoli byly ukazatele uvedeny zvlášť pro každý typ výrobku, závěry vyvozené ohledně každého ukazatele se vztahují na celý výrobek, který je předmětem šetření. Připomíná se rovněž, že moduly a články představují jediný výrobek, a proto byla dumpingová rozpětí a úroveň pro odstranění újmy stanovena na tomto základě. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(151)

Jiná zúčastněná strana tvrdila, že výpočet hodnot makroekonomických ukazatelů v období šetření byl založen nesprávně na prostém průměru za roky 2011 a 2012, jelikož tato metodika není objektivní a nevede k výsledkům, které odrážejí skutečnost během období šetření. Objasňuje se, že prostý průměr údajů se použil pouze v případě, jestliže v dotčených obdobích existovaly podobné tendence. Pokud se tendence lišily, byla metodika odpovídajícím způsobem upravena, aby se zohlednila tržní realita. Dotčená strana blíže neuvedla, nakolik výsledky použité metodiky neodrážejí tržní realitu. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(152)

Na základě výše uvedených skutečností a vzhledem k tomu, že v této souvislosti nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, se potvrzují zjištění uvedená v 98. až 101. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(153)

Řada stran uvedla, že újmu je nutno posoudit zvlášť pro výrobu určenou k využití pro vlastní spotřebu a pro volný trh. Jedna strana tvrdila, že by údaje týkající se článků určených k využití pro vlastní spotřebu měly být vyloučeny z posouzení újmy z toho důvodu, že nejsou dumpingovým dovozem ovlivněny.

(154)

Jak je uvedeno ve 105. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, spotřeba, objem prodeje, výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, růst, investice, zásoby, zaměstnanost, produktivita, peněžní tok, návratnost investic, schopnost získat kapitál a rozsah dumpingových rozpětí by měly být zkoumány s ohledem na veškerou činnost výrobního odvětví Unie, tj. včetně využití pro vlastní spotřebu, jelikož výroba určená k využití pro vlastní spotřebu je ve stejné míře ovlivněna konkurenčním dovozem z dotčené země.

(155)

Šetřením bylo tudíž prokázáno, že vertikálně integrovaní výrobci v Unii byli nuceni dovážet dumpingové výrobky (články) a ukončit výrobu těchto výrobků s náklady vyššími než dovozní cena v důsledku cenového tlaku vyvíjeného dumpingovým dovozem. Šetření rovněž odhalilo, že výroba určená pro volný trh a k využití pro vlastní spotřebu vykazuje podobné tendence, pokud jde o ceny, což taktéž prokázalo, že je ve stejné míře ovlivněna dotčeným dovozem.

(156)

Po poskytnutí konečných informací řada stran zopakovala, že Komise neposkytla přiměřenou a odůvodněnou analýzu závislého trhu, nebo se dotázala, proč nebyla provedena zvláštní analýza. Jedna strana tvrdila, že nebyly poskytnuty žádné informace o významu výroby v Unii určené k využití pro vlastní spotřebu. Mimoto se uvádělo, že 106. bod odůvodnění prozatímního nařízení, v němž je vyvozen závěr, že ceny na závislém trhu ne vždy odrážejí tržní ceny, je v rozporu se závěry uvedenými výše ve 155. bodě odůvodnění, a to že volný trh a závislý trh vykazují podobné cenové trendy.

(157)

Za prvé se podotýká, že 105. bod odůvodnění prozatímního nařízení objasňuje důvody, proč se považovalo za vhodné přezkoumat ukazatele újmy (s výjimkou ziskovosti) s odkazem na veškerou činnost výrobního odvětví Unie včetně využití pro vlastní spotřebu. V tomto ohledu se připomíná, že (jak je uvedeno v témže bodě odůvodnění) šetření ukázalo, že výroba určená k využití pro vlastní spotřebu je ve stejné míře ovlivněna konkurenčním dovozem z ČLR, což dotčené zúčastněné strany nezpochybnily. Tvrzení, že nebylo vysvětleno, proč nebyla provedena zvláštní analýza, je proto třeba zamítnout. Z tohoto závěru obdobně vyplývá, že bylo třeba zamítnout taktéž provedení takovéto zvláštní analýzy pro závislý trh.

(158)

Za druhé, ačkoli se na základě výše uvedených skutečností význam výroby v Unii určené k využití pro vlastní potřebu nepovažoval za důležitý prvek, podotýká se, že výroba článků v Unii, která je určena k využití pro vlastní spotřebu, představovala v období šetření přibližně polovinu celkové výroby. Objasňuje se, že skutečnost, že ceny na závislém trhu neodrážejí ceny na volném trhu, není nutně v rozporu s tím, že obě ceny sledovaly stejné tendence, jelikož mohou být na různých úrovních nebo může dojít ve větší či menší míře k cenovým pohybům, a tudíž poskytují jiný obraz. Na základě výše uvedených skutečností byla tvrzení týkající se závislého trhu zamítnuta.

(159)

Dotčené strany neposkytly žádné informace, které by mohly zjištění týkající se určení příslušného trhu Unie zpochybnit. Z těchto důvodů byla tvrzení v tomto ohledu zamítnuta a potvrzují se zjištění uvedená ve 102. až 106. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(160)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že údaje týkající se spotřeby výrobku, který je předmětem šetření, v Unii se značně liší v závislosti na použitém zdroji. Tato strana tvrdila, že spolehlivé údaje lze zjistit pouze na základě informací získaných od specializovaných institucí nebo výzkumných středisek. Vzhledem k vysvětlením a závěrům v 134. až 152. bodě odůvodnění ohledně spolehlivosti údajů, které poskytl konzultant a které byly použity při šetření, bylo toto tvrzení zamítnuto.

(161)

Tatáž strana tvrdila, že by spotřeba v Unii neměla být zjištěna pouhým sečtením dostupných kapacit pro výrobu modulů v Unii a že by od této hodnoty měla být odečtena spotřeba modulů pro vlastní projekty výrobního odvětví Unie. Toto tvrzení bylo zamítnuto, jelikož spotřeba modulů byla zjištěna na základě nově vybudovaných kapacit v Unii. To představuje běžnou praxi při zjišťování spotřeby modulů. V případě článků byla spotřeba zjištěna na základě výroby modulů v Unii.

(162)

Jiná strana tvrdila, že metodika, kterou popsal konzultant, připouští potíže při zjišťování spolehlivých údajů o spotřebě. Uvádělo se rovněž, že údaje výrobního odvětví Unie týkající se dovozu a vývozu byly založeny na neověřitelných odhadech nebo neúplných údajích, a že porovnání, které provedla Komise, nepostačovalo k tomu, aby bylo možno vyvodit závěr, že tyto údaje jsou skutečně spolehlivé a přesné.

(163)

Jak bylo již zmíněno výše ve 136. a 137. bodě odůvodnění, Komise ověřila kvalitu údajů a metodiky použité k jejich sběru během inspekce na místě, na jejímž základě se usuzovalo, že použité metodiky jsou vhodné a výsledky přesné a přiměřené spolehlivé. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(164)

Na tomto základě a vzhledem ke skutečnosti, že ohledně spotřeby v Unii nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, se potvrzuje 107. až 109. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(165)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že údaje o objemu dovozu výrobku, který je předmětem šetření, se značně liší v závislosti na použitém zdroji. Tato strana tvrdila, že spolehlivé údaje lze zjistit pouze na základě informací získaných od specializovaných institucí nebo výzkumných středisek. Vzhledem k vysvětlením a závěrům ve 134. až 152. bodě odůvodnění ohledně spolehlivosti údajů, které poskytl konzultant a které byly použity při šetření, bylo toto tvrzení zamítnuto.

(166)

Po poskytnutí konečných informací jedna zúčastněná strana zpochybnila metodiku pro stanovení celkové hodnoty dovozu z ČLR a tvrdila, že byla založena na transakcích, které se uskutečnily na úrovni ceny CIF před proclením, a je proto sporné, zda byly tyto transakce určeny pro spotřebu v Unii. S ohledem na toto tvrzení se objasňuje, že celková hodnota dovozu z ČLR, jak ji uvedl konzultant, nebyla použita v prozatímních a konečných zjištěních, a že objemy dovozu a jeho ceny byly stanoveny během šetření, jak je uvedeno ve 110. až 113. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Jelikož dotyčná zúčastněná strana metodiku použitou ke stanovení dovozních cen jako takovou nezpochybnila, odkazuje se na příslušná zjištění ve 113. až 117. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a níže ve 168. až 176. bodě odůvodnění. Výše uvedené tvrzení bylo proto zamítnuto.

(167)

Na tomto základě a vzhledem ke skutečnosti, že ohledně dovozu dotčeného výrobku z ČLR nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, se potvrzuje 110. až 112. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(168)

Jeden spolupracující dovozce, který není ve spojení, uvedl, že dovozní ceny měly být zjištěny na základě jeho dovozu dotčeného výrobku do Unie. Údaje, které tento dovozce poskytl během šetření, však představovaly pouze zlomek celkového dovozu do Unie a nebylo možno vyvodit žádné smysluplné závěry, co se týká průměrné ceny veškerého dovozu z ČLR za celé posuzované období, které zahrnovalo několik let. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(169)

Jiná strana tvrdila, že nebyla vysvětlena metodika použitá ke stanovení cen, zejména to, jak byly spojeny a srovnány údaje z různých zdrojů. Mimoto bylo uvedeno, že by náklady na dovoz měly vycházet z ověřených informací získaných během šetření, a nikoli z odhadů.

(170)

Usuzuje se, že metodika, která byla zúčastněným stranám zpřístupněna, je dostatečně úplná, aby mohly pochopit, jak byly údaje zjištěny. Co se týká nákladů na „dovoz“, objasňuje se, že byla provedena úprava o spotové ceny s cílem dospět k cenám CIF. Provedený odhad byl potvrzen údaji shromážděnými během šetření.

(171)

Po poskytnutí prozatímních informací požádalo několik zúčastněných stran o více údajů o výpočtech cenového podbízení, než bylo uvedeno ve 116. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Pokud to umožňovala citlivá povaha těchto údajů a skutečnost, že výrobcům v Unii byla zaručena anonymita, byly doplňkové informace poskytnuty na dvoustranném základě.

(172)

V souladu s rozhodnutím o vyloučení destiček z definice výrobku (viz výše 28. až 32. bod odůvodnění) byly tyto výrobky vyloučeny rovněž z výpočtu cenového podbízení. Byly provedeny taktéž určité opravy cen CIF, které poskytly zúčastněné strany. Jelikož byl vzorek dovozců, kteří nejsou ve spojení, z důvodů objasněných ve 21. bodě odůvodnění revidován, byly použity průměrné náklady po dovozu u nového vzorku dovozců, pokud byly údaje dostupné a úplné.

(173)

Revidované srovnání cen bylo provedeno podle druhu u transakcí na stejné úrovni obchodní činnosti, v případě potřeby s náležitou úpravou a po odečtení rabatů a slev z cen. Výsledek srovnání vyjádřený jako procentní podíl obratu výrobců v Unii zařazených do vzorku v období šetření poukázal na vážené průměrné rozpětí cenového podbízení v rozmezí 19,8 %–32,1 % u modulů, 4 %–28,5 % u článků a 8 %–29 % u dotčeného výrobku celkově.

(174)

Je třeba podotknout, že u jednoho vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku bylo v případě článků zjištěno negativní cenové podbízení. Vyvážené množství však nebylo významné, a nemohlo být tudíž považováno za reprezentativní.

(175)

Jeden vyvážející výrobce zařazený do vzorku zpochybnil zdroj pro úpravu v případě přeměny monokrystalických článků na polykrystalické články, aniž by však toto tvrzení odůvodnil. Nebyly poskytnuty žádné nové informace nebo důkazy, a toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(176)

Jelikož s ohledem na ceny dovozu z ČLR a výpočty cenového podbízení nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, potvrzuje se 113. až 117. bod odůvodnění prozatímního nařízení s výše uvedenými změnami.

(177)

Některé strany zpochybnily celkovou spolehlivost makroekonomických ukazatelů újmy, které Komise použila pro účely tohoto šetření. Tyto strany tvrdily, že se tendence zjištěné u řady těchto ukazatelů liší od tendencí u týchž ukazatelů, které byly zjištěny u výrobců v Unii zařazených do vzorku. Poukazovalo se zejména na výrobu v Unii, produktivitu, prodej, průměrné náklady práce a zaměstnanost.

(178)

Jak je uvedeno ve 121. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, makroekonomické ukazatele byly zjištěny ve vztahu ke všem výrobcům v Unii. Pokud jsou stejné údaje sestaveny pro jednotlivé výrobce v Unii nebo pro skupinu výrobců v Unii (tj. výrobce v Unii zařazené do vzorku), nejsou tendence nutně totožné, jelikož se při tomto srovnání nebere v úvahu například váha každé posuzované společnosti. Výsledky srovnání makroekonomických ukazatelů pro všechny výrobce v Unii a pro výrobce v Unii zařazené do vzorku nejsou proto nutně smysluplné a neumožňují vyvodit závěr, že jeden či druhý soubor údajů není spolehlivý. Při porovnání tendencí u makroekonomických ukazatelů výrobního odvětví Unie s týmiž konsolidovanými ukazateli pro výrobce v Unii zařazené do vzorku lze u řady ukazatelů, jako je výroba, výrobní kapacita, objemy prodeje, zaměstnanost a produktivita výrobního odvětví Unie mezi rokem 2011 a obdobím šetření, zaznamenat rozdíly v tendencích. U všech těchto ukazatelů vykazovali výrobci v Unii zařazení do vzorku lepší výsledky než celé výrobní odvětví Unie. Důvodem je skutečnost, že v období šetření mnoho výrobců v Unii, kteří nebyli zařazeni do vzorku, výrobu ukončilo nebo se dostalo do platební neschopnosti, což mělo tudíž negativní dopad na makroekonomický ukazatel vypočítaný na úrovni Unie. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(179)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že závěr ve 153. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, a to že analýza situace ve výrobním odvětví Unie ukázala jednoznačně klesající vývoj všech hlavních ukazatelů újmy, se zakládal na údajích, které poskytl konzultant. V této souvislosti se objasňuje, že na straně jedné makroekonomické ukazatele uvedené v tabulkách 4-a až 6-c prozatímního nařízení vycházely z údajů získaných od konzultanta, které byly pokud možno porovnány s jinými dostupnými zdroji. Na straně druhé mikroekonomické ukazatele uvedené v tabulkách 7-a až 11-c prozatímního nařízení vycházely z údajů získaných od výrobců v Unii zařazených do vzorku, které Komise ověřila na místě. Je třeba rovněž uvést, že rozhodující faktory pro stanovení újmy, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie, jako je úroveň ziskovosti výrobního odvětví Unie, průměrná prodejní cena v Unii a rovněž výpočty cenového podbízení, se zakládaly na údajích získaných od výrobců v Unii zařazených do vzorku a vyvážejících výrobců, které byly ověřeny na místě. Výše uvedené tvrzení bylo proto zamítnuto.

(180)

Jelikož s ohledem na obecnou metodiku posuzování hospodářské situace výrobního odvětví Unie nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, potvrzuje se 118. až 123. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(181)

AFASE uvedla, že stanovený objem výroby modulů, který byl uveden ve 124. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, a výrobní kapacita výrobního odvětví Unie zjištěná pro moduly a články v témže bodě odůvodnění, jsou nadhodnocené, a poskytla údaje z jiných zdrojů (tj. EPIA, IMS a BNEF), které udávaly nižší objemy.

(182)

Objem výroby uvedený ve 124. bodě odůvodnění prozatímního nařízení vycházel z informací týkajících se kotovaných i nekotovaných společností. Vývoj výroby v Unii uvedený ve 124. bodě odůvodnění prozatímního nařízení je v souladu s vývojem spotřeby v Unii uvedeným ve 108. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Naopak údaje, které ohledně objemů výroby poskytla AFASE, vykazovaly rozdílné tendence oproti spotřebě v Unii uvedené ve 108. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a statistickým údajům o spotřebě v Unii, které zveřejnila EPIA.

(183)

Co se týká výrobní kapacity, při šetření bylo odhaleno, že zjištění uvedená ve 124. bodě odůvodnění prozatímního nařízení zahrnovala výrobní kapacity společností, které v období šetření podaly návrh na zahájení insolvenčního řízení nebo ukončily výrobu, přičemž své výrobní závody a stroje neprodaly, a mohly tudíž výrobu velmi rychle obnovit. Jak je uvedeno ve 182. bodě odůvodnění, číselné údaje ve 124. bodě odůvodnění prozatímního nařízení zahrnovaly rovněž údaje od nekotovaných společností.

(184)

Jak je zmíněno výše ve 137. bodě odůvodnění, údaje, které poskytl nezávislý konzultant, byly ověřeny a bylo shledáno, že jsou přiměřeně přesné. Na základě výše uvedených skutečností se neusuzovalo, že údaje poskytnuté AFASE, které vycházely z jiných dostupných zdrojů, jsou nutně v rozporu s prozatímními zjištěními.

(185)

Přijetí údajů, které poskytla AFASE, by každopádně nemělo dopad na celkové zjištění, že výrobnímu odvětví Unie byla způsobena podstatná újma, jelikož negativní trend těchto ukazatelů, tj. výroba v Unii a výrobní kapacita v Unii, by byl ještě výraznější.

(186)

Jeden spolupracující dovozce, který není ve spojení, uvedl, že objem výroby, výrobní kapacita a využití kapacity měly být zjištěny pouze na základě údajů výrobců v Unii, kteří byli zařazeni do vzorku. Jelikož se však jedná o makroekonomické ukazatele, musí být stanoveny na úrovni všech výrobců v Unii, aby poskytovaly smysluplnou a úplnou představu o situaci výrobního odvětví Unie. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(187)

Po poskytnutí konečných informací jedna strana požádala, aby Komise objasnila, jak konzultant vypočítal roční výrobu v Unii. Jiná strana Komisi požádala, aby blíže vysvětlila srovnání různých dostupných údajů týkajících se celkové výrobní kapacity v Unii. Jiná strana navrhla, aby byly údaje o celkové výrobě v Unii a výrobní kapacitě získány od výrobců v Unii zařazených do vzorku, jelikož to by poskytlo spolehlivější výsledek. V této souvislosti bylo uvedeno, že veřejně dostupné údaje nejsou přesné kvůli důvěrné povaze těchto údajů a že kterékoli výzkumné středisko nebo konzultant musí svou analýzu založit na řadě odhadů a předpokladů.

(188)

Objasňuje se, že roční výroba v Unii byla vypočítána na základě údajů, které konzultantovi nahlásili výrobci v Unii. Pokud nebylo možné získat pro konkrétní rok údaje o roční výrobě určitého výrobce v Unii, byla tato odhadnuta použitím míry využití kapacity v předchozím roce na novou výrobní kapacitu v daném roce. Orgány rovněž porovnaly údaje, které získal konzultant, s údaji uvedenými v odpovědích výrobního odvětví Unie na dotazníky ke stanovení reprezentativnosti před zahájením řízení. Oboje údaje byly podobné.

(189)

Co se týká žádosti o bližší vysvětlení srovnání různých dostupných údajů o výrobní kapacitě v Unii, podotýká se, že tyto informace již byly poskytnuty ve spise, který byl zúčastněným stranám k dispozici pro kontrolu. Tato žádost byla proto zamítnuta.

(190)

Výroba v Unii a výrobní kapacita představují makroekonomické ukazatele, a musí být proto stanoveny na úrovni celého výrobního odvětví Unie, nikoli na úrovni výrobců v Unii, kteří byli zařazeni do vzorku.

(191)

Po poskytnutí konečných informací jedna strana tvrdila, že metodika použitá ke sběru údajů o výrobě (především pohovory a návštěvy výrobních závodů) neumožňuje dospět ke spolehlivým výsledkům, jelikož kvůli důvěrné povaze těchto údajů se je společnosti zdráhají zveřejnit. Tuto metodiku nelze proto považovat za přiměřenou. To údajně potvrzuje skutečnost, že ačkoli konzultant využil mnohem vyšší počet výrobců v Unii, než je počet, který Komise vzala v úvahu při zkoumání reprezentativnosti v počáteční fázi, celkový objem výroby zjištěný konzultantem je nižší než celkový objem výroby stanovený Komisí pro účely přezkumu reprezentativnosti. Tato strana dále tvrdila, že informace týkající se tohoto ukazatele újmy nelze proto považovat za skutečné důkazy ve smyslu čl. 3 odst. 2 základního nařízení.

(192)

Za prvé se objasňuje, že počet výrobců, které vzal v úvahu na straně jedné konzultant a na straně druhé Komise, byl velkou měrou stejný, a tvrzení, že výsledky nejsou konzistentní, bylo proto třeba zamítnout. Dále se připomíná, že údaje shromážděné konzultantem byly pokud možno porovnány s jinými zdroji a bylo zjištěno, že odhady jsou dostatečně spolehlivé. Potvrzuje se proto, že údaje o výrobě, které poskytl konzultant, se považovaly za skutečné důkazy ve smyslu čl. 3 odst. 2 základního nařízení.

(193)

Jelikož s ohledem na výrobu, výrobní kapacitu a využití kapacity nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, potvrzuje se 124. až 128. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(194)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že podíl výrobního odvětví Unie na trhu s moduly činil v roce 2009 pouze 19 % a že pokles o 6 procentních bodů v posuzovaném období nelze považovat za újmu.

(195)

Snížení podílu na trhu o 6 procentních bodů v posuzovaném období je třeba posoudit na základě nárůstu spotřeby modulů v Unii o více než 200 % v témže období. Výrobní odvětví Unie nemohlo těžit z vyšší spotřeby; naopak, ani v situaci rostoucí spotřeby se mu nepodařilo zvýšit odpovídajícím způsobem objem prodeje a zaznamenalo úbytek podílu na trhu. Toto tvrzení je proto třeba zamítnout.

(196)

Jedna strana tvrdila, že metodika použitá ke sběru údajů o prodeji (především pohovory a návštěvy výrobních závodů) neumožnila vyvodit spolehlivé výsledky, jelikož kvůli důvěrné povaze těchto údajů se je společnosti zdráhají zveřejnit. Tuto metodiku proto nelze považovat za přiměřenou. Obdobně nelze tyto údaje považovat za skutečné důkazy ve smyslu čl. 3 odst. 2 základního nařízení. Jak bylo uvedeno výše ve 137. bodě odůvodnění, údaje, které shromáždil konzultant, byly pokud možno porovnány s jinými zdroji a bylo zjištěno, že odhady jsou dostatečně spolehlivé. Potvrzuje se proto, že údaje o prodeji, které poskytl konzultant, se považovaly za skutečný důkaz ve smyslu čl. 3 odst. 2 základního nařízení.

(197)

Jelikož s ohledem na objem prodeje výrobního odvětví Unie a jeho podíl na trhu nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, potvrzuje se 129. až 131. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(198)

Po poskytnutí konečných informací jedna strana uvedla, že metodika použitá ke zjištění celkové zaměstnanosti v Unii v posuzovaném období nebyla správná. Tato strana tvrdila, že pokud nebyly pro určitého výrobce v Unii k dispozici údaje o míře zaměstnanosti, byla místo toho vzata v úvahu průměrná zaměstnanost u těch výrobců v Unii, pro něž byly tyto údaje dostupné. To bylo třeba zamítnout, jelikož metodika použitá ke stanovení celkové zaměstnanosti byla jiná, tj. v případě, že pro určitého výrobce v Unii nebyly k dispozici údaje o zaměstnanosti, byl tento údaj odhadnut na základě údajů téže společnosti z předchozího roku nebo předchozích let. Jak je uvedeno výše ve 137. bodě odůvodnění, tato metodika byla ověřena a shledána jako přiměřená. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(199)

Jelikož s ohledem na zaměstnanost ve výrobním odvětví Unie a jeho produktivitu nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 132. až 134. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(200)

Jelikož v této souvislosti nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 135. a 136. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(201)

Jedna zúčastněná strana zpochybnila zjištění, že pokles průměrných prodejních cen měl zničující účinek na ziskovost výrobního odvětví Unie. Tato strana uvedla, že se ve stejné míře snižovaly i průměrné náklady výrobního odvětví Unie, a proto je pokles ceny přirozený. Jak je však popsáno ve 138. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, při šetření bylo zjištěno, že se prodejní cena výrobního odvětví Unie snížila více než průměrné výrobní náklady, a tento pokles nákladů se proto nepromítl do ziskovosti výrobního odvětví Unie. Potvrzuje se proto, že snížení prodejní ceny výrobního odvětví Unie mělo zničující účinek na ziskovost výrobního odvětví Unie, a tvrzení v tomto ohledu byla zamítnuta.

(202)

Jiná strana zpochybnila závěr uvedený ve 138. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že ceny byly v období šetření na neudržitelné úrovni, a tvrdila, že o tom musí rozhodnout tržní síly. Stejná strana vznesla námitky rovněž proti závěru uvedenému v témže bodě odůvodnění, a to že výrobní odvětví Unie nemohlo mít prospěch z poklesu nákladů kvůli tlaku dumpingového dovozu na ceny. V této souvislosti orgány podotýkají toto: „neudržitelná úroveň“ poukazuje na skutečnost, že výrobní odvětví Unie prodávalo se ztrátou, a nemohlo proto z dlouhodobého hlediska přežít. Otázka, zda je úroveň cen udržitelná, je proto pouze otázkou vztahu mezi výrobními náklady a cenami. Tvrzení „nemohlo mít prospěch z poklesu nákladů“ odkazuje na skutečnost, že náklady klesaly pomaleji než ceny. Obě tato tvrzení jsou ve 138. bodě odůvodnění prozatímního nařízení doložena důkazy. Toto tvrzení bylo proto nutno zamítnout.

(203)

Jelikož s ohledem na průměrné prodejní ceny výrobního odvětví Unie nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, potvrzuje se 137. a 138. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(204)

Tatáž zúčastněná strana uvedla, že v rozporu s tím, co bylo uvedeno ve 140. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, neexistovala v posuzovaném období žádná inflace, a celkové zvýšení nákladů práce proto nemohlo být způsobeno tímto činitelem.

(205)

V rozporu s tím, co tvrdila dotčená strana, šetření odhalilo, že v posuzovaném období došlo k inflaci a že růst nákladů práce omezený na moduly lze vysvětlit inflací a zvýšením produktivity.

(206)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že újma byla výrobnímu odvětví Unie způsobena růstem nákladů práce a současným snižováním produktivity. Za prvé je však třeba uvést, že náklady práce byly v případě článků stálé, zatímco produktivita vzrostla u článků i modulů. Zvýšení nákladů u modulů lze proto vysvětlit vyšší produktivitou. Šetření mimoto ukázalo, že náklady práce nepředstavují významnou část výrobních nákladů, jak již bylo uvedeno ve 203. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Tento argument proto bylo nutno zamítnout.

(207)

Na tomto základě se potvrzují zjištění uvedená ve 139. a 140. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(208)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že zvýšení stavu zásob v posuzovaném období jako procentního podílu celkové výroby není významné, a nelze ho proto pokládat za důkaz újmy. Tato strana dále tvrdila, že uvedení hodnot týkajících se stavu zásob ve 141. bodě odůvodnění prozatímního nařízení je zavádějící, jelikož zásoby jsou na rozdíl od objemu výroby výrobního odvětví Unie vyjádřeny v kW místo v MW.

(209)

V tomto ohledu se připomíná, že se 143. bod odůvodnění prozatímního nařízení změní a měl by znít „… Růst zásob obdobného výrobku v průběhu posuzovaného období není významným faktorem pro stanovení, zda byla výrobnímu odvětví Unie způsobena podstatná újma“. Výskyt administrativní chyby je zřejmý z předchozí věty, v níž se vyvozuje závěr, že výrobci v Unii měli tendenci udržovat pouze omezené zásoby obdobného výrobku a vyrábět na základě objednávek.

(210)

Skutečnost, zda jsou zásoby vyjádřeny v kW nebo v MW, se při zjišťování, zda byla výrobnímu odvětví Unie způsobena podstatná újma, nepovažovala za důležitou.

(211)

Po poskytnutí konečných informací několik stran uvedlo, že by zásoby měly být stanoveny pro celé výrobní odvětví Unie a že údaje pouze deseti výrobců v Unii nejsou reprezentativní. Objasňuje se, že se zásoby považují za mikroekonomický ukazatel, a měly by být proto stanoveny na základě informací získaných pro jednotlivé společnosti, v tomto případě od vzorku výrobců v Unii, který se považoval za reprezentativní pro celé výrobní odvětví Unie. Výše uvedené tvrzení bylo proto zamítnuto.

(212)

Jelikož s ohledem na zásoby nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, potvrzuje se 141. až 143. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(213)

Na základě připomínky jedné zúčastněné strany se objasňuje, že tvrzení, že vývoj peněžního toku sledoval mezi rokem 2009 a obdobím šetření „narůstající negativní trend“, které je uvedeno ve 148. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, nebylo správné, jelikož peněžní tok u modulů se sice mezi rokem 2009 a 2010 snížil, v roce 2011 však rostl a poté se v období šetření opět snížil.

(214)

Tatáž strana tvrdila, že údaje o investicích uvedené ve 149. bodě odůvodnění prozatímního nařízení jsou příliš nízké v porovnání s výrobní kapacitou výrobního odvětví Unie, která byla uvedena ve 124. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. K doložení tohoto tvrzení tato strana uvedla, že ví o investicích, které uskutečnil jeden výrobce v Unii s cílem zvýšit kapacitu a jejichž náklady byly mnohem vyšší. Dotčená strana vyvodila závěr, že zjištěná výrobní kapacita výrobního odvětví Unie musí být proto nadhodnocena. Podotýká se, že toto tvrzení nebylo doloženo žádnými důkazy, zejména co se týká investic, které uskutečnil dotyčný výrobce v Unii. Údaje o investicích uvedené v prozatímním nařízení naopak vycházely ze skutečných a ověřených informací od výrobců v Unii zařazených do vzorku. Je třeba uvést, že toto tvrzení bylo založeno rovněž na srovnání celkových investic výrobců v Unii zařazených do vzorku s celkovou výrobní kapacitou celého výrobního odvětví Unie, což nelze považovat za vhodný základ pro srovnání, jelikož nebyly vzaty v úvahu veškeré investice celého výrobního odvětví Unie. Toto tvrzení proto bylo třeba zamítnout.

(215)

Jelikož s ohledem na ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic a schopnost získat kapitál nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, potvrzuje se 144. až 152. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(216)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti se potvrzují závěry ve 153. až 158. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tj. že výrobnímu odvětví Unie byla způsobena podstatná újma ve smyslu č. 3 odst. 5 základního nařízení.

(217)

Po poskytnutí prozatímních informací řada zúčastněných stran uvedla, že v rámci provedené analýzy příčinných souvislostí nebyly škodlivé účinky dumpingového dovozu vyčísleny, odděleny a rozlišeny od účinků jiných známých činitelů, které současně působily újmu výrobnímu odvětví Unie. Mimoto bylo uvedeno, že Komise neprovedla společnou analýzu všech těchto jiných známých činitelů.

(218)

V reakci na toto tvrzení je třeba uvést, že Komise v souladu s ustálenou praxí nejprve ověřila, zda existuje příčinná souvislost mezi dumpingovým dovozem a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie, a za druhé zkoumala, zda jiné známé činitele narušily zjištěnou příčinnou souvislost mezi podstatnou újmou, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie, a dumpingovým dovozem. V rámci této analýzy byly účinky jiných známých činitelů na situaci výrobního odvětví Unie posouzeny, rozlišeny a odděleny od škodlivých účinků dumpingového dovozu, aby bylo zajištěno, že jakákoliv újma způsobená těmito jinými činiteli není přičítána dumpingovému dovozu. Bylo zjištěno, že žádný z těchto činitelů neměl na situaci výrobního odvětví významný dopad (pokud vůbec nějaký), který by mohl změnit skutečnost, že posuzovanou podstatnou újmu je nutno přičíst dumpingovému dovozu. Z těchto důvodů bylo tvrzení zamítnuto.

(219)

Po poskytnutí konečných informací řada zúčastněných stran výše uvedená tvrzení zopakovala. V tomto ohledu se uvádělo, že Komise měla prostřednictvím odůvodněného a přiměřeného vysvětlení jednoznačně uvést, že újma způsobená jinými činiteli než dumpingovým dovozem není přičítána tomuto dovozu.

(220)

V tomto šetření byl po přezkoumání všech skutečností vyvozen závěr, že podstatnou újmu výrobnímu odvětví Unie způsobil samotný dumpingový dovoz. V tomto ohledu se uvádí, že vyčíslení účinků jiných známých činitelů nebylo možné, a proto bylo provedeno kvalitativní hodnocení, jak je uvedeno ve 164. až 222. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Závěrem bylo potvrzeno, že podstatnou újmu výrobnímu odvětví Unie způsobil dumpingový dovoz. Usuzovalo se, že účinky jiných činitelů na negativní vývoj výrobního odvětví Unie byly omezené. Je třeba uvést, že podle čl. 3 odst. 6 a 7 základního nařízení není uložena žádná povinnost, pokud jde o formu analýzy přičtení a nepřičtení újmy, kterou je nutno provést. Podle čl. 3 odst. 6 a 7 základního nařízení je naopak nutno tuto analýzu provést tak, aby bylo možno oddělit a rozlišit škodlivé účinky dumpingového dovozu od škodlivých účinků způsobených jinými činiteli. Při šetření nebyly nalezeny žádné důkazy, že všechny jiné známé činitele, které mohly přispět ke způsobené újmě, a to společně nebo samostatně, narušily příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a podstatnou újmou, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie. Vzhledem k výše uvedené analýze bylo potvrzeno, že jiné známé činitele nebyly takové, aby mohly změnit zjištění, že podstatnou újmu, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie, je nutno přičíst dumpingovému dovozu. Z těchto důvodů byla výše uvedená tvrzení zamítnuta.

(221)

Po poskytnutí prozatímních informací vznesly některé zúčastněné strany námitky proti zjištění uvedenému ve 160. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Tyto strany zopakovaly, že podmínky na trhu výrobku, který je předmětem šetření, jsou v jednotlivých členských státech různé, a že by proto analýza příčinných souvislostí měla být provedena na úrovni každého členského státu odděleně. Tyto strany mimoto uvedly, že mezi členskými státy existují rozdíly, pokud jde o vnitrostátní režimy podpory, míru slunečního záření a cenu elektrické energie (včetně regulačních poplatků), a že na každém trhu existují různé tržní segmenty (zařízení pro obytné budovy s výkonem nižším než 40 kW, komerční a průmyslová zařízení s výkonem mezi 40 kW a 1 MW a zařízení pro veřejné služby s výkonem mezi 1 MW a 10 MW). Tato strana tvrdila, že vzhledem k těmto skutečnostem by měla být analýza příčinných souvislostí provedena odděleně pro každý členský stát na straně jedné a pro segment velkých zařízení a pro segment zařízení pro obytné budovy na straně druhé.

(222)

Po poskytnutí konečných informací některé zúčastněné strany zopakovaly své tvrzení, že analýza příčinných souvislostí měla být provedena na úrovni jednotlivých členských států, aniž by však v této souvislosti předložily další tvrzení nebo nové důkazy.

(223)

Šetření prokázalo, že prodejní a dovozní ceny jsou v celé Unii podobné. Lze proto usuzovat, že pro výrobek, který je předmětem šetření, skutečně existuje jeden trh. Šetření rovněž neodhalilo, že by výrobci v jednotlivých členských státech nebo regionech soustředili své činnosti na tento zvláštní trh nebo že by se dumpingový dovoz soustředil v jednom členském státě nebo regionu. Žádná ze zúčastněných stran mimoto neuvedla, že dumping a újmu je třeba analyzovat na úrovni jednotlivých členských států, což by však bylo předpokladem pro provedení analýzy příčinných souvislostí pro každý stát zvlášť. Při šetření nebyly nalezeny žádné důkazy, že by toto představovalo vhodný přístup, zejména vzhledem ke skutečnosti, že v celé Unii existují podobné ceny posuzovaného výrobku na úrovni Unie. Mimoto se podotýká, že se míra slunečního záření může lišit i v jednotlivých regionech v témže členském státě, jižní Francie má například větší míru slunečního záření než severní Francie, nebo jednotlivé regiony jednoho členského státu mohou mít rozdílné režimy podpory (např. Belgie), a že se tudíž dopad těchto činitelů na poptávku může lišit mezi jednotlivými regiony téhož členského státu. Rozdíly v právních rámcích jednotlivých členských států a/nebo regionů a rozdíly v podmínkách, jako je míra slunečního záření, však nemohou odůvodnit samostatnou analýzu příčinných souvislostí, a tudíž samostatnou analýzu újmy a dumpingu. Tato tvrzení bylo proto nutno zamítnout.

(224)

Jiná zúčastněná strana uvedla, že ačkoli jsou jiné činitele důležité, při stanovení poptávky jsou hlavním faktorem vnitrostátní režimy podpory. Tatáž strana zpochybnila rovněž to, že v některých oblastech již bylo dosaženo cenové parity, a tvrdila, že ceny modulů od období šetření vzrostly, zatímco ceny elektřiny klesly. Tato strana dále uvedla, že přinejmenším v určitých členských státech neumožňují regulační, hospodářské a technické podmínky zapojení do elektrické sítě, a že v případě těchto členských států není proto podstatné, zda bylo dosaženo cenové parity. Tato strana však k doložení výše uvedených tvrzení neposkytla žádné důkazy. Výše uvedená tvrzení každopádně potvrzují, že se situace s ohledem na vnitrostátní režimy podpory i cenovou paritu může mezi jednotlivými členskými státy do jisté míry lišit. Žádné z poskytnutých informací však nebyly takové, aby prokazovaly, že je odůvodněná analýza, která je provedena odděleně pro každý členský stát.

(225)

Po poskytnutí konečných informací tatáž zúčastněná strana tvrzení zopakovala a poskytla určité informace, které údajně prokazují rozdílné podmínky na trhu v jednotlivých členských státech a segmentech. Poskytnuté informace však nebylo možno pokládat za přesvědčivé, jelikož sestávaly z powerpointové prezentace bez jakýchkoli podpůrných důkazů, a tudíž neprokazovaly, že je odůvodněná analýza zvlášť pro každý členský stát. Tvrzení této strany bylo proto zamítnuto.

(226)

Na tomto základě byl vyvozen závěr, že by analýza příčinných souvislostí provedená odděleně pro jednotlivé členské státy a/nebo regiony a segmenty neodpovídala tržní realitě. Jelikož v tomto ohledu nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, potvrzují se zjištění uvedená ve 159. a 160. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(227)

Čínská vláda tvrdila, že Komise provedla analýzu příčinných souvislostí nekonzistentně, jelikož analýza újmy byla provedena zvlášť pro moduly a články, zatímco analýza příčinných souvislostí mezi typy výrobků nerozlišovala. V této souvislosti se podotýká, že ačkoli byly ukazatele újmy uvedeny zvlášť pro každý typ výrobku, závěry, k nimž se dospělo u každého ukazatele, se týkají celého výrobku, který je předmětem šetření. Připomíná se rovněž, že moduly a články jsou jediným výrobkem, a proto byla analýza příčinných souvislostí provedena na tomto základě. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(228)

Jedna zúčastněná strana pochybovala, zda existuje dostatečná souvislost mezi dumpingovým dovozem dotčeného výrobku z ČLR a podstatnou újmou, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie. Uvádělo se, že to dokládá na straně jedné skutečnost, že mezi roky 2009 a 2010 významně vzrostlo ziskové rozpětí výrobního odvětví Unie u článků (ze ztráty na zisk ve výši 12 %), zatímco v témže období byla cena čínského dovozu o 36 % nižší než ceny výrobního odvětví Unie a podíl tohoto dovozu na trhu se zdvojnásobil. Na straně druhé se podíl čínského dovozu na trhu mezi roky 2010 a 2011 zvýšil pouze o 6 procentních bodů, ačkoli spotřeba v témže období vzrostla mnohem více, přičemž výrobní odvětví Unie přesto zaznamenalo úbytek ve výši 36 %. Tato strana rovněž tvrdila, že v období šetření se dovoz článků z jiné třetí země uskutečnil na stejné cenové úrovni jako v případě čínského dovozu, získal však větší podíl na trhu, který odpovídá úbytku podílu výrobního odvětví Unie na trhu.

(229)

Šetření ukázalo, že podíl čínského dovozu na trhu u všech typů výrobků během posuzovaného období neustále rostl (17 procentních bodů u modulů, 17 procentních bodů u článků). Dumpingový dovoz z ČLR vzrostl o více než 300 % u modulů a o 482 % u článků. Současně docházelo ke značnému a neustálému snižování čínských dovozních cen (v posuzovaném období 64 % u modulů a 42 % u článků) a v období šetření byly tyto ceny podstatně nižší než ceny výrobního odvětví Unie. Výrobní odvětví Unie současně přišlo v posuzovaném období o podíl na trhu a (jak je popsáno ve 153. a 154. bodě odůvodnění prozatímního nařízení) všechny hlavní ukazatele újmy vykazovaly klesající vývoj. Potvrzuje se proto, že existuje jednoznačná časová souvislost mezi nárůstem dumpingového dovozu a ztrátou podílu výrobního odvětví Unie na trhu.

(230)

Jak je uvedeno ve 161. a 162. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tato časová souvislost byla zjištěna u všech typů výrobků zvlášť. Analýza dopadu dovozu na ziskové rozpětí výrobního odvětví Unie provedená odděleně pro každý rok posuzovaného období nevede k smysluplným výsledkům, jelikož existenci dumpingu a podstatné újmy, jakož i příčinnou souvislost mezi nimi není třeba zjistit pro každý rok zvlášť. Souvislost mezi dumpingovým dovozem a podstatnou újmou je dostatečně prokázána analýzou vývoje v celém posuzovaném období.

(231)

Uvádí se rovněž, že ziskovost výrobního odvětví Unie je jedním z faktorů zmíněných v čl. 3 odst. 5 základního nařízení, který by měl být ověřen při zkoumání dopadu dumpingového dovozu na situaci výrobního odvětví Unie. Skutečnost, že výrobní odvětví Unie bylo v určitém roce ziskové, nutně neznamená, že mu nebyla způsobena podstatná újma. Ztráta podílu výrobního odvětví Unie na trhu nemusí mimoto přesně odpovídat nárůstu podílu dumpingového dovozu na trhu, aby byla zjištěna příčinná souvislost mezi újmou a dumpingovým dovozem. Jiné činitele (např. dovoz z jiných třetích zemí nebo vývoj spotřeby), které mohly mít dopad na újmu způsobenou výrobnímu odvětví Unie, byly přezkoumány a posouzeny zvlášť ve 164. až 224. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(232)

Časová shoda mezi rostoucím dumpingovým dovozem ve značném množství, jehož ceny byly nižší než ceny výrobního odvětví Unie, a stále nejistější situací výrobního odvětví Unie je v daném případě jasným ukazatelem příčinné souvislosti, jak je uvedeno ve 161. až 163. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Tvrzení týkající se nedostatečné souvislosti mezi dumpingovým dovozem a podstatnou újmou, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie, byla proto zamítnuta.

(233)

Po poskytnutí konečných informací stejná zúčastněná strana i nadále zpochybňovala analýzu příčinných souvislostí, jelikož ziskovost výrobního odvětví Unie nebyla analyzována konkrétně pro určité roky (zejména rok 2010), nýbrž za celé posuzované období.

(234)

V této souvislosti je třeba uvést, že ohledně příčinné souvislosti nelze vyvodit platné závěry vyčleněním jednoho konkrétního roku z posuzovaného období a přitom současně nebrat v potaz vývoj výrobního odvětví Unie během celého posuzovaného období a jeho souvislost s vývojem dumpingového dovozu. Tato analýza může vést pouze k částečné představě a nelze z ní vyvodit spolehlivé závěry. Míra ziskovosti, která ovlivnila rovněž jiné finanční ukazatele, jichž výrobní odvětví Unie dosáhlo v roce 2010, byla vysoká kvůli obzvláště velkému skoku ve spotřebě v Unii, který byl způsoben velmi štědrými režimy podpory, což výrobnímu odvětví Unie umožnilo dosáhnout v témže roce největšího zlepšení prodeje, jež však bylo pouze dočasné a každopádně nebylo u tohoto typu výrobního odvětví udržitelné. Toto tvrzení bylo proto nutno zamítnout.

(235)

Jelikož s ohledem na účinek dumpingového dovozu nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzují se zjištění uvedená ve 159. až 163. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(236)

Řada zúčastněných stran podala po poskytnutí prozatímních informací připomínky k zjištěním, která se týkala dovozu z jiných třetích zemí, a zopakovala je i po poskytnutí konečných informací. Tyto strany však nepředložily žádné nové informace a podpůrné důkazy, které by mohly změnit příslušná prozatímní zjištění.

(237)

Tyto strany vyzdvihovaly zejména objem dovozu článků z Tchaj-wanu. Absolutní objem dovozu dotčeného výrobku z Tchaj-wanu (1 132 MW) však představuje pouze velmi malý podíl (méně než 5 %) v porovnání s celkovou spotřebou v Unii (21 559 MW) a dovozem z ČLR (15 005 MW). Dovoz z Tchaj-wanu proto přispěl pouze okrajově (pokud vůbec) k újmě, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie, a nenarušuje příčinnou souvislost.

(238)

Jelikož s ohledem na dovoz z jiných třetích zemí nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzují se zjištění uvedená ve 164. až 167. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(239)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že Komise neanalyzovala dopad vývoje spotřeby. V této souvislosti se uvádělo, že dovoz z ČLR nepokrývá celý nárůst spotřeby, a že ačkoli v případě modulů přišlo výrobní odvětví Unie mezi rokem 2009 a 2010 o podíl na trhu, v témže období se jeho ziskovost zvýšila. Uvádělo se rovněž, že v roce 2009, kdy měl dovoz článků z ČLR podíl na trhu ve výši pouze 8 %, zaznamenalo výrobní odvětví Unie 8 % ztrátu.

(240)

Jak je uvedeno ve 168. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, i přes pokles spotřeby v Unii v období šetření si dumpingový dovoz z ČLR během posuzovaného období svůj podíl na trhu udržel (moduly), nebo ho zvýšil (články) na úkor výrobního odvětví Unie. Nelze proto učinit závěr, že pokles spotřeby byl takový, aby narušil příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie. Šetření mimoto ukázalo, že kapacita výrobního odvětví Unie byla každopádně mnohem nižší než úroveň spotřeby, klesající spotřeba v období šetření proto nemohla mít dopad na újmu, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(241)

Jiná zúčastněná strana pochybovala, zda v případě neexistence vnitrostátních režimů podpory bude v Unii i nadále existovat poptávka. Tato strana tvrdila, že mezi poptávkou a režimy podpory existuje souvislost a že bez těchto režimů nebudou projekty v odvětví fotovoltaiky ziskové, a proto zanikne rovněž poptávka po solárních panelech.

(242)

Jak je uvedeno ve 169. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, během šetření byly získány určité údaje, že i v případě neexistence režimů podpory v Unii existovala poptávka a že bude existovat i nadále. Tato strana neposkytla žádné důkazy, které by mohly tato zjištění zpochybnit. Jelikož v tomto ohledu nebyly poskytnuty žádné nové informace, potvrzují se zjištění uvedená ve 169. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a tvrzení v tomto ohledu bylo zamítnuto.

(243)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda uvedla, že skutečnost, že kapacita výrobního odvětví Unie každopádně neuspokojovala poptávku v Unii, není důležitá, jelikož se objem prodeje modulů uskutečněný výrobním odvětví Unie snižoval v souladu se spotřebou, a zopakovala, že újmu výrobnímu odvětví Unie způsobil pokles spotřeby mezi rokem 2011 a obdobím šetření. Ačkoli se mezi rokem 2011 a obdobím šetření spotřeba v Unii skutečně snížila a objem prodeje modulů vykazoval podobnou klesající tendenci, je třeba toto posoudit ve vztahu k vývoji čínských dumpingových cen, které byly podstatně nižší než ceny výrobního odvětví Unie, a nutily tudíž výrobní odvětví Unie prodávat se ztrátou. V této souvislosti se připomíná, že (jak je uvedeno ve 111. bodě odůvodnění prozatímního nařízení) si dumpingový dovoz z ČLR svůj podíl na trhu udržel (moduly), nebo ho zvýšil (články) v době, kdy spotřeba klesala. Současně se významně snížily ceny čínského dovozu a byly podstatně nižší než prodejní ceny výrobního odvětví Unie. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(244)

Jelikož ohledně vývoje spotřeby v Unii nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzují se zjištění uvedená ve 168. a 169. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(245)

Po poskytnutí prozatímních informací několik stran zopakovalo, že příčina újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie souvisí s vývojem zaručených výkupních cen. Tyto strany tvrdily, že vývoj zaručených výkupních cen vyvíjel silný tlak na snižování cen, a tudíž na ziskovost výrobního odvětví Unie. Jedna zúčastněná strana uvedla, že byl posouzen pouze dopad vývoje zaručených výkupních cen na poptávku, zatímco měl být analyzován rovněž dopad na ceny. V téže souvislosti několik zúčastněných stran uvedlo, že většina členských států významně snížila ceny již v roce 2010, což vyvíjelo tlak na snižování cen modulů.

(246)

S ohledem na toto tvrzení je třeba uvést, že členské státy snižovaly zaručené výkupní ceny v různé době a různou rychlostí a že vyvození obecné představy pro celou Unii je poměrně obtížné. Bez ohledu na okamžik, kdy výše zaručených výkupních cen dosáhly velmi nízkých úrovní, nelze významný pokles cen a ziskovosti výrobního odvětví Unie v posuzovaném období vysvětlit výhradně nebo převážně snižováním zaručených výkupních cen. Za prvé, podle informací získaných pro Německo a Itálii, které v roce 2011 společně představovaly přibližně 75 % trhu Unie, byl pokles průměrných prodejních cen výraznější než snížení zaručených výkupních cen v období šetření. Za druhé, shromážděné důkazy prokazují, že u některých zemí, jako je Itálie, i v situaci velmi štědrých zaručených výkupních cen muselo výrobní odvětví Unie významně snížit své ceny. Během období šetření museli výrobci v Unii prodávat za ceny nižší, než byly jejich výrobní náklady, přičemž hlavní příčinou byla skutečnost, že čínští vyvážející výrobci měli na trhu Unie 80 % podíl, a mohli tudíž ovlivňovat mechanismus stanovování cen.

(247)

Při šetření bylo rovněž zjištěno, že až do roku 2011 vedly vyšší zaručené výkupní ceny společně s klesajícími cenami modulů v Unii k tomu, že investice do solární energie byly pro investory mimořádně přitažlivé a zajišťovaly velmi vysokou návratnost. To mělo za následek vysoký počet investic, a tudíž i vysokou poptávku po solárních panelech. V důsledku rostoucí poptávky významně vzrostla celková výše vyplacených zaručených výkupních cen a většina členských států revidovala stávající režimy zaručených výkupních cen a ceny snížila s cílem zamezit mimo jiné růstu nákladů na elektřinu. To ukazuje, že snižování zaručených výkupních cen mohlo být rovněž výsledkem klesajících cen, a nikoli naopak.

(248)

Po poskytnutí konečných informací jedna strana uvedla, že mezi výše uvedeným 246. bodem odůvodnění, že posouzení poptávky pro celou Unii je obtížné, a 223. bodem odůvodnění, v němž se uvádí, že by analýza příčinných souvislostí pro každý členský stát zvlášť nevedla k smysluplným výsledkům, existuje rozpor. V této souvislosti se objasňuje, že v hodnocení ve výše uvedeném 246. bodě odůvodnění se odkazuje na potíže při získání celkové představy o vývoji zaručených výkupních cen pro celou Unii, a nikoli o poptávce v Unii, jak tvrdila zúčastněná strana. Z toho tudíž vyplývá, že mezi oběma body odůvodnění neexistuje rozpor, a tvrzení bylo proto zamítnuto.

(249)

Po poskytnutí konečných informací jedna strana tvrdila, že i v situaci vysokých zaručených výkupních cen se mohla cena modulů významně snížit kvůli technologickému vývoji, úsporám z rozsahu, nižším nákladům a rostoucí celosvětové výrobní kapacitě. S ohledem na toto tvrzení se podotýká, že získané důkazy prokazují, že italští výrobci museli své ceny snížit pod výrobní náklady i v situaci vysokých zaručených výkupních cen. Ačkoli výše uvedené faktory mohou mít skutečně dopad na průměrné náklady, nemohou vysvětlit skutečnost, proč museli výrobci v Unii své ceny snížit pod úroveň výrobních nákladů. Vyvozuje se proto závěr, že ceny do neudržitelné úrovně tlačil především dumpingový dovoz z ČLR, a toto tvrzení bylo zamítnuto.

(250)

Po poskytnutí konečných informací jedna strana uvedla, že závěr uvedený výše ve 247. bodě odůvodnění, a to že snižování zaručených výkupních cen mohlo být rovněž výsledkem klesajících cen, a nikoli naopak, není doložen žádnými důkazy.

(251)

Podotýká se, že závěry vyvozené ve 247. bodě odůvodnění vycházely z informací, které byly k dispozici během šetření, a popsaný scénář se skutečně považoval za přiměřený vzhledem okolnostem na tomto zvláštním trhu. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(252)

Po poskytnutí konečných informací jedna strana zopakovala, že nesouhlasí se závěrem, že tlak na snižování cen výrobců v Unii vyvíjel především dumpingový dovoz, a tvrdila, že výrobce v Unii naopak nutil snižovat ceny pokles zaručených výkupních cen. Tato strana zopakovala, že po snížení zaručených výkupních cen se ceny fotovoltaických systémů snižovaly v souladu s poklesem zaručených výkupních cen, aby náklady pro společnosti připravující projekty nevzrostly, což nakonec vyvíjelo cenový tlak na výrobce v Unii.

(253)

Jelikož k doložení těchto tvrzení nebyly předloženy žádné přesvědčivé důkazy, zachovala Komise svou analýzu a závěry uvedené ve 246. a 247. bodě odůvodnění.

(254)

Tatáž strana tvrdila, že trhy jsou ovlivněny vývojem zaručených výkupních cen, a poskytla informace prokazující počet fotovoltaických zařízení v letech 2012 a 2013 ve Spojeném království. Informacemi, které tato strana poskytla, byla publikace vlády Spojeného království, která byla založena na týdenních registracích v centrálním registru zaručených výkupních cen ve Spojeném království (Central FIT Register). Podotýká se, že se tyto informace týkaly většinou doby mimo období šetření a vztahovaly se pouze na jeden členský stát, zatímco se toto šetření zaměřovalo na situaci na celém trhu v Unii. Každopádně se nezpochybňuje, že výše zaručených výkupních cen ovlivňuje poptávku, jelikož ziskovost investic v místech s menší mírou slunečního záření závisí na výši zaručených výkupních cen. Aby se však prokázalo, že výše zaručených výkupních cen, která byla stanovena v období šetření, způsobila újmu, musely by zúčastněné strany prokázat, že by zvýšení cen výrobců v Unii na úroveň, která nezpůsobuje újmu, znamenalo, že výrobci v Unii nejsou schopni prodávat dotčený výrobek, jelikož investice do fotovoltaických systémů by při této výši cen nebyly životaschopné. Žádné takovéto důkazy nebyly předloženy. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(255)

Tvrzení, že snižování zaručených výkupních cen narušilo příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a podstatnou újmou, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie, bylo proto zamítnuto.

(256)

Po poskytnutí prozatímních informací jedna strana zopakovala, že vývoj zaručených výkupních cen způsobil, že investiční příležitosti v oblasti solární energie přestaly být pro investory přitažlivé, a snížil tak i poptávku po dotčeném výrobku. Jiná strana tvrdila, že zjištění uvedené ve 173. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tj. že i po nedávném pozastavení režimu zaručených výkupních cen se ve Španělsku nadále uskutečňují investice, nebylo správné.

(257)

Dopadem zaručených výkupních cen na poptávku se zabýval 173. bod odůvodnění prozatímního nařízení. Jelikož v tomto ohledu nebyly předloženy žádné nové argumenty, bylo výše uvedené tvrzení, že se poptávka snížila kvůli vývoji zaručených výkupních cen, zamítnuto. Co se týká investic ve Španělsku, objasňuje se, že zjištění ve 177. bodě odůvodnění prozatímního nařízení vycházela z informací, které byly získány během šetření a ověřeny při inspekci na místě. Jelikož dotčená strana neposkytla v tomto ohledu žádné nové informace nebo důkazy, bylo nutno toto tvrzení zamítnout.

(258)

Po poskytnutí prozatímních informací několik stran uvedlo, že v situaci nízkých zaručených výkupních cen byly investice do fotovoltaických projektů ekonomicky životaschopné pouze tehdy, pokud pro ně byly zajištěny levnější solární panely dovážené z ČLR. Uvádělo se proto, že podstatnou újmu výrobnímu odvětví Unie způsobilo snižování zaručených výkupních cen. Jiná strana uvedla, že výše zaručených výkupních cen ovlivňuje mechanismus stanovování cen modulů.

(259)

Je třeba zmínit, že se náklady na modul, při nichž je projekt ještě ekonomicky životaschopný, mezi jednotlivými členskými státy nebo regiony liší v závislosti na řadě faktorů, jako jsou zaručené výkupní ceny, jiné regulační pobídky, míra slunečního záření, ceny elektřiny vyráběné z konvenčních zdrojů atd.

(260)

Šetření mimoto ukázalo, že současná zařízení jsou na zaručených výkupních cenách stále méně závislá, jelikož v řadě regionů v Evropě, jako je velká část Itálie, Španělsko, Portugalsko, jižní Francie a Řecko, bylo u některých typů zařízení pravděpodobně dosaženo cenové parity.

(261)

Z výše uvedených důvodů byla tvrzení v tomto ohledu zamítnuta.

(262)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že Komise neověřila, zda nemělo výrobní odvětví Unie předjímat, že režimy státní podpory budou náhle ukončeny nebo omezeny. K doložení tohoto tvrzení nebyly předloženy žádné informace. Je však třeba uvést, že na základě získaných údajů nic nenasvědčuje tomu, že výrobní odvětví Unie nereagovalo přiměřeně na tržní signály (tj. vývoj spotřeby) a jiné dostupné informace (tj. omezení režimů podpory). Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(263)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že snižování zaručených výkupních cen způsobilo pokles prodeje výrobního odvětví Unie, jelikož investice byly životaschopné pouze v případě nízkých čínských cen. Shromážděné důkazy ve skutečnosti prokazují pouze mírný pokles prodeje výrobního odvětví Unie v období šetření v rozporu s tím, co by se očekávalo v případě, že by fotovoltaické projekty byly životaschopné pouze s čínskými moduly. Naopak, prodej modulů výrobního odvětví Unie v roce 2011 vzrostl, načež se v období šetření mírně snížil a sledoval stejnou tendenci jako spotřeba. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(264)

Jiná zúčastněná strana tvrdila, že zjištění uvedená ve 174. a 175. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tj. že změny zaručených výkupních cen nenarušují příčinnou souvislost, nemá skutkový ani právní základ a není v souladu s čl. 3 odst. 7 základního nařízení, jelikož Komise neposoudila úroveň újmy, která byla způsobena snižováním zaručených výkupních cen, a jelikož se domnívala, že významný pokles ceny výrobního odvětví Unie byl důsledkem pouze dumpingového čínského dovozu. Tatáž strana tvrdila, že pokles ceny modulů, článků a destiček představoval celosvětový jev, a nebyl způsoben tlakem čínského dovozu.

(265)

Pokud jde o tvrzení, že Komise neposoudila úroveň újmy, která byla způsobena snižováním zaručených výkupních cen, odkazuje se na 174., 175. a 182. bod odůvodnění prozatímního nařízení a na výše uvedený 245. až 263. bod odůvodnění, v nichž Komise vyvodila závěr, že pokles poptávky ani dopad zaručených výkupních cen na ceny Unie nebyl takový, aby narušil příčinnou souvislost mezi újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie a dumpingovým dovozem, a to bez ohledu na to, zda a v jaké míře mohly být způsobeny snižováním zaručených výkupních cen. Tvrzení, že zjištění Komise nemají skutkový základ, bylo proto zamítnuto. Co se týká tvrzení, že pokles ceny modulů a článků byl celosvětovým jevem, odkazuje se na 164. až 167. bod odůvodnění prozatímního nařízení, v nichž byly posouzeny objemy a ceny dovozu do Unie z jiných zemí než ČLR. Ačkoli ceny modulů a článků skutečně vykazují celosvětově klesající tendenci, ceny dumpingového dovozu z ČLR tuto klesající tendenci ještě zhoršily a způsobily ztráty. Na základě výše uvedených skutečností bylo toto tvrzení zamítnuto.

(266)

Jelikož s ohledem na jiné režimy finanční podpory poskytované výrobnímu odvětví Unie nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzují se zjištění uvedená ve 184. a 185. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(267)

Jedna zúčastněná strana zopakovala své tvrzení, že příčinou podstatné újmy byla spíše nadbytečná kapacita na trhu Unie a světovém trhu celkově než dovoz z ČLR. V této souvislosti se uvádělo, že výrobní odvětví Unie příliš zvýšilo svou výrobní kapacitu, jak dokládá nízká míra využití kapacity, a proto si případnou újmu způsobilo samo. Údajným dopadem nadbytečné kapacity v Unii a na celém světě se již zabýval 185. až 190. bod odůvodnění prozatímního nařízení, a jelikož nebyly předloženy žádné nové informace, toto tvrzení bylo nutno zamítnout.

(268)

Jiná zúčastněná strana uvedla, že nadbytečná kapacita vedla k racionalizaci cen. V tomto ohledu je třeba na straně jedné uvést, že nadbytečná kapacita vedla ve skutečnosti k snížení cen výrobního odvětví Unie na minimum a jejich stlačování, které bylo v průměru vyšší než pokles výrobních nákladů. Jak je uvedeno ve 186. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, zvyšování kapacity ze strany výrobního odvětví Unie na druhou stranu sledovalo vývoj trhu a považovalo se za přiměřené. Zvýšení kapacity pro výrobu článků bylo nižší než u modulů. Dotčená strana nepředložila v této souvislosti žádné nové informace nebo důkazy, a tvrzení v tomto ohledu bylo proto nutno zamítnout.

(269)

Jiná zúčastněná strana uvedla, že příčinou újmy, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie, je zaměření se výrobního odvětví Unie pouze na speciální investice a neuskutečnění potřebných investic za účelem navýšení kapacity a snížení nákladů. Toto tvrzení nebylo obdobně možné potvrdit zjištěními v rámci šetření, která prokazovala, že výrobní odvětví Unie zvýšilo v posuzovaném období svou výrobní kapacitu a efektivnost (124. a 187. bod odůvodnění prozatímního nařízení). Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(270)

Jedna zúčastněná strana mimoto tvrdila, že výrobní odvětví Unie zvyšovalo svou výrobní kapacitu i přes nízkou míru využití kapacity, čímž si samo způsobilo újmu. Toto tvrzení bylo založeno na porovnání tendence v oblasti investic výrobců v Unii, kteří byli zařazeni do vzorku, a tendence v oblasti využití kapacity v celém výrobním odvětví Unie, což nepředstavuje vhodný základ pro srovnání. Šetření mimoto ukázalo, že výrobní odvětví Unie nerozšiřovalo své výrobní kapacity v míře, která by přesahovala vývoj spotřeby v Unii, toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(271)

Ze získaných důkazů mimoto vyplývá, že prostřednictvím investic do nových strojů se výrobnímu odvětví Unie podařilo snížit výrobní náklady a stát se nákladově konkurenceschopnějším. Toto tvrzení proto muselo být zamítnuto.

(272)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že závěry uvedené ve 189. bodě odůvodnění prozatímního nařízení jsou v rozporu se zjištěními ve 124. a 186. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, aniž by poskytla bližší vysvětlení upřesňující povahu nebo rozsah údajných rozporů. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(273)

Po poskytnutí konečných informací některé zúčastněné strany pochybovaly, zda bylo zvyšování kapacity výrobního odvětví Unie přiměřené a sledovalo vývoj na trhu, zejména vývoj spotřeby v Unii. Co se však týká modulů, výrobní kapacita vzrostla o 106 %, zatímco spotřeba v Unii se v posuzovaném období zvýšila o 221 %, tj. více než dvojnásobně. Stejně tak v případě článků vzrostla výrobní kapacita o 39 %, zatímco spotřeba v Unii se v posuzovaném období zvýšila o 87 %. To prokazuje, že růst kapacity byl podstatně nižší než růst spotřeby, a nelze jej tudíž považovat za nepřiměřený, jelikož v Unii nikdy neexistovala nadbytečná kapacita. Analýza, zda bylo zvyšování kapacity přiměřené, by mimoto neměla být založena na meziroční analýze, nýbrž brát v úvahu tendenci během celého posuzovaného období. Zvýšení kapacity se obvykle projeví plně až po určité době od uskutečnění investic a analýza provedená pro jeden rok může vést ke zkreslené představě. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(274)

Jelikož ohledně nadbytečné kapacity výrobního odvětví Unie nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, potvrzují se zjištění uvedená ve 185. až 190. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(275)

Některé zúčastněné strany zopakovaly, že výrobní odvětví Unie (nebo přinejmenším jeho část) nemohlo využít pokles cen polykrystalického křemíku v období šetření kvůli dlouhodobým smlouvám týkajícím se surovin. S odkazem na zjištění ve 193. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, v němž se uvádí, že výrobní odvětví Unie bylo schopno znovu sjednat dlouhodobé smlouvy se svými dodavateli (včetně výrobců destiček), a mohlo proto těžit z nižších cen, tyto strany tvrdily, že sjednání nových smluv nebo ukončení dlouhodobých smluv týkajících se polykrystalického křemíku a/nebo destiček mělo za následek penále. Na podporu tohoto tvrzení předložily dotyčné strany tiskové články, v nichž se uvádělo, že někteří výrobci v Unii čelí soudním sporům nebo že ukončili své smlouvy. Určité strany poskytly informace, které údajně potvrzovaly, že dlouhodobé smlouvy nebylo možno sjednat znovu.

(276)

Polykrystalický silikon představuje hlavní surovinu pro výrobce destiček. Šetření ukázalo, že ceny polykrystalického křemíku vzrostly v roce 2008, kdy dosáhly svého vrcholu ve výši přibližně 500 USD/kg, v roce 2009 se však opět snížily na přibližně 50–55 USD/kg na konci roku 2009 a v roce 2010 a počátkem roku 2011 zaznamenaly pouze mírně stoupající tendenci. V období šetření se ceny významně snížily na 30 USD/kg (zprávy Společného výzkumného střediska o vědě a politice, zpráva o stavu odvětví fotovoltaiky pro rok 2012). Je nutno podotknout, že dopad cen polykrystalického křemíku na výrobní odvětví Unie mohl být pouze okrajový, jelikož případný účinek na náklady na výrobu článků a modulů byl v hodnotovém řetězci zmírněn. Výše zmíněné tiskové články se mimoto týkaly vývoje po období šetření, který neměl vliv na situaci dotčených výrobců v Unii během období šetření, a nelze jej proto vzít v úvahu. Tato záležitost byla po uložení prozatímních opatření blíže prověřena, a lze proto potvrdit, že se výrobnímu odvětví Unie skutečně podařilo znovu sjednat nejen ceny stanovené v dlouhodobých smlouvách, nýbrž rovněž případné smluvní penále související s těmito dlouhodobými smlouvami.

(277)

Jedna z výše uvedených zúčastněných stran rovněž tvrdila, že postačuje, že se dlouhodobé smlouvy týkaly pouze některých výrobců v Unii, a že situace celého výrobního odvětví Unie není podstatná. Tato strana uvedla, že vyšší náklady nemají nutně na všechny hospodářské subjekty stejný dopad. Toto tvrzení nebere v potaz zjištění, že pro výrobní odvětví Unie jako celek bylo zjištěno, že průměrné ceny polykrystalického křemíku nebyly v mnoha případech vyšší než tržní ceny nebo než ceny na okamžitém trhu, a proto se otázka, zda vyšší náklady ovlivňují všechny hospodářské subjekty, či jen některé z nich, nepovažovala za relevantní. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(278)

Jiná zúčastněná strana požadovala, aby Komise oddělila, rozlišila a vyčíslila účinky každého činitele, který má dopad na situaci výrobního odvětví Unie; posoudit zvlášť je třeba zejména účinek významného poklesu cen polykrystalického křemíku. V této souvislosti se uvádělo, že pokles prodejních cen způsobilo spíše snížení cen polykrystalického křemíku než cenový tlak ze strany čínského dovozu. Co se týká výrobního odvětví Unie, je třeba uvést, že se průměrné prodejní ceny snížily mnohem více než průměrné výrobní náklady, na něž mohl mít pokles cen surovin dopad. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(279)

Po poskytnutí konečných informací některé zúčastněné strany zopakovaly, že dopad nižších cen polykrystalického křemíku na náklady výrobního odvětví Unie nebyl v hodnotovém řetězci omezen nebo zmírněn, jak se usuzovalo při šetření. Jak již bylo uvedeno výše ve 276. bodě odůvodnění, polykrystalických křemík je hlavní surovinou pro výrobce destiček, proto se usuzovalo, že případný dopad na náklady na výrobu článků nebo modulů bude v hodnotovém řetězci zmírněn. Zúčastněné strany neposkytly žádné důkazy, které by mohly toto zjištění zpochybnit. Šetření mimoto prokázalo, že se snížení cen polykrystalického křemíku v posuzovaném období odrazilo v průměrných nákladech na výrobu článků a modulů výrobců v Unii zařazených do vzorku, které se snížily v podobné míře jako ceny polykrystalického křemíku. Jedna zúčastněná strana se dotázala na dopad údajného penále, které muselo výrobní odvětví Unie zaplatit kvůli novému sjednání smluv s dodavateli. V tomto ohledu nelze vyloučit, že určitý omezený počet výrobců musel v posuzovaném období případně uhradit penále za zrušení smluv týkajících se dodávek destiček.

Komise však nenašla žádné důkazy, že by toto penále mohlo mít vliv na situaci celého výrobního odvětví Unie nebo bylo reprezentativní. Takovéto důkazy neposkytla ani dotyčná zúčastněná strana. Ačkoli nelze zcela vyloučit, že penále mohlo mít určitý negativní dopad na omezený počet výrobců v Unii, celkový dopad na výrobní odvětví Unie je proto nanejvýš okrajový, a nemůže tudíž narušit příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a újmou způsobenou celému výrobnímu odvětví Unie. Tato tvrzení bylo proto třeba zamítnout.

(280)

Jiná zúčastněná strana uvedla, že pokles prodejních cen výrobku, který je předmětem šetření, v Unii je částečně zapříčiněn snížením ceny polykrystalického křemíku. V tomto ohledu je však třeba uvést, že šetření prokázalo, že dovoz z ČLR byl dumpingový a jeho cena byla podstatně nižší než ceny výrobního odvětví Unie. Pokles cen proto překračoval snížení výrobních nákladů, které lze vysvětlit nižšími cenami surovin. Pokud by byl pokles cen pouze účinkem nižších cen surovin, nebylo by výrobní odvětví Unie nuceno snížit své prodejní ceny pod úroveň výrobních nákladů. Toto tvrzení bylo proto nutno zamítnout.

(281)

Jiná strana zopakovala, že soudní spor jednoho výrobce v Unii po skončení období šetření mohl ovlivnit situaci přinejmenším tohoto výrobce v Unii již v období šetření. Tato strana nevysvětlila, jak a nakolik tato událost, k níž došlo po období šetření, mohla mít dopad na situaci tohoto výrobce v období šetření. Stejně tak nebyly při šetření nalezeny žádné důkazy prokazující takovéto účinky. Toto tvrzení bylo proto třeba zamítnout.

(282)

Tatáž zúčastněná strana mimoto zpochybnila výše uvedená zjištění, jelikož údajně nebyly předloženy žádné důkazy. Zjištění v rámci šetření však vycházela z faktů a skutečných důkazů, jejichž verze bez důvěrných údajů byly poskytnuty všem zúčastněným stranám.

(283)

Jelikož s ohledem na dopad cen surovin nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, potvrzují se zjištění uvedená ve 191. až 194. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(284)

Po poskytnutí prozatímních informací určité zúčastněné strany zopakovaly, že příčinou újmy, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, byly nedostatečné úspory z rozsahu. Bylo zopakováno, že menší výrobci jsou oproti větším, vertikálně integrovaným výrobcům v nevýhodě, a jakoukoli újmu, kterou tito výrobci utrpěli, proto nelze přičítat dumpingovému dovozu. Jiná zúčastněná strana tvrdila, že automatizace výrobního procesu je nákladná, a že proto jsou při snižování výrobních nákladů důležitější úspory z rozsahu.

(285)

Šetření ukázalo, že ani větší a vertikálně integrované výrobní odvětví Unie nemohlo kvůli dumpingovému dovozu plně těžit z vysoké míry využití kapacity, aby dosáhlo úspor z rozsahu. Šetření každopádně neodhalilo souvislost mezi velikostí, vertikální integrací a vyšší ziskovostí, jelikož vysoký cenový tlak ze strany dumpingového dovozu tento vztah změnil. Šetření rovněž ukázalo, že na trhu, na němž byla míra využití kapacit nízká, již výhoda v podobě úspor z rozsahu neexistovala, což platí rovněž pro čínské výrobce. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(286)

Jedna zúčastněná strana mimoto uvedla, že investoři a banky projekty nefinancují, je-li výrobce modulů příliš malý, jelikož větší výrobci poskytují lepší záruky a jsou „financovatelnější“. Jinými slovy, investoři a banky se zdráhají financovat fotovoltaické projekty, které využívají moduly vyráběné v Unii. Při šetření však bylo zjištěno, že případné preference investorů a bank týkající se financování čínských výrobců, kteří mají větší výrobní kapacity, jsou výsledkem narušení, které bylo na trhu Unie způsobeno dumpingovým dovozem. Jak bylo uvedeno ve 285. bodě odůvodnění, velikost výrobních linek nehraje roli, pokud je míra využití kapacity nízká. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(287)

Jedna zúčastněná strana zopakovala, že výrobní odvětví Unie má nepříznivou nákladovou strukturu v porovnání s čínskými konkurenty, jelikož ti mají nižší náklady práce, náklady na elektřinu a náklady na odpisy, a mimoto mají nejnovější vybavení. Dotyčná strana však nebyla s to poskytnout nové informace nebo podpůrné důkazy, které by mohly změnit příslušná zjištění v rámci tohoto šetření. Tvrzením, že čínští výrobci používají nejnovější vybavení, se zabýval 203. bod odůvodnění prozatímního nařízení, v němž bylo uvedeno, že vyvážející výrobci v ČLR nemají žádné komparativní výhody, jelikož se stroje a vybavení dovážejí z Evropské unie. Výše uvedená tvrzení byla proto zamítnuta.

(288)

Jiná strana uvedla, že čínští výrobci mají komparativní výhodu, pokud jde o ceny polykrystalického křemíku a úspory z rozsahu, což má za následek nižší náklady na stroje. Tato strana neposkytla v tomto ohledu žádné nové informace nebo podpůrné důkazy, které by mohly změnit zjištění uvedená ve 195. a 196. a rovněž ve 203. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Tvrzení této strany bylo proto nutno zamítnout.

(289)

Připomíná se, že (jak je uvedeno ve 203. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a zmíněno rovněž výše ve 287. bodě odůvodnění) vyvážející výrobci v ČLR nemají žádné komparativní výhody, pokud jde o používané suroviny a stroje, jelikož obojí se většinou dováží z Unie. Jedna zúčastněná strana výše uvedené skutečnosti zpochybnila, aniž by však poskytla jakékoli důkazy. Co se týká nákladů práce a režijních nákladů, včetně nákladů na odpisy, ty představovaly v období šetření v průměru méně než 10 % celkových nákladů modulu a nemělo se za to, že hrají významnou úlohu. Pokud jde o náklady na elektřinu, ty představovaly v období šetření v průměru méně než 1 % celkových nákladů modulu, a nemělo se za to, že hrají významnou úlohu. Tvrzení, že čínští výrobci používají nejnovější vybavení, nebylo mimoto doloženo.

(290)

Jedna zúčastněná strana zopakovala, že někteří výrobci v Unii pořizují články a/nebo moduly v dotčené zemi a přeprodávají tyto výrobky na trhu Unie jako své vlastní. Tato strana požadovala, aby újma vyplývající z těchto transakcí nebyla přičítána dumpingovému dovozu. Šetření však odhalilo, že dovoz dotčeného výrobku uskutečňovaný výrobním odvětvím Unie byl svou povahou doplňkový a z hlediska objemu omezený ve srovnání s výrobou v Unii, a jeho dopad je proto pouze okrajový (pokud vůbec nějaký) a nelze mít za to, že by narušil příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(291)

Jeden dovozce, který není ve spojení, tvrdil, že se prozatímní nařízení nezabývalo dostatečně skutečností, že počet zaměstnanců v posuzovaném období vzrostl. S ohledem na toto tvrzení se uvádí, že zaměstnanost vzrostla mezi rokem 2009 a 2011 u modulů a poté se v období šetření snížila. V případě článků se zaměstnanost zvyšovala až do roku 2010, načež v roce 2011 klesla a v období šetření se dále snížila. Podotýká se, že v případě modulů sledovala zaměstnanost tendenci výroby v Unii. Pokud jde o články, jelikož čínský dovoz zvyšoval během celého období svůj podíl na trhu, nemohlo mít výrobní odvětví Unie prospěch z rostoucí spotřeby, jak se předpokládalo. Pokles zaměstnanosti v roce 2011 a v období šetření proto odpovídá společnostem, které se buď dostaly do platební neschopnosti, nebo ukončily výrobu článků.

(292)

Po poskytnutí konečných informací jedna zúčastněná strana zopakovala, že újma, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie, souvisela s malou velikostí a neexistencí úspor z rozsahu. Jak již bylo vysvětleno výše ve 285. bodě odůvodnění a ve 195. a 196. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, ani na světovém trhu nemůže mít velikost, a tudíž výhoda v podobě úspor z rozsahu, význam, pokud je míra využití obecně nízká a pokud na celosvětové úrovni existuje ohromná nadbytečná kapacita. Toto tvrzení bylo proto třeba zamítnout.

(293)

Tatáž strana mimoto zopakovala, že újma způsobená výrobnímu odvětví Unie souvisela s neschopností výrobního odvětví Unie dosáhnout nákladové výhody. Tato strana tvrdila, že to je zapříčiněno především skutečností, že většina výrobců v Unii je vertikálně integrovaná. Tato strana však neposkytla žádné další informace, nakolik mohla mít skutečnost, že výrobci jsou vertikálně integrovaní, negativní dopad na jejich nákladovou strukturu. Toto tvrzení bylo proto nutno zamítnout.

(294)

Jelikož v této souvislosti nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, potvrzuje se 195. až 206. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(295)

Po poskytnutí prozatímních informací jedna zúčastněná strana zopakovala tvrzení, že příčinou újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie je konkurence produktů z tenkého fotovoltaického filmu a jiných fotovoltaických technologií, neboť tyto technologie soutěží s výrobkem, který je předmětem šetření, zejména v případě zařízení montovaných na zemi a komerčních/průmyslových střešních systémů, které představují značnou část celkového fotovoltaického trhu Unie.

(296)

Šetření prokázalo, že ačkoli produkty z tenkého fotovoltaického filmu jsou levnější než výrobek, jenž je předmětem šetření, z hlediska celkového trhu se solární energií v Unii zaujímají pouze omezený podíl, jelikož mají mnohem nižší účinnost přeměny a nižší výkon ve wattech než krystalické křemíkové moduly. Podle dostupných informací nebyl vobdobí šetření podíl produktů z tenkého fotovoltaického filmu na trhu v porovnání s celkovým trhem se solární energií v Unii významný. Potvrzují se proto zjištění ve 208. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že ačkoliv mezi produkty z tenkého filmu a dotčeným výrobkem může existovat určitá konkurence, je tato konkurence považována za okrajovou. Z těchto důvodů bylo nutno tvrzení, která byla v tomto ohledu předložena, zamítnout.

(297)

Po poskytnutí konečných informací jedna zúčastněná strana zopakovala, že újmu výrobnímu odvětví Unie pravděpodobně způsobila konkurence produktů z tenkého fotovoltaického filmu. V této souvislosti strana uvedla, že v Německu byl podíl produktů z tenkého fotovoltaického filmu na celkovém trhu se solární energií po většinu období šetření značný a snížil se teprve počátkem roku 2012.

(298)

Šetření ukázalo, že průměrné ceny produktů z tenkého filmu byly skutečně nižší než průměrné ceny výrobku, který je předmětem šetření.

(299)

Jak je však uvedeno výše ve 296. bodě odůvodnění, produkty z tenkého fotovoltaického filmu mají mnohem nižší účinnost přeměny a nižší výkon ve wattech než krystalické křemíkové moduly, a proto konkurence těchto produktů (pokud vůbec existuje) nemohla přispět k újmě způsobené výrobnímu odvětví Unie, jelikož krystalické křemíkové moduly představují na trhu se solární energií v Unii převládající technologii. Zpráva Společného výzkumného střediska o stavu odvětví fotovoltaiky pro rok 2012 uvádí, že v důsledku poklesu cen polykrystalického křemíku přišel tenký film v posledních letech o podíl na trhu ve prospěch krystalických křemíkových modulů.

(300)

Jelikož v této souvislosti nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, potvrzují se zjištění uvedená ve 207. až 210. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(301)

Po poskytnutí prozatímních informací bylo uvedeno, že je třeba oddělit a rozlišit škodlivé účinky finanční krize a její vliv na přístup k financím a nepřičítat je dumpingovému dovozu.

(302)

V tomto ohledu se odkazuje na 212. bod odůvodnění prozatímního nařízení, který se zabývá dopady finanční krize a hospodářské recese na situaci výrobního odvětví Unie. Tento bod odůvodnění podrobně objasňuje důvody, na nichž je založeno tvrzení, že ačkoliv finanční krize měla určitý dopad na situaci výrobního odvětví Unie, nemohla narušit příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie. Toto konkrétní odůvodnění zúčastněné strany nezpochybnily ani neposkytly nové informace nebo důkazy, které by mohly změnit zjištění uvedená v tomto bodě odůvodnění. Tvrzení v tomto ohledu byla proto zamítnuta.

(303)

Uvádělo se rovněž, že příčinou újmy, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie, bylo to, že se výrobní odvětví Unie nesnažilo najít vhodné financování, a že by Komise měla ověřit, zda výrobní odvětví Unie žádalo o financování v době, kdy bylo ziskové. Šetření ve skutečnosti prokázalo, že v roce 2010, kdy bylo výrobní odvětví Unie dosud ziskové, se úroveň investic v porovnání s rokem 2009 zvýšila u modulů o 315 % a u článků o 10 %. Jelikož odvětví fotovoltaiky je kapitálově náročné, očekává se, že výrobní odvětví Unie neustále hledá vhodné financování, aby zvýšilo svou nákladovou efektivnost a soutěžilo s nekalým dumpingovým dovozem. Vyvozuje se proto závěr, že nedostatečný přístup k financím byl výsledkem narušené situace, která byla způsobena dumpingovým dovozem, a nikoli její příčinou. Výše uvedené tvrzení bylo proto zamítnuto.

(304)

Po poskytnutí konečných informací jedna zúčastněná strana zopakovala, že je třeba oddělit a rozlišit škodlivé účinky finanční krize a nepřičítat je dumpingovému dovozu. Tato strana odkázala na veřejně dostupné informace, které uváděly, že nejméně jeden výrobce v Unii považoval krizi za hlavní příčinu újmy. Toto šetření vycházelo ve svých zjištěních z údajů konkrétních společností, které značně přesahují veřejně dostupná prohlášení jednotlivých společností. Veřejně dostupné prohlášení, na něž se odkazuje, nemůže proto zpochybnit zjištění uvedená ve 212. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, v němž byl vyvozen závěr, že ačkoliv finanční krize měla určitý dopad na situaci výrobního odvětví Unie, nemohla narušit příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a podstatnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(305)

Jiná zúčastněná strana uvedla, že je nutno vzít v úvahu rozdílný přístup výrobního odvětví Unie k financování v porovnání s čínskými vyvážejícími výrobci. Tato strana tvrdila, že to bylo jedním z hlavních faktorů, které výrobnímu odvětví Unie způsobily podstatnou újmu, a nikoli dumpingový dovoz. Bylo však zjištěno, že přednostní přístup řady čínských vyvážejících výrobců k financování narušuje trh a může být jedním z hlavních důvodů, které čínským vyvážejícím výrobcům umožňují vyvážet dotčený výrobek za dumpingové ceny. Tento faktor proto nenarušuje příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a podstatnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(306)

Jelikož s ohledem na důsledky finanční krize nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 211. a 212. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(307)

Jelikož nebyly podány žádné připomínky za účelem přehodnocení zjištění uvedených ve 213. a 215. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tato zjištění se potvrzují.

(308)

Jelikož nebyly podány žádné připomínky za účelem přehodnocení zjištění uvedených ve 215. až 217. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tato zjištění se potvrzují.

(309)

Jelikož nebyly podány žádné připomínky za účelem přehodnocení zjištění uvedených ve 218. a 219. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tato zjištění se potvrzují.

(310)

Některé zúčastněné strany zopakovaly tvrzení uvedené ve 220. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že příčinou způsobené podstatné újmy byla nejméně u jednoho z výrobců v Unii nesprávná rozhodnutí v oblasti řízení. Tyto strany poskytly další informace v podobě tiskového článku. Poskytnuté informace však nebylo možno ověřit a nemohly změnit zjištění v rámci tohoto šetření, že rozhodnutí v oblastí řízení dotčené společnosti byla obvyklá a opatrná a neměla žádný dopad na celé výrobní odvětví Unie. Výše uvedená tvrzení byla proto zamítnuta.

(311)

Jelikož v této souvislosti nebyly předloženy žádné jiné argumenty, potvrzují se zjištění uvedená ve 220. a 221. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(312)

Jelikož nebyly podány žádné připomínky za účelem přehodnocení zjištění uvedených ve 222. odůvodnění prozatímního nařízení, tato zjištění se potvrzují.

(313)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že příčinou újmy, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie, byla nevýhoda předvoje a nedostatečná politická podpora ze strany Evropské komise v předchozích letech. Tato strana rovněž tvrdila, že kromě vnitrostátních režimů podpory jsou na každém trhu důležitými faktory také obyvatelstvo, HDP, spotřeba elektřiny, možnosti financování a připojitelnost do sítě. Výše uvedená strana však nebyla schopna svá tvrzení doložit, a tato byla proto zamítnuta.

(314)

Po poskytnutí konečných informací tatáž zúčastněná strana zopakovala, že příčinou újmy, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie, byla nevýhoda předvoje. Toto tvrzení však nebylo analyzováno ani doloženo; bylo proto třeba je zamítnout.

(315)

Šetření prokázalo, že k újmě mohly přispět tyto jiné činitele: dovoz dotčeného výrobku z Tchaj-wanu; snižování zaručených výkupních cen; dlouhodobé smlouvy omezeného počtu výrobců v Unii týkající se polykrystalického křemíku; finanční a hospodářská krize.

(316)

Jak bylo uvedeno výše v oddíle 3.1 resp. 3.6, možné přispění dovozu z Tchaj-wanu a dlouhodobých smluv omezeného počtu výrobců v Unii týkajících se polykrystalického křemíku je nanejvýš pouze okrajové, jelikož případný dopad byl v hodnotovém řetězci dále zmírněn.

(317)

Co se týká hospodářské a finanční krize, šetření ukázalo, že hlavní příčinou potíží výrobního odvětví Unie při přístupu ke kapitálu potřebnému pro investice byl dumpingový dovoz, který výrobnímu odvětví Unie zabránil v prodeji výrobků za ziskové ceny v době, kdy trh v Unii vykazoval vysoká tempa růstu (2009–2011).

(318)

Co se týká zaručených výkupních cen, třetí strany nebyly schopny prokázat, že výše zaručených výkupních cen během období šetření byly tak nízké, že výrobcům v Unii znemožnily prodávat dotčený výrobek za ceny, které nezpůsobují újmu. Orgány zastávají názor, že snižování zaručených výkupních cen může vysvětlit nižší poptávku, jelikož investice v určitých místech již nebyly životaschopné. Nemůže však narušit příčinnou souvislost, a to ani ve spojení s ostatními činiteli, u nichž bylo zjištěno, že přispěly k újmě, jelikož zaručené výkupní ceny byly dosud na úrovni, při níž by v případě, že by neexistoval dumpingový dovoz, mohli výrobci v Unii prodávat své výrobky za ceny, které nezpůsobují újmu.

(319)

Ani po posouzení kumulativního účinku čtyř jiných činitelů, které mohly přispět k újmě, není proto narušena příčinná souvislost mezi dumpingovým dovozem a újmou.

(320)

Veškeré účinky jiných činitelů újmy než dumpingový dovoz byly analyzovány jednotlivě i společně. Vyvozuje se proto závěr, že souhrnné posouzení všech činitelů, které mohly mít společně dopad na újmu způsobenou výrobnímu odvětví Unie (tj. dovoz ze třetích zemí, zaručené výkupní ceny, dopad cen surovin, finanční krize), nevysvětluje újmu, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie, zejména pokud jde o nízké ceny a finanční ztráty způsobené pronikáním levného dovozu dotčeného výrobku z ČLR ve značném množství. Na základě výše uvedených skutečností se potvrzují prozatímní zjištění uvedená ve 223. a 224. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že dumpingový dovoz z ČLR způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 6 základního nařízení.

(321)

Po poskytnutí prozatímních informací jedna zúčastněná strana uvedla, že posouzení zájmu Unie nebylo založeno na reprezentativním počtu hospodářských subjektů.

(322)

Komise kontaktovala jednotlivé hospodářské subjekty následujícím způsobem.

(323)

Dovozci, kteří nejsou ve spojení: jak je uvedeno ve 12. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise kontaktovala všech 250 dovozců, kteří nejsou ve spojení, uvedených žadatelem a v souladu s článkem 17 základního nařízení vybrala prozatímní vzorek tak, aby pokrýval co největší reprezentativní objem dovozu, který by mohl být v době, která je k dispozici, přiměřeně přezkoumán. Jak je však uvedeno ve 12. a 232. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, pouze u jedné společnosti, která byla prozatímně vybrána, se po ověření skutečně potvrdilo, že je dovozcem, který není ve spojení. Po vyhlášení prozatímního nařízení bylo k další spolupráci v rámci šetření vyzváno dalších patnáct dovozců, kteří nejsou ve spojení a kteří v počáteční fázi předložili formulář pro výběr vzorku, nebyli však do vzorku zařazeni. Šest z nich souhlasilo a obdrželo dotazník a pět jich poskytlo odpověď, přičemž tři odpovědi se považovaly za dostatečně úplné. Konečný vzorek dovozců, kteří nejsou ve spojení, proto zahrnuje čtyři dovozce, kteří nejsou ve spojení a na něž připadá 2 % až 5 % dovozu dotčeného výrobku. Pokud jde o tento nízký procentní podíl, je třeba mít na paměti, že se většina dovozu dotčeného výrobku do Unie neuskutečňuje prostřednictvím dovozců, kteří nejsou ve spojení, jak bylo objasněno ve 12. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(324)

Jiné hospodářské subjekty než dovozci, kteří nejsou ve spojení (hospodářské subjekty na počátku výrobního řetězce a hospodářské subjekty navazující na výrobní odvětví Unie): jak je uvedeno ve 226. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise rozeslala rovněž zvláštní dotazníky přibližně 150 hospodářským subjektům (včetně dovozců, kteří nejsou ve spojení), kteří se přihlásili po zahájení šetření, mohli tudíž Komisi poskytnout příslušné údaje. Při šetření byly vzaty v úvahu nejen odpovědi na dotazníky, nýbrž rovněž ověřitelné a náležitě doložené připomínky a podání zúčastněných stran předložená ve stanovených lhůtách, a to bez ohledu na to, zda tyto strany odpověděly na dotazník, či nikoli. AFASE předala Komisi připomínky jménem svých členů – hospodářských subjektů působících v oblasti fotovoltaiky, jež byly rovněž analyzovány.

(325)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byly shromážděny dostatečné údaje, které umožnily smysluplné posouzení zájmu Unie. Z těchto důvodů bylo dotyčné tvrzení zamítnuto.

(326)

Jedna zúčastněná strana Komisi požádala, aby objasnila, jak Komise zacházela s předloženými dotazníky dovozců, které byly určeny hospodářským subjektům navazujícím na výrobní odvětví Unie.

(327)

V odpovědi na tuto žádost se uvádí, že se 36 odpovědí uvedených ve 241. bodě odůvodnění prozatímního nařízení týkalo odpovědí na přílohu B oznámení o zahájení řízení, jejímž účelem bylo případně vybrat vzorek dovozců, kteří nejsou ve spojení.

(328)

Co se týká odpovědí na dotazník, které poskytly dva hospodářské subjekty uvedené ve 12. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, jedna byla vzata v úvahu v příslušné analýze hospodářských subjektů navazujících na výrobní odvětví Unie. Druhý hospodářský subjekt poskytl doplňkové informace, které prokázaly, že v rozporu s tím, co bylo uvedeno ve 12. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, je skutečně dovozcem modulů, nikoli však dovozcem článků. Informace uvedené v jeho odpovědi na dotazník však nepostačovaly k tomu, aby byl zařazen do analýzy týkající se dovozců, kteří nejsou ve spojení, a to kvůli skutečnosti, že poskytnuté odpovědi nebyly úplné.

(329)

Po uložení prozatímních opatření se uskutečnily další inspekce na místě v prostorách dvou společností připravujících projekty (viz výše 8. bod odůvodnění). Pro účely tohoto šetření bylo mimoto analyzováno a vzato v úvahu (viz níže 369. až 371. bod odůvodnění) šest odpovědi na zvláštní dotazníky (viz 324. bod odůvodnění), které předložili poskytovatelé služeb působící rovněž v odvětví fotovoltaiky (logistika, přeprava, styk s veřejností atd.) a které se původně nepovažovaly za dostatečně úplné (viz 241. bod odůvodnění prozatímního nařízení).

(330)

Při analýze zájmu Unie se vycházelo z těchto informací:

(331)

Některé zúčastněné strany pochybovaly, že by výrobní odvětví Unie mohlo mít z opatření prospěch, a tvrdily, že i) opatření sníží poptávku po fotovoltaických výrobcích v Unii, a výrobní odvětví Unie nebude proto moci zvýšit svůj prodej, ii) výrobní odvětví Unie má malé výrobní závody, a není proto schopno uspokojit poptávku po určitých typech zařízení, jako jsou komerční střešní systémy a velká zařízení montovaná na zemi, iii) výrobci v Unii nejsou „financovatelní“, iv) uložení cel na články fakticky zvýší výrobní náklady výrobců modulů v Unii a učiní je méně přitažlivými pro spotřebitele, v) v případě významného poklesu čínského dovozu využijí menší dovoz z ČLR s největší pravděpodobností výrobci z jiných třetích zemí.

(332)

Co se týká tvrzení, že opatření sníží poptávku po fotovoltaických výrobcích v Unii, a výrobní odvětví Unie proto nebude moci zvýšit svůj prodej, podotýká se, že strany nemohly předložit žádné ověřitelné důkazy o existenci přímé souvislosti mezi uložením opatření a poklesem poptávky po fotovoltaických výrobcích, která byla (jak bylo prokázáno) v posledních letech ovlivněna řadou faktorů.

(333)

V odpovědi na tvrzení, že výrobní odvětví Unie má malé výrobní závody, a není proto schopno uspokojit poptávku po některých typech zařízení, jako jsou komerční střešní systémy a velká zařízení montovaná na zemi, je třeba uvést, že šetření prokázalo, že výrobní odvětví Unie je schopno dodávat jak komerční a průmyslová zařízení (mezi 40 kW a 1 MW), tak i zařízení pro tržní segment veřejných služeb (1 MW až 10 MW). Při šetření nebylo navíc zjištěno, že v rámci jednoho projektu nelze použít výrobky dodávané různými výrobci. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(334)

Tvrzení, že výrobní odvětví Unie nebude mít z opatření prospěch, jelikož výrobci v Unii nejsou „financovatelní“, a že investiční fondy nebudou souhlasit s financováním projektů, které používají moduly vyráběné v EU, nebylo doloženo. Každopádně se předpokládá, že uložení opatření obnoví spravedlivé podmínky na trhu, což by mělo investory, včetně z bankovního sektoru, ujistit o schopnosti výrobců v Unii připravit životaschopné projekty. Z těchto důvodů bylo dotyčné tvrzení zamítnuto.

(335)

Co se týká tvrzení, že uložení cel na články fakticky zvýší výrobní náklady výrobců modulů v Unii a učiní je méně přitažlivými pro spotřebitele, uvádí se, že ačkoli není vyloučeno, že by po uložení cel mohlo dojít k určitému růstu cen, je třeba vzít v úvahu rovněž skutečnost, že veřejně dostupné zdroje naznačují trend klesajících cen modulů a článků. Proto i v případě, že by se náklady na články mohly v důsledku opatření zvýšit, celkový trend klesajících cen by měl vést k snížení nákladů na moduly. Dotyční výrobci se mohou rovněž rozhodnout, že budou články pořizovat v Unii, a nikoli z ČLR. Rovněž se očekává, že uložení opatření zvýší využití kapacity výrobců článků v Unii, což zvýší jejich úspory z rozsahu, a tudíž sníží náklady. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(336)

Tvrzení, že v případě významného poklesu čínského dovozu po uložení opatření z toho budou mít s největší pravděpodobností prospěch spíše jiné třetí země než výrobní odvětví Unie, šetření nepotvrdilo. Šetření neodhalilo žádné jednoznačné signály, že jiné třetí země přesměrují masivně svůj vývoz na trh Unie, zejména vzhledem k pravděpodobnému rozšiřování trhů v jiných třetích zemích, především v Asii, jak odhadují veřejně dostupné zdroje. Mimoto nejsou k dispozici žádné údaje, že i kdyby se v důsledku poklesu čínského dovozu dovoz z jiných třetích zemí zvýšil, nebude výrobní odvětví Unie schopno soutěžit s dovozem z těchto zemí.

(337)

V reakci na poskytnutí konečných informací některé strany tvrdily, že je nereálné očekávat vznik udržitelného výrobního odvětví Unie vyrábějícího moduly a články, jelikož neexistuje racionálně uvažující investor, který by investoval do výrobců v Unii, kteří údajně mají nepříznivou nákladovou strukturu, a nemohou proto vyrábět za konkurenceschopné ceny. Šetření nepotvrdilo, že výrobní odvětví Unie má nepříznivou nákladovou strukturu, jak je objasněno ve 202. a 203. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Neexistence dumpingového dovozu a větší využití výrobních kapacit by proto měly zajistit úspory z rozsahu a umožnit vznik udržitelného výrobního odvětví Unie. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem bylo tvrzení zamítnuto.

(338)

Jedna strana uvedla, že poptávka v Unii je ovlivněna vývojem zaručených výkupních cen a že s tímto vývojem je spojena návratnost investic, kterou investoři očekávají. Konkrétně se uvádělo, že pokud v Unii dojde v důsledku cel k růstu cen a vývoj zaručených výkupních cen nebude sledovat tento růst, poptávka se sníží a výrobní odvětví Unie nebude mít z uložených cel prospěch.

(339)

V reakci na výše uvedené tvrzení se podotýká, že navzdory souvislosti mezi výší zaručených výkupních cen a poptávkou po fotovoltaických zařízeních z důkazů shromážděných během šetření vyplývá, že budoucí poptávka bude na zaručených výkupních cenách a jiných režimech podpory závislá stále méně, jelikož u některých typů zařízení na řadě míst v Unii bude pravděpodobně dosaženo cenové parity (viz 260. bod odůvodnění výše). Očekávaná návratnost investic by měla být mimoto založena na spravedlivých tržních cenách. Jak je uvedeno ve 335. bodě odůvodnění výše, ačkoli není vyloučeno, že po uložení opatření může dojít k určitému růstu cen, je třeba uvést, že podle veřejně dostupných zdrojů vykazují ceny celkově klesající tendenci. Tvrzení je proto zamítnuto.

(340)

Zúčastněné strany uvedly, že jelikož je poptávka po solárních panelech ovlivněna režimy podpory, zejména zaručenými výkupními cenami, a výší cen elektřiny pro konečné spotřebitele (které určují cenovou paritu), může být cenová pružnost poptávky velmi vysoká. Ačkoli je pravda, že významné zvýšení cen může vést k významnému poklesu poptávky kvůli zvláštní povaze trhu, jak poukázaly tyto zúčastněné strany, je toto tvrzení nutno zamítnout, jelikož je velmi nepravděpodobné, že růst cen způsobený opatřeními bude významný, a to z následujících důvodů. Za prvé, veškeré dostupné zdroje potvrzují, že významné snižování cen dotčeného výrobku zaznamenané v celém období šetření a od období šetření do současnosti bude pokračovat.

Za druhé, hospodářským dopadem závazku, který Komise přijala, je to, že čínští vyvážející výrobci budou dodávat dotčený výrobek za minimální dovozní cenu nižší než 60 c/W, což je mnohem méně než cena, která byla zaznamenána v období šetření, a to při objemu, který odpovídá přibližně současnému podílu na trhu. Na této cenové úrovni není velmi pravděpodobné, že by se poptávka významně snížila, jelikož tato cenová úroveň zajišťuje dostatečnou poptávku jak pod stávající výší podpory poskytované režimy podpory, tak pod stávající úrovní cenové parity. Cena elektřiny pro konečné spotřebitele má podle očekávání růst, zatímco cena dotčeného výrobku se má snižovat. Prostřednictvím vzorce pro indexaci závazek zajišťuje, aby minimální dovozní cena zohledňovala další pokles cen dotčeného výrobku. Tato tvrzení bylo proto nutno zamítnout.

(341)

Několik zúčastněných stran zopakovalo tvrzení, že zájem výrobního odvětví Unie není podstatný, jelikož přidaná hodnota, kterou v hodnotovém řetězci v oblasti fotovoltaiky vytvoří předcházející a navazující výrobní odvětví, je mnohem významnější než přidaná hodnota vytvořená výrobním odvětvím Unie. Tvrzení, že různé segmenty v odvětví fotovoltaiky mají rozdílnou přidanou hodnotu, není zpochybněno. Jak je uvedeno ve 228. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetření prokázalo, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu způsobenou nekalými obchodními praktikami. Někteří výrobci v Unii již byli nuceni své výrobní závody uzavřít, a pokud by nebyla opatření uložena, jeví se jako jisté další zhoršení situace. Jelikož všechny segmenty odvětví fotovoltaiky jsou vzájemně úzce propojené, poškodil by zánik výroby v Unii celé odvětví fotovoltaiky, poněvadž to by bylo zcela závislé na dodávkách pořizovaných externě. Proto i z důvodu zabezpečení dodávek bylo toto tvrzení zamítnuto.

(342)

V reakci na poskytnutí konečných informací jedna zúčastněná strana zopakovala tvrzení, že pro to, zda by mělo být uloženo antidumpingové clo, je důležitá vyšší přidaná hodnota dotčeného výrobku vytvořená předcházejícím a navazujícím odvětvím v porovnání s výrobním odvětvím Unie. V této souvislosti se potvrzuje, že při posuzování zájmu Unie uvážily orgány pozitivní a negativní důsledky, které může mít clo na jednotlivé hospodářské subjekty. Zatímco dopad na předcházející a navazující odvětví je omezený, opatření umožní výrobnímu odvětví Unie překonat účinky dřívějšího dumpingu.

(343)

Jedna strana zpochybnila počet pracovních míst, který uložení opatření zajistí. Tato strana uvedla, že výrobní odvětví Unie zaměstnává přibližně 6 000 osob, a nikoli 25 000 osob, jak je uvedeno ve 229. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(344)

Na podporu výše uvedeného tvrzení však nebyly předloženy žádné důkazy, a tvrzení bylo proto zamítnuto. Objasňuje se, že vzhledem k vyloučení destiček z definice výrobku činila zaměstnanost ve výrobním odvětví Unie v období šetření přibližně 21 000 osob. Zúčastněné strany nepředložily žádný důkaz, že se počet zaměstnanců ve výrobním odvětví Unie po období šetření významně změnil.

(345)

Šetření prokázalo, že výrobnímu odvětví Unie byla dumpingovým dovozem z ČLR způsobena podstatná újma, takže nebylo schopno amortizovat investice prostřednictvím ziskového prodeje. Očekává se, že uložení opatření obnoví spravedlivé obchodní podmínky na trhu Unie a umožní výrobnímu odvětví Unie soutěžit za stejných podmínek. Pravděpodobné snížení dovozu z ČLR by mělo výrobnímu odvětví Unie v krátkodobém horizontu umožnit, aby zvýšilo svůj prodej v Unii, a tudíž lépe využívalo dostupné výrobní kapacity. To může zajistit úspory z rozsahu. Ačkoli je možné, že v krátkodobém horizontu ceny obdobného výrobku v důsledku opatření porostou, celkový trend klesajících cen bude pravděpodobně zachován, a to na straně jedné kvůli dalšímu snižování nákladů na výrobu výrobku, který je předmětem šetření, a na straně druhé kvůli konkurenčnímu tlaku ze strany výrobců ve třetích zemích, kteří budou na trhu Unie rovněž soutěžit.

(346)

Jelikož nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, potvrzuje se 227. a 231. bod odůvodnění prozatímního nařízení s výjimkou údaje o zaměstnanosti, jak bylo uvedeno výše ve 344. bodě odůvodnění.

(347)

Po poskytnutí prozatímních informací dovozce, který není ve spojení, který před uložením prozatímních opatření poskytl odpověď na dotazník a který se považoval za prozatímní vzorek, uvedl, že závěry ohledně dopadu opatření na dovozce, kteří nejsou ve spojení, byly založeny pouze na jeho vlastní odpovědi na dotazník, nelze je proto pokládat za reprezentativní.

(348)

V prozatímním nařízení byla zjištění týkající se dovozců, kteří nejsou ve spojení, založena na jediné společnosti, jelikož (jak je objasněno ve 232. bodě odůvodnění prozatímního nařízení) pouze u jednoho ze tří dovozců prozatímně zařazených do vzorku spočívala hlavní činnost v obchodování s dotčeným výrobkem. Jak je uvedeno výše ve 21. bodě odůvodnění, po uložení prozatímních opatření se vzorek zvětšil, bylo kontaktováno více dovozců, kteří nejsou ve spojení, a z pěti dalších obdržených odpovědí na dotazník byly pouze tři dostatečně úplné a umožňovaly smysluplné posouzení. V konečné fázi byl proto vzorek dovozců, kteří nejsou ve spojení, rozšířen a zahrnoval čtyři dovozce. Během období šetření kolísal podíl činnosti čtyř spolupracujících dovozců, kteří nejsou ve spojení a kteří byli zařazeni do vzorku, související s dotčeným výrobkem mezi 60 % a 100 % jejich celkové podnikatelské činnosti. Čtyři spolupracující dovozci, kteří nejsou ve spojení, mimoto pořizovali v ČLR od 16 % do 100 % celkového dovozu modulů, přičemž pouze jeden z nich pořizoval výrobek pouze z dotčené země. Ziskovost čtyř spolupracujících dovozců, kteří nejsou ve spojení a kteří byli zařazeni do vzorku, související s dotčeným výrobkem činila v období šetření v průměru 2,3 %.

(349)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že dopad cel na dovozce, kteří nejsou ve spojení, byl podhodnocen, jelikož neexistují bezprostřední alternativní zdroje dodávek, které by mohly nahradit čínský dovoz dotčeného výrobku, pokud budou uložena cla, a že změna zdroje dodávek je obtížná vzhledem ke skutečnosti, že se velká část výroby nachází v ČLR a že by to znamenalo značné dodatečné náklady.

(350)

V této souvislosti se připomíná, že by uložení opatření nemělo vést k vymizení dovozu dotčeného výrobku z ČLR. Ze šetření vyplynulo, že možný pokles dovozu z ČLR bude mít dopad zejména na ty dovozce, kteří pořizují dotčený výrobek výhradně z ČLR, což platí pouze v případě jednoho ze čtyř spolupracujících dovozců, kteří nejsou ve spojení. Co se týká dopadu opatření na finanční situaci dovozců, kteří nejsou ve spojení, nebylo vyloučeno, že může být negativní, byl však vyvozen závěr, že to bude do značné míry záviset na jejich schopnosti změnit zdroje dodávek nebo přenést alespoň částečně možnou vyšší cenu na odběratele. V případě hospodářských subjektů, které dovážejí výrobek rovněž z jiných zdrojů než z ČLR nebo kteří dovážejí rovněž jiné produkty než dotčený výrobek, bude negativní dopad dále omezen. Komise se proto domnívá, že ačkoli je pravděpodobný negativní dopad na dovozce dotčeného výrobku, tento dopad bude v průměru omezený.

(351)

Jeden dovozce, který není ve spojení, uvedl, že před přijetím výrobků od nového dodavatele musí vynaložit značný čas a finanční investice. V této souvislosti bylo v reakci na poskytnutí konečných informací uvedeno, že inspekčnímu týmu byly v době inspekce na místě předloženy příslušné důkazy o nutnosti dlouhého testování, které musí dovozce provést, než se rozhodne pro dodávky od určitého vývozce.

(352)

Uznává se, že navázání nového vztahu mezi dovozcem a dodavatelem může vyžadovat dodatečné náklady a čas (např. na testování výrobku). Současně se zdá, že změna dodavatelů představuje běžné riziko, které je započítáno v činnosti dovozců a které souvisí se skutečností, že se fotovoltaický trh vyvíjí, a tudíž prochází neustálými změnami (např. úpadky, spojení), což vyžaduje přechod na nové dodavatele. Mimoto lze předpokládat, že testování vyžadují rovněž nové typy modulů, které se neustále dostávají na trh (např. s novými vlastnostmi z hlediska účinnosti). V této souvislosti se zdá, že testování nového výrobku (i od téhož dodavatele) je spíše normou než neobvyklou činností. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(353)

V reakci na poskytnutí konečných informací dvě strany zopakovaly tvrzení, že nebyl náležitě zohledněn zájem dovozců, kteří nejsou ve spojení. Jedna strana tvrdila, že neposkytnutí verzí odpovědí dalších spolupracujících dovozců na dotazníky bez důvěrných údajů neumožnilo stranám provést náležité posouzení. Strana zpochybnila hodnocení Komise, pokud jde o možnost vyššího dovozu z jiných třetích zemí do Unie, což dovozcům umožní změnit dodávky, a to na základě tvrzení, že jiné třetí trhy rychle rostou. Za tímto účelem strana tvrdila, že tento předpoklad je v rozporu se závěry ve 336. bodě odůvodnění, v němž se tvrdí, že dovoz z jiných třetích zemí nebude masivní. Jiná strana pochybovala, zda Komise dodržela zásadu zákazu diskriminace, jelikož při posuzování Komisí byla výrobcům v Unii přisuzována větší důležitost než ostatním hospodářským subjektům.

(354)

Za prvé se potvrzuje, že verze odpovědí dalších spolupracujících dovozců na dotazníky bez důvěrných údajů, které byly obdrženy po vyhlášení prozatímního nařízení, byly zařazeny do spisu, do něhož mohly zúčastněné strany nahlédnout. Za druhé, mezi předpokladem, že v reakci na nižší dovoz z ČLR může vzrůst dovoz z jiných třetích zemí a že by toto zvýšení nemělo být masivní vzhledem k rostoucí poptávce po fotovoltaických zařízeních ve světě, neexistuje rozpor. Jelikož se očekává, že výrobní odvětví Unie získá zpět určitou část podílu na trhu, který předtím držely výrobky z ČLR, nelze vyloučit určitou ztrátu činnosti u dovozců, kteří nejsou ve spojení. Podotýká se však, že se celková velikost fotovoltaického trhu má podle očekávání v dlouhodobém horizontu zvětšovat, jelikož na stále více místech bude dosaženo cenové parity. Rovněž je objasněno, že stejně jako ve všech šetřeních týkajících se ochrany obchodu byla situace výrobního odvětví Unie posouzena s cílem zjistit, zda mu byla dumpingovým dovozem způsobena podstatná újma, v rámci analýzy zájmu Unie však byl zájem výrobního odvětví Unie posouzen na stejném základě jako u ostatních hospodářských subjektů, včetně dovozců, kteří nejsou ve spojení. Rovněž se objasňuje, že se šetření týkající se toho, zda byla výrobnímu odvětví Unie způsobena podstatná újma, řídí zejména ustanoveními čl. 3 odst. 5 základního nařízení, jež stanoví minimální normy pro toto šetření. Zájem Unie je analyzován pouze v případě zjištění dumpingu působícího újmu v souladu s normami stanovenými v článku 21 základního nařízení. Usuzovalo se proto, že pravděpodobný negativní dopad opatření na některé dovozce, zejména ty, kteří pořizují výrobek výhradně z ČLR, nepřevažuje nad přínosy opatření pro výrobní odvětví Unie a střednědobými a dlouhodobými přínosy pro fotovoltaický trh v Unii, které vyplývají ze spravedlivé hospodářské soutěže.

(355)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se na základě informací vztahujících se na čtyři dovozce zařazené do vzorku 233. a 234. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(356)

Po poskytnutí prozatímních informací několik stran zopakovalo tvrzení, že většina vstupů v hodnotovém řetězci v oblasti fotovoltaiky pochází z Unie a že by tato výhodná situace mohla skončit, pokud budou uložena cla, jelikož se výroba dotčeného výrobku v ČLR v důsledku cla sníží. V reakci na poskytnutí konečných informací jedna strana uvedla, že opatření mohou v tomto případě vést k jiným opatřením, která ČLR případně uloží na výrobky z Unie.

(357)

Jak je uvedeno ve 239. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, očekává se, že čínský dovoz bude trh Unie zásobovat i po zavedení cel. Různé veřejně dostupné zdroje v odvětví fotovoltaiky, například dokument EPIA „Global Market Outlook for Photovoltaics 2013–2017“, mimoto odhadují, že k případnému snížení poptávky v Unii by mělo dojít pouze krátkodobě (v roce 2013 a 2014), jelikož v dalších letech spotřeba v Unii poroste. Jak je vyvozeno ve 239. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, odstranění nekalých obchodních praktik ve střednědobém a dlouhodobém horizontu pravděpodobně umožní udržitelný růst na fotovoltaickém trhu v Unii, z něhož by měly mít prospěch všechny hospodářské subjekty v Unii. Co se týká tvrzení ohledně možných odvetných opatření ze strany ČLR v reakci na opatření v daném případě, připomíná se, že ČLR může stejně jako jakýkoli jiný člen WTO využít šetření týkající se ochrany obchodu pouze v odůvodněných případech a toto šetření musí dodržovat přísná pravidla WTO. Komise tato šetření sleduje s cílem zajistit dodržování pravidel WTO. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(358)

Některé strany zpochybnily závěr uvedený ve 239. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že nižší vývoz hospodářských subjektů na počátku výrobního řetězce z Unie do ČLR může být nahrazen vývozem na jiné trhy, a uvedly, že cla sníží celosvětovou poptávku po výrobku.

(359)

V tomto ohledu se za prvé podotýká, že se nepředpokládá, že v důsledku cel bude čínský dovoz zcela ukončen. Informace získané v průběhu šetření mimoto neprokazují přímou souvislost mezi vývojem dovozu z ČLR na trh Unie a vývozem z ČLR na ostatní trhy. Veřejně dostupné zdroje, například dokument EPIA „Global Market Outlook for Photovoltaics 2013–2017“, mimoto odhadují, že světový fotovoltaický trh v příštích letech poroste. Co se týká čínského trhu, existují signály, že se domácí spotřeba v ČLR značně zvýší (jak uvedla například EPIA). Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se nepředpokládá, že vývoz hospodářských subjektů na počátku výrobního řetězce z Unie do ČLR v důsledku uložení cel pravděpodobně významně klesne.

(360)

Je třeba rovněž uvést, že pokles poptávky v Unii v letech 2013 a 2014 zmíněný ve 357. bodě odůvodnění může mít negativní dopad na hospodářské subjekty na počátku výrobního řetězce. To však nelze spojovat (přinejmenším nikoli z velké části) se cly, jelikož se předpokládal dlouho před uložením prozatímních opatření. Pokud jde o výrobce strojů pro odvětví fotovoltaiky z Unie (jak je rovněž uvedeno ve 239. bodě odůvodnění prozatímního nařízení), kvůli existující značné rezervní kapacitě v ČLR není pravděpodobné, že by jejich vývoz do ČLR mohl významně vzrůst, a to ani v případě, že čínští vyvážející výrobci zvýší objem výroby. Z informací získaných během šetření rovněž vyplývá, že na výrobce strojů může mít dopad i čínský 12. pětiletý plán pro solární fotovoltaické odvětví, který předpokládá, že by do roku 2015 mělo 80 % zařízení pro výrobu článků pocházet z ČLR. Pokud je této změny dosaženo v souladu s pravidly WTO, může to dále omezit možnost výrobců v Unii soutěžit na čínském trhu. Výše uvedené tvrzení bylo proto zamítnuto.

(361)

V reakci na poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že 12. pětiletý plán pro solární fotovoltaické odvětví obsahuje pouze některé obecné hlavní zásady, které nejsou závazné, jelikož se nepředpokládají žádné donucovací pravomoci, proto by se neměl považovat za známku toho, že možnost výrobců strojů v Unii soutěžit na čínském trhu bude omezená. V tomto ohledu se podotýká, že čínská vláda zařadila ve 12. pětiletém plánu odvětví fotovoltaiky mezi nejstrategičtější odvětví a rovněž vydala zvláštní plán pro solární fotovoltaické odvětví. V tomto plánu vyslovila čínská vláda podporu „špičkovým podnikům“ a „klíčovým podnikům“ a zavázala se „prosazovat provádění různých politik na podporu fotovoltaiky“ a „zajistit celkovou přípravu podpůrných politik v oblasti výrobního odvětví, financí, zdanění …“. Jelikož plán obsahuje základní směrodatné cíle, jichž má čínské výrobní odvětví dosáhnout v pětiletém období, má hluboký dopad na podnikatelské prostředí, a to jak v ČLR, tak v zemích, které s ČLR obchodují. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem existují jednoznačné náznaky, že plán omezuje svobodnou volbu čínských výrobců článků a konkurenční tlak ze strany výrobců v Unii, kteří vyrábějí zařízení vyvážené na čínský trh. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(362)

Jeden spolupracující výrobce surovin zpochybnil možnost, že by jiné trhy kompenzovaly nižší výrobu na čínském trhu, vzhledem k značné vytvořené výrobní kapacitě v ČLR, kterou by nebylo možné snadno vybudovat jinde.

(363)

Vzhledem k závěrům uvedeným výše ve 359. bodě odůvodnění je toto tvrzení zamítnuto, jelikož neexistují žádné údaje o údajně nižší výrobě na čínském trhu.

(364)

Jedna zúčastněná strana zpochybnila počet zaměstnanců v odvětví na počátku výrobního řetězce, který byl uveden ve 236. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(365)

Objasňuje se, že se počet 4 200 zaměstnanců uvedený v prozatímním nařízení týkal pouze spolupracujících hospodářských subjektů na počátku výrobního řetězce, jako jsou výrobci vybavení a dodavatel polykrystalického křemíku, a to na základě jejich odpovědí na dotazník, a nikoli celého odvětví.

(366)

Po vyloučení destiček z definice výrobku by měli mít výrobci tohoto výrobku v Unii z uložení cel nicméně prospěch, jelikož se očekává, že výrobní odvětví Unie zvýší svou výrobu článků a modulů.

(367)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 235. a 240. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(368)

Jak je uvedeno výše ve 329. bodě odůvodnění, po uložení prozatímních opatření se uskutečnily další inspekce na místě u dvou společností připravujících projekty.

(369)

Kromě sedmi odpovědí na dotazníky poskytnutých hospodářskými subjekty navazujících na výrobní odvětví Unie, jejichž činnost přímo souvisí s obdobným výrobkem (a to společností připravujících projekty a montážních firem), jejichž analýza představovala základ pro posouzení hospodářských subjektů navazujících na hospodářské odvětví Unie v prozatímním nařízení, bylo blíže analyzováno šest dalších odpovědí na dotazníky, které byly poskytnuty v prozatímní fázi a které se nepovažovaly za dostatečně úplné (viz 241. bod odůvodnění prozatímního nařízení), jelikož obsahovaly údaje o relativním významu jejich činnosti související s fotovoltaikou v porovnání s celkovou činností.

(370)

Těmito šesti dalšími dotčenými hospodářskými subjekty byli poskytovatelé služeb v odvětví fotovoltaiky (logistika, přeprava, styk s veřejností atd.), tudíž hospodářské subjekty, jejichž činnost přímo nesouvisí s výrobkem, který je předmětem šetření. I přes určité nedostatky v odpovědích údaje uvedené v dotaznících prokazovaly, že činnost těchto hospodářských subjektů související s fotovoltaikou je v porovnání s jejich celkovou činností pouze okrajová. V období šetření představovala činnost související s fotovoltaikou přibližně pouze 5 % jejich celkového obratu a 8 % jejich celkové zaměstnanosti. Ziskovost činila v průměru přibližně 7 %. Podotýká se však, že údaje týkající se ziskovosti nebyly úplné, jelikož ne všechny hospodářské subjekty poskytly příslušné údaje.

(371)

Na základě další analýzy byl vyvozen závěr, že vzhledem k poskytnutým údajům nebude případný dopad opatření na hospodářskou situaci poskytovatelů služeb v odvětví fotovoltaiky pravděpodobně významný.

(372)

Po poskytnutí prozatímních a konečných informací zpochybnila řada stran reprezentativnost údajů hospodářských subjektů navazujících na výrobní odvětví Unie, které se týkaly obratu, ziskovosti a zaměstnanosti a které Komise odvodila z odpovědí na dotazníky poskytnutých sedmi hospodářskými subjekty navazujícími na výrobní odvětví Unie. AFASE předložila „průzkum“, který provedla u svých členů (montážních firem) s cílem doložit, že u většiny montážních firem představuje podnikání v oblasti fotovoltaiky hlavní zdroj příjmů. AFASE rovněž tvrdila, že hospodářské subjekty navazující na výrobní odvětví Unie, zejména montážní firmy, dosáhnou pouze jednociferného ziskového rozpětí (na rozdíl od zjištění uvedených ve 242. bodě odůvodnění prozatímního nařízení), což jim neumožní absorbovat případná cla.

(373)

Pokud jde o reprezentativnost údajů použitých v prozatímním nařízení, Komise použila všechny údaje, jež poskytly hospodářské subjekty navazující na výrobní odvětví Unie, které odpověděly na zvláštní dotazník, a rovněž podání AFASE, jak je objasněno výše ve 330. bodě odůvodnění.

(374)

Co se týká tvrzení, že podnikání v oblasti fotovoltaiky představuje pro montážní firmy hlavní zdroj příjmů, další analýza odpovědí na dotazník, které poskytlo sedm hospodářských subjektů navazujících na výrobní odvětví Unie (montážní firmy a společnosti připravující projekty), potvrdila, že činnost přímo související s výrobkem, který je předmětem šetření, představuje v průměru přibližně 42 % celkové činnosti těchto hospodářských subjektů a ziskovost činí v průměru 11 %. Pokud se však vezmou v úvahu rovněž jejich ostatní činnosti (nesouvisející přímo s výrobkem, který je předmětem šetření), celkový význam významně vzroste u tří z celkem sedmi hospodářských subjektů. Příslušný poměr byl proto v období šetření v rozmezí od přibližně 45 % do 100 %. U sedmi hospodářských subjektů (montážních firem a společností připravujících projekty) by ziskovost činnosti v oblasti fotovoltaiky včetně činností, které přímo nesouvisejí s výrobkem, který je předmětem šetření, činila v průměru 9 %. Pokud jde o zaměstnanost, činnost v oblasti fotovoltaiky, včetně činností, které nesouvisejí přímo s výrobkem, který je předmětem šetření, by v období šetření u těchto sedmi hospodářských subjektů představovala přibližně 660 pracovních míst na plný úvazek. Kromě fotovoltaických projektů a zařízení působily tyto hospodářské subjekty rovněž v oblasti zařízení pro větrnou energii a výroby elektrických zařízení.

(375)

Usuzovalo se, že případný dopad opatření na hospodářské subjekty navazující na výrobní odvětví Unie je třeba posoudit především na základě jejich činnosti přímo spojené s výrobkem, který je předmětem šetření, jež v období šetření dosáhla ziskovosti v průměrné výši 11 %. I v případě posouzení na základě celkové činnosti v oblasti fotovoltaiky nesouvisející přímo s výrobkem, který je předmětem šetření, by však byly závěry podobné závěrům vyvozeným v prozatímní fázi, jelikož celkově se jednotlivé zohledněné faktory, a to ziskovost a možnost absorbovat část cla, významně nezmění (ziskovost se sníží z průměrných 11 % na průměrných 9 %). V reakci na poskytnutí konečných informací jedna strana, v jejichž prostorách Komise provedla inspekci na místě, zpochybnila reprezentativnost závěru ohledně ziskovosti montážních firem a společností připravujících projekty, která byla podle ní údajně založena pouze na jedné transakci. Toto tvrzení se zamítá, jelikož Komise vypočítala ziskovost hospodářského subjektu navazujícího na výrobní odvětví Unie na základě veškerých údajů, které hospodářské subjekty navazující na výrobní odvětví Unie poskytly ve svých odpovědích na dotazník.

(376)

S ohledem na průzkum, který AFASE provedla u svých členů, se za prvé podotýká, že všechny hospodářské subjekty měly možnost přihlásit se po zahájení šetření a odpovědět na zvláštní dotazník určený pro hospodářské subjekty navazující na výrobní odvětví Unie, v němž byly požadovány informace potřebné pro posouzení dopadu cel na tyto hospodářské subjekty. Za druhé, v průzkumu nebyla uvedena totožnost montážních firem, což neumožňovalo ověřit například relevantnost a spolehlivost poskytnutých údajů. Za třetí, ačkoli se řada otázek položených v tomto průzkumu týkala schopnosti montážních firem absorbovat možná cla, v průzkumu nebyl uveden žádný odkaz na zisk, kterého tyto montážní firmy dosáhly v období šetření, chyběly tudíž důležité údaje pro vyhodnocení dopadu opatření. Z poskytnutého průzkumu nebylo proto možno odvodit smysluplné závěry.

(377)

Řada stran zpochybnila závěry uvedené ve 247. a 250. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že pracovní místa v segmentu navazujícím na výrobní odvětví Unie budou negativně ovlivněna z krátkodobého hlediska a že celkový dopad bude negativní, avšak jen v omezeném rozsahu, jelikož fotovoltaický trh v Unii má podle odhadů ve střednědobém a dlouhodobém horizontu růst. Některé strany rovněž tvrdily, že pokles poptávky postihne zejména montážní firmy, které jsou závislé na fotovoltaických zařízeních.

(378)

Možný úbytek pracovních míst v důsledku uložení cel byl blíže analyzován. Informace získané během šetření obecně potvrdily, že v odvětví navazujícím na výrobní odvětví Unie dojde mezi rokem 2011 a 2012 k úbytku pracovních míst v důsledku snížení poptávky po fotovoltaických zařízeních v Unii přibližně o 5 GW, jak bylo uvedeno již ve 246. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Tento úbytek pracovních míst nelze spojovat s opatřeními, jelikož je odrazem vývoje na trhu. V roce 2013 a 2014 se předpokládá další snížení poptávky, což s největší pravděpodobností povede k dalšímu úbytku pracovních míst v odvětví fotovoltaiky. Takovýto vývoj poptávky předpovídala významná výzkumná střediska, jako je EPIA, již před zahájením šetření, a úbytek pracovních míst proto nelze přičíst uložení opatření.

(379)

Výrobní odvětví Unie předložilo studii poradenské společnosti PriceWaterHouseCoopers (dále jen „PWC“) týkající se možného dopadu opatření na pracovní místa související s fotovoltaikou. Studie společnosti PWC odkazuje na dřívější studii jiné poradenské společnosti Prognos, která předpokládala vysoké úbytky pracovních míst na fotovoltaickém trhu v důsledku uložení opatření, na něž upozornila AFASE před uložením prozatímních cel a jimiž se zabýval 243. až 246. bod odůvodnění prozatímního nařízení. Studie společnosti PWC kritizovala studii vyhotovenou společností Prognos a poukazovala na skutečnost, že celkový počet zaniklých pracovních míst podle odhadů společnosti Prognos překročil ve skutečnosti celkový počet stávajících pracovních míst v odvětví fotovoltaiky v Unii. Pokud jde o dopad cel na trhu Unie, společnost PWC dospěla k opačným závěrům než společnost Prognos a předpokládala čistý kladný dopad na pracovní místa v Unii a to, že přínosy převáží nad možnými negativními účinky cel (např. na poptávku). Jelikož nebyla předložena žádná nová doložená tvrzení týkající se dopadu opatření na zaměstnanost v odvětví navazujícím na výrobní odvětví Unie, potvrzují se závěry uvedené ve 247. až 250. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(380)

AFASE tvrdila, že Komise nezveřejnila zdroj 20 % statistické odchylky vykazované u počtu přímých pracovních míst v oblasti fotovoltaiky vypočítaného pro rok 2011, jak bylo uvedeno ve 245. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(381)

Tato 20 % statistická odchylka, která může platit směrem nahoru i dolů, vyšla najevo během inspekce na místě u EPIA. To ukazuje potíže při stanovení přesných údajů o zaměstnanosti v odvětví navazujícím na výrobní odvětví Unie, jelikož je k dispozici jen málo zdrojů sběru údajů, které si navíc často protiřečí.

(382)

V reakci na poskytnutí konečných informací některé strany tvrdily, že se analýza Komise nezabývala skutečností, že cla jen přispějí k úbytku pracovních míst v důsledku nižšího počtu fotovoltaických zařízení po roce 2011. Uvádělo se, že tato ztráta pracovních míst, zejména v navazujícím odvětví, úzce souvisí se skutečností, že montážní firmy jsou závislé na solárních zařízeních. AFASE mimoto kritizovala Komisi kvůli tomu, že nevzala náležitě v úvahu průzkum, který provedla u svých členů, a podobný průzkum, který provedla Solar Trade Association ve Spojeném království, jež tuto závislost údajně dokládají.

(383)

Co se týká toho, že se Komise údajně nezabývala dopadem cla na pracovní místa, odkazuje se na výše uvedený 377. a 379. bod odůvodnění, které se zabývají tvrzeními ohledně dopadů opatření na pracovní místa v odvětví fotovoltaiky a v nichž se uznává, že z krátkodobého hlediska mohou být kvůli opatřením skutečně negativně dotčena pracovní místa v navazujícím odvětví.

(384)

Co se týká průzkumu AFASE a Solar Trade Association ze Spojeného království, v reakci na poskytnutí konečných informací byla zveřejněna rovněž totožnost společností, které odpověděly na dotazník. Průzkumy však vykazovaly nedostatky, jelikož některé odpovědi nebyly například úplné. Analýza průzkumů ukázala následující. Pokud jde o průzkum AFASE, za prvé se podotýká, že většina z 50 montážních firem, které odpověděly na dotazník, prohlásila, že působí výhradně na fotovoltaickém trhu. Patnáct z celkem 50 montážních firem prohlásilo, že do jisté míry působí rovněž v jiných oblastech nesouvisejících s fotovoltaikou, jako je montáž v oblasti topení, elektřiny a zařízení pro větrnou energii. V případě průzkumu ve Spojeném království vykonávalo 21 z celkem 31 společností ve Spojeném království, které odpověděly na dotazník, rovněž jiné činnosti než činnosti v oblasti fotovoltaiky. Tento výsledek ukazuje, že s ohledem na téměř polovinu společností připravujících projekty a montážních firem platí zjištění uvedená ve 247. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, která se týkají možnosti vykonávat jiné činnosti, jako je montáž v oblasti topení nebo elektřiny, instalatérství a jiná zařízení pro energii z obnovitelných zdrojů. Uznává se však, že tato možnost může existovat v menším rozsahu, než se předpokládalo v prozatímním nařízení. Zmírňující dopad na úbytek pracovních míst může být proto méně významný, než se předpokládalo původně. Za druhé, některé hospodářské subjekty, u nichž AFASE a Solar Trade Association ve Spojeném království provedly průzkum, používají výrobky vyráběné v Unii a některé po uložení opatření plánují nákup jiných než čínských výrobků, aby zamezily růstu cen. Jejich závislost na čínském dovozu a dopad opatření budou tudíž podle očekávání omezené, jelikož tyto hospodářské subjekty mají přístup k výrobkům vyráběným v Unii.

Za třetí, odhad dopadu opatření na podnikání všech hospodářských subjektů, které se zúčastnily průzkumu, neumožňuje vyvodit spolehlivé závěry, jelikož jejich hodnocení se velmi lišilo. Některé společnosti nebyly dokonce schopny tento dopad posoudit. Za čtvrté, rovněž odpovědi na otázku ohledně počtu fotovoltaických projektů, u nichž v případě cel hrozí zrušení, byl v průzkumu ve Spojeném království v rozmezí od „ne mnoho“ po „všechny projekty“. Některé hospodářské subjekty nebyly schopny odhad provést. V obou průzkumech mimoto chyběla otázka týkající se ziskovosti hospodářských subjektů, které odpověděly na dotazník, což je důležité pro posouzení možné absorpce růstu cen (pokud k němu dojde) v důsledku cla.

(385)

Jiné strany uvedly, že montážní firmy nemohou snadno změnit své činnosti nebo přejít na jiná zařízení související s obnovitelnými zdroji energie kvůli velmi rozdílným technologiím a know-how. Pokud by byla cla uložena, podnikání by ukončily. Po poskytnutí konečných informací toto tvrzení zopakovala jedna zúčastněná strana, která uvedla, že montážní firmy investovaly značné zdroje do specializace na odvětví fotovoltaiky, jako je zvláštní odborná příprava, což prokazuje, že se zaměřují především na odvětví fotovoltaiky a že nebudou schopny přejít snadno na jiné činnosti.

(386)

Toto tvrzení nebylo dostatečně doloženo, jelikož nebylo prokázáno, jaké znalosti musí montážní firmy získat a jak obtížné a nákladné je získání těchto znalostí. Bez ohledu na to orgány potvrzují, že montážní firmy vyvinuly know-how, které je specifické pro instalaci fotovoltaických modulů. Vývoj tohoto know-how je však poměrně nový a rozšiřuje základní odborné znalosti montážních firem týkající se montáže v oblasti elektřiny a topení, instalatérství atd. Know-how se vyvíjelo rovněž v reakci na nekalé praktiky, konkrétně masivní příliv dumpingového dovozu z ČLR. Bez ohledu na specializované dovednosti zaměstnanců montážních firem je toto tvrzení nutno posoudit souběžně s analýzou uvedenou výše ve 378. a 382. bodě odůvodnění, jež se týkala situace v oblasti zaměstnanosti v odvětví navazujícím na výrobní odvětví Unie, která může být z krátkodobého hlediska negativně ovlivněna, avšak v důsledku udržitelného obchodu povede ve střednědobém až dlouhodobém horizontu k zvýšení zaměstnanosti v montážních firmách. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(387)

Několik stran zpochybnilo tvrzení týkající se schopnosti hospodářských subjektů navazujících na výrobní odvětví Unie absorbovat částečně možný růst cen, jak bylo uvedeno ve 247. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Rovněž tento argument nebyl dostatečně doložen, takže nebylo možné posoudit, nakolik je toto tvrzení pravdivé. Jak je uvedeno výše ve 374. bodě odůvodnění, ziskovost spolupracujících hospodářských subjektů navazujících na výrobní odvětví Unie přímo související s dotčeným výrobkem byla odhadnuta v průměru přibližně na 11 %, což dotyčným hospodářským subjektům umožňuje absorbovat alespoň částečně určitý růst cen, pokud k němu dojde. V této souvislosti se připomíná (jak bylo uvedeno výše ve 335. bodě odůvodnění), že ceny vykazují celkově klesající tendenci. Argument byl proto zamítnut.

(388)

V reakci na poskytnutí konečných informací některé strany zopakovaly tvrzení ohledně vážného rizika poklesu poptávky po solárních produktech v Unii v důsledku opatření, což podle těchto stran hovoří proti uložení opatření. Jedna strana tvrdila, že solární energie v současnosti vykazuje vysokou cenovou pružnost poptávky a i omezený růst ceny solárních produktů povede k významnému snížení poptávky. Tato strana odhadla, že antidumpingové clo ve výši 30 % může poptávku dále snížit o 8 GW, zatímco clo ve výši 50 % by poptávku snížilo o 10 GW. Ve stejném duchu odkázala AFASE na studii, kterou provedl analytik trhu a která v roce 2013 rovněž předpokládá snížení poptávky až o 2 GW v důsledku 50 % cla, což je pokles v mnohem menším rozsahu.

(389)

Ačkoli během šetření předložily strany kromě výše uvedených scénářů různé další scénáře týkající se snížení poptávky, tyto neobsahovaly srovnatelné výsledky. I když nelze vyloučit, že clo může vést k snížení poptávky po fotovoltaických zařízeních, vyčíslení tohoto dopadu je obtížné vzhledem k různým prvkům, které ovlivňují přitažlivost fotovoltaických zařízení v Unii (viz např. 258. bod odůvodnění prozatímního nařízení). I kdyby v krátkodobém horizontu došlo k takovémuto poklesu poptávky, očekává se, že střednědobé a dlouhodobé přínosy vyplývající ze spravedlivého obchodu převáží nad krátkodobým negativním dopadem. Sama AFASE připustila, že posouzení přímé souvislosti mezi poptávkou a clem bude možné až po uložení cla. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(390)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 243. a 250. bod odůvodnění prozatímního nařízení. Zjištění týkající se šesti poskytovatelů služeb, u nichž činnost související s fotovoltaikou představuje pouze malý zlomek jejich celkové činnosti (viz 370. bod odůvodnění), nemění závěr uvedený ve 250. bodě odůvodnění prozatímního nařízení stejně jako jej nemění odlišení činnosti, která přímo nesouvisí s dotčeným výrobkem, u sedmi společností připravujících projekty/montážních firem, jak je uvedeno v 374. bodě odůvodnění.

(391)

Po poskytnutí prozatímních informací některé strany zopakovaly tvrzení, že cla zvýší cenu dotčeného výrobku. Dojde proto k poklesu poptávky po fotovoltaických zařízeních, jelikož ta budou pro spotřebitele příliš drahá a nebudou dostatečně přitažlivá pro ostatní investory.

(392)

Jak již bylo uvedeno výše ve 335. bodě odůvodnění, ačkoli v důsledku uložení opatření může dojít k dočasnému růstu cen, celkově ceny vykazují klesající tendenci, jak potvrdila řada veřejných zdrojů. Ačkoli je obtížné vyčíslit přesně případný růst cen v důsledku opatření a následný možný pokles poptávky, připomíná se řada skutečností. Za prvé, výrobek, který je předmětem šetření, představuje 50 % celkových nákladů na fotovoltaická zařízení, a clo může být proto přinejmenším částečně absorbováno. Za druhé, soutěžení výrobního odvětví Unie s výrobci ze třetích zemí, kteří již jsou přítomni na trhu Unie, pravděpodobně udrží ceny na nízké úrovni. Výrobní odvětví Unie by současně mělo být schopno dosáhnout lepších finančních výsledků kvůli úsporám z rozsahu vyplývajícím z lepšího využití výrobních závodů a nižších výrobních nákladů. Za třetí, poptávka po fotovoltaických zařízeních souvisí nejen s výší ceny výrobku, který je předmětem šetření, nýbrž rovněž s výší zaručených výkupních cen. Předpokládá se, že při současné nízké úrovni poptávky v porovnání s rokem 2011 a obdobím šetření by se zaručené výkupní ceny neměly snižovat stejně rychle jako v posuzovaném období, což umožní pokračující investice do fotovoltaických projektů. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(393)

V reakci na poskytnutí konečných informací jedna strana výše uvedené odůvodnění zpochybnila. Tato strana tvrdila, že trend klesajících cen nelze po uložení opatření udržet. Tato strana připomenula, že opatření představují velmi významné zvýšení nákladů, které nemůže být v plné výši vyrovnáno snížením nákladů nebo dovozem z jiných třetích zemí. Mimoto zopakovala, že výrobní odvětví Unie nebude moci uskutečnit nové investice do výrobních závodů a strojů a hospodářské subjekty navazující na hospodářské odvětví Unie mohou absorbovat jen malou část, dosahuje-li jejich zisk 11 %. Mimoto neexistují žádné důkazy, které by naznačovaly, že růst cen mohou vyrovnat zaručené výkupní ceny.

(394)

Připomíná se, že se v rozporu s tímto tvrzením neočekává, že růst cen vyplývající z opatření může být plně vyrovnán, nýbrž to, že je možné dočasné zvýšení cen po uložení opatření (viz 247. bod odůvodnění prozatímního nařízení). Tento růst cen může vyplývat z rozdílu mezi čínskými dumpingovými cenami a cenami jiných než čínských výrobků. Informace získané během šetření však umožňují tvrdit, že případný růst cen může být částečně absorbován řadou faktorů, a to vzhledem k ziskům v odvětví navazujícím na výrobní odvětví Unie ve výši 11 %. Co se týká tvrzení, že neexistují žádné důkazy, které naznačují, že by zaručené výkupní ceny mohly vyrovnat růst cen, lze přiměřeně předpokládat, že zaručené výkupní ceny budou postupem času upraveny v souladu s vývojem cen u projektů.

(395)

Jedna strana uvedla, že od března 2013 vzrostly ceny modulů v Evropě o 20 % a že od roku 2013 existuje značný nedostatek zásob. Toto tvrzení nebylo doloženo, přičemž naopak veřejné zdroje informací ve skutečnosti potvrzují poměrně stálé ceny ve druhém čtvrtletí roku 2013. I kdyby byly tyto informace pravdivé, odrážely by pouze skutečnost, že po zavedení celní evidence dovozu bylo zohledněno riziko možného antidumpingového cla. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(396)

Jiná strana tvrdila, že fotovoltaické projekty nezajistí pro investora návratnost, pokud nebude snižování zaručených výkupních cen odpovídat klesajícím nákladům na projekt, včetně ceny modulů, jelikož ty představují významnou část nákladů daného projektu. Za tímto účelem bylo uvedeno, že cla zpochybní životaschopnost mnoha fotovoltaických projektů, jelikož zvýší cenu.

(397)

Jak bylo uvedeno ve 335. bodě odůvodnění výše, ceny článků a modulů vykazují celkově klesající tendenci. Význam zaručených výkupních cen na trhu se snižuje, jelikož v řadě regionů bude pravděpodobně dosaženo cenové parity. Z těchto důvodů bylo tvrzení, že by cena fotovoltaických modulů mohla mít negativní dopad na fotovoltaické projekty, včetně otázky jejich životaschopnosti, zamítnuto.

(398)

Jedna zúčastněná strana poskytla interní model s cílem prokázat, že by v případě uložení cel byla životaschopnost mnoha fotovoltaických projektů ohrožena.

(399)

Tento model neumožňoval náležité vyčíslení, nakolik by se v případě vyšších cen článků a modulů mohla snížit přitažlivost investic do fotovoltaických zařízení (např. návratnost investic). Předpoklad, že by případné clo bylo zcela přeneseno na konečné uživatele nebo spotřebitele, který byl použit v uvedeném modelu, však vzhledem ke stávajícím ziskovým rozpětím hospodářských subjektů navazujících na výrobní odvětví Unie není pravděpodobný. Investiční rozhodnutí není mimoto založeno vždy pouze na ceně modulů, nýbrž závisí rovněž na mnoha jiných faktorech, včetně mimo jiné existence celkově příznivého rámce pro fotovoltaická zařízení v dané zemi, úrovně podpory resp. ceny elektřiny (v případě cenové parity). Tyto dodatečné faktory nejsou jako takové závislé na clu. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(400)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 252. a 254. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(401)

Po poskytnutí prozatímních informací bylo zopakováno tvrzení, že výrobní odvětví Unie není schopné zásobovat trh Unie a že trh Unie může zásobovat pouze ČLR.

(402)

Tímto tvrzením se zabýval 256. bod odůvodnění prozatímního nařízení. I v případě přijetí konzervativnějšího předpokladu ohledně výrobní kapacity Unie (viz 183. bod odůvodnění výše) by společná rezervní kapacita Unie a třetích zemí postačovala k doplnění možného poklesu čínského dovozu v krátkodobém horizontu. Ve střednědobém horizontu lze přiměřeně očekávat, že výrobní odvětví Unie rozšíří svou výrobní kapacitu, aby mohlo uspokojit poptávku, což mu umožní dosáhnout úspor z rozsahu, a to zase povede k dalšímu snižování cen. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(403)

Některé strany zopakovaly tvrzení týkající se problémů dosáhnout cílů Komise v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, které jsou stanoveny pro rok 2020, pokud budou uložena cla. Tímto tvrzením se zabývalo již prozatímní nařízení (257. až 259. bod odůvodnění), proto vzhledem k neexistenci dalších informací se potvrzuje 257. a 259. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(404)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se potvrzuje hodnocení uvedené ve 260. a 261. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(405)

Neexistují proto přesvědčivé důvody proti uložení konečných opatření na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z ČLR.

(406)

Vzhledem k dosaženým závěrům ohledně dumpingu, újmy, příčinných souvislostí a zájmu Unie by měla být uložena konečná antidumpingová opatření, aby se předešlo vzniku další újmy, kterou výrobnímu odvětví Unie způsobuje dumpingový dovoz.

(407)

Za účelem stanovení výše těchto opatření byla vzata v úvahu zjištěná dumpingová rozpětí a výše cla nezbytná pro odstranění újmy, která je působena výrobcům v Unii, aniž by přitom byla překročena zjištěná dumpingová rozpětí.

(408)

Po poskytnutí prozatímních informací jedna zúčastněná strana zpochybnila 10 % ziskové rozpětí použité k výpočtu úrovně pro odstranění újmy a tvrdila, že je pro toto výrobní odvětví za současné situace na trhu příliš vysoké a že bylo použito pro moduly i pro články. Podotýká se, že právním kritériem pro stanovení zisku před zdaněním za účelem výpočtu úrovně pro odstranění újmy je to, zda by tohoto zisku mohlo dané výrobní odvětví přiměřeně dosáhnout za běžných podmínek hospodářské soutěže, tj. bez dumpingu. V souladu s judikaturou Tribunálu je takovýmto ziskem zisk, jehož bylo dosaženo na počátku posuzovaného období, tj. před nárůstem dumpingového dovozu. Cílový zisk byl proto upraven na 8 %, a to na základě váženého průměru zisku, jehož výrobní odvětví Unie dosáhlo u modulů a článků v roce 2009 a 2010, kdy bylo ziskové.

(409)

Po poskytnutí konečných informací výrobní odvětví Unie uvedlo, že by se jako úroveň ziskovosti, kterou mohlo výrobní odvětví Unie přiměřeně dosáhnout bez dumpingu, měla použít ziskovost v roce 2010, a nikoli průměrné ziskové rozpětí za roky 2009 a 2010. V této souvislosti se tvrdilo, že ziskovost v roce 2009 byla nedostatečná a situace v těchto dvou letech se jednoznačně lišila, zejména vzhledem k vývoji spotřeby v roce 2010, která v uvedeném roce účinky dumpingu zmírnila. V tomto ohledu je třeba uvést, že při stanovování úrovně pro odstranění újmy není důležité, zda bylo průměrné ziskové rozpětí dosažené výrobním odvětvím Unie „dostatečné“. Jak je uvedeno ve 264. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, úroveň pro odstranění újmy by měla být založena na zisku, jehož lze přiměřeně dosáhnout bez dumpingového dovozu. V souladu s běžnou praxí orgány při šetření usuzují, že této úrovně bylo dosaženo na počátku posuzovaného období. Jelikož v tomto případě zaznamenalo výrobní odvětví Unie u prodeje článků ztráty již na počátku posuzovaného období v roce 2009, nebyla tato metodika vhodná a považovalo se za spolehlivější vycházet při stanovení úrovně pro odstranění újmy z průměrného ziskového rozpětí v prvním a druhém roce posuzovaného období. V této souvislosti se rovněž usuzovalo, že není podstatné, že se situace v těchto dvou letech lišila.

(410)

Jiná zúčastněná strana zopakovala, že by pro moduly a články měl být stanoven rozdílný cílový zisk, jelikož ziskovost u těchto typů výrobků vykazovala v posuzovaném období rozdílnou tendenci. Ačkoli ukazatele byly pro každý typ výrobku uvedeny zvlášť, závěry vyvozené pro každý ukazatel se vztahují na celý výrobek, který je předmětem šetření. Připomíná se rovněž, že moduly a články představují jediný výrobek, a proto dumpingová rozpětí a úroveň pro odstranění újmy byly stanoveny na tomto základě.

(411)

Na vypočítaná rozpětí újmy měly mimoto dopad náklady po dovozu u revidovaného vzorku dovozců, kteří nejsou ve spojení (jenž byl pozměněn z důvodů objasněných ve 21. bodě odůvodnění). Všechna rozpětí cenového podbízení byla ovlivněna opravou cen CIF, vyloučením destiček a novým cílovým ziskem.

(412)

Jedna strana tvrdila, že se prodej výrobců v Unii zařazených do vzorku zaměřoval na dražší segment trhu, jako je segment zařízení pro obytné budovy/malých komerčních zařízení, který přitahoval vyšší zaručené výkupní ceny, a navrhla, aby byly prodejní ceny výrobního odvětví Unie odpovídajícím způsobem upraveny. Je třeba podotknout, že by toto tvrzení nemělo být pro výpočet rozpětí újmy rozhodující, jelikož šetření prokázalo, že výrobci v Unii nebyli ziskoví.

(413)

Jelikož s ohledem na úroveň pro odstranění újmy nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, potvrzuje se metodika popsaná ve 263. až 266. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(414)

Vzhledem k dosaženým závěrům ohledně dumpingu, újmy, příčinných souvislostí a zájmu Unie se v souladu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení usuzuje, že by na dovoz krystalických křemíkových fotovoltaických modulů nebo panelů a článků typů používaných v krystalických křemíkových fotovoltaických modulech nebo panelech pocházejících nebo odesílaných z ČLR měla být uložena konečná antidumpingová opatření, a to na úrovni nižší z hodnot odpovídajících dumpingovému rozpětí a rozpětí újmy podle pravidla nižšího cla. V daném případě by v souladu s tímto pravidlem měla být celní sazba stanovena na úrovni zjištěných rozpětí újmy.

(415)

Podotýká se, že souběžně s antidumpingovým řízením probíhalo antisubvenční řízení. Vzhledem k použití pravidla nižšího cla a skutečnosti, že konečná subvenční rozpětí jsou nižší než úroveň pro odstranění újmy, se považuje za vhodné uložit konečné vyrovnávací clo na úrovni stanovených konečných subvenčních rozpětí a poté uložit konečné antidumpingové clo do příslušné úrovně pro odstranění újmy. Na základě výše uvedených skutečností je celní sazba, která budou uložena, stanovena takto:

(416)

Individuální sazby antidumpingového cla pro společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění současného šetření. Odrážejí tedy stav zjištěný během šetření, pokud jde o tyto společnosti. Tyto celní sazby (oproti celostátnímu clu použitelnému na „všechny ostatní společnosti“) jsou proto výlučně použitelné na dovoz výrobků pocházejících z ČLR a vyrobených těmito společnostmi, tedy konkrétními uvedenými právnickými osobami. Na dovážené výrobky vyrobené jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení spolu se svým názvem, včetně subjektů ve spojení se společnostmi konkrétně uvedenými, se tyto sazby nevztahují a tyto výrobky podléhají celní sazbě použitelné pro „všechny ostatní společnosti“.

(417)

Po poskytnutí informací čínská vláda tvrdila, že vážené průměrné clo pro společnosti uvedené v příloze I a příloze II je v rozporu s antidumpingovou dohodou WTO, jelikož je údajně založeno na váženém průměru cel vypočítaných zvlášť pro vyvážející výrobce článků a modulů zařazené do vzorku. Toto hodnocení však není správné. Pro vyvážející výrobce zařazené do vzorku byla vypočítána jednotná celní sazba pro jejich veškerý vývoz dotčeného výrobku – a většina vyvážejících výrobců vyvážela články i moduly. Hodnocení, že cla byla vypočítána zvlášť pro vyvážející výrobce článků a modulů, proto není správné, a toto tvrzení nelze uznat.

(418)

Pokud by se po uložení dotčených opatření podstatně zvýšil objem vývozu některé ze společností využívajících nižší individuální celní sazby, lze takovéto zvýšení objemu považovat samo o sobě za změnu obchodních toků v důsledku uložených opatření ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního nařízení. Za takových okolností a za předpokladu, že jsou splněny příslušné podmínky, lze zahájit šetření zaměřené proti obcházení předpisů. V rámci takového šetření lze mimo jiné prošetřit potřebu zrušit individuální celní sazby a následně uložit celostátní clo.

(419)

Každou žádost o použití těchto individuálních sazeb antidumpingového cla pro jednotlivé společnosti (například po změně názvu subjektu nebo po vytvoření nových výrobních nebo obchodních subjektů) je třeba předložit Komisi spolu se všemi příslušnými informacemi, zejména pokud jde o jakékoli změny v činnostech příslušné společnosti v souvislosti s výrobou, domácím prodejem a prodejem na vývoz, například spojených s takovou změnou názvu nebo změnou týkající se výrobních a obchodních subjektů. Bude-li to vhodné, bude nařízení odpovídajícím způsobem změněno formou aktualizace seznamu společností, na něž se vztahují individuální celní sazby.

(420)

Aby bylo zajištěno rovné zacházení pro nové vývozce a spolupracující společnosti nezařazené do vzorku a uvedené v příloze I a příloze II tohoto nařízení, mělo by se vážené průměrné clo uložené posledně jmenovaným společnostem vztahovat i na všechny nové vývozce, kteří by jinak měli nárok na přezkum podle čl. 11 odst. 4 základního nařízení.

(421)

Opatření se ukládají proto, aby bylo výrobcům v Unii umožněno překonat účinky dumpingu působícího újmu. Pokud by nastala počáteční nerovnováha mezi možným prospěchem pro výrobce v Unii a náklady pro ostatní hospodářské subjekty v Unii, mohla by být vyrovnána tím, že se zvýší a/nebo znovu zahájí výroba v Unii.

(422)

Předpokládaný scénář týkající se vyšší výroby v Unii však nemusí být v souladu s vývojem na tomto nestabilním trhu. Jak je uvedeno ve 108. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, spotřeba modulů v Unii mezi rokem 2009 a 2011 vzrostla o 264 % a během šestiměsíčního období mezi rokem 2011 a obdobím šetření se snížila o 43 procentních bodů. Tato nestabilita je ještě patrnější při srovnání období od roku 2006 do roku 2011, kdy spotřeba modulů v Unii vzrostla z méně než 1 GW na téměř 20 GW, což představuje nárůst okolo 2 000 %, a to za pouhých pět let. Předpokládá se, že tato nestabilita bude pokračovat, a odhady zveřejněné obchodními sdruženími ukazují rozdíly mezi různými scénáři ve výši 100 % a více i ve střednědobém horizontu, tj. pro roky 2014–2015.

(423)

Za těchto výjimečných podmínek se tedy považuje za vhodné omezit dobu trvání opatření pouze na dva roky.

(424)

Tato doba by měla být pro výrobce v Unii dostatečná na to, aby zvýšili a/nebo znovu zahájili výrobu, aniž by současně vážně ohrozila situaci ostatních hospodářských subjektů v Unii. Má se za to, že dvouleté období bude nejvhodnější pro analýzu toho, zda v důsledku uložení opatření skutečně došlo k zvýšení výroby v Evropě, a tím byly vyváženy negativní dopady na ostatní hospodářské subjekty v Unii.

(425)

Po poskytnutí konečných informací jeden výrobce v Unii uvedl, že doba trvání omezená na dva roky je příliš krátká na to, aby bylo možno překonat způsobenou újmu. Mimoto se uvádělo, že dvouletá doba trvání výrobcům v Unii neumožní předložit obchodní plány pro tento a příští hospodářský rok. V této souvislosti se uvádí, že opatření potrvají do prosince 2015, což by mělo postačovat, aby výrobci v Unii předložili obchodní plány do roku 2015.

(426)

Výrobce v Unii mimoto nezpochybnil důvody pro omezení doby trvání na dva roky, zejména nestabilitu trhu. Výrobce dokonce výslovně ocenil přezkum v případě, že opatření bude nutné změnit kvůli změněné situaci na trhu. Jelikož pravděpodobnost změny tržních podmínek během dvou let je na tomto nestabilním trhu vysoká, považovalo se za vhodné omezit opatření zpočátku na dva roky.

(427)

Po poskytnutí konečných informací žadatel uvedl, že dvouleté období nepostačuje pro investice do výroby, a odkázal na 424. bod odůvodnění. Kvůli značné rezervní kapacitě výrobního odvětví Unie lze zvýšení výroby dosáhnout lepším využitím stávajících výrobních kapacit, což by mělo být možné bez významných dodatečných investic.

(428)

Žadatel rovněž uvedl, že uložení konečného antidumpingového cla na dobu dvou let nepostačuje k tomu, aby mohlo výrobní odvětví Unie překonat účinky předchozího dumpingu. Uložení antidumpingového cla však nemůže pohlížet pouze na zájmy samotného výrobního odvětví Unie, nýbrž musí možný přínos pro výrobce v Unii porovnat s náklady pro ostatní hospodářské subjekty v Unii. Na tomto základě je rozhodnutí omezit opatření na dva roky zachováno.

(429)

Všem stranám byly sděleny základní skutečnosti a úvahy, na nichž byl založen záměr doporučit uložení konečného antidumpingového cla na dovoz krystalických křemíkových fotovoltaických modulů nebo panelů a článků typů používaných v krystalických křemíkových fotovoltaických modulech nebo panelech pocházejících nebo odesílaných z ČLR a konečný výběr částek zajištěných prostřednictvím prozatímního cla (poskytnutí konečných informací). Všem stranám byla poskytnuta lhůta, během níž mohly k poskytnutí konečných informací předložit připomínky.

(430)

Ústní a písemné připomínky předložené zúčastněnými stranami byly zváženy a ve vhodných případech zohledněny.

(431)

Pokud jde o možné uplatňování antidumpingových opatření se zpětnou působností, je třeba posoudit kritéria stanovená v čl. 10 odst. 4 základního nařízení. Podle čl. 10 odst. 4 písm. b) je jedním z hlavních kritérií, které musí být splněno, „podstatné zvýšení vývozu“, a to „vedle výše vývozu, která způsobila újmu během šetřeného období“.

(432)

Srovnání průměrného měsíčního dovozu (19) modulů a článků s průměrným měsíčním dovozem za období celní evidence (březen 2013–červen 2013) ukazuje prudký pokles objemu dovozu po období šetření. Jak je uvedeno ve 110. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, průměrné měsíční dovážené množství čínských modulů a článků činilo v období šetření 1 250 MW (20). Pro srovnání, během období celní evidence byl průměrný měsíční objem dovozu čínských modulů a článků přibližně pouze poloviční.

(433)

Vzhledem k nestabilní povaze trhu by podstatné zvýšení vývozu mohlo být alternativně posouzeno v relativním vyjádření namísto absolutního vyjádření. Za účelem posouzení, zda došlo k podstatnému zvýšení dovozu v relativním vyjádření, je třeba srovnat objemy dovozu se spotřebou na trhu Unie, tj. spotřeba by se musela snižovat podstatně rychlejším tempem než čínský dovoz. Jelikož objem dovozu čínských modulů a článků v období celní evidence byl v porovnání s objemem během období šetření pouze poloviční, musel by být pokles spotřeby podstatně vyšší než 50 %. Ačkoli přesné údaje o spotřebě v období celní evidence nejsou k dispozici, neexistují žádné signály, že by se spotřeba snížila o více než 50 %.

(434)

Z výše uvedených důvodů není kritérium týkající se podstatného zvýšení dovozu splněno. Vyvozuje se proto závěr, že konečné antidumpingové clo nebude uloženo se zpětnou platností přede dnem použitelnosti prozatímních opatření.

(435)

Po přijetí prozatímních antidumpingových opatření nabídla skupina spolupracujících vyvážejících výrobců, včetně společností ve spojení v ČLR a v Evropské unii, spolu s CCCME společný cenový závazek podle čl. 8 odst. 1 základního nařízení. Nabídku závazku podpořily rovněž čínské orgány.

(436)

Komise nabídku přezkoumala a rozhodnutím 2013/423/EU nabídku závazku přijala. Jak bylo uvedeno ve 3., 4. a 7. bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí, s cílem posoudit, zda cenový závazek odstraňuje škodlivé účinky dumpingu, analyzovala Komise změněné podmínky na trhu, které jsou trvalé povahy a které se týkaly mimo jiné stávajících vývozních cen a úrovně pro odstranění újmy, s ohledem na niž bylo zjištěno, že je nižší než úroveň dumpingu.

(437)

Po přijetí rozhodnutí 2013/423/EU vyvážející výrobci společně s CCCME předložili oznámení týkající se změny původní nabídky závazku. Požádali o revizi závazku tak, aby se zohlednilo vyloučení destiček z definice výrobku, jak bylo popsáno v 31. a 72. bodě odůvodnění. Ve lhůtě stanovené v čl. 8 odst. 2 základního nařízení mimoto požádala řada dalších vývozců o zařazení do závazku.

(438)

Prováděcím rozhodnutím 2013/707/EU potvrdila Komise s ohledem na konečná cla přijetí závazku, který nabídli vývozci uvedení v příloze zmíněného rozhodnutí,

—

přenosné solární nabíječky skládající se z méně než šesti článků a napájející přístroje elektřinou nebo sloužící k nabití baterií,

—

produkty z tenkého fotovoltaického filmu,

—

krystalické křemíkové fotovoltaické výrobky, jež jsou trvale zabudovány do elektrických spotřebičů, jež mají jinou funkci než výrobu elektrické energie a které spotřebovávají elektřinu vyrobenou zabudovaným(i) krystalickým(i) křemíkovým(i) fotovoltaickým(i) článkem (články),

—

moduly nebo panely s výstupním stejnosměrným napětím nepřesahujícím 50 V a výkonem nepřesahujícím 50 W určené výhradně pro přímé použití k nabití baterií v systémech se stejnými charakteristikami, pokud jde o napětí a výkon.

—

v období od 1. července 2011 do 30. června 2012 (období šetření) nevyvážel zboží popsané v odstavci 1 do Unie,

—

není ve spojení s žádným vývozcem ani výrobcem v Čínské lidové republice, na něž se vztahují antidumpingová opatření uložená tímto nařízením,

—

po skončení období šetření, na němž jsou založena tato opatření, buď vyvezl dotčený výrobek do Unie, nebo uzavřel neodvolatelný smluvní závazek vyvézt značné množství dotčeného výrobku do Unie,

a)

společnost uvedená v příloze prováděcího rozhodnutí 2013/707/EU vyrobila, dodala a fakturovala výše uvedené výrobky přímo nebo prostřednictvím své společnosti ve spojení, která je rovněž uvedena v příloze prováděcího rozhodnutí 2013/707/EU, buď svým společnostem ve spojení v Unii, které působí jako dovozci a propouštějí zboží do volného oběhu v Unii, nebo prvnímu nezávislému odběrateli, který působí jako dovozce a propouští zboží do volného oběhu v Unii, a

b)

k tomuto dovozu je přiložena závazková faktura, což je obchodní faktura obsahující alespoň údaje a prohlášení uvedené v příloze III tohoto nařízení a

c)

k tomuto dovozu je přiloženo osvědčení o vývozním závazku podle přílohy IV tohoto nařízení a

d)

zboží deklarované a předložené celním orgánům přesně odpovídá popisu uvedenému v závazkové faktuře.

a)

pokud je u dovozu popsaného v odstavci 1 zjištěno, že není splněna jedna nebo více podmínek stanovených v uvedeném odstavci; nebo

b)

pokud Komise zruší přijetí závazku podle čl. 8 odst. 9 nařízení (ES) č. 1225/2009 prostřednictvím nařízení nebo rozhodnutí, které odkazuje na konkrétní transakce, a prohlásí příslušné závazkové faktury za neplatné.