(EU) č. 1071/2013Nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1071/2013 ze dne 24. září 2013 o rozvaze sektoru měnových finančních institucí (přepracované znění) (ECB/2013/33)

Publikováno: Úř. věst. L 297, 7.11.2013, s. 1-50 Druh předpisu: Nařízení
Přijato: 24. září 2013 Autor předpisu: Evropská centrální banka
Platnost od: 27. listopadu 2013 Nabývá účinnosti: 1. ledna 2015
Platnost předpisu: Ano (od 26. června 2021 zrušen předpisem (EU) 2021/379) Pozbývá platnosti: 26. června 2021
Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



NAŘÍZENÍ EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY (EU) č. 1071/2013

ze dne 24. září 2013

o rozvaze sektoru měnových finančních institucí (přepracované znění)

(ECB/2013/33)

RADA GUVERNÉRŮ EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY,

s ohledem na statut Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, a zejména na článek 5 tohoto statutu,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2533/98 ze dne 23. listopadu 1998 o shromažďování statistických informací Evropskou centrální bankou (1), a zejména na čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 4 uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2531/98 ze dne 23. listopadu 1998 o uplatňování minimálních rezerv Evropskou centrální bankou (2), a zejména na čl. 6 odst. 4 uvedeného nařízení,

s ohledem na stanovisko Evropské komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení Evropské centrální banky (ES) č. 25/2009 ze dne 19. listopadu 2008 o rozvaze sektoru měnových finančních institucí (ECB/2008/32) (3) bylo podstatným způsobem změněno. Vzhledem k tomu, že je v něm třeba provést další změny, zejména s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 549/2013 ze dne 21. května 2013 o Evropském systému národních a regionálních účtů v Evropské unii (4), mělo by být v zájmu srozumitelnosti přepracováno.

(2)

Evropský systém centrálních bank (ESCB) vyžaduje ke splnění svých úkolů sestavení konsolidované rozvahy sektoru měnových finančních institucí. Hlavním účelem těchto informací je poskytnout Evropské centrální bance (ECB) ucelený statistický obraz měnového vývoje v členských státech, jejichž měnou je euro (dále jen „členské státy eurozóny“), na které se hledí jako na jediný hospodářský prostor. Tyto statistiky, které jsou založeny na úplném a stejnorodém sektoru měnových finančních institucí a souboru zpravodajských jednotek, obsahují údaje o agregovaných finančních aktivech a pasivech vyjádřených z hlediska stavů a transakcí a jsou pravidelně sestavovány. Dostatečně podrobné statistické údaje jsou rovněž nezbytné s cílem zajistit, aby měnové agregáty a protipoložky za eurozónu byly i nadále užitečné z analytického hlediska.

(3)

ECB je povinna v souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie a za podmínek stanovených ve statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (dále jen „statut ESCB“) přijímat nařízení v rozsahu nezbytném pro plnění úkolů ESCB vymezených ve statutu ESCB a v některých případech stanovených předpisy Rady na základě čl. 129 odst. 4 Smlouvy.

(4)

Článek 5.1 statutu ESCB vyžaduje, aby ECB pro zajištění úkolů ESCB shromažďovala ve spolupráci s národními centrálními bankami nezbytné statistické informace buď od příslušných vnitrostátních orgánů, nebo přímo od hospodářských subjektů. Článek 5.2 statutu ESCB stanoví, že úkoly popsané v článku 5.1 provádějí v rámci svých možností národní centrální banky.

(5)

Článek 3 nařízení (ES) č. 2533/98 vyžaduje, aby ECB blíže určila skutečný soubor zpravodajských jednotek v rámci jejich referenčního souboru, a opravňuje ji, aby některé třídy zpravodajských jednotek plně nebo částečně zprostila statistické zpravodajské povinnosti. Čl. 6 odst. 4 uvedeného nařízení stanoví, že ECB může přijímat nařízení upravující podmínky, za kterých lze uplatnit právo ověřovat statistické informace nebo provádět jejich nucené shromažďování.

(6)

Článek 4 nařízení (ES) č. 2533/98 vyžaduje, aby si členské státy samy řídily organizaci v oblasti statistiky a plně spolupracovaly s ESCB s cílem zajistit plnění povinností vyplývajících z článku 5 statutu ESCB.

(7)

Může být vhodné, aby národní centrální banky shromažďovaly od skutečného souboru zpravodajských jednotek statistické informace nutné ke splnění statistických požadavků ECB jako součást širšího zpravodajského systému, který jednotlivé národní centrální banky vytvářejí v rámci vlastních pravomocí v souladu s právními přepisy Unie, vnitrostátními právními předpisy nebo se zavedenou praxí, a který slouží též jiným statistickým účelům, pokud tím není ohroženo plnění statistických požadavků ECB. Takový postup může rovněž snížit zpravodajskou zátěž. Pro zvýšení transparentnosti je v těchto případech vhodné informovat zpravodajské jednotky o tom, že se údaje shromažďují pro jiné statistické účely. V určitých případech může ECB využít statistické informace, které byly shromážděny pro tyto jiné účely, ke splnění svých požadavků.

(8)

Statistické požadavky jsou nejpodrobnější v případě protistran, které patří do sektoru držby peněz. Podrobné údaje jsou vyžadovány o: a) vkladech v členění podle subsektorů a splatnosti a dále podle měn s cílem umožnit důkladnější analýzu vývoje cizoměnových složek zahrnutých v měnovém agregátu M3 a usnadnit zjišťování míry zastupitelnosti mezi cizoměnovými složkami a eurovou složkou M3; b) úvěrech podle subsektorů, splatnosti, účelu, nového nastavení úrokové sazby a měny, neboť tyto údaje se považují za nezbytné pro účely měnové analýzy; c) pozicích vůči ostatním měnovým finančním institucím, pokud je to potřebné pro umožnění započtení zůstatků mezi měnovými finančními institucemi nebo pro výpočet základu pro stanovení minimálních rezerv; d) pozicích vůči nerezidentům eurozóny (zbytku světa) u „vkladů s dohodnutou splatností nad dva roky“, „vkladů s výpovědní lhůtou delší než dva roky“ a „repo obchodů“ za účelem výpočtu základu pro stanovení minimálních rezerv, na který se uplatňuje kladná sazba minimálních rezerv; e) pozicích vůči zbytku světa, pokud jde o celkové vklady, za účelem sestavení vnějších protipoložek; f) vkladech a úvěrech vůči zbytku světa s původní lhůtou splatnosti do jednoho roku a nad jeden rok pro účely platební bilance a finančních účtů.

(9)

Pro účely shromažďování statistických informací o portfoliích cenných papírů měnových finančních institucí na základě nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1011/2012 ze dne 17. října 2012 o statistice držby cenných papírů (ECB/2012/24) (5) vykazují národní centrální banky čtvrtletně údaje podle jednotlivých cenných papírů. Národní centrální banky mohou sloučit požadavky na vykazování podle tohoto nařízení a nařízení (EU) č. 1011/2012 (ECB/2012/24), jestliže takový postup může minimalizovat zpravodajské zatížení úvěrových institucí. S cílem zmírnit zatížení správců fondů mohou národní centrální banky povolit, aby fondy peněžního trhu vykazovaly podle nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1073/2013 ze dne 18. října 2013 o statistice aktiv a pasiv investičních fondů (ECB/2013/38) (6).

(10)

ECB vypočítává finanční transakce jako rozdíl mezi stavovými pozicemi ke dnům na konci měsíce, ke kterým se sestavují výkazy, od nějž se odečte účinek změn, které vzniknou v důsledku jiných pohybů než transakcí. Požadavek na zpravodajské jednotky nezahrnuje změny směnných kurzů, které vypočítává ECB, nebo národní centrální banky po konzultaci s ECB, ze stavových údajů členěných podle jednotlivých měn, jež zpravodajské jednotky vykáží, ani úpravy z překlasifikace, které národní centrální banky shromažďují samy prostřednictvím různých již dostupných informačních zdrojů.

(11)

Článek 5 nařízení (ES) č. 2531/98 opravňuje ECB přijímat nařízení nebo rozhodnutí s cílem osvobodit instituce od povinnosti minimálních rezerv, vymezit způsoby, jak lze vyloučit nebo odečíst závazky vůči jiné instituci od základu pro stanovení minimálních rezerv, a stanovit rozdílné sazby minimálních rezerv pro určité kategorie závazků. Podle článku 6 nařízení (ES) č. 2531/98 má ECB právo shromažďovat od institucí informace potřebné k uplatňování povinnosti minimálních rezerv a právo ověřovat přesnost a kvalitu informací, které instituce poskytují jako doklad plnění povinnosti minimálních rezerv. S cílem snížit celkovou zpravodajskou zátěž je žádoucí, aby byly statistické údaje týkající se měsíční rozvahy používány pro pravidelný výpočet základu pro stanovení minimálních rezerv úvěrových institucí podléhajících systému minimálních rezerv ECB v souladu s nařízením Evropské centrální banky (ES) č. 1745/2003 ze dne 12. září 2003 o uplatňování minimálních rezerv (ECB/2003/9) (7).

(12)

Je potřebné stanovit zvláštní postupy, které se uplatní v případě fúzí týkajících se úvěrových institucí, s cílem vyjasnit povinnosti těchto institucí, pokud jde o povinnost minimálních rezerv.

(13)

ECB vyžaduje informace o sekuritizační činnosti měnových finančních institucí, aby mohla analyzovat vývoj úvěrů a půjček v eurozóně. Tyto informace též doplňují údaje vykazované podle nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1075/2013 ze dne 18. října 2013 o statistice aktiv a pasiv účelových finančních společností zapojených do sekuritizačních transakcí (ECB/2013/40) (8).

(14)

Přestože se uznává, že nařízení přijatá ECB podle článku 34.1 statutu ESCB nezakládají práva ani neukládají povinnosti členským státům, jejichž měnou není euro (dále jen „členské státy mimo eurozónu“), článek 5 statutu ESCB se vztahuje jak na členské státy eurozóny, tak na členské státy mimo eurozónu. V 17. bodu odůvodnění nařízení (ES) č. 2533/98 se poukazuje na to, že z článku 5 statutu ESCB spolu s čl. 4 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie vyplývá povinnost členských států mimo eurozónu přijmout a provést na vnitrostátní úrovni veškerá opatření, která tyto členské státy považují za vhodná pro shromažďování statistických informací nezbytných ke splnění statistické zpravodajské povinnosti vůči ECB a pro včasnou přípravu v oblasti statistiky na to, aby se mohly stát členskými státy eurozóny.

(15)

Měla by se uplatňovat pravidla ochrany a využití důvěrných statistických informací stanovená v článku 8 nařízení Rady (ES) č. 2533/98.

(16)

Podle čl. 7 odst. 1 nařízení (ES) č. 2533/98 má ECB pravomoc uložit sankce zpravodajským jednotkám, které neplní statistickou zpravodajskou povinnost stanovenou nařízeními nebo rozhodnutími ECB,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Definice

Pro účely tohoto nařízení:

a)

„měnovou finanční institucí“ se rozumí rezidentský podnik, který náleží do některého z těchto sektorů:

1.

centrální banky a

2.

ostatní měnové finanční instituce, které zahrnují:

a)

instituce přijímající vklady:

i)

úvěrové instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky (9) a

ii)

instituce přijímající vklady jiné než úvěrové instituce, tj.:

ostatní finanční instituce, jež se zabývají převážně finančním zprostředkováním a jejichž předmětem podnikání je přijímat vklady nebo prostředky velmi podobné vkladům od institucionálních jednotek, nikoli pouze od měnových finančních institucí (stupeň nahraditelnosti mezi nástroji vydávanými ostatními měnovými finančními institucemi a vklady u úvěrových institucí určuje jejich klasifikaci jako měnových finančních institucí), a na vlastní účet (přinejmenším v ekonomickém smyslu) poskytovat úvěry nebo investovat do cenných papírů, nebo

instituce elektronických peněz, které se převážně zabývají finančním zprostředkováním v podobě vydávání elektronických peněz, nebo

b)

fondy peněžního trhu v souladu s článkem 2;

b)

„zpravodajská jednotka“ a „rezident“ mají stejný význam jako v článku 1 nařízení (ES) č. 2533/98;

c)

„příslušnou národní centrální bankou“ se rozumí národní centrální banka členského státu eurozóny, ve kterém je měnová finanční instituce rezidentem;

d)

„účelová finanční společnost pro sekuritizaci“ má stejný význam jako v článku 1 nařízení (EU) č. 1075/2013 (ECB/2013/40);

e)

„sekuritizací“ se rozumí transakce, která je buď: a) tradiční sekuritizací ve smyslu článku 4 nařízení (EU) č. 575/2013 nebo b) sekuritizací ve smyslu článku 1 nařízení (EU) č. 1075/2013 (ECB/2013/40), při níž dochází ke zcizení úvěrů, které jsou předmětem sekuritizace, ve prospěch účelové finanční společnosti pro sekuritizaci;

f)

„instituce elektronických peněz“ a „elektronické peníze“ mají stejný význam jako v čl. 2 odst. 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES (10);

g)

„snížením hodnoty“ se rozumí přímé snížení účetní hodnoty úvěru v rozvaze v důsledku jeho znehodnocení,

h)

„odpisem“ se rozumí snížení hodnoty v rozsahu celé účetní hodnoty úvěru, což vede k jeho odstranění z rozvahy;

i)

„správcem“ se rozumí měnová finanční instituce, která spravuje úvěry sloužící jako podkladová aktiva pro sekuritizaci nebo úvěry, které byly jinak převedeny, pokud jde o inkaso jistiny a úroků od dlužníků;

j)

„zcizením úvěru“ se rozumí ekonomický převod úvěru nebo souboru úvěrů zpravodajskou jednotkou na nabyvatele, a to buď převodem vlastnictví nebo přistoupením k pohledávce;

k)

„nabytím úvěru“ ekonomický převod úvěru nebo souboru úvěrů převodcem na zpravodajskou jednotku, přičemž tento převod je realizován buď převodem vlastnictví nebo přistoupením k pohledávce;

l)

„pozicemi uvnitř skupiny“ se rozumí pozice mezi institucemi přijímajícími vklady, které jsou rezidenty eurozóny a patří do téže skupiny, jež sestává z mateřské společnosti a všech jí přímo či nepřímo kontrolovaných členů skupiny, kteří jsou rezidenty eurozóny;

m)

„institucí ve zbytkové části“ se rozumí malá měnová finanční instituce, které byla udělena výjimka podle čl. 9 odst. 1;

n)

„odúčtováním z rozvahy“ se rozumí odstranění úvěru nebo jeho části ze stavů vykázaných podle částí 2 a 3 přílohy I včetně jeho odstranění v důsledku uplatnění výjimky uvedené v čl. 9 odst. 4.

Článek 2

Identifikace fondů peněžního trhu

Za fondy peněžního trhu se považují ty subjekty kolektivního investování, které splňují všechna následující kritéria:

a)

jejich investičním cílem je uchování vlastního kapitálu v paritě a dosažení výnosu v souladu s úrokovými sazbami nástrojů peněžního trhu;

b)

investují do nástrojů peněžního trhu, jež splňují kritéria pro nástroje peněžního trhu vymezená ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) (11), nebo do vkladů u úvěrových institucí, popřípadě zajišťují, že likvidita a ocenění jejich investičního portfolia se hodnotí na rovnocenném základě;

c)

zajišťují, že nástroje peněžního trhu, do kterých investují, jsou vysoce kvalitní, tak jak stanoví správcovská společnost. Při posuzování kvality nástroje peněžního trhu se vezmou v úvahu zejména tyto faktory:

i)

úvěrová kvalita nástroje peněžního trhu,

ii)

povaha třídy aktiv, do níž nástroj peněžního trhu patří,

iii)

v případě strukturovaných finančních nástrojů operační riziko a riziko protistrany, které je se strukturovanou finanční transakcí spjato,

iv)

profil likvidity;

d)

zajišťují, že jejich portfolio má váženou průměrnou splatnost nepřekračující 6 měsíců a váženou průměrnou životnost nepřekračující 12 měsíců (v souladu s oddílem 2 v části 1 přílohy I);

e)

provádějí denní výpočet čisté hodnoty aktiv a výpočet hodnoty svých akcií/podílových listů a denně vydávají a odkupují akcie/podílové listy;

f)

investují pouze do cenných papírů, jejichž zbytková splatnost do právně závazného data odkupu nepřesahuje dva roky, za předpokladu, že doba do dalšího data nastavení úrokových sazeb nepřesahuje 397 dní, přičemž u cenných papírů s pohyblivou úrokovou sazbou by se sazba měla upravovat na sazbu peněžního trhu, nebo na index;

g)

investují do jiných subjektů kolektivního investování, pouze pokud splňují podmínky definice fondů peněžního trhu;

h)

přímo ani nepřímo se nevystavují riziku akcií či komodit, včetně prostřednictvím derivátů, a používají deriváty pouze v souladu s investiční strategií fondu na peněžním trhu. Deriváty, z nichž vyplývá měnové riziko, lze používat jen za účelem hedgingu. Investování do cenných papírů denominovaných v jiné než základní měně je dovoleno pouze za podmínky plného zajištění proti měnovému riziku;

i)

jejich čistá hodnota aktiv je buď stálá, nebo pohyblivá.

Článek 3

Skutečný soubor zpravodajských jednotek

1.   Skutečný soubor zpravodajských jednotek tvoří měnové finanční instituce, které jsou rezidenty na území členských států eurozóny (v souladu s částí 1 přílohy II).

2.   Měnové finanční instituce ve skutečném souboru zpravodajských jednotek mají plnou statistickou zpravodajskou povinnost, pokud se na ně nevztahuje výjimka podle článku 9.

3.   Subjekty, které splňují definici měnových finančních institucí, spadají do oblasti působnosti tohoto nařízení, i když jsou vyjmuty z oblasti působnosti nařízení (EU) č. 575/2013.

4.   Pro účely shromažďování statistických informací o rezidentské příslušnosti držitelů akcií/podílových listů fondů peněžního trhu podle oddílu 5.7 části 2 přílohy I patří do skutečného souboru zpravodajských jednotek také ostatní finanční zprostředkovatelé kromě pojišťovacích společností a penzijních fondů, pokud se na ně nevztahuje výjimka podle čl. 9 odst. 2 písm. c). Pro účely tohoto nařízení mohou národní centrální banky vytvořit a vést seznam ostatních finančních zprostředkovatelů, kteří tvoří součást skutečného souboru zpravodajských jednotek, v souladu se zásadami uvedenými v oddílu 5.7 části 2 přílohy I.

Článek 4

Seznam měnových finančních institucí pro statistické účely

1.   Výkonná rada vytváří a vede seznam měnových finančních institucí pro statistické účely s přihlédnutím k požadavkům na četnost a včasnost, které vyplývají z jeho použití v souvislosti se systémem minimálních rezerv ECB. Seznam měnových finančních institucí pro statistické účely obsahuje údaj o tom, zda se na instituce vztahuje systém minimální rezerv ECB. Seznam měnových finančních institucí musí být aktuální, přesný, maximálně stejnorodý a pro statistické účely dostatečně stabilní.

2.   Seznam měnových finančních institucí pro statistické účely a jeho aktualizace zpřístupní národní centrální banky a ECB zpravodajským jednotkám vhodným způsobem, včetně elektronických prostředků, prostřednictvím internetu, nebo pokud o to zpravodajské jednotky požádají, v tištěné podobě.

3.   Seznam měnových finančních institucí pro statistické účely má pouze informativní povahu. Je-li však nejnovější dostupná verze seznamu nesprávná, ECB neuloží sankci subjektu, který řádně nesplnil statistickou zpravodajskou povinnost, pokud v dobré víře spoléhal na nesprávný seznam.

Článek 5

Statistická zpravodajská povinnost

1.   Skutečný soubor zpravodajských jednotek vykazuje do národní centrální banky členského státu, ve kterém je měnová finanční instituce rezidentem: a) měsíční stavy vztahující se k rozvaze sestavované ke konci měsíce a b) měsíční agregované úpravy z přecenění. Agregované úpravy z přecenění se vykazují ve vztahu k odpisům a snížení hodnoty úvěrů a zahrnují změny ocenění cenných papírů. Další podrobnosti o určitých položkách rozvahy se vykazují čtvrtletně nebo ročně. Usnadňuje-li to proces vypracovávání údajů, mohou národní centrální banky čtvrtletní údaje shromažďovat měsíčně. Požadované statistické informace jsou uvedeny v příloze I.

2.   Národní centrální banky mohou shromažďovat požadované statistické informace o cenných papírech vydaných a držených měnovými finančními institucemi podle jednotlivých cenných papírů, pokud lze údaje uvedené v odstavci 1 odvodit v souladu s minimálními statistickými standardy stanovenými v příloze IV.

3.   Měnové finanční instituce vykazují v souladu s minimálními požadavky podle tabulky 1 A v části 4 přílohy I měsíční úpravy z přecenění ve vztahu k úplnému souboru údajů požadovaných ECB. Národní centrální banky mohou shromažďovat další údaje, které nejsou do minimálních požadavků zahrnuty. Tyto údaje se mohou vztahovat na členění uvedená v tabulce 1 A jiná než „minimální požadavky“.

4.   ECB může dále požadovat vysvětlivky k úpravám v rámci „překlasifikace a ostatních úprav“, které shromažďují národní centrální banky.

5.   ECB může uložit sankce zpravodajským jednotkám, které neplní statistickou zpravodajskou povinnost stanovenou tímto nařízením, v souladu s rozhodnutím ECB/2010/10 ze dne 19. srpna 2010 o neplnění statistické zpravodajské povinnosti (12).

Článek 6

Doplňková statistická zpravodajská povinnost týkající se sekuritizace úvěrů a jiných převodů úvěrů

Měnové finanční instituce vykazují:

a)

v souladu s oddílem 2 části 5 přílohy I čistý tok sekuritizací úvěrů a jiných převodů úvěrů, které byly provedeny ve vykazovaném období;

b)

v souladu s oddílem 3 části 5 přílohy I zůstatky ke konci období a finanční transakce s výjimkou zcizení a nabytí úvěrů během příslušného období, pokud jde o sekuritizované a odúčtované úvěry, ve vztahu k nimž vystupuje měnová finanční instituce jako správce. Národní centrální banky mohou tuto zpravodajskou povinnost rozšířit na všechny odúčtované úvěry, které jsou spravovány měnovými finančními institucemi a které byly sekuritizovány nebo jinak převedeny;

c)

v souladu s oddílem 4 části 5 přílohy I zůstatky ke konci čtvrtletí týkající se všech úvěrů, ve vztahu k nimž vystupuje měnová finanční instituce jako správce v rámci sekuritizace;

d)

v souladu s oddílem 5 části 5 přílohy I zůstatky ke konci období týkající se úvěrů zcizených prostřednictvím sekuritizace, které nebyly odúčtovány z rozvahy, používá-li se mezinárodní účetní standard 39 (IAS 39), mezinárodní standard finančního vykazování (IFRS 9) nebo obdobná vnitrostátní účetní pravidla.

Článek 7

Lhůty

1.   Národní centrální banky rozhodnou, kdy a s jakou periodicitou potřebují obdržet údaje od zpravodajských jednotek, aby mohly dodržet níže uvedené lhůty, přičemž tam, kde je to potřebné, přihlédnou k požadavkům ohledně lhůt v rámci systému minimálních rezerv ECB, a informují o tom zpravodajské jednotky.

2.   Národní centrální banky předávají ECB měsíční statistiky do konce pracovní doby patnáctého pracovního dne následujícího po skončení měsíce, ke kterému se vztahují.

3.   Národní centrální banky předávají ECB čtvrtletní statistiky do konce pracovní doby dvacátého osmého pracovního dne následujícího po skončení čtvrtletí, ke kterému se vztahují.

Článek 8

Účetní pravidla pro účely statistického vykazování

1.   Nestanoví-li toto nařízení jinak, jsou účetními pravidly, jež měnové finanční instituce používají pro účely vykazování podle tohoto nařízení, pravidla stanovená ve vnitrostátních předpisech provádějících směrnici Rady 86/635/EHS ze dne 8. prosince 1986 o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách bank a ostatních finančních institucí (13), jakož i v ostatních platných mezinárodních standardech.

2.   Vklady a úvěry se vykazují v zůstatkové hodnotě částky jistiny ke konci měsíce. Tato částka nezahrnuje odpisy a snížení hodnoty podle příslušných účetních postupů. Vklady a úvěry se nezapočítávají vůči jiným aktivům nebo pasivům.

3.   Aniž jsou dotčeny účetní postupy a možnosti vzájemného započtení běžné v členských státech eurozóny, jsou veškerá finanční aktiva a pasiva pro statistické účely vykazována v hrubém vyjádření.

4.   Za předpokladu, že tyto postupy pro vykazování používají všechny rezidentské zpravodajské jednotky, mohou národní centrální banky dovolit, aby se úvěry, k nimž se vytvářejí opravné položky, vykazovaly po započtení opravných položek (netto způsobem), a aby se úvěry nabyté za úplatu vykazovaly v ceně sjednané v okamžiku jejich nabytí.

Článek 9

Výjimky

1.   Výjimku lze udělit malým měnovým finančním institucím, a to v následujících případech:

a)

národní centrální banky mohou udělit výjimku malým měnovým finančním institucím za předpokladu, že spojený příspěvek těchto institucí do národní rozvahy měnových finančních institucí podle stavů nepřesahuje 5 %;

b)

pokud jde o úvěrové instituce, výjimka uvedená v písmenu a) má za následek snížení statistické zpravodajské povinnosti úvěrových institucí, na něž se tato výjimka vztahuje, aniž by byly dotčeny požadavky týkající se výpočtu minimálních rezerv stanovené v příloze III;

c)

pokud jde o malé měnové finanční instituce, uplatňuje-li se výjimka uvedená v písmenu a), národní centrální banky nadále shromažďují alespoň údaje týkající se celkové bilanční sumy, a to přinejmenším s roční periodicitou, aby bylo možné sledovat spojený příspěvek institucí ve zbytkové části do národní rozvahy měnových finančních institucí;

d)

aniž je dotčeno ustanovení písmene a), mohou národní centrální banky udělit výjimku úvěrovým institucím, které nepožívají výhod režimu stanoveného v písmenech a) a b), přičemž taková výjimka má za následek omezení jejich zpravodajské povinnosti na požadavky uvedené v části 6 přílohy I, a to za předpokladu, že spojený příspěvek těchto úvěrových institucí do národní rozvahy měnových finančních institucí podle stavů nepřesahuje 10 % národní rozvahy měnových finančních institucí ani 1 % rozvahy měnových finančních institucí eurozóny;

e)

národní centrální banky včas kontrolují plnění podmínek uvedených v písmenech a) a d), aby mohly udělit nebo případně zrušit výjimku s účinností od počátku každého roku;

f)

malé měnové finanční instituce se mohou rozhodnout, že výjimky nevyužijí a že budou plnit úplnou statistickou zpravodajskou povinnost.

2.   Národní centrální banky mohou udělit výjimku fondům peněžního trhu, a to v následujících případech:

a)

Národní centrální banky mohou fondům peněžního trhu udělit výjimku ze statistické zpravodajské povinnosti uvedené v čl. 5 odst. 1 za předpokladu, že fondy peněžního trhu namísto toho vykazují rozvahové údaje podle článku 5 nařízení (EU) č. 1073/2013 (ECB/2013/38), a pokud jsou splněny tyto podmínky:

i)

fondy peněžního trhu vykazují tyto údaje s měsíční periodicitou podle kombinované metody uvedené v příloze I nařízení (EU) č. 1073/2013 (ECB/2013/38) a v souladu se lhůtami stanovenými v článku 9 uvedeného nařízení, a

ii)

fondy peněžního trhu vykazují údaje o stavech akcií/podílových listů fondu peněžního trhu ke konci měsíce v souladu se lhůtami stanovenými v čl. 7 odst. 2;

b)

Národní centrální banky mohou fondům peněžního trhu rovněž udělit výjimku ze statistické zpravodajské povinnosti, pokud jde o poskytování údajů o:

i)

celkových pozicích 1) vkladů centrálních bank a institucí přijímajících vklady a úvěrů jim poskytnutých; 2) vkladů všech sektorů protistran kromě sektoru nefinančních podniků a úvěrů jim poskytnutých v členění podle původní splatnosti a 3) přeshraničních vkladů a úvěrů v rámci eurozóny v členění podle zemí a sektorů,

ii)

celkových naběhlých úrocích u úvěrů a vkladů,

iii)

pozicích aktiv a pasiv odděleně vůči sektoru pojišťovacích společností a sektoru penzijních fondů,

iv)

pozicích, úvěrech a vkladech uvnitř skupiny;

c)

Národní centrální banky mohou udělit výjimku ze statistické zpravodajské povinnosti, pokud se týká rezidentské příslušnosti držitelů akcií / podílových listů fondů peněžního trhu, za následujících podmínek:

i)

pokud jsou akcie / podílové listy fondů peněžního trhu vydány poprvé nebo pokud vývoj trhu vyžaduje změnu možnosti vykazování nebo kombinace těchto možností ve smyslu oddílu 5.7 písm. b) části 2 přílohy I, mohou národní centrální banky udělit výjimku na jeden rok, pokud jde o statistickou zpravodajskou povinnost uvedenou v oddílu 5.7 části 2 přílohy I, nebo

ii)

požadované statistické informace o rezidentské příslušnosti držitelů akcií / podílových listů fondů peněžního trhu jsou shromažďovány z jiných dostupných zdrojů podle oddílu 5.7 části 2 přílohy I. Národní centrální banky včas kontrolují plnění této podmínky, aby mohly udělit nebo případně zrušit tuto výjimku po dohodě s ECB s účinností od počátku každého roku.

3.   Měnovým finančním institucím lze udělit výjimku ohledně úprav z přecenění v následujících případech:

a)

aniž je dotčen odstavec 1, mohou národní centrální banky udělit fondům peněžního trhu výjimku ohledně vykazování úprav z přecenění tak, že je povinnosti vykazovat úpravy z přecenění zcela zbaví;

b)

národní centrální banky mohou udělit výjimku, pokud jde o četnost a včasnost vykazování změn ocenění cenných papírů, a požadovat tyto údaje čtvrtletně a ve stejném termínu jako údaje o stavech vykazovaných čtvrtletně, pokud jsou splněny následující podmínky:

i)

zpravodajské jednotky, které používají různé metody oceňování, poskytnou národním centrálním bankám příslušné informace o provádění oceňování, včetně kvantitativních údajů o procentním složení držby těchto nástrojů, a

ii)

dojde-li k podstatné změně ocenění, jsou národní centrální banky oprávněny požadovat, aby jim zpravodajské jednotky poskytly dodatečné údaje za měsíc, ve kterém k takové změně došlo;

c)

národní centrální banky mohou úvěrovým institucím, které vykazují měsíční stavy cenných papírů podle jednotlivých cenných papírů, udělit výjimku ohledně vykazování změn ocenění cenných papírů, včetně jejich úplného vynětí z této zpravodajské povinnosti, pokud jsou splněny následující podmínky:

i)

vykazované informace zahrnují za každý cenný papír účetní hodnotu uvedenou v rozvaze a

ii)

v případě cenných papírů bez veřejných identifikačních kódů vykazované informace zahrnují údaje o kategorii nástrojů, splatnosti a emitentovi, jež dostačují alespoň k odvození členění, která jsou v části 5 přílohy I vymezena jako „minimální požadavky“.

4.   Měnovým finančním institucím lze udělit výjimku ohledně statistického vykazování úvěrů, které jsou zcizeny prostřednictvím sekuritizace.

Měnovým finančním institucím, které používají mezinárodní účetní standard 39 (IAS 39), mezinárodní standard finančního vykazování 9 (IFRS 9) nebo obdobná vnitrostátní účetní pravidla, může jejich národní centrální banka povolit, aby ze stavů požadovaných podle částí 2 a 3 přílohy I vyloučily veškeré úvěry, které byly zcizeny prostřednictvím sekuritizace v souladu s vnitrostátními postupy za předpokladu, že takové postupy uplatňují všechny rezidentské měnové finanční instituce.

5.   Národní centrální banky mohou měnovým finančním institucím udělit výjimku ohledně vykazování některých čtvrtletních stavů ve vztahu k členským státům mimo eurozónu.

Pokud údaje shromážděné na vyšší úrovni agregace ukazují, že pozice vůči protistranám, které jsou rezidenty v kterémkoli členském státě mimo eurozónu, nebo pozice vůči měně členského státu mimo eurozónu nejsou významné, může národní centrální banka rozhodnout, že nebude vykazování ve vztahu k takovému členskému státu vyžadovat. Národní centrální banka oznámí každé takové rozhodnutí svým zpravodajským jednotkám.

Článek 10

Minimální standardy a vnitrostátní zpravodajské postupy

1.   Zpravodajské jednotky plní statistickou zpravodajskou povinnost, která se na ně vztahuje, v souladu s minimálními standardy pro přenos, přesnost, pojmovou shodu a opravy, jak jsou stanoveny v příloze IV.

2.   Národní centrální banky stanoví a zavedou zpravodajské postupy, kterými se má řídit skutečný soubor zpravodajských jednotek v souladu s vnitrostátními požadavky. Národní centrální banky zabezpečí, aby tyto zpravodajské postupy poskytovaly požadované statistické informace a umožňovaly přesnou kontrolu dodržování minimálních standardů pro přenos, přesnost, pojmovou shodu a opravy, jak jsou uvedeny v příloze IV.

Článek 11

Fúze, rozdělení a reorganizace

V případě fúze, rozdělení nebo jakékoli jiné reorganizace, která by mohla ovlivnit splnění statistické zpravodajské povinnosti, informuje dotčená zpravodajská jednotka příslušnou národní centrální banku, jakmile je záměr takovou operaci provést veřejně znám, a v přiměřené lhůtě před jejím uskutečněním, o postupech, které plánuje použít ke splnění statistické zpravodajské povinnosti stanovené tímto nařízením.

Článek 12

Použití vykázaných statistických informací pro účely minimálních rezerv

1.   Statistické informace vykázané úvěrovými institucemi podle tohoto nařízení používá každá úvěrová instituce k výpočtu základu pro stanovení minimálních rezerv podle nařízení (ES) č. 1745/2003 (ECB/2003/9). Každá úvěrová instituce použije tyto informace zejména k ověření toho, zda plní svou povinnost minimálních rezerv během udržovacího období.

2.   Údaje pro výpočet základu pro stanovení minimálních rezerv institucí ve zbytkové části pro tři udržovací období vycházejí z údajů ke konci čtvrtletí, které shromažďují národní centrální banky ve lhůtě 28 pracovních dnů následujících po skončení čtvrtletí, ke kterému se vztahují.

3.   Zvláštní pravidla týkající se uplatňování systému minimálních rezerv ECB, která jsou stanovena v příloze III, mají v případě rozporu přednost před ustanoveními nařízení (ES) č. 1745/2003 (ECB/2003/9).

4.   S cílem usnadnit řízení likvidity ECB a úvěrových institucí se požadavky na minimální rezervy potvrzují nejpozději v první den udržovacího období; výjimečně však může úvěrovým institucím nastat potřeba vykázat opravy základu pro stanovení minimálních rezerv nebo výše minimálních rezerv, které již byly potvrzeny. Postupy pro potvrzení nebo uznání výše minimálních rezerv není nijak dotčena povinnost zpravodajských jednotek vždy vykazovat správné statistické údaje a co možná nejdříve opravit nesprávné statistické údaje, které již vykázaly.

Článek 13

Ověřování a nucené shromažďování

Národní centrální banky vykonávají právo ověřovat nebo nuceně shromažďovat informace, které jsou zpravodajské jednotky povinny poskytovat podle tohoto nařízení, aniž je tím dotčeno právo ECB vykonávat toto právo sama. Národní centrální banky vykonávají toto právo zejména tehdy, jestliže některá instituce, která je součástí skutečného souboru zpravodajských jednotek, neplní minimální standardy pro přenos, přesnost, pojmovou shodu a opravy stanovené v příloze IV.

Článek 14

První vykazování

1.   Podle tohoto nařízení se poprvé vykazují údaje za prosinec 2014.

2.   Pokud se týče polí v tabulce 3 v části 3 přílohy I, jež odpovídají členským státům eurozóny, vykazují se podle tohoto nařízení poprvé první čtvrtletní údaje po datu, kdy tyto státy přijaly euro.

3.   Pokud se týče polí v tabulkách 3 a 4 v části 3 přílohy I, jež odpovídají členským státům mimo eurozónu, vykazují se podle tohoto nařízení poprvé první čtvrtletní údaje po datu jejich přistoupení k Unii. Pokud příslušná národní centrální banka rozhodne, že nevýznamné údaje není třeba poprvé vykazovat s prvními čtvrtletními údaji po datu přistoupení příslušného členského státu nebo členských států k Unii, začnou se tyto údaje vykazovat po uplynutí dvanácti měsíců ode dne, kdy národní centrální banka informuje zpravodajské jednotky o povinnosti tyto údaje vykazovat.

Článek 15

Zrušení

1.   Nařízení (ES) č. 25/2009 (ECB/2008/32) se zrušuje s účinkem ode dne 1. ledna 2015.

2.   Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze VI.

Článek 16

Závěrečné ustanovení

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se od 1. ledna 2015.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.

Ve Frankfurtu nad Mohanem dne 24. září 2013.

Za Radu guvernérů ECB

prezident ECB

Mario DRAGHI


(1)  Úř. věst. L 318, 27.11.1998, s. 8.

(2)  Úř. věst. L 318, 27.11.1998, s. 1.

(3)  Úř. věst. L 15, 20.1.2009, s. 14.

(4)  Úř. věst. L 174, 26.6.2013, s. 1.

(5)  Úř. věst. L 305, 1.11.2012, s. 6.

(6)  Viz strana 73 v tomto čísle Úředního věstníku.

(7)  Úř. věst. L 250, 2.10.2003, s. 10.

(8)  Viz strana 107 v tomto čísle Úředního věstníku.

(9)  Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1.

(10)  Úř. věst. L 267, 10.10.2009, s. 7.

(11)  Úř. věst. L 302, 17.11.2009, s. 32.

(12)  Úř. věst. L 226, 28.8.2010, s. 48.

(13)  Úř. věst. L 372, 31.12.1986, s. 1.


PŘÍLOHA I

MĚNOVÉ FINANČNÍ INSTITUCE A STATISTICKÁ ZPRAVODAJSKÁ POVINNOST

Úvod

Statistický systém pro členské státy, jejichž měnou je euro (dále jen „členské státy eurozóny“), který zahrnuje rozvahu sektoru měnových finančních institucí, se skládá z těchto dvou hlavních prvků:

a)

seznamu měnových finančních institucí pro statistické účely (k identifikaci některých měnových finančních institucí viz část 1) a

b)

stanovení statistických informací, které tyto měnové finanční instituce vykazují s měsíční, čtvrtletní a roční periodicitou (viz část 2, 3, 4, 5, 6 a 7).

Za účelem získání úplných informací o rozvahách měnových finančních institucí je též nezbytné uložit určité statistické zpravodajské povinnosti investičním fondům jiným než fondům peněžního trhu a ostatním finančním zprostředkovatelům kromě pojišťovacích společností a penzijních fondů (dále jen „ostatní finanční zprostředkovatelé“), jestliže se zabývají finanční činností týkající se akcií / podílových listů fondů peněžního trhu. Tyto statistické informace shromažďují národní centrální banky od měnových finančních institucí a od investičních fondů a ostatních finančních zprostředkovatelů v souladu s částí 2 podle vnitrostátních postupů při dodržení harmonizovaných definic a třídění stanovených v článku 1 a příloze II.

Peněžní zásoba se skládá z bankovek a mincí v oběhu a jiných měnových pasiv (vkladů a dalších finančních nástrojů, které jsou prostředky velmi podobnými vkladům) měnových finančních institucí. Protipoložky peněžní zásoby zahrnují všechny ostatní položky v rozvaze měnových finančních institucí. ECB rovněž sestavuje finanční transakce, které jsou odvozeny ze stavů a z jiných údajů včetně údajů o úpravách z přecenění vykázaných měnovými finančními institucemi (viz část 5).

Statistické informace, které ECB požaduje, jsou souhrnným způsobem uvedeny v části 8.

ČÁST 1

Identifikace některých měnových finančních institucí

ODDÍL 1

Identifikace některých měnových finančních institucí na základě zásady nahraditelnosti vkladů

1.1

Finanční instituce jiné než úvěrové instituce, které vydávají finanční nástroje, jež jsou považovány za prostředky velmi podobné vkladům, jsou klasifikovány jako měnové finanční instituce, pokud splňují definici měnové finanční instituce v ostatních ohledech. Klasifikace je založena na kritériu nahraditelnosti vkladů (tj. zda jsou pasiva klasifikována jako vklady), která je určena jejich likviditou, jež v sobě spojuje rysy převoditelnosti, směnitelnosti, jistoty a snadné obchodovatelnosti, a případně i podmínkami emise.

Tato kritéria nahraditelnosti vkladů se používají též s cílem určit, zda by pasiva měla být klasifikována jako vklady, ledaže je pro tato pasiva dána zvláštní kategorie.

1.2

Pro účely stanovení nahraditelnosti vkladů, jakož i klasifikace pasiv jako vkladů:

a)

převoditelnost se vztahuje k možnosti mobilizovat peněžní prostředky vložené do finančního nástroje použitím platebních nástrojů, jako jsou šeky, převodní příkazy, přímá inkasa nebo podobné prostředky;

b)

směnitelnost se vztahuje k možnosti a nákladům konverze finančních nástrojů na měnu nebo převoditelné vklady; ztrátu daňových výhod v případě těchto převodů lze považovat za sankci, která snižuje stupeň likvidity;

c)

jistota znamená, že je přesně a předem známa hodnota („capital value“) finančního nástroje v národní měně;

d)

cenné papíry pravidelně kotované a obchodované na organizovaném trhu jsou považovány za obchodovatelné. Pro podíly v otevřených subjektech kolektivního investování neexistuje trh v běžném slova smyslu. Nicméně investoři znají denní kurzy podílů a mohou vybírat peněžní prostředky v této ceně.

ODDÍL 2

Specifikace kritérií pro identifikaci fondů peněžního trhu

Pro účely článku 2:

a)

nástroj peněžního trhu se považuje za vysoce úvěrově kvalitní, pokud mu byl udělen jeden ze dvou nejvyšších možných krátkodobých úvěrových ratingů každou uznanou ratingovou agenturou, která tento nástroj hodnotila, nebo, pokud nástroji nebyl udělen rating, má rovnocennou kvalitu, což ověří správcovská společnost interním ratingovým procesem. V případě, že uznaná ratingová agentura dělí svůj nejvyšší krátkodobý rating do dvou kategorií, považují se tyto dva ratingy za jedinou kategorii, a tudíž za nejvyšší možný rating;

b)

fond peněžního trhu může nehledě na požadavek uvedený v písmenu a) investovat do nástrojů veřejné emise, které mají rating patřící alespoň do investičního stupně („investment grade“); „veřejnou emisí“ se rozumí nástroje peněžního trhu vydané nebo zaručené ústředním, regionálním nebo místním orgánem nebo centrální bankou členského státu, ECB, Unií nebo Evropskou investiční bankou;

c)

při výpočtu vážené průměrné životnosti cenných papírů včetně strukturovaných finančních nástrojů se výpočet splatnosti zakládá na zbytkové splatnosti do právně závazného data odkupu nástrojů. Obsahuje-li však finanční nástroj prodejní opci, může být datum realizace prodejní opce použito namísto řádné zbytkové splatnosti, pokud jsou vždy splněny tyto podmínky:

i)

prodejní opci může správcovská společnost k datu realizace uplatnit,

ii)

realizační cena prodejní opce se významně neliší od předpokládané hodnoty nástroje k příštímu datu realizace,

iii)

z investiční strategie fondu peněžního trhu vyplývá, že s vysokou pravděpodobností bude opce realizována k příštímu datu realizace;

d)

při výpočtu vážené průměrné životnosti i vážené průměrné splatnosti se zohledňuje vliv finančních derivátových nástrojů, vkladů a technik efektivní správy portfolia;

e)

„váženou průměrnou splatností“ se rozumí vážený průměr doby splatnosti všech podkladových cenných papírů ve fondu, který odráží relativní podíl v každém nástroji, za předpokladu, že dobou splatnosti nástroje s pohyblivou úrokovou sazbou se rozumí čas zbývající do dalšího nastavení úrokové sazby na sazbu peněžního trhu, nikoli doba, která zbývá do dne, kdy musí být splacena jmenovitá hodnota cenného papíru. V praxi se vážená průměrná splatnost používá pro měření citlivosti fondu peněžního trhu na změnu úrokových sazeb na peněžním trhu;

f)

„váženou průměrnou životností“ se rozumí vážený průměr zbytkové splatnosti jednotlivých cenných papírů v majetku fondu, tedy doba, než je jistina splacena v plné výši (bez ohledu na úrok a diskont). Na rozdíl od výpočtu vážené průměrné splatnosti neumožňuje výpočet vážené průměrné životnosti cenných papírů s pohyblivou úrokovou sazbou a strukturovaných finančních nástrojů použití časového období zbývajícího do dalšího nastavení úrokové sazby a namísto toho používá pouze stanovenou konečnou splatnost cenného papíru. Vážená průměrná životnost se používá pro měření úvěrového rizika, neboť čím delší je období do splacení jistiny, tím větší je úvěrové riziko. Vážená průměrná životnost se používá též k omezení rizika likvidity;

g)

„nástroji peněžního trhu“ se rozumí nástroje, s nimiž se běžně obchoduje na peněžním trhu, jsou likvidní a mají hodnotu, kterou lze kdykoliv přesně stanovit;

h)

„správcovskou společností“ se rozumí společnost, jejíž obvyklou činností je správa portfolia fondu peněžního trhu.

ČÁST 2

Rozvaha (měsíční stavy)

K sestavení měnových agregátů a protipoložek eurozóny požaduje ECB údaje uvedené v tabulce 1 takto:

1.   Kategorie nástrojů

a)   Pasiva

Příslušnými kategoriemi nástrojů jsou: emitované oběživo, vklady, emitované akcie / podílové listy fondů peněžního trhu, emitované dluhové cenné papíry, kapitál a rezervy a ostatní pasiva. Za účelem rozlišení měnových pasiv a pasiv jiné než měnové povahy se vklady dále člení na jednodenní vklady, vklady s dohodnutou splatností, vklady s výpovědní lhůtou a dohody o zpětném odkupu (repo obchody). Viz definice v příloze II.

b)   Aktiva

Příslušnými kategoriemi nástrojů jsou: pokladní hotovost, úvěry, držené dluhové cenné papíry, účasti, akcie investičního fondu, stálá aktiva a ostatní aktiva. Viz definice v příloze II.

2.   Členění podle splatnosti

Členění podle původní lhůty splatnosti nahrazuje podrobné členění podle nástrojů tam, kde finanční nástroje nejsou mezi jednotlivými trhy plně srovnatelné.

a)   Pasiva

Hraniční body pásem splatnosti nebo výpovědních lhůt jsou: u vkladů s dohodnutou splatností jeden a dva roky původní splatnosti a u vkladů s výpovědní lhůtou tři měsíce a dva roky výpovědní lhůty. Repo obchody se nečlení podle splatnosti, neboť jde většinou o krátkodobé nástroje (obvykle méně než tři měsíce od vydání). Dluhové cenné papíry emitované měnovými finančními institucemi se dělí do skupin podle splatnosti s hranicemi jeden a dva roky. Členění podle splatnosti se nevyžaduje u akcií / podílových listů emitovaných fondy peněžního trhu.

b)   Aktiva

Hraniční body pásem splatnosti jsou: jeden rok a pět let v případě úvěrů měnových finančních institucí rezidentům eurozóny (jiným než měnovým finančním institucím) podle subsektorů a dále v případě úvěrů měnových finančních institucí domácnostem podle účelu; jeden a dva roky v případě dluhových cenných papírů v držení měnových finančních institucí vydaných jinými měnovými finančními institucemi, které se nacházejí v eurozóně, aby bylo možno vzájemně započítat držbu tohoto nástroje mezi měnovými finančními institucemi při výpočtu měnových agregátů.

3.   Členění podle účelu a oddělené sledování úvěrů podnikatelům (fyzickým osobám) / společenstvím bez právní subjektivity

Úvěry poskytnuté domácnostem a neziskovým organizacím sloužícím domácnostem se dělí podle účelu, pro který byl úvěr poskytnut (úvěry na spotřebu, úvěry na bydlení, ostatní úvěry). V rámci kategorie „ostatní úvěry“ se úvěry poskytnuté podnikatelům (fyzickým osobám) / společenstvím bez právní subjektivity sledují odděleně (viz definice kategorií nástrojů v části 2 přílohy II a definice sektorů v části 3 přílohy II). Národní centrální banky mohou upustit od požadavku odděleného sledování úvěrů podnikatelům (fyzickým osobám) / společenstvím bez právní subjektivity, představují-li tyto úvěry méně než 5 % celkového objemu úvěrů domácnostem v daném členském státě eurozóny.

4.   Členění podle měny

U položek rozvahy, které mohou být použity při výpočtu měnových agregátů, musí být zůstatky v eurech sledovány odděleně, aby ECB měla možnost definovat měnové agregáty na základě zůstatků vyjádřených ve všech měnách celkem nebo pouze v eurech.

5.   Členění podle sektoru a rezidentské příslušnosti protistran

5.1

Sestavování měnových agregátů a protipoložek eurozóny vyžaduje identifikaci protistran, které se nacházejí na území eurozóny a které tvoří sektor držby peněz. Pro tento účel se protistrany jiné než měnové finanční instituce člení v souladu s přepracovaným Evropským systémem účtů (dále jen „ESA 2010“) stanoveným nařízením (EU) č. 549/2013 (viz část 3 přílohy II) na vládní instituce (S.13) (kde se ústřední vládní instituce (S.1311) vykazují odděleně v celkových závazcích z vkladů) a ostatní rezidenty. Aby bylo možné vypočítat měsíční sektorové členění měnových agregátů a úvěrových protipoložek, člení se sektory ostatních rezidentů dále na tyto subsektory: investiční fondy jiné než fondy peněžního trhu (S.124), ostatní finanční zprostředkovatelé kromě pojišťovacích společností a penzijních fondů + pomocné finanční instituce + kaptivní finanční instituce a půjčovatelé peněz (S.125 + S.126 + S.127), pojišťovací společnosti (S.128), penzijní fondy (S.129), nefinanční podniky (S.11) a domácnosti + neziskové organizace sloužící domácnostem (S.14 + S.15). Uvnitř spojených sektorů protistran (S.125 + S.126 + S127) se uplatňuje dodatečné dělení na protistrany, které jsou účelovými finančními společnostmi pro sekuritizaci, a centrální clearingové protistrany. Pokud jde o podnikatele (fyzické osoby) / společenství bez právní subjektivity, viz oddíl 3. Pokud jde celkové vklady a kategorie vkladů „vklady s dohodnutou splatností nad dva roky“, „vklady s výpovědní lhůtou delší než dva roky“ a „repo obchody“, uplatňuje se pro účely systému minimálních rezerv ECB dodatečné dělení na úvěrové instituce, ostatní protistrany měnových finančních institucí a ústřední vládní instituce.

5.2

Pokud jde o celkové vklady a kategorii aktiv „celkové úvěry“, uplatňuje se v zájmu lepšího pochopení postupů poskytování úvěrů a financování v bankovním sektoru a lepšího sledování mezibankovních činností dodatečné dělení na centrální banky (S.121) a instituce přijímající vklady kromě centrální banky (S.122) a pro zbytek světa na banky a nebankovní subjekty.

5.3

Pokud jde o pozice uvnitř skupiny, uplatňuje se v zájmu možnosti identifikace vzájemného propojení mezi úvěrovými institucemi, které patří do téže skupiny (v tuzemsku a v jiných členských státech eurozóny), dodatečné dělení na úvěrové a vkladové pozice a na transakce mezi institucemi přijímajícími vklady kromě centrální banky (S.122).

5.4

Pokud jde o držené dluhové cenné papíry s původní splatností do jednoho roku, dělené podle měny, uplatňuje se v zájmu lepšího přehledu o vzájemném propojení mezi státy a bankami dodatečné dělení pro vládní instituce (S.13).

5.5

Některé vklady/úvěry vznikající z rep / reverzních rep nebo obdobných operací s ostatními finančními zprostředkovateli (S.125) + pomocnými finančními společnostmi (S.126) + kaptivními finančními institucemi a půjčovateli peněz (S.127) mohou souviset s transakcemi s centrální protistranou. Centrální protistrana je subjekt, který se v souladu s právními předpisy vloží mezi protistrany smluv obchodovaných na finančních trzích a stane se tak kupujícím pro každého prodávajícího a prodávajícím pro každého kupujícího. Vzhledem k tomu, že tyto transakce jsou často náhradou za dvoustranné obchody mezi měnovými finančními institucemi, uplatňuje se v rámci kategorie vkladů „repo obchody“ dodatečné dělení s ohledem na obchody s těmito protistranami. Obdobně se uplatňuje dodatečné rozlišení v rámci kategorie aktiv „úvěry“ s ohledem na reverzní repa s těmito protistranami.

5.6

Protistrany nacházející se v tuzemsku a v eurozóně s výjimkou tuzemska se ve všech statistických klasifikacích identifikují odděleně. Protistrany nacházející se v eurozóně se rozlišují podle svého tuzemského sektoru nebo podle klasifikace institucí v souladu se seznamy vedenými ECB pro statistické účely a příručkou ECB „Příručka k měnové statistice a statistice finančních institucí a trhů: Pokyny pro statistickou klasifikaci klientů“, která vychází ze zásad klasifikace, jež jsou v nejvyšším možném rozsahu v souladu s ESA 2010. Protistrany, které se nacházejí mimo eurozónu, nejsou členěny zeměpisně.

5.7

V případě akcií / podílových listů fondů peněžního trhu vydaných měnovými finančními institucemi členských států eurozóny vykazují zpravodajské jednotky alespoň údaje o rezidentské příslušnosti držitelů v členění na tuzemsko/eurozónu s výjimkou tuzemska / zbytek světa, které umožní vyloučit akcie / podílové listy držené nerezidenty eurozóny. Národní centrální banky rovněž mohou nezbytné statistické informace odvodit z údajů, které byly shromážděny na základě nařízení (EU) č. 1011/2012 (ECB/2012/24), a to v rozsahu, ve kterém tyto údaje splňují požadavek včasnosti podle článku 7 tohoto nařízení a minimální standardy uvedené v příloze IV.

a)

Pokud jde o akcie / podílové listy fondů peněžního trhu, pro něž jsou v souladu s vnitrostátními právními předpisy vedeny záznamy identifikující jejich držitele včetně informací o jejich rezidentské příslušnosti, emitující fondy peněžního trhu či osoby, které je právně zastupují, vykazují údaje v členění podle rezidentské příslušnosti držitelů vydaných akcií / podílových listů v měsíčních rozvahách.

b)

Pokud jde o akcie / podílové listy fondů peněžního trhu, pro něž nejsou v souladu s vnitrostátními právními předpisy vedeny záznamy identifikující jejich držitele anebo pro které jsou takové záznamy vedeny, ale neobsahují informaci o rezidentské příslušnosti držitelů, zpravodajské jednotky vykazují údaje v členění podle rezidentské příslušnosti v souladu s metodou stanovenou příslušnou národní centrální bankou po dohodě s ECB. Tato povinnost se omezuje na jednu z následujících možností nebo na jejich kombinaci, která musí být zvolena s ohledem na organizaci příslušných trhů a vnitrostátní právní úpravu v daném členském státě. Národní centrální banka bude plnění této povinnosti pravidelně sledovat.

i)

Emitující fondy peněžního trhu:

Emitující fondy peněžního trhu či osoby, které je právně zastupují, vykazují údaje v členění podle rezidentské příslušnosti držitelů jimi vydaných akcií / podílových listů. Takové informace mohou pocházet od obchodníka s cennými papíry nebo jiného subjektu podílejícího se na emisi, zpětném odkupu nebo převodu akcií/podílových listů.

ii)

Měnové finanční instituce a ostatní finanční zprostředkovatelé jako uschovatelé akcií / podílových listů fondů peněžního trhu:

Měnové finanční instituce a ostatní finanční zprostředkovatelé jednající jako uschovatelé akcií / podílových listů fondů peněžního trhu vykazují jako zpravodajské jednotky údaje v členění podle rezidentské příslušnosti držitelů akcií / podílových listů vydaných rezidentskými fondy peněžního trhu a uložených jménem držitele nebo jiného zprostředkovatele jednajícího rovněž jako uschovatel. Tuto možnost lze zvolit pokud: i) uschovatel rozlišuje akcie / podílové listy fondů peněžních trhů uložené jménem držitele od akcií / podílových listů uložených jménem jiných uschovatelů, a ii) většinu akcií / podílových listů fondů peněžních trhů uschovávají vnitrostátní rezidentské instituce, které jsou klasifikovány jako finanční zprostředkovatelé (měnové finanční instituce nebo ostatní finanční zprostředkovatelé).

iii)

Měnové finanční instituce a ostatní finanční zprostředkovatelé jako jednotky vykazující transakce s akciemi / podílovými listy rezidentského fondu peněžního trhu prováděné mezi rezidenty a nerezidenty:

Měnové a finanční instituce a ostatní finanční zprostředkovatelé, pokud jednají jako jednotky vykazující transakce s akciemi / podílovými listy rezidentského fondu peněžního trhu prováděné mezi rezidenty a nerezidenty, vykazují jako zpravodajské jednotky údaje v členění podle rezidentské příslušnosti držitelů akcií / podílových listů vydaných rezidentskými fondy peněžního trhu, s nimiž obchodují jménem držitele nebo jiného zprostředkovatele účastnícího se téže transakce. Tuto možnost lze zvolit pokud: i) zpravodajské pokrytí je komplexní, tj. pokrývá podstatným způsobem všechny transakce prováděné zpravodajskými jednotkami, ii) jsou poskytovány přesné údaje o nákupech a prodejích uskutečněných s nerezidenty eurozóny, iii) rozdíly mezi emisní hodnotou a hodnotou při zpětném odkupu jsou s vyloučením všech poplatků u stejných akcií / podílových listů minimální, a iv) množství akcií / podílových listů vydaných rezidentskými fondy peněžního trhu a držených nerezidenty eurozóny je nízké.

iv)

Pokud se možnosti i) až ii) neuplatní, zpravodajské jednotky včetně měnových finančních institucí a ostatních finančních zprostředkovatelů vykazují příslušné údaje na základě informací, které mají k dispozici.

Image

Image

ČÁST 3

Rozvaha (čtvrtletní stavy)

Pro další analýzu měnového vývoje nebo k dalším statistickým účelům ECB požaduje ve vztahu ke klíčovým položkám:

1.

Členění úvěrů poskytnutých jiným než měnovým finančním institucím eurozóny podle subsektorů, splatnosti a zajištění nemovitostmi (viz tabulka 2).

Toto členění se vyžaduje, aby bylo možné sledovat úplnou strukturu subsektorů a splatností celkového úvěrového financování (úvěry a cenné papíry) poskytnutého měnovými finančními institucemi sektoru držby peněz. U nefinančních podniků a domácností se vyžadují další položky („z toho“), které rozlišují úvěry zajištěné nemovitostmi.

U úvěrů nefinančním podnikům a domácnostem, které jsou denominovány v eurech a které mají původní splatnost nad jeden rok a nad dva roky, se vyžadují další položky („z toho“) pro některé zbytkové doby splatnosti a některá období pro nové nastavení úrokových sazeb (viz tabulka 2). Novým nastavením úrokové sazby se rozumí změna úrokové sazby úvěru, kterou předvídá stávající úvěrová smlouva. Úvěry podléhající novému nastavení úrokové sazby zahrnují mimo jiné úvěry, jejichž úroková sazba se pravidelně mění podle vývoje indexu (např. Euribor), úvěry, jejichž úroková sazba se mění průběžně (pohyblivé sazby), a úvěry, jejichž úrokovou sazbu může měnová finanční instituce změnit podle vlastního uvážení.

2.

Členění vkladů vládních institucí (jiných než ústřední vládní instituce) členských států eurozóny u měnových finančních institucí podle subsektorů (viz tabulka 2).

Toto členění se vyžaduje jako doplňující informace k měsíčnímu vykazování.

3.

Členění pozic vůči protistranám mimo eurozónu podle sektorů (viz tabulka 2).

Tam, kde neplatí ESA 2010, se použije třídění sektorů podle systému národních účtů (System of National Accounts, „SNA 2008“).

4.

Identifikace rozvahových pozic pro deriváty a naběhlý úrok z úvěrů a vkladů v rámci ostatních aktiv a ostatních pasiv (viz tabulka 2).

Toto členění se vyžaduje pro zvýšení souladu mezi statistikami.

5.

Členění podle zemí včetně pozic vůči Evropské investiční bance a Evropskému mechanismu stability (viz tabulka 3).

Toto členění je potřebné k analýze dalšího měnového vývoje a také pro účely přechodných požadavků a pro kontrolu kvality údajů.

6.

Členění podle sektorů pro přeshraniční vklady institucí jiných než měnové finanční instituce v rámci eurozóny a přeshraniční úvěry těmto institucím poskytované v rámci eurozóny (viz tabulka 3).

Toto členění se vyžaduje, aby bylo možné posoudit pozice sektorů měnových finančních institucí v jednotlivých členských státech vůči ostatním členským státům eurozóny.

7.

Členění podle měn (viz tabulka 4).

Toto členění se vyžaduje, aby bylo možné vypočíst transakce pro měnové agregáty a protipoložky upravené podle změn kurzů, pokud tyto agregáty zahrnují společně všechny měny.

Image

Image

Image

ČÁST 4

Vykazování úprav z přecenění pro sestavování transakcí

K sestavování transakcí týkajících se měnových agregátů a protipoložek eurozóny ECB vyžaduje úpravy z přecenění týkající se odpisů / snížení hodnoty úvěrů a změn ocenění cenných papírů:

1.   Odpisy / snížení hodnoty úvěrů

Úpravy týkající se odpisů / snížení hodnoty úvěrů se vykazují s cílem umožnit ECB sestavovat finanční transakce ze stavů, které byly vykázány ve dvou po sobě jdoucích vykazovaných obdobích. Tyto úpravy odrážejí veškeré změny stavů úvěrů vykázaných podle částí 2 a 3, které byly způsobeny uplatněním snížení hodnoty včetně snížení objemu celkového zůstatku (odpisu). Rozhodne-li národní centrální banka, že se stavy rozvahy vykazují očištěné o opravné položky, měly by úpravy rovněž odrážet změny v opravných položkách k úvěrům. Patří sem rovněž odpisy / snížení hodnoty úvěrů zachycené v okamžiku, kdy je úvěr prodán nebo převeden na třetí stranu, pokud je to možné zjistit.

Minimální požadavky pro odpisy / snížení hodnoty úvěrů jsou uvedeny v tabulce 1 A.

2.   Změny ocenění cenných papírů

Úprava v důsledku změn ocenění cenných papírů se týká fluktuace v ocenění cenných papírů, k níž dochází z důvodu změny cen, za které se cenné papíry vedou v účetnictví nebo obchodují. Úprava zahrnuje změny hodnoty stavů v rozvahách ke konci období, ke kterým průběžně dochází z důvodu změn referenční hodnoty, za kterou se cenné papíry vedou v účetnictví, tj. potenciální zisky či ztráty. Tato úprava může též zahrnovat změny ocenění vzniklé z transakcí s cennými papíry, tj. realizované zisky či ztráty.

Minimální požadavky pro změny ocenění cenných papírů jsou uvedeny v tabulce 1 A.

Pro stranu pasiv rozvahy nejsou stanoveny žádné minimální požadavky na vykazování. Pokud však postupy oceňování, které zpravodajské jednotky používají pro emitované dluhové cenné papíry, vedou ke změnám stavů ke konci období, jsou národní centrální banky oprávněny shromažďovat údaje týkající se těchto změn. Tyto údaje se vykazují jako úpravy v důsledku „jiného přecenění“.

Image

Image

ČÁST 5

Statistická zpravodajská povinnost týkající se sekuritizace úvěrů a jiných převodů úvěrů

1.   Obecné požadavky

Údaje se vykazují v souladu s čl. 8 odst. 2 a, uplatňuje-li se, v souladu s ustanovením s čl. 8 odst. 4. Všechny údajové položky se člení podle rezidentské příslušnosti a subsektoru úvěrového dlužníka, tak jak je uvedeno v nadpisech sloupců tabulky 5. S úvěry, které byly zcizeny během „skladovacího“ období sekuritizace, se zachází jako kdyby již byly sekuritizovány.

2.   Požadavky na vykazování čistých toků úvěrů, které byly sekuritizovány nebo jinak převedeny

2.1

Pro účely čl. 6 písm. a) vypočítávají měnové finanční instituce položky v částech 1 a 2 tabulky 5 jako čisté toky úvěrů, které byly během příslušného období sekuritizovány nebo jinak zcizeny, minus úvěry, které byly během příslušného období nabyty. Úvěry, které byly převedeny na jinou tuzemskou měnovou finanční instituci nebo které byly od jiné tuzemské měnové finanční instituce nabyty, a úvěry, k jejichž převodu dochází v důsledku rozdělení zpravodajské jednotky nebo v důsledku fúze či převzetí, jež se týká zpravodajské jednotky a jiné tuzemské měnové finanční instituce, se do tohoto výpočtu nezahrnují. Úvěry, které byly převedeny na zahraniční měnové finanční instituce nebo které byly od zahraniční měnové finanční instituce nabyty, se do tohoto výpočtu zahrnují.

2.2

Položky uvedené v oddílu 3.1 jsou zařazeny do částí 1 a 2 tabulky 5 takto:

a)

zcizení a nabytí s dopadem na stavy úvěrů vykázané podle částí 2 a 3 přílohy I, tj. zcizení, jež vedou k odúčtování z rozvahy, a nabytí, jež vedou k zachycení nebo opětnému zachycení, se zařazují do části 1, a

b)

zcizení a nabytí, která nemají dopad na stavy úvěrů vykázané podle částí 2 a 3 přílohy I, tj. zcizení, jež nevedou k odúčtování z rozvahy, a nabytí, jež nevedou k zachycení nebo opětnému zachycení, se zařazují do části 2.

2.3

Položky v části 1 tabulky 5 se měsíčně dále člení podle protistrany úvěrového převodu, přičemž se rozlišuje mezi účelovými finančními společnostmi pro sekuritizaci (z toho účelové finanční společnosti pro sekuritizaci, které jsou rezidenty eurozóny) a ostatními protistranami. Další členění podle původní splatnosti a účelu úvěru se vyžadují čtvrtletně pro některé položky, jak je uvedeno v tabulce 5b.

3.   Požadavky na vykazování sekuritizovaných a odúčtovaných úvěrů, které jsou spravovány

3.1

Měnové finanční instituce poskytují následující údaje v souladu s částí 3 tabulky 5 týkající se sekuritizovaných a odúčtovaných úvěrů, ve vztahu k nimž vystupuje měnová finanční instituce jako správce:

a)

zůstatky ke konci období a

b)

finanční transakce s výjimkou zcizení a nabytí úvěrů během příslušného období, tj. změnu výše zůstatků úvěrů, k níž došlo splácením úvěrové jistiny dlužníky.

3.2

Pokud jde o oddíl 3.1 písm. b), národní centrální banky mohou místo uvedených údajů požadovat, aby jí měnové finanční instituce poskytly čisté toky zcizených a nabytých úvěrů, ve vztahu k nimž měnové finanční instituce vystupují jako správce, aby z nich národní centrální banka mohla odvodit finanční transakce uvedené v oddíle 3.1 písm. b).

3.3

Národní centrální banky mohou zpravodajským jednotkám udělit výjimku ze zpravodajské povinnosti podle oddílu 3.1 písm. b) v případech, kde čisté toky shromážděné v části 1.1 tabulky 5 splňují účel oddílu 3.2, tj. kde jsou v souladu s vnitrostátními postupy sekuritizované a odúčtované úvěry spravovány měnovými finančními institucemi. Národní centrální banky zajistí, aby byly tyto čisté toky v souladu s účelem výpočtu finančních transakcí s výjimkou zcizení a nabytí úvěrů podle oddílu 3.1 b). Národní centrální banky mohou od měnových finančních institucí vyžadovat dodatečné informace, které jsou potřebné k provedení nezbytných úprav.

3.4

Národní centrální banky mohou rozšířit statistickou zpravodajskou povinnost podle tohoto oddílu na všechny odúčtované úvěry, které spravují měnové finanční instituce a které byly sekuritizovány nebo jinak převedeny. V takovém případě informuje národní centrální banka měnové finanční instituce o této statistické zpravodajské povinnosti podle části 3 tabulky 5.

4.   Požadavky na vykazování zůstatků úvěrů spravovaných v rámci sekuritizace

4.1

Měnové finanční instituce poskytují čtvrtletní údaje o všech úvěrech, které jsou spravovány v rámci sekuritizace v souladu s částí 4 tabulky 5 bez ohledu na to, zda se spravované úvěry nebo příslušná práva spojená se správou úvěru zachycují v rozvaze zpravodajské jednotky.

4.2

Pokud jde o úvěry spravované pro účelové finanční společnosti pro sekuritizaci, které jsou rezidenty v jiných členských státech eurozóny, poskytují měnové finanční instituce údaje v dalším členění tak, že agregují spravované úvěry zvlášť za každý členský stát, ve kterém je účelová finanční společnost pro sekuritizaci rezidentem.

4.3

Národní centrální banky mohou od rezidentských měnových finančních institucí, které vystupují jako správci sekuritizovaných úvěrů, shromažďovat údaje uvedené v čl. 6 písm. b), případně jejich část, podle jednotlivých účelových finančních společností pro sekuritizaci. Má-li národní centrální banka za to, že údaje uvedené v oddílu 4.1 a členění uvedená v oddílu 4.2 lze shromažďovat podle jednotlivých účelových finančních společností pro sekuritizaci, informuje měnové finanční instituce o tom, zda je vykazování ve smyslu oddílů 4.1 a 4.2 vyžadováno, a pokud ano, v jakém rozsahu.

5.   Požadavky na vykazování pro měnové finanční instituce, které postupují podle standardů IAS 39, IFRS 9 nebo obdobných vnitrostátních účetních pravidel

5.1

Měnové finanční instituce, které postupují podle standardů IAS 39, IFRS 9 nebo obdobných pravidel, vykazují zůstatky ke konci měsíce týkající se úvěrů, které byly zcizeny prostřednictvím sekuritizace a které nebyly odúčtovány z rozvahy, podle části 5 tabulky 5.

5.2

Měnové finanční instituce, na něž se vztahuje výjimka podle čl. 9 odst. 6, vykazují zůstatky ke konci čtvrtletí týkající se úvěrů, které byly zcizeny prostřednictvím sekuritizace a které podléhají odúčtování z rozvahy, avšak jsou stále zachyceny ve finančních výkazech, podle části 5 tabulky 5.

Image

Image

ČÁST 6

Zjednodušené vykazování pro malé úvěrové instituce

Úvěrové instituce, na něž se vztahuje výjimka uvedená v čl. 9 odst. 1 písm. d), lze zprostit těchto požadavků:

1.

členění podle měn uvedené v oddílu 4 části 2;

2.

oddělené zachycení:

a)

pozic vůči centrálním protistranám, jak je uvedeno v oddílu 5.3 části 2;

b)

syndikovaných úvěrů, jak je uvedeno v části 1 tabulce 2;

c)

dluhových cenných papírů se splatností do dvou let a zárukou návratnosti vložené investice nižší než 100 %, jak je uvedeno v části 1 tabulce 2;

3.

členění podle sektorů uvedené v oddílu 3 části 3;

4.

členění podle zemí uvedené v oddílu 4 části 3;

5.

členění podle měn uvedené v oddílu 5 části 3.

Tyto úvěrové instituce mohou navíc plnit statistickou zpravodajskou povinnost podle částí 2, 5 a 6 tak, že vykazují údaje jen čtvrtletně, a to v souladu se lhůtami, které jsou pro čtvrtletní statistiku stanoveny v čl. 7 odst. 3.

ČÁST 7

Shrnutí

Přehled členění pro účely agregované rozvahy sektoru měnových finančních institucí (1)

KATEGORIE NÁSTROJŮ A SPLATNOSTI

ROZVAHOVÉ POLOŽKY

AKTIVA

PASIVA

1.

Pokladní hotovost

2.

Úvěry

 

do 1 roku (2)

 

nad 1 rok a do 5 let (2)

 

nad 5 let (2)

z toho: pozice uvnitř skupiny

z toho: syndikované úvěry

z toho: reverzní repa

z toho: revolvingové úvěry a přečerpání (v eurech)

z toho: bezúročný úvěr z kreditních karet (v eurech)

z toho: úročený úvěr z kreditních karet (v eurech)

z toho: zajištění nemovitostmi (7)

Úvěry s původní splatností nad 1 rok (v eurech)

z toho: z toho: úvěry se zbytkovou dobou splatnosti kratší než 1 rok (v eurech)

z toho: úvěry se zbytkovou dobou splatnosti nad 1 rok a s novým nastavením úrokové sazby v příštích 12 měsících

Úvěry s původní splatností nad 2 roky (v eurech)

z toho: úvěry se zbytkovou dobou splatnosti kratší než 2 rok (v eurech)

z toho: úvěry se zbytkovou dobou splatnosti nad 2 roky a s novým nastavením úrokové sazby v příštích 24 měsících

3.

Držené dluhové cenné papíry

 

do 1 roku (3)

 

nad 1 rok a do 2 let (3)

 

nad 2 roky (3)

4.

Účasti

5.

Akcie / podílové listy investičních fondů

 

Akcie / podílové listy fondů peněžního trhu

 

Akcie / podílové listy investičních fondů jiných než fondů peněžního trhu

6.

Nefinanční aktiva (včetně stálých aktiv)

7.

Ostatní aktiva

 

z toho: finanční deriváty

 

z toho: naběhlé úroky z úvěrů

8.

Emitované oběživo

9.

Vklady

 

do 1 roku (4)

 

nad 1 rok (4)

z toho: pozice uvnitř skupiny

z toho: převoditelné vklady

z toho: do 2 let

z toho: syndikované úvěry

9.1

Jednodenní vklady

z toho: převoditelné vklady

9.2

Vklady s dohodnutou splatností

 

do 1 roku

 

nad 1 rok a do 2 let

 

nad 2 roky

9.3

Vklady s výpovědní lhůtou

 

do 3 měsíců

 

nad 3 měsíce

 

z toho: nad 2 roky (5)

9.4

Repo obchody

10.

Akcie / podílové listy fondů peněžního trhu

11.

Emitované dluhové cenné papíry

 

do 1 roku

 

nad 1 rok a do 2 let

z toho: do 2 let a zárukou návratnosti vložené investice nižší než 100 %

 

nad 2 roky

12.

Kapitál a rezervy

13.

Ostatní pasiva

 

z toho: finanční deriváty

 

z toho: naběhlé úroky z vkladů


KATEGORIE PROTISTRAN A ÚČELŮ

AKTIVA

PASIVA

A.

Tuzemští rezidenti

 

Měnové finanční instituce

 

z toho: centrální banky

 

z toho: instituce přijímající vklady kromě centrální banky

 

Instituce jiné než měnové finanční instituce

 

Vládní instituce

 

ústřední vládní instituce

 

národní vládní instituce

 

místní vládní instituce

 

fondy sociálního zabezpečení

 

Ostatní rezidenti (6)

 

investiční fondy jiné než fondy peněžního trhu (S.124)

 

ostatní finanční zprostředkovatelé, pomocné finanční instituce a kaptivní finanční instituce a půjčovatelé peněz (S.125 + S.126 + S.127) (6)

 

z toho: centrální protistrany (7)

 

z toho: účelové finanční společnosti pro sekuritizaci (7)

 

pojišťovací společnosti (S.128)

 

penzijní fondy (S.129) (6)

 

nefinanční podniky (S.11) (6)

 

domácnosti + neziskové instituce sloužící domácnostem (S.14 + S.15) (6)

 

úvěry na spotřebu (7)

 

úvěry na bydlení (7)

 

ostatní úvěry (7)

z toho: podnikatelé (fyzické osoby) / společenství bez právní subjektivity (7)

B.

Eurozóna s výjimkou tuzemských rezidentů

 

Měnové finanční instituce

 

z toho: centrální banky

 

z toho: instituce přijímající vklady kromě centrální banky

 

Instituce jiné než měnové finanční instituce

 

Vládní instituce

 

ústřední vládní instituce

 

národní vládní instituce

 

místní vládní instituce

 

fondy sociálního zabezpečení

 

Ostatní rezidenti (6)

 

investiční fondy jiné než fondy peněžního trhu (S.124)

 

ostatní finanční zprostředkovatelé, pomocné finanční instituce a kaptivní finanční instituce a půjčovatelé peněz (S.125 + S.126 + S.127) (6)

 

z toho: centrální protistrany (7)

 

z toho: účelové finanční společnosti pro sekuritizaci (7)

 

pojišťovací společnosti (S.128)

 

penzijní fondy (S.129) (6)

 

nefinanční podniky (S.11) (6)

 

domácnosti + neziskové instituce sloužící domácnostem (S.14 + S.15) (6)

 

úvěry na spotřebu (7)

 

úvěry na bydlení (7)

 

ostatní úvěry (7)

 

z toho: podnikatelé (fyzické osoby) / společenství bez právní subjektivity (7)

C.

Rezidenti zbytku světa

 

Banky

 

Nebankovní subjekty

 

Vládní instituce

 

Ostatní rezidenti

A.

Tuzemští rezidenti

 

Měnové finanční instituce

 

z toho: centrální banky

 

z toho: instituce přijímající vklady kromě centrální banky

 

z toho: úvěrové instituce

 

Instituce jiné než měnové finanční instituce

 

Vládní instituce

 

ústřední vládní instituce

 

ostatní vládní instituce

 

národní vládní instituce

 

místní vládní instituce

 

fondy sociálního zabezpečení

 

Ostatní rezidenti (6)

 

investiční fondy jiné než fondy peněžního trhu (S.124)

 

ostatní finanční zprostředkovatelé, pomocné finanční instituce a kaptivní finanční instituce a půjčovatelé peněz (S.125 + S.126 + S.127) (6)

 

z toho: centrální protistrany (7)

z toho: účelové finanční společnosti pro sekuritizaci (7)

 

pojišťovací společnosti (S.128)

 

penzijní fondy (S.129) (6)

 

nefinanční podniky (S.11) (6)

 

domácnosti + neziskové instituce sloužící domácnostem (S.14 + S.15) (6)

B.

Eurozóna s výjimkou tuzemských rezidentů

 

Měnové finanční instituce

 

z toho: centrální banky

 

z toho: instituce přijímající vklady kromě centrální banky

 

z toho: úvěrové instituce

 

Instituce jiné než měnové finanční instituce

 

Vládní instituce

 

ústřední vládní instituce

 

ostatní vládní instituce

 

národní vládní instituce

 

místní vládní instituce

 

fondy sociálního zabezpečení

 

Ostatní rezidenti (6)

 

investiční fondy jiné než fondy peněžního trhu (S.124)

 

ostatní finanční zprostředkovatelé, pomocné finanční instituce a kaptivní finanční instituce a půjčovatelé peněz (S.125 + S.126 + S.127) (6)

 

z toho: centrální protistrany (7)

 

z toho: účelové finanční společnosti pro sekuritizaci (7)

 

pojišťovací společnosti (S.128)

 

penzijní fondy (S.129) (6)

 

nefinanční podniky (S.11) (6)

 

domácnosti + neziskové instituce sloužící domácnostem (S.14 + S.15) (6)

C.

Rezidenti zbytku světa

 

Banky

 

Nebankovní subjekty

 

Vládní instituce

 

Ostatní rezidenti

D.

Celkem

D.

Celkem

MĚNY

e

euro

x

cizí měny měny jiné než euro (tj. měny ostatních členských států, USD, JPY, CHF, ostatní měny (8))


(1)  Členění měsíčních údajů jsou uvedena tučným písmem, členění čtvrtletních údajů jsou uvedena běžným písmem.

(2)  Členění měsíčních údajů podle splatnosti se týká pouze úvěrů hlavním rezidentům jiným než měnovým finančním institucím a vládním institucím členských států eurozóny. V případě úvěrů vládním institucím jiným než ústředním vládním institucím členských států eurozóny je odpovídajícím členěním podle splatnosti čtvrtletní členění.

(3)  Měsíční členění údajů podle splatnosti se týká pouze držených cenných papírů emitovaných měnovými finančními institucemi, které se nacházejí na území eurozóny. Čtvrtletně vykazované údaje o držení cenných papírů emitovaných jinými institucemi než měnovými finančními institucemi v eurozóně se člení na splatné „do 1 roku“ a „nad 1 rok“.

(4)  Pouze vůči zbytku světa.

(5)  Vykazování položky „vklady s výpovědní lhůtou nad dva roky“ je až do odvolání dobrovolné.

(6)  U úvěrů a vkladů se vyžaduje měsíční členění podle subsektorů.

(7)  V případě úvěrů se v rámci subsektoru S.14 + S.15 zahrnuje další členění podle účelu. Kromě toho se v případě omezeného množství nástrojů požaduje u některých subsektorů další členění „z toho“: „z toho centrální protistrany“ a „z toho účelové finanční společnosti pro sekuritizaci“ v rámci subsektoru S.125, „z toho podnikatelům (fyzickým osobám) / společenstvím bez právní subjektivity v případě úvěrů subsektoru S.14“; „z toho zajištěné nemovitostmi“ v případě úvěrů subsektorům S.11 a S.14 + S.15 (pouze čtvrtletní požadavky).

(8)  Čtvrtletní členění podle měn každého z ostatních členských států vyžaduje pouze pro vybrané položky.


PŘÍLOHA II

ZÁSADY A DEFINICE KONSOLIDACE

ČÁST 1

Konsolidace pro statistické účely na území stejného členského státu

1.

Pro každý členský stát, jehož měnou je euro (dále jen „členský stát eurozóny“), se soubor zpravodajských jednotek skládá z měnových finančních institucí, které jsou uvedeny v seznamu měnových finančních institucí pro statistické účely a jsou rezidenty na území členských států eurozóny (1). Jsou to:

a)

instituce zapsané v rejstříku a nacházející se na daném území, včetně dceřiných společností (2) mateřských společností nacházejících se mimo dané území, a

b)

pobočky institucí, které mají ústředí mimo dané území.

Instituce nacházející se v extrateritoriálních finančních střediscích se pro statistické účely považují za rezidenty na územích, ve kterých se tato střediska nacházejí.

2.

Měnové finanční instituce konsolidují pro statistické účely obchodní činnosti všech svých provozoven (sídla společnosti, resp. ústředí nebo poboček), které se nacházejí v témže členském státě. Pro statistické účely se nedovoluje konsolidace přes státní hranice.

a)

Jsou-li mateřská společnost a její dceřiné společnosti měnovými finančními institucemi nacházejícími se v témže členském státě, může mateřská společnost ve svých statistických výkazech konsolidovat obchodní činnost těchto dceřiných společností, přičemž však musí oddělit obchodní činnost úvěrových institucí od ostatních měnových finančních institucí.

b)

Má-li některá instituce pobočky nacházející se na území ostatních členských států eurozóny, její sídlo nebo ústředí nacházející se v daném členském státě eurozóny považuje pozice vůči všem těmto pobočkám za pozice vůči rezidentům v ostatních členských státech eurozóny. A opačně, pobočka nacházející se v daném členském státě eurozóny považuje pozice vůči sídlu, ústředí nebo jiným pobočkám stejné instituce nacházejícím se na území ostatních členských států eurozóny za pozice vůči rezidentům v ostatních členských státech eurozóny.

c)

Má-li některá instituce pobočky nacházející se mimo území členských států eurozóny, její sídlo nebo ústředí na území daného členského státu eurozóny považuje pozice vůči všem těmto pobočkám za pozice vůči rezidentům ve zbytku světa. A opačně, pobočka nacházející se v daném členském státě eurozóny považuje pozice vůči sídlu, ústředí nebo vůči jiným pobočkám stejné instituce nacházejícím se mimo území členských států eurozóny za pozice vůči rezidentům ze zbytku světa.

ČÁST 2

Definice kategorií nástrojů

1.

Tato tabulka uvádí podrobný standardní popis kategorií nástrojů, které národní centrální banky v souladu s tímto nařízením převádějí na kategorie použitelné na vnitrostátní úrovni. Tabulka nepředstavuje seznam jednotlivých finančních nástrojů a uvedený popis není vyčerpávající. Definice odkazují na ESA 2010.

2.

Původní splatností, tj. splatností stanovenou při emisi, se rozumí pevně stanovená životnost finančního nástroje, před kterou nemůže být splacen, např. dluhové cenné papíry, nebo před kterou může být splacen pouze s určitou sankcí, např. některé druhy vkladů. Výpovědní lhůta je shodná s dobou mezi okamžikem, kdy držitel oznámí svůj záměr nástroj zpeněžit, a dnem, kdy jej může bez případné sankce převést na hotovost. Finanční nástroje se dělí podle výpovědní lhůty pouze v případě, není-li stanovena dohodnutá splatnost.

3.

Finanční pohledávky lze rozlišovat podle toho, zda jsou převoditelné. Pohledávka je převoditelná, pokud lze její vlastnictví snadno převést z jedné jednotky na jinou jednotku prostřednictvím dodání nebo rubopisu nebo, v případě finančních derivátů, pokud lze snadno vyrovnat jí vytvořenou pozici. Potenciálně je sice možné obchodovat s jakýmkoli finančním nástrojem, avšak převoditelné nástroje jsou určeny k tomu, aby se s nimi obchodovalo na organizované burze nebo na mimoburzovním trhu, i když skutečné obchodování není nezbytnou podmínkou převoditelnosti.

Tabulka

Kategorie nástrojů

KATEGORIE AKTIV

Kategorie

Popis hlavních znaků

1.

Pokladní hotovost

Držba bankovek a mincí v eurech a jiných měnách uvedených do oběhu, které se běžně používají k provádění plateb.

2.

Úvěry s původní splatností do jednoho roku včetně / nad jeden rok a do pěti let včetně / nad pět let

Držba finančních aktiv, která jsou vytvořena v případech, kdy věřitelé půjčí peněžní prostředky dlužníkům a která nejsou doložena dokumenty nebo jsou doložena nepřevoditelnými dokumenty. Tato položka zahrnuje též aktiva v podobě vkladů zpravodajských jednotek. Národní centrální banky mohou u této položky požadovat též úplné členění podle sektorů.

1.

Tato položka zahrnuje:

a)

úvěry poskytnuté domácnostem a neziskovým institucím sloužícím domácnostem v členění na:

i)

úvěry na spotřebu (úvěry poskytnuté především pro osobní účely na spotřebu zboží a služeb). Úvěry poskytnuté podnikatelům (fyzickým osobám) / společenstvím bez právní subjektivity se zahrnují do této kategorie, pokud je vykazující měnové finanční instituci známo, že úvěr slouží převážně pro osobní spotřebu,

ii)

úvěry na bydlení (úvěry poskytnuté k financování investic do bytových nemovitostí k vlastnímu bydlení nebo k pronájmu, včetně stavby a rekonstrukce těchto bytových nemovitostí). Zahrnují úvěry zajištěné nemovitostmi, které jsou použity na nákup bytových nemovitostí, a jiné úvěry na nákup bytových nemovitostí poskytnuté na osobním základě nebo zajištěné jinými formami aktiv. Do této kategorie patří i úvěry na bytové nemovitosti poskytnuté podnikatelům (fyzickým osobám) / společenstvím bez právní subjektivity, ledaže je vykazující měnové finanční instituci známo, že daná bytová nemovitost slouží převážně k obchodním účelům; v takovém případě se tyto úvěry vykazují jako „ostatní úvěry, z toho podnikatelům (fyzickým osobám)/společenstvím bez právní subjektivity“,

iii)

ostatní (úvěry poskytnuté pro jiné účely, než je spotřeba a bydlení, například na podnikání, konsolidaci dluhu, vzdělání atd.). Tato kategorie může zahrnovat úvěry na spotřebu poskytnuté podnikatelům (fyzickým osobám) / společenstvím bez právní subjektivity (viz část 3 přílohy II), nejsou-li vykazovány v kategorii „úvěry na spotřebu“. Nejsou-li dány podmínky pro uplatnění snížené zpravodajské povinnosti, je třeba vykazovat další položku „z toho“, kterou se v rámci této kategorie odděleně sledují úvěry poskytnuté podnikatelům (fyzickým osobám) (viz část 3 přílohy II);

b)

pohledávky z kreditních karet

Pro účely tohoto nařízení zahrnuje tato kategorie úvěry poskytnuté domácnostem nebo nefinančním podnikům prostřednictvím debetních karet s funkcí odloženého debetu, tj. karty umožňující čerpání bezúročného úvěru, tak je vymezen níže, nebo prostřednictvím kreditních karet, tj. karty umožňující čerpání bezúročného úvěru nebo úročeného úvěru. Pohledávky z kreditních karet se vedou na zvláštních karetních účtech, a nejsou proto z běžných účtů či kontokorentních účtů zřejmé. Bezúročným úvěrem se rozumí úvěr poskytnutý s úrokovou sazbou 0 % v období mezi platebními transakcemi provedenými pomocí karty během jednoho zúčtovacího období a dnem, ke kterému se debetní zůstatek za toto konkrétní zúčtovací období stane splatným. Úročeným úvěrem se rozumí úvěr poskytnutý po uplynutí data splatnosti předchozího zúčtovacího období, tj. debetní zůstatky na karetním účtu, které nebyly vypořádány při první příležitosti, který je úročen úrokovou sazbou nebo odstupňovanou úrokovou sazbou obvykle vyšší než 0 %. Obvykle se vyžaduje placení minimálních měsíčních splátek s cílem alespoň částečně splatit úročený úvěr.

Protistranou těchto forem úvěrů je subjekt, který v souladu se smluvním závazkem odpovídá za konečné splacení zůstatků a který se shoduje s držitelem karty v případě karet pro soukromé použití, ne však v případě podnikových karet;

c)

revolvingové úvěry a přečerpání

Revolvingové úvěry jsou úvěry charakterizované všemi těmito znaky: i) dlužník může čerpat prostředky do předem stanoveného úvěrového rámce bez předchozího oznámení věřiteli, ii) výše disponibilního úvěru se může zvyšovat nebo snižovat podle toho, jak jsou prostředky vypůjčovány a spláceny, iii) úvěr lze využívat opakovaně, iv) není dána povinnost prostředky pravidelně splácet.

Revolvingové úvěry zahrnují částky, které byly získány prostřednictvím sjednaného úvěrového rámce (úvěrových linek) a které ještě nebyly splaceny (zůstatky). Úvěrový rámec je dohoda mezi věřitelem a dlužníkem, která dlužníkovi umožňuje vybírat si během stanoveného období a do určité výše prostředky a tyto prostředky libovolně před stanoveným datem splácet. Částky, které jsou prostřednictvím úvěrového rámce k dispozici a které nebyly vybrány nebo byly již splaceny, se v žádné z kategorií rozvahových položek nezachycují. Přečerpání jsou debetní zůstatky na běžných účtech. Revolvingové úvěry a přečerpání nezahrnují úvěry poskytnuté prostřednictvím kreditních karet. Vykazuje se celková částka, kterou dlužník dluží, bez ohledu na to, zda je v rámci limitu, který si věřitel a dlužník předem dohodli, nebo tento limit přesahuje, pokud jde o velikost nebo maximální dobu trvání úvěru;

d)

syndikované úvěry (jednotlivé úvěrové smlouvy, jichž se účastní několik institucí jako věřitelé).

Syndikované úvěry zahrnují pouze případy, kde je dlužníkovi na základě úvěrové smlouvy známo, že úvěr poskytuje více věřitelů. Pro statistické účely se za syndikované úvěry považují pouze částky, které věřitelé skutečně vyplatili (nikoli celkové úvěrové rámce). Syndikovaný úvěr obvykle sjednává a koordinuje jedna instituce (běžně označovaná jako aranžér („lead manager“)), přičemž ve skutečnosti je poskytován různými účastníky syndikátu. Účastníci včetně aranžéra vykazují ve svých rozvahových aktivech svůj podíl na úvěru vůči dlužníkovi, tj. ne vůči aranžérovi;

e)

vklady, jak jsou vymezeny v kategorii pasiv 9;

f)

finanční pronájmy poskytnuté třetím stranám

Finanční pronájmy jsou smlouvy, při kterých zákonný majitel zboží dlouhodobé spotřeby (dále jen „pronajímatel“) půjčí tato aktiva třetí osobě (dále jen „nájemce“) na většinu či dokonce celou dobu jejich ekonomické životnosti proti splátkám, které kryjí cenu zboží plus připočtený úrok. Nájemce tak de facto získá veškeré výhody plynoucí z používání zboží a nese veškeré náklady a rizika spojená s vlastnictvím. Pro statistické účely se finanční pronájmy považují za úvěry poskytnuté pronajímatelem nájemci, jež umožňují nájemci koupi zboží dlouhodobé spotřeby. Aktiva (zboží dlouhodobé spotřeby) půjčená nájemci se v rozvaze nevykazují;

g)

úvěry se selháním, které dosud nebyly splaceny nebo odepsány

Celková částka úvěrů, které nejsou včas splaceny nebo jsou jinak identifikovány jako zčásti nebo zcela znehodnocené v souladu s vymezením selhání v článku 178 nařízení (EU) č. 575/2013;

h)

držba neobchodovatelných cenných papírů

Držba dluhových cenných papírů, které nejsou obchodovatelné a nemohou být obchodovány na sekundárních trzích;

i)

obchodované úvěry

Úvěry, které se de facto staly obchodovatelnými, se vykazují v položce aktiv „úvěry“ za předpokladu, že neexistuje důkaz o obchodování na sekundárním trhu. V opačném případě by měly být klasifikovány jako dluhové cenné papíry (kategorie 3);

j)

podřízený dluh ve formě vkladů nebo úvěrů

Nástroje podřízeného dluhu představují podřízenou pohledávku za emitující institucí, která může být uplatněna až po té, kdy byly uspokojeny všechny pohledávky s vyšším postavením, např. vklady/úvěry, což jim propůjčuje některé znaky účastí. Pro statistické účely se podřízený dluh klasifikuje podle povahy finančního nástroje buď jako „úvěry“ nebo „dluhové cenné papíry“. Pokud se všechny formy podřízeného dluhu v držení měnových finančních institucí v současné době vykazují pro statistické účely jako jediná vykazovaná hodnota, je třeba tuto hodnotu vykázat pod položkou „dluhové cenné papíry“, protože podřízený dluh se převážně vyskytuje spíše ve formě cenných papírů než úvěrů;

k)

pohledávky z reverzních rep nebo výpůjčky cenných papírů proti hotovostnímu zajištění

Protipoložka hotovosti vyplacené výměnou za cenné papíry nakoupené zpravodajskými jednotkami za danou cenu s pevným závazkem zpětného prodeje těchto nebo obdobných cenných papírů za pevnou cenu ke stanovenému budoucímu datu, nebo za výpůjčku cenných papírů poskytnutých proti hotovostnímu zajištění (viz kategorie pasiv 9.4).

Pro účely tohoto statistického výkaznictví zahrnuje členění úvěrů podle zajištění ve formě nemovitosti celkovou částku nesplacených úvěrů, které jsou kolateralizovány podle článku 199 odstavců 2 až 4 nařízení (EU) č. 575/2013/ES, a to s poměrem nesplaceného úvěru k zajištění rovným nebo nižším než 1. Pokud zpravodajská jednotka tato pravidla neuplatňuje, určují se úvěry, jež mají být zahrnuty do tohoto členění, podle přístupu zvoleného za účelem plnění kapitálových požadavků.

2.

Následující položka se nepovažuje za úvěr:

Úvěry poskytnuté na základě správy majetku

Úvěry poskytnuté na základě správy majetku, tj. svěřenecké úvěry nebo nezajištěné svěřenské úvěry, jsou úvěry poskytnuté na jméno jedné strany (dále jen „správce majetku“) v zastoupení třetí osoby (oprávněného). Pro statistické účely se svěřenecké úvěry v rozvaze správce majetku nevykazují, zůstává-li riziko a prospěch spojený s vlastnictvím peněžních prostředků na straně oprávněného. Riziko a prospěch spojený s vlastnictvím zůstávají na oprávněném, pokud: a) oprávněný přebírá úvěrové riziko úvěru, tj. správce majetku je odpovědný pouze za administrativní správu úvěru, nebo b) investice oprávněného je zajištěna proti ztrátě pro případ, že by se správce majetku dostal do likvidace, tj. svěřenecký úvěr není částí aktiv správce majetku, které je v případě úpadku možno rozdělit.

3.

Dluhové cenné papíry

Držba dluhových cenných papírů, které jsou obchodovatelnými finančními nástroji sloužícími jako důkaz dluhu, obvykle obchodovanými na sekundárních trzích nebo kterými lze vyrovnávat pozici na trhu a které nezaručují držiteli žádná vlastnická práva k instituci, která je vydala.

Tato položka zahrnuje:

a)

držbu cenných papírů, které držiteli poskytují bezvýhradné právo na pevný nebo smluvně stanovený příjem v podobě kupónových výnosů nebo stanovené pevné částky splatné v určitý den nebo dny nebo v určitém období počínaje ode dne stanoveného v okamžiku vydání;

b)

úvěry, které se staly obchodovatelnými na organizovaném trhu, tj. obchodované úvěry, za předpokladu, že existují důkazy o obchodování na sekundárním trhu, včetně existence tvůrců trhu a častých kotací finančního aktiva, představovaných například rozpětím nákup/prodej. Není-li tomu tak, měly by se vykazovat v položce aktiv „úvěry“ (viz též „obchodované úvěry v kategorii 2i);

c)

podřízený dluh ve formě dluhových cenných papírů (viz také „podřízený dluh ve formě vkladů nebo úvěrů“ v kategorii 2j).

Cenné papíry zapůjčené v rámci půjček cenných papírů nebo prodané v rámci dohod o zpětném odkupu zůstávají v rozvaze původního majitele (a nezaznamenávají se v rozvaze dočasného nabyvatele) v těch případech, kdy existuje pevný příslib provedení zpětné operace, a nejen pouhá možnost tak učinit. V případě, kdy dočasný nabyvatel získané cenné papíry prodá, je nutné tento prodej vykázat jako přímou transakci s cennými papíry a zaznamenat v rozvaze dočasného nabyvatele jako negativní pozici v portfoliu cenných papírů.

3a/3b/3c

Dluhové cenné papíry s původní splatností do jednoho roku včetně / nad jeden rok a do dvou let včetně / nad dva roky

Tyto položky zahrnují:

a)

držbu obchodovatelných dluhových cenných papírů s původní splatností do jednoho roku včetně / nad jeden rok a do dvou let včetně / nad dva roky;

b)

úvěry, které se staly obchodovatelnými na organizovaném trhu, tj. obchodované úvěry klasifikované jako dluhové cenné papíry, s původní splatností do jednoho roku včetně/nad jeden rok a do dvou let včetně / nad dva roky;

c)

podřízený dluh ve formě dluhových cenných papírů s původní splatností do jednoho roku včetně / nad jeden rok a do dvou let včetně / nad dva roky.

4.

Účasti

Účasti představují vlastnická práva na korporace nebo kvazikorporace; představují nárok na zůstatkovou hodnotu po uspokojení pohledávek všech věřitelů.

Tato položka zahrnuje kótované a nekótované akcie a ostatní účasti.

5.

Akcie / podílové listy investičních fondů

Akcie nebo podílové listy vydané investičními fondy, které jsou subjekty kolektivního investování, jež investují do finančních nebo nefinančních aktiv, pokud je cílem investování kapitálu získaného od veřejnosti.

Tato položka zahrnuje akcie / podílové listy fondů peněžního trhu vydané fondy peněžního trhu podle článku 2 tohoto nařízení a akcie / podílové listy vydané investičními fondy jinými než fondy peněžního trhu (ve smyslu čl. 1 odst. 1 nařízení (EU) č. 1073/2013 (ECB/2013/38).

6.

Nefinanční aktiva (včetně stálých aktiv)

Hmotná či nehmotná aktiva jiná než finanční aktiva. Tato položka zahrnuje obydlí, ostatní budovy a stavby, stroje a zařízení, cennosti a produkty duševního vlastnictví, jako jsou počítačové programové vybavení (software) a databáze.

7.

Ostatní aktiva

Položka „ostatní aktiva“ je zbytkovou položkou rozvahy na straně aktiv a je definována jako „aktiva nezahrnutá jinde“. Národní centrální banky mohou vyžadovat vykazování určitých dílčích pozic, které jsou v této položce zahrnuty. Ostatní aktiva mohou zahrnovat:

a)

finanční derivátové pozice s brutto kladnými tržními hodnotami

Pro statistické účely jsou zde zahrnuty finanční derivátové nástroje podléhající vykazování v rozvaze a je třeba je vykazovat ve zvláštní položce „z toho“ v sektorovém (měnové finanční instituce / instituce jiné než měnové finanční instituce) a zeměpisném členění (tuzemsko / eurozóna kromě tuzemska / zbytek světa);

b)

brutto částky pohledávek na uspořádacích účtech

Pohledávky na uspořádacích účtech jsou položky aktiv vykazované v rozvaze měnové finanční instituce, které nejsou zaúčtovány na jméno klientů, přesto se však týkají finančních prostředků klientů, např. prostředky čekající na investování, převod nebo zúčtování;

c)

brutto částky pohledávek na přechodných účtech

Pohledávky na přechodných účtech představují prostředky obvykle patřící klientům, které se právě převádějí mezi měnovými finančními institucemi. Patří sem šeky a jiné formy plateb, které byly zaslány k inkasu jiným měnovým finančním institucím;

d)

naběhlé úroky z úvěrů

Podle obecné zásady akruálního účetnictví by měly být úroky z úvěrů vykazovány v rozvaze v okamžiku, kdy nabíhají, tj. na akruální bázi, a nikoli v okamžiku jejich skutečného splacení, tj. na bázi příjmů a výdajů. Naběhlé úroky z úvěrů se klasifikují v hrubém vyjádření v kategorii „ostatní aktiva“. Naběhlé úroky jsou vyloučeny z úvěru, ke kterému se vztahují, a je třeba je vykazovat jako zvláštní položku „z toho“;

e)

naběhlé úroky z držby dluhových cenných papírů;

f)

pohledávky z nevyplacených dividend;

g)

částky pohledávek nesouvisejících s hlavní obchodní činností měnových finančních institucí;

h)

aktivní protipoložka mincí vydaných státem (pouze rozvaha národních centrálních bank);

„Ostatní aktiva“ nezahrnují finanční nástroje ve formě finančních aktiv (patřících do jiných položek rozvahy), určité finanční nástroje, které nemají formu finančních aktiv, jako jsou např. záruky, přísliby, správní a svěřenecké úvěry (vykazované v podrozvaze), a nefinanční aktiva (patřící do kategorie 6).


KATEGORIE PASIV

Kategorie

Popis hlavních znaků

8.

Emitované oběživo

Kategorie pasiv „emitované oběživo“ zahrnuje bankovky a mince v oběhu, které jsou vydány nebo schváleny měnovými orgány. Tato kategorie zahrnuje bankovky vydané ECB a národními centrálními bankami. Mince v oběhu nejsou závazkem měnových finančních institucí v členských státech eurozóny, nýbrž závazkem ústředních vládních institucí. Mince jsou však součástí měnových agregátů, a proto se vykazují v kategorii „emitované oběživo“. Protipoložka k tomuto pasivu se zahrnuje do kategorie „ostatní aktiva“.

9.

Vklady

Částky (akcie, vklady nebo jiné), které zpravodajské jednotky dluží věřitelům a které splňují znaky uvedené v oddílu 1 v části 1 přílohy I, kromě částek, které vznikají z emise obchodovatelných cenných papírů nebo akcií/podílových listů fondů peněžního trhu. Pro účely statistického výkaznictví se tato kategorie dále člení na jednodenní vklady, vklady s dohodnutou splatností, vklady s výpovědní lhůtou a repo obchody.

a)

vklady a úvěry

„Vklady“ zahrnují rovněž „úvěry“ jako závazky měnových finančních institucí. Z hlediska pojmů představují úvěry částky přijaté měnovými finančními institucemi, které nejsou strukturovány ve formě „vkladů“. ESA 2010 rozlišuje „úvěry“ a „vklady“ podle strany přebírající iniciativu, tj. je-li to dlužník, jde o úvěr, v případě iniciativy věřitele se jedná o vklad. Ve výkazech se „úvěry“ nevedou jako zvláštní kategorie na straně pasiv rozvahy. Místo toho se zůstatky považované za „úvěry“ zařazují bez dalšího rozlišení pod položku „vklady“, pokud je netvoří obchodovatelné nástroje. To je v souladu se shora uvedenou definicí „vkladů“. Úvěry poskytnuté měnovým finančním institucím klasifikované jako „vklady“ se člení podle požadavků statistického výkaznictví, tj. podle sektorů, nástrojů, měn a splatnosti. Do této kategorie patří syndikované úvěry přijaté zpravodajskými jednotkami;

b)

neobchodovatelné dluhové nástroje

Neobchodovatelné dluhové nástroje emitované zpravodajskými jednotkami je třeba obecně klasifikovat jako „vklady“. Neobchodovatelné nástroje emitované zpravodajskými jednotkami, které se později stanou obchodovatelnými a které mohou být obchodovány na sekundárních trzích, by měly být překlasifikovány na „dluhové cenné papíry“;

c)

přijaté zálohy (marže)

Přijaté zálohy (marže) vzniklé na základě derivátových smluv by měly být klasifikovány jako „vklady“, jestliže představují hotovostní zajištění složené u měnových finančních institucí a zůstávají ve vlastnictví vkladatele a po skončení platnosti smlouvy se mu vyplatí zpět. Marže, které zpravodajská jednotka obdrží, by měly být v zásadě klasifikovány jako „vklady“ pouze v rozsahu, v jakém může měnová finanční instituce tyto prostředky volně použít k dalšímu poskytování úvěrů; musí-li být část marže, kterou měnová finanční instituce obdrží, dále poskytnuta jinému účastníkovi derivátového trhu, např. clearingové instituci, měla by být jako „vklady“ v zásadě klasifikována pouze ta část, která zůstává k dispozici měnové finanční instituci. Složitost současné praxe na trhu může komplikovat určení těch marží, které jsou opravdu splatné, neboť různé typy marží se ukládají bez rozlišení na stejný účet, nebo těch marží, které poskytují měnové finanční instituci zdroje na poskytování dalších úvěrů. V těchto případech je přijatelné klasifikovat tyto marže jako „ostatní pasiva“ nebo jako „vklady“;

d)

účelově vázané zůstatky

Podle vnitrostátní praxe se „účelově vázané zůstatky“ týkající se např. leasingových smluv klasifikují jako vklady pod položkou „vklady s dohodnutou splatností“ nebo „vklady s výpovědní lhůtou“ podle splatnosti / podmínek příslušné smlouvy.

e)

akcie vydané měnovými finančními institucemi

Akcie vydané měnovými finančními institucemi se klasifikují jako vklady, a nikoli jako kapitál a rezervy, pokud: i) mezi vydávající měnovou finanční institucí a držitelem existuje ekonomický vztah dlužníka a věřitele bez ohledu na jakákoli vlastnická práva k těmto akciím a ii) akcie lze směnit na peníze nebo zpětně odkoupit bez výrazných omezení nebo sankcí. Výpovědní lhůta se nepovažuje za výrazné omezení. Tyto akcie musí navíc splňovat následující podmínky:

příslušná vnitrostátní právní úprava nedává vydávající měnové finanční instituci bezpodmínečné právo odmítnout zpětný odkup svých akcií,

akcie představují „jistou hodnotu“, tj. za normálních okolností budou v případě zpětného odkupu vyplaceny za jejich jmenovitou hodnotu,

v případě platební neschopnosti měnové finanční instituce se na držitele jejích akcií ze zákona nevztahuje povinnost uhradit nevyřízené závazky nad rámec jmenovité hodnoty akcií, tj. podíl akcionářů na upsaném základním kapitálu, ani se na ně nevztahují jiné zatěžující dodatečné povinnosti. Podřízenost akcií jinému nástroji vydanému měnovou finanční institucí se nepovažuje za zatěžující dodatečnou povinnost.

Výpovědní lhůty pro přeměnu takových akcií na peníze slouží ke klasifikaci těchto akcií podle výpovědní lhůty v rámci kategorie nástrojů „vklady“. Tyto výpovědní lhůty se použijí též při stanovení sazby minimálních rezerv podle článku 4 nařízení (ES) č. 1745/2003 (ECB/2003/9). Jakékoli vyčleněné akcie související s úvěry měnové finanční instituce by se měly klasifikovat jako vklady se stejnou původní splatností jako příslušný úvěr, tj. jako „vklady s dohodnutou splatností“ nebo „vklady s výpovědní lhůtou“, v závislosti na ustanoveních o splatnosti obsažených v příslušné smlouvě o úvěru.

Akcie, které jsou vydány měnovými finančními institucemi a klasifikovány jako vklady, a ne jako kapitál a rezervy, jsou měnovou finanční institucí, jež je má v držení, klasifikovány jako úvěry na straně aktiv její rozvahy;

f)

závazky ze sekuritizace

Protipoložka úvěrů nebo jiných aktiv, které byly zcizeny v rámci sekuritizace, ale které jsou stále zachyceny ve statistické rozvaze.

Následující položka se nepovažuje za vklad:

 

Prostředky (vklady) přijaté na základě správy majetku se ve statistické rozvaze měnové finanční instituce nevykazují (viz „Úvěry poskytnuté na základě správy majetku“ v rámci kategorie 2).

9.1

Jednodenní vklady

Vklady, které jsou směnitelné na peníze nebo které jsou převoditelné na požádání šekem, bankovním příkazem, odepsáním z účtu nebo podobným způsobem bez výrazného zpoždění, omezení nebo sankce. Tato položka zahrnuje:

a)

zůstatky (úročené nebo neúročené), které jsou okamžitě směnitelné na peníze na požádání nebo do ukončení obchodního dne následujícího po dni, kdy byla žádost podána, bez výrazné sankce nebo omezení, ale které nejsou převoditelné;

b)

zůstatky (úročené nebo neúročené) představující předem zaplacené částky v souvislosti s elektronickými penězi založenými na technickém vybavení nebo na programovém vybavení (např. předplacené karty);

c)

úvěry splatné do ukončení obchodního dne následujícího po dni, kdy byl úvěr poskytnut.

9.1a.

Převoditelné vklady

Převoditelné vklady jsou ty vklady v kategorii „jednodenní vklady“, jež jsou na žádost o provedení platby přímo převoditelné na jiné hospodářské subjekty pomocí běžně užívaných prostředků, jako jsou úhrady a inkasa, případně též pomocí kreditních či debetních karet, transakcí s elektronickými penězi, šeků nebo obdobných prostředků, a to bez výrazného zpoždění, omezení nebo sankce. Do převoditelných vkladů se nezahrnují vklady, které slouží pouze pro výběr hotovosti nebo vklady, z nichž lze prostředky vybrat nebo převést prostřednictvím jiného účtu téhož majitele.

9.2

Vklady s dohodnutou splatností

Nepřevoditelné vklady, které nelze směnit na peníze před dohodnutým pevným termínem nebo které lze převést na peníze před tímto dohodnutým termínem jen tehdy, je-li držitel postižen určitou sankcí. Tato kategorie zahrnuje rovněž administrativně regulované úsporné vklady, u kterých kritérium splatnosti není relevantní; měly by být zařazeny do pásma splatnosti „nad dva roky“. Finanční produkty s prolongační klauzulí musí být klasifikovány podle nejbližší doby splatnosti. Ačkoliv je možné vklady s dohodnutou splatností vyplatit po předchozím oznámení dříve nebo při zaplacení určitých sankcí na požádání, nejsou tyto znaky pro účely klasifikace považovány za relevantní.

9.2a/9.2b/9.2c

Vklady s dohodnutou splatností do jednoho roku včetně / nad jeden rok a do dvou let včetně / nad dva roky

Tyto položky zahrnují v případě každého členění splatnosti:

a)

zůstatky s pevně stanovenou dobou splatnosti do jednoho roku včetně / nad jeden rok a do dvou let včetně / nad dva roky, které jsou nepřevoditelné a které nelze směnit na peníze před uplynutím této doby splatnosti;

b)

zůstatky s pevně stanovenou dobou splatnosti do jednoho roku včetně / nad jeden rok a do dvou let včetně / nad dva roky, které jsou nepřevoditelné, ale které lze vyplatit před tímto termínem na základě předchozího oznámení; bylo-li oznámení podáno, zařadí se tyto zůstatky do kategorie 9.3a, popřípadě 9.3b;

c)

zůstatky s pevně stanovenou dobou splatnosti do jednoho roku včetně / nad jeden rok a do dvou let včetně / nad dva roky, které jsou nepřevoditelné, ale které lze vyplatit na požádání s určitou sankcí;

d)

marže přijaté na základě derivátových smluv uzavíraných na dobu do jednoho roku / nad jeden rok a do dvou let / nad dva roky, které představují hotovostní zajištění na ochranu proti úvěrovému riziku, ale zůstávají ve vlastnictví vkladatele, a které se mu po skončení platnosti smlouvy vyplatí zpět;

e)

úvěry podložené nepřevoditelnými dokumenty nebo nepodložené dokumenty s původní splatností do jednoho roku včetně / nad jeden rok a do dvou let včetně / nad dva roky;

f)

neobchodovatelné dluhové cenné papíry emitované měnovými finančními institucemi s původní splatností do jednoho roku včetně / nad jeden rok a do dvou let včetně / nad dva roky;

g)

podřízený dluh emitovaný měnovými finančními institucemi ve formě vkladů nebo úvěrů s původní splatností do jednoho roku včetně / nad jeden rok a do dvou let včetně / nad dva roky;

h)

závazky ze sekuritizace

Protipoložka úvěrů nebo jiných aktiv, které byly zcizeny v rámci sekuritizace, ale které jsou stále zachyceny ve statistické rozvaze. Tyto závazky se podle dohody řadí do členění splatnosti „s dohodnutou splatností nad dva roky“.

Vklady s dohodnutou splatností nad dva roky zahrnují:

zůstatky (bez ohledu na dobu splatnosti), jejichž úrokové sazby nebo jiné podmínky stanoví vnitrostátní právní předpisy a které jsou určeny ke zvláštním účelům, např. financování bydlení, jež nastanou po dvou letech, i když technicky jsou splatné na požádání.

9.3

Vklady s výpovědní lhůtou

Nepřevoditelné vklady bez dohodnuté splatnosti, které nelze směnit na peníze bez předchozí výpovědi; před uplynutím výpovědní lhůty není směna na hotovost možná nebo je možná pouze se sankcí. Patří sem vklady, které jsou sice právně vyplatitelné na požádání, avšak podléhaly by sankci a omezením podle vnitrostátní praxe (zařazené do pásma splatnosti „do tří měsíců včetně“), a investiční účty bez výpovědní lhůty nebo dohodnuté splatnosti, které však obsahují podmínku omezující výběr (zařazené do pásma splatnosti „nad tři měsíce“)

9.3a/9.3b

Vklady s výpovědní lhůtou do tří měsíců včetně / nad tři měsíce, z toho nad dva roky

Tyto položky zahrnují:

a)

zůstatky bez pevně stanovené doby splatnosti, které lze vybrat pouze na základě předcházející výpovědi s lhůtou do tří měsíců včetně / nad tři měsíce, z toho nad dva roky; je-li možný výběr před uplynutím této výpovědní lhůty (nebo i na požádání), podléhá sankci a

b)

zůstatky s pevně stanovenou dobou splatnosti, které jsou nepřevoditelné, ale které byly předčasně vypovězeny se lhůtou kratší než tři měsíce / nad tři měsíce, z toho nad dva roky.

Vklady s výpovědní lhůtou do tří měsíců včetně zahrnují nepřevoditelné úsporné vklady na viděnou a ostatní typy vkladů drobných střadatelů, které jsou sice právně vyplatitelné na požádání, podléhaly by však výrazné sankci.

Vklady s výpovědní lhůtou nad tři měsíce, z toho případně vklady s výpovědní lhůtou nad dva roky zahrnují investiční účty bez výpovědní lhůty nebo dohodnuté splatnosti, které však obsahují podmínku omezující výběr.

9.4

Repo obchody

Protipoložka hotovosti obdržené výměnou za cenné papíry prodané zpravodajskými jednotkami za danou cenu s pevným závazkem zpětného odkupu těchto nebo obdobných cenných papírů za pevnou cenu ke stanovenému budoucímu datu. Částky získané zpravodajskými jednotkami výměnou za cenné papíry převedené na třetí osobu, tj. dočasného nabyvatele, se klasifikují jako „repo obchody“ v těch případech, kdy existuje pevný příslib provedení zpětné operace a nejen pouze možnost tak učinit. To znamená, že veškerá rizika a všechny výhody související s předmětnými cennými papíry zůstávají během celé operace na straně zpravodajských jednotek.

Jako „repo obchody“ se klasifikují všechny následující varianty operací typu repo obchodů:

a)

částky získané výměnou za cenné papíry dočasně převedené na třetí osobu formou půjčky cenných papírů proti hotovostnímu zajištění a

b)

částky získané výměnou za cenné papíry dočasně převedené na třetí osobu formou dohody o prodeji a zpětném nákupu (sale/buy-back).

Cenné papíry, které jsou předmětem operací typu repo obchodů, se vykazují podle pravidel uvedených v položce aktiv 3 „dluhové cenné papíry“. Do této položky patří i operace, při nichž dochází k dočasnému převodu zlata proti hotovostnímu zajištění.

10.

Akcie / podílové listy fondů peněžního trhu

Akcie nebo podílové listy vydané fondy peněžního trhu. Viz definice v oddílu 2 části 1 přílohy I.

11.

Emitované dluhové cenné papíry

Cenné papíry jiné než majetkové účasti emitované zpravodajskými jednotkami, které jsou nástroji obvykle obchodovatelnými a obchodovanými na sekundárních trzích nebo kterými lze vyrovnávat pozici na trhu a které nezaručují držiteli žádná vlastnická práva vůči vydávající instituci. Tato položka zahrnuje:

a)

cenné papíry, které poskytují držiteli nepodmíněné právo na pevný nebo smluvně stanovený příjem v podobě kupónových výnosů nebo stanovené pevné částky splatné v určitý den (nebo dny) nebo počínaje dnem stanoveným v okamžiku vydání;

b)

neobchodovatelné nástroje emitované zpravodajskými jednotkami, které se následně stanou obchodovatelnými, by měly být překlasifikovány na „dluhové cenné papíry“ (viz také kategorie 9);

c)

podřízený dluh emitovaný měnovými finančními institucemi je třeba pro účely měnové a finanční statistiky vykazovat stejně jako ostatní závazky měnových finančních institucí. Podřízený dluh vydaný ve formě cenných papírů musí být tudíž klasifikován jako „emitované dluhové cenné papíry“, zatímco podřízený dluh vydaný měnovými finančními institucemi ve formě vkladů nebo úvěrů je třeba vykázat jako „vklady“. Jsou-li všechny podřízené dluhy emitované měnovými finančními institucemi vyjádřeny pro statistické účely jako jediná hodnota, je nutné ji vykázat jako „emitované dluhové cenné papíry“, neboť podřízený dluh se převážně vyskytuje spíše ve formě cenných papírů než úvěrů. Podřízený dluh by neměl být vykazován v pasivech pod položkou „kapitál a rezervy“;

d)

hybridní nástroje. Obchodovatelné nástroje s kombinací dluhové a derivátové složky, včetně:

i)

obchodovatelných dluhových nástrojů s vloženými deriváty,

ii)

obchodovatelných nástrojů, jejichž hodnota při splacení nebo kupónový výnos se váže na vývoj podkladového referenčního aktiva, ceny aktiva nebo jiného referenčního ukazatele po dobu splatnosti nástroje.

11a/11b/11c

Dluhové cenné papíry s původní splatností do jednoho roku včetně / nad jeden rok a do dvou let včetně / nad dva roky

Tyto položky zahrnují v případě každého členění splatnosti:

a)

neobchodovatelné dluhové cenné papíry emitované měnovými finančními institucemi s původní splatností do jednoho roku včetně / nad jeden rok a do dvou let včetně / nad dva roky a

b)

podřízený dluh vydaný měnovými finančními institucemi ve formě dluhových cenných papírů s původní splatností do jednoho roku včetně / nad jeden rok a do dvou let včetně / nad dva roky.

11d

z toho dluhové cenné papíry do dvou let a zárukou návratnosti vložené investice nižší než 100 %

Hybridní nástroje vydané měnovými finančními institucemi, které mají původní splatnost do dvou let a které mohou mít při splatnosti v důsledku kombinace dluhové a derivátové složky smluvní hodnotu v měně emise nižší, než je původně investovaná částka.

12.

Kapitál a rezervy

Pro účely statistického výkaznictví obsahuje tato kategorie částky vznikající z emisí základního kapitálu zpravodajských jednotek akcionářům nebo jiným vlastníkům, které pro držitele představují vlastnická práva k měnové finanční instituci a obecně i právo podílet se na jejím zisku a na jejím likvidačním zůstatku. Patří sem rovněž zisk (nebo ztráta), jak jsou zaznamenány ve výkazu zisku a ztráty, prostředky ze zisku nerozděleného akcionářům nebo prostředky přesunuté zpravodajskými jednotkami do rezerv v očekávání pravděpodobných budoucích plateb a závazků. Tato kategorie v zásadě zahrnuje:

a)

získaný základní kapitál včetně emisního ážia;

b)

zisk (nebo ztráta) zaznamenané ve výkazu zisku a ztráty;

c)

výnosy a náklady vykázané přímo ve vlastním kapitálu;

d)

prostředky ze zisku nerozděleného akcionářům;

e)

opravné položky a obecné rezervy na úvěry, cenné papíry nebo jiné typy aktiv, např. opravné položky ke ztrátám z úvěrů (lze je vykazovat podle pravidel účetnictví).

13.

Ostatní pasiva

Položka „ostatní pasiva“ je zbytková položka rozvahy na straně pasiv definovaná jako „pasiva jinde nezahrnutá“. Národní centrální banky mohou vyžadovat vykazování určitých dílčích pozic, které jsou v této položce zahrnuty. Ostatní pasiva mohou zahrnovat:

a)

finanční derivátové pozice s brutto zápornými tržními hodnotami

Pro statistické účely jsou zde zahrnuty finanční derivátové nástroje podléhající vykazování v rozvaze a je třeba je vykazovat ve zvláštní položce „z toho“ v sektorovém (měnové finanční instituce / instituce jiné než měnové finanční instituce) a zeměpisném členění (tuzemsko / eurozóna kromě tuzemska / zbytek světa);

b)

brutto částky závazků na uspořádacích účtech

Závazky na uspořádacích účtech jsou zůstatky vykazované v rozvaze měnové finanční instituce, které nejsou zaúčtovány na jméno klientů, přesto se však týkají finančních prostředků klientů, např. prostředky čekající na investování, převod nebo zúčtování;

c)

brutto částky závazků na přechodných účtech;

Závazky na přechodných účtech představují prostředky obvykle patřící klientům, které se právě převádějí mezi měnovými finančními institucemi. Patří sem úhrady, které byly odepsány z účtů klientů, a jiné položky, kde příslušné platby zpravodajské jednotky ještě neprovedly;

d)

naběhlé úroky z vkladů

Podle obecné zásady akruálního účetnictví se úroky z vkladů vykazují v rozvaze v okamžiku, kdy nabíhají (tj. na akruální bázi), a nikoli v okamžiku jejich skutečného splacení (tj. na bázi příjmů a výdajů). Naběhlé úroky z vkladů se klasifikují v hrubém vyjádření v kategorii „ostatní pasiva“. Naběhlé úroky jsou vyloučeny z vkladu, ke kterému se vztahují, a je třeba je vykazovat jako zvláštní položku „z toho“;

e)

naběhlé úroky z vydaných dluhových cenných papírů;

f)

závazky z nevyplacených dividend;

částky závazků nesouvisejících s hlavní obchodní činností měnové finanční instituce, např. závazky vůči dodavatelům, daně, mzdy, sociální dávky;

g)

rezervy představující závazky vůči třetím stranám, např. penze a dividendy;

h)

marže přijaté na základě derivátových smluv

Marže přijaté na základě derivátových smluv se běžně klasifikují jako „vklady“ (viz kategorie 9). Složitost současné praxe na trhu komplikuje určení takových marží, které jsou opravdu splatné, neboť různé typy marží se ukládají na stejný účet bez rozlišení, nebo těch marží, které má měnová finanční instituce k dispozici jako zdroj na poskytování dalších úvěrů. V těchto případech je přijatelné klasifikovat tyto marže jako „ostatní pasiva“ nebo jako „vklady“ podle příslušné vnitrostátní praxe;

i)

čisté částky splatné v souvislosti s budoucím vypořádáním operací s cennými papíry nebo operací s devizami.

Z kategorie „ostatních pasiv“ lze vyloučit téměř všechny finanční nástroje ve formě finančních pasiv (patřících do jiných položek rozvahy), finanční nástroje, které nemají formu finančních pasiv jako např. záruky, přísliby, správní a svěřenecké úvěry (vykazované v podrozvaze) a nefinanční pasiva jako jsou kapitálové položky na straně pasiv (patřící do kategorie „kapitál a rezervy“).

ČÁST 3

Definice sektorů

Klasifikace sektorů se řídí standardem ESA 2010. Tato tabulka uvádí podrobný standardní popis sektorů, které národní centrální banky v souladu s tímto nařízením převádějí na kategorie použitelné na vnitrostátní úrovni. Protistrany nacházející se v eurozóně se rozlišují podle svého sektoru v souladu se seznamy, které vede Evropská centrální banka (ECB) pro statistické účely, a podle pokynů pro statistickou klasifikaci protistran obsažených v příručce ECB „Monetary financial institutions and markets statistics sector manual: Guidance for the statistical classification of customers“ (Příručka pro statistiky měnových finančních institucí a trhů – pokyny ke statistické klasifikaci klientů). Úvěrové instituce nacházející se mimo eurozónu se označují jako „banky“, a nikoli jako měnové finanční instituce. Obdobně se termín „instituce jiné než měnové finanční instituce“ vztahuje pouze na členské státy. V případě členských států, jejichž měnou není euro, se používá termín „nebankovní subjekty“.

Tabulka

Definice sektorů

Sektor

Definice

Měnové finanční instituce

Viz článek 1

Vládní instituce

Sektor vládních institucí (S.13) zahrnuje institucionální jednotky, které jsou netržními výrobci, jejichž produkce je určena pro individuální a kolektivní spotřebu a které jsou financovány z povinných plateb jednotek patřících do jiných sektorů, a rovněž institucionální jednotky, které se převážně zabývají přerozdělováním národního důchodu a bohatství. (ESA 2010, odstavce 2.111 až 2.113)

Ústřední vládní instituce

Tento subsektor (S.1311) zahrnuje všechny správní resorty státu a jiné ústřední orgány, jejichž pravomoc se obvykle vztahuje na celé ekonomické území s výjimkou správy fondů sociálního zabezpečení. (ESA 2010, odstavec 2.114)

Národní vládní instituce

Tento subsektor (S.1312) zahrnuje takové typy veřejné správy, jež jsou samostatné institucionální jednotky vykonávající s výjimkou správy fondů sociálního zabezpečení některé z funkcí vládních institucí na nižší úrovni, než je úroveň ústředních vládních institucí, a na úrovni vyšší, než je úroveň vládních institucionálních jednotek existujících na místní úrovni. (ESA 2010, odstavec 2.115)

Místní vládní instituce

Tento subsektor (S.1313) zahrnuje takové druhy jednotek veřejné správy, jejichž pravomoc se vztahuje pouze na místně určenou část ekonomického území, s výjimkou místních orgánů fondů sociálního zabezpečení. (ESA 2010, odstavec 2.116)

Fondy sociálního zabezpečení

Subsektor fondů sociálního zabezpečení (S.1314) zahrnuje ústřední, národní a místní institucionální jednotky, jejichž hlavní činnost spočívá v poskytování sociálních dávek a které splňují tato dvě kritéria: a) určité skupiny obyvatelstva jsou ze zákona nebo jiného právního předpisu povinny účastnit se programu nebo platit příspěvky a b) za řízení instituce, pokud jde o stanovení nebo schvalování příspěvků a dávek, zodpovídají vládní instituce nezávisle na své úloze orgánu dohledu nebo zaměstnavatele. (ESA 2010, odstavec 2.117)

Investiční fondy jiné než fondy peněžního trhu

Investiční fondy ve smyslu nařízení (EU) č. 1073/2013 (ECB/2013/38). Subsektor tvoří všechny subjekty kolektivního investování (kromě fondů peněžního trhu), které investují do finančních a/nebo nefinančních aktiv, pokud je jejich cílem investování kapitálu získaného od veřejnosti.

Ostatní finanční zprostředkovatelé kromě pojišťovacích společností a penzijních fondů + pomocné finanční instituce + kaptivní finanční instituce a půjčovatelé peněz

Subsektor ostatních finančních zprostředkovatelů kromě pojišťovacích společností a penzijních fondů (S.125) zahrnuje všechny finanční instituce a kvazikorporace, které se převážně zabývají finančním zprostředkováním, a to tím, že od institucionálních jednotek přijímají závazky v jiné formě, než jsou oběživo, vklady (nebo vkladům velmi podobné prostředky), akcie / podílové listy investičních fondů, nebo závazky související s pojistnými, penzijními a standardizovanými záručními programy. (ESA 2010, odstavce 2.86 až 2.94)

Subsektor pomocných finančních institucí (S.126) zahrnuje všechny finanční instituce a kvazikorporace, které se zabývají převážně činnostmi, jež úzce souvisejí s finančním zprostředkováním, ale které samy finančními zprostředkovateli nejsou. Tento subsektor zahrnuje též vedení podniků (ústředí), jejichž všechny dceřiné společnosti nebo většina z nich jsou finančními institucemi. (ESA 2010, odstavce 2.95 až 2.97)

Subsektor kaptivních finančních institucí a půjčovatelů peněz (S.127) zahrnuje všechny finanční instituce a kvazikorporace, které se nezabývají finančním zprostředkováním ani neposkytují pomocné finanční služby, pokud se s většinou jejich aktiv nebo závazků neobchoduje na otevřených trzích. Tento subsektor zahrnuje holdingové společnosti, jejichž majetková účast ve skupině dceřiných společností umožňuje kontrolu této skupiny a jejichž hlavním předmětem činnosti je vlastnění skupiny, aniž poskytují jakékoli další služby podnikům, v nichž mají podíl na vlastním kapitálu, tzn. že nespravují ani neřídí jiné jednotky. (ESA 2010, odstavce 2.98 až 2.99)

Pojišťovací společnosti

Subsektor pojišťovacích společností (S.128) zahrnuje všechny finanční instituce a kvazikorporace, které se převážně zabývají finančním zprostředkováním v důsledku sdílení rizik, hlavně ve formě přímého pojištění nebo ve formě zajištění. (ESA 2010, odstavce 2.100 až 2.104)

Penzijní fondy

Subsektor penzijních fondů (S.129) zahrnuje všechny finanční instituce a kvazikorporace, které se převážně zabývají finančním zprostředkováním v důsledku sdílení sociálních rizik a potřeb pojištěnců (sociální pojištění). Penzijní fondy jako programy sociálního pojištění poskytují příjmy v důchodu a často také dávky v případě smrti a invalidity. (ESA 2010, odstavce 2.105 až 2.110)

Nefinanční podniky

Sektor nefinančních podniků (S.11) je tvořen institucionálními jednotkami, které jsou samostatnými právnickými osobami a tržními výrobci a jejichž hlavní činností je výroba výrobků a nefinančních služeb. Tento sektor zahrnuje také nefinanční kvazikorporace. (ESA 2010, odstavce 2.45 až 2.54)

Domácnosti a neziskové instituce sloužící domácnostem

Sektor domácností (S.14) zahrnuje jednotlivce nebo skupiny jednotlivců jako spotřebitele a jako podnikatele vyrábějící tržní výrobky, nefinanční a finanční služby (tržní výrobci) za předpokladu, že výroba výrobků a služeb není prováděna samostatnými subjekty považovanými za kvazikorporace. Zahrnuje také jednotlivce nebo skupiny jednotlivců jako výrobce výrobků a nefinančních služeb výlučně pro vlastní konečné užití. (ESA 2010, odstavce 2.118 až 2.128)

Sektor neziskových institucí sloužících domácnostem (NISD) (S.15) zahrnuje neziskové instituce, které jsou samostatnými právnickými osobami, poskytují služby domácnostem a jsou soukromými netržními výrobci. Jejich základní zdroje pocházejí z dobrovolných peněžních nebo naturálních příspěvků domácností jakožto spotřebitelů, z plateb poskytovaných vládními institucemi a z důchodů z vlastnictví. (ESA 2010, odstavce 2.129 až 2.130)

Podnikatelé (fyzické osoby) a společenství bez právní subjektivity (dílčí soubor „domácností“)

Podnikatelé (fyzické osoby) a společenství bez samostatné právní subjektivity – nevytvořené jako kvazikorporace –, jež jsou tržními výrobci. (ESA 2010, odstavec 2.119d)


(1)  V tabulkách této přílohy je ECB klasifikována jako měnová finanční instituce, která je rezidentem v zemi, ve které se ECB skutečně nachází.

(2)  Dceřiné společnosti jsou subjekty zapsané v rejstříku samostatně, v nichž drží jiný subjekt většinový podíl nebo všechny podíly, zatímco pobočky jsou subjekty nezapsané v rejstříku (nejsou právnickými osobami), které jsou zcela ve vlastnictví mateřské společnosti.


PŘÍLOHA III

UPLATŇOVÁNÍ POVINNOSTI MINIMÁLNÍCH REZERV A SOUVISEJÍCÍ ZVLÁŠTNÍ PRAVIDLA

ČÁST 1

Povinnost minimálních rezerv úvěrových institucí: obecná pravidla

1.

Pole označená * v tabulce 1 v příloze I se používají při výpočtu základu pro stanovení minimálních rezerv. Pokud se jedná o dluhové cenné papíry, úvěrové instituce buď předloží doklad o pasivech, jež mají být vyloučena ze základu pro stanovení minimálních rezerv, nebo použijí standardní odpočet pevné procentní části stanovené Evropskou centrální bankou (ECB). Vyšrafovaná pole vykazují pouze úvěrové instituce s povinností minimálních rezerv.

2.

Sloupec „z toho úvěrové instituce s povinností minimálních rezerv, ECB a národní centrální banky“ neobsahuje závazky zpravodajských jednotek vůči institucím vyňatým ze systému minimálních rezerv ECB, tj. institucím, které jsou vyňaty z důvodů jiných než proto, že v nich probíhají reorganizační opatření. Instituce, které jsou dočasně osvobozeny od povinnosti minimálních rezerv z důvodů, že v nich probíhají reorganizační opatření, se považují za instituce s povinností minimálních rezerv, a proto závazky vůči těmto institucím spadají do sloupce „z toho úvěrové instituce s povinností minimálních rezerv, ECB a národní centrální banky“. Do tohoto sloupce patří rovněž závazky vůči institucím, které nemají skutečnou povinnost držet rezervy u Evropského systému centrálních bank z důvodu uplatnění paušálních odpočitatelných položek.

3.

Instituce s plnou vykazovací povinností mohou rovněž vykazovat pozice vůči „měnovým finančním institucím jiným než úvěrovým institucím s povinností minimálních rezerv, ECB a národním centrálním bankám“ místo vůči „měnovým finančním institucím“ a „úvěrovým institucím s povinností minimálních rezerv, ECB a národním centrálním bankám“, pokud tím nedojde ke ztrátě podrobných údajů a pokud nebudou dotčeny pozice ve vyšrafovaných polích. V závislosti na vnitrostátních systémech shromažďování informací, a aniž je dotčena plná shoda s definicemi a zásadami klasifikace pro rozvahu měnových finančních institucí stanovenými v tomto nařízení, mohou úvěrové instituce s povinností minimálních rezerv místo toho vykazovat údaje nutné k výpočtu základu pro stanovení minimálních rezerv, s výjimkou údajů o obchodovatelných nástrojích, v souladu níže uvedenou tabulkou za předpokladu, že nebudou dotčeny pozice ve vyšrafovaných polích v tabulce 1 v příloze I.

4.

Úvěrové instituce ve zbytkové části vykazují přinejmenším čtvrtletní údaje nezbytné k výpočtu základu pro stanovení minimálních rezerv v souladu s níže uvedenou tabulkou.

5.

Při vykazování podle níže uvedené tabulky musí být zajištěn přísný soulad s tabulkou 1 v příloze I.

Image

ČÁST 2

Zvláštní pravidla

ODDÍL 1

Statistické vykazování skupiny úvěrových institucí podléhajících systému minimálních rezerv ECB na agregovaném základě

1.1

Za předpokladu, že jsou splněny podmínky uvedené v článku 11 nařízení (ES) č. 1745/2003 (ECB/2003/9), Výkonná rada může povolit, aby úvěrové instituce s povinností minimálních rezerv prováděly agregované statistické vykazování jako skupina v rámci jednoho členského státu. Všechny dotčené instituce se v seznamu měnových finančních institucí vedeném ECB uvádějí jednotlivě.

1.2

Bylo-li úvěrovým institucím uděleno povolení držet minimální rezervy přes zprostředkovatele podle článku 10 nařízení (ES) č. 1745/2003 (ECB/2003/9), a nepožívají-li výhod skupinového vykazování ve smyslu tohoto oddílu, mohou národní centrální banky oprávnit zprostředkovatele k provádění agregovaného statistického vykazování (jiného než ve vztahu k základu pro stanovení minimálních rezerv) jménem úvěrových institucí. Všechny dotčené instituce se v seznamu měnových finančních institucí vedeném ECB uvádějí jednotlivě.

1.3

Tvoří-li skupinu úvěrových institucí pouze instituce ve zbytkové části, vztahuje se na ni pouze povinnost zjednodušeného vykazování platná pro instituce ve zbytkové části. Jinak se na ni jako na celek vztahuje statistické výkaznictví pro instituce s plnou vykazovací povinností.

ODDÍL 2

Povinnost minimálních rezerv v případě fúzí, kterých se účastní úvěrové instituce

2.1

Pro účely této přílohy mají výrazy „fúze“, „fúzující instituce“ a „nabývající instituce“ význam uvedený v článku 1 nařízení (ES) č. 1745/2003 (ECB/2003/9).

2.2

Pro udržovací období, během kterého se fúze uskutečňuje, se povinnost minimálních rezerv nabývající instituce vypočte a musí být splněna v souladu s článkem 13 nařízení (ES) č. 1745/2003 (ECB/2003/9).

2.3

Pro následující udržovací období se povinnost minimálních rezerv nabývající instituce vypočte ze základu pro stanovení minimálních rezerv a podle statistických údajů vykázaných podle pravidel stanovených v níže uvedené tabulce. Jinak se použijí běžná pravidla pro vykazování statistických informací a pro výpočet povinných minimálních rezerv, jak je stanoví článek 3 nařízení (ES) č. 1745/2003 (ECB/2003/9).

2.4

Aniž jsou dotčeny povinnosti stanovené v předchozích odstavcích, může příslušná národní centrální banka povolit nabývající instituci, aby plnila svou statistickou zpravodajskou povinnost prostřednictvím dočasných postupů, například zvláštních formulářů pro jednotlivé fúzující instituce po několik období po uskutečnění fúze. Délka trvání této odchylky od běžného postupu vykazování by měla být omezena na co nejkratší dobu a neměla by překročit šest měsíců od uskutečnění fúze. Touto odchylkou není dotčena povinnost nabývající instituce splnit svou zpravodajskou povinnost podle tohoto nařízení a případně její povinnost převzít zpravodajskou povinnost fúzujících institucí v souladu s touto přílohou.

Tabulka

Zvláštní pravidla pro výpočet povinnosti minimálních rezerv úvěrových institucí zúčastněných na fúzi (1)

Případ č.

Typ fúze

Přebírané povinnosti

1

Fúze, při níž instituce s plnou vykazovací povinností (nabývající instituce) nabývá jednu nebo více institucí s plnou vykazovací povinností (fúzující instituce) a která se uskutečnila po uplynutí lhůty stanovené příslušnou národní centrální bankou pro vykazování měsíčních statistických informací za předchozí měsíc.

Pro udržovací období následující po fúzi se výše povinných minimálních rezerv nabývající instituce vypočte ze základu pro stanovení minimálních rezerv agregujícího základy pro stanovení minimálních rezerv nabývající instituce a fúzujících institucí. Do souhrnu se započtou základy pro stanovení minimálních rezerv, které by byly rozhodné pro dané udržovací období, pokud by se fúze neuskutečnila. Přizná se jen jedna paušální odpočitatelná položka.

2

Fúze, při níž instituce s plnou vykazovací povinností (nabývající instituce) nabývá jednu nebo více institucí ve zbytkové části a případně jednu nebo více institucí s plnou vykazovací povinností (fúzující instituce), a která se uskutečnila po uplynutí lhůty stanovené příslušnou národní centrální bankou pro vykazování statistických informací za předchozí čtvrtletí

Pro udržovací období následující po fúzi se výše povinných minimálních rezerv nabývající instituce vypočte ze základu pro stanovení minimálních rezerv agregujícího základy pro stanovení minimálních rezerv nabývající instituce a fúzujících institucí. Do souhrnu se započtou základy pro stanovení minimálních rezerv, které by byly rozhodné pro dané udržovací období, pokud by se fúze neuskutečnila. Přizná se jen jedna paušální odpočitatelná položka.

3

Fúze, při níž instituce s plnou vykazovací povinností (nabývající instituce) nabývá jednu nebo více institucí s plnou vykazovací povinností (fúzující instituce), a která se uskutečnila v době mezi koncem měsíce a uplynutím lhůty stanovené příslušnou národní centrální bankou pro vykazování měsíčních statistických informací za předchozí měsíc.

Pro udržovací období následující po fúzi se výše povinných minimálních rezerv nabývající instituce vypočte ze základu pro stanovení minimálních rezerv agregujícího základy pro stanovení minimálních rezerv nabývající instituce a fúzujících institucí. Do souhrnu se započtou základy pro stanovení minimálních rezerv, které by byly rozhodné pro dané udržovací období, pokud by se fúze neuskutečnila. Přizná se jen jedna paušální odpočitatelná položka. Nabývající instituce převezme k vlastní zpravodajské povinnosti ještě statistickou zpravodajskou povinnost fúzujících institucí za měsíc, který fúzi předcházel.

4

Fúze, při níž instituce s plnou vykazovací povinností (nabývající instituce) nabývá jednu nebo více institucí ve zbytkové části a případně jednu nebo více institucí s plnou vykazovací povinností (fúzující instituce), a která se uskutečnila v době mezi koncem čtvrtletí a uplynutím lhůty stanovené příslušnou národní centrální bankou pro vykazování statistických informací za předchozí čtvrtletí.

Pro udržovací období následující po fúzi se výše povinných minimálních rezerv nabývající instituce vypočte ze základu pro stanovení minimálních rezerv agregujícího základy pro stanovení minimálních rezerv nabývající instituce a fúzujících institucí. Do souhrnu se započtou základy pro stanovení minimálních rezerv, které by byly rozhodné pro dané udržovací období, pokud by se fúze neuskutečnila. Přizná se jen jedna paušální odpočitatelná položka. Nabývající instituce převezme k vlastní zpravodajské povinnosti ještě statistickou zpravodajskou povinnost fúzujících institucí za měsíc anebo za čtvrtletí, které fúzi předcházely, podle typu instituce.

5

Fúze, při níž instituce ve zbytkové části (nabývající instituce) nabývá jednu nebo více institucí s plnou vykazovací povinností a případně jednu nebo více institucí ve zbytkové části (fúzující instituce), a která se uskutečnila po uplynutí lhůty stanovené příslušnou národní centrální bankou pro vykazování statistických informací za předchozí měsíc.

Uplatní se stejný postup jako v případě č. 1.

6

Fúze, při níž instituce ve zbytkové části (nabývající instituce) nabývá jednu nebo více institucí ve zbytkové části (fúzující instituce), a která se uskutečnila po uplynutí lhůty stanovené příslušnou národní centrální bankou pro vykazování statistických informací za předchozí čtvrtletí.

Pro udržovací období následující po fúzi až do doby, kdy nabývající instituce poprvé vykáže čtvrtletní údaje v souladu se sníženou statistickou zpravodajskou povinností pro instituce ve zbytkové části stanovenou v příloze III, se výše povinných minimálních rezerv nabývající instituce vypočte ze základu pro stanovení minimálních rezerv agregujícího základy pro stanovení minimálních rezerv nabývající instituce a fúzujících institucí. Do souhrnu se započtou základy pro stanovení minimálních rezerv, které by byly rozhodné pro dané udržovací období, pokud by se fúze neuskutečnila. Přizná se jen jedna paušální odpočitatelná položka.

7

Fúze, při níž instituce ve zbytkové části (nabývající instituce) nabývá jednu nebo více institucí ve zbytkové části (fúzující instituce), a která se uskutečnila po uplynutí lhůty stanovené příslušnou národní centrální bankou pro vykazování statistických informací za předchozí čtvrtletí, a v jejímž důsledku se instituce ve zbytkové části stává institucí s plnou vykazovací povinností.

Uplatní se stejný postup jako v případě č. 2.

8

Fúze, při níž instituce ve zbytkové části (nabývající instituce) nabývá jednu nebo více institucí ve zbytkové části (fúzující instituce), a která se uskutečnila v době mezi koncem čtvrtletí a uplynutím lhůty stanovené příslušnou národní centrální bankou tohoto nařízení pro vykazování statistických informací za předchozí čtvrtletí.

Pro udržovací období následující po fúzi až do doby, kdy nabývající instituce poprvé vykáže čtvrtletní údaje v souladu se sníženou statistickou zpravodajskou povinností pro instituce ve zbytkové části stanovenou v příloze III, se výše povinných minimálních rezerv nabývající instituce vypočte ze základu pro stanovení minimálních rezerv agregujícího základy pro stanovení minimálních rezerv nabývající instituce a fúzujících institucí. Do souhrnu se započtou základy pro stanovení minimálních rezerv, které by byly rozhodné pro dané udržovací období, pokud by se fúze neuskutečnila. Přizná se jen jedna paušální odpočitatelná položka. Nabývající instituce převezme k vlastní zpravodajské povinnosti ještě statistickou zpravodajskou povinnost fúzujících institucí za čtvrtletí, které fúzi předcházelo.

9

Fúze, při níž instituce ve zbytkové části (nabývající instituce) nabývá jednu nebo více institucí s plnou vykazovací povinností a případně jednu nebo více institucí zbytkové části (fúzující instituce), a která se uskutečnila v době mezi koncem měsíce a uplynutím lhůty stanovené příslušnou národní centrální bankou pro vykazování statistických informací za předchozí měsíc.

Uplatní se stejný postup jako v případě č. 3.

10

Fúze, při níž instituce ve zbytkové části (nabývající instituce) nabývá jednu nebo více institucí ve zbytkové části (fúzující instituce), a která se uskutečnila v době mezi koncem čtvrtletí a uplynutím lhůty stanovené příslušnou národní centrální bankou pro vykazování statistických informací za předchozí čtvrtletí a v jejímž důsledku se instituce ve zbytkové části stává institucí s plnou vykazovací povinností.

Uplatní se stejný postup jako v případě č. 4.

11

Fúze, při níž instituce s plnou vykazovací povinností (nabývající instituce) vznikne z institucí s plnou vykazovací povinností (fúzující instituce), a která se uskutečnila v době mezi koncem měsíce a uplynutím lhůty stanovené příslušnou národní centrální bankou pro vykazování měsíčních statistických informací za předchozí měsíc.

Pro udržovací období následující po fúzi se výše povinných minimálních rezerv nabývající instituce vypočte ze základu pro stanovení minimálních rezerv agregujícího základy pro stanovení minimálních rezerv fúzujících institucí. Do souhrnu se započtou základy pro stanovení minimálních rezerv, které by byly rozhodné pro dané udržovací období, pokud by se fúze neuskutečnila. Přizná se jen jedna paušální odpočitatelná položka. Nabývající instituce převezme statistickou zpravodajskou povinnost fúzujících institucí za měsíc, který fúzi předcházel.

12

Fúze, při níž instituce s plnou vykazovací povinností (nabývající instituce) vznikne z jedné nebo více institucí ve zbytkové části a případně z jedné nebo více institucí s plnou vykazovací povinností (fúzující instituce), a která se uskutečnila v době mezi koncem čtvrtletí a uplynutím lhůty stanovené příslušnou národní centrální bankou pro vykazování statistických informací za předchozí čtvrtletí.

Pro udržovací období následující po fúzi se výše povinných minimálních rezerv nabývající instituce vypočte ze základu pro stanovení minimálních rezerv agregujícího základy pro stanovení minimálních rezerv fúzujících institucí. Do souhrnu se započtou základy pro stanovení minimálních rezerv, které by byly rozhodné pro dané udržovací období, pokud by se fúze neuskutečnila. Přizná se jen jedna paušální odpočitatelná položka. Nabývající instituce převezme statistickou zpravodajskou povinnost fúzujících institucí za měsíc nebo čtvrtletí, které fúzi předcházelo podle typu instituce.

13

Fúze, při níž instituce ve zbytkové části (nabývající instituce) vznikne z jedné nebo více institucí ve zbytkové části (fúzující instituce), a která se uskutečnila v době mezi koncem čtvrtletí a uplynutím lhůty stanovené příslušnou národní centrální bankou pro vykazování statistických informací za předchozí čtvrtletí.

Od udržovacího období následujícího po fúzi až do doby, kdy nabývající instituce poprvé po fúzi vykáže čtvrtletní údaje v souladu se sníženou statistickou zpravodajskou povinností pro zpravodajské jednotky ve zbytkové části stanovenou podle přílohy III, se výše povinných minimálních rezerv nabývající instituce vypočte ze základu pro stanovení minimálních rezerv agregujícího základy pro stanovení minimálních rezerv fúzujících institucí. Do souhrnu se započtou základy pro stanovení minimálních rezerv, které by byly rozhodné pro dané udržovací období, pokud by se fúze neuskutečnila. Přizná se jen jedna paušální odpočitatelná položka. Nabývající instituce převezme statistickou zpravodajskou povinnost fúzujících institucí za čtvrtletí, které fúzi předcházelo.


(1)  Tato tabulka uvádí podrobnosti o složitějších postupech, které se uplatňují ve zvláštních případech. V případech v tabulce neuvedených se uplatňují běžná pravidla pro vykazování statistických informací a výpočet výše povinných minimálních rezerv podle článku 3 nařízení (ES) č. 1745/2003 (ECB/2003/9).


PŘÍLOHA IV

MINIMÁLNÍ STANDARDY ZÁVAZNÉ PRO SKUTEČNÝ SOUBOR ZPRAVODAJSKÝCH JEDNOTEK

Zpravodajské jednotky musí dodržovat tyto minimální standardy, aby splnily statistickou zpravodajskou povinnost vůči ECB.

1.

Minimální standardy pro přenos:

a)

výkazy musí být předány včas a ve lhůtách, které příslušná národní centrální banka stanoví;

b)

forma a formát statistických výkazů musí splňovat technické požadavky na výkaznictví stanovené příslušnou národní centrální bankou;

c)

zpravodajská jednotka musí příslušné národní centrální bance poskytnout údaje o kontaktní osobě nebo osobách;

d)

musí být dodrženy technické parametry pro přenos údajů do příslušné národní centrální banky.

2.

Minimální standardy pro přesnost:

a)

statistické údaje musí být správné: všechny lineární vazby musí být splněny (např. aktiva a pasiva musí být vyrovnaná, dílčí součty musí vytvářet výsledné součty) a údaje musí být v rámci všech periodicit konzistentní;

b)

zpravodajské jednotky musí být schopny poskytnout informace o trendech vyplývajících z předložených údajů;

c)

statistické údaje musí být úplné a nesmí obsahovat časové a strukturální mezery: chybějící údaje musí být vyznačeny, vysvětleny příslušné národní centrální bance a případně co nejdříve dodány;

d)

zpravodajské jednotky musí dodržovat rozměry, zásady zaokrouhlování a počet desetinných míst stanovené příslušnou národní centrální bankou pro technický přenos dat.

3.

Minimální standardy pro pojmovou shodu:

a)

statistické údaje musí splňovat definice a klasifikace obsažené v tomto nařízení;

b)

v případě odchylek od těchto definic a klasifikací musí zpravodajské jednotky pravidelně sledovat a kvantifikovat rozdíl mezi použitým opatřením a opatřením obsaženým v tomto nařízení a

c)

zpravodajské jednotky musí být schopny vysvětlit zlomové změny v předávaných údajích ve srovnání s hodnotami za předcházející období.

4.

Minimální standardy pro opravy:

Je nutné dodržovat metody a postupy pro opravy, které stanoví ECB a příslušná národní centrální banka. Opravy odchylující se od pravidelných oprav musí být doplněny vysvětlivkami.


PŘÍLOHA V

ZRUŠENÉ NAŘÍZENÍ A JEHO NÁSLEDNÉ ZMĚNY

 

Nařízení (ES) č. 25/2009 (ECB/2008/32)

(Úř. věst. L 15, 20.1.2009, s. 14).

 

Nařízení (EU) č. 883/2011

(Úř. věst. L 228, 3.9.2011, s. 13).


PŘÍLOHA VI

SROVNÁVACÍ TABULKA

Nařízení (ES) č. 25/2009 (ECB/2008/32)

Toto nařízení

Článek 1a

Článek 2

Článek 2

Článek 3

Článek 3

Článek 4

Článek 4

Článek 5

Článek 5

Článek 6

Článek 6

Článek 7

Článek 7

Článek 8

Článek 8

Článek 9

Článek 9

Článek 10

Článek 10

Článek 11

Článek 11

Článek 12

Článek 12

Článek 13

Článek 13

Článek 14

Článek 14

Článek 15

Článek 15

Článek 16

Příloha I část 2 oddíl 5.2a

Příloha I část 2 oddíl 5.3

Příloha I část 2 oddíl 5.2b

Příloha I část 2 oddíl 5.4

Příloha I část 2 oddíl 5.3

Příloha I část 2 oddíl 5.5

Příloha I část 2 oddíl 5.4

Příloha I část 2 oddíl 5.6

Příloha I část 2 oddíl 5.5

Příloha I část 2 oddíl 5.7

Příloha I část 3 oddíl 4

Příloha I část 3 oddíl 4

Příloha I část 3 oddíl 5

Příloha I část 3 oddíl 5

Příloha I část 3 oddíl 6

Příloha I část 3 oddíl 6

Příloha I část 3 oddíl 7

Příloha I část 4

Příloha I část 5

Příloha I část 4

Příloha I část 6

Příloha I část 7

Příloha I část 8

Příloha I část 5

Příloha I část 6

Příloha I část 7


© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2020
Zavřít
MENU