(EU) č. 628/2013Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 628/2013 ze dne 28. června 2013 o pracovních postupech Evropské agentury pro bezpečnost letectví pro provádění standardizačních kontrol a pro sledování uplatňování pravidel nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 a o zrušení nařízení Komise (ES) č. 736/2006 Text s významem pro EHP

Publikováno:	Úř. věst. L 179, 29.6.2013, s. 46-54	Druh předpisu:	Prováděcí nařízení
Přijato:	28. června 2013	Autor předpisu:	Evropská komise
Platnost od:	19. července 2013	Nabývá účinnosti:	19. července 2013
Platnost předpisu:	Ano	Pozbývá platnosti:

Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.

PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 628/2013

ze dne 28. června 2013

o pracovních postupech Evropské agentury pro bezpečnost letectví pro provádění standardizačních kontrol a pro sledování uplatňování pravidel nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 a o zrušení nařízení Komise (ES) č. 736/2006

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 ze dne 20. února 2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, kterým se ruší směrnice Rady 91/670/EHS, nařízení (ES) č. 1592/2002 a směrnice 2004/36/ES (1), a zejména na čl. 24 odst. 5 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

V čl. 24 odst. 1 a článku 54 nařízení (ES) č. 216/2008 se vyžaduje, aby Evropská agentura pro bezpečnost letectví (dále jen „agentura“) byla Komisi nápomocna při sledování uplatňování ustanovení uvedeného nařízení, jakož i jeho prováděcích pravidel, a to prostřednictvím standardizačních kontrol prováděných příslušnými úřady členských států.

(2)	Ustanovení čl. 54 odst. 4 nařízení (ES) č. 216/2008 stanoví, že vyžaduje-li kontrola v příslušném úřadu členského státu kontrolu podniku nebo sdružení podniků, měla by agentura postupovat podle ustanovení článku 55.

(3)	Nařízení Komise (ES) č. 736/2006 (2) stanoví pracovní postupy agentury pro provádění normalizačních inspekcí (dále jen „stávající pracovní postupy“).

(4)	Od přijetí stávajících pracovních postupů uplynulo šest let. Byly schváleny podstatné změny ve společných pravidlech, byla rovněž přijata řada mezinárodních dohod, agentura a členské státy také získaly cenné zkušenosti, jež je třeba zohlednit.

(5)

Nařízení (ES) č. 736/2006 bylo přijato v době, kdy byla společná pravidla v oblasti civilního letectví omezena na prvotní letovou způsobilost a její zachování. Nařízení Komise (ES) č. 1702/2003 (3) stanovilo prováděcí pravidla pro certifikaci letové způsobilosti letadel a souvisejících výrobků, letadlových částí a zařízení a certifikaci ochrany životního prostředí, jakož i pro certifikaci projekčních a výrobních organizací; nařízení Komise (ES) č. 2042/2003 (4) stanovilo prováděcí pravidla v oblasti zachování letové způsobilosti letadel a leteckých výrobků, letadlových částí a zařízení a schvalování organizací a personálu zapojených do těchto úkolů.

(6)

Od té doby se nařízením (ES) č. 216/2008 nahradilo nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1592/2002 ze dne 15. července 2002 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví (5) a společná pravidla byla dvakrát rozšířena: nejprve tak, aby do nich byly zahrnuty letové posádky, letový provoz a prohlídky na odbavovací ploše; následně aby zahrnuly uspořádání letového provozu a letové navigační služby (ATM/ANS), jakož i bezpečnost letišť, v důsledku čehož Komise přijala několik prováděcích pravidel, jež odpovídají těmto novým oblastem působnosti, jako jsou nařízení Komise (EU) č. 805/2011 ze dne 10. srpna 2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k udělování průkazů způsobilosti a některých osvědčení řídících letového provozu (6), prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1034/2011 (7), kterým se stanoví správní postupy pro dohled nad provozní bezpečností uspořádání letového provozu a letových navigačních služeb, prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1035/2011 ze dne 17. října 2011, kterým se stanoví společné požadavky pro poskytování letových navigačních služeb (8), nařízení Komise (EU) č. 691/2010 ze dne 29. července 2010, kterým se stanoví systém sledování výkonnosti letových navigačních služeb a funkcí sítě a mění nařízení (ES) č. 2096/2005, kterým se stanoví společné požadavky pro poskytování letových navigačních služeb (9), nařízení Rady (EHS) č. 3922/91 ze dne 16. prosince 1991 o harmonizaci technických požadavků a správních postupů v oblasti civilního letectví (10), jež mají zajistit uspokojivé provádění ze strany příslušných úřadů členských států, ve znění nařízení Komise (ES) č. 859/2008 (11), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/36/ES ze dne 21. dubna 2004 o bezpečnosti letadel třetích zemí, která používají letiště Společenství (12), ve znění směrnice Komise 2008/49/ES ze dne 16. dubna 2008, kterou se mění příloha II směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/36/ES, pokud jde o provádění prohlídek na odbavovací ploše u letadel, která používají letiště Společenství (13), nařízení Komise (EU) č. 965/2012 ze dne 5. října 2012, kterým se stanoví technické požadavky a správní postupy týkající se letového provozu (14), a nařízení Komise (EU) č. 1178/2011 ze dne 3. listopadu 2011, kterým se stanoví technické požadavky a správní postupy týkající se posádek v civilním letectví (15).

(7)

Nařízení (ES) č. 216/2008 rovněž zavedlo řadu nových ustanovení, která by se měla odrazit v pracovních postupech agentury při provádění standardizačních kontrol. Konkrétně jsou v článku 11 stanoveny podmínky pro vzájemné uznávání osvědčení vydaných příslušnými úřady členských států, jakož i podmínky pro pozastavení uznání, pokud standardizační kontroly představují důležitý nástroj pro takové rozhodování. V článku 15 se zřizuje informační síť, která poskytuje užitečné informace, jež mají být vzaty v úvahu při standardizačních kontrolách, přičemž některé výsledky těchto standardizačních kontrol musí být této informační síti neprodleně zpřístupněny. V čl. 27 odst. 3 se stanoví, že agentura má podpořit členské státy při plnění jejich závazků vůči Mezinárodní organizaci pro civilní letectví (ICAO).

(8)

Bez ohledu na další změny společných pravidel, která byla stanovena v nařízení (ES) č. 216/2008 a jeho prováděcích pravidlech, by agentura měla podporovat Komisi při sledování provádění jiných požadavků na bezpečnost letectví vyplývajících například z právních předpisů v oblasti jednotného evropského nebe nebo z právních předpisů týkajících se vyšetřování nehod a hlášení událostí.

(9)	Od roku 2006 rovněž došlo k významnému pokroku ve vnější evropské politice v oblasti letectví, a to jak pokud jde o Mezinárodní organizaci pro civilní letectví (ICAO) a státy v sousedství Evropské unie, tak i některé klíčové partnery na celosvětové úrovni.

(10)

Memorandum o spolupráci s Mezinárodní organizací pro civilní letectví (ICAO) bylo podepsáno v roce 2010 (16) a vytváří rámec pro strukturovanou spolupráci mezi stranami, zejména ohledně výměny informací souvisejících s bezpečností, s cílem vyhnout se – kde je to možné – zdvojování úkolů, v důsledku čehož by měly být více propojeny program standardizačních kontrol agentury a všeobecný program ICAO pro audit dohledu nad bezpečností provozu (Universal Safety Oversight Audit Programme, USOAP). Kontrolní pracovní postupy by měly brát v úvahu rovněž dokument ICAO 9735 – příručku pro průběžné sledování USOAP.

(11)

Pokud jde o státy, které jsou součástí evropské politiky sousedství a politiky rozšiřování EU, zejména včetně států, které jsou stranami dohody o společném evropském leteckém prostoru, standardizační kontroly by zde měly být organizovány v souladu se stejnými pracovními metodami a podle stejných norem jako v případě členských států, s výhradou vhodných dohod nebo pracovních ujednání.

(12)

Pokud jde o státy, jež podepsaly dvoustranné dohody o bezpečnosti v letectví, kterými se stanoví vzájemné uznávání některých zjištění a schválení vyplývajících z certifikace, standardizační kontroly by měly podpořit sledování provádění dohody a zprávy o výsledcích by měly být předávány příslušnému dvoustrannému dozorčímu výboru za účelem možných úprav. Kontroly těch členských států, jejichž zjištění a schválení vyplývající z certifikace jsou přijata v rámci dvoustranných setkání, by měly zahrnovat další ověření s cílem zajistit, aby příslušné úřady náležitě plnily své povinnosti vyplývající z dvoustranných dohod.

(13)

V zájmu účinného sledování uplatňování nařízení (ES) č. 216/2008 a jeho prováděcích pravidel, jakož i dalších pravidel bezpečnosti letectví vyplývajících z platných předpisů a dohod je nezbytné přezkoumat stávající pracovní metody, zejména tak, aby byla zajištěna jejich větší orientace na systém, byl dodržován přístup soustavnějšího sledování více zaměřeného na výkonnost z hlediska bezpečnosti, byly účinněji využívány zdroje s cílem nevytvářet nepatřičnou zátěž pro příslušné úřady a aby zahrnovaly zpětnou vazbu činnosti agentury v oblasti stanovování pravidel. Měly by být zřízeny kontrolní týmy s vhodně vyškoleným a kvalifikovaným personálem a agentura by měla usilovat o vyváženou účast pověřených pracovníků z různých členských států.

(14)	Pracovní postupy by měly odrážet definice a zásady auditu, jak jsou definovány v normě ISO 19011.

(15)	Kromě úrovně kontrol by se v pracovních postupech mělo rozpracovat sledování na úrovni systému a na úrovni zjištění.

(16)	Pracovní postupy by měly zajistit agentuře větší flexibilitu při přijímání opatření, pokud to odpovídá její technické způsobilosti, přičemž by u pracovních postupů měla být zachována právní jistota.

(17)	Nařízení (ES) č. 736/2006 by proto mělo být zrušeno.

(18)	Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného článkem 65 nařízení (ES) č. 216/2008,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1. Tímto nařízením se stanoví pracovní postupy pro:

a)	sledování uplatňování nařízení (ES) č. 216/2008 a jeho prováděcích pravidel v oblasti působnosti čl. 1 odst. 1 uvedeného nařízení příslušnými úřady členských států;

b)	provádění standardizačních kontrol příslušnými úřady členských států;

c)	ověření, že příslušné úřady členských států vydávají osvědčení v souladu s nařízením (ES) č. 216/2008 a jeho prováděcími pravidly a dohlížejí na ně;

d)	příspěvek k posouzení dopadů provádění nařízení (ES) č. 216/2008 a jeho prováděcích pravidel příslušnými úřady členských států.

2. Pracovní metody ve smyslu tohoto nařízení se rovněž použijí, pokud je to možné, v okamžiku, kdy je agentura pověřena úkolem sledovat uplatňování požadavků na bezpečnost letectví stanovených jinými právními předpisy EU, dohodami uzavřenými Unií nebo pracovními ujednáními uzavřenými agenturou.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:

1)	„kontrolou“ se rozumí standardizační kontrola podle čl. 24 odst. 1 a článku 54 nařízení (ES) č. 216/2008, včetně kontroly podniků nebo sdružení podniků uvedené v čl. 54 odst. 4 a článku 55 uvedeného nařízení, prováděná agenturou;

2)	„příslušným úřadem“ se rozumí subjekt určený členským státem jako příslušný pro provádění nařízení (ES) č. 216/2008 a jeho prováděcích pravidel;

3)	„pověřenými pracovníky“ osoby pověřené agenturou k provádění kontrol, včetně vyslaných pracovníků;

„vyslanými pracovníky“ se rozumí úředníci, které poskytnou příslušné úřady členských států, Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), jiné mezinárodní organizace pro letectví nebo příslušné úřady třetích zemí, které mají dohody s Unií nebo pracovní ujednání s agenturou, a kteří jsou jmenováni těmito úřady, aby byli agentuře nápomocni při provádění kontrol;

5)	„důkazem“ se rozumí záznamy, prohlášení o skutkovém stavu nebo jiné informace, které jsou relevantní a ověřitelné;

6)	„zjištěním“ se rozumí výsledek srovnání dostupných důkazů a příslušných požadavků;

7)	„nápravou“ se rozumí opatření k odstranění zjištěného nesouladu s příslušnými požadavky;

8)	„nápravným opatřením“ se rozumí opatření k odstranění příčiny zjištěného nesouladu s příslušnými požadavky, aby bylo zabráněno opakování;

„bezprostředním bezpečnostním problémem“ se rozumí situace, kdy existuje důkaz o tom, že výrobek, služba, systém, složka, vybavení či zařízení je buď v takovém stavu, nebo je provozováno, dodáno nebo udržováno takovým způsobem, že osobám pravděpodobně vznikne újma, pokud nebude situace neprodleně napravena.

Článek 3

Zásady týkající se sledování

1. Agentura sleduje uplatňování požadavků, stanovených v článku 1, příslušnými úřady, jakož i jednotné provádění těchto požadavků podle metodiky stanovené v tomto nařízení a podává o tom zprávy.

2. Sledování je průběžné a vychází z rizik na základě informací, které má agentura k dispozici. Zahrnuje posouzení schopnosti příslušných úřadů vykonávat bezpečnostní dozor, provádění kontrol podle potřeby, jakož i následná opatření vyplývající ze zjištění vyplývajících z kontrol, aby se včas zajistila patřičná náprava a byla včas provedena nápravná opatření.

3. Sledování probíhá na základě systémového přístupu. Týká se všech oblastí a kritických prvků systému bezpečnostního dozoru definovaného ICAO. Zvláštní pozornost je věnována rozhraním mezi oblastmi.

4. Sledování se provádějí transparentním, účinným, efektivním, harmonizovaným a důsledným způsobem.

5. Agentura analyzuje výsledky tohoto sledování s cílem určit potřebu regulačních vylepšení.

Článek 4

Zásady týkající se kontrol a zjištění

1. Kontroly příslušných úřadů zohlední výsledky předchozích kontrol, týkají se zejména změn regulačních požadavků a změn ve schopnosti příslušného úřadu provádět bezpečnostní dozor a jsou úměrné úrovni a složitosti odvětví pod jejich dozorem, přičemž prioritou je zajištění vysoké a jednotné úrovně bezpečnosti pro obchodní leteckou dopravu.

2. Kontroly mohou zahrnovat kontroly podniků nebo sdružení podniků pod dozorem příslušného úřadu, ve kterém se kontrola provádí.

3. Pokud se tak zúčastněné strany dohodnou, mohou kontroly zahrnovat kontroly vojenských zařízení otevřených veřejnosti nebo služeb poskytovaných veřejnosti vojenským personálem za účelem ověření, že jsou splněny požadavky čl. 1 odst. 3 nařízení (ES) č. 216/2008.

4. Kontroly provádí tým skládající se z pracovníků pověřených agenturou, kteří jsou kvalifikováni a vyškoleni v příslušné oblasti nebo oblastech. Pověření pracovníci se řídí zásadami nezávislosti, bezúhonnosti, etického chování, náležité péče, poctivé prezentace a zachování důvěrnosti.

5. Pokud agentura zjistí, že jedno nebo více osvědčení není v souladu s nařízením (ES) č. 216/2008 a jeho prováděcími pravidly, pak toto zjištění nesouladu oznámí dotčenému příslušnému úřadu. Pokud se zjištění nesouladu včas nenapraví, agentura vydá doporučení podle čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 216/2008, aby bylo možné rozhodnout o vzájemném uznání uvedeného či uvedených osvědčení.

6. Agentura případy nesouladu zjištěné během kontrol uvedených v odstavcích 1, 2 a 3 klasifikuje podle jejich dopadu na bezpečnost a přijímá k nim následná opatření, přičemž zjištění související s bezpečností musí být upřednostněna. Agentura rovněž neprodleně uvědomí příslušné úřady členských států, pokud bezprostřední bezpečnostní problém nebyl uspokojivě napraven.

7. Tímto nařízením nejsou dotčeny články 15 a 58 nařízení (ES) č. 216/2008, rozhodnutí Komise 2001/844/ES, ESUO, Euratom (17), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2111/2005 (18) a nařízení Komise (ES) č. 473/2006 (19).

Článek 5

Výměna informací

1. Příslušné úřady členských států poskytnou agentuře veškeré nezbytné informace týkající se jejich bezpečnostního dozoru se zaměřením na všechny kritické prvky jejich systému bezpečnostního dozoru, včetně podniků nebo sdružení podniků pod jejich dozorem. Informace jsou poskytovány formou a způsobem stanoveným agenturou se zohledněním informací, které byly poskytnuty organizaci ICAO.

2. Agentura může rovněž požádat ad hoc o informace od příslušných úřadů členských států. Při předložení žádosti o informace musí agentura uvést její právní základ a účel, dále musí upřesnit, jaké informace jsou požadovány, a stanovit lhůtu, v níž mají být informace poskytnuty.

3. Agentura poskytne příslušným úřadům členských států relevantní informace na podporu jednotného provádění příslušných požadavků.

Článek 6

Vnitrostátní standardizační koordinátor

1. Členské státy určí vnitrostátního standardizačního koordinátora působícího jako hlavní kontaktní místo pro všechny standardizační činnosti, a zejména s cílem koordinovat výměnu informací stanovených v čl. 5 odst. 1. Vnitrostátní standardizační koordinátor odpovídá za:

a)	uchovávání a aktualizaci informací poskytovaných průběžně agentuře, včetně informací vyžadovaných v souladu s články 3, 4 a 5, náprav a plánů nápravných opatření a důkazů o provádění dohodnutých nápravných opatření;

b)	pomoc agentuře ve všech fázích kontroly a zajištění toho, aby byl kontrolní tým během kontroly na místě doprovázen.

2. Příslušné úřady zajistí jednoznačnou formu komunikace mezi určeným vnitrostátním standardizačním koordinátorem a jejich vnitřní organizací, aby koordinátor mohl řádně plnit své úkoly.

Článek 7

Průběžné sledování

1. Průběžné sledování uvedené v článku 3 musí zahrnovat:

a)	sběr a analýzu údajů a informací poskytnutých příslušnými úřady členských států, Mezinárodní organizací pro civilní letectví (ICAO), Komisí nebo jinými příslušnými zdroji;

b)	posouzení schopnosti příslušného úřadu plnit své povinnosti v oblasti bezpečnostního dozoru;

c)	na základě posouzení uvedeného v písmenu b) stanovení priorit, plánování a stanovení rozsahu kontrol;

d)	provádění těchto kontrol, včetně souvisejícího podávání zpráv;

e)	pokud došlo při kontrole ke zjištění nesouladu, přijetí následných opatření a uzavření případů.

2. Pro posouzení uvedené v odst. 1 písm. b) agentura vytvoří, vypracuje a aktualizuje jednotný vzor s přihlédnutím přinejmenším k těmto prvkům:

a)	rozsah a složitost odvětví letectví;

b)	závažné incidenty, nehody, smrtelné nehody a související úmrtí;

c)	výsledky prohlídek na odbavovací ploše;

d)	výsledky předchozích kontrol;

e)	schopnost příslušných úřadů účinně provádět nápravu a nápravná opatření;

f)	výsledky auditů provedených v rámci mezinárodních úmluv nebo státních programů posuzování bezpečnosti;

g)	existence opatření podle čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 216/2008 nebo podle článku 258 Smlouvy.

3. Výsledky modelu stanoveného v odstavci 2 a vstupní údaje a výsledky posouzení se zpřístupní vnitrostátnímu standardizačnímu koordinátorovi dotčeného členského státu.

4. Agentura přizpůsobí program kontrol s ohledem na jeho průběžné sledování, přičemž vezme v úvahu zlepšení nebo zhoršení výkonnosti z hlediska bezpečnosti. Agentura přijme náležitá opatření, pokud existují důkazy, že se výkonnost z hlediska bezpečnosti zhoršila.

Článek 8

Program kontrol

1. Agentura ve spolupráci s Komisí vypracuje víceletý program, který stanoví kontroly uvedené v čl. 10 odst. 1 písm. a), jakož i roční program, který stanoví kontroly uvedené v čl. 10 odst. 1 písm. a) a b).

2. V programech se stanoví dotčený členský stát nebo státy, typ kontroly, oblasti, které mají být zkontrolovány, a předpokládaný časový rámec pro fázi na místě s přihlédnutím k modelu uvedenému v článku 7.

3. Agentura může programy kontrol upravit tak, aby zohlednila nově vznikající rizika plynoucí z průběžného sledování uvedeného v článku 7.

4. Roční plán se sděluje Komisi, členům správní rady agentury v rámci pracovního programu agentury podle čl. 33 odst. 2 písm. c) nařízení (ES) č. 216/2008 a vnitrostátnímu standardizačnímu koordinátorovi dotčeného členského státu.

Článek 9

Oblasti kontroly

1. Agentura provádí kontroly, které jsou zaměřeny na každou oblast definovanou v kapitole II nařízení (ES) č. 216/2008. Tyto oblasti zahrnují:

a)	letovou způsobilost, jak je vymezena v článku 5, a ochranu životního prostředí, jak je vymezena v článku 6 uvedeného nařízení;

b)	letovou posádku, jak je vymezena v článcích 7 a 8 uvedeného nařízení;

c)	letecký provoz, jak je vymezen v článcích 8 a 9 uvedeného nařízení;

d)	prohlídky na odbavovací ploše, jak jsou vymezeny v článku 10 uvedeného nařízení;

e)	letiště, jak jsou vymezena v článku 8a uvedeného nařízení;

f)	ATM/ANS a řídící letového provozu, jak jsou vymezeni v článcích 8b a 8c uvedeného nařízení.

Další oblasti mohou být vymezeny v závislosti na budoucím vývoji nařízení (ES) č. 216/2008 nebo na žádost Komise.

2. Agentura zajistí, aby byly její prostředky vhodným způsobem přiděleny ke sledování a kontrolám různých oblastí v závislosti na výsledcích průběžného sledování uvedeného v článku 7.

Článek 10

Typy kontrol

1. Agentura provádí:

a)	komplexní kontroly za účelem zkontrolování jedné nebo více oblastí; tyto kontroly se provádějí v intervalech určených na základě výsledků průběžného sledování;

b)	účelově zaměřené kontroly, které mají za cíl kontrolu v jedné nebo více konkrétních oblastech a/nebo posouzení stavu provádění dohodnutých náprav a nápravných opatření;

c)	kontroly ad hoc, které mají za cíl prověření konkrétních obav vyplývajících z průběžného sledování prováděného agenturou nebo na žádost Komise.

2. Bez ohledu na kontroly uvedené v odstavci 1 může agentura upozornit na zjištění i mimo místo kontroly, pokud shromáždila dostatečné důkazy o nesouladu.

Článek 11

Kritéria pro odbornou přípravu, kvalifikaci a pověření kontrolních týmů

1. Agentura stanoví kvalifikační kritéria pro pracovníky, kteří se účastní kontrolních týmů.

2. Kvalifikační kritéria musí zahrnovat:

a)	znalost institucionálního a právního rámce, zejména tohoto nařízení, jakož i příslušných mezinárodních dohod;

b)	znalosti a zkušenosti v oblasti auditorských postupů;

c)	technickou způsobilost a praktické zkušenosti v příslušné oblasti nebo oblastech podle článku 9.

3. Vedoucí týmů jsou zaměstnanci agentury. Jejich kvalifikační kritéria zahrnují kromě těch, která jsou uvedena v odstavci 2, schopnost vést tým a komunikovat v mezinárodním prostředí a v náročných situacích.

4. Členové týmů jsou zaměstnanci agentury nebo vyslaní pracovníci.

5. Vedoucí týmů i jejich členové musí absolvovat školení zaměřená na příslušné požadavky a postupy agentury. Agentura zajistí trvalou odbornou způsobilost vedoucích a členů týmu, aby se mohli účastnit kontrol jako pověření pracovníci. Agentura k tomuto účelu stanoví vhodné programy průběžné odborné přípravy.

6. Zaměstnanci, kteří splňují kvalifikační kritéria a absolvovali odpovídající odbornou přípravu, mohou být agenturou pověřeni k účasti v kontrolních týmech.

Článek 12

Sestavování kontrolních týmů

1. Kontroly provádějí týmy sestavené agenturou a složené z pověřených pracovníků podle článku 11.

2. Agentura určí složení týmu s cílem vytvořit minimální velikost týmu nezbytnou k pokrytí požadované technické způsobilosti a ke zvládnutí pracovní zátěže, a to s ohledem na typ kontroly, rozsah a počet posuzovaných oblastí a očekávaný program. Každý tým sestává z vedoucího týmu a minimálně jednoho člena týmu. Ve všech případech agentura zajistí, aby velikost těchto týmů zůstala přiměřená rozsahu úkolů.

3. Agentura zajistí, aby při sestavování týmů nedošlo ke střetu zájmů s příslušnými úřady, ve kterých je prováděna kontrola, nebo s podniky či sdruženími podniků, ve kterých je prováděna kontrola.

4. Agentura včas před kontrolou požádá o informace od vysílajících úřadů nebo organizací, pokud jde o dostupnost členů týmu k účasti na kontrole přímo na místě.

5. Výdaje vzniklé účastí vnitrostátních standardizačních koordinátorů podle čl. 14 odst. 2 a čl. 19 odst. 2 a vyslaných pracovníků na kontrolách prováděných agenturou nese agentura v souladu s předpisy Unie, aniž je tím dotčen roční rozpočtový proces Unie.

Článek 13

Provádění kontrol

1. Kontroly uvedené v čl. 10 odst. 1 písm. a) a b) zahrnují následující fáze:

a)	přípravnou fázi v minimální délce deseti týdnů před kontrolou;

b)	fázi na místě;

c)	fázi vypracování zprávy v maximální délce deseti týdnů po skončení kontroly na místě.

2. Kontroly ad hoc uvedené v čl. 10 odst. 1 písm. c) musí být ohlášeny dotčenému příslušnému úřadu dva týdny předem, nicméně nemusí se řídit lhůtami a postupy uvedenými v článcích 14, 15 a 16 kromě požadavku předložit závěrečnou zprávu.

3. Zjištění nesouladu identifikované během kontrol uvedených v článku 10 se oznamují v souladu s článkem 16, přijímají se k nim následná opatření a uzavírají se v souladu s článkem 17 a klasifikují se v souladu s článkem 18.

Článek 14

Přípravná fáze

1. Během přípravné fáze kontroly agentura:

a)	oznámí kontrolu příslušnému úřadu nejméně deset týdnů předtím, než se má kontrola na místě provést, včetně zamýšleného typu, oblasti či oblastí a okruhů kontroly;

b)	shromáždí informace potřebné k přípravě kontroly, přičemž řádně zohlední informace z průběžného sledování;

c)	definuje oblast působnosti, rozsah a program kontroly, včetně kontroly podniků nebo sdružení podniků, přičemž vezme v úvahu informace z průběžného sledování;

d)	stanoví velikost a složení kontrolního týmu.

2. Po oznámení o kontrole spolupracuje příslušný úřad s agenturou s cílem rychle připravit fázi na místě. Pokud je to považováno za nezbytné, může být zorganizováno předběžné jednání mezi kontrolním týmem a vnitrostátním standardizačním koordinátorem.

3. Agentura poskytne program kontroly a složení týmu příslušnému úřadu alespoň dva týdny předtím, než kontrola na místě proběhne.

Článek 15

Fáze na místě

1. Během fáze na místě kontroly agentura:

a)	zorganizuje úvodní setkání s vnitrostátním standardizačním koordinátorem a příslušným úřadem, ve kterém se kontrola provádí;

b)	dále sleduje zjištění nesouladu, která byla identifikována během předchozích kontrol a zůstala otevřená, a přezkoumá příslušné nápravy a nápravná opatření;

c)	oznámí příslušnému úřadu každý bezprostřední bezpečnostní problém, pokud byl během kontroly zjištěn;

d)	na závěrečném zasedání předloží příslušnému úřadu, ve kterém byla kontrola provedena, seznam předběžných zjištění nesouladu, která byla v rámci kontroly identifikována nebo dále sledována.

2. Kromě toho může agentura:

a)	provádět kontroly hlavních kanceláří a v nezbytném rozsahu všech regionálních kanceláří příslušného úřadu a kvalifikovaných subjektů, kterým příslušný úřad mohl přidělit úkoly;

b)	provádět kontroly podniků nebo sdružení podniků pod dozorem příslušného úřadu v rámci kontroly tohoto příslušného úřadu; v takovém případě může příslušný úřad doprovázet kontrolní tým;

c)	provádět rozhovory s pracovníky kontrolovaného příslušného úřadu a kvalifikovaných subjektů, pokud existují, a navštívených podniků nebo sdružení podniků, pokud existují;

d)	posuzovat právní předpisy, postupy, osvědčení, záznamy, údaje a další příslušné materiály.

Článek 16

Fáze vypracování zprávy

1. Během fáze vypracování zprávy o kontrole agentura do šesti týdnů po závěrečném zasedání v rámci fáze kontroly na místě přezkoumá předběžná zjištění, klasifikuje je a na jejich základě vypracuje návrh zprávy, který zašle příslušnému úřadem, ve kterém byla kontrola provedena.

2. Návrh zprávy musí obsahovat alespoň:

a)	souhrn, ve kterém se uvádějí závěry;

b)	podrobnosti o provádění kontroly, včetně typu kontroly, oblasti, jíž se týkala, jejího rozsahu a složení týmu;

c)	analýzu na základě kritického bodu se zaměřením na hlavní zjištění;

d)	seznam identifikovaných zjištění nesouladu, které byly v rámci kontroly identifikovány nebo dále sledovány, spolu s jejich klasifikací;

e)	doporučení, v případě potřeby včetně doporučení o vzájemném uznávání osvědčení.

3. Zjištění o nesouladu jsou oznámena prostřednictvím návrhu zprávy uvedené v odstavci 2 s výjimkou případů, kdy jsou již agenturou písemně oznámena jinými prostředky.

4. Příslušný úřad může agentuře předložit písemné připomínky do dvou týdnů po oznámení.

5. Agentura do deseti týdnů po závěrečném zasedání vydá závěrečnou zprávu na základě návrhu zprávy uvedeného v odstavci 2, která zohledňuje případné připomínky příslušného úřadu, ve kterém byla kontrola provedena. Agentura může případně upravit popis zjištění nesouladu, jeho právní základ, jeho klasifikaci nebo případně jeho stav, aby se zohlednily připomínky, jakož i nápravy nebo nápravná opatření předložená během fáze vypracování zprávy.

6. Agentura zřídí a udržuje pro každý členský stát stav průběžného sledování, který je na vyžádání poskytnut dotčenému členskému státu a Komisi.

7. Závěrečná zpráva je zaslána příslušnému úřadu, ve kterém byla kontrola provedena, a Komisi, která může následně tuto zprávu předat dotčenému členskému státu a případně jiným příslušným úřadům.

Článek 17

Další sledování a uzavírání zjištění

1. Pro všechna zjištění nesouladu klasifikovaná podle čl. 18 odst. 1 písm. b) a c) příslušný úřad navrhne nápravu a nápravné opatření nejpozději čtyři týdny po obdržení oznámení od agentury.

2. Pro všechna zjištění nesouladu klasifikovaná podle čl. 18 odst. 1 písm. a) příslušný úřad navrhne nápravu a nápravné opatření nejpozději deset týdnů po obdržení oznámení od agentury.

3. Příslušný úřad musí agentuře ve stanovené lhůtě ohlásit provedení nápravných opatření a poskytnout k tomu příslušné důkazy.

4. Agentura:

a)	vyhodnotí nápravy a nápravná opatření předložená příslušným úřadem nebo si včas vyžádá další vysvětlení;

b)	odsouhlasí nebo zamítne nápravu a/nebo nápravná opatření do šestnácti týdnů po oznámení;

c)	sleduje uspokojivé provádění nápravných opatření;

d)	určí všechny potřebné doplňující činnosti v souladu s článkem 22;

e)	pravidelně podává zprávy příslušnému úřadu a Komisi o stavu zjištění nesouladu a příslušných náprav/nápravných opatření prostřednictvím zpráv o stavu;

f)	poté, co jsou ke spokojenosti agentury provedena nápravná opatření a je o tom poskytnut důkaz, zjištění nesouladu uzavře, vytvoří o něm záznam a informuje o tom příslušný úřad.

5. Pro účely písmene c) může agentura od příslušného úřadu vyžádat důkaz nebo vysvětlení. Agentura se může rovněž rozhodnout ověřit provádění na místě prostřednictvím kontroly.

6. Pokud je zjištění nesouladu předmětem postupu v případě protiprávního jednání podle čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 216/2008 nebo podle Smluv, agentura zajistí po konzultaci s Komisí vhodná následná opatření a nesmí toto zjištění uzavřít bez předchozí koordinace s Komisí.

Článek 18

Klasifikace zjištění

1. Všechna zjištění nesouladu identifikovaná agenturou v rámci kontrol uvedených v článku 10 musí agentura klasifikovat do jedné z následujících kategorií a podat o nich zprávu, a to bez ohledu na to, zda se týkají administrativních nebo technických požadavků:

a)	Třída C: nesoulad s příslušnými požadavky, který vyvolává zejména problémy týkající se standardizace;

b)	Třída D: nesoulad s příslušnými požadavky, který vyvolává problémy týkající se standardizace a obavy ohledně bezpečnosti, pokud nejsou včas napraveny;

c)	Třída G: bezprostřední bezpečnostní problém.

2. Priorita podávání zpráv, následných kontrol a uzavírání zjištění je závislá na jejich klasifikaci.

Článek 19

Bezprostřední bezpečnostní problém

1. Pokud agentura oznámila bezprostřední bezpečnostní problém:

a)	agentura požádá příslušný úřad, aby přijal odpovídající nápravná opatření, včetně okamžité nápravy;

b)	příslušný úřad provede účinnou nápravu k odstranění zjištěných nedostatků a poskytne o tom agentuře příslušné důkazy.

2. Agentura může ve lhůtě dvou týdnů od oznámení o bezprostředním bezpečnostním problému požádat příslušný úřad o účast na zasedání k posouzení toho, jak byla okamžitá náprava provedena.

3. Pokud agentura není spokojena s provedením nápravy, vypracuje doporučení Komisi, včetně případné žádosti o vzájemné uznání osvědčení vydaného nebo vydaných příslušným úřadem. Agentura rovněž okamžitě informuje příslušné úřady členských států.

Článek 20

Záznamy

1. Agentura zavede systém vedení záznamů s patřičnými možnostmi ukládání, zpřístupnění a spolehlivého zpětného sledování změn pro:

a)	odbornou přípravu, kvalifikaci a pověření vedoucích a členů týmu;

b)	programy kontrol;

zprávy;

d)	zjištění a související důkazy;

e)	schválené nápravy a nápravná opatření;

f)	uzavření zjištění nesouladu a související důkazy;

g)	doporučení týkající se vzájemného uznávání osvědčení;

h)	posouzení uvedené v čl. 7 odst. 1 písm. b).

2. Všechny záznamy musí být uchovávány po dobu nejméně patnácti let v souladu s platnými právními předpisy o ochraně údajů.

Článek 21

Přístup k informacím obsaženým ve zprávách o kontrole

1. Pokud se informace obsažené ve zprávě o kontrole týkají podniku nebo sdružení podniků pod bezpečnostním dozorem třetí země a pokud spadají do oblasti působnosti dohody Unie uzavřené podle článku 12 nařízení (ES) č. 216/2008, poskytnou se tyto informace třetí zemi jako jedné ze stran této dohody podle jejích příslušných ustanovení.

2. Pokud informace obsažené ve zprávě o kontrole spadají do oblasti působnosti memoranda o spolupráci mezi Unií a ICAO, poskytnou se tyto informace ICAO v souladu s ustanoveními tohoto memoranda o spolupráci a příslušnou bezpečnostní přílohou.

3. Pokud se informace obsažené ve zprávě o kontrole týkají probíhajících šetření prováděných v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 996/2010 (20), poskytnou se tyto informace úřadu odpovědnému za šetření.

4. Pro účely nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 (21) se rozhodovací proces, který se týká zprávy o kontrole, nepovažuje za završený, dokud se neuzavřou související zjištění o nesouladu.

Článek 22

Doplňující opatření

1. Agentura eviduje každý případ, kdy nebyla přijata následná opatření týkající se zjištění nesouladu, jako jsou:

a)	nápravná opatření, která nebyla podána ve lhůtě uvedené v čl. 17 odst. 1;

b)	nápravná opatření neschválená agenturou ve lhůtě uvedené v čl. 17 odst. 4 písm. b);

c)	nápravná opatření, která nebyla řádně provedena.

2. V případech uvedených v odstavci 1 agentura požádá příslušný úřad, aby jí poskytl vysvětlení ohledně nesplnění povinnosti a předložil doplňující opatření, a stanoví lhůtu pro odpověď.

3. Agentura posoudí důsledek nesplnění povinnosti spolu s odpovědí, kterou ve stanovené lhůtě příslušný úřad předloží. Na základě výsledků tohoto posouzení agentura může:

a)	souhlasit s předloženými doplňujícími opatřeními nebo

b)	vydat doplňující zprávu pro dotčený příslušný úřad a Komisi. Tato zpráva musí obsahovat posouzení agentury a její doporučení agentury Komisi, v případě nutnosti včetně doporučení o vzájemném uznávání osvědčení vydaného nebo vydaných dotčeným příslušným úřadem.

4. Aniž je dotčeno nařízení (ES) č. 2111/2005, po obdržení doplňující zprávy uvedené v odst. 3 písm. b) může Komise podniknout některý z následujících kroků:

a)	zaslat dotčenému členskému státu připomínky nebo si vyžádat další vysvětlení k objasnění všech nebo některých zjištění nesouladu;

b)	požádat agenturu o provedení kontroly ad hoc za účelem ověření uspokojivého provedení nápravy a nápravných opatření;

c)	zahájit postup podle čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 216/2008 s cílem rozhodnout, zda je osvědčení vydané příslušným úřadem v souladu s příslušnými požadavky;

d)	zahájit postup podle článku 258 Smlouvy.

Článek 23

Výroční zpráva

Agentura předloží Komisi nejpozději do 31. března každého roku výroční zprávu o činnostech průběžného sledování a kontrolách provedených v předchozím roce. Zpráva obsahuje analýzu výsledků činností a kontrol a odráží schopnost příslušných úřadů vykonávat bezpečnostní dozor; zároveň obsahuje doporučení týkající se možných zlepšení. Doporučení zejména určí ta technická pravidla, která by musela být stanovena nebo změněna v souladu s čl. 17 odst. 2 písm. b) nařízení (ES) č. 216/2008, jakož i ta opatření agentury, která by musela být stanovena nebo změněna podle čl. 18 písm. c) nařízení (ES) č. 216/2008.

Článek 24

Pracovní postupy

Agentura přezkoumá své pracovní postupy pro provádění úkolů jí svěřených podle článků 3 až 23 ve lhůtě šesti měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost.

Článek 25

Přechodná ustanovení

1. Zjištění nesouladu identifikovaná agenturou podle nařízení (ES) č. 736/2006, pro které nebyly agentuře v době vstupu tohoto nařízení v platnost předloženy důkazy o uzavření, se považují za uskutečněná v souladu s tímto nařízením a musí být s nimi odpovídajícím způsobem nakládáno.

2. Plány nápravných opatření schválené agenturou podle nařízení (ES) č. 736/2006 se považují za schválené v souladu s tímto nařízením.

3. Členové týmu a vedoucí týmů pověření agenturou podle nařízení (ES) č. 736/2006 se považují za pověřené pracovníky podle tohoto nařízení.

Článek 26

Zrušení

Nařízení (ES) č. 736/2006 se zrušuje.

Článek 27

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2014.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 28. června 2013.

Za Komisi