(EU) č. 462/2013Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 462/2013 ze dne 21. května 2013 , kterým se mění nařízení (ES) č. 1060/2009 o ratingových agenturách Text s významem pro EHP

(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1060/2009 (4) vyžaduje, aby ratingové agentury dodržovaly pravidla chování, jejichž cílem je zmírnění možných střetů zájmů, a zajistily vysokou kvalitu a dostatečnou transparentnost ratingů a ratingového procesu. V důsledku změn zavedených nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 513/2011 (5) získal Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 (6) (dále jen „Evropský orgán pro cenné papíry a trhy“) pravomoc provádět registraci ratingových agentur a vykonávat nad nimi dohled. Toto nařízení stávající právní úpravu ratingových agentur doplňuje. Některé nejdůležitější otázky, jako například střety zájmů vyplývající z obchodního modelu ratingu placeného emitentem a zveřejňování u strukturovaných finančních nástrojů, již byly řešeny a poté, co bude tato úprava v platnosti přiměřeně dlouhou dobu, bude nutné posoudit, zda tyto otázky řeší zcela. Současná krize státního dluhu mezitím zvýraznila potřebu přezkoumat požadavky na průhlednost, procesní požadavky a termíny zveřejňování konkrétně pro ratingy států.

(2)

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. června 2011 o ratingových agenturách: budoucí perspektivy (7) požaduje zvýšenou regulaci ratingových agentur. Rada pro hospodářské a finanční záležitosti na svém neformálním zasedání ve dnech 30. září a 1. října 2010 potvrdila, že je třeba dále se snažit o vyřešení řady otázek týkajících se ratingových činností, včetně rizika nadměrného spoléhání se na ratingy a rizika střetů zájmů vyplývajícího z modelu odměňování ratingových agentur. Evropská rada dne 23. října 2011 dospěla k závěru, že je třeba dosáhnout pokroku při omezování nadměrného spoléhání se na ratingy.

(3)

Na mezinárodní úrovni vydala Rada pro finanční stabilitu, jejímž členem je Evropská centrální banka (ECB), dne 20. října 2010 zásady pro omezování spoléhání se státních orgánů a finančních institucí na ratingy (dále jen „zásady RFS“). Zásady RFS v listopadu 2010 schválila vrcholná schůzka skupiny G-20 v Soulu. Je proto vhodné, aby odvětvové příslušné orgány posuzovaly postupy účastníků trhu a motivovaly je ke zmírňování dopadu jejich postupů. O motivačních opatřeních by měly rozhodovat odvětvové příslušné orgány. Evropský orgán pro cenné papíry a trhy by měl, případně ve spolupráci s evropským orgánem dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) zřízeným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (8) a evropským orgánem dohledu (Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) zřízeným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 (9), v souladu s nařízením (EU) č. 1095/2010 a v rámci tohoto nařízení podniknout kroky k usnadnění sbližování postupů dohledu.

(4)

Ratingové agentury by měly investory upozorňovat na pravděpodobnost selhání ratingů a ratingových výhledů, které vycházejí z údajů o historické výkonnosti uveřejněných centrálním archivem vytvořeným Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy.

(5)

Podle zásad RFS by si „centrální banky měly udělat vlastní úsudek o úvěrových rizicích finančních nástrojů, které přijímají v rámci operací na trhu, ať už jako kolaterál nebo pro přímé nákupy. Politiky centrálních bank by se měly vyhýbat mechanickým přístupům, které by mohly vést ke zbytečně prudkým a rozsáhlým změnám ve způsobilosti finančních nástrojů a v úrovni srážek (haircuts), jež by mohla zesílit lavinové efekty“. ECB navíc ve svém stanovisku ze dne 2. dubna 2012 uvedla, že se zavazuje k podpoře společného cíle, tedy omezování nadměrného spoléhání se na ratingy. V tomto ohledu předkládá ECB pravidelně zprávy o různých opatřeních, která Eurosystém přijal s cílem omezit spoléhání se na ratingy. Podle čl. 284 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) má ECB předkládat výroční zprávu o činnosti Evropského systému centrálních bank (ESCB) a o měnové politice za uplynulý i běžný rok Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a také Evropské radě. Prezident ECB má tuto zprávu předložit Evropskému parlamentu, který na jejím základě může zahájit obecnou rozpravu, a Radě. ECB by v těchto zprávách mohla dále popsat, jak uplatňuje zásady RFS, a rovněž alternativní mechanismy hodnocení, které používá.

(6)

Unie v první fázi pracuje na přezkumu toho, zda odkazy na ratingy v právních předpisech Unie vedou nebo by mohly vést k výhradnímu nebo mechanickému spoléhání se na tyto ratingy, a ve druhé fázi na přezkumu všech odkazů na ratingy pro regulatorní účely s cílem je všechny odstranit do roku 2020 za předpokladu, že budou určeny a zavedeny vhodné alternativní způsoby hodnocení úvěrového rizika.

(7)

Význam ratingových výhledů pro investory a emitenty a jejich účinky na trhy jsou srovnatelné s významem a účinky ratingů. Proto by měly všechny požadavky nařízení (ES) č. 1060/2009, jejichž cílem je zajistit, aby byly veškeré ratingové úkony přesné, transparentní a bez střetu zájmů, platit i pro ratingové výhledy. V souladu se stávající dohledovou praxí řada požadavků uvedeného nařízení platí i pro ratingové výhledy. Toto nařízení by mělo vyjasnit pravidla a poskytnout právní jistotu zavedením definice ratingových výhledů a objasněním, která konkrétní ustanovení se na tyto výhledy vztahují. Definice ratingových výhledů by měla rovněž zahrnout stanoviska týkající se pravděpodobného směru vývoje ratingu v krátkodobém horizontu, která se běžně označují jako úvěrové signály (credit watches).

(8)

Ve střednědobém výhledu by měla být posouzena další opatření pro odstranění odkazů na ratingy pro regulatorní účely z finančních předpisů a zamezení hodnocení rizik spojených s aktivy pomocí ratingů. Prozatím jsou však ratingové agentury důležitými účastníky finančního trhu. V důsledku toho má nezávislost a integrita ratingových agentur a jejich ratingové činnosti zvláštní význam jako záruka jejich důvěryhodnosti vzhledem k účastníkům trhu, zejména investorům a jiným uživatelům ratingů. Nařízení (ES) č. 1060/2009 stanoví, že ratingové agentury podléhají registraci a dohledu, neboť jejich služby mají významný vliv na veřejný zájem. Ratingy, na rozdíl od investičního průzkumu, nejsou pouhé názory na hodnotu nebo cenu finančního nástroje nebo finančního závazku. Ratingové agentury nejsou pouhými finančními analytiky nebo investičními poradci. Ratingové agentury mají regulační hodnotu pro regulované investory, jako jsou například úvěrové instituce, pojišťovny a jiní institucionální investoři. Ačkoli je motivace k nadměrnému spoléhání se na ratingy postupně snižována, investiční rozhodnutí se stále ratingy řídí, zejména z důvodu informačních asymetrií a pro účely efektivnosti. V této souvislosti musí být ratingové agentury nezávislé a musí jako takové být vnímány účastníky trhu a metody jejich hodnocení musí být průhledné a jako takové musí být i vnímány.

(9)

Mělo by být omezeno nadměrné spoléhání se na ratingy a postupně by se měly odstranit všechny automatické následky vyplývající z ratingů. Úvěrové instituce a investiční firmy by měly být motivovány k zavedení vnitřních postupů pro vlastní hodnocení úvěrového rizika a měly by investory vybízet k provádění hloubkového hodnocení. V tomto kontextu toto nařízení stanoví, že by se finanční instituce neměly spoléhat na ratingy výhradně či mechanicky. Tyto instituce by proto neměly uzavírat smlouvy, podle nichž by se výhradně či mechanicky spoléhaly na ratingy, a neměly by je ve smlouvách používat jako jediné kritérium pro posuzování bonity investic či rozhodování o tom, zda investovat či se investic zbavit.

(10)

Nařízení (ES) č. 1060/2009 již stanovilo první soubor opatření k řešení otázky nezávislosti a integrity ratingových agentur a jejich ratingové činnosti. Cíl zaručit nezávislost ratingových agentur a cíl zjistit a zvládnout případné střety zájmů, které by mohly nastat, a pokud možno se jim vyhnout, byl již základem několika ustanovení uvedeného nařízení. Výběr a odměňování ratingových agentur hodnocenou osobou (v obchodním modelu ratingu placeného emitentem) vyvolává inherentní střety zájmů. V rámci tohoto modelu mají ratingové agentury motivaci vydávat příliš tolerantní ratingy emitenta za účelem zajištění dlouhodobého obchodního vztahu, aby si zaručily příjmy nebo zajistily další práci a příjmy. Navíc vztahy mezi akcionáři ratingových agentur a hodnocenými osobami mohou způsobit střety zájmů, které stávající pravidla dostatečně neřeší. V důsledku toho mohou být ratingy vydané v rámci obchodního modelu ratingu placeného emitentem vnímány jako ratingy, které vyhovují emitentovi, spíše než jako ratingy, které potřebuje investor. Je nezbytné posílit podmínky nezávislosti platné pro ratingové agentury za účelem zvýšení úrovně důvěryhodnosti ratingů vydaných v rámci obchodního modelu ratingu placeného emitentem.

(11)

V zájmu posílení hospodářské soutěže na trhu, jemuž dominují tři ratingové agentury, by měla být přijata opatření na podporu využívání malých ratingových agentur. V nedávné době se obecnou praxí emitentů nebo spřízněných třetích osob stalo zadávání ratingu dvěma nebo více ratingovým agenturám, a proto by emitent nebo spřízněná třetí osoba v případě, že hodlá zadat dva a více ratingů, měl zvážit možnost pověřit vydáním ratingu alespoň jednou ratingovou agenturou, jejíž celkový tržní podíl nepřesahuje 10 % a kterou by mohl vyhodnotit jako schopnou vydat rating dotyčné emise nebo osoby.

(12)

Na ratingovém trhu se ukazuje, že ratingové agentury a hodnocené osoby obvykle vstupují do dlouhodobých vztahů. To zvyšuje riziko nadstandardních vztahů, neboť ratingové agentury se mohou stát příliš nakloněné přáním hodnocené osoby. Za těchto okolností by mohla být časem zpochybněna nestrannost ratingových agentur. Ratingové agentury jednající z pověření podnikového emitenta, který je platí, mají motivaci vydávat nadměrně příznivé ratingy této hodnocené osoby nebo jejích dluhových nástrojů za účelem udržení obchodního vztahu s tímto emitentem. Na emitenty také působí stimuly ve prospěch dlouhodobých vztahů, například efekt uzamčení, kdy se emitent vyhýbá změně ratingové agentury, neboť by to mohlo vyvolat obavy investorů o bonitu emitenta. Tento problém byl již zjištěn v nařízení (ES) č. 1060/2009, které po ratingových agenturách požadovalo použití mechanismu rotace, který by zajistil postupné změny v analytických týmech a ratingových výborech, aby nebyla ohrožena nezávislost ratingových analytiků a osob schvalujících ratingy. Úspěch těchto pravidel ovšem do značné míry závisel na zásadách chování uvnitř ratingové agentury, totiž na skutečné nezávislosti a profesionalitě zaměstnanců ratingové agentury ve vztahu k obchodním zájmům samotné ratingové agentury. Tato pravidla nebyla vytvořena tak, aby třetím stranám poskytovala dostatečnou záruku, že střety zájmů vyplývající z dlouhodobých vztahů budou efektivně zmírněny a že jim bude zabráněno. Lze toho dosáhnout omezením lhůty, během níž může ratingová agentura nepřetržitě poskytovat ratingy téhož emitenta nebo jeho dluhových nástrojů. Stanovení maximálního trvání smluvního vztahu mezi emitentem, který je hodnocen nebo který vydal hodnocené dluhové nástroje, a ratingovou agenturou by mělo odstranit motivaci pro vydávání příznivých ratingů ve vztahu k tomuto emitentovi. Navíc požadavek na rotaci ratingových agentur jako normální a pravidelnou tržní praxi by měl rovněž účinně zmírnit problém efektu uzamčení. Rotace ratingových agentur by měla mít kladné účinky na ratingový trh, neboť usnadní vstup nových účastníků na trh a stávajícím ratingovým agenturám nabídne příležitost rozšířit jejich podnikání do nových oblastí.

(13)

Je však důležité koncipovat provádění mechanismu rotace takovým způsobem, aby jeho přínosy byly výrazně větší než jeho možné negativní dopady. Časté rotace by například mohly zvyšovat náklady emitentů a ratingových agentur, protože náklady spojené s ratingem nové osoby nebo nového finančního nástroje jsou obvykle vyšší než náklady na sledování již vydaného ratingu. Navíc jakýkoliv subjekt potřebuje k tomu, aby se zavedl jako ratingová agentura, ať už vyplňující mezeru na trhu či pokrývající všechny druhy aktiv, značné množství času a zdrojů. Mimoto neustálá rotace ratingových agentur by mohla mít podstatný vliv na kvalitu a kontinuitu ratingů. Stejně důležité je, aby byl mechanismus rotace prováděn s dostačujícími zárukami, aby měl trh možnost postupně se přizpůsobit dříve, než bude mechanismus v budoucnosti případně posílen. To lze provést omezením oblasti působnosti mechanismu na resekuritizace, což je omezený zdroj financování bank, přičemž by bylo možné, aby již vydané ratingy byly sledovány na vyžádání i poté, co se rotace stane závaznou. Obecně by tedy rotace měla ovlivnit pouze nové resekuritizace, jejichž podkladová aktiva pocházejí od stejného původce. Komise by měla prověřit, zda je vhodné omezený mechanismus rotace zachovat nebo jej uplatnit i na jiné druhy aktiv, a je-li tomu tak, zda jiné druhy aktiv vyžadují odlišné zacházení, například pokud jde o maximální dobu trvání smluvního vztahu. Pokud je mechanismus rotace zřízen pro jiné druhy aktiv, měla by Komise posoudit, zda je nutné zavést povinnost ratingových agentur poskytnout na konci maximální doby trvání smluvního vztahu nastupující ratingové agentuře informace o emitentovi a hodnocených finančních nástrojích (předávací dokumentace).

(14)

Je vhodné zavést rotaci na trh s ratingem resekuritizací. Předně právě tento segment evropského sekuritizačního trhu nevykazuje od počátku finanční krize dostatečné výsledky, a nutnost řešit střety zájmů je tedy u něj nejnaléhavější. A dále, zatímco v případě dluhových nástrojů vydaných například podniky závisí úvěrové riziko do značné míry na schopnosti emitenta plnit dluhovou službu, u resekuritizací je úvěrové riziko obecně spojeno s jednotlivými transakcemi. Pokud tedy vznikne resekuritizace, nehrozí velké nebezpečí, že se v případě najmutí nové ratingové agentury ztratí informace. Jinými slovy, ačkoliv v současné době působí na trhu s ratingem resekuritizací pouze omezený počet ratingových agentur, je tento trh přirozeněji otevřen hospodářské soutěži a mechanismus rotace by mohl být hnací silou jeho dynamizace. Konečně, trh s ratingem resekuritizací je sice ovládán několika velkými ratingovými agenturami, ale i jiné subjekty získávají v této oblasti odborné znalosti a zkušenosti.

(15)

Pravidelná rotace ratingových agentur, které vydávají ratingy resekuritizací, by měla přinést větší různorodost do posuzování bonity. Početnější a různé názory, perspektivy a metodiky používané ratingovými agenturami by měly vést k větší různorodosti ratingů a v konečném důsledku k lepšímu posouzení bonity resekuritizací. Aby tato různorodost hrála roli a aby se předešlo vzájemné solidárnosti původců a ratingových agentur, musí být maximální doba, po kterou je ratingové agentuře dovoleno hodnotit resekuritizace stejného původce, omezena na úrovni, která zaručí pravidelné nové posuzování bonity. Z těchto hledisek a z potřeby zajistit určitou kontinuitu přístupu k ratingům vyplývá, že vhodná lhůta činí čtyři roky. Jsou-li vydáním ratingu pověřeny alespoň čtyři ratingové agentury, bylo cílů mechanismu rotace již dosaženo, takže by se požadavek na rotaci neměl uplatňovat. Má-li být zajištěna skutečná hospodářská soutěž, měla by tato výjimka platit pouze pro případy, kdy nejméně čtyři pověřené ratingové agentury vydávají rating pro určitý podíl nevypořádaných finančních nástrojů původce.

(16)

Středem struktury mechanismu rotace pro resekuritizace by měl být původce. Resekuritizace se vydávají prostřednictvím účelových subjektů, jež nemají velkou kapacitu pro plnění dluhové služby. Pokud by byl tedy středem struktury rotace emitent, byl by tento mechanismus neúčinný. Opačně pak platí, že pokud by byl středem struktury rotace sponzor, výjimka by platila téměř vždy.

(17)

Mechanismus rotace by mohl být důležitým nástrojem ke zmenšování překážek, které brání ve vstupu na trh s ratingem resekuritizací. Současně může být ovšem v důsledku mechanismu rotace pro nové účastníky trhu obtížnější získat na něm pevnou pozici, jelikož si nebudou moci udržet klienty. Pro malé ratingové agentury je tedy vhodné zavést výjimku z mechanismu rotace.

(18)

Aby byl mechanismus rotace účinný, musí být prosazován důvěryhodně. Požadavek rotace by nevedl k dosažení svých cílů, kdyby odcházející ratingová agentura měla za příliš krátkou dobu znovu dovoleno vydávat rating pro resekuritizace téhož původce. Je tudíž důležité stanovit vhodnou lhůtu, během níž odcházející ratingová agentura nemůže být pověřena opětovným hodnocením resekuritizací téhož původce. Tato lhůta by měla být dostatečně dlouhá, aby umožnila přicházející ratingové agentuře účinně poskytovat své ratingové služby, zajistila, že resekuritizace budou skutečně vystaveny novému zkoumání v rámci jiného přístupu, a zaručila, že ratingy vydané novou ratingovou agenturou budou vykazovat dostatečnou kontinuitu. Má-li však mechanismus rotace řádně fungovat, je délka lhůty rovněž omezena počtem dostupných ratingových agentur, které mají dostatečné odborné znalosti v oblasti resekuritizací. Lhůta by proto měla být přiměřeně dlouhá, měla by se obecně rovnat délce smlouvy odcházející ratingové agentury, jejíž doba platnosti uplynula, ale neměla by překročit čtyři roky.

(19)

Požadovat pravidelnou rotaci ratingových agentur je přiměřené sledovanému cíli. Tento požadavek platí pouze pro registrované ratingové agentury, které jsou regulované a které poskytují službu dotýkající se veřejného zájmu (ratingy, které lze využít pro regulatorní účely) podle modelu ratingu placeného emitentem a pro určité druhy aktiv (resekuritizace). Výsada poskytování služeb, které jsou uznávány jako významný faktor regulace trhu finančních služeb, a získání povolení pro výkon této funkce s sebou nese nutnost plnit určité povinnosti, aby byla za všech okolností zaručena nezávislost a vnímání nezávislosti. Ratingová agentura, která nesmí vydávat rating pro resekuritizace určitého původce, by měla stále moci vydávat rating pro resekuritizace jiných původců i rating pro jiné druhy aktiv. Na trhu, na němž pro všechny účastníky platí pravidlo rotace, vzniknou obchodní příležitosti, neboť všechny ratingové agentury budou muset rotovat. Ratingové agentury navíc vždy mohou vydávat nevyžádané ratingy pro resekuritizace téhož původce a využívat při tom svých zkušeností. Nevyžádané ratingy nejsou omezeny obchodním modelem ratingu placeného emitentem, a tudíž jsou teoreticky méně ovlivněné možnými střety zájmů. Maximální doba trvání smluvního vztahu s ratingovou agenturou a požadavek na využívání více než jedné ratingové agentury představují i pro klienty ratingových agentur omezení jejich svobody podnikání. Tato omezení jsou však vzhledem k vlivu obchodního modelu ratingu placeného emitentem na nezbytnou nezávislost ratingových agentur nezbytná z důvodů veřejného zájmu za účelem zaručení nezávislých ratingů, které mohou investoři využít pro regulatorní účely. Tato omezení zároveň nepřekračují nezbytnou míru a je třeba je spíše považovat za faktor zvyšující bonitu resekuritizace ve vztahu k jiným stranám, a v konečném důsledku vzhledem k trhu.

(20)

Nezávislost ratingové agentury ve vztahu k hodnocené osobě je také ovlivněna možnými střety zájmů mezi některým z jejích významných akcionářů a hodnocenou osobou. Akcionář ratingové agentury by mohl být členem správní nebo dozorčí rady hodnocené osoby nebo spřízněné třetí osoby. Nařízení (ES) č. 1060/2009 se touto situací zabývalo, pouze pokud jde o střety zájmů způsobené ratingovými analytiky, osobami schvalujícími ratingy nebo jinými zaměstnanci ratingové agentury. Uvedené nařízení však neřešilo možné střety zájmů způsobené akcionáři nebo podílníky ratingových agentur. S cílem posílit vnímání nezávislosti ratingových agentur ve vztahu k hodnoceným osobám je vhodné stávající pravidla stanovená v uvedeném nařízení, která se týkají střetů zájmů způsobených zaměstnanci ratingových agentur, rozšířit i na střety zájmů způsobené akcionáři nebo podílníky, kteří mají v ratingové agentuře významnou pozici. Ratingová agentura by se tudíž měla zdržet vydávání ratingů nebo by měla zveřejnit, že rating může být ovlivněný, jestliže akcionář nebo podílník, který drží 10 % podíl na hlasovacích právech této agentury, je zároveň členem správní nebo dozorčí rady hodnocené osoby nebo do hodnocené osoby investoval a tato investice dosáhla určité výše. Dále by skutečnost, že akcionář nebo podílník, který drží alespoň 5 % podíl na hlasovacích právech této ratingové agentury, investoval do hodnocené osoby nebo je členem správní nebo dozorčí rady hodnocené osoby, měla být zveřejněna přinejmenším tehdy, pokud investice dosáhne určité výše. Navíc, nachází-li akcionář nebo podílník v pozici s významným vlivem na obchodní činnost ratingové agentury, neměl by hodnocené osobě nebo spřízněné třetí osobě poskytovat konzultační ani poradenské služby týkající se její organizační nebo právní struktury, majetku, závazků nebo činností.

(21)

Aby bylo zajištěno proveditelné uplatňování pravidel nezávislosti a předcházení střetu zájmů stanovených v nařízení (ES) č. 1060/2009 a aby se zabránilo tomu, že se stanou neúčinná, je nezbytný dostatečně vysoký počet ratingových agentur, které nejsou spojeny ani s odcházející ratingovou agenturou v případě rotace, ani s ratingovou agenturou, která současně poskytuje ratingové služby témuž emitentovi. Je vhodné vyžadovat přísné oddělení odcházející agentury od přicházející ratingové agentury v případě rotace a také v případě dvou ratingových agentur současně poskytujících ratingové služby stejnému emitentovi. Dotčené ratingové agentury by navzájem neměly být spojeny kontrolou, příslušností ke stejné skupině ratingových agentur ani tím, že by byly akcionářem nebo podílníkem nebo by mohly vykonávat hlasovací práva v některé z ostatních dotčených ratingových agentur nebo by byly způsobilé jmenovat členy jejich správních nebo dozorčích rad.

(22)

Ratingové agentury by měly vytvořit, udržovat, prosazovat a dokumentovat účinnou strukturu vnitřní kontroly pro politiky a postupy předcházení možným střetům zájmů a jejich kontrolu a pro zajištění nezávislosti ratingů, ratingových analytiků a ratingových týmů vzhledem k akcionářům, správním a řídícím orgánům a prodejním a marketingovým činnostem. Pro podnikovou správu, organizační záležitosti a řešení střetů zájmů by měly být zavedeny standardní provozní postupy. Tyto postupy by měly být pravidelně přezkoumávány a sledovány s cílem posoudit, zda jsou účinné a zda nevyžadují aktualizaci.

(23)

Vnímání nezávislosti ratingových agentur by bylo zvlášť ohroženo, pokud by titíž akcionáři nebo podílníci investovali do různých ratingových agentur, které nepatří do stejné skupiny ratingových agentur, přinejmenším pokud by tato investice dosáhla určité výše, která by těmto akcionářům nebo podílníkům umožnila vykonávat určitý vliv na fungování ratingové agentury. Za účelem zajištění nezávislosti (a vnímání nezávislosti) ratingových agentur je vhodné stanovit přísnější pravidla týkající se vztahů mezi ratingovými agenturami a jejich akcionáři nebo podílníky. Z toho důvodu by žádná osoba neměla současně držet 5 % nebo vyšší podíl ve více než jedné ratingové agentuře, jestliže dotčené ratingové agentury nepatří do téže skupiny.

(24)

K dosažení cíle zajistit dostatečnou nezávislost ratingových agentur je třeba, aby investoři neměli investice ve výši 5 % či více současně ve více než jedné ratingové agentuře. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES ze dne 15. prosince 2004 o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu (10), stanoví, že osoby kontrolující alespoň 5 % hlasovacích práv kotované společnosti mají tuto skutečnost zveřejnit, neboť je mimo jiné v zájmu investorů vědět o změnách ve struktuře hlasování takové společnosti. Prahová hodnota 5 % se tedy považuje za významnou účast, s níž je možno ovlivnit strukturu hlasování ve společnosti. Je proto vhodné ji použít pro účely omezení souběžných investic ve více než jedné ratingové agentuře. Toto opatření nelze považovat za nepřiměřené vzhledem k tomu, že všechny registrované ratingové agentury v Unii jsou podniky nekotované na burze cenných papírů, a tudíž nepodléhající pravidlům v oblasti transparentnosti a procesním pravidlům, která platí pro kotované společnosti v Unii v souladu se směrnicí 2004/109/ES. Podniky nekotované na burze cenných papírů se často řídí protokoly nebo dohodami akcionářů a počet akcionářů nebo podílníků je obvykle nízký. Tudíž i menšinové postavení v ratingové agentuře nekotované na burze cenných papírů by mohlo hrát velkou roli. Aby však byla stále zajištěna možnost čistě ekonomických investic do ratingových agentur, nemělo by se toto omezení současných investic do více než jedné ratingové agentury vztahovat na investice prováděné prostřednictvím programů kolektivního investování spravovaných třetími stranami nezávislými na investorovi a nepodléhajícími jeho vlivu.

(25)

Ustanovení tohoto nařízení týkající se střetů zájmů vyplývajících z vlastnické struktury by se neměla vztahovat pouze na přímé držení podílů, ale i na držení nepřímé, neboť jinak lze tato pravidla snadno obejít. Ratingové agentury by měly co nejvíce usilovat o to, aby znaly své nepřímé akcionáře, a mohly tak zabránit jakýmkoliv případným střetům zájmů tohoto druhu.

(26)

Účinnost pravidel pro nezávislost a předcházení střetům zájmů, která vyžadují, aby ratingové agentury neposkytovaly ratingové služby témuž emitentovi po dlouhou dobu, by mohla být omezena, pokud by se ratingové agentury směly stát významnými akcionáři nebo podílníky jiných ratingových agentur.

(27)

Je důležité zajistit, aby se v důsledku změn metodik pro vydávání ratingů nesnížila přesnost a důslednost metodik. Proto by emitenti, investoři a další zúčastněné strany měli mít možnost vyjádřit se ke všem zamýšleným změnám metodik pro vydávání ratingů. To jim pomůže pochopit důvody zavedení nových metodik a dotčených změn. Vyjádření emitentů a investorů k návrhu metodik může ratingovým agenturám poskytnout cenné podklady pro definování metodik. O zamýšlených změnách by rovněž měl být informován Evropský orgán pro cenné papíry a trhy. Přestože nařízení (ES) č. 1060/2009 uděluje Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy pravomoc ověřit, zda jsou metodiky uplatňované ratingovými agenturami přesné a důsledné, systematické, stabilní a podléhají vyhodnocování založenému na zkušenostech z minulosti, včetně zpětného testování, neměl by tento postup ověřování Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy přiznávat žádnou pravomoc posuzovat vhodnost navrhované metodiky ani obsah ratingů vydaných následně po použití metodik. Metodiky pro vydávání ratingů by měly tam, kde je to vhodné, zohledňovat finanční rizika vyplývající z ohrožení životního prostředí.

(28)

Vzhledem ke složitosti strukturovaných finančních nástrojů se ratingovým agenturám ne vždy dařilo zajišťovat dostatečně vysokou kvalitu vydávaných ratingů těchto nástrojů. To vedlo ke ztrátě důvěry trhů v tento druh ratingů. K obnovení důvěry by bylo vhodné od emitentů nebo spřízněných třetích osob vyžadovat, aby si pro poskytnutí ratingu strukturovaných finančních nástrojů najaly alespoň dvě různé ratingové agentury, což by mohlo vést k různým a konkurenčním ratingům. To by také mohlo omezit nadměrné spoléhání se na jediný rating.

(29)

Návrh směrnice o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky a návrh nařízení o obezřetnostních požadavcích pro úvěrové instituce a investiční společnosti, které mají nahradit směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (11) a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/49/ES ze dne 14. června 2006 o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí (12), zavádějí požadavek, aby úvěrové instituce a investiční podniky hodnotily úvěrové riziko subjektů a finančních nástrojů, do nichž investují, a nespoléhaly se v tomto ohledu pouze na ratingy. Tento požadavek by měl být rozšířen i na jiné účastníky finančního trhu regulované podle práva Unie, včetně správců investičních fondů. Měl by však být od všech účastníků finančního trhu vymáhán rovnoměrně a měla by být zohledněna povaha, rozsah a složitost dotyčného účastníka. Členské státy by neměly být oprávněny ukládat ani zachovávat pravidla umožňující větší spoléhání se těchto investorů na ratingy.

(30)

Schopnost investorů informovaně hodnotit bonitu investice do strukturovaných finančních nástrojů by se dále zlepšila, pokud by jim byly poskytovány dostatečné informace o těchto nástrojích. Například vzhledem k tomu, že riziko spojené se strukturovanými finančními nástroji do velké míry závisí na kvalitě a výkonnosti podkladových aktiv, měli by být investoři více informováni o tomto druhu aktiv. Tím by se snížila závislost investorů na ratingu. Navíc zveřejnění příslušných informací o strukturovaných finančních nástrojích pravděpodobně posílí hospodářskou soutěž mezi ratingovými agenturami, protože by mohlo vést ke zvýšení počtu nevyžádaných ratingů. Do ledna 2016 by Komise měla prověřit, zda je vhodné uvedený požadavek na zveřejňování informací rozšířit na další finanční produkty, a předložit o tom zprávu. Existují například další finanční produkty, jako jsou kryté dluhopisy a jiné zajištěné dluhy, u nichž riziko do velké míry závisí na vlastnostech podkladového kolaterálu, a u kterých by tedy mohlo být vhodné investory o kolaterálu podrobněji informovat.

(31)

Investoři, emitenti a jiné zúčastněné strany by měli mít přístup k aktuálním ratingovým informacím na centrální internetové stránce. Evropský orgán pro cenné papíry a trhy by měl zřídit Evropskou ratingovou platformu a umožnit investorům snadné srovnání všech existujících ratingů týkajících se konkrétní hodnocené osoby. Je důležité, aby na internetových stránkách Evropské ratingové platformy byly uvedeny všechny dostupné ratingy pro jednotlivé nástroje, aby investoři mohli před přijetím rozhodnutí o investici posoudit celou škálu názorů. Aby však ratingové agentury mohly i nadále využívat obchodní model ratingu placeného investorem, takové ratingy by v Evropské ratingové platformě zahrnuty být neměly. Malým a novým ratingovým agenturám by Evropská ratingová platforma měla pomoci se zviditelnit. Součástí Evropské ratingové platformy by měl být centrální archiv Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy, aby tak vznikla jedna platforma pro všechny dostupné ratingy podle nástroje a pro informace o historické výkonnosti zveřejňované v centrálním archivu. Evropský parlament podpořil zavedení takového zveřejňování ratingů ve svém usnesení o ratingových agenturách ze dne 8. června 2011.

(32)

Ratingy, ať už vydané pro regulatorní účely, nebo ne, mají významný dopad na investiční rozhodnutí a na image a finanční atraktivitu emitentů. Ratingové agentury tedy mají významnou odpovědnost vůči investorům a emitentům spočívající v dodržování nařízení (ES) č. 1060/2009, aby tak jejich ratingy byly nezávislé, objektivní a přiměřeně kvalitní. Investoři a emitenti však nejsou vždy v takovém postavení, aby na ratingových agenturách vymohli, aby vůči nim jednaly odpovědně. Může být mimořádně složité stanovit občanskoprávní odpovědnost ratingové agentury při neexistenci smluvního vztahu mezi ratingovou agenturou a například investorem nebo emitentem, kteří jsou hodnoceni bez vyžádání. Emitenti mohou rovněž čelit potížím při vymáhání občanskoprávní odpovědnosti na ratingových agenturách, i když mají s dotčenou ratingovou agenturou smluvní vztah: například snížení ratingu na základě porušení nařízení (ES) č. 1060/2009, k němuž došlo úmyslně nebo v důsledku hrubé nedbalosti, může mít negativní dopad na pověst emitenta i na financování jeho nákladů, čímž může způsobit tomuto emitentovi škodu, i když se na ni nebude vztahovat smluvní odpovědnost. Je tudíž důležité stanovit náležité právo na náhradu škody pro investory, kteří se důvodně spolehli na rating vydaný v rozporu s nařízením (ES) č. 1060/2009, jakož i pro emitenty, jimž byla způsobena občanskoprávní škoda v důsledku ratingu vydaného v rozporu s uvedeným nařízením. Investor a emitent by měli mít možnost uplatňovat odpovědnost ratingové agentury za škodu způsobenou porušením uvedeného nařízení, které ovlivnilo výsledek ratingu. Zatímco investoři a emitenti, kteří mají k ratingové agentuře smluvní vztah, se mohou rozhodnout uplatnit svůj nárok vůči této ratingové agentuře na základě porušení smlouvy, možnost uplatňovat nárok na náhradu škod z důvodu porušení nařízení (ES) č. 1060/2009 by měli mít všichni investoři a emitenti bez ohledu na to, zda mezi nimi a druhou stranou existuje smluvní vztah.

(33)

Ratingové agentury by mělo být možné pohnat k odpovědnosti, jestliže úmyslně nebo z hrubé nedbalosti poruší povinnosti jim uložené nařízením (ES) č. 1060/2009. Tato míra zavinění je přiměřená, protože činnost ratingových agentur obnáší určitý stupeň hodnocení složitých hospodářských činitelů a používání různých metodik může vést k různým výsledkům ratingu, z nichž žádný nemůže být považován za nepravdivý. Je také vhodné stanovit, že ratingové agentury nesou potenciálně neomezenou odpovědnost, pouze pokud nařízení (ES) č. 1060/2009 poruší úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.

(34)

Investor nebo emitent uplatňující nárok na náhradu škody z důvodu porušení nařízení (ES) č. 1060/2009 by měl předložit přesné a podrobné informace, které dokládají, že se ratingová agentura takového porušení uvedeného nařízení dopustila. Tuto skutečnost by měl posoudit příslušný soud, který by měl současně přihlédnout k tomu, že investor nebo emitent nemusí mít přístup k informacím, které jsou výlučně v dosahu ratingové agentury.

(35)

Záležitosti, které se týkají občanskoprávní odpovědnosti ratingové agentury a na které se nevztahuje toto nařízení nebo které nejsou tímto nařízení vymezeny, včetně příčinné souvislosti a pojmu hrubá nedbalost, se řídí použitelným vnitrostátním právem určeným příslušnými normami mezinárodního práva soukromého. Členské státy by měly mít zejména možnost zachovat vnitrostátní úpravu občanskoprávní odpovědnosti, která je příznivější pro investory či emitenty nebo která není založena na porušení nařízení (ES) č. 1060/2009. Soud příslušný k rozhodnutí o nároku z občanskoprávní odpovědnosti vzneseném investorem nebo emitentem by měly určit příslušné normy mezinárodního práva soukromého.

(36)

Skutečnost, že institucionální investoři, včetně správců investičních fondů, mají povinnost provádět vlastní hodnocení spolehlivosti investice do aktiv, by neměla bránit soudům dospět k závěru, že porušení nařízení (ES) č. 1060/2009 ratingovou agenturou způsobilo investorovi škodu, za niž ratingová agentura odpovídá. I když toto nařízení zlepší možnosti investorů pro provádění vlastního hodnocení rizika, budou mít investoři nadále k informacím omezenější přístup než samotné ratingové agentury. Navíc zejména malým investorům může často chybět schopnost kriticky přezkoumat rating poskytnutý ratingovou agenturou.

(37)

Členské státy a Evropský orgán pro cenné papíry a trhy by měly zajistit, aby veškeré sankce uložené podle nařízení (ES) č. 1060/2009 byly zveřejněny tehdy, je-li to přiměřené.

(38)

V zájmu dalšího zmírnění střetů zájmů a usnadnění spravedlivé hospodářské soutěže na ratingovém trhu je důležité zajistit, aby poplatky účtované ratingovými agenturami klientům nebyly diskriminační. Rozdíly v poplatcích účtovaných za službu téhož druhu by měly být odůvodnitelné pouze rozdílem ve skutečných nákladech při poskytování této služby různým klientům. Navíc by poplatky účtované za ratingové služby danému emitentovi neměly záviset na výsledcích nebo závěru provedené práce nebo na poskytnutí souvisejících (doplňkových) služeb. Dále by v zájmu umožnění účinného dohledu nad těmito pravidly měly ratingové agentury Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy sdělit poplatky přijaté od každého z jejich klientů i svou obecnou cenovou politiku.

(39)

V zájmu aktuálnosti a důvěryhodnosti vydávaných ratingů států a snazšího porozumění uživatelů je důležité uvedené ratingy pravidelně přezkoumávat. Je také důležité zvýšit transparentnost týkající se prováděného průzkumu, zaměstnanců pověřených přípravou ratingů států a základních předpokladů ratingů, které ratingové agentury přijímají ve vztahu ke státnímu dluhu.

(40)

Je velmi důležité, aby investoři měli náležité informace k posuzování bonity členských států. Komise v rámci svého dohledu nad ekonomickou a fiskální politikou členských států shromažďuje a zpracovává údaje o hospodářské, finanční a fiskální situaci a výsledcích všech členských států, z nichž většinu zveřejňuje, a investoři je tedy mohou případně využít k posuzování bonity členských států. Ve vhodných a možných případech a jsou-li splněny příslušné předpisy pro zachování důvěrnosti, jimiž se Komise v rámci svého dohledu nad hospodářskou a fiskální politikou členských států řídí, by měla Komise stávající zprávy o hospodářských výsledcích členských států doplnit o další možné faktory či ukazatele, které by mohly investorům pomoci při posuzování bonity členských států. Tyto faktory by měly být veřejně přístupné a měly by doplňovat již zveřejněné a jinak veřejně přístupné informace, aby tak investoři mohli získat další údaje, které by jim pomohly při posuzování bonity svrchovaných subjektů a údajů o jejich zadlužení. S ohledem na to by Komise měla zvážit, zda by bylo možné vyvinout evropský systém pro posuzování bonity, který by investorům umožnil bonitu členských států nestranně a objektivně posuzovat a zohledňovat při tom konkrétní vývoj jejich hospodářské a sociální situace. V případě potřeby by měla Komise předložit vhodné legislativní návrhy.

(41)

Stávající pravidla stanoví, že ratingy je třeba hodnocené osobě oznámit 12 hodin před zveřejněním. Aby k tomuto oznámení nedošlo mimo pracovní dobu a aby hodnocená osoba měla dostatek času na ověření správnosti údajů, na nichž se rating zakládá, měl by být rating nebo ratingový výhled hodnocené osobě sdělen celý pracovní den před svým zveřejněním. Seznam osob oprávněných obdržet uvedené oznámení by měl být omezený a jasně určený hodnocenou osobou.

(42)

S ohledem na zvláštnosti ratingů států a v zájmu snížení rizika volatility je vhodné a přiměřené od ratingových agentur vyžadovat, aby tyto ratingy zveřejňovaly teprve po uzavření obchodování obchodních systémů usazených v Unii a nejméně jednu hodinu před jejich otevřením. Stejně tak je vhodné a přiměřené, aby ratingové agentury na konci prosince vydávaly harmonogram na příštích dvanáct měsíců, v němž stanoví termíny zveřejnění ratingů států a případně i jim odpovídající termíny zveřejnění souvisejících ratingových výhledů. Tyto termíny by měly být zvoleny tak, aby připadaly na pátek. Pouze v případě nevyžádaných ratingů států by měl být počet termínů zveřejnění v harmonogramu omezen na dva až tři. Ratingové agentury by měly mít možnost odchýlit se od zveřejněného harmonogramu, je-li to nutné za účelem splnění jejich právních povinností, s tím, že podrobně vysvětlí důvody tohoto odchýlení. Toto odchýlení by se však nemělo stát běžnou praxí.

(43)

Na základě vývoje trhu by Komise měla Evropskému parlamentu a Radě předložit zprávu o vhodnosti a způsobech podpory evropské veřejné ratingové agentury, která by hodnotila bonitu státního dluhu členských států, nebo evropské ratingové nadace pro všechny ostatní ratingy. V případě potřeby by měla Komise předložit vhodné legislativní návrhy.

(44)

S ohledem na zvláštnosti ratingů států a s cílem zabránit riziku finanční nákazy šířící se Unií by mělo být zakázáno ohlašovat revize určité skupiny zemí, pokud nebudou doplněny o zprávy o jednotlivých zemích. Mimoto v zájmu posílení spolehlivosti a dostupnosti informačních zdrojů, které ratingové agentury používají pro veřejná sdělení o případných změnách v ratingu států – kromě ratingů, ratingových výhledů a doprovodných tiskových zpráv – by se tato sdělení měla vždy zakládat na informacích v dosahu hodnocené osoby, které byly zveřejněny se souhlasem této osoby, ledaže lze tyto informace získat z obecně dostupných zdrojů. Hodnocená osoba tento souhlas udělit nesmí, pokud jí právní úprava, jíž se řídí, nepovoluje tyto informace zveřejnit, jako například v případě důvěrné informace definované v čl. 1 bodě 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES ze dne 28. ledna 2003 o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneužívání trhu) (13).

(45)

Z důvodu transparentnosti by ratingové agentury měly při zveřejňování ratingů států ve svých tiskových prohlášeních nebo zprávách objasnit klíčové faktory, na nichž jsou příslušné ratingy postaveny. Nicméně transparentnost při vydávání ratingů států by neměla být rozhodující pro směr, kterým se ubírají vnitrostátní politiky (v oblasti ekonomiky, zaměstnanosti či jiné). Zatímco tyto politiky mohou být pro ratingovou agenturu jedním z faktorů, které jí slouží k posuzování bonity svrchovaného subjektu či jeho finančních nástrojů, a lze je použít při vysvětlování hlavních důvodů k určitému ratingu státu, nemělo by být ratingovým agenturám povoleno předkládat svrchovaným subjektům přímé či výslovné požadavky nebo doporučení ohledně zmíněných politik. Ratingové agentury by neměly vydávat jakákoli přímá či výslovná doporučení k politikám svrchovaných subjektů.

(46)

Technické normy v odvětví finančních služeb by měly zajistit přiměřenou ochranu vkladatelů, investorů a spotřebitelů v celé Unii. Vypracování návrhu regulačních a prováděcích technických norem, které neobsahují volby politiky, pro předložení Komisi by bylo efektivní a vhodné svěřit Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy jako orgánu s vysoce specializovanými odbornými znalostmi.

(47)

Komise by měla přijmout návrhy regulačních technických norem vypracované Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy týkající se obsahu, četnosti a prezentace informací o strukturovaných finančních nástrojích, které mají poskytovat emitenti, prezentace informací, včetně struktury, formátu, metod a časového rozvrhu předkládání zpráv, které by ratingové agentury měly sdělovat Evropskému výboru pro cenné papíry a trhy v souvislosti s Evropskou ratingovou platformou a obsahem a formátem pravidelných výkazů poplatků účtovaných ratingovými agenturami a předkládaných Evropskému výboru pro cenné papíry a trhy pro účely průběžného dohledu. Komise by měla tyto normy přijmout prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU a v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.

(48)

Nařízení (ES) č. 1060/2009 umožňuje použití ratingů vydaných v třetích zemích pro regulatorní účely, pokud jsou vydány ratingovými agenturami certifikovanými podle uvedeného nařízení nebo přejaty ratingovými agenturami usazenými v Unii v souladu s uvedeným nařízením. Certifikace vyžaduje, aby Komise přijala rozhodnutí o rovnocennosti regulatorního režimu třetí země pro ratingové agentury, a převzetí vyžaduje, aby postup ratingové agentury ze třetí země splňoval požadavky, jež jsou alespoň stejně přísné jako příslušná pravidla Unie. Některá ustanovení zaváděná tímto nařízením by se neměla vztahovat na posuzování rovnocennosti a převzetí. Jedná se o ustanovení, jež ukládají povinnosti pouze emitentům, nikoli však ratingovým agenturám. V této souvislosti by se dále nemělo přihlížet k ustanovením, jež se týkají struktury ratingového trhu v Unii, a nikoli stanovení pravidel jednání ratingových agentur. Aby měly třetí země dostatek času k přezkumu svých regulatorních rámců vzhledem ke zbývajícím novým hmotněprávním ustanovením, měla by se tato ustanovení pro účely posuzování rovnocennosti a převzetí používat až od 1. června 2018. V této souvislosti je nutno připomenout, že regulatorní režim třetí země nemusí obsahovat totožná pravidla, jako jsou pravidla tohoto nařízení. Jak již bylo stanoveno v nařízení (ES) č. 1060/2009, je k tomu, aby byl regulatorní režim třetí země považován za rovnocenný regulatornímu režimu Unie nebo za stejně přísný jako regulatorní režim Unie, postačující, aby dosahoval stejných cílů a účinků v praxi.

(49)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž posílení nezávislosti ratingových agentur, prosazení řádných postupů a metodik pro vydávání ratingů, zmírnění rizik spojených s ratingy států, omezení rizik nadměrného spoléhání se účastníků trhu na ratingy a zajištění práva na náhradu škody pro investory, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu celounijní struktury a dopadu ratingových činností, jež mají být předmětem dohledu, lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(50)

Komise by měla do konce roku 2013 předložit zprávu o tom, zda je proveditelné vytvořit síť malých ratingových agentur s cílem posílit na trhu hospodářskou soutěž. Tato zpráva by měla posoudit finanční a nefinanční podporu i pobídky Unie pro vytvoření takové sítě a zohlednit při tom potenciální střety zájmů vyplývající z veřejného financování tohoto druhu.

(51)

Evropský inspektor ochrany údajů byl v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (14) konzultován a vydal své stanovisko (15).

(52)

Nařízení (ES) č. 1060/2009 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

Článek 1 se nahrazuje tímto:

„Článek 1

Předmět

Toto nařízení zavádí společný regulatorní přístup k posílení čestnosti a poctivosti, transparentnosti, odpovědnosti, řádné správy a řízení a nezávislosti ratingových činností a přispívá ke kvalitě ratingů vydávaných v Unii i k řádnému fungování vnitřního trhu při dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitelů a investorů. Stanoví podmínky pro vydávání ratingů a pravidla organizace a jednání ratingových agentur, včetně jejich akcionářů a podílníků, s cílem podpořit nezávislost ratingových agentur, vyhnout se střetům zájmů a posílit ochranu spotřebitelů a investorů.

Toto nařízení také stanoví emitentům, původcům a sponzorům usazeným v Unii povinnosti ve vztahu ke strukturovaným finančním nástrojům.“

2)

V čl. 2 odst. 1, čl. 3 odst. 1 písm. m), čl. 4 odst. 2, odst. 3 návětí a odst. 4 prvním a druhém pododstavci, čl. 5 odst. 1 návětí, čl. 14 odst. 1 a v bodě 1 přílohy II se slovo „Společenství“ nahrazuje slovem „Unie“ v odpovídajícím mluvnickém tvaru a příslušná věta se případně odpovídajícím způsobem mluvnicky upravuje.

3)

Článek 3 se mění takto:

4)

Článek 4 se mění takto:

5)

Článek 5 se mění takto:

6)

V hlavě I se vkládají nové články, které znějí:

„Článek 5a

Nadměrné spoléhání se finančních institucí na ratingy

1.   Subjekty uvedené v čl. 4 odst. 1 prvním pododstavci provádějí vlastní hodnocení úvěrového rizika a nespoléhají se pro účely posouzení bonity osoby nebo finančního nástroje výhradně nebo mechanicky na ratingy.

2.   Odvětvové příslušné orgány pověřené dohledem nad subjekty uvedenými v čl. 4 odst. 1 prvním pododstavci sledují, s přihlédnutím k povaze, rozsahu a složitosti činností těchto subjektů, přiměřenost jejich postupů hodnocení úvěrového rizika, posuzují používání smluvních odkazů na ratingy a případně je v souladu s odvětvovými právními předpisy vybízejí ke zmírňování dopadu těchto odkazů, aby tak omezily výhradní a mechanické spoléhání se na ratingy.

Článek 5b

Spoléhání se evropských orgánů dohledu a Evropské rady pro systémová rizika na ratingy

1.   Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (22), Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 (23) a Evropský orgán pro cenné papíry a trhy nebudou ve svých pokynech, doporučeních a návrzích technických norem odkazovat na ratingy, jestliže by tyto odkazy u příslušných orgánů, odvětvových příslušných orgánů nebo subjektů uvedených v čl. 4 odst. 1 prvním pododstavci nebo jiných účastníků finančního trhu mohly vést k výhradnímu nebo mechanickému spoléhání se na ratingy. V souladu s tím do 31. prosince 2013 Evropský orgán pro bankovnictví, Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a Evropský orgán pro cenné papíry a trhy ve stávajících pokynech a doporučeních přezkoumají a případně odstraní všechny takové odkazy na ratingy.

2.   Evropská rada pro systémová rizika zřízená nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1092/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Evropské unie a o zřízení Evropské rady pro systémová rizika (24) nebude ve svých varováních a doporučeních odkazovat na ratingy, jestliže by tyto odkazy mohly vést k výhradnímu nebo mechanickému spoléhání se na ratingy.

Článek 5c

Nadměrné spoléhání se na ratingy v právních předpisech Unie

Aniž je dotčeno její právo legislativní iniciativy, pokračuje Komise v přezkumu toho, zda odkazy na ratingy v právních předpisech Unie vedou nebo by mohly vést k tomu, že by se příslušné orgány, odvětvové příslušné orgány, subjekty uvedené v čl. 4 odst. 1 prvním pododstavci či jiní účastníci finančního trhu výhradně nebo mechanicky spoléhali na ratingy, a to s cílem odstranit všechny odkazy na ratingy pro regulatorní účely v právních předpisech Unie do 1. ledna 2020 za předpokladu, že budou určeny a zavedeny vhodné alternativní způsoby hodnocení úvěrového rizika.

7)

Článek 6 se mění takto:

8)

Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 6a

Střety zájmů týkající se investic do ratingových agentur

1.   Akcionář nebo podílník ratingové agentury, který drží 5 % nebo více kapitálu nebo hlasovacích práv v ratingové agentuře nebo ve společnosti, jež má faktickou moc vykonávat nad ní kontrolu nebo dominantní vliv, nesmí

Zákaz uvedený v prvním pododstavci písm. a) se nevztahuje na podíly na osobách nebo fondech diverzifikovaného kolektivního investování, včetně spravovaných fondů, jako jsou penzijní fondy nebo životní pojištění, za předpokladu, že podíly na těchto osobách nebo fondech nestaví akcionáře nebo podílníka ratingové agentury do pozice s významným vlivem na obchodní činnosti těchto osob nebo fondů.

2.   Tento článek se nevztahuje na investice do jiných ratingových agentur, které patří do téže skupiny ratingových agentur.

Článek 6b

Maximální doba trvání smluvního vztahu s ratingovou agenturou

1.   Jestliže ratingová agentura uzavřela smlouvu na vydávání ratingů resekuritizací, nesmí vydávat ratingy nových resekuritizací, jejichž podkladová aktiva pocházejí od stejného původce, po dobu delší než čtyři roky.

2.   Jestliže ratingová agentura uzavře smlouvu na vydávání ratingů resekuritizací, požaduje, aby uvedený emitent

Jestliže alespoň čtyři ratingové agentury vydávají rating k více než 10 % celkového počtu nevypořádaných ratingem hodnocených resekuritizací, omezení uvedená v odstavci 1 se nepoužijí.

Výjimka stanovena ve druhém pododstavci platí nejméně do doby, kdy ratingová agentura uzavře novou smlouvu na vydávání ratingů resekuritizací, jejichž podkladová aktiva pocházejí od stejného původce. Pokud při uzavírání takové smlouvy nejsou splněna kritéria uvedená ve druhém pododstavci, počítá se doba uvedená v odstavci 1 ode dne uzavření nové smlouvy.

3.   Po uplynutí doby platnosti smlouvy podle odstavce 1 nesmí ratingová agentura uzavřít novou smlouvu na vydávání ratingů resekuritizací, jejichž podkladová aktiva pocházejí od stejného původce, po dobu rovnající se době trvání ukončené smlouvy, avšak nejdéle po dobu čtyř let.

První pododstavec se použije také na

4.   Bez ohledu na odstavec 1, pokud byl rating resekuritizace vydán před koncem maximální doby trvání smluvního vztahu uvedené v odstavci 1, může ratingová agentura tyto ratingy na vyžádání dále sledovat a aktualizovat po dobu trvání resekuritizace.

5.   Tento článek se nevztahuje na ratingové agentury, které mají na úrovni skupiny méně než 50 zaměstnanců zapojených do výkonu ratingových činností, ani na agentury, jejichž roční obrat z ratingových činností na úrovni skupiny nedosahuje 10 milionů EUR.

6.   Jestliže ratingová agentura uzavře smlouvu na vydávání ratingů resekuritizací před 20. červnem 2013, doba uvedená v odstavci 1 se počítá od zmíněného dne.“

9)

V článku 7 se odstavec 5 nahrazuje tímto:

„5.   Odměňování a hodnocení výkonu zaměstnanců, kteří jsou zapojeni do výkonu ratingových činností nebo do zpracování ratingových výhledů, a osob schvalujících ratingy nebo ratingové výhledy nesmí záviset na výši příjmů, které ratingové agentuře plynou od hodnocených osob nebo spřízněných třetích osob.“

10)

Článek 8 se mění takto:

11)

Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 8a

Ratingy států

1.   Ratingy států se vydávají způsobem, který zaručuje, že byla provedena analýza konkrétní zvláštnosti daného členského státu. Ohlášení revize určité skupiny zemí je zakázáno, pokud není doplněno o zprávy o jednotlivých zemích. Tyto zprávy se zveřejní.

2.   Veřejná sdělení jiná než ratingy, ratingové výhledy nebo doprovodná tisková prohlášení nebo zprávy uvedené v oddíle D části I bodě 5 přílohy I, která se týkají případných změn v ratingu státu, se nesmějí zakládat na informacích v dosahu hodnocené osoby, jež byly zveřejněny bez jejího souhlasu, ledaže lze tyto informace získat z obecně dostupných zdrojů nebo hodnocená osoba nemá žádný oprávněný důvod k tomu, aby s jejich zveřejněním nesouhlasila.

3.   Ratingová agentura s přihlédnutím k čl. 8 odst. 5 druhému pododstavci na konci prosince každého roku zveřejní na svých internetových stránkách v souladu s oddílem D částí III bodem 3 přílohy I a zašle Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy harmonogram na příštích dvanáct měsíců, v němž stanoví nejvýše tři termíny pro uveřejnění nevyžádaných ratingů států a souvisejících ratingových výhledů a dále termíny pro uveřejnění vyžádaných ratingů států a souvisejících ratingových výhledů. Tyto termíny zvolí tak, aby připadaly na pátek.

4.   Od termínů stanovených v harmonogramu pro zveřejnění ratingů států nebo souvisejících ratingových výhledů se ratingová agentura může odchýlit jen tehdy, je-li to nezbytné ke splnění jejích povinností podle čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 1 a čl. 11 odst. 1. V takovém případě podrobně vysvětlí, proč se od oznámeného harmonogramu odchýlila.

Článek 8b

Informace o strukturovaných finančních nástrojích

1.   Emitent, původce a sponzor strukturovaného finančního nástroje usazení v Unii jsou povinni na internetové stránce zřízené Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy podle odstavce 4 společně zveřejnit informace o úvěrové kvalitě a výkonnosti podkladových aktiv tohoto strukturovaného finančního nástroje, struktuře sekuritizační transakce, peněžních tocích a jakémkoli kolaterálu zajišťujícím sekuritizační expozici, jakož i jakékoliv informace, které jsou potřebné pro provedení komplexního a řádně podloženého zátěžového testu peněžních toků a hodnot kolaterálu zajišťujícího podkladové expozice.

2.   Povinnost zveřejnit informace v souladu s odstavcem 1 se nevztahuje na zveřejňování informací, které by mělo za následek porušení vnitrostátního práva nebo práva Unie upravujícího ochranu důvěrnosti informačních zdrojů nebo zpracování osobních údajů.

3.   Evropský orgán pro cenné papíry a trhy vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění

Evropský orgán pro cenné papíry a trhy předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 21. června 2014.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem stanoveným v článcích 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.

4.   Evropský orgán pro cenné papíry a trhy zřídí internetovou stránku pro zveřejňování informací o strukturovaných finančních nástrojích, jak je uvedeno v odstavci 1.

Článek 8c

Dvojitý rating strukturovaných finančních nástrojů

1.   Jestliže emitent nebo spřízněná třetí osoba zamýšlí požádat o rating strukturovaného finančního nástroje, pověří alespoň dvě ratingové agentury, aby nezávisle na sobě poskytly svůj rating.

2.   Emitent nebo spřízněná třetí osoba podle odstavce 1 zajistí, aby pověřené ratingové agentury splňovaly tyto podmínky:

Článek 8d

Využívání více ratingových agentur

1.   Zamýšlí-li emitent nebo spřízněná třetí osoba pověřit vydáním ratingu téže emise či ohodnocením téže osoby alespoň dvě ratingové agentury, zváží možnost pověřit tímto úkolem alespoň jednu ratingovou agenturu, jejíž podíl na trhu nepřesahuje 10 % a kterou může vyhodnotit jako schopnou vydat rating dotyčné emise nebo ohodnotit dotyčnou osobu, je-li na základě seznamu Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy uvedeného v odstavci 2 taková ratingová agentura k dispozici. Pokud emitent nebo spřízněná třetí osoba ratingem nepověří alespoň jednu ratingovou agenturu, jejíž celkový podíl na trhu nepřesahuje 10 %, je jeho rozhodnutí zaznamenáno.

2.   S cílem usnadnit emitentovi nebo spřízněné třetí osobě vyhodnocení podle odstavce 1 zveřejňuje Evropský orgán pro cenné papíry a trhy každoročně na svých internetových stránkách seznam registrovaných ratingových agentur s uvedením jejich celkového podílu na trhu a typů ratingů, které vydávají. Tento seznam může emitent použít jako východisko pro své vyhodnocení.

3.   Pro účely tohoto článku se celkový tržní podíl měří ve vztahu k ročnímu obratu z činnosti a doplňkových služeb ratingové agentury na úrovni skupiny.“

12)

V článku 10 se odstavce 1 a 2 nahrazují tímto:

„1.   Ratingová agentura neselektivně a včas uveřejní každý rating nebo ratingový výhled i každé rozhodnutí o ukončení vydávání ratingu. V případě rozhodnutí o ukončení vydávání ratingu obsahuje uveřejněná informace také plné odůvodnění takového rozhodnutí.

První pododstavec se vztahuje také na ratingy, které jsou distribuovány na základě předplatného.

2.   Ratingové agentury zajistí, aby byly ratingy a ratingové výhledy prezentovány a zpracovávány v souladu s požadavky stanovenými v oddíle D přílohy I a aby obsahovaly výlučně faktory, které se vztahují k dotčeným ratingům.

2a.   Ratingy, ratingové výhledy a související informace se až do svého zveřejnění na trhu považují za důvěrné informace ve smyslu směrnice 2003/6/ES a v souladu s ní.

Na ratingové agentury se obdobně použije zejména čl. 6 odst. 3 uvedené směrnice v souvislosti s jejich povinností zachovávat důvěrnost a vést seznam osob, které mají přístup k jejím ratingům, ratingovým výhledům nebo souvisejícím informacím před jejich zveřejněním.

Seznam osob, jimž jsou ratingy, ratingové výhledy nebo související informace sdělovány před jejich zveřejněním, by měl být omezen na osoby, které za tímto účelem každá hodnocená osoba určí.“

13)

V čl. 10 odst. 5 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„5.   Pokud ratingová agentura vydává nevyžádaný rating, zřetelně a s použitím jasně rozeznatelného barevného odlišení pro ratingovou kategorii v něm uvede, zda byla hodnocená osoba nebo spřízněná třetí osoba zapojena do procesu udělování ratingu a zda ratingová agentura měla přístup k účetnictví, řízení a dalším významným interním dokumentům hodnocené osoby nebo spřízněné třetí osoby.“

14)

V článku 11 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Každá registrovaná nebo certifikovaná ratingová agentura poskytne do centrálního archivu zřízeného Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy informace o své historické výkonnosti, včetně četnosti přenosu ratingů, a informace o ratingových hodnoceních vydaných v minulosti a jejich změnách. Tato ratingová agentura poskytuje informace do tohoto archivu na standardním formuláři, který poskytne Evropský orgán pro cenné papíry a trhy. Ten je zpřístupní veřejnosti a každoročně zveřejní souhrnné informace o hlavních aspektech vývoje.“

15)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 11a

Evropská ratingová platforma

1.   Každá registrovaná nebo certifikovaná ratingová agentura poskytne při vydávání ratingu či ratingového výhledu Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy ratingové informace včetně ratingu a ratingového výhledu hodnoceného nástroje, informace o druhu ratingu, druhu ratingové činnosti a datu a hodině zveřejnění.

2.   Evropský orgán pro cenné papíry a trhy zveřejní na internetové stránce jednotlivé ratingy, které mu byly předloženy podle odstavce 1 („Evropská ratingová platforma“).

Součástí Evropské ratingové platformy je centrální archiv uvedený v čl. 11 odst. 2.

3.   Tento článek se nevztahuje na ratingy a ratingové výhledy, které jsou za poplatek zpracovány a zpřístupněny výlučně investorům.“

16)

V čl. 14 odst. 3 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Aniž je dotčen druhý pododstavec, oznámí ratingová agentura Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy zamýšlené významné změny metodik pro vydávání ratingů nebo navrhované nové metodiky pro vydávání ratingů, když je zveřejní na svých internetových stránkách v souladu s čl. 8 odst. 5a. Po uplynutí lhůty pro podávání připomínek oznámí ratingová agentura Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy veškeré změny vyplývající z těchto připomínek.“

17)

V článku 18 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Každé rozhodnutí podle článku 16, 17 nebo 20 oznámí Evropský orgán pro cenné papíry a trhy Komisi, Evropskému orgánu pro bankovnictví, Evropskému orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění, příslušným orgánům a odvětvovým příslušným orgánům.“

18)

V článku 19 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Evropský orgán pro cenné papíry a trhy účtuje ratingovým agenturám poplatky v souladu s tímto nařízením a nařízením Komise uvedeným v odstavci 2. Tyto poplatky plně pokrývají nezbytné výdaje Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy související s registrací a certifikací ratingových agentur a dohledem nad nimi a s náhradami veškerých nákladů, jež mohou vzniknout příslušným orgánům při plnění úkolů na základě tohoto nařízení, zejména v důsledku přenesení úkolů podle článku 30.“

19)

Článek 21 se mění takto:

20)

Nadpis článku 22a se nahrazuje tímto:

„Posuzování dodržování metodických požadavků“.

21)

Článek 25a se nahrazuje tímto:

„Článek 25a

Odvětvové příslušné orgány zodpovědné za dohled nad čl. 4 odst. 1 a nad články 5a, 8b, 8c a 8d a za jejich prosazování

Odvětvové příslušné orgány zodpovídají za dohled nad čl. 4 odst. 1 a nad články 5a, 8b, 8c a 8d a za jejich prosazování v souladu s příslušnými odvětvovými právními předpisy.“

22)

Vkládá se nová hlava, která zní:

„HLAVA IIIa

OBČANSKOPRÁVNÍ ODPOVĚDNOST RATINGOVÝCH AGENTUR

Článek 35a

Občanskoprávní odpovědnost

1.   Jestliže se ratingová agentura úmyslně či z hrubé nedbalosti dopustí kteréhokoliv z porušení povinnosti uvedených v příloze III, jež má vliv na rating, vzniká investorovi nebo emitentovi vůči ratingové agentuře nárok na náhradu škody, která mu v důsledku tohoto porušení vznikla.

Investor může požadovat náhradu škody podle tohoto článku, pokud prokáže, že se v souladu s čl. 5a odst. 1 nebo jinak s náležitou péčí důvodně spoléhal na daný rating v souvislosti s rozhodnutím, zda má do finančního nástroje, který byl předmětem tohoto ratingu, investovat, zda jej má držet nebo se jej má zbavit.

Emitent může požadovat náhradu škody podle tohoto článku, pokud prokáže, že on sám nebo jeho finanční nástroje byly předmětem daného ratingu a že k porušení povinnosti nedošlo v důsledku zavádějících a nepřesných informací poskytnutých emitentem ratingové agentuře, ať přímo nebo prostřednictvím veřejně přístupných informací.

2.   Je na investorovi nebo emitentovi, aby předložil přesné a podrobné informace, které dokládají, že ratingová agentura porušila některou povinnost podle tohoto nařízení a že dotyčné porušení ovlivnilo vydaný rating.

Otázku, co představuje přesné a podrobné informace, posoudí příslušný vnitrostátní soud s přihlédnutím k tomu, že investor nebo emitent nemusí mít přístup k informacím, které jsou výlučně v dosahu ratingové agentury.

3.   Občanskoprávní odpovědnost ratingových agentur uvedená v odstavci 1 je předem omezena pouze tehdy, je-li toto omezení

Omezení občanskoprávní odpovědnosti, které je v rozporu s prvním pododstavcem, nebo její vyloučení nemá žádný právní účinek.

4.   Pojmy jako „škoda“, „úmysl“, „hrubá nedbalost“, „důvodné spoléhání“, „náležitá péče“, „vliv“, „rozumné“ a „přiměřené“ uvedené v tomto článku, jež toto nařízení nevymezuje, se vykládají a uplatňují v souladu s použitelným vnitrostátním právem určeným příslušnými normami mezinárodního práva soukromého. Otázky občanskoprávní odpovědnosti ratingové agentury, jež toto nařízení neupravuje, se řídí použitelným vnitrostátním právem určeným příslušnými normami mezinárodního práva soukromého. Soud příslušný k rozhodnutí o nároku z občanskoprávní odpovědnosti uplatněném investorem nebo emitentem se určí v souladu s příslušnými normami mezinárodního práva soukromého.

5.   Tento článek nevylučuje další nároky z občanskoprávní odpovědnosti v souladu s vnitrostátním právem.

6.   Právo na náhradu škody stanovené v tomto článku nebrání Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy, aby plně vykonával své pravomoci stanovené v článku 36a.“

23)

V čl. 36a odst. 2 se první pododstavec mění takto:

24)

Článek 39 se mění takto:

25)

Článek 39a se nahrazuje tímto:

„Článek 39a

Lidské a finanční zdroje Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy

Evropský orgán pro cenné papíry a trhy do 21. června 2014 posoudí své potřeby lidských a finančních zdrojů, které vyplývají z převzetí pravomocí a povinností podle tohoto nařízení, a předloží Evropskému parlamentu, Radě a Komisi související zprávu.“

26)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 39b

Oznamovací povinnosti

1.   Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě do 31. prosince 2015 zprávu o

s cílem odstranit všechny odkazy na ratingy v právních předpisech Unie pro regulatorní účely do 1. ledna 2020 za předpokladu, že budou určeny a zavedeny vhodné alternativy. Evropský orgán pro cenné papíry a trhy poskytuje Komisi technické poradenství pro účely tohoto odstavce.

2.   Komise s přihlédnutím k situaci na trhu předloží Evropskému parlamentu a Radě do 31. prosince 2014 zprávu o tom, zda je vhodné vypracovat evropský systém pro posuzování bonity státního dluhu.

Komise s přihlédnutím ke zjištěním obsaženým ve zprávě uvedené v prvním pododstavci a k situaci na trhu předloží Evropskému parlamentu a Radě do 31. prosince 2016 zprávu o tom, zda je vhodné a proveditelné ustavit evropskou ratingovou agenturu, která by hodnotila bonitu státního dluhu členských států, nebo evropskou ratingovou nadaci pro všechny ostatní ratingy.

3.   Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě do 31. prosince 2013 zprávu o tom, zda je proveditelné vytvořit síť malých ratingových agentur s cílem posílit na trhu hospodářskou soutěž. V této zprávě posoudí finanční a nefinanční podporu vytvoření takové sítě a zváží potenciální střety zájmů vycházející z takového veřejného financování. Na základě zjištění obsažených v této zprávě a technického poradenství poskytnutého Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy může Komise znovu posoudit článek 8d a navrhnout jeho změnu.“

27)

Příloha I se mění v souladu s přílohou I tohoto nařízení.

28)

Příloha III se mění v souladu s přílohou II tohoto nařízení.

1)

čl. 1 bod 7 písm. a), body 9 a 10, bod 11 ve vztahu k článku 8d nařízení (ES) č. 1060/2009 a body 12 a 27 tohoto nařízení se použijí ode dne 1. června 2018 pro účely posouzení podle:

2)

pokud jde o kteréhokoli akcionáře nebo podílníka ratingové agentury, který k 15. listopadu 2011 držel 5 % nebo více kapitálu více než jedné ratingové agentury, použije se čl. 1 bod 8 tohoto nařízení ve vztahu k čl. 6a odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 1060/2009 ode dne 21. června 2014;

3)

čl. 1 bod 15 se použije ode dne 21. června 2015.