2013/30/EUSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/30/EU ze dne 12. června 2013 o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři a o změně směrnice 2004/35/ES Text s významem pro EHP

Publikováno: Úř. věst. L 178, 28.6.2013, s. 66-106 Druh předpisu: Směrnice
Přijato: 12. června 2013 Autor předpisu: Evropský parlament; Rada Evropské unie
Platnost od: 18. července 2013 Nabývá účinnosti: 18. července 2013
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2013/30/EU

ze dne 12. června 2013

o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři a o změně směrnice 2004/35/ES

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 192 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Článek 191 Smlouvy o fungování Evropské unie stanoví cíle zachování, ochrany a zlepšování kvality životního prostředí a uvážlivého a racionálního využívání přírodních zdrojů. Stanoví povinnost zaměřit se ve všech činnostech Unie na vysokou úroveň ochrany založené na zásadách obezřetnosti a prevence, odvracení ohrožení životního prostředí především u zdroje a na zásadě „znečišťovatel platí“.

(2)

Cílem této směrnice je co nejvíce snížit výskyt závažných havárií spojených s činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři, omezit jejich důsledky, čímž se zvýší ochrana mořského prostředí a hospodářství pobřežních oblastí před znečištěním, vytvoří minimální podmínky pro bezpečný průzkum a využívání ropy a zemního plynu v moři a zároveň omezí možná narušení vlastní výroby energie v Unii, a zlepšit mechanismy reakce pro případ havárie.

(3)

Tato směrnice by se měla vztahovat nejen na budoucí zařízení a činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři, ale s výhradou nezbytné přechodné úpravy i na stávající zařízení.

(4)

Závažné havárie, jež souvisejí s činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři, většinou mají ničivé a nevratné následky pro mořské a pobřežní prostředí a závažné nepříznivé dopady na hospodářství pobřežních oblastí.

(5)

Havárie související s činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři, zejména havárie v roce 2010 v Mexickém zálivu, zvýšily povědomí veřejnosti o rizicích, která jsou s činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři spojena, a vyžádaly si přezkum politik zaměřených na zajištění bezpečnosti těchto činností. Komise zahájila přezkum činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři a dne 13. října 2010 vyjádřila své první stanovisko k jejich bezpečnosti ve svém sdělení „Řešení otázky bezpečnosti těžby ropy a zemního plynu v pobřežních vodách“. Evropský parlament přijal k tomuto tématu usnesení ve dnech 7. října 2010 a 13. září 2011. Ministři pro energetiku členských států vyjádřili svá stanoviska v závěrech Rady ze dne 3. prosince 2010.

(6)

Rizika související se závažnými haváriemi při těžbě ropy nebo zemního plynu jsou značná. Omezením rizika znečištění pobřežních vod by tato směrnice proto měla přispět k zajištění ochrany mořského prostředí, a zejména k dosažení nebo zachování dobrého stavu životního prostředí nejpozději do roku 2020, což je cíl stanovený směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky (rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí) (3).

(7)

Směrnice 2008/56/ES si klade za cíl řešit kumulativní vliv všech činností na mořské prostředí, což je jedním z jejích hlavních účelů, a představuje environmentální pilíř integrované námořní politiky. Tato politika je pro činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři důležitá, neboť vyžaduje spojení zvláštních zájmů každého hospodářského odvětví s obecným cílem zajistit komplexní pochopení oceánů, moří a pobřežních oblastí, aby bylo možné s využitím územního plánování námořních prostor a znalostí mořského prostředí vyvinout ucelený přístup k mořím, který bude zohledňovat všechny hospodářské, environmentální a sociální aspekty.

(8)

Podniky činné v odvětví ropy a zemního plynu v moři působí v řadě regionů Unie a existují vyhlídky na nový regionální rozvoj v pobřežních vodách členských států i na technologický vývoj umožňující vrty v náročnějších podmínkách. Těžba ropy a zemního plynu v moři je významným prvkem pro zabezpečení dodávek energie v Unii.

(9)

Nejednotnost a roztříštěnost stávající právní úpravy bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři v Unii a stávající bezpečnostní postupy v rámci odvětví neposkytují v plné míře patřičnou záruku, že riziko havárií v moři je v celé Unii sníženo na minimum a že by v případě havárie v pobřežních vodách členských států včas následovala nejúčinnější reakce. Při stávajících režimech odpovědnosti nemusí zodpovědná osoba být vždy jasně identifikovatelná a nemusí být schopna nebo povinna uhradit veškeré náklady na nápravu škody, kterou způsobila. Zodpovědná osoba by měla být vždy jasně identifikovatelná dříve, nežli jsou činnosti v odvětví roby a zemního plynu v moři zahájeny.

(10)

V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES ze dne 30. května 1994 o podmínkách udělování a užívání povolení k vyhledávání, průzkumu a těžbě uhlovodíků (4) smějí být činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři prováděny pod podmínkou, že bylo získáno příslušné povolení. V souvislosti s tím se vyžaduje, aby orgán vydávající licenci zvážil technická a finanční rizika a podle potřeby rovněž předchozí poznatky o zodpovědnosti žadatelů, kteří se ucházejí o výhradní licence na průzkum a těžbu. Je třeba zajistit, aby orgány vydávající licenci při zkoumání technické a finanční způsobilosti držitele licence důkladně posoudily také jeho schopnost trvale zajistit bezpečný a efektivní provoz za všech předvídatelných podmínek. Při posuzování finanční způsobilosti subjektů žádajících o povolení podle směrnice 94/22/ES by členské státy měly ověřit, že tyto subjekty náležitě prokázaly, že byla nebo mají být přijata náležitá opatření ke krytí odpovědnost za škody způsobené závažnými haváriemi.

(11)

Je třeba vyjasnit, že držitelé povolení pro výkon činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři podle směrnice 94/22/ES jsou také potenciálními odpovědnými „provozovateli“ ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (5) a neměli by přenášet svou odpovědnost v tomto směru na třetí osoby, s nimiž uzavřou smlouvu.

(12)

Obecná povolení podle směrnice 94/22/ES sice zaručují držitelům licence výhradní právo průzkumu nebo těžby ropy nebo zemního plynu v dané licencované oblasti, avšak činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři v této oblasti by měly podléhat trvalému odbornému regulačnímu dohledu členských států, aby se zajistilo, že jsou zavedeny účinné kontroly pro předcházení závažným haváriím a omezení jejich dopadů na osoby, životní prostředí a bezpečnost dodávek energie.

(13)

Činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři by měli vykonávat pouze provozovatelé určení držiteli licencí nebo orgány vydávajícími licenci. Provozovatelem může být v závislosti na obchodních ujednáních nebo vnitrostátních správních požadavcích třetí osoba nebo držitel licence nebo jeden z držitelů licence. Provozovatelem by vždy měl být subjekt s primární odpovědností za bezpečnost provozu, který by měl být za všech okolností způsobilý jednat v této oblasti. Tato úloha je různá v závislosti na konkrétní fázi činností, na které se licence vztahuje. Úlohou provozovatele je tudíž provozovat ve fázi průzkumu vrt a ve fázi těžby těžební zařízení. Mělo by být možné, aby provozovatelem vrtu ve fázi průzkumu a provozovatelem těžebního zařízení byl v dané licencované oblasti týž subjekt.

(14)

Provozovatelé by měli snižovat riziko závažné havárie co nejvíce, jak je to jen prakticky proveditelné, až na úroveň, kdy by náklady na další omezování rizik byly výrazně nepřiměřené přínosům tohoto snížení. Praktická proveditelnost opatření na snížení rizika by měla být průběžně zkoumána s ohledem na nové poznatky a technologický vývoj. Při posuzování, zda by vynaložený čas, náklady a úsilí byly výrazně nepřiměřené v porovnání s přínosy dalšího snižování rizika, by se měly zohlednit osvědčené úrovně rizik slučitelné s prováděním daných činností.

(15)

Je důležité zajistit, aby veřejnosti byla poskytnuta včasná a skutečná příležitost k účasti na rozhodování o činnostech, které mohou mít potenciálně významné dopady na životní prostředí v Unii. Tato politika je v souladu s mezinárodními závazky Unie, jako je Úmluva EHK OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (6) (Aarhuská úmluva). Článek 6 Aarhuské úmluvy stanoví účast veřejnosti na rozhodování o specifických činnostech uvedených v příloze I uvedené úmluvy a o činnostech v této příloze neuvedených, které mohou mít závažný vliv na životní prostředí. Článek 7 Aarhuské úmluvy vyžaduje účast veřejnosti na tvorbě plánů a programů týkajících se životního prostředí.

(16)

Pokud jde o vypracování plánů a projektů, příslušné požadavky obsahují právní akty Unie, zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (7), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES ze dne 26. května 2003 o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí (8), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (9) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU ze dne 4. července 2012 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek (10). Avšak stávající požadavky Unie na účast veřejnosti se netýkají všech průzkumných činností v odvětví ropy a zemního plynu. To platí zejména o rozhodování, které je nebo by mohlo být zaměřeno na zahajování průzkumných činnosti z jiného než těžebního zařízení. Takové průzkumné činnosti však mohou mít za určitých okolností potenciálně významné dopady na životní prostředí, a proto by se na rozhodování o nich měla vztahovat účast veřejnosti, jak je požadována podle Aarhuské úmluvy.

(17)

V Unii již existují příklady kvalitních norem v rámci vnitrostátních regulačních postupů, které se týkají činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři. Tyto normy však nejsou uplatňovány jednotně v celé Unii a žádný členský stát dosud nezačlenil do svého právního řádu všechny osvědčené regulační postupy pro předcházení závažným haváriím nebo pro omezení jejich následků pro lidské životy a zdraví a pro životní prostředí. Osvědčené regulační postupy jsou nezbytné pro vytvoření účinné úpravy, která zajistí nejvyšší úroveň bezpečnostních norem a chrání životní prostředí a jíž lze mimo jiné dosáhnout integrací souvisejících funkcí do příslušného orgánu, který může získávat zdroje od jednoho nebo více vnitrostátních subjektů.

(18)

V souladu se směrnicí Rady 92/91/EHS ze dne 3. listopadu 1992 o minimálních požadavcích na zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců v těžebním vrtném průmyslu (jedenáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) (11) by se zaměstnanci nebo jejich zástupci měly být projednávány všechny záležitosti týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a měla by jim být umožněna účast na diskusích o všech otázkách souvisejících s bezpečností a ochranou zdraví při práci. Osvědčené postupy v rámci Unie vycházejí dále z konzultačních mechanismů, které mají formálně zavést členské státy na základě trojstranných jednání zahrnujících příslušný orgán, provozovatele a vlastníky a zástupce zaměstnanců. Příkladem takové formální konzultace je Úmluva Mezinárodní organizace práce o tripartitních konzultacích (mezinárodní pracovní normy) z roku 1976 (č. 144).

(19)

Členské státy by měly zajistit, aby příslušný orgán byl právně zmocněn a přiměřeně vybaven zdroji, a byl tak schopen přijímat účinná, přiměřená a transparentní opatření k vymáhání práva, a to včetně případného pozastavení činnosti v případě, že provozovatelé a vlastníci nedostatečně plní povinnosti v oblasti bezpečnosti a ochrany životního prostředí.

(20)

Měla by být zajištěna nezávislost a objektivitu příslušného orgánu. Zkušenosti získané ze závažných havárií v tomto ohledu jasně ukazují, že organizace správních pravomocí v rámci členského státu může zabránit střetům zájmů tím, že jasně oddělí regulační funkce a související rozhodnutí vztahující se k bezpečnosti na moři a k životnímu prostředí na jedné straně a regulační funkce související s hospodářským rozvojem přírodních zdrojů v pobřežních vodách, včetně vydávání licencí a správy výnosů, na straně druhé. Uvedeným střetům zájmů lze nejlépe předejít úplným oddělením příslušného orgánu od funkcí souvisejících s hospodářským rozvojem přírodních zdrojů v pobřežních vodách.

(21)

Úplné oddělení příslušného orgánu od hospodářského rozvoje přírodních zdrojů v pobřežních vodách však může být nepřiměřené v případě, že v určitém členském státě probíhají činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři jen v malé míře. V takovém případě by daný členský stát měl přijmout co nejvhodnější alternativní opatření, aby byla nezávislost a objektivita příslušného orgánu zaručena.

(22)

Je třeba přijmout zvláštní právní předpisy reagující na významná rizika související s odvětvím ropy a zemního plynu v moři, zejména v oblasti bezpečnosti provozu, bezpečného zadržování uhlovodíků, integrity konstrukce, předcházení požárům a výbuchům, evakuace, úniku a záchrany a omezení dopadů závažných havárií na životní prostředí.

(23)

Tato směrnice by měla být uplatňována, aniž jsou dotčeny požadavky dalších právních aktů Unie, zejména v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci, zejména směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (12) a směrnice 92/91/EHS.

(24)

Je třeba, aby se režim činností v moři vztahoval na činnosti prováděné pomocí pevně ukotvených i mobilních zařízení a na celý cyklus průzkumných a těžebních činností od projektů až po likvidaci a trvalé odstavení.

(25)

Nyní dostupné osvědčené postupy pro předcházení závažným haváriím při činnostech v odvětví ropy a zemního plynu v moři jsou založeny na stanovení určitých cílů a dosažení žádoucích výsledků prostřednictvím důkladného posouzení rizik a spolehlivých systémů řízení.

(26)

Podle osvědčených postupů v Unii jsou provozovatelé a vlastníci vybízeni, aby zavedli účinné podnikové plány bezpečnosti a ochrany životního prostředí a prováděli je v rámci komplexního systému řízení bezpečnosti a ochrany životního prostředí a v havarijním plánu. Aby provozovatelé a vlastníci zavedli vhodné postupy předcházení závažným haváriím, měli by komplexně a systematicky identifikovat všechny scénáře závažných havárií v souvislosti se všemi nebezpečnými činnostmi, jež mohou být na daném zařízení prováděny, včetně dopadů závažné havárie na životní prostředí. Tyto osvědčené postupy rovněž vyžadují posouzení pravděpodobnosti a následků, a tudíž i nebezpečí závažných havárií, jakož i opatření nezbytná pro jejich prevenci a opatření nezbytná pro reakci na mimořádné události, pokud by závažná havárie přesto nastala. Posouzení nebezpečí a opatření v oblasti předcházení závažným haváriím by měla být jasně popsána a uvedena ve zprávě o významných rizicích. Zpráva o významných rizicích by měla doplňovat dokument týkající se bezpečnosti a zdraví, který je uveden ve směrnici 92/91/EHS. V příslušných fázích přípravy zprávy o významných rizicích by měla být tato zpráva projednána se zaměstnanci. Mělo by být stanoveno, že zprávu o významných rizicích musí důkladně posoudit a přijmout příslušný orgán.

(27)

K zajištění účinnosti kontroly významných rizik v pobřežních vodách členských států by zpráva o významných rizicích měla být vypracována a podle potřeby změněna s ohledem na všechny významné aspekty životního cyklu těžebního zařízení, včetně projektu, provozu, případných kombinovaných činností s jinými zařízeními, přemístění takového zařízení uvnitř pobřežních vod daného členského státu, významných úprav a konečného odstavení. Zpráva o významných rizicích by podobně měla být vypracována pro jiná než těžební zařízení a podle potřeby změněna s cílem zohlednit významné změny těchto zařízení. V pobřežních vodách členských států by žádné zařízení nemělo být provozováno, aniž by příslušný orgán přijal zprávu o významných rizicích předloženou provozovatelem nebo vlastníkem. Přijetím zprávy o významných rizicích příslušným orgánem by neměla odpovědnost za kontrolu významných rizik přecházet z provozovatele nebo vlastníka na příslušný orgán.

(28)

Vrtné činnosti by měly být provozovány pouze pomocí zařízení, které je technicky schopné kontrolovat veškerá předvídatelná rizika v místě vrtu a k němuž byla přijata zpráva o významných rizicích.

(29)

Vedle používání vhodných zařízení by provozovatel měl vypracovat podrobný plán projektu a provozní plán pro případ zvláštních okolností a nebezpečí při každé vrtné činnosti. V souladu s osvědčenými postupy v Unii by měl provozovatel zajistit nezávislé odborné posouzení projektu vrtu. Provozovatel by měl s dostatečným předstihem zaslat příslušnému orgánu oznámení o vrtných plánech, aby mohl tento orgán přijmout jakékoli nezbytné opatření v souvislosti s plánovanou vrtnou činností. Členské státy mohou v tomto ohledu stanovit přísnější vnitrostátní požadavky před zahájením vrtné činnosti.

(30)

K zajištění bezpečnosti projektů a trvalého bezpečného provozu je třeba, aby podniky uplatňovaly osvědčené postupy definované v závazných standardech a pokynech. Tyto standardy a pokyny by měly být aktualizovány na základě nových poznatků a vynálezů a s cílem trvalého zdokonalování. Provozovatelé, vlastníci a příslušné orgány by měli spolupracovat při stanovení priorit za účelem tvorby nových nebo zdokonalených standardů a pokynů s ohledem na zkušenosti získané z havárie plošiny Deepwater Horizon a jiných závažných havárií. S náležitým ohledem na stanovené priority by se vypracování nových nebo zdokonalených standardů a pokynů mělo zadávat neodkladně.

(31)

S ohledem na složitost činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři je pro zavedení osvědčených postupů provozovateli a vlastníky nezbytný program nezávislého ověřování rozhodujících prvků bezpečnosti a ochrany životního prostředí po celý životní cyklus příslušného zařízení, včetně projektové fáze v případě těžebních zařízení.

(32)

Pokud jsou mobilní vrtné jednotky na moři přesouvány a je třeba je považovat za plavidla, vztahují se na ně mezinárodní námořní úmluvy, zejména SOLAS, MARPOL nebo odpovídající standardy platné verze předpisu pro stavbu a vybavení mobilních vrtných jednotek na moři (MODU Code). Na mobilní vrtné jednotky přesouvané v pobřežních vodách se rovněž vztahuje právo Unie upravující státní přístavní inspekci a dodržování požadavků na stát vlajky. Tato směrnice se na takové jednotky vztahuje v případě, že jsou v pobřežních vodách ukotveny za účelem vrtání vrtu, těžby nebo jiných činností souvisejících s činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři.

(33)

Zpráva o významných rizicích by měla mimo jiné zohlednit rizika pro životní prostředí včetně dopadů, které mají klimatické podmínky a změna klimatu na dlouhodobou odolnost těchto zařízení. Vzhledem k tomu, že činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři v jednom členském státě mohou mít závažné nepříznivé účinky na životní prostředí v jiném členském státě, je nezbytné zavést a uplatňovat konkrétní opatření v souladu s Úmluvou EHK OSN o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států podepsané v Espoo (Finsko) dne 25. února 1991. Členské státy s pobřežními vodami, které nevyvíjejí činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři, by měly zřídit kontaktní místa s cílem usnadnit v tomto směru účinnou spolupráci.

(34)

Vzniklou nebo hrozící závažnou havárii by provozovatelé měli neprodleně oznámit členským státům, aby daný členský stát mohl případně zahájit odpovídající reakci. Provozovatelé by proto měli v oznámení uvést vhodné a dostatečně podrobné informace o místě, rozsahu a povaze vzniklé nebo hrozící závažné havárie, o své reakci a o nejhorším možném scénáři včetně možnosti vlivů přesahujících hranice.

(35)

K zajištění účinné reakce na mimořádné události by provozovatelé měli vypracovávat vnitřní havarijní plány přizpůsobené každé lokalitě na základě scénářů rizik a nebezpečí popsaných ve zprávě o významných rizicích, předložit je příslušným orgánům a udržovat nezbytné prostředky pro okamžité provedení těchto plánů v případě potřeby. V případě mobilních vrtných jednotek na moři je třeba, aby provozovatelé zajistili, aby interní havarijní plány pro dané zařízení byly změněny podle potřeby, aby byly použitelné na danou lokalitu a nebezpečí spojená s vrtnou činností. Tyto změny by měly být zahrnuty do oznámení vrtných činností. Dostatečnost dostupných prostředků pro účely reakce na mimořádné situace by měla být hodnocena s ohledem na schopnost nasadit je v místě havárie. Připravenost a účinnost prostředků reakce na mimořádné situace by provozovatelé měli zajišťovat a pravidelně testovat. V řádně odůvodněných případech je povoleno, aby opatření pro reakci na mimořádnou situaci spoléhala na urychlený přesun patřičného vybavení, jako je vybavení pro zastavení úniků a další zdroje, z odlehlých míst.

(36)

Osvědčené globální postupy vyžadují, aby držitelé licencí, provozovatelé a vlastníci nesli primární odpovědnost za kontrolu rizik, která vytvářejí svými činnostmi, včetně činností, které jejich jménem provádějí dodavatelé, a aby proto v rámci podnikového plánu předcházení závažným haváriím zavedli mechanismy a podnikovou odpovědnost na nejvyšší úrovni s cílem provádět uvedený plán důsledně v rámci celé organizace v Unii i mimo ni.

(37)

Od zodpovědných provozovatelů a vlastníků by se mělo očekávat, že budou na celém světě vykonávat své činnosti v souladu s osvědčenými postupy a standardy. Důsledné uplatňování takových osvědčených postupů a standardů by mělo být v rámci Unie povinné a bylo by žádoucí, aby při výkonu činností mimo pobřežní vody členských států provozovatelé a vlastníci registrovaní v některém členském státě uplatňovali podnikový plán předcházení závažným haváriím v rozsahu, jaký umožňuje použitelná vnitrostátní právní úprava.

(38)

Ačkoli v tomto ohledu nemusí být možné vynutit uplatňování podnikových plánů předcházení závažným haváriím mimo Unii, měly by členské státy zajistit, aby provozovatelé a vlastníci zahrnuli své činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři mimo vody Unie do svých podnikových plánů přecházení závažným haváriím.

(39)

Informování o závažných haváriích při činnostech v odvětví ropy a zemního plynu v moři mimo Unii by mohlo napomoci k lepšímu pochopení možných příčin těchto havárií, při podpoře získávání nejdůležitějšího poučení a při dalším rozvoji regulačního rámce. Z tohoto důvodu by všechny členské státy, včetně vnitrozemských členských států a členských států s pobřežními vodami, které neprovádějí činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři nebo nevydávají licence, měly vyžadovat zprávy o závažných haváriích vzniklých mimo Unii, jež se dotýkají společností registrovaných na jejich území, a měly by tyto informace sdílet na úrovni Unie. Požadavky na podávání zpráv by neměly narušit reakce na mimořádné situace ani soudní řízení související s příslušnou havárií. Namísto toho by se žádosti měly zaměřit na význam havárie pro další rozvoj bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři v Unii.

(40)

Členské státy by měly od provozovatelů a vlastníků žádat, aby při uplatňování osvědčených postupů zavedli vztahy účinné spolupráce s příslušným orgánem, a měly by u příslušných orgánů podporovat osvědčené regulační postupy a proaktivně zajišťovat nejvyšší úrovně bezpečnosti, včetně případného pozastavení provozu bez nutnosti zásahu příslušného orgánu.

(41)

Aby bylo zajištěno, že nebudou opomenuty nebo zanedbány žádné relevantní obavy týkající se bezpečnosti, je důležité vytvořit a podporovat přiměřené prostředky pro důvěrné informování o těchto obavách a pro ochranu vnitřních informátorů. Ačkoli v tomto ohledu členské státy nemohou prosazovat pravidla mimo Unii, dotyčné prostředky by měly umožnit podávání zpráv o obavách osob zapojených do činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři mimo Unii.

(42)

Sdílení srovnatelných údajů mezi členskými státy je obtížné a nespolehlivé vzhledem k tomu, že neexistuje jednotný formát podávání zpráv pro všechny členské státy. Jednotný formát pro oznamování údajů provozovateli a vlastníky členským státům by zajistil transparentnost bezpečnostního a environmentálního profilu provozovatelů, poskytl by veřejnosti přístup k relevantním informacím o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři srovnatelným v rámci celé Unie a usnadnil by šíření poučení plynoucích ze závažných havárií a případů, kdy k takovým haváriím téměř došlo.

(43)

V zájmu zajištění jednotných podmínek sdílení informací a podpory transparentnosti výkonnosti odvětví ropy a zemního plynu v moři by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o formát a podrobné členění informací, které mají být sdíleny a zveřejněny. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (13).

(44)

S ohledem na to, že příslušné prováděcí akty jsou většinou pouze praktické povahy, by pro přijetí těchto aktů měl být použit poradní postup. Použití přezkumného postupu by proto nebylo odůvodněné.

(45)

K získání větší důvěry veřejnosti v řádné provádění a integritu činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři v Unii by členské státy měly podávat Komisi pravidelné zprávy o činnosti a nehodách. Komise by měla pravidelně zveřejňovat zprávy o rozsahu činnosti v Unii a o vývoji bezpečnostního a environmentálního profilu odvětví ropy a zemního plynu v moři. Členské státy by měly o každé závažné havárii neprodleně informovat Komisi a kterýkoli jiný členský stát, jehož území či vody jsou zasaženy, jakož i dotčenou veřejnost.

(46)

Zkušenosti ukazují, že k posílení otevřeného dialogu mezi příslušným orgánem a provozovatelem nebo vlastníkem je nezbytné zajistit důvěrnost citlivých údajů. V této souvislosti by dialog mezi provozovateli a vlastníky a všemi členskými státy měl být založen na příslušných stávajících mezinárodních právních nástrojích a na právu Unie o přístupu k informacím, které se týkají životního prostředí, s výhradou přednostních požadavků na bezpečnost a ochranu životního prostředí.

(47)

Význam součinnosti mezi orgány dohledu nad činností v moři jasně prokázala činnost Fóra orgánů dohledu nad pobřežními vodami v Severním moři a Fóra mezinárodních regulačních orgánů. Podobná spolupráce byla zavedena v celé Unii v rámci odborné skupiny, totiž skupiny orgánů dohledu nad těžbou ropy a zemního plynu v pobřežních vodách Evropské unie (14), jejímž úkolem je podpořit účinnou spolupráci mezi zástupci jednotlivých členských států a Komisí, šířit osvědčené postupy a informace získané v rámci provozu, stanovit priority pro zpřísňování standardů a poskytovat poradenství Komisi v oblasti reformy regulačního rámce.

(48)

Reakce na mimořádné situace a nouzové plánování pro případ závažných havárií by měla zefektivnit systematická a plánovitá spolupráce mezi členskými státy navzájem a mezi členskými státy a odvětvím ropy a zemního plynu, jakož i sdílení kompatibilních prostředků reakce na mimořádné situace včetně odborných poznatků. Tyto reakce a plány by pokud možno měly také využívat stávající zdroje a pomoc, které jsou v rámci Unie dostupné, zejména prostřednictvím Evropské agentury pro námořní bezpečnost (dále jen „agentura“), zřízené nařízením (ES) č. 1406/2002 (15), a mechanismu civilní ochrany Unie, vytvořeného rozhodnutím Rady 2007/779/ES, Euratom (16). Členské státy by měly moci agenturu rovněž požádat o další pomoc prostřednictvím mechanismu civilní ochrany Unie.

(49)

Podle nařízení (ES) č. 1406/2002 byla agentura zřízena za účelem zajištění vysoké, jednotné a účinné úrovně námořní bezpečnosti a zabránění znečištění loděmi v rámci Unie, jakož i zajištění reakce na znečištění moře způsobené zařízeními pro těžbu ropy a plynu.

(50)

Při plnění povinností uložených touto směrnicí by měl být brán zřetel na skutečnost, že mořské vody pod svrchovaností nebo svrchovanými právy a jurisdikcí členských států jsou nedílnou součástí čtyř mořských oblastí vymezených v čl. 4 odst. 1 směrnice 2008/56/ES, totiž Baltského moře, severovýchodního Atlantského oceánu, Středozemního moře a Černého moře. Z tohoto důvodu by Evropská unie měla prioritně posílit koordinaci se třetími zeměmi, pod jejichž svrchovanost, svrchovaná práva a jurisdikci mořské vody v těchto mořských oblastech spadají. Vhodnými rámci pro spolupráci jsou mimo jiné regionální úmluvy pro mořské prostředí definované v čl. 3 bodě 10 směrnice 2008/56/ES.

(51)

Pokud jde o Středozemní moře, souběžně s touto směrnicí byla přijata nezbytná opatření pro přistoupení Unie k Protokolu o ochraně Středozemního moře před znečišťováním působeným průzkumem a využíváním pevninského šelfu a mořského dna a jeho podloží (17) (dále jen „protokol o činnostech v moři“) připojenému k Úmluvě o ochraně mořského prostředí a pobřežní oblasti Středomoří (dále jen „Barcelonská úmluva“), která byla uzavřena rozhodnutím Rady 77/585/EHS (18).

(52)

Arktické vody jsou sousedním mořským prostředím se zvláštním významem pro Unii a hrají významnou úlohu při zmírňování změny klimatu. Závažné obavy související s životním prostředím v oblasti arktických vod vyžadují zvláštní pozornost, aby byla zajištěna ochrana životního prostředí Arktidy v souvislosti s veškerými činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři, včetně průzkumu, a to při zohlednění rizik závažných havárií a potřeby účinné reakce. Členské státy, které jsou členy Arktické rady, se vybízejí, aby v tomto ohroženém a ojedinělém ekosystému aktivně prosazovaly nejvyšší standardy ochrany životního prostředí, mimo jiné vytvořením mezinárodních nástrojů pro předcházení znečištění arktického mořského prostředí ropou a pro připravenost a reakci na takové znečištění, jakož i rozvíjením výsledků například činnosti pracovní skupiny zřízené Arktickou radou a uplatňováním stávajících pokynů Arktické rady pro těžbu ropy a plynu v moři.

(53)

Vnitrostátní externí havarijní plány by měly být založeny na posouzení rizik s přihlédnutím ke zprávám o významných rizicích pro zařízení umístěná v dotčených pobřežních vodách. Členské státy by měly zohledňovat nejaktuálnější pokyny pro hodnocení a mapování rizik pro zvládání katastrof vypracované Komisí.

(54)

Účinná reakce na mimořádné situace vyžaduje okamžitou akci provozovatele a vlastníka a úzkou spolupráci s organizacemi členských států pro reakci na mimořádné situace, jež podle vývoje situace koordinují nasazení dalších prostředků reakce na mimořádné situace. Tato reakce by měla zahrnovat také důsledné vyšetření mimořádných situací, které by mělo být zahájeno neodkladně, aby došlo k co nejmenší ztrátě relevantních informací a důkazů. Po mimořádné situaci by členské státy měly vyvodit patřičné závěry a přijmout veškerá nezbytná opatření.

(55)

Je naprosto zásadní, aby pro pozdější vyšetřování byly dostupné veškeré důležité informace, včetně technických údajů a parametrů. Členské státy by měly zajistit, aby byly během činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři shromažďovány příslušné údaje a aby v případě závažné havárie byly příslušné údaje zabezpečeny a shromažďování údajů náležitě posíleno. V této souvislosti by členské státy měly podpořit využití vhodných technických prostředků s cílem podporovat spolehlivost a zaznamenávání příslušných údajů a předejít případné manipulaci s nimi.

(56)

K zajištění účinného provádění požadavků této směrnice by měly být zavedeny účinné, přiměřené a odrazující sankce za jejich porušení.

(57)

Za účelem úpravy některých příloh této směrnice s cílem zahrnout další informace, které by mohly být nutné s ohledem na technický pokrok, by měla být na Komise přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změnu požadavků v některých přílohách této směrnice. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla potřebné konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracování aktu v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(58)

Definice škod na vodách uvedená ve směrnici 2004/35/ES by měla být změněna, aby se zajistilo, že odpovědnost držitelů licencí podle uvedené směrnice platí pro mořské vody členských států podle definice uvedené ve směrnici 2008/56/ES.

(59)

Řada ustanovení této směrnice není relevantní pro vnitrozemské členské státy, totiž pro Rakousko, Českou republiku, Maďarsko, Lucembursko a Slovensko. Je však žádoucí, aby tyto členské státy podporovaly zásady a náročné standardy existující v právu Unie pro bezpečnost činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři v rámci svých dvoustranných kontaktů s třetími zeměmi a s příslušnými mezinárodními organizacemi.

(60)

Ne všechny členské státy s pobřežními vodami povolují činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři v rámci svých jurisdikcí. Tyto členské státy se neúčastní vydávání licencí a předcházení závažným haváriím v souvislosti s těmito činnostmi. Proto by bylo nepřiměřenou a zbytečnou povinností, pokud by tyto členské státy musely provést ve svém právu všechna ustanovení této směrnice. Avšak havárie během činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři mohou mít dopady i na jejich pobřeží. Tyto členské státy by proto měly mimo jiné být připraveny k reakci na závažné havárie a k jejich vyšetřování a měly by spolupracovat prostřednictvím kontaktních míst s dalšími členskými státy a třetími zeměmi, kterých se to týká.

(61)

Vzhledem ke své zeměpisné poloze se vnitrozemské členské státy neúčastní vydávání licencí a předcházení závažným haváriím při činnostech v odvětví ropy a zemního plynu v moři ani nejsou potenciálně zasaženy takovými haváriemi v pobřežních vodách jiných členských států. Nemělo by se od nich tudíž vyžadovat provedení většiny ustanovení této směrnice. Ovšem pokud je společnost, která provádí přímo nebo prostřednictvím dceřiných společností činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři, registrována v některém vnitrozemském členském státě, měl by tento členský stát od dané společnosti vyžadovat předložení zprávy o haváriích při těchto činnostech, kterou bude možno sdílet na úrovni Unie, s cílem umožnit všem zainteresovaným stranám v Unii, aby využily zkušenosti z těchto havárií.

(62)

Kromě opatření zavedených touto směrnici by Komise měla zkoumat další vhodné prostředky pro zdokonalování předcházení závažným haváriím a omezování jejich následků.

(63)

Provozovatelé by si měli zajistit přístup k dostatečným fyzickým, lidským a finančním zdrojům k předcházení závažným haváriím a k omezení jejich následků. Žádné nástroje finančního zajištění, a to ani systémy sdílení rizika, však nemohou postihnout všechny případné následky závažných havárií, a proto by Komise měla provést další analýzy a studie vhodných opatření, aby bylo možné zajistit dostatečně silný režim odpovědnosti za škody spojené s činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři, požadavky na finanční způsobilost včetně dostupnosti vhodných nástrojů finančního zajištění nebo jiná opatření. Mimo jiné může posoudit proveditelnost režimu vzájemného odškodnění. Komise by měla předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o svých zjištěních, doplněnou případně o návrhy.

(64)

Na úrovni Unie je důležité, aby technické normy doplňoval odpovídající právní rámec tvořený předpisy v oblasti bezpečnosti produktů a aby se tyto normy vztahovaly na všechna zařízení v pobřežních vodách členských států, a nikoli pouze na těžební zařízení, která nejsou mobilní. Komise by proto měla provést další analýzu norem bezpečnosti produktů, které platí pro činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři.

(65)

Jelikož cíle této směrnice, totiž stanovení minimálních požadavků pro předcházení závažným haváriím při činnostech v odvětví ropy a zemního plynu v moři a pro omezení jejich dopadů, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu rozsahu a účinků navrhované akce lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.   Tato směrnice stanoví minimální požadavky pro předcházení závažným haváriím při činnostech v odvětví ropy a zemního plynu v moři a pro omezení jejich následků.

2.   Touto směrnicí není dotčeno právo Unie týkající se ochrany zdraví a zajištění bezpečnosti zaměstnanců při práci, zejména směrnice 89/391/EHS a 92/91/EHS.

3.   Touto směrnicí nejsou dotčeny směrnice 94/22/ES, 2001/42/ES, 2003/4/ES (19), 2003/35/ES, 2010/75/EU (20) a 2011/92/EU.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1)

„závažnou havárií“ v souvislosti se zařízením nebo související propojenou infrastrukturou:

a)

nehoda zahrnující výbuch, požár, ztrátu kontroly nad vrtem nebo únik ropy, zemního plynu nebo nebezpečné látky, při níž došlo nebo velmi pravděpodobné mohlo dojít ke ztrátám na životech nebo těžkému zranění osob;

b)

nehoda, která má za následek závažné poškození zařízení nebo propojené infrastruktury, při níž došlo nebo velmi pravděpodobně mohlo dojít k usmrcení nebo těžkému zranění osob;

c)

jakákoli jiná nehoda, která má za následek usmrcení nebo těžké zranění pěti nebo více osob nacházejících se na zařízení na moři, kde se nachází zdroj nebezpečí, nebo zapojených do činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři v souvislosti se zařízením nebo propojenou infrastrukturou, nebo

d)

jakákoli závažná ekologická nehoda vyplývající z nehod uvedených v písmenech a), b) a c).

Pro účely určení, zda je nehoda závažnou havárií podle písmen a), b) nebo d), se zařízení, které je běžně bez obsluhy, považuje za obsluhované zařízení;

2)

umístěním „v moři“ nebo „na moři“ umístění v pobřežním moři, výlučné ekonomické zóně nebo kontinentálním šelfu členského státu ve smyslu Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu;

3)

„činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři“ všechny činnosti spojené se zařízením nebo propojenou infrastrukturou, včetně návrhu, plánování, výstavby, provozu a odstavení zařízení nebo propojené infrastruktury, a týkající se průzkumu a těžby ropy nebo zemního plynu, avšak ne přeprava ropy a zemního plynu z jednoho pobřeží na druhé;

4)

„rizikem“ kombinace pravděpodobnosti události a jejích následků;

5)

„provozovatelem“ subjekt určený držitelem licence nebo orgánem vydávajícím licenci, aby uskutečňoval činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři, včetně plánování a provádění vrtné činnosti nebo řízení a kontroly hlavních funkcí těžebního zařízení;

6)

„vhodným“ správný nebo zcela příhodný, včetně hlediska přiměřeného úsilí a nákladů, pro daný požadavek nebo danou situaci, založený na objektivních poznatcích a prokázaný analýzou, porovnáním s příslušnými standardy nebo jinými řešeními, jež jiné orgány nebo podniky používají v obdobných situacích;

7)

„subjektem“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba nebo jakékoli jejich seskupení;

8)

„přijatelným“ rizikem úroveň rizika, v jehož případě by čas, náklady nebo úsilí vynaložené na jeho další snížení byly přínosům z tohoto snížení výrazně nepřiměřené. Při posuzování, zda by vynaložený čas, náklady nebo úsilí byly výrazně nepřiměřené přínosům dalšího snižování rizika, je třeba zohlednit osvědčené úrovně rizik slučitelné s příslušným projektem;

9)

„licencí“ povolení k provádění činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři podle směrnice 94/22/ES;

10)

„licencovanou oblastí“ zeměpisná oblast, na kterou se vztahuje licence;

11)

„držitelem licence“ držitel nebo spoludržitelé licence;

12)

„dodavatelem“ subjekt, s nímž provozovatel nebo vlastník uzavřel smlouvu na výkon specifických činností jménem provozovatele nebo vlastníka;

13)

„orgánem vydávajícím licence“ orgán veřejné moci, který je oprávněn udělovat povolení nebo kontrolovat jeho užívání podle směrnice 94/22/ES;

14)

„příslušným orgánem“ orgán veřejné moci určený podle této směrnice a pověřený výkonem úkolů, které pro něj stanoví tato směrnice. Příslušný orgán může být tvořen jedním nebo více orgány veřejné správy;

15)

„průzkumem“ vrtání vrtů do výhledového místa a související činnosti v odvětví ropy a zemního plynu nutné dříve, než dojde k činnostem souvisejícím s těžbou;

16)

„těžbou“ dobývání ropy a zemního plynu z podzemních vrstev licencované oblasti, včetně zpracování ropy a zemního plynu v moři a jejich přepravy propojenou infrastrukturou;

17)

„jiným než těžebním zařízením“ zařízení jiné než zařízení používané pro těžbu ropy a zemního plynu;

18)

„veřejností“ jeden nebo více subjektů a, v souladu s vnitrostátním právem nebo praxí, jejich sdružení, organizace nebo skupiny;

19)

„zařízením“ stacionární, pevně ukotvené nebo mobilní zařízení nebo soubor zařízení, která jsou vzájemně trvale propojena mosty nebo jinými konstrukcemi, jež jsou používány k činnostem v odvětví ropy a zemního plynu v moři nebo v souvislosti s těmito činnostmi. Mobilní vrtné jednotky na moři jsou považovány za zařízení pouze v případě, že jsou v pobřežních vodách ukotveny za účelem vrtání vrtu, těžby nebo jiných činností souvisejících s ropou a zemním plynem v moři;

20)

„těžebním zařízením“ zařízení používané pro těžbu;

21)

„propojenou infrastrukturou“, podle uvážení příslušného členského státu v bezpečnostní zóně nebo v sousedící zóně ve větší vzdálenosti od zařízení:

a)

veškeré vrty a související stavby, doplňkové jednotky a zařízení spojené se zařízením;

b)

veškeré příslušenství nebo díla na hlavní konstrukci zařízení nebo k ní upevněné;

c)

veškeré připojené potrubní příslušenství nebo díla;

22)

„přijetím“ zprávy o významných rizicích písemné sdělení příslušného orgánu provozovateli nebo vlastníku o tom, že tato zpráva, bude-li provedena tak, jak je v ní uvedeno, splňuje požadavky této směrnice. Přijetím zprávy nepřechází odpovědnost za kontrolu významných rizik na příslušný orgán;

23)

„významným rizikem“ situace, která může potenciálně vyústit v závažnou havárii;

24)

„vrtnou činností“ každá činnost týkající se vrtu, při níž by mohlo dojít k náhodnému uvolnění materiálů, jež by mohlo vést k závažné havárii, včetně vrtání, opravování či upravování vrtů, pozastavení vrtné činnosti a trvalého odstavení vrtu;

25)

„kombinovanou činností“ činnost prováděná ze zařízení spolu s jiným zařízením nebo jinými zařízeními pro účely spojené s jiným zařízením nebo jinými zařízeními, která tak významně ovlivňuje rizika pro bezpečnost osob nebo ochranu životního prostředí na některém nebo na všech těchto zařízeních;

26)

„bezpečnostní zónou“ oblast ve vzdálenosti do 500 metrů od jakékoli části zařízení, stanovená daným členským státem;

27)

„vlastníkem“ subjekt s právním nárokem kontrolovat provoz jiného než těžebního zařízení;

28)

„interním havarijním plánem“ plán vypracovaný provozovatelem nebo vlastníkem v souladu s požadavky této směrnice, v němž jsou uvedena opatření zaměřená na předcházení zhoršení závažných havárií souvisejících s činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři nebo na omezení jejich následků;

29)

„nezávislým ověřením“ posouzení a potvrzení platnosti konkrétních písemných prohlášení, které provádí některý subjekt nebo organizační složka provozovatele nebo vlastníka, který není pod kontrolou nebo pod vlivem subjektu nebo organizační složky, který uvedená prohlášení používá;

30)

„podstatnou změnou“:

a)

v případě zprávy o významných rizicích změna parametrů, na jejichž základě byla původní zpráva přijata, včetně fyzických úprav, dostupnosti nových poznatků nebo technologií a změny v řízení provozu;

b)

v případě oznámení vrtných nebo kombinovaných činností změna parametrů, na jejichž základě bylo původní oznámení podáno, včetně fyzických úprav, výměny zařízení, dostupnosti nových poznatků nebo technologií a změny v řízení provozu;

31)

„zahájením činností“ okamžik, kdy se zařízení nebo propojená infrastruktura poprvé účastní činností, pro které byla navržena;

32)

„účinností reakce na únik ropy“ účinnost systémů pro reakci na úniky v případě úniku ropy, a to na základě analýzy četnosti, délky trvání a načasování environmentálních podmínek, které by reakci znemožnily. Hodnocení účinnosti reakce na únik ropy se vyjadřuje jako procento času, kdy dotyčné podmínky nepanují, a zahrnuje popis provozních omezení na dotyčných zařízeních v důsledku daného hodnocení;

33)

„rozhodujícími prvky bezpečnosti a ochrany životního prostředí“ součásti zařízení včetně počítačových programů, jejichž účelem je předcházet následkům závažné havárie nebo tyto následky omezovat nebo jejichž selhání by mohlo způsobit závažnou havárii nebo k ní podstatně přispět;

34)

„trojstrannými konzultacemi“ formální ujednání s cílem umožnit dialog a spolupráci mezi příslušným orgánem, provozovateli a vlastníky a zástupci zaměstnanců;

35)

„podniky“ subjekty, které se přímo podílejí na činnostech v odvětví ropy a zemního plynu v moři v působnosti této směrnice nebo jejichž činnosti jsou s těmito činnostmi úzce spojeny;

36)

„externím havarijním plánem“ místní, celostátní nebo regionální strategie zaměřená na předcházení zhoršení nebo na omezení následků závažné havárie související s činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři, která využívá všech zdrojů dostupných provozovateli, které jsou uvedeny v příslušném interním havarijním plánu, a všech dodatečných zdrojů, které poskytnou členské státy;

37)

„závažnou ekologickou nehodou“ nehoda, jež způsobila nebo pravděpodobně způsobí závažné nepříznivé účinky na životní prostředí v souladu se směrnicí 2004/35/ES.

KAPITOLA II

PŘEDCHÁZENÍ ZÁVAŽNÝM HAVÁRIÍM SOUVISEJÍCÍM S ČINNOSTMI V ODVĚTVÍ ROPY A ZEMNÍHO PLYNU V MOŘI

Článek 3

Obecné zásady řízení rizik při činnostech v odvětví ropy a zemního plynu v moři

1.   Členské státy vyžadují, aby provozovatelé zajistili přijetí veškerých vhodných opatření k předcházení závažným haváriím při činnostech v odvětví ropy a zemního plynu v moři.

2.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé nebyli zproštěni povinností podle této směrnice skutečností, že k závažným haváriím vedla nebo přispělo jednání či opomenutí dodavatelů.

3.   V případě závažné havárie členské státy zajistí, aby provozovatelé přijali veškerá vhodná opatření, aby se omezily její následky pro lidské zdraví a životní prostředí.

4.   Členské státy vyžadují, aby provozovatelé zajistili výkon činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři na základě systematického řízení rizik takovým způsobem, aby byla zbytková rizika závažných havárií pro lidi, životní prostředí a zařízení v moři přijatelná.

Článek 4

Bezpečnostní a environmentální aspekty týkající se licencí

1.   Členské státy zajistí, aby rozhodnutí o vydání nebo převodu licencí k činnostem v odvětví ropy a zemního plynu zohledňovala schopnost žadatele o licenci splnit požadavky na činnosti v rámci příslušné licence, jak to vyžadují příslušná ustanovení práva Unie, zejména tato směrnice.

2.   Při posuzování technické a finanční způsobilosti žadatele o licenci by měl být brán náležitý zřetel zejména na:

a)

riziko, nebezpečí a veškeré další relevantní informace týkající se dotčené licencované oblasti, včetně případných nákladů souvisejících se zhoršováním mořského prostředí podle čl. 8 odst. 1 písm. c) směrnice 2008/56/ES;

b)

konkrétní fáze činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři;

c)

finanční způsobilost, a to i v podobě finančního zajištění, žadatele pokrýt odpovědnost, která potenciálně vyplývá z příslušných činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři, včetně odpovědnosti za potenciální hospodářské škody, je-li stanovena vnitrostátním právem;

d)

dostupné informace týkající se bezpečnostního a environmentálního profilu žadatele, včetně informací o závažných haváriích, jsou-li tyto informace relevantní z hlediska činností, pro něž byla podána žádost o licenci.

Orgán vydávající licence před vydáním nebo převedením licence k činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři tam, kde je to vhodné, konzultuje příslušný orgán.

3.   Členské státy zajistí, aby orgán vydávající licence licenci nevydal, dokud mu není uspokojivě doloženo, že žadatel přijal nebo přijme náležitá opatření na základě ujednání, o nichž rozhodnou členské státy, k pokrytí odpovědnosti, která potenciálně vyplývá z jeho činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři. Takové ustanovení je platné a účinné od zahájení činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři. Členské státy vyžadují, aby žadatelé o licence náležitě doložili technickou a finanční způsobilost a poskytnuli veškeré další relevantní informace související s licencovanou oblastí a s konkrétní fází činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři.

Členské státy posoudí přiměřenost opatření uvedených v prvním pododstavci, aby bylo zjištěno, zda má žadatel dostatečné finanční zdroje pro bezprostřední zahájení a nepřerušované provádění všech opatření nezbytných pro účinnou reakci na mimořádnou situaci a následnou nápravu.

Členské státy usnadní zavedení a použití udržitelných finančních nástrojů a dalších opatření s cílem napomoci žadatelům o licenci při prokazování jejich finanční způsobilosti podle prvního pododstavce.

Členské státy zavedou minimálně postupy pro zajištění urychleného a přiměřeného vyřizování nároků na odškodnění, včetně výplaty odškodnění v souvislosti s nehodami přeshraniční povahy.

Členské státy vyžadují, aby si držitel licence zachovával dostatečnou způsobilost plnit své finanční závazky plynoucí z odpovědnosti za činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři.

4.   Orgán vydávající licence nebo držitel licence určí provozovatele. Pokud má provozovatele určit držitel licence, musí být orgán vydávající licence o určení informován předem. Orgán vydávající licence může v takových případech vznést vůči určení provozovatele námitku, v případě potřeby za konzultace s příslušným orgánem. Pokud je taková námitka vznesena, vyžaduje členský stát, aby držitel licence určil vhodného alternativního provozovatele nebo převzal odpovědnost provozovatele podle této směrnice.

5.   Postupy vydávání licencí pro činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři týkající se dané licencované oblasti se organizují tak, aby informace shromážděné v důsledku průzkumu mohl členský stát zohlednit před zahájením těžby.

6.   Při posuzování technické a finanční způsobilosti žadatele o licenci je třeba věnovat zvláštní pozornost ekologicky citlivým mořským a pobřežním prostředím, zejména pak ekosystémům, které plní důležitou úlohu při zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně, jako jsou například slaniska a dna s výskytem mořských řas, a dále chráněným mořským oblastem, například zvláštním oblastem ochrany podle směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (21), zvláště chráněným oblastem podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (22) a chráněným mořským oblastem, na kterých se shodla Unie nebo dotčené členské státy v rámci jakýchkoli mezinárodních či regionálních dohod, jichž jsou stranami.

Článek 5

Účast veřejnosti, pokud jde o dopady plánovaných průzkumných činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři na životní prostředí

1.   Vrtání průzkumného vrtu z jiného než těžebního zařízení nesmí být zahájeno, pokud příslušné orgány daného členského státu předem nezajistily, aby bylo dosaženo včasné a účinné účasti veřejnosti ohledně možných dopadů plánovaných činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři na životní prostředí v souladu s dalšími právními akty Unie, zejména směrnicí 2001/42/ES nebo směrnicí 2011/92/EU.

2.   Nebyla-li účast veřejnosti podle odstavce 1 uskutečněna, zajistí členské státy, aby byla přijata následující opatření:

a)

veřejnost je informována veřejnými oznámeními nebo jinými vhodnými prostředky, například elektronickými médii, pokud se plánuje povolit průzkumné činnosti;

b)

je vymezena relevantní veřejnost, včetně veřejnosti dotčené nebo pravděpodobně dotčené rozhodováním o povolení průzkumných činností nebo mající na tomto rozhodování zájem, včetně příslušných nevládních organizací, například organizací, které podporují ochranu životního prostředí, a jiných relevantních organizací;

c)

zveřejní se relevantní informace o předmětných plánovaných činnostech, mimo jiné včetně informací o právu na účast na rozhodování a informací o tom, komu mají být vzneseny připomínky nebo dotazy;

d)

veřejnost má právo vyjádřit připomínky a stanoviska v době, kdy jsou před přijetím rozhodnutí o povolení průzkumu všechny možnosti otevřené;

e)

při přijímání rozhodnutí podle písmene d) se náležitě přihlíží k výsledkům účasti veřejnosti a

f)

po prozkoumání připomínek a stanovisek vyjádřených veřejností ji daný členský stát neprodleně informuje o přijatých rozhodnutích a důvodech a úvahách, na nichž jsou tato rozhodnutí založena, včetně informací o procesu účasti veřejnosti.

Stanoví se přiměřené lhůty, které poskytnou dostatek času pro každou fázi účasti veřejnosti.

3.   Tento článek se nepoužije na oblasti, pro něž byla licence vydána před 18. červencem 2013.

Článek 6

Činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři uvnitř licencovaných oblastí

1.   Členské státy zajistí, aby těžební zařízení a propojenou infrastrukturu provozovali pouze provozovatelé určení za tímto účelem podle čl. 4 odst. 4, a to pouze v licencovaných oblastech.

2.   Členské státy vyžadují, aby držitel licence zajistil, že provozovatel je schopen plnit požadavky kladené na konkrétní činnosti v rámci licence.

3.   Při všech činnostech v odvětví ropy a zemního plynu v moři členské státy vyžadují, aby držitel licence podnikl veškeré přiměřené kroky k zajištění toho, že provozovatel plní požadavky, vykonává své funkce a plní své povinnosti podle této směrnice.

4.   Pokud příslušný orgán dospěje k závěru, že příslušný provozovatel již není schopen plnit příslušné požadavky podle této směrnice, uvědomí o tom orgán vydávající licence. Poté o tom orgán vydávající licence vyrozumí držitele licence, který přebírá zodpovědnost za plnění příslušných povinností a orgánu vydávajícímu licenci neprodleně navrhne náhradního provozovatele.

5.   Členské státy zajistí, aby činnosti související s těžebními a jinými zařízeními nebyly zahájeny nebo nepokračovaly do přijetí zprávy o významných rizicích příslušným orgánem v souladu s touto směrnicí.

6.   Členské státy zajistí, aby vrtné nebo kombinované činnosti nebyly zahájeny nebo nepokračovaly do přijetí zprávy o významných rizicích pro dotčená zařízení v souladu s touto směrnicí. Takové činnosti rovněž nesmějí být zahájeny ani prováděny, pokud nebylo příslušnému orgánu podáno oznámení vrtných činností podle čl. 11 odst. 1 písm. h) nebo oznámení kombinovaných činností podle čl. 11 odst. 1 písm. i) nebo pokud příslušný orgán vznese námitky k obsahu oznámení.

7.   Členské státy zajistí, aby byla ustavena bezpečnostní zóna kolem zařízení a aby bylo zakázáno plavidlům do této bezpečnostní zóny vstupovat nebo v ní setrvávat.

Tento zákaz však neplatí pro plavidlo vstupující nebo setrvávající v příslušné bezpečnostní zóně:

a)

v souvislosti s pokládáním, inspekcí, testováním, opravou, údržbou, modifikací, obnovou nebo odstraněním jakéhokoli podmořského kabelu nebo potrubí v rámci nebo v blízkosti bezpečnostní zóny;

b)

s cílem poskytovat služby pro jakékoli zařízení v této bezpečnostní zóně nebo přepravovat osoby nebo zboží do tohoto zařízení a z něho;

c)

s cílem provést inspekci jakéhokoli zařízení nebo propojené infrastruktury v této bezpečnostní zóně z pověření příslušného členského státu;

d)

v souvislosti se záchranou nebo pokusem o záchranu života nebo majetku;

e)

následkem nepřízně počasí;

f)

v případě nouze nebo

g)

v případě souhlasu provozovatele, vlastníka nebo členského státu, ve kterém se bezpečnostní zóna nalézá.

8.   Členské státy zavedou mechanismus pro účinnou účast na trojstranných konzultacích mezi příslušným orgánem, provozovateli a vlastníky a zástupci zaměstnanců při formulování standardů a plánů předcházení závažným haváriím.

Článek 7

Odpovědnost za škody na životním prostředí

Aniž je dotčen stávající rozsah odpovědnosti týkající se prevence a nápravy škod na životním prostředí podle směrnice 2004/35/ES, zajistí členské státy, aby byl držitel licence finančně odpovědný za prevenci a nápravu škod na životním prostředí, jak jsou vymezeny v uvedené směrnici, způsobených činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři prováděnými držitelem licence nebo provozovatelem nebo jejich jménem.

Článek 8

Určení příslušného orgánu

1.   Členské státy určí příslušný orgán pověřený plněním následujících regulačních funkcí:

a)

posuzování a přijímání zpráv o významných rizicích a posuzování oznámení projektů, oznámení vrtných činností, oznámení kombinovaných činností a dalších podobných dokumentů, které jsou mu předloženy;

b)

kontrola dodržování této směrnice provozovateli a vlastníky, včetně inspekcí, vyšetřování a donucovacích opatření;

c)

poskytování poradenství jiným orgánům nebo subjektům včetně orgánu vydávajícího licence;

d)

sestavení ročních plánů podle článku 21;

e)

předkládání zpráv;

f)

spolupráce s příslušnými orgány nebo kontaktními místy podle článku 27.

2.   Členské státy neustále zajišťují nezávislost a objektivitu příslušného orgánu při výkonu jeho regulačních funkcí, zejména pokud jde o odst. 1 písm. a), b) a c). Z tímto účelem se zamezí střetům zájmů mezi regulačními funkcemi příslušného orgánu na jedné straně a regulačními funkcemi souvisejícími s hospodářským rozvojem přírodních zdrojů v pobřežních vodách a vydáváním licencí na činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři v příslušném členském státě, včetně výběru a spravování příjmů z těchto činností, na straně druhé.

3.   K dosažení cílů uvedených v odstavci 2 členské státy vyžadují, aby byly regulační funkce příslušného orgánu vykonávány v rámci orgánu, jenž je nezávislý na veškerých funkcích členského státu, které se týkají hospodářského rozvoje přírodních zdrojů v pobřežních vodách a vydávání licencí na činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři v příslušném členském státě, včetně výběru a spravování příjmů z těchto činností.

Nedosahuje-li však celkový počet běžně obsluhovaných zařízení šesti, může se dotčený členský stát rozhodnout, že nepoužije první pododstavec. Takovým rozhodnutím nejsou dotčeny povinnosti členského státu podle odstavce 2.

4.   Členské státy zpřístupní veřejnosti popis uspořádání příslušného orgánu včetně odůvodnění tohoto způsobu uspořádání a včetně způsobu, jímž zajistily výkon regulačních funkcí podle odstavce 1 a dodržování povinností stanovených v odstavci 2.

5.   Členské státy zajistí, aby měl příslušný orgán přiměřené lidské a finanční zdroje pro plnění svých úkolů podle této směrnice. Tyto zdroje musí být přiměřené rozsahu činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři v příslušných členských státech.

6.   Členské státy mohou uzavřít formální dohody s příslušnými agenturami Unie nebo případně jinými vhodnými subjekty o poskytování odborných poznatků na podporu příslušného orgánu při výkonu jeho regulačních funkcí. Pro účely tohoto odstavce se určitý subjekt nepovažuje za vhodný, pokud může být jeho objektivita ohrožena střetem zájmů.

7.   Členské státy mohou zavést mechanismy, jimiž může příslušný orgán vybírat úhradu nákladů, které vynaloží při plnění svých úkolů podle této směrnice, od držitelů licencí, provozovatelů nebo vlastníků.

8.   Pokud příslušný orgán tvoří více subjektů, vynaloží členské státy veškeré úsilí, aby mezi těmito subjekty nedocházelo ke zdvojování regulačních funkcí. Členské státy mohou určit jeden ze zakládajících subjektů jako vedoucí subjekt s odpovědností za koordinaci regulačních funkcí podle této směrnice a za podávání zpráv Komisi.

9.   Členské státy přezkoumávají činnosti příslušného orgánu a přijímají veškerá nezbytná opatření ke zvýšení účinnosti, s jakou vykonává regulační funkce stanovené v odstavci 1.

Článek 9

Fungování příslušného orgánu

Členské státy zajistí, aby příslušný orgán:

a)

jednal nezávisle na politikách, regulačních rozhodnutích nebo jiných aspektech nesouvisejících s jeho úkoly podle této směrnice;

b)

vyjasnil rozsah své odpovědnosti a odpovědnosti provozovatele a vlastníka za kontrolu rizik závažných havárií podle této směrnice;

c)

zavedl strategii, procesy a postupy pro důkladné posouzení zpráv o významných rizicích a oznámení předložených podle článku 11, jakož i pro dohled nad dodržováním této směrnice v jurisdikci tohoto členského státu, včetně pomocí inspekcí, vyšetřování a donucovacích opatření;

d)

zpřístupnil strategii, procesy a postupy podle písmene c) provozovatelům a vlastníkům a zveřejnil o nich souhrnné zprávy;

e)

v případě potřeby připravoval a prováděl koordinované nebo společné postupy s dalšími orgány v členském státě s cílem plnit úkoly podle této směrnice a

f)

zakládal svou strategii, organizaci a operační postupy na zásadách stanovených v příloze III.

Článek 10

Úkoly Evropské agentury pro námořní bezpečnost

1.   Evropská agentura pro námořní bezpečnost (dále jen „agentura“) poskytuje členským státům a Komisi technickou a vědeckou pomoc v souladu se svým mandátem podle nařízení (ES) č. 1406/2002.

2.   V rámci svého mandátu agentura:

a)

pomáhá Komisi a na požádání i dotčenému členskému státu při zjišťování úniku ropy nebo zemního plynu a sledování jeho rozsahu;

b)

pomáhá členským státům na jejich žádost s přípravou a prováděním externích havarijních plánů, zvláště pokud se vyskytly přeshraniční dopady v pobřežních vodách členských států a mimo ně;

c)

na základě externích a interních havarijních plánů členských států spolu s členskými státy a provozovateli vypracuje soupis dostupného vybavení a služeb pro účely reakce na mimořádné situace.

3.   Na požádání může agentura:

a)

pomáhat Komisi při posuzování externích havarijních plánů členských států s cílem ověřit jejich soulad s touto směrnicí;

b)

přezkoumávat činnosti zaměřené na zkoušky přeshraničních mechanismů reakce na mimořádné situace a mechanismů reakce Unie.

KAPITOLA III

PŘÍPRAVA A VÝKON ČINNOSTÍ V ODVĚTVÍ ROPY A ZEMNÍHO PLYNU V MOŘI

Článek 11

Dokumenty, které mají být předloženy pro výkon činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři

1.   Členské státy zajistí, aby příslušný provozovatel nebo vlastník či oba dva předložili příslušnému orgánu tyto dokumenty:

a)

podnikový plán předcházení závažným haváriím nebo jeho odpovídající popis podle čl. 19 odst. 1 a 5;

b)

systém řízení bezpečnosti a ochrany životního prostředí platný pro příslušné zařízení nebo jeho odpovídající popis podle čl. 19 odst. 3 a 5;

c)

v případě plánovaného těžebního zařízení oznámení projektu v souladu s požadavky oddílu 1 přílohy I;

d)

popis programu nezávislého ověřování podle článku 17;

e)

zprávu o významných rizicích podle článků 12 a 13;

f)

v případě podstatné změny nebo demontáže zařízení pozměněnou zprávu o významných rizicích podle článků 12 a 13;

g)

interní havarijní plán nebo jeho odpovídající popis podle článků 14 a 28;

h)

v případě vrtné činnosti oznámení této vrtné činnosti a informace o této vrtné činnosti podle článku 15;

i)

v případě kombinované činnosti oznámení kombinovaných činností podle článku 16;

j)

v případě stávajícího těžebního zařízení, které má být přesunuto na nové těžební místo, kde má být provozováno, oznámení přemístění v souladu s oddílem 1 přílohy I;

k)

jakýkoli další relevantní dokument požadovaný příslušným orgánem.

2.   Dokumenty, které mají být předloženy podle odst. 1 písm. a), b), d) a g), jsou součástí zprávy o významných rizicích vyžadované podle odst. 1 písm. e). Součástí oznámení vrtných činností, které má být podáno podle odst. 1 písm. h), je i podnikový plán předcházení závažným haváriím provozovatele vrtu, pokud nebyl předložen již dříve.

3.   Oznámení projektu vyžadované podle odst. 1 písm. c) se podá příslušnému orgánu ve lhůtě jím stanovené před zamýšleným předložením zprávy o významných rizicích pro plánovanou činnost. Příslušný orgán odpoví na oznámení projektu připomínkami, které se zohlední ve zprávě o významných rizicích.

4.   Má-li být stávající těžební zařízení umístěno v pobřežních vodách určitého členského státu nebo má tyto vody opustit, oznámí to provozovatel písemně příslušnému orgánu před plánovaným datem, kdy má být těžební zařízení umístěno v pobřežních vodách určitého členského státu nebo má tyto vody opustit.

5.   Oznámení přemístění vyžadované podle odst. 1 písm. j) musí být příslušnému orgánu podáno v dostatečně rané fázi navrhovaného procesu, aby tak měl provozovatel při přípravě zprávy o významných rizicích možnost zohlednit veškeré otázky, které příslušný orgán vznese.

6.   Dojde-li před předložením zprávy o významných rizicích v oznámení projektu nebo v oznámení přemístění k podstatné změně, musí o ní být příslušný orgán vyrozuměn co nejdříve.

7.   Zpráva o významných rizicích vyžadovaná podle odst. 1 písm. e) se předloží příslušnému orgánu ve lhůtě jím stanovené, a to před plánovaným zahájením činností.

Článek 12

Zpráva o významných rizicích pro těžební zařízení

1.   Členské státy zajistí, aby provozovatel vypracoval zprávu o významných rizicích pro těžební zařízení, která má být předložena podle čl. 11 odst. 1 písm. e). Tato zpráva obsahuje informace uvedené v oddílech 2 a 5 přílohy I a je aktualizována, kdykoli to je vhodné nebo kdykoli o to požádá příslušný orgán.

2.   Členské státy zajistí, aby v příslušných fázích přípravy zprávy o významných rizicích pro těžební zařízení byla tato zpráva projednána se zástupci zaměstnanců a aby o tom byly poskytnuty doklady v souladu s oddílem 2 bodem 3 přílohy I.

3.   Se souhlasem příslušného orgánu může být zpráva o významných rizicích pro těžební zařízení vypracována pro skupinu zařízení.

4.   Jsou-li předtím, než je možné zprávu o významných rizicích přijmout, nezbytné další informace, zajistí členské státy, aby je provozovatel na žádost příslušného orgánu poskytl a učinil veškeré nezbytné změny předložené zprávy o významných rizicích.

5.   V případě, že na těžebním zařízení mají být provedeny úpravy vedoucí k podstatné změně nebo že je zamýšlena demontáž pevně ukotveného těžebního zařízení, vypracuje provozovatel pozměněnou zprávu o významných rizicích, která má být předložena podle čl. 11 odst. 1 písm. f) ve lhůtě stanovené příslušným orgánem, v souladu s oddílem 6 přílohy I.

6.   Členské státy zajistí, aby plánované úpravy nebyly použity ani nebyla zahájena demontáž, dokud příslušný orgán pozměněnou zprávu o významných rizicích pro těžební zařízení nepřijme.

7.   Zprávu o významných rizicích pro těžební zařízení provozovatel pravidelně důkladně přezkoumává nejméně každých pět let nebo dříve, jestliže o to příslušný orgán požádá. Výsledky přezkumu oznámí příslušnému orgánu.

Článek 13

Zpráva o významných rizicích pro jiné než těžební zařízení

1.   Členské státy zajistí, aby vlastník vypracoval zprávu o významných rizicích pro jiné než těžební zařízení, která má být předložena podle čl. 11 odst. 1 písm. e). Tato zpráva obsahuje podrobné informace uvedené v oddílech 3 a 5 přílohy I a je aktualizována, kdykoli to je vhodné nebo kdykoli o to požádá příslušný orgán.

2.   Členské státy zajistí, aby v příslušných fázích přípravy zprávy o významných rizicích pro jiné než těžební zařízení byla tato zpráva projednána se zástupci zaměstnanců a aby o tom byly poskytnuty doklady v souladu s oddílem 3 bodem 2 přílohy I.

3.   Jsou-li předtím, než je možné zprávu o významných rizicích těžební zařízení přijmout, nezbytné další informace, vyžadují členské státy, aby je vlastník na žádost příslušného orgánu poskytl a učinil veškeré nezbytné změny předložené zprávy o významných rizicích.

4.   V případě, že na jiném než těžebním zařízení mají být provedeny úpravy vedoucí k podstatné změně nebo že je zamýšlena demontáž pevně ukotveného jiného než těžebního zařízení, vypracuje vlastník pozměněnou zprávu o významných rizicích, která má být předložena podle čl. 11 odst. 1 písm. f) ve lhůtě stanovené příslušným orgánem, v souladu s oddílem 6 body 1, 2 a 3 přílohy I.

5.   Pro pevně ukotvené jiné než těžební zařízení členské státy zajistí, aby plánované úpravy nebyly použity ani nebyla zahájena demontáž, dokud příslušný orgán pozměněnou zprávu o významných rizicích pro pevně ukotvené jiné než těžební zařízení nepřijme.

6.   Pro mobilní jiné než těžební zařízení členské státy zajistí, aby plánované úpravy nebyly použity, dokud příslušný orgán pozměněnou zprávu o významných rizicích pro mobilní jiné než těžební zařízení nepřijme.

7.   Zprávu o významných rizicích pro jiné než těžební zařízení provozovatel nebo vlastník pravidelně důkladně přezkoumává nejméně každých pět let nebo dříve, jestliže o to příslušný orgán požádá. Výsledky přezkumu oznámí příslušnému orgánu.

Článek 14

Interní havarijní plány

1.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé nebo případně vlastníci vypracovali interní havarijní plány, které mají být předloženy podle čl. 11 odst. 1 písm. g). Tyto plány se vypracovávají v souladu s článkem 28 a při zohlednění posouzení rizik závažných havárií provedeného v rámci přípravy nejnovější zprávy o významných rizicích. Plán zahrnuje analýzu účinnosti reakce na únik ropy.

2.   Má-li být mobilní jiné než těžební zařízení používáno pro vrtné činnosti, zohlední interní havarijní plán pro dané zařízení posouzení rizik prováděné během přípravy oznámení vrtných činností, které má být podáno podle čl. 11 odst. 1 písm. h). Musí-li být interní havarijní plán pozměněn s ohledem na konkrétní vlastnosti nebo umístění vrtu, zajistí členské státy, aby provozovatel vrtu spolu s příslušným oznámením vrtných činností předložil příslušnému orgánu pozměněný interní havarijní plán nebo jeho odpovídající popis.

3.   Má-li být jiné než těžební zařízení používáno pro kombinované činnosti, interní havarijní plán se pozmění tak, aby se vztahoval tyto na kombinované činnosti, a předloží se příslušnému orgánu spolu se souvisejícím oznámením kombinovaných činností.

Článek 15

Oznámení vrtných činností a poskytování informací o vrtných činnostech

1.   Členské státy zajistí, aby provozovatel vrtu vypracoval oznámení, které má být podáno příslušnému orgánu podle čl. 11 odst. 1 písm. h). Toto oznámení se podává příslušnému orgánu ve lhůtě stanovené příslušným orgánem před zahájením vrtné činnosti. Oznámení vrtných činností obsahuje podrobné údaje o projektu vrtu a navrhovaných vrtných činnostech v souladu s oddílem 4 přílohy I. To zahrnuje analýzu účinnosti reakce na únik ropy.

2.   Příslušný orgán oznámení posoudí, a pokud to shledá nutným, přijme před zahájením vrtných činností vhodná opatření, která mohou zahrnovat zákaz zahájení činnosti.

3.   Členské státy zajistí, aby provozovatel vrtu do plánování a přípravy podstatné změny podaného oznámení vrtných činností podle čl. 17 odst. 4 písm. b) zapojil nezávislého ověřovatele a neprodleně informoval příslušný orgán o veškerých podstatných změnách podaného oznámení vrtných činností. Příslušný orgán tyto změny posoudí, a pokud uzná za vhodné, přijme odpovídající opatření.

4.   Členské státy zajistí, aby provozovatel vrtu předkládal příslušnému orgánu zprávy o vrtných činnostech v souladu s požadavky přílohy II. Tyto zprávy se předkládají týdenně počínaje dnem zahájení vrtných činností nebo v intervalech, které určí příslušný orgán.

Článek 16

Oznámení kombinovaných činností

1.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé a vlastníci zapojení do kombinované činnosti společně vypracovali oznámení, která má být podáno podle čl. 11 odst. 1 písm. i). Toto oznámení obsahuje informace uvedené v oddíle 7 přílohy I. Členské státy zajistí, aby jeden z dotčených provozovatelů či vlastníků podal oznámení kombinovaných činností příslušnému orgánu. Oznámení se podává ve lhůtě stanovené příslušným orgánem před zahájením kombinovaných činností.

2.   Příslušný orgán oznámení posoudí, a pokud to shledá nutným, přijme před zahájením kombinovaných činností vhodná opatření, která mohou zahrnovat zákaz zahájení činnosti.

3.   Členské státy zajistí, aby provozovatel, který podal oznámení, neprodleně informoval příslušný orgán o veškerých podstatných změnách podaného oznámení. Příslušný orgán tyto změny posoudí, a pokud to shledá nutným, přijme vhodná opatření.

Článek 17

Nezávislé ověřování

1.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé a vlastníci zavedli programy nezávislého ověřování a aby vypracovali popis těchto programů, které mají být předloženy podle čl. 11 odst. 1 písm. d). Popis těchto programů se zahrne do systému řízení bezpečnosti a ochrany životního prostředí předloženého podle čl. 11 odst. 1 písm. b) a obsahuje informace uvedené v oddíle 5 přílohy I.

2.   Výsledky nezávislého ověření není dotčena odpovědnost provozovatele nebo vlastníka za řádné a bezpečné fungování vybavení a systémů, které jsou předmětem ověřování.

3.   Výběr nezávislého ověřovatele a návrhy programů nezávislého ověřování musí splňovat kritéria stanovená v příloze V.

4.   Programy nezávislého ověřování se zavádějí:

a)

v souvislosti se zařízeními s cílem zajistit nezávislé potvrzení, že rozhodující prvky bezpečnosti a ochrany životního prostředí zjištěné v posouzení rizik pro příslušné zařízení, popsané ve zprávě o významných rizicích, jsou vhodné a že program zkoušení a testování rozhodujících prvků bezpečnosti a ochrany životního prostředí je vhodný a aktuální a že funguje podle plánu;

b)

v souvislosti s oznámením vrtných činností s cílem zajistit nezávislé potvrzení, že opatření zaměřená na projekty vrtů a kontrolu vrtů jsou pro předpokládané podmínky vrtů vhodná za všech okolností.

5.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé a vlastníci na rady nezávislého ověřovatele reagovali a přijali na jejich základě vhodná opatření.

6.   Členské státy požadují od provozovatelů a vlastníků zajištění toho, aby rady nezávislého ověřovatele podle odst. 4 písm. a) a záznamy o opatřeních přijatých na jejich základě reakce na ně byly zpřístupněny příslušnému orgánu a uchovávány provozovatelem nebo vlastníkem po dobu šesti měsíců po skončení činností v odvětví ropy a zemního plynu, kterých se týkají.

7.   Členské státy od provozovatelů vrtů požadují zajištění toho, aby závěry a připomínky nezávislého ověřovatele podle odst. 4 písm. b) tohoto článku a jejich opatření přijatá na základě těchto závěrů a připomínek byly uvedeny v oznámení vrtných činností vypracované v souladu s článkem 15.

8.   Program ověřování pro těžební zařízení se zavede před dokončením projektu. Program ověřování pro jiná než těžební zařízení se zavede před zahájením činností v pobřežních vodách členských států.

Článek 18

Pravomoc příslušného orgánu ve vztahu k činnostem na zařízení

Členské státy zajistí, aby příslušný orgán:

a)

zakázal provoz jakéhokoli zařízení nebo jakékoli propojené infrastruktury nebo zahájení činnosti na něm, pokud jsou opatření navrhovaná ve zprávě o významných rizicích pro předcházení závažným haváriím nebo omezení jejich následků anebo oznámení vrtných činností podle čl. 11 odst. 1 písm. h) či oznámení kombinovaných činností podle čl. 11 odst. 1 písm. i) považována za nedostatečná ke splnění požadavků této směrnice;

b)

ve výjimečných situacích a pokud má za to, že bezpečnost a ochrana životního prostředí není ohrožena, posunul lhůtu pro předložení zprávy o významných rizicích nebo jiných dokumentů, které mají být předloženy podle článku 11;

c)

požadoval od provozovatele, aby přijal přiměřená opatření, která příslušný orgán považuje za nutná k zajištění souladu s čl. 3 odst. 1;

d)

pokud se použijí čl. 6 odst. 4, přijal odpovídající opatření k zajištění průběžné bezpečnosti činností;

e)

měl pravomoc požadovat zlepšení a v nezbytném případě zakázat další provoz jakéhokoli zařízení nebo jeho části nebo propojené infrastruktury, pokud výsledek inspekce, zjištění podle čl. 6 odst. 4, pravidelný přezkum zprávy o významných rizicích předložené podle čl. 11 odst. 1 písm. e) nebo změny oznámení předložených podle článku 11 ukazují, že požadavky této směrnice nejsou plněny nebo existují důvodné obavy týkající se bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři nebo zařízení.

KAPITOLA IV

PŘEDCHÁZENÍ ZÁVAŽNÝM HAVÁRIÍM

Článek 19

Předcházení závažným haváriím provozovateli a vlastníky

1.   Členské státy požadují od provozovatelů a vlastníků, aby vypracovali svůj podnikový plán předcházení závažným haváriím, který má být předložen podle čl. 11 odst. 1 písm. a), a aby zajistili, že bude tento plán prováděn v rámci veškerých jejich činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři, a to včetně zavedení vhodných monitorovacích opatření k zajištění účinnosti tohoto plánu. Tento dokument obsahuje informace uvedené v oddíle 8 přílohy I.

2.   Podnikový plán předcházení závažným haváriím zohlední primární zodpovědnost provozovatele mimo jiné za kontrolu rizika závažných havárií, která jsou výsledkem jeho činnosti, a za průběžné zdokonalování kontroly uvedených rizik tak, aby se zajistila vysoká úroveň ochrany za všech okolností.

3.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé a vlastníci vypracovali dokument zavádějící jejich systém řízení bezpečnosti a ochrany životního prostředí, který má být předložený podle čl. 11 odst. 1 písm. b). Tento dokument obsahuje popis:

a)

organizace kontroly významných rizik;

b)

postupy pro přípravu a předkládání zpráv o významných rizicích a případných jiných dokumentů podle této směrnice a

c)

programy nezávislého ověřování zavedeného podle článku 17.

4.   Členské státy vytvářejí příležitosti pro provozovatele a vlastníky s cílem přispívat k mechanismům účinné trojstranné konzultace zavedené podle čl. 6 odst. 8. Kde je to vhodné, může být závazek provozovatele a vlastníka ohledně takových mechanismů nastíněn v podnikovém plánu předcházení závažným haváriím.

5.   Podnikový plán předcházení závažným haváriím a systémy řízení bezpečnosti a ochrany životního prostředí se vypracovávají v souladu s oddíly 8 a 9 přílohy I a s přílohou IV. Platí tyto podmínky:

a)

podnikový plán předcházení závažným haváriím je písemný a stanoví obecné cíle a organizaci kontroly rizika závažných havárií, jakož i způsob uplatňování těchto cílů a opatření na úrovni podniku;

b)

systém řízení bezpečnosti a ochrany životního prostředí je integrován do celkového systému řízení provozovatele a vlastníka a obsahuje organizační strukturu, odpovědnost, praktické a procesní postupy a zdroje pro určování a provádění podnikového plánu předcházení závažným haváriím.

6.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé a vlastníci vypracovali a vedli úplný soupis vybavení pro reakci na mimořádné situace nutného pro své činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři.

7.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé a vlastníci za konzultace s příslušným orgánem a za využití výměn poznatků, informací a zkušeností podle čl. 27 odst. 1 vypracovali a revidovali standardy a pokyny týkající se osvědčených postupů v souvislosti s kontrolou významných rizik prostřednictvím projektů a provozního životního cyklu činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři a aby dodržovali alespoň ustanovení přílohy VI.

8.   Členské státy požadují od provozovatelů a vlastníků, aby zajistili, že jejich podnikový plán předcházení závažným haváriím podle odstavce 1 zahrnuje rovněž jejich těžební i jiná než těžební zařízení mimo Unii.

9.   Pokud činnost provozovatele nebo vlastníka představuje bezprostřední ohrožení lidského zdraví nebo významně zvyšuje riziko závažné havárie, členské státy zajistí, aby provozovatel nebo vlastník přijal vhodná opatření, která mohou zahrnovat, pokud to bude považováno za nutné, pozastavení příslušné činnosti, dokud není ohrožení nebo riziko náležitě kontrolováno. Členské státy zajistí, aby provozovatel nebo vlastník v případě, že taková opatření přijme, o tom informoval neprodleně a nejpozději do 24 hodin příslušný orgán.

10.   Členské zajistí, aby provozovatelé a vlastníci tam, kde je to vhodné, přijali vhodná opatření s cílem používat vhodné technické prostředky a postupy s cílem zajistit spolehlivost shromažďování zaznamenávání příslušných údajů a předcházet možné manipulaci s nimi.

Článek 20

Činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři prováděné mimo Unii

1.   Členské státy požadují od společností registrovaných na jejich území, které coby držitelé licence nebo provozovatelé uskutečňují přímo nebo prostřednictvím dceřiných společností činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři mimo Unii, aby jim na vyžádání podaly zprávu o okolnostech jakékoli závažné havárie, která se jich týkala.

2.   V žádosti o zprávu podle odstavce 1 tohoto článku příslušné členské státy uvedou údaje, které mají požadované informace obsahovat. Členské státy si tyto zprávy navzájem vyměňují v souladu s čl. 27 odst. 1. Členské státy, v nichž se nenachází ani příslušný orgán, ani kontaktní místo, postoupí obdržené zprávy Komisi.

Článek 21

Zajištění dodržování regulačního rámce pro předcházení závažným haváriím

1.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé a vlastníci dodržovali opatření stanovená ve zprávě o významných rizicích a v plánech uvedených v oznámení vrtných činností a v oznámení kombinovaných činností předložených podle čl. 11 odst. 1 písm. e), h) nebo i).

2.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé a vlastníci poskytovali příslušnému orgánu či jakýmkoli jiným osobám působícím pod vedením příslušných orgánů dopravu na zařízení nebo plavidlo zapojené do činností v odvětví ropy a zemního plynu a zpět, včetně přepravy jejich vybavení, v jakoukoli přiměřenou dobu, jakož i ubytování, stravu a další náležitosti v souvislosti s návštěvami zařízení, za účelem usnadnění dohledu příslušného orgánu včetně inspekcí, vyšetřování a vynucování souladu s touto směrnicí.

3.   Členské státy zajistí, aby příslušný orgán vypracoval roční plány účinného dohledu, včetně inspekcí, nad významnými riziky založené na řízení rizika a aby věnovaly zvláštní pozornost souladu se zprávami o významných rizicích a jinými dokumenty, jež byly předloženy podle článku 11. Účinnost plánů se pravidelně přezkoumává a příslušný orgán přijímá veškerá nezbytná opatření k jejich zdokonalování.

Článek 22

Důvěrné zprávy o obavách týkajících se bezpečnosti

1.   Členské státy zajistí, aby příslušný orgán zřídil mechanismy:

a)

pro podávání důvěrných zpráv o obavách týkajících se bezpečnosti a ochrany životního prostředí související s činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři, a to z jakéhokoli zdroje, a

b)

pro vyšetřování těchto zpráv při zachování anonymity dotčených jednotlivců.

2.   Členské státy vyžadují, aby provozovatelé a vlastníci o vnitrostátních postupech pro mechanismus uvedený v odstavci 1 podrobně informovali své zaměstnance a dodavatele a subdodavatele činné v souvislosti s provozem a jejich zaměstnance a aby zajistili, že odkazy na podávání důvěrných zpráv budou zařazeny do příslušného výcviku a pokynů.

KAPITOLA V

TRANSPARENTNOST A SDÍLENÍ INFORMACÍ

Článek 23

Sdílení informací

1.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé a vlastníci poskytovali příslušnému orgánu minimálně informace uvedené v příloze IX.

2.   Komise určí prostřednictvím prováděcího aktu jednotný formát údajů předkládaných ve zprávách a podrobnosti o informacích, jež mají být sdíleny. Tento prováděcí akt se přijme poradním postupem podle čl. 37 odst. 2.

Článek 24

Transparentnost

1.   Členské státy zpřístupní veřejnosti informace uvedené v příloze IX.

2.   Komise prostřednictvím prováděcího aktu určí jednotný formát zveřejnění, který umožní snadné přeshraniční porovnání údajů. Tento prováděcí akt se přijme poradním postupem podle čl. 37 odst. 2. Jednotný formát zveřejnění umožní spolehlivé srovnávání vnitrostátních postupů podle tohoto článku a podle článku 25.

Článek 25

Podávání zpráv o dopadu na bezpečnost a životní prostředí

1.   Členské státy předloží Komisi výroční zprávu obsahující informace uvedené v bodě 3 přílohy IX.

2.   Členské státy určí orgán příslušný pro výměnu informací podle článku 23 a pro zveřejňování informací podle článku 24.

3.   Komise zveřejní výroční zprávu založenou na informacích, které jí členské státy předají ve zprávách podle odstavce 1.

Článek 26

Vyšetřování závažných havárií

1.   Členské státy zahájí důkladné vyšetřování závažných havárií vzniklých v jejich jurisdikci.

2.   Souhrn závěrů podle odstavce 1 se zpřístupní Komisi podle potřeby buď po ukončení vyšetřování, nebo po ukončení soudního řízení. Členské státy zpřístupní veřejnosti nedůvěrné znění závěrů.

3.   Členské státy zajistí, aby příslušný orgán v návaznosti na vyšetřování podle odstavce 1 provedl veškerá doporučení učiněná v rámci vyšetřování, která jsou v jeho pravomoci.

KAPITOLA VI

SPOLUPRÁCE

Článek 27

Spolupráce mezi členskými státy

1.   Každý členský stát zajistí, aby si jeho příslušný orgán pravidelně vyměňoval poznatky, informace a zkušenosti s jinými příslušnými orgány, mimo jiné prostřednictvím skupiny orgánů dohledu nad těžbou ropy a zemního plynu v pobřežních vodách Evropské unie, a aby se zapojil do konzultací o uplatňování příslušného vnitrostátního práva a práva Unie s podniky, dalšími zúčastněnými subjekty a Komisí.

V případě členských států bez činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři v jejich jurisdikci tyto informace uvedené v prvním pododstavci obdrží kontaktní místa určená podle čl. 32 odst. 1.

2.   Poznatky, informace a zkušenosti vyměňované podle odstavce 1 se týkají zejména fungování opatření zaměřených na řízení rizik, předcházení závažným haváriím, ověřování dodržování předpisů a reakci na mimořádné situace spojené s činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři v Unii a tam, kde je to vhodné, i mimo ni.

3.   Každý členský stát zajistí, aby se jeho příslušný orgán zúčastnil stanovení jasných společných priorit pro vypracování a aktualizaci standardů a pokynů s cílem určit a usnadnit provádění a důsledné uplatňování osvědčených postupů při činnostech v odvětví ropy a zemního plynu v moři.

4.   Do 19. července 2014 Komise předloží členským státům zprávu o tom, nakolik jsou vnitrostátní odborné zdroje dostatečné k dodržování regulačních funkcí podle této směrnice, a v případě potřeby do ní zahrne návrhy způsobů, jak zajistit přístup k dostatečným odborným zdrojům pro všechny členské státy.

5.   Do 19. července 2016 oznámí členské státy Komisi vnitrostátní opatření, která přijaly ve věci přístupu k poznatkům, prostředkům a odborným zdrojům, včetně formálních dohod podle čl. 8 odst. 6.

KAPITOLA VII

PŘIPRAVENOST A REAKCE NA MIMOŘÁDNÉ SITUACE

Článek 28

Požadavky na interní havarijní plány

1.   Členské státy zajistí, aby byly interní havarijní plány vypracované provozovatelem nebo vlastníkem v souladu s článkem 14 a předložené podle čl. 11 odst. 1 písm. g):

a)

neprodleně aktivovány v reakci na jakoukoli závažnou havárii nebo situaci, při níž hrozí bezprostřední nebezpečí závažné havárie, a

b)

v souladu s externím havarijním plánem uvedeným v článku 29.

2.   Členské státy zajistí, aby provozovatel a vlastník udržoval za všech okolností k dispozici vybavení a odborné poznatky týkající se interního havarijního plánu a aby je při provádění externího havarijního plánu případně sdílel s orgány členského státu, ve kterém se zařízení nachází.

3.   Interní havarijní plán musí být vypracován v souladu s oddílem 10 přílohy I a aktualizován v návaznosti na všechny podstatné změny zprávy o významných rizicích nebo oznámení předložené podle článku 11. Veškeré takové aktualizace se předkládají příslušnému orgánu podle čl. 11 odst. 1 písm. g) a oznamují se příslušnému orgánu nebo orgánům příslušným pro vypracování externích havarijních plánů pro příslušnou oblast.

4.   Interní havarijní plán musí být integrován s jinými opatřeními, která souvisejí s ochranou a záchranou pracovníků z postiženého zařízení, aby byly zajištěny dobré vyhlídky na osobní bezpečnost a přežití.

Článek 29

Externí havarijní plány a připravenost na mimořádné situace

1.   Členské státy vypracují externí havarijní plány, které zahrnují všechna zařízení v odvětví ropy a zemního plynu v moři nebo propojenou infrastrukturu a všechny oblasti, které mohou být postiženy, v jejich jurisdikci. Členské státy stanoví úlohu a finanční závazek držitelů licencí a provozovatelů v rámci externích havarijních plánů.

2.   Externí havarijní plány vypracovává členský stát ve spolupráci s příslušnými provozovateli a vlastníky a případně držiteli licencí a příslušným orgánem a zohledňuje nejaktuálnější verzi interních havarijních plánů existujících nebo plánovaných zařízení nebo propojené infrastruktury v oblasti, na kterou se externí havarijní plán vztahuje.

3.   Externí havarijní plány se vypracovávají v souladu s přílohou VII a zpřístupňují Komisi, jiným potenciálně postiženým členským státům a veřejnosti. Při zpřístupňování svých externích havarijních plánů členské státy zajistí, aby zveřejněné informace nepředstavovaly riziko pro bezpečnost a zabezpečení zařízení v odvětví ropy a zemního plynu v moři a pro jejich provoz a aby nepoškodily hospodářské zájmy členských států nebo osobní bezpečnost a životní podmínky úředníků členských států.

4.   Členské státy přijmou vhodná opatření, aby dosáhly vysoké úrovně slučitelnosti a interoperability vybavení a odborných poznatků pro reakci mezi všemi členskými státy v dané zeměpisné oblasti a případně i mimo ni. Členské státy podpoří podniky, aby rozvíjely vybavení pro reakci a služby třetích osob, které jsou slučitelné a interoperabilní v celé zeměpisné oblasti.

5.   Členské státy vedou záznamy o vybavení a službách týkajících se reakce na mimořádné situace v souladu s bodem 1 přílohy VIII. Tyto záznamy se zpřístupňují ostatním potenciálně postiženým členským státům a Komisi a na základě vzájemnosti i sousedním třetím zemím.

6.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé a vlastníci pravidelně testovali svou připravenost reagovat účinně na závažné havárie v úzké spolupráci s relevantními orgány členských států.

7.   Členské státy zajistí, aby příslušné orgány nebo tam, kde je to vhodné, kontaktní místa vypracovaly programy spolupráce pro mimořádné situace. Tyto programy se pravidelně posuzují a podle potřeby aktualizují.

Článek 30

Reakce na mimořádné situace

1.   Členské státy zajistí, aby provozovatel nebo vlastník neprodleně oznámil příslušnému orgánu závažnou havárii nebo situaci, ve které hrozí bezprostřední riziko závažné havárie. V oznámení musí být uvedeny okolnosti dané závažné havárie nebo situace, pokud možno včetně jejího umístění, jejích možných dopadů na životní prostředí a jejích potenciálních závažných důsledků.

2.   Členské státy zajistí, aby v případě závažné havárie provozovatel a vlastník přijali veškerá vhodná opatření s cílem předejít rozšíření havárie a omezit její dopady. Relevantní orgány členských států mohou provozovateli a vlastníkovi pomoci, a to i dodáním doplňujících zdrojů.

3.   V průběhu reakce na mimořádnou situaci členský stát shromažďuje informace nezbytné pro důkladné vyšetřování podle čl. 26 odst. 1.

KAPITOLA VIII

PŘESHRANIČNÍ DOPADY

Článek 31

Přeshraniční připravenost a reakce na mimořádné situace v případě členských států, v jejichž jurisdikci jsou vykonávány činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři

1.   Pokud se členský stát domnívá, že významné riziko související s činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu, která se mají uskutečnit v jeho jurisdikci, může mít významné dopady na životní prostředí v jiném členském státě, předá před zahájením činností relevantní informace potenciálně postiženému členskému státu a společně s ním vyvine maximální úsilí, aby přijal opatření pro předcházení škodám.

Členské státy, jež mají za to, že mohou být postiženy, mohou požádat členský stát, v jehož jurisdikci se má činnost v odvětví ropy a zemního plynu v moři uskutečnit, aby jim předal veškeré relevantní informace. Tyto členské státy mohou společně posoudit účinnost opatření, aniž jsou dotčeny regulační funkce příslušného orgánu s působností pro činnosti uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. a), b) a c).

2.   Významná rizika zjištěná podle odstavce 1 se zohlední v interních a externích havarijních plánech s cílem podpořit společnou účinnou reakci na závažné havárii.

3.   Existuje-li riziko předvídatelných přeshraničních dopadů závažných havárií postihujících třetí země, členské státy jim zpřístupní informace na základě vzájemnosti.

4.   Členské státy vzájemně koordinují opatření týkající se oblastí mimo Unii, aby předešly potenciálním negativním dopadům činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři.

5.   Členské státy pravidelně testují svou připravenost efektivně reagovat na závažné havárie ve spolupráci s potenciálně postiženými členskými státy, příslušnými agenturami Unie a na základě vzájemnosti s potenciálně postiženými třetími zeměmi. Komise může k činnostem zaměřeným na testy přeshraničních mechanismů reakce na mimořádné situace přispívat.

6.   V případě závažné havárie nebo bezprostřední hrozby takové havárie, které má nebo může mít přeshraniční dopady, členský stát, v jehož jurisdikci k této situaci došlo, neprodleně vyrozumí Komisi a členské státy nebo třetí země, které mohou být touto situací postiženy, a průběžně poskytuje informace relevantní pro účinnou reakci na mimořádnou situaci.

Článek 32

Přeshraniční připravenost a reakce na mimořádné situace v případě členských států, v jejichž jurisdikci nejsou vykonávány činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři

1.   Členské státy, v jejichž jurisdikci nejsou vykonávány činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři, určí kontaktní místo s cílem výměny informací s relevantními sousedícími členskými státy.

2.   Členské státy, v jejichž jurisdikci nejsou vykonávány činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři, uplatňují čl. 29 odst. 4 a odst. 7 tak, aby zajistily, že existuje odpovídající reakční kapacita pro případ, že budou postiženy závažnou havárií.

3.   Členské státy, v jejichž jurisdikci nejsou vykonávány činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři, koordinují své vnitrostátní nouzové plány pro mořské prostředí s ostatními relevantními členskými státy v rozsahu nutném pro zajištění nejúčinnější reakce na závažnou havárii.

4.   Pokud je členský stát, v jehož jurisdikci nejsou vykonávány činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři, postižen závažnou havárií:

a)

přijme veškerá vhodná opatření v souladu s vnitrostátními nouzovými plány uvedenými v odstavci 3;

b)

zajistí, aby veškeré informace, které jsou v jeho dosahu a dostupné v jeho jurisdikci a mohou být důležité pro důkladné vyšetření závažné havárie, byly poskytnuty nebo zpřístupněny na žádost členskému státu provádějícímu vyšetřování podle článku 26.

Článek 33

Koordinovaný přístup k bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři na mezinárodní úrovni

1.   Komise v úzké spolupráci s členskými státy, aniž jsou dotčeny příslušné mezinárodní dohody, podporuje spolupráci se třetími zeměmi, které provádějí činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři ve stejných mořských oblastech jako členské státy.

2.   Komise usnadňuje výměnu informací mezi členskými státy věnujícími se činnostem v odvětví ropy a zemního plynu v moři a třetími zeměmi věnujícími se podobným činnostem, v zájmu podpory preventivních opatření a regionálních havarijních plánů.

3.   Komise prosazuje na příslušných celosvětových a regionálních fórech, včetně fór souvisejících s arktickými vodami, vysokou úroveň standardů bezpečnosti při činnostech v odvětví ropy a zemního plynu v moři.

KAPITOLA IX

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 34

Sankce

Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí takto stanovené sankce Komisi do 19. července 2015 a neprodleně jí oznámí všechny následné změny těchto ustanovení.

Článek 35

Přenesené pravomoci Komise

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 36 s cílem upravit přílohy I, II, VI a VII tak, aby zahrnovaly další informace, které mohou být nutné s ohledem na technický pokrok. Tato přizpůsobení nesmějí vést k podstatné změně povinností, které jsou stanoveny v této směrnici.

Článek 36

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 35 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 18. července 2013. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději čtyři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 35 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 35 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 37

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 38

Změna směrnice 2004/35/ES

1.   V čl. 2 bodě 1 směrnice 2004/35/ES se písmeno b) nahrazuje tímto:

„b)

„škody na vodách“, což jsou jakékoli škody, které mají závažné nepříznivé účinky na:

i)

ekologický, chemický nebo kvantitativní stav nebo ekologický potenciál dotčených vod, jak je vymezen směrnicí 2000/60/ES, s výjimkou nepříznivých účinků v případech, kdy se uplatňuje čl. 4 odst. 7 uvedené směrnice, nebo

ii)

stav prostředí dotčených mořských vod, jak je vymezen směrnicí 2008/56/ES, pokud konkrétní aspekty stavu mořského prostředí již nejsou upraveny směrnicí 2000/60/ES;“.

2.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s odstavcem 1 do 19. července 2015. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Článek 39

Zprávy Evropskému parlamentu a Radě

1.   Do 31. prosince 2014 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o dostupnosti nástrojů finančního zajištění a o vyřizování nároků na odškodnění, doplněnou případně o návrhy.

2.   Do 19. července 2015 Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o svém hodnocení účinnosti režimů odpovědnosti v Unii, pokud jde o škody způsobené činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři. Ve zprávě bude rovněž obsaženo posouzení otázky, zda je vhodné ustanovení o odpovědnosti rozšířit. Tato zpráva bude případně doplněna o návrhy.

3.   Komise posoudí, zda je vhodné zařadit určité jednání vedoucí k závažným haváriím do oblasti působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí (23). Zpřístupní-li členské státy potřebné informace, Komise do 31. prosince 2014 předloží zprávu se svými závěry Evropskému parlamentu a Radě, případně doplněnou o legislativní návrhy.

Článek 40

Zpráva a přezkum

1.   Do 19. července 2019 zhodnotí Komise zkušenosti nabyté při provádění této směrnice a řádně přitom zohlední úsilí a zkušenosti příslušných orgánů.

2.   Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o výsledcích tohoto hodnocení. Tato zpráva obsahuje veškeré vhodné návrhy na změnu této směrnice.

Článek 41

Provedení

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 19. července 2015.

Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

3.   Odchylně od odst. 1 prvního pododstavce a s výhradou odstavce 5 uvědomí členské státy, které mají pobřežní vody, avšak neprovozují ve své jurisdikci činnosti v odvětví ropy a zemního plynu ani pro ně nehodlají vydávat licence, v tomto smyslu Komisi a jsou povinny uvést do 19. července 2015 v účinnost pouze opatření, jež jsou nezbytná pro zajištění souladu s články 20, 32 a 34. Tyto členské státy nesmějí k uvedeným činnostem vydávat licence, dokud ve vnitrostátním právu neprovedou zbývající ustanovení této směrnice a neuvědomí o tom Komisi.

4.   Odchylně od odst. 1 prvního pododstavce a s výhradou odstavce 5 vnitrozemské členské státy uvedou do 19. července 2015 v účinnost pouze ta opatření, která jsou nezbytná k zajištění souladu s článkem 20.

5.   Pokud v některém členském státě, na nějž se ke dni 18. července 2013 vztahuje odstavec 3 nebo 4, není registrována žádná společnost provádějící činnosti v působnosti článku 20, je tento členský stát povinen uvést v účinnost opatření, která jsou nezbytná k zajištění souladu s článkem 20, pouze od dvanácti měsíců od okamžiku pozdější registrace takové společnosti v tomto členském státě nebo do 19. července 2015, podle toho, co nastane později.

Článek 42

Přechodná ustanovení

1.   Ve vztahu k vlastníkům, provozovatelům plánovaných těžebních zařízení a provozovatelům plánovaných nebo skutečně provozovaných vrtných činností členské státy použijí právní a správní předpisy přijaté podle článku 41 nejpozději ode dne 19. července 2016.

2.   Ve vztahu k stávajícím zařízením členské státy použijí právní a správní předpisy přijaté podle článku 41 ode dne plánovaného regulačního přezkumu dokumentace posouzení rizik a nejpozději ode dne 19. července 2018.

Článek 43

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 44

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 12. června 2013.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předsedkyně

L. CREIGHTON


(1)  Úř. věst. C 143, 22.5.2012, s. 125.

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 21. května 2013 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 10. června 2013.

(3)  Úř. věst. L 164, 25.6.2008, s. 19.

(4)  Úř. věst. L 164, 30.6.1994, s. 3.

(5)  Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 56.

(6)  Úř. věst. L 124, 17.5.2005, s. 4.

(7)  Úř. věst. L 197, 21.7.2001, s. 30.

(8)  Úř. věst. L 156, 25.6.2003, s. 17.

(9)  Úř. věst. L 26, 28.1.2012, s. 1.

(10)  Úř. věst. L 197, 24.7.2012, s. 1.

(11)  Úř. věst. L 348, 28.11.1992, s. 9.

(12)  Úř. věst. L 183, 29.6.1989, s. 1.

(13)  Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

(14)  Rozhodnutí Komise ze dne 19. ledna 2012 o zřízení skupiny orgánů dohledu nad těžbou ropy a zemního plynu v pobřežních vodách Evropské unie (Úř. věst. C 18, 21.1.2012, s. 8).

(15)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1406/2002 ze dne 27. června 2002, kterým se zřizuje Evropská agentura pro námořní bezpečnost (Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 1).

(16)  Úř. věst. L 314, 1.12.2007, s. 9.

(17)  Rozhodnutí Rady 2013/5/EU ze dne 17. prosince 2012 o přistoupení Evropské unie k Protokolu o ochraně Středozemního moře před znečišťováním působeným průzkumem a využíváním pevninského šelfu a mořského dna a jeho podloží (Úř. věst. L 4, 9.1.2013, s. 13).

(18)  Úř. věst. L 240, 19.9.1977, s. 1.

(19)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí (Úř. věst. L 41, 14.2.2003, s. 26).

(20)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 17).

(21)  Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7.

(22)  Úř. věst. L 20, 26.1.2010, s. 7.

(23)  Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 28.


PŘÍLOHA I

Informace, které je třeba uvést v dokumentech předkládaných příslušnému orgánu podle článku 11

1.   INFORMACE, KTERÉ JE TŘEBA PŘEDLOŽIT V OZNÁMENÍ PROJEKTU NEBO PŘEMÍSTĚNÍ TĚŽEBNÍHO ZAŘÍZENÍ

Oznámení projektu a oznámení přemístění těžebního zařízení, která mají být podána podle čl. 11 odst. 1 písm. c) a j), obsahují minimálně tyto informace:

1)

název a adresu provozovatele zařízení;

2)

popis procesu projektování těžebních činností a systémů od výchozí koncepce až po předložený projekt nebo výběr stávajícího zařízení, příslušné použité standardy a koncepce projektu, které jsou součástí tohoto procesu;

3)

popis zvolené koncepce projektu ve vztahu ke scénářům významných rizik pro konkrétní zařízení a jeho umístění a nejdůležitější prvky kontroly rizik;

4)

doklad o tom, že koncepce přispívá k omezení nebezpečí významných rizik na přijatelnou úroveň;

5)

popis zařízení a podmínek v jeho předpokládaném umístění;

6)

popis veškerých omezení bezpečného provozu souvisejících s životním prostředím, meteorologickými podmínkami a povahou mořského dna a popis opatření pro určení rizik vyvstávajících v souvislosti s mořským prostředím a mořským dnem, jako jsou potrubí a kotviště sousedních zařízení;

7)

popis typů činností, jež se mají provádět a u nichž vzniká významné riziko;

8)

obecný popis systému řízení bezpečnosti a ochrany životního prostředí, v jehož rámci musí být zamýšlená opatření na kontrolu nebezpečí významných rizik udržována v účinnosti;

9)

popis programů nezávislého ověřování a výchozí seznam rozhodujících prvků bezpečnosti a ochrany životního prostředí a jejich požadovaný efekt;

10)

v případě, že stávající těžební zařízení má být přesunuto na nové místo, kde bude vykonávat odlišnou těžební činnost, doklady o tom, že dané zařízení je pro plánovanou těžební činnost vhodné;

11)

v případě, že jiné než těžební zařízení má být upraveno a používáno jako zařízení těžební, odůvodnění prokazující, že toto zařízení je pro úpravu na těžební zařízení vhodné.

2.   INFORMACE, KTERÉ JE TŘEBA PŘEDLOŽIT VE ZPRÁVĚ O VÝZNAMNÝCH RIZICÍCH PRO PROVOZ TĚŽEBNÍHO ZAŘÍZENÍ

Zprávy o významných rizicích pro těžební zařízení, které mají být vypracovány v souladu s článkem 12 a předloženy podle čl. 11 odst. 1 písm. e), obsahují alespoň tyto informace:

1)

popis toho, jak byla zohledněna odpověď příslušného orgánu na oznámení projektu;

2)

název a adresu provozovatele zařízení;

3)

přehled veškerého zapojení zaměstnanců do vypracovávání zprávy o významných rizicích;

4)

popis zařízení a všech jeho souvislostí s jinými zařízeními či propojenou infrastrukturou včetně vrtů;

5)

doklad o tom, že byla identifikována všechna významná rizika a byla posouzena jejich pravděpodobnost a důsledky, včetně veškerých omezení bezpečnosti činností z hlediska životního prostředí, meteorologických podmínek a mořského dna, a že příslušná kontrolní opatření, včetně souvisejících rozhodujících prvků bezpečnosti a ochrany životního prostředí, jsou způsobilá omezit rizika závažných havárií pro osoby a životní prostředí na přijatelnou úroveň; tento doklad zahrnuje hodnocení účinnosti jakékoli reakce na únik ropy;

6)

popis typů prováděných činností s potenciálem významného rizika a maximální počet osob, které mohou být v jakémkoli okamžiku na zařízení;

7)

popis vybavení a opatřeních pro zajištění kontroly vrtu, provozní bezpečnosti, zajištění nebezpečných látek, prevence požáru a výbuchu, ochrany pracovníků před nebezpečnými látkami a ochrany životního prostředí před vznikem událostí spojených se závažnou havárií;

8)

popis opatření pro ochranu osob na zařízení před významnými riziky a pro zajištění jejich bezpečného úniku, evakuace a záchrany a opatření pro údržbu řídicích systémů pro prevenci škod na zařízení a životním prostředí v případě, že jsou všechny osoby evakuovány;

9)

příslušné předpisy, standardy a pokyny používané pro stavbu a uvedení zařízení do provozu;

10)

informace o systému řízení bezpečnosti a ochrany životního prostředí, jímž provozovatel disponuje ve vztahu k dotyčnému těžebnímu zařízení;

11)

interní havarijní plán nebo jeho odpovídající popis;

12)

popis programu nezávislého ověřování;

13)

veškeré další příslušné údaje, například pokud dvě nebo více zařízení fungují společně způsobem, který ovlivňuje potenciál významného rizika jednoho nebo všech zařízení;

14)

informace související s dalšími požadavky této směrnice získané v souvislosti s požadavky na předcházení závažným haváriím, které stanoví směrnice 92/91/EHS;

15)

pokud jde o činnosti prováděné na daném zařízení, veškeré informace o předcházení závažným haváriím vedoucím k významnému nebo závažnému poškození životního prostředí, jež se vztahují k jiným požadavkům této směrnice a jež byly získány v souladu se směrnicí 2011/92/EU;

16)

posouzení zjištěných potenciálních důsledků, jež mají pro životní prostředí úniky znečišťujících látek do životního prostředí v souvislosti se závažnou havárií, a popis technických i jiných než technických opatření plánovaných pro předcházení takovým únikům, jejich snižování či kompenzaci, a to včetně sledování.

3.   INFORMACE, KTERÉ JE TŘEBA PŘEDLOŽIT VE ZPRÁVĚ O VÝZNAMNÝCH RIZICÍCH PRO JINÉ NEŽ TĚŽEBNÍ ZAŘÍZENÍ

Zprávy o významných rizicích pro jiné než těžební zařízení, které mají být vypracovány podle článku 13 a předloženy podle čl. 11 odst. 1 písm. e), obsahují alespoň tyto informace:

1)

název a adresu vlastníka;

2)

přehled veškerého zapojení zaměstnanců do vypracovávání zprávy o významných rizicích;

3)

popis zařízení a v případě mobilního zařízení popis způsobu jeho přepravy mezi jednotlivými stanovišti a systému jeho rozmisťování;

4)

popis typů činností s potenciálem významného rizika, které je zařízení schopno provádět, a maximální počet osob, které mohou být v jakémkoli okamžiku na zařízení;

5)

doklad o tom, že byla identifikována všechna významná rizika a byla posouzena jejich pravděpodobnost a důsledky, včetně veškerých omezení bezpečnosti činností z hlediska životního prostředí, meteorologických podmínek a mořského dna, a že příslušná kontrolní opatření, včetně souvisejících rozhodujících prvků bezpečnosti a ochrany životního prostředí, jsou způsobilá omezit rizika závažných havárií pro osoby a životní prostředí na přijatelnou úroveň; tento doklad zahrnuje hodnocení účinnosti jakékoli reakce na únik ropy;

6)

popis zařízení a opatření pro zajištění kontroly vrtu, provozní bezpečnosti, zajištění nebezpečných látek, prevence požáru a výbuchu, ochrany pracovníků před nebezpečnými látkami a ochrany životního prostředí před vznikem událostí spojených se závažnou havárií;

7)

popis opatření pro ochranu osob na zařízení před významnými riziky a pro zajištění jejich bezpečného úniku, evakuace a záchrany a opatření pro údržbu řídicích systémů pro prevenci škod na zařízení a životním prostředí v případě, že jsou všechny osoby evakuovány;

8)

příslušné předpisy, standardy a pokyny používané pro stavbu a uvedení zařízení do provozu;

9)

doklad o tom, že byla identifikována všechna významná rizika pro všechny činnosti, které je zařízení schopno provádět, a že rizika závažné havárie pro osoby a životní prostředí jsou omezena na přijatelnou úroveň;

10)

popis veškerých omezení bezpečného provozu souvisejících s životním prostředím, meteorologickými podmínkami a povahou mořského dna a popis opatření pro určení rizik vyvstávajících v souvislosti s mořským prostředím a mořským dnem, jako jsou potrubí a kotviště sousedních zařízení;

11)

informace o systému řízení bezpečnosti a ochrany životního prostředí, která se vztahuje k jinému než těžebnímu zařízení;

12)

interní havarijní plán nebo jeho odpovídající popis;

13)

popis programu nezávislého ověřování;

14)

veškeré další příslušné údaje, například pokud dvě nebo více zařízení fungují společně způsobem, který ovlivňuje potenciál významného rizika jednoho nebo všech zařízení;

15)

pokud jde o činnosti prováděné na daném zařízení, veškeré informace, získané podle směrnice 2011/92/EU, o předcházení závažným haváriím vedoucím k významnému nebo závažnému poškození životního prostředí, jež se vztahují k jiným požadavkům této směrnice;

16)

posouzení zjištěných potenciálních důsledků, jež mají pro životní prostředí úniky znečišťujících látek do životního prostředí v souvislosti se závažnou havárií, a popis technických i jiných než technických opatření plánovaných pro předcházení takovým únikům, jejich snižování či kompenzaci, a to včetně sledování.

4.   INFORMACE, KTERÉ JE TŘEBA PŘEDLOŽIT PŘI OZNÁMENÍ VRTNÝCH ČINNOSTÍ

Oznámení vrtných činností, které má být vypracováno podle článku 15 a předloženo podle čl. 11 odst. 1 písm. h), obsahuje minimálně tyto informace:

1)

název a adresu provozovatele vrtu;

2)

název zařízení, jež má být použito, a název a adresu jeho vlastníka nebo, v případě těžebního zařízení, dodavatele provozujícího vrtné činnosti;

3)

podrobné údaje pro identifikaci vrtu a veškeré souvislosti se zařízeními či propojenou infrastrukturou;

4)

informace o pracovním programu vrtu, včetně období jeho provozu, podrobnosti o opatřeních proti ztrátě kontroly nad vrtem (vybavení, vrtné výplachy, cement atd.) a jejich ověřování, směrové kontroly průběhu vrtu a omezení bezpečného provozu v souladu s řízením rizik;

5)

v případě stávajícího vrtu informace týkající se jeho historie a stavu;

6)

veškeré podrobné údaje týkající se bezpečnostního vybavení, jež má být použito, které nejsou popsány v aktuální zprávě o významných rizicích pro dané zařízení;

7)

posouzení rizik včetně popisu:

a)

konkrétních rizik spojených s danou vrtnou činností, včetně veškerých omezení bezpečného provozu souvisejících s životním prostředím, meteorologickými podmínkami a povahou mořského dna;

b)

podpovrchových rizik;

c)

všech povrchových nebo podmořských činností, které způsobují současně vznikající potenciál významných rizik;

d)

vhodných kontrolních opatření;

8)

popis konfigurace vrtu po skončení provozu – tedy trvale, nebo dočasně opuštěný; a skutečnost, zda bylo pro budoucí použití umístěno do vrtu těžební zařízení;

9)

v případě změny dříve podaného oznámení vrtných činností dostatečně podrobné údaje pro úplnou aktualizaci oznámení;

10)

je-li třeba vybudovat, upravit nebo udržovat vrt pomocí jiného než těžebního zařízení, tyto dodatečné informace:

a)

popis veškerých omezení bezpečného provozu souvisejících s životním prostředím, meteorologickými podmínkami a povahou mořského dna a popis opatření pro určení rizik vyvstávajících v souvislosti s mořským prostředím a mořským dnem, jako jsou potrubí a kotviště sousedních zařízení;

b)

popis podmínek životního prostředí, které byly zohledněny v rámci interního havarijního plánu pro zařízení;

c)

popis ustanovení pro reakci na mimořádné situace, včetně opatřeních pro případy závažných havárií s dopadem na životní prostředí, která nejsou popsána ve zprávě o významných rizicích, a

d)

popis způsobu, jímž mají být koordinovány systémy řízení provozovatele vrtu a vlastníka, aby byla vždy zajištěna účinná kontrola významných rizik;

11)

zprávu obsahující zjištění nezávislého posouzení vrtu, včetně prohlášení provozovatele vrtu, který se seznámil se zprávou a zjištěními nezávislého ověřovatele provádějícího nezávislé posouzení, že řízení rizik týkajících se projektu vrtu a jeho opatření proti ztrátě kontroly jsou vhodné pro všechny předpokládané podmínky a okolnosti;

12)

informace související s touto směrnicí získané v souvislosti s požadavky na předcházení závažným haváriím, které stanoví směrnice 92/91/EHS;

13)

pokud jde o zamýšlené vrtné činnosti, veškeré informace o předcházení závažným haváriím vedoucím k významnému nebo závažnému poškození životního prostředí, jež se vztahují k jiným požadavkům této směrnice a jež byly získány v souladu se směrnicí 2011/92/EU.

5.   INFORMACE, KTERÉ JE TŘEBA PŘEDLOŽIT O PROGRAMU OVĚŘOVÁNÍ

Popis, který má být předložen podle čl. 11 odst. 1 písm. d), programů nezávislého ověřování, které mají být vypracovány podle čl. 17 odst. 1, zahrnuje:

a)

prohlášení provozovatele nebo vlastníka, učiněné po zohlednění zprávy nezávislého ověřovatele, o tom, že záznamy o rozhodujících prvcích bezpečnosti a jeho režim údržby, jak je uveden ve zprávě o významných rizicích, jsou nebo budou vhodné;

b)

popis programu ověřování, včetně volby nezávislých ověřovatelů a prostředků ověření, že rozhodující prvky bezpečnosti a ochrany životního prostředí a jakékoli zvlášť uvedené zařízení v tomto režimu jsou v dobrém stavu údržby;

c)

popis prostředků ověření uvedených v písmeni b), který zahrnuje podrobné údaje o zásadách, jež budou uplatňovány za účelem plnění funkcí stanovených v rámci daného systému a provádění kontroly systému po celou dobu životního cyklu zařízení, včetně:

i)

posouzení a testování rozhodujících prvků bezpečnosti a ochrany životního prostředí nezávislými a kvalifikovanými ověřovateli,

ii)

ověření projektu, standardu, osvědčení nebo jiného systému ověřování shody rozhodujících prvků bezpečnosti a ochrany životního prostředí,

iii)

posouzení probíhajících prací,

iv)

hlášení všech případů nedodržení shody,

v)

nápravných opatření přijatých provozovatelem nebo vlastníkem.

6.   INFORMACE, KTERÉ JE TŘEBA POSKYTNOUT V PŘÍPADĚ PODSTATNÉ ZMĚNY ZAŘÍZENÍ, VČETNĚ ODSTRANĚNÍ PEVNÉHO ZAŘÍZENÍ

Je-li třeba provést na zařízení podstatné změny, jak je uvedeno v čl. 12 odst. 5 a čl. 13 odst. 4, obsahuje pozměněná zpráva o významných rizicích zahrnující tyto podstatné změny, která má být předložena podle čl. 11 odst. 1 písm. f), minimálně tyto informace:

1)

název a adresu provozovatele nebo vlastníka;

2)

přehled veškerého zapojení zaměstnanců do vypracovávání revidované zprávy o významných rizicích;

3)

dostatečně podrobné údaje pro úplnou aktualizaci dřívější zprávy o významných rizicích a odpovídajícího interního havarijního plánu pro zařízení a pro prokázání skutečnosti, že jsou významná rizika snížena na přijatelnou úroveň;

4)

v případě ukončení užívání pevného těžebního zařízení:

a)

prostředky izolace všech nebezpečných látek a v případě vrtů spojených se zařízením trvalé utěsnění vrtů ve vztahu k zařízení a životnímu prostředí;

b)

popis nebezpečí významného rizika pro pracovníky a životní prostředí spojených s odstavením zařízení, celkový počet osob vystavených ohrožení a opatření k řízení rizik;

c)

opatření pro reakci na mimořádnou situaci pro zajištění bezpečné evakuace a záchrany pracovníků a pro zachování kontrolních systémů pro zamezení závažnému poškození životního prostředí.

7.   INFORMACE, KTERÉ JE TŘEBA PŘEDLOŽIT PŘI OZNÁMENÍ KOMBINOVANÝCH ČINNOSTÍ

Oznámení kombinovaných činností, které má být vypracováno podle článku 16 a podáno podle čl. 11 odst. 1 písm. i), obsahuje minimálně tyto informace:

1)

název a adresu provozovatele podávajícího oznámení;

2)

v případě, že se kombinovaných činností účastní další provozovatelé nebo vlastníci, jejich názvy a adresy, včetně potvrzení, že souhlasí s obsahem oznámení;

3)

společný dokument schválený všemi stranami, jichž se tento dokument týká, obsahující popis způsobu koordinace systémů řízení pro zařízení týkající se kombinované činnosti, aby bylo riziko závažné havárie sníženo na přijatelnou úroveň;

4)

popis veškerého vybavení používaného v souvislosti s kombinovanou činností, které není popsáno v aktuální zprávě o významných rizicích pro žádné ze zařízení účastnících se kombinovaných činností;

5)

shrnutí posouzení rizik provedeného všemi provozovateli a vlastníky účastnícími se kombinovaných činností, které obsahuje:

a)

popis všech činností během kombinované činnosti, které mohou představovat rizika s potenciálem způsobit závažnou havárii na zařízení nebo ve spojení se zařízením;

b)

popis všech opatření k řízení rizik přijatých v důsledku posouzení rizik;

6)

popis kombinované činnosti a programu prací, jež má kombinovanými činnostmi zahájit.

8.   INFORMACE, KTERÉ JE TŘEBA PŘEDLOŽIT O PODNIKOVÉM PLÁNU PŘEDCHÁZENÍ ZÁVAŽNÝM HAVÁRIÍM

Podnikový plán předcházení závažným haváriím, který má být vypracován podle čl. 19 odst. 1 a předložen podle čl. 11 odst. 1 písm. a), obsahuje mimo jiné:

1)

odpovědnost na úrovni vedení podniku za trvalé zajištění vhodnosti, provádění a náležitého uplatňování plánu předcházení závažným haváriím;

2)

opatření pro vytváření a udržování kultury důsledné bezpečnosti s vysokou pravděpodobností trvalého bezpečného provozu;

3)

rozsah a intenzitu procesu auditů;

4)

opatření pro odměňování a oceňování požadovaného chování;

5)

vyhodnocení schopností a cílů společnosti;

6)

opatření pro udržování standardů bezpečnosti a ochrany životního prostředí jako základní podnikové hodnoty;

7)

formální řídicí a kontrolní systémy, které zahrnují členy správní a dozorčí rady a řídící pracovníky společnosti;

8)

přístup ke způsobilosti na všech úrovních společnosti;

9)

rozsah, v němž jsou body 1 až 8 uplatňovány na činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři, které společnost uskutečňuje mimo Unii.

9.   INFORMACE, KTERÉ JE TŘEBA PŘEDLOŽIT O SYSTÉMU ŘÍZENÍ BEZPEČNOSTI A OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Systém řízení bezpečnosti a ochrany životního prostředí, který má být vypracován podle čl. 19 odst. 3 a předložen podle čl. 11 odst. 1 písm. b), zahrnuje mimo jiné:

1)

organizační strukturu a úlohy a povinnosti zaměstnanců;

2)

identifikaci a vyhodnocování významných rizik, jakož i jejich pravděpodobnosti a potenciálních dopadů;

3)

zahrnutí dopadu na životní prostředí do posouzení rizik závažné havárie do zprávy o významných rizicích;

4)

kontroly významných rizik během normální činnosti;

5)

řízení změn;

6)

plánování a reakce na mimořádné situace;

7)

omezení škod na životním prostředí;

8)

sledování výkonnosti;

9)

opatření pro audit a přezkum a

10)

uplatňovaná opatření pro účast na trojstranných konzultacích a způsob realizace opatřeních vyplývajících z těchto konzultací.

10.   INFORMACE, KTERÉ MÁ PROVOZOVATEL UVÉST V INTERNÍM HAVARIJNÍM PLÁNU

Interní havarijní plány, které mají být vypracovány podle článku 14 a předloženy podle čl. 11 odst. 1 písm. g), obsahují mimo jiné:

1)

jména a postavení osob oprávněných k zahájení nouzových postupů a osob řídících interní reakci na mimořádnou situaci;

2)

jméno nebo postavení osoby odpovědné za styk s orgánem nebo orgány odpovědnými za externí havarijní plán;

3)

popis všech předvídatelných podmínek nebo událostí, které by mohly způsobit závažnou havárii podle popisu uvedeného ve zprávě o významných rizicích, k níž je plán připojen;

4)

popis opatření, která budou přijata pro kontrolu příslušných podmínek nebo událostí a pro omezení jejich následků;

5)

popis dostupného vybavení a zdrojů, včetně vybavení a zdrojů pro zastavení veškerých případných úniků látek;

6)

opatření pro omezení rizik, kterým jsou vystaveny osoby na zařízení a životní prostředí, včetně způsobu vydávání výstražných upozornění a činností, které mají osoby po vydání výstražného upozornění provádět;

7)

v případě kombinovaných činností opatření zajišťující koordinaci únikových, evakuačních a záchranných opatření mezi dotčenými zařízeními k zajištění dobrých vyhlídek na přežití osob na zařízení při závažné havárii;

8)

odhad účinnosti reakce na únik ropy. Podmínky životního prostředí, které se v rámci propočtu reakce zváží, zahrnují:

i)

povětrnostní podmínky, včetně větru, viditelnosti, srážek a teploty,

ii)

stavy moře, přílivy a mořské proudy,

iii)

výskyt ledu a naplavenin,

iv)

hodiny denního světla a

v)

další známé environmentální podmínky, které by mohly mít vliv na účinnost vybavení pro reakci nebo na celkovou účinnost úsilí v rámci reakce;

9)

opatření pro vydání včasného výstražného upozornění na závažnou havárii orgánu nebo orgánům příslušným k aktivaci externího havarijního plánu, druh informací, které mají být obsaženy v počátečním výstražném upozornění, a opatření pro poskytnutí podrobnějších informací, jakmile jsou k dispozici;

10)

opatření pro odbornou přípravu zaměstnanců na povinnosti, které mají plnit, a v případě potřeby jejich koordinaci se subjekty externí reakce na mimořádné situace;

11)

opatření pro koordinaci interní reakce na mimořádné situace s externí reakcí na mimořádné situace;

12)

doklady o předběžném posouzení veškerých chemických látek používaných jako dispergační činidla, jež bylo provedeno s cílem minimalizovat dopady na veřejné zdraví a jakékoliv další škody na životním prostředí.


PŘÍLOHA II

Zprávy o vrtných činnostech, které je třeba předložit podle čl. 15 odst. 4

Zprávy, které mají být předkládány příslušnému orgánu podle čl. 15 odst. 4, zahrnují minimálně tyto informace:

1)

název a adresu provozovatele vrtu;

2)

název zařízení a název a adresu jeho provozovatele nebo vlastníka;

3)

údaje pro identifikaci vrtu a veškeré souvislosti se zařízeními či propojenou infrastrukturou;

4)

souhrnný přehled činností provedených od zahájení provozu nebo od předložení předchozí zprávy;

5)

průměr a skutečnou vertikální a změřenou hloubku:

a)

všech vyvrtaných šachet a

b)

veškerého opláštění;

6)

hustotu vrtné kapaliny v době sestavování zprávy a

7)

v případě činností týkajících se stávajícího vrtu jeho současný provozní stav.


PŘÍLOHA III

Ustanovení o určení a fungování příslušného orgánu podle článků 8 a 9

1.   USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE ČLENSKÝCH STÁTŮ

1)

Pro účely určení příslušného orgánu pověřeného výkonem regulačních funkcí uložených podle článku 8 členské státy učiní přinejmenším tyto kroky:

a)

vypracují organizační opatření, která umožňují účinné vykonávání povinností uložených touto směrnicí příslušnému orgánu, včetně opatření pro nestrannou regulaci bezpečnosti a ochrany životního prostředí;

b)

vypracují koncepční prohlášení popisující cíle dozoru a vymáhání práva a povinnosti příslušného orgánu v zájmu zajištění transparentnosti, konzistentnosti, proporcionality a objektivity při regulaci činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři.

2)

Členské státy přijmou patřičné kroky potřebné pro uplatňování opatření uvedených v bodě 1, mezi něž patří:

a)

finanční prostředky pro zajištění dostatečné kvalifikace odborníků, kteří jsou k dispozici interně nebo na základě formálních dohod se třetími stranami nebo kombinovaně, aby příslušný orgán mohl kontrolovat a vyšetřovat činnosti, přijímat opatření k vymáhání práva a zpracovávat zprávy o významných rizicích a oznámení;

b)

pokud se využívá externích odborníků, finanční prostředky na přípravu dostatečných písemných pokynů a dohledu pro zachování konzistentnosti přístupu a zajištění toho, aby si zákonem určený příslušný orgán zachoval plnou odpovědnost podle této směrnice;

c)

finanční prostředky na nezbytnou odbornou přípravu, komunikaci, přístup k technologiím a cesty a stravování pracovníků příslušného orgánu za účelem plnění jejich funkcí a usnadnění aktivní spolupráce mezi příslušnými orgány podle článku 27;

d)

případně uložení požadavku, aby provozovatelé nebo vlastníci uhradili náklady, které příslušnému orgánu vzniknou při výkonu jeho funkcí podle této směrnice;

e)

financování a podpora výzkumu na základě funkcí příslušného orgánu podle této směrnice;

f)

finanční prostředky na vypracování zpráv příslušným orgánem.

2.   USTANOVENÍ O FUNGOVÁNÍ PŘÍSLUŠNÉHO ORGÁNU

1)

Pro účely účinného výkonu svých úkolů podle článku 9 příslušný orgán vypracuje:

a)

písemnou strategii, která popisuje jeho úkoly, jeho priority činnosti, tedy přípravu projektu a provoz zařízení, řízení integrity a připravenost a reakci na mimořádné situace, a jeho organizaci;

b)

operační postupy, které popisují, jak bude příslušný orgán kontrolovat a vymáhat plnění povinností provozovatelů a vlastníků podle této směrnice, včetně toho, jak bude zpracovávat, posuzovat a přijímat zprávy o významných rizicích, jak bude zpracovávat oznámení vrtných činností a jak se budou pro dané zařízení nebo činnost určovat intervaly mezi inspekcemi opatření na kontrolu nebezpečí významných rizik, mimo jiné pro životní prostředí;

c)

postupy pro vykonávání svých úkolů, aniž jsou dotčeny další povinnosti, například ve vztahu těžbě ropy a zemního plynu na pevnině, a opatření podle směrnice 92/91/EHS;

d)

je-li příslušný orgán tvořen dvěma nebo více subjekty, formální dohodu vytvářející potřebné mechanismy pro společnou činnost příslušného orgánu, včetně dohledu, sledování a přezkumu vrcholovým vedením, společného plánování a kontrol, rozdělení odpovědností pro zpracování zpráv o významných rizicích, společného vyšetřování, vnitřní komunikace a společně vydávaných zpráv zveřejňovaných externě.

2)

Podrobně stanovené postupy pro posuzování zpráv o významných rizicích musí vyžadovat, aby provozovatel nebo vlastník uvedl veškeré faktické informace a další náležitosti podle této směrnice. Příslušný orgán přinejmenším zajistí, aby byly předloženy níže uvedené informace a aby tyto požadavky byly jasně vymezeny v pokynech pro provozovatele nebo vlastníky:

a)

byla identifikována veškerá předvídatelná nebezpečí, která mohou způsobit závažnou havárii, včetně škod na životním prostředí, vyhodnocena jejich rizikovost a stanovena opatření pro kontrolu těchto rizik, včetně reakcí na mimořádné situace;

b)

systém řízení bezpečnosti a ochrany životního prostředí je řádně popsán tak, aby bylo doloženo dodržení této směrnice;

c)

byla popsána náležitá opatření k zajištění nezávislého ověření a auditu provozovatele nebo vlastníka.

3)

V souvislosti s důkladným posuzováním zpráv o významných rizicích příslušný orgán zajistí, aby:

a)

byly poskytnuty veškeré požadované faktické informace;

b)

provozovatel nebo vlastník určil veškerá důvodně předvídatelná rizika závažné havárie, která jsou spojena s daným zařízením a jeho funkcemi, a spolu s nimi i události, které by k ní mohly vést, a aby metodika a hodnotící kritéria, která byla pro řízení rizik závažné havárie přijata, byla jednoznačně vysvětlena, včetně těch faktorů analýzy, které nelze s jistotou stanovit;

c)

při řízení rizik byly vzaty v úvahu všechny příslušné fáze životního cyklu zařízení a zohledněny veškeré předvídatelné situace, mimo jiné:

i)

jak zohledňují projektová rozhodnutí uvedená v oznámení projektu řízení rizik, aby bylo zajištěno uplatňování zásad bezpečnosti a ochrany životního prostředí, které jsou v nich obsaženy,

ii)

jak mají být provozovány vrtné činnosti na příslušném zařízení,

iii)

jak mají být na těžebním zařízení provozovány a pozastavovány vrtné činnosti před zahájením těžby,

iv)

jak mají být uskutečňovány kombinované činnosti s dalšími zařízeními,

v)

jak má být provedeno odstavení zařízení;

d)

jak mají být provedena opatření pro snížení rizik zjištěných v rámci řízení rizik, aby se rizika v případě potřeby snížila na přijatelnou úroveň;

e)

zda při určování opatření nezbytných k dosažení přijatelné úrovně rizika provozovatel nebo vlastník jasně prokázal, jak zohlednil příslušné osvědčené postupy a přístupy založené na uznávaných technických pravidlech, osvědčených metodách řízení a zásadách týkajících se lidských a organizačních faktorů;

f)

zda byla jasně stanovena a odůvodněna opatření a podmínky pro odhalování mimořádné události a rychlou a účinnou reakci na ni;

g)

jak byla evakuační a záchranná ustanovení a opatření, která mají zabránit rozšíření stavu nouze a omezit její dopady na životní prostředí, logicky a systematicky integrována, s ohledem na pravděpodobné nouzové podmínky, za nichž budou prováděna;

h)

jak jsou požadavky začleněny do interních havarijních plánů a zda byla kopie nebo odpovídající popis interního havarijního plánu předložena příslušnému orgánu;

i)

zda je systém řízení bezpečnosti a ochrany životního prostředí popsaný ve zprávě o významných rizicích dostatečný pro zabezpečení kontroly nad nebezpečím významných rizik ve všech fázích životního cyklu zařízení a zda zajišťuje dodržování všech příslušných právních předpisů a stanoví pravidla pro audity a uplatňování doporučení těchto auditů;

j)

zda je jasně vysvětlen program nezávislého ověřování.


PŘÍLOHA IV

Opatření provozovatelů a vlastníků k předcházení závažným haváriím podle článku 19

1.

Členské státy zajistí, aby provozovatelé a vlastníci:

a)

zvláště dbali na vyhodnocování požadavků na spolehlivost a integritu všech systémů zásadních pro bezpečnost a ochranu životního prostředí a své systémy kontroly a údržby zakládali na dosažení požadované úrovně integrity bezpečnosti a ochrany životního prostředí;

b)

přijali patřičné kroky, jimiž v rámci možností zajistí, aby nedocházelo k neplánovaným únikům nebezpečných látek z potrubí, nádob a systémů určených k jejich bezpečnému uchování. Kromě toho provozovatelé nebo vlastníci zajistí, aby žádné jednotlivé selhání určitého opatření proti úniku těchto látek nemohlo vést ke vzniku závažné havárie;

c)

vypracovali přehled dostupného vybavení, jeho vlastníků, umístění, dopravy a způsobu použití na zařízení a všech subjektů relevantních pro provádění interního havarijního plánu. V přehledu se uvedou opatření přijatá s cílem zajistit, aby vybavení a postupy setrvávaly v provozuschopném stavu;

d)

zajistili vhodný rámec pro sledování dodržování všech příslušných právních předpisů tím, že začlení své zákonné povinnosti týkající se kontroly významných rizik a ochrany životního prostředí do svých standardních provozních postupů a

e)

zvláště dbali na vytváření a udržování kultury důsledné bezpečnosti s vysokou pravděpodobností trvalého bezpečného provozu, rovněž s ohledem na zabezpečení spolupráce zaměstnanců, a to mimo jiné prostřednictvím:

i)

jednoznačného závazku k trojstranným konzultacím a opatřením, která z nich vyplynou,

ii)

podpory a odměňování zpráv o nehodách a případech, kdy k nehodě téměř došlo,

iii)

účinné spolupráce se zvolenými bezpečnostními zástupci,

iv)

ochrany vnitřních informátorů.

2.

Členské státy zajistí, aby podniky spolupracovaly s příslušnými orgány na vytváření a uplatňování plánu priorit pro rozvíjení standardů, pokynů a předpisů, které zajistí používání osvědčených postupů v předcházení závažným haváriím a omezování jejich následků, pokud přesto nastanou.


PŘÍLOHA V

Výběr nezávislého ověřovatele a návrhy programů nezávislého ověřování podle čl. 17 odst. 3

1.

Nezávislý ověřovatel musí splňovat tyto požadavky na nezávislost na provozovateli a vlastníkovi:

a)

jeho fungování nevyžaduje posouzení žádného aspektu rozhodujícího prvku bezpečnosti a ochrany životního prostředí nebo zvláštního zařízení, na němž byl před ověřením zainteresován nebo kde by mohla být jeho objektivita zpochybněna;

b)

je dostatečně nezávislý na systému řízení, který nese nebo nesl odpovědnost za jakýkoli aspekt součásti nezávislého režimu ověřování nebo zkoumání vrtu, aby bylo zajištěno, že bude objektivní při výkonu své funkce v tomto programu.

2.

Členské státy od provozovatele a vlastníka vyžadují, aby s ohledem na nezávislý režim ověřování nebo zkoumání vrtu zajistil, že jsou splněny tyto požadavky:

a)

nezávislý vyšetřovatel má technickou způsobilost, případně včetně přiměřeného počtu příslušně kvalifikovaných zaměstnanců s dostatečnými zkušenostmi, kteří splňují požadavky této přílohy bodu 1;

b)

nezávislý ověřovatel úkoly vhodně rozdělil mezi pracovníky, kteří jsou kvalifikovaní pro jejich plnění;

c)

existují vhodná opatření pro tok informací mezi provozovatelem nebo vlastníkem a nezávislým ověřovatelem;

d)

provozovatel nebo vlastník udělil nezávislému ověřovateli dostatečnou pravomoc, aby byl schopen adekvátně vykonávat své funkce.

3.

Podstatné změny se oznámí nezávislému ověřovateli, který provede další ověření, a výsledky dalšího ověření se na vyžádání sdělí příslušnému orgánu.


PŘÍLOHA VI

Informace o prioritách spolupráce provozovatelů a vlastníků s příslušnými orgány podle čl. 19 odst. 7

Záležitosti posuzované při stanovení priorit pro rozvíjení norem a pokynů musí vést k praktickým krokům v oblasti předcházení závažným haváriím a omezování jejich následků. K těmto záležitostem patří:

a)

zlepšování integrity vrtu, vybavení a opatření pro kontrolu vrtu a sledování jejich účinnosti;

b)

zlepšování primární kontroly;

c)

zlepšování sekundární kontroly, která brání šíření počínající závažné havárie, včetně úniku z vrtu;

d)

spolehlivé rozhodování;

e)

řízení a sledování činností s významným rizikem;

f)

kvalifikace osob na klíčových místech;

g)

účinné řízení rizik;

h)

posouzení spolehlivosti systémů zásadních pro bezpečnost a ochranu životního prostředí;

i)

klíčové výkonnostní ukazatele;

j)

účinná integrace systémů řízení bezpečnosti a ochrany životního prostředí mezi provozovateli a vlastníky a ostatními subjekty, které se podílejí na činnostech v odvětví ropy a zemního plynu.


PŘÍLOHA VII

Informace, které je třeba poskytnout v externích havarijních plánech podle článku 29

Externí havarijní plány vypracované podle článku 29 obsahují mimo jiné:

a)

jména a postavení osob oprávněných k zahájení nouzových postupů a osob oprávněných řídit externí reakci na mimořádnou situaci;

b)

opatření pro přijetí včasného varování o závažných haváriích a příslušné poplašné postupy a postupy reakce na mimořádnou situaci;

c)

opatření pro koordinaci zdrojů potřebných k provádění externího havarijního plánu;

d)

opatření pro poskytnutí pomoci při interní reakci na mimořádné situace;

e)

podrobný popis opatření externí reakce na mimořádné situace;

f)

opatření pro poskytování příslušných informací a poradenství týkajícího se závažné havárie osobám a organizacím, které mohou být touto havárií postiženy;

g)

opatření pro poskytování informací záchranným službám ostatních členských států a Komisi v případě závažné havárie s možnými přeshraničními dopady;

h)

opatření pro zmírňování negativních dopadů na živočichy a rostliny na pevnině i v moři, včetně situací, kdy se živočichové znečištění ropou dostanou na břeh dříve než samotná ropná skvrna.


PŘÍLOHA VIII

Podrobnosti, které je třeba zahrnout do přípravy externích havarijních plánů podle článku 29

1.

Orgán nebo orgány příslušné pro koordinování reakce na mimořádné situace zajistí dostupnost následujících prvků:

a)

přehled dostupného vybavení, jeho vlastníků, umístění, dopravních prostředků a způsobu použití v místě závažné havárie;

b)

popis přijatých opatření pro udržování vybavení a postupů v provozuschopném stavu;

c)

přehled vybavení ve vlastnictví podniků, které může být k dispozici v nouzové situaci;

d)

popis obecných opatření pro nouzové situace při těžbě ropy a zemního plynu na moři, včetně pravomocí a povinností všech zúčastněných stran a orgánů odpovědných za dodržování těchto opatření;

e)

opatření zajišťující neustálou dostupnost k nasazení a aktuální úroveň vybavení, zaměstnanců a postupů a dostatečný počet školených pracovníků, kteří jsou kdykoli dostupní;

f)

doklad o předběžném posouzení vlivu veškerých chemických látek, jež mají být používány jako dispergační činidla, na životní prostředí a zdraví.

2.

Externí havarijní plány jasně vysvětlují úlohu orgánů, subjektů nouzové reakce, koordinátorů a dalších subjektů aktivních při reakci na mimořádnou situaci, aby byla zajištěna součinnost při reakci na závažné havárie.

3.

Opatření zahrnují tato ustanovení pro reakci na závažnou havárii, která má potenciál přesáhnout kapacitu členského státu nebo překročit jeho hranice:

a)

sdílení externích havarijních plánů se sousedními členskými státy a Komisí;

b)

na přeshraniční úrovni provedené sestavení seznamů prostředků reakce ve vlastnictví podniků i orgánů veřejné moci a všechny nezbytné úpravy pro zajištění kompatibility vybavení a postupů mezi sousedními zeměmi a členskými státy;

c)

postupy pro uplatnění mechanismu civilní ochrany Unie;

d)

pořádání přeshraničních cvičení externí reakce na mimořádné situace.


PŘÍLOHA IX

Sdílení informací a transparentnost

1.

Jednotný formát předávání údajů pro ukazatele významného rizika umožňuje porovnávání informací od příslušných orgánů a informací od jednotlivých provozovatelů a vlastníků.

2.

Informace sdílené příslušným orgánem a provozovateli a vlastníky zahrnují informace o:

a)

neúmyslném úniku ropy, zemního plynu nebo jiných nebezpečných látek, ať hořících či nikoli;

b)

ztrátě kontroly nad vrtem vyžadující aktivaci vybavení pro kontrolu vrtu nebo selhání ochrany vrtu vyžadující její výměnu nebo opravu;

c)

selhání některého rozhodujícího prvku bezpečnosti a ochrany životního prostředí;

d)

závažném snížení integrity konstrukce nebo omezení ochrany proti účinkům požáru nebo výbuchu nebo selhání udržování polohy v případě mobilního zařízení;

e)

plavidlech v kolizním kurzu a skutečných srážkách plavidel se zařízením na moři;

f)

haváriích vrtulníků na zařízeních na moři nebo v jejich blízkosti;

g)

všech haváriích s následkem smrti;

h)

všech vážných zraněních pěti nebo více osob při jedné havárii;

i)

všech evakuacích pracovníků;

j)

všech závažných ekologických nehodách.

3.

Výroční zprávy předkládané členskými státy podle článku 25 obsahují minimálně tyto informace:

a)

počet, stáří a umístění zařízení;

b)

počet a druh provedených inspekcí a vyšetřování, všechna opatření k vymáhání práva, rozhodnutí zahájit stíhání;

c)

údaje o haváriích v souladu s jednotným systémem podávání zpráv stanoveným v článku 23;

d)

veškeré významné změny v regulačním rámci pro těžební činnost na moři;

e)

výkon činností v odvětví ropy a zemního plynu na moři v souvislosti s předcházením závažným haváriím a omezení dopadů vzniklých závažných havárií.

4.

Informace podle bodu 2 obsahují faktické informace i analytické údaje týkající se činností v odvětví ropy a zemního plynu a jsou jednoznačné. Poskytnuté informace a údaje mají umožňovat porovnání výkonnosti jednotlivých provozovatelů a vlastníků nejen v rámci členského státu a výkonnost odvětví jako celku může být porovnána mezi členskými státy.

5.

Sběr a shromažďování informací podle bodu 2 umožňují členským státům poskytnutí včasné výstrahy před možným zhoršováním opatření zásadních pro bezpečnost a ochranu životního prostředí a umožňují jim přijetí proaktivních nápravných opatření. Informace také musí dokládat celkovou účinnost opatření a kontrol prováděných jednotlivými provozovateli a vlastníky a odvětvím jako celkem, zejména při předcházení závažným haváriím a snižování rizik pro životní prostředí.

6.

Pro dodržení požadavků článku 24 se vytvoří zjednodušený formát pro usnadnění zveřejňování příslušných údajů podle bodu 2 této přílohy a vypracování zpráv podle článku 25 způsobem, který je snadno přístupný veřejnosti a usnadňuje přeshraniční porovnávání údajů.


PROHLÁŠENÍ KOMISE

1.

Komise vyjadřuje politování nad tím, že podle čl. 41 odst. 3 a 5 jsou některé členské státy částečně osvobozeny od povinnosti provést směrnici a domnívá se, že je v zájmu zachování celistvosti práva EU, aby se tyto výjimky nepovažovaly za precedens.

2.

Komise konstatuje, že členské státy mají možnost ustanovení neprovádět a nepoužít článek 20 směrnice, protože v současné době nejsou v jejich jurisdikci registrované žádné společnosti, které provozují činnosti na moři mimo území Unie.

Aby se zajistilo účinné uplatňování této směrnice, Komise zdůrazňuje, že je povinností těchto členských států zajistit, aby společnosti již u nich registrované neobcházely cíle směrnice tak, že rozšíří svou oblast podnikání o činnosti na moři, aniž by toto rozšíření oznámily příslušným vnitrostátním orgánům, aby tak mohly členské státy přijmout nezbytná opatření, která zajistí plné uplatňování článku 20. Komise přijme všechna nezbytná opatření proti jakémukoli obcházení ustanovení, na které bude případně upozorněna.


© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2020
Zavřít
MENU