(EU) č. 1025/2012Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 ze dne 25. října 2012 o evropské normalizaci, změně směrnic Rady 89/686/EHS a 93/15/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 94/9/ES, 94/25/ES, 95/16/ES, 97/23/ES, 98/34/ES, 2004/22/ES, 2007/23/ES, 2009/23/ES a 2009/105/ES, a kterým se ruší rozhodnutí Rady 87/95/EHS a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1673/2006/ES Text s významem pro EHP

(1)

Hlavním cílem normalizace je vymezit dobrovolné technické nebo kvalitativní specifikace, jež mohou současné nebo budoucí výrobky, výrobní postupy nebo služby splňovat. Normalizace se může týkat různých otázek, například normalizace jednotlivých jakostních tříd či rozměrů konkrétního výrobku nebo technických specifikací na trzích výrobků nebo služeb, kde jsou nezbytné slučitelnost a interoperabilita s jinými výrobky nebo systémy.

(2)

Evropská normalizace je organizována dotčenými zúčastněnými stranami a v jejich prospěch na základě národních zastoupení (Evropský výbor pro normalizaci (CEN) a Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice (Cenelec)) a přímé účasti (Evropský ústav pro telekomunikační normy (ETSI)) a zakládá se na zásadách uznaných Světovou obchodní organizací (WTO) v oblasti normalizace, a to zejména na zásadách soudržnosti, transparentnosti, otevřenosti, konsenzu, dobrovolného použití, nezávislosti vůči zájmovým skupinám a účinnosti (dále jen „základní zásady“). V souladu se základními zásadami je důležité, aby všechny příslušné zainteresované strany, včetně orgánů veřejné správy a malých a středních podniků, byly vhodně zapojeny do postupu normalizace na národní i evropské úrovni. Národní normalizační orgány by rovněž měly podporovat a usnadňovat zapojení zúčastněných stran.

(3)

Evropská normalizace rovněž pomáhá zlepšit konkurenceschopnost podniků tím, že usnadňuje zejména volný pohyb zboží a služeb, interoperabilitu sítí, využívání komunikačních prostředků, technický rozvoj a inovace. Evropská normalizace posiluje celosvětovou konkurenceschopnost evropského průmyslu, a to především, pokud je zaváděna v koordinaci s mezinárodními normalizačními orgány, a to s Mezinárodní organizací pro normalizaci (ISO), Mezinárodní elektrotechnickou komisí (IEC) a Mezinárodní telekomunikační unií (ITU). Normy přinášejí značné pozitivní hospodářské účinky, například tím, že přispívají k vzájemnému hospodářskému pronikání na vnitřním trhu a podporují vývoj nových a zdokonalených výrobků nebo trhů a lepší dodací podmínky. Normy tedy běžně posilují hospodářskou soutěž a snižují výrobní a prodejní náklady, což prospívá celému hospodářství, a zvláště pak spotřebitelům. Normy mohou udržovat a zvyšovat kvalitu, poskytovat informace a zajišťovat interoperabilitu a slučitelnost, čímž zvyšují bezpečnost a hodnotu pro spotřebitele.

(4)

Evropské normy jsou přijímány evropskými normalizačními organizacemi, kterými jsou CEN, Cenelec a ETSI.

(5)

Evropské normy hrají velmi důležitou úlohu v rámci vnitřního trhu, například prostřednictvím využití harmonizovaných norem, pokud je zde předpoklad shody výrobků, jež mají být dodány na trh, se základními požadavky na tyto výrobky stanovenými v příslušných harmonizačních právních předpisech Unie. Tyto požadavky by měly být přesně vymezeny, aby nebyly evropskými normalizačními organizacemi mylně interpretovány.

(6)

Normalizace sehrává stále důležitější úlohu v mezinárodním obchodu a při otevírání trhů. Unie by měla usilovat o posílení spolupráce mezi evropskými normalizačními organizacemi a mezinárodními normalizačními orgány. V zájmu koordinace normalizačního úsilí a prosazování evropských norem by Unie měla rovněž posilovat dvoustranné přístupy se třetími zeměmi, například při vyjednávání dohod či při vysílání odborníků v oblasti normalizace do třetích zemí. Unie by dále měla podporovat kontakt evropských normalizačních organizací se soukromými fóry a konsorcii, aniž by bylo ohroženo přednostní postavení evropské normalizace.

(7)

Evropskou normalizaci upravuje zvláštní právní rámec, který je tvořen třemi různými právními akty, jmenovitě směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (3), rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1673/2006/ES ze dne 24. října 2006 o financování evropské normalizace (4) a rozhodnutím Rady 87/95/EHS ze dne 22. prosince 1986 o normalizaci v oblasti informačních technologií a telekomunikací (5). Současný právní rámec však již není aktuální s ohledem na vývoj evropské normalizace v posledních desetiletích. Současný právní rámec by proto měl být zjednodušen a upraven, aby pokrýval nové aspekty normalizace a odrážel tak tento nejnovější vývoj a budoucí výzvy v oblasti evropské normalizace. To se týká zejména zvýšení tvorby norem pro služby a vývoje i jiných produktů normalizace než pouze formálních norem.

(8)

V usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. října 2010 o budoucnosti evropské normalizace (6), jakož i ve zprávě panelu odborníků pro přezkum evropského systému normalizace (Express) z února 2010 nazvané „Normalizace pro konkurenceschopnou a inovativní Evropu: vize pro rok 2020“ byla stanovena řada strategických doporučení týkajících se přezkumu evropského normalizačního systému.

(9)

Za účelem zajištění efektivity norem a normalizace jako politických nástrojů pro Unii je nutné mít k dispozici efektivní a účinný systém normalizace, který poskytuje pružnou a transparentní platformu pro budování konsenzu mezi všemi účastníky a který je finančně únosný.

(10)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (7) stanoví obecná ustanovení k usnadnění výkonu svobody usazování pro poskytovatele služeb a volného pohybu služeb při zachování vysoké kvality služeb. Zavazuje členské státy, aby ve spolupráci s Komisí podporovaly vypracovávání dobrovolných evropských norem s cílem usnadnit slučitelnost služeb dodávaných poskytovateli v různých členských státech, poskytování informací příjemcům a kvalitu poskytování služeb. Směrnice 98/34/ES se však vztahuje pouze na normy pro výrobky, zatímco na normy pro služby se výslovně nevztahuje. Rozlišení mezi službami a zbožím je kromě toho v realitě vnitřního trhu stále méně významné. V praxi není vždy možné normy pro výrobky jasně odlišit od norem pro služby. Mnohé normy pro výrobky mají složku týkající se služeb, zatímco normy pro služby se často týkají částečně i výrobků. Proto je nezbytné přizpůsobit současný právní rámec těmto novým okolnostem rozšířením jeho působnosti na normy pro služby.

(11)

Podobně jako ostatní normy jsou i normy pro služby dobrovolné a jejich vypracovávání by mělo probíhat podle potřeb trhu, kdy jsou určující potřeby hospodářských subjektů a zúčastněných stran, jichž se tyto normy přímo nebo nepřímo týkají, přičemž normy by měly brát v úvahu základní zásady včetně konsenzu. Měly by se především zaměřovat na služby spojené s výrobky a postupy.

(12)

Právní rámec, jenž Komisi umožňuje požádat jednu nebo několik evropských normalizačních organizací, aby navrhly evropskou normu nebo produkt evropské normalizace pro služby, by se měl uplatňovat tak, aby bylo plně dodrženo rozdělení pravomocí mezi Unií a členskými státy, jež stanoví Smlouvy. To se týká zejména článků 14, 151, 152, 153, 165, 166 a 168 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) a protokolu č. 26 o službách obecného zájmu, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) a Smlouvě o fungování EU, podle nichž mají členské státy výlučnou pravomoc vymezovat základní zásady sociálního zabezpečení, odborného vzdělávání a zdravotnictví a vytvářet rámcové podmínky pro řízení, financování, organizaci a poskytování služeb těchto systémů, včetně vymezení požadavků, kvality a bezpečnostních norem, které se na ně vztahují, aniž jsou dotčena ustanovení čl. 168 odst. 4 Smlouvy o fungování EU a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (8). Komise by vznesením takové žádosti neměla ovlivnit právo vyjednávat, uzavírat a vymáhat kolektivní smlouvy ani právo na protestní akce zaměstnanců podle vnitrostátních právních předpisů a postupů, které jsou v souladu s právem Unie.

(13)

Evropské normalizační organizace podléhají právu hospodářské soutěže do té míry, že je lze považovat za podnik nebo sdružení podniků ve smyslu článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU.

(14)

V rámci Unie jsou národní normy přijímány národními normalizačními orgány, což by mohlo vést ke vzniku konfliktních norem a technických překážek na vnitřním trhu. Proto je pro vnitřní trh a pro efektivitu normalizace v rámci Unie nezbytné potvrdit stávající pravidelnou výměnu informací mezi národními normalizačními orgány, evropskými normalizačními organizacemi a Komisí o jejich současných a budoucích normalizačních činnostech a rovněž o zásadě týkající se pozastavení prací, jež se použije pro národní normalizační orgány v rámci evropských normalizačních organizací a jež stanovuje, že po zveřejnění nové evropské normy budou zrušeny národní normy. Národní normalizační orgány a evropské normalizační organizace by rovněž měly dodržovat ustanovení o výměně informací obsažená v příloze 3 Dohody o technických překážkách obchodu (9).

(15)

Splnění povinnosti členských států oznámit Komisi existenci národních normalizačních orgánů by nemělo vyžadovat přijetí specifických vnitrostátních právních předpisů za účelem uznání těchto orgánů.

(16)

Pravidelná výměna informací mezi národními normalizačními orgány, evropskými normalizačními organizacemi a Komisí by neměla národním normalizačním orgánům bránit v dodržování jiných povinností a závazků, a zejména v dodržování přílohy 3 Dohody o technických překážkách obchodu.

(17)

Zastoupením společenských zájmů a zúčastněných společenských subjektů v evropských normalizačních činnostech se rozumí činnosti organizací a stran zastupujících zájmy s vysokým významem pro společnost, jako jsou například zájmy v oblasti životního prostředí či zájmy spotřebitelů a zaměstnanců. Zastoupením sociálních zájmů a zúčastněných stran v sociální oblasti v evropských normalizačních činnostech se však současně rozumí zejména činnosti organizací a stran hájících základní práva zaměstnanců a pracovníků, například odborové organizace.

(18)

V zájmu urychlení rozhodovacího procesu by národní normalizační orgány a evropské normalizační organizace měly usnadnit přístup k informacím o svých činnostech prostřednictvím podpory využívání informačních a komunikačních technologií (IKT) v rámci jejich příslušných systémů normalizace, například poskytnutím snadno použivatelného internetového konzultačního mechanismu, jenž by všem příslušným zúčastněným stranám umožnil vyjadřovat se k návrhům norem a organizovat virtuální schůze technických komisí, mimo jiné pomocí online konferencí či videokonferencí.

(19)

Normy mohou politice Unie pomoci řešit závažné společenské otázky, jako jsou změna klimatu, udržitelné využívání zdrojů, inovace, stárnutí populace, integrace zdravotně postižených osob, ochrana spotřebitelů, bezpečnost práce a pracovní podmínky. Tím, že podněcuje tvorbu evropských nebo mezinárodních norem pro zboží a technologie v expandujících trzích v těchto oblastech, by mohla Unie vytvořit konkurenční výhodu pro své podniky a usnadnit obchod, zejména pro malé a střední podniky, které představují velkou část evropských podniků.

(20)

Normy jsou důležitým nástrojem pro konkurenceschopnost podniků, a zejména malých a středních podniků, jejichž zapojení do postupu normalizace je významné pro technický pokrok v Unii. Proto je třeba, aby normalizační rámec podněcoval malé a střední podniky k tomu, aby se na normalizační činnosti aktivně podílely a aby k ní přispívaly svými inovativními technickými řešeními. K tomu je mimo jiné třeba, aby se zlepšilo jejich zapojení na vnitrostátní úrovni, kde mohou působit účinněji díky nižším nákladům a neexistujícím jazykovým překážkám. Toto nařízení by tak mělo zlepšit zastoupení malých a středních podniků jak ve vnitrostátních, tak v evropských technických komisích, a mělo by usnadnit jejich přístup k normám a jejich povědomí o normách.

(21)

Evropské normy mají zásadní význam pro konkurenceschopnost malých a středních podniků, které jsou však v některých případech v evropských normalizačních činnostech nedostatečně zastoupeny. Toto nařízení by tudíž mělo podporovat a usnadňovat přiměřené zastoupení a účast malých a středních podniků v procesu evropské normalizace prostřednictvím subjektu, který je skutečně v kontaktu s malými a středními podniky a s organizacemi zastupujícími tyto podniky na vnitrostátní úrovni a který je náležitě zastupuje.

(22)

Normy mohou mít značný vliv na společnost, zejména na bezpečnost a blaho občanů, účinnost sítí, životní prostředí, bezpečnost práce a pracovní podmínky, přístupnost a další oblasti veřejného zájmu. Je proto nezbytné zajistit posílení úlohy a přínosu zúčastněných společenských subjektů při tvorbě norem, a to prostřednictvím vyšší podpory organizací zastupujících zájmy spotřebitelů, životního prostředí a sociální zájmy.

(23)

Povinnost evropských normalizačních organizací podporovat a usnadňovat zastoupení a účinné zapojení všech příslušných zúčastněných stran těmto zúčastněným stranám nepřiznává hlasovací práva, pokud jim taková práva neposkytují vnitřní jednací řády evropských normalizačních organizací.

(24)

Evropský systém normalizace by měl rovněž plně zohlednit Úmluvu Organizace spojených národů o právech zdravotně postižených osob (10). Proto je důležité, aby organizace zastupující zájmy spotřebitelů dostatečně zastupovaly a zohledňovaly zájmy osob se zdravotním postižením. Dále je třeba všemi dostupnými prostředky usnadnit účast osob se zdravotním postižením na procesu normalizace.

(25)

Vzhledem k významu normalizace jako nástroje, který má podporovat právní předpisy a politiky Unie, a s cílem zabránit následně vznášeným námitkám proti harmonizovaným normám a jejich úpravám je důležité, aby byly orgány veřejné správy zapojeny do všech fází tvorby těchto norem, na nichž mohou být zainteresovány, zejména pak v oblastech, na něž se vztahují harmonizační právní předpisy Unie pro výrobky.

(26)

Normy by měly zohledňovat environmentální dopady po celou dobu životního cyklu výrobků a služeb. Společné výzkumné středisko Komise (dále jen „JRC“) vyvinulo důležité a veřejně přístupné nástroje pro hodnocení těchto dopadů po celou dobu životního cyklu. Toto nařízení by proto mělo zajistit, že JRC bude moci v evropském normalizačním systému hrát aktivní úlohu.

(27)

Životaschopnost spolupráce mezi Komisí a evropským systémem normalizace závisí na pečlivém plánování budoucích žádostí o vypracování norem. Toto plánování lze zlepšit, zejména prostřednictvím přínosu zainteresovaných stran, včetně vnitrostátních orgánů pro dozor nad trhem, a to zavedením mechanismů pro získávání stanovisek a usnadňování výměny informací mezi všemi zainteresovanými stranami. Jelikož směrnice 98/34/ES již stanoví možnost požádat evropské normalizační organizace o vypracování evropských norem, je vhodné zavést do praxe lepší a transparentnější plánování v rámci ročního pracovního programu, který by měl obsahovat přehled všech žádostí o normy, jež Komise hodlá předložit evropským normalizačním organizacím. Při sestavování každoročního pracovního programu Komise pro oblast evropské normalizace a při přípravě žádostí o normy je nezbytné zajistit vysokou míru spolupráce mezi evropskými normalizačními organizacemi a evropskými organizacemi zúčastněných stran oprávněných čerpat finanční prostředky z Unie v souladu s tímto nařízením a Komisí, aby bylo možné vyhodnotit význam navrženého tématu pro trh a politické cíle stanovené zákonodárcem a umožnit evropským normalizačním organizacím rychleji reagovat na žádosti týkající se normalizačních činností.

(28)

Před projednáním záležitosti týkající se žádostí o evropské normy nebo o evropské produkty normalizace či námitek proti harmonizovaným normám ve výboru ustaveném v souladu s tímto nařízením by Komise měla vést konzultace s odborníky z členských států, například prostřednictvím zapojení výborů ustavených příslušnými právními předpisy Unie nebo jinými formami konzultací s odborníky z odvětví, v nichž takové výbory nebyly vytvořeny.

(29)

Několik směrnic, které harmonizují podmínky uvádění výrobků na trh, stanoví, že Komise může požádat, aby evropské normalizační organizace přijaly harmonizované normy, na základě kterých se předpokládá soulad s platnými základními požadavky. Mnohé z těchto směrnic však obsahují širokou škálu ustanovení o námitkách proti těmto normám, pokud tyto nepokrývají všechny příslušné požadavky nebo je nepokrývají v plné míře. Rozdílná ustanovení, která vedou k nejistotě u hospodářských subjektů a evropských normalizačních organizací, jsou zejména obsažena ve směrnici Rady 89/686/EHS ze dne 21. prosince 1989 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se osobních ochranných prostředků (11), směrnici Rady 93/15/EHS ze dne 5. dubna 1993 o harmonizaci předpisů týkajících se uvádění na trh a dozoru nad výbušninami pro civilní použití (12), směrnici Evropského parlamentu a Rady 94/9/ES ze dne 23. března 1994 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zařízení a ochranných systémů určených k použití v prostředí s nebezpečím výbuchu (13), směrnici Evropského parlamentu a Rady 94/25/ES ze dne 16. června 1994 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se rekreačních plavidel (14), směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/16/ES ze dne 29. června 1995 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se výtahů (15), směrnici Evropského parlamentu a Rady 97/23/ES ze dne 29. května 1997 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se tlakových zařízení (16), směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/22/ES ze dne 31. března 2004 o měřicích přístrojích (17), směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/23/ES ze dne 23. května 2007 o uvádění pyrotechnických výrobků na trh (18), směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/23/ES ze dne 23. dubna 2009 o vahách s neautomatickou činností (19) a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/105/ES ze dne 16. září 2009 týkající se jednoduchých tlakových nádob (20). Proto je nezbytné zapracovat do tohoto nařízení jednotný postup stanovený v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES ze dne 9. července 2008 o společném rámci pro uvádění výrobků na trh (21), odstranit příslušná ustanovení z uvedených směrnic a rozšířit právo Evropského parlamentu vznést námitku proti harmonizované normě v souladu s tímto nařízením.

(30)

Orgány veřejné správy by měly co nejlépe využít příslušné technické specifikace při nákupu hardwaru, softwaru a IT služeb, například volbou technických specifikací, které mohou být uplatněny všemi zúčastněnými dodavateli, což umožní větší hospodářskou soutěž a sníží riziko patové situace. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb (22), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (23), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci postupů při zadávání některých zakázek na stavební práce, dodávky a služby zadavateli v oblasti obrany a bezpečnosti (24) a nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 ze dne 23. prosince 2002 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (25) stanoví, že technické specifikace při zadávání veřejných zakázek by měly být formulovány odkazem na národní normy přejímající evropské normy, evropská technická schválení, obecné technické specifikace, mezinárodní normy nebo jiné technické referenční systémy vypracované evropskými normalizačními organizacemi nebo – pokud neexistují – na národní normy, vnitrostátní technická schválení nebo vnitrostátní technické specifikace týkající se projektování, výpočtu a provádění staveb a použití výrobků, případně na rovnocenné dokumenty. Technické specifikace IKT jsou však často vypracovávány jinými organizacemi, které vytvářejí normy, a nepatří do žádné z kategorií norem a schválení stanovených ve směrnicích 2004/17/ES, 2004/18/ES nebo 2009/81/ES či v nařízení (ES, Euratom) č. 2342/2002. Proto je nezbytné stanovit možnost, aby technické specifikace pro zadávání veřejných zakázek mohly odkazovat na technické specifikace IKT, aby tak bylo možno reagovat na rychlý vývoj v oblasti IKT, bylo usnadněno poskytování přeshraničních služeb a byla podpořena hospodářská soutěž, interoperabilita a inovace.

(31)

Technické specifikace, které nebyly přijaty evropskými normalizačními organizacemi, nemají stejný status jako evropské normy. Některé technické specifikace IKT nejsou vytvořeny v souladu se základními zásadami. Proto by toto nařízení mělo stanovit postup pro určení technických specifikací IKT, na které by se mohlo odkazovat při zadávání veřejných zakázek, zahrnující všeobecnou konzultaci s širokou škálou zúčastněných stran včetně evropských normalizačních organizací, podniků a orgánů veřejné správy. Toto nařízení by mělo také stanovit požadavky, v podobě seznamu kritérií, pro tyto technické specifikace a související postupy jejich tvorby. Požadavky na určení technických specifikací IKT by měly zajistit respektování cílů veřejné politiky a sociálních potřeb a měly by být založeny na zásadních zásadách.

(32)

V zájmu podpory inovací a hospodářské soutěže by určení konkrétní technické specifikace nemělo vést k tomu, že by nesměla být v souladu s ustanoveními tohoto nařízení určena jiná konkurenční technická specifikace. Veškerá určení by měla být podmíněna splněním kritérií a dosažením vysoké úrovně přijetí technické specifikace na trhu.

(33)

Určené technické specifikace IKT by mohly přispět k provádění rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 922/2009/ES ze dne 16. září 2009 o řešeních interoperability pro evropské orgány veřejné správy (ISA) (26), které na období let 2010 až 2015 stanoví program řešení interoperability pro evropské orgány veřejné správy a orgány a instituce Unie, jenž poskytuje společná a sdílená řešení usnadňující interoperabilitu.

(34)

V oblasti IKT může docházet k situacím, kdy bude vhodné podpořit používání příslušných norem na úrovni Unie nebo vyžadovat soulad s nimi, aby byla zajištěna interoperabilita na jednotném trhu a zlepšena možnost výběru pro uživatele. Rovněž mohou nastat okolnosti, za kterých již určité evropské normy nebudou vyhovovat potřebám spotřebitelů nebo budou stát v cestě technickému rozvoji. Z těchto důvodů umožňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (27) Komisi, aby v případě potřeby požádala evropské normalizační organizace o vypracování norem, vytvořila a zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie seznam norem nebo specifikací na podporu jejich používání, nebo nařídila jejich uplatňování, nebo normy či specifikace z uvedeného seznamu vyňala.

(35)

Toto nařízení by nemělo evropským normalizačním organizacím bránit v tom, aby pokračovaly v tvorbě norem v oblasti IKT a zvýšily svou spolupráci s dalšími orgány, jež vytvářejí normy, zejména v oblasti IKT, s cílem zajistit soudržnost a zabránit roztříštěnosti či duplicitě při zavádění norem a specifikací.

(36)

Postup pro určení technických specifikací IKT stanovený tímto nařízením by neměl narušit soudržnost evropského systému normalizace. Proto by toto nařízení mělo rovněž určit podmínky, za nichž lze stanovit, že technická specifikace není v rozporu s ostatními evropskými normami.

(37)

Než budou určeny technické specifikace IKT, na něž je možné odkazovat při zadávání veřejných zakázek, měla by být jako konzultační fórum evropských a vnitrostátních zúčastněných stran, evropských normalizačních organizací a členských států využita mnohostranná platforma zřízená rozhodnutím Komise ze dne 28. listopadu 2011 (28), aby se zajistila legitimita tohoto postupu.

(38)

Rozhodnutí č. 1673/2006/ES stanoví pravidla ohledně příspěvku Unie na financování evropské normalizace, aby bylo zajištěno vypracovávání a revidování evropských norem a jiných produktů evropské normalizace na podporu cílů, legislativní činnosti a politik Unie. Za účelem správního a rozpočtového zjednodušení je vhodné začlenit ustanovení uvedeného rozhodnutí do tohoto nařízení a použít za všech vhodných okolností nejméně zatěžující postupy.

(39)

S ohledem na velice rozsáhlé pole působnosti evropské normalizace v rámci podpory právních předpisů a politik Unie a různé druhy normalizační činnosti je nezbytné nastavit i různé způsoby financování. Jedná se především o granty bez výzvy k předkládání návrhů u evropských normalizačních organizací a národních normalizačních orgánů, v souladu s čl. 110 odst. 1 druhým pododstavcem nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (29), a čl. 168 odst. 1 písm. d) nařízení (ES, Euratom) č. 2342/2002. Tatáž ustanovení by se dále měla vztahovat na subjekty, které, ačkoli nejsou uznanými evropskými normalizačními organizacemi uvedenými v tomto nařízení, byly pověřeny v základním aktu a byl jim svěřen úkol provádět přípravnou práci na podporu evropské normalizace ve spolupráci s evropskými normalizačními organizacemi.

(40)

Pokud evropské normalizační organizace trvale podporují činnosti Unie, měly by mít účinné a výkonné ústřední sekretariáty. Komise by proto měla mít pravomoc udělovat granty těmto organizacím, které sledují cíle v obecném evropském zájmu, aniž by v případě grantů na provozní náklady uplatňovala zásadu postupného každoročního snižování stanovenou v čl. 113 odst. 2 nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002.

(41)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1639/2006/ES ze dne 24. října 2006, kterým se zavádí rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (2007–2013) (30), rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1926/2006/ES ze dne 18. prosince 2006, kterým se zavádí akční program Společenství v oblasti spotřebitelské politiky (2007–2013) (31), a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 614/2007 ze dne 23. května 2007 o finančním nástroji pro životní prostředí (LIFE+) (32) již stanoví možnost finanční podpory evropských organizací, které zastupují zájmy malých a středních podniků, spotřebitelů a životního prostředí při normalizaci, zatímco zvláštní granty jsou vypláceny evropským organizacím zastupujícím sociální zájmy při normalizaci. Financování podle rozhodnutí č. 1639/2006/ES, rozhodnutí č. 1926/2006/ES a nařízení (ES) č. 614/2007 skončí dne 31. prosince 2013. Je zcela nezbytné, aby rozvoj evropské normalizace i nadále upevňoval a podporoval aktivní účast evropských organizací zastupujících zájmy malých a středních podniků, spotřebitelů, životního prostředí a sociální zájmy. Tyto organizace sledují cíl v obecném evropském zájmu a představují na základě zvláštního pověření, jež jim udělily vnitrostátní neziskové organizace, evropskou síť zastupující neziskové organizace činné v členských státech, která podporuje zásady a politiky slučitelné s cíli Smluv. V důsledku prostředí, v němž působí, a na základě svých statutárních cílů mají evropské organizace zastupující zájmy malých a středních podniků, spotřebitelů, životního prostředí a sociální zájmy v evropské normalizaci trvalou úlohu, která je nezbytná pro cíle a politiky Unie. Komise by proto měla mít pravomoc udělovat granty těmto organizacím, aniž by v případě grantů na provozní náklady uplatňovala zásadu postupného každoročního snižování stanovenou v čl. 113 odst. 2 nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002.

(42)

Financování normalizačních činností by mělo být schopno pokrýt i přípravné a doplňkové činnosti při vytváření evropských norem či evropských produktů normalizace pro výrobky a služby. To je nutné zejména u výzkumné činnosti, vypracovávání přípravných dokumentů pro právní předpisy, provádění mezilaboratorních zkoušek a validace či hodnocení norem. Kromě toho by podpora normalizace na evropské a mezinárodní úrovni měla pokračovat prostřednictvím programů týkajících se technické pomoci třetím zemím a spolupráce s nimi. Za účelem zlepšení přístupu na trhy a posílení konkurenceschopnosti podniků z Unie by mělo být možno udělovat granty i jiným subjektům prostřednictvím výzev k předkládání návrhů nebo, v případě potřeby, prostřednictvím zadávání zakázek.

(43)

Financování Unií by mělo být zaměřeno na vytváření evropských norem a evropských produktů normalizace pro výrobky a služby a mělo by usnadňovat podnikům jejich používání prostřednictvím větší podpory překladů do různých úředních jazyků Unie, aby mohly mít malé a střední podniky plný prospěch z porozumění evropským normám a jejich uplatňování; mělo by rovněž posílit soudržnost evropského systému normalizace a zajistit spravedlivý a transparentní přístup k evropským normám pro všechny účastníky trhu v celé Unii. To je důležité zejména v případech, kdy využití norem umožňuje soulad s příslušnými právními předpisy Unie.

(44)

Aby bylo zajištěno účinné uplatňování tohoto nařízení, mělo by být umožněno využití potřebných odborných znalostí, zejména v oblasti auditu a finančního řízení, prostředků správní podpory, které by mohly usnadnit jeho provádění, a pravidelného hodnocení významnosti činností financovaných Unií, aby byly zajištěny jejich užitečnost a dopad.

(45)

Měla by být rovněž přijata přiměřená opatření k zabránění podvodům a nesrovnalostem a ke zpětnému získání neoprávněně vyplacených finančních prostředků podle nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (33), nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (34) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 ze dne 25. května 1999 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (35).

(46)

Za účelem aktualizace seznamu evropských normalizačních organizací a přizpůsobení kritérií pro organizace zastupující malé a střední podniky a zúčastněné společenské subjekty dalšímu vývoji, pokud jde o jejich neziskovou povahu a reprezentativnost, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změny příloh tohoto nařízení. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(47)

Výbor zřízený tímto nařízením by měl být Komisi nápomocen ve všech záležitostech spojených s prováděním tohoto nařízení, a to s náležitým přihlédnutím k názorům odborníků z odvětví.

(48)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (36).

(49)

Poradní postup by se měl používat pro přijímání prováděcích aktů ohledně námitek proti harmonizovaným normám a v případech, kdy odkazy na dotčené harmonizované normy dosud nebyly zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie, za předpokladu, že příslušná norma dosud nevedla k předpokladu shody se základními požadavky stanovenými v platných harmonizačních právních předpisech Unie.

(50)

Přezkumný postup by se měl používat u každé žádosti o normalizaci podané evropským normalizačním organizacím a pro přijímání prováděcích aktů ohledně námitek proti harmonizovaným normám, a pokud již byly odkazy na dotčené harmonizované normy zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie, za předpokladu, že takové rozhodnutí by mohlo mít důsledky pro předpoklad shody s příslušnými základními požadavky.

(51)

Aby bylo možné dosáhnout hlavních cílů tohoto nařízení, usnadnit rychlé postupy přijímání rozhodnutí a zkrátit celkovou dobu vytváření norem, měly by se v co největší míře využívat postupy stanovené nařízením (EU) č. 182/2011, podle nichž může předseda příslušného výboru stanovit lhůtu, do níž musí výbor podle naléhavosti celé záležitosti vydat své stanovisko. Navíc by mělo být možné v odůvodněných případech získat stanovisko výboru písemným postupem, přičemž pokud se některý z členů výboru nevyjádří, mělo by to být považováno za tichý souhlas.

(52)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zajištění efektivity a účinnosti norem a normalizace jako nástrojů politik Unie prostřednictvím spolupráce mezi evropskými normalizačními organizacemi, národními normalizačními orgány, členskými státy a Komisí, vytvoření evropských norem a produktů evropské normalizace pro výrobky a pro služby na podporu legislativní činnosti a politik Unie, určování technických specifikací IKT, na něž je možné odkazovat, financování evropské normalizace a zapojení zúčastněných stran do evropské normalizace, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu jejich rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(53)

Směrnice 89/686/EHS, 93/15/EHS, 94/9/ES, 94/25/ES, 95/16/ES, 97/23/ES, 98/34/ES, 2004/22/ES, 2007/23/ES, 2009/23/ES a 2009/105/ES by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(54)

Rozhodnutí č. 1673/2006/ES a rozhodnutí č. 87/95/EHS by měla být zrušena,

1)

„normou“ technická specifikace přijatá uznávaným normalizačním orgánem k opakovanému nebo trvalému použití, jejíž dodržování není povinné a která patří do jedné z těchto kategorií:

2)

„produktem evropské normalizace“ jakákoli jiná technická specifikace než evropská norma, přijatá evropskou normalizační organizací k opakovanému nebo trvalému použití, jejíž dodržování není povinné;

3)

„návrhem normy“ dokument, který obsahuje znění technických specifikací týkajících se daného předmětu, jehož přijetí v souladu s příslušným postupem normalizace se zvažuje v podobě, v jaké se dotčený dokument nachází po dokončení přípravných prací a v jaké se předkládá k veřejnému připomínkovému řízení nebo posouzení;

4)

„technickou specifikací“ dokument, který předepisuje technické požadavky, jež má výrobek, postup, služba nebo systém splňovat, a který stanoví jednu či více těchto podmínek:

5)

„technickou specifikací IKT“ technická specifikace v oblasti informačních a komunikačních technologií;

6)

„výrobkem“ každý průmyslově vyrobený výrobek a každý zemědělský produkt včetně produktů rybolovu;

7)

„službou“ jakákoli samostatná výdělečná činnost, poskytovaná zpravidla za úplatu, ve smyslu článku 57 Smlouvy o fungování EU;

8)

„evropskou normalizační organizací“ organizace uvedená na seznamu v příloze I;

9)

„mezinárodním normalizačním orgánem“ Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO), Mezinárodní elektrotechnická komise (IEC) a Mezinárodní telekomunikační unie (ITU);

10)

„národním normalizačním orgánem“ orgán, o němž členský stát informuje Komisi v souladu s článkem 27 tohoto nařízení.

a)

předmět;

b)

stupeň dosažený při vypracovávání norem a produktů evropské normalizace;

c)

odkazy na mezinárodní normy, které byly použity jako základ.

a)

zajistí přístup k návrhům národních norem takovým způsobem, aby všechny dotčené subjekty, zejména subjekty zřízené v jiných členských státech, měly příležitost předložit připomínky;

b)

umožní ostatním národním normalizačním orgánům, aby se pasivně nebo aktivně – vysláním pozorovatele – zapojily do plánovaných činností.

a)

návrh a schválení nových položek pracovního programu;

b)

technická diskuse o návrzích;

c)

předložení připomínek k návrhům;

d)

revize stávajících evropských norem nebo produktů evropské normalizace;

e)

šíření informací o přijatých evropských normách nebo produktech evropské normalizace a zvyšování povědomí o nich.

a)

určování projektů normalizace, které mají pro malé a střední podniky obzvlášť velký význam, v rámci ročních pracovních programů;

b)

poskytnutí přístupu malým a středním podnikům k normalizačním činnostem, aniž by se tyto podniky musely stát členy národních normalizačních orgánů;

c)

poskytnutí bezplatného přístupu nebo zvláštních sazeb za účast v normalizačních činnostech;

d)

poskytnutí bezplatného přístupu k návrhům norem;

e)

poskytnutí bezplatného přístupu ke shrnutí obsahu norem na svých internetových stránkách;

f)

zavedení zvláštních sazeb za poskytování norem nebo zpřístupnění balíčků norem za snížené ceny.

a)

zveřejnit, nezveřejnit nebo zveřejnit s omezením odkazy na příslušnou harmonizovanou normu v Úředním věstníku Evropské unie;

b)

zachovat, zachovat s omezením nebo zrušit odkazy na příslušnou harmonizovanou normu v Úředním věstníku Evropské unie.

a)

přijme roční pracovní program Unie pro oblast evropské normalizace uvedený v čl. 8 odst. 1;

b)

přijme žádosti o normalizaci uvedené v článku 10;

c)

přijme rozhodnutí o formálních námitkách proti harmonizovaným normám, jak je uvedeno v čl. 11 odst. 1;

d)

přijme rozhodnutí o určení specifikací IKT uvedených v článku 13;

e)

přijme akty v přenesené pravomoci uvedené v článku 20.

a)

tvorba a revize evropských norem a produktů evropské normalizace, které jsou nezbytné a vhodné pro podporu právních předpisů a politik Unie;

b)

ověřování kvality evropských norem a produktů evropské normalizace a jejich souladu s právními předpisy a politikami Unie;

c)

provádění přípravných či doplňkových prací v souvislosti s evropskou normalizací, jako jsou studie, činnosti spolupráce, včetně mezinárodní spolupráce, semináře, hodnocení, srovnávací analýzy, výzkumná činnost, laboratorní práce, mezilaboratorní zkoušky, práce týkající se posuzování shody a opatření, která mají zajistit urychlení tvorby a revize evropských norem a produktů evropské normalizace, aniž jsou dotčeny základní zásady, zejména zásady otevřenosti, kvality, transparentnosti a konsenzu mezi všemi zúčastněnými stranami;

d)

činnosti ústředních sekretariátů evropských normalizačních organizací, jako rozvoj politik, koordinace normalizačních činností, zpracovávání odborné dokumentace a poskytování informací zainteresovaným stranám;

e)

překlad evropských norem nebo produktů evropské normalizace používaných na podporu právních předpisů a politik Unie do jiných úředních jazyků Unie, než jsou pracovní jazyky evropských normalizačních organizací, nebo v řádně odůvodněných případech i do jiných jazyků, než jsou úřední jazyky Unie;

f)

vypracování informací nezbytných pro vysvětlení, výklad a zjednodušení evropských norem nebo produktů evropské normalizace, včetně vypracování návodů pro uživatele, shrnutí obsahu norem nebo informací o osvědčených postupech a přípravy osvětových činností, strategií a školicích programů;

g)

činnosti směřující k provádění programů technické pomoci a spolupráce s třetími zeměmi a k podpoře a zdokonalování evropského systému normalizace a evropských norem nebo produktů evropské normalizace zainteresovanými stranami v rámci Unie i na mezinárodní úrovni.

a)

národním normalizačním orgánům na normalizační činnosti uvedené v odstavci 1, které provádějí společně s evropskými normalizačními organizacemi;

b)

jiným subjektům, jimž byl svěřen úkol přispívat k činnostem uvedeným v odst. 1 písm. a) nebo provádět činnosti uvedené v odst. 1 písm. c) a g) ve spolupráci s evropskými normalizačními organizacemi.

a)

fungování těchto organizací a jejich činnosti týkající se evropské a mezinárodní normalizace, včetně zpracovávání odborné dokumentace a poskytování informací členům a dalším zainteresovaným stranám;

b)

poskytování právních a technických poznatků, včetně studií, v souvislosti s posouzením potřebnosti a tvorby evropských norem a produktů evropské normalizace a poskytování školení odborníků;

c)

účast na technických pracovních činnostech v souvislosti s tvorbou a revizí evropských norem a produktů evropské normalizace, které jsou nezbytné a vhodné pro podporu právních předpisů a politik Unie;

d)

propagace evropských norem a produktů evropské normalizace a poskytování informací o normách mezi zainteresovanými stranami, včetně malých a středních podniků a spotřebitelů, a jejich využívání.

a)

grantů bez výzvy k předkládání návrhů nebo smluv v návaznosti na postupy zadávání veřejných zakázek, a to:

b)

grantů po výzvě k předkládání návrhů nebo smluv v návaznosti na postupy zadávání veřejných zakázek, a to jiným subjektům uvedeným v čl. 15 odst. 2 písm. b)

c)

grantů po výzvě k předkládání návrhů, a to evropským organizacím zúčastněných stran, které splňují kritéria stanovená v příloze III tohoto nařízení, na provádění činností uvedených v článku 16.

a)

grantů na činnosti;

b)

grantů na provozní náklady pro evropské normalizační organizace a evropské organizace zúčastněných stran, které splňují kritéria stanovená v příloze III tohoto nařízení, v souladu s pravidly stanovenými v nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002. Granty na provozní náklady se v případě opětovného poskytnutí automaticky nesnižují.

a)

evropské normy nebo produkty evropské normalizace požadované Komisí v souladu s článkem 10 jsou přijaty nebo revidovány v době nepřesahující lhůtu stanovenou v žádosti v souladu s uvedeným článkem;

b)

malé a střední podniky, spotřebitelské organizace a zúčastněné strany v oblasti životního prostředí a zúčastněné strany v sociální oblasti jsou přiměřeně zastoupeny a mohou se podílet na evropských normalizačních činnostech, jak je uvedeno v čl. 5 odst. 1.

a)

aktualizace seznamu evropských normalizačních organizací stanoveného v příloze I, při níž se zohlední změny v jejich názvu a struktuře;

b)

přizpůsobení kritérií pro evropské organizace zúčastněných stran, které splňují kritéria stanovená v příloze III tohoto nařízení, dalšímu vývoji, pokud jde o jejich neziskovou povahu a reprezentativnost. Tyto úpravy nesmí vést ke vzniku nových kritérií, zrušení stávajících kritérií nebo zrušení kategorie organizace.

a)

uplatňování článků 4, 5, 10, 15 a 17;

b)

zastoupení malých a středních podniků, spotřebitelských organizací a zúčastněných stran v oblasti životního prostředí a zúčastněných stran v sociální oblasti v národních normalizačních orgánech;

c)

zastoupení malých a středních podniků na základě výročních zpráv uvedených v čl. 6 odst. 3;

d)

používání IKT v systému normalizace;

e)

spolupráci mezi národními normalizačními orgány a evropskými normalizačními organizacemi.

a)

čl. 6 odst. 1 směrnice 89/686/EHS;

b)

článek 5 směrnice 93/15/EHS;

c)

čl. 6 odst. 1 směrnice 94/9/ES;

d)

čl. 6 odst. 1 směrnice 94/25/ES;

e)

čl. 6 odst. 1 směrnice 95/16/ES;

f)

článek 6 směrnice 97/23/ES;

g)

článek 14 směrnice 2004/22/ES;

h)

čl. 8 odst. 4 směrnice 2007/23/ES;

i)

článek 7 směrnice 2009/23/ES;

j)

článek 6 směrnice 2009/105/ES.

a)

v článku 1 se zrušují odstavce 6 až 10;

b)

články 2, 3 a 4 se zrušují;

c)

v čl. 6 odst. 1 se zrušují slova „se zástupci normalizačních orgánů uvedených v přílohách I a II“;

d)

v čl. 6 odst. 3 se zrušuje první odrážka;

e)

v čl. 6 odst. 4 se zrušují písm. a), b) a e);

f)

Článek 7 se nahrazuje tímto:

„Článek 7

Členské státy v souladu s čl. 8 odst. 1 oznámí Komisi veškeré žádosti podané normalizačním institucím týkající se vypracování technických specifikací nebo normy pro určité výrobky za účelem přijetí technického předpisu pro tyto výrobky, jako jsou návrhy technických předpisů, a uvedou důvody pro jejich přijetí.“;

g)

v článku 11 se druhá věta nahrazuje touto větou:

„Komise zveřejní roční statistické údaje o přijatých oznámeních v Úředním věstníku Evropské unie.“;

h)

přílohy I a II se zrušují.