2012/18/EUSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU ze dne 4. července 2012 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek a o změně a následném zrušení směrnice Rady 96/82/ES Text s významem pro EHP

(1)

Směrnice Rady 96/82/ES ze dne 9. prosince 1996 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek (3) stanoví pravidla pro prevenci závažných havárií, které mohou být důsledkem určitých průmyslových činností, a omezování jejich následků pro lidské zdraví a životní prostředí.

(2)

Závažné havárie mají často velmi vážné následky, což potvrzují například havárie v Sevesu, Bhópálu, Schweizerhalle, Enschede, Toulouse a Buncefieldu. Jejich dopad může navíc přesahovat hranice států. Z tohoto důvodu je potřeba zajistit, aby byla přijata vhodná bezpečnostní opatření, která zajistí vysokou úroveň ochrany občanů, komunit a životního prostředí v celé Unii. Je tedy nezbytné zajistit, aby současná vysoká úroveň ochrany byla zachována alespoň na stejné úrovni nebo byla zvýšena.

(3)

Směrnice 96/82/ES významně napomohla ke snížení pravděpodobnosti a následků takových havárií, a přispěla tak ke zvýšení úrovně ochrany v celé Unii. Přezkum uvedené směrnice potvrdil, že se počet závažných havárií nezměnil. Zatímco stávající ustanovení celkově odpovídají svému účelu, je potřeba provést některé změny s cílem dále zlepšit úroveň ochrany, zejména pokud jde o prevenci závažných havárií. Systém zavedený směrnicí 96/82/ES by však zároveň měl být přizpůsoben změnám v systému klasifikace látek a směsí Unie, na nějž uvedená směrnice odkazuje. Navíc je třeba vyjasnit a aktualizovat řadu dalších ustanovení.

(4)

Proto je vhodné směrnici 96/82/ES nahradit, aby se prostřednictvím zvýšení efektivity a účinnosti ustanovení a tam, kde je to možné, snížením zbytečné administrativní zátěže zefektivněním a zjednodušením právní úpravy zajistilo, že bude zachována a dále zlepšena dosavadní úroveň ochrany, za předpokladu, že není ohrožena bezpečnost a ochrana životního prostředí a lidského zdraví. Nová ustanovení by současně měla být jasná, soudržná a dobře srozumitelná, aby pomohla zlepšit provádění a prosazování, přičemž úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí zůstane přinejmenším stejná, nebo bude zvýšena. Komise by měla spolupracovat s členskými státy na praktickém provádění této směrnice. Uvedená spolupráce by měla mimo jiné řešit otázku vlastní klasifikace látek a směsí. Podle potřeby by do provádění této směrnice měly být zapojeny zúčastněné strany, jako například zástupci průmyslu, pracovníků a nevládních organizací podporujících ochranu lidského zdraví nebo životního prostředí.

(5)

Úmluva Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů o přeshraničních účincích průmyslových havárií, která byla jménem Unie schválena rozhodnutím Rady 98/685/ES ze dne 23. března 1998 o uzavření Úmluvy o přeshraničních účincích průmyslových havárií (4), stanoví opatření týkající se prevence, připravenosti a odezvy na průmyslové havárie, které by mohly mít účinky přesahující hranice států, a upravuje mezinárodní spolupráci v této oblasti. Směrnice 96/82/ES tuto úmluvu provádí v právu Unie.

(6)

Závažné havárie mohou mít následky přesahující hranice států a ekologické a hospodářské náklady havárií nese nejen zasažený závod, nýbrž i dotčené členské státy. S cílem předcházet možným haváriím, snížit riziko jejich vzniku a zmírnit jejich případné dopady je proto nezbytné zavést a uplatňovat bezpečnostní opatření a opatření pro omezení rizik, a tím umožnit zajištění vysoké úrovně ochrany v celé Unii.

(7)

Uplatňováním této směrnice by neměly být dotčeny právní předpisy Unie týkající se zdraví a bezpečnosti při práci a pracovního prostředí, zejména směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (5).

(8)

Některé průmyslové činnosti by měly být vyňaty z oblasti působnosti této směrnice, pokud podléhají jiným právním předpisům na úrovni Unie nebo na úrovni členských států, které zajišťují rovnocennou úroveň bezpečnosti. Komise by měla i nadále přezkoumávat, zda neexistují závažné mezery v platném právním rámci, zejména pokud jde o nová a nově vznikající rizika z jiných činností, jakož i ze specifických nebezpečných látek, a měla by případně předložit legislativní návrh s cílem tyto mezery odstranit.

(9)

Příloha I směrnice 96/82/ES obsahuje seznam nebezpečných látek spadajících do oblasti její působnosti, mimo jiné odkazem na některá ustanovení směrnice Rady 67/548/EHS ze dne 27. června 1967 o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek (6) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/45/ES ze dne 31. května 1999 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných přípravků (7). Směrnice 67/548/EHS a 1999/45/ES byly nahrazeny nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (8), které v Unii provádí Globálně harmonizovaný systém klasifikace a označování chemických látek, jenž byl přijat na mezinárodní úrovni v rámci struktury Organizace spojených národů (OSN). Uvedené nařízení zavádí nové třídy a kategorie nebezpečnosti, které jen zčásti odpovídají těm, jež byly používány v uvedených zrušených směrnicích. Některé látky nebo směsi by však v tomto systému klasifikovány nebyly vzhledem k neexistenci kritérií v tomto rámci. Přílohu I směrnice 96/82/ES je proto třeba upravit tak, aby byla sladěna s uvedeným nařízením a aby byla současně zachována nebo dále zvýšena dosavadní úroveň ochrany stanovená uvedenou směrnicí.

(10)

Za účelem klasifikace upraveného bioplynu by měl být zohledněn vývoj norem podle Evropského výboru pro normalizaci (CEN).

(11)

Harmonizace s nařízením (ES) č. 1272/2008 a jeho následnými změnami by mohla mít nežádoucí dopad na klasifikaci látek a směsí. Na základě kritérií obsažených v této směrnici by Komise měla posoudit, zda existují nebezpečné látky, které bez ohledu na svou klasifikaci nebezpečnosti nepředstavují nebezpečí závažné havárie, a případně předložit legislativní návrh za účelem vynětí dotčených nebezpečných látek z oblasti působnosti této směrnice. Posouzení by mělo začít urychleně, zejména po změně klasifikace látky nebo směsi, aby se zabránilo zbytečné zátěži pro provozovatele a příslušné orgány v členských státech. Vynětí z oblasti působnosti této směrnice by neměly bránit žádnému členskému státu v zachovávání nebo zavádění přísnějších ochranných opatření.

(12)

Provozovatelé by měli mít obecnou povinnost přijmout všechna nezbytná opatření k prevenci závažných havárií a ke zmírnění a odstraňování jejich následků. Provozovatel závodů, ve kterých jsou přítomny nebezpečné látky ve vyšších než stanovených množstvích, by měl poskytnout příslušnému orgánu dostatek informací, které mu umožní určit závod, přítomné nebezpečné látky a možná nebezpečí. Provozovatel by měl rovněž vypracovat, a pokud to vyžaduje vnitrostátní právo, zaslat příslušnému orgánu politiku prevence závažných havárií, v níž vymezí svůj celkový přístup a opatření ke zvládání nebezpečí závažných havárií, včetně vhodných systémů řízení bezpečnosti. Při určování a vyhodnocování nebezpečí závažných havárií by provozovatelé měli věnovat pozornost nebezpečným látkám, které mohou vzniknout při vážné havárii uvnitř závodu.

(13)

Na ekologické škody způsobené závažnou havárií se zpravidla vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (9).

(14)

Tam, kde rozmístění a blízkost závodů mohou zvyšovat pravděpodobnost závažných havárií nebo zhoršovat jejich následky, by měli provozovatelé v zájmu snížení rizika domino efektu spolupracovat na výměně vhodných informací a informování veřejnosti, včetně sousedních závodů, které by mohly být dotčeny.

(15)

K prokázání toho, že byly učiněny všechny nezbytné kroky v oblasti prevence závažných havárií, a k přípravě havarijních plánů a opatření reagujících na havárie by provozovatel závodů, ve kterých jsou přítomna značná množství nebezpečných látek, měl poskytnout příslušnému orgánu informace formou bezpečnostní zprávy. Tato zpráva by měla obsahovat podrobné údaje o závodě, o přítomných nebezpečných látkách, o zařízeních nebo skladovacích zařízeních, o možných závažných haváriích a analýze rizika, o opatřeních pro prevenci a zásah a o používaných řídicích systémech, s cílem předcházet riziku závažných havárií, snižovat je a umožnit přijetí nezbytných opatření k omezení jejich následků. Riziko závažné havárie by mohlo být zvýšeno v důsledku pravděpodobnosti přírodních katastrof spojených s umístěním závodu. To by mělo být při vypracovávání scénářů závažných havárií vzato v úvahu.

(16)

Za účelem přípravy na mimořádné události je v závodech, ve kterých jsou přítomna značná množství nebezpečných látek, nezbytné vypracovat vnitřní a vnější havarijní plány a zavést postupy, které zajistí v nutné míře vyzkoušení, nezbytné přezkoumávání těchto plánů a jejich provádění při závažné havárii nebo jejím možném vzniku. Vnitřní havarijní plán by se měl projednat s pracovníky závodu a k vnějšímu havarijnímu plánu by měla mít možnost vyjádřit své stanovisko dotčená veřejnost. Subdodávky mohou mít dopad na bezpečnost závodu. Členské státy by měly požádat provozovatele, aby tuto skutečnost vzali v úvahu při vypracovávání politiky prevence závažných havárií, bezpečnostní zprávy nebo vnitřního havarijního plánu.

(17)

Při posuzování výběru náležitých provozních metod, včetně metod pro monitorování a kontrolu, by provozovatelé měli vzít v úvahu dostupné informace o osvědčených postupech.

(18)

Za účelem větší ochrany obydlených oblastí, ploch sloužících veřejnosti a životního prostředí, včetně přírodních oblastí zvláštního významu nebo zvláště citlivých oblastí, je nezbytné, aby územní plánování nebo jiné odpovídající politiky uplatňované v členských státech zajistily odpovídající vzdálenosti mezi těmito oblastmi a závody, které představují zmíněná nebezpečí, a pokud jde o stávající závody, podle potřeby provedly doplňková technická opatření za účelem toho, aby rizika pro osoby nebo životní prostředí zůstala na přijatelné úrovni. Při přijímání rozhodnutí by se měl brát v úvahu dostatek informací o rizicích a rady odborníků ohledně těchto rizik. Je-li to možné, měly by být postupy a opatření za účelem snížení administrativní zátěže zejména pro malé a střední podniky sloučeny s postupy a opatřeními vyžadovanými podle jiných příslušných právních předpisů Unie.

(19)

Za účelem podpory přístupu k informacím o životním prostředí podle Úmluvy Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (dále jen „Aarhuská úmluva“), která byla schválena jménem Unie rozhodnutím Rady 2005/370/ES ze dne 17. února 2005 o uzavření Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí jménem Evropského společenství (10), by měla být zlepšena úroveň a kvalita informování veřejnosti. Zejména osoby, kterých by se závažné havárie mohly týkat, by měly mít k dispozici dostatek informací, aby mohly v případě havárie správně postupovat. Členské státy by měly zpřístupnit informace o tom, kde lze najít informace o právech osob postižených závažnou havárií. Informace poskytované veřejnosti by měly být formulovány jasně a srozumitelně. Vedle aktivního poskytování informací, aniž by o to veřejnost musela žádat a aniž by byly dotčeny jiné formy rozšiřování informací, by tyto informace měly být trvale k dispozici v elektronické podobě a měly by být průběžně aktualizovány. Současně by měla existovat vhodná ochrana důvěrnosti řešící mimo jiné bezpečnostní obavy.

(20)

Způsob správy informací by měl být ve shodě s iniciativou Sdílený informační systém o životním prostředí (SEIS), zavedenou sdělením Komise ze dne 1. února 2008 nazvaným „Směrem ke sdílenému informačnímu systému o životním prostředí (Shared Environmental Information System – SEIS)“. Měl by být také v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES ze dne 14. března 2007 o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE) (11) a prováděcími pravidly k ní, jejichž cílem je umožnit sdílení prostorových informací o životním prostředí mezi organizacemi z veřejného sektoru a usnadnění přístupu veřejnosti k prostorovým informacím v celé Unii. Informace by také měly být uchovávány ve veřejně přístupné databázi na úrovni Unie, která také usnadní sledování a podávání zpráv o provádění.

(21)

V souladu s Aarhuskou úmluvou je účinná účast dotčené veřejnosti na přijímání rozhodnutí nezbytná k tomu, aby se dotčená veřejnost mohla vyjádřit a činitelé s rozhodovací pravomocí mohli přihlédnout ke stanoviskům a obavám, které mohou být pro tato rozhodnutí podstatné, čímž se zvyšuje zodpovědnost a transparentnost rozhodovacího procesu a přispívá se k uvědomělému vztahu veřejnosti k otázkám životního prostředí a k veřejné podpoře učiněných rozhodnutí.

(22)

V případě, že dojde k závažné havárii, měl by provozovatel okamžitě uvědomit příslušný orgán a sdělit mu nezbytné informace, které mu umožní posoudit dopad uvedené havárie na lidské zdraví a životní prostředí, aby mohla být přijata vhodná opatření.

(23)

Místní orgány mají zájem na prevenci závažných havárií a zmírnění jejich následků a mohou hrát důležitou úlohu. Při provádění této směrnice by to měly členské státy vzít v úvahu.

(24)

K usnadnění výměny informací a prevence obdobných havárií v budoucnosti by měly členské státy předávat Komisi informace týkající se závažných havárií, ke kterým dochází na jejich území, aby mohla Komise analyzovat s tím spojená nebezpečí a provozovat systém šíření informací, které se týkají zejména závažných havárií a poučení z nich plynoucích. Tato výměna informací by měla rovněž zahrnovat „případy, kdy téměř došlo k havárii,“ které členské státy považují za zvlášť technicky zajímavé pro prevenci závažných havárií a omezování jejich následků. Členské státy a Komise by měly usilovat o to, aby informace uložené v informačních systémech vytvořených za účelem výměny informací v případě závažných havárií byly úplné.

(25)

Členské státy by měly určit příslušné orgány, které budou odpovídat za to, že provozovatelé plní své povinnosti. Příslušné orgány by měly spolupracovat s Komisí při činnostech na podporu provádění, například vývoji vhodných pokynů a výměně osvědčených postupů. Aby se předešlo zbytečné administrativní zátěži, měly by být informační povinnosti ve vhodných případech sloučeny s jinými povinnostmi vyžadovanými podle jiných příslušných právních předpisů Unie.

(26)

Členské státy by měly zajistit, aby příslušné orgány v případě nedodržení této směrnice přijaly nezbytná opatření. Za účelem zajištění účinného provádění a prosazování by měl být zaveden systém kontrol, včetně programu pravidelných běžných kontrol a mimořádných kontrol. Kde je to možné, měly by být kontroly koordinovány s kontrolami prováděnými podle jiných právních předpisů Unie, případně včetně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (12). Členské státy by měly zajistit, aby byl k dispozici dostatečný personál s dovednostmi a kvalifikací potřebnými pro účinné provádění kontrol. Příslušné orgány by měly poskytnout vhodnou podporu s využitím nástrojů a mechanismů pro výměnu zkušeností a upevňování znalostí, a to i na úrovni Unie.

(27)

Za účelem zohlednění technického vývoje by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změny příloh II až VI s cílem přizpůsobit je technickému pokroku. Je obzvlášť důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktu v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(28)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (13).

(29)

Členské státy by měly stanovit sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a zajistit jejich uplatňování. Stanovené sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(30)

Jelikož cíle této směrnice, totiž vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(31)

V souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o vysvětlujících dokumentech (14) se členské státy zavázaly v odůvodněných případech přikládat k oznámení svých prováděcích opatření jeden či více dokumentů vysvětlujících vztah mezi prvky směrnice a odpovídajícími částmi vnitrostátních prováděcích nástrojů. Ve vztahu k této směrnici považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(32)

Směrnice 96/82/ES by proto měla být změněna a následně zrušena,

a)

vojenské závody, zařízení nebo skladovací zařízení;

b)

nebezpečí vyvolaná ionizujícím zářením vycházejícím z látek;

c)

dopravu nebezpečných látek po silnici, železnici, vnitrozemských vodních cestách, po moři nebo vzduchem a přímo související dočasné meziskladování, včetně nakládání a vykládání a dopravy do a z jiných dopravních prostředků v docích, vykládacích nábřežích nebo seřaďovacích nádražích, mimo závody, na které se vztahuje tato směrnice;

d)

dopravu nebezpečných látek v potrubích, včetně čerpacích stanic, mimo závody, na které se vztahuje tato směrnice;

e)

využití, totiž průzkum, těžbu a zpracování, nerostů v dolech a lomech, včetně pomocí vrtů;

f)

průzkum a využití nerostů včetně uhlovodíků na moři;

g)

skladování plynu v podzemních úložištích v pobřežních vodách, a to jak na místech určených ke skladování, tak na místech, kde se rovněž provádí průzkum a využití nerostů včetně uhlovodíků;

h)

skládky odpadu, včetně podzemního skladování odpadu.

1)

„závodem“ celá oblast řízená provozovatelem, kde jsou nebezpečné látky přítomny v jednom nebo více zařízeních, včetně společných nebo příbuzných infrastruktur nebo činností; závody jsou buď závody s podlimitním množstvím, nebo závody s nadlimitním množstvím;

2)

„závodem s podlimitním množstvím“ závod, kde jsou nebezpečné látky přítomny v množstvích, která jsou nejméně rovna množstvím uvedeným ve sloupci 2 části 1 nebo ve sloupci 2 části 2 přílohy I, ale která jsou nižší než množství uvedená ve sloupci 3 části 1 nebo ve sloupci 3 části 2 přílohy I, v příslušných případech za použití pravidla o sčítání stanoveného v poznámce 4 k příloze I;

3)

„závodem s nadlimitním množstvím“ závod, kde jsou nebezpečné látky přítomné v množstvích, která jsou nejméně rovna množstvím uvedeným ve sloupci 3 části 1 nebo ve sloupci 3 části 2 přílohy I, v příslušných případech za použití pravidla o sčítání stanoveného v poznámce 4 k příloze I;

4)

„sousedním závodem“ závod, který se nachází v takové blízkosti k jinému závodu, že se tím zvyšuje riziko nebo následky závažné havárie;

5)

„novým závodem“

6)

„stávajícím závodem“ závod, který k 31. květnu 2015 spadá do oblasti působnosti směrnice 96/82/ES a od 1. června 2015 spadá do oblasti působnosti této směrnice beze změny jeho zařazení mezi závody s podlimitním množstvím či závody s nadlimitním množstvím;

7)

„jiným závodem“ provozovna, která přejde do oblasti působnosti této směrnice, nebo závod s podlimitním množstvím, který se stane závodem s nadlimitním množstvím nebo opačně, a to 1. června 2015 nebo později z jiných důvodů, než jsou důvody uvedené v bodě 5;

8)

„zařízením“ pozemní či podzemní technická jednotka uvnitř závodu, kde se nebezpečné látky vyrábějí, užívají, je s nimi manipulováno nebo jsou skladovány; tento pojem dále zahrnuje veškeré vybavení, struktury, potrubí, strojní zařízení, nástroje, soukromé železniční vlečky, doky, vykládací nábřeží sloužící zařízení, mola, sklady nebo podobné konstrukce, plující nebo jiné, nezbytné pro provoz daného zařízení;

9)

„provozovatelem“ fyzická nebo právnická osoba, která provozuje nebo řídí závod či zařízení, nebo stanoví-li tak vnitrostátní právní předpisy, na kterou byla přenesena rozhodující hospodářská nebo rozhodovací moc nad technickým provozem závodu nebo zařízení;

10)

„nebezpečnou látkou“ látka nebo směs, na niž se vztahuje část 1 přílohy I nebo která je uvedena v části 2 přílohy I, včetně ve formě suroviny, produktu, vedlejšího produktu, rezidua nebo meziproduktu;

11)

„směsí“ směs nebo roztok složený ze dvou nebo více látek;

12)

„přítomností nebezpečných látek“ skutečná nebo očekávaná přítomnost nebezpečných látek v závodě nebo nebezpečných látek, u nichž lze důvodně předpokládat, že mohou vzniknout při ztrátě kontroly nad procesy včetně skladovacích činností ve kterémkoli zařízení v závodě, v množstvích, která jsou nejméně rovna kvalifikačním množstvím stanoveným v části 1 nebo 2 přílohy I;

13)

„závažnou havárií“ událost, jako je velká emise, požár nebo výbuch, vyplývající z neregulovaného vývoje v průběhu provozu jakéhokoli závodu, na který se vztahuje tato směrnice, jež vede k vážnému nebezpečí pro lidské zdraví nebo životní prostředí, bezprostřednímu nebo zpožděnému, uvnitř závodu nebo mimo závod, a zahrnuje jednu nebo více nebezpečných látek;

14)

„nebezpečím“ inherentní vlastnosti nebezpečné látky nebo fyzické situace s možností vzniku poškození lidského zdraví nebo životního prostředí;

15)

„rizikem“ pravděpodobnost specifického účinku, ke kterému dojde během určené doby nebo za určených okolností;

16)

„skladováním“ přítomnost určitého množství nebezpečných látek pro účely skladování, uložení do bezpečného opatrování a nebo udržování v zásobě;

17)

„veřejností“ jedna nebo více fyzických nebo právnických osob a jejich sdružení, organizace nebo skupiny v souladu s vnitrostátním právem nebo zvyklostmi;

18)

„dotčenou veřejností“ veřejnost, která je nebo může být dotčena rozhodnutím o jakékoli z otázek upravených v čl. 15 odst. 1 nebo která má na takovém rozhodnutí zájem; pro účely této definice se nevládní organizace prosazující ochranu životního prostředí a splňující platné požadavky podle vnitrostátního práva považují za organizace mající na rozhodnutí zájem;

19)

„kontrolou“ veškeré akce, včetně prohlídek na místě, kontrol vnitřních opatření, systémů a zpráv a dokumentace následného sledování a případného následného sledování, prováděné příslušným orgánem nebo jeho jménem s cílem ověřit a prosadit dodržování požadavků této směrnice závody.

a)

fyzická forma nebezpečné látky za běžných podmínek zpracování nebo manipulace nebo při neplánované ztrátě obalu;

b)

inherentní vlastnosti nebezpečné látky, zejména vlastnosti, které souvisí s rozptylovým chováním při scénáři závažné havárie, jako například molekulová hmotnost a tlak nasycené páry;

c)

maximální koncentrace látek v případě směsí.

a)

komplexní seznam vlastností potřebných k posouzení potenciálu nebezpečné látky způsobit fyzické, zdravotní nebo environmentální poškození;

b)

fyzikální a chemické vlastnosti (například molekulová hmotnost, tlak nasycené páry, vlastní toxicita, bod varu, reaktivita, viskozita, rozpustnost a jiné relevantní vlastnosti);

c)

vlastnosti, které představují nebezpečnost pro zdraví a fyzikální nebezpečnost (například reaktivita, hořlavost, toxicita spolu s dalšími faktory, jako je způsob pronikání do těla, poměr zranění k úmrtnosti, dlouhodobé účinky a jiné relevantní vlastnosti);

d)

vlastnosti, které představují nebezpečnost pro životní prostředí (například ekotoxicita, perzistence, bioakumulace, potenciál pro dálkový přenos v životním prostředí a jiné relevantní vlastnosti);

e)

je-li k dispozici, klasifikaci látky nebo směsi podle klasifikace Unie;

f)

informace o specifických provozních podmínkách látky (například teplota, tlak a další relevantní podmínky), za kterých se nebezpečná látka skladuje, používá nebo může být přítomna v případě předvídatelného mimořádného provozního stavu nebo v případě havárie, například požáru.

a)

jméno nebo obchodní firmu provozovatele a úplnou adresu dotčeného závodu;

b)

sídlo provozovatele s úplnou adresou;

c)

jméno a funkci osoby, která je pověřena řízením závodu, jestliže se liší od osoby uvedené v písmenu a);

d)

informace umožňující identifikaci nebezpečných látek a kategorie látek, které jsou nebo mohou být přítomny;

e)

množství a fyzikální formu dotčené nebezpečné látky nebo látek;

f)

činnost nebo navrhovanou činnost zařízení nebo skladovacího zařízení;

g)

informace o bezprostředním okolí závodu a faktorech, které mohou způsobit závažnou havárii nebo zhoršit její následky, včetně dostupných údajů o sousedních závodech, jiných provozech mimo oblast působnosti této směrnice, oblastech a rozvojových aktivitách, jež by mohly způsobit nebo zvýšit riziko závažné havárie a domino efektu nebo zhoršit jejich následky.

a)

za nové závody v přiměřené době před začátkem stavby nebo provozu nebo před úpravami vedoucími ke změně soupisu nebezpečných látek;

b)

ve všech ostatních případech do jednoho roku ode dne, k němuž se na dotyčný závod začne vztahovat tato směrnice.

a)

každého podstatného zvýšení nebo snížení množství nebo podstatné změny povahy nebo fyzikální formy přítomné nebezpečné látky, jak je uvedeno v oznámení poskytnutém provozovatelem podle odstavce 1, nebo podstatné změny v procesech jejího použití;

b)

změny závodu nebo zařízení, která by mohla mít významné následky, pokud jde o nebezpečí závažné havárie;

c)

trvalého uzavření závodu nebo jeho vyřazení z provozu nebo

d)

změn v informacích uvedených v odst. 1 písm. a), b) nebo c).

a)

za nové závody v přiměřené době před začátkem stavby nebo provozu nebo před úpravami vedoucími ke změně soupisu nebezpečných látek;

b)

ve všech ostatních případech do jednoho roku ode dne, k němuž se na dotyčný závod začne vztahovat tato směrnice.

a)

vyměňovali odpovídající informace, které jim umožní zohlednit povahu a rozsah celkového nebezpečí závažné havárie podle potřeby ve svých politikách prevence závažných havárií, v systémech řízení bezpečnosti, v bezpečnostních zprávách a vnitřních havarijních plánech, a aby

b)

spolupracovali na informování veřejnosti a sousedních provozů mimo oblast působnosti této směrnice a na poskytování informací orgánu odpovědnému za přípravu vnějších havarijních plánů.

a)

prokázání, že podle informací stanovených v příloze III byla zavedena politika prevence závažných havárií a systém řízení bezpečnosti pro její provádění;

b)

prokázání, že byla zjištěna nebezpečí závažné havárie a určeny možné scénáře závažných havárií a byla provedena nezbytná opatření k zabránění těmto haváriím a omezení jejich následků pro lidské zdraví a životní prostředí;

c)

prokázání, že při návrhu, stavbě, provozu a údržbě jakéhokoli zařízení, skladovacího zařízení, vybavení a infrastruktury spojené s jejich provozem, které představují nebezpečí závažné havárie uvnitř závodu, byly dodrženy přiměřená bezpečnost a spolehlivost;

d)

prokázání, že byly vypracovány vnitřní havarijní plány a poskytnuty informace umožňující vypracování vnějšího havarijního plánu;

e)

zajištění dostatečného informování příslušného orgánu pro přijetí rozhodnutí o umístění nových činností nebo rozvojových aktivit v okolí stávajících závodů.

a)

za nové závody v přiměřené době před začátkem stavby nebo provozu nebo před úpravami vedoucími ke změně soupisu nebezpečných látek;

b)

za stávající závody s nadlimitním množstvím do 1. června 2016;

c)

za jiné závody do dvou let ode dne, k němuž se na dotyčný závod začne vztahovat tato směrnice.

a)

vypracoval provozovatel vnitřní havarijní plán s opatřeními, která mají být přijata uvnitř závodu;

b)

poskytl provozovatel příslušnému orgánu nezbytné informace, aby mu umožnil vypracovat vnější havarijní plány;

c)

vypracovaly orgány určené pro tento účel členským státem vnější havarijní plán opatření, která mají být provedena mimo závod, a to do dvou let od obdržení nezbytných informací od provozovatele podle písmene b).

a)

za nové závody v přiměřené době před začátkem provozu nebo před úpravami vedoucími ke změně soupisu nebezpečných látek;

b)

za stávající závody s nadlimitním množstvím do 1. června 2016, pokud vnitřní havarijní plán vypracovaný dříve na základě požadavků vnitrostátního práva, informace obsažené v tomto plánu a informace uvedené v odst. 1 písm. b) tohoto článku nesplňují požadavky tohoto článku a nezůstávají beze změny;

c)

za jiné závody do dvou let ode dne, k němuž se na dotyčný závod začne vztahovat tato směrnice.

a)

omezit rozsah nehod a zvládat je tak, aby se minimalizoval účinek a omezila škoda na lidském zdraví, životním prostředí a majetku;

b)

provádět nezbytná opatření k ochraně lidského zdraví a životního prostředí před účinky závažných havárií;

c)

sdělovat nezbytné informace veřejnosti a službám nebo orgánům oblasti, kterých se to týká;

d)

zajistit obnovu a vyčištění životního prostředí po závažné havárii.

a)

umístění nových závodů;

b)

změny závodů podle článku 11;

c)

nové rozvojové aktivity v okolí závodů, jako jsou dopravní cesty, místa sloužící veřejnosti a obytné oblasti, pokud umístění nebo výstavba mohou způsobit nebo zvýšit riziko závažné havárie nebo zhoršit její následky.

a)

potřebu udržovat vhodné bezpečnostní vzdálenosti mezi závody, na které se vztahuje tato směrnice, a obytnými oblastmi, budovami a plochami sloužícími veřejnosti, rekreačními oblastmi, a pokud možno, důležitými dopravními cestami;

b)

potřebu chránit oblasti hodnotné z hlediska ochrany přírody, které se nacházejí v blízkosti závodů, případně prostřednictvím vhodných bezpečnostních vzdáleností nebo jiných příslušných opatření;

c)

v případě stávajících závodů potřebu dalších technických opatření podle článku 5 tak, aby se nezvyšovala rizika pro lidské zdraví a životní prostředí.

a)

všechny osoby, které mohou být postiženy závažnou havárií, pravidelně a v nejvhodnější možné formě dostávaly jasné a srozumitelné informace o bezpečnostních opatřeních a žádoucím chování v případě závažné havárie, aniž by o to musely žádat;

b)

s výhradou čl. 22 odst. 3 byla veřejnosti na vyžádání zpřístupněna bezpečnostní zpráva; v případech, kdy se použije čl. 22 odst. 3, musí být zpřístupněna upravená zpráva, například mající podobu všeobecně srozumitelného shrnutí, které obsahuje přinejmenším obecné informace o nebezpečích závažné havárie a možných účincích na lidské zdraví a životní prostředí v případě závažné havárie;

c)

s výhradou čl. 22 odst. 3 byl veřejnosti na vyžádání zpřístupněn soupis nebezpečných látek.

a)

plánování nových závodů uvedených v článku 13;

b)

významných změn závodů podle článku 11, vztahují-li se na změnu povinnosti stanovené v článku 13, pokud jde o územní plánování;

c)

nových rozvojových aktivit v okolí závodů, pokud umístění nebo výstavba mohou podle článku 13 zvýšit riziko závažné havárie nebo zhoršit její následky.

a)

obsah konkrétního projektu;

b)

případně skutečnost, že projekt podléhá posouzení vnitrostátních nebo přeshraničních vlivů na životní prostředí nebo konzultacím mezi členskými státy podle čl. 14 odst. 3;

c)

údaje o příslušném orgánu odpovědném za vydání rozhodnutí, od kterého je možné obdržet příslušné informace a na který se lze obracet s připomínkami či dotazy, a údaje o lhůtách pro podávání připomínek či dotazů;

d)

povaha možných rozhodnutí nebo návrh rozhodnutí, je-li k dispozici;

e)

informace o tom, kdy, kde a jakým způsobem budou příslušné informace zpřístupněny;

f)

podrobné podmínky účasti veřejnosti a konzultací stanovené podle odstavce 7 tohoto článku.

a)

v souladu s vnitrostátními právními předpisy hlavní zprávy a doporučení adresované příslušnému orgánu v době, kdy byla dotčená veřejnost informována podle odstavce 2;

b)

v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí (17) informace neuvedené v odstavci 2 tohoto článku, které jsou významné pro dané rozhodnutí a které se stanou dostupnými až po informování dotčené veřejnosti v souladu s uvedeným odstavcem.

a)

obsah rozhodnutí a důvody, na nichž je založeno, včetně případných pozdějších aktualizací;

b)

výsledky konzultací konaných před přijetím rozhodnutí a vysvětlení, jakým způsobem byly tyto výsledky v daném rozhodnutí zohledněny.

a)

uvědomil příslušný orgán;

b)

sdělil příslušnému orgánu tyto informace, jakmile je má k dispozici:

c)

uvědomil příslušný orgán o zamýšlených opatřeních:

d)

aktualizoval podané informace, jestliže další vyšetřování odhalí dodatečné skutečnosti, které mění danou informaci nebo učiněné závěry.

a)

zajistil, že se přijmou všechna naléhavá, střednědobá a dlouhodobá opatření, která se mohou ukázat jako nezbytná;

b)

shromažďoval kontrolami, vyšetřováním nebo jinými vhodnými prostředky informace, které jsou nezbytné pro plnou analýzu technických, organizačních a řídících aspektů havárie;

c)

přijal vhodná ustanovení k zajištění toho, aby provozovatel činil všechna nezbytná nápravná opatření;

d)

vypracoval doporučení týkající se budoucích preventivních opatření a

e)

informoval osoby, kterých by se havárie mohla týkat, o vzniklé havárii a případně o opatřeních přijatých ke zmírnění jejích následků.

a)

členský stát, název a adresu orgánu, který odpovídá za zprávu;

b)

datum, dobu a místo havárie včetně plného jména provozovatele a adresy daného závodu;

c)

stručný popis okolností havárie, včetně přítomných nebezpečných látek a bezprostředních účinků na lidské zdraví a životní prostředí;

d)

stručný popis přijatých nouzových opatření a preventivních opatření nezbytných k tomu, aby se zamezilo opakování havárie;

e)

výsledky jejich analýzy a doporučení.

a)

provozovatel mohl prokázat, že přijal vhodná opatření v souvislosti s různými činnostmi závodu, aby zabránil závažným haváriím;

b)

provozovatel mohl prokázat, že zajistil vhodné prostředky pro omezení následků závažných havárií na pracovišti i mimo pracoviště;

c)

údaje a informace obsažené v bezpečnostní zprávě a ve všech ostatních předložených zprávách spolehlivě odrážely podmínky v závodě;

d)

informace podle článku 14 byly poskytnuty veřejnosti.

a)

obecné posouzení důležitých bezpečnostních otázek;

b)

zeměpisnou oblast, na kterou se vztahuje;

c)

seznam závodů, na něž se vztahuje;

d)

seznam skupin závodů s možným domino efektem podle článku 9;

e)

seznam závodů, kde by mohla konkrétní vnější rizika nebo zdroje nebezpečí zvýšit riziko závažné havárie nebo zhoršit její následky;

f)

postupy běžných kontrol, včetně programů takových kontrol podle odstavce 4;

g)

postupy pro mimořádné kontroly podle odstavce 6;

h)

ustanovení o spolupráci mezi různými kontrolními orgány.

a)

možné dopady dotyčných závodů na lidské zdraví a životní prostředí;

b)

dodržování požadavků této směrnice v minulosti.

a)

jméno nebo obchodní firmu provozovatele a úplnou adresu dotčeného závodu;

b)

činnost nebo činnosti závodu.

a)

rychlého šíření informací poskytnutých členskými státy v souladu s čl. 18 odst. 1 a 2 mezi všechny příslušné orgány;

b)

informování příslušných orgánů o rozborech příčin závažných havárií a o poučeních, která z nich plynou;

c)

poskytnutí informací o preventivních opatřeních příslušným orgánům;

d)

poskytnutí informací o organizacích, které mohou poradit nebo poskytnout důležité informace o výskytu, prevenci a zmírňování závažných havárií.

a)

informace poskytované členskými státy v souladu s čl. 18 odst. 1 a 2;

b)

rozbor příčin havárie;

c)

poučení z havárií;

d)

preventivní opatření nezbytná k tomu, aby se zabránilo opakování havárie.

a)

každý žadatel vyžadující informace podle čl. 14 odst. 2 písm. b) nebo c) nebo čl. 22 odst. 1 této směrnice měl možnost dosáhnout v souladu s článkem 6 směrnice 2003/4/ES přezkumu aktů nebo nečinnosti příslušného orgánu v souvislosti se svou žádostí;

b)

v souladu s jejich vnitrostátním právním řádem měli příslušníci dotčené veřejnosti možnost dosáhnout přezkumu podle článku 11 směrnice 2011/92/EU v případech, na které se vztahuje čl. 15 odst. 1 této směrnice.